Členem od 12. listopadu 2022
Naposledy aktivní:
*Dveře klubu Sarpe Luna byly dnes výjimečně uzavřené a držely zavřené až do odbytí šesté hodiny večerní. Tehdy dorazili dva upíři, aby dveře otevřeli nedočkavému davu. Ti, co by ovšem očekávali prostory známého klubu, by byli zklamáni. Místo běžné haly mezi dveřmi najdete pouze vířící portál, jenž vás přenese na místo zcela jiné. A zklamání se vám z tváře rázem vytratí, neboť se vaše kroky začnou rozléhat po chodbách jednoho z nejikoničtějších panství, jenž kdy bylo postaveno. Versailles. Palác tak ohromný, že vám bude přecházet zrak, je zvenčí chráněn bariérou na které pracovali tři mocní čarodějové, aby pro francouzské civily z okolí nebylo znát, že je sál vevnitř zámku osvícen tisícem svící a hraje zde živá hudba orchestru. V sále se nachází drobné občerstvení, které uspokojí všechny zúčastněné a bar, kde mají nově příchozí možnost dostat první drink zdarma, pokud mají pěkný autentický kostým. Nadále si zde potom mohou alkoholický i nealkoholický nápoj zakoupit a mají-li zájem zariskovat, nachází se zde i tolik oblíbené magické nápoje, jenž můžou návštěvníci znát z dřívějších návštěv Pandemonia. Po obvodu sálu stojí několik upírů, kteří vítají návštěvníky a upozorňují je, aby se drželi pouze osvětlených prostor paláce, jinak se ztratí a nebude jim ke konci večera umožněn návrat. Návštěvníci smí zavítat i do zahrad, pokud je jim libo, ale jsou rovněž předem upozorněni, aby se drželi rozsvícených lamp a nezacházeli hlouběji, kde je na konci večera nebude mít kdo upozornit o blížícím se návratu do New Yorku.*
*Postupně s Nat dokončoval kosmetické úpravy. Byl by nerad, kdyby někde něco špatně trčelo, nebo by se našly jiné nepříjemnosti. Nakonec si oba dali se vším takovou práci, takže aby jim tento požitek něco zkazilo, no nepřipadalo to v úvahu. Dokončil tedy své kamarádce líčení, upravil jí vlasy a poté se s úsměvem narovnal, dívajíce se spokojeně na svůj výtvor.* Super, máme hotovo. *Načal. On už byl naštěstí připraven dávno, akorát, jelikož musel u Nat sedět, si rychle upravil ve předu rozevřenou volánkovou sukni.* Zajdu pro svůj dozor a pak se sejdeme dole u dveří. *Podal mladší upírce instrukce, načež si vyčkal na její odpověď, než šel učinit, jak i pravil. Nakonec se tedy společně s Damianem za zády s Nat sešel na dohodnutém místě. Mohli tedy vyrazit rovnou ke klubu, kde prošli portálem, aby se mohli dostat do pravého místa konání. Taylorovi chvíli trvalo, než dle interiéru poznal, kde se vlastně nachází. Možná za to mohl i větší dav hostů, kvůli němuž se uchýlil hned někde ke zdi, dávajíce Nat na výběr, zda si půjde někde do kouta prozatím zalézt s ním, nebo ne.*
*Natalii ještě upravoval Taylor, se na něj usmála* Jasně..já jdu pro svůj *Hned jak to řekla tak šla pro Elaine. Pak se sešli na dohodnutém místě a sli spolu do kkubu. Nat vstoupila do portálu spolu s Elaine a Taylorem. Elaine měla na sobě šaty z 18. století, aby nevyčnívala jako někdo. Nat se s úžasem rozhlížela kolem, zatímco skládala svůj deštník a používala ho jako hůlku. Její kostým, který jí ušil Taylor, byl směsí viktoriánského stylu a moderní elegance. Černou košili zdobil korzet stažený do vosího pasu, a u krku měla černý náprsník s výrazným červeným kamenem. Zezadu působivě vyčnívala krátká, bohatá sukně s bočními panely, které se dříve používaly pod sukněmi. Aby narušila tradiční vzhled, měla vpředu místo sukně kožené šortky, síťované punčochy a střevíčky, které odhalovaly kotníky. Na hlavě měla malý klobouček, do kterého byl skryt roh mezi dekoracemi, a na čele umělý roh připevněný jako součást jejího vzhledu. Natalie se rozhkedla kolem a usmála se zářivě* My jsme ve Versailles?!..Dobře Dobře..to jim musím nechat...*Řekla s nadšením a ještě si rychle naneste lesk na rty než doběhla k Taylorovi a držela ho za ruku, aby se neztratila* Trochu vyčníváme, ale vypadáme skvěle!..Nejlepší kostým! *Řekla nadšeně až jí vykoukly ostré zoubky*
*Lynx nežila v době, na jakou byl předepsaný dress code a kategoricky odmítala si jít vypůjčit kostým z nějaké levné půjčovny, takže pár týdnů před plesem její kancelář zahrnuly papíry s návrhy kostýmů skrz různé požadované éry. Zvlažovala při tom i svou kletbu a to, že šaty ji budou muset sedět a bude chtít vypadat stejně dobře v obou variantách. Už to vypadalo, že se inspiruje poslední generací rodiny Jusupových, ale nakonec ji vítr zavál do osmnáctého století a začala si šít gardovou uniformu, inspirovanou Kateřinou II. Velikou. K tomu se ji u pár kontaktů podařilo nechat vyrobit i klobouk a několik doplňků, jako řády a ocenění. Vlasy si lektvarem prodloužila, aby je mohla sepnout do copu zdobeného mašlí. Ano, paruku si rovněž nehodlala shánět, takže přizpůsobila své vlasy účesům té doby. Portálem se objevila kousek od klubu, kam následně došla pěšky, a čekala jak zněly pokyny v pozvánce. Pozvedla obočí, když se ve vchodu objevil velký portál, načež do něj s pokrčením ramen vstoupila s ostatními. Užasle se rozhlédla kolem sebe, když se ocitla v sále v barokním stylu.* /Někdo rád plánuje ve velkém../ *Ušklíbne se nakonec pro sebe a zajde si k baru objednat něco nealkoholického na pití.*
*Elias si na sebe vzal oblečení, co měl z doby, kdy ještě žil. Šlo o staré oblečení ze čtyřicátých let z Evropy. Béžové kalhoty, bílá košile a světle hnědou vestu. Knoflíčky opravdu nemá všechny zapnuté. Na tělo si nakreslil runy. Vypadal skoro jako lovec na lovu. Jen nedýchal. Dokonce si vyrobil i atrapy stély a zbraně. Bral to jako vtip. Přeci jen, mělo to být z dob minulých a on to vzal doslovně. Z dob jeho života. Čeká u vchodu než přijde Triss. Přeci jen má v plánu tam vstoupit s ní. *
*Maddie dorazila až poté, co už bylo vesměs prázdno u Dragosova klubu. Vlasy byly vyčesané do podobného bohatého účesu, jaký se k šatům hodil, doplněného ještě dočasnými příčesky, aby byly vlasy o to bohatší. Na sobě měla na její vkus slušné šaty, které seděly na danou dobu - byla výhoda mít mezi vazaly čaroděje z dané doby, který jí šaty mohl sehnat. Jejich barva se dala popsat jako purpurově červená a celé šaty měly zlaté zdobné vyšívání a na rukávech a okolo lemu na dekoltu měla vyšívku našitou z korálků. Projde bez zaváhání portálem a rovnou po vstoupení do sídla, které poznávala. Na rtech jí to vyvolá pobavený úsměv nad Dragosovou kreativitou, nicméně zamíří k baru.*
*Dragos si došel pro správný efekt na svůj vlastní večírek jako poslední. A nebo první? Technicky vzato byl ve Versailles už pár hodin. Dohlížel na poslední přípravy a když bylo vše hotové, tak si zabral jednu z komnat na převlečení. Oblečení nemusel dlouho shánět. Doslova to napsal na pozvánku, takže se zahrabal hluboko do skříně a našel oblečení, za které by Britské muzeum celý jeho dům zkolonizovalo. Něco, co si naposledy oblékl před 430 lety, ještě když byl civilem. Nad sentimentálními vzpomínkami neztrácel čas a s pomocí Malachaie, kterého navlékl příhodně do kostýmu dvorního šaška, se do svého oblečení oblékl. Než však vyšel směrem k sálu, tak mu na hlavě přistála další věc, za kterou by mu utrhali ruce všichni politici Polska, aby ji získali zpátky do svého vlastnictví. Koruna Boleslava Chrabrého, vyrobená pro polského krále Vladislava Lokýtka, jenž se měla už přes více jak dvě stě lety nechat roztavit, spolu s ostatními klenoty, Prusy. To by ji však Dragos nesměl krátce předtím z žertu ukrást pro sebe. A pak mu už zkrátka zůstala v šatníku a prášilo se mu na ni.* No netvař se tak, jakoby jsi mě neznal.. *Ušklíbne se na Kaie, co nad ním převrací očima, než mu ukáže, aby mu laskavě jako správný sluha otevíral dveře a to až do hlavního sálu, kam byli přenášeni návštěvníci plesu.*
*Bob musel vzpomínat, co se kdy nosilo. Nakonec najde jeden kněžský úbor. Najde u něj i bloček s roky a zjistí, že je z 19. století a dle všeho tam psal vtipy o tom s čím se mu vyzpovídalo. Oblékne tak na sebe kněžský oblek, který nosil jeden rok v Británii. Šlo o sázku. Jakmile je oblečený, tak si pobere pár hraček. Lektvary, mince, dýku. K tomu si vezme ochranný růženec. Takže iluzivní kouzla a podobné srandy na něj nemají vliv a dokonce i alkohol. Jakmile je připraven a dokonce má vlasy učíslé dozadu jak se tehdy nosilo. Takto se portne k Dragosovýmu klubu. Tak uvidí Eliase a jen na něj mávne. Pak vejde dovnitř. Vypadá naprosto spokojeně. Okamžitě si dá postoj, co mívali kněží. Tváří se opravdu nevinně a jako by byl opravdu kněz. Rozhlédne se, kdo je kolem a koho zná. Zná tu mnoho tváří, ale jména si nevybaví a mnoho jich nezná.*
*Triss tak docela netušila do poslední chvíle KAM to vlastně jde, jako spíše, kdo ji pozval a jaké byly podmínky pro vstup. Její šaty byly spíše jednoduché a takové, jaké by se s přivřením očí mohly vzít i na modernější ples. Její šaty byly světle fialové s tmavě fialovými prvky, k tomu klobouk, co k tomu seděl i barevně a okolo krku měla krajkovou stuhu s přívěskem světle fialového kamínku. Vlasy měla v drdolu natolik zdobném, aby jí na něm držel klobouk, který byl lehce svezlý do strany. Neměla osobně zkušenost s klubem Dragose a na Staten Island bylo více klubů, takže když ji Elias pozval jako doprovod na "párty", tak netušila, kam jde...a pokud by na to i přišla po chvíli, tak už by jí bylo blbé odmítnout. Nakonec tak z uberu vystoupí a zamíří za ELIASEM, který ji už očekával.* Ahoj, doufám, že nejdu pozdě. *Nadhodí a má tendenci si volné pramínky shrnout za uši, ale nakonec ruku spustí k boku a lehce se zhoupne na patách.* Vyrazíme? *Nadhodí trochu nejistě, neb neví, co čekat, a pokud souhlasí, tak zamíří i s ním dovnitř klubu.* Mimochodem...skvělý kostým. Málem jsem si tě spletla se Sanderem. *Pousměje se.*
*Na dnešnú halloween party u kamarátky sa vyparádil. Ako správny pirát. Biela, voľná košela, hnedé nohavice, vysoké boty, široký pások s nejakými ďalšími opaskami, klobúk a dokonca aj meč. K tomu ešte pár kožených náramkov a prsteňov. Urobil si aj očné linky. Behom prvej hodiny na party, pričom sa v podstate znesvetil dom jednej jeho spolužiačky, stratil meč. Behom druhej hodiny stratil aj klobúk. Keď ale odchádzal, získal neznámy čierny dlhý kabát.* /Niekto má môj meč a klobúk. Tak ja som skonfiškoval kabát!/ *Pomyslí si a už veľmi opito ide na metro. S partou kamarátov sa rozhodli zmeniť lokál. Prečo by aj mali tráviť celý večer na jedno mieste? Lenže nepočítali, že metro bude tak plné a tiež nepočítali, že prídu na stanicu v momente keď už hlási vlak odchod. Tak sa všetci rozbehli a napchali sa kam len sa dalo. A tak Thierri zostal sám, nevediac kam vlastne ide. Pokecal s ďalšími individuami v kostýmoch, vystúpil s nimi bohvie kde a pri družnom hovore sa s nimi ak kus prešiel. Oddelí sa od nich keď zbadá stánok.* /A dal by som si cigaretu./ *A tak bez ľadu a skladu ide k stánku, kúpi si cigarety a zapáli si.* Parádne kostýmy! *Zahučí na prechádzajúcu skupinku, nonšalantne oblečených ľudí.* /Vyzerajú ako z návštevníkov. Doslova ako keby vypadli z barokového obdobia./ *Pomyslí si a trošku prešlapne na mieste ako s ním ten alkohol hádže. Chvíľu sleduje ako sa časť skupinky dohaduje o tom, že idú neskoro a časť zas hovorí o tom, že nie je zlé si so sebou zobrať nejakú svačinu.* /Fuha... tiež ale dostávam hlad./ *Napadne mu a ani nepostrehne, že k nemu jedna krásna dáma pristúpila. Zamrká na ňu, aby zaostril.* Chystáš sa teraz niekam? *Thierri sa obzrie okolo seba.* No, keďže som tu sám, tak zatiaľ asi nikam nejdem. *Slečna sa usmeje sa chytí Thierriho za ruku. Ten len myknem ramenom a pridá sa. Chvíľu sa aj rozhliada kadiaľ to vlastne idú, rád by potom trafil domov. Lenže slečny v skupinke ho zatiahnu do rozhovoru a tak cestu nesleduje. Keby len vedel, že si ho skupinka upírov vedie ako príručné caprisone tak by utekal kade ľahšie. Len zachytí, že došli do nejakého klubu. Dostane do jedného chlapa so skupinky pohár alkoholu.* /Darovanému koňovi sa na chlpy nepozerá... alebo na chvost? Ech, to je jedno./ Tak nazdravie. *Usmeje sa priťukne si so svojimi spoločníkmi. Napije sa a zhodnotí, že alkohol je celkom dobrý.* /Asi je to jeden z tých lepších klubov./ Takže téma je čo? Dvor Ľudovíta XVI.?
*Jenom občas s utrápeným výrazem pohlédl na havrana, co na něj hleděl z provizorního bidýlka. Jenom se o tom plese a jeho pořadateli zmínil své sestře a už si vysloužil starší dozor, aby se předešlo tomu, že by někoho náhodou urazil.* Nečum tak na mě, co kdyby sis vyřešil svůj kostým, co? Nebudeš přece v této formě celou dobu, ne? *Vypadlo z mladšího čaroděje poměrně otráveně, Astre, onen čaroděj v havraní formě, si z toho tónu ovšem nic nedělal. Akorát dál hleděl na strojícího se Hirama. Trpělivě a beze slova vyčkal, než se mu bude moct uvelebit na rameni, což se ve finále stalo jen chvíli nato, co si Hiram upravil prodloužené vlasy stáhnuté do drdolu pomocí dvou jehlic.* To tvé mlčení se mi nelíbí. *Zamrmlal ještě před odchodem Hiram a měl ještě co dělat, aby na podpatcích po té delší době nevrávoral či rovnou nespadl. Především až se ocitl přímo na místě, kde se ples odehrával, protože by nerad na sebe upoutal pozornost jen kvůli pádu. I když tu možná poutal lehce i teď, neboť namísto historického oblečení z Evropy měl na sobě tradiční čínské šaty s kožešinovou šálou přehozenou přes lokty. Pro autentičnost měl dokonce i dýmku, bohužel pro sebe ovšem bez opia.*
*Jakmile se příval lidí z portálu zmírnil, až byl skoro nulový, tak vystoupil hostitel večera, aby všechny přivítal a popřál jim příjemnou zábavu a nezapomenutelný večer. Pracovníci baru začnou každému, kdo má autentický kostým a dojde si k baru nalévat první drink zdarma a zároveň je lákají na příjemné (jak pro koho) zpestření, mají-li odvahu. Živý orchestr spustí první tanec večera, valčík, aby se hosté mohli ihned pustit do zábavy. Nikdo se vstupem do sálu neměl problém, až na ELIASE, jenž se objevil v kostýmu lovce a on i jeho DOPROVOD, jsou při příchodu zadrženi upíry, kteří se netváří zrovna přátelsky a to až do momentu, než jsou přesvědčeni, že se o lovce skutečně nejedná.*
*Po příchodu do sálu si to namíří k provizornímu pódiu, kde čekali členové živého orchestru. Jakmile přelétl pohledem sál, a počkal, až mu většina bude věnovat pozornost, tak všechny přivítá a přidá několik dalších informací.* Cesta, kterou jste sem přišli, je jednosměrná. Cesta zpět bude otevřená o půlnoci a to na chodbě před tímto sálem. Před půlnocí rovněž vyhlásíme krále a královnu plesu, jimiž se stanou ti, co naplno budou mít ducha tohoto večera. Jak jste již byli informováni, máte zde nachystané různé druhy občerstvení a na baru si poté můžete zakoupit nápoje i něco ostřejšího pro ty, co by měli odvahu. Přeji vám všem příjemný večer. *Jakmile svůj proslov zakončí, tak dá pokyn, aby začala hudba a sejde z pódia, přičemž zamíří k baru, kde si všimne MADDIE.* Máš pocit deja vu, drahá? *Ušklíbne se, když ji sjede pohledem.*
*Otočí se k Dragosovi a prohlédne si jeho egocentrický kostým s pobaveným úšklebkem a poukáže jeho směrem vějířem, který možná měla od vstupu a možná si jej sem přenesla z domu dodatečně, aby se v prostorech, které začínaly být plné nejen upírů, ale i lidí produkujících teplo a dýchajících vzduch a tedy jej vydýchávajících, mohla ovívat, zatímco čepele bojového vějíře byly skryty iluzí.* Jen nepatrný, v mé době se tohle už nenosilo, ale ta móda je hezká. *Nakloní zlehka hlavu do strany a potom pozvedne sklenku rudého vína, kterou mu pokyne.* Přidáš se na drink? *Nadhodí nonšalantně a po chvíli upije zlehka ze svého pití, ať se stačí připojit se svým nebo ne.* Roztomilá organizace, jaké zábavné "ostré nápoje" dnes můžu očekávat? *Nadhodí a zacuká jí v koutcích.*
*Div se nerozesmála nad výrazem obsluhy na baru, když si jako první drink, který měla zdarma, objednala nealko mojito. Ale ona by se tvářila stejně, kdyby před ní někdo postavil alkohol. Vezme si svůj drink a začne se přesouvat po okraji sálu, když zahlédne přijít známou tvář. Vlastně víc těch tváří, ale než by stihla dojít k jedné nebo druhé, tak si někdo (Lynx to tipovala zcela nečekaně na hostitele) vyžádal pozornost hostů. Jakmile skončil jeho proslov, tak zamířila k osobě, kterou měla nejblíž. Z těch co znala.* To se podívejme, drahoušku.. *Ušklíbne se a prsty strčí HIRAMOVI pod bradu.* Snažíš se mě výjimečně převýšit? *Optá se ironicky.*
*Nedlouho nato, co se zašili bokem ke zdi i se svými doprovody, vytáhl černý, krajkou zdobený vějíř, přičemž se s jistou obezřetností začal ovývat. Nechtěl se těmi čepelemi, co v něm byly skryté, nějak pořezat.* No trochu se uklidni...už teď vidím mnoho oděvů, co jsou víc autentické, než ty naše. *Uzemnil dívku vedle sebe s lehkým úsměvem skrytým za vějířem, vyhlížejíce přitom svého drahého. Tomu, že mu NAT mezitím chytla ruku, moc nevěnoval pozornost. Akorát jí oplatil stisk. Tím, že měl ve finále obě ruce plné, musel poté, co si všiml, že je ROBERT zde, vějíř stáhnout, aby na něj zamával a naznačil, že má jít za nimi.* Vida, už tu máme i našeho kněze. *Zmínil přitom. Pohled poté otočil k vůdci klanu na pódiu, kterého si v tichosti vyslechl. Tedy, téměř v tichosti. Rovnou roztáhl vějíř, abych za ním schoval pobavený úsměv s tichým uchechtnutím.* Vypadá docela vtipně. *Zmínil při pohledu na Dragose a hned poté věnoval pohled NAT, čekajíce na její odpověď.*
*Přikývne na MADDIEina slova a prstem skloní její vějíř, kterým na něj ukázala.* Pravda.. To je spíš moje doba.. *Ušklíbne se.* Jen ti jako vdané ženě chybí čepec.. V téhle době a tvém postavení ideálně francouzský nebo anglický.. *Okomentuje s pohledem na její vlasy. Přitom ruku z vějíře vztáhne, aby si při svých slovech jeden z jejích pramenů namotal na prst. Jakmile opustí tohle téma, tak ruku vrátí na hrušku meče. Druhou rukou pokyne jednomu ze svých upírů, aby mu připravil bourbon a pobaveně mu cukne koutek.* Velmi zajímavé.. Myslím, že se budeš skvěle bavit.. *Vezme si skleničku se svým nápojem a pobídne Maddie k přiťuknutí.*
*Natalie se rozhlížela a držela se blízko Taylora. Hned začala vyhlížet ROBERTA, ale všimla si hlavně DRAGOSE s jeho korunou na hlavě. Lehce poklepala Taylora na rameno a otevřela svůj vějíř, co jí vysel u pasu, pošeptala Taylorovi do ucha ať se podívá na Krále Plesu (DRAGOSE). Lehce si odkašlala a zhluboka se nadechla. Elaine vzala svůj vějíř a lehce Natalii plácla na rameno* Au!...*Řekla tiše a koukla se na Elaine a pak zas na Taylora, podívala se na ROBERTA s úšklebkem* No Teda, ses nešetřil s oblekem..Jdeš vyděsit Dragose s tímhle tím? *Zeptala se škarlivě a pustila Taylora*
*Zatímco proslov poslouchal, dýmku si různě protáčel v prstech. Šlo na něm vidět, že už byl tou řečí poměrně znuděný a už jen čekal, dokud neskončí. A to ani nebyla tak dlouhá.* Tváříš se, jako by tu vykládal celý Máj. *Když ten krákavý hlas uslyšel rovnou u ucha, protočil panenky a na Astreho na svém rameni se podíval. Nahodil přitom lehký úsměv.* Stačí? Doufám, že jo. *Vmetl mu nazpátek. Havran mu ovšem už nazpátek nic říct nemohl, nebo spíš nechtěl, když k nim dorazila společnost v podobě LYNXE.* No zdravíčko. *Ušklíbl se na něj. Normálně by přitom hlavu naklonil do strany, ale nyní se k tomu moc neměl.* Chmm..možná? Vyšlo mi to?
Těžko říct.. *Uchechtne se, když s lehkým klepnutím stáhne prsty z HIRAMovi brady.* Musela bych mít své mužské alterego, abych to lépe posoudila.. *Dodá, načež její pozornost upoutá havran na čarodějově rameni a zvědavě si ho prohlédne.* Vzal sis sebou domácího mazlíčka? *Zeptá se.* Nezmínil ses, že máš zvířátko.. *Dodá s lehkým úšklebkem.*
*Pobaveně se uchechtl.* Super, zůstanu u toho, že se mi to zatím vydařilo. *Nadhodil, načež při zmínce týkající se zvířátka na jeho rameni zavrtěl hlavou.* Tohle je prosím tebe můj dozor na dnešní večer..*Ušklíbl se. * Seznam se, potřes si s ním rukou..a křídlem asi? *Věnoval Astremu pohled, ten se ovšem neměl k tomu, že by nějak promluvil.* No...asi se nechce socializovat. *Pokrčil lehce rameny.* Každopádně si sestřička myslela, že bych tady díky Astreho nemusel někoho urazit svým vyjadřováním. *Vysvětlil LYNX. Jeho pohled už teď svědčil o tom, že by se toho čaroděje na svém rameni nejraději hned zbavil.*
*Začne obdivovať interiér zatiaľ čo sa jeho spoločníci začnú baviť. Zamračí sa.* /Je mi to tu povedomé./ *Napadne mu a možno ak by sa dokázal viac sústrediť a trochu by vytriezvel tak by poznal kde sa nachádza. Keď sa hostiteľ ujme príhovoru tak Thierri natiahne krk a postaví sa aj na špičky, aby tam dovidel. Dlho mu tu ale nevydrží a znovu sa postaví pevne na zem. Z časti kvôli alkoholu a z časti aj kvôli boľavej ľavej nohe. Ešte mierne kríva ale už to skoro nie je poznať. Do tanca sa ale aj tak dnes nepustí. Kým príhovor skončí tak vybzunkne svoj nápoj.* Kde je tu bar? *Opýta sa ľudí čo ho sem doviedli.* Dal by som si vodku. *Povie ale miesto nasmerovania k baru sa doňho dve slečny zavesia a odvedú si ho do nejakého kúta. S tým, že nech sa o pitie nestará.* Okej. *Prikývne absolútne naivne. Keď sú dostatočne mimo najväčší nával tak jedna zo slečien Thierriho drisne prirazí ku stene. Trochu na ňu vyvalí oči a vyhekne ako mu to doslova skoro vyrazí dych. Keď sa k nemu začne približovať tvarou, tak by najradšej zarazil svoju hlavu aspoň o dobrých 15 centimetrov hlbšie do mramorového obloženia. Potom mu ale napadne jediná cesta ako to zastaviť. Dvihne ruku a celú ju capne tej žene na pusu.* Sorry ale mne sa viac páčia chlapi. *Povie jej a dúfa, že ju nijako neurazí. Prišla mu vlastne celkom milá. Slečny sa na seba na moment pozrú a potom druhá, čo stojí vedľa Thierriho sa otočí a ukáže niekam do davu.* Aha, fontána zo šampanského! *Thierriho pozornosť to upúta. Prečo aj nie, takú fontánu nevidel asi nikdy. V momente čo otočí hlavu do strany sa na jeho krk opäť vrhne slečna. To už nestihne zaraziť.* Eee... *Vyšpitne ako sa zľakne, aj cukne ramenami k sebe, aj by ju od seba odtiahol a opäť jej povedal, že fakt nie je jeho typ. Lenže to sa mu od krku až do celého tela rozlije príjemný, omamný pocit. Až extatický. Zamrká a vzdychne. O chvíľku sa k druhej strane krku pridá aj druhá slečna. Reálne celé toto napájanie trvá len chvíľku, upírky ani nemajú záujem tam robiť hostiteľovi neporiadok s nejakou mŕtvolou. Keď si užijú koštovku tak sa od Thierriho odlepia, ten je bledí, dýcha plytko a vyzerá mierne mimo. Oči má privreté čo ešte s tými očnými linkami pôsobí, že ho stačilo ešte trochu pomuchlovať a hodit do postele. Nechápe čo sa stalo a jeho opité a stratou krvou omámené mozgové bunky si nič nevedia spojiť dokopy.* Takže vodka. *Usmeje sa na neho jedna z jeho spoločníčok a potľapká ho po bledom líci. Len prikývne. Na oboch stranách ranky od zubo, ktoré mu mierne krvácajú. Ešte že to nevidí, inak by sa mu obrátil žalúdok. Slečny si doslova veselo odtancujú k baru, zatiaľ čo jeho tam nechajú. Nohy sa Thierrimu trochu trasú a tak sa predkloní a rukami sa oprie o kolená. Snaží sa dýchať.* Asi to chce vzduch. Áno, vydýchaný vzduch. *Zahundre si potichu a začne sa posúvať po obvode stien. Doslova sa po stenách plazí a hľadá niečo ako okno.* /A cigaretu. Hej, hej cigareta znie dobre./ Možno som mal ísť na tú pizzu s tými ľuďmi z metra. *Povie pre seba keď cíti nepríjemnú slabosť a potom vydá tiché...* He he he... *keď s rukou nahmatá nejaké okno alebo dvere na balkón, netuší čo z toho ale chytí aj kľučku.*
*Když ji uvidí, tak se usměje.* Ahoj, kdepak, jdeme v čas.* Řekne ji a jemně ji chytí za ruku, když s ní vchází dovnitř. Vůbec to nebere jako partnerský symbol. Když vejdou dovnitř, tak je zastaven u vchodu a musí ukázat zuby a dokonce vytáhne i zbraně a ukáže, že jsou z gumy. Když projdou portálem, tak se podívá na Triss.* No asi nejsi jediná.* Zasměje se.* Sice jde o děsivý kostým, ale že by mu všichni věřily.* Zasměje se a je vidět, že ho to skutečně pobavilo nežli nějak urazilo.* Snad tato nepříjemnost nezkazila večer.* Usměje se na ni a zavede ji k baru, aby ji mohl objednat osvěžení v podobě šumivého vína.* Doufám, že ho piješ. Šampaňské mi vždy přišlo kyselé, ale šumivé víno je příjemnější.* Pousměje se na ni.*
*Zakření se pobaveně, ale protože přeměnu necítí přicházet, tak je zbytečné, aby se tímhle tématem zaobírali. Alespoň pro zatím. Jakmile ji představí havrana, tak se na něj podívá a zamrká zaraženě, jestli si dělá legraci. Když ji dojde, že ne, tak se rozesměje.* Dostal jsi hlídáček? *Uchechtne se a v ironické radosti havranovi skutečně nabídne ruku, aby si s ním potřásla. Ať už na to přistoupí nebo ne, tak ruku po chvíli stáhne.* Chytrá ženská.. *Ocení s úšklebkem.* Mno.. Přeci jen.. *Zacukají ji škodolibě koutky.* Smrtí může každý člověk zaplatit jen jednou.. *Dodá a pohled ještě krátce věnuje havranovi.*
Čepce jsem nikdy neprožívala. *Ušklíbne se znechuceně. Nechá vějíř skloněný, zatímco pozoruje, jak si prstem namotává volný pramínek vlasu a ušklíbne se podobně jako on.* V to doufám, nerada bych zjistila, že tvé večírky ztratily svůj šmrnc. *Nadhodí vyzývavě a přiťukne si s ním, načež se napije a porozhlédne se po hostech. Některé poznává ze setkání zde nebo jinde, ale nikdo z nich ji zatím nezajímá víc, než společnost, kterou už má při sobě - DRAGOS.* Podělíš se nebo čekáš, až ten skvost uvidím? *Nadhodí s lehce pozvednutým obočím.*
*Samozřejmě si všiml, že mu Lynx úplně zezačátku nevěřila, no naštěstí jí to pak opravdu došlo. Ačkoliv to bylo spíše bohužel pro něj, neboť se čarodějka nato rozesmála. Opět tedy protočil panenkami, vrtíce k tomu i hlavou.* Jo a nečekaně se díky tomu cítím jako malé děcko. *Zasyčel opět téměř otráveně, věnujíce havranovi pohled.* Což oproti ní jsem, o tom nepochybně. *Dodal potom. Astre, přestože to předtím moc na odezvu nevypadalo, opravdu k Lynx natáhl křídlo a po rádoby potřesení jej opět stáhl.* Někdo chytrý být musí, když už je tato parodie na čaroděje tupá jako poleno. *Promluvil Astre, během čehož se na něj Hiram podíval předstírajíce jak moc ho ty slova zabolely.* Au? *Neodpustil si.* Nemohu nesouhlasit no..*Zašklebil se.*
*Nechá se zlehka vzít za ruku a pobaveně se zasměje a vymaní, když je zastaví hned u vchodu. Dokonce lehce ustoupí, aby ho mohli skutečně prohlédnout, že je upírem a ne lovcem, za kterého dnes dorazil.* Vůbec ne, večer teprve začal. *Pousměje se a přesune se s ním k baru, tentokrát zavěšená do rámě, pokud ji nechal a pousměje se.* Určitě se hodí k mému kostýmu více, než whiskey. myslím, že jedna sklenička není pro mě žádný problém. *Nadhodí a převezme si ji. Lehce si s ním cinkne a poté se zlehka napije a když se ozve hlas DRAGOSE, tak se ohlédne a při pohledu na něj se letmo přikrčí, ale pak se otočí zpět na ELIASE.* Takže...ten kostým má určitě hlubší význam, no ne? *Nakloní zlehka hlavu do strany v pobídce, aby jí to pověděl.*
*Pobaveně se ne až tak tlumeně chechtá a po slovech čaroděje ho poplácá po kudrlinách na hlavě.* No ňuňí, ňuňí, děťátko.. *Zakření se.* Máš taky útrum na magii, nebo s tím ti ještě věří? *Popíchne ho a pobaveně si potřese s havranem, než se znovu rozesměje. Ani nevypadá moc překvapeně, že zvíře mluví, ale tak nějak od představení předpokládá, že má buď nad míru magicky zvýšenou inteligenci a nebo se jedná o proměněného čaroděje.* Nenastavuješ laťku asi moc vysoko, co? *Optá se ho nazpět pobaveně.*
*Pobaveně mu cuknou koutky.* A to máš jediné štěstí, že v době tvého dospívání už odzvonilo parukám.. To byla teprve hrůza.. *I když si byl jistý, že na rozdíl od pár lidí, co znal, by zrovna MADDIE byla schopná i tu paruku nosit s grácií a nepodpálila se při prvním okamžiku.* Myslím, že pokud se budeš nudit, drahá, tak si z dob svého mládí jistě pamatuješ, kde najít nějakou ložnici.. *Odpoví ji s cuknutím koutku, když si s ní přiťukne a odpije ze skleničky.* Můžeš se přesvědčit na vlastní pěst, jsi-li tak netrpělivá.. *Nabídne ji a rukou udělá gesto, kterým obsáhne bar, u kterého stojí.*
*Hiram samozřejmě nebyl zrovna nejnadšenější, když se mu od jeho společnosti dostalo takové reakce. Dokonce i škodolibě doufal, že se Lynx píchne o ty malé růžky, co se v jeho vlasech skrývaly. Ostatně to dal i hlasem najevo.* Popíchala ses o ty růžky? Já jen, že bych se taky rád pobavil. *Zašklebil se. Bylo více než očividné, že se nic takového nestalo a pokud ano, zvládla to čarodějka dobře zakrýt.* Astre prý chtěl, aby mi omezila i tu, ale to už by prý bylo velké omezování..takže naštěstí pro mě kouzlit ještě můžu. *Odpověděl spokojeně. Astre si nato znovu převzal slovo.* Ne...ale je možné, že toto říkám jen, aby projednou okusil svou vlastní medicínu. *Když toto starší čaroděj říkal, čekal, že přijde z Hiramovy strany i nějaká odpověď. To se ovšem nestalo, neboť se Hiram momentálně zaobíral hledáním pořadatele akce, aby věděl, kde pak má zamířit.*
*Bob je na té zábavě. Dragosovu řeč si poslechne a pak hledá svou společnost. Rychle je najde a dojde k nim. Usměje se na oba.* Zdravíčko mí drahoušci.* Pozdraví je a ujistí se, aby je pozdravil dost srozumitelně. Pak obejme TAYE a přitáhne si ho blízko k sobě. Dokonce ho políbí a pak se podívá na NAT a usměje se.* Kdepak. Kdysi jsem si hrál na kněze.* Zasměje se a ukáže na ELIASE.* Stejně jako tamten upír. Ten býval lovec. Má podivný humor, ale zase tu bude zábava.* Ušklíbne se a drží se mezi NAT a TAYEM.*
Ahojky, Lieber. *Pozdravil BOBA s jemným úsměvem a dokonce sklouzl i ke svému rodnému jazyku. Takhle Boba neoslovil už nějakou dobu. Polibek mu přitom spokojeně oplatil, načež se stejně jako čaroděj hned poté začal věnovat NAT. To ovšem moc dlouho nevydrželo, překvapeně totiž pohled věnoval zpět BOBOVI.* Vskutku? I když..asi by mě to už nemělo překvapovat. *Odmlčel se a kývl.* Dopadli ti, co se ti svěřili, dobře, nebo byli zralí na sebevraždu? *Nadhodil lehce pobaveně. Poté se podíval na osobu, na nějž jeho partner ukazoval.* Oh..to věřím. *Kývl opět.*
*Chvíľku šibrinkuje s kľučkou ale nakoniec sa mu ten starožitný patent podarí otvoriť. Zistí, že sú to francúzske dvere vedúce na menší balkón, takže výjde na moment von. Decentne za sebou zatvorí dvere a zhlboka sa nadýchne. Nechápe ako sa mu mohlo urobiť takto zle.* /Málo jedla, veľa alkoholu... ocicmali ma dve slečny ale snáď mi zoženú aspoň tú vodku. Keď už ma takto zneužili./ *Pomyslí sa a oprie sa o tenu. Pomaličku sa po nej zvezie až zadkom kecne o zem. Vlastne v tomto momente je dosť rád, že niekomu na tej prechádzajúcej párty šlohol kabát. Prehrabe vrecká ono kabátu a vytiahne si krabičku cigariet. Viditeľne sa mu trasú ruky. Chvíľu to sleduje a trochu zatne čeľusť. Zamrká a nechá to tak, škobrtavo si vytiahne jednu cigaretu, takmer sa mu podarí vysypať na zem pol balíčka. Ale iba takmer! So zapaľovačom už je to horšie. Ten mu aj pár krát spadne na zem. Našťastie tým, že už na tej zemi sedí, je preňho jednoduchšie ho zdvíhať z nej. Strčí si cigaretu do pusy a na nejaký piaty pokus si ju dokonca zapáli. Popoťahuje si z nej, ignoruje ten tras a miernú slabosť a mračí sa.* /Je mi to tu nejaké povedomé./ *Premýšľa, lenže v tej chaotickej kope myšlienok sa nevie ani sústrediť na to, že čím mu je ten priestor tu tak povedomí. Vytiahne po chvíľke mobil, aby si pozrel čas.* /Je fajn vedieť koľko je hodín./ *Ale miesto skontrolovania času vykulí očí na esemesky, ktoré mu svietia na displeji.* /Vitajte vo Francúzsku.../ *Chvíľu na to pozerá ako žaba do rybníka a potom s mobilom začne mávať.* Debilný iPhone. *Zahuhle s cigaretou v puse. Predpokladá, že mávanie jeho zblbnutý mobil opraví ale keď sa pozrie znova na displej tak stále tam sú rovnaké esemesky. Žiadna ďalšia nepribudla.* Asi by som si všimol, že som vo Francúzsku, nie?! *Povie svojmu mobilu a zakrúti hlavou. Rozhodne sa ho na chvíľu vypnúť, mysliac, že jeho mobil medzitým zistí aká je správna mobilná sieť. Pravdepodobne, ak by bol triezvy tak by mu došlo, že jeho mobil má pravdu, lenže hneď na to by následovala veľká panika. Takže je dobre, že je v podguráženom stave. Keď sa s ním displej rozlúči, dohorí mu aj cigareta. Vyberie teda dohorievajúci ohorok z pusy a zahasí ho o zem. V tom cez dvere vkĺzne chlap. Jeden z tej skupinky s ktorou Thierri prišiel. Pozrie sa naňho.* Čau. Tiež ti príde, že je tam vydýchaný vzduch? *Opýta sa ho a vyloví z krabičky ešte jednu cigaretu. Nefajčí bežne. Teda... odkedy bol na tom oktoberfestu v tom bare, tak si zapáli.* /Tak ľahké je skĺznu k zlozvyku./ *Chlap si k nemu čupne.* Hľadal som ťa. Elena a Marlene hovorila, že chutíš fakt dobre. Tak som si povedal, že ťa tiež vyskúšam. *Thierri nechápavo naňho prižmúri oči.* O čom melieš? *Zahundre s nezapálenou cigaretou v puse až mu takmer len vysí na perách. Chce si ju zapáliť ale chlap pred ním na nič nečaká a zoberie mu ruku, aby sa mohol zahryznúť do jeho zápästia. Lenže... Thierri v tej ruke má zapaľovač. Zároveň sa mu nepáči ako ho ten chlap schmatol za ruku, takže ju skúsi odtiahnuť ale popri tom stlačí aj ten zapaľovač, ktorý sa zapáli. Tentoraz na prvý pokus. Chlap ani nestihne zareagovať. Dokonca sa ani nestihne zahryznúť do Thierriho ruky. Zakričí a vzbĺkne ako fakľa. Thierri vyvalí oči, pritiahne si kolená až k brade a obíjme si ich rukami. Pery mierne pootvorené.* Čo... *Pohľad mu spadne na horiacu kôpku oblečenia a prachu a bohvie čoho ďalšieho... začne pozerať okolo seba.* To je dosť nahovno kúzelnícky vtip! Aspoň si príď po sebe upratať, ty debil! *Zakričí a pozrie ku dverám.* /Fakt, takéto vtipy!/ *Srdce má až kdesi v krku a je rozhodnutý čo magora nakopať do zadku keď ho uvidí. Veľmi živo si vie predstaviť, ako sa teraz zabáva na tomto vtipe so svojimi kamarátkami. Thierri sa skutočne vystrašil. Vážne to vyzeralo, ako keby začal horieť! Zapáli si cigaretu, aby sa upokojil. Na kanadské žarty nie je stavaný.*
*Nat lehce odvrátila zrak ze slušnosti a pak se na e zase podívala.* Ne že pak tu budu sama vy dva..*Řekla se zvýšeným prstem a opřela se o deštník* Ale vypadáš super...Pak můžeme jit pozdravit Dragose ne? Chudáka jsem ho neviděla taaak dlouho..*Navrhla škarlivě a přikývla and jeho slovy, Elaine se zmateně na ně podívala a párkrát zamrkala. Nat se pak koukla na Taylora a Ujistila se, že je to v pořádku.* Hm..Divný nápad si dát kostým lovce..zvlášť Když furt značkují podsvěťany jak zvířata..Nu což *Řekla Nat s úsměvem než se zase upravila*
*Jen co získali hosté přístup k baru, už se musela jeho obsluha pěkně otáčet a netrvalo dlouho a někteří začali lehce světélkovat, jiní se až příliš kurážně přimotali na parket, aniž by uměli byť jen jediný taneční krok. Jeden upír na baru se začal rozčilovat kvůli prohraným volbám a křičet na všechny v dosahu, že je nechá deportovat a začne tou příšernou ženskou, co mu ukradla vítězství, přičemž jeho pohled probodl MADDIE vedle DRAGOSE. Další žena zase rudla poté, co zřejmě vypustila z pusy něco, co nechtěla. K TAYLOROVI, NATALIE a ROBERTOVI se zase přimotala upírka, co je začala zahrnovat spousty zajímavostmi o dýních. TRISS a ELIAS byli poctěni nešikovnou dívčinou, co zakopla o vlastní nohu a z ruky ji vyletěla sklenička s pitím. Jediný prozatím ušetřen je THIERRI, který utekl ze sálu na venkovní terasu. Ten měl ale nyní problém v podobě dvou upírek, Eleny a Marlene, které došly hledat svého známého. A nebraly kouzelnický trik jako odpověď. Každopádně bylo o zábavu postaráno.*
Stačila by iluze. *Ušklíbne se a pokroutí hlavou.* Nikdy nepochopím, jak takový hnus mohl někdo nosit dobrovolně. *Nutně nemyslela vzhled, jako spíše celkově ty paruky, kor ve způsobu jejich hygieny a podobně.* To zní jako výborný nápad, do půlnoci času dost. *Mrkne na něj koketně a napije se svého vína, načež se ušklíbne.* Nejprve se pobavím jako pozorovatel. Zapojím se až po tobě, drahoušku. *Oplatí mu trochu vyzývavě a snad jízlivě zároveň. A nemusela dlouho čekat když začal chaos. Pobaveně se zasměje, upřímně na její obvykle poměry.* Dobrý začátek. *Uzná nakonec a provokativně se ušklíbne na upíra kousek od nich, který ji probodával pohledem.*
*Potiahne do svojich zdravých pľúc nezdravú dávku cigaretového dymu. Kebyže má aspoň pocit, že sa mu menej trasú ruky.* /Asi sa mi trasú o niečo viac./ *Chvíľu tak pozoruje svoju ruku, ako sa mu spolu s cigaretou klepoce. Radšej si z nej potiahne. Trhne sebou, keď počuje ako zavŕzgajú dvere. Trochu viac sa chrbtom natlačí na stenu za sebou ako keby bolo fyzicky možné s ňou splynúť.* Dúfam, že Adrien toho chalana nezabil. Neviem kam by sme jeho telo pohodili. *Zalamentuje jedna z tých dvoch slečien, ktoré predtým sa prisali k Thierriho krku. Thierri si automaticky voľnou rukou chytí krk.* Marlene, rozhliadni sa, hocikde by sme ho pohodili. Už by to nebol náš problém. *Zašvitorí druhá. Thierri ešte viac zbledne. Ak je to vôbec možné a srdce sa mu rozbehne ako o závod. Nepredstavoval si, že sa dnešný večer takto zvrtne.* /V New Yorku žijú iba samí psychopati, ktorí zabíjajú ľudí?!/ *Mimo vlastnej vôle sa roztrasie.* Čo do pekla... *Počuje len podpätky a nahnevané za vrčanie. Potom aj tichý nárek jednej zo slečien, ktorá na kolená kľakne ku kôpke prachu a oblečenia. Tá druhá schmatne Thierriho za krk a vytiahne do plnej výšky. Má pocit, ako keby ho držal oceľový zverák.* Čo si to spravil?! *Zaprská mu žena rovno do tváre. Jeho hrdlo je ale tak drtené, že okrem vzduchu cez neho neprejde ani hlások. Len zachrčanie. Pred očami má mžitky. V panike ako mu dochádza vzduch chytí ženu za ruky a snaží sa ich dať zo svojho krku dole. Bezúspešne. Aspoň teda do momentu kým nezačne mávať rukami a omylom nezavadí horiacou cigaretou o tú slečnu. Cíti ako sa popáli na prstoch a kúsok jej oblečenia začne horieť. Potom to ide rýchlo. Vzbĺkne celá a Thierri ucíti na svojom krku ako ho plamene doslova oblíznu. Nadýchne sa, pekne zhlboka aj toho horkého dymu a zvezie sa na kolená k zemi. Rozkašle sa. V živote ešte nemal takto rozdrtený krk.* /Tá mala ruky z kovu alebo čo.../ *Pomyslí si a cíti ako mu v krku chrastí. Keď ako tak naberie dych tak sa pozrie na tú spúšť. Teraz už na zemi nie je iba jedná kôpka oblečenia a prachu ale rovno dve. A pri oboch sedí slečna. Tá neveriaco a zároveň aj vystrašene pozerá na Thierriho. On pozerá na ňu s veľkou dávkou nechápavosti. Doslova sa dá z jeho výrazu vyčítať - čo sa to tu deje?. Kým sa ale nejako vzpamätá, slečna svojho šokovaný výraz vymení za nahnevaný. Ani nevie ako a je znova prišpendlený ku stene. Tentoraz ho ale drží za košeľu. Aj tak cíti ako sa mu jej päsť zavŕtava do hrudi.* Poslali ťa sem lovci?! *Zasyčí mu do tváre. Thierri nechápe o čom hovorí. Len bolestivo hekne ako ho ten tlak na hrudníku bolí. Odlepí ho na sekundu od steny, len aby s ním znovu o ňu mrskla. Cíti ako sa mu štuková výzdoba zaryje do hlavy a chrbta. Sykne od bolesti.* Možno bude stačiť keď ťa vysajem a tvoju mŕtvolu pohodím na ulicu! Ako odkaz tomu, kto ťa poslal! *Prská mu do tváre. Thierrimu ide srdce vyskočiť z hrudi. Chápe, že je v totalnom loji aj keď nechápe prečo ani čo sa deje. Žena sa behom nanosekundy nakloní k jeho krku a on ucíti ako sa mu doslova surovo zahryzne do krku. Tak ako predtým, za mu telom rozleje rozkoš. Nadýchne sa a pootvorí ústa, pritom zatne ruky v päsť. Náhodou má ešte v ruke zapaľovač. A ako tak zatne ruku, tlačí ho. Ucíti ako sa popáli medzi prstami, takže sykne. Potom len medzi privretými viečkami vidí ako žene blafla parochňa. Chvíľu na to s výkrikom blafne celá. Tri dútnajúce kôpky oblečenia a prachu sú na zemi a Thierri sa k nim nedobrovoľne zvezie tiež. Celý sa trasie a lapá po dychu. Celý je ušmudlaný, na krku krvavý a aj spálený. Je dobre, že to nevidí, pretože inak by sa asi aj ovracal. Na oboch rukách je popálený. Možno len kvôli tej bolesti je pri zmysloch. Pozrie na tie kôpky vecí. Je mu zle.* Už asi chápem, prečo sa má tak dbať na nehorľavý kostým. *Zachrchle. V krku má ako keby šmirgľový papier. Pokúsi sa vstať ale nohy sa mu strasú a hlava točí, tak to vzdá a prakticky po štyroch sa presunie ku dverám. S rukou na kľučke sa zarazí.* /Bol s nami ešte jeden chlap a žena.../ *Nadýchne sa nosom až ho zaštípe splálený zápach. Pozrie sa znova na tú spúšť.* /Čo keď to je ako stými magormi zo sekty? Čo keď su to oni? Čo ak si ma našli a chcú ma zabiť? Najskôr mi namazali med okolo pusy a nalákali ma sem... čo keď všetci na tej párty sú s nimi?!/ *Kŕčovito drží kľučku a uvažuje. Vlastne panikári. Doslova má slzy zúfalstva na krajíčku ale tak ako mu matka hovorila celý život...* /Plakaj do vnútra, nie von.../ *...zhlboka sa nadýchne nosom a zamrká vlhke oči. Zapaľovač si drží ako svoj talisman.* /Celý svet sa netočí okolo mňa. Ak by ma chceli zabiť tak to asi spravia hneď. Alebo by sa rovno na tom parkete do mňa pustili ako parta kanibalov./ *Zatlačí na kľučku a veľmi neelegantné ale so všetkou snahou o nenápadnosť sa vprace dnu.* /Čo ak som od nich chytil nejakú chorobu? Žltačku... AIDS... slintavku.../ *Zastoná aj keď teda z jeho pošramoteného hrdla to znie ako chropčenie.* /Ráno si zájdem k doktorovi./ *Zatvorí za sebou dvere, vyzerá ako keby sa vyplazil z nejaké zákopu, celý od prachu, krvavý a biely ako stena.*
*Bob se zasměje a zavrtí hlavou.* Ne ne, tehdy byli hříchy prosté. Krádeže, chtíč po zadaném a podobně.* Vysvětlí a pak se podívá na Nat.* Ah jistě, jen...* Je přerušen upírkou, co mluví o dýních. Podívá se na ni a odvedou svou společnost trochu dál od ni.* No býval lovec. Navíc je to pro podsvěťany skutečně děsivý kostým.* Zasměje se a když se k nim opět přidá upírka, tak se na ni usměje a foukne na ni a zašeptá kletbu. Ta ji spojí rty k sobě na jednu hodinu. Je to jednoduchá kletba a naučil se jí kdysi dávno, když ji na něj někdo použil. Ten však dělal k tomu ještě trik s iluzí, že jsou rty zašité. Pak se Bob podívá na svou společnost.* Půjdeme pozdravit Dragose?* Zeptá se jich a stoupne si mezi ně, aby je chytil za boky a přitáhl k sobě.*
Oh...to jsi musel při těch zpovědích tím pádem usínat, ne? Beztak se to v jednom kuse opakovalo. *Nadhodil se zvědavostí v hlase, než se začali zajímat o kostým jistého mladíka, na nějž BOB ukazoval. Najednou je ovšem vyrušila upírka. Doufal tedy, že třeba něco od nich pochytila a šla něco říct k tématu, ale netrvalo to moc dlouho, aby zjistil, že se šeredně mýlil. Namísto toho začala vyprávět něco o dýních. Nuceně se tedy zprvu usmál, kývajíce přitom na její slova, než nakonec skryl z části svůj obličej zpět za vějíř a s ROBERTEM a NAT se přesunul o kousek dál.* Kdyby tady šlo o nejděsivější kostým, asi by fakt vyhrál. *Naklonil hlavu do strany.* Nakonec je to poměrně působivé..a přesvědčivé. Vsadím se, že jej zprvu nechtěli pustit dál. *Uchechtl se. Když je opět ta slečna vyrušila, úspěšně polknul tu otrávenost a zabránil jí, aby se v jeho výrazu vyskytla.* No asi můžeme? Jen si myslím, že bude dost zaneprázdněn někým jiným, tak abychom ho zbytečně nevyrušovali. *Nadhodil lehce nervózně. Najednou jako by ten jejich vymyšlený vtípek nebral vpotaz.*
*Elias sám si objedná rudou variantu, takže s krví. Cinkne si s ní a pak se podívá na hostitele.*/Hmm... takže tohle je Dragos./*Pomyslí si a pak se věnuje své společnosti.* To určitě.* Zasměje se a pak chytne Triss a upíří rychlostí s ní uhne nešikovné servírce. Rychle se na mladou čarodějku podívá.* V pořádku?* Zeptá se a je vidět, že toto ho trochu naštvalo.* Zdá se, že dnešek bude o tom, kdo to přežije. Hlavně pokud tu jsou mocné bytosti, co by s nesprávným pitím mohli napáchat velké škody.*Řekne tiše. Pak se rozhlédne a zjišťuje, zda neuvidí nějakou známou tvář, kterou by si spojil s mocnou bytostí. Jen ten kněz mu přijde povědomí, ale nedokáže si spojit.*
*Uchechtne se.* Miláčku.. Jeden by řekl, že zrovna ty chápeš, jak nezdravé módní trendy můžou být.. *Odvětí čarodějce, než se mu koutek cukne do MADDIE velmi dobře známého úšklebku. Stoupne si k čarodějce blíž a dá ji prsty pod bradu, kterou ji tak nadzvedne.* Myslíš si, že se toho napiju dobrovolně? Když jsem to celé vymýšlel a Kai si tam možná přihodil ještě něco svého? *Šeptne ji do rtů, aby to neslyšel nikdo v okolí. Jeho pozornost však poté upoutá účinek jednoho z lektvarů a on tím směrem otočí hlavu, načež se pobaveně ušklíbne.* Řekl bych, že tenhle si nyní myslí, že je ten dětinský trotl, co si myslí, že může někoho vést.. *Zkonstatuje a objedná si ještě jeden bourbon, zatímco se rozhlédne kolem sebe.*
*Ušklíbne se, celkem vyzývavě, a natlačí HIRAMA oproti stěně za ním, držíc rukou jeho bradu.* Dříve nebo později budu mít zase podobu, která tě tak moc nutí se červenat, jde-li ti tak moc o píchání, Eazizi.. *Pronese k němu šeptem.* Měl by jsi svá slova lépe promýšlet.. *Dodá mu ještě u ucha, než se spokojeně odtáhne a napije se ze své skleničky, kterou se ji velice šikovně podařilo nevylít.* To by bylo nad míru zajímavé.. Nemohu to popřít.. *Odvětí mu škodolibě, načež pozvedne obočí, nad menším chaosem, co se sálem začal hrnout, ale pokrčí nad tím rameny a vrátí pozornost na Hirama.* Někdy mě se ségrou musíš seznámit.. *Ušklíbne se a pozvedne skleničku v naznačení přípitku.* Myslím, že bychom si velmi rozuměly.. *Dodá s uchechtnutím. Vyrazí se rozhlédnout podél sálu, ale ještě mávne Hiramovi přes rameno.* Najdu si tě, až pro tebe budu zase neodolatelná.. *Mrkne na něj a pošle mu vzdušný polibek. Zvědavě a víc a víc pobaveně prochází sálem, když narazí nečekaně na další známý obličej. Nebo spíš ten obličej narazí skoro do ni, když se dovnitř vbelhá THIERRI jen sekundu před tím, než by kolem dveří prošla a ty by ji praštily do obličeje.* Nějaký bledý, frantíku.. Viděl jsi snad ducha? *Uchechtne se.*
*Skoro hned zapomene na svůj dotaz, když se semele jak pád nešikovně ženy, tak její přesun, až sama trochu vylije. Překvapeně se na ELIASE podívá, protože si ani nevšimla, že se k nim někdo blížil, ne to ještě stihnout reagovat.* Děkuji...ah jsem. Jen mě to překvapilo. *Zamrká nakonec a usměje se, načež se dokonce zasměje.* Kromě Dragose, který tu možná bude ve společnosti bývalého nejvyššího Manhattanu, tu určitě bude několik mocných. *Vrhne pohled na druhou stranu baru, kde se zmíněný nacházel. Trochu je řada že to řekla dost tiše, aby přes hudbu neslyšel, že o něm mluví, aby snad nepřitahovala jeho pozornost k sobě a měla dobrý večer.* Třeba nejvyšší čarodějka Bronxu, Lucas, můj kmotr se o ni zmínil, že disponuje více druhy moci mimo magickou. *Pokrčí rameny, když pokračuje ve stejném duchu a odvrátí se od Maddie, kterou znala jen od vidění. Hledá další známé tváře.* A ten muž v kostýmu kněze je hodně mocný. Robert. *Nadhodí a pozná i jeho společnost. Pokud by se s někým že skupinky ROBERTA setkala snad pohledem, alespoň se na ně usměje a pokyne jim na pozdrav skleničkou. Pokud se jejím směrem však nepodívají, tak se bez další reakce po svých slovech odvrátí zpátky k ELIASOVI.* Doufám ale, že se to nezvrtne. *Přizná nakonec.* Ráda bych klidnou akci po které vklidu usnu.
Neřekla jsem že ne. Jen, že to bylo nechutné. *Ušklíbne se a nechá si zachytit bradu a rukou mu sama přejede po hrudi.* Tak teď už vím, že si rozhodně nenabídnu. *Ušklíbne se, protože zotročenému čaroději, který mohl mít motiv a možnost uškodit rozhodně nevěřila. Rozhodně ne v případě, že jím byl Malachai.* Nechceš se ho třeba zbavit? *Ušklíbne se na konto dětinského trotla, ne muže, co se do něj kvůli nápoji vcítil.* To jsi hodně rychle vychoval z toho jít si najít ložnici. *Ušklíbne se.* Že by tě doháněl věk? *Rýpne si pobaveně do toho, že s věkem přicházejí problémy se vzrušením, ale sama se napije svého vína.*
*Doslova je na štyroch, na zemi. Nevšimne si, že do niekoho takmer vrazí alebo že niekomu práve skočil do cesty. Vlastne s tou stratou krvi a šokom by bolo nadľudské si to všimnúť. Keď ho niekto osloví tak sa zarazí a zamračí. Po až pomerne dlhšej chvíli vykrúti hlavu nahor a pozrie na... zatvorí oči a zatvári sa bolestne.* Przniteľka vín... *Povie svojim novonadobudnutým a snáď len dočasným chraplákom. Vzdychne alebo teda zachrčí. Znova otvorí oči.* /Tak táto ma určite nechce zožrať. Skôr sa tu zas vytasí hore bez./ Nie, len teba som videl a to mi k bledosti stačí. *Utrúsi k nej a skúsi sa trochu porozhliadnuť či náhodou nezbadá tých zvyšných dvoch členov skupinky, s ktorou prišiel. Z jeho polohy to je ale naprd výhľad.* /Lenže sa asi nezvládnem postaviť a aj keby... čo ak ma uvidí... a príde si hryznúť.../ *Trasie ho.* Ideš nariediť fľaše s chľastom nejakou minerálkou? *Zahundre k nej a skúsi sa od dverí presunúť ďalej, celkom z nich ťahá zima.*
*Natalie šla s nimi s úsměvem a držela Robertovi ruku u pasu, aby zapadla do role. Koukla se na Taylora* Jen mu řekněme ahoj a pak půjdeme..Hlavně to hrajte dobře *Řekla a lehce je začala táhnou k Dragosovi*
*Elias Triss poslouchá a musí uznat, že kdyby nebyl cvičen na to reagovat rychle a nebyl x let na útěku, tak by měl asi také pomalejší reakci. Pak se dívá na ty, co Triss ukázala.* Ah, jistě, ta čarodějka a čaroděj. Ale ti snad mají dost obranných kouzel kolem sebe, aby se jich to nedotklo.* Když pak ukáže na ROBERTA, tak si jméno spojí.* Ah, o něm jsem si myslel, že je mrtví...* Poznamená si tiše pro sebe. Přeci jen něco zaslechl. Jenže mu nikdy nepřišel mocný. Dělal lektvary a bylinky.* Taky bych rád klidný večer. Stačilo mi, co jsem musel řešit před touto akcí.* Protočí oči a vzpomene si na zpoceného chlápka se zlámanými prsty, co odmítl platit a nyní už není problém.*
*Vědět, že se stane něco takového, fakt by ty slova, co zrovna vypustil, zvážil. Nakonec se tedy přesto, že čarodějka před ním neměla svoji druhou podobu, začervenal. I když, to „začervenání" bylo možná slabé slovo. Na moment připomínal spíše čerstvé rajče, než se s hlubokým nádechem a výdechem uklidnil. Astre měl co dělat, aby podobně jako LYNX nepropadl záchvatu smíchu. To se mu kupodivu podařilo, ačkoliv šlo občas tiše slyšet krákavé chechtání. Hiram proto lehce zamručel a radši se zaměřil zpět na LYNX.* No jo, fakt zajímavé. *Protočil lehce oči, přičemž vzápětí překvapeně zamrkal a ohlédl se zpět k havranovi na svém rameni.* Ty jsi mi právě dal pohlavek? *Vypadlo z něj nevěřícně.* Jo, chovej se dospěle a ne jako malý harant. *Vyčetl mladšímu Astre, načež se opět podíval jinam, nechávajíce to druhého hezky zpracovat.* Tak to zapomeň. *Řekl Hiram téměř automaticky. Nehodlal dávat sestře o další důvod víc, proč do něj rýpat. Na další čarodějčina slova akorát kývl a zamával jí nazpět.* Tak a teď si jdeme pro panáka na kuráž. *Řekl si pro sebe pod nosem, načež se vydal rovnou k baru, kde po chvíli spatřil i toho, koho zde dnes šel především vyhledat.* Ty něco takového potřebuješ? *Neodpustil si Astre. Hiram to pouze odmávl a zprvu zašel trochu bokem, aby si u barmana objednal panáka slivky, kterého do sebe hned obrátil a skleněnou půlku vrátil zpět barmanovi. Opět se přitom zhluboka nadechl a vydechl, než co nejladnějším krokem, který po delší době na podpatcích svedl, došel k MADDS a DRAGOSOVI.* Dobrý večer přeji, snad moc nevyrušuju. *Načal jak nejzdvořileji svedl, kývajíce především MADS na pozdrav, když už ji nějakou tu dobu znal. Nakonec svůj pohled ovšem přesunul k DRAGOSOVI.* Mohl bych si s vámi o něčem promluvit? *Optal se. Místy na něm šlo poznat, že se mu až taková slušnost poměrně příčí, nicméně Astre na Hiramově rameni akorát spokojeně přikyvoval.*
To byla celá doba.. *Převrátí očima.* Já si ještě pamatuju, jak se splašky vylévaly na ulici.. Ty už jsi alespoň vyrůstala se splachovacím záchodem.. *Tohle mu přišlo teda mnohem závažnější, než nějaké paruky, oproti kterým to byla ještě celkem banalita.* Jaká škoda.. *Uculí se na čarodějku.* Rád bych tě sledoval, jak se snažíš si vzpomenout na vlastní jméno, třeba.. *Uchechtne se. Zadívá se na upíra a pobaveně mu cuknou koutky.* A vlastně ani ne.. Je to celkem zábava, když se tě to netýká.. Civilové jsou desetiletí od desetiletí tupější a tupější.. Hlavně Američani.. Stačí si vzít krvavý popcorn a vše sledovat z dálky.. *Odpoví Maddie, než si odfrkne.* A kdy jsem řekl, že do té postele půjdu s tebou? Třeba si do ní odtáhnu támhletu blondýnu.. *Poukáže na náhodnou návštěvnici, co měla na sobě šaty z regentské vlády George IV. Odpije si ze skleničky, když jej a Maddie z jejich konverzační bubliny vyruší HIRAM. Pozvedne obočí a nakloní hlavu lehce na stranu.* Hodláš zase drogovat Natalie? *Rýpne si sarkasticky.*
*Samolibě se ušklíbne, když čaroděj zrudne.* Ach.. Zajímavé.. *Uculí se potěšeně.* Už se na svou proměnu celkem i těším.. *Dodá, než ho s nelibostí pustí.* Ohh.. Tak to si na ni kontakt rozhodně seženu.. *Ušklíbne se a zamíří se podívat, co se tu v sále všechno děje, přičemž narazí na známý a dosti pobledlý obličej. Zaksichtí s nad tím oslovením.* Nerad vinný střik? *Rýpne si do něj a dřepne si k jeho bledému ksichtu.* Jak milé.. Velice polichocující.. *Odpoví mu. Hraně lítostivě protáhne obličej a utrousí.* Bohužel se k nim tentokrát nedostanu.. Věčná škoda.. Ale ty vypadáš, že by jsi drink uvítal.. *Nadzvedne mu prsty bledý obličej, aby si ho u sebe přidržela a nenechala ho se odplazit pryč.*
Nejspíše. *Potvrdí a pak nadzvedne obočí.* O tom nic nevím. *Trhne rameny a potom se usměje, když s ní souhlasí.* Mám se ptát, co jsi musel řešit? *Zeptá se jej a potom si dopije své pití, nicméně si posléze objedná whiskey, kterou měla raději a zvedne znovu bezděčně ruku, aby si dala vlasy za ucho, nicméně potom si ruku zase stáhne dolů. Stále zapomínala, jak je měla takto úmyslně stylizované.* Máš zájem si zatančit? *Navrhne a napije se whiskey.* Samozřejmě, až dopijeme. *Zasměje se a sama pozvedne sklenku na znamení, že má sama, co dopíjet.*
*Nad slovom vinný strik sa zatvári znechutene. Nemusí sa ani veľmi snažiť, fakt je mu zle. Aj srdce cíti ako mu stále rýchlo bije. Ako keby ho mal v krku. Nakrčí nos. a prižmúri oči. Potom sa chvíľu venuje okoliu a zamračí sa.* /Ten chlap svieti?/ *Zamrká, aby trochu zaostril aj keď si je istý, že vidí veľmi dobre.* /On fakt... svieti./ *Už sa otáča od LYNX s tým, že ide pokračovať vo svojej hre skrývačka ale ona si ho chytí.* Našťastie pre ostatných hostí... ja som mal na dnes už dosť. /Vlastne som celkom aj vytriezvel.../ Nevieš kde tu je toaleta, rád by som si upravil mejkap. *Prstom ukáže na svoj krk. Rád by zistil, ako vyzerá a tiež chce vedieť ako veľmi je zranený.* /Ideálne by som sa aj umyl lebo mám pocit.../ *Trochu sa mu otočí žalúdok.* /...že mám na sebe tonu popola z tých ľudí./ *Neveselo sa usmeje. Vlastne vyzerá dosť zúfalo.*
To rozhodně. V lecčem je moderní doba lepší. *Ušklíbne se a ještě dodá: * Ale luxus se záchodem jsem neměla tam, odkud jsem. *Pak se však uchechtne.* No jo, aspoň někde bys to zažil, když ne v posteli. *Ušklíbne se, ač se to nevztahuje pouze na postel.* To sice ano, ale není v mém zájmu, aby si nějaký tupec odpálil atomovku. A tenhle je prototyp takového tupce. *Nadzvedne obočí a ušklíbne se.* Fajn, třeba se přidám. *Nadhodí a potom se zvedne a ušklíbne se na HIRAMA, který se k nim připojí.* A hele, kdo se objevil. *Nakloní hlavu na stranu a pozvedne obočí na DRAGOSE, jakoby se ptala, kdo je Natalie a proč to Dragose trápí, sám nakonec rád droguje ostatní.* No, já si jdu najít oběť, tak se bavte. Najdu si tě později. *Oznámí DRAGOSOVI a bez ostychu si ukradne polibek, zkousne mu ret a poté se s potměšilým úšklebkem podívá na HIRAMA a odejde do davu.*
*Je pravda, že toho panáka, o kterého si řekl, pravděpodobně potřeboval především kvůli Astreho na svém rameni, který jej postupně začínal víc a víc štvát. Přesto si držel lehký úsměv, když rychle kývl na MADDIINA slova, přičemž se obrátil na DRAGOSE.* Ne, nemám čím a i kdybych si sám něco chtěl šlehnout, ta stíhačka na mém rameni mi to nedovolí. *Neodpustil si, načež si od zmíněné "stíhačky" vysloužil další pohlavek křídlem. Tentokrát si z toho ovšem nic nedělal. Úspěšně tuto svoji potupu ignoroval. Podobně jako ten polibek, co Maddie Dragosovi věnovala. Jako kdyby jej to mělo nějak zajímat, akorát si přivlastnil čarodějčino bývalé místo, na nějž se usadil.* Svému učiteli jsem kdysi slíbil, že mu donesu hlavu jednoho vašeho vězně...shodou okolností je to tentýž magor, co naháněl Taylora po celém světě. *Načal. Postupně přecházel zpět do svého typického vyjadřování, kvůli čemuž se i lehce divil, že se zatím Astre nijak neozývá.* S ním jsem toto téma už řešil. Proto jsem přišel nyní rovnou za vámi, vím totiž, že Tay už s ním skončil a tak osud toho vězně závisí na vás, aspoň to tedy odhaduji. *Pokračoval dál. Mimovolně si u toho pohrával s dýmkou ve své ruce.* Nebo se mýlím?
*Souhlasně přikývne.* Ano, proto mě to rychle omrzelo.* Řekne a pak ho poslouchá a sleduje přímo jeho.* To je pravda. Ale kdybych byl na loveckém večírku, tak mé oblečení z období baroka by je vyděsilo nejvíc.* Zasměje se hrdě, protože tehdy byl opravdu známí černokněžník. Pak vezme oba své upírky a zamíří k DRAGOSOVI, kde vidí i další známou tvář.* Zdravím, jdu pochválit povedený večírek a koukám, že tu je další tvář, kterou mám rád.* Prohlásí a podívá se na HIRAMA s nadšeným usměvem. Přitom si drží dva mladé upíry u sebe jako by šlo o jeho... no cokoliv, co zrovna můžou být.*
*Podívá se na ni a zazubí se.* Pokud jsi polda, tak ne, pokud jsi jen zvědavá, tak jsem řešil dlužníka. Někteří lidé mají tolik nahrabáno, že ani drobné nechtěji vrátit.* Prohlasí zklamaně až lehce přehnaně. Dopije své pití a podívá se spokojeně na ni. Její společnost se mu zamlouvá. Pak se rozhlédne po parketu.* Jistě. Valčík jsem dlouho netančil a dnes ho už dotančím i celý.* Usměje se nadšeně. Tanec je něco, co nemohl moc dělat za života. Ovládal ho, v určitých mezích, ale nikdy ho neudýchal. Dokonce i na svatbě tančil krátce ploužák a pak po zbytek večera jen odpočíval. Dnes má možnost si zase zatančit s krásnou ženou a nemusí tančit ploužák nebo jen pomalí valčík. Pak jen čeká až dopije, aby ji nabídl ruku a poté mohl odvést na parket.*
Ach tak...rozumím, hádám. *Ne, že by si to chtěla v mysli nějak víc představovat a rozebírat to, aby se nedozvěděla něco, co nechce.* Celý? Proč jsi jej nedotančil celý? *Nadhodí a nakloní hlavu do strany, nicméně postupně dopije, načež mu dá ruku do jeho, aby jí lehce pomohl vstát a doprovodil na parket, načež se k němu otočí čelem a přistoupí k němu, aby se mohla postavit do taneční pozice a pod jeho vedením začít tančit na hudbu která zrovna začala hrát.*
Nečekaně...ale teď to bude třeba lepší. Co ty víš. *Pokrčil rameny, vnímajíce následné povídání o kostýmech. Přesto..dalo se tomu, co měli na sobě, opravdu takto říkat? Ve finále se mnohdy akorát jednalo o oděv jako každý jiný, jen z jiného století.* Pročpak si to myslíš? *Vypadlo z něj opět zvídavě. Hned nato už jen BOBA s NAT následuje rovnou k DRAGOSOVI, skrývajíce postupně opět část svého obličeje za vějíř, kterým se zlehka ovýval. Pravděpodobně tak akorát chtěl skrýt svůj lehce nejistý výraz. Ten ovšem rychle zmizel, když si všiml, že Dragosovi dělá společnost HIRAM. Volnou rukou mu tedy zamával. Načež pohledem přejel jak Dragose, tak i Nat s Robertem.*
*Natalie se přitiskla k Robertovi aby zapadla do role a zamávala Hiramovi s úšklebkem a lehce se upravila. Na moment sklonila hlavu před Dragosem než se na oba podívala* Krásný to večer hm?...*Zavrněla lehce a podivala se Na Taylora s klidným obličejem, očima ho projíždějící. Oči jí jezdili kolem dokola, chvilku se drželi na Hiramovi a pak na Dragosovi* Krásný Kostým..Myslím že už ani Král není třeba *Ušklíbla se na DRAGOSE a opřela se o svůj deštník*
Naštěstí? *Potřese hlavou a uchechtne se.* To ne.. Myslím, že většina tě naprosto ignoruje.. Potřeboval bys mnohem víc alkoholu, aby jsi pro ně byl zajímavý.. *Dodá, načež si jednou rukou vytáhne ze svého kabátu zdobenou tabatěrku. Jednou rukou se ji ještě podaří si vytáhnout cigaretu, tabatěrku zavřít a schovat, ale na zapálení už nemá třetí ruku. Všimne si ale zapalovače v ruce mladíka a do hlavy mu dá příkaz, aby ji cigaretu zapálil.* Buď té lásky.. *Pronese po zadání příkazu ještě nahlas, než si cigaretu vloží do úst. Jakmile má zapáleno, tak potáhne a vyfoukne na něj škodolibě dým, než pokrčí rameny.* Nemám ponětí.. Neznám z hlavy plány všech zámků Evropy.. *Uchechtne se, než ucítí, jak se její tělo proměňuje. Na chvíli je tak mimo, než začne opět vnímat.*
Smutný, když si to neumíš zařídit.. *Uchechtne se, než si odfrkne a převrátí nad čarodějkou očima. Víc se k jejím rýpnutí nevyjadřuje. Pozvedne obočí nad jejími slovy a povýšeně se uchechtne.* Děla-li ti to takové vrásky, proč ho neodpráskneš sama? *Odpije ze skleničky, ale hned na to pokračuje.* Ten tupec si to nemůže dovolit.. Všichni mají v dnešní době atomovky. Odpálil by ji on, odpálí ji všichni ostatní a svět bude zlikvidován celý. A mám dojem že přesto, že je to debil na entou, tak si spočítá, že sám sebe zlikvidovat fakt nechce. Nehledě na to, že by mu nikdy nedovolili zmáčknout tlačítko.. *Dodá s odfrknutím.* Uvidíme, prcku, uvidíme.. *Rýpne si do čarodějky s ušklíbnutím a byť to neudělá, skoro to zní, že by ji i poplácal dětinsky po hlavě s těmi slovy. Pohled následně otočí na HIRAMA.* Konečně někoho moudrého napadlo, že potřebuješ dozor? Po 270 letech? ... No.. Lepší pozdě než nikdy.. *Uchechtne se, načež se Maddie do polibku ještě ušklíbne a chvíli ji následuje pohledem, než jej vrátí na čaroděje a pozvedne obočí, aby pokračoval, když načne téma vězně. To bylo v jeho případě celkem široké téma. Vědoucně se ušklíbne, když mu dojde o kom mluví.* Jeho hlavu, jo? *Pronese přemýšlivě, když Hiram skončí.* Co za to? *Nadhodí mu, ale pár sekund na to ho zarazí se zvednutou dlaní, a otočí hlavu na příchozí trojici.* A já už doufal, že budu tvé přítomnosti dneska ušetřen.. *Rýpne si do ROBERTA a na TAYE a NAT jen otočí pohled, trochu kritický.* Škoda, že nemůžu říct to samé.. Pár hodin dějepisu ve vile by vám asi neškodilo.. *Ušklíbne se na NAT.*
*Prevráti oči v stĺp a zatvári sa otrávene.* Našťastie, že sa nedostaneš k alkoholu. *Uvedie ju na pravú mieru.* A to, že ma tu väčšina ignoruje je len dobre. *Povie o niečo tichšie a znovu sa rozhliadne. Po zážitku na terase vážne nechce vyčuhovať z davu.* /Dúfam, že tu nemajú ďalších kanibalských kamarátov./ *Nevšíma si čo robí LYNX ale keď mu zrazu napadne jej pripáliť cageretu tak ani sa tým príliš nezaoberá. Proste len natiahne ruku, s popáleným prstom tlačí čudlík a pripáli jej. Stiahne ruku a opäť si ten zapaľovač drží ako cenný poklad. Aj keď ho kovová hlavička páli do dlane. Nakrčí nos a nespokojne prižmúri oči keď mu LYNX do tváre vyfukne dym.* /Žiadna slušnosť./ *Aby tomu unikol... ľahne si na chrbát a chvíľu čumí do stropu.* To ani nechcem, aby si mala v hlave. Stačilo by mi ak by si niekde videla cedulku WC. *Nakloní hlavu trochu viac k jednému ramenu. Ten strop v miestnosti je mu povedomý.* Ale to by si musela byť trochu ochotná. No nič, skúsim šťastie a odplazím sa k prvému umývadlu na ktoré narazím. Dík za pokec. *Povie a namáhavo sa vráti do sedu a chystá sa odštvornožkovať preč. Ani nepostrehne, že je LYNX mimo.*
*Netrvalo to dlouho a už byl opět ve své kůži. I kdyby ho Astre po chvíli měl začít klovat či se dokonce proměnit a jednu mu přímo vlepit, nedržel by se zpátky. S úšklebkem si překřížil ruce na hrudi, pohodíce přitom lehce dýmkou v ruce.* Můžete poděkovat mé sestře, která se po těch letech rozhodla mi věnovat trochu pozornosti a začít mě vychovávat. Dokonce mi věnovala i dozor, jaká to milá dušička. *Uculil se, zatímco mu v hlase zněla jasná ironie, nikoliv radost. Jak pak očekával, tentokrát se mu nedostalo pohlavku, ale klovnutí do ucha. Bolestně tedy sykl, ale hned to s úšklebkem přešel, věnujíce Astremu pohled, zatímco se Maddie s Dragosem loučila.* Tohle bych moc často nedělal, aby se mi to nakonec nezačalo líbit. *Odsekl k havranovi na svém rameni, který v reakci na jeho slova vzlétl a přeměnil se zpět do své normální podoby, postavíce se přímo za Hirama, který přitom mohl postřehnout, jak jeho dozoru postupně chrastí brnění, co měl na sobě.* Jsi fakt nepoučitelný, co? *Řekl, když mladšího chytil za bradu, aby mu zaklonil hlavu. Jeho hlas už zněl nečekaně lépe, než předtím, když byl ve formě havrana, ale stále byl lehce chraplavější.* Koukej se chovat dospěle. *Odsekl ještě, načež Hirama konečně nechal hledět si jeho konverzace. Lehce si přitom poodstoupil dál, pokud tedy mohl.* /Super, právě jsme Dragosovi dopřáli skvělé divadlo./ *Pomyslel si Hiram, přičemž na Dragosovy slova akorát kývl. Už už se i chystal přiznat, že nemá vůbec páru, co by mu měl nabídnout, ale to už byl zastaven Dragosem samotným. Ohlédl se tedy za BOBEM, NAT a TAYLOREM, kterým akorát kývl na pozdrav, trpělivě čekajíce, kdy bude moct opět mluvit.*
*Zakření se, ale dál se k němu nevyjadřuje. K alkoholu stejně neměla zájem se dostat, ale to neznamenalo, že ho v mylném myšlení nemůže nechat. Zapálí si cigaretu a vyfoukne dým a ještě že to stihne, než pronese civil další slova, protože by se jinak z rozesmání zadusila kouřem.* Tak to tady asi vážně nenajdeš.. Toaletu ještě jakž takž, ale že by ti ji milostivě označovala cedulka, tak to těžko.. *Její smích se polehoučku vytratí, jak přijde proměna a tak ani poslední slova od Thierriho nevnímá. Co ale začne vnímat je, když se od něj začne plazit pryč.* Kampak? *Ušklíbne se, chytne Thierriho za kotník a přitáhne zpátky k sobě.* To už tak moc chceš k tomu baru? *Pronese.*
*Prevráti oči, na to jediné má v tomto momente enegriu.* /Že ja som narazil na túto magorku./ *Nadýchne sa, našťastie nie tak hutného cigaretového dymu.* /Musím sa dať dokopy. Keď ma chcú zjesť, tak sa nemôžem dať tak ľahko. Skúsim vypadnúť tak, aby si ma nevšimli. A keď si ma všimnú... možno ma zachráni adrenalín a postavím sa na nohy./ *Zhodnotí svoju situáciu a rozhodne sa konateľ. Ako polomŕtvola sa teda vráti na štyri, rozlúči sa na pol huby s LYNX a plazí sa preč. Kúsok po kúsku. Lenže, počuje hlas a hneď aj cíti ruku na členku. Ako ho tak pritiahne tak sa vlastne Thierri natiahne ako špageta. Miesto piráta je teda z neho ručný mop.* Heej. *Zaskrehotá a nejako sa pohmýri. Usúdi, že kabát mu celkom zavadzia a tak si kecne na zadok a vyzlečie si ho.* Nechcem k... *Začne rozhnevano rozprávať a pozrie na LYNX ale rovno sa aj zarazí. Pozerá na ňu. Teda privrie oči a pár krát zamrká.* Vyzeráš nejak čudne. /Ako chlapec./ *Je vidno, že sa mu v tej hlave snažia otáčať kolieska. Obzrie sa teda okolo ale aj tak vráti pohľad späť na LYNX. Zasmeje, zúfalým hlasom.* Dvojičky, že? Vymenili ste sa. /To je jediné možné vysvetlenie. Nezmenila sa na chlapca. Nie som blázon ako teta Olga./
*Zachechtá se škodolibě, když se Thierri natáhne za doprovodu svého hlasu. Pozvedne obočí nad tím, jak se zarazí a čeká až mu sepnou drátky. Nebo alespoň o sebe zajiskří.* Gentleman.. *Převrátí očima nad tím ohodnocením a zvedne se do stoje, načež do něj vytáhne i Thierriho. Za jednu ruku a pro jistotu otočeného ksichtem od něj, aby případná šavle nepadla na jeho kostým. Chtěl se pobavit a frantík nebyl zrovna spolupracující, takže si zábavu zařídí sám.* Nemám ponětí, o čem mluvíš.. *Ušklíbne se a táhne ho k baru, kde mu objedná jeden speciální nápoj a sobě druhé nealko mojito.* /Dvojčata.. To tu ještě nebylo../
*Thierri fakt nemá rád kanadské žartíky. A vlastne mu ani nepríde vtipné keď si dvojičky dajú rovnaký kostým a potom chodia miasť ľudí.* /Je to iba otravné. Žiadny vtip v tom nevidím./ *Znovu vykrúti hlavu keď sa LYNX, alebo teda podľa Thierriho jej chlapčenské dvojča, postaví. Ale veľmi dlho svoje krčné stavce nenamáha, keď ho vytiahne na nohy. Zavrávorá, strat krvi asi nie je ideálna na tak rýchle pohyby. Vystrašene sa obzrie či ho nevidí, niekto z tej partičky. Srdce mu ešte stále bije rýchlo ako sa snaží do tela pumpovať ten zvyšok krvi čo v ňom zostal.* Jasné, nemáš poňatie. *Zaskrehotá potichu a skúsi sa jej vysmeknúť. Bezúspešne. Je slabý ako mucha. Tak sa teda poddá, aj keď stále sa obozretne pozerá okolo seba. Usadí sa na vyvýšenú stoličku. Povyzdychne si.* Nemáš žiadnu inú zábavu? Alebo nejakých kamarátov, ktorých by si išiel otravovať? *Opýta sa ho a napije sa. Ohrnie hornú peru.* /Fuj, to je strašne sladké./ Mňau. *Zamračí sa, pretože to povedať nechcel.* Mňau, mňauuu. *Pozrie na LYNX.* Mňaaaau, mňau, mau, mňaaaau! *Zakričí, pričom mu miestami hlas aj preskočí.*
*Bob se na TAYE usměje.* No, protože jsem tehdy byl v plné síle.* Zazubí se a musí souhlasit s Nat, že Dragosův kostým je pěkný. Pak se na upíra usměje.* Ale prosím tě. Určitě nás rád vidíš. Přeci jen, bez nás bys měl tak nudný život. * Konstatuje a zazubí se na něj.* Jinak jsem koukal, že tu máš velice zajímavou společnost. Bývalí lovec, nejvyšší čarodějové, i když ten jeden... no už bych ho tak nenazýval a pak tady HIRAM. Velice okouzlující čaroděj.* Pousměje se a pak zvážní a podívá se na Dragose.* Po novém roce budu chtít s tebou projednat naši dohodu.* Řekne, ale víc to nespecifikuje.*
*Odvede ji na parket a začne tančit. Pohybuje se velice elegantně a vede Triss po parketu až přirozeně. To, že umí jen tento tanec je věc druhá.* Narodil jsem se s vrozenou vadou, nedovyvinuté plíce a slabé srdce. Rychle jsem se unavil a nakonec skončil v civilské nemocnici. Naštěstí mě to nezabilo, ale být sražen autem taky není terno.* Zasměje se tiše, ale je vidět, že ho to netrápí. Je to prostě něco s čím žil.* To víte, přeci jen jsou lovci známé svou incestní myšlenkou čisté krve. No a další věc je, že tehdy byli běžné věci s těžkými kovy. Například arzen v barvách, rtuť a podobně.* Dodá a dál s ní tančí a pomalu přidá na tempu, ale stále je v rytmu běžného civila, aby mu mladá čarodějka stačila.*
*Jakmile se ocitli u DRAGOSE s HIRAMEM, dočista zmlkl, schovávajíce se většinu času za svým vějířem. Svému kamarádovi akorát kývl na pozdrav, načež jen mlčky poslouchal jak se Nat s Bobem a Dragosem baví.* Mně by ty hodiny nevadily, dějepis mě vždy bavil. *Nadhodil, než se zarazil.* Oh..to se týká oblečení, co? *Nadhodil. Jeho úsměv trochu ochabl. Dal si s tím práci a to, že se to u Nat skutečně moc odchylovalo od toho, co se skutečně nosilo, byl čistě umělecký záměr. Jednalo se jednoduše o parodii. Postupně mu úsměv spadl úplně a ROBERTOVI akorát prostřednictvím vějíře naznačil, že by už rád šel.*
Oh kdepak.. Teď jsem si vybral za oběť tebe.. *Odvětí mu a přisune mu skleničku, zatímco sám odpije z mojita. A moc brzo. Dýmem se sice nezadusil předtím, ale mojitem teď málem ano a proto jej vyprsknul rovnou na Thierriho, zatímco propadl záchvatu smíchu.* Mňau, mňau, mňau.. *Odvětí mu ironicky mezi smíchem.* Ach.. Zábavné.. Věru.. *Uculí se a když civil téměř zavřískne, tak se vrátí k pochechtávání.* Zopakuješ mi to drahoušku? Máš příšerný akcent.. *A také k upíjení svého pití, neboť to, co se chtěl napít předtím skončilo na Thierrim.*
*Natalie se narovnala a nakrčila bos na moment* A vám zase par hodin informatiky..Co jsem tak zaslechla..*pousmála se a koukla se na Sebe a TAYLORA* Trošku změny..Nebylo zmíněno že ples Má být přísný dresscode..Taylor tyto kostýmy vyrobil....*Pochlubila se a podivala se nahoru, přesněji ba muže co se objevil vedle Hirama, že kterého na moment nemohla zpustit zrak. Kdyby mohla tak zčervená. pak se zase podívala Zpátky na DRAGOSE* Já osobně problém nevidím..*Nat lehce ztuhla a pomalu se schovala za ROBERTA, když si uvědomila, že si podepsala úmrtí list. Přece šlo trochu z DRAGOSE strach*
*Prevráti oči a zakrúti nesúhlasne ešte k tomu hlavou. Ale už kapituloval. Niekedy je jednoduchšie ísť s davom a tak sa teda napije, nech sa čo najskôr zbaví tejto otravnej spoločnosti. Čo ale nečaká je salva mňaukania čo sa mu vyderie z pusy. Nechápe to. Zatvorí očí keď ho LYNX oprská. Šmatlá s rukou po barovom pulte a hľadá servítku. Keď ale nič nenájde tak využije rukáv svojej voľnej košele a utrie si tvár doňho. Vie čo chce povedať, snaží sa to povedať ale z pusy mu ide.* Mňau, mňau. *Pozrie na pohár.* /Určite to sú nejaké drogy. Oh nie, že by LSD. Už zas? Preboha, len to nie./ Mňauuu, mňau, mňaaaaau, mňau! *Zahromží na LYNX.* /Ani som si nevšimol kedy mi tam niečo hodil./ *Dočista zabúda na to, že sa schováva ešte pred dvomi kanibalmi. Hnevá ho, že sa mu smeje a že nechápe čo sa s ním deje.* Mňaaaaau, mňaaau, mňau, mňáááááuuuuu! *Skúša aj nadávky ale bez úspechu. Tak aspoň nahnevano a pomerne agresívne odšuchne svoj nápojoví pohár, v ktorom je bohviečo nasypané, po hladkom povrchu baru. A na jeho smolu o kus ďalej tento jeho pohár niekomu zmetie drink tak nešťastne, že sa oba poháre rozbijú.*
Bylo načase.. Asi ji pošlu děkovný košík.. *Utrousí už jen s poloviční pozorností, neboť ji věnoval spíše čarodějce a na čaroděje se vrátí, až když už vedle něj stojí nová osoba.* Ah.. Říkal jsem si, že to nebude jen tak.. *Okomentuje, když pochopí, kdo je onen neznámý a upije ze skleničky, zatímco sleduje kárání.* Nemůžu nesouhlasit.. *Přisadí si ještě, než jej pobídne a zároveň pár sekund na to zastaví, kvůli příchodu trojice. ROBERTOVI věnuje dosti pochybovačný pohled.* Zřejmě už ti blbne rozum, což? *Rýpne si do něj a víceméně odignoruje veškeré shrnutí jeho hostů. Vlastně ne. Odbyde jej jednou větou.* Pozvánka byla pro všechny podsvěťany, samozřejmě, že tu bude rozličná směsice. *Pohled pak přesune na TAYLORA u kterého nejdříve pozvedne obočí, načež se s převrácením očí uchechtne, když mu konečně dojde, kam směřoval svá slova. Na víc u něj nemá moc co reagovat, hlavně, když hned na to probodne pohledem NATALIE. To že Taylor kostýmy vyrobil už nevnimá a možná upírku dokonce přeruší, když pronese.* Nepřežeň to se zábavou, Natalie.. Zítra tě očekávám v tělocvičně a uvidíme, kam jsi pokročila s reflexy.. *Odvětí ji a i když to neřekne na přímo, tak se jasně jedná o trest za její drzost a Natalie si pár škrábanců rozhodně odnese. A bude ještě ráda, že to budou jenom ty škrábance. Pak vrátí pohled na ROBERTA, dosti otráveně.* Copak? Nekonečná služba ti nevyhovuje?
Jo tomu rozumím, že to nebyl nejlepší zážitek vašeho života. *Nakrčí soucitně nos a stejně přirozeně reaguje na sebemenší nuance v jeho vedení, tak jednoduše, jakoby to dělala celý svůj život.* Eh...nic proti, ale incest je nechutná věc. /Z mé vlastní zkušenosti../ *Dodá si v mysli.* Jak jste vlastně starý, když jste zažil dobu, kdy se dával arsen a další kovy do běžných věcí? *Nadzvedne jedno obočí. Cca si to období dokázala určit, ale ne s naprostou jistotou. Zrychlující se kroky jsou pro ni letmým překvapením, ale ne překážkou.*
Možná.. *Zachechtá se mezi smíchem.* Možná to bylo.. bylo něco výhružného.. Ale.. ale.. U Ra.. *Vydechne zhluboka, aby se uklidnil a mohl svou větu doříct.* To je tak roztomilé vyhrožování.. *Rýpne si do Thierriho.* Ťuťí.. *Okomentuje znovu jeho agresivní mňoukání, protože ví, že ho tak vytočí ještě víc, načež pozvedne obočí a zakření se nad letící skleničkou po barovém pultu.* Už chytáš i kočičí návyky, Mňau-mňau.. *Osloví ho novým jménem a objedná mu další magický drink.* Nevyschlo ti z toho mňoukání? *Uchichtne se, zatímco barman na stůl položí další nápoj. Naštěstí ne ten, co na Thierriho vrhá nenávistné pohledy, protože za něj musí uklidit bar.*
Další takový...dobře, pošlu vám přes Astreho adresu. *S tímto nakloní hlavu mírně do strany. Přece tento moment musí využít k představení toho čaroděje, kterého má na rameni, když už k tomu ta situace tak krásně vybízela. Na oplátku si přitom vzápětí vyslouží ze strany Astreho kárání, k čemuž se starší čaroděj dokonce i přemění. Poté, když vycítí Dragosovu pozornost, podívá se na něj a podobně jako jeho mladší svěřenec nakloní hlavu do strany.* Budu se snažit ho vychovat, pane, nemusíte se bát. *Ujistí upíra s lehce pobaveným úsměvem. Aby pak mladšího trochu poškárlil, rozcuchá mu upravené vlasy.* Hele, moc dobře víš, jak dlouho mi ten účes trval. *Odvětí Hiram vzápětí a překříží si ruce na hrudi, připomínajíce přitom uražené dítě. Hned, jak si toto uvědomí, stáhne ruce automaticky do klína a mlčky přihlíží Dragosově konverzaci s jeho upíry a Bobem, kterému na lichotivá slova akorát kývl.*
To teda ne.* Ušklíbne se, ale trochu lže. Tehdy se cítil nejlépe, když ležel a umíral.* S tím souhlasím. * Přikývne a pak jako by začal v hlavě počítat. * Už to bude.... brzy 104 let. Ale stále tu byli knihy s takovou velice krásnou zelenou barvou a stejně tak i tapety nebo dokonce trend se svítícím budíkem. Navíc továrny nedbali tehdy moc na bezpečnost a i když byly uzavřené a rojilo se to tam démony, tak tam člověk narazil na rtuť a další zábavné věci.* Zašklebí se nad tím. Do teď si pamatuje jednu továrnu, kterou šel prošetřit kvůli možné pekelné bráně a nemohl tam ani dýchat kolik toxinů bylo ve vzduchu. Pomalu se blíží k finále, kdy ji lehce zakloní a poté narovná a pokloní se ji a přiloží ji rty na hřbet ruky. Poté ji odvede k baru.* Je zajímavé, že některé věci začali řešit až po válce.* Poznamená a poukáže právě na toto.*
*Mračí sa. Doslova supí ako dútnajúca sopka pred výbuchom.* Mňau! *Zaprská keď si doňho začne ešte viac rýpať. Keď odšuchne pohár a vidí ako sa o krátky moment rozbije o niečí drink chytí sa za čelo.* Mňauuu.... *Zaupí tragicky. Toto určite neplánoval. Povzdychne si a potom cíti zašimranie v krku a trochu sa rozkašle. Zamračí sa na LYNX a keď barman postaví nový drink na stôl tak s nenadálou zarputilosťou sleduje či mu tam LYNX niečo nehádže. Nič sa mu nezdá podozrivé, takže ho zoberie a napije sa.* Ooo, Elizabeth, dovolte aby som sa vyslovil. *Začne rozprávať na LYNX a zamračí sa.* /Toto som jej nechcel povedať!/ Viem, že moje správanie považujete za pýchu ale ja len chránim svoje srdce, pred ťažkými predsudkami. Vaš postoj voči mne ma zranil ale moje srdce aj naďalej bije pre vás. *Povie a zatvári sa zhrozeno. Zíde zo stoličky rovný ako pravítko a podíte k LYNX pričom ho chytí za ruku.* Drahá Elizabeth, očarili ste ma svojou bystrou mysľou. Urobte ma šťastným a buďte moja! *A kľakne pred neho na jedno koleno. Za celú dobu sa Thierriho výraz absolútne nezhoduje s jeho slovami.* /Čo do čerta je zas toto?!/
*Bob se na Dragose usměje.* Až ti budeme tolik, co mě, tak si popovídáme komu blbne rozum.* Prohlásí. To, že se chová jak se chová je jeho věc. Až se bude chovat vážně, tak to bude problém. Pak se rozhlédne.* Pravda, ale chybí ti tu naše štěňátka.* Upozorní a pak je poslouchá dál. Docela ho TAY pobaví. Je pravda, že jejich oblečení moc neodpovídalo a tehdy by byli upáleni za čarodějnictví nebo považováni za lehké děvy. Pak se podívá na DRAGOSE.* Oh to ne. Jde o pár věcí, co chci doplnit. To víš sice jsem tvůj zaměstnanec, ale nudím se a mám několik věcí, co bych rád projednal.* Vysvětlí. V podstatě chce něco dělat, protože jeho výzkum ho omrzel a docela by ho bavilo se podívat na Světlomilce. Rád by i našel způsob, jak tuto imunitu nabídnout i jiným upírům. Samozřejmně, že za určitou cenu. K tomu chce zkoumat i plodnost čarodějů, ale rád by to nejdřívě předložil výše, aby měl schválení i jinde.*
*Po celou dobu Thierriho mňoukání se uchichtává, čemuž moc nepomáhá a je to vidět. Nicméně, pokaždé, co se Thierri rozčílí jej to víc pobaví a nemůže si pomoct.* /Konečně něco zábavného../ *Sám si upíjí mojito, zatímco civilovi objedná další magický drink. Bylo mu jedno, že ještě nepřestal mňoukat.* /Třeba k tomu získá i ocas a uši a bude to mít komplet../ *Pomyslí si škodolibě, když vidí, jak obezřetně sleduje drink, než se ho napije.* /Ach.. Tak mňoukání očividně skončilo.. Škoda../ *Pomyslí si a chvíli mu trvá, než mu dojde, co se s ním děje tentokrát.* A proč bych měl? *Odvětí mu na jeho slova a nedokáže skrýt pobavený úšklebek. Pozvedne obočí, když si klekne a chytne ho za ruku. Po jeho dalších slovech ho přes ni plácne a odfrkne si.* Není prsten, není žádost.. *Zní možná trochu jak zlatokop, ale to ho netrápí.* /Hm.. Ten předchozí nápoj byl zajímavější.. Škoda, že ho vylil../ *A bez zájmu obejde klečícího Thierriho a zamíří za HIRAMEM, dokud má tuhle podobu. Zastaví se za jeho zády, hned vedle někoho, koho neznal a nakloní se k jeho uchu.* Tak když už je máš rozcuchané, tak můžeme najít tu ložnici.. *Šeptne mu s úšklebkem a kdyby se Hiram otočil, tak se raději narovná, aby jej nesejmul.*
/Heh..trapas.../*Pomyslí si v momentě svého uvědomění. Netrvá pak dlouho a zatímco konverzace běží dál, jeho nálada se postupně dostává k bodu mrazu. Jasně, věděl, že za nepřesnost pochválen nebude, ale toto jej jednoduše vzalo. A když si po chvíli uvědomí, že to tady bude mít Robert na dlouho, prostě se k němu skloní.* Půjdu se podívat do zahrady. Prý jsou nádherné, tak snad budou vypadat dobře i za menšího světla. *Zašeptá BOBOVI, přestože mu je jasné, že to Dragos i tak uslyší. Poté, jakmile ho Bob pustí, jednoduše s pouhým zamáváním odejde ven ze sálu rovnou do zahrad.*
*Zasupí a najradšej by odkráčal a už sa na všetko vykašlal.* Pretože aj napriek našim rozdielom je to tvoja duša a myseľ čo mi nedávajú spať. Nútia ma celú noc bdieť a chodiť po cimre. Och, drahá Elizabeth, ty si príčinou mojich múk a zároveň ich liekom! *Vyzerá skoro, že sa rozplače. Absolútne netuší prečo to robí. Cukne rukou keď dostane po prstoch. Keď od neho LYNX odíde tak si oddýchne ale ani nevie prečo, dá si dole jeden z prsteňov, ktorý má na prste. A ide za ním. Doslova sa postaví pred LYNX a HIRAMA, pritom je medzi ostatnými účastníkmi rozhovoru a znova kľakne na koleno. Teraz k nemu vystrie aj ruku s ponúkaným prsteňom.* /Práve pácha spoločenskú samovraždu. Ak ma doteraz nevideli tí kanibali, tak teraz už určite si ma všimnú./ Elizabeth, pokial je prsteň jediná prekážka k tomu, aby si mi povedala svoje áno tak, nech sa páči. *Celkom agresívne mu navlečie prsteň a aj v jeho hlase je počuť zúfalstvo a trochu aj hnev.* Buď moja spása, buď moja útecha, drahá. Svoje srdce ti dávam ako na dlani. Vždy keď odvraciaš zrak tak mi puká srdce ale nádej, že opäť spatrím tvoje oči vo mne rozpútava plameň, ktorý je neutíchajúci. Och, Elizabeth, umožni mi tú česť, aby som stál po tvojom boku už navždy! *Pení od zúfalstva a chce sa prepadnúť pod zem.*
*Natalie rychle Kývnd s menším kňučením na Dragosova slova a podívaá se na Taylora jak odchází. Natáhne se k němu a nabídne mu ruku* ..ty sis vybil baterku..že jo? *Zeptala se laskavě a usmála se* Jestli potřebuješ tak půjdu s tebou? *Nabídne se a šla k němu rychle aniž by se rozloučila se zbytkem a lehce vzala Taylora jemně rameno* Pojďme si to užít..Pak nás můžeš nakreslit z paměti..Co říkáš, Andílku?*Hned se k nim připojila Elaine a nasleduje mladou dvojici. Po menší procházce mu Nat nabídne že můžou spokojeně do vily. Jestli přijmul tak oba s jejími doprovody šli do vily. Jestli ne tak šla jen s Elaine*
Fíha, to jsi od Sandera několik generací hádám...a asi nejste přímá linie nebo jo? *Nadhodí a jakmile dotančí, tak se trochu rozpačitě pousměje nad polibkem na ruku a pokýve hlavou.* Lidé vždy potřebují katastrofu, aby něco dělali... *Nakrčí nos a jakmile se dostanou zpět k baru, tak si objedná novou whiskey a odmítne možnost něčeho spešl, co by mohla zkusit. Na tyhle zábavy neměla chuť, navíc nevěřila Dragosovi, aby si na jeho akci něco takového zkusila. Kór, když tu byla i Maddie, díky které jednou už skončila v posteli s Malachaiem. Něco takového si opakovat nechtěla. Nakonec svou objednávku, když ji před sebe dostane, jen podezřívavě změří pohledem, ale nějak se nemá k tomu se napít, když jí nyní nabídli "spešl drink" kdyby snad byla odvážnější.* Takže...docela se divím, že se na tebe ještě nikdo neseběhl za ten kostým. *Zazubí se.* Hádám, že lovci tu nemohou a když tě tu pustili, tak to ostatní berou asi tak, že lovcem nejsi, což? *Nadhodí, protože ona sama pozvánku neměla, byla plus jedna.* Mimochodem ty jsi stále u Praetoru nebo ne? Pardon, pokud se pletu, mám to spojené skrze Jacka, který tam měl Praetor. *Zamyslí se, zda je skutečně z Praetoru nebo to byl Jackův známý, který mu pomáhal, zatímco tam byl Praetor.*
*Uchechtne se nad slovy Astreho a trochu pochybovačně přejede HIRAMA pohledem, ale pak se spíš zaměří na trojici příchozích.* Až mě bude co tobě, tak ty budeš s největší pravděpodobností v hrobě nebo v domově důchodců pro čaroděje.. To už si moc nepopovídáme.. *Odvětí ROBERTOVI a štěňátka už ignoruje úplně. Nehledě na to, že to nebyla pravda a pár zablešených koulí skutečně viděl.* /Nebo to byly kostýmy.. Ale to je jedno../ *Přikývne, když vidí, že ho NAT vzala na vědomí a jakmile se ona i TAY vypaří, tak nad nimi převrátí očima a vrátí se k ROBERTOVI. Pozvedne obočí, protože Robert zkoumající něco nikdy nebyla dobrá kombinace.* Uvidíme.. *Odpoví nakonec neutrálně, když jeho oko upoutá pohyb a poté jakýsi červ (THIERRI), co si klekne doprostřed jejich debatního kroužku a začne deklarovat svou lásku směrem k Hiramovi a.. Ne Hiramovi, ale..* /Ten tady před chvílí nebyl../ Neruší náš rozhovor váš milostný trojúhelník? *Otáže se nevrle směrem k HIRAMOVI, LYNXOVI a THIERRIMU.*
Nejsme. Já měl jen dceru a ta děti neměla. Ale mám dojem, že je nějak od mých sourozenců. Pokud přežily válku. Ti se totiž už narodili v pořádku.*Vysvětlí a pak ji poslouchá a docela ho pobaví, jak vždy nakrčí nos. Na baru si objedná bloody mary a napije se.* No, lovci by asi neměli upíří rychlost a určitě by působili více živě.* Vysvětlí. Pak se pousměje a podívá se na ni. Schválně se ji nedívá do očí, aby neměla pocit, že ji chce něco provést.* Už ne. Převzal jsem jednu skupinu a pracuju s nimi. Od Preatoru jsem odešel, protože mě to opravdu nebavilo. Dělal jsem to samé, co za života a to mě moc nebralo.* Vysvětlí a poklepe do skleničky se svým pitím.* Už se dokážu dobře ovládat, nemám potíž se pohybovat mezi lidmi, takže jsem se rozhodl si užít život.* Prohlásí a pak se tomu musí zasmát, jak to znělo.*
*Už jenom kvůli Astreho se držel a do rozhovoru nijak nevstupoval, nehledě na to jak moc velkou chuť měl. A takto pokračoval dokud Nat s Tayem nezmizeli, kterým aspoň věnoval nějaký ten podporující úsměv, když už od Dragose žádnou pochvalu nesklidili. Což právě hodlal staršímu upírovi vyčíst. Tedy až poté, co se na moment pověnuje LYNXOVI. * Dobře, lásko, ale ještě mi dej minutku, ano? *Zakloní k němu hlavu a věnuje mu jemný úsměv. Už už se pak opět začal chystat na začátek svého proslovu, když se k nim přimotal i THIERRI.* Ne, Lynx to určitě vyřeší. Tady mladík se očividně jen musel opít. *Nuceně se usměje. Už mu začínaly docházet nervy. Konečně se následně dostane k tomu, co chtěl celou dobu říct.* Nyní..omlouvám se za svou drzost, ale možná jste mohl trošku přimhouřit očko a věnovat mu aspoň pochvalu za to, že se snažil něco vytvořit sám a nešel rovnou do kostymérny. *Tentokrát si překříží ruce na hrudi úmyslně.* Nebo tu kritiku aspoň podat jemněji, umělecké duše jsou o to citlivější. *Bez ostychu pokračuje dál, dokud ze sebe nedostane vše, co chce.* Ale na co tohle na druhou stranu říkám, když jsem ten nevychovaný, co ve svém věku ještě potřebuje dozor. Vy asi víte lépe, jak s dětmi zacházet, tak mě poučte, no? *Vyplivne ze sebe hořce, schytajíce další pohlavek, na který ovšem už nijak zareagoval. Podobně, jako nehodlal čekat na Dragosovu odpověď. Prostě se zvedl ze židle a pokud k tomu měl příležitost, chytil LYNXE za ruku, ohlížejíce se ještě dodatečně za DRAGOSEM.* Přijdu tu hlavu dořešit k vám do vily. *Dodá a otočí se k zpět k LYNXOVI.* Tak jdeme? *Nadhodí a pokud to je možné, začne jej vést pryč. Co se stane následně, to už nechá na něm. Při nejhorším odejde pak s Astrem domů.*
*Triss nakloní hlavu.* Zřejmě. *Nadhodí a pak se zasměje.* Jo to asi neměli, ale tak...runy mají na mnoho věcí, určitě i na rychlost, ne? *Sama neznala všechny runy, vesměs ty, se kterými se setkala během interakcí s lovci.* Ah tak, a teď pracuješ na něčem jiném, než ochraně podsvěta a pomáhání čerstvě proměněným? *Nadhodí zvědavě a pokýve hlavou u zmínky, že si chtěl užívat života. Na to měl mnoho času, jen co bylo pravdy.*
To, že jsem příčinou tvého mučení souhlasím.. Ale na léčení si najdi psychiatrickou léčebnu.. *Uchechtne se, plácne THIERRIHO přes prsty a odkráčí si pryč pro HIRAMA. Pozvedne za jeho zády krátce obočí nad tím, jak snadné to najednou bylo.* /To si šlehl taky nějakého lektvaru?/ *Každopádně se to rozhodl neřešit. Lektvar nelektvar, bylo to v jeho prospěch a to si užije. Na rozdíl od THIERRIHO. Bylo to sice vtipné, to jeho představení, ale velmi otravné a proto převrátí očima, když si klekne před něj a Hirama.* Hej! *Zavrčí na něj, když ho čapne za ruku a navleče mu na ni prsten. Zamračí se nad dalším projevem.* Asi v tobě brzo zapálím oheň skutečný, frantíku.. *Sykne, když se k němu skloní, vytrhne svou ruku z jeho a vytvoří na dlani malou ohnivou kuličku, kterou mu cvrnkne do obličeje. Pak se opět narovná, aby byl akorát svědkem toho, jak Hiram držkuje po muži, kterému přítomnost Thierriho u nich taky nebyla zrovna po vůli. Pro sebe nad tím cukne rameny a ušklíbne se, když se k němu HIRAM otočí a začne ho táhnout pryč ze sálu a do nejbližší ložnice.*
*Bob přikývne na Tayova slova a nechá ho odejít s Nat. Pak se podívá na DRAGOSE.* Jasně, takže u toho bude plno keců. Donesu úplatky.* Řekne a podívá se na ty tři. HIRAMA, LYNXE a THIERRIHO. Jen je projede pohledem a odejde od nich. Odejde k TRISS a ELIASOVI. Podívá se na ně a usměje se.* Triss, s tebou bych rád něco probral.* Řekne než si vezme pití a odejde stranou. Vypije ho a pak luskne, otevře pod sebou portál a zmizí v něm. Hned nad ním se zavře.*
*Zamyslí se nad tím.* To asi ano, ale nemyslím si, že by dokázali až takovou rychlost. Ale nejsem si jistý. Já je moc nenosil.* Vysvětlí a pak ji poslouchá a promne si zátylek.* Jsem lichvář, takže jsem lehce mimo podsvět, ale také sem dostávám předměty a suroviny z Asie pro čaroděje. Hledám momentálně místo pro můj obchod a hlavně byt. Mám sice jednu nabídku na bydlení, ale radši bych svůj prostor. Přeci jen jsem vždy s někým bydlel.* Vysvětlí ji a když k nim přijde Robert, tak se na něj jen podívá, ale jinak ho ignoruje. Radši. Přeci jen ta jeho tvář byla až moc podobná jednomu vyššímu démonovi, což mu došlo až nyní. */Nějak pomalu jsem si to spojil... Možná to má nějaká kouzlo kolem sebe. Nebo mě to jen nezaujalo dostatečně./* Přemýšlí a pak se podívá směrem odkud přišel.* Hm, zdá se, že tu je i civil.* Poznamená a znovu se napije, aby neukazoval zbytečně tesáky.*
*Najradšej by sa už odplazil niekam pod čiernu zem a nikdy nevyšiel von. A nechápe prečo dolieza za LYNX a prečo hovorí to čo hovorí.* /Dorgy, určite v tom ide ten barman. Alebo... zbláznil som sa ako teta Olga. Za chvíľu budem chodiť vo fontáne a vydávať zvuky ako holub a budú ma musieť z tadiaľ vyťahovať policajti. A potom mi nariadia ústavnú liečbu./ *Thierri si spomenie na udalosť, keď sa jeho teta doslova zbláznila, veľmi živo. A až veľmi reálne si uvedomuje ako je táto situácia podobná. Bráni sa tomu jej napchať ten prsteň na prst ale aj tak to spraví. Trochu prkene sa otočí na DRAGOSA ale keď mu LYNX vytrhne ruku z jeho ruky tak sa na ňu opäť pozrie.* /Prečo ho neviem poslať do hajzla?!/ *Doslova škŕka zubami o seba. Zamračí sa na ohnivú guličku.* /Fajn, teraz halucinácie.../ Au... *Zakňučí keď ho to trafí rovno do nosa a pekne ho to aj popáli.* Dofrasa! *Drží sa za nos a skuhrá si do dlaní. Ale zarazí sa... už necíti potrebu sa za LYNXOM rozbehnúť. Doslova si úľavou vydýchne.* Oh vďaka bože... *Zarazí sa a ešte raz, snáď naposledy, vyvráti hlavu hore. A že sa musí snažiť.* Pardon. *Povie DRAGOSOVI a ani sa nepokúša vstať. Skloní hlavu ako spráskaný pes a po štyroch sa vyberie k odchodu domov.* /Musím si zájsť k doktorovi, kvôli tým hryzancom a spáleninám. A potom zavolám terapeutovi. Ale asi si najskôr privolám uber./ *Uvažuje zatiaľ čo sa plazí preč.*
*Pozvedne nad HIRAMEM obočí.* Omlouváš se za drzost a stejně jsi drzý? *Zeptá se a odignoruje tu klečící hromádku zoufalství, i když by ji nejraději odkopnul z cesty. Uchechtne se pohrdavě nad tou kritikou jeho přístupu k Taylorovi a Nat.* Očividně ne moc schopný dozor jak je vidno.. *Okomentuje, než přimhouří oči na Hirama.* A není vůbec tvou starostí, jak já mluvím se svými upíry.. Ale pokračuj v tom.. Jak je libo.. A ani tvůj dozor mi nezabrání, abych tě tvé sestře poslal v krabičce od sirek.. *Dodá a otočí se na ROBERTA s tím, že o ty tři už vážně nejevil zájem.* Nebylo by u toho plno keců, kdyby někdo neměl jistou potřebu se mnou všechno smlouvat.. *Odvětí mu. Následně k němu doběhne jeden z jeho upírů a tak odloží už prázdnou skleničku na bar a vydá se za hostitelskými povinnostmi.*
*Do půlnoci zbývala jen chvilka, když vůdce klanu vystoupil opět na podium, aby vyhlásil krále a královnu plesu. K tomuto rozhodnutí mu dopomohlo těch několik upírů, co měl po obvodu sálu a kteří tak mohli ve vícero očích zhodnotit, kdo měl nejlepší oblečení a zasloužil si nosit korunu. Dva výherci byli korunováni a poté jim byla daná příležitost si zatančit společně solo. Žena, pravděpodobně čarodějka, měla na sobě šaty z brzké viktoriánské éry, kolem roku 1840, zatímco muž, byl upír, byl zas jak ze stuartovské Anglie. Na konci proslovu Dragos oznámil i otevření portálu zpátky do New Yorku. Ten byl speciálně upraven, aby civilským myslím upravil vzpomínky a nepamatovali si tak nic, co by zavánělo nadpřirozenem. Portál zůstával otevřen do tří hodin do rána, kdy bylo vše sbaleno a upraveno, aby nikdo na druhý den ráno nepoznal, že si zde pár newyorčanů udělalo Halloweenský večírek. Kdo portálem neodešel, a nebyl ani nalezený hlídkou upírů, si musel dopravu zařídit po vlastní ose.*
Ah...tak to zní zajímavě. *Nadhodí a zvedne pohled k ROBERTOVI, který k nim dorazí.* Uhm, určitě...domluvíme se... *Nadhodí, ale čaroděj začne docela rychle odcházet a ona si tentokrát skutečně strčí pramen za ucho, ale pak ho shodí zase zpět.* Cože? Kde? *Nadhodí a rozhlédne se, ale potom se ozve vyhlášení výsledků a ona to pustí z hlavy. A chvíli po něm odejde i s ELIASEM, pokud se nerozhodne zůstat nebo zdržet a zamíří pryč portálem a odtud domů uberem, který si zavolá a sveze i ELIASE, pokud bude chtít.*
*Thierri si vyštvornožkuje z party ešte pred polnocou. Vážne už tu nechce byť ani minútu, chce sa vyhnúť všetkým čo videli to divadlo a chce sa vyhnúť ešte tým dvom zvyšným ľuďom, ktorý ho sem doviedli.* /A pravdepodobne ma chcú zjesť./ *Vyjde von, pred...* /Zámok?/ *Zarazí ho to ale s odhodlaním sa dostať domov si zapne mobil a kráča ďalej ulicou. Keď sa dostane do telefónu tak zistí, že uber mu podľa polohy vyhľadáva vodičov v okolí Versailles.* /Stále blbne ten telefón?/ *No keď sa dostane do mesta a uvidí francúzske nápisy, počuje čistú francúzštinu a vidí známe mesto... omdlie rovno na mieste. Našťastie mu nejaký dobrodinci zavolajú sanitku. Až druhý deň ráno si ho vyzdvihne tetička Margareth, ktorý býva neďaleko.*
*Maddie zůstala dost dlouho po půlnoci v ložnici s dvojicí upírů se kterými se vrátila do New Yorku vlastním portálem a elegantně je vykopla ze svého bytu.*
*Elias nestihne Triss ani odpovědět, protože se vyhlásí výsledky. Pak se rozhodne s Triss vrátit na nový kontinent. Doprovodí ji blízko k jejímu domu a rozloučí se s ní a jde si vlastní cestou. Musí ještě vyřešit mnoho věcí, ale tento večer si užil.*
*Donesla s sebou magickou dohodu, kterou měla položenou na deskách, aby mohla psát ideálně, co nejdál od Dragose, a to klidně i ve stoje. Dávno seděla u linky v kuchyni a upíjela čistou vodu, kterou si napustila ve dřezu a mentálně se na čaroděje i upíra chystala, protože očekávala, že Dragos si z toho škodolibě udělá představení pro sebe. Sama pro sebe si povzdechne a upraví si fialovo-černo-bílou flanelovou košili, pod kterou měla bílé tílko - a pro svůj pocit sportovní podprsenku, protože ani jednomu z mužů nevěřila. Tílko měla zastrčené v modrých džínách a k tomu měla černé konversky s fialovými tkaničkami. Vlasy měla sepnuté do vysokého copu a nervózně si klepala nohou o podlahu a rukou o linku, než se přiblížil čas, kdy se s Dragosem dohodli, že dorazí. Sama tu byla už asi hodinu. Konečně vstala a začala přecházet po místnosti a tahat si za volný pramen vlasů splývající jí podél spánku na pravé straně.*
*Dragos se už jen škodolibě křenil na Kaiovo vrčení po jeho boku. Ano, nebylo to fér a Dragos ani neplánoval aby to bylo fér. Většinu času nechával Kaie na pokoji více méně, ale nyní jej hodlal jako svého pejska, osobního sluhu, hezky předvést a Malachai by mohl být ještě rád, že dovolil, aby se přenesli portálem, protože se mu fakt chodit nechtělo. Zatímco čaroděje nechal obléct kostým služebné v černobílých barvách a krajkách, tak sám přišel ve společenských kalhotách, košili, dvojité vestě a kabátu. Naposledy se zakřenil na čaroděje, než skočil do portálu rovnou k němu do bytu. Vyskočí kousek od Triss a hned mu vyskočí koutek.* Noapte frumoasa, princezno.. *Pozdraví ji škodolibě, než z portálu vyskočí s více než nasraným pohledem Malachai.* Triss.. *Ucedí místo běžného pozdravu, neboť jeho soustředění bylo na tom se snažít zabít Dragose pohledem.*
*Triss nadskočí a vlastně tím i uskočí od Dragose, když se u ní objeví, a zamrká.* Nazdar... *Zabrblá, aniž komentuje jazyk, kterému nerozumí a přezdívku, kterou nesnášela a doufala, že když na ni nebude reagovat, tak nakonec přestane. Snad. Pohledem skočí k Malachaiovi, který se objeví jako služka a i když zrudne, protože se cítí trapně za něj, pravděpodobně...a vlastně i za sebe, že je v takové situace, tak na Dragose hodí znechucený pohled.* Tvůj vkus je příšerný. *Zhodnotí nakonec.* Alespoň, co se týká ostatních. *Nakrčí nos a zamíří k deskám, které zvedne spolu s perem a nadzvedne obočí.* Můžeme přejít k věci, ať je to za námi a tohle utrpení skončí, co nejrychleji? *Nakrčí nos a bezděčně si poklepe cvakací částí propisky na nos a pak si jím sklouzne na rty, protože má tendenci bezděčně kousat nejistotou do plastové, pohliníkované části. Rychle si to ale uvědomí, odtáhne ji od rtů, zacvaká palcem a podívá se na oba, zda to může teda sepsat, aby měla přístup k jistým Malachaiovým službám, které rozhodně nezahrnovaly služby, jež naznačoval jeho oděv... Od Kaie však pohled rychle odtáhne pryč a přitáhne si telekinezí skleničku vody a napije se, než ji pošle zpět.*
*Pobaveně se ušklíbne, když Triss zrudne. Malachai to pro jistotu nekomentuje a pouze znechuceně nakrčí nos, když Triss okomentuje jeho oděv.* Nemůžu nesouhlasit.. *Zavrčí, na což se Dragos na něj podívá a sladkým tónem prohodí.* Někdo ti dovolil mít svůj názor? A moment.. Dovolil jsem ti vůbec mluvit? *Otáže se a když Kai prudce nasraně vydechne, tak se Dragos s kývnutím hlavy spokojeně uculí.* A co se týká mého vkusu, Trissinko.. Myslím si, že je naprosto dokonalý.. Jestli chceš vyberu ti lepší outfit na tebe klidně hned a Malachai mi laskavě pomůže to uskutečnit.. *Nabídne ji velkoryse a aby to ještě podtrhl, tak se ji ukloní s mávnutím dlaně. Odfrkne si, když to Triss chce celé přejít a převrátí očima.* Mno prosím.. *Mávne rukou, aby mu podala smlouvu.* Kaiinko, dones mi něco k pití.. *Ušklíbne se, aniž by zvedl pohled od desek, zatímco Kai zavrčí a sebere se do kuchyně. Dragos se mezitím pohodlně usadí na gauči a zvedne nohy na stůl.*
*Sleduje výměnu názorů...vlastně spíše Dragosův monolog směrem k čaroději.* Ne díky, tohle se mi líbí a cítím se v tom dobře. *Nadhodí a nakrčí nos. Pak se však pustí do sepisování toho, na čem se dohodli, aby pro ni Malachai dělal a za co Dragosovi bude dlužit službu a sice za každé vytvoření portálu, lektvaru, ochranné bariéry nebo zakletého předmětu. Už dle minulé dohody, kterou podepsala přímo s Dragosem po podepsání této musela využít možnosti portálu od Malachaie, aby Dragosovi dlužila službu už po podepsání skutečně.* Zde. *Zamumlá a nejistě se ohlédne směrem, kam šel Malachai pro pití Dragosovi a usadí se, co nejdál od Dragose.* Můžeme to podepsat, ať se dostaneme s Kaiem k věci ohledně Labyrintu a můžu ti dát tu službu a s tím vypadnout? *Zeptá se i když jí nedojde možný dvojsmysl v "dát mu službu".*
*Pozvedne obočí a sjede Triss kritickým pohledem.* Viděl bych to na míň no.. hm.. *Naznačí rukou oblast středu těla od hrudníku po rozkrok a ušklíbne se samolibě. Usadí se a čeká, až mu Triss dodá smlouvu a Malachai pití. K jeho nepřekvapení dojde Malachai s bourbonem dřív a chce mu jej normálně podat do ruky. Dragos si jej prohlédne přemýšlivým pohledem, než mu ukáže rukou.* Ne, ne.. S téhle strany.. *Poručí si rozmazleně a nechá Malachaie s otráveným výrazem přejít na druhou stranu stolu. Dragos se ušklíbne, neboť teď byl přímo zády k Triss. Znovu si zamyšleně promne bradu prsty, než řekne.* Polož mi ji na stůl.. *Poručí mu s vědomím, že se tak čaroděj bude muset ve svém kostýmu předklonit, aby sklenici položil na nízký konferenční stolek, a to přímo zády k Triss a v jejím periferním vidění.* Děkuji, drahý.. *Uculí se Dragos.* Ale rozmyslel jsem si to.. Podej mi ji.. *Rozkáže znovu a nechá čaroděje celý úkon zopakovat. Malachai vypadá, že by mu alkohol nejraději vylil do ksichtu, ale s křečovitým držením mu sklenici nabídne. Upír si ji elegantně převezme a napije se, zatímco čaroději pokyne, ať si stoupne stranou, což se založenýma rukama udělá. Dragos mezitím pozornost nasměruje na smlouvu. Začne ji pročítat, že je tam přesně to, na čem se dohodli, než mu Triss do toho promluví. Pozvedne obočí a podívá se na ni s úšklebkem.* Dáš mi... ji? *Otáže se schválně s mezerou a přitáhne si rychle Triss k sobě rukou na jejím pasu.* Sorine! *Zavrčí na něj čaroděj s nenávistí.* Žárlíš, puso? *Mrkne na něj obratem a víc si ho nevšímá a vrátí pozornost na Triss.*
*Triss bezděčně znovu zrudne a odkašle si.* Ne jsem vpohodě. *Odmítne rozpačitě a když se před ní najednou objeví Malachai, tak si zakryje oči, v momentě, kdy se Malachai předkloní, protože nepotřebovala zjišťovat, zda má Malachai v tom nechutném kostýmku spodní prádlo a nakrčí nos.* Dragosi! *Vyjekne, kdy už si odkryje oči a on ho donutí to zopakovat. Zamračí se na upíra a když vysloví první část slov, tak vytřeští oči.* NE! Tak jsem to- *Nestihne to ani rychle oddrmolit, když si ji přitáhne a ona se zapře rukama o jeho bok, aby ji k sobě nepřitiskl a vrhne pohled na Malachaie a zdá se, že mu chce říct něco ve smyslu, že co jej to zajímá, když o ní Dragos ví kvůli němu, ale potlačí to. Sama mu divadlo udělat nechce.* Můžeme to s Malachaiem končeně podepsat? *Nadhodí, zatímco mu zachytí ruku, aby ji od sebe odtáhla a mohla se postavit a odejít od něj dál. Druhou rukou mu vezme dohodu, kterou si očividně měl čas přečíst, nakonec tam toho zase tak moc nenapsala, když už z podstaty dohody ji nemohl odmítnout a protože tam nebylo definované nic, co by mu dlužila, tak to byla spíše jednostranná dohoda. Tak jak to na něj vlastně s Dragosem přichystali. A nad tím faktem, že se s ním prakticky spojila proti Kaiovi se sama pro sebe zamračí. Jestli však Dragos konečně pustí a ona může, tak podrží Malachaiovi dohodu, aby ji mohl podepsat, telekinezí mezi nimi a podá mu stejným způsobem pero. Neopomněla tam vlastně dopsat ani fakt, že jakýkoliv způsob podpisu Malachaiovou osobou byl závazný, stejně jako ten co učiní ona.* Podepiš to, ať to máme z krku. *Zamumlá a čeká, až bude mít tu možnost ona. Pokud však Dragos ještě váhá s tím jí dohodu konečně dát, aby podepsali, tak nadzvedne obočí.*
*Zachechtá se, když Triss vyjekne jeho jméno.* Vzývala takhle i tebe v posteli? *Zeptá se čaroděje, který má v očích odlesk vraždy, když mu podá sklenici. Pobaveně se ušklíbne, když znovu čarodějka vyjekne, jak si ji k sobě přitáhne.* Klídek, princezno.. Na to přijde čas jindy.. *Dodá potměšile, když k ní otočí hlavu a trochu ji rukou na boku prudce cukne k sobě, aby ji vyvedl z rovnováhy.* Vteřinku.. *Zamumlá a vrátí na chvíli pozornost na smlouvu, kterou projede očima, než zachytí Trissinu ruku, kterou chytla tu jeho, aby se odtáhla a místo toho to obrátí proti ní, když ji vytáhne do stoje, sám se postaví a přitáhne si ji k sobě. Čeká, jestli se mu dřív vytrhne, nebo ji bude mít možnost dát provokativně pusu na hřbet ruky, než ji podá smlouvu a s převrácením očí se odebere směr Kaiova ložnice se slovy.* No jo.. Vždyť už jdu.. Kai to podepíše, vyřídíte Labyrinth a pak pro mě dojde..
*Triss si musí už tváře zakrýt iluzí, aby nebyla tak červená a zhluboka se nadechne, aby se uklidnila, načež zamručí, když si ještě smlouvu dočte a když odejde, tak jí srdce buší až v krku nervozitou, z toho, jak si ji drží u sebe, že bude mít problémy s tou dohodou a podobně. A taky i z toho, že zůstane sama v místnosti s Malachaiem. Nechá jej podepsat, sama tak učiní a nezdá se, že by se cítila klidnější. Otře si znovu ruku, kterou jí Dragos políbil a nakrčí zase nos, než s Malachaiem probere to málo, co potřebuje a požádá ho, aby jí vytvořil portál, čímž mu bude dlužit službu a odejde. Teprve když odejde si vydechne. Teď aby se to Dragos ani Malachai ideálně, co nejdéle nedozvěděli, co udělala. Ty desky byly záměrné. Druhá strana dohody totiž byla také popsaná, i když jen pentilkou. Magická dohoda už však zařídí, že nevybledne a dohoda se nezmění. Složí si tvář do dlaní. Podvedla je vlastně oba. Doháje...Dragos ji zabije, až to zjistí. Ale musela se zkusit pojistit, už jen v tom, že Dragos tu dohodu nebude moct zrušit. A vlastně žádnou jinou, kromě té, kterou si zotročil Malachaie. Nebylo to správné mít nad někým takovou moc. Také jí Malachai bez svolení nesměl do mysli za jiným účelem než obyčejným rozhovorem - telepatickou komunikací - a pokud by už svolila, musel by se držet přesně toho, co by mu dovolila. A vesměs si umožnila přístup k jakýmkoliv magickým službám, znalostem a zkušenostem Malachaie, než jen tomu, co napsala před Dragosem na prázdnou stranu dohody. Rozhodně, až se to dozví nebude mít radost.*
*Dragos vydechne Malachaiovi dým do obličeje, když se čaroděj objeví ve své ložnici.*Vám to trvalo, jakoby jste si to měli znovu rozdat.. *Ušklíbne se a zamíří ven, načež se rozhlédne.* Princezna už opustila svou věž? *Zajímá se s pozvednutým obočím, načež se zamračí a znovu se rozhlédne.* To nezná ta cácora správnou etiketu uzavírání dohod? *Odfrkne si.* Žádná není.. *Zakroutí očima na jeho slova čaroděj.* Jistěže je.. Jsou to nepsaná pravidla.. *Odvětí mu s úšklebkem.* Měla mi tu nechat kopii, jako hodná holka.. *Dodá a posunkem naznačí Kaiovi, aby mu udělal portál k Trissinu bytu. Je mu jasné, že dovnitř ho to zřejmě nedostane, ale alespoň před dveře bude stačit. Jakmile se tam ocitne, tak zaklepe a pak se opře zády o stěnu vedle, se založenýma rukama a čeká, až Triss otevře.*
*Triss neměla čas se vydýchat, když se ozve zaklepání a protože jí nikdo z recepce nevolal a pokud nebyla doma, nikoho by nahoru k ní nepustili, tak se podívá nejprve skrz kukátko a zamračí se na Malachaiův obličej, který měla v zorném poli. Panika se jí chytila poměrně rychle, co když to Dragos prokouknul? Co když mu to došlo? Polkne a potřese hlavou, a nadechne se, aby se uklidnila, co nejvíc a ovládla svůj hlas.* Co tu chceš, Kai? Nepustím tě k sobě domů. *Nadhodí, kdyby snad náhodou - o čemž pochybovala - dorazil sám. Nadhodí a ten čas může alespoň využít k tomu, aby se zklidnila.*
*Jakmile slyší Trissin hlas za dveřmi, tak se ušklíbne, protože ho napadne, jak Triss ještě trochu naštvat. Naznačí Kaiovi, aby si přečetl jeho myšlenky, tím, že si sundá ochranný předmět a prstem zagestiguluje k hlavě, načež mu sdělí.* /Řekni ji, že jsem tě poslal pro kopii smlouvy. Nejsem tady./ *S ušklebkem, pak sleduje, jak Malachai jeho slova po svém zpapouškuje.* Nenechala jsi Dragosovi kopii smlouvy.. Prý jsi porušila jakousi etiketu psaní smluv, nebo co to žvanil.. A on chce kopii.. *Dragos ho probodne pohledem za to, že si z něj musel dělat prdel a naznačí mu mlčky, že to bude mít dohru, ale Kai se jen ušklíbne na dveře a svého upířího věznitele si nevšímá.*
*Triss zaskučí a promne si kořen nosu.* No jasně. Jdi od těch dveří... *Zamručí a vyloví dohodu, zapne telekinezí tiskárnu na pracovním stole a vloží ji tam tak, ať se oskenuje jen ta strana, kterou si Dragos zkontroloval a potom výjde před byt a zavře za sebou dveře. Její magii bariéra propustí, takže si bude moct otočit klíčkem a pustit se dovnitř. Bez obav tak za sebou zabouchne dveře a podá mu dohodu, než si teprve periferně všimne osoby vedle dveří a otočí k ní pohled a nakrčí nos.* Jasně, že tu jsi taky. Odkdy máš problémy komunikovat napřímo? *Nadhodí a kopii tedy gestem od Malachaie naměřuje přímo k Dragosovi.* Teď už můžeš jít. *Nadhodí a zatěká pohledem k Malachaiovi.* Vy oba. *Dodá, aby si to ani jeden nevyložil nějak blbě a založí si ruce na hrudi. V době, kdy dorazila domů si stihla někdy stáhnout košili, jak jí polilo chvilkové horko z toho, že to fakt vyšlo a pak hrůza, jaké následky to bude mít, takže tam stála teď už jen v tom tílku.*
*Malachai pozvedne obočí, když mu Triss řekne, ať jde dál od dveří.* Udělám ještě krok a sletím ze schodů, takovou radost ti neudělám.. *Zabrble a Dragos se na tohle zakření škodolibě a naznačí mu, že ten krok může udělat. Malachai ho probodne pohledem a sykne tiše nesouhlas. A možná i nějakou urážku. Než si ale stihne Dragos s ním udělat pořádek, tak z dveří vyleze znovu Triss.* Ale miláčku.. *Uculí se na ni a zachytí Triss jednou rukou na pase a druhou mu dá pod bradu.* Co by to bylo za zábavu? *Šeptne ji kousek od rtů. A ještě než by dal Triss možnost se odtáhnout, tak ji vlepí krátkou pusu. Jestli se Triss do té doby nestihla odtáhnout, tak už nemusí, protože Malachai vystartuje a zachytí ho pod krkem a přitiskne na Trissiny dveře, které měl za zády. Situace mohla působit vážně a výhružně, ale celou ji zesměšňovalo čarodějovo oblečení.* Nějak si vyskakuješ, puso.. Asi potřebuješ připomenout, kdo je tu pánem.. *Zavrčí na něj nazpět s úšklebkem. Těžko říct, zda je víc nasraný nebo pobavený.*
*Triss skoro až zavrčí, aby ji pustil a ožene se mu loktem po bránici, aby ji pustil a než se naděje, tak tak pootočí lehce tvář, už v očekávání, že udělá přesně to, co udělal. Nepotřebovala další polibky na rty. Ale Malachaiovi očividně i to stačilo k tomu, aby zaútočil. Ne, že by po něm nějakou záchranu chtěla. Dragos narazí tvrdě do dveří, zatímco Triss klopýtne pryč z cesty a zpoza dveří se ozve Ezekielův hlas jestli je vpohodě. Triss něco zamručí, ale pak se s odporem podívá na Dragose.* To je nechutný. *Prohlásí jednoduše a natáhne k němu znovu ruku s dohodou.*
*Triss se možná loktem trefí, ale Dragos to ani nevnímá zvlášť proto, že za chvíli už jej přitiskne Malachai na dveře.* Drž hubu.. *Zavrčí na Dragose v reakci na jeho slova a upír pozvedne obočí.* Nebo co? Žárlíš snad? Na něco zapomínáš, ty erotická pomůcko.. *Odpoví mu děsivým šeptem.* Ty mi patříš.. Nemáš nárok na názor, na žárlení ani na tyhle svoje malé výbuchy.. *Mezitím, co mluví, tak z pouzdra na zádech s lehkou obtíží vytáhne dýku a tu následně bodne čaroději prudce do břicha.* Tak si to kurva zapamatuj.. *Sykne ještě na něj, když ho od sebe odkopne, jakmile se Malachai chytne dýky a uvolní tak držení jeho krku. Následně se jeho pohled zvedne trochu panicky k Triss a pak jej krátce vrátí na Dragose.* Kreténe.. *Počastuje ho nadávkou, protože věděl, co se teď stalo i Triss.*
*Triss vytřeští oči nad slovy, která Dragos říká a prohrábne si vlasy, čímž kompletně zničí svůj účes a potom těžce bolavě hekne a klopýtne tak, že se opře o zeď. Ruku si přitiskne na břicho. Dohoda dopadne na zem, zatímco čarodějka si panicky vyhrne tílko, aby zakryladlaní ránu, ze které už začala vytékat krev a lehce se jí podlamovaly kolena. Slabá záře krev začne zpomalovat, ale i tak trochu mátořivě nečekanou bolestí a krvácením zvedne pohled ke Kaiovi, aby si konečně tu dýku vytáhl z břicha, jinak se očividně nedokáže vyléčit, rána se bez toho nechtěla zatáhnout. A pokud mu Dragos nedovolí se výlečit, tak aby mohla zůstat vyléčená, tak vyléčí i jeho, poté, co k němu přejde, a rychle se stáhne, i když se jí podlomí kolena a rovnováhu zachytí na poslední chvíli. Pohledem přejde na Dragose a chvíli váhá, zda mu má "laskavost" oplatit, pořád mu magií vody mohla svou krev dostat do krku skrze nosní dutinu minimálně, nicméně jí to za to nestojí.* Nemyslím, že jsem si TOHLE zasloužila...vypadni konečně, než něco poděláš ještě víc. *Vydechne stále trochu v šoku, protože s Malachaiem rozhodně netestovali následek dohody z Pekla a neměli to ani v plánu. Rukou si setře zbloudilé slzy, které jí vyhrkly od bolesti a ukáže na dohodu.* Tam máš to, co chceš. *Dodá ještě k tomu. Samozřejmě pokud dovolil Kaiovi se vyléčit, tak jej nechala na pokoji a ani se k němu nepřiblížila.*
*Dragos líně přesune pohled k Triss, když na ni Kai tak drobně upozorní a pozvedne obočí. Chvíli se zvědavě kouká, než uvědoměle stáhne rty k sobě a následně se ušklíbne.* Zajímavé.. *Okomentuje, než vrátí pohled dolů na Kaie, který si odplivl krev. Skloní se a dýku mu prudce zase vytáhne z těla a je mu jedno, že možná napáchal víc paseky, než užitku.* Upřímně jsem dodneška nečekal, že to bude fungovat.. *Přizná s uchechtnutím. Dýku očistí do Malachaiovi zástěry, kterou mu strhne a pak na něj hodí, než ji schová zpátky do pouzdra.* Klidni hormon, princezno.. *Převrátí očima otráveně.* Nebylo to nic osobního.. Alespoň ne k tobě.. *Dodá, když vrátí pozornost na Kaie.* Vyleč se, fecior de curva.. *Poručí čarodějovi, protože další kňourání Triss nepotřeboval slyšet.* Mno.. Já jsem spokojený.. *Uculí se na Triss.* Vím, že ta vaše manželská smlouva funguje.. *Rýpne si, když si vezme ze země dohodu a schová do kabátu.* A nemusíš být tak nepříjemná, Trissinko.. Však už jdeme.. Já a tahle šukací panna.. ehm.. panák.. *Opraví se se zakřeněním.* Máme nějaké vyřizování.. *Tyhle slova už dodá s pohledem směřovaným ke Kaiovi a je mu jasné, že čaroděj rozhodně ví, jak tenhle pohled myslel.* Portál, Kaiinko.. *Poručí, než ho čapne jak nevychované dítě za ucho a protáhne ho skrz portál.*
No to je super, ale víš jak to sakra bolí? *Předkloní se a vydechne, načež se na něj ohlédne, pak na Dragose a nakrčí nos.* Fajn, kéžby sbohem. *Nadhodí a zaleze dovnitř. Zažene Ezekiela, který se hned začne vyptávat, ale ona zamíří do sprchy, protože z vlastního šoku jí dojde, že krvácel i Malachai. Pustí na sebe ledovou sprchu a až po hodné chvíli, kdy se uklidní se svlékne za zamčenými dveřmi a vodu přepne na teplou.*
*Mladá upírka se uculila, když staršímu upírovi donesla alkoholický nápoj. Zřejmě čekala něco víc, než jen odmávnutí a odbytou poznámku, ať si všímá svého. Dragos ale nepotřeboval ať se mu plazí po klíně, když očekával návštěvu. Návštěvu u které se hodlal pobavit.* Vážně si myslíš, že je tak blbý a přijde sem? *Pozvedne obočí čaroděj stojící za křeslem upíra, skenující stejně jako on prostor pod ním, hemžící se různými podsvěťany, ale i civily, kteří sem tam skončili jako svačinka.* Je to civil.. A ať si vede co chce, je pěkně naivní si myslet, že mu dám nějakou moc nad podnikem, který vlastním už čtyři sta let.. Chci vidět, jak se jeho mozek rozpustí v zoufalství a v jeho očích se objeví hrůza a strach o vlastní život.. *Pronese škodolibě.*
*Hawk dojel před klub autem kvůli probrání nějakého kšeftu. Nebyl však sám vzal si svojí pravou ruku Henryho. Dřív než se však vydali do klubu se potřeboval Hawk převléknout. Jel rovnou z psychiatrie a musí so vzít na sebe více hezčí oblek* Henry běž si zatím užít město. K tomuhle kšeftu tě nepotřebuji. Potom tě odvezu domů kámo jo? *Řekne Henrymu po té co se převlékne v autě* Jasný šéfe *odpoví mu Henry na což se Hawk jen zasměje* Už po několikáté ti říkám že mi máš říkat Hawk a né šéf Henry. Pořád jsi můj kámoš a také rodina *řekne mu. Henry se teda vzdálí více do města a Hawk s nadechnutím vchází dovnitř do klubu, kde ho uvítají bodyguardi. Po rychlé prohlídce zajde rovnou k baru a ještě si rychle srovná sako a pročeše rukou vlasy* Dobrý den poprosím jednu dvojitou whiskey a ještě scháním pana Meissu. Tak jestli byjte byli tak hodní a sdělili mu to *sdělí a zůstane stát za barem*
*Obsluha na baru se trochu pohrdavě ušklíbne. Zřejmě si o návštěvníkovi mysleli své, ale whiskey mu nalili, načež mu ukázali na vyvýšené místo, kde si jako na trůnu na pohodlném gauči vysedával muž s kratšími vlasy s lehkým strništěm, oblečen v černé košili, černozlaté korzetové vestě a černých společenských kalhotách.* Bude to na účet a nebo na platbu hned? *Dodají ještě s pohrdavým podtónem, neboť jim bylo jasné, že když ani nedokáže identifikovat majitele klubu, tak zřejmě nebude nejbystřejší.*
Zaplatím hned děkuji *položí na bar 100 dolarů a vyhrkne do sebe whiskey* Zbytek si nechte jako dýško *řekne a odejde na ono zmíněné vyvýšené místo. Cestou si ještě do pusy hodil žvýkačku aby trošku zabil ten zápach alkoholu* Pan Meissa? *Zeptá se může v gauči a slušně nastaví ruku na potřesení. Pokud to přijme stiskne pevně a pokud ne tak ruku jenom stáhne a odkašle si* Zřejmě nevíte kdo jsem. Mé jméno je Hawk a přišel jsem tedy promluvit s vámi o té nabídce *řekne a počká než dragos odpoví* Samozřejmě přicházím neozbrojený. Vaší bodyguardi odvedli vskutku dobrou práci. Doufám že jsem vás nenechal dlouho čekat měl jsem ještě klienta
*Obsluha za barem kývne a přebere si peníze. Nijak jinak se k tomu nevyjádří. Když Dragosovi upíří vidí, jak se po schodech na podium blíží Hawk, tak rychlým pohledem vrhnou na Dragose, který je pohybem ruky uklidní, aby se stáhli a svou pozornost zaměří na toho idiota, který dobrovolně nakráčel do smrtelné pasti a ještě k tomu neozbrojen, jak následně sám podotkne. Ruku nepřijme a pouze jej sjede pohledem.* Mno.. Čekal jsem něco víc.. *Ušklíbne se a odpije si ze skleničky. Místo na sednutí mu nenabídne a jen nakloní hlavu na stranu.* A jak ta nabídka zní? *Projeví zájem, byť z jeho směru je falešný a je jeho zájmem jen chvíli hrát jeho hru, než ho srazí na kolena.*
Kšefty a obchodní nabídky řeším bez vyjímky soukromě pokud to tedy nevadí. Nabídka je však jednoduchá a prostá ale jak říkám,řeším to soukromě. *Potom se nenápadně zarazí nad tím co pan meissa právě řekl a mírně se pousměje* Nevím proč by jste měl čekat něco víc? Já si myslím že tohle vám stačit bude. Ale beru na vědomí příště vezmu lepší oblek *odpoví mu a zůstává klidný* Takže můžeme tedy? Pokud chcete slyšet víc musíme jít někam kde nejsou ostatní. Tenhle kšeft je trochu riskantní jak z vaší strany tak i ze strany mojí a já nerad dělám chyby
*Pozvedne obočí nad jeho slovy a pro sebe se ušklíbne do skleničky. Malachai za jeho zády se už otevřeně zcela nudí a Dragos ví, že být to na něm, tak už toho červa civilského rozcupuje na atomy a rozpráší do deseti různých portálů. Dragos se postaví na nohy a ze své plné výšky se na Hawka poušklíbne.* Čekal jsem mafiána, brouku, ne šaška v obleku.. *Pronese k němu a zamíří k závěsu, co odděloval jeho veřejné pódium od soukromých prostor.* No tak polez, puso.. I na eskort čekám kratší dobu.. *Vyzve ho a projde skrz. Sám se pak usadí na jednom ze svých gaučů i se skleničkou a obdobně jako předtím ani teď Hawkovi nenabídne místo k sezení.* Tak už spusť.. *Pobídne ho znuděně.*
*nad jeho slovy nedá žádnou reakci. Jenom dá ruce do kapes* /Ani ty nevypadáš bůh ví jak k světu/ Well se šaškem si musíš vystačit *řekne a pronásleduje ho do soukromých prostor* Je ta přezdívka fakt nutná... *Zeptá se a postaví se před Meissu* Takže pane Meisso půjdeme rovnou k věci. Skoro 1/3 New Yorku mám pod svým malým palcem. Moje rodina vám nabízí kšeft. A to je spolupráce. Jde o obchodní nabídku. Be které vy dostanete více a my to co chceme *řekne a pousměje se* Co byste dostal vy z toho se určitě ptáte. *Pozastaví se na chvíli* Tři věci... První. Dovazku alkoholu přímo od nás. Druhá. Případná ochrana před ostatníma rodinama a třetí takovou pojistku. Šlo by o to že kdyby se klubu nedej bože něco stalo... Přispěly bychom s financemi na zrenovování nového klubu. *Dořekne a potom si opět odkašle* My však požadujeme dvě věci. První je 20% výdělků klubu a to do puntíku a druhá je všechny obchodní smlouvy. Také vám naše rodina může poskytnout finanční pomoc s tím že by jste jí polovinu toho co jste si půjčili vrátili *dokončí podmínky* A to by mělo být vše. Jo samozřejmě bez policie či úřadů
Zjevně.. *Ucedí ještě s úšklebkem, než ho dovede do soukromých prostor.* Jistě.. Puso.. *Rýpne si do něj ještě a když se usadí, tak ho nechá mluvit a upíjí ze skleničky. S pozvednutým poslouchá, co mu nabízí a v duchu se baví nad tím, jak strašně mimo je. Když skončí, tak si prohlíží svou skleničku a promíchává v ní alkohol, co má podezřele narudlou barvu od krve.* Mno.. To bylo pro tebe jistě vyčerpávající.. Učil ses ten monolog a rádoby výhružný postoj dlouho? *Uchechtne se.* Víš, co? Ani neodpovídej.. *Odmávne ho hned na to a kopne do sebe poslední zbytky tekutiny, než ji odloží na stolek před ním.* Zajímá mě jen jedna věc, než se k tomu kompletně vyjádřím? *Zaměří na civila před ním pohled.* Proč bych to měl potřebovat? Proč bych to měl přijmout? *Načež se znovu pohodlně opře a čeká, co z něj vypadne.*
*Nad jeho odpovědí jen vzdychne* /Jasně že jo. Takže je to jeden z těch lidí/ *po té co se zeptá a hned ho odmávne je mu to jedno* Neučil jsem se ho. *Řekne tiše a sleduje jak pokládá sklenku už trochu s ledovejsim pohledem. Nad touhle otázkou co z něj vypadne potom se ale Hawk jen zasmál* Já snad říkám že to potřebujete? Ne říkám jen že je to nabídka. Také to přijmout nemusíte. Opět záleží na tom jestli chcete. A pokud to neprijmete... Je mi to vcelku jedno. V mojich ulicích je několik klubů, barů, hospod a restaurací. Vsadím se že určitě minimálně jedna z nich uvítá mojí spolupráci. *Řekne a jen pokrčí rameny, že ho tahle konverzace trochu i pobavila ale hlavně že ho nudí*
/Jen se směj.. Za chvíli se začneš vztekat a pak už ti nezbyde nic jiného, než plakat./ *Pomyslí si pobaveně a zakroutí hlavou.* Ptal jsem se tě, proč bych to měl přijmout.. Ale zjevně na tu otázku neznáš odpověď.. Takže nech teď mě se vyjádři na tvou nabídku a říct ti, proč to nepřijmu.. A nemám rád přerušování,... Ehh.. Jméno jsem se ani neobtěžoval zapamatovat.. *Odmávne to rukou a hned na to pokračuje.* Mám dodávku alkoholu z nejkvalitnějších palíren. Každá značka, kterou v mém podniku uvidíš, i tu skleničku, co sis dal, než jsi šel za mnou, je to nejlepších z nejlepších.. V každé palírně vždy odkládají stranou ty nejkvalitnější kousky, takové, za které se platí majland, a tyhle kousky jedou exkluzivní dovážkou přímo do mého podniku. Proč bych takový luxus měnil za zboží pochybného původu, které mi přiveze nějaký tvůj pulec, co si o sobě myslí, že je pán světa? *Otáže se, ale nekončí a aniž by dal prostor na odpověď, tak hned pokračuje.* Co bylo to druhé? Jo už vím.. *Uchechtne se pro sebe, než s velice posměšnou intonací řekne.* Ochrana.. *Zakroutí nad tím hlavou.* Tvá ochrana by byla jen špínou za nehtem toho, co můj majetek chrání.. Nemůžeš mi v tomhle mezí nabídnout nic, co už nemám a daleko ve větší a kvalitnější míře. Můj podnik je chráněn před silami mocnějšími, než jsi ty a tvoje.. rodina. *Opět se uchechtne.* Věř mi, že by mi stačilo zvednout prst a neodešel by jsi odsud živý. Vlastně to, co by následovala by bylo mnohem horší než smrt a než bych s tebou skončil, tak by sis ještě přál, abych ti prostě podřízl krk. *Věnuje tomu ubohému červovi před sebou pohled chladný a ostrý jako jeho dýky.* Ještě jsi měl třetí věc, že ano? *Upřesní si. Vše je pro něj ale pouze hra. Hraje si s Hawkem jako kočka s myší, než ji sežere.* Kdyby se s mým klubem něco stalo.. Nech mě hádat, jo? Chceš říct, kdybych ti klub podpálil jako varování ostatním? Pro začátek, drahoušku, to by se ti ani nepovedlo a už teď ti můžu slíbit, že ti pošlu hlavu každého, kdo se o to pokusí. Skalpovanou s vypíchnutýma očima a vyříznutým jazykem. Mě nechceš mít za nepřítele a ať si myslíš, že jsi mocný, tak i ten nejslabší člen mé osobní kliky by se tě dokázal zbavit natolik efektivně, že by si toho ani nikdo nevšimnul. *Zvedne se a jeho kroky zamíří k poličkám plných knih a jiných drobností, když ve svém monologu pokračuje. Vyrušit se nenechá a kdyby se o to Hawk pokusil, tak ho hodně rychle vrátí do patřičných míst, aby mlčel.* Na moje finance se nedostaneš ani malíčkem. Ne, že by jsi vůbec uměl ve svém jednoduchém prťavém mozečku pobrat kolik je peněz, byť těch malých dvacet procent. *Z poličky vezme do ruk malý oválný předmět na tenkých nožičkách.* Tohle je Fabergého vejce. *Představí ho Hawkovi a podrží si ho ve výšce očí, aby si ho prohlížel, zatímco s ním otáčí.* Je vyrobené ze slonoviny, zlata a několika velmi drahých diamantů. Přesněji je to zimní vejce. Nepředpokládám, že ti to něco řekne, ale tahle malá cetka byla v aukci roku 2002 a její cenu se mi podařilo vydražit za skoro deset milionů dolarů. Byl to tehdy rekord, už je dávno překonaný. Ale na tom nesejde.. Pointa je, že i když to byl docela impulzivní nákup, tak jsem to na svém rozpočtu ani nepocítil. Mám víc peněz, než ty budeš schopný naskrblit za celý svůj život. I tvoje největší výpomoc by pro mě byly pouze drobáky, co hážu sviním, jako jsi ty.. *Ušklíbne se a vejce vrátí zpět na poličku. Otočí pohled na Hawka a v rámci sekundy je u něj, natlačí ho na zeď a pod krk mu dostane dýku, která se mu v ruce objevila stejně rychle, jako se on přesunul k Hawkovi. Volnou ruku využije k tomu, aby mu chytil zápěstí ruky.* A teď mě dobře poslouchej.. *Sykne k němu tiše a přitlačí na stisk na zápěstí.* Tohle je moje město, ne tvoje, ani žádného jiného podřadného civilského červa. *Opět zvýší stisk a pod prsty cítí tep jeho krve i pohyb kůstek.* Zahráváš si se silami, které nemůžeš pochopit a na které nemáš. *Opět stlačí víc a má pocit, že už cítí, jak se vazy napínají.* Pro dnešek tě nechám odejít s tímto varováním. Ale setkáme-li se někdy znovu a já zjistím, že sis zase vyskakoval někam kam nemáš.. A že to zjistím, protože mí lidé, na rozdíl od tvých, mají opravdu oči a uši všude.. *Ušklíbne se a mezi rty ukáže Hawkovi jen špičku svých tesáků.* Tak ti místo zápěstí, zlomím obě tvoje nohy a pak se budu dívat, jak se se zpřelámanými pařáty snažíš odplazit z mojí blízkosti, abych tě chytil a stáhl zpátky zase na startovní čáru.. A znovu a znovu.. Dokud mě to nepřestane bavit.. *V očích se mu ďábelsky zableskne, načež se zatváří omluvně.* Oh.. Pardon.. Moje výhružka ještě nenabyla svých pravých mezí.. *A jen co to dořekne, tak stiskne a převrátí Hawkovu ruku v zápěstí. Ozve se nepříjemný praskot a Dragos pod svými prsty cítí, že těch několik kůstek, co se tam nachází, už se nedrží za ručičky, jako kamarádi.* Teď je to plně zařízené.. *Dodá a pustí rádoby mafiána, udělá od něj vzad pár kroků, zatímco si schová dýku a vezme si cigaretu z tabatěrky z kapsy kalhot. Z jiného kapsy vytáhne kus papíru, který Hawk může dost dobře poznat, a zamává jím.* A tohle už nechci nikde ve svém městě ani vidět.. *Zavrčí, nacpe papír do skleničky, načež jej zapálí svým elektronickým zapalovačem a jen co se papír rozhoří, tak si o něj připálí cigaretu a vyfoukne dým. Očekává, že dal dost jasný signál, aby Hawk zmizel, ale nebyl by proti dát si s ním druhé kolo.*
/Keci, kecy na tohle já nemám čas prostě stačí říct ne děkuji za váš čas ale ten idiot to musí furt omývat a dávat důvody/ *Nad slovy o podpálení se jen tiše uchechtne a když se dostane k nějakému vejci co se mu ani nelíbí tak na to jen odpoví a výrazem jako kdyby hrál poker* Ty kráso to vejice je dosti hnusné. Je mi líto že plýtvate penězi na takovéhle sr-čky. Plus mě je docela silně u pr-ele že hazis nějaké peníze lidem. *Po té co je však natlačen na stěnu jenom rychle vyhrkne a podívá se na dýku.* HAHAHAHAHA civilsky červ? Znis jako kdyby jsi nebyl to samé. Vyskakovat si budu hoho to se neboj *řekne a nasune se krkem více na dýku. Po ukázání zubů jenom řekne* Co to kurv- *No ale dřív než to dořekne cítí jenom křupani ve své ruce a poté co ho pan Meissa pustí se za ruku chytne a začne se smát* TOHLE ŽE JE VÝHRŮŽKA. NEBOJ SE TEN PAPÍR URČITĚ UVIDÍŠ JEN NE VE SVÉM PODNIKU *řekne a stojí na místě* Ale konečně vím s kým jsem měl čest jednat... S pořádaným zmrdem
Zjevně nemáš žádný přehled o historii, škvrně.. Ale neboj.. Když se vrátíš do školy, kterou jsi zjevně nedodělal, tak tě snad ještě něco naučí.. *Ušklíbne se a dál si jeho komentáře nevšímá, až do chvíle, kdy se s dýkou před krkem začne smát. Povýšeně, samolibě se ušklíbne, čímž ukáže své tesáky.* Ale já jsem něco víc.. A s radostí bych byl i tvojí noční můrou, ale na takové jako jsi ty, obvykle neplýtvám energií. *Odpoví mu a vrátí se ke své skleničce. Považoval by celou věc za uzavřenou, kdyby se Hawk znovu nerozpovídal. A vzhledem k tomu, že pořád stál na místě, tak si zjevně přál nášup a Dragos mu ho hodlal dopřát v plné kráse.* Nuže dobrá.. Dal jsem ti šanci na útěk.. *Odpoví.* To, že jsi jí nevyužil, už nepůjde na můj vrub.. *Pousměje se. Opět vytáhne dýku a zamíří k Hawkovi. A kdyby se pokusil utéct, tak ho zachytí a vpije se svýma očima do jeho, načež na něj uvalí encanto a dá mu příkaz, aby zůstal stát na místě a nehýbal se.* Máš moc pěknou tvářičku, puso.. Té je pro temné podsvětí moc velká škoda.. *Pronese a chladný kov mu přiloží na pravou líci.* Neboj.. Bude to bolet.. Hodně bolet.. *Usměje se zlomyslně, když mu přejede dýkou po tváři a ostrá ocel za sebou zanechá krvavý šrám. Pak Dragos vztáhne ruku a položí mu ke šrámu prst. V jizvě se lehce povrchově povrtá a pak prst vztáhne ke svým rtům a olízne.* Hm.. Už jsem měl lepší.. *Okomentuje.* Ale tu ránu bychom ti měli vydezinfikovat.. *Vzpomene si náhle a zamíří ke svému soukromému baru uvnitř prostor, kde vezme skleničku bourbonu.* To nejkvalitnější z nejkvalitnějšího.. *Pronese opětovně svá slova z předešlé konverzace, když mu začne alkoholem pomalu polévat ránu, co způsobil.*
Zjevně nemáš žádné vychování *řekne a dál ho poslouchá* noční můra je ten alkohol co tu prodáváte *rýpne si opět do něj* Šanci na útěk využiju až JÁ uznám za vhodné ne nějaký oplzlý kretén *řekne a pousměje se. Nadále však zůstává stát na místě.* NAPOSLEDY neříkej mi Pusa. Pro mě to je jako lákadlo ty idiote. *Řekne a po té co ho pan Meissa řízne jenom vykřikne* Jak jako lepší? Co tím myslíš? *Zeptá se* Aspoň trochu vychování máš... *Když si však všimne bourbonu hned to v duchu mezme zpět* To asi nebude na pi- *než to opět dostihne říct už cítí ten alkohol stékající mu po tváři. Začne dost řvát* Dobře DOBŘE VYHRÁL SI UŽ JDU SORRY
*Jeho další slova už plně ignoruje. Nestálo mu za to ho poslouchat. I jeho kecy byly na natolik podřadné úrovni, že se Dragos nenamáhal jim věnovat pozornost. Zvlášť poté, co si Hawka zmrazil na místě a rozhodl se mu dát správnou lekci.* Vyhrál? *Pozvedne obočí a pobaveně zakroutí hlavou.* Brouku.. Já jsem byl vítězem ještě předtím, než jsi sem dorazil.. *Uchechtne se a protočí si nožem v ruce.* A kdepak.. Nikam nejdeš.. Nabízel jsem ti možnost útěku a ty jsi ji nevyužil, takže si s tebou napřed pohraju.. A až já uznám za vhodné, že můžeš odejít, tak pak tě teprve nechám jít.. *Zachytí mu bradu mezi prsty a přiblíží se k němu blíž.* A já si rád hraju.. *Dodá, vlepí mu krátký polibek a pak se oddálí a zamyšleně si ho prohlédne.* Máš to poněkud nesymetrické.. Takhle by to nešlo.. *Zakroutí hlavou.* Ale slyšel jsem, že jizva přes oko docela frčí v civilském podsvětí.. *Pronese a vrátí se k němu na krok. Aniž by mu dal čas protestovat, tak dýku položí na ohyb obočí a prudkým pohybe řízne.* Vydrž, vydrž.. Ještě dezinfekci.. *Pronese a do obličeje mu už teď regulérně alkohol chrstne.*
Jo jo vyhrál jsi předtím. *Sjede mu kapka alkoholu připomínající slzu po tváři. Na jeho další slova kompletně zrudne.* Takhle to neříkej *řekne a poté co mu vlepí krátký polibek nad kterým později přemýšlí jestli je znechucen a nebo si to užil. Zrudne ještě více* To je v pořádku klidně ať to nesymetrické je.... *Řekne ale pozdě protože už slyší jak pan Meissa přemýšlí o vylepšení jeho vyzaze* /Tak ať už to je za mnou/ *už se ani nebrání. Je mu to už jedno. I ta bolest je mu jedno. Slyší jenom šum v uších, ale i ten hned zmizí* Prosím dost
*Upír si užívá, když civil naproti němu zrudne a nakloní hlavu na stranu, když se ušklíbne.* Proč ne? Je ti to snad nekomfortní? Najednou? Kde máš svoje sebevědomí? *Rýpe do něj a o to víc samolibě se zatváří, když jeho pořezaná tvář nabere silnějšího červeného odstínu. Zcela ignoruje jeho slova, když mu vylepší tvářičku podruhé.* Mnohem lepší.. *Okomentuje si pro sebe, než si přiloží ruku k uchu.* Co že to říkáš? Pardon.. Nějak jsem nerozuměl.. Chceš ještě upravit? *Prsty mu přiloží pod bradu, nadzvedne a jeho rány si pořádně prohlédne.* Tady už moc místa nemáš.. *Pustí jeho tvář a obejde ho. Jeho pohled sjede celé jeho tělo, když mu zachytí ruku schválně na místě, které mu před chvílí zlomil.* Doufám, že teď už mě posloucháš plně a jasně.. *Pronese, když mu jeho zlomenou hnátu zvedne do výšky očí, neboť by to sám teď pod vlivem encanta nezvládl.* Čí je tohle město? *Zeptá se na první dotaz a udělá za něj svislou rýhu na předloktí.*
Nech toho *rudné ještě více pokud to jde* Ano je mi to nekomfortní... *Řekne Vyplivne alkohol co mu stekl do pusy* Konečně spokojenej...? *Zeptá se ho* Říkám už dost... Už tohoto mám dost prosím... *Opět jak mu zvedne bradu se mu podívá do očí. Je naštvaný ale je mu jasné že nemá šanci. Jak mu tvář pustí vykašle další alkohol a krev co mu tam stekla. Jak mu chytí ruku už ho to nezajímalo.* Slyším... Tohle je tvoje město... *Řekne a svěsí hlavu*
*Ušklíbne se, neboť Hawkovo kňourání vážně v potaz nebral. Měl dost sebevědomí být drzý a myslet si, že si může něco nárokovat, tak teď bude čelit následkům toho, kdo si to nárokovat skutečně může.* Teď prosíš teprve.. Zajímavé.. *Pronese, když mu zvedne bradu. Rozhodne se svému trápení dodat poslední tečku. Doslova.* Správně.. Šikovný.. *Udělá mu na ruce druhou rýhu, tentokrát diagonálně a spojenou jedním koncem s koncem rýhy první.* A máš právo si tohle město nárokovat? *Otáže se a počká na druhou odpověď, než položí dotaz třetí a poslední.* Takže se stáhneš do díry, ze které jsi vylezl a už tady tebe, ani nikoho z tvé bandy, nikdy neuvidím? *Za tuhle otázku spojí poslední dva volné konce rýhou třetí a vytvoří mu na ruce trojúhelník. Nebo taky písmeno D. Záleží jak se na to kdo dívá. Poté mu ruku pustí a dýku si otře od krve do Hawkovi košile, načež ji schová. Dojde si dolít alkohol a vezme si zároveň cigaretu, co před mučením odložil na popelník. Potáhne z ní, aby ji roztahal zase a vyfoukne dým muži do obličeje.* Aby jsi z toho měl pěknou památku.. *Pronese, než mu cigaretu típne o předloktí a udělá tak za D pěknou tečku, než to celé polije alkoholem. Špaček i alkohol odloží a podívá se na zbídačeného muže ještě, ale pokud nezareaguje nijak drze, tak je s výsledkem zcela spokojen.*
*Celou dobu nemluví. Neví co říct. Nechce se mu nic. Teď chce jediné zabít toho parchanta. Dnes ale ví že by boj nevyhrál. Počká tedy až pan Meissa dorobi svoje* Děkuju za památku..
*Není rozhodně spokojený s tím, že mu neodpovídá, takže se na něj zamračí a zlomené zápěstí mu víc stiskne, aby z něj odpověď dostal. Když se tak stane, tak se spokojeně ušklíbne. Když ne, tak mu jen praští rukou zpět k tělu.* Hodný chlapeček.. *Pochválí ho a dokonce jej i lehce poplácá přes nově zjizvenou tvář. Odloží si věci, aby si mohl zachytit opět jeho bradu a zvednout si pohled k sobě. Zesílí opět vliv encanta a začne zadávat příkaz.* Jakmile opustíš můj podnik, tak si nebudeš pamatovat nic nadpřirozeného. Ani mou rychlost, ani mou sílu, ani moje schopnost tě připoutat na místě. Jsem pro tebe pouze velice mocný civil, kterému ty nesaháš ani po kotník. Budeš si pamatovat, že sis chtěl vyskakovat a já tě vrátil do patřičných mezí. Budeš si pamatovat, že se mě máš bát a mít ze mě respekt a nezačínat si se mnou. Mým podnikům a majetku se budeš vyhýbat velkým obloukem. Ode dneška si budeš pamatovat, že máš ke mě mít úctu a budeš se podle toho rovněž chovat. *Když skončí, tak mu tvář pustí a odejde od něj.* Můžeš jít.. *Odmávne ho velkoryse, když si nalije skleničku a pak mu podrží závěs, aby mu naznačil, že má skutečně vypadnout, než ho chytne nálada na třetí kolo.*
STÁHNU SE DO SVÉHO MĚSTA, ALE MOJÍ BANDU V TOMHLE MĚSTĚ JEŠTĚ UVIDÍŠ. NĚKTEŘÍ ODSUD POCHÁZEJÍ *když ho následně pustí i se zesílením vlivu encanta rychle vypadne ze soukromé místnosti a vezme telefon.* Henry padej k autu máme tu problém. *Řekne a rozběhne se z klubu. Když však vyletí ven zapomene úplně vše o nadpřirozenu. Jakoby to tam najednou nebylo. Henry se po pár minutách dostaví* Doprdele šéfe co se vám stalo *řekne a rychle hawka hodí do auta a sedne si za volant.* To ten pan Meissa? *Zeptá se hawka opět* Jo ten mocnej parchat mi zlomil ruku a pořezal mě. Je to doprdele mocnej člověk. Asi jsem se měl chovat více s respektem... *Řekne a po několika minutách dorazí do nemocnice*
*Pouze se na jeho slova pohrdavě uchechtne. Ví, že jsou to plané řeči. Nechá ho proto běžet a zatímco ho sleduje, jak odchází, tak si do skleničky hodí krev.* Bavil ses? *Zašklebí se na něj Malachai.* A jak.. *Ušklíbne se Dragos spokojeně a odpije si ze skleničky.* Ten už se tu neukáže.. *Zhodnotí následně a pohodlně se vrátí na své křeslo sledujíc pokračující zábavu v klubu.*
*Jocelynovi, jakmile se ocitli u jeho pokoje, lehce mávl na rozloučenou. A ačkoliv to byl nějaký ten moment, co starší upír zmizel, mladší stále trčel před dveřmi, jako by snad čekal na vyzvání.* Dobrý, tohoto budu litovat. *Zašeptal si pod nosem, když nakonec konečně vlezl do pokoje, aby si tam pouze odložil brašnu, a hned se otočil na podpatku, nechávajíce za sebou dveře zaklapnout. To, co chtěl u terapie říct mu stále vrtalo hlavou a jelikož zde nebylo moc osob, kterým by se s tímto opravdu svěřit mohl..no sebral nějakou tu odvahu. Natčin pokoj minul, Sashův postupně taky. Zastavil se až před dveřmi samotného vůdce klanu. Kupodivu ani neotálel, když se u nich ocitl, hned ruku zvedl a zaklepal.* /Při nejhorším mě pošle někam, co jiného se může stát?/ *Pomyslel si. Tentokrát už se i natahoval, že si začne hrát s šátkem, ten si však nakonec spíš sundal a začal jej skládat.*
*Malachaie poslal dnes, aby udělal pár lektvarů do zásoby, takže jej zavřel v katakombách mezi vilou a klubem a sám si četl knihy ve své knihovně, aby si obnovil některé staré vzpomínky. Byl zrovna začtený do knih ze sedmnáctého století, když se na dveře ozvalo klepání. Pozvedne obočí, načež se s otráveným povzdechem zvedne z pohodlného křesla a zamíří ke dveřím. Svou osobní služku Kaiinku si tam poslat ze známých důvodů nemohl. Byl oblečen ve svém válecím oblečení a trochu neupraven, takže dveře otevřel s otráveným pohledem. Pozvedl tázavě obočí.* Děje se něco?
*Šátek, co si o momentík dříve sundal, si složený začal krátce mnout v rukách, než si jej v moment, co se dveře otevřely, schoval do kapsy.* Mohl bych si s vámi o něčem promluvit? *Nervozita v hlase nešla poznat tolik jako na klinice, no stále tam kdesi byla. Dost úspěšně ji zvládl zastřít, ač tu byl stále prostor na zlepšení. No, něco takového necháme na jindy. Ruce si dal pozvolna za záda, zatímco čekal, co z Dragose vypadne.*
*Pozvedne obočí a přikývne, načež ho pustí dovnitř a pak zavede do knihovny, kde měl rozečtené knížky. Usadí se zpátky do svého křesla a pokyne Taylorovi, aby se usadil.* Tak co se děje? *Nakloní hlavu na stranu a čeká, co z Taylora vypadne.*
*Tak tak si odpustil překvapený pohled, na nějž by Dragos určitě zvědavý nebyl, načež jej následoval do knihovny. V hlavě si přitom vybavoval, jak z tohoto apartmánu musel jednou hledat cestu ven. Kupodivu přitom nepřišel o hlavu ani o jinou končetinu, jak si z něj tehdy vůdce klanu utahoval.* /No a jak začít? Huh? To jsi nedomyslel, co?/ *Ozval se mu hlásek v hlavě, když se konečně v knihovně ocitli a on si mohl vybrat místo na sezení. Což, aspoň na nějakou tu chvíli, se ukázalo, že byl stůl, protože ten je přece na takovou úlohu jako dělaný. Usadil se tedy pomalu na okraj stolu, dělajíce si přitom stále jistý odstup. Nakonec se potřeboval dostat do pohodlnější polohy, aby se i lépe rozmluvil. Hold potřeboval nějaké to zázemíčko. U úplně cizího, jako právě u Hawka, by si něco takového dovolil těžko. Tady..jak pochytil, Dragos o při nejhorší zpraží pohledem a přikáže mu si sednout civilizovaně do křesla.* Díky hlášení od dozoru určitě víte, že jsem začal chodit k psychiatrovi, abych se z toho stavu, ve kterém teď jsem, dostal...naneštěstí se to přesunulo do toho bodu, kdy se sice zvládnu rozmluvit, ale zároveň ne o věcech, co bych potřeboval. Nemůžu přece svému psychiatrovi říct, že je můj ex momentálně ve sklepě mučený různýma technikama. Obzvláště pak ne civilovi..ke všemu mi ani nepomáhá ho vidět trpět. Je to jen chvilková radost a pak najednou...zmizí to a..nevím jednoduše, co mám v této situaci dělat hlavně, když už se u mě začal vyskytovat nějaký pokrok..*Přiznal. Kupodivu se ani moc nezadrhával, spíše se mu v hlase mísil strach společně s pocitem beznaděje. V každém případě to z něj šlo rychleji, než kdy předtím.* /Neměl jsem to podat trochu jinak? Teď to vypadá, jako bych si dělal z Dragose psychiatra./ *Ozvala se další myšlenka. Na druhou stranu...kdo jiný by v této situaci mohl poradit nejlépe?*
*Jakmile se Taylor usadí na stůl, tak mu věnuje přísný káravý pohled, načež mu gestem ruky naznačí, aby se laskavě usadil tam, kde je slušné složit svůj zadek. Pohodlně se opře do opěrky a poslouchá, co ze sebe mladší upír trousí. Komentuje to mlčky jen pozvednutým obočím nebo krátkým úšklebkem, jak se to zrovna odráželo v situaci. Když skončil, tak ještě chvíli mlčel, zda Taylor něco dodá a když mlčel nadále, tak promluvil.* A co přesně ti dělá vrásky? Vadí ti že trpí? Nebo že stále žije? Nebo že jsi to byl ty, kdo ho mučil? Nebo je to něco úplně jiného, co ti brání se přes jeho existenci přenést? *Nadhodí mu návrhy a zase zmlkne, zatímco čeká, až se upír rozmluví.*
*Rychle kývl, načež slezl ze stolu a usadil se po Dragosově vzoru do volného křesla či na židli, podle toho, co bylo nejblíže. Hold se tímto vzdal možnosti houpat jako malý nožičkama, ale nějak to přežije. Akorát si hodil nohu přes tu druhou a mohl spustit, což i udělal. A to kupodivu bez nějakého zaseknutí. Mluvil plynule, Dragos akorát mohl vycítit, jak se v jeho hlásku mísí emoce. Krátce se pak zamyslel, dívajíce se i na moment bokem.* Je možné, že se mi i po té době nezdá, že by trpěl dost? Nebo, že to nikam jednoduše nevede..k čemu to je, když očividně za své činy necítí vinu...prostě ho to nijak nepoučilo? Ale spíš jsem naivní, když si myslím, že by měl být v tom bodu, kdy se prostě za své činy vážně omluví?
*Přikývne, když se Taylor usadí tam, kde má a poslouchá jak mluví. Většinu času mlčí a jen se občas u nějakých slov zaksichtí nebo Taylora pobídne pozvednutím obočí, ale vždy čeká až domluví. Po jeho slovech mu v očích mírně zajiskří, než promluví.* Takže chceš, aby se ti omluvil? Aby upřímně cítil lítost a vinu? *Otáže se pro změnu a nechá nejprve Taylora odpovědět, než dodá.* Zřejmě tě to zklame, ale tohohle se asi nedočkáš.. Walter nemá pocit empatie. Nepocítí vinu ani lítost.. Je na tohle už starý a nevidí ve svém jednání, že by udělal něco špatně.. *Zakroutí hlavou.* Tím se ho nezastávám.. Jen se ti snažím přiblížit jeho pohled. Když pominu tyhle fakta.. Je omluva opravdu to jediné, co od něj chceš? Jseš si jistý, že po takové době to něco vůbec udělá nebo to bude jen chabá záplata na už zanícenou ránu? *Reaguje dalšími slovy a zvedne se, aby si došel ke karafě a nalil si bourbon, než se zase usadí.*
*Hlavu tentokrát při krátkém přemýšlení naklonil mírně do strany, než kývl.* Dost pravděpodobně je to to, co chci...nebo si to zatím aspoň myslím..*Pokrčil lehce rameny. Co když by to byl jen náhlý impulz a zase by to pak nestačilo? Lehce pak kývl, během čehož si stejně jako předtím v čekárně začal hrát s lemem bílé košile. Nakonec mírně pokrčil rameny.* Ne, obávám se, že jistý si ničím takovým nejsem..možná spíš doufám, že to zabere, abych měl konečně klid na duši? Dělat prostě, že se nic nestalo a jsem naprosto v pořádku. *Nadhodil, složíce si ruce do klína.* Asi mě i děsí vidina toho, že bych byl schopný se hnát za pomstou až do samého konce? *Pokračoval. V tomto momentě už kontrolu nad svým chováním i emocemi začal ztrácet. To, zda se bude mít chuť rozbrečet, už byla nyní jen otázka času.* Jsem asi tak zmaten, že to má hlava nepobírá..
*Nakloní hlavu na stranu.* Měl by sis to možná ujasnit.. Někdy se zdá, že to je přesně to, co chceme a myslíme si, že je to vše a nic víc nepotřebujeme. Ale často je za tím něco víc.. Kvůli tomu, že touha po tom prvním je silnější, tak často zaslepuje, co se za tím skutečně skrývá. *Promluví a čeká, jak bude upír dál pokračovat. Dragos často mluvil z vlastní zkušenosti. Prožil toho více než většina osob, co se na tomhle světě nachází a sám má s mnohým zkušenost. Přikývne na jeho slova.* Nikdy to nebude takové, jako by se nic nestalo. *Zakroutí hlavou.* Pokud si to nenecháš vymazat z hlavy, což bych ti neradil, tak to tam vždy bude. A je právě možné, že ani Walterova upřímná omluva nebude dost, aby to zahnalo. Spousta lidí se v životě žene za pomstou, ale ta nic nezmění. Já přišel kvůli svému stvořiteli o rodinu. A i když jsem jej poté zabil, tak mi to rodinu nevrátilo. Byla to jen další událost v mém životě, co mě formovala. *Pokrčí rameny a odpije ze skleničky.* Já mou pomstu unesl, ale spousta ji nezvládne.. Může se stát, že po vykonání pomsty nebudeš cítit žádné naplnění. Naopak se budeš cítit prázdný. Nebudeš už mít žádný cíl, nic, co by tě popohánělo. Pro takové pomsta nekončí samotnou pomstou.. Začne je to zevnitř sžírat.. Začnou uvažovat zda mohli něco udělat jinak.. A obrátí to jejich život jiným směrem, než chtěli.. *Skončí svůj monolog a odmlčí se, přičemž zaměří pohled na Taylora.* Jakým směrem chceš, aby se tvůj život ubíral, Taylore? Co je tvým cílem do budoucna? Popřemýšlej.. *Vybídne ho a dá mu k tomu prostor, který on využije proto, aby vypil obsah své sklenice.*
*Mírně kývl hlavou a jelikož staršího upíra rozhodně nehodlal přerušovat, mlčky jen poslouchal pro změnu jeho názor. Lehce přitom občas šoupnul nohou jako malé děcko, než se nakonec podíval na své boty.* Jak pak jeden zjistí, co vlastně skutečně chce, když je zaslepen touhou? *Vypadlo z něj zvídavě, načež poté, co si všiml uvolněné tkaničky, utáhl ji a pak vzhlédl zpět k Dragosovi. Hold měl to nutkání něco během toho sezení dělat. Nějak zabavit ty své ruce. Jakmile padla zmínka vymazání těch vzpomínek hlavy, rychle zavrtěl hlavou. Sám to neměl v plánu. Nekývl na to ani předtím, nekývl by na to ani teď.* Řekl bych, že klan se taky dá brát jako jakási forma rodiny, ale tak to asi berou jen mláďata, že? *Podrbal se za krkem, podívajíce se někde mimo, opět, než se zpět vrátil k Dragosovi.* Hlavně je to asi jediná rodina, kterou pak máme, když tu svoji přežijeme. *Dodal pak, jako kdyby to byl úplně nový a neznámý fakt.* /Fakt mi chybí má sestřička./ *Pomyslil si přitom a následně znovu kývl, mlčky poslouchal.* Oh..*Pokýval hlavou, načež se zamyslel. Pohled mu přitom opět padl na špičky jeho bot. Takhle najednou se zeptat na tak záludnou otázku? Na tohle by potřeboval hodně času. Ale možná..jen možná tušil alespoň čím by se zaobírat chtěl.* Přemýšlel jsem už poté, co jsem vyšel střední, že bych se dal na dráhu učitele, aspoň po pár letech praxe..a myslím, že něco takového mi zůstalo. Chtěl bych učit...ať už mladší upíry ovládat svoji touhu po krvi, nebo je možná trénovat, tak jak trénujete vy nás? Dá se to brát jako cíl, ne?
Musíš se soustředit na něco jiného.. *Odpoví mu na jeho otázku po chvilce ticha.* Když se budeš věnovat tomu, co je v pozadí a nezdá se ti to důležité, tak to po čase poznáš.. Touha se pomstít ustoupí do pozadí a už ti pomsta nebude připadat tak důležitá.. Vezmu to opět na příkladu sebe, ano? *Kývne, aby se ujistil, že ho upír vnímá, načež pokračuje.* Moje pomsta byla nevyhnutelná.. Můj stvořitel ovládal velkou armádu upírů, měl oči a uši všude, a tvořil další a další upíry. Kdybych ho nechal být, tak dnes svět není tím, čím je.. Stal by se jeho pánem a jako nesmrtelný s nesmrtelnou armádou, by ho nic nezastavilo.. Musel jsem ho zabít, což byla moje pomsta a zároveň nutnost. Chtěl jsem ale víc.. Moje rodná země byla v troskách, snadno napadnutelná a zničená. Mohl jsem se stát svým stvořitelem. Zaujmout jeho místo. Měl jsem na to konec konců právo. Já ale někde uvnitř věděl, že moje země teď nepotřebuje dalšího upířího vůdce. Potřebovala klid od všeho nadpřirozena, aby se vše zas vrátilo do starých kolejí. A proto jsem odjel. Rozpustil jsem klan a odjel se svým synovcem ze země pryč. Pár upírů mě z vděčnosti následovalo a stali se základem mého klanu. Někteří se rozprchli po Evropě. Zpětně vidím, že to bylo dobré rozhodnutí. Nemohl jsem se vrátit ke svému životu a nemohl jsem zůstat ve své zemi, byť jsem chtěl. Chtěl jsem vymazat vše, co udělal můj stvořitel a nechat ho zmizet a jakoukoliv památku po něm z povrchu zemského. *Zakroutí hlavou a pro sebe se uchechtne.* Neudělal jsem to a snahu jsem místo toho věnoval svému novému klanu a tomu, udržet je v bezpečí. Vidíš? *Pokyne mu řečnickou otázkou, ale hned pokračuje.* Moje pomsta byla z části nevyhnutelná. Jako tvoje mučení Waltera. Nicméně jsem ji mohl dokonat do úplného konce, jako ty můžeš nechat Waltera zabít, ale neudělal jsem to.. Unesl jsem to a udržel se na uzdě.. Posunul jsem se dál.. *Dokončí svá slova a na to, co řekne Taylor se slabě pousměje.* Záleží jaký klan.. Můj první nebyl ideální.. Ale v tomhle chci, aby měli upíři bezpečné útočiště. Proto se tady nedá používat magie, aby nebyli upíři vůči čarodějům a vílám v nevýhodě v jejich vlastním domově. Proto upíry doprovází starší a zkušenější upír, aby se vyhnuli průseru za který by je lovci popravili, nebo by se upíři samotní zabili. A sáhni si do svědomí, kolikrát tobě musel starší upír zachránit prdel? Kolikrát to musela Elaine udělat pro Nat? *Uchechtne se pro sebe a odpije ze skleničky.* A věřím, že i kdyby ses zeptal právě Lily nebo Jocelyna, tak ti odpoví, že by tenhle klan neměnili. Přišli tady nejprve z vděčnosti, ale zůstali zde, protože jim tu nic nechybí.. *Pousměje se slabě, než položí Taylorovi tu záludnou otázku. Dá mu dost času na to, aby si to promyslel. Sám mezitím dopije skleničku a odnese ji, aby si dolil znovu, než se mladší upír rozmluví.* Takže máš nějaký cíl.. *Přikývne.* Možná je teď schovaný pod touhou se mstít, ale kdyby ses tomu cíli věnoval, třeba by postupem času vyhrál nad pomstou a umlčel ji. *Navrhne, než pokračuje.* Není to ale snadná cesta a nebude to za týden.. Pořád jsi dost mladý upír.. *Zakroutí lehce hlavou.* Pokud si ale troufáš, tak prvním krokem by bylo zapracovat na tom, aby tě už nemuseli doprovázet starší upíři. Naučit se ovládat nebo si najít něco, co tě ovládne, aby jsi umlčel touhu po krvi..
*Hlavu stále lehce nakláněl do strany, poslouchajíce tiše, co vůdce klanu říkal. Po chvíli kývl, u čehož se lehce narovnal. Šlo na něm snadno poznat, že se na následující vyprávění těší. Jasně, nebyla to pohádka na dobrou noc, to rozhodně ne, ale i tak. Miloval, když mohl poslouchat příběhy ostatních. Kdyby jej někdo chtěl jednoznačně potěšit, stačilo by pozvání k rádoby „táboráčku“ ve formě elektronické svíčky a vyprávění historek. Něco takového zvládl poslouchat hodně dlouho, což šlo poznat i nyní. Ani jednou nezamhouřil oči, pozorně poslouchal a lehce přikyvoval, nekrotíce se ani s jinými reakcemi. Třeba jak začal Dragos mluvit o té armádě? Lehce se oklepal, vydávajíce ze sebe tiché: „brr..“. Na konci se tak tak držel, aby nezatleskal a nezačal ze sebe valit další zvídavé dotazy. Pouze kývl, když z vůdce klanu vypadla řečnická otázka.* Achh...hodněkrát. *Uchechtl se a nervózně se podrbal na zátylku. Mít v sobě víc krve, asi se i studem červená.* Můžu se na něco takového zeptat i Sashy? *Optal se, než se zapřemýšlel nad odpovědí na Dragosův dotaz. Ten nakonec vážně, leč místy docela nejistě, zodpověděl. Nato následovalo další přikyvování a na samém konci i krátké zasalutování.* Troufám a budu se snažit. *Zazubil se krátce.*
*S mírným úšklebkem sleduje, jak Taylor poslouchá jeho slova, načež se ušklíbne a přikývne.* Přesně tak.. *Potvrdí jeho odpověď a při dotazu pokrčí rameny.* Zeptej.. Pokud ti bude chtít vyprávět svůj životní příběh, tak to udělá. *Řekne mu, než se na něj trochu podezíravě podívá s úšklebkem.* Doufám, že sis z mého monologu vzal víc, než jen tenhle konec.. *Pobaveně mu cukne koutek nad tím, jak Taylor zasalutuje a schová to do skleničky s bourbonem, kterou dopije.* Dobrá.. Je to všechno, co jsi chtěl? *Zeptá se ještě, protože mu přijde, že už to Taylor od něj balí.*
*Své nadšení pro poslouchání příběhů hold potlačit nezvládl. Proto možná vypadal jako dítko, co opravdu jen přišlo si poslechnout nějakou historku před spaním.* Když tak ho k tomu přemluvím. *Krátce se zašklebil, než se uchechtl. Myslel to jako vtip...přesto by mu to asi problém nedělalo. Těžko říct, jakou bude mít náladu.* Nebojte se, šlo to jedním uchem dovnitř, kde to bylo důkladně uloženo. *Opět se krátce zazubil, načež se už pomalu začal zvedat z křesla.* Ano. *Přikývl, než se na moment pozastavil.* Počkat..jo, Hiram by se tu rád stavil pro Walterovu hlavu...plánujete se na něm ještě vyřádit, nebo mu můžu vzkázat, že si pro ni může přijít už během tohoto týdne?
*Pozvedne obočí, ale nakonec jeho sova nechá bez větší reakce. Převrátí očima a zakroutí hlavou ještě na jeho slova hlavou. Když mu odpoví, že je to vše, tak se zvedne se skleničkou z křesla a přikývne.* Dobrá.. *A očekává, že tím jejich rozhovor končí a on se vydá pryč, ale když z jeho strany přijde ještě dotaz, tak na něj otočí hlavu a na moment mu ještě pozornost věnuje, ušklíbne se přičemž nad Hiramovou drzostí.* Jestli chce Hiram Walterovu hlavu, tak ať pro ni přijde požádat on sám osobně.. Zadarmo věci nedávám a přes prostředníka už vůbec ne. *Odpoví Taylorovi a spojí ruce za zády poté, co odloží skleničku.*
*Už byl i připraven odejít, nakonec si však ještě na něco vzpomněl. I teď šel rovnou k věci, načež hned kývl. Neubránil se přitom ani tichému uchechtnutí.* /Tak to jsem s takovou zvědavý, kdy se tu odhodlá sám stavit./ Vzkážu mu to hned, jak se dostanu do pokoje. *Odpověděl pak.* Tak já tedy půjdu. Děkuji za to, že jste mě vyslechl. *Pousmál se a lehce se uklonil, načež za doprovodu klepajících podpatků odešel z apartmánu rovnou do svého pokoje.*
*Ještě přikývne na jeho slova.* Budu čekat až se ozve.. *Po dalších slovech mu ještě velmi slabě cukne koutek do úsměvu a kývne. Jakmile Taylor odejde, tak se usadí zpátky do křesla a vrátí se ke čtení.*
/Tahle část New Yorku je snad jak lidský bufet../ *Zabručí pro sebe, když se po cestě sem musí vyhnout hromadě lidí. Nakrčí otráveně nos a vejde konečně dovnitř klubu té malé cácory. Znovu nakrčí nos, tentokrát nad tím, jak je klub plný vevnitř. Na sobě má košili, která je lehce rozepnutá u krku, na té následně koženou bundu, neboť v dlouhém kabátu se na motorce, jak sem dorazil, špatně jezdí. To už si stihl dávno zjistit. Společenské kalhoty si však neodpustil, spolu s širším páskem, na kterém mu visel řetízek s mnoha drobnými předměty z nichž každý měl svůj účel Na druhé straně se mu houpalo pouzdro s dýkou. Druhé bylo schované pod rukávem bundy. Neopomněl si vzít ani ochranné předměty. U Dragose zkrátka nic nového. Co nové ale bylo, a taky zásadní rozdíl oproti poslednímu setkání s mladou paní Malachaiovou, byla jeho vizáž. Dragos využil téměř třítýdenní absence z New Yorku, aby nechal své staré já umřít. Mitri Scarlat byl pryč a s ním i dlouhé vlasy a oholená tvář. S jeho novou osobou byly spojené vlasy kratší a několikadenní strniště, které zajistil lektvar namíchaný právě již zmíněný čarodějný "manžel" té, za kterou dorazil. Založí si ruce na hrudi, když se rozhlédne. Pohled se mu ukotví na baru, kam se nakonec vydá. Hodí na pult dostatečnou sumičku.* Nejlepší Bourbon.. A vyřiďte majitelce, že ji shání známý.. *Ušklíbne se.* Sirius Meissa. *Sdělí i jméno, kterým chce být představen. A není to o náhodě. Věděl o té malé divožence první poslední a věděl o jejích nejbližší a o tom, co ji s nimi spojuje. A taky věděl, že jednoho blízkého právě postrádá a to už delší dobu. Vědomí, že je tady skutečnost, že si jeho nové jméno spojí nejprve s ním, ho naplňovala škodolibou radostí.*
*Dnes se stavila v klubu, aby vyřešila nějaké své pochůzky - kontrolu, co mají, co nemají, recenze, případné odpovědi na ně, papírování...nad tím posledním nyní seděla a pročítala si stavy, aby zjistila, čeho je kolik, o co byl nejvyšší zájem, soudě dle vyprodanosti a nedostupnosti...a mohla to doobjednat a případně přiobjednat navíc. Bezděčně kousala do cvakacího uzávěru propisky a otáčela s ní kolem její osy, než se ozvalo zaklepání. Zvedla stále myšlenkami pryč hlavu a zamručela.* Ať přijde, potřebuji něco dodělat. *Možná bude litovat, že se na to lépe nezaměřila, pochytila jen slovo "známý", který ji shání a víc nad tím nepřemýšlela. Hlavu měla v číslech a u výdajů a nákladů. Kdo by to byl řekl, že otevřít klub není jen tak a to, že Jason byl převážně ve Faerii a tato práce tedy byla převážně na ní tomu nepomáhalo. A to si vzala pár kurzů ekonomiky, měla nějaké návštěvy, které jí měly pomoci se v tom orientovat a lépe to organizovat a vést. Kvůli "pracovní" návštěvě na sobě nyní měla fialové sako s třičtvrtečními rukávy, černé společenské kalhoty, fialové lodičky a bílé tílko. Vlasy měla sepnuté do copu až na tenké pramínky ze skrání a mít s tím víc zkušeností, její vzhled by odpovídal skutečnosti toho, čím tady byla. Majitelka, podnikatelka. S barvami mimo jiné ladily kamínky na náramku od Natea a dračím přívěsku od Malachaie, zbytek byl stříbrný a jediné, co vybočovalo byla rudá rtěnka, když dnes ráno sáhla i po decentním make-upu, pokud se tak toto a časenka se stříbrnými linkami, protaženými do lehce kočičích očí, daly považovat. Pohled stále skláněla nad papíry dokud - a pokud - se její host uráčil přijít. Ve stole, kabelce černé barvy a dokonce i doma měla nějaké prázdné magické dohody. Vesměs kvůli očekávání návštěvy Dragose, ale i pro jiné případy. Jak se zdálo, mít u sebe tuto věcičku nebylo naškodu, i když Nate by ji zabil, kdyby věděl, že předpokládá možné uzavření magických dohod. Na druhou stranu měla dojem, že je podepisovali jejich zaměstnanci, aby byl mezi nimi zachovaný mír a respekt v rámci možností a fungovali jako skupina a netvořili dusno. Ale možná to tak nebylo, nebyla si zrovna jistá a ani tu myšlenku nepolapila. Jen zvedne prst, aby jí host dal moment, sotva by se otevřely dveře a aniž zvedne pohled, tak prohodí: * Můžeš si sednout, dej mi chvilku. *Bylo to vlastně spíše zamumlání více pro sebe, protože si následně něco napsala na kraj papíru k jednomu z údajů a o doplnila to o poznámku. Jediné, co naznačovalo, že by věděla, že jde o nějakého známého byl fakt, že nevykala.*
*Než je mu řečeno, kde se Triss nachází, nebo kdy dorazí, tak si vychutnává alkohol. Jakmile je mu řečeno, kam má jít, tak ho do sebe kopne a pak se tím směrem vydá. Vejde do místnosti a pozvedne obočí, když najde Triss zahrabanou v papírech. Se založenýma rukama na hrudi postává a čeká, než jej nějak vezme na vědomí a hlavně že si uvědomí, kdo před ní stojí. Takový moment ale nepřichází a místo toho se mu dostane jen vyzvání, ať se usadí.* /Jak chce../ *Ušklíbne se, když udělá těch pár kroků blíž, usadí zadek na židli a nohy zvedne vzhůru, přesněji na její stůl a její účetnickou práci. Překříží je v kotníku a ušklíbne se.* Už mě vezmeš na vědomí, princezno?
*Trhne s sebou, když se jí pod nosem pomalu objeví nohy a zvedne pohled, s čímž se opře víc narovná, nohy mu zachytí a nadzvedne, aby zpod nich dostala papíry.* Nebuď dětinský. Něco dělám. *Zamračí se a shrne si pramínek za ucho, zatímco trochu dotčeně našpulí rty, načež potřese hlavou, povzdechne si a povytáhne obočí.* Co tu děláš? *Zeptá se narovinu, aby měla setkání s vůdcem klanu za sebou a zvedne se ze židle. Papír odloží na pořadník, zamíří ke stolku opodál, kde stály tři skleničky více méně nonstop. V jedné už whiskey byla, nalije i do druhé. Svou si nechá a druhou mu podá, načež se opře zadkem na druhé straně téže strany stolu, kde byl i on a povytáhne obočí, aby jej pobídla do řeči.*
*Zašklebí se na její slova.* Já? Nikdy.. *Uchechtne se, než nakloní hlavu na stranu. Nohy stáhne zpátky na zem a s nimi "šikovně" i ty papíry.* No tak už ne.. Pauza.. Jsem tu já.. *Pronese a hned nahodí vážnější tón. Bez díků si vezme nabízenou skleničku a sjede čarodějku pohledem, který okomentuje mlčky ušklíbnutím koutku.* Ale drahoušku, nedělej, že nevíš.. *Zvedne se na nohy a stoupne si k ní. Volnou rukou ji nadzvedne bradu a pohled s ní výš.* Víš moc dobře, proč tu jsem. *Probodne ji přísným nesmlouvavým pohledem.*
*Zamračí se o to víc, když jí určí pauzu a telekinezí si zvedne zpět papíry, ale dá mu skleničku, načež se opře, ovšem když k ní přistoupí, nejprve se chce narovnat, dokud si neuvědomí, že pak by byla moc blízko němu. Do tváří jí vklouzne ruměnec, a ona mu zachytí ruku a odtáhne ji, načež pohledem uhne a sklouzne tělem na roh, aby vyklouzla ze sevření stolu a jeho těla.* A kam máš v plánu svou návštěvu ubírat? Co na tom chceš řešit? Je mi jedno, že máš syna a narozdíl od tebe nejsem taková svině, abych to využívala. *Zabrblá a nadzvedne obočí.* A otcovské rady po mě doufám nechceš. *Rýpne si a napije se. Už jen jeho přítomnost ji štvala, rozptylovala - ale ne v tom pozitivním slova smyslu. Stále si dostatečně pamatovala, že ji unesl, rozřízl ruku, zdrogoval, rozbil hlavu, podpálil pod ní bar a to další, co vyplynulo z jejich setkání. Rozhodně nebyl příjemná ani bezpečná společnost. Problém byl, že určitý strach a okolnosti ji přiměly být jaksi...nepříjemně sebevědomou. Nebo za to mohl fakt, že byla ve svém klubu. A nebo čistě to, že ho měla pokrk a rušil ji u práce, která ji akorát tak nervovala v tuto chvíli, protože se nechtěla upočítat a musela při jednom projíždět více záznamů a tím, že papíry shodil jí v tom udělal bordel.*
*Samolibě se zašklebí, když se Triss zčervená a když vyklouzne pryč, tak sám obejde stůl a posadí se na její místo za ním.* Od tebe? Radu? Když jsi byla schopná adoptovat lovkyni a hned na to čaroděje a ani jeden z nich se neumí chovat? Ne, díky, zlato.. *Rýpne si nazpět, než se předkloní, lokty opře o stůl a bradu opře o spojeně dlaně.* Jsi děsný nemehlo.. *Začne svá slova.* Možná by jsi to nevyžvanila úmyslně, ale rozhodně nepochybuju o tom, že by ti to uteklo omylem.. *Dodá hned na to.* A vzhledem k tomu, kolik úsilí mě stále tuhle skutečnost před několika osobami ututlat, tak nebudu riskovat, že to takový pískle jako ty jen tak plácne do éteru, pouze proto, že si nebude hlídat tu svou malou pěknou pusinku.. Ber to jako pojistku.. *Doplní svá slova s uchechtnutím a napije se ze skleničky, než ji pokyne, aby si sedla naproti němu.* Takže sedej, ať mám tohle otravování s tebou už za sebou..
*Odfrkne si nad jeho slovy, ale nakonec si odpustí komentá a pozvedne obočí nad jeho zhodnocením její maličkosti a protočí očima, když dodá, že by jí to uteklo omylem.* Protože nikomu v tvém klanu nebude divný, že se tam pohybuje tvoje kopie. *Odvětí nazpátek.* Nebo ve městě, že se tam potuluje. *Pokračuje a pak se uchechtne.* Pokud vím, ty jsi ten, kdo to stále protahuje. Místo, aby jsi řekl, co chceš máš potřebu mít kecy naokolo. I víly umí jednat více zpříma a bez zdržování. *Podotkne a založí si ruce na hrudi, aniž se posadí. Jen přejde k boku stolu, částečně si na něj sedne. Jednu nohu ohne v koleni a nechá ji volně spuštěnou ze stolu a houpe si s ní ve vzduchu, tou druhou stojí na zemi a čeká, co z něj vypadne. Očekávala, že bude chtít její mlčenlivost a to magickou dohodou. Jak jinak by měl jistotu, že to nikdy neporuší...A uvažovala o tom, co by si řekla na oplátku.*
Můj klan, město a cokoliv jiného, co by tvou hlavinku trápilo, neřeš.. Nejsem malý pulec, abych se o to nedokázal postarat. *Ušklíbne se na ni s pohledem, který říkal, že poslední slova byla mířená schválně na ni. Usadí se za její stůl, jakoby to byla jeho kancelář a ne její a čeká až tak taky učiní.* Beru to jako kompliment.. *Zareaguje na její poslední větu, než vytáhne z vnitřní kapsy bundy pergamen.* A ne, princezno.. Spíš čekám na tebe.. Mé požadavky jsou jasné.. Úplná mlčenlivost o všem, co se stalo a co ses dozvěděla ve Skotsku.. A jsem ještě hodný, že po tobě chci dohodu, neboť bych klidně mohl nechat tvýho milovanýho manžela, aby ti vymazal hlavu a měl bych pokoj, takže koukej ocenit, co ti nabízím. *Probodne ji pohledem a čeká, jak se vyjádří.*
*Sledovala Dragose, který vytáhl vlastní pergamen a Triss nadzvedne obočí, načež si protáhne nohu ve vzduchu a vezme si od něj pergamen, aby si ho prolétla a zastaví se u části, kde by měly být její podmínky.* Můj manžel to není a ty to moc dobře víš. Není to ani můj přítel, milenec nebo kamarád. Ocenila bych, kdyby jsi toho nechal, už tak, že mě oslovuješ těmi příšernými přezdívkami. A když už jsme u něj, zřejmě víš kde je? *Protočí očima, načež se zamračí tázavě. Jo, Nate ji rozhodně zabije, že podepsala další magickou dohodu.* Hádám, že očekáváš, jaké podmínky si stanovím. *Telekinezí si přitáhne pero, aby se nenatahovala přes stůl a tedy kolem něj a poklepe si cvakacím uzávěrem na rty v zamyšleném gestu. Uvažuje, co vybrat z toho, co ji napadlo.*
*Zašklebí se na Triss, než nevinně nakloní hlavu na stranu a pousměje se.*Však to nejsou příšerné přezdívky, milovaná princezno.. *Rýpne si do ní znovu, načež se samolibě usměje.* Už ho snad postrádáš? *Zajímá se. Samozřejmě, že ví, kde je. A už se nemůže dočkat, až se vrátí zpátky, protože poté, bude mít v plné moci velmi silného čaroděje už bez amnézie a bude moct jej zcela zneužívá. Ve všech směrech. Nad čímž se zlomyslně ušklíbne, než se vrátí do přítomnosti. Převrátí nad Triss očima.* Ne, jenom to podepiš.. Tobě nic za to samozřejmě neslíbím.. *Odvětí přehnaně sarkasticky, že se na to čarodějka vůbec ptá.*
Spíš by mě zajímalo kam zmizel ještě v době, kdy byl nejvyšším čarodějem. A hádám, že ty o tom víš, tak by jsi mi to mohl říct. *Nadzvedne obočí, načež nadzvedne obočí.* Když už chceš dohodu ocenila bych něco, z čeho budu mít i já nějaký užitek. *Nadhodí a přimhouří oči.* Aby to bylo užitečné mě i tobě, když už to nazýváš něčím, co bych měla ocenit. *Nadhodí, že tak to nazval on sám a měl by tomu snad dostát.*
*Zakření se na Triss a opět si vypodloží ruce pod hlavu, lokty opřený na stole.* A co za to? *Zajiskří mu obchodnicky v očích.*Tahle informace je pro mě velmi ceněná, kotě.. Jestli ji chceš, bude to něco na výměnu.. *Pronese a sleduje, jak přimhouří oči a prohlíží si smlouvu.* Možná tvoji mlčenlivost.. *Blýskne se mu v oku, když se koutkem rtů ušklíbne. Ruce dá za hlavu a pohodlně se opře.* Cenná informace za cennou informaci.. Co ty na to? *Navrhne.*
*Triss nakloní hlavu na stranu, když navrhne obchod a sama vyloví prázdnou magickou dohodu.* Co takhle, že ti touto dohodou stvrdím, že když mi dáš pravdivé informace, co se s ním stalo, tak spolu uzavřeme dohodu, která bude obsahovat mlčenlivost...a mé podmínky, aby byla dohoda výhodná? A ty si určím poté, co mi prozradíš onu informaci. Více méně stejný postup, jako jsme měli minule. Jen tentokrát řekneš tu informaci první ty, nikoliv já a podepsání mlčenlivosti s dalšími dodatky k dohodě bude zaručené. A jako bonus tentokrát nemám účtenku. *Křivě se pousměje.* Co ty na to? *Oplatí mu jeho slova a nakloní hlavu do strany.*
*Nakloní hlavu na stranu, když začne mluvit a neodpustí si rýpnutí, když vytáhne magickou dohodu.* Účtenky ti došly? *Jakmile skončí, tak se ještě krátce uchechtne na tenhle jejich účtenkový inside joke, než nakloní hlavu přemýšlivě na stranu. Ne, že by potřeboval přemýšlet. Svou odpověď zná. Ale musí tomu dodat na dramatickém efektu.* Ne, miláčku.. To by totiž nebylo fér.. Ty získáš informaci o svém Romeovi a zároveň podmínky za svou mlčenlivost. Já na oplátku dostanu pouze tvou mlčenlivost.. *Odpoví ji a zvedne ruce vedle těla v lehkém pokrčení loktu jako váhy.* Dvě věci.. *Klesne svou pravou rukou o něco níž.* ..jedna věc. *Klesne svou levou rukou o podstatně menší část, než tou pravou.* To bychom se nedomluvili, princezno.. Zvlášť, když ani nevím, co si naporoučíš za mlčenlivost.. *Zakroutí ještě hlavou s ušklíbnutím.*
V tom případě se domluvíme na tom, jak by s tím mé podmínky mohly fungovat. Protože informaci o Malachaiovi mi sdělíš jednou, kdežto mě se bude týkat mlčení dokud se nerozhodnete to provalit. *Ušklíbne se.* A to by nebylo fér. Výhodu by jsi měl jen ty. *Nakloní hlavu na stranu.* Takže lépe řečeno...když mi sdělíš podepíšeme řekněme předběžnou smlouvu na tuto dohodu, když účtenky došly, *ušklíbne se tomu, že to fakt na tu účtenku napsala,* za což budeš mít jisté, že nějaká dohoda padne. Následně probereme mé podmínky, které se budou na toto navazovat tak, aby byly vhodné i pro tebe, díky čemuž to nebude jedna věc za dvě, ale dvě za dvě. *Pokrčí rameny.* Nebo tak nějak, podle toho, co budu chtít. Ještě se musím rozmyslet. *Nadhodí a nadzvedne obočí.* Takhle by jsi byl spokojenější? *Zamručí a pokud by snad byl, sepíše to, aby to mohl podepsat, což by také učinila po něm a jeho kontrole textu, co napsala, načež by se konečně mohli posunout dál.*
*Zvědavě přimhouří oči a promne si prsty bradu.* Spíš mi pověz, zlatíčko.. *Načne svá slova.* Proč je pro tebe vědění, kde se ten starý medvěd nachází, tak důležité? Už není nejvyšším Manhattanu.. Chceš snad od něj radu, jak vést svůj nový úřad? To bych ti upřímně nedoporučoval. *Uchechtne se.* Nebo ti na něm záleží a bojíš se o něj? Jak roztomilé.. *Pokračuje v rýpání se škodolibým nakrčením nosu.* Nebo o něj zas omlátit všechno v dosahu? To ani nevím, zda bych ti dovolil.. *Ušklíbne se. Přeci jen to byla jeho nová hračka. A za chvíli i kompletně vyléčená hračka, takže s ní bude ještě více zábavy. Na její slova, která předtím odignoroval, se vyjádří až teď.* A miláčku.. Do školy jsem sice nechodil, ale poznám, když mi pod nos někdo strčí naprosto stejnou věc.. Nemusíš mi to vysvětlovat potřetí.. *Zarazí ji rovnou rukou, kdyby se k tomu chystala.* ..zkrátím to za tebe. Chceš dohodu, ve které mou výhodou bude, že spolu dohodu uzavřeme a tvou, že se dozvíš, co je s tvou pusinkou. A potom druhou, kde mou výhodou bude tvoje mlčenlivost a tvou.. Hecaté ví co.. *Rozhodí lehce rukama a zakroutí hlavou.* Takhle by to nešlo.. *Ušklíbne se, jelikož ho něco napadne a zajiskří mu v očích.* Leda... *Protáhne a natáhne se pro Triss, co seděla na boku stolu, i když to zprvu vypadá, že se natahuje po dohodě a ne po její maličkosti. Tu si následně stáhne před sebe a hned na to tlakem rukou na páteř ji donutí klesnout k němu do klína.* Leda, že by se do té první dohody rovnou napsaly i důsledky tvého prořeknutí, princezno.. *Vyjádří svou podmínku, za které by byl ochotný souhlasit.*
*Nepoví mu to. Ne, že by ho to muselo zajímat. Jen uraženě našpulí rty nad jeho výčtem možností toho, proč chce vědět, co s ním je. Nadzvedne obočí, když zmíní, že do školy nechodil, pro ni to byla naprosto přirozená věc. Nicméně, když si interpretuje její slova a promne si kořen nosu a poté se zoufale zasměje...a vyjekne, když si ji stáhne k sobě do klína obkročmo a její tváře se rozhoří.* Zaprvé, okamžitě mě pust! *Vyjekne skoro znovu pobouřením a zapře se, aby se mohla zvednout - jak nohama, tak rukama o opěrky křesla.* Zadruhé nevím, zda jsi se praštil, ale očividně by ti škola prospěla. Nepochopil jsi mě. V první dohodě pro tebe bude výhodou, že nějakou dohodu, která bude obsahovat mou mlčenlivost o tvém rodiném stavu, podepíšeme a moud výhodou bude, že mi řekneš, co je s Malachaiem, kde je. V druhé dohodě budeš mít rozhodně tu svou pitomou mlčenlivost a dohodneme se navíc o dalších podmínkách, neřekla jsem nutně, že půjde jen o MÉ podmínky, ale že se MOŽNÁ zvládneme dohodnout na něčem oboustranně výhodném. *Pokud ji nepustil, praští jej do hrudi, o kterou se po dopadení ruky zapře, aby se mohla odtáhnout, postavit a zmizet z jeho blízkosti i dosahu.* Možná by ses měl praštit, aby jsi to pochopil, co ti říkám a nedělal tu z toho tragikomedii. *Zamračí se na něj a ruce si založí na hrudi.* Takže, pokud už se chápeme, vyhovuje ti to, nebo to musím vysvětlit i po čtvrté?
*To, že Triss odmítá odpovědět, ještě víc vzbudí jeho zvědavost a pozvedne obočí, čímž ji vyzývá k odpovědi. Místo toho, aby poslouchal její vyprsknutí smíchy si ji stáhne k sobě a ušklíbne se nad tím, jak vyjekne a zrudne.* Zaprvé, ani náhodou.. Baví mě sledovat, jak se červenáš.. *Zašklebí se pobaveně a poslouchá, co k tomu má co doříct na "za druhé". Jakmile to nastane, tak převrátí očima.* Za druhé, to možná se mi nelíbí.. *Okomentuje znuděně její zdlouhavý výklad a uchechtne se, když jej praští. Odfrkne si.* Nedělám z toho tragikomedii.. Dohadujeme si podmínky.. *Opraví ji. Možná by i pokračoval dál, když Triss začne další větu. Dragos tak využije malého prostoru v jakém se nacházeli, jeho přičiněním, a rychle se k čarodějce nakloní a políbí ji. Polibek netrvá dlouho a upír se odtahuje už možná po dvou sekundách, načež se opět pohodlně opře.* Už jsi skončila? *Optá se ji drze hned na to.*
Ale mě to nebaví. Na to si najdi někoho jiného. *Prskne naštvaně, protože se jí nedaří odtáhnout a sveze se alespoň, co nejníže ke kolenům, jak jí to jeho ruce na zádech dovolí. Ještě, že nikdo jiný bez jejího vyzvání nevejde a tím, že bylo plno ani nebyl důvod k tomuto. Nechtělo by se jí to vysvětlovat.* Možná je tam proto, že jsi horší než mezek a chováš se jako vůl. *Odbyde ho, načež si odfrkne nad jeho opravením a začne s tím, jestli už ji pochopil a její věta je useknuta nečekaným polibkem. Prudce jí vystřelí ruka z jeho hrudi k jeho krku, aby ho přirazila k židli a šokovaně se na něj podívá, načež jí dojde, co to vlastně udělal a druhá ruka jí vyletí k jeho tváři, aby mu vrazila facku, ale tím, že se zapírala dosud o opěrku a měla omezenou hybnost do toho nemohla dát sílu celého těla, pouze tu v rukách. A tím taky utrpěl její švih.* Nechovej se jako bych ti patřila, protože tak to není. A jestli někomu patřím, tak svému partnerovi, takže si tohle odpusť a zkus aspoň nějakou slušnost z toho svého zkaženého nitra vydolovat a nechovat se jako absolutní hovado! *Vyjede po něm, dokonce pro jednou zklouzne v rozrušení do anglických nadávek a přízvuk se zvýrazní, zatímco jí přímo pálí krev nahromaděná v tvářích a ta nijak nepodporuje naštvání, které se promítá ve výrazu tváře i očí.* A pusť mě konečně! Sepíšeme ty dohody a pak vypadneš. *Oznámí mu, znovu se zapře, aby se od něj dostala pryč, dokonce na sebe použije magii, aby se mu vysmekla a pokud se jí to tentokrát povede, tak se hbitě přesune na druhou stranu stolu a kopne do sebe zbytek skleničky, než začne sepisovat první dohodu, kdy jí měl říct, co je s Malachaiem, a ona mu v ní zaručí, že dohodu, která bude obsahovat její mlčenlivost podepíše, jakmile dohodnou podmínky.*
Ty co si hledám, se většinou v mojí přítomnosti nečervenají.. *Odpoví na její vztekání, ze kterého si vůbec nic nedělá.* Možná je zlé slovo a nemělo by se používat.. *Odpoví ji dětinsky, protože taková mu i přišla její reakce, než ji umlčí polibkem. Byl si vědom toho, že přijdou následky a vlastně je i očekával o hodně víc, než že by se Triss do polibku zapojila. Nečekal ale upřímně, že ho chytí pod krkem. Na to se pobaveně uchechtne a v rámci možností trochu nakloní hlavu na stranu.* Jestli nechceš, ať si tě s takovou odtáhnu rovnou do postele, tak by jsi měla svou ruku uvolnit. *Poradí ji škodolibě a jeho ruka vystřelí vzhůru, když se jej pokusí praštit.* To taky není nejlepší způsob, jak si mě držet od těla. U Kaie ti to snad zabralo? *Zeptá se a uchechtne se u toho. Ještě zareaguje na její dlouhý proslov a to jak jinak, než egoisticky.* Miláčku, ani bych nechtěl, aby jsi mi patřila. To s radostí přenechám té tvojí vílence. Jestli něco, tak bych si tě leda půjčil a pak vrátil zpátky. Třeba i s tou tvou vílou najednou.. *Cukne mu koutek do úšklebku, pod kterým si Triss mohla velice jasně představit, na co by si je přesně vypůjčil.* No tak švihej, suchare.. *Pobídne ji s otráveným, ale zároveň pobaveným protočením očí, když ji prstem zatlačí do hrudi, aby ji popohnal a skutečně ji pustí, aby obešla stůl.* Tu první dohodu ti ale podepíšu pouze za podmínky, že mi řekneš, proč se ti po medvídku Malachaiovi tak stýská.. Mno? *Pobídne ji zvědavě a opře si zas hlavu o ruce.*
*Triss se trochu zarazí, skoro a zajíkne a prudce ruku od jeho krku odtáhne, jakoby ji popálil. Rozhodně neměla v plánu lézt s ním kdy do postele. Nejraději prskla, že Malachai ji prakticky znásilnil, protože to bylo proti její vědomé vůli a využil toho, že droga jí vzala vládu nad tělem, i když se předtím několikrát vyjádřila, že to nechce a nemá to dělat. Jemu do toho však nic nebylo a byl by schopen toho samého, bylo lepší se tedy v tomto případě stáhnout. Škubne rukou, kterou mu chtěla dát facku, načež se zamračí.* Ne a ne. K tomuhle, nám dvěma a ani třem nedojde. Nech si zdát. *Odsekne, i když tomu chybí žár vzteku, protože jí samotné téma sexu bylo nepříjemné a naznačovat trojku o to víc. Velmi ochotně se od něj vzdálí a zatímco sbírá sebe z rozpaků, urovná si sako i kalhoty a opráší se. Ne, že by to bylo proti němu urážlivě mířené, spíše se tím uklidňuje. Jen po něm u jeho podmínky sekne pohledem, vezme pero a sepíše tu první dohodu ve znění, že ona mu pravdivě a úplně řekne, proč se snaží zjistit kde je Malachai a co s ním je, on jí stejně tak pravdivě a úplně odpoví a tím mu zaručí, že po dohodnutí získá dohodu, která bude minimálně obsahovat její mlčenlivost a jakákoliv forma podpisu obou stran je platná. S tím mu to beze slov podsune, aby si pojistila, že když mu cokoliv řekne, povede to konečně o něco blíž k tomu, aby zatraceně vypadl z jejího kanclu i podniku ideálně a podá mu pero, načež si založí ruce na hrudi a vyčkává, zda podepíše. Pokud ano, učiní tak i ona, načež si odfrkne.* Je to čaroděj, který má víc zkušeností, má knihy a kdesi cosi, co by se mi mohlo hodit. Třeba k tomu, co nazýváš mým novým úřadem. Vzhledem k tomu, že radu nezajímá jestli mám na zádech terč se mi bude hodit sbírat zkušenosti a možná nějaké ochranné předměty. *Protočí očima. Mohla říct kmotrům, ale netušila k jakému výsledku a kázání by to vedlo a Malachai měl dobrou motivaci ji udržet v bezpečí - byl s ním provázaný její život a naopak. A ani jeden nevěděli, jak by to vypadalo, kdyby se smlouva rozlomila, i kdyby u toho ani jeden nebyl, nemohl tomu zabránit nebo cokoliv. Nemuselo by je to zabít, ale jak mohli vědět, jak je to může zasáhnout a co to může vyvolat?* Stačí ti to? *Pokud ovšem nepodepsal, jen si zajde nalít další skleničku a čeká na to, co jí řekne.*
*Rozesměje se nad jejím vyjeknutím a tomu, jak rychle ruku stáhne.* Ale noták, miláčku.. Já nejsem jedovatý.. *Provokuje ji ještě v dozvuku smíchu, než se zakření na jejích slovech.* No dobře.. Tak si vezmu jen tu vílu.. *Přidá na provokaci, ale je to už jen dozvuk na vlně, aby si do Triss jako do mrtvolné oběti jeho provokace ještě kopnul, ale nic víc hlubokého v tom nebylo. Odstrčí ji od sebe a pohodlně se usadí, zatímco sleduje, jak horlivě sepisuje magickou dohodu.* Neprodři ten papír, lásko.. * Rýpne si do ní škádlivě, ale nechá ji to dopsat, než si smlouvu otočí k sobě a nakonec si vezme pero a podepíše. Když už nic jiného, bude sranda ji prozradit, že život Malachaie a s tím i život její je v jeho rukách. Vyčká si na její odpověď a přesto, že ze začátku pozvedne obočí, tak nyní už se samolibě usmívá. Počká si až na její dotaz, než odpoví.* Bohatě.. Bohatě na to, princezno, abych ti oznámil, že na všechno to, co jsi vyjmenovala, potřebuješ prvotně můj souhlas.. *Vyjádří se a nechá ji to zpracovat, než pokračuje.* Ten tvůj zamilovaný blázínek se zhruba před rokem pokusil o nějaké kouzlo, nevím jaké a on mi to říct nemohl, neboť.. *Ukáže prstem gesto pro pokračování.* ..jeho kouzlo se nějak obrátilo proti němu a vymazalo mu veškeré vzpomínky z té jeho pěkné hlavinky.. Našel jsem ho v Renwickových ruinách a pochopitelně jsem se o něj musel postarat. *Zašklebí se zlomyslně.* Byl chudáček tak znaven životem a bylo mu všechno u jeho čarodějného pozadí, že mi podepsal dohodu, ve které se mi zcela odevzdal. *Prozradí ji zlatý hřbet programu, ale ještě nekončí.* Ovládám jeho smlouvy minulé i budoucí. Můj souhlas je potřeba s tvořením lektvarů, předmětů i portálů. I pouhé přivolání kapesníku je kontrolováno mou maličkostí.. *Objasní, co znamenala jejich dohoda a dá Triss prostor, aby nějak zareagovala. Pak znovu promluví, případně, pokud nereaguje Triss, tak mluví rovnou po menší pauze.* Momentálně moje nová hračka prochází vylepšením, jelikož tráví čas v labyrinthu, aby mu byla vyléčena jeho paměť a při nejlepším se trochu zhojily ty jeho magické kiksy, a byl mi opět zcela k dispozici. *Dokončí svá slova a tím i odpověď na to, kde se Malachai právě nachází.*
Nesouhlasím. *Ušklíbne se a pak zamrká.* Ne. Je můj. *Nakrčí obočí dotčeně, že nad něčím takovým uvažuje a napadne ji, zda Gideon je v tomto stejně majetnický. Při tanci se zdálo, že ano, ovšem...byla jeho a on její, jak chtěli jen citovou angažovaností nebo i fyzickou. Při psaní dohody jen něco zavrčí sama pro sebe, jinak ale na rýpnutí odmítá reagovat, načež mu tedy řekne, co chtěl vědět a čím víc jí toho řekne na oplátku, tím více se zdá, že jí je nevolno. Těžce polkne.* Takže jsi z něj udělal otroka. A pak že nejsi hovado. *Vydechne, jakoby se jí z toho udělalo fyzicky špatně a má tendenci si prsty zajet do vlasů, které má však v copu a za ten roztržitě zatahá a následně se trochu zoufale ve vlasech poškrábe a potřese hlavou.* Jsi strašný parchant. *Počastuje ho s povzdechem a přejde zpátky ke stolu. Zůstane narovnaná, jen prsty začne roztržitě klepat nějakou melodii do stolu, jakoby to byly klávesy.* V tom případě mám několik podmínek.A tvou stranu k nim zřejmě ještě doladíme. *Zabručí nespokojeně.* Zaprvé, přímo vztahující se k mlčenlivosti. Pokud se to oficiálně provalí budu o tom moct mluvit, že o něm vím, samozřejmě je na tvém uvážení, zda budu moct zmínit okolnosti v jakých jsem se o něm dozvěděla - tu tvoji záchrannou akci. Dokud se to neprovalí budu o tom moct mluvit pokud by na to došlo s těmi kdo to ví. Ty, Caliban a tak. Samozřejmě s tím, že bych musela předem vědět, že o něm normálně ví. *Trhne rameny.* A vzhledem k potřebě tvého souhlasu chci mít možnost uzavřít s Malachaiem magickou dohodu. Jak jsem říkala, hodily by se mi jeho zkušenosti nebo magie - většinově hádám, že půjde o tvoření zakletých předmětů - iluze nebo ochranna budou asi nejčastější. *Odmlčí se a zamračí, protože se jí nelíbí, že teď se bude očekávat něco na oplátku.* Za každé vyžádané vytvoření nějakého zakletého předmětu, lektvaru, ochranné bariéry třeba kolem domu, nebo třeba i portálu bych ti dlužila zase službu, která by měla stejné podmínky jako ta v minulé dohodě. *Nadzvedne obočí, zda to je pro něj přijatelné, ačkoliv jí to není nijak příjemné, že by se mu měla zavázat na jakoukoliv spolupráci.*
*Pokrčí rameny, že to je zcela její problém, než se Triss majetnicky sekne jako malé dítě, kterému by chtěl sebrat plyšáka.* Nějaká majetnická, žárlivá princezno, nemyslíš? Toho by ses měla brzo zbavit, jinak se ti tvůj nesmrtelný život dosti zkomplikuje.. *Ušklíbne se na ni povýšeně, neboť jeho zkušenosti byly nezpochybnitelné. Pobyveně sleduje, jak vrčí na jeho rýpnutí a to stačí k tomu, aby se zakřenil. Dodrží svou část dohody a popíše ji, jak dopadl bývalý nejvyšší čaroděj Manhattanu. Na její obvinění pokrčí rameny.* To se ti jen zdá, kotě. Věř mi, že být já v jeho kůži, tak udělá naprosto to samé. Tak už to zkrátka je. Jednou sama budeš mít někoho, koho by jsi nejraději nacpala do bezvědomého do portálu nohama napřed, ale nemůžeš, protože mít ho blíž je pro tebe výhodnější. *Mrkne na ni a samolibě se usměje při jejím oslovení jeho osoby.* Poslouchám.. *Vyzve ji a vyhodí si nohy na stůl. Je ale dosti ohleduplný, aby ji nezavázel v psaní. Hodí je proto pouze na roh stolu. Následně z vnitřní kapsy vytáhne zdobenou krabičku na cigarety, jednu vytáhne a zapálí si, zatímco Triss sepisuje dohodu.* Definuj provalí se.. Provalit se to může v mnoha rozměrech. Ty to můžeš vnímat pouze klidně i jako můj klan, ale pro mě by to znamenalo až tehdy, až by to věděl i třeba nejvyšší čaroděj Londýna.. *Vhodí ji do toho komentář, když vyfoukne dým, a další přijde ke konci dohody. Triss zrovna přihodí jeho podmínky a jemu přijdou zkrátka špatně formulované.* Za každý vytvořený předmět.. *Opraví ji.* ..za každé vyžádání ne. To by jsi taky mohla chudákovi Kaiíčkovi nahodit patnáct předmětů najednou a já nemám zájem o to, aby mi sotva opravená hračka hned vyhořela. *Ušklíbne se a čeká, zda to opraví nebo k tomu bude mít komentář.*
Rady přijímám jen od těch, kdo mají plnohodnotné a monogamní vztahy, díky. *Ušklíbne se, načež se zamračí po jeho slovech. Nelíbilo se jí, že by takto měla dopadnout, že někdo takový je, že by jí tohle někdo mohl chtít udělat.* V oblasti, kde už by se to vědělo - třeba ve tvém klanu - bych o tom mohla mluvit bez toho, abych musela počkat na potvrzení druhé strany, že o tom ví. Samozřejmě tuhle informaci bys mi musel sdělit. V případě, že by se to šuškalo obecně mimo upíry, se dá předpokládat, že už to není soukromé ani veřejné tajemství ale snadno zjistitelný dakt. *Pokrčí rameny v odpovědi. Našpulí rty.* Fajn, za každý vytvořený předmět nebo to ostatní, co jsem zmínila, že by mi na vyžádání mohl vytvořit. Prostě za "kus" *Naznačí uvozovky do vzduchu.* A ještě bych tam doplnila, že když se vrátí, tak mi ho pošleš na návštěvu, abych vůbec měla možnost s ním tu dohodu uzavřít. *Protočí očima.* Hádám, že si sám zařídíš, to, že ti bude hlásit, když mi něco vytvoří, aby sis to připsal ke mě na dluh. A samozřejmě tato dohoda služby za vytvoření bude platná jen do doby, dokud potrvá vaše dohoda o jeho zotročení nebo pokud ji nezrušíme. *Ušklíbne se Triss.* Ale to nemusím dodávat, že? *Pokud by snad svolil, tak si přitáhne jeho papír a zmíněné tam napíše, přičemž pro jistotu definuje pečlivě i podmínky služeb, jak jsou v předchozí dohodě, dá si pozor, aby neopomněla nějakou skulinku, kterou by snad mohl upravovat, tvořit nebo rušit její dohody, ohrozit ji službou, přimět ji k něčemu nelegálnímu nebo co by ublížilo a podobně, jako to bylo stejně pečlivě definováno v minulé dohodě tak, aby jednoduše nebyla skulinka, kterou by to bylo možno obejít. Netušila, zda by dohoda "věděla" jak to bylo v jejich předchozí smlouvě, než si službu vybral. Tentokrát tam ještě ke skulinkám dodá ovšem to, co ji ochránní, aby službička nezneužila nebo negativně neovlivnila její postavení ve společnosti (třeba Nejvyšší čarodějky) a stejně tak povědomí o Spirálovém labyrintu bylo tabu, protože by ji mohlo zabít, což ale musel vědět. Navíc už měl Malachaie, a určitě další čaroděje, co tam měli přístup a stejně to nejspíše nebylo pro něj zrovna u ní podstatné. Dopíše tam samozřejmě to, že jak to bude možné pošle za ní Malachaie, aby jí podepsal magickou dohodu, kterou spolu sepíšou a fakt, že ho bude moci tedy využívat na ono tvoření zakletých předmětů a dalšího, co zmínila v jejich rozhovoru, a že Dragosovi za každé ono vytvoření za "kus" bude dlužit onu službu - místo toho, aby za to něco dlužila Malachaiovi - a že toto "uspořádání" bude platné dokud bude mít "otrockou" smlouvu Dragos s Malachaiem, nebo pokud tuto dohodu Triss a Dragos nezruší nebo neupraví. Znovu si to přečetla a doladila to, aby ty podmínky byly jasné, hlavně si zkontroluje pečlivě ty skulinky u služeb, které bude Dragosovi dlužit a celkové vyznění textu, zda něco neopomněla a případně to tam ještě poupraví. Stejně jako minule nechtěla, aby tam byla nějaká skulinka, kterou by proti ní využil. Ale vesměs byla tato část stejná jako minule a byla tam pro jistotu, kdyby se nepřenášela tato informace z dohody na dohodu. Opravdu se jí potvrzovalo mít za kmotra právníka. Nakonec, když je spokojená, že se dohoda neotočí proti ní, tak mu ji podá a přejde k němu.* Když už mi tu kouříš nabídneš mi aspoň taky? *Nakrčí nos, načež se ušklíbne a povzdechne si, protože to bude muset pak vyvětrat. Nate ji ROZHODNĚ zabije. A s ním dost možná každý, kdo se to dozví.*
*Pozvedne obočí na Trissinu odpověď, než odpoví.* Páni.. Netušil jsem, že jsi tolik republikánská.. Takže tvrdíš, že ti, co mají třeba polyamorní vztah, nebo pouze přátelství s výhodami, neboť jim monogamní vztah nevyhovuje, tak ten vztah není plnohodnotný? *Ušklíbne se.* Takový projev diskriminace jsem zrovna od tebe nečekal.. *Dodá s lehkým pokýváním hlavy a rychle téma posune dál na smlouvu.* Takže dejme tomu, že by jsi informaci o mém synovi musela zaslechnout od někoho, kdo se mnou nemá absolutně nic společného, aby to začalo být považované za provalené.. S takovou definicí se smíříš? *Navrhne do smlouvy, než spokojeně pokýve nad úpravou řádku o Malachaiově tvorbě předmětů. Na její slova se zakření.* Princezno.. To jsi mě ale nepochopila.. S Malachaiem žádnou dohodu uzavírat nebudeš. Dohodu máš se mnou. Malachaie můžeš pouze požádat o vytvoření těch předmětů.. *Opraví ji.* K čemuž teoreticky ani nepotřebuješ, aby šel k tobě. *Dodá a smete si z ramen neviditelný prach, stejně, jako teď vlastně smetl její požadavek.* Pochopitelně, že mi vše hlásí.. Má povinnosti.. *Převrátí očima. Rozhodně nebyl včerejší, aby Malachaie nechal si ukrývat před ním tajemství. Přestože doposud mu to bylo u prdele a až teď se nejspíš začne vztekat.* Dohoda, že mi službu budeš dlužit za každý požadavek na mého čaroděje, se sice může zrušit, nicméně to nebude znamenat, že se tím automaticky smažou služby již dlužené. Jen nebudou přibývat nové. *Opraví opět její formulaci, aby vykryl mezery na své straně dohody. Přeci jen nepotřeboval, aby na něj čarodějka za deset let vyrukovala s tím, že už předměty od svého manžílka nepotřebuje a ruší dohodu, a zruší mu tak i klidně šest nebo sedm službiček. To si rozhodně ohlídá, aby z toho ta mrška nevyklouzla. Mezitím, co to nechá Triss sepisovat pod jeho bdělým pohledem, si vytáhne cigaretu a zapálí. Jakmile je čarodějka s dohodou spokojená, tak si ji volnou rukou vezme k sobě a začne si ji pročítat.* Zkus mile poprosit a možná.. *Ušklíbne se, aniž by spustil oči ze smlouvy, kterou si čte. Jestli jsou tam všechny podmínky, tak jak si je jmenoval při sepisování, tak pokýve hlavou.* Fajn, může být.
Ne já... *Zamračí se na něj o to víc.* Prostě nemáš opravdový vztah, máš jen holky a chlapy na jednu noc, sem tam nějakou milenku, ale prostě v tom nic víc není. Takže mi nedávej ve vztahu rady, když žádný nemáš a nejsi ani schopnej lásky. *Protočí očima a pak nakloní hlavu.* Pro to úplné otevření vesměs ano. I když nevím, jak zjistím, že ta osoba s tebou nemá nic společného. A víš co...není to blbost? Co, když ho někdo zná, ale o tobě neví ani zbla, takže neví, že jsi jeho otec? Ten dotyčný musí vědět o vás obou, aby to platilo. *Mávne nad tím rukou.* Necháme tam, že mohu mluvit o něm s osobami, které o něm ví, a pokud si ho nějak "oficiálně" přiznáš, takže se to může kdokoliv dozvědět, tak se tahle část smlouvy může sama anulovat. Dává ti to smysl? *Zamračí se nad tou částí s oficiálností. Dragosovy připomínky ji rozčilovaly, nebyla si jistá, že to má opravit. Když nadhodí to o dohodě, tak nadzvedne obočí.* Hej, ty ho můžeš podrbat a já ne? Když s ním budu mít dohodu, bude platit i po zrušení vaší dohody. Ty si z toho i z té vaší přijdeš na své a já budu mít i po konci vaší dohody vesměs pořád to, co případně budu potřebovat k dispozici. Jeden by řekl, že takové přemýšlení oceníš? *Nadzvedne obočí.* Navíc mi to dluží, za to jak se choval, že všechno podělal a taky za to, že kvůli NĚMU jsi mě unesl. *Vypíchne ještě jeden argument. Tohle by Dragos mohl chápat a uznat jí na dohodu právo, vždyť nějakým způsobem se choval stejně.* A pro mě za mě se s ním můžu sejít u něj v bytě. Ani nevím, zda mi tam nezůstaly ještě nějaké věci. *Tentokrát se zmateně zamračí, jakoby si nebyla jistá, že si je všechny odnesla.* S tím počítám. To by pak nedávalo smysl. Prostě pokud dohodu zrušíme, to, co ti budu dlužit zůstane tak. *Mávne rukou a formulaci tak zanese a když je nakonec spokojená, dohodu mu podá a ušklíbne se, nicméně nakonec jej o cigaretu nežádá. Její vape voněla beztak lépe a chutnala jako sladký, zralý černý rybíz. Tentokrát ještě s borůvkou a ne čistý. Potáhne si, zatímco si dolévá a přisune mu třetí skleničku, aby měl kam odklepnout popel, což mu i řekne, když hrozí, že spadne a někam se propálí. Kývne, když souhlasí a ještě si zkontroluje, že tam je i fakt, že jakákoliv forma podpisu jeho nebo její rukou je platná. Byl by pech, kdyby se podepsali nějakým jménem, pak ho změnili a dohodu tím zrušili. A s dohodama sice měla dost zkušeností, ale o tomto poznatku si nebyla jistá. Ale zdálo se, že stejně jako to dnes napsala do první dohody, bylo to i v té druhé. Měla v plánu si ji tady na kopírce pak otisknout, předpokládala, že si Dragos automaticky dohodu odnese. Tedy až ji podepíšou.* Co ta změna vzhledu vůbec? *Nadhodí v mezičase, než k podpisu dojde a konečně se usadí na židli a tentokrát si nohy opře o roh ona, zatímco si semtam potáhne a čeká, než přijde řada s podpisem na ni.*
Ne ty? *Pozvedne posměšně obočí, když se mu podaří ji nachytat, načež se ušklíbne nad tím, že to obrátí proti němu.* Miláčku, nekopej teď do mě, když předtím jsi mě do svých slov nezahrnula. Nemluvila jsi výhradně o mě, stejně jako já nemluvil výhradně o mě, takže teď se ze svých názorů nevykrucuj, princezno.. *Podívá se ji zpříma do očí.* Pohrdáš tímhle způsobem života. Nevěříš v to, že když někdo nemá monogamní vztah, protože mu nevyhovuje, tak může mít plnohodnotný vztah. *Seznámí ji s fakty, které vyplynuly z jejích slov, než se vrátí k řešení smlouvy. Taky už to chtěl mít z krku, neboť hádání s tímhle čarodějným pulcem bylo nekonečné. Pozvedne obočí.* Když neví, že jsem jeho otec, tak to znamená, že se to jemu neprovalilo, tudíž jsme zpátky u původního tématu. Zkrátka, by jsi musela o něm, jako mém synovi slyšet od někoho, kdo se mnou nemá nic společného. A když už jsme u toho, že nevíš, kdo mě zná a kdo ne. Co takhle se mě zeptat? *Nadhodí naprosto jednoduché řešení a sarkasticky se ušklíbne nad tím, jak je jednoduché, a převrátí očima, když ho čarodějka stále nechápe a nahodí vlastní řešení.* Tak když to chceš takhle jednoduše, tak to nech prostě na tom, že ti osobně prozradím, když se to provalí a tím tě osvobodím z následků smlouvy. Což mi připomíná.. *Podotkne.* ..jaké ti dáme následky za neuzamykatelnou pusinku? *Nadhodí a nechá nejprve čarodějku pouvažovat, jak by ráda sama sebe případně potrestala, než nějaký návrh vhodí on. Uchechtne se, jakmile se rozčílí ohledně Malachaie.* Přesně tak, princezno. Já ho znám déle, mě sral déle, já mám větší právo jej podělat.. *Potvrdí ji, než pozvedne obočí.* No chudáčku.. Co tobě mohl udělat? *Odfrkne si ironicky.* Mě napadl vojskem rodnou zem.. *Zašklebí se, neboť to byla jen jedna věc z mnoha, ale další příklady uvádět nehodlal. Dohodu ji prozatím neuznal a nesouhlasil s tím, aby to zapsala do jejich dohody, což ji i řekne.* Jeho byt. Ok. Neutrální území. Vaše dohoda. Nikoliv. *Řekne ji jako malému dítěti. Pouze souhlasně příkývne a hned na to vyfoukne dým, když souhlasí s dodatkem, co navrhl. Vzhledem k tomu, že Triss nepoprosí, tak svou krabičku nechá schovanou a dál kouří jen svou cigaretu. Mlčky ji oklepe do nabídnuté skleničky a smlouvu si prohlíží, než Triss znovu promluví. Stáhne papír z výhledu očí a nejdříve se ušklíbne nad tím, že Triss teď sedí úplně stejně jako on, než pozvedne obočí a koutek mu vyjede do vyzývavého úsměvu.* Copak? Nelíbí? *Nadhodí a čeká na nějakou reakci, než ji odpoví.* Nový život, puso, nový vzhled.. Mitri Scarlat jsem byl už dvanáct let.. Taky tě to čeká za pár let.. *Mrkne na ni.*
Tak jsem to nemyslela. Jde prostě o to, že ty nemáš ŽÁDNÝ partnerský vztah, v němž by byly city a já ano. Takže proto mi nemůžeš v tomto ohledu dávat rady. *Snaží se z nešťastně formulovaných slov vybruslit na bezpečnou plošinu a aspoň o něco víc se uvolní, když téma skončí a kývne nakonec na jeho slova. Pak ale ztuhne, když zmíní následky.* Ideálně takové, které mě nepostihnou, pokud to nebude moje vina. Očividně je i v tvém zájmu mi dovolit využívat Malachaie, vzhledem k tomu, že by nebyla moje chyba, kdyby si to někdo sám vyhrabal v mojí mysli. *Odtuší hořce.* To neznamená, že já nemám žádné právo. *Opáčí a trochu zbledne, když se jí zeptá, co jí asi tak mohl udělat.* Nehodlám se přehazovat. Byli jsme přátelé a už nejsme. Víš, že mě unesl, beztak víš, že mě učil magii a jak to vypadá, nepotřebuješ přece další důvody. Je jich dost. *Odvětí opatrně, odtažitě. Samo o sobě to naznačuje téma, které nechce otevírat. Ať ze studu, pocitu zneužití a pošpinění nebo jiného důvodu.* Ale notak. Nech mě s ním uzavřít dohodu, prosím. Beztak si to zaslouží. *Poprvé v dnešní konverzaci zmíní toto slovo. Usadí se na židli a když se vyjádří ke svému vzhledu a povytáhne obočí.* A kým jsi teď? *Nadhodí a nijak se nevyjadčuje k tomu, jak jeho vzhled hodnotí. Ani do toho mu nic nebylo.*
To, že ho nemám teď, neznamená, že jsem ho nikdy neměl. Podle tvých slov tím pádem mám právo ti radit, neboť, když jsem byl v tvém věku, tak jsem měl ženu, kterou jsem velmi miloval. Takže jsme znovu u toho, že to není o mě. *Pokračuje v tom v tom čarodějku zcela vymáchat a proto nakloní hlavu na stranu.* Mimochodem, co ten tvůj herecký kamarád.. Jeho historie milostného života taky není nejrůžovější a podle tvých představ. Znamená to, že jeho rady taky neuznáváš, stejně jako jeho vztahy? Bylo by jistě srdceryvné, kdyby se takovou informaci dozvěděl. *Rýpne si už celkem zlomyslně. Stejná emoce, i když spíše ve škodolibém podnětu se v jeho obličeji objeví i při řešení následků.* Zlatíčko, tahle informace by mohla stát život mě, mého syna, nebo mé upíry.. A ne nadarmo se říká "Oko za oko, zub za zub, život za život." *Prohodí a nechá Triss chvilku vymáchat v zoufalém strachu o vlastní život, než dodá.* Nemám sice v plánu tě zabít, to by se mi nevyplatilo. Nicméně nepočítej s tím, že by ty následky pro tebe byly nějak jednoduché. *Ušklíbne se, než pokračuje.* Jsi nejvyšší čarodějka. Tam už se předpokládá, že se ti v hlavě nikdo jen tak hrabat nebude.. Následkem by tudíž nemělo být, že tě budou pálit ručičky.. *Zakření se nad tím, neboť takový následek mu přišel zcela směšný.* Vidím to spíš na polibek.. *V očích mu škodolibě zajiskří.* Když se ti to teď se mnou tak líbilo, tak dejme tomu, že za každé prokecnutí, ke kterému by došlo, by jsi mě musela z vlastní iniciativy políbit.. *Přijde s vlastním následkem, když se Triss nevyjádřila a velmi zaujatým pohledem sleduje její reakci, která, jak čeká, bude zřejmě výbušná. Jen nesouhlasně zakroutí hlavou na to, že nemá právo a víc se k tomu nevyjadřuje. Nebo spíš nechce, ale Triss to vidí jinak. A když už se do toho čarodějka pustí, tak má smůlu.* Ne, ne.. Tentokrát prošení nezabere, i když mi to lichotí.. Dohodu nedostaneš.. Vzhledem k tomu, že se nechceš vyjádřit k tomu, čím by sis ji zasloužila, tak nevidím důvod ti ji dopřát.. *Pokrčí lhostejně rameny, přičemž je zvědavý, zda Triss vybuchne a práskne její a Kaiův pád a nebo se uraženě zatvrdí a odmítne promluvit. Když už je dohoda vesměs sepsaná a Dragos ji čte, tak je nucen svou činnost přerušit ze zvědavosti čarodějky.* A co je ti do toho? *Parafrázuje její vlastní slova s úšklebkem, když oklepe popel a znovu potáhne.*
Por el amor de Dios, ani takhle to nemyslím. Prostě to neřeš. Nepotřebuju tvoje rady. Život v tvé době vypadal úplně jinak než teď a myslím, že je na mě nebo mě a mém partnerovi se rozhodnout jaké máme hranice, zda žárlíme a kdesi cosi. *Pokusí se to ukončit a následně nakrčí nos u jeho pořekadla. Nadzvedne obočí, s čím hodlal přijít a když se konečně vyjádří jen vytřeští oči.* Nemám v plánu tě v nejbližší a ani v následujících letech dobrovolně líbat. Proč si na to prostě nenajdeš někoho jiného, máš málo ženských a chlapů, kteří by ti padli k nohám? *Prskne na něj a založí si ruce na hrudi, když vybije prvotní vztek. Začne nad tím přemýšlet logicky, alespoň z toho hlediska, že následek by mohl být mnohem horší, třeba ta smrt. Odfrkne si stále s nelibostí a natáhne se, aby to tam dopsala.* Fajn, jak chceš. *Souhlasí nakonec s jeho podmínkou.* Nečekej ale, že takovou radost ti někdy dopřeju. *Kdyby to šlo, vyloženě by na něj zavrčela. Podívá se na něj, když znovu odmítne dohodu a založí si ruce na hrudi.* Když ti to řeknu dovolíš mi tu dohodu a podepíšeš to už konečně? *Rozhodí rukama ve frustrovaném gestu, v němž je jasné, že to nechce rozhodně sdílet, a určitě ne s ním, zároveň však chce snad Malachaie nějakým způsobem pokořit a zajistit si jeho pomocnou ruku bez toho, aby si diktoval podmínky. Dlužil jí to...a snad v ní probudilo určitý záchvěv strachu to, že Axel jí zlomil nohu, když mu poděkovala za pomoc a nabídla, že i když to nemá jak splatit, tak ho může aspoň pozvat na oběd nebo tak něco a on vytáhl magickou dohodu, tak nevýhodnou, že když řekla, že takto ji podepsat nemůže, udělal, co udělal uprostřed civilské restaurace a nechal ji tam. Dragosovi musela přiznat aspoň to, že vyjednával a neuchýlil se hned k tomu. Snad kvůli té vzpomínce se dokonce i nyní obejme rukama.* Jen mě napadlo jak to ovlivní vztahy, které jsi s někým mohl mít jako Mitri. Ale ty nejsi z těch, kdo se přátelí se "smrtelníky", takže to je jedno. Stejně to očividně zjistím, až tenhle život skončí. *Pokrčí rameny.* A pro jednou mě zajímalo jaký sis zvolil pro veřejnost život, ale to je jedno. *Dodá nakonec a odmávne to rukou, načež si roztržitě potáhne.*
Por el amor de mi.. *Zakření se ironicky, když Triss vystartuje.* Vztahy jsou stejné v každé době. Mění se jen podmínky, za jakých ses do něho dostala.. *Odpoví ji a jestli to už čarodějka nechá být, tak už se k tomu nevyjadřuje. Spokojeně se ušklíbne, když se mu dostane reakce, jakou čeká.* Alespoň to bude pro tebe dobrý důvod držet tu svou pusinku zavřenou.. Jinak skončí na mé.. *Pronese škodolibě, ale nechá ji se vyfrkat a všechno, než vezme pero a smířlivě následek do smlouvy dopíše.* Já v to doufám, miláčku, neboť ej mi jasná ta druhá stránka, kdyby jsi mi takovou radost měla dopřát. *Odpoví ji s lehkým vyvrácením očí a čeká, co z čarodějky teda vyleze ohledně její dodatečné dohody s Kaiem.* Možná.. *Použije znovu její oblíbené slovíčko a u toho se schválně zakření.* Záleží co to bude a zda uznám, že si to smlouvu a dodatečné ponížení toho nevinného medvídka zaslouží.. *Odvětí ji nakonec a odmlčí se, čímž ji dá volbu, to ze sebe sypat, nebo mlčet navždy. Než k tomu dojde, tak si zapálí a pročítá dosavadní dohodu, aby pak slyšel čarodějčin monolog o jeho novém vzhledu a životě.* Zlatíčko, co si myslí veřejnost je mi u prdele.. Nové jméno potřebuju vždycky jen proto, aby mi civilské a posléze i lovecké úřady nezačaly šmejdit v papírech klubu a sídla klanu. Ti, co jsou pro mě důležití, ví, že jsem to stále já, a ti, kterým to může být ukradené mají vzato, že podniky pana Scarlata převzal syn jeho obchodního partnera, Sirius Meissa. Konec, šmitec.. *Ukončí téma a típne cigaretu do skleničky.*
To se rozhodně nestane. *Nakrčí nos, když zmíní, že by měla skončit na té jeho. Určitě ho nebude dobrovolně líbat. Zamračí se u slova možná, dle výrazu se vžije do jeho prožívání toho slova a chvíli mlčí, než polkne.* Z důvodů na které si přišel sám měl za to, že mu patřím. Ne tak jako ty, ale vyloženě jako majetek. Po pekle jsem u něj chvíli bydlela. Kontroloval každý můj krok, na jedné akci mi řekl, že se mám rozejít s mým bývalým a připravit se na to, že budu s ním, a jako korunku tomu všemu neumí pochopit slovo ne. A rozhodně ne ve tvém stylu. *Rozmrzele se ušklíbne.* Velice ochotně zneužil toho, že se mi do oběhu dostala droga, stejně tak přeslechl opakované ne a ani magie nezabrala. Věřím, že tvoje fantazie je dost dobrá, aby sis domyslel, CO udělal. A když jsem s ním poté přetrhla kontakt a nechtěla s ním mít nic společného a mluvit s ním, přesto se ozval a ne jednou a vynutil si prakticky, abych s ním mluvila, tvrdil, že být po jeho dotáhne mě zpátky, že byl tak "laskavý" a dal mi prostor, a jako korunku si najal tebe. Řekl mi, abych běžela za svou matkou, i když věděl, co je zač, co mi udělala, že to co udělal on bylo v jednu dobu u mě na DENNÍM pořádku, ale oběť v jakémkoliv argumentu dělal ze SEBE. *Hořce se usměje.* Takže i když tě nemám v lásce, rozhodně bych tě označila v jistých ohledech za lepší existenci než je on. *Odfrkne si, když mu přizná něco, co jí bylo nepříjemné, ranilo ji..a bylo to znát jak na její mluvě, jak se jí nechtělo svěřovat, ani se na něj nedívala a když domluvila prostě se odvrátila a zamířila ke klimatizaci, aby trochu pročistila vzduch od dýmu a nemusela čelit jeho výsměchu, že to je malicherný důvod a že si nic neprožila. Tak nějak tuhle necitlivou reakci po které bude litovat, že mu vůbec něco řekla, očekávala. Dragos jí zatím nedal důvod ho brát jako někoho se špetkou empatie.*
Když budeš držet jazyk za zuby, tak ne.. *Samolibě se ušklíbne nad tím geniálním trestem. Nebyl zlý ani krutý ve své podstatě, ale pro Triss ano, a to bylo nejlepší její motivací. Byl to spíš psychický trest, než fyzický a proto to bylo tak geniální. Možná trochu čekal, že z toho i Triss vycouvá, ale když se rozpovídá, tak pouze pozvedne obočí a nechá ji mluvit. Sám u toho mlčky kouří cigaretu. Lehce se koutkem ušklíbne, když zmíní to, že ji čaroděj bral za svůj majetek, protože věděl, že to by mu bylo podobné. Taky se tiše uchechtne u čarodějčina parafrázování Malachaiových slov o rozchodu s přítelem. Ne jako výsměch čarodějce, ale nad slovy, která pronesl jeho přítel nepřítel. Celkově zamilovaný Malachai, co znovu začne žárlit mu přišel k smíchu. Tázavě zvedne obočí ohledně toho krátkého srovnání jeho a Malachaiovy reakce na ne a čeká, jestli se k tomu čarodějka vyjádří ještě více. Vyjádřit se sice vyjádřila, ale ne přímo k jeho němému dotazu, takže si nad tím krátce uraženě odfrkne a koukne se na strop, než ji opět začne vnímat. Další část ho zaujme podstatně více, než předtím a kdyby někdo pozorně sledoval jeho řeč těla, tak to pozná. Jinak to ale vypadá jen jako normální potažení cigarety. Uchechtne se pobaveně nad Malachaiovým vyložením odloučení jeden od druhého.* /U Hecaté, to je debil../ *Proběhne mu hlavou, neboť sice i on byl nějakou dobu z posledního vztahu, ale nepředpokládal, že by se kdy v nějakém vztahu choval takhle.* Beru to jako kompliment.. *Ušklíbne se na její poslední slova, když skončí.* Šikula chlapeček.. K dalším narozeninám mu asi pořídím knihu o vztazích.. *Okomentuje, když si vytáhne novou cigaretu potom, co tu starou típne, a zapálí si. Mlčky si vychutná první potah, než znovu promluví.* No.. Ve zkratce je Malachai kretén.. Ale tohohle faktu jsem si vědom už čtyři sta let.. *Uchechtne se. Krabičku v ruce zacvakne, ale mezi prsty mu, kromě jeho zapálené cigarety, zůstane ještě jedna. Přemýšlivě si ji prohlédne, když krabičku schovává, než ji pošle s lehkým popostrčením an druhou stranu stolu. Nedokutálí se až k okraji, ale na druhou stranu zase nespadne z něj.* Řekněme, že bych ti to dovolil.. *Začne potom přemýšlivě.* ..ale za podmínky, že moje maličkost bude přítomna v bytě.. *Dodá následně se škodolibým ušklíbnutím.*
Ber. *Zamumlá nakonec a jen zamručí nad knihou o vztazích.* Ještě mu můžeš dávat rady, vzhledem k tomu, že dle jeho slov nikdy nemiloval. A to, co bere jako lásku je posedlost a toxicita. *Nadhodí nakonec a ušklíbne se.* Zdá se. Očividně by raději zůstal v Pekle, než aby přijal, že jsem nás z něj dostala. *Stáhne koutky, ale spíše je to metafora k povzdechu a trochu překvapeně se zadívá na cigaretu, kterou jí poslal, než ji opatrně zachytí mezi prsty a přiloží si ji mezi rty. Nad prstem se jí moment poté objeví plamínek, kterým si připálí a to je pro dnešek zatím jediná známka toho, čím je, pokud někdo neuměl vnímat odér magické energie v jejím okolí, co se z ní linul. Nadzvedne obočí a čeká na jeho podmínku.* Šlo by to jen po určitou dobu? Užij si drama, které určitě sám vyburcuješ, ale pak bych ocenila, kdybych s ním byla sama. Podepíšu s ním dohodu, ale potřebovala bych s ním pak probrat další věci, než se rozhodnu, co po něm budu chtít jako první...možná i ten post Nejvyšší čarodějky, i když nevím k čemu to povede...a Labyrint a o tom mohu mluvit tak, jak potřebuji jen s někým zasvěceným, úplně se mi kvůli tomu umřít nechce. *Ušklíbne se.* Ale drama před tou dohodou si klidně užij, pokud mě vůbec pozná a neposlechne jen to, že mi ji má podepsat. To by šlo? Nebo nás po "dramatu", které chceš, můžeš opustit, my to probereme a koncem setkání by bylo podepsání té dohody a on by pak šel za tebou, ať už bys čekal z doslechu nebo by se vrátil k tobě...nevím kde ho držíš, prostě tam. Vážně bych potřebovala na tu debatu, aby nikdo nebyl v doslechu, což asi chápeš. Pokud mě s ním necháš o samotě, mohla bych ti za tu "laskavost" nabídnout tu, že si s ním proberu, co potřebuji, podepíše mi dohodu a nechala bych si vytvořit od něj portál a měl bys u mě první službu rovnou. *Ušklíbne se hořkým způsobem. Pokud by svolil, finálně do jejich dohody dopíše, že jí dovolí s Malachaiem uzavřít dohodu a bude přítomný předtím, než se k ní dostanou, aby během nebo po uzavření dohody, mohla s Malachaiem probrat věci, které v zájmu jejich existence nemohou probírat před nezasvěcenými. A podle jeho odpovědi by dopsala fakt, že posléze po uzavření dohody by Malachai šel zpět za ním, nebo jej přivolal, aby si jej mohl Dragos odvést. A případně i fakt, že jestli odejde po dramatu, aby si mohla promluvit s Malachaiem skutečně O SAMOTĚ bez toho, aby něco slyšel, viděl nebo tak, tak po podepsání její dohody s Kaiem si nechá vytvořit portál a bude mu hned po podepsání té dohody dlužit první službu.*
*Samolibě se ušklíbne na její potvrzení a škodolibě pak na další slova.* Třeba to jako lásku bere a neumí to jen jinak vyjádřit? *Navrhne, ale nečeká, že mu na to Triss odpoví. Spíš jenom provokuje. Když mu sdělí další z čarodějových nálad, tak Dragos už přesně ví, jak do něj rýpne hned, co se vrátí z labyrintu. Potáhne si z nové cigarety a ani se nezdá, že by ho nějak znervózňoval plamen na prstu čarodějky, i když ho koutkem oka obezřetně sledoval. Nebál se, byl to jen jeho vrozený instinkt po proměně. Čeká jak se vyjádří, načež otráveně převrátí očima tolik, že se chvíli kouká za sebe snad.* U Hecaté, ty musíš mít ke všemu milion připomínek? Nemůžeš prostě přijmout, když někdo dává a držet pysk? *Zavrčí a pro sebe si polohlasně zabrblá.* Jak s tebou někdo může vydržet? *Poté se na Triss zamračí, když ji věnuje pohled.* Odejdu jen na to nejnutnější. Což znamená to, co by vás dva jinak zabilo, nebo nějak jinak omezilo z pozice Spirálové rady.. Jinak zůstanu.. *Stojí si za svým tvrdohlavě a i jeho pohled říká "Ber, neboj nech být a nedostaneš ani tu dohodu". Do té doby, než se Triss rozhodne, tak nadále kouří svou druhou cigaretu a podle délky jejího uvažování ji nakonec buď típne, nebo jenom oklepe a vyfoukne dým.*
*Triss neodpoví, toto téma už nechtěla víc rozebírat a cukne jí koutek.* Jako bys ty neměl ke všemu poslední připomínku také. *Nadhodí a zatahá si za pramínek, když se zeptá jak s ní může někdo vydržet a jen se na něj významně podívá, jakoby mu ji oplácela, jak někdo může vydržet s ním. Více méně své znění v dohodě, které měla v plánu ani nemusela měnit s tím, že zůstane většinu času, kdy budou něco řešit, i když jí to bylo nepříjemné a byla si skoro jistá, že pak Kaie stejně bude muset kontaktovat znovu, ne že by se jí to zamlouvalo. Možná by na to měla prostě využít Vivianne, ale ta neměla čas, jinak by se už asi ozvala sama.* Fajn. *Zabručí nakonec a poukáže rukou k dohodě, aby ji podepsal. Sama pak ještě jednou zkontroluje, že vše sedí, spíše pro jistotu, i kdy to sepisovala a kontrolovala při tom a když si je jistá, že ano, podepíše.* Mám ještě jednu otázku...jak se vůbec tvůj syn jmenuje? *Nakloní hlavu na stranu v určité zvědavosti, když už pomalu pro toho upíra nasazovala krk a pokud se dočká nějaké reakce a odpovědi, tak přikývne, ofotí si u toho ještě v kopírce smlouvu pro sebe a s úšklebkem mu nechá originál podobně jako minule, pokud tedy nechtěl tu kopii, originál by si s radostí nechala, načež zatípne do skleničky cigaretu, která dohořela a ušklíbne se.* Fajn, máš co chceš, teď odejdi laskavě z mé kanceláře a ideálně tě nechci tak měsíc vidět. *Nakrčí nos a ukáže mu na dveře.*
*Propíchne ji pohledem, aby nezačínala, neboť jeho připomínky byly zcela opodstatněné a čeká, co z ní vypadne. Když souhlasí, tak si smlouvu vezme k sobě a ještě ji párkrát proletí očima, než si vezme pero a podepíše ji, načež ji otočí na Triss. Ještě během pročítání k ní prohodí, aniž by zvedl oči od papíru.* Ne že by to byla rovněž tvoje starost.. *Jakmile ji papír podá, tak se na ni ušklíbne.* Až ti to bude můj syn chtít prozradit, tak ti to prozradí. /A vzhledem k tomu, že ten už ne tak malý hajzlík je bohužel dost po mě, tak o tom velmi pochybuju./ *Smlouvu si opatrně sbalí do vnitřní kapsy. Opatrně proto, že stále držel v ruce zapálenou cigaretu a nehodlal nechat ten zatracený kus papíru, nad kterým se tu už asi hodinu dohadují, shořet na troud. Nedělá to tak se spěchem a když se čarodějka ozve, tak se ušklíbne a just ještě zpomalí. Když smlouvu schová a uhladí v kapse, tak si srovná bundu a oklepe z ní neviditelný prach, než se pomalu a klidně zvedne na nohy. Znovu upraví oblečení a přiloží cigaretu ke rtům, ze které potáhne a vyfoukne. Už mu také moc nezbývá, když stůl obejde a zastaví se naproti Triss.* Neboj se, princezno.. *Ušklíbne se a pokusí se ji dát pramen vlasů za ucho, přestože si je celkem stoprocentně jistý, že se po něm ožene a nepodaří se mu to.* ..uvidíš mě ve svých snech.. *Dodá a naposledy potáhne z cigarety, počež kouř vyfoukne Triss do obličeje a oharek odhodí do skleničky. Pak se spokojen s rukama za zády vydá k východu.* Radost s tebou obchodovat, miláčku.. *Zvolá na ni ještě v mezidveří, než její kancelář opustí se škodolibým uchechtnutím úplně. Venku zamíří rovnou ke své motorce, nasedne a vyrazí zpět do svého sídla. Už tak byl v Brooklynu déle, než chtěl.*
*Ušklíbne se.* Nečekám, že bych ho někdy viděla a protože už tak vypadá dost jako ty, nechci zjišťovat i to, zda je jako ty. Takže si to nechám asi raději ujít. *Pokroutí nakonec hlavou a když k ní dojde více se narovná o zbývající milimetry, než by jí snad praskla páteř a ucukne prudce vzad, zároveň udělá krok, aby na ni nesahal* Jedině kdyby to byly noční můry. *Opáčí a rukou rozežene kouř, který se vznese jejím směrem a neúmyslně si kýchne a zamračí se za ním.* Nemohu tvrdit to samé. *Zamračí se a když odejde, dá větrat i oknem, vyhodí obsah skleničky s vajgly, tu a Dragosovu umyje a poté si sama na nervy dolije, než se vrátí ke své práci, aby se do večera dostala domů.*
*Dragos stál nad plány s otráveným obličejem a rukama založenýma na hrudi. Byl otrávený, neboť už týden probírali eventuality, jak dostat jeho syna z průseru do jakého se dostal. Byť věděl, že jestli je jen trochu po něm, tak to rozhodně neocení, že mu bude zachráněna prdel. Braden a Darian, členové Anglické pobočky jeho klanu, stáli stranou a šeptem si vyměňovali poznatky o Skotské krajině, což Dragose krajně iritovalo. Ano, přesně proto byl Darian pozván, ale týden rozplývání nad Skotskem už nejstaršímu upírovi lezlo na mozek.* Fajn.. Ticho vy dva.. *Zahučí jejich směrem a nakloní se nad plány.* Takže, abych tenhle monolog sesumíroval.. *Probodne pohledem Calibana a Alasdaira, které teď poslouchal mluvit o zabezpečenosti sídla gangu, jenž se chystali zlikvidovat.* ..nejbezpečnější cesta dovnitř je tudy, ale jen za předpokladu, že vyřídíme vlkodlačí hlídku.. *Shodí prsty figurky psů z nějaké dětské hry, kterou v sídle našli, ani neví kde a ani neví, proč tam byla.* ..následně překonáme možné pasti.. *Hodí jednu z psích figurek do pastičky na myši a ta sklapne.* ..a poté se ještě v naprostém tichu a neviditelně musíme prosmýknout skrz chodbu nejbližších přisluhovačů toho jejich šéfa? *Dokončí svá slova a prstem se zastaví na pokoji, na kterém bylo napsáno skotskou gaelštinou slovo, jenž rozhodně nebylo jménem tohoto šéfa. Koukne se na oba upíry, kteří byli ve Skotsku o týden a něco déle než oni a měli tak déle času to celé prozkoumat.*
*Caliban se necítil úplně ve své kůži, jednoduše byl zatraceně bezradný a to, že plán rozložený před nimi taky nevypadal nadějně. Navíc jej iritovalo to, že lidi kolem něj nebyli pro něj nijak důvěryhodní. Byl by mnohem radši pokud by v téhle sebrance lidí našel taky někoho, kdo se s jeho pánem zná a slouží mu. Ale musel si vystačit s nově nalezeným tatíkem a jeho bandou psycho posluhovačů. Jakmile Dragos, procházel plán, poté co mu všechno museli sesumírovat, ve dvojím podání, protože prostě asi jeho vlastní slova nestačila.* Nesmíme taky zapomínat na naši neznalost podzemní části sídla. Řekněme, že to co je na povrchu nemusí být všechno. Ale kvůli uzavření celé pobočky nevíme, kolik toho vlastně skrývají a jestli taky nemají nějaké další zábavné hračičiky uvnitř, *Pokrčil rameny Cal. Nelíbil se mu vývoj situace a ještě míň se mu líbilo vědomí, že Ban by byl pro tuto situaci vhodnější, ale Cal ho nechtěl pouštět z řetězu do poslední chvíle, protože nevěděl jak ten tatík stojící naproti němu zareaguje.* Navíc musíme doufat, že šéf s další hordou lidí nedorazí ve chvíli, kdy se rozhodneme pro vpád my. *Při tom posledním si projel rukou ve vlasech. Od chvíle co dorazili do Skotska a začali tady poletovat po nocích jako šílenci aby nasbírali informace, se nedokázal pořádně najíst. Hlavně teda kvůli jeho otravným chůvičkám.*
Argh! *Zavrčí otráveně nad poznatky Cala a zvedne pohled do stropu, zatímco udělá dva kroky od plánu a zase zpátky.* Dám mu domácí vězení.. A myslím to vážně.. Nezájem, že je dávno dospělý.. *Zabrblá si pro sebe tiše, nad čímž se dvojčata ne tak tiše uchechtnou a vyslouží si vražedný pohled svého šéfa. Dragos se následně vrátí k plánu a opře se oběma rukama o desku stolu, přičemž se zaměří ještě jednou na plán.* Víme teď, kde je ten debil a jak dlouho by měl být zhruba pryč? *Zeptá se obou upírů a je mu jedno, jestli jako první odpoví Caliban nebo Alasdair.*
*Triss den po setkání s Kaynem podstoupila velkou změnu, po letech sedla do letadla a dopravila se do Londýna, kam ji pozval její bratr, kterého čekal velký zápas a chtěl u sebe mít svou malou sestřičku jako podporu. Nakonec tedy souhlasila, jelikož jejich matka už byla ze hry a svého bratra už nějakou dobu neviděla. Mělo to být jen na pár dní, zítra večer se měla vracet a včera večer byl jeho zápas, dnes měl být další, neb postoupil dál. Zrovna seděla u jídelního stolu a vychutnávala si domácí tortily a k tomu sklenku cuba libre, kterou jí i sobě připravila Christine. Na sobě měla jen domácí oděv, protože si užívali pohodový Londýnský den v teplácích, tílku a ponožkách, většinu času zalezlé v obýváku u nějaké komedie. Oproti Christine byla Triss lazena spíše do světlých barev - svršek i ponožky bílé, tepláky šedivé a jen drdol držela černá gumička. Trochu to kazily stříbrně zbarvené šperky - tedy náramek a přívěsek s fialovými kamínky.*
*Ušklíbl se nad Dragosovou otráveností protože cítil sám úplně to samé.* /Tak to bych rád viděl, jak dá Nicolaemu domácí vězení, i když klidně, hlavně že bude v pořádku./ *Sledoval dění okolo nich, přesněje postoje jednotlivých upírů a čekal co vlastně budou muset udělat aby to s nějakým mizerným procentem vyšlo. Nenechal ale promluvit druhého upíra a hned odpověděl sám.* Podařilo se nám zjistit, že je na cestě sem a do té doby bude uzavřené sídlo pro všechny krom členy cechu. Zprávu o jeho příjezdu jsme získali teprve včera, takže by neměl dorazit v nejbližších třech dnech, ale pokazit se může cokoliv. *Pokrčil rameny.* Musíme s tím počítat.
*Přikývne zamyšleně na jeho slova, než si projede prsty vlasy a rovnou promne i oči unaveně. Mělo by být pro upíra nemožné, aby se cítil unavený. Mno.. Dragos by autorovi tohohle tvrzení rád dokázal, že opak je pravdou a on se teď cítil velmi unaven. Psychicky unaven.* Takže teoreticky teď máme ještě čas, ale chtělo by to pojistku.. *Pronese.* Půjdeme tam malá skupina.. Darian a Braden se vrátí do Cambridge.. Dvojčata budou hlídat před sídlem a budou záložní výpomoc.. Dovnitř půjdu já, ty.. *Koukne se na Calibana, než se ušklíbne.* ..a posledním členem bude malá výpomoc.. *Dokončí a obrátí se na dvojčata, kterým něco řekne, načež jeden z nich odejde a vrátí se se zprávou, že čeká "někdo" venku.* Za chvíli jsem zpátky.. *Oznámí Calibanovi a pak se vydá ven, kde se nechá čarodějem, co mu byl zavázán přenést do Londýna. Měl od svých upírů informaci, že se zde nachází momentálně jistá osoba, kterou měl právě teď Dragos v plánu navštívit, aby mu splatila službičku. Zastavil se před domem, který na jeho vkus působil dost obyčejně, nad čímž nakrčil nos, než zazvonil na zvonek a zabušil na dveře.*
*Triss zvedne hlavu od jídla, když se ozve zvonek a zmateně se zadívá na bratra.* My někoho čekáme? *Předběhne ji s tou samou otázkou jeho žena a trhne s sebou, když se zároven ozve zabušení.* To nezní jako přátelská návštěva. *Pozmamená čarodějka a zamíří za bratrem, který se vydal ke dveřím, zatímco Christine zůstane s malou v obýváku. Zahlédne, jak Michael stojí ve dveřích, přes jeho rozložitou postavu boxera však nezahlédne, o koho jde. Zaslechla však, jak mu říká: * Zdravím, potřebujete něco? *Už už se otáčela, protože to vypadalo, že ho bratr nezná a bude to snad vpohodě, protože ani nezněl nějak rozrušeně nebo vyveden z míry, pokud ale zaslechne odpověď, tak se prudce otočí zpátky a vydá se ke dvěřím, kde lehce odstrčí bratra mírně do strany a donutí se nasadit vcelku přátelský úsměv, protože nepotřebovala, aby se její bratr serval s upírem.* Tebe jsem dlouho neviděla, co tady děláš? *Nadzvedne obočí, opře se ramenem o futra a založí si ruce na hrudi. Pohledem skočí k bratrovi.* To je vpohodě, my se známe, za chvíli přijdu. *Když však bratr nereaguje, tak udělá rukou huš huš gesto.* Budu vpohodě... *Nadhodí, i když s Dragosem si tím tak jistá není a až když odejde, tak uvolněný výraz v obličeji se změní na zamračený.* Co tady chceš? To jak víš, že tu jsem nechci raději vědět. *Odfrkne si nakonec a postaví se víc do dveří zpoza kterých se ozve hlas její maličké neteře, která se s dětským trochu šišlavým tónem ptá, kdo to byl.*
*Poslouchá Dragosův návrh i když se na něj moc netváří, mohlo by to být podle něj problematické, ale stále lepší než nic, proto jen přikývne.* Dobře, ale nepůjdeme tam naslepo bez plánu jak fungovat, i v malé skupině můžou nastat problémy. *Dodal a opřel se o stůl, na kterém byly rozložené plány a sledoval pohledem Dragose a čekal s kým přijde.*
*Při slovech Calibana po něm vrhne vražedným pohledem. A jestli tohle ještě nebylo málo, tak k tomu dodal.* Máš mě za úplného kreténa? *Už jen tón jeho hlasu napovídal, že jen pomyslet na odpovědění téhle otázky je krajně nebezpečné a životu smrtelné by bylo to splnit. Proto se hned po té větě otočí a zamíří portálem do Londýna.* Zdravím.. *Nadhodí Dragos v odpovědi s koutkem úst v úsměvu. Svůj hlas přizpůsobí anglickému přízvuku Michaela, když pokračuje.* Ne, něco.. Někoho.. *Opraví jej.* Potřeboval bych si vypůjčit Triss.. Měla by být tady, ne? *Otáže se, ale odpověď se ozve sama o sobě. Má co dělat, aby se nezašklebil, když Triss předstírá přátelský tón a počká, až muž odejde.* Na to, že je to tvoje povolání, tak jsi mizerná herečka.. *Zkritizuje ji hned ze začátku, když si založí ruce na hrudi.* Čas splatit tvůj dluh, princezno.. *Oznámí ji, přičemž zaslechne žvatlání a lehce se vykloní, aby mu Triss nezacláněla ve výhledu, přičemž se ušklíbne.* Řekni pápá zastaralým formám života a malému pulci ve vývinu a jdeme.. *Poručí ji už na přímo bez možnosti výběru.*
Za to, abych na tebe plýtvala talentem mi nestojíš. *Pokrčí rameny a nadzvedne obočí.* Takže službička, co ti dlužím bude smazána? O co jde. *Přimhouří podezřívavě oči a svráští obočí a prudce se narovná.* Narozdíl ode mě jsi se mezi ně jednou řadil taky, takže buď projednou aspoň natolik ohleduplný, když chceš mou pomoc a mlč. Je to moje rodina a záleží mi na ní. *Načež však skutečně zmizí za dveřmi, zabouchne mu před nosem a zamíří do pokoje za přívalu otázek, kdo to byl, co chtěl a podobně. Triss se omluví, že u něj má jeden morální dluh, který musí splatit a zkusí stihnout zápas, který byl až pozdě v noci. Políbí bratra i švagrovou na tváře, Isabell do vlasů, které následně pocuchá, alespoň si oblékne podprsenku a vezme si koženku, protože nepotřebovala vypadat extra k světu s Dragosem, nezáleželo jí na tom, co bude mít na sobě, když bude někde s ním a kdyby to bylo něco veřejného, sám by si řekl nebo jí něco, co by se jí určitě nelíbilo, sehnal. Zamíří směrem k východu, kde si obuje tenisky a zrovna když otevře, tak zaslechne za sebou kroky a žvatlání Isabell, která jí malinko komolila jméno a bez váhání se otočí a přidřepne, aby tak tak zachytila pískle, které se jí původně chtělo vrhnout okolo nohou, že ji nikam nepustí.* Ale no, já zase přijdu, neboj se, běž za tátou, jo? Uvidíme se večer a když budeš hodná, přečtu ti pohádku. *Mrkne na ni spiklenecky, když si ji odtáhne na délku paží a tiše se zasměje, když se dočká dotazu, zda si může vybrat jakou chce.* Můžeš, ale musíš teďka jít zpátky za tátínkem a být hodná. *Zvedne prst v podmínce a ignoruje Dragose za svými zády. Počká, až dítě odejde, zavře dveře, zkontroluje přítomnost mobilu v kapse, zapne ji a konečně se k němu otočí a pokyne mu rukou.*
*Jakmile zaslechne Dragosovu otázku tak jen povytáhne obočí.* Z úcty ke svému pánovi na to neodpovím. *Neměl moc dělat a tak stále dokola jen prohlížel plány před sebou, jako by se snad každou chvíli měly samy rozšířit o další informace nebo mu mělo padnout do klína nějaké velké tajemství. Jenže v nich bylo stále to samé co tam postupně při společném pátrání dodávali, nezbylo mu nic jiného než čekat.*
To bych ti radil.. *Pronese ještě ke Calibanovi, než se přenese k Triss. Jen se na ni zašklebí, než se uchechtne.* Neboj, sweetheart.. Ona se zase najde příležitost, kdy se mi upíšeš.. *Pronese, než zakroutí hlavou.* Tady ti nic vysvětlovat nebudu.. Řekni s pánem Bohem a jdeme.. *Poručí ji a na její slova se jen uchechtne.* Naštěstí to je již dávnou minulostí.. A za chvíli budou dávnou minulostí i oni.. Ani nemrkneš a bude z nich prach.. Leda by si je tady měla natrvalo.. To bych uměl zařídit.. *Rýpne si do ní. Když mu zabouchne dveře před nosem, tak si odfrkne a uraženě za ní křikne.* How rude! *Zůstane stát se založenýma rukama a čeká, až se ve dveřích zase ukáže Triss.* Chudáci.. Mohla jsi je klidně nechat volně.. *Ušklíbne se a kdyby Triss nechápala, tak prstem zagestikuluje k jejímu hrudníku. Převrátí očima, když se u Triss objeví malá příšerka a čarodějka se s ní začne zdržovat. Když se na něj dítě podívá, tak se ušklíbne, než výhružně sykne a odhalí mezi rty tesáky, aby lidské mládě vyděsil.* No utíkej.. Kšá, kšá.. *Zagestikuluje s nakrčeným nosem rukou.* U Hecaté.. Ženská.. Tobě to trvá.. *Postěžuje si, než Triss čapne za ruku a zavede ji o blok vedle, aby ji vtáhl do portálu. Jakmile vyskočí v Edinburghu u sídla jeho syna, tak Triss zůstane držet za ruku a začne ji táhnout dovnitř až do místnosti, kde byli plány, jeho upíři a Caliban.* Výborně.. Poslední přípravy a půjdeme na to..
Uvidíme. *Protočí očima a zamíří dovnitř, když jí odmítne říct o co jde. Ještě se otočí, aby na něj ukázala.* Ani se jich nedotkneš. *Sykne k němu a zavře, aby se dooblékla a vrátí se zpátky před dům, kde vytřeští oči.* S tebou je i zimní oblečení málo. *Prskne tiše, aby se to nedoneslo dovnitř a Isabell, která se přiřítí na něj vykulí oči.* Já chci takový takyyyyyy, to je boží, kde je sehnaaaal? *Vypadne z malé a Triss ji jen pocuchá vlasy.* Nechceš, šišlala bys. *Isabell na ni vyplázne jazyk a konečně zabehně dovnitř a Triss se postaví, zavře a otočí se k Dragosovi, který ji popadne za ruku, u čehož vyjekne.* Hej! Nemusíš mě držet! * A když ji protáhne portálem a dál k sídlu, trhne rukou, spíše bezděčně, aby se vytrhla, ale u toho mu pravděpodobně zarazí loket do bránice. Ne, že by mu mohla vyrazit dech. Už to vypadá, že se omluví, dokonce se tak zatváří, než potřese hlavou.* Zasloužil sis to. *Zamručí a rozhlédne se, kde se to vlastně ocitli. Pohledem se setká s Calibanem, lehce nadzvedne obočí.* Ahoj? Tebe jsem tu čekala asi nejméně... *Nadhodí, stáhne se od Dragose a otočí pohled k němu.* Řekl bys mi konečně o co tu jde a co po mě chceš?
*Začínal být z toho všeho čekání celkem nepříjemně naladěný, což nepomáhalo tomu, aby udržel Bana na uzdě. Když už se konečně něco začalo dít a uvidí Dragose s ženou po boku, tak jej to vyvede z míry. Obzvláště, když ta žena promluví a on v ní pozná tu z punče.* Upřímně jsem taky nečekal, že zrovna ty budeš jeho posila? *Pokývne neuctivě hlavou směrem k Dragosovi.* To by mě taky zajímalo, co po ní chceš, ale já bych třeba chtěl už vyrazit. *Dodal netrpělivě a zadíval se provokativně na Dragose absolutně ignorujíc své chůvy a ostatní psycho poskoky.*
*Jen se ušklíbne vševědoucně, že se teprve uvidí, když zmizí dovnitř. Jakmile se vrátí, tak se uchechtne na její slova.* Schválně.. Chci vidět, jak se pečeš.. *Pronese, než se přiřítí nedospělé lidské sémě. Pozvedne obočí, nad slovy, než se ušklíbne.* Když tady moje zlatíčko svolí, tak taky můžeš jedny dostat.. *Nabídne ji vědom si toho, že to Triss rozčílí, než ji popadne a odvede portálem pryč.* Pustit tě, tak ti cesta potrvá další světelný rok.. *Odfrkne si, než mu vrazí loktem do hrudi. Dvojčata, Braden a Darian Triss probodnou pohledem, zatímco Dragos si odfrkne.* Fajn.. Seznamování alespoň máme za sebou.. *Zabrble a vrátí se k plánu.* Ve zkratce se někam vloupáme a někoho zachráníme.. A ne, než začneš kňourat, tak dohodu tím neporuším, protože ty se vloupávat nebudeš, jen my.. *Zchladí hned nějaké Trissiny dotazy.* Tady princezna bude dělat pojistku magií, abychom mohli být co nejefektivnější.. *Dodá ke Calibanovi.* Vzal bych svého nového domácího mazlíčka, ale bohužel měl jinou práci, takže si alespoň můžeme ozkoušet novou nejvyšší čarodějku Manhattanu v praxi.. *Ušklíbne se a začne vysvětlovat znovu plán. Vynechá ovšem informaci o tom, kdo je jejich hlavním cílem. Nezmíní ani jméno, ani jak je s nimi spojený.*
*Triss si ostatních upírů nevšímá, i když vnímá jejich pohledy poté, co vrazila loktem Dragosovi pod žebra. Kdyby byla víc škodolibá, mrzelo by ji, že z něj nedostala lepší reakci. Ucuknou jí koutky při slovech Calibana a opře se o zeď a zamračí se na Dragose, který zmíní vloupávání. Jo, neporuší dohodu, ale jestli je chytí, bude z ní spolupachatel a povzdechne si, s čímž si promne kořen nosu.* Jsou tam kamery? A koho vlastně jdeme zachraňovat? Ráda bych věděla kvůli komu tam budu. *Neřekla, že nasazovat život, doufala, že tam to nezajde. Sekne po něm však pohledem, když zmíní, že je Nejvyšší čarodějkou. Jasně, že to věděl, zatímco ona to neřekla ještě nikomu. Skrz ni to vlastně věděla jen Vivianne, a to proto, že u toho jmenování byla. Nevěděli to zatím ani její kmotři a Triss jen čekala, kdy se to rozkřikne, že nahradila Malachaie. Věděl to od něj?* Doufám, že to není další civil. *Prohodí tázavě, protože se nechtěla přímo ptát, o koho se jedná, ač už dle výrazu a toho, že se vůbec zeptala ji to zajímalo. Pak už však poslouchá jeho plán, jak se dostat dovnitř a zmíní i vlkodlaky.* Víš něco víc s vlkodlaky? Ne, že bych tvrdila, že existuje jediná tlupa, co se namočila do ilegálního, ale jednu znám a nejsem si jistá, že ji chci potkat, zvlášt když je možné, že by to mohla být ta, která operovala v Americe. *Zamručí, ani si není jistá, že na toto chce znát odpověď.*
*Cal protočil oči nad Dragosovým předváděním se.* Tak když jsme to tvé princezně nyní vysvětlili, doufám, že to dneska slyším naposled, nejsem hluchý abych jednu situaci potřeboval vysvětlovat tolikrát. *Ušklíbne se a čeká zdali jí Dragos něco prozradí, on sám neměl v plánu mluvit o svém pánovi nijak, už jen to, že požádal Dragose o pomoc, ho bude u Nica stát hodně, takže se snažil jakkoliv jinak vyvarovat průšvihu.* Naše hračičky jsou sestaveny ze všeho co tě jen může napadnout, upíři, vlkodlaci, čarodějové a tak dále. Představivosti se meze nekladou. *Dodal a ucítil tlak, jak se Ban dral na povrch.* /Tak to tady ještě scházelo, počkej než se vrhneme na zabíjení./
*Ušklíbne se, když Caliban označí Triss za jeho princeznu, než Calibana probodne pohledem.* Klidni hormon.. Podepsal jsi dohodu.. *Připomene mu, než převrátí nad starostí Triss očima.* Kamery by tam být neměly a koho jdeme zachraňovat to není vůbec tvoje starost.. *Odpoví ji, než její další komentáře zcela odignoruje. Nad slovy Calibana jen pokývne, že se k tomu víc vyjadřovat nemá smysl, ale přesto to udělá.* Jsi snad z cukru? Dospěj.. *Převrátí očima.* My prostě uděláme tu špinavou práci a na tobě bude to po nás uklidit a maskovat.. *Pronese hodně zjednodušeně.* Znova to vysvětlovat nebudu, neboť nám tady hrozí, že se z toho někdo zoufalstvím rozpláče.. *Rýpne si do Calibana.* Doufám, že nikdo nemá otázky a jdeme.. *Zavrčí ještě otráveně a vyrazí ven ze sídla.*
*Triss se snažila nereagovat na oslovení princezna, jen by to pobídlo Dragose, aby to říkal dvakrát tolik, než to říká nyní. Úplně nepochopila Calibanovu připomínku.* Zaprvé - nepotřebuju se potkat s vůdcem smečky, za druhé jestli hodláš zabíjet, tak akorát budeš mít víc práce. Jestli nemají ochranné předměty - které byste jim snad měli být schopni sundat, dokážu jim snadno změnit vzpomínky, ale mrtvoly uklízet nebudu. To, už by, drahý Dragosi, ilegální bylo, maskovat zločin. Nevím, jak si představuješ rozsah mých schopností, ale vzhledem k tomu, že sis tak rád hrál na mého stalkera, bys je měl znát dost dobře. *Nadzvedne obočí, ruce si znovu založí na hrudi. Vlastně vůbec nechápala, proč si k tomuto nevzal někoho jiného, proč zrovna ji? Byl snad škodolibý a chtěl si rýpnout do toho, že na post nejvyšší čarodějky nemá? To věděla vesměs i sama, alespoň si to sama uměla dobře předhazovat. Ale jestli ji postaví před mrtvolu nebo poteče krev, jen riskuje, že dostane panický záchvat. A pokud tito vlkodlaci byli dost arogantní aby unesli někoho, koho Dragos chtěl dostat zpět, nemuseli ochranné předměty ani mít, pokud by chtěli válku. To by věci dost usnadnilo. Doufala, že by stihla případně vlkodlaky zvednout do vzduchu a zabránit jim v pohybu telekinezí. S tím se nakonec vydá za ním ze sídla ven a povzdechne si. Tohle ude náročný večer. Asi si měla vzít tmavé oblečení. Snad ale nebude potřebovat maskovat krvavé skvrny.*
*Ušklíbne se.* Z cukru nejsem, myslím, že to už sis vyzkoušel, a ono se dospívá těžko, když ti za zadkem neustále pobíhají chůvy. *Pohodil hlavou jejich směrem a ve chvíli, kdy je Dragos uštěpačný, tak mu to většinou klidný Cal vrací, už vážně potřebuje vidět svého pána v pohodě a hlavně na svobodě.* Plakat asi nebudu, ale mohl bych do někoho zabodnout tuhle hezkou hračku. *Usmál se na šíleného tatínka jeho pána a pohodil s dýkou v ruce. Přičemž tlak v jeho hlavě opět narostl. Jenže mezitím do toho skočila Triss s jejím monologem, po kterém zase upřel pohled na upíra.* Vážně musíme nechávat ty bastardy na živu? V každém případě? *Oči mu ztmavly, protože věděl jedno, pokud bude jeho pán nepříjemně zraněn, což by v Calově případě mohla být i tržná ranka na Nicolaem, tak by nejspíš měl chuť vyvraždit každého kdo se jej dotkl. Absence jeho pána byla znát, jeho civilizované já šlo poněkud do pozadí. Pak si ale vezme další dvě dýky a beze slov vyrazí za drahým tatíčkem.*
To bylo na Triss.. Ale rád slyším, že nebudeš mít problém si ušpinit ručičky.. *Odpoví Calibanovi a ještě poslouchá ty dva chvíli. Triss si stěžovat, že nechce nikoho zabíjet a Calibana zase, že on chce zabíjet.* U Hecaté.. *Zavrčí, než se obrátí na Triss a po chvíli mu rty vyjedou do škodolibého úšklebku.* Dobrá.. Dáme Trissince čas se s nimi vypořádat v jejích mezích. Přestane-li zvládat, tak jsou tvoji.. *Otočí hlavu ještě na Calibana, ale pak už vyrazí. Braden a Darian se od nich venku oddělí a Alasdair a Caidar zamíří za trojicí. S Triss trvá cesta o dost déle, než by trvala samostatným upírům, ale dokud si Triss nezačne stěžovat, že ji bolí nožičky, tak si jí Dragos ani dvojčata nevšímají. Jakmile se před nimi ukáže sídlo, tak Dragos pokyne dvojčatům, aby se rozprostřeli po okolí.* Musíme se vyhnout téhle části sídla.. *Sdělí spíše Triss, neboť Caliban by o přítomnosti čarodějů v téhle části sídla měl vědět, jelikož Dragos tuhle informaci měl od Ala. Poté se vydá ke vstupu, jenž byl vidět na plánku v sídle jeho syna.*
Jestli nechceš řešit to, že ztratím kontrolu nad magií... *Nadhodí Triss velice realisticky, i když dle výrazu v jejích očích se dalo poznat, že tahle možnost, že na nepřátelském území ztratí kontrolu nad magií a nikdo se k ní nebude moct přiblížit, než to pomine a někdo na ně dokáže přijít a zpacifikovat ji, ji děsila. Nejistě se usměje, když nabídne, že by to mohlo jít jejím způsobem a těžce polkne, tiše se modlíc, že nebudou mít ochranné předměty, že to nejsou ti vlkodlaci, co dělali pro její matku. Mlčky míří za upíry, nijak se na nic neptá, ani neví, kam jdou, nicméně netušila, zda tu nejsou nějaké jiné opatření, které zaznamenají zvuk. Vlastně kromě jejich smělého plánu nic moc netušila. Skočí pohledem na Dragose, který poukáže na jednu z částí a pozvedne obočí.* Měla bych vědět proč? Jsou tam nějaká "zábavná" opatření...nebo průser, se kterým by si nikdo z nás neporadil? *Nadhodí tiše, protože se cítila nervózně. Ne, že by to upíři neměli možnost dávno postřehnout, když měli dobrý sluch a její srdce tak pro ně nebylo tiché. Když se přiblíží ke vstupu, mají upíři možnost zaslechnout hlasy dříve než ona. Tím, že jsou mlčky a vítr fouká, nebyl problém zamaskovat jejich pohyb, alespoň prozatím. Když se donesou i k ní, lehce zpomalí a začne si dávat větší pozor na své kroky, aby na ně neupozornila, dokud nejsou na dohled. Dva z vlkodlaků si zřejmě odskočili zakouřit a živě probírali fakt, že se těší, až budou moct do města na pořádný pivo a za ženskejma. Triss to však nijak nepobaví, protože je řada na ní, aby zjistila, zda to půjde po jejím nebo budou muset přistoupit k možnosti, kterou nezvládne psychicky ani magicky, protože se jí obojí vymkne v záchvatu. Nasucho polkne, nicméně se zaměří lépe na oba vlkodlaky pohroužené do hovoru. Jejich pach se k nim zatím nejspíše nedonesl. Prohlédne si prostor, zda jsou někde okna, kudy by je někdo viděl a pokusí se vklouznout do mysli jednoho z nich. Skoro úlevou vydechne, kdy jí v tom nic nezabrání. Přikáže mu, aby je ignoroval, aby ignoroval jakýkoliv zvuk, pohyb, pach i situaci, která by normálně vyžadovala jeho pozornost a věnoval se nadále konverzaci se svým kumpánem, aniž by si jich jakkoliv všímal, a to do doby, než odejde se svými společníky a kýmkoliv dalším pryč odtud a stejně tak zapomenou na to, že by je kdy viděli, slyšeli, cítili nebo jinak zaznamenali celkovou situaci. To samé zopakuje s druhým z nich, aniž by měli upíři šanci to zaznamenat. Možná nevěděli, co dělá, možná jim to bylo jedno, protože sami si obhlíželi, kudy dovnitř, kdyby jí to nevyšlo. Ani si neuvědomila, že se soustředěním zamračila, ale po chvíli se narovná a pokrčí rameny.* Uvidíme. *Zamumlá, načež vykročí do jejich zorného pole připravena vlkodlaky znehybnit telekinezí a vklouznout jim znovu do hlavy, kdyby to nevyšlo a oni se k ní otočili nebo chtěli spustit poplach. Co se však týkalo příkazů, byla si docela jistá, že vydrží, protože vlkodlaci je neuměli odbourat, narozdíl od víl nebo čarodějů. Opatrně vykročila jejich směrem, aniž by se vůbec zdálo, že si jí všimli. Prostě ji ignorovali, jakoby tam ani nebyla a Triss se zastavila, aby se ohlédla po Dragosovi.* Jestli budete klidnější, můžu je i přinutit spát... *Nadhodí tiše, kdyby poblíž byli další, sotva tak, aby ji vůbec Dragos a Caliban zaznamenali.*
*Tentokrát byl na řadě Caliban aby jen šel a poslouchal, nemínil se míchat do žabomyších válek princezny a tatíčka. Proto jen mlčky pochodoval a hlídal si terén kolem sebe. Vždy je někdo mohl přepadnout ze zálohy, hlídat sebe i své spolubojovníky, bylo prioritní, rozhlížet se po náznacích, nástrahách a podobných věcech. Navíc v rychlosti, ve které putovali, to pro něj nyní nebylo ani tak složité. Prostě a jednoduše se koukal, po pár letech a výcviku Nicolaeho, to bylo velice jednoduché a před nějakými bitvami i zábavné, tady ne. Nešlo totiž o něj ale o jeho pána a tak čas na legrácky nebyl na místě. Jejich řeči začal vnímat až ve chvíli kdy se zmíní o uspání.* Pro mě za mě, ale může se stát, že po vysvobození osoby v pevnosti, se může stát že zemřou i když budou spát. *Nakrčil rameny. V tomhle bylo důležité být neodbytný. Nebylo to sice úplně gentelmanské, ale věděl, že pokud půjdou do boje a on vypustí Bana v plné jeho nepříčetnosti, tak by mohl ocenit po osvobození Nicolae i nějaké ty hadrové panenky na hraní, pokud mu samozřejmě jeho pán nevezme jeho největší zábavu.*
Spíš ten průser.. *Ušklíbne se Dragos.* Teda.. Já bych zřejmě vyvázl, ale nadělalo by to víc problémů, než jejich řešení.. Plus by se asi z tebe stala jejich nová hračka.. *Uchechtne se, když Triss sjede pohledem. Pošle dvojčata hlídat perimetr a se zbývající dvojicí se vydá ke vchodu. Vytáhne z obalu dýku a protočí ji mezi prsty, aby si ji připravil na vlkodlaky, ale to už k nim leze Triss. Pozvedne obočí, koukne na Calibana, jestli to vidí taky, ale rychle se vydá za ní, neboť Triss zřejmě nepochopila, co znamená nenápadně. Zastaví se však, když si jich vlkodlaci nevšímají.* To by šlo.. *Okomentuje, načež dojde ke dveřím, kde tiše lockpickne zámek a otevře jim dveře do sídla. Je si jist, že za nimi nikdo nestojí, neboť by je slyšel a cítil, takže pustí dovnitř celou jejich malou skupinku, než dveře zase zavře. Rukou ukáže mlčky jeden směr, pak naznačí zatáčku a na to, aby si dávali pozor a tiše se vydá směrem k rohu.*
Ew, tvoje myšlenkové pochody jsou nechutné. *Opáčí nazpátek a víc si přitáhne bundu přes tělo, jakoby tím mohla zakrýt všechny ženské křivky svého těla. Kývne na Dragose, od Calibana odvrátí zrak, nechtěla poslouchat o zabíjení, už tak byla nervózní. A tak projde okolo vlkodlaků uzamčených v jejich malém světě a proklouzne dovvnitř, kde se rozhlédne. Ne, že by Triss vyloženě chápala jeho gestikulaci, namísto toho využije možnost vnitřního zraku, aby alespoň trochu stačila jejich schopnostem sluchu a viděla mysli jako zářivé tečky, po nichž se však v prvním okamžiku nenatahuje. Mít možnost s Dragosem komunikovat alespoň telepaticky by jí nyní přišlo vhod. Bezděčně před sebou vztyčí neviditelný štít, i když jej neuměla ještě příliš rozšířit okolo celého svého těla a zamíří naznačeným směrem připravena znovu sáhnout po mentální magii a zhluboka se nadechne. Tušila, že ji to možná vyčerpá, hlavně čím dál bude od těch, kterým má vlézt do hlavy a zalituje, že si nevzala alespoň lektvary, co jí doplní energii. Až nyní ji napadlo se zeptat, kde to vlastně jsou a jak se dostane zpátky. Ale nyní na to nebyl čas. Kus od nich - i když to mohla zkreslovat trochu zeď - někdo byl, nestál ale pohyboval se. Triss se zastaví u rohu, i když se dívá do zdi a postupně otáčí hlavu, jak se osoba blíží. Bezděčně pár kroků ucouvne, kdyby její reflexy byly pomalejší. Místo plné vlkodlaků a ona byla se dvěmi upíry. Bylo otázkou, kdy někdo zachytí jejich pachy a přijde zezadu, kde se nejspíše ještě v uzavřeném prostoru držely a spustí poplach. Pokud upíři nijak nezasáhnout, natáhne se k jeho mysli. Nechá jej dojít až k nim, než si však uvědomí, co cítí a vidí, zasáhne jediným tichým slovem, které je zároveň mentálním příkazem.* Mlč. *A pak jestli má možnost zopakuje to samé, jen s výjimkou, že upraví i jeho vzpomínku, že je nikdy neviděl a nechá jej jít dál, kam šel, aniž by je znovu nějak registroval a bral na vědomí.*
*Než vstoupí do sídla vezme si do rukou své dvě dýky. Přirozeně nechal jak Triss tak i Dragose před sebou a uzavíral skupiny, více než před sebe se soustředil na okolí a jejich záda aby nebylo možné je přepadnout ze zálohy. Počítal s možnostmi tajných chodem, skrýší a pastí, o kterých nezvládli zjistit úplně vše. Celou dobu musel ale držet na uzdě své psychotické já, které se těšilo, že dostane možnost zabíjet, ale kvůli čarodějky mu to nebylo dovoleno. Prohlíží si každou škvíru a kout na který narazí, hlídá si přítomnost kolem sebe a snaží se zůstat v takovém postoji aby byl schopný bránit jak sebe tak ostatní v případě nouze. Jednoduše řečeno je napjatý jak struna, ale v podivné míře taky klidný, užívá si to ticho před bouří a je tady teď k ničemu tak proč čerpat další síly na nějaké hovadiny.*
*Nechá Triss se starat o prostředí před nimi a Calibana hlídat záda, zatímco se ploužili chodbami. Sem tam Triss někoho obalamutila v hlavě, občas zasáhl on nebo Caliban a vlkodlak nebo upír se zhroutili na zem v bezvědomí. Zvlášť když jich bylo víc. Upírům povětšinu lámal vazy, vlkodlaky přenechal Calibanovi, s tím, že Triss striktně nakázal koukat vpřed, aby neměla morální kecy. Nakonec se po chvilce nenápadného plížení chodbami dostali k vazebním celám. Alespoň to tak vypadalo. Spousta přikovaných. Někteří při vědomí, jiní nikoliv. A někteří vypadali že o svoje vědomí přišli už hodně dávno.* Poznáváš někoho? *Otáže se Calibana velmi tichým syknutím, že ho Triss nemá téměř šanci zaznamenat. Počká na nějakou odpověď nebo jen její náznak, než s vydá k dalším dveřím, které se v místnosti nacházely.*
*Triss se pohybovala, co nejtiššeji, chvilkama musela sama odvrátit zrak, když však někdy přišel na řadu Caliban, tak jí s tím nekompromisně pomohl Dragos, který jí sám zakryl výhled a Triss si občas bezděčně zacpala i uši, aby zmírnila riziko své představivosti, která by se mohla prostě rozhodnout spustit záchvat. Párkrát musela oči zavřít a několikrát se nadechnout, kvůli jiskření mezi prsty a taky Dragosovi v jedné ztichlé, prázdné chodbě sykla, že si nemohl vybrat nikoho lepšího. Samozřejmě velmi ironicky. Ale aspoň bude mít službu za sebou. Nakonec se konečně ocitli zřejmě v cíli jejich cesty, když se objevili u cel a Triss nahlédla dovnitř. Jednomu vklouzla do mysli, aby se podívala na vzpomínky, ale příliš rychle ucukla před tím, co viděla a ucouvla, až do Dragose vrazila zády, pokud zůstal za ní. Vzpomínky toho, komu vlezla do hlavy nebyly příliš hezké, mučení nikdy nebylo hezké. Sevře ruku v pěst a druhou na okamžik jako pevný bod sevře ruku Dragose, pokud byl při ní.* Doufej, že je co zachraňovat, zrovna milí věznitelé to nejsou. *Zamumlá a zvolna povolí sevření, až ho pustí a konečně pohled přesune od osoby - asi upíra, když neměl viditelná zranění - s prázdným pohledem, jakoby byl pouhou schránkou. Ani netušila, zda jsou dveře nějak magicky očarované, aby nemohli utéct, zda se objeví nějaká překážka k tomu někoho vysvobodit a srovná si za ucho zbloudilý pramínek vlasů.*
*Pomalu se posunoval chodbami, při prvním vlkodlakovi, kterého mu Dragos nechal ze předu mu jen rychle a efektivně podřízl karotidu tak, aby nemohl vydat ani hlásku protože se dusil vlastní krví. Další kteří přicházeli byly jednodušší na zabití, obě jeho dýky se zbarvily krví a stejně tak jeho oblečení. Jenže čím dál tím těžší v té záplavě krve a předchozího stresu nevypustit Bana. Pokračoval nerušeně v další cestě. Občas někomu krk probodl ale většinou se snažil o minimalistické ale efektivní řezy. * Nikdo z nich není náš. *Pronesl nejtiššeji jak mohl aby to zaznamenal a šel dál. Ale zaslechl slova Triss.* O to bych se nebál, během té chvíle ho nemohli dokázat zlomit. *Alespoň v to doufal, protože jinak by všichni byli v háji. Zamířil do místa kde Dragos, aby mohl nakouknout do cely.*
*Jakmile se na něj Triss natiskne a chytne jej za ruku, tak se ušklíbne a šeptem ji pronese do ucha.* To se už bojíš, princezno? *Rýpne si do ní a počká, až se k nim připojí Caliban a odpoví mu, než se vydá dál. V další místnosti byli další uvěznění a tentokrát zahlédl známou tvář i Dragos a uchechtne se.* No nazdar.. *Pronese šeptem, aby způsobili co nejméně hluku a dojde ke svému synovi svázanému v řetězech, jenž vypadaly jako stříbrné, což se Dragosovi potvrdilo, když zahlédl jeho popáleniny.* Vypadá to, že potřebuješ pomoct.. *Rýpne si ještě, když dojde až k němu. Nebo skoro k němu. Až k jeho synovi mu brání dojít rozžhavené železo kolem něj. Jestli se jej Triss ještě drží, tak ji jen postrčí, ať pracuje. Jestli se ho nedrží, tak se na ni nejprve otočí a pobídne ji. Sám se mezitím rozhlédne.* Co tady? *Zeptá se Calibana.*
Viděla jsem jeho vzpomínky a je k tomu dobrý důvod, Dragosi. *Zamumlá a když se podívá na Calibana, bezděčně sevře pevně Dragosovu dlaň, tentokrát ani nezaváhá v tom si proplést prsty, aby mu ji křečovitě tiskla, a její myšlenky možná pro její štěstí odvede aspoň trochu podoba vězně s Dragosem. Přimhouří na něj oči a skočí pohledem k Dragosovi a nadzvedne obočí.* Hádám, že na tohle se teď ptát nemám, i když odpověď je nasnadě, když jsi měl dvě dcery a jednoho syna. *Zamumlá bezděčně, ale pak potřese hlavou a pečlivě se vyhýbá pohledu na Calibana, aby našla nějaký zdroj vody, dokonce udělá několik kroků, aby se dostala k nějaké koupelně, kde by bylo alespoň umyvadlo, které jí poskytne dost vody na schlazení železa. Pak se otočí na Dragose.* Uvědomuješ si, že tohle kouzlo někdo udržuje. A když ten kov schladím, abyste se k němu dostali, tak tím upozorním na naši přítomnost? *Zeptá se pro ujištění, že si toho je vědom. Byla možnost, že to kouzlo čerpá energii jinde, ale pokud by ho udržoval někdo dost mocný, udržet něco rozžhavené nemusel být takový problém. Konečně objeví za jedněmi dveřmi toaletu a mávne rukou, aby naplno pustila vodu. Tohle ji zatraceně vyčerpá.* Hodláte osvobodit ještě někoho? Protože vodu ovládám jen chvíli. *Dodá k tomu. Mohla by kov jen zlomit, ale stále by se mohli popálit, když v prostoru, kde se asi jeho syn nacházel. Nezdál se tak moc prostorný, aby to bylo bezpečné bez zchlazení. Po odpovědi buď počká, než obejdou ostatní vězně a případně je dostanou ven a nakonec se nadechne a zachytí proud vody, který pomalu začne přesouvat k železu. Ne proto, že by to nešlo rychleji, ale aby získala do "držení" dost vody a bylo to jednorázové a mohlo to být rychle za nimi. Mírně zavrávorá a soustředěním zatne zuby a zamračí se. Nakonec slušnou vodní stěnu vrhne k železu a udržuje ji dál.* Pohni si. Nevím, zda to nezkusí obnovit. *Vydechne nakonec, aby si s železem poradili. Voda se vypařovala v kontaktu se žhavým kovem. Ve chvíli, kdy už to není třeba, se voda rozprskne. Zřejmě s ní smočila od hlavy k patě uvězněného upíra, ale to bylo poslední, co ji trápilo, protože se musela opřít o zeď a přidržet se rámu dveří, aby se nesvezla k zemi. Vodní stěny byly náročné, když se jí povedly vyvolat pod vedením Zacha, byla po tom vyčerpaná. Menší obnos vody zvládala lépe, ale opakovaně se to stávalo těžším a těžším. Opravdu vodu neovládala zas tak dlouho a ani ji necvičila přímo pravidelně, aby našla stabilitu a nepřicházela o takové množství energie.*
*Jakmile vejde dovnitř a zahlédne Nicolaeho má největší chuť prostě přejít k němu a sundat z něj stříbro, i kdyby to mělo znamenat, že se spálí, jenže pak by dal za pravdu Dragosovi, proto se v tuto chvíli jen rozhlídne po místnosti, nikde nevidí jejich upíry, což neznačí nic dobrého a nejlepší by bylo kdyby jim dokázal dát odpovědi jeho pán. Pak něco zahlédne v rohu místnosti, něco co kdyby bylo asi člověkem, zohavená, zvláštně pokroucená postava.* To byla naše čarodějka. *Pokývne hlavou ale svou pozornost zase věnuje pánovi.* Nikdo jiný není od nás, hlavně osvoboď jeho. *Mluví o Nicovi a omylem se jeho hlas prohloubí do něčeho co by se dalo nazvat zavrčením. Jakmile schladila železnou část kolem něj, na nic jiného nedbal a přešel k němu, rychle strhl stříbro které ho věznilo i když si tím rozpálil vlastní kůži. Pokračoval dál nedbaje jestli se k němu Dragos přidal dokud na Nicolaem nebylo nic. Zadíval se na svého pána. Z jeho krku vyšel spíš skřek než slova.* Co tu dělá? *To bylo to jediné co Cal Nicolaemu rozuměl.*
*Převrátí očima nad jejím zdůvodněním, než se dostane ke svému synovi. Triss věnuje varovný pohled, přičemž snad ani nemusí slovně dodávat příkaz, aby držela hubu. Pozvedne mlčky obočí nad slovy Triss a chvíli čeká, zda dojde nějakého sebeuvědomění, ale když ne, tak se ji optá řečnickou otázkou, kdo z nich dvou je tady ten zkušenější. Teda.. Neřekne to tak slušně a spíš to na ni zavrčí, ale výsledek je stejný. Obrátí hlavu na Calibana. Přikývne na jeho slova o čarodějce a na zbytky její podstaty se taky zadívá. Pěkný pohled to nebyl. Vrátí pozornost na Triss a zakroutí hlavou.* Ne, nikdo další tu není.. *Počká až zchladí železo, načež jej rozlomí a nechá Cala vytáhnout Nicolaeho.* Zachraňuju ti prdel, ty nevděčníku.. *Sykne ke svému synovi.* Teď pohněte.. *Pobídne je a sám se vydá jako první ke dveřím. Projde i druhou vazební místností a dostane se k východu z vězení, kde se zastaví a naznačí ostatním, aby zůstali stranou. Když zpoza rohu vyběhne vlkodlak, tak se rychle vymrští a připravenou stříbrnou dýku mu zabodne do krku. Jeho mrtvost si pojistí škubnutím za hlavu a přerušením tak páteře.* Jdeme.. To byla první hlídka.. Za chvíli to nebude tak snadné.. *Pobídne je, aby si pospíšili.*
*Pro své zdraví si ostatky nepřipustí, ani se jejich směrem znovu nepodívá, aby si je prohlédla. Napoprvé jí to nedošlo, ale napodruhé podobnost k lidské bytosti zkoumat nemínila. Místo toho zchladí železo a sbírá energii na to se odtud dostat, protože nemínila žádat o to, aby ji nesli. Každopádně, když se dostanou ven, snaží se nebýt zátěží, problém však nastane, když před ní vystříkne krev a Triss vyjekne a nevěřícně sleduje, když vraždu dokončí. Na nějaký pocit nevolnosti ani nedojde, když zacítí, jak její magie začne praskat v podobě jiskřiček mezi jejími prsty.* Ale ne...ne, ne, ne... *Pokusí se pohnout vpřed, hýbat se, aby se zaměstnala a mysl ani magie nepřevzali vládu, ale její magie účinně prolamuje její kontrolu a ven se vyvalí vlna magické energie, která srazí jako ta vodní k zemi všechny, kdo neměli ochranný předmět proti magii.* Dragosi... *Zní to jakoby zaklela, protože magie a panický záchvat jí kradou možnost fungovat, hýbat se a dělat vlastně cokoliv. I kdyby pomoc nechtěla, teď ji potřebovala, jinak ji ti čarodějové dostanou. Netušila, zda ví, že si Dragos svého syna vyzvedne, ale kdyby ne, z jejích vzpomínek by to hravě zjistili. Po ztrátě kontroly by neměla ani špetku síly jim vzdorovat. Tu neměla ani teď, sama byla v patové situaci a odkázaná na někoho ke komu neměla důvěry ani tolik, kolik by se za nehet vešlo. Magie už nepraskala jen mezi prsty, ale rozšířila se i dál, nejvýrazněji byly vidět mimo prsty poskakující a tlumeně praskající jiskřičky ve vlasech čarodějky, zatímco se okolo ní začínaly pohybovat neukotvené věci...a tělo toho mrtvého, jehož se Dragos zbavil, v jakémsi neviditelném víru a vzduchem se prohnal první výboj elektřiny, zatímco Trissina grimasa se změnila do jisté míry jak ve vyděšenou, tak v bolestnou, jakoby se snažila zabránit magii, která se změnila pomyslně v tsunami, vyřinout nekontrolovatelně ven a nakonec se předklonila v bolesti, která z jaksi metaforického přešla do fyzického.*
*Zadíval se na Nicolaeho a prozatím ignoroval jeho otázku, tohle si s ním musel vyřídit, musel mu to vysvětlit, ale ne tady a rozhodně né teď, proto mu pomůže na nohy a podepře ho aby se odsud mohli dostat rychleji, když narazí na první hlídku, tak už necítí tu potřebu bezhlavě vraždit, kdyby měl tu možnost jít a zabíjet, asi by i vypustil teď Bana, ale dostat svého pána do bezpečí bylo prioritnější.* Zvládl bych to i sám. *Zaskřehotal zase Nic, Cala mělo napadnout vzít nějakou krev, ale v tu chvíli to bylo v pozadí oproti jeho záchraně. Než Cal stačil něco říct, uviděl Triss. A její nezvladatelnou magii, tělem se přesunul tak aby byl mezí ní a jeho pánem, jenže ani to nepomohlo a Trissiny vlny magie smetly oba na zem, kde Cal zůstal nad Nicolaem jako štít a zároveň otočil hlavu aby se zadíval na Dragose a čekal jak bude reagovat.*
*Pochybovačně se podíval na svého syna a přesto, že je tlačil čas, tak se zastavil před ním a sjel ho pohledem.* Máš spálené zápěstí skoro do masa, byl jsi přikován stříbrem ke stěně, obklopen rozžhaveným železem, jsi vyčerpaný, hladový, že by jsi sežral prvního civila, co by ti přišel do cesty, tví lidé jsou zřejmě všichni mrtví, a z obličeje máš omalovánku i přes svou nadlidskou regeneraci.. *Sesumíruje mu všechno.* Můžeš být rád, že ti za tvou blbost nevrazím ještě já.. *Zavrčí na dokončení, když se trochu sníží, aby byl na stejné úrovni obličejem. Ano, běžně byli téměř stejně vysocí, ale teď byl Nicolae pověšen na Calibanovi a nemohl se vyčerpáním zvednout do své výšky.* Takže momentálně drž hubu a krok a to, jak jsem na tebe nasraný, probereme, až budeme venku.. *Skončí svoje slova a zamíří k východu, ke pošle do psího nebe jednoho vlkodlaka.* Běžte, rychle! *Pobídne je, než ucítí, jak se přežene místností tlaková vlna.* U všech démonů.. *Zavrčí otráveně.* Nejvyšší čarodějka na baterky.. *Dodá mumláním pro sebe, než vytáhne na nohy Calibana a Nicolaeho.* Zmizte.. Venku vás odchytí Alasdair a Caidar.. *Poručí jim. Nebo teda spíše Calibanovi, jelikož být Nic při síle, tak ho zřejmě neposlechne ani náhodou. Ale Dragos teď spoléhal na Calibanovu zaslepenou oddanost a jeho touhu dostat Nicolaeho ven. Pak se vrátil pohledem na Triss.* U Hecaté! Příště varuj, že sebou tahám atomovou bombu.. *Zavrčí a začne se prodírat k Triss.* /Mám já to vůbec za potřebí?!/ *Zabrblá si pro sebe, když z frustrace dýkou namíří ve víru na mrtvolu vlkodlaka a dodatečně ji rozpáře. Nechá mrtvolu letět dál a lehce se předkloní, aby bojoval lépe s vírem, než se konečně dostane k Triss.*
*Špičkování rodiče a nezvedného potomka - a že o jeho nezvednosti nepochybovala vzhledem k tomu, kdo byl jeho otec - ignorovala, jak jen se dalo, i když ji hlodala myšlenka, že vůdce klanu přeci jen není jen bezcitný parchant. Kdyby ano, nestaral by se. A možná by neměla v někom jako on hledat nějaké dobro, jak měla ve zvyku. Nedělalo to dobrotu. Triss by se možná těm dvěma omluvila, kdyby nebojovala sama se sebou o kontrolu nad magií, tělem i vlastní myslí o kterou se pokoušel tvrdě se rozbíhající panický záchvat. Musela se několikrát nadechnout, aby se jí u úsečné odpovědi, kterou vlastně procedila mezi zuby nevymknul i zbytek kontroly, protože potřebovala, aby se k ní dostal. I když na něj její magie neúčinkovala, nicméně vše co jí přišlo do cesty a začalo se točit ve víru jej mohlo nepříjemně zpomalovat.* Varovala. *Na druhé slovo už se nezmůže, když zaúpí znovu bolestí a vír zesílí v reakci na to, že magie jí protekla mezi prsty o dost víc, než před chvílí a i to stačilo, aby je srazila k zemi. Když zvedne pohled k Dragosovi, tak její zorničky jsou zřetelnější, jak duhovka ustoupí bělmu a vlastně se snaží zcela zmizet, netrvá to ale ani pár vteřin, než podlehne záchvatu nenávratně a mimo oči ustoupí světlé barvě i vlasy, které se od kořínků změní plynule v záplavu stříbra. Skrz iluzi, která je běžně zakrývala se na její tváři zalesknou kovově stříbrné šupiny a se zábleskem se zároveň s tím vším objeví křídla, která se okolo ní pokusí stáhnout, čímž si akorát Dragose, který se jim dostal na dosah přitáhne prakticky těsně k sobě. Ne, že by měla čas to vnímat. Vlastně své okolí nevnímala prakticky vůbec a z nosu se jí spustil první pramínek rudé krve jako "hmatatelný" důkaz, že ztráta kontroly nad magií je skutečně bolestivou záležitostí, která jí fyzicky ubližuje zvnějšku i vnitřku.*
*Caliban po Dragosově řeči byl naštvaný, ale asi ne tolik jako Nicolae, který se mu snažil vzepřít při jeho podpírání jen aby se mohl postavit otci, ale v tuto chvíli mu to Cal prostě nedovolil, věděl, že za to bude pykat a bude potrestaný, ale radši živý ale nasraný Nic než mrtvý, takže, mu ani nevadilo Dragosovo zvednutí poté co je Triss zvedla. V jiné situaci by možná zápasil s Dragosem a zůstal by bojovat, teď bylo důležitější dát do pořádku jeho šéfa. Proto i přes jeho mírné protesty procházel chodbami, které si zapamatoval podle plánu a když se mu někdo připletl do cesty měl rychlý konec, bodal, sekal, cokoliv aby mohl pokračovat dál a ven z tohohle pekelného místa, které by nejraději srovnal se zemí. Po chvíli už viděl měsíční svit ve dveřích a tak zrychlili natolik jak to Nic zvládal a prošli poměrně v pořádku, potřísnění krví, ven, kde hledal své chůvy z předchozího týdne.*
*Bylo mu ukradené, že je na něj jeho syn nasraný. Měl dojem, že ten pocit je vzájemný a vyřešení tohohle sporu nebude zrovna pěkné, což znamená, že to ještě nějakou minutku počká. Nechá je zmizet, aby je venku odchytili dvojčata a odtáhli je do bezpečí stínů a poté nenápadně co nejdál od sídla, ale zároveň ne tak daleko, aby je Dragos nenašel. Ten mezitím dosti otráveně sledoval, jak Triss ztrácí kontrolu, než si začal probojovávat cestu k ní.* Urgh. *Vydechne přidušeně, když jej stáhne k sobě křídly.* Drahoušku, tvoje ukázka síly je sice působivá, ale teď nám k útěku nepomáhá.. *Ušklíbne se, než protočí dýku, kterou předtím bojoval, v ruce, aby ji měl obráceně.* Takže sorry not sorry.. *Dodá, když se v malém prostoru natáhne, co může a rukojetí dýky Triss praští do spánku. Zachytí její bezvědomé tělo, když by se začalo hroutit, načež si pro sebe zavrčí a snaží se křídla dostat ze svého dosahu, což se mu nedaří.* Hecaté.. Ty jsi otravná i v bezvědomí.. *Zabrblá a zaposlouchá se do zvuků kolem, načež se jeho tělo znehmotní a jako kouř vyklouzne z jejího těsného chycení (které by si určitě v jiné situaci běžně užil, ale teď jim šlo o kejhák). Trissino tělo zřejmě spadlo bez jeho podpory na zem a nepěkně se znovu praštilo, ale to Dragose netrápilo už vůbec. Zhmotnil se nad ní a sledoval ji, jak leží jako motýlí kokon na zemi.* /Za tohle si Malachaie upíšu na dalších tři sta let../ *Zabrble pro sebe, když ji zvedne do náruče a vydá se rychle pryč stejnou cestou, co přišli, přičemž po cestě míjí mrtvoly, co zde zanechal s jistotou Caliban.*
*Konečně zahlédl jednoho z Dragosových upírů, přešel k nim společně s Nicolaem, kterému pomohl si sednout a opřít se o strom.* Můj pane, potřebuji to vědět, přežil tam někdo ještě z našich lidí? *Zeptal se, v případě že ano, musel by tam pro ně jít, teď když byl Nico v pohodě, tak mohl začít řádit úplně bez problému. Když se na něj jeho pán podíval a zavrtěl hlavou měl Cal největší chuť pořádně nahlas a od plic zaklít, ale to by si před ním v tuto chvíli nedovolil.* Ze sídla taky zmizeli všichni upíři, víte o tom něco pane? *Doptával se dál, než přijde Dragos.* Nikdo nepřežil. *Zaskřehotal, ale v jeho hlase se odráželo tolik agrese, až měl vážně chuť odejít a vyvraždit všechny, kteří to způsobili. Jenže v tuto chvíli ještě nemohl dovolit Nica sedět samotného, kdyby tu byl Dragos možná, ale s ostatními upíry v žádném případě.*
Kde je Dragos? *Optá se jeden z dvojčat hned, co skončí otázky a odpovědi dvou upírů a čeká na odpověď. Oba dva, Caidar i Alasdair, však nehodlají ani Calibana ani Nicolaeho pustit zpátky dovnitř. Tam Dragos spěchá chodbou, přičemž musí občas Triss pustit na zem, aby se zbavil nepřátel. Už je skoro u východu, když mu čarodějku z náruče vyrazí čaroděj magií.* Udělali jste chybu, že jste se sem vloupali.. Zemřete jako všichni ostatní.. *Upozorní upíra a v ruce se mu zableskne magie. Dragos se pobaveně, a možná trochu šíleně, ušklíbne.* Go on.. *Vyzve ho a připraví si obě dýky, zatímco Triss nechá na zemi. Vyhne se první magické kouli a dýkou mu sekne po ruce. Jde po šperkách, ve kterých by mohly být ochranná kouzla. Čaroděj se pokusí znovu zaútočit, ale začíná panikařit, neboť se Dragos jeho magii buď vyhýbá nebo na něj vůbec nepůsobí. Jakmile se upír dostane k němu blízko, tak je pro něj pozdě. Upír zaútočí bleskově dýkami a dopřeje čarodějovi pohled na jeho vlastní vnitřnosti, než mu podřízne krk. Od krve a vyčerpán schová dýky a bez zájmu chytne Triss za křídla a vytáhne skrz dveře ven. Zamíří mezi stíny odkud původně vycházeli a tam hvízdne na prsty, aby své upíry upozornil, že už je venku i on. Jakmile to dvojčata zaregistrují, tak nastraží uši a pak se jeden z dvojčat oddělí a zamíří Dragosovým směrem.*
*Triss mohla být ráda, že nevnímala, jinak by ho jednak proklínala a druhak by cítila všechny to bolestivé dopady, protože Dragos přeci jen zřejmě byl parchant, kterému na nikom a ničem nezáleželo natolik, aby se choval alespoň trochu jemně nebo galantně. Začne se však probírat, když zachytí její křídla a dře prakticky podlahu...a zem venku. Bezděčně křídly ucukne, čímž mu pravděpodobně ostrými mírně zahnutými výstupky rozřízne kůži a možná i maso, když vyklouzne. Přetočí se na břicho a musí si odkašlat.* Vážně? To neumíš být aspoň jednou trochu slušný? *Zasípe, protože měla v krku sucho a chvíli zůstane na kolenou, dlaněmi se opírajíc o zem, aby potlačila nutkání zvracet z nevolnosti, z toho, že ji bolela každá buňka v těle, jestli to bylo možné, než se nakonec opatrně zvedne a pohled jí padne na její světlý oděv.* Mierda. *Zakleje tiše nad krví, kterou byla pokrytá a stočí pohled k Dragosovi, i když její výraz postrádal obvyklý žár, protože byla k smrti vyčerpaná, bolavá a to i když její záchvat přerušil. Popravdě nevěděla, zda by se cítila hůř, kdyby ho nechal doznít samotný nebo ne. A zjišťovat to nechtěla.* Připomeň mi, abych z tebou už nikdy nikam nechodila. *Zamumlá a zajede si prsty do vlasů. Cestou někde ztratila gumičku. Iluzi si zatím neskryje stopy krve a další na svém těle ani na sobě, jen si palcem přejede pod nosem, takže trochu rozmaže zpola zaschlou krev. Ohlédne se k upírovi, který se k nim blížil a bezděčně se obejme rukama, jakoby chtěla všechnu tu krev zakrýt.* Alespoň bys mohl sehnat čaroděje, co mě vezme zpátky do Londýna, nepotřebuju veřejný průser nebo pátrání, které by byl bratr schopný spustit. Prosím. *Dodá nakonec a rozhlédne se, a jestli ji upíři začnou někam vést - nebo se asi spíš nechají následovat, tak křídla zmizí v záblesku a Triss lehce zavrávorá a klopýtne a protože se v každém případě drží nebo nachází poblíž Dragose, na chvíli se ho zachytí, než se jí přestane točit hlava.* Nesnáším to. *Zamumlá spíš sama pro sebe, než vyloženě k němu a promne si kořen nosu. Bolest ve spánku oproti tomu byla nic, hlava jí sama o sobě třeštila, jak magie protrhla její zábrany.*
*Cal na chvíli odtrhne oči od jeho pána aby se podíval na dvojčata.* Hraje si s tou jeho princezničkou. *Řekne jen a nechá si oba ať si pod tím pojmem představí úplně jedno, ale díky vyrušení si uvědomí, že jsou až nebezpečně blízko jeho zraněném pánovi, skoro mimovolně se přesune mezi ně a Nica, Uvědomoval si, že by na ně nezaútočili, přesto potřeboval cítit jistotu, i když si dobře uvědomoval svou slabost proti Dragosově kruhu šílenců. Na chvíli přejede očima na jeho pána, ale než stačí promluvit uslyší něco jiného, hvízdnutí, které i podle napnutí upírů kolem něj muselo být způsobeno nikým jiným než Dragosem. Zahledí na vchod do pevnosti a čeká.*
*Alasdair pozvedne obočí, než řečnicky odpoví.* Víc dramaticky by to nešlo? *A místo toho se vydá najít svého pána. Ten měl momentálně dost starostí s onou princezničkou.* Zlatíčko, příště až tě budu muset dostat od lidí, co tě chtějí zabít, to udělám v rukavičkách s navoněným kapesníčkem, ale teď buď prostě vděčná.. *Odbyde čarodějku a hlídá si východ sídla a zároveň jestli se blíží někdo z dvojčat.* Připomeň mi, abych si k tobě zapsal poznámku, že jsi jako sněhová vločka.. *Odvětí ji sarkasticky, když se konečně objeví Al a začne je odvádět k jeho bratrovi, Calovi a Nicovi.* V sídle.. Teď mlč a ťapej.. *Přikáže ji, jelikož jen co se ocitl venku, tak v něm začal opět startovat adrenalin a vztek mířený na jeho nezodpovědného syna.* Nejraději bych ti ukroutil hlavu.. *Odplivne si, když je najde.* Můžeš mi říct, co se ti v ní honilo, když ses tam rozhodl vrhnout? *Zavrčí na svého syna, kterého zvedne do stoje, a zároveň chytře jej začne, kroky mířenými k němu, vést dál od sídla, ve kterém teď způsobili menší masakr.*
Upřímně doufám, že žádné příště s tebou se nekoná. Ani střet s démony není tak bolestivý. *Zabručí a sekne po něm pohledem.* Nežiju ani čtvrt století, myslím, že oproti tobě je to dost pochopitelné. *Odsekne mrzutě a zamručí i na to, že to vyřeší v sídle, načež skutečně mlčky následuje Dragose a jeho upíra ke Calibanovi, jeho synovi a zbývajícímu upírovi. Kde se nacházeli ostatní dva, co se od nich na začátku odpojili netušila. Nicméně byla ráda že mlčí a může se tvářit neviditelně, když si Dragos začne vyřizovat své účty se synem, který už tak vypadal dost zbídačeně. Místo toho nenápadně dál upíří skupinu následuje směrem, kam mířili, jak předpokládala do onoho sídla.*
*Pozoroval skupinu, která se k nim přibližovala. Očividně se tam semlelo něco horšího než to co viděl, protože čarodějka nebyla ve stejném stavu, jako když je opouštěl i s Nicolaem. Když na jeho pána nepůsobilo stříbro už začal vypadat lépe, stále ale ne dobře, na to bude potřebovat ještě pár dní, spoustu krve a ideálně i to, když ho jeho rozrušený papíček nezabije. Protože právě teď to vypadalo jako by měl vraždu v očích. Stejně jako předtím se Cal přesunul tak aby stál mezi Nicem a Dragosem, opět moc dobře věděl o tom, že by to svůj účel nesplnilo, protože staršímu upírovi by stačila jediná rána a on by odletěl pryč, ale pro jeho pocit, tohle bylo lepší. Nic zvedl pohled tak aby se díval otci rovnou do očí.* Řekl bych, že jsem dělal svou práci. Víš, taková ta věc, za kterou tě lidi platí. *Odpověděl mu jízlivě a hrdlo mu za tak dlouhou větu rozhodně nepoděkovalo. Jeho hlas byl stále poněkud skřehotavý a zvláštně přidušený.*
Tak to jsi ještě nezažila pořádný střet s démony.. *Odfrkne si a její seknutí pohledem odbyde převrácením očí.* Vzmuž se.. Máš teď pod sebou lidi, co na tebe spoléhají.. *Zdrbe ji rovnou, než se dostane k upírům. Propíchne krátce Calibana pohledem.* Calibane, zlatíčko, nehodlám svému synovi probodnout srdce dřevěným kolíkem, takže si můžeš dát pohov. *Řekne k němu rychle sarkasticky a pokud neustoupí, tak ho rukou zkrátka odsune stranou a věnuje se dál Nicolaemu.* Doufám, že nabízíš vrácení i peněz.. A oni, že si nechali účtenku.. *Ušklíbne se ironicky a kdyby nebyl tak vytočený, tak by možná Triss věnoval i pobavený pohled, ale teď ne. Přidá místo toho do kroku, aby byli od toho sídla co nejdál.*
Bojuju magií. Ne fyzicky. A démoni jsou snažší, ty zabiju. *Pokrčí rameny, ale pak si odfrkne a rozhodí rukama.* A kdo se o to prosil? Proč tam nedosadili někoho staršího? Vím, já co mám vlastně dělat, když Malachai dělal hovno, Heller vyvolal Haurese, Zacharie se mnou řešil hlavně hudbu, magii, turné...a nebo se staral o svého aligátora. Z toho si jeden moc neodnese a rada taky slovy neplýtvala. *Řekne bezradně na svoji obranu.* Pokud máš tolik zkušeností s čaroději, tak mi řekni, co mám dělat, když seš tak chytrej. A stejně to bude k ničemu, ti čarodějové budou spoléhat spíš na sebe nebo já na ně. *Ušklíbne se a pokroutí hlavou nad vlastním nedostatkem zkušeností a sebemrskáčstvím. Nemělo cenu mu vylévat frustraci, stejně to nepochopí, vysměje se tomu, odmávne to jako nic...kdo ví. Nemělo to určitě cenu, jemu to bude úplně volné. Povzdechne si sama pro sebe a když pokračují dál od sídla, zatímco Dragos vyjede po svém synovi, tváří se i mezi upíry, že neexistuje vesměs. Zvažovala, zda ji vezme jeho syn na vědomí nebo by měla vzít ona jeho, ale teď asi nebyl ideální čas. U účtenky se bezděčně ušklíbne, protože si vybaví, kdy naposledy ji řešila s Dragosem, ale pak se její tělo připomene bolestí a nechá toho. Zrovna teď by si i ráda zapálila, ale neměla co a tak se jen dál uzpůsobuje situaci.*
*Při Dragosově slově zlatíčko zavrčí, ale nechá se bez odporu posunout. Do rozhovoru otce se synem se neplete. Je to osobní záležitost jeho pána, takže to tak i nechá. Cal drží krok s Nicem a Dragosem. Načež slyší jeho odpověď* Na co vracení peněz? Úkol jsem splnil, informace co jsem chtěl mám, a co, že jsem trošku poškrábaný. *Koukne na sebe a pak na svého otce.* Už jsem byl v mnohem horším stavu za tu dobu co chodím po tomhle světě. *Ušklíbl se jízlivě. Poté se podívá na Calibana.* Mimochodem musíme pak probrat jednu záležitost, až se zde někdo uklidní. *Kývl hlavou na Dragose,* pak bude na čase probrat co to má znamenat. *Jeho hlas se prohloubil i přes veškerou jeho zranitelnost v hlase, to znělo jako ukázkový případ vyhrožování a Cal věděl, že trest nebude mírný.*
I tyhle jsi mohla zabít, tak si nestěžuj u mě kvůli tomu, že jsi slabá.. *Odbyde čarodějku a uchechtne se, když mu odpoví, že neví, co má dělat. Zastaví se a skloní se k ní s rukama za zády.* Co se takhle ze začátku přestat chovat jako malé ubrečené děcko? *Navrhne, než se musí vyrovnat se svým vlastním děckem.* Ohh.. Trochu škrábanců? *Ušklíbne se ironicky.* Můj drahý, stačil by den dva a přišel by jsi o svůj život podruhé.. Ať už z nedostatku krve nebo proto, že by se vrátil, že psychopat, co tě tam uvěznil.. *Zavrčí na něj, než ho probodne pohledem.* Ohohoho.. Tohle nevytahuj.. Víš moc dobře, že kdyby to bylo na mě, tak bych zůstal.. *Pronese.* Zrovna teď bych ti škodolibě přál, aby se někde vyrojilo i tvoje dítě a začalo ti vyčítat, že ses o něj čtyři sta let nezajímal a nestaral.. *Odfrkne si a pokračuje při tom v chůzi. U jeho následujících slov se uchechtne.* Máme toho k vyřešení mnohem víc.. Předně ale to, že se balíš a jdeš se mnou do New Yorku.. Oba dva.. *Probodne je káravým, skoro rodičovským pohledem. Jakmile se dostanou k sídlu Nicolaeho, tak přikáže dvojčatům, ať napíšou onomu čaroději a ten se do pár minut ukázal.* Dva portály.. *Poručí mu.* Jeden Londýn, stejná lokace jako posledně.. *Koukne na Triss.* Druhý New York, Staten Island.. *Dodá a čeká, až čaroděj portály vytvoří.*
Nemohla. Zabíjím jen démony. *Odpoví a když zareaguje na její výlev, tak protočí očima.* Nebrečím, jsou to jen fakta. *Opáčí a dál už je jen tichý přihlížející. Nadzvedne obočí, když uzná, že by zůstal. Neuměla si Dragose představit v jeho éře člověka a k tomu otce nebo manžela. Jednoduše pro ni existoval většinou jako parchant, děvkař a podobně. Rozhodně ne jako někdo obětavý, alespoň ne ve všech slova smyslech. Konečně jsou na místě a sotva se objeví portály, ujistí se, že půjde do toho správného a jen se na ně podívá a ušklíbne se nad přehlídkou krve. Na další záchvat teď byla moc vyčerpaná, i když ji to znepokojovalo.* Kéžby sbohem. *Nadhodí a otočí se na Nicolaeho, kterého neznala.* Zkus přežít, ať nesrovná svět se zemí. *Nadhodí a raději projde rychle portálem. Nahodí na sebe iluzi, zamaskuje krev, která se jí spustí z nosu a protáhne se do domu, opatrně, aby za sebou nezanechala krvavé stopy zamíří do koupelny s tím, že už asi hodinu potřebuje na záchod a rovnou si dá sprchu. Oblečení se musela zbavit, načež zalezla do sprchy a poté se nachystala na zápas.*
Ale stále mrtvý nejsem, ne? *Oponuje otci,* jak říkám, smrti se mi podařilo vyhnout, i když jsem měl horší možnosti. *Pokrčil rameny. Pak mu ale pohled ztvrdl.* Nic ti nevyčítám, jenom říkám fakta, dokázal jsem dlouho přežit bez tebe, na tom se nic nemění když znáš fakta. *Dodal ale pak měl chuť začít protestovat.* Nejsem malé děcko, abys mě mohl zavřít u sebe doma, mám na starosti své lidi a musím ještě něco zařídit. *Tím se chtěl vykroutit z možnosti odejít s otcem, Caliban nemluvil, přece jen tady neměl žádné rozhodovací právo. Celou dobu jen sledoval roztržku. Nakonec ale stejně neměl ani Cal ani Nic možnost nic namítat, protože jeho otec by ho očividně odtáhl za každou cenu. Nicolae i Caliban se rozloučili s Triss pokynutím hlavy.*
To ale není můj problém, že ne? *Ušklíbne se a vesměs to platí na obě její tvrzení, než se dostanou k Nicolaemu a Calibanovi. Svého syna probodne pohledem, aby o tom ani nežertoval, než začnou oba vypadat jako dva kohouti na smetišti. Oba byli totiž velmi tvrdohlaví a rádi si stáli za svým a úplně nejšťastnější byli, když bylo po jejich.* O jaké lidi? *Odvětí mu necitlivě, ale je mu ti ukradené při pomyšlení, že nescházelo málo a Nic mohl být jedním z nich.* Ke všemu Caliban je taky jedním z tvých lidí, ne? Nebo spíše byl.. *Vytasí se se svým esem v rukávu a na rtech mu hraje vítězný úsměv. Triss ve svém triumfu téměř odignoruje, ale přesto jejím směrem prohodí.* V New Yorku nás čeká ještě rozhovor, miláčku, a nemysli si, že se z toho vyvlečeš.. *Pak už je jeho pozornost zcela na obou upírech.* Sídlo tady je prázdné, ty se potřebuješ vyléčit.. A já nebudu stresovat, že se ty nebo tenhle blb.. *Kývne hlavou na Calibana.* ..někam bezhlavě vrhne.. Nebo ty.. *Dodá s kamenným pohledem a pak ukáže na portál.* Čeká na tebe.. *Pobídne jej.*
Vážně myslíš že mám lidi jen tady v Edinburgu? *Pozvedne obočí a tváří se jako puberťák, kterému řekl otec něco vážně hloupého. Chtěl by se hádat dál, jenže pak zaslechne druhou část otcovy věty. Hrdlem mu projde vrčivý zvuk a udělá krok k Dragosovi.* Jak jako, že Caliban byl můj člověk? *Při tom pohledem sjede na Calibana, jasně požadující vysvětlení, ale ten nemá co říct, protože sám netuší. Tahle situace zamíchala s oběma. Opět chtěl mít připomínku, jenže ho zastavilo to, že otec uráží někoho koho skoro sám vychoval.* Nenazývej ho blbem. *Pronese mimovolně.* Nikdo se nikam bezhlavě nemíní vrhat, ale jsou tady věci potřebné zařídit, jelikož jsem chvíli nebyl v kontaktu se světem. *Ušklíbne se.* To se asi načeká. *Dodá Nic.*
*Jeho první slova nechá bez odpovědi, protože ani on neměl svoje lidi jen v New Yorku. Jen pár hodin cesty byla Cambridgská pobočka a o pár stovek kilometrů dál má další dvě nebo tři pobočky. Místo toho se ušklíbne na další slova, kterými je zarazí.* Caliban mi velice dobrovolně podepsal dohodu, kterou se zavazuje službě mě.. *Prozradí jim a když se Nicolae ohradí, tak se mu rtech mihne úšklebek a skloní k němu.* Tak jeho činy okomentuj sám.. Počkám si.. *Vyzve ho, než nakloní hlavu na stranu.* To zvládneš i z New Yorku.. Nechci po tobě nic víc, než abych měl jistotu, že přežiješ příštích 24 hodin, jelikož s Calibanem jsme uvnitř způsobili menší peklo a jakmile jejich šéf dorazí, tak nepůjde po nás.. Ale po jediném vězni, který utekl.. *Odůvodní mu a dál tvrdohlavě čeká u portálu.*
*Jakmile uslyší o dohodě tak neví jestli má první vyletět na otce nebo Calibana, kterého probodne pohledem.* Pro tentokrát s tebou půjdu, ale to jen protože musíme probrat jednu smlouvu. *Zamračí se popojde k portálu, kde se k němu přidá i Cal. Poté projde i tím a ocitnou se před Dragosovým sídlem.* Jednu věc musím ocenit, máš vcelku vkus. *Pronese Nic při pohledu na sídlo. Poté čeká než mu Dragos řekne, co se po něm chce.*
*Přikývne a ubrání se tomu tvářit ještě více samolibě a vítězně. Projde portálem a zastaví se mu svého syna a Calibana. Pobaveně přikývne.* Přít se nebudu, ale měl bys vidět sídlo v Luxoru nebo u Ženevského jezera.. *Pronese a vejde dovnitř.* Půjdeme nahoru do mého apartmánu.. *Pokyne jim a vydá se tím směrem.*
Dobrá. *Řekne Nic a Cal je následuje. Nico se ale ještě ohlédne na Calibana a sjede ho tvrdým pohledem, ve kterém dá jasně najevo, že z tohohle průseru, který způsobil nevyvázne jen tak lehce. Poté už ale oba následují Dragose do jeho apartmánu.*
Promiň, Sasho, ale další výjimku vážně udělat nemůžu. Taylorův únos byla poslední kapka.. *Zakroutí Dragos hlavou, když propustí upíra ze svého apartmánu. Promne si prsty čelo, než si dá Caidarem zavolat trojici upírů. Dva muži a jedna žena se dostaví postupně a Dragos je nechá usadit a prohlédne si je jednoho po druhém. Upřímně si byl jistý, že Sasha bude ten pravý a stále si myslel, že na to mladý upír má, ale nemohl mu dávat víc a víc pokusů, jinak by se mu klan vzbouřil. Proto tu před ním teď seděli Jocelyn, Damian a Lila. Jeden z nich už měl s Taylorem zkušenost, další ne. Ale další ani neměli k mladému upírovi ani žádné vazby. U Lily si byl jistý, jak její dohled probíhal.* Zavolej mi Taylora.. *Otočí hlavu na Caidara a pohodlněji se opře do svého křesla.*
*Spokojeně si hrál v pokoji na kytaru, dívajíce se přitom do not. Dopoledne strávil navrhováním a šitím, nyní si mohl dovolit zvolnit a dělat pro změnu něco, u čeho mu nehrozilo popíchání prstů špendlíky či jehlami. Ne, že by ho to nějak moc bolelo, ale zase neměl zapotřebí nadávat jak dlaždič celý den. A tak to vyhrála hudba, na přibližně hodinu a půl, než byl zavolán Dragosem do jeho apartmá. Lehce tedy polkl a odložil hudební nástroj na postel, z níž vstal a v rychlosti, než s Caidarem odešel z jeho pokoje, si upravil jehlici ve vlasech. Ty byly už nějakou dobu o dost delší, za což Taylor mohl poděkovat Hiramovi, který se jeden den očividně nudil. Zatím se však neměl k tomu si je opět ostříhat.* /Proč mám takové tušení, že toto dobře nedopadne?/ *Pomyslel si, když se poté dostali do apartmánu a následně i do pracovny. Tay si při tom neustále nervózně mnul ruce. Hlavně o to víc, když si v místnosti všiml i Lily. A tak se jen v rychlosti podíval na Dragose, kterému akorát kývl na pozdrav. Do řeči se zatím moc nehnal.*
*Když Caidar dovedl Taylora, tak se postavil za stůl za Dragose. Lila si mladého upíra nelibě prohlédla, zatímco zbylí dva její mužští kolegové zůstali koukat neutrálně. Dragos si lehce povzdechne, než začne.* Mno.. Vzhledem k nedávnému incidentu je mou nutnou povinností ti oznámit, Taylore, že Sasha byl odvolaný z pozice tvého dozoru.. *Začne svá slova a oznámí tak Taylorovi novinku. Kvůli onomu incidentu měl ještě stále dost zjizvenou kůži, nicméně už jej to alespoň tolik nebolelo a Malachai se činil, aby mu nezůstaly ani ty jizvy.* Z událostí posledního roku je zjevné, že svou povinnost jako dozor nezvládá a zřejmě ještě není na něco takového připraven. Dostaneš tedy někoho zkušenějšího, kdo má již za sebou pár odrostlých upírů. *Rukou ukáže na trojici stojící po jeho levici u stěny. Udělá menší pauzu, aby Taylora nechal vše zpracovat.*
*Jelikož lehce čekal, že na něj Dragos bude vyloženě křičet, nebo znít minimálně více naštvaně, dovolil si trochu povolit, jakmile si všiml, že se zatím nic takového nedělo. Namísto mnutí rukou si tedy pouze točil s prstenem na levé ruce, posmutněle přitom kývl.* /Tak a teď doufej, že neschytáš ji./ *Pošeptal mu hlásek v hlavě. Nebál se však v jejím případě tolik o sebe jako spíš o jeho partnera, který ji při jejich prvním setkání omráčil.* /Nevěřím, že na něj už není naštvaná./ *Pomyslel, opět kývajíce na Dragosovy slova.* /Pak se musím jít Sashovi omluvit./ Rozumím.
*Jakmile Taylor přikývne, tak se Dragose zvedne ze židle. Jeho pohyby jsou pořád dosti opatrné, ale rozhodně už nevypadá, že by nedokázal jednomu ukroutit krkem, kdyby si o to říkal. Ne, že by to nedokázal ani předtím, jen jeho vzhled budil dojem slabého jedince. Nejstarší upír v místnosti se opře pozadím o stůl zepředu a založí si ruce na hrudi.* Mám momentálně nějakou práci mimo New York, takže za mě bude zde mít dozor Ilarie, který má New Yorský klan mimochodem na povel pokaždé, co nejsem přítomen já. *Dodá, načež rukou poukáže na tři upíry.* Nevím jak dlouho budu pryč, takže tě každý z nich bude mít na starost jeden měsíc. Začne Jocelyn, který tě bude mít na starost do konce srpna. Tam to přebere Lila a na začátku října ta povinnost přejde na Damiana. *Oba upíři jen kývnou hlavou, když Dragos vysloví jejich jméno, jen upírka se zaksichtí.* Podle toho jak dlouho budu pryč budou na konci měsíce hlásit Ilariemu nebo mě, jak se jim s tebou pracovalo. Na základě těchto zpráv rozhodnu na začátku listopadu, kdo dostane na starost tvůj dohled a trénink. *Dokončí svá slova a vezme si ze stolu skleničku s krví ze které se napije.* Jestli se nepletu.. *Načne svá další slova po chvíli a jeho tón hlasu říká, že on se rozhodně neplete.* ..bude tomu brzo pět let, co ses stal jedním z upírů. Je to už dosti dlouhá doba, aby ses uměl jakžtakž ovládat. Pokud to ještě neumíš, tak selhal tvůj dozor a trénink, což mi nadále podtrhuje, že Sasha nebyl připraven učit. Je proto ideální doba, aby jsi to dohnal a začal se učit další hranice svých nových schopností.. *Pronese a tekutinou ve skleničce zakrouží, než ji odloží na stůl za sebou.* Přes léto v tělocvičně dole, jak se začnou noci prodlužovat, tak venku a na konci roku si tě vezmu na přezkoušení kolik toho umíš.. *Obeznámí ho s další novou informací pro něj.*
*Nečekaně toho za celou dobu moc neřekl, akorát přikyvoval a když Dragos poukázal na zmíněné upíry, věnoval jim krátký pohled. Přitom všem se i lehce proklínal za ty všechny problémy, co svému úžasnému dozoru způsobil. Nyní se hold musel poprat s tím, že si jej zase budou po jistém intervalu přehazovat. Možná by si k tomu mohl i slíbit, že se bude snažit nedostat se do dalších problémů.* /Na druhou stranu...žádal jsem se o něco takového někdy?/ *Pomyslel si. Nikdy nepochopil odkud má takové štěstí, občas měl dokonce dojem, že je živoucí magnet na problémy.* /Náhodou se umím ovládat lépe a Lila na tom rozhodně žádný podíl nemá./ *Zůstával stále u poznámek ve své hlavě. Zrovna při této by si skoro i překřížil ruce na hrudníku a tiše by si odfrkl, kdyby tedy nezapomínal vnímat realitu. Což se nedělo, moc dobře věděl, kde se zrovna nachází. Akorát si přestal točit s prstenem a dál v tichosti Dragose poslouchal.* Dobře. *Opět kývl, jakmile přišla řeč i na přezkoušení.* Jen bych se rád předem ujistil, že až mě bude mít znovu na starosti Lila, tak se nepokusí ještě zpětně za to omráčení Robertovi vyškrábat oči. *Dovolil si promluvit, přičemž se krátce podíval na zmíněnou upírku.* /Ne, to, že není naštvaná jí fakt nebaštím./ *V jeho očích se mihl na moment i pocit opovržení vůči starší upírce, nicméně raději něco takového rozmrkal a opět se otočil na Dragose.*
*Čeká, jestli k tomu má co Taylor říct, a nakonec si i myslí, že ne, když v tom mladý upír promluví. Nad jeho slovy se ušklíbne a podívá se směrem k upírce z Ruska, která si odfrkne a převrátí očima, přičemž si hraje s přívěskem na krku. Dragos vrátí svůj pohled na Taylora.* Lila a Robert si své spory vyřídili už před rokem. Nemůžu říct, že by vůči čarodějovi oplývala vřelými vztahy.. *Ušklíbne se škodolibě, než pokračuje.* ..ale rozhodně se mu nepokusí vyškrábat oči. Možná tě jen bude dosti pečlivě od něj držet dál.. /Přírodní antikoncepce../ *Uchechtne se pro sebe v hlavě, jelikož Lila byla i perfektní formou trestu pro Taylora, nejen dobrou chůvou. A bylo mu jasné, že pokud se ji Robert znovu pokusí omráčit, tak si Lila obstará novou hračku z jeho rozkroku.*
*Nakonec tomu neodolal a opravdu si ruce na hrudi překřížil, pozvedávajíce jedno obočí. To odfrknutí mu samozřejmě neuniklo, jak by taky mohlo.* Se vší úctou, ale jí se dá něco takového věřit těžko. Je to něco jako, když vám Hiram řekne, že tentokrát nevyvedl žádnou pitomost. *S tímto si krátce promnul kořen nosu. Nikoliv nad Lilou, jako spíš nad druhou jmenovanou osobou, kterou dal jako příklad.* /To mi připomíná, že naposledy, když jsem ho viděl, nic neprovedl...to nebude dobrý./ *Proběhlo mu hlavou.* /Jako kdyby to bylo něco těžkého. Stejně se mi nedostane do kalhot ještě dlouho./ * Pomyslel si opět.* Nuže, můžu už jít? Mám ještě nějakou práci.
*Pozvedne nad Taylorem obočí a periférním viděním sleduje, jak Lila sevře přívěšek v pěst a probodne mladého upíra pohledem. Dragos si je jist, že mezi zuby drtí i tiché nadávky, ale nahlas se nevyjádří.* Tak to věř mě.. Lila je velmi dobře obeznámena s celou situací. A navíc mám dojem, že kdyby se i přesto pokusila, jak jsi to řekl, vyškrábat Robertovi oči, tak by se Heller uměl docela dobře sám ubránit, o tom nepochybuju.. *Pronese. Ohledně Hirama se raději nevyjadřuje. Doufal, že čaroději jednou stačilo připomenout, ať se chová zodpovědně, protože jestli ne, tak na něj při příští příležitosti pošle Malachaie.* Ano. *Odpoví Taylorovi na otázku.* Jocelyn tě kontaktuje, až s tebou bude potřebovat probrat nějaká jeho pravidla.. *Dodá a jen se zamračí k upírům, když se na Joce Lila škodolibě zakření jako malé dítě.*
*Mlčky nakonec kývl na Dragosova slova. Více už to radši nehodlal rozebírat, hlavně kvůli tomu, že mu všelijaké námitky budou taky houby platné. Hold musel tu zrzavou upírku snést a snažit se, aby ji nakonec neschytal jako definitivní dozor. Měsíc je nakonec ještě dobrý, takto by ji mohl mít ještě dlouho na to.* Dobře. *Pokýval opět hlavou, načež se jen lehce uklonil a nechal se vyvést z apartmánu, odkud již samozřejmě trefil do svého pokoje bez sebemenšího problému. V hlavě mu přitom proběhlo několik německých nadávek, přičemž někdy v polovině si ještě v rychlosti řekl, že se Sashovi půjde omluvit až poté, co se uklidní.*
*Když Taylor odejde, tak Dragos pošle pryč i ostatní upíry a vrátí se s Caidarem k plánování cesty do Skotska a přípravám papírů pro Ilarieho.*
*Byl vcelku nervózní, snažil se to skrývat, ale kdo ho znal, tak to viděl na první pohled. Jeho chladná stránka byla pouhý klam. Uběhly už tři dny a on o svém pánovi neslyšel, a nejen o svém pánovi, ale ani o ostatních, co měli být s ním v kontaktu. Dokonce ani ta zatracená čarodějka mu nepomohla.* /K čemu je vytváření těch z**rvených kontaktů, když je nemůžu použít jak potřebuju./ *Byl naštvaný a to se silně projevovalo i v jeho myšlení, obyčejně neklel a snažil se situace řešit s nadhledem, ale dnes to nešlo. Příliš se mu nelíbilo, co se dělo a on o tom neměl ani zdání. Proto došel až sem, normálně by nepřišel žadonit ke dveřím osoby, kterou jeho pán neměl rád. V této situaci mu ale přišlo, že nemá prostě na výběr. Byl ochoten vyměnit cokoliv za informace. Z toho důvodu také vešel do klubu, který mu naposled způsobil takové nepříjemnosti. Dragosův klub byl stejný jako předtím, žádné velké změny. Bez zbytečného otálení přešel na bar, kde uviděl tu samou barmanku jako minule. Nevěděl čím to bylo, ale pamatoval si ji. Když se optal na Dragose, nechtěla mu nejprve odpovědět. Chvíli to trvalo než se mu ji povedlo přesvědčit. Nakonec jej odkázala na adresu, ve které by měl přebývat. Vyšel z klubu. Zhluboka se nadechl, vytáhl svůj mobil. Pro jistotu ještě jednou zavolal jak svému pánovi, tak i dalším dvěma hlavním správcům sídla ve Skotsku, bez odpovědi. Proto se co nejrychleji dostal až na adresu napsanou na papírku. Zavrtěl hlavou, a přešel až ke dveřím, na které zabušil a čekal co se stane dál.*
*Dragos už čtyři dny klel jako dlaždič. Sashovu hlavu na špalek položil před dvěma dny. Taylora seřve, až mu bude líp, ale momentálně má kůži samou jizvu a strupovitou. Puchýře ustoupily naštěstí už druhý den po spálení, ale ani tak nebylo Dragosovi o nic lépe. Ke všemu pak bude muset vyřešit nadbytečnou spotřebu krve, jelikož za poslední čtyři dny spotřeboval tolik krve co za celý měsíc a Taylor taky potřeboval vyšší dávky, takže oproti běžným zásobám bude v mínusu. I členové jeho kliku se mu vyhýbali a to už bylo co říct, když ani oni nedokázali Dragose vystát. Jeden z nich právě s podmračeným výrazem otevřel dveře vily.* Ano? *Pozvedne obočí, když příchozího sjede pohledem.*
*Když se před ním otevřou dveře, tak chvíli uvažuje co má říct. Nutí se být co nejvíce netečný a nedát na sobě nic znát. Zadívá se na osobu, která před ním stojí. Povolí lehce napětí ve svém obličeji a donutí jeho napjaté svaly v obličeji se proměnit v mírný úsměv. * Vyřiďte svému pánovi, že je zde Caliban Ainsworth v záležitosti jeho pána. *Věta zněla krkolomně, ale snažil se aby prozradil co nejméně a zároveň dost na to aby jej pustili dovnitř. Čekal, a doufal, že to bude stačit na zaujetí muže uvnitř.*
*Caidar, jenž byl tím, kdo dveře otevřel si celou větu vyslechne s pozvednutým obočí, než se otočí do vily a pohledem vyhledá svého bratra. Jeden moment spojení očima a Alasdair se vydá po schodech do apartmánu Dragose.* Ehh.. Sorine? *Začne váhavě nevědíc jakou má vůdce momentálně náladu.* Krev.. nebo vypal! *Ozve se zavrčení ze vnitřka apartmánu a Al převrátí očima, než se vydá po hlase Dragose vydat. Caidar dole mezitím čeká na pokyny a u toho se pustí do drobné zpovědi.* Tvého pána? A kdo je to? *Zajímá se.*
*Jakmile to vypadá, že se jeho vzkaz rozhodli předat dál, tak z něj přece jen opadne něco z tíhy, kterou na sobě měl. Upřímně doufal, že ho neobijí hned u dveří a on se bude muset probojovat k Dragosovi. Takové řešení by v tuto chvíli bylo nepříjemné pro obě strany a mohlo by ztížit jednání, nad čímž ale přemýšlel pouze Cal. Banovi to bylo šumafuk a jediné co jej zajímalo byla možnost napomoci jejich pánovi. Když muž před ním pronesl otázku na jeho pána, jeho obličej se zcela proměnil. Rysy v obličeji se proměnily v kámen a oči zase v led.* Váš pán ví kdo to je, a je pouze na něm zdali vám to sdělí.
*Caidar se na slova upíra ušklíbne.* Doufej, že ví.. Jinak odsud poletíš rychleji než umíš běhat.. *Pronese s lhostejnou škodolibostí. Alasdair se mezitím vrátí a pod slovy si brblá tiché nadávky, než se dostaví ke dveřím a vymění se se svým identickým bratrem.* Nemá zrovna nejlepší náladu, takže doufej, že neseš vážně důležité zprávy.. *Varuje ho předem a ustoupí trochu ze dveří. Vydá se pak po schodech nahoru a když jej Caliban začne následovat, tak Caidar jejich průvod uzavře. Nahoře Alasdair pomocí své krve otevře dveře a pak odvede Calibana k ložnici Dragose. V místnosti je lehký cigaretový opar a sám majitel sídla vysedává v posteli s cigaretou mezi prsty a prochází s nelibostí papíry. Na nočním stolku má skleničku krve a na podlaze se válí několik prázdných pytlíků.* Hoří nebo snad někdo umřel? *Zabrblá otráveně a ani na Calibana neotočí hlavu.*
I kdyby náhodou nevěděl, čemuž nevěřím, mohl bys to zkusit. *Povytáhl jedno obočí, ale úšklebek se mu na rtech nevytvořil. Když jej pustili do sídla, tak následoval prvního upíra, mít toho druhého za sebou pro něj sice bylo víc než nepříjemné, ale co by pro svého pána neudělal. Opět viděl mechanismus otevírání pomocí krve, stejně jako při jeho první návštěvě, dnešní okolnosti byly jiné, mnohem horší a upřímně se netěšil, až bude oznamovat tomu starému upírovi, že ztratil přehled o jeho synovi. Jakmile došli až k jeho ložnici, tak ho jako první praštil do nosu pach cigaretového kouře, pak si všiml samotného muže a pochopil proč nemá zrovna nejlepší náladu, nevypadal zrovna nejlíp. Zůstal stát ve dveřích, raději se z úcty lehce poklonil, přece jen to byl on kdo nyní potřeboval pomoct.* Jdu v záležitosti svého pána. *Zopakoval tudíž tu samou větu, tentokrát hlavně z důvodu aby měl Dragos čas jej poznat a rozhodnout se zdali chce lidi v místnosti s nimi či nikoliv.*
Ohh.. Věř mi.. S otravnými šváby mám zkušenost.. Nejsem včerejší.. *Odpoví Calibanovi, než se k němu dostane zpráva o tom, že je možné upíra k Dragosovi zavést. Nahoře v apartmánu Dragos podmračeně otočí hlavu, když Caliban promluví a bolest na sebe nenechá dlouho čekat. Nedá to však ve výrazu najevo a místo toho lehce kývne na dvojčata, aby opustily místnost.* Zůstaňte u vchodu do apartmánu. *Dá jim instrukce a když poslechnou a odejdou, tak zatípne dohořelou cigaretu do popelníku.* Copak? Synáček má problémy? *Ušklíbne se.* A že se rozhodl ozvat až teď.. *Dodá ještě jízlivě.*
*Vkročí do místnosti a jakmile odejdou, tak také zavře dveře, chvíli se jen rozhlíží než zaměří svůj pohled na Dragose, Počká až zatípne cigaretu, schválně zůstává stát daleko od něj, nechtěl představovat žádné riziko ani omylem, uměl si představit co by s ním zvládl upír jako Dragos provést. Po jeho uštěpačné poznámce zavrtěl hlavou.* Můj pán neví že jsem zde. *Dodal na objasněnou hned na začátku.* Problém tkví v tom, že se neozval vůbec. *Dodal ještě a než něco dodal, tak čekal na reakci. Našlapoval kolem něj opatrně a stejně jako u zdivočených zvířat zahnaných do kouta i zde se snažil o co nejmenší provokaci.*
*Když dojde starší upír k závěru, že mít hlavu otočenou a námahat tak jednu nepříjemnou popáleninu je až moc bolestivé, tak otočí pohled před sebe a už neřeší, jestli Cal zůstane na místě, nebo přejde, aby mu viděl do očí.* Jestli je Nicolae jen z poloviny jako já, tak si užiješ pěkných pár chvil pod zemí, až se o tomhle dozví.. *Ušklíbne se spíš pro sebe a natáhne se po skleničce s krví, přičemž sykne, než se zase pohodlně opře do polštářů.* Jak neozval vůbec? Rozvedeš to trochu? *Otáže se, ale spíš to je příkaz, než že by měl volbu to nerozvádět.*
*Když Dragos pohl svou hlavou, tak to bral Cal jako vyzvání k pohybu, takže jej následoval a zůstal stát tak aby byl v jeho zorném poli, čímž se ale taky ocitl hlouběji v místnosti. Bylo mu víc než jasné, že za tento čin ho stihne trest a pokud by to byly jen chvíle v podzemí, tak by se tetelil radostí. Moc dobře věděl, že Nicolae rád trestá neposlušnost bolestí, obzvlášť ve chvílích, kdy zakáže Banovi vylézt na povrch aby Calovi pomohl se vstřebáváním. Proto muži před sebou radši ani neodpoví, ale napětí, které se objeví v jeho svalech mluví za něj. Na co ale zareaguje je mužův poněkud vlídný příkaz. Přikývne než spustí.* Mám povinnost se svému pánovi, vašemu synovi, hlásit každý týden, pokud se mi nedaří dovolat jemu, mám se kontaktovat s osobou, která vede dané sídlo, ve kterém se nachází. *Na chvíli se odmlčel a uvažoval co všechno má Dragosovi říct.*
*Zaměří na upíra pohled přes horní okraj skleničky, když se rozpovídá. Jakmile však skončí a nic moc nesdělí, tak pozvedne obočí. Polkne a oddělá skleničku od rtů.* Vzhledem k tomu, že nepokračuješ, tak mě nech hádat.. *Pronese, skleničku přitom opře o nohy a pohodlně se zapře do polštářů za sebou a nakloní hlavu lehce na stranu.* Neozval se ti, Nick, neozval se ti ani nikdo v sídle a tak jsi zoufalý, plný beznaděje a s naprostým pocitem viny došel jsem a doufáš, že já mám o něm nějaké informace nebo ti pomůžu je obstarat a při nejlepším najdu Nicolaeho sám.. *Dokončí svůj monolog, než z matrace sebere krabičku cigaret a otevře ji.* A za to, že jsem to teď celé musel říct za tebe doufám zase já, že máš k tomu co říct něco víc.. *Dodá a cigaretu si vloží do úst, než najde elektrický zapalovač a zapálí si ji.*
*Vyslechne si celý jeho monolog, a trhne sebou když zaslechne všechny pravdivé věci, je to jako by jej někdo bodnul stříbrnou dýkou a pak v ráně otáčel, selhal v jeho práci ochraňovat Nicolaeho a ještě k tomu to bylo natolik očividné. Sklopil oči, pramálo z jeho normálního vystupování bylo nyní vidět a nebýt před ním osoba od které potřeboval tolik pomoc, asi by se držel lépe.* Vše zmíněné, *opět odmlka, ale pokračoval.* Je pravda, jsou to tři dny. Zkoušel jsem jak kontakty v okolí, kteří nebyli schopni dodat jakoukoliv kloudnou informaci, tak i čarodějku, kterou si můj pán platí a ta nedokázala taky nic dohledat ani zjistit. Měl jsem možnost jít rovnou za Vámi nebo letět do Skotska, kam mám v plánu odletět hned po této návštěvě. *Dodal.*
*Jeho pohled se zaměří na záclony a v uších mu lehce začne hučet. Kdyby byl naživu, tak by se dalo říct, že slyší jak mu proudí krev v žilách. Calibanova slova vnímá přes clonu toho všeho a když skončí, tak se odmlčí s cigaretou mezi rty. Nejprv potáhne a pak vyfoukne. Zamyšleně cigaretou lehce pohne v prstech. Během toho všeho odloží skleničku, pokrčí kolena a trochu se předkloní, aby se o ně mohl opřít rukou.* Tři... Dny... *Pronese zamyšleně s odmlkami. To co následuje je dosti rychlé. A pro Dragose velmi bolestivé. Caliban těžko může definovat odkud ta dýka vyletěla, ale za to může určit, že s velkou jistotou zamířila do oblasti jeho břicha. Nemá však čas nad tím zřejmě ani pomyslet, neboť hned na to se z postele vymrští Dragos a zachytí mladšího upíra pod krkem. Bolest seč může ignoruje, ale je tam, minimálně v očích.* Tři dny.. *Zopakuje svá a předtím Calibanova slova.* Nepředpokládám, že si voláte denně, takže to vidím spíš tak na čtrnáct dní, co o něm nemáš žádnou zprávu a teď mi sem napochoduješ a ještě mi s klidem svou neschopnost přiznáš? *Zavrčí na něj. Odpověď nečeká.* Řekneš mi všechno. Rozumíš?! *U posledních slov mu krk stiskne trochu víc.* Seru ti na nějaké diskrétní informace.. Chci vědět na čem jste dělali? Kde se Nicolae pohyboval? Koho jste stopovali? A kdo všechno do toho mohl být zapleten? *Pustí mu krk a místo něco zachytí dýku, kterou mu z břicha vytrhne, pokud to Caliban už sám neudělal. Jestli ano, tak ji sebere ze země nebo z jeho ruk a pak se obrátí zády, aby se vrátil k posteli, přičemž mu ze rtů unikne tichá rumunská nadávka.*
*Nijak nezaregistroval vrženou dýku, dneska vážně nebyl v nejlepší kondici. Jenže před tím mužem neměl nyní chuť ji ani z břicha vytahovat, kdo ví, co by mu Dragos provedl, pokud byl alespoň trochu jako jeho pán, tak by za jednu vytaženou dýku zarazil další tři a do mnohem bolestivějších míst.* Deset dní, přesně deset dní dvě hodiny a šestnáct minut. *Promluvil, ale neprotestoval, nevzdoroval, moc dobře věděl, že je to jeho vina.* Nesmím svého pána kontaktovat pokud se nic neděje, teprve po 24 hodinách pokud neproběhne hlášení v daném termínu smím spustit bezpečnostní protokoly, vše je to o snížení rizika prozrazení. *Dodal na vysvětlenou a poslední dva dny kontaktoval koho jen mohl aby zjistil alespoň nějaké střípky informací.* Můj pán se se mnou nedělí o vše, jsem pouhým sluhou. *Tato slova použil naschvál, odmítal prozradit detaily operace, nejen že by to mohlo znamenat větší nebezpečí pro Nicolaeho ale také by se rovnou mohl zabít.* /Jít pro pomoc k tátovi, pár dní mučení snesu, ale prozradit operaci? To raději zemřu na místě rukou Dragose./
*Jakmile se Dragos dozví o přesném čase, tak se záhadně stisk na krku o něco zesílí, než povolí, aby mohl zase promluvit. U bezpečnostního protokolu je vidět, jak hrozně moc mu to nebaští. Ne že by mu to nevěřil, spíš si o tom myslí svoje. A to, že je to pořádná hovadina. Pustí ho na zem, vytrhne dýku a obrátí se, aby se opět uvelebil, neboť ho bolelo celé tělo, ale něco mu v tom zabrání. Přesněji Calibanova slova. Zarazí se uprostřed pohybu a otočí se na něj. V očích se mu nebezpečně zableskne.* Ohh.. Tolik se nepodceňuj.. Víš toho mnohem víc, než přiznáváš.. *Pronese klidně, zatímco se o těch pár kroků vrátí k němu.* Jak vidíš nejsem v nejlepší formě, takže ti dám znovu možnost mi vše říct.. Já se nakonec vše dozvím.. Na to nezapomeň.. *Sykne k němu a strčí mu dýku špičkou pod bradu.* A půjde to buď po dobrém, nebo po zlém.. Volba je na tobě..
*Zatne zuby, musí pečlivě třídit v hlavě co může prozradit a co nikoliv, každá informace, která se dostane do éteru aniž by o ní přemýšlel může být nebezpečná, navíc s každou další informací narůstá nebezpečí.* Nevím toho dost na to, abych něco mohl prozradit. *Procedí mezi zuby.* Vím jen to, že přebýval v našem hlavním sídle na okraji Edinburku, které je z nějakého důvodu pusté, i když tam mělo být přes dvacet upírů. *To bylo vše, co byl ochoten prozradit, zároveň taky vše co z něj Dragos dostane aniž by přitlačil na víc než jen vyhrožování. Sice chtěl aby Dragos jeho pánovi pomohl, ale ne na úkor všeho co budovali.*
*V hlavě si začne třídit informace do kolonek a záložek, když je začne Caliban sypat. Skončí však až moc brzo na to, aby ze sebe dostal něco užitečného.* Přitlač na ty informace.. *Zavrčí k němu.* Nebo přitlačím já a líbit se ti to nebude.. *Dodá a špička dýky se začne upírovi zarývat do kůže na krku.* Vzpomínáš na encanto? *Koutek mu vyskočí v úšklebek. Kůže na celém těle ho střídavě pálila a natahovala se, jak Dragos namáhal své tělo k dostání informací z Calibana. Tato námaha se dala již poznat pouhým okem a to slabým třesem ruky, kterou držel upírovi dýku pod krkem.*
*Napnul svaly v těle, podíval se Dragosovi do očí.* Nemám. Informace. Které. Bych. Mohl. Poskytnout. *Odsekával jednotlivá slova, nemohl prozradit víc, nemohl zradit jeho pána ještě víc. Už teď byl za hranou a odmítal se potopit ještě hlouběji. Proto když se Dragos zmínil o encantu, tak poprvé za celou dobu zauvažoval, že se začne tomu muži vzpírat a radši hned odletí do Skotska sám, než zde marnit více času hádkami.*
*Nasraně jej probodne pohledem, když dýkou přejede po jeho krku.* Do teď jsem ti dal šanc- curvă! La Naiba! *Zanadává hlasitě a taky dosti bolestivě. Dýku upustí a chytne se za ruku, kde mu popraská, tím prudkým pohybem, už tak namáhaná kůže jeho spáleného těla. Z bolesti se mu zatmí před očima a zamotá hlava. Ani ne o sekundu později dovnitř vtrhnou dvojčata. Jeden z upírů zachytí a zpacifikuje Calibana a druhý doběhne ke svému vůdci, kterého zachytí, což zapříčiní další syknutí.* Krev, kreténe.. Dej mi krev! *Prskne na něj Dragos a sám si sedne na kraj postele, zatímco mu Caidar, který byl tím z dvojčat, co jej zachytil, podal sklenici, kterou Dragos vyprázdnil na několik hltů.* Dones ještě jeden litr.. A ta Manhattanská osina, ať dodá další lektvar.. *Poručí mu s unaveným bolestivým výdechem, ale už o hodně víc v klidu. Pak pohled stočí na Calibana a Alasdaira.* Fajn.. Po dobrém to nešlo.. *Zavrčí a pootočí se, aby seděl čelem k oběma. Naváže pohled s Calibanem a začne popouštět uzdu svému encantu.*
*I když měl možnost při záchvěvu slabosti se osvobodit neudělal to, byl tady dobrovolně, dobrovolně dával všanc svoje tělo jen aby mohl zajistit alespoň část bezpečí svému pánovi. Proto sebou také nechá bez boje manipulovat jedním z těch chlapů. Pozoruje celé dění odehrávající se před ním, došlo mu, že je zraněný, ale tohle bylo něco s čím nepočítal a nevěděl zdali muž s tak rozsáhlým zraněním mu bude moci vůbec pomoct. Ale stále dobrovolně zůstával v zajetí toho druhého dvojčete, a když zaslechl poslední Dragosovu větu jen se napnul a zavřel oči aby se koncentroval na cokoliv co by mělo přijít.*
*Sklenička, kterou měl v ruce - naštěstí už prázdná - praskne s jakou silou ji Dragos sevře, když Caliban zavře oči.* Otevři oči, ty lașă bucată de rahat! *Zavrčí k němu a čeká až uposlechne.* Jestli je neotevřeš ty, budou ti otevřeny násilím.. *Dodá a pohled má stále upnutý na jeho oční víčka, aby mohl případně bleskově zareagovat s encantem. Vyčkal dokonce natolik, aby se stihl vrátit Caidar s krví. Dragos, jelikož skleničku rozbil, se napil přímo z pytlíku, než vrátil pozornost na upíra v držení. Pokud Caliban oči neotevře dobrovolně, tak Dragos kývne na Ala, jenž ho držel, aby zpevnil svůj úchop a k tomu donutil mladšího upíra si kleknout, jestli tak už neučinil v průběhu pacifikování.* Caidare, přinuť ho otevřít oči. *Přikáže upírovi, který dojde k dvojici a přidřepne ke Calibanovi, aby mu prsty přiložil těsně na horní a dolní hranu očích důlků a oka. Lehce přitlačí, aby způsobil nepříjemný tlak a přinutil víčka se rozevřít a pak jim sám silou pomůže.*
*Snaží se zůstat netečný, sám své oči neotevře, ne pokud to znamená, že tak zničí vše co tak dlouho s jeho pánem budovali. Byl na sebe naštvaný, ne přímo nasraný, jenže co teď mohl dělat. Pak ucítil tlak na jeho očích a ty mu byly otevřeny násilím. Kdyby byl vlk tak by vrčel. Napínal svaly ale nebojoval.* /Tohle vypadá docela jako legrace. Nechceš mě pustit ven? Rád bych si pohrál./ *Uslyšel ve své hlavě hlas. Ten hlas, který zrovna teď nechtěl nikde v blízkosti, pokud by se do popředí dostal Ban mohlo by jít úplně o jinou situaci, než ve které se nacházeli nyní. A to si dovolit nemohl, přece jen stále chtěl po Dragosovi aby pomohl najít Nicolaeho. Schválně jej ignoroval.* /Ale notak, nebuď labuť, nech mě si pohrát. Ta krustička před námi vypadá jako někdo, kdo si rád hraje./ *Cal měl problém aby Banovi neřekl ať sklapne a to nahlas. Jenže veškeré jeho soustředění bylo založené na tom aby se díval na podlahu.*
*Caidar trochu přitlačil na oči, když se Caliban začal pohledem vyhýbat, aby mu omezil možnost pohybu očních bulv, v ten moment Dragos sesedl z postele a posadil se přímo před Calibana, aby i při omezeném pohybu očí byl stále v jeho zorném poli. Vyhledá jeho zrak a opět spustí encanto.* Teď mi pěkně povíš všechno, co víš.. Chci veškeré detaily, co se týkají Nicolaeho a jeho aktivit, které by ho mohly ohrozit na životě.. *Přikáže mu a nadále nepřestává se na encanto soustředit, poněvadž Cal byl jednak upír a druhak se tomu snažil odolat, takže bylo třeba vyššího a stálejšího tlaku, aby ho přinutil se mu podvolit.*
*Zabodne svůj pohled do Dragosova, jakmile na něj uplatní svou moc, tak to začne být nepříjemné, ucítí ten tlak a tu známou potřebu. I když jeho pánovi slíbil, že na něj už encanto nepoužije, stejně to udělal. Caliban si uvědomoval, že se jeho slovům nedá úplně věřit. Zase na druhou stranu šlo o jeho syna, on kvůli svému pánovi taky porušil přímé příkazy. Nejen že do něj tlačilo kouzlo, ale taky Banova přítomnost, která byla víc než čilá k světu. Zakousl se do svého rtu až se spustila krev, pár kapek pomalu stékalo po jeho rtu přes bradu až k hrdlu. Bolest mu pomáhala udržovat hlavu čistou a bojovat proti oběma náporům, které se spolčily. Spolu s tím si zaryl nehty do rukou, opět se na těch místech objevila krev, bojoval co se jen dalo. Každá sekunda mu připadala jako dlouhé minuty a tak bezeslova stále si víc a víc drtící svůj ret a ruce vydřel něco kolem dvou minut, i když jemu to připadalo jako bolestné hodiny. Raději se ale podvolil moci encanta než aby vypustil Bana, ne tady, ne v tuto chvíli. * Je příliš mnoho faktorů, které by jej mohli ohrozit na životě. Za celou dobu co spolupracujeme, jsme se protivili mnoha lidem i podsvěťanům. Operujeme na několika místech najednou a ohrozit ho můžou aktivity jak minulé, současné i ty plánované. *Procedil skrz zuby než zkusil opět pomocí své vůle alespoň na chvíli bojovat proti Dragosovu vlivu. Po celém těle mu vyrašil pot, námaha ho stála hodně sil a on si připadal jako na pokraji, stále se nevzdával boje, doopravdy by raději zemřel než prozradil co nechtěl, jenže takovou možnost nedostal.* Akce v Edinburku se týkala skupiny nájemných zabijáků, snažili jsme se zjistit kdo je vede a jak je zničit zevnitř. Nebo minimálně jak je dostat pod Nicolaeho kontrolu. *Nechtěl poskytnout žádné další informace, takže se schválně vzepjal proti upírovi co ho držel aby svou mysl alespoň na pár sekund zaměstnal bojem.*
*Trochu se zamračí na první informace, které z Cala dostane.* To je mi jasné.. K tomu nepotřebuju tebe.. *Pronese a čeká co z něj vypadne dál.* Chyť ho silněji! *Přikáže rychle Alasdairovi, když se Caliban vzepře, aniž by přerušil oční kontakt. Nemusel to ale ani říkat, neboť to bylo v automatickém instinktu upíra a sám zpevnil chycení souběžně se slovy Dragose.* Podařilo se vám zjistit odpovědi na ty otázky? Pustil se Nicolae sám do akce, nebo tam někoho nastrčil? *Zeptá se nadále a ve svém stavu může být rád že stále sedí.*
*Nebýt on tím připoutaným na místě a zmítajícím se, tak by se i uchechtnul celé téhle situaci.* Ty informace nesmím sdělit. *Vyhrkl než si rozkousl ret do masa, bojoval co to šlo ale proti encantu tak silnému jako od Dragose neměl moc možností co by mohl dělat, jeho mysl i tělo ochabovalo a on si každou zatracenou vteřinu uvědomoval jako by uběhly celé věky. Opět zabojoval ještě víc. Raději by se rval a nechal si zlomit vaz než aby prozradil i ty malé informace co dostal od svého pána k té operaci, protože pokud operace stále ještě probíhala, tak jej blbé uklouznutí mohlo zabít. Obzvláště před dvěmi dalšími upíry. I kdyby se rozhodl bezmezně věřit Dragosovi, další dva pro něj byli absolutně nedůvěryhodní.* Ohrozí ho to. Ne před nima. *To bylo vše co zvládl ze sebe vydat zatímco z posledních sil bojoval.*
*Nejstarší upír v místnosti se ušklíbne.* Ale smíš.. Přišel jsi sem pro pomoc.. Jsi zoufalý.. Takže ty informace vyklopíš.. *Odpoví mu a zatímco se Caliban zmítá v držení jeho upírů, tak on přitlačí na encanto. Ví, že je to blbý nápad se takhle vyčerpat, ale neměl jinou možnost. Nicolae souhlasil při jejich setkání s tím, že se ze života neodříznou, takže teď se bude muset i vypořádat s tím, že mu vlastní otec chce zachránit zadek.* Oni jsou naprosto důvěryhodní. Takže mluv! *Přitlačí na příkaz, aby prolomil vůli Calibana a rozmluvil ho. Aby svým slovům o důvěryhodnosti Alasdaira a Caidara přidal na váze, tak dodá.* Naopak potřebuju všechny informace o svém synovi, abych mohl posoudit jaká akce je vhodná k zakročení a jeho nejmenšímu ohrožení..
*Měl chuť mu z plných plic vynadat, moc dobře věděl jak je zoufalý. Co ho ale zaskočilo a donutilo celé jeho tělo zmrznout bylo Dragosovo zmínění slova syn. Jako by ho to obralo o poslední zbytky sil bojovat proti encantu. Podvolil se jeho rukám a dobrovolně se podíval na Dragose.* Pokud Nicolae umře protože jsem prozradil tyto informace tady v této místnosti, udělám cokoliv budu moct a zburcuji každou sílu, která nám něco dluží na to aby tě zabili. *Uvědomoval si, že sám na to nemá dost síly, ne s Dragosovým klanem za zády, ale byl ochoten obětovat cokoliv pokud by došlo k pomstě.* Prvotní plán bylo dostat tam jednu z čarodějek, která slouží už několik let pod Nicolaem a je zavázána smlouvou, ta by pak dostala dovnitř další naše lidi. Postupné umocňování. Podle všech informací se to dařilo, tento týden se k nim měl přidat Nicolae, ale minulý týden, když jsem podával zprávu, tak se asi něco pokazilo, když jsem s nimi mluvil a tím myslím i svého pána, chovali se zvláštně napjatě, ale to se u akcí takového rozsahu stává. *Dodal, již několikrát prostě nastaly nebezpečné časy a nic víc. Proto to ani jeden z nich nehrotil dokud si sami neřekli o pomoc.* Měl za zády víc než deset lidí co ho měli chránit, a některé starší než jsem já. *Dodal a čekal na co se ho Dragos zeptá. Svůj ledový pohled zabodnutý v jeho očích.*
*Jestli Caidara a Alasidaira tato informace zaskočila, tak to nedali najevo ani v obličeji ani v postoji.* Mysliš si, že je v mém zájmu, aby Nicolae umřel? *Zavrčí na upíra, že si vůbec dovoluje něco takového jen naznačit. Pozorně si ukládá veškeré informace do hlavy v jednotlivých heslech. Nájemní zabijáci. V Edinburku. Čarodějka pod smlouvou. Postupné nastrčování osob. Nakonec Nicolae. Poslední kontakt před týdnem. Napjatý. Zvláštní chování. Deset lidí na ochranu. Dragos byl už dosti starý, aby se mu jak při šachách v hlavě vyrojilo několik alternativ, co se mohlo pokazit. Potřeboval ale víc informací, aby tyto všechny eventuality zredukoval.* Nějaká jména? Zabijáků? Nebo členů, co se vám tam podařilo dostat? Co jméno té čarodějky? *Pokračuje v otázkách, aby si mohl svou myšlenkovou mapu lépe uspořádat.*
Nevím, jaké jsou jeho záměry, ale jsem po jeho boku dlouho a nehodlám být tím, kdo zaviní smrt mého pána. *Pronesl ledovým hlasem. Potom ale navázal na další otázku, která vypadla z muže před ním.* Skupina zabijáků si říká Caochladh, je to gaelské slovo pro změnu nebo smrt, nejsou originální. Celkově jich bylo ve skupině kolem dvaceti, nikdy se nescházejí na jednom místě, pokud si zrovna nevolí svého vůdce, všichni vystupují pod přezdívkami. Vůdcem o kterém jsem naposledy slyšel byl Vlkodlak jménem Zero, nikdo neví proč ani jak je možné, že zrovna on vede tu sebranku. Z našich členů znám pouze čarodějku Khalyi a Eddieho s Colem, jsou s námi dlouho, Eddie je starší než já, ale spíše je to liška podšitá než zabiják typu jdu a zabiju co se mi postaví do cesty. Cole zabíjí rychle, s přesností a bez zbytečných pohybů. *Dodal co nejvíce základních detailů. Nemělo smysl si na něco hrát.*
*Další informace, další hesla na přiřazení. Něco do kolonky zabijáků, něco na "jejich" stranu. Každá informace, byť nicotná, má svou cenu.* Už se někdy stalo, že by se Nicolae takto při akci odmlčel? Kolikrát a co za tím vězelo? *Doptá se na další informace.* Má Nicolae pořád svou rodnou hlínu? Co ti další dva? Nebo nějaký předmět té čarodějky? Kvůli stopování.. *Přidá další návrhy. Jestli má akci svého syna co nejméně ohrozit, tak musí vědět s jakou silou udeřit. Jestli ho mají a je na pokraji sil, tak je jedno zda udeří s celým klanem nebo s pětičlennou skupinkou. Pokud by měl jeho syn vše pod kontrolou a jenom by probíhala fáze lehkého chaosu, tak stačí poslat nenápadné špehy a právě velká skupina by akci ohrozila. To byly ty detaily, které Dragos potřeboval znát.* Cokoliv, co by mohlo upřesnit, jak se tahle akce mohla dovorat bude nápomocné.. Nějaké nápady?
*Zaposlouchal se a zamyslel se.* Většinou se odmlčel od ostatních, ale já s ním měl alespoň nějaký způsob komunikace, i kdyby poslal blbý dopis. *Byl frustrovaný.* Stalo se to jen dvakrát, jednou to bylo kvůli chaosu když jsme se ocitli ve městě zmítaném válkou ale to jsme se našli po třech dnech a nikdo nebyl zraněn. Podruhé když nám oběma málem vypadlo utajení, oddělili nás a kontakt by znamenal jistou smrt pro oba. Nakonec byli mrtví oni. *Pokčil rameny.* Svou hlínu má, jen nevím kde zrovna teď, obvykle ji má v sídle, kde je zrovna naše základna, ale jak říkám v Edinburku se neozývají. V jednom z mých skladů tady bych měl mít hodinky, které jsem dostal darem od té čarodějky. Co se týče Eddieho a Cola nejsme si blízcí natolik abychom si svěřovali informace. *Dodal jen a uvažoval co by mohlo ještě napomoci v této situaci, stejně už prozradil tolik, že jej to nejspíš bude stát hlavu. Tak proč při tom nezachránit svého pána.* Zrada je vždycky možnost, pár let kolem lidí a podsvěťanů tě to rychle naučí, pak byla možnost že poznali někoho z minulosti, to je problém upírů. Žijeme dlouho a tak nás občas může někdo jiný znát aniž bychom chtěli. *Nakrčil rameny.* Ale všichni se snažíme ujistit, že nikdo nezná Nicolaeho obličej, když už jde do akce, tak nezůstávají svědci. *Dodal na vysvětlenou a přemýšlel dál.*
*Jakmile má všechny informace, nebo alespoň dostatek těch podstatných, tak uvolní encanto. V tom okamžiku je to jako vlna uvolnění, co se přes něj přelije. Jako když někdo dlouze napíná gumičku, aby ji následně uvolnil. A stejně jako uvolněná gumička je pro někoho bolestivým štípnutím, tak i tohle uvolnění má neblahý efekt na Dragose, kterého ihned rozbolí hlava. Zavře oči na chvíli a opře se o svou postel, přičemž zakloní hlavu. Po chvíli oči otevře a natáhne se pro zbytek krve a celý pytlík dokončí, než promluví.* Ty hodinky nám budou k ničemu.. Když je to dárek, tak už jsou tvoje a nemůžeme vystopovat čarodějku. Začneme u sídla v Edinburku. Vyrazíme malá skupina, která nebude nápadná. Zkusíme nejdříve zjistit, proč se sídlo neozývá. Pak budeme jednat nadále. *Sesumíruje, co dal zatím dohromady a znaveně mávne rukou dvojčatům, aby ho pustili.* Vyrazíme, až mi bude o něco lépe, ale nebude to později jak za týden.. *Dá ještě časové informace.* Půjdou s námi Al a Cai.. V Anglii se k nám připojí Braden, vůdce anglické pobočky. Z té si uděláme provizorní stan, abychom to měli blíže.. *Rozhodne a prohrábne si rukou vlasy, přičemž si promasíruje spánky.* Pokud se Nicolae do týdne ozve, dáš mi vědět. Jestli vzkaz bude jen trochu odlišný od běžného, tak vyrazíme tak jako tak. *Přikáže Calibanovi a čeká na nějaké potvrzení, že ho vnímal.*
*Přikývne, ale nesouhlasí.* Dobrá budu tedy na Vás čekat v Edinburku za týden. Osobně nemůžu čekat o nic déle. *Pronesl i když nevěděl jestli ho Dragos z jeho sídla vůbec pustí. On ale odmítal stagnovat na jednom místě, když měl tu možnost tam letět a něco podniknout. O svůj život se nějak dokáže postarat, navíc jeho život byl postradatelný oproti Nicolaeho.* Zítra po setmění odletím do Skotska, zkusím obnovit síť kontaktů a diskrétně zjistit co se pokazilo. Pokud bych se neozval do tří dnů jsem buď mrtvý nebo zajatý. *Pokrčil rameny.* Tak či tak, dokáže to snad napomoci k dohledání mého pána.
*Dragos probodne Calibana ledovým pohledem, když promluví o tom, jak se vydá hledat na vlastní pěst. Bohužel uvěznit jej v sídle nepřipadalo v úvahu. Nevěděl, jaký způsob bude muset Nicolae zvolit, kdyby se snažil Calibana zkontaktovat. A spousta těch způsobů, které mohl použít vyžadovala, aby byl Caliban mimo vilu, která byla proti magii chráněná.* Přišel jsi za mnou dobrovolně žádat o pomoc.. Teď je to pod mým velením.. *Pronese, aby mladšímu upírovi ujasnil, na čem stojí a že rozhodně nemá na výběr.* Zadržovat tě zde by bylo nevýhodné a proto s tebou do Skotska půjde i Alasdair.. Bude mýma očima, než budu schopen tu cestu podniknout sám.. *Oznámí Calibanovi, přičemž ještě dodá.* Jsi jediné pojítko mě a mých lidí s Nicolaem a jeho lidmi. Takže je i v mém zájmu, aby jsi neskončil s urvanou hlavou a stříbrným kolíkem v hrudi. *Jeho pohled se zaměří na hodiny stojící v rohu místnosti. Po krátkém výpočtu v hlavě promluví.* Vyrazíte za dvě hodiny.. To byste se měli trefit, aby zde byl východ a v Anglii západ slunce.. Čaroděj vám udělá portál.. *Oznámí a pak se s námahou zvedne zpátky na nohy.*
*Nelíbilo se mu, že se Dragos postavil do vedení, ale jelikož ho nemínil zdržovat ani zastavovat raději nic nenamítal. Věděl, že ještě skončil víc než dobře.* Chápu. A pokusím se nezemřít do té doby než se povede shledání s Nicolaem. *Pronesl vážně, rozhodně se pokusí, ale pokud by šlo o jeho život a život jeho pána, tak pán měl přednost. Dlužil mu život a nikdy na to nezapomínal. Jakmile dořekne poslední část a zvedne se na nohy, tak se Cal mírně pokloní. Přece jen chovejme se civilizovaně.* Děkuji, musím k sobě do bytu se převléct do vhodnějšího oblečení a nachystat si pár hraček. *Pousmál se.* Ale do hodiny bych měl být zpět.
*Lehce mu cukne koutek u jeho slov, ale následně se zatváří více než nadřazeně.* Neber si to zle, ale v tom ti zrovna nevěřím.. V prvním možném momentu skočíš na slunce, jen za mizerný příslib, že bude Nicolae puštěn.. *Pronese, neboť ví, že on u svých upírů očekává skvělý diplomatický talent, který Caliban zjevně postrádá. Což mu ani říct nemusí. Dragos mu to vidí na očích.* Podepíšeš dohodu.. *Uzavře svoje slova. Dohodou si hodlá pojistit i to, že se teď do hodiny Caliban vrátí, jak řekl a nebude podnikat nic na vlastní pěst.*
*Pohled mu opět zmrzl a zadíval se na Dragose.* Uzavíral jsem smlouvy a dohody pro tvého syna dlouhou dobu, vystupoval jsem jako krytí jeho jména, nikdy a tím myslím nikdy, bych neobětoval svůj život bez jistoty Nicolaeho bezpečí. *Zamračil se.* To, že každý z nás je ochoten položit svůj život za jeho není tajemstvím. Ale máme také povinnost ty životy udržet tak dlouho dokud je Nicolae bude potřebovat. *Dodal ještě, následně ale přikývl, chápal důležitost dohod.* Pokud budu souhlasit s plním zněním dohody, pak ji podepíšu. V tom není žádný problém. Nemíním nikam zmizet protože to cos nabídl je nejrychlejší možnost jak se k mému pánovi dostat.
To je dobré slyšet.. *Ušklíbne se.* Nicméně to nic nemění na faktu, že ti v tomhle nedůvěřuju.. *Dodá a pak kývne na oba upíry, aby počkali, než připraví papíry a odejde z místnosti. Vrátí se do ní o pár minut později a to společně s popsaným pergamenem. Na smlouvě se nachází v podstatě to o čem se bavili. Dragos je pověřen velením této potenciální záchrany. Caliban je závislý na jeho pokynech a instrukcích a dokud mu nebude dáno svolení, tak nesmí podnikat riskantní kroky, byť by je sám považoval za správné. Caliban však nemá šanci zahlédnout tajný dodatek ve smlouvě, který Calibana váže k Dragosovi, pokud záchranná akce dopadne úspěchem. Tento dodatek je napsán speciálním neviditelným inkoustem, který je viditelný pouze pod UV světlem, a to v ložnici dostupné nebylo. Dragos položí smlouvu na stůl a pohledem, kterým jej vyzývá k tomu, aby přistoupil, se podívá na Calibana. Ke smlouvě na stůl přidá i dvě speciální psací pera, jejichž hroty byly dosti ostré, aby při troše síly mohly proříznout kůži a natáhnout dovnitř akorát krve na podpis.*
*Ušklíbl se ale jinak nic nenamítal. Sledoval Dragose jak odchází a pak jen v předstíraném uvolněném postoji hlídal dvojčata, jakmile se Dragos vrátil i se smlouvou usedl a pečlivě si ji přečetl. I když byl vyčerpaný a doslova potřeboval krev, tak tu smlouvu přejel třikrát očima. Pokaždé se zamračil nad těmi riskantními kroky.* Takže chápu to správně, že pokud budu mít možnost zachránit tvého syna, ale bez tvého svolení ten krok nesmím podniknout, což jej může postavit do většího nebezpečí a může se proměnit v prach? *Optal se ledově. Tento bod smlouvy vážně nesnášel. Zvedl oči od papíru a přenesl je na Dragose.*
*Sleduje, jak si Caliban pročítá smlouvu a stojí u boku stolu se založenýma rukama na hrudi. Když vznese námitku ohledně formulace slov, tak kývne lehce hlavou k Alasdairovi.* Od toho tam bude on.. Má svolení jednat mým jménem. Ví, jak bych se rozhodl já a bude v tomto duchu rozhodovat, než se dostavím osobně. Stejně tak ví o mých zásadách, myšlení a rozhodnutí Braden. Oba budou mýma očima, sluchem i hlasem. Pokud seznají, že bych takový krok dovolil i já, tak svolí. *Osvětlí mu, než dodá.* Mimochodem Braden už o vaší přítomnosti ví.. Portál vás nejprve vyhodí u něj v Cambridge, pak vás jiný čaroděj, kterému jsem už taky poslal zprávu, hodí do Edinburku..
*Chvíli si jej ještě prohlíží než se opět, počtvrté, začte do smlouvy. Byla sestavena pečlivě, na to, že to trvalo jen pár minut a obdivoval práci toho, kdo dokázal myslet na tolik okolností. Přesto jej štvalo, že s ním musí jednat právě teď když čas tlačí kvůli jeho pána. Uměl by si představit jejich debatu nad podmínkami ve smlouvě, kdyby bylo času dost.* Pokud budou ti muži pomalí ve schvalování a to by zapříčinilo, že se něco stane mému pánovi, pak platí slova, které jsem přednesl předtím. *Pomstu bral vážně, ale ještě víc se s ní zabýval Ban.* Dobrá, podepíšu. *Cítil se nepříjemně, potřeboval už tu krev a nemohl se dočkat svého bytu až se převleče, napije se a ozbrojí se svými hračkami. Natáhl se pro brk aby se mohl píchnout do prstu, přesto si to rozmyslel.* Starší mají přednost. *Podá mu brk.*
*Když se Calibanovo zpochybňování začalo dotýkat i přímo zde přítomných osob, tak atmosféra ještě zhoustla. Když se Dragos koukl na dvojčata, tak od Alasdaira přímo prýštila ke Calibanovi touha mu zakroutit krkem. Caidar, přestože sdílel pocity svého dvojčete, tomu dodával nádech škodolibosti, že se to zrovna netýká jeho. Dragos se vrátí pohledem na Calibana, protože jeho upíři, ať už byli naštvaní jak chtěli tím nařčením, si zachovali profesionalitu a mlčeli, aby se k tomu jako první vyjádřil on sám.* Mý muži si jsou vědomi své práce.. *Pronese chladně, jednou rukou se opře o stůl a nakloní se nad Calibana.* Jsou jedni z nejstarších bytostí, co chodí po povrchu této planety, mají můj výcvik a stojí za mými rozhodnutími stejně jako já za jejich.. Zpochybňuješ-li je, tak zpochybňuješ i mě.. A dobře si rozmysli, jak na tohle teď zareaguješ.. *Zavrčí k němu tiše.* Zachránit Nicolaeho s tebou bude nejspíš snadnější, ale když budu muset rozhodnout jít přes mrtvoly, tak ty můžeš být klidně tou první.. *Pronese k němu, ale než se odtáhne, tak svůj monolog dokončí ještě jednou větou.* A právě teď jsi tady ty ten pomalý, co zdržuje a natahuje čas.. *Pak teprve se zase narovná a čeká, až podepíše, ať to může mít z krku. Když se však rozhodně nadále zdržovat, tak už mu znovu rupnou nervy.* U všech démonů! *Praští dlaní do stolu, než vezme pero a smlouvu svou krví podepíše.* Dělej! *Vrazí mu před nos druhé pero.*
*Odignoroval část o výcviku, on sám si prošel peklem jen aby Nicolaemu dokázal, že je hodný stát po jeho boku. Proto také nezpochybnil jejich bojovou schopnost. Prostě to byla ostražitost smíchaná se strachem o jeho pána. Navíc únava a hlad z něj nedělali nejracionálnějšího člověka. Přesto podle jeho vlastního měřítka byl poměrně v pohodě.* Není to natahování času, je to pouze bezpečnost, které mě učil právě tvůj syn. *Být ve své normální kondici, tak je ještě otravnější a dotěrnější, lidé když vybuchují mají tendence prozrazovat i to co nechtějí. Přesto jakmile dostal to pero do ruky, tak si jej přiložil k prstu, nechal nasát krev a podepsal se.* Nyní už můžu jít? *Zeptal se a zároveň vstal. Jeho tělo se zdálo vpořádku, ale nedostatek krve se projevil na cukání v konečcích pravé ruky, kterou si vsunul raději do kapsy od kalhot.*
Kdyby jsi byl ve své práci tak dobrý, tak by ti tu dohodu stačilo si přečíst jednou, aby jsi odhalil, zda je dobré nebo špatné ji podepsat.. Ty jsi ji četl čtyřikrát.. *Zašklebí se otráveně, než je dohoda konečně podepsaná. Obě pera budou zlikvidována, aby nedošlo ke zneužití krve, která by v nich zůstala, ale prozatím Dragos přikývne.* Ano.. Nejpozději za hodinu a půl budeš čekat před vilou.. *Oznámí mu, jelikož tu půlhodinu z jejich času strávili sepisováním smlouvy a dohadováním před jejich podpisem. Kývne na oba upíry u dveří ložnice, aby jej vyprovodili ven k východu, zatímco on sám zase lehne na postel. Do dvou minut po odchodu trojice upírů do ložnice vkročí Malachai s lektvarem v ruce.* Někdo nechtěl skákat jak pískáš? *Rýpne si do upíra, který se jeho směrem ušklíbne.* To víš no.. Sehnat kvalitního otroka je dneska vzácné.. *Pronese jeho směrem s důrazem na správná slova, než si od něj vyžádá další dávku lektvaru.*
*Nechá se vyprovodit z ložnice i z vily, normálně by se domů dopravil sám, ale takto unavený ne, stopl si taxíka, zadal svou adresu a zaplatil. Jakmile se dostal k sobě do bytu odhodil civilizovanost a rychle se dostal k ledničce, vytáhl krev a pořádně se napil. Jakmile se cítil dostatečně nasycený, tak se osprchoval aby ze sebe smyl krev, hlavně na rtu a rukách. Oblékl si něco vhodnějšího spíš pro Bana než pro něj, ale na práci se to hodilo, vlasy nechal poměrně jiank učesané a najednou z něj byl někdo úplně jiný. Pozměnil i styl chůze a řeči těla. Na svém těle upravil tu spoustu zbraní co táhl sebou, poté se vydal zpět do vily, kde počkal až přijde muž co jej měl doprovázet a čaroděj. Jakmile otevřel portál nechal prvního projít Dragosova upíra a pak se vydal za ním aby se dostal k dalšímu z Dragosových upírů.* /Tahle práce nebude jednoduchá./
*Poté, co absolvoval všechny ty tréninky s Dragosem i Sashou, nezvládl ani pomyslet, že by se někde sekl, nebo by ho někde uvěznili. Nuže, opak byl pravdou. Zvládl utéct psychopatovi, nyní si ovšem úplně nezvládl poradit s adolescenty hrající si na lovce upírů. Shodou okolností chytli pravého, no naštěstí ani jeden nekrvácel. Tay se tedy vesměs už na pohodu držel, nebo aspoň se snažil tak působit. V hlavě to už byla jiná, hlavně poté, co zjistil, kolik je vlastně hodin. Slunce venku si užívalo svoje, běžným lidem a jiným podsvěťanským rasám dopřávalo vitamín D. No jeho by spíš přivedlo do druhého hrobu, už do toho definitivního. Takže cesta ven zatím nebyla žádná. Štěstí se ukázalo prozatím akorát v podobě dobře zatemněného sklepa.* /Asi nejsou tak blbí, očividně...kdyby ano, nemusel bych tu být, ale sakra já chci ven./ *Pomyslel si, během čehož zakňučel a očkem se podíval na lana, které mu ještě půl hodinku předtím držely ruce k radiátoru. Mezitím i přemýšlel, kdy se asi dostaví silnější panika, vyvolána obecně prostředím, v němž se nacházel.* /Snad se Sasha dostal do vily a někoho informoval./ *Což samozřejmě i starší upír udělal. Konkrétně s tím šel, nečekaně, za vůdcem klanu, protože to nakonec byl dost vážný problém. Hlavně kvůli Slunci, co bylo nyní na obloze.*
*Dragos si promasíroval spánky a sevřel oči.* Taylor je kde?! *Zavrčí na upíra tmavší pleti, který se přikrčí, když jej probodne pohled vůdce klanu.* A co si myslíš, že teď jako udělám? No?! *Odpověď na dotaz nečeká a jen znovu frustrovaně zabrblá, zatímco vyrazí do šatny.* Kde. To. Je?! A chci přesný popis. *Dotazuje se ještě, zatímco se prohrabává skrz svoje pláště.* Fajn.. Zrekapituluješ to služebné.. *Prohlásí a nad pozvednutím obočí od Sashy si nic nedělá. Když najde, co potřeboval, tak se odebere z šatny a čeká, že ho bude Sasha následovat. Otevře dveře jiného salónu, kde se na gauči znuděně poflakuje čaroděj a čte si v nějaké knize. Co si vyslouží pohrdavé zvednutí obočí je oblečení do jakého je bývalý nejvyšší čaroděj Manhattanu oblečen. Jak Dragos říkal. Je to prostě oblečení služebné.* Kainko, potřebuju portál.. *Přes vážnost situace si Dragos nemůže pomoct a ušklíbne se. Čaroděj na to zareaguje pouze protočením očí.* Kam? *Dragos nechá Sashu vysvětlit všechny detaily, zatímco prochází skrz vilu i se svým podivným doprovodem k východu. Sasha se zdrží ve stínu, když Dragos otevře dveře vily. Sám vůdce se zahalí do pláště od hlavy k patě.* Otevřeš portál a udržíš ho, než se vrátíme. *Dá Malachaiovi přímý rozkaz, když vyjdou na sluneční světlo a Dragos nad tím žárem přimhouří oči. O sekundu později už je před Dragosem rozvířený portál a upír do něj vejde. Objeví se přesně tam, kde to Sasha popsal. Předním vchodem to vzít nemohl a tak se vydal na obchůzku domu, než nalezl zadní vchod. Vytáhl tenkou dýku a přimknul se ke dveřím, co nejvíc to šlo, aby omezil mezeru mezi pláštěm a dveřmi. Sykl, když musel zabrat za kliku druhou rukou a plášť se trochu sesunul. Kůže mu zrudla a nebezpečně to zasyčelo jako spálenina. Vklouzl dveřmi dovnitř domu, ale plášť si ponechal. Nemohl předpokládat, že tento dům bude mít UV fólie na sklech. Rozhlédl se a pak se prostě vydal vpřed, dokud na někoho nenarazí.* Hej! Co tu děláš? *Zaslechne naštvaný hlas za sebou a otočí se k němu čelem.* Máte někoho, kdo patří ke mě.. Přišel jsem pro něj.. *Odpoví mu a v puse nechá zablesknout tesáky.* U-.. u-u-u.. Upír! *Vyjekne ten kluk, kterému nemohlo být víc než sedmnáct let a začne zděšeně couvat od Dragose. Ten se k němu bleskově přiblíží a pojme civila pod Encanto.* Teď mě zavedeš za tím upírem, co tu vězníte.. *Přikáže mu a jen co civil přikývne, tak se vydá za ním.*
*Možnost, že by pro něj mohl přijít někdo z klanu, rovnou vyloučil. Nevěděl o žádném světlomilci, co by k nim patřil. Doufal tedy, že když se o téhle někdo dozví, kontaktují nějakého čaroděje, který by jej mohl vyzvednout a schovat u sebe, dokud nenastane noc. Věděl takto aspoň o dvou, které by určitě kontaktoval, kdyby mu mobil neumřel zrovna, když šel původně ze svého výletu domů. Kdyby jen věděl, že se něco takového stane, nabil by si ho víc a rozhodně by se nevzdálil od Sashy, s nímž původně venku byl. No, nyní mu žádné kdyby už nepomůže a vzhledem k místě, kde byl zavřený, bylo něco takového to poslední, nad čím zvládl přemýšlet. Přesně tak, přestože byl zavřený ve sklepě už nějakou tu chvíli, pořádný záchvat začínal pomalu chytat až poté, co mu došlo, že se nemá jak v blízké době odtud dostat.* /Co když ví o našich slabinách? / *Zakňučel opět. To už však uslyšel vyjeknutí. Zpozorněl tedy, načež vstal a přehodil si přes rameno brašnu s foťákem. Postupně přešel blíže ke dveřím, čekajíce, kdo z nich vypadne. Kdesi ze země sebral i těžší huňatou deku, aby se aspoň trochu chránil, přestože si nemyslel, že to bude vůbec k něčemu.* /Ale kdyby náhodou./ *Pomyslel si a dodatečně si ji přes sebe přehodil.*
*Mladý civil, momentálně bez vůle, monotónně otevřel dveře do sklepa a sešel dolů po schodech.* Tady. *Ukáže prstem na Taylora zabaleného v dece, načež potřese hlavou a znovu nahlas vyjekne. Dragos otráveně převrátí očima.* Sklapni, nebo se nedožiješ západu slunce. *Ucedí k němu a pozornost obrátí na mladého upíra.* Na co čekáš ty? Jdeme.. Před domem je nehlídaný portál k vile. *Oznámí mu, než se vrátí k civilovi a znovu uvalí encanto.* Uvěznit tohohle sebevražedného blbouna jako upíra ti přišlo jako naprostá volovina, takže jsi ho pustil. Mě jsi nikdy neviděl a nic, co jsem řekl si nebudeš pamatovat. *Zadá mu příkaz.* Taylore, jdeme.. *Zavrčí naštvaně a vyrazí po schodech zase nahoru.*
*Možná doufal spíše v Roberta, který si akorát pohrál s iluzí, aby kluka postrašil. No, byl by za tu verzi radši, rozhodně, ale hlavní bylo, že se očividně dostane ven. A pravděpodobně za toto dostane slušně zdrbáno. Mohl by být jenom rád, když se mu povede Dragose přemluvit na trénink s klidně i Lilou, jen aby neskončil v dalším sklepě. To by byl pravděpodobně trest i pro další upíry okolo. Jakmile se nicméně otevřely dveře, oklepal hlavou, aby ze sebe dostal všechny ty negativní myšlenky.* Jau..nemůžeš být zticha, přece tě to nemůže ještě tolik překvapovat. *Zasyčel na civila, načež pohlédl na Dragose a potlačil tu chuť zděšeně polknout. Teď by ho rozhodně srát nechtěl, ne tedy víc, jak už určitě musí být. Rychle tedy kývl a obešel civila, na nějž během toho odcvrnkl pavouka, který se v dece schovával. Hold si to přebral párkrát v hlavě a postupně se jeho arachnofobie rozpadla, aspoň částečně. Stále takovou potvoru nemusel mít na sobě.* /Může nadávat aspoň pořádně? I ten kretén by bolel míň./ *Pomyslel si a sám bezmyšlenkovitě Dragose nato opravil.* Sebevražedného kreténa. *Ani to pořádně nepochytil a popravdě se tím vůbec nezaobíral. Prostě to nechal vyplout a staral se spíš o cestu ven, na níž se právě vydal. Nepotřeboval k tomu ani to pobízení. Akorát se více schoval do deky a vyťapkal po schodech nahoru.*
Nemyslím si, že jsi v takovém postavení, aby jsi mohl být drzý.. *Ucedí k Taylorovi, než se začne věnovat úpravě vzpomínek civila. Jakmile je se svou prací spokojen, tak se jeho pozornost vrací k Taylorovi.* Ano, to je asi poprvé, co máš pravdu a teď švihej nahoru, cretino.. *Ukáže mu rukou po schodech a vyjde za ním. Nahoře sundá z ramen plášť, přičemž si dává pozor na svou popálenou ruku.* Vem si ho. Schovej se celý a nevystrkuj ani nos. Je to tvoje nejlepší možnost momentálně. Portál je před domem. Vyjdeme hlavním vchodem. Na přechod se nemusíš soustředit, vezme tě rovnou k vile. Dveře do ní budou otevřené. Dej si pozor, ať ti během cesty nesklouzne z těla, jinak to bude dosti bolestivá smrt. Rozuměl jsi všemu? *Ujistí se Dragos, když se pohledem zabodne do toho Taylorova a začne hledat kudy se jde k hlavnímu vchodu. Drží se co nejvíc mimo dosah oken, ale i tak musí trochu mhouřit oči, neboť takové světlo je mu dosti nepřijemné. Když se dostane k hlavním dveřím, tak se pohledem do kukátka ujistí, že je portál pořád aktivní.* Fajn.. *Pronese, když kukátko zakryje a promne si oko, kterým se do něj díval.* Portál drží. Tak rychle jako poběžíš teď, jsi ještě neběžel. Plášť ti to dost ztíží, zaskočí tě to, i když tě na to teď upozorňuji. *Pronese ještě k mladému upírovi.*
*Stačilo jen pár slov a už na dobu neurčitou zmlkl, nechávajíce Dragose udělat svoje. Radši se věnoval útěku z toho rádoby vězení pojištěného slunečním zářením. Jakmile se nato ocitl nahoře, bez dalšího zbytečného komentování si převzal plášť a v rychlosti jej přes sebe přehodil, stavějíce se do pevnějšího postoje poté, co váhu kůže pocítil. Na informace pokýval hlavou a pro jistotu, kdyby ono kývnutí nestačilo, potvrdil to i slovem ve svém rodném jazyce.* Ja. *S tímto se rozešel za Dragosem. Kdyby přitom nebyl srab, mohl říct, že si cestu ven pamatuje, přičemž důvod, proč neutekl bylo světlo. Navíc jej předtím i nějakou chvíli hlídali.* Huh? *Uniklo mu, když si všiml, že Dragos opět promluvil.* Rozumím. *Řekl, načež se podíval na dveře a tentokrát už vážně polkl.* /Jestli z tohoto vyváznu vážně živý, asi se od Sashy, Morgana či Roberta na hodně dlouhou dobu nehnu./
*Přikývne, když mu Taylor potvrdil, že ho vnímal jak neverbálně, tak verbálně, načež dojde ke dveřím a vše znovu zkontroluje a vysvětlí Taylorovi.* Dobře.. Ustup od dveří.. *Přikáže mu.* Ještě krok.. *Instruuje ho, když vidí, kde Taylor zůstal stát. Když i Dragos nazná, že Taylor bude po otevření dveří mimo sluneční světlo, tak dveře odemkne a pak otevře dokořán. Do místnosti se vlije sluneční světlo a Dragos přimhouří oči. Portál víří dva metry před vchodem do domu ve slunečním světle.* Běž. A nezastavuj se. *Přikáže Taylorovi a počká, až bezpečně proběhne portálem. Pak se nadechne a do slunečního světla vběhne sám. Intenzivní bolest ho začne spalovat okamžitě. Kůže mu začne rudnout a po chvíli se některá místa začnou pálit, když skočí do portálu.*
*Pouze kývl, načež tedy odstoupil dál, čekajíce na to, co přijde poté. Samozřejmě si u toho neodpustil další polknutí, přesvědčujíce se v hlavě, že to bude v pořádku. Kdyby to jen věděl napevno. Nyní prostě musel běžet, což poté, co odstartoval, zjistil, že není s pláštěm opravdu tak lehké, jako bez něj. To by se už však nedostal nikam. Leda do pekla. Snažil se tedy, aby mu nesklouzl z těla, což se mu vesměs i dařilo, zezačátku. Proběhl portálem, následně se už blížil k vile. Bylo to jen kousek od ní, když mu plášť lehce sklouzl a naneštěstí, leč naštěstí zároveň, to odnesla „pouze“ jeho bosá noha. Přinutil se však, se skousnutým, dostat se nejprve do vily, kde se mimo světlo složil na zem a se zděšeným pohledem se podíval na ne zrovna krásně spálenou nohu.* Scheiße! Das ist Schmerz... (To je bolest) *Zasyčel, načež ze sebe vydal i zakňučení.*
*V portálu byl snad jen sekundu, ale i tu pitomou sekundu dokázal Dragos ocenit, než jej to vyplivlo před vilou. Vklopýtal dovnitř do stínu a zhroutil se na podlahu. Malachai mezitím venku uzavřel portál a vlezl rovněž do vily, zatímco za ním dva upíři rychle zavřeli dveře.* Είσαι ηλίθιος.. *Je mu oznámeno od Kaie, když si popáleného upíra prohlédne od hlavy k patě.* Sklapni, Samaelsone. *Zasyčí na něj Dragos. Těžko říct, zda to bylo zasyčení od bolesti nebo nasrání, že si to vůbec dovoluje komentovat.* /Asi mu utáhnu obojek./ Nečum tak a pomoz mi na nohy.. *Vyplivne na něj ještě vyčerpaně.* Au! Trochu míň šetrně by to nešlo? *Zavrčí, nad čímž čaroděj protočí očima a k Dragosovi přistoupí ještě jeden z upírů, Alasdair z jeho kliky, a podepře Dragose z druhé strany.* Taylore, žiješ? *Zeptá se mladšího upíra, který byl v podstatě příčinou jeho popálenin.*
*Upíři i čaroděj okolo mu byli poměrně šumák. Staral se akorát o to, jak se má nyní postavit, dokud si nevšiml, že se dovnitř dostal i Dragos, načež byly dveře do vily uzavřeny. Okamžitě se na něj podíval. Okamžitě přitom začal litovat toho, že vůbec šel ven.* /Kdyby sis dával pozor, nemusel by nyní tak trpět./ *Pověděl mu hlásek v hlavě, přičemž na moment zavřel oči, pro své uklidnění se zhluboka nadechl a vydechl. Přestože dýchat nemusel, tohle jej zvládlo v menší míře vrátit do reality a přinutit jej přestat vnímat ty hlasy v hlavě či negativní myšlenky, co jej občas přišly postrašit.* Ja. *Odpověděl opět jednoslovně v rodném jazyce, vydajíce ze sebe nejprve zasyčení, tak i následně zakňučení. Ty zranění Dragosovi vůbec nezáviděl.*
Fajn.. *Vyplivne s bolestivým výdechem, jak se po šoku začaly zranění hlásit o slovo.* Hör auf zu jammern! Du hast nur eine Verbrennung am Bein. *Zavrčí na něj otráveně, když jej sjede rychlým pohledem.* Doneste mu někdo krev a vemte ho do jeho pokoje. Kai ti pak donese nějaký lektvar. *Vydá rozkazy, než zase bolestivě zasyčí.* A vy mě nějak dostaňte nahoru.. *Pronese tiše s výdechem a velice bolestivě začne s pomoci Kaie a Alasdaira stoupat do patra.*
*Pouze si skousl ret, kývl a jazyk už držel za zuby. Ano, měl co říct a tak nějak i doufal, že by mu dal vůdce aspoň trošičku za pravdu, no raději už nevydal ani hlásku. Maximálně zakňučení či zasyčení, když přišlo na stávání, aby se dostal do svého pokoje, samozřejmě s pomocí.* /Kdo si tu stěžuje? Je normální zakňučet, když něco bolí. Je to přirozená reakce. Navíc fyzické zranění je jedna věc...to, jak celá událost ovlivní psychiku, je něco dalšího./ *Proběhlo mu hlavou, když se po nějaké chvíli dostal do svého pokoje.*
*Když dorazíte před klub, je ještě oficiálně uzavřený, jak to tak bývá při slavnostních otvíračkách. Před ním je rudá stuha, která čeká na přestřihnutí svými majiteli, kteří zatím zůstávají opodál od dění, než přijdou hosté, ať ti přímo zvaní nebo ti, které zaujala dnešní akce. Nad vchodem neonové písmo hlásá název jazzového klubu “Mirabilis” a budova má zatemněná okna pro komorní atmosféru uvnitř. Sem tam se zableskne, jak si paparazzi pořizují záběry do článků o otevření nového podniku ve městě, sem tam si někdo šušká o tom, kdo je vlastně spolumajitel Jason a zvědaví lidé bez skutečné odpovědi teoretizují všemožnými nemožnými směry, zatímco se přidávají další a další účastníci této události. A kdyby se někdo chtěl snad předčasně podívat dovnitř, po stranách dveří stojí dva vyhazovači, jakoby si z oka vypadli, až na délku vlasů - jeden je má sotva k čelisti a spíše vlnité, zatímco druhému v prstýncích padají až k lopatkám a zpočátku stejně tmavé u kořínků světlají směrem ke konečkům. Postavu oba dva mají mohutnou a vysportovanou, jsou impozantní a působí snad až zastrašujícím dojmem, který připomíná, že je nutno prokázat se při vstupu platným ID, v případě nezletilého se zletilým doprovodem si nechat kolem zápěstí připnout svítivě růžový nebo zelený náramek, aby obsluha věděla, že zletilí skutečně nejste. Vlkodlaci, stejně jako upíři, dokáží z pachu vyhazovačů poznat stejně dobře, že jde o vlkodlaky, kdo se pokusí užít magie, velmi záhy zjistí, že aby byli ve své práci efektivní, tak mají nejeden ochranný předmět proti jakékoliv magii.* //PROSÍME HRÁČE POUZE O PŘÍCHOZÍ POSTY A POČKAT NA POSTY MERITRISS, JASONA A VYPRAVĚČE, PAK BUDETE MÍT VOLNOU INTERAKCI, DĚKUJEME
*Prial si nejako svojmu priateľovi pomôcť, a tak keď videl oznamy, že sa bude otvárať nejaký nový jazzový bar pod menom Meritriss Blake, rýchlo nastražil uši, a zistil si čo najviac to šlo. Následne pribehol za svojou láskou, aby mu všetko zreferoval so širokým úsmevom na perách.* Samozrejme, že celú dobu budem pri tebe, a len čo sa ti bude chcieť odísť, pôjdeme. Ale nechcel by si vidieť Meritriss? A zrejme tam bude hudba. *Povie mu so širokým úsmevom cez celú tvár, kým sa v skrini snaží nájsť svoju jedinú čiernu košeľu a elegantnejšie nohavice, ktoré použil už pri bankete čarodejov a na oslave Hirama. Natiahne k svojmu priateľovi ruku, aby ho podporil dotykom, a ešte než sa dostanú pred miesto otvárania baru, mu ponúkne, či by si s ním zapálil, aby sa mu trochu uvoľnili nervy.*
*Na slavnostní otevření nového klubu se čarodějka nedočkavě chystala již nějaký týden. Nemohla si jej nechat ujít, ačkoliv jazzová hudba nespadala mezi její favority. Byla to však společnost, do které se toužila opět zapojit a zanechat po sobě první oficiální dobrý dojem. V betonové džungli se již po pár osamocených procházkách dokázala orientovat, byli to však její obyvatelé, kteří byli zahaleni mračnem neznáma. Chtěla si odpovědět na otázku, jací jsou. Chtěla nalézt nové známosti, a kde jinde lépe hledat, než na místě, o kterém se mluví i v těch nejvzdálenějších koutech New Yorku.* *Na místo byla dopravena svým osobním řidičem v bílém autě, který ji posléze galantně otevřel dveře a nechal ji vstoupit do narůstajícího davu napjatých návštěvníků. Držela si odstup, stála opodál, narovnaná a s rukama jemně spjatýma dohromady. Byla si vědomá své doslova chladné aury, proto nechtěla vzbuzovat příliš pozornosti. Nebo ještě lépe - krást ji pořadatelům této akce. Nebylo totiž jednoduché si nevšimnou ženy, která svým vzhledem připomínala bílou dámu ze zámku a lesku, který se odrážel od její ledové pokožky.*
*Dnešný deň sa necíti najlepšie. Bolesť, čo ho obopína, vždy ustupuje pri zobudení a zosilňuje, čím viac svetlo zachádza za obzor a nahrádza ho noc. Drží sa v úzadí, aj keď svoju prácu nevynecháva, no robí iba to, čo je nutné. No dnes nie. Dnes ostal doma a tak ani nečaká, že sa niekam vyberie. Učupený na zemi mieša dve bylinky, ktoré začali začiatkom júna kvitnúť, aby z nich vytvoril niečo nové, experimentoval a k tomu si aj uvoľnil hlavu. Nemá chuť a čas premýšľať, iba náhodne pridáva ingrediencie, zatiaľ čo sa opodiaľ zohrieva výťažok harmančeka a medovky. Miestnosť po tom rozvoniava ako čaj a upokojuje jeho zmyzly, keďže Lóni sa ešte nevrátil domov. Len čo sa však ozve zvuk krokov, hlas jeho milovaného opodiaľ a zacíti jeho prítomnosť, zdvihne hlavu, ihneď odloží svoju prácu bokom počas vstávania a podíde k nemu tak blízko, aby mu mohol darovať bozk na líce. Ledva sa pozdraví a už si vypočuje návrh na akciu, ktorú by dnes mohli skúsiť. Hruď mu pri tom stiahne.* Bude tam… veľa ľudí. *Zaznie najskôr od neho a vráti sa k svojim bylinkám, no namiesto toho, aby pokračoval, ich zdvihne a uloží na stôl, o ktorý sa oprie. Zatvorí oči a predstaví si tú scénu.* /Pred toľkými sa nič nemusí stať, že?/ *Pomyslí si cez prsteň smerom k Lónimu, jemne sa mu chveje ruka, ale aj tak sa pousmiaty otočí, nechávajúc tak vyplávať aspoň na chvíľku časť svojej ľahkej, nevinnej duše.* Tak dobre. Ale… nechcem ťa obmedzovať. Ak… si budem istý a nebudem sa báť, môžeš ma nechať pri bare alebo ma necháš tancovať? Len… aby si bol aj s ostatnými. Triss ťa iste rada uvidí. *Prenesie pokorne a tiež podíde zo skrine. Jeho oblečenie nebude vôbec tak slušné, košeľu si na seba nedá, iba rolák s krátkym rukávom a voľné nohavice, pôsobiace, akoby boli vyrobené z vody. Vlasy si nechá padať po stranách a vrkoč, čo si stihol doobedu spraviť, je síce už trochu vyťahaný, ale nechá si ho. Chce ísť bosý, ale previazané topánky si vezme na rameno. Je nepokojný, keď kráčajú mestom, nevie vnímať iba radosť samostatne, čo v ňom aspoň trochu zosíli pri uvedomení, že so svojim priateľom kráča po vonku a idú sa zabaviť, ale aj paranoja vzadu jeho hlavy trošku kričí. Tlačí sa k boku blondiačika a ruku mu zoviera skoro železnou silou.* Uhm. *Vystrašene prikývne na návrh, aby sa uvoľnili, a nechá Lóniho tentoraz, aby vybral a zapalil marihuanu, aby si poriahol prvý a on sa k nemu mohol pridať, sem-tam zazerajúc na o niečo vzdialené slávnostné miesto.* /Zvládneme to. Zvládneme. Nič sa vám nestane. Lónimu sa nič nestane./
*Zabudol, že to Triss sľúbil, no stihol si spomenúť dostatočne skoro na to, aby to ešte včas stíhal. Teda, doplo mu to vo chvíli, keď v tréningovej miestnosti cvičil boj s jednoručným mečom, a tak si mohol vyčistiť myseľ od ďalších vecí, nad ktorými posledné dni uvažoval. A to spomenutie si prišlo ako blesk z jasného neba, až na to nebol pripravený. Preto sa aj rovno poponáhľa do svojej izby, odpratajúc používanú zbraň do zbrojnice len tak ledabolo, aby nebola pohodená v miestnosti pre tréningy. Vyberie si zo skrine košeľu, ktorú síce neoceňuje, ale vie, že oblek si na také otvorenie bude vhodné vziať - už len tým, aby nepriťahoval zbytočnú pozornosť - o to sa dostatočne dokáže postarať jeho skoro dvojmetrová výška. A priateľstvo s Triss. Nemá totiž v pláne nadväzovať nové “známosti”, ide tam iba kvôli nej, aby sa necítila, že na ňu zaneviera a aby ju podporil. Tmavomodrý oblek je asi dostatočný na to, aby sa cítil ako tak v pohodlí a mohol avoje kroky nasmerovať k miestu otvárania. Keď skontroluje čas na mobile, vydýchne si, že je ešte dosť času a jemu sa tak nebude Triss posmievať za jeho pokrytectvo, že prísne očakáva dochvíľnosť od ostatných a sám to nedodržiava. Preto len čo dorazí, nakrčí nos.* /Však som mal podsveťanov čakať./ *Napadne mu a radšej sa postaví pomimo, prekrížiac si ruky na hrudi, aby bolo dokonalo jasné, že nemá najmenší záujem sa rozprávať, tak typicky pre neho. Zamračený výraz a pohľad, zabodnutý na dvoch mužov z ochranky sú taktiež prejavom toho, že sem neprišiel klábosiť o počasí a ani že by vôbec prišiel, keby ho o to Triss nepožiadala.* /Že ja sa ňou stále nechám ukecať. Toľko ľudí som nečakal./ *Napadne mu a naozaj si teraz príde, že musí nahodiť svoju formálnu masku, ktorú musí aspoň ako tak využívať na loveckých stretnutiach a plesoch - a to dúfal, že sa tomu môže vyhnúť.*
*Prv sa za ne obávať, že nakoniec to asi nebol až tak dobrý nápad, ale len čo nakoniec počuje súhlas, rozžiari sa ako slniečko, a nevie sa prestať tešiť. Prial si, aby si obaja skúsili aspoň na pár hodín oddýchnuť, a nájsť niečo nové, a keďže na toto nebol ani jeden zrejme veľmi zvyknutí, tak by im to mohlo priniesť to niečo nové, čo potrebovali.* /Teda, Tanoia asi v minulosti chodieval do hudobných barov...ale už dlho nebol, no nie? Aj to sa ráta./ *Pokorne počká, než sa jeho fér vychystá, a potom už vyjde smerom k miestu, kde sa mala akcia konať. Bolo to viacero ľudí, preto najprv Tanoiu stiahol bokom do blízkej uličky. Síce odtiaľ nebudú to vítanie tak dobre počuť, ale aspoň sa mohol Tanoia v kľude obuť a mohli si zapáliť.* /Kebyže si budeš chcieť ísť zapáliť niekam von aj počas toho, tak mi daj len vedieť, dobre?/ *Snaží sa vytvoriť čo najlepšiu atmosféru pre svojho priateľa, a tak zapáli menší zapaľovač pod domácky spraveným jointom, načo si poriadne potiahne a priloží ho k férovým perám.* Inak, potom by sme mohli ísť určite za Meritriss aj spolu, ak by mala čas. Rád by som jej poblahoželal k otvoreniu, a dlhšie som sa s ňou už nevidel. *Snaží sa hovoriť tak, aby stiahol Tanoiove myšlienky k sebe, k tomuto miestu, aby sa nestrácal v minulosti.*
*Zapomněl Nate? Možná. Spěchá na otevíračku přímo z natáčení? Pravděpodobně. A musel uplatit Tinu dalšíma knihama, který nemá kam dát, aby hlídala dvojčata? Stoprocentně. Vzhledem k tomu, že sem míří přímo ze studia, tak má na sobě sice slušné, ale zároveň komfortní oblečení, takže do davu rozhodně nezapadá, neboť má na sobě černé rifle, tričko s motivem loga ACDC, až na to, že místo zmíněných písmen jsou tam písmena ADHD, a přes tašku přes rameno má přehozenou černou koženou bundu (ráno ještě byla zima a Nate nezvážil odpolední vlnu veder). A aby byl upřímný oblek by si na sebe stejně nevzal, i když si byl jistý, že za tenhle přístup ho Triss stejně upřímně zdrbe. Dorazí úmyslně za zády paparazzi, aby na sebe nepřitahoval pozornost a očima se zaměří na Triss kousek od vchodu, přičemž si zkontroluje čas na mobilu.* /Pff.. Na minutu přesně o minutu pozdě.. To se dá../ *Převrátí pro sebe očima.*
*I když byl pro ni den celkem náročný, tak se rozhodla, že na otevírání Trissina klubu zajde, nejen, že ji dlouho už neviděla, ale bylo dobré znát místa, které nejsou zas tak daleko od její práce. Pomalu šla než narazila na první lidi, necpala se nijak dopředu, spíše naopak, ustoupila o krok a čekala na slavnostní otevření. Jelikož šla přímo z práce, tak si jen rozpustila před stanicí vlasy, ale stále na sobě měla své kanady, černé kalhoty, tmavě modrou košili, přes kterou měla přehozené opět černé dámské sako. Přes pravou ruku měla přehozenou svou kabelku, ve které se mimo odznaku, se vyjímal i její mobil, klíče od služebního auta a do jejího bytu, zároveň v ní byla i kapslička s náplastmi, která se tam vzala od někud, kde ani sama nevěděla. Chvíli se rozhlížela okolo, ale nakonec ji to přešlo a jen koukala na stuhu a čekala.*
*seděl na samotce v decaku. Opět. Zase se musel porvat s Jirkou.* Pitomec jeden sere mě jak zm- *v klení ho ovšem zastaví pracovnice, která má Chuana na starosti, a která taky zaklepala na jeho dveře.* Pokud jsi už přestal nadávat. Nezapomeň že máš jít na otevíračku toho jazz baru nebo čehosi. *Řekne mu s klidem.* A dáte mi zpět můj mobil? *Zeptá se ale pracovnice se jen zasměje.* Dobře ale uděláme dohodu. *Řekne mu* Jakou? *Chuana by to moc zajímalo protože nechce aby mu někdo šahal na JEHO věci* Musíš se tam socializovat *řekne. Tohle byl pěkně zahraný tah. Ona dost ví že Chuan se moc nespecializuje.* Vidím že z našich partiček šachů jste se naučila dávat dobré podpasovky *vzdychne* Nu což dobrá přijímám *pracovnice se jen usměje* Hele uděláme to takhle. Já ti dám mobil a budu ti věřit. Ty zase neřekneš že jsem ti v tom baru dala prostor ok? *Tohle se zase Chuanovi líbilo a tak si podali ruce* Ale nezapomeň žádné bitky. No jo já vím co se dnes stalo. *Chuan se zasměje a vezme si jeho nejoblíbenější oblečení. Říká mu oblečení na přemýšlení. Ve skutečnosti se jedná jen o roztrhané triko a kalhoty. Je mu to pohodlné. Nakonec tedy nastupují do auta a Chuan už se nemůže dočkat.* Ty se dost těšíš co? *Zeptá se ho* Jo *po chvíli cesty která pro Chuana trvá věčně se dostávají na místo* Tu je dost lidí *řeknou oba zároveň Sociální pracovnice jen Chuanovi otevře dveře* Tak pojďme počkáme co to tady bude *Chuan jen vystoupí a už vyhlíží Triss. Místo ní ale vidí pár tváří, které poznává a také slušně oblečené lidi co vyčnívají z davu. Chuan se také snaží vyhnout paparazzi. Když vyhlíží Triss zjistí že není k nalezení ale k nalezení jsou jistě dvě gorily co střeží vchod* Tak tohle bude vážný *zabrbla si. A jelikož je Chuan agresivní tip moc je nebere vážně. Spíš jen tak kouká s nezaujatým výrazem na ně*
*Malá zastrčená brooklynská ulička zeje prázdnotou. Náhle se v ní začnou seskupovat stíny, na stěně se objeví krvavé kapky, co si líně putují po stěnách k zemi. Tyto cestičky vytvoří tvar dveří a hluboký stín mezi nimi tomu dodává nepříjemný dojem. Z nejhlubšího stínu vyletí ruka od krve a posléze prochází její majitel. Černovlasý čaroděj má na sobě bílou tuniku a černé kalhoty. Ve tváři pobavený úšklebek a v očích šílenství.* Hore! Det er varmt her! *Začne nadávat. Zruší portál z labyrintu, kde si chvíli hrál. Kouzlem ze sebe dostane krev a začne přemýšlet, kde by mohl splašit něco lepšího než to, co má. Vyjde z uličky. Silně znechucen. Rozhlédne se a opět je silně znechucen. Vrátí se do uličky a změní se na kočku.*/Sice jsem v téhle podobě z toho počasí unavený, ale co se dá dělat. /*Černý kocour se prodírá uličkami dokud nedojde k místu, kde je sekáč. Promění se zpět a vejde dovnitř. Tam na sebe vezme lehkou černou košili s krátkým rukávem a docela příjemné rifle. Pak si vezme sluneční brýle. Pak dojde ke kase. Usměje se na prodavače, poklepe na desku několikrát a odejde. Malé kouzlo na elektroniku a na prodavače. Spokojeně si odejde a zamíří si to někam, kde je živo. Nudí se. *Sakra a to tu jsem jen pár minut... Ah nejradši bych šel za svou pijavičkou.... Ten musí nádherně chladit. *Povzdechne si a všimne si nového podniku a že tam je živo. *Hmm...* Usměje se a zamíří si to tím směrem. Doufá, že tam bude něco chladného. Navíc se svými jizvami vypadá jako malý gangster, co tam jde vyhlížet někoho na okrádačku.*
*Triss měla bílé šaty, s dlouhými lehce nabíranými rukávy, které sahaly skoro ke kolenům a měly hluboký, ale uzavřený výstřih, který odhaloval jedině žlábek mezi ňadry, v pase byly obepínavé a až sukně byla volná. Stříbrné střevíce s páskem, který se omotával skoro do půlky lýtek a vlasy měla rozpuštěné. Poměrně výjimečně měla rudou rtěnku, lehce udělané černé linky a řasenku, každopádně jinak nevyčnívala a elegantně - i když ne zcela úmyslně - se sladila s Jasonovou stejně jednoduchou a formální barevnou paletou.* Tak po roce jsme to zvládli zrealizovat. *Nadhodí jeho směrem vesele a lehce jej zachytí za rámě, když se blíží jejich čas, aby vystoupili na druhou stranu pásky, kterou měli prostřihnout a vpustit hosty do svého prostoru.* Splníme ti sen. *Volnou rukou ukáže směrem, kde je pomalu už očekávali jakožto výzvu k tomu tam zamířit a klub konečně otevřít. Trochu netrpělivě a vzrušeně mu stiskne ruku v očekávání, jak na to budou reagovat ostatní. Jí se interiér a celková atmosféra uvnitř velmi líbila a co se týče zaměstnanců, měli vyloženě rasovou různorodost - vlkodlačí vyhazovače, civila a vílu barmanku, civila a čarodějku obsluhu a upíří šéfkuchařku. A když odhodili vlastní rasové předsudky, byli dost stmelená parta a Triss se to líbilo, protože tam byla skvěle vyvážená rasová zastoupenost vlastně. I nyní jí to vytvoří na rtecch spokojený úsměv, kterým už počastuje čekající účastníky, kteří s nimi přišli oslavit tento den a událost. Vesele jim zamává.*
*Jason si na sebe vezme to, co nosí v podstatě při každé návštěvě lidského světa. Oblek. Chvíli zvažuje, že si vezme něco upravenějšího, v druhou chvíli něco víc jazzového. Rozhodne se však pro klasiku v podobě černého obleku s bílou košilí, u které nedopne knoflíčky u krku. Nechce si brát červenou, aby nesplynul s červenými koženými sedačkami v novém klubu ani jinou barvu, která by se mohla s interiérem nějak bít. Stejně jako na královské akce se rozhodne přijít “fashionably late,” aby nestál jako blbec frontu před zabarikádovanými dveřmi. S Triss měli domluvený sraz dále od dění, protože mezi podsvěťany by oba přitahovali pozornost a mezi lidmi zase není moc nenápadná všestranný miláček showbussinesu Triss. Dají si tedy oslavný drink na to, že se jim konečně podařilo zrealizovat společnou vizi a čekají, než jim dá jeden z Jasonových špehů vědět, že je čas. Případně je jasně daný čas, na který tam zkrátka dorazí.* /Tak jdeme na to./ Jsem na nás pyšný. *Usměje se na ni a vydá se s ní z boku ke dveřím, před kterými je páska připravená k přestřihnutí. Na její další slova jen přikývne, protože už nejsou sami a na úsměv již není prostor. Uvnitř se ale moc těší na to, jak se dnešní večer vyvine.* Málem bych ti zapomněl říct, že vypadáš překrásně. *Zašeptá jí ještě před tím, než si odkašle, aby přitáhl pozornost.*
*Jason s Triss dorazí až k pásce a po pár slovech o tom, jak se zrodil nápad a sen při posezení v čajovně a začala realizace toho všeho a všechny tak vítají u naplnění jejich snu a měsíců práce, se konečně dostane na přestřihnutí pásky, po které jsou všichni vyzváni vstoupit a užít si první večer, kdy je klub oficiálně otevřený.* *Když vstoupíte dovnitř, spatříte hned naproti sobě krásný bar, za kterým se div neprohýbají poličky s alkoholem. Za barem příjemným úsměvem a pokývnutím vítá Mike v bílé košili, černé vestě a utěrkou přes rameno. Ve stejném ohozu, ale přesto jaksi svůdněji vedle něj leští skleničky Sophia. Po pravé straně od dveří se nachází elegantní červené sedačky vždy s tak akorát velkým stolkem, aby se na něj vešlo více než jedna sklenička (je možnost objednávky jídla), ale zároveň nezmenšoval taneční parket hned před sezením. Sezení, taneční parket, pódium. Dnes večer je na pódiu jak jinak než jazzová kapela, ale tím se nenechte zastrašit- máte-li chuť si s nimi zajamovat, jistě budou pro! Na pódiu je vždy několik volných nástrojů přesně pro tyto účely. Pokud se vydáte od dveří vlevo narazíte na pohodlné gauče podél celé zdi, švédské stoly a pyramidu ze šampaňského. Dále vlevo se dostanete do místnosti, která je až po strop nacpaná nejrůznějšími knihami a uprostřed je nemalý stůl na poker a kulečník. Celý klub je intimně osvícený ozdobnými křišťálovými lustry. Energie v klubu je tak akorát na užití si příjemné hudby, sklenky bourbonu a doutníku. Reflektuje krásy New Orleans, které si Jason leta zpátky oblíbil na svých cestách.*
*Poslouchala slova pořadatelů s lehkým úsměvem na tváři. Nebylo těžké spatřit, že sny, které oznamovali publiku, vycházely přímo ze srdce. Jakmile se páska rozpůlila na dvě poloviny a spadla k nohám prvních příchozích, nepřipojila se k potlesku vzhledem k její situaci. Namísto toho se však její úsměv více rozjasnil, načež se připojila do fronty a již brzy stála uprostřed útulného podniku. Její červené oči kmitaly prostorem, z jedné drobné výzdobě k druhé, načež ji pohled spadnul k pódiu, odkud se již rozeznívala jazzová muzika. Chvíli jí trvalo, než svou mysl přinutila k milování takové melodie, a dopomohla si i svým prvním přípitkem tohoto večera. Byla tedy jednou z prvních, co zaujala místo u baru. Ale nezdrží se zde dlouho, svou pozornost upínala k přítomným. Četla z jejich tváří, kriticky hodnotila jejich volbu oblečení, zkrátka hledala někoho, s kým prohodí svá první slova.*
*Je rád, že je s ním Lóni.* Vyzeráš prekrásne. *Zašepká k nemu, keď sa jemne nakloní a nemôže z neho spustiť zrak. Skoro mu v ňom poskakujú ohnivé iskierky, keď si potiahne z jointu svojho partnera a dym z úst vydýchne pomaly a blažene.* /Už je tu Triss. Pozri, aká je pekná v tých šatách… a … je tam aj férsky kráľ./ *Presunie svoje myšlienky Lónimu a díva sa na muža vedľa Triss, ktorého kedysi tak zvodne balil. Kedysi predtým, než spoznal skutočnú osobu svojich snov, osobu, čo miluje. Zadíva sa na neho.* Tiež som sa s ňou nevidel dlho. Až príliš. *Zaznie od neho potichšie a nalepí sa k Lónimu bližšie, zakvačí sa o jeho ruku a pobozká ho na líce.* Kým budeš so mnou, bude to v poriadku, však? *Opýta sa, aby mal potvrdenie, že sa nemusí strachovať, že je pripravený byť aj na verejnosti, medzi ľuďmi, dokonca aj medzi mužmi. Tí ho podivne desia - a valstne to ani nie je divné, je to nad mieru jasné.* /Nesmieš… sa ich báť. Nikto z nich ti neublížil, dokonca ani Jason, pred ktorým… si sa nesprával najslušnejšie./ *Napadne mu zahanbene a kútikom očí zaznamená anjelsky krásneho chlapca po svojom boku.* /Mám jeho. Mám jeho. Jeho./ *Akoby mu doteraz tá myšlienka nenapadla, ale pocíti tak silnú zamilovanosť, až mu telom prebehne teplý prúd a zastaví sa v jeho srdci. Nechce sa mu obúvať, ale musí, a tak si na bosé nohy nasunie svoje topánky, ktoré aj tak až tak cez široké nohavice nevidieť. Zhlboka sa nadýchne a potiahne Lóniho smerom k vchodu do podniku. Stiahne ho až k Triss, na ktorú sa usmeje a pristaví sa.* Ahoj, ja… vyzeráš výborne. *Pochváli a žiarivo sa usmeje, aj keď každá osoba, čo prejde poza jeho chrbát, mu vyvoláva na zátylku zimomriavky a stále sa musí obzerať, akoby medzi ľuďmi mohol zahliadnuť tých mužov z tej noci. Zhlboka dýchať, aj keď navonok môže vyzerať v poriadku. A to ho sťahuje do mysle o to viac, preto sa bokom ešte silnejšie natisne na svojho priateľa.*
*Len čo sa zjaví Triss po boku kráľa Zimného dvora, nakrčí obočie.* /Tak o tom, že má spolumajiteľa, mi asi nepovedala. Achch, tí podsveťania, dnes ich tu bude ako nas*ato, samozrejme./ *Otrávene si prehrabne vlasy a prekrúti očami, nevzrušene sledujúc celú oslavnú ceremóniu otvorenia. Vie, že tam dnes bude veľa alkoholu a nie je si istý, či sa zdrží dlho, zároveň sa cíti, akoby to bola jeho povinnosť byť tam ako ochranka naviac - byť políciou tieňového sveta má svoju daň.* /Uvoľni sa./ *Prenesie si otrávene, sťažka vzdychne.* Tak fajn. *Zašepká si, vloží si svoje veľké dlane do vreciek nohavíc a pomaly sa vyberie k Triss, pri ktorej sa však zastaví mužský pár blondiaka a kučeravca.* /Ježiš, keby tá nepoznala polovicu New Yorku, tak nikoho./ *Pomyslí si a zastaví, snažiac sa zachytiť Trissin pohľad medzi ostatnými. Vie, že Triss bude tento večer rozprávať s väčšinou ľudí, takže bude pri nej postávať a tváriť sa, že ho vôbec niečo z toho zaujíma.* /Aspoň to nebude jedna z tých hlúpych povoľných mladíckych párty, kde sa mládež zhúli a bozkáva sa v boxoch a na záchodoch, prinajlepšom./ *Napadne mu nezaujato a podíde ešte bližšie, no dosť ďaleko na to, aby bolo jasné, že nejde Triss otravovať dovtedy, kým nebude voľná aspoň na to, aby sa jej pozdravil.*
*Hrejivo sa na nakoniec nie jediného féra usmeje.* /Nečakal som, že sem príde aj férsky kráľ. Nie sme teda oblečení menej, než by sa patrilo?/ *Začne sa obávať, a pokukuje po neznámom vyššom mužovi, ako keby z neho mohol vyčítať, či mu dá poza ucho za to, že si nepriniesol viac než košeľu.* Poďme za ňou. Náhodou ju už potom ani nenájdeme. *Podotkne, keď si všimne, ako sa to začína plniť ľuďmi. Najprv celá plocha pred barom, ale tá sa rýchlo presuva dnu, kde bude teda plno tiež. Pevne stisne Tanoiovu ruku. Bol ochotný pre jeho ochranu spraviť hocičo. Aj kebyže má mať z toho problémy.* Bude to v poriadku. *Sľúbi mu rovnakými slovami, akými to povedal aj Tanoia, aby ho uistil, a ide k MERITRISS, na ktorú sa hneď usmeje.* Nikdy som na tebe nečakal biele šaty. Vyzeráš ako šľahačka. Lebo si vždy veľmi sladká na všetkých. *Povie spokojný so svojím komplimentom, a obzrie sa na muža vedľa nej. Zblízka sa mu kráľ zdal ešte strašidelnejší. Ako keby z neho vychádzala nejaká aura, ktorá jasne naznačovala Lónimu, že má navrch. Objíme Tanoiu jednou rukou okolo pása.* Prišli sme ťa sem dnes podporiť, a chceli sme sa uistiť, že si v poriadku, že si sa priveľmi pred otváraním nenamáhala. A mohli by sme sa niekedy stretnúť, čo povieš na to? *Jeho tón bol veselý, ale zároveň aj pokojný vďaka marihuane v jeho systéme. Obzrie sa, a keď za nimi vidí nejakého nahnevaného blonďáka, rozhodne sa radšej Triss už viac neotravovať.* /Je to lovec. S ním by som si problémy robiť nemal./ Keby niečo, nájdeš nás vnútri. *Povie nakoniec ešte MERITRISS, a vojde dnu, aby si u baru objednal colu a niečo Tanoiovi.*
*Když se klub otevře, tak Nate ještě chvíli počká, než se prosmýkne dovnitř. Možná ho kamery zachytily, možná ne, ale rozhodně s nimi neztrácí čas. Uvnitř se rozhlédne po interiéru a kousek se projde, zatímco se lidé usazují ve skupinkách a začínají se bavit. Když jeho oči prošmejdí každý kout, tak vyhledá pohledem Triss. Tanoiu neviděl od Remiho rozlučky, takže vlastně i uvítal, že by ho pozdravil a toho druhého neznal, ale nebylo to pro něj překážkou. Než se však skrz dav prokouše k Triss, tak oba míří od ní pryč a nahrazuje je někdo jiný. Tuhle tvář Nate taky zná, ale jeho výraz už není tak přívětivý jako u těch dvou tváří předchozích. Otráveně a trochu znechuceně si odfrkne a místo za Triss zamíří k baru pro skleničku alkoholu.* /Kdo ví, jak dlouho tam ta lovecká parodie na Justina Biebera bude oxidovat../ *Triss pozdravit chtěl, ale ne za přítomnosti jednoho z těch pokrytců.*
*Jakmile uviděla u pásky Triss, tak ji koutek úst málem vyjel nahoru, nakonec ale byla viditelná jen maska, kterou nosila na obličeji většinou. Jakoby spolu s jizvami na jejím obličeji ztuhly i mimické svaly.* /Musím ji pak jít pozdravit, dlouho jsme se neviděly./ *Neměla ale v plánu se za ní hned hrnout, věděla, že když je teď majitelkou klubu a většina lidí tady přišla právě proto aby klub poznala, tak budou chtít mluvit jak s ní, tak i tím druhým. Proto počkala, než se lehce uvolní vstuo a sama prošla dál do klubu. Když procházela kolem vyhazovačů, tak si je pečlivě prohlédla, na takových místech je dobré si pamatovat kdo může být tvůj nejlepší přítel a nebo i nepřítel. Na druhou stranu tohle byl bar někoho, koho by dokonce zvládla i nazývat přítelkyní, takže tady nemusela být tolik napjatá, ne jako v pandemoniu. Ve chvíli kdy vejde dovnitř, tak se minutu jen rozhlíží, celková atmosféra jí sedí a tak nemá chuť otočit se na podpatku a odejít. Zahlédne pár červených křesílek, do kterých má v plánu si sednout, ale nakonec prvně zamíří k baru aby si mohla něco objednat. Na suchu se jí tady sedět nechce.*
*čeká nějakou chvíli mezi davem lidí a pomalu ho to tu přestává bavit* Co se děje už nuda? *Zeptá se ho pracovnice a podá mu jeho mobil* Zkus se dnes socializovat. Vím moc dětí tu není ale s dospělými se i bavíš ne? *Chuan kývne a vezme si mobil. Potom najednou spatří Triss s nějakým mužem kterého nezná. Poslouchá příběh o tom jak byl bar vybudován. Koukne na sociální pracovnici a ta zaujatě poslouchá. Když konečně skončí přednáška a páska se přestřihne. Chuana doslova zadupe několik lidí jen aby se protáhli. Pracovnice mu jen pomůže nahoru* Moc slušné oblečení sis nevybral *řekne mu a postaví se s ním do řady. Když konečně dojdou k jedné gorile. Tak si ho prohlédne skeptickým okem a nakonec mu podá pásku* Na co to potřebuju? *Zeptá se podezíravě Chuan* Jsi nezletilý to ať pracovníci ví že nesmíš alkohol a podobně *odpoví mu. Chuan jen pokrčí rameny a vezme si od gorily pásku* Tak aspoň ti můžu víc věřit *popíchne ho pracovnice. Když konečně vejdou do baru je tam hudba, bar, stoly a podobné věci. Pracovnice Chuana opustí a Chuan si jde k baru pro Colu.* Tak co to dnes bude mladý muži *zeptá se ho barman* Máte colu? *Zeptá se Chuan. Nacoz barman jen kývne a podá mu colu s brčkem. Chuan poděkuje a srká z Coly jako kdyby čekal kdo k němu přijde*
*Když se místo otevře, tak tam Bob vejde. Zamíří rovnou k baru a zastaví vedle CHUANA.* Porosím vám, chci smetanu s medovinou a ledem.* Objedná si a podívá se na mladíka. *Medovinu vynechte....* Řekne a pousměje se. Schválně pak nechá oslábnout iluzi kolem sebe, aby ti ze světa stínů skrz ni viděli. Takže pokud se na něj podívá jiný čaroděj, lovec stínů, upír nebo vlkodlak, tak uvidí jeho kočičí uši a ocas.* Nečekal bych někoho takto mladého tady v tomto místě... Nechodíte vy mladí spíše do kaváren?* Nadhodí a švihne ocasem jeho směrem, aby viděl jeho reakci, zda si tohoto všiml. Nějak ho teď nezajímá, zda je někdo známí kolem.*
*Triss se na Jasona potěšeně usměje.* O vás se dá říct to samé, veličenstvo. *Prohodí tiše a mrkne, načež je třeba pronést pár slov, přestřihnout pásku a blázinec gratulací, děkování hostům za účast a veselí může oficiálně začít. A taky že začne. Upřímně mile ji překvapila účast i známé a zatím neznámé tváře a Triss tušila, že ji čeká vytížený večer, protože si dala za úkol všem, které potká, poděkovat, že si udělali čas a dorazili v takový důležitý večer - pro ně. Byznys pro ni byl novinka, ale zatím rozhodně příjemná. Po prvních pár gratulacích těch, kteří je na cestě do klubu míjí a to, že jim děkuje za jejich přítomnost, dorazí první známé tváře. Nadšeně se na ně usměje, i když ji trkne, z TANOIOVA chování, že jeden z nich je nervózní. Sama se párkrát ohlédne do míst, kam se otáčí a LÓNIHO vřele obejme,* To je nečekaný kompliment, ale děkuji, i VÁM to sluší! *Zahlaholí s veselým smíchem, načež přistoupí k TANOIOVI a trochu zmatená jeho chováním natáhne ruku a letmo se ho dotkne.* Vpořádku? *Zašeptá a nakloní hlavu. Nebyla si jistá, co se děje, proto nechala pro tuto příležitost možné objetí na něm a pokud na něj došlo, lehce jej stiskla, než se odtáhla a na oba se usmála se skoro dětským nadšením.* Jsem ráda, že jste přišli. Děkuji! A určitě se někdy domluvíme na sraze. *Splní si předsevzetí dnešního večera i u nich a zároveň odpoví Lónimu, který jí položil otázku.* Doufám, že se vám bude líbit a večer si tady užijete. *Spiklenecky se k nim nakloní.* Prosím, žádné drogy, pro moje PR by to nebylo úplně ideální. *Zazubí se a zase se odtáhne.* Bavte se! *Pobídne je, že si mohou večer užít a prošmejdit klub s více kouty, které mohly zabavit různé typy osobností a konečně si všimne lovce, který se vyfikl. Alespoň mu zatím věnuje úsměv, aby od sebe neodháněla Lóniho a Tanoiu, dokud je u sebe má. Sebastian musel počítat, že se za něj stydět nebude, protože ať je, čím je, ze všeho nejvíc byl jejím blízkým přítelem a nemine jej tak alespoň krátké objetí, až se k němu dostane. Její společnost však velmi rychle odejde, ani jim nestačila představit JASONA! Tak příště. Omluvně se na něj podívá.* Promiň, nějak jsem tě zapomněla zmínit. *Krátce si zakryje oči v rozpačitém gestu, načež se usměje.* A omlouvám se, půjdu se pozdravit se Sebastianem. Najdu si tě potom, snad ti to nevadí, že tě tu tak opouštím, ale věřím, že se neztratíš! *Zazubí se, protože i k němu už míří páreček, který mu chce zřejmě pogratulovat, stejně jako zastaví ji na cestě za SEBASTIANEM a ona jim poděkuje a popřeje krásný večer, spolu s díky, že přišli. Nakonec se k SEBASTIANOVI dostane, stoupne si na špičky a krátce jej obejme.* Přišels! *Nadhodí vesele, když se odtáhne.* Děkuji. Ráda tě vidím, navíc, tohle ti sekne. *Vřele se usměje a rozhlédne se po lidech - a dost možná i podsvěťanech mezi nimi, kteří se postupně, jak jen to vyhazovači umožňují, přesouvají dovnitř klubu.* Jak se máš? *Vrátí svou pozornost zpět k lovci.*
*Rozhlíží se po místnosti, ale ne kvůli tomu, že by někoho specifického hledal. Spíše si užívá to, jak se podařilo klub vyzdobit přesně tak, jak chtěl. Ať už to byly potíže s barvou na zdi nebo s instalací lustru. To všechno je teď pryč a vypadá to tu krásně. Zatímco se rozhlíží jako král v zámku (tak nějak doslova), přijde k nim LÓNI A TANOIA. Féra okamžitě pozná a přikývne mu na pozdrav, stejně tak pokývne i čarodějovi, přestože s ním ještě neměl tu čest. Cítí, že z něj má blonďák respekt, a tak to má být. Necpe se jim do konverzace a ačkoliv stojí tak jakoby bokem a přesto blízko, nepůsobí to, jakoby ho z konverzace odstřihli. Možná je to právě jeho aurou, že to působí, že on se nebaví s nimi a nebo jeho rozhlížením po hostech a klubu jako takovém. Když se mu pak TRISS začne omlouvat, skoro to ani nevnímá.* Ne, to je v pořádku. Jen si běž užít společnost, já si půjdu dát něco k pití. *Odmávne její omluvu na důraz toho, že vskutku o nic nejde a zamíří k baru.*
*když k němu muž přisedne trochu se lekne jeho impulzivního chování* /moc akční na mě jsi/ *poslouchá jeho objednávku. A když se otočí směrem ke mně koukne rychle pryč* Já jsem tu kvůli Triss *přizná* Navíc mě je jedno kam chodím jenom ať se nenudím *řekne a snaží se co nejrychleji vyhledat únikovou cestu z téhle konverzace. Na ocas nic neřekne. Už to je pro něj skoro normální. Ze začátku se trochu však lekne.* /Hej pomoc. Kámo borec se se mnou instantně začal bavit/ *pomyslí si a rychle popíjí z koly* Co tu vlastně přivádí tebe a proč se se mnou bavíš?
*Vďačne sa na svojho partnera usmeje. Nie je si istý, kam bude tento večer smerovať, ale je si istý jednou vecou - kým bude nablízku Lôni, nič mu nehrozí. Kým tam bude Lóni, užije si to aspoň trochu, vediac, že akokoľvek sa jeho telo a myseľ zachovajú, nebude to tak zlé. Predsa len pociťuje účinok marihuany, pri ktorej sa po prvom poriahnutí trochu obával, aby mu nevyvolala ešte hlbšiu a intenzívnejšiu úzkosť, no to sa jej nepodarí. Keď sa ocitnú v prítomnosti TRISS, letmo sa na ňu usmeje a aj svoju tvár natočí na JASONA, aby mu daroval aspoň spolovice tak žiarivý úsmev, ako na ňom kráľ mohol vidieť v ich minulých interakciách - tentoraz z neho však nevyžaruje ten flirt, ktorým kráľa obdarovával kedysi. V sekunde, čo sa o jeho chrbát obtrie akýsi lakeť, sa rýchlo stiahne a obzrie. Len čo pohľad vráti späť, stretne sa s TRISS a jej rukou a starostlivoi otázkou.* Ja… je to fajn, som tu s Lónim. *Povie akúsi polopravdu, len aby sa ďalej nikto nič nepýtal. Iba známe tváre mu dodávajú pocit bezpečia a šťastia. Ešte keby tu našiel Wasa, bol by šťastný a možno by tak nechal aj Lóniho si vydýchnuť od toľkých starostí a toľkej pozornosti, čo mu dáva. Ako prisatý na jeho pažu prehĺtne a aj keď si je neistý a strach mu stále pláva srdcom niekde v úzadí, cíti sa o niečo viac uvoľnený - možno tou marihuanou, Lóniho prítomnosťou, objatím od TRISS, ktoré jej letmo oplatí. So ženami nemá problém, o to viac s tými, čo mu sú známe. Na jej varovanie prikývne.* Budeme sa snažiť, dali sme si už pred začiatkom. *Prizná, ale necíti sa za to vinne, obaja to zrejme s Lónim nutne potrebovali. Nakoniec, len čo sa nechá objať okolo pása, chce si uložiť hlavu na rameno vedľa seba a zaspať, ale jeho stupňujúca sa nálada a radosť z toho, že je znova aspoň trošku medzi ľuďmi, ho nakopnú, aby sa nedesil vstupu do uzavretého priestoru, iba paranoja, že ten niekto ho sleduje z diaľky a čaká, kým bude sám, ho nenecháva užiť si to naplno. No vnútro podniku ho báječne prekvapí.* Whoa, pozri na ten parket. Na ten musíme ísť. *Zvolá na Lóniho, ktorého poťahá za rukáv ako malé dieťa, čo chce ísť na kolotoč, konečne s typickými potmehúdskymi iskrami v očiach. Len čo sa však chce jeho láskavý čarodej odísť k baru, prenasleduje ho ako tieň, držiac ho naďalej za ruku.* Zatancujeme si, láska, zatancujeme? Prosím. A poprosím si vodu, som nejaký smädný. *Hučí do neho, len čo podíde k baru, ľahko sa o neho oprie a začne si hýbať bokmi do strán, aj keď mu to kazí to, ako sa minútu čo minútu musí obzrieť. Cíti sa ako zviera na úteku, čo musí lovca vycítiť a vyčítať skôr, než on jeho. Je si však istý, že pri tejto návštevnosti by mu nikto neublížil takým spôsobom. Preto naďalej hýbe bokmi a čaká na nápoj, aj keď si je istý, že bude extrémne hladný po tej marihuane, čo si dali pred začiatkom. Chce pozerať na Lóniho a zároveň sleduje všetky tie krásne, zaujímavé tváre, čo ich obklopujú, dokonca dievčinu s jazvou na tvári, čo mu príde bolestivé, a zároveň fascinujúce, než si uvedomí, že nebyť Lóniho liečenia, mal by jednu na tvári aj on sám. Je to akoby bol v raji s jeho zábavou - tanec, hudba, inkognito a anonymita, napriek tomu, koľko je tam ľudí -, no zároveň akoby mu niečo stále našepkávalo, že sa niečo udeje. Že to nemôže čakať a nemôže vedieť. Natlačí sa na Lóniho a vtiahne do nosa jeho vôňu.*
*Sleduje ju uprene, akoby mohla zmiznúť každú sekundu z jeho dohĺadu, len čo žmurkne. Alebo akoby sa ju snažil pritiahnuť a tak dostal povolenie vstúpiť. Cíti na sebe nejaké pohľady, preto sa aj konečne obzrie, očakávajúc lovcov alebo podsveťanov, čo ho poznajú. A je pravda, že zaznamená známu tvár čarodeja, alebo niekoľko iných, čo niekedy v živote zaznamenal, pravdepodobne v Pandemoniu. Odfrkne si a sleduje osoby pri TRISS.* /Je až desivo populárna. Mám sa s ňou baviť ďalej? Ešte ma vtiahne do svojich kruhov./ *Napadne mu znechutene, ale je si istý, že TRISS by ho nevystavila väčšiemu mučeniu, než je vôbec návšteva tohto miesta, aj keď nevyzerá zle. Keď však už konečne zamieri čarodejka k nemu, vytiahne ruky z vrecák a prekríži si ich na hrudi, akoby jej išiel vyčítať, že sa baví s hosťami. Nechá sa objať, ale prekrúti nad tým jemne očami.* Vau, vieš dobre strihať stuhy, gratulujem. *Neodpustí si podrývačnú poznámku, ktorú však TRISS môže čítať ako priateľské podpichnutie. Obzrie sa a nadvihne obočie.* Prišiel som. Ale neviem, či sa mi chce celý večer podliehať vražedným pohľadom tvojich “mierumilovných” kamarátov. *Začne si mrmlať svoje a pri slove mierumilovných naznačí uvodzovky, aby bolo nadmieru jasné, že je to iba silný sarkazmus. Lovci prosto medzi podsveťanmi vítaní nie sú. Po kompimente však zabodne znova svetlé dúhovky do tváre čarodejky a uškrnie sa.* Ja som nečakal, že mi modrá bude tak pasovať k očiam. *Zamumle a aj spomínaným zmyslovým orgánom zatočí, skoro akoby si ním chcel prevŕtať dieru do hlavy. Nastrčí čarodejke ruku, aby sa ho chytila.* Poďme dnu, že si to tu neotvárala nadarmo, vonku som to už videl. *Prenesie seriózne a vykročí dovnútra, kde sa to až bolestivo blýska. Chce povedať hlúpu poznámku, ale prehĺtne ju, pretože si na tom TRISS dala záležať. A vôbec mu nevadí, že pri tom obchádza Jasona - ten ho vonkoncom nezaujíma, kým nerobí problémy.*
*Nežne TANOIU po chrbte hladí, aby ho upokojil, nakoľko si všíma tie jeho pohľady, ktorými si neustále kontroluje svoje okolie. Rozumel, že tomu musia dať ešte chvíľku čas, ale veril, že si budú môcť ešte v tento večer oddýchnuť. Spokojne si prikývne, keď MERITRISS súhlasí so stretnutím aj mimo priestorov tohto baru, a pri spomienke drôg sa mu na tvári objaví potmehúdsky úsmev.* Ach, no dobre. Ale to je ako by si pozvala niekoho na párty s bazénom, ale zakázala si im do toho bazéna vojsť. *Zasmeje sa pobavene, ale je si istý, že určite nebudú mať žiadny problém s tým, aby sa dnes krotili, a nechali túto párty pri plnom vnímaní. Alebo aspoň to teda nebude ich vina, ak sa náhodou niekto opije alebo strieska iným spôsobom. Tiež si parket všimol, ale najprv sa chcel napiť, a potom si ísť zatrsať.* Nemusíš sa obávať, pôjdeme tam, iba sa najprv napijeme. *Upokojí svojho priateľa, a objedná im obom na pitie podľa chuti, aj keď u Tanoie skôr podľa nechutí, keďže ten by sa mu zo všetkého iného mimo vody a čaju zrejme pozvracal. Všimne si, ako jeho oči trielia po miestnosti.* Všimol si si ešte niečo zaujímavé? *Podotkne, a kým čakajú, sám sa otočí do miestnosti, ale ako prvé si všimne chladivo beľavú dámu, ktorá bola pri bare. Bola fascinujúco oblečená, ale celkovo niečo na nej priťahovalo pozornosť. Je prekvapivé, že si ju nevšimol už skôr vonku, zrejme aj tam bola takto opodiaľ. Spokojne si uchmatne svoj pohár s kolou, druhý pohár s vodou podá Tanoiovi, a zaplatí.*
*Zacíti sa trochu zle, že je s tým tancovaním tak otravný, a tak spustí ruky vedľa seba, prestane sa viditeľne hýbať a zmĺkne. Vie, že to tak Lóni nemyslel, ale nedokáže tú reakciu ovládnuť.* /Prepáč mi./ *Zaznie v myšlienkach, poslaných svojmu priateľovi, na ktorého sa zahľadí ako psík, čakajúci na pána pred obchodom. S jemným úsmevom sa zahľadí na barmanku, aby iba prikývol na svoju objednávku vody. Nechápe, prečo to mnohých ľudí častokrát tak prekvapí, že iba rád pije vodu, lebo veľa z toho, čo civilský svet ponúka, mu jednoducho nechutí. Aj keď je to podsvetský podnik - majú ho predsa Triss a Jason, nejaké férske nápoje tam majú určite. Preto sa odváži k tomu, aby sa opýtal, opierajúc sa o pult pred sebou. Zahrabne si do vlasov.* Um, môžem sa opýtať. Niečo pre… vílu? *Povie a stíši hlas, kvôli civilom. On vidí, že barmanka je víla, to ho vôbec neprekvapuje, tie sú na takú prácu vždy ako vyvolené. Nechá si vymenovať niekoľko nápojov a tak si vyberie jeden veľmi, veľmi červený. Je z toho nadšený, a keď sa obzrie, aby videl okolie a zahliadol niekoho veľmi zaujímavého, čo boli asi všetci, a aby mohol odpovedať Lónimu na otázku, zozadu sa k nemu nakloní muž, rukou ho objíme okolo pliec, aby sa natiahol k barmanke a objednal si. V sekunde, čo ten dotyk ucíti, zo seba ruku strhne, vydesene sa nalepí na svojho partnera po svojom boku a oči mu skoro vypadnú z jamiek, ako so strachom hľadí na muža, čo nechápavo krčí obočie.* Pardon, prepáčte mi, nechcel som… *Začne hapkať a zdvihne ruky ako ospravedlnenie, aj keď jeho srdce zbesilo búši. Rýchlo a si vezme z baru svoj druhý drink a daruje Lónimu rýchly, zahanbený pohľad, než sa posunie niekam, kde budú môcť sedieť, a on sa vzdiali od toho ľuďmi preplneného miesta, kde si chce každý objednať.* Prepáč mi, nečakal som to. *Zaznie z neho, len čo sú s Lónim pri jednom stole pre dvoch, ktorý ešte vyzerá byť voľný. Uloží poháre, odtiahne stoličku Lónimu a keď jeho chlapec spokojne sedí, ak si chce sadnúť, usadí sa ladne aj on, čo najviac sa napičiac na kraj stola. Ihneď sa napije a chce zmeniť tému.* Videl som ženu s jazvou na tvári. A všimol si si toho lovca? Ja sa ich… trochu obávam, ale asi to môže byť mojou prácou. Žiadny lovec by neocenil môj obchod na tieňotrhoch. *Povie a aj keď zaznamená lovca práve ako ho spomenie, nakoniec sa iba usmeje na Lóniho a sťažka sa nadýchne.* Ďakujem, že tu so mnou si. A že si ma sem vzal. Rád si znova zatancujem, len… prosím, buď trpezlivý. Snažím sa. *Povie potichšie, ale tak, aby ho Lóni počul, a napije sa.*
To víš, někdo se ohání mečíky a někdo nůžkami. *Uculí se spokojeně a prohrábne si vlasy při jeho další poznámce.* Je mi líto, že neumí být na veřejných událostech civilizovaní. *Povzdechne si a sama se lehce rozhlédne po ostatních, načež si ho ještě prohlédne.* Ale rozhodně pasuje! *Ocení znovu jeho výběr oblečení a přikývne, když je pobídne k cestě dovnitř. Zlehka se do něj zavěsí, čímž definitivně podsvěťanům ukáže, že Sebastian je tu dnes jako přítel a ne jako lovec (jak jen to u něj je samozřejmě možné) a vklouzne i s ním dovnitř. Tedy poté, co se zářivým úsměvem děkuje těm, kdo se k nim přiblíží, aby pogratulovali a samozřejmě za účast. Konečně vklouznou do prostoru, který už se nedal zcela označit jako volný a Triss SEBASTIANA bezděčně nesměřuje lehkým stiskem paže k jednomu z rohů, kde se mu jistě bude zamlouvat, jelikož odtud mohl mít přehled na celý prostor a vstup. A taky to byl roh, takže byl trochu víc zšeřelý.* Obsluha se k nám snad brzy dostane... řekla bych výhody majitele, ale doufám, že neupozadí nutně kvůli mě všechny, kdo tu byli před námi. *Zazubí se a i když si neplánovala sama dlouho hovět na místě, tak prozatím si sedne, alespoň než přijde jeden ze dvou číšníků na směně, aby si vzali objednávku a taky ji doručili. Pak plánovala vyklouznout pryč, i když by si společnost svých známých ráda užívala plně.* Je to zatím tak zlé? *Nadhodí po chvilce, kdy si spokojeně prohlíží výsledek práce, protože s hosty to zde skutečně viděla poprvé.*
*Zarazí ho, keď Tanoia prestane tancovať, a hneď sa naňho s ospravedlnením pozrie.* Vieš, že mi tvoje tance nevadia, že? Si pri Tom tak rozkošný. *Uistí ho s pohladením po líci, a necháva ho si vyberať z ponuky pre víly. Samozrejme, že sa Lónimu začnú robiť slinky, keď vidí to červené ovocie, ktoré mal už možnosť ochutnať, ale podarí sa mu udržať tým, že sa napije koly, a dá svojim chuťovým pohárikom niečo ochutnať. Vôbec si nevšimne muža, ktorý sa Tanoie chytí, ale sotva jeho víla stŕpne, stiahne si Tanoiu k sebe, a na muža pozrie spôsobom, aby ani nepremýšľal sa k jeho priateľovi priblížiť.* Asi bude lepšie, keď si sadneme. *Povie Lóni nežne, a len čo si nájdu pre seba miesto, položí pohár na stôl, a vezme Tanoiove ruky do tých svojich, aby ho mohol pomaly hladiť . Videl na ňom, ako to ním otriaslo, a dúfal, že trochu súkromia mu pomôže sa znovu stabilizovať.* Ženu s jazvou som nevidel, ale videl som nejakú s ešte bielejšími črtami než mám ja. *Podotkne pre seba s úsmevom, a nervózne prikývne.* Sú vždy taký strašidelný? Tento mi prišiel, že nemal veľmi náladu čakať, až si prehovorí s Meritriss...počkať, aha, tam išli. *Ukáže na nich bradou, a sleduje ich. Nevyzeralo to, že je tu lovec ako ochranka, ale skôr ako priateľ. Bolo to kuriózne spojenie. Následne sa však opäť usmeje na svojho priateľa, ku ktorému si pritiahne svoju stoličku.* Som trpezlivý, a budem čakať tak dlho, ako budeš potrebovať. Som tu pre teba, Tanoia, a nech sa bude diať hocičo, stále budem pri tebe. Iba povedz, ak by si chcel odísť. *Upokojí ho, a naďalej drží jednu jeho ruku medzi tými svojimi. Nevedomo si jednou nohou podopuje do rytmu hudby.*
*Bob se dívá na mladíka a zazubí se na něj se svými kočičími zoubky. Které teda v jeho velikosti spíše působí jak od malého tygra.* Oh Triss znám. Můj malý bráška ji měl rád. Já ji zase přivádím panické záchváty.* Zazubí se ještě víc a podívá se na chlapce zblízka.* Ale mě se bát nemusíš. Pokud znáš Triss a jsi pod jejími křídly, tak jsi jeden z nás. Já jsem Robert. Poslední princ norský a švédský.* Představí se a pak poklepe na skleničku s ledem.* Nesnáším teplo, jdu sem za chládkem. Bohužel můj přítel sem nemůže a já pro něj ještě nemám dárek z mé dovolené. On totiž krásně chladí. * Zasměje se a pak mu hodí ruku přes rameno a obejme ho.* A k druhé otázce. Rád se bavím s batolaty. Za to skoro tisíciletí jsem zjistil, že jsou nejzábavnější.* Prohlásí a vesele se na něj podívá.* Navíc jsi nejmladší človíček tady. Měl by tě chránit ten nejsilnější. Co kdyby ti někdo chtěl něco hodit do pití. To už se mi totiž stalo.... Ale myslím, že u mě to spíše byl jed.... Akorát ho tehdy vypil Rasputin. Byla to komediální večeře. Klidně ti o tom budu vyprávět. Jsem skvělý vypravěč. A vše je určitě pravda.* Prohlásí sebevědomě, až to trochu zní jako senilní děda, co tvrdí, že za válka zastřelil Hitlera.*
*Mykne plecom.* Zrejme som si na to už dosť zvykol. Nemyslíš? *Najskôr sa obzerá okolo a keď vetu dokončí, s podpichovačným pohľadom zazrie na Triss. Nie že by jej tým niečo naznačoval na jej osobu, ale na ostatných? To ešte nepozná ani jedného z tých dvoch, s ktorými sa rozprávala pred vstupom - jeden bol určite fér, tie jeho hipisácke vlasy a dlhé uši neoklamú ani slepého.* Nečakal som, že začneš byť až tak družná s férskym ľudom, keď si niečo začneš s jedným z nich. *Podotkne, akoby to nič nebolo, práve, keď prechádzajú spolu trošku hlbšie do miestnosti. Obzrie sa po nej a uznanlivo prikývne.* Pekné. Možno sa to tu aj neobráti na krvavú zabíjačku. *Uvedomuje si, že je asi zbytočne sarkastický, ale kedy on nie je?* /Triss ma už pridobre pozná, skôr sa na tom zasmeje./ *A aj keď netuší, ako vyjadriť emócie, to, že je Triss k nemu taká, aká je, ho častokrát núti byť uvoľnený viac, než je u neho bežné. Aspoň teda rozpráva viac, aj keď možno nechcené poznámky. Presunie svoj pohľad od baru cez pódium až k rohu, kam ho jeho spoločnosť nasmeruje.* To vyzerá ako miesto, ktoré by som vybral ja. Nezačínaš sa na mňa podobať? Mali by sme spolu tráviť menej času. *Zabrdne znova, ale teraz sa na jeho perách aj objaví nejaký ten úsmev, ktorým naznačí, že tento večer stále neberie za stratený. A kým mu dajú pokoj ostatní, dá ho on im. To je vlastne aj poznámka, ktorou čarodejke odpovie na otázku, keď sa dostanú ku miestu a nechá Triss usadiť ako prvú, až tak sa usadí sám, vôbec nevnímajúc, že to robí automaticky.* Takže nie, nie je to tak zlé. Mohlo byť aj horšie. *Znova to znie, akoby nebol spokojný, ale Boh mu je svedkom, že Triss to bude od jeho osoby vnímať ako pochvalu. Nazrie do menu, nadvihne obočie a ihneď preskočí stránky s alkoholom.* Teraz však netuším, čo si dať. Nejdeme tancovať? *Opýta sa vážne a nazrie k pódiu, kde hrá kapela. Nie že by sníval o tancovaní, napiť sa chce, ale pri tom všetkom štrnganí, pri tých vôňach a obrázkoch v menu, čo mu všetko pripomína alkohol, sa necíti, že má tak pevnú pôdu pod nohami.*
*Mrzí ho, že Lónimu tak trochu kazí večer. Je ako ťažká, kovová guľa, prikovaná na nohe svojho priateľa.* Prepáč. Myslel som, či nie som príliš… rozjarený. *Vysvetlí, prečo prestal tancovať. Inokedy by mu to nevadilo, rozpútal by na parkete chaos a ukradol si aspoň trošku pozornosti všetkých pre seba, ale tentoraz sa viac ukazuje jeho skutočná, vydesená duša. Lóni to vie. Preto iba prikývne na návrh, aby si sadli, a len čo sa tak stane, jeho stŕpnuté telo sa znova uvoľní. Snaží sa nadýchnuť, ale cíti iba vydýchaný, nápojmi, jedlom a potom naplnený vzduch.* Tá marihuana mi nejako neúčinkuje. *Prenesie, ale je to skôr poznámka pre seba. Obáva sa, aby droga iba nezosilňovala jeho paranoické a vydesené stavy. Nalepí sa ramenom na Lóniho, chvíľku sleduje, kam pozerá a ako Triss kráča so spomínaným lovcom niekam k stolom.* Podľa mňa… na tom nie je nič nezvyčajné. Aj lovci majú priateľov a chodia ich podporovať, keď sa niečo vydarí. *Hovorí to tak, akoby to nebolo vôbec nič, iba obyčajná, pravdivá poznámka, ktorej verí.* A belavú ženu som nevidel. Naozaj bola bielejšia než ty? Lebo… *Keď vedú konverzáciu o všeličom, ustupuje jeho introvertnosť a vracia sa do tých momentov, keď na takýchto miestach vedel zažiariť. Zahĺbi sa na sekundu do svojho vnútra, cíti sa v ňom stratený, ako tie roky, keď bol závislý, ako keď zažíval ďalšie veci, na ktoré už zabudol, a vrátili sa.* /Vtedy si to prežil, dostal si sa cez to, posunulo ťa to a urobilo to z teba vílu ako si dnes. Máš známych a zopár priateľov a svet je krásny, bapriek tomu, čo sa ti stalo. Napriek tomu, že ti ublížili. Nemáš sa dnes čoho báť. Je tu Triss, je tu Jason, je tu aj lovec, vlčia ochranka a ďalšie víly. A je tu Lóni. Môj najláskavejší čarodej, moja múza, moja pevnosť. Dnešný večer bude pre neho krásny. Vezmem ho tancovať. Zaspievam mu. Dáme si marihuanu, dáš mu, o čo si zažiada./ *Myseľ mu lieta hocikam a aj keď to tak veľmi bolí a aj keď sa desí všetkých tých neznámych tvárí, uvedomuje si, že nikto si ho nevšíma, iba ten pocit očí na svojom chrbte nedokáže zmyť, akoby niekto čakal, kým sa vzdiali a bude sám, kým sa na neho vrhnú. Ale len čo stlačí jemné, hebké ruky Lóniho v tých svojich, len čo sa mu oči zaligocú tým typicky férskym jasom svetlušiek, zabojuje si svoj vlastný boj a usmeje sa.* Ďakujem. Ja ale nechcem byť pre teba bremenom. Posnažím sa, aby to bolo lepšie, sľubujem. A začnem dnes. *Zvolá nakoniec, naraz vypije celý vílí nápoj a len čo sa dno dotkne stola, vyhrnie sa na nohy, schmatnúc Lóniho za zápästie, aby ho stiahol do tanca.* Zatancuješ si dnes so mnou, dobre? *Zvolá, skoro sa vrúti medzi ľudí so svojim čarodejom po boku, chytí ho za obe ruky a začne s ním svoje férske tance, napolovicu ladné, na druhú polovicu prírodné. Znova sa cíti ako na skúške s Remim - keď udieral do bicích, hýbal sa, zamestnal zmysly a mohol si užívať plnými dúškami hudbu, veľa negatívneho sa vtedy stratilo do úzadia. A keď je tu s osobou, čo mu dáva spolu s Wasom najviac komfortu zo všetkých, je to o to účinnejšie.* Tá muzika… zbožňujem ju. *Zvolá na chlapca pred sebou, niekoľkokrát sa s ním otočí do rytmu a keď si ho pritiahne, nalepí sa na jeho pery, mäkké a saténovo príjemné, aby ho mohol mať pri sebe ako potrebuje.*
*Chuan se jen ustrašeně podívá do jeho očí* To je fajn. Teda to že ji znáš ne že ji přinášíš panické záchvaty. To jí prosím nedělej jinak budeš mít co do činění se mnou *řekne mu ledovým hlasem* Já nevím jestli se tě bojím nebo mě štveš, každopádně asi jo jsem jeden z vás. Já jsem... ¥urd∆ (Jurda) uhhh kluk z ulic. *Řekne a kouká na skleničku* Jo to znám. Když je léto jsem radši v řece nebo u splavu. A to s tím přítelem máš dobrý asi se k sobě hodíte. So good for ya /callate por favor/ *pomyslí si španělsky kdyby náhodou uměl lézt do hlavy. Když se ho však dotkne ještě více zpanikaří* Prosím já nejsem na sociální kontakt. Ale v pohodě zkusím to přežít. Jo a taky to zní docela divně nebudu lhát *odpoví mu* Já poznám jedy a takovéhle věci. 15 let na ulici vás leccos naučí. Navíc si nemyslím že jste nejsilnější. *Trochu se mu vysměje a pak je potichu pronese* Dědo...
*Trvalo to jen chvíli než si ji barman všiml, lehce na něj pokývla hlavou. Nechtěla se nijak opít ani vymýšlet složitě co si objednat. Proto zůstala u své oblíbené klasiky. Piva. Jakmile dostala láhev a sklo, tak si nalila a zaposlouchala se do hudby, která tam hrála. Jenže spolu s hudbou zaslechla i známý hlas. Nebylo to tak divné, přece jen se jednalo o klub pro podsvěťany a těch už pár znala za tu dobu co tady bydlela. Ale začala se rozhlížet aby přiřadila obličej k hlasu. Trvalo to jen chvíli než po její levici spatřila známé znaky. Byly to kočičí uči a ocas, ten ocas co se jí povedl při prvním setkání zasednout. Chtěla si ale být jistá, že si ho s někým neplete. Proto po jednom loku piva zůstala stát u baru a nešla si sednout ke stolu kam měla původně namířeno.* BOBE? *Lehce zvýšila hlas, nechtěla rušit zákazníky, ale dost na to aby ji někdo slyšel, přesněji ROBERT kdyby to doopravdy byl on.*
S vílami jsem byla družná už dřív, než jsem si začala s Gideonem. *Upozorní ho vesele.* S Jasonem se přátelím...no taky už to budou čtyři roky jako s tebou. A není jedinou mou známostí mezi vílami, ani nebyl první. *Mrkne na něj pro vysvětlenou a nadšeně se usměje, že to uznává, i když svým vlastním způsobem. Jo, doufala, že rasová rozmanitost v zaměstnancích klubu zklidní napětí mezi přítomnými. Když spolu zvládli oni pracovat jako rasově nesourodá parta, mohli by to návštěvníci nakonec tolerovat. No ne? Zvedne prst při jeho poznámce.* Ne, jen tě znám až příliš dobře a vím, že vzít tě na jiné místo, tak by jsi brblal, byl nervózní a ošíval se. Usoudila jsem, že tento kout tyto faktory zmírní nejvíce, protože budeš mít přehled. *Zazubí se na něj, když opraví jeho hypotézu, že je tam nevede kvůli sobě. Znovu se usměje, když jí potvrdí, že se to tu dá přežít a když ji vyzve k tanci, tak se jí koutky od sebe odtáhnout o to víc, až po něm blýskne bělostnými zoubky.* S radostí. *Alespoň na chvíli potlačí poznámku, že minule tvrdil, ať další tanec s ním už neočekává, postaví se a pokud ji následuje, zavěsí se do něj, aby došli na parket, kde se k němu otočí čelem, aby si zatančili. Tím, že ostatní se spíše ještě rozkoukávali, tak docela vyčnívali, minimálně Triss v bělostných šatech a s výrazným výškovým rozdílem od Sebastiana určitě a přitáhli několik pohledů, ale čarodějku to netrápilo. Stejně byla dávno dopředu na dnešní pozornost hostů i možných médií připravená, takže se uměla chovat přirozeně i s pomyslným reflektorem zaměřeným na její maličkost. Když se konečně na tanec dostane, pokud se nerozhodne Sebastian vycouvat, tak se jej na poslední chvílu zachytí v taneční póze a sama vykročí. A konečně také opustí od zadržování nenechavé, podpichující poznámky.* Myslela jsem, že jsi se mnou už znovu tancovat nechtěl. *Vesele se jí zalesknou oči a na rtech se moment udrží šibalský úsměv, než si nenápadně vyžádá, aby se mohla pod jeho rukou dvakrát plynule v rytmu hudby zatočit a vrátit se do zachycení jeho rukou.*
*Bob mladíka poslouchá a pustí ho. Dívá se na něj a ušklíbne se.* Zajímalo by mě, co je horší jestli je horší ulice nebo středověk, ale je fakt, že středověk jsem si užil víc.* Zasměje se a poslouchá ho dál. Pak si položí ruku na hruď.* Au... to bolelo. Jsem jeden z nejmocnějších v New Yorku. Z čarodějů jsem určitě na top trojce. Víly nepočítám. Ty mají jiný typ a styl magie, s nimi neuzavírej dobody, jsou pak divný.... Lovci jsou neškodní, vlkodlaci... to jsou taková štěňátka, no a pijavičky.... mají moc pokud jsou na to dost chytří.* Zazubí se na něj a sedne si vedle něj.* Kdybys chtěl, tak tě můžu někdy něco naučit. Triss jsem trochu taky učil, ale šlo jen o pohyb energie v jejím těle. Má jiného učitele a nehodlám mu brát jeho žáka. Určitá kolegiálnost.* Zazubí se a pak se zasměje.* Navíc zapomínám, že učně mám.* Řekne a pak uslyší své jméno. Otočí hlavu a jeho kočičí uši jsou v pozoru.* MARI!* Zavolá a zazubí se. Pak se natočí lehce k chlapci.* Buď nyní gentleman a chovej se slušně a nezýrej.* Poradí mu a mávne na Mari, aby se k nim přidala.*
Dík že rozumíš *nečekaně se usměje a je rád že ho pustil* Ulice není špatná. Bavilo mě krást hlavně bohaté. Hihihi *zasměje se a má chuť se mu více vysmát* Tak určitě. Já jsem zase slavná osoba a každá holkae chce. Tu si vzpomínám že jsem na jednu vílu už lukem mířil. Lovci jsou mi u prdele a to samé vlkodlaci. Nevím kdo jsou pyjavicky, ale víš že kdybych byl náhodou civil tak říkat mi o podsvětí je nezákonné. Plus podívej kolem nás jich je hromady. *Škárlí ho a zkouší jeho trpělivost. Když však uslyší nabídku, tak ho docela zaujala* Hele klidně, ale musíš počkat až se dostanu z decaku. Přece jen by s námi musel sociální pracovnice, a ta.... No řekněme že umí dobré podpasovky. *Pak poslouchá dál jak yappuje* Máš učně j- *v otázce ho vyruší ženský hlas a když uslyší že ji Robert zná okamžitě si sáhne na záda aby si vzal luk. Ale stejně nemá jak, luk má u Triss* /soy un idiota/ *když však Robert řekne aby byl gentleman a choval se slušně nahlas se zasměje* Já a slušný? Nasrat *směje se a otočí se k ženě* Ahoj nějaká náhodná capko, kterou jsem v životě neviděl a určitě přišla yappovat se mnou a tímhle mužem, který mě sexuálně obtěžuje *Směje se*
Úprimne. Tu nastáva otázka, s kým ty družná nie si. *Podotkne ironicky a nadvihne pri tom jedno obočie na znak potvrdenia svojich slov. Čarodejka vedľa neho je totiž jeho opakom. On nie je obľúbený ani v jednej skupine - podsveťania nad ním ohŕňajú nos, nefilim sú drzí a s civilmi má asi pravdepodobne hlavne profesionálny vzťah. Triss je opačná strana mince. Má priateľov v každom kúte - nefilim ju berú dôveryhodne viac ako iných, podsveťania ju zbožňujú a chodia za ňou ako včely na med a pre civilov je hviezdou, ktorú pozná svet. Niekedy sa zamýšľa nad tým, kam ďaleko sa táto malá osôbka za ten čas dostala - z knižnice do svetovej sféry. Nemôže klamať, ak si prizná, že je skutočne dobrá a zrejme vie, čo robí. Ale to jej neprizná. Priateľský vzťah, čo majú, je jedným z veľkého mála pre neho dôležitých osobných vzťahov. Preto nakoniec nechá, aby si porozprávala svoje a aj tak si neodpustí pri stole ďalšiu poznámku.* Stačilo toho tvojho sladkého “poznám ťa už tak dobre, uhuh”. *Zamrmle, na konci si odfrkne, aj keď to nemyslí zle. Táto osoba z neho ťahá viac, než by si bol ochotný pripustiť. Je však rád, keď Triss nenamieta s pitím, neprenesie žiadnu poznámku o tancovaním a prosto súhlasí, aj keď mu neujde jej pohľad, ktorý jej oplatí vážnym nadvihnutím obočia.* Nič nehovor. *Zamumle a vstane, aby jej podal ruku a on ho za ňu mohla vziať. Príde mu taj prirodzené byť s Triss a robiť veci, kvôli ktorým by si ich vzťah mohol niekto zle vysvetliť, ale on nad tým už ani nepremýšľa. Prosto prejde na tanečný parket, uloží ruky na svoje miesto a začne tanec. Jazzová hudba nie je tak zlá, aj keď ju bežne nepočúva, lebo nepočúva skoro nič. Zamračí sa na ňu.* Ešte ma podpichuj a pôjdem si sadnúť. *Prenesie rozhodnuto a pretočí očami. Vôbec nevenuje pozornosť ostatným a je mu jedno, že hviezdu večera si ukradol, aby s ňou trávil čas. Vie, že sa dlho nezdrží, a tak aspoň využije možnosť, že ich neotravuje zatiaľ žiadna nežiadúca osoba.* Vieš, že by mi tu teraz polovica miestnosti rada podrezala hrdlo, a tá druhá polovica to nechce, lebo ma nepozná a sú to civilovia? *Povie výsmevne a ani mu to žily netrhá. Vlastne je rád, nikto sa k nemu nepríde družiť a kaziť mu večer malými nudnými konverzáciami.* Aspoň sa už zbierajú ľudia do tanca a nebudem tu vyčnievať ako dvojmetrový stĺp. *Dodá nakoniec a jeho seriózna tvár by mohla ore nezainteresované osoby kričať, že preberajú niečo veľmi, veľmi dôležité.*
*Ľahko ako pierko plávajúce v jemnom vánku sa zachichoce.* Milujem tvoju férsku stránku. Keď si natoľko veselý, až namiesto chodenia poskakuješ, keď skúmaš svet očami novorodenca, ktoré ho ešte ani raz nevidelo, alebo aj keď si plný energie, keď sme len my dvaja sami. Samozrejme, že si pohupuj do hudby, ak ti to telo káže. *Prenesie so žiarivým úsmevom, a spokojne sa po trochu nepríjemnom strete s neznámym mužom presunie k stolom. Už sa to tu začínalo plniť, takže vlastne mali so stolom šťastie. Najväčšie šťastie však bolo aj tak to, že mimo vlastného oblečenia a pár vecí vo vačku so sebou nič iné Lóni nemal, takže sa nemusel obávať, aby si niekde niečo nezabudol.* Hlavne zhlboka dýchaj, a uvoľni svoje telo. *Poradí mu Lóni na problém s Mary Jane, a pomasíruje mu spánky, než svoje ruky opäť uloží do tých Tanoiových. Sleduje lovca, ale rovnako ako pri kráľovi, aj pred týmto obrovským mužom mal rešpekt.* Bola tam pri bare. Možno na niekoho alebo niečo čakala, ale aj by som si myslel, že mi je rodinou, ako vyzerala. *Opisuje naďalej neznámu, keďže videl, že to Tanoiu mierne upokojovalo. Ako keby v ňom bojovali dve mačky, a podľa toho, kam hodil Lóni klbko, tú mačku zabavil, a druhá vyhrala. Iba si vždy musel zvoliť správne. Vidí, že sa Tanoia opäť stráca v sebe, takže si odpije, a jemne jeho prsty stisne, aby mu pomohol späť k vnímajúcim. Ale nečakal takú rýchlu zmenu. Rýchlo dopije svoj drink, a už beží za svojím partnerom na parket, kde narazí do jeho hrude, ale rýchlo si zvykne na jeho tanečné tempo, a pridá sa čo najlepšie to sám vie.* Áno, je prekrásna, aj keď veľmi netypická. Takú som v rádiu u nás v práci ešte nepočul. *Podotkne so smiechom, a tancuje si. Zrovna, ako si vytáča piruetu, si v diaľke všimne CHUANA, a zmrazí ho.* /Hlavne nech sa ten nestretne s Tanoiom./ *Toto nevypočítal. Úplne zabudol na to, že je to niekto známy Triss, a tak tu zrejme bude. Než sa ale stihne vrátiť tvárou k Tanoiovi, všimne si aj ROBERTA a ženu s jazvou.* /Ak sú tam hentí dvaja na jednom mieste, ľutujem tú ženu už teraz./ *Pomyslí si, a je rád, že je na parkete s láskou svojho dlhého života.*
Myslela jsem si, že jsi to ty, ale nebyla jsem si jistá. Jak dlouho už jsme se neviděli? *Pronese poměrně přívětivím hlasem a na její poměry i milým. Schválně přejde BOBOVU poznámku o zírání, věděla, že to nemyslí zle a snaží se kluka vedle sebe jen varovat. Pomalu přichází k nim. Jen letmě si prohlédne BOBA, moc se nezměnil. Větší nebezpečí pro ni znamená to dítě vedle něj, všimla si jeho pohybu a její ostražitost narostla o sto procent. Vyrovnala záda a ve chvíli když uslyší jeho sprostou mluvu tak se jí zprotiví CHUAN ještě víc. Schválně pohne hlavou tak aby šly vidět její jizvy. Doslova ho vyzívá k tomu aby zkusil něco říct. S grázly jako on se na stanici zabývala denně.* Být tebou tak upravím svůj slovník, nekaž atmosféru Trissina klubu. *S těmi slovy se lehce zamračila a jizvy táhnoucí se přes celou polovinu jejího obličeje se pohly, ale ne tak jak by se mimicky svaly hýbat měly, prostě se divně zkroutily, jak jim to prostor dovolil. Otočí se zpět na BOBA* Kde si tohle nevychované dítě sebral?
*Bob se na něj usměje a poklepe si na nos. *Nesmím říkat civilům, což silně pochybuji že seš. A co se okolí týče, tak mi řekni, kdo tu vnímá cokoliv, co tu říká někdo, kdo vypadá jako by pracoval pro gang a kluk z ulice? Slang je krásná věc. Navíc mám menší trik v rukávu. *Usměje se, protože jeho iluze kolem něj ovlivňuje kdo co slyší. Dodal si to do své iluze od té doby, kdy šel po Tayovi jeho ex. Pak pokýve hlavou.* Ah jistě. Tak pak řekni Triss, aby mi zavolala a domluvíme se.* Řekne a pak už se věnuje Mari. *Chvilinku. Byl jsem pracovně mimo. *Řekne a nevině se usměje a položí CHuanovi ruku na rameno a malíčkem se dotkne kůže na jeho krku. Pokud se mu to povede. Nechce na něj použít svou krev. Díky tomu dotyku se dostane kletba chladu na jeho tělo a pokožka začne reagovat jako by byl na Mount Everestu.* Já ho našel tu a patří Triss. Zatím nevinné batole. Až zjistí, jak to venku opravdu funguje, tak bude zaskočen. *Zazubí se a podívá se na něj.* Například to, že malé triky černokněžníka mohou být trvalejší než malé tresty čarodějky. *Řekne a pustí ho. Než stihne něco udělat, tak si kolem sebe zvedne obranný štít a zvedne prst. *Ber to jako varování. *Upozorní ho i pohybem ruky na lidi kolem a také už tím, že dal ruku pryč kouzlo přestalo působit a šlo o otázku pěti vteřin. Posléze se otočí na Mari. *Co ty předměty, fungují jak mají? *Zeptá se a doufá, že se trefil do události, co je spojuje.*
*Triss se musí zasmát a prsty naznačí, že si na rtech zapíná zip a zahazuje klíček.* Samozřejmě. *Ušklíbne se a při tanci ji rozesměje znovu svou připomínkou.* Neznají tě, celkově nemají s lovci vazby, aby to vnímali i z vašeho pohledu jako já. Mnohé učí ti, co už mají špatné zkušenosti, takže předávají ten postoj dál a dál. Stejné to je i u lidí s politiky, policisty a podobně. *Nadhodí, že to není věc jen nefilim, ale běžně se tak vnímají i poldové, ať jsou civily, vlkodlaky nebo čaroději.* Ale aspoň vyčníváš v dobrém slova smyslu, když odmyslíme tu nefilimskou vs podsvěťanskou záležitost. *Mrkne na něj, že to jde brát i z druhé stránky věci a naprosto přirozeně, aniž nad tím přemýšlí se nechává vést, i když to není snad nikdy poznat, zda nebo kdo v tanci vede, jak přirozeně na pohyb reagovala s neznatelnou či žádnou prodlevou.*
Dobře. Řeknu.... *odpoví mu rychle a pak se otočí na Mari. Jenom vidí jizvu.* /Co to dělá? Počkat to mě chtěla viděsit ahahahahahaha ať to jen zkusí/ *myslí si a když mu někdo položí ruku na rameno hned se otřepe. Najednou cítí něco na krku. Prst. Ihned ho zmrazí.* /Brrrrr co to kurva je/ *Na slova Mary hned vyjede* JAK JAKO KURVA DĚCKO A NASRAT JÁ JSEM CH- ¥URD∆ (JURDA) A JAK JAKO KURVA BATOLE TY SVINĚ. *na jeho slova se jen zamračí* /já tě zapíchnu/ *po tom co mě pustil tak ho jen praštil* Naser si s varováním a jaké předměty *zeptá se* Vy se znáte?
*Nate pohledem probodává Triss a Sebastiana. Chtěl Triss alespoň pozdravit, aby o něm věděla, ale nehodlal za ní jít, dokud se v její blízkosti držel jeden z těch rádoby samozvanců. Proto upíjel alkohol a na půl ucha poslouchal konverzaci kolem sebe. Když zaslechne Trissino jméno z úst někoho jiného, tak se tím směrem (CHUAN, MARIA, ROBERT) otočí a kousek si poslechne, než promluví.* Pak by mě zajímalo, kde ho sebrala Triss? *Uchechtne se, když velice elegantně nevychovaně vklouzne do debaty. Pozvedne obočí nad tím, jak se CHUAN rozparádí se slovy a uchechtne se.* A proč je to tak sprosté? *Rýpne si ještě pobaveně.*
*Odignorovala řvaní a prvně reagovala na BOBA. Chvíli se vážně musí zamýšlet nad tím co řekl, přece jen už to byla pro ni doba co spolu mluvili a pak si vzpoměla na situaci s Cat na stanici.* Upřímně netuším, poslední dobou jsem byla zavalena prací natolik, že jsem ji nestíhala vídat. Ale pokud se nepletu, tak by to mělo být v pořádku jelikož za mnou nepřišla s nějakým problémem. *Pokývla BOBOVI než musela zase věnovat pozornost tomu spratkovi. Prvně řešila to milejší. Poté svůj pohled stočila na CHUANA.* Už jsem říkala až sklidníš svůj slovník, přesně ten z tebe dělá děcko a ničí zdejší příjemnou atmosféru. *V klidu upila ze svého piva. Tihle grázlové jsou stejní, neustále dělají problémy, vyskakují i tam kde nemají a absolutně nechápou, že nejsou ti nejsilnější na světě a převálcovat je může kde co. Hlas za jejími zády uslyší neznámý hlas. Načež se na NATEOVA slova uchechtne.* Triss taky sbírá kde koho, ale očividně její výběr známých klesá laťkou. *Nakrčí ramena načež odpoví CHUANOVI.* Ano známe se, nemáš žádné pozorovací schopnosti nebo co?
*Dragos si dal načas. Mohl sice vyrazit už se zapadajícími paprsky slunce, ale raději přišel až v moment, kdy byla párty v plném proudu. A v samém středu toho proudu ta, kvůli které se celá akce pořádá. Dragos se zašklebí. Muže (SEBA), co s ní tančí bohužel taky zná, byť mezi nimi k osobnímu kontaktu nedošlo. Naštěstí. Ve svém typickém obleku se přitočí do skupinky zámožně vypadajících mužů u kterých si je jistý, že jsou civilové a jednoho pojme pod encanto a přikáže mu, aby šel zdvořile vyzvat TRISS na tanec a přerušil tak to odporné vrkání čarodějky a lovce. Sám se ukryje do stínu a čeká, jak situace dopadne.*
*Nechá se praštit, už jen proto, že mu to nic neudělá díky ochraně, co kolem má. A i kdyby je nezvedl, tak může to hrát civilsky.* Z mého pohledu jsi. Kolik ti je? Max dvacet. To je pro mě malá siesta na mém balkóně. Vynásob to 40 a budeš blíž tomu, proč jsi z mého pohledu pouze malé dítě. Stejně jako většina tady.* Pak se podívá na MARI.* Oh, tak to jo. Já toho měl taky dost. Jak v osobní sféře, tak v pracovní. Navíc mě zase shání právníci ohledně mého bratra. Tak snad jsem přišel včas a nějak to David pozdržel.* Odfrkne si. Podívá se na NATEha, který se připojil.* Asi někde na ulici. Však víš, že osobnosti jako Triss a Jackie sbírají takové typy. Nezapomeň, co všechno sebral Jackie a vždy to dopadlo blbě.* Mávne rukou a napije se svého pití.* Jinak je nějaký rozruch v Radě, zdá se, že museli rychle hledat nejvyššího čaroděje. Nebo to se aspoň říkalo. Mě od smrti Murada II. jaksi neberou v potaz jako možnost na cokoliv.* Pokrčí rameny. Pak se podívá na CHUANA.* Já znám tady snad všechny a minimálně tři znají mého otce. Třeba ho jednou taky potkáš.* Usměje se nevinně.*
*Uši sa mu stále jemne červenajú, keď o ňom Lóni rozpráva tak pekne. Niekedy má pocit, že si to vôbec nezaslúži. Vždy ho chce radšej objímať, lebo nevie, ako reagovať. Je vďačný, že sa od baru presunú inam, kde sa aj upokojí a ponorí sa viac do toho, čo sa okolo neho deje. Ale aj do toho, čo sa deje v ňom. Keď si tento večer prehráva a preberá v hlave znova a znova, nejako v tom dokáže nájsť štrbinu, cez ktorú sa zvládne pretiahnuť a dostať sa do svojho vlastného komfortu. Určite nie je v poriadku, to je nad slnko jasné jemu, a podľa Lóniho správania aj Lónimu. Priliepa sa na svetlé telo chlapca, akoby z neho získaval silu dýchať, inak by sa zložil. Preto aj rozhovor, ktorý vedú, mu pomáha uvoľniť sa a vyčistiť si myseľ o niečo viac.* Baví ma sledovať osoby naokolo a premýšľať, čo sa asi deje v ich živote a kým sú. *Povie zamyslene, skoro akoby bol zasnívaný, aj keď pri tom celý čas hľadí iba na jemnú, mierumilovnú tvár svojho mesačným svitom žiariaceho partnera.* Možno ju uvidím, niekto tak špecifický sa iste v dave nestratí. *Prenesie svoju myšlienku a ako na povel zazrie priamo za Lóniho hlavou bielu ženu, o ktorej čarodej rozpráva. Sám pre seba sa usmeje. Také momenty mu prídu krásne a magické, odhliadnuc od toho, že obaja mágiu využívajú. Namiesto toho, aby však túto konverzáciu ťahal ďalej, sa radšej upustí trochu z reťaze, akoby mal sám seba úplne nakrátko, ledva nechá Lóniho dopiť svoj drink a už ho vlečie na parket, ktorý sa stihol zaplniť viac, len čo naň vstúpila majiteľka podniku s jej loveckým tanečným partnerom.* /Triss a ten lovec sú spolu?/ *Prenesie v mysli a tá myšlienka smeruje priamo k Lóniho mysli. Je to len zamyslenie, než sa začne stooercentne venovať iba osobe pred sebou.* Si moja láska. *Prenesie do jeho pier, odtiahne sa a začne čarodeja vykrúcať v tanci tak, ako to len víly dokážu.* Užívaš si takto moje tancovanie? *Opýta sa so zvedavosťou v hlase, vlasy akoby mu stokrát ožili a krútili sa ako hady v hudbe. Pleť akoby mu žiarila rovnako ako Lónimu, iskrivá a jasná ako plameň ohňa. Cíti, že v ňom v pohyboch znova viac ožíva jeho nežná, ale divoká férska nátura, ktorou väčšinou obohacuje akcie, ako je táto. Len kvôli Triss to nebude až tak dravé s drogami a tancovaním na stole - teda, k tomu by sa teraz nemal. Má pocit, že ak by čo i len trochu odhalil zo svojho tela, ešte viac by pošpinil svoju pokazenú dušu. V tomto tanci sa však očisťuje, ako práve krstené dieťa, chránené pred zlom a bolesťou.* Vieš ako ťa milujem? Vieš ako ťa milujem? *Volá, zabíjajúc tým svoj strach, oživujúc však chuť splynúť do jedného tela so svojim čarodejom. V tabci tak podíde bližšie, nalepí sa na Lóniho hruď a ruky sťažka obopne okolo chlapcovho pása, vdýchne jeho sladkastú vôňu a teplo jeho tela, teplo iva tohto tela, mu dodáva odvahu a pocit ochrany.* Si tak jemný na dotyk. *Zašumí jeho hlas, keď prejde chrbtom ruky po Lóniho líci a zastaví pod sánkou.*
*Sladko sa usmieva. Už dlho nemal takto uvoľnenú náladu, aj keď bol stále v strehu, čo sa deje navôkol nich.* Je to čarovné. Viac ako mágia, ktorú mám v sebe. Je to ako keby si mohol otvoriť niekoho životný príbeh, a keďže sú pre teba jeho stránky biele, môžeš si k nim dopísať vlastný príbeh. Ako napríklad pri tej žene s jazvou. Odkiaľ ju len má? *Usmieva sa nadšene, že si našli takéto jedinečné hobby na zaplnenie krátkej chvíle, a aj by pokračoval, kebyže jeho priateľa zrazu niečo nenabudí, a začne sa predierať ľuďmi na parket. Pobavene sa na tom smeje, ale je rád, tak veľmi rád, že opäť vidí na Tanoiovej tvári úsmev a uvoľnenie aj medzi ľuďmi.* Ty si moje srdce. *Odpovie nežne. Zamyslí sa nad tým, čo sa deje s Meritriss a lovcom, ale potrebuje sa ešte na nich párkrát pozrieť, než odpovie.* /Možno áno. Aj keď nevyzerajú ako pár, nedržia sa za ruku, nedávajú si pusu, ani nemajú v očiach ten cit. Ale možno je to vzťah na dohodu./ *Nápadné Lónimu, a preto túto myšlienku vyšle aj férovi. Venuje mu bozk na jemné plné pery, a spokojne sa znovu otočí.* Ako silno miluje moje srdce teba. *Odpovie s úsmevom, a znovu sa necha otočiť, aby sa uistil, že je CHUAN stále na svojom mieste.* /Ale môže mi to byť aj jedno, čo robí ten YURKO, či ako sa to volal. Ak sa priblíži, a bude robiť problémy, dokážem ho nejako spacifikovať. Aspoň tolko som sa už stihol za ten rok naučiť. Hlavne nech ochránim Tanoiu./ *Upokojí sa, a taktiež Tanoiu objíme v pomalšom tanci načo zodvihne svoju tvár, aby oprel ich čelá o seba, a privrel oči v sladkom opojení Tanoiovej náruče.* Tvoja vôňa mi pripomína lesy Faerie. Je na tebe tak krásna. *Šepne mu naspäť, a potichu sa húpe do taktu hudby v objatí.*
*Prižmúri oči.* Ten zips na mňa neskúšaj, nikdy to nepomohlo. *Znova ju podpichne a aj by ju štuchol, keby nemal obe ruky zabrané tancovaním. Čuduje sa, že za Triss ešte nikto nedoliezol, ale nesťažuje sa. Byť tu s jedinou osobou, ktorú má z tohto podniku aj rád, nie je až tak zlé.* Áno, ja to chápem. Mláďatá podsveťanov si nevedia vyvodiť vlastné názory, ale… *Mykne plecami.* … Asi im to neberiem. Nemám potrebu s nimi trkotať a vychovávať ich na svoj obraz či čo. *Mykne hlavou do strany, akoby tým poukazoval na celú prítomnosť každej osoby v miestnosti. Všíma si, že Trissina prítomnosť na parkete začala priťahovať viac odvážlivcov, čo sa chcú do aktivity zapojiť, a tak je rád, keď aj vyšší muži začnú vytancovávať svoje partnerky a partnerov. Možno tak aspoň nebude úplným tŕňom v oku.* Čudujem sa, že za tebou ešte netiehnu ako lososy za párením. *Povie podivné prirovnanie, o ktorom sám netušil, že mu vyjde z úst a vo vnútri ho to úprimne pobaví, aj keď je jeho tvár kamenná ako neustále.* Čakám len moment, kedy niekto príde a vyzv- *Ani to nestihne dopovedať a už sa vedľa nich zboku objaví nejaký mužík, hľadiaci do tváre Triss, a vyzve ju do tanca. Nepríjemne sa zaškerí.* Máme to tu. *Zamumle ostro, pretočí očami a trochu sa skloní.* Myslím, že náš čas vypršal. Mala by si sa postarať o svoju svorku hladných psov. Ešte si im nedala nažrať. *Prenesie nepríjemne, ale táto emócia nie je mierená na čarodejku, ktorá to určite vie.*
*Triss v některých momentech stačila vypozorovat, že u baru sedí hned čtveřice jejích známých (ROBERT, CHUAN, MARIA a NATE), ale neměla zatím čas na ně příliš reagovat, ačkoliv po tanci stejně plánovala a sem tam kývne na souhlas na SEBova slova, ale dál se o tom nepře, dokud se nerozesměje nad jeho přirovnáním. A než stačí SEBASTIAN dokončit další myšlenku, skutečně je někdo přeruší. Pobaveně se na něj podívá, ale pak ho letmo poplácá po paži.* Pokud to půjde, ještě si tě najdu, zatím se bav. Máme tu nějaká dobrá jídla. *Zkusí ho navnadit na kuchyni, načež se přitočí k civilovi, který ji vyzval k tanci a do konce písně s ním zůstane. Krátký rozhovor je poměrně příjemný, poděkuje mu za účast, načež po skončení se omluví, že musí obejít i ostatní a skutečně zamíří za skupinkou ZNÁMÝCH U BARU a přistoupí k nim. Zaslechne ještě poslední slova ROBERTA a ušklíbne se.* To upřímně doufám, že ne. Takové setkání nepřeji nikomu. A ty sám si ho nepřeješ pro sebe, nezní příjemně, že to přeješ jiným. *Zapojí se plynule do konverzace a na všechny se usměje.* Zdravíčko, snad jsem nepřišla nevítaně, doufám, že se tady dobře bavíte. Děkuji, že jste přišli. *Postupně všem věnuje úsměv - NATEovi, ROBERTovi, MARIi i CHUANovi, než se nakloní do volného místa mezi nimi k baru a vyžádá si dvojitou whiskey s dvěmi kostkami ledu.*
Zaprvé tak starý nejsem dědo za druhý nas3r si krávo. Jsem dítě a co má bejt tak se z toho Nepos--. *Otočí se k třetímu neznámému muži.* Nejsem to a je mi ukradený že se znáte jak jsem to měl ale vědět prostě mě nechte na pokoji. Já fakt nepotřebuji být další měsíc na samotce *podívá se na sociální pracovnici která balí každého muže kterého potká* Můj slovník je jaký je pokud s tím máš problém můžeš si políbit ty víš co řekne Mari Všichni totiž nemají tak nóbl život jako vy. Všichni nejsou tak bohatí jako vy a to mě na vás všech s##e. Myslíte si jak jste lepší a přitom jenom žijete a ubližujete. Já sám nechci být takový jak vy. Zkuste si 15 let žít na ulici *Chuan je naštvaný a do breku. Nerad o tom mluví ale ví že Triss taková není* K Triss se chovám s respektem protože mi pomohla. To je důvod *Z důvodu vzteku si ani nevšimne že Triss přišla. Prostě potom zmlk a dýchal*
*Jakmile se lovec odporoučí pryč, tak se Dragos pro sebe vítězně ušklíbne a zamíří za ní. V očích se mu zableskne nad skupinkou, ke které zamířila a klidným krokem dojde za její záda.* Nemáš za co.. Rád tě poctím svou přítomností.. *Ušklíbne se, když tato slova pronese k TRISS, která je k němu zády. Pokud se k němu překvapeně otočí, tak toho využije, aby ji odvedl na parket. Kdyby se neotočila, tak ji zachytí na pasu a stejně otočí na sebe a rovněž odvede.* Určitě smím prosit. *Pronese. Neptá se. Ihned nasadí tempo do hudby, když Triss zachytí do tanečního postoje.*
Vzhledem k tomu, že si pamatuju její poslední výběr, tak bych spíš řekl, že je ta laťka vyvážená, ale na jiné straně než posledně.. *Uchechtne se na slova MARI, než se jeho pohled otočí k ROBERTOVI a odfrkne si.* To raději ani nepřipomínat.. A nejhorší vkus měl stejně na partnery.. *Zašklebí se a otočí při jeho posledních slovech hlavu na Chuana.* Nechceš. *Odpoví mu rovnou.* Věř mi, že nechceš.. *Tato jeho slova jsou ale nejspíš přehlušena dalším výbuchem mladého kluka. Nad posledními slovy se zamračí.* Co takhle nejprve si o někom něco zjistit a pak soudit? *Odpije ze své skleničky.* Můj život taky není dvakrát růžový a tam kde jsem jsem jen díky sobě.. A rozhodně ne proto, že jsem někdo v klubu začal dupat nožičkama a stěžovat si, že je něco těžké. *Dokončí svoje slova, když zaregistruje, jak se k nim blíží Triss.* A to máš jediné štěstí, jinak bych tě už zkopnul z Empire.. *Sykne k CHUANOVI, než to TRISS může zaslechnout. Na tu se otočí s úsměvem.* Ča-..u.. *Dokončí svůj pozdrav o hodně nakrkleji, jakmile je zase odvedena.* Co ten tu dělá? *Zabrble si pro sebe tiše.*
Tak to vidím, že v tomhle světě se lidi nikdy nenudí. *Pronese se špetkou humoru k BOBOVI když ji popisoval jeho příběh o tom jak je zaneprázdněný. Potom ale začíná být naštvaná nad slovníkem CHUANA, proto se otočí na BOBA.* Můžeš ho nějak umlčet? Všechno co mu vypadne z úst jsou odpadky, a i ty jsou občas příjemnější a méně zapáchající. *Otočí se na NATEA* Nebo klidně ty, podle toho cos říkal chápu, že padáš do podobného odvětví jako BOB. *Nakrčí s rameny a to dítě radši dál ignoruje, kdyby nebyla tak unavená z práce tak na něj už asi vrčí a cupuje ho na kousky, ale takhle si jen upije dalšího loku piva.* Každý máme nějaký ten příběh a délka života na tom nezáleží, ale to nic nemění na tom, že pokud se budeš chovat jak malý spratek, budou tě brát jako malého spratka. *Dodala ještě protože neodolala. Poté uviděla TRISS a na její tváři se objevil náznak, koutek jejích úst povyjel nahoru.* Aho - j. *Než to dořekla, tak ji cizí týpek odvlekl pryč. Proto se Mari na DRAGOSE zamračila, ale nechala to být protože věděla, že její přítelkyně se určitě vrátí když bude mít čas.*
*Bob ho sleduje s klidným pohledem. Nic neřekne. Nehodlá mu říkat, že je bohatý díky tomu, že jednou rozespalí něco podepsal a najednou má akcie velké společnosti. Navíc žil ve středověku a prožil všechny války zásadní pro lidstvo. Poslouchá i Natea. Určitou část života ho sledoval a ví, jak se vypracoval tam kde je.* Pravda. Viktor bylo jeho vlastní sebemrskačtví skrze někoho jiného.* Řekne a uchechtne se.* Navíc po něm zdědil gang.* Zasměje se. Pak se podívá na Mari.* Meh, si to pamatuju a pak mu to budu dávkovat. Není zábava trápit slabé, proto z těch, co mi vlezou do domu je jen žrádlo pro démony.* Pokrčí rameny. Když přijde Triss, tak se na ni usměje.* Byl by to krásný reality check pro někoho, kdo si myslí, že máme dokonalé a bezpečné životy s milující rodinou. Nebo že jsme bohatí.... Což já jsem, ale žít 800 let a nemít peníze, to už trochu ukazuje mentální retardaci.* Ušklíbne se. Pak se však objeví Dragos a úsměv mu zmizí.* Ew... doufal jsem v příjemný večer, ale už jsem zase na radaru určitě. Ah... a to jsem si myslel, jak předám dárky v klidu.* Zamumlá si pro sebe.* Vidím, že vám Dragos taky kazí náladu... mě kazí i mučení a drbání....* Řekne a odfrkne si.* A teď kazí i její večer. Chce to klub antiDragos. A pokud mě slyšíš, tak víš, že to je pravda.* Prohlásí a dopije pití.*
*Triss se na ně sotva stačí pořádně usmát, než se za ní ozve hlas, který tu chtěla zaznamenat nejméně ze všeho. Naprosto tak souhlasí s tím, co řekne ROBERT, co se ještě skrze hudbu donese k jejím uším. Otrávený výraz se jí nepovede včas skrýt.* DRAGOSI. *Odvětí na jeho slova, snad je to forma pozdravu, než ji odtáhne od jejich přátel a známých a nakrčí nos.* Ne, to určitě nesmíš. Oba víme, že můj zájem o tvou osobu se týká jen toho, že zůstaneš dost daleko od všech mých blízkých, což jsou vesměs všichni ti, od kterých jsi mě odtáhl. *Ušklíbne se a sama si pro sebe odfrkne.* Poděkovala bych, že jsi dorazil, ale nebyla bych upřímná. Alespoň buď tak slušný pro jednou a nekaž tento večer, když už ti mám věnovat tanec. *Nadhodí a i když ne zrovna ochotně, přestane se na něj tvářit jakoby snědla citrón, už kvůli očím, co se na ně mohou upírat a její kroky splynou s těmi jeho.*
*Chuan jen vzdychne. Nemá náladu se hádat* /chodit sem byla chyba/ *nechce se už hádat. Tak se rozhodne udělat nejlépe. Prostě ztichne. Utře si slzy V očích a zhluboka se nadechne* Omlouvám se za to jak jsem se choval. Přece jen jste starší máte pravdu *řekne klidně a otočí se ke svojí Cole a už moc nevnímá jejich konverzaci spíš ho zajímá kdo je ten DRAGOS. Proto taky zatáhne BOBa za rukáv.* Hele kdo je ten DRAGOS? A proč jde tančit s mámo- TRISS? *Řekne Chuan* Vypadá jako docela v chillu týpek. Ale vy ho nevím proč nesnasite /prostě proč je nějak špatný něco provedl nebo co?/ A jak by jí kazil večer však jdou jen tancovat.... Asi
*Prikývne.* Síce, kým nám to niekto nepovie, môžeme si len vymýšľať a vymýšľať a aj tak nás to môže prekvapiť. Život niekedy je tak zvláštny, aký dokáže byť nečakaný a… *Na chvíľu sa zasekne. Pripomenie mu to ten večer, znova. Nečakal, že môže niečo také prísť, aj keď ho vnútro varovalo a ako víla ho mal poslúchať - síce neovláda jasnozrivosť, nečíta v budúcnosti ako niektorí z jeho rasy, ale… jeho intuícia je ako slabým odvarom, čo upozorní a nejako nakopne, ak je to potrebné. Rýchlo preto svoje myšlienky zameria na predstavu jazvou okrášlenej tváre ženy, ktorú videl.* Určite je to niečo, čo ju nielen telesne poznačilo. Bolesť, ktorú by chcela ukryť, keby nebola priamo na očiach ako nejaká zvrátená trofej toho, že prežila. *Zaznie z jeho úst a pripadá si v tých slovách tak vzdialený. Preto iba zatrasie hlavou a jasne sa usmeje, natiahne sa po pohladenie a vydýchne.* Ale všetko z toho nás formuje, že? Chcel by som jej príbeh počuť. *Dopovie nakoniec a uvedomí si, že aj keď život vie byť zvrátený vo svojom humore a písaní životov ako pri útoku na neho, rovnako je tak život plný momentov, ako keď sa stretol s Lónim. Ten slnečný deň v tráve pod jasným nebom je jednou z najkrajších spomienok a spomína na neho vždy tak rád. Bolo to tak nečakané a teraz? Má jeho. Jeho. Slnko na dvoch nohách, hviezdu zo všetkých hviezd najžiarivejšiu, tú najbližšie k jeho srdcu, ktorá v ňom nikdy nevyhasne. Je tak preplnený láskou, že mu dovolí zmeniť svoje správanie, nevytrvať celý večer v ublížení, ale aby mohol skutočne lietať ako víla i bez krídel. Usmieva sa na neho, pretože chce. Posledné týždne boli ťažké, priťažké na jeho dušu, pretože nie len že ho to tak ovplyvnilo, že sa bojí chodiť sám, lebo všade vidí tie tváre, všade cíti ich pach a prítomnosť, že sa myká pred dotykmi a obáva sa mužov, ale ovplyvnilo to aj jeho priateľa, ktorý rovnako s paranojou pozerá za každý roh, akoby odtiaľ mal vybehnúť strášiak a oboch ich vypitvať do morku kostí. Chce mu to vynahradiť, chce bojovať sám so sebou - aj jeho chtíč k Lónimu je nateraz tak mocný, že niektoré dni ani nezvláda iba zaspávať, ale musí sa o neho trieť ako do zbláznenia, alebo sa pri ňom dotýkať, lebo sú to jeho vlastné ruky, alebo tie Lóniho, žiadne cudzie špinavé pazúry. A keď Lóni vraví o láske, oh nebesia, chce sa mu utopiť sa v nej.* Si to najdrahšie v mojom živote. *Odpovie hneď späť a tanec, ktorý s ním zvolí, je voľný a nežný, trošku drsný, ale vedie ho a necháva sa sem-tam viesť, aby mu chlapec ukázal, ako to vie. Téma vzťahu Triss ho neudrží dosť dlho v zaujatí.* /Nemyslím. Lovci si dohodnuté partnerstvá s podsveťanmi nerobia./ *Povie ľahko, pretože túto skutočnosť pozná. Naposledy dvojici venuje pohľad a zamkne sa v bubline, v ktorej sú len oni dvaja. Pomalá pieseň, čo nasleduje, ho vtiahne a tak môže zabudnúť na niečo viac. Hľadí do chladivých očí a vnútro sa mu aj tak roztápa.* Tvoja vôňa je ako chladivý oceán, chce sa mi v nej kúpať. *Páči sa mu výmena slov, ktorú urobia - Lóni iba naznačil miesto, odkiaľ prišiel on, s lesmi, kam patrí, a on zas naznačil oceán, vodu, ktorá obklopuje nádherný ostrov, ktorý už videl a zamiloval si ho, napriek bolesti, ktorú Lónimu spôsobil. Ale chce ho naučiť to miesto zas milovať, vytvoriť mu s ním nové spomienky.* Vezmem ťa znova na Island. Budeš sa ma môcť dotknúť, pobozkať ma ako predtým si chcel, dáme si koláčiky a vykúpeme sa v teplom prameni a už sa nebudeme musieť držať od seba ďalej. *Prenesie sladko, nahne sa znova, pobozká chlapca zase na pery, ale tento bozk je hlboký a nespútaný, akoby tým chcel do Lóniho vdýchnuť svoju podstatu a zobrať si tú jeho.*
*Mohol to čakať. Ale je rád, že to všetko išlo tak ľahko, že keď nakoniec prestane tancovať a nechá Triss, aby prešla k druhému mužovi, iba si uhladí jednou rukou vlasy dozadu a vloží si ju do vrecka.* Uvidím, čo sa dá robiť. /Ale nesľubujem, to dúfam vieš./ *Doplní si v mysli, ale nakoniec… nechce aby jeho slová zneli, akoby sa jej chcel vyhrážať, že ak pôjde s niekým iným, ihneď odíde. A on sa aj posnaží trochu, nejaké jedlo by si možno dal, aj k baru keď príde, nejaké to pitie na zapitie večera by mu nemuselo uškodiť, ale keď vidí, koľko osôb sa vôbec pri bare schádza a baví a že ten bar je vlastne miesto, kde sa aj Triss ocitne medzi jej kumpánmi, z ktorých niekoľko tvárí je mu aspoň minimálne známych, zastaví sa a pretočí očami.* /Tak, asi najvyšší čas odísť. Však Triss mi to odpustí. Napíšem jej potom sms./ *Napadne mu riešenie tejto ani nie zamotanej a jasnej situácie. Koniec oddychu, späť do práce. Prosto sa otočí a vyberie sa podnikom pomedzi ľudí preč. Nerobí mu s jeho výškou problém predrať sa k východu, vlkodlačej ochranke nevenuje žiaden pohľad a vydá sa smerom k inštitútu, vediac, že ak sa niečo na mieste pose-ie, dozvie sa o tom na druhý deň. Ale na dnes asi nechá podnik v rukách boha a bude dúfať, že je boh dostatočne pozorný na to, aby tú partiu udržal na uzde, inak si privolajú apokalypsu. Ale… ak sa niečo také stane, aspoň na to bude zajtra vyspatý.*
*Nepozdáva sa mu, kam táto konverzácia putuje, keď vidí trápenie v Tanoiových očiach. Prial si, aby mu napadlo skôr nevyťahovať jazvy iných ľudí, nakoľko mnohé z nich ako aj u Tanoie sú neviditeľné, ale bolia dlhé roky.* Ale vyzerá byť ...spokojná. Možno si už tak zvykla, že to berie ako súčasť seba, ako znak toho, že prežila. Ale to nebudeme vedieť o nikom, dokým nám to nepovie. *Rozhodne sa radšej ukončiť túto tému veselšou myšlienkou, a už si to spolu hrnú na parket, kde je síce Lóni zo začiatku mierne zaujatý inými ľuďmi v okolí, ale keď vidí, ako si s Chuanom všetci ostatní okolo neho zahrávajú, a viditeľne ich jeho výstup nijako neovplyvňuje, tak sa upokojí, a spokojne tancuje so svojou neobyčajne krásnou láskou. Lóni si prial, aby mohol každý uzrieť Tanoiovu krásu, a aby žil večne len preto, aby mal každý človek možnosť vedieť, že žije v rovnakom čase ako tento láskavý fér s rukami a srdcom zo zlata.* Ďakujem ti, že si mi dal domov a rodinu, Tanoia. Len vďaka tebe sa cítim na tomto svete o toľko šťastnejší, než som si kedy myslel, že budem. /Pôvodne som ani nečakal, že prežijem tak dlho, aby som si našiel šťastný koniec. V mojom pláne bolo maximálne žiť v nejakej ruine, ktorú by som si možno nejako opravil, ak by mi niekde ponúkli konečne prácu. Ale môj náhly útek do Ameriky bolo predsa len to najlepšie, čo som mohol urobiť./ *Na nápad s Islandom sa spokojne vyškerí, a chytí Tanoiu za boky, aby sa s ním mohol rýchlejšie vytočiť.* Áno, prosím. Ak prídeš so mnou, bude mi tam opäť krásne. A mohli by sme odísť aj na niekoľko dní. Zbalíme si tašku s vecami a jedlom, a prejdeme sa aj hlbšie do ostrova, aby som ti ukázal aj veci, o ktorých mnohí turisti nevedia. *Navrhne nadšene, a má chuť si poškočiť od radosti. Sám bol vo vnútrozemí ostrova len málokedy, ale počas leta sa tam dalo dostať ľahko, keď mal človek pár dní voľna. A žiaľ, ako duch mesta, mal Lóni voľno každý deň. Možno aj boli ľudia radi, keď Lóniho jednu dobu v meste nevideli asi mesiac, a potom museli cítiť silný smútok, keď ho opäť objavili ku koncu leta na uliciach, ako sa snaží nájsť niečo na jedenie, čo by mu pomohlo prežiť do ďalšieho dňa. Ale aj napriek všetkému, čo sa v minulosti stalo, sa teraz celým telom natlačí na Tanoiu a začne ho bozkávať, ako keby neexistovali ďalší deň. S rukami okolo jeho ramien si ho sťahuje bližšie k sebe, s užíva si dotyk jeho mäkkých pier na tých svojich.*
*Otočí ještě během tance hlavu ke kroužku jehož součástí byl ROBERT.* Utáhnu ti obojek, macku. Neštvi. *Ušklíbne se na něj, když schválně použije toto označení. Pak vrátí pozornost na TRISS a rovněž se ušklíbne na její slova, když ji navede do kroku.* Škoda.. Už jsem si chtěl pokecat s tím spicy prtětem.. *Prohlásí když čarodějku vynese do otočky a pak vrátí k sobě.* Mimochodem, Roberta za svého blízkého považovat nemůžeš.. S ním mám svou vlastní dohodu, která předchází té tvoji.. *Ušklíbne se na ni, než nasadí metodu nevinnosti.* Drahá.. Já se vždycky chovám slušně.. Jsem galantnost sama.. *Řekne rádoby uraženě, ale na rtech mu hraje pobavený úsměv.*
*Na slova ROBERTA se oklepe.* To byl případ sám o sobě.. Případ pro psychiatra.. *Odfrkne si ještě a na MARI se uchechtne.* Tohle bohužel neumím.. Umět to, tak zalepím pusu Triss, ať ji zabráním uzavírat tu hromadu šílených smluv s nebezpečnými osobami.. *Pronese sarkasticky a ještě přikývne na její slova o těžkosti života. Sám si prožil dost a nemá potřebu to vykřikovat do světa. Má pocit, že se najdou lidi, co si prožili mnohem víc, jako například Triss, a proti kterým i jeho život vypadal lehký jako peříčko. Jen přikývne, když se Chuan omluví a následně otočí hlavu na odvedenou Triss. Jen krátce, neboť pak se jeho pohled navrátí ke skupině.* Je tady víc lidí, bez jejichž existence by byl ten večer příjemnější.. *Pronese, načež pozvedne obočí nad slovy Chuana.* Za prvé.. Být Triss tvojí mámou, tak tě má tak v sedmi letech.. *Nakrčí nos, načež si ještě odfrkne.* On? Tenhle "v chillu týpek" *Ukáže prsty uvozovky.* Jak jsi ho nazval.. Triss na pokyn jedné parodie na Romea sledoval, unesl a zdrogoval.. A to jen kloužu po povrchu problému.. *Zabrble a kopne do sebe skleničku.*
*Naslouchá tomu co řekl BOB i NATH směrem k CHUANOVI.* To je celkem škoda, taková schopnost by mohla být dosti užitečná. A rozhodně bych chtěla slyšet víc o Trissiných nerozvážnostech, ať v tom nejsem sama. *Ušklíbne se a když se to dítě, CHUAN, omluvilo jen pokrčila rameny. Už před dlouhou dobou se naučila nereagovat na slzy a pláč, doslova každý druhý to zkouší ve výslechovce. Co ale nedokázala tolerovat bylo když začal NATH popisovat co ten muž udělal Triss. Při každém dalším jeho slově se víc a víc narovnávala, zatla ruce v pěst, doslova měla problém aby přímo na místě nezavrčela. Triss považovala za přítelkyni, a byla taky jediná v tuto chvíli, kterou tak brala. Proto její ochranářské instinkty jely na sto procent. I kdyby se ji někdo pokoušel zastavit, tak by se mu vysmekla nebo bojovala. Z toho důvodu věnovala NATHOVI, BOBOVI a CHUANOVI jeden velice ledový úsměv.* S dovolením pánové, musím si teď jen něco zařídit. *Svižným krokem překonávala vzdálenost mezi TRISS a sebou, jakmile stála u ní, tak jí chytla za ruku a potáhla k sobě. Schválně se toho divného muže DRAGOSE nedotýkala, ale promluvila k němu přičež se dívala do obličeje TRISS jen aby zjistila zdali je v pořádku.* Omluvte mě prosím, ale potřebovala bych něco vyřešit se svou přítelkyní, jsem si jistá, že s Vašim vzhledem si najdete taneční partnerku, či partnera, nechci urazit, během chvíle. Ale toto může být urgentní. *Schválně se schovala za masku zdvořilosti, kterou používala v práci. Přece jen věděla, že násilí vyvolává násilí a nechtěla způsobit scénu v Trissině novém klubu.*
*Bob se dívá směrem za Triss.* No, je to šéf upírů, můj zaměstnavatel v podstatě. Kdybych to dal do civilské řeči, tak on je kmotr. Já jsem někdo kdo dodává materiály a lezu mu za jedním z princů klanu. Takže se zrovna nemusíme, ale bavíme se. Jeho povaha je jako povaha kmotra. Pokud se mu zprotivíš, tak můžeš zmizet. Jako že úplně přestat existovat. Nebo se probudíš s hlavami tvé rodiny v posteli. * Řekne a pak uslyší DRAGOSE.* Oh, neslibuj, ještě se budu těšit.* Usměje se a pošle mu vzdušný polibek. Je na něm poznat, že to má jen jako legraci. Pak poslouchá Natea.* Zdá se, že měli zajímavé setkání.* Ušklíbne se a vzpomene si jak se setkali poprvé, když hledal Davida. Pak jen mávne na rozloučenou MARI a podívá se na CHUANA.* Nečekej, že všichni kolem Triss jsou jako ona. Ona je jak motýlek mezi sršni. Pokud ji nezkazí čas, tak to bude dobré.* Řekne mu a objedná si medovinu se skořicí v jablečném moštu.*
Na to "spicy škvrně" nesáhneš. Pokud jsem ti to náhodou zapomněla oznámit konkrétně, tak Chuan je pod mou ochranou a tedy je zahrnut do naší dohody, stejně jako Nate a Mari, o kterých už víš, ale předpokládám, že od pohledu je stejně znáš, když sis hrál na mého stalkera. *Ušklíbne se, když si ji po otočce přitáhne a musí si vyslechnout i poznámku o Robertovi. Ten očividně byl ze hry, i kdyby chtěla, pokud jí Dragos nekecal. Nevěřícně se zasměje.* Samozřejmě, mám ti připomínat všechny naše interakce, kdy jsi měl ke galantnosti blízko podobně jako démon k andělovi? - a nebavíme se o anticích, biblických monstrech ani padlých. *Dodá, kdyby chtěl přesně tyto démony vytáhnout jako argument. A dřív než mu stačí cokoliv dalšího říct se objeví při jejím boku MARIA, na kterou se přátelsky usměje.* Samozřejmě, omluv mě DRAGOSI, a užij si zbytek večera. *Nasadí obdobně zdvořilý výraz, když od něj odstoupí ještě dál, než ji odtáhla MARI, i když nic takového se v jejích očích nezrcadlí.* Půjdeme někam bokem? *Nadhodí k vlkodlačici a naposledy se podívá na DRAGOSE s úšklebkem.* Nějak nevěřím, že bys toto nechal být našim posledním setkáním, takže bohužel, sbohem příště. *Rozloučí se trochu kysele, i když výraz v její tváři se po krátkém úšklebku změnil na zdvořilý a snad trochu neutrální, načež udělá několik kroků od něj, aby jej ještě zaznamenala pohledem a pokud je nechá být, odstoupí dost daleko na to, aby přes hudbu neslyšel ani on, když tiše k MARI šeptne: * Děkuji. Tak, o čem jsi chtěla mluvit? Je všechno vpořádku? Děje se něco? *Přepne do módu starostlivé přítelkyně a stejným pohledem si ji taky prohlédne, aby se aspoň o možném fyzickém problému přesvědčila sama.*
*Prikývne a na súhlas k Lóniho slovám sa pousmeje. Rád ho drží za ruku, rád sa s ním rozpráva, ale teraz už nemá čo ďalšie k tomu dodať. Tanec mu obopína telo a hlas jeho priateľa je len ako domácou šľahačkou, čo robí koláč jeho terajšej existencie tak dokonalo chutný.* /Dal by som ti omnoho viac, než si vôbec dokážeš predstaviť, ale láska je to najpodstatnejšie a tej odo mňa budeš mať zo všetkých osôb na svete najviac, až do môjho posledného dychu. Už nebudeš tým starým životom žiť. A síce aj tento náš dom je ruina, je to domov. Lebo som tam s tebou./ *Odpovie mu iba v mysli. Je to dôverná konverzácia a on nepotrebuje nahlas niečo povedať, hlavne ak ide o osobný život jeho priateľa. Sladko sa na Lóniho usmieva, aj sa šťastne zatočí, keď preberie čarodej na sekundu tanečné velenie.* Nikto nás nedrží, urobíme si výlet a aj keď na ňom stratíme mesiace, čo na tom záleží? *Opýta sa do vzduchu a chce sa každý raz, čo sa okolo seba otočia, vrhnúť chlapcovi okolo krku a objímať ho. V opojení tanca však nakoniec zmĺkne, vníma iba telo ored sebou a to svoje, medzi tým všetkým. Než sa k chlapcovi nakloní a začne ho bozkávať. Oči priviera v opojení ako z rozprávky, priklincováva sa na zemi len preto, aby z toho nespadol na zadok. Stále sa mu v mysli mieša strach a keby sa nad tým lepšie zamyslel, zrejme by mu doplo, že jeho aktivita na parkete je z veľkej časti podporená adrenalínom a jointom zo začiatku večera. Aj keď účinok už prestáva a ľudia okolo neho začínajú uzatvárať priestor okolo nich, akoby ich chceli uzavrieť do pasce. Pritisne sa viac na svojho partnera, akoby z neho chcel piť.* Si tak horúci. *Zašepká sladko a len čo sa na neho zozadu chrbta nalepí nejaký tancujúci muž, keď sa mu o ruku obtrie niekoho bok, ako má zapnutý pud úteku, pretože tá paranoja, že tam muži sú s nimi, že sa k nemu chcú dostať, dotknúť sa ho, všetko to vytvára nátlak na jeho dušu i myseľ a on nevie, ako to spracovať, aj s tým adrenalínom a chuťou tancovať, že namiesto toho, aby utiekol z miesta, ktoré v ňom tieto emócie vyvoláva, tak na ňom ostáva a podporuje svoje stiahnuté slabiny.* /Zase. Ja…/ *Akoby chcel Lóniho tou myšlienkou upozorniť, no než to stihne, zaryje svoje prsty do jemných, bielych bokov v čiernej košeli, pritiahne si Lóniho k sebe tak drzo a neúnavne, zakusne sa mu do krku, aby mu vytvoril peknú značku a so zatiahnutým pohľadom sa zahľadí do ľadovo modrých očí.* Triss povedala… *Zaznie jeho hlas, ale ako sa o neho znova niekto obtrie, akoby to stláčalo neviditeľný gombík, akoby sa na neho pokladali špinavé pracky a on ich nedokáže striasť, že jediné, čo mu napadne, je prudko vziať Lóniho ruky a napasovať ich okolo svojho pása, kým sa nosom zaryje do záhybu bieleho krku, rukami mieri k nohaviciam a sťažka dýcha. Už to nie je tanec, je to jeho útek cez myšlienku toho, že ak sa ho Lóni vydotýka a on sa vydotýka Lóniho a bude navrchu, bude dávať vzrušenie, možno si nebude pripadať tak ponížený a špinavý.* Poďme domov, poďme domov. *Začne opakovať. Nasleduje ďalší dotyk, keď zadkom niekto narazí do jeho zadku a s ospravedlnením sa začne smiať, ale Tanoiu to iba pobáda ďalej a ďalej, hlbšie a hlbšie do temnoty vlastného vnútra, kým jeho telo koná.* Si to ty. Ty, Lóni. Dotkni sa ma. Vezmi ma domov. Poďme domov. *A len čo zbadá skulinku v skupine ľudí, vezme chlapca za ruku a potiahne ho z podniku preč. Musí to dostať čo najskôr. Triss sa poďakujú hádam neskôr.*
Jak říkám.. *Ušklíbne se s pokrčením ramen.* Škoda.. *Ohledně jejich známých jen přikývne. Mari tolik ne, ale o tom čarodějovi toho věděl podstatně víc.* Možná víc, než ty sama.. *Nadhodí s tajuplným úšklebkem. V tanci pokračuje i při konverzaci a skoro se na něj ani nemusí soustředit, jakou je to pro něj přirozeností. Když zaslechne ještě ROBERTA, tak se ušklíbne jeho směrem.* A tvou společnost ti bude dělat jedno padlé hádě.. *Pak se vrátí ke konverzaci s TRISS.* Technicky vzato, právě ti andělé jsou vlastně ti špatní, když se na to podíváš, že své padlé bratry zavrhli jen proto, že se moc ptali.. A není nakonec samotný ďábel vlastně ten dobrý, když má podle bible trestat ty hříšné.. *Zapolemizuje si pobaveně. Spokojeně s ní udělá další otočku v prostoru místnosti, než jsou vyrušeni. Jedno nasátí nového vzduchu a je mu jasné s kým má tu čest ještě, než ji uvidí.* Určitě.. Já totiž nemám blechy.. *Rýpne si do MARI, než ještě mrkne na Triss a odkráčí ke skupině, která po odchodu Mari na baru zůstala.* Někdo se tu sháněl po mé společnosti? *Zvedne koutek v ušklíbnutí, když se zastaví vedle TŘÍ ČARODĚJŮ.*
*Jason chvíli zvažuje, že se zapojí do nějakého hovoru. Obzvláště, když se tvoří skupinky u baru, kde on vysedává a nasává atmosféru. Ale vždycky když už si představí, jak by taková interakce probíhala, raději si objedná další drink. Buď dnes nemá společenskou náladu a nebo je jednoduše trochu přešlý z toho, že tu není Jack.* /Samozřejmě vůbec nedává smysl, aby tu byl. Jsou tu nebezpečné osoby, plus moc nevím, jak realistické je, že by agent Irons investoval do jazzového klubu. Ačkoliv, kdybych to uhrál na rodinné bohatství... to bych ani nemusel lhát. Obrazně řečeno, samozřejmě, že nemohu lhát. A ač je to iracionální a nebylo by dobře, kdyby tu Jack byl, tak bych si to užil víc po jeho boku. Na baru je nejlepší bourbon. V knihovně pár psychologických titulů, co by ho mohly zajímat... něco bych mu zahrál na klavír a pak bychom společně navazovali nové kontakty a nebo rozdmýchali drama nějakým vtípkem. Jenže to by nesměl být stejně lehce zabitelný jako unavený komár. To bych nesměl být král, co by ho producíroval jako prase na porážku. Hej podsvěťané New yorku! Pojďte si zabít tohohle měkkého civila, je to slabina krále víl! A nebo lépe, uneste ho a žádejte cokoliv, on vám to totiž dá! To sotva. Je dobře, že tu není. Ale sdílelo by se to s ním krásně. Tak alespoň z vyprávění.../ *Odfoukne si a odsune kdoví kolikátou sklenku před sebe.* Teď ne. *Odmávne barmana, který se už už nadechuje, aby mu dal nějaký pep talk.* /Bude líp, já vím. To si schovej pro zákazníky./ *Platit ve vlastním klubu nemusí, což pro něj není z Faerie vlastně taková novinka, a tak se prostě zvedne a odejde nenápadně zadním vchodem.* /Triss se pak omluvím. Věřím, že bude mít pochopení./ GIDEON: *Triss mu povídala o té lehce bizarní události. Ona a jeho král spolu otevírají podnik v civilském světě. Neví, jestli jde na otvíračku víc kvůli podpoře své přítelkyně a nebo je zkrátka zvědavý, jak taková kombinace mohla dopadnout. Přeci jen jeho král je trochu...* /Upjatý./ *A Triss je přeci jen...* /Plná života a elánu. A barev a celkově vůbec nevím, kde se jejich styl sešel./ *Na druhou stranu musí uznat, že viděl svého krále na večírcích a zas tak ztracený není. Přesto se odhodlává a připravuje si nelživé ale ne zrovna pravdivé komplimenty, kdyby z klubu byla doopravdy nesourodá míchanice dvou rozdílných osobností. Když však vstoupí, zjistí, že se bál zbytečně.* /No super, to mi usnadňuje přivítání./ *Kompliment "Rozhodně zajímavá dekorace!" by totiž u Triss určitě neobstál. Chvíli ji hledá v davu a pak ji uvidí s tmavovláskou trochu dál od ostatních. Nechce je rušit, ale zároveň mu přijde nezdvořilé Triss alespoň nepozdravit. Vydá se tedy k nim.* Nelekej se. *Zavolá přes hudbu a obejme TRISS zezadu. Nechce se nechat usmažit ohnivou koulí, a tak se raději dopředu hlásí, přestože Triss může cítit jeho přítomnost klidně dřív, než začne halekat. Krátce na to jí dá pusu na tvář a s úsměvem kývne na pozdrav MARIE.*
*Veselo sa zasmeje na tom, ako jeho nápad Tanoiu nadchol.* Stále potrebujem chodiť do práce, dokým tam mám zmluvu. Takže ak by som zrazu prestal chodiť, zrejme by poslali políciu, aby ma našla, a vtedy by si uvedomili, že mám falošné papiere. *Objasní nervózne. Trochu mu to bolo aj ľúto, ako ho život civilov prikoval k jednému miestu. Že aj keď si celý život prial ostať normálny, aby bol iba ďalším človekom v dave, keď našiel Tanoiu, začal si užívať ich jedinečnosť, a zrazu sa jeho dovtedy neskrotená duša mala chuť opäť rozletieť do sveta. Opäť mal chuť len tak odísť a stratiť sa na mesiac, a prial si, aby sa nikto nepýtal. Ale bál sa, že pri tom niečo z toho, čo teraz má, stratí.* /Ale ak by som nestratil Tanoiu...ak by šiel on so mnou, tak by to bolo v poriadku, nie? Za ostatnými by mi bolo smutno, ale jeho by som stratiť nedokázal./ *Uvedomí si, a zrazu mu predstava vytratiť sa s Tanoiom do sveta až tak nevadila. Mohli by sa prípadne vracať kvôli tieňotrhom, a medzitým objavovať svet ako aj samých seba spoločne. Prekvapene zajahká, keď sa k nemu Tanoia zrazu pritiahne. Bál sa naňho skúšať hocičo intímnejšie, aby mu nespôsoboval problémy, ale keď to inicioval sám Tanoia...potom to bolo v poriadku, nie? So znovunájdenou stabilitou sa vtesná do toho dotyku, a z pier mu unikne jemný vzdych, keď ucíti zakusnutie. Nevníma ani to, že sú okolo nich iní ľudia, či to, že Tanoia povedal niečo o Triss, vníma len to, ako sa ho dotýka, jeho plameňmi oblizujúce sa telo, a jemný hlas, ktorým ho žiada, aby ho vzal domov.* Dobre, poďme, poďme. *Zopakuje po ňom, a sotva cíti potiahnutie za ruku, sám sa za Tanoiom dobrovoľne vydá, a veselú iskričku v jeho bledých modrých očiach nahrádza tmavý tieň.* /Tanoia, čo to so mnou robíš?/
*Vzhledem k tomu, že CHUAN je ve společnosti dospělých a připozdívá se, tak si sociální pracovnice dojde pro CHUANA s tím, že už musí jít a odvede jej s sebou pryč z klubu a zamíří s ním zpět do dětského domova.*
Nechtěla.. *Zašklebí se Nate na MARI a na slova ROBERTA se sarkasticky uchechtne a nijak obdivně dodá.* Mírně řečeno.. Je to spíš pořádná osina v prdeli a je mi ukradené, že to slyší.. *Poslední slova jsou trochu hlasitější a dokonce mírně nakloní hlavu směrem k tančícímu páru. Následně vysype z rukávu setkání Dragose a Triss a jen stihne přikývnout na Robertova slova, než sleduje že se Mari pouští do akce.* Ale pozor.. *Upozorní prstem CHUANA po Robertových slovech.* I Triss umí bodat, když chce.. *Dodá, než je mladík odvedem sociální pracovnicí a k nim se přidává ten, kterého tady v podstatě pomlouvali.* Já teda ne.. Vrať se do hrobu.. *Zabrble k DRAGOSOVI a objedná si další whiskey. Když už Triss uzavírá pitomé smlouvy, tak té mrtvole alespoň od plic řekne, co si o něm myslí.*
*Jakmile odchází tak ještě zaslechne poznámku od DRAGOSE, ale raději to přejde, jediné na čem ji teď záleží je aby byla Triss v bezpečí. Což pro Mari znamená co nejdál od toho podivína, co ji podle Natha způsobil tolik problémů. Její jediné soustředění se přesunulo na její kamarádku. Jakmile se zeptala zdali se nepřesunou bokem tak potvrdila přikývnkutím hlavy. Jakmile popojdou dál od toho muže, tak pokývne na TRISS hlavou a nechá povyjet koutek úst nahoru.* Já jsem v naprostém pořádku, spíš jsem se bála o tebe. Když tě od nás ten neomalenec tak odvlekl, tak jsem slyšela Boba s tím druhým kouzelníkem, jak se jmenoval, Nath? Nebo tak nějak, bavit se co je zač a co no. *Nedopověděla větu jen si ji starostlivě prohlédla. Ráda by pokračovala, ale v tu chvíli ji objal druhý cizí muž.* /To jako vážně? To je ten klub plný úchylů co neumí nechat ruce pryč od TRISS, chudák holka./ *Zamračila se na GIDEONA, jelikož nevěděla co mají za vztah a prvně kmitla očima po Triss a čekala její reakci.*
*Bob se podívá na Dragose a ušklíbne se. *Rád bych s tebou pokecal, ale už musím. Ještě jsem ani nebyl doma a kdoví, co tam mám. * Pak se podívá na Natea.* To ano, ale nic takového jako tady Dragos, Ismael nebo jiní starší.* Prohlásí a rozloučí se se všemi a odejde. Nezaplatí. Prostě odejde.*
*Triss se na DRAGOSOVA slova jen ušklíbne, ale už nemá prostor a vlastně chuť o tom debatovat. Řekla, že myslela démony, kteří nebyli nikdy na té "dobré" straně. To že je vytáhl není její problém. Má umět poslouchat. S MARI poodejde a zatváří se překvapeně.* Co no...? Co udělal? Netrap se s tím, jsem vpohodě. A Nate by o tom neměl mluvit, nemusí to všichni hned vědět, ale chápu proč to udělal. *Pokrčí rameny a i když chce něco dodat, tak se překvapeně pootočí a tvář se jí rozzáří, nejen úsměvem, když zaznamená svého vílu.* GIDEONE! Přišel jsi! *Vyhrkne a na okamžik zapomene na okolí a na přivítání mu věnuje upřímný polibek na rty, v němž snad vycítí, jak moc jí chyběl. Oplatí mu úsměv, který jí věnuje a pak si odkašle, protože si vzpomene na MARI.* Mari, tohle je můj partner, Gideon. Gideone, má dobra kamarádka Maria. *Představí je a nechá je si podat ruku a pozdravit se, zatímco se bokem zlehka o svého muže opře a ještě se na něj velmi spokojeně usměje.* Opravdu jsem vpořádku, Dragos je proste nenechavý pitomec a provokatér. *Prohrábne si krátce vlasy a usměje se, načež si proplete prsty se svým přítelem.*
*Dragos se zašklebí na slova mladého čaroděje.* Abych tě tam nestáhl sebou.. *Probodne ho krátce pohledem za drzost a pak se otočí pohledem na ROBERTA.* Dvě sukuby, jednu šlapku a mrtvého učně? *Navrhne, ale to už je Robert v tahu. Jeho pozornost je tak znovu přesunuta na Natea, ale jen krátce.* Dej si pozor na jazyk.. Smlouva s tou cácorou tě nebude chránit věčně a já ti ho jednoho dne velice rád vyříznu.. *Zavrčí k němu, načež si na účet Roberta o kterém obsluha neví, že už úplně odešel, vezme flašku alkoholu a z klubu zmizí.*
*Pouze se na upíra ušklíbne.* To dřív uvidíš sluneční světlo, než já svůj vyříznutý jazyk.. *Odsekne mu nepříjemně a pak se od baru vydá konečně za Triss.* Heleme se.. Ty jsi tu taky.. Kdys přišel? *Ušklíbne se a zaměří tak svou pozornost místo na Triss na GIDA.* Jo.. Čau, TRISS.. *Uchechtne se ještě, když ji pozdraví.*
*Jakmile ji ujišťuje že je v pořádku, tak si TRISS radši ještě jednou prohlédne.* Budu si dělat starosti, od toho jsou přátelé ne? *Schválně to pronese takto, aby si uvědomila, že TRISS pro ní znamená hodně. Jakmile uvidí že se od toho muže nedrží dál, tak napětí v jejich ramenou povolí a jen pokývne hlavou. Jakmile ji ten muž, GIDEON, podá ruku tak ji přijme, pevně jej stiskne, ale v lidském měřítku a stáhne ji k sobě, striktně, jasně, jednoduše. Víc interakcí vlastně ani nepotřebuje.* Chápu. *Pokývne hlavou na její poznámku o Dragosovi, jakmile se k nim připojí Nath, tak jim do toho nijak nezasahuje. Ale začíná mít interakcí pro dnešní večer víc než dost.*
*Gideon Nateovi odpoví, zatímco Triss se na NATEA ušklíbne a dvěma prstama si namíří na oči a pak na něj.* Sorry, že mě tak odtáhl, ani jsme si nestačili popovídat. *Omluví se za svůj nedobrovolný odchod a prohrábne si ještě krátce znovu vlasy.* Nicméně, asi bych měla obejít ostatní, než začnou odcházet a poděkovat jim, že přišli. MARI my se domluvíme na tom běhu konečně, NATE, my se brzy určitě taky uvidíme. Omlouvám se, že se nezdržím déle, pokud zustanete, zkusím se k vam vratit. Snad chapete. *Mrkne na ně a pak se znova pousměje a odejde pomalu i s Gideonem obejít ostatní, jak řekla.*
*Nate se na GIDA ještě škodolibě uculí.* Musíme pak ještě zajít na tu střelnici.. *Pronese se spikleneckým mrknutím, načež obrátí pozornost na TRISS.* Máš se za co omlouvat.. *Pronese rádoby uraženě. Dokonce si založí ruce na hrudi, aby to podtrhl.* Když tu zůstanu ještě, jde útrata na baru na účet podniku? *Zkusí to troufale s úšklebkem.*
Chápu TRISS, uvidíme se snad brzo a jakmile si najdeš čas na běhání, stačí zavolat, poslední dobou se snažím běhat každé ráno před směnou. Pokud nejsou naléhavé. *Odmlčí se.* Okolnosti. *Dodá a nakrčí rameny. Poté se otočí na NATEA.* Ráda jsem tě poznala, ale bohužel už půjdu, zítra mám směnu na ráno a nechci se dopovat kávou celý den. *Ušklíbne se odmávne na Triss a stejně svižně jak přišla, tak i odejde.*
Jasně, tak to konečně zralizujeme, ale upozorňuji, že moje fyzička je příšerná. *Ušklíbne se a krátce sleduje Nateův a Gideonův plán o němž nemá tušení a tak to zatím nechá na nich, kdyžtak to pak proberou v soukromí, hlavně s Nateem, aby neprozrazoval věci, které by raději řekla o sobě Gideonovi...nebo komukoliv vlastně...sama.* Nejde. *Zasměje se na Nateova slova, když se k ní konečně otočí s pozorností.* Ale někdy tě pozvu. *Uculí se, než odejde ještě se rozloučí s Mari, načež zbytek večera jsou s Gideonem chvilkami spolu, chvilkami obcházejí hosty. Někde mezi tím si všimne, že Jason se už taky ztratil, sama ale ještě nějakou dobu zůstane, než se i ona a Gideon rozhodnou odejít domů. Pokud tam Nate ještě je, tak se s ním rozloučí a sama se vydá pryč, stejně jako její známí předtím a vyřeší útratu za její "přátele", co byli na baru s tím, že to je na účet podniku, protože se jí nechce řešit to, že by měli buď dát kartu do zástavy, kdyby se rozhodli odejít, aby jim mohli sami strhnout peníze a nebo zaplatit rovnou. Chápala, že dnes toho měli hodně při otvíračce a chvilkami mohl vzniknout chaos. Věděla, že až bude otevřeno normálně, nebude tu až tak moc hostů jako dneska při otvíračce.*
Jasně.. Já tebe taky.. *Odpoví ještě rychle Mari a vrátí se ke konverzaci s Gidem, než Triss dokončí rozhovor s Mari, pak se na ni otočí.* Tss.. To je mi mizerná omluva teda.. *Ušklíbne se, než dopije, co si objednal a klub opustí a zamíří domů.*
*Večer se ještě nějakou dobu rozvíjel v podobě konverzací a tanců, než se blížila doba zavření, kdy už poslední hosté odcházeli po příjemném večeru a naprostá většina, která přišla před odchodem Triss i po krátké interakci s ní. Přesto jak to tak bývá se nakonec prostor vyklidil, obsluha pozavírala, pouklízela a nakonec za celým večerem zůstal jen po zbytek noci zavřený , zabezpečený a uzamčený klub se zhasnutým nápisem, který předtím signalizoval, že je otevřený.*
*Nemohla si mezi prsty nechat uniknout jeden z posledních chladných dnů před začátkem léta, a proto se rozhodla vykročit z pohodlí svého nového domova do uliček New Yorku, především s úmyslem navštívit sídlo její tak oblíbené rasy - upírů. Zásoba upíří krve se zmenšovala a s příchodem horkých dnů, kdy bude moct sotva udržet svou ledovou schránku předpokládala, že problémy se zdravím se budou zvyšovat a s tím i její poptávka. Proč tedy nevyřídit vše okamžitě, dokud počasí hraje po jejím boku?* *New York byl spletitým bludištěm, ve kterém se už několik týdnů snažila nalézt nějaký smysl, ale nakonec se přeci jen objevila na místě, které bylo v jejím hledáčku. Vstoupila odhodlaně, s nic neříkající tváří a mincí ve znaku uzavřené smlouvy s upírem v kapse. S posledním světlem, které se dostávalo zpod zatažených mraků zmizel i lesk na její pleti, naznačujíc ledovou pokožku, která jí chránila před poškozením. Vypadala jako porcelánová panenka, kterou nějaký bláznivý čaroděj přivedl k životu, nebo alespoň žena s dokonalou pletí, kterou by jí kde kdo záviděl. Lesklá, hebká a bez jakéhokoliv chloupku. Na sobě měla dlouhé světle modré šaty s dlouhými rukávy, které stejně zakrýval krajkový svršek s lehce temnější barvou. Vlasy ledabyle zapletené do dlouhého copu, které jí ale dodávaly přirozenou krásu. Jakmile se však její červené oči setkaly s prostorem uvnitř, začala uvažovat, jestli se nespletla. Luxusní bar, který jí pouze názvem mohl napovědět, že je správně. Jenže ona nečetla. Namísto toho se v hloubi zmatená rozhlížela kolem, přemýšlejíc, jestli vyjít opět ven a zkoušet najít jiný vchod, nebo nepřerušit její elegantní vstup a zapojit se do společnosti. Vybrala si to druhé. Pomalým krokem došla až k baru, na který se posadila a očima stále hledala nápovědu.* Nu což, *probrala se z vlastního zmatení. Když nenajde sídlo, které svou vizáží vykřikuje „jsem domovem gotických nemrtvých“, alespoň se zde zdrží na skleničku. Tu si také vyžádala u barmana, zatímco mu svou přítomností nechtěně mrazem políbila zátylek.*
*Starší upír se do klubu provlékl se skupinkou mladých upírů, kteří vypadali, že byli proměněni zřejmě na začátku 90. let minulého století. Alespoň podle stylu oblékání. Mno.. Dragos mezi ně svým elegantním oblekem z předminulého století rozhodně nezapadal. Nicméně nehodlal být v utajení úplně. I když mu to tam teoreticky vzato patřilo, pořád to bylo dost neutrální území a spíš to vydělávalo jen pro provoz Hotelu Dumort, než pro Dragosovu osobní potřebu. Upír na baru jen kývne že ho zaregistroval a Dragos si zamíří sednout na jeden z gaučů. Klobouk stáhl z hlavy a elegantně odhodil na věšák za gaučem, a počkal, až mu barman donese jeden z nejdražších bourbonů, které se zde nacházely, namíchaný s krví.*
*Hrála si s pramínkem vlasů, jež jí padal do tváře, zatímco čekala na svou objednávku. Nohou pohupovala do rytmu hudby, která naplňovala místnost, načež si všimla zvýšené pozornosti barmana, směřující k novým příchozím. Nedalo jí to a otočila se tím směrem taky, jenže na první pohled neviděla nic zvláštního. Obyčejné muže, kteří sem přišli zřejmě zapít náročný pracovní den. Nechala na nich ještě nějakou dobu viset svůj zrak, čímž se jí odhalila jedna zvláštnost, jeden muž. Vizáží nezapadl do nynějšího století. Někde jej viděla, ale nedokázala si vzpomenout kde. Otočila se zpět ke svému pití s myšlenkou, že se jedná o blouznivé dejavue a pomalu se napila. Sklenice se po jejím kontaktu výrazně ochladila, čímž alkoholu dodala větší šmrnc, ale ani výborná chuť nedokázala zahnat otravné myšlenky. Snažila se tvář upíra zaškatulkovat a jakmile lépe poposedla na svém místě, čímž v kapse ucítila minci, její mysl se v tu rázu rozjasnila.* /Tak přeci jen vím, kdo to je./ *Mohla se plést, věděla to, ale navzdory tomu se zvedla ze svého místa a pomalu došla k Dragosovi blíž. Z kapsy rovnou vytáhla minci, kterou hodila na stolek před něj a magií si dopomohla, aby jako zázrakem dopadla na svou hranu.* To se mi snad zdá, po takové době. *Upozornila na sebe medovým hlasem, ale zároveň i studenou atmosférou, která ji doprovázela na svém kroku. Neusmívala se, i když z tónu jejího hlasu bylo znát pravého opaku.* Od té doby, co jsme se viděli naposledy sis můj dluh nevybral. Skoro jsem si myslela, že si umřel podruhé.
*Ušklíbne se do skleničky, když k němu dojde žena. Nepotřebuje si ji nijak moc prohlížet, neboť mu stačí zahlédnout zvláštní lesk její kůže a slyšet její hlas a je mu jasné, kdo se před ním nachází.* Vivianne Nova Fauske.. *Pronese, když polkne a odloží skleničku zpátky na stolek, načež konečně zvedne pohled. Ze stolu si vezme minci, opře se zpátky do sedačky a prsty si začne s mincí pohrávat. Pobaveně mu cukne koutek.* Kdybych umřel, tak si myslím, že by jsi to poznala.. Kdepak.. Já jsem jenom rád ve stínu a tahám za nitky.. *Pronese a s mincí si pohodí.* No.. Vlastně vzhledem k tomu jak je svět velký, je skutečně zázrak, že jsme se bez domluvy předem potkali na stejném místě ve stejný čas, tak brzo.. *Pronese a minci hodí zpět na stůl.* Posadíš se? *Nabídne ji s vyzývavým uchechtnutím.*
*Nedalo se říct, že jí spadl kámen ze srdce, ale jakási úleva ji konejšivě pohladila po zádech. Nerada by nevinné bytosti mazala paměť jen kvůli vlastní hlouposti. I na její tváři se objevil úsměv, ovšem ne tak znatatelný jako ve tváři upíra.* V tom případě to od tebe považuji za velkou skromnost, že jsem v posledních letech nebyla tvou nitkou. *Navázala a pohledem vyhledala zbytek upírů, kteří doprovázeli Dragose. Nakonec skončila pohledem opět v očích upíra a na jeho vyzvání se posadila.* Můžeme tomu říkat osud, *slabě nakrčila obočí, zatímco se opět napila ze své sklenice a olízla si rty, aby ani jedna kapka alkoholu nepřišla nazmar.* Takže sis teď oblíbil stíny New Yorku? Nebo mám očekávat zprávy z druhého konce světa, až mě příště budeš potřebovat? *Zeptala se ho monotónním hlasem, zatímco si jej prohlížela. Byly to roky a roky, během kterých se některé rysy jeho obličeje rozpily v paměti, tudíž si ji musela znovu obnovit. Vůbec se ale nezměnil, což u upíra nebylo překvapením.*
Já jsem skromná osoba.. *Uchechtne se pobaveně.* Ale spíš to ber tak, že mám tady zatím dost hraček, takže nebyla potřeba povolávat tebe zpoza oceánu.. *Pronese a když vrátí minci, tak si zase vezme svou skleničku, aby mohl upít.* Na osud nevěřím, ledničko.. *Ušklíbne se jejím směrem a povytočí hlavu, když se vedle něj usadí.* Řekl jsem si, že je třeba si zkontrolovat svou základnu.. Hlavně když nedávno přišla o spolehlivého zástupce.. O Mariusovi jsi slyšela, ne? *Zeptá se, zatímco pokračuje v upíjení alkoholu.*
*Minci nechala spadnout zpátky do kapsy a uznale přikývla.* Takže se nenudíš, to je dobře. Nuda dělá svou neplechu. *Opatrně si přehodila nohu přes nohu a lépe se opřela do pohodlného gauče, aby nemusela zbytečně otáčet hlavu k Dragosovi. Na jízlivou přezdívku nereagovala, skoro jako kdyby jí slova obešla obloukem, ale v jejích očích šla vidět jiskra vědomí. Dokonce se na jejím jazyku tvořila stejně posměšná poznámka, ale ta se nikdy neprodrala skrze její rty. Namísto toho mlčela, nechala upíra mluvit, načež se nad jeho dotazem zamyslela, přičemž zvedla pohled vzhůru.* Myslíš v době kdy propuknul Covid? Asi jsem to slyšela, ale nějak se mě ta celá situace vyhnula. O co vlastně šlo? Na severní pól signály nedosáhnou. *Sama uronila vtipnou poznámku na vlastní osobu, i když se její tvář nijak nepohla. Sklenici s drinkem položila do svého klína a prsty si hrála s okrajem sklenice, na kterém tvořila ozdobnou jinovatku.*
Ale prosím tě.. Kdy z mojí nudy vznikla nějaká katastrofa? *Položí řečnickou otázku, neboť sám ví, že v historii by se jich našlo několik. Převrátí očima a odpije si, než se Vivianne usadí. Jakmile se tak stane, tak přikývne.* Nevím, kdo za to může, ale dodnes mě vražedně svrbí prsty nutkáním té osobě zmáčknout krkavici a držet tam ruku tak dlouho, dokud z ní nevystoupí poslední zbytky kyslíku, abych následně tlak uvolnil a pokračoval v mučení od začátku.. *Pronese tlumeným hlasem.* Marius a pár členů klanu se nakazilo.. Tito nemocní trávili čas v pobočce v Norsku.. Spousta jich nepřežilo a mezi nimi i můj synovec.. Musel jsem zasvětit do vedení pobočky Ilarieho.. *Povzdechne si. Ne, že by byl Ilarie špatný vůdce, ale smrtí Mariuse Dragos přišel o jeho nejbližšího rodinného příbuzného a věděl, že už nikdy nic nebude stejné.* Myslím, že jsi měla štěstí, že se ti to vyhlo.. *Pronese nakonec s úplně jinou tóninou hlasu. S cuknutím koutku odloží prázdnou skleničku.* A já už jsem namluvil dost.. To od tebe slyším pouze jen když si dojdeš pro krev do pobočky.. *Pronese s čímž ji zároveň vyzve, aby mu pověděla něco o svých posledních letech zase ona.*
*Sotva dokázala určit, jaký měla vztah s Dragosem, natož mít přehled o jeho známých. Nemohla tedy projevit ani lítost, ale té by se nedočkal ani v opačném případě. Při pandemii zemřelo spoustu lidí, a Dragos nebyl jediný, co něco ztratil. Lidé umírali stále a Vivianne si k tomu již vypěstovala jakousi imunitu. Proto ho jen s prázdným pohledem pozorovala, jak se podezřele rozpovídal a nakonec pokrčila rameny.* A to se mladým upírům stále nakukává, že jsou nesmrtelní a všechny nás přežijí, *poslední slova utopila v alkoholu a prázdnou skleničku položila na stolek. Ruce si složila do klína a vrátila se myšlenkami k Dragosovi, který si žádal její krátké shrnutí příběhu.* Jsem nenápadná jako přízrak. *Mrkla na upíra, ale zhluboka se nadechla, aby dala najevo, že jej nenechá viset pouze na téhle větě.* A možná taky tak nudná. Asi víš že jsem byla diplomatkou, několikrát jsem se objevila v televizi…jestli ses tedy na takovou novinku adaptoval, *poškádlila ho,* ale nedávno mě to všechno přestalo bavit. Války nejsou, nebo alespoň ne takové, o které bych stála, takže jsem se přestěhovala sem a zkusila něco z jiného oboru. *Nechala chvíli pauzu, aby mohla barmanovi naznačit, že si žádá další drink, a poté pokračovala.* Podnikání. Dokonce jsem naši dohodu chtěla poškádlit a využít upíří krve pro jiný účel než pro sebe, ale i bez toho se dá dobře vydělat, takže nemám důvod zlobit. *Zamrkala.*
Omyl, drahá.. *Pronese Dragos, zatímco mávne na upíra, ať mu donese další skleničku. Než mu ji donese, tak si vytáhne jednu ze svých menších dýk, aby si s ní hrál v ruce.* Nesmrtelný není nikdo kromě božstva.. *Ukáže na ni dýkou.* Můžeš být upírem nebo čarodějem, ale jen co si otevřeš pusu na někoho staršího a.. *Jeho dýka se zlehka dotkne jejího hrudníku, než ji stáhne.* Vlastně bych pro tebe mohl mít možná úkol.. Řekněme že se mi uvolnilo místo čaroděje pro drobné úkoly zde v New Yorku.. Možná by sis konečně mohla připadat pro mě užitečnou.. *Ušklíbne se. Kývne na upíra, co mu donese skleničku a dýku zase schová, zatímco Vivianne mluví. U slov o televizi se zaksichtí. Za důležitou ji nikdy nepovažoval, takže odpověď byla jasná.* Chybí ti staré dobré krveprolití? *Otáže se a nad slovy o poškádlení dohody pozvedne obočí. Vztáhne ruku a podepře ji prsty bradu.* Abych naši dohodu nedal upravit, miláčku.. Zřejmě je pro tebe moc svobodná.. *Ušklíbne se.*
*Nehnula se ani o píď, i když viděla záblesk dýky v rukou upíra. Její pohled byl stále nečitelný, chladný a nezaujatý zřejmou výhružkou, kterou Dragos zdokonalil ostřím na její hrudníku. Pozorovala, čekala co se stane a pro jistotu v místě, kde se dýka opírala zesílila led, čímž snížila ochranu na zbytku těla.* …a můj život skončí jako každý jiný. *Doplnila jeho slova vlastními a slabě se ušklíbla. Napjatá atmosféra, která by jiným způsobila husí kůži zmizela a Dragos přišel s nabídkou. Vivianne opět vrátila svůj stav do normálu a nadzvedla obočí.* To je vše po čem celý život toužím, *podotkla ironicky a přikývla.* Co pro mě máš? *Zeptala se. Nedělalo jí problém udělat cokoliv. Morální hranice neměla, a i kdyby, dost snadno si je dokázala ohýbat.* Chybí. *Odpověděla, ale to už měla ve své blízkosti ruku upíra. Zaklonila lehce hlavu a hluboce se mu podívala do očí.* Já mám ruce svázané jako dobytek. *Nevinně oponovala.* Neboj se, jediný, kdo ti bude přidělávat vrásky jsou tvojí mlaďouncí upíři. *Slabě přivřela oči.*
*Spokojeně přikývne na její doplnění.* Ano.. I tak se to dá říct.. *Souhlasí, než dýku schová a vymění ji za skleničku, zatímco naváže na další téma konverzace.* Potom ti velice rád tvou celoživotní touhu splním.. *Na její dotaz odpoví až poté, co se napije.* Zatím nic akutního, ale měl by ses seznámit s mou situací v New Yorku, když už tu hodláš pobýt nějaký čas. Ve zkratce: bývaly tu dva klany a zase dva jsou.. *Uchechtne se pobaveně.* Minulý klan, jenž to vlastnil tady.. *Mávne lehce rukou se skleničkou do strany.* Jsem před dvěma roky porazil a připojil ke svému klanu.. Nějakou dobu byl klid, ale pak se tady objevila taková malá cácora.. Nedělá mi nijak extra vrásky, kdybych chtěl, tak ji jednou ranou probodnu hrudník a druhou smetu její klan z povrchu zemského, ale je otravná.. A sem tam se jí sluší připomenout, kde je zde v New Yorku její místo.. V rámci uchování dobrého stavu jejího ega, pochopitelně.. *Uchechtne se, než pokračuje.* Dřív pro mě takové malé službičky, když bylo nutné se obrátit na čaroděje, dělal bývalý nejvyšší čaroděj Manhattanu, nicméně už pár měsíců není úplně ve své mysli, když to tak řeknu.. *Vysvětlí ji zevrubně situaci a čeká, zda se poptá na detaily, než se dostanou k dalšímu tématu. Pouze přikývne na její odpověď, i on by v dnešní až příliš korektní době uvítal jeden nebo dva krvavé atentáty s následnou pomstou. Co zvládl vypozorovat, tak bylo obvyklé, že si vysocí hodnostáři vjeli pomocí armády do vlasů, o život přišlo pár tisíc vojáků a pak se vše na nějakou dobu zklidnilo. Ale teď byl celý svět jako příliš utěsněný sud, ze kterého skrz díry utíká po troškách voda, ale toho prostoru na únik je málo a tlak stoupá, a je jen otázkou času, kdy se ten sud rozletí celý.* Ještě nemáš, drahá Vivianne.. *Cukne mu koutek v ušklíbnutí.* Ale co není může být.. Stačí si říct.. *Pozvedne ještě obočí, když ji palcem přejede po spodním rtu a pak ji tvář pustí.*
Až mě unaví držet svůj život ve vlastních rukách, vím, na koho se obrátit, *vydechla tiše a lehce naklonila hlavu do strany. Dragos mohl jen hádat, zda tím myslela jeho, nebo znala i jiné bytosti schopné zamotat její osud lépe než upír. Věděla, že se jí dotýká, ale necítila nic. Kdyby na jeho místě byl obyčejný člověk, teplo jeho kůže by se snažilo rozpustit led na jejích rtech. Takto si mohla jen představovat, jak jemný a svůdný dotek mohl být; jaké pocity v ní mohl vyvolat. Jakmile jí však pustil, odvrátila pohled a vrátila se k nedokončenému tématu, na něž nestihla zareagovat.* Takže říkáš, že ti do teritoria vstoupil nový klan? *Položila řečnickou otázku a pohrála si s pramínkem svých bílých vlasů. Její oči se zaleskly zájmem, když se naklonila blíže, jako kdyby chtěla slyšet každý detail.* Jak si představuješ takové výchovné pokárání? *Tentokrát toužila znát hranice, které jí nastaví. Neměla problém zabíjet, ale jestliže si měla hrát na vychovatelku upíří vůdkyně, musela vědět, kam nejlépe udeřit.* Tobě se konkurence líbí, že? *Pokračovala s jemným úsměvem, který však nevydržel na jejích rtech příliš dlouho.* Chceš dokázat, že tvůj klan je lepší, a tím pomalu ničit život té ženy. Sledovat, jak jí její věrní opouští za lepším. *Dodala téměř šeptem, její hlas jako hedvábí.* Jinak nevidím důvod, proč bys chtěl jen zastrašovat. *Dokončila a zvedla sklenici s novým koktejlem, ze kterého si s chutí lokla.*
*Na její dotaz se pouze ušklíbne. Klan v teritoriu mu problém nedělal, se spoustou klanů se dokázal sžít a dokud mu upír z Manhattanského klanu nezabil upíra, tak mezi nimi nebyly spory.* Budeš mít absolutně volnou ruku.. Jen, co si opět začne vyskakovat, tak to nechám zcela na tobě. *Sdělí ji, než se kysele ušklíbne na její slova o konkurenci.* Rád sleduju, když je ego nicotné osoby rozdupáno před jejich očima.. Vytrženo z piedestalu na výsluní, kam si jej posadili, aniž by zahlédli, že ono Slunce je pouze odlesk síly někoho silnějšího.. A rád vidím, jak v očích oné osoby pohasíná veškerá arogance, dokud si neuvědomí, že je jejich hodnota nižší, než plivanec na botě.. *Pronese a opře se loktem o opěrku za zády, čímž se natočí na bok, čelem k čarodějce.* To je nádherná pohádka.. Máš už nápad jak ji odvyprávět? *Optá se, když upije ze skleničky.* Drahá.. *Mlaskne jazykem skoro pochybovačně nad tím, že by Vivianne neměla žádný smysl pro dramatičnost.* Vystrašená a na kolena poražená zvěř se přece loví nejlépe.. *Uculí se do nápoje.*
*Spokojeně zavrněla. Řídit se podle určitých pravidel neodsuzovala, neboť měla možnost rozvíjet svou kreativitu na jejich obcházení, ale s volnými otěžemi to bylo ještě lepší. Sice si nelibovala v bolesti ostatních, nicméně neměla problém otevřít brány hrozivým myšlenkám a nápadům, které by potěšily kdejakého psychopata. Nechala se vnést do poetických slov Dragose, zatímco jej sledovala, a na její tváři se pomalu kouzlil škodolibý úsměv. Bylo to tak dlouho, co vedla konverzaci s někým, jako byl on. Neskrýval své pravé úmysly za formality či lži, kterých si užila dlouhé roky v politice. Nestyděl se ani za vlastní moc, která mu dávala plné právo si dělat, co chtěl. Přát komukoliv ty nejtemnější chvíle s použitím okouzlujícího hlubokého hlasu. Vivianne takovou chvilku nechtěla pokazit, proto se snažila sžít s atmosférou, propůjčit si masku nemilosrdné entity.* Skvělý lovec se nebojí, když jeho kořist utíká nebo bojuje, *navázala na jeho slova a s podmanivou temnotou v hlase,* dává jí naivní naději přislibující svobodu, vítězství, zatímco ji neustále obklopuje stín paranoiy, která se jí plíží po zádech. *Lehce pozvedla skoro prázdnou sklenici a nechala jí zmrazit.* Kořist, která až do poslední chvíle věří v přežití, je těžká zlomit, *zesílila svůj stisk na sklu, čímž se ve slabém světle jasně ukázaly pavučinové praskliny,* ale její roztříštění je nejhezčí symfonií pro uši lovce, neboť ví, že se v tu chvíli kořisti zakořenila věčná noční můra. *S posledními slovy sklenice praskla, ale Vivianne se postarala o to, aby sklo neopustilo svůj tvar.*
Pochopitelně ten nejlepší ji nejprve uštve, než ji zastřelí.. *Naváže zase on na její slova. Prsty se natáhne a dá ji pramen vlasů za ucho.* Nutí svou oběť, ať škemrá a žadoní o svůj vlastní život.. A s potěchou vidí, jak se jim z pohledu vytrácí poslední zbytky naděje.. *Dořekne a spokojeně se usměje.* Rád vidím, že se nezměnila.. *Podotkne následně a když dopije skleničku, tak se odtáhne a odloží ji na stolek.* Věřím, že se o tu malou mouchu, co mi otravuje život, postaráš jak nejlépe dokážeš.. *Dodá ještě a když v klubu spustí pomalejší melodie, tak natáhne ruku dlaní vzhůru.* Tančit jsi ještě nezapomněla?
*Ráda hrála tuto říčku slov, která schovávala mnohé hádanky, ve které každý nalezne svou vlastní zvrácenou odpověď. Byl to tanec nebezpečných her, které jí fascinovaly. Se zálibou poslouchala, jak se navzájem doplňovali a dovolila napětí vzrůst, jakmile se Dragos přiblížil a nestydatě se dotkl jejích vlasů. Úsměv s temnou jiskrou jí zůstával na tváři.* Špatných zlozvyku se jeden těžko zbaví, *tiše zamručela a sklenici, kterou při svém projevu rozbila zase kouzlem opravila a jako novou položila na stůl. Nechtěla se o střepy pořezat, kdyby se jeden z nich náhodou plánoval odkutálet.* S výsledkem nebudeš zklamaný. *Ujistila ho příslibem a konečně přerušila oční kontakt, když jí vybídl k tanci. Svou mrazivou dlaň jemně položila do té jeho a zvedla se,* půjdeme to zjistit. *Mrkla na něj.* *Dovedla ho do volného prostoru a otočila se k němu čelem, aby se jej mohla chytit i druhou rukou. Hudba je obklopila jako hedvábná šála, a ona se nechala vést Dragosovými pevnými pohyby. Byla si však vědoma nevýhody svého ochranného kouzla, proto zariskovala a led na některých místech svého těla nechala zmizet, aby její pohyby byly svižnější a plynulé. Nebála se o své zdraví. V případě nehody měla přeci zdroj svého řešení ve své blízkosti.*
*Pobaveně mu cukne koutek.* Žádné špatné zlozvyky nevidím.. Jen léta zkušeností.. *Odpoví ji, než se od čarodějky odtáhne, aby odložil skleničku.* V to doufám.. *Pronese ještě na uzavření celého tématu. Věřil, že nebylo nutné dodávat více informací a že Vivianne si sama zjistí o koho se jedná a jaké na ni může použít páky. Přeci jen, kdyby to neuměla, tak by si ji neponechával na smlouvě. Zachytí její prsty a zvedne se z gauče, přičemž pomůže na nohy i jí, než ji odvede na parket. Dragosovi nohy vedly léta zkušeností. Prošel si snad všemi možnými fázemi tance u dvora. Začínal tančit, když bylo ještě nestoudné se ženy vůbec dotknout, byl jedním z prvních, kdo způsoboval skandál, když s dámami u dvora začal tančit valčík a s nelibostí sledoval, jak se elegantní tanec proměnil na směšné poskakování a přešlapování na místě. Ne, Dragos ani Vivianne právě rozhodně nezapadali do osazení na parketu, ale upír si s tím hlavu nedělal, když čarodějku navedl do elegantní otočky.* Tvoje taneční kroky jsou nějak zamrzlé, drahá.. *Popichuje ji s pobaveným úsměvem.*
*Vivianne nikdy nebyla pouhou začátečnicí v tanci. Už od útlého věku jej považovala za povinnost, jakou musela splnit každá dáma z vyšší společnosti. S nástupem nových generací však tanec prošel proměnou, a tak jej přijala s láskou jako svůj oblíbený koníček. S nostalgií se tak často vracela do svého mládí, do dob, kdy život nebyl usnadněn technologiemi, ale byl založen na tvrdé práci, která měla svou jedinečnou chuť, jež se dnes jen těžko nachází. Vivianne tančila s grácií a elegancí, každý její pohyb byl ladný a působivý. Ale něco tomu scházelo, na což později Dragoz sám upozornil. Její kroky byly místy ztuhlé.* Je třeba je zahřát, nemyslíš? *Zareagovala. Na taneční kreace bývala lépe připravena, ale tentokrát musela spěšně improvizovat. Další led na její pokožce mizel a s ním i zázrakem vlhké kapky, které měly zanechat stopy. Mrazivá aura kolem ní pomalu mizela a Vivianne cítila, jak se po ní natahuje teplo, jež začalo utočit na její studenou kůži. Konečky prstů jí z náhlé změny teploty pálily, svědily a štípaly. Tento pocit se šířil jako mor po celém jejím těle, ale ve tváři Vivianne znát žádná změna. Hranici bolesti měla vysokou, a ačkoliv to bylo jakkoliv nepříjemné, za ten tanec to stálo.* Potřebovala jsem vlastně jednu laskavost. Velkou objednávku krve, větší než jsi zvyklý. *Přerušila chvíli ticha a zvedla pohled do upířích očí.* Léta jsou každým rokem drastičtější. *Vysvětlila důvod, přičemž ledabyle pokrčila rameny.*
*Sleduje, nebo teda spíš cítí, jak po jejích slovech vlhne její kůže, jak rozpouští tenkou vrstvičku ledu, která ji pokrývala. Nehodlá na to nijak upozorňovat a tančí nadále, ačkoliv, jakmile se zdá, že Vivianne skončila s kouzlem, tak se slabě pousměje.* Víš.. *Nadhodí, než se jeho úsměv změní do lehkého ušklíbnutí.* Jsou i příjemnější způsoby, jak se.. zahřát.. *Pronese a s elegantní opatrností ji vymrští od sebe a zase stáhne v otočce. Pozvedne obočí na její slova a čeká, zda to nějak vysvětlí, načež na chvíli semkne přemýšlivě rty.* O kolik větší? *Zajímá se.*
*S ladností se nechala odstrčit, lehce se zaklonila a vrátila zpět k tělu Dragose, zatímco se na její tváři objevil šibalský úšklebek.* Jsou rychlejší? *Otázala se, ale odpověď nečekala. Věděla moc dobře, co měl upír na mysli. Tváří se přiblížila k té jeho, mohl cítit její chladný dech na své kůži, zatímco mu prstem jemně přejela po čelisti až ke krku.* Až mi čas bude hrát do karet a já znovu otevřu náruč teplu, budu se řídit tvými nápady. *Zašeptala hedvábným hlasem sirény, která svádí námořníky z cesty.* *Poté pomalu od něj odtáhla svou ruku a nemohla si nevšimnout zranění, které se jí tvořilo na bříškách prstů. Velkou pozornost tomu však nedávala, ruku opět vrátila do jeho dlaně, stejně jako chladnou masku na svou tvář.* Dejme tomu, že se vyrovná objednávce na celý půl rok. *Podívala se mu do očí, čekajíc na jeho reakci. Předpokládala, že tak velký problém to nebude, ale záleželo, zda byl Dragos ochotný takovou službu vyplnit.*
*Pouze se mu zvedne koutek v úsměvu, ale jinak na její dotaz nereaguje. Jakmile zvedne ruku z jeho dlaně, tak tu svou dá elegantně za záda a dál čarodějku vede jednou rukou na jejím pasu. Hlavu lehce nakloní k její ruce a tento pohyb synchronizuje tak, aby se jeho rty dotkly jejího prstu, než pokračuje po hrdle.* Zrovna s upírem.. *Pronese a pobaveně se pousměje.*..moc tepla nečekej.. *Dokončí svoje slova a opět zachytí její prsty, když je vrátí do postavení.* To je hodně krve.. *Poznamená, načež ji odpoví.* Stav se příští týden do sídla a probereme to.. *Navrhne a udělá posledních pár kroků, jak se melodie chýlí ke konci.* Hledej na Staten Island.. Myslím, že ho nepřehlédneš.. *Řekne, když se ji lehce pokloní a pak ji nabídne dlaň, aby ji odvedl zpátky k sedačce.*
*Nad jeho poznámkou jen pokrčila rameny.* Ale hodlám za to zaplatit cokoliv, *doplnila, aby mu usnadnila rozhodnutí, ale Dragos stejně váhal. Původně nechtěla čekat ani den, ale mohla být ráda, že datum bylo stanoveno. Spokojeně se usmála, protože měla již z poloviny vyhráno, a přikývla na bližší informace o jeho sídle. Zastavila se přesně ve chvíli, kdy přestala hrát pomalá hudba, a opětovala upírovi poklonku. Společně s ním se pak přesunula zpátky k posezení. Opatrně se posadila a s pohledem upřeným na své prsty, které natahovala před sebe jako při prohlížení manikúry, sledovala krvavé odřeniny. Tolik let s takovou nemocí po svém boku, a stejně nikdy neztratila vůči ní fascinaci.* Krásně jsme se domluvili, *podotkla, aniž by k Dragosovi zvedla zrak.*
Pozor, drahá.. *Uculí se upír úlisně a skloní se k jejímu uchu.* Taková slova tě můžou vyjít draho.. *Šeptne k ní, než s ní ukončí tanec s úklonou a odvede čarodějku k jejich místu sezení. Přikývne na její slova a napije se ze skleničky, kterou mu tam donesli, zatímco tančili.* Pověz, Vivianne.. Co tě vlastně přitáhlo do mého města? *Zeptá se a nenápadně přitom zdůrazní přivlastňovací zájmeno.*
*Důraz, který kladl na svá slova, ji pobavil, ale nerozesmál. Namísto toho se jen tlumeně uchechtla a konečně zvedla pohled do jeho očí, přičemž ruce položila na látku svých šatů, lehce je poskvrnivši vlastní krví.* Možná jsem potřebovala změnu, možná mě sem okolnosti přinutily utéct, *rukama se opřela o sedačku a naklonila se blíž k Dragosovi, zatímco těkala mezi jeho očima. "Možná jsem já ten lovec, který stopuje svou kořist," tiše zašeptala a zazubila se, částečně rozplývajíc iluzi a odhalujíc své ostré zuby.* *Svůj dramatický výstup však držela krátce. Rukama se odstrčila od gauče a postavila se na nohy.* Nechám tě, aby sis popustil fantazii své zvrácené mysli. *Odvrátila pohled a uvolnila svaly na své tváři, která nyní opět postrádala všechny emoce. Porozhlédla se kolem, zda na nic nezapomněla, a naposledy se otočila na Dragose.* Děkuji za setkání, brzy se zase uvidíme, *formálně pokynula hlavou a otočila se k odchodu. Kouzlem nechala zmizet karmínový odstín krve na svých šatech a iluzí skryla svá zranění. Vyléčí se doma, aniž by plýtvala další magickou energií.*
*Krev z jejích zranění cítil už v moment, když se ji rozedřela kůže, nicméně nijak jej nepokoušela. Jednak byl už dost starý, aby se nenechal rozhodit a podruhé se jednalo o čarodějnou krev a ta dokázala zničit jakoukoliv upírskou párty.* Okolnosti říkáš? Asi mi je neprozradíš, co? *Ušklíbne se a bylo mu vlastně jedno, zda mu to řekne nebo ne, neboť si vše do dalšího setkání stejně zjistí. Nakloní se k ní rovněž a tím významně zkrátí mezeru mezi nimi.* Pozor, lovče.. *Ušklíbne se a ukáže tak mezi rty svoje vlastní tesáky.* ..i kořist může kousat.. *Uchechtne se ještě, neboť ve schopnosti Vivianne měl důvěru a tak ji spíš jen popichoval, než aby to myslel vážně. Na její slova se ještě zasměje a odtáhne se, aby dopil svou skleničku.* Samozřejmě.. Budu očekávat tvůj příchod.. *Rozloučí se s ní a skleničkou ji přikývne k odchodu.*
*Otráveně převrátí očima nad slovy jednoho svého zástupce.* Kokotina.. *Utrousí a odfrkne.* Lorine, ušetři mě toho a rovnou mi probodni srdce dřevěným kolíkem.. *Pronese a podepře si rukou hlavu. Tmavovlasý upír se zamračí.* Vážně je to problém! *A udeří pěstí do stolu, na což Dragos pozvedne obočí.* A je to problém, který potřebuješ nutně, abych vyřešil já? Já myslel, že jsem z tebe udělal zástupce, protože jsi schopný? *Rýpne si otráveně a Lorin se uraženě nafoukne a zabručí francouzskou nadávku.* Někdo z vás, má něco důležitého? Protože jinak si vezmu Lucienne a Williama do ložnice a vy se můžete vrátit do sídel.. *Zmiňovaná upírka sedící u stolu jen převrátí očima a hodí po Dragosovi svůj sešit, kterému se upír elegantně vyhne, a William za Dragosem se ušklíbne.*
*Natalie si to mířila k Dragosově kanceláři a lehce zaklepala, konečně se rozhodla a povzdechla si. Rychle so lromyslela co řekne a jestli pustil dovnitř tak vešla k němu* Zdravím jen jsem chtěla říct své rozhodnutí..*Pozdravila a kývla* Ráda bych..zůstala..stěhování padlo..*Nat sklonila lehce hlavu a koukla se na Dragose* Odpusťte jak jsem se předtím chovala *Vydala ze sebe rychle*
*Jakmile Dragos slyšel zaklepání, tak zvedl ruku, aby umlčel vedoucího sídla klanu ve Španělsku a poslal Williama, aby otevřel dveře a pustil onoho upíra dovnitř. Jakmile Natalie došla, tak zvedl obočí v tázavém pohledu.* A? *Vyzve ji, aby mu dala svou odpověď.* Dobře.. *Přikývne.* Ty drogy ještě probereme, ale teď ne.. *Řekne a nakloní lehce zvědavě hlavu na stranu.* Už ti je líp? *Zeptá se, zatímco Nat pozoruje dalších sedmnáct upírů a upírek, ale mlčí a do konverzace se nepletou.*
Dobře *Natálie kývla a rychle mu odpověděla* Ano, pane! *Nat se usmála kouklanse [link src="kolem.na"] upíři kolem než lehce znervoznila* Asi..ruším. už jdu! *Nat se lehce poklonila než se pomalu vytratila z kanceláře* Krásný den! *Zavřela za sebou dveře a povzdechla si s úlevou že to šlo hladce*
*Vůdce klanu pouze přikývne na to, že je jí líp a mlčky ji nechá, ať sama vycouvá, když už to navrhla. Zrovna když se chystala Natalie odejít, tak dovnitř vběhl Alaisdair a ihned si to mlčky namířil k Dragosovi, kterému pošeptal jedno slovo. Jeno jediné slovo, které znamenalo jednu jedinou situaci. Walter vyrazil prozkoumat terén na Staten Island. Dragosovi ihned zvážněl pohled.* Všichni se vraťte do svých sídel, schůzku svoláme znovu za týden. Přišlo nám na Staten odreagování.. *Ušklíbne se. Upíři se začnou zvedat a odcházet, zatímco Dragos rozdává další rozkazy pro Willa a Ala. Jednoho pošle poslat vzkaz Robertovi a druhého, aby zašel pro Taylora.* Natalie, ty zůstaň. Jdeš se mnou. *Obrátí se nakonec k upírce. Načež se zamíří vybavit do zbrojnice a převléct se. A to ať už jde Nat za ním dovnitř, nebo počká před šatnou.*
*Natalie se zastavila a šla za ním, Nat spadla brada a koukla se do zbrojovnice* vy máte zbrojovnici?! *Řekla překvapeně a že všech sil se snaž[link src="ila.na"] nic [link src="nesahat.Koikal"]a se kolem a Nat si lehce upravila* Hustý..Já si myslela-...Ale nic. *Nat se usmála než se [link src="tam.jen"] čekala*
*Zrovna si užíval u počítače tunu webových stránek a různých seminárek k rešerši, co si našel a rozhodl se je projít kvůli zakázce, když se k němu ona zpráva donesla. Nuže, prvně se na upíra, co se u něj zjevil, podíval v šoku, nasucho polkl, než se v rychlosti zvedl ze židle, aby se mohl pro svoji jistotu převléct do něčeho, v čem se mohl lépe pohybovat. A jakmile se tak stalo, vydal se společně, za doprovodu nervózního prokřupávání prstů, s Alasdairem k hale, u níž měli na zbytek počkat. Celou dobu samozřejmě mlčel. Nač taky mluvit? Neměl co říct a ani nechtěl nějak otravovat staršího upíra, co za ním přišel.*
*Dragos se ušklíbne a pozvedne obočí, když na ni krátce otočí hlavu.* A ty jsi to nečekala? *Položí řečnický dotaz, zatímco ze sebe sundává oblek, který měl na zasedání členů klanu. Převleče se do bavlněných hnědých kalhot a bílé volné košile. Na to začne vršit popruhy a pásky na zbraně, které se hned na to začnou plnit. Na ruce zaváže nátepníky a utáhne. Vlasy stáhne do nízkého drdolu. Nakonec vezme jednu z dýk a dá ji do obalu na nátepníku.* Jdeme.. *Ukáže Nat ven ze zbrojnice a pak zamíří k východu z apartmánu a dolů po schodech, kde na ně čekal Taylor.* Připraven? *Zeptá se, když mladého upíra uvidí.*
*Natalie se zasmála a už jen čekala na něj než se převleče, když ho viděla převlečeného tak se pousmála* To není zlý...*Nat ho následovala že zbrojnice a pohodově si hopkala za ním..když viděla Taylora tam mi zamávala a Taylora objala* To bude dobrý..Neboj..*Usmála se a hodila si vlasy do malého culíku*
*Měl strašné nutkání začít chodit sem a tam, jak to často dělávají postavy ve filmech, knihách či například v takových divadelních hrách, když byly nervózní. A co si budeme, z něj šla ta nervozita cítit přímo na sto kilometrů – podobně jako při rčení, že debila poznáte i na sto kiláků daleko ve tmě. Lehce sebou cuknul a hodil pohled na oba přicházející upíry, hlavně tedy na Nat, když jej objala. Opětoval jí tedy sevření a lehce pokýval hlavou.* Bude..doufám. *Lehce se zazubil, nicméně pouze krátce.* Jo, tak nějak..*Odpověděl Dragosovi.*
Já vím.. *Odvětí egoisticky, načež zamíří dolů. Přikývne na odpověď Taylora.* A jinak dobrý? *Zeptá se ještě, než nechá oba mladé upíry spolu a obrátí se k Alasdairovi, aby mu dal pokyny ke shromáždění týmu a jeho rozmístění po lese. Během toho k Dragosovi Caidar donese nejnovější zprávy a tak se upír otočí na Taylora a Nat.* Walter vilu míjí. Nepřibližuje se k ní, takže vás vyšleme do lesa dvě stě metrů od vily, aby vás měl šanci zaregistrovat. Musíte si zapamatovat cestu.. *Dá jim pokyny, zatímco se kolem nich náhle postupně zjeví až moc upírů, ale taky postupně zmizí.* Teď už jen počkáme na Hellere.. Bude vás krýt z výšky a spustí iluzi na Waltera. *Vysvětlí jim ještě dodatkem.*
*Boba posel nezastihli v dobrém rozpoložení. Byl rozespalý. Zpráva ho však mile probrala. Navlékl na sebe černou košili, dlouhý černý kožený kabát, na konci se čtyřmi rozpary sešitými kůžičkou. Na kabátu je stoletá zaschlá krev a je dost ohořelý. Na nohou černé kalhoty a kanady. Vlasy má rozcuchané. Vezme si lékařský kufřík s mučícími nástroji a lektvary. Černé dýky s paralizujícím jedem a pytlíky s krví. Portne se do tajné chodby do vily a na hlavě má kapuci z kabátu a přes pusu a nos má šátek s kouzlem, aby nevdechnul něco nebezpečného. Pokračuje dál do chodby. Zmizí mu iluze a vyleze velice nenápadně v hale. *Tak jsem slyšel, že mi přišla hračka.* Zazubí se, ale není to na něj vidět.*
*Natalie kývla * Dobře..jdem neumřít *Nat se pousmála a koukla se na Taye* Bojíš se?..*Nat se drzela bkizkibTaylora a koukla se na něj* Bude to dobrý..nákupem mu zadek a pak si dáme si něco na zub *Nabídla a všimla si Roberta* Zdravím! Tebe jsem dlouho neviděla *Zamávala Robertovi a všimla si najednou počet upírů* Tý jo..
*Naklonil hlavu lehce do strany, přemýšlejíce nad otázkou, kterou mu Dragos položil.* Jinak asi dobrý..jen jsem celý den kvůli rešerši ležel u notebooku...myslím, že bych šel raději Morgana učit teorii barev, jak abych se měl prodírat další seminárkou o tom, proč je dobré číst Hobita. *Otřásl se lehce, načež kouknul krátce na Nat.* Jo..*Přikývl, jasně, že se bál. Nicméně nad další poznámkou, co z Nat vypadla, se lehce uchechtl a kvýl. Poté už se jen rozhlédl po prostoru, v němž se nacházeli. Postupně se začal plnit, což pro něj jakožto pro introvertního upíra nebylo zrovna nejvíce příjemné. Hned na to ovšem zapomněl, když zaslechl jemu dost známý hlas. Musel se mile usmát, jako by nic z toho, co Robert řekl, neslyšel. Spíš to nevnímal. Lehce tedy svému drahému čaroději zamával, podobně jako Nat.* Ahojky. *Pověděl, hned se cítil o něco lépe.* /Ahojky, Lieber./ *Pomyslel si. Tak trochu doufal, že to Bob jako vždy uslyší, přestože odpovědět kvůli náušnicím, co měl Tay nasazené, nemohl. Na druhou stranu Tay si pro změnu nemohl odpustit to, že by jej nepozdravil tak, jak byl zvyklý. Už tak se musel držet dál..nebo si to aspoň myslel.*
Fajn.. *Přikývne na slova Taylora. Přišlo mu podstatné ho přivést před akcí na jiné myšlenky a trochu mu je rozptýlit, aby nezamrzl strachem. Dál organizuje upíry a posílá skupinky s pokyny o umístění v lese, než se objeví v hale čaroděj.* Hellere.. Nezapomínej na dohodu.. Nejdříve můj výslech a až s ním skončím, tak to bude tvoje hračka.. *Probodne ho pohledem. Pak si všimne jeho věcí.* Jestli chceš, tak si to hoď do sklepa. Je tam připravená místnost na Waltera. A vlastně už můžeš hned vyrazit ven a připravit se. *Pobídne ho. Mezitím se vila téměř vyprázdní a ruch pomine. Tedy na chvíli. Poté se před Dragosem několikrát zableskne a přijde mu najendou několik ohnivých zpráv, které zachytí jakmile přestanou hořet.* Dva.. Pět.. Sedm.. *Přepočítává je Dragos pro sebe, zatímco se ještě sem tam jedna objeví.* Tak.. Výborně.. Všichni jsou na svých místech.. Můžete vyrazit.. *Přesune pozornost na Taylora a Natalie, přičemž jim popíše zevrubně trasu, kudy se mají vydat.* Hlavně nepanikařte.. Bude to drsné a děsivé, ale stačí se držet plánu.. *Řekne jim, ale než odejdou, tak ještě osloví upíra.* Taylore.. Ještě něco.. Vím, že ti to zřejmě bude proti srsti, ale ať se ti to líbí nebo ne, ty jsi hlavní cíl Waltera. Na Nat bude pálit zřejmě jen, aby tě zbavil její společnosti. Pokud by ji nějak vyřadil ze hry, tak se neohlížej. Slyšíš? Neohlížej se, nezastavuj a veď ho dál. O Nat se postaráme, ty ho doveď do vily, ano? *Ujasní mu ještě, než je nechá odejít.*
*Čaroděj se plížil skrz les přesvědčen, že je velice nenápadný, nicméně podcenil schopnosti zdejších upírů. To však zatím nevěděl. Stejně jako to, že jeho postup lesem sleduje několik párů očí. Když narazil na dva mladé upíry, tak se zastavil a chvíli je poslouchal, než se ušklíbne a vyjde ze stínu.* Taylore, drahý.. Rád tě opět vidím.. *Pronese a mávne rukou, aby odhodil upírku stranou do stromu.* Come to your daddy.. *Roztáhne ruce, než se mu v očích zaleskne.*
*Rune hodí věci do sklepa (ne doslova) a jde ven. Pozdraví Taylora kývnutím a jde na místo. Vytvoří si velkou věž z kamení a šlahounů.* Jsem jak zlatovláska.* Zasměje se tiše a luskne. Na celém Staten Island spadne hustá mlha. Je to mlha podobné mlze v Pekle. Přesto je stále přirozená. V mlze se pohybují i golemové. Ti pomáhají upírům při jejich dohledu. Bob se postaral o to, aby se k Walterovi dostalo, že neškodný Robert, léčitel a bylinkář ztratil své pomocné golemy.*
*Natalie odletěla do stromu a hned se z něho odrazila* Au..to bolelo hajzle..*Nat se rozběhla kolem Waltera a usmála se* tady! *Nat na Walteea mávala a koukla se na Taylora* Jdeme?...*Rychlé se zeptala než zase lehce provokovala Waltera*
*V jeho obličeji se kvůli přivítání, které mu Robert dopřál, mihla nespokojenost. Dokonce krátce našpulil rty.* /Tohle mi pak hezky vynahradí./ *Pomyslel si. Jakmile pak dorazily všechny ohnivé zprávy, věnoval Dragosovi pozornost. Do hlavy si hezky uložil trasu, jíž se měli vydat a po slovech, které je měly asi utěšit, se už hodlal otočit a jít. V tu jej právě vůdce klanu ještě zastavil. Podíval se tedy opět na něj, jemně přitom kývl.* Ano. *Vypadlo z něj ještě, než se konečně s Nat vydal ven z vily rovnou do lesa kousek od budovy. Nemuseli ani čekat dlouho, na čaroděje narazili poměrně brzy – přesněji tedy brzy vylezl ze stínu. Lehce sebou ucuknul, když jej zaslechl. Kroky samozřejmě zaregistroval, dokonce i některé z životních funkcí, i tak jej to však na chvíli vykolejilo. Zděšeně se na Waltera podíval, udělal krok zpátky a zavrtěl hlavou.* Ne, děkuji. *Uchechtl se lehce, podívajíce se na Nat. Dost se mu ulevilo, když ji nevyřadil hned ze startu. Nakonec, výcviky jim dost prospěly.* Neříkej dvakrát. *Zavrtěl hlavou.* Tak, zlato, chyť si mě. *Vypadlo z něj, než se rozběhl – vrhl se přímo do mlhy. V hlavě se u toho už snažil vybavit trasu, jíž měli Wala do vily zavést.*
*Dragos z vily vyrazil se zpožděním od ostatních. Roberta našel docela snadno.* Míň nenápadně to nešlo, co? *Ušklíbne se, než vyskočí za ním a rozhlédne se kolem. Vytáhne si při tom dvě dýky a otře je o sebe.* Vychytal jsem všechny slepé body plánu, ale i tak buď připraven nejdřív léčit, než se pustíme do Waltera.. *Upozorní ho a sám našpicuje uši, aby slyšel i ten nejmenší pohyb, když dýky zase schová. Jakmile zaslechne slabou změnu v okolí, tak se tiše z věže vypaří i kdyby byl Robert uprostřed odpovědi. Přesune se na strom z něj stejně tiše na další a postupuje k místu, kde zaslechl šum.*
*Walter přimhouří oči a naštvaně si odfrkne, že Nat nevyřadil z provozu ihned.* On tě ten humor přejde, ty couro malá. *Zavrčí a otočí se na Taylora. Jeho obličej se promění v úlisný úsměv, ale v očích je stále vidět vztek.* Tayi, miláčku, nedělej si to těžší než to už je.. Víš jakými útrapami jsem musel projít, než jsem tě vyhledal? *Zeptá se, ale odpověď neočekává, neboť hned vystřelí magií směrem po Natalie. Sekundu na to podřízne strom ve směru, kterým běží Taylor s úmyslem jej na něj nechat spadnout.*
*Podívá se na Dragose.* On to neuvidí. Kolem vily a mé věžičky je mlha spojena s iluzí, která nedělá dobře těm, co vchází se špatným úmyslem. Je to obranný mechanismus, který jsem vytvořil během třicetileté války.* Vysvětlí a kývne. Pak však ucítí známí parfém, který se táhne vysoko v oblacích.* Hmm... kdyby něco, tak je tu má sestra. Řekl jsem ji o Walterovi a ona ho chce za svého otroka. Je Sukuba, takže myslím, že trest pro něj naprosto vhodný.* Usměje se, ale dívá se na místo lovu. Je skutečně napjatý. Chce toho zmetka chytit a ublížit. Pak sáhne do kapsy a vytáhne ocelovou krabičku.* Až s ním skončíme, tak tohle otevři. Je to cejch mé sestry. Dokud ho bude mít, tak bude pod nadvládou Sukuby.* Vysvětlí, ale výraz má klidný.*
*Nat odskočila od jeho střelby a uchectla se* Máš štěstí ženám dobrou náladu a tu díru na triku ti odpustím *Nat si s ním hrála než vyskočila na strom* couro? Nic lepšího v arzenálu nemáš? Odkud to bereš? *hned na to skočila že stromu na strom jak veverka a usmála se pobaveně* Taylore bacha! *vykřikla a dopadla na zem. Nez se usmala na něj* Teď je čas na honěnou..Já běžím, ty chystáš! *Zasmala se a upíří rychlostí ho oběhla* A jak ses měl od toho setkání v parku? Jako je to trochu smutný že po Taylorovi furt toužíš ale on a Robert už..bow-chicka-pow pow~ *Nat ho pokračovala provokovat různými zvuky*
*Samozřejmě, že jakmile Waltera opět po té sakra dlouhé době viděl, zareagoval přesně jak pravděpodobně samotný čaroděj očekával – zděšeně. Co ovšem už mohlo v něm vzbudit menší údiv, bylo to, že se vzpamatoval poměrně rychle a ještě se odhodlal jej lehce vyprovokovat. Rozhodně ne tak, jak se dařilo Nat, ale aspoň něco. Více se nakonec i zajímal o samotný útěk, plně se na něj soustředil. Raději.* Všiml jsem si, danke. *Vypustil ze sebe. Strom na něj nestihl spadnout, byl jednoduše rychlejší. Chudák hold spadl do trávy.* Nat! *Okřikl upírku lehce podrážděně.* Nech toho a raději přidej, nechceš mu to snad udělat tak snadné, ne? *Doplnil pak.*
Alespoň na něco jsi dobrý.. *Ušklíbne se k němu. Rozhlédne se z věže a u Robertových slov se zamračí.* Byl bych upřímně klidnější, kdyby byl mrtvý.. *Odpoví mu a mezi prsty promne krabičku, co mu Robert předal.* Ale tohle budu řešit, až ho chytíme.. *Dodá, než se vypaří přes stromy. Dostane se dost daleko, aby na trojici viděl skrz stromy, ale přitom byl hodně daleko.* /Přibrzdi to, Natalie../ *Řekne si pro sebe, zatímco je pozoruje a zahlédne, jak o kousek vedle se mihne jeden z jeho upírů poté, co Walter shodí strom.* /Takové plýtvání zelení../ *Nakonec pokračuje obezřetně stranou upírů i čaroděje, ale tak aby je měl stále na dohled.*
*Čaroděj se pohrdavě ušklíbne.* Chápu, strom není nic moc, možná by si raději zase stříbro, co, ty malá čúzo? *U těch slov vytáhne onen nůž a otočí jeho čepelí až se zaleskne. Na její slova neodpoví slovy, ale dalším útokem. Nůž se zvedne kouzlem z jeho dlaně a naváděný kouzlem vystřelí po Natalie.* Ahhh.. Myslíš toho mastičkáře? Slyšel jsem no, že se Tay raději nechá šukat od toho slabocha místo pořádného chlapa.. *Pronese a sebere ze země větev. Zbaví ji kouzlem všech drobných větviček a vystřelí magií jako z kuše Taylorovi pod nohy, aby ho zpomalil, než se portálem přenese blíž, jelikož upíří rychlosti vážně nestačil.*
*Bob se ušklíbne.* Používám jen malé triky Sněhurko.* Usměje se a podívá se do nebe.* Být otrokem mé sestry není nic, co by se dalo nazvat životem.* Řekne a díky kočičím uším slyší o něco lépe, co se děje dole.*/Hm, až na to, že tak daleko jsem se nedostal.../* Pomyslí si pro sebe a nechá golemy mu znepříjemnit cestu. Prostě se vykutálí z houští nebo někam položí kámen. Většina vypadá jako zahradní trpaslíci s jedním okem lidským. Zrovna když se portne blíže, tak mu na cestu vstoupí trpaslice s trpaslíkem, kteří jako by byli na randíčku. S němým výkřikem se na něj dívají s otevřenými ústy, do dutého prostoru za sádrou.*
*Nat se rozbehla se za Taylorem*.Neboj! Čím víc ho nasere tim víc se bude mimo! *Nat Uculila a rozběhla se upíří rychlostí a noži unikne jen tak tak. Jeho čepel jí jen řízla do líčka a Nat se se zastavila na chvíli aby se si sáhla na tvář* Au...*Nat se hned na to rozběhla a koukla se na Taylora* Zatím dobrý?..*Nat se usmála na Taylora a zrychlila*
Jak myslíš, Nat, jak myslíš. *Lehce při běhu pokrčil rameny. Bylo by zbytečné zrovna jí něco vymlouvat. A hlavně, v této situaci i nebezpečné. Bylo lepší se jednoduše soustředit na cestu a co nejdříve reagovat, když se jim do ní něco připlete – jako nyní větev, která se mu dostala pod nohy. Běh mu tím samozřejmě znepříjemnila – vlastně tak, že málem skončil na zemi. Akorát zavrávoral, ale na nohách se udržel a pokračoval dál, aniž by se ohlédl.*
*Jen mlčky probodne Roberta pohledem při té přezdívce, než odmávne jeho slova rukou.* Říkám.. Teď to řešit nebudu.. Soustřeď se na co máš.. *Tím ukončí debatu s čarodějem a vydá se hlídat celou akci. Povzdechne si při slovech mladé upírky.* /Tohle tě může přijít draho../ *A jeho slova se vzápětí potvrdí, když dostane ránu nožem. Nezasahuje ale. Věří, že je vycvičil za ten krátký čas dost dobře na to, aby to zvládli.*
*Na slova upírky se Walter pouze ušklíbne.* Zkoušej to dál, pipino.. Jednou to výjde.. *Walter pociťoval absolutní nadvládu nad oběma upíry a rozhodně se necítil ohrožen jejich slovy. Místo toho si arogantně říkal, ať se vymluví, že za chvíli jim do smíchu nebude. Využije toho, že se Natalie zastavila a nožem ji zasáhne do nohy, načež podřízne tlustou větev nad její hlavou. Pak se jeho pozornost vrátí na Taylora, za kterým se přemístí a vzápětí se zarazí nad golemy.* Zmizte, příšery.. *Zavrčí a telekinezí je odmrští. Příhodně Taylorovým směrem. Zkrátka proměnil svou překážku v překážku někoho jiného.*
*Jakmile odmrští trpaslíky, tak je za letu chytí velká hyrpie. Její peří je od krvavých symbolů. Pak spolu s gnomy zmizí v hustzé mlze. Po zemi se však začnou plazit mrtvé šlahouny, které ho chytají za nohy. Tyto však nemůže ovládat. Je to nekromantická rostlina. Tu ovládá Bob. Má zavřené oči a vše sleduje pomocí svých mrtvol a opravdu hlídá Taylora.*/Heh, myslíš, že bojuješ s nějakým hlupáčkem, kterému je jen 200 let, co? Ha! Užij si sílu nekromancera./* Pomyslí si na to a nechá k Walterovi přiblížit golema v podobě tygra.*
*Natalie zasyčela a vytrhla si nůž z nohy, rychle se dala zpátky do rychlého běhu aby uhla větvi,jenom teď lehce zakulhala* Sakra, sakra..*Soustředila se pevně na běh přes různé kopečky a kořeny stromů. Upíří rychlostí se snažila oddálit od Waltera na takovou dálku že by jí nic neudělal ale ne moc daleko od Taylora*
*Už si myslel, že do těch golemů zaujímajících podobu trpaslíků narazí, když je mu najednou z cesty odstranila harpyje. Dovolil si tedy lehce oddechnout, nicméně nezastavil. Spíš na chviličku zpomalil a lehce natočil hlavu do boku, aby mohl očkem vyhledat Nat, než opět nabral rychlost.*
*Upír si promne prsty oči.* /No, neříkal jsem to../ *Zaměří se pohledem směrem, kde měl být nejbližší upír z klanu a zahlédne pohyb, když se mihne lesem Jackson a nenápadně stáhne Natalie pryč z trasy, aby ji pomohl se vyléčit pomocí krve, než se vrátí do lákání čaroděje. Pak se Dragosův pohled přesune na Taylora a Waltera.* /La naiba, Hellere!/ *Zavrčí pro sebe Dragos, když si všimne šlahounů a pak golema. Nechá Waltera, ať si s ním poradí po svém a místo toho se vydá zpátky ke kamenné věži čaroděje, kde seskočí.* Hellere! *Sykne na něj.* Mám ti připomenout, že cílem je ho dostat do vily?! *Pronese nasraně, ale stále tiše, když čaroděje zachytí zepředu za oblečení, pokud by jej nevnímal.* Přestaň mu to ztěžovat a prozrazovat nás.. Děj v akci nech na Taylorovi a Natalie.. Ty jsi tu jen kvůli iluzi.. *Zavrčí mu do obličeje, než ho případně pustí a zamíří zase zpátky do místa dění.*
*Walter se zamračí na šlahouny a rozhlédne se kolem sebe zda něco zahlédne, načež si pro sebe něco zabrblá a přeskočí je, aby narazil na golema. Je na něm znát podráždění, když tygra chytne telekinezí a mrští jim do nejbližšího stromu, aby jej rozbil.* Taylore, zlatíčko, předemnou se neschováš.. *Zavolá a zamíří do míst, o kterých má pocit, že zkratkou předběhne Taylora a vynoří se před ním. Pohybuje se tak chvíli souběžně s mladým upírem, než se přesune před něj.* Přece by ses mě nebál, drahý.. Bylo nám spolu tak dobře.. *Uculí se, nevědom si faktu, že než aby Taylora zaháněl od vily, tak se během boje k vile spíš blížili.*
*Bob otevře oči, které rudě září.* Jistě.* Usměje se a ztratí moc nad golemem. Pak opět zavře oči a pohne mlhou, jako když do ní foukne vítr, takže to začne působit, že míří na opačnou stranu než je vila. Dokonce do poryvu větru přidá pachy ze směru, co by byly cítit, kdyby to byla pravda. Harpie přistane vedle Boba a položí k jeho nohám vyděšené trpaslíky, kteří si stoupnou k okraji a vesele se drží za ruce, jako by se dostali na místo destinace svého randíčka.*
*hned co byla jakžtakž vylecená tak se zorbehla zase Rozhlédla se kolem, když viděla Taylora tak [link src="k.nemu"] šla [link src="ale.cestu"] jí zaterasil Čaroděj. Natalie se na něj koukla na něj* Nech ho! *Zavolala na čaroděje nez se obratila na Taylora než se rozběhla k němu a chránila ho.*
*Musel být dost naivní, když si myslel, že čaroděje dostane do vily nyní už bez problémů – vlastně velice. Walter byl pouze zdržen a to ne na moc dlouho. Nakonec se objevil přímo před ním. Taylor proto udělal pár kroků zpátky a lehce zavrtěl hlavou.* Ach, samozřejmě, proto totiž před tebou utíkám. Hezká hra na honěnou, fakt, zlato. *Zasyčel lehce. To už se před ním zjevila Nat. Lehce se plácl do čela.* /No a teď mi řekni co mám dělat. Když se ho pokusím jen tak obejít, chytí mě./ *Rozhlédl se a nakonec se rozhodl to místo obejít jinak. Odběhl mezi další stromy, aby se pak zjevil pár metrů za Walterem. Opět si to pak mohl mířit hezky do vily.*
*Pouze nakrčí nos, když vidí Robertovi červené oči, ale neucukne. Nebylo to rozhodně to nejděsivější, co za posledních několik sto let viděl. Je to bylo.. divné.* Tak si to pamatuj.. *Ucedí ještě a vyrazí zpátky kontrolovat situaci. Zastaví se na větvi nad celou konverzací všech tří a opře se ramenem o kmen, přičemž se ušklíbne. Jakmile Taylor vyrazí opět pryč a on zahlédne skrz mlhu vilu, tak se rozběhne přímo až tam. Seskočí dolů a otevře dveře vily dokořán. Doufá, že Roberta napadne přes ně hodit nějakou iluzi, zatímco on sám vejde dovnitř a v přítmí haly si počká, až upíři s čarodějem vběhnou dovnitř.*
Nemáš důvod utíkat, miláčku.. Měli jsme menší neshody, to se ve vztahu stává.. Ale jsem ochotný ti vše odpustit.. *Pronese k mladému upírovi s úsměvem. Zamračí se však, když se před ním objeví Natalie.* Už mě začínáš štvát, mizerná děvko.. *Zavrčí a zachytí upírku dlaní v rukavici se stříbrnými plátky, na tváři.* Ještě jsem tě nezabil, ale nemám problém to udělat.. *Zasyčí, když si tvář upírky přitáhne blíž.* Vrať se k páníčkovi a zachraň si tu parodii na život, co žiješ.. *Trhne rukou do strany a odchodí Natalie do kmene, než zanadává, že mu Taylor zase zmizel a rozhlédnutí a protočením kolem svojí osy se ho pokusí najít, než za ním zase vyrazí dál do lesa.*
*Bob vidí, jak otevřeli dveře vily a tak celou vilu nechal schovat pod iluzi dalšího lesa. Kopii toho, kterým běželi. Takže než si stihne, čehokoliv všimnout, tak je v pasti. Mezitím pošle trpaslíka, který je nahý a má jen modrou čepičku a slučení brýle za Nat, aby ji mohl. Jak trpaslík jde, tak to v něm podivně šplouchá. Navíc z něj jde pach rozkládající mrtvoly. Nanáší na Nat nějakou látku z krabičky, co má v malé ručičce. Je té léčivá mast.*
*Nat se koukla na Čaroděje a zacne se cukat. Stříbro ji zacalo palet na kůži a slzy se ji nahrnuly do očí z bolesti. Když narazi do kamene taknji chbilku trvá než se vzpamatovala a hned se koukla na trpaslíka a vzala si látku* Děkuji..*Nat si nechala nanest tvář a hned ucítila úlevu* Bobenty seš kouzelnej *Řekla než se koukla kolem*
Wirklich? Wie nett..(Skutečně? Jak milé..) *Vypadlo z něj ještě, než využil Nat před sebou a odběhl znovu do lesa mezi stromy. Chtěl Waltera nějak obejít. Proto se pak objevil opět za ním, jen o několik metrů dál. Nato mohl konečně čaroděje zavést přímo do vily, na níž spadla iluze.* No tak..přidej zlato. *Pobídl čaroděje. Jakmile pak překročil práh, byl si o něco jistější. Zavedl toho hada do cíle. Sám pro sebe se tím pádem spokojeně usmál, aspoň na moment. Nevěděl nakonec jistě, co si zkusí zde.*
*Walter vběhne za Taylor do míst, o kterých si myslí, že je průchod mezi dvěma stromy v mlze a vzápětí sebou cukne a rozhlédne se.* To ti nepomůže, zlato.. Já.. *Slova mu uvíznou v krku, když si uvědomí, že se na jeho dlani neobjevila obvyklá záře magie. Hlasitě polkne a v očích se mu objeví zděšení. Párkrát rukou cukne v zoufalém pokusu svou magii opět nastartovat a když si ke své hrůze uvědomí že to nejde, tak začne couvat k východu.*
*Dragos si počká, až Walter vběhne dovnitř a pak sleduje jeho paniku a vnitřně si to užívá. Jakmile ten had ale začne couvat k východu, tak praští rukou do dveří vily a zabouchne je. Přesune se za něj a přitlačí mu dýku na krk.* Heleme se.. Někdo nám zabloudil.. *Uchechtne se a zní pobaveně.* Vítej ve tvém osobním pekle.. *Šeptne mu u ucha, než se zase narovná a pohledem vyhledá mladého upíra.* Taylore, máš zájem si taky hrát, nebo máme s Robertem volnou ruku? *Zajímá se, zatímco přitlačí dýku ke krku čaroděje natolik, až se mu vytvoří v místě styku drobný škrábanec, a nedá mu ani trochu prostoru se pohnout.*
*Bob sleze z věže a vejde do vily přes střechu. Takže během chvíle je dole v hale.* Ah, můj drahý mi donesl hračku. Že by se nám blížilo výročí.* Usměje se a sundá kapuci. Nemá žádnou iluzi, takže jsou na něm vidět všechny stopy po temné magii. Jeho oblečení je navíc typické pro Runeho, ne Roberta. Dojde k Tayovi a podá mu z kapsy plechovku od koli, ale uvnitř je krev a spolu s tím i dýku s jeden.*Ten jed zintenzivní na celý den všechny nervy v těle.* Zašeptá mu blízko u ucha.* Stačí jen trochu škrábnout.* Pobídne ho a v očích mu je vidět nadšení. Golemové venku udělali mezitím pozi jako na zahradě a zamrzli. Rune se podívá na Waltera.* My se neznáme. Rune a dnes jste můj experiment.* Usměje se pod šátkem, který si sundá a odhalí další znamení. Nadšeně má zvednutý ocas a uši v pozoru. Doufá, že si jméno spojí, protože jeho jedy a psychotické jednání bylo nezapomenutelné.*
*Nat se zvedla a zvedlani malého trpaslíka s úsměvem* Hm..Vypadá to že tu není..povedlo se to..co Mrňousi?..*Nat už [link src="byla.lehce"] utahana a pomalu si to šla vile, [link src="tam.jen"] čekala aby nezkazila plán. Jen teď tiše seděla na zemi před vilou a koukala se na trpaslíky* ..okay..
*Dá si jednu ruku v bok a hlavu zvídavě jemně naklonil do strany.* Ty co? *Optal se. Nato se již spokojeně usmál. Walter byl v pasti, z níž už vyváznout nemohl. Mohlo se mu tak vybavit, jak se asi cítil Taylor u něj, když spadla maska a on mohl poznat, kdo je skutečně zač.* Ja. *Vyklouzlo z něj v jeho rodném jazyce. Nechápal, odkud se to v něm vzalo. Pravděpodobně za to mohl ten vztek, co se nemohl už dočkat momentu, kdy si najde cestu ven.* Jen budu potřebovat lekce, nikdy jsem nikoho nemučil. *Doplnil poté, načež se podíval na Boba, jemuž věnoval přímo vřelý úsměv.* Ani zdaleka, Lieber, ale tak občas je fajn navzájem se rozmazlovat, ne? *Zazubil se krátce. Plechovku s dýkou samozřejmě přijme.* Dobře. *Zavrní. Nejprve ovšem upřednostní krev, než se rozhodne jít k Walterovi. Najednou však zpozorněl.* Rune? Myslel jsem, že to jméno užíváš nerad. *Zmínil. Podivného, nezvyklého, zevnějšku si samozřejmě všiml, ale nakonec moc dobře věděl, že je Bob občas fakt divný.*
*Walter těká očima všude možně a dech se mu zadrhne v hrdle, jak ucítí ostří pod krkem. Nakonec pohledem ukotví na Robertovi a při polknutí cítí jak ho dýka poškrábe.* T-tayi.. Miláčku.. No ták.. Vždyť jsme si t-tak rozuměli.. *Usměje se nervózně na upíra, ale když mu dojde, že se mu nevrací nic zpátky, tak mu úsměv zamrzne. Začne se s ním motat celé okolí, až mu ukáže své oční bělmo a v Dragosově uchycení ochabne.*
*Dragos převrátí očima nad teatrálností Roberta a když dojde k nim, tak si odfrkne.* Primadono.. A to cukrování si nechte, než já dám Taylorovi pás cudnosti.. *Probodne je pohledem, než se koukne jen na Taylora, jak si přebere dýku a uchechtne se.* To nebude problém.. *Pronese na mučení. Jakmile se ale Robert moc nadchne, tak se vrátí na něj.* E-eh.. Tak to klídek, vypelichanče.. *Ušklíbne se a mezi rty mu jdou vidět tesáky. Krátce se koukne na Taylora a převrátí očima.* Je to drama queen.. Neřeš ho.. *Řekne na jeho jméno a pak se vrátí k Robertovi a původnímu tématu* Ty si hrát budeš až poslední.. Jeho činy nejvíc ublížily Taylorovi, takže až s ním bude on hotový, tak ho vydeptám já a ty-- Argh.. *Zavrčí, když cítí, jak se Walterovo tělo hroutí a on ho musí podepřít.* On fakt omdlel?! *Odfrkne si.* Nesnáším, když omdlévají.. *Zabrblá a hodí jeho tělo bez starosti na podlahu.* To je putna.. Abych to dokončil.. *Ukáže nožem na Roberta.* Až pak si budeš moct zasadit poslední ránu.. Ale až ti to dovolí Taylor.. Na to pamatuj.. *Pronese.* Williame, Alasdaire, vemte ho do cely a spoutejte.. Až se probere budeme pokračovat.. *Dá pokyny.* Elaine? Kde je Natalie? *Zaúkoluje upírku a ta odběhne ven najít svou svěřenkyni.* A vy ostatní rozchod.. *Odmávne zbytek klanu, načež schová nůž zpátky do pouzdra.* Vzhledem k tomu, že minimálně já a Robert se shodneme, že mučení je lepší při vědomí, tak navrhuju, že si počkáme, než se probere a pak se do toho pustíme..
*Bob se na Taye podívá.* Robert je bylinkář, Rune je černokněžník. Jsou to moje dvě identity. Za 800 let docela málo.* Pokrčí rameny a pak se podívá na Dragose.* Jistě, jistě. Já budu ten, co bude sedět v rohu a sledovat.* Pokrčí rameny a pak se dívá na Waltera.* Oh... jako ještě se ti mohl počůrat. To se mi jednou taky [link src="stalo.Chytil"] jsem zloděje a on se počůral.* Zasměje se a pak poslouchá a kývne.* Ano. Navíc jsem se vyčerpal a chci spát.* Zakňučí a obejme Taye, aby se u něj ochladil.*
*Hned jakmto bylo možné tak se Nat vrátila do vily a Rozhlédla se [link src="kolem.Elaine"] jí dovedla dovnitř a doprovázela jí. Po náročném dni si vlezla [link src="do.pokoje"] a plácla sebou do postele,bolavá od ran ze stříbra. [link src="Potom.jen"] se zachumlala do deky a usla na tvrdo*
*Lehce nad Walovými slovy už jen zavrtěl hlavu. Netřeba dál mluvit. Spíše slabě vykníkl, když padla zmínka pásu cudnosti.* To snad nebude nutné. *Špitl. Úplně se mu do absolvování něčeho takového nechtělo, nečekaně.* Věřím. *Kývl lehce.* Zlato, rád bych tě podpořil, ale musím s Dragosem souhlasit. *Nadhodil při pohledu na svého drahého, kdyby náhodou chtěl čaroděj začít třeba nadávat. To se však nestalo. Lehce tedy pokýval hlavou, nechajíce ty dva, ať si vyřídí svoje. Nehodlal se do toho plést.* Rozhodně. *Lehce kývl. Nač taky někoho mučit, když nebudou moct vyslechnout si nějaký bolestný výkřik? Bobovi Tay objetí oplatil. S čím ovšem čaroděj nemohl počítat je to, co se stalo následně. Bez problému si Roberta přehodil přes rameno jako pytel brambor. Možná by jej i vzal jako princeznu, ale toto bylo v momentální situaci rychlejší a jednodušší.* Zajdu ho uložit do postele a vrátit se k práci. *Řekl jednoduše.* Už se těším, až se probere. Zatím se mějte. *Mávl lehce, načež zmizel k sobě do pokoje, kde Roberta uložil do postele, jak i řekl předtím, akorát si nakonec do ní lehl taky.*
*V očích se mu pobaveně zableskne.* Neriskuj to, prcku.. Nějaký středověký furt někde mám schovaný.. *Pronese k Tayovi. Odfrkne si směrem k Robertovi.* Mno.. Na druhou stranu i když je Robert pošahaný, tak momentálně je víc mentálně v pořádku, než moje nová hračka.. Bohužel ta laťka je velmi nízko.. *Ušklíbne se, než zastaví entuziasmus zmíněného čaroděje a pobaveně se uchechtne.* Hodný kocourek.. *Okomentuje jeho slova, ta Tayova nechá jen s přikývnutím, avšak do jeho pobavení je vnesena otrávenost jen co jejich oběť omdlí.* Heh.. Na to ještě určitě dojde.. To se vsadím klidně o láhev.. *Pronese, zatímco jeho dva upíři odnáší bezvládné Walterovo tělo a on koutkem oka zaznamená průchod Elaine a Nat.* /Pak se za ní ještě zastavím../ *Připomene si. Nakrčí nos a zašklebí se na to, jak obejme Robert Taye a ten si ho nakonec i přehodí na ramena.* Máš svůj dům, jestli si to dobře pamatuju, že ano, Hellere? *Řekne, když založí ruce na hrudi.* No ovšem, ovšem.. Já jsem vzduch a tohle je hotel pro čaroděje.. *Zabrblá ještě, zatímco si vytáhne dýku a znuděně s ní protočí mezi prsty. Chvíli podmračeně sleduje jak upír s čarodějem odchází, než se vydá taky po schodech nahoru do svého pokoje se převléct. On tak vyčerpaný nebyl, takže se pustil do svých povinností, než dostane zprávu, že se Walter probral.*
*Bob Dragose poslouchá a zasměje se.* Třeba to půjde i zadem.* Zazubí se a pak se nechá odvést, uložit a usne dřív než se Tay vrátí. Bob je unavený, ale ne z kouzel, nepoužil žádná náročná, ale už je prostě starší a radši si spí.*
*Tmavovlasý upír s knírem a bradkou dosáhne nejvyššího patra, kde vejde do apartmá vůdce klanu a prochází jím dokud ho nenajde.* Už se probral? *Osloví ho Dragos, který ho zaregistruje dřív, než William jeho.* Začal kňourat.. Za chvíli bude vzhůru naplno.. *Informuje ho spolu se slovy, že Alasdair ho tam pořád hlídá. Dragos přikývne, načež William odejde a on jej následuje o pár sekund později. Nezamíří však do sklepení, ale do pokojů mladých upírů. Už je převlečený do černé košile, stříbrno modré korzetové vesty, černých kalhot a bot. Vlasy měl rozpuštěné a upravené. Byl stále ozbrojený, ale už jen tak jak obvykle, dvě běžné dýky za pasem a malé dýky na přívěscích na vestě. Vejde do Taylorova pokoje a opět se zaksichtí nad Robertem v posteli Taylora se zmíněným upírem. Jestli je Tay při vědomí a vnímá ho, tak mu jen mlčky ukáže, ať vyleze z postele. Jestli jej nevnímá, tak ho neřeší. Rozhlédne se a vezme do ruky jakýkoliv štětec se skleničkou vody a barvy, co najde. Namočí štětec do černé barvy a potom jej otře Robertovi krátce mezi nosem a horním rtem, přičemž se ušklíbne. Pokud to Roberta probere, tak ucouvne stranou a věci odloží nebo podá Taylorovi, pokud je i on při vědomí. Jestli to na Roberta nezabere, tak Dragos dětinsky pokračuje černou barvou mezi obočím. Poté v případě že se stále neprobral, umyje štětec a výměnou použije červenou barvu na špičku Robertova nosu. Pak ho to ale přestane bavit, takže jestli se Robert stále neprobral, tak věci v ruce odloží (opět buď stranou nebo do ruk Taylorovi) a otráveně se zamračí. Chytne Hellera za ocas, pro čarodějovo štěstí jen za ten kočičí, a stáhne ho z postele na zem.* Budíček! *Zvolá ať už se probudí dříve nebo až teď a založí si ruce na hrudi.* Vstávat.. Šípková Růženka ve sklepě se nám taky probírá.. *Informuje je oba, neboť předpokládá, že tohle zmátoří i Taylora, pokud by to doteď nestačilo.*
*Nějakou dobu už nespal. Nakonec to pro něj ani nebylo nutné – tentokrát si nepotřebovala odpočinout ani jeho hlava. Nechtěl se ovšem s čarodějem nějak dohadovat kvůli sezení u počítače. Nuže, když nemohl u práce sedět, prostě na chvíli vyklouzl z postele a vzal si ji k sobě. Dragos jej tak nakonec nezastihl se zavřenýma očima, ale hledícího do modrého světla notebooku, co měl položený na klíně. Jestli se Robert nijak nešil nebo nepřesouval, tak měl hlavu položenou normálně na polštáři, aby mu nějak nezavázel, jak to měly obecně v povaze kočky. Netušil tedy, zda je to i případ jeho drahého, ale riskovat nic nechtěl. Stejně jako následně u Dragose. Pouze mlčky kývl, uložil si práci, notebook zavřel a odložil na noční stolek, načež se rozhodl jít převléct, zatímco starší upír budil čaroděje v jeho posteli. Očko přitom občas po těch dvou hodil. Harémové kalhoty se starším trikem vyměnil za jednu delší černou, průsvitnou košili s výrazně delší zadní stranou – po přidání uplejší, střihem spíše dámské, krajkované vesty to působilo, jako by si na kalhoty ještě přidal sukni, jejíž přední část odstřihl. Co se pak tedy týkalo spodní části outfitu – naschvál si vzal uplejší černé společenské kalhoty a boty na větším podpatku. Chtěl v nich Walterovi dupnout na nohu? Možná. Obul si je na druhou stranu i kvůli své výšky, přestože nepatřil mezi nejnižší. Jakmile se postaral o oblečení, ohlédl se na ty dva, načež se tiše zachichotal.* Nechcete podat spíš permanentní fix? Nebo voděodolné linky? *Zeptal se, v obličeji se mu objevil jemný úšklebek, když sáhl do šperkovnice, aby si nasadil choker lazený do viktoriánské éry. Následně si už jen vyměnil náušnice – všechny krom těch, co dostal od Roberta – a nasadil si pár dalších prstenů.* /Škoda, že se nemohu na kontrolu kouknout do zrcadla./ *Pomyslel si, když už jen lehce upravil rukávy. Dokonce se mu pohled zadrhl na jeho tetování, než opět kouknul na ty dva.* Netrčí mi někde vlasy? *Optal se. Jestliže mu pak Dragos předal kelímek i se štětcem, akorát to postavil zpět na stůl.* Jo..ty barvy jsou akrylové, Lieber. Pak ti pomůžu to dát dolů. *Pronesl poté, jakmile se Robert vzpamatoval.* Vskutku? Tak, Bobe, šup, vstávej. *Pobídl jej, jestliže se ještě nezvedl.* Šup, šup.
*Bob byl už chvíli vzhůru, jen měl zavřené oči. Bez magie měl lehké spaní, takže se dokázal snadno probudit, ale často taky rychle usne, když zjistí, že mu nic nehrozí. Nechá Dragose na něj čmárat a pak na něj v klidu otevře oči.* A pak kdo je dítě...* Prohlásí a zvedne se z postele. Dojde ke krabicím, kde jednou zahlédl ředidlo. To použije a umytí barvy. Pak sáhne do kapsy a vytáhne plechovku, kterou otevře a napije se.* Ee... špatná kapsa.... No co.* Pokrčí rameny a napije se znovu a podívá se na Taye. Chvíli se na něj dívá a pak mu trochu upraví límeček.* Dokonalé.* Usměje se a podívá se na Dragose.* Takže je vzhůru jo? Vsadíme se? Počůrá se jako první nebo omdlí?* Zazubí se na něj. Hned na to vyjde z pokoje a tam se zastaví.* Ah... kudy?
*Dragos se ušklíbne na slova Taylora.* Co takhle tetovací pero? *Navrhne šeptem s tichým uchechtnutím, ne namaluje čarodějovi klaunský nos. Vrátí věci Taylorovi a s úšklebkem koukne na probraného čaroděje.* Drahý, jsem mnohem dospělejší než ty, protože kdyby ne, tak tě vyhodím z okna vily ještě před tvým šlofíkem.. *Pronese a pokrčí rameny s dodatkem.* Nemáš ji využívat jako svůj osobní hotel.. *Škodolibě se krátce uchechtne nad tím, že se Robert napije krve a potom jim ukáže ke dveřím.* Ano.. Probírá se.. Zábava začíná.. *Potvrdí jim, načež vyrazí ven.* Doufám jen že nemá problémy s inkontinencí, protože s tím jak často pravidla porušuje Natalie, by to byla ona, kdo by tu celu uklízel.. *Uchechtne se a místo toho, aby Robertovi odpověděl, sám zamíří oním směrem. Projde vstupní halou a zamíří jinými schody do sklepních prostor. Chodby byly tmavé, stejně tak cely, až na jednu ve které se slabě svítilo. U vstupu se o zeď opíral Alasdair, který když zaregistroval Dragose, se odporoučel pryč. Walter byl přivázán k židli s rukama za zády uprostřed místnosti a ozývaly se od něj kňouravé zvuky, jak nabíral vědomí.* No dobré ráno.. *Uculí se Dragos a rovnou čaroděje propleskne, aby ho probral. Pak se sám odebere za něj a opře se tam o zeď.* Doufám, že máš něco léčivého, co ho udrží na životě, co nejdéle.. *Zeptá se Roberta a vytáhne od pasu dýku.* Protože moje krev by ho kromě léčení i otupila a to přeci jen nechceme, že ano? *Řekne, když poškrábe lehce Waltera dýkou po krku, aby jej vystresoval ještě trochu.*
Achhh, zrovna to tu nevedu. *Prohlásil dramaticky, ale zároveň tiše, aby Dragosovi případně nekazil zábavu, dokud byl Bob mimo..nebo dokud to aspoň hrál.* Ale možná tu budu někde mít piercingové jehly. *Lehce si zamyšleně poklepal na bradu, načež následně nad tím pokrčil rameny. Určitě by se našly, ale pochyboval, že by je zrovna Dragos chtěl nějak využít. Poklidně tedy, zatímco se Robert konečně probral a vyřizoval si své, si postupně vytáhl a nasadil všechny vyvolené šperky. Poté svůj pohled přesunul opět k těm dvěma. Konkrétně na Roberta, když přebral iniciativu a upravil mu límeček poté, co si lehce popletl plechovky.* Danke..a budeš to ještě pít? *Kývl k nádobě s krví. Během toho ještě dvakrát pokýval hlavou na slova, co z vůdce klanu vypadly. Neměl co na to přímo říct. Waltera sice znal dost důvěrně po těch letech, avšak do lékařské zprávy nenahlédl ani jednou. Stejně jako jej nikdy nepoučoval například o tom, jak špatný je alkohol. Byl by pak nakonec pěkný pokrytec. Nicméně, jakmile se dostali všichni tři do temnějších chodeb, Tay Roberta automaticky chytil za ruku, pokud tedy šel vedle něj. Snad jako by chtěl jistotu, že jej ochrání před těmi pavouky, co se v tom sklepení skrývají.* /Působí to tu děsivě..to zde jsou i samotky?/ *Rozhlédl se nejistě po chodbě. Nedlouho nato se dostali již do osvětlené místnosti, lehce si proto oddechl, než se podíval na svého ex přítele. Naklonil hlavu lehce do strany.* /Stále mě fascinuje, že jsem na něco takového vážně kývl./ *Pomyslel si. Na druhou stranu se úplně neměl do vycouvání. Co když jej to nakonec i začne bavit?* Když půjdete trochu doleva, což by měla být vaše pravá, narazíte na hadí šupiny. *Navedl Dragose, když si všiml dýky, jíž Waltera lehce poškrábal po krku.* Je to jeho čarodějné znamení..nebylo by zajímavé mu jej odříznout? Jen se ptám, nejsem expert..zajímalo by mě jen, zda to něco udělá nebo tak..*Osvětlil nejistě svou myšlenku.*
*Bob Dragose poslouchá a když zmíní úklid, tak se samolibě usměje.* To by nevadilo.* Prohlásí a znovu se napije. Pak se podívá na Taylera, kterého upraví a pak na svou plechovku.* Ano... Vlastně ne.* Řekne a sklopí uši a podá mu plechovku. Pokud si ji převezme, tak se vydá za Dragosem. Vejde hned za ním bezmyšlenkovitě si otře ret, protože cítí krev, která se nedostala do hrdla.* Hm, zajímalo by mě jak by chutnala čarodějnická krev.* Prohlásí nahlas a podívá se na čaroděje.* Ano, mám. Dokonce je to léčení, co zintenzuje onen prožitek, kdy srůstá kůže. Vytvořil jsem to před mnoha lety, myslím, že si to objednal Jindřich VIII. nebo jedna z jeho žen.* Řekne i s přednáškou o historii. Když zaslechne Taye, tak se jeho oči rozzáří.* Oh, hadí znamení? Potřebuji něco takového. Ať si zažije, co mi staří, když po nás šli lovci a chtěli naše značky.* Zazubí se. Dojde k Walterovi blíž.* Víc, co lovci dělali z hadí kůže čarodějů? Boty a obaly na knihy. Můžeš to přežít, ale už se neopálíš.* Zazubí se na něj s kočičíma zubama, ale v bezpečné vzdálenosti. Pak přejde ke kufříku a otevře ho. Tam vytáhne spoustu udělátek, lahviček s jedy, s léky, s afrodisiakem a prášky různých barev.* Tak pánové. Má malá sbírka. Každá zbraň je prokletá, aby způsobovala ještě větší bolest.*
*Upír si v ruce klepne dřevěnou rukojetí štětce o prsty a koukne se přemýšlivě na Taylora.* Myslíš že by ocenil kovové tesáky ve rtu? *Uchechtne se, nemá však v plánu Robertovi dělat piercing. Vrátí štětec a barvy upírovi, než se s nimi po krátkém rozhovoru vydá do cel ve sklepě.* Kousni se do rtu a polkni.. *Převrátí očima nad Robertovým dotazem.* A jinak pro nás upíry je pěkně hnusná.. Jakoby jsi pil něco zkaženého, zvedne se ti žaludek a jestli tu krev vůbec polkneš, tak to stejně nepotrvá dlouho a zase spatří světlo světa. *Vysvětlí, zatímco vejde do oné jedné určené cely, kde se zastaví za spoutaným Walterem.* Výborně.. Nerad bych aby mu vypršela záruční lhůta dříve, než to bude vhodné.. *Ušklíbne se. Dragosovi se zaleskne pobaveně v očích při Taylorových slovech, načež si dýku nadhodí v ruce tak, že ji chytne po dopadu do ruky za ostří, rukojetí k Taylorovi.* Prosím.. *Nabídne mu a čeká, zda si dýku převezme.* Můžeš dát Robertovi dárek ze svého ex.. Jak poetické.. *Zaksichtí se a otočí se k tomu, co přinesl Robert.* Nějaký ozubený roubík nemáš? Nerad bych, abychom s Taylorem v půlce mučení ohluchli.. *Zeptá se a Waltera s Taylorem, které má za zády si momentálně nevšímá.*
Nevím, zda by to ocenil, ale tuším, že by mu angel fangs neslušely. *Nadhodil. Kdyby měl nad něčím takovým déle přemýšlet, mohl by ve svém pokoji strávit další dny. A jediné, co by jej beztak nakonec napadlo, by byly akorát další dírky na náušnice. Nakonec, Bob byl pro něj dokonalý už teď.* Huh? Vskutku? *Pozvedl jedno obočí, naznačujíce pohledem, že jeho kočičí ouška říkají něco jiného. Krev si přesto převzal a v mžiku vypil, aby mohl plechovku před odchodem vyhodit. Totéž by i pak nejraději udělal se vzpomínkami na čarodějnou krev.* Přesně tak..a překvapivě ani vílí krev není zrovna největší pochoutka. *Nadhodil. Očkem se pak podíval na Roberta, přičemž se lehce zašklebil. Taky to nebylo nic dobrého, ale tehdy to aspoň stálo za to.* Ale že se ptáš.. však jsi viděl jak jsem zareagoval, když jsem tě kousl.. záchod byl v tu chvíli můj nejlepší přítel. *Připomněl mu onen večer. Nato se už věnoval něčemu zábavnějšímu. Když spatřil tu dýku u Walterova krku, nadhodil, že se na tomtéž místě nachází i jeho znamení. Nečekal však, že by mu po jeho slovech Dragos předal svou dýku. Do svých rukou ji proto vzal s menší nejistotou.* Věřím, že si s ním dobře poradí..jen si nemyslím, že mu to vystačí na něco velkého. *Řekl nakonec, během čehož se o něco uvolnil a pohlédl na Waltera.* Přesto..pokud si dobře pamatuji, měl jsi i šupiny někde jinde. *Volnou ruku si dal na chvíli v bok. Aspoň mezitím. Jestli mu hodlal odřezávat kus kůže s jeho hubou u svých citlivých uší, mohl se se svým dobrým sluchem rozloučit.*
*Poslouchá oba upíry a zasměje se.* Vím, že vám naše nechutná. Je to kvůli naší démonický polovičce. To samé platí u víl.* Vysvětlí a pak se usměje.* Jo já jsem tehdy chtěl taky využít záchod poté, co jsem tě kousnul.... Ale z jiného důvodu.* Prohlásí chladně, ale uši se mu lehce začervenají. Pak prohrabe kufřík a najde roubík. Je něčím natřený.* Hm, to mi tam dala sestra, ale ve zkratce, je na tom jed, co způsobuje bolest tisíce jehel, ale nezabije. Sestra to používá když má za klienty právníky.* Vysvětlí a podá to Dragosovi.* Mám tam i jiné věci, co mají stejný jed.* Řekne a zazubí se. Pak se podívá na Waltera a pak na Taye a zašeptá k mladšímu upírovi.*Má tam dole to, co hadi?*Zeptá se a škubne ocasem.*
Páni, Hellere.. Tvoje bystré uvažování a schopnost podat užitečné neznámé informace do konverzace mě nepřestávají udivovat.. *Převrátí očima otráveně, než s nimi dojde do cely.* A dost! Fuj.. Nebo budu záchod potřebovat já.. *Zarazí oba a uměle při tom ze sebe vydá zvuk, jakoby se mu navalovalo, přičemž i ukáže prsty do své pusy.* Nechci si zničit krásné mučení.. *Dodá a předá Taylorovi v cele dýku, načež se vydá za Robertem. S úšklebkem si přebere roubík a prohlédne si ho ve výšce očí, než ho donese k Walterovi, který se na něj dívá s panikou a hrůzou v očích.* Na to jak jsi byl ukecaný v lese ti to teď moc nemluví, drahý.. *Pronese, když nemilosrdně utáhne čarodějovi roubík na puse. Během tomu mu ale neunikne konverzace mezi Robertem a Taylorem. Zamračí se a chytne Roberta výchovně za kočičí ucho a odtáhne od Taylore.* Dej si pohov, nadržený Robertku.. *Odtáhne ho od Waltera a Taylora a nechá na mladém upírovi další krok.*
*Už otevřel ústa připraven něco říct, nakonec je však zavřel. Hlavně kvůli Dragose. Nechtěl ho zbytečně naštvat.. možná. Nakonec, bylo pro něj občas těžké zhodnotit, jak se v dané situaci chovat, když tu měl někoho, kdo jej skutečně znal, a zároveň upíra, co mu dával střechu nad hlavou a zásoby krve. Raději tedy zprvu mlčky počkal, již s dýkou v ruce, než Bob najde roubík, který by Walterovi pro dobro svých uší měli před akcí nasadit.* Ne, zlato, naštěstí ne. *Ta otázka mu samozřejmě i přes to odtáhnutí neutekla. Jak by taky i mohla.* Jinak věřím, že by ses nedostal na tolik met tak brzy. *Lehce pokrčil rameny a za doprovodu klapotu podpatků se přesunul přímo k Walterovi. Nyní mu už nic nebránilo v konání, křičet na nějakou chvíli nebude. Tay vykouzlil nevinný úsměv, během čehož si dovolil sednout po delší době Walterovi do klína. V jeho očích se však na chvíli mihl odpor.* Sám od sebe tu hlavu nezakloníš, co? *Nadhodil, chytíce čaroděje za jeho blonďaté vlasy, aby si lépe zpřístupnil místo, z nějž následně začal s velkou opatrností odřezávat kůži i s šupinami. Nechtěl jej nakonec zabít.* Ach, jaký příšerný puch.*Neodpustil si u práce. Ještě chvíli v jeho klíně strávil, než se zvedl i s kusem, co si hezky ukořistil.* /Fakt jsem tohle udělal?/ *Ozvalo se mu v hlavě, přičemž pohlédl na Roberta s Dragosem.*
*Bob je trochu zklamaný.* Chjo, mě zajímalo jak by s tím chodil na záchod.* Řekne a podprahově tím čarodějovi snaží vnutit myšlenku, že se mu chce čůrat, aby to Nat musela uklízet. Bob Taye sleduje, uši má lehce u hlavy, ale ocas zvednutý. Dojde k Tayovy a vezme si kůži.* Udělám ti z toho něco pěkného na sebe.* Usměje se na něj a pak se sehne k Walterovi.* Užívej si tohle, protože to je naposledy, co se tě dotýká.* Zašeptá mu a pak se mu zakousne do místa, co Tay řezal. Když ho pustí, tak má pusu zavřenou a odejde k tašce, kde je zády k nim. Vykousl mu totiž malý kousek masa, který si začal nenápadně zvýkat.* Je hnusnej.* Zabrlá si pro sebe.*
*Upír se pobaveně ušklíbne, když si Taylor sedne Walterovi na klín, načež pozvedne obočí. Možná čekal, že Tay na poslední chvíli vycouvá a mučení zbyde na něj a Roberta, ale svým způsobem byl mile překvapen, že se toho nezaleknul. Walter se v poutech napnul a v rámci možností sebou začal na židli škubat, čímž si zrovna dvakrát nepomohl. Sleduje se založenýma rukama a úšklebkem na tváři, jak se Tay zvedne.* Démonská krev no.. Můžeme- *Než stihne dokončit co, tak jeho pozornost upoutá Robert.* Hellere.. *Osloví ho podezřele po jeho slovech, přičemž si všimne nenápadného pohybu čelisti.* To si ze mě.. *Hlas se mu vytratí a obejde Waltera. Pak mu pohled vystřelí zase nahoru a zabodne se do staršího čaroděje.* Vážně? Kanibalismus? *Pronese a dojde k němu. Zastaví se vedle jeho boku, aby mohl pronést tiše.* Pamatuj na to, co teď děláš, protože jestli se někdy dostaneš s Taylorem do stejné situace jako on teď s Walterem, tak přinutím Malachaie, aby kus masa vykousnul on tobě. A tak jak ho žvýkáš teď ty, ho bude žvýkat i on.. Úplně. Stejně. *Pronese, načež nakrčí znechuceně nos.* A teď to vyplivni nebo tě přinutím.. *Zavrčí a počká si na reakci, než se obrátí na Taylora a ušklíbne se pobaveně.* Máš zájem si pohrát i s jinou částí těla? Máme ještě chvilku než ho budeme muset zahojit.. *Navrhne mu.*
*Nad Bobovy slovy zamrkal.* Nebudu se ptát proč tě něco takového zajímalo. *Po této konverzaci se, jak k Dragosovu, ale i k vlastnímu údivu, přesunul k odřezávání kůže. Když sebou pod ním čaroděj začal k tomu i házet, chvíli si myslel, že toho nechá. Jakmile však viděl, že tím tak Walter akorát sám sobě přihoršil, lehce se pousmál a ve své práci pokračoval, dokud nebylo dokonáno. Následně se už jen zvedl a otočil k těm dvěma. Kromě údivu se v jeho očích zračila i jiná emoce. Nedokázal uvěřit tomu, že něco takového skutečně udělal. Robert tyto myšlenky ovšem odvedl jinam, alespoň na chvíli.* Danke, Lieber. *Usmál se na chvíli, než po svém drahém opět střelil při jeho slovech pohledem. Lehce pozvedl jedno obočí, načež se podíval na Dragose, jemuž poté, co si vyřídil své vrátil dýku.* Asi bych jel na střídačku, aspoň se něčemu přiučím.
*Bob se na Dragose podívá a nakloní hlavu na stranu.* U mě nehrozí obsese. Z toho jsem vyrostl. Přeci jen mě David poučil.*Řekne. Nemá už nic v puse, ale ani nebylo vidět, že by něco spolknul. Prostě maso zmizelo. Dívá se na Dragose a usměje se.* Jsi na řadě s hračkou.* Zazubí se na něj a pustí se do hledání ve své tašce. Hledá konkrétní věc, co si tam kdysi schoval. Byla to malá lahvička, ale místo toho našel hrušku, kleště, kousky bambusu, jehlice do vlasů, oko ve skleněné nádobce, lahev ve tvaru srdce s růžovým nápojem a nějaké mince, které vypadají jako zrezlé, ale ve skutečnosti jsou od krve.*
*Jen nad Robertem protočí oči a dál se k němu nevyjadřuje. Převezme si s úšklebkem dýku a protočí ji v prstech, než otočí pohled přemýšlivě na Waltera.* Co myslíš, Hellere? Nehty? *Zeptá se, ale je to spíše řečnický dotaz, neboť vzápětí přistoupí ke spoutanému čarodějovi.* Neboj se, já ti na klín sedat nebudu.. *Řekne mu s uchechtnutím, ale nezdá se, že by to Waltera uklidnilo. V jeho lesknoucích se očích byla znatelná pouze hrůza a bolest. Dragos ho obejde a přeřízne lana na jeho zápěstích, která ho poutala k židli. Moc volnosti mu s nimi nenechá, neboť je sváže znovu, tentokrát vepředu. Z kapsy vesty vytáhne kožené rukavice, které si nasadí a vezme jednu ze svých menších dýk. Tu, která mohla mít na délku asi deset centimetrů. Měla úzké ostří, ale byla pevná a nabroušená. Zachytil ruce čaroděje, přiložil mu ostří pod nehet ukazováčku levé ruky a začal na něj vyvíjet tlak, aby se začalo zařezávat do masa a odlamovat nehet. V místnosti byl slyšet, pokud Robert a Taylor nemluvili, pouze bolestný křik tlumený do roubíku, dokud se neozvalo kapání vody. Dragos pozvedne obočí a s úšklebkem sjede pohledem Waltera, než otočí hlavu na Roberta.* Tak tentokrát se nám dřív počůral.. *Uchechtne se, vytrhne malé ostří z prstu a pokračuje dalším prstem.*
/Snad má pravdu./ *Pomyslel si. Samozřejmě, že mu ta konverzace neutekla. Jak by taky mohla? Pouze se do toho nechtěl zapojovat, už jen protože měl za to, že to byla věc těch dvou. Nehodlal se do něčeho takového vměstnávat. Lehce se uchechtl.* Nemyslím si, že mu to předtím vadilo..i když vy spadáte pod jinou váhovou kategorii.* Lehce pokrčil rameny. To, komu to beztak v tu chvíli vadilo nejvíc, byl, troufal si Taylor říct, Robert. Tomu taky věnoval pohled, když začal něco hledat v jeho brašně.* Mám ti pomoct? *Nadhodil, během čehož udělal k Bobovi pár kroků. Člověk by si myslel, že když už Dragose pobídl k tomu, ať mu něco ukáže, aby se mohl trochu poučit, tak bude dávat pozor. Nicméně pravdou byl opak. Na chvíli se přiměl na přítomnost staršího upíra zapomenout.* Jo, zlato..mohli bychom si o něčem promluvit? Mimo tuto místnost, mezi čtyřma očima? *Nadhodil, načež se podíval znovu směr Walter a Dragos.* Nechutné. *Vyhrkl ze začátku, než se lehce oklepal.* Ale horší by bylo když by vykonal tu druhou potřebu..jen abych to nezakřikl.*
*Dívá se na Waltera a přemýšlí.* Hmm... co pod nehty a nehty na nohou vytrhat? * Nabídne možnost. Pak dál hledá.* Kdepak, spíše dávej pozor.* Řekne a pak se na něj podívá a usměje se.* Nebo můžeš vybrat lektvar, který mu dát. Jen ne ten růžový. Je to jed, co je smrtící.* Vysvětlí a pak najde, co hledá.* Ha! Jed sukuby!* Zazubí se a podívá se na Waltera, kolem nějž se dělá loužička.* Ale copak? Už to tam dole neslouží?* Prohlásí s tak očividně falešnou starostlivostí. Pak podá Dragosovi lahvičku.* Tenhle jed, nedovolí uvolnit se. Jen kapka je na celý týden. Když se přidá lektvar na posílení citlivosti, tak bude trpět jak pes.* Usměje se nevinně.*
Zajímavé.. *Ušklíbne se Dragos na Robertův návrh, než se vydá terorizovat přivázaného čaroděje. Během toho však stále vnímá rozhovor obou osob za ním.* Rád bych podotknul.. zlato.. *Dodá ironicky k oslovení.* Že zde ve vile není místo, kde by vás někdo neslyšel a stejně tak se ke mě všechno dostane, takže máš-li v plánu něco tajit, tak se nesnaž.. *Řekne a zabodne dýku pod nehty znovu.* A jestli ti jde o to, aby tě neslyšel tenhle ubožák, tak věř, že ten už se odsud nedostane, aby to někomu vyprávěl, že ano? *Uculí se na Waltera nevinně, zatímco mu odlupuje z lůžek jeden nehet za druhým do chvíle, než se počůrá.* Zjevně ne.. *Uchechtne se škodolibě, načež čarodějovi vrazí facku, jelikož si všimnul, že začíná klimbat.* A vědomí už mu taky přestává sloužit.. *Podotkne, přičemž při oné ráně zanechá na tváři přivázaného šmouhy od jeho vlastní krve. Vyslechne si Roberta, načež se přesune za Waltera a zvedne mu přitom ruce, aby mohl pokračovat v mučení.* Tak prosím.. Máš prostor.. *Pobídne staršího čaroděje.*
*Při oslovení tiše zasyčel. Bylo mu něco takového příjemné? Normálně ano, teď ovšem ne. Hold to navíc muselo být od správné osoby. Lehce však zavrtěl hlavou a postupně se snažil najít vhodná slova, aby staršího upíra nějak neurazil či, o to hůř, naštval.* Ne, něco takového nemám v plánu. Jak jste řekl, vše se k vám dostane, s čímž jsem se i dávno smířil. *Na moment se odmlčel.* /Ne, že bych měl pořádně na výběr..líbí se mi tu a nechci o místo zde přijít./ *Doplnil sám sebe v hlavě.* Jen je mi prostě proti srsti nějaké věci probírat přímo ve vaší přítomnosti. *Dokončil. Nebyl si však jistý, že své pocity popsal dobře.* Dobře, srát na to. *Otočil se na Roberta a namísto toho, aby jej poslechl, začal povídat své.* Kdy budeme mít další trénink? Poslední jsme měli v prosinci? Nebo mi už paměť slouží špatně? Takto se šerm nenaučím. Videa jsou popravdě k ničemu a čtení je jedna věc, praxe druhá. *Osvětlil první věc, co chtěl probrat. To ovšem nebylo nic, na co by nutně potřeboval být s Bobem sám. To druhé téma na konverzaci mělo přijít poté.* A chápu, že jsme měli předtím napilno, ale za to ochablé přivítání si zasloužím náhradu. Jsem víc kontaktní, když už se někomu otevřu, to už jsi stihl zjistit. *Vyčetl čaroději s ukazováčkem poklepávájícím na jeho hruď. Takto skutečně vypadal jak naštvaná dáma než chlap. Ale zajímalo ho to? Ne.* Takže to by bylo, ulevil jsem si a teď už tě pustím k práci. Prosím. *Pokynul svému drahému.* Chci ho vidět trpět, a to pořádně. *Usmál se. S těmito slovy se lehce opřel o zeď, mlčky už jen pozorujíce dění před sebou. Už se nemohl dočkat, co se bude dít teď.*
*Bob oba poslouchá, pak se podívá na Taye.* Oh, asi až v létě. Promiň. Budu odjíždět do Evropy. Ale Dragos je určitě dobrý šermíř a může pomoct s rychlostí a sílou úderů. *Řekne a je vidět, že když mluví o Evropě, tak pravděpodobně nemluví o Evropě. Bylo na něm i vidět, že tahle cesta není úplně dobrovolná a že by se na ni těšil. Pak se podívá na Waltera. Vyndá mu roubík a kápne mu kapku jedu a pak lektvar a posílení citu v celém těle.* I kdyby chtěl usnout, tak teď už neusne.* Každý dotyk čehokoliv na jeho tělo by mu mělo způsobovat slast, ale zároveň nesnesitelnou bolest a únavu organismu. Pak mu dá zpátky roubík a začne mu dávat bambusové plátky pod nehty.*
*Z Taylorova zasyčení si nic nedělal a pokračoval v mučení a to i za Taylorova mluvení.* Taylore.. *Převrátí trochu očima.* Potřebuju to vědět pro vaše dobro, ne proto, aby vás to terorizovalo. Za ta léta, co jsem na světě jsem už mnoho zažil a vidím detaily, které vy přehlédnete.. *Vysvětlí, ale je mu jasné, že to Taylor pravděpodobně chápat nebude a nejspíš mu to půjde jedním uchem tam a druhým ven. Pokrčí nad dalšími slovy rameny a neřeší je, když odlepí od lůžka další nehet za kňouravého skučení čaroděje a vzpírání v jeho sevření. Poslouchá napůl ucha jejich rozhovor o šermu a i když jej Robert navrhne, tak se nevnucuje, dokud se Taylor nezeptá. Na druhou stranu se ale pro sebe škodolibě ušklíbne, když jej Taylor začne peskovat. Protože je ale otočený zády, tak to nemůžou zaregistrovat a když se otočí čelem k nim, má na tváři spíš spokojený úšklebek z dobře odvedené práce.* Zajímavé.. *Pronese.* To mi někdy musíš půjčit na Maddie.. *Uchechtne se a pustí čarodějovy ruce se zakrvácenými špičkami prstů.* Ohh.. Bambus mi připomíná jednu zajímavou techniku mučení, ale bohužel pro nás nepoužitelnou, pokud jej chceme udržet naživu pro další mučení.. *Posteskne si na oko a uvolní místo někomu dalšímu, přičemž si sundá rukavice.* Tak.. Kdo chce dál? *O chvíli později je zázkrak, že Walter dýchá.* Mno.. Myslím, že pro dnešek konec.. *Pronese Dragos po náročných pár hodinách mučení. Náročných pro Waltera.* Dej mu něco na vyléčení.. *Řekne Robertovi a vytáhne Walterovi roubík, přičemž se ušklíbne.* Uvidíme se za pár hodin.. *Slíbí mu a poplácá ho lehce po tváři, než se otočí, aby mohli odejít.*
*Bob se podívá na čaroděje a pokrčí rameny. Vezme Taye za ruku a odtáhne ho do pokoje, kde se rozhodne, že je čas na spaní a prostě si lehne špinavý do postele i s Tayem. Prostě ho tam stáhne ať se mu to líbí nebo ne.*
*Mlčky kývl. Neměl už co namítat.* /No jo, je tu přece déle./ *Připomene si sám pro sebe v hlavě, přestože něco podobného právě slyšel. A nikoliv, nešlo mu to druhým uchem ven, přestože něco takového zatím nepodporoval.* /Taky na to přijdu časem..budu muset./ *Dodal ke své předchozí myšlence, než se tedy na své soukromí vykašlal a prostě vypustil vše, co jeho nefungující srdce tížilo. Na odpověď nemusel dlouho čekat. Lehce si povzdechl, nicméně i přes smutek, co se mu v očích začal zračit kývl. Ty tréninky si nakonec dost užíval.* /No tak, vydržel jsem to doteď, dalších pár měsíců už mě nezabije, snad./ Dobře. *Vykouzlil jemný úsměv, přestože mu v tu chvíli do něj moc nebylo.* Budeš mi ale psát, když budeš pryč, že ano? Prosím. *Podíval se čaroději do očí. To všechno dění okolo mu bylo najednou jedno. Prostě popadl svého drahého za tváře, zlehka jej políbil na rty a hned poté se odtáhl.* Dobrý už tě fakt nechám jít si udělat radost. *Poodstoupil, načež mlčky oba poté pozoroval, než se přihlásil na další kolo. Ve sklepení byl dokud Walter znovu neodpadl, tudíž dokud nebyl i konec mučení. Než jej pak začal Bob tahat zpět do pokoje, zeptal se Dragose právě na zmíněné tréninky šermu. Poté se až nechal odtáhnout zpět do pohodlí své komnaty.*
*I přes fakt, že v budově klanu nefunguje magie, vlezl se svým upířím kamarádem dovnitř. Celou dobu se zaujatě rozhlížel po chodbách vily, než z Taye vypadlo, že zrovna prošli kolem pokoje Nat. Hned se tedy ohlédl, aby si zapamatoval jaké dveře to byly a postupně, jak přecházeli přes chodbu, i kolik dalších komnat bylo mezi tou Nataliinou a Tayovou. Cestu ven úplně si snad i pamatoval. I kdyby ne, určitě by se z toho labyrintu, jímž jej jeho fialovovlasý přítelíček vedl, nějak nakonec vymotal. Jakmile pak měl svoje u něj v pokoji dokonáno – pouze mu předal texty, zkontroloval zahojené tetování a vyslechl si pár drbů – přesvědčil mladšího, že si pamatuje kudy má jít a nepotřebuje vyhazovače, aby se z budovy dostal. Nakonec, když už zde chvíli přebýval, proč nenavštívit někoho dalšího? Tak tak, po nějakém tom počtu kroků se zastavil u dveří, které údajně měly vést k Nat do pokoje. Na ty zaklepal.* Haló? Je pacient u sebe v pokoji? Já jen, že jsem zapomněl nasadit do oken mříže. *Dovolil si utrousit s jemným úšklebkem, opírajíce se o zeď vedle dveří. A zatímco čekal na odpověď, urovnával si košili lehce zastrčenou do černých kraťasů. Jednalo se o jeho batikovanou krásku – původně bílá košile s volánky jak krajkovými tak i normálními na konci rukávů a samozřejmě i u límečku s černými přechody. Měl ji samozřejmě vzhledem k teplému počasí rozepnutou – do skoro poloviny.*
*Natalie byla v pokoji a právě se protahovala aby byla když tak připravená na trénink, který mohl přijít kdykoliv. Na sobě měla černé tílko s Kostkovaniu košilí jako mikinu, jeanové šortky a Converse tenisky. Když jí někdo zaklepal na dveře tak k nim šla a otevřela* Hm?...No nazdar, kohoto čerti nesou..*Nat se opřela o rám dveří a usmála se na Hirama* Copak tě vede do chýše hrůz? *Zeptala se zvědavě a upravila si volnou kostkované triko. Nechtěla vypadat jako úplný bezdomovec před návštěvou*
*Kdyby měl na sobě brýle, už by je nevěřícně stáhl níž.* Nono..už bych měl rozčíleně mrskat ocasem..kdybych nějaký měl nebo si jej mohl přičarovat. Váš šéfík si to tu hezky pojistil. *Lehce na upírku mrkl, přejíždějíce si ji posléze pohledem.* No, nevypadáš tak blbě..ale předpokládám, že to bylo i horší. Tay mi o smrti tvých rodičů řekl. *Vypadlo z něj, založíce si ruce na prsou.* Byl jsem Tayovi zanést pár textů a zkontrolovat to tetování..kdyby náhodou se zahojilo blbě. *Odpověděl poté.* Můžeme jít k tobě do pokoje? Mám tu něco, co by tě mohlo potěšit..tu brašnu jsem totiž dlouho nevybaloval. *Usmál se nevinně, kývajíce ke dveřím.*
Něco pro mě? Paní mě všichni tak rozmazlují..uka! *Řekla nat a pozvala ho dovnitř a oči se ji zaleskly když Uslyšela o tetování* Ty tetuješ? Kolik mě bude stát nějaká kérka? *Hned se zeptala a ušklíbla se na něj* A samozřejmě že nevypadám tak zle.. alespoň nevypadám jako hippie *Zasmala se a otevřela si balíček s krví* Tak co tam máš fešáku?
No jooo..jsi taková roztomilá veverka...jednou tě v jednu proměním a vezmu do estonských lesů. Je tam překrásná příroda. *Zazubil se krátce. V mžiku se odrazil od zdi, o níž se opíral, načež vešel dovnitř.* Přesně tak, nyní už jen z domu. *Řekl ze začátku. Spokojeně si hupsnul do postele* Záleží na velikosti a složitosti. *Pokrčil lehce rameny, zatímco se o ruce lehce zapřel, aby se mohl na upírku podívat.* Tobě by to stejně nesedělo. *Zavrtěl hlavu. Nato se už úplně posadil a zahrabal v brašně, kterou měl celou dobu přehozenou přes rameno.* Pro sebe houbičkové koláčky. *Načal, vytahujíce právě pytlíček se zmíněnými pochutinami.* A pak LSD papírky a dva jointy. Zbytek zůstal doma. Vím, že mi Tanoia toho dal k narozkám víc.
*Nat Pokrčila rameny a sedla so na židli u stolu.* Jako celý rukáv nechci..něco malinké..decentní *Nat se zastavila hned jak vytáhl jeho věci a div jí nespadla brada až k podlaze. Od Malička byla naučená že takové věci nejsou správné. /..Ale, vše je jednou poprvé/ Pomyslela si a sedla si vedle něj* Tý jo..ale já jsem nic takového nebrala..vím je joint se kouří ale lsd?..*Vrala si papírek ro ruky a prožívala ho zaujatě*
Teď už se mi na tom přemýšlet nechce, mám už volno. *Pronesl nekompromisně – hlavně protože si blbě pamatoval čísla. Pokaždé se musel ujišťovat při počítání ceny, že to vyčíslí správně. Obvykle měl u sebe i svoji vlastní tabulku. Byl tedy rád, že se to začalo již stáčet tím směrem, jakým chtěl. Hezky se uvolní, pobaví se. Nemyslel na následky.* Normálně si to necháš rozpustit na jazyku, co si tak vybavuju, ale předpokládám, že ty to budeš muset rozpustit v krvi. *Zapřemýšlel, rozdělávajíce pytlíček, aby si mohl vytáhnout koláček. Nehodlal si jej dát celý, i když by to určitě pak bylo ještě vtipnější. Nechtěl si ovšem na druhou stranu nic udělat. Měl přeci jen už dlouhou pauzu od posledního užití houbiček.*
*Natalie si nalila krev do skleničky a když viděla Koláček tam se usmála* Můžu si čuchnout? Neměla jsem normální jídlo léta..*Nat si mezitím rozmíchala papírek v krvi a usmála se* Tak...uvidíme..dodna *Nat vypila krev s rozmichaným papírem a lehce se protřepala*
*Lehce kývl hlavou a zatímco si kousek vložil do pusy, druhý podal Nat.* Pak to dej do pytlíčku. *Usmál se na upírku, čekajíce až začnou přicházet účinky.* Určitě do dna, opovaž se udělat opak. Byla by to škoda matroše. Já bych to po tobě nedopil. Krev mi moc nechutná. *Rozpovídal se. Opět padl na záda, rozhlížejíce se po místnosti.* Dokud to ještě nezačalo..máš v hlavě nějakou šílenost, co bys chtěla udělat? Máte tu nějaký bar? Dlouho jsem na žádném netančil. *S tímto se vyšvihl do sedu, načež mu padl pohled na zrzku před ním. To co viděl se mu již začínalo motat. Naklonil hlavu na stranu.* Jsi ukradla nábytek z pohádky Kráska a zvíře? Ta skříň mi právě řekla, že je tu nedobrovolně.
No..co takhle zpívat s reproduktory na chodbě? *Nabídla než zmlkla a zakoukala se před sebou, svět se [link src="jibzacal.motat"] a různé věci videla* ..Fakt?- TÝ Kráso..Tu je drak! *Nat se usmála spokojeně a položila Koláček na stůl* Woaaahh...Ty vole eheee *Nat se na Hirama koukla a začala se smát* Ty Teda vypadáš..Kozo *Začala chytat záchvat smichuna prastila se přes koleno, Nat se opatrně koukla pod psotel a vytáhla z krabice reprák* Jdeem? *Zeltala se a vyrovnala se*
Jsem vždy pro, když dojde na sraní ostatních. *Uculí se. To, že pak nemá pořádně jak včas utéct mu už moc nedocházelo. A pravděpodobně mu to ani ještě dlouho nedojde. Radši se soustředil na tu vystrašenou skříň – ta svými vzory v reálu pouze připomínala právě nábytek podobný tomu v pohádce, kterou tak najednou zmínil. Lehce se při tom chichotal.* Drak?! Kde?! *Rozhlédl se bleskově.* Já si zapomněl oslí uši doma! Co když mu nepřijdou kozy atraktivní? *Vložil si tváře do dlaní, třeštíce na Nat oči.* No dovol! Slečno Kozo! Počkat..jsem spíš paní? Manžel..ka..mi umřela. Nebo utekla? Nevím, nikdy mi neřekla nic..bude to tím pornem, co někdo zveřejnil na Pornhubu? Přísahám, že to na něm nejsem já! *Namítl, podívajíce se na Nat.* Jasně, jdeme ulovit nějaké draky. A pak vysvobodíme tu skříň. *Naklonil se k Nat, přesněji k jejímu uchu.* Je docela hlasitá.
*Nat se koukla na skříň a otevřela ji zvědavě. V jejím stavu viděla věci a s její dětskou představivostí to bylo ještě horší* Aslane!? Si to ty?..ty..[link src="tyvole.ja"] ho našla *Řekla a vytáhla chlupaté boty a zakoukala sr na ne* Alespoň co z něj zbylo....*Nat zapla reprák Atén se ji připojil k mobilu. Sáhla po něm a nastala další epizoda kde viděla mobil jako Kouzelnou branu* Ty jo..Uděláme si..V-Virtuálni...koncert..*Pustila hudbu a hlasitos byla snad na 80 procentech a otřásla to lehce s pokojem* Woah!..
Vzkaž mu, že se má vrátit do posraný Narnie, než to ti fakani tam zničí. Beztak se to tam obrací v prach..ale kdo ví, třeba jsem to podpálil já. *Podíval se na své ruce, načež jednou zaluskal.* Neee! Magičtí komáři mi sebrali magii! Co budu dělat? Nebo jsem se snad pokazil? *Zadíval se na stůl.* No dovol, aspoň nejsem kus dřeva. *Zamručel.* Co? To jej ty děcka sežrali? Co když nám sežerou i toho draka? *Ukázal kdesi do prostoru.* Jasně, koncert. Přijde i Lady Gaga? *Zašklebil se lehce.* Heyyy..pusť tam ABBU!
*Nat tam pustila ABBU playlist a usmala se* Jdem..Na Lov! *Ukázala ven a začala zpívat text písničky a vzala Hirama za Ruku. Prostě se chovala jak se cítila. Pak se zastavila aby obdivovala halucinace*
*Dragos si četl knihu od jednoho ze svých bývalých milenců, když zaslechl, jak se mu otevřely dveře do apartmánu. Protože věděl, že dovnitř se nedostane nikdo, kdo tam nemá přístup, tak čekal, až dotyčný najde jeho. A skutečně za chvíli skrz dveře jeho salónku prostrčil hlavu Caidar.* Co je za problém? *Zeptá se nezaujatě Dragos, zatímco líně otočí stránku knížky. Caidar zamručí.* Hmm.. Na chodbě mladých upírů je docela bordel a zřejmě jsou za tím drogy.. *Dragos zvedne pohled od knihy a pozvedne obočí.* U mláďat? Drogy? *Caidar jen zamlkle přikývne. Rozhodně by si z něčeho takového nedělal legraci. Drogy u mladých neovladatelných upírů byla vážná věc. Byl u klanu už dost dlouho, aby si pamatoval jednu éru před zhruba sto lety, kdy měl Dragos i celá klika problém s drogou, která se rozšířila u mladých upírů a ti začali neovladatelně běhat po městě a zabíjet.* Někdo konkrétní? *Zeptá se s podmračeným pohledem a odloží knížku, přičemž si Caidar povzdechne.* Přišel sem čaroděj s Taylorem.. Ale toho jsem na chodbě neviděl.. Běhá tam ta jeho zrzavá kamarádka.. *Infromuje vůdce klanu, který si prohrábne prsty vlasy a zvedne se z křesla.* Tak je jedeme zklidnit.. *Zamručí si a vyrazí ven z apartmánu a po schodech dolů. Byl oblečen ležérně v černé košili a bílých kalhotech a byl bos, když dorazil do chodby, kde měli pokoje mladí upíři. Už z druhého patra slyšel ten kravál, který ještě zintenzivnil, když vešel do chodby.* U Hecaté.. *Promne si uši a pokračuje dál k pokoji upírky, která však již byla venku.* Natalie McCoy! Okamžitě ztlum tu hudbu! *Probodne mladou uličnici přísným pohledem. Čaroděje si zatím nevšímá. I když ho pochopitelně poznal.*
*Opustil s Nat pokoj, načež se s ní pozvolna na chodbě zatočil.* Vííí. *Vypadlo z něj u toho. Moc okolí nevnímal. Hodnou chvíli pro něj ani neexistovalo, narozdíl od té chvíle, co zde procházel k Tayovi. To nakonec zkoumal pohledem každičkou uličku, jíž prošli. Všímal si různých detailů. Ta zvědavost byla fuč. Dokud mu pohled po zaslechnutí něčeho jiného než hudby nepadl na Dragose. Toho přejel pohledem, než se naklonil víc k Nat.* Vy tu máte Sněhurku? Čím ji proboha krmíte? Steroidy? *Zasyčel, stále zkoumajíce rozčíleného upíra u nich.* Já to ztlumím, klídek. *Zvedl ruce lehce, rozhlížejíce se po repráku.*
*Natalie se zastavila a koukla se na Dragose a oak se koukla na Hirama* ..Ser na mluvící skříň..Sněhurka.. *Nat se tiše chichotala když před ní neviděla Dragose ale Sněhurku v plné parádě. Nat vypla reprák a držela se za břicho když se smála. Hned nato se probrala lehce a ztihla* Kurva...Brý den..*Nat se otočila na Hirama a něco zašeptala* dopingem pro koně asi..
*Tentokrát přejede přísným pohledem oba provinilé.* Do pokoje! Ihned! *Zavrčí a ukáže jim rukou, načež je následuje a zabouchne za nimi dveře.* Zaprvé.. Máš neskutečnou drzost, Hirame Gale, na to, že bych ti jedním lusknutím prstu mohl zlikvidovat celý život.. Na svůj věk by jsi mohl mít už trochu rozumu.. *Odfrkne si, než se pohledem obrátí na Natalie.* A za druhé.. Uvědomuješ si jakému riziku vystavuješ sebe i celý klan právě teď? Chceš snad názornou ukázku toho, co se stane mladému upírovi na drogách? *Vyzve ji k odpovědi, zatímco se rozhlédne po pokoji.*
Vážně? Ono to zabírá i na pijavice? *Vypadlo z něj, než jim Dragos přikázal jít do pokoje. Chvíli váhal, zda upíra opravdu poslechnout, nicméně nehledě na účinky, vypadal děsivě. A to jej viděl jako Sněhurku..na steroidech. Nakonec tedy zmizel do komnaty i s oběma upíry, načež věnoval pohled opět Dragosovi. Srdce se mu přitom na moment zastavilo.* Odkud znáte mé jméno? *Vypadlo z něj, během čehož udělal krok dozadu.* To vám jej pověděli srnky? Nebo to byli ptáčci? Ti jsou pěkné drbny. *Zapřemýšlel, než polkl.* Heh..to snad nebude nutné..
*Natalie se schovala se Hirama a [link src="Koukla.na"] Dragose než jen tiše sklonila hlavu a snažila se probrat rychle* N-Nemyslela jsem čistě..omluvám sr.. Fakt se to nebude opakovat..*Snažila se nějak omluvit a podívala se na Dragose, byl děsivý, pro ní hrozivý a začala se trochu bát* Hirame..dost..*Snažila se Hirma zastavit v těch urážkách a zatahala ho za ruku*
*Dragos se pouze ušklíbne zaražení čaroděje, než pokračuje.* Vím toho hodně.. Ze mě nechceš mít nepřítele, takže bych ti doporučil teď mlčet, než se rozhodnu podívat na zub tvému příteli.. To by jsi asi nerad, že ano? *Nezabývá se, zda mu odpoví, protože svou otázku považoval za zcela řečnickou.* Zjevně.. *Ucedí na slova omluv u Natalie, než udělá pár kroků ke dveřím.* Caidare! Dones mi jednu cinknutou a dvě čisté z chladících zásob. *Rozkáže a pak se vrátí k upírce a čarodějovi.* Zcela očividně nemáš ponětí, jak špatně reagují mladí upíři na drogu v krvi.. Potřebuješ si to zapamatovat.. *Prohlásí a převezme si od Caidara to, co mu přinesl. Vezme prázdnou skleničku a nalije do ní krev označenou několika varováními, neboť se jednalo o krev závislého člověka, která měla na upíry stejný účinek, jakoby si takové množství drogy vzali sami. Jinak řečeno začnou být agresivní a toužit po více krvi.* Vypij to. *Podá Natalie skleničku a pak se otočí k Hiramovi.* Vzhledem k tomu, že jsi to byl ty, kdo se rozhodl nezodpovědně zdrogovat mladou upírku, tak si sám na vlastní kůži zažiješ, co to s ní udělá.. *Vezme druhý balíček krve, který vypadá jako jakýkoliv jiný, který můžou jeho upíři získat ze zásob.* Tvá krev je bohužel pro ni velice odpudivá, takže není možné ji využít.. *Pronese a zatímco Natalie řekne ať pije, tak otevře čistou krev a nalije ji na čarodějovo hrdlo. Kdyby sebou mrskal, tak je možné, že se mu dostane ji jinam, ale to už Dragos neřeší. Ví, že čarodějovi nic extrémního nehrozí, neboť hned, jak Natalie zaútočí a dostane se k jeho krvi, tak ji to odradí, ale Dragosovi šlo o tu psychickou ujmu, aby si to Hiram zapamatoval. Poslední krev si nechá u sebe, aby pak mohl Natalie z jejího stavu dostat.*
*Už by se chystal něco povědět, jak měl i ve zvyku, když ovšem padla zmínka týkající se jeho partnera, lehce otevřenou pusu už připravenou na vyřčení nějakých těch pár slov zavřel. Najednou se hned cítil střízlivěji. Zavrtěl lehce hlavou, zůstávajíce zticha...po docela dlouhou dobu. Normálně by tu svou chlebárnu už dávno otevřel. Zatím se ovšem držel, hlavně kvůli Nicholase.* /Sakra tohle dopadne zle.. už teď chci za ním domů. Možná../ *Mihl pohledem ke dveřím. Což, co si budeme, ten nápad, co se mu zrodil nyní v hlavě, nebyl zrovna nejlepší. Počkal tedy, minimálně na lepší příležitost. Prozatím se věnoval Dragosovi, nad jehož slovy se pozastavil.* Počkat, počkat..kolik jí je? *Pohlédl nejprve na staršího upíra a poté na svou kamarádku. Její věk mu unikal. Buď mu jej neřekla, nebo jej dost pravděpodobně už zapomněl.* Prosím?..*Vypadlo z něj. To už ovšem pocítil, jak mu krev stéká po hrdle. Chvíli měl i za to, že je to jeho, necítil ovšem, že by nějakou krev ztrácel. Ucukl tedy, čímž si to nakonec akorát zhoršil, jelikož tekutina zatekla i jinde. Chvíli ji hypnotizoval pohledem, než pohlédl na Nat.*
*Natlie si vzala krev a pomalu se napalila, když to dopila tak utrela ústa a koukla se na ně. Byla ještě žíznívejší než předtím a začala tiše vrčet, vyla naštvaná a hladová . Oči se ji otevřeli dokořán a ucítila pach čerstvé krve. Když viděla Hiramovo hrdlo pokryté krví, tak se na něj hned vrhla a zkousla se mu do krku. Hned jak začala sát tak se odtrhla a šla bokem, Odporná chuť Čarodějovi krve ji udelala zle a obsah žaludku vy hodila do rohu pokoje.* Co to...Bleh..to je humus...
*Probodne Hirama pohledem.* Velmi zajímavé.. *Pronese, ale rozhodně to nezní tak pozitivně, jak většinou takové prohlášení zní.* I kdyby jí bylo padesát, tak to nehraje roli s tím, že je proměněná pouze čtyři roky.. Ještě rozhodně nemá takovou sebereflexi a sebeovládání, aby zvládla ve svém novém organismu drogy.. *Zavrčí na čaroděje, načež otočí pohled na upírku, která, doslova, zdivočí. Jen ji ustoupí z cesty a tím ji pustí v podstatě na Hirama. Jakmile vše dopadne tak, jak očekával, tak udělá několik kroků k Nat.* To je čarodějná krev.. *Odpoví ji, než krátce nakrčí nos při pohledu na zvratky.* Doufám, že ses napila dost, aby jsi ze sebe dostala většinu drogy.. *Dodá, načež ji podá poslední pytlík krve.* Doplň si energii, ať tady sebou nešvihneš a příštích čtyři a dvacet hodin strávíš hlídaná, dokud nebudu mít jistotu, že jsi čistá.. *Prohlásí a pak se jeho pozornost zaměří k čarodějovi.* Pověz mi, Hirame.. Jak moc sebevědomě by ses cítil, kdyby se Natalie v takovém stavu dostala mezi civily do New Yorku? Jak by ses cítil, kdyby jsi věděl, že tvojí vinou přišli o život nevinní civilové? Ti totiž nemají démonskou krev, která by Natalie zastavila.. Pila by dál a dál, dokud by z ní droga nevyprchala, nebo by ji někdo nezastavil.. A jak by ses cítil potom, až by jsi zjistil, že ji tvojí vinou lovci zabili, aby ony civily ochránili? *S každou otázkou se blíží blíž a blíž k čarodějovi, zatímco dává Natalie čas na zotavení.*
Pardon, měl jsem to upřesnit.. já nevěděl jak dlouho upírem je. *Zasyčel. Tohle se mu podobalo už o něco víc, těžko však říct, zda raději neměl jazyk držet stále za zuby.* Kdybych věděl, že není proměněná dostatečně dlouho, nedal bych jí nic. *Dodal poté. Tak nějak však tušil, že tohle jej sotva omlouvá. Měl si to zjistit dříve. Podíval se tedy na chvíli provinile do země.* /U Morany..toto jsem silně pojebal./ *Pomyslel si. To, že byl takto na chvíli mimo mu moc nepomohlo. I když...neubránil by se ani tak, magie zde nefungovala. Skončil tedy s Nat na chvíli zakousnutou do jeho krku. Tiše sykl, načež jakmile se upírka odtáhla, chytl se za ránu. Tím že měl k tomu stále celé hrdlo pokryté krví – no doufal, že se bude moct brzy utřít. Už tak bude muset vysvětlovat to, co skončilo na košili. Což šlo hned bokem, když Dragos promluvil směrem k němu a ještě k tomu se začal přibližovat. Nuže, s každým krokem, co se upír přibližoval k němu, udělal on jeden dozadu – prostě couval, dokud měl kde.* Vůbec. *Zmohl se ze začátku, zabodajíce stále pohled do země.* Necítil bych se dobře..*Řekl posléze, jakmile se zdálo, že Dragos skončil.*
*Natalie pomalu vypila další pytlík krve a dívala se na ně, hned vklouzla mezi Hirama a Dragose a překřížila ruce na hrudi doprovázené tichým syčením* Hiram to nevěděl..já taky ne..nechtějte ho..jste celkem blízko..*Postavila se Za Hirama, byla to její chyba, nemela si to brát. Na Dragose se zaměřila pohledem a a jak koukla na Hirama* Promiň, promiň..*Nat se začala omlouvat Hiramovi zakňučela trpchu* nechtěla jsem tě zakousnout.*Hned mu nabídla její triko jako ubrousek* Když vás tu takhle mám pane, chtěla jsem se zeptat na to jestli by bylo možné..stěhování se z vily? Jenže mě a Upíra Dominica napadlo..se.s polu nastěhovat k němu, byla bych hlídaná ním! *Nabídla Dragosovi když se snažila ho odradit od Hirama*
*Dragos pozvedne obočí při pohledu na Hirama.* Takže nabízíš jen tak nezodpovědně drogy každému, kdo si o ně řekne, aniž by sis ověřil, kolik té osobě je? *Ustoupí, aby nechal Natalie zaútočit, načež ji dá chvilku se vzpamatovat a zaměří se na Hirama opět.* Tak vidíš.. *Pronese, když zažene pomyslně i doslova Hirama do rohu.* Drogy jsou zábavná kratochvíle.. Ale jen ve chvíli, kdy víš, že pod jejich vlivem nikomu neublížíš.. A Natalie ještě takovou jistotu zaručit nemůže.. Najdi si na takové hraní někoho staršího.. *Věnuje mu ještě přísný pohled, zatímco se mezi ně vmísí Nat, kterou v prvních chvílích ignoruje.* Zlatíčko, než ses mezi nás vměstnala, tak tu bylo místa ještě docela dost.. *Pronese s ušklíbnutím a v koutku se mu zalesknou tesáky. Udělá krok zpátky, aby atmosféru o něco uvolnil, načež se jeho pozornost zaměří na Natalie. Ne, že by Hirama přestal vnímat úplně. Navíc by teď měl hodně těžké se nepovšimnutě vyplížit z vily.* Odstěhovat? Z vily? *Zeptá se a přejde se založenýma rukama o něco dál a usadí se na posteli pohodlně s kotníkem jedné nohy opřeným o koleno druhé.* Řeknu ti to takhle Natalie.. Z mého pohledu nejsi ještě ani zdaleka tak schopná se ovládnout, aby jsi mohla žít mimo vilu, avšak stále pod mou ochrannou.. Neboť Dominic není členem mého klanu, tak se na něj nemůžu stoprocentně spolehnout a pokud by došlo k nějakému problému, tak si jej nemůžu vzít na vrub já.. *Vysvětlí ji, než se po chvíli zase zvedne z postele.* Takže ti dávám teď dvě možnosti.. Buď zůstaneš pod ochrannou mě a klanu a budeš se řídit zdejšími pravidly, dokud nebudu mít jistotu, že se zvládneš sama ovládnout a pak se můžeš teprve odstěhovat a stále v klanu zůstat.. Nebo, z klanu momentálně vystoupíš.. Já se zřeknu veškeré odpovědnosti za tebe a tvé činy. Nebudeš mít ochranu klanu před lovci, pokud se něco stane.. Pouze Dominicovu.. A nebudeš mít možnost se do klanu už vrátit.. *Přednese ji obě možnosti, zatímco k ní dojde. Ruce přitom uvolní se založení.* Při tvém přijmání jsem ti říkal, že od členů vyžaduju loajalitu. Jakmile odejdeš, tak ji porušíš. Budeš mít volnost, avšak věř, že příště jak se setkáme, tak budeme stát každý na opačné straně.. *Nezmiňuje to, že Natalie ztratí kontakt s Elaine, Taylorem a dalšími upíry, kteří žijí u něj v klanu. Předpokládá, že to už mladé upírce dojde. Položí ji krátce ruku na rameno a lehkým stiskem si vyžádá její pozornost, kdyby se ztratila v myšlenkách po jeho slovech.* Rozmysli si to.. *Sdělí ji mírným tónem, jako mistr, který klade svému učni na srdce nějakou radu.* A ty se vydej k východu.. Drogový dýchánek skončil.. *Zabodne se do Hirama pohledem, který se změní opět na přísný, a ukáže mu rukou, jenž doposud spočívala na Nataliině rameni, ke dveřím z pokoje.*
E-ei? (N-ne?) *Vypadlo z něj najednou v estonštině. To, že by přepl z jednoho jazyka do jiného, aniž by to udělal úmyslně, se mu moc často nestávalo. Obvykle začal mluvit plynule zničehonic pouze když byl naštvaný, nebo jak teď – vyděšený a lehce zmatený. Stále se mu motala hlava, všude viděl krev. Tentokrát ovšem hypnotizoval toho upíra, co jej nyní hnal do kouta, v řeči i doslovně. Couval dokud se nedotkl stěny nebo nějakého nábytku. A jakmile se Nat přesunula mezi něj a Dragose, lehce se z transu probral. Kouknul do země.* Docela. *Zdůraznil ještě, než se mu dostalo něčeho na utření. Vděčně tedy pohlédl na Nat a zatímco je poslouchal, utřel veškerou krev. Na látce poté vyhledal nějaké čistší místo, aby si jej mohl přiložit k raně po zubech a zatlačit. Pomalu poté nejistým krokem přešel ke zdi, o níž se opřel a pohlédl na Nat s Dragosem.* Nat, nerad to říkám, ale musím s..vaším vedoucím? Nevím jak se jmenujete, pardon.. souhlasit. Lovci teď především mají povinnost čipovat podsvěťany, pokud ti to ještě nikdo neřekl..a věř mi, je děsný pocit vědět, že lovci budou pokaždé vědět, kde se nacházíš. *Dostal ze sebe, volnou rukou si lehce promnul kořen nosu, načež Dragose nechal dopovědět opět jeho projev, během čehož přešel k posteli.* No jo, už jdu. *Vypadlo z něj.* Jen si sbalím. *Kývl k brašně, do níž opět všechno naházet a za popruh ji chytil a přehodil přes rameno.*
*Natalie se lehce zamračila a koukla se na něj. V takové díře kde byla i zábava zakázána a ochrana jí je k ničemu když skoro nikam nesmí. Nat kývla a usmála se lehce* No..*Nat se na ně koukla a kyvla* Ještě si to promyslím *Vydala ze sebe nervózně a usmála se* Hirame!? Jen počkej..Ale nic neslibuji..*Nat začala uklízet ten bordel z pokoje a koukla se na hirama jak odcházel a pak svůj pohled* Ještě něco Pane? *Zeptala se rychle*
Tundub, et teeb.. *Ucedí na čaroděje.* Olete peaaegu 300 aastat vana. Õppige juba vastutama! *Dodá, než přepne zpátky do angličtiny a zaměří se na Nat, která se vzpamatovala po útoku a teď mu předkládala svou prosbu. Na její slova přikývne.* Promysli si to.. Momentálně mám tvůj život na zodpovědnosti já.. Jakmile odejdeš, bude ho mít na starost Dominic. Věříš Dominicovi se svým životem? *Položí řečnický dotaz, což naznačí i tím, že se jeho pozornost obrátí k Hiramovi.* Sorin. *Odpoví mu na jeho zaražení, načež přikývne.* Vyjímečně má jeho zdrogovaná hlava pravdu.. V klanu zatím nemám jediného očipovaného upíra.. Chrání ho několik čarodějů.. Neříkám, že klan má samé výhody.. *Pokrčí rameny.*Ale zvaž všechna pro a proti, než se rozhodneš.. *Poradí ji ještě, když ukáže čarodějovi směr a vydá se za ním.* Ode mě ne.. Až budeš rozmyšlená, tak za mnou dojdi a sděl mi své rozhodnutí.. *Dojde ke dveřím, než se ještě otočí.* Pošlu sem Elaine.. Odvede tě do jedné z cel ve sklepě.. Budu klidnější, když budeš pod dozorem, než z tebe vyprchají všechny drogy.. *Jakmile to dořekne, tak zamíří s Hiramem k východu. Po cestě ještě oznámí Caiovi, ať pošle Elaine za Natalie. Dole otevře dveře a jen mlčky ukáže Hiramovi k východu. A jestli čaroděj už nemá co dodat, tak za ním zabouchne dveře a pak se vydá zpátky k sobě.*
*Zaraženě zamrká, když i Dragos přepne do estonštiny. Po tomto se už k tomu tématu nevrací. Pouze a kupodivu zároveň začal mlčet, dokud neměl co říct.* Těší mě, příště rád poznám i křestní jméno. Prozatím se jen zeptám jak se má. *Zašklebil se lehce, než tedy zvážněl. Ze svých zkušeností moc dobře věděl, že mít čip nebylo nic záviděníhodné. Tělo to sice neovlivňovalo, ale v hlavě vám to občas zvládlo udělat nepořádek.* Začal bych s něčím typu „udělej to pro mě, prosím”, ale znáš mě. Prostě ti to řeknu jinak..zkus odejít a najdu si tě, vyliju na tebe med a portálem tě šoupnu k do Zoo k posraným medvědům, rozuměli jsme si? *Opět se mu v obličeji mihl úšklebek. Z větší části to myslel ze srandy, ačkoliv u něj si taky člověk nemůže být jistý ničím.* Tak papa, veverko. *Mávl na Nat, než s Dragosem vyšel z pokoje. Těsně před východem se pak akorát pozastavil.* Snad se nevidíme naposledy...příště to snad bude na lepším místě.. ideálně někde, kde budu moct v případě nutného útěku vytvořit portál. *Uchechtl se, načež se uklonil.* Tak papa, Sněhurko. Nezapomeň pozdravit trpaslíky. *Řekl pro změnu v češtině, než vyšel z vily. Krátce pak zamrkal nad zabouchnutím dveří, nicméně poté se už jen prošel krátce po lese, než otevřel portál, který jej snad vzal k němu domů.*
..tak jo..měj se ťuldo..*Nat se usmála azamavala mu spokojeně, kdyz slyšela o sklepeni taknse trochu zhrozila*S-sklepení?..Dobře *Nat sklonila hlavu a sedla se na postel unavená, jen pak čekala na Elaine až ji odvede. Když přišla tak s Ealine sla do zmíněného sklepení na odvykačku*
Křestní jméno poznáš, až si ho zasloužíš vědět.. *Pronese k Hiramovi, než se krátce ušklíbne nad jeho výhružkou. Sám se k ní ale nevyjádří. Nehodlal Nat prosit ani ji nijak ovlivňovat, pokud se rozhodne odejít. Jakmile se Nat ozve při jeho odchodu, tak se ještě otočí.* Ano, Natalie, sklepení.. *Přikývne.* Nemůžu riskovat, že ti v těle zůstala ještě nějaká droga a vydáš se na procházku.. Budu ve větším klidu, když budu mít jistotu, že tě nezabije nějaký lovec.. *Poté se vydá odvést Hirama k východu. Na poznámku ohledně magie nereaguje, ale jakmile ho provokuje v češtině, tak zavrčí a taky do ní přepne.* Nicholas, Hirame.. Pamatuj na něj.. *Než za ním zabouchne dveře.*
*Zbývající provaz se zhoupnul, jak Dragos uvázal smyčku na háku a pak slezl dolů. Zatímco čekal na mladé upíry, tak tělocvičnu přeměnil na "menší" překážkovou dráhu. Kroky k jejímu překonání testovaly rychlost upíra, jeho sílu, výdrž, pohotovost, přesnost a podobně.* /Vlastně bych na tom mohl otestovat všechny mláďata./ *Napadne Dragose, když si prohlíží kůly testující rovnováhu a přesnost.*
*Po nějaké té hodince strávené u skicáku, v němž za tu dobu přibyly další ilustrace týkající se poslední zakázky, se odsunul od stolu a vstal ze židle. Za pár minut měl začít trénink, takže by se měl připravit – v překladu pouze převléct do něčeho pohodlnějšího a stavěného na pohyb a zajít pro Nat o kousek vedle. Vyměnil tedy džíny a košili za starší triko a harémové kalhoty, načež si těsně před odchodem přetáhl přes dlaň gumičku, kdyby náhodou ji on, nebo Nat potřebovala.* /Nat vlastně bude potřebovat ještě nějaký ten čas volno./ *Vybavil si, když se pozastavil u dveří jejího pokoje. Nakonec tedy zamířil do tělocvičny bez ní. Lehce poté při pohledu na tu překážkovou dráhu hvízdl.* Páni. *Vypadlo z něj namísto pozdravu. Jakmile si to uvědomil, lehce sykl a nadhodil omluvný výraz.* Chtěl jsem říct dobrý večer..asi, nedíval jsem se na hodiny. *Řekl poté.* Chtěl bych omluvit Nat, v poslední době se necítí moc dobře.
*Dragos se otočí ke dveřím, kde se objeví Taylor a seskočí z třímetrového kůlu na zem.* Dobrý.. A co se Nat týká, s tou si promluvím, až se vrátí z plážového výletu s Dominicem.. /Rozhodně není k jejímu prospěchu, že tréninky vynechá, ať se ji v životě děje cokoliv../ *Nat se ale rozhodne zatím nechat plavat a místo toho se zaměří na trénování Taylora, jelikož ten byl přítomný a tak či onak, to on byl hlavním cílem Waltera.* Dobře si to prohlédni.. Bude to tvoje dnešní cvičiště. *Pobídne ho. Dráha se sestavovala z cesty tam a zpátky skrz tělocvičnu. Dragos ji obcházel s mladým upírem a vysvětloval, co se kde nachází. V první části se Taylor musel dostat mezi dvěma stěnami co nejvýš zvládne, aby se dostal na tyče ve výšce zhruba čtyř metrů a mohl přeručkovat ke kůlům. Na těch musel proběhnout k další části a pečlivě si vybírat mezi těmi správnými, protože některé by se pod ním zhroutily nebo propadly. Ta správná cesta byla označená tmavě zelenou barvou. Během přeskakování z jednoho kůlu na druhý se Taylor dostane do výšky zhruba šesti metrů, kde se nacházelo uvázané lano, které musel odvázat a načasovat zhoupnutí mezi dvěma pytli tak, aby se dostal na zem na konci tělocvičny, tam bez zastavení sebrat do terče zabodnuté dýky správné barvy (bylo jich tam víc, protože Dragos při stavbě dráhy počítal i s účastí Natalie) a vyrazit zpátky. Prokličkovat mezi čepelemi na zemi a ve vodorovných polohách z nichž některé mohly nečekaně spadnout na závodníka, proběhnout skrz zdánlivě volné pole o délce asi pěti metrů, skrz které však při zaznamenání pohybu začaly střílet šípy. Dragos to demonstroval tím, že hodil skrz tuhle část míček tak, jak by ho hodil běžný smrtelník, a šípy začaly střílet v cestě za ním. Míček byl dostižen uprostřed cesty a prošpikován asi třemi šípy spadl na zem. Po této části následovalo vyšplhání po provazu nahoru před hladkou stěnu, ta měla asi sedm metrů, takže do téhle výšku musel upír i vyšplhat. Taylorovým úkolem bylo se zachytit prsty na její horní hraně, přesunout se na druhou stranu a odrazit se tak, aby překonal tří metrovou propast k další stěně. Tam znova, ale tentokrát byl k další stěně doskok asi pět metrů. Stěny byly navíc až moc tenké, aby se na nich mohl postavit nebo posadit, takže vše musel provádět v závěsu. Z poslední stěny, která byla už trochu širší musel skočit dolů, nejlépe tak, aby si nezlomil nohu nebo obě a po dopadu přišly na řadu dýky, které získal v polovině dráhy. Před Taylorem byla hustá síť širších i tenčích provazů, kterými procházel. Byla natolik hustá, aby neměl přehled o okolí, ale zase tak řídká, aby měl dost volný pohyb a nelepilo se to na něj příliš. Upírovým úkolem bylo hodit dýku směrem, kde se rozsvítilo zelené světlo a to dřív, než světlo změní barvu na červenou. Pokud zasáhl to, co měl, tak se světlo zhaslo. Jakmile zasáhl všech pět cílů, tak vyběhl do finiše.* Tohle se ti bude hodit.. *Prohodí Dragos na konci a hodí upírovi pás na upevnění dýk a balíček s krví, aby si doplnil energii.*
*Zezačátku pouze lehce kývl jako by nic, než zamrkal a věnoval Dragosovi pohled.* Plážový výlet? *Pozvedl jedno obočí. Však měla truchlit nad svými rodiči.* /Je mi jedno, co si Walter myslí, její vraždu si zabírám pro sebe./ *Proběhlo mu hlavou. Kdyby měl podobně jako Robert či Lóni zvířecí uši, nelibě by jimi zastříhal. Takto mu lhát? Hlavně poté, co se ji snažil uklidnit a rozveselit? No věděl jistě, že si to s ní určitě půjde vyříkat, pravděpodobně. Kdo ví, zda to neskončí jinak. Nicméně nyní se začal plně, především kvůli snaze to pak celé bez úrazu projít, věnovat prohlédnutí si dráhy, kterou právě měl před sebou. Nejprve hezky z dálky, u čehož by jistě nejraději zůstal, což ovšem nepřipadalo úplně v úvahu. Šel tedy vedle Dragose, poslouchajíce jeho vysvětlování, zatímco si pohledem mapoval celou cestu. Snažil se zapamatovat vše, co bude potřebovat, a všimnout si něčeho klíčového, co by mu mohlo v praxi poté pomoct. Následně chytil krev s pásem, který si po odložení balíčku nasadil. Až poté vypil na doplnění energie onu krev, co obdržel. Před tím, než se rozešel ke startu si ještě sundal řetízek s lyrou, aby zabránil případnému zamotání. Pokud se v tělocvičně nacházela lavička, prostě šperk odložil na ni a jestliže ne, položil jej na zem ke zdi či při nejhorším požádal Dragose, aby jej u sebe schoval. Následně se už pustil do zdolání dráhy, nebo přesněji spíš do pokusu o to. Ne, že by to viděl úplně negativně, ale tak, co jiného by se od spíše pesimisticky založené osobnosti dalo i čekat. V první části poměrně rychle vylezl co nejvýše zvládl, aby se hned nato dostal k tyčím, od nichž přeručkoval až ke kůlům, kde začala asi ta největší sranda, zatím. Pečlivě, ale zároveň tak, aby na jednom nestrávil půl hodiny, si při přeskakování z jednoho na druhý vybíral, na jaký se přesune poté. To se samozřejmě nemohlo obejít bez vyváznutí z o fous jistého pádu dolů. Něco takového by nerad podstoupil, hlavně ne v takové výšce, v níž se nyní nacházel.* /Ráj pro akrofobiky./ *Vybavilo se mu, když se na moment ohlédl, než si vzal do parády lano. To odvázal a po načasování se zhoupl, aby se dostal na zem. Povedlo se mu to tak tak, málem by ty pytle schytal. Nuže, přisuzoval to spíše štěstí, jak měl i ve zvyku. Následně sebral všechny dýky označené toutéž barvou a upevnil je na pás, co měl na sobě. Nato mohl vyrazit zpět na druhou stranu tělocvičny – aneb prokličkovat mezi čepelemi, během čehož doufal, že na něj nečekaně něco nespadne a kdyby ano, že se mu podaří to zpozorovat a uniknout, než se to stihne zabodnout do jeho těla. Dost spoléhal na to, jakou rychlost zvládne vyvinout. Hlavně v následující části dráhy, kde měl za úkol proběhnout vzdálenost pěti metrů aniž by jej zasáhl jeden z šípů letících přímo k němu. Nuže, známe ten pocit, kdy již něco konečně máme, ale nakonec se to jaksi spíše obrátí proti nám? To zde nastalo. Těsně před koncem oné zóny. Schytalo to levé stehno. Mládě ze sebe vydalo bolestné zakňučení a zasyčení, jak jinak, nicméně hned šíp vytáhlo, aby mu nebránilo ve šplhání. Tam nakonec úplně nepotřeboval, aby mu trčící kus dřeva s hrotem znepříjemňovalo dostávání se nahoru. Nechal tedy ránu se postupně hojit, ignorujíce úspěšně bolest, zatímco šplhal, aby se mohl dostat na zeď. Následně, s trochou zavrávorání na téměř každé zastávce, se dostal na širší zeď, z níž seskočil dolů.* /Tak to bylo o fous./ *Vybavilo se mu.* /Asi začátečnické štěstí, nebo tak něco./ *Pomyslel si, když si při dopadu nezlomil ani jednu z noh. Nato již začal s vrháním dýk – to mu šlo pravděpodobně nejlépe. Aspoň si to myslel, dokud neminul poslední cíl. Bylo to jen pár centimetrů. Nuže, neměl jak to napravit, takže raději vyběhl přímo do finiše, kde se pořádně narovnal a kouknul na Dragose, čekajíce na komentář právě k tomu poslednímu z úkolů. Něco takového nakonec trénovali již tolikrát.*
Hmm.. Čekal bych, že když už po svém komplicovi chce, aby jej kryl, tak mu alespoň řekne co jde dělat, ale dobře.. *Pokrčí rameny s ušklíbnutím, než se zaměří na dráhu. Doufal, nebo tedy spíš očekával, že si Taylor zapamatuje vše, co mu při popisu dráhy říkal, aby mu pak nemusel rovnat zlomenou kost, až by hodil hubu ze čtyř metrů. Dráhu schválně vytáhl do výšky, protože jednak poběží Taylor a Nat v lese a budou moct tak využít při svém útěku i stromy a druhak zastával názor, že jedině ve výškách se ukážou jejich skutečné schopnosti. Pokud by klády umístil jen metr nad zem, tak by to nebylo tak děsivé a k jejich překonání by bylo třeba mnohem méně odvahy a pozornosti a Dragos potřeboval tyhle věci u mladých upírů vyhnat na maximum. Počká až si Taylor doplní energii a pak mu začne měřit čas na kapesních hodinkách, když mu dráhu odstartuje.* Moc nad tím přemýšlíš! Znáš barvu a máš rychlejší reflexy, než předvádíš teď! *Zavolá na něj, když je upír na kůlech.* O kousek.. *Okomentuje následně jeho zhoupnutí a přesune se o něco dál, aby viděl i na pokračování dráhy.* Rychleji! *Upozorní ho, ale je to stejně marné, neboť může následně sledovat, jak se do něj zabodne šíp. Sleduje jeho seskok a zakroutí otráveně hlavou, než se přesune do finiše, aby tam na mladého upíra počkal. Podá mu další krev, aby se napil a uklidnil, než začne.* Pomalé.. Sasha by to měl hotové nejméně dvakrát. Nemám tě jak srovnat s Natalie, ale řekněme, že sedm minut a čtyřicet tři sekund není na upíra zrovna nejlepší čas. Zbytečně nad vším uvažuješ lidsky. Nejsi už člověk, jsi predátor. Využij svých nových schopností naplno. Proč šplhat lano od začátku, když tvoje nové tělo je schopno vyskočit a ukrátit ti cestu alespoň o polovinu? Ten šíp už ani komentovat nebudu, říkal jsem ti, že jsi pomalý. A netrefil jsi jeden cíl. Být to kouzlo nebo dýky poslané Walterem, které musíš zablokovat, tak je máš v sobě. Buď ty nebo Nat. *Zhodnotí Taylorův výkon, kromě jiného, načež hodiny odloží. Kriticky si prohlédne Taylora.* Vydýchej se.. *Nadnese ironicky s úšklebkem.* Připravím dráhu a dáš si to znovu. *Dodá a následně nechá upíra tam, kde je. Nejprve stáhne pytle, aby je mohl po začátku dráhy opět spustit, pak vezme provaz, který si uváže kolem pasu, aby jej nemusel držet a u kůlů vyskočí na jeden zelený, který byl ani ne dva metry nad zemí. Dalším odrazem přeletí nad většinou kůlů a chytne se rukama na jednom z těch vyších. Vytáhne se na nohy a doskočí o další dva metry k místu, kde byl přivázaný provaz. Ten tam znova upevní a seskočí na zem. Upřímně v Dragosově podání muselo Taylorovi vše připadat jako hračka. Dragos vypne střelbu šípů a sesbírá ty, které vypálily po Taylorovi. Zkontroluje jak jsou na tom a ty špatné nebo zničené vyřadí, zbytek vrátí zpátky a znovu střelbu zapne. Pak dojde pro dýky z terčů a znovu je nastaví, aby se spínaly jak mají. Dýky odloží stranou a Taylorovi prostě řekne, ať si tentokrát vezme jinou barvu dýk.* Oživen? *Pozvedne obočí se založenýma rukama, když se u mladého upíra zastaví.*
/Ta mrcha se nedožije dalšího dne, přísahám./ *Pomyslel si nakonec ještě dodatečně, než se přesunuli k dráze. Tu si nejprve prošel společně s Dragosem, zatímco poslouchal jeho vysvětlování. Nato následovalo vypití krve a samotný trénink – taky řečeno mírnější poprava? Pravděpodobně, až přijde „soudný“ den, to bude minimálně tak dvakrát horší jak tohle. Když se bude brát v potaz mnohem obtížnější terén a magické nástrahy jeho ex přítele. Což, když by se do něčeho takového šlo nyní...klidně by se mohl se svobodou znovu rozloučit. Tay by si i rád myslel, že to nešlo až tak špatně, ale i kdyby to tak fakt bylo, ještě musel brát na vědomí přítomnost svého trenéra – Dragose – který jej hned, aniž by se nějak zvlášť snažil, přesvědčil o tom, jak strašný ten pokus v realitě byl.* /Říct ještě něco typu „i dítě ve školce by to zvládlo lépe“ a už bych se cítil jako na základce v devítce na hodině tělocviku./ *Prošlo mu hlavou, nic ovšem neříkal. Jednoduše si to nedovolil. Poslouchal tedy, zatímco v tichosti pil krev na doplnění energie, všechny připomínky, co z Dragose padaly. Ve finále už jen kývl. Naštěstí pro něj nebylo těžké držet jazyk za zuby, přestože mu na něj lezly všelijaké drzé poznámky pramenící především z menšího a ve finále i bezdůvodného vzteku. Nakonec, vůdce klanu nyní říkal jen čistou pravdu, kterou Tay akorát musel přijmout a snažit se víc. Přestože si to vydýchání fakt mohl odpustit. Hodil to však za hlavu, asi pravděpodobně protože mu nic jiného ani nezbývalo, a spokojeně dopil krev, načež prázdný balíček vyhodil a po cestě na start se zastavil u náhrdelníku, jehož přívěsek krátce stiskl v ruce. Když by to měl nějak odůvodnit, řekl by: „pro štěstí“. Měl tu potřebu. Na Dragosovu otázku pouze lehce kývl, načež se pouze lehce protáhl, narovnal a vyrazil znovu na dráhu. Tam se tentokrát snažil samozřejmě o lepší výkon – a hlavně tedy o to, aby nemusel během cesty poslouchat znovu jak má zrychlit, protože je pomalejší jak lenochod. Jistě, věděl, že to Dragos dělá z jakési „lásky“, jestli se to tak vůbec dá říct, ale jednoho to spíše rozptylovalo. Jako by nic se dostal nahoru a jakmile se dostal ke kůlům, všímal si akorát těch označené barvou a když případně překročil na špatný jednoduše se v mžiku dostal na druhý. Nahoře odvázal lano, stejně jako předtím, a opět se na něm zhoupl. Tentokrát to šlo ale mnohem rychleji a pytle jej minuly úplně. U terče neotálel a vzal si dýky původně určené pro Nat, hlavně protože ty určené přímo pro něj padly při prvním pokusu. Slalom v rychlosti, opět především aby nemusel poslouchat Dragosovy kecy, proběhl – téže jako tu pěti metrovou dráhu, co následovala poté. Tentokrát se však nenechal trefit a při dostávání se nahoru na zeď se odrazil a vyskočil, aby nemusel šplhat od dolního konce lana. Z jedné zdi na druhou se mu poté podařilo skočit i bez zavrávorání, ačkoliv od toho při té větší vzdálenosti už neměl moc daleko. Každopádně nakonec na zem opět dopadl bez zlomeniny a při dostávání se skrze lana trefil všechny cíle, než se dostal již podruhé do cíle.* Bude nutné si to dát i potřetí, nebo už ne? *Pozvedl lehce obočí. Radši šel učit barvoslepého malovat, jak aby si tu obludnost musel zopakovat ještě jednou.*
Ještě jedna věc. *Zastaví Taylora, než vyběhne na dráhu.* Při dopadu.. Rozlož svou váhu.. Ještě nejsi tak zkušený, aby jsi zvládal dopad na nohy. Udělej kotoul přes koleno a rameno, jak jsem ti to ukazoval před týdnem.. Neuzemníš tak svou pohybovou energii a bude se ti snadněji rozbíhat.. *Pronese k němu, načež se už jen zeptá, zda je připraven a odstartuje mu dráhu podruhé.* Přeskoč to! Tam doskočíš! *Napomene ho na kůlech. Sleduje jak se zhoupne a jen přikývne, než si Taylor vezme dýky a pokračuje dál.* To bylo těsně.. *Okomentuje jedno jeho vyhnutí ostří.* No hurá.. *Pronese, když Taylor využije svého rychlejšího a silnějšího odrazu na provaz. Počká na něj v cíli a koukne na čas, když Taylor proběhne finišem.* Lepší.. Čtyři minuty, padesát sekund. *Ušklíbne se na něj, když Taylor položí otázku a koukne se na dráhu.*Buď si to dáš teď ještě jednou, nebo za mnou dojdeš zítra po východu Slunce.. Vyber si.. *Nabídne mu se založenýma rukama.*
*Než odešel znovu na dráhu, vyslechl si dodatečně po zastavení radu. Jako vždy na ni zareagoval pouhým kývnutím – ono moc možností jak zareagovat jej ani často nenapadalo. Nicméně na dráze se občas místy pousmál, když neslyšel tolik připomínek jako prvně. Nebo to minimálně nepůsobilo tak agresivně. Jakmile dorazil do finiše, opět se narovnal, přičemž z něj vypadla otázka ohledně třetího kola. Tak nějak doufal, že by po tomto již mohl mít klid. Když však dostal na výběr, na moment se zamyslel.* /Uškodí mi to tolik? Končetiny mi nakonec neupadnou./ *Pomyslel si nakonec.* Dám si to teď ještě jednou. *Řekl ve finále, načež pohlédl znovu k dráze. Lehce naklonil hlavu do strany, v očích se mu blýskla zvědavost.* Za jak dlouho by to dal Sasha? *Zeptal se, když už jej předtím Dragos zmínil.*
*Přikývne, když souhlasí s tím, že si to dá ještě jednou dnes a začne připravovat dráhu opět se stejným postupem.* Sasha? *Pozvedne obočí, načež se zamyslí.* Kdysi jsem mu připravoval podobnou dráhu.. Tehdy byl jeho nejrychlejší čas myslím něco kolem tří minut, ale to byla jiná doba, dráha byla jiná a jeho schopnosti se od té doby dost zlepšily, takže odhadem.. *Uvažuje, zatímco pracuje na lanu.* Myslím, že tuhle dráhu by do dvou minut už dal určitě.. *Řekne nakonec.* Ale nezkoušej se mu vyrovnat.. To nedáš.. *Zchladí rovnou mladého upíra, když seskočí z kůlů.* Sashovi je už přes sto let a je upírem třicetkrát déle než ty.. Aby ses mu vyrovnal máš až moc málo zkušeností.. *Vysvětlí mu.* Zkus to za sto let a možná to bude lepší, když budeš trénovat.. *Řekne, než dodá pod nosem.* Pokud se toho věku dožiješ.. *Připraví šípy, dýky, terče a pak se vrátí za Taylorem.* Můžeme? *Zeptá se a vezme do ruky hodinky.*
*Zatímco se začala dráha připravovat na další kolo, dovolil si se optat na Sashu, když už jej předtím Dragos zmínil. Věřil, že by to dal určitě rychleji, však má narozdíl od něj více zkušeností. A co teprve takový Morgan?* /Třeba bych se později mohl stavit i za ním, zda by mi nějakou dráhu nesestavil./ *Pomyslel si. Lehce pochyboval, že by měl i po dopadení Waltera tolik tréninků s Dragosem jako má teď. Na druhou stranu neměl staršího upíra tolik přečteného jako například svého stvořitele, takže se mohl mýlit. Při pohledu na připravování a poslouchání odpovědi si sáhl aspoň na chvíli po náhrdelníku, s nímž si lehce začal pohrávat.* To jsem ani neměl v plánu...rozhodně ne ani v blízké době. *Vypadlo z něj upřímně, lehce přitom pokrčil rameny a pohodil náhrdelník do vzduchu, aby jej vzápětí chytil. Překvapeně poté zamrkal.* Cením upřímnost. *Podotkl.* Možná si pak v pokoji spočítám, kolikrát jsem něco takového slyšel. *Nadhodil poté, načež odložil opět řetízek bokem a již potřetí se vydal na start.* Ja. *Vypadlo z něj v rychlosti za doprovodu kývnutí. Při tomto kole se již, když už dráhu znal mnohem důvěrněji než předtím, soustředil především na rychlost, kterou po cestě vyvíjel. U toho se samozřejmě snažil napravit vše, na co jej Dragos před vyběhnutím upozornil. Přes kůly se dostal mnohem svižněji, nenechal se již trefit šípem, ač předtím to málem schytal u čepele. Ani si nezlomil nohu, když se ze zdi dostával dolů – využil rady a udělal kotrmelec. Po trefení každého cíle se pak nečekaně dostavil na konec dráhy, kde opět věnoval pohled Dragosovi.*
*Dragos se na Taylora ušklíbnul po jeho slovech, než přiváže provaz.* /Ani nehodlám tipovat kolikrát../ *Pomyslí si pro sebe. Postupně připraví dráhu a pak se vrátí za Taylorem. Po jeho souhlasu mu odstartuje dráhu a pak sleduje, jak se mu daří. Tentokrát mlčí, když Taylor probíhá dráhu.* Lepší.. *Okomentuje jeho výkon na konci. Koukne se na čas a pak mu ho řekne.* Něco málo přes čtyři minuty.. *Oznámí mu a pak schová hodiny.* Fajn.. Běž si dát pauzu.. *Povolí mu.* A zítra večer chci na tréninku tebe i Natalie.. Budeš dělat Nat stín.. *Oznámí mu, načež se pustí do úklidu dráhy.*
*Jakmile se dostal do úplného cíle, vykouzlil jemný úsměv. Byl rád, že podal lepší výkon. Kdo by taky nebyl, že? Vesele si tedy, zatímco Dragose poslouchal, zašel pro řetízek, který si hned vzápětí nasadil.* Rozkaz, vyřídím jí, že se žádný plážový výlet zítra konat nebude. *Dovolil si zasalutovat. Následně se s vůdcem klanu akorát rozloučil a odešel si dát pauzu k sobě do pokoje.*
/Bingo../ *Ušklíbne se v hlavě, ale navenek se pouze mírně usměje.* Bine, dragă.. *Pronese a krátce Malachaie políbí, než se zvedne zpátky do své výšky a vytáhne do ni plynule i čaroděje.* Tak půjdeme.. *Pobídne ho. Cesta na Staten by jim trvala dlouho obyčejnou chůzí a portál po Malachaiově vymazané hlavě chtít nemohl, takže využil své upíří rychlosti a pouze se přitom postaral, aby si čaroděj omylem nezlomil vaz, než zastavil před vilou.* Vítej zpátky, dragul meu.. *Pronese k němu a nechá čaroděje projít dovnitř.* Půjdeme nahoru do mého apartmánu.. *Upomene ho a jak zavře dveře, tak za ním pokračuje.*
*Kaiovi bolo jedno, že ho pobozkal, ale z toho bozku necítil viacmenej nič. Mykol plecami, keď ho zodvihol hore a potom sa s ním vydal tma, kde upír chcel. Pozrel sa na upíra a povedal mu.* Vyzerá to tak že po ničom inom netúžiš, ale na tom nezáleží. *Nech chcel čokoľvek, tak Kaiovi to bolo jedno. Mohol sa rozhodnúť s ním neísť, ale predsa len mohol ísť a vedieť viac. Vojde do jeho apartmánu a počká, čo po ňom v skutočnosti naozaj chce.*
*Dragos věděl, že v moment, kdy Kai překročil práh vily, jej měl v pasti. Už nezáleželo na tom, že by se dostal z amnézie. Za prahem vily jej nikdy nemohl přemoct. Dragos si však chtěl Kaiovy služby pojistit a tak dál hrál hru milujícího přítele, byť se na to vygumovaný Kai moc netvářil. Odvede ho do apartmánu a tam do průchozího vzdušného salónu, než se nachomýtne k baru.* Co si dáš k pití? Bourbon? Whiskey? Nebo tady mám tvoje oblíbené.. *Pozvedne láhev a alkoholové tekutiny a zakrouží s ní, než ji položí na bar.* Třeba ti to pomůže si rozpomenout.. *Navrhne bezelstně.*
*Kai moc nadšene nevyzeral keď ho chcel upír opiť a dal to jasne na sebe poznať. Ale nakoniec mu predsa len na to odpovedal, že si dá radšej niečo iné.* To už radšej si dám Tequilu, keď už vymýšľaš s alkoholom. *Povie mu a no so spomienkami, že by mu ich to mohlo vrátiť, tak pokrútil hlavou. Nemyslel si, že by mu ich niečo také vrátilo.* Tak čo po mne chceš? *opýta sa ho a najradšej by mal toto stretnutie z krku, pretože mu vôbec neveril, že by bol jeho milenec alebo láska, dokonca to aj tak cítil. Možno bol bez spomienok, ale v tejto chvíli dal radšej na pocity.*
*Na slova Malachaie přikývne a nalije mu skutečně tequilu, ale tak, aby na něj Kai neviděl, do ní přimíchá trochu pálenky, jeho vlastní výroby. Dragos ji měl už od doby, co pro Kaie unesl Triss a on mu ji tehdy nalil. Sám si nalije bourbon a pak obě skleničky postaví na stolek před Kaie. S povzdechem se usadí a zakloní krátce hlavu.* A už jsme zase u nedůvěry.. Mohlo mě to napadnout.. *Pronese, načež pohled vrátí.* Proč bych měl ještě něco chtít? *Zeptá se jej.* Chtěl jsem tě jen dostat do bezpečí, než se ti vrátí paměť.. Tady v bezpečí budeš, zlato, i když si to nepamatuješ, takže klid.. *Pronese a pozvedne svou skleničku k přiťuknutí.*
*Kai si zobral pohár, ktorý mu podal a napil sa z neho. Ak ho chcel opiť tak to mal mať a hlavne vedel, že to nebude len tak zadarmo. Preto sa mu to rozhodol povedať.* Pretože nikdy nie je nič zadarmo. Hlavne čo ak som spokojný s tým že nemám svoje spomienky. Možno v nich je niečo, čo si vrátiť nechcem. Takže? Čo by si chcel. *Povedal mu, pričom vážne by radšej trávil čas s duchmi, ktorý mali divnejšie príbehy. Aspoň ho to bavilo viac, aj keď nevedel, čo by ho v tejto chvíli mohlo baviť.*
*Dragos se uchechtne.* Oh, zlato.. Nechceš mi snad namluvit, že sis amnézii způsobil schválně, že ne? *Pronese a prsten čarodějovi přejede přes hranu dolní čelisti až pod bradu, než ruku stáhne. Napije se ze své skleničky a usadí se pohodlně vedle něj.* Mno.. Měli jsme uzavřít jednu dohodu, drahý, ale to teď neřeš.. To počká, až nebudeš indisponovaný.. *Odmítne to velkoryse a jen co dopije skleničky, tak si zajde dolít. Případně dolije i Kaiovi, pokud už má vypito.*
Myslíš si, že by som toho nebol schopný? *Opýta sa ho, ale sám poznal odpoveď, ktorá znela ano, že by si to vážne nechal urobiť. Hlavne mu to aj povedal duch, keďže s ním si robil srandu. Nad dohohodou podvihne obočie a povzdychne si.* Milé, ale radšej ju dones, pretože nemám náladu na hry. Môžem aspoň potom odísť kam sa mi bude chcieť. *Povie mu a bolo mu jedno, čo chce presne upír. mohlo to byť niečo zlé, ale nech to bolo čokoľvek, tak to chcel mať z krku.*
Mno.. Rozhodně vím, že sis až moc užíval sám sebe, aby ses o sebe nechal připravit.. *Pronese zamyšleně. Znal Kaie už nějaký ten pátek a věděl, že pokud by mu už skutečně nehráblo, tak by si hlavu dobrovolně vymazat nenechal. Ne do takového bodu, aby nevěděl kdo je on, nebo jeho přátelé nepřátelé. Pozvedne obočí na jeho slova.* Jseš si jistý? Nerad bych byl později obviněn z toho, že jsem tě zneužil.. *Pronese obranně, ale uvnitř se pro sebe ušklíbne.* /Tomuhle Maddie neuvěří./ No dobře.. *Dodá následně a zvedne se z pohovky, aby došel do vedlejší místnosti, kde byla jeho kancelář. V rychlosti, upíří rychlosti, sepíše smlouvu s mnoha body, které mu v podstatě dávaly nad Kaiem absolutní moc. Nad jejich minulými i budoucími dohodami. Nad tím s kým bude moct sám Kai uzavřít dohodu. Nad jeho magickými schopnostmi vůči klanu a Dragosovi. O tom, že na něj nesmí zaútočit, nějak mu ublížit, nebo jej nedej Hecaté zabít. A další podobné body. Vesměs v jeho velmi drobném krasopisném písmu bylo svým způsobem popsané otroctví. Dragos nechá dohodu na pergamenu schnout a připraví si atributy k podpisu. Pak složenou dohodu, pero a ozdobný nůž donese zpátky do salónu. V realitě nebyl pryč o nic déle, než je sekund v minutě. Vše položil na stůl a podal Malachaiovi nůž a speciální plnící pero.* Pamatuješ si jak s tím pracovat? *Zajímá se na oko starostlivě.*
*mykol plecami, že mu je jedno, čo robil a tak ďalej. Mohlo mu byť jedno, čo po ňom bude chcieť, len to chcel mať z krku. Keďže by to inakšie tu nedal, trochu sa opil. Ale inak mu to bolo jedno.* Na tom nezáleží. *Povie mu a tak vezme neskôr pero do ruky, pričom sa poreže do prstu a naplní pero svojou krvou. Na to podpíše zmlúvu, pričom ani nevie ako ju popísal, ale bolo to jedno. Strčí ju Dragosovi do ruky a povie.* Spokojný? Ja teda som. *Na to si ľahne a má v pláne upíra nejaký čas ignorovať, pretože sa chce vyspať a zostať tam, keď už mu to navrhol.*
Ohh.. To jsem, drahý.. *Odpoví Kaiovi a ještě si ho přitáhne prsty pod bradou k polibku, ale tentokrát by se dal spíš nazvat Jidášovým, než-li romantickým nebo vášnivým. Prokousne si přitom ret, aby do Malachaie dostal trochu svojí krve a vyléčil mu ránu přitom. Vezme si smlouvu a podepíše ji sám, aby ji zpečetil. Následně smlouvu odnese i s perem a nožem zpátky do kanceláře, aby ji schoval do archivu. Jakmile se vrátil, tak už našel Malachaie spát. Dragos si se samolibým úsměvem vezme svou skleničku a dopije ji.* Jen spi, zlato.. *Pronese, zatímco se opře o bar.* Tvůj život se stejně právě proměnil v noční můru.. *Dodá škodolibě. Skleničku odloží po dopití na bar a zamíří si do prostorů vily najít nějakou společnost na noc.*
*Maddie seděla za svým stolem a řešila pro jednou nějaké pracovní věci modelky - nějaké nabídky a blbinky, co dostala od agenta, co pro ni dělal - když se jí u stolu objevil havran. Slabě se na krkavcovitého tvora zamračí a už ho chce odehnat, když promluví a oznámí jí několik slov, které se daly přeložit tak, že Dragos ji zve na návštěvu a má pro ni překvapení a chce se pobavit. Jen se ušklíbne a havrana pošle pryč bez jakékoliv odpovědi a sama se zvedne a zamíří do koupelny, kde se umyje, načež se oblékne do modrých šatů. Měly volné rukávy s "rozparky" až k zemi, rozparky na stahnech byly skoro ke kyšlím, výstřih po hromadě dvě nitky. Prsa tak byla skoro vidět. Byly jen lehce stříbřitě zdobené, na boty si vzala stejně barevné střevíce s dvojitým postříbřeným páskem přes nárt a v okamžiku se promění na rorýse a vzlétne směrem k Staten Islandu. Před barem se promění, protože tam by už nemohla, načež vstoupí dovnitř a elegantním krokem sestoupá až do prostor, kde už hýří zábava, aby objevila Dragose. A nejjednoduší způsob, jak zjistit, zda tu je, bylo vyjít na jeho místo a počkat.*
*Čarodějka, které do klubu přišla, nebyla mezi místními upíry a zaměstnanci žádnou neznámou. A protože rovněž místní zaměstnanci věděli, že se tady jejich šéf dneska nevyskytuje, tak se skrz tajnou chodbu vydala jedna upírka do vily, aby svému pánovi přednesla zprávu o objevení se čarodějky v klubu. Dragos nad oním vzkazem pozvedl obočí, ale vzápětí mu na okno zaťukal havran a dožadoval se vpuštění dovnitř.* Zatracená Colbanová.. Ani ptáka neumí následovat.. *Odfrkne si otráveně, načež upírku odmávne, že tam hned bude. Když už však musel do klubu, mezi lidi, tak se rozhodl změnit oděv.* /Však ona Madeleine ještě nějakou tu sekundu počká../ *Pomyslí si, zatímco sundává ze sebe, po cestě do šatny, obyčejnou bílou košili. Tu v šatně nahradí černá košile na míru. Její zapínání pak překryje korzetová vesta šedomodré barvy, které měla na sobě černé prvky v podobě pruhů na lemu a výztužích. Knoflíky košile, které by ještě vyčuhovaly nad vestu, si rozepne. Obyčejné kalhoty na "domácí lenošení" nahradí ty společenské a bosé nohy zakryjí ponožky a černé boty na objednávku. Na jedno rameno připne ozdobnou sponou plášť a druhé místo, kde jej přichytí, je u opačného boku. Upraví si vlasy a jako doplňky přihodí několik zbraní a svých ochranných předmětů. Pak se teprve vydá ven z apartmánu a skrz tajnou chodbu do klubu. Jakmile vyleze ve svých soukromých prostorách, tak je ihned neopustí, ale naopak se připlíží k okraji závěsu a na skulinu jej odhrne, aby si zmapoval terén klubu a našel svou návštěvu. Když najde Maddie sedět na jeho místě, tak závěs pustí a zamíří ke středu opony, kde se setkávaly oba kusy červené látky. Tiše jako upír proklouzne mezi nimi a zastaví se za zpohodlnělou Maddie. Po cestě si vytáhne malou ozdobnou dýku a protočí jí v prstech, než ji přitiskne čarodějce pod krkem.* Tohle je moje místo, drahá.. *Ušklíbne se na ni, neboť ji poté, co ji dýku přitiskl ke krku, rovněž donutil nadzvednout bradu, aby na něj viděla.*
*Pohodlně uvelebená vyčkávala, až se objeví ten, kdo si ji pozval a mohl specifikovat místo kam má dojít. Oba dva si nakonec potrpěli nějakým způsobem na to, jak vypadali, než aby si havrana při sobě držela. A stejně očividně odletět chtěl. Jen letmo s sebou trhne, ale mimo leknutí těla se nezdá, že by měla obavy a právě naopak se její krátký smích zdá pobavený.*Předehra? Tak brzo? *Zapátrá v chladných očích milence a olízne si vyzývavě rty.* Ale když tak žádáš, tak se ke mě můžeš přidat. Pokud se nemíníš hned přesunout do většího soukromí. *Ušklíbne se a mrkne na něj.*
*To, že sebou Maddie cukla, mu dávalo malý pocit sebeuspokojení jako třešnička na dortu. Přičemž ten dort byl pochopitelně nejvyšší čaroděj Manhattanu svázaný u něj v bytě.* Pokud vím, nikdy sis nepotrpěla na zdlouhavé promluvy.. *Pronese pobaveně a nůž stáhne, než pohovku obejde a usadí se. Dost blízko k Maddie, aby ji mohl chytit prsty pod bradou, ale zas ne natolik, aby vypadali jako zamilované hrdličky.* Najednou máš potřebu soukromí.. Ts ts ts.. Co se to s tebou stalo? *Povzdechne si dramaticky s koutkem rtů v úšklebku.* Ale abych ti odpověděl na tvoje škemrání, tak ano.. Určitě se můžeme pobavit, než ti ukážu svou nejnovější hračku.. *Dodá a palcem poklepe čarodějce na rty.*
Ale, co tě nemá, to soukromí bylo na možný rozhovor, pokud máš povídavou. *Ušklíbne se a sleduje, jak jí poklepe na rty. Byla zvědavá? Možná trochu. Momentálně se však těšila na jinou část jejich setkání.* Jen ať se dívají a učí...a nebo se pro mě za mě i zapojí. *Zableskne se jí v očích, když mu zvedne bradu pro teď ona, jak se zvedne obkročmo nad něj.* Stejně mi dluží určitě nějaké hezké orgie. Nebo já tobě. *Nadhodí pobaveně a ještě víc se ušklíbne.* Můžeš to využít jako pozdní dárek k narozeninám. *Znělo to spíš jako ironický vtip, nesmrtelní příliš takové věci neřešili. Na druhou stranu Maddie byla jednoduše žena, která milovala oslavy, dary a pozornost. Přitiskne rty k těm jeho a ukradne si první polibek a v bocích se lehce pohne, aby najeli na správnou atmosféru.*
To stárneš? *Uchechtne se na Maddieina slova, že by si chtěla povídat. Poté se však pohodlně usadí, jakmile se žena vyhoupne nad něj.* Nedlužím ti nic, čarodějnice.. *Ušklíbne se provokativně, načež se pobaveně uchechtne, zatímco Maddie putuje prsty po zádech nahoru. Po cestě dolů se s rukama přesune dopředu mezi jejich těla a prsty se zahákne o šňůry látky na prsou.* Kolik že tě ty šaty stály? *Hodí do éteru řečnický dotaz, než látku přeřízne zdobený nůž.* To spíš k tvým než mým.. *Uchechtne se, zatímco nůž následně schová. V polibku vydrží jen krátce, než se rty přesune k jejímu krku.* Jak moc se chceš bavit? *Zeptá se ji šeptem, zatímco ji po kůži přejede tesáky.*
Já? Rozhodně ne. Ale podívejme na tebe. Třeba už tě začnou chytat trapné moudra. *Rýpne si zpátky a mlaskne, když jí zničí šaty.* Pošlu ti fakturu. *Ušklíbne se a pak se uchechtne.* Jistě, že k mým. *Vydechne, když jí kůži na krku podraží zuby a přejede si jazykem po rtech a pak polská jeho kůži.* Víš jak to mám ráda a že když na něco chuť nemám, tak si řeknu. Takže se můžeš předvést. Třeba na mě uděláš dojem. *Zablýskne se jí v očích a sama jej lidskými zuby kousne do krku v němém svolení.*
Malachai moc moudře nevypadá.. Třeba to není podmíněné věkem.. *Rýpne si do jejich společného (ne)přítele.* Samozřejmě.. *Pronese nezúčastněně nad fakturou, když čarodějce rozřízne šaty. A hned na to ji zdrhne od rtů po její samolibé poznámce. Větu.. Nebo spíše mnoho vět ji ani nenechá doříct a tesáky prorazí její kůži na krku. Nechá je tam natolik dlouho, aby se do jejího těla dostal Yin Fen, ale vytáhne je včas, aby mu do úst nenatekla její krev.* Tuhle dávku máš grátis jako dárek.. *Řekne následně velkoryse, než si ji přitáhne prsty v zátylku do polibku. Druhou rukou ji začne stahovat látku šatů z ramen.*
To ty taky ne, když nerozumíš ironii, drahoušku. *Podotkne pobaveně jeho směrem, když to téma stále rozvádí, ač sama by ho už dávno ukončila. Zasekne se, protože jí unikne něco mezi zasténáním a bolestným zaskučením, které jako tolikrát předtím sklouzne do slasti.* Stejně mě rád koušeš. *Stihne tak tak opáčit, než si přivlastní její rty a začne ji svlékat. Cítí na nich několik pohledů, převážně strany návštěvníků, kteří na to nejsou zvyklí, ale sama to nějak zvlášť neřeší. Ji tohle už dávno netrápilo. Bylo to jen tělo, jen sex. Možná to vnímala trochu umělecky, možná sobecky, že názor ostatních je jí ukradený dokud si to užije...možná to byl skoro showtime. Sama začne Dragosobi přejíždět po těle a prsty zamíří postupně tak, aby jej mohla začít svlékat od svrchní vrstvy.*
*Dragos se ušklíbne.*Vysmívání, drahá? Vážně? To je pod tvou úroveň.. *Oznámí ji, neboť se čarodějka zřejmě dožadovala nějaké odpovědi, když stále reagovala. Ušklíbne se po kousnutí nad tím zaseknutím spokojeně a na její slova protočí očima.* Jsem upír, zlato, jestli sis toho ještě nevšimla.. *Odsekne ji, zatímco ji při polibku sundá šaty z ramen, aby byla do půl těla nahá. Někdy během toho cítí, jak se Maddie podařilo mu uvolnit korzet, tak ho volnou rukou zahodí za něj do opony. Poté se přesune na její nohy, nebo tedy spíš mezi ně. Nepotřeboval čarodějku svléknout úplně, i když to byla vždy pastva pro oči. Nicméně ne vždy to bylo nutné a potřebné, jako třeba teď.*
*Stejně jako Dragos i Maddie nepokládala za nutné se svléknout zcela, byť mu zbytek svršků rozepla, aby měla prostor ho poškrábat nehty, zatímco se oddávali vlastní slastné neřesti s diváky, jež byli někteří angažovaní a mohli na nich pohled nechat, jiní naopak sotva pohledem zavadili. Maddie si však jako vždy jejich sex užila po vlastní vrchol, i celkově od začátku do konce. Načež si spravila šaty a magií přeříznutou látku opět spojila, zase z ní byla odměřená a pro většinu jen čisté arogantní dáma, s níž si nikdo nechtěl zahrávat od pohledu. Měla moc a ani ji nepotřebovala skutečně teď mít.* A nyní k té druhé části mě návštěvy, můj drahý.
*Stejně jako Maddie, poté co dovede k vrcholu ji i sebe, se zase upraví a srovná si oblečení. Tedy až na vestu, která zůstala za gaučem. Na její pobídku se ušklíbne a zvedne se.* Jistě, drahá, ale to se musíš jít trochu projít se mnou.. *Pronese a obejde gauč. Po cestě zvedne svou vestu a za chůze si ji začne oblékat, zatímco pokračuje za závěs do svých soukromých prostor a tam otevře tajný vstup do propojovací chodby. Celou dobu očekává, že jde čarodějka za ním, takže se ani neohlédne, když v chůzi pokračuje. Jeho cesta skončí ve vile po výstupu z obrazu. Ten za Maddie zacvakne a hned na to zamíří do patra do svého apartmánu. Po celou dobu cesty nemá potřebu mluvit, pokud se jej na něco neptá čarodějka, takže první slova pronese až teď.* Mno.. Řekněme, že doufám, že to bude tvé největší pobavení za posledních dvě stě let.. *Otevře pomocí své krve dveře do apartmánu a zamíří do jednoho ze salónků. Jakmile za ním vejde i Maddie, tak si může v místnosti všimnout známého čaroděje přivázaného na konstrukci ve tvaru X, který momentálně nevykazoval známky vědomí, ale Dragos se přesto škodolibě pobaveně ušklíbne.*
*Maddie jen pokyne rukou, když ji obeznámí s procházkou, načež jej následuje a po vstupu do propojovací chodby elegatně vklouzne do rámě Dragosovi, aniž sama promluví. Nebyla u něj přece poprvé, a i kdyby ano, neměla potřebu se ptát, až přijde čas, sám se pochlubí se svým nadměrným egem. Vstoupí tak nakonec do prostor vily a zamíří po jeho boku vzhůru až k apartmá, zcela ignorujíc ty upíry okolo.* Uvidíme, předveď se. *Nadhodí a sotva zahlédne přivázaného Malachaie, jen se uchechtne.* Roztomilý kousek, ale není to snad poprvé, co ti dovolil ho svázat, ne? *Hledá past, protože těm správným osobám - jí a předpokládala i Dragosovi - Malachai čas od času dovoloval svázání, dominantní pozici a podobně. Takže pochybovala o tom, že její překvapení je, že jejich první společné setkání po takové době známosti bude při svázaném Malachaiovi - minimálně to nebude jen to.*
*Pobaveně se uchechtne nad slovy čarodějky.* Ne.. To není.. *Připustí, ale vzápětí dojde k čarodějovi.* Vstáváme Šípková Růženko! *Zvolá a propleskne čaroděje, oblečeného pouze do kalhot, po tváři.* Budíček.. *Pronese ještě s uchechtnutím, když Malachai malátně zvedne pohled a zamžourá.* Co chceš? *Utrousí otráveně na upíra, který se ušklíbne.* Máme návštěvu.. Pozdrav.. *Přikáže mu, načež čaroděj obrátí pohled na ženu a jeho pohled je stejně otrávený a s nezájmem, jaký byl, když jej poprvé našel on sám.* No a? Neznám, nezájem.. *Zabrblá, při čemž se Dragos s vítězným úsměvem otočí k Maddie.* Moje drahá Madeleine Colban.. Představuji ti svého nejnovějšího otroka.. *Řekne a odstoupí k baru, aby si nalil alkohol a nechal čarodějku si vše v hlavě zpracovat.*
*Sleduje čaroděje a nebýt škodolibá, zřejmě ho i polituje, ale tento pohled si více než cokoliv užívá, když zvedne hlavu. Nemihne se mu v očích poznání a Maddie zaujatě nakloní hlavu do strany. Pobaveně se ušklíbne, když řekne, že ji nezná, a po Dragosových slovech jí ucukne jeden koutek a velmi decentně mu jakoby obdivně naznačí zatleskání - jen kratinké.* Krásná práce. Hlavně bacha na jeho magii, po Pekle je očividně stále občas nestabilní. *Nemyslela to na tuto situaci, i když dost možná to na ni taky mohlo sedět, když ji nepoznal? Kdo ví.* Co s ním budeš dělat? Někdy bychom se mohli pobavit s ním. *Zableskne se jí pobaveně v očích, když pustí bradu, kterou Malachaiovi stačila nadzvednout na okamžik, ale kdyby se snad chtěl bránit, elegantně a dost rychle se přesune k Dragosovi, kterého políbí, protože může.*
*Dragosovi se samolibě zaleskne v očích po čarodějčině uznání a zamíří si pro skleničku alkoholu.* Neboj se.. Nemám v plánu jeho magii prozatím používat.. Prozatím mi dělá podržtašku a zábavu na dlouhé noci.. *Řekne než si odpije. Malachaie zcela očividně okolní situace nezajímá. Jeho pohled působí prázdně a spíš loutkovitě, než že by se v něm schovávala jeho stará osobnost jakou upír a čarodějka znali. Na otázku Maddie pokrčí rameny a než ji odpoví, tak ji potáhne dominantně v polibku za ret zuby.* Nechat si ho.. Bude ještě zábava až se mu vrátí paměť.. *Odpoví čarodějce, ale nekončí.* Podepsal mi velice ochotně smlouvu.. To víš no.. *Odloží elegantně skleničku a během těch slov se přesune zpátky k čarodějovi, kterého chytne prsty za bradu a otočí mu pohled k sobě.* ..co by neudělal pro lásku svého života.. *Vzdychne dramaticky, zatímco se zadívá čaroději skoro až romanticky do očí, než se škodolibě uchechtne, pustí jeho bradu a hravě jej pleskne dlaní po tváři.*
*Maddie si jeho skleničku přivlastní, když ji opustí a sama se napije a skoro vyprskne smíchy, kdyby se neuměla kontrolovat. Smíchu se ale dočká, sotva polkne a olízne si rty.* Geniální. Takže už je tu i láska. *Rýpne si, ale pohled upírá na čaroděje, který si ale jejich konverzaci o lásce nemůže vybavit. Třeba teď měl více citu, než předtím, kdo ví. Na druhou stranu se zdál více nečetný, než obvykle. Takže těžko říct, zda to bylo lepší.* Co kdyby jsi mě pomalu vyprovodil? Mám práci od které jsi mě vyrušil a i když bych si s tebou nepochybně ráda dala více než jedno kolo a tentokrát využila i tvé nové hračky, tak dnes půjdu. Mám obchodní schůzku. *Vlastně ji musela dohodnout a zrealizovat, což před odletem neudělala, stejně daná osoba byla noční tvor a v tu dobu nebyla ani vzhůru.*
*Upír na její slova přikývne.* I když nezdál se mým vášnivým citem k němu přesvědčený, ale přesto mě následoval až sem.. *Uchechtne se.* Chudáček, ta jeho malá ženuška.. Jak snadno na ni zapomněl.. *Povzdechne si, ale nezdá se že by jej to příliš trápilo. A Malachai..? No.. Ten si ji ani nevybavoval. Nebo to minimálně nedal najevo, že by si Triss pamatoval.* Věř mi, ta hračka nikam nezmizí.. Klidně se po práci zastav.. *Nabídne ji se škodolibým zablesknutím v očích a je na něm vidět, že je více než připraven čaroděje ve svém držení týrat dál. Vezme si od ní zpátky skleničku, kterou si předávali poslední dvě minuty jako horký brambor, a dokončí ji, než čarodějku paží chytne, no ne kolem pasu, neboť jeho ruka skončí na jejím pozadí, ale i tak ji může pohodlně vést ven z apartmánu a dolů po schodech k východu.* Jo a ještě něco.. Příště když ti pošlu vzkaz po havranovi.. Zkus ho chudáka neignorovat.. Taky je to jen pták a má své potřeby.. *Ušklíbne se a čarodějku po zadku plácne, čímž ji vyprovodí ven z vily.*
Proč myslíš, že zmiňuji lásku. To ON se mě na ni přišel ptát. *Ušklíbne se s pobavením a protočí nad ním oči a proplete si s jeho rukou prsty, takže si ji přitáhne víc na bok. Měla nějakou úroveň a na tohle byla jako dáma vystavena přílišnému nekomfortu a střetu se svou výchovou a nějakým přesvědčením, ač při sexu jeho ruce na zámku zbožňovala. Pořád byl erotogenní zónou.* Příště ho nech oznámit vilu nebo klub. Neměl bys očekávat že si ho nechám v bytě nebo poletím za ním, když se chci chystat. *Mrkne na něj, odstoupí z dosahu magické bariéry a v tom okamžiku už stačí jen pohyb, aby se objevil portál s nímž projde bez ohlížení pryč.*
*Kai sa pohyboval celkom dosť medzi ruinami, pretože sa mu nechcelo vracať domov a tak opäť dostal zásah do hlavy od démona, ale toho zničil predtým ako ešte upadol do bezvedomia. pár dni sa tak pohyboval po tom mieste, pričom opäť bol bez spomienok na ktoré by sa mohol spoliehať. Teraz sedel na schodoch polorozpadnutých a sledoval okolie, pričom sa mu chcelo ani len vstávať. Nezaujímalo ho nič, čo by mohol robiť alebo sa baviť.*
*Starší upír zajišťoval co nejvíc informací k blížícímu se útoku Waltera. Věděl, že z nezapojeného pohledu vystavuje své dva mladé členy klanu nebezpečí, ale na druhou stranu, ti co měli možnost nahlédnout do zákulisí, se mohli přesvědčit, že Dragos zalepoval každou skulinu, aby je udržel v co největším bezpečí. Po cestě zpátky na Staten se rozhodl to vzít přes Renwicks, aby zahlédl známou tvář. Až na to, že mu na tom něco nesedělo. Zastavil se a chvíli čaroděje z dálky pozoroval, než seskočil za jeho zády dolů na volné prostranství.* Co tady děláš? *Pozvedne obočí v otázce.*
*Kai si ani nevšimne, že sa k nemu niekto priblíži a viac menej mu to bolo jedno. Nakloní hlavu v smere muža, ktorý ku nemu prišiel a tým že ho oslovil štýlom, že ho poznal, tak mu to prišlo, že vedel kým je. Možno sa aj sám nechal zraniť tým démonom, len aby nevyšli spomienky. Preto mu len odpovie.* Nič, mám sa nejak k tomu inak vyjadrovať? *Hlavne v tejto chvíli nevedel o koho ide a viacmenej mu to aj bolo jedno.*
*Dragos se na čaroděje zachmuřeně podívá, než udělá pár kroků k němu a váhavě nadnese.* Bine.. To je tvůj nějaký příšerný vtip? *Zeptá se podezřívavě s podmračeným výrazem.* Jsi snad opilý? *Zeptá se znovu, zatímco ho shlíží celého pohledem. Pak ho nakopne jiný instinkt a rozhlédne se.* Tys tu zas něco vyvolával? *Dodá ke svým otázkám. Zatím byl ještě docela trpělivý, ale Kaiův flegmatismus ho štval. On se snaží, aby lovci neměli záminku vylézat z nory a tenhle znuděný pošuk, to může klidně všechno zvorat.*
*Kai sa iba usmeje na jeho slovách ale nejako sa mu do odpovedania nechce. Pokrúti iby hlavou na to mu odpovie.* Vyzerám na to, že by som si robil srandu? Možno aj hej. *Hlavne keď by si niekto všimol toho jeho oblečenia. Opitý nebol vôbec, takže nad tým iba pokrčil plecami, ale o tom vyvolávaní si pomyslel.* /Nemyslím si, že by som niečo také robil./ A čo by som tu vyvolával duchov? *Opýta sa ho, pričom ani upír nevedel, že jeden z duchov, čo ho pár dni navštevoval bol za ním.*
*Při jeho slovech a bezstarostném výrazu, který byl sám o sobě podezřelý, už Dragosovi cukali nervy.* Hráblo ti, Kaii?! *Zavrčí a dojde až k němu, přičemž mu zvedne prsty bradu, aby mu viděl lépe do obličeje.* To ses něčím zhulil nebo co? *Zeptá se, přestože rozšířené zorničky neviděl. To ale nic nedokazovalo. Jak znal Kaie, tak ten by si našel i způsob, jak požít omamnou látku, aniž by to na venek někdo poznal. Jakmile zaslechne poznámku o vyvolávání duchů, tak to už začne mít obavu o jeho psychické zdraví a to už je u Kaie co říct. Zvlášť když ho Dragos zná tak dlouho.* Víš kdo jsem? *Zeptá se, ačkoliv to už si připadá úplně jako na nějakém sezení debilů.*
*Neriešil to či mu hráblo, predsa len mu už muselo dávno hrábnuť, aby bol ešte stále tu.* Neviem možno už dávno a ty o tom nevieš? *Na zhulenie sa nijako neraguje, predsa len nebol zhulený, keď sa okolo Dragosa prejde duch, ktorý povie, že je cítiť zlom, ale to hovoril aj o Kaiovi, takže to nijako neriešil.* Nie, záleží nejako na tom? Opýta sa ho, keď mu odpovie na otázku. Duch sa len uchechtne, ale nijako to nerieši.*
*Při jeho slovech se ušklíbne, ačkoliv situace k smíchu moc nebyla. Malachai, kterému přeskočilo, nebyla situace úplně k smíchu. Vlastně to mohlo dopadnout katastroficky pro celé město. Dojde k čarodějovi, co byl zjevně úplně mimo a nadzvedne mu pohled. Po chvíli mu však dojde, že to je mnohem, mnohem horší, než to, že nejvyššímu čarodějovi Manhattanu “jenom hráblo”.* To si ze mě někdo dělá srandu.. *Povzdechne si pro sebe a krátce zakloní hlavu.* /Tak tohle bude zábava../ *Pomyslí si pobaveně, než si dřepne, aby byl vyškově stejně jako čaroděj.* To bych řekl, že na tom záleží, zlato.. *Pronese.* Toho, koho miluješ by sis pamatovat měl.. *Dodá s úsměvem, bez jakékoliv ironie. Což už bylo dost dlouho, co Dragos takový úsměv na tvář dostal.*
*Kai sa iba zasmeje, pretože slová, ktoré hovoril mu prišli nezmyselné a mal z toho aj pocit. Možno nemal spomienky, ale rozhodne mu pocit hovoril, že jeho by nikdy nemiloval.* Maš nejaký dôkaz o tom, že by som ťa miloval? *Opýta sa ho a vobec neberie v potaz, že by niekoho ako on miloval. Možno vyzeral dobre, ale jeho slová moc dobre nevyzneli. Dokonca aj duch sa na tom pekne zasmial, ale toho Kai v tejto chvíli neriešil. Ako keby vedel, že duch sa smeje na ňom.*
*Upír se uchechtne.* Náš vztah nikdy nebyl nějak extrémně romantický.. Řekněme že jde o pěknou Itálii.. *Pronese.* Ale kdo ví proč bez sebe neumíme vydržet.. *Řekne mu, přičemž mikne rameny.* Hromada tvého oblečení u mě doma mluví za vše.. *Kupodivu nelhal. Oblečení toho druhého měli navzájem dost, ačkoliv většina z toho byla v dost poničeném stavu, jak ho ze sebe rvali někdy.*
*Aj keď slová upíra boli celkom presvedčivé, tak im moc neveril.* pokiaľ bol taký, tak sa tomu dalo dosť veriť, ale ja si to nemyslím. Možno to bude, ale mne sa tomu veriť nechce. *Povie mu a sám sa celkom nechce veriť tomu, že by niekoho mal rád. Ako mu aj duch povedal, že niekto tak zlý ako on by nikoho nemiloval.* Tak čo po mne chceš? *Opýta sa ho.*
*Jeho plán vlastně žádným plánem nebyl. Vznikl doslova na fleku a upír teď dosti improvizoval. Ale byl by blázen kdyby se tohohle rozhodl nevyužít. Hlavně znal Kaie. A věděl, že být situace obráceně, tak čaroděj rovněž neváhá. Uchechtne se.* Stejně tvrdohlavý jako před osmdesáti lety.. To jsi mi taky nevěřil, která strana světové války je ta vítězná.. *Řekne a prsty mu bradu trochu víc přizvedne a přejede mu palcem po dolním rtu.* Chci tě vzít domů.. Tam, kde budeš v bezpečí.. Tam, kde se můžeš zotavit z téhle amnézie, ať už ji způsobilo cokoliv. *Pronese, přičemž se se k čaroději lehce nakloní a zmenší tak mezeru mezi jejich obličeji.*
*Nevedel aktuálne čo sa stalo pred osemdesiatimi rokmi, ale mal pocit, že na tom nezaležalo. Pokiaľ bolo vojna, tak nevedel na ktorej strane aktuálne bol. Možno niekomu pomáhal alebo radi, ale asi to bolo jedno. Pokiaľ by sa niečo moc dôležité stalo, tak by o tom asi mal vedieť.* Hmm… tak ma vezmi domov, aj keď si myslím že spomienky sú zbytočné. *Povie mu a najradšej by bol keby to tak asi zostalo. bez spomienok je to lepšie.*
*Chodby sídla byly ztmavlé, když po nich Dragos procházel do patra s pokoji mladých upírů. Měl za sebou jednání, tudíž byl oblečen společensky v černé košili, stříbrné vestě s doplňky a černém saku. K tomu černé kalhoty a na nohách vyleštěné boty, ze zad mu vysel na sponách kabát. Vlasy měl upravené z obličeje a po cestě si sundal černé rukavice. Došel k pokoji, kde přebýval Taylor a krátce klepnul, aby upozornil na svou přítomnost, než hned na to vešel dovnitř. Rozhlédne se kriticky po pokoji, než jeho pohled zakotví na mladém upírovi.* Musíme si promluvit. *Oznámí.* Myslím, že víš o čem.. *Dodá s rukama založenýma za zády.*
*Zrovna seděl a přepisoval u stolu do notového archu noty další písně z takových dvaceti. To číslo už zapomněl, nebylo tak moc podstatné zatím. Navíc, nuda docela zahrála. Kdyby měl nějakou práci, pracoval by spíš na ní. I když to teď asi bylo jedno. Odložil tužku, stopl si hudbu ve sluchátkách, které si sundal z uší a obrátil se ke dveřím, složíce si ruce do klína. Lhal by, když by řekl, že se nezlekl. Dlouho takovou návštěvu neměl, naštěstí. Nicméně pokoj nehledě na to byl uklizený. Nikde nebyla ani známka nepořádku, dokonce ani na pracovním stole.* /Jo, taky přeju dobrý večer./ *Pomyslel si, načež přikývl.* Ano. Walter dorazil do New Yorku..co si vybavuju, tak někdy na začátku února, co si tak vybavuju. Krátce poté pobodal Nat, musel si jí všimnout, když se mnou někde byla. Ale teď je nicméně potichu..nebo Morgan nic nového nezjistil, těžko říct. *Vyklopil ze sebe rychle.*
*Starší upír s nečitelným pohledem přikývne.* Kromě jiného ano.. *Potvrdí, že o tom chtěl mluvit.* To ještě probereme. Ale u mě v kanceláři.. /Nemusí nás slyšet celý klan../ Nat se k nám přidá. I s ní a Elaine potřebuju mluvit. *Dodá, než se otočí a zamíří ven. Očekává, že ho bude Tay následovat a proto úplně nezavírá dveře. Počká případně na Taylora až nahoře u vstupu do apartmánu, kde otevře a zamíří do kanceláře. Usadí se za stolem a ledabyle máchne rukou na znamení ať se Taylor usadí kde chce.* Hmm.. Report.. Tady.. *Zamrmle si pro sebe, když hledá v papírech na stole.* Morgan nemá kontakty jako já.. *Pronese.* Co se šustne v New Yorku se dříve nebo později dozvím a co se stane na Statenu, tak to se dozvím ještě ten den. Vím moc dobře, kde se Walter schovává. Problém je, že abychom se ho efektně mohli zbavit, musíme ho dostat sem do vily.. Mám už plán, do týdne ho doladím s Robertem.. Mimochodem, docela se divím, že nemám po celém Staten démony, vzhledem k tomu, že už to ví.. *Odfrkne si s ironicky pobaveným úsměvem a papír odloží stranou. Opře se o stůl lokty a spojí ruce pod bradou s ukazováčky přes pusu. Přemýšlivě se zaměří na Taylora, než ukazováčky sklopí tak, že krátce ukážou na něj a pak ruce položí na stůl.* Otázkou je.. Dokážeš se mu postavit? Drby se po vile nesou rychle, pro upíry má moc tenké stěny.. *Dodá.*
*Aniž by se pozastavil vyklopil v rychlosti to, co věděl. Předpokládal, že to díky tomu bude mít rychleji za sebou a bude moct vrátit se ke svému. Nuže, zmýlil. Co ale jiného mohl čekat. Pouze kývl, načež vstal z židle a Dragose následoval, přičemž samozřejmě po odchodu ze svého pokoje zavřel i dveře. Následně byl opět v tichosti. Mlčky se usadil do křesla. Nečekaně si ovšem nesedl normálně, nýbrž do tureckého sedu, což akorát doplnilo dojem, jako by šel spíše meditovat, jak něco řešit. Obzvláště, když na sobě měl již oprané batikované tričko stále zašpiněné od barev a harémové tepláky skládající se z několika látek – bylo snadné poznat, že se jedná o ruční kousek. Ten byl nicméně taky od barvy. Tay toto oblečení obecně nosil, když věděl, že později půjde pracovat i s barvami, což i plánoval po dopsání těch textů. Lehce pokrčil rameny.* Robert mi své plány nečekaně nesděluje, raději. *Vypadlo z něj. Sám o nich moc nechtěl vědět, dokud tedy do těch plánů nepatřila i jeho přítomnost.* Jsem poměrně velká hysterka, asi tuší, že bych vyváděl. *Utrousil, než zaraženě zamrkal. Jestliže se nebál už při začátku návštěvy, nyní už obavy začaly vznikat.* Těžko říct..
*Dragos neřešil způsob, jakým se mladý upír usadil, spíše ze zaměřil na to, co toho upíra ohrožovalo i celý klan.* Robert rovněž ví, že si to nemůže dovolit. *Prohodí jen tak mimochodem, než se zaměřil na plán.* Nebudu tě zatěžovat s podrobnostmi. *Načne.* Walter jde po tobě, to je jasné. Byť na to jde chytře skrz Nat a jiné. Vím, co ti způsobil a že to nebude lehké a pokud už teď víš na sto procent, že si nejseš jistý, zda nevycouváš na poslední chvíli, tak mi to řekni ihned a plán vymyslíme bez tebe. Takže? Jak se cítíš? *Zajímá se a čeká, než se Taylor rozmluví.*
*Ruce si posléze opět složil do klína, jako to udělal předtím v pokoji, načež svůj pohled věnoval prstenu na levém ruce. Volně, aby zabavil své ruce, s ním začal točit jako Arabela.* /Díky všem bohům./ *Pomyslel si, přičemž zvedl pohled od prstenu zpět k Dragosovi, uvažujíce nad jeho slovy. Jistě, mohl by se mu postavit, stejně by mu nemohl nijak ublížit. Ne tedy napřímo. Na druhou stranu stále by měl obavy. Neviděl mu do hlavy, nevěděl čeho ještě je schopný. Nakonec však lehce pokýval hlavou.* /Chytí ho, nic se mi u toho nestane. Navíc když se mu postavím, třeba mi to pomůže./ *Možná naivně se v hlavě ubezpečil a něco si namluvil, než se odhodlal mluvit.* Upřímně? Nejraději bych se schoval a přečkal to. *Řekl prostě, načež naklonil hlavu do strany.* Ale mám jistotu, že se mě už nedotkne. *Opět se zaměřil na prsten, který opět zatočil. Podobně jako náušnice jej chránil.* A asi bych se měl umět vzchopit a postavit se mu. *Dodal, podrbajíce se na zátylku.* Páni, z mých úst to zní divně...možná až komicky? *Zauvažoval nad svými slovy. O svých emocích sice mluvit uměl, ale zrovna s Dragosem je úplně probírat nehodlal, na to měl někoho jiného. Takže to zformuloval tak, jak to z něj vypadlo.*
*Na první slova Taylora přikývne.* To je pochopitelné.. *Když však Taylor pokračuje, tak pozvedne obočí.* Dobrá.. *Pronese, když Taylor souhlasí, že se mu postaví, neboť si myslel, že tím jeho slova končí, ale když položí do éteru otázku, tak se uchechtne.* Proč komicky? *Otáže se nazpět. On sám by to tak nenazval a proto čekal, jak mu Taylor tenhle svůj myšlenkový pochod osvětlí.*
*Usadil se do křesla o něco pohodlněji – využil opěradel na ruce. Přes jedno přehodil nohy, které se lehce zakývaly ve vzduchu. O druhé si pak opřel hlavu, kterou následně mírně zaklonil, dívajíce se do stropu, k němuž zvedl levou ruku, zkoumajíce na střídačku tetování a prsten.* Moje sebevědomí je docela nízké, což kupodivu má společné i s odvahou. Dokážete si představit jak dlouho jsem ji sbíral, jen abych se odhodlal utéct? Asi ano? Nevidím vám do hlavy. *Odpověděl.* /Za což jsem rád, ne že ne./ Chci tím říct, že bych bylo více pravděpodobné, že bych to nechal jen na vás. Sám sebe taky překvapuji.
*Natalie s Elaine se vrátila do ví a Elaine vedla za Dragosem. Když dorazili tak Elaine Zaklepala, než jí pustil dovnitř se svolením. Nat se koukla kolem a když uviděla Taylora tak se usmála něj* Hmph..zkaženej den v luna parku s Domem*Nat se posadila, když jí bylo dovolenovedle Taylora a Elaine stála vedle Ní* Kuš..*Napomenula jí Elaine než se srovnala, se Natalie oprela než si mnula ruce*
*Dragos si při tom, co se Taylor uvelebil, opět podepřel rukama hlavu a mezi prsty skryl úšklebek, načež mlčky vyslechne Taylorův monolog.* Utéct z područí tyrana je vždycky těžké. Stockholmský syndrom není výmysl. Jestli budeš svou odvahu přirovnávat celý život k jedné psychologické situaci, tak nikdy její skutečnou hodnotu nezjistíš. *Pronese a tiše dodá.* Zvlášť když si svůj život nastavíš podle té jediné situace. *Během svých slov zaslechne klepání a tak se zvedne od stolu.* Úspěchem je už jen to, že se svým traumatům chceš postavit.. A sedni si slušně. *Napomene ho, když jde kolem něj a shodí mu nohu na zem, přičemž pokračuje k východu z apartmánu, kde pustí dovnitř dvě upírky. Vrátí se s nimi do kanceláře a zase se usadí ke stolu.* Lépe bych to neřekl.. *Zareaguje na Elainino napomenutí.* Nicméně tu nejsme proto, abychom probírali vaše románky.. *Zaměří se na oba mladé upíry.* Jsme tu proto, abychom se zbavili Waltera jednou pro vždy. *Dodá, aby obě nově příchozí uvedl do obrazu, na ty, lépe řečeno na mladší z nich, se taky zaměří pohledem.* Mám plán, který pro vás oba bude riskantní, ale má velkou šanci na to aby vyšel. Walter ví, že Nat je Taylorovo slabé místo. Tím je, i když absolutně nechápu proč, i Robert, ale na toho si netroufne, a taky Morgan, ale ten se stejně jako Robert dokáže ochránit. Mimochodem, my dva si, Elaine, ještě promluvíme o Nataliině zranění. Z předchozích zmíněných důvodů vyplývá, že vy dva byste byli ideální návnadou. Potřebuju ale, abyste do toho šli dobrovolně a věřili klanu a plánu, že to vyjde. Chci názor vás obou, teď hned. *Dokončí svoje slova.*
*Pohled zrovna věnoval tetování na předloktí, když se rozhodl podívat znovu na Dragose. Dlouho na něm však nespočinul. Podíval se zpět znovu na Medúsu na své ruce, načež kývl. Dragos byl nakonec o dost starší než on, určitě moc dobře věděl, co říká.* Rozkaz. *Zasalutoval, nicméně než by nohy sundal sám, o jednu se během své cesty postaral vůdce klanu sám. Raději si tedy sedl slušně, ač měl tedy nutkání jít aspoň do toho tureckého sedu. Nechtěl ovšem pokoušet nervy velkého šéfíka. Nat následně zamával, když ji viděl vstoupit dovnitř. Hned na to se opět podíval na Dragose. Mlčky jej následně poslouchal, mírně zaskočený tím, co z něj vypadlo, když zmínil Roberta. Jistě s tím zvládl souhlasit, ale na druhou stranu..vážně něco takového bylo nutné zmiňovat?* /U všech bohů..ten ví všechno, ne?/ *Pomyslel si, načež se hodil znovu do pohody, aspoň se o to tedy pokusil. Podíval se na Nat, zkoumajíce její výraz.* Až po tobě. *Pronesl k ní.*
*Elaine přikývla aNat poslouchala Dragose,když zmínil slovo navnada tak zpozornila* Návnada?..když budu návnada..ublíží nám?..*Zeptala se a sevřela ruce v pěsti v klíně* Asi..ne Promiňte .. *Nat lehce sklonila hlavu* co když to nevyjde, Taylorovi ublíží a mě pošlou v urně..*Natalie koukla na Taylora a zahleděla se do klína*
*Upír stočí pozornost výhradně na mladou upírku, když ji Taylor pobídne, že má mluvit první. Přeci jen, Taylorův postoj si vyslechl před chvílí.* Beru to teď v potaz, ale než to budu počítat za trvalou odpověď, tak vám dořeknu plán, který v průběhu příštího týdne hodlám probrat s Robertem. Pak mi oba sdělíte vaše konečné rozhodnutí, ano? *Přejede je pohledem, než se zvedne zpoza stolu a přejde před něj, kde se opře o desku pozadím. Během toho začne mluvit.* Vila je dokonale chráněná pevnost, jakmile Walter překročí její práh, bude z něj v podstatě civil. To je jediná možnost jak se ho zbavit rychle, tiše a efektivně. Sám do vily ale nevkročí. Plán je jednoduchý, ale přitom náročný. Walter musí mít pocit, že když se bude chtít pustit do únosu Taylora, tak bude Taylor sám nebo ve společnosti někoho, kdo ho nebude schopen ochránit. *Nadhodí, než poukáže dlaní k lesům za vilou.* Tohle je naše výhoda. Jestli do toho půjdete, tak vaším úkolem bude Waltera v lesích zabavit, než Robert vytvoří silnou iluzi. Účinkem této iluze by měl být fakt, že si Walter bude myslet, že vás zahání dál od vily od lesa, zatímco naopak se bude blížit blíž k pozemkům. Aby to fungovalo, musí být na vás absolutně fixovaný a přestat vnímat svoje okolí. Walter si musí myslet, že on je lovec a nikoliv kořist, to jsem s Robertem probíral už před půl rokem. *Na chvíli se odmlčí, než pokračuje.* Nemůžu říct, že to pro vás bude stoprocentně bezpečné. Riziko je tu vždycky. Budu se vám ale snažit zajistit, aby jste měli dostatečnou přípravu a ochranu. Les je naší výhodou, upíři jsou v něm v noci skoro neviditelní. Několik jich rozmístím podél trasy, kterou byste Waltera protáhli. Budou připravení vás stáhnout do bezpečí, kdyby se situace vymkla kontrole. Jinými slovy, riziko tu je, ale pokusím se ho minimalizovat vším, co budu moct zařídit. *Dokončí vysvětlení svého plánu a přejede upíry pohledem.* Pokud jeden nebo vy oba půjdete od toho, pak se plán změní, takže se rozhodněte.
*Na Dragosovy slova pouze kývl. Nic jiného jim teď stejně nezbývalo. A navíc jej to logicky zajímalo. Mlčky nejstaršího upíra v místnosti tedy pozoroval, posléze s hlavou nakloněnou mírně do strany ze vší té zvědavosti. Když pak Dragos poukázal dlaní k lesům, jeho pohled se tím směrem na chvíli zaměřil, než se vrátil zpět k němu. Neodvážil se jej přerušit ani při odmlkách, ze slušnosti. Raději si sbíral slova během poslechu, zatímco to všechno v hlavě promýšlel.* /Pokud to vyjde, měl bych už klid, konečně./ *Pomyslel si. Bylo na čase, aby si trochu věřil a vzchopil se, ačkoliv lepší taky později než nikdy. Opět lehce pokýval hlavou, zatímco mu pohled už po několikáté padl na onen prsten, který jej měl ochraňovat.* Jdu do toho. *Řekl již bez váhání. Jeho postoj Dragos věděl už před tou chvílí, kdy to rozebírali. Tay se tedy raději se zájmem podíval na Nat, zda si to třeba nerozmyslela.*
*Nat ho dál poslouchala a kývla, když došlo k lesům tak zapřemýšlela /třeba vy to šlo..Upíři tam v noci vládnou../ Nat mlčky přemýšlela* Dobře.. Když to má pomoct Taylorovi spát..*Natalie kývla a koukla na Taylora* Při nejhorším budeme krabičky oba *Natalie se usmala a kývla* Jdu do toho..co dál *Zeptala se než se posadila pohodlně v židli*
*Dragos přikývne na slova Taylora a pak ještě čeká na vyjádření Natalie. Jakmile s plánem souhlasí i ona, tak opět kývne. Na poznámku o krabičc se cynicky uchechtne.* Jestli tak dopadnete, tak z vašeho popela udělám přívěsky Robertovi a Dominicovi.. Ale to je teď vedlejší.. Především proto, že pokud byste šli do krabičky vy dva, tak nás půjde mnohem víc.. *Pronese a odmávne to pomyslně rukou.* Vám dvěma začne intenzivní trénink. Připravím vás, aby se eliminovala skutečnost, že na to nebudete mít. Zlepšíme vám rychlost, vytrvalost a reflexy. *Seznámí je zevrubně s prozatimním plánem.* Tělocvičnu tady ve vile jste už navštívili? *Zajímá se a pohledem koukne spíš po Elaine, než po těch dvou.*
*Když uslyšel Nataliina slova, jeho pohled, co na ní spočíval, se měnil na chvíli v o něco méně příjemnější. Snad ji i zpražil pohledem, než se lehce ušklíbl.* Pokud tak skončíš jenom ty, určitě v mém mrtvém srdci zůstaneš na dlouho..možná o tobě složím i nějakou písničku..uvidím podle toho, jak se před svou smrtí ke mně zachováš. *S tímto jí poslal vzdušnou pusu s tichým uchechtnutím. Nato se podíval zpět na Dragose. Mohl si s tímto připočítat na svůj seznam další tréninky a hodiny strávené v tělocvičně. Už tak měl hodiny šermu..které si párkrát musel vesměs pořádat sám.* Ja. *Pověděl německy a přikývl.* To mi připomíná, že jsem dlouho neměl hodinu šermu. *Vypadlo z něj zamyšleně.*
*Natalie poslouchala dragose a kývla na jeho slova* Dobře..alespoňse to rozcvičí *Natalie se usmála a zasmála se nad Taylorovou poznamkou* Okay okay..tak to budu jako beránek..to si řekneme pak...*Nat se usmála a oddechla si* Hm.. training zebychom si to zopakovali so Robertem *Zeptala se Taylora a poškarlila ho* ještě něco pane? *Naposledy se zeptala než jen seděla mlčky*
*Slova Taylora odmávne rukou.* Smrtelné balady se budou skládat až po boji.. Teď na to nemyslete.. Procento úspěchu se zvětšuje s optimistickými vyhlídkami.. *Zamrmlá nezaujatě a místo toho jim řekne podrobnosti o tréninku.* Robert bude mít teď jiné povinnosti do boje a poskakovat kolem vás dvou to nebude. Trénink budu mít na starost já. Začneme zítra. Nemůžeme ztrácet čas. Vzhledem k tomu, že víte, kde je tělocvična, tak se tam dostavte během zítřka. Čas vám dá vědět havran podle toho, kdy mě skončí jednání. *Informuje je.* Od vás dvou ne. *Odpoví poté Nat.* Elaine tu ale zůstane. *Dodá.*
/Jo tak s optimistickými..tak to bude pro moji spíše pesimistickou dušičku zajímavé./ *Pomyslel si, načež lehce na chvíli posmutněl, než se to raději pokusil zahnat. Což šlo samo. Byl spíše lehce v šoku, co přišlo hned poté.* /To neskončí dobře./ *Řekl si v hlavě téměř na jistotu. Nicméně na ty slova nakonec jen kývl, načež pomalu vstal. Raději si půjde užít těch pár hodin..a hezky se psychicky připravit.* A ne, neřekneme si nic pak, mám plány. Hezky si běž do svého pokoje a ani se nepokoušej mě otravovat, mrňousi. *Pronesl především k Nat zpětně.* Leda, že by ses chtěla učit malovat, nebo hrát na klavír. *Dal si ruku v bok, zatímco se jeho pohled zabodával do Nat.*
*Natalie kývla a když doslechla zbytek jeho slov tak ztuhla a koukala na Dragose nemá* Vy?..T-Tak jo..*/No tak tohle bude bolet...už to vím/ Natalie vztala že židle a zamavala Elaine než nabídla Taylorovi ruku jako doprovod* Tch a [link src="to.jsem"] měla v plánu ti malovat po rukou!..*Nat šla ke dveřím s Taylorem* topole...*Nat nazvala Taylora před odchodem. Elaine stála poslušně na místě a čekala na Další rozkazy*
Ano, já.. Robert není upír, aby vás na tohle připravil a když už vás mám poslat do rizika, tak chci mít jistotu, že jste měli maximum přípravy, co šlo zařídit. *Stihne odpovědět ještě Natalie. Jednou rukou si promne oči, když se začnou Taylor a Nat handrkovat.* Tak fajn! *Skočí jim do toho.* Tyhle žabomyší hádky mě nezajímají.. Běžte se dohadovat jinam, děťátka.. *Naznačí jim rukou pohyb pryč z kanceláře.* A zkuste se neztratit po cestě ven. *Houkne ještě za nimi, ale z hlasu je poznat, že zrovna tuhle starost nemá a je mu ukradené, zda tu budou bloudit do chvíle, než vyřídí věci s Elaine.* A teď k tobě.. *Načne druhý hovor a mladých upírů si už nevšímá.*
No tak, nepřeháněj. *Rukou udělal pohyb podobný zamávání, aby ji utišil. Nečekal, že začne takhle. V každém případě ztuhl, když zaslechl Dragose. Na sucho polkl, načež si dovolil Nat opět zpražit pohledem. Nicméně raději mlčky kývl a odešel i s Nat. Nakonec si cestu ven pamatoval pravděpodobně lépe než ona. Po zaklapnutí dveří se ovšem ve velké rychlosti odebral k sobě, přičemž dívce pouze zamával na rozloučenou.*
*Natalie ho následovala a běžela rychle za ním než doběhla k svému pokoji nedaleko. Před ním mu zamávala zpátky a vlezla do pokoje. Tam se natáhla a vzala mobil, kde si zapsala co se všechno stalo*
*Jakmile Dragosovi skončila schůzka, tak zamířil do svého apartmánu. Došel do šatny, kde ze sebe svlékl formální oblečení a převlékl se do volné bavlněné košile s volnými rukávy zakončenými manžetami. Společenské kalhoty vyměnil za pohodlnější světle hnědé bavlněné kalhoty a místo bot zůstal bos. Vlasy sepnul na temeni a pak se vydal zpátky dolů po schodech. Cestou si přivolal havrana, kterého se vzkazem poslal k Taylorovi. Vešel do sklepení, ale než by mohl dojít k celám pro nováčky, tak zahnul do prostorné tělocvičny. Připravil ji na trénink a čekal, až se objeví oba mladí upíři.*
*Uvolněně hrál na kytaru podle not, co si přepsal včera. Na sobě měl vlastně i stejné oblečení, neměl se moc do převlékání. Pohled od not společně se slovy poté, když zaslechl ťukání.* Ruthlessness is mercy upon ourselves..mír zjevně musí počkat. *Pronesl si pro sebe, načež s bosýma nohama přešel ke dveřím, které otevřel, aby si mohl vyslechnout, co má havran na srdci. Poté už jen vyšel z pokoje a následně zaklepal o kousek dál, nicméně na tu chvíli se pozval sám. Takto to dělával i kdysi doma své sestře.* Sraz v tělocvičně, být tebou hejbnu kostrou. Schnell. *Řekl, když nakukoval dovnitř, načež dveře zaklapl a zmizel do tělocvičny.* Nat hned dojde, určitě. *Pronesl při vstupu do místnosti.*
*Natalie otevřela dveře s rozcuchanými vlasy a koukla na Havrana u Taylorový dveří něž. Po .něm hodila papuč. Měla na sobě pyžamo a jedna papuče s králíčky* Musíš tak řvát...Slepice šílená..*Nat zalezla zpátky do pokoje a vylezla připravena na tréning a vyšla a šla do tělocvičny. Sebou si vzalaza balíček krve a posílnila se tim, nejen fyzicky ale i psychicky./No tohle bude sranda../ Natalie se usmala než vešla do tělocvičny, na sobě měla volné obnošené triko a tepláky, outfit doplňovaly sportovní boty*
*Havran uraženě nadletěl papuč a ještě zakrákal naštvaně Nataliiným směrem, než odletěl. Dragos otočil hlavu, když zaslechne příchod Taylora a přikývne.* Můžeš začít s rozcvičkou, jinak tě bude bolet po tréninku každý sval. *Doporučí mu. Sám zabije čas tím, že si vezme vrhací nože a likviduje jimi střed terče na nedaleké zdi.* Výborně. Jsem rád, že náš svou přítomností poctila i slečna McCoy.. *Rýpne si, když se Nat vkradne do tělocvičny.* Můžeš jako Taylor začít s rozcvičkou. Vysvětlím vám mezitím, co bude cílem tréninku. Začneme tím nejjednodušším a zaměříme se na rychlost. Naše největší pasivní výhoda v boji. *Vysvětluje.* Když si ji dobře osvojíte, tak vám nikdo nebude stačit. Budete téměř na dvou místech zároveň. *Jako demonstraci po těchto slovech zmizí z místa pár metrů před nimi a objeví se za nimi. Nebo spíše se tam dostane upíří rychlostí, ale jediné, co to dokazuje je slabý poryv větru, který způsobil.* Vaše rychlost bude klíčová při plánu. Musíte si před Walterem udržet takový náskok, aby vás neměl na dosah. Zároveň ho to donutí se rychle pohybovat vaším směrem a bude snadnější ho obalamutit iluzí. *Pokračuje v mluvení a obejde je už normálně, aby byl zase ve středu tělocvičny.* Jste mladí, předpokládám, že jste si ještě na novou rychlost nezvykli a pravděpodobně ji ani nepoužíváte, protože na něco takové nejste zvyklí. *Zkonstatuje a mezitím jim dá pokyn, aby si dali pár koleček kolem tělocvičny normálním během, jak jsou zvyklí, přičemž pokračuje v mluvení.* Můžu vás naučit si vyvinout rychlost sportovního automobilu, ale to je jen polovina práce. Ta druhá spočívá v tom, abyste si nenatloukli při zastavení. I to si dnes proberem, takže se připravte, že než se naučíte zastavit, tak vás to bude hodně bolet.. *Ušklíbne se.*
*Zamrkal.* /To tu dlouho nebylo./ *Pomyslel si, přemýšlejíce, jak jeho rozcvička vypadala naposled. Procvičoval si hlavně nohy a ruce, kvůli práce s kordem. S hlavou a krkem se tedy tolik nezdržoval – pouze si krk rychle protáhl, než si začal protahovat prvně ruce, během čehož se podíval na Nat.* Nazdárek. *Řekl namísto zamávání, pro jednou. Běžně ji nezdravil. Občas vlastně ani nezamával, dokonce jí nevěnoval ani kývnutí. Kolikrát prostě hned spustil.* /O rychlosti pokaždé mluví i Robert./ *Pomyslel si, protahujíce si nyní druhou ruku, zatímco Dragosovi věnuje pohled s nastraženýma ušima. Moc dlouho se na něj ovšem nedíval. Starší upír mu zmizel před očima. Jediné, co ucítil, byl jakýsi vánek.* /Skvělé, je za mnou./ *Došlo mu hned. Když pak znovu šéfík promluvil, už si protahoval nohy. Nejprve levou, poté pravou. Během procvičování pak i lehce pokýval hlavou. Jistě párkrát při tréninku na Boba šel i s vyšší rychlostí, nuže mělo to občas víc škody, než užitku..aspoň co si mladý upír pamatoval. Naposledy to určitě odnesl čaroděj.* /Jo, to bylo vlastně, když mi přičarovaly ty uši./ *Pomyslel. Nad tou vzpomínkou se tiše uchechtl. Následně se tedy na pokyn rozběhl, aby ty kolečka měl za sebou. Ačkoliv tedy nevěděl kolik jich měli dát.* /Proč bych to měl řešit, když se stejně nezadýchám?/ *Proběhlo mu hlavou. Opět se pak během běhu lehce uchechtl.* Ja..na to, jak jsem narazil do toho stromu asi jen tak nezapomenu. *Vypadlo z něj, zatímco pokračoval v běhu.*
*Natalie se na Dragose koukla než se usmála* Hustý..*Když dostala prikaz tak rozběhla a normální rychlostí a soustředila se na běh. Poslouchala Dragose a ušklíbla se když pokračovala v běhu* Ty si to užíváš hm? *Nat se zastavila a držela si stehno namočené než pokračovala. Pak se zastavila aby si protáhla nohy a záda*
*Zatímco se kolem něj během rozcvičují, tak pokračuje v mluvení. Nedá jim stopku, aby s během přestali a nechá je v něm pokračovat.* Ale zapomeneš.. Těch nárazů bude ještě tolik, že za chvíli ti to přijde jako rutina. *Odpoví mu. Chvíli je mlčky sleduje, tedy až na moment, kdy se Natalie zastaví a on ji pobídne, aby se dala znovu do běhu;na její otázku se pouze ušklíbne, neodpoví;, a když běží už několikáté slovo, tak znovu promluví.* Chci teď, abyste začali vnímat svoje tělo. Každý sval, jeho pohyb a zapojení při běhu. Zapamatujte si to. Vše je ve vaší hlavě. Na vaše schopnosti nemáte ani nepotřebujete žádné magické tlačítko nebo převodovku. Je to o zvyku, o tom přizpůsobit svoje tělo a jeho vnímání novým možnostem. A hlavně ve vyšší rychlosti nezpanikařit. *Dodá s ušklíbnutím, protože je mu jasné, že s tím má problém většina nováčků.* Na stěně za vámi jsou připravené žíněnky. Chci po vás, až dokončíte na konci tělocvičny otočku, abyste nabrali co nejvyšší rychlost a při nejlepším před žíněnkami zastavili, nečekám však, že se vám to povede. *Ušklíbne se vševědoucně.* Kdo bude u žíněnky první ten bud mít výhodu při jednom z následujících cvičení. *Povzbudí jejich soutěživost a pak jen sleduje, jak se oba rozbíhají.*
/Jasně, jedině s pozitivitou a optimismem./ *Pomyslel si. Bylo mu více než jasné, že tato rutina si mezi jeho oblíbené cestu nenajde. Jediné pozitivum, co si momentálně uvědomoval, bylo takové, že když bude často cvičit a snažit se, tak ji snad i rychle eliminuje. No času ale dost. Kolečka mezitím běžel spíše klusem, nikam moc nespěchal. Asi by mohl zrychlit, ale tak zatím měli pokyn běžet svým tempem..nač tedy. Navíc se u toho snažil vnímat i slova staršího upíra, aby mu nešly zároveň jedním uchem ven, nebo aby u toho do něčeho nevrazil. Nakonec, nešikovný byl mnohdy i když si hrál na hlemýždě.* /Cením upřímnost./ *Pomyslel si při Dragosových předposledních slovech, než jim věnoval jakousi formu povzbuzení.* /Ach, tohle bude bolet./ *Pomyslel si ještě předtím, než nabral po otočce co nejvyšší rychlost a rozběhl se přímo k žíněnkám.*
*Natalie se rozběhla po Dragosově gestu. Cítila jak se jí zapínaly svaly v nohou a své dýchání. Poslouchala staršího Upíra a rozdychala se. Ukonce kolečka tělocvičny Nat rapidně zrychlila, nabrala rychlost ale když měla zastavit tak narazila do žíněnky plnou rychlostí. Vymotala se z toho a spadla na zem* Au...*Nat se otřepala než skočila na nohy, připravená na další*
*Starší upír se pobaveně uchechtne, když sebou Nat flákne do matračky a kecne na zadek.* Mno.. Alespoň jste se toho nebáli.. *Zkonstatuje, přičemž jim pokyne, aby se vrátili na začátek trasy doufajíc, že je nenapadne to zkusit opět upíří rychlostí a hodit hubu do kamenné stěny. Sám zajde mezitím pro dva kužely a během mluvy je umístí asi tři metry před matrace.* Důležité, pro úspěšné zastavení je znát místo, kde chcete zastavit. Postupem času se naučíte zastavit na místě, ale prozatím zkuste začít zpomalovat u kuželů a zastavit dřív, než hodíte hubu do matrace. Zkuste si to tolikrát, kolikrát budete potřebovat a až uvidím, že to zvládáte, tak přejdeme k něčemu dalšímu. *Pronese, přičemž je oba sleduje. Když vidí, že za tři metry už jakž takž zvládají zastavit, tak jim kužely posune blíž k matraci, a poté znovu, dokud se nedostanou na vzdálenost jednoho metru s co nejmenšími škodami.*
*Jakmile se rozběhl vyšší rychlostí než předtím, snažil se začít vnímat pečlivě celé své tělo – každičký sval v něm. Nuže, něco takového by však na tomto nebylo to nejtěžší. Spíše se už pomalu viděl na zemi, stejně jako v tom lese. Ale třeba se tentokrát při pádu nevypne, to by byla výhra. K jeho překvapení se však nekonal ani náraz, málem. Zastavil se fakt těsně a narozdíl od Nat si nenabil hubu.* /To bylo lepší, než jsem očekával./ *Pomyslel si, podívajíce se na Dragose, na jehož pokyn se tentokrát normálním krokem, raději i, dostane k druhé, tentokrát už pouze kamenné stěny. Tam počkal i na Nat, zatímco poslouchal další vysvětlování, než se do dalšího cvičení pustil. Párkrát spíše tak tak do stěny nenarazil, podobně jako před chvílí.*
*Natalie šla pomalu k začátku, snažíc se neaktivovat upíři rychlost a pak se jen Koukala na Dragose s kužely. Jak poslouchala staršího upira tak došla na začátek. Natalie se Rozběhla k matraci a snažila se zastavit a po pár pokusech se ji to i povedlo. Jak Dragos posouval kužely blíž a blíž, začala chytat rytmus jejího běhu. Since ano párkrát narazila opět do žíněnky ale počet nárazů se snižoval s každým pokusem*
*Dragos s kývnutím za každým pokusem mladých upírů sleduje, jak se postupně zlepšují a jsou komfortnější se svou rychlostí. Ví ale, že to se změní, až jim zadá další úkol. Během jejich posledních pokusů na jeden metr, kdy už se jim z většiny daří zastavit, než hodit hubu, tak zajde pro další kužely a zatímco se vracejí, tak přidá na trasu další kužely, až vytvoří dvě slalomové dráhy.* Výborně.. Na rovince už to celkem zvládáte, ale v lese se vám nepodaří běžet vždycky po rovince. Stromy v lese můžete využít jako svou výhodu mnoha způsoby, ale pro vás mladé, je to i nevýhoda. Co po vás teď chci? *Položí dotaz, když skončí s přípravou, ale hned jej sám zodpoví.* Chci, abyste běželi takovou rychlostí, jaká je vám komfortní a shodili při slalomu co nejméně kuželů. Jakmile vám bude slalom připadat jednoduchý, přidejte. *Dá jim pokyny a zůstane poblíž, aby mohl napravovat shozené kužely.*
*Po několika pokusech, kdy zastavil opravdu jen tak tak před žíněnkami, se do toho začínal pomalu dostávat, sic si znovu musel zvykat po každém změnění pozice kuželů. Nicméně jakmile se už zvládal zastavit při nejbližší vzdálenosti, doběhl poslední kolo a vrátil se opět svým tempem k druhé, žíněnkami nevystlané stěně, pozorujíce, jak se s jejich dráhy postupně stává slalom.* /Ježiš, nostalgie./ *Pomyslel si, krátce vzpomínajíce na tělocvik.* /Co bude za chvíli, opičí dráha?/ *Naklonil hlavu lehce do strany. Už už se pak chystal odpovědět, nicméně na otázku si Dragos nakonec odvětil sám. Kývl tedy, načež se rozběhl nejprve normální rychlostí, kterou si slalom zkusil alespoň třikrát, aby si jej jakýmsi způsobem zanalizoval, než při čtvrtém kole nabral vyšší rychlost.*
*Natalie sledovala Taylora na což to zkusila taky. Tak jako Taylor, třikrát si to proběhla nirmalni az pak zrychlila,poprvé se ji to nevydařilo, v vyšší rychlosti jí spadla většina kuželů. Tedy Dala tomu pár dalších pokusů na to aby na asi 4 pokus zůstali všechny kužely stát. Nat se použila stejou techniku a zrychlovala postupem času. Když viděla pokrok duelala pár dalších pokusů než zašla za Dragosem* Asi...To mám?..*Zeptala se nervózně a podrbala se na zátylku*
*Postupně jim kužely během slalomu různě posouvá. Přeci jen les taky není pravidelně stejný.* Zatím.. *Koukne se na Nat s tajemným slabým úsměvem.* Dobře.. *Řekne hlasitěji, aby jej slyšel i Taylor.* Zatím jste měli zkušenost s během na rovnice a se statickým slalomem.. Teď si vyzkoušíme něco jiného.. *Prohlásí a v očích mu škodolibě zajiskří.* Nat vyhrála při vašem závodu, takže Taylore ti jdi na začátek trasy. Nat ty za mnou. *Odvede upírku stranou za jeden z mnoha sloupů v tělocvičně, kde ji ukáže několik provazů, které spouští při pomalém potažení různé závěsné předměty z stropu. Kruhy, provazy, boxovací pytle, tyče, a jiné.* Taylor poběží trasu se slalomem. Na tobě teď bude si obrazně řečeno zahrát na Waltera a zbrzdit ho.. *Dá ji pokyny a vysvětlí, jak se dají předměty spustit ze stropu rychle. Pak se vrátí do hlavního prostoru.* Taylore, tvým úkolem bude znovu proběhnout trasu, ale tentokrát se mít na pozoru. Stejně jako si budeš muset hlídat útoky ze strany Waltera v akci. *Dá mu pokyn, a ačkoliv to tak nevypadá, tak tentokrát je ve střehu i on a připravený Taylora chytit, kdyby něco nevychytal a něco ho sejmulo směrem, který by pro něj nebyl bezpečný.*
*Při všech těch pokusech s vyšší rychlostí kužely shodil několikrát, nicméně postupně se jejich počet snižoval. Až jak se mu podařilo proběhnout slalom bez problémů, což bylo shodou okolností v téže chvíli, kdy Dragos dal najevo, že se posunují k dalšímu cvičení, se zastavil a prošel okolo kuželů zpět na začátek trasy, poslouchajíce u toho další vysvětlování.* /Jsem zvědavý, zda si toto všechno zapamatuju./ *Pomyslel si. Na druhou stranu, pokud si zvládl pamatovat všechny ty poučky z lekcí šermu, proč by měl problém s tímto.* Už se stalo. *Vypadlo z něj, přičemž lehce zamával, jako by se jim snažil dát najevo, že už je na místě. Dále už čekal v tichosti na další pokyny, které posléze nečekaně přišly. Pouze na sucho polkl, načež se rozhlédl po místnosti a dokonce mu padl pohled i na strop. Nato už s pochopením kývl.* /Jej, tohle bude teprve zábava./ *Zajásal ironicky v hlavě, než se tedy rozběhl. A kupodivu to ze začátku vypadalo i docela slibně. První dvěma překážkám se mu podařilo vyhnout, ta třetí už ho však odrovnala, díky jeho nepozornosti. Myslel si, že mu dá Nat na chvíli pohov. Pěkně se se zmýlil.*
*Natalie následovala Dragose a jak jí vysvětloval její úkol tak zabelsko v očích a kývla na Dragosova slova. Natalie se koukla na všechny ty lana a když dal Dragos odstartoval Taylorovi běh tak Nat Zatáhla za náhodně lano a zpustila dolů kužely a různé překážky, nakonec poslala dolů boxovací pytel a na tváři se jí vykouzlil úsměv uspokojení který Taylora smetl* Toto je celkem Švanda.. uznejte to..*Nat řekla směrem k Dragosovi než překážky zvedla nahoru a koukla na Taylora* Dobrý? *Zeptala se jestli je v pohodě*
*Už když zahlédl to nadšení v očích Nat, tak mu bylo jasné, že zrovna ona si tohle užije. Vždy zaslechnul jen slabé lupnutí, jak se lano uvolnilo a spustilo nějakou překážku. Některé padaly pomaleji, jiné rychleji, podle toho, jak byly těžké a proto bylo obtížné odhadnout, kdy bude která překážka na úrovni běžícího Taylora. Dragos si pro sebe v hlavě musel říct, že až do momentu, kdy Taylora sejmul boxovací pytel, mu to celkem šlo. Pytel ho však vyhodil nejen z rovnováhy, ale i z dráhy běhu a tak Dragos vyběhnul a Taylora zachytil, než mohl vrazit do sloupu tělocvičny. Když jej zastavil, tak ho pustil z chycení, buď jej nechal stát, nebo mu pomohl na zem, pokud by sebou Tay hodlal fláknout, a zamířil pro pytlík krve.* Dej si.. Nabereš rychleji energii.. *Pobídne ho a pak s ušklíbnutím otočí hlavu na Natalie.* Víc se budu bavit až uvidím na místě Taylora tebe. *Odpoví ji.* Až budeš zmátořený, tak si to dáš ještě jednou.. *Řekne Taylorovi a nechá ho chvíli spočnout s Natalie, zatímco se on vydá zvednout zpátky překážky.*
*Sám si i v hlavě zajásal, když se mu těm první dvěma překážkám podařilo vyhnout. Pochopitelně měl radost, nicméně nehledě na to se snažil udržet pozornost. Nuže, nepodařilo se mu to úplně, ačkoliv na druhou stranu úplně nečekal, že mu zrovna do cesty skočí boxovací pytel, kvůli nějž se poté vychýlil z rovnováhy i cesty. Proto jej nakonec musel Dragos chytit.* /To bylo zlé, fakt zlé./ *Otřáslo mu hlavou, zatímco se s Dragosovou pomocí svezl bezpečně na zem, načež pohlédl na Nat, když vykoukla.* Naprosto. *Vypadlo z něj lehce ironicky. Nato si na něco vzpomněl přitom pozorování upírky před sebou.* Teď jsem si vzpomněl..ráno mi psal Hiram. Prý by nás rád viděl. Hlavně tedy mě, ale tebe zmiňoval taky. *Řekl, načež se odmlčel a koukl na Dragose.* Dobře, děkuji. *Usmál se na něj, ale ještě se vrátil k Nat.* Dodal k tomu, že tvoji návštěvu uvítá jedině, když se mu nepokusíš znovu udělat díru do břicha. A pokud ano, tak..cituji: „Najdu si vůdce vašeho klanu a proberu s ním její anger issues.“ *Řekl, načež se konečně s chutí napil krve.*
*Natalie sebou cukla když na ní Dragos promluvil a šla za Taylorem ho zkontrolovat.* Promiň..trochu jsme si to užila až moc. *Řekla Natalie a sedla si vedle něj. Když k ní mluvil Taylor o zprávě od Hirama tak tiše zavrčela* Hm on mě chce vidět? Jaký to zázrak *Když ho nechala dkpovědět zbytek zprávy tak překřížila ruce* Já nemám problémy že vstekem! Jen mě nasral do toho bodu že si zasloužil pořádnou ránu do žaludku..kokot..*Dodala Nat než se opřela o kolena a zírala do prostoru
*Ačkoliv se on nezeptal, tak počkal, na to, jak Taylor odpoví Nat a pak odešel znovu připravit dráhu. Jejich rozhovor slyšel, ale nezapojoval se do něj, dokud se za upíry nevrátil.* Nat? *Pozvedne obočí poté, co zaslechne slova Taylora a následné vyjeknutí mladé upírky. A ačkoliv řekne pouze její jméno, zní to jakoby ji přikazoval vysvětlit, proč se čaroděj obává, že mu udělá díru do břicha.*
*Pozvedl jedno obočí.* Ty se ještě přiznáš. Das ist echt süß von dir. (To je od tebe fakt sladké.) *Dopověděl ve své rodné němčině, nicméně pronesl to se silným přízvukem a náznakem dialektu, snad aby mu Dragos nerozuměl.* Zázrak? No tak. Má tě rád. *Naklonil hlavu lehce do strany.* Nebo takto, minimálně tě snese. *Opravil se. Lehce poté opět pozvedl jedno obočí.* Teď to vypadalo jinak..*Vyklopil ze sebe.* Hiram je docela pošahaný..možná i kokot, ale rozhodně ses mohla trochu ovládat. *Dopověděl, než se vrátil ke krvi, kterou během chvíle celou vypil.*
On? Mě má rád put...vtipné *Nat se usmála postavila se* A ano přiznávám.. že jsem ho praštila! Nebudu o tom lhát..hm..*Když jí zdělil že by se měla trochu ovládat tak se na něj koukla* Jo jo..a co teď? Teď oujdu já nebo zase zmasakruju Taylora..vypadá to že si to užil *Nat se ušklíbla a postavila se a protáhla si nohy*
*Dragos převrátí očima, když se vrátí zpátky k mladým upírům.* Natalie.. *Začne k ní kázavým tónem.* Ne, že bych se slovy Taylora nesouhlasil, ale měla by sis zapamatovat zásadní pravidlo.. Nikdy nemlať někoho, kdo tě může umlátit k smrti.. *Pronese.* A je jedno čím tě umlátí.. *Dodá ještě.* Taylor.. *Odpoví jim.* Dá si ještě jedno kolečko a pak se prostřídáte. *Řekne jim a vrátí se na svoje místo, zatímco Natalie ukáže, aby šla k provazům.*
No tak, snažím se tady s tebou jednat vážně. *Vyklopil, načež zamrkal.* Něco takového není dobré na chlubení. Mu se to nezahojí tak rychle a ani ho tak rychle neopustí bolest. *Řekl ještě směrem k Nat. Nato už vstal, aby mohl prázdný pytlík vyhodit.* Jak ho znám, spíše by ji upálil na hranici..ale tímto asi moc situaci nepomáhám, co? *Řekl, když už byl u koše, načež se vrátil zpět za nimi.* Rozkaz. *Kývl nakonec, ačkoliv by radši pronesl obzvláště směrem k Nat něco jiného. Nuže raději, aby nepokoušel nervy staršího, se postavil zpět na startovací místo, aby tam počkal, než začne druhé kolečko.*
*Natalie se vrátila na místo s lány a když dal pokyn tak znovu spouštela překážky dolů, tentokrát byla opatrná a nechala Taylora projít bez zranění a koukala ne něj s úsměvem* Tak jo..Teď já! *Oznámila Nat když dorazila na jeho místo. Protáhla se pořádně až jí praskly klouby a úlevou si oddechla*
*Dragos pobaveně sleduje, jak Natalie nechává podruhé Taylora projít lehce a pak je nechá se vyměnit. Zajde za Taylorem mu vysvětlit princip spouštění lan. Poté se vrátí do prostoru někde, kde ho nesejme nic, co se bude spouštět, ale kde bude mít zároveň dost času zareagovat, kdyby Natalie něco sejmulo.* Můžeme? *Koukne se po Taylorovi u lan a pak na Natalie. Po neverbálním potvrzení obou dá Natalie pokyn, aby se rozběhla.*
*Další kolečko se mu povedlo projít bez úhony, dost pravděpodobně kvůli milosrdnějšímu postoji ze strany Nat. Svému štěstí či schopnostem by to tolik přisuzovat nechtěl, ačkoliv i to mělo určitě vliv. Jakmile měl zdoláno, šel tedy na Nataliino místo a vyslechl si vysvětlení ohledně spouštění lan, než poté kývl, že je připraven. Naneštěstí pro Nat, Taylor logicky Waltera znal. Tušil tedy, jak přibližně by zvládl běh znepříjemnit, kromě tedy vrhání dýk. Ruku v ruce pak šel ten fakt, že měl za sebou i pár let dramaťáku, takže se zvládl do své role poměrně dobře a snadno dostat. Nat ve finále nechal ze začátku projít vesměs bez úhony, spouštěl jen něco, co by měla mít šanci oběhnout. Něco jako ticho před bouří. Dal jí naději na útěk a těsně před cílem – bum. Objevil se tam boxovací pytel, podobně jako napoprvé u něj. Nečekaně to tedy dopadlo i stejně. Tay vykoukl zpoza svého místa a sykl za ni.* To bylo ošklivé, promiň. *Skousl si lehce ret.* Neměl jsem se tolik vžít do role.
*Natalie se rozběhla a uhýbala překážkám co jí Taylor poslal a usmála se vítězně když už byla u konce* Hehe...*Pak to přišlo, boxovací pytel přímo do obličeje coji odhodil bokem. Nat tam jen tak ležela a držela si obličej bolestí* Ty seš..ale..Ugh!*Vydala ze sebe a zavrčela než se posadila a cítila jak se jí motala hkava z nárazu. Trochu se motala než si zkontrolovala instinktivně jestli má všechny zuby* dobrý..jsou všechny..*Ujistila se a darovala naštvaný pohled Taylorovi* Vžil do role super..herečko...*Dodala než se konečně postavila na nohy*
*V momentě, kdy mu přišlo nevyhnutelné pro Nat, aby se vyhnula pytli, tak po ní, stejně jako po Taylorovi předtím, skočil a zachytil, aby její pád zmírnil. Položí ji na zem a zamíří pro balíček krve. Ten ji donese ve chvíli, kdy se Nat naštvaně utře na Taylora.* E-eh.. *Vydá nesouhlasný zvuk a hodí ji pytlík krve.* Nevztekej se na Taylora.. Čím realističtější budete mít trénink, tím lépe vyváznete v terénu.. Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.. *Pronese, ale rozhodně nekončí.* Teď tady máte možnost vydechnout poté, co jste sraženi.. Dostanete krev na lepší regeneraci.. Při akci to tak ale nebude.. Teď se k tomu ještě nedostaneme, ale ke konci tréninku po vás budu chtít, ať se při sražení znovu zvednete a běžíte dál.. Protože tak to bude v terénu.. Tam na vás nikdo nepočká.. *Dořekne a zamíří znovu připravit dráhu s tím, že jakmile má Nat vypito, tak ji odkáže opět na začátek a Taylora k lanům, aby si to zopakovali.*
*Začal se Nat omlouvat samozřejmě hned jak mohl – jednoduše vykoukl ze svého místa. Po celou dobu měl i nasazený omluvný výraz, přičemž se mu dalo na očích poznat, že jej to mrzí. Když pak však akorát schytal naštvanou odezvu, vyklouzlo z něj lehce přidušené vykníknutí, nad nímž zmateně zamrkal.* /Dobře, tohle už bylo moc i na mě. To jsem snad čekal, že něco přijde?/ *Pomyslel si. Možná na tom něco z pravdy bylo, nakonec neměl zrovna nejvolnější výchovu. Raději to však nechal být a podíval se na Dragose, když začal mluvit. Lehce se přitom pousmál. Aspoň nějaké menší pozitivum ono jednání mělo. Nuže, na další slova už jen kývl, ačkoliv se mu na chvíli v očích mihlo při těch posledních menší zděšení. Na druhou stranu, lepší to už fakt nebude. Jakmile poté Nat byla připravená na další kolo, odešel opět k lanům. Nicméně jeho postoj k roli se nezměnil. Nakonec, Walter nebude milosrdný vůbec. Jediné, co pro Nat byl teď schopný udělat, bylo nepouštět tam znovu boxovací pytel, aby jí fakt ty zuby nevypadly. Jinak se přístup úplně nezměnil, tentokrát ji akorát jinou překážkou sejmul přibližně ve zbývající čtvrtině trasy. Opět poté vykoukl, aby ji zkontroloval, než se sám posnažil zvednout pomocí lan aspon ty lehčí překážky.*
*Natalie rychle vypila krev a postavila se na začátek. Pak se rozběhla přes překážky a usmála se když už je proběhla rychleji než minule. Natálie ale dostala další ránu a tentokrát jí to trfol9 do stehna a Nat padla na zem v bolesti* Tam ne tam ne!..*Nat se posadila a vyhnula si tepláky aby se podívala na ránu l, ta se stále léčila a po nárazu jít to bolelo zase* kurva! Do nohy ne! Jen [link src="tam.ne"]! *i když to bylo pár dní tak to pořád bolelo jak čert, samotná chůze už tak byla nepříjemná ale ležet v posteli taky nemůže* ..jo dobrý dobrý.. bolito jak šlak..ale dobrý..*Usmála se než se posadila a schoulila se trochu.* Pane Sorin...můžu na pokoj?..*Zeptala se a držela si v bolesti, spíš než bolest to byla vzpomínka na tu noc*
*Tentokrát, když byla Nat sejmuta, tak ji nemusel chytat ve vzduchu. Pouze se za ni rychle postavil a zachytil ji na ramenou, aby nepřepadla, načež ji opatrně dovolil si sednout. Zároveň si s ní klekne na koleno a její nohu si prohlédne.* Stříbro bude bolet nějakou dobu.. Ale v téhle fázi už by se ti rána znovu otevírat neměla.. *Zkonstatuje, když ji rukou prohmátne bývalý řez. Na její dotaz nakonec kývne.* Dobře.. Pro dnešek skončíme. Zítra pokračování. *Souhlasí a zvedne se na nohy.* Taylore, pomož Nat do pokoje.. *Zaúkoluje mladšího upíra, přičemž si ještě prohlédne upírku na zemi.* V zásobách je nějaká krev s morfiem, jestli chceš.. Zmírní to bolest a krev navíc ti pomůže s léčením. *Nabídne ji.*
*Postupně nakonec zvedl vše, než zpoza svého místa vylezl úplně, aby se mohl jít na Nat podívat, opět s lehce omluvným pohledem. Tak se snažil ji nesejmout tak bolestivě jak předtím, ale moc mu to nevyšlo. Však to bylo dokonce horší, soudě podle bolesti zračící se v Natiině výrazu. Nervózně se tedy podrbal na zátylku a na Dragosovy slova ohledně ukončení dnešního tréninku kývl, přičemž se rovnou přesunul k Nat. Tu instinktivně vzal jako princeznu do náruče. Hlavně, aby se nemusel tolik dotýkat přímo té části noh, kde to schytala. Nakonec ji takto chytal jednou rukou pod koleny a druhou u ramen.* Jestli teď využiješ příležitosti a pokusíš se mě praštit za ty dvě srážky, vezmu tě jako pytel. Ber to na vědomí. *Upozornil ji s lehce vtipným podtónem, nicméně to myslel vážně. Co když by ji ta bolest během cesty přešla natolik, že by to byla schopná udělat?* Určitě si dá, já jí pro ni pak zajdu. *Odpověděl na Dragosova slova, když si všiml kývnutí ze strany Nat.* Tak děkujeme za trénink, přeji hezký zbytek večera. *S tímto se s Nat v náruči otočil a odešel z tělocvičny. Zamířil hned k ní do pokoje, kde ji položil do postele a posléze jí i přinesl onu krev, než odešel k sobě.*
*Nat kývla a s pomocí Taylora byla vynesena z tělocvičny* Díky..Neboj..bolí.to až moc já to abych tě praštila.. *[link src="Nat.se.usmala"] a koukla na Taylora. Když dorazila na pokoj tak vysála sáček s krví co jí [link src="Taylor.dal"] v mžiku oka. Pak se Nat jen natáhla a rozhodla si zdřímnout po tom všem*
*Přikývne ohledně sáčku a jakmile Taylor a Natalie opustí prostor tělocvičny, tak ji uklidí, načež zamíří k zásobám krve, aby vyzvednul balíček krve, obsahující morfium. Věděl, že ho Taylorovi jen tak někdo nepředá a musí ho vyzvednout sám. Rozhodně nehodlal mít klan plný zdrogovaných upírů, takže tyhle zásoby se dobře hlídali. Balíček však nechal ve skladu s pokyny, že si pro něj Taylor přijde. Pak se odebral zpátky do svého apartmánu.*
*Bob dnes zkouší něco, co dělal kdysi dávno a vždy ho to bavilo. Sehnal jiné sedlo a vyrazil na své místo tréninku. Cvičí tam už poměrně často a už se naučil i v přesný časy. Takže když dorazí na místo, tak už tam je pár civilů. Docela ho to zaskočí, ale nic si z toho nedělá a pustí se do cvičení. Na sobě má Bob těsné kalhoty a boty, černou košili a dlouhý černý kabát. Koně pomalu dostane do klusu a pomalu se zvedne ze třmenů a vyhoupne se do dřepu a pak si stoupne. Následně další půl hodiny provádí voltiž, než koně zpomalí a na rameni mu přistane jemu známí havran.* Oh, příhodné.*Řekne a pobídne koně směrem k vile. Civilové se už rozešli po svém. *Sněhurko, Sněhurko, spusť své krásné vlasy! *Zavolá směrem do patra, kde je Dragosova pracovna.*
*Dragosovo okno bylo pootevřené, neboť čekal na návrat Sweetieho, kterého už před chvílí poslal pro Roberta. S umučeným povzdechem zavře oči a založí prstem knihu, kterou četl.* /To je idiot../ *Knihu opět otevře, založí záložkou a vrátí do knihovny, než dojde k oknu, skrz které už proletěl havran a teď se krmil na svém bidýlku.* Jsi ožralý? *Pozvedne obočí, když okno otevře a koukne se dolů na Roberta.*
*Podívá se na Dragose a nakloní hlavu na stranu.* Ne, proč? Však si bledý s tmavými až černými vlasy a když se napiješ krve, tak máš rudé rty.* Řekne mu.* A pojď dolů jestli mi něco chceš.* Řekne a poplácá Thora po krku. Pročísne si vlasy a čeká až přijde, pokud přijde. *
*Upír převrátí očima a opět si zamrmlá pro sebe něco o debilech.* Tohle zní jako nejlacinější nabídka sexu, jakou jsem kdy slyšel, a že jsem jich pár slyšel.. *Pronese k Robertovi a pak zmizí z okna, které zavře. Hodí na bosé nohy sandály a pak zamíří ven. Projde vilou, vyjde hlavním vchodem a budovu obejde, přičemž se netváří dvakrát nadšeně, že musel dolů.* Fajn.. Přestaneš už šaškovat na tom zvířeti? Musíme probrat něco důležitého.. *Řekne směrem k čarodějovi na koni.*
*Prohledne si Dragose kriticky.* To by za to možná ani nestálo.* Řekne a když vyjde, tak sleze a nechá Thora se jíst pást.* Jde o toho, co vkročil do New Yorku, aby spáchal sebevraždu? O tom vím. Proto trochu víc zhoršuji svou image. Navíc, všichni mě znají tady jako Roberta, což je clumsy léčitel, který si omylem podpálí kabát při útoku.* Zazubí se.* Taky jsem tu rozmístil své golemy. Třeba, kdyby si přivedl kamarády, abych tu měl ty své.* Zazubí se a je na něm vidět jak se těší.*
*Dragos vrátí Robertovi kritický pohled, když sleze dolů a on mu popíše svou image. Rád by dodal, že Robert právě nepopsal žádný obrazný pseudonym za kterým schovává svou pravou podstatu, ale to, že takhle působí pro většinu mocných lidí v New Yorku, nicméně neměl náladu ani čas se s Robertem hádat.* Ty si myslíš, že nevím, že to víš? *Pozvedne obočí a škodolibě se ušklíbne.*Prý jsi dostal ránu.. *Uchechtne se.* Bolelo to? *Dodá otázku, ale ne že by ho to nějak moc zajímalo.* Nicméně.. *Vrátí se mu na tvář vážný výraz.* Buď to, se teď postarej, aby nás nikdo nemohl odposlouchávat, nebo jdeme dovnitř.. Víc s tebou na nechráněném prostředí nehodlám rozebírat.. *Dá mu pokyny a čeká, jak s rozhodne.*
*Poslouchá ho a položí ruku na hruď.* Víc bolela má hrdost.* Řekne a pak sáhne do kapsy kabátu a vytáhne pulzující čínskou minci.* Nosím ji od té chvíle, co jsem zjitil, že tu je. Brání odposlechům. Na vzdálenost větší než metr a půl. Pokud však zvýším hlas, tak se zvýší i vzdálenost. Pěkná věcička, že? Mám ji od nejvyšího čaroděje Pekingu, říkal mi že se to hodí a funguje na základě krvavé magie. Je to ovšem specifické kouzlo, které modifikovali jen Nejvyšší čarodějové Číny. * Popisuje a z hlasu mu je znát, že tohle je něco, co ho nadchlo a zaujalo. Schová minci a podívá se na Dragose.* Tak co chceš?
Ty ještě nějakou máš? *Uchechtne se, načež sleduje, co Robert vyvádí.* No tak dobře.. *Svolí a vydá se pomalým krokem do lesa. Rozhodně nehodlal při mluvení stát na jednom místě.* Mám plán.. *Oznámí mu na začátek, načež mu vysvětlí vše od nalákání Waltera, přes jeho zmatení, vytvoření iluze, a uzavření ve vile. Dodá k tomu roli klanu, jich samotných, Taylora a Natalie. Během toho projde lesem zhruba po trase, kterou plánuje Waltera nalákat.* A než začneš vyvádět, tak Taylor se vším souhlasil dobrovolně, stejně tak Natalie. Oba prochází tréninkem pod mým dohledem, a na celou akci bude dohlížet několik členů klanu včetně mě, aby se nic nezvrtlo.. *Dodá, aby předešel Robertově výlevu. Nebo spíš doufá, že tomu předejde.*
*Jde za Dragosem a poslouchá. Jeho otázku ignoruje. Jak ho poslouchá, tak se zamyslí.* Hmm... napadla mě jedna věc. Aby byl Taylor ve větším bezpečí. Konečně mi vykvetla rostlina, která kdysi rostla v yucatánském deštném pralese a mohla za vyhlazení celé mayské civilizace. Má totiž halucinogení účinky. Dokonce i já bych měl problém a asi proto mi ji dal David jako dárek kdysi. Na něj totiž neměla takový vliv, protože šel právě pro ni.* Zasměje se a pak radši pokračuje ve vysvětlování.* Ta rostlina totiž ukazuje to, co by si daná bytost přála najít. Tato věc osoba nebo zvíře je vždy mimo dosah a ztrácí se v pralese. Květina naláká člověka do močálu, kde do něj zapustí své kořeny a krmí se na něm pár dní. Tím doplní svůj halucinogenní pyl.* Vysvětlí a nakloní lehce hlavu na stranu.* Existuje ovšem protijed vůči pylu, takže nebude působit. Ten mám a stačí jen kapka, ve větším množství je to jed. Ta rostlina je totiž dost zákeřná. Jakmile totiž spadne oběť do močálu a jen kapka vody se mu dostane do těla, tak se mu mysl pročistí. Víc vody ho zabije.* Popíše a podívá se na Dragose.* Můžeme ji použít, ale všichni musí mít protijed. Kromě oběti. Jo a pokud se využije, tak chci jeden jeho prst, aby se Matylda najedla.* Upozorní.* No a já tu můžu dát mlhu, aby to měla snazší. Navíc zde je mlha běžná neboť tu je ze všech stran voda.* Pokrčí rameny a dívá se na Dragose, co na to řekne.* Klidně ti můžu ukázat jak loví, už jsem udělal experiment.* Zazubí se.*
Hele, hele.. *Ukáže mu rukou Dragos hřbetem dlaně vzhůru pohyb, aby zpomalil.* Kvituju tvoje nadšení, ale brzdi s ním. Nesmíme dopustit, aby něco tušil hned, co se sem dostane. Potřebuju, aby si do poslední chvíle myslel, že zahání Taylora a Natalie dál od vily.. A nemůžeme vsadit na to, že Taylor je to, co chce stoprocentně.. Můžeš ji nechat v záloze, ale prvotně bych na ni nespoléhal.. *Navrhne kompromis.* Kolik toho protijedu máš? Protože do akce bude nasazeno dost mých upírů.. *Chce další odpověď.*
*Poslouchá a zamyslí se a počítá.* Hmm... asi litr a půl a jelikož každému stačí kapka, tak by neměl být problém i s víc jak tisícem lidí.* Řekne a pak se zamyslí.* Tak to tím pádem využije hodně hlubokou mlhu a mé golemy. Ti mohou působit jako takový ten "orientační bod" jenže se vždy přesunou a bude to vypadat, že se vzdaluje od vily. Také mohou dělat určitý hluk z města, který bude působit, že opravdu se člověk vzdaluje. Pokud to nevyjde, tak mám mazlíčky.* Řekne a pošle Dragosovi do mysli vzpomínku. V ní je temná jeskyně, kolem se ozývají jen zvuky typické pro jeskyni a jediné světlo jde z propasti. Když se do ni nahlídne, tak tam je velká masa kosterných pozůstatků, ichoru, krve a mezitím se pohybují a povalují nižší démoni, kteří jsou známí tím, že dokáží uposlechnout čaroděje.*
*Přikývne nad slovy, že protijedu je dost.* Sestavím seznam všech, kdo se budou akce účastnit. Dáme každému lahvičku s protijedem a když dojde na nejhorší, tak dám signál všem, aby se napili a využijeme to koště.. *Dořekne, ale pak se na moment ještě zarazí.* Dokáže tvoje mlha zakrýt celou vilu? Musíme Waltera dostat dovnitř, aby fungovala bariéra a byl bezmocný.. *Vyjádří ještě mírné obavy Dragos, než mu vleze do hlavy. Vzápětí věnuje Robertovi nasraný pohled.* Tohle už bez ptaní nedělej.. *Zavrčí, načež dodá.* Kam jsi je zahrabal? *Zeptá se podezřívavě. Rozhodně nechtěl mít kolem vily schované něco takového.*
*Přikývne a pak sáhne do vnitřní kapsy a hodí Dragosovi lahvičku, co vypadá jako ústní sprej. Je pruhledná a tekutina uvnitř je šedivá s korálovým nádechem.* Mám na tu kytku tohle, když ji krmím.* Vysvětlí a pak poslouchá a zvedne ruku. Ta se zabalí do mlhy tak bílé, že není vidět.* Snadno. Je to mlha, co sloužila jako bariéra a ochrana. Velice snadné kouzlo, co umí čarodějné děti... teda uměli to v mé době. Dnes už se to nenosí.* Řekne a pokrčí rameny a zruší kouzlo. Podívá se na Dragose ublíženě.* Ale no ták, poslouchají mě na slovo.* Zabrblá.* A mám je doma.* Odpoví a pak rychle dodá.* Jako doma doma, ne doma tady v New Yorku. Můj běžný dům je někde v pustině v USA a vybudoval jsem ho kolem roku 1630. Tehdy nikdo víc na západ nechodil, tak jsem si to tam postavil.* Pokrčí rameny.*
*Zachytí lahvičku a tekutinu si zkoumavě prohlédne.* Říkáš kapku? *Ujistí se, když lahvičku sundá z levelu oka. Pak pozornost přesune z lahvičky na Roberta, přesněji na jeho ruku.* Dobrá.. Ukážu ti před akcí vstup na střechu vily.. Pomůže ti mít rozhled? *Zeptá se. Jeho ublížený pohled mu nebere a věnuje mu o to více zatvrzelý pohled.* Roberte. *Pronese varovně.* Démony ke své vile nepustím. Copak se to v New Yorku hemží lovci snad málo? *Rozhodí rukou směrem, kde běžně je Manhattan, načež si je založí na hrudi.* Nemáš je v Las Vegas nebo Los Angeles, že ne? *Pozvedne obočí.*
Jo, u tohoto stačí jednou stříknout. Je to z části zředěné, aby to mělo jinou barvu než původně.* Vysvětlí a rozhlédne se.* Hmm, možná, ale k čemu na střechu, když ve tvé vile nemůžu čarovat? Udělám si věž vedle.* Pokrčí rameny, pak ho poslouchá a dívá se na něj.* Víš, vůbec jak čaroděj pracuje s démony? V podstatě poslouchají každé moje slovo.* Řekne a pak nakloní hlavu na stranu a přemýšlí.* Však to jsou místa, kde je jen pár baráků, takové obydlené křižovatky, vesničky.* Poví a je jasné, že naposledy tam byl někdy kolem roku 1905, kdy to bylo skutečně jen pár domů.*
Fajn.. Stačilo říct, ano, jednu kapku.. *Zkonstatuje si pro sebe. To, že kdyby se dostal dost vysoko nad vilu, tak by už v ochranné bariéře nebyl, Robertovi nezmiňuje a místo toho jen přikývne na věž mimo vilu. Ohledně démonů se znovu zamračí.* Mě je jedno jestli tě poslouchají nebo ne.. Jakmile lovci zachytí zvýšenou démoní aktivitu, tak je tu mám zakempený a klan celý začipovaný.. *Zavrčí naštvaně. Dokud celý ten jejich fanatismus s nacistickým čipováním nepomine, tak hodlal svůj klan držet stranou a zbytečně na něj neupozorňovat. Pozvedne nad Robertem obočí, než si povzdechne.* Drahoušku.. Zajeď si někdy za nimi na dovolenou, ano? Myslím že budeš dosti překvapený.. *Pronese a dál se k tomu nevyjadřuje.*
*Podívá se na Dragose jestli to myslí vážně.* To jako fakt? Ti blbouni měli vyššího démona v Brooklynu a popíjel si tam kávičku. Chodil po Manhattanu a zabíjel lidi a nikdo si toho nevšímal. Dokonce i sám odešel, když se začal nudit. Myslíš, že by si všimli jednoho pekelnýho psa? Silně pochybuji. Dokonce mám dojem že s Dohodami se z nich stali takové ty aristokratické rodiny, co si spokojeně žijí z peněz svých předků.* Řekne svůj názor, ale je vidět, že démony má prostě jen jako poslední a krajní možnost. Pak se na něj podívá.* To ty města jako stojí? Však u Los Angeles se běžně pohybovali démoni, v Las Vegas to samé.* Nechápe a zavrtí hlavou.*
*Dragos pokrčí rameny.* Nevím, jestli sis toho všimnul, ale to, že newyorští lovci jsou líné zdechliny, si jejich papaláši již zjistili a poslední dobou jich tady posílají víc, než mi je milé.. Včetně té, co si adoptovala ta Malachaiova husička.. *Odfrkne si znechuceně.* Netvrdím, že by si toho nutně všimli, ale taky nehodlám podstoupit žádné riziko, co se klanu týká.. *Odpoví Robertovi, než jej vyřídí jeho slova o západu USA.* A já si myslel, že jsem se sledováním modernizace světa opožděný.. *Zabrblá si pro sebe a povzdechne si.* Řekněme, že jestli se to tam teď hemží nějakými démony, tak jsou to zpravidla démon alkoholu, démon drog a démon hazardu..
*Poslouchá a zatváří se znechuceně.* Ew... však až se předejchaj tohohle vzduchu, tak zase zdechnout. Součastní lovci se mi zdá mají krátkou dobu trvanlivosti.* Řekne a pokýve hlavou.* Jasné jasné, chápu. Vyvolám je jen jako plán Z.* Poví a pak ho poslouchá.* Hmm... to mi zní jak Sukuby. Setra mi jednou vyprávěla o místě, kde se v Pekle všechny shromažďují a "pracují" a zní to dost podobně.* Pokrčí rameny* No a mě nezajímají civilská města, která nestála za řeč tehdy a dle všeho nestojí za řeč ani dnes.* Pokrčí rameny.*
*Ušklíbne se nad jeho slovy.* Kéž by to už bylo.. Trvá jim to jak Hitlerovi vyhrát válku.. *Pronese otráveně, načež varovně pozvedne ruku dlaní k Robertovi.* Maximálně jako plán ZXY.. Dřív ne.. *Zabodne se do něj pohledem, načež poslouchá jeho slova o pekle a uchechtne se.* No.. Vlastně to skoro trefila.. *Poznamená a nad jeho zkonstatováním se ušklíbne a položí Robertovi ruku na rameno.* Prostě si tam někdy zajeď na dovolenou.. Budeš překvapený.. *Poradí mu, načež se na něj podívá ještě varovně.* Ale bez Taylora. V Las Vegas pobočku klanu nemám. *Načež se plynule za chůze začne vracet k vile.*
*Poslouchá ho a ušklíbne se.* Pravda. Ale zatím to je jen chvíle.* Zasměje se. Pak ho poslouchá.* Pokud bych někam jel s Taylerem, tak někam, kde není tolik lidí. Navíc to vypadá, že bude potřebovat asi nějaký odpočinek od všeho.... Víš vůbec proč mě praštil?* Zeptá se a je zamračený. Je vidět, že nechce řešit svůj sexuální život, ale jde mu o Taylora.*
*Upír se jen otráveně zašklebí, zatímco pokračuje v chůzi. Jakmile Robert zmíní, že by s Taylorem někam odjel, tak ale zakroutí hlavou.* Na to zapomeň.. Taylor se ještě neumí ovládat natolik, abych ho někam pustil, kde nad ním nebudu mít dohled a nebudu moct napravit, to, co by mohl zpackat. A sorry, zlato, ale ty nejsi upír.. *Zakončí svoje slova, načež se uchechtne.* Příliš přeceňuješ sílu stěn vily a podceňuješ sluch mých upírů.. *Pronese.* A taky jsem si s Taylorem pokecal.. Umím číst mezi řádky.. *Dodá.*
*Podívá se na něj a chvíli přemýšlí.* Když ti dám možnost na něj dohlížet?* Zeptá se a pak protočí očima a povzdechne si.* No jo, to jsem přehnal. Jenže mi to vyvolalo otázku. Co mu ten zmetek udělal, aby takhle zpanikařil?* Položí řečnickou otázku a zastaví.*Může jeden démon zasáhnout do výslechu, co budeš provádět?* Zeptá se a vytáhne telefon, aby napsal sestře. Ví, že se po přečtení smsky hned ukáže. Takže ji pošle a telefon schová aniž by počkal až si to přečte.*
Ne, Hellere. Dokud se Taylor nenaučí ve svém novém životě fungovat, tak nikam nepůjde. *Odmítne rozhodně, než poklepe čaroděje dlaní po hlavě, jako malé dítě.* Až to Taylor bude chtít, aby jsi to věděl, tak ti to řekne, ale že mě nic nedostaneš.. *Prohlásí, když už dojdou k vile.* Zatím tady nikdo k výslechu není, takže tohle probereme jindy. Já mám trénink s Taylorem a Natalie, takže se od vily vyprovoď sám.. Cestu znáš.. *Pobídne ho s úšklebkem.* A tu továrnu na koblihy si vezmi sebou.. *Dodá ještě ke koni, než zmizí uvnitř vily.*
*Dívá se za Dragosem a vedle něj se objeví jeho sestra. Mini sukně, silonky s velkými oky, kozačky a crop top triko a kožená bunda.* Cos mi chtěl?* zeptá se naštvaně a dívá se směrem k vile.* Až tě příště zavolám, tak půjde o boj, tak se případně připrav, nebo budeš mučit jednoho čaroděje, co mučil mého upíra.* Prohlásí a jde ke koni. Vezme ho za uzdu a vede ho pryč. Během chvíle se jeho sestra ocitne v sedle a dívá se na něj zhora.* Tvého upíra? Tak to kvůli němu ses začal zajímat o yaoi? Neboj, postarám se, aby se vaše sny stali skutečností.* Zazubí se a nechá se vést na koni až do stájí a pak oba zmizí portálem do centra Paříže, kde si každý dá svou nutriční snídani.*
*Je v háji. Ne, hůř, reálně je v prdeli a neví, co se sebou. Ten měsíc, který strávila u Dragose, na ní zanechal mnohem víc, než si byla ochotna představit. První dny byly šílené. Horečky, zvracení, zimnice. Škemrala o trochu větší dávku yin fenu. Jen o lžičku, kterou by jí mohli dát, ale Trissini muži byli silní a nenechali ji sestoupit z cesty. Je to už skoro týden, co u Dragose není a touha po yin fenu je pořád neuvěřitelná, ale s dávkami, co dostává, se dá přežít. Popravdě tu drogu ani nechce. To, co s ní tato abstinence dělá, je šílené, bolí ji každá část jejího těla a na hrudi má takový tlak, že až má chuť vzít nůž a tento tlak uvolnit. Ale aspoň něco cítí. Protože kromě tohohle necítí vůbec nic. Má pocit, že není ve svém vlastním těle a kromě potřeby drogy je v ní úplné prázdno. Dostala svou první vycházku, takže se chtěla jenom zvednout a odejít ven. Její momentální spolubydlící jí ale přesvědčili v tom, že by se měla aspoň kvůli tomu dát trochu d kupy, takže prolezla sprchou a hodila na sebe takové upnuté tričko a džíny, které jí jako první přišly pod ruku (nejspíš to patřilo Triss, nebo nějaké jiné ženě, ale nikdo jí neřekl, ať si to nebere). Vlasy sváže do culíku a vyrazí ven. Její nohy ji vedou do Pandemonia. Je to bar, který důvěrně zná a bude tam takových lidí, že se v davu ztratí. Nevšímá si lidí, podsvěťanů, hudby, ničeho a jde rovnou k baru, kde si objedná vodku. Dneska má takovou ruskou náladu. Barman jí nalije panáka a chce flašku zase uklidit, ale Josie ho zastaví pohybem ruky, aby ji tam nechal. Dneska má v plánu ji vypít. Tak pojďme do toho.*
*Dalo by se říci, že se Dragos vrací na místo činu? Dalo. Je tomu tak podle Dragose? Nikoliv. To že podpálil bar, když zde byl posledně, byla podle něj maličkost. A rozhodně to nebylo něco, na co by zaměstnanci baru nebyli zvyklí. Jak se už před delší dobou doslechl, nebyl unikát. A pokud by ten mamlas, co to tu vede, chtěl bar zaplatit, tak mu klidně těch pár drobných hodí. I když pochyboval, že by je Malachai potřeboval.* Nenaliju ti. *Zavrčí na něj barman, jen co se Dragos zastaví u baru. Upír se pouze uchechtne.* Klidně si naliju sám, nemám s tím problém.. *Prohlásí a zaměstnanec Pandemonia se zamračí, protože si je vědom toho, že kdyby Dragos chtěl, tak to udělá a on ho nezastaví. Proto se otočí pro brandy a nalije ji Dragosovi do skleničky, kterou mu následně podá.* Menší varování před zapálením baru by neškodilo. *Pronese při tom, na což Dragos pozvedne obočí.* /Jakoby se v takových situacích varování dávalo../ *Nahlas ale řekne něco jiného.* Takovou škodu jsem nezpůsobil.. Kdyby nebylo toho bláznivého čaroděje, tak ten malý ohníček rychle uhasíte.. *Vytáhne si svoje kapsle krve a jednu hodí do pití, načež se opře zády o bar, aby se rozhlédl, koho tu dnes najde.*
*Kdyby se takhle potkala před rokem, nepoznala by se. Kdyby se potkala před měsícem, nepoznala by se. Bylo to pro ní hrozně těžké, že najednou necítila tu svoji pravou povahu, kterou vždycky měla, ale prostě cítila naprosté prázdno. Toto prázdno momentálně zkouší zapít alkoholem a dokonce už asi třetí nebo čtvrtou skleničkou vodky. Dneska nechce nikoho potkat, chce jenom zapomenout. Chce na to, že kdyby se s tím blbým upírem nikdy nezapletla, tak dneska mohla žít svůj krásný, klidný a šťastný život. Minulost se však nedá změnit. Chvíli kouká do poloprázdné skleničky než ucítí něčí přítomnost. Má pocit, že její tělo si už znají. Jeho přítomnost vytvořilo z vlastní obranný mechanismus, který jí říká, aby co nejdříve utekla. Utekla a neohlížela se. Dneska jí to asi úplně jedno. Jenom lehce otočí hlavu, aby si opravdu ujasnila, že je to on. A když zjistí, že ano, tak se vrátí zpátky ke své skleničce a rozhodně jako neplánuje ho nějak oslovovat nebo dělat, že ho zná.* /Dneska ne. Už ne./
*Jakmile upír zaregistruje přítomnost té, která mu minulý měsíc dělala nedobrovolně společnost, tak se uchechtne. Chce však, ať se o jeho přítomnosti nejprve přesvědčí sama a tak k ní do té doby nejde a pouze si upíjí pití. Poté, co ji dojde, že se zde nachází, se teprve odrazí od baru a dojde za civilku.* To tě Triss pustila brzo.. *Ušklíbne se, když se k ní lehce nakloní.*
*Čtvrtá sklenka. Pátá sklenka. Možná. Už si nějak není jistá, jestli to dokáže počítat. Chce, aby ta celková bolest a i ta prázdnota zmizely. Takže tu je její únosce jí neudělalo úplně nejlépe, ale odcházet kvůli tomu nebude a bude ho prostě ignorovat. Jenže on s tím asi nejspíš úplně nesouhlasí. Minimálně tak vypadá, když k ní přijde nakonec nervní a začne na něj mluvit.* Nech mě být. *Zavrčí jenom a hodí do sebe dalšího panáka.* Běž si najít jiného civila, kterého budeš mučit.
Zajímavé.. *Uculí se upír po jejích slovech a udělá přesný opak, neboť se usadí na židli vedle Josie a opře si ruku se skleničkou loktem o bar.* Já žádal o něco podobného před pár měsíci.. *Prohodí, načež se napije.* Co tě vede k myšlence, že tě poslechnu, když ty jsi neposlouchala mě? *Položí dotaz a ještě pozvedne obočí nad jejími slovy.* Vždyť tě nemučím.. Jen tu sedím a mluvím.. *Uchechtne se.*
Takže tě mám znovu polít skleničkou jako před měsíci a ty mě necháš na pokoji? * Ušklíbne se a hodně jsme další skleničku vodky a naleje si znovu plnou. Chvíli přemýšlí, že by jí hodila po Dragosovi a nakonec se to vykašle, protože je to škoda vylitého pití.* Celou tu dobu jsi přece chtěl, abychom se neviděli. Abych byla mimo tvé zorné pole. Tak teď ti to nabízím. Odejdi a nechám tě být. /Už na vždycky./ *Nedívá se na něj, dívá se do průzračné tekutiny, kterou má před sebou a možná i trochu na barmana, který po nich hází soucitné pohledy a nechává ji v tom. Nechci odtud scházet. Má tu pití, je to spousta lidí a konečně na chvíli je venku a má pocit, že se jí trochu ulevuje díky tomu alkoholu.* Věř mi, že každé tvoje slovo a každé tvoje nadechnutí je pro mě mučení.
*Dragos se koukne na svou zeleno-černou kombinaci oblečení, jenž měl na sobě a ušklíbne se.* To ti zaručit nemohu.. Mám náladu být otravný.. *Prozradí ji s pobaveným úšklebkem. Sleduje, jak do sebe háže skleničku za skleničkou a diví se, že už se dávno neválí po zemi, když Josie znovu promluví.* Rád měním nečekaně názor.. *Těžko říct, zda mluvil pravdu nebo ne, protože to řekl spíše jen proto, aby štval civilku. To je totiž tak to jediné, co mohl dělat.* /Pitomá Triss.. / *Zavrčí si pro sebe neslyšeně. Na druhou stranu, teď to přetrpí, ale tak za dvě stě let mu dohoda přinese ovoce. Ostatně jako vždycky. Neznal sice plný rozsah Trissiny magie, ale znal okolnosti a věděl, že když už ji někdo v pekle svázal dohodu s Kaiem, tak to bude vážné. Natáhne se prsty volné ruky pod bradu civilky a otočí ji a trochu zvedne k němu.* Jaké štěstí, že nemusím dýchat, kotě.. *Rýpne si, načež zvedne ruku na barmana a otočí k němu pohled.* Dej ji ještě jednu, stejně vypadá, že za chvíli odpadne.. *Provokativně se na Josie ušklíbne, než se zvedne a poodejde si o kousek dál do boxu, odkud měl stále na bar výhled.*
Výborně. Tak změní názor a odejdi. *Chtěla tu být sama. Jen ona a třeba nějaké její myšlenky. Z flašky už zmizela asi 1/2 obsahu. Ale ona se pořád cítila až moc střízlivá. Nebo takhle. Ano, cítila na sobě, že alkohol jí proudí krví a že kdyby šla běhat maraton, tak nejspíš ho nedoběhne, ale necítila jsem natolik opilá, aby ji to uspokojilo.* Nesahej na mě. *Procedí mezi zuby a praští ho do ruky, která se dotkla její brady. Jak má před sebou plnou skleničku vodky a pozoruje, jak od ní Dragos odchází. Krev se jí začne vařit v žilách. Chce, aby od ní odešel, ale nechci, aby od ní odešel takhle. Možná je to jenom malá bouře proti němu, ale i tak musí zvednout svojí plnou sklenku. A její obsah mu mrštit po zádech tak, že ho ta vodka trefí a poničí mu další oblečení. Pak se otočí zpátky k baru a nalije si novou sklenku, jako by se nic nedělo.*
Nějaká mrzutá, drahá, ne? *Rýpne si ještě do ní a pobaveně se uchechtne po jejím výbuchu, než začne odcházet. Věděl, že temperament zrzce nedovolí ho jen tak nechat odejít a tak čekal mnoho. Vlastně i tu skleničku do zad, ale byla to nepravděpodobná možnost vzhledem k tomu, že pak by přišla o skleničku, ze které pila. Nicméně to očividně civilce nevadilo. Zastaví se uprostřed kroku, načež se otočí hlavou nejprve zpátky na civilku. Následně se otočí celým tělem a kopne do skleničky válející se na zemi, jakoby se mlčky ptal, zda to myslí vážně, než zamíří zpátky k baru. Zachytí její ruku se skleničkou ze které se zřejmě chystala napít a skloní se k ní.* Poslouchej mě, princezno.. Možná ti nemůžu ublížit, ani tě znovu zdrogovat, ale o Triss to neplatí.. Dělej tak, aby nelitovala, že tu dohodu uzavřela.. *Ušklíbne se. Odepne si spony, které držely na zádech jeho plášť a ten přehodí zrzce přes hlavu, než se konečně zamíří usadit do boxu.*
Toho za ní sklenky pro ni byl jenom nějaký pokus o demonstraci. Neplánovalo mu nijak ublížit. Kdybych chtěla, tak vymyslí něco mnohem lepšího. Tohle spíš byl jenom takový čin, aby nezůstala úplně bezbranná a bez reakce. Věděla, že to zabere a že to nenechá jen tak být. A to co řekl bych normálně na ní fungovalo. Ale dneska ne.* Poslouchej teď ty mě, princezno. *Napodobí jeho hlas i oslovení.* Dělej si co chceš a s kým chceš jenom na mě už si nevylévej ego a nech mě být. * Neví, proč jí nemůže prostě nechat na pokoji a místo toho po ní hodí svůj plášť. Začíná v ní růst vztek. Rozhlédne se kolem sebe a dívá se na skleník. Tečku se svíčkou, co je na baru, což je docela odvážné, že tam je, když nedávno v tomto baru hořelo. Ale asi jak to pan majitel chtěl tak to je. Přiblíží se s pláštěm nebezpečně ke svíčce a čeká, dokud plášť začne doutnat. Pak se jen zvedne dojde ke Dragosovu boxu tak aby mu prošla za zády, takže je dost možné, že jí neuvidí a hodí to na něj nebo k němu. Pak jako nic pokračuje dál a jde na taneční parket.*
*Pozvedne obočí, když jej osloví stejně jako on, ale to se vzápětí změní na pohrdavé ušklíbnutí.* Já odcházel.. Ty jsi musela mít poslední slovo, kotě.. *Opraví ji a opět zamíří pryč do boxu. Tentokrát tam již dojde. Upíjí ze skleničky, zatímco sleduje, co Josie vyvádí. Ano, možná se snažila být nenápadná, zvlášť s tím, jak jej obcházela, ale to by prvotně on nesměl mít perfektní výhled z boxu na bar. Jakmile ucítí teplo za sebou a od jeho skleničky se odrazí světlo, tak se zvedne, aby na něj planoucí plášť nespadnul. Následně rychle obejde box, zatímco dopije skleničku a odloží ji nějakému číšníkovi na tác. Jeho cíl je taneční parket, kde Josie zachytí.* Na to jak moc chceš, abych tě nechal na pokoji, se za mnou až znepokojivě moc vracíš.. *Pronese, když ji začne nenuceně vést po parketu.*
*Dneska nechce prohrát, dneska opravdu ne. Takže ano, musí mít poslední slovo. Udělá, co v té chvíli pokládá za nejrozumnější, i když to moc rozumné není a jde se takovým klidným tempem na taneční parket. Je rozhodnutá veškeré své emoce teďka vložit do tance a třeba tam najít nějakou oběť, u které bude moci strávit noc. To by ji ale nemohl chytit Dragos.* Na to jak moc jsem ti jedno, tak mě nemůžeš nějak nechat odejít. *Houkne směrem k němu a pokusí se vysmeknout a jít na druhou stranu parketu.*
*Nadřazeně se ušklíbne, když ji vede po parketu. Je mu jedno co za rytmus spustili, prostě se přizpůsobí a nenechá se volbou muziky rušit při rozhovoru.* Zpravidla nenechávám jen tak odejít ty, co se mě snaží zabít.. *Prohodí k ní zpátky a když se mu snaží vysmeknout, tak její tělo přitiskne na svoje ještě víc.* Vidím, že tvůj pud sebezáchovy se stále ještě neobjevil.. *Okomentuje její chování za posledních pár minut.*
Já se tě snažím zabít? Z nás dvou jsem to já? Ale nepovídej. *Z toho se musí až rozesmát, protože tohle provolání ji dost dostalo. To ona kvůli němu hned několikrát skoro přišla o život a snad by si teď přála, aby ji tenkrát v tom lese nechal sežrat upíry. Chce se vysmeknout, ale proti jeho síle, i kdyby počítala jen tu mužskou a ne upíří, nemá momentálně moc šancí, takže se nechá vláčet parketem dál.* Jestli jsem nějaký někdy měla, tak zmizel s moji chutí žít. Ale až ho najdeš, tak ho pozdravuj, jo? Třeba bude někde, kde jsi nechal svou inteligenci. Tu jsem taky ještě neviděla. *Pokrčí nos a doufá, že už ji brzy pustí.*
Nech si ten sarkasmus, zlato.. To že si neumíš držet odstup od pro tebe smrtelných situací není můj problém.. Takže na mě nesváděj to, že jsem ti už několikrát musel zachraňovat zadek.. *Odpoví ji. Skoro jakoby navazoval na svoje slova se jeho ruka po onom přitáhnutí blíž, ocitne kousek nad jejím pozadím a po pár dalších krocích sklouzne ještě níž. Pobaveně se uchechtne tlumeně nad jejími slovy.* No.. V tobě jsem ji rozhodně neztratil, jestli máš ten pocit, takže bych řekl, že stále zůstává v mé hlavě.. *Rýpne si.*
Musím ale uznat, že je až obdivuhodné, jak často jsi v situacích, kdy já mám na kahánku. S nikým jiným se mi to moc neděje. Zvláštní. *Zakroutí očima a pokračuje s ním dál parketem a z parketu. Celou dobu ho u toho probodává pohledem a jakmile jeho ruka šmátralka zašmátrá tam, kam nemá, tak ho volnou rukou po této ruce plácne a zkusí se ještě jednou vymanit ze sevření.* Hej, nedovoluj si. Už nejsem žádný tvůj otrok. Už ne. *Štve ji jeho přítomnost a chce být všude jinde než zde. Zajímavé ale je, že v jeho přítomnosti a v této situaci nepociťuje abstinenci a nemyslí na drogy.* Ani k tomu nedostaneš příležitost. *Teda myslí si, že spolu nespali, ale nemůže to říct stoprocentně, protože si nepamatuje většinu doby v jeho vile. Ruka na jejím zadku byla (a možná stále je) něčím zvláštní. Na jednu stranu to bylo nepříjemné, ale na tu druhou to do ní vysílalo signály, které teď rozhodně nechtěla pociťovat.* Už máš dost a můžu jít? Nebo kam mě sakra vláčíš?
Více obdivuhodné je, že se dost těhle situací stalo buď na Staten Island, kde mám sídlo a nebo v klubech vlastněných upíry a určených pro ně.. *Nadhodí zpět s všeříkajícím pozvednutí obočí, zatímco s ní dál tančí. Uchechtne se, když jej praští po ruce.* Jestli tohle byla tvoje definice otroka, tak to by jsi asi ve skutečném otroctví nepřežila hádám.. *Utrousí, přičemž ruku nechá tam, kde je a pokud se ho pokusí znovu plácnout, tak její ruku zachytí a nepustí. Dragos nepočítal, kolik písniček spolu teď protančili, ale když se civilka ohradí, tak se skloní k jejímu uchu.* To záleží, zda se ke mě opět znovu nepřiplazíš zpátky, kotě.. *Po svých slovech ji navede do otočky, během které ji propustí teda ze svého sevření, doprovázen plácnutím přes zadek. Box znovu nenavštíví, už jen proto, že jej momentálně měli na starost zaměstnanci baru. Místo toho zamíří tam a pod podezíravým pohledem barmana si zapálí cigaretu.*
Obdivuhodné je, spíš je, že jsem tam chodila celý život a až s tebou to začalo být nebezpečné. * Doplní i jeho větu a zatváří se vševědoucně. Ano sice občas měla nějaký problém s některými upíry. Ale nikdy to nebylo nic v čem by měla přijít o život. Už je to pomalu, přestává bavit a doufá, že jí brzo pustí, ale zase budeme moct vrátit zpátky ke své flašce vodky k baru. A to se skutečně stane, takže jakmile on jí pustí ze svého sevření, tak se vysmekne a míří si to směrem ke své flašce, kterou snad barman někam schoval. Na bar ale nemíří sama. Oba jdou k nejbližšímu místu, kde se budou moct napít a takže se stane, že se vlastně nerozejdou.* Mám tu ještě někde tu flašku? *Zeptá se barmana a ten zpod pultu láhev vytáhne a přidá k tomu dvě sklenky. Jednu mu Josie vrátí a do zbylé si nalije své pití a kopne to do sebe.* To teda nevím, proč bych se k tobě měla plazit? Abych ti zase dělala loutku? Ne, děkuju. Nebo mi snad dokážeš něco nabídnout?
Nebezpečné to bylo vždycky.. Jen se mnou ti nějak uteklo štěstí.. *Odpoví ji pobaveně. Nakonec ji ale pustí a zamíří zpátky na bar, kde si zapálí cigaretu. Už měl vzato, že se Josie teda zbavil a ona si půjde po svých, ale chyba lávky očividně. Otočí se na židli bokem k baru, aby ji věnoval pohled, přičemž si potáhne z cigarety. Při jejích prvních dvou otázkách ji věnuje skeptický pohled a je velmi dlouho zticha, přičemž čeká, zda ji dojde, že si na tu otázku odpověděla sama a nebo ji to má vysvětlit jako dítěti. Na konec ještě udělá nepřímé elegantní gesto rukou, aby naznačil její osobu u své a že její otázky nemá pointu. Následně se teprve ušklíbne a potáhne z cigarety. Teprve až vyfoukne dým, tak pronese.* Moje drahá, já bych toho měl k nabídnutí spoustu, ale nenabízím dary někomu, kdo je neocení..
To máš pravdu. S tebou mi nějak uteklo štěstí. * Musím přiznat, že tohle to řekl naprosto přesně. S ním jí totiž uteklo štěstí. Je spokojená u své sklenky alkoholu, on jí tam sice trochu překáží, ale má svou skleničku a s ní je svět hned veselejší. Hodí do sebe 2 panák a už trochu po fakt pociťuje následky toho alkoholu, ale rozhodně se nesvaluje ze židličky. Prostě, jen že se ještě dneska měla i ždibec pudu sebezáchovy, tak už tam není. Při jeho druhé větě se na něj podívá s naprosto vážnou tváří.* Jo? A tos nabídnul i své ženě? Očividně to ale neskončilo šťastně až navěky. Taky nedokázala ocenit dary? *Vzpomene si na ten starý obraz, co našla a hodí do sebe další skleničku. Má takový pocit, že jí to barman namíchal s vodou.*
Asi bylo na čase, aby sis namlátila, když lezeš do světa, kde nemáš, co dělat.. *Rýpne si, s čímž ji tedy splní přání a dá ji pokoj.* /Ale Josephine si ho očividně nepřeje../ *Napadne ho, když za ním dojde na bar a ještě to je ona, kdo iniciuje rozhovor. Chvíli uvažuje, zda nemá zkusit znovu odejít, ale to by Josie nesměla zaseknout své drápy hluboko. Jeho pohled se změní z hravého na takový, při kterém víte, že vám právě odbíjejí poslední sekundy života a Josie měla jediné štěstí, že Dragos nesměl porušit dohodu.* Moje žena není žádná tvoje starost.. *Zavrčí k ní a opět potáhne z cigarety, která už je rozhodně za půlkou.*
*Očividně chodí momentálně po provaze mezi životem a smrtí a trošku přepadává k té smrti. Její tohle se úplně jedno. O Dragosově dohodě nejspíš ani neví, protože je ve chvíli, kdy by to měla vědět, tak byla úplně mimo a Triss jí to nejspíš neřekla. Dívá se tak nějak před sebe a pohledem sjíždějí od všech těch lahev, co, které visí za barmanem až ke té své, která leží před ní. Poznámka a jeho ženě vyplynula tak samovolně, že to ani nezvládla a ani nechtěla zarazit. Ale proč v tom nepokračovat?* Ještě že není. Ale možná, že nebyla ani moc tvoje, když nejspíš nedokázala ocenit, cos jí mohl nabídnout. Protože kdyby dokázala, asi by celý ten příběh skončil jinak, že? *Prohodí tónem „jen tak mimochodem“ a přilévá tím jednoduše olej do ohně. On o ní nikdy nemluvil a od nikoho jiného taky nic neví, jen dedukuje, že to s ní asi skončilo špatně.*
/Ano.. Tahle žena rozhodně nemá žádný pud sebezáchovy.. Vůbec../ *Odfrkne si Dragos pro sebe, když mu civilka odpovídá na jeho slova. Jen se do ní víc a víc zarývá pohledem, než chladně pronese.* O mojí ženě nic nevíš, tak nežvaň.. Byla tisíckrát lepší osobou, než jsi ty a kdyby to bylo možné, tak bych bez váhání poslal do hrobu tebe místo ní.. *Následně svou téměř dokouřenou cigaretu hodí do její láhve vodky.* Spletl jsem se.. Už raději nepij.. *Pronese následně a barmanovi ukáže prstem na láhev za ním, protože on teď rozhodně alkohol potřeboval.*
Nevím. Ale jestli jsi ji zničil tak, jako mě, tak mi jí je dost líto. *Řekne nakonec a zamračeně pozoruje, jak jí hodil cigaretu do pití.* Možná mi jí je dost líto tak i tak. *Dopije to, co měla ve skleničce a postaví se ze židle na nohy. Cítí, že je lehce nestabilní, ale na to, co všechno vypila, je na tom dost dobře. Už se na Dragose ani nepodívá a bez dalšího slova odchází z baru.*
*Zachytí po jejích slovech civilku za ruku a přitáhne ji k sobě, aby jejich obličeje byly blízko a ona slyšela jeho syknutí.* Svou ženu jsem nezničil.. A jestli si ty připadáš zničená, tak sis to jen zasloužila.. *Po jejích následujících slovech se pouze ušklíbne.* Fajn.. Pak bude lepší, když si ji pamatovat nebudeš.. *Prohlásí a v očním kontaktu na ženu uvalí encanto.* Zapomeneš, že jsi kdy mojí ženu viděla, nebo bych ti o ní řekl, nebudeš vědět, proč jsi do mě teď rýpala, ani že jsi to kdy řekla někomu dalšímu.. *Jakmile příkaz dokončí, tak uvolní encanto a vydá se k východu z baru a tam ke svému autu.*
*Nechá zapomenout svou oblíbenou vzpomínku a v klidu dál odchází pryč.*
*Dragos vystoupí z auta, když zastaví před vilou. Caidar počká až vystoupí i Triss a pak odjede autem za vilu, aby jej zaparkoval. Dragos mezitím zamíří ke vchodu. Vystoupí po třech schodech a otevře si, načež pokračuje dovnitř. Nečeká zda ho Triss následuje. Ví, že nemá na výběr a musí ho následovat, jestli chce zachránit Josie. Pokračuje po schodech nahoru až ke svému apartmánu, který si otevře svou vlastní krví. Otočí se, zda ho Triss následuje a kdyžtak ji pustí dovnitř, než za nimi zavře dveře.*
*Triss vystoupí, jen aby se krátce rozhlédla, načež následuje Dragose do vily, která byla rozlehlá a možným upírům jen věnovala pohled. Necítila se dobře v sídle plném upírů. Uhne pohledem od Dragosovy krve a protáhne se rychle dovnitř, kde je upír zavře a ona se rozhlédla.* Hezké sídlo. *Zkonstatuje jednoduše a pak se k němu otočí.* Ale chci to mít za sebou a mít Josie. *Zkonstatuje další očividný fakt. Mohl slyšet doslova, že její srdce mělo zrychlený rytmus, rozhodně nebyla tak klidná jak vystupovala, ale jako herečka uměla svůj hlas, emoce a tělo ovládat velmi dobře, pokud k tomu dostala příležitost.*
*Dragos nepotřeboval komplimenty na svoje sídlo. Však jej navrhnul sám. Věděl, že je dokonalé. Proto taky rovnou zamířil nahoru do svého apartmánu. Jakmile byli uvnitř, tak se rozešel skrz labyrint svého apartmánu. Zastavil se v jednom otevřeném salónku.* Chceš něco k pití? *Nabídne ji konverzačně, jakoby ji nevěznil kamarádku a neměl tady Triss kvůli dohodě o jejím propuštění. Sám si namíchá drink s dosti krve, aby doplnil energii do maxima. Z toho, co už do sebe nalil, zvládal fungovat, ale nebylo to perfektní a Dragos potřeboval být perfektní, aby mohl fungovat jako vůdce klanu. Pokud si Triss řekla o něco k pití, tak ji to podal. Pokud ne, což předpokládal, tak se jen na ni po udělaní nápoje kouknul.* Fajn.. Tak tu počkej.. *Přikáže ji a zamíří skrz jedny dveře do jiné místnosti. Z té se o pár sekund později vrátí s pergamenem, perem a inkoustem.* Sepiš si dohodu.. Pokud bude vyhovující, tak ti ji podepíšu.. *Navrhne ji a následně se usadí se skleničkou v ruce a upíjí z ní.*
Ne. A nebo jo. Whiskey. Naliju si ale sama. *Z očividných důvodů v ní zrovna moc důvěry nevzbudil. A když se v její ruce octne sklenička, prostě se posadí a prohlédne si celý prostor. Měla chuť se alespoň očistit od krve, ale nebyla tak hloupá, aby někomu tak nebezpečnému šmejdila po obydlí, kór po sídle upírů, takže počkala, než se vrátí. Chtěla si přitáhnout pergamen, pero i inkoust k sobě telekinezí, aby se nemusela přibližovat, ale ta nefungovala a Triss jen zamrkala, ale nechtěla nechat znát, že ji to znervóznilo, takže se nakonec natáhla a vše si převzala, načež začala sepisovat dohodu – kromě toho, že mu bude dlužná jednu službu za propuštění, která nebude zahrnovat nic nelegálního, nic co by ublížilo jiným fyzicky, psychicky, citově a jinak, a žádnou temnou magii – tedy černou, krvavou a ani nekromancii – nebo nic, co by bylo za účelem ublížit, poranit a podobně (nebyla hloupá, takže aby byla dohoda, co nejbezpečnější pro ni, tak to konkretizovala samozřejmě velmi přesně, aby se pohybovala na bezpečném ledě - taktéž připojila informaci ohledně toho, že službičkou nemůže zrušit jejich dohodu, či dohodu jinou), načež po zaváhání připsala ještě další věc – Dragos odteď nebude moci nikomu z jejich blízkých ublížit, zabít je, zmrzačit, poranit, vymazat paměť s výjimkou vymazání konkrétní vzpomínky, kdy by jim byl prozrazen podsvět, dokonce ani zotročit, věznit, unést či je jakkoliv jinak použít proti ní a ohrozit na zdraví psychickém, mentálním a fyzickém, což zahrnovalo také yin fen a drogování a jestliže tomu bude moci zabránit, protože bude přítomen, nedovolí to ani svým upírům (i zde detailně napsala podmínky, aby si nenašel Dragos skulinku v podobě, že by to po něm chtěli a podobně a jako jedinou výjimku stanovila použití jeho krve k jejich vyléčení, v případě ohrožení života a pokud by umřeli i tak, mohl je nechat prodělat proměnu, dle jejich uvážení, pokud by si to přáli poté, co jim nabídku předloží, protože ona nechtěla svým přátelům způsobit nesmrtelnost proti jejich vůli a chtěla, aby se pro to rozhodli oni). Věděla, že bude muset nabídnout něco oplátkou, byl to trochu riskantní krok. S tím si pročte, zda nenajde sama při sobě skulinku, aby ji eliminovala. Teď se jí hodilo, že žila s právníkem a věděla, že magické dohody jsou limitovány tím, jak přesně jsou formulovány a ona nechtěla skulinky, které by mu to dovolili. Až tehdy posune pergamen k němu a polkne, než se natáhne pro whiskey, vypije ji a dolije si další skleničku.* Jsi na řadě.
*Ušklíbne se a nakonec ji podá skleněnou karafu s whisky, ať si teda nalije. Jakmile ji donese pergamen, tak se usadí a upíjí ze skleničky, zatímco Triss kutí smlouvu. Když ji má dopsanou, tak se natáhne a dlouhými štíhlými prsty si ji přitáhne k sobě. Začne si ji mlčky pročítat a rty se mu zkroutí v úšklebku, než se pohrdavě zasměje.* Heh.. A co tě vede k přesvědčení, že tohle podepíšu? Jen za jednu službičku? *Pronese.* Zlatíčko, abych tohle podepsal, tak by jsi mi musela dlužit ne jednu službičku, ale spíš by jsi mi musela sloužit tak 200 let.. *Vyvede ji z omylu.* Chceš ochránit až moc lidí.. Na to jedna služba nestačí.. Co přihodíš? *Zajímá se a papír ji vrátí zpátky před ní.*
Zbraň proti Malachaiovi. *Řekne narovinu a opře se i se skleničkou. Možná by to neměla dělat, ohrozí své zdraví, ale na tom jí nezáleželo, pokud budou její blízcí v bezpečí.* Ale tu tam teď nedopíšu, protože kdyby ano, nebo bych ji jen tak řekla, nebudu mít záruku, že skutečně podepíšeš a nevyužiješ ji bez toho abych já dostala tohle. *Ukáže na pergamen a nadzvedne obočí.*
*Pozvedne obočí a podívá se na ni přes okraj skleničky. Jakmile se napije, tak skleničku odloží a při setření krve prstem ze rtů a jejím slíznutí se ušklíbne.* Jakou zbraň by jsi mi tak mohla nabídnout, kterou bych si na Malachaiovi nemohla vynutit sám? *Zpochybní Trissinu nabídku opět a když stále váhá a nehodlá mu odpověď prozradit, tak se natáhne ke stále rozepnuté vestě a odepne řetízek s malým medailonkem na konci. Nechá ho viset v natažené ruce.* Moje rodná hlína.. Můžeš ji mít v držení, zatímco mi řekneš o čem ta zbraň je. Pokud to nebude stát za můj čas, tak ti smlouvu nepodepíšu, ale na druhou stranu máš jistotu, že ji ani nevyužiju. Pokud za to stát bude, tak ti smlouvu podepíšu.. *Navrhne.*
Tohle je jen tvé slovo, použij i svou krev a řeknu ti to, případně to tam dopíšu. Protože to, že ti pak tvou hlínu vrátím mi vezme všechnu záruku, že bys to nevyužil. *Pousměje se.* A pokud věříš svému slovu, že to podepíšeš, jestli to bude stát za to a nikdy nevyužiješ pokud nebude, tak tě to přece nijak neohrozí a neomezí. *Pozvedne obočí a vduchu přeci jen poděkuje Malachaiovi za to, že ji nutil se učit o rasách, jejich historii a tom ostatním.*
Zlatíčko.. *Ušklíbne se Dragos.* Tuhle dohodu ti nepodepíšu krví, dokud nebude kompletní.. Nejsem včerejší.. A čistě moje krev ti teď bude k ničemu, princezno. *Pronese, zatímco se ve vzduchu stále houpe jeho přívěsek s hlínou.*
Stačí další pergamen, že své slovo neporušíš, klidně ti to sepíšu. A nebo účtenka, tu mám u sebe i já, jestli ti je jedno na jakém papíru to bude. *Ušklíbne se a dle jeho slov si trochu vyhrne sukni, aby se dostala k "podvazku", který byl kapsou a vyloví přeskládaný kus papíru, aby to tam napsala, který mu s úšklebkem podsune. Případně to klidně sepíše na ten pergamen, který mu podsune.*
*Upír pozvedne obočí, když čarodějka vytáhne z kapsy účtenku, načež se rozesměje s prsty přes pusu, přičemž stáhne k sobě řetízek s hlínou. Jeho pohled se nejprve zaměří na účtenku, než se přesune k oknu za ním a nakonec se vrátí zpátky na Triss, během čehož si hlínu připíná zpět na vestu.* To nemyslíš vážně, že ne? *Zeptá se ji.* Ty chceš opravdu dohodu sepsat na účtenku z.. Odkud že je? *Chytne ji skoro jakoby se ji štítil mezi dva prsty.* Z Walmartu? Vážně? *Uchechtne se ještě, než ji účtenku hodí zpátky na stůl.*
Improvizuju! Jestli mi nedáš nějaký papír nebo pergamen, tak ano, myslím to vážně. *Celá situace byla tragikomedie, jí samé zacukaly koutky, nakonec se jen ušklíbne.* Tak už to podepiš, ať se někam pohneme. *Pobídne ho, jestliže ji to nechal sepsat skutečně na účtenku, pokud ne, počká na ten papír/pergamen a podá mu to na něm.*
*Dragosovi se z hrdla dostane ještě jedno uchechtnutí, když na něj Triss křikne o improvizaci, ale mávne rukou, ať si to sepíše kam chce. Dohodu na účtence si nakonec vezme zpátky, aby si ji přečetl, že tam nevecpala něco, co nemá a nakonec vytáhne z kapsy sada svoje speciální plnící pero, které momentálně bylo bez náplně, jelikož sloužilo na to, aby poté, co si rozřízne dlaň a přiloží k jeho krvi pero, samo naplnilo a on se pak mohl podepsat, což udělá.* Tak mluv, ty otravo.. *Převrátí očima, když si následně dopij svoje pití.*
O Pekle víš. *Ušklíbne se.* Zjednodušeně, museli jsme přijmout jednu dohodu, kterou uzavírali dva démoni. Nemůžeme se zabít, vážně zranit, bla bla bla, protože, co se stane jednomu se stane druhému. Má to nějaké podmínky, jakože u toho ten druhý musí být. A protože Malachai má štíty a ochrany okolo sebe, tak jeho nemůžeš, co já vím, bodnout. *Ne, že by se nabízela, aby ji pobodal. Z nějakého důvodu to byla však jedna z prvních věcí, co jí přišla na jazyk.* V překladu jsem DOSLOVA jeho slabina. Ne, že by mě to těšilo. *Dodá nakonec a zvažuje, zda mu ukázat i pečetě, které jim byly vypáleny, než získaly černou barvu a linie jako tetování. Bolestivé uzavření dohody.*
*S úšklebkem přikývne a nechá ji pokračovat. Zvědavě při tom nakloní hlavu na stranu, jaká je pointa.* Já si to zjednodušším, ano? *Pronese, když Triss skončí.* Když tebe přitáhnu k Malachaiovi a vrazím ti dýku do břicha, tak Malachai bude krvácet taky a nemusím se ho ani dotknout.. *Zrekapituluje její slova a pobaveně se uchechtne nad jejím tónem hlasu, když mu oznámí že je Malachaiova slabina.* Tak proto.. Parchant.. *Pronese s úšklebkem.* No budiž.. A tahle informace s dlužením služby v budoucnosti za to, že nesmím ohrozit tvé přátele, ano? *Zrekapituluje i tohle než dodá.* Samozřejmě se to bude týkat tvých přátel jen v případě, kdy budu vědět, že jsou tvými přáteli.. *Dodá.*
Ne, nemusíš se ho dotknout a bude krvácet. Teoreticky to bude fungovat, když mu řekneš po telefonu, že jestli nevím, okamžitě nepřileze, tak mě bodneš do břicha, by to mělo fungovat, protože má možnost tomu zabránit, ale asi je pochopitelné, že tohle jsme netestovali. *Souhlasí a u posledních slov se ušklíbne a nadzvedne po posledních slovech obočí.* Tak proto? Co provedl? *Zeptá se zmateně, protože nikdo jí neoznámil, že by ti dva měli dohodu, proč taky, že ano?* Pochopitelně. Zřejmě bych ti měla doručit seznam jmen. *Ušklíbne se ironicky, nechtělo se jí do toho...ale pro jejich ochranu...budiž. Přitáhne si pergamen a tento detail tam dopíše, že je to limitováno na to, že bude vědět, kdo jsou její přátelé.* Podepíšeš?
*Raději se nevyjadřuje k tomu, že ani telefon nevlastní, protože způsob jak kontaktovat Malachaie má.* Tato teorie by stála za otestování.. *Prohlásí s úšklebkem, ale po dýce nesáhne, místo toho mu do sebe zapadnou kolečka. Na Trissin dotaz pouze zakroutí hlavou.* To není tvoje starost, zlatíčko.. *Odbyde ji a na seznam jmen pouze pokrčí rameny.* Jen jestli nebude mít kilometr.. *Rýpne si. Na její otázku neodpoví. Místo toho se zvedne a odejde ze salónku. Jeho kroky míří do jeho ložnice, kde držel mladou civilku. Pochopitelně u něj byla už nějakou dobu, takže na sobě neměla rozhodně to, co původně. Dragos ji dal jednou za čas přístup do sekce v jeho šatně, aby si vzala něco na sebe, co mu tam zůstalo.* Vypadá to, že budeš mít šťastný nový rok, kotě.. *Pronese s úšklebkem, když ji přizvedne prsty bradu nahoru. Josephine byla výjimečně propuštěna z nějakých pout a seděla v křesle u několika knížek z jeho knihovny. Byla ale lehce zdrogovaná Yin Fenem a pod vlivem Encanta, které Dragos s očním kontaktem zrušil.* Máš tu návštěvu.. *Oznámí ji s pobaveným úšklebkem a natáhne k ní ruku, aby ji pomohl gentlemansky na nohy, což je docela ironické k tomu, že ji teď v těchto místnostech měsíc věznil. Odvede ji za rámě do salónku, kde ji elegantně usadí do křesla zase a vrátí se k tomu svému. Mezitím, co Triss zřejmě reaguje na Josie a naopak, tak on podepíše jejich dohodu, kterou Triss dopsala. Následně opět vstane a odnese si sklenici k baru, kde ji odloží. Vzápětí odtamtud vytáhne cigarety a jednu si zapálí.* Máš co jsi chtěla, ne? *Pronese s výdechem kouře, aniž by specifikoval na koho z těch dvou mluví.*
*Poslední měsíc má jako v mlze. Od té doby, co zmizela v Dragosově sídle o sobě moc neví. Je to velmi zvláštní pocit, který připomíná potápění se. Pod silou Encanta byla její osobnost hluboko pod vodou a neměla se jak dostat ven. Ví, jak se chovala a co všechno dělala, ale nic z toho nebyla opravdu ona. Má pocit, jako by se spíš odpojila od svého těla a jen sebe sledovala skrz hladinu. Poté přišly druhé chvíle, kdy se dostala z Encanta a chtěla by i protestovat, ale měla v sobě Yin Fen, takže sice byla nad vodou, ale její brýle byly stejně plné vody. Chtěla z toho ven, ale nakonec to vzdala. Má pocit, že její ruce nejsou její, její hlas není její a její myšlenky jí také už nepatří. Co je realita a co je pouhá droga? Není schopna rozeznat. Volné chvíle, které nestrávila v poutech, trávila buď v šatníku, nebo v Dragosově neuvěřitelné knihovně, která se jí opravdu líbila. Zvládla toho přečíst opravdu hodně, ale nijak se jí to moc nedotklo. A nebo dotklo až moc a ona zvládla probrečet večer, protože to malé kuřátko na konci umřelo. V šatně si našla zalíbení a když už tu měla být, ráda se oblíkala jako vílí královna. Minimálně takhle si ji představuje. Když pro ni Dragos přijde, jen pomalu zvedne hlavu a moc nevnímá jeho slova. Chytí se ho a nechá se odvést do místnosti s čarodějkou. Když uvidí Triss, tak se v ní něco malého pohne, ale na její bezemoční tváři se to neprojeví. Jen se posadí do křesla a kouká se někam do blba. Sice už není ovládaná, ale zaprvé má v sobě nějaký Yin Fen a zadruhé už nějak nemá chuť žít.*
*Triss čeká, když se zvedne a odejde a když se ve dveřích objeví Josephine v krásných šatech, tak zbledne. Byla v příšerném stavu, stačil pohled. Nemusela mít modřiny, jizvy, kruhy pod očima, ale ten prázdný pohled čarodějku ničil.* Cos jí to provedl?! *Vyjekne a prudce se zvedne, odloží whiskey a přesune se k Josephine, kterou vezme za tváře, ale pak ji obejme a broukne k ní tichou omluvu a že bude vpořádku, načež se zvedne a sekne po Dragosovi pohledem, oddálí se ke křeslu, aby podepsala dohodu, kterou potom zvedne a jen lehce protřepe, dokonce na ni foukne, než si ji jakoby přeloží - ne zcela, jen aby zachytila oba konce, vesměs bylo jedno, který z nich si ji vezme k sobě, no ne? Načež zamíří k Josie.* Pojď, Jos. *Pomůže jí na nohy a podívá se na Dragose.* Doprovodíš nás ven ke vchodovým dveřím, prosím? *Vyzve ho, protože hádat se a nadávat, že to tu je strašný labyrint bylo zbytečné. Věděl to přece sám a méně trápení způsobí, když jej rovnou požádá. Navíc řvát po něm, že je parchant a ničil ji psychicky ani jí nepomůže, když se na ni nevztahuje dohoda, že ji nemůže věznit. A když neodejde ona, Josie se sama v tomto stavu nepokusí očividně o útěk. A tak jestli na to přistoupí a vyvede je ven, nebo alespoň někoho pověří, dopomůže Josie k tomu, aby tohle místo nechala za zády a objedná jim uber. Ráda by ji zahřála, ale neuměla to, byla by jí i dala kabát, který však ani ona sama neměla, a tak musely čekat stejně na odvoz, kterému by mohla lehce poupravit vzpomínky, hlavně na to, v jakém stavu obě dvě byly a dostat je k ní domů.*
*Jakmile po něm Triss vyjekne, tak převrátí očima.* Koledovala si.. *Odsekne.* A to jsem byl ještě hodný, tak si nestěžuj.. *Odfrkne si dodatečně. Podepíše dohodu a zamíří si zapálit, než vidí, jak Triss skládá a bere si dohodu.* Tak to ne.. Originál zůstane u mě.. Klidně si ji vyfoť, nebo opiš na další účtenku, to je mi jedno, ale originál bude založený v mém archivu.. *Nesouhlasí s ní, zatímco odklepe popel z cigarety. Očekává, že Triss smlouvu položí zpátky na stůl a proto se uchechtne, když vznese požadavek.* A měl bych? *Rýpne si. Už tak dost, že se musel vzdát své oblíbené hračky, nakonec ale převrátí očima a projde kolem nich, přičemž nezapomene, možná schválně, vyfouknout dým Triss skoro do obličeje. Vyvede je skrz svůj apartmán a otevře jim opět dveře dolů.* Celio, zlato.. Dej mi to vyčistit.. Jedna mrcha mi to trošku postříkala whisky.. *Odchytí cestou jednu upírku, které podá svou košili a vestu.* To sis ji měl tady přitáhnout a taky postříkat, ne? *Odpoví mu upírka, když si věci převezme.* Bohužel znám jejího manžela a věř mi, že v posteli by stál víc za hřích právě on.. *Odpoví ji Dragos a pokračuje v cestě dolů do haly, kde otevře dveře. Podle toho jak obě ženy jdou, tak buď Triss nechá projít a pak si zastaví Josie nebo nejdřív zastaví Josie a pak je nechá projít obě.* Tak zas někdy, má drahá.. *Pronese, aby provokoval spíš Triss než civilku, kterou si po těchto slovech přitáhne prsty pod bradou do polibku. Následně odstoupí od dveří.* Byla radost s vámi obchodovat, paní Ambrosia.. *Věnuje poznámku i Triss, než za nimi zavře dveře a jde si po svém zpátky do apartmánu.*
*Na Triss nereaguje, nějak nemá potřebu vůbec ničeho. Buď se dívá do rohu místnosti, nebo si hraje s lemem svých šatů. Tak nějak to střídá, aby si nekousala nehty svým vnitřním pnutím, co má a neví, co s tím má udělat. Když odcházejí, tak se nechá Triss vést pryč a ani se neohlíží. Ve dveřích se nechá políbit a pak následuje svoji kamarádku, kam si jen bude přát.*
*Dohodu si skutečně oskenuje funkcí, kterou jí nabízí fotoaparát, načež neodpovídá, jen se na něj podívá, snad s prosbou v očích, kterou nahlas znovu neopakuje a nechá se odvést, aniž se vyjadřuje k Celiině poznámce a tomu, že Dragos neřekl, že se stalo a přivedl si do vily tu, která jej postříkala. Ani nedá najevo dotčení při jeho poznámce, jelikož o něj ani neměla sebemenší zájem, už jen chtěla být pryč. Popuzeně se nadechne, když Dragos Jos políbí a jemně ji vyvede ven, pryč od něj a sekne po něm pohledem.* Preferuji Blake. *Zamručí, zavolá uber a poté je nechá odvézt k ní domů. Zapíše na recepci jméno josephine do návštěvní knihy, což bylo vyžadováno, aby se vědělo, kdo je v budově přítomen, zvláště kdyby nastala nějaká krizová situace, ať požár nebo jiná katastrofa. Vyveze je do nejvyššího patra a zavede ji do svého domu a odtud do koupelny. Nebyla si jistá, zda to dívka zvládne nebo bude muset samu sebe těžce překonat a pomoci jí se umýt, protože poté, co jí vzal Dragos očividně její svoucnost a vůli jí nechtěla dělat to samé.* Zvládneš se umýt, Josie? Mám ti nějak pomoct? *Zeptá se jí jemně a sekne už při příchodu pohledem po Ezekielovi a naznačí mu, že teď se to vážně nehodí. Nechtěla rušit plány s Gideonem a s rodinou, jak by jim vysvětlila civilku, která byla pod vlivem upíra? Mohla říct, že kamarádka ji potřebuje, ale také věřila, že lépe než ona se o ni potom postarají Taylor a Lucas. Alespoň zpočátku se o ni chtěla postarat ona.*
*Vzhledem k tomu, že Josephine sice odkýve, že to zvládne, ale realita vypadá tak, že se na vanu posadí a sleduje kachličky, jí Triss stejně musí pomoci a přimět se překonat panickou ataku, v čemž pomůže, že se nepostaví před dívku, když ji svlékne, nedívá se na její partie a vezme si žínku. Vodu napustí příjemně teplou a namydlí žínku, aby ji mohla umýt telekinezí. Vlasy však už musí vyřešit tím, že jí je umyje sama, takže přes Josiino tělo dá ručník, ač okamžitě ztěžkne nasáklou vodou a umyje jí je, opláchne a vymačká. Také je zatočí na chvíli do turbanu a nechá dívku se postavit a vylézt, aby ji mohla obdobným způsobem zabalit do županu a zavázat jí jej. Pak ji vezme se najíst, dá jí teplý čaj a uloží ji k sobě do postele, aby se vyspala. Silně zvažovala, že sama vymaže Josephine všechny vzpomínky na Dragose a na tento měsíc, co by jí mohlo pomoci tohle nechat za sebou a být...jako dřív. Jenže nechtěla to dělat bez jejího rozhodnutí, takže chtěla čekat na to, až se trochu vzpamatuje z drog. Tušila, že co přijde bude ještě horší, kdyby to nezvládala ovšem, předá ji rovnou Lucasovi, který jí mohl poskytnout postupné odvykání, ač nechtěla dívku znovu dopovat. Ale také jí mohl poskytnout terapii. S povzdechem si nachystá věci, až se objeví zvracení, horečka nebo zimnice, či vše dohromady. Tohle bude dlouhá noc...den...dny.*
*Už skoro pět minut se přehraboval v jedné z těch dvou krabic, co měl stále nevybalené postavené poblíž pracovního stolu. Jednalo se zrovna o tu, v níž skladoval veškeré alba.* Ne, tohle je tak do pětky..tím pádem to pod tím bude do devítky a pod tím by měla být střední a pár let po ní. *Komentoval své hledání. Kupodivu, jeho úvaha byla správná. Myslel si původně, že pořádek ve svém pokoji dělal jen navenek, aby si Dragos nestěžoval na to, jaký nevděčný bordelář je.* Mám to..tohle album obsahuje všechny fotografie od roku 2014 do 2020..takže jsou tam fotky i s ním..myslím. Nedíval jsem se do těch alb dlouho, takže je to možné. *Oznámil, když se otočil k Bobovi, aby mu ten fyzický soubor fotek předal.* Nezděs se prosím, jo?
*Bob se dostal k Tayovi ani už neví kdy a proč. Tak nějak se toulal až se k němu zatoulal. S blížícími se narozeninami se cítí víc zmateně než obvykle. Dokonce je i více unavený ze všeho.*/Asi to už moc prožívám./* Pomyslí si a sleduje Taye. Na sobě má dlouhý černý kimono. Převezme si alba a zasměje se.* Kdybys viděl mě... i když. Mám někde svůj portrét. Mám dojem, že je v Akershusu. Tehdejší šlechta zjistila, že jsem královského rodu a nechali zhotovit můj portrét, aby další věděli na koho se obrátit. Možná mám doma ještě dohody s králi dalších rodů. I když Glücksburkové ji se mnou uzavřeli jen na pár let a možná i skončila, budu muset zjistit a navštívit je.* Řekne a pustí se do prohlížení fotografií. Začne tím nejstarším. Docela ho mrzí, že on takové fotografie nemá taky. Když uvidí fotografii z Vánoc, tak se zarazí.* Oh, mám pro tebe dárek.* Řekne a sáhne do kapsy a vytáhne krabičku v níž jsou nášnice.* Mají na sobě ochranu proti mentální a iluzivní magii. Aby ti ty cácory nedělali zase moje uši.* Ušklíbne se a dál si prohlíží fotografie.*
A zjistili nakonec na koho se obrátit? *Naklonil hlavu lehce do strany. Robertův biologický otec byl přece démon, jeden z nejvyšších. Nebylo by zrovna nejrozumnější někoho takového vyhledat. A matka..informace o ní si Taylor už jistě nepamatoval, ale měl za to, že mezi šlechtu nepatřila.* Každopádně bych ten portrét chtěl někdy vidět. *Řekl poté.* Aspoň na nějaké fotce, nemuselo by to být naživo. *Dodal, když se zvedal od krabice a ladným krokem došel k čaroději, aby si mohl k němu sednout a rovněž si fotky prohlížet. Vzpomínat na ty léta plné stresu kvůli školy. Kdyby nebyl založen na tom, že musí mít dobré známky, možná by to tolik zdrcující nebylo.* Vskutku? Já tu taky pro tebe něco mám. *Řekl s úsměvem, načež se už chystal vstát, aby mohl dojít pro prsten, co si schovával ve šperkovnicí před Nat a jejími šmejdícími náladami. Když byl ovšem, navíc i logicky, Bob rychlejší a krabičku již vytáhl, podíval se nejprve na ni a na náušnice v ní zasazené.* Jak jsou krásně decentní..rozkošné. *Usmál se, načež si sundal nejprve ty, co měl, aby si rychle vzápětí nasadil, ty, co mu Robert přinesl, pokud mu je tedy čaroděj nenasadil sám. * Stále se cítím blbě za to, jak jsem tě zranil. *Řekl, když se přešlo k Nat a Val.* Fungují i proti Encantu?
Ano, měli obraz. Na druhé straně obrazu je jistá formulka, kterou mě přivolají. Ale musí u toho obrazu, ten je jako takový primitivní fax.* Zazubí se.* Hej, klidně tam někdy můžeme zavítat. Představím tě i matce. Je naštěstí pohřbena se zbytkem královské rodiny a pak tě představím i mé druhé matce, co mě vychovala. Ta má hrob na městském hřbitově v Tønsbergu. Nebo spíše u něj. Odmítala křesťanský pohřeb, ale vikingský.* Zazubí se a pak sleduje jeho reakci. Je nadšený, že se mu dárek líbí a pak se rozhodne mu je i nasadit.* Do určité míry ano. Enchanto je mentální útok. Stejně jako mentální magie. Nikdo teď nesmí do tvé hlavy, ani na tobě či kolem tebe tvořit iluze. Iluze jako taková totiž je jen poddruh mentální magie. Ovlivňuješ vnímání toho, co člověk vnímá a vidí. David dokáže udělat takové iluze, že se zdají až reálné. Kdyby chtěl, tak by dokázal vytvořit iluzivní vězení, ale nestojí o to. Tu iluzi použil nejvíc na svůj kult a Jacka a jeho matku.* Vysvětlí a usměje se na něj.* Naštěstí teď jako papouch nemůže nic. Jako zvířata je naše magie moc komplexní. Můžeme pracovat jen s jednoduchými věcmi.* Vysvětlí.* No a co máš pro mě?* Zazubí se a je zvědavý. Opravdu ho zajímá, co pro něj má.*
Kdy naposledy tě takto přivolali? *Ta otázka z něj vypadla automaticky, nezvládl tomu zabránit. Když byl s Bobem, oplýval hold velkou zvědavostí, přestože věděl, že by se tolik vyptávat neměl.* Promiň, má zvědavost je pokaždé, když jsem s tebou, silnější. *Řekl poté. Na druhou stranu, když uzavíral s Robertem tu dohodu, počítalo se s tím, že bude mít všelijaké dotazy. A za odpovědi mu stačilo poděkovat formou podrbání.* Nemusím se bát, že by mě nějak odsuzovaly nebo tak něco? *Naklonil hlavu do strany. Kvůli svému zevnějšku už byl na něco takového zvyklý. Navíc mu to otec i vtloukal stále a stále do hlavy. Při takových vzpomínkách mu bylo téměř do pláče. Rychle kouknul jinam, zatímco si promnul kořen nosu.* /Nemysli na to./ *Řekl si v hlavě a raději poslouchal, co Robert říkal. Opět se dozvěděl něco nového, za což byl rád. Všechny informace si do paměti dobře ukládal, aby si je poté klidně mohl i zapsat.* Uvidíš, i když je to oproti tomu tvému maličkost..jen drobnost. *Nevěděl jak to nazvat. Neuměl čarovat, takže prsten, co vyrobil rozhodně žádné ochranné kouzlo nenesl. Jediné, co mohl z jeho dárku využít, byl recept, který měl od matky. Vstal tedy, přešel ke stolu, odkud ze šuplíku vylovil šperkovnici. V té se začal přehrabovat, než našel ručně vyráběnou krabičku z papíru barvy Bobovy magie. Šperkovnici poté zavřel a znovu uklidil, načež přešel zpět k čaroději.* Tady.
1740, 1814 a 1906, kdy jsem byl pozván na korunovaci Haakona VII. Tehdy se mnou král uzavřel dohodu. Pamatuji si jak říkal, že myslel, že jsem jen pověst jako jiná strašidla spojena s norským trůnem. Dokonce se mě ptal na krále, když jsem byl dítě. Asi jsem ho nepotěšil slovy, že to byl zmetek, co mě chtěl nechat umřít v lese.* Ušklíbne se a pak zasměje.* V pořádku, já zvědavost vítám.* Zazubí se. Pak se na něj podívá a pousměje se.* Moje matky jsou víc současné jak někteří lidé. Navíc, milovníci mužů byly vždy a má matka se jednou snažila dohodit bratrovi jednoho muže z města, protože bratr byl malý a docela křehký a ten muž byl dle matčin slov pravý viking.* Zasměje se. Pak ho sleduje. Když dostane krabičku, tak ji otevře a podívá se na prsten. V jeho výrazu není znát, co si o tom myslí. Zvedne ho a prohlédne si ho. V očích se mu objeví obrovský zájem a na uších a ocasu je vidět, jak ho to zaujalo.* To je jak schovaný les.* Prohlásí pak a v hlase mu je už znát to, jak je z toho fascinován a nadšený. Navlékne si ho a usměje se. Pak aniž by se na upíra podíval, tak si ho k sobě přitáhne a posadí do klína, čelem k sobě, takže si na něj musí sednout obkročmo. Než stihne upír protestovat nebo cokoliv udělat, tak ho políbí na rty a dá do toho polibku to jak je nadšený z jeho dárku a všeho.* Moc ti děkuji, Tayi.* Zašeptá, když se od něj oddálí.* Jsem rád, že jsem to před osmdesáti lety nevzdal a mohl tě potkat.* Usměje se, ale do očí se tentokrát upírovi nepodívá. Stačí že má rudé uši a lehce zpracovává, cože to právě udělal.*
*Poklidně Roberta poslouchal, ačkoliv se mu v obličeji prostřídá pár emocí. Především pak zděšení při zmínění toho, co chtěl jeho otec nechat udělat. Nakonec ovšem zavrtěl hlavou.* Neřekl bych to jinak. *S tímto čaroděje pohladil ledovou rukou jemně po tváři.* Ale naštěstí jsi tady. *Usmál se na něj. Když už byl u toho, natáhl se i k podrbání Boba za ušima.* Tak to musím být velice vítaná společnost, že? *Ušklíbl se jemně.* /Je-li to tak, nemusím se už krotit./ *Ozvalo se mu zvesela v hlavě přitom, než dál najevo emoci údivu.* Vskutku? *Optal se a nevěřícně zamrkal, naklánějíce hlavu do strany. Nakonec se ovšem zvesela usmál.* Tak to se už těším, až mě s nimi seznámíš. *Při této větě se dokonce zazubil, vystavujíce na obdiv své tesáky. Následně už konečně přejdou k dárku, co si pro změnu on nachystal pro toho rozkošného čaroděje před sebou. Chvíli Boba poté pozoroval, než se raději podíval jinam, nervózně si hrajíce s látkou trika s dlouhým rukávem. Proto taky přehlédl to zaujetí, co se nakonec v Robertových očích vyskytlo. Pohled mu věnoval až jak promluvil.* Ano.. přišlo mi to vhodnější jak ztvárnit něco znázorňující bar, kde jsme se potkali. Nakonec..les je divoký, bar svým způsobem taky, asi to vyjde na stejno. *Naklonil hlavu do strany, drbajíce se u toho na zátylku. Stále byl lehce nervózní. To jej ovšem v přepadení překvapením přešlo. Nečekal, že by si ho Bob přitáhl k sobě a dokonce mu věnoval i polibek.* /Však naposledy, když jsem něco podobného udělal já, s červenýma ušima utekl./ *Proběhlo mu hlavou, nakonec to ovšem nechal. S přivřenýma očima se do polibku zapojil, než mu byl konec. Kdyby vypil víc krve, mihla by se mu tvářemi červeň momentálně červeň. I tak jej tohle všechno uvádělo do rozpaků.* Už té proměny tolik nelituju. *Zformuloval nakonec, přičemž Roberta zvolna objal kolem krku.* /Jako ve Zlomcích nekonečna./ *Vzpomene si s úsměvem.* /Jen já jsem obětoval sluneční svit, abych tu mohl zůstat déle./ *U této myšlenky už úplně nevěděl jistě, zda chtěl, aby ji Robert slyšel. Pořád v něm přitom přebývaly menší obavy z toho, že by to mohlo skončit stejně jako předtím. Jen je zjevně silná zamilovanost dost uzemňovala.* Abych byl upřímný.. myslím, že kdyby tu byl Dragos, už bys nejspíše nedýchal. *Řekl, v jeho hlase přitom šel slyšet strach.*
*Bob si polibek užil a pak se zasměje.* Jsem zvědavý jaký budou mé narozeniny osmnáctého.* Řekne a obejme ho a lehne si na postel. Povzdechne si, zavře oči a užívá si jeho chlad. Podívá se na něj a pousměje se a znovu ho políbí. Pak si jen užívá jeho společnost než usne.*
*S jemným úšklebkem natočil hlavu lehce do strany. * Třeba tě uobjímám k smrti. *Nato se na něj zazubil, opět vysvatujíce na obdiv své tesáky. Aby to nebylo málo, objetí mu hned opětoval, pouze lehce zesílil stisk, na chvíli. Zas takový blázen, nebyl. Jakmile jej poté Robert znovu políbil, bez pozastavení mu vyšel vstříc, než si pouze začal užívat v tichosti jeho čarodějovy přítomnosti tak, aby jej nevzbudil.*
*Namísto práce a tedy i krčení u grafického tabletu si užíval sentimentální chvíle. Prodíral se těma dvěma krabicema, co tu měl stále zabalené. Naštěstí se jednalo o zdobené kusy, které nebyly určené ke stěhování, nevypadalo to tedy až tak nevkusně. Tentokrát to přehrabování odnesla a stále odnáší ta s věcmi z období střední školy. Na štosech složek i normálně volně poskládaných papírů se nacházely ještě před chvílí všemožné předměty. Především však krabičky s paměťovkami, kterých za ty léta pilné práce nebylo zrovna nejméně. Další část obsahu pak byly různé menší projekty. Ten, co měl nejraději, se mu tam ovšem nevešel, proto také zůstal vystaven ve škole.* Tohle bych si mohl jít někdy zahrát do hudebního salónku na klavír. *Pronesl, když se mu do ruky dostala složka textů z jedné z vícero muzikálových her, co stihli během docházky na střední zahrát.*
*Natalie zaklepala na dveře Taylorova Pokoje po návštěvě u Dominica a otevřela je* Taylore ahoj! Copak děláš? *Zeptala se zvědavě a nakoukla do jeho pokoje s širokým úsměvem* Můžu dál? *Opět se zeptala a vypadala víc uvolněná a svá bez Ealine za prdelí*
*Jakmile uslyšel onen hlas, zvedl pohled od textů a na dívku se podíval.* Ahoj. *Odvětil nejprve s milým úsměvem.* Vzpomínám na střední školu..přesněji se prodírám texty písní z muzikálů, které jsme kdysi v dramatickém kroužku hráli. *Odvětil i s upřesněním, načež nad odpovědí na následující otázku zapřemýšlel. Nakonec přikývl.* Dobře, zavři za sebou dveře. *Řekl nejprve, než jej do očí trkla kytara, opřená právě o zeď u dveří.* Jo a vem prosím tu kytaru, třeba ti něco zahraju, když poprosíš.
*Natalie vešla dovnitř a jak byla požádána tak je i zavřela. Pak Taylorovi podala též zmiňovanou kytaru a usmála se* Střední jo?..Jedinou fotku co mám ještě na mobilu je s mou starou partou *Nat vytáhla svůj mobil a našla fotku z roku 2018 kde byla s partu kluků na menší party. Natalie mu to pak ukázala* Sexy co? Moje bývalá parta..s Kukama jsme si vždy víc rozuměla..*Nat se zasmála a podala mu kytaru* a Jak chceš..jen jestli mi ukážeš sebe na střední
*Přikývl, načež se mu v obličeji zjevila jeho kamarádka zvědavost. Nemusel se ovšem kvůli ní ptát, Nat mu tu fotku ukázala sama od sebe. Tiše se uchechtl, odložíce texty bokem.* Tak samozřejmě..takhle ti ty vlasy sedí víc. *Okomentoval tu fotku, co mu dívka ukázala. Následně si do připravených rukou vzal spokojeně kytaru.* Tak dobře. *Kývl nakonec po chvilce přemýšlení, načež odložil i tu kytaru hned vedle složek, aby si k sobě mohl přitáhnout druhou krabici, v níž se přehraboval ještě před pár dny kvůli Boba. Naštěstí byl tak aktivní, že si všechny alba již poskládal, aby se v nich vyznal. Proto mu nedělalo problém vytáhnout to, co i tehdy hledal.* Je to od nástupu na střední až po dobu krátce před proměnou. *Řekl, podávajíce Nat nadepsané album.*
No dovol?..miluji své delší vlasy..alespoň má Val za co tahat *Mrkla na něj a zasmála se tiše a převzala si projít album* Nene to seš fakt ty?..Hm..tasy ses víc..temnější..Trošku Emo *Nat ho poškarlila a prohlížela si fotky v tiše. Nat si otevřela sboje album s fotkama sebe či jinych lidí před proměnou a podala mu jeji mobil* Hmm..Tu máš ať se taky koukneš *Usmála se Nat a listování v Albumu dál* Hm nic moc se nezměnilo *Narozdil v jejím byly všechny fotky jak Nat měnila co půl rok styl a hodně fotek s kamarády a rodiči*
Já měl taky na mysli ty, co máš teď. Sluší ti to takto víc. Jsem se jen blbě vyjádřil. *Pokrčil rameny. Rozhodně vypadala s delšími vlasy více dospěleji, za což by měla být ráda. S krátkými by si ji někdo mohl splést se třináctiletým děckem.* No dovol! Je to gotika, emo vypadá jinak. *Zasyčel na ni nepříjemně. Opravdu neměl rád, když si ty styly lidi pletli, protože ve finále jedinou podobností byla barva. Měl snad ofinu, co mu zakrývala polovinu obličeje? Každopádně to neznamenalo, že by emo styl rád neměl, pouze nebyl jeho šálkem kávy s krví. Spokojeně se nicméně usmál, když obdržel od Nat mobil a podobně jako jeho momentální společnost zkoumal fotky.* Kdysi jsem akorát nosil něco lehce provokativního..ex mi to ovšem zakázal, že ta jemná kůže je přece jen jeho..nebo jak si to obhajoval. *Pokrčil rameny.* Už se na to snažím nemyslet. *Zavrtěl hlavou. Nebyla to již jeho věc. Nyní za něj tento problém řešil Dragos, jelikož Walter obecně mohl ohrozit bezpečí celého klanu.*
To zní jako kreten..*Nat mu vrátila album a Vzala si mobil a zakoukala se na fotkuns rodiči kde byla vysmátá a šťastná* Mm..jak se asi mají.. *Nat se koukla na Taylora a přesunula se blíž* Chybí ti řidiče?..někdy? *Natalie kehce zesmutněla a koukala na fotku*
Jo.. pěkný kretén..*Koukl jinam, načež se oklepal, marně myslící, že se ten problém teď díky tomu vymaže z jeho paměti. Prozatím možná ano. Dívce věnoval pohled, nejprve mlčky přikyvujíce.* Matka i sestra ano, ale otec už moc ne..*Zavrtěl hlavou. Jak by mu taky mohl chybět někdo, kdo stojí na počátku samotného problému. Kdyby jej možná neodvrhl a choval se jako normální otec, třeba by byl teď jinde. Ačkoliv, to by už nepotkal Roberta.* /Aspoň nějaké pozitivum./ *Pokrčil rameny a mobil nakonec Nat vrátil.* Hele, dost depkaření. Vybírej. *S těmito slovy před ni postavil několikero složek s texty a notami. Od muzikálu Heathers po vlastní tvorbu.*
Hm?..Heathers? Jo to znám..*Nat se usmála a vybrala písničku Candy Store pro něj v notách* Tuhle mám ráda a depky nemám. *Zasmala se a podala mu noty* Ty hides hrát hm? Proč ne pustit hudbu? *Zeptala se a prohlížela si [link src="zbytek.text"]ů a not*
*Zatímco Nat vybírala píseň, vyzkoušel, zda má kytaru vůbec nalazenou. Vzápětí se spokojeně usmál. Nebylo potřeba se dál zdržovat hledáním ladičky.* /Zjevně mám štěstí./ *Pomyslil si, načež se k výběru písně vyjádřil pouze němým kývnutím a tiše si začal vybrnkávat hlavní melodii, aby věděl, jak to má poté vypadat.* Proč bych to měl pouštět, když to zvládnu zahrát? I když.. na tuto píseň by bylo i lepší mít klavír. Jen se mi nechce jít do hudebního salónku. *Pokrčil rameny. Hraní mu chybělo, proto se těmi texty začal prodírat. Touha po zopakování si not byl další důvod, proč krabici prohraboval a dělal v ní pořádky.*
Hm..tak to co nějakou co znáš ty? Já budu ráda poslouchat..*Usmála se Nat a prohrábla krabice* Tys hrál i we Wonkovi? *Zeptala se když vytáhla noty k písničkám* To je super! Máš z toho fotku? Chtěla bych tě vidět v tom! *Koukla se na nej a zpátky na noty ez si broukala Noty*
No hodně je psáno na klavír..na ten jsem se naučil dříve jak na kytaru a hraju na něj i radši, jen se mi nechce moc chodit do salónku. Nevím proč. *Pokrčil rameny, načež naklonil hlavu do strany.* /Ale mohl bych./ *Pomyslel si, načež na její otázku přikývl.* Ano..byla to zábava. *Potvrdil dívce, načež se opět natáhl pro to jedno vytáhnuté album, aby v něm nalistoval ty stránky, které byly pokryté fotkami jak ze samotného muzikálu, tak i ze zákulisí.* Zde. *Podal jí album, než se vrátil zpět ke kytaře. U té ovšem moc dlouho nezůstal. Zvedl se a odnesl ji zpět na její místo.* Půjdeme do hudebního salónku, ne? Snad všechny písně z Wonky jsou psané na klavír, takže to bude snažší zahrát.
Tam ti to sekne páni! *Nat se v překvapení rozzářil obličej a koukla na něj* Střeštěně jak já..*Vyslechla si ho a přikývla než se zvedla s ním a usmála se na něj než ho přátelsky štouchla bokem. Nat otevřela další písničku a zasmála se* Žirafí marconky co ti dají pocit 3 metrů? To zní jako Wonka! Pamatuješ že ta značka dělala nejlepší bonbóny? *Zavzpomínal a šla s ním do hudebního salónku nesla v náručí texty*
*Mít v sobě větší množství krve, pravděpodobně by se jeho tvářemi mihla slabá červeň. Byla to docela hezká lichotka, kterou by zároveň zrovna ze strany Nat až tak nečekal. Bůh ví proč. Pravděpodobně to možná bylo tím, že ji sám vnímal jako sestru a sourozenecká láska byla vždy spíše o urážkách, pochvaly vylezly z úst málokdy. Oba nakonec ovšem dobře věděli, co si ten druhý myslí.* Samozřejmě, jak bych si to nemohl pamatovat? *Pozvedl v jemném úšklebku jedno obočí.* Hlavně když jsem hrál stvořitele té značky. *Uchechtl se. Jakmile opustili pokoj, v rychlosti zavřel dveře, přesouvajíce se společně s mladší upírkou do hudebního salónku.* Ale za sebe..nejradši mám rád z těch všech písní For a Moment a Pure Imagination. *Vypadlo z něj. Dveře salónku poté, co k němu došli, otevřel a pro Nat je jako gentelman podržel.* Až po tobě.
*Nat vešla dovnitř a položila Texty na stůl* Děkuji Pane Wonko..*Nat se uchechtla a sedla si za piano* Je tonto pěkný..ještě jsme tu asi nebyla! A to jsme vlezla všude!..*Usmála se Nat a koukla se kolem, začala prozkoumávat zvědavě a Pak se usadila na židli* No tak..Co teď?
Nemáš za co, Nudlo. *Vrátil jí rovněž s uchechtnutím, během čehož dveře zavřel a rychlým, leč ladným krokem přešel ke klavíru, aby si mohl sednout hned vedle Nat.* Teď zkontroluju, zda je klavír správně naladěn. Doufej, že jsme tu nešli zbytečně. *Nadhodil. V textech si nalistoval For a Moment a složku i s notami postavil na místo, kde se obvykle odkládaly. Nato zahrál základní melodii. Štěstí dnes kupodivu stálo na jeho straně, protože i tento nástroj nejevil výrazné prvky rozladění. Poté, co si jej tedy ozkoušel, začal naplno hrát. Nezapomněl přitom sedět stále tak, aby Nat viděla na slova, kdyby náhodou si chtěla zazpívat.*
Nudlo?..ppft..*když začal hrát tak sinorisunila židli a začala zpívat, nebyl to muzikálovy hlas ale pro srandu všeho se snažila. Dle melodie se snažila zpívat písničku aby to znělo dobře, když ji neznala. Nat se usmála a sem tam se zachichotala když si zpívala text* Je to krásná písnička..*Uznala když dogral a opřela se* Nikdy jsem nebyla divadelní dítě..tak promiň..
Co? Tak se jmenuje druhá hlavní postava toho muzikálu. *Pokrčil rameny.* Tedy..nakonec se bude jmenovat jinak, ale už si nepamatuju jak přesně. *Dodal, než se ujal hraní. Chvíli potřeboval jet podle not, poněvadž už to bylo nějaký ten rok, co melodii této písně slyšel. Proto byl i dost rád, že se Nat objevila a dala mu tak možnost zopakovat si něco jemu tak drahého. Navíc díky ní vystoupil ze své bubliny. Zaplul konečně tam, kde se vyskytl zřídka kdy. Jistě, předtím se tam chodil před toutéž upírkou schovat, teď by mu to ovšem bylo houby platné.* Je, je..*Souhlasil slabším hlasem. Pomalu doznívaly poslední tóny.* V pořádku. Je to jen sranda..kdybych to myslel vážně, přerušil bych tě. *Uklidnil dívku.* Vlastně jsem si to užil, takže klídek.
To jsem ráda! Ty jsi taky vapadal celkem uvolnenej..*Nat mu Rozchuchala vlasy a koukla se dal na texty* Hm..a ta Nudla je nějak trhla nebo je to jen Wonka.. *Zeptala se a pak se opřela o židli* Tak jo Wonko teď.ty zpivej! Ukaž cos dělal jako herec!
H-hej! Víš jak dlouho trvá ty vlasy nějakým způsobem upravit? *Vykníkl, když mu je Nat pročísla rukou. Ještě, že dnes Roberta nečekal, jinak by jí věnoval o něco víc nepříjemný pohled s tím, že to má hned napravit.* Ne..nevěděla své jméno a jelikož lidi, co ji našli, přečetli písmeno na jejím rodinném prstenu jako „N“, prostě jí tak začali říkat..zjevně je nic normálního nenapadlo. *Pokrčil rameny. Hlavu poté natočil jemně do strany, načež zalistoval ve složce, tentokrát se zavřenýma očima, aby to byla větší sranda. Tentokrát se zastavil na jedné z úvodních písní se slovy - A Hatful of Dreams. Opět si tedy ozkoušel hlavní melodii, než normálně začal hrát.*
To myslíš jako to hnízdo na hlavě? *Nat se zasmála tiše ho poslouchala ho* [link src="to.je"] Celkem smutný..Ne že mi tak budeš říkat protože Moje jméno začíná na N..*Žertovně mu vyhrožoval a pak se zaposouchala do jeho pisnicky tak se usmála ještě víc*
Nevidíme se v zrcadle, jak mám tedy vědět, v jakém stavu ty vlasy jsou? *Pozvedl jedno obočí. Věděl, že ani předtím nebyly perfektně upravené, ale když mu je teď mladší upírka rozcuchala, no musely vypadat hůř.* Uvidím..až mi přestaneš cuchat vlasy, tak nad tím možná zauvažuju. *Ohradil se, šklebíce se jemně. Samozřejmě, že to nemyslel vážně. Postrašit ji ovšem mohl, než se opět vrhl do hraní. Bylo to uvolňující, pomalu nevnímal svět okolo. S pocitem volnosti odehrál ještě pár písní, než se poté s Nat rozloučil a posbíral své věci, načež odešel do svého pokoje.*
*Natalie se usmala a rozcuchala ho víc* No tak to jsem Nudle tím pádem *Uchechtla se Nat a poslouchala ho hrát dál, když dohrál tak se rozloučila se s ním a Zamířila do svého pokoje*
*Dragos celý ten chaos kolem sledoval jako souhrnný obraz. Jako velké dílo v muzeu, které je příliš obrovské, aby jej člověk zahlédl v celku dokonale a tak jej sleduje po malých úsecích v blízkosti. Viděl skupinky, co se utěšovali, ošetřovali, někdo zavolal zřejmě sanitku a policii, protože slyšel majáky a do toho všeho někdo pokřikoval, ať ty vrahy zastaví, že se snaží ujet pryč, přičemž řval motor Alessina auta. Dragos si nebyl jistý, koho myslí těmi zavražděnými, neboť on si připadal na své poměry dost živý a ten civil to určitě přežije, zvlášť s jeho krví, ale za to perfektně registroval auto, co se náhle řídilo přímo na něj. Věděl, že moc možností nemá. Utéct s jeho nohou nepřipadalo v úvahu, znovu se v dým proměnit nemohl, protože i kdyby se mu to zázrakem povedlo, tak by si rozhodně neudržel vědomí pohromadě natolik, aby se pak v pořádku proměnil zpátky. Mohl by uskočit stranou, ale neměl kam. Už čekal náraz, když ho někdo popadl zezadu a vzápětí se ocitnul ve vzduchu.* Ce se-? *Dostane ze sebe zaraženě a než se stihne kouknout nahoru, kdo jej vynesl, tak už padá na střechu. V noze ucítil nepříjemné křupnutí, jak nebyla zcela dohojená a on na ni přistál částečně a tlumeně zanadával, než se převalil na záda a zůstal ležet. Ani nevěděl, co všechno má doraněné a věděl, že si to bude muset zjistit.* Přistání jemné jako peříčko.. *Pronese kriticky s nakrčeným nosem k Triss, kterou identifikoval, jen co se na ni podíval.*
Ještě si stěžuj, že jsem tě nenechala zemřít. *Ucedí Triss, když si doléčí jednu z ran a krátce se na ni podívá, aby se ujistila, že je stále na místě a postupně si doléčí všechny svoje potlučeniny a odfrkne si.* Něco málo ti dokážu vyléčit, jestli chceš. *Nabídne, protože ji možná unesl, ale dost možná i zachránil život. Děkovat mu však nemínila. Pomoc za pomoc a tam to končí, půjde si po svých. Nemínila tu s ním strávit žádný čas navíc, takže se postupně přesune k okraji střechy, kdyby odmítl. Bylo by snadné se přesunout na druhou stranu a prostě bude doufat, že ji při tom nevypne a postupně se dostane pryč, než se on zahojí.*
Taky neslyším díky od tebe, drahoušku.. *Vrátí ji otráveně. Otočí na ni hlavu a pozvedne obočí, načež pokrčí rameny.* Když se ti chce.. *Mávne rukou, aniž by se zvedl ze střechy.* Prosit tě nebudu.. *Dodá ještě, zatímco rukama začne rozepínat svoje oblečení. Přesněji korzetovou vestu a košili. Přesune se pak nějak k okraji střechy, který byl zvednutý a on se o něj opře jako o opěrku. Jeho ruka následně zamíří po hrudníku a Dragos si začne kontrolovat žebra, aby zjistil, co má jen zhmožděné a co má nebo měl zraněné. Když skončí s hrudníkem, tak se začne věnovat noze, která utrpěla asi nejvíc za dnešní večer.*
Neuslyšíš, dostal jsi nás do té situace v první řadě. Provokoval jsi je, prakticky jsi mě unesl - ZASE, takže nebýt tebe, nic z toho by se nestalo a nebyli bychom tady. *Odsekne popuzeně a přesto dojde blíž.* Pokud máš ochranné předměty, tak to nebude fungovat. *Oznámí mu a sleduje, zda je ochotný se vystavit zranitelné pozici, ač není jako on, aby takové chvíle, kdy je zraněný, zneužívala v nějaké cestě za osobní pomstou a nebo zda to raději odmítne a nechá si je. A dle toho se i zařídí. Buď mu oznámí, že v tom případě nemá důvod zůstávat, protože se stejně vyléčí brzy sám a nebo se přiblíží na dosah s tichou motlitbou v mysli, že toho nezneužije ani on, načež si přidřepne tak, aby ji šaty cudně halily a aniž se jej příliš dotýká, prohlédne si zranění. Se zlomeninami si musí poradit jeho regenerace sama, ale ta byla momentálně rozptýlená na více bodů naráz a ty, které nebyly zlomeninami mohla vyřešit, aby trpěl kratší dobu. Nevyživala se v něčím utrpení a po pekle ještě méně, takže to víc neprotahovala a začala od toho nejsnazšího - krvácející dlaně z níž sejmula látku, aby ji vyléčila, načež se přesunula teplými dlaněmi nad další blízké zranění, které viděla. Pohmožděniny, modřiny, podřeniny, krvácející zranění, dokonce případné menší vnitřní zranění u něhož se jí na čele objeví soustředěná vráska, protože bylo složitější. Lidskou anatomii měla poměrně v malíku, nebýt léčení kostí, dokázala ten přirozený proces jeho těla i jen popohnat tím, že do něj posílala jen svou magickou energii, když však byla hotova stáhla se. Nepatrně zavrávorala vyčerpáním, byla i pobledlá a z dlaní se jí vytratilo teplo, navíc neměla ani kabát, přijela sem dopravou - vystoupila a hned šla do tepla a nyní tu dřepěla na střeše v šatech na tenkých ramíncích na konci roku a dával se do ní chlad.* Zlomeniny ti nevyléčím, neumím to. *Pokrčí narovinu rameny a usadí se opodál, aby viděla do ulice, kde blikala světla policie i záchranné služby a jen se modlí, že lidé byli natolik v šoku, aby je identifikovali a že Malachai nebyl idiot a zabezpečil prostor tak, aby v jeho blízkém okolí nebyly kamery a nebo byly slepé alespoň proti magii tím, že je očaroval nebo tak něco a nikdo jí další den nezaklepe na dveře s tím, že byla přítomna.* A pokud je to vše, odcházím. Nechci s tebou mít nic společné. *Řekne nakonec, když se cítí, že by mohla zvládnout přesun na další střechy a poté případně dolů a nebo dokonce let. Viděla to spíš, že se přesune do nějaké ulici o něco dál a ozve se Lucasovi.*
I beg your pardon?! *Ohradí se podrážděně, když to hodí na něj.* Do situace mezi mnou a tou malou děvkou nevidíš, takže vyvozovat závěry z jednoho večera je z tvé strany stupidita. A za druhé, já si s tebou chtěl jen promluvit a ty jsi byla ta kdo na mě vylil whiskey a zdrhl, takže scuze, že jsem se podruhé pojistil.. *Odfrkne si. Začne si v mezičase všechna zranění kontrolovat a když k němu Triss dojde a znova se ozve, tak převrátí očima. Vyhrne si rukáv saka i košile a odepne z ruky silnější náramek, který následně schová do kapsy saka. Ochranu hlavy si ponechal. Dovolil Triss pouze, aby na něj mohla použít magii. Zatímco ho léčí, tak z jiné kapsy saka vytáhne sáček s malými kapslemi. Pár z nich vysype do dlaně a následně z ní přesune do pusy. Bylo by mu milejší se napít z nějakého civila dole, ale tam bylo ruchu až až. Jen nakrčí pohrdavě nos nad Trissinými slovy o zlomeninách.* Nedělej si starost, princezno.. Nejpozději zítra budu jako nový.. *Vrátí si na ruku náramek, neboť je jasné, že Triss skončila a následně zvedne prudce hlavu.* /No tak to ani náhodou../ *Vymrští se, přes zdravou nohu, do své výšky a následně Triss zachytí za pas a druhou rukou pod krkem.* Až na to, princezno.. Že já vím a mám něco, co tě bude zajímat.. *Šeptne ji vítězně.*
Mě je jedno, co je mezi vámi, nechtěla jsem s tebou mluvit a je to moje věc, zda budu nebo ne, obzvláště pokud o mě máš v plánu šířit nepravdivé informace a bez mého souhlasu mě táhnout pryč. *Ohradí se Triss, že na ní vina také nepadá. Pak se ale pustí do léčení a ušklíbne se, když zmíní, že bude jako nový a chystá se odejít, Možná to měla udělat místo toho, aby toho kreténa léčila, což ji napadlo, pochyby ale vytlačila. Možná prostě skutečně byla příliš naivní a potřeba pomáhat měla větší kontrolu než racionální stránka, protože v další moment ji drží nejen za krkem, kde jí to možná od někoho jako on vadilo možná méně než na pase. Překvapeně jí unikne zalapání po dechu, jakoby ji to dusilo a klopýtne, protože byla uprostřed kroku a krátce se o něj opře, než nabere zpátky rovnováhu.* Nemyslím si, že máš něco, co mě může zajímat...pusť mě, Dragosi. *Pohledem pátrá po střeše, zda něco nemůže použít na vlastní obranu, ale nic, co by bylo volně zde nebylo a ostatní věci byly příliš pevně zabudované, než aby nepřitáhla nechtěnou pozornost. Prudce z frustrace vydechne nosem a krátce zatne pěsti, spíše na uklidnění než pro cokoliv jiného a polkne.* Nechci s tebou mluvit, prostě mě nech být konečně. Máš ve svém nekonečném životě tolik věcí, kterými se můžeš rozptýlit, mě z nich ale vynech, buď té lásky. *Prohlásí nakonec tiše.*
Nicméně.. Tebou volený způsob odchodu vzbudil více pozornosti, než můj únos tebe a to nepopřeš.. *Uzavře debatu. Během léčení je víceméně zticha a spíš si kontroluje na co všechno si tedy musí ještě dávat pozor, ale zpozorní jakmile mu Triss v podstatě oznámí, že má v plánu odejít. Zachytí ji v rámci omezených možností, které se projeví jen co se o něj opře. Aby udržel rovnováhu, tak musí přenést váhu na zraněnou nohu, což si hned neuvědomí a dojde mu to až když se pod ním noha podlomí a on po zádech spadne na střechu a Triss stáhne na sebe spolu s ním. Nesletí tedy úplně na záda, ale jeho kostrč mu rozhodně nepoděkuje. Triss mu teď v podstatě sedí v klíně, neboť ji nepustil.* Kurva! *Zanadává už opravdu nasraně, načež si odfrkne a zamumlá něco ve smyslu toho, že se na Remim ještě vyřádí.* Nicméně.. Zpátky k pointě.. *Ušklíbne se a rukou pod Trissinou bradou ji na sebe víc přitiskne.* Jedno jméno ti myšlenky hezky obrátí.. *Přislíbí ji tiše, ale ještě ne úplně šeptem. To si nechá až na o sekundu později moment.* Josephine Rose..
*V momentě, kdy ji s sebou stáhne do pádu jen vyjekne a snaží se zapřít rukama za sebou a nemá kapacitu v první vteřině řešit jak a kam dopadla, zapře se o zem, aby se mohla zvednout, což neúmyslně způsobí velmi povrchní kroutění v místech jeho klína, které by nedráždila vědět o tom, že na nich sedí. Přesně tuhle věc si totiž uvědomí, když ji k sobě tlakem na krku přitiskne a nepříjemně ji zamrazí z toho jak blízko je a že cítí jeho dech na své kůži a celá se ošije jen aby moment na to ztuhla ať už kvůli tomu, že HO má pod sebou a nebo kvůli jménu, které vyslovil a ona se jen zhluboka nadechne.* Co s ní je? *Snaží se nepanikařit, ničemu by to teď nepomohlo.*
*Trissino kroutění není zrovna nejlepší variantou, co dělat, poté, co ji na sebe neúmyslně stáhnul poté, co si stejně tak neúmyslně sednul.* Rád bych tě upozornil, že na nohy se v nejbližší chvíli nezvednu, ale pokračuj takhle nadále a zvednu se jinak, což se tobě, s velkým podivem, zřejmě líbit nebude.. *Varuje ji s ušklíbnutím a přitiskne si ji k sobě blíž, aby ji mohl škodolibě prozradit jméno.* Prvotně by ji měl někdo naučit, jak neprovokovat někoho, kdo by ji mohl jedním pohybem urvat tu její pěknou hlavinku od krku.. Ale to je dlouhodobá záležitost.. *Odmávne to pomyslně.* Momentálně je celkem neškodná.. Za to je krásně upovídaná.. Pověz.. Jak moc ti je blízká? *Zajímá se a svým způsobem se momentálně baví.*
*Znechuceně se oklepe a když si uvědomí, že to je další pohyb, který je jemu očividně příjemný, ihned s tím přestane.* Nechutné. *Okomentuje to a když přijde na přestřel Josephine, Triss ztuhne a myšlenky se jí rozeběhnou na plné obrátky. Josie byla trochu sebevrah, to věděla, jistě. Dokonce jí i říkala o tom, že se s Dragosem viděli o tom, že má rodinu...kolik mu zhruba je... Triss zbledne, nicméně stále si kontroluje dýchání.* /Hlavně nepanikař, nepanikař...Snahou se vymanit celou situaci můžeš zhoršit...Jos./ *Začne si opakovat, než zavře oči.* Co jsi s ní udělal? Kde je? *Pravděpodobně jen z jejích reakcí muselo být jasné, že civilka jí rozhodně není lhostejná.*
Jak pro koho, princezno.. Mnozí by zabíjeli a někteří to i zkusili, aby se mohli ocitnout ve stejné pozici, co ty.. *Ušklíbne se. Její reakci těla vnímá teď snad ještě pozorněji, než kdyby před ním jen stála a je si tak vědom toho, že tnul do živého.* Ahh.. Takže dost blízká hádám.. *Pronese.* Ovšem.. *Dodá následně skoro samozřejmě, ale ještě pokračuje.* Proč by jinak byla u tebe na koncertu, kde si zažvanila o něčem, o čem neměla.. *V jeho hlase je znát, že zrovna tahle informace ho nasrala ze všech nejvíc a Josie měla s jistotou velice těžký čas hned poté, co to na sebe práskla.* A žvaní nadále.. O tobě.. O tvých láskách.. Domově.. Řekněme, že nemá žádné zábrany momentálně.. *Ukončí škodolibě.*
Výborně, s radostí se s nimi vyměním. *Odtuší a když začne mluvit o Josephine, tak ztuhle poslouchá, naž se zavrtí, nezapomene se u toho nadzvednout a dokonce sesunout níž, aby od něj byla dál a vynasnaží se přesunout jakoby na bok, aby se vymanila.* Nemyslím, že ví něco, co by jsi ty nevěděl, když jsi sledoval každý můj krok, Dragosi. *Odsekne a vypadá ustaraně, možná dokonce vystrašeně.* Nech Josie být, nech ji jít a dej jí pokoj. Dokážeš ji tak neskutečně snadno přimět na všechno zapomenout, tak to udělej a nech ji... Prosím. *Polkne a jestliže ji nepustil, konečně vzdá snahu se vymanit, protože se nějak nepřimněla k tomu jej kopnout třeba do zraněné nohy. To neznamenalo, že se mu omylem nemohla opřít o žebra. Ačkoliv spíše zavadila.*
Dobrý pokus.. *Prohlásí ironicky, čímž říká vlastně, že to bylo spíše naprosto marné. Ani náhodou ji nehodlá pustit pryč nebo se nějak posouvat, takže ji chytne ještě pevněji a místo toho sykne.* Pokračuj a tvoje posezení se ti velmi znepříjemní.. *Ono znepříjemnění nebude sice zcela v jeho moci, ale to asi nebylo nutné dodávat.* To bych zrovna neřekl.. Znala tě ještě předtím, než jsem si o tobě začal zjišťovat informace.. *Řekne nenuceně, jakoby s dobrým přítelem probíral dnešní počasí.* Například.. Lovec? Vážně? *Zaksichtí se znechuceně, což je i slyšet na jeho hlase, a tak to Triss může poznat, i když na Dragose nevidí.* Myslel jsem, že máš na víc.. *Zkritizuje ji výběr z její oslavy, než se Triss vrátí k podstatnému bodu její konverzace.* Ano.. To dokážu.. *Připustí až moc snadno a následně se ukáže proč.* I na tebe.. Na to kde bydlí.. Na všechny její známé, milované.. Nebude si pamatovat vůbec nic.. Nebo možná bude.. Mě.. *Dragos ví že má v rukách železo, které musí kout, dokud je žhavé a pokud má z věznění té zrzavé otravy vytřískat nějaké novoroční bonusy pro něj, tak musí hned.*
Tak mě pusť. *Řekne mu a zatne čelisti k sobě, nemohla Josephine nic vyčítat, ale v tento moment byla ráda, že ji nezasvěcovala do příliš osobních záležitostí a byla spíše povrchní známá, i když ji považovala za dobrou přítelkyni.* Do mého výběru známých ti nic není. *Odvětí neutrálně a vcelku pohotově, když přijde s další poznámkou a pak se ušklíbne.* A tvůj názor v této věci mě vůbec nezajímá. *Dodá a vrátí se k tématu Josephine z níž dostává informace. Zatne bezmocně pěsti, že své kamarádce nemůže zatím pomoci a frustrovaně si vydechne, dokonce vyloudí očekávatelný zvuk. * Nedělej to, nepotřebuješ to. A nezaslouží si přijít o všechny, jen proto, že ty jsi osamělý. *Sykne a alespoň se sesune v bocích na stranu, aby neseděla tak přesně, protože se cítila značně nekomforntě a poníženě. Kdyby jí viděl do tváře, mohl si všimnout letmo zarudlých lící, těžko však říct, zda šlo o vztek, frustraci a nebo rozpaky.* Nemáš to zapotřebí, tak proč ji prostě nepustíš?
*Povrchně se zasměje.* Za koho si myslíš, že mě máš? *Zeptá se řečnicky. Nic víc nedodává, neboť jim asi oběma bylo jasný, že jen co by ji pustil, tak by mu zdrhla. Na její další komentáře se jen zaksichtí a převrátí očima. Nepotřeboval je rozvíjet. Víc pozornosti musel věnovat Josephine a tomu, co pro ní Triss bude ochotná udělat.* Ta civilka už mi způsobila dost problémů na to, aby si to zasloužila sama o sobě a ne jen proto, že mě máš ty za osamělého.. *Nadhodí a uchechtne se nad její otázkou.* Je z ní docela užitečná malá hračka.. Bavím se.. Nerad pouštím ze svého držení zábavné hračky.. *Odpoví ji.* Ale řekněme teoreticky, že bych měl dobrou náladu.. Jak moc jsi ochotná obětovat pro její záchranu? *Vytáhne ven konečně nějaké podmínky pro vyjednávání a čeká, co odvětí Triss.*
*Neodvětí, byla by akorát sprostá a dál tak upírá pohled před sebe v nepohodlné pozici, v níž však necítí ve svých intimních oblastech ty jeho, což už byl aspoň drobný úspěch.* Je to civilka, při první příležitosti jsi na ni mohl použít encanto, aby si nic podobného znovu nedovolila, to tě snad nenapadlo? *Odtuší a utichne, když pokračuje, že je užitečná hračka a když nadhodí vyjednávání, tak se zoufale zasměje.* No jasně, že...Co jiného by se od tebe dalo čekat. *Prudce utnutý smích a zoufalou ironií podbarvená slova.* Co po mě vlastně chceš? Opovrhuješ mnou, Malachaiovi jsi mě přitáhl jen kvůli nějaké vaší výhodné dohodě bezpochyby, protože nejsi očividně někdo, kdo dělá laskavosti jen tak, takže víš co a do jaké míry znamenám pro něj a že to můžeš využít - což se snažil hodit za vinu mě, děkuji pěkně, to on ti to práskl sám od sebe. *Odfrkne si.* Takže jestli je to něco proti Malachaiovi, tak ho znáš lépe než já, nemám ti jak sloužit, až na to očividné. *Prohlásí rozmrzele, protože dosud všechno jak se zdálo bylo o Malachaiovi, i dnes o něm mluvil, proč by si měla myslet, že to nemůže být zase nějaká jejich hra?*
*Dragos se pro sebe ušklíbne. Ano, to možná byla blbost ji nechat poprvé odejít bez příkazu v hlavě, ale řekněme, že počítal s tím, že Josephine nebude tak blbá, aby si s ním zahrávala víckrát, což očividně byla.* Řekněme, že čekám, kdy ji její sebevražedné sklony přivedou do hrobu.. *Pronese místo toho a navrhne vyjednávání. Upřímně očekával spíše, že bude Triss ochotná vyjednávat a zachránit život své kamarádce, ale zjevně tentokrát nehodlala obětovat sebe pro někoho jiného. Trochu mu to zkazilo náladu, protože měl chuť Triss zas nějak v dohodě oškubat. Potom by i přes to všechno mohl svůj večer prohlásit za úspěšný.* Fajn.. Když si myslíš, že víš vše, tak si jdi.. *Pronese a dost necitlivě shodí Triss ze sebe. Následně se přes koleno zdravé nohy vyhoupne do stoje a dojde ke kraji střechy, kde sleduje, jak se řeší celý ten chaos před Pandemoniem.* Vyřídím Josephine, že jsi neměla zájem se podílet na jejím zachránění.. Chudáček tak nadějně spoléhal na záchranu.. *Ušklíbne se škodolibě.* Zamíří k boční uličce a skočí. Rukou se zachytí o okap, aby zbrzdil svůj pád a nedopadl tak prudce, přičemž se snaží dopadnout na svou nezraněnou nohu.*
Hej! *Vyjekne, když ji odhodí a sesbírá se na své nohy a sleduje, jak se staví na nohy a když prohlásí, že se nechce podílet na její záchraně její povzdech je ještě frustrovanější, když si zajede prsty do vlasů.* Vždyť ti nemám ani co nabídnout! *Sleduje, jak seskočí ze střechy a sama zasměje a přeběhne k okraji a se španělskou nadávkou skočí i bez křídel dolů, svůj pád kontrolujíc telekinezí. Rozhodně je její dopad elegantnější a přijemnější než ten jeho a to i v podpatcích.* Mám zájem ji zachránit, ale nemám nic, co bys mohl chtít naoplátku. Nejsem dost zkušená v magii, neovládám nejspíš ani žádnou dovednost, kterou bys potřeboval. *Odfrkne si.*
*Upír vyhlédne zpoza rohu k Pandemoniu a sleduje situaci. Ze shora zahlédnul svou dýku, jak se zaleskla odhozená kousek od vchodu. Kupodivu si ji nikdo ještě nesebral a on by si ji teď rád ukořistil zpátky. Spolu s nějakým civilem k napití se. Pro sebe se ušklíbne, když uslyší, jak za ním přistála Triss. Nedbá jejích dotazů a bvyběhne upíří rychlostí. Zastaví se jen, aby si sebral dýku a pak se vrátí nikým nepozorován zpět do uličky.* Kurva.. *Vydechne znova podrážděně, protože běžet s tou nohou takhle rychle bylo pořád bolestivý. Následně otočí hlavu na Triss.* Ale mohla bys.. Máš potenciál a v budoucnu by si mi tu službičku mohla splatit.. *Nadhodí, jakým směrem uvažuje s ušklíbnutím a jen co se vydýchá, tak si dýku schová do opasku.*
*Když zmizí, má chvíli dojem, že je všechno ztracené, sotva se však objeví, tak ucouvne o něco dál a pohled jí padne na okamžik na jeho nohu.* Takže chceš službu za službu. *Shrne a má dojem, že její svět se s ní zatočí. Přesně tuhle dohodu odmítla Axelovi a ten jí zlomil nohu.* Nebudu dělat nic nelegálního. Nezabíjím, nemučím, nekradu, bla bla bla. Víš, co tím myslím. *Přešlápne, jelikož ji znapokojovalo, že by měla mít dohodu s někým jako je on. Nakonec polkne a nadechne se, načež vydechne.* Budeme u toho stát v uličce? Nejsem upír, je mi zima. A o tobě radši ani nemluvím. *Pohled jí padne k jeho noze.*
*Dragos pokrčí rameny.* Ber to jak chceš.. *Prohlásí. Čeká než se mu noha vzpamatuje a pak se vydá normální chůzí uličkou dál od Pandemonia. Nechá Triss žvanit, než je od toho hluku dál a zastaví se. Vytáhne z kapsy malý kus pergamenu a plnící pero. Napíše krátký vzkaz, pero schová a následně přiloží prsty ke rtům a hlasitě pronikavě hvízdne.* Už se na tom pracuje, omrzlino.. *Zabrblá otráveně. Po chvíli se k nim začne snášet černý pták a se zakrákáním přistane Dragosovi na rameni.* Na. Odnes to Caiovi.. *Předá mu pergamen do zobáku a natáhne ruku, aby havran mohl odletět.* Jdeme.. Auto přijede k vedlejšímu bloku.. *Pobídne Triss.* Můžeš mi mezitím dál žvanit o tom, co v dohodě neuděláš..
Dragosi, vážně mám nastoupit s únoscem do auta? *Nadzvedne jedno obočí váhavě, ale přesune se s ním z uličky k okraji.* Co bude tvá strana dohody? *Prohlásí a zimomřivě si založí ruce na hrudi a zůstane stát v určité vzdálenosti od něj.*
Nemusíš.. *Pokrčí lhostejně rameny.* Ale taky nemusíš zachránit Josie.. *Ušklíbne se následně.* Nikdo tě do ničeho nenutí.. Jdeš se mnou dobrovolně.. Nemůžeš si zkrátka pomoct.. *Prohlásí pobaveně a vyrazí pomalu a rozvážně k místu, kde domluvil sraz s autem.* Propustím ti Josie.. Však jsem to už říkal.. *Převrátí očima a rozhlédne se, jestli neuvidí přijíždět auto. Pár minut to ještě trvalo, ale nakonec se ze zatáčky vynořil černý Lincoln MKT. Zastavil u Dragose a ten si otevřel dveře a nastoupil na pohodlnou koženou sedačku.* Nastup, nebo zavři dveře a jdi si po svých.. Je to na tobě.. *Pobídne ji Dragos a pak pozornost věnuje havranovi, který se v autě nacházel rovněž a dožadoval se odměny za dobře odvedenou práci.*
Všechno má nějaký háček. Mám věřit, že to bude takhle snadný? *Optá se a když přistaví auto, neváhá příliš dlouho, když nastoupí a zavře za sebou dveře a natáhne se automaticky po pásech, aby se připoutala. Oni by to možná rozdýchali, ona tuhle schopnost neměla a nemínila riskovat, co předvede upíří řidič. Mlčky sleduje ubíhající cestu, sem tam si prohlíží několik krvavých šmuh a těch od země, které na sobě měli oba dva, škoda těch šatů, byly jednoduché a elegantní. Po chvíli si dokonce podepře hlavu rukou a čeká, kam ji to vlastně veze, než se rozhodne zeptat.* Kam přesně jedeme?
*Dragos znovu převrátí očima a otráveně vydechne.* Věř si čemu chceš.. Jsi snad dospělá ne? Umíš za sebe rozhodovat, nebo ne? *Rýpne si do ní, protože tyhle otázky ho vytáčely. Sedne do auta a dá havranovi odměnu a pak ho nechá se po limuzíně proletět na své místo na baru, kde se zvláštně usadí, ale vypadá spokojeně. Dragos se mezitím natáhne pro skleničku s červeným nádechem a začne upíjet, zatímco se Caidar rozjede k vile.* Kam asi? Na Staten.. *Odpoví si sám, zatímco doplňuje živiny z krve.*
*Zhluboka se nadechne a skutečně zbytek cesty mlčí, než je čas vystoupit a ona se lépe rozhlédne, zda se nezorientuje v okolí. Nepřijde jí však, že je to tu povědomé.*
*Pár dní už Dom pozoroval, že Black Ghost se chová tak, jak by neměl. Tak nějak netáhl, řazení šlo ztuha a celkově se klepal, tak, jak by neměl. Dom měl podezření, že válec a nebo cívka jsou v háji, proto na netu našel nějaké dobře hodnocené středisko, kde by mu mohli auto opravit. Pak se oblékl tedy do košile, saka a vyjel, ovšem, po cestě se auto začalo chovat opět divně a do kopce se už nerozjelo.* No to snad ne. *Zavrčel. Tak nějak chápal, že auto bylo starší, ale i tak, dával na něj pozor a nechápal, co se stalo. Na mobilu proto našel nějaký jiný, dobře hodnocený bližší servis, do kterého pak auto nějak dostala a zaprkoval. Vystoupil, zamkl a rozhlédl se.* Uhm, dobrý den? *Houkl upír do prostoru.*
*Zpod postaršího stříbrného vozu značky Kia vykouknou nejprve conversky a poté i umazané pracovní s hubenou vytáhlou holkou v nich. Tmavé vlasy stažené do drdolu, aby ji při práci nepřekážely, stejně nechtěly zrovna dvakrát poslouchat a několik volných pramenů spadalo dívce přes záda. Odloží si klíč vedle rozpracovaného auta na heveru a místo toho vezme do ruky kus látky povalující se opodál. Alespoň tak dostane z rukou tu nejhorší špínu, ačkoliv od pohledu jí to zrovna dvakrát nepomůže. Stáhne si gumičku z vlasů a ty alespoň tak dodají dojem, že opravdu může jít o dámu.* *Výraz, který jasně říká: /Teď na tebe fakt nemám čas/ se rázem velice rychle změní na přívětivý výraz někoho, kdo tenhle obchod rozhodně odmítnout nechce.* ”Bré odpoledne,” *pozdraví a když udělá krok k muži v saku, rázem si uvědomí, jak vtipně vypadají jeden vedle druhého. On by mohl jít do opery, ona… rozhodně zpátky pod auto.* ”Vás jsem tu ještě asi neviděla. Vaše dáma zlobí?” *prohodí směrem k auto, které se jí jasně zamlouvá víc než jakýkoliv člověk. Možná to nebylo vůči lidem vždy fér, ale Mercy měla radost, když se jí pod ruce dostal krásný vůz… zvlášť když to bylo v té legálnější části jejích výdělků.* ”Můj šéf tu teď není, ale když nebudete proti, můžu se na ni podívat já,” *navrhne. Bývalo už docela zvykem, že si lidé nenechali od ženy na auto ani sáhnout, ne každý byl dvakrát přívětivý. Navíc ona v servisu rozhodně neměla hlavní slovo. Tahle malá firmička spadala pod muže, který se tu zrovna dvakrát často neukazoval a spíš nechával práci těm, kteří jen potřebovali nějaké peníze navíc. /Ať žije šedá ekonomika, bez ní by třetina Queensu pošla hlady./*
*Když viděl, že přišla jeho směrem mladá dívka, usmál se na ni.* No, abych byl úplně, bolestně upřímný, tak jsme jel do jiného servisu, trochu dál, ale do kopce se krásce už jet nechtělo, bohužel. Takže jsme na netu narazil na vás, jako na nejbližší možnou pomoc. *Pronesl Dom a podrbal se na zátylku, než k ní natáhl ruku.* Dominic Northwood. *Usmál se, a pokud mu dívka jeho ledovou ruku stiskla, tak to udělal i on a pak se jemně odtáhl.* No, můžete, budu moc rád, jsme ochoten zaplatit ihned na ruku nebo okamžitým převodem na účet, ještě že máme ty moderní technologie, no ne? *Zaculil se a pak se otočil k Black Ghostovi, ke kterému se pomalu vydal.* No, kráska netáhne. Nějak se jí nechce. Je nedávno nová koupená, dovezená z Evropy, před ní jsme měl to samé auto, ale to jsme zničil při autonehodě. Každopádně, tohle ještě poznávám, i když je stejné, no znáte to, je to něco jiného. Klepe se a netáhne, jo, do kopce ji přemluvit je skoro nemožné. *Popsal Dominic problém.*
*/Vstřícnej chlap… stejně raritní jako auto,/ pomyslí si a její úsměv je přeci jen upřímnější, přestože o tom rozdílu ví jen ona sama.* “Jsem Mercy, Mercy Hillová, tak se na to jdeme podívat, ne?” *oči jí skoro zazáří, když zvedá kapotu auta, aby zkušeným pohledem prošla, co se dá. Ovšem její oči hned vzápětí trochu potemní, jak se jí to, co vidí, zrovna dvakrát nelíbí.* “Jestli u vás není dlouho, tak ale můžu říct, že tohle je sakra jiný… chudák auto,” *poznamená. Vlastně mluví mnohem spíš k autu než k muži. Není to tím, že by ho nebrala na vědomí, jen je co na srdci, to na jazyku, a nemyslí zvlášť na to, že každý nemá rád auta tak jako ona.* “Teda chci říct, že jestli je to originál ze sedmdesátýho, tak je to pořád hezký, ale asi by si zasloužila trochu ozdravnou dovču. Zkusila bych se podívat na zapalovací cívku. Třeba to bude jen poškozená izolace, ale opravu nezvládneme za hodinu. Zvládl byste se stavit za dva možná tři dny?” *Otočí se zpátky k muži a rázem ji ale napadne, že to asi nebude jeden z těch, co si na opravu počkají pár dnů. Ti, kteří si mohli dovolit taková auta a běžně chodí ve formálním oblečení, si spíš raději připlatí, aby měli svého miláčka ihned zpátky v garáži. Raritní bylo možná i to, že s takovým autem jezdí, že se jím jen nechlubí bohatým přátelům. Stáhne si vlasy zpátky do drdolu, tentokrát jí žádné po okolí neutíkají.* “Nebo vám můžu nabídnout kávu a než si dopijete, budu vám schopná říct něco víc.”
*Poslouchal a přikyvoval.* No, to jste mne moc nepotěšila, aby jsem řekl pravdu. A ano, je to originál, a tak asi rozumím, ale jak říkám, to co jsme měl předtím, bylo v pořádku, pečoval jsme od něj už...dlouho. *Nemohl říct, že od roku 70, co přišlo na trh, ale tak to jen nějak zaobalil.* Mám ještě Impalu z šedesátého osmého, a ta se ještě drží. Takže jezdit čím zatím mám. *Zasmál se, když mu ale navrhla, že by se na to mohla víc podívat a i mu více říct, tak pokýval na souhlas.* To budete hodná, kávu bych si dal. *Přiznal s úsměvem a pak jí podal klíčky, aby se dostala do auta a do zapalování, ale pak ruku stáhl.* Mám s tím najet někam dovnitř? Nebo si s tím vjedete sama? *Zeptals e Dominic s úsměvem.*
“Tak to je škoda, že i tenhle u vás nebyl déle,” *prohodí s úsměvem a stočí se od Dodge k autu, na kterém pracovala předtím. Sklidí nářadí rozprostřené okolo, aby starší auto na nic nenajelo a akorát si nepoškodilo gumy.* “Popojeďte mi dovnitř a řekněte mi, co si dát. Náš kávovar sice nedělá zázraky, ale špatný není,” *pobídne ho a rozejde se do zadní části dílny, kde se nacházejí dveře do prostoru pro personál. Menší jídelní stůl, dvě židle a linka, víc nikdy nepotřebovali.* *Zapne kávovar, aby se zahřála voda a rychle se zamyslí, kam vlastně uklízí hrnky. Sama si tu kávu asi nikdy nedělala. A když už, vždy si vzala něco z dřezu, aby nešpinila další. Možná to tak měla udělat znovu, protože ve chvíli, kdy pootevře skříňku se na ní nádobí rovnou vysype. Jeden hrnek se jí podaří chytit do ruky, ale další se roztříští na podlaze.* “Kreténi,” *zasyčí tiše, odloží jeden hrnek a začne sbírat druhý, zatímco syčí další tiché nadávky na svoje kolegy, kteří nedokázali ani srovnat hrnky na polici, aniž by to někoho zabilo. Při tom všem prudce trhne rukou a jeden velký střep projede skrz slabou kůži. Sykne bolestí a dlaň sevře, aby krvácení zpomalila. /Úžasná profesionalita, teď abych mu to fakt spravila nadzvukovou rychlostí./ V rychlostí sklidí největší střepy a okolo ruky si omotá utěrku, aby si nikdo nevšiml, že se poranila. Tuhle zakázku chce, i kdyby měla pracovat jen jednou rukou. Mávne na Northwooda, aby šel za ní, když zvolí na kávovaru, co chtěl a dál se tváří, že se vůbec nic nestalo.*
*Dominic jí přikývl na souhlas a hned poté sedl zpět do auta, opatrně nastratoval a ještě opatrněji šlápl na plyn. Mercy tak mohla slyšet jak protestoval při každém pohybu a Dom se jen tiše modlil pro to, aby byl tak nějak v pořádku, aby pro jeho krásku byla záchrana. Uvnitř vystoupila povzdechl si.*/ Jo, to jsou přesně ty zvuky. *Povzdechl si a pak se na ni usmál.* Dam si černou kávu, prosím. *Pronesl a běžně si klepl na náprsní kapsu, aby zkontroloval placatku s mrví, jež by nebyla namíchaná v kávě vidět. Nechá ji pak jít dovnitř a jde za ní, je i svědkem toho, jak jí hrnek spadne a ona se pořeže. Tiše sykl i za ní, a hned na to si přišel k ní, a nadzvedl obočí.* Budete v pořádku? nechcete to zavázat? *Zeptal se Dom obezřetně, když viděl její zranění.*
“Ne, neblázněte, to nic není,” *mávne nad zraněním zdravou rukou. A nebyla to ani lež, běžně si nosila mnohem horší zranění, ale dokázala se o sebe postarat. Jizvy pod oblečením by samy dokázaly vyprávět dost šílené historky.* “Víte jak, vám tu za chvíli cvakne káva, já kouknu na auto, ať neztrácíme čas. Pak s tím něco vymyslím,” *ujistí ho a zmizí ze dveří k autu. K Northwoodovi se ohlédne jen opravdu krátce s myšlenkou /Tak toho už tu znova těžko uvidíme/ Na jednu stranu ji to mrzelo, ale třeba má šanci si ještě opravit reputaci, když dá auto do pořádku za nějakou rozumější cenu a šéfovi pak bude tvrdit, že to byla přátelská sleva. Rozhodně mu nehodlala vyprávět, že se před klientem pořezala a při hledání hrnku. Pevněji chytí utěrku v ruce a znovu se ponoří pod kapotu dodge. První jde opravdu po svíčce. Je opatrná, aby nepoškodila nic dalšího. Třeba bude mít štěstí… a měla! Skoro se zaraduje, když vidí, že možná bude stačit závitová vložka. Hlavu zvedne jen jednou, když za sebou slyší zvuky z úzké chodbičky, kdy mají šatnu.* “Ať tam strašíte kdokoliv, vemte mi z šatny, lékárničku, dík!” *houkne po někom z mechaniků, ať už se převléká kdokoliv. Zatím si přeměří velikost požadované vložky a protože ten, kdo straší v šatně je navíc neuvěřitelně pomalí, začne s převrtáním většího závitníku. Její další slova už o mnohem spokojenějším tónem tak patří k Northwoodovi* “Myslím, že máme kliku, jestli se nepletu, tak s tím rozhodně dneska budete moct odjet. I když dodge by rozhodně ocenil, kdybyste mu, až na to budete mít čas, dal kompletní prohlídku a nějaké drobnější opravy.”
*Dom sena ni i tak stále trošku opatrně koukal.* No, snad v pořádku, kdyby něco, mám v autě lékárničku, ale hádám, že to i vy tady. *Pronesl obezřetně Dominici, hledící na ni a pak kývl na souhlas.* Počkal tedy, až cvakne káva, obezřetně si do ní přilil krev a pak si ji vzal k sobě do ruky, načež zamířil k dívce u auta.* Tak, co myslíte, bude to vážné? Podívejte, jsme ochoten do toho dát kolik je jen třeba, jen ho potřebuju v pořádku. *Řekl skoro až prosebně upír. To už mu ale i dopovídala a on si oddechl.* Páni, to jsem moc rád, nečeklal jsem, že za jeden den to půjde, ale teda, uff. *Pronesl spokojeně.* Cenově, můžete mi naznačit? *Zajímals e, hledící na ni, než se posadil na jednu z židlí kousek, nohu si přehodil přes nohu a napil se kávy, ze které se ještě viditelně kouřilo.*
“Oceňování není úplně moje parketa, ale podívám se,” *ujistí ho a byla by se šla rovnou podívat do poznámek, kde by odpověď mohla najít, všimne si ale, že možná přeci jen špatně odhadla hloubku poranění a krev už skrz utěrku částečně prosakuje. Několik kapek dokonce dopadlo i na lak auta. Rychle je otře suchým kouskem látky a rychlejším krokem se rozejde k šatně.* “Hej, co tam děláš takovou dobu?” *křikne trochu nazlobeně po kolegovi, vždyť zvládla téměř vše potřebné, zatímco se on vzadu ještě ani nepřevlékl. Kdyby jen trochu tušila, co se zatím děje vzadu, neřekla by ani půl slovíčka…* *Rozrazí dveře šatny a dívá se na mladého muže skrývající tvář v dlaních jako by snad brečel. Když se ale o krok přiblíží, nepřijde jí, že by plakal. Mohl mít snad nějaký panický záchvat? Rozhodně to tak působilo.* “Hej si v poho…” *ale než stihne dokončit větu, mladík se vrhne směrem k ní, shodí ji na zem, že Mercy jen překvapeně vyjekne. Podaří se jí kopnout mechanika do slabin a odkulit se stranou. Nezastavilo ho to, možná jen trochu zdrželo. Byl to zlomek vteřiny, kdy zahlédla jeho pohled, byl šílený. Jako když feťák nedostane svoji dávku, svoji poslední smrtelnou dávku. Jeho oči byly temnější než nejzapadlejší ulice New Yorku, určitě byl horší než závislý, nikdy nic takového neviděla. Podvědomě sáhne k vlastním věcem pro zbraň. Odjistit ji ale nestihne, na to je mechanik moc rychlý. Mnohem rychlejší, než by vůbec měl být! Netušila, co se to kolem ní děje, ale instinkty a pudy fungovaly rychleji než si mozek pojil souvislosti. Praští ho berettou po hlavě, při takové ráně do spánku by přeci měl omdlít! Mechanik se chytí za hlavu a zastaví. V té vteřině Mercy odjistí zbraň.* “Ještě krok a vystřelím, varuju tě!” *křikne už hystericky. Nechápe to. Nechápe nic, všechno je příliš rychlé, příliš silné. A než se naděje, mačká spoušť. Střela najde svůj cíl mnohem rychleji než by měla, jak se zatraceně stihl dostat tak hrozně blízko?! Nemohla uvěřit vlastním očím, mechanik jí stále propaloval pohledem, přestože v jeho břiše zela díra. Zíral na ni, zatímco se rána pomalu stahovala…*
*Dom na ni kývla usmál se a když pak odešla, tak už jen čekal. Jakmile ale zaslechl hluk a křik, tak vstal tak rychle, až rozlil svou krev s kávou po zemi. Na to se ale nějak ani nesoustředil. prostě vyběhl tam, kde slyšel Mercy. Naskytl se mu skutečně nepěkný pohled. Viděl, slyšel, jak vystřelila a pak i muže, který na ni zíral. Nemohl si nevšimnout toho, jak se díval, toho, jak mu zpod rtů vykukovaly špičáky. Dom ihned zpozorněl.* Mercy, pojď ke mě, pomalu, opatrně, neotáčej se zády. A ty, ty stůj! *Křikl, načež na upíra vyslal encanto. Mechanik se skutečně zastavil, pokud se tedy do pohybu dal. Sám pak došel k Mercy, na kterou se podíval.* V pořádku? *Ovšem, jak se na ni podíval a začals e o ni zajímat Encanto nechal povolit a mechanik tak mohl být opět volný.* Musíme ti hned ošetřit tu ránu. *Na nějaké vykání teď už kašlal.*
*Nechápavým pohledem až hypnotizovaně sledovala zacelující se upírovu ránu. /Jak to bylo možné?! Tohle nemělo být možné! Tohle nebyla skutečnost!/ Možná to skutečně nebyl ani tak strach jako pohled na něco nadpřirozeného, co ji přimrazilo na místě. Nedokázala se podívat jinam. Vnitřnosti měla stažené, každý sval v pohotovosti. Podvědomě ale věděla, že jemu neuteče, že ji zabije dřív, než se vůbec dostane ke dveřím. V uších jí hučelo, jak se zvuk výstřelu stále ještě odrážel v malém prostoru, ale i tak jasně a čistě slyšela Northwoodův hlas. I on se sem dostal až moc rychle, ale tak rychle si vše spojit nedokázala. Stále na zemi se pomalu sune k němu, ač pohled neucukl ani o milimetr. Zarazí se až zády a Dominicovi nohy, když do nich slabě narazí. Slabě se jedné zachytí a stejně pomalu a hypnotizovaně se postaví. Rychle zamrká a konečně se jí podaří odtrhnout pohled, stočí se částečně bokem k muži v obleku, aby u něj hledala odpověď.* *Otvírá ústa, aby ze sebe dostala i jen jedinou hlásku, ale něco je rychlejší. Je to ostrá bolest, co ji ochromí od ramene až po zbytek těla. Bolestí vykřikne, křečovitě se chytí Dominicových ramen a vykopne znovu. Podaří se jí prokopnout mechanikovi koleno, takže padne na zem. Vystřelila by znovu, ale zbraň jí z ruky vypadla. Mercy ale nebyla žádný hrdina, aby se postavila mezi oba muže. Připadala si, že právě zešílela, a jen se potřebovala co nejrychleji dostat pryč. Její mysl už byla v půlce cesty, ale nohy selhaly a ona opět letěla k zemi, alespoň však při tom znovu zachytila berettu. Dopadla tak, že zády narazila do zdi a vyrazila si dech.*
*Dominic tak nějak začal chápat vážnost situace. Nevěděl, co je mechanik zač, ale musel to být asi mladý upír. O to více jej překvapilo a zarazilo to, jak je možné, že jej nikdo nekotroluje, že nikdo nebyl s ním? Elaine nemusel, ale na jednu stranu chápal její poselství u novorozené Nat, kdy ji hlídala. Otočil se na Mercy, načež ji doslova hodil za sebe na zem, snažil se ale, aby to nebylo na zraněné místo.* Běž, já tě najdu, utíkej! *Houkl po ní a otočil se na mladého upíra, zrovna když jej, jako jedinou překážku, jež jej od Mercy dělal, shodil na zem. Dom začal počítat, po kolikáté v této situaci záchrany civila je, zatímco přetočil upíra nějak pod sebe a zadíval se ně něj. Pokusil se jej očarovat encantem ale upír ne a ne se na něj podívat a ještě k tomu jej od sebe silou odhodil. Dom odletěl pár metrů a když se snažil zvednout tak už viděl, jak se upír hrnul opět k Mercy.*
*Rozhodně nepotřebovala dvakrát pobízet, jednou rukou si držela krvácející rameno a druhou stále tiskla chladný kov, o němž byla přesvědčena, že ji jednoduše musí udržet na místě. Vyškrábala se na všechny čtyři a hned na to už běžela skrz garáže ven. Napadlo ji vůbec, že Northwood zůstal s tím… ani to nedokázala pojmenovat, sám? Těžko, z nějakého důvodu nepanikařil jako ona, nepokoušel se mechanika zastřelit nebo rovnou utéct. Určitě musel mnohem lépe vědět, co dělá, než ona sama. Nebo se snad mýlila? …rozhodně se mýlila. Protože za sebou slyší obrovskou ránu, jak se znovu rozrazí dveře šatny dokořán a ten, co by měl ležet dávno mrtvý opět běží jejím směrem. Nepřemýšlí a znovu vystřelí. Rána je ještě o to hlasitější, když střela urazí okénko stříbrné kiy, dodge je naštěstí mimo ohrožení. Mercy musela být opravdu dítětem štěstěny, protože tentokrát se kulka zavrtala upírovi přímo mezi oči. /Tohle tě už tě muselo zabít,/* “...sráči.” *Mrtvé tělo dutě padne k zemi, leží bez hnutí. Tak proč se Mercy nemůže zbavit toho vlezlého pocitu, toho mravenčení, co ji varuje, že ještě není po všem. Kdyby byla opravdu hysterická, zřejmě by do těla ještě několikrát vystřelila, ona ale jen drží odjištěnou zbraň a pro jistotu nepřestává mířit muži na temeno hlavy. Nevěděla jak by po tomhle mohl ještě dýchat, ale nezastavila ho ani kulka v žaludku. Svět byl vzhůru nohama.* *Ještě o několik kroků ustoupí vzad, až se zády opře o stěnu hned vedle vrat. Může zmizet? Pominulo už nebezpečí? Je ta… věc doopravdy mrtvá? Má až příliš mnoho otázek, které ale nedokáže zodpovědět. Někdo by ale přeci jen mohl.* “NORTHWOODE! Co to kurva bylo?!” *křikne po něm, přestože ani neví, jestli ještě žije.* “Northwoode!”
*Netrvalo dlouho, cos e Dom postavil a pak se jeho velké tělo zjevilo mezi futry do místnosti, ze které pak ale vyšel ven. Zadívals e na upíra na zemi a pak na Mercy.* jsi v pohodě? Co ti udělal? *Hlesl a podal jí ruku, aby šla k němu. Podíval se na upíra na zemi.* Pokud ty kulky nejsou stříbrné, tak se ještě zvedne. Jo, musíme se ho zbavit, na nějakém dobrém místě, tady nemůže zůstat. Ale ještě potrvá, než vstane. *Hlesl a pak se na ni podíval.* Vše ti vysvětlím, ale musíme tě vyléčit, dobře? *Pronesl a pak podíval na její zranění. věděl, že by jí to mohl zavázat ale pokud by se upír probral, krev by cítil i tak. proto našel poseldní možnost.* Byl to upír, dobře? Upír, co po tobě šel, protože jsi krvácela. Teď si sedni, abych ti mohl vyléčit to zranění. Nezavážu ti to, až se probere, pokud, doufám že brzo ne, cítil by to, takže ti dám napít mojí krve, ta tě vyléčí hned. *Mluvil s ní na rovinu a bez servítek, bylo to lepší než vymýšlet lži. Mohl jí sice hned očarovat, ale tak nějak mu to přišlo svým způsobem takhle fér, když by jí pak vymazal paměť.*
“Jak jako zvedne?!” *křikne vyčerpaně, na její mysl toho bylo rázem příliš. Měla pocit, že šílí, a tenhle příliš velký chytrák ji v tom akorát podporoval. Nejprve k němu sice krok udělá, ale rázem se zastaví na místě s myšlenkou, jestli by neměla utéct i od něj. Sevře dlaň v pěst, druhá možnost je pořádně praštit i jeho a třeba to k něčemu bude. Očima těkne k tělu, měla pocit, že periferně vidí, jak se zvedá a míří zase k ní. Spletla se, dál ležel bez hnutí, ale to, co se právě stalo, ji nemohlo nechat klidnou. Srdce cítí zběsile bušit až v krku, dýchá, jako kdyby uběhla marathon. Prsty na spoušti stále svědí, aby střelila ještě jednou. Pro jistotu. I když k její jistotě by právě teď přispělo možná jen to, kdyby shodila svého rozhodně bývalého kolegu z mostu do řeky s koulí na noze.* “A ty si jako co? Zabiják upírů nebo nějaký zaklínač? Děláš si ze mě kurva prdel, Northwoode?” *potřebovala se ho zbavit, jich obou se potřebovala zbavit. Vždyť jeden se ji právě pokusil zabít holýma rukama a druhý tvrdí, že by se měla napít jeho krve. Ne, ona rozhodně není ta, kdo se tady pomátl, ale rozhodně si našla další dva adepty, kteří to nemají v hlavě v pořádku. Myšlenky jí jedou na plné obrátky, až nakonec volí nejobyčejnější možnost* “Hele, víš co? Je mi úplně jedno, co se tady stalo. Je mi jedno co je on a nebo kdo nebo co seš, do prdele, ty. Takže si vem toho svýho vampýra, nastartuj si auto a vypadni. Už se nikdy neuvidíme a tohle se nikdy nestalo. Nikdy si tu nebyl, tak vypadni, na co ještě čekáš?!”
*Tak nějak podobnou reakci čekal, lhal by, kdyby řekl, že ne. proto se k ní pomaluu vydal.* Ne. *Pronesl pouze a zadívals e jí do očí, stále nevyužívajíc encatno, to si nechával až na poslední cvhíli.* Ne, nemůžu tě nechat jít, ne takhle. *Pronesl. Hned na to pootevřel rty, a Mercy tak mohla vidět, jaks e mu samotnému vytáhly špičáky.* Takže krev, pak ti vymažu hlavu a pak ho odvez. Tak to bude. *Řekl, načež se k ní dál blížil, a u toho se sám zakousl do předloktí.* Ještě ale od tebe budu potřebovat pár informací. Ale teď se musíš uklidnit a napít se. *Pronesl, stále ještě v klidu.* hele, vím jak to vypadá. On ej upír, já jsem upír, ale on je upír, co se očividně neovládá. Nevím, jak dlouho tu je, ale mladí upíři jsou jako časovaná bomba. Jelikož tu ale běhá bez dozoru, potřebuju vědět, s kým je ještě v kontaktu, pokud je možnost, že je sem poslali oni, nebo aby jim a naopak neublížil. *Zavrčel Dom.*
*Těžce polkne, měla pocit, že se rozhodně pozvrací. A jestli ne teď, tak pokud ji nějakým způsobem donutí pozřít i kapičku krve, tak rozhodně ano. V jejím světě neexistovali upíři, neexistovalo žádné pití krve, vždyť ona ani nevěděla, koho myslí tím ‘oni’. /Je to blázen, je to zatracený blázen,/ opakuje si v mysli, protože jinak by za šílence začala opět považovat samu sebe. Ukročí ještě o jeden krok zpátky, ale už pomalu nemá kam, jestli se nechce s potrhaným ramenem rozběhnout do nočních ulic New Yorku. Spíš má šanci přežít tady uvnitř než venku, při nejmenším si to myslela.* *Nadechne se a pevným pohledem se opře do upíra před sebou. Tohle je sakra Mercy Hillová, která právě jednoho upíra zastřelila! Druhý ji rozhodně nebude říkat, co má a nemá dělat! Pokud tedy přistoupí na jejich hru, že něco takového opravdu existuje. Pevně se postaví a i přes bolest narovná. Ve chvíli, kdy překročí pomyslnou hranici, ve vteřině stočí zbraň a rukojetí ho udeří do spánku.* “Já tvoji krev kurva pít nehodlám. Vypadni,” *zavrčí, až by bylo snadné uvěřit, že stojí proti sobě rovnému.* “Zmiz z mojí dílny,” *dodá ještě výhružně, neměla jedinou šanci se ho zbavit, ale do poslední chvíle se bude tvářit, že má nějaké eso v rukávu, že je pánem situace.*
*Dominic ji stále sledoval tiše vrčel, ovšem jakmile pak ucítil tupou bolest ve spánku, tak jako kdyby mu přeplo. Ten Sam, kterého by zajímalo její dobro byl ten tam. Nějaká malá civika ho nebude určitě mlátit, odsuď podsuď.* Hele, chtěl jsme ti pomoct a být hodnej, ale když ty si nedáš říct. *Zavrčel, v dalším momentě využil své síly upíří rychlosti na to aby se dostal za ní, načež jí jednou paží chytl do kravaty, tak silně, aby se nemohla nijak víc bránit, ale aby jí neudusil a ruku, ze které mu tekla krev mu ranou přitiskl na ránu.* A teď zmlkni a pij sakra. *Zavrčel. jako kdyby tohle ale nebylo málo, zaznamenal, že upír před nimi se pohl.*Kurva, že já narazím vždy buď ne flegmatiky nebo choleriky. *Pronesl sám pro sebe otráveně.*
*Překvapením upustí zbraň a ta odletí několik kroků daleko nalevo od nich. Nestihne se ani nadechnout, když její veškeré smysly zaplaví krev. Na jazyku cítí železitou pachuť a odporný odér ji udeří do nosu jako rána pěstí. Celý svět se jí zamotal a byla by ztratila pevnou půdu pod nohama, kdyby ji nedržel. Ale proč taky ne? Rozhodně ví, že ho nedokáže přemoct a že nemá šanci se vykroutit z jeho sevření. Musí ho povolit sám a to neudělá, dokud se podle něj dost nenapije… krve. Pokusí se stáhnout rty k sobě, aby se přes ně nedostala ani jediná kapička rudé tekutiny. Zavře oči a donutí svaly, aby povolily. Přesvědčí vlastní mozek, že tohle je jediná šance, jak se zbavit sevření okolo krku, jak přežít. Krátce vydechne a pak povolí. Ví, jak funguje pocit mrtvé váhy, a tak se ještě téměř natahuje po zemi, aby se zdála těžší, aby si myslel, že omdlela. Musel mít za to, že je jen hloupá holka, co neunesla strach. Nebo že ji příliš přiškrtil a kyslík se přestal dostávat do mozku. Bylo jí úplně jedno, co si v sobě najde za důvod, musel povolit, protože její tělo bylo rázem jako mrtvé.*
*Jakmile sjela dívka po něm doslova na zem, tak se Dom zamračil.* Kurva, no jo, to tak chybělo. *Zavrčel. Pak se k ní sklonil, načež si ji vytáhl do náruče a zadíval se před sebe. Tak nějam, věděl, že svým autem už neodjede. Pokud byla v bezvědomí, nemohl ji jen tak nechat tady, musel ji dostat k sobě domů, počkat než se probere, vyléčit a potom ještě vymazat vzpomínky Bylo toho moc. A aby toho nebylo málo, tak upír nejen že už byl na nohou, ale z dálky sem jelo autao.* Hele kámo, v klidu, jo? Dobrý, tohle nemusíš dělat, jen se ovládni. *Pronesl Dom k upírovi, co už stál na nohou.* Na to ti seru.* Byla odpověď mechanika, jež vyrazil proti nim. Dom se jen tak tak otočil, skrčil se i s Mercy v náruči a upír tak přeletěl v jeho rychlosti přes něj a narazil...*Ty parchante... *Narazil do auta, jež Dom přivezl, a to skončilo s vyskleným čelním sklem a promáčknutou kapotou. Dom zavrčel, načež položil Mercy s dávkou opatrnosti na zem a přemístil se k upírovi, který ale přešel útok a tak se oba začali ve své rychlosti prát.*
*Pocit, kdy visela bezvládně v náručí upíra, byl možná ještě mnohem horší, než když mu stála čelem. Tehdy mohla z jeho tváře alespoň něco vyčíst, cokoliv. Ale teď byla odkázána jedině na zvuk. Musela doufat, že ji Northwood nepustí na zem, že do něj něco silou nenarazí, že se upír neprobere. Dokonce se zkoušela rozpomenout na některou dávno zapomenutou modlitbu, ale ani té nevěřila, že by pomohla. Někdo při ní ale asi přeci jen musel stát, protože se ocitla na zemi. Otevřela oči a rychle si uvědomila, že veškerou pozornost si pro sebe urvali oba upíři. Tohle byla její šance. Odkulila se tiše zpátky k šatnám a stále na zemi se protáhla dovnitř. A jakmile byla pryč z jejich pohledu, vystřelila jako kulka. Sebrala se a doběhla nakonec chodbičky, do ruky chytla helmu a motorkářskou bundu. Vyhoupla se malým okénkem ven a rázem stanula na prázdné ulici za servisem. Ještě při dopadu na sebe natahovala bundu. Do očí jí vyhrkly slzy bolesti, ale musela najít způsob, jal krev schovat. Netušila, jak tahle upíří věc funguje, ale bunda byla z tvrdé kůže, od upírů navíc už byla vzdálená přes dvě zdi… muselo to mít přeci nějaký efekt! Jinak by všichni lidé byli dávno povražděni při každém škrábnutí. Pamatovala si, že spolu pracovali, ten člověk byl ještě před pár minutami její kolega, smáli se spolu, pracovali, žili prakticky vedle sebe a teď? Stačilo pár krve a bez mrknutí by ji zabil?* *Nedokázala si představit, co bude dělat teď, ale rozhodně tu nemohla zůstat. Natáhla si přes hlavu helmu a nasedla na motorku, aby se během chvíle řítila pryč. Northwood už si nějak poradí. Všichni si nějak poradí, ale hlavně bez ní.*
*Ještě chvilku se s ním rval, než mu nakonec trhnutím zlomil vaz. To už ale z auta vystoupilo několik upírů, jež poznal podle pachu. To už se Dom pakoval, pro něj byla důležitější Mercy. Upír by se buď zvedl a odešel a nebo z něj bude ráno popel, jiná možnost není. Jaké bylo ale jeho překvapení, když zjistil a hlavně viděl, že je pryč, tak kdyby mohlo, srdce by mu bilo na poplach. Díky jeho sluchu uslyšel kousek od něj motroku, jaks e dala do pohybu. Jen tiše zavrčel, načež nabral upíří rychlost a snažil se najít, kde se ten zvuk ozýval, přeci jen, kdo by odtud teď jiný odjížděl. Vedl jej navíc pach krve, jež tak nějak tušil že patřil Mercy. jakmile spatřil odjíždět motorku, tak se bleskově přemístil před ní a při nárazu, jež by byl pro dívku asi nemožný vybrat ji popadl do náruče a když padal, tak se skutálel tak, aby skončila na něm. I tak ji ale nepouštěl.* Tak a dost kurva" Snažím se ti pomoct do hajzlu, tak už se uklidni! Takhle zmizet nemůžeš! *Křikl po ní, už na nervy Dom.*
*Hlava jí třeští na poplach, pokusí se motorku strhnout stranou, zastavit, cokoliv, ale letí vzduchem dřív, než by cokoliv mělo účinek. Zkroutí se do klubíčka, ale tvrdý úder ji nečeká. Za ten by ale možná byla tisíckrát radši. Tisíckrát radši by si zlámala nohy, než aby se přes zatemněné sklo přilby opět dívala na tvář upíra. Nějak jí bylo jasné, že jeho z hlavy už nedostane, že ji bude děsit ve snech a že to taky může být to poslední, co vidí. Možná se zatím tvářil, že ji zachraňuje, ale proč by ji jinak nenechal prostě zmizet? Co s ní skutečně chtěl, bylo stále záhadou, jíž na kloub přijít nechtěla. Nestála o nic z toho a čím dál víc nenáviděla toho upíra, co přijel v černém dodgi dnes do servisu. Kdyby se neobjevil, všechno by běželo ve starých kolejích, všechno mohlo být v pořádku tak, jak bylo. Všechna pravidla světa bez upírů mohla stále platit.* “Ale já o pomoc nestojím! Nepotřebuju tě!” *kopne ho pod žebra a stáhne se zpátky směrem tam, kde narazila motorka. Už asi začíná chápat, že nemá šanci ujet. Napadne ji, že možná měla střelit i jeho, že než by se probral, byla by dávno dost daleko na to, aby ji nenašel. Ale co sejde na tom, co neudělala. Rychle se staví na nohy a oči se rozběhnou po ulici. Musí přece existovat úniková cesta!*
*Toho už měl Dom dost, jakmile se mu dala na útěk a on se nějak sebral, vyběhl před ní, chytl ji nejprve za ramena a stáhl jí helmu. V jeho upíří rychlosti to bylo bleskově rychlé. Pak se jí podíval do očí. Bylo mu jasné, že léčení bude muset provést rychle, k jeho štěstí mu rána ještě krvácela. Ihned se jí zadíval do očí a během vteřiny jí očaroval encantem.* Dívej se mi do očí a ani se nehni! *Pronesl prvně a pokud tak učinila, což asi ano vzheldem k tomu, že ji očaroval, tak ihned trochu více roztrhl zuby svou ránu a krev do těch jejích se rozhodl pro tentokrát nakapat. Během toho jí dál hleděl do očí.* U tebe v dílně šlo vše jak mělo, krom toho, že jsi se u dělání kávy řízla. Ovšem z toho mechanika co tě napadl se pak vyklubal šílenec. Pokousal tě. Nabídl jsem ti pomoc, ale během toho napadl i mne a tak jsems e s ní serval. Podařilos e ti uprchnout, ale kvůli bolesti jsi spadla z motorky. Doběhl jsme tě, neujela jsi daleko a já, když jsme došel sem, jsem ti nabídl pomoct. *Ovlivňoval její mysl, zatímco se její rána zacelila, alespoň tak, aby se to dalo nazvat ne upířím, ale lidským kousnutím.* Tak. Teď spolu dojdeme někam kousek dál, najdeme budku a zavolám ti taxi, které tě vezme domů, ano? Zítra zavoláš do práce a vezmeš si volno, alespoň na pár dní. *Proensl a pak když měl jistotu, že to zabralo, se konečně odtáhl a pohlédl na ni.* Lepší? Zkusil opatrně?
*Hypnotizovaně sledovala jeho oči. Její svět se nějak neměnil a přece byl rázem úplně jiný. Jaksi normální. Některé věci do sebe sice nezapadaly úplně přesně, jak by měly, ale stále byl více normální než, před dvěma minutami. /Proč jsem ho prostě nepraštila? Jak se mu povedlo mě pokousat/ ptá se sama sebe, ale protože upír před ní je větší jistota než vlastní bolavá hlava, spoléhá na něj. Pomalu se začne stavět na nohy, jakkoliv zraněná byla, její tvrdohlavost a potřeba být vždy alespoň zdánlivě v pořádku byla silnější než cokoliv jiného.* “Jo, jasně, myslím, že pár dnů nikoho nezabije,” *zamumlá si pro sebe. Jindy by takovému tvrzení nevěřila, ale teď se zdálo být jaksi rozumnější než cokoliv, co navrhla její hlava. /Jen jsem se při pádu praštila do hlavy, to přejde. Ono to nakonec dá nějaký smysl,/ a jak se rozhodne, tak taky jedná. Zároveň se jí ale v hlavě objeví myšlenka na auto stojící v servisu.* “Já se fakt omlouvám, sorry, vůbec nevím, jak se tohle všechno mohlo stát. Nějak mu ruplo v bedně. Já… zavolám šéfovi a jestli na tom autě i jen poškrábal lak, všechno opravíme lépe než to bylo, když si ho přivezl,” *ujišťuje ho. Ne snad, že by jí tolik záleželo na práci jako takové, ale pověst dělala hodně. A jestli měla mít šanci někde dál, nemůže si dovolit pověst té, co pracuje s šílenci.*
*Když viděl, že vše dopadlo dobře a Encatno se povedlo, tak si ulevne oddechl. Pak na ni koukl a usmál se.* To je snad v pořádku tak nějak řekl bych, doufám, že taky bude v pořádku, snad se na něm nějak nevyřádil, kdo ví. V klidu odjedete a já pak zavolám policii. *Řekl, k tomu se samozřejmě nechystal, chtěl se tam tak maximálně pak vrátit sám.* A vy v pořádku jinak? To víte, lidé jsou různí a dělají různé věci, nikdy nevíte, komu rupne v hlavě. *Povzdechl si a pak došel k motorce, kterou postavil na kola.* Nebude asi moc bezpečné, aby jste na tom teď jela domů, máte to kde nechat? *Zajímal se pak. Přeci jen, pokud ji krev sjela, byl by risk kdyby sedla na stroj.*
“Já… myslím, že se mi vlastně nic nestalo,” *zamyslí se, protože postupně jí přijde, že i to, co by bolet mělo, velice rychle odeznívá. Nohy jí přišly lehké, mohla by tancovat, kdyby chtěla. A vlastně by opravdu chtěla, vzala si volno, šla by tancovat do baru, opila se a našla si společnost na večer. Ale něco ji táhlo domů, nedokázala to vysvětlit, ale šla napříč vlastní přirozenosti, aby se doma skutečně pořádně vyspala.* “Jestli se nepletu, za rohem je parkovací věž… zvládnu to, díky. Jsem v pořádku,” *ujistí ho znovu ještě jednou. Udělá několik kroků k němu a lehce si přitáhne řídítka, zvládne si svůj… tedy více méně svůj stroj zaparkovat sama. Představa, že by si někdo hrát s její hračkou, se jednoduše příčila naprosto všemu.* “Moc vám děkuju, za všechno. Tak já si asi půjdu zavolat to taxi… mějte se.”
*Dom se na ni usmál a pak pokýval hlavou.* No dobře, tak jo, nějak to zvládněte. A dejte na sebe pozor, běhá to tu samý šílenec! *Připomněl jí ještě a když se pak jejich cesty rozešli, tak sám zamířil domů. Daleko to neměl, takže se alespoň prošel a tak nějak nakonec i došel domů, doufajíc, že auto bude nakonec přeci jen v pořádku, stejně tak jako i Mercy. Zavolal ještě Richiemu a pár známým, aby dojeli místo zkontrolovat a než přijde ranní směna, uvést do nějakého dobrého stavu.*
*Hned druhý den co Remi odjel od Aless, zamířil k sobě domů. Tam se převlékl, vzal si nějaké věci, které odnesl ještě do obchodu, a hned poté zamířil do tetovacího studia, kde si nechal od Hirama dělat jeho překrásné tetování na zádech. Skoro málem zapomněl na to, že si tam chtěl dělat i piercing, ale to byl také důvod, proč tam teď mířil. Zaparkoval se svojí modrou ramkou hned před studiem, vystoupil, a vešel dovnitř.* Dobrý den! *Zahalekal Remi, hned jak vešel dovnitř.*
*Díky bohu tentokrát v práci nespal, už kvůli předchozím klientům. Měl již za sebou dva piercingy a jedno menší tetování za první část směny, poté si zašel na oběd, po němž se vrhl rovnou na dezinfikování místa a dalších připrav. A za to mohl být rád, protože tentokrát Remimu neudělal radost tím, že by se zlekl.* Stále není jediný důvod, proč řvát přes celé studio. *Načal.* Ale ahoj a hádám, že den si užíváš. *Dopověděl, narovnajíce se, aby stál zpříma. Měl teď hodinu, než přijde další klient.* /Těším se, až tohle budu dělat jen soukromě z domu a řídit namísto toho čajovnu./ *Pomyslel si.* Tak šup dozadu, mám tam pro tebe už nachystané křeslo, tak se do něj posaď, opři a narovnej hlavu. *Popohnal féra dozadu, načež sám za ním potom šel. Ze stolu poté vzal nejprve zrcátko.* Chceš kroužek, nebo tečku do začátku?
*Remi se podivil, jak rychle se všechno událo.. Nestačil se ani rozhlédnout, ani nadit a čaroděj už si ho zval dozadu. Nad tím se fér zasmál.* Jeee, no jo, vidíš, já to chtěl ještě tak nějak probrat, nejsem si úplně jistý umístěním a možná jsme přemýšlel že dnes odejdu se dvěmi. Měl by jsi na mě ten čas? *Uculil se fér.*
*Téměř nekompromisně tahal Remiho už dozadu, aby to bylo rychle za nimi a tak by mohl jít chystat vše dál. Když ale z féra vypadlo, že to chtěl ještě probrat, hodil mu docela nepříjemný pohled, než si promnul kořen nosu, během čehož přikývl.* Jasně, mluv rychlostí Fleshe, protože to celé už mám dávno nachystané. *Položil opět zrcátko, během čehož se opřel o pracovní stůl za ním. Ne, že by měl blbou náladu, nebo se vyloženě vytočil, pouze nebyl zrovna dvakrát moc rád, že to všechno už nachystal, aby slyšel tohle.* Ale musím tě upozornit, že za den můžeš mít maximálně tři a už při prvním bude tvé tělo v šoku. *Upozornil.*
*Remi jej poslouchal a probudila se v něm jistá škodolibost. Hned na to se ale uculil jako měsíček na hnoji a spokojeně se na něj podíval, než tedy došel za ním.* Napadl mě, hm, napadl mě takový ten piercing v nosní přepážce, pak ještě na straně nosu a pupík. Tyo a ty bradavky jsem chtěl, že jo? Nebo to bylo něco jiného? Hm, už nevím, tak, pane tatére, jaké piercingy by jsi mi doporučil? Hlavně, jsem víla co něco vydrží, neboj se přijít klidně s více jak třemi. *Pobídl jej s milým úsměvem.*
*Už jen dle jeho činů šlo poznat, že něco takového nečekal a zrovna moc příjemně jej to ani nepřekvapilo. Už to všechno bylo nachystané, samozřejmě až na šperk, na němž se mělo ještě domluvit. Nuže, nakonec féra ovšem nechal mluvit a sdělit mu své přání. Přeci jen, zákazník je náš pán. Po chvíli poslouchání ovšem pozvedl jedno obočí. Nebyl dnešní, aby nevěděl, že si z něj mladík utahuje. Jemně se tedy zašklebil.* Máš na mysli septum a nostril.. normálka, bradavky i pupík to samé. Nechceš rovnou něco víc exotického? Třeba dydoe, hafada nebo princ Albert? Neboj, ani jedno z toho tolik nebolí. *Uculil se. Během čekání na reakci a hlavně otázky, se podíval na hodinky.* Sorry, ale krátí se nám čas. Takže beze srandy, co ještě kromě nostrilu chceš?
*Remi se na něj podíval a usmál se.* Víš ty co? Tak ten septum, nostril a bradavky. *Pronesl fér. Když pak byla hotovo, tak Remi zaplatil, načež Hiramovi zaplatil, rozloučil se s ním a poté zamířil pryč, směrem k domovu, do vily za Aless.*
*Lehce svraštil obočí nad tím počtem piercingů, co si na dnešek Remi navybíral, nicméně nakonec se mu to už nesnažil vymluvit. Jednoduše udělal co se po něm chtělo.* Dvakrát denně čistit a pořádně. Kdybys nic takového nedodržoval, sem mi nechoď plakat, ostatně ani když se začneš třepat z toho pozdějšího šoku jako ratlík. Já ti to říkal a nemám zájem o utěšování někoho, na to ostatně máš manželku. *Řekl, když mu po zákrocích podával pár lahviček solného roztoku. Následně si už jen vybral peníze a s Remim se rozloučil, než pokračoval v práci.*
*Vítejte v klubu Pandemonium, místě, kde se prolínají pro dnešní večer dva světy, protože vyhazovači dnes vpouštěji dovnitř každého, kdo u sebe nemá zbraně, ať obyčejné civily nebo zasvěcené do světa stínů a kde noční město najde svůj tep. Když vkročíte do klubu, pohltí vás nekonečný oceán neonových světel, které tančí v rytmu hudby. Atmosféra je nabita energií, která se nese celým prostorem.* *Výzdoba klubu je kýčovitě luxusní, s podsvícenými boxy po stranách, které poskytují tajuplný úkryt pro ty, kdo hledají trochu soukromí a anonymity. Světla se líně odrážejí od vybroušených skleněných stolů po stranách, na nichž stojí rozmanité menší občerstvení, které čas od času někdo doplní či obmění. Najdete zde rozmanitou nabídku od exotických pochutin, ovocem či drobných jídel jako jsou pražení cvrčci, smažené caca - takové malé rybičky, které se daly nazvat skoro hranolkami - po běžnější chlebíčky a jednohubky, lotusové květy, které byly zákusky a jen catering a pořadatel věděli, zda některé z nich neobsahují nějaké překvapení v podobě lístečků jako u koláčků štěstí…nebo nějaké povzbuzující látky, které zábavu mohou oživit.* *Na baru si můžete objednat z rozmanité nabídky drinků a alkoholických nápojů a v davu můžete vidět různorodost tváří – od tajemných postav v maskách po civilisty a podvěťany v atraktivním oblečení, kteří touží po vzrušení. Hudba pulsující klubem láká lidi k tanci, zábavě a uvolnění.* *Mezi hudebními úseky se ozývá hlas Eris, pořadatelky ve výrazném rudém kabátu, který podtrhuje světlé vlasy a bronzovou škrabošku na její tváři za níž se skrývají tmavé oči. Její proslov je jako melodie ve vzduchu - živý, hravý a přivádějící návštěvníky do světa neomezených možností.* "Vítejte v Pandemoniu, místě, kde neexistují pravidla, pouze možnosti. Přeji vám nezapomenutelný večer plný dobrodružství a vzrušení.” *Její uvítání je prosté, tajuplné a svůdné, když pošle neurčitě do davu po ruce polibek a z ruky jí jako při kouzelnickém vystoupení sklouzne malá kulička, která vytvoří kouřovou clonu v níž zmizí. Bystřejší ji mohou o pár vteřin později zahlédnout, jak se kolem zdi přesouvá k baru a během večera různě po klubu a sama si večer užívá.* *Ve vzduchu je cítit euforie, zatímco lidé tancují, baví se v boxech, u baru, či někde po okrajích tanečního placu. Klub Pandemonium není jen prostor, je to živý organismus, který pulzuje srdcem nočního života. A ve stínu těchto neonových světel se rodí příběhy, které zůstanou v paměti až do dalšího rozbřesku.*
*Kayn přemýšlel, proč se sem vlastně dneska vydal. Bylo to proto, že by se chtěl podívat po nějaké nové oběti, kterou by si s sebou odnesl na dvůr? A nebo se chtěl prostě a jenom pobavit? Možnosti byly různé, ale ať už to byla jakákoliv z nich, jeho nohy jej zanesli až do klubu. Pro dnešek se dokonce i vystál frontu, a bavil se nad tím, jak nějaký civilové a ostatní bytosti netrpělivě čekali na to, až na ně přijde řada. Sám se nad tím musel zasmát. Ten věčný shon světa mu přišel zkrátka směšný. Když se nakonec dostal i on do prostor uvnitř, ihned zamířil k místu, kde by si mohl dát nějaký drink. Jak už to pro něj bylo v New Yorku zvykem, tak si objednal dvojitou vodku, načež si vzal skleničku do ruky, zády se opřel o bar, a poté se podíval do davu, sledující všechny kolem sebe jako hladová šelma, která si vybírá, potom skočí.*
*Remi na Aless čekal před klubem. Oblékl si sako, které mělo zlaté a černé pruhy, a stejně taky kalhoty, a celé bylo pokryto lesklými flitry, které na světle zářily. Na oči si nasadil zlaté, lesklé papírové brýle, která ale neměly sklíčka, vlasy si sčísl lehce dozadu, a poté nasedl do auta, které měl od Aless a dojel až před klub, kousek od něj zaparkoval, Ještě se ujištil, že je na smluveném místě, kde jsem měli sejít, a poté vystoupil z auta, opřel se o něj, a zapálil si cigaretu, zatímco čekal na svou upírku. Na dnešní večer se těšil, a jak by taky ne. Slavil se nový rok, začátek něčeho nového, možná něčeho hezčího, než co jej potkalo v minulém roce. I když přemýšlel, jestli to, že potkal Aless, by mohlo něco trumfnout.*
*Na novoroční večírek se vydal i Dominic. tak nějak už překonal obavy z toho jít mezi větší populaci lidí kvůli nevydařenému zátahu jeho hackovacího systému, ale rozhodl se, že kvůli tomu nebude zalezlý věčně doma. Proto se rozhodl vyrazit právě na nějakou akci, která se konala poblíž, a to byl právě večírek na oslavu nového roku v pandemoniu. Pro dnešek tam šel sám, nekontaktoval ani Natalii, ani Inocence, zkrátka a jednoduše tam šel jen on, sám za sebe, doufají, že vše bude v pořádku. Na sebe si vzal klasický oblek a bílou košili. Když se dostal dovnitř klubu, tak si objednal pití, a poté posedával u baru, spokojeni si popíjející svůj drink.*
*Alessandra se na dnešní party moc těšila, už co se setmělo se připravovala. Přece jen měla se na ni setkat s REMIM, takže bylo jasné, že se mu prostě chtěla líbit. Na sebe si vzala dlouhé černé šaty s vysokým rozparkem, dlouhými rukávy a hlubokým výstřihem. Uprostřed byla látka sepnutá zlatou sponou. Obula si zlaté lodičky a na sebe hodila černá kabát. Své krátké vlasy si jen prohrábla a když byla hotová, konečně se vydala k autu, kterým se následně dostala až ke klubu. Zaparkovala, vystoupila a rozhlédla se. Nemusela však hledat dlouho, hned viděla toho, koho chtěla. Vzala si sebou ještě své malé psaníčko černozlaté barvy a vydala se s úsměvem za ním.* Sluší ti to mi amore, sexy jako vždy. *Pronesla, když se za ním objevila, došla k němu a vtiskla mu sladký políbek.* Tak už mě tu máš. *Zapředla spokojeně upírka a koukala na svého milého.*
*Jakmile ji Remi viděl, tak se usmál, načež se k ní přitiskl, polibek jí ihned opětovala pak se uculil od ucha k uchu.* To i tobě, koukni na sebe, krásná jako vždy. *Usmál se na ni, pohladil ji po boku a natiskl k sobě. Pak se jemně odtáhl, aby si sundal zlaté brýle, jež jí dal na oči a zasmál se.* No vidíš, a tohle je ještě mnohem lepší, no ne? *Usmál se na ni a pak se spokojeně na tiskl k dívce. Hned na to se podíval pyšně za sebe.* Hele, a koukej, dojel jsme a ani jsem nikoho nesrazil, nenaboural, učím se rychle, čekám pochvalu! *Pronesl samolibě se smíchem.*
*Vstoupila do prostoru známého klubu v šatech s nejednotným střihem. Měla tenké ramínka, decentní V výstřih a spodní šaty sahaly nad polovinu stehen a měly temně modrou barvu, přes ně byla delší lesklá látka se vzorováním, která v nejkratším bodě sahala do půlky stehna a v nejdelším lehce pod kolena. K tomu černé podpatky, rozpuštěné vlasy. U sebe měla jen mobil, v něm doklady a peníze, které si hlídala vždy a měla pro ně kapsu pod šaty - spíš takové pozdro, skoro jako podvazek. Samozřejmě na kratší straně sukně, aby ji nemusela moc vyhrnovat. Bez starostí tak může zamířit napříč davem, který cenil úvodní proslov k baru pro nějaký ten drink.*
*Dominic ještě jen tak stála rozhlížel se, a přemýšlel, co vymyslet, co vyvést, Nakonec jeho pohled padl na dívku, jež došla k baru, v Modrých, vcelku hezkých šatech, Dom nemohl popřít, že by se mu nelíbily, stejně tak jako dívka v nich. Tam to ale vše končilo, i když tu Inocenc teď nebyl, i tak bylo jeho mrtvé srdce věrné. Ale řekl si, proč by neudělal nějaké galantní gesto? Proto se usmál, došel až k dívce a opatrně na sebe upozornil tím, že se k ní naklonil.* Zdravím, ehm, nechci vyznít divně nebo vlezle, jen mám na tenhle speciální den chuť udělat dobrý skutek. Mohu vás pozvat na drink? *Optal se ČARODĚJKY (TRISS) před sebou.*
*Ohlédne se směrem za mužem, který se k ní právě přimluvil a věnuje mu přátelský úsměv.* Ah, jistě, jestli na tom trváte, určitě mi nebude vadit společnost. *Oplatí mu mile, trochu hlasitěji, aby ji přes hudbu slyšel, protože dnes byl podsvěťanský klub otevřený pro všechny a nemohla vědět, zda před sebou má některého z podsvěťanů s lepším sluchem, nebo někoho, kdo ho měl lidský - což měli i někteří z řad právě členů stínů.* Jinak jsem Meritriss, ale určitě si vystačíme jen s "Triss". *Představí se a konečně se dotočí zcela tělem k němu, v čem dosud blokovaly něčí ruce, které nechtěla mít příliš na svých partiích, to mohl pouze jeden člověk - víla. Natáhne k neznámému ruku, aby dokončila představení, ačkoliv spousta lidí v dnešní době na sebe pouze mávla nebo si kývla.* Tak, na co si dnes večer připijeme? A čím? *Optá se, jaký druh alkoholu pije, aby se buď připojila, nebo si požádala něco, co pije ona.*
*Neměla pro dnešní den nic lepšího, než se jít opíjet do baru, kde byla téměř každý den. Jen tedy pro změnu, že zde byla akce. Viděla davy, které se hrnou dovnitř zatím, co ladně prošla okolo všech. Měla tu své výhody. Aby ne, když celý bar neustále sponzorovala svým alkoholismem. Jako víla měla z kumulace všech velkou radost. Znamenalo to pro ni zábavný večer, kdy se rozhodně nehodlala nudit. Pití, sex a drogy to by nazvala dnešním hesle. Strohé, ale účinné. V červených šatech zavítala dovnitř, aby zamířila k baru, jenže první věc, co jí dost šokovala byl pohled na DOMINICA... dobrá nejspíš se dalo očekávat, že zde bude, takže se rychle otočila na podpatku jiným směrem, kde pro viděla zase REMIHO a ALESS* To je vtip? *Pozvedla obočí a ukradla jednomu páru drink, který do sebe kopla.* Promiňte drahoušci. *Zamířila tedy oklikou. Neměla v plánu se hned se všemi zdravit. Nebyla společenský typ, co se týkalo těchto věcí a raději by zbytek viděla v jiných chvílích než na párty, jenže její kroky se zpomalí. U baru stál opřený KAYN, kdy už se nezvládla nic jiného než jen začít smát.* Gin a tonic! *Houkla na barmana s pozvednutou dlaní, kterou následně protočila, jako kdyby si protahovala zápěstí.* Na lovu? *otázala se jeho směrem.*
*Kayn ji nemohl přehlédnout. Hned, jakmile ji viděl, nadzvedl koutek rtů do úsměvu, nebo jakéhosi spokojeného úšklebku.* Mohl jsme hádat, že se tu objevíš, chodíš do jiného klubu, než sem? *Pronesl Kayn, načež sledoval, jak si objednává pití. pak přikývl.* Dalo by se to tak říct, na lovu, z části se pobavit nad životy civilů a nad tím, jak tráví jejich oslavy. No, v porovnání s vílími oslavami a reji, co tohle sakra je? *Pronesl a odfrkl si, když sledoval skupinku dívek kousek od něj, které ne že by tancovaly, spíše vypadaly, že šlapou zelí. jen si odfrkl a pak se podíval na Elisu.* A co ty, šla jsi se taky, hehe, pobavit? nebo jen už stereotypní zastávka? *Zajímal se a otočil se k ní čelem.*
I ty jeden lichotníku. *Zasmála se a otočila se kolem své osy, aby si jí prohlédl, když jí pak nasadil brýle, jen pobaveně zavrtěla hlavou.* Prý lepší, tss. *Plácla ho lehce do ramene, ale i tak si to nesundala a nechala si je, přičemž se k němu přivinula a spokojeně se usmívala. Jen co se otočil, udělala to samé a pozvedla obočí.* Teda, tak to opravdu chválím drahý, už jezdíš úplně sám a ve svém autě, no musím říct, že ses to opravdu naučil dokonale, jsem na tebe hrdá. *Uculila se a ještě víc mu to jeho ego vyzvedla nahoru.* Budu si muset vymyslet, co příště tě naučím. *Pronesla a chytla si ho za ruku, aby se konečně oba vydali dovnitř.* Těším se na dnešní večer. *Dodala cestou.*
*Dom ihned zavrtěl hlavou.* Ne, netrvám na tom,. jak říkám, nechci být vlezlý, jen jsem to zkusil, ale pokud by vám to bylo nějak nepříjemné, jen řekněte. *usmál se na ni mile. Když se pak představila, tak jí i on podal ruku, on ji ale na místo stisknutí vzal a pokud se mu nevytrhla, galantně jí políbil na její hřbet.* Dominic Northwood, moc mne těší, Triss. *Pronesl a pak se podíval za bar.* Za mě whiskey, stará dobrá klasika. A na co mohu pozvat vás? *Zeptal se, připraven jí objednat i její pití.* Já bych asi připil, na nový rok, nové lidi, nové poznání, známosti, možnosti? Máte nějaká předsevzetí? *Zajímal se upír.*
*Jakmile jej začala upírka chválit, tak nadmul fér hruď jako páva pyšně zavřel oči, nafoukl tváře a pak se zasmál.* To se tak hezky poslouchá. *Přiznal a hned na to si ji ks obě jedním pasem přitáhl.* To i já, dokouřím a můžeme jít. Jinak, jak jsi se měla? *Zajímal se, ten den nebo dva, co ji neviděl. Pak naklonil hlavu na stranu, čekající na její odpověď, zatímco si opět popotáhl z cigarety, ke už chybělo skutečně jen málo.* Myslím si, že dnes to bude fajn, doufám, že se to obejde bez nějakého problému. *Pronesl, otočil se a zaklepal na kapotu auta.*
Nejste vlezlý a nepříjemnou bych vaši společnost nenazvala. *Odvětí diplomaticky, ale s její přátelskou náturou to zní vesele. Trochu jí zrůžoví tváře, což však nejde zas tak moc v neonově zbarvených světlech vidět a rozpačitě se usměje, což vystřídá zpět jistější, přátelský úsměv.* Potěšení je na mě straně. *Mrkne a pokýve hlavou.* Whiskey je vždy dobrá možnost. Na rtech jí hraje úsměv, dokud se předsevzetí neotočí jejím směrem, to si zamyšleně kousne do rtu.* Za mě je důležité zdraví a rodina, jinak jste to vystihl naprosto bravurně a- ah, *Otočí se k barmanovi, který se při nich zastavil, aby jim nachystal nápoje a když už mluvila, tak rovnou také objedná - u sebe řekne, že prosí dvě kostky ledu, nikdy nebyla na pár kapek vody, jako to dělali gurmáni, a otočí se k Dominicovi, zda má nějaké speciální přání k objednávce.*
To já moc dobře vím, proto to říkám, za prvé, abych polechtala to tvé už tak obří ego a za druhé, protože je to pravda, jsi prostě šikovný. *Mrkla na něj a jednu ruku mu položila na hrudník, načež přikývla, když řekl, že hned půjdou.* Docela to uteklo. Řešila jsem ještě práci a pak jsem se zastavila za Lily, moc tě zdraví a prý nás zve na něco jako novoroční večeři s překvapením, tak se tě chci zeptat, zda tam půjdeš se mnou. Kdy to bude je na nás, podle toho, jak budeme mít čas, že ona se přizpůsobí. *Odpověděla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla kolik lidí se snažilo dostat do klubu, ještě, že ona nemusela čekat v žádné řadě.* Jo dneska to bude velká noc. Problémy raději ani nepřivolávejme, chci mít konec roku a začátek toho nového v klidu. *Uculila se.*
*Usmál se, a když zjistil, že bude za jeho společnost ráda, pokývl jí hlavou.* Tak to rád slyším. *uculil se a pak opět kývl.* Ano, jako jo, rád si dám víno, nebo nějaký likér, ale whiskey je u mne vždy první volba, co se týče alkoholu. *Podotkl se smíchem. Pak jen zavrtěl hlavou, nechtěl takhle otevřeně před někým, o kom nevěděl, zda je civil, říct že tam chce krev. Nosil si svou placatku, kdyby byl sám, tak o ni asi požádá, ale dával si pozor. I když tak nějak na jednu stranu přemýšlel, jak velká pravděpodobnost je, že by před ním byl právě civil, kteří se sem mají problém občas i dostat. Ale, riskovat nechtěl.* Přišla jste sama? *Optal se pak čaroějky.*
¨*Remi ji poslouchal a pak se nadechl. Už nějak plánoval, že po party zmizí, na druhou stranu zase nechtěl tuhle šanci nevyužít.* Už jsme se domluvil s hochy na podzimním dvoře že se stavím za nimi, ale uvidíme, jak se to domluví, kdyžtak, pokud to bude vypadat nějak jinak na dvoře, půjdu s tebou. Uvidíme. *Mrkl na ni a pak pokýval hlavou.* nebudeme to přivolávat, přesně. Vše bude dobré. *Pronesl, pak zahodil cigaretu, zašlápl ji a usmál se.* Můžeme? Rovnou, co budeš chtít objednat? *Optals e a pokud šla Aless ním, vystáli frontu a vešli do klubu, kde se ihned od Remiho obleku začalo podrážet světlo a on vypadl občas jako diskokoule chodící po zemi, čemuž se nějací lidé a bytosti zasmáli.*
Nápodobně. *Přitaká s pobavením a na DOMINICA se podívá, když jí položí otázku, pohotově však kontroluje drinky. Byla to prostě holka, která byla naučena si je kontrolovat, a s tím, co už zažila ohledně magických drinků a podobně, se jí nechtělo riskovat, že jí tam někdo něco hodí. Kór na podsvěťanské párty, kde jsou i civilové, takže se trochu dalo očekávat, že by tu podobné látky mohly kolovat, aby si každý přišel na své. Přitáhne si drink a jemu podá druhý, bez ledu.* Ano, ano, dnes večer se mi nepovedlo ukořistit doprovod, jsem tu jen na skok, než pojedu zpátky za rodinou na zbytek svátků. A co vy? Bez doprovodu? *V celé pravdě zde byla kvůli tomu, že Gideon musel na chvíli zpátky do Faerie, takže se vymluvili na nějaké povinnosti s tím, že na oslavu nového roku se vrátí.*
*Upírka se na něj pousmála.* Pokud už máš něco domluveno, tak v pořádku, ona sama řekla, že to nemusí být hned na nový rok, ale kterýkoliv den, jak nám to bude časově vyhovovat. Takže si klidně běž a užij si čas s klukama zlato. Chtěl sis odpočinout, tak jen běž. *Usmála se na něj sladce a vtiskla mu polibek, načež se pak vybrala sním do klubu. Jakmile tam vešli, koukala jen kolem, než její pohled zůstal na něm, načež se rozesmála.* A to je konec s nenápadností. Jdeme pro drink. *Mrkla a pokud šel s ní, zamířili k baru, aby si dali něco dobrého k pití. Placatku s krví, měla u sebe, tu nikdy nenechávala doma, takže byla připravená.*
*Nad její poznámkou se zasmál. A skutečně to tak bylo. U baru spatřil i TRISS, už už jí chtěl zamávat, ale jakmile uviděl i Dominica tak se mu postavily chlupy na těle a chytl se Aless.* Drž mě, nebo mu rozbiju držku. *Pronesla pohled od upíra raději odvrátil, než zamířil na druhou stranu baru, dělajíc, že jej neviděl. Proteď se Triss prostě vyhne, ač nerad, ale jisto jistě věděl, že kdyby přišel do blízkosti upíra, lítalo by, jak se říká, peří. Objednal si likér, Aless objednal co chtěla ona a usmál se.* No, dám ti vědět, kdy pak bude čas, ale rád bych se za Lili zastavil. *Pokýval hlavou.*
*Jakmile dostal drink i Dom, ihned si jej taky přitáhl, z kapsy v saku vytáhl placatku a z ní si nalil krev do pití. Pokud by se ptala, mohl to svézt na nějaký protienový extrakt a nebo rajčatový džus, cokoliv, to už bylo to nejmenší a méně okaté než říct barmanovi o krev.* Ach ano, taky sám. Přítel odjel na svátky za rodinou, co jsme pochopil, kamarádka slaví s přáteli, takže jsem vyrazil sám, ale upřímně mi to moc nevadí. Jsou fajn, ale já rád poznám nové lidi. *uculil se, placatku schoval a poté dal drink před sebe, aby si přiťukly.* Tak, na nový rok? Nové možnosti? *Optal se a hleděl jí do očí. *
*Převrátila oči v sloup nad jeho slovy, ale ne otráveně. Bylo to popichování i z její strany* Kam jinam bych asi tak zavítala. Měla jsem chuť na alkohol a sex. Možná i něco k tomu *Pohlédla jeho směrem k dívkám, když vyprskla smíchy, ale dost elegantně na to, aby to nebylo hlasité.* No řekněme, že jejich svátky jsou zábavnější než ty naše nemyslíš? Rozhodně už z důvodu, že na nich nejsem já. *Poukázala rukou na své tělo a upila ze svého pití.* Snad nebudu žárlit, že se budeš věnovat i ostatním než jen mě *šeptla k němu, ale slova nemyslela vůbec vážně spíše to tak odkoukala ze světa živých, že žárlivost byla nějaká jejich špatná vlastnost a těch si samozřejmě všímala nejvíce.* Tam ten.. *poukázala prstem na muže, co byl podobný KAYNovi* Ten by šel. Nebudu se tajit tím, že pro tvůj vzhled mám slabost
*Kayn se jen zamračil.* jejich svátky že jsou zábavnější? No, to je teda blbost. Co jsme tak sledoval, tak je to...já nevím, vcelku trapné, a ani mě to moc neláká. Jako třeba ty vánoce. Je to jen marketingový tah, kdy všichni lžou. O tom, že je nějaký Santa, kazí dětem iluze a místo toho, aby jim ukázali realitu jim mažou med kolem huby s tím, že je nějaký Santa. Jako jo, na jednu stranu je to vtipný, jak tomu ty malí lidé věří, ale na druhou stranu, je to kruté, což je...hehe, hezké, jo. A pak, ta hraná láska? Vezmi si, najednou se všichni miilují a po svátcích zase dělají, že se neznají. Tohle já asi nikdy nepochopím, je to tak ošklivě povrchní, až to bolí. *Odfrkl si. Když pak ukázala na muže kousek od nich, jen si jej sjel pohledem a koukl na Elisu.* No dovol? Chceš snad říct, že vypadá, jako já, No to snad nemyslíš vážně. *Řekl a opět se na muže podíval, nechápavě, zhnuseně a opovžliivě.*
*Pohled jí padne na to, jak si nalije rudou tekutinu do svého nápoje a na barové židli si poposedne a trochu se narovná, brzy se ale její přátelský úsměv vrátí zpátky, aniž se zeptá, co si tam nalil. On si mohl myslet, že jej má za podivína a nechce to vědět, nebo si myslí, že jde o griotku nebo jak se jmenuje ten červeně zbarvený alkohol, zatímco ona tušila, že šlo o krev, o upíra. Ale rozhodla se s tím nic neudělat, nakonec proč taky? Nedal jí důvod a ona dávala šanci snad všem. A někdy i nezaslouženě ne jednu.* Jaké dnes večer máte plány? Poznat, co nejvíc lidí? *Prohodí, když zvedá skleničku a zopakuje přípitek.* Na nový rok. *Usměje se a cinkne si s ním, pokud svolí, než si spokojeně upije.*
*Když si s ním přitukla, usmál se a pak se tedy napil, s tím, že na Nový roka doufal, že tenhle bude zase o něco lepší. A jak by taky neměl být, Emett byl pryč, gang co po něm šel taky, měl přítele, kamarádku, vše zatím vypadalo dobře.* Pak se podíval na TRISS.* A víte, že ani nevím: Měl jsme prostě plán sem zajít, napít se, bavit se, užívat si, možná najít nějaká předsevzetí do nového roku, i když mi stejně žádná nevyšla, ale zkouším to pokaždé, už od svých dvanácti let. *Zasmál se pak Dominic a nakonec položil sklenku vedle sebe na bar, zatímco si ruce před sebou spojil.* Poznat lidi, to zní dobře, je vždy dobré mít nějaké známé, i když, jsem spíše samotář, co jsme ale poznal pár známých, co mám, jsem za ně rád. A vy? Bavit se? *Zeptal se.*
*Všímala si ostatních a také, jak byl klub vyzdoben, proto hned netušila o čem byla řeč, když se však podívala na Remiho a pak na místo, kde koukal, pochopila a pevněji mu stiskla ruku.* Prostě si ho nevšímej, dělej, že není, tak jako to dělám já. *Zašeptala a nechala si od něj objednat bourbon, do kterého si pak přidala trochu krve, když jej konečně dostala.* Jasně, ale klidně to stihneme oboje, to není problém. Hlavně si dej čas sám pro sebe lásko. *Mrkla na něj a odložila si psaníčko vedle sebe na bar, zatímco se o něj zády opřela, aby se rozhlédla kolem sebe. Poznávala tady docela dost lidí. Nejen Dominica.* Jedno co vím dneska stoprocentně, že ty to tu rozzáříš. *Uchechtla se a sjela si ho pohledem.* I tak jsi k sežrání.
*Remi se ještě chvilku díval na Doma, ale pak se otočil konečně na Aless, které věnoval pozornost. Pak se jemně usmál.* No, zářím už teď, no ne?" *pronesl, načež vstal, zatočil se kolem, své osy a hned an to kolem sebe spatřil odrazy od svého obleku, jak padala na bar,. podlahu, blízký nábytek a taky pár lidí. Pak došel k Aless.* Dáme pití a pak tancovat? Co ty na to, moje milá? *Usmál se na ni, když se posadil po jejím boku, zatímco zaháněl touhu dojít za upírem a říct, co si o něm myslí. Nechtěl ale tenhle večer nějak kazit, jen si to užít.*
To si piš, že jo. Ty moje Jitřenko zářivá. *Zazubila se od ucha k uchu a napila se pak ze svého pití, zatímco se na něj dívala. Už si na ty jeho extravagance zvykla a popravdě, neuměla si ho představit jako nějakého tuctového mladíka. Tohle byl prostě Remi, praštěný, vyzývavý a o to víc ho zbožňovala.* Jsem pro, nejdřív drink. *Napila se a spokojeně zamručela a pak se usmála.* A pak klidně tanec. Noc je ještě mladá, času na všechno bude. *Uculila se a položila jednu svou ruku na jeho stehno, zatímco v té druhé držela sklenku s pitím.*
Spousta přeedsevzetí by nevýjde dle plánu, to je pravda, někdy je jednodušší si dát nějaké, které jsou reálné - například přežít. *Ušklíbne se.* A ani to někdy nemusí být jednoduché se zvraty, které si nachystá život, není-liž pravda? *Nadhodí řečnicky a pak se uculí.* Napodobně, jsem velmi ráda za přátele, jsou vlastně taková moje rodina. A jinak ano, bavit se. Zatančit si, dát si nějaký ten drink a užít si dnešní večer se vší parádou. Někdy je prostě fajn vypnout a jen být, žít a bavit se. *Zopakuje a usměje se, než se znovu napije a pohodlně se opře o bar a velmi bezděčně si zakryje dlaní drink, který zrovna nesledovala.* Nu a vy se chystáte bavit? Abych vás nezdržovala...věřím, že někdy je New York jako vesnice a lidé se znovu potkají, pokud se potkat mají. *Pousměje se a skoro spiklenecky na něj mrkne.*
*Nad tím co řekla se zasmál a sám sebe se v hlavě zeptal, jestli se to počítá, pokud už mrtvý vlastně je. Nahlas to ale nevyslovil, jen se zasmál, ale nakonec si řekl, proč by ne?* Hm, to je předsevzetí, co si upíři třeba říct nemohou, když už jsou vlastně po smrti, nebo...ale dalo by se to tak vzít, co? *Buď si teď o něm bude myslet, že je úplný magor, nebo pochopí. Proteď se ale zasmál a sklopil na moment pohled. Pak kývl na souhlas.* Jo, bavit se, možná oslavit a přivítat to co přijde. *zazubil se od ucha k uchu. Pak zavrtěl hlavou.* Já se rád pobavím, nezdržujete mne, to se nebojte. Bavím se i tím, že si s vámi tak hezky povídám. *Přiznal Dom.*
*Remi když pak dostali drink položil peníze na pult, vzal pití svoje i Aless, jedno jí podal a nadzvedl jej na ťuknutí.* Tak, na co pijeme? *Usmál se na ni a sám pak něco navrhl.* Na nové zážitky? Na to, aby se vše dařilo, na tvůj klan? *Optals e Remi a sám čekal, co navrhne ještě Aless, aztímco se jí díval s úsměvem do očí.*
*Pozvedla pití, stejně jako on a usmála se na něj. Poslouchala ho a pak se usmála.* Na nové výzvy, na tvůj rozrůstající se obchod, na tvou kariéru chůvy. *Uchechtla se potutelně, než se na něj zadívala.* Na to, aby se neobjevilo už nic zlého. *Tak trochu měla na mysli jeho otce, doufala, že když teď byl relativně klid, že to tak také zůstane a on dal konečně pokoj.* Ale především na náš společný život, na nás dva lásko moje. *Pronesla a usmála se na něj. Nemohla popřít, že byla nesmírně šťastná, což na ni šlo dneska vidět.*
*Usmál se a přikývl na souhlas. Hned na to se k ní naklonil, cinkl si, zatímco ji dlouze políbil.* Jo, to zní moc dobře. *Přiznal, načež se tedy nakonec napil,. Pak odložil fialově zbarvený drink vedle sebe, načež se uculil.* Hm, mám se ptát na svolení, jestli si mohu něco vzít? Jo, chci si to užít, ale kamarád ze dvora mi dal jednu takovou férskou drogu, která vypadá dost dobře, popisoval mi účinky, chceš zkusit taky? S krví? *Pronesl a potutelně se na ní usmál, zatímco už sahal do náprsní kapsy.*
*Polibek mu opětovala, než se nakonec napila i ona a svoje pití pak položila na bar před sebe.* Vážně se mě ptáš jestli si můžeš něco dát a na to jestli si dám s tebou? Sakra co je to za otázku, jasně, že si dám, dnešek si prostě užít musíme. *Culila se a pozorovala ho, když hledal onu drogu v kapse.* Tak povídej, co to vlastně je a jaké to má účinky, ať vím, co mohu čekat. Kdoví, třeba jí znám z práce. *Pokrčila rameny a usmívala se, sama se pak natáhla pro svou tašku, ze které si nenápadně vzala malou placatku s krví.*
*Remi se ihned zasmál, jakmile Aless svolila.* Tak co mi říkal, mělo by to být na posílení a procítění emocí, které dotyčný právě prožívá, takže doufám abychom byli dobře nalazení, což tedy jsme. Pocity lehkosti, radosti, euforie se umocňují o to více, takže super. Něco jako extáze, jen trochu silnější. *Uculil se a vyndal dvě kapsle s lesklým práškem uvnitř.* Do pití, zamíchat a do sebe! *uculil se, jednu jí podal a svoji rovnou hodil do pití, zamíchal a když se rozpustilo, drink do sebe kopl až do dna.* Wohoou, to bude jízdaaa!
*Poslouchala ho a culila se.* Něco na podobný způsob znám, máme to taky, ale tohle se mi líbí. Tak šup s tím sem. *Vzala si od něj jednu kapsli, kterou hodila do pití, do kterého ještě přilila trochu krve. Počkala až se to rozpustí a když to bylo hotovo, udělala přesně to samé co Remi, kopla do sebe celý drink a uculila se.* Na tohle jsem teda zvědavá. Jízda to bude prvotřídní. *Zasmála se.* Chceš ještě něco k pití nebo už chceš jít na parket? *Optala se jej zatímco se rozhlédla kolem sebe.*
*Remi se uculil a když do sebe i Aless hodila své pití s krví a drogou, tak se uculil a kývl na ni.* Ještě bych se asi napil, ale pak už půjdeme, chci si to dnes pořádně užít, a hádám, že i ty. *Mrkl na ni, načež se otočil k baru, kde oběma objednal to samé, co měli a pak se otočil zase na upírku.* No, takže věci se mají tak. Jinak, přemýšlím, že bych trochu rozšířil obchod i na širší sortiment, ale bude to chtít investice. Těším se na to, abych řekl pravdu,. *Pronesl upřímně s úsměvem na rtech.*
*Přikývla a nechala si objednat ještě další pití, přičemž už měla připravenou i krev, aby si jí tam pak dala.* V tom máš pravdu, že si chci poslední den tohoto roku pořádně užít. *Mrkla na něj, když se k němu otočila a hleděla na něj, zatímco poslouchala, co povídal.* Ale tohle zní jako velmi dobrý nápad. A už víš, jak moc to chceš rozšiřovat? Jak moc široký sortiment chceš? *Pousmála se, zatímco jej chytla za ruku a palcem jej hladila po hřbetu ruky.* Když mluvíš o investicích. Co kdybych ti v tom pomohla, co kdybych do tvého obchodu investovala? Přijal bys to? *Optala se jej s úsměvem. Věřila mu a chtěla mu v tom i nějak pomoct, pokud to bylo v jejich silách.*
*Usmívals e na ni a pak poklývla hlavou.* To si tak nějak ještě rozmýšlím, abych řekl pravdu, ale asi bych to chtěl tak nějak s více stunnými nástroji a příslušenstvím, nechci se hnát do nástrojů, co mi jsou cizí, jako třeba bicí, klavír, to ne, ale více kytar a podobných nástrojů, však víš. *Usmál se a pak zavrtěl hlavou.* Je to od tebe milé Aless, ale já si myslím, že to zvládnu. Chci to zkusit sám, začal jsem sám, ale pokud by bylo něco výhodného, tak se na tebe rád obrátím. *Usmál se na ni mile.*
*Natalie se dostavila na novoroční party, protože se o ní odslechla a taková party se nedá odmítnout. Elaine se táhla za Natalií jako znuděné dítě na rodinné oslavě. Narodil od ní Natálie se vešla na tom jak se dnes oblékla. Průsvitný top, jeany s růžemi a vysoké boty v ní probouzeli menší Popelku na Bále.* Hm..je tu dost lidí..ty se když tak usad a já se du bavit..*Elaine hned nesouhlasila s těmi slovy* Ne budu blízko a být tebou nedělám blbosti..*Dořekla Elaine a Nat si objednala nápoj na baru, cocktail s krví*
Upíři přece také žijí, jen už bez nějakých...biologických procesů, které provázejí živé živé. *Zasměje se nad trochu chaotickým teoretizováním, které teoretizování vlastně ani nebylo. Pořád se to dalo ale brát jako teoretická debata, vždyť kolik lidí v dnešní době milovalo upíry kvůli Twilight sáze, Upířím deníkům a podobně?* To jsem ráda, že nejsem nudná. To beru jako úspěch. *Zazubí se a dopije svou skleničku, načež ji odloží na bar.* A nemáte chuť si zatančit?
Je to zvláštní, ale jsem za to...je to fajn. *Pronesl, načež se rychle usmál a pokýval hlavou.* Je to zvláštní hříčka magie, to se musí nechat. *Řekl uznale, hledící na ni. Pak hned zavrtěl hlavou.* Ne, nejste, sakra, to bych tu už nebyl. Ale teď mne omluvte, vím že to navrhuje žena, ale mohu vám tykat? *Optal se, snad trochu nervózně, že porušuje takto nějakou etiku. Nakonec nad tím ale imaginárně mávl rukou, líná huba, holé neštěstí. nad její otázkou nad tancem se usmál.* Ale jistě, budu rád. *Uculil se a odložil drink, načež k ní natáhl ruku, aby si ji pozval na parket.*
*Ještě chvilku se koukla na muže, než se mu v hlavě zrodil nápad. Aniž by cokoliv řekl, tak se odrazil od baru a zmizel v davu, mířící za mužem, snad aby si pohrál s jeho myslí, aby se pobavil po svém. Ovšem ne moc daleko od baru do někoho vrazil. Se svými 201 cm se nekoukal dolů, prostě šel. Proto si nevšiml zrzky, do které vrazil. Nebo ona do něj? Po tom nepátral, ale jakmile cítil jak mu drink, který držel v ruce zmáčel oblek, tak zavrčel a podíval se po viníkovi. Jakmile NAT spatřil, tak sevřel oči do úzkých linek.* Že by jsi dávala pozor na cestu? *Zavrčel jejím směrem.*
*Dívka se pousmála a když jim podali jejich pití, opět si jej ochutila podle sebe, načež se napila.* Máš čas si to pořádně promyslet, co a jak chceš a nechceš, dát si dohromady nějaký plán a pak už to jen hezky uskutečnit. A ano, vím, co myslíš. Zní to opravdu dobře a držím ti v tom palce. *Naklonila hlavu lehce na stranu.* Byl to takový spontánní nápad, který můžeš využít kdykoliv budeš nějak potřebovat drahý. *Mrkla na něj a usmála se, cítila jak droga pomalu najíždí a její úsměv se ještě více rozšířil.* Sakra, tohle je dobrý materiál teda. *Pronesla uznale.*
Nějak to zvládnu, tedy myslím, nebo doufám, že to bude v pořádku. Přeci jen, je to hudba a to je moje. *Usmál se Remi, načež se pak na Aless podíval. I on cítil, jak pomalu najíždějí účinky lesklého prášku, jež si se sebou donesl.* Jo, to je dobrej matroš, to víš, my víly máme jen ty dobré věci. *Mrkl na ni a pak ji vzal za ruku.* Takže bych to viděl na nějaký ten tanec, co ty na to? *Uculil se na ni a nechával se unášet emocemi a pocity, tím, co právě cítil a prožíval a zcela se okamžiku poddal, držíc si upírku blízko sebe, zatímco se chytal pohyby do rytmu hudby.*
Huh? Prosím?..já tu stála to vy jste do mě vrazil..*Dodala Natalie a usrkla si svého drinku. Elaine se na féra podívala a projela ho očima* něco v nepořádku?..jestli ne tak pokračujte pane.. dokud mám dobrou náladu *Varovala ho Elaine a Nat se pousmála než mu podala ubrousky* Tady..ať to máte čím utřít ..*Dořekla Nat a vrátila se ke svému drinku*
*A Kayn by možná i pokračoval. Ale to by se mu neměla do cesty postavit Elaine. Hned nakrčil obočí, načež se na ni zadíval a nepříjemně zavrčel. Pak si přejel jazykem po rtech a sklonil se k ní.* Myslíte si, že mi můžete vyhrožovat? *Pronesl, načež mu netrvalo moc dlouho aby vklouzl do upírčiny mysli. Hned na to uchopil její myšlenky, její emoce a do hlavy jí vložil myšlenku o tom, že se nachází ve smrtelném nebezpečí.* Měla by jste asi utíkat, slečno. *Zavrčel na Elaine, kterou už se dál nezabýval a pak se otočil na NAT.* Copak nemáš zuby, že za sebe necháváš štěkat starší? *Podíval se na ni, ignorující to, že mu podala nějaké ubrousky. Jen ji sledovala čekal, co mu odpoví.*
*Její spolubydlící jí týdny ukecává, aby ji nenechala na konec roku samotnou v New Yorku a šla s ní na novoroční párty v Pandemoniu. Ze začátku Candy nebyla pro, těšila se na klidnou oslavu s rodinou, ale nakonec se jí kamarádky, s kterou sdílí byt, zželelo. Stejně až by se vrátila, musela by poslouchat její naříkání, že jí dala košem. A na jednu stranu, třeba i jí prospěje jít jednou za rok na párty a vypnout hlavu. Velká část dne padla na přípravy, aby děvčata byla tou nejlepší verzí sebe sama. Candy si vybrala polodlouhé šaty s květinovým vzorem, korzetový top je zdoben blýskavými kameny, ale žádná zář nedokáže přebít její oslňující úsměv. Její vlnité blond vlasy padají ležérně po ramenou, doplňujíc krásu květin na šatech. Na místo se dostanou po začátku, vchází do živého víru novoroční párty. Společně se ponoří do vřící atmosféry oslavy, tancují a baví se. V průběhu večera se však rozdělí. Candy pak zamíří k baru, kde je rušno. Atmosféra místa je úžasná, ale množství lidí jí není moc příjemné. Ráda by nezůstala po zbytek noci sama.*
*Elaine odstoupila a kvůli kroužku odešla pryč aby se vzpamatovala, Natalie mezitím znervoznila a dívala se na Kayna* J-Jsem moc mladá abych chodila sama mezi lidi..abych někoho nepokousala..A štěká po mě protože to myslí dobře..*Když Elaine odvezla tak Nat věděla že je špatně a z Kayna nespustila oči* Ještě něco?..*Zeptala se lehce vyděšeně* !
Oh jistě, tak tedy...ahoj. *Pousměje se a když přijme vyzvání k tanci, tak přijme jeho ruku a nechá se zavést na taneční parket, aby si mohli zatancovat.*
*Helděl na ni a popravdě si užíval to, jak vyděšená byla. Nakonec se sklonil a zadíval se jí upřeně do očí.* Bylo by hodně hezké vložžit ti do hlavy nějakou myšlenku o tom, že všichni jdou proti tobě a musíš se bránit, no ne? *Pronesl a pak se spokojeně odtáhl. Nic ale neudělal, jen se na ni díval. V dalším momentě využil svou magii aby jí vklouzl do hlavy.* /Mladá upírka, no to se na to koukněme, jo, sranda musí být./ Tak mládě, co se nekontroluje, to se na to podívejme. *Zavrněl spokojeně, než se skryl do iluze neviditelnosti pustil svou sklenku na zem, sehl se a vzal jeden střep. Pak popadl nejbližší procházející bytost, ze které díky myšlenkám vyčetl, že je civil. Hned na to ji řízl lehce do ruky a nechal ji krvácet před NAT. Stále neviditelný se pak natáhl k upírce.* Tak běž, mládě. *Zavrněl jí, než stále nevidtilený zamířil davem pryč, k muži, ke kterému mířil prvně. Po cestě mu ale dojde, že by ocenil sklenku pití. Proto změnil směr chůze, shodil ze sebe neviditelnou iluzi došel k baru, o který se opřel vedle CANDY, a objednal si vodku. To, že je vedle něj blondýnka mu samozřejmě neušlo, sem tam se na ni po očku podíval.*podíval.
*Natalie hned po tom vytasila tesaky ale snažila se kontrolovat, bylo to bolestivé a divoce se zorbehla za civilem, který mířilna záchody. Elaine rychle se na vrátila aby jinzastavil ale bylo pozdě. Natalie ubohého civila zakousla a začala sát tiše vrčela a iddtahla si jí bokem na záchodky, po chvilce vyšla s ústy od krve a zděšeným výrazem* J-Ja ho zabyla?..*v očích se hi nahrnuly slzy a Elaine ji Utřela usta* Shh..TP nic..to nic..
*I Dominic se spokojeně usmál, když přijala jeho pozvání, tak ji vzal za ruku, odvedl na parket a začal s ní tančit, spokojeně a vesele, do rytmu hudby, jaký byl. Musel uznat, že se bavil. Měl za to, že v davu spatřil i nějaké známé tváře, ale pro teď to tak nějak ignoroval, ovšem, to se změnilo, když spatřil NAT, jak běžela za pro něj neznámou tváří a Elaine za nimi. V ten moment pochopil, že tohle bude asi problém.* TRISS, omluv mne, prosím. *Pronesl a ihned vyběhl za dívkou, jež mizela na toalety. Prorval se skrz dav a dostal se až na místo, kde se mu naskytla krvavá scenérie. Dominic se ihned podíval na NATA, nějak neschopen čehokoliv.* Nat, co se...co se tu stalo? *Pronesl a nahlédl do kabinky. Ihned přiskočil k dívce na zemi, která byla v bezvědomí a nahmatal puls. Ulevilo se mi, když slabý nahmatal a ihned jí přitlačil prsty na ránu.* Elaine, běž pro někoho, ta civilka tu nemůže zůstat, já na Nat dohlédnu, dobře? *Podíval se na starší upírku.*
Zvládneš, to víš, že jo. *Chytila ho za ruku a stiskla mu jí, načež se na něj sladce usmála, poté se opět napila.* To, že víly mají velmi dobré drogy, to moc dobře vím miláčku, ale tohle je něco, co jsem ještě neměla, možná jen něco tomu podobné, ale tvůj kamarád, se tedy vážně vyzná. *Zasmála se a i ona pociťovala, jak se všechny emoce a pocity znásobily, přičemž je nechala volně plynout a jen se spokojeně usmívala a užívala si atmosféru, která kolem panovala. Nakonec odloží sklenku a vstane, načež mu ruku stiskne.* Jdeme tančit, konečně to začíná působit a já mám chuť se bavit. *Zasmála se a stejně jako on se pohupovala do rytmu hudby, načež se vydala k parketu, doufajíc, že jí její milý následuje.*
*Čekání u baru na svůj objednaný drink si Candy krátí tím, že se pohupuje do rytmu hudby, který se nese v duchu veselé atmosféry novoroční párty. Barevná světla a rozjařené hlasy lidí kolem ní ji ji nedávají možnost myslet na cokoliv jiného. Očima pozoruje lidi postávající poblíž. Většina je ve velmi dobré náladě, což dělá i ji veselou, ačkoliv čeká na teprve druhý drink a pravděpodobně poslední, protože si ráda své noci pamatuje. I přes množství lidí u baru netrvá dlouho, než dostane svou objednávku. Bartender jí připraví další skvostný koktejl, a Candy si užívá každý lahodný doušek. V její blízkosti však cítí přítomnost muže, jehož pohled je kradmý, avšak intenzivní. To ji lehce znervózňuje, ale přesto – nebo možná právě proto – se rozhodne ho oslovit. Otočí se ke KAYNovi čelem a s zářivým úsměvem na rtech, který zrcadlí její radostnou náladu, se snaží získat jeho pozornost.* Ahoj. Jsem Candy. Šťastný nový rok přeju. *Prohodí s vřelým tónem a nastaví svou skleničku, aby si s ním mohla přiťuknout. Její přátelský projev šíří vlnu pozitivní energie, která je občas nakažlivá, a celým svým vystupováním vyzařuje přívětivost a radost.*
T-Ten Fér..on vlezl mi do hlavy a odehnal Elaine..pak předal civila abych ho napadla a-a..*Nat se začala klepat, nikdy někoho takhle nenapadla a tohle [link src="bylo.jeji"] poprvé. Elaine si povzdechla a dala civilovi trochu svojí krve a opřela civila o zeď . Nat se koukla na Dominica v panice a snažila si utřít pusu* Bude v pohodě?..*Zeptala se vyděšeně a Utřela si oči od slz* Ano..krev jí vyléčí..*Když se probrala tak Elaine civiklu očarovala aby odešla a zůstala u Natalie*
*A taky ji následoval a chtěl tančit, až jej z toho nohy bolely. Byl zapálený pro tento moment a hodlal si jej užít, to by ale nemohl nespotnout TRISS, co stála jen kousek od nich. Ihned rozpažil ruce vzhůru, načež popadl Aless za ruku a pokud s ním šla, tak běžel za ČARODĚJKOU.* TRIIIIISS!!!* Vyjekl vesele a ihned ji objal, a pak si ji sjel pohledem.* Páni, tobě to sekne, co ty tady? Bavíš se? my jo, strašně, jdeš tančit? *Nenechal ji promluvit, chytl ji za ruku a snažil se ji vtáhnout na parket.*
*Ačkoliv se naštval, teď jej nezajímalo moc, kdo to udělal, chtěl jen tohle dostat pryč, aby to neměla NAT před sebou.* Bude to dobrý, za tohle nemůžeš maličká. *Pronesl a když se Elaine začala věnovat civilce, tak ihned doběhl do dalších uliček klubu, kde pomocí encanta vymohl od jednoho z pracovníků klíč, mop a kbelík, aby to mohl uklidit. takhle naběhl na záchodky, které za nimi zabouchl, zamkl a dal se do uklízení. Když měl hotovo, tak krvavou vodu spláchl, vymyl kyblík a pak už se věnoval Nat, ke které si klekl, objal ji a podíval se jí do očí.* Holka, budeš v pohodě? No tak, nemohla jsi za to. *Mluvil na ni, zatímco si ji tiskl do náruče.*
*Triss sama při protáčení měla dojem, že zahlédla známé, ale hned je zakryl dav, který kolem nich také tancoval, ale to brzy bylo přerušeno a ona stačila pouze chápavě pokývnout a načít slova, že se nic neděje, než byl pryč.* /Upíři.../ *Proletí jí hlavou a tiše se modlí, že se neděje žádný průser, jako bylo už prakticky "kdysi" vpadnutí démonů do Pandemonia při nějaké akci, tušila, že šlo o Halloween. Nezůstává zaskočena dlouho a prostě se vrátí k tanci, ostatně kvůli němu tu byla a tancovat samotné jí nedělalo problém. Chvíli na to zaslechne své jméno a v ten moment ji už popadnou mužské ruce a sotva pozná jejich majitele, uvolní se a obejme jej nazpět.* Ahooooooj! Tebe bych tu nečekala, REMI! *Křikne přes hudbu a hluk lidí nazpátek, když se mu konečně vymaní a pak se usměje i na ALESSANDRU, pokud se k nim přidala.* Zdravím, my se ještě neměly šanci představit, jsem Triss! *I k ní natáhne ruku, jako předtím k Dominicovi, protože se právě s ženou seznamovala, ačkoliv skrze Remiho o sobě nejspíše už dříve zaslechly z jeho úst.*
*Kayn, jakmile na něj DÍVKA promluvila, se celý zachvěl vzrušením. Stačil jí proniknout do mysli a v myšlenkách zjistit, že má co dočinění s civilkou, s civilkou, jejíž energie jej skoro pohlcovala, jak byla pozitivní a zářivá.* /Ideální svačina po párty./ *Pomyslel si, ale hned svou myšlenku zahnal. Alespoň by to zkonzultoval s Elisou a třeba by se podělili. Když myslel na vílu, podíval se k baru. Nemohl ji ale pohledem najít, proto se podíval opět na CANDY.* Můžeš mi říkat KAYNe. I tobě přeji hezký nový rok. Mohu tě pozvat na pití? *Zajímal se fér. Zběžně zkontroloval, zda má na prstě prsten obsahující drogy, a tiše doufal, že je doplnil.* Bavíš se?
*Nat měla slzy v očích a přikývla* Asi jo..jen..*Odmlčela se a potáhla tiše* Jen se musím uklidnit..měla jem černo před očima a pak jsem jen cítila jak mi krev teče do žaludku..Nikdy jsem po někom takhle nevyjela..Alespoň be úspěšně..budu v pohodě běž se bavit Dome..ať ti nepokazim novoroční party..*Usmála se a pak se postavila aby se opláchla studenou vodou.* Vím jak vypadal ten fé[link src="r.dva"] metry měl..černý vlasy *Elaine se koukla na Nat a zavrčela* To tě Dragos zabije a hlavně mě! Mám tě na starost a ty mi furt děláš problém?!..*Nat cukla a koukla se pryč*
Dobře, tak tedy Kayn. *Kaynovo pozvání na pití jí přijde milé, ale ještě stále má dost plný drink, který si objednala před chvílí, takže v hlavě dává dohromady, jak že se odmítá pozvání od muže, aniž by ho urazila. Nechce, aby si to vzal osobně. S úsměvem zdvořile odmítne.* Díky, ale ještě mám plno. Tak možná později? *Neví, jestli se k tomu ještě vůbec dostanou, ale každopádně to v její hlavě zní méně odmítavě.* A co rád děláš? *Snaží se změnit téma. Zároveň ji to i opravdu zajímá, chce od něj slyšet něco víc, než jen obvyklé povrchní fráze. Co se týče jeho zájmu, jestli se ona dnes večer baví, přikývne a rozhlídne se kolem na tančící lidi.* Je to šílený, dlouho sem na podobný akci nebyla. Spousta energie a dobré nálady. *A raději přehlíží, že někteří jsou už v až moc dobré náladě. Kayn, i přesto, že je přátelský, má v očích něco, co ji naplňuje mírnou nervozitou, která nemizí po celou dobu, co s ním mluví, což se snaží nedávat najevo.*
*Dominic to sledoval, a ochranitelsky si Nat objímal.* Nikam nejdu, nemusíš se bát. *Hlesl upír, načež se na ni podíval a pohladil ji.* Teď je důležité, aby ty jsi byla v pohodě. Parchantů jako je on bude víc, kor když je to víla. Víly jsou parchanti. *Zhodnotil odfrkl si. pak se ale podíval na Elaine a zamračil se.* To stačí, ne? Řekni mi, byla jsi snad kdy jiná? Ta holka za to nemůže, jak řekla. *Zavrčel a pak se podíval na Nat.* Budu s tebou, neboj se nic.*Pronesl a pohladil jí po tváři.*
*Cestou na parket se usmívala od ucha k uchu a držela REMIHO za ruku, tak nějak nechtěla, aby se jí třeba ztratil v davu, přece jen lidí tady bylo víc než dost. V jednu chvíli ale cítila, jak jí pustil, načež se nechala jen tak dotáhnout až za jeho známou, se kterou se hned vítal, zastavila se a pousmála se. Poznávala jí, o TRISS už slyšela, jak z vyprávění právě svého manžela, tak i celkově někde mezi řečí už padlo její jméno, takže věděla, že byla čarodějka. Nechala je se přivítat, než pak dívce s úsměvem podala ruku také.* To tedy neměli, těší mě, jsem Aless. *Uculila se a pokud tak udělala i TRISS, potřásli si rukou.* Ale i tak mám pocit, že tě nějak znám, to bude asi proto, že Remi o tobě občas povídal. *Mrkla a pohled pak přesunula na svého chotě.*
*Jakmile odmítla jeho nabízený drink, ihned dal před sebe dlaň v gestu, že se nic neděje, nic ale neřekl. Sám si objednal vodku, načež se na CANDY opět podíval a usmál se, zatímco ji poslouchal. Její otázka jej překvapila, taková nevinná a jednoduchá.* /Vysávám civily, učím se jak být ještě mocnějším, bavím se na utrpení druhých./ Jím, učím se nové věci a vyhledávám zábavu. *Pronesl a pak se zasmál.* A co ty? Nevím, nějak si pohrávám s myšlenkou, že to nebude popíjení v klubu, a nebo jsme se v tobě spletl? *Optals e a usmál se, když mu barman podal jeho drink.* To ano, ta pozitivní energie mnou vcelku rezonuje. *Pronesl popravdě fér.*
*Jakmile jej TRISS objala nazpět, tak spokojeně zavrněl. Pak se na ni podíval.* No ale, nečekala by jsi mě na ultra mega super šajnící, hlasité párty v zářivých barvách a super hadrech? Sakraaa, bude nový roook! *Vykřikl tak hlasitě, až se na něj pár lidí kolem otočilo a jen protočilo očima což Remi zcela vyignoroval. Pak koukl opět na obě ženy před sebou.* Jeeeee, já jsme rád, že jste se seznámily, jdete tančit? Obě? Zvu vás, a pak vás zvu na drink! Tahle noc se musí pořádně oslavit!! *Halekal fér a obě chytl za dlaně, zatímco začal vesele poskakovat a tančit, zatímco se světlo opět odráželo d jeho obleku a činilo z něj rádoby disko kouli.*
*Usmívá se ještě víc, když mluví o tom, co rád dělá.* Jídlo máme společné. *Skoro mu skočí do řeči, protože dobře se najíst je v její rodině základ spokojenosti.* Jo tos uhodl. Kluby nejsou moje šťastný místo. *Po tváři ji přeběhne stín smutku, který následují bolestivé vzpomínky, které utopí v dalším doušku drinku.* Ale dnes je nový rok, takže nový začátky a tak. *Tváří se opět radostněji.* Pro tebe je zábava chození do klubu? Chodíš sem často? *Vyzvídá dál.* Já.. *Jakoby musela přemýšlet co ze všech věcí na světě, které ráda dělá vypíchnout, aby nemluvila do rána.* Miluju koně, procházky v přírodě a všechny možné formy umění. *Stane se neuvěřitelné a shrne to do třech trefných bodů*
/Asi ale ne to samé, holka./ *Pomyslela si a musel se u toho ušklíbnout. Pak ji poslouchal dál a přikyvoval.* No vidíš, já si říkal, že mi něco nehraje, asi přirozený talent. *Ušklíbl se Kayn a pak si ji sjel pohledem.* JO, to souhlas, nový rok, nová zábava, nové možnosti, no ne? *Usmál se a poslouchal dál.* Ano, vcelku ano, i když, jednou za týden, dalo by se říct, občas i častěji. Spíše jsme raději v přírodě. *Pronesl s úsměvem.* Koně? Páni, já jednoho mám. Jmenuje se Behemoth, je to dlouholetý přítel. Není nic na vyjížďku na koni přírodou, no ne? Nebo, jen hodně málo věci. *Podotkl s úsměvem na rtceh.* Ty máš koně? *Zajímal se hned dál.*
Může se kontrolovat Dominicu..Když bude chtít a bude se snažit! *Elaine ne mu podívala* A ty nemáš co komentovat..*odtáhla se A Nat se na ně koukala* A dost! Nech ho být on se snaží pomoct,..stačí..jdem si užít party..Ty přestaň být taková osina v zadku a buď chůva ne máma! *Nat odešla a vzala Dominila za rameno*Jdem..*Elaine je následovala a usadila se na baru*
*Dom už vstal a postavil se před Elaine, s rukama zatnutými v pěst ale nic neuděla, nesnížil by se k tomu, aby jí uhodil, navíc měl za to, že Nat teď byla ve stresu už tak, více než dost. Už už se do ní chtěl pustit, ale to udělala Nat za něj. Podíval se na něj, pak se podíval na Elaine, jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a vzal ji kolem pasu.* Neboj, teď se od tebe nehnu, kdyby náhodou. Budu s tebou. *Usvědčil ji, když za nimi pak Elaine vyšla, jen zkontroloval, že už je toaleta čistá, odemkl a pak jak došli k baru se podíval Dom na NAT.* Co si dáš na pití? *Zeptal se jí.*
*Zní to úplně jako její nové letošní předsevzetí: nový rok, nová zábava, nové možnosti. Kdo ví kam jí vítr zavane, jaká přátelství získá a na jaká nová místa se podívá... Její nadšení roste do nových rozměrů, když zmiňuje, že sám má koně a radši než v přelidněném klubu, kde se jeden lepí na druhého a téměř není slyšet, co si povídají, má raději čas strávený mezi stromy a zvuky lesa. Je na ní vidět, že jí nadchnul, že sdílí její největší vášeň.* Přesně tak! Mluvíš mi z duše! *Slova nedokážou vystihnout, jak její srdce tančí pokaždé, když potká někoho, kdo miluje stejné němé tvory jako ona.* Neznám lepší pocit a za nich na světě bych se ho nemohla vzdát. Mám. Jmenuje se Pandora. Někdy mi přijde, že jenom ona mi rozumí. Narodila sem se na ranči, takže mě doprovází celým životem. Chvíli sem myslela, že chci jít jinou cestou, víš najít si něco, co mi nespadlo do klína, ale teď sem si jistá, že nikde mi lépe být nemůže.
*Poslouchal ji a culil se.* No jo, každý si tak nějak vybíráme svůj směr a pokud jsi šťastná s tím, co máš, tak ej to dobře, no ne? *Usmál se.* Já s tím občas bojuji, proto se učím i novým věcem, novému poznání, je to pro mne naplňující pocit. *Usmál se.* Pandora, moc hezké jméno, to se musí nechat. *Podotkl a sám si ještě objednal pití.* Ranč, takže, ke zvířatům máš blízko, jak tak poslouchám? *Optal se a snažil se mluvit co nejvíce mile svůdně, snad aby si ji namotal, aby mu věřila. její energie proteď zářila snad nejvíce, co mohl pocítit, a proto se mu od ní nechtělo. Potřeboval se jí ale zalíbit i tak nějak vice.*
Také mě velmi těší. *Odvětí ALESS a zasměje se.* Jo, Remi rád vypráví o lidech i nelidech, které máš rád. *Zasměje se nad Remim a kývne.* Jasně, proč vlastně ne. *Zazubí se a když ji chytne za ruku znovu se zasměje a protočí se mu pod ní, než se nějak v jejich malém prostoru, který jim ostatní dopřejí pustí do tance a sem tam mu nabídne, aby se protočil pod její rukou, občas to nabídne i ALESS, jestli se nechá, jednoduše se baví.*
Něco míchané..*Nat se usmála a koukla se na něj* Seš si fakt jistej že tě neberu od doprovodu? *Natalie se uvolnila a koukla se kolem sebe a usmála se. Objednala si další míchaný drink krví a napila se s chutí* Jsem nakonec ráda že seš tady..*Elaine si hleděla svého a sepisovala si něco do zápisníku. Mezitím se Nat si broukala písničku*
*Upírka je pozorovala a při jeho slovech se jen uchechtávala, ano Remi byl jako chodící disco koule zářící na kilometry daleko, nakonec se jen zazubila.* To víš mi amore, na svatbě nebyl moc čas se pořádně seznámit, tak jsme to napravili teď na konci roku, myslím, že nikdy není pozdě. *Pak se koukla na TRISS.* Je to Remi, ten rád povídá o všem. *Usmála se na ni a než stačila odpovědět na REMIHO další otázku, už s nimi mířila na parket, kde se zcela uvolněně vlnila do rytmu hudby a užívala si tanec. Tančí jak s férem, tak i s čarodějkou a baví se prostě jak nejvíc to jde, má dobrou náladu.*
*V očích jí září. Nikdy by ji nenapadlo, že bar může přinést, tak příjemné setkání. Vždycky trochu odsuzovala chození do barů, za účelem se s někým seznámit stejně jako internetové seznamky. Asi ji dnešní noc nepřiměje úplně změnit názor, ale moc ji těší, že se plete. Usmívá se, že s ním může sdílet kousky svého života.* Máš pravdu, každý hledá co ho naplňuje a dělá šťastným a občas ani neví, že to má… *Dokud to neztratí, zůstane viset ve vzduchu nevyřčené.* To je skvělý, že chceš víc poznávat svět a učit se. Co je třeba na tvým seznamu, že to strašně moc chceš zažít nebo poznat, naučit se? *Pokračuje dál zvědavě. Baví ji ho poznávat. Ta nervozita, co zprvu cítila uletěla na křídlech všech těch slov, co spolu pronesli.* Díky. Zná až příliš moc tajemství o mně, který musí zůstat uzamčený. *Její jméno odkazuje na Pandořinu skříňku. A taky na to, že je její klisna černobílá jako panda, ale to už vůbec není tak poetické jako řecká mytologie.*
*Pokývla hlavou, když si ji vyslechl.* Já asi našel, ale teď to zdokonaluji. Ale jo, asi mohu říct, že jsme tak nějak spokoejný, ale, nikdy není zaručené, že nebude hůř a nebo, optimisticky, lépe. *uculil se Kayn, na oko vesele. Pak, když mu položila otázku, tak se zamyslel a hned na to zapátral v hlavě, co je to, co by chtěl poznat. Lásku? Ne, fuj. Lidi? ty znal až dobře.* Řekněme, tenhle svět. Spoustu toho ještě ukrývá, a v podstatě každý den můžeme něco objevit. Ty, ehm, divy světa? Ano, krásy země, přírody. Možná cestovat. *Zamyslel se a řekl to nahlas, ale i kdyby to tak bylo, pořád by chtěl být blízko své rodné Faerii.* No, a co ty? Povídej, jsem zvědavý, co by jsi chtěla poznat a najít ty. *Usmál se na ni.*
*Remi byl rád, že jeho pozvání přijaly, a pak si tak tančil Jeho samotného už tak nějak začala ovlivnovat droga, takže se dál tiskl k Aless, občas si protočil TRISS a občas se nechal od jedné z nich protočit i on sám,. každopádně si to pořádně užíval.* No a co vaše plány po novém roce? O Aless vím, ale co ty, TRISS? Nové turné? bych zase přijel, ale tentokrát sám, na Castora jsem naštvanej. *Pronesl otevřeně a pak se dál kolébal v rytmu znící hudby.*
*Dominic se na ni usmál, objednla pití a pak se na Nat podíval. hned na to natáhl ruku, dal jí pramínek vlasů za ucho a usmál se.* Taky jsem rád, že tu jsem, jsem rád, že jsme na tebe narazil. *Pronesl a dlaň ji položil na tvář.* Jsi jako moje mladší ségra a mám tě rád. Moc rád. *Přiznal Dom a kdyby mohl, asi by zrudl. pak si vzal pití, co před ně dali.* Tak, na co si připijeme? *Optal se.*
A co je to? *Upřímně chce vědět co je to co našel, co ho těší a kvůli čemu rád vstává ráno z postele. Moc často se jí nestává, že potká mladého člověka, který by věděl, co od života chce, a kterého by těšil život. Nebo že si aspoň neuleví a trochu nezanadává, že ho práce pěkně štve. I to však k životu patří. Ale jeho spokojenost ji samotnou příjemně hřeje u srdce.* Jo vidět přírodu, čistou, neposkvrněnou člověkem. *Zasní se spolu s ním.* Taky bych se někdy ráda podívala mimo státy. A nejen jak někteří jezdí na týden na dovolenou na nějaký turistický místo, ale třeba na chvíli zkusit žít někde jinde. Poznat ty malý zákoutí, kam chodí místní kupovat ráno to nejlepší čerstvý pečivo. *Tomu se říkaj malý radosti běžného dne ne?* Víš, co bych se moc ráda naučila? Surfovat. Přijde mi to neuvěřitelný. Jsi v harmonii s ohromnou vlnou, která tě může v jediný chvíli utopit, ale ty věříš, že najdeš tu správnou rovnováhu a pokoru k přírodě, že tu vlnu můžeš sjet. *Patrně to pochází z její přirozenosti, že odmalička jezdí na koních, divokých tvorech, které člověk zkrotil. Vlny, moře, oceán je však něco, co žádný člověk opravdu zkrotit nikdy nedokáže.* Strašně hezky se mi s tebou povídá, sem moc ráda, že sem tě poznala. *Kouká mu do očí. Ty její zrcadlí, jak upřímně svá slova myslí.* Bohužel si potřebuju odskočit *Dopitý drink se hlásí o slovo a nutí ji ukončit tohle až velice příjemné setkání.* Kdybych tě už pak nepotkala… počkej. *Na to se nakloní přes bar a vyprosí si propisku a na ubrousek – protože kus papíru je už moc velký luxus, o který si nevzpomněla poprosit i s něčím na psaní – mu napíše svoje číslo. Neví proč si prostě neřekla, ať si ji napíše do telefonu, ale asi to je ze všeho vzrušení z konverzace s kombinací s alkoholem, že první nápad není ten nejbystřejší.* Kdyby sis chtěl někdy dál povídat o krásách světa, nebo vyrazit třeba na projížďku nebo tak, budu strašlivě ráda. Fakt. *A vrazí mu ubrousek s číslem do dlaně. S posledním zamáváním a zářícím úsměvem se rozloučí a snaží se protlačit skrz lidi k toaletám.*
To co mám, zázemí, někoho, kdo mne respektuje a bere. *Odvětil v jednoduchosti a usmál se. Pak naklonil hlavu na stranu a přikyvoval. Když začala mluvit o surfování, zaculil se.* No, třeba se ti to jednou i povede, co ty víš? *Mrkl na ni. Pak už ji sledoval, jak se rozplývá nad tím, jak se jí s ním dobře povídá, a pak si číslo převzal. A tipoval, že bude muset Elisu poprosit, aby ho naučila s mobilem. ELISA. Jakmiile Candy odběhla, ihned se po ní podíval. když ji pohledem našel, došel k ní.* Co ty tu? Hele, mám něco, co by se ti líbilo. Kde jsi zmizela vlastně? Víš kolik já toho stihl? *Pronesl, skoro až hrdě Kayn.*
*Nechala Kayna odejít si jinam zatím, co ona sama zamířila za svoji lovnou zvěří v podobě muže, kterého svedla velice rychle. V soukromí si užila své, než se rozhodla vrátit zpět do klubu a spokojeně si objednala další drink.* Hm? *Otočila se za hlasem, kde byl Kayn rozjařený jako slunce* Co já tu? Piji. *Ukázala na sklenku* Řekněme, že jsem si splnila další důvod mého příchodu *Upila ze skleničky.* Povídej *Znělo to spíše nuceně, ale vlastně ji tak nějak zajímalo, co stihl sám za tu dobu*
To je milé!..Ja tebe taky Dome..lepšího bráchu si nemůžu přát..*Nat se usmála a objala mu ruku* přípitek ještě čas..noc je mladá tak jako my..alespoň já *Nat se zasmála a koukla se na něj* Sama nevím..ty si na to odborník..*Usmála se ještě vic a opřela se o bar. Elaine se na ně dívala a na Domiica s hořkým pohledem.* A co říkáš mému outfitu? Bych zbalila každého s tímhle..ale ty seš nějak moc nobl oblečen..*Přiznala Natalie a upila svého drinku*
*Kayn protočil očima.* To že mě ten mamlas předběhl neznamená, že si tě pak neužiju taky.* Uculil se a pak se jal do vyprávění o tom, jak zranil civilku před mladou upírkou a ta po něm pak skočila, jak se vetřel do hlavy starší upírce, a jak si namotával Candy, civilku, ze které její energie zářila zatraceně jasně.* Pak se za ní můžeme zastavit oba, co takhle ji mít v merku? Tedy, myslím, že by z ní ještě něco mohlo být, pozitivní energie je více než lahodná. *Přejel si jazykem po rtech a uculil se.* Chceš ještě pití? *Nabídl se pak. Kayn nebyl moc komunikativní, ale když mohl povídat o tom, co vyvedl za nekalosti, pak mluvil sám a vcelku i rychle.*
*Když mu přiznala, že i ona má ráda jeho, tak se spokojeně usmál a natáhl se, aby jí objal. Byl rád, že to je vzájemné. Když ji pak poslouchal dál, jen se vesele usmíval, než zmínila svůj outfit. Vstal, kritickým okem si ji sjel pohledem a spokojeně zavrněl.* No, jak tak na tebe koukám, myslím že ano, ale aby pak ta tvoje čarodějka nežárlila. Jak ta se vlastně má? Viděli jste se teď v blízké době? *Zajímal se starší upír.* A co se mého oblečení týče, no, já jsem zvolil raději klasiku, ale klasiku kterou nic nezkazím. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
*Poslouchala jeho monolog o tom, co vše stihl zatím, co si ona užívala s civilem. Očima sem tam přejela po dívce jménem Candy.* Zní to více než lákavě... *ušklíbla se, když si i všimla telefonního čísla* Umíš používat telefon? Páč já ne. *Konstatovala s tím, že těmhle technologiím se vyhýbala a používala je jen v krajní nutnosti při kontaktech, ale také měla starší model, který měl tlačítka a vydržel delší dobu bez nabíjení. Na jednu stránku světoznámá modní návrhářka o čemž se moc nezmínila nikomu a na druhou stránku víla, co nenávidí technologie a vše spojené s nimi.*
*Kayn se zarazil, načež se podíval na telefonní číslo ve svých dlaní. pak se podíval na ELISU a pak zase na číslo, než si odfrkl.* Sakra, já jsme myslel, že mě to naučíš ty. Já s tím neumím už tuplem, však víš jak na tom jsem. Nějak jsem měl za to že když jsi tu více tak víš. A nemáš někoho, kdo by nám s tím pomohl? *Pronesl a pak nesouhlasně zamručel, než plácl číslo na bar vedle sebe a pak si objednal pití.* Nějak to vymyslíme, nevím, jestli si tohle chci nechat ujít. *Pronesl.*
*Zasmála se nad tím, když jeho plán byl zhacen neschopností Elis vnímat dnešní dobu, co se týkalo technologií.* Jasně. Mám tu Dominica, Remiho, Alessandru a zde Joshe *Mávla na barmana, který nakoukl na ubrousek.* Chceš pomoct? *Zeptal se barman s tím, když zaslechl jejich konverzaci.* Ale pro moji smůlu jsem spala jen se dvěma ze čtyř. Alessandra je ta sexy upírka a Dominic je ten vysoký.... *Rozhlížela se* Tam! *Ukázala na vysokého muže.* Štastně zadaní *Pokrčila rameny, že u nich štěstí prostě neměla* Nicméně i oni ti pomůžou, kdybych je požádala. Máš vůbec telefon? *Svého drinku měla ještě dost.*
Jo, neznám ani jednoho, ale asi to zmákneš, takže do toho. *Odfrkl si a pak se rozhlédl kolem sebe, než vrátil pohled na barmana. Pak se ale otočil tam, kam ukazovall. Poslouchal a když pak ukázala na pár, tak nadzvedl obočí, jakmile spatřil špičaté uši manžela od oné upírky.* Ten její manžel je víla? A ona je upírka? No ale fuj. *Odfrkl si ihned Kayn.* Tohle křížení by se mělo zakázat. *Zhodnotil se znechuceným výrazem na tváři.* No jo, fajn, tak teď mi řekni, kdo nám teda ukáže jak se pracuje s mobilem a kdo nám ho hlavně dá? Já ho nemám, logicky. *Pronesl nevraživě Kayn, čímž odpověděl Elise na otázku.*
*Protočila očima nad tím, jak se zmínil o Aless a Remim, kdyby to bylo v jejich přítomnosti jistě by proti němu zbrojila slovně a nebo by nechala Aless to vyřešit po svém. Zase ti dva nevypadají, že by na takové poznámky nebyly zvyklý.* Hele jestli chceš být protivný nemáš si brát telefonní čísla od žen. Vypadám jako telefonní budka nebo tvoje asistentka na sex? *Pozvedla obočí, ale říkala to klidně, než nakonec sáhla po ubrousku a přečetla si číslo* Hmmmmm *zapřemýšlela se.* Nikdo ti jen tak telefon nedá... *Sáhla do kabelky a vytáhla starý telefon* Prakticky ve světě živých víš, kde mě najít, takže ti udělám tu laskavost a uložím si ho do telefonu. Co za to? *Nedělala věci jen tak z lásky chtěla nějakou výhodu.*
Klasika?..Trochu se odvaž! Vypadáš jak na pohřbu..Je to nový rok ne nějaký bál.. *Usmála se vic a Pokrčila rameny* A ne..Neviděla jsem jí od toho incidentu s Robertem..Asi se má fajn..*Natalie se napila pořádně z drinků a objala ho jednou rukou* Heh..tak co budem dělat? Můžem jít tančit Nebo jen tam sedět! *Navrhla Natalie s úsměvem a protáhla se*
Jéje, co se s Castorem stalo? *Zeptá se rovnou, načež se zazubí.* Zatím turné nechystáme, ještě stále je docela halo v Zacharieho studiu, takže se musí srovnat oni a já musím doufat, že mě neseškrtnou, ať si hledám jiné. *Ušklíbne se a olízne si rty.* Ale s plány po novém roce ještě nevím, zatím vím, že budu na nový rok s Gideonem u mojí rodiny, možná na chvilku vypadnu zas do Faerie a pak se uvidí. *Odvětí jednoduše a když píseň skončí, tak se zadýchaně zastaví a zajede si prsty do vlasů.*
*Dominic se uculil, načež se na ni podíval a pak se zasmál.* To je prostě můj styl no, co na to říct. To jsme prostě já. *Pronesl se smíchem, načež si vyslechl její návrhy a popřemýšlel. Pak si stoupl, načež se na ni usmál a natáhl ruce před sebe směrem k ní.* Smím prosit? *Optal se se smíchem na rtech, a jednou rukou už ji uchopil za dlaň. Pokud pak chytla i ona jeho a šla s ním, tak si ji odvedl mezi lidi, kde se pak dal po jejím boku do veselého tance.*
*Hned se na Elisu zamračil.* myslíš že jsme si ho vzal proto, že bych měl nějaký milostný zájem, sakra? Ne, víš moc dobře proč s ní chci být v kontaktu, tak mi tu laskavě nedávej nějaký kázání. *Odfrkl si Kayn nevraživě a pak protočil očima nad tím, co řekla dál. Pak se zamyslel.* Ty jsi si to vymyslela, ty si to řekni. Já můžu v klidu támhle někde čapnout telefon nějakýmu civilovi, takže co za to chceš? Podělím se s tebou o ní? třeba? *Pronesl, s nadzvedlým obočím a jedním koutkem rtů do úšklebku.*
*Dneska zjevně asi nebyl ve své kůži, když furt takhle prskal a už měla v úmyslu telefon prostě schovat a sebrat se a odejít. Nepříjemný na ni může být kde kdo a na tohle ani neměla dneska náladu. V jeden okamžik, ale zbystřila.* Podělení zní fajn *Pousmála se a otevřela nový kontakt v telefonu. Soustředila se na zápis všech čísel správně.* A je to. Kdy máš v plánu vytáhnout ji někam? *Trochu nechápala, proč to neučinit rovnou dnes, ale do jeho plánu mu nehodlala kecat to on s ní mluvil ne ona.*
*I Aless už byla pod vlivem docela dost, usmívala se, tančila a stejně tak jak oni si to naplno užívala. Tiskla se k Remimu a vlnila se do rytmu hudby. Když se pak zeptal co na nový rok, už mu ani neodpovídala, přece jen si to už řekli předtím a tak nějak většina plánu byla společných. Jakmile pak začal s Castorem, jen se usmála. O tom co se mezi nimi stalo věděla moc dobře, doufala, že se třeba nějak jejich vztah vyvrbí, ale nechtěla se do toho míchat, to si museli vyříkat oni sami.* Porvali se, nebo spíš, Remi zmlátil Case. *Odpověděla čarodějce na otázku s tím, že věděla, že jí to Remi sám osvětli lépe.* Takže tvůj přítel je také víla, teda, to je super a co se týče Faerie, i mě se tam líbí, teda pokud mě nechce zabít tchán. *Pokrčila rameny a zasmála se.*
*Remi se zavrtěl, načež se na ni podíval a pak se jen ošil.* Castor, no, je to matla. Jeden upír proměnil Chiaru, víš ne? Mojí nevlastní ségru. A on to věděl, jako Castor. A řekl mi o tom až když jsme se asi po třech týdnech zeptal, jestli o ní neví.- Přitom moje číslo má, ví kde bydlím, ale já nic nevěděl, i když on ano. *Odfrkl si nesouhlasně Remi. Pořád cítil hořkost. Pak ji poslouchal a přikyvoval.* Gideon? To je ten tvůj vílák! Že jo! Ten tvůj šarmantní a sexy a úplně eňo ňuňo sexouš! *Vyjekl Remi, možná více nahlas, než by chtěl, ale v jeho stavu mu to ani nedošlo. Pak se podíval an Aless a přikývl.* Vidíš, o tom jsme dlouho neslyšel, abych pravdu řekl, je to dobře. *Pronesl se smíchem.*
*Kayn pokrčil rameny. Pak se zamyslel.* Nevím, až se k tomu dostanu. Chci si ji chvilku motat na prst, co myslíš, kdyby to byl nějaký normální civil beru hned, ale tahle energie, ta je výhodná si trochu hýčkat a pěstovat. *uculil se, načež do sebe kopl drink, a pak objednal opět sobě a stejně tak i Elise. Pak se opřel o bar a zamyslel se.* Kdy tě zase uvidím na dvoře? Doufám, že brzy. *Pronesl pak fér, zatímco si převzal svůj a i její drink, který před ní přistrčil.*
To máš pravdu, Pokud z ní jde taková energie nedivím se, že si ji chceš šetřit jen já jsem nenasytná a šla bych do ní hned... Ale mě stačí sex. Nepotřebuji je zabíjet *Mírně se protáhla a poděkovala za další drink, který ji přistál na stole.* Zimní dvůr? Neměla jsem nyní v plánu se tam ukazovat. Ta skrytá knihovna je stejně tady v tomhle světě. *zadívala se do jeho očí, než nakonec pohled stočila zpět k baru* Copak přál by sis mě vidět? Snad nemáš prázdnou postel. *Ušklíbla se do sklenky, kterou si přiložila k ústům, ale mírně zrudla při vzpomínce, jak ho našla bez trika s naběhnutými svaly při tréninku. Tímhle si ji dokázal omotat kolem prstu.*
*Kayn ji poslouchal a pak zamručel. Hned na to se na ni podíval.* Jo, přál bych si tě vidět, proto se ptám. Prázdnou postel mám většinou skoro každé ráno. *Pronesl pak popravdě, tak to bylo, když si tam nezatáhl nějaké mladší víly, co se pohybovaly po vévodství. Ale Elisa, té se nic nevyrovnalo.* Jo, takže tak. Ta knihovna, kde že je? Mohli bychom se tam teda, hm, podívat. *Dodal ještě potom a hodil do sebe drink, jako kdyby se snažil utíkat od toho tématu, že mu na dvoře Elisa chyběla.*
*Natalie ho vzala za ruku a následovala ho na [link src="parket.Dalla"] mu ruku na rameno a začala s ním tančit vesele* No tančit umíš! *Nat s ním vesele Tančila a smala se z vesela. Elaine na ně dohlížela z baru a napila se vína s krví, co si objednala.* Notak! To je vše co umíš? *Natalie ho protočila ale samozřejmě přátelsky a aby mu neublížila.* S tebou je vždy sranda Dome..
*Doposud nevěnovala Kaynovi nějak zvláště své pohledy ač sama byla ráda z jeho přítomnosti, ale přiznal, že mu chyběla, co se týkalo postele a to okamžitě donutilo soustředit všechnu její pozornost k němu* Také mě nebaví probouzet se bez tvé přítomnosti *ušklíbla se, ale řekla to tak s lehkostí jako kdyby to byla běžná věc. Sám se zmínil, že to co k ní cítí není rozhodně nic spojené s láskou spíše vděčnost za záchranu života a tak jí trochu to škádlení vůči němu nevadilo. Možná si přála, aby to řekl jinak, ale v tom se sama nevyznala.* Tyhle rychlovky... *ohlédla se k muži, který byl urostlý a rozdala si to s ním před chvíli* ...dodají jen energii nic víc. S tebou je to lepší. *Sledovala některé, jak tančí na parketu.* Což mi připomíná, že jsem se dneska ještě nikomu nedostala pořádně do hlavy. Všichni se na mé poměry až moc dobře baví... *Nahodila svůj škodolibý výraz kterým dávala najevo, že tohle začíná být nuda, ale mohou to změnit.* Oh... ta knihovna. Zatím ji stále hledám ty instrukce, kde mají být jsou v blbých hádánkách. Starší víly co více očekávat než žvásty okolo a žádná přímá slova...
*Príde mu zvláštne ako prešiel ten čas rýchlo a možno je to tým, že je víla, ale niekedy mu prídu dni a roky medzi civilmi o polovicu kratšie a rýchlejšie. Nemôže uveriť, že tento rok sa zamiloval a skončil vo vzťahu a že našiel niekoho, koho miluje. Preto aj na párty v Pandemoniu, na ktorú sa už dlho teší, ide s podivne stiahnutým srdcom melanchóliou iba pri tom pomyslení, ako veľa vecí sa zmenilo. A zároveň… uvidí Wasa, a ak stihne aj Lóni, bude môcť tráviť Nový rok s dvoma jeho srdcu najmilejšími osobami.* /Lóni, ak budeš chcieť prísť, povedz mi, pôjdem ti oproti. Ja utekám za Wasom./ *Prepošle myšlienku cez prstene svojmu priateľovi a popri tom aj jeho tvár žiari a jemne sa usmieva bez toho, aby si to uvedomoval. Na večierok si vzal svoje obľúbené nohavice, ktoré síce veľa zakrývajú, ale aspoň podporujú veľa predstavivosti. A na seba sveter od Lóniho, aby mohol byť s ním. Aj tak plánuje, že ak sa nestretnú tam, iba sa trochu pobaví s Wasom, trochu mu narobí nervy a zasmejú sa a bude utekať domov k svojmu milovanému. Keď vojde do Pandemonia, párty je už v plnom prúde a on ani nevie, ledva vstúpi jednou nohou na tanečný parket a už je do neho vsiaknutý ako voda do handry. Hýbe sa síce jemne do hudby, ale skôr hľadá medzi všetkými typicky nezapadajúcu tvár svojho najlepšieho priateľa.*
Ajaj, to je mi líto - mimochodem, Chiara...nějakou jsem taky poznala někdy na podzim. *Zamyslí se a pokrčí rameny. Kdo ví, jak obvyklé to jméno je. Uculí se.* No jo, je to můj víla. *Rozesměje se nad slovy Remiho a tím, jak ho popsal. Věřila, že by to zvedlo Gideonovi ego. Rozhodně byl šarmantní a sakra sexy. To ale říkat nemusela, víly obecně byly sakra atraktivní.* Tchán? Co takového dělá? *Triss zajímalo, jak by reagoval Gideonův otec, regent Slunečního dvora, kdyby o jejich vztahu věděl. Tušila, že není fanoušek ne-víl.* Hele, pojďme na drink, vypráhlo mi nějak. Whiskey? Nebo pijete něco jiného?
*Dochvilnost mu naštěstí něco říkala, není tedy divu, že se už na místě nacházel. Už jen kvůli tomu, aby sobě a Tanoiovi zajistil nějaký ten box, kde by se mohli nejprve v klidu pobavit, než se pořádně kdesi v prostoru nechají unést atmosférou. Potřeboval se nakopnout, než zkrátka roztáhne křídla, pokud se to tak vůbec dá říct. Nicméně neměl ani pochyby o tom, že by si aspoň jednoho panáka nedal..ono by ho k tomu to vílí trdlo pravděpodobně nakonec dohnalo. Aby se ale něco vůbec stalo, museli se taky v tom civily i podsvěťany narvaném podniku ještě najít. Was tedy vykoukl nejprve pouze hlavou z kóje, než nakonec vylezl úplně, zatímco doufal, že mu to vyhlídnuté místo nikdo do té doby, než svého přítele najde, nepřebere. Hlavně vzhledem k době, kterou bude pryč.* /No to bude asi nějakou chvíli trvat./ *Pomyslel si a nejprve si postoupil lehce k baru, kde se féra snažil najít nejprve, samozřejmě neúspěšně. Hned druhá část Pandemonia, která jej nato napadla, byl taneční parket, kde už naštěstí pochodil.* /To mi mělo dojít hned./ *Pomyslel si, když TANOIU v tom davu tančících lidí zahlédl a hned se k němu vydal.* Nazdar, nerad tě beru z tvého živlu, ale vyhlédl jsem nám zezačátku box, který může každou chvílí někdo znovu obsadit. *Řekl hned ze startu a TANA čapl jak malé děcko za předloktí.*
*Když jej začala pak víla vychvalovat, tak se Kayn nadmul jako páv, načež se na ni zadívala uculil se. Pak spokojeně zavrněl, načež si ji sjel pohledem, přemístil se k ní, popadl jí za pas a přitáhl k sobě.* Sakra ale, tohle se moc hezky poslouchá. *Přitakal na očividný fakt a sklonil se, aby si ukradl polibek. Pak se zasmál.* To já už ano, a byla to zábava. Chceme někoho čapnout a pobavit se? *Optal se a pak se rozhlédl.* Třeba ta malá civilka, ale nevím, kam ta zmizela. Nebo někdo jiný? Já bych rád. *uculil se a mlsně si olízl rty.* Pak se na to podívám s tebou, ale teď to nech plavat. *Uculil se na ni.*
*Dominic se spokojeně usmál, načež si ji ještě více objal a tančil dál.* No, já umím tančit. Nepamatuješ na naše první setkání? Tam se tancovalo dost a dobře, tam jsi to mohla poznat. *Mrkl na nii a občas protočil ii on jí, načež se pak zastavil a usmál se.* No a co jinak? Jaké byly vlastně vánoce? To jsi mi neřekla, tak povídej, zajímá mě to! *Uculil se. pamatoval si, že spolu byli pár dní před Vánocemi.* Jak jsi říkala, přišel bych, jen mi do toho vletělo něco urgentního s prací. *Přiznal pak.*
*Upírka se rozhlédla kolem sebe a prohrábla si vlasy, než se opět na ty dva podívala.* Jo Castor je pako, co k tomu víc říct. *Uculila se a přivinula se k Remimu, snad aby ho lehce uklidnila a zároveň poslouchala jejích rozhovor.* Buďme rádi, že jsme o něm neslyšeli, myslím, že poslední setkání nebylo zrovna, jak to říct… příjemné, rozhodně nám hořelo za zadkem a to myslím vážně. *Koukla na Triss.* No řekněme, že Remiho táta je trochu šílený a mě nemá moc v lásce. Když mě Remi vzal naposledy do Faerie na jednu jejich oslavu, málem jsme tam uhořeli. Utekli jsme jen tak tak, takže přemýšlím, zda už nás nechal na pokoji a nebo je to jen ticho před bouří. *Pokrčila rameny a uculila se, načež přikývl na její nápad.* Já si dám whisky moc ráda a jak znám manžela, ten si dá likér nebo nějaký ten sladký drink, viď? *Mrkla na něj a vydala se k baru.* Tak šup jdeme. *Zvolala ještě na ty dva.*
*Už už chtěl odpovědět,a le místo toho jen pokýval hlavou nad tím, co TRIISS odvětila Aless. Pak se na ni podíval i on. (na TRISS).* No jo, táta se nepřenese přes to, že jsme s někým šťastný a zamilovaný, paaarchant jeden. Jo, a ten drink dobře, zvu! *Zvedl ihned ruce, než je pak sám chytl, načež se vydal směrem k baru, a pokud se jej obě držely, táhl je za sebou. Pokud ne, doufal, že jej sledovali. I když, bylo mu to v jeho bujarém rozpoložení jedno. Sám si objednal ovocný likér a podíval se na dámy.* A vy? jen si vyberte! *Houkla, načežž se podíval po baru a pak ukázal před sebe.* Hele, to je ELISA, ELISO ahoooooj!!! *Houkl a ani mu v tu chvilku nedošlo, na koho to vlastně zamával.*
*Jen, co si ji přitáhl, tak ruce spočinuly na jeho hrudi a mile se pousmála, když dala hlavu do boku. Mohla si ho lépe prohlédnout a jeho rty pro ní byly jako nejlepší dárek za celé svátky.* Myslím, že můžeme zkusit odchytnout tu malou civilku. Docela jsi mě nadchnul pro nějakou špatnost a chci poznat tu energií o které tak básníš. Nebo zde můžeme zamotat hlavu nějakým upírům. Co si budeme v posledních dnech nejsou moji oblíbenou rasou, ale ta Alessandra je mimo naší hru. Mám ji ráda. *Upozornila s pozvednutým prstem.* Koho odchytneme ten je prostě náš *Nad tím, že by neměla svoji mysl přesouvat k práci jen mávla rukou, ale věděla, že má pravdu. Může to řešit posléze a přišla se tu hlavně bavit.* Zajímalo by mě, co bys dělal, kdyby se objevil někdo lepší než ty. *Velice malá pravděpodobnost, co se týkalo sexu, ale přeci jen tenhle svět je dost velký. Spolu s ním se však začala dívat po ostatních jako dravá šelma. Chtěla nějakou oběť. Chtěla trochu zábavy v podobě chaosu. V jeden moment jí však projela husí kůže po celém těle. Tvář natočila k mladé víle, která křičela k baru.* Remi... *Odvětila jeho jméno. Ten ze čtyř se kterým spala a měl dost našlápnuto k tomu být lepší než Kayn, ale stejně se už nikdy nic neodehraje. Pozvedla ruku a zamávala mu nazpět* Toho taky ne *Varovala Kayna, aby si nezkoušel zahrávat s mladým férem, ale tak trochu vnímala i jistou nervozitu. Pokud si dal dvě a dvě dohromady z jejich rozhovoru mohl si vyvodit, že s Remim něco měla, ale kdyby se to dozvěděla Aless započalo by nejspíš peklo pro oba.* /Nechoď sem.../ *pomyslela si sama pro sebe, ale jen z důvodu, kdy se ji sevřel žaludek a vnímala z toho problém, kdyby tak učinil*
*Poslouchal ji, ale tak nějak jen na půl. Spíše si ji k sobě tiskl, polibky mapoval její krk a culil se do její kůžže.* Jo, posloucám tě asi napůl, ale spíš ne. *Řekl potom. Když se pak podíval na ni, jen protočil očima.* Co je vlastně zač? *Zajímal se pak Kayn. Pak se ale pozastavil nad její otázkou, načež se tu rozhlédl.* On tu snad někdo takový je, kdo by se mi mohl rovnat? Pokud ano, tak mi ho ukaž, já se o to postarám, bude na zemi, nestačíš říct ani slovo. *Uculil se a přejel po lidech kolem sebe očima, jako kdyby se chystal na někoho skočit. Jejich pohledy teď byly dost podobné. jakmile se pak podíval na mladíka, na kterého se Elisa dívala, tak zavrčel.* To je ten fér, co se oženil s upírkou? *Zavrčel opovržlivě a nechal chvilku šrotovat to, jak se na něj dívala a jak se on díval na ni, taky to, jak se jej zastala.* Proč ne? Docela by mě zajímalo, co se mu motá v té jeho naivní hlavě. *Odfrkl si Kayn, propalujíc Remiho pohledem.*
Jo bylo to okay! Od Talyora jsem dostala Dráty z chirurgické oceli, nějaké minerály a pryskyřicový prsten!..A nic si z toho nedělej...*Pochlubila se nat s úsměvem a objala ho taky* A jak bych mohla zapomenout? Ten den jsem poznala nejlepšího kámoše!..*Přiznala a držela ho za ruce*
*Vnímala tu dominanci z Kayna, která ji více než přitahovala, ale nyní to nebyla vhodná chvíle a vhodná osoba.* Je to přítel *Poplácala ho po hrudi.* Znám je oba a jsou mi blízcí *Aless ani, tak ne, ale měla nutkání ji chránit ač to nepotřebovala.* Máš tu několik dalších exemplářů, kterým se můžeme podívat do hlavy, ale ti dva... Jsou spolu spokojeni. *Zastala se jich, co se tohohle týkalo a bylo jí i vcelku jedno, jak by na ni Kayn teď hleděl. Bránila mladší víly jako byl Remi.* Nežádám tě o nějakou slušnost vlastně jen o to, že bude lepší ty dva nechat být hm? *zakázat mu to samozřejmě nemohla a ani by se na něj nijak zvláště nezlobila tím jakým způsobem vyrůstal a v čem byl vychováván* /Hlavně se ti v mnohém dokáže rovnat/ *Samozřejmě tohle mu do hlavy neposlala jen by ho více popudila k nějaké akci.* Co najít tu tvoji sladkou civilku? *Zkusila jeho pozornost přesunout k té lahodné energii.*
*Ani nestačila po Remim nějak reagovat, než je znovu popadl a začal táhnout směrem k baru až se musela smát a omlouvat těm, které cestou srazili.* Whiskey prosím. *Požádá barmana a ještě dodá dvě kostky ledu, než se podívá na ALESS a pokud dostane známku toho, že by ráda drink, co ona, objedná whiskey i jí. Pokud by se rozmyslela, nechá to na ní. Ohlédne se za kým to REMI vlastně volal a pohled jí padne na neznámou ženu, na kterou se jen mile usměje stejně jako na její společnost (ELISA A KAYN), ale nezná je a pokud je REMI nemá v plánu seznamovat, nechce se jim plést do vztahů.*
Právě že jsou spolu spokojení, o to více mě to láká. Děláš, jako kdyby jsi mě znala první den. *Ušklíbl se Kayn a mlsně si přejel jazykem po rtech, když si pomyslel, co by jen mohl rozdmýchat,. vyvolat, způsobit. Byl to pro něj pocit skoro až vzrušující a atraktivní. Pak si ale vyslechl, co Elisa říkala a hodila po ní otrávený výraz. Hned na to si odfrkl a pak jen zavrtěl hlavou.* No tak jo, tak najdi někoho jinýho, kdo by tě napadl? *Zadíval se kolem sebe a když zmínila Candy, uculil se.* Jo, tak na tu musíme asi počkat, nebo, zkus jí z té magické krabičky zavolat, třeba to zvedne.
*Dominic se na ni ale usmál, pak si ji přivinul do náruče a políbil ji do vlasů.* Jsem rád, že jsi si to užila, ale hele, my si můžeme vždy užít nějaký jiný hezký den, no ne? Někdy se musíš zase zastavit, zahrajeme si nějaké hry! *Zazubil se na ni a pak se odtáhl, aby jí viděl do očí.* To je moc hezké, mám to stejně. Prdlá zrzka, ale upřímně už nevím, jak by bez té tvojí pozitivní energie vypadal můj život. *Přiznala ruce ji stiskl. Pak začal ale zase tancovat a stiskem dlaní si ji u sebe přidržoval.*
*Všimla si ještě pohledu ženy, která tam stála s Remim a tak tedy pokývla na TRISS ze slušnosti, ale Kayn ji slovy hned překvapil a svoji pozornost směřovala znovu k němu* Tak tohle jsem ani nečekala. *zasmála se a stále se tiskla k jeho tělu, když se zamyslela.* No...zavolat ji mohu. *Trvalo jí dát si spojitost kouzelné krabičky. Vytáhla telefon a zkusila nalézt její číslo.* Mám ji *Hned si přiložila mobil k uchu, když slyšela, že vyzvání.* Je otázka zda to někdo zvedne a ještě můžeš doufat, že si z tebe nevystřelila a nedala ti špatné číslo *zazubila se nad představou, že by snad Kayl byl napálený civilkou, ale dle toho, jak jí popisoval, tak s největší pravděpodobností nebude žádná mrcha.*
*Normálně by po práci šel rovnou domů, což vlastně ve finále i udělal, jen tam byl maximálně hodinku, z čehož jednu půlku prospal a další vybíral outfit, aby se nakonec spokojil s tím, co na takových večírcích nosí normálně. Takže dalších zbytečných několik minut vyčerpal zapínáním několika knoflíků a upravování skleněných korálků v barvě krve, které lemovaly vystřihnuté srdce v oblasti hrudníku. Kalhoty zvolil v opozitní barvě od košile – v černé s vyšším pasem, aby si projednou nemusel pohrávat s korzetem. Nakonec si pak do kapsy černého saka strčil peněženku s mobilem a portálem se dostal k Pandemoniu, kde většinu z prvních pár hodin strávil někde v krajní části baru a povídal si s ostatními hosty. Dokonce potkal i nějaké své kolegy z klubu, z nichž jednoho nakonec vybídl k tanci. Proto s ním došel k parketu, kde v dálce zahlédl nejprve TANOIU, kterému zamával, ať už se otočil, či ne. Po sléze spatřil i NAT, které rovněž zamával. Jít však za ní hodlal až po tom jednom tanci s kolegou, pokud jej tedy dívka nepůjde pozdravit osobně.*
*Jen se zasmála, nechala Remiho aby ji chytil a poslušně šla za ním k baru, kde se pak postavila vedle TRISS a usmála se a ni.* Dám si whisky stejně jako ty, jen si do ní něco přidám. *Uculila se, ale úsměv jí z tváře zmizel, když REMI začal hulákat pro ni tak známé jméno. Hned se koukla tím směrem a když pohlédla na ELISU, jen tiše zavrčela a stiskla ruce v pěst. I když jí Remi nic neřekl a vlastně ani ona sama, stejně měla upírka tušení, že to právě s ní spal, že to s ní jí podvedl a o to víc to v ní teď začínalo vřít, už jen díky tomu, že po použiti drogy se jí všechny emoce znásobily, v tuhle chvíli vztek, který měla, když ženu viděla.*
*Remi počkal, až mu dal i barman jeho drink a hned na to jej natáhl před sebe.* No tak jooo, další přípitek, na co bude tenhle? To mě zajímá! Ale ne, já navrhnu, na nová přátelství, na nové vztahy, a na TRISS hot přítele! *Vyjekl opět na lesy a zaculil se. Pak sjel pohledem k Aless a zadíval se na ni. Nemohl si nevšimnout, jak se Aless tvářila na Elisu kousek od nich, proto si nesouhlasně mlaskl.* Znáš Elisu? Pojď, pojď, seznámí váaaaas! *Uculil se, načež obě popadl a táhl je k ELISE a KAYNOVI.*
Asi jsem plný překvapení, no ne? *Zaculil se fér a pak sledoval, jak vytáčí číslo. Hned ale pak zbystřil, když viděl, jak se fér v převleku za jakousi diskokouli hrnul k nim, s pohledem upřeným na Elisu. Majetnicky objal vílu kolem pasu, schoval ji za svá rameny, jako kdyby snad všem říkal, že tahle je jeho.* Tak co, bere to? *Optal se, když sledoval vílu s telefonem u ucha. Pak se zadíval nakonec před sebe, než se oíhlédl na trojici, jež k nim fér táhl a zavrčel.* /Ani to nezkoušej./ *Pomyslel si.*
Prdlá zrzka? To mám za toho staříka že jo? *Zeptala se s falešným uraženým výrazem. [link src="Pak.si"] všimla někoho v davu jak na ni mává, byl to HIRAM a Nat se usmála* Koukni! To je ten z toho plesu! Pojď! *Natlie Dominica vzala za ruku a jestli se nebránil tak ho vzala sebou k Hiramovi* Ty seš Hiram že! Dlouho jsem tě Neviděla! Jak se máš? *Zeptala se nadšeně a prohrabla si vlasy z obličeje*
*Zasmál se.* No jasně, já ti dám staříka, malá. *Zasmál se a pak ji poslouchal. Jakmile pak slyšel, co řekla, podíval se na dotyčného. Hned mu ale zazvonilo v uších, to jméno mu zarezonovalo jako něco tak moc intenzivního. To jméno si pamatoval, jak jej říkal i dotyčný čaroděj tehdy na plese a i Inocenc. A Dominci teď přemýšlel, jak moc velká pravděpodobnost je, že v NY budou dva čarodějové jménem Hiram. proteď se ale rozhodl být neofenzivní, alespoň si řekl, že se o to pokusí. Náhoda mohla být mrcha, to měl Dom na paměti. Proto se pak vydal za Nat a když byli u HIRAMA, natáhl před sebe ruku.* My se taky vlastně známe. *Usmál se na něj.*
*Zamyšleně poslouchala pípání v telefonu, když nevěnovala moc pozornost ničemu. Spokojeně se natiskla na Kayna, který ji k sobě přitiskl a působila jako kdyby k němu i patřila.* Ne nebere... třeba zavolá zpátky *Tipla telefon a podívala se na něj, jenže jeho pohled by dokázal v tenhle moment vraždit. Zajímalo ji, co ho takhle přimělo se tvářit a kdyby mohla byla by ještě bledší než je. Remi k nim táhl obě dívky.* /No to si dělá..../ *Zhluboka se nadechla a musí tuhle situaci nějak galantně vyřešit. Rychlé ahoj, jak se máš a musíme jít by to mohlo vyřešit.* Ahoj Remi, Ahoj Aless *pronesla k nim, když byly dostatečně blízko* My se neznáme. Elisa de Rais Borrgia *Představování by bylo za nimi, ale na TRISS ponechala svůj výraz o něco déle. Neznala ji, ale přišla ji povědomá. Víla to být nemohla nebo že by? Ne... Nejspíš nějaká známá tvářička.*
Počkat, na mého přítele? *Uchechtne se, že to pomalu vypadalo, že na něj má crush a zvedne sklenku, kterou právě dostala k přípitku, jen aby je Remi přerušil vyjeknutím, popadl a táhnul je směrem ke svým známým. Snažila se nevylít a když před nimi stanou, tak neznámá žena - dle uší, které se probíjí skrz vlasy víla, pokud neměla umělé uši - se chopí iniciativity a ze zvyku k ní natáhne ruku.* Myana Meritriss Blake. Stačí Triss. *Pousměje se, protože na sobě cítí její pohled a pak se otočí i k muži, jestli se představí a případně ruku natáhne i k němu, kdyby jí ji však odmítli podat, tak jim pokyne skleničkou a jen se rozpačitě usměje a shrne si vlasy za ucho a upije.*
*Potřebovala se napít, ale ani to nestačila udělat, jelikož REMI dostal ten špatný nápad jí k nim tahat a tak šla s ním. Čím blíž byla, tím víc cítila tu zlost. On sice neřekl jméno víly se kterou spal, ale podle toho, co o něm říkala ELISA a celkově, si mohla dát dvě dohromady, blbá nebyla, došlo jí to, proto nebyla nadšená jeho nápadem jít za nimi.* Ahoj. *Zavrčela skrz zuby pozdrav směrem k ELISE a jejímu protějšku (KAYN), na kterého se pořádně ani nekoukla, jen hleděla na ni, propalovala jí pohledem a pevněji stiskla ruce v pěst. Pak se otočila na REMIHO.* Pojďme prosím zpátky na naše místo. *Řekla jen a hleděla na něj.*
*Jakmile k nim došli, tak se Remi ihned uculil jako měsíček na hnoji a ELISU rovnou objal.* Ahooooj, ahoooj, a ahoooj! *Mávl na víláka před ním a bleskově mu skočil kolem ramen. Pak se odtáhl, načež se podíval na Elisu.* Co ty tuuu? Jak se máaaaš? *Zaculil se vesele Remi, celý rozjařený a veselý.* Seznamte se, seznamte se, jeee to je fajn, platím pitíiii! Co kdo chce! *Dostal ze sebe ihned a otočil se k baru. Pak koukl na Aless.* Co se děje, bavíme se, bude to faaajn! Co si dáš? *Mrkl na ní vesele.*
*jakmile k nim dotyční došli, tak Kayn o to více zavrčel. Sledoval je, načež tiše zavrčel.* /To není možný./ *Odfrkl si, chtěl Elis ještě něco říct, ale to už u nich byla ona trojice. Kayn se ihned vyrovnal v zádech, načež se podíval na všechny, a pohled pak nechal na TRISS. Tím, že vstal upozornil na svou výšku přes dva metry a vztyčil se nad nimi. Chvilku koukal na ruku, jež mu TRISS podala. Pak se natáhl a stiskl ji.* Kayn. *Pronesl pouze, načež se pak otočiil k ostatním, to už mu ale REMI skočil kolem krku. Kaynovi zrudlo před očima a měl chuť féra popadnout a hodit s ním o bar. Když se odtáhl, tak se nespokojeně zatřásl a pak se podíval na třetí, Alessandru. Ihned jej do očí uhodilo to, jak povědomá mu její tvář byla, jen nevěděl odkud, ale přísahal by, že ji neviděl prvně.¨Naklonil halvu na stranu a zadívals e na upírku.* Zdravím, známe se? *Zeptal se rovnou.*
*Zvesela na NAT zamával a otočil se zpět za svým kolegou, který jej zrovna držel za pas. Měl chuť tančit dál, nicméně to mu dopřáno nebylo.* No jo, pak tě vyzvednu k dalšímu tanci, brouku. *Cvrnkl jej zvesela Hiram do nosu, načež se od něj odtáhl a otočil k zrzce (NAT) a dalšímu upírovi (DOM), který s ní přišel. Při pohledu na něj ztěžka polkl a na chvíli se zatvářil zahořkle, než kvůli NATALII nahodil milý, přívětivý úsměv.* Přesně tak, mrňousi. Měla jsi dobré Vánoce? *Zeptal se jí. Bylo zajímavé, jak jeho pohrdavost zmizela, když se bavil zrovna s NAT nebo Triss. Asi měly své kouzlo.* Ach, ano. Stále jsem neobdržel ty texty, o nichž jsme se bavili. Už je se mnou nechceš probrat? *Naklonil při pohledu na DOMINICA hlavu lehce do strany.*
Dobrá Triss *Začala tohle oslovování používat rovnou. Nemohla si nevšimnout pohledu od Aless a všechno v ní křičelo, že by bylo nejlepší zmizet někam jinam. Aless samotné se nebála, ale nepřišla dneska kvůli nějakým problémům a ač netušila o co jde, tak se upírka netvářila takhle naštvaně jen tak.* Přišla jsem popít, tak jako všichni navíc zde chodím často. *Vysvětlila Remimu, který byl opravdu v dobré náladě a nenechal svoji polovičku opustit tohle místo.* Gin a tonic *zvolala na Remiho, který dost vykolejil Kayna. Atmosféra byla napnutá, ale trochu se to uklidnilo v moment, kdy se Kayn zaměřil na Aless.* Vidím, že si umíš vybrat společnost *Slova mířila k Triss, která byla nyní nejvíce klidný záchytný bod pro ni*
*Dorazil a takřka okamžitě se jej ujala bledá brunetka v černých, volánkových šatech, která se s ním polibkem na tvář pozdravila, vypili spolu drink a vyrazili tančit. Když se za necelou hodinu vrátili opět pro občerstvení, skončilo to špatně. Pohádali se a brunetka se mu pokoušela vsunout ruce pod černou košili, aby mu ohmatala naražená žebra, ale nakonec mu jako správná čarodějka prohrábla mysl a naštvaně rezignovala. Geret zůstal sám, kousek od baru a zklamaně si přehrával posledních nekolik minut tiché, přesto nepříjemné výměny názorů se svou dcerou.*
Jo dobrý! A co ty? *Nat se drzela blízko Doma a usmála se na HIRAMA* Mrňousi? To si tu už každý dělá srandu z mé výšky? Šikana to to! *Řekla Natalie ale nemyslela to vážně.* Jen jsme tě přísli pozdravit! Vidím tě po tak dlouhé době..
*Upír se na čaroděje podíval a pak se plácl do čela.* Jistě, ty texty. Abych řekl pravdu, tak jsme na to upřímně zcela zapomněl. Bylo toho hodně, v práci, v životě, nějaké problémy, taky nový přítel, takže se mi to upřímně vykouřilo z hlavy. *Přiznal upír a podrbal se na zátylku.* Ale pokud teď bude klidněji, tak to snad nějak vyjde. *Usmál se na něj.* Jak se ti vlastně daří? *Zeptal se s úsměvem čaroděje. Pak se podíval na Nat.* No jo, však se podívej na svou výšku. *Zasmál se a poplácal ji po hlavě.*
*Cítila jen z tónu hlasu ALESS, že je mezi ženami napětí, které jí nebylo zrovna komfortní, nicméně se snažila nezapojovat a ignorovat to.* REMI, už jsi nám platil jedno pití. *Zasměje se a pokroutí nad ním hlavou, načež se podívá na ALESS, zda je vpohodě a posléze se usměje na KAYNA.* Těší mě. *Byl dost vysoký, musela lehce zvednout bradu, aby mu opětovala pohled do očí a usměje se...jen aby se její výraz změnil v překvapený, když REMI cizímu vílovi skočil kolem krku a ten se netvářil komfortně.* /Tohle bude...záživné.../ *Proletí jí hlavou a otočí se k Triss.* Jo, jsou fajn, jen slavili než jsem se sem dostala. Asi není na místě se omlouvat za REMIHO rozjařenost... *U posledních slov se otočí ke KAYNOVI a na tváří se jí objeví omluvný úsměv a pak si odkašle.* Ale určitě mi nebude vadit ani Vaše společnost, ELISO. *Nadhodí, aby si nemyslela, že se chce stáhnout podobně jako ALESS. Neměla s vílou zlou krev, ani to neměla v plánu. Víly byly mocné a nebezpečné, když byly na opačné straně, to riskovat nechtěla.*
*Večer proudí dál. Dnešní noc je pro Candy jeden z těch večerů, který si chce užít. Ve svých květinových šatech a s vlnitými blond vlasy víří na tanečním parketu. Když se ponoří do rytmu hudby, zapomíná na vše kolem sebe a nechává se unášet melodií nových začátků. Tu a tam se rozhodne vyjít ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Odejít aspoň na chvíli z hlučného prostředí je pro ni velká úleva. Na noční obloze by se měla třpytit hvězdná podívaná, která však v new yorku nikdy není k vidění. Z této chvíle ji vytrhne zvonění jejího telefonu. Volá její spolubydlící, které však vůbec nerozumí, protože je pravděpodobně stále uvnitř a myslí si, že taky dost, jak se to hezky říká? Společensky unavená? Candy se u ucha ozve naproste ticho. Její mobil se vybil. Míří zpět do klubu a rozhlíží se kolem sebe, jestli uvidí kamarádku, s kterou sem přišla, aby zjistila, jestli je v pořádku. Během chvíle projde snad všechny místa, která ji napadnou, ale lidí je tu tolik, že se spíše jen zmateně prodírá skrz.*
Byl jsem doma se svojí želvou..nic nového. *Pokrčil rameny. Mohl se zeptat třeba Triss nebo někoho jiného, zda by nemohl slavit s nimi tyto nádherné svátky, nuže jeho problém, že nic takového neudělal. Aspoň pořádně vyčistil a upravil terárium, které Gideon obýval.* Ach taak, chápu. *Kývl, přičemž druhé slovíčko ve svém projevu lehce protáhl, podívajíce se lehce nervózně jinam.* /No hůř jak v ten den to dopadnout nemůže./ *Pokrčil rameny.* Nový přítel? Máš na mysli Inocence? Od té doby, co jsem u něj přespal, jsem ho neviděl. Jakpak se asi má? *Podrbal se lehce zamyšleně na bradě, než pokrčil rameny a vykouzlil lehce škodolibější úsměv.* Snad ano..to víš, mám se dobře. V každé práci mi to jde...jen mám v plánu studio zavřít a otevřít si namísto něj čajovnu. Někdy v dalším roce..ještě pár měsíců počkám. *Řekl, hodíce pohled na NAT.* No jo, jsi ale rozkošná. *Uculil se.*
No jo furt! Jen se nevychvaluj svou výškou! *Jemně o loktem bouchla do břicha a přitom udržela úsměv na rtwch* Connard..*Pak se podívala na Hirama a její výraz se změnil* .počkej..tys u něj spal? Ooo to zní celkem pikantně..*natalie se usmala na to menší drama a koukla na Dominica než Hiram zmínil jeji roztomilost* No dovol? Rozkošná nejsem! Dokážu tě zakousnout ani to nepochytíš..a čajovna? To zní super! *Nakonec dodala a brčkem dopila zbytek drinku*
*Jakmile řekl Hiiram to co řekl, tak se zamračil. Hned na to naklonil hlavu na stranu a pak se usmál. Snažil se nenechat se unést vztekem a žárlivostí, z celého srdce ano.* Má se dobře, velice dobřře. A ano, mám na mysli jeho, jsme spolu. *Pronesl a pak si vrazil ruce do kapes s úsměvem na rtech. Jakmile pak ale Nat řekla svou domněnku, tak mu zaškubalo oko. Nijak se k tomu ani nevyjadřoval, doufal, že vzhledem k tomu že řekl že Inie je jeho přítel, si dívka podobné poznámky odpustí. Pak už je jen poslouchal a pohled sklonil ke špičkám bot.*
Ale no tak, nebuď tak násilná. Nechceš krvavý nanuček? Mám nějaké doma. *S tímto se sklonil dolů k Nat a cvrnkl ji do nosu, pokud mu tedy dříve dívka jednu nevrazila. Nebylo by to poprvé. Navíc po tom, co dala Dominicovi loket, nedivil by se, kdyby si troufala udělat něco podobného.* Jo, byl tak milý, že mě vzal k sobě domů. Po tom, co jsem si musel uzdravovat ten zlomený kotník jsem byl tak vyčerpaný, že se mi ani nechtělo jít z šatny v práci domů. Ale to se tomu rozkošnému férovi nelíbilo. *Pokrčil rameny.* Usnul jsem mu v náruči. *Dodal ještě s uchechtnutím a pohled věnoval DOMINICOVI.* Nicméně gratuluju, má fakt dobré srdíčko. *Usmál se. Docela mu i chyběl, měl by jej zase někdy navštívit.*
*Nat si všimla výrazu Dominica a nervózně se usmála* Promiň to jsem nemyslela zle..ty to víš..*Nat se mu snažila omluvit když si uvědomila co řekla. Elaine o lodal se na ně celou dobu koukala a poslouchala díky jejímu sluchu. Nat pohladila Dominica po zadech. Když jí Hiram cvrnknul do nosu tak se ji nafoukly Lička a zatnula pěst, kterou mu vrazila celou silou do žaludku* Nanuček bude potřebovat ty..
*Co řekl Hiram pro něj byla tak nějak konečná. I když se to snažil brát tak nějak v pohodě, tak si nemohl pomoct a zkrátka a jednoduše mu vadilo to, jak ČARODĚJ mluvil, a kor když položil ještě poslední poznámku o tom, že mu Inie usnul v náruči. Zatmělo se mu před očima, zalekl se, možná toho, že i Inie říkal, že se mu Hiram líbil, kdo ví, ale nelíbilo se mu to. Nějak už i nevnímal ani to, co řekla NAT.* Jo, na tohle asi nemám. *Hlesl, načež se jednoduše otočil na patě, načež zamířil pryč, od HIRAMA, od NAT, ven, aby se vydýchal. Ani si nevšiml že po cestě vrazil do pobíhající bloncky (CANDY) do které strčil a omylem ji srazil na zem. Ihned se ale sehl a pokusil se jí pomoct na nohy.* Moc se omlouvám, jste v pořádku? Nekoukal jsem, přehlédl jsem vás, doufám, že se vám nic nestalo. *Pronesl a tak nějak sledoval, jestli jí nijak neublížil.*
*Aless na REMIHO koukla.* Co se děje? Opravdu chceš, abych se tady na konci roku, na party, která měla být fajn bavila s ní, s tou se kterou jsi mě podvedl? *Zamračila se na něj, vřelo to v ní, nevěděla ani která emoce vyhrávala. Nemohla se na ELISU ani podívat, jinak by po ní musela skočit. Držela se jen tak tak, aby to skutečně neudělala. Ještě chvíli koukala na svého manžela, jestli mu vůbec dojde, co udělal, než pak její pohled padl na mladíka, který na ni mluvil. Chvíli si ho prohlížela.* Nemyslím si, že bychom se kdy poznali, to bych si pamatovala. Když už tak, jsem Alessandra. *Zamručela ještě vytočená celou touhle situací.* /No tak, uklidni se, hlavně klid./ *Nesl se jí hlas v mysli.*
*Remi vesele zavrněl, hledíc na Elisu.* Jo, je to tu fajn, hlavně tedy na party. *Uculil se a pak vzal její dlaň, kterou jí políbil na hřbet, zatímco se spokojeně usmíval. Pro něj to bylo opět běžné gesto, jež si užíval a nepřišlo mu teď nijak divné. Pak přikývl a objednal dle zadání. Nad poznámkou TRISS jen zavrtěl hlavou a mávl rukou.* No aaa, nevadíiii. *Zavrněl spokojeně a zasmál se, když objednával pití. Pak se otočil na Aless.* Ale, no, jo, to mě mrzí, ale já se omluvil, věř mi, už by se to nestalo, to víš, tak klid, vše bude dobrý. *Culil se fér, očividně si neuvědomující vážnost situace.*
*Kayn tiše vrčel, za pas držel pořád Elisu a jen se díval na ostatní. Pak se podíval nakonec na vílu, která mluvila na mladého féra. Nic ale neříkal, jen mlčel a pohledem těkal z jednoho na druhého a zase zpět. Nakonec se podíval na TRISS a pozastavil se nad její poznámkou.* No jistě, je-li to jeho svoucnost. *Procedil pouze skrze zuby. Pak se otočil konečně i na Alessandru a sjel si ji pohledem.* Hm, jako kdybych vás už viděl. *Pronesl a pak jej to trklo.* Ach ano, připomínáte mi jednu podnikatelku z Bronxu. Moc vlivná a silná žena. *Podotkl a zaculil se jako neviňátko, což muselo být vcelku vtipné na pohled vzhledem k jeho stále zamračeným a přřísným očím.*
*Uchopila svůj drink a snažila se zůstat elegantní a klidná, jenže vše se změnilo po slovech Alessandry, kdy se zakuckala a dala si ruku před ústa* Oh no... nepříjemná situace *vydrala ze sebe.* /Mohla mě nazvat jakýmkoliv způsobem a neudělala to. Čest jí./ *upila znovu jakoby nic, ale nehodlala Alessandru dráždit. Raději dělala, že nic. Přeci jen ona zadaná nebyla to byla první věc a za druhé nezpůsobila tu situaci jen ona. Chvála všem za Triss* Jo semnou je to samá sranda *procedila ironicky nad touhle situací* a tykej mi. *Už tak byla celá situace bizardní, ale od Kayna se nehnula cítila se v bezpečí při jeho objetí a on se jen tak vybavoval s Alessandrou* /Myslím, že to beru zpět a klidně si hrabej v mysli té upírky/ *vyslala k němu. Cokoliv jen aby nemusela být ona hlavním terčem, jelikož postřehla i sepnutou pěst ženy a upíři měli opravdu ránu. Remi celou situaci spíše zhoršoval z jejího pohledu, jak byl flegmatický k tomu všemu.* Nejspíš si budeš muset najít jiného učitele *Pronesla a hned by si sama zalepila ústa, jelikož její jazyk byl rychlejší než mysl. V adrenalinu začal na ni alkohol působit a tak stočila tvář k Triss* Copak vlastně děláš za práci? *Záchrana.*
*Triss se málem zakucká při slovech o podvodu a pak si odkašle a odvrátí pohled jinam. Tohoto opravdu nechtěla být účastí.* Jak si přeješ. *Pousměje se na vílu, i když by možná raději byla někde jinde. Ocení snahu ELISY o změnu tématu a rychle se jí chytne.* Tak nějak se někde vždycky uvrtám, ale aktivně jsem převážně herečka a zpěvačka. Otvíráme s mým známým jazzový klub, až zařídíme věci okolo a s otcem řídíme jednu charitu. *Shrne jí všechno, co dělá, aby prodloužila pomyslný únik z nepříjemné situace.* A co ty? Nějaká práce, která je zároveň koníčkem? Nebo něco, co uživí, ale nijak nenadchne? *Nadhodí, aby udržela jiné téma a napije se své whiskey, načež se podívá na ALESSANDRU a pak na ELISU.* Nechceme kdyžtak zajít koupit ty drinky my? Platím. *Nabídne společnosti, znala objednávku Aless, té asi vezme rovnou dvojitou na nervy, jak to tak viděla, Remiho objednávku také znala a chtěla jim dát čas si to vyříkat a zchladit emoce a vykličkovat ze situace, která mohla vést ke zvrtnutí příjemného večera plného zábavy.*
*Nuže, přesně jak očekával, schytal nepěknou ránu. Nebyla ovšem loktem, nýbrž pěstí. Cíl měla však stejný. Za bolavé místo se automaticky chytil.* Auch. *Hlesl prvně, než se zašklebil.* Sílu máš tedy slušnou, nečekaně. *Uchechtl se, načež zasykal místo, které ránu schytalo, si lehce prohmátl. Ani si pak nevšiml toho, že DOMINIC odešel. S lehkou obtíží se však narovnal.* Ale nyní mě omluv, zajdu si to vyléčit někam mimo lidi. *Udělal krůček dozadu, načež na upírku (NAT) opět zamával.* Užij si zbytek večera. *Řekl ještě směrem k ní, než v davu zmizel. Zamířil na chodbu, kde se nacházely záchody. Tam zavítal na pánské, kde se schoval do jedné z mála kabinek naproti pisoárům, aby si mohl pořádně zjistit rozsah rány, zda náhodou nezpůsobila Nat svojí silou něco víc. Tak či onak, nakonec poraněnou oblast vyléčil, aby se netrápil bolestí a zmizel ze záchodů zpět k baru, kde se posadil na židličku a otočil se k barmanovi, aby si mohl něco objednat.*
Sakra Remi, mě je fuk, že tě to mrzí, nechci tu s ní být, nechci se s ní bavit. *Zamručela a koukala na něj, možná byla sjetá jako on, ale i tohle jí tak nějak docházelo a necítila se tady dobře, ne v její přítomnosti a REMI tomu nepomáhal, místo, aby byl nějak na její straně, tak chtěl zůstat. V tu chvíli to v ní vřelo snad ještě víc, ale pořád se snažila nějak se udržet, i když měla co dělat. Na malou chvíli jí snad rozptýlil KAYN, který na ni mluvil, načež se na něj upírka podívala, ale v očích se jí už tak nebezpečně zablesklo.* Možné to je, ale bohužel nevím o kom mluvíš, kdoví, třeba jsem s ní pracovala, ale pracuji s velkým množstvím lidí, ne všechny si pamatuju. *Pronesla jeho směrem, už chtěla říct něco dalšího, ale to slyšela slova ELISY o učení.* Ale a copak že jsi ho to učila? Jak podvést manželku hm?!! *Zavrčela a udělala krok směrem k ní.* Nebylo těžké dát si vás dva dohromady, to jak jsi o něm mluvila a pak jeho přiznání, hned mi došlo, že ta mrcha jsi ty! *Vrčela a v tu chvíli kdy to dořekla nechala pustit veškeré svoje emoce, svou zlost, to jak jí tohle zjištění bolelo a vší svou silou ELISU udeřila do tváře.* To aby sis zapamatovala, že se mnou si s zahrávat nebudeš. *Vycenila tesáky a vrčela. Pak se otočila na TRISS.* Drink si dám a možná celou láhev, dřív než jí tady zabiju. *Pronesla skrz zuby.*
Huh?..Počkej Dome- Ugh.. *Natalie se chytla za hlavu a maličké slzy se ji nahrnuly a koukla se na Hirama* možná mu bude líp..dejme mu čas..tohle jsem [link src="fakt.nechte"]la aby se stalo..*Nat se koukla na Hirama a uvědomila si jak moc ho praštila* Bože..to jsem..nechtěla.. alespoň ne tak silně..Au to ani nedokáži obhájit..Při nesu ti nějakej led..C-co ty na to?..*Když to řekla tak odešel a ona se ocitla sama. Sedla se vedle Elaine na Baru a opřela si hlavu o desku* ..Tak to se povedlo..
*To, co řekla Elisa o učiteli Remi uplně vyignoroval, alepson tak to vypadalo, on to spíše neslyšel. Místo toho do sebe kopl drink od barmana tak moc, až se s ním polil, ale hlavně, byl spokojený jak kdy jindy. Drogy mu zatemnily úsudek a on v téhle situaci neviděl žádný problém, ani nejmenší, jen bandu fajn lidí pospolu. Na drinky ostatních tak nějak zapomněl, ale jakmile se ozvala TRISS, hned se na ni otočil.* Ano, anoooo, já půjdu s tebou! Objednáme jim TAky něco. *Poskočil si fér na místě.. Pak chtěl ještě odpovědět Aless, ujistit jí, že to bude dobré, ale místo toho zakopl o vlastní nohu, a svalil se TRISS k nohám.*
*Kaynovi nemohlo utéct to, jak se situace vrbila a jak se zhoršovala. Ovšem, on si v tomhle právě liboval. Tohle bylo něco pro něj, pro jeho škodolibě hravou povahu. Když pak dostal od Elisy v hlavě povolení, tak spokojeně zavrněl, načež se podíval ALESS do očí, a hned na to se násilně proboural do její mysli. Ihned jej zahalil vztek, jež upírka prožívala a v dalším momentě si přečetl i to, co jej vyvolalo.* /Hm, nevěra manžela po svatbě, prokletí, sakra, to je ale šťavnaté./ *Uculil se sám pro sebe, měl ji díky jejím kvůli droze nekontrolovatelným emocím přečtenou raz dva, načež o to více umocnil ALESSINU vědomou či podvědomou myšlenku toho, že za to, že jí Remi podvedl může prokletí a to, že není v posteli dost dobrá. Pak si vzal pití a ucucl z něj, jako kdyby se nic nedělo. To už se ale strhl boj mezi ženami, tedy fakt, že ALESS skočila po ELISE. To pro něj byl signál, přeci jen, byl Elise zavázaný jistým způsobem a pokud by to šlo přes čáru tak, jako ted, tak se chystal zakročit. Proto se v podstatě hned odrazil od Elis, jednoduše čapl Aless pod krkem a zavrčel.* Dost. *Štěkl jí do obličeje a pak s ní práskl na zem hned vedle jejího válejícího se manžela. Pak se otočil na Elisu.* V pořádku? *Hlesl a sledoval ji.*
*V duchu se uklidňuje, že se jen až moc dobře baví a domů se vrátí až někdy zítra během dne, a to s řádnou kocovinou, ale nic víc. Přesto by byla klidnější, kdyby se se spolubydlící našla a viděla, že je v pořádku, a ne ve společnosti nějakého bídáka s příšernými úmysly. Všechny myšlenky ji opouští, když zezadu ucítí náraz. Vyvede jí z rovnováhy a fakt, že má dnes vysoké podpatky nepomáhá tomu, aby to ustála. Dokonce i vykřikne leknutím, její hlas se ztrácí v hudbě. Ať už je celý večer sebevíc elegantní, není nikdo, kdo by se v tuto chvíli nezřítil jako pytel brambor. Cítí, že se i praštila do hlavy. Nad levým obočím bude mít pár dní malou památku. Hudba se najednou ozývá ještě hlasitěji než do teď a jakoby z dálky slyší něčí hlas. Snaží se posadit a muž (DOMINIC) u ní ji starostlivě nabízí pomoc. Kouká na něj a pokýve hlavou, jakože je v pořádku. Pak zavře na chvíli oči a otevře je po pár momentech, kdy se jí zdá, že smysly jsou v pořádku.* Nic mi není. *Usměje se na něj tak jakože se ho snaží přesvědčit. Nechá si od něj pomoct na nohy a jen co se narovná, chytne se jeho paže ještě silněji, protože má pocit, že nemá pevnou zem pod nohama a on je jediný, kdo ji může zachránit.* Já.. Em. Asi půjdu na vzduch. *Ukáže ke dveřím ven. Momentálně je na ni toho hluku až příliš. Nasbírá ztracenou rovnováhu a odhodlaně i bez jeho případné pomoci vyrazí pomalým krokem ven.*
*Dom se na ni díval, a jakmile si všiml krvácejícího obočí, hned se k ní navrhnul,. vyndal kapesníček z kapsy a ten jí natiskl na obočí.* Počkejte, krvácíte, musím asi trvat na tom, abych šel s vámi, uhodila jsme se do hlavy. *Pronesl a ať už chtěla nebo ne, tak vyšel ven za ní. Pokud došli před klub, tam si ji sjel ještě jednou pohledem.* Jste si jistá, že jste v pořádku? Byla to pořádná rána. A tady. *Podal jí kapesníček, jež jí tiskl na ránu, aby si ji podržela na obočí.*
*Dragos neměl co na zábavu a věděl, že Maddie je někde u nějakého svého civilského mazlíčka. Druhá možnost na zábavu pro něj tudíž byl Malachai. Zamířil proto k Pandemoniu. O párty věděl, přeci jen znal Kaie a věděl, že když si zařizoval klub, tak bude vyhledávat každou záminku k zábavě. Navíc to bylo nejjednodušší místo, kde jej sehnat. Oblečený byl klasicky ve své korzetové vestě, saku a společenských kalhotách. Vše sladěné do stříbrno černé kombinace. Samozřejmě nezapomněl na ochranné předměty a něco na bránění, maskované do oblečení. Vešel do roje barev a hudby a hned se snažil zorienovat, zda tu Kaie najde. Neviděl ho na svém pravidelném místě, takže chtěl zamířit k baru si objednat něco k pití, než se čaroděje vydá hledat. Zvolil však ke svému překvapení zajímavou cestu a tak se ocitnul u skupinky ALESS, REMIho, TRISS, KAYNa a ELISy.* Au.. To asi bolelo.. *Ušklíbl se v momentě, kdy ALESS přistála na zemi.* Vidím, že stále potřebuješ někoho, kdo ti připomene tvoje místo.. *Uchechtne se ještě pohrdavě.* Dobrá práce.. *Ocení KAYNa na kterého krátce obrátí pohled, než se mu v očích zableskne a zaměří se na TRISS.* Pojď, drahoušku, pomůžeš mi najít tvého manžela, dlouho mi nedělal submisní děvku.. *Prohlásí. Jedním krokem šlápne na záda REMImu, druhým přišlápne ALESS ruku a aniž by ho to trápilo, tak chytne TRISS za rámě a odtáhne ji k baru.*
Páni takže dost známá osobnost *reagovala na Triss a zamyslela se, co by měla odpovědět* Vlastním jednu firmu ohledně módního návrhářství... *Chtěla pokračovat dál v konverzaci, jenže to už Alessandra vypěnila a než se nadála zacítila pořádnou ránu ve tváři. Kdyby nebyla u Kayna složilo by jí to na zem. Chvilku se držela za čelist a vstřebávala bolest. Kdyby zde nebyl Kayn musela by řešit situaci sama. Všechen ten rozruch okolo... Tohle jí spíše naplňovalo a začala se vzápětí smát* Prosím tebe... Učit ho jak podvést svoji ženu? Jak ho mám učit něco, co zvládá na sám od sebe *Pohlédla na ni pohrdavě a na tváři měla už podlitinu.* Prskáš jako nějaká kočka. Vzala sis vílu sama víš do čeho jdeš a kdo si s tebou zahrává? Si snad myslíš, že jsem na tebe myslela při tom? Nebuď směšná... *Tentokrát už byla, ale připravená na nějaký útok, když jí poslal náhle Kayn k zemi a překvapeně zamrkala nad situací a co více objevil se tu muž, který procházel (DRAGOS) a nezapomněl šlápnut na oba. Mírně zavrčela, jelikož šlápnul i na Remiho, ale něco jí drželo zpět. Už tak měla na krku zdrogovanou upírku, co jí dala pořádnou ránu* Jo... dobrý... *ohlédla se na Kayna, když si uvědomila, že se jí ptal na stav.* Ale pekelně to bolí to se musí nechat, že ránu má slušnou. *Místo už měla hezky zarudlé.*
*Triss vážně v této situaci být, protože se přiostřovala a opravdu chtěla jít koupit drinky, jenže to už padla rána pěstí a Triss...se mohla postavit upírovi do rány, měla nakonec ochranný předmět, ale nepotřebovala jeho moc obracet proti ALESSANDŘE, která jí nic neprovedla a tak se chce ujistit u ELISY, že je vpohodě a ani to nemá šanci udělat, jinak by sama přepadla přes REMIho a tak tam moment trochu nešťastně stojí, mezi "přáteli" a nově poznanými a její potřeba pomoct zraněné a uklidnit naštvanou ji rozpolcovala a dávalo jí to jistý pocit úzkosti. Být to kdokoliv jiný, kdo jí "zachránil", byla by vděčná, ale při pohledu na DRAGOSE a po jeho slovech jen zbledla.* Až na to, že nemám manžela. *Prohodí naštvaně a trhne rukou, když ji začne táhnout pryč a jen se ohlédne za ostatními. U baru ale spatří možnou záchranu a při tom na DRAGOSE v okamžiku nepozornosti chrstne zbytek svého drinku, aby se mu vymanila a přeběhla k HIRAMOVI.* Neptej se, pojď si zatančit, potřebuju zachránit. *Vyhrkne na staršího čaroděje, kterého zachytí za ruku, už přece na baru tančit uměli a seskočit se dalo i někam do davu nebo tak něco, ale...čekala, že chrstnutí drinku do ksichtu vůdci klanu byl celkem hloupý krok, který neměla podstupovat.*
*Sama by si všimla, že krvácí až při pohledu do zrcadla, kdo ví kdy. Ale teď, když to zmínil, cítí nějaké pálení na čele.* Není to tak hrozné. *Pokouší se uklidnit jeho i sebe. Když ji Dominic přidrží kapesníček na obočí, zavře na okamžik oči, snažíc se potlačit syknutí ze štípání, které pocítí při doteku kapesníku na kůži. Dál klopí pohled dolů. Cítí se teď dost nemožně za to, jak je nemotorná.* Děkuju. *Řekne již opět s pohledem upřeným na toho, jenž ji jen nevynadal, že se mu motá do cesty a nešel si dál po svým.* O tom se hádat nebudu, budu ráda, když nebudu muset být sama. *Vděčně se usměje, že nemusí teď zůstat sama. Nemyslí si, že si nějak vážněji ublížila, beztak to vypadá jen dramatičtěji, než to ve skutečnosti je, ale za společnost je skutečně vděčná. Čerstvý chladný vzduch ji za celý večer neudělal líp než právě v tuto chvíli. Opře se o zábradlí a koukne mu do očí.* Já… děkuji za tu starostlivost.
*Natalie si všimla povědomé osoby na baru a pomalu se schovala podbar, Elaine se usmála akoukla na ní* Že by hlášení v přímém přenosu?..*Řekla Elaine a Nat vyelzlanz pod baru* Teď ne..jen teď ne..*Nat se koukla na Elaine a držela jí za paži* Postěžuj si třeba zítra [link src="ale.ted"] ne!..*Prosila Natalie Elaine ale ona odtáhla ruku a usrkla svého vína s krví*
*Dominic se na ni usmál a pokýval hlavou.* Nic se neděje, nenechám vás tu, když vidím, že nejste v pořádku. Chcete donést pití? Cigaretu? Cokoliv? Nebo někoho zavolat? Já jen, aby jste se nějak zařídila podle toho, jaks e cítíte, aby vám bylo lépe. *Pronesl Dom, sám se pak posadil na obrubník, ale pak hned vstal a natáhl k ní ruku, načež se usmál.* Dominic. *Řekl své jméno.* No, jak moc nevhodné je zeptat se, jak si užíváte večer? *Pronesl s lehkým úšklebkem na rtech.*
*Nějakou chvíli, po tom co vyvázl z toalet, kde si musel vyléčit ránu, popíjel nějaký ten drink a víceméně ignoroval svět kolem. Konkrétně tedy pil Crush Arrow, který obsahoval jak jinak než slivku. Rohatý čaroděj si ji akorát nechtěl dávat servírovanou rovnou v půlce. Náhle jej však zaskočila TRISS. Pustil tedy brčko z úst a podíval se na ni.* Teď mám akorát větší chuť se zeptat. *Řekl, ale nakonec, i když se mu moc nechtělo, drink odsunul a vstal.* Řekneš mi aspoň během tance co se děje? Koho jsi nakrkla? Povídej, přeháněj, jsem jedno ucho. *Řekl, zatímco mezitím TRISS pomáhal vylézt na bar.* Dnes bys nebyla jediná, kdo někoho vytočil. Já už stihl nakrknout dva upíry, od jednoho jsem dokonce schytal ránu. *Mluvil téměř bez přestávky, než konečně i on vylezl na bar, načež čekal, jaký tanec jeho kamarádka zahájí tentokrát.*
*Otočila se na REMIHO, ale v tu chvíli se zastavila a zavřela oči, myšlenky, které jí prolétaly hlavou jí zarazily, nebylo jí z toho moc dobře, ale snažila se to nějak zahnat, jenže to bylo silnější než myslela a výčitky, žraly do morku kostí. Když pak si pak chtěla jít pro něco k pití, aby se nějak uklidnila, už jí popadly ruce KAYNA, který s ní mrštil o zem, na kterou tvrdě dopadla, hned vedle REMIHO, na kterého se jen podívala. Byla odhodlaná vstát a tě děvce ještě tak pár natáhnout, jenže to uslyšela hlas, který snad už nikdy slyšet nechtěla a jakmile jí šlápl na ruku, jen tiše zavrčela.* Ještě ty jsi i tu chyběl kreténe. *Zamručela a jen co DRAGOS svou nohu zvedl, aby šel dál, upírku napadla jedna věc, kterou bez rozmyslu udělala. Natáhla svoje ruce před sebe, chytila upíra za kotníky a upíří rychlostí škubla tak, že mu doslova podkopla nohy. Sama se rychle postavila a koukla na Remiho.* Prostě běž!* Zvolala a sama upíří rychlostí zmizela z klubu.*
*Remi nějak ani nestačil zaregistrovat, co se stalo, jen pak to, že mu někdo dupl na záda. Hned na to uslyšel tak známý hlas, který tak duševně nenáviděl. Zavrčel, načež si pak nevraživě odfrkl.* Po-polib mi prdel! *Dostal ze sebe jen tak tak, Dragosovým směrem a když z něj pak sestoupil, tak si dlouze odkašlal, načež se zadíval na Aless. Nikdo jiný jej teď nezajímal.* Aless? V pořádku? *Hlesl, načež se přisunul blíže k ní. To už Aless ale podtrhla upírovi nohy. Remi, ačkoliv zmatený, tak nějak zaslechl její slova, proto je oba skryl iluzí neviditelnosti, vydrápal se na nohy a co nejrychleji se rozeběhl k venku klubu jak jen nejrychleji dovedl, a ani se raději neotáčel.*
*Jakmile přišel DRAGOS, jež na něj promluvil, jen si jej sjel Kayn pohrdavým pohledem.* Já vím. *Pronesl v odpověď. Pak už se otočil na Elisu, a nad jejími slovy, že jí rána bolela, se podíval na Aless.* Ještě jednou to zkus a jsi na zemi tak rychle jako jsi tam byla poprvé, rozumělas? *Prskl na ni, než se otočil na Elisu a věnoval pohled už jen jí. Pak už vše co se dělo vypustil, DRAGOSE, REMIHO s ALESS i TRISS, teď se zajímal jen o to, aby byla Elisa v pořádku.* Takže dobrý? Mrcha. *Odfrkl si a měl sto chutí na upírku ještě plivnout, ta tam ovšem už nebyla.*
O tom si pak promluvíme, zlatíčko.. *Odbyde TRISS, když ji zachytí do rámě. Ostatní řeči jsou mu ukradený. Nedojde ale nijak daleko, když cítí ruce kolem kotníků. Rychle vytáhne svou dýku se stříbrno železným ostřím, přičemž pustí Triss z rámě, ale otočit se nestihne dřív, než letí k zemi. To, že ho mezitím Triss i polila je mu momentálně celkem ukradené. Vykopne směrem k ALESSandře, ať ho pustí. Ať už ji kopne nebo ne, tak je v druhé sekundě na nohou a dýka z jeho ruky letí směrem, kudy vyběhli REMI a ALESS. Možná už nevidí, kam a koho zasáhl, ale že zasáhl ví určitě, jinak by slyšel a viděl dýku spadnout na zem. Byl by nejraději, kdyby ránu schytala ALESSandra, ale i s REMIm by se spokojil. Následně se rozhlédne, aby našel TRISS, která mezitím zdrhla. Těžké to nebylo. Pouze pozvednul obočí, když ji našel, jak ji jistý čaroděj pomáhá na bar. Dojde proto k němu a vzhledem k tomu, že na Triss má perfektní výhled, tak se jeho pozornost zastaví na známé tváři. Promluví ale k mladší upírce, kterou ta známá tvář hlídala.* Co že mi nemá říkat, NAT? *Zajímá se s přísným pohledem.*
*Když adrenalin pomalu ustupoval, tak se bolest více zvětšila a sepnula čelist mírně k sobě. Byla více než překvapená starostlivostí Kayna. Přiložila ruku na jeho.* Nedokážu lhát, takže to bolí to bez pochyby. Ještě více, když odezněl adrenalin, ale stali se mi horší věci než dostat pěstí od zhrzené manželky. *Vysvětlila a zahleděla se do jeho očí na chvilku.* Alessandra je jinak milá žena... dokud o mě a Remim nevěděla byla v pohodě a taky si myslím, že byla najetá. Snad si bude příště chtít promluvit normálně, ale popravdě... snad už žádné další příště nebude. *Nerada ohrožovala sebe a své zdraví na to se měla až moc ráda.* Ale to jak jsi... *předvedla rukama hod s imaginárním člověkem a ukázala na něj prstem* ....to bylo fakt pěkný. *Elisa byla drobného vzrůstu, takže by bylo komické, kdyby se o něco takového pokusila.* A ten muž *Ohlédla se na Dragose.* Po vílách se nešlape... *zamručela si pro sebe, ale instinktivně se natiskla zpět k vysokému muži, kdy na pár vteřin zabořila tvář do jeho rámě. Vnímala jeho vůni a bylo to jako lék na bolest, která ji v čelisti sice pulzovala, ale nyní to bylo více snesitelné*
Ani nevím, jak se to stalo. *Zasměje se tiše své vlastní nešikovnosti.* Zřejmě mám dar na přitahování nehod. *Přestane si tisknout kapesník k čelu a koukne na něj, že víc se už nebarví do ruda. Tím se utvrdí, že je to jen malá oděrka a ona je jen otřesená a možná v mírném šoku z pádu. Sleduje ušpiněnou bílou látku.* Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ale v knížkách sem četla, že když gentleman půjčí dámě svůj kapesník, vrátí mu ho čistý a jako nový. A to taky udělám. *Má starost, že mu jej úplně zničila, i když by měla mít starosti o jiné věci. Jakože že zapomněla, co dělala, než se potkali.* Teď je mi líp. Dál od toho hluku. Možná nějaké pití později. *S úsměvem přijímá nabízenou ruku.* Candy. Těší mě. *A skutečně ji těší.* Vlastně sem překvapená, že je to opravdu hezký večer. Dlouho sem takto nikde nebyla, je to příjemná změna. Potkávám nové lidi… A co vaše noc? Nebude vás někdo teď postrádat?
Ehehe...Ehm..Pane Dragos dobrejj*Nat se nervózně usmála a zamávala* Fér mě očaroval abych odešla pryč..i když to nemam dělat ale co se dá dělat, zavinil tak že Natalie Zakousla civila..civil přežil..*Elaine napraskala natalii napřímo a Natalie na ní zírala* Ty seš ale zrádce.. *Natalie se podívala na DRAGOSE a vydala se žeber malinké písknutí /Kde je dom když ho potřebujiii/ Pomyslela si Natalie*
Jasně, pojď. *Slíbí mu a vyleze na bar s rychlým pohledem na obsluhu, která na to, ale zřejmě byla zvyklá a rezignovaně přesunula výdej objednávek mimo tanečníky s trochu otráveným výrazem, za který se měla touhu omluvit, místo toho se zachytila HIRAMA do tanečního postoje a podle rytmu mu oznámí tanec a začne správné kroky. Nic těžkého, už ho spolu tančili.* Heh...tohle je taky upír...vůdce klanu ze Staten Island. A já mu chrstla whiskey do obličeje myslím, protože mě odtáhl od mojí skupiny. *Vysvětlí trochu zadýchaně a pokroutí letmo hlavou.* Co jsi udělal upírům ty? *Oplatí mu dotaz. Srdce jí tlouklo adrenalinem z celé situace, útěku a teď i celkem rychlého tance.*
*Nad tím, že by mu vrátila kapesník jen zvedl ruku.* Ne, ne to nemusíte, teď jde o to, aby jste byla v pořádku, i když je to milé, ale ne, děkuji. *Usmál se na ni jemně. Přijal její ruku a pak se tedy posadil zpět na obrubník, kde si sám vytáhl cigarety a zapálil si, snad aby se uklidnil kvůli tomu, co řekl Hiram-.* No, jsme rád, že jste se bavila, bavíte a snad ještě budete bavit. Já jsem se bavil taky, ale teď si myslím, že mě nikdo postrádat nebude. *Usmál se na ni.* Pak se tam ještě vrátím, ale teď mám nějak potřebu být tu, dokud se nepřesvědčím, že jste v pořádku.
*Kayn se samolibě uculil. Tohle se mu poslouchalo moc dobře, a když se k němu pak Elisa natiskla tak si ji jednou rukou objal.* No jo. Na druhou stranu, není víla jako víla.* Podle něj bylo něco jako polidštěná víla tak jako byl Remi odpad a ostuda víl. To si ale nechal pro sebe, tak nějak tušil, že tohle by nebylo to, co by chtěla Elisa slyšet. Pak se podíval na dívku ve své náruči, než si ji k sobě přitáhl.* Hm, spravil by to tanec nebo pití? Alkohol tě třeba otupí a tanec tě odreaguje, tak si vyber. *Ušklíbl se na ni a vzal ji za ruce.*
*Remi se prodíral davem, tak nějak doufal, že se dostane ven než se něco pokazí, ale to už ucítil ostrou, bodavou ránu v rameni. Jen tak tak vzběhl před klub, kde spatřil ALles. Tam se otočil zmateně kolem své osy, jako pes který sleduje svůj ocas. V dalším momentu ale ucítil, jak jej kopla bolest železa při vyprchávajícím adrenalinu tak moc, až padl an kolena.* Hajzl jeden. *zandával Remi ještě přiškrceným hlasem.*
No dobrej, dobrej.. *Zakroutí nad NATALIE hlavou a pak ji věnuje pohled "Tak co se tady děje?" a čeká odpověď. Jakmile ji Elaine práskne, tak si dlaní přejede po obličeji.* Ty mi připomeň, že chceš od našeho čaroděje ochranný předmět proti vílám.. *Ukázal na Elaine a pak pohled vrátil na Natalie.* A my dva si promluvíme detailněji ve vile o zdravé zdrženlivosti.. *Zavrčí ještě na NATALIE.* Jak moc je opilá nebo sjetá? *Zajímá se ještě u Elaine.*
*On nie že by sa snažil tancovať hneď ako prišiel, ale on nedokáže kontrolovať svoje telo, keď sa objaví v strede hýbajúcich sa tiel a vo víre hudby. No stále pri tom sleduje Wasa, aj keď si je istý, že bez neho by si nešiel iba tak sám zatancovať.* /Kde si, kde si… Oh, do dubového zadku, tu je toľko ľudí… skvelé neskvelé./ *Premýšľa, než ho čapne niekto z kraja za zápästie niekto a tak sa otočí s úsmevom na tvári, ktorý sa mu vykúzlil na tvári.* Was. *Zvolá a už sa mu vrhne okolo krku a začne ho objímať.* Rád ťa vidím. Zase na nový rok, čo? *Zvolá mu do tváre, akoby ho Was nemohol počuť. Nechá sa ťahať pomedzi ľudí, ale aj tak si spokojne poskakuj, než sa vyvalí do sedačky skoro ležmo a nadšene buchne rukami do stola.* Ale vieš, že pôjdeme tancovať, však? Tomu sa nevyhneš. *Prenesie svojmu kamarátovi a vyzývavo na neho nadvihne obočie, než siahne po poháriku, čo stojí na stole.* Čo to máš? Čo to piješ? … Fuj. *Povie hneď a s nechuťou sa mu skrúti tvár, keď privonia k poháriku a ihneď ho uloží na svoje miesto. Cíti, ako mu telom prebehne znechutenie a stiahne sa dozadu do operadla.* Mám niečo lepšie. *Povie a potmehúdsky sa uškrnie, pričom vie, že Was veľmi dobre tuší, čo má na mysli a zrejme zase bude zo začiatku odolávať, aby sa hral na zodpovedného, ale nakoniec sa zlomí.*
*Za doprovodu své nekontrolovatelné potřeby mluvit se vyšplhal na bar, kde trpělivě počkal, až mu TRISS naznačí co půjdou tančit, aby mohl zaujmout rovněž taneční pozici. Jakmile se tak stalo, dal se společně s ní do tance.* No ty máš ale štěstí. Ukážeš mi pak kdo to byl? *Uchechtl se. Docela doufal, že tentokrát se znovu obejdou bez pádu. To se jim sice povedlo jen jednou, ale třeba, třeba se jim to dnes povede znovu.* Jednomu jsem řekl, že je mrňavý..to byl ten, co mi dal ránu. No a ten druhý..tomu jsem jen řekl, co se stalo v jeden večer..nic zajímavého. *Pokrčil lehce rameny.*
*Chvilku ještě odpočívala s tím, že nemusí těch pár minut nic víc.* Alkohol, tanec a co takhle pak jít ke mě? *navrhla tyhle možnosti a odtáhla se. Nebylo to opravdu nic tak hrozného více ji zmasakrovali ti minulý upíři, kteří...* Jsou tu *ušklíbla se na tři mladé upíry, kteří byli slušně oblečeni a posedávali u jednoho stolu opodál* A můžeme si i trochu potrápit. Ti tři... pamatuješ na upíry, jak jsem ti o nich vyprávěla? *Ale hodlala je pro teď nechat být. Vzala ho k baru, kdy houkla na barmana Joshe, že by chtěla drink nějaký silnější, co dokáže pomoct k otupění bolesti. Do chvilky jí donesl dva panáky absintu*
Měla jeden dva koktejly s krví nic víš pane *Odpověděla Elaine a Natalie se snažila nezhroutit se před vůdcem klanu. Nat se otřásla a přikývla* To je vše! Nic jiného jsem neměla!..*Elaine se na ní podívala a vzpomněla si na jednu věc* Ano a taky praštila někoho do břicha..div mu tam neudělala díru..*Řekla Elaine a Natalie si schovala tvář že studu* Něco k tomu Nat? *Zeptala se Elaine a Natalie ji dala naštvaný pohled*
/Teším sa, že po tejto šichte nevidím tie koláče najbližšie tri dni./ *Nad týmto premýšľal mladý čarodej, kým sa prechádzal ulicami rušného a plného mesta, a naťahoval si svoje stuhnuté svaly od niekoľkodňovej šichty v cukrárni. Všetci si totižto zobrali naraz voľno, a tak posledné tri dni ostali čisto na Lónim. Nemal vďaka tomu veľmi energiu na to sa teraz trepať ešte niekam na párty, ale už sa mu skutočne cnelo po svojom chrobáčikovi lesnom. Aj preto sa nakoniec presunul do rady čakajúcej pred plným barom, z ktorej, našťastie, rýchlo ubúdalo, nakoľko ich sbs-kár vyhadzoval jedna radosť. Ked prišla rada na Lóniho, ani sa veľmi naňho nemusel dlho pozrieť, a napriek protestom všetkých navôkol ho vpustil prekvapivo dnu.* /Drievko, som u dverí. Si tu niekde?/ *Nervózne prešľapol z nohy na nohu, kým sa uchýlil do priestoru vedľa vchodu do baru. Trošku si napravil tašku cez telo, a rozopol si bundu, aby sa neuveril, kým očami prechádzal po takmer nahých telách špinavých od potu, farieb a trblietok.*
*Poslouchal ji a pak se uculil, načež si ji opět objal a po tváři se mu roztáhl úsměv.* Ale, to mi zní hodně dobře. No tak teda jo, to beru, tak pak k tobě. *Uculil se. když pak umínila ony tři upíry, tak se otočil tím směrem, načež se jeho úsměv ještě rozšířil ale změnil se na ďábelský. *Jo, jo tak to beru. Sakra, to ej ještě mnohem lepší, než by mohlo vůbec být. *Uculil se na ně a pak se podíval na Elisu, zatímco v hlavě spřádal plány, jak na ně.* Uděláš mi návnadu, drahoušku? *Optal se a políbil ji na krk.* Jen mi je vyveď pře klub, mimo zraky ostatních, a pak uvidíš. *Uculil se Kayn vesele.*
*Aless vyběhla před bar rychle, přece jen si pomohla svou rychlostí, proto se zastavila až venku, kde si prohrábla vlasy. Nemohla uvěřit, že to udělala, že tomu blbovi vážně podkopla nohy. Otočila se proto ke vchodu a čekala na Remiho, který se objevil chvíli po ní. už chtěla něco říct, ale všimla si, že mu z ramene něco trčelo. Dýka. Dragos jí musel po něm hodit. Na nic nečekala a doběhla k němu, kde si dřepla.* Bude to dobré, jen vydrž ano. Vytáhnu to a dám ti svou krev, vyléčí tě to, dobře? Ale pojď se mnou k autu, tady jsme moc na očích. *Dodala ještě, než se postavila a snažila se pomoct na nohy i jemu. Na ulici před klubem bylo stále moc lidí a na to potřebovala soukromí.*
Co se stalo v jeden večer? *Zeptá se zvědavě a protočí se v otočce a vrátí se zpět čelem k němu. Podpatky o bar klapou s cvičeným umem a ona se začíná bavit. Třeba se Dragos dal do řeči s Aless a Remim, nesledovala jej, začala utíkat, nicméně doufala, že všichni budou vpořádku a nikomu se nic nestane. Začínala se jí trochu vracet předchozí nálada a usmála se.* Nechceš s ním do křížku. Má ochranné předměty, magie nám na něj nepomůže. *Povzdechne tiše a pokroutí hlavou.*
*Jen pozvedne obočí a koukne se z Elaine na Nat a zpátky.* No dobře.. Alespoň- *Začne, ale to už Elaine pokračuje.* Natalie! *Zavrčí ve výdechu se stopou otrávení a naštvání.* Koho? *Zajímá se a čeká odpověď, že to byl nějaký vílí princ nebo nejvyšší čaroděj, nebo alfa vlkodlaků a každá další možnost, co ho napadá je horší a horší. Samozřejmě by doufal, že praštila obyčejného civila, ale to by musel mít moc velké štěstí.*
*Remi měl ale co dělat, aby se zvedl na nohy.* Fuj, to nechci. *Ošil se, ale bolest jej opět uhodila jako tlaková vlna, když se špatně pohl.* Vyndej to, prosímtě, vyndej to. *Kníkl Remi a pak se na ni podíval. Klečel na zemi, neschopen se ani zvednout, nebo něco udělat. Neměl skoro na nic sílu, tak ho bolest jež železo zasévalo ochromila.*
Tamhle na baru..*Poukázala na HIRAMA, který stál u Triss. Nat sebou lehce cukla když po ní štěkl Dragos a vydala že sebe roztřesený vydech* Jo..ale koledoval si o to!..Provokoval a to nejsem jediný Upír koho nasral! *Vysvětlila Nat s nadějí že to nějak vylepší její situaci*
*Tiše se uchechtl, když jej TANOIA na přivítání začal objímat.* Ještě, že mě už nemůžeš udusit. *Nadhodil přitom. Nakonec mu to objetí i oplatil, než jej skutečně začal tahat do boxu, který si předtím vyhlédl. Hold potřeboval nejprve zakempit, naladit se a až pak ztratit veškeré naděje v tom, že vydrží být po zbytek večera ten zodpovědný.* Kouzelné, no ne? Každopádně tě taky rád vidím a už se těším na to, co nového mi řekneš. *Načal, přičemž když féra v boxu pustil a následně sledoval, jak se rozvalil na sedačku. Ani nemrkl, nic. Zjevně něco podobného čekal.* No jo, vím, vím. *Přikyvoval. Už by to nebylo nic nového.* Nějaký drink s krví..už ani nevím co. Myslím, že Coladu? *Naklonil přemýšlivě hlavu lehce do strany a nad tím znechucením se pouze pobaveně ušklíbil.* Ne, dnes ne. Chci se domů vrátit v celku.
No ve zkratce..nějaký ujetý čaroděj mi zlomil kotník, který jsem si následně musel léčit v šatně a kvůli vyčerpání jsem už nechtěl chodit domů..tak mě přítel toho upíra vzal k sobě. *Pokrčil rameny.* Zjevně si myslel, že se stalo něco víc? Co já vím, musel se to dozvědět od svého přítele. Nepotkali jsme se totiž do dneška. *Dopověděl, během čehož stále pokračoval v tanci. Jistě, nemusel předtím provokovat ani jednoho z těch dvou, to by ovšem nebyl on.* To nechceš s nikým..ale v životě jistě naštveš více lidí. Někdy omylem, nevědomky, někdy klidně i naschvál. *Vypadlo z něj. Jemu osobně už to přišlo běžné, asi protože se mu něco takového stalo nespočetkrát. Jen to při jeho štěstí nebyl právě nějaký vůdce klanu.*
*Dragos se ohlédne tím směrem a zamračí se.* Toho čaroděje? *Obrátí se následně zpátky na ženy.* Hecaté.. *Zamrmle si pro sebe a jen na Natalie vrhne všeříkající pohled, že si to nevylepšuje, když ve svých slovech pokračuje.* Nech mě hádat.. Řekl ti, že ti to nesluší.. Nebo že nejsi jeho typ.. Že jsi malá nebo jsi otravná či něco takového, co? *Převrátí očima.* Nemůžeš jen tak mlátit lidi kolem sebe, Natalie. Příště takhle vrazíš alfovi a vzápětí se budeš dívat na své bezhlavé tělo z jeho ruky.. *Pronese skoro otcovsky.* Máš štěstí, že mm tady vlastní věci na práci a ty teď nejsi důležitá.. Nemysli si ale, že jsem na vše zapomněl. Promluvíme si ve vile.. *Následně se od nich otočí a zamíří kousek od TRISS a HIRAMA.* Vezmu si absinth.. *Poručí si na baru a jen co je mu doručený, tak vytáhne z kapsy cigarety, následně se vrátí pohledem na barmana.* Nemáte oheň? *Zajímá se a jakmile má zapalovač v dlani, tak jej zažehne. Jediné štěstí, že se jedná o ten starý typ zapalovače, který hořel, dokud jej někdo nepřiklepnul víčkem a tak nehrozilo, že se podpálí. Koukne se ještě na Triss a Hirama, než vylije sklenici alkoholu na bar pod jejich nohy a vzápětí na něj hodí zapalovač a odstoupí, ať ho nechytnou plameny.*
Ah, jsi vpořádku? *Zeptá se starostlivě a ušklíbne se.* Mrzí tě to? Že jste se už neviděli, myslím. *Vysvětlí svou otázku, kterou i hned položí a pak se uchechtne.* Když já se mnohdy jen bráním, nejsem konfliktní typ, to víš, ne? *Nadhodí a v krátkém okamžiku, kdy jsou blízko u sebe přesune držení, aby ho krátce objala.* Mimochodem ahoj, ráda tě vidím, ani jsem nepozdravila, promiň. *Vyhrkne v rychlosti, než se odtáhne kvůli krokům v tanci a další otočce, která následuje. To už se jim v cestě však objeví oheň a Triss vyjekne, když jí plameny olíznou kotník a ona ztratí rovnováhu a vyklouzne HIRAMOVI ze sevření. Deja vu z pádu ani nezaznamenala, všechno se seběhlo nějak rychle a ani se nestačila rozkoukat, kdo za to může.*
*Natalie přikývla a když Dragos od ní odešel tak si povzdechla a utrela si oči* no do prdele.. *Už toho měla dost, odehrála kamaráda pak praštila někoho do žaludku že vzteku. Od Elaine se odvrátila a koukla se na mobil *..Kde seš tak dlouhou Dome..* Pomyslela si nahlas a koukla se na východ a pak se lehce schoulila*
Samozřejmě. Co by magie nespravila. *Mrknul na svou kamarádku (TRISS).* Popravdě? Ten přítel toho upíra mi chybí, ten upír až tak moc ne. *Odpověděl. Následně kývl.* Jasně, že ano. *Uklidnil ji s úsměvem.* Nazdárek, v pohodě. *Uchechtl se. Ani by na něco takového nepomyslel, když by mu to TRISS nepřipomněla. Normálně by v klidu tančil dál. Nebylo to nic, co by jej mělo nějak rozhodit. To byl spíš ten oheň, který jim zjevně chtěl udělat radost. Ani nevěděl, kdo si takto dovolil bar pod nimi zapálit, nedíval se jaksi pod své nohy. Narozdíl od Triss ovšem nespadl, kupodivu bez problémů seskočil, aby hned na to mohl zjistit, že mu požár zvládl líznout jeho oblečení.* /To máme dnes ale štěstí./ *Pomyslel si, načež pomocí elementální magie - konkrétně vodní začal společně se svým oblečením i hasit pult. Voda to samozřejmě byla z kohoutku, jediné štěstí bylo to, že on ji platit nemusel. Nicméně mezitím se v rychlosti rozhlédl, zda nenajde TRISS.*
*S potěšením sleduje, jak plameny začnou olizovat barové dřevo. Zaměstnanci se jej snaží hasit, ale než někdo skutečně chytrý stihne donést hasící přístroj, tak na pult někdo méně chytrý (HIRAM) vylije vodu a plameny se roztančí ještě ďábělštěji tím, jak voda alkohol rozšíří. Lidi panikaří, ale Dragos čeká pouze, až od plamenů zmizí nějakým způsobem TRISS. Když ji zaregistruje padat, tak ji pohotově zachytí.* Já myslel, že andělé z nebe už padat přestali.. *Uchechtne se a vzápětí si ženu přehodí přes rameno.* Tak jdeme, princezno.. Máme si o čem popovídat.. *Prohlásí a zamíří s Triss přes rameno k východu z baru.*
*Protočila očima.* Nebudeš mou krev pít, dám ti jí do rány, vyléčí tě to taky. A teď se nehýbej ano? *Pronesla a obešla si je tak, aby měla lepší přístup k jeho zranění. Hned na to chytla dýku a vytáhla mu jí z rány, dýku pak hodila na zem a rozhlédla se kolem, nakonec odběhla o kousek dál do uličky, kde sebrala malý ostrý kámen, pak se vrátila k manželovi a roztrhla mu látku v místě, kde měl bodnou ránu, sama si kamenem rozřízla dlaň a krev, která z ní vytékala, mu lila do jeho rány.* Vyléčí tě to. *Pronesla a sledovala to, po chvíli svou ruku odtáhla a koukla na něj.*
*Sotva se stihne rozkoukat, kdo ji vlastně chytil, tak se k ní donesou slova upíra, kterému se dnes už chtěla vyhnout.* Okamžitě mě pust, přeskočilo ti? *Vyjekne a upíra praští do zad, aby ji pustil, než se mu zapře o rameno, aby se napřímila a mohla pohnout nohami a zarazit mu nějak koleno do žeber nebo tak něco.* Nemám v plánu s tebou strávit ani vteřinu, okamžitě ode mě vypadni! *Pokračuje, zatímco hledá cokoliv, čím by ho mohla podrazit nebo tak něco, ale kolem jsou pouze lidé, kteří jsou příliš zaujatí sami sebou, než aby se zajímali a ti, co se ohlédnou se brzy začnou věnovat tomu, čemu se věnovali předtím a neřeší očividně ženu, která není komfortní a to, že jsou u ÚNOSU.*
Ano, jo, jasně, cokoliv.. *Odpoví ji s naprostým nezájmem. Plameny na baru a HIRAM, který je rozšířil, mu poskytli skvělý chaos, aby se nikdo nestaral, že odnáší Triss pryč.* Já se ale neptám, co máš v plánu. A lehni! *Plácne ji po zadku druhou rukou, když se začne vzpírat na rameni.* Buď hodná holka.. *Rýpne si ještě a vyleze ven před bar. Jen věnuje lidem stojícím venku pohrdavý pohled. Podobným jen s trochou pobavení zavadí i o Aless a Remiho, ale ti jsou mu teď u prdele.*
*Když ji plácne ožene se po jeho zátylku rukou a zavrtí se, načež se narovná o to víc.* Pusť mě dohajzlu! *Načež přejde k několika španělským nadávkám a když jsou venku, konečně se jí povede zachytit telekinezí kovový koš, který prudce vrazí do lokte ruky, kterou se drží, což skoro nutně musí fungovat stejně jako když doktor klepe kladivem pacienta po koleni a reflex mu ho vyšvihne nahoru. Zde to však má opačný efekt, kdy mu to odhodí z ní ruku a ona si rychle telekinezí pomůže, aby se z něj dostala a dala se do útěku k nejbližší vedlejší uličce, odkud si může telekinezí pomoci vzhůru nebo ideálně roztáhnout doslova křídla a uletět. Také se mu snažila házet věci pod nohy, aby jej zpomalila,*
*Remi tedy držel, tak nějak nevěděl, co by teď měl dělat. Prostě jen držel a vnímal, jak bolest pomalu ustupovala, ale s tím zároveň se mu do hlavy narval i pocit lehkého zmatení, ale i lehkosti. Cítil, jak jej ovlivňoval Yin-fen v krvi Aless, a hned na to, skoro hned poté, zahlédl, jak ven z baru vyběhla TRISS a s tím aji DRAGOS. Remimu se zatmělo před očima. Ještě cítil účinek druhé drogy, jež si dal dřív, ta, jež ovlivňovala tu nejvíce umocněnou a výraznou emci momentu, a to byl teď vztek. Remi se beze slov vyhrabal na nohy, načež se nějak dopotácel k jeho DaVicni Italdesign kousek od něj. Nasedl, nastrartoval a dupl na plyn, stále ještě zabržděného motoru, takže se ozval řičící zvuk z nitra auta. Byl doslova kousek od TRISS a DRAGOSE. Ani si neuvědomil, jakou chybu teď děla, jak zuřil. Prostě viděl rudě a chtěl jediné- nehezky ublížit DRAGOSOVI. Proto, pokud si získal jejich pozornost prudce dupl na plyn a závodní auto se ihned s pištěním gum a řvaním motoru rozehnalo směrem na DRAGOSE* Bídáku zasranej. *Hlesl pro sebe Remi, ovšem v ten moment, kdy už se k upírovi blížil, se mu zamotala hlava. A hlavně, všiml si Aless před ním na silnici, ještě před Dragosem. V ten moment strhl volant, auto najelo do jedné ze stěn blízké budovy, od které se odrazilo a teď se neřítilo na DRAGOSE, ale na TRISS.*
*Koukla na něj a chtěla se ho zeptat, jak se cítí, ale najednou i ona uviděla TRISS a za ní DRAGOSE, což se jí moc nelíbilo, přece jen před chvíli mu podkopla nohy a nějak čekala odplatu. Chystala se sebrat REMIHO a zmizet, ale on byl nějak rychlejší a ona už jen sledovala, jak nasedl do auta a rozjel se.* Co to sakra děláš.* Zvolala na něj, ale marně, už jí stejně neslyšel. Netušila ani co udělat, jak jej zastavit. Byl teď ještě ví sjetý než předtím a nelíbilo se jí, že v tomhle stavu usedl za volant, nakonec jí přece jen došlo o co tu šlo a tak jen protočila očima, doufajíc, že to přežije. Čeho si všimla pozdě, bylo, když se řítil jejím směrem, přece jen DRAGOS stál kousek za ní. než však sama uskočila, tak už viděla, jak auto nabralo jiný směr a hlavně, kam směřovalo.* A do hajzlu. *Zanadávala.*
/Kurva, že já jsem kus debila? Jsem, samozřejmě!/*Uvědomí si, hned jak si všimne, že plameny tím akorát víc rozšířil. I kdyby jej neuhodilo do ksichtu něco tak pozorného, zahlédl i jednoho z barmanů, jak po něm hází nepřívětivý pohled, než se vrátí k napravování nepořádku.* /Dobrý, myslím že dnes jsem lidí nasral dost, jsem zralý na šlofíka./ *Pomyslel si.* Počkat..kde je Triss? *Uvědomil si, načež se začal zmateně rozhlížet. Jak málo času mu stačilo, aby kromě svého rozumu, který určitě jednou měl, ztratil i svoji kamarádku (TRISS). Občas jej udivovalo, jak opožděný na svůj věk byl. Štěstí o něj nakonec ovšem zavadilo a těch dvou si všiml u východových dveří, proto se k nim taky rozběhl, aby je pak mohl rozrazit a při samé své tuposti zavrávorat, protože to bylo celé náhle.* Já nejsem kus debila, já jsem jeden velký debil, fakt že jo. *Zamrmlal si pod nosem, narovnal se a opět se rozhlédl, aby mohl spatřit další spoušť.* Párkrát jsem přemýšlel, že bych s alkoholem přestal..teď nevím, jestli mám chuť pouze na gořalku, nebo na něco tvrdšího. *Vypadlo z něj při tom pohledu, zatímco se snažil nějak vyznat v tom, co se vůbec děje, i když určitě zas tak nalitý nebyl. Ačkoliv něco takového bylo taky docela diskutabilní.*
*Zavrčel pro sebe, když mu Triss něčím vrazila do ruky a on ji tak pustil.* No to ani náhodou.. Máš se z čeho zpovídat.. *Pronese k ní hlasitě, ale stále ještě nekřičí a vyrazí za ní. Vzhledem k civilům před barem nechtěl používat upíří rychlost. Remiho a Aless by si vůbec nevšímal, kdyby se neozval skřípot kol o asfalt. Otočil hlavu zrovna ve chvíli, kdy se sportovní auto rozjelo. Pozvedl obočí, protože viděl Alessandru mezi ním a autem a nechápal o co se Remi snaží. Jemu to zřejmě taky na poslední chvíli došlo a tak Dragos mohl jen sledovat, jak strhl volant.* /To je ale bucată de rahat../ *Bleskne mu hlavou a druhým bleskem mu dojde, kam se auto řítí. Rozběhne se a tentokrát neřeší, že běží o trochu rychleji, než by měl normální civil.* Triss! *Křikne ještě se zavrčením na cestě k ní. Okolí se kolem něj spomalilo. Jedna sekunda. Auto se otočilo. Druhá. Někdo v davu vykřiknul. Třetí. Dragos zachytil rukou Triss a odhodil ji na blízký chodník. Čtvrtá. Cítil jak mu nohu podemlel nárazník auta a vzápětí se jeho tělo sklouzlo po kapotě a on zaslechl tříštění, jak prasklo sklo. Odstředivá síla odhodila Dragose z auta pryč a on narazil do zdi jedné z okolních budov.* Curvă! *Zanadává, když se o zeď posadí. Bolely ho žebra, záda, noha do které mu Remi najel a byl nasraný. Pohledem hledal, kde skončilo auto a vzápětí, kam odhodil Triss, než se začal zvedat na nohy.* /Modli se ty zhulená Zvonilko, ať není zlomená./ *Pomyslí si, když věnuje autu, nebo Remimu, pokud jej už viděl, vražedný pohled.*
*Začínala mít dojem, že její život je sakra příšerná tragikomedie katastrof a náhod, protože sotva utekla, zaslechla pískání pneumatik. Ani nestačila zaznamenat, co se okolo ní děje, protože auto bylo jednoduše rychlejší, než lidské reflexy a než by v její mysli padlo nějak rozhodnutí, zda použít magii na veřejnosti, už letí vzduchem na chodník, po kterém se taky nepěkně omlátí a s vyraženým dechem se alespoň dostane do kleku. Tělem jí rezonovala bolest a brnění, stejně tak hlavou, musela se praštit, jak nečekané a silné odhození bylo a bylo s podivem, že dokázala dopadnout vlbec tak, že se jen sedřela a nic si nepolámala nebo se třeba nezabila o obrubník. Měla dojem, že jí srdce za chvíli vyskočí z hrudníku a bylo jí mdlo. Jen ztěžka polkne a rozhlédne se, načež se začne zvedat v uvědomění, že by nebyl dobrý nápad, kdyby ji někdo poznal a začal natáčet, k čemuž jí dopomůže decentně její magie - telekineze byla skvělý pomocník v těchto situacích, když se rozejde do boční uličky, kde by se mohla léčivou mocí vylízat z bolístek nebo rovnou ideálně i zmizet ze scény do oblak.*
*Remi neviděl, kdo mu nakonec naletěl na kapotu, viděl jen, že bylo okno před ním roztřískané na hadry. Jen tak tak se natáhl dopředu, popřel bolest, jež se mu hromadila v těle a vykopl to, co z čelního skla zbylo. Pak se podíval pohledem přímo na válejícího se DRAGOSE. Teď mu bylo vše jedno. Navázal s ním přímý oční kontakt, zatímco jeho oči zčernaly při jeho pravé podobě. Světlomety auta osvětlovaly upíra před ním a Remi měl sto chutí dupnout na plyn. A možná, že by to i udělal. Propaloval jej pohledem až do morku kostí, volant svíral tak pevně, až mu zbělaly klouby.* Jednou tě stejně zabiju, hajzle. *Štěkl po něm naštvaný fér něco, co bylo asi jen zběžné přání, zatímco se autu kouřilo od spálených gum, jejichž puch naplňoval okolí. To nijak ale nevadilo Remimu, který se už už chystal vyjet. Věděl, že by mu asi nic neudělal, ale chtěl ho alespoň zmrzačit, co nejvíce jen mohl. A tak dupl na plyn a opět se rozjel proti Dragosovi, načež se mu v očích rozzářily jiskřičky nadšení, až sadisitického nadšení nad tím, že by mu tak nehezky ublížil. To by ale nemělo být nějakého dobromyslného civila, který nejspíše vyběhl za hlukem. Remi už jen viděl, jak před Dragose hupl nějaký neznámý muž, kterého Remiho neznal. A ačkoliv to klidně mohl být někdo od Dragose, tak pořád to nebyl upír, kterého se snažil fér zmrzačit. Proto jen zavrčel, načež zabrzdil a smykem zastavil. I tak ale slyšel, jak auta do někoho narazilo. Sice v něm hrklo, ale už nezjišťoval, zda to byl onen neznámý a nebo Dragos. Pak se Remi rozjel ihned dopředu, načež ucítil, jak pod kole něco nehezky zakřupalo. Fér se otočil do zpětného zrcádka, ale než by si stačil prohlédnout, jestli tam upír nebo muž byli, začal prudce couvat. Ať už tam byl muž a nebo ne, jeho momentální stav mu zatemnil úsudek.*
*Upírka nějak nestačila nic udělat. Všechno se událo tak rychle, sledovala jen, jak Remi nabral DRAGOSE autem, načež se pak otočil a snažil se jej přejet znova a když mu to nevyšlo, on snad ještě začal couvat? Dívka jen nevěřícně zavrtěla hlavou. I když byla sjetá, v tu chvílí jí došlo, že to nebyl zrovna dobrý nápad. Chápala ho, taky toho kreténa nesnášela, ale zabít ho teď nebyl nejlepší nápad a jediné co z toho bude, bude jeden velký průser, který se snese na hlavu všech. Proto se přiblížila o trochu blíž.* REMI to stačí! *Zakřičela na něj, co nejhlasitěji aby jí slyšel.* Zastav to podělané auto a nech toho! Děláš to jen horší, prosím zastav Remi! *Křikla znova, doufajíc, že jí fér uslyší.*
*Zahlédl jak Triss zmizela za rohem, načež vrátil pohled na auto a opatrně se zkusil postavit na nohy. Jestli byla zlomená nebo ne, pro Dragose to bylo, jakoby ji měl stále podvrtnutou, i když nastupovalo hojení. Se zarputilým pohledem propaloval Remiho pohledem a téměř ho vyzýval, ať to zkusí znova, zatímco se napůl ještě stále opíral o zeď. Zraněnou nohu měl lehce pokrčenou a zvednutou pár centimetrů ve vzduchu. Viděl jak se auto rozjelo a vzápětí zahlédl něco dalšího. Civila, co před něj skočil.* Ne! *Vyhrkne a muže chytne za ramena a odhodí stranou. Tím ztratí rovnováhu a přepadne a jako třešničku na dortu do něj Remi buchne autem.* Zmizte! *Zavrčí Dragos na civila, který stále omámeně sedí na místě a to je mu bohužel osudné, neboť se jeho noha ocitne pod autem.* Tobě už normálně hráblo, cretino! *Zakřičí přes hluk motoru na FÉRA Dragos, ale to už na něj couvá znova. Dragos se rychle rozhlédne. Většina lidí se rozprchla, když začala před Remiho šíleným řízením utíkat pryč. Upír soustředěně zavře oči a v momentě, co by do něj narazil kufr auta, se jeho tělo rozplynulo v modrošedý kouř. Ten se vzápětí dal do pohybu a vletěl dovnitř auta skrz rozbité sklo, kde se znovu zformoval do upírovy podoby na místě spolujezdce.* Stačí. *Řekne důrazně k REMIMU a rukama ho udeří do tlakových bodů mezi krkem, rameny a klíční kostí, které zapříčiní Remiho bezvědomí. Upír následně sebere ze zapalování klíčky a vystoupí z auta, kde se nejistě postaví na obě nohy a dveře zabouchne. Je na něm vidět, že proměna jej vyčerpala, ale stále dokázal k Alessandře vrhnout nasraný pohled, když ji k nohám hodil klíčky od auta. Pak se váhavou chůzí vydal ke zraněnému civilovi, aby jej vyléčil a tento zážitek mu vymazal z paměti. Těžko ale říct, zda na to poslední bude mít ještě sílu.*
*Marně se v té situaci, v níž se ocitl snažil po vypadnutí z podniku vyznat. V hlavě mu stále znělo, zda se náhodou nezlil do němoty a tohle nebyl jen nějaký ujetý sen. Přece by to nebylo poprvé, co by se mu zdálo o něčem takovém. Nicméně k tomu, aby si uvědomil, že to skutečně sen není, nepotřeboval pořádně ani zrak. Sotva by u sebe v bytě ucítil pach spálených pneumatik, nad nímž znechuceně nos ohrnul. Samozřejmě by i něco takového bylo možné, tohle se ovšem zdálo tak intenzivní, že jej to zvládlo probrat z jakéhosi bezmyšlenkovitého a zmateného rozhlížení po okolí. Možná jej to dokonce popohnalo i k nějakému činu – no akorát uhnul nějakému muži, co tak narychlo vypadl z podniku, aby mohl skočit před DRAGOSE a zachránit mu život, asi. Těžko říct, vrhal se tam zkrátka jako prase na porážku. To jediné si Hiram uvědomoval.* /Šílenec./ *Pomyslel si, když uskočil s vytřeštěnýma očima na chvíli blíž ke dveřím, které vedly do podniku. Vše se to dělo tak rychle. Cuknul sebou, aby se opět nějak přiměl ke vzpamatování se, což se kupodivu i stane. Proto jakmile se mu naskytla možnost a auto již konečně stálo na jednom místě – aspoň na chvíli byla eliminována hrozba toho, že se znovu rozjede – se rozběhl k civilovi, aby mu tentokrát mohl opravdu pomoct, když předtím téměř nečinně přihlížel.* /Třeba tohle neposeru tak jako předtím ten požár./ *Pomyslel si, když k němu dorazil, těžko však říct, zda ještě před DRAGOSEM.*
*Zrovna se chystala vběhnout do uličky - no vběhnout je silné slovo, když si všimla civila, co k ní mířil a jen se unaveně na rohu opře o zeď. Pár lidí konečně sbíralo odvahu se k místu činu přiblížit, někdo volal policii a záchranku, někdo vytahoval mobily s kamerou, jiní zase mířili za DRAGOSEM a civilem mu pomoci s civilistou, který naříkal. Zvažovala, že také pomůže, i přes fakt, že je tam Dragos, který sám vypadal docela bídně, což...byl zvláštní pohled. A nějak netušila, co si myslet a dělat, když hlavě, do které se praštila začaly docházet souvislosti, jakto, že auto nezasáhlo ji a koho to vlastně namísto ní zasáhlo. A civil, který se blížil k ní tomu nepomáhal. Triss se proto otočí po Dragosovi a zamračí se, protože se zdálo, že situace je stále na palici, jednoduše řečeno. Prohlédne si vlastní zranění a nakonec se tím směrem stejně rozejde, protože její potřeba ochraňovat se zas a znova hlásila o slovo, takže by si nedovolila takové místo opustit. Ne, že by mezi civily mnoho zmohla. Ten, který však šel k ní a zachytil ji a tím ji stáhnul zpátky k rohu uličky.* Ne, já musím pomoct- *Zkusí se obhájit, ale muž ji zachytí, aby ji přidržel.* Sama jste raněná, měla byste si sednout, než přijede záchranka. Jsem zdravotník, pomohu vám *Promluví na ni a Triss se jen usměje a skutečně se opře o zeď, jakoby se mínila svézt na zem.* Běžte se prosím postarat o toho muže, *Kývne nakonec.* Sama to tu vydržím...potřebuje ošetřit více než já... *Pobídne ho a dopomůže si k tomu také magií a při té příležitosti mu vnukne, aby si nevybavil přesně její tvář, protože by se zle vysvětlovalo, že ji někdo zranil a na další den bude bez škrábance. Na okamžik opře hlavu o zeď a zavře oči, aby jí v ní přestalo tak třeštit a zklidnil se jí tep, Dragos je nakonec sám dorasený...Teď se k ní tak rychle nedostane a ona byla taky stále napůl člověk, nebyla nezničitelný tvor, aby se jen tak sebrala v tento moment a podnikala nějaké větší kroky. A taky mohla mít otřes mozku, uvědomovala si, že by nebylo moudré riskovat aspoň pár minut let nebo telekinezi, kterou by se dostala na střechu a zmizela z dohledu.*
*Vztek, hněv a bezmyšlenkovité chování, to bylo to, co Remi vnímal. tak nějak zaslechl i hlas Aless, ale nedbal mu pozornost. Když se pak Dragos objevil u něj v autě, pokusil se Remi bránit, nebyl ale dost rychlý. proto se vypl hned, jak jej Dragos několikrát udeřil. Pro féra tak tento večírek na skutečně super nový rok skončil. A možná že to bylo nejlepší v zájmu všech přítomných.*
*Na jednu stranu byla ráda, že nestalo to, co Remi zamýšlel, na druhou stranu jí naštvalo, že se ten prevít uměl proměnit v kouř a ještě jí složil manžela. Naštvaný pohled mu ihned opětovala a sebrala klíčky ze země, načež pak zamířila k autu, kde seděl Remi. Potřebovala ho nějak dostat ke svému autu a pak i domů. V momentě kdy se snažila něco vymyslet, se za ní ozval povědomý hlas.* Nazdar šéfko, jsem si říkal, že se za vámi stavím do klubu, ale koukám, že to žije spíše tady venku. *Uchechtl se Anthony, jeden z členů Alessina klanu, který se rozhlížel po spouští, která tady zůstala.* Sakryš, neříkej, že tvůj manžílek sejmul tam toho páprdu. *Zasmál se, když viděl jak DRAGOS dopadl.* Drž hubu Tony a pomoz mi s Remim do auta, potřebuji ho dostat domů. *Zamručela upírka a otevřela dveře u řidiče, aby oba mohli féra dostat k ní do auta.*
*Dragos si po cestě za civilem pomáhal tím, že se opíral rukou o dorasené auto, které na začátku své jízdy ještě vypadalo luxusně a teď by si ho kdokoliv mohl splést s popelnicí. Muž se moc daleko od auta nedostal, zvlášť ne se svou nohou a tak Dragos neměl dlouhou cestu. Klesnul k muži, který jej vyděšeně sledoval na kolena a zachytil jeho zraněnou nohu na koleni, aby mu zabránil s ní mrskat.* Přijdu o nohu.. Mám po noze.. Amputují mi nohu.. Přejel mi nohu.. Šílenec.. Blázen.. *Mumlal si pro sebe v šoku s vytřeštěnýma očima. Dragos ho nevnímal, vyhrnul mu kalhoty nad rozdrceným kotníkem. Vytáhnul z opasku dýku a vytvořil mělkou řeznou ránu. Následně ostří chytil do vlastní dlaně a pořezal se. Krev z jeho dlaně začala kapat do mužovy rány. Po chvíli Dragos vytáhl z kapsičky saka kapesník a svou ránu si jím ovázal. Běžně by se mu taková malá rána zhojila hned, ale nyní byl vyčerpaný a jeho tělo se navíc soustředilo na mnohem horší zranění jeho nohy. Vnímal jak vedle něj přiběhl HIRAM, ale teď ho neřešil. Přichytil si civilův pohled, aby mohl aplikovat Encanto, ale... První pokus selhal, druhý, třetí.. A každý další jej víc a víc vyčerpával.* La dracu.. *Odplivne si naštvaně.* Umíš mazat paměť? *Obrátí pohled na čaroděje. Odpověď neřeší. Jestli neumí, tak by se to měl naučit rychle. Dragos se postavil na nohy a opřel se rukou o zeď. Jen se krátce podíval pohledem, kde stála ALESS s novým upírem, ale pak se vydal zjistit, kam zmizla Triss. Jeho krok byl ze začátku velmi nejistý a i když se stával víc a víc jistějším, tak bylo jasné, že jeho zranění jsou stále bolestivá, i když se to na sobě snažil nedat znát. V sekundě co se dal do pohybu u něj byli civilové, co se zas vyrojili, jen se situace uklidnila. Jeden si všiml krve na jeho ruce, co prosakovala skrz kapesník a hned jej začal táhnout stranou na klidné místo k nějaké uličce a Dragos se výjimečně nechal. Tentokrát mu hrálo do karet hrát s davem a nevyčnívat.*
*Tony se jen uchechtl a raději už mlčel, když Aless otevřela dveře u řidiče, tak vytáhl Remiho ven a přehodil si ho přes rameno jako pytel, načež i s upírkou zamířil k jejímu autu, které stálo opodál. Aless mezitím napsala sms Lee, aby se postarala o Remiho auto a nějak ho dotáhla do vily. Jakmile pak došli k jejímu vozu, tak nasedla na místo řidiče. Anthony mezitím Remiho uložil na zadní sedadlo a sám se posadil dopředu.* Tak asi jedem, hele zvládneš to odřídit, vypadáš, že sis něco dala. *Pozvedl obočí a culil se, ale Aless se na něj jen podívala a ukázala mu prostředníček.* Mlč, zvládnu to, řídila jsem i v horších stavech. *Zamručela, nastartovala a šlápla na plyn. Mířila zrovna směrem, kterým stál i DRAGOS, v hlavě jí dokonce i vyskočila myšlenka, aby to od něj naprala taky, byl určitě už dost slabý a třeba by ho dorazila, ale nakonec to neudělala. Ovšem to by jí do cesty nesměl vlezl civil, který hulákal, aby zastavila, v poslední chvíli, aby jej nepřejal, tak upírka strhla volant, jenže to už před sebou měla opět toho blba DRAGOSE, i když jí to svádělo to udělat, nakonec auto znova rychle srovnala a co nejrychleji opustila tuto část města vracející se domů.*
*Triss probralo až křičení lidí a ohlédla se, Dragos byl na dosah a ona se proklínala, když po něm hmátla a stáhla ho do uličky před autem, které, jak bylo očivídně najíždělo přímo na ně. Instinkt přežití zareagoval sám od sebe, když jej lépe zachytila při vtažení mimo pohled civilů a za zády se jí objevila křídla v krátkém záblesku a v další moment už se vzdalovali od země. Stejně by bylo brzy civilům divné, že se tak snadno vyléčil, tímto jen ochrání podsvět, než kdyby teď musela měnit vzpomínky tolika přítomným. Prostě si telekinezí zpevnila držení rukou, aby upíra vůbec udržela a přenesla je na střechu, kam velmi neohrabaně přistála, vesměs upíra na ni upustila z menší výšky a sama přistála trochu nemotorně opodál, načež nechala křídla zase zmizet, stejně jako zmizela její touha stát a prostě přešla ještě o něco dál a unaveně se posadila a promnula si spánky, než se beze slova zaměřila na vlastní zranění, v nichž bolestivě tepalo.*
*Nadvihne jedno obočie a uškrnie sa.* Možno že silné objatia pre teba sú nejakou slabinou. *Podpichne ho, akoby tým chcel naznačiť, že Was má vlastne slabosť na ich priateľstvo a že čokoľvek Tanoia vyvedie, odpustí mu to, alebo to radšej úplne prehliadne, pretože aj keď boli vôbec niekedy pohádaní, Was sa o neho vždy postaral.* Nového? Všetko je po starom. Len… *Začne rozprávať s úsmevom na perách, keď vtom aj začuje hlas svojho partnera, ktorý mu oznamuje, že už je tam. To ho donúti usmiať sa o to žiarivejšie, narovná sa a nakloní sa cez stôl k svojmu najlepšiemu kamarátovi.* … Konečne ho dnes stretneš. *Zvolá, udrie dlaňami do povrchu stola a vstane prudko, ale zároveň ľahúčko, akoby stál celú dobu, než vytancuje znova medzi ľudí, aby našiel Lóniho. Keď na neho natrafí, hodí sa mu rovnako ako Wasovi okolo krku a stlačí ho v pevnom objatí, skoro medveďom, no stiahne sa, len čo si uvedomí, že svojho priateľa ešte nechce zlomiť, aj keď to už urobil inde.* Tak rád ťa vidím, slniečko. *Zabásni nadšene, než ho pobozká na pery a stiahne k Wasovi späť a popostrčí jemne Lóniho k boxu, aby sa usadil a aby sa mohol na neho zvaliť a aby si všetci traja dali trávu, pretože Wasove odmietnutie berie až moc naľahko. Namiesto toho, aby sa váľal po Lóniho nohách, nakoniec iba dvihne ruku k Wasovi.* Konečne sa stretávajú moje dve najobľúbenejšie osoby… *Začne až detsky dojemné rozprávať a vymení si medzi nimi pohľad.* A ľúbim vás. *Povie a ani ich nepredstaví, pretože mu je jasné, že oni dvaja, samozrejme, veľmi dobre vedia meno toho druhého.* Dáš si niečo? *Otočí sa na svojho čarodeja, jasne sa na neho usmeje, než prižmúri oči na upíra pred sebou.* Lebo Was totiž začal bez nás. *Zahrá sa na urazeného, ale aj tak nakoniec vyskočí spoza boxu a stratí sa v dave s tým, čo chcú obaja a a on objednať.*
*Oprie sa o stenu celým telom, a na moment privrie oči. To však urobiť nemal, lebo len čo sa mu Tanoia hodí okolo krku, na moment vyskočí a zježia sa mu vlasy ako mačke. Až keď si jeho telo sekundu na to uvedomí, komu hrejivá náruč patrí, tak sa do objatia rád vráti, a zaborí si tvár do krku. Žiaľ, na pomalé objatia zrejme čas nebol, nakoľko ho začne fér naháňať pomedzi ľudí, až si Lóni musí batoh strážiť aj telekinézou, aby stíhal za nimi, keď mu vypadol z ruky. Boli ako tri kačičky až do momentu, než bol zrazu vtlačený do boxu, a batoh spravil posledný skok medzi neho a povedomého mladíka. Jeho opis počul totižto už toľkokrát, že by muža spoznal aj na ulici bez ďalšej Tanoiovej pomoci.* Was, správne? *Venuje mužovi široký zubatý úsmev, a mrkne po Tanoiovi, že to nejako zvládne, keď sa mu hodí do náručia, a čarodejove prsty sa automaticky objavia v hnedých kudrlinkách. Pousmeje sa nad Wasovým drinkom, ktorý ani trochu nevyzeral príjemne.* Potrebujem cukor, ale v inej forme ako v koláčoch. Môžem veľkú kolu s limetkou? *Požiada poslušne, načo si uloží ruky na už prázdne stehná po férovom odchode, a zrazu vôbec nevie, ako v konverzácii pokračovať.*
Možná? *Nakloní hlavu lehce do strany.* Ale myslím, že ten, kdo by se takového silného objetí měl bát, jsi spíše ty. *Uculil se na svého vílího kamaráda. Ne, že by mu tímto chtěl nějak pohrozit s vážností. Tanoia přece moc dobře věděl, jakým nádherným humorem tento upír oplýval. Zkrátka nebyl vždy úplně na místě.* Jen? *Nadhodil, když svoji větu TANOIA nedokončil, s lehce pozvednutým obočím. Už se v hlavě dokonce začal obávat, že to tele před ním znovu něco vyvedlo. Proto mu možná i spadl menší kámen z ledového srdce, když měl na mysli pouze seznámení s jeho přítelem.* Já už se bál, že jsi zas něco vyvedl, ale tohle mi zní líp. *Zvolal ještě dodatečně za férem (TANOIOU), než si mezitím dovolil opět usrknout ze svého drinku a s libostí zamlaskat. Hned poté mohl zrak zvednout k TANOIOVI a LÓNIMU, kteří již dorazili. Nad tím, co z féra vypadlo, se uchechtl.* My tebe taky, jinak bys byl za mě už kolikrát přizabitý. *Uculil se na něj, než se raději obrátil na čaroděje, kterého fér přivedl.* Přesně tak. A ty budeš Lóni, že? Rád tě konečně poznávám. *Usmál se na mladíka, načež se opět hravě obrátil na TANOIU, aby jej mohl potěšit svým úsměvem.* Začal jsem ještě zlehka, na tebe toho potřebuju mnohdy víc. *Zazubil se na něj, přičemž odhalil své tesáky.*
*Jelikož k civilovi dorazil později jak DRAGOS, namísto léčení na něj připadlo mazání paměti, což mu došlo už jen díky sledování upíra před sebou, jak se pokouší o Encanto. Lehce pozvedl obočí, ale když si jej prohlédl, brzy si už začal vybavovat, proč se mu ty pokusy nedařily.* Samozřejmě. *Odpověděl. To, že něco takového raději nechával na někom jiném, protože se nikomu nechtěl hrabat v hlavě, už zamlčel. Ne, že by mu to k něčemu nebylo, pouze nechtěl vypadat jako ještě větší debil. Vůbec předtím nerozpoutal akorát větší spoušť.* /Že jsem si ten kotník raději nenechal domrdat já, fakt že jo./ *Zastěžoval si v hlavě, než se obrátil k civilovi, aby mohl udělat to, co musel, a hned poté schytat facku, protože muž přece nebyl buzna, aby ho další osoba stejného pohlaví držela ve své náruči. Civila tedy pustil a vstal, přičemž se oprášil.* Hezký zbytek večera. *Odsekl k němu, než se obrátil k odchodu.* Cyp jeden pojebaný. *Zamručel ještě, než zmizel v uličkách. Na něco takového už neměl náladu, proto raději zamířil domů. Když něco posere i tam, bude to jen jeho věc.*
*Vcelku rychle nabrala celá situace jen chaosu spolu s ohněm.* Který idiot... *zavrčela si pro sebe a sledovala ten chaos všude okolo. Kdy se natiskla prudce na Kayna zády, jelikož chtěla udělat krok zpět.* Co takhle vypadnout? *zavelela k němu, ale zjevně se nehodlala hnout bez něj. Nehodlala ho tu nechat ač on jistě miloval takové situace. Přeci jen chaos byl ráj pro víly z části, ale když ten chaos nevyvolala ona sama, tak by se nejraději vytratila. Barmani se snažili celou situaci dostat pod kontrolu. Tři upíři kterým měla dělat návnadu taky zmizeli v tom, když se strhla vlna šílenství a paniky. Nebylo to zase tak hrozné jak se zdálo, ale některé to zjevně vyvedlo z míry.*
*Vše se semlelo až moc rychle na to, aby něco říkal, nad něčím přemýšlel. Jakmile mu stála Elisa zády, tak se odrazil od baru, přičemž pomocí magie lehce zkrotil plameny, aby se jim vyhly a neolízly jejich těla. Když pak stál v dostatečné vzdálenosti, podívals e na ni a kývl na souhlas.* Beru. Kam to bude, madam? *Optal se, chytl ji za ruku a táhl jí ven. Pokud šla za ním, pak to bylo dobře, pokud ne, tak šel i tak a doufal, že jej Elisa následovala.
*Nechala se vzít za ruku a rychle ho následovala ven, kde viděla jen další chaos okolo.* Tohle je tedy super nový rok ne že ne. *Pronesla sarkasticky a zůstávala v jistém pozpru. Nehodlala dovolit, aby se něco Kaynovi stalo, ale zároveň doufala, že nebude muset ukazovat svoji sílu.* Vzala bych to na hotel hm? *Jenže v moment kdy to dořekla spatřila partičku tří upírů, kteří také rychle vyběhli z baru a tentokrát zbystřili i jí.* Hele to je ta víla! Neříkali jsme, aby ses už tu neukazovala?! *houkl jeden z nich.* Otravové *zamručela a sepla pěst. Netušila zda je dobrý nápad prát se nyní venku, ale jí to bylo poměrně jedno. Nyní byla mimo žár ohně a tak svůj zrak ukotvila na Kayna s úšklebkem* Stále chceš, abych dělala návnadu? *Stresové situace přecházela velice rychle a hned se vrátila ke své škodolibé povaze.*
*Když se octli před barem, tak už nějak chtěl odpovědět Eliise, zkotrlovat, jak na tom je. Místo toho se ale otočil na upíry a pak se podíval na Elisu.* /Jo, odvedeme si je do parku, tady je moc očí./ *Vyslal jí myšlenku do hlavy a pak se podíval na upíry před sebou, než chytl vílu za pas.* A kdo vy jste, aby jste si kladly podmínky? Debilní, povrchní, primitivní magoři. *Prskl na upíry a pak si odplivl na zem jejich směre, než zmizel, snad i s Elisou rychle do tmy noci směrem parku. Tušil, že sem stejně naběhnou asi brzy lovci, a u toho být nechtěl.*
*Ušklíbla se, když ho slyšela v hlavě a pozorovala upíry, kteří byli více než zhnusení Kaynem.* A ty jsi kdo? Myslíš si, že si tady můžeš dávat nějaký rozkazy dej nám tu ženskou... *zavrčel jeden z nich. Očividně byli, ale více opatrní, když viděli neznámého, vysokého féra v její blízkosti. Naivně si mysleli, že je Elisa slabá, když je minule ušetřila a nechala se zmlátit. Jenže své opravdové schopnosti si šetřila a na šarvátky neměla nějak touhu vysilovat se. K tomu všemu při minulé situaci byl i Dominic a jemu nechtěla ublížit, kdyby byla smyslů zbavená a měla zatemněnou mysl. Rozběhla se hned s Kayne,* Hej! *ozval se křik za nimi, když tam mířili i tři upíři. Tím zmizeli do parku*
*Natalie zaplatila za svůj drink a koukla kolem sebe, když neviděla žádnou známou tvář tak se zvedla a Elaine s ní. Rozhodla se jít na čerstvý vzduch a profychat se. Když vyšla z podniku at si povzdechla* Do psi prdele toto! První Fér! Teď ten..*Natalie kopla naštvaně do plechovky u vchodu a pritom vrčela tiše, než se z ní vydaly francouzské nadávky* Fils de pute!
*Mrzí ho, že Lóniho neobjímal dlhšie, ale teraz sa ponáhľal a keď aj prídu k boxu, kde sedí Was, pôsobí, akoby si práve šňupol štyri kilá práškového cukru. Keď sa aj usadí, nevydrží tak dlho, napriek jemným štíhlym prstom vo avojich vlasoch.* Ha ha. Na mňa nebudeš mať dosť. *Zazubí sa na svojho najlepšieho priateľa, než sa obzrie do strany a znova vystrelí do sedu, aby prikývol blondiakovi vedľa seba na jeho objednávku.* Sladké ako ty. *Pocie s ružovou tvárou, potom sa však obzrie na Wasa a vyplazí mu jazyk.* Aby si nedostal cukrovku. *Podotkne provokačne, ale tiež aa v jeho očiach zračia svetielka, pretože Was veľmi dobre vie, že si uťahuje a provokuje a ešte k tomu, že upír cukrovku zrejme mať nemôže.* Bežím. *Povie a utečie k baru, kde objedná kolu s cukrom a svojmu upírskemu kamarátovi objednal ešte jeden pohár alkoholu, sebakriticky vediac, že ho zase môže doviesť na pokraj nervov. Barman sa na neho usmieva a tak sa dajú aj do reči, na malú chvíľu, iba o bežných veciach ako sa volá, kde býva a koľko má rokov, lebo barman sa mu nezdá nebezpečný. Tanoiove odpovede však už len minimálne ohľadom veku nemohli byť úplne pravdivé a tak si iba uťahuje a smeje sa radostne, než stiahne z pultu všetky tri drinky a detinsky si poskakuje späť.* Čo tu sedíte alo zdochlinky? *Zasmeje sa jemne a každému pridelí svoj drink. Potom z vrecúška vytiahne malú tobolku.*
*Dom stál kousek od ní, tak nějak ale v uličce, odkud neviděl na to, co se dělo. Jo, slyšel jak pískaly gumy auta, ale byl tu s Candy a to teď platilo. Když viděl jak vyšla ven Nat, jen se na ni letmo podíval, než se zase odvrtátil. POřřád nemohl z hlavy dostat to, jak si z něj i ona utahovala ohledně Inocence, tak nějak pořád cítil hořkost, proto se otočil zády a sledoval blondýnku.*
Chováš se nemožně Nat..*Řekla Elaine ale v Nat to ruplo* Drž hubu konečně! Mám tě dost! Všechno kazíš..*Nat šla směrem k uličce, kde by Dominic a pokračovala v hádce s Elaine* Já nic nedělám to ty si to děláš sama! Já jen na tebe dohlížím aby si někoho náhodou nezabila..*Řekla Elaine klidně a Nat pokračovala v chůzi* Radši budu mít chůvu, jako je Sasha než tebe! *Odvětila Nat a všimla si povědomé figury v uličce* ..Dome?..Tady seš..já si už myslela že si odešel..[link src="Hele.posral"]a jsem to a vim...je mi to líto..*Přiblížila se a Koukla na něj, nevšimajíc blondýnky*
*Jakmile zaslechl, že se k němu blížila, tak se na ni otočil, pak se podíval na Candy, načež koukl opět na Nat. Ta tou se pomalu vydal, než se pak podíval upírce do očí. Koukal na ni, než sklopil hlavu, zavrtěl jí a pak si povzděchl,. hledíc jí opět do očí.* A co jsi si myslela sakra? nepoznala jsi, že do mě reje? Nat, to se prostě nedělá... *Hlesl Dom a pak si povzdechl.* Možná by nebylo od věci aby jsi si uvědomila, kde končí sranda a začíná vážná věc. *Pronesl pak jejím smrem.*
*Nestíhal medzi chlapcami prebiehať pohľadom. Pre Lóniho sa blížila jeho večierka, aj keď bolo stále pred polnocou, takže mal čo robiť, aby nezíval na celé okolie, a nemal potrebu sa neustále naťahovať pre uvoľnenie svalov.* Vedel som, že ste dobrí priatelia, ale toto som nečakal. *Prizná úprimne so smiechom, keď Tanoia odíde, a Lóni ostane iba s Wasom. Prekvapene otvorí oči dokorán, keď si všimne špicáky,a má čo robiť, aby na chlapca neskočil, a neotvoril mu prstami ústa, keďže sa chcel na biele dlhé zúbky lepšie pozrieť.* S upírmi som sa ešte nestretol. Máš veľmi zaujímavé zuby. Sú skutočne tak ostré? A ako teda piješ krv? Máš v zuboch nejaké dve úzke slamky, alebo len saješ to, čo sa vystrieka z tepny do tvojich úst? A tým pádom, ak by platila tá druhá možnosť, asi ti nevadí nič, čo by striekalo, či? *Lóni bol kompletne unavený, ale kebyže môže teraz vytiahnuť svoj poznámkový blok, spraví so s Wasom také interview, že by sa chlapec z neho zrejme nikdy nespamätal. Aj preto je zrejme dobré, že sa Tanoia už vrátil, a Lóni si vďaka tomu naňho sadol tak, aby bol chrbtom k baru a hrudníkom k Wasovi, aj keď bol bokom opretý o chlapca, na ktorom sedel. Skrútil sa do klbka, a vzal si kolu, ktorú začal pomaly sŕkať.* Asi si nemôžem dať dole ilúziu, že? *Povie nespokojne, ako keby mal na sebe navlečený kúsavý sveter, a nemohol si ho aj napriek nepohodliu dať dole.*
Nepoznala..ja myslela že si dělá srandu..Jo okay dobře..Budu to vědět!..Nechtěla jsme ti ublížit..jen jsem chtěla aby byla Švanda..*Řekla Nat a šla k němu blíž* Buďme v pohodě..můžeš minto vrátit jak chceš..*Usmála se trochu Natalie s úzkostí na hrudi* Omlouvám se..opravdu..Už nebudu Taková..*Nat se na něj koukla a Utřela si oči*
*Dom si jen povdzechl a pak zavrtěl hlavou.* Jak jsi to mohla nevědět, když řekl jeho jméno a ještě jasně bylo vidět a bylo řečeno, že se jedná o toho samého? *Hlesl a pak si povzdechl.* Jo, jo, jen si na to dej pozor. Je mezi tím vážně úzká hranice. *Hlesl a pak si přešláp.* Já tu ještě budu s tou civilkou. Ona, zranila se, krvácí, nechci tě vyhánět, ale bude asi dobré, když by jsi šla dál, než se něco stane. *Hlesl Dom opatrně, a otočil se na Candy kousek od sebe. Kdyby náhodou Nat přeskočilo, tak tam stál a byl připraven ji hned chytit.*
Civilka?..*Nat si všimla Candy a přikývla* Jo jo jo...v poho..*Nat se s úlevou usmála a rychle Doma pevně objala, vyšla z uličky a sedla si venku před podnikem* Mmh..Tak..co teď? *Zeptala se Natalie Elaine a Elaine si odfrkla* No můžem tu sedět a pak čekat a půlnoc? *Odpověděla Elaine a Nat sr schoulila trochu*
No, možná ano, ale ne z toho sladkého míšeného s krví. Vy dva jste jiný kalibr. *Zašklebil se na TANOIU, když nadhodil téma cukrovky. Ta mu skutečně nehrozila, i když pokud by bylo možné dostat něco jako její psychickou podobu, dal by tomu chvíli sledování těch dvou. Sladcí zatím byli dost.* Tak to se těš na zbytek večera. *Nadhodil poté směrem k LÓNIMU, na nějž poté vyjeveně vyvalí oči, podobně jako to udělal právě onen čaroděj na něj. Na chvíli poté pozvedl jedno obočí, než se na něj mile pousmál.* Ty asi nejsi ve světě stínů moc dlouho, co? *Zeptal se nejprve, uvelebujíce se více do sedačky.* Ano, jsou..a ne, pijeme to, co se nám vlije do úst. Takže ta druhá možnost. * Odpověděl, přičemž naklonil hlavu mírně do strany.* No, nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. *Pokrčil rameny. I když taky těžko říct, co tím LÓNI měl vůbec všechno na mysli. Byla to totiž vskutku zajímavá otázka.* Jsem chodící oživlá mrtvola, počítá se to jako obhajoba? Protože na tuto otázku jsem, drahá komise, nebyl připraven. *Pověděl s úšklebkem, když se TANOIA vrátil i s drinky. Hned poté věnoval pohled opět férově příteli.* Civilům by se po odchodu z podniku měla promazávat paměť, myslím tedy..takže by to asi nemusel být problém. Nevím to ale jistě, dlouho jsem tu nebyl.
*Natalie vešla zpět dovnitř s Elaine a Zamířila první k baru a pak k bodům. S drinkem v ruce se posadila do jednoho z boxů* jak dlouho do půlnoci? *Zeltala se Nat a Elaine se podívala na hodinky* Dlouho *Odpověděla Elaine a Nat se usmála* Hm..tak co teď? *Natalie zaslechla konverzaci a nakoula do boxu za ní na trojici (TANOIA, LÓNI A WAS)* Hm?
*Dominic se snaží být ohleduplný a zdá se, že mu opravdu záleží na Candy a jejím stavu. Trochu by ji zajímalo, jestli je takto starostlivý vždy, nebo se teď cítí provinile, že to právě on ji strčil. Netuší, jak dlouho je s Dominicem venku. Studený vzduch jí dělá lépe.* Asi o tom nechceš mluvit že? *Ptá se po tom, co zmiňuje, že teď ho nikdo postrádat nebude.* Je mi dobře. Slibuju, že kdyby se mi znovu točila hlava nebo se mi dělalo zle, někomu řeknu a neseknu sebou někde o samotě. *Snaží se ho uklidnit s úsměvem.* Co jsou tři nejlepší věci, co se vám letos staly? *Pokouší se změnit téma na něco pěkného. Po chvíli se v ulici zjeví postava, která se s Dominicem asi zná.* Určitě běžte, nechci vás zdržovat. *Neslyší přesně, co si říkají, ale vnímá, že mají mezi sebou nějaké napětí.* Vše v pořádku? *Ptá se, když se vrátí zpět s opatrností v hlase. Nechá ho jestli chce o něčem mluvit nebo ne.* Jestli potřebujete jít, tak klidně běžte, já... si vzpomněla, že sem hledala kamarádku, tak bych se měla jít po ní podívat.
*Keď sa po rozdaní drinkov posadí, prekvapí ho Lóniho okamžitý útok na jeho stehná, keď sa na neho usadí. Chvíľku hľadí na jeho chrbát, počúvajúc ich konverzáciu, a tak zatiaľ obtočí svoje paže okolo čarodejovho pása a nakloní sa doboku, napojac svoj pohľad na najlepšieho kamaráta.* Máš pravdu. *Zasmeje sa a v rukách stále drží tobolku, v ktorej má svoj už dlho pripravený prášok, ktorý mohol nachádzať do ich drinkov hneď pri bare, ale chcel ich súhlas, aby ho neobviňovali z nepovoleného zdrogovania. Keď už sa ide ozvať na Lóniho otázku, nadýchne sa a skôr, ako to vysloví, dvihne pohľad na nejakú dievčinu (Nat), vykúkajúcu z druhého boxu vedľa, zatiaľ čo sa mu do uší dostane odpoveď o vymazaní pamäte civilov od Wasa. Ihneď dvihne ruku z Lóniho boku a zakýva jej.* Ahoj. *Pozdraví sa a šťastne sa zazubí, nakloní sa, aby videl na svojho partnera a pritiahne si ho k sebe.* Máme tu novú tvár. *Poznamená a aj by vyskočil na nohy a ihneď sa predstavoval v poklone, ale nejde to a tak iba kývne hlavou k prázdnemu miestu vedľa Wasa, aby si mohla neznáma sadnúť.*
*Pohárik posunie k Tanoiovi, a nechá ho mu trochu nasypať, načo si to začne miešať točením pohárika v ruke. Pokrúti hlavou na otázku Wasa.* Viem o ňom len od pár mesiacov, za chvíľku to bude už ale rok. A našťastie mám skvelého učiteľa, ktorý je v zahraničí, a taktiež aj Drievko. *Zavrní spokojne pri pohľade na svojho priateľa, na ktorom sedel, a svetlá z baru mu hrali cez celú rozkošnú tvár.* To je tak smiešne. Takže vlastne zuby máš len na to, aby slúžili ako otvárak na korkové víno? Ale namiesto vína je to krv. *Povie zaujato, keďže mu to práve napadlo. Hlavne ho zaujímalo, že či by teda vedel zubami otvoriť aj víno.* /Mohli by sme potom spraviť nejaké testy, ak by bol s tým Was v poriadku./ *Uvedomí si nadšene, a už si chce dať dole ilúziu, ked k ním príde zrazu nejaké dievča, takže si ju rýchlo opäť vráti, aby náhodou nezbadala jeho mačacie ušká. Nemohol si byť istý, či je dievča tiež z tieňosvetu, a nechcel robiť navyše problémy. Radšej si preto odpil z drinku, s čím sa spokojne uvoľnil v náručí svojho partnera.* Vitaj! *Zvolá a odpije si ešte trochu, načo pohárik položí na kraj stola, nech ho nemusí držať v ruke.*
*Když se pak vrátil na Candy, usmál se na ni.* Tři věci? Nová láska, nová kamarádka a ještě k tomu splnění dlouhodobého cíle. *Uculil se, že to byla vražda Emetta, to už říkat nemusel. Pak pokývval hlavou.* Ano, nejspíše ano, ale jak říkáte, skutečně už zmizím, ještě potřebuji něco doma dopracovat. Rád jsme vás poznal Candy, dejte na sebe pozor! *Pronesl směrem k ní, doufajíc, že bude opatrná. Pak už se vydal ke svému autu, nasedl a vyjel domů.*
*Chvíli tu kapsli s práškem hypnotizoval s zavřenými ústy, než si poměrně nahlas povzdechl a drink k TANOIOVI přisunul, už jen aby mu udělal radost.* Syp to tam. *Okomentoval, kdyby náhodou by na něj jeho nejlepší kamarád nedej bože hodil nechápavý pohled, což moc dobře věděl, že se nestane. Měl ho nastudovaného stejně jako informace o lidské anatomii či například historii sochařství. I tak jej občas fér překvapoval svými vylomeninami. Pokaždé zvládl přijít na něco nového a sám sebe tím překonat.* Rozumím, snad šílenství nepropadneš tak brzo jako někteří. *Zmínil a pozvedl sklenku s drinkem, jestliže mu ji TANOIA už s přidanou ingrediencí vrátil, aby se mohl opět napít. Následně se pobaveně uchechtl, přičemž hned nato i přikývl.* Kreativně řečeno, chválím. *Složil LÓNIMU upřímnou poklonu. Už by i znovu něco nadhodil, přeci jen by bylo zajímavé říct něco z jeho a Tanoiovy minulosti, když v tom náhle přišla nějaká zrzavá dívka (NAT). Věnoval jí tedy pohled, načež se hned i vřele usmál, aby se u nich cítila vítaná.* LÓNI, klidně si tu iluzi dej dolů. *Uklidnil jej. Pomocí pachu se mu totiž podařilo zjistit, že mají čest s další upírkou.*
Ahoj..doufám že neruším..Jen hledám lidi na povídání..protože nové chůva toho není schopná..*Nat se usmála a opřela se o sedačku* Natalie těší mě..a tonhe má chůva Elaine..*Zamávala a usmála se víc* Jak si Užíváte večer? *Zeptala se zvědavě* Jo v pohodě..Nikoho soudit nebudu! Iluzi není třeba *Ujistila je a usrkla z tmavě červeného drinku co měla*
*Je skoro totálne nadšený, že nikto neprotestuje a nechá sa ním nadrogovať.* Tak sa mi to páči. *Zavrní sladko a spokojne nasype ako Lónimu, tak Wasovi do drinku prášok, ktorý im ukázal v tobolke.* Tak sa pridaj k nám. *Prenesie šťastne k Nat, usmeje sa na ňu spoza Lóniho, než za ním zase zmizne, keď odkladá danú drogu do vrecka.* /Jej drogy dávať nebudem./ *Povie, skoro lakomo, akoby chcel hlavne sebe nechať čo najviac. Počúva dosť iba na jedno ucho ich rozhovor, než siahne po svojom nápoji a začne ho pomaličky srkať rovno Lónimu do mačacieho ucha, ktoré sa pred ním práve objavilo.* Kmotrov upírov už mám celkom dosť. *Zaznie jeho vsuvka do konverzácie, skoro kričí cez hudbu a hluk, čo sa ozýva naokolo. Pozrie pri tom na Wasa a jemne stlačí Lóniho boky vo svojich rukách.* /Nespinkaj, zlato./ *Pošle k svojmu priateľovi myšlienku a cíti, ako sa mu prvýkrát zatočí celé Pandemonium v čudnom kruhu a vlnení.*
*Pokrčí ramenami.* Zatiaľ mám iba 21 rokov, takže mám od šialenstva zrejme ešte ďaleko. A mám pri sebe Tanoiu, tak si pomôžeme navzájom. Alebo spolu stratíme rozum. *Pousmeje sa nad ich nadrogovaným nápojom, a odpije si, ako keby sa nechumelilo. S tým sa nakoniec aj uvoľní, keď dostane povolenie od oboch upírov, a na vrchu jeho hlavy sa objavia dve krásne bledé ušká. Taktiež sa aj objaví dlhý huňatý chvost, ktorý si spokojne položí až na stôl, lebo si ho potreboval trochu vystrieť.* /Prepáč mi, drievko, ale som veľmi unavený z práce./ *Ospravedlní sa mu so silnou vinou v myšlienke, a dopije celý nápoj, čím sa ešte viac cíti, ako keby mohol zaspať hneď.*
Ještě aby ne. *Dodal, když viděl TANOIU, jak se krásně tetelí a usmívá při dobrém pocitu z toho, že neslyší žádné protesty. Moc se mu nedivil, pouze silně doufal, že se všichni poté v pořádku dostanou zpět do svých příbytků. Nechtěl, aby si někdo něco počas cesty domů něco udělal.* Spíše to poslední. *Uculil se na LÓNIHO.* Chůva? *Pozvedl jedno obočí, když pohlédl na Elaine a poté hned na NAT.* Hádám, že jste taky ve světě stínů krátce, není to pravda? *Optal se. Taky tu byla možnost, že dívce mohlo hrozit kdekoliv nějaké nebezpečí, ale spíše čekal ten fakt, že to je nějaké již starší mládě, vzhledem k tomu, že zde nikomu neskočila po krku.* Užíváme si večer opravdu náramně, aspoň já tedy. Co vy? *Nadhodil především směrem k TANOIOVI s LÓNIM. Doufal, že na férova přítele udělal dobrý dojem.* Kolik že? Vybavuju si jen, jak jsi mi vyprávěl ohledně toho, co jsi poznal na hřbitově. *Zeptal se. Je ovšem možné, že si toho už moc nepamatuje a nyní si určitě vzpomínat nechce. Těžko říct, zda by toho byl vůbec nyní schopen. Obzvláště, když začal pomalu pociťovat to uvolnění, které začalo po usrknutí dalšího doušku pití nastupovat.*
Čtyři roky asi není krátce *Nat se usmála a na pozvánku TANOI se posadila vedle WASE* A Ujde to! Jen jsem poslala pár věcí což bolí Hodně ale co se dá dělat..jeden fér použil jeho magii na to odreagovat mou chůvu a pak řízl civila do ruky abych ho potom zakousla..Krásný večer co vám povím.. *Nar si povzdechla a upila svého drinku*
*Jemu vlastne vôbec nevadí, že je Lóni unavený, pretože to chápe. Trochu aj ustarostene nakrčí obočie, keď si uvedomí, koľko veľa času dnes on mal aj na spánok a aj na oddych, aby sa teraz cítil plný energie.* Ja som stretol už viac Taylorových ochranárov alebo ako ich nazývate. *Odpovie a pozrie na Wasa, akoby sa chcel uistiť, že to hovorí správne. Iba sa pred jeho očami krútia neóniky v pokojnom pomalom tempe a hudba akoby sa stíšila a hrala iba v pozadí jeho hlavy.* Účinkuje vám to? *Opýta sa veselo, aj keď si nie je istý, či Was pocíti účinky rovnako ako on a Lóni. Pozrie na Nat.* Skvelý večer… *Začne najskôr a spoza svojho partnera sa na ňu usmieva, než trochu nadvihne obočie a zazubí sa.* Ako sa vlastne voláš? Lóni, a potom je Tanoia. *Najskôr ich predstaví a až v sekunde ako doznie posledné písmeno si uvedomí, že to povedal zle. Ihneď pokrúti hlavou a aj rukou pokýve vo vzduchu.* Teda, ja som Tanoia, toto je Lóni. *Upresní už poriadne a jemne sa mu Nat zlieva do okolia.* Nový rok. Tešíte sa? My nebudeme už dlho, máme ešte niečo na práci. *Povie a skrúti pohľad na temeno Lóniho hlavy, ktorého jemne stlačí a napučí svoju bradu do jeho chrbta.*
*Lóni bol unavený dobre už aj doteraz, ale vďaka droge mu svet zrazu prišiel ako plný obláčikov vhodných na spanie. Možno to aj bolo vplyvom toho, ako dobre sa mu ležalo v náručí jeho priateľa, ale nemohol si byť týmto istý. Keďže má už ruky prázdne, opäť sa natiahne, tentokrát aj s rukami vysoko nad hlavu, až mu zapraská v chrbtici.* Sme Tani. *Predstaví ich Lóni naraz, aj keď to omylom tak trochu nechcene spojil. Potom mrkne nechápavo na svojho priateľa. Chvíľku si spája dve a dve dokopy, načo sa rýchlo postaví, hodí si na seba tašku, a chytí priateľa za ruku.* Dobre, ale ja budem dole, lebo sa cítim, že zaspím. *Rozhodne za nich oboch, a zakýva ostatným pri stole, načo stiahne Tanoiu do rušných ulíc mesta.*
Dozor, dohled..možná se dá říct i ochranka? *Nadhodil, načež když se mrknul opět na NAT, vzpomněl si i na výraz, co použila zrovna ona.* Nebo právě i chůva..vyjde to nastejno. Když chce jít mládě ven musí jedině s ním, což..*Otočil se znovu na NAT.* Plně se naučíš ovládat až po takových sedmi letech. *Řekl nakonec, než se zbytek ujal představování. Nejprve tedy nechal ty dvě trdla, přičemž se pobaveně tiše chechtal, než se lehce uklonil.* Was, těší mě. *Řekl i své jméno. Následně pozvedl obočí, když poslouchal TANOIOVY slova.* Samozřejmě, že se těšíme. Hlavně opatrně, ať nemusím problémy řešit hned prvního ledna. *Uculil se na svého kamaráda, pozorujíce následně, jak LÓNI s TANOIOU mizí pryč z podniku. On osobně tam chvíli nato ještě zůstal, pobavil se s NAT, než se taky rozhodl jít, aby fakt dorazil do bytu bez úhony.*
*NATÁLIE se bavila a zmala se upřímně a radostně, když už i WAS odešel tak se rozloučila s přáním pěkného nového roku a zvedla se s Elaine aby se šli koukat do města na ohňostroje. Když se dokoukali tak zamířili do vily*
*Poslední tóny hudby pomalu zanikají a klub Pandemonium se pomalu uklání večeru, který byl plný vášně, radosti, tance a zážitků. Světla klubu postupně blednou do jemnějších barev, které přivádějí návštěvníky zpět do reality.* *Eris, opě stojící na pódiu, se ozývá jako při zahájení mikrofonem, a její hlas zní jak něžná symfonie.* "Děkuji vám, že jste s námi strávili nezapomenutelný večer v Pandemoniu. Každý z vás přidal svůj jedinečný odstín do palety. Doufám, že jste prožili okamžiky, které zůstanou v srdci jako vzpomínky na nevšední dobrodružství." *Klubem se nese potlesk a Eris po odmlce, než ustane ten nejsilnější, pokračuje: * "Tato noc byla o spojení, o hudbě a o vás. Přeji vám nejen bezpečný návrat domů, ale také pokračování ve svých vlastních příbězích. Ať jsou vaše cesty plné radosti, lásky a vzrušení. Děkujeme, že jste byli dnes večer součástí Pandemonia." *S posledními slovy se Eris sklání a světla klubu se zcela ztrácejí, takže na okamžik klub upadne do naprosté temnoty, než se světla tlumeně znovu rozsvítí, tentokrát ve žluté barvě a provizorní pódium zeje prázdnotou. Návštěvníci se rozcházejí do nočních ulic, nesouc s si v paměti vzpomínky na chvíle, které zde zažili, na snad jedinečný večer.*
*Byla to další studená listopadová noc a Chiara se rozhodla jít načerpat inspirací pro kreslení na Bohem zapomenuté míst Renwick's Ruin. Znala jej z doslechu, věděla, že jde o místo s nekalou pověstí - i tak se jí to zdálo jako lepší varianta, než hřbitov, kde minule potkala pár upírů. Byla to možná naivní myšlenka, že zde nic špatného nepotká, ale minulá zkušenost jí prostě nedovolila zavítat na hřbitov. Měla na sobě černé, volné kalhoty a stejně černý kabát - tento outfit se jí stal standardem, když se vypravovala po nocích na různá místa. Nebylo to úmyslné rozhodnutí, ne, nebylo to ani tím, že by neměla nic jiného na sebe. Sama si neuvědomovala, že už má třetí noc na sobě to stejné. Když se jí konečně podařilo dostat k bývalé nemocnici, tak ji potěšil měsíční svit. Bylo vidět mnohem více, než čekala. Usadila se na něco, co kdysi možná bývalo sochou anebo něčím podobným - dnes z toho byl pouhý zbytek, zničený kus kamenného podstavce. Nasála chladný vzduch a zavřela oči. Ticho. Bylo naprosté ticho. To ovšem nevydrželo moc dlouho, jelikož po zhruba deseti minutách slyšela kroky. Kroky, které nepatřily jedné osobě, ale dvěma, možná třem. Nic si z toho nedělala, ignorovala je, ale pouze do té doby, než se skupinka zastavila za ní a dopadla jí cizí ruka na rameno.* Hele, hele, hele... *Řekl muž, který se jí dotýkal. Chiara s sebou škubla, ale pacholek ji stiskl ještě pevněji a silou ji srazil dozadu na zem. Nebyl to příjemný dopad. Konečně se jí naskytl pohled na všechny tři muže, kteří na ni měli spadeno. Chtěla začít křičet, ale ani k tomu se nedostala - nejvyšší ze trojce poklekl k ní a rukou jí zakryl pusu. Ostatní dva se pustili do šacování kapes.* Ta kunda nic nemá! *Zaklel jeden z nich.* Úplný hovno, *potvrdil druhý, který jí akorát vytáhl kroužek s klíči z kapsy. Chiara začala kopat nohama, ale jeden z mužů jí zaklekl obě dvě. Byl moc těžký na to, aby se zmohla k nějakému významnému odporu.* Kdo chce jít první? *Zeptal se nakonec muž, který jí zakrýval ústa. To ji zděsilo. Hodně. Podařilo se jí škubnout a zakousla se tomu nejvyššímu do ruky. Jde o trik, který jí již v minulosti vyšel. Tentokrát se to ukázalo jako osudová chyba. Dotyčný zařval bolestí a Chiaře do očí začala kapat jeho krev.* Ta zkurvená píča mě kousla! *Zařval z plných plic v nervech.* Jen počkej... *Začal, ale Chiařin křik jej přehlušil.* Na tohle fakt nemám nervy, *řekl jeden z nich, spíše pro sebe, než svým druhům a vytáhl z bundy nůž s minimálně 18cm dlouhou čepelí. Zaklekl Chiaře podbříšek a průdce jí jej vrazil do břicha - pravděpodobně do žaludku. Nevzmohla se ani na výkřik, jediné, co z ní vyšlo bylo malé hlesnutí.* A je to! *Pochválil se násilník a začal se smát.*
*Dominic zrovna procházel kolem, šel si vyčistit hlavu na jedno z klidných míst, kam sem tam rád zavítal. Na sobě měl černé sako, bílou košili, jak to často nosil a černé kahloty. Už už chtěl tak nějak vypustit, a prostě se jen uklidnit, kdyby se k jeho hlavě ale nedonesl hlas, ne jeden, tři a jeden slabší, ženský. Okamžitě zpozorněl, když měl na očích scénu před sebou, to, jak jeden muž z trojice bodl dívku do břicha. Dominic ihned vyskočil vpřed, doběhl na místo a než by se onen útočník nadal, tak už ležel na zemi se zlomeným vazem. Dominic se podíval nebezpečně na dva zbylé ostatní, přemýšlel, co teď dělat. Hned na to jednoho z nich popadl a než by stihl nějak zareagovat, přitáhl jej k sobě a zadíval se mu do čoí.* Zabij toho druhého a pak i sebe. *Zavelil jedovatě. Když se pak mladík, očarovaný encantem odtáhl, aby udělal to, co Dominic poručil, tak upír ihned přiběhl k dívce.* Zatraceně, holka, do čeho jsi se to dostala. *Hlesl, načež ji vzal do náruče a posadil se, její hlavu si opřel o stehno a rukou jí zatlačil na ránu.* Dostaneme tě do nemocnice, budeš v pořádku, dobře? *Snažil se jí uklidnit.*
*Za normálních okolností by byla Chiara znepokojena ze situace, která se jí odehrála před očima. Ne dnes. Věděla, co se stalo, dokonce to i koutkem oka viděla, ale nevnímala to tak, jak by to vnímala normálně. Ne, že by nechtěla, nedokázala to. Cítila, jak ji z břicha teče krev směrem dolů po bocích a zároveň její triko a kabát nacucával onu teplou tekutinu. Zima. Cítila zimu, velikou zimu a barva její pokožky se začala měnit, blednout, jako u umírajícího člověka. To bylo ono. Umírala. Nebyla si toho faktu vědoma, mozek jí nedovoloval přemýšlet takovým způsobem. Rukou si sáhla na ránu, ze které stále trčel nůž a nahmatala další ruku, která nebyla její. Dotkla se lehce, ale bolelo to jako čert. Slova svého zachránce vnímala jen polovičně, ani si nebyla jista, jestli to byl její zachránce. Pravděpodobně to byl někdo, kdo jí chce také ublížit. Podařilo se jí zaostřit pohled na tvář muže a vydala ze sebe jedno jediné slovo* Pomoc.
*Jak se tak na ni díval, bylo mu jasné, že tohle by byla pro dívku konečná. Jistě, mohl by jí tu nechat umřít. Neznal ji, nevěděl, kdo je, mohl by nechat, aby zemřela a pak to jen nahlásit úřadům. Ale chtěl to udělat? najednou s emu té dívky zželelo. A tak udělal něco, co ještě předtím nikdy neudělal, ale teď najednou pdovědomně tušil, že to je správně. V momentě se mu vysunuly špičáky, ke rtům si přiložil své zápěstí, zahryzl si a kousl. Hned na to své krvácející zápěstí přiložil dívce ke rtům.* Musíš to spolknout, věř mi. Prosím. *Hlesl, vcelku i naléhavě. Cítil potřebu ji zachránit a modlil se, aby nebylo pozdě.*
*Kdyby dokázala cítit a prožívat emoce, tak by byla k smrti vyděšená. Teď se jí ovšem mlžilo před očima a slova cizince jí přišla, jako kdyby přicházela z dálky, snad i z jiného vesmíru. Byla mrtvá? Ne, ještě ne, když ucítila kapky krve na svých rtech. Nechápala, jaký to mělo smysl. Krev se přeci podává nitrožilně, je zbytečnost ji pít. Alespoň si myslela, že to takhle má fungovat.* Mhmm, *dostala ze sebe pouze. Nedokázala vyslovit celé slovo. Povedlo se jí s vypětím sil chytit pravou rukou paži, kterou měla přitisknutou ke rtům a přisála se. Začala pít. A pila tak, jak jí to tělo dovolovalo - rozpoznala chuť krve, ale byla divná. Jiná, než když okusila svou krev. Připomínala jí chutí krev upíra, kterému kdysi ukousla maso z ruky, měla stejnou pachuť. Pila, co to jen šlo, ale po chvíli chytila další křeč do zraněného břicha a ruku pustila. Polkla poslední doušek a hlava jí dopadla na tvrdou, studenou zem.* P... P... P-proč? *Dostala ze sebe namáhavě a její pohled se potkal s tím jeho.*
*Jakmile začala pít, tak si Dominic úlevně oddechl Hned na to, jakmile se pak od něj odtáhla tak se na ni pdoíval. jemně jí pohladil po tváři, a pak se usmál.* Vše bude v pořádku maličká, neboj se. *Usmál se. Pak už vzal její hlavu do rukou a v dalším momentě jí zlomil prudkým pohybem vaz. Jakmile se ujistil, že je mrtvá, věděl, že ted musí jednat rychle. Civilové, jež ji napadli, byli už mrtví, o to se postaral ten, jehož Dom očaroval. A na něm teď bylo, aby vkopal holýma rukama hrob. Ještě zkontroloval, zda jej nikdo neposlouchá a když se ujsitil, že ne, tak se dal tedy do díla. Netrvalo mu to za použití jeho rychlosti a síly dlouho, ale nakonec, celý špinavý od hlíny, vzal tělo Chiary do náruče, načež jo položil do hrobu a pak ji zase zahrabal hlínou. Pak už kousek od hrobu dotáhl mrtvoly mužů rozhlížejíc se kolem sebe, aby se zde nikdo neobjevil. Po očku ale i poslouchal, zda neuslyší zvuky z pod hlíny, kde zahrabal dívčino tělo.*
*Sotva se Chiara vyhrabala z hrobu hladová a zmatená, tak se ozvaly hlasy puberťáků, kteří to zde mířili posprejovat nebo zapít blížící se víkend a Dominicovi nezbylo než zabránit vražednému běsnění z touhy po krvi tím, že Chiaře zlomil vaz, aby ji odnesl k sobě, kde ji může nakrmit krví ze sáčků a lépe ji seznámit s jejím novým životem.*
*Nejakú chvíľu už bol v ruinách a to len preto, že si ho tam zavolala nejaká čarodejka, ktorá potrebovala pomoc. Moc sa mu teda do toho nechcelo a rozhodne ignoroval ďalšie správy od jeho čarodejov. Nechával ich na pokoji, keďže sa rozhodol, že im dá trochu voľnosti. Hlavne si potreboval zrovnať myšlienky, čo pre neho bolo najlepšie. Nemal náladu riešiť niečo iné. Stále čakal na správu od Dragosa, či získal čo chcel, ale on vedel, že dohodu neporušil. Oprie sa o stenu, pričom nechá čarodejku odísť pred ním.* /Môže to byť aj horšie. Mohlo sa stať aj niečo iné./ *Pomyslí si a moc to nerieši. Nejako sa mu ani len nechcelo ísť domov, pretože mal celkom zlú náladu, ale nie takú aby vymýšľal čo by komu urobil. Preto len sa opieral a pozeral na oblohu, pretože to bolo lepšie ako sa vrátiť späť do práce.*
*Po tom, co přišel z brigády ve strip clubu k sobě domů, rozhodl se udělat si výlet na nějaké místo, kde by si mohl pročistit své myšlenky a nasbírat inspiraci k tvorbě ilustrací, které měl začít zpracovávat. Knihu si naštěstí už stihl přečíst po večerech a během pauz ve studiu, tudíž moc dobře věděl kam pro nápady zamířit – do ruin staré nemocnice. Byl tam naposledy, když se konal ples. Z venku se mu ta budova zamlouvala, vnitřek však byl tehdy upraven. Doufal proto, že dnes není znovu pozměnen, aby mohl vše hezky zachytit. Z pracovního se tedy doma převlékl do, jako každý jiný den, volánkovité bílé košile zdobené i krajkami. Tentokrát pak na to dal pasový korzet. Outfit pak dovršil černými kalhotami, converskami téže barvy a do brašny, kterou si vzápětí hodil přes rameno, naházel vše, co by mohl potřebovat. To byl nečekaně skicák a pouzdro. Dále i například mobil. Na místo se pak dostal portálem a posvítit si hodlal vytvořeným světlem, které připomínalo bludičku v její nelidské podobě. Když se pak rozhlédl po okolí, všiml si známé tváře. Malachaiovi lehce zvesela zamával, načež k němu přešel blíž.* Nazdárek..asi si na tebe budu muset vzít nový kontakt, starý se mi ztratil..*Načal, podrbajíce se na zátylku.* Nerad bych tě více vyrušoval, ale dlužíš mi vymazání jistých vzpomínek..
*Chvíľu sledoval oblohu, kým sa k nemu nedoniesol hlas istého čarodeja, ktorého poznal. Zasmeje sa nad tým, že potrebuje na neho nový kontakt, ale iba pokrúti hlavou.* Nebolo by lepšie poslať ohnivú správu? Tá sa ku mne dostane skôr ako nejaká iná správa. *Povie mu, pričom mu dá návrh ako komunikovať s ostatnými čarodejmi. Na tom niečo bolo, keďže tak viacmenej medzi sebou komunikovali a Hiram nebol práve z tých najmladších, ktorý by o tom nevedeli.* Hmm... To si moc nespomínam, pripomeň mi o čo presne ide s tými spomienkami. *Povie mu, pričom premýšľa o čo by sa mohlo jednať, ale sám už ani nevie, keďže toho mal v poslednej dobe veľa. No predsa len to bude mať nejakú daň, čo by mal čarodej aj vedieť.*
Jasně, ale na to moc nejsem. Ani nevím, kdy jsem ji naposledy psal. Vím, že tehdy jsem to bral jako dopis. *Uchechtl se.* A jo, vůbec se tak nevymlouvám, protože se mi to naprosto vypařilo z hlavy, vůbeeeec. *Protáhl, než se pak už prostě zasmál. O existenci tohoto způsobu konverzace věděl, dlouho jej však nepoužil, takže mu z hlavy jednoduše vypadl. To se hold stává. Hádal ovšem, že se mu za to Malachai vysměje, takže se sám tomu rovnou zasmál, aby mu dal najevo, že jej nic takového z jeho strany štvát nebude.* Jo..Robertova ženská podoba..stačí tohle? Více to popisovat nechci. *Pověděl, během čehož se lehce podrbal opět na zátylku a znovu se nad tou vzpomínkou oklepal.* Brr..*Hlesl pak.* Udělal bych to sám, ale nechci si sahat do hlavy..
*Kai sa tomu moc nesmeje, pretože pre čarodeja jeho veku, to bola trochu potupa, že na to zabudol. Len pokrúti hlavou, pretože mu to moc vtipné nebolo a aj keď sa Hiram sám na sebe zasmial, tak on si len povzdychol.* A ja práve nepouživám telefóny, pretože z toho len bolí hlava a každý po mne niečo chce. Treba si na to spomenúť, pretože je to celkom jednoduché. *Povie mu a nad tým čo po ňom chce sa len zasmeje. Samozrejme poznal robertovu ženskú podobu a rozhodne aj on by sa jej rád zbavil, ale je lepšie si to nechať v spomienkach, aby vedel o koho ide.* Vážne to chceš spraviť? Nebude potom cesty späť a môže sa stať, že sa ti to vráti keď ho uvidíš znova v tej podobe. *Varuje ho.* Nie každému je príjemné, aby mu išla cudzia osoba do hlavy. *Povie ešte a spomína si, že aj on zažil ten pocit, keď mu tam niekto vošiel.* Pokiaľ to naozaj chceš, tak niečo za niečo. *Usmeje sa na neho, pričom mu navrhuje menšiu dohodu.*
*Pobavil se na svůj účet, protože si myslel, že Kai vlastně udělá totéž. Proto mu věnoval lehce zaražený pohled, když ne a namísto smíchu jej začal poučovat. Zlehka si tedy promnul kořen nosu a povzdechl si stejně jako druhý čaroděj.* Dnes mám už dost z práce, nepotřebuju, abys mě poučoval o něčem, co nemůžu ovlivnit. Naposledy jsem ohnivou zprávu použil před několika lety. Jinak mě všichni kontaktují přes mobil. Je to pro mě více praktické. Představ si, že se tvůj klient chce s tebou domluvit ohledně přesunutí kérky a namísto jednoduchého zavolání ti pošle ohnivou zprávu. Kolikrát bychom si ji asi museli vyměnit, než bychom to fakt celé vyřešili. Navíc se tak akorát plýtvá papírem. *Odůvodnil si. Jasně, respektoval Malachaiův názor, chtěl mu to však osvětlit ze svého pohledu, než půjdou přímo k věci. Rozhodnutě pak na otázku staršího čaroděje přikývl.* Ano a toho jsem si vědom, v poslední době se mi však daří se mu úplně vyhýbat. *Řekne nakonec. Věděl, že se mu to může vrátit, doufal však, že ne zas tak brzo.* To vím, ale jsem si jistý, že to chci podstoupit. *Odpověděl, načež opět kývl.* Je mi to jasný, Malachaii, stačí říct co chceš. Peníze jsou ohrané a ani nečekám, že bys jmenoval je, takže pověz, jakou jinou službičku bys chtěl.
*Nechá ho odôvodniť si svoje veci, ale jemu bolo jedno aký to malo dôvod. Pre neho bolo teraz jednoduchšie napísať ohnivú správu a na to sa stretnúť, keďže vedel, že len máloktorý čarodej ju používa. NO o tom to dnes nebolo, preto len mykne plecami a na to viac neodpovedá.* To je dobré pre teba. Čím ďalej od neho budeš, tak tým sa vyhneš problémom s ním spojených. *Odpovie mu na to a tým že to chcel podstúpiť, tak to pre neho urobí.* V tejto chvíli ma práve nič nenapadá, ale tým že žijeme dlho, tak to nemusí byť ihneď. Môžem si to vypýtať aj niekedy inokedy. *Povie mu, pričom vyčaruje papier a pero, pričom ho podá Hiramovi. Službička do budúcna sa mu vždy hodila, pričom nemusel nad tým premýšľať okamžite.*
*Pro svoji spokojenost si důvod zapomnění na tak banální věc osvětlil, než se konečně dostali k jádru pudla – pravému důvodu, proč Malachaie prostě neobešel jako by tam nebyl.* Jo, tohle mi tentokrát vysvětlovat nemusíš, došlo mi to. *Kývl. Byl rád, že se mu to starší čaroděj nehodlal ještě dál rozmlouvat. Účinně se tomu podivínovi s kočičím znamením vyhýbal, proč by to neměl zvládat ještě několikero let nato?* Jasně, budu s tím počítat. *Kývl, načež se lehce tázavě podíval na oba předměty, co mu Kai předal. Zlehka pozvedl jedno obočí.* To mi dáváš, abych si vzpomněl na existenci ohnivé zprávy a pak kvůli papíru a jeho plýtvání neremcal, nebooo? *Zašklebil se, naklánějíce hlavu do strany.* Protože jinak to moc po dnešním dlouhém dni nechápu. Jsem zralý na odpočinek při kreslení..zítra si vezmu volno. *Zapřemýšlel pak nahlas.*
*Když Malachai použil svou magii na Hirama, tak se opět a znova projevily následky z pekla. Mezi oběma čaroději to zajiskřilo a objevil se záblesk. Když se rozmrkali, tak oba čarodějové zjistili, že se kouzlo odrazilo do Malachaiovy hlavy a starší z čarodějů momentálně trpěl dočasnou amnézií, ten mladší měl na jednu stranu hlavu v pohodě, ale na druhou jej stále týraly vzpomínky na jistého čaroděje v ženské podobě. První vzpomínky na jeho osobu se Malachaiovi můžou a nemusí začít objevovat až za měsíc. Nejvyšší čaroděj Manhattanu tak momentálně neví kdo je, ani kde bydlí.*
*Motorka zaburácela , když Dragos sjel z hlavní silnice do parku. Neřešil žádné zákazy vjezdu a nějaké policejní hlídky mu také byly u prdele. Zkrátka je vždycky oblafnul encantem, když jej zastavili a pokračoval dál. Zastavil u ruin staré nemocnice. Odstavil motorku a vešel dovnitř. Dnes na sobě neměl to, co obvykle. Na motorku to bylo poněkud nepraktické a to i on dokázal uznat. Navíc hodlal trénovat svou proměnu a nechtěl přijít o svoje oblíbené kousky, kdyby se mu proměna nepovedla. Na sobě měl bílou hodně ležérní košili spolu s černými společenskými kalhotami z džínoviny. Místo svého typického kabátu nebo pláště pak byl oblečen do kožené černé bundy. Helmou nedisponoval, takže vlasy neměl splihlé, jakoby měla většina motorkářů, nicméně měl jejich horní polovinu sepnutou do gumičky na týle. Prolezl skrz nějakou díru ve zdi, která mohla být dříve oknem nebo dveřmi, a s opatrným našlapováním se rozhlížel a kontroloval, že tu není žádný puberťák.*
*Josie ráda trávila čas venku na čerstvém vzduchu a v ruinách tehdejší nemocnice bylo takové prapodivně tajemné ovzduší, které jí připomínalo chvíle, kdy četla historické detektivní romány a zvládla se přenést do děje. Dnes to vypadalo podobně. Procházela se tudy se svou vlkodlačí kamarádkou a i když se dlouho neviděly, tak většina jejich času byla provázena dlouhým mlčením. Rády spolu jen tak chodily po krásných částech světa a užívaly si zážitek individuálne, i když i zároveň spolu. Prolézaly prorostlé místnosti, a pak se jenom procházely po neupravených zahradách.* Stejně si myslím, že v praxi je ti vlkodlačí síla k ničemu. Myslím jako v normálním životě. *Začala svou myšlenku a kamarádka jí oponovala.* No tak se vsadíme třeba o to, kdo bude dřív doma. Síla a rychlost totiž není všechno. Zvládnu tě porazit i v tomhle. *Chvíli se na sebe jen koukaly a pak se každá rozeběhla na druhou stranu. Věděla, že je její kamarádka hodně rychlá, ale Josie je zase vychytralá. Když se tu procházely, tak slyšela motorku a ta by jí mohla pomoct. Běží k místu, odkud vycházely zvuky a skutečně je tam odstavená krásná motorka, ke které doběhne a naskočí na ni. Pokud tam majitel nechal klíčky, tak ji tím nastartuje a pokud ne, tak pomocí několika zručných pohybů stroj trochu zničí ale zároveň nastartuje, otočí pravou rukou a rozjíždí se pryč od nemocnice. Připomíná jí to časy, kdy s bandou kamarádů kradla auta a motorky a pak s nimi dělali pouliční závody. Naposledy letos v létě. Je ráda za své oblečení, protože už je docela zima a na té motorce zvlášť, takže s jejími klasickými teniskami a džínami má i koženou bundu, která má uvnitř kožíšek, aby jí nebyla úplně zima.* /A teď rychle domů/
*Jakmile se rozvrčel motor jeho motorky, tak zpozorněl. Klíčky měl u sebe, a i kdyby neměl, tak nikdo, ani členové jeho klanu, neměli právo na jeho motorku sahat. Vyběhl z ruin, aby ji viděl mizet po cestě. Naštěstí byl rychlejší, než jeho motorka. Alespoň teď. Měl čas do chvíle, než motorka vyjede z parku. Jakmile by s ní neznámý vjel na hlavní cestu, tak je s rychlostí své motorky v háji. Rozběhl se a jako šmouha motorku předběhl. Pro civily by to byla sebevražda, ale Dragos byl jednak sebevrah a zadruhé dostatečně silný, aby motorku zachytil před řídítky a zastavil. Chodidla se mu trochu zaryly do země, protože to pořád nebylo nic snadného zastavit rozjetou motorku a to ani když byl upír s nadlidskou silou.* /To si ze mě už Hecaté střílí, ne?!/ *Zavrčí si pro sebe, když vidí, kdo mu motorku ukradnul. Ani se neobtěžuje s rozkazy a prostě ženu chytne za oblečení zezadu a strhne z motorky na zem.* Teď už z tebe tu mrtvolu ale fakt udělám.. *Pronese chladně a naštvaně, když se postaví mezi civilku a jeho motorku.*
*Byla odhodlaná tento souboj vyhrát, takže nebrala na nic a na nikoho ohledy. Vyjela po cestě směrem k hlavní silnici a už se těšila na to, co kamarádka řekne, až ji tam najde, jak jen stojí před domem a čeká na ni. Místo hladké jízdy ji však někdo nadlidskou silou chytne proti řídítkům a motorku zastaví. Josie to vyděsilo, takže dost možná, kdyby rušitel nedržel pevně řídítka, by sjela z cesty a měla špatný konec. I když tohle jí dobrý konec také nezaručuje.* Hej! *Vyjekne jakmile ji shodí z motorky. Zamračí se na něj, vstává a u toho si oprašuje bundu.* Ta je celkem nová. *Pozoruje svoji koženou bundu jestli je v pořádku a pak se až zahledí na Dragose.* /My na sebe vážně máme štěstí./ A já bych ti tu motorku vrátila. Jenom jsem si ji půjčila. *Tváří se trochu nafoukle a uraženě, protože kvůli němu určitě prohraje.*
*Vůbec se neohlíží na její protesty, když ji shodí na zem.* Neboj se, pořád budeš stylová mrtvola.. *Ucedí k ní, když si ji prohlíží a probodne ji po jejích slovech pohledem.* Ani jsi nevěděla čí byla, dokud jsem tě nechytil. Ukradla jsi ji, tak to neokecávej. *Udeří na ni obrazně.* A u toho zničila.. *Dodá, když se ohlédne na motorku. Na stojan ji po shození Josie nedal, takže spadla na zem. Dragos ji zvedne a vypne motor, načež ji dá na stojan. Pak se vrátí k Josie, kterou chytí pod krkem.* Tohle tě bude stát mnohem víc, než ta moje košile.. *Prohlásí, když ji přitiskne ke stromu.*
Takže mi to sluší? *Trochu provokativně se na něj usměje, i když by mu nejraději dál nadávala, co je to za blbce, který jí pokazil sázku.* To není pravda. Půjčila. A pak bych ji nechala někde u policejní stanice a ti by dohledali majitele. *Mluví tak, jako by to byla přeci naprostá samozřejmost a je to pravda. Co ona by dělala s motorkou? V New Yorku je jakýkoliv prostředek naprosto nepraktický, nejlepší je asi metro.* To není pravda, znovu. Kdybys mě neshodil, tak by se jí nic nestalo. /Krom těch startovacích kabelů, ty asi budou potřeba nové, heh./ *To už je jí ale nic platné, protože ji Dragos chytá pod krkem a přimačkává na nejbližší strom.* /A něco nového tam nemáš?/ *Snaží se mělce dýchat a u toho se mu dívat beze strachu do očí.* Jenže v obou případech to nebyla moje vina. Možná u té košile trochu, ale tady sis motorku zničil sám. *Blbě se jí mluví, ale snaží se si to vyargumentovat jako vždycky. Jak manželé po třiceti letech. Nebo po tří stech letech?*
Neodváděj řeč jinam, navíc to jsem neřekl, takže nepřevracej moje slova.. *Pronese k ní. Následně se na ni podívá jako na blbce.* Tak to by skončila pravděpodobně zabavená ve skladu policie nebo sešrotovaná, smucitură! *Sykne k ní naštvaně. Jeho motorka nebyla registrovaná. To žádné z jeho vozidel. Neuváděl svoje jména nikde, protože přepisovat to co deset nebo dvacet let se mu vážně nechtělo. Vlastně klika, že ji zastavil, jinak by svou motorku asi už nikdy neviděl. Vrhne po ní znovu nasraným pohledem, než ironicky prohlásí.* Ovšem.. Protože jsem zapomněl, že jsem ti dal kopii svých klíčů, co? *Odfrkne si, aby ji následně už zachytil pod krkem.* Víš ty co? Mám toho dost.. *Zvedne ji pohled tak, aby ji viděl do očí a uvalí na civilku Encanto.* Teď půjdeš se mnou a všechno si odpracuješ.. *Pronese. Pak civilku pustí, aby mohl poslat vzkaz členům svého klanu. Na kus magického papíru napíše krátký vzkaz pro svého zástupce, načež papír podpálí svým elektrickým zapalovačem a odhodí, ať se jej plameny nedotknou.*
No za to už já nemůžu. Udělala bych všechno, co bych uměla. *Od toho dává ruce pryč. Ona by pečlivě dala motorku k vratům policie a nechala by ji tam, aby našli majitele. A co se s ní stane poté už není její vina. Na jeho poznámku o klíčích chtěla říct něco ve stylu, že už taky není nejmladší a že si nemůže pamatovat všechno, co dělá, ale raději drží v tomto případě hubu, i když jí to moc nepomáhá. Neví, proč má takové sebevražedné sklony, když je s ním. Prostě ji k němu něco táhne a ona nedokáže poznat, co to je. Asi blbost. Nechce se na něj úplně podívat, ale nakonec chytí jeho pohled a v tu chvíli už o sobě neví. Stojí tam jak tvrdé Y a kouká jen do blba. Tohle je nevýhoda štvaní upírů.*
*V momentě, kdy přiběhnou členové jeho klanu pro které si poslal, tak jim Dragos vysvětlí situaci. Zadá jim úkoly a celá skupinka se i s Josie a motorkou přesunou zpátky na Staten do vily. Jakmile je postaráno o motorku, tak se Dragos vrátí k Josie, se kterou si mezitím hráli členové jeho klanu, co na ni měli pifku už z minula. Hephaestia, kterou plácla přes prsty ji tak například na tváři zanechala tři rýhy po svých nehtech. A to by se dalo považovat za nejmenší, než si ji vůdce klanu vyzvedl a odvedl k sobě do apartmánu. Naštěstí ještě zůstala oblečená, ale o svou novou bundu někde v roji klanu stejně přišla. Vztyčený rám, který by běžně použil k trochu jiným hrátkám, poslouží dobře i teď, když civilce připoutá nohy i ruce a původně ji chce i propustit z Encanta, ale nakonec si to rozmyslí.* /Ona jedna otravná civilka nebude nikomu chvíli chybět../
*Marně si promnul oči při pohledu na obrazovku monitoru. Už u toho seděl minimálně tři hodiny a namísto toho, aby se ve své práci skutečně někam hnul, zůstával stále na místě, zatímco mu myšlenky odbíhaly jinam. Jako po celý víkend, kdy úplně po svatbě vypnul. To jej to tolik vykolejilo? To všechno, k čemuž se na velký den jeho kamaráda odvážil. Ani pořádně nevěděl, co jej to popadlo. Proč sakra porušil jasně daná pravidla? Sám to nevěděl, ale tušil, že by mu to nějaké pozitivum mohlo i přinést. Když by tedy na ně nebylo upozorněno tolik.* Kdyby mě nevysadil na ten bar? Všiml by si toho Dragos i tak? *Zapřemýšlel nahlas, než naklonil hlavu lehce do strany, drbajíc se zamyšleně na bradě.* Ne, zas tak moc pozornosti nám věnováno nebylo..blbost, někdo jej na to musel upozornit. *Pokračoval v přemítání mimo svoji hlavu.* /Jestli zjistím, že to byl někdo známý, nějak se mu za toto taky odvděčím./ *Pomyslel si pak, načež si povzdychl a zaklonil hlavu, díky čemuž se mu naskytl pohled do stropu.* No tak, klidni se, však je starý, nemysli o něm takto. *Zašeptal si pro sebe, prohrabujíc si své fialové vlasy.*
*Nat se procházela chodbami a kochala se čerstvými obvazy na ruce. Elaine si zařizovala něco mimo vilu tak Nat byla sama. Při její procházce chodbou zastavila u dveří Taylorova pokoje a rozhodla se stavit na návštěvu. Zaklepala než vešla dovnitř a koukla se kolem* Hádej kdo *Řekla z vesela Natalie když vešla a upravila si náplast na obličeji.* Jaj..tady smrdí depka..Per to do mě *Když Nat viděla Taylora ve stavu depresse tak si k němu* Jak bylo?..si byl na svatbě že? Povídej!
*Každou chvílí přepínal z tichého přemýšlení do toho hlasitého a zase nazpět. Byl mimo, nevěnoval se tomu, co měl právě před sebou. Prostě mu to stále nedalo, nedokázal se soustředit. Hned, po tom, co se lehce polekal, se tedy na Nat podíval a děkovně se na ni pousmál. Přišla zrovna ve správnou chvíli.* Jasně, rovnou si sedni na postel, už jdu za tebou. *Řekl, s čímž už uvedl veškerou elektroniku do stavu spánku a od stolu se odsunul, aby mohl vstát. Bezděčně se pak protáhl, než konečně přešel k posteli, na niž si sedl tak, aby se díval Nat do obličeje.* Spíše by mě ale zajímalo, co se stalo tobě. *Kývl pohledem k náplastem a obvazům.* Nalítla jsi do stříbra či co? *Pozvedl lehce jedno obočí a starostlivě si ji prohlédl.* A ano, byl jsem na svatbě, jen je to na delší vyprávění, takže nejprve vyklop ty, co jsi vyváděla.
Byla na procházce s Elaine, pak jsem vkrovika do prázdná a spadla, narazila jsem obličejem na náhrobek z oxidovaného stříbra a automaticky se o něj opřela. Nějaký zvbohatlík si dal na něj stříbro..furt se to hojí..*Usmála se a podrbala se na hlavě* Pak jsem naštvala Elaine když jsem si znj a Calibana dělal srandu že spolu spej a tak jsem taky pár dostala a tkmje tak vše! *Natalie se koukla na Taylora a projela ho pohledem* teď ty..vypadáš jak kdyby ti něco umřelo..*Nat dokončila a sklonola hlavu, aby ho nechala mluvit*
*Jakmile se mu naskytl pohled na Nat zblízka, veškeré ty válečné zranění skryté pod obvazy a náplastmi se mu zdály o to hrozivější. Měl toho prcka rád, přestože jej často štvala. Jako by mezi sebou měli takový ten klasický sourozenecký vztah, kdy se stále navzájem nesnáší, ale když někdo tomu druhému ublíží, může se rovnou s klidným životem rozloučit. Alespoň tak to cítil on za sebe.* Ty jsi fakt tele..*Zavrtěl nad ní hlavou a natáhl k ní ruku, aby jí zdravé rameno lehce zmáčknul a povzbudivě se usmál.* Určitě to bude zase brzy fajn. *Nadhodil, snad jako by se mu najednou do toho povídání ohledně svatby nechtělo.* No jo, El bych moc neštval. *Uchechtl se lehce, než si nakonec sedl do tureckého sedu, dávajíce si své ruce do klína při tichém zasmání.* Tak maximálně sexuální život, ta kytka, co jsem dostal stále žije. *Kývl ke květináči s naprosto zdravou kytkou. Lehce si skousl ret.* No..začal bych rozlučkou..na tu se mnou šel Sasha, ale bohužel se rozhodl zhulit. Musel jsem jej sem tahat. Proto..*Odmlčel se, lehce sevřejíce v ruce peřinu, na níž seděl.*..se mnou šel Dragos. Kupodivu..žádný přípitek nepronesl, naštěstí. A ani Bob mě neztrapnil..vlastně mě příjemně potěšil. Vyzval mě k tanci a pak jsme šli k baru...*Odmlčel se. Co vlastně dělal mu bránila čarodějná smlouva vyslovit, proto se rozhodl to ukázat jinak – natáhl se k Nat a podrbal ji za uchem na zdravé straně hlavy.* Tak, zkus si to domyslet..no nakonec mě vyzvedl na bar, začal se ke mně přibližovat až mě i políbil..ale hej, tak krásný polibek jsem dlouho nedostal. *Začal se pomalu na místě nad tou vzpomínkou rozplývat.* Pak přišel Dragos a zbytek si zas můžeš domyslet. *Jeho nálada se hned zhoupla jiným směrem.*
*Natalie ho poslouchala a když jí vyprávěl o tom co se stalo tak se zacala spíše smát a jak pokračoval tak se smála hlasitěji* A prej že mezi vámi nic není..a to je sladké že tě vyzval k tanci..*Nat se odmlčela a koukala na něj* [link src="Jo.no.dragos"] zkazí každou srandu. *Když jí ale podrbal na hlavu lehce se se začala lísat* Tohle můžu furt..A takové milostné věci vy máte rádi? A proč vás zastavil? *Zeptala se Nat zvědavě a sedla si do tureckého sedu na jeho postel
*Vše své kamarádce postupně vysvětloval. Začínal samozřejmě od úplného začátku celé té nadělané paseky, aby o něco zrzku neošidil. Kdyby pak v sobě měl více krve, určitě by si mohla užít i rudé tváře, které by při tom všem povídání měl pravděpodobně dosti rychle. Nebo by se mu ta krev při těch myšlenkách možná nahrnula jinam, těžko říct.* Není..ale obávám se, že uvnitř znovu začínám z toho všeho šílet..Bob je tak..milý a starostlivý, i když mě občas docela děsí. *Povzdechne si. Měl skoro chuť udělat nějaký opravdu dramatický výstup, nakonec se však zmohl pouze na krátké schování tváří do dlaní, ač žádná červeň vidět nešla. Docela mu to chybělo.* Ja..(ano)*Pronesl v němčině, přičemž se lehce pousmál, když si všiml stejné reakce, jako mívá i Bob při drbání. Neodolal tedy a Nat podrbal znovu.* Ano..když netrénujeme šerm, prostě ležíme v posteli, povídáme si a já..*Opět Nat podrbal. Nemohl to říct nahlas.* No..*Načal, načež se zapřemýšlel.* /Co by mu asi tak mohlo vadit?/ *Pomyslel si, než jej pár věcí, asi dosti zásadních, napadlo.* Je to čaroděj..dost starý čaroděj a náš věkový rozdíl tedy není zrovna nejmenší..heh. *Uchechtl se.* Narovinu..je mu něco málo přes osm set let. *Řekl pak lehce nervózně, přičemž se podrbal na zátylku.*
*Natalie se na něj koukla a její úsměv zmrznul na tváři* Kolik prosím? *Nat se radši Zeptala znova a koukal na něj nevěřícím výrazem. /osmset!? Ten je starší než Dragos..Bože to jsou vážný daddy issues/ Pomyslela si Nat a uchechtla se* Jako mě se taky někdo líbí ale Osmset je troskuuu moc nemyslíš..to jako by se 16 léta zamilovala do seniora! Právnicky tě Dragos nemůže omezovat na svobodě alee v klanu je Víc upírů a někteří jsou jen sto let stáří!..*Nat se mu to snažila vymluvit ale když viděla jak o něm mluví tak si povzdechla a vzdala se* Fajn..když tak mi zavolej že tu je Robert..odlákám podobné osoby.
*Věk svého čarodějného kamaráda už s takovou jistotou jako všechno ostatní nepronesl, pravděpodobně kvůli očekávání stejné reakce, jako měl Morgan se Sashou. Měl i taky takovou domněnku, že to byl právě ten důvod, proč je Dragos od sebe odtáhl. Podle všeho se s Robertem znal už delší dobu, určitě věděl kolik mu je.* Osm set. *Zopakoval téže tónem jako předtím, drbajíce se opět na zátylku zatímco hleděl jinam, jen ne Nat do očí. Necítil se za to špatně, jen věděl, že reakce nebude zrovna pozitivní. Což ani nebyla. Dovolil si protočit panenky. Tohle čekal, cítil se jako káraný mladší sourozenec.* Upíři mě nezajímají.. víš vůbec jaký nádherný pocit je, ležet někomu živému na hrudi, poslouchat jeho dech, tlukot srdce a užívat si toho tepla? *Pronesl opět, zatímco vzpomínal právě na ty noci, kdy se takto spokojeně po drbání k Robertovi tulil. Jen se pak zarazil, když pomyslel na ty všechny věci, co něco takového napodobují. Něco podobného měli kvůli sestře doma.* Ne, napodobení nějakým přístrojem či co v úvahu nepřipadá, to není ono.. zkus se někdy k někomu živému přitulit, je to prostě něco jiného. *Snažil se vzápětí vysvětlit.* Obzvláště, když pak k té osobě něco cítíš. *Dodal pak, jako by to nebylo zcela zjevné. Nakonec se ale na Nat usmál a opatrně ji objal tak, aby jí nezpůsobil bolest..nebo přinejhorším pouze minimální.* Dobře, děkuji.
Chápu ale..vzdávám se..Jak myslíš..v srdci ti poroučet nebudu. *Řekla Nat a podrbala mu hlavu* a ne už dlouho jsem živému neležela..max jsem objímala radiátor první rok Upíra..no ale za to s mým kamarádem cítím něcojako teplo..*Nat lehce zrudla a koukla se pryč při jejím vykládání, pak se usmála a hravě ho sťouchla.* Ale no tak..můžete mít "lekci šermu" a já něco provedu..aby jste měli soukromí
*Pozvedl lehce jedno obočí, když zaslechl v Nataliině projevu to „ale“ a už očekával to nejhorší. Byla to nakonec Nat, nikdo nikdy nevěděl jistě, co z ní vypadne. A že zvládne říct lecos...zpravidla těm nespráným lidem. Nakonec se však mohl spokojeně usmát. Tohle jej lehce potěšilo.* /Minimálně tohle..díky./ *Pomyslel si, než na chvíli obě své ruce složil sobě do klína.* Děkuju. *Rozhodl se nakonec říct, než vyšel její ruce spokojeně vstříc. Dovolil si i pobaveně se zasmát.* Jo, to se taky dá. *Kývl, načež se mu v obličeji objevil šibalský úšklebek.* Ach, jasně..s kamarádem..hej, lhát mi nemusíš. Právě jsem se ti taky otevřel..a čekám, že nevyzradíš vše.. *Načal.* Narovinu, byl bych rád, kdyby sis aspoň tohle, co se tu probírá, nechala POUZE PRO SEBE. *Zdůraznil. Věděl, že by měl pak průser.* To mým uším zní velice náramně. *Mrknul na ni.* Snad to ale nedopadne tím, že by tě šoupl na samotku.
Jo jasně zustane to semnou a na samotku mě to nedostane dokut nejsou důkazy *Nat se usmála a objala ho. Když si všimlajeho úšklebeku tak se zazubila* Fakt to je kamarád!! Pochybuji že by to cítil jinak..Jo rychle jsme se kamarádili ale pochybuji že bi cítil to samé a taky se ti svěřím, bojím se že když mu to řeknu tak to pokazí vše *Svěřila se Natalie Taylorovi a její úsměv zmizel. Nat ho pustila a koukla na něj* To hřejivé teplo co ty cítíš z Roberta js cítím z něj..ale nevím..možná melu blbosti bůh ví. Nikdy jsem nezažila lásku takže těžko říct..
Pravda, bez důkazů se málokam v nějakém sporu hneš. *Uznal. Na druhou stranu starší podsvěťané si vždy v takových ohledech zvládnou poradit. Když důkazy k usvědčení nejsou, vytvoří si je, je-li je to možné. Pravděpodobně jim něco takového nebude dělat problémy.* Vážně? *Optal se. Stále měl v obličeji tentýž výraz.* To je fakt de facto to stejný, jako když ses ujišťovala ty, zda mezi mnou a Robertem nic není..což je stále pravda, za tím si stojím. To, že já při myšlence na něj a na ty nádherné chvíle s ním prožité šílím, neznamená, že je na tom stejně. *Dovysvětlil, než se zarazil.* Sorry, budeme se věnovat teď převážně tobě, než zase chytnu chuť pracovat. *Omluvil se, než se vrátil přímo k tématu dříve nadhozeném.* Když to v sobě budeš dusit, tak se taky nikam nehneš..radši bych šel s pravdou ven, i když to je těžké. *Pověděl. Následně se lehce uchechtl.* Láska k němu tě hřeje? Nerad ti kazím iluze, ale láska fakt hřeje jen, když je vzájemná..aspoň když bychom šli podle toho rčení..asi to bude opětované? *Naklonil lehce hlavu na stranu.*
Hm..já držím tvoje tajemství aty budeš držet moje okay? *Nat se naklonila a zašeptala mu jméno do ucha. Pak se zčervenala a usmála se na něj* A ticho jo?..Shh! A to taky doufám..je tak strašně fajn a..a prostě *Natalie si zmáčkla obličej s toho úžasného pocitu. Když se uklidnila naklonila hlavu na Taylora* Jako když..když jsem v jeho přítomnosti tak cítím teplo na hrudi..úžasný pocit!..
Samozřejmě, tak to přece chodí normálně. Nevím, kdo všem vyzradil, že mám děsnou arachnofobii a Dragose nakresleného ve skicáku *Zašklebil se na Natalii škodolibě. Fakt se mu zdálo, jako by se občas bavil se svojí mladší sestrou. Samozřejmě zde bylo hodně rozdílů, ale pořád byl princip stejný. Když jeden potřeboval, drželi při sobě..jinak se předhání v naschválech. Tay ovšem necítil zrovna moc velkou chuť o něčem skládat symfonii, kterou by mohl předvést před celým klanem.* Prostě je dokonalý, chápu. *Uchechtl se, než si skousl ret.* /Neměli bychom se něčím takovým tolik unášet..co když by to skončilo stejně?/ *Pomyslil si. Jako by jedna část jeho samotného zapla alarm. Tohle nebylo správné, moc dobře to věděl..jen si nemohl pomoct.* Jo..je to úžasný dokud stále víš co děláš a nejsi tím přímo..pomatená. *Nadhodil. Nálada se v něm střídala hodně rychle, ostatně jako jeho smíšené pocity. Jako by se v mysli i srdci rozděloval na dva tábory. Jeden si byl vědom, co se stalo předtím, druhý to zjevně ignoroval. Naklonil lehce hlavu do strany.* Hele..myslím, že bych se měl vrátit zpět k té práci.
Jo jasně neboj!..*Když se Taylor zmínil o své práci tak přikývla a postavila se* Já taky už půjdu..Díky že si mě výslech a neboj..Tvé tajemství je v bezpečí! *Nat ho objala pevně než vyrazila ke dveřím* To doufám i u tebe..*Nat mu dýchne zamávala a v tu ránu byla pryč z jeho pokoje, na chodbě ještě chvilku stála a pokračovala do svého pokoje*
*Lehce se pousmál, než raději nadhodil práci. Zase to začalo nabírat jiným směrem, bylo na čase to utnout, než se dostanou třeba k nějakým zvráceným konspiračním teoriím.* Nápodobně, papa. *Usmál se, načež jí ještě věnoval zamávání, než se zvedl a loudavějším krokem došel až ke stolu, k němuž si hned nato sedl, zatímco litoval, že vůbec něco takového předtím řekl.* Já se na tu práci stále nedokážu soustředit, do hajzluuu. *Protáhl, opět zaklonil hlavu. Chvíli se ještě přehraboval ve svých myšlenkách, než se nakonec rozhodl jít si lehnout, aby si jeho hlava mohla odpočinout.*
*Před půl hodinou mu přišla SMSka aby vyzvedl Nicolaeho na letišti, proto teď seděl v autě a čekal až k němu pán přisedne. Po chvíli jej zahlédl společně s jeho kufrem, proto vylezl z auta a zamířil k němu, lehce poklonil hlavou na znak úcty, jak bylo zvykem a řeči si nechal do auta. Otevřel kufr a vložil tam zavazadlo, poté přešel na místo řidiče, jelikož jeho pán už seděl vzadu. I když měl Nicolae rád techniku a novodobé vymoženosti tak při vstupu na cizí území potřeboval dát najevo svou převahu a to i tím, že jej odvezl jeho služebník. Jakmile oba seděli v autě, tak Nicolae prohodil jedinou větu,* Odvez nás na místo setkání, tvé potrestání vyřešíme na schůzce, chovej se tak, jak máš. *Po zbytek cesty mlčel. Caliban byl oblečen střídmě, jako vždy měl na sobě tmavě modrý oblek, ke kterému si vzal černou košili a černou kravatu. Jeho vlasy byly nagelované v poměrně ležérním stylu, ale vypadalo to elegantně společně s jeho oblečením. U sebe měl schovanou dýku, přece jen jde se svým pánem na setkání s mužem, co jej přinutil mluvit. Naopak Nicolae měl poněkud extravagantnější styl. Zvolil si celočerný oblek společně s černou košilí a kravatou, co na něj ale upozorňovala byla krvavě rudá vesta, která měla na sobě zdobení, své vlasy nechal rozpuštěné a sčesané dozadu. Oba byli připraveni čelit tomu co přijde. Jakmile přijeli před klub tak Caliban beze slova vystoupil a otevřel dveře svému pánovi, poté je zavřel a následoval Nicolaeho v těsném závěsu.*
*Dragos byl zrovna u sebe v klubu, nicméně měl jednání, takže byl zalezlý ve svých soukromých prostorách. Na sobě měl korzetovou vestu tmavě modré barvy. Černé kalhoty a bílá košile byly v kontrastu, zatímco jeho tmavě modrý plášť, který měl teďka sundaný a přehozený přes opěrku gauče, zase ladil s vestou. Na té se pak nacházelo několik řetízků, které měli jak plně funkční, tak ozdobnou podstatu. Samozřejmě nesměly chybět zbraně a ochranné předměty. Dragos o tom, kdy dorazí člověk, o kterém měl dojem, že by mohl být jeho syn, nevěděl. Takže Calibanovi a Nicolaemu nezbývá nic jiného, než se na něj poptat u baru, přičemž poutají pozornost několika návštěvníků baru, jenž znají Dragose vzhledem. Jakmile tak učiní, tak od něj odběhne mladá upírka s černými vlasy a modrýma očima a zamíří do soukromých prostor za závěsy.* Sorine? Nerada ruším, ale máte tady návštěvu.. Aaaa.. No.. Asi bude lepší, když ji přijmete.. *Dragos upírku probodne pohledem a druhým naznačí probíhající jednání.* Ať počkají deset minut.. *Vzkáže ji nakonec a přesně s tím se Sophia vrátí za bar a za Calibanem s Nicolaem.*
*Caliban stál napřímeně vedle svého pána, dnes nebyla chvíle na pochybnosti ani slabosti, normálně by se divil proč se na ně lidé kolem neustále tak dívají a barmani jsou podivní, ale on na vlastní oči viděl podobnost mezi Dragosem a svým pánem, takže to nebylo nic podivuhodného. Nicolaemu to přišlo divné, ale podivnostem lidí se nemínil věnovat. Jakmile k nim přispěchala mladá upírka, která předtím odběhla a vyřídila jim zprávu tak Nicolae pozvedl obočí.* Vypadám jako někdo kdo hodlá čekat? Váš pán si vyžádal schůzku, takže buď se dostaví a nebo odcházíme. *Dodal jenom a pokynul jí rukou. V jeho hlase nezazněla žádná emoce, byl ledově klidný stejně jako jeho obličej. Jen jeho postoj vypovídal o tom, že pokud by se rozhodla mu oporovat, nebude to pro ní příjemné. Caliban tyhle jeho stavy znal. A v tu chvíli se mu raději vždy klidil z cesty, navíc měl u něj pěkně velký vroubek na to aby se jej pokusil přemluvit o počkání, jakoby to udělal většinou. Ale dle jeho mínění měl Nicolae pravdu, nebyl čas na to ukazovat se jako podřízení, zvlášť při jednání s Dragosem.*
*Když po ní muž vystartoval, tak Sophia jen hrdě narovnala bradu. Nepříjemných návštěvníků zažila v baru dost a nebyla úplně včerejší, aby si s nimi nedokázala poradit.* A sjednali jste si schůzku s panem v přesný čas? Pokud vás pouze pozval a neví, že jste se zrovna ukázali, tak budete muset počkat, než mu skončí jednání. *Odvětí mu.* Kdo že vůbec jste, že máte právo se takto schůzky dožadovat? *Dodá. Dragos mezitím uzavřel obchod. Jeho nyní už obchodní partner odešel z jeho soukromých prostor a Dragos si na sebe připnul na ramena plášť, když se zvedl ze sedaček. Dával si na čas. Nehodlal spěchat. A tak nejprve zamířil ke svému soukromému baru ve svých prostorách a nalil si skleničku alkoholu.*
*Zadíval se na ženu a nasadil jeden z jeho pohledů, které většinou používal na vzpurné upíry, nebo Calibana, když byl mladší. Už jen z toho pohledu přejel mrazivý pocit Calovi po zádech, vzpomínky nebyly zrovna příjemné, a to už vůbec ne na chvíle, kdy musel Nicolae takový pohled použít, věděl že se schyluje k násilí a tomu chtěl alespoň ještě chvíli zabránit. Rozhodně nemínil při této schůzce nechat vyletět Bana jako čertíka z krabičky.* Zlatíčko, chápu, že nejsi na světě ještě dost dlouho na to abys poznala, kdy ti hrozí nebezpečí. *Lehce se k ní Nicolae naklonil.* Proto ti doporučím, aby jsi ten svůj zadek přesunula a zašla za svým pánem. Jinak se můžu také otočit a ty svému pánovi vysvětlíš proč Nicolae Sorin odešel z jeho klubu. *Stále nakloněný těsně k ní natáhl ruku a přejel jí po čelisti. To si přeješ? Optal se jí a narovnal se aby si spravil kravatu která se lehce nahla na stranu. Caliban hlídal okolí kdyby náhodou se někdo chtěl toho mláděte zastat a zakročil by proti jakémukoliv nebezpečí, které by mohlo jeho pánovi hrozit.*
*Upírka mu vzdorně pohled oplácí, zatímco on mluví a zatne vztekle čelist, když z ní dělá mládě. Ach jak moc se v ní pletl. Dragos se mezitím napil ze skleničky, když mu do prostor vešel jiný upír.* Ehh.. U baru se to trochu přiostřuje.. Sophia vypadá, že za chvíli tomu drzounovi půjde nakopat zadek.. *Sdělí Dragosovi Cai, který se opře o stěnu a ještě jednou se ohlédne k baru, na který má výhled, neboť svým opřením odhrnul závěs. Starší upír převrátí očima a otočí se od baru, přičemž dojde za Caidarem, aby viděl, jak upír sáhne upírce na čelist. V ten moment jeho ruku na zápěstí zachytí Sophia.* Nesahejte na mě! *Procedí na něj skrz zuby. To bylo jediné a poslední varování co upírka dávala a toho si byl Dragos vědom. Jako šmouha modré látky se prosmýkl mezi hosty klubu a vzápětí už Nicolaeho ruku drželi dva upíři. Pouze krátce, protože jen co se objevil její vůdce, tak si upírka směrem k Nicolaemu odfrkla a vrátila se do práce. Dragos věnuje Nicolaemu přisný pohled, kterým maskuje emoce, jenž se objevili, neboť ten muž skutečně vypadal jako jeho kopie. Svého syna viděl naposledy jako dvouročního, takže žádnou jistotu neměl, ale měl až moc informací, které seděly.* Doporučil bych ti tu pracku stáhnout a nesahat na můj klanu.. *Pronese k němu, než mu ruku pustí.* Jdeme.. *Přikáže a zamíří si normálním krokem skrz klub zpátky do svých prostor. Caidar už se mezitím vytratil. Návštěvníci klubu Dragosovi respektovaně uhýbali z cesty, takže ta nebyla nijak obtížná, než se Dragos ztratil nad schody za závěsem.*
*Dokud se Nicolaeho dotýká jen ta žena, tak to nechává Cal být, věděl, že by si zvládl poradit. Jenže když se k nim přihrne i Dragos, tak jeho prvotní instinkt je postavit se mezi ně. Sice tak nezabrání tomu, že se jej Dragos dotýká, ale pokud by se ho pokusil praštit, tak by tu ránu odrazil prvně Caliban. A to až už svým tělem nebo dýkou pečlivě schovanou ale dobře vytažitelnou v případě potřeby či nouze. Nicolaeho na moment zarazí ta podoba a to nejen s ním, ale také s obrazy, které znával jako dítě když vyrůstal. Stejně však jako jeho otec odmítl ve tváři nechat něco znát. Měl mnoho let na to aby to trénoval a on rozhodně nezahálel. Pohledem přejel z jeho ruky do jeho obličeje.* Já bych ti zase doporučoval na mě příště nesahat, mohlo by se ti to vrátil. *Pronesl ledovým hlasem Nicolae. Přičemž posunkem Calibanovi naznačí ať ustoupí z cesty, Cal se tak přiřadí k Nicolaeho boku a společně hrdě procházejí klubem do místa kde Dragos zašel.*
*Dragos se ušklíbne nad tím, jak se mezi ně postaví Caliban.* Nechávat za sebe bojovat svého upíra? Jak zbabělé.. *Rýpne si, přičemž sjede oba dva pohledem. Pustí Nicolaeho ruku a zamíří do svých prostor, přičemž okatě ignoruje jeho slova. Nehodlal prozrazovat široké veřejnosti jejich rodinné spojení. Teprve až se za nimi zahrnuly závěsy se Dragos otočil na oba a prohlédl si je. Nebo spíš teda Nica. Calibana ignoroval.* Když jsi byl menší, tak to vypadalo, že budeš po matce.. To se asi mému tchánovi nesplnilo.. *Prohodí nakonec a dojde k němu blíž. Na pár centimetrů, se založenýma rukama. Teď už Calibana ignoruje až moc okatě, neboť natáhne ruku ze založení a přizvedne Nicolaemu tvář. Byli sice obdobně vysocí, ale přesto byl Dragos vyšší lehce.* Co se stalo? Jak..? *Zeptá se a přitom přepne do rodné rumunštiny.*
*Pohrdavě si jej prohlédne.* Tomu se neříká zbabělost, ale oddanost. Kdybys byl dobrým pánem věděl bys to. *Schválně vypustí Nicolae takto provokativní slova naproti jeho rýpavým. Jakmile se zahrnou závěsy, dovolí si oba, jak Nicolae, tak Caliban si pozorněji prohlédnout upíra.* Nevím o čem zde mluvíš, ale rozhodně mě nebaví tato šaráda. *Pronesl odmítavě, nechtěl připustit možnost spojení tohoto muže před ním a otce o kterém kdysi slyšel. Jakmile ale uvidí že se Dragos opět dává do pohybu směrem k Nicolaemu tak se mlčky přesune zase alespoň ramenem mezi ně. To že jej muž opět chytí si líbit nenechá a odtrhne jeho ruku ze své tváře.* Jak říkám, neznám tě a nechápu o jaké divadlo se zde jedná. Caliban mi vyřídil, že mám přijet. Takže mi laskavě sděl z jakého důvodu narušuješ mé plány? *Zeptá se klidně a v angličtině, nehodlal s tím mužem nějak polemizovat v rumunštině. Cal stále lehce před ním jej trochu štve, ale chápal jeho touhu chránit.* /A tedy hlavně se zavděčit když ví, že přijde po této schůzce trest./
*Upír se jeho slovy nenechá rozhodit.* Kdyby jsi byl dobrým pánem ty, tak víš, že osobní bitvy si máš bojovat sám.. Tohle hraničí s otroctvím.. *Odvětí mu ještě venku, než zalezou do soukromých prostor.* Že ne? *Nadhodí Dragos s uchechtnutím a pozvednutým obočím, když mu odtrhne ruku od tváře, protože v ten moment si něčeho všimne a ruku mu zachytí a zvedne do výšky očí.* Tak proč nosíš můj rodový prsten, Nicolae? *Vzápětí otočí i svou pravou ruku a zvedne mu ji vedle jeho, kde měl na prsteníčku masivní prsten se signaturou rodu Sorin. Jakmile se mezi ně snaží Cal vecpat, tak mu věnuje ledový přísný pohled, kterým říká, že má dvě sekundy vystrnadit svůj zadek, než mu pomůže.* Protože tě očividně můj tchán nevychoval správně, když nevíš, že je slušnost navštívit svého otce.. *Odvětí mu Dragos, když jeho ruku pustí a odejde k baru.* Zjevně to budeme řešit asi dlouho, takže se zeptám jinak.. Co piješ? *Otáže se a sám si vezme svou sklenici s bourbonem.*
*Uchechtne se.* Já své bitvy bojuju, jen mí lidé ví jaká je jejich práce. Navíc, *otočí se na Calibana.* Připadáš si jako otrok? *Caliban jen zavrtí hlavou.* Ne, pane. *Víc neřekne protože se to od něj nyní nečeká, Nicolae si jej vychoval jakého ho chtěl mít a Cal to moc dobře věděl. Nicolae prudce ruku odtrhne.* Řekl bych jelikož to je můj rodový prsten? Který mi byl právem předán podotýkám. *Začínal být na muže před sebou naštvaný.* A je velice ubohé vydávat se za pár stovek mrtvého muže, který se nemá jak bránit. *Odfrkne si, doopravdy nepřipouštěl že jeho otec tak dlouho žil a ani se o něj či rodinu jakkoliv nestaral.* Můj děd mě vychoval dobře, naznačovat cokoliv jiného je urážkou. Navíc o sobě můžu říct, že jsem byl dobrým otcem, což očividně ty tvrdit nemůžeš, když se musíš vydávat za někoho jiného. *Dodal ještě Nico pohrdavě. Poté přejel pohledem ze sklenice na Calibana, který stočil pohled bokem tak aby do jeho tváře Nicolae neviděl.* Od tebe si žádný drink nevezmu, děkuji.
*Jen se pobaveně uchechtne nad tím, co oba předvedli, protože to akorát potvrdilo jeho slova.* Stejně jako mě, mým otcem zase.. Mě byl teda předán, když jsem se ženil.. Tvůj ti byl předán už v kolébce.. *Odvětí mu fakt, načež se uchechtne.* Mno.. Z poloviny je to pravda.. Jsem už pár stovek let mrtvý.. Ale za nikoho se nevydávám.. *Pronese, přičemž převrátí očima, když Nicolae obhajuje svého děda.* Tvůj děd nikdy nebyl dobrý muž.. O život tvé matky se nikdy nezajímal.. Šlo mu jen o to mít mužského dědice.. Tebe.. *Pronese s nenávistí v hlase. Nikoliv proti svému synovi, ale proti svému tchánovi.* Já jsem neměl možnost.. *Opraví ho ztichle, když byl zády k němu u baru. Následně se otočí s přísným pohledem.* Fajn.. Pak teda žádný drink.. Budu tě muset asi přesvědčit jinak.. *Prohlásí a zamíří ke knihovně.* Asi je zbytečné žádat, ať tu opičku necháš tady, co? *Pronese ironicky pohrdavě. Přišlo mu to směšné. On si bodyguardy netahal.*
*Jeho uchechtnutí si schválně nevšímá.* Takový příběh mohl vyprávět kdokoliv, nemáš pro své tvrzení důkazy. *Pozvedne jen obočí, vážně to poslední pouze potvrzuje jeho slova, nikdy neprokázal Nicolaemu o koho se jedná, a i podoba může být náhodná. Calibanovi ale už došlo že je v tom víc než jen podoba. Viděl ty podobnosti v chování, oblékání i emocionálních mezerách. Kdyby to nebylo nepatřičné, tak by se zde před svým pánem rozesmál.* Nikdy jsem netvrdil, že byl dobrým mužem, ale poskytl mi dobré vychování a zázemí pro to abych si našel ženu. *O svých dětech raději pomlčel. tentokrát. Načež pokrčil rameny když zamítl drink. Calibanovi se také ulevilo. Rozhodně si nechtěl zopakovat tu šarádu s drogou. Calibana věc o opičce urazila, ale uměl držet jazyk za zuby.* I když byl poslední dobou nějak moc ukecaný. *Zamračil se na Cala.* Tak je důvěryhodný. A co se týče Calibana, tak věřím jeho úsudku a schopnostem, takže máš pravdu, je nemožné že bych jej nechal tady. *Uchechtne se a pohrdavě mu věnuje svůj pohled.* Ale zbytečné to není, rozhodně bych tě chtěl vidět prosit mě.
/Chceš důkazy.. Dostaneš důkazy../ *Pomyslí si Dragos, kterému docházela trpělivost. Ovšem, že jeho syn je stejně tvrdohlavý nedůvěřivý mezek jako on. Na informaci o ženě pouze pozvedl obočí. Tuhle informaci nakonec stejně už znal.* Doufám, že mu byla stejně ukradená jako jeho vlastní dcera.. *Zabrblá otráveně. Poslouchat chválu na svého tchána ho fakt nebavilo. Dragos se na tu první poznámku uchechtne.* Jo.. To tak úplně není jeho vina.. Scuze.. *Prohlásí sarkasticky na adresu Calibana, než si odfrkne nad slovy Nicolaeho.* Neprosím.. A jsi drzý.. *Prohlásí, když zatáhne za knihu a odtlačí stranou část knihovny.* Jdeme. *Poručí a čeká, až vejdou za ním, než knihovnu za nimi zavře. V chodbách byla úplná tma, ale to ani jednomu nemohlo nijak vadit. Nebere je nejpřímější cestou. Přeci jen v tomhle musel být opatrný. Ale bere je velkou oklikou ke vchodu, který vede do vily.* Na nic nesahat, nikoho neprovokovat.. *Věnuje jim oběma přísný pohled, když je pustí do sídla. A ano, ta část o provokaci byla narážkou na Sophii na baru. Vede je po schodech až na úplný konec. Vytáhne malý nožík připnutý na řetízku a sevře ho v dlani. Pak jej prudce vytáhne a rukou od krve si otevře do svých pokojů a opět za nimi zavře. Během toho, co se mu hojí ruka a oni míří po apartmánu, si ji čistí kapesníkem.* Já moc dobře chápu, že mi nevěříš, ale nemůžeš ignorovat to, co je zjevné.. *Prohlásí, když dojde k velkému portrétu zakrytému černým plátnem, za které lehce potáhne a stáhne jej k zemi. Černá látka doplachtí k zemi a odhalí rodinný portrét.* Poznáváš svou starší sestru? *Uchechtne se Dragos cynicky, když si vytáhne ze skříňky láhev a skleničku a nalije si. Ne, to že měl alkohol v každé místnosti, neznamená, že byl alkoholik.*
Moc dlouho ji nezažil, ale tvou poznámku nechám být. *Pokrčil rameny ale zbystří jakmile se muž omluví.* Co jsi mu provedl? *Optá se Nicolae, Caliban také změní svůj postoj, z více submisivního opět začal získávat důvěru v sebe.* /Třeba Nicolae můj trest zmírní./ *Probleska mu hlavou myšlenka, ale věděl, že to je dost nepravděpodobné, jakmile jednou jeho pán něco slíbil, tak bylo skoro nemožné aby se daná věc nestala.* Nejsem drzý, jen říkám pravdu. *Odvětil mu ale následně jej jen dál následoval. U jeho poznámek jen protočil oči jako puberťák. Uměl se chovat. Zaujalo ho otevírání dveří, ale beze slov šel dál. Nico byl poměrně v klidu, ale Caliban byl paranoidní a očekával napadení na každém možném místě. A to i zde, proto si odepnul sako aby se rychleji dostal v případě nouze k dýce. Celé to dle něj mohla být past. Jakmile došli do apartmánu a odhalil se obraz. Tak Caliban zatuhnul. Muž na obraze byl snad ještě podobnější Nicolaemu než nynější Dragos. O reakci Nicolaeho se nedalo ale mluvit. Už dlouhou dobu neměl možnost vidět své sourozence a dokonce měl i chvilkovou chuť natáhnout se prsty a přejet po obraze ale pak se vzpamatoval.* To že máš obraz mé rodiny ještě neznamená, že jsi mým otcem. Takový obraz jsi mohl vyhrabat už někde dávno všimnout si podoby a zneužít toho. *Podotkl Nicolae stále odmítajíc, že by to mohlo být reálné. Že by snad po dlouhé době mohl poznat svého otce.*
*Na otázku Nicolaeho neodpoví, jen se ušklíbne. Vyrovnával skóre. Nico mu taky na jeho otázku neodpověděl.* Jsi drzý vůči svému otci.. *Prohlásí jednoduše na jeho slova, než je odvede do vily a tam do svého apartmánu. Jakmile odhalí obraz své rodiny, tak se na něj koukne jen krátce. Moc to bolelo a on nehodlal svou bolest dávat najevo. Kdyby tu byl jen jeho syn, tak budiž, ale ne před Calibanem.* Odhalím ti něco, co možná netušíš.. *Pronese, když si nalije skleničku a opře se o skříňku.* Ty obrazy byly namalovány pouze dva. Bylo to totiž těžké vytvořit něco, co v podstatě neexistovalo.. Jeden obraz zůstal v rodinném sídle tvého děda.. Druhý byl určený do sídla naší rodiny. Ten první byl zlikvidovaný, když umřel tvůj děd, že ano? *Pronese sebevědomě.* A ten druhý zmizel, co? *Dodá, načež ještě jeden krátký pohled věnuje obrazu.* Řekněme, že jsem nechtěl, ať se někde šíří připomínka toho, co jsem měl a ztratil.. Ale úplně zničit všechny zmínky o Crině jsem nedokázal, takže jsem je raději uzamkl zde.. *Prohlásí a rukou ukáže po salónku. Kromě rodinného portrétu tu bylo ještě jedno dílo zakryté černým plátnem a v zamčené vitríně se nacházelo několik šperků. Na pohled už hodně starých. Teprve po detailnějším rozhlédnutí se dalo všimnout, že Dragos věnoval celý tento salónek své ženě a vytvořil z něj nějakou její svatyni.* Nezajímá tě, proč jsi vyrůstal jako sirotek? *Nakloní hlavu lehce ne stranu.*
*Při tom, že je drzý ke svému otci opět pouze protočil oči. Potom ale co došli do místnosti a on viděl obraz a teď k tomu ještě přidané vyprávění, tahle minulost ho bolela a viděl to i Caliban, svého pána znal příliš, proto se záměrně odvrátil, věděl že Nicolae nesnáší slabosti, natož ty vlastní. Nicolae ale byl až příliš zaměstnaný tím aby vyvracel jakékoliv myšlenky o tom, že by byť jen lehce mohl být ten muž jeho otcem že se ani nerozhlédl po celém tom místě, který byl vlastně důkazem lásky jeho otce k jeho matce. Nejvíce ho ale zabolelo slyšet jméno vlastní matky.* Nic z toho co povídáš nedokazuje že jsi mým otcem, jistě se daly za ty léta informace dohledat, zvlášť pokud pocházíš z podobné oblasti jako já. *Pokrčil rameny.* /Tonoucí se stébla chytá./ *Tohle bylo to jediné co Calibana k této situaci dovedlo.* Pane. *Chtěl něco říct Cal, ale Nico jej umlčel posunkem ruky.* Vyrůstal jsem jako sirotek jelikož mí rodiče zemřeli. *Dodal a ušklíbl se, vytvořil si klidnější masku, kterou nasadil.* Tak to už bývá.
Naopak.. *Opraví ho při jeho tvrdohlavosti.* Všechny moje slova jsou důkazem.. Ty je jen odmítáš vidět, protože je to tvoje slabost.. Tvoje slabina.. A to si nechceš připustit.. Zvykl sis na představu, že jsem mrtvý a nesneseš, že to nebyla pravda.. *Odpoví mu, protože konečně po celé té době jejich rozhovoru viděl na Nicolaeově tváři nějakou emoci. Jakmile chce Caliban promluvit, ale Nico ho umlčí, tak se Dragos ušklíbne a zaměří svůj pohled na něj. Semkne s Calibanem pohled, zatímco Nico mluví o tom, že vyrůstal jako sirotek, a opět jej uvalí pod Encanto. Nemá tolik času, aby jej provedl pečlivě, takže je velice slabé a do minuty vyprchá, ale Dragos stihne dát příkaz.* Mluv. *Chtěl si poslechnout, co má Caliban na jazyku. Pak teprve, až Caliban promluví, vrátí pohled na Nicolaeho.* Byl jsem mrtvý jen oficiálně.. Nebo spíše jsem byl proměněn v upíra.. Nemohl jsem se za tebou ani Lavinii vrátit, protože mě zradil můj vychovatel.. *Dodá informaci zase on.*
*Tvrdošíjně to odmítá, dokonce i zavrtí hlavou, ta možnost je pro něj skoro nepřipustitelná. Takhle oslabený se necítil už nějakou dobu a jeho jistota začala určitým způsobem praskat co se mu nelíbilo.* Není to pravda, nemůže. *Dodal ještě pevněji, nezvládal ale všímat si okolí, do té doby než dal Calibanovi příkaz, došlo mu o co jde a tak se k němu vrhl a zatlačil ho o zeď.* Neopovažuj se ovlivňovat mé lidi. *Byl naštvaný, ne přímo nasraný, jenže v tom zaslechl něco od Calibana.* Myslím si, že je to pravda, nejen vaše fyzická a psychická podobnost, ale taky jak se chováte, gestikulace kterou používáte, váš vkus a taky tato místnost. Cizinec by přece nedělal tak nádhernou památku pro cizí ženu. *Potom zmlkl, uvědomil si, že porušil pánův zákaz, opět a celý se shrbil. Připadal si neschopný. Nicolae pustil očividně svého otce a zamrzl, ani nevnímal Dragosovu řeč o vychovateli.*
*Dragos zakroutí hlavou.* Je to nepravděpodobné.. Ne, nemožné.. *Odvětí mu. Pobaveně se uchechtne, když po něm vystartuje poté, co ovlivní Calibana. Nebrání se tomu, že ho zatlačí na zeď. Jen ho zachytí na loktech a přidrží ho, i když se ho on pustí, přičemž se na něj jen krátce pousměje.* Nemusíš tomu věřit, ale to jsou fakta.. *Pronese k němu, ignorujíc opětovně Calibanovu přítomnost. Jeho hlas už postrádá své typické stopy arogance a možná by se dal nazvat skoro něžným. Nějak takhle by mluvil ke svým dětem před stovky let, kdyby nebyl od nich odloučen.* Tvoje matka zemřela při tvém porodu.. Těhotenství s tebou pro ni bylo zdaleka nejtěžší a neměla ho postupovat, ale byla odmala ovlivněna svým otcem. Navíc nám v té době zemřela Diana, takže i žalem a možná si chtěla tvou sestru vynahradit. *Pokračuje ve svých slovech, zatímco stále Nicolaeho drží.* Chtěl jsem být přítomen a je mi jasné, že si to nepamatuješ, na rozdíl od Lavinie, ale první dva tvé roky jsem ještě s vámi byl.. Pak mě zradil můj vychovatel, který byl sám upírem.. Vlákal mě na lovu do pasti a zabil, čímž mě proměnil.. Nemohl jsem se za vámi vrátit.. *Zopakuje opět svoje slova.* Vzpomínáš na Mariuse? Jak záhadně zemřel? *Zajímá se. Marius byl Nicolaeho bratranec, takže by si jej měl pamatovat.* Taky se stal jeho obětí.. Byl se mnou po celá ta léta.. Měl jsem díky němu pocit, že mám ještě nějakou rodinu na živu.. Zemřel loni na tu démonskou nákazu.. Zlomilo mě to, nedokázal jsem tomu zabránit.. *Svěří mu tiše. Je mu jasné, že jeho slova zřejmě Caliban také slyší, nebyl až tak daleko, aby ne, ale alespoň měl pocit, že je to soukromý rozhovor.* Můžeš mít znova rodinu, ale já už znova tuhle ztrátu nezvládnu.. Takže odejdi, jestli chceš, ale už mě znova nekontaktuj.. Nechci o tobě už slyšet, pokud se rozhodneš mi nevěřit.. *Prohlásí a až poté svého syna pustí.*
*Chvíli mu trvalo než Nicolaemu došlo, že na něj Dragos, jeho otec mluví. Připadal si jako v tranzu, teď ale nesnesl jeho dotek, ne hned. Proto se mu vytrhl, pokusil se minimálně ale když ho nepustil tak se odvrátil. Nechtěl aby mu viděl do očí. Normálně úplně klidných a ledových, které najednou naplnily emoce, se kterými tak bojoval. Díky tomu na něj viděl Caliban, ale ten by svého pána nezradil. Málem se mu začaly třást ruce při proslovu jeho otce, jenže je stiskl v pěst, takže to nešlo tolik vidět.* Pamatuji si ho. *Pronesl tiše, nebyl si jistý svým hlasem, upřímně si teď nebyl jistý vůbec ničím. Jen pár minut mu zbouralo celý svět, který budoval tak pevně roky, desetiletí i staletí. Caliban stál ani se nehnul, tohle nebyla jeho chvíle a cítil se zde nepatřičně, jenže mu přišlo, že každý pohyb v tuhle chvíli by mohl narušit co se tam dělo, proto se z něj stala jen nehybná socha.* Zatraceně. *Otočil se k otci a prohrábl si vlasy.* Nevím co si myslet, jak mám vědět jestli chci rodinu, když jsem o ni přišel už před takovou dobou! *Postupně zvyšoval hlas ale do křiku se nedostal. Když jej otec pustil tak udělal prvně krok vzad aby našel v něčem oporu, jenže nic tam nebylo. Měl v sobě tolik emocí a nejraději by je všechny vyřval, jenže na druhou stranu měl chuť si sednout, opít se s tím mužem, jeho otcem a vyslechnout si zbytek. Byl zmatený a ani jeho věk mu v tom nijak nepomáhal.*
*Klidně zpevní sevření, pokud by to bylo nutné, ale nepustí ho. Nejdříve mu řekne, co chce. Nad jeho výlevem, kdy se otočí k němu, Dragosovi slabě cukne koutek. I když od něj předtím odvrátil pohled, aby neviděl jeho emoce, tak on je cítil v hlase a hlavně v jeho tepu, a teď je mohl teprve vidět v jeho očích. Pokrčí rameny.* To už ti říct nedokážu.. To si musíš uvědomit sám.. *Pronese a dlaní ho poplácá na hrudi nad srdcem a pak mu teprve dá možnost osobního prostoru. On sám se vrátí ke své skleničce, kterou předtím pustil, když jej Nicolae zachytil. Alkohol se vylil na podlahu, ale to Dragos neřešil. Jen sebral skleničku a šel si nalít znovu, aby se mohl napít. Pak se usadí na jednu z pohovek a čeká na odpověď.*
*Chvíli uvažoval co udělat, sevřel pěst a chtěl do něčeho praštit nakonec ji ale rozevřel. Caliban se mezitím stáhl až ke stěně, stal se stínem stejně jako už tolikrát. Nemluvil, nehýbal se, jen tam pro jistotu byl, kdyby jej pán k něčemu potřeboval. Nicolae to chvíli zpracovával, no delší chvíli, prostě tam blbě stál a koukal na ten obraz. Nakonec si povzdychl a zavrtěl hlavou, podíval se na svého otce.* /Otec, už jen to slovo zní cize./ Dobře, můžeme to zkusit. *Řekl jenom a přešel kousek dál, jakoby se potřeboval hýbat když mluvil.* Mluv, jak si myslíš, že to jako bude dál? *Zadíval se na alkohol, ale pak jen zavrtěl hlavou a čekal na odpověď od Dragose.*
*Dragos upíjel ze skleničky. Kdyby se teď rozhodl Nicolae otočit a bez ohlédnutí opustit jeho pokoje, tak by ho to mrzelo. Vědět, že jeho syn svým způsobem žije, ale že nemá možnost s ním být, ale respektoval by to, že svého otce v životě nechce. V každém případě by to byla menší rána, než kdyby se o něj stále zajímal a pak se dozvěděl, ž někde umřel. To už raději, ať o něm nemá informace žádné. Možná by to někomu přišlo jako krutá volba, ale tohle bylo to nejrozumnější řešení pro ně oba. Zůstat v kontaktu a navzájem v životě, a nebo se rozejít a uzavřít to. Nakloní hlavu na stranu, když Nicolae promluví. Na jeho otázku zauvažuje.* Předně si myslím, že je podstatné, aby se o tomhle nikdo nedozvěděl. Nepochybuji, že oba máme dost nepřátel, kteří by toho rádi zneužili. *Nadhodí jako první důležitý bod a napije se.* A za druhé.. Bych tě rád poznal.. *Pronese a zadívá se na něj.* Nebyl jsem s tebou během života tvé sestry a tvého ani po smrti a ty jsi zase neměl možnost poznat tak dobře mě a svou matku.. Možná je to přes 400 let, ale tak děravou paměť nemám, abych na ni zapomněl.. *Pousměje se slabě a skoro v myšlenkách na ni.*
*Nicolae byl zvědavý co jeho otec navrhne. Nedokázal tu myšlenku jen tak vyhodit. Ano, byl to jeho otec, byl na živu, tak jako on a musí se s tím nějak popasovat. Sám sobě by si asi neodpustil pokud by se jej alespoň nepokusil poznat. I z toho důvodu si vyslechl prvotně jeho návrh. Zároveň když Caliban uslyšel, že se to nesmí nikdo dozvědět, tak si položil ruku před ústa aby se nerozesmál.* /Tak to je absolutně nemožné, ti dva jsou jako dvojčata, pokud je kdokoliv uvidí spolu, tak jim to dojde./ *Potom si ale sám uvědomil svou důstojnost a změnil se zpět na tu chladnou sochu. Nicolae otcovu návrhu přikývne.* Myslím, že čtyři sta let je víc než dost na získání dostatečného množství nepřátel abychom byly nejen opatrní, ale hlavně i obezřetní. *Dodal, on sám se opatrností nadevše řídil, proto také poslal Calibana do New Yorku prozkoumat situaci aby mohli vymyslet plán.* Můžeme to zkusit, ale ty už nejsi jen otcem a já jen synem, oba máme své povinnosti a toto není debata na jeden večer. *Dodá už o něco klidněji než na začátku jejich rozmluvy.*
*Když zaregistroval pohyb od Calibana, tak se tím směrem zadíval a pozvedl obočí, ale nekomentoval to a vrátil se pohledem na Nicolaeho.* Hlavně New York je mou nejstarší a největší základnou.. Tady klan začínal.. Takže jestli má někdo najít něco, čím mi může uškodit, tak začne tady. *Řekne, načež se pobaveně uchechtne na jeho slovech.* /To ne.. To rozhodně ne../ *Pomyslí si. Už se dávno smířil s tím, že toho dost v životě neměl, bylo mu to sebráno, nebo to promeškal, takže myšlenka, že by alespoň něco částečně získal zpět se mu zdála neuvěřitelná.* Bylo by nemožné, kdyby jsme se se svými životy neposunuli.. *Souhlasí Dragos.* Nemáme celý večer.. Tohle nebyl můj jediný klient dneska, takže já se budu muset do klubu vrátit.. Rád bych, aby jsi mi dal adresu, kde tě může zastihnout moje zpráva.. Tvou adresu.. Bez prostředníků.. *Obeznámí ho Dragos s tím, jak by to viděl teď.*
*Vyslechl si vše.* Chápu, nebylo by tedy dobré pokud by nás vídali spolu, ne v tomto městě. *Pokrčí rameny, bylo mu to jedno, on sám se pohyboval spíš v ústraní než v centru dění. Měl své vlastní úkoly a mise, které plnil a o klanové záležitosti jako takové se moc nezajímal. Nepotřeboval hordy posluhovačů ani být panovníkem. Stačila mu ta jeho pečlivě vybudovaná síť a spokojenost nad tím, když se jeho plány povedou. Nad jeho další prosbou se zamyslel. Nikomu nikdy nesděloval kde se nachází přesně krom svých nejdůvěryhodnějších, jedním z nich byl právě Caliban. Proto se na chvíli také zarazil.* Zajisté, *otočil se na Cala. Ten mu zařizoval a zprostředkovával byt zde v New Yorku, který se nacházel ve stejném domě jako měl on sám jen o patro výš. Proto Cal vzal ze své kapsy pero a bloček, na které napsal adresu a předal ji Nicolaemu, který ji chvíli v ruce podržel, než ji předal svému otci, ale byl z toho nesvůj. Jednalo se o porušení veškerých jeho pravidel bezpečnosti.*
*Upír přikývnul a pak ještě požádal o adresu.* Pochopitelně by mi nejvíce vyhovovalo, kdyby jsi i s Calibanem vstoupil ke mě do klanu.. *Nadhodil jako návrh, když si převzal adresu svého syna.* Ale tohle není rozhodnutí na jeden večer.. Zvlášť ten dnešní.. *Dodá následně, když si adresu schová k sobě a dopije skleničku.* Ale pouvažuj nad tím.. Možná nepotřebuješ ochranu klanu, ale to není jediné, co klan může nabídnout.. V klanu jsme také silnější.. *Prohlásí a zvedne se z křesla, přičemž vezme svou skleničku a zamíří zpět ke skříňce. Jen ji tam odloží a neschovává. Přeci jen nebyla teď už čistá, ale zas kvůli jedné skleničce nebude volat upíry, aby ji odnesli.* Než se vrátíme.. Máš nějaký dotaz, který by ti nedal klidu? *Zajímá se ještě. Asi i jeho by lehce znepokojovalo, kdyby se jej jeho syn na nic vůbec nezeptal.*
*Zarazil se nad tím a podíval se na svého otce, něco takového nečekal. Na druhou stranu Calibana to nezarazilo, muž jako on určitě měl rád všechno pod kontrolou. A proto se Cal nedivil, že pod kontrolou chtěl i svého syna. Sebe bral Caliban něco jako otravnou nutnost, nedělal si naděje, že by byl přínosem, na to měl Dragos ve svém klanu příliš jemu blízkých lidí.* Nečekal jsem takový návrh a upřímně jsem nad ničím takovým nikdy neuvažoval. /Jako bych svůj život zase po několika stoletích někomu svěřil./ *Pro svou samostatnost měl důvod, proto taky mnoho jednání fungovala přes Calibana.* Co se týče ochrany, zvládám to dost dobře sám a sílu v počtu také vidím, ale mně stačí mí lidé. *Ušklíbne se a kývne na Calibana, který i když mohl působit poněkud neškodně, tak v případě nouze byl perfektně vycvičeným bojovníkem pod taktovkou svého pána a ti dva se uměli rvát skvěle, když si navzájem kryly záda. Nakonec se ale zadívá opět do očí otce.* Proč? Proč tohle všechno? Nač mít vlastní klan, nač zůstávat na jednom místě? Z jakého důvodu tak lpíš na rodině i historii po tolika staletích? *Ptal se klidně, když už mu dal volnou ruku tak pokládal otázky, které mu už chvíli letěly hlavou. On sám rodinu neměl, a ne že by mu děti nebo žena nechyběly ale taky nepotřeboval svatyni a tak obrovský dům střežený vlastní armádou upírů. Samozřejmě měl své poklady, ale ty byly spíše po celém světě než na jednom místě.*
Tak pouvažuj.. *Odpoví mu krátce a na další slova pokrčí rameny.* Možná přijde někdy okamžik, kdy nebudou.. Pak máš dveře do klanu otevřené.. *Prohlásí, než se jejich rozhovor začne chýlit ke konci. Čeká nejprve až svoje dotazy rozvede, než se pustí do odpovídání.* Nezůstávám na jednom místě.. Můj klan je rozmanitý a někteří členové potřebují opustit svůj současný život v jiných časech než ostatní. Tito členové mají možnost využít pobočky mého klanu různě po světě. Ani já nezůstávám zde na jednom místě celá léta.. Pouze tato budova je základnou.. Je téměř nedobytná a je tak nejlepším zázemím, kam se rád vracím.. *Řekne, ale nekončí.* A proč lpím na rodině a historii? Tohle mi pomohlo přežít.. Když jsem přišel o jedinou ženu, kterou jsem kdy miloval, tak jsem se upnul na vás.. To ty a Lavinia jste mi dávali vůli přežít.. A to i v momentě, kdy mě můj stvořitel zahrabal do země.. Byla to myšlenka na vás, která mě donutila se vyhrabat ven.. Byl to Marius a moje láska k rodné zemi, kteří byli důvodem, proč jsem vyvolal vzpouru a svého stvořitele zabil.. Byla to touha vás i zem ochránit, když jsem ty členy klanu, kteří mi zůstali věrní, odvedl z Rumunska.. Žil jsem tak dlouho, že jsem měl za co bojovat. Postupně se mou rodinou stal tento klan.. Dává mi sílu přežít a jít dál, i po smrti Mariuse. Jsou to mojí lidé, které musím ochránit.. Mám za ně zodpovědnost a oni zase spoléhají na mě.. Jsou moje rodina o kterou jsem tak brzo přišel.. *Odpoví mu popravdě, zatímco ležérně spojí ruce před tělem.*
*Přikývl otci i když neměl tak úplně v úmyslu nad tím vůbec nějak uvažovat. Stačilo mu to co měl a s čím fungoval. Občas to bylo lehce problematické, složité nebo nebezpečné ale on i Cal to tak milovali a osobně to měnit nechtěli.* Beru to na vědomí, ale nečekám něco takového, vždy jsme se z toho zvládli dostat po svém. *Pokrčil rameny. Světu vládly dvě věci, peníze a informace a on se ujistil že obojího bude mít dost na to, aby našel páku tam, kde ji bude potřebovat. Nicolae Dragosův proslov poslechl a pochopil jej po svém. Miloval svou rodinu a užíval si svůj život, i když ne všechny rozhodnutí jak život půjde byly jeho, tak si to uměl vychutnat. Na druhou stranu Caliban Dragose chápal i jeho touhu po rodině, on sám bral Nicolaeho jako část rodiny, protože to čím nazývali jeho rodinou když byl dítě, tak rozhodně nebylo šťastné. O čemž vypovídal Ban, který se dnes držel na uzdě, což bylo v přítomnosti Nicolaeho poměrně normální. Přece jen cvičil oba, jak Cala tak Bana a oba jej velice respektovali.* Chápu. *To je vše co ze sebe v tu chvíli Nico vydá. Neví jestli jej ujistit, debatovat či něco jiného, přece jen neznal tak úplně vztah otce se synem.*
*Dragos se ušklíbne.* Nikdy neříkej nikdy.. *Prohlásí. Neví, jakou reakci čekal po svém sáhodlouhém monologu, ani zda jej ta Nicolaeho překvapilo či nepřekvapila, nicméně vyjadřovat se k ní nehodlal.* Fajn.. Tak vyrazíme zpátky.. *Pokýve nakonec, když k tomu ani jeden nic nedodávají. Pokyne jim ven z místnosti, kterou za nimi zavře. Opět projde labyrintem svého apartmánu a vyjde ven. Dveře za sebou zabouchne, ať tam nikdo nevleze a vyvede je i ven z vily. Nebo teda spíše do oné chodby. Několika oklikami je zdlouhavě provede skrz a otevře vchod do svých soukromých prostor.* Až si to srovnáš v hlavě a budeš chtít zase mluvit, tak víš, kde mě najdeš.. *Řekne mu, když se za nimi zavře knihovna.*
Někdy je potřeba říct nikdy. *Oponuje Dragosovi jeho vlastní syn.* Jestliže máš ještě několik schůzek dnes večer pak bychom měli. *Přikývne mu a dle jeho instrukcí prochází zpět celým tím směšným labyrintem.* /Něco podobného si budu muset u jednoho ze svých sídel také zařídit./ *Nicolae si dovedl představit co všechno by se na takovém místě dalo vytvořit za nástrahy zato Caliban je zde čekal neustále a proto stejně jako minule procházel chodbou zcela napružený a očekávající útok. Když konečně vyjdou ven tak se lehce uvolní, ale s tím, že ví o davech, které jsou hned za závěsem už není jen stínem jako v sídle.* Stejně tak víš, kde nalézt mě. Pokud bys mě tam nesehnal, pravděpodobně jsem mimo New York, potom kontaktuj Calibana, ten bude vědět, kde mě najít. *Vysvětlí Dragosovi a pokyne hlavou Calibanovi, který jen na slova svého pána přikývl.*
Nic není konečné.. *Nesouhlasí se svým synem.* Vše je v koloběhu.. Ouroboros.. *Pronese. Samotné slovo působí jako magické zaříkávadlo, ale je to jen symbolika. Odvede je zpět odkud trefí k sobě domů. Na jeho slova přikývne, ale neměl v plánu jej navštěvovat, pokud by se nejednalo o nouzi. Tušil, že Nicolae bude teď potřebovat chvilku na srovnání věcí v hlavě a toho, že se mu navrátil do života. A on nehodlal mu tu potřebnou dobu nevědomky zkrátit, takže mu chtěl dát možnost, ať ho vyhledá, až bude sám připraven.* Budu s tím počítat.. *Dodá a dá jim možnost odejít, tím že jim kývne k závěsům. O fyzický kontakt se nepokouší, pokud se o něj nepokusí jeho syn.*
*Dle jeho názoru byla spousta věcí konečných, někdy to byla škoda, jindy zase tak ne. Odmítne se však dál hádat či dokonce debatovat s otcem o konečnosti a nekonečnosti možností. Přeci jen dnešek už byl tak náročný. Jeho představa, jak dnešní den dopadne byla úplně jiná. Celou dobu si myslel, že se jedná o podvodníka, který se chce napojit na jeho síť, opak byl pravdou. Proto když se s nimi jeho otec určitým způsobem rozloučí pokyne mu hlavou.* Kdyby cokoliv Caliban ti bude jistě k dispozici, jen žádám jediné. Už nikdy ho nenuť jít proti mým příkazům a pravidlům. *Jen co tohle dořekl, tak se rozloučil a ještě než Nicolae i Caliban zašly za závěsy tak se pootočil hlavou na Calibana.* Přesto tě trest nemine. *Dodá než se ohlédne na otce zdali po něm ještě nebude něco chtít.*
*Kývnutí na rozloučení mu oplatí, než ještě nakloní lehce hlavu na stranu a ušklíbne se.* Budu se o to snažit.. *Prohlásí a v očích mu škádlivě zajiskří. Tyto jiskřičky byly jedním z mála, co zůstalo z jeho původního já, které umřelo před více jak 400 lety. Byly to vzácné záblesky, které Dragos pouštěl ven jen zřídkakdy. Zůstane stát na místě, zatímco oba odchází a když se na něj Nicolae po slovech ke Calibanovi ještě otočí, tak zvedne ze založení ruku nahoru do náznaku mávnutí, než ruku vrátí a nechá ho odejít. Dá si ještě jednu skleničku z vlastního baru, než nahodí svou masku a když vyleze ze závěsů on, tak je připraven na další pracovní jednání.*
*Při jeho poznámce o snaze nenutit jít proti jeho příkazům jen pozvedne obočí a zavrtí hlavou.* /Teď z něj asi nic lepšího nedostanu, ale to se časem změní./ *Umyslel si Nicolae načež společně s Calibanem vyrazil skrz závěsy. Jakmile prošli klubem, tak Cal otevřel zase Nicolaeho dveře a počkal než se usadí aby sám mohl sednout za volant jakmile nastartovali, tak Nico promluvil.* Čeká tě trest za mírnější prohřešek, jelikož otec uznal, že tě nějak přinutil, pak to tedy bude Frica-monger po tři dny. *Caliban lehce ztuhnul, znal tento trest. Nebylo to poprvé, ale většinou to trvalo déle než tři dny. Byla to droga, která vyvolávala strach, člověku se před očima v realitě ukazovaly jeho nejhorší děsy a spánek se měnil v noční můry. Dalo se to snést, ale byl to nápor na mozek. Někdo se slabší povahou by nemusel zvládnout ani den. On sám věděl, že při této droze se často probouzel Ban a tak čekal, že jej jeho pán bude hlídat aby nikomu nic při svém trestu neprovedl. Zde stříbrnou klec neměli, takže nezbývalo nic jiného. Proto jen přikývl, nezbývalo nic jiného.* Děkuji pane. *S těmito slovy pak odvezl oba do jejich bytů.*
*Dragos v obyčejných plátěných kalhotách a košili sestoupil až dolů do sklepních prostor. Minul několik dveří, než dorazil k celám, kam byli zavíráni mladí nekontrolovatelní upíři. Teď jich tady bylo požehnaně, kvůli zmetkovi v Alessině klanu, který je tvořil. Někteří se snažili po Dragosovi sápat, když procházel a pak v agónii couvali zase zpátky, neboť mříže byly s příměsí stříbra. Byli hladoví, ale to byli konec konců momentálně pořád. Dragos jim zajistil pravidelný přísun krve, ale novorozencům to vždycky bylo málo. Dragos je však musel naučit se kontrolovat a to by nezvládli, kdyby byli 24/7 nakrmení. Potřebovali ovládnout hlad. Oni však nebyli Dragosův momentální cíl. To byla cela s upírkou, která k jeho klanu vůbec nepatřila.* Dobré ráno.. *Ušklíbne se Dragos na Akamiru, když k ní dojde.* Tvoje paní si očividně dává s tvým vyzvednutím na čas.. Zřejmě ji vůbec nevadí, že jsi v držení nepřítele, co? *Nadhodí pobaveně, když mříže, na kterých byl krevní zámek, otevře.* Tak se alespoň trochu pobavíme, když už mám čas, co říkáš? *Navrhne a nechá upírku vyjít, než se rozejde mimo cely k jiným dveřím ve sklepních prostorách. Ty otevře a naskytne se tak pohled do rozměrné tělocvičny.*
*MIra, jakmile jej spatřila, tak naklonila hlavu na stranu a pozorovala jej. Už se tu dostatečně vyřvala na ostatní upíry, kteří chodili kolem, dost se vyřvala i na novorozence, kteří dělali hluk, pro teď byla ráda, že viděla někoho jiného než jen hladové, novorozené upíry.* Hele, konečně někdo, kdo dá dohromady souvislou větu.* Uculila se. Když otevřel dveře, vyšla za ním bez jakéhokoliv váhání, i když jeho slova mohla znít více méně děsivě. Miře to bylo jedno. Tak nějak, jako drtivá vetšina věcí. Došla až za Dragosem a založila si ruce na hrudi.* No, to jsem na to zvědavá.* Pronesla pak nad jeho poznámkou uštěpačně a pokud ji pustil, vešla do místnosti.*
*Jen se na Akamiru ušklíbne.* Taky jsi byla novorozenec.. Nemůžou za to.. *Odpoví ji, když ji otevře dveře cely, načež ji odvede do jedné z tělocvičen. Školským regulím by tato tělocvična zřejmě neodpovídala a neprošla by bezpečnostní kontrolou, ale to bylo Dragosovi jedno.* Jsi zbrklá, jednáš neuváženě a bez rozumu.. A to tě dostává do průserů.. *Zkonstatuje, když se rozejde po prostoru k velkým skříním.* Jenže s tímhle zbrklá být nemůžeš, protože ublížíš i sobě.. *Dodá, když skříň za rukojeť vytáhne. Neotevírala se totiž klasicky, ale jednotlivé panely se vytahovaly do prostoru jako vertikální šuplíky. Jeden takový teď odhalil sbírku cvičných dýk.* Vem si jednu nebo dvě a jdeme trénovat.. *Pobídne ji Dragos. Sám měl svoje osobní dýky, které mu vyhovovaly víc, než tady tyhle.*
*Mira se na něj podívala, sjela si jej pohledem a pak se uculila.* Pořád jsem novorozenec, ale i tak mě štvou, moc řvou, chtěla jsme klid, je na chvilku. *Odfrkla si, než se do jeho slov zqposlouchala dál. Pak naklonila hlavu na stranu, došla k němu blíže a jazykem si přejela po rtech.* Dostávat se do průseru je dle mě super vzrušující věc, šéfe. Třeba proto mě to tak baví. *Zavrněla, spokojeně se pak usmála a následně otočila pohled k dýkám. Ihned se jí rozšířily oči a ona se po jedné z nich vrhla. Neuváženě se po dvou natáhla a vzala si je do ruky.* Dobře, terč jsem já, ty, nebo se budeme střídat?
Tihle jsou ještě mladší, než ty.. *Upozorní ji Dragos.* Mají neustálou touhu po krvi, která není dostatečně podle nich uspokojena. Kdyby ale byla, tak se nikdy nenaučí zvládnout hlad a to by byl problém. *Informuje ji, když míří do tělocvičny.* Jednou to bude průser, ze kterého se nevyhrabeš. Vlezla jsi na cizí území. Mám právo tě zabít a tvou mrtvolu pak hodit Alessandře k nohám. Máš jediné štěstí, že ji chci vidět žadonit a prosit a tak to neudělám.. Ale jen zatím.. Příště už tak shovívavý být nemusím.. *Varuje ji, aby nic podobného už neopakovala a pobídne ji k sebrání dýk. Pak panel zase zasune, aby jej neurvali při boji.* Na co terč? *Uchechtne se.* Prostě.. se braň.. *Přikáže ji, zatímco on vytáhne bleskově svoje dýky a přesune se k upírce. První dýka už jede po její ruce, zatímco druhou si přidržuje přetočenou na předloktí, aby si ho bránil a s ním i jakékoliv výpady by dívka provedla. Vytvoří si z ní něco jako provizorní štít.*
Jo jo jo, respektovat, jasný, do toho se třeba věkem dostanu. *Uculila se na něj sladce. Jakmile ji pak začal činit o tom, ze by ji zabil, kdyby chtěl, tak nahodila otrávený výraz a protočila očima. Z nějakého důvodu ji výhrůžky smrtí neděsily, necítila strach, když to Dragos takhle podal.* Ach jo, výhrůžky smrtí jsou trapný, ohraný a trapný. Víš co by pro mě byla výhrůžka? Konstatování toho, že mi budeš pouštět pořád dokola a dokola ódu na radost. *Ušklíbla se. Pak už na ni ale upír zaútočil. Míra se nestačila ani nadít a cítila, jak jí po ruce jede chladné ostří dýky. Jakmile ucítila, jak při jednom jejím pochybném pohybu prořízla její kůži tak při bolesti se jí dostalo euforickeho pocitu. Asi to bylo z minulosti, kdy ještě byla na bolesti takřka závislá. Stojící pak v pozici, ve které nevěděla, co dělat, se zasmála.* Páni, ty jedeš, to je fajn, a co teď? *Zasmála se, načež se jej pokusila alespoň kopnout.*
*Převrátí očima nad jejími slovy, a raději ji doved do tělocvičny.* To není vyhrožování.. To je varování.. Příště tomu tak už bude, jestli se objevíš na území mého klanu. *Odpoví ji a nechá ji si nabrat zbraně, než na ni zaútočí. Jakmile ji řízne, tak se na chvíli stáhne.* Držíš to jak kuchyňský nůž.. Tohle je dýka.. Zbraň.. Ne, něco, čím se chystáš nakrájet salát v kuchyni.. *Pronese k ní a jakmile se ho chystá kopnout, tak rukou zachytí její nohu a vyhodí jí ji do vzduchu. Přinejlepším hodí obyčejný záda, nebo udělá nekoordinované salto a přistane na břiše.* Vybrala sis dvě dýky, takže jedeme dvěma.. Jednou útočíš, druhou se bráníš.. Nemáš štít a ani možnost ho držet, takže si vytvoř štít z jedné z dýk.. *Pobídne ji a ukáže ji to u sebe.* Takhle máš alespoň částečnou šanci se bránit a ne jen útočit. *Vysvětlí ji a zopakuje svůj výpad.*
*Nad jeho dalším vyčiněním jen zakroutila očima a pak na něj vyplázla drze jazyk. Hned na to se ale tak nějak zaposlouchala do toho, co říkal.* Hele, šéfe, já tphl3 nikdy nedržela, tak jak jsem to asi jako měla vědět? *Odfrkla si, ale pak už letěla na zem. Jakmile dopadla na záda, tak si zlostně odfrkla, než vstala.* Jasně, jasně, jasně, jo. *Zavrčela. Když pak zaútočil, jednu dýku si dala tak, jako ji to ukázala, a následně využila toho, že byla dál, lehce se rozeběhla a pod jeho rukou, jež na ni zaútočil udělala kotoul. Za jeho zády se zvedla a držící si stále jednu dýku jako štít se na Dragose pokusila zaútočit zezadu.*
*Dragos se ušklíbne na její slova.* Zkus používat to, co máš mezi ušima.. Jestli tam něco máš.. *Rýpne si a hodí s ní o zem. Počká, až se zorientuje a pak podnikne další výpad. Sleduje, jak se pod ním prosmýkne, načež se rychle otočí, a klesne na koleno, aby zablokoval její ránu svou rukou, kterou má ochráněnou dýkou, aby ji to názorně ukázal. V druhé ruce přetočí dýku, aby mířila nahoru a znova upírku řízne do ruky. Odrazí se na jedné noze a skočí dozadu, aby získal odstup a pak se zase postaví na nohy. Připraven na další výpad.*
*Mira pak už jen zavrčela. Pocítila, jak ji znovu řízl, nijak se na d tím ale nepozastavovala, ba naopak. Podívala se na Dragose, ale byl to pohled jen letmý. Než by se stačila i ona sama nadít, nerozvážně už opět běžela po něm. Přiběhla k němu, nohou se jej pokusila kopnout do holeně, zatímco jednou dýkou se po něm opět ohnala v úrovni pasu. Tiše zavrčela, ne že by jí to nebavilo, ba naopak. Začínala tomu přicházet na chuť, jelikož přeci jen- byl to boj, hlavně při něm tekla krev, to bylo to, co jí bavilo.*
*Kvůli jejímu výkopu lehce uskočí a pak znova. Využije momentu, kdy je dýka na konci svojí dráhy, kterou oním obloukem opsala a pak se dostane do její blízkosti. Ruku ve které má dýku, jenž útočí ji zachytí tou svou, přičemž stále v ní ještě drží dýku svou. Druhou rukou ji přitlačí dýku na krk, načež ji nohou podkopne ty její a přitlačí na zem.* Jsi mrtvá.. *Oznámí ji krátce, než ji pustí, zvedne se a odstoupí od ní.* Nechala jsi mě dostat až moc blízko k sobě. Neotevírej tenhle prostor.. Nikdy.. Jen pokud nemáš strategii, jak to využít.. Ale to jsi neměla.. *Poučí ji znova a čeká, až bude připravena na další výpad.*
*Mira opět minula, ale i tak to pro ni bylo přínosem, tedy, alespoň pro její hlavu. Pak se podívala Dragosovi do očí a odfrkla si.* Proč tohle vlastně děláme? *Zajímala se pak.* Jako neříkám, je to zábava, jenom to asi tak nějak trochu nechápu, proč mě učíš bojovat. *Pronesla, načež vzala jednou svou dýkou a jejím ostřím si odhrnula vlasy z čela. Pak si opět jednu dýku dala do ruky jako štít, tou druhou dala před sebe a opět vyskočila dopředu, tentokrát když k němu ale doběhla prohodila pozice dýk, z té, jež byla původně útočná přehmátla na tu,a by jí měla jako štít a zaútočila tou, jež byla předtímjako štít.*
*Lehce nakloní hlavu na stranu, když mu položí dotaz a ušklíbne se.* Proč ne? Ale máš-li zájem zůstat v cele, než si tě Alessandra vyzvedne, tak budiž.. *Nabídne ji s pokrčením ramen, ale nečeká, že to přijme. Vlastně neměl žádný konkrétní důvod proč ji vytáhnul na trénink. Možná chtěl, ať Aless vytáčí, že to udělal, ale to bylo tak vše. Držel si dýky tak, aby byly přesně naopak než její a proto, když je na poslední chvíli přehodila, tak musel její ránu zablokovat tak jak je měl. Nadzvedl ji tou blokací ruku a tou druhou zaútočil do břicha, čekajíc, zda si tentokrát svou zranitelnou zónu hlídá.*
*Mira zavrčela a zadívala se na něj.* Já jsem jen ptala, neřekla jsem, že mám zájem. *Odfrkla si. Jakmile pak Dragos udělal, svůj výpad, snažila se rychle myslet dopředu. Vykryla si břicho rukou, ve které měla dýku jako štít, a pokud se jí podařilo Dragosovu ruku odstrčit, bleskově si dýku přehodila a prudce se ohnala po jeho ruce, kterou držel nadzvedlou její ruku, kterou na něj útočila, doufajíc že když se jí podaří jej seknout, pak ji ruku pustí.*
Tak zbytečně nežvaň.. *Pronese a věnuje se dalšímu útoku. Seknutý být nechtěl, takže v momentě, co se po něm ohnala, tak ruku stáhnul a vzápětí hned provedl výpad. Postupně tak couval, útočil, ustupoval, vyrážel a bránil se, podle toho, co bylo třeba zrovna. Občas se zastavil v boji, aby Akamiru v něčem opravil nebo poučil, načež se jí to snažil předvést v boji. Každopádně na podlahu tělocvičny pak bude muset povolat armádu civilských otroků uklízečů s tím, jak byla postříkaná krví. Akamiřinou.* Fajn.. A já se musím vrátit ke svým povinnostem.. *Prohlásí po pár hodinách tréninku.*
*Mira si celý ten zápas strašně užívala. Pořád se snažila, učila se, pocítila pak každou ránu,. každý úder, každý sekanec, a každý sekanec pro ni byl jako dárek. Tu bolest si užívala snad mnohem více, než-li samotný boj. Když pak skončili, zadívala se na Dragose a uculila se.* Takže končíme? A co bude teď dál? Mám čekat na to, než se Alessandra vrátí z líbánek? *Pronesla, snad i lehce zklamaným tónem.*
Ano, končíme.. *Odpoví ji Dragos, když zamíří zpátky ke skříním a odsune jeden z "šuplíků", přičemž ji ukáže svou dýkou, aby tam schovala ty, co si vypůjčila. Sám pak svoje schová k pasu a následně skříň zasune.* Zřejmě.. Uvidíme, kdy se vrátí, prcku.. Možná budu mít ještě chvilku.. *Prohlásí a zamíří zpátky k celám, než najde tu její a otevře jí ji, přičemž ji pokyne, ať vejde dovnitř.*
*Mira vešla dovnitř, podívala se na něj a sjela si jej pohledem.* Třeba si chvilku najdeš, fešáku, byla to zábava. *Zazubila se vesele, načež se pak posadila na zem do tureckého sedu a spokojeně zavřela následně oči. Bylo jí dobře, cítila se zvláštně hezky uvolněná. Pro teď byla tedy v klidu, a sama se sebou se v hlavě sázela, kdy si pro ní její stvořitelka dojde.*
*Jen se na upírku ušklíbne. Zamkne zámek a odkráčí pryč. Možná si chvilku najde, možná ne. Kdo ví.*
*Konečně se setmělo a Aless mohla vyrazit. Jela by pro Miru už dřív, ale bohužel se vyskytly jiné problémy, které musela řešit. Takže uprchlou novorozenkyni musela chvíli ještě nechat v držení Dragose. Měla toho nad hlavu, ale byla ráda, že jedna důležitá věc se vyřešila i když jí to stálo dost sil a nejen ji. Momentálně jí zbývalo vyřešit už jen tu malou uprchlici, na kterou byla pěkně nakrknutá a jak by také ne. Jediná ze všech novorozenců dělala problémy a ke všemu ještě pro ni musela jet do jámy lvové, což jí na momentální náladě a jejím rozpoložení nepřidávalo. Seděla na zadním sedadle jednoho ze tří velkých černých SUV, která mířila k sídlu vůdce klanu na Staten Islandu. Hleděla z okna a mlčela. Spolu s ní v autě pak seděla Lea, Negan a Victoria. V dalších autech pak seděli ostatní upíří, kteří jeli s ní. Po včerejší noci toho měla dost a vidět Dragose a hašteřit se s šílenou Mirou byla už taková zlatá tečka, kterou to všechno chtěla uzavřít. Po nějaké době auta zastavila před sídlem a upírka vystoupila. Oděná do černých kalhot, černého roláku a stejnobarevného kabátu. Vzala si schválně více zahalující věci, přece jen nepotřebovala, aby Dragos věděl, že je nějak zraněná, stačilo, že šla vidět její ještě dost čerstvá jizva, která se táhla od pravého spánku kolem oka, přes celou tvář. Lea, Negan, Tony a ještě 6 dalších s ní zamířilo ke vchodu, kde Aless zabušila na dveře, čekajíc, až je pustí dovnitř.*
*Auta poblíž jeho vily byla něco nezvyklého, takže to přilákalo Dragosovu pozornost. Došel k oknu, aby se z něj podíval, načež se ušklíbnul.* /Bylo na čase../ *Nicméně dolů ke vchodu se nechystal do doby, než mu do pokoje dorazil někdo, kdo jej na společnost upozornil. Mezitím dole pootevřel jeden z upírů dveře. Věkově vypadal starší, takže musel být proměněn v pozdějším věku. Byl statné postavy, i když jako každý upír hubený. Měl tmavé vlasy, které mu spadaly do očí, bradku a knír. Tmavýma očima si je prohlédl.* Nejsme tady zaostalí, máme tu zvonek.. *Upozorní Alessandru cynicky. Ano, věděl, kdo je. Všichni v Dragosově klice to věděli a všichni taky věděli o všem, co se mezi ní a jejich pánem událo.* Pročpak celá tahle výprava? *Zeptá se. Opět, ne že by to nevěděl, ale nehodlal ji dát nic zadarmo. A ani neměl v plánu celou tuhle její výpravu pustit do vily. Rukou, která nebyla za přivřenými dveřmi vidět naznačil své společnosti, aby šel pro Dragose, zatímco on bude čekat u dveří.*
*Chvíli čekali, než se konečně otevřely dveře a v nich stál jeden z Dragosových upírů.* Vím, zvonek vidím, ale já si vybrala druhou variantu. *Pronesla jen a propalovala ho pohledem. Neměla dneska náladu a bylo to na ni dost vidět.* Co kdybychom přestali chodit kolem horké kaše a neztráceli zbytečně čas toho druhého. Určitě moc dobře víš, proč jsem tady, Dragos tě už určitě obeznámil se vším. Takže ho prosím zavolej, ráda bych si vyzvedla jednu toulavou psychopatku a jela zase domů. Nemám na tohle celou noc. *Pronesla hledíc stále na upíra. Chtěla to mít všechno už za sebou a když koukla na svoje lidi, bylo vidět, že nebyla jediná. Navíc vidina toho, že bude poslouchat zase Dragose a jeho řeči jí na tom moc nepřidávalo.*
*William se uchechtl a krátce zaklonil hlavu, jakoby se rozhlížel po stropě.* To je takhle netrpělivá i v záležitostech klanu? *Zajímá se, ale místo na Alessandru, kterou při otázce okatě ignoruje se koukne po jejím klanu; nebo alespoň té polovině, co si přivezla.* Není se čemu divit, že nám tady pobíhají novorozenci jak za dob Vlada Napichovače.. *Rýpne si. Jeho úkolem už teď bylo pouze zdržovat, než dorazí Dragos. Ten už očekával, až na jeho dveře někdo klepne. Dřív se mu dolů zkrátka nechtělo. Nakonec se mu ve dveřích salónku objevila Damianova hlava.* Už je tady.. Ale to vy víte, co? *Dragos jen pobaveně přikývne. Trénoval proměnu, než se Alessandra zjevila, takže byl v obyčejných plátěných kalhotách a košili, a jako obvykle ve vile, bos. Vlasy měl rozpuštěné a zcela volně, když dorazil po schodech dolů.* Williama, přestaň si hrát a skoč pro.. našeho hosta.. *Prohodí pobaveně, přičemž poslední dvě slova nadhodí se zvláštní směsicí pobavení a sarkasmu. William jen přikývne a místo u dveří ponechá Dragosovi.* Jaké byly líbánky? *Zajímá se, vědom si dárku jenž jim dal na svatbě.*
Právě naopak. Trpělivá je víc než dost, ale momentálně nemáme čas se tady s vámi vybavovat, tak nás laskavě nezdržuj. *Zamručel Negan, který stál po Alessině pravici.* Klid, to je přesně to co chtějí, vytočit nás ještě víc. *Pronesla Aless klidně a na muže se pousmála, načež se pak otočila zpět na upíra ve dveřích. Když se konečně uráčil objevit i Dragos, jen si ho sjela pohledem.* Líbánky byly dokonalé, lepší jsme si nemohli přát. A asi bych ti měla poděkovat za dalšího hada do sbírky. Takového ještě nemám, vyjímá se v teráriu dokonale. *Pronesla chladně, aniž by se usmála. Z části to bylo díky jejímu naladění a z částí díky zranění.* A taky je dobré vědět, že nemám věřit Dominicovi, když to táhne s tebou. No ale zpět k věci. Akamira je v celku? *Optala se jej.*
*William pouze pozvedne obočí a posměšně se uchechtne, než je odvolán zamířit pro Akamiru a nahradí jej Dragos.* Mno.. Hodíte se k sobě.. Stejně jedovatá stvoření.. *Ušklíbne se na slova Alessandry a lehce nakloní hlavu na stranu.* Mě se zdá, že jsi mu věřila docela dost, když se ti dostal do kalhotek i na můj příkaz podruhé.. *Prohlásí, když se rukou opře o rám dveří kousek nad hlavou. Přemýšlivě pokrčí rameny.* Zatím ano.. Překvapivě přežila trénink se mnou bez větších zranění.. *Ušklíbne se, než jeho pohled zchladne.* Ale to se nemusí opakovat, pokud se u mě ve vile objeví podruhé.. *Pronese.* Hlídej si svoje mláďata lépe, jinak to bude stát krk je i tebe.. *Varuje ji. Will se mezitím dostane k celám a otevře ty od Akamiry.* Jdeme.. Tvoje dovolená končí.. *Pobídne ji a čeká, až vyleze dívka z cely, než ji hlídanou začne odvádět nahoru do přízemí.*
Mira už čekala, co se bude dít. Čekala už několik dní. proto, jakmile pro ni muž přišel, jen se na něj zadívala přemohla nutkání jej kousnout do krku a vyrvat si z něj pořádně krvavý kus masa. Místo toho se nechala vyvést ven, zamračená a naštvaná. jakmile by se pak octli v přízemí, podívala se ihned na Dragose. *No, to bylo dost, šášulo, už můžu jít, nebo jako co jako?* Zavrčela nevraživě.
Viď že jo, taky si říkám. *Pronesla k jeho poznámce o hadovi.* To víš, ja jsem jedovatá jako had a ty jsi jako šváb, toho se ani atomovkou nezbavíš. *Pokrčila rameny a dál na něj hleděla, když se pak vyjádřil k Dominicovi, ignorovala to. Tohle téma už dál nehodlala řešit, rozhodně ne s Dragosem.* Trénink páni, tak to asi abych ti poděkovala co? *Ušklíbla se, ale pak opět zvážněla. Jen co řekl, že by zabil i jí. Většina jejich upíru jen tiše zavrčela.* Já mám svoje mláďata pod kontrolou, bohužel Akamira je trochu tvrdší oříšek, především psychopatická, ale to už si asi stačil poznat sám. Její procházka byla první a poslední. Bude mít novou chůvu a tvrdý režim. *Pronesla a chtěla ještě něco říct, ale to už jí slyšela sama, nad čímž jen protočila očima.
Hmm.. Ne.. Spíš se vidím jako vrcholový predátor, na kterého nemáš a víš to.. *Pronese egoisticky a stejně tak naváže při jejím ušklíbnutí.* Můžeš mi poděkovat tak, že si teď tady klekneš na kolena a budeš prosit o to, abych takhle milosrdný s tvými upíry byl i příště. *Odpoví ji a pobaveně se uchechtne nad tím, jak všichni zavrčí.* Dal bych jim náhubky.. Nějak se mění na vlkodlaky.. *Poradí ji ironicky, než pozvedne obočí. Už chybělo jen aby si Alessandra dupla nožičkou a měl by to Dragos kompletní.* Mě docela poslouchala.. Není až tak jiná, než někteří upíři v mém klanu.. Takže problém bude asi někde mezi nebem a zemí, Alessinko.. *Rýpne si, přičemž prstem ukáže nahoru a při cestě dolů schválně sjede obrazně po celé její postavě. Otočí hlavu na mladou upírku, kterou William přivedl.* Zklidni to, prcku, měla ses tady na svou situaci až moc dobře.. *Pronese k ní s varováním v hlase, když pootevře dveře o malinko víc a ustoupí ji z cesty, aby mohla jít k Alessandře.* Tak jdi za páníčkem.. *Pobídne ji s úšklebkem.*
Tebe já neposlouchám, můžu si říkat co jen chci, nejsi žádnej bůh. *Odfrkla Mira směrem k Dragosovi. Pokud něco nesnesla, byla to povýšenost, povýšenost, kterou ostatní projevovali. Nakonec, když ji poslal směrem za Aless, a ona udělala sotva krok, zaslechla jeho poznámku. Jen zlehka naklonila hlavu na stranu, zastavila se, podívala se na Aless, a pak se usmála. Následně na to se na Dragose otočila, sjela si jej pohledem a pak nechala ten svůj v jeho očích.* Přijdu ti snad jako čokl?
Já si s tebou nepotřebuji poměřovat síly. Mě jsi ukradený Dragosi. Klidně si buď Pán Bůh nebo jiná dokonalá bytost. Je mi to fuk. Odbudu si tuhle tu návštěvu a jinak tě k životu nepotřebuji. *Odpověděla mu.* A klekat si s prosíkem nebudu. Neudělala jsem to tehdy, když jsi mě proklel, neudělám to ani teď. To raději dobrovolně vylezu na slunce. A co se týče mých lidí. Neurážej je, že jsou psi, prostě tě jen nemají rádi, nic víc. *Pokrčila rameny a dál už se k jeho slovům nevyjadřovala. Ať si rýpal, když mu to udělalo radost. Když pak konečně uviděla Miru, jen jí úsměv opětovala a sledovala jí. Musela uznat, že ji ta malá mrška docela chyběla i ta její nevymáchaná držka.* No pojď, je čas jít domů, musíme toho dost probrat. A mimochodem, máš novou chůvu. *Pronesla směrem k Míře.*
*Povýšeně se uchechtne.* Kdybych tu nebyl já, tak je to tvoje drzé zlatíčko už roztrhané na kusy.. Kdybych tu nebyl já, tak je New York zamořený novorozenci.. Nevím, co to máš za továrnu na upíry ve svém klanu, ale vypni ji.. Mám v celách minimálně třicet nových upírů, kteří byli proměněni krátce po sobě v různých částech New Yorku.. Tři skupiny upírů z mého klanu dnes a denně hlídkují po celém New Yorku a odchytávají je.. Kdybych tu nebyl, už máš za prdelí lovce za nezodpovědnost.. *Během svých slov z jeho tváře jakýkoliv úšklebek zmizí a nahradí jej seriózní, přísný, chladný výraz.* Ty by jsi tady měla klečet a děkovat dobrovolně.. Udělej si v klanu pořádek, nebo to udělám já a líbit se ti to nebude.. *Varuje ji a ohledně poznámky ke Slunci se chladně cynicky uchechtne.* Pospěš si.. Alespoň bude v New Yorku zase klid.. *To už ale William přivede Akamiru.* Jsem někdo, kdo tě nezabil, když měl možnost, takže zavři pusinku a ťapej.. *Přikáže ji a ukáže ji směr ze dveří.* Ano. *Odvětí ji jednoduše.* A neposlušní psi se dávají utrácet, tak na to mysli. *Dodá ještě, než za nimi zavře dveře a vydá se zpět nahoru do svého apartmánu.*
*Nad slovy Dragose nakonec jen protočila očima, a nakonec se skutečně vydala za Aless. Věnovala jí jeden ze svých úsměvů, než si sama nakonec sedla do jednoho z aut, a pokud se pak tak stalo, tak jí řidič auta odvezl pryč do Alessiny vily.*
*Celou dobu poslouchala jeho chvalozpěvy na to jak on je ten dokonalý a úžasný a že bez něj by asi všechno padlo. Na to, že ona v koutě nečinně nestála, ale i ona se svými lidmi konala, už mu ani neříkala, proč taky. Aby si vyslechla další jeho dokonalé řeči? Na to nebyla v tuto chvíli dost opilá, aby zvládla jeho ego.* Děkovat ti nemám za co. A pořádky už dávno jsou, ale tobě to vysvětlovat nemusím. *Pousmála se a když k ní Akamira došla, jen se na ni usmála. Jakmile se pak za Dragosem zavřely dveře, otočila se na odchod.* Povýšenecky kreténe. *Zamumlala si sama pro sebe.* /I na tebe jednou dojde, nebudeš nedotknutelný navždycky./… *S ostatními se pak vydala k autům, kde nakonec všichni nastoupili a vrátili se do vily.*
*Rozesměje se nad tou poznámkou, s jakou jí vysvětlí, že jí to nemohla říct.* Já vím, vpohodě. *Zazubí se a pak přikývne.* Jo, to není nikdy od věci, rozvíjet schopnosti. *Pokýve si sama pro sebe a potom zavrtí hlavou.* Manhattan. *Upřesní a pak se uculí. *Takže jsem se tu spíše jen vyskytla, byla jsem běhat trochu delší trasu. *Nadhodí a potom zatočí, aby se dostala blíž k East river, už ji měly na dohled, teď po ní jen dojít ke stánkům.* Takže...jsi samouk? Nebo tě někdo učí? Mentální schopnosti nejsou moc hračka. *Složí nepatrnou poklonu, ona sama se to naučila skrze trauma, ale většinu toho, co umí se musela naučit pod vedením. Pomalu si razí cestu až ke stánku, mají dost času si popovídat, než jim do nosu udeří první sladký závan hutného, horkého a sladkého kakaa.*
To teda, ze čtvrti do čtvrti to není zrovna pět minutek lehkou chůzí. *Zasměje se tiše, zatímco s Triss srovná krok.* Ne, to není, hádám, že proto je to pořád takové… Neohrabané..? *Povzdechne si.* Tak trochu obojí. Mentální magie byla vlastně jedna z prvních schopností, co se u mě projevila. Nešlo to tehdy zrovna dobře. *Její úsměv trochu zhořkne.* Řekněme, že jsem nebyla na základce úplně oblíbená a to, že jsem nějak 'přepla' kluka z módu 'dám někomu pěstí' do módu 'sorry, nechtěl jsem nikomu ublížit' tomu úplně nepomohlo… Dělali jsme nějaký skupinový projekt, začal se hádat s dalším spolužákem a když jsem se je znažila odtrhnout… Najednou jsem viděla všechno, na co myslel, na koho… A nenapadlo mě nic lepšího, než to ostatním říct s tím, že by se ho měli snažit pochopit. Nic moc výsledek. *Ušklíbne se. Mezitím dojdou ke stánku, tak si objedná, počká, až totéž udělá Triss a pak zamíří k vodě.* Ale měla jsem i učitele. Tedy, jen na pár měsíců, ale rozhodně to bylo lepší než nic. Do té doby jsem jiného čaroděje nepotkala, byly jsme s mamkou na festivalu, na kterém vystupovala. On tam byl se souborem z Rumunska. Byly jsme se na ně mrknout, jako na většinu vystupujících. Soustředila jsem se víc na tanec, než na iluze, takže krystal byl vidět. Přišel za námi po zkouškách. Nebýt něj, jsem zmatená doteď. Nebo víc, než jsem. *Zasměje se a na chvíli přestane vyprávět, aby zkusila kakao.* Páni… Je vážně moc dobré. *Na tváři se jí rozleje šťastný, téměř dětský úsměv.*
Páni, hezky. *Uteče jí hvízdnutí a pak se zatváří trochu smutně.* Jo to...chápu. Když se projeví magie před obyčejnými lidmi, kteří nemohou porozumět ve chvíli, kdy ani ty nerozumíš tomu, co se děje...je to na nic. *Prohodí soucitně, jakoby se za tím skrývalo víc, jakoby opravdu chápala z vlastní zkušenosti. Objedná si čistě kakao se šlehačkou, kterou se pak snaží sníst trochu jako zmrzlinu a s tichým smíchem si otře rty, koutky a ještě se raději olízne, aby se ujistila, že skutečně se zbavila všech důkazů.* Takže jen pár měsíců tě někdo učil, hezky... A teď si někoho hledáš nebo jsi spokojená, jak jsi na tom teď? *Nadzvedne obočí a našpulí zaujatě rty. Ani nevěděla zda a koho jí doporučit. Zacharie i ji samotnou tahal portály na místa mimo Ameriku a to měla volné dny, mohla si to dovolit, být dva tři dny pryč, kdyby chtěla. Malachai...nebyl ideální volba, zpětně by si rozmyslela za ním s touto žádostí jít, navíc rád proměňoval čaroděje na zvířata. A po Pekle by to neriskovala, Ezekiel se ještě sakra dlouho člověkem nestane...No a Robert, který ji měl učit nyní ji bral jako jakousi svěřenkyni, protože jeho mladší bratr ji měl nebo má rád, co tak pochopila. Mimo to by však nekromancera a krvavého mága v jednom nedoporučovala... Zhluboka se nadechne. O Hiramovi nevěděla, zda učil...a nikoho, kdo by učit mohl nebo by mu věřila moc neznala. Snad jen Lucas a Tayler, její kmotři, pokud teď vůbec jsou v New Yorku. A sobě v učení nevěřila.* Jo, je skvělé, a ten výhled je boží! *Sice už padla tma a hladinu osvětlovaly jen lodě, lampy a světelný smog, nicméně jak se odráželo město na temné hladině bylo nádherné.*
Beru to tak, jak to je. Taky se u mě mohla první projevit elementální a mohla jsem někoho podpálit, nebo tak něco. Tohle nikomu neublížilo, alespoň tomu věřím. *Povzdechne si, ale pak se zahihňá, když vidí, jak Triss 'bojuje' se šlehačkou.* Měla jsem štěstí. Giurgiu mě chtěl učit dál, jenže se vracel do Rumunska a já si nějak nedokázala představit, že odjedu na několik let a všechno nechám za sebou. Chyběla by mi máma. Taky Mórrígan a Pallas. Mórrígan je klisna, Pallas havran. *Dodá pro pořádek.* Pokud se zadaří, jednou bych se od něj zase ráda učila. Ale sám mi řekl, že mentální magie není zrovna jeho šálek čaje a měla bych se poohlédnout po někom jiném. *Pak se zazubí.* Nikdy nejsem spokojená. *Zarazí se.* Teda, to znělo blbě, jasně že jsem spokojená. Ale ne v tom smyslu jako 'jo, tohle mi stačí, víc nechci.' Pokud můžu jít dál, vždycky chci dál. *Zuby vylovila ze svého kakaa jedno marshmallow a spokojeně ho žvýkala.*
Proč jste to nevyřešili skrz portály? *Nadzvedne zmateně obočí. Jestli ji chtěl učit dál- kývne na jména zvířat a pak vydá zvuk plný pochopení, když se jí vysvětlí, proč shání jiného učitele.* No, já nejsem úplně učitel, nejsem zas o tolik starší jak ty, jak možná víš. *Prohrábne si vlasy a usměje se.* Škoda, že jsi nebyla na čarodějném plese, tam by se určitě někdo našel. Ale jak znám New York, dříve, či později, ti někoho hodí pod nohy. Nebo tebe někomu, stále je to win win, jen je otázka jak morálně pochybný dotyčný bude. *Našpulí rty, ale pak si upije kakaa.* Mmm mimochodem, mám taky zvířectvo, na které nedám dopustit. Přijdu si jako kočičí bába ze Simpsonových občas. Ačkoliv těch koček mám o poznání méně. *Zasměje se a nenechavé uvolněné pramínky znovu zastrčí.* Aki, Momo a pak je tam Ezekiel...no a poslední osadník mého bytu je David. *Ušklíbne se.*
*Lehce se zamračí.* Vlastně nevím. Ale věřím, že nějaký důvod to mělo. Jen si na něj musím přijít. *Pousměje se.* No, už teď mě hodil pod nohy tobě, takže to vidím nadějně. *Zasměje se.* A morálně pochybných lidí je svět plný, vem si mého otce. *Ušklíbne se.* Bral si mámu v šestnácti a milenku měl ani ne do roka. I takovými se člověk musí smířit, bohužel. *Pokrčí rameny.* A jestli pochytím alespoň něco, bude to ku prospěchu věci. *Zaloví v kapse, odkud vytáhne tři malé, kovové kuličky. Chvíli je nechá jen kroužit na dlani, poté je s pomocí telekineze lehce nadzvedne a nechá si je proplouvat mezi prsty, aniž by se na ně koukala, trochu to připomíná nějaké cvičení, ale v případě Val jde spíše o fidgeting.* Všechno kočky? *Usměje se.* To musí být super. Já kočku nemám, kvůli Pallasovi. Zachránila jsem ho, ale výtečný letec z něj nikdy nebude a nechci ho stresovat kočkou. A pak, nejsem si jistá, že bych měla čas na další zvíře. Ježdění mi zabírá skoro tolik času jako tréninky, magie i akrobacie, a ještě musím stíhat domácí výuku. Jo a to jsem ještě nezmínila, že se prodírám dvěma knihami od Giurgia. A samozřejmě ani jedna není v angličtině nebo francouzštině. *Ušklíbne se.*
Jejda, už jsem myslela, že budeš mluvit o biologickém otci. *Vytřeští oči a pokroutí hlavou, načež sleduje, jak si hraje s magií a zlehka se pousměje a raději se rozhlédne.* Ne, to ne. Ezekiel a David jsou zakletí čarodějové, kocour a momentálně papoušek, ale co rok se mu mění podoba. Čekám, kdy bude něčím, co nezvládnu mít doma. *Protočí očima a vyslechne si o jejích koníčcích a Pallasovi.* Mmm taky jsem se učila jezdit na koni. Tak jako trochu pofiderně, ale snaha je. *Zasměje se, načež si prohrábne znovu vlasy a rovnou je rozpustí, aby je sepnula znova, neb si je pocuchala již nenapravitelně.* V jakých jsou jazycích? *Zeptá se zaujatě a nakloní hlavu. Jestli schytala někoho jako Roberta, tak přinejmenším v staronorštině nebo jiném podobně roztomilém, vymřelém jazyce, k němuž nejde ani dohledat slovník či cokoliv pro překlad - minimálně ne pořádný. Znovu se napije kakaa a trochu se zachvěje chladem.* Pojď, doprovodím tě domů. *Pousměje se na ni a pokyne jí rukou, aby je vedla. Už se ochlazovalo a začínalo i mrholit, klasický podzim byl tady, než se překlene v zimu. A Triss chlad nezvládala úplně skvěle.*
O tom bych ti moc neřekla. *Ušklíbne se.* Všechno jsou jen odhady, Giurgiu tipoval nějakého vyššího démona, co uměl měnit podobu, protože si maminka nepamatuje, že by spala s někým jiným, nebo že by někde měla nějaké okno. Jestli se jí i probral vzpomínkami netuším a nevím ani, jestli to teď nutně potřebuju vědět. *Pokrčí zlehka rameny, pak se zasměje.* Doufej, že to má velikostní limit, aby ses doma neprobrala třeba s plejtvákem. *Zazubí se. Sama si prohrábne vlasy, ale ty její jako by popíraly zákony gravitace, se hned stočí zpět.* Jedna je v latině, to se ještě dá. K té druhé mam drobný slovníček, který postupně doplňuju. Je v purgatštině. *Zavrtí s úšklebkem hlavou. Pak si všimne, jak se Triss chvěje.* Máš fajn oblečení na běhání, ale už ne tak fajn na postávání venku. *Podotkne, zatímco si shodí bundu a přehodí ji Triss přes ramena.* Neboj, mě zima nikdy až tak nevadila. *Mrkne na ni při té narážce.* A budu moc ráda. Jo, ještě jedna věc… Mohla bych si na tebe vzít číslo? Slibuju, že tě nebudu otravovat. Jen… Kdybys zas někdy chtěla zajít na kakao. Nebo sis to rozmyslela s tou hrazdou. *Mrkne na ni.*
Vyššího démona? Ti moc na zem nechodí, což nevylučuji, ale eidolon je třeba měňavec, pokud si tvoje maminka nepamatuje styk s někým jiným, hravě by na sebe vzal podobu tvého otce. Nebo ještě mladý incubus by to zvládl. *Našpulí rty a pokrčí rameny. Taky si myslívala, že je potomek nižšího démona a hle. Za eidolona by byla ráda. Ale ještě víc asi, kdyby mohla být normální, svým způsobem.* Ufff, v to taky doufám, naštěstí se ale na den vždy stává člověkem, takže je to dobrý, to chodíme někam pryč, kde by nebyl průser pro něj se proměnit. *Vysvětlí a pak vyfoukne vzduch.* Uh, purgatština je peklo... *Prohlásí soucitně a pak prohodí několik vět, které ovládala, ale pár slovíček lovila z paměti. Bude si ji muset zopakovat zase. Zato chtónština jí šla levou zadní. Připomínalo ji to Percyho Jacksona a jeho schopnost číst starořečtinu. Jednoduše to bylo dost intuitivní.* Ale s latinou jsem moc tu čest neměla, krom nějakých citátů a školního učiva. *Ušklíbne se a potom se chce ohradit nad bundou, ale vděčně se po jejích slovech usměje.* Děkuji. *Broukne a nechá se vést směrem k jejímu domu, načež se zasměje.* Jasně, když mi dáš svůj, ať tě to náhodou nepřesměruje k mým manažerům nebo tak. *Mrkne na ni a jestli jí dá svůj telefon, tak do něj vyťuká své číslo, načež jí podá svůj, aby měla to její a když se dostanou k ní, už si volá ubera a podává jí zpátky bundu.* Ráda jsem tě viděla, tak se měj. *Pousměje se a zhoupne se na patách čekajíc na řidiče, který tu měl být do dvou minut.* A hodně štěstí s hledáním a hrazdou.
Hele, promiň, jestli to zní, jako že mě to nezajímá, ale popravdě? Je mi docela jedno, kde v pekelné hierarchii je můj biologický otec. *Pokrčí rameny.* Víc mě zajímá, co teď se sebou. *Potěšeně se usměje, když, pochytí pár slovíček z Trissiny purgatštiny.* Máš to mít. *Mrkne na ni a podá jí svůj telefon, zatímco do jejího naťuká své číslo, pak jí ho vrátí.* I já tebe, Triss. Ať se daří a parťák se ti nepromění na žirafu! *Zasměje se ještě, než na ni naposledy zamává a zamíří domů.*
*Dneska byl ten velký den, den D, kdy se Aless měla stát Remiho ženou. Ona sama už od rána zaúkolovala dost lidí, kteří se starali o všechno, počínaje výzdobou a končíc jídlem a pitím všeho druhu. Jelikož si Aless pronajala celý podnik, dosadila si tam i své lidi jako zaměstnance, kteří měli obsluhovat jak bar, tak i roznos jídla. Přece jen si to musela pojistit lidmi, kteří věděli, co jsou zač. Během dne jí pak všichni dávali vědět, jak vše pokračuje a jakmile se setmělo, vydala se do podniku i samotná upírka s ostatními upíry ze svého klanu včetně mladičké Miry, která já měla jít za svědka. Jen na místo dorazili, zaúkolovala všechny. Lea jí měla být po boku, přece jen byla její ochranka, Richie měl zase hlídat Miru, ale po minulém fiasku k němu přibyl ještě jeden upír, Alex. U vchodu měli hlídku Tony, Earleen a James spolu s mladou čarodějkou Cristin. Měli hlídat vstup, který byl určen jen na pozvánku, kterou Aless s Remim rozdali. Jakmile je oni pustili dovnitř, jako první hosté viděli uvítací skleněnou tabuli, kde se nesla jména novomanželů. Poté už zamířili do hlavní haly, která byla pro teď přizpůsobena tak, aby se zde mohl konat samotný obřad. Výzdoba se nesla především v bílé barvě, doplněna o spousty květin a světýlek. Z haly se pak procházelo do hlavní místnosti, která měla následně sloužit pro samotnou oslavu. Zde se nacházely stoly s podobnou výzdobou, jakou byla vyzdobena hala. Nacházely se tam kulaté stoly plné květin, ty byly i všude kolem, některé spolu se světýlky visely i ze stropu. Uprostřed se pak nacházel taneční parket a menší podium, kde už hudebníci měli svoje věci. Na jedné straně místnosti byly stoly plné jídla a všelijakých dobrot, včetně svatebního dortu. Kousek od toho pak byl bar s alkoholem a krví pro upíry. Všude kolem tak nějak byli i Alessini upíři, jenž přišli jak na oslavu, tak i hlídat, kdyby se náhodou něco semlelo. Samotná Aless byla s Marii a Leou v malé místnosti na konci podniku, kde se pomalu chystala, přičemž jí Mary se vším pomáhala, hlavně s vizáží, už jen díky tomu, že se Aless v zrcadle neviděla. Nervy měla na dranc, ale to se dalo čekat, jak by také neměla, byl to její svatební den. Měla si vzít muže, kterého milovala a z půlky ani netušila, kdo vlastně všechno přijde, doufala jen, že se nic nepokazí a celý ten obřad a pozdější party dopadne, jak nejlépe to půjde. Maria ji ještě upravovala make-up, což byly černé linky, kouřové stíny a nesměl chybět ani lesk. Rtěnku si dávat nechtěla, přece jen pro obřad měla hrát roli ženicha ona. A jelikož to tak mělo být se vším všudy, místo šatů, které si hodlala ale pak na sebe vzít také, teď měla oblečený černý oblek, ovšem v ženské verzi. Oblek tak tvořily společenské kalhoty, vesta a sako, vše v černé barvě. Košili si už pod vestu nebrala, na tu chvíli ani nechtěla, navíc to bez ní vypadalo daleko lépe, což tehdy potvrdil i Mano, když s ní věci na svatbu vybíral.* Tak? Jak to vypadá? *Optala se Marie a Ley, kteří s ní byli v místnost, kde se chystala.* Myslím, že i jako ženich vypadáš skvěle. *Mrkla Marie a ještě poupravila pár věcí, než spokojeně zamručela.* U mě hotovo, já teda už půjdu dolů zkontrolovat ostatní a uvidíme se tam za chvíli. *Mrkla na Aless a zmizela z místnosti, mezitím se Aless podívala na Leu.* Tak my asi taky pomalu jdeme ne? Budou se už scházet a musím tam být první, aby moje nevěsta mohla přijít. *Uchechtla se, načež se obě upírky odebraly do hlavní haly, kde se obřad měl konat. Cestou je zastavil ještě Sebastian, který prohlásil, že jsou všichni na svých místech a vše je připravené. Jakmile to Aless slyšela, o trochu víc se uklidnila, pak se už jen otočila a došla uličkou dopředu k místu kde už stál oddávající a postavila se na místo ženicha, čekajíc na Remiho.*
*Pro Remiho a Aless tpo byl konečně den D. Mladý fér se na to těšil jako malý, v podstatě se nemohl vůbec dočkat. Pravda byla, že další den po rozlučce, kdy byl zase na dvoře, pro něj bylo utrpení, a proklínal se za to, že vypil tolik alkoholu. Nakonec se z toho ale nějak dostal, a další den už strávil tak nějak přípravami, kontrolováním toho, zda je všechno hotové, i když stejně většinu věcí zařizovala Alessandra. Když si ale nakonec byl jist, že všechno je ready a připravené, tak byl zase o něco klidnější. Druhý den po té dorazil na čas přímo na místo, kde se měli oddat, což byla přímo ona restaurace. Když přišel, tak překvapil ty, jež mu měli pomáhat s oblékáním tím, že to nakonec bude on, který bude mít svatební šaty, a Aless bude mít oblek. Poté už se narval do svých šatů, nechal si pomoct s lehkým make-upem, vlasy si lehce s číslu dozadu. A potom se uculil. Cítil se jako malý kluk, ale byl zatraceně natěšený. Když po té přišel jeho čas, tak si převzal kytici do ruky. Jelikož si prohodili svá oblečení, tak se tak nějak prohodili i jejich role. Proto věděl, že teďka na něj bude už čekat Aless u oltáře, a on tam přijde jako pravá a nefalšovaná nevěsta. Jakmile poté dostal povel, tak se otevřely dveře a on vykročil ven. Procházel kolem lidí, kolem bytostí, které pozval, a které tam byly od Aless, usmíval se na ně od ucha k uchu, a poté svůj pohled nechal na upírce před sebou. Na tváři se mu rozlil ještě větší úsměv, než ten, který tam doteďka byl, a sjel jsi jí pohledem od hlavy až k patě. I v tom obleku jí to neskutečně slušelo. Když pak došel až k ní, odložil kytici, natáhl se, a vzal jí za ruce.* Jsi nádherná. *Zhodnotil Remi a lehce na ní mrknul jedním okem, popadalo jej přemáhání políbit jí už teď, ale věděl, že v tenhle moment si musí ještě chviličku počkat. Proto jí stisknul ruce, upřeně se jí zadíval do očí, a čekal na to, až jejich oddávající začne svou řeč.*
*Nate se nehodlal nijak extra strojit na svatbu. Ano měl by.. Ale to prostě nebyl jeho styl! Ehm.. No, prostě na sebe hodil společenské kalhoty a černou košili, kterou měl u krku trochu rozepnutou, protože měl pocit, že ho poslední knoflíček uškrtí. Dojel na místo obřadu, zaparkoval a pak šel najít Remiho. Počkal, až bude připravený a pak s ušklíbnutím vyrazil napřed, aby jej počkal jako svědek u oltáře, kde se postavil na své místo a vyčkával až vše začne. Jeden by se možná podivoval nad tím, že Nate nebyl šokovaný jejich prohozenými rolemi, ale řekněme, že toho za život viděl už tolik, že jej to tolik nezarazilo. Přeci jen žil nějakou dobu v jednom domě s jedním velice neortodoxním čarodějem, který velice rád překračoval jeho komfortní zónu.*
*Kim se sice opakovaně snažila dopídit nějakého dresscode na svatbu ve světě stínů, ale když se to nepodařilo, prostě vsadila na svůj instinkt. Nic bílého a nic co by poutalo víc pozornosti než ženich s nevěstou. Ne že by to tedy bylo tak těžké, když jeden z nich byl upír a druhý víla… Nakonec zvolila černé šaty s hvězdami s ozdobným límečkem ke krku, vlasy si jen napůl zapletla s dekorací měsíce a hvězd. S makeupem to rovněž nepřeháněla, zlato-stříbrné stíny a jednoduchá linka, lesk na rty, spíš jen aby byl a ona příliš nevyčnívala. Když viděla ty nádherné dekorace a to, jak to slušelo Remimu a Aless, skoro ji až mrzelo, že s sebou nemá foťák, ale s ohledem na to, že by toho na fotkách moc neměla, ráda se toho nápadu vzdala. Prozatím se vmísila do davu, s novomanželi se může, konmeckonců, pozdravit i po obřadu. Teď měli nárok na svůj klid.*
*Dragos dorazil spolu s Taylorem, kterého dneska hlídal místo Sashy. Ten si totiž na jeho vkus až moc užíval na rozlučce ženicha. Počkal až ochranka zkontroluje Taylorovu pozvánku a pak se s ním prosmýkl dovnitř. Našel místo, kde by mohl novomanželům dát jejich dárek, který donesl a který byl spíše směřovaný na Remiho, a pak se přimotal do davu a postavil se úplně na kraj místnosti, kde se konal obřad. Až tak vyčuhovat nepotřeboval. A co že je v tom dárku? Jeden malý černý plazivý jedovatý miláček, který je přispaný aby byl v klidu. U něj je pak malá krabička ve kterém se nachází Alessino spodní prádlo a také vzkaz, který napsal jeden upír z jeho kliky, ve kterém je Remimu oznámeno, že by si stejně tak dobře mohl vzít toho hada a vyšlo by to na stejno. Ne, počkat, ten had by ho nepodvedl dvakrát. Dragos svůj rukopis dát na dárek odmítl.*
*Triss reálně netušila, zda její doprovod - a sice přítel v jedné osobě - bude uvolněn ze svých povinností, aby se mohl připojit k ní, nicméně i tak mu ještě pár hodin před vypuknutím akce psala, aby jej uvědomila, že se to koná teď, kvůli časovému posunu a celkově toku času ve Faerii, který byl rozdílný od toho na zemi většinu času. Jako dárek novomanželům dala vlastně dáreček, který se stane spíše kolektivním dárkem, protože ho umístila tak, aby stál trochu bokem od ostatních, u něj byly papírky ve tvaru listu, které se posléze daly ke stromu přilepit nebo pověsit na drobné hřebíčky. Nebylo specifikováno o jaké vzkazy jde, mohly být anonmní, konkrétni, vzkaz pro ně, nějaká vzpomínka, hláška, kterou si s nimi spojovali...cokoliv. Sama tam zanechala lístek, na který se snažila úhledně nakreslit logo Remiho obchodu a jeho název, než první lístek zavěsila a ve svých tmavě smaragdových šatech se stříbrnými doplňky - střevíčky, ozdobou v drdolu, a nášničkami, samozřejmě prsteny, náramek, řetízek s přívěskem s drakem, jehož drahokamy se na dnešní večer změnily tak, aby barevně ladily s šaty, nakonec drahokam na hodně dlouhém řetízku ve výstřihu, který lapal přebytečnou magickou energii. Musela se pobaveně culit, když Remi vešel v šatech, které spolu byli vybírat stejně jako ty, co měla na sobě a následovala jej pohledem k oltáři, kde čekala nevěsta - nebo ženich? Nicméně celá situace byla vcelku komická. Očekávala, až finálně obřad začne, ačkoliv zůstala stát více vzadu, nebyla tu nakonec mezi prvníma a přišla skoro tak akorát, aby se stačila přesunout na místo samotného obřadu.*
*Napriek tomu, že nikdy nebol na žiadnej svadbe, aj keď na ne bol pozývaný, cíti sa napäto a zároveň zapálene.* LÓNI, Lóni… *Pobehuje už od rána po ich spoločnom bývaní a akoby neexistovalo iné slovo, väčšinovou časťou jeho nahlas vypustených myšlienok je meno JEHO PRIATEĽA. Cíti sa zmätene, keď odrazu všetko, o čom si myslel, že vie nájsť, sa nachádza v úplne iných častiach ich domova, až má sem-tam na sekundu chuť rezignovať, zvaliť sa do postele a spať ďalej. Nevyspal sa práve dobre, ale pôsobí, akoby mal energie za štyridsiatich a hlavne vtedy, keď vidí svojho PARTNERA vo vybranom oblečení.* Si taký krásny a taký pekný. *Volá na neho a lícom sa ako mačka šúcha o LÓNIHO líce, pevne ho drží pri sebe a hrozne sa mu chce maznať sa, no uvedomuje si, že na to nemajú čas. Nechce ani, aby bol z neho nervózny, pretože aj tak asi budú musieť ísť taxíkom.* Ty ho zavoláš, ja zaplatím, dohodnuté? *Navrhne chlapcovi po svojom boku, ktorého pevne drží za ruku a vo svojom odhaľujúcom striebristom oblečení stojac pred ich domovom na ulici pôsobí ako blázon - aspoň on má ten pocit, keď na nich oboch podivne hľadia ľudia - a on nevie odhadnúť, či je to preto, že sa spolu držia za ruky a Tanoia sa každou chvíľou obtiera o LÓNIHO plece a niečo mu tam rozpráva o svojej robote a o detailoch z Remiho rozlúčky so slobodou. Áno, domov prišiel ešte pod vplyvom, ale na to si JEHO PRIATEĽ už zrejme zvykol, keďže sami spolu si často niečo dajú.* Ak ale budeš mať na niečo chuť, stačí povedať. *Ubezpečí HO a sklopí pohľad, zatiaľ čo rukou chytí malú do zlatava sfarbenú kapsičku, aby sa mu farebne hodila a zazubí sa. Len čo sa taxík dostaví, otvorí LÓNIMU dvere a všupne sa za ním dnu, skoro ho povalí na druhú stranu a ospravedlňujúco sa na neho pousmeje, aj keď ho premkýna nervozita z toho, že má niečo taxikárovi povedať a skoro to popletie.* Bron- um, teda, Queens a ulica… *Nakrčí obočie, až sa cíti trápne, keď na neho zo spätného zrkadielka čučia dve znudené oči. Nakoniec si aj v rýchlosti spomenie a silno stlačí LÓNIHO ruku v tej svojej, zatiaľ čo hlavu pootočí ku okienku a sleduje míňajúce budovy Bronxu. Aj sa dostavia na čas, čo je veľmi rád, dokonca majú aj nejaký čas navyše, než sa obrad začne. Preto si stihnú ešte poprezerať výzdobu, ktorá je na neho priveľmi… svadobná, ale aspoň sa dokázal zladiť s farebnosťou celej atmosféry. Začne pre nich hľadať miesto, pozerajúc stále na LÓNIHO, aby si ho mohol stále prezerať, aj keď by mal asi venovať pozornosť tabuli s menami budúcich manželov, alebo svetielkam, či stromčeku, čo priniesla TRISS, ktorú tiež ešte nestihol zaregistrovať.* Poď, tu. *Ukáže na dve miesta vedľa seba a začne sa obzerať po REMIM a ALESS, ktorí keď sa objavia, vyčaruje to na jeho tvári pobavený a zároveň šťastný výraz.*
*Čarodej bol už pripravený, hlavne kvôli tomu, že sa on sám lepšie vyspal, a tak len stál pri dverách a usmieval sa nad tým, ako si TANOIA nedokáže všimnúť veci, ktoré mu už podal alebo ich má niekedy aj priamo pred nosom. Vždy mu ale láskyplne pomôže, aby sa chlapec netrápil priveľmi, keďže badal, aký nervózny z toho všetkého je.* DRIEVKO, veď aj ty si dnes prekrásny. Hlavne sa uvoľni, všetko bude v poriadku, sľubujem. *Uisťuje ho rovnako ako v noci, keď si TANOIU najprv skontroloval, či je v poriadku, než ho uložil do postele vedľa seba, aby sa trochu vyspal.* Nemusíš sa obávať, už sa mi podarilo nejaký zohnať, za chvíľku tu bude, dobre? *Pohladí ho po tvári, s čím naposledy skontroluje, či majú všetko - seba, oblečenie na sebe, kľúče od domu a predovšetkým darčeky. Kým stoja vonku, Lóni si okolie nijako nevšíma. Tešil sa z toho, ako jeho top na poslednú chvíľku dopadol, a hlavne sa cítil pokojne, keď po svojom boku mohol nahmatať a cítiť svojho dokonalého FÉRA. V taxíku TANOIOVI utešujúco stisne dlaň, a celú dobu sa uisťuje, či mu neostáva z toľkého železa v okolí zle, takže je práveže aj nadšený, keď sa konečne dostanú na miesto, zaplatia, a môžu vyjsť von, aby to TANOIU neoslabovalo viac, než by bolo potrebné. Pri vstupe ešte rýchlo položí darčeky na stôl, ktorý bol už pomerne plný, a napíše ešte menšie venovanie na pripravené lístky, než sa nechá usadiť povedľa TANOIE.* A nemáš byť náhodou tam? Vedľa ŽENÍCHA? *Snaží sa uistiť, či správne pochopil, aká je rola JEHO PRIATEĽA na tejto svadbe.*
*Moc nepobíral, proč s ním na svatbu jako doprovod šel Dragos a ne Sasha či jiný upír. Nuže, moc klidným jej to nezanechalo a ani radost nepřidalo. Ve finále jediný důvod, proč na svatbu jde, je Remi, kterému chtěl udělat radost. Žena, s níž měl uzavřít sňatek, jej moc nezajímala. Vlastně vůbec. Veškeré vzpomínky na Alessandru zkrátka nechal plavat stejně jako samotnou její osobu. Zkrátka se rozhodl vytáhnout nohu z vily jen, aby podpořil svého blízkého, i když to podle jeho outfitu moc nemuselo vypadat. Tvořil spíše dojem toho, že jde na pohřeb. Což by se vlastně i tak dalo brát. Pohřbí veškerý klid a hlavně svobodu, co fér měl. Nuže, jakmile se společně s DRAGOSEM dostal dovnitř po zkontrolování poznámek, téže jako jeho doprovod odložil svůj svatební dar – větší malbu katedrály Notre-Dame. Dal si s ní dost práce, tudíž doufal, že ji Remi ocení. Když se pak přesunuli na úplný kraj místnosti, nervózně otočil prstenem ozdobeným pryskyřicí jako Arabela. Poté vzhlédl směrem k oltáři.* Proč se mnou vlastně nešel Sasha? *S tímto se vůbec poprvé od té chvíle, co z vily vyšli, podíval na DRAGOSE.*
*Robert nemá dobrých pár dní. Nejdřív se pohádá se sestrou a ta na něj dá kletbu, která dnes rána začala vyprchávat. No a pak zjistil, že je svatba a on nemá oblek. Takže přišel v tom nejlepším, co má. Černé pruhované kimono s černým kimonovým sakem a tmavě hnědým Haori Himo. V ruce má papírovou krabici, co vypadá jako domeček a na vrchu jsou díry. V čele je zlatá mašle. Robert dojde a je na něm znát únava. Podívá se kolem a stoupne si trochu stranou. Vidí známé tváře, ale drží se dál. Nechce, aby ta kletba i když už je slabá nad ním vyhrála.*/Nevím proč mi musela dát tuhle kletbu. Jako bych si to někdy užil.../* Pomyslí si a povzdechne si. Opravdu je unavený.*
*Castor se na dnešek také těšil, přece jen se ženil jeji dobrý kamarád a on z toho měl radost. I on si prošel něčím podobným a věděl jaké štěstí to je. Chystal se už nějak od poledne, nahodil na sebe tmavě modrý oblek i s vestou, bílou košili a tmavě hnědé boty se stejno barevnými doplňky. Zabalil obrazy, které pro novomanželé měl a ještě i nějakou maličkost, kterou k tomu dal a vydal se k autu, aby zajel pro Athenu, se kterou se dohodl, že ji vyzvedne a pojedou spolu. Cesta k ní mu netrvala moc dlouho, proto po chvíli už stál před jejím bydlištěm, počkal až nasedne, načež jí pochválil oděv a oba se vydali na místo určení. Jakmile dojeli, vešli dovnitř, položil svůj dar na místo tomu určené a pak se posadili. Musel se usmát, když pak viděl ty dva vepředu, jen se usmál, moc jim to slušelo.*
*Dnes měla být ta svatba. Kdyby si Axel nenastavil upozornění v telefonu tak na to i zapomene. Obleče se do červeného luxusního hábu ve kterém bude oddávat a pod tím má oblek, který si o sako vzal sebou. aby mohl jít na afterparty. Přijde tak akorát na čas na místo konání svatby a musí se slabě usmát. Svatby měl rád. Rád na ně chodil, prtoože to jistým způsebem chlácholilo jeho vnitřího romantika. Proto nakonec i povolil na to oddávání dnes. Čeká než se všichni hosté usadí a čeká na sboubenece než přijdou k pomyslnému oltáři. Rozhodně šlo pozdat že nešlo o civilskou svatbu. Jakmile je čas tak se postaví před všechne a usměje se. A snaží se být nealarmován tím, jak ženich a nevěsta vypadají, byl to docela nezvyk* Zdravím. Sešli jsme se dne zde abychom byli svědky této krásné události. Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou osob kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. A proto.. Táži se vás, Remi Lucco zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou Alessandrou Ransom, budete jí oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Zeptá se první ženiacha, nebo nevěsty nebo co je vlastně zač a počká na jeho slova a pak se otočí na Alessandru.* Táži se vás, slečno Alessandro Ransom, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným Remim Luccou budete mu oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Pak počká na slova Alessanry.* Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený. *Široce se usměje na ně.* Můžete si vyměnit prstýnky a políbit se. *Usměje se na ně a necá někoho novomenželům přinést prstýnky. A po polibku si ještě přirpaví všechny legální dokumnet,y co jsou potřeba podepsat. Pak je vše potřebné hotovo, podepsané papíry je čas na večírek.*
*Ještě než k ní její nastávající došel, se Aless rozhlížela kolem. Musela uznat, že lidí tam bylo dost, i když se našlo pár, které by tu raději neviděla. Chvíli je pozorovala, ale pak svůj pohled věnovala jen a jen Remimu. Musela se usmívat, když ho viděla v těch šatech, nakonec přece jen nevypadal tak zle. Jen co pak došel k ní, chytila ho za ruku a na jeho slova se jen šťastně usmála. Hledíc mu do očí a s úsměvem na tváří poslouchala slova oddávajíciho. Po tom co Remi řekl své ano a byla řada na ni, jej vyslovila i upírka. Během dalších slov Axela si pak s Remim vyměnili prstýnky, které donesla Jasmine, nejdříve jí ten její navlékl fér, pak prstýnek navlékla ona jemu. Když už je pak prohlásil za manžele, nečekala na jeho slova a prostě si jej k sobě přitáhla a políbila.* A je to, jsme manželé. *Zašeptala mu do rtu a stiskla mu ruku. Když se pak od sebe odtáhli, pohlédli na Axela. To už se k Aless přidala i Lily, která měla jako její svědek jít podepsat papíry. Když se tak stalo, počkala na Remiho a spolu se pak vydali uličkou pryč, aby se mohli převléknout na oslavu.*
*Remi se na ni usmál. Když se jej pak Axel zeptal, kývl na souhlas.* Ano, beru. *Hlesl. Nemohl si pomoct a když se na Aless podíval tak si slastně povzdechl. Když jim pak Jasmine přinesla prstýnky tak se pousmál, vzal ten, jež patřil na ruku Aless, vzal její dlaň do ruky a jemně ji prsten navlékl. Když pak udělala i ona, tak se na ni jemně usmál. Přistoupil blíže, načež ji položil ruku na pas, přitiskl k sobě svou druhou dlaň ji položil na tvář a natiskl své rty na ty její. Tahle chvilka pro něj byla neskutečně kouzelná a dokonalá. Když se odtáhl, usmál se na ni.* Miluju tě. *Hlesl a pak už ji stiskl dlaň a počkal, pokud svědci přistoupí k oltáři a podpisu. Pokud tak učinili, oběma děkovně pokynul. Pak se otočil na ostatní.* Na proslovy jsem nebyl, i když mi jede pusa o sto šest. Do přípitku něco snad vymyslím. Zatím se můžeme přesunout vedle, kde na vás čeká občerstvení, jine jídlo a pití je na nás, dneska jste všichni hostmi! Hraje nám živá hudba, tak doufám, že se budete bavit. *Usmál se na ně, na všechny ostatní. Pak už se s Aless rozešli uličkou pryč. Jakmile se za nimi zavřely dveře, usmál se na ni.* Tak tedy, moje paní manželko, převlekneme se a jdeme tedy za hosty, co vy na to? *Usmál se a pokud pak došli do jejich převlékárny, vzal si na sebe tmavě zelený oblek, stejnoarevné kalhoty a pod sako si vzal triko od NATEA. Zatím ale sako zapl, aby Aless nic neviděli a pak spolu ruku v ruce zamířili směrem k restauraci. Tam se Remi sklonil, aby jí jemně políbil na tvář.* Nějak se sejdeme, krásko, oběhnu nějaké hosty. *Mrkl na ní, načež pak zamířil jako první k TRISS. Ovšem, jak procházel, tak si až teď všiml DRAGOSE. srdce se mu rozbouchalo na polach, úsměv zmizel a nahradila jej panika. Rapidně změnil svou cestu k čarodějce, otočil se, obešel si upíra co největším obloukem a nakonec skončil u TRISS.* Jsem moc rád, že tě tu vidím, milá Triss, a musím říct, že ti to sluší. *Usmál se a věnoval ji dlouhé a vroucné objetí.*
*Nate koutkem oka zahlédne Triss a slabě se jejím směrem pousměje. Ne, že by ji tu nečekal; podle něj Remi pozval snad celé město; ale nechtěl se s ní zhádat opět a už vůbec ne na Remiho svatbě. Proto svou pozornost směřoval k obřadu, přičemž se za REMIHO zády celou dobu pobaveně šklebil.* Hlavně nevyhrkni omylem "Ne.".. *Nakloní se k němu a sdělí mu škodolibě za zády šeptem. Pak už mlčí a počká, až je jemu neznámý muž (AXEL) oddá, načež zamíří podepsat dokumenty, že skutečně si tenhle okamžik nikdo nevybájil a pak už pokračuje za novomanželi, přičemž se uchechtne nad Remiho slovy a vůbec mu nedojde, že většinou bývá tradicí, že si proslov připraví i svědci. Oddělí se od nich teprve až tehdy, když zamířili se obléct a Nate do sálu; a jako první zamířil pro něco k pití.*
*Dragos vše sledoval s pohrdavým úšklebkem. Stejně mu to přišlo směšné. Ano, taky býval ženatý, ale to mu bylo dvacet a bylo nutné, aby zplodil dědice. Nechápe absolutně, proč by se někdo chtěl ženit teď. Podle Dragose, upírce ani férovi z manželství v dnešní době a hlavně v jejich situaci, neplynou žádné výhody, kvůli kterým by se mělo manželství uzavírat. A lásku jako důvod k uzavření manželství Dragos nebral. Moc dobře věděl, že když je jeden nesmrtelný, tak se nějaký stálý partner brzo omrzí, proč se ještě spojovat ve věčnost manželskou a pak řešit zdlouhavě rozvod nebo vdovské papíry. Proto měl taky důvod si vzít, co si vzal. Barvami svého oblečení dával tiše najevo pohrdání vůči svatbě a tomu, aby nesmrtelní uzavírali sňatky. Řeč Axela mu šla jedním uchem tam a druhým ven a dokonce se ani neubránil protočení očí.* /Komedie/ *Otočil hlavu na Taylora, když promluvil a lehce se zamračí.* Protože posledně, co tě hlídal, se rozhodl zhulit.. Má teď jinou práci.. *Odpoví mu.* Navíc tady si tě raději ohlídám sám.. *Dodá už s pohledem zpátky k oltáři, kde pokračoval obřad Pozvedne obočí v reakci na Remiho příjmení. Vlastně si teď uvědomil, že ho slyšel poprvé. Ale nebylo to poprvé, co jej slyšel v souvislosti se svatbou. Pro sebe se zamračí a odfrkne si a raději rychle opustí tyhle myšlenky. Zvlášť v souvislosti s těmi dvěma. Počká až ty jejich žvásty skončí se založenýma rukama a úšklebkem na rtech a pak opustí místnost.* Jdeme, TAYLORE.. *Pobídne ho. V sále si pak jako první všimne BOBA, který lehce svým oděvem vyčníval. Naznačil Tayovi kam jdou a aby jej následoval.* Sis popletl kontinent trochu, ne? *Rýpne si do něj pobaveně.*
*Celý obrad trvá kratšie, než očakáva, ale je za to len rád, pretože nemôže ho prestať pučiť z oblečenia, ktoré si manželia zvolili, no zároveň ako na nich pozerá, cíti sa akosi podivne, akoby sa cez neho rozlievala emócia, ktorú ešte nezažil.* No, nakoniec vôbec nie sme jediní, kto sa obliekol výstredne. *Pošepká LÓNIMU do ucha a žiarivo sa na neho usmeje, keď si ho prebehne pohľadom.* Stále si najkrajší v celej miestnosti. *Doplní a horúčkovito si pritiahne CHLAPCOVU ruku k svojím perám a potom k svojej hrudi, obzerajúc sa dookola, aby si prezrel hostí.* Poznáš tu niekoho okrem Axela? *Opýta sa svojho PARTNERA a kývne hlavou k oddávajúcemu, u ktorého ho ani neprekvapuje, že si vybrali jeho.* /Axel vie asi prosto dávať ľudí dohromady. Je ako anjel lásky./ *Pomyslí si pobavene, ale jeho úsmev sa trochu zamrzne na LÓNIHO tvári, ktorú skúma svojim pohľadom, akoby ho videl prvýkrát, až pri tom trochu zabudne zatvoriť ústa. Z celého jeho sekundového primrznutia na mieste jedine s fungujúcim mozgom, ktorý premýšľal len o osobe vedľa seba, ho vytrhne pohyb a to, ako ALESS a REMI šťastne odchádzajú spolu od oltára a idú sa prezliecť, pričom im jemne tlieska. Nakoniec sa musia presunúť do inej časti, kde už sa začne zábava a tak stiahne LÓNIHO za ruku hlbšie medzi ľudí, ktorých je tam neúrekom, akoby ich Aless a Remi nakopírovali iba na túto príležitosť, no medzi tvárami si všíma aj také, ktoré pozná. Vidí CASTORA, ktorému kýve, aj TAYLORA spolu s upírom (DRAGOSOM), ktorého možno on sám na tejto svadbe ani nečakal a dokonca uvidí aj TRISS, ktorej iba zamáva, ale ihneď sa vráti pohľadom k SVOJMU ČARODEJOVI.* Chceš si zatancovať prvý tanec? *Opýta sa ho jemne, napraví mu vlasy za ucho a šťastne sa usmieva popod nos. Prisunie sa k nemu ešte bližšie a tak cíti LÓNIHO kožu a dych na svojich odhalených miestach, ale cíti sa príliš zamilovane, než aby na túto blízkosť pomýšľal inak než romanticky.*
*Kim si mlčky prohlížela hosty. Řadu z nich neznala - spíše většinu - ale nemohla si nevšimnout BOBA, který i v této společnosti poněkud vyčníval. Uvažovala, jestli nezajde pozdravit, ale jednak si všimla, že už k němu míří TAYLOR v doprovodu muže, kterého neznala, tak se rozhodla konverzaci nenarušovat a prozatím zamířila ke stromečku, který přinesla TRISS, aby zanechala novomanželům vzkaz i ona. Vybrala si jeden z lístečků, nakreslila na něj kávu a fotoaparát a zezadu napsala krátký vzkaz;* /Z náhod občas vznikají ty nejlepší věci. Věřím, že to platí i pro váš vztah a naše přátelství. KW/ *Zkontrolovala, že v malé mošničce, kterou měla zavěšenou na ruce, měla to nejdůležitější, krabičku s dárkem pro novomanžele, kterou jim chtěla osobně předat. REMI se momentálně bavil s TRISS, takže pohledem hledala ALESS. Všimla si jí v restauraci, tak se vydala k ní, aby jí poblahopřála.* ALESS! Přeji hodně štěstí ve všech nastávajících staletích. *Mrkla na ni se zářivým úsměvem, zatímco z mošničky vytáhla krabičku.* Přemýšlela jsem, co vám dát. Není to kdo ví co, ale věřím, že vám to oběma udělá radost. Ale také jsem vám ho chtěla předat osobně, ne ho anonymně položit na hromadu. *Pokud se k nim REMI připojil, předala jim dárek společně, v opačném případě jej předala ALESS. Šlo o dva umně vyřezávané přívěsky z ebenového dřeva na kožených šňůrkách, doplněné rubínem.* Říkala jsem si, že tohle přesně symbolizuje vaše spojení, víla a upír. *Dodala s úsměvem.* Navíc, žádný kov.
*Nadšene, s detskou radosťou v očiach si všetko obzerá - to ako sa miestnosť plní ľudmi, ktorí sa navzájom nejako poznajú, ako sa každý obliekol čo najkrajšie sa im dalo, a ako sa v miestnosti drží pocit lásky a domova, ktorý ho hreje napriek tomu, že má odhalený trup a vonku postupne začína zima.* Ale keď všetci sú tak krásni, aj tie ozdoby sú krásne. *Povie zasnívane, lebo si vždy prial sa zúčastniť niečoho takéhoto, ale nie len ako pozorovateľ z diaľky, ale ako plnohodnotný hosť. Vráti sa však k TANOIOVEJ tvári, keď mu povie, že je preňho najkrajší práve on napriek tomu, že je miestnosť preplnená krásnymi ľudmi, kvetmi a ozdôbkami.* Naozaj? *V jeho hlase prekypuje radosť, ktorú môže hocikto vidieť na jeho žiariacej tvári.* Podľa mňa si najkrajší ty, TANOIA. *Povie mu úprimne, a ako si pritisne jeho ruku k hrudníku, natiahne sa k nemu bližšie, a venuje mu rýchly bozk na pery. Potom sa už venuje hlavne obradu, ktorý nechcel rušiť, kým očami sa mierne obzerá navôkol a hľadá známe tváre. Dokonca sa aj prizrie lepšie k neveste a ženíchovi, keď okolo nich utekajú preč, s čím sa dostane k svojmu verdiktu.* Určite poznám MERITRISS, bola to prvá osoba, ktorú som spoznal v New Yorku. Ďalej spoznávam toho upíra TAYLORA, asi z Hiramovej oslavy. A ešte ty a...tamten starší čarodej, myslím, že sa volá BOB. Ale s ním by som sa radšej nestretol tvár v tvár. *Požiada nakonci, pričom sa ešte raz zamyslí.* A možno som stretol aj MLADOMANŽELOV niekde...iba že v druhom pohlaví? Bola to taká zvláštna párty, a nie som si teraz veľmi istý. *Prizná sa, s čím sa zdvihne a plynule prejde do druhej miestnosti, pričom sa pritisne na svoju PRIATEĽA.* Určite si môžme zatancovať. *Povie zasnene, ale zároveň si uvedomí, že všetci čakajú.* Ale nie je to ta, že prvý tanec majú iba mladomanželia? Poďme radšej zatiaľ za niekým. *Navrhne láskyplne s myšlienkou, že si určite rád neskôr zatancuje.*
*Bob sledoval celý obřad. Nebaví ho. Svatby jsou nuda. Za to jídlo a pití ho baví víc. Dnes ho láká hlavně to pití, ale nejdřív musí za nevěstou. Musí držet tradice, jinak ho jeho matky při další seanci proklejí. Už jen z té představy se ošije. Rozhlédne se a uvidí ALESSANDRU, jak se jde převléknout, tak jde za ni. Cestou ho zstaví DRAGOS a on se na něj naštvaně podívá a zvedne ruku, aby ho umlčel.* Moment, nejdřív povinnosti, pak tvoje vtípky.* Prohlasí. Dojde ALESS a stoupne si k ni zády a udělá kolem ní iluzi. *Zdravím, víte, mám pro vás svatební dar a dle tradic ho musím předat manželce. Takže gratuluji a ať vám je Freya nakloněna.* Prohlásí a natáhne k ní ruku v níž má krabici s dárkem. Je to kotě. Černé perské kotě, co nemá zdeformovaný čumáček. Je krásně načechrané a trochu naštvané, že je v té krabici. Ale nevěděl, jak jinak ho předat.*
*Keď aj LÓNI upozorňuje na vyzdobenú miestnosť a na všetky osoby, ako sa na nich trbliecu šaty alebo akí sú všetci rôznorodí, je z toho ohúrený rovnako ako JEHO PRIATEĽ. No nakoniec predsa len skončí na rovnakom bode ako každý raz predtým a stlačí mu dlaň v tej svojej.* Nezabúdaj, že som fér, pre mňa si najkrajší, môj magický kocúr. *Šťastne, s nefalšovaným potešením odpovie a bozk, ktorý si vyslúžil, prijme na pery s vďačnosťou a opätovanou láskou. Navráti svoju pozornosť obradu, aj keď by si prial, aby boli zahrabaní niekde pod lístím v lese, keby cítil stromy, no nemôže však povedať nič - kvetiny tam majú a on sám nechá niekoľko ďalších vyrásť neskôr, len čo všetci budú mať na práci rozhovory, tanec, balenie, vtipkovanie, jedenie a záležitosti, týkajúce sa takýchto stretnutí.* /Aj keď to asi nebude dobrý nápad v týchto priestoroch./ *Napadne mu spätne a vypočuje si zoznam ľudí, ktorých LÓNI pozná a prikyvuje.* Myslím, že poznám skoro každého, čo ty. Môžeme si ich rozdeliť, ak budeš mať záujem venovať sa ďalším osobám. *Nadšene mu navrhne. Nechce a ani nemôže ČARODEJA celý večer držať pri sebe, aj keď by sa s ním rád zabavil na parkete, vonku, urobil trošku bláznivých hlúpostí a možno niečo ďalšie. Keď sa obrad skončí, dáva si pozor na rastliny, pohádzané po zemi a nadšene cupitá popri SVOJMU PARTNEROVI.* Axel v tom vyzeral vtipne podľa mňa, nemyslíš? *Podpichne trochu Lóniho učiteľa a obzrie sa, akoby čakal, že za nimi bude rovno stáť s pripravenými úmrtnými listami, no sú tam iba ďalšie osoby, hrnúce sa za nimi, zabrané v rozhovoroch či v pozdravoch. Ako sa pridržiava ruky vedľa seba, neuvedomuje si, aký je z toho všetkého trochu nesvoj. Nevie, ako tieto veci prebiehajú a nečakal, že to bude tak oficiálne, no zároveň sa mu zdá, že to prúdi dostatočne rýchlo na to, aby mohli niečo stihnúť. Prekvapene pozrie k LÓNIMU a obočie mu vystrelí dohora, keď už sa aj chystal chytiť CHLAPCA pri sebe za pás.* Naozaj? No, to som nevedel. *Zasmeje sa nervózne, chytí sa za čelo, ale už tak rád by si zatancoval. Nakoniec však nasleduje SVOJHO MILOVANÉHO pomedzi ľudí niekam, kam ho tiahne, k niekomu, koho si vyberie. Sám nechce veľmi hovoriť, s kým si vlastne mali ísť rozprávať. Všetci vyzerali, že sú už v rozhovoroch zabraní, no aj tak zbadá AXELA v dave.* Nechceš ísť za tvojim mentorom alebo… no, za Axelom? *Opýta sa zvedavo a jeho tvár je skoro detská, akoby sa pýtal na zmysel života.*
*Obejme REMIHO, když se k ní dostane a uculí se.* I tobě, nevěsto. *Oplatí mu vesele a zaznamená i NATEA, jemuž trochu váhavě úsměv opětuje, protože...čert ví jak na tom byli, ale hádat se tu nemínila. Stejně tak její pozornost upoutávají během večera další povědomé tváře, i TANOIOVI zamává a otočí se zpět k REMIMU.* Tak gratuluju, jaký je to pocit, být zadaný? *Mrkne na něj a stiskne mu ruku, jestli s ní neucukne, aby mu skutečně pogratulovala ke sňatku.* Už se těším na první manželský tanec, určitě zazáříte. *Usměje se na přítele a zbloudilý pramínek si zastrčí za ucho a rozhlédne se.* Máte tu docela dost lidí, známých i neznámých tváří pro mě. Svět je malý. *Zasměje se ještě a zhoupne se na patách.*
*Remi se zasmál, vesele se s ní pak zatočil a pak se postavil tak, aby jí viděl do očí a mohl jí vzít za ruce.* Moje milá TRISS, ten pocit je úžasný. Už jsme se cítil šťastný, ale tohle, tak tohle j něco mnohem,. mnohem jiného. Ale musím říct, že se mi to moc a moc líbí, je to kouzelné. *Uznal a pak se trošku zašklebil.* Možná, že to zvykání bude horší, ale i kdyby, jsme zvědavý a natěšený na to, co mi život přinese. *Usmál se na ni. Pak pokýval hlavou.* Tanec bude, budeee, a můžu po něm vyzvat ještě tebe? *Zazubil se od ucha k uchu.* Ach ano, no, musím podotknout, že upíři jsou tedy všeci od Aless, ale většina zbytku je ode mě, jsem takový sdílný, ale jsem rád. Ale upřímně, támhletoho pána jsem tu nečekal. *Pokývl hlavou k DRAGOSOVI.* Bojím se ho, nebudu lhát, haha, jako kdybych to uměl!! *Zasmál se.*
*Zachichoce sa od radosti, a spokojne sa presúva do miestnosti plnej jedla, tanca a ľudí. V tejto druhej miestnosti mu prišlo, že tu bolo ešte viac ľudí ako na obrade. Trochu nechápavo nakloní hlavu a pozrie sa na TANOIU.* A ty tu nechceš byť so mnou? *Zarazí sa, nakoľko tak rozumel tomu, že by sa chcel FÉR rozdeliť. Zamyslí sa nad tým, ako vyzeral AXEL, keď dvojicu oddával, a až teraz si uvedomil, že skutočne mal na sebe veľmi zvláštne oblečenie. Od smiechu sa musí teda chytiť aj za holé brucho, a trošku ho ohne dozadu.* Ani som si ho nevšimol, keďže aj pár mali ozaj vtipné šaty. *Prizná sa a je aj rád, že TANOIU zastavil, aby nespravili nejaký spoločenský prešľap, ktorý by mu dal AXEL definitívne vyžrať. S tým spomínaného čarodeja opäť vyhľadá a nervózne kývne ramenami.* Môžme. Aj keď za ním pôjdem jedine s tebou. *Povzdychne si, keďže si stále spomínal na vtáčika, ktorému AXEL ublížil.* Môžeš viesť cestu.* Navrhne TANOIOVI, a necháva sa viesť ako jemný vánok medzi ľuďmi.*
*Když došla do převlékárny, sundala ze sebe oblek, jenž měla na obřadu a konečně si ona oblékla svatební šaty, které si pořídila. Bílé dlouhé šaty, s vysokým rozparkem na jedné straně, kde korzet byl pokryt květinami a motýlky, ramínka spadala na pažích, nechtěla nic honosného, líbily se jí svou jednoduchostí a jak se nesly v duchu víly. Když pak byla převlečená, ještě cestou koukla na REMIHO.* Jasně, že jo, sejdeme se někde mi amore. *Pronesla a pak už se sama vydala za ostatními. Chtěla si promluvit s Lily, ale to už viděla, jak k ní mířila KIM, lehce na ni zamávala a vydala se k ní také, ale to se už u ní objeví pro ni docela známy muž. (BOB). Chvíli jej pozorovala, co dělal, než se na něj usmíval, když slyšela jeho slova.* Děkuju mockrát za dar i za přání. Vy musíte být Robert, že ano, Remi o vás trochu mluvil. *Usmála se na něj, než začala zkoumat krabici, jakmile odklopila víko, div na ni neskočilo malé naštvané kotě.* Teda, tak to jsem nečekala, ale je to milé, Eiza bude mít kamaráda. *Zazubila se a vzala si kotě do náruče.* Doufám, že se budete bavit, přeju příjemnou noc. A snad se ještě dneska potkáme.*Usmála se na něj ještě jednou. Pokud shodil iluzi, rozešla se dál, krabici i malé kotě předala Jasmine, která se jen uculila, Aless pak konečně došla ke KIM.* Ahoj, taky tě moc ráda vidím a moc děkuji, jsem ráda, že jsi přišla. *Zazubila se na ni a převzala si i od ní dárek, který hned otevřela a koukla dovnitř.* Páni, je to nádherné. Tohle se bude Remimu určitě taky líbit. *Prohlížela si to, než se pak na ni podívala.* A mimochodem sluší ti to. Dáš si něco k pití?
*Zarazí sa a pozrie na svoju spoločnosť, na o trošičku nižšieho ČARODEJA a nakrčí obočie.* Nie zlato, chcem byť s tebou celý čas, najradšej s tebou trávim čas… *Ubezpečuje ho.* /Vieš, že si pre mňa zo všetkých najdôležitejší./ *Doplní ešte v mysli a dúfa, že LÓNI vie, že ako fér mu hovorí pravdu a ani nie je zvyknutý klamať, pretože si na to nemal kedy zvyknúť. Postupne, ako sa motajú pomedzi ľudí, všimne si, že TRISS mu rovnako zakývala a tak sa usmeje, než sa sám rozosmeje nad AXELOVYM outfitom, ktorý však taktiež vymenil už za niečo inšie, rovnako ako Aless a Remi, ktorí pôsobia, akoby si oblečenia vymieňali a požičiavali navzájom. Už skoro k LÓNIMU vyhrnie, že keď oni dvaja budú mať svadbu, tak mu rád niečo svoje požičia, no zarazí sa, pretože on nikdy nad svadbou nepremýšľal a ani ju nepotrebuje, ale niečo je na tej atmosfére priťahujúce.* /Ak by ale chcel, vezmem si ho./ *Napadne mu, nevediac, či vôbec túto myšlienku nepočul aj BLOND ČARODEJ vedľa neho.* Alebo som zmenil názor. Najskôr si pôjdeme po niečo na pitie alebo jedenie, čo povieš? A vezmeme pohárik AXELOVI. *Navrhne naradostene a šťastne si poskočí na mieste, na krajoch očí sa mu vytvárajúc malé vrásky smiechu, keď sa zatočí s LÓNIM raz na mieste tak, ako mu okolie dovolí a stiahne ho za ruku ku stolom, stále pozerajúc smerom k SVOJMU PARTNEROVI.*
Tak třeba na to taky jednou přijdu. *Vypadá šťastně za kamaráda a zasměje se po slovech k tanci. Veselé pokýve hlavou.* Jistě jistě, určitě se během večera zastav. Budu jen ráda! *Mrkne na něj. Otočí se k DRAGOSOVI a nepatrně ztuhne a pak skočí pohledem k REMIMU.* Jo...no já taky ne. Jsme na tom dva. Nezbývá než doufat v to, že vše bude vpohodě... *Pokroutí si sama pro sebe hlavou. Jasně, byl tu i Axel, který s ní taky neměl zrovna vřelý vztah, vlastně to bylo asi dost vzájemné, vesměs. Triss byla splachovací.* Hele utíkej, ať na mě ostatní hosté nežárlí, určitě se ještě potkáme během večera. *Obejme ho a pak dodá.* A ještě jednou gratuluji.
*S úsměvem zamávala na BOBA, se kterým se ještě před chvílí bavila ALESS, ale pak už svou pozornost stočila k upírce.* Jsou takové neutrální, klidně si je můžete střídat. *Zazubí se.* A co teprve vám dvěma, úplně záříte. *Usmála se.* Popravdě, dám, pokud je v nabídce i něco jiného, než A a B. *Zavtipkovala.* Mimochodem, to kotě je násherné. Bob má skvělý vkus. *Usmála se. S tím, snad společně s ALESS, zamířila k baru. Očima přehlédla nabídku krve, pro sebe se zasmála a sáhla po whiskey a něčem, co vypadalo, a jak sama doufala, taky bylo, cola. Přitom věnovala úsměv NATEOVI, který už tam stál. Zaujalo ji, že měl v porovnání s většinou osazenstva poměrně jednoduché oblečení. Sedělo to k němu.* Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo vyrazil v černém, trochu jsem se bála, jestli to na svatbu nebude smutně, hvězdičky nebo ne. Ale vidím, že je to spíš o tom, jak jej člověk dokáže vynosit. Sluší vám to. *Dodala s úsměvem.*
Řekl bych, že to je něco na co se nesmí spěchat, ale myslím si, že bych si asii...no...že bych asi enměl právo to říkat. *Zasmál se Remi. Pak se na ni usmál.* Bude!! Nebudeme na něj koukat, a třeba pak nepřijde. *Zasmál se, i když to byl smích opatrný a nervózní. Pak na ni koukl, objetí mu opětovala kývla.* Jasně, ale ještě se u tebe zastavím!! *Mrkl na ni, a pak už zamířil dál do davu, rozhlížejíc se, ke komu by se přifařil. Spatřil pak NATEA u pití a taks e rozhodl jít za ním.* NATEEE!! *Vyjekl a objal jej, načež se zasmál.* Chlape, jsme rád že tu jsi, jak se daří? *Zasmál se a sám si nalil pití, aby se napil. Pak na něj koukl a drkl do něj loktem.* Hele, co mám! *Pronesl pyšně, načež se k němu naklonil a dal si na stranu zelenou vestu, pod kterou bylo vidět triko od čaroděje.*
Ach, dobre. Len to znelo, ako keby si chcel za niekým ísť, a zbaviť sa pri tom mňa. *Prizná sa mu mierne smutný, a kebyže má etraz odhalené ušká, bolo by túto emóciu na nich vidieť veľmi dobre. Ale všetko sa vráti späť do veselej nálady, keď ho jeho PRIATEĽ uistí aj cez prstene, ktoré patrili iba im dvom, a mohli sa cez ne počuť iba navzájom. Objíme TANOIU okolo bokov, pritiahne si jeho vyššie telo k sebe, a venuje mu bozk na líce.* Dobre, tak poďme zobrať niečo na pitie. *Súhlasí poslušne, a presúva s asmerom ku stolom, kde si vezme pohár s kolou, ktorá mu začala veľmi chutiť, lebo bola až priveľmi sladká.* Čo by podľa teba chcel AXEL? Niečo s alkoholom možno? *Ukáže na tácky čerstvo naliatého vína alebo šampanského. Dokonca za nimi videl aj niečo s farbou medu, bolo to v širokých pohárikoch s ľadom, ale tekutiny v nich bolo málo.* Zoberieme to šampanské? *Napadne mu nakoniec, keďže to bol slávnostný nápoj, a s týmto druhým nápojom v ruke sa začne presúvať s TANOIOM po svojom boku až ku jednému zo svojich učiteľov.* AXEL! *Ohlási sa, aby o nich vedel, ale drží sa až moc blízko k FÉROVI. Natiahne svoju ruku s pohárikom k staršiemu čarodejovi.* Na. Pre teba.
*Čaroděj otočí pohled na blondýnku (KIM), co k němu dorazí. Pobaveně se uchechtne.* Nemám rád nic komplikovaného.. A když jsem dostal svolení od ženicha si vzít něco, v čem se budu cítit pohodlně, ale pořád to bude slušné, tak jsem to vzal.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Ale myslím si, že černá je vhodná.. Přeci jen teď umřela Remiho svoboda a bude z něj podpapučák, jak to tak vidím.. *Zasměje se krátce.* Nemyslím si, že to tady někomu vadí.. Většina přítomných je asi stejně zvyklá většinu času nosit černou.. Takže dokud jsou to krásné elegantní šaty, tak vše dobrý.. *Dodá s úsměvem a mrknutím, než je přepaden REMIM zezadu do objetí. Otočí na něj hlavu a pozvedne obočí.* Kdybych tady nebyl, tak se neoženíš.. Nezapomněl jsi na takový malý detail? *Zeptá se ho s úšklebkem.* A bude mi líp, až budu mít krev v alkoholu a ne alkohol v krvi.. *Dodá s uchechtnutím a poukáže na svou skleničku, než se vymotá z jeho objetí a otočí se k oběma bokem, aby se mohl na Remiho podívat.* To je dobře.. Protože pak jsem ten dárek pro Aless netahal zbytečně. *Prohlásí pobaveně a trochu spiklenecky.* Jinak když už jsi mě prásknul jménem, co takhle nás představit.. *Pobídne Remiho a hlavou naznačí KIM.*
Myslím, že půjčovat si je určitě budeme, ještě jednou děkuju.* Mrkla na ni a jejímu vtípku o krvi se jen zasmála, načež dárek od ní předala opět jednomu ze svých upíru, aby to vzal k jejich věcem.* Ano s tím kotětem máš pravdu, teď budeme mít doma už dvě kočky, to bude veselo. A co se oblečení týče, tak je jedno, kdo si co vzal přece. *Pronesla s úsměvem a když došla k baru, nechala si nalít zatím jen čistý bourbon, zatímco se koukla vedle na REMIHO a NATEA.* Nejsem si jistá, zda u něj sedí pojmenování podpantoflák, to se uvidí časem. *Zazubila se na oba a pak koukla na KIM, načež se napila svého pití a jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Remi jej poslouchal a smál se. Jakmile ale Nate prohlásil svůj výrok, vykulil oči.* Počkej počkej, krev v alkoholu? Ty jsi mi tajil že jsi upír? *Pronesl Remi, než nad tím, asi možná přeřekem zavrtěl hlavou a pak se zasmál, načež s e opět napil a opřel se o stolek vedle něj. Pak se až teprve otočil na KIM a zasmál se.* Jsem ale jelito!! Takže, tohle je KIM, KIM, jsem moc rád, že jsi dorazila, moc ti to sluší! *Usmál se a objal ji, pak koukl na Aless.* No, a mou MANŽELKU tedy, tu už znáš. *Zavrněl, přešel k Aless, a vtiskl jí jemný polibek na rty. Pak se koukl na NATEA a KIM.* KIM je moc hodná a šikovná fotografka, no vidíš, možná pro tebe, pokud to dopadne, budu mít práci!! *Uculil se na civilku. Pak koukl na NATEA.* A Nate, to je hodně dobrý kamarád, a taky herec ostatně, jestli ti je jeho obličej povědomý. *Zazubil se.*
*Všimol si, že bol LÓNI trochu pokleslý z myšlienky, že by Tanoia nechcel byť s ním, ale nebola to pravda a dokáže mu to len tým, že bude s ním. Chce si to užiť.* /Neboj sa, zlato, užijeme si to. Len čo sa to viac rozbehne, zatancujeme si, dáme si drogy, ak budeš mať chuť, pokojne mi povedz a zbehneme niekam von./ *Navrhne svojmu PRIATEĽOVI v jeho blízkosti, do ktorého sa na sekundu roztopí, skoro akoby sa držal na nohách opierajúc sa o LÓNIHO telo, keď si nechá vtisnúť bozk na líce, ihneď ho oplatiac späť.* Bozk za bozk. *Zachichúňa sa ako školáčka, ktorá akoby poza školu trávila čas so svojim idolom. Ako sa pridružia k stolom, ihneď hľadá niečo nealkoholické, no bylinkové, ovocné alebo čistú vodu. Vezme do ruky jeden pohárik a ovonia, pričom sa zachveje a tvár sa mu skrúti do znechuteného výrazu.* Uh. *Pohár odloží a pozrie k LÓNIMU a na jeho kolu.* No, AXELA tak nepoznám, ale možno toto? *Ukáže na nejaký drink tyrkysovej farby, z ktorého sa dvíha jemná para, no ovoniať to nechce. Má však pocit, že je to niečo vílie, ale ani ochutnávať to nechce a tak pokrúti hlavou, prejdúc poza LÓNIHO chrbát, ktorého sa jemne dotkne bruškami prstov, než sa zahľadí na červené víno.* Čo tak niečo klasické? *Opýta sa nadšene svojho PARTNERA a vezme pohár na stopke do ruky, jemne sa usmievajúc.* Môžeme mu do toho niečo namiešať. *Navrhne potmehúdsky a trošku nadvihne obočie, akoby očakával LÓNIHO povolenie, za ktoré by bol však rád. No to už CHLAPEC berie do ruky niečo iné a presúva sa k AXELOVI a tak ho nasleduje, zo stola vezme v rýchlosti pohár s niečím, čo naozaj vyzerá ako džús alebo ovocný sekt a posúva sa za telom, ktoré ho tak neskonane hypnotizuje každý jeden raz, skoro akoby na LÓNIHO vlasoch hralo slnko a mohla sa mu z lúčov na hlave vytvoriť korunka, znázorňujúca jeho čistotu a srdce. Začne k jeho šiji naťahovať ruku, no to už sú pred AXELOM a tak si nadšene poskočí, až dopadne pred STARŠIEHO ČARODEJA s úsmevom na perách a zhlboka sa napije.* Na zdravie. *Zvolá a aj keď majú obaja pohár v rukách, dáva si však pozor, keď sa AXELOVI hodí okolo krku.*
*Ač celou tuto událost moc nepodporoval, hlavně tedy kvůli složení samotného páru, který tento den měl přejít do svazku manželského. I tak by však byl radši vepředu, aby to viděl zblízka. Byl tam přece, aby svého kamaráda podpořil..nebo mu spíše udělal radost. Podpořit jej v uzavření manželství s Alessandrou? No do toho se už dvakrát tak moc neměl. Víc jak ona jej však v jednu chvíli zajímal někdo jiný – Sasha. Měl s ním jít zde, ale nakonec zde skončil s někým, kdo mu nahání hrůzu.* Ja..byla zábava ho odtamtud tahat, vážně jo. *Pověděl, když na to namátku zavzpomínal a jemně se oklepal. Ty poznámky, co z něj padaly, byly poněkud zajímavé. Na dodání další věty už neodpověděl. Zas tak moc se ptát nechtěl. Už tak musel Dragosovi přijít docela otravný. Samotný obřad pak sledoval, zatímco si místy hrál s prstenem, opět podobně jako Arabela. Možná by i slzy uronil, přeci jen byl citlivka, nuže v tomto případě to nešlo. Pouze udržoval jemný úsměv, aby se neřeklo. A jak to bylo s tleskáním? Opět, aby se neřeklo, krátce zatleskal, s docela lehkým nezájmem, který na něm mohl Dragos poznat.* /Jsi tu pro Remiho, nic ostatního tě nezajímá./ *Připomněl si pak, načež následně kývl a společně se svým doprovodem (DRAGOSEM) opustil místnost. Celou dobu se jej pak držel, ne však doslova. Prostě jej následoval, aby neměl problém. Jakmile mu pak padne pohled na BOBA, starostlivě si jej prohlédl. Nevypadal zrovna moc živě, spíše jako chodící spánkový deficit. Než-li se však stačil zeptat, zmizel mu ROBERT z pohledu.* Vypadá jako každý student umělecké během období klauzur..nebo maturity, vyjde to vesměs nastejno. *Okomentoval Robertův vzhled téměř automaticky, než se znovu odmlčel.* /Klidni se, toho vedle to nezajímá./
To věřím.. *Odpoví ještě Dragos cynicky TAYLOROVI. Byl na svého svěřence naštvaný. Ano, byl hodně mladý, ale taky byl dost zkušený a Dragos doufal, že si ve výcviku nového upíra povede dobře, ale jak to tak vypadá, tak je na to asi ještě dost nedozrálý. A Dragos mu nemůže pořád dávat šance, jinak se mu klan vzbouří, že ho protěžuje. Jakmile jej ROBERT tak sprostě obešel, tak si odfrkne.* Prý vtípky.. Bastard jeden.. *Zabrblá si pro sebe a vrátí pohled na TAYLORA.* Vypadá jako člen společnosti P. T. Barnuma.. *Prohlásí, když vyprovází Roberta pohledem.* Fajn.. Někdo další, koho znáš a chceš si s ním pokecat, než na tuhle šaškárnu přestanu mít náladu? *Otáže se ho, zatímco založí ruce na hrudi.*
*Robertův vzhled jej poněkud znepokojoval. Vypadal, jako by naspal sotva tři hodiny. I tak se neubránil okomentování, po němž však měl v plánu na nějakou tu chvíli zmlknout, poněvadž se mu zdálo, že už mluví moc a mohl by působit příliš otravně. Na druhou stranu..neměl na Nat.* Ja, i takový popis by odpovídal. *Načal, načež si opět z nudy zatočil prstenem.* Ale nevím, zda se řídíte filmem, nebo realitou. Docela se to liší. Znám ovšem obojí. *Pokrčil pak rameny, načež se rozhlédl po okolí, aby zjistil, kolik známých tváří tu vidí. Rozhodně však chtěl jít za Remim a poblahopřát mu. Ne tedy k uzavření sňatku, ale k tomu, že u toho byl střízlivý.* Chtěl bych jít poblahopřát Remimu, pokud by to nevadilo. *Nadhodil.* Narovinu se divím, že přišel k oltáři střízlivý a při vědomí.
*Bob ALESS poslouchá a přikývne.* Ano. Snad máte dost alkoholu, má rodina a všechno mě vysírá.* Prohlásí a vydá se pryč.* Ahoj KIM.* Pozdraví ji a odejde pryč. Zamíří si to rovnou tam, kde je alkohol. Bar. Chce se vyhnout interakcím dokud se neopije a nebude mu jedno, co udělá. Kletba, co na něj sestra dala byla extrémně nepříjemná. Objedná si pivo a poté celou láhev medové whisky. Sice ji nemá rád, ale dnes se klidně i poblije, aby přežil tu kletbu aspoň někde a ne doma, kde to je ještě horší. Pivo do sebe hodí během dvaceti vteřin. A pak si nalije do skleničky do půlku whisky a do zbytku dolije colu. Prasárna, ale aspoň to bude sladké a on si to aspoň trochu užije. Na baru přistane papoušek a kriticky se na něj podívá.* Že se ti vyplatilo tahat se s tou démonskou courou.* Prohlásí papoušek.* Ty radši mlč Davide. Aspoň nejsem ptáček s malým ptáčkem.* Vyplázne na něj jazyk.* Přerostlé děcko...* Prohlásí David.* Ukecanej ptáku.* Vrátí mu Bob.* Prašivá kočko.* Prohlásí David.* Pfff... jsi víc prašivej kocour, jak já! Takže se uklidni.* Řekne Bob a napije se svého pití. Papoušek se na něj dívá jestli to myslí vážně.* Pardon? Tos řekl ty jo?* Bob se na něj zazubí s kočičími zuby a papoušek zapíská místo smíchu.*
*Rozesměje se nad Nateovou poznámkou.* Hádám, že i tak se to dá brát. Věřím ale, že to bude spíš skon hodný slavení, než smutku. A souhlasím, Aless, vypadali jste v tom oba skvěle. *Zazubí se na Aless, než Remimu oplatí objetí.* I já jsem ráda, Remi. Je to skvělý zážitek. I vám dvěma to moc sekne, je to tím oblečením, nebo tím svazkem? *Popíchne ho, ale v dobrém. Pak se otočí k Nateovi a podá mu ruku. Pokud ji stiskne, její vlastní stisk je pevný a upřímný.* Jasně že je. A pokud mě instinkt vede dobře, nejspíš je v reálu stejně pohodový, jako Triss. /Tu bych měla taky skočit pozdravit a zeptat se, jak na tom je po tom lunaparku./ Každopádně, ráda tě poznávám, Nate. Jsem fotografka, jak už Remi zmínil, ale to spíš volnočasově, jsem taky zdravotní sestra. *Pak se zájmem koukne po Remim.* Tak práci, říkáš..? *Nadhodí se zájmem, zatímco upije ze své skleničky.*
*Nate ještě pobaveně přikývne na slova KIM, než kousek pootočí hlavu.* Já už slyšel hodně a šance jsou tak 70 na 30.. *Uchechtne se na slova ALESSANDRY, zatímco přiběhne REMI.* Myslím to tak, *Řekne důrazněji, ale pobaveně.* ty jeden upíroholiku, že mi bude líp, až v mých žilách bude převažovat alkohol nad krví a ne naopak.. *Uchechtne se, načež jej vybídne k představení. Nate směrem ke KIM kývne místo pozdravu a dodá krátké.* Těší mě. *V hlavě mu však probleskne myšlenka, že si s Triss musí vážně už promluvit. Zatím ještě ale nechtěl odcházet z rozhovoru a tak se obrátí zpět na REMIHO.* A jsi dvojité jelito.. *Opraví ho s tichým smíchem.* Nebo mi připomeň.. Kdy, že jsem měl šanci tvou manželku poznat? *Optá se a následně dodá.* Jako teda.. Znám z vyprávění.. Tvýho.. *Ušklíbne se škodolibě a začne odpočítávat na prstech.* Když jsi si mi stěžoval, že je příšerná, že s tebou hodila o stěnu baru, že by sis o ní ani kolo neopřel, pak že jste se vyspali a ne jednou, a že možná není tak příšerná, a pak bum, oznámení svatby, a že jsi myslel na mě, když jsi ji žádal o ruku.. *Začal Nate kolovrátek a škodolibě se u toho uchechtával.*
*Dragos na slova MLADÉHO UPÍRA pozvedne obočí.* On je o něm nějaký film? *Pronese s nádechem otrávenosti.* Ovšem že je.. *Odpoví si ale následně sám.* ..a jako vždycky nebude ani trochu přesný beztak.. *Zavrčí si ještě pro sebe, než se rozhlédne, aby zjistil, že se Robert už vrátil a je u baru stejně tak jako Remi; a Alessandra a další jistě otravné vzduch dýchající stvoření.* Fajn.. Skleničku na baru bych stejně uvítal.. *Prohlásí a zamíří tam vědom si toho, že ho Tay následuje. Objedná si na baru a pak se otočí na ROBERTA jehož část konverzace má šanci zaslechnout.* Jestli jsem někdy tipoval, že tě uvidím se hádat s ptákem, tak jsem spíš čekal trochu jiného ptáka.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Zase zdrhneš, nebo tentokrát už mi hodláš věnovat pozornost? *Probodne jej následně pohledem, přičemž si stále bokem hlídá Taylora.*
*Upírka se na KIM usmála.* Jestli myslíš přehozené oblečení nás dvou, tak děkuju, tohle byl nápad manžela, měla jsem o tom jisté pochyby, ale nakonec to nebylo tak zlé. *Uchechtla se a napila se, než se přivinula k REMIMU. Který e tam objevil také a polibek mu opětovala. Chvíli je s úsměvem pozorovala, než svůj pohled věnovala NATEOVI, kterého poslouchala.* On asi občas zapomíná, ale to nevadí, tak tedy oficiálně, jsem Aless a ty musíš být ten čaroděj, co s ním létal po New Yorku, jak mi nadšeně vyprávěl. *Usmála se na něj, přičemž pak jen pozvedla obočí, jakmile slyšela, co čaroděj povídal dál.* Tak on si takhle ztěžoval jo, no to je mi ale novinka. *Zasmála se a koukla na REMIHO s úsměvem, ten jí pak ale lehce povadl, když za ním uviděla, toho, kterého tu vlastně ani nechtěla a nechápala, co tu dělal, kousek od nich totiž stál DRAGOS. Aless pak zpozorněla a napnula se ještě víc, když z druhé strany od něj stála právě Lily, která si došla pro pití.*
*Remi ihned objetí KIM opětoval nazpět. Pak se usmál a zamyslel se.* Já nevím, ale řekl bych, že oboje. *Zavrněl spokjeně s pohledem na Aless. Pak koukl ale zase na KIM.* No, pokud to dopadne, budu mít vlastní kapelu. A hodila by se nám nejaká fotografka, co by fotila během vystoupení. *Uculil se tajemně. Pak se otočil na NATEA, zaposlouchal se a na moment se zarazil. Vypadalo to, jako kdyby starší počítač zpracovával příkaz. Pak se rozzářil.* Už chápu!! *Vyjekl pobaveně a zasmál se. pak se zaposlouchal do toho, co NATE říkal. Jakmile začal mluvit, vykulil oči, nakonec k ČARODĚJOVI přiskočil a hlasitě se zasmál.* Jooo, jo to stačíiiii, to stačí, heheheee, nooo, poznat z vyprávění a teď vidět na obřadu, tak jsem to, myslel...heheh... *Pronesl nervózně a zašklebil. Když ale viděl, že ALESS to vzala dobře, tak se usmál. Pak si ale všiml muže, jež na něj zamával, a Remi by k němu šel, kdyby nestál vedle DRAGOSE. Nakonec ale skousl svůj strach a došel až za svým strýčkem.* Ahoj, tady jsi, pojď, seznámím tě s přáteli!! *Uculil se, vzal jej za paži a táhl k NATEOVI, ALESS a KIM. Když se pak ale jeho pohled sešel s tím DRAGOSOVÝM, chvilku na něj koukla, než se jen přihlouple usmál a pokynul hlavou, snad na pozdrav. To už ale dovedl strýčka k OSTATNÍM.* Tak jo, všichni, tohle je můj strýc, Mano. Strýčku, to jsou KIM, NATE a ALESS, má manželka. *Usmál se.* Moc mne těší, vážení. Myslím, že alespoň jednou jsme o každém z vás slyšel z Remiho vyprávění. *Usmál se fér.*
*Castor, který ještě něco telefonicky vedle vyřizoval, se po chvíli vydal vedle také. I když měl volno, musel hovor vzít a vyřídit ho. Když došel vedle, už se to tam hezky rozjíždělo a on se rozhlížel, aby viděl, kdo všechno tam byl. Poznal mnoho známých tváří. Sám si došel k baru, kde se postavil vedle Jeffa a Lily a objednal si pití, načež se s oběma dal do řeči. Občas kouknul kolem, kdo kde byl. Měl v plánu zajít pak i za novomanžely, ale pro teď měli kolem sebe dost lidí.*
*Nate se škodolibě šklebí, zatímco REMI začne vyšilovat a u toho se pobaveně směje.* Ty jsi spíš nemyslel, co? *Rýpne si do něj ještě pobaveně, zatímco se obrátí na ALESS.* Bingo.. *Prohlásí na její slova.* Nate.. *Představí se nazpět i on a na její slova přikývne, přičemž se zazubí.* Jsem mu říkal už od první stížnosti, že co se škádlívá, to se rádo mívá.. Aaaa jeho slova byla asi něco takového.. *Prohlásí a pak co nejlépe zvládne zaparoduje Remiho hlas.* No a narazil jsem na takovou šílenou, sexy, ale šíleně pomatenou divnou upírku.. Pff.. Láska s ní? S tou pomatenou psychopatickou ženštinou.. *Rozesměje se.* Ale pak změnil názor.. *Mrkne na Aless pobaveně.* Další setkání už to bylo spíš.. Pamatuješ si, jak jsem říkal, že se ta upírka chovala jako totální kráva? No.. Tak já si nemůžu pomoct.. Něco na ní je.. Nesměj se miiii!!! Jsem zmateneeeej! *To Nate propukne v ještě větší záchvat smíchu a je mu jedno, že se ho fér asi brzo pokusí zavraždit.* A za dva měsíce to už bylo, víš jak mě ta upírka hodila o stěnu baru a o které jsem říkal, že je strašná potvora, ale nakonec jsem k ní začal něco cítit? No tak tu si budu brát.. *Uculuje se pobaveně s tichým smíchem. Dokonce si i utře neviditelnou slzu smíchu.* Mno.. Řekl jsem mu na to jen jednu věc.. *Otočí pohled výlučně na REMIHO a škodolibě se zazubí.* Já to říkal.. *Pronese ty tři slova, zatímco kývne na nově příchozího muže.* Těší mě, Nate.. *Představí se a na jeho slova mu cuknou koutky.* Doufám, že jen to špatný.. *Pronese pobaveně.*
*Když pak u Lily viděla Castora, trochu se uklidnila a mohla se zase plně věnovat ostatním. Jen co se k nim přidal Mano, přivítala se s ním a usmála se na něj.* My se přece známe, přece jen, ten oblek jsi mi pomáhal vybírat ty. *Zazubila se na něj a jakmile se jí představil i Nate, pokývala hlavou a jen co začal mluvit, poslouchala. Pohledem těkala z NATEA na REMIHO a nestačila se divit, chvíli vypadala, že se mračí, ale přitom jí cukaly koutky, jak se jí chtělo smát, zvlášť při pohledu na REMIHO, který se určitě modlil, aby byl neviditelný. Nakonec jen pozvedla obočí a podívala se na svého manžela.* Teda, tak to koukám. Vidím, že hodně věcí se asi dozvím spíše od tvých přátel. *Rozesmála se nad tím pobaveně a napila se svého pití.* Takže tím, jak jsi řekl „já ti to říkal“, jsi věděl, jak to nakonec dopadne? *Uculila se na NATEA, mezitím si objednala ještě něco k pití a občas koukla kolem.*
*Remi se pak uculil, a jakmile začal pak mluvit NATE, tak vykulil oči. nevěděl, jestli po něm chce skočit, nebo mu jen vynadat, nebo se zasmát, ale nakonec si jen složil ruce do hlavy, načež se na něj zadíval a odfrkl si.* NATE, ty jsi ale, fakt práskač. *Pronesl a pak se zasmál.* Takže tak, drahá, přesně takhle to asi bylo. *Zasmál se, než se natáhl k NATEOVI, aby jej jemně praštil pěstí do ramene.* Ale vystihl jsi to fakt přesně, mohl by jsi být herec. Oh, počkat. *Pronesl, a pak se zasmál. Nakonec se otočil na ALESS.* Ale hele, já jsme vždy shrnul aktuální situaci, no a ne? A nakonec se to tak vyvinulo, že jsme tady,. *Zaculil se a pak se natiskl k ALESS, aby ji mohl vtisknout polibek.*
*Nate se pobaveně škodolibě zašklebil, když si REMI složil hlavu do dlaní.* Co bych to byl za kámoše, kdybych tě nenapráskal? *Odvětí řečnickou otázkou, když ženichovi pocuchá vlasy. Pak vrátí pohled na ALESS.* Už ve chvíli, kdy si začal poprvé stěžovat.. Klasické klišé enemies to lovers.. *Prohlásí spokojeně a dvěma prsty ukáže nejdříve křížek, pak s nimi udělá oblouček a spojí obě ruce v srdíčko. Načež se uchechtne, že ho Remi praští.* Oh jinak.. Kdy plánujete otevírat dárečky? *Zajímá se.* Můj je teda spíš pro nevěstu, neboť ženich už toho dostal hodně na rozlučce..
*Přivinula se k REMIMU a polibek mu pak opětovala, než se znova uculila.* Ale jen ho nech, ať hezký napráská klidně ještě další věci, já si je moc ráda poslechnu. *Zazubila se na svého manžela, než se otočila na NATEA.* Abych řekla pravdu, tak jsi asi jediný, kdo si myslel, že to takhle skončí. Remi ani já jsme to nějak nečekali, takže když přišlo na lásku, asi jsme se toho každý lekli. *Uculila se a napila se.* Hm dárky? Ani nevím, tak nějak je otvíráme průběžně, někdo je dá osobně, někdo je odkládá, ale většinou hned otvíráme ty, co nám je dají osobně.* Odpověděla NATEOVI.* Což mi připomíná lásko, Kim, nám dála taky, jsou to přírodní šperky, jsou moc krásné a tvůj kamarád Robert nám dál kotě. Ano slyšíš správně, právě teď mi po šatně běhá malé černé kotě. Takže od teď budeme mít doma dva hady a dvě kočky. *Zasmála se.*
*Jakmile zahlásil, že to bylo kliše, protočil pak Remi očima.* No jooo, no jooo, klišé klišé. *Zasmál se a mrkl na NATEA. Pak se zamyslel.* No já nevím, kdy budeme otevírat dárečky, zlato? *Podíval se Remi na ALESS. Poslouchal, co mu řekla a pak se uculil.* No, jo přesně tak, něco teď, ale většinu až poté, takže se teď můžeme věnovat hostům a tak. Ale jinak, něco už máme a je to super!! *zasmál se. Pak se uculil.* Páni, tak ty šperky potřebuju vidět, a...kočku? Další kočku? A kde je!! Jak to že ji ještě nemám! Holka? Kluk? Má jméno? Ukaaaž!! *Vypískl.*
*Axel se po obřadu jde převléknout do toho saka, co měl nachystané. Proto na nějakou hcívli zmizí než se vrátí zpátky. To už vidí jak k nemu kríčí maldý čaroděj a fér. Slabě se na ně usměje.* Zdravíčko hoši. Jak se vám daří? *Zeptá se a pak překvapeně koukne na drink, který mu Lóni podá.* Oh děkuji. *Přičivhne si k pitíaby měl zruha představu coto je a pak se na nazdraví napije.* Nazdraví teda. *Napije se a pak se ležérně opře o sloup.* Krásná svatba, to oddávání nedělám poprvé. Jednou jsem už oddával, tady v new yorku. Byla to svatba---nějakého mladého čaroděje a ještě někoho mám dojem, je to pár let zpátky. *Našpulí lehce rty.* Vy ste....spolu, jako ofiko? *Ukáže na ně rukou plnou prstenů.* To je super. Přeju vám to. *Znova se napije.*
*Bob si užívá příjemné konverzace s Davidem, když je vyrušen DRAGOSEM. Oba bratři se na něj podívají jestli chce dál... existovat.* Hele, ty pijavice prašivá, nepleť se do mého bráchy, nebo ti ukážu jaké to je dostat bobek do oka!* Začne David poskakovat a řvát na DRAGOSE. Bob ho sleduje a usměje se na něj, než svého bratra obejme.* Oh, ty mě chceš chránit, to je tak milé... ah... malém bych ti odpustil, cos mi udělal.* Prohlásí a na Davidovi je vidět, že o to mu tak trochu šlo. Bob si pak dá Davida na rameno a podívá se na DRAGOSE.* Jasně, předtím jsem musel předat dar, co byl živý a docela naštvaný. Takže jsem ho radši předal.* Řekne s pokrčením ramen a všimne si TAYE. V jeho očích to zajiskří. Čehož si všimne David a přeletí na DRAGOSOVO rameno.* Nechci nic říkat, ale brácha má na sobě kletbu od démona, takže je lehce mimo.* Zašeptá mu a Bob mezitím zamíří k TAYOVI.* TAY!* Zavolá na něj a obejme ho.* Co si takhle zatančit?* Zeptá se ho a je mu jedno, zda je někdo kolem něj. Prostě je TAY jeho!*
*Keď si pripijú, nechá pohár vo svojich rukách a ramenom sa obtrie o LÓNIHO, než sa naširoko usmeje smerom k AXELOVI, na ktorom sa mu zdá, že ostáva spokojný výraz aj po ich náhodnom výbere alkoholického nápoja, čo mu priniesli. Šťastne pozrie na CHLAPCA vedľa seba, očakávajúc, že niečo AXELOVI povie on, predsa len sa poznajú o dosť dlhšie, ale nakoniec to vyzerá, že odpovie v sekunde on sám. Šťastne sa na LÓNIHO vrhne a pobozká ho na líce.* Áno, no… trochu sme poslúchli radu. *Žmurkne smerom k STARŠIEMU ČARODEJOVI, aby mu naznačil, že ak chce, môže si menšiu časť zodpovednosti privlastniť. Nakoniec, držiac za ruku BLONDIAKA vedľa seba sa zamyslí.* Ja som na svadbe ešte nebol. Ako to zvyčajne prebieha? *Opýta sa a v jeho tvári je vidieť zvedavosť, skoro by si mohol AXEL myslieť, že sa chce na niečo inšpirovať, ale Tanoiovi to v tomto zmysle nenapadne. Nasype si do nápoja jemný belavý prášok a ihneď sa napije, priloží pohár aj LÓNIMU k ústam, aby sa napil a popri tom sa skoro tajomne a zároveň detinsky usmieva.* Ten váš oblek pri oddávaní bol zaujímavý… a vtipný. *Povie úprimne, nemysliac na nejakú etiketu a čo vie, AXEL si na to celkom potrpí, no on si zas, akoby mal na výber, potrpí na úprimnosti.*
Víš jak to se mnou je, REMI. Potřebuješ fotky? Stačí říct. *Uculí se, ale pak už se zaposlouchá do hovoru SKUPINKY. Sama se s ostatními tolik neznala, takže pro ni bylo lepší poslouchat a snažit se dozvědět něco nového, než se snažit za každou cenu do hovoru zapojit. Když jim REMI představil svého strýce, s úsměvem jej pozdravila.* Těsí mě, Mano. Kim, Také vás moc ráda poznávám, snad jste slyšel jen to dobré. *Uchechtne se nad tím, jak to zní v porovnání s NATEM, ale pak se opět věnuje poslechu.* /Takže NATE je taky čaroděj./ *Neshledávala na něm nic zvláštního, jenže to při prvním setkání s BOBEM vlastně také ne. Buď znamení dobře kryl, nebo bylo nenápadné. Počkala, dokud se novomanželé nerozhodli vyrazit kouknout po kočce, nebo něčem jiném, s úsměvem se omluvila, že se chce ještě pobavít s dalšími lidmi a zamířila za Lily, aby se jí představila a poptala se jí na tu výstavu, kterou pro ni před časem fotila. Přitom se krátce pozdravila i s CASTOREM.*
Vidíš? *Zazubí se Nate na Remiho.* Tvoje žena si přeje vědět, co všechno jsi vyváděl.. Tak čím mám pokračovat? Rozlučkou? *Zeptá se a provokativně se ušklíbne na REMIHO, zda ho hodlá tentokrát zastavit. Na slova ALESS pokrčí rameny.* Jsem vědma.. *Uchechtne se.* Nebo mám šestý smysl.. Ale občas to jde vidět, i když si to někteří ani neuvědomují.. *Pronese, počež sleduje, jak Remi vyšiluje nad kotětem, zatímco Kim od nich odchází. Jen ji mávne na pozdrav, načež se otočí ještě na novomanžele.* To už je celá zoologická.. Ale já nemám moc co říkat.. Pes, kočka a dvě děti.. *Ušklíbne se nazpět.* Tak se jdi na něj podívat? *Navrhne víle, která vypadá, že dřív vyskočí ze svého těla, než ji bude dovoleno zamířit za kotětem.*
*I Aless kývla na pozdrav KIM a sledovala jí, když pak viděla, že je s Lily, jen se nad tím usmála. Poté pohlédla na manžela.* No myslím, že je to holka, ale nejsem si jistá, nemá ani jméno, takže to asi budeme muset pak vymyslet a pokud jí chceš vidět, tak je v místnosti, kde jsem se převlékala, někdo z našich se tam o ni stará, takže se klidně jdi kouknout. Je to taková malá černá koule, trochu se čertí, byla asi dlouho v krabici. *Uchechtla se.* A ty šperky jsou tam taky, na stole v krabičce, tak se při jednom na ně můžeš kouknut.* Mrkla a vtiskla mu polibek na tvář, načež se pak podívala na NATEA a pozvedla obočí.* Tak o rozlučce chci taky slyšet, hádám, že to asi bylo něco, takže co všechno jste provedli, rozbili a nevím co ještě? *uchechtla se a pak se lehce zarazila.* Počkej, ty máš děti? *Optala se.*
*Na Kim se pak už jen usmál. Pak koukl na NATEA. Chvilku přemýšlí, ale nakonec rezignuje.* hele, Aless se mnou byla na dvoře, pak jsem ji vezl střískanou domů z HAlloweenské party, myslím, že i kdyby jsi jí to řekl, tak jí to nepřekvapí. *Zasmál se fér a vyplázl pak na NATEA jazyk. pak kývl na souhlas.* No jooo, půjdu, ale...ale hosti...sakra, to je nerozhodnost. Po přípitku!! Pak až, teď budu tady. *Uculil se na něj a pak koukl na ALESS.* Kouknu se na to vše pak, ale neboj, podívám, jen budu ještě tady. *Usmáls e na ni, načež se natáhl a vtiskl jí jemný polibek na rty. Jakmile řekla, že chce slyšet o rozlučce, koukl na NATEA.* No, můžeš spustit.*
Muzikálový film, konkrétně. *Upřesnil. Věděl, jak to obecně s filmy podle skutečné události bylo. Nedá se na ně spoléhat. V tomto případě se to však tolik na přesnosti nezakládalo. Přeci jen se nakonec mělo přímo jednat o muzikál. Když by měl rozebrat třeba ten o Hamiltonovi, taky tam bylo dost chyb, o nichž párkrát i věděli, jen se jim to nehodilo do písně.* Myslím, že muzikály nejsou zpravidla o přesnosti..ty chyby se tam z většiny objevují naschvál, aby jim to sedělo do písní. Navíc dokud to není dokumentární film, na přesnosti tolik nezáleží. Má to stejně člověka jen pobavit. *Pokrčil rameny, načež se sám rozhodl vyhledat osobu, za níž chtěl určitě jít. Ta se nacházela u baru, což ovšem nemusel ani DRAGOSOVI sdělovat. Už si toho všiml, takže jej prostě následoval, než se od něj oddělil, aby mohl jít přímo za REMIM. K němu a ALESS s NATEM, se přiblížil zrovna, když KIM odešla.* Zdravím, chtěl bych jen pogratulovat. Nebudu dlouho zdržovat. *Řekne hned na začátku, než se otočí přímo k REMIMU.* Je super, že jsi nakonec přišel střízlivý. *Uchechtne se, načež zamrká a ohlédne se, když na něj BOB zavolá a hned vzápětí jej obejme.* Ale jo, klidně, jen vydrž na chvíli. *Odpověděl mu na jeho otázku.*
*Nate se pobaveně zasměje nad slovy REMIHO a jeho rezignací.* Hele.. Klidně se na to kotě jdi kouknout.. Já si stejně musím jít promluvit s Triss.. *Odpoví mu pobaveně.* A tvou rozlučku prásknu až za chvilku.. Až vám budu říkat přípitek.. *Mrkne na něj, protože mu to Remi svými slovy připomněl. Odloží svou sklenici na bar a ještě přikývne na slova ALESS.* Dvě. *Odpoví ji i ukáže na prstech s uchechtnutím, než vyrazí od nich pryč. Počkal schválně na moment, kdy TRISS nebude obletovaná lidmi. Cestou se schválně trochu zdržuje, aby dorazil v moment, kdy u ní zrovna nikdo nebude a on nebude muset narušovat rozhovor.* Ahoj.. *Začne pozdravem a dá Triss šanci maximálně mu ho oplatit, než spustí.* Nechci se hádat.. Vím, že jsem udělal chybu; ne jedinou v životě; *Pronese k sobě spíše.* ale také se mi nelíbí, že ode mě je očekávaná omluva za mou chybu, zatímco já ty tvoje několikrát benevolentně přehlížel. *Zvedne ruku, pokud by se chystala Triss něco říct a přerušit ho.* Ne, chci to doříct. *Dodá, kdyby náhodou a pak pokračuje.* Mohl bych tady začít vyjmenovávat kolikrát jsi ty likvidovala mojí důvěru a já to přešel, a co víc jsem tě mnohdy i utěšoval, ale nebudu to dělat.. Pokud si to sama neuvědomuješ, tak nemá smysl, abych ti to já tady připomínal. V každém případě chci říct, že tohle mě nepřipadá fér. Neudělal jsem to střízlivý, při plném vědomí, a v tom stavu jsem věřil, že je to pro tvoje dobro. Nebudu to tady okecávat, nebaví mě to už. Jestli chceš tak moc slyšet tu omluvu, tak dobře. Omlouvám se. Ale chci, aby sis uvědomila, že já po tobě omluvu nikdy nežádal, a nežádám ji ani teď, a nikdy jsem tě nenechával takhle samotnou a že ať už jsi provedla sebevětší blbost, tak já tam vždycky stál a čekal. Přeber si to jak chceš, ale já tímhle nehodlám kazit Remimu svatbu. Řekl jsem, co jsem potřeboval. *Ukončí svoje slova, než zamíří pryč. Nechtěl se tady a teď pouštět s Triss do další debaty, která by mohla vyeskalovat v hádku, protože pak by byl schopný právě vytáhnout ty momenty, které zmiňoval a to bylo to, co taky nechtěl. Proto zamířil ke CASTOROVI a nahodil pobavený úšklebek, neboť po dobu rozhovoru s Triss se snažil mít co nejvíc neutrální výraz.* Tak co? Donesl jsi ten porcelán? *Zasměje se.*
*Starší upír jen pozvedne obočí, načež si odfrkne.* Když už píšou o reálné osobě, tak by se měli držet faktů.. *Nesouhlasí se slovy TAYLORA. Vyrazí s nim k baru, kde jej má stále v koutku oka při rozhovoru s novomanžely, zatímco on je v rozhovoru s ROBERTEM. Dragos se na ptáka nejprve zamračí, ale pak mu zcvaknou drátky a on se ušklíbne.* Nazdar, DAVIDE.. Dlouho jsme se neviděli.. Vidím, že čím máš menšího ptáka, tím větší je tvoje ego i nadutost.. *Uchechtne se a sleduje, jak ho BOB obejme, nad čímž převrátí očima.* Oh, Hecaté.. To jsi jim dával leprikona nebo co? *Zajímá se na oko s lehce nakloněnou hlavou ke straně. Co se týká divného chování Roberta vůči TAYLOROVI, tak si už nějak zvykl, ale zpozorní, jakmile mu přeletí David na rameno. Zamračí se a zachytí Taylora rukou nad loktem.* Ty nikam.. *Přikáže mu. Druhou rukou chytí DAVIDA na svém rameni a stiskne v ní jeho tělo.* Jakou kletbu? *Zavrčí na něj.* Mluv, nebo ti uhryznu hlavu! *Poručí mu, přičemž střídavě pozoruje Davida, Roberta i Taylora.*
Ahoj.. *Odvětí NATEOVI, když se u ní objeví a napije se ze skleničky, kterou si mezitím uzmula, než se dala do řeči tu a tam s někým okolo, většinou šlo ale spíše o zdvořilost. Nechápala, proč však vytahuje tohle zrovna tady a nadechne se skutečně, aby se zeptala, alespoň je odvedla, ale umlčí ji a tak zmlkne, poslouchajíc další jeho slova. Svými slovy bodá do správných míst. Chvíle, kdy jí utěšoval byly chvíle...kdy mu ublížila. Byla v nich natolik v šoku, že ani nyní s jistotou neřekla, zda se při nich omluvila či jen litovala sebe, toho co udělala a opakovala, že tohle nechtěla... ale měl pravdu. Víckrát udělala něco, co mu vadilo, i kdyby takovou drobnost jako že jej dvojčata oslovují tati. Vždy byly hranice a byly chvíle, kdy si je neuvědomila a překročila je...a to zabolelo. Bodl ji osten sebeobvinění, že je špatná kámoška a když odešel, ani jej nenásledovala, jen roztržitě klepala do skleničky, než se zhluboka nadechla a sledovala čaroděje, jak míří za CASTOREM, polkne a po chvíli se vydá k nim a na vílu se usměje.* Ahoj, Casi. *Mrkne na něj a jestli svolí, i ho obejme.* Nechci ti kazit chvilku s Nateem, ale můžu si ho půjčit? Potřebuji s ním mluvit. *A teď už nemůže couvnout zpátky. Přesto se na NATEA otočí a nadzvedne obočí.* Jestli ti to nevadí a máš chvilku, ovšem... *Trochu znejistí, co když nechtěl, aby za ním šla, aby to tu řešila...ale aby si to proležela v hlavě a pak přišla a nebude s ní tak chtít mluvit?*
*Bob se nad DRAGOSOVÝMI slovy zasměje. David už ne. U jeho otázky se na něj vážně podívá.* U všech satanů, víš jak je leprikon drahej? Bych musel dát do zástavy i své bratry a za to mi nějaká hloupá svatba nestojí. Dostali kočku, jak si žádá má rodná tradice.* Řekne vážně a pat se věnuje TAYOVI. Jenže je TAY zastaven, protože David kecal. David je také přišpendlen.* Kletbu sukuby. Ale klid. Upírkovi nic nehrozí. Rune, se umí ovládat během těchto kleteb velice dobře. Není to poprvé, co ho takto naši sourozenci prokleli. Je to už jen vyčerpávající, po prvních dvou dnech a ty už má za sebou.* Prohlásí David a Bob se na něj podívá.* To má pravdu. Jen David tohle nedává a Jack by měl problém. Navíc je tahle kletba vždy zajímavá. Někdy se její trvání urychluje orgasmem, který je ovšem až nemožné dosáhnout. Protože sukuby během vyvrcholení požírají energii a pokud prokletý nemá sběrač sukuby, tak je prakticky nemožné dosáhnout uspokojení. David brečel když ho proklel Ghral během doby, kdy jsme se spolu bavili.* Nezapomene se vysmát Davidovi. Přitom je však vidět, jak i když je naštvaný, že je prokletý na pár dní, tak je to další věc, co může zkoumat.*/Experiment mezi lidmi, lovely./* Pomyslí si nadšeně.*
*Castor se chvíli bavil s Lily, ale když pak k nim došla KIM, pozdravil jí a nechal holky bavit se spolu, přece jen začali řešit nějaké pracovní věci mezi sebou. On si jen vzal pití a rozkoukával se kolem, když se pak k němu přidal NATE.* Zdravím. *Kývnul mu na pozdrav a uculil se.* Si piš, že donesl, je to ta největší krabice, jde o porcelánový set 42 kusů, takže myslím, že mají co rozbíjet a my se můžeme vsázet o to, kolik kusů jím zůstane do dalšího měsíce. *Zasmál se spolu s ním. Když se pak k nim přidá i Triss, mile se na ni usměje.* Ahoj Triss, rád tě zase vidím, mimochodem, moc ti to sluší. *Usměje se a objetí jí vřele opětuje. Pak jen lehce přikývne.* Jasně, klidně si ho půjč. *Mrknul na ně a sám se odebral o kus dál, aby jim dal soukromí.*
*Čaroděj se na CASTORA zazubí.* Výborně.. *Následně se ještě zasměje.* Mají před sebou líbánky, takže měsíc by to ještě mohlo přežít, ale já tipuju, že tak do půl roku už bude polovina sady v háji.. *Uchechtne se, než otočí hlavu, když dorazí k oběma TRISS. Chvíli si ji přemýšlivě prohlédne a pak vrátí pohled na CASTORA.* Dej mi chvilku.. Tu sázku s porcelánem určitě ještě proberem.. *Ušklíbne se jeho směrem a pak se s vážnějším výrazem vrátí na čarodějku. Udělá pár kroků stranou od féra, aby měli alespoň iluzi nějakého soukromí a pak začne.* Jestli máš k tomu nějaké proti argumenty, Triss, tak je nechci slyšet.. Nemám k tomu už co víc říct.. Navíc nechci Remimu a Alessandře kazit jejich den tím, že strhneme pozornost na sebe.. *Pronese, ale aby ji znovu nesebral veškerou možnost na reakci, tak zmlkne a s rukama založenýma na hrudi čeká, co k tomu vlastně Triss chce říct.*
No právě, myslím, že my spolu měli už tolik šíleností, že mě asi už nic nepřekvapí. *Zazubí se a pak na REMIHO koukne.* Tak se na ni můžeš podívat pak, času je dost, navíc jí budeme mít stejně doma.* Usmála se na svého milovaného a polibek mu opětovala, než pohlédla na NATEA.* Počkám si tedy na přípitek, jsem fakt zvědavá. *Uculila se a napila se svého pití, které pak odložila. Chtěla ještě něco říct, ale to k nim došel TAYLOR, na kterého se podívala, poslouchala jeho gratulaci a pak se na něj usmála.* Děkujeme za přání. *Pronesla a chvíli přemýšlela, než pokračovala.* A doufám, že to jak jsme se tehdy poznali přejdeme a necháme to být. Časy se mění a lidi taky. *Pronesla a znova se usmála. Pamatovala si tehdy, jak to bylo a do teď si myslí, že to byla pitomost.*
*Dnešek si nechtěla nechat ujít a hlavně si ho chtěla užít. Nejen, že tam s ní bude Cas, ale že bude na další menší oslavě. Byla překvapena, že součástí celé akce byl Remi, který to sám uspořádal. Přála mu to a moc. Byla ráda za oba. Jen co s Casem přijeli, tak si musela Athena ještě odskočit někam něco poblíže zařídit. Ne, že by se jí zrovna chtělo, ale když už byla poblíž, tak to chtěla uzavřít za vyřeše. Po nějaké chvilce se vrátila a ihned se snažila najít Case, což nebylo tak težké jak si myslela, že bude. Přicupitala k němu s úsměvem.* Už jsem tu. Promiň, že mi to tak trvalo. Neměla jsem vůbec v plánu to řešit, ale když už jsem tu. *Pokrčila rameny, přičemž si byla jistá, že zrovna Cas to pochopí.* Tak o co jsem přišla? *Optá se s úsměvem.*
Nad odchodem NATEA pak pokýval hlavou a ještě mu zamával. pak se otočil na ALESS.* Jasně, kouknu se na ni pak, ale ii tak, kouknu. A těším se, jaké vybere jméno? *Zavrněl spokojeně Remi a sklonil se ke své upírce. Když pak k ně mu došel TAYLOR, otočil se na něj pak a usmál se.* Děkuju, jo, nevím sice, jak dlouho to vydrží, ale ač by mě přemlouvali jakkoliv, tak bych tak asi nešel. *Usmál se na něj.* Já děkuji, že jsi přišel, rád tě tu vidím. *Usmál se mile fér.*
*Cas popíjel svoje pití a tak nějak přemýšlel, když konečně uviděl ATHENU, která se vrátila. Proto se vydal k ní.* V pořádku, neomlouvej se, hlavní je, že jsi už tady, takže dáš si něco k pití nebo jídlu nebo co bys ráda?* Optal se jí a sám prázdnou sklenku odložil na tác číšníkovi, který zrovna procházel s tácem prázdných skleniček.* A o co jsi přišla? Obřad byl moc hezký, rychlý a hezký a no teď se tak nějak všichni baví, s přáním jsem ještě čekal na tebe a přípitek taky nebyl. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, ani jsem ti ještě dneska neřekl, jak moc ti to sluší. *Mrknul.*
Ještě že tak..nevypadalo by zrovna nejlépe, když bys nedokázal pomalu ani dojít po svých k oltáři. *Uchechtl se pobaveně, načež kývl a přesunul svoji pozornost k ALESSANDŘE. Hlavu přitom lehce naklonil do strany.* Uvidíme, budu minimálně rád, když mi nebude hrozit přehození přes celou místnost. *Vypustil ze sebe. Asi aby dal najevo, že o tom incidentu ví, přestože u toho nebyl napřímo. Schovával se v boxu. Nicméně i tak ALESS věnoval jemný úsměv, než se přesunul k BOBOVI, jemuž i vzápětí odpověděl na jeho otázku. Ač by však rád tančit šel, bylo mu v tom zabráněno DRAGOSEM, který jej chytil a udržel u sebe. Zmateně mu tedy věnoval nechápavý pohled, kterým pak v tichosti těkal mezi DRAGOSEM, DAVIDEM a ROBERTEM. Moc předmět jejich konverzace nepobíral, původně tedy. Mnohé pojmy mu nakonec už známy byly a tak si dovolil BOBOVI věnovat docela zděšený pohled.* Nevím, jestli chci podrobnější vysvětlení, ale myslím, že radši ne. *Po tomto koukl raději do země a skousl si ret.* /Tak to už si asi teď nezatancuju, co?/
*Upír zakroutí hlavou.* Věř mi, že jsem za dobu svého žití zatím žádného sehnat nepotřeboval, takže ne.. *Odpoví mu pobaveně.* Nicméně bych ti doporučil zastavit spíš svou ledvinu.. Nevím jak toho mladšího bráchu, ale tohle jsem si jistý by nikdo nekoupil.. *Uchechtne se a hlavou poukáže na DAVIDA.* I když jako k papouškovi mám k němu mnohem větší sympatie.. *Dodá s úšklebkem. Poté zachytí TAYLORA dřív, než by mohl jít s BOBEM tancovat a zamračí se na papouška, aby mu vyzvonil, co je to za kletbu. Podezíravě se zamračí na čaroděje, který ještě čarodějem byl.* Varuju tě, Hellere. Taylor se nehne z téhle místnosti.. *Pronese ještě k němu, než mladého upíra pustí.* A ty jdi otravovat třeba nevěstu, ptáku.. *Pronese k Davidovi, kterého pustí a trochu vyhodí do vzduchu, aby stihl mávnout křídly a nerozbil si zobák.*
Já věděla, že ty to pochopíš. *Uculí se na chlapce vedle sebe.* Možná jen něco k pití. Hlad úplně nemám a pití taky není nikdy dost, takže nějaké pitíčko. *Uchechtne se a poslechne si od chlapce vedle sebe o co vše přišla. Mrzelo ji, že přišla o tak krásnou záležitost jak ji popisoval, ale bohužel s tím nic nemohla udělat.* Počkal jsi na mě? Ty jsi užasný. *Pověděla mu, alespoň tam za nimi nemusela chodit sama. Po jeho slovech se na něj dívka znovu uculí a lehoučce zčervená.* Děkuji. Ty taky dnes pěkně záříš. Normálně tu vezmeš dech spoustě ženám, chudáci jejich muži. *Lehoučce zavtípkuje, ačkoliv to myslela upřímně.* Takže v musíme dojít popřát, to je takový úkol jedna.. *Na moment se zarazí.* Úkol číslo jedna je sehnat mi pití, což nebude absolutně težké. *Zasměje se a ohlédne se kolem sebe pro pití.* Ty už jsi si něco dal?
Jméno asi vybereme pak, zatím mě nic nenapadá, ale věřím, že na něco přijdeme. *Uculila se sladce na REMIHO a přivinul se k němu ještě víc, než pak opět koukla na TAYLORA.* Neboj se, házet tebou určitě nebudu, postačí mi, když spolu budeme nějak normálně vycházet třeba. *Mrkla na něj a pak se usmála. Chvíli je pozorovala a pak svou pozornost věnovala REMIMU.* Půjdu to teď nějak projít, kouknu i na Lily, jestli je vše v pořádku a pak se za tebou zase vrátím mi amore. *Políbila ho a nakonec se vzdálila, ale ne moc daleko. Došla totiž k DRAGOSOVI, na kterého se usmála.* Páni, musím říct, že tebe bych tu nečekala. Věděla jsem, že dojde Taylor, ale myslela jsem, že přijde s chůvou, ne že ho přivede sám taťka. Hádám, že tvůj svatební dar bude ten nejjedovatější ze všech, mám pravdu? *Mrkla na barmana a nechala si nalít whisky, které se hned napila, zatímco staršího upíra nespouštěla z očí.* Mimochodem, ještě jsem ti nepoděkovala za ten tvůj dárek. Díky Remimu dostal sex zcela jinou perspektivu. Musím říct, že je to úplně jiný level. Takže moc díky Dragosi. *Sladce se na něj usmála.*
Ještě abych to nepochopil. *Mrknul na ni a když řekla, že chce pití došel k ní k baru, kde čekal až si něco řekne, zatímco jí poslouchal dál.* Tak jasně že jsem počkal na tebe, jsme tu přece spolu nebo ne? *Usmál se sladce a sám si vzal něco k pití.* No září tady hlavně novomanželé, já jsem rád, že jsem tu tak trochu neviditelný. *Zasmál se a prohrábl si pak vlasy.* A jasně, dáme si něco k pití a pak se půjde popřát, to se zvládne neboj se. Já už drink měl, ale dám si další, dám si s tebou. *Pronesl s úsměvem a sledoval jí.* Jinak všechno v pořádku? Myslím, jak jsi musela odejit. *Optal se.*
*Remi se na Aless koukl a pak přikývl. Když se nakonec vzdálila, aby promluvila na Dragose, tak jen zaslechl to, co řekla, a následně litoval toho, že zrovna pil. Pitím se skoro přidusil, a aby se k tomu nemusel vyjadřovat dál, vzdálil se, raději. V davu spatřil CASTORA, který se bavil s nějakou dívkou, a tak zamířil k nim. Až pak si všiml, že to je ATHENA.* Tak, jaks e tu bavíte? *Uculil se na CASE a pak se podíval na VÍLU před ním.* Athena, že ano? Viděli jsme se na tom plese na Zimním dvoře, rád tě zase vidím. *Usmál se, načež se natáhl pro její ruku. Pokud se mu nevycukla, galantně jí políbil na hřbet dlaně a pak se usmál.* No, a jak se daří? *Zazubil se.*
*Bob se podívá na Davida.* Jako papouška jo.... ale ledvina čaroděje... Hmm... co se stane s civilským tělem, když mu dáme orgán čaroděje? Zajímavá myšlenky, musím zjistit, zda ji někdo nezkoumal.* Prohlásí a David se na DRAGOSE podívá.* Dík... hádej od koho sebere orgány.* Zapiští na upíra a když je volný, tak odletí stranou na bar. Bob se na Dragose zazubí.* V klidu, nikam se s ním nechystám kromě parketu.* Prohlásí a odtáhne TAYE na parket, aby si tam s ním zatančil.* Tak jo, malá pravidla, moc se o mě netřít, dnes nedrbat za ušima a netahat za ocas. Jsem trochu citlivější.* Ušklíbne se a pustí se do trochu monotorního tance, aby jeho tělo neragovalo jak nechce.*
*Zvesela se usmál, když jej Dragos pustil, načež se podíval na ROBERTA. Jako by úplně zapomněl, o čem se právě ČARODĚJ se STARŠÍM UPÍREM bavil. Jednoduše se prostě nechal odtáhnout na parket, aby si s ROBERTEM mohl zatančit. Následně se podíval do očí svého tanečního partnera a kývl.* To poslední jsem ani v plánu neměl. *Pravil, načež naklonil jemně hlavu do strany.* Proč na tebe vlastně sukuba uvalila kletbu? Naštval jsi ji? *Optal se zvídavě. Z jejich předchozí konverzace pochytil docela dost informací, možná až příliš těch nechtěných. Opravdu nepotřeboval vědět, čím se ta kletba urychluje. Nebo to možná potřeboval a vědět to pouze nechtěl. Nuže, víc jej zajímalo proč se něco takového stalo.* Vypadáš jako chodící spánkový deficit..je to kvůli té kletbě? *Zajímal se dál se zvědavým výrazem. V očích se mu nakonec zračila i starostlivost. ROBERTŮV vyčerpaný vzhled jej poněkud znepokojoval už od chvíle, co jej takto viděl.*
Umíš být někdy fakt roztomilej, když chceš. *Řekne chlapci.* Neviditelný? Noo, jako v tom tě mohu přesvědčit, že jednu chvilku tak působíš. *Vezme si také pití.* Jak se ti chce, ale fakt nemusíš pít kvůli mně. *Utáhne si z něho, přičemž si svého pití usrkne. Pohlédne na CASE.* Jo, jasně, všechno je v pohodě, jak má být. *Usměje se, když v tom spatří REMIHO.* Jsem tu pár minut a sranda na každém rohu. *Řekne mu upřímně s úsměvem.* Ano, řekla jsem si, že by bylo fajn se tu ukázat a rovnou se s některými znovu vidět a pokecat. *Nechala ho, aby ji mohl políbit na hřebt ruky, přícemž se hned usmála.* Také tě mimochodem ráda vidím. Řekla bych, že všechno jde jak po másle. *Uchechtne se.* Hllavně s tvým kamarádem se faaaakt dobře vaří. *Poukázala na společné vaření s CASEM, které se stihlo trochu zvrtnout. Pohlédla na malý moment na CASE, aby mohla vidět jeho reakci, ale pozornost ihned odvedla zase k REMIMU.* Mimochodem, chci ti moc popřát k tomuto celému. Jsem velice ráda za vás za oba a přeji vám obě jen a jen to nejlepší. *Mluvila hlavně za sebe, aby CAS také mohl popřát, aby nemluvila jen ona za oba. Chtěla ještě pokračovat, ale v tom ji začal vyzvánět telefon. Normálně by si toho nevšímala a vypla ho, ale mělo to co dělat s tím co řešila. Pohlédla na chlapce před sebou.* Strašně se omlouvám, ale tohle musím vzít. *Pohlédla na Case, že se moc omlouvá a ihned se od chlapců vzdálila. Pří cestě příjmula hovor a stojící dál, aby měla nějaké soukromí řešila, co se děje.*
Až se mu ten papoušek promění v mrzutého čaroděje, tak nebude rád.. *Vrátí odpověď ROBERTOVI Dragos a nad jeho úvahami jen protočí očima. Odfrkne si při pohledu na pískajícího PAPOUŠKA.* Doufám, že tvoje.. Měl tě zabít už před sto lety.. *Odvětí mu.* A teď zmiz, nebo tě vycpu a upeču na Díkůvzdání.. *Odmávne ho rukou. Doufal, že půjde otravovat Alessandru, ale místo toho přišla otravovat ona jeho. Zvedl nejprve obočí při pohledu na jejího MANŽELA a kriticky nad tím zakroutí hlavou, než UPÍRCE věnuje nějakou pozornost.* Co tě vede k myšlence, že jsem ti něco donesl? *Nadhodí otráveně, přičemž se ještě vyjádří k jejím dalším slovům.* Poděkuj Malachaiovi.. Být to zcela na mě, tak se ti vaří krev v žilách při pouhé myšlence na mě, srdíčko.. *Odpoví ji s úšklebkem.*
*Opřela se zády o bar a napila se, načež se nejdříve rozhlédla kolem na ostatní, pohledem tak nějak zkontrolovala všechny a pak se opět otočila na něj.* Třeba proto, že vím, že jsi tam nějaký dárek dával, to víš, mám tady oči a uši všude můj milý, ale to tě taky mohlo napadnout ne. *Pousmála se sladce.* Tak to pak někdy poděkuju asi i jemu osobně. Ale musím říct, že kdybys dal tu svou variantu, tak bys z toho asi taky nic neměl. Víš, moje krev by byla pořád tak chladná, jako je teď, já totiž na tebe opravdu nemyslím ve dne v noci a každou možnou minutu svého života, víš zlatíčko. *Vrátila mu to stejně a ještě se sladce usmívala.* Tak co, nedáme si drink, když už tu teda jsi?
*Bob se zasměje a je v dobré náladě. Na to jak na začátku nebyl.* No ono by stačilo omylem. Ani nevíš, jak nepříjemné bylo mít na sobě první den nějaké oblečení.* Oklepe se při vzpomínce. * Ah, zjistila, že ji neberu na svatbu a urazila se. Taky se urazila, že jsem si nekoupil nový oblek... Vím dětinské, ale z pohledu démona je pořád dítě. Sice je starší jak já o pár let, ale pořád dítě.* Odpoví a vysvětlí. Pak s ním dál tančí a užívá si, ale ne zase až moc.* Ah, ano. První dva dny kletba nutí člověka k uspokojování. Takže je člověk jako zvíře v říji. Nepříjemné, ale po těch dvou dnech to slábne až to vyprchá.* Řekne s úsměvem. Dál s ním tančí.*
Ohh.. *Prohlásí Dragos skoro překvapeně.* Ty sis našla čas něco takového zkontrolovat? Od chvíle, co jsem přišel, tě vidím jen cvrlikat na to nedorostlé děcko, co sis vzala.. *Ušklíbne se následně.* Stojí ti za to, z něj dělat terč svých nepřátel? *Zajímá se, zatímco v davu najde Remiho hlavu, jak se baví s dalšími hosty.* Pověz mi.. Jaký má názor tvoje dcera na svého nového nevlastního tatínka, který by mohl být jejím vnukem? *Optá se škodolibě a spíš než ALESSANDRU tak pohledem sleduje dění okolo a hlavně si hlídá Roberta a Taylora.* Je zvláštní, jak moc mě o tom musíš přesvědčovat.. Skoro jakoby jsi tomu sama nevěřila.. *Pronese posměšně pobaveně se založenýma rukama.* Mám vlastní.. *Odbyde ji na pobídku k napití krátce.*
*Lehce zmateně se na ROBERTA podíval když se zasmál.* Budu se zkrátka snažit ty pravidla dodržovat. *Řekl nakonec, aby ČARODĚJE aspoň trochu uklidnil, i když ty pravidla byly pravděpodobně hlavně pro jeho dobro. Čert ví, k čemu by se Bob poté schýlil. Doufal jen, že ne ke kousání. Naposledy jej to nečekaně bolelo. Teď by však ta krev naštěstí na oblečení nešla vidět.* Nevím, jestli to vůbec vědět chci. *Přiznal se. Už tak to z toho povídání nevyznělo příjemně. I tak se ovšem o tu kletbu zajímal při tanci dál. Konkrétně tedy o důvod jejího uvržení na toho rozkošného čaroděje, s nímž právě tančil.* Oh..to vážně zní dost dětinsky. *Kývl.* /Na druhou stranu..co taky od ženy čekat. Snadno se urazí./ *Pomyslel si, přestože si právě touto myšlenkou lehce šel do protivky. Sám byl vesměs spíše taková dámička než pořádný muž a rovněž se i snadno urazil, což by mu třeba Morgan mohl potvrdit.* Oh... doufám, že to vyprchá úplně co nejdříve, aby ses mohl pořádně vyspat. Nemyslím si, že by ti výrazné kruhy pod očima slušely. *Uchechtl se na odlehčení, než se na BOBA vřele usmál a zlehka jej jemně a krátce pohladil po tváři, když se mu k tomu naskytla příležitost. Jinak tančil dál. Byl rád, že se jej tentokrát nemusel ptát on. Krátce mu během tance padl pohled na BOBOVY uši.* /Ale no taaak. Však jen čekají na drbání./ *Zafňukal si v hlavě, nicméně své slovo nadále držel.*
*Opět jí podceňoval, ale na to už u něj byla tak nějak zvyklá a nic si z toho nedělala.* Představ si že ano, i když se snažím trávil můj svatební večer se svým manželem, kterého máš za malé děcko, tak ano, i tak mám přehled o tom, co se tu děje. Od toho tady mám svoje lidi. *Pousmála se a napila se, už mu chtěla odpovědět ohledně Remiho, ale jakmile zmínil dceru, tak se na něj jen překvapeně zadívala.* Nevím kdo ti to řekl, nebo jak ses o ni dozvěděl, ale Lily je mimo tohle všechno. Takže se k ní ani nepřibližuj. *Tiše zavrčela a pohledem přejela po místnosti, jakmile jí spatřila daleko odsud s Kim, v duchu si oddechla a pak se zase lehce pousmála.* Nepotřebuju se přesvědčovat, protože tak to prostě je. Nejsi středobod mého vesmíru, abych tě měla v mysli pořád. *Pousmála se.* Tak dokonalý a neodolatelný vážně nejsi. Mám dost své práce, abych svou hlavu zaměstnala jinak, než myšlenkami na tebe. Ale to se asi nedá říct moc o tobě viď. Ty mě asi plnu hlavu máš, nebo to alespoň tak vypadá, když máš se mnou stále nějaký problém, i když si tě vlastně ani normálně nevšímám a pokud vím, tak ani spolu žádné spory nemáme. *Dopila sklenku a odložila jí na bar, nad tím, že jí odmítl s drinkem, se ani nepozastavila.*
Tady ne... *Řekne nespokojeně a kývne, aby ji následoval opravdu někam úplně bokem, kde zrovna nikdo není, i kdyby měli na chvilku vyjít ven.* Nemíním jim kazit den jen...jo taky jsem to posrala a nedošlo mi to, omlouvám se...měls pravdu... *Nikomu se vlastní chyba neuznávala snadno, ale Triss v ní nějak neochvějně věřila i tak, takže ač se trochu ošívala, tak se mu dívala do očí,* ať s mým zveličením, tak s tím, že jsi to přecházel a neurážel jsi se... *Zapátrá pohledem v jeho výraze, zda z toho, že měl pravdu a tak bude mít škodolibou radost, pocit vítězství nebo tak, ale taky zvedne ruku, aby ji nepřerušil jinak ztratí nit.* Ale mě chybíš...nechci tě mít tak daleko, chci abysme se bavili, pili, přespávali, koukali na pohádky a prostě aby všechno bylo jako dřív... *Tentokrát už z nejistoty zrak skloní a jednou rukou se poškrábe na paži druhé.* Myslíš, že by to šlo, jako uzavření a vrátit se k tomu, jak to bylo?
*Usměje se na mladý pár. Byl rád, že nějdo poslouch ájeho rady. to jej vždy potěšilo. Sleduje všechny hosty i novomanžele a slabě se pousměje.* Obvkyle... tedda nevěsta má šaty a ženich oblek, většinou, ale v dnešní době...no co já tomu rozumím já jsme už starej. *Zasměje se lehce. Pak se koukne přes rameno při zmínce toho obleku a nakčí nos.* Je to háb pro kneze z 18. století. Našel jsem to když jsem vyklízel jednu skříň. Ale tohle . *Ukáže na svůj oblek a zatočí se.* Je luxuní. *Upraví si sako a napiej se pití.* Asi budu muset jít, chtěl jsem trochu užít ale nakonec mám za pár hodin jednu schůzku a nemůžu se tolik zdržet. *Koukne se na hodinky.* Rád jsem vás viděl hoši. *Poplácá je oba po ramenou a rozejde se pryč. Nechá novomanželům nějaký dar a pak odeje.*
*Castor se na ATHENU usmál.* Neboj se, drink jsem měl už i předtím, takže se nemusíš bát, že je to jen kvůli tobě. A jsem rád, že je všechno v pohodě, s tím jak jsi musela odejít. *Pousmál se a chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli se k nim přidal REMI.* A tady mámě ženicha, naši hvězdu večera.* Zazubil se na něj a s férem se přátelsky přivítal, načež se pak jen usmál na vílu vedle sebe, když mluvila o jejich společném vaření, nad čímž se Cas jen lehce začervenal, pak jí nechal, aby popřála jako první a nakonec se toho ujal on.* I já bych chtěl moc pogratulovat, ať je to začátek jen toho nejlepšího, co vás ve vašem dlouhém životě čeká. *Usmála se na něj, jakmile se pak Athena omluvila, chvíli koukal, jak odchází, ale pak svůj pohled opět věnoval REMIMU.* Tak co, jak se cítíš jako čerstvý ženáč? A kde máš vlastně manželku, abych ji také popřál? *Uculil se.*
*Remi se na ATHENU podíval a nadzvedl obočí.* Vaří? Ehm, uniká mi něco? *Zavrněl, a když se pak dala na odchod, pokýval hlavou. Pak se koukl na CASTORA.* Asi někam zdrhla, nebo ne, spíš já zdrhl, mluvila s Dragosem, tak jsme práskl do bot, nebudu se tajit tím že se toho zákeřného mamlase bojím. *Ušklíbl se Remi lehce nešťastně. Pak koukl opět na féra.* No, a jinak se cítím...ani nevím jak, ale jsou toé určitě pozitivní emoce, to se musí určitě nechat. Je to hezký, líbí se mi to. *Usmál se fér.* No, a co teda ty a ta víla? *Poukázal na Athenu.*
*Tím že popošla Triss ještě víc stranou, tak tak učinil i Nate, načež se zastavil čarodějce naproti. Nakloní lehce hlavu na stranu, aby ji mlčky pobídnul, ať pokračuje a dostane se k pointě. Přerušovat ji nehodlal. Byl rád, že uznala, že měl pravdu, ale stále neslyšel nic, co by vyřešilo jejich situaci, proto jeho tvář byla vesměs neutrální. Jako kdyby jen poslouchal podmínky nějaké nové smlouvy na film či seriál, kterou měl podepsat.* Triss.. Součástí toho něco přejít a uzavřít, je se k tomu už nevracet a neotevírat to znova.. Teď jsi mi to vyčítala skoro rok.. Zvládneš to uzavřít a nevracet se k tomu? *Zeptá se ji. Proto taky chtěl, aby si vzala ten čas na rozmyšlení a probrání to sama se sebou. On to měl jednoduché. Ve většině případů byl splachovací a byl schopný spoustu věcí zapomenout, nevracet se k tomu a nerozvracet si tak vztahy s lidmi. Věděl ale, že Triss to má trochu jinak, takže teprve až po kladné odpovědi, nebo nějakém náznaku na ni k ní natáhnul ruku a přitáhnul si ji do obětí, přičemž ji dal pusu do vlasů.*
Jo...jo, zvládnu. *Nejistě se usměje a když k ní natáhne ruku, tak mu ji podá, snad v domění, že chce stvrdit tuhle nějakou dohodu, proto je trochu překvapená, že si ji přitáhnul do objetí a jen moment je nejistá, než ho pevně obejme. Fakt jí chyběl. Opatrně se mu zavrtá na chvíli do ramene a spojí si prsty na jeho zádech, kam ruce provlékla pod jeho pažemi. Výhoda toho, že měla namalované jen oči byl fakt, že černou košili neušpinila. Po chvíli, kdy potlačí emoce se zhluboka nadechne a tiše se zasměje.* A příště si na svatbu bereš sako. *Oznámí mu, čím je celá věc snad uzavřena a je možno změnit téma. Měl štěstí, že sklenku již dopila, jinak by se polil tím, že si ji přitáhl a jemně se mu vymaní z objetí, jestli ji nechá.* Takže...co dnes pijeme?
*Dragos jen zakroutil hlavou. Způsob jakým se snažila ALESSANDRA působit mu přišel, jakoby za ním došlo malé děcko a snažilo se o přesvědčit o nadvládě nad celým dětským hřištěm. Koutek mu cukne do škodolibého úšklebku, když si upije ze skleničky, jak mile na něj upírka zavrčí. Lehce pootočí hlavu, aby viděl jak pátr očima po místnosti a když se zastaví na jednom bodu, tak její pohled následuje.* /Jak říkal Dominic.. Ta sem opravdu teda nezapadne../ *Pomyslí si při pohledu na starší ženu.* Tak Lily, jo? Copak uděláš, kdybych se za ní teď vydal? Scénu na vlastní svatbě? *Zajímá se, jaké jsou možnosti, ale dost se u toho baví. Neměl by vůbec problém s tím, že by ho vyhodila, ale byl zvědavý, zda počítá s celým širokým obrazem, že tím vyhodí i Taylora a zklame tak svého novomanžela. Po jejích prvních dvou větách protočí očima.* Oh, Hecaté.. Bude to na dlouho? Jsem starší člověk.. Nevydržím během toho tvého chvástání o tom, jak nemyslíš a hlavně na mě stát tak dlouho.. *Uchechtne se. Pohledem opět vyhledá Taylora, aby si ho zkontroloval, než se vrátí vědomím za Aless.* Upřímně, drahoušku.. Dokud členové tvého klanu nedělají bordel, který ovlivňuje i mě, tak jsi mi ukradené.. Proč by si kočka všímala blech v kožichu, které nemají sílu kousnout? *Otáže se, čímž nepřímo naznačí, že mladá upírka pro něj není žádnou konkurencí.* Máš ve svém klanu pořádek? *Pozvedne obočí. Tohle je už testová otázka, protože Dragos moc dobře ví, jak to v něm vypadá. I kdyby neměl exkluzivní informace od Dominica, tak ti novorozenci se nedali přehlédnout. Dragos musel ze svého klanu zaměstnat celý tým upírů, aby je odchytávali dříve, než udělají větší škodu. Měl sklepení narvané víc, než kdy jindy, ale Alessandra nevypadala, že by tenhle problém hodlala řešit.*
Ehm. *Nervózně se poškrábal po hlave.* Tak nějak jsme spolu u mě doma vařili, ale opravdu jen vařili. *Uculil se a pak už jej jen poslouchal.* Cože mluví? Páni, má odvahu jít za ním. Myslím, že tady se ho bojí snad všichni, nebo alespoň většina. *Uchechtl se a sjel si celou místnost pohledem, než svůj pohled opět vrátil k REMIMU.* Je to svatba, negativní emoce sem nepatří a jsem rád, že jsi šťastný, musím říct, že ti to svědčí. *Uchechtl se, jakmile ale padlo slovo na Athenu, ušklíbl se a chvíli na něj jen koukal, zatímco se culil.* No my dva, jak bych to nazval, jde to dobře. Rozumíme si, trávíme spolu občas čas, tak nějak je to fajn, co ti budu povídat. *Pokrčil rameny a culil se jako neviňátko.*
*Jakmile Triss souhlasí, tak si ji přitáhne k sobě do objetí a jen co ho čarodějka zpevní, tak tak taky učiní. Nechá Triss ho objímat, dokud se emočně nesrovná, protože tak nějak tušil, že odtáhnout se dřív on, tak se z toho všeho brunetka rozpláče. Jakmile se tiše zasměje, tak se to pro něj signálem, že je to dobré.* Ani náhodou.. *Odmítne okamžitě s odfrknutím a propustí čarodějku z objetí.* Já whisky.. Ale jestli zveš na další, tak to už bude třetí sklenička.. *Uchechtne se.* A měl jsem v plánu dál ztrapňovat ženicha před jeho vyvolenou, ale teď se mi tak nějak rozprchli, takže to počká. *Dodá ještě.*
Ne, scénu bych neudělala, tak hloupá nejsem, aby něco takového dělala, navíc moc dobře vím, že by ses na tom jen bavil a takovou radost bych ti neudělala. Navíc ty bys k ní neměl ani možnost dojít, natož se jí dotknout. O to jsem se už postarala. *Pronesla směrem k DRAGOSOVI, aniž by se na něj jen podívala. Pokud šlo o její dceru, měla to už pojištěné, nejen ochrannými věcmi, ale hlídal jí Emett, tak nějak tušila, že pro dnešní večer to bude nejlepší a nespletla se. Jakmile pak pronesl další poznámku, jen se zazubila.* Tak jde to vidět, že už nějaký věk máš, možná by ses měl posadit, než ti ty tvoje staré kosti vypoví službu a složíš se tu k zemi jako balíček karet. *Mrkla na barmana a nechala si dolít sklenku, pak pohledem zapátrala po místnosti.* A co se týče mých lidí, tak pořádek mám, občas se stane chyba, ale tu vždy napravím. *Napila se, věděla, že je v tom nová a věděla, že jí to dává dost sežrat a testuje jí, ale ona se tím nenechala nijak rozhodit.* Navíc jediný bordel, který tady je, jsou ti novorozenci, co pobíhají jen tak po městě. *Sama se s pomocí několika svých lidi snažila nejen je odchytit, když na nějaké natrefili, ale také přijít na to, kdo je vytváří, měla v plánu se pak toho dotyčného zbavit, přece jen dělal tady dost nepořádek a ona to nehodlala uklízet donekonečna.*
*Pobaveně mu cuknou koutky, ale nechá ji při jejím vědomí. Jistě, že by si cestu našel, až takový problém by to pro něj nebyl. Nicméně někdy má člověk největší moc, když nedá ostatním znát všechny svoje možnosti. Alessandra o něm nevěděla ani polovinu a on ji nehodlal dopřát tu radost, že by ji něco o sobě prozradil chvástáním. Tiše se uchechtne na její slova.* S věkem přichází moudrost a rozum.. Ale neboj.. Možná do tohohle někdy dozraješ i ty.. *Odvětí ji, načež se na ni otočí s vážný výrazem.* Nemáš pořádek, ALESSANDRO.. Můj klan je nevyrábí, ale i tak máme plné sklepy novorozenců, kteří o proměnu nestáli. Dnes a denně poslouchám o tom, jak je napadl neznámý upír a ublížil jim.. Jestli hodláš svou chybu napravit, tak ji naprav rychle, protože pokud lovce zavedou tito novorozenci do mého klanu, tak ten tvůj půjde ke dnu se mnou.. *Varuje ji.* Někdy se ta nejjasnější odpověď schovává přímo v tvém stínu.. *Dodá a také odloží skleničku na bar.* Cría cuervos y te sacarán los ojos.. *Dá ji ještě poslední nápovědu a pak se otočí a odejde jinam.*
*Nad tím, jak Cas mluvil o Atheně se usmál.* No, tak to jsme rád. *Pronesl mile, a pak se otočil.* No, co si jít pro pití? Je tam ještě ta medovina, dáme si? *Vyzval jen a uculil se. Pak jej ale už táhl k baru, kam se postavil a usmál se.* Každopádně, jinak, jo, je to fajn, a jak říkám, fakt jsem rád, líbí se mi to, je to nová kapitola života a já jí vítám s otevřenou náručí. *Usmál se, než se natáhl přes bar, kde si odložil lahev. Do sklenky nalil sobě a Casovi a jednu sklenku mu podal. Sám se pak napil.* Divím se, že se tu neobjevil Ahantuon, upřímně. *Odfrkl si.*
*Nad tím, co řekl o Atheně se jen Cas usmál.* Mile rád, moc dobře víš, že dobré medovině nikdy neřeknu ne, to bych byl idiot.* Pronesl se smíchem a REMIHO následoval, pak se postavil k němu u baru a sledoval ho, přičemž i poslouchal jeho slova.* To je jen dobře, každý si myslí, že manželstvím, to hezké končí, ale mě přijde, že to je blbost. Nic nekončí, jen se to přesouvá do jiné etapy vztahu, která vás má prostě jen více spojit. Což mi přijde jako úžasná věc. *Usmál se a když dostal sklenku s dobrým faerským pitím, jen se uculil a napil se.* Myslím si, že na to je moc chytrý, aby to udělal tak veřejně. Šel by sám proti sobě, zvlášť, když je tu tolik podsvěťanů. *Pronesl a sledoval féra před sebou.* Ale změňme téma, nebudeme si kazit tenhle den tvým otcem přece. Spíš mi řekni, kdy vyrážíte na líbánky. Hned zítra nebo později? *Optal se.*
*Nad poznámkou o věku a modrosti se chtěla ohradit, ale když pak začal mluvit dál, zprvu měla sto chutí mu odvětit něco dost nehezkého, ale čím víc mluvil, tím víc jí to dávalo smysl, nebo spíše čím více mluvil, tím více narůstalo její podezření. Sledovala tak nějak dění kolem a její pohled padl je na jednoho člověka, který jí ve spojení s tímto napadl. Poslední DRAGOSOVA slova jí v tom tak nějak utvrdila. Už mu však nic neřekla, nechala ho odejít, sama dopila svůj drink a pak se vydala za Leou, aby si s ní o něčem promluvila. Musela ji vytáhnout ven, aby je nikdo neslyšel, tam vyřídila, co měla a nechala Leu konat, to co dostala za příkaz. Sama Aless se pak vrátila zpět, došla k REMIMU a CASTOROVI.* Tak už jsem se ti vrátila mi amore. *Pronesla směrem k manželovi, než pak kývla na pozdrav i druhému férovi.*
Ano, ano, je to moc hezké, a těším se na to, co bude pak dál. *Usmál se. Když pak dopil, nalil si sám ještě dál trochu medoviny a pak se uculil.* No, asi možná tu nějak budeme celý víkend po večerech, přeci jen, má to tu být celý víkend přístupné, takže možná tak, no a na líbánky letím až v pondělí, hned ráno, ještě před úsvitem, abych neměl z ženy jen malou hromádku popela. *Uculil se. Když k němu Aless došla, tak se uculil, načež se k ní přitiskl a políbil ji na tvář.* Tak co, vše v pohodě s tím starochem? *Optal se potichu.*
Jasně, že zvu. *Zasměje se Triss a pokyne mu, aby se vrátili víc do centra dění.* Za tanec.*Uculí se nevinně a zamrká na něj, načež k němu natáhne ruku a prostrčí mu ji zezadu pod paží, aby se do něj zavěsila.* Jsme přece na svatbě. *Mrkne a potáhne ho víc směrem, kde by si pak mohli zatancovat spolu.*
Co bude dál, je už jen a jen na vás. *Mrknul a hodil do sebe obsah sklenky, přičemž si dolil také stejně jako REMI.* Já úplně zapomněl, že je to celý víkend, vidíš, takže přes noc slavnost a přes den odpočinek co? *Zazubil se na něj a poslouchal jej dál, přičemž se zasmál, když řekl, co řekl. Jakmile se k nim přidala i jeho žena ALESS, jen se na ni usmál.* My se ještě oficiálně neznámě. Říkají mi Castor a chtěl bych ještě jednou vám oběma pogratulovat ke sňatku.* Zazubil se na oba, načež si odpil ze své medoviny a sledoval je.*
*Upírka se přivinula k REMIMU a polibek mu opětovala, pak se na něj jen pousmála.* Ano se starochem všechno v pořádku, nemusíš se bát. *Sladce se na něj usmála. Nehodlala mu víc říkat, nechtěla ho tahat do věci klanu, on sám si to nepřál a ona to respektovala. Tohle si musela vyřešit sama a už tak nějak dala věci do pohybu. Chvíli jen koukala na svého manžela, než pohlédla na CASTORA.* Už jsem o tobě slyšel, jsem Aless, ale hádám, mě už taky znáš dobře. *Mrkla a culila se.* A za blahopřáni děkujeme. *Pronesla a rozhlížela se.* Bude někdo dávat nějaký proslov? Ptám se jen, abych věděla, zda pak půjdeme na ty dárky. Nebo máš v plánu ještě něco lásko? *Optala se.*
*Nate si odfrkne.* A víš, že to neumím? *Otáže se ji ještě, než ho vtáhne na parket.* No a? Já tu jsem kvůli alkoholu a tomu ztrapňovat Remiho.. Ne, abych tančil.. *Uchechtne se, ale nechá se nakonec na parket vtáhnout a zachytí ji tak, jak by měl. V tom dalším už je trochu problém. Nekecal, když říkal, že tančit neumí. Rytmus udržet zvládnul, hrál přeci jen na kytaru, ale kroky neznal, takže pravděpodobnost podupání Trisssiných noh byla vysoká.* Budeš chytat kytici? *Rýpne si do své kamarádky pobaveně, když jsou na parketu.*
*Jakmile řekla, že vše je v pořádku, tak si odfrkl a pokýval hlavou.* To je dobře, moc dobře. *Zhodnotil Remi, a pak už sledoval, jaks e ti dva seznamují. Byl rád, že si rozuměli, věděl totiž, že Aless má s lidmi občas problém. Nakonec se na ni ale otočil.* Proslov, no jo, proslov, no nevím, já piju a tak nějak se bojím, že bych řekl jakoby nesmysly. *Ušklíbl se a pokrčil nevinně rameny. Pak se podíval a Case.* Jo, přes den budeme dělat něco, čemu by se možná dalo i odpočinek říkat, jo. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
Ty seš tele... *Zasměje se a když ji zachytí, tak se ušklíbne.* Nevím, asi ne, rok ve vztahu je na svatbu dost málo... *Pokroutí hlavou.* Možná jindy. *Odmítne nakonec a ucukne nohou, když o ni zavadí a posadí se mu mezi nohy.* Stačí se klidně pohupovat. *Zasměje se.* Budu tě muset naučit tančit. *Nechá mu ruce volně okolo krku a rozhlédne se.* Je tu dost známých tváří. *Nadhodí a projde pohledem osazenstvo. Na okamžik ztuhne, když si všimne ROBERTA a pro vlastní uklidnění se několikrát zhluboka nadechne a pevněji se zachytí NATEOVÝCH ramen.* /Ahoj, Roberte./ *Nadhodí směrem k čaroději telepaticky, možná to bylo jen nějaké ujištění, snaha překonat, že prostě vypadá identicky s Hauresem.* Bude házet Remiho dáma podvazkem, že bys ho mohl chytat ty? *Oplatí kamarádovi nahlas pobaveně a nadzvedne jedno obočí, když se k němu vrátí pohledem.*
*Čaroděj pozvedne obočí a koukne se směrem k novomanželskému páru.* Rád bych ti připomněl, že Remim Alessandra ještě před půl rokem mlátila o stěnu.. *Uchechtne se, načež převrátí očima a odfrkne si.* Hodně štěstí.. *Popřeje ji ironicky a na její slova se s přikývnutím rozhlédne.* Známých ano, ale ne všichni by se dali počítat za přátele.. *Prohodí Nate. Nemyslel to tak, že úplně všichni jsou nepřátelé, ale spíše, že je nezná a když už tak jen z vyprávění. S některými z přítomných se dokonce seznámil teprve na rozlučce. Vrátí se na Triss pohledem, když položí další dotaz.* Jednak to nemám nejmenší ponětí a druhak, koho bych si prosím tě bral? Vždyť ani s nikým nechodím.. *Uchechtne se.*
Hádáš správně, tady REMI o tobě dost povídal, ale no nebudu zacházet do detailu, ale jo znám tě z vyprávění. *Uculil se fér na ALESS a napil se ze svého drinku.* Ale ty už si asi umíš představit, co si tak napovídal svým kamarádům co. *Rozesmál se a svůj pohled věnoval férovi, který se na něj díval, přičemž se jen potutelně uchechtl.* Ano rozumím, co tím odpočinkem myslíš, stačí se jen na tebe podívat jak se culíš a jak ti u toho svítí oči. *Smál se pobaveně.*
*Bob TAYE poslouchá a usměje se. Docela se baví a tanec si užívá. Pak však tanec ukončí a odvede TAYE na bar, kde se pořádně napije svého pití až si z toho škytne.* Já se vyspím, jen to bude jako v pubertě teď.* Zasměje se a začne se culit jak blázen Když ucítí Trissinu mysl, tak jen zvedne ruku a random zamává. Nemá mysl zrovna ready na propojování.* Oh, pamatuju, jak jsem jako puberťák vypadal skvěle. Dlouhé vlasy svázané a zapletené. Byla to sranda.* Řekne a vzpomene si, jak v té době byl v jedné vesnici kousek od jejich farmy a tam měli napíchnutou hlavu vlka. Jen co zašel úplněk, tak se z vlčí hlavy stala lidská. Bylo to děsivé a tehdy utíkal pryč a narazil do jiného čaroděje. Ten mě rudé rohy a černou kůži plnou šupin. Znovu se napije a zazubí se.* Děsivý věci se děli. Ah... chci to vidět znova.* Usmívá se, ale je jasné, že asi nemyslí na to jak vypadal, ale něco jiného.* Je tu někde vlkodlak...* Začne se rozhlížet a hodí do sebe zbytek pití a odrazí se od baru, aby našel, co hledá.*
*Aless se usmála na CASTORA.* Tak už jsem slyšela něco od Natea, takže si to umím představit, co tady pán manžel povídal. *Uculila se, načež se otočila k REMIMU.* Tak pokud už jsi opilý a pletl bys slovíčka, proč neřekneš svědkovi? No ale nevím, když se tak zamyslím, mám trochu obavy, co by řekl, ale horší jak to, co už má vyžvanil, to asi nebude ne. *Uculila se a prohrábla Remimu vlasy, načež se natáhla a věnovala mu polibek.* Tak šup, běž za ním a při jednom můžeš hodit kytici, nevěsta u obřadu jsi byl stejně ty. *Zasmála se.* A pak se půjde na darky.
Jo, ale každý to máme nějak. *Na slova o známých a přátelích jen znovu přikývne a ušklíbne se.* Co není může být, někdo se už určitě najde, nebo snad budeš fungovat pouze na jednorázovkách? *Zeptá se nahodile a usměje se, když jí Bob zamává nazpátek.* No...tak co ta whiskey? Máš na ni stále chuť? Pozvání platí zatančili jsme si.
*Remi se na Case uculil a pak pokýval hlavou.* Jo, jo přesně tak, asi tak nějak to bude. *Zavrněl, načež se podíval na Aless a opět jí věnoval dlouhý, milý polibek. Pak kývl.* Tak jo, jo půjdu za ním. *Uculil se, ale nebyl by to Remi, aby něco nevyvedl. I na rovině se mu nohy pomotaly a on spadl na zem, s nepříjemným zavrněním. Pak se přetočil a koukl se na Aless.* No co, jsem jelito. *Zasmál se. Pak se ale zvedl a nakonec tedy došel za NATEM, u kterého stála i TRISS.* Ahooj, vy dva!! *Zaculil se, Triss znovu objal a na NATEA se uculil.* Nate, Nate, mám problém. Rád bych nějak pronesl proslov, ale tak trochu mám už něco napito, a motá se mi nejenom hlava, a taky nohy a jazyk, myslíš, že bych tě mohl poprosit o to, aby jsi něco zahlásil? *Pronesl prosebně fér.*
*Pokrčí pouze rameny, načež se na její slova zašklebí.* A proč by ne? *Prohlásí.* Nač se vázat do vztahu, když by dotyčná po pár letech buď zemřela, nebo bychom se začali natolik otravovat, že bychom se rozešli každý svou cestou.. Kdybych nebyl nesmrtelný, tak možná bych se někdy usadil, ale takhle.. *Ukončí svoje slova s pokrčením ramen.* Je to pro mě nejlepší.. *Dodá, načež spokojeně s úšklebkem přikývne na whiskey a zamíří s TRISS k baru. Ani se nestihne napít, když je překvapí REMI a on pozvedne obočí, když řekne, že má problém.* Jestli chceš podat rozvodové papíry, tak ty sebou nemám.. *Rýpne si s uchechtnutím, načež na něj vykulí oči, než se škodolibě ušklíbne.* Ale ovšem.. Proč by ne.. Jen pak za mnou nechoď s hlavou omlácenou o zeď.. *Prohlásí a když už má v ruce skleničku, tak toho využije a z baru ukradne i malou lžičku, načež zamíří na podium, kde byla živá kapela, kterou pokynem ruky na moment utiší a postaví se k mikrofonu místo zpěváka, přičemž zacinká lžičkou o skleničku, aby upoutal pozornost VŠECH.* Zdravím všechny.. Nerad vás vyrušuji od snahy oslavit novomanžele a ztřískat se na jejich počest co nejvíc to jde, nicméně protože ženich má už plnou hlavu nevěsty a myšlenek na svatební noc, a není ve stavu, aby tady vymýšlel něco smysluplného, tak mě jakožto svědka požádal, abych přednesl pár slov. A ano, varoval jsem ho, že toho bude litovat.. *Ušklíbne se na hosty, než pokračuje.* Upřímně jsem jeho nevěstu osobně poznal až dneska. Přesto jsem o ní dost slyšel už před svatbou. Celý jejich vztah jsem měl tak nějak sesumírovaný z pohledu Remiho, takže se budu řídit jeho slovy a lehce je parafrázovat. *Informuje svoje publikum.* Alespoň co jsem pochopil, tak jejich setkání by ve filmovém průmyslu u diváků vyvolalo okamžitě myšlenky na šťastně až na věky, nejoblíbenější pár a klasické klišé enemies to lovers.. Ve zkratce s ním nevěsta hodila o zeď. A nepřál bych vám poslouchat Remiho věčné kňourání o tom, jak je příšerná a že za všechno může ona.. Už tehdy jsem mu říkal, že co se škádlívá, to se rádo mívá a on mi nevěřil.. A kde teď jsme? *Položí řečnický dotaz a pobaveně se uchechtne.* Už jen ze začátku jejich vztahu, lze soudit, že toto manželství bude asi pořádnou Itálií.. Ostatně něco takového jsme řešili i na Remiho rozlučce se svobodou.. Někde mezi prvním panákem 70% absinthu s jointem a Remiho pobíháním zcela nahý po ulicích Queensu.. *Zasměje se.* Ženichovu rozlučku mimochodem nejspíš ještě teď těžce rozdýchává jedna kašna ve které jsme se vykoupali a která po nás zůstala ozdobená ledovou sochou draků.. *Prozradí, přičemž si přiloží ruku ze strany pusy, jakoby jim svěřoval velké tajemství, ale říká to tak či onak stejně do mikrofonu.* Ale ještě předtím jsme došli k závěru, že si nevěstin temperament otestujeme malou sázkou.. Kdo má v plánu se přidat, tak sázky přijímá támhle kamarád CASTOR a jede se na to jak dlouho jim vydrží v domácnosti jeho svatební dar.. *Ušklíbne se na novomanžele přímo.* A když už jsme se dostali k nim, tak mě nezbývá nic jiného, než novomanželům popřát hodně štěstí a pevných nervů v manželství a předat jim vaši pozornost, protože jsou jistě natěšení jak malé děti na Vánoce, cože jste jim to do společného života darovali. Takže na závěr, hodně štěstí novomanželům! *Pronese a zvedne skleničku na přípitek, načež se krátce napije a opustí pódium, aby se vrátil k TRISS.*
*Aless se usmála na Castora a pak sledovala REMIHO, který cestou za svým přítelem jak jinak než upadl. Pobaveně zavrtěla hlavou a tiše se uchechtla, načež jen sledovala, zda udělá něco dál. Mezitím si popíjela drink a když začal NATE pronášet proslov, nestačila se divit. Ano, už nějaké ty věci věděla, když je práskl, ale co se rozlučky týkalo a svatebního daru spolu se sázkou, nad tím jen pozvedla obočí. Její pohled se přesouval z NATEA na CASTORA a pak na REMIHO. Výraz který měla byl zcela neutrální, nedalo by se ani vyčíst, zda se zlobila nebo ne, i když po chvíli ji začaly cukat koutky a ona se rozesmála.* Bože vy jste vážně banda debilu.* Pronesla spíše sama pro sebe a na Case se jen zazubila, než se vydala za svým manželem.* No nevím nevím zda se smát nebo litovat, že jsem tě poslala, aby ten proslov řekl, ale musím říct, že byl velmi zajímavý. *Uchechtla se a chytila ho za ruku.* Tak je čas asi jít, co myslíš,? *Optala se jej a když si pak připili, tak se dala i s REMIM na odchod.*
Ahoooj. *Pozdraví vesele REMIHO a obejme jej po konverzaci o vztazích s Nateem (v níž měl recht) nazpátek, a vytřeští oči ohledně proslovu,kterého se však Nate skutečně ujme a ona nad obemi přáteli nevěřícně kroutí hlavou. Když se k ní vrací podá mu další skleničku neb svou dopila.* Aby ty rozvodové papíry fakt nepřišly. *Zazubí se na něj a cinkne si s ním, načež se napije.*
*Dragos využil momentu, kdy proslov skončil, ale ten puberťák, co ho pronášel, ještě neměl šanci se vrátit do konverzace s TRISS. Lépe řečeno slyšel Triss na něj promluvit a viděl ji podat skleničku, ale než mohl něco odvětit, tak zachytil Triss za ruku a potáhl na parket poté, co se rozjela zase hudba.* Říkal jsem ti, že si tě ještě odchytím, Triss.. *Pronese k čarodějce s pobaveným ušklíbnutím, když ji zachytí do taneční pozice a začne ji vést po parketu. Je mu jedno, že držela skleničku a asi ji pustila na zem. On to uklízet stejně nebude.*
*Kim se sice i s Lily povídalo skvěle, ale v momentě, kdy se NATE ujal proslovu, se zdvořilým úsměvem se omluvila, rozloučila a přesunula blíž ke skupině, aby si jej mohla vyslechnout. Nemohla se přitom ubránit smíchu. Ona sice příběh jejich lásky takhle do detailů neznala, koneckonců, znali se pár týdnů, ale i tak ji těšilo, že tohohle mohla být součástí. Aless vypadala více než spokojeně, což ji po jejich prvním nepovedeném a druhém velice povedeném setkání velice těšilo. Pořád si nebyla jistá, jak přesně se zrovna ona dostala do této společnosti, ale ať už za to mohlo cokoli, byla víc než ráda. Po proslovu se přesunula na bar, aby si sehnala další skleničku, krátce mávla na TRISS, které si konečně všimla. Obočí jí překvapeně povyskočilo, když sledovala celou tu scénu s Dragosem a v hlavě jí naskočila Remiho slova, že nemá nikomu z podsvěťanů věřit. Zrovna u tohohle konkrétního, ať už byl kýmkoli, jí to přišlo jako zatraceně dobrá rada do života. Tiše se tak přimotala k NATEOVI.* NATE, můžu mít dotaz..? *Zeptala se potichu, tak aby ji, pokud možno, slyšel jen on.*
*Sám Remi, který pak poslouchal proslov NATEA, začal vesele tleskat. Byl z jeho řeči nadšený a veselý a byl rád, že to za něj čaroděj vzal. Když pak sešel dolů, došel až k NATEOVI.* Děkuju, bylo to hezké. Vtipné ale hezké, přesně jak bych to řekl já, děkuju. *Uculil se. Hned na to ještě objal TRISS a pak koukl na ALESS.* Bylo to hezký, ale teď bych, no, víš, asi šel, protože mám staršné nutkání tě..ehm. *Odkašlal si, vzal Aless za pas a pak se koukl na TRISS a NATEA.* Děkujeme ještě jednou, my jdeme...hm...pojmenovat kočku. *Zaculil se a pak už s Aless odešel.*
*BOBOVI věnoval po tanci spokojený úsměv. Byl rád, že tentokrát nebyl on ten, co se musel ptát. A navíc jeho taneční partner nebyl ani opilý. Ne, že by se jednalo o zázrak, ale naposledy z něj už lehce při tanci ten alkohol cítit šel – jinak by taky v ten večer neomráčil tu zrzavou palici, která Tayovi na plese dělala doprovod.* Jasně, nemusíš zabíhat do detailů, vybavím si to i bez toho. *Uchechtl se. Zas tak dávno jej jeho puberta neopustila. Jestli tedy vůbec. Jeho myšlenky taky nebyly vždy čisté a tak tomu určitě není ani v přítomnosti. Když pak ROBERT zmíní, že měl dlouhé vlasy, pozvedne lehce jedno obočí a zavrtí hlavou.* Tobě sluší kratší podle mě..ale nemůžu říct nic, já je měl taky dlouhé. *Načal a naklonil hlavu lehce do strany.* Delší než Dragos. Taky jsem je nosil zapletené..měl jsem je asi do poloviny zad? Nevím to už jistě, i když to není zrovna dávno, co jsem si je ostříhal. Vlastně padly hned, co jsem se přestěhoval do New Yorku. *Pověděl pak docela zamyšleně, než potom opět pohlédl opět na BOBA a poté i na NATEA, který si veškerou jejich pozornost přebral. Pohled, který mu však věnoval, byl dosti krátký. Ano, poslouchal jej dál, nicméně se u toho věnoval jiné věci. Když se ROBERT odrazil od baru, chytil ho za ruku.* Zůstaň tu se mnou, prosím. *Řekl směrem k němu a krátce se rozhlédl, aby našel v davu lidí Dragose.* Šéfík by asi nebyl nadšený, když by mě našel o samotě...nebo by za to byl i radši..Ich weiß nicht (nevím), do hlavy mu nevidím. *Dodal a pokrčil lehce rameny, než naklonil lehce hlavu na stranu při pohledu na Robertovy uši.* /Neměl bych..ale i tak to udělám./ *Pomyslel si. Věděl, že toho bude litovat, ale tak..zakázané ovoce je vždy hodně lákavé. Se skousnutým rtem se tedy natáhl, aby mohl ČARODĚJE podrbat za ouškem.*
*Sám sa obzrie k Remimu a Aless a pokrčí ramenami.* Tiež nie som, v civilskom význame, práve najmladší, ale takto… *Kývne hlavou k páru.* …je to aspoň originálne a svojské. *Dokončí nakoniec a obmotá si jendu ruku okolo Lóniho, keď nahliadne na Axela.* Oh tak, nič také sme predtým nevideli. *Sleduje kútikom oka aj Lóniho reakcie a vždy sa mu líčka ružovo červenajú, keď sa ich pohľady stretnú.* /Nie sme tu dlho, ale pôjdeme domov čo najskôr?/ *Opýta sa svojho priateľa v mysli a sekundu na to už Axel sám sa s nimi lúči, že potrebuje odísť. Spolu prehovoria naraz.* To je v poriadku, tiež sa dlho nezdržíme. *Tanoia ubezpečí staršieho čarodeja, o ktorom ani nevie, koľko rokov to vlastne má a obráti sa k svojmu milovanému, aby ho chytil za ruku.* Zabavíme sa a doma sa potom zabavíme inak. *Navrhne mu a keď už len na tvári vidí, že Lóni súhlasí, spolu strávia ešte veľa času, sledujú ostatných, sem-tam sa jeden z nich niekomu pozdraví, prehodí slovo, a Tanoia s drogami, ktoré do seba i do Lóniho natrepal, každú chvíľu má pocit, že už to z neho musí ísť von, nejaký ten podivný pocit, že už chce byť sám iba so svojim priateľom u nich doma. Po príhovoroch, prípitku, ktorému sa úspešne vyhol, prvom tanci, zatiaľ čo ho Lóni vedie za ruku ako malé dieťa, ktoré nepozná svet, tak ako on veľmi nepozná túto svadobnú etiketu, nakoniec si aj spolu zatancujú, síce tak svojsky a zaujímavo, keďže obaja sú pod vplyvom, ešte sa aj stihnú ozvať a rozlúčiť s novomanželmi a vyberú sa obaja za ruky preč, tešiac sa už domov, ako sa vyvalia na posteľ.*
*Nate se jen pobaveně zakřenil na ALESS po jejích slovech a otočil hlavu na REMIHO, co za ním došel.* Není za co.. *Kývne na něj a i s ním zamíří zpět k Triss. Když zaslechne její slova, tak se uchechtne a vrátí pohled na novomanžele.* Pojmenovat kočku, jo? *Ušklíbne se.* A bude se jmenovat Aless, Remi nebo bože? *Zasměje se ještě, jak ti dva odchází. Chce se otočit zpět na Triss, od které si vzal předtím skleničku, ale ta už nikde není. Rozhlédne se, až ji najde na parketu. Jen pozvedne obočí, než pokrčí rameny a nechá to být. Jen pokud by se muži Triss bránila, tak pak by šel za ní. Proto se opře o bar a následně otočí hlavu na KIM.* No? Co se děje? *Zajímá se zvědavě a odpije si ze skleničky.*
Ten co teď přišel pro Triss… Kdo to je? *Optala se, zatímco sama upila ze své skleničky. Jediné, na co mohla ona sama usuzovat byl fakt, že přišel s Taylorem a choval se ohledně nej podobně ostražitě jako Sasha, takže nejspíš upír. Nelíbilo se jí však, jak se bavil s Aless, ani jak se choval k Triss. Byť ani jednu z interakcí neslyšela, neměla z nich dobrý pocit.*
*Poslouchá ho a zasměje se.* Pravda. Ale v pubertě moje rysy byly ještě až dívčí.* Zazubí se. Všimne si, že mluví NATE, ale je alkohol mu brání rozumnět tomu, co říká, hlavně když radši poslouchá TAYE.* Oh... chci vidět fotky. Pokuds je měl než ses stal...* Dá si prsty jako tesáky upíří, i když jeho by na to stačili.* wrrr....* Zazubí se na něj a když se pak chystá hledat vlkodlaka, tak je zastaven a on se musí opřít lokty a zády o bar.* Dobrá. Budu ochranka, ale chci medovou whisky.* Řekne a vezme svou lahev, kterou si začne lít její obsah do panáka, který dostal. Jakmile se TAY dotkne jeho uší, tak na moment ztuhne, ale pak se uvolní. Jen u toho přelije alkohol. Položí lahev a víc se nakloní k TAYOVI a začne příst. Olízne si ruku a pak se víc přiblíží k upírovi. Má oči zavřené a užívá si drbání. Je extrémně citlivý. Přitáhne si ho k sobě a položí mu hlavu na rameno. Horký dech se dotýká upíří chladné kůže. Bob chytí upíra ze zadu za stehna a vysadí ho na bar. Podívá se na něj a jemně usměje.* Takhle je to lepší.* Prohlásí a dívá se na něj.*
*Na otázku KIM pokrčí rameny.* Nevím.. Vůbec ho neznám.. A jestli mi o něm někdy Triss říkala, tak si nepřiřadím podobu.. *Odpoví ji a ještě se jednou po nich koukne.* Co tě to až tak zajímá? Děláš si taneční seznam? *Zasměje se.* Prosím, nedávej mě na něj.. Neumím tančit.. *Dodá následně ještě se smíchem a napije se ze své skleničky.*
*Zasměje se, byť to nezní tak uvolněně jako od Natea.* Ale to vůbec ne, sama zvládám maximálně klubový tanec. I když, nedávno se mě jeden upír snažil přesvědčit o opaku. *Dodá a zachichotá se nad tou vzpomínkou.* Jen, viděla jsem ho tu během večera mluvit s pár lidmi a ani jeden z těch rozhovorů nepůsobil… Zrovna přátelsky. Zkusím se zeptat Aless. *Pousměje se.* Ale když už jsi to načal, dobrá, z tanečního seznamu tě škrtám. Na který si tě mám zapsat? *Zeptá se pobaveně.*
Takže jsi přestal stárnout později. Pardon, mělo mi to dojít. *Při tomto se podrbal na zátylku. Nakonec, Bob stále nevypadal jako někdo, komu bylo pod dvacet. I když.. lhal by, kdyby řekl, že mu něco takového vadí.* Jasně, moment. *Uchechtl se a na BOBA se zazubil, načež si sáhl do saka a z vnitřní kapsy vytáhl mobil, který hned zapnul, aby mohl nahlédnout do galerie. V té sjel co nejrychleji přibližně do roku 2019 a sjel na první fotku, na níž byl. Jen na ni nenápadně zasyčel, jelikož se na ní nacházel společně s Walterem. Další ovšem hledat už nechtěl, proto mobil vzápětí natočil k ROBERTOVI.* Zbytek ti ukážu ve vile. Mám tam ještě alba s fotkami. *Řekl s úsměvem, který se hned jevil o to spokojenější, když se BOB rozhodl s ním u baru zůstat.* No jo, dobrou chuť. *Uchechtl se. Nato už STARŠÍHO ČARODĚJE podrbal i přes pravidla za ušima. Hold zakázané bylo vždy lákavé, nedokázal odolat. Nicméně žádná negativní reakce se nekonala, vlastně se stal opak, za což byl mladý upír nadšený. Mobil tedy schová, pokud si fotku stihl Bob již prohlédnout a začne se věnovat především jeho uším, během čehož si užíval toho, jak u něj ROBERT předl. Sám si pak skousl ret a přivřel oči, když ucítil jeho teplý dech. Jakmile nato byl vysazen na bar, překvapeně zamrkal, tentokrát však nijak neprotestoval. Ostatní jako by pro něj neexistovali. Prostě kývl na ROBERTOVY slova a přitáhl si jej hned blíž, načež jej opět začal za ušima spokojeně drbat.*
*Pobaveně se na její slova ušklíbne, než na ni vrátí pohled, kterým sledoval Triss a toho muže.* Může být jen starý.. *Pokrčí rameny.* Nesmrtelné bytosti s věkem přichází o emoce a schopnost cítit.. Někteří se drží déle, jiní to vzdají rychleji. Nemusí to nutně něco znamenat.. *Odpoví ji a dopije svou skleničku, přičemž si vzpomene, že stále drží v ruce onu lžičku, kterou následně hodí někam za bar.* Hodně štěstí.. *Uchechtne se na její slova.* Novomanželé zrovna odešli pojmenovat kotě.. *U posledních dvou slov udělá prsty uvozovky, aby ji to bylo jasné a zasměje se. Na její dotaz se pobaveně uculí.* Můžu dávat lekce kytary, nabídnout svou osobu jako herce, předsvést improvizaci; ta na pódiu byla celkem dobrá, ne?; a nebo... Hmm.. *Dokončí, nebo teda nedokončí, ale výmluvně se koutkem ušklíbne, zatímco mu barman automaticky dolije skleničku, kterou si vezme.*
Ano, ale už jsem trochu zestárnul.* Řekne, ale dál to nerozebírá. Pak se podívá na fotku a zazubí se.* Opravdu dobré, ale takhle ti to sluší víc.* Zazubí se na něj.* Dobrá, jsem zvědavý.* Zazubí se a pak se věnuje alkoholu. Kterého měl už vlastně půl lahve v sobě. Jenže drbání v něm probere něco jiného. Celou tu následující scénu sleduje David. Je značně znechucen a radši letí ke KIM a přistane ji na hlavě.* Nepotřebuju to vidět z první řady. Radši s rozhledem až to uvidí ten, co nemá.* Prohlásí a pak se začne ďábelsky smát. Mezitím si Bob užívá drbání a rukama se opře o bar z každé stany TAYOVÝCH boků. Opravdu si to užívá a to až trochu moc, protože zapomíná kde je, s kým je a proč je. Takže se v jednu chvíli ještě víc přiblíží k TAYOVI a jeho dech musí upír cítit na obličeji. Je cítit sice alkoholem, ale není tak strašný, protože ho nemíchal a nebyl to rum. Pak však tu poslední vzdálenost překoná a TAYE políbí. Nejde však o letmí polibek, ale opravdu pořádný a jednu ruku mu položí i na zátylek.*
Hm, takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Jediný, alespoň co se odžitých let týče, starý podsvěťan, kterého znám, je támhle Bob, *kývne výmluvně hlavou k baru* a ten zrovna nevypadá, že by o ně přišel. I když… *Ušklíbne se.* Mám takový zvláštní pocit, že ten je spíše výjimka, n'est-ce pas? *Uchechtne se, ale nevypadá, že by ji to, co se děje na baru zásadně vyvádělo z míry. To se však nedá říct o papouškovi, který jí z ničeho nic přistane na hlavě. Kim sebou v první chvíli jen překvapeně trhne, ale pak se zasměje a pokrčí rameny. Tohle sotva byla jediná podivnost v poslední době. Opatrně papouška sundala a raději ho přesunula na své rameno, byl-li jen trochu ochoten se přesunout, jelikož si byla celkem jistá, že ramenem bude hýbat méně, než hlavou.* Nebudu se tedy zbytečně znepokojovat. *Dodá a upije ze své sklenky, jen aby měla vzápětí co dělat, aby se neutopila, když Nate zmínil pojmenovávání kočky.* S ohledem na to, jak se k sobě měli, když jsem je viděla naposledy, tipuju že jméno bude něco jako Oh Bože, Ano. *Rozesměje se.* Uznávám, za těch pár minut na pódiu jsem se o jejich vztahu dozvěděla víc, než bych byla kdy doufala a zajímavější formou, než jakou bych to kdy dostala z nich. *Pokýve se smíchem hlavou.* Dobrá. Lekce kytary se hodí vždy, improvizaci možná jednou ocením na své svatbě… Cože bylo to poslední? *Zeptá se nevinně s hlavou nakloněnou na stranu, byť si je moc dobře vědomá, že to poslední nedořekl.*
*Castor ještě chvíli postával u baru, poslouchal proslov, který měl Nate a culil se jako pako, jelikož se mu to opravdu povedlo. Když zmínil jeho jméno, jen pozvedl svou sklenku, aby viděli, že je to zrovna on, o kom se mluvilo a pak už jen dál poslouchal a usmíval se. Nakonec si na počest novomanželů dal přípitek a už jen sledoval, jak oba odcházeli. Měl za ně oba opravdu velkou radost. Když pak už zmizeli z dohledu, koukal kolem sebe, zda někde neuvidí Athenu, která se už měla vrátit. Měl trochu starosti, zda bylo všechno v pořádku.*
*Po nějaké tý delší chvilce, kdy Athena řešila nějaké věci po telefonu opodal, si všimla, že se celá akce pomalu, ale jistě schylovala ke konci. Stále pocitovala ten pocit, kdyz ji to bylo líto, že dnešek jí uplně nevyšel jak měl, ale na druhou stranu s tík nic nemohla udělat. Nehodlala to dále už řešit, proto telefon vypla a schovala, aby alespoň mohla mít chvilku klid pro sebe. Opět se pokusila najít Case, kterého nakonec po chvilce našla u baru. Přišla k němu a věnovala mu menší úsměv.* Promiň, nenapadlo mě, že toho bude tolik. Už absolutně nikam nejdu *Na malý moment se však odmlčela.* Teda maximálně domů. *Uchechtla se.* Co vůbec ten Remi? Ne, že bych mu popřála nějak hodně, ale alespoň jsem něco málo řekla. *Byla si jistá, že i Remi by to pochopil, proto se necítila nějak extra špatně.*
*Jakmile se objevila v jeho zorném poli, usmál se.* Už jsem si myslel, že jsi mi utekla. *Pronesl s úsměvem a pak jí poslouchal.* To nevadí, hlavně, že sis vyřídila, co bylo potřeba, jen vážně je všechno v pořádku? *Optal se ještě jednou.* Mimochodem Remi v pohodě, myslím, že jsme oba popřáli tak akorát a stejně už oba odešli, to víš plnění manželských povinností první noci. *Zazubil se.* A neboj se, všechno bylo v pořádku. Jen dáš si ještě něco, nebo už taky pomalu půjdeme?
Utéct? Tobě? Bych si pak v životě nedpustila. *Uculila se na chlapce* Ano, všechno je v pořádku. *Řekla mu upřímně, přeci jen se nic nedělo, jen spíše objasňovala pár věcí. Při zmínce ohledně jejich společné noci se uchechtla.* Tak to je více, než pochopitelné. *Zasmála se a při jeho otázce se zamyslela.* Jestli už chceš jít pomalu, tak můžeme pomalu zmizet, ale jestli se tu chceme zdržet, tak si asi něco málo dám. *Uculí se na něj.* Takže jestli nepospícháš nějak?
*Ani se nestačila nadát, pozdravit KIM nebo se věnovat NATEovi a ani pogratulovat nevěstě lomeno ženichovi, kterou ani neměla šanci poznat, když ji někdo stáhne tak prudce, že sklenička skutečně za tříštivého zvuku dopadne na zem, pití se rosprskne do stran a ona se ocitne jen moment na to v něčím držení.* Zbláznil ses?! *Vyjekne, když se ho zachytí, aby neztratila rovnováhu a zatváří se zmateně, protože DRAGOS jednak nebyl někým, koho by čekala, druhak ani nikým koho by při sobě chtěla tak blízko.* Vzhledem k tomu, že naposledy jsi mě unesl to budu vnímat jako výhružku. *Nadzvedne obočí a příliš hladce se přizpůsobí tanci, když ji začne po parketu vést, připomínajíc si, že scéna by mohla překazit svatbu. Letmo se alespoň na KIM usměje, když se jí dostane do zorného pole a při NATEovi nabere výraz trochu omluvný nádech, že mu tak zmizela.* Víš, ono stačí lidi normálně k tanci vyzvat, nebo je doslova musíš unášet i normálně, protože s tebou nikdo nic mít nechce? *Zeptá se upíra, protože jí ticho bylo možná nepříjemné a i když proti němu tentokrát měla ochranný šperk, do očí se mu ani tak nepodívá a raději sleduje scénu za ním nebo zpoza jeho paže, takže v jeden moment lehce klopýtne šokem.* ROBERT a TAYLOR se spolu líbají běžně? *Vypadne z ní s vědomím, že když má mladého upíra v klanu, nebude třeba specifikovat. Rychle se zase chytne rytmu, i když mu klopýtnutím lehce vrazila kolenem do nohy a špičkou boty snad nabrala tu jeho, protože ji ten pohled jednoduše...příliš zaskočil. Zvlášť když odhadovala, že Robert je sakra starý...starší než Malachai, jak tušila. Dokonce i než Lucas. A ten už byl sakra starý.*
*Když mu potvrdila, že je opravdu vše, jak má být, oddechl si a přivinul si jí pak k sobě.* Málem bych zapomněl dneska udělat tohle. *Sklonil se a sladce jí políbil na rty. Jakmile se jemně odtáhl, pohlédl jí do očí a usmál se.* Můžeme klidně pomalu i jít, ale na cestu si drink dáme. *Mrknul a objednal jim na baru něco na cestu.*
*Čekala co má namysli tím co řekl, ale jak si jí k sobě přivinul a poté ji políbil, tak se uculila, protože takto s ním se cítila nejlépe. Na malý moment ho objala rukama a polibek mu vrátila, než se odtáhl a dívka na něj pohlédla.* To zní jako nejlepší nápad. *Potvrdí mu. Když jim pití z baru předali, tak si Athena do rukou vezme obě dvě a z obou se napije.* Ehmmm *Spokojeně zavrní.* Máš to dobré, chceš ochutnat? *Optá se ho. Alespoň trochu mu chtěla vynahradit to, že tu s ním nebyla celou dobu.*
*Upír se na její (TRISS) vyjeknutí ušklíbne a dotáhne ji na parket, kde ji zachytí a začne tančit.* Nebo to ber tak, že.. Jste pochopila, že takovou krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Dá ji další nápovědu, neboť i tyhle slova stejně jako ty předchozí ji řekl právě na Halloweenské party před pár týdny.* Tak nějak jsem odtušil, že ty by jsi dobrovolně nešla a rád předcházím konfliktům a zdlouhavým debatám.. *Ušklíbne se na její slova. Na něco dalšího nemá šanci se ptát nebo reagovat, protože ho zaskočí. Otočí se s ní, aby na scénu vidět a přimhouří oči. Jestli v nich před chvíli byly vidět nějaké škodolibé jiskry, tak teď jsou pryč a on nabere směr ROBERT a TAYLOR.* Neruším vás dva v něčem? *Otáže se, když chytne Roberta za límec a odtáhne ho od Taylora. V jeho očích je znát, že mu dává jen jednu šanci ze z toho vymluvit, než mu rupnou nervy.*
*Na TRISSIN omluvný pohled jen přikývne a vrátí se k rozhovoru s KIM, když se trochu vykloní aby na Boba lépe viděla uchechtne se.* Toho neznám.. Ale ne každý zůstane mrzoutem.. Některým prostě jen postupem času hrábne.. Což vypadá na tenhle případ.. *Zasměje se, zatímco sleduje, jak na blondýnce přistane papoušek. Po jejich slovech pokýve hlavou.* Přesně to jsem jim říkal, když odcházeli.. *Prohlásí a na její slova se pobaveně pousměje, nad tím výčtem, co ona zopakuje.* Řeknu jen, že to i lekce kytary můžeme zvládnout u mě doma.. *Navrhne s úšklíbnutím a natáhne ke Kim ruku.*
*Když ji DRAGOS pustí a vezme si ROBERTA do parády - během čeho její mysl dojde k propojení nitek a vzpomene si, kdo to je a že poslední setkání nebyl únos -, vymaní se mu, pakliže se to povede vybere se za Nateem, kde zaznamenala přílet Davida a přejde k němu a KIM, takže zaslechne NATEŮV flirt a jen nadzvedne obočí, načež se otočí ke KIM.* Ahoj, nerada ruším, ale Davida si vezmu. *Mrkne na ni, nastaví čaroději ruku a když se na ni přesune s klapáním zobákem, tak se s nimi rozloučí, ať si užijí noc a zamíří bokem.* Jak sis užil den s Robertem? *Nadhodí směrem k čaroději, který se jí usadí na rameno a protože k DRAGOSOVI se jí už dvakrát vracet nechce a mnoho lidí nezná, rozloučí se s těmi, které potká a snad se znali nebo bavili a odebere se na cestu domů, kterou absolvuje taxíkem ač taxikář není zrovna nadšen z přítomnosti papouška a lamentuje, zda se mu tam nevykadí.*
*Se souhlasným přikývnutím následuje jeho pohled a uchechtne se.* Jen, všimla jsem si, že ten děsivý frajer přišel jako doprovod TAYLORA. Nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, *kývne hlavou k BOBOVI a TAYLOROVI* až si toho všimne… *Nadhodí s napůl pobaveným, napůl soucitným úsměvem, než se k nim přitočí TRISS.* Já si říkala, že to nebude jen tak ledajaký papoušek… Měj se, Davide. A měj se, TRISS. Příště snad pokecáme víc. *Zazubí se na oba, než svou pozornost stočí zpět k NATEOVI.* To zní jako alternativní místo pro lekce. Je podobně alternativní i cena? *Zeptá se s pobaveným úsměvem a lehce přivřenýma očima, když mu stisk ruky oplatí.*
Já mám jen dobré nápady nebo snad ne? *Zazubil se, načež sledoval, jak upíjí s obou drinku, na to se jen uchechtl a když se jej zeptala, natáhl se a vzal si její drink, načež se z něj napil.* Ale ty to máš taky moc dobré. *Mrknul a drink jí vrátil, zatímco si vzal to svoje a napil se.* Mimochodem, vezmu tě pak domů autem, sice jsem něco málo pil, ale řídit zvládnu, neboj se pojedu pomalu. *Zazubil se jako neviňátko a jakmile pití dopil, počkal ještě až tak udělá i Athena, aby mohli pomalu vyrazit.*
*Nate se zasměje.* Nápodobně.. I když já mám většinu autorit na háku.. *Prohlásí při pohledu na upíra, který sice autoritu vzbuzoval, Nate z něj však respekt neměl žádný a i když by mu upír mohl utrhnout hlavu, tak by se mu nejspíš, být v situaci Taylora a Boba, vysmíval ještě. Otočí pohled na Triss a při jejím nadzvednutí obočí, ji jen věnuje pohled, kterým říká, ať si zkusí něco říct. Když odejde, tak ji jen mávne, než natáhne ruku ke KIM.* Záleží co považuješ za alternativní cenu.. *Odpoví ji, když ji potáhne ven ke svému autu a odjede s ní z místa obřadu k sobě domů. Jaké štěstí, že Tina dneska hlídá dvojčata se svou přítelkyní u ní doma a dům je prázdný.*
*Na ROBERTOVY slova s jemným úsměvem kývl. Něco takového neslyšel poprvé, napříč tomu mu však ty dlouhé vlasy lehce chyběly. Kromě Waltera mu totiž připomínaly i poslední léta na škole, na než rád vzpomínal. Proto si své vlasy nezkrátil zas tak moc, i když ten rozdíl šel rozhodně vidět. Nicméně i toto téma nakonec oba pustili k vodě a věnovali se trošku jiné aktivitě jak povídání o svém zevnějšku. Ze začátku BOBA nevinně a zvesela drbal za ušima, uvědomujíce si přitom, co to vlastně s čarodějem dělá. Proto taky neměl problém si u toho udržovat v obličeji spokojený úsměv měnící se místy jemný úšklebek, když mu začalo docházet, kam se to všechno začíná uchylovat. To přezení, lísání a postupné přibližování, díky čemuž po chvíli BOBŮV příjemně teplý dech cítil ve svém obličeji. To, že v něm šel cítit alkohol, už docela ignoroval. Stejně si jeho pozornost ukradl samotný polibek, při němž přivřel spokojeně oči a lehce jej ROBERTOVI oplatil, než k nim dorazil DRAGOS a oba je od sebe odtáhl. Nečekaně si tedy od Taye vysloužil zděšený pohled, který pak nasměroval do země, drbajíce se nervózně na zátylku. Tohle už jen tak nevysvětlí.* Omlouvám se, ale pro tohle vysvětlení nemám. *Přiznal rovnou. Nakonec..nechal se prostě zlákat něčím, co je zakázané. Pochyboval však, že by to Dragos přijal jako vysvětlení.*
S tím také souhlasím. Más jem ty nejlepší nápady. *Zasmála se a když ji ukrad její pití, tak potevřela ústa.* Zloději. *Vzala si své pití zase od něj a jeho mu vrátila, přičemž si hned ze vsého usrkla.* Tak to mohu odřídit já, ne? *Zavtípkuje.* Dobře, pojedeme autem a řídíš ty. *Objasnila na pravou míru a poté své pití dopila stejně jako Cas. Vzala Case za ruku a propletla si s ním prsty dpufající, že s tím bude v pohodě.* Tak můžeme jít. Ještě jednou se ti omlouvám, že jsem si tě tolik nevšímala, vynahradím ti to. *Slíbila mu a vydala se i s Casem k jeho autu, aby mohli jet domů. Poděkovala mu, jak jí odvezl a na rozloučenou mu vtiskla jeden polibek s úsměvem. Pak už jen šla domů, kde si šla udělat své osobní věci.*
*Bob si polibek i drbání užívá. Dokud není teda odtržen. Podívá se na DRAGOSE a zazubí se.* Dragos!* Natáhne se k němu a prohrábne mu vlasy.* Dneska je všechno super.* Prohlásí nadšeně s rozcuchanými vlasy od drbání a ještě do toho škitne. Za což může to, jak ho odtáhnul od TAYE.* A nerušíš... možná trochu. Možná ne. Záleží, co by se stalo, ale asi nic. Protože všechno je naprosto v ... po... pořádku.* Dostane ze sebe skrze zívnutí a jak u toho zavře oči, tak usne. Což vede k tomu, že ho zemská přitažlivost volá k sobě do své náruče.*
*Nad TAYLOREM jen pozvedne obočí.* Proto je dobře, že se ptám tohohle zlitého mamlase.. *Prohlásí, když se na ROBERTA podívá, držíc ho stále za flígr, kdyby se hodlal zase vrhnout na upíra. Volnou rukou ho pleskne po té, kterou mu prohrábne vlasy. Nevěřícně sleduje, jak usne a v ten moment ho taky pustí.* Neh.. *Odfrkne si, když pochrupující čaroděj padne na hubu.* Seskoč z toho. My dva jdeme do vily. *Přikáže nekompromisně TAYLOROVI, načež se otočí, překročí Roberta a zamíří odsud pryč, až za ním kabát zavlaje.*
*Cas se jen culil od ucha k uchu. Jen co pak oba dopili, vzal si své věci, počkal až udělá i ona a pomalu se vydali k odchodu.* Nemusíš se omlouvat, já to chápu a nezlobím se neboj se. *Usmál se a pak spolu tedy odjeli. Castor Athenu odvezl domů, kde se s ní rozloučil a sám pak zamířil k sobě domů.*
*S překvapeným zamrkáním sledoval, jak se BOBOVO chovaní najednou úplně změnilo a konečně šlo úplně vidět, že alkohol, jenž do sebe čaroděj valil, dělal své.* Nemyslím si, že by to mělo nějaký smysl. *Dal poté najevo a opět se mu v očích objevilo zděšení, když viděl, jak se ROBERT skácel k zemi a usnul. Věnoval mu tedy starostlivý pohled, nuže pomoct už mu naskytnout nemohl. Na DRAGOSŮV příkaz se smutně zvedl a ačkoliv se nakonec fakt natáhl, aby ROBERTA zvedl a vzal do své náruče, nakonec nic takového neudělal.* Promiň..*Zašeptal akorát k němu, než se ve spěchu otočil a šel za DRAGOSEM, aby jej ještě víc nenaštval. Hlavou mu však vrtalo, zda by fakt pokračovali tam, kam to i mířilo, když by je v tom vůdce klanu nezastavil.*
*Bob leží na zemi ještě hodinu než se zvedne a rozhlédne se.* Eh...* Dostane ze sebe jen, než si pod sebou otevře portál do svého pokoje, kde přistane na svou postel a usne. To že až se probere a bude proklínat všechny kolem kromě Taye ani netuší. Hlavně když si vybaví, co se všechno stalo.*
*Jedna z míst, které toužila najít ne-li bylo nutností dojít na to místo byl klub o kterém měla nějaké zvěsti. Měla na sobě černé upnuté šaty, kdy vkráčela do prostoru jakoby jí to zde snad patřilo. S hlavou vztyčenou se rozhlédla po volných místech na sezení a také po několika lidí, které tančí na hudbu* Jo zde se mi líbí *Prohlásila si pro sebe a první věc, kam jí nohy dovedou je bar, kde si rovnou objedná alkoholový drink. Mezitím, co čekala na svoji objednávku, tak očima ještě nenápadně těkala mezi ostatními zda zde nebude někdo, koho by poznala nebo nějaká oběť kterou by svedla. O Dragosovi slyšela mnohé, ale vlastně ho nikdy neviděla jen nějaké chabé popisy, co sotva něco prozradí o tom koho hledat, a proto ten hon na to ho poznat byl o poznání těžší než se zdá. Volnou rukou poklepávala rytmicky do desky baru zatím, co druhou svírala svoji hůl.* Kdepak jen dnes hledat?
*Upír se ušklíbl.* Výborně.. Jsme dohodnuti.. Za týden na téhle adrese.. *Podá muži do jeho lehce klepající se ruky papírek s napsanou adresou. Ten si jej převezme a trochu při tom ucukne, jako by papírek mohl sám vzplanout.* /Ironie../ *Dragos si zapne zpátky na rameno krátký zelený plášť, který si na sezení sundal a zvedne se z gauče, čímž považuje rozhovor za ukončený.* A m-musí.. v-víte.. Jako.. jako n-nehoda...? *Upozorní na sebe ještě bledý muž a Dragos pouze na jeho slova přikývne a věnuje mu pohled, kterým mu říká, zda si myslí, že pracuje s amatérem. Muž naproti němu se rychle po tom pohledu sesbírá a mlčky opustí Dragosovy soukromé prostory skrz závěs. Dragos si u baru nalije v klidu sklenici bourbonu, než ze svých prostor také vyjde. Usadí se ale na gaučích před závěsy a povýšeným pohledem sleduje celý klub.*
*Hudba hraje hlasitě, až vnímá, jak tep v jejím těle je ovlivněn rytmusem. Povýšeně pozvedne tvář nad davem lidí, který tančil a na tváři ji pohrává drobný úšklebek lišky. Kopne do sebe první drink načež si nechá připravit nový. Věnuje děkovné kývnutí na barmana s blond vlasy a očima i v těchto podmínkách výrazně modrozelenýma. Na rtech ji pohrávalo slovo: Rozkošný, ale tohle nutkání potlačí v moment, kdy spatří zjev muže, který si sotva užíval zdejší atmosféru a velice rychle zmizel u vchodových dveří.* Podivín… *Zašeptá si pro sebe, když uchopí drink s tím, že si půjde sednout na jednu ze sedaček, které obklopují parket a slouží jako odpočívadlo, ale záměrně si vybrala ten na druhé straně parketu. Může to obejít, ale to by se připravila o zábavu v podobě poškádlení některých tanečníků. Rázným krokem a ťukotem hole míří k parketu, kde vzduch byl hned těžší pod náporem rozpálených těl v tanci. Její hra spočívá v jediném /Ani kapka alkoholu nazmar./ Jen, co učiní první krok na parket, už se jedno mužské tělo zády málem zapřelo o její maličkost. Prudkým pohybem holí ho bodne mezi kolení jamku a tím hromotluka pošle k zemi. Jejímu oku neunikne peněžneka, která při tomhle manévru vyčuhovala ze zadní kapsy. Hrotem hole zachytí koženou vazbu a prudkým pohybem ji odmrští mezi dav a hůl se při tomhle pohybu ocitne na jejím rameni. * Ah omlouvám se nevšimla jsem si Vás. *Odvětí sarkasticky zatím, co upijí z drinku a rukou cukne prudce do zadu.* Ku.va! *Ozval se křik. Očividně někdo stále byl dost blízko jejím zádům, aby konec hole našla cíl v prudkém nárazu do lebky.* Oh drahoušku *Soucitný pohled věnovala dívce, která se držela za temeno hlavy. Mnozí už zjistili, že ji raději udělají místo na průchod a vytvořila tak koridor z těl* Děkuji Vám *Pozvedne číši na jejich vynucenou dobrosrdečnost. Užívá si tuhle drobnou pozornost propalujících pohledů. Její krok se zastaví až na druhé straně parketu, aby se otočila ke všem.* Bavte se *Pozvedla ještě jednou sklenku, kterou si hned přiložila k ústům, ale kapička alkoholu sjela po jejím krku k dekoltu.* Tak přeci jen jsem prohrála. *Zklamaně si prohlédne ostatní, než si usedne na svůj vyhlédnutý gauč. Nohu přehodí přes nohu, aby pozorovala, jak se parket znovu shlukl do velkého hloučku těl. Hodlala tohle dopít a zmizet, jelikož na parketu nyní už nebude moc vítaná, ale fakt, že viděla mladíka, který bral ze země peněženku, která dopadla až na kraj, jí rozhodně těšil, jelikož rozhodně to nebyl ten, kterému tyč zabodla do kolení jamky*
*Dragos se chtěl napít ze skleničky, když si všiml rozruchu, který byl působen v hlavní části klubu. Skleničku od rtů odtáhl a položil si ruku na podložku, načež si gestem ruky přivolal jednoho ze svých upírů.* Jdi mi zjistit, co má zatraceně za problém.. *Přikáže mu a muž s polodlouhými vlasy tmavě hnědé barvy, bradkou a knírem stejného odstínu, přikývne a odejde. Zastaví se za Elisou s rukama za zády a podmračeným výrazem.* Nějaký specifický důvod, proč jste se právě snažila zmrzačit většinu návštěvníků klubu? *Otáže se, zatímco Dragos jejich situaci pozoruje z dálky.*
*Spokojeně upíjela ze svého drinku, než ji vyrušil jeden z mužů. Dala hlavu v bok a následně se podívala na tančící lidi.* Nikdo nepřišel k žádnému zranění. Možná jedna boule na hlavě, ale myslím, že do té slečny bude někdo bušit mnohem více *Zasmála se pro sebe nad faktem kolik feromonů tu v klubu všichni vyzařují. Uchopila hůl, aby se zapřela a zvedla neměla v plánu jít do konfliktu, proto přímo před ním do sebe kopla celé pití, jako kdyby to snad byl jen hloupý panák.* Velice dobré *Prohlédla si prázdnou sklenku, kterou položila na stůl. Kdyby to bylo jinde jednoduše by mu ji vrazila do rukou a oprášila kabát, jenže zde měla rozum.* Zajímavý klub... *rukou poukázala na výzdobu.* Trochu by mě zajímalo, kde tu máte to Al pacina, který si to tu vyzdobil jako pro krále, ale snad jindy. *To prohodila mezi řečí a na stůl položila větší dýško. Hra kterou hrála sama se sebou i udávala sázku v tom zda zaplatí normálně nebo přihodí větší obnos peněz, i když zde by tím nejspíš nikoho neohromila, když za sklenku, co vypila přihodila dýško v ceně dvou láhví drahého alkoholu, který v drinku byly.* Snad si to barman vezme ádie a vyřiďte hlubokou omluvu klubu pokud jsem snad někoho urazila *Pronesla sarkasticky a sotva její slova zněla vážně. Zda peníze zůstanou ležet na stole a vezme si je někdo potulný jí bylo jedno k baru už se nehodlala vracet, jelikož by si drink chtěla objednat znovu, proto už jen mávla rukou do vzduchu a vydala se k východu.*
Tento klub není na rvačky zvědavý, takže pokud hodláte v tomto pokračovat, bude vám udělen zákaz vstupu. *Pokračuje upír na její slova, načež kývne hlavou k podiu.* Pan Scarlat je celou dobu přítomen.. *Informuje ji, načež se za ní ještě zamračeně dívá, zatímco víla odchází. Pak se vrátí k Dragosovi, kterému to zevrubně shrne, nad čímž starší upír protočí očima a věnuje odcházející víle otrávený pohled. Chvíli ještě vysedává, než si vyhlédne někoho, kdo mu bude dělat dneska večer společnost a toho si odvede k sobě za závěsy.*
*Dragos instruoval dnešní osazenstvo baru; Cerese a Marcielu; aby upíry, kteří se přijdou ptát na setkání posílali rovnou do baru pod klubem. Bar Colti byl pro účely dnešního setkání uzavřen veřejnosti a upraven. Uprostřed, místo velkého volného prostoru, se zde nacházel obrovský obdélníkový stůl a kolem něj několik židlí. Nutno poznamenat, že místo v čele bylo jen jedno a to patřilo Dragosovi. Kdyby byl zájem příchozích upírů větší, než počet míst u stolu, tak zde i nadále zůstaly posazení podél stěn, která tu byla i běžně. Za barovým pultem stála Tinashe, která tu byla pro přípravu drinků pro příchozí. Na stole před sebou měl Dragos okopírované nové znění dohod, včetně připsané poznámky o čipování podsvěťanů. Kromě něj a Tinashe se v baru již nacházel jeho zástupce Ilarie, členové jeho kliky William a Lila a čtyři upíři z jeho klanu; Samira, Jackson, Weayaya a Hephaestia. Dragos nezakázal nikomu z klanu, aby se zasedání zúčastnil osobně, nicméně ne všem se tu chtělo sedět a tak si někteří domluvili skupinky a vyslali ze skupinky své zástupce, aby si vyslechli, co se bude probírat a pak informovali ostatní. Dragos mezitím upíjel bourbon s krví, zatímco čekal na příchod ostatních. I on sám dodržoval bezzbraňové pravidlo, které určil, aby setkání probíhalo co nejvíce v míru. Žádná kontrola u vstupu nebyla, která by všechny příchozí šacovala, nicméně William i Lila si všechny prohlíželi ostřížím zrakem a pokud zbraň zaznamenali, tak zasáhli a donutili onoho porušitele pravidla zbraň odložit za barem, kde je hlídala Tinashe.*
*Dominic pro dnešní večer, na který se mimochodem těšil už dny zpátky, oblékl do černého trika, černých kalhot se stejnobarevným páskem se zlatou sponou a na to si vzal krémově zbarvený kabát, který ale věděl, že ihned u vstupu odloží. Vše doplnil společenskými mokasíny , vlasy si jemně sčísl dozadu a sedl do své černé krásky. Když dojel a zaparkoval, tak si ještě zapálil a když dokouřil, zamířil na místo dění. Těšil se už jen proto, že tak nějak i počítal, že tu bude. Na dnešek se těšil i proto, že věděl že se pohne zase trochu více v tom, co řešil s Dragosem- to, co mu po určité domluvě zadal se odhodlal Dominic splnit. Sešel do míst, kde se mělo vše konakt, a jakmile se octl v klubu, přejel si všechny tam pohledem. Jakmile jej nechal na DRAGOSOVI, tak mu pokynul, a jemně se pousmál, ovšem tenhle úsměv byl spíše uličnický, jako kdyby mu snad říkal, že počítá s tím, co si domluvili a těšil se na to. Úsměv to byl ale letmý, hned na to pohled odvrátil a na to zamířil k baru, kde si objednal drink.*
*V autě mířící ke klubu seděla Aless vzadu za řidičem, kterým nebyl nikdo jiný, než Jeff, na sobě měla elegantní černý kalhotový overal spojený za krkem, bez zad a s hlubokým výstřikem. Na klíně si držela malé psaníčko, ve kterém měla svou placatku s krví, klíče a mobil, nic jiného ani nepotřebovala. Zvýraznila si jen oči a dala si lesk na rty. Nepotřebovala se nijak víc zviditelňovat. Vedle ní pak seděla Mira a za spolujezdcem, kterým nebyl nikdo jiný než Lea, seděl Richie, jakožto chůva Miry. Aless hleděla z okna, aby řekla pravdu, moc se jí na tu akci jít nechtělo, ale nakonec přece jen usoudila, že se na chvíli zastaví.* Beru tě někam poprvé. *Pronesla a otočila se na Miru.* Doufám, že se budeš chovat normálně, nebudeš dělat scény, ani utíkat, ani nic jiného. Budeme na Dragosově území, v jeho klubu, nechceme s ním žádné problémy, takže tě prosím, pokud budeš mít šílený nápad, nech si ho na pak. A taky doufám, že mě budeš respektovat a když něco řeknu, poslechneš. Je to jasné? *Zamručela Aless směrem k dívce a propalovala jí pohledem. Dlouho přemýšlela zda jí vlastně vzít, ale nakonec řece jen souhlasila a doufala, že neudělá nic, co by pak musela řešit. Především nechtěla problémy s Dragosem. Jakmile auto zastavilo, vystoupila, stejně tak jako ostatní a s pohledem upřeným na Miře se vydali dovnitř do baru.*
*Mira se držela po boku Aless. pro dnešní večer zvolila to, co by na sebe nikdy jindy nevzala. Natáhla na sebe černé, lesklé, lehce průhledné šaty na ramínkách, tak krátké že se skoro nemusela ani ohýbat, aby jí bylo vše vidět, šaty tak dobře odhalovaly její tetování po pažích a nohách. Ještě než jeli, tak se pořádně posilnila krví, ale věděla, že Richiee u sebe bude mít taky, a bude jí po večer zásobovat. Vlasy si jemně navlnila, od Marii si nechala pomoct s make-upem a na nohy si vzala rudé boty na podpatku. Pak už se jen naposledy upravila. Po cestě autem se podívala na Aless a protočila očima.* Jasně, nevím vůbec, z čeho máš strach. Budu hodná, jak jen to půjde. *Mrkla na ni. I když tak nějak věděla, že nebude. Když vystupovala za auta, tak se jemně uculila. Potom už následovala Aless, Leu a Richieeho do klubu. Richiee, oblečený do kalhot i mikiny poseté černými flitry se ale ihned objevil u Miry a chytl se jí, aby jí byl poblíž. Když vešli dovnitř, střelil pohledem po ostatních a tak i Mira, která ale ihned, s jiskřičkami k očích zamířila k baru.
*Natalie vešla dovnitř baru s Elaine po jejím boku. Nat se hned po příchodu chtěla vrhnout k baru ale Elaine jí přidržela za vlasy a to pomohlo. Když viděla DRAGOSE tak přikývla což Elaine udělala také, Nat neunikl ani DOMINIC za kterým chtěla hned vyrazit a to jí ale Elaine zamítla. Obě šli bokem ale Nat alespoň zamávala DOMINICOVI s zubatý úsměvem* Opovaž se dělat ostudu nebo uvidíš..*Elaine pohrozila tiše Nat, která přikývla rychle a posadila se na židli u stolu, dál od Dragose a pak pozorovala přicházející upíry*
*Celkem nedávno se dozvěděl o setkání, které mohlo pro jeho informace být poměrně zásadní. Bavil se o tom se svým pánem a domluvili se, že by bylo vhodné kdyby tam Caliban zašel a prozkoumal situaci, která může v následující době nastat. Stejně jako na většinu svých pracovních a obchodních schůzek si vzal oblek. Dnes měl na sobě bílou košili s jemně pruhovanou vestou, sakem a kalhotami. Vše slazeno do tmavě šeda, stejně jako jeho kravata. Vzal si své oblíbené mokasíny a v rámci pravidel si nevzal žádnou zbraň. Pomalu jel taxíkem na místo setkání, prvně měl chuť se projít, ale pak mu došlo, že dnes je to jak bude vystupovat a vypadat možná zásadní. Za chvíli taxi zastavilo, on zaplatil řidiči a přešel ke dveřím klubu, který nevypadal nějak zvláště oproti ostatním klubům všude možně. Na začátku ale už potkal upíry a tak se řídil jejich pokyny a pokračoval dál. Vešel na místo, kde se konalo setkání a zarazil se. Prohlédl si pár upírů a jednoho obzvlášť, MUŽ, KTERÝ SEDĚL V ČELE. Ještě nedávno volal se svým pánem a tohle bylo v plánu. Rychle popošel až k němu.* Nicolae, co tady děláš? Ještě jsi tu neměl být. *Jeho zmatení bylo očividné.* /Proč mi to neřekl, měl snad ještě jiné plány?/
*Vždycky příchozím na pozdrav alespoň kývl, i když se jednalo o členy konkurenčního klanu. Nakonec došli i nějací upíři samotáři a usadili se ke stolu. Teda většina. Pozvedl obočí, když pohled otočil na upíra (CALIBAN), co došel až k němu.* Známe se? *Zamračí se lehce nepohodlně, protože tohle jméno už dlouho nepoužíval. Naposledy jedno ze svých prostředních jmen použil více jak dvě stě let zpátky. Pak se konečně nějak odpoutal emočně od svých vzpomínek a zakázal si svoje vlastní jména pro veřejnost používat.* Prosím, posaďte se, jestli mi chcete něco osobně, tak si s vámi promluvím po schůzi.. *Pronese ještě ke CALovi a pak od něj odvrátí zrak. Když to vypadá, že nikdo není na cestě už a čas se přehoupnul přes šestou hodinu večerní, tak si Dragos odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.* Dobrá.. Začneme.. *Skleničku položí na stůl vedle papírů, které si srovná.* Vítám vás u sebe v baru.. Pití pro dnešní večer máte neomezeně k dispozici.. Zbraně, drogy, prokleté předměty a jiné věci, jenž by mohly způsobit nepříjemnosti jsou dnes zakázány a já doufám, že naše schůzka proběhne v klidu. To na úvod.. *Pronese a přejede přítomné pohledem.* Důvod, proč jsem vás sem dnes pozval, a hlavní téma dnešní schůze, je poslední podepisování dohod. *Začne, načež podá Williamovi a Ilariemu, kteří byli hned vedle něj, papíry, jenž měl u sebe a naznačí jim, aby je poposlali všem u stolu, ať má každý kopii.* Toto je kopie nově podepsaných dohod. Pro ty nejmladší, kdo neví co jsou dohody, jedná se o dodatek k zákonům lovců, který má zlepšit vztahy mezi lovci a podsvěťany a přidat na chránění civilů. *U těchto slov se znechuceně zašklebí.* V poslední době se ale lovcům vztahy napravovat nedaří. Zmiňme například pro nás nevýhodný zákaz tvoření krevních otroků. Dohody se podepisují co patnáct let, přičemž dochází k jejich úpravám a změnám. Tu poslední podepisovali před pěti lety a její znění máte před sebou.. *Dá všem malou pauzu, aby si dodatek přečetli a přitom se napije ze svého pití.*
*Jakmile Dominic uviděl, že dovnitř vešla Aless, tak si vzal své pití, zaplatil, pak se otočil a zadívals e na ni, zatímco si popíjel pití. když by se pak jejich pohledy setkaly, tak se na ni mile a letmo usmál. Viděl i Richieeho, ale na něj se ani nepodíval, nechtěl budit žádné podezření o tom, co spolu dva upíři měli. Pak se zadíval na NAT, které taky pokynul hlavou, zářivě se usmál a také jí zamával. pak už vyrazil ale k jedné ze židlí, ke které se posadil a popíjel svůj drink, čekajíc na to, co bude dál. Poslouchal Dragose, jemně přikyvoval a když se pak sklonil k dodatkům na stole, začetl se. Pak zvedl hlavu a opět koukl na Dragose, čekajíc, co bude dál.*
*Jen co vešli dovnitř, zamířila se všemi k baru, kde se postavila vedle MIRY a koukla na ni.* Vážně ti radím, neupozorňuj na sebe, ne tady, ne před ním. Jinak si mě nepřej. *Zamručela tiše s pohledem na mladou upírku. Její pohled pak padl na Richieho a Jeffa, kteří stáli kolem.* Hlídejte jí a ne že se tu ztřískáte, máte jí na starost, takže žádné blbosti. *Pronesla Ještě k oběma upírům, než se s Leou odebrala ke stolu. Už cestou tam zahlédla DOMINICA, na kterého se jen podívala, ale nic víc. Jakmile se pak posadila, čekala, co se bude dít. Když pak DRAGOS začal, pohlédla na něj a poslouchala, nakonec si jen začala číst dodatky. Nakonec zvedla hlavu a čekala.*
*Mira se na Aless podívala a hodila po ní otrávený pohled.* Jsi jak moje máma, bože. *Prskla, ale pak se uculila.* Nic nevyvedu, faaakt. *Usmála se na ni pak zářivě. Jakmile pak byla Mira u baru, usmála se na Richieeho.* Dám si drink, co ty? *Upír na ni mrkl.* Ještě se ptáš? *Ušklíbl se, načež pak objednal po dvou panácích, jeden pro Miru, druhý pro sebe. Nakonec si přiťukli a kopli to do sebe.* Ještě vezmu jeden sobě, mám tobě taky objednat ještě? *Optals e Richiee.* Jooo, a objednej mi dva, já vezmu jeden i Aless. *Uculila se rozjařile. Na to upír čekal, jakmile mu pak byla podána jeho objednávka, stačilo opravdu málo, aby se natočil tak aby nepozorovaně do obou klepl trochu prášku z jednoho ze svých prstenů, jež nosil na rukou. Navíc, Mira stála tak dobře, že nebylo na jeho čin vidět. Pak už ji podal její panáky a sám svůj do sebe kopl. Nevěděl totiž, jaký Mira podá Aless, raději se pojistil tím, že nadrogoval oba. Mira si je se smíchem převzala a pak došla rychle za Aless.* Pojď na kuráž, a na to, že jsi mě vzala ven. Moc ti děkuju. *Pronesla k Aless, jeden panák jí podala a ten svůj do sebe rovnou kopla. Potom se posadila už vedle ní ke stolu a i ona se zaposlouchala do slov, s nohou přehozenou přes tu druhou.*
*Nat se podívala na kopii a začala si jí pročítat. Poté se vrátila pohledem na DRAGOSE. Poslouchala a přikyvovala na jeho slova, když si všimla že DOMINIC si sednul vedle nich tak se lehce uvolnila a pokračovala v poslechu DRAGOSE. Elaine dávala obzvlášť pozor a přikývla, tak jako Nat se podívala na papír před ní. Nat lehce poklepala DOMINICOVI koleno jako znamení že by chtěla ho držet za ruku. Pak si Nat všimla průchozí ALLESSANDRY a AKAMIRY, nemohla se vic než pousmát na tu situaci mezi nimi. Připomnělo jí to jí samotnou a Elaine*
*Jakmile uslyšel jeho hlas věděl, že je něco dost pokazil. Pozorně si ho prohlédl a i když Nicolaeho neviděl již nějakou tu dobu, jeho hlas by rozhodně poznal stejně jako jeho přítomnost. Celé jeho tělo strnulo.* /Do prdele co se to tady děje? O tomhle nemám žádné informace. Doufám, že jsem nic nepokazil./ *Uvnitř byl celý zmatený, ale navenek to nemohl dát najevo. Přece jen toto nebyla osobní schůzka a v místnosti bylo až příliš upírů na to aby dal najevo jakoukoliv starost či nepohodlí.* Jistě. *Přikývl a usadil se na jedno z volných míst. Jakmile dostal do rukou papíry přistupoval k tomu stejně jako k jakékoliv jiné smlouvě. Poslechl si vše co bylo řečeno a jeho pohled padl na řádky před ním. Tímhle on žil, smlouvy a dohody jej bavilo tvořit a zvláště když tam mohli přibývat nějaké zapeklité skulinky, postupně pročítal každou část a jakmile byl hotov pozvedl oči zpět na toho muže tak podobného Nicolaemu, DRAGOSE. Očima pečlivě projel po každém dalším upírovi v místnosti a snažil se zjistit jak moc jsou potencionálně v tuto chvíli pro něj nebezpeční. Takovéto situace byly spíš pro Bana než pro něj, ale teď to chtělo spíš diplomacii než rvačku.*
*Neklid CALIBANA zvládl vycítit a i odhadnout z jeho postoje a obličeje. I jeho zajímalo, co měl tenhle výstřel do slepa znamenat, ale teď na to nebyl čas. Přikývne mu nazpět a zahájí setkání. Na mládě (AKAMIRA) od Aless nereagoval. Doufal, že jej má upírka pod kontrolou a on nebude řešit uprchlé novorozeně. Nechá všechny, ať si dohody pročtou a pak naváže.* Jak můžete vidět, před pěti lety byl přidán dodatek o čipování podvěťanů.. *Opět se znechuceně ušklíbne, ale tentokrát k tomu i zamračí.* Lovci si to obhajují jako čin, který nás pomůže chránit.. Já bych se ale spíš zeptal; jak nás má chránit to, že budou mít přehled o tom, kde se který podsvěťan nachází? *Položí spíše řečnický dotaz, ale nechá mezeru, kdyby se někdo rád vyjádřil.* Čipovat se mělo už tehdy, ale kvůli Covidu se na to opomenulo.. Teď se lovci rozpomněli a rozhodli se v této činnosti pokračovat. Ke všemu do toho zatáhli i Praetor. A ač jak moc ty prašivé psy nesnáším, tak pořád měli být na straně podsvěťanů. To ale už dnes neplatí. Z interních zdrojů mám informaci, že již došlo k čipování členů Praetoru a jak oni, tak lovci na potkání mají rozkaz čipovat každého podsvěťana. *Dodá Dragos ke svým informacím a opět se podívá na tváře přítomných a jejich emoční názor na toto téma. Věděl, že členové jeho klanu budou na jeho straně. Ani oni tuto novinku nevítali s prapory a jásotem.* Máte někdo k těmto informacím nějaký dotaz? *Otáže se , aby jej všichni stíhali vnímat. Navíc tohle neměl být jen jeho monolog, ale diskuze upírů v New Yorku a proto Dragos nechtěl bránit dotazům či dodatkům všech přítomných.*
*Jakmile si Dominic všiml toho jemného, skoro nepatrného gesta od NAT, tak se jemně pousmál, načež pod stolem spojil jejich ruce a spokojeně, a tiše zavrněl. Naklonil se, aby mohl kývnout pozdravně na Elaine a potom už jeho pozornost opět patřila jen a jen Dragosovi a tomu, co povídal dál.* Jo, přesně tak, přijde mi to spíše jako omezování svobody nás, než jako věc k dobru. A taky trochu jako rasistický tah proti nám podsvěťanům. *Zamručel v Dragosově pomlce. Pak jej ale poslouchal dál, a jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, on si spíš chtěl vyslechnout, co se děje, než aby měl informace.*
*Když si k ní MIRA přisedla, koukla na ni a lehce se pousmála.* Díky a není zač, doufám, že nebudu litovat. *Mrkla a vzala si do ruky drink, zatímco si pročítala řádky dodatku a poslouchala. I ona o čipování slyšela od nejednoho zdroje a ani jí ani nikomu z jejího klanu se to nelíbilo. Věděla, že ani Remi s tím nijak nesouhlasil a jak by taky ano.* Ač nerada, souhlasím s DRAGOSEM. Tohle není pomoc, ani ochrana. Tohle je spíše útlak, zásah do soukromí, omezování svobody, co budou chtít příště, rozvrh toho, kam kdo v kolik jde a s kým? Co si vzít na sebe, přiděl krve na jednoho? Rozhodli o nás, bez nás. Když chce někdo ten podělaný čip, fajn, ať si ho má, ale kdo ne, ať ho nechaj na pokoji. A pokud tak moc chtějí čipovat, ať tedy má každý volbu vybrat si sám, zda chce být volný nebo označený jako dobytek. *Zamračila se, byla od začátku proti tomu.*
*Pousmála se na ALess.* Pokusím se o to, aby ne, vše bude v pořádku, fakt že jo. *Sykla tiše. I ona je pak poslouchala a když se řeklo, že se jednalo o čipování, tak se jen s vykulenýma očima koukla na Aless a potom i na ostatní, než jí ale sklaplo a ona pozorovala lidi kolem. Už teď věděla, že o tom bude muset říci Lyrii, přeci jen, Mira byla tak nějak proti tomuto chráněná tím, že byla zavřená u Aless doma, takže to moc nepociťovala. Věděla ale, že Lyr po venku lítá, a nechtěla, aby to potkalo i ji. Vyslechla si o tom to, co říká Aless a pro ní neznámy muž (Dominic) a nakonec se jen podívala zase na hlavního mluvčího, čekajíc, co jim k tomu ještě pak řekne on.*
*Nat se usmála a poslouchala Oba upíry a přikývla* /Prej bezpečí..stejně nás očipovat abychom byly pod uzdou..první bude čipování pak bude krev na příděl/ * Pomyslela si Nat k Dominicovým slovům, když domluvili oba tak zavrtěla hlavou na DRAGOSŮV dotaz. Když ALESSANDRA také promluvila tak se naklonila k DOMINICOVI a pošeptala mu do ucha* Za chvíli to bude zase rok 1938 ale s námi..*zabručela tiše a koukla na oba upíry. Nat řekla tak se přidala k ALESSANDŘE* Za chvíli nás budou vyvražďovat jako pojistku..
*Poslechl si názory všech ostatních a chápal je, i on to tak cítil, ale to poslední co by teď chtěl řešit byla ještě válka mezi podsvětem a upíry. Když mluvili vůdci klanů, tak jejich slova dávala víc než smysl, stejně tak i ostatní, kteří se rozhodli k tomuto nějak vyjádřit.* Toto není příjemná informace, zvláště jestliže s tím už začali bez širšího povědomí. *Pronesl klidně, věděl že v takovéto situaci, která nastala tak naštvání a nebo arogance nikam nepovedou.* Pokud nemají důkaz porušení dohod, pak nechápu proč by měli neustále vědět o každém našem pohybu. *Zamyslel se nad různými možnostmi ve které by něco takového mohlo vyústit, celé by se to mohlo zvrhnout a chaos, který by nastal potom se mu ani v myšlenkách nelíbil.* /Musí přeci existovat východisko z takovéto situace./
*Dragos na názory všech přikyvoval. Zastavil se akorát na názoru ALESSANDRY.* Tady si vás dovolím pozastavit. Z jejich hlediska tomu tak není. Při hlasování o nových dohodách byli přítomní zástupci ras. Upíři, vlkodlaci, čarodějové. Jediný, kdo pozbyl hlasu, byly víly, kvůli Zimní válce. Tohle vzniklo z tohoto popudu. Víly spustily válku, lovci se zalekli a tak při dalších dohodách navrhli tohle. Z mých informací tehdy zástupci vlkodlaků a čarodějů nesouhlasili a byli proti. Lovci byli pochopitelně, *na to slovo si odfrkne,* pro. Zbýval hlas upírů a tam rozhodovala upírka jménem Lucrentia, tehdejší vůdkyně klanu zde na Manhattanu. Tu si koupil svým hlasem lovec a ona nakonec zvrátila závěrečné rozhodnutí. Problém je, že tato upírka je již dávno mrtvá. Doplatila na svá rozhodnutí, ale škoda již byla učiněna. *Opraví Aless v jejích slovech a dá tak ostatním upírům správnější informace. Jakmile promluví všichni ostatní, tak ukáže na bod v dohodách, které má před sebou.* Přesně tak, NATALIE. Klíčové je toto slovo. "Zatím" slouží jen ke zjišťování polohy. Jakou máme jistotu, že bez našeho vědomí čipy nepřeprogramují a nebudou najednou ukazovat i něco dalšího? Třeba za nás jakou krví a kdy se krmíme? Nebo u čarodějů jakou magii použili? Či u vlkodlaků, kdy se proměnili? *Vyhodí pár návrhů, co mu padnou zrovna na mysl.* Byl bych si s nimi o tomto návrhu promluvil.. *Naváže na slova CALIBANA a to, že na ně navazuje dá najevo pohledem jeho směrem.* ..ale jsou to lovci. Zabedněnci bez vlastního názoru, co jako modlu poslouchají ten jejich spolek a já bych při nejlepším skončil očipovaný a to vzhledem k tomu, že mám za povinnost chránit svůj klan, nehodlám dopustit. *Zakroutí hlavou a opět upije z nápoje.* Důvod, proč jsem vás tady chtěl, krom tohoto informačního, je zda vy sami máte nějakou představu o tom, jak to řešit. Byl bych rád, abychom i přes vzájemné neshody byli proti lovcům jednotní. Takhle to totiž začalo. Jedna z nás se k nám obrátila zády a proto jsme nyní v tomhle průseru.
*Dominic si vyslechl to, co ALESSANDRA říkala a během toho co povídala s ní navázal krátký oční kontakt a souhlasný pokýváním jí dal za pravdu.* /Vždy tak dramatická, no jo, celá Aless./ *Problesklo mu hlavou, ale to už na něj promluvila NAT. Naklonil se k ní blíže, aby lépe slyšel a ona nemusela mluvit případně nahlas a potom se jemně odtáhl, koukl se na ní a souhlasně přitakal jen pokýváním hlavou. Poté se zase odtáhl a jemně jí pod stolem opět stiskl dlaň, snad jako ještě jedno ujištění, že jí vnímal.*¨Myslím že tady je důležité to, co jste řekl anposledy. tady je důležité, být jednotní, protože pokud tomu tak nebude, nevím, kam to dotáhneme. *Odfrkl si nakonec Dominic jako odpověď na DRAGOSOVU otázku.* Jistě, určitě jsou i nějaké neshody mezi klany a podobně, nebo i mezi jedinci, ale podle mě je tohle něco, co by mělo být stavěno nad to vše, jelikož se to týká taky nás všech, všech upírů, a ne jen nějakých. Proto si myslím, že na místě je soudržnost. *Proensl.*
*Na MIRU se jen usmála a lehce pokývala hlavou, doufala, že to ta holka opravdu udělá a nic neprovede nakonec pohlédla na DRAGOSE, kterého poslouchala. Pak do sebe hodila panáka, kterého jí Mira donesla než odložila na stůl před sebou prázdnou sklenku.* Dobře, když se tedy lovci zalekli, navrhli tohle a hlasovali o tom. Proč to teď neudělat stejně. Ne z důvodu strachu, ale toho, že to prostě nikdo nechce, že nikdo netouží, být hlídán. Proč nenavrhnout hlasování o zcela nové dohodě. Pokud už tedy, jak tady říká DOMINIC, máme držet my jako upíří pospolu, neměla by ta soudržnost se tak trochu i rozšířit mezi ostatní? Opět by se sešli zástupci ras, pojednali by to a tentokrát by to dopadlo přece jinak ne? Hádám, že by všichni hlasovali proti a jediní, kdo by byl pro by byli jen lovci. Nebyla by to třeba jedna z možností, jak to celé vyřešit? *Pronesla nakonec a sjela si všechny přítomné pohledem, načež se na NATALII jen usmála.*
*Jakmile pak začal upír mluvit něco o soudržnosti, tak protočila očima. Vlastně se začla nudit už u Dragosova proslovu, ale nedala to na sobě nijak znát. Natáhla se po drinku, který měl Richiee a ulokla si od něj, zatímco do něj provokativně pod stolem kopla. Potom poslouchala, co se řešilo dál, a nic neříkala- ani nevěděla co. V tomhle byla nová, proto ani neměla moc co říct. věděla jen, že se jí to nelíbí, že je proti čipování, ale to bylo asi tak vše, co věděla a mluvit moc nechtěla- přeci jen, slíbila Aless, že se bude chovat slušně. Poslouchala to, jak Aless povídala, a kdyby měla říct, že rozuměla byť jedinému slovu, lhala by.*
*Nat přikývla DRAGOSOVÝM slovům a ztiskla Dominicovi ruku pod stolem zpátky. Když si poslechla slova DOMINICA tak vytáhla z kapsy sáček s krví jako menší svačinku, píchla do toho kovové brčko a pila to s chutí jako CapriSun. Elainenjen poslouchala jejich konverzace a neměla co říct k tématu. Natalie se koukala kolem na ostatní upírky a souhlasila s ALESSANDROU*
*Vyslechl si argumenty od ALESSANDRY i DOMINICA, dokonce i DRAGOSOVA řeč mu dávala všechno, ale každý nápad co zde padl jen dle jeho názoru mohl vyprovokovat něco velice nepříjemného.* /Chtělo by to páku, ale prvotně také zjistit informace z druhé strany./ Ta rada zní dobře, ale co když se někteří postaví na stranu preatoru a lovců? Nemůžeme vědět kdo co na koho má, minimálně ne vše. *Na chvíli se odmlčí než jej napadne další možnost, která prozatím nebyla řečena.* Co vytvořit protinabídku, něco co by lovce uspokojilo, ale nás neohrozilo. *Zkusil na to jít úplně z jiného hlediska.* Pokud bychom získali určitým způsobem navrch, například již zmiňovanými zástupci, můžeme tak nalézt sílu zatlačit na ně dostatečně aby lehce povolili. Nabídnout něco nehorázného a dostat se do kompromisu, který by ale vyhovoval především nám. *Podíval se po ostatních a čekal zdali někdo bude na něj mít nějaký komentář.
*Nejstarší z přítomných upírů přikývne.* Rozhodně je nutné tohle prioritizovat.. Spory mít můžete v čemkoliv jiném, ale když se bude jednat o tohle, tak bych na vás chtěl apelovat, ať udržíte nějaké příměří. *Souhlasí s DOMINICEM, než se zaměří na ALESSANDRU a CALIBANA.* Víc bych se přikláněl ke slovům tady přítomného... *Udělá drobnou pomlčku, zda se nechce CAL představit, ale jinak pokračuje.* Bohužel nejsme, alespoň podle lovců, v pozici navrhnout zcela nové hlasování. Od posledních dohod neuplynula ani většinová doba a troufám si říct, že bychom byli odmítnuti a nijak by nám to nepomohlo, naopak by nám to mohlo situaci i zhoršit. Nicméně soudržnost s ostatníma rasama by byla určitě vítaná. Každopádně.. Pokud bych se vás zeptal, zda jste ochotní obejít každou smečku vlkodlaků na světě, jestli chtějí proti tomuto spolupracovat, kdo by z vás dobrovolně šel? *Přejede všechny upíry pohledem. Zastaví se opět na CALIBANOVI.* Váš návrh zní určitě použitelně, nicméně mi dovolte se vrátit k mým předchozím slovům. Dohody se netýkají pouze New Yorku. Jde o celosvětové hledisko. Na celém světě dostali lovci a pobočky Praetoru rozkazy o čipování. Pokud by vás to neurazilo, rád bych váš návrh lehce poupravil. Co se nejdříve zaměřit na lovce tady v New Yorku? Co zkusit nejdříve vyjednat s nimi jakési příměří? /Nevěřím, že jsem tohle sám řekl../ Nebo minimálně na ně získat nějaké páky, aby se zdráhali čipovat? *Dodá s už uspokojivějším úšklebkem, na rozdíl od předchozí otázky.* Většina lovců v New Yorku je mladá.. Nebo se ti staří teda umí dobře schovávat, jestli tu jsou.. *Uchechtne se.* Neříkám že všichni, ale určitě se mezi nimi najde někdo, kdo s tímto postojem rovněž nesouhlasí.. Co myslíte? Nebo máte nějaké konkrétní zprávy? *Předá opět slovo do éteru.*
*Dominic poslouchala následně pokýval souhlasně hlavou nad tím, co Aless říkala. Pak se ale zamračil.* No, vzhledem k tomu, že vlkodlaci z Praetoru už čipují podsvěťany a hádám, že začali vlastními řadami, tak moc nevím, navíc pachtovat se s vlkodlaky se mi taky moc nechce. *Odfrkl si opovržlivě, s pohledem na ALESS. Pak už ale zmlkl, pronesl jen tuto svou domněnku nahlas. Pak se koukl na NAT, které věnoval jemný úsměv a pak už se otočil zase k ostatním. VysLechl si, co řekl CALIBAN a DRAGOS a pak přikývl.* Jo, to mi přijde lepší než to, abychom se domlouvali s vlkodlaky. *Pronesl jednoduše.* Myslím si, že to zní použitelně, tedy ty páky určitě. Nechci lovce nijak podceňovat, ale ani přeceňovat, proto jsme tak nějak schopen říct, že by se jen málo z nich snížilo k tomu o tomhle s námi vyjednávat. *Zhodnotil nakonec.*
*Poslouchala jak CALIBANA, tak pak i DRAGOSE. Musela docela uznat, že ani to by nebyl špatný nápad. Nad tím, co pronesl DOMINIC, jen protočila očima a raději k tomu už nic nedodávala, jen na něj chvíli koukala, než se opět podívala na toho, jenž celou schůzi svolal.* Pokud to tedy nejde novým hlasováním o dohodách, tak fajn, zkusí se to jinak. *Pokrčila rameny a když viděla, že NAT otevřela pytlík s krví, jen se modlila snad ke všemu a doufala, že kluky napadne, aby MIRU trochu hlídali a snad jí dali taky jeden pytlík, přece jen Richie jí je vzal a měl je u sebe. Hned na to opět věnovala pozornost tomu, o čem se mluvilo.* Když mluvíš o pákách na lovce, hádám, že už určitě několik máš nebo se pletu? *Optala se DRAGOSE.*
*Jakmile se k jejímu nosu donesl pach krve, kterou si otevřela NAT, tak se jí instiktivně vysunuly špičáky. Než by se mohla pak něčeho nadít, nestačila ani chytnout Richieeho, něco mu říct a nebo naznačit. Prostě vyskočila na stůl a doslova jej přeskočila směrem k NAT, po které se natáhla, hrubě jí vytrhla sáček s krví ve tvaru pitíčka z ruky, sesunula se na zem, zalezla pod stůl a začala si užívat své uloupené krve, přičemž se spokojeně culila. Tak nějak zapomněla úplně na ten slib, co dala Aless, tohle jí nešlo překlenout. Prostě ucítila pach krve a po té šla. Dostala se až k nohoum, které měla za nohy buď Jeffa a nebo Richieeho, ale nedošlo mu v ten moment, že kdyby to byl Richiee, měl by zelené krosky. Vzhlédla pak s tím, že měla pusu od krve, a chtěla se omluvně podívat jak už myslela na Jeffa nebo Richieeho, ale jaké bylo její překvapení, když spatřil místo těch dvou DRAGOSE.*
*Nat se podívala na DOMINICA a pokla krev tiše.* Taky si myslím...*vymáčkla se Natalie a koukla na ostatní zúčastněné. Po zbytek jejich proslovů zůstala potichu až do té doby kdy jí z rukou sebrala AKAMIRA její svačinku aby pak nemusela jíst. Zavrčela a chtěla se vrhnou pod stůl ale slíbila Elaine že se bude chovat slušně takže jí to její slib nedovolil, i když v tu chvíli chtěla zlodějece vytrhnout hlasivky z hrdla* /Svině../
Jmenuji se Caliban Ainsworth. *Doplní pouze DRAGOSE zatímco jej nechá pokračovat v jeho řeči, to co říká dává smysl a jemu se v hlavě sumíruje nápad, jenže ten by chtěl spoustu času na přípravu a on se právě teď nemůže rozptylovat, určitě je po světě dost chytrých upírů na to aby je něco napadlo. On zde měl svůj úkol od svého pána a to bylo přední absolutně přede vším. Jemu osobně jednání s jakoukoliv rasou již nedělalo problém, byl vysílán na to dost často. Samozřejmě že je neměl v oblibě, ale obchod je obchod a pokud z něj umí člověk dost vytěžit, tak si to může i užít. Když začal mluvit ale DOMINIC lehce se pozastavil.* /Teď vážně není čas na malicherné dramata těch co neumí umírnit své ego oproti dané věci./ *Pořádně si prohlédl toho muže a potom ženu, která protočila očima. Zaujalo jej co ALESSANDRA řekla. Potom ale byl přerušen těmi děvčaty. Zadíval se na AKAMIRU a její chování.* To je zde normální? *Optal se klidně a těknul s pozvednutým obočím mezi ALESS a DRAGOSEM, předpokládal že ta mláďata jsou jejich, jenže nevěděl přesně kdo patří komu.*
*Sluchátka v uších pro něj při práci nebylo nic nového, stejně jako občasné spletení si dnů. Měl za to, že ta schůze měla být v kapku jiný den.* Musel jsem si to špatně zapsat. *Obrátil se na Sashu, který už netrpělivě dupal jednou nohou a mladšího upíra probodával pohledem. Meškali už docela dlouho.* Hni sebou konečně, fialko. Klidně tě tam zatáhnu i v pyžamu, když budu muset. *Zamručel nepříjemně. To si Tay konečně dal do brašny skicák s pouzdrem a lehce si poupravil černý rolák. Za tato gesta si od Sashy vysloužil další probodnutí pohledem.* Jsi fakt nepoučitelnej..však nic z toho, co si bereš, nepotřebuješ! Na-ah, víš co? Dělej si co chceš, ber si co chceš, ale hlavně pojď konečně..a zkus si tam vytáhnout elektronickou cigaretu či co to máš a kouřit, tě jinak vážně přerazím. *Otevřel dveře, nechal mladšího projít, načež skoro i zabouchl. Následně Taye chytil kolem pasu a společně s ním se vydal na cestu na místo, kde se schůze měla odehrávat. Tam dorazili v ostatně usměvavé chvíli..nebo určitě by se to tak dalo přebrat. Zrovna, když tam nějaké mládě (MIRA) kradlo NAT její krev. Oba upíři se proto zastavili ve dveřích a navzájem se na sebe podívali.* Jsme tu správně, že jo? *Zeptal se nejistě mladší, když se ovšem rozhlédl a všiml si i DRAGOSE. V tu chvíli se podíval zpět na Sashu, raději.* Ja, jsme..omlouváme se za zpoždění.
*Na představení CALIBANA jen přikývne, vloží jeho jméno do věty místo pauzy a pak ve svých slovech normálně pokračuje.* Rád bych vám připomenul, že v Praetoru nejsou jen vlkodlaci, ale i upíři a i ti prochází čipováním. Na Praetor tak nemůžeme spoléhat a ani na to, že budou lovci ochotní jen tak ustoupit. *Pronese upír na slova DOMINICA, aniž byl dal jakkoliv najevo, že jej již dříve viděl, nebo se s ním zná, a dopije svou skleničku, než se slova chopí ALESSANDRA.* Je mi líto, že tě musím zklamat, maličká, ale ne.. Momentálně nemám nic, co by nám aktuálně pomohlo. Nicméně to neznamená, že nemám vůbec nic.. Vím o jisté osobě, co se s těmi páprdy stýká a mohla by být užitečná a na tu osobu už bych něco určitě měl. /A taky tu smlouvu s Lotty, která je stále předmětem obchodu mezi mnou a Malachaiem a který nemůže být kvůli tobě uzavřen../ Ale jinak.. *V ten moment je přerušen výstupem AKAMIRY, nad kterým se zamračí.* Ehm.. *Odkašle si s pohledem na ALESS, ale pak jen cítí, jak se mu upírka pod stolem opře o nohy. Odsune se a zachytí děvče jednou rukou za krkem na speciálních tlakových bodech, aby ji bylo nepříjemné se tomu chycení bránit. Skoro jako když matka kočka chytne malé kotě. A vytáhne za ten úchop upírku "na světlo", přičemž se s ní postaví, což s jejich výškovým rozdílem opravdu působí, jakoby byla malé kotě.* Jste tu správně.. To zpoždění vyřešíme později, sedněte si oba.. *Otočí hlavu krátce na TAYLORA se Sashou a pak se s AKAMIROU v chycení vydá k místu, kde sedí ALESSANDRA.* Hádám, že tohle je tvoje.. *Pronese k ní. Druhou rukou uchopí volnou židli někde poblíž a přisune ji hned vedle ALESS i kdyby ji měl tam někde vecpat. Pak skoro bez námahy uchopí MIRU i kolem pasu a na tu židli ji nuceně posadí.* Doporučuji připoutat a hlídat.. *Pronese ještě k druhé vůdkyni klanu, načež se otočí a zamíří zpátky ke své židli.* Tish? Dones Natalie novou krev.. *Přikáže ještě upírce za barem, když se usadí.* Vrátíme se, kde jsme skončili? *Otáže se ostatních u stolu.*
*Dominic poslouchla, a i by něco řekl, ale vše se mu vykouřilo z hlavy, jelikož hned, jakmile po NATALII dívka od naproti skočila, tak už byl v pozoru a dával před ní ruce, ale nezamezil tomu, aby si ukradla alespon to pitíčko. Když se pak schovala pod stůl, tak jen zavrčel, sklonil se, aby viděl, že je od nich dál. Pak se podíval na NAT.* V pohodě? *Optals e jí starostlivě a sjel si ji pohledem, jestli jí upírka nic neudělala. Jen nad tím nesouhlasně zavrtěl hlavou a povzdechl si, načež sevřel její ruku v té své.* Dojdu k baru pro drink, dáš si taky? *Pokud řekla, že ano, tak odběhla přinesl i jí, pokud ne, donesl jen sobě a opět se posadil za stůl. *
Neříkej mi maličká, to si nech pro jinou. *Mrkla na DRAGOSE a chtěla pokračovat, ale to by nesměla MIRA udělat to, co udělala. Upírka nestačila ani pořádně zareagovat a MIRA už byla na druhé straně stolu, kde vzala sáček s krví, načež se pak schovala. Když viděla kam, jen tiše zanadávala ve svém rodném jazyce. Nejprve se zamračila na Richieho, který jí měl na starost, než pohlédla k místu, kde se krčil pod stolem její novorozenec. Jakmile jí pak DRAGOS vrátil na místo, mladou upírku jen zpražila pohledem, sehnula se k tašce a vytáhla z ní další sáček krve, který Miře podala, načež pak vzala ještě jeden a po stole jej posunula k NATALII.* To je za ten, co ti vzala. *Pronesla s úsměvem, než se znova podívala na staršího upíra, ale už nic víc neřekla. Místo toho se jen naklonila k Jeffovi s tím, aby donesl nějakou whisky, potřebovala si něco dát.*
*Jakmile dívka ucítila, jak ji někdo, nesjpíš sám DRAGOS popadl za krk, tak se nezmohla na nic jiného než na to, aby si skousla ret, načež spokojeně zavrněla. Sice jí to bolelo a tak nějak jí to i zabranovalo bránit se, ale Miře se to líbilo, a jak se jí to líbilo.* Kurva, sakra tomu říkám stisk. *Ulevila si mladá upírka spokojeně, než si přejela jazykem po rtech. To už ale byla posazená na židli. Chtěla něco namítat, ale pak nakonec zvedla pohled k DRAGOSOVI.* Někdy si to musíme zopáknout, draku. *Zavrněla a mrkla na něj jedním okem. Potom už ale její pohled upoutal Richiee, který ji jednou rukou chytl za zápěstí a pak jí podal balíček krve, aby se mohla napít. A to taky dívka udělala. Až pak si všimla, že k ní natáhla pytlík i LAESSANDRA. Na tu se jen nevinně usmála, pytlík si pomlau vzala a pak se podívala před sebe.*
*Natalie se uklidnila a napila se své nové krve s úsměvem, podívala se na Dominica s klidným výrazem a pak svůj pohled věnovala MIŘE s lehkým tikem v oku. Nat se nadechla a s laskavým úsměvem ji řekla* Je vais t'arracher les cordes vocales de ta gorge, salope *V rychlém překladu to byla výhrůžka sprostého rázu.* Ne díky ja dneska piju jen krev..* Nat se vrátila k poslouchání upírů než její pozornost dostal nově příchozí TAYLOR a jeho doprovod*
*Pohledem přejede po všech zúčastněných, tahle šaráda mu k tak důležitému tématu rozhodně nepatřila, ale rozhodl se to ignorovat, třeba tohle rozptýlí DRAGOSE a on nebude muset pak vysvětlovat to, jak jej oslovil.* /Takže to mládě patří té ženě, proč jí ale říká maličká./ *Zdejší klany mu přišly velice divné. Na něco takového už dlouho nenarazil a toto jednání se dle něj začalo zvrhávat spíš ve špatnou komedii, než místo pro řešení problému. Odkašlal si a podíval se na DRAGOSE.* Probírali jsme, jakou páku použít na lovce. Chtělo by to něco, kvůli čemu budou ochotni ustoupit, nejsem místní a tudíž neznám zdejší institut, jak zde pracují? Jsou s Vámi nějak v kontaktu? *Tuto otázku položil jak DRAGOSOVI, tak i ALESSE. Nějaké bláhovosti nechával stranou a snažil se komunikovat s těmi, kteří doopravdy chtějí řešit problém nikoliv se jen posadit a zírat.*
*Chvíli němě pozoroval, co se právě dělo před ním.* /Je tu docela chaos./ *Pomyslel si, než do něj Sasha drcnul, aby se probral. Na DRAGOSOVA slova pak pouze na sucho polknul, než se skutečně usadil společně se svým doprovodem tam, kde ještě místo bylo. Mlčky pak poslouchal, co se řeší, aby se případně do konverzace mohl přidat..nebo spíš, aby věděl, co se vlastně řeší. Po slovu zas tak netoužil, což možná dal docela blbě najevo – z brašny si hezky potichu vytáhl skicák s pouzdrem. Oba předměty pak na stůl položil, přičemž si hned nato nalistoval volnou stránku.* /Z tohoto večera bude spousta portrétů./ *Pomyslil si, když se snažil co nejtiššeji otevřít pouzdro, aby z něj vytáhl nějakou tu tužku a pustil se do práce.*
*Dragos se nad AKAMIROU ušklíbne.* Leda by jsi měla v plánu změnit klan.. *Odvětí upírce a věnuje pohled i ALESSANDŘE, kterým opět říká, že by si svoje upíry měla lépe hlídat, nebo to tak vážně dopadne. Usadí se a NATALIE po jejích slovech věnuje pohled.* Vous laverez vos cordes vocales avec du savon, pour ces mots.. *Pronese k ní, načež se vrátí pohledem na CALIBANA, který promluví, zatímco Tinashe donese z rozkazu Dragose ještě jednu krev ve skleničce k NATALIE.* Ano.. Děkuji.. Zpátky k věci.. Většina lovců zde je velmi mladá.. Pozoruji je již několik měsíců a minimálně na hlídkách se objevují lovci do 30, ne-li snad jen 25, let. Osobně se s nimi nesnažím držet v kontaktu, ale mám informace, že než na ně Spolek zatlačil s čipováním, tak měli snahu s podsvětem spolupracovat a udržovat jakýsi křehký mír. Nějakou dobu jsem zde v New Yorku nebyl, ale tady Ilarie má přehled o jistých spolupracích. *Poukáže Dragos na muže po jeho levici s blond vlasy, který přikývne.* Nevím, jak jste obeznámeni s tím, že se tu za poslední tři roky zjevilo dost démonů a to i těch vyšších.. *Začne Ilarie.* Předně zde byl Asmodeus.. Za tuto situaci si mohli čarodějové, nebo tak něco, ale byla zde spolupráce s lovci, kdy se bojovalo na uzavřeném prostranství na Manhattanu a démon byl úspěšně poslán do pekel. Tato situace měla ještě dohru mimo New York, ale co vím, tak i tam cestovali nějací lovci, aby podvěťanům pomohli v boji. Druhý démon zde ve městě byl pak Haures, který zde měl několik svých potomků. Jeden z nich je ještě stále v prostředí New Yorku. I s ním vedli boj lovci po boku s podsvěťany. Vyústil v otevření brány do pekel a dalšími nepříjemnostmi, ale doposud alespoň ta mladá skupina neměla se spoluprací problém. Nicméně po tomto novém dodatku se od nich odvrací i ti podsvěťani, co ještě do nedávna měli chuť alespoň spolupracovat. *Pronese a Dragos mu poděkuje, zatímco si pošle Lilu, aby mu donesla od baru pití.*
*Dominic to dění, cos e před ním sehrávalo sledoval a jiné slovo, než-li divadlo nebo cirkus jej nenapadlo. Pak si povzdechl, dodívals e na to, jak Dragos posadil Miru za stůl, přičemž si pak sevřel kořen nosu a zlehka se ušklíbl. Konec konců, ani on nebyl stejný, ale bavilo jej to, už jen proto, že to byl průser Aless. Potom už nad tím jen mávl rukou, načež věnoval pozornost NATALII vedle sebe.* Jasně, dobrý, tak jo. *Usmál se. Pak si zvedl drink ke rtům, ale jakmile Nat prohlásila to, co prohlásila, tak se pitím málem zadusil. Pak se na ni po očku podíval a uchechtl se.* Dobře ty. *Zasmál se tiše.* To jsi mi neřekla, že umíš francouzsky. No ale hele, další společná věc. *Mrkl na mladou upírku. Jakmile ale zaslechl, co jí odpovědl DRAGOS, tak jen nadzvedl obočí na moment vykulil oči, než se pak ale zaposlouchal do toho, co se říkalo. zatím ani nevěděl, co an to řekne, nějak nechal slova proplouvat hlavou.*
*Při poznámce, kterou pronesla MIRA k Dragosovi, jen protočila očima, načež se pak na ní znova, tentokrát káravě podívala. Myslela si, že když jí něco slíbila, že to taky dodrží, ale asi se spletla. Přísným pohledem sjela ještě i Richieho a pak už to nechala být, doufala, že tentokrát už mladá upírka neudělá nic. Svůj pohled pak věnovala CALIBANOVI, kterého jehož slova poslouchala.* Já s nimi v kontaktu nejsem, nějak ani nebyl důvod, proč to dělat. *Odpověděla mu, přičemž pak jen nad DRAGOSOVÝMI slovy, jenž věnoval Miře, tiše zavrčela. Byla si moc dobře vědoma toho, že jí každou sebemenší chybu dá ten parchant sežrat. Sama na něj měla ještě pifku, kvůli prokletí, které a ni nechal uvalit. Nic však dál neříkala, jen si založila ruce na prsou a poslouchala dál.*
*Mira si sjela NATALIII pohledem.* Nerozumím ti ani slovo, trubko. *Pronesla, se stejným sladkým úsměvem na rtech, ale to už do ní dloubl Richiee loktem. Mira se na něj ublíženě podívala, ale hned na to protočila očima a jala se sát ze svého pytlíku krve. Pak se ale přeci jen podívala na Aless.* Díváš se na mě, l jako kdybych snad já za něco mohla, sakra. je mi teprve málo, dost málo na to, abych tohle zvládala, tak si nech ty výrazy. *Prskla po ní, ale opět si vysloužil dloubnutí loktem od Richieeho.* A ty do mě taky už nešij! *Okřikla upíra a pak rpotočila oči a odfrkla si.*
Jo taknto je mi líto, jak dlouho že seš? Já čtyři roky zlato *Nat se Obrátila na DOMINICA s úsměvem a přikývla* Jsem z Kanady co čekáš *Když domluvila tak se podívala na DRAGOSE a sklonila hlavu. Nat pak Vstala, aby zašla DOMINIVOVI pro drink a její zvědavé oko zahlédlo skycák TAYLORA, Nat došla k baruna vzala dva drinky a jeden položila před TAYLORA* Nazdar..Oo to je pěkný!..*Než se mohl (TAY) vzpamatovat tak Nat Chopila v ruce portréty a šla si zpátky sednou vedle DOMINICA načež mi dala jeho drink*
*To množství informací jej zaujalo, byl vážně rád, že se na tuto schůzku vydal. Kde jinde by získal bez potíží a zadarmo tolik zdrojů, které se ani nezdráhali mluvit.* Chápu, všechno se jim kazí pod rukama a chtějí navodit alespoň zdání toho, že něco dělají. Tak vyštrachají nějaké starší blbosti, které můžou vypadat rozumně ale brzy většina z nich narazí. *Odmlčí se.* Určitě New York není jediný, který nesouhlasí s tím, co se děje, takže i když měli poměrný klid, tak zbytečně rozpoutávají bitvy, i když bych řekl prozatím pouze studené. *Podívá se ještě jednou do papírů, otočí na předchozí list.* Dívali jste se po tom zdali se ty klauzule nějak nevylučují? Myslím tak, že bychom mohli najít páku v jejich vlastních slovech. *Zadívá se na všechny okolo stolu.*
*Celou tu dobu od chvíle, co se posadil, poklidně mlčel a během kresby pouze poslouchal, co se řešilo. To mu, aspoň si to tedy myslel, bohatě stačilo. Neměl proč mluvit.* /Nah, tady mi to nesedí./ *Pomyslel si, když na chvíli tužku od papíru zvedl a na moment skicák přetočil, aby se na kresbu podíval vzhůru nohama, což k odhalení chyby pomohlo. Hned po otočení nazpět tedy chybnou část vygumoval, načež ji začal překreslovat. Po celou dobu se tvářil lehce zamyšleně, pokud zrovna nezjistil, že se mu to dílo podařilo – tehdy se spokojeně usmál. Zrovna kreslil jednu upírku, co seděla naproti němu, když před něj NAT postavila sklenku s drinkem. Té tedy věnoval pohled nejprve, poté se zaměřil na mladší upírku.* Ahojky..Danke. *Usmál se, než zamrkal a rychle se znovu na NATALII otočil, když zjistil, že mu zmizela jedna podstatná věc – jeho skicák.* /Ale no tak..tady nemůžu udělat rozruch./ *Pomyslel si poměrně nespokojeně a zamyšleně se napil drinku, co mu NAT donesla.* /Tak vstanu a projdu se za ní..snad se v tom nebude hrabat moc./ *Naklonil lehce hlavu do strany. Ten skicák měl už dlouhou dobu, právě kvůli jeho tloušťce. Přísahal by, že si jej koupil někdy ve třeťáku a měl jej doteď. Naštěstí si ale potrpěl na datech a názvech, takže vše u sebe mělo záznam.* /Počkat..však tam je ta kresba Dragose...kurde./
*Dragos pozvedne obočí nad chováním AKAMIRY a věnuje ALESSANDŘE skeptický pohled.* /Takhle máš svůj klan pod kontrolou?/ *Nahlas svou otázku ale neřekne. Místo toho se jen podívá na své dva mladší členy klanu, kteří se zasedání také účastnili.* NATALIE, maš-li v plánu se bavit mimo téma, tak zde je dost stolů a pokud se nehodláte servat, tak si odsedněte. *Vyzve ji ještě, neboť jeho debata ptáčat vážně nezajímala. Krátce věnoval pohled ještě na TAYE, když mu NAT sebrala skicák a jen doufal, že nezpustí tyjátr. Větší pozornost věnoval CALIBANOVI.* Ano, správná dedukce.. Není to poprvé.. Za dobu svého života najdu dosti událostí, kdy lovcům začalo docházet, že je vlastně nepotřebujeme a rozhodli se sáhnout téměř k diktatuře. *Ušklíbne se.* Tomu věřím, že není, ale bohužel není v našich silách donutit se semknout celý svět. Naše starost je pouze New York a možná zvládneme nejbližší okolí. *Povzdechne si krátce a tiše a sám se koukne do svých papírů.* Procházel jsem to docela důkladně a jsem si na 90% jistý, že bohužel ne.. A není mnoho způsobů ani jak se tomu vyhnout, pokud nehodláme být zavření ve svých domovech navěky.. Napadlo vás snad něco? *Otáže se nazpět, zda muž nenarazil na něco, co by jim pomohlo.*
*Dominic se na NAT usmál, a když mu donesla drink, tak jí poděkoval. Jakmile sis sedla pak vedle něj, nakoukl jí přes rameno, na to co donesla.* Copak jsi to uloupila? *Optal se se zájmem potichounku, ale poté už se zaposlouchal do toho, co říkal CALIBAN. Páka ve vlastních slovech. To by fungovat i mohlo. Proto sklopil pohled, dívajíc se na to, co před ním bylo psáno. Musel ale říct, že tuto věc řešil poprvé, nebo toho byl součástí. Emett vždy jednal o nich bez nich a on nikdy neměl moc právo do toho zasáhnout, a pak už se z něj stala samotná jednotka. Proto teď moc dobře nevěděl, jak to zrealizovat. jistě, líbil se mu ten nápad toho zůstat pospolu, ale nevěděl, jak to úplně udělat.*
*Jen co MIRA otevřela ústa a promluvila směrem k Aless, znova na ni pohlédla a jen tiše zavrčela.* Jestli se ti tady nelíbí, Richie s Jeffem tě odvezou domů. Pokud chceš zůstat, budeš zticha, nebo si odsedni někam mimo, dej si drink a i tak mlč. *Zavrčela upírka nevrlá z jejího chování a dál už to nerozebírala, nepotřebovala, aby její autoritu podkopávala ještě víc, než už se dělo. Když jí pak Jeff donesl její whisky, půl sklenky vypila na ex, než jí odložila na stůl. Přitom co poslouchala CALIBANA i pak DRAGOSE, si pročítala znova dodatky a přemýšlela, co by se dalo dělat, ovšem začínala se cítit nějak divně, nebyla ve své kůži.*
A co mě je jako po tom, kolik ti je a nebo není? Čtyři roky, páni, to jsi vyhrála, chceš gratulace? Nic nebude, naser si. *Prskla Mira po NATALII, načež protočila očima. Když se pak ale postavila s tím, že chtěla odejít, zamotala se jí hlava a ona spadla opět zpátky do židle, pociťujíc, jako kdyby jí opouštěla snad energie. Začala se cítit malátně a ne moc dobře, a nedokázala přirovnat, čím to vlastně bylo. proto pro zatím jen seděla a vrčela. Pak už se otočila na Aless a zářivě se usmála.* kdo říká, že se mi tu nelíbí? Naopak!! Tady šéfik náhodou je celkem fajn. *Pronesla o DRAGOSOVI.*
*Nat hned nahlédla do skicaku a pomalu si ho prohlížela, sem tam ukázala krazbu DOMINICOVI a spokojeně se usmála. Když se chystala napít krve tak došla k portrétu DRAGOSE a div nevyprskla všechno Ven. Nat se začala potichu smát , ale snažila se nenalákat velkou pozornost a ukázala kresbu DOMINICOVI. Nat ukázala kresbu Elaine a na tváři se jí vykouzlil úsměv. Nat se skoro neudržela začala se tiše chichotat* čum na to..Je to jak fotka..přesná kopie- *Nat zmlkla a položila skycák na stůl s portrétem DRAGOSE a dávala zase pozor*
*Pohledem přejel z NAT a MIRY na DRAGOSE a ALESS. Tohle mu k takové schůzi přišlo velice nemístné.* Děvčata, nemohly byste své neshody řešit jinde a jindy? *Optal se jich ale nadále je ignoroval. Zaměřil se na jádro problému.* Potřeboval bych více času na prostudování problematiky dodatků, ale takto na povrchu mě napadá jediné. Pokud se budeme vzpouzet bez jakékoliv podpory, celé to půjde do háje. Napadá mě pouze vytvořit protinabídku, něco na styl pokud očipují oni nás, my chceme očipované je, jak budeme vědět, že nás z rozmaru nezačnou zabíjet? *Pokrčil rameny a opřel se o židli.* Bude to pro ně znít možná dost nehorázně na to aby přistoupili na zmírnění klauzule. *Přejel z jedné tváře na druhou a takto kolem všech lidí.* Tedy pokud nejsou jiné nápady jakou páku využít.
*Když zaslechl, co AKAMIRA řekla, věnoval jí na chvíli pohled, načež pozvedl jedno obočí.* /Jestli se já s Nat chováme přehnaně dětinsky, co je potom tohle?/ *Pomylel si. Ano, společně s Nat se zatím moc ukázkově nechovali, obzvláště ve vile ne. Ovšem podobně jako ostatní novorozenci a mláďata, oba ještě na takové vylomeniny měli věk. Oproti starším stále ještě byli děcka. To, že by se konečně měli vzpamatovat a začít se chovat normálně, už je věc druhá. Nuže, raději k tomu nic neřekl, aby se neznámá upírka (MIRA) neurazila ještě víc. Nebo aby minimálně neměla nějaké další kecy. Ostatně, mlčel i přesto, že mu byl zabaven skicák. Nechtěl udělat scénu, což se mu chvíli nato málem nepovedlo. Už chtěl drink vyprsknout, jako tehdy tu krev u Boba doma, nakonec to však zadržel a na MIRU se podíval. Ne, že by to chtěl nějak vyvrátit, jen..no překvapilo ho to.* Každý je fajn, dokud mu nepocucháte nervy. *Dodal o něco tišeji, než znovu zmlkl a tentokrát věnoval pohled NAT s DOMINICEM. Doufal, že se nedostali k něčemu nevhodnému, už jen protože se mu teď nechtělo ještě zvedat.*
*Dragos poznámky AKAMIRY ignoroval, ačkoliv ALESSandře dvakrát nezáviděl. Ne, nebylo mu jí líto. Podle něj si to svým způsobem zasloužila a byla to docela povedená karma. Stejně tak ignoroval to, že se DOMinic očividně rozhodl větší pozornost věnovat hloupostem NATalie a nikoliv jejich schůzi. Prostě se zaměřil na CALIBANA, který snad jako jediný něčím přispíval do debaty.* Pokud se na to podíváte a něco zkusíte najít, tak já bych mohl jménem nás, co jsme tady zajít za nejvyššími čaroději. Získali bychom tak další větev podsvěťanů a čarodějům by se pak mohlo podařit získat i vlkodlaky. My se tak vyhneme přímému kontaktu s těmi blešáky. Když budou podvěťané v New Yorku obeznámeni se vším, tak pak by se mohli dohodnout zástupci za jednotlivé rasy a ti by jednali s lovci. Můžeme se na tomhle dneska shodnout? *Tentokrát už přejede pohledem po všech přítomných, zda souhlasí.*
*Dominic se snažil poslouchat to, o čem se jednalo a bavilo, ale jakmile se začala NAT smát, tak ji pod stolem lehce kopl.* Hele maličká, necháme si to na pak, jo? Jestli chceš, tak potom zajdeme ke mě a můžem to prohlédnout, nebo pobudeme tady a mrkneme na to, ale teď se jedná o dost důležité věci. *Koukl na ní, doufajíc, že to pochopí se na ni mile usmál a pak se podíval opět před sebe, na DRAGOSE a ostatní.* No, já nevím, myslím si, co se tedy týká lovců, že ať se budeme snažit vymyslet cokoliv, tak je možná dost pravděpodobné, že to udělají i lovci, aby to zamítli a nebo nějak obešli. Myslím si, že i kdybychom našli nějakou skulinu, a nebo páku, nesázím na to, že by lovci hráli fér. *Pronesl svou myšlenku nijak bez okolků a lajcky.*
*Aless sledovala MIRU zamračeným pohledem, když se pak znova posadila, upírka pokynula jak Richiemu tak Jeffovi, aby vstali. I ona sama to udělala, chytila Miru za paži, postavila jí a odvedla o kus dál, kde se na ní naštvaně podívala.* Asi byla chyba tě někam brát, myslela jsem, že se budeš chovat líp, ale spletla jsem se. Myslím, že je čas jít trochu na vzduch. Ti dva tě pohlídají a až to skončí, pojede se domů. Zklamala jsi mě. *Zavrčela a pustila jí, načež pokynula těm dvěma, aby jí odvedli. Aless se mezitím vrátila na místo, ale nějak se s ní na chvíli zamotal svět, takže se rukou opřela o židli, než se po chvíli na ni posadila.* Omlouvám se.* Pronesla směrem ke všem a dopila si svou whisky, načež se snažila nějak vnímat ostatní a to co říkali. Sama přemýšlela, co by se dalo dělat.*
*Sledovala, co se dělo kolem, a jakmile se ozval CALIBAN, tak se na něj jen podívala, zamračila se a hend na to na něj vyplázla jazyk, načež se pak ale jen opět zamračila, založila si ruce na hrudníku a odfrkla si. Poslouchala, ale říct k tomu nic moc neměla. Hned poté se ale zvedla.* No jo, je to zajímavý, ale stejně si myslím, že k tomu nemám co dodat. Pokud tedy nebude vadit, tak bych asi šla pryč. *Ušklíbla se. To už ji ale sama Aless posílala pryč, a to byl taky důvod, proč na konec vysekla nedbalou poklonku.* Chm, to mě mrzí, že jsme tě zklamala, asi jsi do mě dala až moc očekávání. Nevadí, nebudeš první, a nebudeš ani poslední.* Mrkla pak Mira na Aless a ihned na to zamířila i s Richieem ven, aby si mohla v klidu před klubem zapálit, to, že se tam vydal i Jeff, už ani nezaznamenala.*
*Nat vzala rychle svůj batoh a schovala skicak do něj, ale stránka s DRAGOSOVYM portrétem z něho vypadla když a skicak zvedla přikývla DOMINICOVI. Nat začala dávat pozor a opřela se o židli. Popíjela krev a dělala jako by se nic nestalo. Nat zase pod stolem chytla DOMINICOVU ruku aby se cítila lépe.*
*Přikývl, s tímhle problém neměl, navíc mu to vytvořilo záminku k tomu se dostat blíž klanu a tak i blíž k informacím.* Mohu se o to pokusit, samozřejmě nezaručuju, že něco najdu. *Dodal diplomaticky, nikdy nepokládal sliby, o kterých nevěděl zdali je dotáhne do konce.* Spojenectví s čaroději zní jako dobrý nápad, navíc nemám problémy s tím, aby někdo odváděl práci za mě. *Zaslechl DOMINICOVU poznámku a věnoval mu úsměv.* Nečekám že by hráli fér, na druhou stranu kdo tvrdí že my musíme hrát fér? Stačí uchovat zdání toho, že chceme hrát podle pravidel. Po pár desetiletích není přeci problém obcházet pravidla tak, aby to nevypadalo špatně. *Upravil si lehce své rukávy košile. Byl to jeho mimovolný pohyb. Poté zahlédl papír, který vypadl NAT a všiml si vyobrazení muže.* /Na to aby se s Nicolaem neznal je příliš podobný./
*Akamiře už pozornost poté, co jí tak tiše odpověděl, nevěnoval. Už pro něj přestala existovat, obzvláště, když si rozvzpomněl na něco jiného – obsah svého skicáku, který teď měla NAT ve svých rukou. Tohle jej už zajímalo víc. Věděl, že je ta malá zrzavá upírka schopná udělat ledasco. Například ten skicák nechat i kolovat. Ne, že by tam byly nějaké nakreslené nemravnosti či akty, ale jelikož byl ještě z období školy, měl v něm zaznamenané i různé studie. Nehledě na to, že právě tam měl portrét vůdce klanu, k němuž momentálně patřil. Možná by se tam našel i nějaký portrét jeho ex přítele, pokud jej už náhodou nezamaloval něčím jiným. Lehce nervózně se podíval na NAT, když mu ten skicák ještě nevracela, když se v tu chvíli lehce zamračil a pozvedl jedno obočí.* /To nemyslí vážně./ *Pomyslel si. Jediné, co mu opět a stále bránilo v tom, aby udělal nějakou menší scénu, byl ten velký počet upírů, co by jej právě mohli vidět. Proto taky v tichosti raději seděl a poslouchal, co se řeší.*
*Upír přikývne na slova DOMinica.* Také mám pochyby, zda tudy cesta vede, ale musíme projít všechny varianty.. *Nechá ALESSandru, aby si vyřídila svoje s AKAMIROU a on se mezitím obrátí na CALibana. Koutek oka mu také neunikne, jak Natalie schovala poněkud nešetrně Taylorův skicák. Zatím se k tomu ale nevyjadřuje.* Budu jen rád, když něco najdete. *Tuto poznámku věnuje osobně, ale se zbytkem se obrátí na celé osazenstvo.* Pokud někdo něco ještě nemá, tak bych to tady ukončil. Děkuju vám, že jste si našli čas a přišli jste. Pokud dojde v tomto ohledu k nějaké změně, tak dám vědět a opět bychom se sešli. Jestli nemá někdo z vás se mnou k probrání něco osobního, tak můžete odejít. *Při těch slovech se podívá na CALIBANA, zda to, co se stalo na začátku schůzky, bude chtít řešit nebo ne.* Vy se vraťte do vily a dejte nové informace vědět ostatním. *Obrátí se Dragos na své členy klanu, specificky pak reaguje na NATALIE.* Natalie, ty buď tak laskavá a vrať Taylorovi jeho skicák.. Elaine a Sasho, dohlédněte, že si při tom nevyškubou vlasy. *Jakmile svá slova dokončí, tak se zvedne a s opět prázdnou skleničkou zamíří k baru, aby mu Tinashe nalila.*
*Dominic se uculil a ruku ji zase stiskl nazpět, než se na NAT koukl a jemně jí pokynul hlavou. Jakmile si vyslechl to, co řekl CALIIBAN, tak se i jemu na rtech objevil úsměv a jemně kývl na souhlas.* Ano, to je skutečně pravda. Každopádně i já si myslím, že spojenectví s čaroději je něco, co může z dlouhodobého hlediska fungovat a taky jsme pro. *Zhodnotil ještě Dominic , než si potom vyslechl to, že už je konec. Pokýval mu hlavou na souhlas a pak se usmál na souhlas díku za konání schůze. Poté se natáhl ke svému drinku, jež začal pít, pak se ale usmál na NAT.* Omluv mě. *Mrkl na ni a pak vstal. Došel k ALESSANDŘE a jemně se usmál.* Aless...ahoj. *Hlesl tiše.*
*Aless je ještě poslouchala a když to Dragos ukončil, docela se ji ulevilo, především proto, že si jí dál nevšímal a ona tak měla možnost si dát drink a pak možná konečně odejít. Už chtěla vstát, ale v tu chvíli í zazvonil mobil. Vytáhla jej z kabelky, přijala a ihned, když slyšela Richieho hlas, zpozorněla. Mohlo jí napadnou, že jí ti dva neuhlídají, chvíli ho poslouchala, pak zavrčela a nakonec si povzdechla. Když pak upír na druhé straně dál řval, že potřebují Leu, jen se na upírku vedle sebe podívala a ta jelikož všechno slyšela jen přikývla. Aless tedy hovor ukončila a koukla na Leu.* Běž jím pomoct a až jí najdete, vezměte jí domů, vyřídím si to s ní pak sama. *Pronesla Aless ke své společnici a postavila se, aby došla k baru, al opět se jí nějak zamotala hlava a ona se raději posadila.* Zvládneš to tu? Nemám s tebou zůstat? *Optala se Lea a koukala na ni.* Ne, zvládnu to, jsem v pořádku, dám si ještě drink a pojedu domů taxíkem. *Usmála se na ni Aless, načež upírka jen přikývla a i když se jí to moc nelíbilo, především když viděla, že Aless není zrovna v pohodě, její příkaz hodlala splnit, proto se odebrala a zmizela z baru. Aless si jen povzdechla, ale to už k ní došel DOMINIC, na kterého se podívala.* Ahoj. *Pronesla jen.*
*Elaine přikývla na rozkazy DRAGOSE aNat se nervózně koukla na oba upíry* Tak jo Jdem Dom- *Než to mohla dokončit tak DOMINIC odešel k barh a Elaine vstala, čapla Natalii za mikinu a dotáhla jí za Taylorem* Asi má ně[link src="co.co"] je tvoje..dej mu to než ti vlasy vyškubu..*Nat vytáhla skycák a podala hi Taylorovi* Náhodou dobrý..musím uznat že si fakt Michelangelo- *Nat dostala pohlavek od Elaine a hned jí začala vést ven* Počkej!- Au Au! Elaine! laisse-moi partir ça fait mal! *Elaine jí vyvedla ven a odešla s ní do vily*
*Vyslechl si všechny i když mu připadalo, že původní problém neřešila ani polovina místního osazenstva, on osobně znal až příliš čarodějů aby se na ně nespoléhal úplně, tedy minimálně ne bez zadní pojistky, která by zařídila, že nezradí. Ale netušil jaké jsou poměry zde, minimálně ne po tolika letech co v New Yorku byl naposledy a tehdy to bylo spíše jiného typu a neřešil moc místní scénu podsvěta. Když se na něj ale DRAGOS zadíval lehounce ztuhnul.* /Zatraceně, musím se toho nějak zbavit, nemůžu riskovat Nicolaeho prozrazení./ *Cítil se příšerně a tak se jen narovnal a kývl směrem k němu hlavou.* Jednalo se o omyl. *Doufal, že mu tuhle výmluvu Dragos vezme. Měl by obrovský průšvih a navíc by podstoupil téměř cokoliv aby svého pána neprozradil.*
*Do konce schůze seděl mlčky na místě a pouze si tiše usrkával drink, co mu byl přinesen NAT, než mu tak rychle odcizila jeho skicák. Normálně by se hned rozhodl vstát a zašel by si pro něj, jen to nebylo zrovna na místě. Nerad dělal scény před tolika očima. Navíc nechtěl udělat Sashovi malér, proto nevyváděl ani po schůzi, když zaslechl, jak DRAGOS mluvil přímo k NAT. Zvedl tedy zrak od drinku, věnoval vůdci klanu děkovný pohled a pak koukl na NAT s Elaine.* Ja, danke, Elaine. *Na starší upírku se usmál, načež se vrátil s pozorností zpět přímo k NAT.* Děkuji, ale příště se zkus aspoň zeptat, mrňousi. *Uchechtl se, načež jí rozcuchal jemně vlasy, než schytala od Elaine pohlavek před tím, než byla odtáhnuta pryč. Tay si skicák ovšem hned neschoval, všiml si totiž , že byla jedna stránka vytrhnuta. Vstal tedy, hned ji popadl a následně schoval zpět do skicáku, který až po tomto uložil zpět do brašny a společně se Sashou zmizel zpět do vily.*
*Chvilku na ni koukl, vyslechl si, co se dělo a pak jen zkřivil lehce obličej.* Koukám, že to je divoké, nechcete nějak, no, pomoct? *Optal se.* Jak to ty jinak zvládáš? jak tohle vše vnímáš? *Optals e a pokud se nějak neohradila, posadil se na volné místo vedle ní, opatrně a obezřetně.* Vypadá, že tě to nějak zmohlo, asi až moc informací, co? *Pronesl opatrně, než se dodlčel a chvilku přemýšlel,.* Hele, mohl bych ti nabídnout drink? *Optal se jí a rukou jemně pokynul k abru.* Nebo, máme je zadarmo, ale, mohl bych tě pozvat? *Poupravil svůj dotaz Dominic.*
*Jakmile Dragos schůzi rozpustil, tak si zamířil na bar pro pití. Okrajově ještě vnímal, jak se mláďata vrací do vily a Dominic míří za Aless, jeho soustředění ale bylo teď na rozhovoru s Calibanem. Na jeho slova se uchechtne.* Máš mě snad za blbce? *Otáže se ho.* Není mi sto let, mladej, takže si vymysli lepší výmluvu.. *Odpoví mu a napije se z alkoholu, načež ho pobídne.* Myslím, že my dva teď půjdeme tudy.. *A poukáže na schodiště, které vedlo nahoru na ochoz kolem stěn baru.*
*Ztuhnul a odklonil oči od Dragose, vážně to podělal a nevěděl jestli být nasraný na sebe nebo jednoduše něco vymyslet. Na to zdali jej považuje za blbce ani neodpovídal. Obě odpovědi, které by pronesl by pravděpodobně skončily katastrofou. Navíc jeho sebevědomí, které měl jako obchodník často mimo obchod, zvlášť se staršími, padalo níž. Přesto se narovnal a když jej pobídl ať jde kudy tak pokračoval na schodiště.* /Co mu asi tak můžu říct, navíc reagoval na Nicolaeho jméno. Co se zkusit odkázat na někoho kdo by jej mohl znát?/
*Koukla na něj a jen zavrtěla hlavou.* Díky, ale není třeba, oni to zvládnou. *Pronesla a schovala si mobil do tašky, načež jej poslouchala.* Pokud myslíš, jak zvládám Akamiru, tak těžce, ale to se zvládne a pokud myslíš celou tuhle situaci s čipováním, no to je věc už jiná. *Koukla na něj a když řekl o drinku, nějak se jí připomnělo to, co se stalo minule, když spolu byli v baru. Nechtěla, aby se něco takového stalo znova. * Asi si drink už nedám, není to nic proti tobě, že bych nechtěla, jen se cítím trochu divně a možná bude lepší když pomalu půjdu. *Usmála se na něj.*
*Už jen řeč těla Dragosovi dosti prozradila. Nechtěl však tuto konverzaci řešit Alessandře a Dominikovi za zády a proto upíra pokynul, aby pokračoval nahoru na ochoz. Tam si vyhlédne jedno posazení, ze kterého má nadále výhled na bar a usadí se.* No..? *Pobídne opět upíra a kdyby po tomhle nepochopil, že Dragos chce, aby spustil, tak dodá.* Já čekám..
*Pokračoval tam kam jej ten muž naváděl, teď když byl poměrně blízko, tak rozdílnosti, které byly najednou mnohem viditejnější dost vynikaly. Oproti Nicolaemu byl starší a postavově jinak lehce stavěný, ale kdyby od svého pána nevěděl své, tak by věřil že před ním stojí jeho starší bratr.* Uhm, *Odkašlal si a narovnal se, jeho sebevědomí bylo sice v háji, ale za svůj život už byl párkrát v háji a dokázal z toho vybruslit pomocí slov i činů a dokud se neprobudí Ban, tak snad budou slova stačit. Zůstane stát.* Opravdu se jedná o omyl. Nic jsem tím nemínil. *Stojí si za svým.* /Je to pravda, omylem jsem si jej spletl s někým jiným./
Ach ano, přijde mi to, že to není hračka. Tedy, já novorzence na krtku nikdy neměl,. male asi to není moc jednoduché, co? *Hlesl opatrně a se zájmem. Pak poslouchal dál.* Tahle celá věc o čipování...ach ano, je to divoké, a nefér, na tom jsme se tu asi shodli všichni. Kdybychom si takové právo na lovce řekli my, tak by nás asi rovnou pozabíjeli pro výstrahu. *Dal za pravdu. Pak na ni koukl.* No jasně, to není problém, i když, nechceš jen třeba jeden, Na kuráž, jak se říká? Třeba se ještě můžeme o téhle celé problematice pobavit. Upřímně jsem nečekal, že tu budeš, a no, rád tě vidí. *Přiznal.* Ale pokud nechceš, pochopím to, pokud tedy ne tak mohu tě doprovodit? *Nabídl se jí.*
*Tekutina ve skleničce zavíří, když s ní Dragos pohne, zatímco se skoro pro sebe uchechtne.* Omyl.. Heh.. Takové.. Zajímavé slovo.. *Zkonstatuje si, přičemž pozoruje skleničku, než si z ní odpije.* Omylem necháš vybouchnout nukleární bombu, nebo spustíš světovou válku.. Ale nikdy to není oslovení s takovou sebejistotou.. Navíc by ses mě neptal, co tady dělám, kdyby jsi mě neznal.. Tak prosím, povídej.. Jsem zvědavý, jak mě neznáš, nebo s kým sis mě to teda spletl, když tvrdíš, že šlo o omyl.. *Pobídne ho a jen lehce napjaté koutky prozrazují, že zvlášť po dnešku, nemá daleko k tomu, tu odpověď z něj dostat ručně.*
*Nelíbí se mu jakým způsobem na něj působí to co říká, cítí se jako dítě kárané za nějakou hloupost a tak se necítil už hodně dlouho, obzvláště pak pokud to nebyl jeho pán. Jeho pudy jej nutili omluvit se a vysvětlit to, ale teď to rozhodně nemínil udělat. Nemohl jej prozradit, to co bude s ním, je poměrně jedno, postará se o sebe, ale zrada svého pána by jej stála příliš, proto jen stál a nechal toho muže aby si jej měřil jako oběť. Zadívá se na jeho skleničku načež pozvedne pohled k jeho obličeji.* Můžu říct, že jsem se s Vámi nikdy nesetkal. *Použije jednoduchou odpověď při které mu sdělí sice jen část, ale stále víc než nic.*
Fajn.. *Odpoví si pro sebe Dragos.* To bychom měli jednu variantu vyřazenou.. *Koutek mu cukne do úšklebku.* Moc nám jich nezbývá, že ano? Nebo chceš nesouhlasit? *Optá se ho a dopije skleničku. Využije toho, že je dohled na bar a hvízdnutím a gestem naznačí upírce, za ním, aby jim připravila a donesla drinky.* Asi tu budeme na dlouho, hádám.. Doufám, že pijete bourbon.. *Pronese a svou skleničku položí na stolek před ním.* Tak se zeptám na rovinu.. S kým jste si mě spletl?
Jak se to vezme. Není to tak zlé, ale záleží i na povaze jedince. Mira je ze všech z nich asi, jak bych to nazvala, nejšílenější, takže je to s ní o to těžší. Třeba se to postupem času nějak spraví. *Pokrčila rameny a chvíli přemýšlela o všem, co se tu dneska řeklo.* Stejně si myslím, že pokud s tím budou nadále pokračovat, nakonec se to nějak zvrtne, nedivila bych se ani kdyby byla nějaká vzpoura a šlo se proti lovcům. Možné je všechno, řekla bych. *Dodala a pomalu se postavila, než na něj pohlédla.* Jeden drink, ale jen čistý alkohol bez krve. *Pronesla a vydala se k baru, kde se pak posadila.* Proč sis myslel, že mě tu neuvidíš? Jsem upír jako ostatní, proč bych tu neměla být? *Optala se.*
*Jeho řeč těla nepůsobí nijak uvolněně, spíš naprostý opak. Věděl že muž, který před ním sedí má pod palcem obrovské množství New Yorku a podle toho jak se choval tipoval mu vážně dost let, přibližně jako jeho pánovi, možná starší. Proto nechtěl udělat chybu. Mohlo by mu to znemožnit plnění jeho úkolu. Chvíli se na něj zadíval, ale poté zrak zase odvrátil jinam, teď se zrovna díval na bar. Při otázce na burbon přikývl i když osobně neměl v plánu nijak pít.* S někým mně známým. *Odpověděl prostě a co nejvíce vyhýbavě jak nejvíce dovedl aby zároveň to ale jako odpověď vypadalo. Třeba jej pak nechá jít.*
*Pokýval hlavou a pak ji naklonil na stranu.* Byla taková vždy? nebo až po proměně? Každopádně, doufám, že to bude nějak lepší, že jak se říká, zmoudří věkem. *Podotkl Dominic a pak ji dál poslouchal.* Ach ano, i z toho mám strach. přijde mi to jako omezení na svobodě a ne malé, a tak by se opravdu nebylo ani čemu divit, kdyby se nakonec někdo vzpouřil proti lovcům, a začínám si víc a víc myslet, že upíři jsou jako první kandidáti. *Povzdechl si. Pak se usmál a pokýval hlavou.* Dobře, beru. *Usmál se. U baru objednal oběma dle toho, co si vybrali a pak se na ni koukl a jemně se pousmál.* No, ani nevím, není to určitě myšleno nějak zle nebo tak, jen mi to od posledně přijde.. takové zvláštní, asi jsme to jen blbě podal, promiň. Je moc milé tě zase vidět, netušil jsem, že se uvidíme zase tak brzo, Aless. *usmál se na ni mile.*
*Dragos pozvedne obočí a pohrdavě se uchechtne.* Tobě známým, ano? *Nadhodí spíše řečnickou otázku.* A kolik upírů jménem Nicolae, co vypadají zřejmě mě podobně, po tomto světě chodí, smím-li se ptát? *Uchechtne se, zatímco jim Tinashe, poté, co obslouží upíry na baru, donese nápoje. Jeden postaví před Dragose a druhý blíž ke Calibanovi.* Je to dobrý ročník, tak snad zachutná.. *Prohodí k upírovi a ze své skleničky si odpije. Věřil Tish a věřil, že je natolik schopná, aby nepopletla skleničky, když ji gestem ruky požádal o uvolňovací drogu do jednoho nápoje. Upírka vzala jeho prázdnou skleničku a pak se rychle vrátila za bar.*
*Dragosovo uchechtnutí nebylo pro Cala nijak příjemné a to zvláště když mu tím připomněl Nicolaeho.* /Budu mu muset zavolat a zeptat se jej zdali neví o co tady jde./ *Na jeho otázku nemá odpověď až příliš by prozradil, z toho důvodu také nadále mlčí. Má velké nutkání udělal úkrok dozadu, ale ten by prozradil až příliš jeho pud odsud odejít a držet své tajemství i nadále. Proto jen hlavou pokynul ženě, která prošla aby jim donesla drinky.* Děkuji, ale nemám v plánu dnes pít, mám ještě nějakou práci. *To je vše co z něj nakonec vypadne, ale drink si do ruky nevezme. Nechce přijít o jakýkoliv kousek síly, který v sobě má a tím měl na mysli i svou čistou hlavu navíc to chtěl využít jako výmluvu, udělal pohyb do boku že se otočí a odejde.*
Před proměnou si prošla pár věcmi, je možné, že je to tím, kdoví, ale časem se uvidí. Možná opravdu dostane rozum, což by bylo fajn. *Usmála se a když před ni barman postavil sklenku whisky, vzala si ji a napila se a pak ji zase odložila.*Možná jsou a možná ne, v tuhle chvíli to může být každý, kdo s tím nesouhlasí. *Pokrčila rameny a znova se napila, než na něj koukl a na chvíli se odmlčela.* Hele Dominicu, to co se stalo minule se stát nemělo, byla to chyba a já na to chci zapomenout. Tak to prostě přejděme a nechme to být. *Napila se.* A abych řekla pravdu, ani já nějak nepočítala s tím, že tě uvidím znova po tak krátké době. *Pousmál se a pak se zahleděla do skleničky před sebou.*
*Dominic pokýval s úsměvem hlavou. Pak ale poslouchal dál.* No jo, je to asi fakt otázka času a hlavně trpělivosti podsvěťanů, to se ještě uvidí, jak to dopadne. *Pronesl. Potom se jemně ošil než si povzdechl a uznale pokýval. hlavou.* Já vím, že se to asi stát nemělo, ale asi jsme sobec...ne asi, ale určitě, a jak to říct. prostě jsi mi chyběla, a jsem rád, že tě zase vidím. jestli to byla chyb? A mohla být, ale byla opravdu? *Optals e, byla to ale řečnická otázka. Pak se ale jemně odtáhl.* Jako jo, pochopím, když už mě kvůli tomu nebudeš chtít vidět, ale já si prostě nemůžu pomoct, něco mě prostě za tebou táhne, nutí mě na tebe myslet. *Pronesl upír.* /Hlavně to, abych dal Dragosovi to, co chce a zbavil se toho zatracenýho plevelu, co se ti plazí v klanu, maličká./
*Upír lehce přimhouří oči, když se Caliban svého nápoje nedotkne a zadívá se na něj. Nechtěl původně k této možnosti přistupovat. Měla to být až ta poslední varianta, ale nedával mu moc na výběr.* Není slušné odmítnout nápoj, který jsem ti doslova dal zadarmo.. *Pronese, zatímco semkne svoje oči s jeho a začne jej stahovat pod Encanto. To, že to trvalo déle mu dalo najevo, že se jedná o staršího upíra, nicméně Dragos měl tady převahu. Jen, co jej má pod Encantem, tak promluví.* Napij se.. To, že nechceš pít je stejně lež..
*Co se týkalo ještě tématu o čipování, jen odkývala a dál jej poslouchala, když mluvil. V jednu chvíli se na něj podívala.* Neřekla jsem, že tě vidět nechci, jen, že to co se stalo, se už opakovat nebude. Nechci, aby se to opakovalo. *Koukala na něj a pak do sebe hodila zbytek své sklenky zlatavého moku.* Hele, je hezké to, co říkáš, ale to bys měl říct jiné, té která na tebe někde čeká, stejně jako na tyhle slova. Ale já to nejsem. Za týden se vdávám za někoho, koho miluju a nehodlám na tom nic měnit. Klidně můžeme být přátelé, ale to je jediné co mohu nabídnout. *Pousmála se na něj a postavila se, v tu chvíli se musela opřít oběma rukama baru, aby se vůbec udržela na nohou.*
Já, ehm. *Odpovědět už se mu nepodařilo, cítil se divně, něco jako když nastupuje na scénu Ban. Ale tohle bylo jiné, mnohem méně přirozené a více nasílu, přesto se tomu poddal i když ne zrovna rychle.* /Zatraceně!/ *Došlo mu to, ale už bylo pozdě, lehce otupěle přikývl a natáhl svou ruku k drinku, chvíli jej držel v ruce než okraj sklenice přiložil k ústům a lokl si, prvně jen lehce smočil rty, ale příkaz byl příkaz, proto se také napil ještě jednou plným douškem. Skleničku držel stále a čekal malátně co bude dál. Stále byl sice lehce natočen k odchodu ale jeho tělo se nehýbalo jak měl původně v plánu.*
*Pro sebe se spokojeně pousměje, když se Caliban napije. Počká, až nápoj polkne a pak dodá k příkazu.* Ten bourbon ti chutná a ze slušnosti ho dokončíš.. Jakmile bude sklenička prázdná, tak zapomeneš, že bych ti ho kdy nutil.. *Pronese a pak se na pohovce natáhne.* Stále jsem nedostal odpověď na svou otázku.. Nemám rád nedokončené úkony.. *Pobídne ho.*
*Chtěl něco navrhnout, ale místo toho se na ni jen tak podíval, načež ji podebral za pas a zlehka nesvůj se zamračil.* Hele, vždyť ty máš úplně velké zorničky, jsi v pohodě? Koukni na mě, hlesl a pak jí vzal tváře do dlaní, aby se jí mohl kouknout do očí. Když se tak stalo a jejich pohledy se setkaly, Dominic možná mohl vypadat, že v jejích očích něco hledá, ale místo toho začal používat Enacnto a pak začal mluvit.* Bylo by dobré, aby jsi se mnou teď jela ke mě domů. Jsi unavená, strašně se motáš a já tu jsme autem, takže pojedeš se mnou ke mě. *Pronesl. Hned poté ji vzal její kabelku, jednou rukou kolem pasu a pomohl jí po schodech nahoru. Když vycházeli z baru, tak se ještě letmo podíval na DRAGOSE, kterému věnoval skutečně jen letmý úsměv, který značil jeho vyjádření skoro vítězství. Pak už i s Aless vyšel před klub.*
*Jakmile zaslechne Dragosova slova tak přiloží skleničku ještě jednou k ústům a upije, chvíli počká a posledním hltem dokončí skleničku. Je to přeci takto slušnost a on poté položí sklo tam kde předtím stálo, tím se opět postaví tomu muži čelem. Chvíli mu trvá než se dostane z malátnosti. Zamrká a podívá se po Dragosovi a potom si všimne vypité skleničky.* /Proč jsem ji zatraceně pil?/ *Měl v plánu držet jazyk za zuby, o tom se rozhodl, jenže z nějakého nepochopitelného důvodu se mu slova dostala z úst.* Znám ještě jednoho. *Pronese aniž by chtěl.* /O co tady k*rva jde?/ *Vyskočí mu v hlavě hlas, jenže podvědomě ví, že tohle není on, ale Ban.*
*Nechápala, co se to s ní dělo, proč se cítila tak divně, tak malátně a bez energie, nepila tolik, aby byla opilá. Když její tvář vzal do dlaní, koukla mu do očí. Mlčela, jen lehce přikývla hlavou a když jí vzal kolem pasu a spolu s ní se vydal nahoru, přivinula se k němu, snad aby náhodou nespadla, nohy jí totiž přestávaly poslouchat. Cestou ven už nijak nevnímala nikoho jiného, než Dominica. Když pak vyšli před klub. Odtáhla se od něj v domnění, že už to zvládne sama.* Necítím se dobře, nějak…. Nějak se všechno motá. Co je to… se mnou. *Zašeptala spíše sama k sobě.*
*Čeká, až Caliban dokončí skleničku a potom se spokojeně pousměje.* Nepovídej.. *Nadhodí ironicky překvapeně.* Tak se mi svěř.. Jsem zvědavý.. *Pobídne ho k mluvení i k tomu, aby se usadil, pokud stále stojí a nesedl si, zatímco on upíjí od sebe. Koutkem oka zareagistruje odchod Dominica s Aless, ale momentálně měl víc jeho pozornosti právě Caliban.*
*Dominic se na ni podíval.* To nevím, já nevím, asi jsi se opila, kdo ví, ale pojď, nasedneme do auta a pojedem, ano? *Koukl na ní a poté přešel k autu, kterém odemkl, a pomohl pak do auta i dívce. když ji usadil, připoutal, připoutal i sebe a nastartoval.*/ Tak pojedeme, u mě trochu vystřízlivíš a hned potom tě zase odvezu k tobě domů, dobře? *Koukl se na ni a jemně se na ni pousmál.*
*Zaregistruje jeho úsměv a uvědomí si, že ten muž se hezky usmívá. Poté co jen ironicky odvětil mu Cal seriózně odpoví slovem ano. Nic víc nic míň, ale potřeboval to říct. Na jeho pobídky se usadí a povídá dál.* Jmenuje se Nicolae a znám ho velice dlouho. Víte že mi ho připomínáte. *Ukáže na jeho obličej a vlasy, prostě povídá dál, i když prozatím bojuje s tím, že mluví tím, že mluví blbosti, má to v plánu dokud muž nepoloží přesnou otázku.* /Tohle není zatraceně normální. Pusť mě ven!/ *Jenže Caliban se necítil natolik v ohrožení aby Ban mohl volně vyplout na povrch a tak jej nechal jen nadávat ve své hlavě.*
*Dragosovi cukne koutek, když se Caliban rozpovídá.* Všiml jsem si.. *Zareaguje na jeho větu a poté nakloní hlavu lehce na stranu.* A jak dlouho se znáte? Kde jste se vlastně poznali? *Ptá se, jakoby byl jeho zvědavá kamarádka a právě se vyptávala na jeho rande s novým úlovkem.*
Nepila jsem skoro nic, tak jak můžu být opilá. *Zamručela a pak se posadila do auta, kde se posadila o něco pohodlněji, otočila hlavu tak, že koukala z okýnka ven, přemýšlela.* Asi jo, jo dobře tedy. *Pronesla tichým hlasem, aniž by otočila hlavu. Na malou chvíli zavřela oči, aby přestaly ty mžitky před očima, co měla. Byla z toho všeho zmatená. Povzdechla asi a když se auto dalo do pohybu, znova oči otevřela a koukala ven.* PŘESUN
*Všimne si jeho cukajícího koutku, který mu přijde velice přitažlivý, asi stejně tak jako jeho pán. Ale tento muž má v sobě ještě jiný druh charisma.* To jistě, nejde si nevšimnout. *Pokývne hlavou a při položení otázky se vážně zamyslí.* Od mého dětství, poznali jsme se v Anglii, ale nevím kolik to je let, vážně už to je doba a bylo to myslím někde na ulici v Londýně. *Povídá dál bez filtru, který by normálně použil při rozhovoru s úplně cizí osobou. Ban se mu vztekal v hlavě až se Cal divil, že jej ještě nebolí, ale naopak měl poněkud upovídanou náladu což bylo rozhodně nezvykem pro něj.*
Zajímavé.. *Pronese Dragos přemýšlivě zatímco krouží tekutinou ve skleničce.* A jakýpak s ním máš ty vztah? Jste.. kamarádi? Nebo něco víc? *Tahá z něj další informace, aby si postupně mohl skládat obrázek v hlave.*
Rozhodně je to zajímavé, nikdy jsem nepotkal nikoho kdo nebyl příbuzný aby se tak podobali. *Pozvedl lehce ruku aby ji natáhl k němu a přesvědčil se, že to doopravdy není jeho pán. Jenže jí rychle stáhne, toho muže nezná. Při jeho otázce lehce natočí hlavu na stranu.* To je vážně divná otázka, nevím jestli nás popsat že máme vztah nebo jsme kamarádi, udělal ze mě, tím kým jsem a já bych pro něj udělal cokoliv naoplátku, je vážně skvělý. *Pronáší dál a sám si pod sebou kope jámu, pokud si tohle bude pamatovat, tak se asi sám radši zabije. Droga působí čím dál tím víc a dokonce utlumuje i Banův hlas, který rozhodně vyvádí, jenže Cal se s tím mužem cítí v pohodě.* /Vždyť si příjemně povídáme./
*Začínal mít podezření u Calibanových slov, ale zároveň mu v hlavě řval poplašný alarm, který mu říkal, že to není možné. Jaká by asi byla šance, že? Proto se rozhodl vyptávat na další dotazy, aby si onoho Nicolae nějak více přiblížil.* Pouze mě to napadlo.. *Pokrčí rameny nevinně.* S tím jak o něm mluvíš.. *Poté ale pokýve hlavou.* Takže je tvůj stvořitel.. *Zkonstatuje si a ani nečeká na souhlas nebo odpor. V tomhle si byl jistý.* Co o svém pánovi všechno víš? Jak dobře ho znáš? *Položí další dotazy na vrub upíra.*
*Sledoval jeho mimiku a gesta, i když tam bylo dost rozdílností viděl v tom i určité podobnosti. Bylo mu divné že se na stvořitele ptal, přece to o něm už řekl.* Ano vždyť už jsem to říkal, kdysi mě našel v Londýně, tedy až poté co jsem se přestěhoval z Rumunska s matkou když jsem byl mladší a pomohl mi, udělal ze mě muže kým jsem byl a nakonec i upíra, skvělý muž a je ti vážně podobný. *Další věty z něj vypadávaly jedna za druhou a i když neměl v úmyslu vypustit o svém pánovi ještě o něco víc, stále cítil tu věc, která jej popoháněla mluvit více a více.* Znám ho velice dobře, jsem s ním dlouho a povětšinu času pro něj dělám co jen můžu, vím že je skvělý a upřímný. Pomohl mi, když jsem jej potřeboval a musím držet slovo a tajemství, když mě o to požádá, i když on o nic žádat nemusí, stačí říct vlastně. *I sám sobě teď působil zmateně, ale vlastně nevěděl jak se do toho zamotal.*
*Nad zmínkou jeho rodné země pozvedne obočí.* A tvůj pán je z Londýna? *Zajímá se. Kecy o tom, jaký se z něj stal skvělý muž a jaký je jeho stvořitel skvělý muž jej nezajímaly. Takže se na ně pouze zdvořile usmíval, ale v hlavě si chystal další otázky na odpovědi, co chtěl z upíra vytáhnout.* Máš pro něj teď zrovna zařídit nějaký důležitý úkol? *Zajímá se a svůj pobavený úšklebek schová do skleničky s bourbonem.*
*Zavrtí hlavou.* Vůbec ne, můj pán stejně jako já pochází z Rumunska, v Londýně jsme se jen potkali, ale vím, že se narodil ve stejné zemi jako já jen o mnoho dřív. *Dodá na vysvětlenou. Zadíval se na muže a na jazyk mu přišla otázka.* A odkud jste vy? Vypadáte stejně, takže asi taky z Rumunska že? *Dedukoval a zapojil na chvíli svou hlavu o něco víc, jenže pak se zas začal soustředit na Bana, který nyní nadával už jen potichu.* Vždycky zařizuju nějaký úkol, je jedno jestli jde o vytváření smlouv či jakoukoliv jinou práci. Je jedno zdali je poblíž, nebo někde něco plním sám, pokaždé se jedná o důležitý úkol.
*Tohle byla pro Dragose mnohem podstatnější informace. A taky to byla informace podporurující jeho šílenou teorii.* Kdy přesně asi netušiš, co? *Nadhodí jen tak ledabyle a při otázce mířené jeho směrem se pobaveně uchechtne.* Nevím, zda zrovna podobný vzhled je něco určujícího pro to, z jaké země někdo pochází, ale ano.. Sunt din Romania.. *Prohodí svou rodnou řečí. Pak to však odmávne a soustředí se na další Calibanova slova.* A zrovna teď? Copak to je? *Nadhodí a vůbec ho netrápí, že by mohl upíra dostat do nějakého průseru.*
Přesné datum si nepamatuju, vím že to bylo kolem přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, zároveň občas mluvil o své rodině, ale jen pokud měl na to náladu. *Dodal pro vysvětlenou a naklonil se lehce k Dragosovi, nijak moc ale všiml si pár rysů tváře, které byly až příliš povědomé, proto se chtěl ujistit.* Nevím, musela by to být velká náhoda pokud by jste si byli tak moc podobní a byli z různých zemí, ale zase vyjímka občas potvrzuje pravidlo. *Mýkne rameny a zamyslí se nad svým úkolem, který zde zrovna plní.* Mám najít informace ale hlavně čekat, není to nijak těžký úkol, ale pro pána je důležitý.
*Čím víc Dragos věděl, tím víc to podporovalo jeho teorii. Ale musel vědět více.* A když měl dobrou náladu.. Co všechno ti svěřil? Něco o svých rodičích? *Zajímá se a tentokrát nikoliv předstíraně, ale skutečně zajímá.* I to se stává.. Neslyšel jsi nikdy o králi Georgi V. a carovi Nicholasovi II.? *Nadhodí. Ti se narodili v různých zemí, jiným rodičům, ale přesto vypadali jako dvojčata.* Informace o čem? Něco, co by se týkalo New Yorku? Nebo místních klanů?
Svěřil mi toho docela dost. *Na chviličku se odmlčel.* Své rodiče si nepamatoval, oba zemřeli když byl moc malý na to aby si vytvořil vzpomínky, ale jednou mi vyprávěl o sourozencích. Tedy spíš o jeho starší sestře, protože druhý sourozenec zemřel dřív než se narodil. Taky občas mluvil o své ženě a dětech. *Zadíval se na toho muže, který neustále kladl otázky. Když se optal na ty dva tak mu jména něco říkaly ale před očima neviděl jejích podobu proto jen zavrtěl hlavou.* Myslím, že jsem nikdy jejich podobizny neviděl, ale je to rozhodně zajímavé. *Jakmile se ale optal na jeho informace o úkolu zkousnul si ret, tohle vážně nechtěl prozradit, jenže jako by jej něco nutilo.* Tak trochu od obojího, ale není to úplně zásadní pro ten úkol jako spíš jeho průběh.
*Vše do puntíku sedělo. Až moc na to, aby to nebyla pravda. A zároveň se tomu stále nechtělo Dragosovi věřit.* Jméno sestry ti třeba nesvěřil? *Tohle už bylo hodně okaté, ale to Dragose netrápilo. Byl až moc blízko na to, aby to vzdal. Ohledně podoby to nakonec s pobaveným úšklebkem odmávnul.* Průběh hmm? *Zamyslel se.* A co má být cílem ti tvůj pán řekl? A víš co? Nebudeme mu pořád říkat pán, že ne? *Nadhodí a pousměje se lstivě.* Co mi takhle říct, jaké je jeho celé jméno?
*Zavrtěl hlavou.* Vždy o ní mluvil pouze jako o své sestře. Sám se nezmiňuji o rodině když to není nutné, takže ho chápu, ale podle toho co říkal měl asi svou sestru doopravdy rád. *Pokračoval dál v dialogu ale Ban se zase začal ozývat mnohem silněji, něco tady nesedělo.* Řekl mi na co čekáme, ale je to naše práce, takže bylo jasné, že šlo o cíl. A proč bychom mu neříkali pán, já mu tak říkám, tedy někdy jej oslovuju Nicolae, ale většinou je to v soukromí pán. *Mluvil nesmysly, ale bral to trochu jako obranný mechanismus před tím aby toho řekl moc.* Nicolae by asi nechtěl abych řekl jeho celé jméno, roky už jej nepoužívá a tvrdí, že teď už by tak neměl být oslovován, takže většinou to je jen Nicolae s nějakým novým přímením vhodným pro místo a čas kde se nacházíme.
*Dragos pouze přikývne a víc se nevyptává. Je očividné, že Caliban víc o jeho rodině neví. Nad jeho dalším blekotáním se už otráveně zamračí. Chvíli ho blekotat nechá, ale pak vypije na ex celou svou skleničku a prudce ji odloží na stůl, až sklo zařinčí.* Fajn.. Tak ho řeknu já.. *Prohlásí a podívá se přímo Calibanovi do očí. Ty jeho jsou chladné a je v nich vidět, že mu s vyhýbáním došlo trpělivost.* Nicolae. *Pronese křestní jméno.* Vasilica. *Pokračuje s mezerou s tím prostředním.* Sorin. *Dokončí i jeho příjmení a vyčkává reakci upíra před ním, kterou tuší, že bude dost výbušná.*
*Jakmile se mu Dragos zadívá do očí tak se zklidní, uvažuje co mu ten muž vlastně chce říct. Jakmile zaslechne jméno svého pána tak se jeho výraz i oči uklidní a zledoví, najednou jakoby před ním seděl jiný člověk. Ještě se plně Ban neprobudil ale Cal se přesunul do obchodního módu a i když jej droga nutila mluvit, tak výstražné znamení v jeho hlavě jelo na plné obrátky. Tohle už bylo pro jeho pána nebezpečné.* Tohle jméno zní velice zajímavě a staře, jistě se jedná o skvělého muže a podle toho jak mluvíte odhaduji, že jej znáte. *Tohle všechno s ním udělalo plné jméno jeho pána. Nejradší by toho muže před sebou napadl a zjistil co vše o něm ví, jenže moc dobře věděl že je starší a silnější, takže velice ošklivě bojoval s Banem uvnitř sebe.*
*Dragos se vítězně ušklíbne po jeho slovech. Odsune skleničku stranou a nakloní hlavu lehce bokem.* Řekněme.. Že jsem jej stvořil.. *Dodá s lehkou mezerou. Celkově mluví velice klidně, již bez dychtivého nádechu.* Copak nám Nicolae chce v New Yorku? A jakto že mě nekontaktoval už dříve? *Otáže se následně a na pohovce se narovná, aby neležel tak ležérně.*
*Zarazí se a pohlédne na toho muže.* /Tohle je vážně divné, přece by o svém měl vědět ne?/ *V hlavě mu zazní protihlas.* /Doprdele jen zkouší na co mu skočíš, ať táhne do hajzlu./ *Banův vulgární slovník ignoroval, ale věřil že má pravdu, jenže drogu měl stále ve svém systému což znamenalo pro něj velký problém.* Naprosto netuším proč Vás nekontaktoval dřív, mohu říci, že jsem o Vás do dnešního dne neslyšel, takže nemohu odhadnout jeho myšlenky. A tipuju že Nicolae teď nic v New Yorku nechce, pouze mě sem poslal preventivně.
Moje jméno není v podsvětě úplně neznámé. Byť používám pseudonymy, tak většina těch, co se mnou mají co dočinění mě zná mým pravým jménem.. *Pronese sebejistě.* Je proto zvláštní, že by o mě neveděl.. *Dodá a zvedne se z pohovky, načež si urovná oblečení.* No.. Vyřiďte mu, že očekávám jeho návštěvu.. Někdo jako já se nenechává čekat ani prosit, pokud ho nakonec vychovali správně.. *Pronese s ušklíbnutím.* A pokud by vás chtěl zardousit kvůli vaší ukecané náladě, tak ho taky pošlete za mnou.. Víte, kde mě najdete.. *Ušklíbne se, když vezme svou skleničku a zamíří dolů k baru, kde ji předá Tish.*
*Snažil se pobrat vše co mu Dragos řekl, věděl, že je totálně v háji, a nezbylo mu tedy nic jiného než se optat na poslední dotaz.* Když se optá kdo jej pozívá do New Yorku, co mu mám vyřídit? *Snaží se působit klidně, ale v této situaci je to pro něj poměrně dost složité. Nečekal že se jedny výzvědy zvrtnou tak moc, ale dobře veděl, že je to jen a pouze jeho chyba.* /Zatraceně, pokud bych ho neoslovil tím jménem, vše by bylo v pořádku./ *Díval se na muže a čekal co mu ještě odpoví načež jej pak sleduje jak jde dolů k baru.*
*Po jeho dotazu se na něj od baru otočí a s ušklíbnutím prohlásí.* Dragos Sorin, jeho otec. *Prozradí mu tu velkou neznámou a pak se už vydá zpátky do své vily.*
*Zkorní, jinak se to popsat nedá.* /Tohle je přece zatracená hloupost, něco takového se neděje Nicolae přeci říkal, že jeho rodiče nežili./ *Stojí a zírá na místo kde před chvílí stál ten muž, Dragos.* /Tak to vypadá, že jsme v hajzlu, měl jsi to nechat vyřídit mě./ *Poví mu Ban v jeho hlavě. Cal se lehce vzpamatuje a vyrazí z klubu domů aby mohl zavolat svému pánovi.* /Jasně a byli bychom mrtví, oba. Na něj nemáme./ *Dopoví mu ještě než vyrazí z klubu pryč.*
*Pandemonium sa pre dnešný večer premenilo na halloweensky brloh. DJ už vyhráva rôzne tanečno-elektro pecky a repráky rozvibrovávajú svoj najbližší priestor. A dokonca aj prvých tanečníkov. Návštevníci okrem jedného drinku zadarmo majú možnosť sa pokochať výzdobou. Rôzne pavučiny, umelí pavúci, ktorí sa zdajú byť skoro ako živý, efektní netopieri a aby to nebol halloweensky gýč tak steny sú doplnené aj neónovú výzdobu v tvare tekvíc, strašidelných tvárí a podobne. V niektorých miestach sa po zemi plazí suchý ľad, prípadne uličky sú vyzdobené tak, že by do nich vliezli iba veľký trúfalci. Vstup prvé dve hodiny je zadarmo - podmienkou ale je maska. Bez nej Vás SBS otočí. Ak masku máte tak Vás skontrolujú či nemáte pri sebe nejaké zbrane. Pandemonskú SBS ale neošáli žiadny podsveťan, všetky prekliate a magické predmety vám zabavia rovnako ako keby ste pri sebe mali obyčajný kuchynský nožík. Ak by sa s nimi chcel niekto dohadovať o zbrani alebo magickom predmete, nekompromisne ho vyhodia. Predsa Halloween párty si viete užiť aj bez týchto vecí. Nezabudnite, že o pólnoci sa vyhodnocuje najlepšia maska!*
*Remi se mnou s Alessandrou měl sejít teprve na párty, proto u sebe doma na sebe hodil svůj kostým, jak tedy s Aless vybrali, tak se jednalo o kostým Kapitána Ameriky, na zádech měl připevněný neškodný štít, který se také vázal k oné postavě, a na hlavě nasazenou rádoby jeho helmu. Své ochranné předměty si ani nebral, takže mu vlastně neměli ani co zabavit. Ačkoliv už se od Aless učil řídit, a šlo mu to vcelku obstojně, přeci jen pořád u sebe neměl své auto, a tak se na místo dostal veřejnou hromadnou dopravou. Teď už ale stál před Pandemoniem, kousek od vstupu, kde si pokuřoval svou cigaretu a čekal na svou upírku. Během toho sledoval všechny kolem sebe, a culil se nad určitými rozmanitostmi různých kostýmů.*
*Dominic se s Nat setkal u něj doma. Měl už připravené vše, co po něm chtěla a co objednali. Všechno to přišlo během druhého dne od objednání, takže to Dominic stihl i všechno seřadit a teďka už se oba dva nasoukali do kostýmu, jeden do kostýmu Harryho Pottera, a ta druhá zase do kostýmu Ginny Weasleyové. Dominic byl ale spokojený ačkoliv vypadal trošičku jako moula, I tak to bylo kouzelné a on měl neskutečnou radost.* Tak co, jak se těšíš? *Zeptal se mladé upírky, když se na ni podíval, po cestě k Pandemoniu.*
*Aless se na tuto Hallowenskou akci těšila, už jen proto, že spolu s Remim měli spolu vymyšlený kostým. Když tedy nastal ten den, oblekla se za Winter Soldiera. Což vlastně znamenalo, že si oblékla černé kalhoty s přezkami, kde mohla mít nože, vršek měla obdobný, vše v černé kožené barvě, s přezkami a jen jedním rukávem, jelikož její levá ruka byla přesnou kopii umělé ruky, která se dokonce tak i chovala, přece jen si Aless nechala něco takového pořídit. Na rukou měla bezprsté rukavice. Vzadu na bedrech a po stranách stehen měla umělé nože, hračky, které jen jako doopravdy vypadaly, přece jen s normální zbraní by jí tam nepustili. Stejně tak dětský byl i její samopal, který si vzala do rukou. Na tvář si nasadila masku a trochu začernila kolem očí a byla připravená jít na party. Nasedla proto do jednoho ze svých aut a vyrazila. Po nějaké době konečně zastavila kousek od Pandemonia, vystoupila, vzala si svou zbraň – hračku, do ruky a vyšla směrem, kde viděla stát Kapitána Ameriku.* Ale podívejme se, jak mu to sluší. *Pronesla, když k němu došla.*
*Když si Remi všiml že dorazila už i jeho dívka, tak se na ni spokojeně usmál a pokynul jí hlavu.* Ale, i tobě to moc sluší. Vypadáš skoro opravdu jako ta postava. *Mrkl na ní, a potom se otočil kolem své osy, aby si ho mohla prohlédnout i ona ze všech stran. Poukázal i na svůj štít, nutno podotknout, že kdyby s ním chtěl do něčeho bouchnout, tak by mu v ruce zůstala asi jen ta držátka, která byla zezadu, z tak jemného materiálu ten štít byl. Pak se ale otočil na Aless.* Jaká byla cesta sem? Já dokouřím, a můžeme jít na to, co ty na to? Zeptal se Remi spokojeně. Potom ale do upírky drkl loktem, když spatřil, jak si to k Pandemoniu štrádoval jeden z hostů, který měl ale úplně skvělý kostým. V podstatě, vypadal jako obří, nafukovací penis. Remi měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.* Je ti jasné, že kdybychom se nedomluvili na společném kostýmu, tak bych si asi vzal přesně tohle? *Poukázal na muže v kostýmu.*
Jo! Vypadáme super! *Usmála se na něj a spravila Dominicovi kravatu. Elaine šla s nimi v kostýmu Hraběnky Alžběty Báthoryové a následovala dvojici upírů* Ale hvězda kostýmů je Elaine! Kde si ho sehnala? *Elaine se na ně podívala, upravila si svůj límec a odpověděla* Nemusíš vědět vše..hlavně dávej pozor. *Nat přikývla a vydala se dovnitř s Dominicem*
*Dominic se na Elaine otočil, a taky obdivně pokýval hlavou.* Ale jo, taky to máš hezký. *Pochválil její kostým, načež se na starší upírku zářivě usmál, a potom už se věnoval opět Nat.* No, já si to hodlám dneska teda pořádně užít, doufám, že tyto samé. *Pronesl, a hodil po ní kárové oko. Noha jej po útoku ještě trošičku bolela, což naznačovalo to že upír kulhal, ale už skoro neznatelně. Nechtěl v Nat vzbuzovat nějaké pocity sebekritiky, v podstatě za něco, za co upírka ani nemohla.* A hele, tak mě tak napadá, myslíš, že tě tam vůbec dají něco dobrého k pití? Nejsi ty Ještě vlastně svým způsobem nezletilá? *Pronesl zlehka aby jí mohl popíchnout.*
Je mi jednadvacet Domi..Můžu pít..Ty na druhou stranu bys neměl pít aby ti nezkolabovaly játra Staříku..*Natalie popíchnutí opětovala a Na tváři ji vyrostl škodlivý úsměv* Doufám že tu be Co pít..trochu mi vyschlo..*Nat se vydala hledat bar a Elaine šla s ní. Při cestě narazila do pár lidí ale upírka nakonec bar našla a objednala si Víno s krví a Elaine si objednala ti samé* Dome! Co chceš? *Zavolala na Svého kamaráda*
*Dominic se na mladší upírku podíval, nejprve sevřel oči do úzkých linek, ale potom se zasmál.* Jo, jo. Tak to bylo hodně dobrý. *Ušklíbil se, načež se na ní podíval natáhl se, a zlehka jí vtiskli polibek na tvář. Potom už se společně s ní a jejím doprovodem prodral skrz lidi, a zamířil k baru. Tam se posadil, a rozhlédl se kolem sebe, všímal si lidí kteří tam byli a všímal si kdo všechno tam přišel v jakém kostýmu. Musel se nad nějakými maskami dokonce i zasmát. Potom se otočil na svou kamarádku.* Já bych si dal whisky s krví, slečno. *Mrkl na ní.* Ale platím já jasné? *Zvedl Dominic ukazováček v káravém gestu, ale pak se usmál.*
*I Aless se mu zatočila dokola, aby se ukázal v plné kráse a pak si prohlédla jeho.* Páni vypadá to opravdu dokonale, no nejsme my skvělý pár? *Zazubila se a když jí řekl, že dokouří, tak jen přikývla a koukala kolem sebe na lidi, co přicházeli také na akci.* Cesta byla fajn, teď večer není takový provoz, takže super. *Usmála se a když se začal smát a řekl, co řekl, jen pozvedla obočí a pohlédla na něj stylem- To snad nemyslíš vážně.* Jsem ráda, že jsme se domluvili na společném, protože v tomhle bych tě jít nenechala, věř mi, tohle ne lásko. *Uchechtla se a pobaveně vrtěla hlavou.* Hlavně prosím nejdi v tomhle na svatbu ano, moc tě prosím. *Zasmála se.*
*Remi se pobaveně zasmál.* Hele jako, já jsem sice blázen, ale zase ne takový, abych v tomhle přišel na svatbu. Říkal jsem ti o tom jak takovýhle podobný nafukovací penis měli v létě na pláži, normálně to tam prodávali jako něco, na čem jsi mohl ve vodě blbnout. Víš co, jako mají donuty, plameňáky, jednorožce, tak tam měli i tohle. A hádej, kdo si to do té vody vzal? *Pronesl Remi hrdě, načež se poklepal na hruď a spokojeně se zasmál.* Jasně, jasně že já. *Uculil se, a poté si opět popotáhl z cigarety, zatímco se podíval na Aless, a hned na to jen spokojeně zavrněl, když si prohlížel její outfit.* A jak říkám, kdybychom nebyli domluvení, tak bych si to na 100% asi vzal, kdybych to tedy našel. *Zasmál se mladý fér.*
Ne ne nee, tys kupoval Kostýmy..*vytáhla peníze a zaplatila jejich drinky* peníze mám až nebudou tak pak budeš platit ty jasný? *Nat zvedla ukazováček aby ho napodobyla. Elaine zaplatila svůj drink než Nat dokončila větu a už jen čekala na ně* Tak a teď se jdem bavit, Můžem? *Zeptala se ho se skleničkami v rukou*
*Dominic se na ní usmála, a po té pokrýval hlavou.* Jasně, ale kdyby jsi kdykoliv neměla, nebo cokoliv, tak jsem prostě tady, dobře? A to nemyslím jenom teďka, tady na té párty, ale kdyby jsi cokoliv potřebovala, třeba byla bez peněz nebo tak něco, tak za mnou vždycky můžeš přijít. *Pronesl, a pak jí jemně položil ruku na rameno. Když před něj potom postavili jeho objednávku, tak se Natalii ještě jednou usmál než potom zvedl svou sklenku a přiblížil ji k té její.* Tak jo, na co si připijeme? *Zeptal se starší upír, načež se zářivě usmál.* A hned potom se můžeme jít bavit, já možná jen uteču na cigaretku, ale teďka si chci připít, já nevím, třeba na nové, a moc hezké přátelství? *Zeptal se mladší upírky.*
*Koukla pak na něj.* No blázen jsi, to je pravda a proto se trochu děsím toho, co bude až se párty po svatbě rozjede, ty už budeš na mol. *Zasmála se.* Takže zakazuju i pak, rozumíš? Prostě prosím ne, pokud nechceš, aby ti utekla nevěsta. *Uculila se a prohrábla si vlasy a poslouchala jej dál.* Že se vůbec ptáš, jasně, že ty, kdo jiný by to udělal, než ty. *Usmála se a sundala si masku, aby ho mohla políbit, přičemž jen spokojeně zavrněla.* Sladký kapitán z tebe. *Zazubila se a nad jeho slovy se už jen usmívala. Milovala tu jeho bláznivou stránku, ale kdyby šel za to obří péro, asi by to těžko rozdýchávala.*
*Remi se na upírku usmál.* No, to že nebudu na mol, tak to slíbit nemohu. Tak nějak to tak i plánuji, nebo ne plánuji, ale počítám s tím, že v určitou noční hodinu o sobě už nebudu vědět ale dám si pozor na to, abych se kostýmu který je podobný jako ten, který právě zašel dovnitř, vyvaroval. A kdyby mi to náhodou nevyšlo, tak mě prosím zastav. *Apeloval na ní Remi, a usmál se. Polibek jí potom s úsměvem vrátil, než se podíval kolem sebe. Pak ale pohled opět vrátil upírce.* Jinak, s těma oknama se tedy počítá? *Optal jsi. Ptal se na to zda platí jeho a Alessina domluva ohledně pondělku, kdy měli večer přijít tři upíři z jejího klanu, aby v Remiho bytě předělali okna. Normální měli být vyměněny za ta, která by filtrovala záření, ale bylo by tak pro Aless možné, aby se tam pohybovala i přes den, stejně tak jako v její vile.*
Okay to si zapíšu! Alee budu v pohodě. Nakoupím si korálky a něco si vydělám online podáváním náramků a šperků..*Natalie se usmála, zvedla sklenku a připila si s ním* Dobře dávej ale pozor na psy venku..Tak na Hezké přátelství! *Elaine stála opodál a pila svůj drink* Mám jít s tebou? *Zeptala se Nat Dominica a naklonila hlavu. I když už se cítila Nat lépe pořád se o něj trochu bála*
*Dominic vykulil oči.* Náramky z korálků? To se pořád ještě dělá? Tak to mi potom taky musíš nějaký vyrobit. *Uculil se na ní Dominic, načež na ní mrkl jedním okem. Potom se zářivě usmál a když si s ním přiťukla, tak si přitáhl svůj drink a napil se.* Na dobré přátelství. *Pronesl ještě jednou, když odtáhl skleničku od úst, a spokojeně se nad tou větou znovu pousmál. pak se opět podíval na mladší upírku a naklonil hlavu jemně na stranu.* To je v pořádku, nemusíš se bát. Budu v pohodě, takže klidně to zvládnu sám, přeci jen, už jsem velký kluk. *Zavrněl spokojeně, a pak se pobaveně usmál.* ale pro klid tvé duše, a taky proto, že tě tu nechci nechávat samotnou, už jenom proto, že jsme sem přišli spolu, tak budu moc rád, pokud by jsi tady šla se mnou. *Mrkl na ní, a pak se natáhl, aby jí chytl za ruku. Gesto to bylo jemné, malé, ale i tak cítil, jak jím projel jistý druh zvláštních výbojů.*
*Pro Kim už byla svým způsobem tradice, že pokud chtěla vyrazit na nějakou akci, prostě na ni vyrazila, i pokud to znamenalo, že tam bude sama. Na dnešek nijak velké plány neměla, jen chtěla vynést nový kostým někam do společnosti, možná trochu popít, pobavit se. Stála ve frontě, snažila se příliš neotáčet, aby někoho nesejmula křídly, která, i přesto, že byla stažená, nabývala úctyhodných rozměrů. Zdálo se však, že jí nejspíš trochu zkomplikuje plány fakt, že řadu lidí do klubu odmítali pustit. U pár z nich to bylo kvůli různým ostrým, nebo jinak nebezpečným předmětům, což oceňovala, ale pár lidí bylo posláno pryč zdánlivě bezdůvodně. Napadlo ji, jestli by to náhodou nemohlo být proto, že přišli sami. Narvózně polkla.* /Tak na tohle jsem nepomyslela…/ *Rozhlédla se po lidech, které byla schopná vidět, popřípadě slyšet a všimla si dvojice v kostýmu Kapitána Ameriky a Winter Soldiera, kteří jí byli tak nějak povědomí. Když pak zaslechla jejich hlasy, trochu se jí ulevilo.* Remi, Aless! *Zavolala na ně a zamávala, zatímco se blížila k ochrance a doufala, že se nespletla a jeden z nich ji protáhne, kdyby to bylo nutné.*
*Kostýmy nebylo obtížné sehnat, už jenom kvůli vydařenému obchodu z minulých dní. Ačkoli Eshe mrzelo peníze utrácet “zbytečně”, naléhavost a prosby Orion nemohla přehlížet věčně. Přeci jen se potřebovala čas od času odreagovat a hlavně mít další krásné vzpomínky na svůj průměrný život. Obě ženy se navlékly do příslušných kostýmů, Eshe do kostýmu Harley Quinn a její nejlepší kamarádka Orion zpodobňovala ženskou verzi Jokera. Úspěšně přežily cestu autobusem, kdy se na ně jejich vrstevníci podivně koukali, za to mladina na ně mohla úžasem oči nechat. Zřejmě za to trochu mohl větší výstřih Eshe.* *Brzy se blížily k Pandemoniu, ale ještě před vstupem, který si budou muset nějak vydobýt, si Eshe zapálila cigaretu. Moc dobře si pamatovala, že kuřáky uvnitř nestrpí. Jednu dala i Orion, aby zalepila její užvaněnou pusu plnou nadšení z dnešního večera a snažila se do svého krevního oběhu vtlačit co nejvíc nikotinu, aby později nemusela vycházet ven.*
*Elaine si povzdechla a vzala Nat za rameno* Je dost starej aby to zvládl sám Natalie..*Řekla starší upírka a podívala se na Nat Vážně, Nat šla i tak a Elaine neměla na výběr než aby je následovala. Když vyšli ven Nat se nadechla čerstvého vzduchu* čerstvý vzduch! To je lepší! *Nat se usmála a protáhla se. Elaine se zamračila protože hi hodně lidí stouplo na šaty Hraběnky Báthory a potichu si nadávala*
*Jakmile vyšli ven, tak si Dominic protáhl záda. Hned potom se podíval opět na Nat, a zlehka se usmál.* No jo, ale někdy tě vezmu, pokud to tady tvoje chůva dovolí, kousek za město, na jedno místo, kdy je vzduch ještě čerstvější, než tady skoro vprostřed města. *Zasmál se Dominic, načež vytáhl z kapsy tabatěrku s cigaretama, jednu vytáhl a vložil si jí mezi ústa, a následně si vytáhl i zapalovač který škrtl... A nic. Zkusil to znova, a zase nic. Až potom se podíval na zapalovač, a jakmile si všiml že už v něm nemá vůbec žádnou náplň, tak jen tiše zavrčel.* Já jsem se divil, proč to nejde. *Pronesl, a pak si povzdechl. Hned na to se ale rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo veselé překvapení, když si všiml ženy, nedaleko od něj jenž taky pokuřovala. Proto se usmála Nat, omluvil se, a došel k ženě.* Nerad vás vyrušuji, ale neměla byste prosím oheň na půjčení? *Zeptal se. Až potom se podíval ženě do tváře a potom mu došlo, že ji zná.* ESHE. *Vydechl.* Páni, jak se máš? *Optal se a usmála se na ženu.*
*Triss dle rady vlkodlačice, které přála, co nejpříjemnější proměnu, přišla v kostýmu pirátky. Drobný problém měla s ochrankou, protože ochranný předmět a ty s iluzemi se mohly automaticky pokládat za prokletý, takže nejjednodnodušším způsobem bylo vysvětlit, že měla několik nepříjemných zkušeností s upíry, ale nijak jim to neublíží, je to pouze štít proti nim a samozřejmě to dokázat - tím, že stáhla prsten stranou od ostatních a stejně tak na okamžik řetízek s drahokamem, takže se magie rozšířila chvíli vzduchem silněji. Za pomoci magie ukázala jen popáleninu na ruce, než jej znovu nasadila a skryla tak své jizvy než by je mohl vidět někdo další. Čaroděj i pár osob za ní byli otrávení, protože přišli na chvíli o jednoho vyhazovače, co by je pustil dovnitř, ale nakonec se zde dostala a rychle se ztratila v davu, aby si vzala nějaký drink a na chvíli se zašila. Bezděčně si poposune červenou čelenku výš. Oči měla obtažené černou linkou kolem dokola na zvýraznění, rty rudou rtěnkou a měla bílé šaty skoro ke kolenům zachycené černým, měkkým, korzetem z kůže a ještě těsně pod ním měla zavázanou sukni bříšních tanečnic červené barvy se zlatými mincemi. Musela tedy obměnit řetízek s drahokamem za zlatý, který lapal magii, jen prsteny a náramek si nechala, v osvětlení nepůjde vidět, zda jsou zlaté nebo stříbrné, ale řetízek s přívěskem se jednoduše nehodil.*
*Potemělými ulicemi se blíží k Pandemoniu ve svém kostýmu, který sháněl poměrně na poslední chvíli. Teprve před pár dny dorazil do New Yorku, o Pandemoniu už slyšel a pro získaní informací se to zdálo jako vcelku příhodné místo. Navíc tak mohl obhlídnout místní scénu podsvěta. Rozhodl se vybrat si kostým v jednom místním divadle, které půjčovaly kostýmy po představeních a vypravit se právě sem. Vzal si kostým ze tří mušketýrů, na sobě měl bílou sošili se škrobeným vysokým límcem a na tom hozenou modrou vestu zdobenou zlatýmy výšivkami a knoflíky, aby to působilo i dobově tak měl přehozenou bundu s dalším pečlivým vyšíváním, přes to si na ruce přidělal kožené chrániče a popruhy na meč, který ale nevzal. V pase měl široký kožený opasek, který mu držel velice pohodlné černé kalhoty. Boty moc neřešil a tak si vzal jenom hnědé kanady, aby trošku padly ke kostýmu. Po vstupu do klubu zaslechl všechen ten šum a hluk, lidi všude kolem, taková energie se mu líbila. Prošel mezi lidmi davem a cítil jak se o něj občas někdo otřel. U baru se zastavil a našel volné místo, usadil se a poté co přišla obsluha tak se jen usmál.* Poprosil bych dvojitou whiskey s ledem.
/Prosím, ať kvůli té hudby zase málem neohluchnu./ *Pomyslel si, když si zrovna upravoval vzorovanou košili. Když byl v Pandemoniu naposledy, měl za to, že mu prasknou kvůli tomu hudebnímu podkladu, který ten večer přesahoval snad dvě stě decibelů. To byl taky důvod, proč tam nebyl tak dlouho, jako měl původně v plánu. Nuže, snad se to i dnes nebude opakovat.* Třeba se zase ztřískám tak, že s někým vylezu na bar a začnu tancovat..nebylo by to asi poprvé. *Zamyslel se nahlas před zrcadlem, než čapl pásek, aby si jej mohl nasadit. Kostým nezvolil nijak zvlášť kreativní. Prostě šel za to, co ho jako první napadlo a nestálo jej to tolik promarněného času. Využil jednoduše toho, že si schovával všechny kroje, které během života nasbíral. Dokonce k tomu, co měl dnes, měl i taštičku, takže měl do čeho si dát všechny důležité věci - pouze mobil, peněženku, klíče. Moc náročný nebyl. Pro dovršení si akorát nezajistil iluzi a vlasy si upravil tak, aby mu růžky šly vidět.* Work smart, not hard přece. *Zaťukal si jemně prstem na čelo, než si jako obvykle vytvořil portál do nějaké uličky nedaleko od Pandemonia, k němuž vzápětí i zamířil. Nějakou chvíli si pak případně vyčkal, než se konečně dovnitř podniku dostal. Nečekaně pak taky zamířil pro nějaké to osvěžení v podobě drinku k baru. V tu chvíli, když už se prodíral davem, si i všiml jedné jemu moc známé tváře - TRISS. Samozřejmě ji tedy nenechal utéct a vydal se rychlým krokem, jestli mu to masa podsvěťanů vůbec dovolila, za ní.* Páni, v jeden večer to tu je prázdný víc jak ve škole při testu, a druhý se tu nemůžeš ani pohnout. *Zamručí si pod nosem, než ČARODĚJKU konečně dohoní a čapne krátce za ruku.* Snad jsi mi nechtěla utéct, to by mě zabolelo. *Zazubil se na ni hned na to a její ruku pustil, pokud mu ji náhodou ještě z té jeho nevyvlékla.*
*Kouřila cigaretu a neustále si upravovala latexový kostým, který ji pomalu začal škrtit, a to večer ještě zdaleka nezačal. Orion se posadila na zem a trpělivě čekala na Eshe, která si po první cigaretě zapálila ještě jednu.* Už půjdeme, *ujistila Eshe svoji kamarádku, která mohla dávno zmizet v klubu, ale nejspíš nechtěla bez druhé poloviny svého kostýmu. Čekání se jí však prodloužilo, jakmile k Eshe přistoupil muž. Eshe okamžitě poznala nově příchozího. Jak by mohla zapomenout? Tehdejší zážitek, kdy byla zdrogovaná jen tak z hlavy nevyžene. Jenže na jeho jméno si nedokázala vzpomenout, ačkoliv cítila, že ho má na jazyku.* Posluž si, *nejprve mu podala zapalovač, zatímco neustále vymýšlela jeho jméno a usmála se, aby plynule pokračovala v konvezraci.* Psychicky se připravuju, *uznala s uchechtnutím, načež se po jejím boku postavila Orion.* Máš tady doprovod? *Naklonila Eshe hlavu na stranu, jako kdyby plánovala svou kamarádku opustit a přisát se k jiné společnosti, čímž si vysloužila ublížený pohled Orion.*
Jo to zni super! Ale uvidíme..Něcoto dost dobře Voní..*Nat ztuhla na místě a koukla na osobu vedle Dominica, Elaine hned tušila Něco zlého a chytla Nat Za ruku* Nat..Ne..Pamatuj co jsme cvičili...*Oči mladé upírky se otevřely do široka a z jejich rtů tekly proudy slin. Ta hodná Nat, která tu teď byla zmizela za krvežiznivým stvořením. Elaine se podívala na Dominica než mohla něco říct Nat se rozběhla na ESHE, připravená ji napadnout*
*Jelikož je tady Javier jen pár dní a nikoho nezná, bydlel prozatím v hotelu. V institutu prozatím nebyl, takže má všechny věci na pokoji. Je poměrně malý, obsahuje jen postel, mini kuchyňku a koupelnu. Naproti postele na stěně visí televize, kterou si zatím ještě nepustil. Celá místnost byla slazená do tmavých barev, převážně černé a šedé.* /Vždycky jsem chtěl bydlet v takovém stylu./ *Pomyslel si pokaždé, když se do tohoto pokoje vrátil. Když se procházel po městě, zahlédl několik plakátu s pozvánkou na Halloweenskou party v Pandemoniu. O tomto podniku už slyšel, takže věděl přesně, kam jde. Nebylo to ani daleko od hotelu, takže si nemusel zbytečně platit taxíka. Jen na sebe hodil kostým, veškeré zbraně nechal na pokoji jelikož byly zakázané, a vydal se na cestu. Celou dobu se prodíral lidmi, kteří byli na střídačku v kostýmech a v pracovních oděvech. Před Pandemoniem byl prohledám, zdalipak u sebe neskrývá nějaký nekalý předmět a po úspěšném najití velkého ničeho, byl puštěn dovnitř. Bylo tam hodně lidí, takže mu trochu dělalo problém dostat se k baru. Měl na sobě kostým černého anděla, který měl poměrně široká černá křídla. Naštěstí byly efektivně upraveny, takže obsahovaly na každé straně drátek a skrytou konstrukci. Když drátek byl povolen, křídla se svěsily podél těla. Pokud se natáhl a zahákl za háček, byly naopak roztažené. Když se prodral davem, povolil oba drátky a svěsil svá křídla. Sedl si na barovou stoličku a poupravil si své knoflíčky od černé košile. Měl rozeplé dva vrchní, ale rozhodl se k nim přidat i třetí a tak odhalit větší část své hrudi. Rovněž si vyhrnul rukávy do půli předloktí a opřel se o barový pult. U barmana si objednal pivo hned, jak se mu začal věnovat, a s chutí se napil tohoto lahodného nápoje. Chvilkami sledoval dění kolem, poslouchal hlasitou hudbu a prohlížel si kostýmy ostatních. Zahlédl hodně známých cosplayů, všechny byly povedené. Většinu času ale hleděl do sklenice s pivem.*
*Dominic se na ESHE usmál. Potom si převzal zapalovač, kterým škrtl u své cigarety a zapálil si tak. Hned poté se podíval opět na ESHE, a zapalovač jí vrátil.* Jo, mám tady doprovod, jednu kamarádku, stojí támhle. *Pronesl Dominic, načež ukázal zase ve směr k Nat. Krátce jí zamával, a poté se otočil zpátky k ESHE.* Musím ale říct, že suprově ladíte. Taky jsme zvolili ladící kostýmy. Myslím si, že pro dvojice je to fakt to nejlepší. *Usmál se upřímně Dominic. To už k nim ale běžela NAT. Starší upír se jen tak tak otočil, aby se mladé upírce postavil do cesty. Upřeně se jí zadíval do očí, a tiše zavrčel.* Nat, ne. *Pronesl a potom naklonil hlavu na stranu, zatímco začal používat Encanto.* Teď se hezky uklidni, a vrať se za Elaine. Já se ti budu za chvilku věnovat, ano? *Usmál se jemně na upírku, zatímco se pohledem přemístil na starší upírku, doufají, že tady si Nat proteď převezme. Přeci jen stáli pořád před barem, kde mohlo projít spoustu dalších civilů bez zraku.*
HIRAME! *Vyjekne překvapeně přes hudbu a otočí se k němu čelem, aby čaroděje objala.* Mířila jsem pro drink, takže tam klidně uteču i ve tvé společnosti. *Mrkne na něj vesele, zachytí jeho ruku, aby se jí neztratil a začne se proplétat davem, který jim zrovna mnoho osobního prostoru neposkytuje, takže i když se snaží do nikoho nevrazit, občas někdo vrazí do ní a ona musí zpevnit stisk. Někomu se dokonce omlouvá, protože mu v kanadách šlápla na nohu, jak ji někdo jiný postrčil, ale vesměs bez úhony se dostanou k baru a Triss se ho zachytí jako topící se kruhu a potáhne HIRAMA za sebe, aby ho někdo neodstrkal a snaží se moment zachytit pozornost barmana, aby jim objednala dvojitou whiskey, protože to usnadní dost věcí a nebudou si objednávat tak často.*
*Naštěstí pro něj komiksová postava, za níž se rozhodl na dnešní party do Pandemonia jít, neměla vůbec odlišný styl oblékání od toho jeho. Minimálně co se pak toho společenského oblečení týkalo. Na pohodu si tedy mohl vzít a obléct si bílou košili, doufajíce v absenci jakékoliv nehody, a kalhoty s vysokým pasem. Větší boj byl ještě před tím, poněvadž Deleon, onen charakter, byl oživlá panenka v lidské velikosti. Pomocí makeupu, který si vypůjčil od jedné upírky z klanu, si tedy naznačil klouby jak na jednotlivých prstech, tak i na zápěstí. To samé pak zopakoval i na druhé ruce, než vypůjčené předměty znovu vrátil. V rychlosti si následně sbalil do brašny věci, co mu samozřejmě nesměly chybět - mobil, peněženka, skicák a pár tužek s gumou. Hold v tomto byl nepoučitelný. Prostě byl rozhodnut, že si ten svůj skicák bude tahat pořád při sobě. Už si to nenechal nikým vymluvit. Nicméně jakmile byl sbalen a připraven, dolezl už jen za Sashou, s nímž na party měl jít, že už můžou vyrazit. Jakmile pak po té cestě překročili práh Pandemonia, zamířili hned k baru, aby si mohl dát hlavně Tay něco na kuráž. Nuže, nikoho však už pak nepřekvapilo, když si mladší fialovovlásek zrovna sedal a omylem u toho drcnul do muže (CALIBANA), který seděl vedle něj. Když si to uvědomil, k neznámému se otočil, aby si ho prohlédl a zjistil, zda se kvůli tomu drcnutí náhodou nepolil.* Omlouvám se. *Tak či onak podal omluvu, během čehož se nervózně podrbal za zátilkem.*
*Dragos dorazil ke klubu, oblečený v bílo zlaté kombinaci. Své sako, pod kterým měl černý rolák, vytáhl ze skříně v sekci osmdesátá léta a přísahal by, že ho od té doby neměl na sobě, nicméně teď se mu hodilo. Bylo celé pošité flitry, které byly bílé z jedné strany a zlaté ze strany druhé, takže když někdo přejel po jeho ruce a flitry tak obrátil, tak měl náhle na saku zlatou čáru. K nim měl bílé kalhoty prošívané zlatou nití, které byly zřejmě jen asi o dva roky mladší než sako. Na nohou pak bílé boty z kůže a zdobené zlatými přezkami. Přes ruce měl pak zlaté rukavice, které kromě toho, že skrývaly některé ochranné předměty, skrývaly i prsten, jenž mu dal Robert; zatím nezaktivovaný. Samotné rukavici byly magicky propojené s pláštěm, který mu visel na zádech. Plášť byl stříbro zlatý a momentálně splývavě vlál kolem jeho těla. Když by však na jeho povrh položil jednu nebo druhou rukavici, tak by se zvedl a zpevněl do podoby křídel. Ne zrovna typických, ale kdo vlastně ví, jak andělé vypadají. Ano, přesně tak. Dragos, krvelačný a sadistický upír, si vyrazil za bílozlatého anděla. Andělský přívěšek se mu i houpal na krku v kontrastu s černým podkladem. Poslední součást jeho kostýmu byla maska s péřovou korunou, kterou měl ale momentálně v ruce a sledoval dění před klubem. Nějakého chudáka momentálně ochranka otočila a poslala do háje, protože měl u sebe magické předměty. Dragos nevěděl jaké, ale stačilo mu to, aby se otočil a zamířil oklikou klub odejít. Malachai mu už před nějakou dobou řekl o zadním vchodu pro zaměstnance. Nešlo ho vinit, měl slabou chvilku, a Dragos toho jindy nijak nezneužil, nicméně teď dle něho neměl na výběr. Chvíli mu trvalo ten vchod najít, netušil jak moc ho vůbec využívali, ale nakonec se dostal nepozorovaně dovnitř. Když byl v klubu, tak aktivoval příkazem prsten, který se postaral, že jeho tvář ani hlas nedokáže nikdo identifikovat a každému se bude jevit jinak. Poté nasadil na tvář svou masku a vstoupil do víru zábavy. Tedy.. Ještě se chvíli proplétal mezi zaměstnanci, než se objevil v centru klubu, ale to nebylo podstatné. Než by mohl začít hledat někoho známého, tak se rozhodl si obstarat něco k pití a tak zamířil k baru. Pod maskou se škodolibě zazubil, když zahlédl první známou tvář.* Vidím, že jste pochopila, že tak krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Pronese k TRISS, když si u barmana objedná bourbon.*
*Jakmile dostal svou sklenku byl velice spokojený. V klidu seděl na své židli, po chvíli ho ale začalo štvát, že si nemůže hlídat záda a tak se otočil, svou sklenici v ruce a zády se opřel o bar, aby to bylo pohodlnější tak se ještě podepřel pravým loktem, upil trochu ze své whiskey. Příjemně pálila na jazyku ale jinak mu to moc nedávalo.* /Zajímalo by mě, zdali v baru pro podsvěťany podávají i krev, minimálně zde bych to čekal./ *Po chvíli si všiml osoby, která se usadila vedle něj. Měl na sobě kostým anděla, ale ještě něco ho upozornilo, že se nejedná o civila. Jeho runy.* /LOVEC, upřímně někoho takového bych nečekal na baru./ *Vklidu upíjel ale jedním okem ho pozoroval. Nevěděl co od něj čekat, vzápětí ho ale něco překvapilo. Cítil náraz do svého těla. Svou pozornost od JAVIERA přenesl na upíra vedle sebe (TAY). Změřil si ho pohledem, bylo mu jasné že v tomhle kostýmu nebude jen tak někdo, proto nasadil jeden ze svých úsměvů.* Vůbec nic se nestalo, ale tvou omluvu přijímám. *Pozvedl sklenici.* Copak piješ? *Sedl si normálně tak, aby seděl vedle něj a lehce naklonil své tělo. aby na něj byl otočený čelem.* /Tohle by mohlo být užitečné./
*Vzala si zpátky zapalovač a cítila, jak se Orion s úlevou uvolnila. Měl doprovod, takže nebude mít důvod ignorovat své přátele. Alespoň jí to ušetří večerní hádku. Eshe se otočila za dívkou, na kterou DOMINIC ukazoval a usmála se na ni, protože si všimla, že se dívá jejich směrem. Čeho si však nevšimla byla chvíle, kdy se NAT rozběhla a mířila přímo na ni.* Alespoň se kdykoliv můžeme zase najít, *chytla Orion za pas a ušklíbla se. Úšklebek jí ale dlouho nezůstal, jelikož si konečně všimla, že se k nim někdo blíží. A rychle. Nadzvedla zvědavě obočí a dřív, než mohla na NATALII upozornit, DOMINIC jí posloužil jako živý štít.* /Jako kdyby mi to něco připomínalo./ *Slabé vzpomínky, které olizovala mlha se na chvíli rozvířily v mysli Eshe, ale detaily poskytnout nemohly. Zřejmě déjà vu. Eshe se vyklonila zpoza Dominica a zvědavě si prohlédla NAT.* Nechci si tě krást pro sebe, klidně běž, jestli je to třeba. *Promluvila k Dominicovi a zároveň mrkla na Nat, zřejmě to považovala za žárlivý akt.*
*Elaine vzala Nat za vlasy a tahala ji od DOMINICA ale Nat se jentak nenechala odtahnout, zavřela a drápla po DOMINICA a ESHE* Malinký...Kous! *Elaine jí vzala kolemnpasu a táhla jí zpátky* Jdeme! No tak! *Nat se přestala cukat ale furt vrčela na ESHE. Elaine ji držela pevně a Nat se postupně uklidnila* ..To bylo..lehce trapné..*Elaine jí dala napít jejího drinku a uklidnilo jí to vic* Je minto líto ale Nat moc ráda objímá víš..*Elaine se usmála a pomalu pustila Nat*
*Sotva přišel do klubu, už měl koho otravovat. To se mu líbilo. Zvesela se proto na TRISS usmál a objetí jí s radostí oplatil.* To bych byl rád. *Odvětil jí, načež se jí nechal k baru zatáhnout. Podobně jako ona se pak případně během cesty omlouval, když do někoho drcnul, či někomu šlápl na nohu. Ačkoliv na to i místy zapomněl. Nuže, stává se. Naštěstí pro něj si toho nikdo nevšiml, aby ho pak zastavil. Skutečně tak oba dorazili k baru bez úhony. Spokojeně se tak na ČARODĚJKU usmál.* Tak, přežili jsme cestu k baru..to chce minimálně dvojitou whiskey..nebo nám mohu objednat něco se slivkou. *Řekl směrem k ní a nad poslední částí svého projevu se zamyslel. Když si naposledy objednal Crush Arrow, tak špatné to nebylo. Nicméně z tohoto vnitřního „souboje“, kdy se rozhodoval mezi různým výběrem alkoholu, jej vytrhla další osoba, co se u nich vyskytla. Na neznámého maskovaného muže (DRAGOSE) se podíval, než svoji hlavu otočil zpět k TRISS, k níž se naklonil.* Ty ho znáš? *Optal se nechápavě, i když to asi bylo zcela zjevné, že minimálně muž jeho kamarádku zná.*
*Dominic si vyslechl, co ESHE říkala. Potom se podíval opět na Nat, a hned na to se mrkl zase na ženu.* Ale ne, tady o nic nejde, teda jako, ne, opravdu o nic nejde. To je v pohodě. Vážně. *Usmál se potom na ESHE, a pokynul jí hlavou.* No, dámy, nechtěly by jste odvést dovnitř? *Zeptal se, věděl, že civilové se tam jen tak nedostanou, a tak se chtěl nabídnout, jako možný doprovod, se kterými by tam mohly dívky projít bez problémů. Potom už vrátil pohled opět k NAT. Když si všiml že jí Elaine vede zpátky dovnitř Pandemonia, došel k závěru, že se o ní na chvilku postará, než se jí zase bude věnovat on. Poté se opět otočil zpět k ESHE.* Tak co, půjdete tedy se omnou? já jen že dostat se tam je občas náročné, ale mohu říct že jste můj doprovod, a možná to pak bude jednodušší. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Jack nie je práve nadšenec do takýchto halloween párty.* /Ale z času na čas neuškodí.../ *Vraví si v duchu keď si na hlavu dáva klobúk aby jeho oblečenie Indiana Jonesa bolo dôveryhodné. Potom už teda vyrazí k taxíku, ktorý ho už dobrých päť minút čaká pred domom. Cestou ešte napíše Jasonovi. Síce je Jack dohodnutý, že tam ide s pár kolegami ale určite by ho tam rád videl. V rámci možností newyorskej dopravy príde na miesto stretnutia relatívne včas. Čo v praxi znamená, že už ho tam kolegovia čakajú. Pozdraví sa s nimi, pár z nich pochváli kostýmy a do iných si rýpne. Kym čakajú v rade, ktorý sa do vstupu Pandemonia posúva pomaly tak si ešte stihne zapáliť jednu cigaretu. Klasickú, keďže svoju elektronickú si zabudol nabiť. Pri vstupe sa navzájom s SBS prezrú pohľadom. Jack vie čo sú zač. Oni vedia kto je Jack. Viac si ani povedať nemusia, takže ho tam pustia aj s kolegami.* To je nejaká protekcia? *Spýta sa ho kolegyňa v kostýme catwoman.* No, poznáme sa zo základky. *Zaklame až sa mu od huby práši ale keď vidí ten jej chápavý pohľad tak usúdi, že mu to zožrala. Cez dav ľudí sa postupne prepracuje k jednému z barov,* Whiskey! *Zakričí keď sa konečne k nim dostane barman. Ostatní kolegovia si tiež objednajú.* /Je tu fakt plno./
*Seděl vedle chlápka, co byl převlečený za mušketýra.* /To je docela propracovaný kostým. Určitě nebyl nejlevnější./ *Pomyslel si a dál si prohlížel detaily onoho kostýmu. Věděl o tom, že před chvílí byl pozorován on, ale předstíral, že se nedívá. Pivo měl téměř dopité, proto na barmana mávl rukou, aby si mohl objednat. Dal si stejné pivko, ale k tomu si nechal nalít i whiskey.* Poprosil bych ještě jednu rundu whiskey! *křikl na barmana než stihl odejít k dalšímu a sklenici s whiskey rovnou překlopil do sebe. Barman zareagoval opravdu rychle a než položil skleničku na pult, stála mu tam už druhá.*
*Sashu Taylorova nešikovnost už nepřekvapovala. Za tu dobu, co ho měl na starosti, si už na podobné nehody zvykl. Reagoval tak akorát zavrtěním hlavy, kterou pak natočil směrem ke CALIBANOVI, kterému věnoval omluvný pohled, než si raději vedle Taylora konečně sedl a hned si ho k sobě přitáhl blíž, aby byl připraven jej případně chytit, kdyby nějaký z civilů, kteří zde byli rovněž přítomní, začal z nějakého důvodu krvácet. Mladší mezitím přehodil jednu nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína.* Červené víno, proč? *Optal se lehce nechápavě. Starší si mezitím dovolil volnou rukou se lehce plácnout do čela, když tak pozoroval to, co se dělo před ním. Sám se pak raději otočil k barmanovi a pro sebe si objednal panáka Tequily. Mimovolně se během toho podíval i na JAVIERA, když jej zaslechl vykřiknout jeho objednávku.*
*Nechápavě hleděla NAT do očí. Chovala se jako zvíře, což by jí bylo odpuštěno, kdyby na sobě měla kostým zombie, ale to nebyl ten případ. Eshe se snažila zůstat v klidu, možná byla mentálně nemocná, takže by nebylo vhodné se smát nebo rozčilovat. Eshe se pouze slabě usmála, tak jak to falešně dokázala a podívala se na DOMINICA. Raději se k té situaci nevracela, i když by zasloužila trochu lepšího vysvětlení.* Minule jsem se do klubu dostala, ale upřímně, *naklonila se k DOMINICOVI,* znovu ten večer opakovat nechci. *Eshe se ušklíbla a poté už ho následovala i s Orion dovnitř Pandemonia, kde jejich večer teprve začíná.*
*Elaine vytahla balíček krve pro případ nouze a dala to Nat než jí vrazila pohlavek* Au! Za co? *Nat pila krev jak CapriSun a Elaine se zamračila* Ani kapka krve a ty takhle šílíš? *Nat se styděla a sedla si na židli, teď jen čekala na Dominica* Promiň.. *Elaine si sedla vedle Ní a povzdechla si.* Prostě to vypij ať někoho nezabiješ..
*Jeho úsměv se při TAYLOROVĚ odpovědi rozšíří.* A nedal by sis něco tvrdšího? *Pozvedne skleničku ke rtům a lehce upije. Spíš jde o škádlení TAYe než cokoliv jiného. Na chvilku zaměří pozornost na muže, který se plácl do čela při odpovědi Taylora.* /Že by byl upírek na vodítku? Takhle mi moc informací neřekne./ *Svou pozornost přesunul na toho pohledného upíra před sebou. Rozhodně mu to sedělo. Jeho oblečení vypadalo na něm perfektně a z toho důvodu mu ani nedělalo problémy působit víc flirtovně.* A když už jsme u toho, Caliban. *Natáhne k němu ruku a čeká zdali mu ji podá zpět.*
*Dominic se na ESHE umásl.* No, tak teda dobře, doufám, že se budete bavit dámy. *Když pak prošli dovnitř, tak se pro teď Dom s ESHE rozloučil, načež se vydal hledat Nat. Netrvalo mu to ani tak moc dlouho, za chvilku jí měla. Vydal se cestou k ní k baru, kde se pak zastavil, ještě si sám doobjednal nějaké to pití pro sebe, a potom došel až k dívce.* Tak co, už lepší? *Zaptal se a podívals e jak na Natalii, tak i na Elaine, ptals e obou. Přeci jen, Elaine byla Nataliina chůva. Když viděl, že Nat je o něco klidnější, tak se posadil vedle ní.* Ta holčina je v pohodě, nic nepoznala, takže není se čeho bát. *Mrkl a ujistil tak opět, Nat i její doprovod.* Co kdybychom se napili, a pak šli třeba tančit? *Optal se s úsměvem Dominic.*
*Dlho nikde nebol. Držal smútok za úmrtie svojej speváckej modli. Až dnes sa podarilo jeho spolužiakom ho vytiahnuť von. Kostým mu tiež nachystali a nie je z neho práve nadšený. Top Gun ani nevidel. Nevie ani kto je Maverick. Musí síce sám sebe priznať že v tej kombinéze pilota vyzerá dobre ale to je asi tak všetko. Zarazí si slnečné okuliare cez ktoré nevidí absolútne nič, viac na nos a ide. Cesta je vcelku veselá. Najmä preto, že s končili v kolóne a tak teda stiahli pár jointov. Takže keď prechádza kontrolou SBS v Pandemoniu, je zhulený na mraky. Čuduje sa, že ho pustili. Ani sa nerozkuká po výzdobe... cez tie slnečné okuliare vidí len tie neonové obrazy... už je ťahaný na parket. Tak to tam roztočí spolu s nejakou kamarátkou.*
NA JEDNOM Z BAROV SA POKAZILA PIPA... ČAPUJE SA PIVO ZADARMO, KÝM SA NEVYČAPUJE CELÝ SUD
*Všiml si, že se na něj zadíval i společník CALIBANA, jehož jméno zaslechl v jejich konverzaci, a uvědomil si, že to bylo docela nahlas, i přes tu hlasitou hudbu.* Pardon, to bylo více nahlas, než jsem chtěl. *Zasmál se a na oko nervózně upil ze své whiskey.* Skvělá volba, mimochodem. *Řekl CALIBANOVI a symbolicky pozvedl skleničku, protože zpozoroval, že pijí stejnou whiskey.* /Že by přecejen nebylo tak těžké s někým v novém městě navázat konverzaci?/
*Nat srkala pytlík krve a koukla na Dominica, Elaine si povzdechla* Jo Nat je v pořádku..jen bych ocenila kdyby se nesnažila sežrat civila! *Natalie se schovala do bezpečí kapuce pláště a zanučela potichu* Promiň..*Uslyšela ruch u pipy a zvedla hlavu* /Musím to napravit nějak/ Hele!.Koukej! Pivo zdarma pojď si dát! Alespoň ti to napravím..
Tak já moc dobře vím, že na mol budeš, to jako já s tím tak nějak počítám, to se neboj, ale běda ti, pokud tě napadne navléknout si na sebe něco takového nebo tomu podobné, tak ti tady a teď říkám, že ti nevěsta uteče. *Zasmála se.* A neboj se, jakmile uvidím ten tvůj pohled říkající, mám něco v plánu, tak tě asi někam přivážu, abys nic neudělal. *Culila se jako pako a pak si znova nasadila svou masku, načež na féra pohlédla.* Ano počítá, dorazí se mnou Jeff, James a Anthony, jsou šikovní, takže to půjde rychle. *Mrkla na něj a to se k nim už přidala i další upírka, taková její ochranka, kterou občas sebou měla, když bylo potřeba.* Ahoj Leo. *Mrkla na ni, jelikož si dívka na sebe vzala kostým zápasnice a že ji to teda sedělo. Dívka jen oběma kývla na pozdrav a pak se rozhlížela kolem. Aless chtěla něco REMIMU říct, ale to už uslyšela známy hlas, za kterým se otočila. Byl to KIM, tak civilka, kterou chtěli najmout na svatbu.* Ahoj. *Kývla jí na pozdrav i upírka a pak koukla na svého nastávajícího.* Tak co jdeme? *Optala se a pomalu zamířili ke vchodu.*
*Dominic se podíval na Nat a potom ještě na Eliane.* Jasně, tomu rozumím, ale přeci jen, je ještě mladá, ale myslím, že časem to zvládne, každý jsme nějak začínali, no ne? *Usmál se na její chůvu a potom se otočil na Nat.* Pivo zdarma? Jo? Tal teda půjdeme, ale abych řekl pravdu, pivo s krví jsme ještě neměl. *Zasmál se pobaveně Dominic, načež pak vzal Natalii za ruku a vyběhl s ní k místu, kde se volně čepovalo pivo. Podíval se na barmana a pokynul na něj.* Dvakrát, prosím. *Pronesl svou objednávku, než pak otočil pohled zase na Nat.* Ale pak už ten tanec!! *Pronesl.*
*Jakmile si vyslechl, co říkala ohledně toho kdo tedy přijde na okenice, tak se usmál.* Tak fajn, počítám s tím. *Jak se tak Remi koukal kolem sebe, tak jej z jeho tichých úvah, kterých ale upřímně Remi v hlavě moc neměl, vytrhl známý hlas. Jednalo se o Kim, i když mu chviličku trvalo ji poznat. Jakmile ale rozpoznal, o koho se jedná, tak se zářivě uculil od ucha v uchu.* Kim! Páni, tobě to teda zatraceně sekne! *Pronesl, pak se ale zlehka zarazil, protože si vzpomněl na to, jak se posledně, když spolu všichni tři, i s Aless byli, jeho upírka chovala. Proto se na ní podíval, snad aby jí pohledem ujistil o tom že jí jen a pouze chválí její kostým, a potom se podíval opět na civilku.* Co tady děláš? Taky se jdeš trošku pobavit? *Optal se, protože přeci jen, tak nějak o Pandemku věděl, že civilové bez zraku se tam dostanou jen velice zřídka. Proto si úplně nebyl jist, jak na tom bude dívka a její případný vstup dovnitř klubu. Pak si ale všiml nově příchozí, a byl rád, že Aless vzala vážně jeho apel na to, aby sebou vodila Leandru jako ochranku. Koukl se na nia pokynul jí, an víc se moc nezmohl. Žena v něm totiž vzbuzovala sama respekt.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
Oh, opravdu? Pardon. *Kývne na rozloučení, pátravě se za ním dívá a pokrčí rameny. *Nevím odkud se můžeme znát, ale poslední dobou jsem poznala tolik lidí, že to je možné... *Tahle slova už patří HIRAMOVI, který už objednává další drink.* Blázne! A víš co...třeba bychom odtud nespadli, když si tu zatančíme. *Zasměje se a pokroutí hlavou.* Ale ještě jeden drink dáme. *Přislíbí mu a zamrká.*
Na tom ani tak nezáleží, jen mě to zajímalo. *Odmávne to jako nic, ale informaci si pro jistotu zapamatuje.* /Takže se mám vyhýbat Statenu a Brooklynu, nepotřebuju teď ještě řešit zmatky s klany./ *Vyslechne si jejich nápady o tom co by se dalo dělat, on sám byl komunikativní, takže kluby se mu poměrně líbily.* Nevadí mi ani ruiny a tak podobně, ale mám rád kluby a hlavně ten šum v nich. Užívám si tu energii. *Dodá ještě na vysvětlenou a zadívá se do davu lidí, kteří zde byly.* Rozhodně po těch místech kouknu. Nevím sice jak dlouho se zdržím, ale zajímavá místa vždy stojí za návštěvu.
*Silno ho stisne. Ako keby bol jeho kotva. Čo sa mu môže v tom nahulenom stave vážne tak zdať.* Áno. Lebo Američania sú hlúpy. *Keď to vyslovuje svojim francúzskym akcentom dostáva to istý glanc. Pustí ho a pozrie si svoj kostým.* Ehm... americký letec. Z nejakého filmu. *Vzadu za ním zakričí spolužiačka, že je to Top Gun ale on ju ignoruje.* Asi toľko k mojej nenávisti k Američanom. *Povie pohŕdavo a ohrnie znechutene hornú peru. Keď TANOIA stíši hlas tak sa k nemu nakloní. Potom sa potutelne usmeje.* To sa ani nepýtaj. Niekde tu mám zapaľovač. *Prekontroluje si vačky, pričom v jednom má ešte pár jointov, v ďalšom spomínaný zapaľovač. Tak ho vytiahne a takmer netrpezlivo popoháňa TANOIU aby teda vytiahol svoj matroš.*
*Dragos se uvnitř spokojeně škodolibě zaradoval, když s ním REMI vyrazil na parket. Odvedl jej a začal s ním tančit, přičemž ani teď si nedokázal odpustit dominantní pozici.* Musím se omluvit.. Nevytáhl jsem vás sem zcela nezištně.. *Začne s vílou konverzaci.* Víte.. To o svatbě jsem se dozvěděl až o něco později.. Mým prvotním zájmem bylo vypátrat vaši snoubenku a varovat ji.. *Řekne mu přímo a na rovinu.* Abych vám to osvětlil.. Žil jsem nějakou dobu na Aljašce.. Byla to krátká návštěva při mé cestě z Ruska, přičemž jsem dost času trávil u místního klanu a nemohl jsem nezaslechnout zvěsti o jistém upírovi.. Erik? Emett? Evan? Nějak tak jeho jméno znělo mám dojem.. *Pronese přemýšlivě, zatímco s Remim tančí.* Je zahořklý a má vztek na několik osob.. Oním klanem počínaje a vaší snoubenkou konče.. *Pokračuje ve svém monologu. Jeho celoobličejová maska mu je výhodou, neboť si nemusí dávat pozor na výraz své tváře.* Zaslechl jsem diskuze mezi členy klanu, že se jim chce pomstít a chce k tomu zneužít právě Alessandru, na kterou má z mě neznámých důvodů rovněž.. Klan mě proto požádal, když zjistil, že mám cestu sem, abych Alessandru před ním varoval.. *Dokončí a na chvíli se odmlčí.* Vím, jak to může vypadat a nedivil bych se ani vám, ani slečně Ransom, kdyby jste mi nechtěli věřit.. Nechte si to klidně promyslet a rozležet v hlavě.. Nemusíte ji to hned sdělovat, pokud ji nechcete zbytečně znepokojovat.. *Navrhne pomocně.* Jen doufám, že jsem s varováním nedorazil pozdě.. *Dodá se slabým povzdechem.*
Jo! Viděla jsem tu anděly, čerty..Různé věci *Upila piva a Elaine měla své víno takže měli co pít. Nat si povzdechla a zasmála se* Měl bys to dělat častěji..Nebo budeš jak El..*Elaine se lehce urazila a Obrátila svůj zrak pryč* Pozor na slovník..nebo Budem příště trénovat a nepůjdeme za tvým kamarádem..*Nat se zděsila a hned se začala omlouvat*
*Zamyslí sa nad tým.* /Sú Američania hlúpi? Nie je to od človeka k človeku?/ *Premýšľa nad tým, ale keďže nie je Američan a teraz to THIERRIMU povedal, nemá potrebu ďalej sa v tom hrabať hlbšie a obraňovať náhodnú skupinu ľudí.* /Thierri má zrejme iba veľmi zlú náladu a zároveň ju má dobrú? Asi?/ Neboj, Američanom ťa nedám. Aj keď si oblečený ako americký pilot. *Zasmeje sa na tej irónii osudu a keď si uvedomí, že sa ho THIERRI pridržiava ešte stále a on ho drží naspäť, pomaly sa stiahne, dosť blízko an to, aby mohol chlapca vedľa seba zachytiť, ale zároveň aby to nebol akýsi náznak, že by chcel niečo viac. Len čo však zhúlený chlapec súhlasí, zájde jednou rukou pod vrstvu oblečenia a chvíľu sa tam hrabe medzi všetkými tými drogami, ktoré dnes so sebou zobral, len aby vytiahol joint, ktorý si priloží k perám a nakloní sa k THIERRIMU tak, aby mu mohol zapáliť, ignorujúc to, že sú v strede tanečného parketu niekde v náhodnej časti Pandemonia a idú si tam páliť svoju trávu.* Ešte že si tu, inak by som zháňal zas niekoho ďalšieho dlho. *Vysvetlí a zasmeje sa na tom, než sťažka potiahne do pľúc a vydýchne, nevnímajúc ani to, či si ich niekto všimol. Či budú zhúlení, alebo či budú opití, čo na tom?*
*Remi se nechal odvést na parket a pak se s ním dal do tance, Nechal si dominantní vedoucí pozici společníka líbit, nemohl popřít, že mu to bylo příjemné, byl na tohle občas přelétavý. Pak se ale zaposlouchal do toho, co povídal jeho společník (DRAGOS) a vykulil oči. Musel asi i zblednout a dokonce se mu udělalo i mdlo, ale ihned zavrtěl zlehka hlavou. Zel se mu udělalo hlavně z toho důvodu, že... to už ale začal pouštět své myšlenky nahlas.* Emette? Ten Emett? Vždyť mě samotného málem zabil, já jsem si od začátku myslel, že to je kus ko...že to je zmetek!! *Zahlásil Remi divoce a pak se zamračil.* Takže bych vám to i věřil, ale co se dá teď dělat? Vždyť momentálně spoustu upírů, kteří jsou s Aless jsou právě od Emetta z klanu! Myslíte, že i oni jsou v tom...a v čem jsou vlastně zapletení? Víte o tom více? Nechctee, nechcete si někam spíše sednout? nebo jít ven? *Optal se Remi. *Abych řekl pravdu, motá se mi trochu hlava.*
*Spamätá sa po takmer vyrazenom zube. Zoberie pohár, nešťastne pozrie na kolegyňu... ktorá už je trochu líznutá aj keď veľa toho nepila... a napije sa.* Au... *Zahuhle pretrie si trochu obrazenú peru. Priliš nesleduje rozhovor svojich kolegov, pretože sleduje Jasona. Ako sa približuje. Postupne ako sa k nemu približuje, tak do seba rýchlejšie leje obsah svojho pohára. Dokonca sa mu aj rozbúcha srdce. A keď sa akože šmykne a zachytí sa oňho.* /Nebesá!/ *Má čo robiť, aby sa naňho nevrhol.* Nič sa nedeje. *Povie a pousmeje sa jedným kútikom.* To sa... *Kým to dopovie tak dostane od kolegyne taký pleskanec po hlave až sa za ňu chytí.* Blázniš?! *Kolegyna žďuchne do Jasona.* Je zadaný tak huš! *Odmávne Jasona a doslova sa napchá medzi nich dvoch. Jack dvihne hlavu.* Asi mam otras mozgu... *Skuhrá si popod nos... lebo fúzy si oholil.* Na to by si tam musel mať nejaký mozog.
*Dominic se jejich hašteření zasmál.* Ale no, vždyť El není tak špatná, nebo, alespoň tak na mě působí. *Usmál se načež se pak podíval na starší upírku a věnoval jí upřímný úsměv. Pak pohled vrátil zpět k Nat a zasmál se.* No a co jinak ty? Ty jsi na takové party chodila i předtím...před proměnou? Nebo...jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme. *Usmál se.* Já před tím na ničem takovém nebyl, nebyla na to doba. Vyrostl jsme na samotě u lesa a učil jsme se kovářem a staráním se o mladší sourozence, pak o jednoho mladšího sourozence, ten nejmladší bohužel zemřel. takže jsme se na žádné oslavy neměl šanci dostat, kvůli naší chudobě. *Rozpovídal se Dominic.*
*Na TRISSINY slova kývl. To bylo zcela pochopitelné. Kdyby si měl on sám pamatovat veškeré své klienty, aby se nedivil, když ho osloví na ulici, asi by se dočista zbláznil. I když..těžko říct jak moc. Tak trochu šílený byl už teď. Což mu slovně potvrdila i jeho kamarádka, když zrovna objednal další alkohol, tentokrát se však jednalo o koktejl rovnou z dvou jeho oblíbených alkoholů. Oba destiláty zmínil předtím nahlas, aby TRISS obeznámil s tím, co bude vlastně pít.* Jo..tady je ten bar poměrně široký, takže by natlučení nemělo hrozit..a když tak nás určo někdo chytí..minimálně tebe jo. *Poví se zazubením.* Obzvláště, když ti to dnes tak moc sekne. *Zalichotí mladší čarodějce, načež spokojeně kývne a jakmile u nich přistane sklenice s koktejlem, přisune ji blíž k TRISS, aby jí naznačil, že se má napít první.*
Potomci andělů a démonů. To zní úžasně. *Se smíchem poslouchala ROBERTA než se rozhodl odejít po někom pátrat. Ještě na něj mávla, pak se s úsměvem otočila k JAVIEROVI. S úsměvem pozorovala, jak si DRUHÝ ANDĚL roztáhl křídla a přitom se jí představil. Bylo to jako scéna z filmu, jen tedy ne z hororu, který by očekávala na Halloween, ale spíš nějakého romatického fantasy. Jeho stisk byl příjemně pevný, tak se její úsměv ještě rozšířil.* Ráda tě poznávám, JAVIERE, *udělala pukrle, nebo spíš pokus o něj, pokousaná noha ji i přes dobré hojení pořád trochu bolela. Pootevřela pusu, aby se zeptala, co ho vedlo zrovna za ní, ale v tu chvíli se JAVIEROVI rozezněl telefon a z konverzace se vytratil. V tu chvíli se vrátil ROBERT a byť jí s Javierem nebylo nijak špatně, cítila se trochu komfortněji, že byl zpět.* Třeba se jen někde na chvíli zašil a ještě se objeví? *Navrhla povzbudivě, přitom ucítila vůni jeho nápoje.* Tak ses jí konečně dočkal? *Kývla s úsměvem hlavou k jeho pití, ale než se mohla konverzace nějak dále rozvínout, přerušil ji JAVIER se svou omluvou. To, jak se na ni díval bylo na straně jedné lichotivé, na straně druhé, s ohledem na to, že se sotva poznali, ji to malinko znervózňovalo. Když jí políbil ruku, opět malinko zčervenala.* Na shledanou, Javiere. Ráda jsem tě poznala. *Usmála se na něj a číslo si sbalila, pak se otočila k ROBERTOVI s tichým, nejistým zasmáním.* Cože se to právě stalo? *Zeptala se a lehce zatřásla hlavou.* Doprovodíš mě na bar? Taky mám žízeň. /A taky bych tam možná raději šla v doprovodu někoho, koho už znám./ *Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.*
*Dragos čekal, jak to REMI zpracuje a musel si říct, že ho upřímně přecenil. Čekal, že bude víla daleko více podezíravější, ale o to měl snadnější práci, takže se nadále držel své role.* Ah ano.. Tak nějak to jméno mohlo znít.. Omlouvám se.. Moc dobře jsem si ho nezapamatoval.. *Přikývne na jeho slova. Nechá jej si zanadávat a nijak na to nereaguje, tedy až na zkonstatování.* Tak vidím, že přeci jen jdu pozdě.. Doufal jsem, že jsem ho předběhl, ale zdržel jsem se v Iowě. *Na Remiho otázku se odmlčí a zamyslí se.* To bohužel říct nedokážu.. Být v jeho kůži, tak by mi rozum velel si udělat zálohu.. Červí hnízdo v těle klanu.. Ale já jím nejsem, takže tady nápomocný příliš nebudu. *Když navrhne vyjít ven, tak váhavě otočí hlavu k místu, kde stojí Alessandra.* A nebude to vaší snoubence vadit? Nechcete ji nejprve s tímto krokem obeznámit? *Zeptá se, ale jinak kývne.* Zkusím vám odpovědět na co nejvíce podrobností, co z hlavy dostanu.. *Souhlasí a poté, podle toho, jak zareaguje Remi, se vydá ven nebo počká.*
*Nad otázkou na Aless jen mávl rukou, nijak neodpověděl, místo toho zamířil za andělem (DRAGOSEM) ven. Bál se, ale možná to ještě nebylo tak poznat. Věděl, co je Emett zač, tak nějak co bylo s Alessinou minulostí a taky to, že to nebylo moc fajn, že to nebylo vůbec, ale vůbec fajn. Proto měl pocit, že potřebuje prostě na vzduch. Když vyšli ven, tak si sundal Remi helmu, kterou položil vedle sebe a místo toho si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sedl si na zem, a promnul si kořen nosu. pak se podíval opět na DRAGOSE. Takže mi říkáte, že je Aless a její klan v nebezpečí, to se mi tu snažíte říct? Sakra, já věděl, že to nebude jen tak, už když se objevil. *Zavrčel Remi a pak si povzdechl, než se na muže opět koukl.* Nepochybuji, že někdo jako on zálohy má a ne jednu, ani bych se nedivil tomu, kdyby s ním bylo spojeno to, kolik novorozených upírů bez jakéhokoliv doprovodu, kteří se očividně zrovna vyhrabali, běhá po New Yorku. *Zavrčel nahlas.*
*Tentokrát CALOVI Sasha odpověděl už jen kývnutím, než jejich konverzace přejde od jednoho tématu k druhému. Mladší klasicky zmínil místo, kde tolik lidí, obzvláště pak v noci, moc často nechodí, takže je pro samotáře přímo ideální. Starší upír nato zmínil rovnou dva podniky, které podle něj stály za navštívení, načež se vzápětí ukázalo, že měl zjevně opravdu podobný vkus. Spokojeně se tak uculil a Taylorovi věnoval jakýsi vítězný úsměv. Fialovovlasý na to však nezareagoval slovně, pouze protočil panenky, než se pobaveně uchechtl.* Jasně, chápu. *Kývl nato, načež se spokojeně napil vína, když ho před něj barman konečně postavil. Samozřejmě mu za to i poděkoval.* Uvidíš třeba toho stihneš i více, než jen ty místa, co jsme zmínili.
*Podívá se na KIM a usměje se.* Třeba a ano. Tady to dělají, ale to proto, že sem čas od času zajdu a vyžádám si to.* Zazubí se. Podívá se na JAVIERA a zamává na něj provokativně na rozloučenou.* Je z rodinné firmy a tam jsou všechny děti děsně flirty. Ne, že já bych to měl jinak, když vezmu bratra a sestru...* Řekne a povzdechne si nad tím. Bob dopije své pití a podívá se k baru, že si dojde pro další a tehdy si všiml TAYE a u něj další lidi. Uši má v pozoru a pak je zase hned stáhne k hlavě a lehce se zamračí.* Jo jdeme na bar.* Řekne a vezme KIM za ruku a zamíří směrem k TAYOVI. Přitom se podívá na CALIBANA. Nelíbí se mu.* Ah, TAYi, zdravím tě.* Usměje se na něj a podívá se na KIM.* KIM, toto je můj přítel TAY. Ruku nepodávat a držet se trochu dál. Jde o určitou fobii.* Řekne a v myšlenkách se spojí s TAYEM.*/Je civil, takže jestli ji ublížíš, tak žádná má společnost na měsíc./* Varuje ho.*
*Jeho nechuť sa prehĺby.* Ja viem... nebol to dobrovoľných výber kostýmu. Ani som sem nechcel ísť. ALE! Som tu a nie je to také zlé. *Ako keby už zabudol na to, že ho znova niekto pošliapal. Vyštrachá zapaľovač z vrecka. Počká kým TANOIA nájde svoj joint a keď je ready, tak mu pripáli. To že sú uprostred parketu, medzi ľuďmi ... na to je Thierri priveľmi zhulený, aby to riešil.* Dlho by si niekoho zháňal? Ja mám pocit, že tu fajčí trávu každý druhý človek. *Povie a schová si pečlivo zapaľovač. Ešte ho dnes bude potrebovať. O chvíľu doňho drgne dievča, oblečená ako čertica, jedna z jeho spolužiačok a strčí mu do ruky pivo. Thierri nedutá a zoberie si ho. Keď sa napije tak sa trochu zaksichtí. Ale potom sa napije znova.* Nie je to až také zlé. Chceš? *Ponúkne TANOIOVI.*
*Už nějakou dobu se mezi lidmi pohybovala medúza. Ne pravá, byl to jen kostým samozřejmě. Ve vlasech měla korunu, možná spíše čelenku se zlatými hady, jejichž oči byly zelenkavě jedovaté stejně jako ty její byly pro dnešní večer změněny v hadí oči. Zlaté stíny, tmavá rtěnka a zlatozelený kostým. Po zelenkavé sukni se plazili zlatí malí hadi, zlaté podpatky a bodyčko odrážely světla klubu a tahaly k ní o to víc pozornosti. Ramínka pokrytá flitry temně zelené barvy byly vlastně jen zdobné, ale od hrudi vedly ke krku zdobné vlnité, pevné řetízky a napojovaly se k obojku okolo krku, kterému mezi flitry pableskovaly zlaté odstíny jejich druhé strany. Černé vlasy volně padaly na záda a ramena, když se obratně proplétala lidmi a magií si je držela od těla, Její kroky ji vedly dál, až k baru, kde přiměla magií nějakého civila, aby se uhnul a s absintem se opět poroučí mezi lidi.*
Kovář hm?..Tvého brášky mi je lito..No nechodila jsem na takové party..Byla jsem moc mladá a rodiče se o mě bály tak jsem nešla..Neměla jsem ani s kým.. *Nat se usmála a popíjela svého piva, když dopila další sklenici šla si pro další a sedla si zpátky k Dominicovi* Jako jedináček s tebou nemohu soucítit ale chápu..
*Tiše se zasměje.* Vypadá to tak. Ale když jsou lidi takhle krásní, byla by škoda toho nevyužít, no ne? *Zazubí se a povzbudivě ho poplácá po zádech. Na malý moment se jí zdálo, že se v jeho vlasech něco pohlo, ale přikládala to kostýmu a neřešila to. Když se zamračil, pohledem následovala jeho, oplatila mu stisk ruky a společně s ním se vydala k baru. Zářivě se usmála na oba muže, její pozornost se však soustředila hlavně na TAYE, kterého jí ROBERT představil. Instinktivně mu chtěla podat ruku, ale na ROBERTOVU žádost jen přikývla a alespoň před TAYEM vysekla pukrle, opět, co jí zraněná noha dovolila, a usmála se na něj.* Chápu. Ráda tě poznávám, Tayi. *Kývla na něj a pozornost na moment obrátila k baru, aby si objednala 'cokoli barevného.' O moment později jí už barman podával kobaltově modrý Witch's Brew se suchým ledem, takže se z něj krásně kouřilo. Kousek poodstoupila, aby pohodlně viděla na ROBERTA i TAYE společně s MUŠKETÝREM, kterého ROBERT zřejmě neznal.* A vy jste? *Zeptala se muže v kostýmu MUŠKETÝRA s úsměvem, aby bylo představování kompletní.*
*Dominic se na ni zářivě usmál a přisunul se trochu blíže, aby jí lépe slyšel.* No, tak teď už máš s kým chodit. *Usmál se na ni zlehka a pak naklonil hlavu na strabnu.* No, věř mi, po smrti bráchy jsem tak nějak toužil, abych byl jedináček, protože jsme měl strach o toho druhého. A nakonec si odžil strašně hezký život, a za to jsme byl rád. Pořád jsme na ně tak nějak dohlížel, dokud bylo bezpečno na ně dohlížet. */Usmál se a pak si přehodil nohu přes nohu, než se podíval na jejich sklenky na stoled.* Tak, navrhuju dopít, a pak si skočím zase na cígárko, to víš, už mě to zabít nemůže. *Zasmál se Dominic.*
*Rychle JACKA sjede pohledem a všimne si, že má růžovější rty než obvykle. Ucítí pnutí v prstech, jako kdyby měly vyrazit vpřed a nabitý ret pohladit. Udrží se však a snaží se o nenucenou konverzaci, která nebude nikomu kolem podezřelá. Někomu ale přeci jen byla.* /Proboha živého ale se mnou!/ *Zvedne obočí a malinko mu cukne koutek.* Tak zadaný? Hmm... Vsadím se, že máte moc hezkého partnera. *Zazubí se přes rameno Jackovi kolegyně na JACKA a pak se k ní nakloní, aby ho dobře slyšela.* Jen ho hlídejte dál, nechceme, aby stresoval svou drahou polovičku, že... *Tváří se u toho vážně, jako kdyby jí zadával nějaký důležitý úkol. Na konci zadání ji poplácá po rameni a vytratí se v davu. Staví se ještě na druhém konci baru pro drink, protože u policistů by mu to zkazilo plynulý odchod a pak se vydá na parket. Chvíli se jen prodírá tanečníky a hledá někoho, kdo by ho mohl zabavit. A ejhle. Spatří NEJVYŠŠÍ ČARODĚJKU BRONXU a tanečním krokem k ní zamíří. Nechce jí lézt do osobního prostoru, ale všimne si, že tu ta možnost ani není. Všichni tanečníci jakoby byli neviditelnou rukou posunuti kousek od ní.* /Šikovné kouzlo./ Zdravím, MADDIE, smím-li vám tak říkat. *Osloví ji jménem, jelikož o ní samozřejmě něco málo ví a vyzkouší tak hned její reakci.* /Může být značně nepřátelská a nebo mě také pozná? Kdoví, v tom je ta zábava!/
Zní to fakt skvěle, takže bych byl rád. Ale nikdy nevím, kam mě obchody zavedou. *Své povolání měl jako výmluvu často, jen málo v které práci by se tak mohl vymlouvat na cesty do různých částí země a v ty nejdivnější hodiny. Po chvíli se k nim třem přidá další muž se ženou. Pořádně si je prohlédne, na ženě (KIM) neshledává nic zvláštního, ale to jak se na něj muž (BOB) podívá se mu nelíbí.* /Možná by mohli vědět něco víc./ *Když se jej zeptá ta žena (KIM) nasadí opět svůj úsměv, který předtím věnoval TAYOVI. Natáhne j ní ruku.* Rád tě poznávám Kim, jmenuji se Caliban. *Pronesl lehce.* Nechcete si k nám přisednout? *Rukou naznačí na volné stoličky vedle nich.*
Když jsme tu minule tančili, spadli jsme! *Upozorní ho pobaveně a napije se své whiskey, než na řadu přijde jistá smrt.* Děkuji. *Zatočí se kolem dokola, mince o sebe zacinkají a upraví si bezděčně znovu čelenku a když jí přisune sklenku, povzdechne si, ale napije se a zaksychití se, nad tím, jak to chutná, a zapije to whiskey.* Taky vypadáš dobře, Hi.
Uhm, uhm… *Prikývne pobavene, skoro akoby ani neveril tomu, že THIERRI tam nie je sám od seba, ale že by ho niekto nútil. No všimne si, že okolo nich sa pohybujú osoby, ktoré na chlapca pri ňom reagujú a tak mu aj napadne, že oni môžu za to, kde sa THIERRI teraz ocitol.* Oh, tak nabudúce povedz, že nechceš, nie? *Prenesie starostlivo a nejaký týpek zozadu do neho drgne v jeho nepodarenom, bláznivom tanci, bez ospravedlnenia si tancuje ďalej a tak sa aj on ocitne blízko pri THIERRIm, do ktorého drgne.* Prepáč. *Zaspieva usmiaty a nakoniec sa obzrie.* No, nemôžem len tak behať naokolo a vypytovať sa hocikoho. Musím si udržať profesionálny výraz. *Vysvetlí, ale príde mu to vtipné, keď to práve on povie takto nahlas. Sleduje pohár piva, ktorý sa odrazu objaví v ruke jeho spoločníka a tak mu pozrie do tváre.* Ďakujem, nepijem, nemiešal by som to, každopádne. *Povie, potiahne si zhlboka, že mu spomedzi trochu pootvorených pier a zároveň z nosných dierok vylezie ťažký hustý oblak dymu, natiahne svoju ruku ku chlapcovi a hýbe sa v tanci, len aby sa udržal v rytme s celou masou ľudí, uhýbajúc sa aj pivovým mokrým mlákam na zemi, čo sa niekomu podarilo už povylievať, ledva sa dostali od pultu s čapovaným pivom.* Pozor, že sa nešmykneš. *Rozosmeje sa.*
*Nat Přikývla a zahleděla se do ničeho a přemýšlela. Mezitím Elaine do Nat pichla prstem aby se probrala* Hm?..Promiň..Já tu zůstanu ať nejsem ocas *Usmála se na Dominica a upila piva* Ne že chytneš jak papír! *Píchla Dominica do boku a zasmála se*
To jistě smíte. *Zastaví se mezi lidmi, dost blízko, ne že by jí to vadilo. Pohledná společnost, zdá se, že se chová na úrovni... Sklouzne jej pohledem a jemně nakloní hlavu do strany.* Jak mám oslovovat Vás? *Oplatí mu. Světla jí vše poněkud zkreslovala výhled stejně jako ruce, které se mezi nimi čas od času i přes blízkost octly.* Pokud na TOHLE nechcete tančit, možná by bylo rozumnější se přesunout bokem. *Navrhne JASONOVI.*
Tehdy jsme spadli tady? *Zeptal se zaraženě. Šlo poznat, že to měl krásně pomotané a jeho paměť si z něj asi utahovala. Těžko říct. Prostě si dovolil se zatvářit zmateně jako lesní včelka.* Aha, upssie. *Uchechtl se nakonec, než k TRISS přisunul onen koktejl, co jim před chvílí objednal. Podiveně pak zamrkal, když se jeho kamarádka zaksychtila kvůli chuti onoho drinku. Nakonec nad tím pokrčil rameny.* /Asi jí to nesedlo./ *Pomyslel si, načež se jemně začervenal a kývl.* Děkuju. *Zazubil se spokojeně, během čehož si koktejl přitáhl k sobě, načež si jednoduše usrkl. Mlsně si nato oblízl rty.* Dobrý, chceš na ten bar vylézt už teď a já si tohle. *Odmlčel se a kývl ke sklenici.* Dopiju pak?
*Dom se na ni usmál a pak na ni mávl.* Bduu tu co nejdříve, neboj se, nenechám dámu, pardon, opravuju, dámy čekat. *usmáls e na ně. Pak už zamířil ven a zmizel tam., kde se vcházelo dovnitř. Na chvilku si i sundal brýle a promnul si lehce oči a když se pak, co si zakouřil vrátil, tak ihned pohledem našel to, kde Nat seděla. Došel k ní a uculil se.* T6ak jsem tuuu, nebylo to tak hrozné ne? *Uculil se a pak ji chytl za ruku. *Tancovat? *Mrkl na ni a nějak to nevychytal, což zapříčinilo to, že mu padla do náruče. Ihned se na ni koukl a kdyby mohl, zrudne.* Pardon, jsem občas nešika. *Ušklíbl se.*
*Drží sa a nadýchne sa. Páčilo sa mu akým smerom to je. A už to aj videl na menšie dostaveníčko v jedom z tých strašidelných kútov, Ale jeho akčne opitá kolegyna spravila svoje.* Ale... *Pípne lenže to už sa nasúkala medzi nich. Ale to už sa JASON vytratí do davu.* /Dočerta... / *Zaplače v duchu. Horko zaplače. Na to sa naňho otočí kolegyňa.* Že sa nehanbíš! Máš fakt poriadneho chlapa a ty tu pokukuješ po inom! Čo by ti na to povedala matka?! A čo dievčatá z účtarny! Mladý pán Porter si tu pokukuje na párty po inom chlapovi. A chudák tvoj milý je kde? Určite je v práci a ani netuší čo tu robíš! Mal by si sa hanbiť! O tomto tvojmu drahému ani hovoriť nebudeme, ak máš charakter priznáš sa mu sám! *Jack to počúva. A vyzerá ako zmoknuté kura. Nešťastné zmoknuté kura. Poočku sleduje JASONA keď v tom mu trhne jedno obočie.* /Nie je to tá vykričaná čarodejka?/ *Ošije sa a stále k nim poočku uteká. Na pult im pristane ďalšia runda alkoholu a tak to do seba kopne.*
*Oba upíři s pochopením na CALIBANOVA slova kývli. Jejich konverzace ovšem na dlouho neutichla. Tay se s radostí na BOBA usmál.* Guten Abend, Bob. *Pověděl v němčině. Vzápětí se vedle něj ozval i Sasha, který už promluvil anglicky.* Dobrý, Bobe. *Zazubil se na ČARODĚJE. Tay mezitím hodil po BOBOVI nechápavý pohled, když jej představil KIM a zmínil, že by mu neměla podávat ruku, protože má údajně fóbii. Jedno obočí tak pozvedl, než jemně, aby to nebylo tolik nápadné kývl, když mu to bylo jakýmsi způsobem osvětleno myšlenkou.* Nápodobně. *Nadhodil milý úsměv, když se zrovna bavil s KIM.* Já jsem Sasha, taky mě těší. *Připomněl Taylorův dozor svoji existenci. Neměl zrovna v lásce, když byl přehlížen.*
*Pozrie na TANOIU.* Povedal som. Povedal som nie. A aj tak ma násilne prezliekli z pyžama. *Vzadu ešte zakričí čertica niečo o tom, že aj trenky mu obliekli. Thierri to ignoruje,* A dotiahli ma sem. Benefit je tráva, ktorú mám. *Prizná a podľa tých červených očí čo má už je jasné, že jej vyfajčil dosť. Nech chce alebo nechce tak sa tiež trochu pohupuje do rytmu. To je predsa pravidlo parketu. Keď si na ňom musíš sa hýbať s davom. Prikývne.* V pohode... a hej to by bolo čudné. Ale už som zažil takých ľudí čo sa pýtali každého či chce trávu. Ale skončili v base. *Dá si pivo a keď TANOIA odmietne tak mykne plecom a napije sa poriadne. Je smädný. A už aj hladný. Niet divu.* Viac zostane mne. Dal by som si falafel. Nedal by sis falafel? *Opýta sa ho a pozrie dole na mokrú zem.* Mám protišmykové boty. *Ukáže mu to tak že s nimi pošúcha po mokrej podlahe... a evidentne sa mu to šmýka....* Tak asi nie. *Dopije pivo a kelímok pridá k jeho rozdupaným okuliarem. A to takým štýlom, že si normálne čupne, položí ho vedľa hromádky skla a kovovej obruče... ktorá už tak ani nevyzerá a znova sa postaví. Kelímok zatiaľ stojí na svojom mieste.* Ideme tancovať! *A tak aj začne, pekne do rytmu a divoko.*
*Bob se podívá na CALIBANA a narovná své kočičí uši a zazubí se, čímž odhalí i své ostré zoubky. Nelíbí se mu.* Já jsem Robert a přisedneme si rádi.* Řekne a nahne se ke KIM.* Nedívej se jim do očí, je to dobrá rada pro tyhle bledulky.* Zašeptá ji a sedne si a podívá se na Sashu.* Nazdárek. Jak se ti daří? Nechtěl jsi nějakou ochranu? Víš dostal jsem zakázku od vašeho šéfa a zajímá mě, zda to nejsi ty. Pokud ne, tak ti ji i tak udělám. Slyšel jsem, že se něco odporného blíží ze staré země.* Řekne mu a pak se podívá na TAYE.* Pro tebe taky něco udělám. Nelíbí se mi, co se ke mě doneslo. Moje bledulky musí být v pořádku.* Usměje se na ně. Pak se otočí na KIM.* Že vypadá jako antické umění?* Zeptá se s úsměvem a přitáhne si k sobě do objetí TAYE a zazubí se.*
*Nat zrudla také a pomohla mu vstát a usmála se na něj* Ráda si zatančím Pane Nešiko *nemohla si pomoc a popíchla ho, napila se piva, chtla ho za ruku a objala ji* Tak jdem? Bože teď fakt smrdíš jak Kovář *Zavedla ho na taneční parket a začala s ním tančit*
*Dominic se uculil a když si ji dovedl na parket, tak se uculiil.* Lea kuš, nech si to joo, T6ak hold mám nějaký ten zlozvyk, a víš ty co? Jen si to hezky užij. *Zasmál se a jakmile se dostali na parket, tak si ji k sobě postavil čelem, načež si ji přitáhl. Ruce nechal položené na jejích bokách ba držel si ji u sebe, zatímco se vlnil do rytmu, a tiše se culil.* Jak se máš tam dole? *Pronesl, přičemž nadnesl narážku na její malý vzrůst oproti jeho skoro dvoum metrům. Pak si ji občas otočil a pak zase přitáhl k sobě, tak, aby ji měl u sebe. Sem tam se koukl po Elaine, jen aby viděl, že je má v merku.*
*V rychlosti si zhodnotí její reakci a ve spojení s její pověstí ho ve finále ani tolik nepřekvapí její přivítání.* Jason. /Král-/ *Zastaví se, protože přestože by z toho později mohla vzniknout vlivná známost, nemusí lámat přes koleno tituly. Jakmile jí odpoví, podívá se na její kostým a pousměje se.* Ovšem raději bych se vám neměl dívat do očí. *Dá najevo, že její kostým bez problému poznal a s humorem si dá ruku, ve které nedrží drink, přes oči.* /Té kolegyně si važ, JACKU! Sice mě nepoznala, ale zjevně nám fandí./ *Pošťouchne v myšlenkách ještě svého milého a pak už se věnuje čarodějce. Po její poznámce se chvíli zaposlouchá a z jeho tváře je jasně čitelné, že tohle není jeho šálek kávy.* Rozumnější, jistě. *Přikývne a začne se protahovat mezi tanečníky až k nejbližší zdi a tam se opře.*
*Zasmeje sa na poznámke, nadšene povyskočí a zakýva radostne dievčaťu vzadu, než sa pohľadom vráti k THIERRIMU.* Ale dobre ti vybrali. *Prenesie úprimne a dotkne sa prstami pilotnej bundy.* Trenky ale kontrolovať nebudem. *Zasmeje sa ako pubertiak a jeho výraz vyzerá trochu podivne temne, keď sa usmieva a líščia maska mu zakrýva polku tváre. Nakoniec mykne ramenami a urobí zvláštny, krúživý pohyb v poloblúku okolo chlapca, než sa obzrie dookola.* No, do basy ísť nechcem, ale… ak to niekto ucíti, možno sa niekto s otvorenou mysľou pridá. *Zvolá nadšene, aby ho THIERRI počul a aj vidí akúsi dievčinu opodiaľ v maske Boba Rossa ako pozerá ich smerom a tak jej ukáže, aby podišla bližšie a s otáznikmi v očiach aj mrkne k svojmu známemu.* Máme tu niekoho. *Prenesie a kývne hlavou k dievčine, ktorá sa k ním pridá a tak keď sa mu dostane joint do ruky, podá ho dievčine, ktorá vďačne príjme, niekoľkokrát za sebou si potiahne a radostne, s poďakovaním, odtancuje tam, odkiaľ prišla. Pohľadom ju však nesleduje tak dlho, pretože už sa mu chce znova liezť na pult a rozhadzovať darčeky, ale radšej svoju pozornosť navráti THIERRIMU a pokrúti hlavou.* Nie som hladný, ďakujem. Ale zbehnem s tebou jeden kúpiť, aby si sa nestratil. *Podpichne ho hravo a tleskne o seba rukami, zatiaľ čo sleduje ukážku, ktorú mu predvádza a hrozne nahlas a poriadne sa rozosmeje, keď topánky nefungujú.* Mal by si an to ísť ako ja. *Povie pobavene, dvihne si jednou voľnou rukou dlhé oblečenie, aby odhalil svoje bosé nohy, než automaticky schmatne THIERRIHO za ruky a siahne ho do viac voľnej časti, abys a mohli hýbať a ihneď ho začne vykrúcať do rytmu, dávajúc len tak-tak pozor na joint v ruke, z ktorého si zas potiahne a cíti, ako začína účinkovať v jeho tele.*
Nápodobně. *Usmála se na CALIBANA a stiskla mu ruku, pak obrátila svou pozornost k Sashovi a omluvně se na něj usmála.* Omlouvám se, netušila jsem, že taky patříte do party. Kim. *Představila se s úsměvem a vyhoupla se na židli mezi ROBERTA a CALIBANA. ROBERTŮV tip ji trochu zarazil, ale kromě sotva nepatrně svraštělého obočí na sobě nedala nic znát. Navíc, i to zmizelo snad ve vteřině a jí se na tváři opět rozhostil úsměv. Přemýšlet nad tím může později, přišla se sem bavit a poznávat lidi, ne filozofovat. Přesto jí něco našeptávalo, že by se té rady měla držet. Když ji ROBERT opět oslovil, zatímco objímal TAYE, jen se smíchem přikývla. Ta scéna byla rozkošná.* Rozhodně. Jako by ho vytesali z mramoru. *Uculila se a spokojeně odpila ze svého drinku.* Máte v plánu dnes tančit? *Nadhodila, přímo nikoho neadresovala, nechávala kohokoli, aby odpověděl, pokud by chtěl.*
*Vyjde ven s Remim a nejprve sleduje oblohu, než na něj víla promluví.* Mohlo by tomu tak být.. Spíše by je mohl Emett zneužít ke svým plánům.. Jaké jsou nemám ponětí.. *Odpoví mu. Na rozdíl od něj si masku nesundá, i kdyby mohl.* Ah, ano.. Toho jsem si také všiml.. *Potvrdí ohledně novorozenců.* Jestli se můžu zeptat? *Otáže se pro změnu on.* Jak dlouho už je součástí klanu?
Jo tak vtípky na malý lidi *Nat se usmála a stoupla mu na nohu plnou vahou* Promiň jsem Nešika *opakovala jeho taneční kroky mezitím Elaine na ně koukala a povzdechla si pak ji napadlo něco škodlivého usmála se na ně* No tak tohle je super, jsem tak přemýšlela o výletě zpátky do Kanady abych navštívila své rodné město..
*Sleduje ako sa JASON baví s MADDIE. A keď ho ešte poštuchne myšlienkou tak sa zatvári ešte kyselejšie. Barman pred neho postaví ďalší pohár. Asi zo solidarity za to čo doňho kolegyňa hustí. Potom sa ale uškrnie.* /Však počkaj.../ *Usmeje sa na kolegov a začne si predstavovať tie najväčšie prasačinky, ktoré s Jasonom robili aj nerobili. Dokonca si pritom aj štrngne s kolegami aj keď ani netuší na čo pripíjajú. V hlave má len rôzne miesta, rôzne polohy a rôzne oblečenie.* /Prajem príjemný rozhovor s tou čarodejkou./
Bledulky? Celkem zajímavá přezdívka, na takovou jsem asi ještě nenarazil, máte rád květiny? *Optá se BOBA, který objímá TAYE.* /Že by ti dva spolu něco měli? Vypadají spolu dobře./ *Všiml si jeho uší, takže mu došlo, že musí jít o čaroděje, proto ho zaujala ta řeč o amuletech a ochraně.* /Takže místní upíři mají svého čaroděje, velice dobré vědět./ *Dnešek byl produktivní a jeho nálada tím jenom stoupala. Navíc dopil svou druhou whiskey a objednal si třetí.* Vidím, že dáma pije drinky a co vy? *Spolu s úsměvem tuto otázku adresoval BOBOVI. Poté ale zaslechl otázku o antickém umění. Musel si TAYE ještě jednou prohlédnout, ale dal BOBOVI za pravdu.* Máš pravdu, je nádherný. *Dodal s jedním koutkem úst pozvednutým.*
*Remi se na něj podíval jen občas, spíše si ale mrmlal něco pod vousy a koukal do změ, jelikož byl vytočený až do běla, a zároveň měl i strach. Strach z toho, co by se mohlo Aless stát. A nejenom jí.*- Jak dlouho u ní je? Já nevím, řekl bych, že to bude už delší dobu, vlastně od doby, co měla Alessina dceru tu benefiční akci. *Ani mu v ten moment nedošlo, že se přeřekl, byl tak vytočený a tak naštvaný, a tak mimo, že mu to prostě nedošlo.* Dva měsíce, a bydlí u Aless ve vile, to je taky super. Stejně tak jako jeho pravá ruka, i když, toho pár dní zpět zabili, no bude to déle, ale jinak tam jsou s ním i jeho nejbližší upíři, ostatní jsou různě po NY, ale kopou za Aless, nebo, mám říct spíše za Emetta? *Odfrkl si Remi podrážděně.*
*Dominic se culil a poslouchal ji a když pak řekla, že by ráda do rodného města, tak se ještě více usmál.* No tak, proč by ne? Já bych klidně jel s tebou, pokud by jsi chtěla, jestli třeba nechceš sama nebo tak, vím že tady to je občas dost těžký, takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, můžeš se na mne spolehnout. *Mrkl na ni a pak se usmál.* Dáme si ještě drink? Dal bych si něco jiného, hm, co kdybych já vybral něco tobě a ty potom ještě něco mně? *Navrhl, s uličnickým výrazem Dom.*
*Dragos pouze přikývne.* To byla jen má zvědavost.. *Informaci o dceři přejde, jakoby ji přeslechl. Už o ní věděl, nebylo nutné to dál rozmazávat.* Pokud by nevadilo, půjdu zpět dovnitř.. Chtěl bych se ještě pobavit, než půjdu zase o stát dál.. *Omluví se a jestli REMI nemá už žádný dotaz, tak zamíří zpátky dovnitř. Dojde si k baru, kde stála ALESS a jen pokývne hlavou.* Bohužel tanec s vámi již nestihnu.. Potřebuju si zařídit ještě jednu záležitost, než zase odjedu z New Yorku.. Ať se vám svatba vydaří.. *Popřeje ji ještě a pak zamíří od baru do davu, než v jedné klidné části u stěny zahlédne MADDIE a JASONA. Teda Maddie pozná. O Jasonovi jenom slyšel, takže si ho nepřiřadí. Nicméně tam i tak zamíří.* Okouzlující jako vždy, slečno Colban.. *Pronese, když se u nich zastaví.*
Těší mě, Jasone. *Kývne mu lehce hlavou, oči však nesklopí, tlumeně se zasměje a sleduje vílu, než se rozhodne přesunout ke zdi a ona jej následuje i s absintem bez jediného rozlití a přesune se vedle něj.* Chvíli to v těch světlech trvá, ale mnoho víl, které si říkají Jason není. Minimálně já vím o jedné, výsosti. *Nadzvedne elegantně skleničku ke rtům spolu s pitím, pokyne mu s ní a upije si.* Co vás ke mě přivedlo?
*Najednou jako by toho bylo na Taylora moc. Všichni přítomní mluvili téměř přes sebe. Nebo se mu to jen zdálo? Lehce nervózně promnul popruh své brašny.* Prominuto, madam. Ale to jen díky vašemu krásnému úsměvu. *Zmínil Sasha, načež se sám na KIM vřele usmál, než si jeho pozornost ukradl BOB, který si k nim i s KIM přisedl. Hned zavrtěl hlavou.* No nevím o ničem. *Začal, načež se k ČARODĚJI otočil naplno čelem.* Ale určitě nebudu proti. *Dokončil pak, načež se zaměřil na chvíli čistě na Taylora, když si všiml, že není poněkud ve své kůži. Než se však stačil zeptat, už byl osloven někým jiným. Mládě se viditelně zmateně podívalo na ROBERTA.* O čem mluvíš, BOBE? Co se k tobě doneslo? *Naklonil lehce hlavu na stranu. Vzápětí jej už ROBERT svíral v objetí, do nějž se instinktivně schoval, už jen protože na něj přilákal moc pozornosti. Na něco takového se vždy musel předem psychicky připravit. Vykoukl tedy jen na chvíli, aby si ověřil, zda si ho stále tak divně prohlíží.* BOBE, tohle mi už nedělej..připadám si jako expozice v ZOO..*Pověděl pak tak, aby ho slyšel pokud možno jen ROBERT.*
*Na odpověď jen přikývne, jelikož na jeho pravdomluvnost je poněkud brzy na to, aby posoudil, zda ho těší.* Ach, jistě. V lidském světě je to poněkud běžnější. *Pozvedne skleničku, aby si s ní symbolicky připil, když to naznačí a sám si upije z broušené sklenky.* A světla jsou vskutku poněkud... extravagantní. /Na druhou stranu to k tématu asi sedí, podle toho, co jsem si stihl za pár minut ve frontě nastudovat./ *Ve chvíli, kdy se chce vyjádřit k tomu, co ho k MADDIE přivedlo, si JACK začne představovat všechno možné. Něco, co Jasonovi evokuje velmi příjemné vzpomínky, něco, co se vzpomínkami ještě není spjato. Každopádně i přesto, že se jeho výraz nijak nezmění, panenky se mu roztáhnou touhou. To by mohlo v lepším osvětlení působit jakože touha je právě to, co ho zavedlo za čarodějkou. Ovšem... nepoznala ho ve světlech, jak by mohla vidět jeho oči? Možná na boku místnosti lépe, možná ne.* /Sakra. To ho to nechává chladným, že mi tam střílí takové představy?!/ Hmm... *Snaží se získat čas na vymyšlení odpovědi, zatímco mu mysl bombarduje něco, z čeho mu hoří celé tělo.* Byla jste pro mě na parketu nejzajímavější. *Řekne po pár sekundách, které se zdály jako hodiny, ale jeho hlas je lehký a jeho vnitřní utrpení neprozrazuje. Dokonce se k němu velmi atraktivně usměje. V tu chvíli se k nim však připojí DRAGOS, kterého by Jason nejspíše těžko poznal i bez masky, ovšem maska to neumožňuje vůbec.* /Takhle mě asi nikdy nikdo nevyignoroval./ *Malinko pozvedne obočí a napije se svého bourbonu, u čehož nově vzniklou situaci sleduje přes okraj sklenky.*
Ano. *Zasměje se a přitáhne si drink, pokroutíc hlavou, zpátky. Ne, dopijeme naše pití a jdeme tančit. Zazubí se, upije z toho společného a s dalším ksichtem to zapije whiskou, kterou dokončí.* Dopij obojí a jdeme na to, zlato. *Mrkne na něj a čeká, aby si mohli zatančit už konečně.*
*Bob se na upíra podívá a oči se mu rozzáří.* Zbožňuji květiny! Mají tolik možností. Doma mám několik jedovatých a několik bylinek. Dokonce jsem několik nových druhů vyšlechtil, ale jen pro účely lektvarů nebo vykuřovadel. Nedávno jsem očisťoval jednou tou bylinou opuštěné skladiště.* Zazubí se a pak se podívá na zmateného TAYE.* S tím si nelam hlavu. Dragos mi slíbil jednu hračku, která tě obtěžuje.* Usměje se na něj mile a pohladí ho po tváři, ale ne celém tom prohlášení a úsměvu nepůsobí nic mile. Spíše to vypadá, jako když kanibal někomu chválí pěkné nohy. Pak se podívá na Sashu.* Dobrá, zítra ti to pošlu a i Tayovi.* Řekne mu a podívá se na CALIBANA.* Oh, já medovinu s moštem a skořicí. Horkou. * Zazubí se a přitáhne k sobě Taye. Když na něj promluví, tak se na něj usměje.* Ne, antické umění je v muzeu a galerii. A musíš získat sebevědomí. Se sebevědomím lépe ovládneš enchanto a s enchantem budeš moct cokoliv.* Řekne mu s nadšením a podívá se na KIM.* Na tohle tančit neumím. Navíc, když jsem tu byl naposledy, tak došlo k nehodě a já musel pomáhat, takže parketu se radši trchu vyhnu. Vždy to začíná tam.* Řekne a jeho uši sebou zacukají.*
*Ačkoli svým vyzývavým kostýmem mohla upoutat pozornost, nebyla jediná, které to dnes náramně slušelo. A proto dokonale zapadla. Byla stejná jako ostatní, bavila se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ale i ona si nemohla nechat ujít pivo zadarmo, které ji náramně osvěžilo a zdvojnásobilo chtíč po kleptomanství. Stačil jen jeden pohled, který si vyměnila s Orion a dala se do práce. S alkoholem v krvi to bylo jednodušší, než si myslela. Nebo se alespoň méně bála. Noční klub byl plný lidí, plný světel, které však vrhaly své stíny a právě v nich se Eshe točila. V rytmu hudby, s úsměvem na tváři, jako kdyby byla pouhá opilá žena chtějící se bavit, obcházela KAŽDÉHO, kdo si této akce užíval. Na TY U BARU si netroufla, i když i ji mohli spatřit již s něčím lesklým v ruce, co brzy zmizelo v latexovém červeno černém kostýmu. Svými šikovnými prsty hbitě prohledávala kapsy ostatních a jakmile zmizela v davu, věci, co našla si prohlédla. Pakliže je zhodnotila za bezcenné, nechala je za zástěrkou hudby padnout na zem a nechat pošlapat, zatímco vyhledávala další oběť.*
*Dragos už při příchodu zaslechl část jejich rozhovoru a pozvedl nad novým faktem pod maskou obočí. Zkoušel prvotně navázat konverzaci s MADDIE, ale když byl hrubě odignorován, tak otočil zrak na jejího společníka.* Mno.. Takovou zkušenost jsem ještě neměl.. *Pronese.* Jak se máte vy? Bavíte se na akci? *Promluví pro změnu teda k JASONOVI.*
*Trochu sa zaťahá za opasok kombinézy.* Asi nie, neviem ako by som ti ich ukázal... neviem ani ako ísť v tej kombinéze na záchod. *Povie úprimne a netypicky preňho sa zazubí. Prikývne a trochu nesústredene sa poobzerá okolo seba. Ako keby čakal že sa k nim niekto pridá. Kým sa k nim neznáma dievčina pridá a da si pár šlukov tak Thierri dopije aspoň to čo má.* Hej ale ja neviem kde tu takž falafel majú. Raz som jeden jedol a ... bol hnusný. Dal by som si dobrý falafel. *Kukne sa dole a vykulí oči keď mu TANOIA ukáže holé nohy.* Čo keď do niečoho šliapneš? *Spýta sa ale pridá sa veselo do tanca. Krúti sa a otáča a ťahá do toho rytmu aj TANOIU. Vyzerá ako zajačik duracel keď má čerstvé baterky. Ani nevie ako dlho tak tancuje len vie, že už mu je horko a tak si rozopne trochu zips na kombinéze, pod ktorou má čierne tričko.* Tiež tu mám nejaký matroš. Teda ani neviem čo to je, lebo to vlastne nie je môj kostým. *Vytiahne zapaľovač a niečo... čo automaticky zapáli lenže ono to začne prskať a syčať. Thierri na to pozrie celkom vyjukane kým mu dôjde, že to je petarda. Tak ju pustí v momente keď buchne. Nebola veľká. No Thierriho to vydesilo.* Fuha... kto normálny dá k jointom petardy? *Spýta sa. Lenže pozrie na svoju ruku ktorá je celá krvavá. Ešte sa z nej aj tá krv valí. A o krok ďalej v tom kelímku od piva čo tak šikovne položil na zem a ako zázrakom ho nikto nezhodil... v ňom sa povaľuje kus jeho ľavého ukzováka. Zbledne ako krieda a má čo robiť aby nehodil šabľu.*
*Zazubila se na Sashu a lehce se mu uklonila, jinak dál poslouchala konverzaci, usmívala se a popíjela svůj drink. Řada jiných lidí by nejspíš při podobných prohlášeních na BOBA koukala s otevřenou pusou, nebo se ho alespoň zeptala, o čem to sakra mluví, ale Kim byla jednak zdvořilá a jednak - což bylo ještě důležitější - přirozeně zvědavá, tak si jen užívala jejich rozhovor. Skoro to působilo, jako by se omylem dostala do nějakého fantasy a seděla tady obklopená bandou nadpřirozených bytostí. Tiše se nad tím zasmála. Tak skvělou atmosféru na večírku nečekala. Nad BOBOVOU poznámkou se pobaveně uculila.* Vypadá to, že kam se hneš, tam je vzrůšo. Jsem v dobré společnosti. *Byla to upřímná poznámka. TAY se SASHOU na ni působili dobře, na CALIBANA ještě neměla názor, ale zatím se vedle něj necítila špatně. Teprve teď si všimla BOBOVÝCH uší. Na okamžik zatoužila se jich dotknout, ale v duchu se pleskla přes prsty a obě ruce nechala tam, kde byly doteď. Na skleničce. Jenže po chvíli jí to nedalo, natáhla ruku a prsty po jednom z nich opatrně přejela. V tu chvíli se za nimi ozval výbuch. Sotva znatelně sebou trhla a ohlédla se po zdroji zvuku.* Sakra… Jsou všichni v pořádku..? *Optala se, váhajíc mezi tím, jestli se snažit najít zdroj onoho výbuchu, nebo být raději opatrná.*
*Pobaveně se uchechtl.* Tak tím pádem musíme sehnat někoho, kdo nás chytne! *Nadhodil s úšklebkem. Lehce zamyšleně si pak promnul bradu.* Teď by se ten podivín, co řekl, že tě zná, hodil. *Zmínil, než se napil znovu spokojeně koktejlu, který se nyní snažil co nejdříve vypít, aby mohli konečně vylézt na ten bar. Už na ně určitě natěšeně čekal! Upřímně lehce litoval toho barmana, co tam zrovna bude. Nechtěl by být na jeho místě. Podávat zákazníkům drinky, zatímco musí dávat bacha, aby do něj nedrcli tanečníci na baru. Nuže..zabrání to těm dvěma? Ne. S radostí drink dopije a koukne na TRISS.* Můžeme.
*Měla momentálně konverzaci s JASONEM a v hluku jí popravdě slova utekla a nadzvedne nad delší odmlkou obočí nanovo a konečně se otočí k nepoznanému DRAGOSOVI a usměje se.* To víte, je slušné počkat, až ukončím konverzaci s někým jiným. Nicméně, ano není to zlé a stejně tak ani váš kostým, neznámý známý. *Osloví DRAGOSE ledabyle a nijak se necítí pohnutě faktem, že se jej to dotklo. Nepřiznala chybu, mohla by se odchýlit pozorností bokem od krále, ale nač také? Králi do tváře viděla, druhému muži nikoliv, takže v tuto chvíli na pomyslné příčce zájmů neměla muže za maskou. Nechá pak už JASONOVI slovo, protože mu nedala po stížnosti "anděla" šanci a omluví se mu, že mu do toho hrubě skočila.*
*Remi ještě chvilku seděl venku, pokuřoval, a nakonec si zapálil nejednu, ale rovnou tři cigarety, to byl důvod, proč se zdržel. Hned potom ale zamířil zpět do klubu, kde se zastvail, chvilku se rozhlížel, než spatřil Aless. Prodal se k ní a nešel rovnou za ní, ale za Leandrou. Věděl totiž, že i ona přišla od Emetta.* Mohu s tebou na slovíčko?: S vámi oběma? Venku nejlépe? *Pustil se do žen, ale svůj pohled upínal směrem k hlavně Leandře. Pak se ale podíval na Aless.* prosím,. myslím si, že tohle nepočká už ani chvilku. *Pronesl Remi, a nečekal, prostě zamířil ven pryč od nich a od lidí a ven z baru.*
Kdysi jsem míval také sbírku květin, ale spíš těch okrasných, možná bych jich ještě pár našel. Ale při mé práci na to bohužel již není čas. *Posteskne si při vzpomínce na jeden krásný záhon, co kdysi pěstoval. Už to byla nějaká ta doba. Další informace k němu přicházely aniž by se musel ptát a tak pouze pečlivě naslouchal. * Když vás vidím spolu musím se zeptat, patříte k sobě? *Tyto slova pronesl nejen k BOBOVI ale i TAYOVI. Nebyl sice zvyklý na takovou otevřenost, ale New York na to byl očividně schovívajěší, na tomto místě se mu líbilo najednou mnohem více. Poté ale zaslechl ránu, jeho první instinkt bylo velice elegantně vyhoupnout na nohy a postavit se zdroji čelem, instinktivně sáhl k pasu, kde mýval jednu ze svých dýk, ale ty nechal dnes doma. Zaslechl otázku KIM a pouze přikývl. Soustředil se jestli rána nepřijde i odjinud. Potom si uvědomí co byl zdroj a usedne si zpět na své místo načež se napije whiskey.*
*Nemôže z toho, aký je THIERRI zhúlený, že ledva pôsobí, akoby vedel, čo chce povedať, nie to že by kontroloval, čo sa valí z jeho úst počas tohto rozhovoru. Preto sa iba nahlas smeje a krúti pri tom rukou aj hlavou naraz.* Ak budeš chcieť, pomôžem ti na záchod, ale na rozkrok ti siahať nebudem. *Povie pobavene a nakoniec iba nadvihne obočie a plecia a nakloní sa k THIERRIMU.* Ja vlastne ani neviem, čo to falafel je. *Prizná smejúc sa do chlapcovej tváre, užívajúc si, že tu teraz nebude jediný, kto by mohol robiť alebo hovoriť hlúposti, ale aspoň sa naučil sčasti na seba dávať pozor, aby k Lónimu domov prišiel celý.* Ja rád šliapem. *Zasmeje sa, bez toho, aby si uvedomil, ako hlúpo to mohlo vyznieť a keby ho teraz niekto počul, okrem jeho spoločnosti, zrejme by si o ňom nepomysleli pekné veci. Odkašle si a veselo vykríkne a vystrelí ruky do vzduchu, hýbajúc sa tými najlepšími a najprirodzenejšími pohybmi, ktoré mu teraz jeho telo dovolí vyprodukovať, nevšímajúc si to, keď THIERRI namiesto jointu vytiahne petardu, iba nadšene zvolá, že majú ďalší matroš, čo si môžu spolu dať. Keď sa však rozprská a rozhorí, ihneď uhne, len čo sa ozve nepríjemný zvuk, vôbec neprípomínajúci niečo, čo by dobre poznal a s vyvalenými očami ihneď priskočí k THIERRIMU, ktorý sa zdá, si ani nevšimol, že má ruku celú krvavú.* Do… sakra, do mraku bleskového. *Zanadáva svojim typickým spôsobom a schytí chlapca za ruku, ihneď mu prekrývajúc a obviazujúc ukazovák svojim kusom svojho bieleho oblečenia, z ktorého odtrhol kus látky, cez ktorú rudá farba presakuje skoro okamžite. Dvihne nasilu THIERRIHO ruku smerom dohora, zatiaľ čo sa zohne, zahasí svoj joint vo vlhkej mláke na zemi, ledva sa uhýbajúc tancujúcim ľuďom, ktorí akoby ani neregistrovali petardu, ktorá tu pred chvíľou iskrila. Vytiahne z kelímku kus prsta a hneď na to potiahne THIERRIHO k toaletám, snažiac sa udržať si chladnú a pokojnú hlavu.* /No sakra, no sakra./ *Behá mu hlavou, zatiaľ čo vyrazí dvere na toalety a je mu tentoraz vlastne úplne jedno, či sú to ženské alebo mužské záchody.* Tu. *Povie bledému chlapsovi a strčí jeho krvavý prst pod prudko tečúcu vodu, len aby to trochu vyčistil naokolo, prehliadnuc si narýchlo kúsok prsta, zvierajúci v druhej ruke.* Poď, sadni si. *Vyhŕkne na neho bez možnosti akejkoľvek protirečiacej odozvy.* /Fajn, to zvládnem. Nie je to veľké zranenie, aj keď ten prst vyzerá opálene./ *Napadne mu, čupne si k THIERRIMU, ktorého usadil na zatvorenú záchodovú dosku a pritiahne si jeho ruku k sebe.* Zatvor oči! *Zavelí a keď tak chlapec urobí, pohľadom si to v rýchlosti preskúma, obzrie sa ešte, či nikto na toalety nechodí a začne so svojou liečiacou terapiou, snažiac sa zo svojej energie čo najviac využiť na čo najpresnejšie a najbezbolestnejšie zrastenie, aké dokáže, a ak sa to nepodarí, aspoň aby to vyzeralo čo najlepšie. Celý čas kontroluje, či sa THIERRI nepozerá, preto aj ich spojené ruky prekryl látkou, keby náhodou.* /Nebude si pamätať./ *Napadne mu a počas toho pre istotu využíva ilúziu, mätúcu pre THIERRIHO zhúlenú myseľ, len aby si myslel, že má ukazovák celý a iba poranený.*
Já jsem se právě chtěla zeptat jestli nechceš jet se mnou.. Vím že jsme Přátelé krátce ale bylo by to fakt super. *Než Nat mohla dopovědět tak zpozorněla a ztuhla, jako střela vyletěla a hledala zdroj té lahodné vůně. Když spatřila zdroj (THIERRI) rozběhla se a skočila po něm. Snažící se ho napadnout vyskočila po Thierri ale byla zastavena svou chůvou*
Je tu hodně lidí. *Zazubí se a zasměje se. Ohlédne se za zvukem petardy, ale chaos a lidé jí znemožnili něco zahlédnout a tak jen doufala, že to bude vpohodě a byl to jen zážitek, který už nikdo opakovat nebude. Už tak tu byl hluk. Podivín jim ale zmizel , jak řekl Hiram a když dopije, omluví se Triss lidem za barem. Ti ale zřejmě na podobné šílence byli zvyklí, protože si lidi stáhli na strany baru, sotva na něj začali Triss a HIRAM lézt, takže VŠICHNI U BARU, byli požádáni, aby si pro drink šli na stranu. Prostě zřejmě běžný páteční večer v Pande. A na rychlý rytmus popové hudby se rozhodně salsa dala tančit. A Hiram a Triss už v tom nakonec měli praxi. Když tedy stane naproti němu, zvedne ruce, aby mohli zaujmout pozici a tancovat...a doufat, že nesletí jako poprvé na zem. Chvílemi se prostě neubránila smíchu, obecně jí úsměv ze rtů nezmizel od momentů, kdy se nahoru vůbec dostala.*
*Samozrejme, že všetky tie predstavy si na ňom postupne vyberajú daň. Ale usmieva sa. Pije. A rozopne si o jeden gombík viac košeľu.* /Začína mi byť horúco./ *A to ešte keď pomyslí na svoje dolené partie. A na tie Jasonove. Hodí mu do hlavy obraz toho, ako by ho zatiahol do nejaké kúta, kľakol si pred neho na kolená a rozopol mu nohavice. Z tej samotnej predstavy mu je už tak teplo, že si vyzlečie bundu a hodí ju vedľa seba ku kolegyni cez opierku.*
*Za dobu, co byl Remi pryč, si Aless u baru povídala s Leou, objednali si ještě pár drinku a popíjeli. Občas po očku koukla, kde Remi byl, ale jakmile ho viděla jít pryč, jen se lehce zamračila, ale nechala to být, otočila se zpět k baru a popíjela whisky, kterou tam měla, zatímco jí Lea něco povídala. Ovšem, když pak uslyšela divný syčivý zvuk a pak ránu, otočila se za zvukem a nejen za tím, ale i pro ni velmi známým pachem krve. Chvíli hleděla na celou tu situaci, , která se odehrávala o kus dál na parketu, přičemž jí na malou chvíli vyjely špičáky ven, než je zase nechala hezky schovat. I Lea si toho všimla a chvíli to pozorovala spolu s Aless, než se na sebe podívaly.* Zdá se, že bude zábava, pokud je tady někdo, kdo nemá kontrolu. *Pousmála se Aless a Lea jen přikývla, chtěla ještě něco dodat, ale to už se přiřítil Remi a začal, načež se na něj Lea zamračila.* Co se děje? *Optala se Aless nechápavě, pak jen koukla na Leu a obě se vydaly ven za Remim. Když ho došly, postavila se k němu.* Můžeš mi říct co je? Jdeš na tanec a vrátíš se naštvaný. *Zamumlala mladá upírka.*
Hračku? Hračku, která mě obtěžuje? *Snažil se pobrat Taylor. Teď už byl de facto jako lesní včela. Nic mu nedocházelo. Navíc si ho během chvíle začal CAL s KIM prohlížet. To už se cítil o to víc nekomfortně. Bylo to na něj moc pozornosti. Nicméně na ROBERTOVY následující slova s povzdechem kývl. Nakonec to sebevědomí mu vskutku chybělo, neměl co vyvracet. Pořád to však neměnilo ten fakt, že taková pozornost mu nebyla ani trošičku příjemná.* Oh..ne, ne. Jsme jen dobří přátelé, nic víc. *Odpověděl CALIBANOVI, načež náhle zpozorněl. Kromě rány, kterou zachytil sluchem, zpozoroval i něco jiného. Krásná vůně čerstvé krve. Toho si samozřejmě všiml i Sasha, který věnoval ROBERTOVI pohled.* Když už ho teď držíš, tak ho drž sakra pevně, nebo ti ho vytrhnu a odtáhnu před klub, aby se vzpamatoval. *Zamračil se a tiše i dokonce zavrčel. Doufal, že tato akce bude bez úhony.* Odkud jde ta nádherná vůně? *Optalo se fialovovlasé mládě. Tentokrát bez problému vykoukl, aby se rozhlédl a když tak to zjistil pomocí zraku sám. To však doufal v něco zázračného, spatřil tak akorát dav. Nespokojeně zasyčel, načež se zkusil ROBERTOVI vytrhnout z náruče.*
*Krev ucítil i Dominic. Ale než-li by mu došlo, co se děje už byla Nat v tahu a on jí ale stejně, jako Elaine doběhl. I on ji chytil a koukl se na Elaine.* Musíme ji dostat jinam, nejlépe ven, vyvedeš ji a já seženu krev? *Optals e. Pokud Elaine souhlasila a vyvedla Nat ven, tak doběhl Dominic k baru a vysvětlil, co se stalo. Nejprve si vysleechl nadávky, proč tam je proboha novorozený upír, ale nakonec mu vydal krev a Dominic pak doběhl za Nat a Elaine, jež by na něj čekaly venku. Tam jí Dominic podal sáček a koukl na ní.* Nat, nerad to říkám, ale jsi si jistá, že to zvládneš? Už dvakrát jsi na někoho skočila, nevím, jestli je pro tebe a pro civily bezpečné, aby jsi tu byla. *Pronesl nahlas svou obavu Dominic.*
*Remi došel ven a uplně první, co udělal bylo to, že si zapálil další cigaretu. pak se koukl na Aless.* Absolutně nevím, kdo byl ten cápek, ale řekl mi něco, co není až moc pokojné. Řekl mi něco o Emettovi, o tom, že to je pěknej hajzl a že za tebou došel jen proto, aby snad skrz tebe mohl dělat nějaké kraviny. Nebyl konkrétní, ale upřímně bych tomu i věřil, jelikož když se na Emtta koukneš, to že je to zmetek mu prostě kouká z očí. tak se chci zeptat tebe, jako někoho, kdo přišel od něj, nevíš o tom něco? *Otočil se v dalším momentně na Leandru a sevřel oči do úzkých linek.*
*Natalie začala šílet abylo pro Elaine těžké ji udržet aby nezaútočila na krvácejícího civila. Kompletně ignorovat Dominica a sliny jí šly z úst a kopala kolem sebe aby se dostala k čerstvé krvi* Jdi z cesty tupče! *zakřičela Nat na Dominica když jí Elaine jí držela pevně a vyvedla ji vem kde se pomalu uklidnila* Je mladá neumí se ovládat tak dobře jak ty..*Řekla starší upírka a pomalu Nat pustila*
*Dominic se na Nat podíval nepřišlo mu, že by v tuto chvilku udělal něco špatně. proto se na Nat zamračil.* Snažil jsme se ti pomoct a to jsem taky udělal, nejsem žádný tupec abych to nevěděl. *Zavrčel jejím směrem a pak se podíval ještě na Elaine a i na tu se lehce zamračil.* Oba jsme byli tam, kde je ona, tak si schovej laskavě to svoje kázání, protože to každej ví a zná. *Pronesl k Elaine a pak se podíval na Nat. K té si nakonec přidřepl, povzdechl si a koukl se na ni.* Je to lepší? *Pronesl teď už mírnějším tónem a sjel si dívku starostlivým pohledem.*
Nie je mi ani treba teraz. *Prizná. Aj keď možno o nejaký čas po tom pive sa to zmení, teraz je v pohode. Vykúzli s pusou dokonalé O.* To sú také guličky ale sú bez mäsa. Neviem čo presne v tom je ale raz na dovolenke som to mal a bolo to bohovské a odvtedy som mal len hnusný falafel. Je to ako prekliatie. *Rozrozpráva sa o falafelu. Nie je to ani jeho najoblúbenejšie jedlo ale asi to slovo mu ide fajnovo cez pusu. Thierri sa zasmeje. Úprimne. Jemu nepríde, že by TANOIA hovoril niečo čudné. Dobre sa s ním baví. A ešte radšej s ním tancuje. Zatancuje si a z chuti si chce dať jointa. Len teda keby to nebola petarda. šťastie je že si ju nedal do úst.* /Na to ani nemysli./ *Skoro sa mu otočí žalúdok.* Mám prst? *Spýta sa s tými najviac vyvalenými očami a takmer detským strachom. Alebo šokom. Pootvorí pusu keď vidí ako sa látka, ktorú ani nepostrehol kedy sa mu dostala na ruku, farbý čo červena. Nadýchne sa a skoro ho napne.* Oh bože... *Nechá si dvihnúť ruku hore. A pozerá sa za ňou a drží ju tam ako prikovanú.* He-he... skoro ako Mercury. *Začne zo stresu vtipkovať. Ide za TANOIOM pretože on vyzerá že vie čo robí. Poslušne ide a...* Aaaa kurva! *Zahučí, o niečo vyšším tónom než by sa na chlapca patrilo.* To je môj prst?! *Znova ho napne a tentoraz to len tak tak prehltne. Vracanie mu teraz nepomôže. Sadne si. Zavrie oči. Pevno zatvorí oči a znaží sa nevracať.* Asi budem vracať... *Nadýchne sa.* Otec ma zabije keď prídem domov bez prstu. *Haleká potichu a s tragickým tónom. Zrazu na záchodoch počuje rachot a buchot. Mykne sa... a je dobre že nevidí ako jeho prst spadne na zem... ako malý ohoratý párok. Počuje ako niekto kričí.* /Fajn feťáka vidieť nemusím./ Tan asi radšej zavri kabínku, nemusí nás tu nejaký magor sledovať. Je tam veľa krvi? *Ešte sa opýta ale neodvažuje sa otvoriť oči. Pre jeho šťastie, aspoň nevidel že sa ho práve snažil zožrať upír... na pánskych záchodoch Pandemonia.*
*Bob se na KIM podívá a usměje.* Umím si vybírat lidi. Ale mám i ve svém seznamu osoby, které poznat nechceš.* Zazubí se na ni a pak se věnuje TAYOVI a ostatním.* Oh a co je to za práci? Já dělám pro mou sestru a jejich šéfa. Jen teda sestra je démon a starat se o její síť prostitutek není zábava.* Ušklíbne se na CALIBANA. Pak se podívá na TAYE.* S tím si nelam hlavu. Moje hračky stejně nemají dlouhou životnost.* Usměje se na něj, ale je to opravdu děsivý úsměv. Když pak druhý upír položí otázku, tak se zarazí. Moc ji nerozumí. Nakloní tak hlavu na stranu a podívá se pak na TAYE a doufá, že na to dokáže odpovědět. Když odpoví, tak pochopí.* Ah... jako milenci! Ne, to nejsme. Jen jsem víc kontaktní.* Vysvětlí a pak ucítí, že se někdo dotkl jeho uší a uhne z dosahu a zamračí se na KIM.* Na to může sahat jen někdo a s mým dovolením.* Prohlásí než uslyší ránu a i on trochu zaznamená ty pachy. Pach krve pozná vždy a všude.* Fuj to je, Tay!* Zakřičí na něj a pomocí magie ho drží na místě. Stáhne si ho i do klína, ale jeho lomcování se mu moc nelíbí, tak ho chytí pod krkem a přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě. Rozhodne se ho velice účinně rozptýlit. Olízne mu zátylek a dostane se k jeho uchu.* Lomcuj sebou ještě trochu a ucitíš v zádech něco nepřítemného.* Zašeptá mu do ucha. Pak se podívá na Sashu.* Dones mu Bloody Mary bez alkoholu.* Poradí mu a dál drží TAYE na sobě pomocí své síly i magie.* Nechceš vzít KIM si zatancovat, CALIBANE?* Zeptá se ho trochu udýchaně.*
*Málem pobavením vyprskne drink, když je ANDĚLOVOU druhou možností na hovor a pokývá směrem do masky.* Dneska vám to neslušelo, že jste musel zakrýt tvář? *Zeptá se DRAGOSE s tématicky andělským úsměvem a zdánlivě nijakým postranním úmyslem.* /Nebo je na útěku? Má v plánu něco nekalého?/ *Jeho postranní úmysl je však obhlédnutí případných nebezpečí, když je JACK poblíž. Samozřejmě existuje varianta, že si čaroděj vzal prostě masku jako součást kostýmu, ale v kombinaci s vůní magie kolem něj a měničem hlasu mu to zkrátka přijde podezřelé.* Ale ano, bavím. *Když na něj MADDIE dokonce zpočátku nereaguje, jeho zájem se v této konverzaci zdvojnásobí.* /Neznámý známý, hmm. Nepozná ho vlivem masky? Magie? Nebo je to jen hrátka se slovy?/ Je to večírek, MADDIE. Lidé budou přicházet a odcházet, omlouvat se za přerušení je dosti zbytečné. Je to jako byste se mi omlouvala za počasí. *Samozřejmě, že je omluva na místě. Ovšem Jason se dostává do večírkové nálady a omluvy by ji nepříjemně zpomalovaly. Co ho ale rozhodně nezpomaluje je JACK.* /Dej pokoj, než si pro tebe dojdu!/ *Vyšle JACKOVI do mysli a i v té zprávě má hlas o dost hlubší než obvykle. Navenek si však udržuje perfektní klid a MADDIE s DRAGOSEM tedy nemají šanci poznat, že si každou chvilkou bude muset odskočit.* Mezitím GIDEON: /Halloweenská party? Je to vůbec něco kam bych měl jít? Chtěl jít? Ne. Rozhodně ne. Nevím, co od toho čekat. No možná, že to, že to nevím by na tom mohl být trochu hnací faktor. Přeci jen ne všechno v životě musí být perfektně předvídatelný. No a s TRISS už vůbec ne. Celá TRISS je taková moje nepředvídatelná./ *To "moje" mu v hlavě drnčí ještě pěkně dlouho, ale tak jako hezky. No a tak se přeci jen vydá do civilského světa. Na době celočerný bojový oděv, který s velkou jizvou vedoucí přes tvář až na krk vypadá v lidském světě dostatečně kostýmově. Tmavé dlouhé vlasy si nahoře stáhne do culíku a zbytek nechá rozpuštěný. Nebere to jako masku, nepočítá s tím, že by měl mít masku, ale když mu vyhazovač řekne "Dobrá jizva, brácho, ta musela trvat hodiny!" tak pochopí, že by nikoho nenapadlo, že takhle běžně chodí. S tímto objevem trochu znejistí, ale nenechá si tím sebrat kuráž. Se svými 190 cm se davem prodírá vcelku bez problému, jen cestou hodí bokem někoho v kostýmu ledního medvěda.* /No tyvole./ *Začne se pořádně rozhlížet, kde by našel svoji přítelkyni a až po hodné chvíli se podívá nahoru na bar. Kde tančí s někým cizím a celá nadšená.* /Asi jdu nevhod-/
*Když začal mluvit, Aless i Lea se na něj překvapeně dívaly, pak se koukly na sebe a znova na něj.* Cože to? *Zamručela Aless a sledovala svého nastávajícího, zatímco nějak zpracovávala jeho slova. I Lea se zamračila.* Patřila jsem sice do jeho klanu, to ano, ale nebyla jsem zrovna jeho pravá ruka, jeho oblíbenkyně, aby se mi svěřoval s každou věci, kterou dělal. Na to měl svoje lidi, svoje kamarádičky. Hele, to že je nás spousta od něj, neznamená, že všichni jsme jako on! Tak nás laskavě neházej do jednoho pytle a vůbec, kdo byl ten tajemný šašek, který toho najednou tak moc věděl hm?* Zavrčela na nej Lea a udělala krok vpřed. To ji ale Aless zastoupila cestu.* Klid. *Koukla na ni a pak na Remiho.* Nepopírám, že Emett je parchant, to vím už dlouho, ale sakra jak tohle všechno víš a jak víš, že to je pravda? Vždyť toho chlapa ani neznáš. *Zamračila se.*
*Remi se ale nenechal. Ba naopak vystpoupiil tak, aby na Leandru viděl.* kdo tě hodil do jednoho pytle, ty jedna nádhero? Já jsme se jenom zeptal, jestli o tom něco nevíš, tak tu po mě přestaň prskat, joo? Já se jenom zeptal!! Tak ticho! *Křikl po ni. Už měl sám trošku napito a dalo se to poznat, i když to bylo jen malinko, ale i tak se cítil o něco více podrážděnější.* Ale tak proč by mi to asi říkal Aless? A sama víš, že to je parchant!! Co když má něco v plánu a kuje to přímo u tebe ve vile? *Prskl naštvaně.*
*Dragos se na MADDIE zaměří, když na něj konečně promluví.* /Kdyby jsi věděla, čarodějnice../ *Pomyslí si pobaveně.* Jsem rád, že jste mě vzala na vědomí, Madeleine.. To víte.. Na komplimenty není nikdy nevhodný čas.. *Odpoví ji, než se otočí na JASONA, kterého zjevně pobavil.* Ale kdepak.. Sluší mi to každý den.. Jen jsem to dnes pojal lehce pracovně a byl bych nerad, aby mě jistí lidé zde poznali.. *Pronese. Následně přikývne na jeho souhlas a pobaveně mu cuknou pod maskou koutky, když pokárá Maddie.* /Tohle mě baví.. Měl bych to dělat častěji../ Aby jste se necítila vynechaná, krásná čarodějko, jak se bavíte vy? A copak vás vedlo k volbě tohoto působivého kostýmu? *Otáže se opět MADDIE. TRISS s HIRAMEM na stole ani neregistruje. Když se ovšem ozve rána, tak otočí za zvukem hlavu a vzápětí cítí krev. Velice neslušně se odvrátí od konverzace a jeho oči skenují okolí. Když zahlédne jak je NATALIE zastavená Elaine; a k jeho lehkému údivu i DOMINICEM; tak si trochu přikývne, ale jeho oči ještě hledají TAYLORA, než může mít úplný klid. Toho zahlédne v držení ROBERTA, nad čímž se lehce zamračí. Nakonec ale hlavu odkloní, doufaje, že jej Sasha případně zadrží. Stále je ale lehce napnutý a ve střehu. Což se mu vyplatí v momentě, kdy se k němu připlíží malá bruneta a sáhne mu do kapsy. Jednu ruku ve zlaté rukavici přiloží na plášť a ten ihned zareaguje a zvedne se do podoby křídel bohyně Isis a zpevní, čímž odřízne ESHE cestu do jeho kapsy. Ohlédne se na ni přes rameno, ať už leží, nebo to ustála.* Zkus to znovu a tu ruku si odneseš jako pejsek v puse. *Varuje ji se zavrčením. Pak vrátí pohled k JASONOVI a MADDIE.* Pardon za mou duševní nepřítomnost.. Již se vám můžu opět věnovat.. *Pronese ještě omluvně.*
*Jack sa potutelne usmieva a tvári sa ako sa náramne baví na kolegovom vtipe. Nejaká historka s účtovníčkou... trochu sa zarazí a na tú historku sa sústredí. Až tak že to ako keby prehrá aj Jasonovi v hlave.* /Ja som vedela, že účtovníčka Doris spís s veliteľom dopravných policajtov!/ *A potom ako keby sa nechumelilo pokračuje v prasačinkácjh. Dokonca mu prehraje ako by sa nehol prehnúť cez krabice, ktoré určite majú v sklade. Trochu sa zarazí keď ho Jason varuje. S čertíkmi v očiach sa pozrie jeho smerom.* /Sľubuješ?/ *Hodí do ringu výzvu a ešte mu pošle predstavu, ako by si to k Jasonovi nakráčal a rovno tam kde stojí by mu strhol z tej trblietavej hrude tú nekresťansky drahú košeľu.* Jack, nejak si mimo. *Opýta sa ho kolegyňa.* Oh, ani nevieš ako. *Odpovie jej s kľudom Angličana, dúfajúc že jeho napnuté nohavice sa stratia v tom nepravidelnom svetle Pandemonia.*
Tak snad bude někdo tak milý a při smyslu. Kdyby sis nabila tu svoji krásnou tvářičku, lidi by asi nebyli nadšení. *Zašklebil se na TRISS. O její slávě už věděl, nuže on a tato informace do sebe nešli. Něco takového mu bylo prostě putna, šlo to mimo něj. Teď to akorát na poškádlení zmínil. Než se pak nadál, už lezli na bar, aby si na něm zatančili. Měl už takový pocit, že se to stalo jejich tradicí. Něco, co už nesmělo chybět nikdy. Pokaždé, když od teďka vstoupí spolu do nějakého baru, ozkouší si tancem, zda je pult udrží. Nebo konkrétně..zda se udrží na úzkém pultu, zatímco jim pod nohama šmátrají ruce pro trochu alkoholu. Tentokrát však bylo na tanec upozorněno, takže jestli se jim podaří spadnout, už za to nebude moc nějaká ruka. Chyba bude mezi stropem, stranami a samotným pultem - zjednodušeně TRISS s Hiramem. Ačkoliv totiž měli oba nějakou tu praxi v tancování Salsy..no Hiram byl stále tak trochu debil. Proto se asi není čemu divit, když špatně našlápl, čímž omylem TRISS podkopl nohy. A když je čarodějka nějakým způsobem nezachránila, určitě sletěli dolů, pokud je tedy někdo nechytil.*
A..Asi..To jsem fakt řekla?..*Nat se Rozhlédla a uvědomila si že není v budově ale venku, prohrabla si vlasy a koukla na Dominica a Elaine* Ublížila jsem někomu?..*Lehce se zdesila a stala na vlastní nohy a protáhla se* furt to cítím..ale jemně..P..Promiň Dome../To je hluboko v prdeli to určitě vidělo víc jak 20 lidí..Až se to rozkřikne jsem mrtvá na druhou../ *Pomyslela si mladá upírka a začala chodit v kroužku*
*Lea jen zavrčela a už mu chtěla jednu vrazit.* A já ti odpověděla ty květinko jedna! Emett se vždy staral o sebe, možná jen o ty, co měl kolem sebe, ale jinak na nás sral a Aless to taky moc dobře ví, zažila to. A laskavě tu po mě přestaň řvát, nebo ti vážně jednu vrazím! *Zavrčela už naštvaně.* A dost! Oba! *Křikla teď Aless, nejdříve koukla na Leu.* Jdi se trochu projít a vychladni. Upírka jen zavrčela, ale nakonec šla. Aless se pak koukla na Remiho.* A ty toho taky nech, šlo to i bez toho křiku sakra. *Zamručela a prohrábla si vlasy.* Vím, vím kdo Emett je, moc dobře to vím. Pokud je to pravda, pokud opravdu něco dělá za mými zády, pokud dělá věci, který by nás mohly ohrozit, pak to zjistím a sama se ho zbavím, tak jak jsem to měla udělat už dávno.
Abych ti já jednu nevrazil, ty jedna nádhero namakaná! Dostal ze sebe, a než by stačil dál slyšet, co Aless říká, tak se Lee kolem kotníků omotaly výhonky, které jí nakonec srazily na zem. Až pak se koukl na ALess, která zakřičela, a tiše zavrčel. Pak ji poslouchal, sledoval, jaks e Lea sbírala ze země a jen nad tím pokýval hlavou.* A co když bude už pozdě? Podle toho cápka už se něco děje, a já tě tam nechci nechávat samotnou, máš tam jen pár lidí, jinak většina je od Emetta, sakra. *Zavrčel.*
*Dom se na ni starostlivě koukla a nejprve nic neřekl. Pak se zvedl a došel k ní, chytl jí za ramena, chvilku na ní koukal, než si ji vtáhl do náruče.* To ej dobré, každý byl tam kde ty, promiň, že jsme křičel *Omluvil se tentokrát Dom a pak se na ni podíval.* Chceš se tam vracet? Nechceš jít jinam? Kamkoliv? Víš, že my si to užijeme kdekoliv a kdykoliv. Co jít ke mě, řekl jsme ti, že mám palystation pro dva? *Uculil se, snažíc se jí nějak rozveselit.*
*Iba si vydýchne, lebo nie je si istý, či by Lóni pochopil, že siahal na rozkrok niekomu inému (a sám by z toho bol červený a zrejme by potom utiekol). Ale podľa toho, ako pozná svojho priateľa, tak by to v tomto prípade pochopil, pretože THIERRI pôsobí, že nevie, čo robí, vlastne úplne vo všetkom. Zamyslí sa a vykrúca sa vedľa chlapca.* Musíš vedieť, kde hľadať. Často sú zlé veci v dobrých reštauráciách, ale v malých podnikoch im to ide dobre. *Povie z vlastnej skúsenosti podľa toho, keď videl, ako na niektoré jedlá reagovali jeho známi - civilovia, vlkodlaci alebo čarodeji. Aj by s THIERRIM zašiel do nejakého bistra, kde by sa mohol falafel predávať, no takéto jeho myšlienkové plány mu prekazí sám chlapec, ktorý sa rozhodol, že si zafajčí niečo veľmi iskrivé a pálivé. Pri spomienke Freddieho Mercuryho sa uspoň zazubí a automaticky mu, mimo tej hlasnej hudby, čo sa tam ozýva teraz, skočí do hlavy jedna z piesní, ktorú si na upokojenie pospevuje, keď sa presúva na toalety.* Nepozeraj na to! *Zahriakne chlapca a vlastnou rukou mu prekryje oči, snažiac sa jemne rozochvenými prstami spraviť tú ruku. Potrebuje na to sústredenie, ale zdá sa, že mu to nie je dopriate, keď sa niekto snaží na toalety dostať. Radšej za nimi dvere rýchlo zatvorí, siahne po kúsok prsta a pod tým všetkým, kútikom oka sledujúc po troške THIERRIHO, či sa nepozerá, snaží sa sústrediť na jedinú vec a to aby obhorený prst, ktorého krvavá časť nie je opečená natoľko, aby ho nemohol dať zrásť k zvyšku ruky, prisadol tam, kam má. Je aj rád, že kabínku za nimi zatvoril, ignorujúc otázku chlapca, či je vonku veľa krvi. Energia z jeho vnútra začne prúdiť do THIERRIHO ruky a sleduje zelenkavými očami, keď jemne nadvihne prekrytie, ako sa na boku prsta postupne, trošku neforemne, začne zrastať kúsok prsta k svojmu pôvodnému miestu. Kontroluje znova, či sa THIERRI pozerá, ale aj napriek tomu pociťuje, ako jeho telo slabne pri tom, ako predáva svoju telesnú silu do svojho liečiteľského umenia, úplne si nevšímajúc to, čo sa deje mimo kabínky.*
*Překvapeně ucukla, když se na ni BOB zamračil. Její pohled byl více než omluvný.* P-promiň, nemyslela jsem to zle… Měla jsem se zeptat. *Vysvětlí s omluvou, ale ruku stáhne do klína k té druhé a svému nápoji. Netušila sice, proč přesně mu to tak vadilo, ale nebyla ani dost hloupá ani dost nevychovaná, aby si neuvědomovala, že něco udělala špatně. To, co se ještě chvíli zpátky jevilo jako fajn děsivá atmosféra jí najednou připadalo jako přiliš mnoho informací, příliš mnoho pocitů, přiliš mnoho* /všeho./ *Chvíli sledovala TAYE, který zjevně zápasil s nějakým typem záchvatu a BOB ho sotva drží. V jiné části baru si nějakým záchvatem procházela jakási RUSOVLÁSKA. Celkově situace kolem začala být chaotická a byť to Kim jako zdravotní sestru obvykle z míry nevyvádělo, tohle bylo trochu moc i na ni. Rychle dopila svůj drink, pak kývla na barmana.* Prosím dvojitou vodku. To nejsilnější, co tu máte. *Objednala si a jakmile svou objednávku dostala, obrátila do sebe skleničku na ex, objednala si ještě jednu a celou akci zopakovala. Tělem se jí začalo rozlévat horko a byť nepříjemný pocit nezmizel, alespoň malinko otupěl. Společně s BOBOVÝM návrhem přikývla s prosebně se zakoukala na CALA.* To nezní jako špatný nápad, co Cale? *Usmála se podstatně srdečněji, než jak se teď cítila. Na nějaké varování, že se mu nemá dívat do očí teď úspěšně zapomněla, jen ho v duchu prosila, ať se v rámci podniku přesunou někam, kde bude trochu méně napjatá atmosféra.*
Ah tak, *vážně mu připadali jako něco víc, ale došlo mu, že nakonec to tak asi nemusí být. On to úplně nechápal, neměl žádné tak blízké přátele aby si s nimi dovolil dělat tohle na veřejnosti, milence ano, přátele ne. Ucítil krev, ale po tolika letech mu tohle nic vážně nedělalo, potom se zarazil, uviděl toho mladého upíra TAYE.* /Sakra, nedošlo mi, že je až tak mladý./ Jsi si jistý? *Optal se Boba jelikož mu chtěl pomoci s TAYEM, nebyl by to první upír co by musel krotit, ale pak mu došel důvod toho proč má vyzvat Kim. Chtěl civilku dostat z bezprostřední blízkosti běsnícího upíra, proto se postavil a aby ji lehce rozptýlil nasadil svůj nejoblíbenější okouzlující úsměv a udělal poklonu hodnou doby na které měl kostým.* Milady, mohu vás doprovodit na taneční parket? *Nabídl jí ruku do které by se následně mohla zavěsit.*
Buďte. *Odvětí DRAGOSOVI a pobaveně se ušklíbne na odpovědi JASONA směrem k nepoznanému DRAGOSOVI a kývne na slova, která se nasměřují jejím směrem.* S radostí. *Odvětí Jasonovi s letmým úšklebkem a zlehka si poupraví sukni, když o ni někdo zavadí. Sama u sebe neměla vlastně nic a dle potřeby si jedině z dekoltu vylovila bankovky. Rozhodla se neuvažovat, kdo se za maskou schovává, zas tolik ji to asi nezajímalo, ač jí osoba rozhodně zúžila okruh hledaných, nebylo mnoho lidí, co by jí stále aktivně říkali Madeleine.* Atraktivita. *A víc svou odpověď nerozvádí, nechá ji jen tajemnou, velice mírně se jí pootočí koutek. Otočí se ale také za zvukem petardy, načež se ohlédne zpět a potom sleduje scénu s civilkou a kývne na jeho slova.* No, zdá se, že dnes jste oběť pozornosti. *Nadzvedne pobaveně obočí a napije se absintu, který tím dopije a ruku spustí níž ke klínu.* Nicméně, pánové, co vás přivedlo na tuto akci?
*Proplouvala davem a s ním sbírala cennosti. Nebylo jich moc, nesměla na sebe příliš upozornit, přesto měla pocit, že o ní už někteří vědí. Nebo alespoň jeden. Vysoký muž v křiklavě třpytivém kostýmu zpodobňující anděla, nebo spíše exotickou tanečnici, nebýt těch křídel. Ty se i nečekaně roztáhla do své plné krásy a uštědřila Eshe jednu pořádnou ránu do nosu. S rukou nataženou k jeho kapsám zavrávorala a spadla dozadu, naštěstí ji úspěšně neznámá osoba zachytila a držela za ramena. Eshe se však nehodlala postavit a uposlechnout děsivému vrčení. Využila takové pozice, nebo se spíš nechala unést alkoholem, který vzbuzoval její rozčilení, a kopla DRAGOSE do lýtka s nadějí, že alespoň škobrtne. Byl dvakrát tak těžší než ona, dvakrát tak vysoký, přesto si Eshe dovolila zasáhnout. Nebo spíše udělat velkou chybu, neboť netušila, kdo před ní skrývá svou tvář pod maskou. Stejně se však rychle postavila a raději plánovala odchod, najít jinou kapsu, která je méně střežená.*
Ale já tam nejsem sama. To přece víš, navíc ne všichni jsou s Emettem, to jsi slyšel nebo jsi neposlouchal? *Zamračila se na něj.* Já jsem vůdkyně klanu, ať se to tomu blbovi líbí nebo ne, teď už tu žádné slovo nemá. On si myslí, že mu věřím, že mu všechno říkám, ale ví hovno. Říkám mu jen to, co vím, že není důležité, nikdy jsem mu nevěřila a od dob co se sem vrátil, co vyhrožoval tobě, si na něj dávám pozor. Možná teď nevím co dělá, ale zjistím to a jak jsem řekla, pokud to ohrožuje ostatní, tak to s ním skončím sama a s těmi, kdo v tom jedou taky!* Zavrčela, sama začínala být naštvaná. Vrtalo jí hlavně v hlavě, kdo byl ten chlap v masce, který to všechno tak hezky řekl Remimu. Tohle se jí moc nelíbilo.*
Já asi zůstanu tady venku..ještě nechci pryč..*Natalie si sedla na zem a schoulila se do klubíčka* Bože..jsem..mrtvá *Elaine jí hladila po zadech a Nat přestala panikařit. Když Nat byla klidná prostě sedla na zemi a koukla na Dominica* Promiň nechtěla jsem křičel..Prostě jsem se nemohla ovládat..*Nat Schovala hlavu mezi své kolena a těžce vydechla*
*Chvíli se zdá, že tentokrát jim jejich tanec fakt výjde, ale v jeden moment HIRAM Triss podkopne a ta zavrávorá a našlápne na okraj pultu a i když se zasměje, vyklouzne Hiramovi ze sevření a rychle se snaží zachytit magií, ačkoliv jestli ji snad někdo chytá, určitě bude rychlejší než zastavení telekinezí těsně nad zemí. A sotva se zastaví, tak se nahlas rozesměje.* V Pandemoniu nám prostě není přáno nepadat. *Vyblekotá ze sebe a pokud ji někdo snad zachytil, zvedne k němu pohled, aby poděkovala.*
Možná že ty jsi hlava klanu ale on je čtyři století starý upír, který je pěkný zmetek"!! Tak jasně, že se o tebe asi kurva bojím, už jenom proto, že vím co ej zač, nebo alespon tuším. Myslíš si, že mi ej tohle příjemný? Není!! Ani trochu!! Ale právě jsme se dozvěděl něco o potencionálním nebezpečí a tak jsem, prostě rozhozenej kurva, ne? *Pronesl, a už mu bylo i jedno, že je prostý, prostě to z něj lítalo. měl strach, nechtěl ji ve vile už nechávat, ne dokud tam bude Emett. Prohrábl si frustrovaně vlasy, a pak se začal procházet v kruzích kolem.* Sakra ale jak já jsem mohl vědět, kdo to byl, já jen vycházím z toho co řekl! *Křikl nakonec. Tím, jak začal ztrácet kontrolu si mohla Aless tak všimnout, jak mu potemnělo bělmo očí, stejně tak jako zčernaly konečky prstů na rukou a potemněly vlasy stejně tak jako mu i zbledla pokožka.*
*Zhulene ale aj tak pozorne počúva TANOIU. A prikyvuje. Skúsi si nájsť nejaké príjemné, malé bistro s falafelom. O chvíľu ale na celý falafel zabudnem keď si doslova nedopatrením ustrelí prst. Nevie či všetko ide pomaly alebo rýchlo. Následuje TANOIU a dúfa, že ešte v budúcnosti bude mať prst.* /Ako v najhorčom prípade si nechám od Gucciho spraviť protézu./ *Snaží sa dýchať, možno aby predýchal pocit na vracanie ale veľmi mu to nepomáha. Najmä keď cíti toalety.* /Nevracaj, nevracaj... nevracaj!/ *Okrikuje sa v duchu. Znova prehltne žlč, ktorá sa mu doslova derie hore krkom.* Je to veľmi zlé? *Špitne po chvíli a capne si sám ruku na oči. Fakt to nechce vidieť.* Vieš ako sa vraví, aby si videl pozitíva na zlej situácii? Je to blbosť. Vravím si, že si nechám spraviť Gucci protézu ale ja nechcem Gucci protézu. Chcem mať svoj prst. Možno by som mal ísť do nemocnice, Oh bože... už ma nikdy nedajú v baletu do prednej rady. Už nebudem mať žiadne sólo vystúpenia. Kto sa bude pozeráť na jednoprstého baleťáka! *Myslel deväť prstého ale v panike to poplietol.* Ešte že babička nežije, aby sa tohto dožila. *Nadýchne sa a už vyzerá, že sa rozplače.* Keby mi ho aspoň niekto odreže alebo mi ho zožerie pes... lenže patarda. To je tak hrozne trápne. Toto nemôžem v živote nikomu povedať. Plné telky sú toho, že si máme dávať pozor na petardy ale ja som fakt ani nevedel, že niečo také mám vo vačku. *A už začína revať. Chlapáctvo bokom, alkohol a tráva búra všetky zábrany.*
*Dominic se na ni koukla, a když si sedla, tak si sedl i on, naproti ní. jednu ruku jí jemně položil na rameno a pak ji pohladil.* Nat, to bude dobrý. Tohle je normální, za nic nemůžeš, opravdu. Já byl stejný. Hele, chceš abych ti řekl, co jsme vyvedl já? *Pronesl. Snažil se jí nějak uklidnit, viděl, že to rozdýchává těžce.* Já když jsme takhle jako malý jednou zavětřil krev, tak jsem po ní šel tak zběsile, že jsme si nevšiml, že je předemnou sráz a v něm řeka, a hupsl jsem do ní. Proud mě odnesl někam pryč, k jedné nedaleké vesnic. A víš co? Pak už jsem si dával větší pozor. *Zasmál se nad tou vzpomínkou a pak se na ni koukl. Bolelo jej ji takhle vidět. Proto se nakonec natáhl, načež si ji přitáhl do náruče a schoval ji ve svém velkém objetí.* Hele, dokud jsme tady, je to v pohodě, okei? jsem tu, s tebou. *Šeptal jí tiše.*
*Zmatený byl už dost, proto se nakonec začal věnovat jen a pouze Bobovi, který přeci jen mluvil přímo na něj případně..s menšími pauzami.* Teď mě docela děsíš..*Zmínil, když se ROBERT stále vyjadřoval k té hračce, o níž mluvil. Tohle mu už opravdu docela nahánělo hrůzu. Ještě víc to i doplňoval ten jeho úsměv..Tay se během toho zlehka oklepal. Nato ovšem přišla otázka na ně oba, na níž odpověděl jak za svou maličkost, tak i právě za ČARODĚJE, čímž mu vlastně neúmyslně pomohl v pochopení oné otázky. Na přímo jeho odpověď pak taky kvýl, aby mu ji stvrdil, než se opět pozornost BOBA přesunula ke KIM, kterou na něco zjevně upozorňoval. Ani to nemělo pořádně dlouhého trvání. Náhle totiž přišla ta rána, kterou následoval příjemný pach krve, který mladému upírovi krásně zamotal hlavu. Když však nebyl puštěn a ani nedostal pořádnou odpověď, spíše okřiknutí jak na nějakého psa, nespokojeně se zamračil, nelibě zavrčel. Když se ovšem opravdu chtěl pohnout, nešlo to, což absolutně nechápal. Nicméně o útěk, vytrhnutí se z ROBERTOVA sevření, se snažil dál. To se zjevně ČARODĚJOVI moc nelíbilo. Že by to však Taylora zajímalo? Nikoliv. Ten se postupně začal v rámci možností vzpamatovávat až tehdy, co mu byl olíznut zátylek a BOB mu začal něco šeptat do ucha. Lehce sebou ucuknul, věnujíce mu zmatený pohled. Pořád mu ovšem vůně krve docela mátla jeho hlavinku. Sasha se mezitím tvářil neutrálně a na BOBOVY slova kývl, načež se tedy k barmanovi otočil, aby vyřkl svůj požadavek.* Chci stále vědět odkud ta vůně jde. *Zafňukal nespokojeně Tay.*
*Stála u něj a zamračeně jej poslouchala, když pak znova křikl, jen zatnula ruce v pěst a tiše zavrčela.* A myslíš, že mě to příjemné je? Na jednu stranu nevím, co si o tom mám myslet, přijde si nějaký cizinec a říká něco takového, na druhou stranu začínám mít pocit, že na tom možná něco bude a snažím se přijít na to, co budu dělat, jak to vyřeším a ano, vím kdo kurva Emett je a kolik mu je. Ale to je mi u prdele, jestli se dozvím, že dělá něco za mými zády, že to ohrožuje všechny kolem, pak mu klidně tu jeho hnusnou hlavu utrhnu a je mi jedno jak to udělám!* Křikla pak už i ona frustrovaně, než si prohrábla vlasy a když viděla, že se začínal měnit, na chvíli zavřela oči a snažila se uklidnit, když se tak stalo, došla k němu, chytila ho za ruce a donutila ho, aby se na ni podíval.* Vyřeším to ano. Zvládne se to. *Pronesla už tišším hlasem.*
*Nat se konečně uklidnila a přikývla jeho slovům. Zavřela oči a snažila to pustit z hlavy, když dokončil svůj příběh začala se smát a objala ho* Díky Dome..*Zavrněla spokojeně a usmála se na něj a na Elaine* I tobě děkuji*
*Remi ještě chvilku koukal do země, ale jakmile jej pak chytla za ruce a promluvila na něj, tak se na ni koukl. Pohlédl jí do očí těma svými momentálně skoro černýma, které se ale po chvilce zase začaly měnit zpět. Stejně tak i jeho pokožka nabrala dobrý, a zdravý vzhled, tak i jeho ruce a vlasy byly zase kaštanově hnědě. Musel zavřít oči, párkrát se nadechnout, a pak se na ni opět koukl.* Já se o tebe prostě jenom bojím, Alessandro. Strašně moc, a tohle mě nijak moc nenadchlo, ani neuklidnilo. Mám o tebe prostě strach. *Hlesl, trošku i smutně.*
*Dominic byl rád, když se Nat zasmála. Její smích pro něj byl v ten moment jako dar a byl za to rád.* Není zač, maličká. *Pronesl a pohladil jí jemně po vlasech. pak se podíval na Elaine.* I tobě děkuju, vážná dámo, a omluvám se za ten zvýšený hlas. *Pronesl ke starší upírce a jemně jí pokynul hlavou, usmál se na ni a pak se koukl zpět na Nat.* Tak co, je ti lepší? ještě chvilku posedíme, já si zapálím, co ty na to? Ucítíš alespoň něco jiného. *Popíchl ji se smíchem.*
*Bob drží TAYE a je rád, že starší upír odvedl civilku.*/Sakra doufám, že ji ten blbec nekousne. Závislost na yin fen je strašně rychlá.../* Prolítne mu hlavou a dál drží mladého upíra.* Ah... Když nevnímáš na tohle...* Zavrčí a zakousne se mu svými ostrými zoubky do zátylku. Cítí odpornou upíří krev. Drží ho tak pár vteřin než ho pustí, ránu olízne a vyléčí. Chytne ho volnou rukou kolem pasu a přimáčkne ho na sebe, aby nikdo z okolí nemohl vidět, co se děje trochu níž než má uvázané lano. Doufá, že zrovna tohle Tay nevnímá. Položí mu bradu na rameno a podívá se do dálky před sebe.* Už se ani nehni. Nebo tě uspím. A rozhodně teď na mě nesahej dokud se neuklidním.*Řekne mu opravdu chladně. Je naštvaný. Ví, proč se mu tohle děje a že za to může sestra, která v něm vyvolala určité úchylky, které on vždy v sobě nějak měl.*
Bude mi ctí, Sire, *poklonila se Calibanovi s jemným úsměvem a zavěsila se do jeho paže. Společně tedy vyrazili na parket. Původně očekávala, že z toho bude jen nějaký společný tanec na party hudbu, ale někoho zrovna v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn party mix proložit něčím pikantnějším, takže se z reproduktorů začalo linout Feeling good. Za střízliva by Kim ani nenapadlo na takovou skladbu tančit s někým koho nezná, jenže teď už v sobě pár 'panáků' měla a její důvěra v realitu po všem, co dneska viděla a slyšela, zmizela a vystřídala ji jen jakási tichá rezignace a touha udělat cokoli, co by pro ni mohlo ten večer zachránit. Ruce obmotala Calovi kolem krku a zadívala se mu do očí.* Můžeme..? *Zeptala se s úsměvem.*
*Z jejich konverzace uzná, že MADDIE si také není na sto procent jistá s kým hovoří a jejich interakce mu k rozklíčování tedy moc nepomůže.* Aw, to zní jako nekonečná škoda jít na večírek pracovně. *Zavrní soucitně a ve svém opření o zeď si přehodí nohu přes nohu. Na jeho slovech necítí úplně nepravdu. Také proč by měl, když jsou v podstatě nicneříkající. Práce může být klidně nějaký průšvih.* /Doris spí s velitelem dopravních policistů? JACK tam má teda zábavu. / *Napadne ho pobaveně, když alespoň na chvíli ustanou sexy záběry a on se tak stihne pořádně zamyslet nad tím, co tu DRAGOS pracovně dělá.* /Někoho tu hlídá?/ *Napadne ho, když se začne upír rozhlížet po ráně. Jasonem to nějak neotřese, protože rána přijde z jiné části klubu, než kde se nachází JACK. Také kdyby se mu něco stalo, tak by přestaly neustálé vize.* Úspěšné. *Odpoví též jednoslovně, když DRAGOS okomentuje její šaty. Pak to netrvá dlouho a DRAGOS začne vyhrožovat CIVILCE (ESHE), která se ho pokusila okrást. A ať se snaží, jak se snaží, JACK jeho sebekontrolu pomalu ale jistě nahlodává, a proto se musí zasmát.* /Doháje, civilka a on dělá, jak kdyby byla jeho úhlavní nepřítel. To je tak roztomilé! Mohli by se třeba prát o to, kdo dřív zaplatí daně nebo půjde nakoupit do supermarketu... Ha! Jak přízemní./ Šikovná. *Zamumlá, když ESHE ustojí útok pláštěm a pak se ještě rozhodne DRAGOSE nakopnout.* /Je to jako souboj nemluvněte s obrem, ha!/ Budiž vám prominuto, moc jsem se bavil. *Přikývne, když se DRAGOS vrátí ke konverzaci a doufá, že ho nakopnutí znovu nevyruší a nechá to být.* Zřejmě se v Pandemoniu naskytnu pokaždé, když stihnu zapomenout na mizerný výběr hudby. *Uchechtne se, když začne hrát Nothing else matters. Nedlouho na to se ho JACK v mysli zeptá, jestli slibuje a v Jasonovi hrkne. Pořád nezjistil, proč tu je muž v masce a nechce riskovat odhalení. Ale už je to na něj moc.* Budu si muset odskočit. *Pozvedne výmluvně prázdnou sklenku, aby nonšalantně oznámil čůrací pauzu a JACKOVI pošle do mysli zásobovací místnost za méně narvaným barem, která je směrem na záchod, takže pro jeho společnost nebude podezřelé, když se tím směrem vydá.* Za chvíli jsem zpátky, budu rád pokračovat v našem hovoru. *Pousměje se na ně a svižným krokem zamíří na místo, aniž by k baru, kde sedí JACK byť pohlédnul.*
*Pomalu ji doprovodil na parket, obešel místo, kde byl předtím zraněn ten muž a pokračoval až dorazil na část, kde se dalo i pohodlně tancovat. Zaslechl první tóny písničky a postavil se k ní čelem.* Zajisté madam. *Sklonil se k ní a s prvním důrazným tónem udělal krok směrem ke KIM. Vedl jí po parketu a dával si pozor aby náhodou netrefil do někoho jiného. Jakmile již po několikaté zaslechl slova Feeling good lehce jí poklonil do záklonu. Pokud se poddala tak udělal celou obkruhu a postavil ji zpět na nohy aby vedl další krok. Pokud však ne, tak ji po záklonu jemně zpět postavil a tančil dál.* Jak se ti dnes líbí párty? *Snažil se vést konverzaci. S úsměvem jí přejel pohledem.* Mimochodem ten kostým ti náramně sluší.
*Koukala na něj a když viděla, že se nějak uklidňuje, docela se jí oddechlo, ovšem jen na malou chvíli, přece měla plnou hlavu toho, co se dozvěděla a pokud to byla pravda, pak to nebylo nic dobrého a to věděla moc dobře.* Já vím, že se o mě bojíš mi amore. *Povzdechla si a i ona na něj smutně koukala. Jenže vyřešit to musela, nějak prostě jo.* Nejdřív zjistím, zda je to opravdu pravda a pokud ano, pokud ten blbec v masce nekecal, pak se nějak podle toho zařídím. Zvládnu to, slibuju, vím, že to asi nic neznamená, ale nenechám se zabít. *Zašeptala.*
*Remi zavřel oči, načež se naklonil a své čelo si opřel o to její.* Beru tě za slovo, aby jsi věděla. *Pronesl a nakonec se usmál. Pak na ni koukl.* No, já si ještě zapálím, tak tady počkáš se mnou? Půjdeme pak zpátky? Nechcu si nechat nějakým moulou v obleku Anděla zkazit večer, na který jsem se tak dlouho těšil. *Zkonstatoval, načež si vytáhl cigarety a jednu si po vložení mezi rty zapálil a popotáhl. pak koukl na Aless.* Ale jinak, nikoho známého krom Kim jsem tu nepoznal, jeden by řekl, že jich poznáme víc. *Usmál se.*
Spojím příjemné s užitečným.. *Odpoví JASONOVI a opět mu pobaveně cuknou koutky na MADDIEina slova, dokonce se pobaveně tlumeně uchechtne při její odpovědi.* To nepochybně.. *Souhlasí. Jeho pozornost je krátce odvedená mladou civilkou.* Očividně.. *Pronese otráveně, když jej ten malý hmyz dokonce kopne. Rukou opět nechá plášť spadnout.* Omluvte mě ještě na moment.. Znova.. *Pronese k JASONOVI, který se královsky bavil, a MADDIE, načež ESHE popadne skoro pod krkem a odtáhne ji stranou. Po cestě zamumlá deativační povel pro prsten, neboť si nebyl jistý, zda by encanto fungovalo i přes něj. Pak Eshe přitlačí na zeď a druhou rukou si sundá masku, zády k celému sálu, aby jej nikdo neviděl. Semkne pohled s jejíma očima a hned ji pojme pod encanto.* Ty teď půjdeš k baru, kde nám všem předvedeš novou zábavu.. Vylezeš na bar a ukážeš nám profesionální striptýz, přičemž budeš do davu odhazovat i všechny ukradené předměty. Můj obličej si nepamatuješ a hned jak skončíš, tak zapomeneš i celou naši konverzaci.. *Zadá ji příkaz načež ji pustí. Masku ihned vrátí na tvář, aniž by ji někdo jiný kromě Eshe zahlédl, a pronese opět aktivační povel pro prsten, načež se vrátí za MADDIE, která osiřela, protože Jason mezitím někam zmizel.* Teď už bude snad větší klid.. *Pronese s uspokojením a pohledem na civilku.* Pochopitelně zábava.. Když nepočítám tu malou pracovní záležitost.. *Odvětí Maddie, jakoby neodešel.* A kampak se poděl náš společník? *Otáže se dodatečně.*
*CALIBAN byl zjevně ještě lepší tanečník, než ona, takže se Kim jeho vedení poměrně rychle poddala. Jejich tanec připomínal hru na kočku a na myš, kde on cílevědomě šel a ona mu poslušně uhýbala, jako by se snažila utéct, přesto si byli tak blízko, jak jen za daných okolností mohli. Když ji zaklonil, naprosto se poddala jeho velení a spolu s ním dokončila celou obkruhu. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně si nestěžuju. Party, na které si i přes kontrolu někdo odpálí petardu za to stojí, ne? *Zasměje se a jemně se začervená, když jí pochválí kostým.* Nápodobně. Málokdo dokáže vynést kostým mušketýra tak, aby v něm působil chrabře a galantně. Tobě se to povedlo. *Mrkne na něj.*
*Štěstí, které doteď měli zmizelo tu tam. Hiram opět pokazil kroky, díky čemuž neudrželi rovnováhu a začali padat. TRISS byla naštěstí zachráněna nějakým gentelmenem, co si jejich nešťastného konce tance všiml a DÍVCE přispěchal na pomoc. Hiram za to dopadl hezky na tvrdou podlahu, načež zaskučel a aby nebyl někým udupán, rychle se sesbíral a zvedl.* Tady ti už na baru netancuju! Nebo minimálně ne Salsu..jauvajs, můj zadek. *Zastěžoval si TRISS vedle sebe.*
GIDEON: *Už už se chystá otočit na podpatku a odejít, když v tom zaslechne crnčení nádobí na baru, jakoby něco padalo. S rychlými bojovými reflexy nezaváhá a čarodějku popadne pevně do náručí. Poté vzhlédne nahoru, kde ještě před chvílí viděl jejího tanečního partnera a poté dolů, kde HIRAMA najde na zemi.* /Co se to tu proboha děje?/ TRISS... *Osloví ji, a přestože chtěl znít trochu uraženě, že ho sem zve a pak najde tohle, jeho hlas je při vyslovení toho jména jemný.* Ahoj. *Nervózně se usměje a krátce ji políbí na pozdrav, než ji postaví zpět na nohy.* Ahoj i tobě.. ale tobě pusu nedám. *Pozdraví HIRAMA s přátelským úsměvem, přestože v očích má pořád jasně čitelné zmatení.*
*Provedl jí několika koly, když se při první zákloně poddala tak zkusil i něco jiného.* Taky jsem nic takového nečekal a mockrát děkuji za tvou poklonu- *Dořekl načež lehce jí stočil do boku a udělal úkrok dozadu, takže jí vzal sebou a protočil i pod rukou. Do hudby to sedělo krásně a KIM v jejích šatech najednou vypadala v jeho očích jakoby se proměnila v opravdového anděla. Lehce se sklonil k jejímu uchu a hlubším hlasem jí pošeptal, že je skvělá tanečnice.* Musím dodat, že tvůj výběr kostýmu ti velice padne. *Dodá stále u jejího ucha a zuby lehce přejede po něm. Nikoliv tak aby jí narušil kůži, ale dost na to aby to cítila a vnímala.*
*Sústredí sa a vníma veľmi dobre, ako chlapec na celú situáciu reaguje a napriek tomu, že keď vošli na záchody, bol skoro potichu, teraz začne prílišne premýšľať nad všetkým možným.* /Ešte že viem liečiť už celkom dlho a minule som Lónimu opravoval ruku./ *Napadne mu v rýchlosti a tak sa rozhodne, napriek prichádzajúcej únave, utešiť chlapca pred sebou, aby neupadol do nejakého šoku a nepozvracal sa.* Budeš ho mať celý, neboj sa. *Prenesie, keď znova nakukne pod prikrývku a vidí, ako sa celá časť ukazováčika vracia na svoje miesto a spája sa do jedného celku.* Neboj sa, nikto si nič nevšimne. Možno maximálne akoby si bol porezaný, ale to sa zocelí, len sa na to nedívaj a pokojne, zhlboka dýchaj. *Pokračuje v slovách, trochu sa pomrví na mieste, keďže už sa mu kľačí trochu nepohodlne a pevne pridržiava THIERRIHO odcudzenú časť na svojom mieste, vediac, že pokiaľ sa to takto vylieči rýchlo, THIERRI bude stále natoľko zhúlený a opitý, aby si ledva zajtra pamätal, čo sa stalo, možno si zapamätá isté veci, ale prst bude mať na svojom mieste a ak sa bude vypytovať, Tanoia mu iba veľmi rád vysvetlí, že si vytvoril falošnú spomienku. Nakoniec, keď už je prst zocelený, sťažka vzdychne a upustí sa na zadok na zem a cíti, aké má ťažké viečka.* /Toto bolo horšie ako prekusnutá Lóniho ruka./ *Posťažuje sa sám sebe v hlave a nadvihne sa, aby odňal zakrvavenú textíliu a prezrel si svoj výtvor, ktorý začne otierať od krvi, než sa trasľavo dvihne zo zeme a otvorí kabínku. Oprie sa o okraj umývadla, pozrie do svojich vyčerpaných očí v zrkadle a zapne vodu, aby sa niekoľkokrát napil zo svojich rúk a omyl si tvár, nech naberie trochu farby a sily.* Je to takto v poriadku? *Opýta sa THIERRIHO, keď sa k nemu opierajúc sa jednou rukou o umývadlo otočí a cíti, že každú chvíľu ľahne na zem a zaspí.*
*Triss se musí zasmát slovům HIRAMA, než se překvapeně otočí k povědomému hlasu a zorničky se jí rozšíří a polibek mu nadšeně opětuje.* Ahoj, zlato. *Vyklouzne jí, možná mixovat alkoholy nebyl dobrý nápad, když na ty dva druhé smixované dohromady a zapíjené whiskou nebyla zvyklá. Nechá se postavit, ale jednu jeho rukou zachytí za sebou a omotá si ji okolo pasu.* To nedělej... *Zamyslí se nad tím, než našpulí rty a podívá se na GIDEONA.* Nelíbilo by se mi to. *Prohlédne si ho a rty se jí roztáhnou do úsměvu.* Ale ty se mi líbíš. *Zamumlá mu u ucha, k němuž se natáhne a pak si vzpomene na chudáka HIRAMA a odstoupí od Gideona, aby kamarádovi nabídla pomocnou ruku.* Tohle je Gideon, můj přítel, *Po těchto slovech se ke zmíněnému otočí, aby mu představila tanečního partnera.* A tohle je Hiram, můj kamarád...a tohle byla taková naše...ehm picí tradice, trochu. *Zasměje se trochu rozpačitě a za uši si zastrčí pramen vlasů, který ze zadní části přeletěl přes čelenku do její tváře.* Přišels! *Okomentuje navíc příchod partnera.* Takže...přespíš?
*Taylor byl vůní krve rozhodně pomatený víc než dost, proto asi olíznutí zátylku a jakési šeptání nebylo natolik efektivní, jak si BOB mohl myslet, že bude. Hold to chtělo větší kalibr, kterého se mladý upír dočkal vzápětí. Tohle jej už dočista probralo. Bolestivě zakňučel, přivírajíce oči. Od slz měl však naštěstí ještě daleko. Nicméně to rozhodně nebylo nic příjemného.* Jau..*Vykníkl ještě dodatečně, jako by ještě potřeboval BOBOVI dokázat, že je zpátky při vědomí a to, jak jej pokousal, jej bolelo. Když pak ucítí jakési tlačení pod sebou, už mu je krev šumák. Chtěl by vědět, co se sakra děje..nebo spíše proč se to děje. Nejprve pohledem sklouzl dolů, pak na Bobovu ruku a ve finále jej zakotvil na jeho obličeji.* Jo, s tím mohu souhlasit. *Kývl zlehka, možná i lehce vystrašeně.* Myslím, že uspávat mě nemusíš..prosím.
*Drb o Doris je natoľko zaujímavý, že fakt musel prerušiť všetky tie laškovné a erotické predstavy. Keď ale tak pokračuje a ešte Jasona vyzýva... sám už má čo robiť. Dokonca sa na stoličke aj niekoľko krát zavrtí. Všetko ešte v nenápadnej forme. Nevie ako dlho ešte vydrží dráždiť Jasona. Vlastne... musí oceniť to ako spolu komunikujú. S nikým v živote nemá a ani nebude mať možnosť zdielať svoje myšlienky... predstavy... sny. Vie, že to je trúfale takto vyzvať Jasona, aby si preňho prišiel. Postrehne ranu z davu a dokonca zahliadne TRISS na bare... lenže to kolegyňa spomenie Jordana zo zásahovky, ktorý sa ide rozvádzať. Skoro otvorí do korán ústa keď im povie, že Jordan svoju ženu podviedol s tou istou Doris, ktorá spí s veliteľom dopravných policajtov.* /No to snáď.../ *Ani myšlienku nedokončí keď sa mu hlavou premietne zásobovacia miestnosť. Vzrušene sa nadýchne a dopije už ani nevie koľký pohár whiskey.* Odskočím si. *Oznámi kolegom a takmer odhodí pohárik na pult. Je rád, že stroboskom tu vytvára odporné mihotavé svetlo, pretože ten stan v nohaviciach už jednoducho neskryje. Ide na istotu, predsa len mal príležitosť tu robiť pár razií. Vidí ako Jason na ich malé dostaveníčko dorazí prvý a pár sekúnd aj on zahne za roh, otvorí plechové dvere a zabuchne. Prejde ešte za jeden roh, kde sú skutočne krabice plné chľastu a nejakých pochutín. Keď zbadá Jasona tak...* Doris chrápala aj Jordanom a ten sa rozvádza kvôli tomu. Vraj od nej chytil chlamýdie a tak mu na to žena prišla. *Vychrlí naňho celý drb za pól sekundy a už nečaká. Príde k nemu, chytí mu košeľu a trhne s ňou až gombíky odletia. A pritiahne si ho do žhavého bozku. Sám horí ako fakľa.*
*I nadále se nechala vést a to i do složitějších prvků. Některé z nich sice lovila z paměti z dob středoškolských tanečních, ale nechala se vést svými instinkty a hlavně CALIBANEM. Šaty kolem ní během tance příjemně vířily a křídla se jí pohybovala do rytmu hudby, občas se dokonce lehce pootevřela. Skutečně tak teď připomínala anděla. Koutkem oka si všimla, že se tančící dav z pódia vytratil - což při podobně pomalém tanci trochu čekala - ale že pár lidí zůstalo poblíž a jejich tanec pozorovalo.* Popravdě, byla jsem zvědavá, jak se mi v tom bude tančit a jsem ráda, že díky tobě mám skutečně možnost to otestovat… *Její odpověď se změnila v tiché spokojené zamručení, když se zuby otřel o její ucho. Rty se jí roztáhly do napůl pobaveného, napůl svůdného úsměvu, když zavřela oči a palcem obkroužila jedno z jeho uší naoplátku.* V tom případě jsem za tu volbu ještě radši… *Šeptne s úsměvem, než oči opět pootevře a spojí pohled s jeho.* Chodíš sem i mimo akce, nebo to dnes byla zvláštní příležitost? *Zeptá se a při návratu z jedné z dalších otoček se přitáhne trochu blíž k němu.*
*Bob vydechne a opře se čelem o Tayovo rameno.* Dobrá... Jen se teď chvíli prosím nehýbej. Za tohle se omlouvám, ale děsně jsi se o mě třel...* Řekne poloviční pravdu, protože mu nedokáže říct, že za to může i to jak do něj kousnul. Stále však TAYE drží.* Ah, nepůjdeme, radši stranou? Potřebuju si vypláchnout pusu.* Řekne. Po celou dobu má rudý uši. Pak si k sobě otočí TAYE předem a pustí tak jeho krk. Začne mu ho kontrolovat.* Dobrý. Promiň mi to.* Omluví se mu opět a přitáhne si ho do objetí.* Nechci být jako ten, co ti ublížil.
*Bylo hloupé si myslet, že se nenechá jen tak ponižovat a malá rebelie ji postaví nad situaci. Ačkoli mířila pryč od DRAGOSE, srdce jí nepřestalo bušit s myšlenkou, že tohle už možná přepískla. Upozornila na sebe příliš, trestala někoho za to, že jí chtěl zastavit v nekalostech. A také si vybrala svůj dluh. Náhle ucítila studivý dotek na svém zátylku a ani se nemusela obtěžovat otočit, jelikož to DRAGOS udělal za ní, když ji odtáhl ke zdi, ke které ji narazil.* Uuuu, *vyšlo z Eshe, ať už chtěla či nikoliv a zjistila, kdo byl celou tu dobu pod maskou. Nic ji ta tvář neříkala, až na to, že se pořádně namočila. Nestihla však zareagovat, dřív než si to uvědomila, příkaz DRAGOSE se stal chtíčem u Eshe. Chtěla udělat to, co říkal, nemyslela na nic jiného. Takže jakmile ji pustil a otočil k ní záda, Eshe si bezmyšlenkovitě mířila k BARU.* *Nečekala ani na správnou příležitost, protože ona měla v plánu si ji vytvořit. Vylezla na BAR a PŘED VŠEMI se postavila přímo doprostřed, načež hlasitě hvízdla. Tím si snad upoutala většinu pozornosti, a pokud ne, její další činy to určitě napraví.* Naše párty trvá už tolik hodin, a přitom tady vidím znuděné tváře, slyším nudné konverzace, *mluvila dostatečně nahlas, aby ji všichni, kdo chtěli poslouchat, slyšeli,* pojďme to tu trochu rozjet. *Na její tváři se objevil ďábelský úšklebek, když uchopila zip svého kostýmu a pomalu jej táhla dolů, přičemž se svůdně předklonila. Výstřih se tak prohloubil až k jejímu pupíku, přičemž odhalil několik cenností, které za tento večer odcizila. Avšak dřív, než je odhodila, hrála si s nimi. Kousala do nich, olizovala je a přejížděla s nimi před taková místa, která nutila pozorovatele si přát, aby oni byli těmi hodinkami, náramky a kreditními kartami. No jo, kdo by nelabužil po hubeném těle plným křivek v latexovém oblečku, který každou chvíli odhaloval víc a víc. Eshe se při tom kroutila, hýbala se do rytmu hudby a snažila se zvednout náladu, nebo spíš mnoho pokladů v mnoha kalhotách.* ,
Bylo mi potěšením. *Pronese stále ještě do jejího ucha, ale při tom se narovná aby mohl dotáhnout poslední kroky. Ucítil její prsty na svém uchu a proto jí věnoval ještě jeden úsměv.* Nejsem z New Yorku, přijel jsem teprve před pár dny. *Dodá na vysvětlenou a provede poslední otočku.* Takže by se dalo říci, že je to speciální příležitost. *Po těchto slovech dohraje hudba a on udělá krok zpět a pokloní se jí.* Mockrát děkuji za tanec, věnuješ mi ještě jeden nebo by ses ráda už vrátila. *Optá se KIM a při slovech vrátila ukáže jak na TAYE, SASHU ale i BOBA a čeká na její odpověď. Něco jej však vyrušilo. Koukl na dívku, která vyskočila na bar a nezbylo mu nic jiného než se zarazit.* /Tak něco takového jsem rozhodně nečekal./ Tohle je tady normální? *Optal se KIM a dál ESH sledoval v jejím výkonu.* /Neříkám, že to není dobrá podívaná, ale na můj vkus je ta dívka příliš vulgární, vždyť něco takového se dá provést i jemně a rozdráždit tak mnohem víc lidí./ *Přesto co si myslel jeho pohled zůstával na ženě, přece jen byl muž co měl krásné ženy rád a ona krásná byla.*
*Snaží sa nerevať a pritom už aj tak reve.* Fakt? *Špitne bojácne. Nadýchne sa ale to ho znova napne tak prestane na moment radšej dýchať.* Je tu smrad... majú tu divnú voňavku. *Povie a stále si drží ruku pred očami. Nechce to vidieť. Cíti, že ho TANOIA drží za ruku. Cíti, že to bolí ale asi vďaka tráve a alkoholu je to znesiteľné. Snaží sa viac nerevať, aj keď asi by nevedel presne povedať prečo plače. Či kvôli odtrhnutému prstu všeobecne alebo kvôli okolnosti ako si ho odtrhol.* /A odtrhol som ho?/ *Sám si nie je istý, Pamätá si len kopec krvi, pričom z tej myšlienky ho znova napne. Zaskuhrá a dúfa, že sa nepovracia. Cíti, že ho Tanoia pustí ale stále sa neodvažuje pozrie. Fakt nechce na ruke vidieť nejaký neforemný, obhoratý pahýl.* /Čo ak sa zo mňa stane nejaký politik. Čo ak bude zo mňa ďalší prezident Francúzska a niekto sa ma opýta na odtrhnutý prsť?!/ *Keď sa ho TANOIA opýta či je to takto v poriadku, tak sa naskôr nadýchne ústami a aj ústami vydýchne. Opatrne dá ruku preč a pozrie na poranené miesto. Na ruke má zoschnutú krv, ktorá sa už nedala utrieť krvavou handrou. Prste je červený, podráždený a trochu spuchnutý, niekoľko rán na ňom zostalo a nič také čo by sa muselo šiť.* Oh, bože, vďaka bohu, mám prsť. Môžem sa stať prezidentom Francúzska. *Vydýchne a zosunie sa zo záchoda na zem.* Ďakujem, ďakujem... ďakujem. *Hovorí TANOIOVI a pritom sa otočí, otvorí záchod a začne doňho vracať. Krv skutočne nemá rád.*
*Do "úkrytu" dorazí jako první. Nepochybuje, že Jack pochopí jeho zprávu a nepochybuje ani o tom, že se z rozhovoru z kolegy vyvlékne, co nejdříve bude moci.* /Jenže nejdříve není dost brzo./ *Začne si nervózně poklepávat nohou a na chvíli si opře horké čelo o studenou zeď, aby se malinko uklidnil. Netřeba říci, že naprosto neúspěšně. Teď když už se nemusí soustředit na rozhovor s dalšími lidmi se mu Jackovy představy z předtím v hlavě začnou opakovat a kompilovat do sebe pomalu jako nějaký umělecký edit a to, co potlačoval celou dobu se konečně nestydatě ukáže. Krev se mu nažene do klína a už by kolem něj nikdo nemusel číst myšlenky, aby mu bylo jasné, na co myslí. V tom slyší klapnutí plechových dveří.* /Prosím./ *Zakňourá si v duchu, aby to nebyl kdokoliv, kdo není Jack.* Nepovídej! Doris se tedy nezdá! *Na tváři má široký úsměv, když si vyslechne nejčerstvější drby, ale tou dobou už má dávno ruce na Jackově bocích.* Mm. *Zamručí, když mu Jack zmasakruje košili, což velmi spolehlivě zničí jeho zástěrku, že potřeboval na záchod.* /To je jedno./ *Rozum jde bokem, zatímco se k němu holou kůží napevno natiskne a náruživě ho líbá.* Málem. Jsi. Mě. Zabil. *Vydechne mezi líbáním a nestačí mu ten drobný kontakt v místě, kde má Jack rozepnutou košili. Svlékne mu trhaným pohybem koženou bundu doktora Jonese a hodí ji kdovíkam. Ví, že by ho neměl celého svlékat, moc dobře to ví. Ale už není schopný si uvědomit, že to ví. Chvíli se tedy přesune s polibky na Jackův krk, na citlivou hruď, kde si dá zvlášť práci s drážděním bradavek a u toho knoflíček po knoflíčku rozepíná nejen košili, ale i kalhoty. Nemůže myslet na to, co by se stalo, kdyby je teď někdo našel. Myslí jen na to, jak Jacka dostat co nejrychleji z kostýmu.*
*Sledovala i druhou situaci DRAGOSE s civilkou a když se JASON nakonec odloučí, tak přikývne a nic nepodotkne, nepřišlo jí dvakrát košér říct "užijte si to" nebo "bavte se", vzhledem k náznaku, že si jde odskočit. Spíše nevhodné. Staré zvyky od dvora zřejmě. A když se Dragos navrátí za ní, tak se na něj otočí a nadzvedne obočí.* O jakou záležitost to vlastně jde? *Nadhodí a ušklíbne se.* Odskočil si. *Jedno v jakém slova smyslu, pravda to vlastně musela být. A když se ozve přes hudbu hvízdnutí zaměří se na civilku, která se začne svlékat a skončí pohledem ke své SPOLEČNOSTI.* Vaše práce? Rozkošné. Je k nakousnutí. *Zkonstatuje nakonec a sleduje věci k nimž se ozývají popuzené hlasy lidí, kteří sem tam své věci poznají a strhne se zřejmě kolem ESHE brzy chaos.* Když jsme u toho, kdo se za maskou schovává? *Stočí pozornost od krásného ženského těla k DRAGOSOVI a náhodné opilé osobě, která nesla dvě sklenky piva, kterého očividně měla dost, jednu vezme. Nakrčí nad tím trochu nos, pivo nikdy nebylo tak docela její šálek alkoholu, ale byl to alkohol a ona tu stála už nějakou chvíli nalačno.*
Skutečně? A odkud jsi, pokud to není tajné? *Optala se během jejich posladních kroků a na konci se CALOVI rovněž s úsměvem poklonila.* Pokud si mě chceš ukrást pro další tanec, rozhodně se nebudu bránit. *Odpověděla s úsměvem. Pak však její pozornost upoutalo hlasité hvízdnutí a její pozornost se přesunula k baru společně s Calovou otázkou. Její pobavený úsměv se ještě roztáhl.* To netuším, jsem tady dneska poprvé kvůli té akci. *Odpověděla, zatímco sledovala dívčino vystoupení. Ona sama se dobře bavila. Dívka na baru byla sice možná příliš opilá, příliš nadržená, nebo možná obojí, než aby jí to přišlo jako skutečně dobrá podívaná, ale s výjimkou toho, jak rychlé a obscénní to bylo, šlo o podívanou slušnou. Dívka byla krásná, měla cit pro rytmus a Kim rozhodně oceňovala, že se toho nebojí.* Šikovná. *Okomentovala to prostě a hlavou kývla směrem k ESHE.*
*Automaticky si zastěžoval na bolest pozadí, na něhož vlastně před chvílí spadl. Nad TRISS a jejím smíchem ovšem nezareaguje kdoví jak mile, spíše protočením panenek - takže ve finále dosti podrážděně. Ale hned, jakmile si to uvědomí, se na ni s omluvným pohledem podívá. Vzápětí pohled hodí i na GIDEONA, kterému jen zamává.* Těší mě..*Kývl, načež se rozhlédl, aby zjistil, koho asi může otravovat. Nechtěl totiž být na obtíž těm hrdličkám, co se tu nyní sešly.* Hele.. já už asi půjdu, nebo minimálně nebudu otravovat..rád jsem si zatancoval. *Usmál se na TRISS. Pokud mu to pak její PARTNER svolil, objal ji, než se s ní dočista rozloučil.* Pa. *Zamával, než zmizel kdesi v davu.*
Osobní pracovní záležitost.. *Odpoví Dragos MADDIE schválně znova. Nehodlal ji detaily prozradit, ani kdyby věděla kdo je. Na její slova se rovněž ušklíbne, ačkoliv to není vidět a jen pokývne hlavou. Svůj zrak na chvíli stočí na ESHE a škodolibě si ten pohled užívá, zvlášť když se k ní začnou hrnout někteří návštěvníci, které okradla.* Ach ano.. *Odpoví poté, když se vrátí k jejich rozhovoru.* Čekám až se do ní zakousne ten dav.. *Pronese ještě na její slova. Jakmile začne vyzvídat, tak se pobaveně uchechtne.* Říká se o vás, že jste chytrá, lstiví a důmyslná.. Co takhle tyto dovednosti použít, než abych vám to tak ulehčil? *Pobídne ji s drobným rýpnutím a rukou ve zlaté rukavici ji zlehka přejede podél linie krku, na čelist až pod bradu a nadzvedne ji hlavu.*
To záleží, ptáš se odkud pocházím nebo odkud jsem přišel? *Optá se žertovně. Stále však koutkem oka pozoruje svlékající se dívku. Upřímně obdivuje její křivky, a že jich viděl mnoho, ale každá žena je svým způsobem speciální a to se mu líbilo.* Pak si tedy nechej tanec pro mne po tomto představení. *Pronese lehce a mávne rukou k baru, kde žena stále ještě kroutila svým tělem.* Tak to jsme na tom úplně stejně. /Hmm, a jsem rád, že jsem sem došel, získal jsem dost užitečných informací./ To rozhodně je. *Přikývnul.*
Záleží, co z toho mi chceš sdělit? A platí, dokoukáme a budeme pokračovat. *Uculí se a krátce po něm koukne, než se její pozornost stočí zpět k dívce na baru a k davu, který se kolem ní pomalu, ale jistě formuje. Část z něj vypadá až nadmíru dychtivě, část však podle všeho poznávala předměty, kterých se dívka s takovým gustem zbavovala. Nejspíš jejich vlastní.* Chudinka… Sežerou ji zaživa… *Pronese téměř dojatě a lehce jí zacuká v koutcích. Sama začíná mít poctit, že je jí v oblečení trochu horko a není si jistá, zda za to může adrenalin, před chvílí dokončený tanec, alkohol, dívčino vystoupení, CALIBANOVY doteky, nebo kombinace toho všeho. Cítí se však nadmíru dobře.*
*Doris nechá tak ako je... aj keď je úprimne šokovaný aká je tá nenápadná žena aktívna. Keď Jasona pobozká a cíti jeho horúce pery na tých svojich tak ticho vzdychne. Ani nečaká na nejaké dovolenie. Jednoducho si svojim jazykom najskôr oblizne a potom šikovne sa prešmykne do Jasonových úst, aby tam mohol urobiť poriadnu paseku. Pohladí, zakmitá... zavzdychá a tým jemne rozvibruje Jasonove pery. A aj tie svoje. Pritom si užíva ako naňho reaguje a odpovedá mu. A ten dotyk pokožky je preňho tak strašne málo. Zasmeje sa. Ticho. Chrapľavo. Zvodne.* Hmm, to by som ti nespravil. Chcem ťa mať živého. Veľmi, veľmi živého. *Zachraptí svojim tichým, hlbokým hlasom, ktorým by možno dokázal taviť aj kov. Zrýchlene dýcha a pritom sa provokatívne otrie o Jasona svojim bokmi. Tak aby ich ešte oboch rozdráždil.* Pohni si... *Šepne a jemne medzi zuby zoberie Jasonovu spodnú peru. Trochu potiahne a pustí. Je mu jedno kam letí jeho oblečenie... a popravde ak by im tam niekto vošiel tak by mu to bolo už v tomto momente jedno. Zakloní hlavu, aby mu uľahčil prístup na jeho krk a potom sa ostro nadýchne keď je dráždi bradavky. Pozrie sa naňho, ako sa s ním hrá a nevie čo ho berie viac. Ak by im tam skutočne niekto vošiel... zabil by dotyčného pohľadom. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien a pritom ho prstami poškriabe medzi lopatkami. Skloní sa, jednou rukou ho chytí za bradu a znova sa zmocní jeho pier a jednou rukou, šikovne a obratne rozopne Jasonov opasok. Podarí sa mu ho na jeden ťah vytiahnuť celý z nohavíc a odhodí ho niekam do priestoru.* /Snáď nebol tak drahý./ *Napadnemu ale to už mu obratne rozopána gombík, aby sa mu dostal do nohavíc. Pritom ani nepostrehne, že sa naňho nalepil trblietavý víly prach.*
*Milo sa na THIERRIHO usmeje, aký je vďačný za to, čo sa mu podarilo, ale zároveň je to unavený úsmev a vie, že nesmie zaspať tu pod umývadlom, ale ani v kdekoľvek v Pandemoniu a ani niekde po ceste v kriakoch alebo na ulici.* Za málo, rád som pomohol. *Prenesie šťastne, ale trasú sa mu ruky i nohy. Kým THIERRI na neho nepozerá, siahne si pod oblečenie a vloží si pod jazyk papierik LSD, aby sa nabudil.* /To nebude dobrý nápad, to nebude dobrý nápad./ *Behá mu hlavou, ale nakoniec to aj tak urobí a cíti, ako sa mu do mysle vtiera podivný, zvláštny pocit, vediac v jeho hlave, že to naozaj nebol dobrý nápad, že mal pravdu a nemal to robiť, pretože síce sa cíti viac nabudený, ale v zlom zmysle slova. Pozbiera sa na nohy a keď dvihne pohľad k THIERRIMU, vidí, ako sa steny k nemu sťahujú s čiernymi, roztečenými tvárami a prstami, ktoré steny trhajú a snažia sa dostať k jeho o to jemnejšej koži. Preľakne sa, zatvoriac oči a rukami si zbokov objíme hlavu, keď aj chlapec s ním na záchode vyzerá, akoby sa topil do podivnej masy čiernych čiar, hmýriacich sa pred jeho očami.* /Zlý trip, zlý trip./ Zlý trip. *Neuvedomí si, že to povedal nahlas a ihneď, nevnímajúc čokoľvek, čo mohol THIERRI hovoriť, otočí sa na päte a vybehne zo záchodov, ale objaví sa v ešte horšom prostredí, kde do neho skoro fyzicky tlačia farebné svetlá a hudba sa mení na krik, akoby niekto trhal ľudí zaživa, smiech sa zamotáva do vzlykania a aj tanečníci mu prídu ako masa miliónov rúk a nôh, pulzujúcich, vytvárajúcich akési biele diery do ničoho. Nalepí sa na stenu a chce odtiaľ utiecť, len nevie kam, pretože to by znamenalo, že sa má k tomu všetkému šialenstvu priblížiť, aj keď vie, veľmi dobre vie, že je to iba výmysel jeho hlavy, ale bojí sa pohnúť, omráčený zdesením.* Lóni. Lóni. *Opakuje meno svojho priateľa popod nos a sťažka odstrčí kohokoľvek, kto sa k nemu dostane bližšie.*
GIDEON: /Tak zlato? Na to bych si asi zvykl./ *Je rád, že dává takhle okatě najevo, ke komu patří a rukou, kterou si sama umístila, ji začne hladit po boku.* Nepatří to mezi tvoje fantazie? *Rýpne si Gideon, který je ze základu pansexuální jako většina víl, přestože muže bere spíše jako kolegy v armádě, než jako potenciální objekty zájmu. Inu a i kdyby bral, teď má oči jen pro Triss.* Ale... *Usměje se na ni, když mu řekne, že se jí líbí. Dojde mu totiž, že už se asi stihla trochu posilnit alkoholem.* Přítel Gideon, to jsem já. *Přikývne HIRAMOVI a zmatení se mu konečně definitivně vytratí z tváře, když mu čarodějka osvětlí situaci.* Aaaa, no na tradici vám to tedy moc nejde. *Uchechtne se a je na něm vidět, že to rozhodně nemyslí zle, spíše komunikačně. I když se však snaží udržovat konverzaci a potenciálně se seznámit s jedním z Trissiných přátel, HIRAM před ním začne utíkat.* /Oh, to bylo rychlý./ *Když vidí jeho tázavý pohled s rozpřaženýma rukama, mávne rukou s výrazem "ježiš no jasně" jako reakci na objetí.* Tak to bylo hodně rychlý seznámení, odradil jsem ho nějak? *Otočí se za čarodějem a pak zase na Triss a malinko nakrčí obočí přemýšlením.* Chtělas mě tu. *Řekne jednoduše v reakci na to, že přišel a vtiskne jí pusu do vlasů.* Doporučíš mi tu něco k pití? Jsem zvyklý spíš na to, co se podává ve Faerii. *Zeptá se a pak přikývne.* Rád bych, ale bude trochu záležet na tom, jak dlouho tu budeme. /Zítra mám hlídku.../
Osobní a pracovní se poněkud vylučuje. *Ušklíbne se, ale vesměs to odmávne a když promluví, tak se zamyslí. Chtělo to vodítko. Mohla si zrekapitulovat spoustu věcí, od vzezření, smíchu, očividně byl podsvěťan, ovlivnil civilku, rychlé reakce, styl humoru, znal ji, oslovoval ji Madeleine...Nakloní hlavu na stranu a usměje se, zvedne sklenku v pokynutí jemu samému.* Známe se, tak jednoduše. Kde jsme se poznali a při jaké příležitosti? *Na tento popis jí sedělo jen pár osob s tím vším, co si dala dohromady, stavbou těla dokonce...ale každou poznala v jiný čas.*
Oh..promiň..neměl jsem nic takového v úmyslu. *Pověděl slabším hlasem. Opravdu nechtěl nic takového udělat, ale ta krev..hold se stalo, co se stalo. Vrátit to nelze, BOB to teď prostě musel přetrpět.. a to i se Sashou, který konečně Bloody Mary bez alkoholu obdržel a vrátil se se svojí přítomností k těm dvěma.* Tayi na..a tobě objednám tu medovinu. Nebo myslím, že jsi ji zmiňoval, ne? Jestli ne, tak nevadí, i tak to udělám. *Řekl starší upír své, načež se znovu otočil k barmanovi, kterému sdělil svůj požadavek.* Mohli bychom..*Odvětil dodatečně Tay ROBERTOVI, když už Sasha přestal mluvit a staral se znovu o svoje. Nechal se otočit a až tehdy si z pultu vzal tu Bloody Mary, co mu Sasha přinesl. Z té se napil, načež ztěžka kývl. Teď se mu to už spojilo. Sklenku rychle odložil a BOBEM se nechal obejmout.* Dobrý, už jsem se chytil..půjdeme teď do boxu a ty mi řekneš, co všechno víš.. *Řekl poněkud vážně a jestli mu to ROBERT vůbec umožnil, odtáhl se, sklouzl z jeho klína a vstal, načež čapnul za rameno Sashu, který se už zrovna otáčel s tou medovinou.* Jdeme do boxu..ty taky, ani jeden z nás určitě nechce trest od Dragose. *Řekl v rychlosti, než jej pustil a popadl pouze BOBA, kterého prostě na férovku, pokud nechtěl, začal do toho boxu tahat se SASHOU v patách.*
Osobně pracovní.. *Upraví nepatrně svoje slova s pobaveným uchechtnutím. Odsune ruku a nechá ji se napít, ale přitom využije stěny za ní a opře se vedle její hlavy rukou.* Daleko odsud.. *Prozradí ji neurčitě a stejně tak dodává.* Při velmi běžné, ovšem pro nás se lehce utrhla ze řetězu, mo stór.. *Tady se ale malinko slituje a dá ji lehkou nápovědu v oslovění, zatímco se pod maskou ušklíbne. Věděl, že jestli někdo na jeho identitu přijde, bude to Maddie.*
Popravdě narodil jsem se v Rumunksu, ale většinu života jsem žil v Anglii, odkud jsem také přijel. *Pronese a vzpomene si na své dětství, které bylo díky bohu už jen pouhou vzpomínkou. Byl rád, že mohl změnit prostředí a dostat se do New Yorku, ale život tady byl rozhodně odlišný od toho, na který byl zvyklý.* Musím uznat, že ta dívka umí hýbat tělem. *Pronese ke KIM a stále sleduje ESH.* Myslím, že s tím tak nějak i počítala když vylezla nahoru na ten bar. *Uchechtl se a na chvíli svůj pohled zaměřil na Kim v jejím andělském kostýmu.*
Vím.* Usměje se a pak Sashovi kývne na dík. Pak se nechá TAYEM odvléct do boxu. Docela box uvítá, takže si tam sedne, vezme si medovinu a tu do sebe hodí. Uši má znepokojeně stažené. Podívá se na TAYE a čeká, na to až začne výslech.*
Anglii jsem jednou navštívila, ale Rumunsko ještě ne. I když, z dokumentů, co jsem měla možnost vidět, je to krásná země. Spousta netopýrů. *Usměje se.* To teda. *Dodá s pohledem upřeným na ESHE.* Jen je otázka, zda za to může čistě sebevědomí, nebo alkohol. Sama nevím… *Prohodí a tiše se zasměje tomu, že tím narážela vlastně na dívku i na sebe, chytne látku svých šatů mezi dva prsty a lehce za ni párkrát zatáhne ve snaze se trochu zchladit, než si všimne CALOVA pohledu. Po očku mu jej opatí a tváře jí opět mírně zrůžoví, tentokrát už však ne jen rozpaky.*
*Keď vracia tak matne započuje ako mu TANOIA hovorí, že za málo.* /Za veľa!/ *Asi druhý deň bude premýšľať, že ako je možné, že má prst na mieste ale teraz je šťastný, keĎ vyprázdni zo žalúdka všetko čo zjedol a vypil. Nadýchne sa a zistí, že už mu o niečo menej vadí ten smrad záchodov. Vyštrachá z nejakého vačku živačku, aj keď teda najskôr ju asi 5x prezrie či to je žuvačka a nie nejaká petarda. Strasie ho keď si predstaví, že by si miesto ruky dopálil pusu.* Díky, fakt. *Otočí sa na TANOIU a zamračí sa. Trochu naňho zažmúri, pretože nechápe prečo si drží hlavu.* Zlý trip? *Zopakuje a chvíľu trvá kým mu niečo v tom prehulenom, opitom a zo straty krvi omámenom mozgu niečo zopne dokopy.* TAN! *Zakričí ešte za ním keď TANOIA vybehne preč zo záchodov. Dvihne sa rýchlo na nohy, aby ho nasledoval, ale zatočí sa mu hlava a tak znova kecne na zem ako nanuk v lete.* Dofrasa. *Zahundre a skúsi to znova, tentoraz keĎ je na nohách tak to naskôr predýcha a potom vyrazí zo záchoda. Ignoruje že má krvavú ruku a aj časť kombinézy. Aj keď nie je to na pohľad tak zlé. Horšie je, že je bledý ako vápno.* TAN! *Zakričí do hudby ale príde mu, že jeho hlas sa stráca v davu.* Merde! TAN! *Predrie sa medzi nejakými ľuďmi a stále kričí TANOIOVE meno ale absolútne netuší kde ho má hľadať.* Kde dofrasa je? *Obzerá sa okolo seba ale z tých svetiel a davu je mu ešte horšie. Prudko sa otočí a má čo robiť aby sa vyhol dievčine čo tu nosí nejakú tácku. Pri tej priležitosti sa doslova hodí o stenu vedľa MADDIE a DRAGOSA. A zvezie sa po nej ak chutný bacuľatý chrobák na čelnom skle.* Merde... *Zahuhle z podlahy.*
*Tahle "nápověda" na první pohled příliš nepomohla. Ovšem to by nesměla znát jazyky. Irština. V Irsku žila jen jednou za celý svůj život a příliš ho nenavštěvovala, protože to bylo místo, které naopak obliboval Irvin.* Is fada ó shin Éire. *Broukne a v očích se jí zableskne, když vsune prst jen lehce pod masku, aniž ji dává pryč, spíš je jí příjemnější mu tak podebrat lehce bradu.* Mo daor Dragos. *Osloví jej ještě s jistotou.*
*Nostalgicky se pousměje.* Ve své rodné zemi jsem už tak sto let nebyl, nenašel jsem příležitost. *Pokrčí rameny.* /Ani chuť, není tam nic co by za návštěvu stálo./ V mé době tam bylo spousty chudoby a špíny, v dnešní je to mnohem lepší místo. *Podotkne a hlavou mu projede vzpomínka na špinavé ulice a dny plné šizení a kradení.* To je mnohem lepší téma. Řekl bych že obojí. *Popošel blíž k ní a sklonil se.* Co ty? Myslíš, že by sis na něco takového troufla? *Pošeptá jí u ucha a s úškrnem lehce odtáhne hlavu. *Její růžové tváře jí dělají ještě lákavější a on dostane chuť ji políbit.*
*Na Doris se později pravděpodobně vyptá, ale jelikož ho Jack vymučil téměř k prasknutí, rozhodně na ni nemyslí. Jednu ruku dá za sebe a začne šátrat, jestli je tam nějaký vhodný povrch. Když narazí na jednu bednu, napůl se na ni posadí, aby ozkoušel její nosnost a uzná ji za perfektní. Přestane tedy hrabat za sebe a zamotá ruku v Jackových vlasech a trochu ho zatahá. Hezky u hlavy, aby mu bolestivě nevyškubával vlasy, ale jen ho příjemně zatahal. Jeho dominance jakoby se však vytratila v sekundě Jackova smíchu a celý se zachvěje.* /Velmi, velmi.../ *Opakuje si v hlavě na chvilinku se na něj podívá s tmavýma očima plnýma hladu. Tím, že tu není krom pár žárovek daleko od nich nic rozsvíceno, má ještě roztažené panenky tmou. Na tu chvilinku jako kdyby zapomněl, že musí pospíchat , a že je ve skladu. Rty se mu roztáhnou do úsměvu, když se o něj otře a málem se na místě rozpustí, když Jack znovu promluví. Je znát, že předchozími představami netýral jenom Jasona.* S radostí. *Zašeptá mu do rtů, dorozepne všechno, co Jackovi ještě drží kalhoty a svižným pohybem je sundá i se spodním prádlem.* Do háje... *Vypadne z něj, když se mu po delší době naskytne pohled na přítelovo nahé tělo a rovnou si ho popadne a vysadí na otestovanou krabici, kde mu stáhne kalhoty kompletně, aby se k němu dostal blíže.*
*Jakmile dorazili do boxu, BOBA pustil a sedl si vedle něj, načež si brašnu přetáhl přes hlavu, aby ji mohl položit opodál a vzít si skleničku s krví, co mu Sasha zajistil. Spokojeně se z ní znovu napil. Tohle s radostí uvítal. Volně si nato položil hlavu na ROBERTOVO rameno.* Začneš mluvit sám od sebe, nebo se mám ptát? *Optal se, střelíc mimovolně pohled na Sashu. Ten seděl kupodivu mlčky naproti nim, zatím. Kdo ví, zda si nenajde taky znovu chvíli pro sebe a své monology.*
Nápodobně. *Usměje se ještě na HIRAMA a když se nechá obejmout, tak mu to krátce oplatí a sleduje jej zmizet v davu.* Jo...to nevím. Asi nám chtěl dát soukromí? *Nadhodí myšlenku, co ji napadne a kývne.* Můžu to zkusit, ačkoliv já tu piju spíše whiskey. Nicméně bourbon, pivo...nějaké pálenky... Co máš nejradši? *Nemohla si být jistá, zda pivo nemá odlišnou chuť a recepturu ve Faaerii a letmo jí poklesnou koutky.* Oh...spěcháš? Klidně můžeme přespat ve Faerii... *Nabídne napůl nadějně, ráda by strávila s partnerem více času, žel jejich povinnosti nečekaly a konkrétně technologie si je žádaly zde. Zvažovala, že požádá Gemmu, ale pochybovala, že starší čarodějka bude chtít "hrát Triss" i nadále. A asi ani nechtěla, aby jí zasahovala Praetorka tolik do osobního života. Bylo to jednoduše její soukromí.* Nebo klidně můžeme jít hned.. *Sklouzne ho pohledem, ač do něj nevloží intenzitu a když si konečně všimne ESHE, která je nahradila na baru a dosud ji zdařile ignorovala pro okouzlení novou láskou, nyní právě danou lásku začne tahat pryč, protože cítila, jak nekomfortně se začínala cítit, když se blízko ní svlékala žena a špatně se jí dýchalo. Potřebovala ji z dohledu. Z blízkosti.*
*Když má svou odpověď, tak se spokojeně ušklíbne.* Věděl jsem, že jestli na to někdo přijde, tak ty, Madeleine.. *Pronese sebevědomě.* Ale chtělo to nápovědu, že ano? *Rýpne si do ní ještě. Lehce hlavu skloní, přičemž její prst nechá zaháknutý o masku a tím ji potáhne výše. Má ji teď zvednutou, ale stále mu drží na hlavě. Nicméně kouzlo prstenu nezrušil, takže na Maddie to působí, jakoby viděla jeho tvář, ale přesto nebyla správná a nedokázala tu správnou identifikovat.* A taky ti to trochu trvalo.. *Dodá, když se s pobaveným úšklebkem rty skloní k místu, kde linie jejího krku přecházela v čelist. Vnímá, že tam o stěnu někdo (THIERRI) přistál a skácel se k zemi, ale bylo mu to naprosto ukradené.*
GIDEON: To je od něj asi milé. /Ale vyletěl, jak kdybych měl nějakou prudce nakažlivou chorobu. Nesnáší víly?/ Hmm, fakt nevím. *Uchechtne se a na chvilku se zamyslí.* Pivo možná raději ne, to si nechci kazit. Ale jinak jsem otevřený čemukoliv. /Byl by trochu průser, kdybych měl z civilského pití nějakou výraznou kocovinu, ale to je problém budoucího Gideona./ Ne, ne v pohodě. To si řekneme v průběhu večera, nemusíme zmizet hned, když se tu bavíš. *Zvedne ruce a párkrát s nimi zamává, aby jí vyvrátil domněnku, že musí okamžitě pryč. Pak už následuje její pohled a trochu mu poklesne čelist, když spatří ESHE na baru, jak olizuje kreditní kartu. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chtěl přesně analyzovat, co se tam děje, ale než to stihne pořádně promyslet, Triss už ho táhne pryč.* /To se tu děje běžně? A proč mě táhne pryč?/ Děje se něco? *Shodí z tváře překvapený výraz z baru a všimne si, že je z toho Triss vážně nějaká špatná. Tak se na místě zastaví, přestože se doteď nechal táhnout a položí jí ruce na ramena.* Jsi v pohodě?
To víš, nejsi jediná a ani nejdůležitější osoba v mém životě. *Oplatí mu rýpnutí zpátky a prohlédne si povědomou a zároveň neznámou tvář.* Někdo si tu sehnal hračky.. *Nedokázal by sám použít kouzla, jediná magie to osvětlovala. Nabídne mu nakloněním hlavy krk a lépe také hranu čelisti, ale jen na chvilku, dokud ji to baví, než mu potáhne vlasy a políbí ho. Sama si držela stále štít, lidé do ní nevráželi, ale to se nedalo říct o Dragosovi.* Pojďme si zajistit trochu pohodlí... *Broukne jeho směrem a otočí se na podpatku, zamíříc k boxům. Naprosto bez zájmu překročí THIERRIHO delším krokem, věnuje mu znechucený pohled a pokračuje dál k boxu odkud manipulací vyžene osadníky, aby měli skutečně pohodlí.*
Samozřejmě, čarodějnice.. Jako bych ti to věřil.. *Uchechtne se ironicky, načež ji dovolí nadzvednout masku a pobavení se mu mihne v obličeji.* Jen pár.. Mám nového kamaráda.. *Pronese pochlubně, ale zároveň s takovou dávkou sarkasmu, že to působí velmi arogantně. Chvíli se věnuje jejímu krku, než si jej přitáhne do polibku.* Vůbec nejsem proti.. *Šeptne ji nazpět, když s nezajmem a dost bezohledně překročí THIERRIHO. Jestli ho přitom kopnul nebo mu na něco šlápnul je mu ukradené. Jakmile zmizí z boxu lidi, tak Maddie nejprve plácne po zadku, než ji chytne kolem pasu a otočí, aby si sednul jako první a ji si stáhnul na klín.*
*Bob ho jednou rukou chytne kolem ramen, když si na jeho rameno položí hlavu. Povzdechne si a podívá se směrem z boxu.* V čtvrtek jsem se trochu o tom porafal s Dragosem. Řekl mi totiž o tvém ex. No a já to vzal trochu moc osobně, asi proto, že něco podobného si prožil můj bráška...* Řekne a podívá se na něj.* Navrhl jsem, že bych ti ho vymazal z paměti, aby kdybys ho potkal, tak ho nepoznal. Nebyla by reakce, kterou by očekával. Taková malá zlomyslnost. Ale přemýšlel jsem nad tím a spíše mě napadlo z něj udělat dvě osoby. Jiné tváře, jiná jména. Naštval by se. Chytili bychom ho. A já bych si hrál. Udělal bych mu vše, co by sis jen dokázal představit.* Řekne chladně a pokrčí rameny.* V tomhle jsem po otci. Nenávidíme takový druh posedlosti. Když to spozoroval na bratrovi, tak ho proměnil v prase.* Zasměje se.* No a jinak se asi spíše ptej.* Poví, protože neví, co by mu mohl říct.*
Oh, dobře. *Usměje se, než její výraz přejde do protipólu a tahá si Gideona pryč od nahé ženy. Teoreticky, kdyby se o ni nepokoušel panický záchvat, možná by byla i žárlila, že se na ni díval, ale na to nyní nemyslela.* Ne - ano. *Opraví svou první odpověď a když je zastaví a položí jí ruce na ramena, otočí se čelem k němu a schová se mu do náručí.* Ne, napůl...nevím. *Vyblekotá nakonec. Jak chcete víle vysvětlit PTSD? Nebo spíš...válečníkovi, aniž mu prozradíte jeho původ? Jiskřičky mezi prsty jsou snad dostatečně výmluvné a Triss je schová mezi jejich těla a opře si o něj čelo.* Vzpomínky...ne na ni, ale obecně. *Řekne tiše a neodváží se vykouknout, stejně tak nechce, aby se díval Gideon, takže si ho k sobě jen tiskne a po chvíli se bezděčně začne pohupovat do rytmu hudby, která klubem stále duněla.*
*Když si ji stáhne na klín, tak se pohodlně zavrtí v těch správných místech a nejprve z ramen pokračuje k masce, aby ji odložila bokem a poté níž mu rozepnout svršky. Její bodyčko jako některé jiné mělo rozepínání v rozkroku, vcelku nenápadné nutno podotknout, krásně přilnulo. Sotva se vypořádá s jednou částí, zatímco kriticky stačí nadzvednou přívěšek, tak mu věnuje polibek na rty a na klíční kost a její ruce zamíří ke kalhotům, aniž by přííliš řešila okolí. Nezajímal ji nikdo z nich. Snad jen kdyby se přidali.*
*Se zájmem CALA poslouchá, s hlavou v zamyšlení lehce nakloněnou na stranu.* Chápu. Každý to má nějak, někdo se rád vrací domů, někdo prozkoumává dál a dál. Každému, co mu vyhovuje. *Usměje se. Když cítí, jak se nad ní sklonil, jeho dech se otřel o její krk a ucho, tiše zavrní a nad jeho otázkou se zachichotá, tváře jí zrůžoví o malinko víc, ale pobaveně přivře oči a koukne po něm, než odpoví, pohled znovu upřený někam k baru, i když už ne nutně na striptérku.* Záleží… Před podobným davem asi ne. Navíc, vynechala bych tu předcházející část s kradením. *Dodá.* Ale v trochu větším soukromí… *Nedokončí tu větu, ale její tón je dostatečně výbmluvný. Když se poodtáhne, skoro ji to až zamrzí a věnuje mu naoko vyčítavý pohled.*
*Trochu na ni zavrčí po jejích pohybech a na rtech mu hraje úšklebek. Nechá ji sundat masku, přičemž mu do obličeje spadne pár pramenů, která jinak maska držela mimo něj. Odhodí sako, když mu ho sundá na zem v boxu, načež se škodolibě ušklíbne nad jejím kritickým pohledem.* Nelíbí se ti andělé, Madeleine? *Provokuje ji, zatímco si sundá černý rolák a ten míří také za sakem. Stejně tak jeho rukavice. Polibek ji krátce oplatí a když se přesune jinam, tak ji nejprve stiskne prsty boky, aby poté jednu ruku přesunul do jejích vlasů a její čelenka následovala jeho oblečení. Poté ruku v jejích vlasech sevřel v pěst. Ani on neměl v plánu řešit reakce okolí. Navíc většinu pozornosti strhla ESHE. Druhá ruka po chvíli zamířila pod její sukni a stoupala po stehně vzhůru.*
*Zvolna se k BOBOVI přitulí a za ruku, kterou ho ČARODĚJ drží kolem ramen, jej zlehka chytne. Tiše pak poslouchal, když ROBERT nakonec spustil sám. Už zprvu po něm vrhnul docela udivený pohled, než si jej celého prohlédl.* Neudělal ti Dragos nic? *Zeptal se pak ještě na ujištění, ačkoliv si ničeho nevšiml. Na druhou stranu věděl, že bylo v BOBOVĚ silách nechat si zahojit ránu a dělat, jako by se nic nestalo.* Oh..to mě mrzí.. *Dodal pak, když bylo zmíněno, že si něčím podobným prošel i ROBERTŮV bratr. Následně BOBA znovu mlčky poslouchal, aspoň na chvíli, než bylo zmíněno mazání paměti. Tay nespokojeně zavrtěl hlavou.* Nevím, jestli bych chtěl, aby se mi někdo hrabal v hlavě, promiň..*Dodal, načež si obě ruce složil do klína. Tentokrát už nechal ČARODĚJE doříct celý zbytek bez vyrušení. Faktu, že byl jeho další bratr proměněn v prase, se taky nakonec zasmál. Byl to takový fajn fakt na odlehčení.* /Jasně..chováš se jak prase, tak jím i budeš. / *Pomyslel si.* Doufal jsem, že ti to budu moc říct sám, někdy..ale hádám, že to je už docela vážné. *Načal.* Jinak by ti to šéf asi neřekl. *Dodal vzápětí, během čehož si začal pohrávat s levým rukávem košile.* Dragos se ty informace musel dozvědět od Morgana, mého bývalého dozoru..já mu totiž nic z toho, co se konkrétně dělo, neřekl. *Zmínil.*
*Nat se usmála na Dominica a přikývla* Jo dobrý už mi je lépe..Hele El..Skočíš nám pro něco k pití?..něco silného..*Nat podala Elaine peníze a Elaine šla dovnitř pro jejich drinky. Po chvíli přinesla dvě vysoké sklenice modro rudého pití že světýlkem na dně, brčkem a destičkem na vrchu* woah díky! *Vzala si drink a druhý dala Dominicovi*
*Dominic se na Nat usmál a jemně ji vzal kolem pasu, snad pro gesto, aby věděla že je skutečně s ní, tak jak řekl. když pak přišla zpátky, tak se podíval na barevnost pití.* Páni, a kde máš ty? *Zajímal se, lehce starostlivě Dominic o to, kde je pití patřící Elaine.* Ale toto se ti povedlo. *Zhodnotil hledíc na pití. Potom už si s Nat přiťukl.* Tak, na všeobecné úspěchy, maličká. *Usmál se na ni a pak se napiil.* Dopijeme a tančit? Hele? A nebo ne, tam se nekoukej. *Pronesl a zakryl Nat striptýz, když viděl ESHE, jak dělá stryptíz na baru.*
Za svůj domov jsem přijal Anglii, ale máš pravdu, někdo se domů vrací radši než jiní. *Ani Anglie kdysi nebyla tím nejčístším místem na zemi, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Pozorně jí sleduje a vnímá ji. Nadchne jej když uslyší její vrnění a poslechne si její odpověď.* Tak to by pak možná stálo za to po tanci najít soukromí. *Zašeptá a nabídne jí ruku.* Už máš dost show? Mohu tě vyzvat pro další tanec? *Zeptá se jí, je to už nějaká chvilka co ji pustil ze své náruče a rád by ji tam zpátky přivinul. *
To bys měl, protože já nekecám, přece se nenechám zabít teď, když mám mát svatbu a skvělý život s tebou. *Pousmála se, snažila se to nějak odlehčit.* A počkám s tebou, pak se půjdeme bavit, protože sakra tenhle večer už nám nikdo nepokazí. *Uculila se. Kolem nich prošla Lea a jen kývnutím Aless dala na vědomí, že jde dovnitř a že tam na něj počká, Alessandra se jen usmála a pak už se věnovala jen Remimu.* Ani já jsem tu nějak nikoho nepoznala, teda jo řekla bych, že tak dva lidi možná tři jo, ale to je tak vše asi. .*Pronesla a koukla na něj, než se k němu naklonila a vtiskla mu polibek.* Tak si dej cigaretu a pak jdeme dovnitř. *Mrkla.*
Hej! Je mi jednadvacet! *Nat se koukla a vytáhla mobil, začala si natáčet tu free show na baru a začala se smát tomu* Tomu nebude kámoš věřit *Nat upila svého drinku a zaostřila svůj mobil na ESHE a chytla záchvat smíchu, Elaine se koukala na tu scénku s znechucením a Obrátila svůj zrak pryč* Mám celkem chuť se kni přidat *Řekla lehce podnapilá Nat*
GID: *V duchu se pochválí za to, že poznal, že se něco děje. Sice to teď není úplně čas ani místo na to se chválit, ale přeci jen je emočně natvrdlý, a tak mu dělá radost, že se učí.* Aha. *Přikývne chápavě a pevně ji obejme, když si o něj opře čelo, aby jí trochu pomohl uzemnit. Kolegovi by v takové situaci vlepil facku, ale to tady rozhodně nepřichází v úvahu.* Jestli o tom budeš někdy chtít mluvit, tak můžeš. Když nebudeš, taky dobrý. *Pohladí ji po zádech, aniž by příliš povolil stisk. Samozřejmě ji nesvírá tak, aby jí drtil kosti, ale nevisí na ní jako volné triko. Zkrátka tak akorát, aby ho cítila a dokázala se lépe soustředit na něj a ně na tančící ESHE. Objetí povolí až ve chvíli, kdy se začne pohupovat, protože by jí tím mohl bránit a začne malinko nejistě tančit s ní.*
*Dominic je sledoval, ale jakmile to Nat řekla, tak se na ni koukl.* No tak to ne! Už jen proto že ne celý klub tě potřebuje vidět nahou, co kdyby tu byl i tvůj šéf, hm? A taky, to je ta civilka, co jsi po ní chtěla skočit, nebylo bz to asi moc rozumné. *Zasmál se, a potom už tak nějak reflexně chytl Nat za pas, kdyby mu chtěla náhodou utéct a zezadu se na ni natiskl.* Takže žádné tancování nahá na baru!
*Remi se na ni usmál. Potom si tedy zapálil, aby se zase mohli vrátit dovnitř. Když nakonec dokouřil, tak se na Aless usmál, vzal ji za ruku a společně vešli dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než nakonec zamířil k baru, kde jim objednal drinky. Potom zamířil do jednoho z boxů.* Tak jo, dáme si drinky, posedíme a pak půjdeme tančit? Jak ti to zní? Mě jako plán. *Mrkl na ni rozverně, než si zase sundal helmu a teď i štít a položil to vše na lavici vedle nich.*
*Cestou od baru do boxu Aless kývla na Leu, že jdou tam a pak už jen jde za Remim. V boxu si odloží svou zbraň i masku vedle sebe a pak s koukne na féra sedícího po jejím boku.* Tvůj plán se mi zamlouvá moc. *Mrkla na něj a pak si vzala sklenku a napila se. Informace, které se dozvěděla ač už byly pravdivé či ne, jí vrtaly hlavou, ale nechtěla se tím teď dál zaobírat, na to bude času pak dost, teď se chtěla bavit a užít si večer a hlavně byla ráda, že se Remi už uklidnil. Když pak odložila sklenku, koukla se kolem sebe a tak nějak pozorovala dění v baru, než se pak koukla na Remiho a lehce se k němu natočila, snad aby na něj lépe viděla. *
Aleee notaaak Oh! *zrudla když se na ni přitiskl a kouka na něj. Nat se ušklíbla ďábelsky a dopila svůj drink a uvolnila své tělo abyvy vyklouzla z náruče* Bacha na plášť kamaráde..Neboj..ještěti vydělá pár babek!*Vstala ze země a píchla ho prstem do hrudníku s úšklebkem* Neboj se o mě Bráško.. *zamotala se a Elaine ji chytla* Už máš dost mladá dámo *Řekla Elaine a vzala jí za ruku*
*Bob se pousměje.* Nemusí tě to mrzet. On si to tehdy vybral.* Řekne a pak si povzdechne.* Dobrá, Dragos říkal, že to asi neprojde.* Uchechtne se. Pak vše dořekne a poslouchá poté Taye.* To je možné.* Chvíli váhá a pak se podívá před sebe.* Walter tě hledá. Prý míří do států. Ale neví, co ho tu čeká. Pokud mi někdo chce něco vzít, tak za to vždy zaplatí. On se stane jednou z mých hraček.* Řekne a usměje se nad tím.* Navíc i Dragosovi se nelíbí, že chce vzít jeho člověka. Ten hlupák proti sobě poštval dva ze čtyř mocných bytostí v New Yorku. * Podívá se na Taye.* Máš nějaké přání, co mu mám udělat?* Zeptá se s úsměvem a v jeho očích je vidět, že se na to těší.*
*Dominic se na to malé škvrně zadíval a zasmál se.* Nat, jo, už máš dost. nechtěla by jsi si jít sednout na chvilku do boxu? *Zasmál se, a pokud Elaine, která ji držela souhlasila, pak zamířil k boxu. Sám se tam posadil, ať už bez nich, nebo s nimi, chtěl být na chviličku v klidu. Pití si vzal se sebou a teď si jej usrkával a koukal se kolem sebe na to, jak se lidi bavili. Jeho pohledu neutekla ani ALESSANDRA a její mladý fér, jak by také mohli- vždyť Dominici se posadil právě do boxu hned vedle nich.*
*Remi se na ni zlehka usmál.* ještě aby ne, já mám...hehe, většinou jen a pouze dobré nápady. *Mrkl na ni, načež si neodpustil to, aby vyplázl jazyk. Pak se koukl ještě vedle sebe, na to, coby viděl, jak lidé tančili a bavili se. Hned na to ale pohled otočil na Aless. S úsměvem se natáhl načež své rty jemně přiložil na ty její a usmál se.* Tak co, jak se jinak bavíš? když pomineme ten můj výstup. *Zasmál se Remi pobaveně nad vlastním činem.*
To nezní jako špatný nápad. *Usměle se na CALA a svou ruku vloží do té jeho. DJ však zjevně vnímá, jaká nálada se v klubu rozhostila a rozhodne se ji podpořit i hudebně. Z repráků se tak začne linout remix Candy Shop. Kim se pobaveně ušklíbne.* Tak koukám, že se teď kromě našich tanečních schopností bude testovat i naše sebeovládání… *Odtuší. Parket se na tuhle skladbu řádně vylidnil, zjevně ne každý se cítil na to předvádět své taneční schopnosti zrovna při této skladbě. Na parketu zůstalo jen pár nejodvážnějších, nebo alkoholem nejposilněnějších, nebo obojí v jednom, podobně jako Kim. Té to však v nejmenší, nevadí. Konečně bude mít možnost ukázat, co všechno se s těmi křídly dá dělat. A nejen s křídly… Osvětlení se lehce proměnílo a byť šaty Kim nebyly tak průsvitné, aby bylo vidět vše, v tomhle světle jdou perfektně vidět její křivky při každém pohybu. Očima se na vteřinu neodpojí od těch CALOVÝCH, ale jejich dotek se, i přes zjevný náboj skladby, omezí jen na občasný mezi mnoha kroky a otočkami, čímž celkový náboj ještě zvyšuje. Díkybohu při tom stíhá myslet na to, že křídla má roztahovat jen když je ke CALOVI zády, aby jej náhodou netrefila, jako předtím Javiera.*
Budu na to myslet...někdy ti to povím. *Přislíbí a nechá se mlčky mazlit, než se začne trochu uvolňovat, aby s ním tančila, ačkoliv mnohem pomalejší tempo, než jaké měla hudba - respektive nereagovala na každou dobu, ale na začátku jedné začala a na konci druhé pohyb přešel do dalšího.* Chyběl jsi mi. Jako vždy. Je to takové nezbytné mučení. *Podotkne nakonec, aby zcela odvedla myšlenky pryč a bezděčně se trochu pootočí při tanci a postupem času se ocitne k Eshe zády, čím dá Gideonovi na ženu možná výhled, ale musí uznat, že vlastní majetnické či žárlivé sklony zkousne snáz než panickou ataku a Gideon ji nakonec může jednoduše říct, když zmizí z dohledu. Nakonec mu nepřímo přislíbila drink...a po něm se kdyžtak přesunou domů.*
Abych tě do toho jazyka nekousla. *Ušklíbla se na něj, než mu polibek opětovala, pak se na něj koukla a rozesmála se taky.* Abych pravdu řekla, měla jsem chuť tě praštit, za ten výstup, byl jsi horší jak hysterická ženská. *Culila se na něj.* Ale chápu tě na druhou stranu. *Pohladila féra po tváři a pak se zase narovnala a rozhlížela se kolem, když její pohled padl na známou osob vedle v boxu. Nad tím, že tam seděl DOMINIC, jen protočila oči a raději se znova otočila na Remiho.* A co se týče zábavy tak zatím to jde. Ještě se to nerozjelo pořádně i když jak tak koukám na ostatní, tak am to už jede. *Culí se, když vidí, co se kolem děje*
*Remi se uculil a více si upírku natiskl k sobě. Popadl jí za boky, načež si ji vytáhl k sobě do klína. Pak se jí podíval do očí. V těch jeho se momentálně odráželo spoustu světel z celého baru, jež zářila a propůjčovala dění ještě lepší atmosféru. Remi se uculil a natiskl si její tělo an to své.* no, to je pravda, že se to tu rozjíždí, tak co kdybychom to rozjeli i my? *Uculil se, načež se pak už vrhl na její rty. Za záda si ji přitiskl blíže na sebe, než polibky věnoval na její čelist, tváře, a odhrnul rolák, aby se dostal i k jejímu krku.*
*Nat si sedla vedle Dominica a opřela si hlavu o jeho rameno aby si odpočinula* Měkký..hele víšjak jsem říkala ze chcu do Kanady?..Chceš jet se mnou? Road Trip nás tří..ano musim vzít sebou chůvu ale představ si to.. *Zeptala se na s ospalym, skoro mumlajícím hlasem. Elaine se posadila k nim, si všimla ALLESSANDRY hned vedle nich a povzdechla si* No tak to vypadá že tu brzo usne..*štípla Nat do kolene a Nat zleknutím vyskočila* Co je?..
GID: *Když mu slíbí, že mu to někdy povypráví, poplácá ji konejšivě po hlavě v jakémsi roztomile humorném gestu a usměje se na ni. Přijde mu výrazně klidnější, než bezprostředně po začátku striptýzu, a tak se i on uvolní. To, že začne hrát Candy shop a parket se vylidní ho nějak netrápí, protože aspoň mají kolem sebe s Triss malinko víc prostoru a není to tak dusivé prostředí. I to by možná mohlo být na náběh panické ataky nápomocné.* Bylo by horší, kdybych ti nechyběl. To bychom pak museli probrat nějaké změny. *Uchechtne se, aby trochu odlehčil její docela těžké vyjádření. Sice jsou oficiálně spolu, ale pro Gideona je to pořád dost nové a taková romantika se mu netahá z rukávu úplně snadno.* /Ale je vhodný o tom vtipkovat?/ *Uvědomí si se zpožděním, ale už mu přijde nemístné to brát zpět, a tak se od ní jen trochu odtáhne, aby si prohlédl kostým.* Moc ti to sluší. *Hrábne na penízky na sukni a doufá, že je uslyší zacinkat, ale v intenzivních beatech hiphopové klasiky s tím moc štěstí nemá. Na bar už se vůbec nedívá, přestože periferně ví, že tam Eshe ještě pořád je a úplně nevinně musí ocenit její výdrž.* /To nebude jen tak. Drogy, magie. Něco v tom musí být přimíchané. Neměl by jí někdo pomoci?/ *Ovšem s Trissinou předchozí reakcí ví, že on to být nemůže a upřímně ho tančící civilka zas tolik netrápí.*
*Dominic jen poslouchal a když si Nat opřela hlavu o jeho rameno, tak ji jednou paží objal. Pak se na ni koukl a usmál se.* Rád s tebou pojedu, pokud to tedy schválí Dragos, samozřejmě, myslím, že tady je to hlavní slovo na něm, takže musíš pokecat asi s ním. */Zauvažoval nahlas. Když se pak lehce probrala, tak se uculil.* Jsi unavená, nechceš odvézt domů? *Optal se opatrně, byl rád, že tu je a bavil se, ale zase, už vypadla, že mu usne na rameni. Pak ji palcem jemně pohladil a usmál se.*
Na co je sebeovládání, když se můžeme v tak krásnou noc pobavit? *Optá se a na candy shop si ji přivine k sobě, poté udělá úkrok od ní a vlnou se vrátí zpět k ní. Rukou ji přejede po obličeji a pozvedne si její bradu k sobě a zašeptá směrem k jejím rtům, které jej přímo vyzývají.* Tak se předveď. *Věnuje jí jeden ze svých úšklebků a uvolní se do rytmu tance. Využije každou možnou chvilinku aby se k ní přiblížil a některou částí těla se otřel o ni. Dává si pozor aby do nikoho jiného nevrazil a zároveň aby s ní a jejími pohyby udržel tempo.* /Tak s tímhle andílkem se rozhodně dneska nudit nebudu./ *Má chuť se lehce zasmát své myšlence, ale nechce narušit atmosféru mezi nimi dvěma. Při jedné příležitosti když se k němu přiblíží a otře se tak jí přejede prsty po obrysu jejích boků až ke krku.*
Mmm...jaké změny? Jakože zařídit, abys mi rozhodně chyběl? *Alkohol se vrátí s uvolněním trochu do hry a Triss ho pohladí palcem po krku na jizvě, kde jí sevření zrovna vycházelo.* Děkuji. Pousměje se a zvedne k němu pohled, když ucítí, jak si hraje s šátkem potažmo svrchní sukní s mincemi. Ani ona je neslyší cinkat, spíše to cítí, jak jí zabubnují o sebe na pokožce (ač přes látku).* Tak tedy...jakto, že dnes spěcháš ode mě pryč? *Letmo nakloní hlavu na stranu a bezděčně si promne mezi sebou rty, aby je zvlhčila.* Kdybys chtěl...můžu tě na drink pozvat i jinde. Nebo doma a tam si můžeme udělat v soukromí větší pohodlí... *Nabídne, když píseň končí a ještě jí nepřekryje tak výrazně jiná a chvíli se tak vpohodě slyší.*
*Když si jí posadil na klín, jen zvesela vypískla a položila si ruce na jeho ramena, hledíc mu do očí, nakonec jej objala kolem krku a uculil se.* Pokud máš na myslí rozjet to tak, jak si to momentálně představuji i já, tak jsem pro drahý. *Zavrněla a polibky jež jí věnoval mu s vášní opětovala, nakonec jen zaklonila hlavu dozadu a slastně přivřela oči. Užívala si jeho blízkost a spokojeně se usmívala.* Víš co mě na naších kostýmech štve asi nejvíc? To že jsou těžké na svlékání. *Uchechtla se a vjela mu rukou do vlasů, jež následně na to stiskla ve své dlani.*
*Remi zlehka na ten podnět zaklonil hlavu a podíval se jí do očí. pak se ušklívbl.* No, tak to myslím, že jsme dva, řekl bych, že to ej zatraceně otravná věc a měla by být zakázaná. Složitý oblečení obecně, kdo to vymyslel? není oblečení spíš od toho, aby se za ně vzalo a lehce se roztrhlo? *Uculils e a rukama jí přejel po těle. pak se na ni uculil.* Ale jsme naprosto a upřímně zvědav na to, jaks e pod ten můj budeš dobývat, ten tvůj je totiž v porovnání našich kostýmů hračka. *Pronesl provokativně.*
Není to, koneckonců, ten důvod, proč jsme tady? *Optá se s úsměvem. Napadne ji, zda ta poznámka o sebeovládání nebyla až příliš provokativní. Jenže pokud byla, na Cala to zjevně zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Vzal to jako výzvu. Stejně tak jako ona vzala jeho povídku.* /Předveď se? Máš to mít./ *Ona sama se tak poddá nejen rytmu, ale i jeho provokacím, které doplňuje svými. Jsou teprve na začátku, ale s každým krokem cítí větší potřebu být k němu blíž, přesto se užívá i to občasné 'odloučení.' Jen to prodlužuje společně strávené chvíle a nechává je to si situaci pořádně vychutnat. Jeho dotekům se nebrání, naopak, jde jim vstříc a ani její ruce přitom nezahálejí. Při jedné otočce mu kolem hlavy přes spánky nakreslí jakousi svatozář, pří dalších krocích, její prsty napodobí jeho cestu, v jeho případě od opasku až k bradě, kterou jemně stáhne níž. Téměř to vypadá, že se políbí, než opět odtančí, aby předvedla svá křídla konečně v jejich plném rozpětí. Pak je pomalu stáhne a opět se mu vrátí do náručí.*
*Zavrní pod dotykom Jasonovej ruky vo vlasoch. Má dokonca pocit, že cíti ako sa zachveje.* /Možno sa chvejem ja./ *Napadne mu. Ani by ho to neprekvapilo. Dosť sa aj čudoval, že sa pod ním nezačala roztápať tá stolička pri bare. Pozrie sa mu do oči a takmer sa mu v krku zadrhne dych. On sám má tiež oči tmavé od vzrušenia. Pripomínajú rozbúrené more, ktoré chystá ešte len ukázať aké dokáže urobiť vlny. Stiahne Jasonovi košeľu úplne dole. Zbaví ho opasku a pritom cíti ako on z neho sťahuje tak nepotrebné kusy oblečenia. Rozpne mu nohavice a škádlivo mu na moment vkĺzne do nich rukou. Pohladí ho cez spodné prádlo, aby ho ešte viac vyburcoval. A to sa aj podarí. Na to tata je nahý. Dravo sa naňho usmeje, Je mu úplne jedno, že by niekto mohol vojsť. Za Jasonovej pomoci sa usadí na bedňu a len v duchu zadúfa, že vydrží to čo sa na nej chystajú robiť. Bez nejakého ostychu a hanby sa na nej doslova rozvalí. Keď ho má na dosah tak nečaká, Pritiahne si ho k sebe, medzi nohy za ten zvyšok oblečenia čo mu ešte nechal. Rukami mu vkĺzne pod látku a aj pod spodné prádlo. Pohladí mu boky, prejde dozadu na zadok stisne mu ho. Áno, toto má rád.* Aké je vaše želanie pane? *Zavrčí divoko a trochu sa natiahne, aby mu pobozkal bradu. Trochu mu ju oblizne a prejde na sánku, kde ho jemne poškrabe zubami. Plynulo prejde na krk, ku ktorému sa prisaje a začne ho divoko bozkávať. Kĺzajúc nižšie a nižšie. Cez kľúčnu kosť, na rameno a z neho pomaličku na hruď,*
/To jistě ano./ *Na parketu s ní tančí jak jen to jde aby se jí mohl dotýkat ale zároveň se snaží budovat vzrušení občasnými mezerami, které zase nějakým kreativním pohybem zkrátí. Jakmile ale KIM popoodejde od něj, tak jí jen chvíli sleduje načež ale po plném ukázání jejích křídel se k ní dostane jako predátor ke své kořisti. Postaví se za její záda a přitiskne se k ní pánví, jelikož má však křídla roztažená tak jí pravou rukou chytí na břiše a přisune si jí víc k sobě. Levou rukou jí natočí hlavu a z pravé strany jí jen lehce přejede rty po krku. Jde jen o malé dráždění. Pak svou ruku přesune z její brady na křídla, pustí ji na břiše a obejde jí tak, aby najednou k ní stál čelem, nechá však na ní jestli se k němu tentokrát přiblíží.*
*Pozvedla obočí a sledovala ho s úsměvem.* Mám ti říct, kolik oblečení jsi mi takhle už svlékl, tím že jsi jen jak ty říkáš vzal a lehce se roztrhlo. *Zazubila se na něj a pak se podívala, na ten jeho kostým a jen nespokojeně mlaskla.* Hm, sakra, jak to z tebe dostanu? *Zamračila se a pak své ruce přesunula na rozepínání jeho kostýmu.* Nějak se to podaří, přinejhorším půjdeš nahý lásko. *Zasmála se nahlas a nahnula se k němu, aby jej políbila. Dravě a nesmlouvavě, načež se mu schválně zavrtěla v klíně, snad jako nějaký provokace. Tohle jí prostě bavilo.*
*Remis e zasmál a pak se na ni podíval. Pak se uculil.* Ale zase mne nesvlékni celého, jo? Přece nechceš, abych tu byl všem na obdiv, když jsme jen tvůj. *Uculil se, než se natáhl, přitáhl si ji opět k sobě a sám hledal, kde by jí mohl kostým trošku porozepnout, aby se na ni mohl plně vrhnout. Jaká byla jeho radost když zjistil, že její kalhoty jdou stáhnout vskutku jednoduše, to se ale nedalo říct o těch jeho, které byly ale samá přezka a pásek. Nad tím se Remi opět pobaveně zasmál.* No, budeš to mít těžší než já.
BLÍŽI SA VYHODNOTENIE NAJLEPŠEJ HALLOWEENSKEJ MASKY, NA PÓDIUM PRICHÁDZA CHLAP ČO SA NÁPADNE PODOBÁ NA SPEVÁKA THE WEEKND (pravdepodobne to ale nie je on, kto vie...). BERIE SI MIKROFÓN A HUDBA O TROCHU STÍCHNE "HOLA, OLA, NETVOROVIA! TAK IDEMEEE NA TOOO!" ZAKRIČÍ AŽ TO VŠADE PORIADNE ZADNUNÍ. "JE ČAS VYBRAŤ FINALISTOV S NAJLEPŠÍMI MASKAMI. TAK SA NÁM UKÁŽTE!" PO MIESTNOSTI ZAČNÚ BEHAŤ SVETLÁ A HĽDAŤ SVOJE OBETE. PO PÁR SEKUNDÁCH SA ZASTAVIA NA KIMBERLY, NEJAKEJ NEZNÁMEJ DIEVČINE V KOSTÝME BARBIE A V BOXE KDE SI TO ROZDÁVAJÚ MADDIE A DRAGOS... "EHEM, TAM V TOM BOXU... SLEČNA MEDÚZA JE FINALISTKA... ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMENIU! TAKŽE DÁMY! POĎTE NA PÓDIUM!"
/Tak křídla zjevně působí…/ *Pomyslí si s pobaveným zavrněním, které se promění v tichý, nebo spíše hudbou utlumený vzdech, když se na ni CAL zezadu natiskne a rty ji pohladí po krku. Tohle byla skutečná zkouška pro její sebeovládání, protože čím déle dotek trval, tím víc toužila jen roztát v jeho náručí, ale když myslela, že už o nevydrží, opět od ní odtančí. Jen tak tak potlačí nespokojené zamručení a místo toho se na něj usměje a dotančí k němu. Její ruce se přesunou na jeho tvář, její pohled a výraz dávají jasně tušit, že by nejradši viděla jejich rty spojené, jenže v tu chvíli ji doslova oslní reflektor a ozve se vyhlášení. Překvapeně se zadívá na CALA, s nevěřícným úsměvem, ale oči se jí rozzáří. Je vidět, že ji to skutečně potěšilo.* Páni... *Špitne, ale po vyhlášení od CALA kousek poodstoupí, roztáhne křídla do jejich maximálního rozpětí a vysekne ukázkové pukrle, doprovázené jen tichým syknutím, jak ji přitom zabolí pokousaná noha. Usmívá se však.*
*Už se chystala něco říct, ale to se ozval někdo z podia, že je vyhlášení masek, když nikde nepadlo její jméno, jen se spokojeně usmála, mohla se dál věnovat jen Remimu.* Neboj se, to bych zase neudělala, ještě by mi tě nějaká ukradla a to bych asi byla hodně zlá. *Uculila se na něj a snažila se postupně nějak rozepnout všechny ty pásky a přezky které měl, u toho tiše nadávala a když viděla, že se na tom ještě baví, plácla ho lehce do hrudi.* Nesměj se jo, nebo nic nebude. *Vyplázla na něj jazyk a dál se snažila, už měla dokonce nějaké povolené, přičemž se jen vítězně culila.* Sakra, zajímalo by mě, kdo ti ten kostým vybíral. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Mlč!
*Remi se a ale stejně uculil a mrkl na ní.* No kdo jiný, než ty. *Vyplázl na ni jazyka zlehka se skrčil, jako kdyby čekal, že mu přiletí nějaký ten pohlavek. pak se na ni ale koukl, vzal ji na tváře a stáhl opět do svého polibku. Hned na to jí ale ruce opět přemístil na pozadí, za které ji chytla mrkl na ni.* Tak co, bude něco? Nebo se z toho mám vysvléct sám? *Ušklíbl se na ni provokativně a pak si ji jemně nadzvedl, aby jí mohl trošku popotáhnout kalhoty dolů. Pak se usmál.* No jo, to ty kostými, co na to více říct. *Zaculil se.*
*Když k němu přitančí zpátky, tak se k ní lehce nakloní, jeho rty velice blízko těch jejích. To se ale v sekundě změní jelikož je oslní nepříjemné světlo a vyhlásí masky. To ho donutí tiše se rozesmát. Odtáhne svou hlavu od KIM, která po chvilce poodstoupí a provede nádherné pukrle. Lehce jí zatleská a na rtech mu panuje úsměv, který se mu tam usadil po smíchu.* Gratuluji! *Řekne dostatečně hlasitě na to aby jej slyšela, ale neřve aby tím nepohoršil nikoho poblíž, poté přejde k ní a natáhne ruku.* Můžu tě odvést k podiu? *Optá se a čeká na její odpověď s rukou nataženou.*
*Oprie sa chrbtom o stenu a sedí tam ako biela hromádka nešťastia. Len sa zamračí na obchádzajúce topánky (MADIE A DRAGOS) a je rád, že im neogrcal nohy. Chvíľu dýcha ale to tiež nie je nič také extra keď všade je teplo, smrad z piva a zo spotených ľudí. Napne ho, natočí sa trochu bokom a vyvracia sa. Nemá vlastne už ani príliš čo vracať, tak len z neho chvíľu ide žlč. Keď to rozdýcha tak sa narovná, utrie si pusu do rukáva a takmer bojovo sa pozrie na ten dav nôh ako tancujú. Príliš si nevšíma, že je nejaké vyhlasovanie kostýmov, skôr sa v tom relatívnom kľude keď ľudia toľko netancujú snaží nájsť bosé TANOIOVE nohy. Príliš mu to nejde ale keď nadobudne dojem, že zahliadol niečo ryšavé tak sa začne súkať na nohy. Rýchlo si to rozmyslí a znova klesne na zem a tak zvolí potupujúcu cestu. Plazenie. Ak sa postaví bez pomoci tak asi omdlie, takže sa po štyroch prediera medzi vyliatym pivom, stratenými topánkami a šperkami a ľuďmi. Nadáva ako pohan keď sa tak prediera kým sa konečne dostane k chlpatej bosej nohe. Pozrie hore.* /Hej... vyzerá to ako líška./ *Tak ho čapne za členok.* TAN?
*Chvíli si Roberta starostlivě prohlížel, než se uklidnil a znovu využil jeho rameno jako polštář, když už si ničeho zvláštního na čaroději nevšiml. Vesměs mlčky ho pak poslouchal, občas jej případně, když cítil, že může, přerušil. Pohledem pak zkoumal víceméně většinu z toho času box, občas se podíval na Sashu a nakonec pozornost věnoval nespočetkrát i samotnému čaroději. Nicméně po nějaké té chvíli mu téma jejich konverzace začalo být dosti nepříjemné, nekomfortní..podobně jako předtím ty pohledy u baru.* Jo, to by mu bylo podobné. *Vypadlo z něj při zmínce Walterovy schopnosti poštvat proti sobě zrovna ty nejvíc nebezpečné lidi, co jen může. Už tak se mu povedlo znepřálit jeho bývalý klan, minimálně. Čert ví, koho ještě, nebyl přeci jen na světě krátkou chvíli.* Ne, ne..*Uchechtl se zlehka.* V tomto ohledu má kreativita padá..žádné specifické přání nemám. *Dopověděl zrovna ve správnou chvíli. Hned na to se totiž začalo vyhlašování masek. Tay pouze, ostatně jako Sasha, pohlédl směrem ven z boxu, načež pokrčil rameny. Moc jej to nezajímalo. Popravdě mu ta soutěž i vypadla z hlavy.*
*Při jeho slovech se jen zamračila, ale hned na to na něj jen vyplázla jazyk, stejně jako on na ni.* Řekla jsem ti mlč, nebo tě umlčím sama. *Zazubila se a po chvíli se jí konečně podařilo rozepnout všechno co měla, včetně jeho kalhot.* Aleluja, konečně. *Zavrněla spokojeně.* Nemusíš, už to mám, a bez trhání, takže nahý nejdeš domů. *Políbila ho a pomohla mu stáhnout kalhoty, načež se na něj více natiskla.* Teď už zábava může začít. *Zašeptala.*
*Chris popravdě netušíl, co si od té halloweenské party slibovat. Tedy, kromě chlastu, pravděpodobně hromady podsvěťanů všech druhů a s trochou štěstí nějakého gigantického umělého pavouka na zdi. Ale s ohledem na to, že ho na party vytáhla Em, cítil, že by měl dojít. Koneckonců, potřeboval s někým probrat tu situaci s Cait. S civily nemohl, a nebyl si jistý, že by někdo jiný pochopil, čím si jako vlkodlak prochází. Možná mladý upír, jenže už když postával kousek od vchodu a dokončoval svou cigaretu, aby mohl dovnitř, pochopil, jak podcenil situaci, pokud šlo o upíří pach. Bylo to jako sedět v autobuse za někým s mimořádně silným parfémem, který je vše, jen ne příjemný a hlavou vám jde jen to, že byste dotyčného nejraději prohodili oknem, pokud by vám v tom nebránily morální zásady. Na ty se tedy soustředil. Típnul nedopalek a zařadil se do řady, když najednou zaznamenal známý pach, mnohem příjemnější a téměř instinktivně chňapl po ruce přicházejícího Willyho Wonky a pevně, přesto jemně ho stáhnul k sobě.* Nazdar Em. *Schválně ztlumil hlas, aby rozhovor pokudmožno proběhl opravdu jen mezi nimi.* Hádám dobře, že to, co je tu všude cejtit tak, že by se z toho jeden zadusil, je to, co si myslím..? *Optal se jí konverzačně, jakoby nic. Jeho silný makeup a čočky dávaly sotva tušit nějaký výraz, který se mu na tváři objevil.*
*Rovněž se rozesměje. Celá situace je koneckonců vtipná. CALŮV výraz ji naplňuje štěstím a jekousi netušenou vnitřní hrdostí nad tím, že její kostým skutečně přinesl takovou reakci, jakou přinesl, nejen u ostatních, ale i u pořadatelů.* Děkuji. *Září při úsměvu jako sluníčko a do nabízené ruky vloží tu svou.* Bude mi ctí. *Uculí se a společně vyrazí k pódiu.* Já moc děkuji, žes mě vytáhl na parket, abych mohla ukázat, co tahle křídla opravdu umí. *Usměje se a potáhne za jednu šňůrku, takže se její křídlo lehce otřese, jako by z něj smetávala jakési smítko. Tiše se tomu zasměje.*
*Bob se na mladého upíra podívá a povzdechne si.* Řekni mi Tayi. Když ti nejvíce ublížil, co sis přál? Co vyšlo z tvé bolavé mysli i srdce?* Zeptá se velice klidně a v jeho obličeji je výraz, který mývá jeho otec, když se rozhoduje nad trestu.* Tayi, sice se může zdát být tahle debata nepříjemná, ale ve světě stínů je smrt běžná. Jsem tu přes osm set let, znám jen deset dalších čarodějů, co jsou starší jak já. Jen osm je silnějších jak já. Další dva jsou na stejné úrovni. Pokud mě někdo naštve a to opravdu naštve, tak zmizí z dějin. To čeká i Waltera.* Řekne klidně a podívá se na Taye.* Hm, radši si tím nelam hlavu a nech to na mě a Dragosovi.* Usměje se na něj bylo vidět, jak přehodil do své běžné nálady, co má před Tayem.*
Ještě ne..budu v poho dej mi minutku..*Nat se probrala a koukla na pódium a na vítěze* Ach jo však naše kostým svou super! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Ne dostatečně Nat..Hraběnka by také vyhrála ale mě to je celkem fuk..*Nat se usmála a protáhla se. Konečně dopila svůj drink a usmála se* Tohle byla sranda..Heh Dík že si šel se mnou..
*Remis e na ni díval, poslouchal ji a smál se. Když se jí to nakonec vyvedlo, tak se na ni spokojeně zadíval a políbil ji na tvář. Potom už mu zbývalo jen to si ji na sebe vysadit. Slastně zavrněl, načež si ji chytl za boky. pak se ale podíval kolem sebe a zamručel.* Ale no, trošku soukromí. *Zavrčel. Popadl svůj štít, který zaklínil o své stehno, popadl jednu Alessiinu ruku, kterou položil na vrch štítu.* Tak, a drž. *Pronesl k ní. Štít tak zakrýval jejich klíny a nikdo tak nemohl na první pohled poznat, že mají oba stažené kalhoty, až jen ze jejich pózy a z toho, že Remi donutil tlakem rukou na Alessině boku upírku k pohybu, se dalo poznat, že to co se tam děje asi nebude pro oči mladších účastníků.*
Andělé se přeceňují. *Broukne, zatímco se mu dobývá do kalhot. Lehce si s kusem látky pomůže telekinezí, aby se ani jeden nemusel svléct opravdu do naha, zároveň je ale nedráždila při aktu samotném látka a u sebe prostě rozepne telekinezí body, aby to nijak neprotahovala a dopřála jim uspokojení. V tom nejlepším se samozřejmě pak objeví reflektor a Maddie se krátce skloní Dragosovi k uchu aniž ustane v pohybu a tím si zakryje oči před ostrým světlem. Lehce jej kousne a směrem k záři reflektoru zvedne jeden prst na znamení "vydrž, teď něco dělám" a kousne Dragose do krku, aby mu pomohla se dokončit rychleji a sotva se tak stane, políbí ho na rty a se slovy "tak zase někdy" se zvedne a někde v mezičase, kdy má tělo v zákrytu se body zapne, ona si podá ještě korunu zpět do vlasů a ona se naprosto nevzrušeně předchozí činností a s výrazem hrdé dámy prostě vydá za mužem, který jí vyhlásil.*
*Dominic se na ni podívala jemně se usmál.* Ale nesmutni, to že tě nevybrali neznamená, že to byl špatný kostým., hele já upřímně o tom, že se bude výherní vybírat ani nevěděl. *Mrkl na ni a objal si ji. Pak kývl hlavou.* Není vůbec problém,. kdykoliv se zase bude něco takého jít, tak můžeš jít zase, rád tě budu mít po svém boku. *Usmál se a jemně se k ní přitulil.*
*Pomalu s ní jde až k podiu a rozhlíží se okolo, vlastně si pořádně kostýmů ostatních ani nevšímal, takže většinu uviděl až po průchodu mezi lidmi.* Nemáš vůbec za co, to já jsem rád, že jsi mi poskytla tanec. *Dodá a rozhlédne se okolo sebe jakoby někoho hledal, doopravdy hledal. Díval se jestli neuvidí jejich předchozí společníka TAYE, BOBA a SASHU. Dovedl jí až před podium, kde jí nabídl ruku aby se jí lépe vylezlo nahoru a odstoupil o pár kroků dozadu. Hledal další vyhlášené očima aby si prohlédl také jejich kostýmy.*
Nemáš vůbec zač. Snad nebyl poslední. *Mrkne na něj a s jeho pomocí se vyhoupne na pódium. Je mu vděčná za tu pomoc, byť to nedává najevo, noha ji pořád trochu bolí. Pak se k němu krátce skloní.* Mohla bych tě o něco poprosit? Sehnal bys nám něco k pití? Výběr nechám na tobě a peníze ti dám po vyhlášení. Jen mi po tom tanci trochu vyschlo. *Zazubí se a lehce mu stiskne ruku, než ji pustí a věnuje pozornost vyhlášení.*
*Z moci encatna byla konečně vysvobozena, jakmile se rozhodovalo o nejhezčím kostýmu této akce. Hudba utichla a s ní se Eshe přestala nakroucet jako had, který se snaží svést Evu v Ráji. Zůstala na baru stát ve spodním prádle, které bylo již tak kousek od toho, aby odhalilo všechny její poklady, a svůj pohled překvapeně upřela na oblečení pod sebou. Dav, který na ní hladově i s nenávisti koukal, se přesunul k pódiu, čímž dal Eshe možnost seskočit z baru a poklidně si sebrat všechny své věci. Ačkoli jí doteď nevadilo předvádět svou holou kůži, první stud a ponížení se dralo do jejího podvědomí. Nepamatovala si, co se stalo před tím, než na bar vůbec vylezla, ale po své první neblahé zkušenosti v Pandemoniu uznala, že opět okusila drogu smíchanou v jednom z jejích pití. Měla se cítit ohavně, s rudými tvářemi utéct, plakat, ale místo toho se slabě usmála. Život měla jen jeden, tak proč se za své činy stydět? Možná za to mohl alkohol, který z její krve zdaleka nezmizel, ale cítila se dobře. Plná sebevědomí. Přesto si své věci sebrala a šla se obléct a upravit na záchody pro dámy, kde si zapálila i jednu cigaretu.*
*Dragos se pouze ušklíbne na její slova a víc než ochotně ji pomůže s rozepnutím jejího kostýmu. Poté druhou rukou ve vlasech odtáhne její rty od svého krku a udělá tak prostor těm svým na jejím, kde ji kůži zkousne lehce, jakmile se začnou navzájem uspokojovat. Pobaveně se uchechtne, když při vyhlašování namíří reflektor na ně.* Měla by sis jít pro cenu, atraktivito.. *Rýpne si do ní, ale jeho držení nevypadalo, že by ji chtěl pustit. Teprve až když je po všem ji ještě dodatečně stiskne zadek a nechá odejít, načež na sebe zpátky naháže všechny věci a z boxu odejde. Jeho kroky míří kolem celé řady boxů, když z jednoho zaslechne rozhovor s jeho jménem. Pouze se o box opře rukou a zaměří se na všechny účastníky (Sashu, TAYLORA a ROBERTA).* To by měl.. *Nadhodí prvotně.* ROBERTE, mohl by jsi přestat znepokojovat Taylora, když Walter ještě ani do Ameriky nedorazil? *Otáže se ironicky a zvedne si masku, načež i zruší kouzlo, co mu propůjčoval prsten a usadí se k nim.* To, jak se o něj postaráme už není Taylorova věc.. *Dodá podmračeně.*
*Tiše se uchechtla.* Tady a soukromí? Lásko jsme v baru plném lidí, tady soukromí nehledej. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej nakonec lehce i kousla. Pak už jen spokojeně zavrněla, jednou rukou tedy držela štít a druhou si jej objala kolem krku, natiskla se na něj a s vášnivými polibky se dala po pohybu. Zprvu pomalými, protože jej ráda provokovala, ale pak už rychlejšími a náruživějšími, přece jen si to chtěli užít dostatečně oba dva.*
*Remi se jen pobaveně zasmál, z části jí musel dát za pravdu, ale na druhou stranu udělal teď něco pro to, aby alespon něco, co bylo jen a jen jeho, mělo být ostatním skryto. *Uculil se a pak se na ni koukl.* Přece nenechám nikoho jiného, aby mi tě okukoval, nebo snad, aby mi na tebe sahal, co si to o mě myslíš. *Vyplázl na ni jazyk. Potom si ji zlehka nadzvedl, aby do ni mohl přirážet i on, což si hodlal plně užít.* Jako neříkám, nejraději bych tě teď vzal a dotáhl domů, ale.. *Dál to nedořekl, jelikož se k nim přifařila jakási dvojice mladých slečen, které na Remiho i na Aless omylem vylily své pití. Pak se obě posadily vedle nich.* Ježkovy, my se omlouváme, utřu vám to! *Zahlásila jedna která se už už jala Remimu čistit rukávem jeho kostým.*
*Elaine si nemohla pomoc než se usmát a Rypnout si do dvojice* Tak se už polibte..Nebo tu budem až do příštího roku *Nat zrdula a kopla Elaine do kolene, která ji na oplátku vrátila pohlavkem* Takové věci neříkej! *Křikla Nat na Elaine a překřížila ruce. Elaine se zasmála a zakryla si ústa* Ty si dávej pozor na to abych to neřekla Dragosovi že si málem napadla dva civily za jednu noc..
*Jakmile Elaine promluvila, tak se Dominic okamžitě, instinktivně odtáhl.* Co-co? Ne, to ne Nat je moc milá holka, ale je to, já ji beru jako mladší sestru, prosímtě neblbni, to jako, to neee zaseee. *Zasmál se na ni Dominic, který nad tím nakonec mávl ruku a vzal si pití. Potom se podíval zpět na upírky.* Dojdu vám pro pití? Co si dáte? *Navrhl raději, aby od této konverzace utekl. Jak řekla Elaine, tak bral Nat jako svou mladší, malou ségru, a to bylo asi tak vše. Měl ji rád, ale ne tak jak si starší upírka myslela.*
GID: *Nad její otázkou se tajemně uculí a navede ji do otočky, která je na tuto hudbu naprosto nevhodná, ale on upřímně DJ úplně nevnímá.* To nepotřebuješ vědět, dokud ti chybím. *A ani on to neví, protože to nadhodil spíše s humorem. Při její následující nabídce se na chvilku zamyslí a přestane si hrát s necinkajícími penízky.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych možná raději šel. Ale jestli se tu bavíš, tak se třeba vrátí tvůj odehnaný kamarád, až odejdu. Nechci tě tahat pryč. *Pokrčí rameny, ale je vidět, že je v tomto prostředí nesvůj, takže už to určitě dlouho nevydrží. Kdyby mu rovnou odsouhlasila odchod, tak se mu viditelně uleví, jinak si dá ještě jeden drink dle Trissina výběru a pokusí se to nějak zvládnout. V tom začnou vyvolávat výherce kostýmové soutěže, a tak Gideon následuje reflektory a spatří KIM s roztaženými křídli a MADDIE, která reflektor odmávne.* /Páni, oukej./ *Uchechtne se a podívá se na Triss, jak na takové výherce zareaguje. Gideonovi nejde si nepředstavit jaké by to bylo, kdyby takhle zachytili je dva, ale rychle tu představu zadupe.*
*Když zaznamenal povzdech, věnoval mu znovu pohled, možná lehce nechápavější než předtím. Nicméně nad čarodějovou otázkou se zamyslel. Jeho odpověď se však mohla jevit jako očekávatelná, většina obětí podobných zvěrstev, reagovala vesměs stejně. Nebo si minimálně myslel, že si podobné přání přáli taky.* Ať si někdy okusí vlastní medicínu? *Vypadlo z něj. Vyřkl to dosti nejistým hlasem. Měl aspoň za to, že si tehdy přál přesně to, co nyní vyslovil. Následný Robertův monolog pak znovu poslouchal, zatímco byl ticho jako myška. Pouze přikyvoval na jeho slova, pokud vůbec něco. Dost jej udivovalo s jakým klidem o tom zvládal čaroděj mluvit. To jej ovšem fascinovalo u mnohých z těch, co znal. Nicméně jakmile zpozoroval dalšího muže (DRAGOSE), věnoval mu pohled. Od ROBERTA se ovšem neodtáhl, a to ani tehdy, kdy zjistil, kdo vlastně byl ten muž zač. Pouze kývl na pozdrav, stejně jako Sasha.* Ani netoužím po tom, to vědět. *Dodal ještě.*
Samozřejmě. *Pokýval hlavou a pomalu přešel přes parket kolem lidí, které v životě neviděl a znovu už asi ani neuvidí. Procházel kolem poměrně přeplněného baru a musel dojít skoro až na konec aby našel poměrně prázdnější místo, objednal nějaký barevný drink KIM a sobě whiskey, všiml si boxů vedle a tak si řekl, že si tam může sednout a popřípadě napsat svému pánovi o některých zjištěních, jenže jak zaslechl jméno Walker od DRAGOSE, tak ztuhl a zaplul do vedlejšího boxu. Došlo mu že s tím mužem, co tam je a kterého nezná byl nejspíše BOB a TAY. Proto jej to zaujalo ještě víc, drinky nechal položené na stole a schválně se zaposlouchal co uslyší dalšího.*
Jo vem mi asi pivo! Dík! *Nat se zamračila na Elaine ale ta udržela vážný výraz. Pak se Elaine koukla na Dominica a požádala ho o Víno s krví. Natalie byla naštvaná na Elaine za [link src="to.co"] řekla a když Dominic odešel Nat se pustila do Elaine* Jsi normální? Proč si to řekla? Co si teď bude myslet!? To si fakt poslala Elaine! *Elaine se nadechla a pustila se na Nat* Jen jsem si do vás rypla neber to tak vážně..
*Když se pak Dominic vrátil s objednávkou, usmál se na obě. Položil před každou ještě pivo s krví a pak se zamkyslel.* No, přemýšlím, hraješ počítačové hry? Stáhl jsme si teď tu nejnovější verzi Ratcheta a Clanka, ale ještě jsme to nehrál, zahrajeme spolu? *Nabídl se.* Tak nějak hledám partaka na hry pro dva, a pokud hraješ, tak to bude moc fajn. *Uculil se o ucha k uchu, chtěl tak nějak zakecat to, co se před chvilkou vyslovilo.*
*Niekam sa vytratil a sám nedokázal istý čas vôbec nájsť cestu od steny, pozdĺž ktorej sa spustil dolu na zem a vložil si tvár do dlaní, dýchajúc a mysliac na Lóniho a na to, že by sa teraz chcel zabaliť do deky s čajom a uvoľniť si svaly, ktoré má bolestivo stiahnuté, rovnako zatnutú sánku tak bolestivo, až mu do uší prechádza zvuk lámajúcej sa kosti, aj keď je to len vokálna halucinácia, pôsobiaca však na jeho aj tak vizuálne pokrútené podnety iba nepríjemne a hrozivo.* /Nie je to reálne. A je to iba bad trip. Na párty to nikdy nie je moc dobrý nápad./ *Hovorí si v hlave, aby sa upokojil a pomaly sa dvihne, spomenúc si, že na záchodoch nechal THIERRIHO aj so zaschnutou krvou a síce sa cíti unavený, ihneď sa aj tým smerom vyberie, pretože akosi vie, odkiaľ prišiel, než sa zošúchol na zem.* THIERRI? *Ozve sa potichu, keď rozvalí dvere na záchod a miestnosť sa pred ním natiahne do dlhej chodby a znova sa splasne až k jeho nosu a cíti, ako sa mu chce z toho pohľadu zvracať. Chce sa napiť vody z umývadla, ale ak vstúpi, hodí na zem žlč a vodu zo svojho žalúdka.* /Mal som sa najesť./ *Pomyslí si, keď sa rýchlo vzdiali a cíti sa, akoby srdce v jeho hrudi vážilo tonu a ťahalo ho k zemi a akoby mu supy vytrhávali kusy mäsa z tela, len aby mohol v strede parketu vo vodopádoch vykrvácať a všetky osoby by sa vykúpali v jeho zvyškoch, hnijúcich rýchlosťou, ktorú ešte nevidel, a zo zeme by vyrástol iba ľuľkovec zlomocný. Preto sa iba plahočí, snaží sa vyhýbať výjavom a svetlám, iritujúcim jeho vnútorné rozpoloženie a iba stále opakuje THIERRIHO meno. Až vtedy si všimne, ako nejaký týpek kričí na niekoho na zemi a trhá svojou nohou, pokrytou chlpatými nohavicami.* Hej. Pardon. Nie je mu dobre. *Vysvetlí hneď smerom k neznámemu a pomaly začne dvíhať chlapca znova na nohy, keď ho chytí rukami pod pazuchu a samému sa mu krúti miestnosť tak, že keď vidí zvratky na zemi vedľa, skoro akoby stokrát viac cítil ten nechutný smrad.* Poď. *Prenesie k THIERRIMU a aby ho povzbudil, usmeje sa, aj keď sa sám cíti ako h-vno na podrážke.*
KEĎ UŽ SÚ NA PÓDIU KIM, BARBIE A MADDIE TAK MODERÁTOR ZNOVA ZAČNE ROZPRÁVAŤ. " KTORÁ Z TÝCHTO KRÁSOK MÁ NAJLEPŠÍ KOSTÝM?! O TOM ROZHODNETE VY!! JE TO TENTO KRÁSNY ANJEL?" DÁ RUKU NAD KIM A ÚČASTNÍCI ZAČNÚ KRIČAŤ, PÍSKAŤ a TLIESKAŤ.
*Mohl by se mu hodiny dívat do očí, další hodiny na zbytek tváře, další hodiny na tělo. Jenže ty hodiny nemá a vzadu v hlavě mu pořád bliká nepříjemně alarm.* /Oni ho zabijí. Jakmile zjistí, že k tobě patří, tak ho zabijí. Nebo hůř- Každý tvůj nepřítel ho může zneužít proti tobě. I když tu ten nepřítel není, může to mít špehy. I když tu špehy nemá teď, může podplatit nyní nezávislé osoby. Je tu hromada podsvěťanů s nadměrně dobrým čichem. Upíři, vlkodlaci, všechno může cítit Jasona z Jacka a Jacka z Jasona./ *Alarm běží o sto šest a pře se o pozornost s Jasonovým nekonečným chtíčem. Podívá se na něj, rozvaleného a zranitelného na krabici a ví, že teď nepřestane. Nemůže to v sobě držet, když cítí Jackovy ruce na svém těle a tvář se mu stáhne zadržovaným zasténáním. Ve chvíli, kdy se k tomu přidají polibky, král víl už doslova šílí. Mozek se mu pere mezi tím teď Jacka popadnout a jít ho na záchody drhnout mýdlem, aby z něj smyl svou vůni a tím, aby z něj vymiloval duši. Pro Jacka možná dlouhodobě bohužel vyhraje varianta b.* Ty. *Odpoví mu konečně drsným hlasem, v rychlosti si nasliní prsty a jeden po druhém je přidává do Jacka. Je to už nějaký ten pátek, co spolu byli, tak mu nechce ublížit, ale viditelně spěchá.*
*Podívá se na něj a usměje se.* Dobrá.* Řekne, protože víc ho znepokojovat. Když se objeví DRAGOS, tak se na něj s klidem a se zuby stále trochu od Tayovi krve, zazubí.* Je lepší být připraven než být v šoku.* Poví mu a pak je rád, že zruší iluzi, protože z toho lehce bolí hlava.* Jistě, ale co kdyby měl specifické přání, berme to jako dárek k Vánocům, Dragosi.* Řekne s klidným úsměvem. Pak se podívá ven. Slyší, že se ztlumila hudba, takže by je mohl někdo slyšet.* Kan jeg teste effekten av nye planter på den? Jeg har også en potion. Det kalles kjærlighetsdrikken. Men det er kjærlighet så sterk at den dreper.* Promluví norsky a v hlase je poznat, že jde o jeho rodný jazyk. Pak se pousměje.* Noen lytter kanskje, spesielt hvis Walter har ører her også. Det vil være fint å finne dem og gradvis kutte dem av.* Prohlásí s úsměvem a trochu tím naznačí, že první věta byla na odvedení pozornosti případných posluchačů, co by mu rozumněli a aby mu mohli rozumnět i ostatní, tak mluví současnou norštinou.*
*Kim se dojatě pousměje, udělá krok dobředu, ještě jednou udělá pukrle a roztáhne svá křídla, dává přitom pozor, aby nikoho netrefila. Když se jí to bezpečně podaří, opět je stáhne a couvne na své místo, nechávajíc prostor oběma spolufinalistkám. Barbie neměla špatný kostým, ale kostým medůzy byl podle ní hodně podařený.*
*Nad jeho slovy se jen usmívala.* Ani nevíš jak je úžasné to od tebe slyšet mi amore. *Zavrněla a políbila ho.* Tak stejně to mám i jí, abys věděl, jsi jen můj a nikdo na tebe nebude koukat ani sahat. *Jazykem mu přešla po krku a lehce jej i kousla, načež se pak lehce odtáhla, pohlédla mu do očí a chtěla ho políbit, když se tam najednou někdo objevil a ještě je polil. Aless jen tiše zavrčela a když viděla, že si dokonce sedají, zavrčela hlasitěji. Když se ta jedna dala k čištění Remiho rukávu, upírka jí chytla za ruku a odstrčila jí.* Nesahej na něj, pokud nechceš přijít o ruku. *Zavrčela a v očích se jí zablesklo, načež se jí vysunuly špičáky.* A teď obě táhněte k čertu. HNED! *Zavrčela výhružně. Všichni už byli na mol a navíc v maskách, takže to, že se proměnila obě braly jakože je to součást kostýmu a tak to nijak ani nekomentovaly, ale jakmile Aless zvýšila hlas, obě se postavily k odchodu.*
DAV KRIČÍ A SKANDUJE! MODERÁTOR TAKTO POKRAČUJE AJ NA BARBIE, KTORÁ SA TIEŽ POOTÁČA A ZAVRTÍ PRED DAVOM. NAKONIEC EŠTE PREJDE K MADDIE, ABY SA PREDVIEDLA A ZOŽALA TIEŽ OVÁCIE.
*Remi se na to díval, a nebyl by to Remi, aby se v té situaci prostě a jednoduše nezačal smát. Prostě se začal tlemit jako pako, a aby taky ne.* Hele, dobře dobře, moc je nevyděs. *Zasmála se. To si ale už jedna civilka ale sedla zpátky a podívala se na Aless. Doslova jí strčila hlavu přímo k její.* Páni, to jsou cool špičáky, kdes je sehnala?? *Chtěla se zeptat, ale to už svůj pohled sklopila dolů, tam, kam neměla. Ihned na to se pak překvapeně postavila.* Voni píchaj!! Ty vole Mandy, voni píchaj!! *Začala ječet po své kamarádce. To už Remi nevydržel a vypukl ve smích. Byl to prostě mamlas, co k tomu mohl kdo říct.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Dominic, jakmile si všiml, že Natlia se vydala k ty či okamžitě vyběhl vpřed. Doběhl právě včas.* Nat, ty blázne, pojď dolů! *Houkl na ni. A ještě že tam stál, protože za chvilku už mu mladá upírka letěla přímo na hlavu. Popadl jí do náruče, a jakmile se podíval, že je Elaine následuje, tak ej tahal pryč.* Hele, uber trochu, tyč už je trochu moc. *Pronesl, chtěl káravě, ale musel se smát.*
Jo, hádám, že to s tím má taky co dělat. *Uchechtne se nad jejím výrazem. Oba vypadali jako otrávení psi.* Neříkalas, že pomáháte i mladým upírům? *Nadhodí, ale pak nad tím mávne rukou. Pořád lepší jeden dva než tahle koncentrace. Nad její nabidkou se pousměje a přikývne.* To zní jako lepší plán. Taky by tam nemuselo být tolik uší. *Společně s Em vyrazí k Uberu, který jim zavolala a přitom přemýšlí. Nejspíš se bude muset otevřít víc, než měl v plánu a to zrovna před Em, se kterou se taky sotva znal, ale uvědomuje si, že potřebuje pomoc a jiná cesta možná nebude. Společně s ní nasedne do Uberu a zamíří směrem k Praetoru.* *PŘESUN*
*Celé to pozorovala, mezitím stihla vypít snad víc jak půlku whisky s krví, což na ni už šlo docela poznat. Vrazila jí Lee do ruky a koukla na ni.* Možná jsem blázen, ale beru si blázna za manžela, tak je to asi jedno ne, navíc je to party. *Pokrčila rameny a vydala se směrem, kde tančil Remi. Prodrala se davem a když došla k němu, vyskočila nahoru.* Nejsi jediný, kdo s tím umí puso. *Mrkla na něj, chytla se tyče a začala kolem ní tančit, vlnit se do rytmu hudby. Odvázaná na to byla už dost, přece jen vypila taky víc jak dost.*
*To už se u Remiho objevila jeho nastávající. Popravdě byl tak zabraný do svého tance, že si ji ani nevšiml. Ale v momentě, když se u něj objevila, už věděl jasně. Koukl se na ni a obdivně hvízdl, než se pak postavil bokem. Nechal Aless tančit jak jen se jí chtělo, zatímco vytáhl peněženku a bankovky, které po ní následně začal házet.* Jo, jo jo, ukaž seee!! *Křikl po ní. Stejně, jak řekl, a slíbil, chtěl udělat, všechny prachy, které by sem teď padly a to i pod něj chtěl dát slečně, kterou poprvé tak hrubě odstrčil do davu a které tyč patřila.*
*Zatímco pozoruje vyhlášení, její pozornost se na moment odkloní k REMIMU a ALESS a musí potlačit smích. Ti dva byli fakt střelení. Na tu svatbu se začínala těšit čím dál víc. Pokud se dokázali takhle odvázat na Halloweenské party, co teprve na svatbě? Pohledem přelétla bar, zda někde nezahlédne CALA, ale když ho nemohla najít, předpokládala, že se buď zapovídal s původní společností, nebo s někým jiným. Pak si ho najde.*
Ta p** mě shodila dolů! Pusť mě na něj! *Elaine pomohla Dominicovi odnést Nat pryč. Nat se vzdala a usmála se opile* A dost..musí jít než se strapní víc..Zavolej taxík a jedem k tobě..Dragosovi to pak vysvětlím..*Elaine jí posadila k baru než Zavolala taxi. Nat sebrala poslední síly a vylezla na bar totálně na sračky. Začala zpívat písničku co hrála v baru*
*Dominic kývl na souhlas. Poté ihned tedy zavolal taxi, jak bylo řečeno, a když se tak stalo, vrátil se zase zpět za Nat. Hned na to ale spatřil, že jí nevidí, alespoň ne místě, kde seděla. pro teď ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na ni.* Nat...ne, to asi nemá cenu. *Povzdechl si sám pro sebe. Viděl, jak hezky se bavila, i když byla asi uplně na mol, ale nechtěl jí to teď kazit. proto stál jen pod barem, připraven jí chytit, kdyby náhodou padala.*
*Elaine se vzdala a stáhla Nat dolů z baru, vytahla jí ven* Už toho mám dost Natalie..Jdeme *Nat šla Vem s ní ven ale Nat z těch všech drinků se udělalo špatně a zaběhla k nejbližšímu koši a nechalato všechno Ven* Lepší Nat? *Nat přikývla a sedla si na chvilku*
*Vše se seběhlo tak rychle, najednou byli venku před barem a Dom se díval na ty dvě.* vezmeš jí tam? Já možná ještě zůstanu a pak půjdu domů, přeci jen, nechci lézt Dumortu, zase si nejsem jist, jestli tam mám co dělat. *Osvětlil Elaine a pak se vzdal za Nat. Zlehkla ji pohladil po zádech a když se pak nadzvedl, tak se na ni lehce smutně koukl, ale i tak se pokusil o úsměv.* Bude tě bolet pěkně hlava. Ale hele, pokud to vyjde, tak tě co nejdřív zase rád uvidím. Tohle jsem si s tebou zatraceně užil.* Usmál se na ni.*
*Chýba mu. Nikdy v žiadnom vzťahu nebol typ, ktorý by chcel byť s partnerom alebo partnerkou 24/7. Vlastne mu vyhovovalo keď sa stretli raz, dvakrát do týždňa. S Jasonom... chvíle bez neho mu prídu ako muka. Keď je bez neho tak sa radšej zašije do práce, aby nemusel myslieť na to, že je sám. Keď je s ním... tak si ho snaží užiť do sýtosti. Aj keď Jasona sa asi nenasýti nikdy. Perami a jazykom ochutnáva jeho pokožku. Napadne mu či to nie je tým, že je Fér. Príde mu sladšia, exotickejšia. Trochu ho hryzne tesne nad bradavkou, Keď naňho prehovorí tak tak nadvihne zrak... a akurát sa mu naskytne pohľad ako si sliní prsty. Už len z toho pohľadu sa skoro spraví. Čisto automaticky a vlastne, aby to bolo pohodlné im obom, sa nakloní dozadu a trochu sa posunie na škatuli smerom k Jasonovi. Prudko sa nadýchne keď si ho začne pripravovať. Je to už nejaká doba. Jednou rukou sa drží, aby nespadol a druhou chytí Jasona za šiju, a pritiahne si k bozku. Bolí to, to nepopiera ale je vzrušený takmer až za hranicu nejakej racionality. Zavzdychá.*
*Maddie se davu ukloní a věnuje jim jeden z usměvů, dokonce jim ukáže svůj kostým a sotva bylo rozhodnuto, podle rozhodnutí se uklonila nebo odešla, aby mohla přejít k baru a dát si nějaký dobrý, kvalitní drink dle své chuti.*
MODERÁTOR POZRIE EŠTE CHVÍĽU BURCUJE DAV KÝM SA ROZHODNE. "MYSLÍM, ŽE TO JE JASNÉ! NAŠOU VÍŤAZKOU JEEEE......" ROBÍ DRAMATICKÚ PAUZU. "BARBIE!!!" SLEČNA V BARBIE KOSTÝME SA ZAČNE RADOVAŤ. AJ KEĎ ČAS5 OBECENSTVA ASI TUŠÍ, ŽE TO NEBOL NEJAKÝ KOŠÉR VÝBER VÍŤAZA. "O CHVÍĽU BUDE EŠTE VYHLÁSENY PÁNSKY KOSTÝM, TAK SA ZATIAĽ BAVTE!" LEN ČO TO DOPOVIE TAK MODERÁTOR ZMIZNE S BARBIE NIEKAM DO ZÁKULISIA.
*Na toaletách se navlékla zpátky do kostýmu, který tentokrát nechala více rozepnutý, než když do Pandemonia přišla a do záchodu tipla ne jednu, ale rovnou čtyři cigarety. Strávila tedy celé vyhlášení mimo rozvášněný dav, kdy si poklidně kouřila, prohlížela se v zrcadle a prstem upravovala svůj make-up. Nakonec si načechrala vlasy, upravila výstřih a vyšla zpět do tmavého prostoru klubu. Mířila přímo k baru, kde si objednala set panáků a zatímco vyčkávala na svou objednávku, rozhlédla se kolem. Cítila na sobě pohledy několika návštěvníků a taky viděla některé, kteří se plazili po zemi, aby zachránili svou peněženku, kterou jim Eshe při svém vystoupení “vrátila”. Zároveň hledala Orion, která se vypařila jako pára nad hrncem, ale brzy odvrátila pohled zpátky na bar. Seděla vedle MADDIE a kdyby nespatřila kousek od ní svou rukavici, která jí zbývala k doplnění kostýmu, jejím směrem by se nepodívala. Beze slov se přes MADDIE natáhla, aby rukavici získala zpět a pouze se na ni ušklíbla, nehledě na to, že se jí bez dovolení dotkla, byť jen malinko.* *Barman brzy přinesl tácek s panáky, na který se Eshe s nafouknutými tvářemi podívala.* Nečekala jsem toho tolik, nedáš si? *Promluvila směrem k MADDIE, zatímco brala do ruky první skleničku a tu bez jakéhokoliv ´na zdraví´ či jiného přání u pití kopla do sebe.*
To je jen dobře.. Už to není tvou starostí.. *Odpoví Dragos TAYLOROVI a na ROBERTA se zamračí.* Už jsi dostal ode mě varování, Hellere.. Taylora do toho netahej.. Tohle je teď problém klanu a ne jeho. *Odvětí mu, načež pozvedne obočí nad norštinou. Ne že by ji neuměl, i když s ní nemluvil od doby, co se vyléčil z covidu.* Du vil skjære deg i ørene når jeg lar deg.. Ikke før.. *Pronese tvrdě k čarodějovi, načež přikývne.* Jeg er enig.. Bedre å gå tilbake til villaen og diskutere det der.. Taylor měl myslím pro dnešek zábavy dost, nemyslíš? *Otočí se s otázkou zpět na mladého upíra. Vyhlašování soutěže nevnímá, ale co jej zaujme je křik Elaine a ono jméno, co křičí. Rychle zaktivuje prsten, než se otočí k davům, aby mohl NATALIE zahlédnout.* To si ze mě dělá.. *Zavrčí si pro sebe a Taylorovi s Robertem, kteří jej můžou slšet, může dojít, že se Natalie nevyhne pozvání na kobereček hned na druhý den. Hned na to zahlédne i Remiho a Aless, takže si pro sebe zatne ruce v pěst. Nemůže se prozradit, ale zase ji nemůže nechat takhle vyvádět. Situaci nakonec za něj vyřeší Dominic a Elaine a když je Dragos vidí, že berou Natalie ven z klubu, tak se otočí na ROBERTA a TAYLORA.* Jdeme. *Přikáže jim, ještě na obličej nasadí masku a vydá se ven z klubu. Najde je všechny tři (Elaine, NATALIE, DOMINIC) pohledem a zamíří k nim.* Trochu jsme to přehnali, ne, mladá dámo? *Zaměří se káravě okamžitě na NATALIE.*
*Nadýchne sa keď sa sú už konečne vonku. Aj keď teda vzduch v New Yorku je podobne odporný ako na tých záchodoch.* Fuj aj tu je smrad. *Zachytí pohľadom, že kus od nich nejaké dievča vygrciava obsah svojho žalúdka do koša (NATALIE). Potom ale pozrie na TANOIU, ktorý sa predklonil... tak trochu Thierri čaká že ide vracať tiež. Takže dvihne jednu nohu, aby mu ju náhodou neogrcal a trochu sa zakymáca, takže sa ho drží o niečo pevnejšie. Ale potom počuje ako sa hlasno smeje. Trochu sa obzrie naokolo a vidí, že veľa pohľadov k sebe ťahajú.* /Lepšie než aby sme tu všetci grcali./ *Postaví sa na obe nohy a pozorne... alebo aspoň tak pozorne ako sa to dá jeho prehulenému mozgu... ho počúva. Chvíľku naňho pozerá a potom si povzdychne. Dvihne svoju nekrvavú ruku a pohladká ho na vrchu hlavy po vlasoch.* Neboj, dám na teba pozor. Budeš v poriadku. *Pokojne pokojne. Sám pár zlých tripov mal a nebola to sranda. Prikývne a rozhliadne sa či niekde uvidí nejaké jedlo. Svoj obsah žalúdka vyprázdnil tak, že už má fakt hlad.* Ak teda budú mať falafel. Tam je nejaký turecky pizza stánok. *Ukáže prstom pár metrov od nich, cez ulicu, okienko s obrazkom nejakých tureckých špecialít. Thierri sa Tanoi drží ako princeznička za rameno svojho princa. Len keby princezné boli bežne od krvi, piva a všetkého možného čo povytierali na parkete toho najvychýrenejšieho podniku v New Yorku. Vyzerá biedne. A keď príde domov tak ten kostým hodí do koša aj s petardami.*
*Je neustále tak zaneprázdněný, až by se mu mohlo zdát, že si na Jacka zvykl a tedy už mu ani tak nechybí. Ovšem pokaždé, když má chvilku volno nebo civila po delší době vidí si uvědomí, jak ošklivě se plete. Že mu chybí neustále, jen si na to nedovolí myslet. A teď ho má konečně zase u sebe. Alarm dál bije na poplach v jeho mysli, jenže je tam sám. Jason dávno nemyslí hlavou, a tak už si nemůže stresové faktory ani uvědomovat. Když ho Jack kousne, zavrní jako kočka a hlavou mu na sekundu proběhne podivná interakce.* /Žádná koťata!/ *A rychle vrnět přestane. Pak už se poctivě věnuje Jackovi a úplně zapomíná na to, že vlastně Maddie a neznámému slíbil návrat. Když jsou hotovi, Jason těžce oddechuje a opře si čelo o Jackovo rameno.* Co teď? *Zeptá se tichounce a začne mu ukazováčkem kroužit po jedné z jizev na trupu.* Chceš jít zpátky? Nebo pro mě máš další drby? *Usměje se stále zaducaný v jeho rameni a odkládá tu chvíli, kdy se oba budou muset obléci a jeho paranoia se zase rozběhne na plné obrátky.*
*Aless tančila u tyče ještě chvíli, vrtěla se, vlnila se v různých kreacích a docela se bavila, ale nakonec to místo přenechala právě te dívce, která tam tančila předtím s tím, že snad Remiho už nenapadne pokračovat i když u něj by se ani nedivila. Seskočila dolů a koukla na féra.* Jsi blázen a nutíš mě pak nevědomky dělat bláznoviny. *Zazubila se a prohrábla si vlasy.* Jdu asi dopít tu láhev, co jsem si tam nechala, jdeš taky nebo pokračuješ? *Optala se a vlníc se v rytmu hudby se pomalu vydala k baru, hledíc na něj, zda jde s ní.*
*Remi se ještě chviličku vlnil do rytmu, než ale posbíral veškeré peníze které pro pár doletěly a které hodil po Aless. pak seskočil, dívce, která tam dřív byla peníze podal a pak ji ještě, nezávazně vlepil pusu.* Díky, kočko. *Mrkl na ní, než se vypařil za Aless. Ihned ji chytl kolem ramen a zamířil k baru.* Aby jsi odsud došla po svých. *Mrkl na ni, ale ještě, než stihli dojít k baru ji zatáhl mezi tančící lidi. zezadu se k ní postavil, chytl jí za boky a začal opět tančit. Po kůži mu stékaly kapičky potu, jak byl celý rozpálený a zadýchaný, ale byl sppokojěný.*
*Na Dragosovy slova kývl a dočista se odmlčel. Pořádně neměl ani co říct, hlavně když během chvíle zvládl ROBERT s DRAGOSEM přepnout do jiného jazyka, kterému nerozuměl. Věděl pouze, že už ten jazyk slyšel..nebo minimálně něco dosti podobného. Robert na něj mluvil v ten den, co se z plesu vytratili k němu, podobně. Tay se na Sashu během rozmluvy těch dvou podíval docela s menší nadějí. Doufal, že jim rozumí aspoň on, aby mu to mohl pak přetlumočit. Nicméně zpozorněl dočista až tehdy, kdy DRAGOS přepne zpět do angličtiny a zmínil jeho jméno. Lehce kývl. Zábavy měl opravdu dost. Úplně toužil po zběsnění kvůli krvi, to totiž chce každý mladý upír a ten, co na něj dohlíží. Nakonec mu však bylo víc líto Roberta, který ho musel držet u sebe. Hold mu mládě zjevně způsobilo krušné chvíle. Nechtěl by být přímo na jeho místě.* I tak bych chtěl vidět aspoň to vyhlášení nejlepší pánské masky, prosím. Už o to první jsem přišel. *Podíval se na vůdce klanu s prosbou očích. Fakt, že o to vyhlášení nejlepší dámské masky přišel jen kvůli tomu, že jej to moc nezajímalo a ani se to jej nijak zvlášť netýkalo. Když však zaslechli křik jedné upírky, kterou Tay moc dobře znal, zlehka polkl.* /To není dobrý../ *Pomyslel si. Minimálně to znamenalo, že má s vyhlášením utrum a Dragos bude chtít po tomto odejít. To mu sám i stvrdil příkazem. Vzal si tedy své saky paky -brašnu- a vstal. Ani Sasha nebyl pozadu a už stál hezky pevně na nohách. Mladší ovšem vyčkal na ROBERTA, zda se opravdu zvedne a půjde společně s nimi. Jestli ano, chytne se ho a ven jej následuje se starším upírem v patách.*
Když nedojdu, má tu přece svého prince, který mě domů odnese ne? *Zazubila se a chtěla jít dál, ale to už jí zatáhl zpět a když jej ucítila u sebe, jen spokojeně zavrněla a spolu s ním se dala do tance. Po chvíli se však odtáhla.* Vydrž chvilku. *Pousmála se a odběhla k Lee, kde si sundala návlek své ruky a taky bundu, pod kterou měla jen černé tílko, načež se vrátila zpět k Remimu, natiskla se zády na jeho hrudník a pokračovali v tanci. Aless se usmívala a užívala si to. Svým pozadím se schválně vrtěla v jeho klínu.*
*Remi sledoval jak odběhl a když se potom vrátila, tak si ji k sobě přitiskl a usmál se. Ihned si bradu opřel o její rameno a na pár chvil zavřel spokojeně oči.* Jo, tohle se mi líbilo. Byla zábava, taky i něco pěknýho, já jsme se bavil, takže, kdy půjdeme zase něco takého? Pokud další taká věc nebude naše after party na svatbě. *Zasmáls e mladý fér a pak si Aless otočil čelem k sobě, aby jí mohl vidět do očí.* Doufám že počítáš s tím, že lezení na stůl bude asi jedna z těch menších věcí, co vyvedu? Tam mě domů potáhneš ty, platí? *Uculil se od ucha k uchu.*
*Zaujatě naslouchal celé konverzaci, ale moc nového tam řečeno nebylo.* /Bude to někdo vysoce postavený v klanu. Musím do své zprávy dopsat, že je do situace zapojený místní klan. To by mohlo buď pomoci, nebo způsobit vážně nepříjemné problémy./ *Upil ze svého panáku whiskey a po odchodu se zvednul. Pomalu si nasadil úsměv na tvář, uvolnil se a vydal se zptáky ke KIM, aby jí pomohl dolů z pódia. Došel až k místu, podíval se kde je a přešel k ní.* Moc mě mrzí, že jsi nevyhrála, ale spousta lidí tvůj kostýmocenila. Nedala by sis ten tvůj drink? *Optá se a podá jí jasně modrý drik, který pila už předtím.*
Já nevím jestli bude ještě nějaký akce nebo ne a pokud ne, tak jo asi máš pravdy, že to další bude jen naše svatba, která jak se trochu obávám se asi dost zvrhne. *Zasmála se a když se na něj podívala, jen se usmála a vtiskla mu polibek na nos.* Takže pán se hodlá na svatbě ztřískat tak, že tě potáhnu já domů? Opravdu, v naši svatební noc budeš tak opilý? *Culila se.* A co myslíš tím, že lezení na stůl bude to nejmenší, sakra Remi co máš v plánu?* Smála se a tančila spolu s ním, jednu ruku měla kolem jeho krku a druhou si položila na jeho hrudník.* Jestli se tedy opiješ na svatbě, tak já dneska. *Vyplázla na něj jazyk.*
*Celé vyhlášení jí přijde jako fraška, ale nedá na sobě nic znát, mile 'Barbie' pogratuluje, pochválí kostým MADDIE, zvlášť hady na hlavě, jejich zelenkavé oči a její hadí oči, pak se rozhodne pro odchod z pódia. Koutkem oka jen zahlédne, jak se 'Barbie' někam vytrácí společně s jedním z pořadatelů a pobaveně se ušklíbne, ale to už si všimne Cala, který přišel tak akorát včas, aby jí pomohl z pödia.* A toho si vážím daleko víc, než té ceny. Lidi tady dole to alespoň mysleli upřímně. *Uchechtne se a bradou kývne směrem k mizející dvojici soutěžící-moderátor.* Kdybych byla líp informovaná, co je třeba pro výhru, mohla jsem být první. *Zasměje se, ale je vidět, že si z toho nic nedělá.* Moc děkuji. *Kývne na něj vděčně a upije ze svého pití, zatímco se v nenápadném bílém váčku u pasu svých šatů snaží vylovit drobné, aby mu drink zaplatila.* A taky děkuju za tu pomoc z pódia. Dokud jsem na rovině, ještě to jde, ale do schodů mě pořád trochu bolí noha. Nedávno mě pokousal pes. *Vysvětlí. Koutkem oka zahlédne odcházejícího TAYE a Sashu, možná i ROBERTA.* Vypadá to, že se nám vytrácí společnost. *Prohodí.* Co my dva, ještě parket, nebo už dáš přednost klidnější zábavě? *Je na ní vidět, že jí samotné by rozhodně nevadilo se zdržet.*
*Remi pokrčil rameny.* Já nevím, asi uplně v plánu nemám nic, jen o sobě asi nebudu vědět, pořádně to totiž oslavíme. A svatební noc? Tu si uděláme pak každou noc na líbánkách, zapomínáš, že na sebe budeme mít pak skoro celý víkend, celý víkend jen my dva a nikdo jiný. To ti těch svatebních nocí dopřeju, kolik jen budeš chtít. *Pronesl, načež ji chytl za vlasy, donutil ji tak zaklonit hlavu a když tak učinila, sklonil se a dlouze ji políbil. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* jen se střískej, já ti to zakazovat nebudu, každej na to má právo a zrovna já bych ti do toho neměl co kecat, jsme zvědavej co pak bude taková ožralá Aless dělat. *Ještě ji v tom podpořil malaý fér.*
*Jemne sa na THIERRIHO usmeje, keď ho ubezpečuje, že bude v poriadku, no pri pohľade na chlapca, ktorý na ňom visí, si nie je tak istý, či môže práve vypočuté slová brať vážne. Aj to, ako sa THIERRIHO tvár krúti do rôznych obrazcov a splýva do tmy a znova sa z nej vynára, je pre neho znepokojujúce. Zvracajúcu dievčinu (NAT) počuje tak, akoby mu práve zvracala priamo do ucha.* Oh sakra, do zhnitej jedle, asi ohluchnem. *Zašepká si pre seba a aj THIERRI by jeho slová mohol započuť, keby možno nebol natoľko zhulený, aby vnímal teraz niečo iné, než falafel, čo aj on sám pokladá za nemožné. Dúfal teda, že vonku bude príjemnejší vzduch, ale keď sa dosmeje a poriadne sa nadýchne, necíti nič viac, než len smog, betón a svetlo. Otrie si spotené čelo do oblečenia a potiahne THIERRIHO po svojej strane k stánku, na ktorý ukázal. Aj by si rád poskakoval a cíti, že spodok jeho chodidiel ledva dopadá na chladnú zem, postrádajúcu teplo prírody ako hlina, tráva, kvety, lúče slnka či teplého vetra z juhu. Akosi mu to chýba a bol by rád, keby aj THIERRI niekedy okúsil niečo pekné a aj keby spadol na zem, spadol by do trávy alebo do lístia a cítil krajšie vône a zaznamenal naozajstnú krásu svetla a skúsil by prirodzený chaos krajiny okolo seba, namiesto zeme, svetiel, chladu Pandemonia a podobným miestam, ktorých chaos je niekedy veľmi unavujúci. Možno by mal THIERRI niekedy potom aj lepšiu náladu.* Tak, čo si dáš? Pozývam. *Navrhne chlapcovi a ihneď si prezrie menu, len aby vedel správne vybrať Lónimu niečo dobré pod zub, keď sa vráti domov, a zároveň sa chce trochu inšpirovať výberom chlapca vedľa seba, ktorý zrejme v obsluhe vyvoláva so svojim výzorom nepríjemné, znechutené pocity, no aj tak sa slušne pýta, čo si dajú.* Vieš mi niečo dobré poradiť? *Opýta sa nadšene a naširoko a žiarivo sa spoza masky usmeje na obsluhu, aj masku nadvihne a tak mu spočinie na vrchu hlavy, aby nepôsobil znepokojujúco, a pohojdá sa hore-dolu na pätách, len tak, ako mu to dovolí jeho stav, pretože aj menu sa mu zlieva do akejsi šmuhy ničoho a všetkého, stánok je akýsi podivne malý a veľký a cíti sa, akoby mohol vstúpiť cez jeho steny, ale radšej stojí ako prikovaný na mieste.*
Tohle vůbec neřeš, můžu říct, že jsi ten nejkrásnější anděl, kterého jsem kdy viděl. *Usmál se na ní a vedl jí dál přes parket, jelikož oba měli své drinky chtěl si na chvíli s ní jen sednout.* A peníze nechci, je to pouze odměna za tvou krásu. *Zašeptá směrem k ní.* Pojďme si na chvilinku sednout, alespoň můžeme dopít své drinky a rád si poslechnu příběh o psovi co tě kousl. *Zaletěl očima k jejím nohám schovaných v šatěch.* /Tančila velice elegantně na to, že má poraněnou nohu./ Co upřednostňuješ? Bar nebo si sedneme do pohodlnějších boxů?
*Opět mírně zčervená, usměje se, a přehodí si drink do pravé ruky, aby se do něj mohla zavěsit.* A ty zase ten nejcharizmatičtější mušketýr. *Oplatí mu poklonu a společně s ním zamíří od pódia.* Dobrá, ale příští drink platím já. *Odpoví.* Asi by byly lepší spíš boxy. Nemusí to slyšet každý. *Usměje se a společně do jednoho zamíří. Společně s ním zasedne ke stolku, na který odloží svůj drink poté, co z něj ještě jednou odpije.* Popravdě, pořád je to pro mě trochu zvláštní zážitek, ale měla jsem z pekla štěstí. *Přizná a začne s vysvětlováním.* Vracela jsem se domů po směně. Poprvé po čtyřech dnech. Byla jsem minulý pátek taky na akci, v lunaparku na pláží, takže jsem pak pracovala celý víkend. No a když jsem se vracela domů, střetly jsme se s kamarádkou. Šly jsme společně, a najednou se za námi objevil ten pes. Popravdě netuším, co to bylo. Vypadal jako dobrman. Popadl mě za nohu a odtáhl od Em. Snad v životě jsem neviděla psa s takovou silou. *Zamyslela se.* Ze zbytku večera si moc nepamatuju, praštila jsem se do hlavy, jak mnou smýknul. Většinu večera mám v mlze, jen vím, že mě Em odnesla za nějakou známou, taky sestřičkou, co mě dala dohromady. Nechápu to, měla jsem snad všechny příznaky začínající vztekliny, ale všechny testy negativní. A noha sice jště pobolívá, ale řekl bys, že mě něco kouslo tak před měsícem dvěma, ne pár dní zpátky. *Zavrtí nevěřícně hlavou, pak se usměje.* Neskutečné štěstí. Ale jsem ráda, že je Em v pořádku.
*Upírka se uculila a přivinula se k němu.* Lásko, víkend? Líbánky jen na víkend? Jsi trošku přebral ne? Vždyť jedeme pryč na deset dní do Evropy, nebo jsi to už zapomněl? *Prohrábla mu vlasy a uchechtla se nad tím jen.* Ale jo, jinak to beru, pokud bude každou noc svatební noc, tak to si nechám sakra líbit. *Mrkla a když jí zatahal za vlasy a následně políbil, jen tiše vzdychla.* Prosím ještě. *Žadonila, když se pak odtáhl, až jí v očích zablesklo.* A neboj se, já se chovám normálně i jako opilá, nedělám blbosti, to se nemusíš bát. *Pronesla s úšklebkem a pak se lehce zarazila, když si vzpomněla, co se stalo minule.*
*Jakmile mu řekla že se spletl tak protočil očima a pak se plácl do čela.* promiň, jsme taky jelito, no jo, ale tak, na to už jsi si zvykla, když si mě bereš. *Zasmál se Remi. když pak tak hezky zavzdychala, tak překvapeně vykulil oči.* Ale, nevěřil jsme, že to řeknu, ale ten alkohol ti dost svědčí. *Přiznal, a pak už si nevšímal jejích rozpaků, jelikož se jí dravě přitiskl na její rty. Hned na to se ale odtáhl, aby ji mohl popadnout za zápěstí.* Dovol mi tě si někam odtáhnout, jenom na chvilku, i když, no, říct jen na chvilku tak škodím sám sobě. *Přiznal a než by se nadál, tak ji dotáhl na toalety. Měl na pandemoniu rád, že to nebyl jako ten levný, zapadlý bar, kde by se bál na toaletě na cokoliv sáhnout, ne,. Tady se nebál toho popadnout Aless za boky, zatáhnout do jednoho ze záchodků, zamknout za nimi dveře a zády ji natlačit na stěnu v dravých polibcích.*
Tak tomu mě těší milady. *Možná kdyby jí nedržel za ruku a nevedl dál, tak by i vysekl pukrle. Potom jí ale slovně zarazí.* Co bych to byl za muže, kdybych nechal dámu platit? Nech mi alespoň mé zvyky. *Usměje se na ní.* Dobrá, pak tedy boxy. *K jednomu jí zavede a je to zrovna ten, kde už předtím seděl. Pokyne jí ať si sedne první a poté naslouchá jejímu vyprávění, něco se mu na tom ale nezdálo.* /Rozhodně to nebyl normální pes./ *Při jejím vyprávění jí lehce pohladil konečky prstů přes hřbet její ruky, nikoliv však dráždivě, spíš jako utěšení.* Hlavní je, že jsi to přežila, určitě se to brzy uzdraví. *Pokývne jí a sám upije. Ten pes mu šrotuje hlavou.* /Že by se tu jen tak objevil démon? Ale přece přímo zde mají institut, to to tady nikdo nehlídá?/
Svědčí mi to? Ale nepovídej. *Zasmála se a když jej poslouchala dál, jen se nad jeho slovy zaculila víc.* Chvilku ne, brala bych spíš dlouhou chvíli. *Vyplázla na něj jazyk a než se nadála, byl tažena na toalety, kde se i s ní nasáčkoval do jedné z kabinek a když jí natlačil na stěnu, stáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala se stejnou vervou. Rukou mu zajela do vlasu, zatímco tou druhou mu po hrudi sjela až k pasu a začala mu rozepínat kalhoty. Nechtěla už čekat, proč by taky. Poprvé je vyrušily nějaké dvě slepice, tentokrát si to nechtěla nechat zkazit nikým.*
*Príde si ako v horúčke keď sa mu tam doslova ponúka. Nevie ako dlho to trvalo, či minúty alebe dlhšie. Je príjemne uspokojený, aj keď na druhé kolo by to isto videl. Jeho chrbát v neprirodzenej polohe ale protestuje, že toto nie je to správne miesto. Tak sa pre lepšie pohodlie do Jasona trochu zavesí a oddychuje.* Hmmm. *Zachraptí potichu a oprie si čelo o záhyb medzi krkom a ramenom.* Späť sa mi nechce ísť a drby... *Zamyslí sa a ožije. Odtiahne sa a pozrie na Jasona.* Patrick si našiel novú frajerku. Violet. Vraj je striptérka ale neviem či to je pravda alebo len Leila žiarli, pretože sa s ňou vyspal a odvtedy sa jej vyhýba. Vlastne to je celkom sranda. Minule sa schoval za tie malé odpadkové koše čo sú pred našim oddelením. Myslím, že ho videla a celá situácia bola už aj tak dosť trápna tak sa radšej tvárila, že ho nevidí. Ale my sme sa pobavili. *Zazubí sa naňho a potom sa odtiahne. Príde si spotený a asi tak aj je.* Podaj mi oblečenie. Mám plán.
Tak pojďme. *Usměje se na Gideona a pokroutí nad ním hlavou.* S tebou se můžu bavit taky a věřím, že i líp. *Zazubí se na něj a když dotančí, tak je začne vést někam k okraji, odkud se snáze zorientují a budou moci najít východ a zamířit domů. K ní domů, kde se samozřejmě mohou zbavit oblečení, které mají na sobě...a nahradit ho ve správný čas něčím pohodlným.*
*Pohlédne na mladou ženu, která se k ní natáhne a mine ji, byť se otře. Na rtech se jí objeví úšklebek.* Ah, to se už oblékáš? Nestěžovala bych si, kdyby jsi zůstala nahá. *V očích se jí zablýskne škodolibým pobavením. Bylo asi jisté, že zlodějka se nesvlékala dobrovolně, alespoň Maddie věděla, že je to Dragosova práce.* Když už pijeme, prozraď mi své jméno, krásná zlodějko. *Pokyne jí panákem a ten do sebe kopne, načež se natáhne po druhém a otočí se jí čelem, zatímco si přitáhne zpět i svůj absint, který byl rozhodně chutnější než to na táce, ale nač se nepobavit ještě víc, však? Sex je sex a je to nejsmyslnější droga světa.* Můžeš mi říkat Maddie. *Prozradí ESHE a místo ruky k ní natáhne vlastní skleničku k přiťuknutí.*
*Počuje, že TANOIA niečo potíšku hovorí ale presne nerozumel, že čo.* /Jedlo... chcem jedlo./ *Aj sa mu trochu pokrúti žalúdok a tak sa voľnou, rukou poškrabká po bruchu. Ide vedľa TANOI ako dôchodca. Pomaly a možno trochu mdlo. Niet ani divu, bohvie koľko krvi stratil a ešte si tam trádoval po kolenách na parkete.* /Ak by ma dnes chceli Jehovisti zabiť tak sa asi aj nechám./ *Zhodnotí v duchu svoj stav. Cíti sa celkom naprd. Má pocit, že už aj účinky trávy odznievajú a cíti sa len vyflusnuto, hladno, unavené a točí sa mu hlava.* Oh, to by som mal skôr ja teba, ošetril si ma. *Pozrie na svoj prst, ktorý je ešte od krvi, trochu opuchnutý, červený a celkovo vyzerá ako keby ho strčil do mlynčeka na mäso. Pozrie radšej na menu.* No celkom fajn je Borek. To je to lístkové cesto plnené... čo tam majú? Špenát a hentie sú s nejakým mäsom. *Pozerá do výlohy.* A tamto je Gozleme, to je ako slaná palacinka. Tamto čo vyzerá ako pizza tak to je Lahmacun... to je celkom fajn. A majú aj klasickú pizzu. A kebab. *Pozerá trochu zarazene a potom si prezrie celá stánok. Nevyzerá ničím zaujímavý, vyzerá ako každé druhé rýchle občerstvenie kde ti dajú jedlo do servítky.* Vlastne tu majú, že dosť špecialít. Som myslel, že majú iba pizzu a kebab. *Predavač za pultíkom si znudene a unavene odklašle.* Dam si Lahmacun. A ty? Mal by si niečo zjesť, nevyzeráš dobre. *Povie aj keď paradoxne on tiež vyzerá hrozne.*
*Pohlédla MADDIE do očí a sama se ušklíbla na jejími sladkými slovy. Nečekala, že někdy na sebe stáhne pozornost ženy, ale nikterak se tomu nebránila, i když to nebyl její šálek kávy. Konverzace může být zajímavá, může také vzniknout v něco nezapomenutelného, pokud se tedy i Eshe rozhodne hrát se slovy.* Myslím si, že veřejné obnažování už stačilo. Teď jsem totiž připravená na to, kdy mi někdo nabídne soukromí, abych mu mohla ukázat víc, než jen hloupé nakrucování, *mrkne na MADDIE a postaví zpátky prázdnou skleničku na tác. Rukavici si neobléká, pouze si ji položí do klína a natočí se k ženě vedle sebe.* Po dnešku asi požádám o práci striptérky, když jsem měla takový úspěch. *Pobaveně přitáká a vezme si další rundu.* Maddie, Mad…jako šílenství? Přivádíš lidi k šílenství, Maddie? *Eshe se škodolibě usměje a s cinknutím konečně oznámí své jméno.* Eshe. *Vypije celý obsah skleničky.*
*Narovná se, aby se o něj Jack mohl lépe opřít a začne se mu hrabat ve vlasech, jakoby jim doteď nedal pořádně zabrat. Pak už poslouchá novou dávku drbů a rty se mu zkroutí v úsměv.* Ještěže není Leila víla, to by jí takové výmysly nešly přes pusu a v práci by se dělo o to méně. Ale to, že se před ní schovával za květináč už je trochu moc. Pokud se přede mnou někdy budeš schovávat, dělej to pořádně. Jako maskovací výbavu a všechno. Ne, že bych tě hned nenašel přes mysl, ale... *Zamotá se do vlastní myšlenky a tiše se zasměje. Nedlouho nato dostane rozkaz, a tak si dá ruku k čelu a odpoví krátce:* Ano, pane! *A vydá se na průzkum, kam všude poházel Jackův Indiana Jones kostým. Když konečně najde všechny části a přinese je Jackovi- i spolu se svými věcmi- zvědavě se na něj podívá.* Řekneš mi ten plán nebo tě mám jen následovat? *Zeptá se a oblékne si košili s urvanými knoflíčky.* /Stejně jsem ji měl skoro rozepnutou, tak by to nemělo být tak nápadné./ *Gideon zmizí spolu s Triss.*
*Stejně tak jako Aless rozepínala kalhoty jemu dělal i Remi Aless. Za chvilku už ji opřel o stěnu čelem, stáhl jí kalhoty a než by se nadála, tak už si ji opět vzal. Neměl jí dost, nikdy a nikde a tohle nebyla výjimka. Tiskl se k ní a spokojeně se culil, když si ji pak chytl za boky a tiskl k sobě. Jednu ruku jí pak zamotal do vlasů, aby jí tak donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou si ji chytl pod krkem, tak, jak věděl, že se to upírce líbí. Dával jí to nejlepší, co jen mohl.*
*Privrie spokojne oči. Keď sa mu to takto preberá vlasmi tak je mu to veľmi príjemné. Spokojne si zabručí. Keď mu ale napadne nový drb tak sa doňho vleje energia.* Otázka je či vôbec klame. Patrick vlastne, aspoň čo som počul, rád chodí do bordelov a tak. Potom týždeň pred výplatou si odo mňa pýta cigarety. *Keď sa ale zamotá už Jason do svojich myšlienok... chytí ho za líca, pritiahne dá mu pusu až to mlaskne.* Neboj, ak sa ti raz budem z nejakého dôvodu schovávať, tak ma nenájdeš. *Uculí sa naňho ako nejaká školáčka a pustí ho. Pozrie sa okolo seba či tu nie je nejaká handra. Síce sa to prieči jeho hygienickým návykom ale...* /Heh. nejaká zástera.../ *Utrie sa, poskladá handru a dá ju bokom.* /U mňa sa už osprchujeme, obaja./ Díky. *Povie a začne sa obliekať, je mu nepríjemne ako sa to naňho všetko lepí ale to vydrží. Pozrie na Jasona a je na ňom vidno, že mu behajú čerti v očiach. Zazubí sa a vytiahne mobil.* V prvom rade, nám privolám uber, ktorý nás odvezie domov... pretože toto... *ukáže na nich dvoch a bedňu* ... bola iba predohra. Takže... *Odkliká objednávku aj s presným miestom kde ich má vyzdvihnúť.* V druhom rade, keď pôjdeme rovno tamtou touto chodbou a doľava tak sa dostaneme k zadnému východu. Je to fakt zašitá ulička a ani cez deň tam nie je bezpečné chodiť, nie to ešte takto večer. Ale myslím, že pre nás dvoch to nebude žiadny problém. *Povie, chytí si svojho milého a tak ako povedal ho vedie k východu. Ulička je skutočne dosť pofidérna ale auto s označením uber tam zastaví presne len čo výjdu von. Vonku už sa Jack tvári ako najväčší profesionál, ktorý sa chystá do nejakého prípadu a nie na celonočný sex so svojim partnerom. Nadiktuje adresu a hurá domov.*
*Dost neměla ani ona jeho a jak by taky mohla, vždyť z něj šílela. Po zatahaní za vlasy jen poslušně zaklonila hlavu dozadu a jen co ucítila jeho prsty kolem jejího krku, spokojeně zavrněla. Milovala, když už věděl, co dělat, aby jí přivedl do ještě většího šílenství, než už byla. Jednou rukou se zapřela o zeď před sebou a druhou natáhla dozadu, aby jej tak objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc, než už byl. Zavřela oči a nechala se unášet celou situací. Dokonce i zapomněla, kde jsou, z hrdla se ji linuly vzrušené vzdechy mísené s jeho jménem. Bylo ji v celku jedno, zda je někdo slyší nebo ne. Pro ni existoval jen on, nic víc.*
*Když pak Remi skončil a opět očaroval Alessinu mysl tak, že měla za to, že vyvrcholil, tak se od ní odtáhl, ale nakonec si ji k sobě ještě přitiskl a usmál se. Zadýchán si opřel své čelo o to její a pak se usmál.* Skvělá, ale tak , ostatně tak jako vždy. *Zavrněl mladý fér spokojeně, než se jí nakonec koukl do očí.* Chceš se tam vrátit? ještě pít a tancovat? *usmál se na ni a políbil ji, než jak sebe, tak i jí oblékl. Pak otevřel dveře, nejprve nechal vyjít ji a pak vyšel i on, přičemž se zazubil na dvojici dívek, které na ně koukaly a měly ruku před pusou.* Chcete taky? Sežeňte si péro, dámy. *Mrkl na ně, než se vydal za Aless.*
*Pousměje se, když ji prsty pohladí po ruce.* Souhlasím. Pro mě je hlavní to, že je v pořádku Em a že to nebyla vzteklina. *Přikývne.* A dokonce to dopadlo tak dobře, že jsem mohla dodělat ten kostým a přijít, takže si reálně nemám na co stěžovat. Kdyby mě to ochudilo o tak příjemnou společnost, možná bych si stěžovat začala. *Mrkne na něj.* Jak tě vůbec napadl zrovna mušketýr, co se kostýmu týče? *Zeptá se se zájmem, zatímco upije ze své skleničky. Jeho doteku se nebrání, ale po chvíli dlaň nenápadně přetočí vzhůru.*
*Než se vydali ven, ještě jej políbila.* Já bych na chvíli ještě zůstala, trochu si zatančila, dopila láhev a pak klidně můžeme domů. *Mrkla na něj, když viděla ty dvě, tak se jen uculila, ovšem po slovech Remiho se hlasitě rozesmála.* Ale někde jinde, to jeho je moje. *Smála se se dál, načež vyšla z toalet ven a když jí došel i Remi, chytla ho za ruku a vydali se k baru, kde hlídala jejich věci Lea, popíjela a bavila se tam s barmanem. Když k ní Aless došla, popadla svou láhev a nalila si do sklenky, kterou pak hodila do sebe.* A co si dáš ty mi amore? Koktejl nebo něco jiného? *Optala se jej s úsměvem a hned si nalívala další sklenku.*
*Bob se na Dragose podívá a protočí oči.* Však vím a netahám. Jen chci vědět jaké s ním má přání. Vem si, že ty jsi určitě měl nějakého nepřítele a vymyslel pro něj trest. To samé já mám i pro Davida za to, co udělal Jackiemu.* Pokrčí rameny a když se pak naštve a ne na něj, tak se podívá čeho si všimnul.* Oh... Jsem rád, že nemám učně...* Prohlásí a zvedne se.* Jo, půjdeme. Popravdě mi je trochu blivno, takže uvítám klid a alkohol na dezinfekci. Možná i trochu jin fenu.* Zasměje se a mrkne na upíry, aby pochopili, že si dělá legraci. Zvedne se a přitáhne si k sobě Taylera do takového toho objetí, ale ve skutečnosti si ho hlídá, kdyby tam byla zase krev. Když dojdou k upírům, tak se na ně zazubí s krvavími tesáky.* Zdravíčko, miláčkové.* Pozdraví NATALIE, ELAINE a DOMINICA.*
*Zasmál se jejímu vyjádření.* Také jsem rád, že jsi přišla a já tak mohl být tvou společností. *Podíval se na svůj kostým a potom jen pokrčil rameny. Lehce upil ze svého drinku.* Náhodou jsem narazil včera na plakát, no a jelikož jsem neplánoval jsem jít či na jakoukoliv podobnou párty, tak jsem hledal rychlé řešení. Našel jsem si jedno divadlo, které půjčuje kostýmy z ukončených představení a jak jsem tam došel, tak mi zrovna padl do oka mušketýr. *Sám si vybíral i mezi hezčími kostýmy, ale přišlo mu, že tento k němu poněkud pasuje.* A co tebe? Plánovala jsi být andělem nebo byl původní plán jiný?
*Nat se koukla na Dominica a přikývla nanjeho slova* Promiň..že [link src="jsem.te"] strapnila *Nat si Utřela pusu a objala ho pevně* Ještě chvilku..slibuji že nebudu otravovat.. *Elaine držela Nat za rameno a Ujistila se ze nespadne* omlouvám se za ní..ještě nikdy tolik nevypila- *Než mohla dokončit všimla si trojice, která šla za [link src="nimi.Nat"] se ozvala opilá a Elaine se styděla za stav Natalie a promluvila na Muže v masce* Už jí vědu pryč..Měla dost...*Nat uviděla povedomou osobu a usmála se* Hele to je ten Furík *Elaine zavřela Nataliinu pusu než mohla říct další slovo*
*To už si ale všiml, že si to k nim někdo štráduje. Podíval se dotyčného, ale nijak to nekomentoval, jen tam dál seděl po boku NAT a držel ji kolem pasu. Zodpovědnost za příchozího nechával zodpovědné osobě, a to Elaine. Nemohl si nevšimnout i dalších příchozích, ROBERTA a TAYE. v TAYLOROVI poznal toho upíra, se kterým už se jednou setkal, pro teď na něm ale nechal jen delší oční kontakt, než se pak věnoval opět Natalii v jeho náruči, ta pro něj teď byla priorita. Když se potom ujistil, že byla ale v bezpečí s Elaine, tak se zvedl. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu cinkal smska od Richieeho, která vypadala jako parádní emergency situace.* Jás e moc omlouvám, musáím letět. Nat, napíšu ti, ano? *Pronesl, usmál se na ni, pak se se všemui rozloučil, než se dal z místa na odchod, sedl do auta a směrem k místu, které mu Richiee napsal.*
*Remi ji sledovala a šel za ní. Pak se zasmál.* Hele ale, ty budeš fakt upe na mol. Ty si dojela autem, že jo? Víš jak to bude vypadat, jestli tě povezu domů? Hovno povezu, vezmu tě sockou, já myslím, že jestli takhle pojedeš dál, bude ti to stejně fuk. *Zasmál se Remi Aless a pak se k ní naklonil, aby ji políbil. Když došli k baru, počkal, až si Aless objedná a pak kývl na souhlas.* Já bych si dal nějaký ovocný likér, a je mi asi ve finále upe jedno, jaký, hlavně nějaký. *Zaculil se od ucha k uchu, než si sedl na barovou stoličku a objal si Aless kolem pasu.*
*Poslouchá ho a občas přikývne.* Plán nebo ne, sluší ti. Kdybych potřebovala ochranku, rozhodně bych si ji nechala líbit ve tvém podání. Pokud teda umíš s kordem. *zazubí se.* Popravdě, mám víc kostýmů. Úplně neplánuju, kdy a kde si nějaký vezmu, ale tady to plán byl. Říkala jsem si, že všichni budou chtít jít za vlkodlaky, upíry, popřípadě nějakou tu čarodějnici, tak jsem chtěla něco jiného. I když, zrovna tady je to, co se masek týče, celkem pestré. Viděla jsem jen pár známých, ale stereotypu se nedržel nikdo. *Dodá s nadšením.* Vždy mě tyhle podzimní akce baví, kolik různých kostýmů člověk vytáhne. Alespoň mám zase motivaci něco vymyslet na příští rok.
*Nad tím, že mu před výplatou krade kolega cigarety se usměje a úsměv mu na tváři zůstává i při tom, co řekne Jack hned na to. Moc dobře ale ví, že hned jak opadne euforie z přítomnosti jeho nejoblíbenějšího člověka, spustí se mu mysl na plné obrátky.* /Nenajdu.../ *Rozbuší se mu srdce a neví, jestli z toho, jak je Jack roztomilý a nebo z té podivné představy, že by se před ním schoval tak spolehlivě, že by ho nenašel.* Vážně s sebou musím začít nosit kapesníky. /Rýmu sice nemám, ale už máme dost historii s tím to nenechat na doma./ *Bezmocně se zadívá na zástěru a také ji znesvětí. Zatímco se obléká, pozorně naslouchá Jackovu plánu a zasměje se, když řekne nahlas, co si oba mysleli.* To rozhodně. *Při pokračování se k němu nakloní a dá mu schválně vlhkou pusu na tvář.* Jak ti ho hezky myslí i po tomhle. Já bych tě teď klidně vedl jako lovec kořist. *Ušklíbne se schválně hroznému přirovnání a je rád, že alespoň jeden z nich je zodpovědný do takové hloubky, že ani rozkoš ho z toho nevyhodí. Jason je na to zodpovědný zatím moc krátkou dobu. A tiše se za to nesnáší.* Nebál bych se zašité uličky, tak pojďme. *Přikývne a následuje Jacka ven z klubu, a když ho do tváře udeří chladný večerní vzduch, taky se hned vyvede z deliria ve skladu. Tvář mu stáhne ledová maska a na někoho, kdo má rozepnutou košili se tváří.. no, jako král. Nastoupí do uberu a vyrazí do známého bytu.* Nějaký chlapík mi vytkl, že ještě nemáme koťata. *Vypadne z něj po chvíli, když si znovu vzpomene na traumatickou situaci.*
*Upír se ještě na ROBERTA zamračí.* Ne, každý je jako ty a on je navíc mladý.. *Pronese a jeho poznámku o učni zcela ignoruje; i ty ostatní. Místo toho je sbalí a začne vyvádět ven. Dragos otočí pohled na TAYLORA, když mu začne kňourat za zády a převrátí očima.* Možná.. Ale nejdřív chci vyřídit Natalie.. *Pronese a pokračuje dál ven. Tam se zastaví u trojice a změří si Natalie pohledem, přičemž nadzvedne masku a zruší kouzlo.* Kolik že ti to je, mladá, že takhle vyvádíš? *Položí první dotaz. Nechce od upírky aby mu odpověděla, ale aby si tu odpověď uvědomila.* Ne moc dobrá práce dneska, Elaine.. *Pokárá ještě starší upírku a na DOMINICA svůj pohled pouze zaměří. Nic k němu ale nedodá.* To si piš, že ji odvedeš.. *Promluví zpátky k Elaine.* A Natalie si ve vile dá protialkoholní léčbu asi, když nezná svou míru.. *Dodá k mladší upírce.*
Bylo by mi ctí. *Jen co to dořekl, tak pozvedl její ruku ke svým ústům a lehce jí políbil. Poté nechal na KIM kam svou ruku dále položí, on se jen lehce pousmál.* Pak musím pochválit tvou dnešní volbu, jsi doopravdy andělsky krásná v tom kostýmu.* Zrovna zde bych takové stereotypní kostýmy moc nečekal. I když musím uznat, že jsem odolával kostýmu drákuly, který tam měli pověšený. *Zasměje se a představí si sebe jako hrabě drákulu.* /Zajímalo by mě, kolik upírů tyto kostýmy někdy v životě využili na Halloweenu./ Upřímně jsem moc na takových párty nebyl, rád chodím do barů a klubů, ale většinou nejsou kostýmové párty pro mě. Nyní vím o co jsem přišel. *Schválně poněkud okatě přejel po KIMINĚ těle očima.*
*Uculila se na něj.* Nebudu na mol, prosím tě, proč bych byla, jsem úplně v pohodě. *Ušklíbla se a hodila do sebe další sklenku, pak koukla na svou skoro prázdnou láhev.* A sakra, budu za chvíli na suchu, to není dobré. *Řekla si spíše pro sebe a zbytek nalila do sklenky, načež pak prázdnou láhev dala na bar, aby si jí barman vzal, se sklenkou v ruce se otočila k Remimu a zářivě se usmála.* Hele já to klidně odřídím a když ne, tak to zvládneš ty, však ti to jde dobře, ale sockou nejedu, to po mě nechtěj. *Zamumlala a hodila do sebe poslední sklenku, kterou měla.* Možná bys jí měl už vzít domů, než bude úplně na mol, přece jen vypila teď na ex druhou půlku láhve, za chvíli bude mimo. *Pronesla Lea k Remimu a pousmála se.* Nebudu mimo vůbec, řekla jsem, že jsem naprosto v pohodě. *Zamračila se.*
*Opět má pocit, že se v místnosti poněkud oteplilo. Ruku i po polibku nechá zklouznout zpět do té jeho.* Napadlo mě to, když jsem se na tebe koukala. Teda, možná až poté, cos zmínil, že jsi z Rumunska. *Zazubí se.* Upír by ti sedl, jsi štíhlý, docela bledý, ale vypadá to dobře. *Usměje se, pak pohodí hlavou a přivře oči. když si ji prohlédne.* A to je tady za stolem houby vidět… *Dopije svůj drink a odloží skleničku na stůl.* Nechceš se vrátít na parket? Byli jsme si tam tak nějak… *Pohledem na moment sklouzne na jeho rty, než se vrátí zpět k jeho očím.* Blíž… *S nevinným úsměvem si přitom zkousne spodní ret.*
*Remi si pak založil ruce v bok, načež se naklonil k Lee.* Hele já myslím, že ne. Bude dobrá, přeci jen, je to Aless. A když nebude dobrá a opije se, tak bude prdel, no ne? *Uculil se na ni a potom se podíval zpět na mladší upírku. Sjel si ji pohledem a přišel pak k ní.* Jo? hele, já si myslím, že pokud se tu střískáš, tak ti to bude upřímně uplně jedno, moje milá. *Uculils e. Už viděl, jak s ní jede sovkou. Pak se naklonil k Lee, tak, aby je neslyšela Aless.* Vezmeš jí kdyžtak domů auto a já ji vezmu hromadnou dopravou, to si totiž nesmím nechat ujít, okeii? */Uculil se a pak jí nastavil ruku na placáka.*
*Lehce jezdil prstem po hřbetu její ruky.* Myslíš, že bych byl hezký upír? *Tiše se uchechtl a ztlumil hlasitost. On viděl skvěle a velice se mu líbilo to co viděl, ale osobně si užíval to soukromí a přítmí zde v boxu. Lehce upije ze svého drinku. Přiblíží se k ní a její ruku položí na svou hruď, poté svou rukou přejede po její až ke klíční kosti, přes kterou konečky prstů dojede až k jejímu krku, který jen polaská a ruku tam nechá.* Pokud jde jen o blízkost stačí říct. *Věnuje jí jeden velice provokativní úškrn.* Ale pokud si přeješ jít tančit klidně můžeme.
*Do jejich konverzace se již nijak nezapojoval. Pouze, ještě předtím, než se začali zvedat, vyslovil podle něj skromnou prosbu. Odpověď na ni pak dostal až, když už mířili kvůli Natalii ven z Pandemonia. Na tu opět jen mlčky kývl, držejíce se pevně ROBERTA po jeho boku. Když se pak ocitli venku, hned se podíval na Natalii. Lehce si nato skousl ret, němě a co nejméně nápadně zavrtěl nad mladší upírkou hlavou.* /Taky možnost, že..proč by ne..ježiš tu bude bolet pekelně hlava./ *Pomyslel si při pohledu na ni. Pobaveně se pak uchechtl, když Roberta opět nazvala „furíkem“. Na druhou stranu však doufal, že se čaroděj nenaštve a nějak jí to nevrátí. Aji kvůli tomu, jako by si to nějak chtěl zkontrolovat, se na BOBA podíval. V tu chvíli si všiml, když se zazubil, že má stále na zubech jeho krev.* Měl by sis pořádně vypláchnout pusu..a umýt si zuby..máš na nich stále krev. *Řekne směrem k němu. V tu chvíli si moc Dragosovy přítomnosti nevšímal.*
*Lea pozvedla obočí a koukla na něj.* Dobrá? Vypila celou láhev a k tomu měla drinky už předtím, tak už se ztřískala a jestli si dá další drink, tak to pak asi sranda bude, ale máš já na krku ty. *Uchechtla se když jí řekl o autu, jen se zazubila a plácla si s ním.* Jo vezmu ho a pak chci info, jak to probíhalo cestou domu u vás. *Rozesmála se a koukla na něj a pak na upírku.* Aless je moc neposlouchala, ale jakmile uslyšela něco o drinku, jen se zazubila.* Řekl někdo drink? Dáme si? *Uchechtla se a naklonila se přes bar aby tak dala barmanovi najevo, že chce něco k pití.*
*Remi se uculil, ještě mrkl na leu a pak už se podíval na Aless. Nebyl nikdo, kdo by měl právo na to jí něco zakazovat a nebo jí v něčem bránit, sázel na to, že ví, kde má ve svých 116ti letech míru. proto se na ni uculil a pak naklonil hlavu na stranu.* Dáš si? A co? Jen si řekni, cokoliv pro Aless. *Mrkl na ni pak se naklonil přes bar. Sám sobě objednal ještě jeden likér a Aless pak dvojitou whiskey a nápoj jejího výběru, jež jí pak podla.* Tak co, jdeme tancovat?*Mrkl na ni, a než by se ptala, už ji táhl mezi lidi.* Ale nejak nevím, kde jsem nechal svršek, teda, ne že by mi bylo chladno. *Zasmáls e fér pobaveně.*
V tom případě si s radostí počkám do soukromí. *Prohlédne si ESHE zběžným pohledem, skoro jakoby odhadovala, co víc jí ještě může ukázat a tiše se zasměje na jejích slovech, při dalších se k ní laškovně nakloní.* Proč to nezjistíš sama? *Nenechá se rozhodit škodolibostí a otočí to v nabídku po dobrodružství. Jen hádala, nedívala se jí do mysli, aby zjistila, co má ráda. Zkoumat neprozkoumané bylo vzrušující, vědět vše bylo osvobozující, ale nedodávalo jí to potřebnou stimulaci a požitek po kterém se pídila. Neodklonila se od ženy, velmi letmo jí konečky prstů přejela nad kolenem obkreslujíc kroužek a pohled medúzy vpíjela do těch jejích. Mohla iluzi zrušit, ale pročpak? Nač si kazit zábavu. Nakonec se však odtáhne.* Přišla jste sem dnes večer i za prostým druhem zábavy, nebo za tím, do něhož jste nám všem poskytla náhled? Mimochodem...máte rychlé prsty...tak mě tak napadá, co všechno s nimi ještě dokážete... *Mohla to být narážka na něco, k čemu chtěla směřovat, snad pouhá zvědavost, jak dobrá je zlodějka.* Co takhle tamten muž? *Ušklíbne se a pohodlně se opře, zvědavě ESHE pozorujíc, zda tichou výzvu pochopí. Nikdo další jim už stejně pozornost nevěnoval, ne nijak výrazně, jen sem tam přitáhly pohledy mužů...méně často i žen, co bylo tím jediným, co jí okradení nebo cokoliv ztěžovalo.*
A nejsi? Kdo ví, co děláš po nocích… *Zacuká jí v koutcích.* A hezký? Museli by před tebou každou varovat, aby tvému šarmu nešla vstříc. A stejně si myslím, že kdybys jim zabořil zuby do krku, nebylo by jim žádné varování co platné… *Pronese s mírným, hraným povzdechem, který tomu dodá jakýsi kouzelný romantický nádech. Když ji přitáhne ruku na svou hruď, jen se pousměje.* Příjemně studíš… *Zamručí a na moment si o něj opře hlavu. Pro její rozehřátou pokožku je to jako balzám. Prsty ho po hrudi jemně pohladí, než ucítí jeho ruku na svém krku a roztaje do jeho doteku s tichým vzdechem.* Po tomhle..? Budeš mít problém mě ze sebe sundat… *Varuje ho s úsměvem a malinko se poodtáhne, aby si ho mohla prohlédnout, její ruka však zůstává na svém místě, její pohled je naprosto oddaný.*
No jo...* Odfrkne si a pak je sleduje. Upír se zpakuje, ale NATALIA ho opět nazve furíkem. Nechá ji sprdnout DRAGOSEM než promluví na NAT.* hreysivisla tveir dagr.* Řekne kletbu a promění upírku na Lasici hranostaje. Pak ji vezme a dá si ji do výšky očí.* Už mi neříkej furík a chovej se reprezentativně. Máš na zpytování svých činů dva dny.* Poví ji než předá lasici starší upírce. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasné, neboj. Stejně asi půjdu domů, nebo něco potřebuješ, Dragosi?* Zeptá se úplně nevině jako by zrovna nezměnil jednoho člena jeho klanu ve zvířátko.*
*Už se natahovala po sklence, chtěla ještě dodat, aby ji tam přidali krev, ale to už jí Remi tahal na parket.* Nechci teď ještě tančit, mám tam drink. *Zamumlala, ale pak si ho sjela pohledem a jen se uculila.* Pokud hledáš vrchní část svého kostýmu, tak ho má Lea, stejně jako ten mj a stejně jako štít. *Zasmála se, musela na chvíli zavřít oči, jak jí všechna ta světla trochu pomotala hlavu, pak pohlédla na Remiho.* Tak tedy pojďme tančit. *Uculila se a začala se vlnit do rytu hudby, která se linula klubem.*
Hmm, třeba lovím tak krásné ženy jako ty. *Zamumlá směrem k ní, její hodnocení jej potěší, samozřejmě.* A pokud by tě varovali, utíkala bys? *Optal se jí a sklonil svou hlavu tak aby se mu mohla podívat do očí. Schválně neužíval encanto, na tohle jej nepotřeboval, okouzlit uměl ženu i jinak. Její řeč o chladnosti kůže nechal na pokoji. Líbilo se mu cítit její tělo na svém a hodlal tento pocit prodloužit.* A kdo tvrdí, že bych něco takového vůbec chtěl? *Poté co pronese otázku si prstem přejede po dolním rtu.* Nechtěla bys naopak jít o něco blíže? *Rukou si poklepal po noze a druhou natáhl k ní aby v případě, že by měla zájem si ji mohl přitáhnout k sobě.*
*Elaine Přikývla a sklonila hlavu, než se nadála z Nat byla mala Lasička. Nat zacala pískat na ROBERTA ale Elaine jízbedla ze země a strčila jí do malé kabelky* Máš průser 'Maličká'..Moc se za ní omlouvám pánové..Nebude se to opakovat.. pěkný večer pánové *Elaine se rozloučila s muži přední, Nat se vrčela v kabelce snažící se dostat ven ale Elaine jí zavřela pevně a odešla směrem k vile*
ROBERTE! *Zavrčí na čaroděje, když se mu z členky klanu stane malá lasička. Kriticky si ji prohlédne v rukách Elaine a s povzdechem převrátí oči.* No.. Tohle snad uhlídáš lépe.. *Zamrmlá otráveně a nechá Elaine i s NATALIE v kabelce odejít.* Krev? *Zarazí se následně lehce Dragos a otočí na dvojici (TAYLOR, ROBERT) za ním pohled.* Jseš snad upír nebo co? *Zeptá se Roberta, přičemž přeskočí poté pohledem ještě na Taylora, zda mu chce něco vysvětlit on.* Aby jsi mi neproměňoval členy klanu v domácí mazlíčky.. *Odpoví mu v sekundě na otázku s otráveným ušklíbnutím.*
*Když se z jeho zrzavé kamarádky náhle stala lasička, hned zaraženě zamrkal, načež se na Roberta podíval a věnoval mu jemné zamračení, které ovšem hned zmizelo.* Zkus příště spíše veverku, když už má zrzavé vlasy. *Poradil mu tiše, i když věděl, že jej DRAGOS dost pravděpodobně uslyší. Proto mu taky věnoval pohled, aby si jeho zdrbání případně vyslechl, než se znovu pro jistotu začne dívat do země nebo například na ROBERTA po jeho boku. Při zmínce krve se pak nervózně podrbal na zátylku, přičemž tiše sykl, když na to kousnutí znovu pomyslel.* No ono to souvisí tak trochu s tím mým běsněním kvůli krve..*Načal.* Dobrý, trochu víc..Robert se mě z toho snažil probrat a jelikož nezabral první pokus, tak mě jaksi kousnul do zátylku. *Osvětlil, než se znovu podíval na zmíněného čaroděje.* Hádám, že mám krev na límečku, že? *Optal se jej, jako by mu to snad nebylo jasné, než se zatvářil poněkud smutně.* Nechceš mi dělat společnost při domalovávání jednoho obrazu? Bylo by to docela férové, když jsi mi tu poslední společnost proměnil ve zvíře.
*Zadívá se mu do očí.* Varování jsem dostala, stejně se ti divám do očí. *Pronese s úsměvem.* A jestli jsi mě uhranul šarmem nebo upířím šarmem, to už se nechám překvapit. Nebyla bych první žena na světě s pokousaným krkem, ani první, která si o to řekla. *Za střízliva by z ní nic podobného nevypadlo, jenže k té teď začínala mít dál, než k opilosti a vůbec, kdo ví, co bylo v tom pití… Teď je jí to jedno. Uculí se, když zaslechne jeho nabídku a vyhoupne se mu na klín. Prsty ho přitom pohladí po odhalené pokožce na hrudi a když se mu zadívá do očí, zlehka se otře nosem o jeho.* Tekhle, nebo snad ještě blíž..?
*Bob se podívá na DRAGOSE.* Co? Uráží mě a chová se děsně. Dnes už mi to leze na nervy.* Prohlásí uraženě. Poté se podívá na TAYE a zasměje se a rukou mu rozháže vlasy.* Skvělý nápad!* Pochválí ho. Když se ho DRAGOS zeptá, tak mu zrudnou uši při vzpomínce a stáhne se od Dragose dál.* Šel jsem nejdřív mile. Ale to nezabralo, tak jsem ho kousnul. Třeba si to s tím spojí.* Pokrčí rameny, ale stále je od DRAGOSE dál a dívá se s rudýma ušima jinam. Jeho kočičí uši jsou stažené dozadu. Pak se podívá na Tayův krk.* Moc ne, jen trošku, většinu jsem slíznul.* Prohlásí a pak se na něj podívá a nadšeně usměje.* Určitě.* Souhlasí a podívá se na DRAGOSE, zda taky souhlasí.*
*Opřená o bar sledovala dívku před sebou a slabě se usmívala. Možná trochu povýšeně, čemuž také značil slabý záklon těla. Propalovala ji očima, jako kdyby ji soudila, zda za ten čas stojí. Nebo byla pouze okouzlena krásou medúzy, kdy nemohla odtrhnout svůj pohled? Hypnotizovaná hadíma očima, hedvábnými vlasy a svůdným pohledem. Zrak neodvrátila ani ve chvíli, kdy cítila slabé šimrání na své noze, pouze slabě nadzvedla obočí, jako kdyby MADDIE k něčemu vyzývala. Napětí mezi nimi však přerušily její slova, které donutily Eshe zpozornět. Pobaveně se ušklíbla, když ji MADDIE složila dvojsmyslnou pochvalu a konečně sklopila pohled na své ruce. Prsty nepatrně zakmitala a po vyřčené výzvě zvedla pohled k davu. Ihned navázala oční kontakt s několika muži, někteří jej však okamžitě přetrhli. Avšak ten, kterého měla okrást se neotočil.* Těžký úkol, *broukla, načež se opřela o bar a zhluboka se nadechla, stále udržující oční kontakt s mužem,* ale ne nemožný. *Mrkla na Maddie, zatímco se otočila pro dva panáky a s nimi se odebrala za mladíkem. Cestou si ho prohlížela, analyzovala, kde na první pokus narazí na jackpot a jakmile měla odpověď, už stála u něj a nabídla mu pití. Brzy si uvědomila, že byl jedním z těch, které už za dnešní večer okradla, proto toho využila a panáka mu věnovala jako omluvu a blbý žert, který se hodil k charakteru, za kterého se dnes oblékla. Zřejmě měla štěstí, protože si svým nedávným představením na baru vysloužila jeho přízeň a také nestydaté doteky, které mu okamžitě opětovala. Skvělá příležitost mu opět vniknout do kapes a vzít si to, co už jednou bylo její.* *Po chvilce osahávání mu podala i svého panáka a se slovy ´splatila jsem svůj dluh´ se otočila a zamířila zpátky za MADDIE. Posadila se zpátky na svou židli a otočila se na muže, který se na ní pouze usmál, gestem ji popřál na zdraví a s vypitou sklenicí se odebral pryč.* No, dokud nedošlo k mému prozrazení, kradlo se mi líp, ale vždycky existuje nějaká cesta, že? *Promluvila k MADDIE a na bar hodila peněženku, kterou rovnou otevřela a podívala se, co v ní je.*
Myslíš, že k tomu abych svedl tak krásnou ženu potřebuji nějaká upíří kouzla? *Pozvedne obočí i koutek úst. Když se na něj usadí, tak ji chytí za boky a přitáhne si ji blíž.* Takhle by to mohlo stačit. *Jen co to dořekne, tak se k ní skloní a rty jí lehce zatlačí na krk.* Tak co, myslíš, že jsem dobrý upír? *Zuby lehce přejede po její straně krku, stále však neporušuje její kůži. Na chvíli se zastaví u klíční kosti kde pomocí svých úst vykouzlí malou modřinku. Poté zapojí i své ruce a lehce jí přejíždí po těle tak, aby jí mohl škádlit, jednou rukou přejede přes bok, oblinu prsou a krk až k bradě, za kterou ji chytí a pozvedne bradu, svými rty se přiblíží k jejím.* Smím? *Optá se na polibek a otázku jí vdechne přímo na ústa.*
Jak tě uráží zase "furík"? *Nechápe absolutně, ale pak mávne rukou, že u Roberta lepší neřešit. Komentáře Taylora taky neřeší. Na takovou úroveň se snížit nehodlal. Když je Natalie pryč, tak začne řešit ty dva. Po vysvětlení TAYLORA pozvedne obočí a káravě se podívá na ROBERTA. *A co dělal mezitím Sasha? *Otáže se.* Kde vůbec je? *Zamračí se, když se rozhlédne, protože ví stoprocentně, že je po klubu následoval.* S kousnutím? Upír? Běsnění po krvi? *Položí dotazy Robertovi tak sarkasticky, jak jen to jde. Nakonec si promne dlaní oči.* Já ti jednou fakt střelím přes uši.. *Pronese, zatímco si v hlavě jak mantru opakuje, že Roberta nemůže zabít. Na oba se zadívá, když je vyslovena žádost o nějakém pobytu Roberta ve vile.* Lasičku malovat nezvládneš? *Otáže se Taylora a oba ještě chvíli sleduje.* Fajn.. Ale zítra vás chci oba u mě v kanceláři, kde si zrekapitulujeme pravidla.. *Pronese výchovně se založenýma rukama na hrudi.* A žádné další proměny, Hellere. *Dodá varovně.*
Šikovná, myslím, že mladík nám s radostí zaplatí nějaký lepší drink, než je toto, co myslíš? *Prohodí a poukáže na levné panáky, které se tu nabízely skoro každému. Její jazýček měl však dávno vytříbené chutě a dívka před ní dobrý vkus...nebo talent. Snad obojí. Uměla odhadnout koho okrást, Maddie na setinu napadlo, zda by ESHE chtěla okrást i ji, kdyby měla příležitost a skutečně něco při sobě, kromě bankovek v dekoltu. Skoro to vypadalo, že se nechávala dnes večer pouze pozývat svou společností.* Ale abychom se nenudily...zkus okrást ji. *Kývne směrem k dívce, která si dokonce i kryla svůj drink, aby jí do něj někdo nehodil, zdálo se, že má čistou kolu nebo tomu podobnou sodovku a v kostýmu Welmy ze Scoobyho působila jako roztomilá šprtka. Zřejmě správně zvolila i svůj kostým. Nejistě se ohlížela za chlapci, kteří konverzovali s párem děvčat, které měly kostýmy lazené k dalším postavám onoho seriálu a když se na ni podíval jeden chlapec, Welma se otočila a začervenala. Tuhle už ESHe nesvede a pravděpodobně ani nenalije alkoholem, bude muset použít lepší triky.* Nemůžeš to přeci mít pokaždé snadné... *Sama se přitom dívá skoro znuděně na procházející ženu, kterou souhra náhod - a nebo ne? - přiměje projít okolo nich a Maddie jí zavadí o ruku. Nepatrný pohyb prsty, trocha magie a voalá... Žena se jí ještě bezmyšlenkovitě omluví, že do ní strčila, vypadala podnapile, Maddie mezi ně na jednom prstu zvedne náramek. Nesešlo na tom, zda to byla cestka, či nikoliv, Maddie se ohlédne a pošle ho po pultu pryč dostatečnou silou, aby vyletěl a do nějaké ženy vrazil. Ta se sehne a dobrácky zavolá za okradenou - to že ji k tomu Maddie přiměje je už druhá věc. Náramek se tak dostane rychle zpět k majitelce, která ještě vypadá dojatě, že je slečna tak hodná a Maddie se s odporem ušklíbne a napije se.*
Co já vím? Buď jsi zatraceně rychlý, nebo sis mě získával bez kouzel kus večera. *Když svou pozornost přesune na její krk, spokojeně zavrní a zakloní hlavu, aby měl lepší přístup.* Mmm… Málo krve, ale body za snahu bych ti přiznat mohla. *Poškádlí ho s úsměvem. Prsty mu vjede do vlasů a natiskne se ještě trochu blíž k němu, zatímco si užívá, jak jeho ruce zkoumají její tělo.* Rozhodně… *Odpověď mu rovněž vydechne do rtů a provokativně po nich přejede svými. Jejich pohledy se nakrátko spojí, než se nechá do případného polibku vtáhnout, zatímco její volná ruka se přesune na jeho hruď, kterou celou dlaní pohladí.*
A na kterou stranu se přikláníš andílku? *Zašeptá jí do kůže ale pak ji konečně políbí. Jemně jí zkousne spodní ret, jakmile ucítí, že Kim dochází dech, tak se jí přesune dál. Nechá jí chvilku oddechovat a on si mezitím pomocí polibků a lehkých kousnutí tvoří cestu dolů k jejímu výstřihu, jeho ruce doplňují jeho pohyby, lehce jí přejíždí konečky prstů ale i dlaněmi po celém těle tak aby ji rozdráždil co nejvíce to jde. Lehce mu zavazí její křídla, ale on si poradí. Poté se vrátí zpět k jejím rtům a ještě jednou ji velice vášnivě políbí.*
*DRAGOSOVI hned v rychlosti vysvětlil, proč zmínil krev. Když se pak mluvilo o Sashovi, rozhlédl se zmanetě. Měl za to, že šel za nimi.* No co vím, tak mi sháněl krev. *Vysvětlil to v rychlosti za něj. Nato se už u nich docela udýchaně upír zjevil.* Zatáhli mě do nějakého tance..nedalo se vymotat! A pak se mě jeden pár zeptal, zda nechci do trojky!..co s těmi stvořeními dneska sakra je?! *Zastěžoval si upír, zatímco svůj běh ještě nějakým způsobem vydýchával. Po chvíli se však zpamatoval a narovnal. Tay mu nato věnoval jen zmatené zamrkání. Raději se pak přesunul zpět k DRAGOSOVI.* Zvládnu, ale nevím, zda by se lasice opalovala na střeše Notre Damu během svitu krvavého měsíce. Nebo by maximálně visela z okna..maluju to z pohledu zespodu, moc země tam vidět nejde. *Pokrčil rameny, načež se spokojeně usmál a kývl, když Robert dostal od Dragose povolení.*
*Mykne rukou do strany a pohodí ramenom.* Na tom nezáleží, pozvem ťa rád. *Odpovie THIERRIMU na to usmeje sa pre potvrdenie svojich slov. On to teda nerobí len zo slušnosti, ale rád robí radosť a rád sa podelí. Pozrie na THIERRIHO prst a nepríjemne nakrčí obočie, skúmajúc jeho štruktúru, no zároveň už si nemôže dovoliť, aby ho teraz schytil a liečil ďalej - nemá na to energiu, už zrejme opadol účinok marihuany, sú tam ďalšie osoby a prosto, nie je to správne, musí mu to nechať zarásť už takto, prirodzene, hlavne, že to nekrváca a má prst na svojom mieste. Bolo mu ľúto, keď THIERRI plakal za to, ako veľmi to nechcel. Všetky tie slová, čo práve počul, sa mu zlievajú a on vlastne netuší, ako čokoľvek z toho chutí, ale špenát znie dobre, ten by mohol Lónimu chutiť, aj keď teraz vyzerá ako jedovatý sliz, vyliezajúci obrovskému hadovi z papule, skoro akoby mu Jormungandr ponúkal svoje menu rovno za žalúdka.* Fuj. *Zašepká si potichu a nakloní sa.* Ja vás poprosím… uum, tamto? *Povie skôr rečníckou otázkou a ukazuje prstom na hadie oko, ale je to zrejme úplne niečo iné ako špenátová špecialita, ktorú vybral, a nakoniec ukázal na kebab, čo bola asi tá najobyčajnejšia vec v ponuke, ale ako pozná Lóniho, zrejme ocení aj to. Dúfa v to, veľmi v to dúfa. Sleduje obsluhu, ako sa pohybuje a rozpíja do farieb a do čierna a je mu z toho podivne zle.* Viem, že nevyzerám najlepšie. Teším sa domov. *Prizná sa úprimne, keď sa zahľadí na THIERRIHO vedľa seba a usmeje sa na neho napriek svojim slovám a spokojne sa kýva hore-dolu na špičky a na päty a zas naspäť. Keď dostanú svoju objednávku, šťastne ako dieťa natiahne ruky a nadšene sa mu rozžiari tvár, napriek tomu, ako mu smrad mäsa udrie do nosa a chce sa mu pozvracať, ale udrží to, a ako cíti špenát, aj keď by nemal.* Ďakujeme. *Radostne zvolá a je hrdý na svoje herecké schopnosti.*
Spíš na tu druhou. V euforii jsem, ale vnímám. *Pousměje se, ale to už Cal spojí jejich rty a nechá se unášet tím, o čem koneckonců uvažovala přinejmenším poslední půlhodinu pokaždé, když její pohled padl na jeho rty. Když ji konečně nechá se znovu nadechnout, cití se víc opilá než doteď, jelikož jí odepřel většinu zbývajícího kyslíku. Trhaně se nadechne a spokojeně zamručí, když se rty opět přesune na její krk a začne se pomalu přesouvat k jejímu výstřihu. Každý jeho dotek pálí, paradoxně i přesto, že má poměrně studené ruce. Jakmile se jejich rty znovu spojí v polibku, vezme jeho tvář do dlaní a tentokrát převezme iniciativu ohledně toho, kdy a jak jejich polibky skončí. Pak se poodtáhne a zadívá se mu do očí, zatímco ho prsty pohladí po tváři.* Chceme se připojit k těm co už místní klub zneužili ve všech myslitelných smyslech, nebo… *Začne, skloní se k němu a políbí jej těsně před ucho, než šeptem větu dokončí* se budeme držet původního nápadu se soukromým striptýzem..?
*Užívá si to, celé jeho tělo má na sebe přitisklé to její a cítí tep v jejích žilách. Jakmile chytí jeho tvář do svých rukou tak jí tam vloží hlavu plnou vahou, po chvilince ale pootočí tvář tak aby jeho ústa dostáhla na hranu dlaně a lehce jí tam kousne. Jde spíš o smyslové vnímání než aby se jí pokusil způsobit bolest. Koukne do jejích očí a poměrně chraplavým hlasem pronese směrem k ní svou odpověď.* Nejsem proti ani jedné myšlence, ale moc by se mi líbilo změnit tohoto sladkého anděla na nahou ďáblici jen pro mě. *Iniciativu sice nechá na ní, ale posune si jí na svém klině aby cítila, že rozhodně něco s jeho tělem už dělá.*
*Jakmile zjistil, kde je jeho svrchní část a zbytek věcí tak si jen oddechl. Věděl totiž, že tu kravinu ještě při nějaké příležitosti určitě vytáhne a byl rád, že vše bylo v bezpečí, což taky potvrdila Lea, která z poza zad vytáhla štít a mávla po něm Remimu. Mladý fér se na ni usmál a pak se podíval na Alessandru.* No tak jooo, dobře dobře. Tak teda jdeme tančit. *Uculil se a když se octl na tanečním parketu opět mezi lidmi, tak přišel k Aless, aby ji jemně chytl opět za boky a natiskl k sobě. Pak se usmál.* Teda, koukám, že i paní vážná upírka se taky umí odvázat. *Pronesl za účelem, aby si do ní rýpl, v tom byl ten účel křišťálově jasný. Pak se ale zasmál a sklonil se k jejímu uchu.* Takhle se mi líbíš ještě víc. *Zavrněl spokojeně, a když se odtáhl podíval se ji do očí a usmál se.*
*Vlnila se kolem něj svůdnými pohyby a usmívala se. Alkohol, který vypila jí už dostatečně stoupl do hlavy, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Věděla, že je tu s Remim a že už žádnou chybu jako minule neudělá. Otočila se k němu a své ruce si položila na jeho hrudník, tančila dál a culila se nad jeho slovy.* Umím se odvázat i bez alkoholu nebo si snad myslíš, že ne? *Vyplázla na něj jazyk a rukama mu pomalu sjela z hrudi na břicho.* Tak líbím víc jo? Ale nepovídej. *Stoupla si na špičky a jazykem mu přešla po rtech, než se odtáhla a zase dál tančila.*
*Remi se na ni zasněně podíval, ale hned na to zavrtěl hlavou. Já neřekl, že ne, moje milá. *Usmál se na ni fér. Pak už si ji zase chytl za boky a i on tančil s ní.* Dám si ale ještě drink, ještě jeden, na kuráž. *Mrkl na ni, než jí metzi lidmi utekl k baru. Koukl na Aless, na kterou se usmál a zamával ji. Než by se ale nadál a nečeho si všiml, přišla k němu jakási neznámá dívka, Remi ji v životě neviděl. měla dlouhé, rudé vlasy a culila se, on jí stihl jen věnovat úsměv, a ani se nenadál a dívka už se k němu tiskla a vášnivě jej líbala. Remi ale jen zavrčel, načež ji popadl za ramena ve snaze jí od sebe odtáhnout.*
Tak na kuráž. *Zasmála se a když jí odešel, ještě chvíli tam tančila a usmívala se. V jednu chvíli se ale podívala jeho směrem a zůstala stát na místě. Stiskla ruce v pěst a s tichým zavrčením se vydala k baru. Jen co došla, popadla dívku za rameno a odtrhla jí od Remiho.* Jestli se chceš dneska vrátit domů v celku, tak se otoč a táhni k čertu. *Zavrčela výhružně, ale dívka jako kdyby si z toho nic nedělala. Jen se Aless vysmála, odstrčila jí a znova zamířila k Remimu, snad pokračovat v tom co dělala, jenže to jí Aless chytla za ruku a znova jí odtáhla.* Jsi snad do prdele hluchá! *Zamračila se na rudovlasou dívku.* Co kdybys mi šla z cesty. *Jen co to dořekla, tak cizí holka Aless pořádně vrazila a znova se na usmála na Remiho. Upírka stiskla znova ruce v pěst a vycenila špičáky, už se chystala na mladou dívku skočit, ale to se mezi Aless a neznámou postavila Lea.* Asi byste měli jít. *Koukla spíše na Remiho, zatímco odváděla neznámou pryč.*
*Remi to vše sledoval, a jakmile skočila Aless po dívce, nebo spíš se na to chystala, tak se na ni jen vykuleně podíval. Byl proteď rád za to, že Leandara zasáhla. Proto pak došel k Aless, jemně ji chytl za ruce a koukl se na ni.* Dáme si ještě drink a pojedeme, ano moje milá? ještě jeden na uklidnění. *uculil se na ni a jemně ji pohladil po tváři, pak ji ale chytl za ruce a začal ji tahat k baru* Trubka, vůbec nevím, kde se vzala, ale že byla drzá co? *Pronesl, ale jelikož mu přišlo že by to teď nebylo vzhledem k jejímu vzteku moudré téma, koukl se pak na upírku a pak na barmana.* Dvakrát dvojitá whiskey prosím!!
*Všechno se seběhlo tak rychle, najednou byla Leandra i s dívkou pryč a Remi na ni mluvil. Chvíli jí trvalo než si uvědomila, co se stalo a co skoro udělala.* Ano, drink prosím. *Pronesla jen a když se s Remim dostala k baru, opřela se o něj a zadívala se před sebe. Neměla by to dělat, neměla by se tak chovat, ale nějak nedokázala ovládat všechny ty nové emoce, které se k tomu všemu vázaly, nikdy neměla proč žárlit a teď jí to tak moc ovládalo. Když před ně barman postavil jejich objednávku tak sklenku popadla a vypila jí na ex, pak jí odložila a vzala si svou bundu, kterou si začala oblékat. Mezitím se k nim vrátila Lea.* Ty zbraně a štít vám vezmu do vily, vy asi pojedete k tobě co? *Optala se Remiho, zatímco po očku sledovala i upírku.* Půjdu ven a počkám tam. *Pronesla Aless a proklouzla mezi nimi, míříc ven. Když pak vyšla, posadila se na okraj chodníku a čekala.*
*Remi kývl na souhlas.* když poté dopil i svůj drink, tak se na Leu usmál.* Jo, díky to budeš hodná. Já ji vezmu se sebou, a neboj se, pak ti budu vyprávět, jak probíhala naše cesta MHD. *Zasmál se Remi, nakonec se na ni ještě jednou usmál a pak už vyrazil za Aless. Došel k ní a usmál se.* Tak co, jdeme? *Optal se jí. Pokud souhlasil, tak jí pomohl na nohy a potom už oba dva zamířili pryč, do nočních ulic New Yorku směrem k Remiho a bytu.* ODCHOĎÁK ZA REMIHO +ALESS
*Vytáhla z peněženky bankovky a okamžitě je podala kolemjdoucímu barmanovi s objednávkou na rtech. Otočila se i na MADDIE, vybízela ji k vybrání drinku a poté peněženku schovala do svého výstřihu, aby si jí její pravý majitel nevšimnul. Musela být ostražitá a hlavně se krotit s alkoholem, jelikož nechtěla opakovat své vystoupení. Proto tác s levným pitím posunula dál od sebe a zhluboka se nadechla, jako kdyby tím měla snížit své promile. Cítila se už trochu gumová, ale mysl měla bystrou, pokud se opravdu snažila. Byla vysloužilým alkoholikem, který se naloží do lihu snad každý den, takže věděla, kde má své hranice.* Baví tě posílat ostatní do terénu, zatímco je sleduješ? *Ušklíbla se, aniž by se podívala na dívku, na kterou MADDIE poukázala.* Mě teda ne, *úšklebek ji slabě povolil,* do rukou se mi dostávají cizí věci každý den, je to má práce, *řekla, zatímco pozorovala, jak i dívka před ní předvádí své umění.* Myslíš, že jsem zde pracovně, Maddie? *Přivřela své oči, jako kdyby chtěla MADDIE pokárat. Ale nešlo o to, že by krást nechtěla. Prsty ji svrběly, klidně by znovu obcházela všechny přítomné a obírala je o jejich cennosti, avšak šlo o to, že si nechtěla nechat rozkazovat. MADDIE zasahovala do její svobody, rozhodovala za ni a to se Eshe přestávalo líbit. Proto vzala osud do svých rukou a rozhodla se její nabídku odmítnout.*
*Tiše se zasměje nad tím kousnutím. Tohle byl ten zvláštní typ intimity, který nedokázala pojmenovat, ale neskutečně si ho užívala.* V tom případě bych ocenila spíš to soukromí… *Zavrní tiše s pohledem upřeným do jeho očí. Kdyby už ji doteď nezpracovával promyšlenými doteky, tenhle hlas a výraz by tu práci odvedl tak či tak, a to neméně kvalitně. Tiše vzdychne, když si ji přitáhne blíž k zaoblině svých kalhot a ještě jednou ho vášnivě políbí, než se pomalu zvedne, a svou dlaň nechá sklouznout od jeho obličeje přes krk, rameno a paži až do té jeho.* Přípraven mi ukázat svůj upíří hrad? *Zkousne si ret, zatímco na něj toužebně upírá pohled svých nebesky modrých očí.*
Hmm, správná volba. *Zamručí hlubším hlasem. Ještě jednou si ji celou prohlédne. Chytí ji pod zadkem a postaví se. Potom ji opatrně nechá sjet až stojí na svých nohou.* Tak pojďte milady. *Vzal ji lehce za ruku. Sám dopil svůj drink, který nechal stát vedle její skleničky a vydal se pomalu procházet pandemoniem. Ještě jednou se rozhlédl okolo sebe zdali nezahlédne nějakou známou tvář, ale poté už pomalu mířil až k východu. Jakmile byli z klubu venku, tak zavolal taxík a když nasedli tak nadiktoval svou adresu v Manhattonu.* KIM + CAL ODCHOĎÁK
*Kvalitní absint, dvě skleničky tohoto silného alkoholu, dvě ženy. Jednu z nich přisune směrem k ESHE a ušklíbne se.* Koho by to nebavilo. *Udělá si svůj obrázek ohledně faktu, že dívku okrást nesvede. Úzké zaměření, fajn. To je také dobré vědět.* Vzhledem k předchozímu výstupu? Myslím, že tu nejsi úplně volnočasově. Ale budiž, přesuňme zábavu do jiné sféry. *Ušklíbne se a absint zvedne.* V čem se ještě vyznáš? Vypadáš mladě na takové... *Sklouzne ji pohledem.* Dovednosti. *Snad lovila slovo, možná to byl smysl pro drama, nicméně Maddie málokdy věci nechávala náhodě, ač v lecčem magii vynechávala. Seznamování se nudným způsobem nebyla nic pro ni, ESHE jí ale takové nenabídla, zatím si tedy nebylo nač stěžovat.* Nebo jestli máš už dost mluvení... *Nakloní se k ní blíž a zavadí pohledem o její rty.* Tak se můžeme přesunout jinam za smyslnější zábavou. *Učiní jí už mnohem přímější nabídku a odpije si z absintu. Nebyl to alkohol, který bylo radno kopnout naráz, ne každý s ním ale měl zkušenosti. Znala i takové, co ho kopali, brali ho jen jako dalšího panáka. Byli nakonec lidi, kteří kopali i whiskey nebo...víno.*
*Thierri sa nadýchne k protestu. Predsa len, nebyť TANOIi tak by musel možno aj na pohotovosť. Ten účet čo by tam nechal, by len tak pred otcom už neskryl. Ale potom mu napadne, že vlastne mu TANOIA ponúka jedlo zadarmo.* Tak dobre. *Súhlasí nakoniec. Nebude sa priečiť. Prezrie ponuku a vymenuje mu niekoľko tureckých pochúťok. Sám si aj vyberie čo si dá. Počká ešte na TANOIOVU objednávku. Pozrie sa naňho skúmavo. Dokonca naňho aj žmúri trochu oči ako keby ho hodnotil.* /Furt sa smeje. Ja som na svojom zlom tripe asi prekričal polovicu večera./ Hej, tiež sa teším keď toto... *ukáže na seba a špinavé oblečenie* ... dám zo seba dole. Díky. *Poďakuje sa za objednávku.* Chceš sa najesť tu? Alebo zavolám taxi? Alebo Bolt... čokoľvek čo nás hodí domov. *V zranenej ruke si drží jedlo, zdravou vyloví z nejakého vnútorného vačku mobil a otvorí najbližšiu aplikáciu. Pozrie na TANOIU a čaká na odpoveď.* Keď chceš môžeš zostať aj u mňa kým ti to neprejde. *Navrhne dodatočne.*
*Ušklíbne se a přisune si blíž absint, na který zamyšleně kouká. Dnes toho vypila hodně, nebylo moudré přimíchávat další druh alkoholu. Na druhou stranu nemohla MADDIE nechat pít samotnou, proto i ona trochu upila a olízla si rty.* Jsem ve svých nejlepších letech, *okomentovala s úsměvem a zaměřila se MADDIE do očí. Hádala, že byla o něco starší, než dívka v kostýmu medúzy, ale zdání mohlo klamat, stejně jako u Eshe.* *Neodtáhla se, když se k ní čarodějka přiblížila. Pouze zatajila dech a nechala své oči zabloudit v těch jejích. Laškovně se usmála a slabě naklonila hlavu na stranu, přičemž lehce přivřela oči.* Hmm, lákavá nabídka, to opravdu, *potichu zavrněla a položila svou dlaň na tvář MADDIE. Palcem ji přejela přes ušní lalůček a později na krk, odhrnujíc tak vlasy, které jí překážely. Zároveň se taktéž o kousek přiblížila, stále ztracená v jejích očích. Měla je nádherné.* Ale atmosféra ještě není tolik napjatá, aby jsme si to obě užily. *Pustila ji a kývla na absint. Svůj vzala do ruky a upila o něco více, přetrhala tak jejich zvláštní chvilku. Zhluboka se nadechla a zvedla zrak na strop, hledala správná slova.* Jak se to říká, zakázané ovoce chutná nejlíp? *Vybízela dívku před sebou. Eshe si stále nebyla jistá, zda by společnost jako je MADDIE chtěla ve své tělesné blízkosti. Alespoň ne tak snadno, ne na povel. Chtěla cítit obří touhu, vzrušení, které nakonec celou její morálku a přesvědčení o sexualitě porazí.*
*Je rád, keď nakoniec ďalej THIERRI nepotestuje a nechá si za jedlo zaplatiť, aj keď vôbec nezapočuje cenu, ktorú zaplatí, teoreticky mu na tom nezáleží, peňazí ma so sebou dosť a síce dnes nič nepredal a ani nerozdal, čo sa mu zdá veľmi smutné a stratené, nakoniec zajtra má dohodnutých veľa obchodov, takže peňazí si zajtra zarobí dostatok. Spokojne podáva nejakú dvadsaťdolárovku, ktorá mu prdá padla do ruky a podá ju žene, ale keď mu podáva výdavok, nevšíma si ju a iba sa hojdá na nohách a sleduje bok stánku, kde sa to podivne vlní a krúti a popri tom počúva chlapca vedľa seba. Prikývne, že súhlasí, sám si predstaví, že zo seba naraz všetko stiahne a nahý sa vrhne do postele a rovno zaspí, ak sa vôbec v bezpečí dostane domov, pri spomienke ktorého len jemne pokrúti hlavou a pozrie na THIERRIHO.* Umm, ja sa bojím MHD. Je taxík MHD? *Opýta sa, ale nakoniec bude najlepšie, ak teraz nepôjde pešo, ale že ho dovezú rovno na miesto a ak pôjde s THIERRIM, malo by to byť viac fajn, aj keď sám vyzerá zničene a nemotorne, ale hádam to zvládnu.* Tak môžeme ten taxík. *Doplní nakoniec rozhodnuto čupne si na zem ako dieťa a začne si na betón kresliť nejaké obrazce. Keď im obsluha podá ich objednané jedlo, iba sa dvihne, šťastne poďakuje a zas si čupne, jedlo si položí na stehná a kreslí si ďalej. Keby nebol pod vplyvom, asi by si všimol, že tá farba, ktorá sa naťahuje pod jeho prstom ako sliz, tam v skutočnosti nie je. Nakoniec sa zas narovná, len tak-tak chytiac kebab pre Lóniho do dlane, pozerajúc na nejakú pokrútenú zvieraciu postavu, s dlhými končatinami, ako sa na neho škerí.* Desí ma to. *Povie THIERRIMU a ukáže na zem, kde chlapec nič neuvidí, ale za sekundu sám na to zabudne vrhne sa k THIERRIHO boku, aby ho chytil za ruku a pokrúti hlavou.* Ďakujem, ale ja musím ísť domov. *Prenesie vďačne a hravo sa zaškerí, cítiac, že pocity, ktoré pri predstave Lóniho hryžú dieru do jeho mozgu a slabín silnejú a on sa nechce takto strápniť a zároveň to potrebuje, pretože aj negatívne emócie sa stupňujú a má chuť hodiť sa o zem.*
No... *Skutočne sa zamyslí. Uňho doma taxi určite nie je niečo ako MHD. Ale má pocit, že tu v New Yorku to ľudia využívajú skoro ako MHD.* /Ale zas v taxi sa nemusím tlačiť s nikým cudzím, nehovoriac o čudných ľuďoch čo mávajú v metre sex alebo si honia.../ Nie, myslím, že to nie je MHD. *Uzná po svojom brainstormingu. Sklopí hlavu ako pohľadom nasleduje TANOIU. Prikľakol by k nemu ale má pocit, že už by sa z tej zeme nepostavil. Tak pozrie do aplikácie a objedná im odvoz. Keď ho TANOIA upozorní na niečo čo ho na zemi desí. Nič tam nevidí. Okrem nejakého chrachľu čo tam voľakto nechal.* /Dúfam, že si v tom nemáčal prst./ *Trochu sa nakloní a prikývne.* Neboj, to zmizne len čo na to zaprší. *Povie mu presvedčivo. A aj sa naňho usmeje. Síce s tým ako vyzerá to skôr pôsobí desivo ale v zrkadle sa ešte nevidel. Trochu je vyvedený z balancu keď ho TANOIA schmatne ale celkom slušne to ustojí.* Dobre, pôjdeš domov. Máš doma niekoho kto sa o teba postará? /Nemal by zostať v takom stave sám./ *Opýta starostlivo, čo v celkovom jeho správaní dosť netypický jav. Thierri je dobrý chalan, len to toľko neprejavuje. Kúsok od nich zastaví taxi, Thierri ešte skontroluje ŠPZ či je to ich odvoz a keď to sedí tak vedie TANOIU k autu.* Budeš už čoskoro doma. Hlavne sa musíš poriadne napiť. Aj niečo trochu zjesť. Ale hlavne vodu. *Hovorí mu keď otvára dvere auta.* A potom pôjdeš do postele spať. Ono to prejde a budeš zas v pohode.
*Nechá si zachytit tvář a shrnout vlasy na stranu, pozoruje její tvář a na rtech jí hraje jemný úsměv, když se odtáhne a napije.* Atmosféra je to nejmenší. *Broukne a položí si ruku vedle jejího stehna, letmo se dotýká, nijak intenzivně ovšem. Nechává ji, aby se po jejím doteku sama bezděčně natáhle. Minimálně v prvních chvílích, kdy se nakloní těsně k ní, hranou ukazováčku jí nadzvedne bradu a palcem přejede po rtech k nimž se nakloní. Na prstu jí ulpí kapka alkoholu a Maddie jej opět odtáhne od rtů a skoro se zdá, že palec nahradí svými rty. Maddie však jen podráždí svým dechem na rtech a prst si pomalu olízne od alkoholu a ukazováčkem ji při stahování se znovu pohladí a narovná se.* Jsem tvé zakázané ovoce? *Vrátí se pobaveně k poznámce ESHE.*
Není to snad základ všeho? *Naváže na tvrzení Maddie a opět neuhne pohledem, jakmile si vedle ní položí ruku. Možná to vypadalo jako odtažitost, ale Eshe nechtěla působit jako vyděšená panna, kterou obtěžují v temné uličce. Naopak, chtěla působit nad věcí, jistým způsobem dominantní. Svědomí, které již teď bojovalo s alkoholem a kouzlem čarodějky ji nutilo se držet zpátky, ale přesto si tu rozepři v její mysli užívala. Zvlášť ve chvíli, kdy mezera mezi dvěma ženami během mrknutí oka zmizela a Eshe ucítila na svých rtech horký dech. Horečka projela jejím tělem jako blesk, ale Maddie se po chvilce odtáhla. Eshe se slabě usmála, protože tohle potřebovala k tomu, aby zhřešila. Maddie její náznak pochopila, nebo to byl snad její styl, kdo ví.* Každá žena je mé zakázané ovoce. Ty jsi první. Nebo bys alespoň mohla být, *na chvíli odvrátila pohled, dokud se znovu zase nepodívala do jejích očí,* budeš? *Nadzvedla laškovně obočí.*
*Mykne plecom, akoby na tom už nezáležalo. Už sa rozhodol ísť autom, nech už bude akékoľvek a nech sa volá hocijako. Teraz je v stave, že by zrejme nastúpil aj do bielej dodávky a nechal sa predať na orgány, ak by mu povedali, že ho zavezú domov k Lónimu. Keď si na neho spomenie, stlačí kebab v ruke bližšie k svojmu telu, takže bude vyzerať ako stokrát prejdený autom, ale kým bude chutiť rovnako, všetko je podľa neho v poriadku. Súhlasne prikývne. THIERRI má pravdu, sám vie, čo má robiť, alebo aspoň v tomto stave sa snaží udržať si racionálnu hlavu, aby vedel, čo má robiť, no ešte aj taxík, čo pri nich zastavuje, v jeho očiach pôsobí ako dlhá žltá stonožka, ktorá pokračuje smerom po ulici a naťahuje sa ako želatína a nikde nekončí, no keď sa nechá chytiť THIERRIM a zaviesť k autu, zrazu vidí, ako to auto tam stojí, ale pohľad na jeho nohy v ňom vyvoláva pocit, že padá a každým krokom je zaborený v čiernej diere, do ktorej vkĺzava nohami a utopí sa v roztopenom čiernom betóne a tak sa vešá na THIERRIHO, akoby bol jeho posledné záchranné lano, ale hrozne sa pri tom chichoce, akoby sa nič nedialo.* Mám doma niekoho a ten niekto nebude šťastný, že ma takto vidí, ale mám pre neho kebab, takže možno mi to odpustí. *Prenesie otvorene a vkĺzne do taxíka, sledujúc upreným pohľadom plešinu šoféra, od ktorej sa odráža lesk natoľko, až ho oslepuje a tak si prikryje rukou oči, hodí sa dozadu a smeje sa.* Jemu sa v hlave otvára brána do inej dimenzie? *Opýta sa skoro zúfalo, ale za to potichu, THIERRIHo vedľa seba a započúva sa do zvukov motora, nalepí sa na sklo auta a sleduje lampy, ktoré sa míňajú, až pokým sa auto nezastaví a on z neho nevypadne, cítiac všetko bolestivejšie a intenzívnejšie, až sa mu z toho točí hlava.* Ďakujem za večer. Dúfam, že budeš v poriadku s tým prstom. Dobrú noc. *Zvolá smerom k THIERRIMU šťastne a napriek svojmu stavu zatvorí rýchlo dvere a vyberie sa so žiarivými očami k opustenému domu, len aby vošiel dnu a vrhol sa na Lóniho, strčiac mu kebab do ruky, sťažka ho pobozkajúc na pery a ihneď sa ide vyzvracať do umývadla.*
*Bob se na DRAGOSE podívá a to dost uraženě.* Proto nejsem nějakej zk...nej furík!* Zavrčí a pak nad ním mávne rukou.* No a už Skinner prokázal, že bolest v podobě trestu je dobrým učitelem. Celkově jeho behaviorální teorie a experimenty se mi zamlouvají. Škoda, že jsem tehdy byl v komatu.* Povzdechne si. Sice jeho teorii znal, proto si ji našel i poté, co nabyl zase lidskou podobu. Pak se podívá na DRAGOSE.* Pokud mě nebude urážet a rozčilovat... Navíc nejde o nic jako má David. Jen dva dny na to, aby si promyslela své chování. Třeba se ji to v budoucnu bude hodit a bude z ní fajne netopýr.* Pokrčí rameny, ale v tom mu zazvoní telefon. Ten vezme z váčku a zvedne.* Copak?* Zeptá se a poslouchá. Z druhé strany je slyšet neznámá řeč. Jde o démonský jazyk.* Ah, dobrá, budu tam.* Poví a položí telefon.* No pánové. Dnes s Vámi nikam nejdu. Mám práci jinde, kde jsem zavázán.
*Upír ještě pozvedne obočí.* Seš citlivka na svůj věk.. *Odfrkne si ještě a jeho komentáře o chování a trestech pouští jedním uchem tam a druhým ven. Podle něj je zrovna s tímhle Robert naprosto mimo, ale vymlouvat mu to by bylo jako chtít po vlkodlacích aby aportovali. A ano.. Už to jednou zkoušel. Dragos nad Sashou zakroutil hlavou, když se u nich ukázal, načež se vrátil k ROBERTOVI a TAYLOROVI.* Nevím jak lasice, ale proč by tam někdo chtěl vidět Roberta? *Nakrčí v úšklebku nos, než jim to oběma jak malým dětem povolí. Což je ve výsledku stejně k ničemu.* Užij si to s démony.. *Popřeje mu sarkasticky starší upír a pak pobídne oba mladší, aby si pospíšili a zmizí na cestu zpět na Staten Island.*
*Sashovi tolik pozornosti nevěnoval. Maximálně se na něj soucitně podíval, než si jeho pozornost k sobě znovu upoutal DRAGOS.* Nikdo neřekl, že bych je tam měl malovat. *Začal, načež se už předem s omluvou v očích podíval na čaroděje.* Ale když už, více do té scenérie sedí hořící čaroděj, než pověšená lasice. *Usmál se docela nevinně napříč tomu, co vlastně řekl. Vycházel hold z dějepisu - Notre Dame jednou vyhořel, takže by ten oheň zase znovu od věci nebyl. Nuže, když se nakonec dozvěděl, že s ním čaroděj zbytek večera strávit nemůže, věnoval mu aspoň na rozloučení objetí, pokud o něj tedy po té jeho odpovědi vůbec stál. Následně mu už jenom zamával a společně se Sashou a DRAGOSEM zmizel do vily.*
*Jen se pousměje k tomu tvrzení, ale nechá to viset ve vzduchu a radějí začne na té atmosféře pracovat. A zřejmě úspěšně, byť se Eshe po jejích rtech nenatáhla zpátky. Prozatím.* Tak první, *V očích se jí zaleskne, snad to bylo jen světlo, které přebíhalo přes tanečníky a okrajově i usedlíky baru. A když jí dá nabídku a podívá se jí do očí, tentokrát ji zachytí jemně znovu za bradu, lehce ji k sobě přitáhne a věnuje jí tak letmý polibek, že by mohla zvažovat, zda se vůbec odehrál. Byl to příslib něčeho většího, lepšího. Toho, že bude její první a zařídí, aby si to zatraceně užila.* Prozraď mi ještě jednu věc, ESHE, jaký vztah máš k hračkám? *Neodtáhne se, když zavadí druhou rukou o její stehno a zapínání, a ač by výstřih mohla zvětšit, udělá přesný opak, potáhne ho lehce nahoru, k sobě, aby si ji přitáhla blíž a pak ji pustí.* Pojďme se přesunout, má krásná společnice. *Vyzve ženu, v mezičase sklouzne dolů a nabídne jí svou ruku, připravena ženu vzít někam k okraji prostoru, kde to bude ponořeno do stínů, aby je mohla portálem přesunout a ESHE podsunout falešné vzpomínky na cestu uberem k ní domů.*
*Poočku mrkne na chudák kebab a je celkom rád, že ho TANOIOVI dali aj do sáčku. Najmä keď vidí ako pri tom mačkaní z neho vyteká dressing a šťava s teľacieho mäska. Keď tak s ním kráča k autu a TANOIA sa doňho vešia... je rád, že to auto nie je ďalej. Ledva ich oboch k nemu dostane, dokonca sa aj zapotil.* To je dobré. Odpustenie vedie cez žalúdok, takže ak sa bude hnevať, určite ti to odpustí. *Chlácholí ho a zároveň ho súka do taxíka. Nasadne tiež, tak aby si neprisadol svoje vlastné jedlo. Pozrie sa na čom sa to TANOIA smeje a uvidí lesklú plešinku šoféra.* /Dobre, ten je pekne zdrogovaný./ Pravdepodobne áno, tak ho necháme, aby sa sústredil na šoférovanie. *Cestou sa mu do hladu, krúti žalúdok ale stále dáva pozor aby náhodou TANOIOVI nenapadlo vyskočiť z idúceho auta. Keď zastavia tak nechá najskôr vystúpiť svojho spoločníka a potom sa chystá von aj on. Predsa len, aby sa uistil, že sa dostane v poriadku k sebe domov.* Ah, um... dobrú? *Vykokce a takmer dostane dverami po nose. Ešte ako sa taxikár rozbieha tak nakúka či TANOIA došiel ku dverám. Celkom mu odľahne keď vidí, že vchádza dnu.* /Keď by aj zaspal na schodoch tak aspoň nebude vonku./ *Odfúkne si. Kým ho taxík dovezie domov tak si zje svoje jedlo a už o niečo kľudnejší sa potom dostáva domoc. V zrkadle sa samého seba takmer zľakne, oblečenie hodí do koša a na polovicu zvyšnej noci sa naloží do vane kde aj nedopatrením zaspí.*
*Bob se nad nimi zasměje a pak od nich odejde a jen na ně na rozloučenou mávne. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a projde jím pryč na druhou stranu USA.*
*Napětí, které očekávala opravdu přicházelo. Touha se zvětšovala, dychtila po polibku, který ji MADDIE věnovala, i když jen na malou chvíli. Nechala na chvíli se sebou manipulovat jako s panenkou, dokud ji nepoložila opravdu choulostivou otázku, nad kterou se Eshe zarazila.* Hračky? *Zopakovala po ní, dokud se jí zorničky nerozšířily - pochopila. Úsměv čarodějce mohl naznačit, že proti nim nic neměla a Eshe vnitru cítila, že se dokonce i nemohla dočkat. Proto na nic nečekala a bez dalších zbytečných řečí se přesunula k MADDIE do jejího obydlí. Samozřejmě pod vlivem magie, který ji nedovolil poznat svět podsvěťanů.*
MODERÁTOR UŽ SA NA PÓDIUM NEDOSTAVIL NAKOĽKO SA V ZÁKULISÍ PORIADNE OPIL SO SLEČNOU V BARBIE KOSTÝME. HALLOWEEN PÁRTY AKE POKRAČOVALA AJ BEZ NEHO A NIKOMU V PODSTATE ANI NECHÝBALO VYHLASOVANIE PÁNSKYCH KOSTÝMOV. HALLOWEEN PÁRTY SKONČILA Až VONKU ZAČALO SVITAŤ. V TOM MOMENTE IŠLI DO PRÁCE UPRATOVAČKY, KTORÉ MALI ČO ROBIŤ ABY VŠETKO UPRATALI. ALE POPRAVDE NAŠLI AJ PÁR STRATENÝCH POKLADOV, KTORÉ ICH POTEŠILI.
*Čaroděj má trochu hektický týden. Takže se rozhodne pro takovou pracovní procházku v místech, kde byla pekelná brána. Vždy tam našel zajímavé bylinky a věci. Dokonce, aby se zamaskoval před lovci, co by mohli mít problém, tak si opět prodloužil vlasy. Ty má zapletené a svázané do culíku. Je to náhodný účes, co si jen tak udělal. Na sobě má dlouhý, zespoda rozdrásaný a ohořelý kabát. Celkově ten tmavý kabát působí, že s ním byl v Pekle. Pod ním má černou tuniku, kterou má u pasu zuženou páskem, který si omotal třikrát kolem pasu. Na něm je pověšená pochva s mečem. Jde o jednoruční vikingský meč z konce 11. století o délce 90 cm, Bob ho kdysi dostal od matky, že ho ukradla na hradě jeho biologické rodiny. Docela ho to pobavilo a o meč se pečlivě stará od té doby. Kalhoty jsou tak tmavé a zateplené. Na nohou vysoké černé kožené boty. Až na kabát tak působí jako viking. Stojí v severním křídle a prohlíží si místo, kde došlo k otevření portálu. Nikdo to nevyčistil, takže tam rostou "znetvořené" rostliny. Podívá se na ně a zamračí se. Nikdy takové neviděl v místech, kde se otevřela brána do otcova území.* Hmm... asi se dostali jinam.*Zamyslí se nahlas a začne sbírat rostliny pomocí dýky, kterou vytáhne z boty.*
*Dragos sleduje čaroděje, jak se prochází ruinami. Chvilku ho mlčky pozoruje a uvažuje, jak je možné, že si někdo v 21. století splácá na hlavě něco takového. Nakonec se mu rozhodne jeho sbírání bylinek narušit, když seskočí z bývalého okna v druhém patře na zem.* Tebe vyhledat je velice obtížné, i když se před oním člověkem nemáš důvod schovávat.. *Prohodí.* Dostal jsi můj vzkaz od havrana? *Zajímá se, když k němu dojde asi na metr.*
*Bob zvedne pohled a podívá se na něj.* Ne. Byl jsem od pondělí v Číně.* Vysvětlí s klidem a pokračuje ve sběru. Bere od každého kusu víc. Má v plánu je zkoumat a jak se jejich účinky změnili. Po chvíli si stoupne a podívá se upírovi do tváře.* A neschovávám se před tebou, ale lovci. Z minulosti vím, že více hlídají místa, kde byla otevřena brána. Tato místa jsou křehká, hlavně pokud se nevyčistí... Jako tohle místo.* Řekne mu a podívá se kolem lehce znechuceně.* Co jsi vlastně chtěl?* Zeptá se ho a mírně nakloní hlavu na stranu.*
*Upír nejprve pozvedne obočí, ale pak pouze zakroutí hlavou. Vlastně ho ani nezajímalo, co tam dělal. Nebyl to vůbec jeho byznys. U jeho dalších slov se zarazí.* A nebylo by lepší.. Ale víš co.. Nic, nic.. *Odmávne to nakonec. Bob byl pošuk a ptát se ho proč se schovává před lovci na místě, o kterém ví, že se na něj lovci zaměřují, nemělo smysl.* Nadvládu nad celým světem a nefilim v kalužích krve u nohou, ale to je vedlejší.. *Prohlásí, zatímco si ledabyle prohlíží prsty.* Na tebe mám jiné požadavky.. Začnu tím jednodušším.. Dva členové klanu by rádi ochranný předmět.. Chtějí něco, co zabrání vpichu té čipovací jehly, nebo co to ti blbouni nejapní používají.. *Začne, přičemž se zamračí směrem, kterým je Manhattan.* Druhak.. Slyšel jsi o tom večírku, co se chytá v Pandemku? *Otáže se.*
*Poslouchá ho a ukáže na květiny.* Tohle nenajdeš jinde než v místech, kde byl portál do Pekla.* Řekne, protože pochopil o co jde.* Navíc mi jde, aby mě nepoznali později.* Zazubí se. Pak ho poslouchá dál a zasměje se.* Oh, to by se líbilo i mě. Ale už jsem z toho vyrostl.* Ušklíbne se, ale v očích se mu zaleskne jeho magie a na malý moment, tak vypadá jak jeho otec.* Oh, jasně, to je drobnost. Mám i pár takových předmětů v laboratoři, ale nemohl je použít, protože jsem si nemohl dát ani lžíci do pusy...* Řekne s pokrčením ramen.* Bránilo to vstupu svému neživému. Krev dovnitř mohla a stejně tak by šli i jiné tekutiny určitě, ale nic nitrožilně. Žádná jehla nic neživého.* Vysvětlí podrobně a na jeho druhou otázku kývne.* Jo, zvažoval jsem zda tam jít a asi půjdu. Má přijet přítel z Číny, takže ten to uvítá.* Zazubí se.* No, ale co s tím?
*Dragose příliš Robertova slova nezajímala. Nerýpal mu do jeho věcí, dokud mu Robert nerýpal do jeho. Jen se ušklíbne na jeho slova a na ty následující přikývne.* Výborně.. To by byla jedna věc.. *Udělá si pomyslnou fajfku v hlavě, než pokračuje.* Mno.. Kromě tebe se plesu budou účastnit i jisté osoby, které bych nerad aby mě poznali.. Obličej mi chrání maska, ale chce to doladit.. Můj poslední předmět na změnu vzhledu už nefunguje jak má.. /Hajzl jej svázal se svým životem a dovolil si umřít../ Takže by to chtělo něco nového a bohužel i můj hlas je pro jisté osoby ikonický, takže tam by to taky chtělo drobnou změnu.. *Dokončí svůj jeden požadavek, načež dodá.* A pak ještě takovou zajímavou hračku ke kostýmu.. Přesněji k plášti.. *Vysvětlí mu celou techniku, jak by chtěl, aby jeho plášť změnil tvar a když má své odpovědi, tak si to opět odfajfkne a ještě pokračuje.* No a poslední věc se týká Taylora..
*Poslouchá ho a pokyvuje. *Mám jeden předmět z dob, kdy jsem byl děcko. Bere si to energii z nositele, ale jen minimální více čerpá z měsíce a nemění sice podobu, ale pokud se na tebe někdo podívá, tak tě nepozná, i kdyby to byla tvá matka. Nebude moct zaměřit a zapamatovat si tvůj obličej. Změní i hlas, ale každý ho uslyší jinak. Je to fajne hračka, co jsem dostal od svého učitele. *Zazubí se a sáhne do kapsy odkud vytáhne velice starý měšec. Ten otevře a vytáhne prsten. Ten má v sobě rudý kámen, který se pod svitem měsíce lehce rozzáří. Bob řekne aktivační kouzlo a vezme Dragosovu levou ruku a navlékne mu ho. Podívá se na něj a lehce zamroučí očima. *Sakra zapomněl jsem jak z toho bolí hlava. *Postěžuje si a pak řekne deaktivační kouzlo.* No, ty slova ti napíšu, jsou ve staré norštině, takže by ses je měl naučit. Řekne a z měšce vytáhne starý, ale čistý, papír a malinký uhlík. Na papír pak napíše dvě slova: gøra, standa. Papírek mu podá a pak se zamyslí.* To udělám, ale s pomocí toho přítele. Pošlu ti to po jedné prostituce, ale z ni nepij. Její krev tě může zabít. *Upozorní ho dopředu a pak si povzdechne a vrátí se k sekání bylinek. *Copak je s Tayem? Snad ti neutekl. U mě totiž není a já ho nikam nevzal.* Obhájí se hned a zarazí se, když uvidí černé šupiny v trávě. Je tam had a je stejně velký jako Sebastian.*/Hmm... že by jich tu bylo víc?/ *Pomyslí si a hada sleduje, jak se na něj dívá.*
Tebe jako děcko je těžké si představit.. *Okomentuje to s nakrčeným nosem, načež zvedne ruku s prstenem, co mu tam Bob navlékl a prohlédne si ho. Nebylo to úplně to, co si představoval, ale postačí to. Nicméně..* Tvůj geniální plán má lehký háček.. Já nejsem čaroděj.. Nemůžu sesílat kouzla a deaktivovat je.. *Připomene mu, přesto, že si papírek automaticky vezme. Na tu část kostýmu přikývne.* Pošlu k tobě někoho s tím pláštěm a rukavicemi, co si hodlám vzít. *Informuje ho, načež nad Taylorem zakroutí hlavou.* Neutekl.. Málem ho očipovali, ale nic se mu nestalo.. To ale není dlouhodobé stanovisko.. Walter, jeho ex, *Specifikuje, kdyby si to Robert nepamatoval nebo to nevěděl.* se blíží k Americe.. Morgan mi to před pár dny sdělil. Budu tě potřebovat v pohotovosti.. Sídlo je dobře chráněné a nějakou dobu odolá jako pevnost, ale není úplně nedobytné.. Dříve nebo později se tam buď dostane, nebo klanu dojde trpělivost a on je zabije, když se budou snažit odejít.. *Pronese nelibě a ještě dodá.* Walter se snaží zase dostat Taylora pod svou kontrolu, aby jej mohl ovládat a ubližovat mu.. Jsou jen dvě možnosti.. Navždy se ho zbavit a nebo se Taylor dá opět na útěk.. Osobně dávám přednost té první variantě..
*Podívá se na něj a ušklíbne se.* Jde o aktivační slova. Nikdy jsem na jeho aktivaci nepoužil magii. Dokonce ho jeden čas používal i můj civilský bratr, protože kradl... no, hlavně jedné holce, aby ji to pak donesl s tím, že je hele, co jsem našel. Nakonec se vzali a měli spoustu dětí a když mu na to přišla tak ho zbila jako psa.* Zasměje se. Pak mu úsměv ovšem zmizí a poslouchá.* Walter je co zač?* Zeptá se a vezme hada ze země.* Jako kdybys chtěl, tak se ho zbavím velice rád. Mám ve své laboratoři démony, co mají věčně hlad. Uvítají opět čerstvé maso.* Prohlasí s klidem, ale úsměvem na tváři, zatímco se dívá na černého hada s kterým se mazlí. Ten úsměv není vůbec příjemný a je na něm vidět, jak plánuje mučit a trýznit toho, co ubližuje jeho Tayovi. Pak se podívá na Dragose a usměje se.* Mám nápad. Sice to nebude pěkné, ale jen dočasné. Zablokovat Taylerovi všechny vzpomínky na toho Waltera.* Jeho jméno řekne s odporem, ale lehkým potěšením nad tím, co mu udělá.* Takže pokud by se setkali nebude žádná reakce.* Usměje se nevinně.* Taky by se mi na tu dobu, co tu ten Walter...* Opět odpor.* bude, tak abych mohl použít magii blíže vile. Dokážu tak vytvořit další obranný val před možným útokem.* Řekne a zvedne ruku s dýkou a ze země kousek od Dragose se zvedne socha vikinga.* Když je vyvolám pomocí své krve, tak je budu moct ovládat. Jsou to Golemové. Dokážu jich udělat najednou pět velkých nebo deset malých.* Řekne a golema pošle zpět do země. Podívá se na hada a přimhouří oči.* Nebo mohu povolat armádu mrtvých nebo otevřít portál pro démony. Mohl bych i nějaké zkrotit a přivést je jako své pitbuli.* Povídá a dívá se velice chladně na hada.*
*Příběh o jeho civilském bratrovi, který je při nejlepším už 700 let mrtvý ho zajímal ještě méně a tak pouze na první informaci přikývne a na zbytek vypne. Zapne až při jeho otázce.* Walter je jeho ex přítel.. Celým jménem Walter Brekker.. Je to čaroděj a má kolem 300 let.. Na detaily jsem se nezaměřoval.. Nicméně Tay se s ním poznal ještě jako civil.. "Zamilovali se" *U těchto slov nakrčí znechuceně nos a jen jeho důstojnost ho drží od vypláznutí jazyka.* a Taylor se rozhodl podstoupit proměnu v upíra, aby s ním mohl být.. Chvíli po proměně, ale začal být Walter majetnický a bral si Taylora i když nechtěl.. Taylorovi pomohl utéct jeho minulý klan, ale Walter po něm nadále pátrá a podle posledních zpráv se blíží.. *Osvětlí mu situaci rychle a pak s pobaveným úšklebkem poslouchá jeho plány.* Na to první se zeptej Taylora.. Je to jeho hlava, takže než něco podnikneš, tak se ho zeptáš.. *Skoro mu to přikáže, než pokračuje.* A než něco podnikneš, tak chci nejprve vědět s kým přesně mám tu čest.. Takže buď jen v pohotovosti k ruce, až sem Walker dorazí.. Až s ním skončím, tak si ho klidně budeš moct vzít na svoje experimenty, nebo jej proměnit na jídlo pro své démonské mazlíčky.. To už je mi ukradené.. *Krotí lehce Robertův entuziasmus, který byl doprovázen i přehlídkou jeho umění.*
*Bob poslouchá a pousměje se.* Mám nápad.... Rozšíříme mezi stíny jeden drb. Drby fungují dobře. Mladičký upír Taylor je ve vztahu s neznámým čarodějem, který pro něj zabíjí civili, aby mu nosil jejich krev. Romantická gesta nemyslíš?* Usměje se.* To by ho mohlo vytočit, aby jednal neuměrně a neuváženě.* Řekne a na jeho příkaz jen přikývne. Pak se však zarazí.* Ne.* Řekne a jeho oči se podívají přímo na upíra. V očích mu je vidět vztek. Jako když někdo dítěti sebere hračku. Dojde k upírovi blíž.* Walter bude trpět jen mou rukou. Mou! Ten hajzl zničil Taye. Co mi o něm řekl mi stačilo, abych ho nemusel a cos mi řekl teď mě nutí ho týrat a mučit dokud naprosto nezešílí a pak mu dát naději, kterou mu seberu a rozdrtím na prach. Pokud se mi postavíš, tak seru na jakoukoliv dohodu. Zničím všechno a všechny, kdo mi v tom bude bránit.* Zavrčí a je na něm vidět i cítit, že to myslí smrtelně vážně. Magie kolem něj nabrala dokonce i viditelnou podobu rudého dýmu, který se kolem plazí. Je to skutečná výhružka, kterou nikdy předtím před Dragosem nepředvedl. Nebylo by to, že by se neovládal. Dělá to schválně. Oči se mu zabarví do ruda a on se v tu chvíli stáhne. Cítí, že jeho magické proudění není ještě plně jak má být. Stáhne se od upíra dál a dá si hada přes ramena.* Takže pokud chceš o něm něco vědět, tak ho dej mě. Z toho zmetka dostanu i to jakou velikost podprdy měla jeho matka.* Řekne a s ledovým pohledem se na upíra podívá přes rameno.*
Zapomeň.. *Zakroutí Dragos hlavou.* Drby jsou nejen pro podsvěťany, ale i pro některé lovce.. A poté, co jim Taylor utekl, nechci riskovat bezpečí jeho ani klanu, že se na něj lovci pověsí a očipují ho jako nějakého prašivého psa.. *Zastaví ho Dragos obrazně, ale i gestem ruky "stop".* Walter je již stejně na cestě sem, takže to nebude dlouho trvat, než Ameriku prohlédá.. Nehledě na to, jak rádi se tito lidé chvástají její velikostí, tak prohledat ji není těžké.. *Prohlásí, což je asi poslední klidná konverzace, co mezi nimi proběhne, než se začne Robert vytáčet. Kdokoliv jiný by před ním momentálně ucuknul, ale Dragos byl v tomhle sebevrah bez pudu sebezáchovy.* Už jsi skončil? *Zeptá se ho sarkasticky, ale s ledovým klidem, když se k němu přiblíží a začne mu řvát do obličeje. Nebo se o to minimálně se svou výškou snaží.* Ty! *Ukáže na něj prstem, přičemž do něj s ním i lehce šťouchne.* Neuděláš nic, dokud tě k němu nepustím. Taylor je členem klanu. Mého klanu, abych byl přesný. Takže to není nepřítel jen Taye, ale i celého klanu a v něm mám hlavní slovo já. *Probodne jej pohledem, který se i přes světlost jeho očí zdál temný.* Ty jsi podepsal dohodu, která tě k něčemu zavazuje a jestli už tvoje hlava nezapomněla, tak mi ještě jednu dohodu dlužíš. Nemáš právo požadovat jeho zničení, než si s ním sám promluvím. *Zakončí svoje slova. Na rozdíl od čaroděje nekřičí. Mluví chladně s klidem a rozvahou.*
*Bob protočí oči a odfrkne si.* Zdejší lovci se mi zdá ani neví, že na stínovém trhu jim chodí zombie... Nebo že v centru města mají démona.* Řekne mu, ale s jeho slovy o americe souhlasí. Sice se tváří jako obří země, ale není. Velká část je prakticky neobydlená. Když se pak hádají, tak se v něm vře krev. Ani neví proč.* Myslíš, že nevím, že jde o tvůj posranej klan?! Však mě na něm taky záleží. Ty upíři tam jsou sakra aspoň pořádní a ne zabedněnci co se krčili v DuMortu.* Zařve na něj a otočí se k němu zády, aby se uklidnil. Jenže jeho další slova ho opět vytočí.* Nikdo mi nebude brát mé hračky!* Zařve a otočí se na něj prudce a z ruky mu vyletí Dragosovým směrem ohnivá koule. Čaroděj je od upíra dost daleko, aby případně reagoval.*
*Dragos převrátí očima.* Já vím.. Jsou to tupouni.. Ale i tupoun občas zaregistruje něco, co nemá, takže odpověď je stále ne. Nech ho ještě chvíli si myslet, že je lovcem a vejde nám přímo do pasti, ze které není úniku.. *Pootočí lehce strategii, aby Roberta nenechal šířit drby. Alespoň v tomhle tuší, že ho má přečteného, jelikož je mu jasné, že neodolá představě lovce zahnaného do kouta jako malého králíka. To co následuje, už spíš připomíná dva kohouty na jednom smetišti, kteří si porovnávají, kdo má větší hřebínek.* Zdá se, že na to velice rád zapomínáš. *Odpoví na jeho křik zas s ledovým klidem sobě vlastním. Jistě, že se také umí vzteknout, ale v průběhu let mu došlo, že vyrovnaná maska je mnohem lepší zbraní, než křik. I když se k němu Robert obrátil zády, tak Dragos s argumenty neskončil a hodlal mu to dát najevo, což mělo následky. Dragos měl proti užití magie na něj ochranu, ale koule do této kategorie nespadala. Mohl se ji zprvu snadno vyhnout, ale slova Roberta ho na moment zarazila, čímž ztratil cenný čas a tak jeho tělo reagovalo po svém instinktivně. Ohnivá koule narazila do stěny za Dragosem, když se upír rozplynul do šedomodrého kouře, který se teď líně povaloval na zemi ruin. Tuto skutečnost Dragos zaregistroval se sekundovým zpožděním. I na něj jako na upíra to bylo poněkud rychlé. Když si uvědomil, že se působením přírodních sil jeho podstata víc a víc rozplývá do okolí, tak se musel sebrat a vynaložit psychickou sílu k tomu, aby se vrátil do své podoby. A i když ho Robert naštval a on by teď nerad, zřejmě z vlastního protestu, těžil z lekce s ním, tak neměl na výběr. Pro Roberta to na pohled vypadalo, jako když na kameře někdo zmáčkne tlačítko pro přehrání pozpátku, když se kouř, který se víc a víc šířil, začal vracet k sobě a postupně se zvedat do Dragosovi výšky, až zpevněl a upír stál opět tam, kde byl před necelými třemi minutami. Vypadal dost vyčerpaně a nebylo to jenom na pohled.* Doufám.. že jsi skončil.. *Vydechne, i když by dýchat nemusel.* Tohle asi.. podruhé.. nedám.. *Opře se o ohořelou stěnu za ním a shrne si vlasy z obličeje z kterého se i přes vyčerpání do Roberta zabodnou dvě přísné šedomodré oči.*
*Bob sleduje ohnivou kouli a jak Dragos neuhýbá. Když narazí a Dragos nikde, tak se zarazí. Podívá se na zem a tam je dým.* Eh... Nejsi potkan?* Prohlásí zklamaně a couvne, když se začne vracet zpátky. Dívá se na něj a v obličeji se mu objevuje nadšení.* Tys to dokázal! Skvělý!* Zaraduje se a upíra popadne do objetí. Je mu jedno, že je unavenej asi jako by právě dal orgie se sukubami, ale má z toho radost.* A promiň mi to. Nechal jsem se unést. Co toho hajzla vyslýchat spolu? Každý si řízne. Bude to jako jíst společně dortík.* Začíná s nadšením, které by pro běžného člověka bylo extrémně znepokojující. Pak sáhne do kapsy kabátu a podá mu plechovku s krví.* Na energii.* Řekne a opět Dragose s nadšením obejme.* Ani nevíš, jakou z tohohle mám radost. Poprvé jsem se zasloužil na něčem takovém!* Prohlásí a upíra pak radši pustí.*
*Robertovi komentáře o potkanovi mu momentálně byly u jeho kouřového pozadí. Teď měl dost práce udržet svoje vědomí pohromadě a nerozplynout se ve větru na milion částí. Takový konec života si vážně nepřál. Při proměně zpět si uvědomil, jak ho vyčerpal nejen návrat, ale i prvotně ono proměnění a Dragos měl navíc chuť ze sebe udělat nudistu a zkontrolovat, že se vše vrátilo jak mělo. Tuto myšlenku, ale nakonec potlačil s tím, že tohle počká do vily. Vyčerpaný byl nejen fyzicky, ale zabrat dostala i jeho psychika a upír měl momentálně chuť si jen lehnout a na chvíli vypnout celé tělo.* /Jen doufám, že se při tom vypnutí zas nerozplynu../ *Napadne ho, ale to už ho Robert mačká v objetí.* Hellere! *Zavrčí na něj naštvaně, neboť to stále byl, a ani šok a radost z proměny to nezměnila. Minimálně ne s delším odstupem, když Dragos začal vnímat okolí. Stále se na čaroděje dívá s vražedným pohledem, když od něj ustoupí.* Výslech bude ve vile.. Tak si pojistím, že nezačneš magořit, než na to bude čas.. *Dá si podmínku.* A pochopitelně si s ním nezačneš hrát dříve, než k tomu výslechu dojde, je to jasné? *Dodá ke kompromisu, což je tak jediné, co je schopen vymyslet. Dokonce ani neprotestuje proti plechovce krve, kterou otevře, ale než se stihne napít, tak je zase v objetí.* Přísahám na jméno Hecaté, že jestli mě okamžitě nepustíš, tak tě zahryznu osobně, smlouva nesmlouva.. *Zavrčí na něj a konečně se po onom puštění napije z krve, přičemž se stále opírá ještě zády o zeď a je vidět, že na ni dost spoléhá jako oporu.* Jo, jo, jasně.. *Odmávne unaveně Robertovo nadšení.* I pro mě je to premiéra, jestli jsi zapomněl.. A přesto, že z ní mám taky radostné pocity, tak převažuje chuť únava a tu bych si rád odbil u sebe doma, takže bych si prosil portál k vile.. *Řekne a znovu odpije z krve a tentokrát ji dokončí do posledního loku, než ji zahodí někam do ruin.*
*Bob se na něj podívá a usměje se na něj.* Jasné, připravím si několik nástrojů. Mám připravit na úplný konec i býka?* Zeptá se s pousmáním a pak se pustí do psaní symbolů na stěnu. Luskne a otevře se portál. Prosím. Je to do té tajné chodby, kde funguje magie, takže to máš ještě blíž a nepozorovaně.* Řekne mu a vrátí se ke sběru květin.*
*Dragosovo vědomí už to pomalu vzdávalo, takže ani neví, zda to Robertovi odkýval nebo ne. V hlavě mu prostě běželo.* /Připrav si co chceš, jen mi teď už dej pokoj../ *Nemá ani sílu Robertovi vymlouvat, že z té chodby je to asi stejně blízko, jakoby portál hodil před dveře; možná dokonce ještě dál. Upír je rád, že v hlavě udrží myšlenku, když se portálem přesune pryč. Nakonec ani do svého apartmá nedoleze. Unavený jako nikdy to místo schodů vezme, po výlezu z chodby, rovnou do společenských salónků, kde zapadne do jednoho, kde je největší klid a flákne sebou na gauč, přičemž jen zavrčí.* Mlč. *Na prvního upíra, co se ho snaží na něco zeptat. Zbytek už se o to poté již nepokouší.*
*Bob za upírem portál zavře a pak odejde i on sám portálem.*
*Dragos přivázal vzkaz na nohu ukrákaného havrana, který se neustále vychvaloval, jak je skvělý a dobrý. Byl v něm vzkaz pro Roberta, že jej počká v jednom společenském salónku v přízemí vily a ať sebou nezapomene vzít ty Taylorovi věci. V neposlední řadě tam byl dodatek, ať při vstupu následuje Sweetieho, který ho dojede do správné místnosti. Když je hotový, tak nechá černého ptáka mu vlézt na rameno a donese je k jednomu s přístupných oken. Když na mezeru otevře, aby pták mohl proletěl, tak sykne nad slunečními paprsky. Vadily mu sice méně, než většině jeho upírů, ale přesto byly nepříjemné. Nechá havrana vyletět a pak okno rychle zase zavře, načež se zamíří převléct. Hodí na sebe obyčejnou černou košily a kalhoty. Nechtěl mít na sobě nic drahého, kdyby se něco zvrtlo. Poté nechal vzkaz Ilariemu, svéu zástupci, aby věděl, kde bude a co bude dělat, kdyby bylo třeba poté něco řešit bez něj, ano myslel i na alternativu, že by se něco zvrtlo v nejčernějším scénáři. Pak schoval ve svém apartmánu předměty, co jej chránily před použitím magie na něj i na jeho hlavu. Už to bylo dlouho, co byl až takhle zranitelný. Přesto, že si ponechal ochranné amulety proti zranění zbraněmi, tak si připadal, jakoby ze sebe sundal neproniknutelné brnění. Vzal si papíry, které shromáždil tu noc po návratu od Roberta a i s nimi se přesunul do přízemí.* Výborně.. Jsi tady.. *Pronese směrem k Lile, která v salónku házela malé vrhací dýky na terč. Na něm se nacházela Robertova podoba, i když Dragos neměl ponětí, kde ji Lila tak rychle sehnala. Zrzka na něj vrhne nenávistný pohled.* Proč toho kokota nemůžu zabít?! *Zavrčí, ale Dragos si s největším klidem sedne do křesla.* Protože slouží našemu klanu a jestli ho zabiješ, tak zabiju pro změnu já tebe, protože přijdeme o důležitého spojence a k tomu o dědictví po něm. Už jsem ti to vysvětloval.. *Odpoví ji znova a dá se do čtení papírů, zatímco Ruska zavrčí a mrští další dýkou do terče.*
*Bob nebyl od setkání s Dragosem doma. Bolela ho hlava z jeho sestry, takže se odebral do své laboratoře. Ve čtvrtek k večeru se dostane na svou střechu a tam uvidí havrana.* Hmm, pěkný.* Zazubí se a vezme si ho na ruku, aby si přečetl zprávu. Vezme si své věci, takže doktorskou středověkou brašnu, která jde dobře k jeho oblečení. Jelikož nebyl doma, tak se musel obléknout do něčeho, co měl v laboratoři. Což je jeho úbor, co nosil jako morový doktor. Navlékne si i masku a vyrazí. Ve městě ani nebudí pozornost, protože je měsíc Halloweenu. Na sobě má i hodně ochranných předmětů a nese si i svou hůl. Na rukou má rukavice a v tašce má jak lektvary, tak i knihy a bylinky. Dojde do vily a havrana má na rameni. Vejde do salonku a podívá se na ty dva tam.* Zdravím, mrtví živí.* Prohlasí a sundá si klobouk.* Máš pěkného ptáka Dragosi.* Řekne a podívá se na Lilu.* Zdravím a z celého mého zkaženého srdce se omlouvám a jako nabídku smíru, přináším dary.* Řekne a odloží tašku z níž vytáhne lahev "vína", bonboniéru a krabičku se znakem carské rodiny.* Víno s krví posledního potomka Romanovců. Bonboniéra je krev zahuštěná na tolik, že má pevný tvar. No a poslední.* Vezme krabičku a otevře ji. Tam je jantarový náhrdelník.* Tenhle náhrdelník jsem ukradl Mikuláši II., když mě chtěl zabít. Poté jsem ho očaroval a jeho nositel je ochráněn, před jakýmkoliv fyzickým útokem a pokud ho někdo napadne, tak se útok odrazí jako tlaková vlna. Je to můj nejcenější předmět z Ruska, když vynechám Rasputina.* Řekne a má k ní natažené ruce s krabičkou a hlavu skloněnou.*
*Dragos pozvedne nad Robertem obočí, když dorazí a Lila mu věnuje vražedný pohled, přičemž ji podezřele cuká ruka s dýkou.* Já vím.. Jo aha, ty myslíš havrana.. *Rýpne si s ušklíbnutím a když mu havran přistane na rameni, tak mu dá odměnu a pak ho pošle pryč, aby otravoval nějaké další členy klanu. Poté srovná všechny papíry, zatímco bokem oka sleduje, jak se Robert omlouvá Lile. Zrzavá upírka nedůvěřivě nakrčí nos, když si prohlíží věci, co položil na stůl. Pak se její zrak přesune ke krabičce. Chvíli si ho mlčky prohlíží, než krabičku zaklapne dýkou v ruce.* Fajn.. Nezabiju tě.. Ale my dva nejsme ani náhodou v míru.. *Zavrčí na něj, když jej klepne rukojetí dýky po skloněné hlavě. Vezme si věci, co dostala a zmizí z pokoje.* To šlo lépe, než jsem čekal.. *Okomentuje to Dragos s úšklebkem, kterému je jasné, že Lila nechá všechny věci otestovat na nějakém civilovi a až když bude mít jistotu, že ji to nezabije, tak je začne užívat sama.* Máš ty věci pro Taylora? *Zajímá se, když k němu dojde i s hromádkou papírů.*
*Smotného ho překvapí, jak to šlo dobře. Přeci jen vybral věci, co se týkají Ruska. Pak se podívá na Dragose a zvedne hlavu s maskou.* Jo, mám.* Řekne a vytáhne zavákuovaný pytlíček s věcmi.* Věděl jsi, že tohle s věcmi můžeš udělat? Je to super. Všechno se vejde.* Prohlásí nadšeně. To že koupil hodně věcí z teleshopingu radši nikomu neřekl. Bylo to chvíli poté, co se plně změnil z kočky a nemohl spát. Dokonce má v telefonu i nějaké čínské obchody.* Mám i pár nápadů na proměnu, ale půjde jen o pokus. Stejně to musíš zvládnout jinak sám.* Řekne a skrz masku ho jde překvapivě dobře slyšet a rozumět mu.*
Fajn.. *Přikývne a věci si převezme, přičemž se nad tím zašklebí.* Vítej v jednadvacátém století.. *Rýpne si do něj, načež přikývne.* Vím.. Jen potřebuju pomoct s tím, jak na to.. Ale tady ne.. *Zarazí ho hned.* Tohle jsou zkopírované poznámky, co jsme dali dohromady s Mariusem.. Zkus to projít, jestli to nějak pomůže. *Řekne mu, zatímco projde do vedlejšího salónku a hvízdne.* Caidare, vem to ke mě do apartmánu do pracovny. Díky. *Předá mu věci a vrátí se za Robertem.* Jdeme.. *Pobídne ho a zamíří do hlavní haly. Dojde k jednomu z obrazů a přejede rukou po rámu, než najde zápatku.* O tomhle ani slovo. *Varuje ho, když odklopí rám a nechá ho projít prvního, než za ním vejde do chodby. Mlčky ho vede skrz labyrint chodeb po zpaměti. Po schodech dolů i nahoru, než dojde do určitého bodu.* Jsme na půli cesty mezi vilou a barem, tohle je jediné místo, které je klanu, kde funguje magie. Ví o něm málokdo a málokdo se tady dostane.. *Informuje ho. Nutno podotknout, že v chodbě je úplná tma, což Dragosovi nevadí, ale Robertovi by mohlo.*
*Jde za ním a poslouchá. Jen mu kývne a sleduje, jak otevírá tajnou chodbu. Ví, že mnoho klanů má tyto chodby. Je to už jen kvůli temným dobám, kdy po nich šli lovci, vlkodlaci nebo i jen civilové. Tma mu v chodbě nevadí. Na sklech masky má "noční" vidění. Takže vidí dobře.* Dobrý.* Řekne a sáhne do kapsy, aby z ní posléze vytáhl skleněnou kouli, která se rozzáří a vznese se do vzduchu.* Takže tady se bude zkoušet proměna?* Zeptá se ho s pousmáním.*
*Trochu přimhouří oči, když se světlo rozzáří a trvá mu déle, než běžnému civilovi, aby se světlu přizpůsobil, ale zase to zvládá lépe než kterýkoliv jiný upír.* Ano. Bude tady klid. A kdyby se něco podělalo, tak můj zástupce ví, kde nás najít. *Dodá a postaví se čelem k Robertovi.* Tak co máš v plánu? *Pobídne ho, aby spustil, na co přišel a co budou zkoušet.*
*Podívá se na něj a sundá masku.* Proměním tě. Ale nejřív ti dám jeden lektvar. Ten by měl zintenzivnit na hodinu tvé vnímání těla. Takže ucítíš, co tvé tělo a energie dělá když se změníš "nepřirozeně". Tomu se pak budeš muset snažit přiblížit skrze takovou meditaci.* Řekne a opět sáhne do tašky a vyndá lektvar. Je v malinké lahvičce. Vypadá jako malinký vzorek voňavky.* Mělo by to fungovat na upíry. Je to silný lektvar. Vzít si to civil, tak ho to zabije, ale u tebe to udělá to, že budeš vnímat každou buňku v těle.* Řekne a podívá se na upíra.* Běžně to používám na mučení.* Zazubí se a podá mu lahvičku.*
*Dragos ho poslouchá a přikyvuje.* Dobře.. Tak uvidíme.. *Souhlasí a převezme si od Roberta lahvičku.* /K čemu jsem se to upsal?/ *Bleskne mu hlavou, když lahvičku otevře a Robert znovu promluví. Jen na jeho slova pozvedne obočí.* Raději se neptám.. *Zakroutí nakonec hlavou a na tekutinu se ještě zašklebí.* Jen aby bylo jasno, na rozdíl ode mě, ty po mě nedědíš.. *Uchechtne se, než do sebe skleničku obrátí. Lektvary nikdy nechutnaly dobře, takže se lehce oklepe, když jej polkne a potom vrátí lahvičku Robertovi.* Fajn.. Můžeme.. *Přikývne s výdechem, který je spíše zlozvykem, na souhlas.*
A co bych asi zdědil? Tu upírku? Ne díky.* Řekne se zvednutou rukou a sleduje ho. Vezme si lahvičku a chvíli čeká. Pak si sundá rukavice a začne s kouzlem. Rozhodne se ho změnit v netopýra. To bylo nejblíž, co dokázal k tomu, co Dragos chtěl. Dotkne se Dragosova čela, aby do něj kouzlo velice snadno přešlo a zabralo. Také i jeho magie dle jeho teorie může zaktivovat přirozené buňky proměny, pokud je upír má. Bob má totiž jednu teorii, že ne každý upír má tuto možnost a je to u starších upírů hlavně proto, že jsou v přímé linii prvního upíra.*
Neboj.. Lilu nevlastním.. *Uchechtne se. Vypije lektvar a vrátí lahvičku Robertovi, načež ho nechá pracovat. Sám zavře oči, jelikož se mu tak lépe soustředí, i když by preferoval úplnou tmu a ne světlé mžitky kvůli světlu. Za chvíli cítí dotyk a potom stejné brnění jako před pár dny. Tentokrát ale silnější. Jakoby se to od Bobova dotyku šířilo, brnění se pomalu měnilo v pálení. Dragos to zkusil jen jednou, po covidu, vyjít na slunko. Spoiler: Nedopadlo to dobře. Celé dny pak ležel v bolestech. Ale tohle bylo podobné. Jakoby na něj Robert svítil UV zářením, které se rozšiřovalo do celého těla. Dragos byl na bolest dost zvyklý, takže ji dokázal dost dobře odignorovat, ale stále navyšující se hranice bolesti ho dost pokoušela čaroděje zastavit. Jaké štěstí, že byl Dragos také i tvrdohlavý a navíc odmítal dát bolest najevo. Pak se ta hranice zlomila. Jako voda, co se přelije přes hráz. Taková vlna se přehnala přes jeho tělo, ale bylo to skoro úlevné. Poté, co měl pocit, že se mu škvaří každá kost v těle, měl zase dojem, že je vše na svém místě, což bylo zvláštní. Otevřel oči a zároveň se chtěl zeptat, že to asi nevyšlo, ale svůj hlas neslyšel. Jen pronikavé švitoření. Zároveň přišel na druhou zvláštnost. Bob vyrostl. Nebo teda spíše on se zmenšil. Jeho nové tělo mělo do patnácti centimetrů a mělo křídla.*
*Bob ho sleduje a když se z něj stane netopýr, tak se na něj podívá a opatrně ho vezme do ruky.* Oh, roztomilé.* Usměje se na něj a vytáhne zubní kartáček.* Tohle neber osobně, ale chci, abys vnímal tohle nové tělo, nové části a všechno.* Řekne a projede jemně kartáčkem po zádech, pak i po hlavě a křídlech. Pak ho položí opět opatrně na zem.* Mám tě změnit zpět? Zvedni pravé křídlo na souhlas.* Poví mu a sleduje ho.*
*Kdyby Dragos mohl, tak se na Roberta zamračí a odfrkne si. Takové mimiky se mu ale momentálně nedostávalo. Mohl mu naletět na obličej a kousnout ho, ale tady zase riskoval, že ho za A, už nikdy nepromění zpátky a za B, že se rozfláká, protože létat neuměl.* /Neber osobně, neber osobně.. Je mi jasné, že si to maximálně užíváš../ *Zahudruje pro sebe, ale kartáček byl příjemný. Proto dá na Bobovu radu a zkusí vnímat, jak jeho nové tělo reaguje. Skoro až lituje momentu, kdy s tím přestane a položí ho na zem. Nad jeho otázkou zauvažuje, ale přeci jen chtěl ještě něco zkusit, kdyby se přeci jen do netopýra nakonec změnil. Místo jednoho křídla zvedne obě a zkusí jimi máchnout. Byl to statečný pokus ale marný, protože v momentě, kdy se snažil mávnout znova a vyrovnat to, tak se začal stáčet a křídly plácat zcela nesmyslně, což skončilo jeho pádem na zem. Poraženě tak zvedne pravé křídlo a nechá ho chvíli ve vzduchu, ať Robert pochopí.*
*Bedlivě ho sleduje. Vidí, že se snaží o let, ale je mu jasné, že to hned nepůjde. Když zvedne pravé křídlo, tak zamumlá protikouzlo, aby ho změnil zpět. To se mu povede a podívá se na něj.* Nic si z toho neber, že ti nešlo létat. I čarodějové s křídli s tím mají z počátku problém. * Vysvětlí mu a povzbudivě se na něj zazubí.* No a cítil jsi, co se děje, když se tvé tělo mění? Přiblížil ses k tomu předtím někdy?* Zeptá se ho a sleduje bedlivě jeho reakci.*
*Podobný, jen trochu rychlejší proces následuje poté, co zvedne křídlo. Dragos chtěl nechat oči otevřené, ale i ony procházely svou proměnou a to pro něj bylo tak nepříjemné, že je raději zase zavřel a otevřel je až poté, co byl zase ve svém těle. Koukne se na své ruce a promne si na nich prsty, než se sebe oklepe tu trochu špíny, co tady v chodbě byla. Na první Robertova slova nereaguje. Neměl rád neúspěch, takže se je snažil vytěsnit.* Trochu.. *Odpoví mu.* Když jsem to dříve zkoušel, tak jsem se asi dostával na hranu, ale nenacházel jsem cestu přes ni. Možná jsem přestal na proměnu tlačit v nesprávný moment.. *Zauvažuje. Je zvláštní se to snažit popsat, protože to moc dobře nejde. Jednou rukou si prohrábne vlasy.* A mám teď pocit, jakoby mě vyždímali na valše.. *Uchechtne se.*
*Poslouchá ho a zasměje se.* Jo proměny takové jsou.* Poví a zamyslí se.* Možná nejde o to tlačit, ale jít jinou cestou. My čarodějové máme ve svém těle magii a dokážeme s ní v těle pohybovat a díky tomu pracovat s kouzli. Takže je pro mne snadné tě proměnit nebo otevřít pekelnou bránu. Ale mladí čarodějové to nedokážou. Jejich energie jen poletuje, nevnímají ji a to je možná i tvůj případ. Musíš pracovat s energií ve tvém těle. Dostávat ji do míst, kde nebyla, takže to bude pálit, ale třeba tím probudíš to, co tohle kouzlo napodobilo. Netopýr a potkan jsou přirození pro upíry, proto jsem zvolil netopýra.* Řekne a poklepe si kartáčkem do brady.* Hmm... jen nevím jak u upírů pohybovat energií. Mám jen manuál pro čaroděje a ten má Triss a ještě mi ho nevrátila, asi se ho snaží přeložit. Pro čaroděje jde o to, že se nadechneme a sledujeme pohyb kyslíku v našem těle. Přeci jen naše magie je součástí naší krve. To je základní cvičení. Pak se výdechem uvolní naše magie a sledujeme, jak se pohybuje. Vím, že čarodějka, co mě to učila mi vlezla do hlavy a ukazovala mi, jak to dělat.* Zamyslí se.* Takže možná něco podobného. Najít jinou cestu pohybu energie, netlačit. Nejdřív najít okličku.* Poradí mu a je vidět, že trochu plácá dvě věci dohromady, ale ve výsledku mluví o té samé věci.*
*Dragos si založí ruce na hrudi a poslouchá ho. Když si poklepe kartáčkem do brady, tak nakrčí nos, ale nic k tomu neřekne.* Můžu to zkoušet s novými poznatky a uvidíme, jak to půjde. *Přikývne.* Teď ale ne.. Takovou únavu jsem necítil už pěkných pár desítek let.. *Protáhne se a ukáže směrem, kterým půjdou zase do vily.* Kdyžtak tě prostě budu muset nechat vlézt mi do hlavy.. *Pronese s ušklebkem a vzápětí se oklepe.* Už se mi do toho hrozně chce.. *Prohlásí ještě ironicky, zatímco popaměti postupuje chodbou.*
*Zasměje se a podívá se na něj.* Jo, já když se poprvé proměnil z té kletby, tak jsem dal nějakému chlapíkovi tisícovku, hodil mu kuří nožku a řekl mu, aby vypadl, protože chci spát.* Zasměje se.* No a když jsem se kletby zbavil úplně, tak jsem zjistil, že jsem koupil akcie Applu a Mincrosoftu.* Pokrčí rameny a jde za ním. Schová světlo a nasadí si opět masku.* Tvoje vzpomínky mě nezajímají.*Poví mu a najednou si kýchne, jak se mu pod masku dostal pavouk. Tak ho ještě kouzlem zlikviduje dokud může.*
*Dragos se pobaveně uchechtne, když pokračuje chodbou.* Tos udělal ještě docela dobrý kšeft, na to, že jsi nevěděl která bije.. *Jakmile Bob schová světlo, tak je to pro něj mnohem lepší. Upíři zkrátka byli noční tvorové, ať v sobě měli světlomilecké schopnosti nebo nikoliv.* Věř mi, že ani já netoužím po tom, aby ses mi v nich rýpal.. *Ucedí k čarodějovi ještě, než otevře vchod zpátky do vily a vejde do hlavní haly.* Mimochodem.. Slyšel jsi už o té svatbě? *Uchechtne se ještě, když za nimi obraz zabouchne. Jednalo se o malbu, kterou čmajznul někde v kapli v minulém století z hecu. Už ani neví s kým se to vsadil, ale šlo mu o to dokázat, že může vejít do kostela a neshořet. A jako suvenýr si dotáhnul obraz. Ani se mu nelíbil, takže jej mrsknul jako tajný vstup.*
*Bob vejde za ním do vily a hned cítí, jak jeho moc se blokuje.* Jaké svatbě?* Zeptá se zaskočeně. Podívá se na obraz a pousměje se.* Hmm... tenhle si pamatuju, jak se tvořil.* Zazubí se a pomalu začne mířit zpět do salónku, aby si tam mohl vzít svůj klobouk. Ten si vezme a podívá se na Dragose.* Víš, že kvůli ztrátě toho obrazu si civilové mysleli, že přišla pohroma do jejich města?* Ušklíbne se a upraví si klobouk, aby mu nevadil na uších.*
*Dragos pozvedne obočí, že to Bob neslyšel, načež odpoví.* Jsem mistr dohazovač.. Na gender party se mi servali upírka a víla.. Upírka nebyla moje a vílák mi tam šaškoval s ohňem, takže jsem je oba vykopnul.. Na to jak se nenávidějí, tak hodlají strávit věčnost ve slibu manželském.. *Uchechtne se pobaveně. Nad slovy ohledně obrazu převrátí očima.* Ale prosím tě.. To místo mělo už tolik problémů s mafií, že je jeden obraz nemůže vytrhnout.. *Prohlásí, ale na chvíli se zamyslí.* Počkej, já si vzpomenu.. Ten jejich název zněl skoro až pekelně.. *Zauvažuje a v hlavě si projede pár slabik.* Něco jako Palivo? Palmo? Palírna? Nějak tak.. *Vzdá to nakonec s odmávnutím rukou.* No a jestli tady nehodláš trávit Vánoce, tak bych tě velice zdvořile rád vykopnul a šel se natáhnout.. *Ušklíbne se, když Bobovi pootevře dveře vily a sám za nimi zůstane schovaný.*
*Poslouchá ho a pozvedne obočí.* Chyba... lepší dohoda na deset let a pak případné odloučení. Jsme nesmrtelní a mít za prdelí toho jednoho partnera... i když.... víly nežijí tak dlouho.* Pokrčí rameny a pak ho poslouchá a zasměje se.* Hele, mě obvinili ze smrti matky, ale to že ji nedávali jídlo a pití už nevidí. Nebo šíření moru... nemyjou se a divěj se.* Odfrkne si a pak se ještě trochu opráší.* Jo už padám. Mám v plánu zavařit dýni. Kdysi mě to naučili někde v Evropě. Byla to dobrota.* Zazubí se a zamíří si to ven i se všemi svými věcmi, oblečený jako doktor a pohupující se holí ve vzduchu.*
Tenhle ještě nějakou dobu bude.. *Uchechtne se Dragos, načež pokrčí rameny.* Dnes nejsou o moc chytřejší.. *Okomentuje to pouze a pak už čaroděje vypakuje ze svého domu a zamíří se natáhnout do pohodlné postele se skleničkou červené.. krve, aby načerpal energii.*
*Dominic se pro dnešek oblékl o něco lépe. jeho standartní oblečení bylo triko, flanelovýá košile a k tomu nějaké rifle. Dnes ale šel jednat s Velkým Šéfem, doufal že osobně, a tak se na to taky oblékl. Vzal si bílou košili, s knoflíčky u krku rozeplými, dobře padnoucí sako, jež nechal rozeplé a ve stejné barvě, černé kalhoty. Přes Richieho, který měl jako braman své kontakty a o dost věcech věděl, nebyla pro něj tak práce dozvědět se, že Sarpe Luna je místo, jež vlastní právě Dragos Sorin, ten, jehož hledal. Jakmile se dostal dovnitř, tak došel k baru a kývl na barmana. Podal si jako objednávku whiskey a pak se na mladíka podíval.* Hledám tu Dragose Sorina, je možné se s ním sejít? *Optal se.*
*Andrais se otočil od umývání skleniček k návštěvníkovi, přičemž jeho obočí zmizelo v pozvednutí za polodlouhými blond vlasy.* Za jakým účelem? *Optá se nazpět. Pochtívaný Dragos byl mezitím ještě u sebe ve vile. Celý dnešek uvažoval, že zkusí opět proměnu, ale nakonec jeho nesmrtelné tělo ještě protestovalo, takže to vzdal a pustil se do papírů. Potřeboval vyřešit další dodávku krve do vily a zamaskovat ji opět nějak, aby to nebylo civilům podezřelé, že zmizelo tolik krve. Proto taky nebral krev z jednoho místa, ale z více, aby to nebylo tak nápadné.*
*Dominic si poupravil svůj oblek.* Jdu se jej zeptat na možné přijetí do klanu. nejenom to, nesu mu ještě informace o možném vytváření zotročenců v New Yorku, a na jeho území, a za další, mám pár informací ohledně nové hlavy klanu v Brooklynu, o které se ke mě doneslo, že mu svým způsobem leží v žaludku. A ještě, kdyby bylo možné, dáte mi ještě jednu whiskey? Dvojitou, prosím. *Usmál se a položil na stůl bankovku převyšující cenu nápoje. Pak se opřel lokty o bar a rozhlížel se kolem sebe po prostředí kluibu.*
*Jakmile Dominic oznámil, co chce, tak Andrais přikývl. Zdánlivě nic neudělal, ale za barem nebyl sám a exotická upírka s dlouhými rasta copánky se nepozorovaně vypařila, aby Dragosovi vše oznámila. Blonďák mezitím nalil Dominicovi whiskey a pak ji položil na bar.* Krev? *Optá se ještě, zatímco v obdobnou chvíli klepe Marciela na dveře Dragosova apartmánu. Jakmile mu zrekapitovala dění, tak upír pozvedl obočí, načež souhlasil, že tam za chvíli dojde a Marciela s úšklebkem zas zmizela zpátky do klubu. Dragos se nejprve zamířil převléknout, protože jeho momentální oděv se skládal z kalhot, bosých noh a bílé košile a to na první dojem zabíralo jen na někoho. Vyměnil to proto za společenské kalhoty, boty, černou košili, přes to světle modrou vestu se stříbrným zdobením, která mu ladila k očím, a černé sako. Vzhled doplnil o několik doplňků, jako byly jeho typické řetízky a nesměl zapomenout na zbraně a ochranné předměty. Pak se teprve vydal skrz utajený vchod z vily do klubu. Onen vchod končil v jeho soukromých prostorách, které uzavíral z druhé strany zatažený závěs. Dragos trhl za obě jeho strany a tím jej působivě rozhrnul, načež po schodech zamířil dolů do prostorů klubu a rovnou k baru, kde mu Andrais už přichystal, když se Marciela vrátila, bourbon s krví a jen mu ho předal zpoza baru.* Doufám, že ty informace budou stát za to.. *Ozve se Dragos Dominicovi. Věděl, že je to on, neboť se od něj Andrais za barem nehnul.*
*Že se jedná o Dragose se nemusel snad ani Dominic ptát. Jen mu pokynul a usmál se, lehce a nepatrně. On upíra si pak nechal nalít i krev, a teď si svůj drink popíjel.* No, snažil jsem se, aby stály. Ovšem, krom nich bych chtěl projednat i tu první část, a to to přijetí do klanu. Ale, rozumím, k těm informacím tedy. *Pronesl, než se k němu otočil čelem a dal si spadlý pramen vlasů z očí.* Mám svého informátora,. který ej u klanu Alessandry Ransom. A od toho mám vše, co se v klanu šustne, a co Alessandra ví a řeší. Tak nějak mohu nabídnout od všeho kousek. Od toho, jak vypadá dění u ní v klanu, jaké má členy a co jsou zač, pak i ohledně jejího nového, nastávajícího manželství, a taky, kdyby dělala problémy ohledně její práce, nebo rodinného života. A co se týče toho dalšího- dle všeho má v klanu upíra, dalo by se říct, staršího, který dříve tvořil zotročence ještě v době působení na Aljašce, a teď se přesunul sem. A pokračuje v tom i v NY, ovšem, nejen v Brooklynu, ale na celém území. *Shrnul podrobněji celek Dominic.* Mimochodem, mé jméno je Dominic Northwwood. *Pronesl nakonec ještě.*
*Upír pozvedne obočí, když začne Dominic jmenovat svoje informace, načež se ušklíbne.* Běžně takové informace sděluješ u pultu baru? *Zeptá se, zatímco upije ze své skleničky.* Řekněme, že já víc preferuju soukromí, Dominicu. *Dodá a otočí se, aby zamířil zpátky ke schodům. Neohlíží se. Jestli bude Dominic stále něco chtít, tak půjde za ním. Pokud z toho vycouvá, nepůjde. Jednoduché. Jestli za ním šel, tak za nimi zatáhne závěsy a usadí se na svém gauči.* Takové informace, byť jen ten nástin, nikdy nejsou zadarmo.. *Načne jejich rozhovor.* Co za ně chceš? *Otáže se a opět odpije.*
*Dominic kývl na souhlas. Neměl proč by jej nenásledoval, přeci jen, do tohohle šel sám a nechtěl odejít bez toho, aby sdělil to, proč přišel. Proto se pak usadil na gauč vedle Dragose a nad tím, co říkal, se jemně usmál.* Dobře, vezmu to od začátku. Když jsem byl ve svém prvním klanu, tak ten klan patřil Emettovii Andersonovi. tehdy jsme byli v Anglii, pak se přesídlilo na Aljašku, neřekl nám proč, male z toho, co jsme se dozvěděl později, jsme tušil Na Aljašce jsme se poznal i s Alessandrou, Emett ji proměnil a přitáhl do klanu. No, ale o té teď nemluvím. Později se přišlo na to, že Emett si dělal zotročence, a děl si zotročenceii z přátel druhého klanu, co s námi na Fairbanks byl. Jelikož mezi nimi, těmi, co si zotročil, byla i má kamarádka, dobrá, tak mne ovládly emoce. No, ale věděl jsme, že jít proti Emettovi, či se nějak prozradit, by mne stálo krk. Emett je starý upír, který má svou sílu a má i svou autoritu. proto jsme informaci sdělil vedlejšímu klanu. ten zakročil a vyhnali Emetta z Alajšky, klan se tehdy rozpadl. Jenže teď je zpět, má ho pod sebou Alessandra, kterou on nenapadne, ani se jí nijak nebude chtít zbavit. Využívá ji, aby se schoval, protože se po něm pořád jde. A on pořád pokračuje v tom, co dělá. Ale pořád, kdybych jí řekl, co je zač, nevěřím tomu, že by mne nezmínila. Navíc, neberu ji jako důvěryhodnou. proto jdu raději za Vámi, řekněme, za starším a zkušenějším a hlavně proto, že to tak nějak pošpiňuje i váš klan. Když jsem řekl, že Emett dělá zotročence po celém NY, myslel jsme i na vašem území. Proměňuje dokonce i novorozence a nechává je ladem skladem, kdo je najde, ten je najde. A já, i když bych proti něme chtěl jít, nechci riskovat, že by to mne stálo život. Takže, pokud za ty informace mohu něco žádat, tak případné krytí v tom případě, kdyby se něco semlelo v jeho divokém příběhu a on na mne přišel a stejně tak i místo ve vašem klanu. Pokud by se to dalo spojit, bylo by to ideální. *Usmál se.*
*Dragos Dominica sledoval, jak si sedá a začíná mluvit, přičemž jej bedlivě poslouchal.* Takže jinak řečeno.. *Pronese, když Dominic skončí.* V New Yorku je bývalý vůdce klanu na Aljašce, který je ale vlastně současným vůdcem klanu v Brooklynu a jako svoje maskování využívá Alessandru, kterou vláčí jako loutku, přičemž vytváří zotročence a novorozence a působí chaos v New Yorku? *Zopakuje situaci, co mu popsal, ale ještě pokračuje.* A ty máš jakou motivaci konkrétně, aby jsi mi tohle sdělil a doufal, že já půjdu do války proti němu? Ta tvá kamarádka je dávná minulost, to už ses pomstil.. Co je to tentokrát? *Zajímá se, zatímco se ležérně protáhne.* Abys chápal.. Tohle je docela vážné a ne že by mě to neštvalo, ale nepoženu se nikam naslepo.. Takže pokud chceš mou pomoc, tak pokračuj a dej mi surový diamant.. Ne nablýskaný briliant.. *Pobídne ho a dopije svůj nápoj, načež se zvedne z gauče. Sundá si přitom sako, které přehodí o jeho opěrku, zatímco zamíří ke svému vlastnímu malému pultu s alkoholem a nalije si znova.*
*Nadzvedl obočí.* Tentokrát? To nebylo tak nějak ani o ní. Tohle bylo obecně o tom, že Emett měl pykat, a očividně nepykal. Jen utekl a schoval se. A tak to skončit nemělo. A moje motivace? Asi jen touha toho, hnát někam víš kdo je v New Yorku a jaký dělá chaos, asi tak. *Vysvětlil Dominic. Pak naklonil hlavu na stranu a zamyslel se.* No, tohle bylo to jedno. jako druhé, jak jsme říkal, mám ve vile Alessandry svého člověka, o kterém se, tedy zatím, pořád neví a je to vcelku dobrý informátor. Dostalo se ke mě to, že jste s ní měl jisté, no, spory. Proto myslím, že by se vám hodily určité páky, esa v rukávu. A jak jsme říkal, mám informace o jejím klanu, osobním životě, a práci. Takže, co chcete slyšet jako první? Řekl bych, že je z čeho vybírat. *Přehodil si nohu přes nohu a jedním ramenem se opřel o okraj gauče.*
Mám věřit, že jsi dobroděj, co by rád spravedlnost a jemu z toho nic nekápne? *Pozvedne Dragos obočí. U baru se otočí a opře se o něj zády, zatímco ve skleničce míchá alkohol s kapslí krve, kterou tam hodil a pobaveně se pousměje.* Spory.. *Pronese s pobaveným tichým uchechtnutím.* To je vtipné.. *Načež se koukne na Dominica.* Je spíše otravná malá moucha, kterou je těžké zaplácnout, ale sama o sobě je neškodná.. *Upraví jeho slova, načež na něj kývne.* Spusť kde chceš.. Máme celou věčnost.. *Pobídne ho.*
*Dominic jen zvedl dlaně ke stropu.* Dobroděj ani ne, a že by nekáplo, to taky ne. Tak nějak, to ukojí alespoň spory a touhu po odplatě v mojí hlavě. Ale jinak...no...vlastně by jste si to tak i mohl přebrat, co na to říct. *Uchechtl se a pak naklonil hlavu na stranu.* No, tak ta malá, otravná moucha si kolem sebe kupí vlivné lidi v New Yorku. Využívá své kontakty ze své práce k tomu, aby na svou stranu dostala určité, vysoce postavené upíry, lidi, čaroděje. Právníky, advokáty, politiky. Říká se, že se chystá i na Queens, ale to je jen teorie, ale dalo by se tomu i věřit, pokud by chtěla chránit toho svého víláčka, který tam žije. A kde začít, hm...mají před svatbou, o tom víte? No, včera jsem s ní strávil noc, řekněme, že byla dost povolná, a nevím, jak by to ta její víla vzala. Za další, věděl jste, že má žijící dceru? *Optal se, jakoby nic.*
*Nad jeho slovy se ušklíbne.* /Takže pomsta../ *Nahlas nic neřekne, ale v jeho očích se krátce zableskne. Na jeho slova krátce přikývne. O tom věděl. Ale ty, co promění z civilů jsou pro něj prozatím neškodní. A samotní civilové jakbysmet.* Věrná až za hrob jak vidím.. *Rýpne si do upírky Dragos.* O té svatbě vím.. Pohrávám si s myšlenkou jim osobně předat malý svatební dar.. Víš o něčem, co by mi v tom mohlo zabránit? *Zajímá se a u dcery pozvedne obočí.* Uznávám.. Tohle schovala dobře.. *Přikývne a odpije si, zatímco dojde zpátky ke gauči a sedne si na opěrku.* Dávají ty informace nějaký kontext, nebo je sypeš jako se sype písek v přesýpacích hodinách? *Zeptá se.* Sděluješ mi tady cenné informace. To ti můžu dát na vrub.. Já však nikdy neměl rád puzzle.. Raději celý obraz.. Je tvůj celý plán mi to tady pouze vysypat a čekat, že poskládám plán, jako to udělal minule klan? Nebo máš nějaké nápady, se kterými by ses chtěl ještě podělit? Potřebuju ti důvěřovat, ale kde mám hledat přesvědčení, že na ony informace je záruka? *Položí mu další dotazy a čeká, jak se s nimi popere. Tohle bylo pro Dragose moc snadný a nevěřil, že by to takhle mohlo fungovat.*
*Zavrtěl hlavou.* Ne, ne o ničem nevím. Výhoda je v tom, že ta její víla vyslepičí úplně vše. A jelikož její upíři tam nejdou jako hodit, ale jako organizátoři a především, ochranka, tak mají náhled i do seznamu hostů. No, a pokud vím, blacklist žádný není, tudíž, pokud přijdete jako host hosta, jistě vás nevyženou, jen si asi dají pozor. *Ušklíbl se. Pak se zaposlouchal a sám se naoko zamyslel.* Neřekl bych, že je to nějaký kontext. jen to jsou informace, které se ke mě průběžně dostávají z jejího klanu, toť vše. *pronesl, a pak jej poslouchal dál. Sám se nad tím zamyslel, než kývl na souhlas.* Jistě, jo. Vím, jak to vypadá, až moc podezřele, řekl bych. Ale tak nějak je to skutečně o tom, co jsem řekl. Ve městě je prostě škůdce, který ovlivňuje tak nějak všechny, protože se nedrží jen jednoho území, a sám si přeji, aby byl pryč... plus bych rád patřil do nějakého klanu, a jelikož ve tvém klanu je jedna dívčina, která tak nějak přirostla k mému mrtvému srdci, ocenil bych místo u vás, to je taky jeden takový, důvod mimo. *Obeznámil. Pak ale pokračoval.* Vím, že Emett se vrátil za Aless, protože nikoho jiného, za kým by šel, nemá. Ostatní jsou buď mrtví, nebo pryč. Pokud jej oddělíme od ní, pak se zaručí, že už nic nevyvede, a jelikož je možnost, že by se Alessandra mohla sekat, jelikož jak sama řekla prý několikrát, cituji, Emett je moje tajná zbraň, asi by se ho taky nechtěla jen tak zbavit dobrovolně. proto ty informace a páky na její osobu. Ona tam je hlava klanu, ne on.
/To moc moudra nepobral od doby, co jsem ho viděl naposled../ *Pomyslí si pro sebe, ale dál jen mlčky naslouchá novým informacím.* Nemám v plánu na svatbě dělat potíže.. Někdy i tichá přítomnost dobře poslouží.. *Pronese.* Jak dobře stabilní je tvůj zdroj informací? *Zeptá se. Teď už měl Dragos z Dominica docela dost informací, aby si mohl začít skládat nějakou tu informační klec a proto v ní začal vyplňovat mezery.* Dívčina? Ale.. *Nadnese.* A smím znát její jméno? *Nakloní hlavu lehce na stranu, jak čeká na odpověď. po dalších slovech mu koutek cukne v křivém úsměvu.* To už je lepší.. S touhle informací už se dá pracovat.. *Přikývne si, načež si odpije ze skleničky a lehce prstem přejede po jejím okraji.* Síla vůdce je v jeho klanu.. Jak moc jsou Alessandře její upíři loajální? *Optá se následně Dominica.*
*Nad tím, co řekl jen pokýval hlavou na souhlas a pak jej poslouchal.* Dost, řekl bych. Známe se od proměny, takže to bude už přes sto padesát let. A vždy jsme spolu táhli za jeden provaz, takže je velmi spolehlivý. Navíc, má blízko jak k Emettovi, tak k ní, řekněme, že patří do toho užšího okruhu upírů kolem hlavy. *Zhodnotil Richieeho postavení. Pak se zlehka pousmál.* Jo, prý je u vás čerstvě. Natalia. *Řekl její jméno a při vzpomínce na ni se musel pousmát. Jakmile Dragos zhodnotil kvalitu informace, jen mu Dominic pokynul hlavou.* Řekl bych, že dost. Alespoň ty, které si sama vytvořila a kterým dala domov. Pak ti, se kterými uzavřela obchodní smlouvy. Jediné slabé stránky tam jsou Richiee, jak jsme řekl, ten je tam jen kvůli informacícm, a na druhé straně pak Emett- o tom si myslí, že ji posilňuje, ale zároveň ji činí v tomhle zranitelnou a jako pěst na oko, a když mluvíme o pěsti na oko, včera v noci tam byl incident, s vílami s podzimního dvora. Alessandra u sebe nechala totiž bydlet tu mladou potvoru, Lyriu, jejíž nynější přítelkyně je Alessandřin novorozenec. Podzimní dvůr teď ví, že Lyria se schovává u ní ve vile. Taky celkem smutné, asi se jich teď nezbaví. *Pokrčil rameny s hranou starostí.*
*Dragos pokýve hlavou. Pohyboval se až moc dlouho v manipulativních kruzích a spletencích slovních pastí, že pro něj bylo těžké někomu dát svou důvěru. Za každou větou hledal skrytý význam a skrytou okliku a proto taky nekývnul Domovi hned na vše. Ohledně Natalie pozvedne obočí. K Elainině zprávě se ještě nedostal, takže neměl ponětí o tom, že se s Dominicem setkala. Ale tohle bylo jen výhodou pro Dragose.* /Nerozvážné rozhodnutí, maličká../ Řekněme, že bych tomu všemu chtěl věřit.. Jak bychom hypoteticky mohli rozdělit Alessandru a Emetta? Nemůžeme zapojit lovce kvůli novorozencům a zotročencům.. Byla by tady i jiná páka na něj? *Pokračuje ve svých úvahách.*
*Dominic se zamyslel.* Jistě, byla by, říct, že má v klanu zrádce. Podezření by asi padlo ihned na něj, jemu ona věří jen na oko, všichni to vidí, i on, myslím tedy. Nevím, jak by to brala, tak dobře jí neznám a oni tam jsou chvilku. těžko říct, jak by se na to celé tvářila ona, ale jak jsem říkal- bere jej jako potencionální ochranu, co jsme pochopil tak proti vám. *Ušklíbl se Dominic.* Možná ale by tohle zaselo alespoň trochu nedůvěry, a je jasné, více než jasné, že jako první by podezřívala jeho. jak by si to přebrala, to je na ní.* Zamyslel se. Pak přimhouřil oči.* Napadlo mě ještě něco, ale nevím, zda by to nebylo až moc riskantní. Ale byla by to automatická konečná pro Emetta v jejím klanu. *Pronesl, a pak začal povídat.* Alessandra netoleruje zrádce a Emett jde za tím, co je pro něj výhodné. Je proto velice pravděpodobné, že až se více usadí, tak změní klan, nebo se pokusí převzít ten její. Zkrátka, její důvěra v něj je malá a jeho loajálnost ještě menší. myslím, že tam by stačilo cokoliv, minimum, a bylo by po všem. Jakýkoliv tah, který by proti ní udělal, stejně tak, jako kdyby Emett ublížil někomu, na kom jí záleží. Nemusel by přímo ublížit on, ale mohlo by to tak vypadat. jak jsem řekl, Alessandra má dceru. Ale hlavně, má toho svého víláka, kterého už Emett podusil, a kdyby neměl ochranný předmět proti encantu, udělal by to znova. V ten moment by jej Alessandra nejspíše sama vykopla. *Pronesl úvahu.*
Výborně.. *Pokýve hlavou s ušklíbnutím, když Dominic domluví.* To už mi zní jako plán.. A jako něco s čím se dá obchodovat.. *Dodá.* O tu nedůvěru se dokážu postarat.. Tím můžeme začít.. *Pronese a dopije svou skleničku, kterou poté odloží na stolek, když se zvedne z opěrky a seskočí z gauče.* Risk je zisk, když vyjde.. *Pokrčí ještě rameny.* A o to, že to vyjde se dokážu postarat. *Dragos ještě vytáhne od pasu dýku, než se opět usadí a namíří s ní na Dominica.* Než celou věc uzavřu.. Nerad spoléhám na jednu kartu, i když je ta karta víla, kterou hodlá pojmout ve věčnost manželskou.. Co by jsi mi dokázal teď říct, nebo mi v budoucnu zjistit o té dceři? *Dýku si vrátí do dlaně a začne si s ní hrát.*
*Dominic jej poslouchal a přikyvoval, byl rád, že Dragose jeho informace potěšily. Pak se podíval na Dragose, na jeho počínání, než nadzvedl jemně koutek rtů do úsměvu.* Dcera, ach ano. O té vím celkem dost. *Pronesl a pak si zlehka odkašlal.* Neschovává se, je to ředitelka Pace galery na Manhattanu. je jí 85, už má svá léta, holka jedna, ale pořád jí to dost pálí. Co vím, schází se někde u ní, ne u Aless. A na svatbě bude taky, řekl bych, že to je jediná stará dáma, co tam dorazí. O tom, že žije, zjistila nedávno, měla ji za mrtvou. Bydlí na Manhattanu, kousek od té galerie, kde pracuje. *Obeznámil.* Samozřejmě, pokud přijdu i na něco dál, dám vědět. I Richiee stíhá vnímat a sledovat kolem, je to barman, takže se k němu dostane hodně věcí a hodně slov, když se někdo až moc napije. *Usmál se.*
*Dragos si pro sebe spokojeně přikývl.* /Pokud bude na svatbě, tak to možná věci ještě uspíší../ Dobrá tedy.. My dva se oficiálně neznáme.. *Začne svůj monolog.* Ty jsi s ní totiž spal a ona s nesmí spojit mě s tebou, takže prozatím ti nemohu nabídnout ubytování ve vile.. Prozatím neplánuju informace až do svatby zneužít, takže budeš ve stejném riziku jako doposud.. Po svatbě uvidíme, jak se věci pohnou a zda se mi podaří zabrnkat na správnou strunu.. A pokud tvé informace budou mít užitek, tak tě i uvítám v klanu.. Prozatím se ale rozejdeme.. *Dokončí monolog a zvedne se aby Dominica vyprovodil.* Pokud mi ještě nemáš, co říct? *Načne s lehkou výzvou v hlase.*
*I Dominic se zvedl a pak se pousmál.* Jistě, tak mi to stačí, a jak jste řekl, uvidíme. A místo ve vile není třeba, mám dům na Manhattanu, kousek od central parku. Kdybych měl něco nového, dám vám vědět, může být? Nebo vám tu nechám případně mou adresu? *Pokud Dragos přikývl, pak mu na kousek se usmál a pokynul mu hlavou. Už mu nic víc neměl co říct, předal, co měl. Pak už se tedy nechal vyprovodit k baru, kde požádal o kousek papíru a tužku, aby napsal svou adresu jež předal Dragosovi, pak si ještě dopil svůj drink, a pak se vydal na cestu domů, s o něco lehčí hlavou a veselejší náladou, snad jako škodolibost z úspěchu, z tahu proti Alessaandře a v tom, že se konečně někam posunul proti Emettovi.*
*Dragos pouze přikývne na všechno, co mu Dominic řekne. Mohl mu i adresu pouze říct, ale když mu ji napsal, tak si ji převzal a pak se vydal zase zpátky skrz svoje prostory do vily.*
*Jakékoliv protesty nakonec po chvíli přemlouvání ze strany zrzavé upírky vzdal. Dost na jeho rozhodnutí měla vliv i schopnost pochopit, že někteří hold v lásce samotu nemají. On by tedy pravděpodobně, být na jejím místě, šel prostě do společenských prostorů, ale moc vrtat se v tom nechtěl. Asi Natalie nebyla ještě připravená na seznámení se s ostatními upíry, nebo jí stačila jen jedna osoba. Těžko říct.* Příště ale půjdeš do nějakého salonku, nebo tak něco.. ano? *Otočí hlavu od desky, na níž má natáhnutý papír s větší gramáží, aby mohl bez problémů pracovat s mokrým médiem - pro dnešek znovu zvolil akrylové barvy.* A pokud mi tu uděláš nepořádek, jdeš tam hned. Klidně tě tam vlastnoručně dotáhnu. *Dodá poté. Určitě je jasné, že nic takového neudělá, nicméně i tak tím dívce pohrozil. Hlavně, protože měl v pokoji uklizeno a čisto. Dokonce i na stole byl pořádek. V jednom rohu místnosti byly akorát dvě stále nevybalené krabice, které pravděpodobně budou takto ve své pozici ještě dlouhou dobu. Obsahovaly pouze fotografie a jiné předměty ze střední školy. Tay se podíval na dílo, co momentálně maloval, načež odstoupil a věnoval ještě dodatečně Natalii pohled.* A hlavně dávej bacha, kde šlapeš, ty barvy už nevypereš a jestli se to dostane i mimo plachtu, jsem mrtvý. *Zmíní, když mu pohled padne právě na pár tub i menších barelů s barvami. Nebyly naplno otevřené, ale i tak hrozilo, že by mohly vytéct.*
*Natalie přikývla na jeho podmínky a vkročila dovnitř. Jak semkoukala kolem omylem šlápla na tubu s barvou a jeji bota byla nyní pokrytá barvou, nervózně zvedla nohu a koukla na škodu, kterou způsobila. Nat se pokusí nenadávat ale z jejích úst proklouzla tichá nadávka a začala si utíkat nohu* Takžeee znovu..ty seš Taylor...Aa seš Gay?..No jako tvůj šatník tomu fakt odpovídá *Usmála se a když skončila s čištěním bot sedla si vedle něj, plná otázek*
*Než se vrátil přímo k malbě, věnoval mladé upírce ještě pohled, když si všiml, že jeho slova musela vejít jedním uchem dovnitř a druhým ven. Kdyby jí neukázal a nedal jasně najevo, že tu jsou barvy, asi by to hodil za hlavu hned. Takto jí věnoval jemné zamračení a zavrtění hlavou.* Jako bych to neříkal..vydrž, dám ti nějaký ubrousek..*Pověděl a rozhlédl se někde po prostoru. Obzvláště tedy po ploše, kde měl plachtu. Po chvilce hledaní konečně balíček navlhčených ubrousků zvedl, načež jej podal Natalii, aby náhodou neušpinila něco jiného.* Hlavně se neotírej o nic tou rukou či botou. *Rovnou jí posléze předal raději celý balíček, načež zkontroloval pohledem plochu, kde barva měla vytéct po šlápnutí. Docela hlasitě si oddychl, když to neskončilo na nábytku či nezakryté podlaze. Na Nataliina slova pak kývl, tedy přesněji na ty s tím jménem. Jako by jí chtěl ujistit, že si jméno pamatovala dobře. Mít pak něco v ústech, asi by to tam dál nebylo. Pohlédl na ni opět, lehce pozvedl jedno obočí, nakonec ovšem přikývne.* Jo, jsem. *Potvrdí jí a očkem mrkne na svůj dnešní outfit. Vzhledem k práci s barvami, neměl nic přímo nového. Jen staré již zašpiněné černé džíny a triko s dlouhým rukávem téže barvy v dosti podobném stavu. Shodou okolností na něm byly skvrny od barev v barvách přímo gay vlajky. Těm věnoval pozornost.* Oh, jasně. Že mě to překvapuje.
Jo dík..*začala pořádně čistit svou botu s vlhčenými ubrousky a usmála se na něj. Když jeji bota a ruce byly dostatečně čisté rozhodla se že se koukne na nalbu z blízka, teď víc opatrná.* Hm na koho si to zkoušel před Kocourem v Botách? Jen mě to zajímá nic víc..*Zažertovala a na tváři se vyskytnul její ikonický úsměv. Oprela se on zeď a koukala na Malujícího Taylora s překříženýma rukama*
*Její domněnku jí potvrdil. Nestyděl se za to, ačkoliv se tím na druhou stranu ani okatě nechlubil..nebo to spíš minimálně neříkal na potkání. Jeho šatník to nakonec dal vskutku najevo sám. Obzvláště tedy ta slavnostní část. Měl ve skříni málo košil, které by neměly volánky. Nuže, od jednoho „wait“ momentu ke druhému. Tay opět věnoval Natalii pohled. Skoro jako by byla její maličkost o dost zajímavější jak rozmalovaný Notre Dame při svitu měsíce na papíru připevněném k desce.* Prosím? *Optal se nejprve nevěřícně, načež si vzápětí promnul lehce kořen nosu.* Měl jsem jednoho přítele. *Zmínil, načež si dal jednu ruku vbok.* A Roberta jsem nenabaloval, jsme jen přátelé. *Dodal ještě a vrátil se k malbě, načež konečně do ruky chytil paletu.*
*Natalie začala prohledávat jeho pokoj a v jednom z šuplíku našla pozoruhodný nález, balíček prezervativ a lubrikant. Natalie držela svůj smich a vytahla lahvičku z šuplíku.* Přátelé huhh? Tím pádem co je toto~ *Začala ho škarlit a mávala s lahvičkou nad hlavou* to ti tak věřím s tímhle! *Nat položila lahvičku zpatky a pokračovala v šmejění*
*Nejprve, doufajíce, že je to už naposledy, co jej takto přiměla odvrátit pozornost od malby k sobě, jí vysvětlil, jak to mezi ním a Robertem je. Ještě před touto informací i zmínil, že už jednoho partnera měl. No, to jak to dopadlo Natalie nutně vědět nemusela. Nuže, poté se konečně opět otočil k rozpracované malbě, chopil se palety a štětce, načež spokojeně pokračoval dál s malbou. Zrovna tedy pracoval na pozadí za kostelem. K celkové práci mu pak dopomáhala i podmalba. Natalie si mezitím moc nevšímal. K té svoji pozornost přesunul až v momentě, kdy znovu promluvila. Zaraženě si ji prohlédl a poté i věci, co zrovna z šuplíku vytáhla.* Vrať to zpět tam, kde to bylo! *Vyštěkl nahlas po upírce těsně předtím, než to tam vrátila, a poté si zakryl ústa, bezděčně se nadechl a vydechl a ruku z úst stáhl.* Scheiße. *Zanadával si už o trošku tišeji.* Jsme přátelé a už to víckrát opakovat nebudu. *Zamručel, načež se otočil znovu k malbě.* Pokud tomu nevěříš, zeptej se příště i Boba.. až tu znovu bude, zavedu ho za tebou.
*Dala věci zpátky a v koutu pokoje uviděla malé stvoření, 3 centimetrů dlouhého Slíďáka. Rozbehla se k němu a opatrně vzala pavoučka za zadeček. Taylorovi ho dala muho na rameno* Jee to je maličký! *Pavou pomalu lezl po Taylorovi a šuštění jeho nohou hnal mráz po zadech*
*K tomu, co Nat našla v jeho šuplíku, řekl svoje. Robert byl vskutku jeho kamarád, nic víc, ačkoliv to mohlo občas vypadat trochu jinak. On sám se zatím do žádného vztahu nehnal. Potřeboval ještě čas na zpracování toho posledního. Nicméně nyní opět mlčel, soustředíce se na práci před sebou. Jestli to chtěl v budoucnu prodat či někomu věnovat, muselo to být dobré a nejlépe bez chyby. Rovněž se moc neměl do toho, aby malbu začal dělat znovu. Sice nebyl nijak zvlášť daleko, ovšem i tak. Navíc by přišel zbytečně o čas zachraňováním něčeho, co se vůbec nemuselo stát. Každý tah si promyslel a nechtěným se snažil vyvarovat, což se mu málem nevydařilo, když se rychle podíval na své rameno, aby zjistil, co mu tam mladší dívka dala. Zděšeně pak pustil štětec na plachtou pokrytou zem a nahlas vypískl.* Dej to dolů! Je to odporné! *Téměř až zapištěl. Jeho arachnofobie byla hold moc silná.*
*Dragos ten ryk slyšel až u sebe nahoře. Doposud ty malé hádky Taylora a Natalie nechával plavat, přesto že ho urgovali členové klanu, že je to velice otravné, přeci jen to byly malé děcka. Ale jeho klid mu nikdo rušit nebude. Zaklapnul knihu a zamířil ke dveřím. Byl bos, v černých kalhotách a rozepnuté košili. Dnes relaxoval a byl nalehko, protože měl v plánu večer zkusit proměnu, nicméně s těmi dvěma se příliš relaxovat nedalo.* Prosím.. *Povzdechne si jeden z upírů prosebně, který už stál před jeho dveřmi a chystal se zaklepat.* Vždyť už jdu.. *Zamručí Dragos a zamíří po schodech dolů. Mine několik upírů, kteří se netvářili zrovna dvakrát nadšeně. Dragos si odhrnul vlasy z očí , když vešel do chodby, na které se nacházely pokoje nejmladších členů klanu. Ten hluk byl slyšet z dálky a on se svým upírům nedivil, že na ty dva mají pifku. Upír došel až ke dveřím pokoje, sáhl na kliku a otevřel je.* Zbláznili jste se oba?! Co se to tu děje? *Zahřmí, když je probodne pohledem. Nemělo smysl se ptát, co tu dělá i Natalie. Věděl, že za Tayem chodí a slyšel ji za dveřmi, že je v pokoji i nyní. Navíc ve vile nebyl zákaz vzájemného navštěvování.*
Ja ne! Taylor je jen hysterka..napálila [link src="jsem.ho"] že tam má pavouka a on dělá jakoby tam fakt byl..že? *Usmála se nevině na Upíra a poškrábala se na hlavě. Když viděla ze to je Dragos úsměv zmizel a uvědomila si jak hluboko v háji jsou* Noo..Hele Taylore..zalezl ti do vlasů~.. *Škarlila ho víc a přitom si hluboko uvnitř užívala jeho pištění.*
*Rozhodně něco takového neudělal schválně. Bohužel jeho přehnaný strach z pavouků s ním hýbal. Jistě, mohl se klidnit a dokonce i věděl, že se klidnit musí. Nuže, to mu zrovna v moment, kdy toho pavouka na svém rameni spatřil, nedošlo. Z hlavy mu to náhle vypadlo. Čert ví, kde ta vědomost zmizela, nicméně cestu zpět si našla docela rychle, když do pokoje téměř vrazil vůdce klanu. Tay mu věnoval pohled, než dočista zmlknul a podíval se do země.* /Tohle je zlé..to jsem pokadil../ *Pomyslel si, načež se podíval na Natalii, stále se lehce klepajíce.* Nejsem hysterka, viděl jsem ho. *Lehce se zamračil. Lhát neuměl, ani to neměl zapotřebí. Zato co bylo pro něj neodpustitelné - hned jakmile zaslechl další slova mladé upírky, se oklepal. Tentokrát tedy se skousnutým rtem, aby zabránil dalšímu zapištění. Pouze zlehka sykl, prohrábl si rukou fialové vlasy a jakmile mu z nich pavouk vypadl, mohl se osminohý chudák rozloučit se svým životem. Upír ho nemilosrdně zabil přimáčknutím kelímkem s vodou.* Fuj..ten je nechutný..*Lehce se oklepal při pohledu na rozmáčknuté stvoření, když zrovna kelímek zvedal.*
*Dragos pohledem přeletí od jednoho k druhému, načež pozvedne obočí.* Je to jen pavouk.. Nic ti neudělá.. *Promluví na Taylora a vzápětí obrátí přísný pohled na upírku.* Natalie, přestaň! *Napomene ji, když Taylora nadále poťouchá.* Oba dva se ztišíte, pavouk nepavouk a- *Zarazí se, když ho Taylor vyklepe a zamáčkne.* Výborně, je po něm, a nebylo to až tak těžký. Můžete se už oba konečně zklidnit? Nejste ve vile sami a chodí na vás víc stížností než na kohokoliv jiného.. *Sjede je ještě pohledem jakoby byl jejich otec a ukotví ho na Taylorovi.* Ty máš u mě ještě stále ty věci od Roberta a nedošel sis pro ně. *Upozorní ho, než se ve dveřích otočí.* Ještě jednou a oba půjdete na pár dní na samotku.. *Upozorní je, když vychází ze dveří.*
*Natalie ztuhla a přikývla než se koukla na rozsáhlého pavouka s znechucením. Když Dragos odešel koukla na Taylora a usmála se* No..co teď kámo? *Usmála se a položila ruce na boky. I když ted vyděsila Taylora nevzdala svou šanci na nového kamaráda a nabídla mu ruku* Mír? *Zeptala se aby se udobřili*
*Podíval se do země a kývl, když zaslechl Dragosova slova. Nedlouho na to z pavouka nezbyde nic jiného, než pouze šmouha zespodu kelímku. Znechuceně se na to něco, co kdysi bylo živé stvoření, podíval.* Nebylo, no..*Pověděl pak nervózně.* /Tohle bylo sakra trapné./ *Opět pak s pohledem zabodnutým do země kývl. Zrovna takovou pověst si nepřál, nuže bude se snažit, aby už žádné stížnosti nepřišly. Už jen kvůli svému bezpečí.* Oh, říkal jsem si, že mi něco chybí. *Vyšlo z něj po té zmínce. Úplně mu to vypadlo. To, že neměl ani mobil jej zjevně moc netrápilo. Rychle kývl, Natalii věnoval krátký pohled.* Pak..prosím už mi tu nešmejdi a pokud možno, nepřevracej mi pokoj naruby. *Věnoval jí prosebný pohled, než se vydal za Dragosem. Pár upírům poté na chodbě věnoval omluvný pohled.* /Heh..už se to fakt nesmí opakovat./ *Pomyslel si.* Mohl bych si ty věci vyzvednout teď? *Optal se pak pro jistotu staršího upíra, aby za ním náhodou nešel zbytečně.*
*Dragos jen s všeříkajícím.* Hm. *Opustí Taylorův pokoj a zamíří zpátky k sobě, když ho mladý upír dožene.* Čím kratší dobu mi to bude ležet v pracovně, tím lépe.. *Odpoví Taylorovi. Dveře do pracovny si otevře tak, že se kousne trochu do dlaně a nechá krev lehce stéct, než chytne kliku do dlaně. Neměl sebou momentálně nůž aby si otevřel, takže to byla jediná možnost. Pak pokračuje labyrintem apartmánu, načež vejde do pracovny.* Tady to máš, jak to Robert donesl.. *Hodí mu přesně do ruk zavakuovaný balíček.* A pro příště varuju ještě, že na samotce je těch pavouků mnohem více.. *Dodá se zamračením a počká jestli upír ještě něco potřebuje, případně až Taylor odejde, než se pustí do zkoušení proměny.*
*Staršího upíra dohnal a vzápětí se jej i zeptal, zda si své věci nemůže vyzvednout hned. Když už jej tak nepěkně vyrušili a dohnali to až tak daleko, aby za nimi přišel, proč toho takto nevině nezneužít? Na slova vůdce klanu kývl, načež na krev lehce nechápavě pohlédl, nicméně na nic se neptal a raději jej prostě mlčky následoval přímo do pracovny, kde hned své věci do rukou chytil. Na sáček se pak podíval, než na těžko při zmínce o pavoucích polkl a raději s tichým „nashledanou” odešel zpět do pokoje, kde se hned při vstupu dovnitř rozhlédl, aby zjistil, zda nastaly nějaké změny.*
Tak ne.. *Pokrčila rameny než se rozhodla odejít z pokoje ale rozhodla se že to lehce prozkoumá. Potom co zkončila zavřela dveře pokoje a odešla*
*Jakmile po otevření dveří překročil práh a stál ve svém pokoji, div nahlas nezakřičel jméno upírky, co se v této místnosti ještě předtím nacházela. Skousnul si ret, aby hlasitá zmínka z jeho úst skutečně nevyletěla, promnul si kořen nosu.* Zabiju ji. *Zamručel si tiše pod nosem, pozorující tu spoušť před sebou.* /Hlavní je, že ten obraz není poničen./ *Pomyslel si pak při kontrolování pokoje, než zavřel dveře a pustil se do uklízení a napravování všech nadělaných škod.*
*Venku se zastaví a zvedne ruku.* Oh, málem bych zapomněl. Sehnal jsem od známého.* Řekne a vytáhne plechovku coli. Pomocí telekineze ji pošle dovnitř k upírce. Uvnitř je totiž krev. Pak dál pokračuje ve vyprávění cestou na Mannhaten, kam to vezme metrem. Dovede ho k jeho domu, kde zrovna stojí jedna vysoká mladá černoška s ubrečným výrazem. Je civilka, ale na zátylku má tetování, že patří k Sukubě. Bob se na ni podívá a zamračí.* Zdá se, že musím ještě pracovat, chceš vidět, co dělám?* Zeptá se TAYE a dívka je v tu chvíli zaznamená.*
*Ač jej jistota opustila a cítil se víc nervózní, čaroděje následoval, zatímco se své emoce snažil udržet na uzdě a nevyšilovat.* /Snad se pak v pořádku dostane v pořádku do vily./ *Pomyslel si během chůze a rovnou si i sundal masku, kterou pak společně s psaníčkem svíral v jedné a té samé ruce, poněvadž se tou druhou držel Boba, aby případně neskočil po nějakém civilovi. V hlavě se mezitím přesvědčoval o tom, že hlad přece nemá a proto nepotřebuje po někom skočit a vysát mu krev. Svůj stisk nato o něco zesílil, když se přiblížili k jeho domu a všimli si právě jedné civilky. Tay tiše nespokojeně kníkl.* /Ovládat se je tak těžké./ *Proběhlo mu hlavou. Svému kamarádovi pak věnoval pohled.* Nevím, jestli je to dobrý nápad..tolik se ovládat neumím. Už teď je to pro mě těžké.
*Bob se na Taye podívá a pousměje.* Její krev by tě zabila. Na.* Řekne a vytáhne z pod saka další plechovku s krví.* Vidíš to tetování na krku? To jasně říká, že patří démonovi.* Poví a vyjde ke svému domu. Má mnoho pater, ale to spodní slouží k návštěvám jako je tato. Podívá se na dívku a sice má soutředění trochu rozházené, tak mladého upíra drží pomocí kouzla a podívá se na ni.* Co tu chceš? Víš, že za mnou máte chodit jen když jde o vážnou věc.* Řekne ji a ona si utře slzy.* Jde o vážnou věc. Nemůžu jít za paní, pane.* Řekne a Bob protočí očima. Fajn, ale žádné krvácení, jinak tě sežere.* Řekne a pustí oba dovnitř. Pak se nakloní k Tayovi.* Ber to jako trénink. Nemysli na krev, ale na něco jiného.* Řekne a dovede je do obýváčku. Tam jsou dva moderně tvarované gauče proti sobě a mezi nimi je ještě stolek.*
*Zvídavě naklonil hlavu na stranu, načež jej nejistě pustil, aby měl do čeho plechovku vzít. Mezitím se kousnul do rtu a přikývl. Když si dívku prohlédl, skutečně tetování spatřil.* Ale proč by si někdo něco takového vybral? *Optal se nechápavě.* Oh, ona si to asi nevybrala, že? *Uchechtl se nervózně. Ta otázka předtím byla naprosto nesmyslná. Proč by si někdo něco takového dobrovolně vybral, obzvláště, když by věděl, do čeho jde. Mlčky tedy, aby něco nepokazil další pitomou otázkou, vydal za čarodějem přidržovaný jeho kouzlem. Když pak vstoupili dovnitř, pohlédl znovu na Boba, načež kývl.* Dobře. *Hlesl. Jakmile pak byli v obýváku a on si všiml stolu, vše si hezky na jeden jeho roh položil. Do ruky si nato vzal pouze plechovku, kterou otevřel a hned se napil. Mlsně si pak olízl ret a sedl si na gauč, konkrétně do jednoho rohu, aby měli ti dva prostor pro sebe.*
*Bob je dlouho zticha než Tayovi odpoví.* Většina jde dobrovolně. Je to pro ně lepší než to, co mají doma.* Řekne a když jsou uvnitř, tak ženu posadí na protější gauč než je Tay a sedne si vedle upíra.* Tak proč tu jsi a nemůžeš to říct mé sestře?* Zeptá se a položí ruku na Tayovu nohu, aby ho tím hlídal. Dívka si toho nevšímá, je zvyklá jednat s někým, kdo u rozhovoru pořádá orgie, takže se naučila nevnímat to.* Jde o to, že jsem otěhotněla se zákazníkem.* Řekne a opět se ji chce plakat.* A? Hodně holek má děcka. Nebo se ho snad chceš zbavit?* Zeptá se a ona zakroutí hlavou a je trochu zaskočená.* Takže to není problém?* Zeptá se.* Ne. Buď se o dítě budeš starat sama, nebo se najde vhodná rodina. Většina holek se o ně stará sama nebo je vychovává jejich normální rodina. Vím, že jedna dala dítě otci toho dítěte. Jeho manželka nemohla mít děti, tak ho přijala. Prý se pak rozvedli a ona si dítě nechala, ale což. Volba je na tobě. Já ti můžu dát směs bylin na posílení plodu a dělohy. * Řekne a zakloní hlavu a zavře oči. Díky alkoholu se pořádně točí a trochu se mu lepí jazyk na patro. Jenže dívka ještě neskončila.* A vy dva byste se ho pak neujali?* Zeptá se a Bob otevře oči a najednou vypadá jako by umřel. I když spíše jen mrtvého hrál.*
*Lehce ho znepokojilo Bobovo mlčení.* /Asi to byla opravdu pitomá otázka./ *Pomyslel si. Vzápětí se mu nálada ale zlepšila, když mu čaroděj skutečně odpoví. Znovu se v něm nato probudila zvědavost. Proto taky, zatímco byl samozřejmě následně celou dobu zticha a pouze si usrkával z plechovky krev, jejich rozhovor poslouchal. Neřekl nic ani když během toho ucítil čarodějovu ruku na své noze. Hned mu totiž došlo proč tomu tak je. Nicméně naštěstí pro něj, na krev nemyslel vůbec. Víc jej hold aktuálně zajímalo, proč se dívka tak pozdě nacházela u domu jeho kamaráda. Zvědavě tedy občas, když zvedl zrak od plechovky, těkal mezi čarodějem a dívkou, než krev vyprskl po tom, co z černošky náhle vypadlo* Pardon. *Omluvil se hned. Krev utřel do volánky zdobeného rukávu. Následně se podíval na Boba. Lehce s ním volnou rukou zatřásl.* Jsi v pořádku, Lieber? *Optal se jej starostlivě, přičemž poslední slovo pro jistotu vyslovil ve svém rodném jazyce.*
*Bob Je zticha. V mysli si vybaví chvíli, kdy se musel starat o své sourozence. Štěstí bylo, že šlo jen o den. Podívá se na dívku a v očích mu je vidět chlad.* Ne. On by ho sežral a já zabíjel a oživoval pořád dokola. To chceš?* Zeptá se ji a dívka zbledne. Zavrtí hlavou a tehdy si až všimne, co Tay pije.* Vy jste oba jako paní?* Zeptá se a Bob se ušklíbne.* Ne. Ale na to zapomeneš hned, co odejdeš.* Řekne a dívka kývne. Pak se zvedne a vydá se k východu. Ještě oběma poděkuje a odejde. Bob se podívá na Tay.* Nebo by jsi snad uvítal civilské dítě?*Zeptá se a pustí jeho nohu. Vydá se zamknout vchod a je mu dost vedro. Sundá si teda sako a pak i košili.* Fuj... tenhle oblek mi připomíná jak jsem málem uhořel.* Odfrkne si. Bob není svalnatý jako nějaký body builder, ale pořád není ani takový ten, co má pivní pupek.* Oh, chceš vidět střechu? Opravil jsem výtah, takže se tam dostaneme díky němu.* Prohlásí nadšeně a ukáže na zvláštně barevné a zdobené dveře, které jsou od výtahu.*
*Ta otázka dozajista vykolejila oba. Tay by se po tomto vzpamatovával dosti dlouho, kdyby si neuvědomil, že muž vedle něj mohl klidně při tomto dostat infarkt. Podíval se tedy na něj, prohlédl si ho a starostlivě se jej i optal, zda je po tomto v pořádku. Nato se podíval na dívku a raději už znovu mlčel, dokud neodešla. Mimovolně si pak oddechl, načež věnoval Robertovi pohled. Na chvíli zapřemýšlel.* To je komplikovanější. *Načal, na chvíli se odmlčel a napil krve.* Moje schopnost ovládat se není stále nijak excelentní. Nicméně mám mladší sestru, takže postarat se o dítě by mi asi takový problém nedělalo. *Pokrčil rameny. O Alessiu se staral dříve často a dokonce si ji bral na pár dní během prázdnin k sobě do Londýna, než se nechal přeměnit v upíra.* Dobře, radši na to zapomeňme. *Prohlásil nakonec. Vzápětí se lehce začervenal, což mu umožnilo větší množství přijaté krve, nicméně dlouhé trvání to nemělo. Červeň zmizela stejně rychle, jako přišla.* /Jako bych ho takto viděl poprvé./ *Protočil nad sebou očima.* To asi nebude nutné. *Zavrtěl hlavou a čaroděje si prohlédl.* Nechtěl by sis spíše už lehnout? Já jen, že jsi toho na plese vypil docela dost..
*Bob ho poslouchá.* Já měl asi patnáct sourozenců, ale matka by mi je nesvěřila na dýl než hodinu.* Zasměje se a obejme upíra, ale opatrně, aby mu nevylil jeho pití.* Fajn, tak ti ukážu mou ložnici, ale ta je taky vysoko, takže musíme výtahem.* Řekne a výtah se otevře. Vtáhne ho dovnitř a spokojeně se usměje. * Poprvé mám dům velký jako palác. Žůžo.* Zazubí se a vystoupí v pátém patře, kde má ložnici. Z výtahu se vydá doprava a hned doleva, kde je ložnice. Jsou zde dvě menší okna, která však Bob jedním pohybem a pomocí dřevěných okenic zatemní a ještě zatáhne provizorní závěsy z nějakých hadrů.* Jedna z mnoha ložnic.... je jich tu asi sto.* Zasměje se a pustí Taye. Jen, co ho pustí, tak sebou plácne na postel.* Okna jsou zatažená teď všude. Můžeš i do knihovny, ta je dole nebo i o patro níž. Vlastně tam mám kancelář. Nechoď někam, kde jsou portály..... *Pak přepne náhle do staré norštiny a dál povídá, kde co je.*
*Překvapeně zamrkal.* Patnáct? To je dost. *Zmínil. Na druhou stranu, když pomyslel na to, kolik čarodějovi ve skutečnosti bylo, už mu to tak divné nepřišlo. Narodil se přece už nějakých těch pár století zpět, tehdy byly jiné zvyky. Nicméně když jej Bob objal, usmál se a na chvíli jej opatrně objal nazpět, než se tedy s kývnutím zvedl a následoval čaroděje rovnou do výtahu.* No, když pomyslím na to, jak jsem se ztrácel při prvních dnech v Dragosově vile, byl bych radši za svůj starý byt v Londýně. *Uchechtl se. Při prvních dnech se mu stalo nejednou, že se ztratil. Na druhou stranu, potom, co se musel vymotávat přímo z Dragosova apartmánu..no zlatá vila. Pro jistotu čaroděje celou dobu následoval a jakmile byli v jedné z ložnic, oddechl si.* /Dnes už asi nikam nepůjdu./ *Pomyslel si, načež zamrkal.* /Asi už je fakt mimo./ *S touto myšlenkou přistoupil k Bobovi, zvedl mu nohy, aby mohl zpod nich zvednout přikrývku, kterou jej vzápětí přikryl.* Hele, vůbec ti nerozumím. Umím jen německy a anglicky. Další jazyky se zatím učit nehodlám. Rozhodně ne teď. *Pověděl, z noh si sundal boty, což zopakoval posléze i u čaroděje, než si k němu sedl. Plechovku s krví přitom postavil na stolek, aby si Boba, pokud mu tedy nijak neodporoval, mohl přitáhnout k sobě.*
*Bob ho poslouchá a zasměje se.* Našel jsou zámeček. Je v lese, pryč od lidí. Blíž domovu.* Prohlásí a pak si žvatlá zaniklým jazykem. Podívá se na upíra a usměje se.* Min eldgamle kunst.*Zamumlá už současnou norštinou, kterou umí také. Sice v ní má lehký přízvuk, ale je poznat, že je to jeho rodný jazyk. Když si ho k sobě přitáhne, tak ho obejme a spí. I když mluví ze spaní.* Alle som berører min eldgamle kunst er skjebnebestemt til å dø.... Katt... Demoners dans....
*Ačkoliv Robertovi řekl, že mu vlastně vůbec nerozumí, pomohlo to pouze na chvíli. Navíc mu nic užitečného či aspoň smysluplného neřekl. Co jiného měl ale upír čekat, Bob toho nevypil nejméně. Však on sám mu to i předtím připomínal. Bylo dobře, že šli do pokoje, nezvládl ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdyby šli na střechu. Tay si lehce oddechl, načež začal Roberta aspoň drbat za ušima, když už mu nemohl na to jeho rozkošné žvatlání odpovědět. Posléze si pak i on sám dá šlofíka, poněvadž měl toho pro dnešek docela dost a chtěl, aby si jeho mysl odpočala. Usnul tedy s rukou ve vlasech staršího muže a spal, dokud jej náhodou něco nevzbudilo přes noc či ráno.*
*Bob se probere pozdě. Jenže mu je děsně zle. Cítí, že na někom leží. Rozlepí oči a podívá se na Taye. Je na něm vidět, jak se snaží si spojit tvář se jménem, stoletím, místem a vším kolem. Chvíli mu trvá než pozná Taye.* Oh... Tay.* Zamumlá a pomalu se vyškrábe z postele. Jde jako zombie do koupelny. Tam je chvíli slyšet hluk. Pak vyjde Bob opět jako zombie, ale otevře si portal do kuchyně. Tam si zapne kávovar a opět odejde do koupelny. V jiném patře. Tam se zastaví a otočí zpátky, protože cestou zapomene proč tam jde. Vezme si kávu a vrátí se zpátky. Napije se a pomalu je vidět, jak se probouzí.*
*Normálně by asi tak dlouho ležet nehybně nevydržel. Nikdy nebyl zrovna vylehávač, proto když se po pár hodinách probudil, dalších několik hodin pro něj bylo vesměs utrpení. Čuměl do blba, mlčel a snažil se na sobě ležícího čaroděje nevzbudit. Občas na něj hodil očko, pousmál se. Jediné, co dělal kromě bezcílného hledění do neznámého bodu ve tmě, bylo drbání právě onoho čaroděje za ušima. S tím ovšem nakonec přestane, jakmile se Bob vzbudí a chvíli poté i vyhrabe neohrabaně z postele. Tay pouze kývne, když vysloví jeho přezdívku a starostlivě si čaroděje prohlíží, dokud nezmizí do jiné místnosti. Upír jej ale, pravděpodobně pro jistotu, nenásleduje. Namísto toho rovněž vstal z postele a hned na to ustlal, odklízejíc přikrývku na jeden kraj postele, aby si případně mohli opět sednout, což vzápětí udělal. Jakmile se Bob poté vrátil, opět mu věnoval starostlivější pohled, kterým jej zkoumal, zda je stále něco v nepořádku.* Popřál bych ti „Guten Morgen”, ale pochybuju, že bys to ocenil. *Pověděl, usazující se na postel rovnou v tureckém sedu.* Jak se cítíš, Lieber?
*Pije kafe a pak zvedne ruku.* Eh... nemluvit německy, vybavuje se mi, jak jsem někoho majznul po hlavě a musím to zařadit, zda se jedná o tuto akci, anebo ples v Berlíně ve 40tým roce...* Zamručí a zamíří do vedlejšího pokoje, kde je sedačka do niž si sedne.* Hmm... asi to bylo včera. V Berlíně jsem poslal jen Hitlera do prdele.* Přemýšlí nahlas a podívá se směrem k Tayovi.* Nemáš hlad? Mám nějakou krev ve sklepě v kuchyni. Odebral jsem ji... někomu, který s tím určitě souhlasil...* Řekne a odvrátí pohled a napije se kávy. Je hned tak jasné, že ten člověk nesouhlasil. Přeci jen, ten zloděj se k němu taky vloupal do domu aniž by s tím, Bob souhlasil.*
*Pozvedl jedno obočí nad Bobovy slovy, načež se taky zamyslel.* /Jo, jasně. Už vím./ *Došlo mu to docela rychle. Lehce si skousnul ret a pokýval hlavou. Lila musela být určitě nadšená, když se probudila a všimla si, že mládě, které měla v ten večer na starosti zmizelo.* Určitě to bylo včera, pokud jsi tedy neudělal to samé i v minulosti, což hádám, že asi minimálně jednou ano..majznul jsi můj doprovod holí po hlavě. *Vyjádřil se k Robertovu hlasitému přemýšlení. Tu část s Hitlerem ovšem nekomentoval. Pouze na čaroděje hodil podivený pohled, z úst nic nevyšlo. Začínal si na podobné přemítání zvykat. Hlavně se mu kupodivu držel ten fakt o Robertově věku stále v hlavě. Mírně pozvedl jedno obočí.*Jasný, souhlasil, chápu. *Pokýval hlavou.* Ale jo, dal bych si.
*Poslouchá ho a povzdechne si.* Ah... tak poď se mnou. Udělám tam něco tomu tvému doprovodu jako omluvu.* Řekne a vydá se k výtahu.* Co mi o ni můžeš říct? Já jen, abych podle toho zvolil dárek.* Povídá cestou a pořád si nese to své kafe.* Jako můj bráška byl za upíra ženatý. Dělal mu nějaké jídlo. Viděl jsem to v jeho vzpomínkách. Bylo to zajímavé. Vypadalo to jako bublinky. Zajímalo by mě, jak to udělal.* Prohlasí zamyšleně.*
*Pouze kývl hlavou. Jistě, být na Robertově místě, určitě by se taky snažil za něco takového nějak lépe omluvit. Nicméně v případě Lily..ta ženská byla otravná čarodějnice se zrzavými vlasy. Ano, lítost se v něm vzala, ta rána musela jistě docela bolet, ale to je všechno.* Popravdě? Nic, snažím se s ní netrávit čas. *Pověděl s nevinným úsměvem. Celou dobu čaroděje následoval, šel za ním jako ocásek. Nerad by se mu v jeho domě ztratil.* Netuším, o takových jídlech jsem nic neslyšel. *Pokrčil rameny. Doteď často míval samotnou krev či například drinky, v nichž byla přimíchaná.* A jídla umím jen normální..lidská? Je divné to tak nazývat, když pomyslím na to, že jsem vlastně ještě nedávno byl člověk. Tři roky nejsou dlouhá doba..ne? *Optal se zamyšleně.*
*Vejde do výtahu a přemýšlí.* Hmm... tak udělám bonboniéru.* Rozhodne a pak mladšího upíra poslouchá.* Oh, je to nějaká moderní kuchyně. Dělají z toho drahá jídla, s želatinou u toho pracují... Už si moc nevybavuju z těch vzpomínek, viděl jsem je letmo, když jsem je odemykal.* Vysvětlí a pak se zasměje.* Mrknutí oka. Čím starší budeš tím rychlejší rok bude. To ti potvrdí i Dragos.* Zasměje se a když výtah zastaví, tak vystoupí a vydá se doleva, kde je malá kuchyňka. Otevře ledničku, kde je krev a podá mu ji.* Mám ji tu na svá kouzla, měla by být zdravá a bez látek.* Řekne a odloží hrnek, aby se protáhl.*
*Pokrčil rameny. Něco takového bylo jen a jen v Bobově režii. On se ve finále omlouvat nemusel, neměl za co. Možná. Žena mu mohla vytknout maximálně to, že ji tam nechal a nechal se Robertem odvést k němu domů. Ve finále to mohl brát jako osvobození od otravných keců a stížností.* Se zeptám Sashy. * Pověděl, během čehož opět pokrčil rameny. Nato téma přešlo ke zmínce o ubíhání času. Však letěl jako voda, aspoň to si mládě často myslelo. Lehce si povzdechl.* Kdybych mohl, tak ten čas vrátím ještě do doby před souhlasem s proměnou. *Zastěžoval si. Kdyby jen věděl, že to dopadne tak, jak to dopadlo, s proměnou by nesouhlasil. A možná by klidně tehdy ani do té rozpadající se budovy nešel. Raději si ovšem nyní, namísto pokračování v přemýšlení o tomto tématu, převzal krev od čaroděje.* Díky. *Pověděl pouze, načež se rozhlédl po kuchyňce, hledajíce nějaké místo, kde by si mohl sednout, než ho do hlavy trklo něco jiného.* Kolik je vlastně hodin? Mobil jsem si nechal dole..
*Bob ho poslouchá a pousměje se.* Kdysi jsem na alternativní rozhodnutí využíval otce. Vidí budoucnost, minulost i současnost. Díky tomu ví s kým se vyspat, aby se narodil syn. Když jsem ho na to využíval, tak jsem nevěděl, že to je můj otec. Ale vždy řekl, jak by to dopadlo, kdybych se rozhodl jinak. Jako občas si říkám, že je škoda, že tohle jsem po něm nezdědil.* Ušklíbne se a podívá se mu do očí.* Ale jednou mi skrze sny řekl zajímavou věc. Většina zásadních rozhodnutí nás vždy dovede ke stejné věci. Takže kdyby ses nestal nemrtvým, tak by tě mohl srazit autobus a ty bys nikdy nemohl vidět svět magie, který kolem tebe je.* Řekne a lehce zasněně se usměje.* Ah... Je asi šest večer a zapadá slunce.* Řekne a ukáže za něj, kde je na stole rostlina, která pomalu rozkvétá.* Kvete jen když zapadá slunce a vychází měsíc. Má magické účinky, ale nyní se používá jen na jedy, parfémy a prokleté předměty.* Vysvětlí a dívá se na tmavě zelenou rostlinu s květem, jehož lístky jsou rudé jako krev a fialové až černé ve středu. Okvětní lístky vypadají jako na orchideii.*
*Zvídavě se na čaroděje podíval, když se rozmluvil poté, co si zastěžoval na svůj souhlas s proměnou v upíra. Během toho, co jej poslouchal, si usrkával krev, kterou mu Bob předtím dal. Občas i zakýval hlavou, aby mu dal najevo, že jej poslouchá a jeho slova nejdou jedním uchem dovnitř a druhým ven.* Taky pravda. *Přitakal, načež kývl.* Ale myslím, že „srážka s autobusem“ vyzní lépe než „usmrcení padající terasou“, nebo taky „zasypán troskami rozpadající se budovy“. *Přemítal nahlas. Na něco takového nemohl zapomenout už jen kvůli tomu, že to bylo poprvé, kdy se smrti podíval do tváře.* No..minimálně to zní méně divně jak ty trosky. *Pokrčil pak rameny, načež pohlédl na orchidej na stole. Lehce naklonil hlavu do strany. Až poté se nějak vyjádřil k hodinám.* Jo..tak to jsi spal docela dlouho. *Pověděl zpětně.* Měl bych dát vědět nějakému staršímu upírovi vědět, že bych potřeboval vyzvednout..myslím, že mám číslo na Sashu. *Zapřemýšlel nahlas, poté svoji pozornost přesunul opět k rostlině.* Už jsi ji na nějaký prokletý předmět použil? *Optal se zvídavě. Jediný takový předmět, co si pamatoval, že viděl jistě, byly tehdy ty mince, co mu Robert ukazoval v Pandemoniu.*
*Dragos byl naštvaný, ale Lila byla vzteky bez sebe. Když ji násilně zamykal do stříbrných mříží ve sklepě vily, tak stále dokola vykřikovala, jak toho zmetka, co ji omráčil, vysaje do poslední kapky a jak si s jeho hlavou zahraje fotbal a nakopne ho podpatky rovnou do oka. Také se odvolávala na všechny komunisty světa a přísahala, že najde způsob, jak oživit Stalina a přinutit ho vystřelit atomové bomby na Ameriku. Dragos byl rád, že z ní dostal, co se vlastně stalo s Taylorem, než se ho se západem slunce vydal hledat. Měl svůj tip a navíc by tam asi stejně zamířil. Přeci jen měl s Bobem dohodu o pomoci klanu. S posledními zapadajícími paprsky dorazil k velkému domu a došel k jednomu z vchodů. Tipoval to na hlavní vchod. Opatrně rukou sáhl na bránu, ale necítil žádný odpor. Zkusil tedy otevřít a vejít na pozemek.* /Že by jsi žil bez ochrany? Tím líp pro mě../ *Pomyslí si, ale i tak dojde obezřetně ke dveřím. Zkusí znova kliku. Opět necítí nic, co by mu bránilo ve vstupu. Pokud jsou dveře odemknuté, tak prostě vejde, pokud ne, tak pomocí tenkých dýk si sám otevře. Zaposlouchá se, zda něco uslyší. Je jako ticho před bouří. Projde první patro a zastaví se u schodů do sklepa. Rozhodoval se zda jít nahoru nebo dolů, ale když se zaposlouchal, tak měl svou odpověď jasnou a potichu se vplížil do sklepa. Jeho oči se automaticky přizpůsobily. Potichu došel až k místu, kde se ozývaly oba hlasy, ale zůstal ve stínech. Chvíli naslouchal rozhovoru a zareagoval až na Taylorovu otázku. Malý miséricord vyletěl ze stínu a stříbřitě se zaleskl, když proletěl kolem Taylorovi hlavy, kolem Boba a jeho pohyb zastavil až květináč s rostlinou.* Není třeba.. *Odpoví poté Taylorovi a udělá dva kroky k nim.* My si ještě jednou promluvíme o tom, že součástí dohody není unášet upíry svému doprovodu.. *Zavrčí na Boba pro změnu a ukáže na něj druhým miséricordem, kterým si spolu s prvním i otevřel případně ty dveře.* Musel jsem Lilu zamknout, protože ti hodlá udělat plastickou operaci svými podpatky. *Nůž zapíchne do kuchyňské linky.* Vysvětlení. Oba. *Probodne je na střídačku pohledem.*
*Bob ho poslouchá a přikývne.* Jo jeden můj vytvor mi kdysi řekl, že to je nepříjemné, ale rychlé, když se to dobře trefí.* Ušklíbne se a vzpomene si, jak se během jednich bojů nudil, tak si oživil mrtvolu na pokec. Pak poslouchá Taye, ale všimne si, jak se po stropě pohnul stín. Šlo o kouzlo, které dal na celý dům, aby věděl, kde se kdo pohybuje. Takže mlčí a čeká, kdo to je. Když se objeví Dragos, tak se na něj podívá a tiše ho sleduje a nejdřív ho ignoruje, protože chce odpovědět Tayovi.* Ano, na prokletý předmět i jako jed.* Řekne a podívá se na Dragose. * Dobré ráno i tobě. Na mé konání mám dokonalé vysvětlení.* Řekne a zvedne prst a odkašle si.* Byl jsem opillý, magickým alkoholem a asi se mi popletli doby. Za so může asi můj oblek, co jsem si vzal. Moc pěkných vzpomínek z nacistického německa nemám.* Řekne a tváří se naprosto vážně.* Oh a co má Lila ráda? Klidně ji nechám zabít opět Rasputina, ale nesmí ho moc zošklivit. Už tak je naštvaný za tu díru v hlavě.* Poví a tváří se u toho trochu otráveně, protožýe mu to Rasputin vždy vyčítá, když se hádají.*
*Kývl. Zase až tak hluboko u tohoto tématu jít nepotřeboval. Spíše zpozorněl, když si všiml, že čaroděj náhle zmlknul. Věnoval mu lehce nechápavý výraz, nicméně ticho nenarušoval. Čekal, až se něco stane. Rychle sebou poté škubne, když okolo něj proletí nějaký předmět, než konečně věnoval narušiteli jejich konverzace dosti vyděšený pohled. Bezděčně se nato nadechl, aby se uklidnil, a na slova vůdce klanu pouze kývl, ostatně jako i na ty Bobovy, co následovaly hned poté. Následně pozvedl jedno obočí při Robertově vysvětlení. Souhlasil jen s první částí. Ovšem těžko říct, co se mu dělo v hlavě. Do té mu Tay přeci jen neviděl.* Chtěl jsi mi ukázat svůj dům, ale na Lilu jsi moc dobrý dojem neudělal, na což jsem tě i upozornil. No a potom už jsi ji praštil tou holí a mně jsi začal tahat sem. Ale ano, opilý jsi u toho opravdu byl, proto jsi musel jednat tak, jak jsi jednal. *Vysvětlil. Během svého projevu Dragosovi nevěnoval jediný pohled. Buď se díval do země, nebo na Boba.*
*Dragos pozvedne obočí, když Robert prohlásí, že má dokonalé vysvětlení. Čeká, co z něj vypadne a když skončí, tak se na něj zamračí.* /Ovšem.. Co jiného mám asi čekat, že?/ *Pohled přesměruje na Taylora, který začne mluvit po něm.* Nic a nikoho.. Proto dostala na starost Taylora, abych měl jistotu, že se nebude opakovat ten kostel v Bronxu.. *Probodne mladého upíra ještě pohledem. Vytáhne dýku z desky a vydá se směrem k Robertovi, aby za ním sebral tu druhou dýku. Z díry v květináči se vysype trocha hlíny, než se díra sama ucpe, jak se hlína přeskupí, to Dragose ale moc netrápí. Ukáže onou dýkou na Taylora.* Ty, absolvuješ trénink s Lilou ve vile. Jednak proto, aby jsi příště uměl tohohle cretino sám praštit, kdyby se zas ztřískal jak zákon káže a chtěl tě někam táhnout. *Při oné nadávce ukáže dýkou na Roberta, přičemž jen kousek chybí, aby ona dýka skončila v jeho krku.* A druhak.. *Dýku vrátí k sobě a začne ji čistit o rukáv volnější košile.* ..doufám, že ti při něm vtluče konečně do hlavy, že mimo vilu se svého doprovodu budeš držet nejlépe jako klíště.. *Dodá a dýky obě do sebe založí, přičemž do sebe zapadnou jako dva kousky puzzle.* Ty jsi už střízlivý? *Otáže se Roberta, přičemž na něj kouká shora.*
*Bob se dívá na květinu a pak na Dragose.* Desifikuj si tu dýku. Jed z téhle rostliny zabije i upíra.* Poradí mu a kouzlem květinu opraví. Ta krásně kvete, ale tentokrát, je více rudá, jako by ukazovala svůj vztek, že na ni byl spáchán atentát. Usměje se na ni kousne se do zápěstí a nakape krev na květinu.* Hehe, brzy bude mít pyl a zahubí jím mnoho živočichů.* Prohlásí a pak si vzpomene, že tam má upíry.* Oh, pardon.* Vyléčí si ránu a podívá se na Dragose.* Ano. Jo a jinak, se Tay dobře ovládá. Včera sem přišla civilka. Nevím, už co přesně se mnou řešila, ale pak mi chtěla dát svoje dítě. Tay byl celou dobu naprosto v pohodě.* Řekne a usměje se hrdě. Jenže úsměv zmizí.* Když tak nad tím přemýšlím... já neaktivoval jeden malý bezpečnostní systém...* Podívá se na upíry a pak sleduje stíny.* Pánové. Pokud by vám to nevadilo... Mohu aktivovat jeden bezpečnostní systém?* Zeptá se jich.*
/Však jo, jak by mohla mít ta fúrie něco ráda? Maximálně tak komunistický režim. To by sedělo./ *Pomyslel si, když se přešlo přímo k Lile a jejím schopnostem si něco či někoho oblíbit. Skoro by své myšlenky doplnil i o protočení panenek, kdyby takovou drzost měl. Něco takového by si už před vůdcem klanu nedovolil..nebo rozhodně ne, když mu věnuje zrovna pohled. Třeba jako nyní. Pouze se tedy podíval do země a kývnutím naznačil, že jeho slovům rozuměl a určitě je nevypustí druhým uchem ven. Nato se spokojeně znovu po nějaké té chvíli napil krve, kterou následně horko těžko zadržil v ústech, když mu bylo oznámeno, že s Lilou bude absolvovat trénink ve vile. Ztěžka poté polkl, načež staršímu upírovi věnoval pohled.* /Ten se mi aspoň nestará do práce./ *Opět se mu ozvalo v hlavě, nicméně nečekaně nic nahlas neřekl. Pouze kývl, doufajíce, že jej čeká pouze jeden trénink a ne víc. To by musel už fakt držet své nervy na uzdě. Lehce se oklepal, jakmile Bob zmínil, že jed z oné nádherné rostliny zabije i upíra. Stále je ovšem spíše ticho. Na další čarodějovy slova s úsměvem kývl.* No..těžko říct? *Nejistě pokrčil rameny.* Neudělá nám to něco?
Dobrý vědět.. *Kývne jen Dragos s pohledem, v kterém se nedá určit, zda tu dýku nakonec očistí, či nikoliv. Při slovech Boba nejdřív pozvedne obočí.* Těžko by byl v pohodě, kdyby jeden z nich krvácel. Proto má sebou vždycky doprovod. *Oponuje mu stroze. Koukne se po Taylorovi, když položí svůj dotaz a odpoví.* Neudělá.. *Pronese sebevědomě a varovně se podívá na Roberta.* On moc dobře ví, že minimálně mě si nemůže dovolit ohrozit nebo zabít.. *Dodá.* Jak se vrátíš, tak mám variantu trestu i pro tebe. *Dodá, než nechá Roberta odejít.* A Lile se omluvíš i ty, nejen on. *Poručí Taylorovi, když zůstanou o samotě.*
*Sleduje je a poslouchá.* Ne, nic se vám nestane, jen ucítíte tu magii a možná dostanete hlad. Trochu vedlejší efekt, nevím proč. Ale je to obrana proti teleportům a portálům sem.* Vysvětlí a vezme v šuplíčku athame. To se mu tam valí mezi pozůstatky toustovače, mixéru a nějakého telefonu. Jejich opravu vzdal. Řízne se do ruky a začne mumlat ve staronorštině kouzlo. Jakmile krev dopadne na podlahu, tak celým domem projede energie, jak se aktivuje kouzlo. Ránu si vyléčí a uslyší ránu do vchodových dveří.* Hehe... zavřel jsem včas. Radši vás pošlu portálem. Venku je naštvaný démon.* Zazubí se na ně a pak se podívá na Dragose.* Jasně.* Poví a podá oběma z ledničky pytlík s krví.* Jinak, na Stínovém trhu jsem nedávno viděl, že prodávali upíří zuby. Nebo to aspoň tvrdili. Dal bych si bacha, aby tu neřádila zoubková víla.* Řekne a sedne si na linku. V ledničce si vzal nějaký sendvič s masem. Ani neví, co je to za maso, ale chutná jako vepřové.*
*Dragosovi věnoval pohled, který ovšem zakotvil vzápětí někde mimo něj a raději se napil krve, načež dál poklidně mlčel. Nedovolil si zatím nic komentovat. Pouze pozvedl jedno obočí, když vůdce klanu prohlásil, že si ho Robert nemůže dovolit ohrozit či zabít.* /Tohle znělo lehce egoisticky./ *Dovolil si utrousit aspoň ve své hlavě, když už se to neodvážil říct nahlas, aby si zachoval hlavu na místě, kde správně má být a zatím tam i je. Nicméně nyní se už moc neovládl a jakmile se dozvěděl, že se i on musí upírce omluvit, krev v ústech vyprskl.* Ups. *Sykl tiše, podíval se na kapičky na zemi, načež se zhluboka bezděčně nadechl.* /Fuj, nesmíš, tohle by bylo nehygienické./ *Řekl si v hlavě, skousl si ret.* Jistě. *Pověděl poté. Bylo mu jasné, že i kdyby nechtěl, jakože fakt nechce, musel by. Věděl ale, že jediný důvod, proč by to od sebe udělal, byla slušnost. Zmateně zamrkal na čaroděje, když se zmínil o démonovi, nicméně jinak to nekomentoval. Pouze konečně dopil jednu dávku krve, načež si s radostí vzal pytlík. Na další slova pak opět kývl, ačkoliv se i jemně oklepal, pravděpodobně strachem.*
*Dragos se nejdřív na Taylora zamračí, když vyprskne, a sjede ho pohledem, než vydechne.* Já vím, že se ti to pramálo zamlouvá, ale nehodlám mít rozepře v klanu a nehodlám si v něm vybírat jako vůdce stranu. Takže se prostě omluvíš a budeš držet pusu během tréninku. Podle toho jak ti to půjde uvidíme, co bude dál. *Promluví nakonec stejně, jako by otec mluvil se svým synem. Pak se Dragos vrátí pohledem na Roberta.* Ode mě z klanu nebyli.. Ztráty jsem neregistroval. *Na pytlík krve se zaškaredí. Ano, přišel by mu vhod, i když by to ještě asi chvíli vydržel, ale nechtěl ho sát takhle barbarsky.* A skleničky nevlastníš? *Utrousí otráveně a počká, jestli mu ji podá, nebo si ji půjde najít sám, než pokračuje.* Každopádně.. Taylore, ty jdeš teď domů. Lila je ještě stále zavřená, takže se ji omluvíš dokud po tobě nebude mít šanci skočit. S tebou si chci promluvit. *Poukáže na Roberta a kývnutím hlavy naznačí, zda udělá Taylorovi portál.*
*Bob je poslouchá, ale nekesá jim do toho. Jeho míra soustředění u těchto věcí upadá. Proto většina studentů, co kdy měl buď odešla nebo on zapomněl, že vůbec existují. Když se ho zeptá na skleničky, tak otevře skříňku vedle sebe a tam jsou skleničky z období secese.* Klidně si jich nech. Sestra se je snažila asi třikrát vyhodit.* Pokrčí rameny a pak odloží sendvič a dojde ke dveřím do skladu. Přivolá si fixu a na rám začne kreslit symboly. Dává jasné souřadnice před vilu.* Víš, že nemůžu otevřít portál až do vily, že? Místo, co je chráněné jako tvoje tenhle jednoduchý portál neprobourá.* Prohlásí a luskne. Portál se aktivuje.* Je pouze jednosměrný. Pouze před vilu na Statenu.* Řekne a pousměje se.*
*Otřel si rty, načež již pouze s lehkým povzdechnutím kývl a věnoval Dragosovi krátký pohled. Nemělo cenu odporovat. Mimo to, ty slova měly něco do sebe. Byla pravda, že není ideální mít ve vůdcovské pozici nějakou oblíbenou stranu či obecně oblíbence, obzvláště pak kvůli takto pitomým rozepřím a konfliktům. Bohužel byl Tay občas ale i trochu dětinský a neuměl si od těch naschválů pomoct.* /No tak, už tak působíš jako naprosté dítě, to není to, co tě otec učil./ *Pomyslel si. Opět pak věnoval Dragosovi pohled, když zmínil skleničky, než se podíval na Roberta a poté i na sklenky ve skříňky.* Ví vůbec, jakou cenu takové věci mívají? Pokud jsou tedy pravé a ručně malované a obecně zpracované. *Zeptal se a kývl.* Dobře, to by byl dobrý nápad. *Kývne. Nepotřeboval úplně skončit s nějakou zlámanou končetinou. To úplně v plánovači neměl. Jakmile byl portál vytvořen, podíval se na něj a dokonce k němu udělal krok, než se zarazil.* Oh..mé věci. *Zmínil a věnoval oběma starším mužům pohled, který pak zakotvil přímo na Dragosovi.* Mohl byste mi je prosím vzít? Ať to tu nezdržuju ? *Optal se nervózně. Podle odpovědi se pak případně zeptal i Roberta, než prošel portálem a poté zamířil rovnou do vily, kde se šel starší upírce tedy omluvit.*
*Upír si převezme skleničku a poté zuby trhne pytlík krve, aby jej otevřel a jeho obsah mohl vylít do ní. Prázdný obal od krve nechal na desce a skleničku si vzal do ruky a upil. Při slovech Taylora se pobaveně uchechtl.* Máš se ještě co učit, mladej. V mojí šatní skříni jsou věci, co mají větší hodnotu, než tyhle skleničky.. *Ušklíbne se. Nad Robertem protočí očima.* To vím.. Proto tě taky nežádám o portál do vily.. Taylor ty dva kroky k ní zvládne.. *Prohlásí a opře se zády o linku, sledujíc Taylora, jak míří k portálu a upíjíc ze skleničky. Pozvedne obočí, když se zarazí a otoč se na něj. Věnuje mu otrávený pohled, ale nakonec přikývne.* Vezmu ti je.. Pak si pro ně ke mě dojdeš.. *Souhlasí a čeká, až úplně zmizí. Pak dopije skleničku a obrátí se na Roberta.* Mám lehký problém s jednou svou schopností a napadlo mě, jestli nebudeš užitečný.. *Začne hned od podlahy.* Slyšel jsi už o upířích proměnách, že ano? *Optá se ho a v hlase mu zní frustrace.* Nedávno jsem potkal jednoho starého známého, ještě z mého prvního klanu. K této schopnosti ho přivedl náš stvořitel.. Dal mu základy a on to postupem let piloval, až se dokázal proměnit.. Já jsem nijak oblíbený u něj nebyl.. *Uchechtne se ironicky.* Jeho chyba.. Asi to pochopil až když jsem mu zabodával dýku do hrudi.. *Uleví si s pohrdavým odfrknutím, než trochu pokořeně přizná.* Zkouším na ten princip přijít už léta.. Myslel jsem, že jsem na to přišel se svým synovcem, ale ten pak umřel a já se sekl a nejde mi ani navázat kam jsem se dostal.. *Zamručí otráveně, přičemž při slovech o jeho rodině trochu těžce polkne a sklenička v jeho sevření vydá zvuk praskajícího skla, ale ještě se nerozbije. Jestli něco dokázalo dokázat, že Dragos kdy měl nějaké city, tak to byla právě jeho rodina, která ale už byla zcela mrtvá. Oklepe se z toho, pustí skleničku, a když se podívá na Roberta, tak už má zase ten ledový pohled, jakoby se schoval za masku.* Napadá tě něco?
Pff... tohle má jen percentuální cenu oproti tomu, co mám jinde.*Ušklíbne se a podívá se na Dragose.* To ti to ještě nesežraly moly?* Nazvedne obočí a zazubí se na něj. Bob pak na Taye na rozloučenou zamává a usměje se na něj. Poslouchá ho a kývne.* Jo, dělají to staří upíři v ohrožení nebo velkém stresu. Nebo tak nějak. Vždy mi řekli něco jiného když jsem je zkoumal...*Zapřemýšlí a poslouchá ho.* Hmm... víš, já přeměnu ovládl trochu jiným způsobem. Ale to je trochu na dýl, takže si sedneme do kanceláře, co je tady dole. Jako tenhle barák je obří mám tu asi čtyři kuchyně, dvě kanceláře, čtyří obýváky a snad tisíc ložnic. K čemu to někomu bylo.* Odfrkne si, když jde do kruhové kanceláře, kde si sedne na sedačku. Má tam kávovar a ten zapne, aby mu udělal další kávu. Je mu jedno, zda ho bude upír následovat, prostě jde a povídá.* V roce 1943, myslím, jsem byl skoro zavražděn a to kvůli knihám. No a musel jsem uniknout, tak jsem se proklel. Je to rychlejší než léčení. Během svého prokletí jsem se občas dokázal dostat do lidské podoby a poslední roky to bylo čím dál častěji. Kdybys věděl, co vím na vílího krále, pfuuu....* Zasměje se, ale pokračuje.* Během těch přeměn jsem zjistil, jak magie proudí, reaguje tělo a podobně. U vás to spíše funguje na přirozeně nabrané magii v průběhu staletí a reakci těla...* Zamyslí se a vstane. Dojde k Dragosovi, chytne ho za ruku a vpustí nechá magii kolem něj proudit.* Cítíš něco?* Zeptá se ho a tím zkouší teorii, zda upíři vnímají magickou energii kolem.*
*Ušklíbne se podobně. Mohl by mít doma artefakt, za který by mu britské muzeum utrhalo ruce a on by ho bez mrknutí oka rozbil. Takové už to zkrátka bylo, když byl jeden nesmrtelný. Odfrkne si u poznámky Boba.* Podceňuješ mou zálibu v dobrých kouskách šatníku.. *Počká až je Tay pryč a pak spustí.* Nejen tehdy.. Je to dobrá úniková strategie, ale taky dobrý způsob cestování.. *Opraví ho lehce. Proto bylo tak těžké plánovat Viorelovo svržení. Nikdo totiž neměl ponětí, zda je zrovna v podobě potkana neposlouchá.* Ty jsi čaroděj.. *Odfrkne si.* Pro vás je to více běžné.. Přísahám, že za celý svůj život jsem poznal maximálně pět upírů, co se uměli proměnit.. *Zabrblá, ale následuje ho po domě.* Počítáš s tím, že ten někdo měl zřejmě rodinu, že ano? *Uchechtne se.* Tohle není sídlo pro samotáře.. Kdybych ti tu nastěhoval klan, tak ti najednou začne připadat malý.. *Ušklíbne se. V kanceláři se usadí na nejbližší možný prostor a je mu jedno, zda je to křeslo, gauč, stůl nebo nízká komoda.* /Jak nečekané../ *Převrátí očima. Při slovech o vílím králi pozvedne obočí.* Vždy se rád dozvím nové drby, ale věřím, že budeš mít sdílnou náladu i někdy jindy.. *Naznačí mu rukou, aby pokračoval. Když se ho chytne, tak nejdřív pozvedne obočí, načež se pobaveně uchechtne a čeká, jestli to Robertovi dojde a kdyžtak potom vymaní svou ruku z jeho.* Dovolíš? *Pronese s egoistickým uchechtnutím. Z malíčku sundá nenápadný železný kroužek a pak vyhrne rukáv košile a s cvaknutím odepne kovový náramek. Oba předměty položí vedle sebe z druhé strany, než je Bob.* Pamatuješ si na Azira? Byl to zmetek, ale vyklubal se z něj nakonec slušný čaroděj.. Je ho škoda.. *Pronese s pokrčením ramen a natáhne k čarodějovi ruku, aby to zkusil znova.*
*Podívá se na něj a ušklíbne.* Dobrý... záleží v co se změníš. Mám dojem, že upíři se mění na jedno zvíře. To které jim je charakterem nejblíže.* Zamyslí se a pro sebe si udělá poznámku, že najde popel těch, co zkoumal a znesvětí je, za špatné informace.*/Hajzlové.../* Jako rád bych tu měl společnost, ale chodí mi sem jen prostitutky, démon a mrtvola... To je teda výhra.* Odfrkne si. Když zkouší magii, tak vidí, že to nefunguje, tak ho pustí a sleduje, co všechno si sundává.* Nepamatuju. Na jména jsem nikdy nebyl. Sám si nepamatuju, ani své studenty. Jeden na mě čekal dokonce sto let, ale já netušil, kdo to je.* Pokrčí rameny a chytne ho znovu a pustí magii. Začne mírně a postupně ji navyšuje až nabírá i fyzické podoby ve formě rudého dýmu. Pak ho pustí a podívá se na něj.* Cítil jsi něco?*Zeptá se.*
*Přikývne nejprve, ale pak ho opraví.* Máme omezenou sortu.. Alespoň, co jsem zjistil s Mariusem.. Nikdy nebyla zaznamenaná jiná proměna než netopýr nebo potkan.. A pak je tady ještě jedna taková vzácnější.. Kouř.. S nikým takovým jsem se ale nesetkal.. Našli jsme jen zmínky.. *Pokrčí rameny a protáhne se v zádech tak, že dá ruce víc za sebe a zakloní se.* Moje ambice ale nikdy nebyly malé, takže chápeš, jakým směrem jsem směřoval, že ano? *Ušklíbne se ještě. Nad jeho slovy převrátí očima, ale poté co mu přizná svou paměť mu ani žádné učně raději nenavrhuje. Pouze se ohledně toho chudáka uchechtne. Sundá si ochranné předměty a odloží je stranou. Ze začátku skoro nic neregistruje a tak se trochu soustředí.* Má to být, jako když tebou probíjí elektřina? *Zeptá se nazpět.* Takové brnivé napětí?
*Poslouchá ho a přikyvuje.* Jo to by sedělo. Já se setkal s jedním kouřovím...* Podívá se bokem.* Jsem ho zabil... mě štval.* Řekne a víc k tomu neříká. Pak se na něj podívá.* Hmm... tebe bych typoval na potkana. Jsou hodně chytrý a vynelézavý a často mají sex. Jednou jsem je měl jako mazlíčky.* Zazubí se na něj. Pak ho poslouchá.* Může být. Každý to cítí jinak, ale většinou jde o takové napětí jako těsně před tím než do tebe uhodí blesk nebo když jsi moc blízko elektrickým drátům.* Řekne mu a zamyslí se.* Hmm, víš co. Do čtvrtka vymyslím pár technik a stavím se u tebe.* Řekne zamyšleně a sedne zpátky na gauč a přemýšlí.*
*Dragos pozvedne obočí, než nad Robertem protočí očima. Nic jiného u něj asi ani nečekal. Když však popíše jeho osobu, tak si uraženě odfrkne.* No au teda.. Děvku ze mě dělat nemusíš.. *Zcela ignoruje i to, že mu také řekl, že je vynalézavý a chytrý. Pro něj bylo podstatné, že z něj dělal nymfomana. Což co si budem, byla pravda, ale tu nikdo nikdy slyšet nechtěl. Sundá ochranné předměty, aby na něj měla magie nějaký účinek a hned po experimentu je zase nasadí.* Fajn.. A rovnou se omluvíš i Lile.. A doufej, že se uklidnila, jinak tvůj bráška bude dědit a já budu vraždit.. *Ušklíbne se a seskočí z místa, kde seděl.* A teď bych poprosil portál.. Zabíjet démona se mi dneska nechce.. *Dodá a promne si prsty.*
Děvku ne, potkana a potkani jsou krásní.* Opraví ho. Pak ho poslouchá.* Ha, mou sestru bys nezabil. Vy--kala by ti muzek a ten pak sežrala.* Zazubí se na něj a luskne a otevře se portál opět v těch stejných dveří.* Máš otevřeno. Dokud nevybledne barva, tak bude fungovat na to dané místo.* Řekne a zamává na něj. Počká až zmizí, aby si vzal kávu a šel si ji vychutnat na střešní terasu s výhledem na Hudsen.*
*Dragos po zkušenostech s Viorelem sdílel jiný názor, ale dnes Robertovi ze své minulosti prozradil už dost. V jednom měl ale jasno. Do potkana se měnit nehodlá.* To by se ještě uvidělo.. *Uchechtne se.* Vezmi sebou ty Taylorovi věci.. Nevím, kde to tady má a šmejdit celý barák se mi nechce.. *Požádá, načež zamíří do portálu. Vyplivne ho to kousek od dveří vily, do které vejde a hned na to zamíří zkontrolovat, zda se Taylor omluvil a propustit Lilu z vězení. Pak se vrátí do svého pokoje a v knihovně začne hledat všechny zápisky, co dali s Mariusem dohromady, aby si byl jistý, že mu nic neušlo.*
*Otočila na něj hlavu a uchechtla se.* Tak pán se o mě bojí. *Zazubila se ještě víc.* Prosím tě, nebylo by to poprvé, kdybych jela opilá autem a navíc, těch pár zlomených kostí při nehodě, nic, co bych neznala, při závodění se taky stane ledacos. *Mrkla na něj a tak nějak na půl ucha, jej poslouchala.* Třetí, za celý tvůj život? Páni, tak to není moc. Já jich vystřídala už desítky, ale momentálně jich mám ve svém držení asi tak dvanáct, možná víc, co já vím. *Pokrčila jen rameny a opět pohlédla ven z okna. Chvíli jen tak pozorovala dění za oknem, než oči zavřela a jen tak odpočívala. Musela uznat, že trochu přebrala, vlastně víc, než kdy za poslední dobu.*
*Dominic se zasmál.* No vidíš, někomu hold život a štěstí přeje. *Mrkl na ni.* Ale určitě jsou super. *Zkonstatoval nakonec, než zastavil před svým domem. Zaparkoval auto do garáže, načež pomohl Aless ven. Jak si ji pak dovedl do domu, posadil ji na gauč a pak se pousmál.* Tak jo, dáš si něco? Hádám ale, že kdyžtak asi jen čistou krev, co? *Optal se, a aniž by čekal na odpověď, tak do skleničky nalil krev, jež vyndal z lednice, pak došel až k dívce a sklenku jí podal. Sám se usadil vedle ní, usmívals e a podepřel si hlavu, zatímco na ni hleděl.* Tak co, jak moc mimo se slečna cítí? *Zajímal se.*
K autům, mě to nějak vždycky táhlo, tak je to možná tím. *Pousmála se a nechala se odvést do domu, kde se pak usadila a když jí podal krev, napila se. Pak skleničku položila na stůl před sebe a chvíli na ni koukala, než se otočila na něj.* Ehm, abych pravdu řekla, tak netuším. *Pokrčila rameny a uculila se. Naklonila hlavu lehce do strany a lehce přimhouřila oči.* A proč se mě na to vůbec ptáš? *Zeptala se. *Mimochodem, proč jsem tady? Proč jsi mě vzal k sobě domů? *Zajímala se. Tak nějak si začínala myslet, že to nebyl zrovna dobrý nápad mu na to kývnout, vlastně ani netušila, proč to udělala.*
*Naklonil hlavu na stranu a usmíval se, aby vzbudil dojem, že ji poslouchá. Během toho, co povídala, přesunul jednu svou ruku za její záda a druhou něžně položil na její stehno.* No, já ani nevím, asi mě to zajímá, jak se cítíš, nechci, aby ti bylo špatně nebo tak. *Pronesl.* Asi jsme i já trochu přebral, abych řekl pravdu, jsem, no, necítím se svůj. *Zalhal jí. ve skutečnosti se cítil při smyslech více, než dost.* Já nevím, asi jsme tě chtěl tak nějak poznat, mít šanci poznat jinak, než tehdy, kdy jsme si na tebe udělal neoprávněně zlé mínění. *Hlesl. Ani si neuvědomila, že byl najedou blíže, než předtím, kdyby mohla, cítila by teď jeho dech na tváři.*
Abych pravdu řekla, není mi zrovna oukej, asi jsem toho vypila víc, než jsem myslela, ale to nějak zvládnu. *Chtěla ještě něco říct, ale najednou ucítila jeho ruce na sobě, sjela pohledem na své stehno, než se podívala na něj, ani si neuvědomila, že se lehce kousla do rtu.* Poznat, říkáš? A jak by z tvé strany mělo vypadat to tvé poznávání? *Pousmála se a znova lehce naklonila hlavu na stranu, svou rukou pak chytila tu jeho, kterou měl položenou na její noze a chtěla jí dát pryč, ale to se k ní už přiblížil, načež se na něj jen zadívala a nasucho polkla.* Ehm, Dominicu… co to sakra děláš? *Zašeptala.*
*Zadíval se jí upřeně do očí, tentokrát ale nic nedělal.* No, já nevím, prostě se poznat, jinak a lépe,. než tehdy, když jsem si udělal jen vlastní, jednostranné mínění. *Uculil se. Nad tím, když si skousla ret se pousmál.* Jsi rozkošná, už jsem ti to řekl? *uculil se, načež natáhl ruku, aby jí položil na tvář a zlehka pohladil. Pak se k ní natáhl a políbil ji. Hned na to se ale odtáhl, jen ale tak, aby zůstal v její blízkosti i nadále.* Omlouvám se, promiň, asi bych...asi bychom...neměli. *Hlesl. Stále se od ní ale nevzdaloval, ruce nedával pryč, jen se k ní tiskl a zlehka jí hleděl do očí, spíš tak nějak čekajíc na to, co udělá dál. Nechtěl jí do toho nutit Encantem, ne- protože, to by pak nebylo ono.*
*Nate se pobaveně uchechtne.* Pro mou mámu to taky bylo překvapení.. /Trochu smutné a nervující, ale bylo../ *Na Remiho slova přikývne.* Jop.. *Potvrdí ještě slovně, než křídla roztáhne do celé své délky. Každé křídlo má necelé dva metry, takže v plném rozpětí dosahují něco přes tři metry. Remi si také může všimnout, že se křídla nenapojují přímo na Nateovo tělo. To je součástí magie jeho náramku, který křídla u těla znehmotňuje, aby mohl Nate nosit normální trička, když má křídla neschovaná a v momentě, kdy jsou schovaná, je znehmotňuje celá. Čaroděj se nechá nadnést vzduchem a občas mávne, aby se udržel ve vzduchu, zatímco natáhne ruku k Remimu. Nadšeně se zazubí, když se jej Remi chytne. Upraví ještě chycení, ať se oba můžou chytit nejpevněji to jde a nehrozí, že se hned, jak zapůsobí gravitace, pustí. K tomu Nate ono chycení podpoří magií a pak už zabere křídly silněji a oba je vznese do vzduchu. Postupně nabírá větší a větší výšku, ať jsou pro civily snadno přehlédnutelní a jeho směr letu namíří na Manhattan.* Už jsi byl někdy na Empire State Building? *Zakřičí na Remiho přes vítr a přesně tam začne směřovat. Jejich výška je stále v běžné letové hladině ptactva, ale už je pomalu skrývá tma a Nate ví, co si může dovolit, když prolétá kolem vyšších pater některých budov, většinou kancelářských, kde už v tuhle hodinu nikdo nebyl.*
*Usmívala se a poslouchala ho, pak se jen uculila o něco víc.* Chceš si udělat lepší mínění? Líp mě poznat? To je milé. *Pronesla a hleděla na něj, pak se k němu naklonila o něco víc a znova si nevědomky skousla spodní ret.* A proto mě tiskneš k sobě? Proto mi říkáš komplimenty? Proto mě líbáš? *Uculila se, stále ho držíc za ruku, kterou měl položenou na jejím stehně. Chvíli na něj jen koukala, než se k němu sklonila víc a teď to byla ona, kdo jej políbil.* Tohle ne… tohle nemůžeme, jo nemůžeme. Já… ehm. *Zamumlala, když se od něj lehce odtáhla a nervózně si prohrábla vlasy, než na něj opět koukla.*
*Dominic se zaculil. Cítil, jak ten pocit vítězství další eso v jeho rukávu pomalu ale jistě dostálo svému splnění. Tiskl si ji k sobě dál a dál, hleděl na ni a usmíval se. Když jej pak políbila, tak jí polibek opětoval, ovšem, aby to působilo důvěryhodně, zahrál překvapeného. ihned jej ale prohloubil, a když se pak odtáhla a řekla to, co řekla, tak se jemně uculil. Natáhl ruku, načež jí dal pár pramínků vlasů za ucho a podíval se jí upřeně do očí.* je to zakázané ovoce, já vím. Proto je to tak dobrý. *Zavrněl, než ji opět políbil, tentokrát více vášnivěji, majetnicky a nesmlouvavě. Jednu ruku jí položil na pas, za který si ji přitáhl, zatímco druhou ji chytl zezadu na krku a i tou přitiskl k sobě.* /Ne že bych to dělal rád, ale....dělám to rád./
*Remi se nestačil divit,. Nechával se nadzvednout do vzduchu Nateovou magií a jeho křídly, zatímco se podíval pod sebe. Hleděl na to, jak se podlaha střechy paneláku vzdalovala od jeho nohou, hleděl na ulice pod sebou, jež se zmenšovaly více a více. potom otočil pohled nahoru, k čarodějovi. *Doufám že tohle není naposledy! *Křikl na něj a zasmál se, vesele a hlasitě. Bavil se, a nemohl ani popsat jak. Dlouho se tak nebavil, dlouho neprožíval takový nával štěstí a veselí, jako prvá teď. Jistě, s jeho Aless, ano, ale teď, tohle, bylo něco úplně jiného. Pobaveně zavýskal, než se rozhlédl pod sebe, na to, jak bylo město menší a menší. pak se podíval zase na Natea.* Ne, nebyl! *Zvolal k němu, tušíc tak nějak, kam se asi bude jejich let ubírat.*
*Koukala na něj, když jí dával pramínek vlasů za ucho a poslouchala ho.* Tohle nemůž… *Zašeptala, ale to už jí umlčel polibkem. Jakmile si ji přitáhl k sobě, položila si jednu ruku na jeho hrudník a druhou u zajela do vlasů. Chvíli mu polibky oplácela jen lehce, než tiše zavrněla a víc se k němu přitiskla. Nakonec i ona polibky prohloubila a líbala jej vášnivějí. Chvíli takhle u něj byla, než si vlezla k němu do klína, vlastně to udělala nějak automaticky, nepřemýšlela nad tím, co dělá. Rukou, jež měla v jeho vlasech, jej lehce za ně zatahala, než jí přesunula na jeho hrudník. Ještě chvíli mu polibky oplácela, než jej kousla do rtu. Pak se lehce odtáhla a s úsměvem mu pohlédla do oči.*
*Domini byl štěstím bez sebe, nejenom proto, že jeho plán vycházel, ale taky proto, že dostál toho, proč do klubu šel- chtěl si přivést nějakou společnost na večer, a tu teď taky měl. Vlastně, chytl zlatou rybku, která se mu sama namotala, on tomu pomohl jen dobře nahozenou návnadou. Jakmile se mu posadila do klína, ruce si přemístil na její pozadí a uculil se. Pohlédl jí do očí, ale než by se nadála, upíří, rychlostí si ji přetočil pod sebe a teď to byl on, kdo byl nahoře a shlížel dolů.* To by nešlo, hezky zůstaň dole. *Uculil se na ni, než se sklonil v dalších polibcích, zatímco už jeho nenechavé ruce stahovaly její bundu za ramen.*
Dokud mě lovci nechytí, tak hodlám létat! *Křikne zpátky na Remiho se smíchem. Postupně nabral výšku, než se trochu ustálil. Nechtěl zas na Remiho jít rychle. On už tlak zvládal lépe po tolika letech zkušeností, ale Remi nemusel. Navíc znal v tomhle Triss, která měla problém se s tlakem vyrovnat.* Tak teď budeš! *Odpoví mu Nate a začne postupně nabírat zase lehce výšku, jak se blížili k centru přes řeku.* Jen pro instrukce! Pustím tě, co nejblíž to vrcholu půjde! Já pak musím udělat ještě kolečko! A pak přistát sám! S tebou to nezvládnu! *Upozorní ho, aby věděl, co čekat. Zase o něco stoupne a ustálí let. Rozhodne se proletět nad pátou avenue a dopřát Remimu ten světelný výhled, než to stočil k Empire. Nejvyšší možné místo, kde mohl přistát se společností bylo kousek od úplného vrcholu. Výš nemohl kvůli drátům vysílače. Když se blížili, tak naklonil křídla stranou, aby proletěl bokem, takže z jedné strany Remimu zaclonil na chvíli výhled. Vílu pustil hned, co se objevila plošina pod jeho nohama, aby měl dostatek prostoru získat rovnováhu. On sám udělal, jak řekl, ještě jedno kolečko a pak s vícero mávnutími křídly přistál vedle Remiho. Ihned křídla stáhnul a k tomu hmátnul po náramku, aby je okamžitě i schoval, jelikož vítr tady nahoře byl neskutečný. Poté se posadil na plošinu a udělal kolem sebe bublinu teplého vzduchu pomocí ohně.* Tak jaký je výhled? *Zazubí se na Remiho.*
*Nečekala to a když jí přetočil pod sebe, jen překvapeně vypískla.* Ale, podívejme se, ty nerad dole jo? *Pronesla šeptem mezi polibky a jen se uchechtla, než se svými rty znova přitiskla na ty jeho. Nechala ho, aby jí sundal bundu, lehce se i nadzvedla, aby mu tím i pomohla. Aby pak nebyla pozadu, začala mu sundávat nejprve bundu, tu pak někde zahodila a celkově jí bylo jedno. Pak mu začala rozepínat knoflíky na košili. Moc dobře jí to nešlo, přece jen, díky alkoholu byla trochu mimo a knoflíky teď nebyly zrovna kamarádi, proto se jen uculila a udělala první věc, která já napadla. Chytila okraje košile a svou silou trhla tak moc, že se ozvalo jen páraní látky a cinknutí knoflíku o podlahu.* Hups, asi to budeš muset reklamovat, špatný materiál. *Uchechtla se.*
*Dominic se na ní podívala a přejel si jazykem po rtech.* Abych ti to nepřičetl na účet, a nekupovala jsi mi pak n novou ty. I když, ne, to asi ne. *Zasmál se nakonec, zatímco se pak k ní sklonil. Vyhrnul jí šaty a zahodil za sebe, a když pod ním zůstala jen ve spodním prádle, sám se ušklíbl a polibky začal zkoumat její kůži na těle.* Nikdy bych si nemyslel, že s tebou takhle skončím, věřila by jsi mi to? *Zašeptal mezi motýlími dotyky na její kůži, dál se k ní tiskla laskal a culil se spokojením. Pak se nadzvedl, aby jí viděl do očí, zatímco jí začal rukama, jež vsunul pod její záda, rozepínat podprsenku. Uculil se a polibky přemístil na její krk.* /To je ono, takhle přesně to má být./ *Povídal sám sobě a dál se chválil na to, kam až Aless dostal.* Kdyby jsi ale chtěla přestat, tak zastav, ano? *Vyzval ji, ale jen proto, aby v ní opět vzbudil pocit, že mu tohle není lhostejné, a hlavně, že má možnost volby. Kdo ví, možná proto, aby jí to mohl jednoho krásného dne předhodit?*
*Remi se díval kolem sebe a smál se, radostně křičel, užíval si vítr ve vlasech. Přišel si jako malé dítě, jako radostné, malé dítě- to bylo to dítě v něm, které nikdy nemělo to štěstí a tu možnost šťastný být. proto si to snad užíval teď o to více, než-li cokoliv předtím. Rozhlížel se kolem sebe, na město, jež bylo teď malinké, tak malinké, a to se mu líbilo. Najednou i to málo problémů, které měl, byly malé, tak malé, jako mravenečci pod nimi, kteří jindy byli nepříjemní návštěvníci jeho obchodu, nebo třeba jeho otec, se kterým Remiho trable ještě neskončily. Pro teď si ale zakázal nad tím přemýšlet. prostě se jen držel, a rozhlížel se. Nad Natovou informací kývla usmál se na něj.* Jasně! *Houkl na něj. když jej pak pustil, tak se ihned přitiskl k okraji, aby byl v bezpečí a hleděl kolem sebe, na tu krásu a zářící měst.* Nate, tohle je... *Hlesl Remi. *Tohle je nádhera. *Přiznal a koukla se pod sebe.* Musím říct, že tohle mě dojalo, tohle je neskutečný. *Pronesl, než se na čaroděje koukl.* Děkuju moc. *Pokynul mu.*
*Když má souhlas, tak Remiho pustí na kovovou římsu. Poté přistane sám. Spokojeně se usměje nad jeho slovy.* Je tu klid.. Rád sem utíkám, když mám možnost.. Ještě před pěti lety jsem brázdil noční oblohu každou noc. Mám prochozené střechy snad všech budov. *Zazubí se, načež pozvedne obočí.* To jsem teda nečekal.. *Přizná s trochu pobaveným úsměvem.* Ale jsem rád. Že se ti tu líbí. *Dodá. Sám nemá z té výšky nejmenší strach. Nohy mu volně visí z okraje římsy a klátí s nimi tam a sem, zatímco sleduje New York probouzející se do nočního života.* S Calebem a Triss děláme podobné věci běžně.. Třeba i bungee jumping bez lana.. *Uchechtne se.*
*Remi se na něj usmál a pak si sedl po jeho boku. Posadil se pak taky na okraj, jen ale o něco opatrněji, nohy spustil taky pod sebe a rozhlížel se.* Jo, v tom, že tu je klid, máš pravdu,. najednou mi přijdou všechny ty trable problémy a tak...menší. Je to takové....no, nad věcí, doslova. *Zasmál se a pak se na něj otočil.* kdo ej Caleb? *Nadzvedl obočí, ale pak jen zavrtěl hlavou, s tím že to bude asi stejně jedno. Pak se podíval před sebe.* No, ale nedivím se, že sem utíkáš. Vypadá to skvěle, hlavně teď za tmy. Přiznala a hleděl kolem sebe. Pak se nějak zamyslela, ale nakonec se jal povídání.* Víš, řeším teď jednu nepříjemnost, s mým otcem. Strýček přišel na to, že má na triku nějaké vraždy víl Ellyllon různě po dvorech. Sám mi to doznal. Tak nějak mu pomáhám přijít na to, kde je pravda a o co šlo, ale no, tak nějak...se to prostě táhne. Hehe, ani nevím, proč ti to říkám, asi proto, že je mi tak fajn, najednou jakoby to všechno prostě fakt bylo menší. *Uchechtl se.*
*Smála se.* Smůla, nic ti nekoupím, určitě jich máš víc než dost, takže asi tak. *Mrkla na něj, než se nakonec odmlčela. Chvílí ho sledovala, než se nechala unést jeho doteky a polibky. Jednou rukou mu zabloudila do vlasů, které lehce stiskla ve své dlani, zatímco to tou druhou mu přejela o vypracované hrudi směrem dolů na břicho až se zastavila u rozepínání kalhot. Nad jeho otázkou, se jen pousmála, ale nic neřekla, popravdě si to nemyslela ani ona, ale copak ona teď nějak racionálně myslí? Rozepínala mu kalhoty, které mu pak stáhla, zatímco hlavu zaklonila dozadu a přivřela oči, načež jí z úst unikl tichý sten. Při jeho další otázce se na něj jen podívala, musela se pousmát, tomu, jakou starost měl pokud se tomu tak dalo říkat. Ovšem ani teď nic neřekla, jen přitiskla své rty na ty jeho v polibku a svým tělem se natiskla na to jeho.*
*Jakmile se Dominicovi dostala odpověď jejím podnětem, tím, co udělala, tak se uculil. Nahrála mu teď tím, že mu sama svolila. A jeho to tak moc bavilo a těšilo. I proto, že nebude muset někde hledat někoho jiného na dnešní noc. Zaculil se, načež si jí zbavil posledních kousků oblečení, hned potom se sám posadil na pohovku, ji si vysadil na sebe s usmál se.* No, tak udělám asi výjimku. Jen se ukaž, co v tobě je, maličká. *Zasmál se, načež si ji sám chytl za boky, a čekal, jak se předvede. V mysli jásal, i jeho tělo bylo nadšené z toho, co se mu tu právě dostávalo.*
*Nate na jeho slova přikývne a lehne si na záda, přičemž zavře oči.* Jen posloucháš, jak to dole troubí, ale všechen ten hluk k tobě jde skoro jako přes bublinu.. Jakoby ses odřízl od světa.. A taky je tu čistčí vzduch.. *Dodá se smíchem. Aby mu odpověděl, ale oči otevře a koukne se na něj.* Caleb je můj nejlepší kamarád.. Známe se ze školy.. Už ze základní.. Byl první, komu jsem kdy vyžvanil o podsvětě.. A upřímně, umí to tajemství držet mnohem lépe, než já.. *Uchechtne se. Už jen přikývne, když Remi zopakuje jeho slova a zůstane se zavřenýma očima ležet na podestě. U začátku jeho vyprávění vyhodí nohy nahoru a přetočí se na břicho, přičemž si podloží hlavu rukama.* Páni.. Podsvěťanské drama, jak se patří.. *Ušklíbne se.* Já si své řecké tragikomické divadlo prožil před dvěma roky.. To byla taky sranda.. Byl tu kvůli mě nejvyšší démon.. *Ušklíbne se ironicky.* Jestli ti je jinak zima, tak klidně zamíříme do nižší výšky.. *Navrhne, protože on sám byl schovaný ve své bublině, takže to nevnímal.*
*Fér jej poslouchal, odkyvoval mu vše, co řekl a pak se usmál.* No teda, to je pěkný. No, já o tom vykecal jen kamarádce, ale to jsme byl malej kluk na útěku ze dvora, ještě+ jsem nevěděl, jak důležité je to držet za zuby. Utíkal jsem před hrůzami a potřeboval jsem pomoct, tak jsme to vyžvanil té první, které jsme věřil. *zasmál se nad tou vzpomínkou nad tím, jak Chiara kulila oči. Pak je poslouchal a jen zavrtěl hlavou.* Ne ne, není mi zima, v pořádku, zatím ještě jo. *Usmál se.* Nejvyšší démon? Co jsi sakra vyvedl? *Vykulil překvapeně oči, ale pak ještě zabrousil k sobě. No, já už si myslím, že mě nic nepřekvapí. Teda, doufám, že zjištění, že můj otec je vrah víl je asi to nejvíc, co bych asi o své minulosti zjistit chtěl. *Přiznala pak si sáhl do kapsy, odkud vyndal krabičku cigaret.* Asi nebude vadit, když si zapálím, viď? *Ušklíbl se.*
*I ona jemu strhla poslední kus oblečení a když si jí na sebe posadil, jen se uculila a tiše zavrčela vzrušením. Zapřela se rukama o jeho hrudník, podívala se mu do očí a pohla se na něm. Zprvu jen pomalu, snad jako nějakou provokaci, či hru, bavila se na tom, jak se tvářil. Jen se uculila, načež se kousla do rtu a nehty mu sjela po hrudi o něco níž. Když se pak k němu naklonila, aby jej políbila, své pohyby o něco více zrychlila. Cítila jej až na doraz, přičemž jí z úst vyšlo několik vzrušených vzdechů. Každý jeden její pohyb byl o to víc rychlejší a náruživější. I když byla opilá, dokázala si to užívat.*
*Stejně tak ji cítil i Dominic, to jejich spojení, o kterém upřímně nikdy ani nesnil, o kterém si nemyslel, že by se kdy stalo. Teď to zažíval a musel přiznat, že si to užíval opravdu perfektně. Za boky si ji přitiskl k sobě, než ji jednou rukou zezadu chytil za její drobný krk, aby ji více přitiskl k sobě do polibku. Chvilku ji nechal užívat si to po svém, ale v jeden moment ji přeci jen popadl a přetočil pod sebe.* Teď já. *Uculil se, načež jí zvedl obě ruce nad hlavu a sevřel její drobná zápěstí v jedné své dlani. Druhou ji hned na to chytl pod krkem, držel si ji tak na místě tak jak on chtěla donutil ji se pro tento moment podvolit. Pak už si jen užíval jejich dokonalé souznění, ke kterému dnes celý večer směřoval.*
*Nate se pobaveně zazubí.* Já to vykecal Calebovi, když jsem nás chytal ze stromu, kam jsme lezli jako kluci.. *Doplní svá slova. Když mu odpoví, tak přikývne a dál to nerozvíjí. Počítá s tím, že mu Remi řekne, až mu zima bude.* Narodil jsem se.. *Uchechtne se v odpověď, načež zvážní.* Ne, celé je to mnohem komplikovanější, ale zjednodušeně. Můj nevlastní otec urazil, když byl mladý, dost nechutně čarodějku. Ta se mu pak rozhodla mstít, že nikdy nebude mít děti vlastní krve. Takže když byl ženatý s mou mámou, tak povolala démona, aby ji oplodnil místo něho a narodil jsem se já. Když zjistil pravdu, tak ji začal podvádět a nakonec se s ní rozvedl, ale to už jeho milenka byla těhotná opět se stejným démonem. Tak vznikla moje polorodá sestřička. Ta čarodějka nejdřív chtěla vychovávat mě jako svoje dítě, ale když se rodiče rozvedli a otčím se vzdal práv na mě, tak se ke mě nemohla dostat. U sestry už mu to nedovolila a učila a vychovávala ji jako svoji dceru. Když Tina zjistila o mě, tak mě chtěla navštívit. Ta čarodějka začala mít asi pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama a povolala démona, aby zaútočil na mě a mou tehdejší přítelkyni. Za to mu přenechala město New York. Z toho napadení vznikla dvojčata a démona jsme se pak zbavili. Samotné čarodějky jsme se zbavili až o půlroku později.. *Odvypráví to Remimu tak zestručněně, jak dokáže, načež nakloní hlavu na stranu.* Můj otec je vyšší démon.. Chceš soutěžit, který z našich otců by měl dostat cenu roku? *Navrhne se smíchem a na jeho slova zakroutí hlavou.* Pokud to v tomhle větru dokážeš.. *Rýpne si ještě.*
*Nemohla popřít, že když jí popadl a uvěznil pod sebou s tím, že chytil její ruce do těch svých a dokonce jí chytil i pod krkem, že spokojeně nezavrněla. Používal proti ní věci, které zbožňovala. Zaklonila hlavu dozadu, jak jen jí to jeho ruka na jejím krku dovolila a přivřela oči.* Prosím, ještě…Remi. *Zasténala hlasitě férovo jméno, když se tomu zcela poddala a nechala se unést, ovšem díky tomu, že byla opilá, se jí to popletlo. Přece jen on byl jediný komu dovolila si ji podmanit, komu dovolila si s ní dělat, co jen chtěl, proto ji na mysl vlezl právě on. Aniž si vůbec nějak uvědomila, co řekla, si jednu nohu omotala kolem Dominicova pasu a víc se k němu natiskla, zatímco trhla rukama, které stále držel a užívala si tento moment, kdy se celé její tělo chvělo touhou a vzrušením.*
*Mladý fér po celou dobu poslouchal to, co mu Nate povídal. Během toho se ale ušklíbl nad jeho poznámkou ohledně cigarety, načež si jednu vložil mezi rty, vytáhl zapalovač, a potom se zlehka rozhlédl kolem sebe. Chvilku studoval, odkud vítr vane, ale když mu došlo že v této výšce asi tak nějak odevšud, tak se jen zhluboka nadechl, na vteřinu nebo dvě zavřel oči, načež volnou rukou zlehka mávl ve vzduchu vedle sebe. Pomocí živelné magie umírnil proudění větru v jeho přítomnosti, a ještě zlehka podpořil i plápolající ohýnek ze zapalovače. Podařilo se mu tak si zapálit nakonec svou cigaretu, nad čímž se vítězoslavně ušklíbl, a ještě se podíval na Natea stylem, jako kdyby čekal pochvalu. Potom už jej ale dál jen poslouchal.* No, musím uznat, že tvůj život byl vskutku zajímavý. Neřekl bych ani tak moc hezký, jako zajímavý. Jen osobní pohled. *Zvedl před sebe ihned jednu ruku v obraně, a potom se mu podíval do očí.* No, víš tady jde o to, že můj otec spáchal veškerá ta svinstva i přesto, že démonem nebyl. Jako, já jsem věděl vždy, že je tyran. Jen jsem nevěděl že to je i vrah. *Přiznal Remi, a pak se podíval kolem sebe.* Ještě že tady, vysoko nad vším a nad všemi, se nic takového řešit nemusím. *Zhodnotil, snad trošku i vesele.*
*Jakmile upírka pronesla jméno féra, tak se Dominic spokojeně usmál.* /Aha, tak takhle se jmenuje. Já už jsem to jméno vlastně úplně zapomněl./ *Problesklo mu hlavou, než se podíval opět na upírku. Dával jí v tento moment vše ze sebe, užíval si jejich spojení, až do chvíle, než se přes něj nepřelil jeho vlastní vrchol. Potom se spokojení podíval na Aless, a upřímně, už mu bylo jedno, jestli svého vrcholu dosáhla nebo nedosáhla i ona. Místo toho se na ní ještě podíval, políbil ji a pak se odtáhl. Možná kdyby to byl někdo jiný, a ne jenom žena, proti které chtěl mít své vlastní páky, tak možná potom by ještě pokračoval. Nyní se ale zvedl, ještě jí políbil na čelo, a sám se následně vytratil se šibalským úsměvem na rtech, do koupelny.*
*Z celé te situace byla zcela mimo, takže ji v tu ránu ani nedošlo, že vlastně žádný vrchol ani neprožila, že je prokletá. Je zůstala ležet na pohovce a vzpamatovávala se, hned na to se jen zapřela o lokty a sledovala, jak Dominic odcházel. Ani to nijak nekomentovala, proč by taky. Po chvíli se pak přece jen zvedla a nahá se vydala za ním v domnění, že je tam koupelna. Když ji pak skutečně našla, vklouzla do sprchy za ním a nechala na sebe téct proud vody. Po očku jen sledovala upíra vedle sebe, ale nic neříkala, nevěděla ani co. Chtěla jen sprchu a na chvíli si lehnout, než pak vyrazí domů*
*Upír na sebe nechával spát dávat kapky teplé vody, a jakmile uslyšel, že se vedle něj do sprchy postavila i mladší upírka, tak se jen spokojeně usmál, Načež se otočil, aby se na ní podíval.* Ale, ty jsi přišla, to jsem nečekal. Ušklíbil se provokativně, a otočil se jí čelem.* Zůstaneš, nebo pojedeš dneska ještě domů? Mám tě hodit? *Optal se jí, a naklonil hlavu na stranu, hned potom ale omotal ruce kolem jejího těla, abys jí k sobě mohl přitisknout zase blíž. Jednou rukou jí dal na stranu pramínky vlasů, jež jí padaly do tváře, a pak naklonil hlavu jemně na stranu, zatímco se jí díval do očí.*
*Pokrčila rameny.* Jo přišla, potřebuju si dát sprchu. *Pousmála se lehce a koukala na něj. Když si ji pak přitáhl k sobě, jen si položila ruce na jeho hrudník stejně jako si o něj opřela své čelo. Vnímala jen tekoucí proud teplé příjemné vody. Pak pozvedla hlavu a koukla na něj.* Asi si na chvíli lehnu, pokud to nebude vadit a pak pojedu domů. Potřebuju trochu zmírnit tu opilost. *Uculila se sladce a lehce mu přejela rukama po hrudi. Všimla si pak, že ji pozoroval, tak naklonila hlavu lehce do strany a dívala se na něj taky.* Copak? Proč na mě tak koukáš? *Optala se s úsměvem.* Děje se něco?
*Dominic kývl hlavou na souhlas.* Jasně, vůbec nic se neděje, klidně si lehni, mně to vadit nebude, hlavně, aby ty jsi se pak cítila lépr, ano? *Usmál se na ní a zlehka jí položil jednu svou dlaň na tvář. Potom se jeho rty nadzvedly do lehkého úsměvu, když mu položila otázku, proč se na ní tak kouká.* No co, nemůžu se koukat na krásnou dívku? *Optal se Dominic, načeš se sklonil a své čelo si opřel zlehka o to její a spokojeně zavřel oči.* Bylo by opovážlivé říct že mi je takhle a teď dobře? *Optal se jí tiše a pak otevřel oči, aby se jí mohl podívat do těch jejich.*
Tak si tedy dám sprchu a pak si nějak odpočinu. *Dodala tiše a při jeho dalších slovech se jen usmála.* Možná trochu opovážlivé ano, jen se nemůžu zbavit dojmu, že to nemyslíš vážně. *Pronesla tiše a hleděla mu do oči. Ještě chvíli tam tak s ním stála, než se odtáhla, osprchovala se a posléze vyšla ze sprchového koutu. Sebrala ručník, osušila se a zabalená do něj, se pak odebrala zpět. Ovšem cestou minula pokoj a když viděla tu pohodlnou postel, jen se ušklíbla a hned se vydala tam. Na nic nečekala a ihned si do ní lehla na bok. Schoulila se do klubíčka a jen na chvíli zavřela oči. Potřebovala se trochu vzpamatovat, než vyrazí.*
*Dominic se za Alessandrou otočil, než když byla z dohledu, tak se ušklíbl.* /Kdyby jsi jen věděla./ *Pomyslel si, než ale sám potom vypnul vodu, vyšel ze sprchy, a zamířil za Alesss. Kolem těla měl omotaný ručník, a hned jak došel do ložnice, tak se vydal ke skříni. Tam si vzal triko na spaní a spodní prádlo, než se otočil na Aless. Chvilku se na ní koukal, než nakonec ale přešel k ní, a položil se tak, aby jí bylo čelem. Pak se na ní podíval.* A proč ti přijde, že bych to na tebe hrál? *Optal se jí a zlehka nakrčil obočí, snažil se z ní vytáhnout její dojmy. Jistě, že to hrál, ale odváděl tady to nejlepší divadlo, které by mohl sehrát.* Nemám zapotřebí lhát ohledně svých pocitů, skutečně mi s tebou je docela dobře. *Přiznal a zlehka se usmál.*
*Ležela na boku a měla zavřené oči. Slyšela ho přijít, i když se postel zhoupla a on si lehl vedle ní. Aless jen tiše ležela a mlčela, až do doby, než promluvil. To hned otevřela oči a chvíli na něj hleděla.* Prostě z tebe mám ten pocit, nevím zda je to tím alkoholem nebo se mi to jen zdá, ale tak to cítím. Že ke mě nejsi fér a hraješ to, tu tvou milou stránku. Říkejme tomu vnitřní pocit nebo nějak tak. *Pronesla a hleděla mu do očí. Nevěděla, jak jinak to vysvětlit, ale prostě ten pocit uvnitř ní byl.*
*Dominic zlehka zamrkal a pak si jemně povzdechl.* Ach ano, asi ti rozumím, to bude pořád ta minulost, to, že jsme tě kdysi, já nevím? Zklamal? *Hlesl, než si povzdechl a posadil se.. pak si jemně prohrábl vlasy.* Nechtěl jsem to tak, jen jsem...měl strach o to, málo, co jsem měl. O tu rodinu, co jsme měl, měl jsme strach. Ale když jsi se mu pak postavila...když jsi ukázala, že sdílíš stejné zájmy, jako my, a stejný strach, stejný vztek... *Odmlčel se a pak se na ni podíval.* Pochopím, když mi nebudeš věřit, jistě že ano. jen chci, aby jsi věděla, jak to tehdy bylo a že to, když jsme řekl, že mi s tebou je dobře, je pravda. *Špitl Dominic.*
Já ti řekla, že jsem vám nechtěla nic ničit, nic vzít. Chtěla jsem jen jednou někam patřit, Emett jen sliboval, ale byl to taky jen lhář. Lituju toho, že jsem ho nezabila, možná bych teď měla klid. *Zamručela a posadila se taky, prohrábla si vlasy a povzdechla si.* Abych řekla pravdu, nevěřím ti. Je možné, že se to časem změní, ale teď se nemůžu zbavit pocitu, že ke mě nejsi fér, ty to možná myslíš dobře nebo ne, co já vím. *Koukla na něj. Naklonila hlavu na stranu a povzdechla si.* Asi bych měla jít. *Pronesla pak tiše.*
*Dominic se na ni podíval. Vlastně, to, co chtěl, už měl, takže, proč by ji teď měl k něčemu potřebovat? Prozatím tě nepotřebuju k ničemu, ale, dejme tomu čas.* No, když by jsi měla jít, tak by jsi asi měla jít. Nebudu ti brát tvůj názor, ani už se zbytečně snažit obhajovat, když to očividně nemá smysl. *Pronesl, a na oko smutně si povzdechl. Pak vstal.* Donesu ti věci. *Řekl jí ještě, než se vydal do obýváku pro její věci, jež tam nechali. Jakmile byl z dohledu, přelil se mu přes obličej potutelný, zlomyslný úšklebek, zatímco se sám v hlavě chválil a nemohl se dočkat, až nastane chvíle, kdy bude most za účelem vyplnění svých plánů splnit, co chtěl. Když se pak vrátil, pohled byl zase neutrální. Věci položil před ní.* Odvezu tě alespoň ke tvému autu, nebo rovnou domů? *Optal se.*
*Nate se pobaveně zašklebil nad jeho malým vítězstvím nad větrem, načež přikývne souhlasně na jeho slova.* Byl bych možná rád, kdyby byl trochu méně zajímavější.. *Dodá však vzápětí. Když Remi pokračuje, tak pokrčí rameny.* Nejsi myslím ani první, ani poslední osoba na světě, co nesnáší svého rodiče a to, co udělal. Ne každý to má možná takhle extrémistické, ale takový svět holt je.. *Pousměje se smutněji a ještě se na chvíli rozvalí po podestě, než promluví do ticha.* Asi už budeme muset jít.. Nebo minimálně já.. Ty jsi tady jestli chceš zůstaň a já tě dolu stáhnu zase zítra ve stejný čas, co ty na to? *Navrhne, ale na konci se začne smát.*
*Poslouchala ho a mračila se.* A co čekáš? Objevíš se po takové době a chceš abych ti věřila, abych všechno nechala plavat. Řekla jsem ti, že to chce asi čas, ale když ti to nestačí. *Koukne na něj a postaví se, ale trochu se jí pomotá hlava a zase si sedne. Nakonec se natáhla pro věci, sundala si ručník a začala se oblékat. Nejprve spodní prádlo a pak šaty a bundu, nakonec na něj koukla.* Tohle… tohle to se nikdy nestalo. Tohle mezi námi. *Prohrábla si vlasy a obešla jej, aby se vydala k východu.*
*Dominic se za ní díval. Už nic neříkal, nic nedělal jen ji sledoval. Bral to jako odmítnutí pro odvoz, místo toho se tedy jen uculil, ale ten úsměv byl skutečně jen letmý a rychlý.* Ale jistě, jak jen si myslíš. *Pronesl, opět naoko smutně. Pak naklonil hlavu na stranu, zlehka přimhouřil oči.* /Ale mělo, maličká./ *Místo toho, aby to řekl si jen povzcdehcl.* No, asi se to s tát mělo, jinak bychom tu teď nebyli. *Mrkl na ni zlehka, než se s ní tedy rozloučil. Pokud pak odešla, tak upravil postel, stejně tak jako upravil gauč a své oblečení, došel k lednici, ze které vytáhl krev v pytlíku, nalil si ji do sklenky a i s ní se postavil k počítači. Hned na to si otevřel chat s Richieem a uculil se.* /Neuvěříš mi, ajké eso mám v rukávu na tu vaší krasotinku./ *Napsal do chatu, než se spokojeně zapřel do opěradla, napil se ze své sklenky a pak s úsměvem zavřel oči.* (Odchoďák)
*Remi jej poslouchal a kýval na souhlas.* Jo, jo v tom máš pravdu, že to je složité, co se týče rodičů. No, ale...to si prostě nevybíráme. *Pokrčil rameny, a pak ihned vyskočil na nohy. Zaculil se na Natea a chytl se ho, na znamení, že tu opravdu zůstat nechce.* Nenene, jen mě vezmi hezky domů. A děkuju, že jsi přijal pozvání, moc rád tě tam uvidím, a na rozlučce jak by smet. *Usmál se na něj ještě. Pokud jej pak čaroděj zanesl domů, ještě se s ním rozloučil a dal kartičku se svatebním oznámením, než si sám odešel do bytu, aby douklidil to, co nestihl a přichystal si k večeru jeden ze svým bylinkových čajů.*
*Nate se na Remiho ušklíbl, když se ho chytil a sám se postavil na nohy.* A víš jaká je nejrychlejší cesta dolů? *Prohlásí se stejným leskem v očích jaký měl před několika desítkami minut u něj na střeše. Přitom kolem sebe zruší tepelnou bublinu, aby měl víc energie.* Spadnout. *Odpoví jednoduše, když do Remiho silně strčí; a možná si pomůže trochou telekineze; aby jej dostal mimo rozšiřující se budovu a zajistil, že se nerozmázne o jinou její plošinu, než jej dostihne. Pak se sám se smíchem odrazí a skočí. Je poznat, že už má něco odzkoušeno, protože okamžitě stáhne ruce i nohy k sobě, aby padal co nejrychleji. Kousek od Remiho hmátne po náramku a ve stejný okamžik, kdy se mu za zády objeví roztažená křídla, tak on chytne féra za ruku a let plynule vyrovná.* Žiješ?! *Rýpne si do něj se smíchem, když letí nad Manhattanem směrem ke Queensu. Tak Remiho postaví zpátky na střechu; tentokrát přistane s ním, protože to je větší plocha a může si to dovolit. Se smíchem přijme ještě jakékoliv jeho spílání, že mu zase nejspíš způsobil infarkt, zatímco schová křídla pod iluzi, a pak se vydá normálně po schodech dolů. V bytě si vyzvedne svoje věci, rozloučí se s Remim a zamíří pro motorku a pak zpátky do Brooklynu.*
*Zastavila se, když slyšela jeho slova. Otočila se a koukla na něj.* Já budu ráda dělat, že se nic nestalo. *Pronesla jen a pak už odešla z jeho domu pryč. Jelikož Pandemonium nebylo zas tak daleko, dostala se tam pěšky vcelku rychle. Jakmile začal alkohol pomalu vyprchávat z jejího těla, docházelo jí, jakou věc provedla, načež si jen povzdechla. Nasedla do svého auta a pomalu vyjela k zpět k sobě do vily.*
*Vedoucí klanu se prodírá skrz staré opadané jehličí, spadané větve a nízké keře, a je mu očividně zcela ukradené, že má na sobě hadry, na které si většina obyvatel země ani nevydělá a když už, tak je neberou rozhodně do lesa, ale někam, kde i vylít kapičku šampaňského je zločin. Dragos by prohlásil, že to je zločin všude i v lese, ale to je momentálně vedlejší. Větev, kterou nadzvednul možná praští do obličeje Taylora za ním, protože o tohle se upír nezajímá. Kvůli tomu tady nejsou.* Protože už jsi nějaký en pátek proměněný, tak by ses měl naučit lépe ovládat při ucítění krve. Případně se naučit si najít takový cíl, kdy nehrozí, že by to byl průser.. *Promluví k mladíkovi.* Ono totiž bude méně problematické, když najdou vysátou veverku, než člověka.. *Ušklíbne se ironicky a zastaví se.* Za chvíli dojdeme k naší malé překážkové dráze, jestli to tak můžu nazvat.. Je to asi nejblíže tomu, co to je.. *Pokrčí rameny.* Jsme blízko krmelce, takže tu bude dost zvířat.. Malých i velkých.. Za chvíli přejdeme hranici, kde začneš cítit lidskou krev. Jsou s ní postříkané některé stromy. Tvým úkolem bude se ovládnout a místo toho si najít jiný cíl. *Instruuje ho, načež jej zachytí pevněji za obě ruce za zády.* To jen prevence do chvíle, než dojdeme do středu všeho.. *Informuje ho a pak ho pobídne pokračovat v chůzi.*
*Narozdíl od upíra před sebou na sobě měl spíše to oblečení, které beztak nosíval ještě jeho otec. Úplně se do ničení drahého oblečení neměl, ještě aby jo. Nehledě na to, že jeho šatník i tak nijak moc cenných kousků neobsahoval. Nicméně hádal, že kdyby měl Dragos podobně prořízlou hubu jako Hiram, něco by si už od něj k těm potrhaným maskáčům a dlouhorukávovém černém triku vyslechl. I když, zatím mimo vilu nebyli nijak zvlášť dlouho. Větvi se pak tak tak vyhnul, poslouchajíc staršího upíra před sebou. Nebyly to informace, které by už dávno nevěděl, ale opakování je přece matka moudrosti.* /Což není něco, co bych nevěděl./*Pokýve hlavou, než se lehce zarazí a polkne.* /To bude katastrofa./ *Pohlédne jinam, zlehka si skousne ret, načež se nechá chytit a kývne.* Rozumím. *Poví a pokračuje v chůzi.*
*Natalie se tiše procházela lesem, zahalená do noční temnoty. Její oči se mihaly mezi stromy, a smysly ji vedly přímo k její kořisti. S nataženými špičáky držela svou kořist pevně v puse. Krev začala téct do její úst, a Natalie byla po lahodném soustu znovu posílena. Skoro jako divá zvěř si pochutnala na chudákovi králikovi. V moment co uviděla ty dvě osoby, které se procházely lesem a prostě na ně zírala.* /Kdo to k sakru.../ *Pomyslela si a zasavila, aby podívala úplně a mrtvý králík jí vysel z úst.*
*Dragos přikývl na jeho potvrzení a po zachycení jej vedl dál lesem. Postupně on sám cítil, kde začínaly stopy lidské krve. On se ale uměl ovládnout. Raději držel Taylora pevněji, ať jejich cvičení neskončí dřív, než začalo. V okruhu do deseti kilometrů od centra pak v tom samém momentu se rozestavovali na hlídku někteří jeho upíři, aby jim do okruhu nikdo nevběhl. Natalie však dávno byla uvnitř, což oni nevěděli. Jakmile se dostanou do pomyslného centra, tak ještě pronese k Taylorovi.* Když se dostaneš mimo dosah lidské krve, tak máš vyhráno. Během cesty se můžeš posilnit krví zvířecí kolikrát chceš, ale jakmile se necháš zlákat nějakou lidskou stopou, tak konec, neuspěl si. *Dá mu poslední instrukce, přičemž moc dobře ví, že v určeném okruhu není místo, kde by alespoň trochu nebyla cítit lidská krev. Teprve až za onou pomyslnou hranicí bude Taylor v klidu.* Připraven? *Optá se ještě, ale v podstatě ho už pouští z jeho držení.*
/Heh, toto bude v prdeli, už to vidím./ *Pomyslí si. Už tak se vždy musel držet zuby nehty, navíc měl pokaždé dozor. Na druhou stranu, Dragos snad nečeká, že to dá hned napoprvé. To by byl snad zázrak a překvapil by tím nejen jej, ale i sám sebe. Ale abychom nebyli tolik negativní, třeba se se svým štěstím dostane aspoň do poloviny. Zas tak těžké by to snad být nemuselo.* /Ale bude./ *Zamrká a zpozorní. Krev šla již pomalu cítit. Ret si tedy skousl pevněji, snažíc se udržet sám sebe v klidu co nejvíc, jak to zatím dokáže. Tiše pak zasyčí, když si ret prokousne. Dobrý, zatím se to nádherně daří. Kývl na konečné podané instrukce. Věděl, že dnes to určitě nedá, ač by byl rád, kdyby ano.* Řekl bych, že ne, ale to se jako odpověď nepočítá, že? *Uchechtne se nervózně, ale vzápětí kývne.* Ja.. *Poví a hned, jakmile jej starší upír pustí úplně, se rozběhne přímo do určeného okruhu. A zezačátku to kupodivu vypadá i celkem nadějně. Nějakých těch pár metrů za sebou má vesměs jako by nic, co se tedy týče téměř ladného běhu, pokud se tomu tak vůbec dá říkat. V hlavě ovšem pomalu začínal mít guláš z veškerých emocí, co právě pociťoval.*
*Natalie se opatrně přiblížila, a její úsměv stále sílil.* /Lidi!/ *Pomyslela si. Vylezla na strom a pozorovala je odtamtud, přestože jí větvičky drásaly kůži a ona zaklínala v duchu. Když se snažila lézt výš, z jejích úst vypadl králík a dopadl na holou zem pod stromem. Byla to chvíle, kdy se jí srdce zastavilo a ona se na jedné z větví zachytila.* /Děláš si ze mě predel?!/ *Zavrčela v duchu, zatímco sledovala, ty dva upíry. Její úsměv se trochu vytratil, a v duchu doufala, že toto nepřekazí její plány v pozorování. Připravovala se na každý možný scénář, který by mohl následovat, a s napětím sledovala, jak se situace vyvíjí.*
*Upír se ušklíbne.* /Hah.. Ne, prcku../ *Pomyslí si a vzápětí upíra pustí do porostu lesa. Dá mu chvilku, ať se mu ztratí z dohledu a pak ho začne stopovat pomocí sluchu a čichu. Tehdy se mu tam připlete něco nového.* /Vždyť to tu měli vyklidit!/ *Zavrčí si pro sebe a místo za Taylorem se vydá hledat ten nový pach a po chvíli ho kroky zavedou k mrtvému králíkovi pod stromem. Dragos k němu klekne a z rukávu vytáhne dýku, kterou králíka obrátí. Jakmile si všimne dvou ran, tak se zase postaví a začne rozhlížet kolem. Uši napnuté, poslouchajíc všechno a snažící se zachytit všechny pachy, což se mu nakonec po překonání pachu krve podaří a jeho pohled zamíří nahoru.* Ty tady nemáš co dělat.. *Oznámí ženě napřímo, zatímco plně spoléhá na své upíry, že Taylora na konci okruhu zachytí.*
*Bylo samozřejmě jasné, že byl naprosto daleko od tvrzení „připraven“. Neměl hlavu ani zdaleka vyčištěnou, krev ho mátla a naváděla už od začátku a ve finále se znovu držel zuby nehty, aby to nevzdal hned ze začátku. Zas tak zle na tom snad ještě nebude.* /To snad ne./ *Zafňuká si pro sebe mimoděk v hlavě, jako by mu to snad mělo být nějak nápomocné. Ta vůně byla tak lákavá. Bylo těžké tomu odolávat, ačkoliv si byl vědom, že tu ve skutečnosti nikde žádný člověk nebyl a krev byla jen barbarsky natřená na stromech okolo. Zabývat se tím, nevěděl by jistě, čeho je větší škoda. Zda krve, nebo stromů. Jaké to čisté rostliny, přírodní památky, svědci tolika událostí - poeticky řečeno. Nepoeticky řečeno - samozřejmě, že v přibližné polovině, možná i jen trošičku dál, se už touhou po krvi nechal zahltit a do jednoho takového stromu narazil, když se snažil najít nějakou živou oběť.*
*Natalie se usměje, když upír začne sledovat nový pach. Věděla, že toto bude zajímavá hra. Když Dragos zastaví u mrtvého králíka, Natalie zůstane v pozadí, skrytá ve stínech stromů, a pozoruje ho. Byla si vědoma, že nesmí být příliš nápadná, zatímco sledovala, jak se pohybuje a rozhlíží kolem sebe. Když Dragos promluvil k ní, její rty se lehce stáhly do ironického úsměvu. * A jak to mám vědět? Hm?... *Vykoukla na něj z druhé strany kmene a nehodlala slézt dolů, jako dítě hrající na honěnou.*
*Upíři okolo neměli nejmenší ponětí, co se uvnitř kruhu děje a měli zakázáno opouštět pozice. Byli tak akorát na doslech toho dalšího, aby dovnitř nikdo neproniknul. Dragos se mezitím zaměřil na upírku na stromě.* Pardon, ona ta upíří hlídka okolo nebyla dosti výrazná? *Nadnese ironicky.* Teď už to víš, tak švihej dolů a jdi si po svém.. *Vyzve ji, zatímco ji sleduje.*
*Natalie se na Dragose chvíli upřeně podívala a potom s nenávistným úsměvem odvětila* Hm..A Já ti říkám pojď nahoru! *zachechtala se a skočila na další strom přitom nespouští oči z něj* hmm..A upíří hlídka říkáš? *Natalie se na Dragose chvíli podívá, její oči jiskří temnou nejistotou. Potom se usměje a pokrčí rameny.* Hmm..nic mi to neříká! *Nakonec si sedla na větev s širokým úsměvem* Tady mi je líp dík..
*Dragos pozvedne obočí. Ta holka byla jak malé děcko a na ty Dragos náladu neměl. V klidu si došel pod další strom, na který skočila.* Zcela očividně.. *Odfrkne si otráveně. Přimhouří oči a pohodí si s dýkou v ruce.* Dávám ti poslední varování.. Pojď dolů dobrovolně sama, nebo teda já půjdu nahoru, ale tobě se to líbit nebude. *Pronese.*
A proč bych měla? *Natalie se zarazí a na okamžik t ale potom zvedne hlavu a začne se smát, přičemž se držela za břicho* Hahaha! A proč bych měla?! *Po chvíli smíchu she opět nadechla a vydechla* Fajn Fajn...už jsem se pobavila.. *Natalie slezla dolů a vzhlédla na vysokého upíra před ní. Trochu byla ohromená jeho výškou ale ne moc. Strčila si ruce do kapes a koukala na něj.* Tak co teď?
*Její otázky ignoruje. Přeci jen se on nemusí zpovídat mladé puberťačce. Čeká, co udělá, načež si spokojeně přikývne, když se rozhodne pro tu jednodušší variantu.* Teď jdeme odsud.. A zkus nezaútočit na žádný strom.. *Ukáže ji směr a taky jim zamíří. Hlídá si upírku, když budou procházet skrz nějakou silně zavánějící oblast, aby neutekla a případně ji zachytí na lokti, kdyby se zlákat nechala. Přidá do kroku trochu, protože nemá v plánu jít teď pěšky hodinu a půl celých deset kilometrů. Nakonec zahlédne Taylora se válet po zemi a uchechtne se. Dojde k němu, a pokud je v bezvědomí, tak jej lehce nakopne do žeber, aby ho probral.* Probraný? *Ušklíbne se škodolibě.* Fajn tak jdeme.. *Pobídne ho, jen co je upír trochu vzpamatovaný.*
Auuu to muselo bolet kamaráde!.. *šla s nimi a sem tam se cukala kvůli té neodolatelné vůni krve* Jako moc to nevonělo předtím ale teď to tu voní taak dobře! Jak když moje máma vařila oběd..což mi připomíná- *Natalie začala mluvit o různých věcech na jednou. bylo to dost těžký poznat když mluvila jak dítě po konzumaci velkého množství cukru* Když mluvíme o jídle něco bych zakousla..
*Možná podvědomě začal doufat, podléhat naději, když se zezačátku vskutku nijak nezadrhl. Běžel poměrně ladně, bez výrazného škobrtnutí. Jeho schopnost se pořádně ovládat šla ovšem tu tam nakonec docela rychle. Nakonec narazil hezky do stromu, protože se tou touhou po krvi nechal zaslepit. Nuže, malá rána to zrovna nebyla. Spíše se dalo říct, že mu štěstí udělalo doslova „papa“ a on se na nějaký ten moment vypl. Nebylo to ovšem nijak zvlášť dlouho, tudíž se naštěstí jakémukoliv probírání, co by jej mohlo stát minimálně další zaúpění, možná tak tak vyhnul.* Ja, ja. *Promluvil v němčině. Nad tím úšklebkem by snad i protočil oči, neodvážil se k tomu však a rovnou vstal a po pobídnutí se dal do chůze, hodíc očko po neznámé upírce. Zvědavě naklonil hlavu na stranu, přičemž se snažil nespadnout znovu.* Ein klein wenig. (malinko) *Poví ve svém rodném jazyce lehce ironicky. Následně zadrží zamručení. Kvůli té krvi na stromech se vypl, takže úplně necítil chuť se teď nějaké napít. Na druhou stranu věděl, že si za to může sám.*
*Dragos s ušklíbnutím pobídne Taylora.* Příště ti vymyslím něco jiného a tohle zkusíme zase někdy jindy.. *Dá mu na srozuměnou. Jejich škádlení nechá čistě mezi nimi a neplete se do něj. Pouze oba hlídá, aby se nenechali zlákat ani jeden znova krví.* To možná proto, že tu probíhal trénink.. Proto tu také nemáš co dělat.. *Odfrkne si na její slova.* Když nezakousneš ni, co by dostalo můj klan do problému, tak je mi to jedno.. *Prohodí, když opustí hlídanou zónu u jiného upíra.* Sbalte to a vraťte se do vily.. *Dá mu pokyn. Teď už mohl oba upíry pustit, protože pach krve už nehrozil.* A tobě nechám dát příděl krve.. *Zkonstatuje potom ještě při pohledu na Taylora.*
Kam..to vlastně jdem?.. *Natalie se zmateně zamračila a koukla po Taylorovi. Usmála se a šla tam kam jí hlídka vedla* Hm promiň ale já nerozumím jedinému slovu co říkáš.. *Koukala kolem sebe s usmevem pak se koukla na Dragose* Noo? kam to jdemeee! kam mě to beretee.. je tohle únos? jestli jo tak to je ten nevíce na pohodu únos..A Vila? Cool..
*Netrvalo to nijak moc dlouho, než se zcela uklidnil. Jen se mimoděk nadechl vzduchu, krátce se rozhlédl. Kdyby se mohli zastavit, krátce by i zavřel oči a na chvíli se zaposlouchal do zvuků přírody, ale to za chůze neriskoval a nahlas něco takového taky říkat nechtěl. Svoji pozornost nakonec tedy přesunul jinam - na neznámou upírku. Než však promluvil přímo na ni, dovolil si okomentovat ještě to, co Dragos řekl.* Mám se bát? *Pozvedne lehce jedno obočí. Teprve po tomto odpoví pro změnu upírce.* Do sídla klanu. *Odpoví jí ze slušnosti. Moc jej v tu chvíli nezajímalo, zda to vůbec říct mohl. Prostě cítil potřebu slušně odpovědět.* Malinko..*Přeloží jí nakonec, načež opět koukne na Dragose.* Dobře. /Je tu snad i jiná odpověď?/
Řekněme, že tohle byla jedna z těch lehčích zkoušek.. *Odpoví Dragos Taylorovi. Nad mladou upírkou jen nakrčí nos.* Do vily.. *Dá ji stejnou odpověď jako předtím a jen převrátí očima, když ji to Taylor upřesní. Překročí hranici a Dragos oba pustí.* Tvoje cesta s námi končí tady.. Jdi si ke svému klanu.. My dva pokračujeme. *Věnuje ji ještě na chvíli pozornost, i když mu přišla jak malé děcko, co by potřebovalo i přesné instrukce, jak se dostat z lesa, než ukáže Taylorovi, ať míří k vile.*
Klan?..ja asi žádný nemám.. *Natalie se na něj podívala zmateně a smutně* Mě tu..necháte?.. *Porozhlédla se kolem sebe* já nemam kam jít…vemte mě sebou.. *Když prosila tak vypadala jak smutné stěně. Přistoupila k Dragosovi a zpustila* Upír ktery mě trenoval zmizel a teď jsem sama na holičkách..
*Pozvedl lehce jedno obočí nad slovy staršího.* /Jedna z těch lehčích zkoušek? Jak tedy vypadají ty těžší?/ *Pomyslí si, nakonec ale jen kývne. Nijak protestovat nemohl, stejně se musel naučit ovládat. Přes to úplně vlak nejede. Na Dragose se pak podíval, když si po jeho odpovědi všiml protočení oči* Co? Jen jsem slušně odpověděl. *Zašeptal, i když mu bylo nad míru jasné, že odpověď uslyší i Natalie, které věnoval pozornost následně.* Ani dozor? *Zeptal se zprvu. Vypadala poměrně mládě, nicméně věk vždycky klame. Mohla být starší jak on. Na druhou stranu nereagovala na verdikt o tom, že má jít po své cestě, nijak moc pozitivně.* Oh. *Hlesne, leč nic víc na to neřekne. Tohle nebyla úplně jeho starost. Kouknul tedy na Dragose. To on tu byl ten vůdce, z nějž mimo to šla docela hrůza.* Mám jít napřed?
*Dragos nad Taylorem jen zakroutí hlavou a místo toho pokračuje v chůzi. Oba je pustí za bezpečnou zónou a nechá upírku jít po svém. Teda chtěl ji nechat jít po svém. Pozvedne nad jejím tyjátrem obočí a založí si ruce na hrudi.* Než tě vezmu do vily, a případně klanu, tak o tobě ale musím něco vědět.. *Načne, když její malou osobu sjede pohledem.* Pro začátek alespoň nějaké základní informace.. Jak se jmenuješ, odkud jsi, kdo tě proměnil, kdy, jak a jak ses dostala sem? *Vyjmenuje ji seznam, co chce vědět, načež krátký pohled věnuje i Taylorovi. Chvíli uvažuje, než dá dva prsty jedné ruky do pusy a hlasitě hvízdne. O pár desítek sekund později je slyšet hlasité plácání křídel a Dragosovi se na rameno snese černý havran.* Sweety, zdraví! *Zakráká.* Doleť pro Ala. *Dá mu Dragos rozkaz a černý pták zase odletí. O dvě minuty později se u jejich malé trojice objeví další upír.* Vezmi Taylora do vily.. Já to tady vyřeším a pak dojdu.. *Pronese a nechá oba odejít. Pak pozornost věnuje upírce. Někdy během toho ještě doletí zpátky havran, který se začne dožadovat krákáním odměny, kterou mu Dragos bez většího zájmu dá. Pták se pak usadí na jeho rameni a černýma korálkovýma očima si měří Natalii.*
*Povzdechla si smutně a překřížila ruce, a promluvila.* Jmenuji se Natalie McCoy, pocházím z Kanady. Jsem upírkou už 4 roky. Ten, kdo mě proměnil, byl zkušený upír, nevím jeho jméno, nikdy jsem ho neznala. Vždy jsem se na něj obracela slovy pane. *Zatímco vyprávěla svůj příběh, její oči se upřely na Dragosova havrana, který seděl na jeho rameni. Byl to krásný tvor a pozorovala ho s úžasem.* /Páni. Nikdy jsem neviděla Havrana takhle zblízka/
*Slušnost mu hold pravila odpovědět, i když už nespočetkrát slyšel, že je to zbytečné a daleko pak nedojde. To si ovšem zatím úplně nehodlal přiznat, obzvlášť, když se ty pravidla etikety musel naučit pomalu jak když bičem mrská. Jemně sebou ucukl, jakmile uslyšel havrana, který k nim přiletěl mluvit.* /Dobře? Dobře./ *Pozvedl jedno obočí. Možná by i složil poklonu tomu, kdo to nádherné zvíře něco takového naučil, když by tedy bylo vhodné se nyní na něco takového zeptat. Namísto toho poslouchal, co upírka mluvila, dokud se u nich zjevil další upír, s nímž následně i odešel. Než-li se tak však stalo, zamával ještě dívce na případnou rozloučenou.*
*Dragos počkal, až je Taylor pryč a pak se začal věnovat upírce. Svými ledově modrýma očima ji div nevypaluje díru do hlavy, jak ji pečlivě pozoruje, snažíc se ji znervóznit, případně zachytit při lži, nakonec přikývne.* Dobře.. A jak ses dostala sem do New Yorku, když jsi z Kanady? *Zajímá se ještě se založenýma rukama na hrudi. Havran mezitím dojedl svou odměnu a začal Dragosovi dloubat do oblečení, zda nemá ještě něco.*
*Povzdechla si smutně a překřížila ruce, a promluvila.* Jmenuji se Natalie McCoy a ačkoli jsem se narodila v Kanadě, momentálně žiji v New Yorku.. Bydlela s upírem, který mě trénoval a pomáhal mi přizpůsobit se tomuto novému já. *Natalie nezpustila oči z havrana a na tváři ji vyrostl úsměv a sklonila hlavu před ním* Já vím že mi jde těžko věřit ale je to tak!..
*Ještě chvíli ji mlčky sleduje a jeho ledovým pohledem neotřese ani moment, kdy se začne usmívat. Po chvíli ticha, kdy ji nechá se vařit ve vlastních myšlenkách, nakonec pomalu přikývne.* Fajn.. Jedno místo by se nejspíš ve vile ještě našlo.. Ale aby jsi s tím byla srozuměna.. Tímto vstupuješ do klanu.. Tvoje loajalita patří mě a mým upírům.. Druhé šance nedávám.. Klan můžeš opustit po dobrém a už se nikdy neohlížet přes rameno, nebo ve zlém a ohlížením se raději nezabývat, jak rychle se odsud budeš snažit zmizet.. V klanu máš zajištěné ubytování, bezpečí, a dávku krve pro přežití.. Sám si ověřím, jak dobře se umíš ovládat a podle toho zvážím, zda bude nutné ti dt pro cesty mimo sídlo nějaký doprovod.. Je to jasné? *Ujistí se, že si je dívka vědoma toho, do čeho vstupuje.*
*Tejí tvář se rozsvítila radostí a v tu chvíli chtěla vyskočit do vzduchu ale musela zachivad chladnou hlavu. Natalie přikývla a skolila halvu aby ukázala respect* Ano..je to jasné.. děkuji..*v duchu se radovala jak nikdo jiný a teď doufala že dostane dobrý dozor*
*Dragos pozvedne obočí, ale její dětinské chování nekomentuje. Místo toho počká, až se uklidní, načež kývne.* Půjdeme teda do vily.. Dostaneš svůj pokoj a v nejbližších dnech ti přidělím i někoho, s kým budeš opouštět sídlo.. *Informuje ji a zamíří ven z lesa, přičemž nastaví ještě havranovi ruku, aby mohl odletět napřed. Ve vile pak zařídí vše potřebné. Provede Nat skrz, ukáže ji společenské místnosti i její pokoj, načež se vypaří vyřešit všechny formality do svého apartmánu.*
*Natalie ho nasledovala a cupitala za ním jako dítě přitom pozorovala havrana vyletěl do vzduchu. Byla šťastná ze [link src="tam.mohla"] v tu chvili být*
*Jak říkal Remimu předešlý den, odpočinek byl opravdu důležitý. Každý potřeboval pauzu od jakékoliv civilizace. Dokonce i ti největší extroverti to určitě často ocení. Ostatně, Hiram takovým extrovertem i byl. Je ovšem svatá pravda, že výjimka nepotvrzuje pravidlo. Nakonec..tento rohatý čaroděj byl často pokládán za divného, zvláštního, vadného. Proč si to tedy ještě víc nestvrdit večerním výletem téměř za tmy do temného lesa na Statenu. Když si tvořil portál, aby se tam dostal rychleji a pohodlněji, byl oděn do upnutějších, viditelně starších džín, trika s krátkým rukávem a lehké kožené bundy. Dovolil si tak dnešní outfit připodobit těm z osmdesátek, kdy tomu celková vizáž oněch kousků i odpovídala. Nakonec to doplnil i o starší brašnu ještě s nášivkami české a slovenské vlajky. Ta pak v sobě ukrývala plechovou krabičku s tužkami, skicák, plastickou gumu a mobil. Klíče nepotřeboval, měl portál a peněženku taky nemusel mít. Nicméně jakmile prošel portálem, nasál do sebe spokojeně čerstvý vzdoušek, načež se po okolí rozhlédl.*
*Síce práve dnes nemal hliadku, mohol svoj voľný čas využiť tak či tak trochu zmysluplne. Napriek tomu, čo im oznámil na stretnutí Caleb, povedal si, že do extrémov nebude ťahať tento svoj workoholizmus aspoň dnes. I keď má pri sebe anjelské ostrie, senzor a aj načrtnuté runy, ktoré v prípade potreby bude stačiť v rýchlosti dokresliť, jeho minihliadka na Staten Islande stojí za prd.* /Zdá sa mi len, že buď sa deje všetko naraz, alebo sa nedeje nič?/ *Nervózne si pomyslí a jeho zamyslené oči, kontrolujúce každý kút, nakoniec spočinú na začiatku lesa, prvých stromoch, ktoré oddeľujú civilizáciu od akotakého náznaku prírody, ktorý by sa v New Yorku dokázal nájsť, ak do toho nepočíta parky - tie však nerastú divoko ako les, sú predsa len udržiavané ľudskou rukou, čo síce je skvelé, ale nedodáva to parkom takú naturálnosť.* /Prechádzka v lese ako za mladých čias?/ *Prebehne mu hlavou, akoby už mal šesťdesiat rokov a dôchodok na krku. Mykne hlavou do strany a zavrčí si popod nos.* Fajn. *Znie iba jedno tiché slovo, než sa vyberie medzi stromy, no ešte predtým si obkreslí runu na lepšie videnie v tme, keďže les je ta či tak už dosť tmavým miestom a slnko už zapadá.*
*Po lese se nejprve prošel doprovázen světlem, které si zajistil pomocí magie. Chtěl si zajistit nádherné místo na zakreslení a odpočinek. Naštěstí pro něj to netrvalo ani moc dlouho. Jako pěst do oka jej ťukla tůně, kolem níž poletovaly světlušky.* /Nádhera./ *Pomyslí si. Ladným a rychlým krokem se k ní tedy vydá blíž, aby na ni viděl ještě lépe. Jako místo pro usazení pak určí větší kámen. Z brašny si pak vytáhne vše potřebné, aby si ten nádherný zjev mohl zachytit. Když již vše přesune z bodu A do bodu B, zaslechne jemně tlumené kroky.* /Asi nejsem sám na procházce./ *Pomyslí si, než zvedne hlavu a rozhlédne se po okolí. Byl teď rád, že si takové vznášející světýlko mohl bez problémů vytvořit, ačkoliv si tedy nyní ničeho nevšiml. Vyšvihl se tedy do stoje, aby své okolí mohl jít opětovně prozkoumat.*
*Zachádzka hlbšie do lesa mu nerobí problém a ani sa o seba nebojí, hlavne pohliadnuc na to, že les v Idris je desaťkrát tak nebezpečný, aj keď by ho mohol Spolok pokárať za to, že niekam chodí sám, čo by však zrejme vypočul jedným uchom dnu a druhým von.* /Však som na prechádzke. To ma hádam nebudú držať v reťaziach./ *Pomyslí si horko, keď skúma svoje okolie, kadiaľ by mohol prejsť, aby sa nevytrel na koreni. Keď sa však povrch aj vyrovná a on môže pokojne nasmerovať svoj pohľad pred seba, zhodou náhod mu oči padnú na svetielko, ktoré je v šere lesa už veľmi dobre rozpoznateľné, mimo to, že sa začali objavovať svetlušky. Spomalí svoj krok a sleduje osobu, ktorá sa objaví v jeho zornom poli.* /Zaregistroval ma./ *Napadne mu hneď a siahne na svoj bok, kde má zavesené anjelske ostrie, v prípade, ak by osoba zaútočila. Priblíži sa ešte bližšie, aby nemohol ten niekto utiecť, keď sa mu nahlas a varovne ozve.* Ukáž sa!
*Seděl by poklidně dál a dokonce by se vrhl i na kresbu, nebýt tedy těch kroků, co zaslechl. Zpozorněl tedy, vstal a ostražitě se rozhlédl, což šlo pomocí světýlka mnohem lépe. Ničeho si však prvně nevšiml.* /Zdálo se mi to snad?/ *Pomyslí si. Té domněnce by i málem věřil, když by ovšem zničehonic při zaslechnutí něčího hlasu zcela neztuhnul. Hned jak se vzpamatoval, ohlédl se za hlasem. Chtěl zjistit odkud to šlo. Jakmile si pak osoby ve stínu stromu všiml, zvedl ruce nad hlavu, aby naznačil, že se nechystá nikomu ublížit.* Žádné zbraně u sebe nemám. *Poví. Zatímco pak čeká na odpověď, zamyslí se znovu nad tím hlasem. Někde jej už slyšel, dnes to rozhodně nebylo poprvé.* /Kde jen jsem to zaslechl?/
*Keď opatrne našliapuje a vidí, ako sa postava postaví a dvihne ruky, skoro si vydýchne, že je to obyčajný vydesený civil, ktorý sa sem prišiel iba prejsť, rovnako ako on. Keď však aj vykročí bližšie a jeho zrak, zlepšený v tme zachytí tvár osoby, ktorú pozná, nadvihne obočie a spustí ruku z anjelského ostria.* Hiram. *Zavrčí si popod nos a jeho tvár je nečitateľná a seriózna, ako sa priblíži bližšie a pohľadom rýchlo mrkne dolu na notes na kreslenie.* Kto si chodí kresliť do lesa v noci? *Opýta sa a popri tom nadvihne jedno obočie. Chápe, že je to tajomnejšie, zrejme, čarodej tak môže byť viac sám a nebáť sa, že narazí na nežiadúcu pozornosť, na ktorú práve narazil.* /Asi som mu pokazil jeho čas, ktorý chcel stráviť osamote v temnote lesa./ *Podíde bližšie, trochu okolo Hirama a zadíva sa mu do tváre.* Alebo si si prišiel kresliť nejaké svoje čarodejné symboly? *Povie trochu pochybovačne, ale Hiram práve ani nepôsobí, že by sa chystal na nejaký čarodejný sabat, kde budú v lesnom poraste vyvolávať mŕtvoly zvieracích predkov, aby vyvraždili New York.* /A možno sa iba mýlim. Nenechám sa oblbnúť peknou tváričkou, ak nadíde problém./ *Obzrie sa dookola, akoby kontroloval, či tam s Hiramom nie je niekto ďalší. Musí byť opatrný, aj keď má voľno. Hiram môže byť jeden z tých, ktorých hľadajú a to tu ani nemá prístroj na očipovanie, aj keď by ho pravdepodobne ani nevytiahol.*
*Skoro si až myslel, že se mu to zdálo, hlas jej ovšem z toho omylu vyvedl. Rozhlédl se tedy znovu, zvedajíce ruce, aby vyjádřil, že se vzdává. O problémy rozhodně nestál. A o ty s lovci už rozhodně ne. Chvíli nicméně přemýšlel, odkud ten hlas znal, protože si byl jist, že ho už jednou slyšel. Až jak muž vystoupil ze stínů stromů, zjistil s kým tu čest má. Lehce kývl, když lovec jeho jméno vyslovil.* Zdravím, Sebastiane. *Lehce se pousmál, nehledě na to, zda mu takový úsměv hodlal lovec oplatit, nebo ne. On se snažil být pozitivní vždy, což už Sebastian věděl. Nebo..Hir si to minimálně myslel.* Podivíni, pošuci, prostě ti jiní. *Lehce si odfrkne. Tyhle slova původně jeho nebyla, spíše těch, co jej takto s hanlivým hlasem nazvali.* Ale já radši říkám, že ti, co chtějí mít klid a nebýt rušení. *Promluví vzápětí znovu, tentokrát už to bylo to, co by on skutečně vyslovil. Nato nevěřícně zamrkal.* Proč bych něco takového dělal? *Poví, než se zarazí znovu, tentokrát kvůli své osobě.* Dobře, zní to jako něco, co bych udělal, ale určitě ne sám od sebe a bez někoho dalšího. Čistě pro mě to není. *Zavrtí hlavou.* A co ty? Co tu děláš? Máš snad hlídku?
/Pamätá si moje meno. Dobre./ *Napadne mu a vzápätí ho premkne myšlienka, že kto by si ho nepamätal. Skoro dvojmetrového mrzutého lovca, ktorý ledva rozpráva a keď aj niečo vysloví, je to trištvrte času niečo nepríjemné alebo sarkastické? Uškrnie sa popod nos, napriek tomu, aké mu príde neprirodzené, že sa na neho niekto usmial, vidiac, že je to on. Odfrkne si a postaví sa na jedno miesto, aby na seba mohli navzájom vidieť a aby čarodejovi oproti nepripadal ako dravec, ktorý sa obkrúca okolo svojej koristi. Keby veľmi chcel a bolo by to potrebné, dalo by sa Hirama veľmi rýchlo dostať, ale to neurobí, samozrejme. Minimálne kvôli tomu, že mu poradil dobrú reštauráciu. Chápavo prikývne.* Možno neboli ďaleko od pravdy. *Podotkne, ale podpichujúco sa iba uškrnie, naznačujúc, že iba rozpráva svoje typické reči a na uzmierovanie a utešovanie nie je čas. Nakoniec sa znova obzrie, podľa Hiramovych slov by aj očakával, že by postupne začali chodiť ďalší.* No, práve si to sám povedal. Stačí si cvičiť kreslenie, kým prídu ostatní. *S nečitateľnou tvárou pohne ramenami dohora, akoby bolo bežné, že každý čarodej v New Yorku robí zakázané veci a je nekromancer. Niekedy by tomu možno aj veril, keby nepoznal Triss.* Ja? Niečo ako ty. Zrejme som pošuk. *Podotkne ironicky. Takto v tme si príde aj trochu viac komunikatívny, ak sa mu chce.*
*Lovce si prohlédl od hlavy až k patě, těžko říct proč. Hledal snad něco nového? Změnilo se vůbec od jejich prvního setkání něco? Nic zjevně úplně viditelného ne. Seb byl stále vysoký lovec s věčně mrzutým výrazem, pokud se zrovna nějakým způsobem nešklebil. Už jen proto si dovolil jeho přítomnost poctít úsměvem. Mile asi zrovna nevypadal, ale rozhodně to úsměv byl. Ruce mezitím stále držel nad hlavou. Zatím se je nechystal dát dolů, asi stále čekal, že si jej bude chtít lovec proklepnout, aby zjistil, zda náhodou nelže. Sice toho schopný na pohodu byl, leč zrovna nyní ne. Skutečně u sebe žádnou zbraň neměl, ač se to mohlo klidně během chvíle změnit. Při slovech ze strany mladšího se taky zašklebil, vrtějíce nad ním zároveň i hlavou.* Někteří pak neskončili nejlépe, pokud si to pamatuju dobře. *Uchechtne se. Mluvil pravdu? Možná ano a možná ne. Avšak s tím, že přímo dobrovolně nikoho přímo nezabil, možnost „b" se jevila víc jako pravdivá, když by se tedy zaměřili na tuto oblast. Znepříjemnit něčí život ale zvládal s úsměvem na tváři.* Oh, abys nedělal ukvapené závěry..byl to jen humor, nikdo nezemřel. *Vysvětlil dodatečně, než opět zavrtěl hlavou.* Nepřijdou, sabaty už nějaký ten čas nevedu. *Zazubí se. To už cítí jemnou bolest v natažených rukou. Tiše tedy zasyká.* Vítej v klubu..mohu už dát dolů ty ruce, nebo máš stále pocit, že bych ti měl něco každou chvílí provést?
*Všimne si Hiraov pohľad, ale nijako ho nekomentuje a ani nedá najavo, že si ho všimol. Nadvihne obočie a prekríži si ruky na hrudi.* To mám chápať ako osobné priznanie? *Prenesie s hranou zamyslenosťou a nakoniec kývne hlavou do strany.* Aha. Humor ale vždy skrýva nejakú pravdu, nie? *Povie a v jeho halse je cítiť, že celú túto konverzáciu berie ako niečo, čím sa baví, hľadiac na chlapca s dvihnutými rukami. Jeho výzor síce hovorí “som mrzutý, starý lovec”, ale naozaj sa na tom zabáva, aj keď to znamená, že k Hiramovi nepristupuje práve fér.* Ja si to zapisujem tuto. Každé slovo. *Prenesie a prstom ukáže na jeden svoj spánok, aby akože naznačil, že všetky obvinenia voči zákonu si teraz čarodej pred ním vytvára sám, aj keď ho, samozrejme, nakoniec Spolku určite nenahlási.* /To by som ho pri tom musel pristihnúť rovno a slovo proti slovu, tvrdenie proti tvrdeniu./ *Mykne plecami a sám dvihne ruky na znak toho, že zrejme nič neplánuje, takže si môže Hiram pokojne vadýchnuť a zložiť svoje čímkoľvek poškvrnené čarodejné ruky.* Ukáž mi ten notes. Že mám istotu. *Navrhne, natiahne k Hiramovi ruku a je mu jasné, že čarodej, ak by chcel, by mohol pokojne svojimi čarami už dávno zaútočiť, aj keď by to nebol práve ten najlepší a najrozumnejší nápad.*
*Popravdě se nakonec i docela bavil. Čert vem, že chtěl být původně sám. Tohle bylo zábavnější.* Možná ano, možná ne. Třeba najdeš odpověď kdesi v tom notesu, ale třeba taky ne. Spíše ne, tehdy jsem měl jiný. *Pokrčí rameny, zvesela a nevinně se usmívajíce. Možná to trochu vypadalo, že si s lovcem nyní hrál. Ono by to i sedělo. Třeba mu vskutku balamutil tu jeho mladou kebuli svým vyjadřováním. Ale třeba taky ne, kdo ví, co se mladšímu odehrávalo v hlavě.* No..často ano. *Přikývne. Hraně pak zapřemýšlel, než z něj opět něco vypadlo.* Ale jak chceš jistě zjistit, zda to tak opravdu je? Nakonec..lhát nemohou jenom víly. Já jakožto čaroděj ti můžu hlavu balamutit bez problémů jednou myšlenkou, abych nakonec přišel s jinou. *Pokrčí zlehka rameny, stále se usmívajíc. Opravdu jej to bavilo. Lovec byl jeho přímý opak. Své pobavení pak dokonce dá najevo, když se uchechtne.* Jen abys to pak nezapomněl, lovče. *Lehce se usmál. I jej paměť klamala občas, u lovce to tedy taky nemusí být jinak. Ač je pravda, že je na světě déle než on. Hned, jakmile zjistil, že může dát ruce dolů, učinil tak a oddechl si. V tu chvíli mu problikne hlavou jeden zajímavý nápad.* Chmmm. *Hlesne, načež luskne, díky čemuž se notes zavře a zmizí.* Nejprve si pro něj vylez. *Uchechtne se hravě a kdyby to lovci nebylo jasné, kývne ke stromu, kde se na jedné větší větvi skicák nacházel.*
*Nadvihne jemne obočie.* Ja odpoveď nepotrebujem. Tie mi dávaš práve teraz. *Kývne na chlapca pred sebou hlavou, kašľať na to, že je Hiram zrejme starší než on. Rozkročene stojí a zamyslene sa obzerá okolo seba.* Aspoň máš vkus na výber dobrého miesta. *Uznanlivo a zároveň provokujúco prenesie, aj keď je jeho tvár príliš seriózna, až by to niekto iný než Hiram mohol chápať nejako inak. Nadvihne jedno obočie a so vzdychnutím pokrúti hlavou.* Je zaujímavé, ako si veľa čarodejov myslí, že sú nad vecou. A ani o nič nejde. *Podotkne vážne. Niekedy sa mu zdá, že aj samotná Triss je v niečom zamotaná viac, než pôvodne naozaj je. O Axelovi sa mu zas nechce premýšľať, ten bol tomuto jeho vyjadreniu predsa len najbližší. Hiram… Hirama nepozná natoľko, aby mohol robiť tvrdenia, ale z jeho teatrálneho vtipkovania si nevie zobrať nič viac.* Myslím, že by si sa tu so mnou bezprostredne nebavil, keby si mal niečo lepšie na robote. *Prenesie mu svoju myšlienku, dúfajúc, že sa naozaj nemýli v tom, aby Hiram neprišiel robiť zakázanú aktivitu do stredu lesa.* /Naozaj je netypické niekoho takto stretnúť, aj keď som ja sám toho dôkazom./ *Napadne mu rýchlo a sťažka vzdychne, premknúc si koreň nosa medzi palcom a ukazovákom. Sleduje, ako sa notes vznáša.* Až tak veľmi ho zas nechcem. Hm. *Prenesie a mimovoľne sa mu nadvihnú kútiky úst v pobavení.* Možno keby si bol… Alfons Mucha, tak možno. *Prenesie ľahostajne a jeho ústa sa skrútia. Spomenie si, ako za mladých čias bol učený hrať na klavír, ale zároveň tak nejako sa mohlo očakávať, že bude poznať aj umelcov iných odvetví než klasická hudba.*
A jsi si tím jistý? *Naklonil lehce hlavu do strany. Lovci snad už bylo jasné, že se čaroděj právě jen baví, utahuje si z něj. Avšak těžko říct, zda nakonec vskutku neříká aspoň z nějaké části pravdu. Možné to mohlo být. U něj si nikdo nikdy nemůže být jistý, co vše mu přebývá v hlavě. I když to nebude na druhou stranu něco tak extrémního jak u jiných, často starších čarodějů. On sám by třeba nechtěl vědět, co se děje v hlavě takového Boba.* Tak to děkuji! Okouzlila mě ta tůně za mnou. *Usměje se a zlehka k ní kývne hlavou.* Je nádherná..proto jsem ji chtěl nakreslit. *Přizná. Znovu pak přesune pohled na Sebastiana, aby vzápětí kývl.* Vskutku pravda. *Kývne. Tento názor mu asi neměl ani jak vyvrátit. Téže, jako nastávající větu. I když, k té už si dovolil něco říct.* No..mám něco lepšího na práci, ale tohle mě začalo bavit. Asi tu budu něco brblat dokud to nevzdáš a nepůjdeš aspoň o kousíček dál. *Zazubí se nevinně. Škodolibě se pak zašklebí, když přemístí svůj notes někam mimo dosah jejich rukou - na strom.* Pfft. *Odfrkne si, načež se však opět uchechtne.* Těší mě, že máš takový krásný přehled. *Poví už s o něco přívětivějším úsměvem, než který předvedl ještě pár minut předtím. Nakonec tedy luskne, aby svůj notes znovu přenesl dolů, tentokrát rovnou do svých rukou, které pak k lovci natáhl.* V tomto opravdu žádné čarodějné symboly nejsou..minimálně ne tedy ty, co by znamenaly nějakou hrozbu.
*Pozrie sa smerom, kam Hiram ukazuje a uznanlivo prikývne, s jemne nadvihnutým obočím a kútikmi úst dodola, naznačujúc celkový súhlas.* Je pekná. *Podotkne skoro akoby si neuťahoval, ignorujúc to, že by mu Hiram mohol perfektne klamať a on by to nerozoznal, alebo možno on sám hrá hru a rozpráva veci, ktoré nie sú pravdivé alebo sa len nesnaží nabrať čas, kým by sa k nemu niekto pridal. Po ďalšej vete urobí iba krok dozadu a roztiahne od seba ruky, akoby naznačoval na svoju polohu tela teraz.* Popošiel som ďalej. Stačí to takto? *Opýta sa sarkasticky a pretočí očami.* /Áno, zrejme ho otravujem, ale… ak by to bolo tak zlé, možno by sa teleportoval inam. Možno nevie teleport. Kto vie. Otravovať niekoho, keď o to nestojí, je moja náplň práce ako lovca./ *Pomyslí si pobavene voči Hiramovi a pohodí rukou. Prejde pár krokov okolo, akoby si znova chlapca pred sebou skúmal a čakal, či niečo nespraví, ale jediné, čo sa stane je, že mu jeho notes priletí naspäť do ruky, ktorý mu následne aj podáva. Natiahne k nemu ruku a dvihne pohľad k čarodejovi.* Takto rýchlo sa ho vzdávaš? *Opýta sa neveriaco a nadvihne pri tom skúmavo jedno obočie, jeho hlas odrazu tvrdý a pevný. Sklopí pohľad a začne si ho listovať, uznanlivo prikyvujúc hlavou, no keď ho podá späť, prekríži si ruky na hrudi.* No, Alfons Mucha to fakt nie je. *Povie s hraným sklamaním a provokatívne sa mu dvihne jeden kútik úst, keď si odfrkne.* Ale je to fajn. Lepšie, než čo by som nakreslil ja. *Vysvetlí trochu otvorene, akoby sa bavil s Triss.* /Možno ma už aj očaroval./ *Napadne mu a na čarodeja sa zamračí.*
*Hlavou kývne k tůni za sebou. Sám se na ni pak rovněž podíval, mile se usmívajíce.* /Má to tu vážně nádhernou atmosféru./ *Pomyslí si, kývajíc následně na Sebastianova slova.* Je to tu kouzelné..obzvláště když je ticho a jde slyšet cvrčky..připomíná mi to domov. *Lehce naklonil hlavu do strany. Nebylo moc časté, že mlčel. Vždy býval spíše ukecaný, ale když nastala chvíle jako ta před vyrušením, rád seděl mlčky i bez nějakého broukání. Zkrátka se nechal unášet zvuky noční přírody. Nyní se ovšem pobaveně uchechtl a zavrtěl nad lovcem hlavou.* No..těžko říct. *Pokrčí rameny.* Ale spíše ještě dál, kdesi za stromy. *Zašklebí. Nemyslí to ovšem na sto procent vážně. Ve finále mu to bylo jedno, dokud se ho tady nesnažil zabít či zajmout. Když nebude dělat problémy ani jeden, je nadmíru jasné, že se nic vážného nestane a ničí nervy nebudou nijak výrazně pocuchány.* Očividně. *Uchechtne se zlehka. Měl čisté svědomí. V tom notesu skutečně bylo symbolů jen pár docela neškodných, poté nějaké kresby lesní krajiny, návrhy na tetování a na zakončení i kresby bytostí ze slovanské mytologie a folklóru. Pohledem těkal mezi okolní krajinou a Sebastianem, než si k sobě opět skicák přitáhl, když mu jej lovec vrátil.* Jsem schopen převést své kresby do jeho stylu, ale zatím jsem nemusel. *Zachichotá se a udělá pukrle.* Děkuji. *Uchechtne se.* Myslím, že ti nebude vadit, když si prostě sednu a začnu kreslit, ne? Nebudou to žádné přivolávající symboly, přísahám!
*Prikývne a nadvihne jedno obočie.* No áno, hlavne je to tu kúzelné s čarodejom uprostred. *Zase podotkne ironickú, ale pre seba celkom trefnú a na jeho pomery celkom vtipnú poznámku, keď len sleduje, ako sa tu Hiram pohráva s jeho mágiou, nechávajúc tu poletovať svoj notes vo vzduchu. Potom len pretočí očami, poklepe si prstami po zohnutej ruke, ako tam stojí s prekríženými pažami cez hruď a poklepe si pri tom nohou.* To už by nebola prechádzka v lese. *Nechápavo sa zamračí, akoby to tým skutočne Hiram myslel, zároveň si vo vnútri potmehúdsky užívajúc ich výmenu viet, ktorá nie je tak zlá, na rozdiel od toho, ako sa pri tom Sebastian tvári.* Ešte mi povedz, že si v skutočnosti Mucha, však je to len… koľko? Storočie, dve storočia dozadu? To je pre čarodeja nič. *Prižmúri oči, akoby skutočne očakával, že sa Hiram pred ním ukáže ako daný český maliar, o ktorom tu vedú konverzáciu. Nakoniec sa narovná, pobavene sa mu dvihne kútik úst a spustí ruky, zasunie si ich do vreciek nohavíc a uhne pohľadom niekam do hĺbky lesa.* Asi pôjdem skontrolovať skutočné hrozby, pokojne si kresli. *Hirama tým podpichuje a provokuje, jeho pohľad pevne zabodnutý v tvári čarodeja, skúšajúc jeho trpezlivosť, možno priateľskosť - niektorí čarodeji by zaútočili iba pre obranu svojho poškodeného ega, že by ich niekto ako on nepovažoval za hrozbu. Mykne plecami a ucúvne ďalších pár krokov, aby odišiel.*
*Tiše se uchechtne, než lovci věnuje milé zazubení.* Samozřejmě! *Kývne, než se zlehka hraně zarazí.* Ale asi by to sedělo víc, kdyby tu byla nějaká víla. *Poví pak docela zamyšleně. Víly přece byly s přírodou provázany nejvíce, až kdesi po nich byli čarodějové, kteří rovněž jako dříve zmíněná rasa využívali vše, co jim Matka Příroda dávala. A že se dalo skutečně využít snad vše. Od kamenů po bylinky a zvířecí kosti. Měl pocit, že magie občas neměla téměř žádné hranice, což samozřejmě není pravda. Zlehka pak pokrčí rameny na Sebovy slova, než se od původního tématu přesunou k něčemu ještě zajímavějšímu, než je procházka v přírodě.* Nee, to neee. *Zasměje se, kontrolujíce však svoji hlasitost, aby nerušil zvěř či jiné skrývající se bytosti.* Nicméně jsem víceméně stejné národnosti..původně z Estonska, ale od určitého věku jsem žil v dnešním Česku. *Poví. Netušil však, zda to Sebovi náhodou už neříkal. Zase až tak dobrou paměť neměl. Lehce se zašklebil, když se už chystal sednout si zpět na kámen.* Copak tím chceš naznačit? *Zasměje se. Nakonec však na tom kousek pravdy byl. Zatím hrozbou nebyl a asi to neměl ani v plánu. O problémy nakonec úplně nestál.* Myslíš si snad, že si něco zkusím, když se ke mně otočíš zády? To se však mýlíš. Problémy s lovci mít nemusím a ani nechci, dokud se tedy nepokusíš udělat něco ty mně.
Keby tu bola víla, tak tu už nie som ja. *Podotkne tvrdo. Vílam neverí, tak ako väčšina podsveta - čo vie, čarodeji sa o tom učia dosť skoro, trochu ho aj vždy pobavilo, keď to zistil, že sa niektoré osoby tak veľmi snažia vyhnúť ľudu Faerie, kam pravidelne chodieva jeho snúbenica, teraz stratená už príliš dlho, dúfajúc, že ju len Jason zdržiava u seba na dvore.* /Kvôli povinnostiam to však nemôžem ísť omrknúť, ani sa do Faerie nemám ako dostať, iba že by som našiel vílu, ktorá ma tam vezme. A to sa mi vážne nechce v tomto období./ *Prebehne mu hlavou, mrzuto a nepríjemne nakrčí svoj nos. Nechá tú tému radšej plavať niekam medzi konáre alebo niekam inam, je to jedno.* No výborne, u susedov. *Zavrčí si a sklamane pregúľa očami, sťažka si vzdychnúc. Neplánuje Hiramovi prezradiť, odkiaľ je jeho rod, aj keď teraz vlastne obývajú Idris. Pozrie na čarodeja pred sebou s nečitateľným, nedotknuteľným výrazom na tvári, poškrabe sa na zátylku a ukáže na anjelske ostrie za opaskom.* Keby som chcel zaútočiť, urobím to. *Prenesie vážne, trochu akoby vrčal popod svoj nos a nadvihne jedno obočie. Skontroluje si svoje nechty na ruke, pozrie na pažu, kde vôbec nemá hodinky, ale tvári sa, že pozerá na čas.* To už je toľko? Fajn, bav sa. *Povie smerom k Hiramovi, ani mu nedvihne ruku na rozlúčku a pomaly sa začne posúvať približne smerom, odkiaľ do lesa vstúpil. Lesný vzduch by mu na dnes stačil.* /Dúfam, že nabudúce bude hliadka… teda, ehm, voľne strávený čas lepší a úspešnejší./ *Pomyslí si a niekde v hĺbke, aj keď si to ani neuvedomuje, keď na Staten Islande nastupuje do metra, je rád, že si so sebou nevzal čipovací prístroj, napriek tomu, že sa tomu určite nevyhne v blízkej budúcnosti.*
Oh..chápu, jim se nedá věřit. *Kývne hlavou. Bylo to zvláštní. Nakonec, nemohly rád, ale i tak jim ostatní rasy nedávaly svoji důvěru. Ačkoliv se tomu nedalo ani divit. Sic lhát nemohly, skvěle překrucovaly pravdu a jejich léčky by málokdo občas troufnul. Na následující Sebastianovu větu pouze věnoval lovci pohled, nadzvedajíce jedno obočí.* /Dobře?/ *Pomyslí si. Hned na to si už pomalu konečně opět sedal na kámen, kde odpočíval ještě předtím. Svoji pozornost během toho občas přesunul k lovci, když si všiml jeho pohledů a samozřejmě se k nim vyjádřil.* Jasně, to dává smysl. *Lehce nervózně se uchechtne, kývajíce hlavou. Stejně by úplně na místě nebylo jen tak zaútočit na nic nedělajícího podsvěťana. Opět pak pozvedne jedno obočí, když ze Seba něco takového vypadne. Na ani jedné ruce přitom nespatřil hodinky, ale to jej mohl jen šálit zrak. Narozdíl od lovce mu hned aspoň zamává, než se vrátí konečně ke kresbě. Jakmile je pak hotovo, pomocí portálu se dostane zpět domů.*
*Remi se usmíval. Cítil se dobře, tak nějak jako víla v přírodě- prostě skvěle. Procházel se lesem, užíval si to všechno, co kolem něj bylo, vnímal zpěv ptáků, šum větru v korunách stromů a nasával čerstvý vzduch do plic. Jistě, rád chodil i do parků a tak, ale někdy prostě došel k názoru, že les je les- a skončil tak v té méně znečištěné části města, ať už lidmi, nebo ovzduším. procházel se, tak nějak nechával myšlenky proudit skrz hlavu, a na tváři měl blažený úsměv. Jako outfit zvolil bílou košili a černé kalhoty. Ovšem jak tak nějak ty myšlenky vypouštěl stále více a více, tak vypustil i tu myšlenku, díky které dával pozor na cestu. Proto se vcelku lekl, když zakopl o zbloudilý kořen na cestě a než by si uvědomil, co se dělo, už letěl na zaprášenou zem pokrytou jehličím a pár spadanými listy. Musel se rozplácnout jako švestka.*
/Po dlouhé době konečně volný den.../ *S touto myšlenkou vychází ze svého skromného, ale přesto útulného příbytku. Mohl by dělat cokoliv, třeba se jen válet ve své velké posteli nebo si číst knihy. To by mohl, ale stejně se rozhodl se vydat do lesa. Dlouho nenapsal žádnou báseň, nejspíš proto, že měl spoustu práce, kterou musel udělat. V podstatě jen přecházel mezi Praetorem a postelí, a to pro jeho hlavu nebylo nikdy příliš ideální. Směřuje své kroky k lesu a vypadá velice zamyšleně. Vysoké kožené boty, které jsou špinavé od hlíny a malého travnatého porostu, mu schovávají lemy hnědých kalhot. Na černém skoro šedém svetru jde vidět, že je často nošený, ale zjevně to Diegovi vůbec nevadí. Kožený batoh se mu houpe na pravém rameni, když vchází do samotného lesa. Ponořený ve svých myšlenkách si ani nevšimne, že by proti němu někdo šel až do chvíle, kdy se přímo před ním nerozplácne na zem. Probudí se ze svého myšlenkového paláce zatřepáním hlavy a podívá se na muže, který teď sedí na zemi pokrytý zeminou a listím.* /Nesměj se.../ *Pozdě. Diegovi ze rtů unikne tlumený smích, který přeroste v hlasitý. Naštěstí to netrvá dlouho, Diego se uklidní a podá mladíkovi ruku.* Omlouvám se, jen ta scenérie byla docela vtipná. *Řekne a naznačí muži, že mu pomůže na nohy.*
*Jediné, co Remi pak slyšel, byl smích. Zvedl hlavu, aby se podíval na příchozího a spatřil muže, kterého ještě předtím neviděl.* To je v pořádku! I já bych se smál, kdyby na to přišlo, nebojte se. *Zasmál se Remi, vytáhl se do kleku, a pak se s ochotou a vděkem chytil za ruku muže. V ten moment jim projelo podivné mravenčení, takové, které podvědomě cítil jako kdyby při každém potencionálním nebezpečí. Rozhodl se to ale ignorovat a proto jen zavrtěl hlavou a postavil se na nohy. On sám měl vlasy za ušima, a ty, tak jako vždy, neměl skryté iluzí, takže každý mohl vidět to, jak je měl špičaté. Usmál se na muže.* To bych nebyl já, aby se mi tyhle eskapády neděly, to je v pořádku, takže ano, jak říkám, klidně se smějte. Smích je dobrý na nervy, uklidňuje. *Mrkl na něj a oprášil si bordel z oblečení. K jeho zklamání ale, košili už měl asi nenávrátně špinavou a vepředu ještě k tomu roztrhanou.* Ael...no to snad ne. *Zavrněl, hledíc na zničený kus oblečení.*
*Jakmile stojí muž na svých nohou, všimne si jeho roztrhané košile. Shodí z ramene na zem batoh, poklekne k němu a začne v něm hrabat.* Neumím šit, takže ti to nespravím, ale můžu ti poskytnout tohle. *Řekne, vytáhne z batohu šedé triko s dlouhým rukávem a podá jej mladíkovi. Všimne si jeho špičatých uších, ale nijak se o nich nezmíní. Nemá důvod jej nějakým způsobem odsuzovat nebo ho upozorňovat, je to přeci rasa jako každá jiná. Tedy aspoň podle Diega.* /Někteří by se měli zamyslet nad tím, jak se chovat k jiným rasám.../ *Proběhne mu hlavou rychlý myšlenka a podívá se na muže.* Náhodou, aspoň mám námět na povídku. *Usměje se a mrkne.* Co Vás do tohohle lesa přivedlo? *Zeptá se se zájmem.* Občas je tady nebezpečno, nebo teda aspoň lidé si to myslí. Možná je to i dobře, jinak by ten les nevypadal tak krásně. Lidé mají tendence všechno neznámé ničit... *Nechá se unést vlastní hlavou, ale nakonec nepokračuje ve vyprávění dál a rozhlédne se po okolní scenérii. Vysoké stromy, zelené keře a rostliny. Jako v pohádce, hlavně, když už začíná podzim a hraje to všude kolem barvami.* Mám to tady velice rád... Mimochodem, jmenuji se Diego. *Podotkne a představí se.*
*Jakmile se k němu muž natáhl s trikem, tak si dal Remi ruku na srdce a zadíval se na něj.* No vás mě snad poslala samotná sílu z hůry. *Usmál se na něj a pak si přetáhl košili přes hlavu, hodil na sebe triko a svůj, zničený kousek si hodil přes rameno. pak si vyslechl jeho otázku.* Děkuji. *Poděkoval ještě za triko a pak se jal dopovědi.* Tak nějak si pročistit hlavu, občas potřebuji utéct pod stereotypu tohohle světa, rád se pak procházím někde mimo, kde je méně shonu, méně všeho. *Usmál se fér. Pak kývl na souhlas.* Ach ano, máte pravdu. Myslím, že to tak zařídí sama příroda, rozhodne o tom, kdo je jí hoden a kdo ne, potom tomu asi říkáme, to nebezpečno, jak jste řekl. *Souhlasil s ním mladý fér. pak se taky rozhlédl kolem sebe a pokývla rameny.* Viděl jsme krásnější místa, o tom žádná, ale nemohu říct, že to tu není hezké, i já sem rád zajdu. *Usmál se a pak se zazubil.* Remi. Moc mne těší.* Pronesl fér a natáhl k němu ruku.* /Ovšem, kdyby jsi mi nepomohl, možná by teď bylo vše jinak./ *Probleskla mu hlavou potencionální zlá myšlenka, kterou ale ihned zavrhl.*
Nejspíš to byl osud. *Pronese důležitě Diego, ale hned poté se zasměje.* Nosím s sebou vždy náhradní trička. Nikdy nevím, kdy je budu potřebovat. *Vysvětlí, a možná toho řekne víc než by chtěl.* Také mne těší, Remi. Mám namířeno na takové moc hezké místo, o kterém skoro nikdo neví. Vede tam tahle malá cestička. Chceš se přidat? *Nabídne mu, navleče si na rameno druhý popruh batohu a ukáže na skoro neviditelnou cestičku vedoucí mezi stromy. Prohrábne si vlasy a podívá se na Remiho.* /Vypadá docela mladě... kolik mu může být?/ *Pomyslí si a čeká na odpověď.*
*Remi jej poslouchala a pak se zamyslel, než kývl na souhlas.* Jasně, budu moc rád, proč by ne. *Zazubil se fér od ucha k uchu. Jistě, že mu hlavou projelo, že by to byl někdo, kdo s ním neměl moc dobré úmysly, ale sakra- byl to Remi. Proto ty obavy ihned zazdil, než se zadíval na Diega a vydal se pak už tam, kam on šel.* To mě zajímá, co je to zač, protože já tu ten les jako jo, znám, ale ne uplně. Takže budu rád, když mě tu provedeš. Já se pohybuju po parcích, hlavne pak po Queensu, a tam už to mám prolezlé, sem chodím jen tak, když mám fakt čas nebo se mi prostě chce. Takže jak jsem řekl- budu rád, když mi ukážeš nová místa. *Uculil se. Pak se zamyslel.* Co sem vlastně zavedlo tebe? Taky nutkání utéct od reality? *Optal se jej fér.*
*Pokračuje dál po cestičce, která je stěží viditelná. Zahne za velký strom, který odkryje malý kopec dolů. Opatrně našlapuje, snad aby neublížil žádné divoce rostoucí květině.* Tak to znáš parky více než já. Potuluju se právě spíše v přírodě, než ve městě. Znám tenhle les jako své boty. Každý keř, každý strom. Jako bych tady vyrůstal. Na běžné trase potkáš dost bytostí, ale většinou chci být sám, proto jsem byl nucen si hledat jiná místa, kde bych měl klid. Tahle cesta vede na malou mýtinu, kde se pasou srnky či se hrabou v zemi divočáci. Když máš štěstí narazíš i na jelena nebo vlka. *Vypráví a jakmile sejde z kopce, vydá se po rovince kolem borůvčí.* Do lesa mě vždycky vedou jen dvě situace. Když jsem přepracovaný a padám do stereotypu nebo když potřebuji klid na své psaní. Realita mi nevadí, jsem schopný v ní setrvávat, ale potřebuju si tvořit i svou vlastní, vzhledem k mému druhému povolání. Čerpán zde hodně inspirace do svých povídek, básní nebo románů. *Usměje se na Remiho, ale najednou zastaví. Vystrčí hlavu, nadechne se dlouze nosem a rozhlédne se. Nakonec se znova rozejde a za chviličku už se mezi stromy objeví první náznak zelené trávy.* Tak, tady to je. *Prohlásí, odloží si batoh na velký kámen, zuje boty a ponoří chodidla do travitu.*
*Remii se na něj spokojen uculi.* Páni, tvůrčí práce? Umělec, to je fajn! Co píšeš? nebo, pokud jsem pochopil, je to tvoje zaměstnání? Nebo jsem vedle jak ta jedle? promiň, mám občas dlouhé vedení. *Zasmál se Remi, než pokračoval.* To já právě občas sedím v těch parcích, kde povětšinu času hraji na kytaru. Mám na Queensu obchod s hudebninami, s kytarami tedy převážně, takže se tomu i věnuji. Občas tvořím i vlastní hudbu, ale to teď odjela tak na pátou kolej, jelikož mi do toho vstoupila sakra dost věcí kolem. *Přiznal fér a rozhlédl se po onom místě a usmál se.* Musím uznat, že je to tu pěkné. Hodně lidí sem asi nechodí, co? Nebo naopak? jak říkám, v lese nejsem tak často. Tak by se mi hodila recenze, jestli je to dobrá zašívárna. *Vysvětlil Remi se smíchem svou otázku.*
*Přikývne a se zavřenýma očima nasaje vůni lesa.* Jsem spisovatel, ale pracuji i jinde. Jistota je jistota. Kdyby mi došla inspirace nebo bych měl spisovatelský blok, jsou to taková zadní vrátka, abych neskončil na ulici. *Usměje se, otevře oči a pohlédne na Remiho.* O tomhle místě ví všeho všudy jen dvě bytosti. Tou první jsem já a tou druhou ty. Takže, ne že mi sem budeš chodit často. *Uchechtne se, než pokračuje v mluvení.* Tak obchod s hudebninami říkáš? To bych se tam měl přijít podívat. *Pohlédne na mladíka, ale pohled najednou zaměří vedle Remiho, tedy spíše za něj. Zamračí se, nasaje nosem vzduch a dlaní naznačí Remimu, aby se nehýbal.* /Snad nebude dělat prudké pohyby./ *Pomalými kroky se přesouvá na stranu tak, aby viděl za mladíka, který jej zde následoval.* Nehýbej se. *Zašeptá co nejtišeji, ale tak aby ho Remi slyšel. Pokračuje v pohybu, když v tom se zastaví. Netuší, jak bude Remi reagovat.*
Ach jistě, chápu, to je ta tvůrčí stránka, která je trochu odvrácená, měl jsme to taky občas, když jsme tak nějak chtěl skládat hudbu, a prostě to nešlo. Někdy mám ale zase takové ty dny, kdy to jde samo. Koukám, že to ej tak nějak u všech. *Usmál se na něj a poslouchal jej. Pak se zasmál a mrkl.* Nemůžu slíbit, líbí se mi to. *Zavrněl spokojeně.* Jo, jo jen přijď, já budu moc rád! *Vyjekl Remi, možná víc nahlas, než by měl. Pak už se ale vše semlelo tak nějak rychle. Tím bylo myšleno to, jaks e začal Diego pohybovat tak, aby viděl za něj, a Remi, jako kdyby to prostě nebyl on- Ne aby udělal to co řekl. Pokud o něj šlo a situace těmto podobným, bez nějaké domluvy dopředu byl Remi zatraceně nerozvážný. A to taky udělal i teď- byl nerozvážný. Jakmile Diego řekl, aby se neotáčel, tak se Remi otočil.*
*Srna, kterou Diego spatřil mnohem dříve, než Remi, který byl otočený zády se v momentě, kdy se mladík otočil, rozběhla pryč. Remi ji nejspíše nemohl spatřit, ale mohl slyšet praskání větví a šustění listů.* Kdyby ses neotočil, mohl jsi vidět jednu ze srnek, které se zde chodí pást. Nevadí, třeba ji uvidíš jindy. *Usměje se na Remiho a přejde ke svému batohu. Chvíli se v něm přehrabuje než vytáhne úhledně zabalený chleba v papírovém ubrousku.* Pokud ti to nebude vadit, tak se trochu najím. Nestihl jsem to doma. *Vysvětlí mu, sedne si na kámen, vedle něhož má položení boty, zkříží nohy do tureckého sedu a opře se o kmen stromu, který se zrovna rozhodl vyrůst vedle kamene. Je to v podstatě taková nepříliš pohodlná přírodní židle.* Klidně se tady porozhlédni. Tuším, že tady rostou nějaké vzácné květiny. Pokud jsem si všiml dobře uší, tak budeš víla, že? *Zeptá se narovinu, ať nechodí kolem horké kaše. I když nemá problém s žádnou rasou, je rád, když ví, se kterou z nich má tu čest.*
*Říct, že se Remii nelekl, už jenom toho jeho výrazu, jež Diego měl, tak by lhal. Proto jakmile mu řeklo, že šlo jenom o srnku, tak se sehnul, porozhlédl se, než došel ke stromům, sebral jednu spadlou šišku a hodil ji na Diega.* Sakra ale já jsme se lekl že za mnou je nějaká příšera co mě chce sníst! *Vyhrkl na něj, ale pak se zasmál a položil si ruku na srdce. Pak se na něj podíval.* Jasně, jasně upe v pohodě, nijak mne to neuráží. *Zasmál se Remi a posadil se do trávy naproti němu, nohy si dal do tureckého sedu, opřel se lokty o kolena a podepřel si dlaněmi hlavu. Pak se usmál a koukl se na něj.* Podívám se, jen rozdýchám ten šok. *Zasmál se vesele, než se ale nakonec opřel dlaněmi za sebou a nohy si natáhl. Pak kývl na souhlas.* Jo jo, přesně tak, víla. *usmál se.* Ale u tebe jsem ještě nějak neodhalil, co jsi zač. *Zazubil se na něj Remi a naklonil hlavu na stranu.*
*Zasměje se, když na něj přiletí šiška a podívá se na Remiho.* Promiň, nechtěl jsem tě tak vylekat. *Ukousne si pořádné sousto z obloženého chleba, jehož obal roztrhal a strčil do kapsy. Přežvýkává docela dlouho, než samotné sousto polkne, aby mohl zase mluvit.* Jaké to je ve Faerii? Asi bych se na to neměl ptát, ale zajímá mě, jaké to tam je. Slyšel jsem mnoho příběhů, ale každý se zdál dost smyšlený. Přijde mi totiž fascinující, že máte svou zemi. Také bych to ocenil, kdyby měli vlkodlaci vlastní zemi, kde by mohli žít se svými druhy. /Snad se neurazí./ *Pohlédne na něj se zájmem a zapomene na svou svačinu. Na to, že moc nemluví, tak dnes je opravdu dost výřečný. V podstatě mladíkovi i řekne, do jaké rasy patří on, aniž by to chtěl zmínit. Nakonec však zamrká a znovu si ukousne chleba, který začne přežvykovat, zatímco čeká, až mu Remi cokovil řekne.*
*Remi se na něj koukla usmál se, chtěl mu už odpovědět, ale jakmile Diego řekl, že je vlkodlak, málem mu zaskočila vlastní slina. Lehce se sebou škubl, ale ihned na to mu v hlavě vyjela hláske.* /Nesuď nesuď nesuď. Nebyli to oni. Byl to tvůj fotr. Nebyli to oni, byla to jen shoda náhod. Není to nutný./ Ehm, uhm... *Zamručel Remi zmateně, snad ze svých pocitů, než si odkašlala pak se hraně usmál, úsměv mu ale povadl.* Já jen, ze všeho všudy nejprve, musím se omluvit. Nemám s vlkodlaky moc dobré...no...zkušenosti...já abych nezněl jako debil, ale asi budu, no, já nikdy nic neskrýval, tak, pro i teď...ehm, no, vlkodlačice, jedna, mi zabila milovanou osobu, no a od té doby jsem na vlkodlaky uvrhl negativní pohled, dost hnusný a neprávem, a stydím se za to, nakonec jsme přišel na to, že ji nechal zabít můj otec, takže ta vlkdolačice, byla vlastně jen prostředník, ale i tak se pořád ještě dostávám z toho, kdy jsem si asi dva roky o vlkdolacích myslel, že jsou špatní. Ale nejsou, jasně že ne, jen, to je ve mě, eeeh, promiň, jsem trošku mimo, ale jen, kdybych se choval divně, chci aby jsi věděl proč, ale vina to tvoje není, jasně že ne, ty jsi fajn, moc fajn, a tak...eeeeh, jak že je ve Faerii? *Změnil raději téma.* Krásně, krásně, ale já už jsme si zvykl na New York. Nikdy jsem moc nepoznal krásy rodné země, nikdo mi je neukázal, táta byl...no hajzl. Utekl jsme a žil tady, Faerii vlastně teď poznávám. *Pronesla a odmlčel se.* Ale no, teď nově pracuji na podzimním dvoře, a ten je hezký moc. *Pronesl, sám sebe slyšel, jak mluví sekaně.*
*Zarazí ho Remiho reakce, ale naslouchá mu. Vlastně se ani nediví, že Remi nemá rád vlkodlaky, když dokončí své vysvětlení. Jen zakroutí hlavou a povzdychne si.* Takové malé nedorozumění a už by z toho mohla být válka mezi vlkodlaky a vílami. Je mi líto toho, co se ti stalo a zároveň mě mrzí, že jsi kvůli tomu koukal na vlkodlaky přes prsty. Nebudu mluvit za všechny, ale ti, co pracují v Praetoru, jsou většinou hodní. *Usměje se na víláka, narve si do pusy poslední kousek chleba, dožvýká jej a ruce si dá za hlavu. Zpoza stromů vysvitne pár paprsků slunce, které dopadají na mýtinku. Jeden svítí přímo na Diega a druhý přímo na Remiho. Teď vypadají jako kdyby byli herci v divadle a svítili na ně reflektory, protože hrají hlavní roli. Diego si to vyloženě užívá, protože zavře oči a nechá se od toho malého paprsku ohřívat.* Podle toho, co jsi říkal, Faerii moc neznáš, tedy až na ten podzimní dvůr... Přijde mi hezké, že sis našel vztah k rodné zemi, aspoň tedy takhle, když jsi v dětství tohle neměl. Popravdě, pro mne bylo těžké si zvykat na město. Pocházím z vesnice, kde je všechno pomalé a nikam se nespěchá, takže když jsme se sem přestěhovali tenkrát ještě s rodiči, byl to pro mne dost těžký úkol... ale jsem tady! Živý a zdravý. *Řekne, otevře oči a usměje se na Remiho. Ruce spustí dolů a natáhne se pro batoh, který si postaví před sebe. Povzdechne si a lítostně se podívá na Remiho.* Hele, budu k tobě upřímný, dobře? Pokud ovšem chceš, abych byl... *Vyčkává na jeho odpověď.*
*Remi ihned kývl na souhlas.* Ach ano, ano, o Preatoru už jsme něco slyšel, a tam jsem schopen věřit že je to tak, jak říkáš. Možná že to je i tím, že jsem se tak nějak z Faerie vyhlodal od názorů otce, jež mi říkal že všichni jsou špatní, a u vlkodlaků to tak nějak podpořil tou vraždou. Na všechny rasy a celý svět jsme si dělal názor sám, co hůř, musel jsme přenastavit to, co do mě zasel otec. Proto se to asi tak nepovedlo. Ale jak říkám, pořád se to učím, pořád to poznávám, v hloubi jsme si vědom toho, jak to je, ale pořád...je to běh na dlouhou trať. *Pokrčil Remi rameny. Pak se usmál.* Ach ano, ten skok dobře znám. Ve dvanácti z Faerie jsem se octl tady, mezi lidmi a jinými bytostmi, ve velkém Římě. A než jsme se chytl, páni, to bylo něco. Pořád se chytám, ale teď už více. *Usmál se a pak se zadíval Diegovi do očí. Naklonil hlavu na stranu a kývl.* Jistě, upřímnost je přeci jen nadevše. *Vyzval jej s očekáváním v hlase.*
*Zatímco Remi vypráví, Diego vytáhne z batohu svůj černý deník, který nalistuje na popsané stránce.* Víš, občas mám sebedestruktivní myšlenky, kvůli své minulosti a jediné co mě drží na živu je to, že mohu pomáhat jiným. Pracuji v Praetoru, kde se většinou starám o nováčky. Je to docela náročná práce, ale tak nějak vím, že ji potřebuju, abych sám sebe neutápěl v temnotě. Nejsem totiž vlkodlak od malička. Proměnil jsem se docela pozdě, asi před deseti lety a vlastně po první proměně jsem svou rodinu už neviděl. Nemám vlastně ani nikoho, s kým bych tohle mohl řešit, protože jsem určitou část svého života trávil o samotě. Takže, přijde mi fajn, že poznáváš svou rodnou zemi a docela ti to i závidím. Dal bych cokoliv, abych se mohl podívat zpět do své rodné vesnice nebo aspoň za svou rodinou. *Vyzpovídá se Remimu, aniž by se jej ptal, zda o to stojí. Prostě nechal mluvit své myšlenky, dřív než by nad nimi přemýšlel. Zvedne pohled k vílákovi a v jeho očích jde vidět neskrývaná bolest.* Promiň, tak nějak jsem se nechal unést svými pocity. *Omluví se, vytáhne tužku, kterou má připevněnou k deníku a v rychlosti si do něj něco zapíše.*
*Remi jej poslouchal a jemně se usmíval, přikyvoval a vnímal, co vlkodlak říkal. Jakmile se nakonec omluvil, Remi jen nakonec nadzvedl obočí a ihned zvedl ruce před sebe, jako kdyby jej chtěl uklidnit.* Ne, to je v pořádku! Nic se neděje, v žádném případě ne, opravdu. Klidně povídej, myslím, že chápu, jak to myslíš. Mrzí mě, co se stalo, hádám, že tohle člověka, nebo jakoukoliv bytost tak nějak omezí a odepíše, jak jinak. Moje kamarádka se nedávno změnila v upírku, prochází si podobnými věcmi, přichází o rodinu. Já jsem, díky bohu bych i řekl, nikdy milující rodinu neměl. Takže mi přijde tak nějak fajn, že nemusím cítit to, jaké to je ji ztratit, ale rozumím, že to bolí. *Snažil se Remi soucítit s mladým vlkodlakem a pak se uculil.* Taky se často nechávám unést. To už tak občas bývá. A k tobě, vlastně, co ti brání se třeba do té vesnice podívat? *Optal se jej.*
*Usměje se na něj, když zjistí, že Remi ho vlastně i chápe. Znovu vloží ruku do batohu a vyloví z něj termosku, kterou otevře a naleje si horkou kávu do jejího víčka.* Máš pravdu, nebrání mi nic z venčí, ale všechno uvnitř. Všechno uvnitř mi říká, že bych se tam neměl vydávat. Navíc, už si ani nepamatuju, jak se jmenovala. Vím jen, kde přibližně se nacházela a nejspíš se tam ani nechci vracet, protože už žiju nový život tady. *Pokrčí rameny a usrkne své teplé kávy, než se podívá na Remiho, který nejspíš pořád sedí v trávě.* Dáš si taky? Dělal jsem jí sám, takže by měla být dobrá. *Chvíli se snaží tváři neutrálně, než vybuchne smíchem.* To znělo dost egoisticky. *Podotkne a natáhne ruku s teplou kávou ve víčku termosky směrem k Remimu.*
*Remi jej poslouchala přikyvoval, rozuměl mu více, než by si mohl vůbec myslet. Nakonec vstal, aby došel kousek od něj, kde byla tráva trošku vyšší, kde si sedl na zem na kolena a ruce s roztáhlými prsty položil do trávy.* Tomu rozumím. Mám to stejně. i já bych rád poznával ta místa, kde jsem byl, ale nerad se tam vracím, musím se do toho nutit, z jen principu toho že musím, vím, že mě tam vévoda, pro kterého pracuji, někdy určitě pošle. Ale jinak bych se tam asi nevydal, nejspíš. *Podotkl mladý fér, na moment zavřel oči a nechal je tak, než kolem jeho prstů v trávě vykvetla kvítka s krásnými, modrými a žlutými květy. Remi se pousmál a jedno utrhl.* Ale jsem rád, že žiji tady. Jak jsme řekl, i když je Faerie kouzelná, umí být i krutá a zlá, a to víc, než tenhle svět,. Tady mi to přijde o dost mírumilovnější, více, než tam,. *Podotkl, než vstal, došel k Diegovi a kvítek položil na kámen vedle něj. Pak se na něj mile pousmál a kývl. *Moc rád. *Uculil se, než se natáhl, převzal si hrnek a napil se, než mu kávu vrátil.* Hm, skvělá! Děkuji! A žádný strach, každý se musí umět pochválit, i kdyby za maličkost. *Mrkl na něj a pak se posadil zpět k místu, kde vyčaroval květinky.* O čem tak píšeš? *Zajímal se pak.*
*Překvapeně sleduje celé Remiho počínání s květinami a následně i to, jak kvítek utrhne a položí jej na kámen. Nic takového ještě nikdy neviděl.* Ty jo, to bylo moc hezké. *Pochválí ho a vezme si zpět prázdné víko termosky, které hnedle zase naplnil. Usrkl si nápoje, seskočil z kamene a vydal se k jedné z borovic, které zde rostly.* O všem možném. O životě, o lásce, o cestě... O vesmíru. Jsou to většinou jen rýmované úvahy. Nejspíš proto je lidé kupují. Co se týče povídek, tam zase zachycuji nějaké životní situace, které upravuji tak, aby byly čtivé. A mám jeden román, který je o mém dětství nebo teoreticky o tom, co by se mohlo stát, kdybychom nebyli nuceni se přestěhovat do New Yorku. *Sáhne dlaní na kmen stromu a zblízka si prohlédne jeho kůru, načež zatřese hlavou a vydá se přes mýtinku ke keři rulíku zlomocného.* Popravdě, radši píšu písničky. Nemusíš čekat na recenzi. Zahraješ písničku a hned poznáš, jestli se lidem líbí nebo ne. *Přičichne si jedovaté rostliny, zkřiví nos a o dva kroky ustoupí.* To ti vlastně nemusím povídat, když taky tvoříš vlastní hudbu. *Podívá se na Remiho a usměje se.*
*Remi se usmál a děkovně mu pokynul hlavou. pak jej sledoval, co dělá a jemně se usmíval. pak se nadechl konečně ke slovu.* Páni, doufám, že mi dáš na tvou tvorbu kontakt. *uculils e vesele. *Mám rád kreativní lidi a bytosti, to se cení. Líbí se mi to, tak nějak je vždy fajn mít svůj svět, kam se dá utíkat nebo se z něj čerpat nějaká ta energie a inspirace do světa reálného. *Zavrněl Remi spokojeně. Pak kývl na souhlas.* Ano, ano, jistě. Ale občas je to takové, no, že není něco, kam hrábnout, z čeho čerpat, to ale asi zažil tak nějak každý. Ale ano- většinou, když něco složím, chci aby to nejen stálo za to, ale aby to mělo duši, aby to mělo smysl a aby to bylo...prostě hezké. *Vysvětlil mu Remi svou metodu a pak se podíval na nebe.* Tak nějak jsem zjistil, že mě to baví asi dva roky potom co jsme se sem dostal. Tvořím hlavně tedy v italštině, jelikož jsem většinu života pak trávil v Římě, a líbí se mi ten styl, když tu píseň poslouchám a vidím to krásné, velkolepé Italské město. To mi připomíná, že bych se tam měl někdy jet zase podívat. *Zauvažoval nahlas, ale pak se zase vrátil k tématu a uculil se.* Teď čerpám inspiraci i z lásky. Víš, budu se ženit, už brzy. A chci, aby to, co cítím teď, zůstalo co nejdéle. Tak si dávám ty pocity do písní, aby tak nějak...přežily. *Vysvětlil. Pak si prohrábl vlasy, načež ruce položil opět do trávy a květinky nechal opadat a zvadnout, přeci jen, aby tam po sobě nenechal stopu své magie pro oči civilů.* Hraješ i na nějaký nástroj? Nebo jen píšeš texty?
No, pokud budeš chtít, můžu ti poslat jednu mou sbírku básní. *Nabídne mu jednu z možností. Samozřejmě, že by si Remi knihu mohl koupit v obchodě, ale když už tady strávili nějaký čas, klidně mu jednu sbírku poskytnout může.* Je hezké, že to tak máš, *reaguje na jeho povídání o hudbě.* Já píšu skladby snad o všem, co existuje, ale samozřejmě ne všechny nechám poslechnout veřejnost. Jednou jsem složil píseň o mých spálených špagetách, ale myslím si, že by to lidi moc nebavilo. *Zasměje se a dojde zpět ke kameni, kde má batoh. Termosku, která se povalovala vedle batohu, zavřel a vložil ji do batohu, který následně zavřel a dal si jej na záda.* Hraji na kytaru. Občas si přivydělávám v jednom menším podniku v Bronxu. Jestli chceš, dej mi své číslo a pozvu tě. *Usměje se na něj a počká, jestli mu Remi ještě nějak odpoví či věnuje jeho číslo na telefon.* Teoreticky mi můžeš dát adresu i adresu, pošlu ti pozvánku poštou, když jsem ten zastánce staré školy. *Uchechtne se, počká na Remiho reakci a pak ještě dodá.* Budu muset jít, mám ještě nějakou práci, ale rád jsem tě poznal Remi. *Otočí se vydává se po cestičce zpět, ale ještě než zmizí z dohledu, ohlédne se na víláka.* To tričko si můžeš nechat, a být tebou, nebyl bych tady příliš dlouho. Vyčenichal jsem pár vlků a divočáka. *Zasměje se, mávne na Remiho a zmizí mezi stromy.*
*Mladý fér jej poslouchala usmíval se.* O špagetách? Páni, to je teda něco, to ti povím. *Zasmál se, tak daleko ještě nezašel. Jakmile řekl, že hraje na kytaru, tak se Remi zaculil, napařil se jako páv a koukl se na něj.* Tak to jsi narazil asi na správného člověka, ti povím. Mám krámek na Queensu, String Theory, a prodávám kytary, specializuji se na opravu, výrobu, a tak, teď ani nevím, jestli jsme ti to neříkal. *Zasmál se. Pak mu milerád dal své číslo a zaculil se od ucha k uchu. Jak Diego odcházel, koukl na něj Remi.* Děkuju, taky už zmizím. Snad se ještě sejdeme! *Mrkl na něj, zamával, a když pak zmizel, ještě chvilku poseděl, než se i on dal na odchod pryč k domovu.*
*Staten Island občas dělá výborné akce a na těch nesmí Josie chybět. Jednou z nich je i historický veletrh, na kterém bývá mnoho nepřesností, ale i spousta zábavy, dobrého jídla a tak. Výhodou bylo, že se tu prolínaly všechny možné časové úseky a tak tu člověk mohl potkat lidi ze středověku i z padesátých let minulého století. Josie si půjčila šaty, které velmi dobř představovaly módu tak čtyři sta let starou. Vlasy si svázala do celkem jednoduchého účesu tak, aby měla všechny nahoře, ale ne moc, a zároveň si udělala jemný makeup, ať vypadá dobře. Na veletrhu byla skoro celý den a přestože má ráda lidi, tak už jich začalo být nějak moc. Padlo slunce a ona věděla, že by se měla vrátit domů za svým malým štěňátkem. Bere to domů přes les, který je nedaleko vily, kde ji nedávno málem zabili, ale nějak jí to je i jedno. Jde si vesele dál a těší se, až dojde do svého momentálního domova.*
Ne, než se naučíš ovládat, tak tohle je to jediné, co budeš lovit.. *Zamračí se Dragos na mladého upíra, který mu zamračení tvrdohlavě oplácí. Byl to ještě malý puberťák. No dobře.. Ne až tak malý, ale bylo mu pouhých patnáct let, což ve srovnání s Dragosem nebylo moc. Pravda.. Proměněn byl již před třemi roky, ale jeho pubertální hormony to dělaly mnohem těžší pro jeho ovládání. Dragos mu k nohám hodil mrtvou veverku.* Prosím.. Tohle nevadí, když během krmení zabiješ. *Ušklíbne se, na což puberťák nakrčí nos. Brzo na to ale zavětří.* Tohle voní mnohem lákavěji ale.. *Zaprotestuje. Dragos také lidský pach cítí a dokonce ho poznává a právě proto mladého upíra chytne zezadu na krku.* Ale víš co nezní tak lákavě? Smrt lovci.. *Zavrčí na něj.* Švihej dovnitř do vily.. *Poručí mu a mladej se tam začne pomalým protestním krokem courat. Dragos počká teprve až když jsou dveře zavřené a pak vyrazí za známým pachem.* /Buď je sebevrah, nebo úplně blbá../ *Zavrčí si pro sebe, načež se zarazí a zmrzne. Jeho kroky se neslyšně zastaví za jedním ze stromů, zorničky rozšířené. Pach ho neklamal, ale ta podoba..* /Mrcha../ *Utrousí v mysli.* /Tohle dělá schválně../ *A právě proto ji to nehodlal dát zadarmo. V následující sekundě už stojí za ní, jednu ruku přitisklou kolem jejích ramen, aby ji znemožnil vytáhnout ruce vysoko, druhou ji čepelí přitlačil na krk.* Ty jsi nepoučitelná, že ano? *Sykne na ni.*
*Tak si tak jako ťapká sem po lese a těší se, až se dostane domů. Možná by měla myslet na to, že je to nebezpečné a že procházet se v noci kousek od upíří ubytovny není úplně dobrý nápad, ale je to nejkratší cesta do přístavu a ideálně lodí zpátky na pevninu. Jde si v klidu dál až do chvíle, kdy ji někdo zastaví a ona ucítí studené ostří na svém krku.* /A do hajzlu./ *Zarazí se a nebude lhát, že ji to nevyděsilo, ale uklidní se, když uslyší známý hlas, který momentálně ji chc asi zabít, ale nvadí.* Ahoj, Dragosi. *Pozdraví a stojí bez hnutí, i když nepředpokládá, že by jí ublížil.* Taky tě ráda vidím, nebo jak se to říká. Mohl bys mi sundat tu čepel z krku? Nerada bych se řízla.
*Upír na ni naštvaně zavrčí.* Za to já bych tě nejraději teď podřízl.. *Odpoví ji a čepel z jejího krku pryč nedává.* Co tady děláš? *Otáže se následně, stále se vztekem v hlase. Ještě že jako upírovi se mu nemůže zastavit srdce, neboť to je přesně to, co by se mu asi před pár sekundami stalo, když Josie uviděl. Ono s jedním pořádně zamává, když má dojem, že vidí svoji dávno mrtvou ženu, kterou na poměry té doby vlastně miloval, se tady jen tak procházet.*
Ale neuděláš to, protože z určité stránky mě máš vlastně rád. * Pronese směrem k němu, Ale raději se nehýbe ani o centimetr, kdyby si to náhodou upír rozmyslel. Byla přesvědčena o tom, že pro něj není jen tak nějaká dívka, ani jen tak nějaká civilka. Nevěděla jsem to jenom tím, že mu připomíná jeho mrtvou manželku, nebo jestli tam je i nějaký cit jiný z jeho strany. Ale věděla, že jí jen tak umřít nenechá, pokud ho hodně nenaštve.* A proč jsem tady? Viděl jsi, jak vypadám? Jo aha, ty si myslíš, že jsem sem šla strašit a převlékla jsem se za tvou mrtvou ženu a chci ti přivodit infarkt nebo něco takového? Ne to se opravdu v plánu neměla. Kousek odsud je momentálně historický veletrh, na kterém jsem byla. Před chvílí jsem se rozhodla, že už tam dál nebudu, a tak jdu nejkratší cestou do přístavu. A kdybys mě to teďka nezastavoval, tak už bych tam dávno byla. *Pronese směrem k němu, jakoby to byla naprostá samozřejmost. Jako jo teďka si uvědomuji, že vlastně tady by asi neměla být a že mu asi tady nedělá dobře pohled na ni ale opravdu neměla v plánu převléknout se za onu ženu. Prostě se jí ty šaty jenom strašně líbily.* Tak co už mi dáš tu čepel z toho krku?
*Dragos si odfrkne.* Jediné, co mě drží od toho tě podříznout je tvoje ochrana lovci.. Jinak jsi dávno mrtvá.. *Prohlásí, načež se na ni zamračí, ačkoliv ona to vidět nemůže. Dlouhou dobu je zticha a proklíná ji v hlavě vším možným, co dokáže, než civilka položí poslední otázku.* Prostě odsud zmiz. *Přikáže ji a čepel stáhne, přičemž ji, možná omylem, možná ne, trochu řízne. Ne natolik, aby ji to ublížilo na zdraví, ale dost, aby trocha krve vytekla. Dragos si toho nijak nevšímá, už má nos a reflexy vytrénované. Kdo ale nemá je mladý upír, který i přes Dragosovi pokyny se vyplížil zvědavě ven a teď proletěl k Josie z druhé strany, než měl Dragos v plánu odejít a vrhl se na ni.* Thadeusi! *Zavrčel na něj Dragos, zatímco mladý upír zaryl nehty do kůže Josephine na rukách a tesáky do krku. Byl rychlý a hladový. Ale Dragos byl rychlejší a silnější. Mladého upíra zachytil pod krkem silně a zmáčkl mu hrdlo, aby mu zabránil pít. Poté jej madlem dýky praštil zezadu do týla, aby upír ztratil vědomí. Novorozence následně odtáhl z civilky a položil na zem vedle ní. I když byla jeho reakce hodně rychlá, ne natolik, aby Josie zůstala nezraněná.* A to je důvod, proč se nemáš toulat po lese vedle vily plné upírů.. *Odfrkne si káravě, když si Josephine prohlíží. Bylo jasné, že civilka bude ztrácet dost krve z několika ran a za chvíli upadne do šoku.* U všech démonů.. *Zavrčí naštvaně, protože zemřít ona tady, tak je v průseru. Znovu k vhod přijde jeho dýka, kterou rozřízne svoje předloktí, aby ze svého těla dostal dost krve na zahojení ran. Ať už se Josie brání, nebo je otupělá bolestí, tak ji nějakou krev nakonec dostane buď dobrovolně nebo násilím do úst a poté pár kapek do každé rány.* /Tak teď se ji už nezbavím../ *Odfrkne si pro sebe a počká opřený o strom, než se buď ona začne hojit, nebo se Thadeus probere. Co přijde dřív.*
Jo, to určitě. Máš mě rád, přiznej si to. *Uchechtne se, ale je zároveň ráda, že se od ní odklání. Sykne, když ji řízne do krku a zamračí se na něj, ale nic víc neříká, nemá to moc smysl. Sáhne si na krk a zkontroluje tím, že to není žádná velká rána a vydá se od něj pryč. Neudělá však moc kroků, když se jí do hrdla zabodnou dva tesáky a do rukou ostré nehty. Josie to naprosto zarazí a není schopna se ani pohnout. Vlastně ani neví, co se děje, dokud ji upír nepustí a ona nespadne na zem. Ví, že tohle bude asi hodně těžký zvládnout, ale musí se odsud dostat pryč, i když to bolí jak čert a teče z ní krve jak z vola. Snaží se zvednout , ale moc to nejde, když ji chytí Dragos a tiskne k ní svou ruku.* Ne... *Snaží se odporovat, protože nechce být jím tak fascinovaná, jak to jejich krev umí. Nemá ale na výběr a nakonec do sebe trochu jeho krve dostane. Chvíli se nic neděje, ale pak se začnou její rány hojit. Sice má pořád méně krve, než má mít, ale aspoň to už nikde neteče. Po nějaké chvíli se probere a zmateně se rozhlíží kolem sebe až upře svůj zrak na Dragose. Vidí ho tak nějak jinak. Má chuť mu splnit každé jeho přání.* Co.. co se stalo? *Rozhlédne se nechápavě, když pohlédne na to, jak jsou její krásné šaty celé od krve.* Dragosi? *Upře na něj své velké oči a dívá se tak nějak zranitelně a láká ho tím k sobě.*
To, co není pravda, přiznám jedině ve chvíli, kdy mi z toho něco kápne.. *Odvětí s ušklíbnutím. Pustí ji a chce se konečně jít bavit nějak smysluplně, když se objeví nečekaná komplikace.* Alespoň jednou v životě nebuď tvrdohlavá, když ti zachraňuju život.. *Zavrčí na ni otráveně, když se s ním ještě snaží bojovat. Nakonec se starší upír opře o strom a s nechutí pozoruje oba dva aktéry posledních pár momentů. Toho kluka asi na pár týdnů zase zavře, aby měl jistotu, že nenapadne někoho dalšího a ji.. Ji asi kopne do Hudsonu brzo. Nakonec je to také ona, kdo se z těch dvou probere první.* Fajn.. Jsi vzhůru.. Teď se odtrajdej do toho přístavu a vymysli si něco věrohodného, proč jsi celá od krve.. *Odfrkne si a dojde k mladému upírovi, kterého chytne za ruku a vytáhne na nohy. Jednu ruku si přehodí přes jeho rameno a začne jej táhnout zpátky do vily, zcela ignorujíc zakrvácenou civilku.*
*Nějak se pořád rozhlíží a snaží se pochopit, co se stalo. Vzpomínky se jí tak nějak vrací zpátky a jí dojde, že ji musel někdo pokousat a Dragos ji zachránil. Kdyby byla ve své kůži, tak ho tu seřve na tři doby, že z ní mohl udělat upíra, což ona naprosto nechce, ale teď na něj kouká jako na svatý obrázek. Nechápe, proč od ní odchází a nějaká neviditelná síla ji přitahuje k němu. Jakmile má dost sil na to aby vstala, tak ho doběhne a chytí se jeho rukávu, čímž ušpiní další jeho oblečení.* Ale já nechci abys někam šel... beze mě. *Dívá se na něj a nehodlá od něj odejít.*
*Dragos táhne směrem k vile mladého upíra, co už se pomalu probouzí z rány do hlavy a omámeně kňourá, což už je dost na upírovi nervy, natož, když ho začne pronásledovat ještě Josephine. A taky začne kňourat. Ano. Věděl, že se to stane, ale druhá alternativa bylo ji tam nechat vykrvácet a umřít. A takhle blízko jeho vily to byl holý nerozum.* /Zkrátka ji zabouchnu před nosem a nepustím do vily./ *Rozhodne se, zatímco se s oběma vláčí zpět k velké budově.* Ale dej pokoj už.. To víš, že chceš pryč.. *Odporuje zrzce otráveně, když dorazí konečně před dveře vily.* Ilarie! Pohni zadkem! *Zařve na svého zástupce a čeká, kde se onen upír objeví, aby mu mohl Thadeuse předat. Ten už je při vědomí víc. A zase začíná mít hlad. A co je lepšího, než krví nasáklá civilka. Dragos si začínal připadat jak v mateřské školce a byl z toho víc a víc otrávený.*
*Bob napsal Tayovi, že mu donese dárek. S tím zamířil na Staten. Na sebe si vzal mikinové černé triko s kapucí, volné tmavé tepláky a pásek na kterém má pochvu a v něm meč. Nejde však o železný, ale o dřevěný meč, který je udělaný z těžkého afrického dřeva, které svou váhou se nejvíce blíží železu. K tomu má i rukavice, které jsou však schované v kapse. Dojde k vile a jakmile přejde hranici, tak zmizí jeho iluze a on si nasadí kapuci a ocas schová pod triko a omotá si ho podél těla jako by to byl had. Vejde dovnitř jako by ve vile žil. Jakmile vejde, tak jde podle paměti. Jenže ta ho zradí... Předtím tu byl jako kočka a to byl menší. Teď neví, kudy. Navíc orientace v budovách není jeho silná stránka. Hlavně po období renesance. Barokní stavby vynechal a začal se držet v měšťanských stavbách. Teď toho docela lituje. Prostě chodí po chodbách a snaží se najít Tayův pokoj. Ani neví, že je na opačné straně. Přitom se celou dobu tváří a chodí, že ví kam jde a patří tam.*/Sakra... Doufám, že Dragos není doma.../*Pomyslí si a rozhodne se vydat směrem k hlavnímu vchodu, aby se vydal jiným směrem.*
Nemůže si pomoct. Prostě musí jít za ním a potřebuje jeho pozornost. Nedokáže si to teď dobře vysvětlit, ale až se z toho probere, tak si bude asi hodně nadávat. Drží se ho jako klíště a pokračuje s ním směrem k vile. Musí o ní vědět každý upír v dosahu několika mílí, ale jí je to jedno. Čeká až si od něj převezmou toho probouzejícího se upíra, který by jinak určitě chtěl dosát. Nemůžeš mě tady nechat. A to hned ze dvou důvodů. Zaprvé by mě tu určitě zabili a byl by to problém s lovci. A zadruhé ty mě tu nechceš nechat. *Tu druhou větou řekne takovým tónem, že je z toho naprosto jasné, na jaké nezbednosti právě teď myslí.* Chci být dneska večer s tebou.
*Dragos s naštvaným pohledem předá mladého vzpouzejícího se upíra do ruk Ilaria, který se ukáže ve dveřích.* Zavřít. Do. Cely. *Odseká vytočeně.* A nepouštět, dokud si neschladí hlavu! *Křikne ještě za mužem, načež vejde do hlavní haly i s Josie přitisknutou k němu. Samozřejmě, že krev naláká celý klan. Dragos už má nervy ten tam, když si ještě každý začne šeptat a štěbetat.* Všichni do svých pokojů! Kdo vystrčí hlavu, ten si znovu prožije hrabání z hrobu! *Rozkáže a všichni ostatní se začnou trousit zase pryč. U hlavního vchodu tak zůstane jen jedna osoba, co se nemá kam odtrousit. Dragos se do něj zabodne pohledem s pozvednutým obočím.* A ty tady co děláš? *Otáže se. To, že mu do vily chodí ví. A taky ví, že mu leze za Taylorem. Ale ještě ho neměl šanci přichytit na místě činu.* Ale můžu a udělám to.. *Zavrčí na zrzku napůl pusy, i když ví moc dobře, že minimálně z poloviny má pravdu. Nemůže ji nechat zabít.* No hurá.. Celý večer zkažený společností otravné civilky, jásám.. *Procedí ještě ironicky.* A ty mluv. *Vyštěkne zpátky na Roberta.*
*Před ním se objeví scéna, kterou nečekal a hodlá využít toho, že je kolem plno upírů, aby se ztratil a dostal na druhou stranu a dostal se do druhé poloviny, kde ještě nebyl. Jenže ho zastaví hlas. Nadskočí a ocas se mu dostane z pod trika a je celý naježený. Jelikož ví, že už nemá cenu se schovávat, tak sundá i kapuci a odhalí kočičí uši.* AH.... jen se procházím... Něco hledám...*Zkusí a ví, že nemůže nic říct kvůli dohodě. Podívá se na ženu od krve a olízne si rty a zazubí se na ni. Čímž ukáže ostré kočičí zuby.* A ty si neseš svačinku, dráčku? *Nadhodí a dívá se na zrzku.*
*Pozoruje tu scenérii a nestačí se divit. Stojí u vily s otevřenými dveřmi a v nich stojí nejspíš nějaký čaroděj. Jeho kočičí ouška nevidí, protože nemá Zrak, ale podle Dragosova chování to předpokládá.* Uuu. Dráčku, to se mi líbí. *Zahledí se na něj a zachichotá se. Vážně. Zachichotá. Pořád se drží jeho rukávu a je odhodlaná dneska zůstat u něj. V posteli.* Tak já počkám nahoře. *Natáhne se, věnuje mu pusu na tvář a odskáče si ke dveřím jeho apartmá, kde na něj čeká.*
*Dragos probodne Roberta přísným pohledem, jakoby byl jedním z jeho děcek nebo upírů.* Něco? *Pozvedne obočí.* Nebo někoho? *Dodá a jeho slova o Josie ignoruje.* Taylor v tomhle křídle pokoj nemá, Roberte. *Upozorní ho místo toho. Pak na moment se jeho pozornost stočí na Josie.* Ne, nelíbí. *Přikáže jí naštvaně, ale to už se rozhodne Josie odťapkat jinam.* Tak to ne! Ty nikam nahoru nejdeš! *Zařve na ni vytočeně a po cestě probodne pohledem Roberta.* Ale ty nahoru jdeš. Švihej, nebo tě tam dotáhnu za ocas a je mi jedno který.. *Ukáže mu směr k jeho apartmánům do schodů.*
*Poslouchá ho a když mu řekne, že hledá špatně, tak sklopí uši.* A kde je? Máš to tu moc velký...* Začne fňukat, ale jde nahoru a naštvaně švihá ocasem.* Si něco kompenzuješ, nebo co?* Začne si stěžovat, protože si doma zvykl mluvit nahlas, jak je tam sám.* Kdybych se tu aspoň mohl měnit, tak bych to našel hned, ale je tu moc místností... kdysi to bylo snazší, to bylo vše logické z důvodu strategie. Na nádvoří studna, sídlo ve věži nebo ve vnitřích částech hradu... Tady je to nahečmaný... I můj dům je moc velký. Nelíbí se mi....* Pokračuje v samomluvě a jde nahoru a prostě jde, i když by měl někam zatočit.*
*Josie čeká u dveří.*
To ti tak budu říkat.. *Odfrkne mu Dragos, načež ho probodne pohledem.* Nemám tu potřebu.. *Odsekne mu jedině a pak už stoupá po schodišti nahoru ke svému apartmánu.* Toto je sídlo klanu, ne středověký hrad.. A ty tu nežiješ, tak se s neschopností proměnit vyrovnej po svém venku. *Odporuje mu ještě.* A ty, drzoune, půjdeš domů! *Ukáže na Josie stojící u dveří.* Jen co se Ilarie vypořádá s Thadeusem. *Vezme do ruky dýku a udělá si v dlani malou rýhu, aby mohl otevřít dveře.* Oba dovnitř! *Přikáže jim jako rodič malým dětem. S oběma se proplete labyrintem svého apartmánu.* Ty zůstaneš tady. *Chytne Josie za ruku a šoupne do pokoje pro hosty.* A opovaž se vystrčit nos. *Dodá, než za ní dveře zabouchne.* A my dva si jdeme promluvit.. *Ukáže Robertovi do jedné chodby a naznačí mu tak, aby se tam vydal. Na konci otevře dveře do své kanceláře a jde se usadit za svůj stůl.* Teď mluv.
*Bob sleduje Dragose jak si otvírá dveře a uši má v pozoru, jak ho to zajímá a po očku se podívá na Jossie.* Tajnůstkář, co?* Zazubí se na ni a pak jde za nim.* Řekl bych že by se mělo s dámou zacházet líp, ale poslední žena, co o mě jevila zájem byla má sestra... Což není vítaný záměr, když mě chtěla sežrat...* Odfrkne si a jde za Dragosem. Když dojde do kanceláře, tak si vybere místo a sedne si. Upraví si pochvu s mečem a podívá se na upíra s úsměvem.* Váže mě kouzlo. Takže musíš říct, co víš a co chceš vědět. Pak můžu začít mluvit.* Řekne mu s nevinným úsměvem a divoce švihajícím ocasem.*
*Josie nevěděla, co se mezi muži děje, ale poslušně šla za Dragosem do jeho apartmánu a když ji poslal do pokoje pro hosty, tak tam zůstala. Nejdříve si sedla na postel, ale nakonec i v těžkých krvavých šatech usnula.*
Ji nech být.. Je zdrogovaná, protože lezla, kam neměla.. *Ucedí Dragos k Robertovi a strčí Jos do pokoje pro hosty, než si čaroděje odvede k sobě.* To hodně vysvětluje.. *Utrousí ještě na jeho poznámku o ženách v jeho životě, než se usadí za svůj stůl. Probodne ho pohledem.* Ovšem že ano.. *Sykne skrz zuby tiše pro sebe.* Lezeš ke mě do vily za Taylorem.. Snažil ses sem i proplížit v kočičí podobě.. Takže mluv.. Ten kluk si zažil dost a nepotřebuje, aby ho namotal někdo jako ty.. Co s ním máš? *Položí dotaz a z šuplíku vytáhne něco, co vypadá jako želatina s krvavě rudou barvou. Začne ulamovat kousíčky a ujídat je jako bonbony, zatímco čeká na odpověď.*
*Poslouchá ho a očka se mu rozzáří když zjistí, že vlastně neví, co se děje. *Ah... Kouzlo. Je v jeho prospěch. Dokonce jsem mu slíbil, že ho naučím šerm. I když si myslím, že jako upírovi by se mu spíše hodili dýky. *Řekne a opře se do opěradla. *A vím, že si prožil dost, ale snažím se mu zvednout náladu. Nechci aby mu někdo ublížil. Je to... *Zarazí se a kousne do jazyku. *Objekt kouzla mi nic nenese než mrzké tělesné potěšení. *Řekne a podívá se na něj a po chvíli mu dojde, jak to mohlo vyznít. *Oh, klid, nejde o nic chlípného ani magického. *Poví a dá nohy pořádně na zem a tím je trochu roztáhne. Opře se o stehna lokty a spojí prsty rukou před rty.* Tak, kde je Tayův pokoj? Rád bych své překrásné antické umění viděl. *Prohlásí naprosto vážně a chladně.*
*Dragos nevypadá, že by ho Robertova odpověď uspokojila. Sleduje ho s přimhouřenýma očima a místy pozvednutým obočím.* Hellere! *Zavrčí na něj poté, co mu odpoví velice dvojsmyslným způsobem a hodí jednou svou dýkou, kterou vzal Hecaté ví odkud, do stolu tak, že se zabodne špičkou a zůstane kolmo.* Ty Tayův pokoj neuvidíš dřív, než mi sdělíš, proč se zaplétáš s MÝMI upíry a co s nimi děláš pod MOU střechou.. *Zdůrazní ty dvě slova.* A najdi si z té dohody kličku jakou chceš, máme čas celou věčnost.. *Dodá a vezme zpátky do ruk onu dýku.* To a nebo já naučím tebe, jak se utíká před dýkami.. *Dá mu dvě varianty, přitom při druhé mu dýka vyjede z ruky a rovným neprotáčivým pohybem se zabodne do opěrky vedle Robertovi hlavy.*
*Bob v klidu sedí a poslouchá ho. Je mu jasné, že mu to musí teda nějak vysvětlit. Neplnění dohody nedělá dobrotu a kdyby ji porušil, tak mu to neudělá dobře. Je vidět jak přemýšlí a pak se zvedne a dojde k Dragosovi.* Nemůžu to říct, ale jednu věc můžu. Jen nevyšiluj a nech mě na tebe sáhnout. Přísáhám na čest ducha své matky, že ti nic neudělám.* Prohlásí a zvedne ruce v obraně dojde k němu na druhou stranu stolu a čeká, zda se k němu otočí. Ve tváři má trochu nejistý výraz.*
*Dragos se na něj podívá otráveným pohledem, kterým říká, že je chytrý dost, aby něco vymyslel a nevymlouval se, načež pozvedne podezíravě obočí a sleduje ho, jak se zvedne. V ruce už má opět další dýku. To odkud je bere zůstává pro Roberta záhadou, ale kdyby se podíval Dragosovi do šuplíku nebo pod desku stolu, tak by tam viděl pěknou zásobu.* Já nevyšiluji.. Jen ti případně tohle zabodnu do hrdla.. *Prohlásí s klidem a otočí se na křesle čelem k němu, zatímco s dýkou točí na špičce na jedné područce.*
*Bob ho poslouchá a sleduje. Jakmile je k němu otočený čelem, tak si před něj klekne, vezme jeho ruku a položí si ji mezi uši na hlavu. Ocas mu divoce lítá po podlaze a uši má stažené dozadu.* Je to víc ponižující než jsem si myslel...* Zavrčí. Pak se na něj podívá světlýma očima. *Tak už víš o co jde? Proč myslíš, že jsem to zaopatřil kouzlem proti prozrazení?* Zavrčí a zadkem sedne na své nohy a dívá se kamkoliv jenom ne na Dragose.*
*Dragos má ještě chvíli podezřívavě pozvednuté obočí, než Robert svůj úkon dokončí. Pak mu začnou škodolibě cukat koutky. Povrchně se ušklíbne, když slyší, co čaroděj zavrčel.* Možná pro tebe.. *Prohodí pobaveně a schválně ho škádlivě podrbe za ušima, aby si ten pocit nadřazenosti užil. Opře si jednu svou nohu kotníkem o koleno druhé, zatímco před ním Robert nadále klečí.* Věřím, že Malachai by si na tobě pěkně smlsnul, kdyby to věděl.. *Uchechtne se škodolibě a celkově mu už vlastně jen cukají koutky od pobavení, zatímco v očích mu provokativně jiskří.* Kolik že ti to vlastně je? *Utahuje si z něj ještě, zatímco si hraje se svou dýkou.*
*Bob před ním klečí a je fakt naštvaný. Neví proč má tuhle věc, ale od Dragose se mu to rozhodně nelíbí. Takže jen, co z něj dá ruku, tak si místo pročísne rukou.* Hej, jemu to neříkej! Klidně ti za to udělám další službičku, ale hlavně to nikomu neříkej. *Poprosí ho a má vážný výraz. Pak se se odsune na bok stolu, kde však zůstává sedět na zemi.* Je mi 801... slyšel jsem, ale jako děcko od mého učitele, že čím je čaroděj starší tím divnější je jeho chování a to i pro něj. *Zazubí se a podívá se na Dragose.* Co ta civilka, plánuješ ji proměnit?* Zeptá se a trochu se tím snaží odvést od tématu.*
*Starší upír se pobaveně šklebí.* Další službička říkáš, jo? *Prohodí.* To by možná mohlo udržet mou pusu zavřenou.. A jen před Malachaiem? *Popichuje ho nadále, ale v podstatě tím domlouvá podmínky smlouvy, načež se trochu posune židlí, aby na čaroděje nadále viděl, jelikož mu svým posunutím zmizel ze zorného pole.* Ty jsi byl vždycky divný.. *Nakrčí nos.* To není věkem.. *Uchechtne se. Dýka mu do prstu udělá menší šrám, jak si s ní hraje, ale Dragos vypadá, že mu to vůbec nevadí, že se její stříbřitě zbarvená špička mění v krvavě rudou. Krev chvíli teče, jak se Dragos v ráně rýpe, ale nakonec se s tím přestane, takže se rána zahojí. Dragos si mezitím špičku i prst otře do kapesníku ze stolu. Na čarodějovu otázku pokrčí rameny.* Byl bych raději, kdybych ji mohl zabít jako konečnou, ne jen přestávku.. *Nakrčí lehce nos.* Je dost otravná a neumím si představit ji mít za zadkem celé věky.. To už by si to asi dřív hodil.. *Uchechtne se.* A to se mám dosti rád.. *Dodá ještě egoisticky, když se dýka opět začne točit na své špičce na stolu.*
*Poslouchá ho a podívá se před sebe.* Klidně mohu sloužit tvému klanu a nebudu moct úmyslně magicky či jinak pomáhat nepříteli klanu. Je to lepší jak službička a navíc bych si říkal, že mám práci. A samozřejmě, že před všemi. Kai má kontakty a lidi rádi mluví.* Řekne a podívá se na něj a zazubí.* Když jsme se potkali, tak už jsem byl starý. Kdybys mě zažil v době kdy mi bylo sto let, tak bys mluvil jinak. Hledal jsem dobrodružství a boje. Dokonce jsem se přidal ke kultu jen, abych sbalil jejich vůdkyni.* Zasměje se a poslouchá ho.* Hmm... proč ji nevymažeš paměť? Nebo si chceš nejdřív užít?* Nadhodí a ušklíbne se nad tím.*
*Dragos pozvedne obočí. Je vidět, že tato nabídka ho zaujala. Z jednoho šuplíku vytáhne pergamen a plnící pero.* Nechce se mi psát.. *Pokrčí rameny, když mu obojí shodí ze stolu.* Když to, co sepíšeš bude mít hlavu a patu, tak to podepíšu.. *Následně se ještě na Roberta ušklíbne.* Nebo by jsi raději pastelky? *Jelikož mu takhle u stolu připomínal malé děti, co se plazí rodičům v kanceláři po zemi a otravují je při práci. Trochu nakloní hlavu na stranu a pobaveně se uchechtne.* Snad ne toho samého, co tady před dvěma lety vyvolal tvého tatíka? *Sice tady v té době nebyl, protože bojoval s vrcholnou fází Covidu, o čemž nikdo mimo nejbližší členy v klanu neví, ale má své zdroje.* Tak to já spíš vyhledával jen ten boj.. I když.. Jak kdy.. Počítá se jako boj, když necháš slavného herce pod encantem zabít prezidenta? *Zeptá se s ušklíbnutím. Nad Josie převrátí očima a pokrčí rameny.* Možná z ni něco kápne.. Očividně se ve světě stínů nepohybuje krátce a jestli se s někým zná, tak by se mohla hodit.. *Prohlásí, načež dodá s ušklíbnutím koutku.* Uvidíme, jestli bude za něco stát..
*Podívá se na něj a zvedne se. Na jeho nabídku pastelek se zaksichtí a dá se do psaní.* Ten kult založil můj brácha. Naprostá kravina. Tamten byl v místech u Ljachovských ostrovů. Šlo o ostrov s velice vyspělou kulturou, kde mnoho věcí fungovalo díky magii. Jenže to mělo svou cenu. Lidé, co tam žili byli obětováni démonovi jež přicházel z nebes. Měl podobu černého opeřeného draka. Jednou jsem ho viděl. Opravdu obluda, protože skrz břich bylo vidět d žaludku, kde se rozkládali lidské oběti. Ale jeho dcera byla fakt kus.* Prohlásí a rukama naznačí, že myslí prsa. Dál přitom však píše. * Oh, tak tos byl ty? Sakra a já se vsadil tehdy s Jagou, že to byl nějaký čaroděj. No... musím najít její hrob a dát ji tu sázku.* Poznamená a poslouchá ho dál.* Aha, tak to hodně štěstí.* Popřeje mu a dokončí psaní.* Tak...* Odkašle si a vezme list a pustí se do čtení.* Já Rune z domu Stenkil se zavazuji svou pomocí a službou klanu upíra Dragose Sorin v trvání mého vztahu s upírem Taylorem. Pokud tento vztah skončí , tak mé služby budou klanu trvat dalších sto let. Pokud během trvání mé služby dojde k požádání nepřátelské strany o pomoc v krocích proti klanu upíra Dragose Sorin, nesmím tento obchod přijmout. Musím však informovat o těchto krocích vůdce klanu jemuž jsem vázán. Během trvání této dohody je mi dovoleno být s Taylorem a plnit již dříve uzavřenou dohodu s ním. Pokud dojde k mému dřívějšímu skonu, tak mé magické předměty spolu i s monstry, jež jsou v mém držení, budou náležet klanu.* Dočte a podívá se na Dragose.* Moment...* Položí papír a ještě dopíše poznámku.* Tento skon nesmí být zapříčiněn nikým z klanu. Jestliže je má smrt zapříčiněna konáním nebo přímo nekým z klanu, tak tento majetek připadá Jacku Hellerovi.* Dočte poznámku a podívá se na něj.* Jsem štědrý, to musíš uznat.* Ušklíbne se.*
*Dragos si poklepe prstem na ret.* No jo.. Něco málo jsem slyšel.. Prý si tu vašeho tatínka pěstovali jako domácího mazlíčka, než se utrhnul ze řetězu? *Optá se, aby měl jistotu, že jeho informace jsou pravdivé, načež se zaksichtí nad Robertovým pokračováním o kultu.* Páni.. Toho nevidět, tak asi umřu nad svým životním zklamáním.. *Pronese dostatečně ironicky s úšklebkem, načež pobaveně kývne hlavou.* No co.. Štval mě.. Zakázat otroctví.. Ještě se tehdy od něj mohli nakazit ti cvoci z blázince na Manhattanu a zavést zákaz krevních otroků už tehdy.. *Otráveně ještě zabručením dodá.* Stejně to udělali o sto let později.. Mimochodem to zase Kai, ten kopírák, ukradl můj plán na atentát a nechal zabít Kennedyho.. Žádná škoda, furt jen civil, ale měl dobrý vkus na ženský.. *Pokrčí rameny s uchechtnutím a vyslechne si znění té smlouvy. A musel uznat, že nakonec byl více než spokojen. Když Robert dopíše onu větu, tak se uchechtne.* Škoda.. Už jsem chtěl dědit.. *Vezme si smlouvu do ruky a tu si pročte znova mlčky, načež se ušklíbne.* To abych na každý roh vily vylepil tvou fotku, ať ví, že tě nemají vraždit.. Nah.. To neudělám.. Takhle si vilu hyzdit nebudu.. *Zakroutí nakonec hlavou a vytáhne trochu jiné plnící pero.* Fajn.. Máš to mít.. Budu držet hubu.. *Převrátí očima a řízne se do dlaně onou dýkou s kterou si hrál. Okamžitě do rány, než by se mohla začít uzavírat, strčí hrot pera a nechá ho nasát krev. Nad tím, že Robert použil jiné jméno, se nepozastavuje. I on sám používal momentálně trochu jiné jméno. To už bylo u nesmrtelných celkem běžnou praxí. Smlouvu podepíše a Robertovi podá jiný nůž a čisté pero, ať může smlouvu podepsat také.
*Poslouchá a zavrtí hlavou.* Kdepak. Ten kult vymřel po jeho vyvolání. Jenže když malý bráška dělal exorcismus, tak si ho k sobě svázal. Běžná chyba, v mém deníku před tím varuju...* Řekne a podívá se na něj.* Pak mě hledali, ale já neměl čas a navíc jsem pro otce mrtví a chci, aby to tak zůstalo.* Doplní a pak se ušklíbne.* Jo... jenže zakázali zombie...* Postěžuje si a pak se uculí a lehce zakloní hlavu a zasměje se.* Jako by mě to zastavilo.* Prohlásí než se vrátí k smlouvě.* Kai není originální... A poslat kus kovu někomu do hlavy dokáže každý. Já během středověku proklel pár rytířů a šlechticů průjmem... umřeli na hajzlu. Dost jsem se pobavil. * Zasměje se a sleduje ho když si to čte.* No, mám dost cenných věcí a prokletých předmětů, které se dají zneužít.* Vysvětlí a dýku odmítne. Dá si prst do ruky a zkousne.* Jsem zvyklí svou krev na kouzla brát starým způsobem.* Zazubí se a vezme pero. Sleduje jak saje jeho krev a pak se podepíše. Není to však latinkou, ale runami spojenými s latinkou. Podívá se na Dragose a zazubí se.* Dlouho jsem se nepodepisoval svým skutečným jménem.* Prohlásí. Docela by ho zajímalo, zda o zná pod jeho pravým jménem.*
Plánuješ svůj deník někdy vydat.. Myslím, že v knižní podobě by šel na dračku.. *Prohlásí pobaveně. Ohledně dalších slov jen mlčky přikývne. Byly to pro něj možná někdy cenné informace, nyní však nikoliv. Zacukají mu koutky nad Robertovým smíchem.* Upřímně.. Kdo z nás plní všechno, co ti pohřebáci nařídí? Oni si myslí, jak nemají podsvět pod kontrolou, ale ve skutečnosti se jim tady každý jen vysměje.. *Uchechtne se, načež pozvedne obočí, než se přemýšlivě zamračí.* Mám takový dojem, že jsi mi zabil pár oblíbených milenců a milenek.. *Odfrkne si napůl naštvaně a napůl uraženě. Spokojeně se ušklíbne nad jeho slovy. Nebylo by to poprvé, co by se mu nějaké takové cenné věcičky dostaly do sbírky. Hecaté ví proč, si ale Kai stále myslí, že je to příliš nezodpovědné mu je svěřovat. Při odmítnutí dýky nakrčí nos a krátce trochu vyplázne i jazyk.* Meh.. To není vůbec elegantní.. *Sleduje, jak se Robert podepisuje, na což pokrčí rameny.* Ale zdá se, že jsi to nezapomněl.. *Rýpne si.* Já se všude podepisovat plným jménem a ještě v úplně originálním znění, tak to podepisuju do teď.. *Uchechtne se. Počká, až krev zaschne a pak pergamen opatrně složí do podoby staré listiny. Jen vosková pečeť chybí. Pergamen zatím zasune do jednoho z šuplíků, než bude mít čas jej zařadit mezi ostatní smlouvy.* Velice rád jsem s tebou obchodoval.. *Zaksichtí se.* Ačkoliv to znamená, že teď se musím zvednout a dovést tě k Taylorovi.. *Povzdechne si otráveně a na křesle se otočí jednou kolem své osy.*
Je to kniha, teď ho má čarodějka známá jako Triss. Jen ji bude k prdu, je v mém rodném jazyce.*Řekne jako by nic s pokrčením ramen.* Právě, navíc na porušování musí být podsvěťan chytrý a ne že vyvolá draka uprostřed Manhattanu a bude dělat jako by nic... Pravda, že by se mu asi nic nestalo s tím, jak si nevšimli těch mrtvol, co jsem jim tu nechal...* Poslední větu spíše zamumlá. Pak se na něj podívá.* Pokud se k nim dostal ten prokletý předmět... Šlo o dva prsteny.* Vysvětlí a pak se pustí do podpisu. Podívá se na něj a ušklíbne.* Jsem ze země barbarů, nevím, co očekáváš.*Pokrčí rameny a poslouchá ho. Z té dohody má dobrý pocit. Ne jako z té první, kdy ji uzavřel v naprostém vzteku a frustraci.* No taky je to tím, že své jméno jsem používal do roku 1889, což není tak daleko. No a já mám jedinou výhodu, že mě nepřijali jako člena královské rodiny, jinak bych měl taky jméno na pár řádků.* Ušklíbne se a sleduje ho.* Potěšení je na mé straně, co se obchodu týče. Aspoň se nudu pár století nudit.* Zasměje se a pak mu uši vystartují do pozoru a ocas se v nadšení také zvedne.* Skvělý! Jinak, chce naučit šerm, jsou tu na to někde prostory? U šermu si procvičí i sílu, rychlost a podobně. Což sám víš. *Začne vysvětlovat a plácne do meče v pochvě, který je na boku. Je dřevěný, protože kovovým by ho zabil.*
*Dragos si poklepe prstem na ret.* Triss říkáš, jo? To abych si udělal menší výlet.. *Prohlásí spíše pro sebe, načež se uchechtne.* Plánuješ něco takového v budoucí době? Na drakovi jsem ještě nejel.. *Optá se, ale je to myšleno spíše jako hypotetické přání do budoucna.* Či já vím? *Pokrčí nezaujatě rameny.* Byls to buď ty nebo mor.. Nebo ještě tyfus.. Už se mi to plete, kdo mi na co umřel.. *Odmávne to rukou, načež ještě nakrčí nos.* Asi ti dám pár lekcí etikety.. *Zabrblá si, než pozvedne obočí.* Ty, ze země barbarů, a v královské rodině? *Využije rovnou jeho slova proti němu a uchechtne se přitom.* Prosím tě.. Ani v Rumunsku v době mého narození by tě nechtěli.. *Rýpne si ještě, když smlouvu schovává. Otráveně se zvedne ze židle a zamíří ke dveřím.* To nebudeš.. Nepřítelem číslo jedna ve své vlastní podřadné kategorii je jedna upírka tady z New Yorku.. Alessandra Ransom.. Takové drzé škvrně, co si myslí, že může všechno, když má konečně trojciferný věk.. *Uchechtne se.* S Malachaiem momentálně aktivní válku nemám, ani s Maddie, ale to se klidně může změnit z roku na rok.. *Ušklíbne se.* Jinak tohle je, když nad tím tak uvažuji, asi největší období klidu, co jsem s klanem kdy zažil. Je to docela nuda.. Asi půjdu popichovat Stalina.. eh.. Ne, teď je to ten jiný blbec.. Jo, Putin.. V tom tažení Ruska proti Ukrajině.. Potřebuju zábavu.. *Uchechtne se, zatímco míří skrz jeho apartmán ven. Tímhle směrem nepotřebuje otevírat vlastní krví, takže dveře jen otevře a vyjde ven. Ví, že jsou tak těžké a lehce nakloněné, že s za Robertem samy zavřou, až je pustí. Když míří po schodech dolů, tak převrátí očima.* Zaberte si nějaký ze salónků v přízemí, Taylor ví, kde jsou. Jestli nějaký volný teda najdete. A opovažte se něco rozbít, nebo zničit! *Varuje ho ještě přísným pohledem.* Všechno, i ty záclony na oknech, mají buď nevyčíslitelnou nebo minimálně šesticifernou hodnotu! *Dodá s varovným zamračením. Po schodech přestane klesat v prvním patře, kdy zamíří do chodeb. Tady dole je to poněkud jednodušší půdorys, takže sám Dragos nechápe, jak se tu mohl Robert ztratit, ale zavede ho ke správným dveřím. On je pozná podle čichu, což Robert nemá šanci.* Jestli tam bude mít bordel jako vždycky, udělej mi laskavost a zprdni ho za mě.. Už na to nemám náladu.. *Pronese ještě místo rozloučení, než se vydá opět nahoru do svých pokojů.*
*Podívá se na něj a ušklíbne se.* Kdepak, ale plánuji podobného tvora. Pokud vyjde.* Řekne s tajemným úsměvem. Pak se na něj trochu nesměle podívá.* No... je velká šance, že jedno z toho jsem způsobil... Opil jsem se a na placení použil prokleté mince.* Uchechtne se. Ani neví čím je proklel. Prostě je proklel a zaplatil jimi. Podívá se na stůl a pousměje.* Má matka byla princezna, rodově bych měl být napsaný v rodokmeni, ale jsem bastard, takže to brali jako výmluvu. I když matka by byla proti tomu. *Prohlásí a pak jde za nim a poslouchá ho. To jméno si zapamatuje. Jak prochází, tak dává pozor na ocas, aby si ho nekřípnul.* Dobrá... na dnešek to bude stačit... Může příště kdyžtak ke mě? Mám v domě posilovnu ve sklepě.* Vysvětlí a částky neřeší. S tím kolik má by to zaplatil nebo i pomocí magie opravil. * Heh... mě budeš říkat, abych někoho poučoval o pořádku, když sám mám v laboratoři takový bordel za ta staletí, že jsem nedávno zjistil, že mám nějaké divné prokleté zrcadlo.* Prohlásí a zaklepe na Tayův pokoj.*
*Dragos jen pobaveně převrátí očima. Ne, že by on sám byl jiný, kdyby měl tu možnost. Nad slovy Roberta si ofrkne.* Ať už si zabil kohokoliv, jistě byl můj oblíbený a určitě mi dlužil službu.. *Prohlásí jako umanuté děcko, načež se na něj ušklíbne.* Můj otec a bratr byli baroni, já zdědil titul svého tchána.. V rodokmenu zapsaný jsem.. *Pronese s takovým triumfálním úsměvem, jakoby vyložil na stůl vítěznou kartu a u toho pouze pokrčil rameny, že si je svého vítězství vědom, ale je natolik skromný, aby ho nehlásal do světa. Dovede Roberta k Taylorovým dveřím, načež převrátí očima.* Prej stačit.. *Zabrblá si pro sebe uraženě. Jeho vila byla dost dobrá a nějaká tělocvična na ní neměla.* Bude mít sebou chůvu.. A opovaž se ji tentokrát poslat do háje.. Je tam z určitého důvodu. Taylor už dostal seřváno, že nemá pravomoc své chůvičky propouštět. *Pronese káravě, načež jen krátce dodá.* Buď lepším příkladem.. *A už je pryč.*
*Když obdržel Robertovu zprávu, lehce se do obrazovky mobilu pousmál. Dokončil jednu menší zakázku zrovna ve chvíli, kdy mu mobil s tímto oznámením zacinkal, jednalo se tedy o dosti dobré načasování. Mladík se opřel a mimovolně si oddechl. Aspoň si dnešní zábavu nemusel vymýšlet sám, pokud se tedy čaroděj v sídle na nějakou tu hodinku třeba zdrží. I když, naposledy s ním zůstal docela dlouho.* /O čempak nahodíme řeč dnes?/ *Zapřemýšlí, načež pohlédne na čas na mobilu. Když jej o jeho společnost zažádal poprvé, zjevil se zde až během půlhodiny. Dnes toho Tay ovšem využil jinak, než-li obstaráváním něčeho na zasycení žaludku. Zatímco trpělivě s úsměvem čekal, začal si připravovat papír na desku.* /Hezky oříznout, napnout a připevnit./ *Připomínal mu hlásek v hlavě již pro něj známý postup. Než se tedy nadál, deska i s papírem byla připravená na stojanu.* Cítím se zas jak ve škole. *Poví si pod nosem, uchechtne se a přejde od stojanu trochu dál, přičemž lehce nakloní hlavu do stranu. Potřeboval si ještě postavit zátiší, nebo si minimálně určit objekt, který na papír přenese. Nakonec si ovšem vybere možnost první, a tak si začne aranžovat pár knih na sebe a přidá k nim ještě kelímek s tužkami a rámeček s fotkou, který mu doteď hezky přetrvával na stole. Po vylovení přírodních úhlů z jedné krabice s výtvarnými potřebami se konečně vrhl na kreslení. Než jej od činnosti vyrušilo klepání, vznikla mu na baličáku cosi připomínající spíše omalovánku, ne hotový kousek, nečekaně. Rychle přešel ke dveřím, přebytečný úhel si otřel do šedého trika a nato konečně otevřel.* Ahoj. *Věnuje čaroději jemný úsměv.*
*Bob Dragose poslouchá, ale nic mu neřekne.*/Nemusí vědět, že mě tam pak dopsali, ale špatně.../* Ušklíbne se a když se otevřou dveře, tak se na upíra podívá a usměje se.* Zdravíčko, Tayi. Omlouvám se za zdržení, ale Dragos se mnou musel obchodně něco vyřešit.* Zazubí se a podívá se do jeho pokoje.* Copak děláš?* Zeptá se s nadšením a vejde dovnitř.*
*To ubíhání a čas celkově tolik nevnímal. Byl plně soustředěný pouze na jednu věc, zatímco se lehce v hlavě proklínal za to, že nepomyslel na koupi špejlí. Jako náhradu tedy zvolil samotný úhel, pomocí nějž zachycoval předměty před sebou a promítal je rovnou na nahnědlý papír napnutý na desce. Z onoho soustředěného stavu ho pak vyruší Bob, kterého samozřejmě s úsměvem přivítá.* Rozumím. *Kývne., načež mu uhne ze dveří, aby mohl vejít dovnitř.* Kreslím zátiší. *Kývne hlavou směrem ke stojanu. Následně za čarodějem dveře zavře.* Narovinu..cítím se zase jako na střední, jen s tím rozdílem, že mi nikdo nestojí za zády a nedívá se mi přes rameno. *Uchechtne se.*
*Dojde k rozpracovanému dílu a prohlédne si ho. Uši má v pozoru a ocas se lehce vlní.* Hmm, moc krásné. Já jsem spíše na technický nákres. Leonardo mi tehdy říkal, že je to jediné, co mě naučil dobře.* Zasměje se a podívá se na něj. *Oh to mi připomíná. Díky dohodě s Dragosem sem můžu kdykoliv a za to jen chráním klan.* Zazubí se na něj a je z toho nadšený. Konečně má co dělat. Už se začínal nudit.*
*Jakmile jsou dveře znovu zavřené, přejde téže jako jeho nynější společnost k rozpracovanému dílu.* Popravdě to je jen, jednoduše řečeno, omalovánka..stínování nahodím potom. *Poví, načež zamrká při zmínce onoho jména. Lehce nato pozvedne obočí.* Leonardo da Vinci? *Optá se zvědavě. Nakonec by to ale mohla být i pravda. Věděl, že Bob už zjevně mezi nejmladší čaroděje nepatří. Pouze mu vypadl věk, pokud mu jej vůbec čaroděj sdělil. Těžko říct.* Nicméně..já technické kreslení na škole neměl, k mému oboru potřebné není. *Kývne.* Vskutku? To je dobrá zpráva. *Opět se zazubí. Zjevně mu díky tomuto již nehrozilo zdrbání za to, že si tu zve čaroděje bez povolení.* Jak dlouho se tu zdržíš tentokrát? *Nadhodí a přejde od stojanu k posteli, na niž si sedne a poklepe na místo vedle sebe.* Zase přes noc? Nebo máš práci?
*Prohlíží si, co vytvořil a pousměje se.* Vypadá moc pěkně.* Zazubí se a pak se na něj podívá.* Jo, ale řešili jsme spolu spíš matiku.* Řekne a sedne si na postel. Zamyslí a opře se hlavou o Tayovo rameno.* Asi tu přespím. Jednání s Dragosem je vyčerpávající.* Uchechtne se a podívá se na něj.* Oh... něco péro tebe mám!* Vyhrkne a vstane, aby si odepnul pásek k němuž je připevněna pochva s dřevěným mečem o váze železného. Podá mu ho a zazubí se na něj.* Slíbil jsem šerm, ale na to musíš mít meč. Takže začneme tímhle.* Poví nadšeně.*
Brr..jsem rád, že jsem se jí po druháku zbavil. Ty soustavy rovnic jsem nesnášel. *Lehce se při té vzpomínce oklepal. Z tohoto tématu míval vždy špatné známky, protože obzvláště u těch soustav lineárních rovnic neměl ani ponětí, jak na ty výsledky správně přijít. Nicméně aby na něco tak hrůzného znovu zapomněl, spokojeně sáhne Robertovi do vlasů a zlehka jej podrbe za ušima, když si hlavu opře o jeho rameno.* Jo..mě doteď trochu děsí. *Zamrká rychle, než Robertovi věnuje pohled, jakmile znovu vyskočí do stoje. Lehce se pousměje. Chtěl mu hned říct něco ve smyslu: „to jsi nemusel“, ovšem jakmile mu došlo, co mu vlastně Robert donesl, hned na takovou větičku zapomněl. Bez meče by se fakt při šermu neobešel. Zaujatě jej tedy vytáhl z pochvy a s lehce nakloněnou hlavou do strany si jej zvědavě prohlédl.* Dobře. *Přikývne s úsměvem.* Děkuji.
Tehdy byla matika jednodušší. Navíc na věci, co potřebuji mi stačí.* Zazubí se na něj a poslouchá ho.* Má moc a je si toho vědom. Kdysi jsem byl taky takový, ale už jsem na to moc starý.* Zasměje se. Když mu předá meč, tak si všimne, že ho zaujal, tak se nadechne k výkladu.* Je to meč vyrobený z těžkého afrického dřeva. Váha tedy odpovídá váze meče. Je dokonale vyvážený, aby pohyby s ním byli přirozené. Pochva je vyrobena z černé volské kůže a je zdobena železným kováním a měděnými nýtky. Jde o ruční práci ze Stínového trhu.* Řekne a je patřičně hrdý. Navíc se těší, až nechá vyrobit pravý železný meč se stříbrem na čepeli. Má vymyšlený i vzor a zdobení na rukojeti a hrušce.*
Takže o například takových lineárních, kvadratických rovnicích ses už neučil? Tak to můžeš být rád. *Uchechtne se. Lehce se pak znovu oklepe, když téma přejde od matiky k vůdci klanu, do nějž patří.* Přiznávám, nebojím se jej jen trochu..spíš víc. *Zprvu váhal, zda něco takového říct, ale nakonec to stejně tak cítil, tudíž se rozhodl přiznat.* Na druhou stranu nevypadá vůbec špatně. *Zamrmle si poté ještě zničehonic pod nosem, načež se začne zajímat hlavně o meč, jenž nyní svírá v rukách.* Díky za výklad. *Zazubí se. Kdyby to o té pochvě nezmínil, ani by jí nevěnoval pozornost. Nicméně nyní se k ní vrátil, meč odložil a prohlédl si i ji.* Vypadá opravdu krásně.
*Podívá se na něj s lehkým úsměvem a v očích jasná ukázka takového toho prázdna co mají některé kočky.* Pod tímhle názvem to nezmám.* Řekne a poslouchá ho. Přitom si sedne zase zpátky. Když zaslechne, co řekne o Dragosovi, tak se mu uši stáhnou dozadu a ocas švihá ze strany na stranu. V obličeji je však klid. * Meče jsou má radost. Mám jeden speciální, ale jeho výroba trvala stovky let. Teď asi začnu nosit dýku. Mám jednu v náčrtu, ale musím počkat až bude kovářka na trhu.* Řekne zamyšleně. Její kovářské schopnosti ho nadchli.*
Sice bych ti velice rád ukázal, co to má být, ale bohužel tu nemám žádné fotky ani sešity a ty příklady...eee..noťas i mobil je jaksi vybitý. *Zasměje se. Je jasné, že si teď vybral, že to pronese dosti ironicky. Ostatně Bobovi už dal najevo, že takové téma úplně v lásce nemá. Nicméně když zpozoruje stáhnutí uší dozadu a mrskání ocasu ze strany ocasu, svoji pozornost přesune čistě k tomu.* Děje se něco? Řekl jsem něco špatně? *Optá se nejistě, v očích se mu jemně zračil strach z toho, že mohl právě něco pokazit.* Zajímavé. *Kývne.* Ukážeš mi ten náčrt někdy?
To je dobrý, já jsem rád, že umím opravit elektrospotřebiče.* Odmávne a vytáhne nohy nahoru, takže sedí v tureckém sedu. Když mu poží otázku, tak nakloní hlavu na stranu.* Ne, proč?* Zeptá se a podívá se na ocas.* Ah... po určité nehodě, tyhle věci reagují na podvědomí.* Ušklíbne se. Vyhrne triko mikinu nahoru a ukáže na jizvu v blízkosti svého srdce.* Probodl mě bratr a já tehdy ztratil spoustu krve.* Ušklíbne se.* A návrh určitě ukážu. Mám desky s návrhy různých předmětů.* Zazubí se nadšeně a chystá se si trikomikinu zase stáhnout dolu.*
*Docela se zarazí, když si všimne toho, co Bob udělal. Obvzláště pak toho ocasu. Proto z něj taky vypadla ta zvídavá otázka. Chudák si myslel, že něco provedl. Dost se mu tedy ulevilo, když zjistil, že se nic nestalo a žádným způsobem čaroději neublížil.* Dobře. *Opravdu si mimoděk oddechne, načež se zarazí znovu, tentokrát ovšem z jiného důvodu. Lehce si pak skousl spodní ret, řekl si, jaké má štěstí, že se zrovna nemůže červenat a na moment koukl jinam. Následně si však jizvu skutečně prohlédl, hlavu zvědavě opět naklánějíc do strany. Pochvu stejně jako meč odložil a rukou se namístě držení nějakého předmětu dotkl oné jizvy. Těžko říct proč, takové věci dělával i když byl třeba s Mayou. Ta dívka na sobě měla taky dost zajímavých jizev kvůli své vlastní blbosti.* Super! Rád si to prohlédnu. *Zazubení Robertovi oplatí, načež, aby se vyvaroval dalšímu podobnému dotyku, si na zaměstnání rukou vezme pochvu, do níž schová meč. Následně vstane a pásek dá na pracovní stůl.*
*Dívá se na Taye a moc nerozumí, proč se podívá jinam. Však má stejné tělo jako on. Navíc je rád, že si tetování, co měl na pravém boku odstranil. Nikdo nemusí vědět, že v Německu si udělal tetování, aby se nevyptávali na jeho původ. Sleduje ho a vstane. Dojde k němu a obejme ho. Ani neví proč to udělal a jen cítí, že ocas mu šlehá sem a tam.* Škoda, že tu nefunguje moje magie... Chtěl bych zkusit, zda by šlo propojení snů. * Ušklíbne se a pustí ho. Načež dělá, jako by nic, i když uši a ocas ho prozrazují z toho, že je znepokojený.*
*Jinam se podívá téměř instinktivně. Kdyby se zrovna teď mohl začervenat, Robertovi by určitě hned došlo, proč svoji hlavu naklonil jiným směrem a pohled nasměroval kdesi do blba. Nebyl hold zvyklý, že by se mu něco takového stalo. Moc často se nikdo před ním takto neukazoval. Naposledy právě Dragos, když si k němu šel pro portrét té lovkyně, která tehdy podpálila omylem kostel. V ten den reagoval stejně. Hold už to měl v sobě asi zabudované. Těžko říct. Zrovna se otáčel zpět k posteli, když ucítil, jak jej čaroděj objal. Překvapeně na něj pohlédl, leč objetí mu oplatil, zlehka jej přitom i pohladil po zádech, načež jednou rukou zajel opět do Robertových vlasů, které mu prohrábl.* Tak to vyzkoušíš jindy na někom jiném...nebo bychom museli jít mimo vilu, ale to by znamenalo jít i s doprovodem. *Poví. Hned, jak jej Bob pustil, odcupital zpět k posteli, do níž hned spokojeně hupsnul.* Jdeš? *Opět poklepe na místo vedle sebe, načež se z lehu vyzvedne a zapře o lokty.*
*Poslouchá ho a zavrtí hlavou.* Už jsem to zkoušel, ale nevím jak by to fungovalo na upírech. No a pokud půjdeš trénovat ke mě, tak můžeme tehdy.* Řekne s úsměvem. Pak se vydá za ním a sehne si vedle něj. Dnes vítá jeho chladné tělo a chladný dům. Celý týden je vedro a on se může konečně schladit.* Zjistil jsem jednu věc... drbání od tebe mi nevadí.* Prohlásí s úsměvem a podívá se na něj.*
No to je dost možné, když nebude žádný salónek volný. Někteří upíři tam sídlí jako holubi na drátech. *Zamrká. Roberta si poté v posteli přitáhne hezky blíž k sobě, načež při jeho větě zpozorní a pak se usměje.* Tak to je super. *Kývne. Když už byli u toho, Tay si lehl na bok, aby na čaroděje u sebe lépe viděl. Jednou rukou se zapřel, druhou natáhl k Robertovým uším, za nimiž jej zvesela podrbal.* A jakpak jsi to zjistil?
Už jsem o tom mluvil s Dragosem.* Zazubí se a nechá se přitáhnout a ještě ho obejme. U jeho další otázky hlavu lehce skloní a lidské uši má rudé a i krk mu trochu zrudne.* No... nemohl jsem Dragosovi vysvětlit, co tu děláme, slovně... Takže jsem musel mu to ukázat. Byla to ta nejvíc ponižující věc a to jsem musel nacistům ukazovat, že nemám obřízku.* Prohlásí a u toho má uši stažené. Jak tak leží a chladí se, tak mu začnou padat víčka.*
*Pokýve hlavou, kterou vzápětí opět nakloní lehce do strany, zatímco čaroděje poslouchá. Zuby nehty pak začne zadržovat smích, což se mu nakonec z velké části povede. Pouze se tiše zachichotá a pobaveně nad tím zavrtí hlavou.* Dobře..*Krátce si dá ruku před pusu, když se znovu zachichotá.* Jen se asi radši nebudu ptát, proč jsi jim něco takového musel ukazovat. *Krátce zamrká, zlehka se pousměje, načež Robertovi prohrábne vlasy.* Jen spi. *S tímto se natáhne pro peřinu a aspoň z části čaroděje přikryje.* Gute Nacht. *Pronese pak ve svém rodném jazyce. S tímto nechá Boba poklidně usnout, než se k němu později i přidá a sám se odloučí ke spánku.*
*Bob pomalu usne a ze spánku ještě zamumlá něco, o antickém umění. Ráno ho probere jeho telefon, takže vstane a poslouchá proč ho někdo budí. Vyrazí tak poté pomalu domů a je dost nerudný.*
Kdo tvrdí, že jsem o tom věděl? *Pokrčí Dragos rameny.* Byla zima a noc, měla zakryté celé tělo, takže jestli tehdy měla nějaké runy, tak jsem je vidět nemohl.. Uzavřel jsem smlouvu s civilkou, ze které se později shodou náhod vyklubal lovec.. *Ušklíbne se sebejistě Dragos. Věděl, že to má dobře ochráněné, aby na něj ti magoři, co nosí zřejmě i kožené spodní prádlo, nemohli.* Drahý, nic jako moc drastické neexistuje.. Mám ti připomenout vraždu Kennedyho? Vážně ho musel trefit tak, aby mu odstřelil kus lebky? *Pronese s pozvednutým obočím řečnické otázky.* A já si myslím, že za to, jak je otravná by to bylo adekvátní.. *Odfrkne si, načež převrátí očima.* No dobře.. To by asi taky šlo.. Nic lepšího z tebe zřejmě nevymámím, že? *Uchechtne se a sáhne po jednom z přívěsků na pasu. Rozepne jej a z toho, co se ukáže jako dutý obal, vytáhne ampulku s krví. Mohl to být asi jen mililitr max, ale i tak to nebylo málo.* Svou platbu dostaneš až se sám přesvědčím, že jsi splnil slovo.. *Pronese, když se nad něj skloní a uzavřenou lahvičku mu dá do kapsy.* Pokud by jsi tedy neměl zájem se mnou uzavřít smlouvu, co? *Ušklíbne se, když čaroději palcem přejede po rtu poté, co mu mezi prsty chytne bradu.*
*To čo počúval od Dragosa a jeho výhovorky, tak mu ani jednu z nich neveril. Preco by aj mal keď ho poznal veľmi dobre.* Vieš že ti po tých rokoch ani neverím? Poznáme sa veľmi dobre a ty by si len tak dohodu s človekom nespravil. Nie to ešte s dieťaťom, čo ti je ešte k ničomu. Runy ne runy, upír dokáže veľmi dobre rozoznať pach lovca a človeka. Na to sa nevyhovoris, ale to je tvoja vec. *Povie mu a prekrútil očami nad jeho námietkami. Predsa len teraz by sa mal krotiť, keď lovci majú od poslednej vojny v hľadáčiku všetkých podsveťanov.* Buď rád, že to pre teba urobím. *Povie a vezme si ampulku z jeho ruky.* Za to chcem tu dohodu s tou lovkyňou. Predsa len to je dôležitejšie čo dostane Triss mi do rúk. *Povie mu predtým, ako použije kliatbu na krv upirky.* Ale predtým ako to urobím ešte to spíšeme, predsa len sa musím uistiť, že to platí.
Nápodobně, puso, ale co to s tím má, co dělat.. *Ušklíbne se.* Dokud nekrvácí, tak smrdí všichni stejně. Teda až na vlkodlaky.. Fuj.. *Nakrčí znechuceně nos.* Buď rád, že ti dávám tu příležitost.. Nejsi jediný čaroděj na světě.. *Opraví ho Dragos, aby si o sobě Malachai zas tolik nemyslel. Měl i jiné možnosti, ale taky věděl, že na tom si někoho proklít, se Kai pobaví dost dobře a proto se nakonec rozhodl jít za ním.* Vím cenu, gramofonová desko.. *Převrátil upír očima, protože to bylo jako když se malé dítě ujišťuje stále dokola, že dostane za očkování štěně.* Jak chceš.. *Ušklíbne se Dragos a z mezery mezi korzetem a košilí vytáhne složený kus pergamenu. Po řetízku si do ruky přitáhne další pěknou věcičku, co vypadala jako čepel, ale měla dutou špičku a v ní inkoustovou náplň, takže se s ní dalo psát jako s perem.* Bla, bla, bla.. Tohle, tohle.. *Brblá si pro sebe otráveně, když sepisuje jedno a to samé slovní rozložení jako vždycky. Co se jen pokaždé mění jsou jména zúčastněných osob, datum, místo a obsah a podmínky smlouvy.* /..použije krev jmenované upírky pouze k uvalení dohodnuté kletby (viz. řádek výše) a nic víc. Za to obdrží smlouvu č. to a to s osobou tohoto jména, k vlastnímu užití../ *Řádky z hlavy přepisuje svým krasopisem na pergamen, samozřejmě s adekvátními jmény a údaji. Ke konci dodá poslední řádek.* /Platba bude provedena poté, co se sepisovatel osobně přesvědčí o splnění kletby ze strany smlouvou zavázaného./ *Ne, že by Kaiovi nevěřil, ale.. Ano, nevěří. Sepsaný papír mu posune po stole, ať si ho pročte a mezitím vytáhne už skoro prázdnou náplň z pera a to očistí ve skleničce alkoholu, aby mohlo být znova použito.*
Nebudem to ďalej riešiť. *Odpovie mu na vec ohľadom toho, že mu neveril, ale tak to bola jeho vec. A na to že mu dáva príležitosť, len pretočí ocami. Predsa len kliatby a prekliate predmety boli Kaiova špecialita. Až na nekromaciu a krvavú mágiu. Jednoducho sa v ňom čierna Magia nezaprela.* To je pravda, ale narozdiel od iných ja v tom mam iste potešenie. *Povie a čaká kým Dragos napíše zmluvu a vie že to dostane až po tom, čo si to Dragos overí. V jednej ruke drží fľaštičku s krvou a druhu nad ňu položí. V démonickým jazyku odrieka kúzlo, ktoré má pôsobiť na upírku, pričom sa okolo fľaštičky zhromažďuje čierny oblak, farba jeho mágie. Keď to doodrieka, tak podpise zmluvu a pozrie sa na Dragosa.* Bude to fungovať okamžite, takže stačí keď si to overíš, keď za tebou príde. *Povie mu, pričom si fľaštičku schová do kapsy. Potom sa ešte pozrie na Dragosa a opyta sa ho.* Budeš ešte niečo potrebovať? Mam totižto ešte niečo na práci. *Potreboval totižto doriešiť upirku a mladého čarodeja.*
*Dragos se jen ušklíbne a skutečně ani on rozhovor dál nerozvádí.* To potěšení by měli i jiní.. Nefandi si tolik, že jsi můj oblíbenec.. *Uchechtne se. Sepíše smlouvu se všemi detaily a jakmile Kai podepíše svou krví, tak tak učiní i on. Chvilku počká, než krev zaschne, zatímco Kai odříká kletbu, načež pergamen schová.* Až se tak stane, tak k tobě někoho pošlu se smlouvou s tou lovkyní přepsanou na tebe.. *Odpoví mu, načež si odfrkne s uchechtnutím.* Užij si povinnosti nejvyššího čaroděje, prcku.. *Pronese a natáhne ruku a pocuchá Kaiovi vlasy, než vyrazí pryč. Po cestě shrábne obě svoje společnice a zamíří zpět na Staten.*
*Len mykne pleciami, pretože ho to nezaujíma a predsa len sa mu darilo aj bez Dragosovych zmlúv. Predsa len za tie roky toho navyvadzal toľko, že sa ešte diví, že mu lovci dávajú pokoj.* To dlho nepotrvá, predsa len bez orgazmu by si to ani ty nevydržal. *Povie a nad ďalšími slovami mávne len rukou.* Mohlo to byt aj horšie. *Odpovie mu a začne sa na to venovať práci, ktorú mal začatú predtým ako prišiel Dragos a nakoniec predsa len to vyrieši. Po tom sa predsa len rozhodne ist domov.*
*Před klubem byla jako vždycky dlouhá fronta, což Dragosovi problém nedělalo. Zkrátka je i se svou společností předběhl a za brblání čekajících návštěvníků vešel dovnitř. Oblečením jako vždy vyčuhoval z davu. Společenské černé kalhoty lemované zlatou nití byli to nejméně nápadné na jeho outfitu. Doplněný byl totiž oděv o černou košili s rozepnutými knoflíky jak na zapínání hlavním, tak na rukávech. Pohromadě, aby všude nevála, ji držel pasový korzet na šněrování z černé kůže, ze kterého na několika místech vyseli různě dlouhé řetízky na jejichž koncích byli buď naprosto nezajímavé šperky nebo malé dýky. Další kožené pouzdro na dýku se pak rýsovalo pod Dragosovými kalhoty a druhé bylo na jeho předloktí. Vlasy měl sčesané tak, že působily kratší, než ve skutečnosti jsou. Vypadal spíš jako někdo z Fantoma opery než dnešní moderní doby, ale to byla ta poslední věc, co upíra trápila. Jeho dvě společnice se oblékly mnohem vhodněji na moderní poměry. Upíra s ledově blond vlasy a tmavýma čokoládovýma očima na sobě měla flitrované stříbrnomodré minišaty, které doplňovaly vysoké šněrovací kozačky černé barvy, šněrování bylo stejně modré jako doplňky na šatech. Ve vlasech měla modrý šátek a měla je stažené ve stylu 60. let minulého století, ale k tomu outfitu to zkrátka nějak sedělo. Druhá žena, s barvenými rudočernými vlasy vsadila na černý top bez rukávu s rolákovitým ukončením u krku a slzovitou dírou místo výstřihu, který končil pod prsy, a na černé uplé kalhoty s červeným lakovaným páskem. To, že si může lecos dovolit dávaly najevo boty, které nebyly nic jiného než černé louboutinky.* Mno, dámy.. Já půjdu najít toho starého mrzouta.. Vy se bavte, ale během toho si najděte chvilku mi donést ten nejlepší bourbon. *Ušklíbne se, když ženy postrčí rukama níže než by slušný gentleman měl mít, do davu. Sám se vydá najít zda tu Malachai je.* /Což by pro jeho vlastní potěšení být měl../
*Kai sedel na svojom obvyklom mieste kde sledoval dianie v klube. Možno by sa aj prešiel, ale nejako sa mu do toho nechcelo, keďže mal aj spoločnosť. Pozrie sa na muža, ktorý sa predsa len rozhodol, že mu bude robiť spoločnosť spolu s jednou upírkou, ktorá bola jeho priateľkou už dlhší čas a dorazila za ním z Londýna. Povzdychne si, keď na neho začne hovoriť sladko, pretože vedel o čo jej išlo. Výhoda bola tá, že sa proti nemu nemohla postaviť, kvôli dohode čo spolu uzavreli.* Noták? Nemôžem si odtiaľto zobrať jedného človeka? *Opýta sa ho, ale keď na ňu Kai vrhol pohľad, tak len odula pery, ale predsa len sa usmiala. Kai zoberie do ruky, pohár v ktorom mal naliatú Whisky, pričom sa oprie do sedačky a sleduje miestnosť. Mal náladu niečo vyviesť, ale akosi ešte nenašiel osobu, ktorej by mohol niečo spraviť. Možno by mal niekedy zájsť za Maddie, ale v tejto chvíli sa mu práve nechce. Preto sa pozrie späť na muža, čo priviedla a veľmi dobre vedel, že je to mladý čarodej, ktorého mu chce dať na krk. Ale lepšie ako nič.*
*Když Dragos konečně lokalizuje Kaie, tak se spokojeně pro sebe ušklíbne a vyrazí k němu. Škodolibý výraz se mu na rtech drží i proto, že se starší čaroděj na svou společnost moc netváří a to si upír velice užívá, když může jeho zmučený výraz vidět. Dneska sem ale nedorazil proto, aby jej mučil, ale proto, aby mu naopak udělal radost.* Búhú.. Jaká smůla že nemůžeš a já jo, ale to je vedlejší.. *Pronese otráveně ironicky za zády Kaie, když dorazí k jeho místu. Bylo mu jasné, že upírka ho musela už vidět z dálky dřív než Kai, ale to mu vlastně vyhovovalo. Přeskočí sedačku a dopadne pozadím vedle Kaie.* A teď pápá, drahoušci.. Máme tady něco k řešení.. *Ukáže jim rukou, že se mají vypařit a spokojeně se ušklíbne na staršího čaroděje, kterému hodí svoje nohy na klín.* Já vím, že mě rád vidíš, tak se netvař.. *Pronese s uchechtnutím už předem na jeho případné protesty.*
*Kai sa otočí na Dragosa, pretože ho tu nečakal. Skôr čakal že bude zalezený vo svojom bare, pričom by nadával na jeho. No všimol si znechutený výraz upírky, pretože vedel moc dobre, že nebola jednou z nadšeniec Dragosa a keby mohla tak by mu vyškriabala na mieste oči. Kai si toho veľmi dobre uvedomoval, ale aj ona, pretože nebola ochotná v tejto chvíli riskovať, že by po nej išiel jeho klan. Iba sa zatvári a z jej úst výjde hlasné Tss.. No nakoniec sa iba vyberie ďalej do baru, pričom ťahá čarodeja. Kai vedel moc dobre, že ju bude musieť po tom čo dorieši Dragosa nájsť a doriešiť tú záležitosť. Hodí pozornosť na Dragosa a povzdychne si.* Jasné každý z tvojej pozornosti je potešený. *Povie to čo najviac ironickejšie, ako by to šlo. No bolo dostatočne znamenajúce, že vedel presne prečo tam je.* Žeby si vyliezol zo svojej diery a prišiel sa pozrieť na mňa? Tomu sa mi nechce veriť. Tak o čo sa jedná? *Opýta sa ho a je zvedavý, čo po ňom Dragos bude chcieť, ale predsa len si bude musieť stanoviť cenu. Nebolo to tak, že by Dragos za ním prišiel len tak.*
Oh, já vím.. To proto ji nedávám každému.. Měl by jsi být poctěn.. *Ušklíbne se a ukáže na něj prstem, když si udělá pohodlí.* A co kdyby ano? *Uchechtne se.* Přeci jen ty za mnou, do té mojí "díry", teda moc často nelezeš, za což by jsi měl dostat přirážku pokaždé, co u mě v klubu chlastáš.. *Odfrkne si a zamračí se, než se opět ušklíbne.* Jen o malou drobnost.. A slibuji, že se taky budeš bavit.. *Prohlásí.* Dokud to nepráskneš na sebe svojí milované Triss.. Ta by tě za to asi nepochválila.. Jo, mimochodem.. Mám pro tebe nový drb, ale k tomu až později.. *Odmávne to rukou a převezme si skleničku od jedné svojí upírky, než ta zase odtančí pryč.* Malá otázka, aby jsi byl v obraze.. Víš něco o upírce jménem Alessandra Ransom? *Optá se a upije ze skleničky.*
*Nad jeho slovami sa len ironicky pousmeje, ale nechá ich tak. Radšej sa tomu nevenuje nejakú pozornosť.* Pretože na to moc nemám dôvod aby som tam tak často liezol. Hlavne som tam na návšteve bol nedávno. *Povie mu a naposledy tam bol keď robil Dragosovi magickú zmenu pohlavia. Takze tam tak skoro nemusel byt.* To som zvedavý čo si si vymyslel. *Povie mu a nad slovom Triss sa iba zašklebi, pretože jej sa spovedať nemusel. Nevedela o veľa veciach, takze Preco by jej to mal povedať.* Nemám tu potrebu to robiť. A som zvedavý čo máš za drb. *Povie mu, pričom sa pousmeje.* Nie… Mal by som? *opyta sa ho a chce konečne vedieť čo po ňom chce.*
Myslíš před dvěma měsíci.. *Odfrkne si. Ona návštěva Kaie u něj měla totiž svoje výhody. Třeba mu sebrala dědictví po tatínkovi dočasně. Proto to Dragos taky preferoval. Navíc Manhattan bylo centrum, neměl tady tolik navrch jako u sebe na Staten. Spokojeně se zašklebí, když se čaroděj chytí na drb. Věděl to. Ač šest set letý, pořád to byla děsná drbna. Dragos se ale nejdřív chtěl dostat ke kořenům svého problému.* Mno.. Jedna taková děvka, co si myslí, že si může vyskakovat.. *Začne svůj proslov.* Sotva oslavila sto let a má dojem, že zná celý svět a všechny v něm. *Zašklebí se otráveně.* Už jsem ji párkrát varoval, že se nemá plést do mých záležitostí, ale zřejmě má problémy s ušima. Nebo ji nevadí stříbro v těle.. *Poklepe přemýšlivě prstem na ret.* To je druhá věc.. *Pokrčí nakonec rameny.* Není nijak extra hrozivá, ale je otravná a žere mi víc energie, než jsem na ni ochotný plýtvat, takže tady je moje nabídka.. *Ušklíbne se na Kaie a přestane se kochat okolím a svým alkoholem.* Podařilo se mi získat trochu její krve, dostaneš ji k dispozici, aby jsi mohl slečně Ransom pěkně znepříjemnit život a já ti dám malou páku na Triss.. *Zazubí se škodolibě.* Pamatuješ na tu "civilku", co adoptovala.. *Ukáže prsty uvozovky.* Ukázalo se, že než to stihla, tak jsem si ji svázal smlouvou.. *Odpije si ze skleničky.* Věřím, že dozvědět se to Triss, tak bude toužit tu smlouvu anulovat.. Já to na její příkaz, ale neudělám.. *Uchechtne se a věnuje Malachaiovi významný pohled, zda ví, kam tím míří.*
Čas je pomijivý, predsa len pre mna to už tak moc neznamená. *Povie mu a keď prejde k tomu čo po ňom by chcel, tak sa ani len nediví, predsa len kto by Dragosa provokoval. On sam seba nepočítal, pretože jeho to bavilo a tak si len povzdychne, lebo čakal že sa jej bude chcieť pomstit.* Takze sa jej chceš pomstiť… Hmm… znie to zaujímavo, ale vieš že to bude mat cenu. *Povie mu a za zbeprijemnenia života druhému nemá problém. Druha vec bola tá, že mu doslova ponúkol upirku s ktorou by mohol uzavrieť dohodu, čo pre neho neznelo zle.* Myslím si, že by som jej ho vedel dostatočne znepríjemniť, takze len čo z toho bude. *No to čo mu povie je dostatočne, ale presne vedel, že Triss by bola blbá a chcela ju zrušiť.* Takze mi hovoríš, že máš dohodu s tou malou lovkynou. Vieš že ťa to stavia do situácie, že si zneužil lovca a za to ti môžu ist po krku? *Opyta sa ho, ale chvíľu premýšľa nad tým, čo by vlastne od neho chcel, ale predsa len jedna vec tu je. Ale najprv chce vedieť, čo by take mal spraviť tej upirke.* Takze čo by si si predstavoval pod tým, aby som jej spravil?
*Dragos nad Kaiem převrátil očima.* Začínáš nám senilnět.. Kolik smluv jsem už s tebou uzavřel a ty si stále myslíš, že to nevím.. *Zabrblá otráveně. Pobaveně se nad Kaiem uchechtne.* Ohh.. Ty máš o mě obavy.. To je milé.. Ale zbytečné, zlato.. Při podpisu smlouvy ještě nikdo nevěděl, že je lovkyně, ani ona sama, dokazuje to její datum.. Takže jsem z obliga.. *Ušklíbne se a při jeho otázce promíchá tekutinou ve skleničce.* Dobrá otázka.. Nejlepší by samozřejmě bylo nechat ji vařit krev v žilách, kdykoliv by na mě byť pomyslela, ale nemám tohle století náladu na další klanovou válku, když jsem za jednou doslova zavřel dveře, takže jsem celkem otevřený návrhům.. *Pronese.* Přeci jen máš s mučením osob o stopadesát let nástup, ne? *Zašklebí se ještě na čaroděje.*
*Kai sa pousmeje, pretože otráviť Dragosa by bola celkom sranda a jemu to vôbec nevadilo. Hlavne ho pobavilo, že si myslel, že senilní, ale nebola to pravda. Predsa len si dobre pamätal určite veci.* Veľmi dobre vieš že na tom lovcom nezáleží, kedy to bolo. Ide o to, že ty si vedel, že je lovec, ale neprezradil si to, takze vinu hodia na teba. Čo by v tvojom prípade nebolo nič nové. *Povie mu a pri veciach čo by spravil tej upirke, tak len prevráti oči. Predsa len jeho spôsob pomsty nebol moc efektívny, ale nech vymyslí čokoľvek, tak Kai vedel že sa to Dragosovi vypomstí časom.* Berieš to moc drasticky. Nebolo by lepšie ju jednoducho nezažiť orgazmus, nech by sa snažila použiť čokoľvek? *Navrhne mu, ale ani on sám by to nespravil nepriateľovi, predsa len každý si chce užívať svoj život.*
*Občas se vážně za podstoupení proměny proklínal. Upíři přece ani nepotřebovali spát, takže ve finále neměl pořádně co dělat. Morgan znovu zmizel do Londýna, ven se žádné jeho chůvě nechtělo a veškeré zakázky, na nichž po celý den pracoval, měl již hotové. Kytara byla dozdobená, portrét oné lovkyně z toho kostela už taky dávno zanesl. Doslova se mu nenabízelo nic zajímavého na zabití času. Možná by mohl jít mezi ostatní upíry, třeba jim zahrát, pobavit se s nimi. To by ovšem znamenalo seznamování se s větší skupinkou lidí, na to se moc necítil. S povzdechem se tedy svalil na postel a natáhl se pro mobil.* Proč tu vůbec máme ty postele?*Zeptal se sám sebe, než pohlédl na kartičku, která mu vypadla z krytu mobilu. Hned mu v hlavě vyskočil jeden nápad na zabavení se. Číslo si vepsal do telefonu, Robertovi napsal zprávu.*/Snad se tu pak nějak dostane./*Pomyslí si, načež vstane a zatímco čeká na odpověď z Bobovy strany si zajde v rychlosti pro nějakou tu krev.*
*Zrovna má zábavu v podobě testování jedů na chlapících, co se mu vloupali o víkendu do domu, když mu přijde zpráva.* Oh, hoši, špatná zpráva. Má zábava s vámi končí.*Prohlásí a v jeskyni v níž je se to lehce odrazí. Jeho laboratoř je stále lehce prázdná.* Ale nesmutněte, jsou tu jiní, kterým budete k užitku.* Prohlásí a kouzlem je smete do propasti mezi démony, kteří jsou tam uvěznění snad déle jak on má svou laboratoř. Nikdy nepátral po jejich původu. Cestou ven napíše odpověď, že tam je za půl hodiny. Pak si sundá košili od krve i kalhoty a projde portálem domů, aby si hodil pořádnou sprchu. Nechce, aby z něj cítil krev. Sprcha mu dost ztlumí mysl a on se cítí, že kdyby si lehnul a pustil film, tak u toho usne. Takže si na sebe oblékne kimono a jedny volné tepláky, které se nazývají nikka zubon. Jsou volné a dost příjemné. Když se na sebe podívá do zrcadla, tak se mu to nelíbí. Takže vyhodí kalhoty a oblékne se pořádně do kimona. Má černé s rudo-zlatým obi (pásek) a černou haori. Když se oblékne, tak vidí, že je čas jít, takže si otevře portál, co nejblíže k Dragosově vile. Následně se změní na kočku a proklouzne dovnitř. Nikdo si ho nevšímá, protože se přeci může jednat o jednoho z nich. Dostane se na chodbu, kde je plno dveří, nejspíše do pokojů a začne mňoukat.*
*Netušil jak se sem, do vily, Robert vůbec dostane, nicméně i tak doufal v kladnou odpověď. Aspoň by nějak zabil nějaký ten čas, než se zas vše vrátí do původní opakující se smyčky. A mezitím, zatímco čekal na odpověď, si zašel pro krev na zahnání hladu. Tu si ovšem hned raději přelil do sklenice, kterou si vzal s sebou zpět do pokoje, aby nemeškal, kdyby mu Bob chtěl náhodou rovnou volat. To se nicméně nestalo, Tay si pouze s úsměvem přečetl jeho zprávu a posadil se na kraj postele. Jakmile pak po chvíli popíjení zaslechl mňoukání, sklenku okamžitě postavil, načež vstal a během mžiku skoro až vyrazil dveře svého pokoje a rozhlédl se po chodbě. Naštěstí mu netrvalo dlouho si všimnout, odkud se zvuk bral. Se skousnutým rtem přišel ke kocourovi a popadl jej do náruče.* /Dlouho jsem žádné zvíře v rukou neměl..má se vůbec držet takto?/*Zapřemýšlel a lehce naklonil hlavu do strany, než nad tím pokrčil rameny. Nato se už raději otočil na odchod zpět do svého pokoje i s kocourem v náruči.*
*Když se rozletí dveře jednoho pokoje, tak sebou cukne. Jen co zahlédne Taye, tak zvedne ocas a mňoukne na pozdrav. Nikdy nezkoušel mluvit, ale ani o to nestál. Už tak je divný, když si občas jako kočka rozhodne dojít nakoupit. Bob je zvyklí, že ho tahají v téhle podobě různě. Jediné, co doufá je, aby mu nezlomil žebra upíří silou. Když vejdou do pokoje, tak seskočí a sedne si na postel. Mrská ocasem a podívá se na upíra. Neví, zda tuší, že je to on nebo nemá vůbec ponětí. Takže zatím zůstává v kočičí podobě. Hlavně když jsou otevřené dveře.*
*Jakmile zaslechl mňoukání, snažil se samozřejmě dostat k onomu stvoření co nejdříve, než by to stihl někdo jiný. To se mu naštěstí povedlo, pouze během cesty zpět do pokoje přemýšlel, zda toho kocoura držel v náruči správně. Už nějaký ten pátek žádné zvíře takto držet nemusel. Dveře pokoje nicméně hned po vstupu zavřel, načež zmateně zamrkal, když mu ono stvořeníčko vyskočí z náruče. Něco takového úplně nečekal, ačkoliv je pravda, že už na něco takového není zvyklý a tak ho to ani nenapadlo očekávat. Rychle tedy pokrčí rameny a kocoura si prohlédne, během čehož lehce nakloní hlavu do strany. Vůbec jej nenapadlo, že by to mohl být právě onen čaroděj, kterému napsal.* Jak ses sem vůbec dostal, drobku? *Přistoupil k posteli, klekl si a kocoura podrbal za ušima, pokud jej náhodou neškrábl.* Někdo zjevně musel nechat otevřené dveře. *Zapřemýšlí nahlas.*
*Bob sedí na posteli a dívá se na upíra. Poslouchá ho a drží v sobě smích. Když ho začne drbat, tak si lehne a začne spokojeně vrnět. Nakonec se rozhodne jeho tělo samo se přeměnit. Což jde docela rychle. Leží tam pak tedy na břiše ruce na okraji postele a oranžové oči se změní na šedivo modré. Trochu ho to překvapí, ale brzy pozná, že asi tu je bezpečnostní systém.* Mám své cesty se dostat kam chci.* Řekne vážně a pak se zazubí. Jeho kimono je trochu zmuchlané z přeměny, ale to mu nevadí. Víc mu vadí, že si zapomněl vzít spodní prádlo. Takže vyskočí, aby si dal nohy pod sebe a netáhlo mu kam nemá.* Pročpak jsi mi psal? Drbání nebo se jen nudíš?* Zazubí se na něj a je vidět, že má dobrou náladu. Jak by ne. Zjistil jak fungují některé jedy. Přesto mu vrtá hlavou, proč to nezabralo hned. Sáhne si do kapsy, protože tam vždy má něco s čím si může hrát a opravdu. Amulet, co koupil na trhu v Japonsku, když sháněl jedy. Zamračí se na něj a všimne si symbolu na něm.*/Ah... prodlužuje proměny. Asi jen, ale pět minut jak se zdá... Příjemný... Chci dostat výjmku na používání proměny tady!/* Začne se v mysli vztekat jak malé děcko, ale na venek je v klidu, jen ocas mrská sem tam.*
*Zvědavě si kocoura prohlížel. Neměl ani ponětí, jak se sem vlastně dostal. Někdo musel nechat při odchodu otevřené dveře, nebo možná nějaké okno. Netušil ani to, že by se za tím kocourem mohl ve skutečnosti skrývat jeho známý. Ve sladké nevědomosti tedy stvoření začal drbat za ušima, téže jako Roberta tehdy v Pandemoniu. Nato ovšem sebou cukne, překvapeně zamrká a spadne na prdel. Jestli nečekal už to seskočení, tohle neočekával už vůbec. Zmateně přejíždí čaroděje před sebou pohledem, než se oklepe a vstane.* Radši se neptám. *Nervózně se poškrábe na zátylku a zazubí. Mluvil na něj jako na normální zvíře, takže si nyní připadal docela trapně. Na druhou stranu vůbec netušil, že je něčeho takového Bob schopný. Nakonec to ale hodil za hlavu.* Mhmmm..možná obojí? *Nevinně se usměje, vstane a hupsne si do postele.* Veškerou práci jsem již dokončil, takže jsem neměl co dělat. *Pokrčí rameny, krátce se odmlčí.* Nevyrušil jsem tě? *Natočí hlavu směrem k čaroději, načež se na posteli posune až k jejímu čelu a poplácá na místo vedle sebe.*
*Docela ho pobaví, že ho zaskočil. Jenže on by rád byl ještě kočka. Chce zase být kočka! Tyhle myšlenky a pocity však potlačí. Na jeho první větu po přeměně pokrčí rameny a pak ho sleduje, jak je nervozní. Neví proč. On je zvyklí, že na něj šišlají a mluví jako s nemluvnětem, když je kočka. Bob se rozhlédne po pokoji. Působí docela pohodlně. On sám má celý dům pro sebe, ale žije jen v kuchyni a svém pokoji s pracovnou. Zbytek domu nechává těm, co za ním přijdou. Jenže nikdo nechodí. Jen jeho sestra a tu tam nechce.* Nevyrušil. Jen jsem zkoumal jedy, ale nevadí, výsledky zjistím jindy.* Řekne, ale nejde do detailů. Posune se k němu, ale opět si sedne na své nohy, což vypadá trochu jako by byl nervozní nebo upjatý. Ale on jen nechce, aby na něj táhlo. Upíři totiž jaksi netopí. Nebo mu to aspoň přišlo.*
*Cítil se docela trapně, když zjistil, že celou dobu mluvil na čaroděje jako na normální zvíře. Jenže mu tak nějak nedošlo, že něčeho takového jsou čarodějové schopní. Aspoň Walter se v žádné zvíře nikdy nepřeměnil. Nicméně tento fakt nakonec hodí za hlavu, raději Bobovi odpoví na jeho otázku a nakonec se posune k čelu postele, pozorujíc čaroděje před sebou. Lehce nato poplácá na místo vedle sebe naznačujíce, že se má přisunout k němu.* Oh..tak snad se vyjeví jako zajímavé? *Nakloní hlavu nechápavě na stranu.* Narovinu..nevím co ti na to říct. *Pokrčí rameny. Zběžně následně přejede svůj pokoj pohledem, ostatně jako Bob předtím. Udržoval zde od Dragosovy poslední návštěvy pořádek, pro jistotu. Jednak si nepotřeboval natlouct a druhak..no nechtěl poslouchat Dragosovy kecy. Jediný nepořádek, který se zde tedy nacházel, byl na jeho stole.* Jestli chceš, můžeš se přikrýt, peřina tu je. *Pohlédne na Boba a hned nato kývne k přikrývce složené na druhé straně postele, naproti jejího čela.*
*Usměje se na něj a kývne.* Určitě. Zatím se zdály být jako pomalu působící. Jedy jsou fascinující, protože na některé si vyvine člověk toleranci a na jiné ne. Třeba kdysi v Evropě se lidé trávili dobrovolně. Byla totiž populární zelená barva, ale ta obsahovala velké množství arzenu. Když se to dostalo do povědomí, tak má tehdejší bytná mi děkovala, že jsem ji zakázal tu zelenou tapetu. Přitom mě jen ta barva přišla odporná.* Uchechtne se a pak mu úsměv trochu povadne. Neví o čem se bavit s lidmi této doby. Bob se na Taye podívá a pak vezme deku a přikryje oba.* Tohle bude lepší. Můžeme si hrát na spánek.* Zazubí se na něj. Podívá se na něj a pak před sebe na pokoj a zamračí se.* Řekni, trochu mi to vrtá hlavou. Jak se liší mít rád ženy a muže? Jak jsi na to vůbec přišel?* Zeptá a dál se mračí a přitom natáhne nohy před sebe. Podívá se na něj a radši ještě vysvětlí svůj postoj.* Neber to jako něco špatného. Milovníci mužů a milovnice žen byly odjakživa. Jenže tehdy se o tom nemluvilo a nesmělo se ptát. Mě to, ale zajímalo vždy. Tyhle emoce mi vždy trochu unikaly.* Vysvětlí a pokrčí rameny.*
*Původně neměl jak se do takové konverzace zapojit. Jedy mu nic neříkaly. Když nad tím teď tak přemýšlel, nevěděl teď, zda je za to rád, či nerad. Když se ovšem postupně přešlo k tématu barev, vzpomněl si náhle na svá léta na střední škole, kdy se o podobném tématu bavil se studenty užité malby. Něco málo tedy z tohoto odvětví věděl.* Takových nebezpečných barev bylo v historii prý dost..třeba červená s příměsi kadmia. *Zapřemýšlel a promnul si bradu, načež pokrčil rameny.* Dobře, to je asi vše, co si teď vybavím. *Přizná pak. Možná si pouze myslel, že se v tom nějak vyzná. Zjevně až tak ne.* Ale v tom případě, co jsi zmínil..té zelené se údajně říkalo „pařížská“ či „smaragdová“ zeleň..nebo něco takového. *Nezněl úplně jistě. Na sto procent to nevěděl, jen to tak nějak tušil. Lehce se pak pousměje, když je Bob přikryje a přikývne.* Můžeme. *Uchechtne se, než se zarazí, jakmile si všimne, že se čaroděj mračí. Nakonec ovšem znovu zapřemýšlí, promne si bradu. Nad tou první otázkou nikdy moc nepřemýšlel. Láska se ve finále moc nelišila, pouze ji cítil ke stejnému pohlaví, jako byl on sám. Naklonil hlavu lehce do strany, jednu svou ruku přesunul do Robertových vlasů k jeho uším, za nimiž jej začal drbat. Následně kývl.* Hodně takových jedinců to ve finále tuší už odmalička..nebo..no chápeme se, ne? Zkrátka jim dojde, že je s nimi něco špatně, když o opačné pohlaví nejeví zájem v romantickém smyslu..*Odmlčí se a na chvíli přestane s drbáním.* Prostě jim to nic neříká..v mém případě to bylo stejně. Jeden vztah s holkou jsem přitom měl. Moc mě to nenaplnilo. *Pokrčí lehce rameny a k drbání se nakonec vrátí.*
*Poslouchá ho a přikývne.* To je pravda, ale kadmium se myslím stále používá.* Zamyslí se.* Ale to bych se musel podívat, od druhé velké války jsem trochu mimo.* Ušklíbne se. Pak přikývne.* Ano, Smaragdová zeleň, protože se krásně leskla. Pocházela z Francie. Vím, že tehdy každý chtěl tuhle barvu mít doma a podobně. Mě se to nelíbilo. Moc velký kýč. Ono vůbec v té době byli civilové hloupí. Make up plné olova, rtuti a arzenu. Pokud chtěli zemřít, stačilo říct...* Postěžuje si. Pak Taye ovšem poslouchá a pokyvuje hlavou.* Hmm...* Zavrní, když mu zajede do vlasů a trochu se o něj opře a zavře oči. Když domluví, tak je otevře.* Aha... Já to nikdy neřešil. Měl jsem jednu, co jsem miloval, ale tam šlo spíše o sympatie a jakýsi stejný osud.* Řekne a povzdechne si.* Můj nejmladší bratr je z nás všech nejvíce prahnoucí po lásce. Honí se za ní a hledá toho, koho může milovat navždy. Jenže vždy to končí tragicky. Přežil svého manžela, snoubence i přítele. Naprosto mu to rozlámalo srdce.* Povzdechne si.* Mě se nikdy nic takového moc nedotklo. Mám oblíbené lidi kolem sebe, ale jsem smířen, že zemřou.* Uchechtne se a podívá se na Taye.* Jsem moc divný na tohle.* Prohlásí a pak se podívá před sebe a zavře oči.* Ale zajímalo by mě, jak opravdu zlomené srdce bolí. Celkově jsou tyhle vyšší emoce moc složité.* Povzdechne si a podívá se na Taye a usměje se na něj.* Víš, že jsi jediný, kdo ze mě není znechucený?
*O barvách toho moc nevěděl, nic s tím spojeného se neučil. Pouze něco málo věděl z internetu nebo od kamarádů na malbě. Ve finále pak řekl jen část z toho, co si původně opravdu zapamatoval.* Nemělo by, kadmiově červená se teď vyrábí synteticky.. ale taky se mohu plést. Složení barev jsem nestudoval. *Pokrčí rameny.* Mnohdy to ani nevěděli, až časem se to zjistilo a jestli to i tak potom stále byli ochotní používat, tak jim šplouchalo na maják. *Zavrtí hlavou. V raných letech se vskutku nevědělo a jelikož to bylo populární, každý to chtěl mít. Ve finále větší štěstí ovšem měli ti, co si to dovolit nemohli a tím pádem neměli jak se tím přiotrávit. Nicméně po tomto tématu se Tay oddaně hostil drbání, zatímco přemýšlel nad slovy, které následně pronesl. Snažil se je vhodně vybrat, no i tak se docela zasekával.* A to se ani po tolika úmrtí neponaučil? Nevzdal to? *Zvědavě Robertovi věnoval pohled. Přece jej to po takovém postupu let nemělo už překvapit, obzvláště, pokud se jednalo o civily. Na druhou stranu.. mohly se stát různé nehody. Jestli měl nepřátele, mohli se mu takto pomstít. Tay si ale nechtěl moc domýšlet, nevěděl kde je pravda. Překvapeně se však podíval na Roberta, když se po své větě uchechtl. Nakonec byl ale na světě zjevně poměrně dlouho, déle než jakýkoliv čaroděj, kterého zatím měl čest poznat. I tak mu pohled oplatí a lehce pokrčí rameny, zatímco jeho dál drbe.* Jsou..a bolí to docela dost.. nakonec rány na psychice bolí ve finále mnohdy víc jak ty fyzické. *Skousne si ret.* Ale ten kamarád, co mě tehdy vytáhl do Pandemonia, má podobný názor.. říká, že jsou emoce párkrát spíš na obtíž a je dobré, že se časem po těch dlouhých letech otupí. *Pokračuje, než překvapeně zamrká.* Vskutku? Proč by byl tebou někdo znechucen? *Zvědavě nakloní hlavu na stranu.*
*Poslouchá ho a zamyšleně pokývá hlavou.* Hmm... to je možné. Mám dojem, že sestra o tom mluvila ohledně šperků, když jsme byli v Evropě.* Řekne zamyšleně a pak s ním souhlasně přikývne.* Pravda. Ale ta líčidla mi děsně smrděla a navíc dámy se tím malovaly, aby vypadaly jako vy upíři.* Zasměje se. Vždy mu to přijde směšné, když si na tuto dobu vzpomene. Pak však zvážní.* Vzdal... ale vzdal celý svůj život. Kdyby ho nenašel bratr včas, tak zemře. Tehdy jsem tu nebyl, ale myslím, že bratr se rozhodl pro nejrychlejší řešení problému. Uzavřel mu vzpomínky a vyléčil. Jenže pak ho zneužil na vyvolání vyššího démona, protože náš malý bráška je taky černokněžník a nejvíce propojený s naším otcem.* Vysvětlí a povzdechne si. Není si jistý, kde tehdy byl, ale ví, že nebyl u Jackieho. Dokonce teď mu chybí i David, což mu přijde divný.*/Hm, asi jsem nemocný./*Prolétne mu hlavou a poslouchá upíra.* Hmm... to je asi pravda. Můj bratr mi neodpustil, že jsem nezachránil jeho matku, ale tehdy byla inkvizice.* Poví a podívá se na něj. Je mu jasné, že tohle téma není příjemné.* To je pravda. Během válek zemřelo mnoho mých přátel, ale už si nepamatuju, jak jsem se cítil.* Zamyslí se a ušklíbne se. Pak se na Taye podívá.* Jsem černokněžník a dělám temnou magii a nekromancii. Možná i někomu vadí, že občas dělám krmení sestře, která je sukuba. Ale ona mě nevidí jako bratra, jak to mají lidé. Pro ni jsem někdo s poloviční krví, na kterém se může krmit. Jen se na mě nesmí krmit jak by chtěla. To, co je mám dole je jen moje.* Řekne a zasměje se.* Ale to nikdo neví. Takže to berou trochu jako něco nechutného.* Řekne a opře hlavu o Taye.*
*Kývl. Nakonec červená barva byla vždy populární. Na škodu ovšem bylo hlavně to, že se lidé málokdy zajímali o její složení, což správně měli. Obzvláště, když si něco takového rozhodli patlat na svůj obličej. Na druhou stranu se jim to asi za zlé moc pokládat nemohlo, nevěděli v té době, že některé přísady barev nejsou moc netoxické. Lehce se uchechtl.* Tak to nechápu proč, většina z nás vypadá nemocně...drtivá většina. *Pokýve se smíchem hlavou. Navíc, co se přímo života týče.. z velké části stojí za starou belu. Na světlo nemůžou, trvá dlouho, než se pomalu naučí ovládat v přítomnosti lidí a spánek je o ničem, když vám poslouží maximálně tak k zaplnění tuny volného času. Na druhou stranu, Taylor teď aspoň nemusel platit nájem a jídlo měl zadarmo.* /Že by to nebylo až tak zlé?/ *Zapřemýšlí. Hned ovšem téže jako Robert zvážní. Na chvíli však, v jeho očích jde nakonec vidět pouze lítost. Muselo být děsné zjistit, že si pokusil váš nejbližší, kór ještě bratr, hodit smyčku.* Bože..stalo se v tvém životě i něco pozitivního? Zatím to zní skoro až depresivněji jak všechny mé klauzury dohromady. *Svraštil obočí a do volné ruky si vzal sklenku s krví, chystajíce se napít.* Nemůžeme zastavit vše..stejně jako se vše nedá spravit, musíme se přes to prostě přenést. *Pokrčí rameny a napije se.* I když to je mnohdy téměř nemožné..pro některé. *Dodá pak, stále svírajíce sklenici.* To je asi dobře, hádám? *Nakloní lehce hlavu do strany, načež zamrká.* /Kéž bych aspoň něčemu rozuměl./ *Pomyslí si a raději si cucne krve.* Dobře..mám předstírat, že jsem tě pochopil?
*Poslouchá ho a uchechtne se.* Ve viktoriánské anglii byl ideal krásy bledá pleť. Mé bytné dcera se chtěla líbit a patlala to na sebe, ale dělalo se ji zle. Tak jsem ji vyrobil něco jiného. Ani nevím jak dopadla.* Prohlásí zamyšleně a udělá si pomyslnou poznámku, aby prohlédl rodokmeny a archivy. U jeho otázky se zamyslí.* Hmm... jo! Naučil jsem se měnit na kočku, jsem poslední Skandinávský princ a jsem mimořádný s mečem. Dokáži s mečem zvládnou skutečně hodně. Mnoho lidí, co jsem pochopil už sečné zbraně nepoužívají a spíše používají střelné. Což mi přijde jako zbabělost. Na šerm totiž musí člověk přemýšlet. Myslím, že u nás v rodině umíme všichni šermovat. Někdy musím vyzvat Davida na souboj mečem. Když ho bodnu jako on mě, tak si budeme kvit.* Usměje se ďábelsky a je to jako kdyby sourozenec vymyslel na dalšího výborný žertík. Poslouchá Taye a přikyvuje.* Pravda.* Pak se na něj podívá.* Sukuby jsou démoni, co se krmí sexuální energií. Sexuální energie se získává sexem, ale občas stačí polibek a ty správné sny a myšlenky. Já preferuji sny. I když si sestra stěžuje, že už se nemá na čem krmit.* Zasměje se a zajede si do vlasů, ale zastaví se o Taye a rychle ji stáhne.* Asi už mě nebaví pořád dokola snít o tom, co jsem dělal v šestnáctém století...*Ušklíbne se a podívá se na Taye.* Jinak, nemusíš všemu rozumět, ale vždy se mě můžeš zeptat. Jsem tu už osmset let, takže musím něco vědět. Pokud se mi to nevykouřilo z hlavy.* Zasměje se.*
*Nechápavě nad takovým trendem zavrtěl hlavou.* To je šílené. *Vypustil z úst. Nechtělo se mu tomu věřit.*/Proč by tohle sakra někdo dělal? Hlavně když se něčeho takového dá docílit i bez nanášení makeupu../ *Pomyslí si, načež se nad svojí myšlenkou nahlas uchechtne. Udiveně se pak zahledí na Roberta, zatímco jej jednou rukou různě drbe a hladí.* Dobře, to už zní pozitivněji. *Uznale kývne, než se mu v očích zajiskří. Sklenku raději mezitím vrátí na noční stolek, aby její obsah náhodou nevylil na povlečení.* Popravdě jsem vždy chtěl umět šermovat. Naučil bys mě to? Prosím. *Usměje se, pozorujíc skoro až napínavě čaroděje u sebe. Předtím, když jeho srdce ještě bilo, na něco takového neměl moc čas, teď ho ale měl hromadu. Aspoň ho nějak zužitkuje. Na poslední čarodějovu větu už ovšem nic neřekl. Neměl úplně co.* Oh..to zní docela zajímavě a znepokojivě zároveň. *Přizná.* Člověka tímto vlastně může pomalu i připravit o život, ne? *Nakloní zvědavě hlavu do strany, načež rychle koukne na místo, kde měl zrovna zaměstnanou ruku a kde si Bob zajel tou svojí.* Tvé ruce krásně teplé, víš to? *Zazubí se, než zamrká.* Mám se ptát? *Uchechtne se, načež kývne.* Páni..to je docela dost. To jsi starší jak ten, co mi dělal tetování..a jak můj ex-přítel.
*Užívá si společnost a teplo pod dekou. Když ho nadchne šerm, tak se na něj zazubí.* Jasně. Aspoň si procvičím zase šerm. Jen musíme sehnat dost velký prostor na běh a podobně. Protože než začneš s mečem, tak musíš zesílit... nebo spíše svou sílu lépe ovládat a koncentrovat. Dokonce i pro upíra by byli zajímavé dvě dýky. Meč je lehce neohrabaný...*Začne přemýšlet nahlas. Když vypráví o sukubách, tak to vypráví jak výklad ve škole.* Může a většinou i zabije, ale sestra ví kolik se nakrmit, aby to její oběť nezabilo. Díky tomu ji také neodhalily.* Vysvětlí a pak se na něj podívá. Chvíli na něj kouká než se nedzvedne a obkročmo si na něj sedne. Pak popadne jeho tvář do dlaní a podívá se mu do očí.* Vím a ty příjemně chladíš a pod dekou tak je tak akorát, ani teplo ani zima.* Usměje se na něj.* Jo jsem starý a čím je čaroděj starší tím víc je podivný. Možná jsem i nejstarší syn mého otce. Ale nejsem nejstarší žijící čaroděj vůbec. Vím, že kdysi jsem potkal čaroděje, co potkal Ježíše. Prý s ním byl na večeři.*Řekne s lehkým úsměvem na tváři a s pohledem stále upřeným do Tayových očí.* Víš, že upíři mohou "spát"?* Nahodí otázku a pustí jeho tvář.*/Opravdu jak antické umění.../
*Šermovat chtěl umět už od doby, kdy se dozvěděl, co to vlastně je. Viděl snad všechny filmy, kde se šermíři vyskytli či jen mihli. O to radši byl i, když Robert souhlasil.* Určitě něco najdeme, když tak se můžu zeptat nějakého z upírů, kteří jsou v New Yorku déle než já. *Poví a kývne. Jestli by tím nějak pomohl k začátku lekcím, rozhodně byl ochotný něco jako socializaci po delší době podstoupit. Nicméně nyní zaujatě výklad čaroděje poslouchá. O sukubách slyšel poprvé a znělo to rozhodně zajímavěji jak například objasňování Archimédova zákona ve fyzice.* Takže je to jako u upírů? Že když je sukuba mladá a nezkušená, nezvládne svoji oběť nezabít? *Nakloní lehce hlavu do strany. Nakonec to i docela podobně znělo. Upíři akorát přímo pili krev. Tay měl zrovna jednu takovou krásnou a chutnou rudou tekutinu ve sklence na nočním stolku. Zrovna jí ale naneštěstí vypil trochu víc. Chyběla mu jen troška a sklenka by byla prázdná. Původně pohlédl jinam, když si na něj Bob obkročmo sedl, ovšem jakmile jej popadl za tvář, podíval se zpět na něj a oční kontakt mu opětoval. V jeho tvářích se na moment mihla lehká červeň.* Přivádíš mě do rozpaků, i když to nejde vidět. *Koukne znovu jinam a potutelně se usměje. Pak navíc pozvedne pobaveně obočí.* To zní docela jako báchorka někoho, kdo to přehnal s alkoholem. *Uchechtne se, načež přikývne.* Jo, jen jim to nedodá energii, jen to zabije čas. *Řekne, než se zarazí.* Myslel jsi tohle „spaní“, že jo?
*Poslouchá ho a přikyvuje.* To určitě. Jen se neptat Dragose... myslím, že ví, že mám takový speciální meč a asi by si myslel, že ho chci otestovat.* Uchechtne se. Když je řeč o sukubách, tak pokyvuje na souhlas.* Přesně. Dokonce se občas upíři a sukuby zaměňují. Mám dojem, že v některých kulturách jde o jedno a to samé.* Vysvětlí mu a musí uznat, že dokonce i lovci si je v dávné minulosti pletli s jinými druhy. Což se dá pochopit, protože dělají to samé, co měnící démoni. Když si na něj sedne a dívá se mu do očí, tak si všimne té lehké červně, co se mihla na jeho oblíčeji. Na jeho slova se pak jen nevině usměje.* No pravda je, že čarodějům se nedá moc věřit. Rádi se děláme zajímavějšími. I když to my Hellerové neděláme, my máme zajímavý život.* Prohlásí hrdě.* Kromě Davida, ten je neschopný a umí jen zakládat sekty.* Odfrkne si opovržlivě. Poslouchá ho a přikyvuje.* Pravda, ale mysl si může odpočinout.* Opraví ho a pak se na něj klidně podívá a přiblíží svou hlavu k jeho až se ho skoro dotkne, jen jeho teplo sálá na chladnou kůži upíra.* Copak bys chtěl něco jiného?* Zeptá se ho se stále stejným výrazem.* Nejsi náhodou v pubertě?* Přimhouří na něj oči a po chvíli se mu v nich objeví pobavení.*
Myslím, že by nebyl rád ani za to, že se tahám s dalším čarodějem. *Utrousil a pobaveně se uchechtl, i když to nakonec mohla být i pravda, čehož si byl vědom.* /To jsem se nepoučil? I když tento nevypadá nějak moc nebezpečně../ *Pomyslí si. Ví však, že zdání mnohdy klame. Může se mýlit i teď, za což by byl nerad. Bob mu sedl, vypadá sympaticky. Lehce se usměje, když mu jeho myšlenku Robert nevyvrátí, ale naopak, dokonce s ním souhlasí.* Moc se tomu nedivím. *Pokýve hlavou. Podle toho, co mu čaroděj řekl, moc rozdílů mezi upíry a sukubami nebylo. Původně se už chtěl natáhnout znovu pro sklenku, aby krev z ní dopil, ovšem té lehké červeně v jeho tvářích, která zmizela stejně rychle, jako přišla, si vědom byl a nepotřeboval, aby se to stalo znovu. Aspoň ne teď.* To jsem si všiml už jen z tvého povídání. *Zazubí se na něj. Vlastně se usmíval téměř jako měsíček na hnoji.* Třeba se časem naučí něco nového. *Uchechtne se tiše a nato opět kývne. Myslel si původně, že je pro ně spánek zbytečný, ale zjevně tolik ne. Nakonec je i pro ně docela prospěšný.* Tak to je dobré vědět. *Usměje se mile, než pohledem raději zaběhne jinam. Sám by však i zapředl, když pocítil to příjemné teplo. Ruku od vlasů a uší posunul níž - spočívala nyní v oblasti Robertova zátylku.* Chlapi vždy dospívají pomalu, třeba jsem se z ní ještě nedostal..*Zachichotá se tiše. Tentokrát se přitom podívá do očí své společnosti prvně on.*
Spíše my bratři Hellerové nosíme smůlu.* Zasměje se. Pak si jen užívá jeho přítomnost. Když posune ruku níž, tak se lehce opře o jeho čelo.* Hmm... pravda.* Řekne se zavřenýma očima. Náhle ho totiž dohnala ta únava po té sprše a obejme upíra a lehne si napůl na něj. Je cítit, že usnul.* Mé krásné antické umění...* Zešeptá a trochu víc ho zmáčkne, jako by se chtěl ujistit, že tam stále je a na tváři se mu objeví úsměv.*
Mně jsi zatím smůlu nepřinesl. *Pousměje se. Neměl by to zakřikovat, to věděl. Lehce taky proto zaklepal volnou rukou na noční stolek. Nakonec se usmál úplně s dobrým pocitem i náladou celkově. Byl rád, že tu projednou nebyl sám, nenudil se a cítil to příjemné teplo, slyšel tlukot něčího srdce. Docela jej to uklidňovalo. Možná se i cítil uvolněnější. Sám od sebe nato Roberta objal opatrně nazpět. Nechal ho jednoduše na něm ležet, zatímco mu opět začal prohrabovat vlasy a drbat jej za ušima. Nakonec po chvíli ticha se i on rozhodne jít na chvíli spát, aby své mysli dopřál odpočinek.*
*Z pokoje vylezl až po složitém psychickém připravování na případnou přednášku. Nakonec šel úplně nahoru jen pro pitomý portrét, který tam před těmi několika dny nesl. Tehdy jej ovšem prostě položil na zem, zaklepal a zmizel - jako malé dítě, když chce naštvat své sousedy a tak zvoní a utíká. Stejně si tak občas připadal, poslední dobou dokonce častěji. Mimo mazlení se s čarodějem, chození na noční procházky a nějaké té práce zabíjí čas i u pohádek z dětství, u nichž seděl dokonce ještě před chvílí.* /Kam že jsem to dotáhl?/*Zeptá se sám sebe v hlavě, zatímco šlape po schodech. Nervozita v něm docela rychle stoupala, a to se možná děsil zbytečně. Prostě jen přijde, zažádá a podle odpovědi odejde s či bez portrétu.* Nač se strachovat? Bude to v pohodě. *Uchechtne se tiše pro sebe, u dveří pak přešlápne a, jako by to mělo nějaký smysl, se nadechl a vydechl. Nato už jen zaklepal a trpělivě čekal, zatímco si žmoulal lem téhož trika, jako měl tehdy, když se celá ta událost v kostele řešila - pokryto fleky od akrylové barvy. Kalhoty - jednoduché černé tepláky - na tom byly podobně.*
*Dragos se poflakoval v ložnici. Společnost mu dělala jedna z upírek jeho klanu, když někdo zaklepal na dveře jeho apartmánu. Jen pozvedl obočí a s otázkou, kdo by to tak mohl být, v duchu se vydá ke dveřím. Otevře je a pohled mu padne na mladého upíra, přičemž pozvedne obočí. Tohle bylo neobvyklé. Pokud si ho sám nezavolal, tak se k jeho pokoji většinou sám ani nepřiblížil.* Děje se něco, Taylore? *Zajímá se, načež se postaví do otevřených dveří se založenýma rukama. Žádnou košili ani triko nemá a jediný kus oblečení, který ho zakrývá jsou volné plátěné kalhoty béžové barvy. Vlasy nemá moc upravené, což je vzhledem k jeho aktivitám před pár minutami zcela nepřekvapivé.*
*Popravdě nevěděl, zda v něm převládal pocit nervozity, strach nebo..ztrapnění? Těžko říct, ze všech emocí měl právě guláš. Reálně si šel jen pro obrázek, když by se to řeklo co nejjednodušeji. On tedy samozřejmě preferoval pojmenování „kresba“ či „portrét“, no těžko říct co ze sebe vyžbleptá, až Dragos přijde. Ze začátku se však k ničemu neměl, i když se k mluvě připravoval bůh ví jak dlouho. Zjevně se zasekl, když viděl v jakém stavu mu vůdce klanu přišel otevřít. Rychle sklopil hlavu, krátce si skousl ret a přešlápl* Přišel jsem si vyzvednout portrét té lovkyně, který jsem vám tu přinesl asi týden, dva zpět. *Větu sice neřekl tak rychle, jako Eminem, no rozhodně nepromluvil pomalu. Chtěl to mít co nejrychleji za sebou a přestat vyrušovat, poněvadž to vypadalo, jako by zrovna Dragos vylezl z postele po vášnivé noci - jinak si to oblečení vysvětlit neuměl. Nemyslel si, že by si dal starší upír šlofíka.*
*Upír ho sledoval a jeho pohled by se dal popsat jako dosti soudící. Popravdě mu připadalo i otravné, jak mladý upír nemá žádné sebevědomí.* Mhmm.. *Pronese a sjede mladíka lehce pohledem.* Mám ho v pracovně, tak polez.. /ať se můžu vrátit k zábavě./ *Ze dveří ustoupí a nechá Taylora vlézt do jeho apartmánu. Vede ho spletí chodeb, až se zdá, že někde museli projít do jiné dimenze, neboť apartmán mohl na některé působit nekonečně, než Dragos otevřel dveře do místností, která byla zjevně jeho pracovnou. Zamíří za stůl, sedne si do křesla a začne hledat v šuplících.* Mimochodem.. Byla to ta lovkyně, co jsem měl na mysli. Brzo si za ní sám udělám výlet, ale pokud by měla ještě někdy náladu tě zabít, buď tak laskav a připomeň ji, že má se mnou smlouvu, ano? *Promluví k Taylorovi, jelikož předpokládá, že rozhodně šel za ním.*
*Jako vždy mu chvíli trvalo, než vůbec mluvit začal, což bylo pravděpodobně počátečním zaskočením. Narovinu úplně nečekal, že by spatřil Dragose jen v kalhotech s rozházenými vlasy. Samotnou větu však řekl rychle.* /Teď když to říkám nahlas si připadám ještě hloupěji./ *Pomyslí si, zvedajíc přitom hlavu. Byl teď opravdu rád, že se zrovna nemohl červenat. Beztak by se teď býval podobal rakovi. Nuže na slova staršího jen kývl a vlezl do jeho apartmánu, načež jej následoval do pracovny. Držel se ho během toho doslova na krok.* Cítím se jak v labyrintu. *Zamrmlal si pod nosem. Jedna chodba za druhou, skoro se mu z toho začala motat hlava. Lehce se oklepal, upravil si to fialové ptačí hnízdo na hlavě. Jakmile pak došli do pracovny, v hlavě si zajásal, lehce se pousmál. Po místnosti se i rozhlédl, než se rozhodl přistoupit blíž ke stolu.* Dobře..? *Kývne, větu ovšem nakonec zakončí s tázavým podtónem, který na to rychle zahladí kývnutím.* Připomenu. /Pokud to sám nezapomenu./
*Dragos se na Taylorova slova uchechtne.* Ano.. Má to tak působit.. *Potvrdí mu, než ho zavede do pracovny. Tam zamíří ke stolu a dá se do hledání onoho portrétu. Záležitost, kvůli které portrét potřeboval už vyřešil, takže byl založený v papírech hluboko. Někde pod dodávkou krve a alkoholu pro bar a novými smlouvami, co uzavřel poslední týden.* Slíbil jsi, že nebudeš pracovat, když jsem tady.. Pfff.. *Odfrkne si nový ženský hlas, který se i se svým tělem zjeví v pracovně. Tmavovlasá upírka je oblečená jen v průhledném negližé, přes které hodila průsvitný župan, jenž také mnoho nezakrýval. Vlastně samotný připomínal typickou róbu ženušek, kterým se ztratil za záhadných okolností manžel. Upírka měla uhrančivé tmavé oči a upírala je na Dragose, zatímco Taylora okatě ignorovala.* Nepracuju.. *Odpoví ji Dragos ledabyle.* A jestli máš dojem, že ti není z mé strany věnovaná dostatečná pozornost, tak víš, kde jsou dveře.. *Pronese, než konečně najde onen obrázek. Upírka mezitím dojde ke stolu, na který se posadí a dlouhé nohy překříží přes sebe přímo před Taylorem. Župan se ji velice záměrně uvolní a rozhrne.* Fajn.. A můžeme teda pokračovat tady? *Nadhodí svůdně a zamrká dlouhýma řasama na Dragose. Ten se mezitím vrátí pohledem na Taylora.* Tady to máš.. Cestu ven najdeš, nebo se mi tu ztratíš a budeš bloudit apartmánem? *Uchechtne se, zatímco dá jednou rukou automaticky stranou některé papíry na stole, aby je nepomačkala žena, která se na stole lehce zaklonila, aby na vedoucího klanu viděla a musela se tak jednou svou rukou zapřít o stůl.*
Hmm..architekt zjevně odvedl skvělou práci. *Kývl. Kupodivu se pak od stolu moc daleko nedržel, spíše přistoupil blíž, aby nemusel Dragos náhodou vstávat a dojít k němu, ačkoliv předpokládal, že by se stejně nakonec znovu přestěhoval jinam. Ať už dělal cokoliv, pochyboval, že by to chtěl dokončovat v pracovně. Nuže, moc dlouho nad tím, proč vůbec vůdce klanu neměl kromě kalhot na sobě nic, přemýšlet nemusel. Jeho původní myšlenka se mu totiž potvrdila při příchodu nějaké upírky. Odvrátil tedy pohled od stolu a věnoval jí pohled. Dovolil si pozvednout jedno obočí.*/Ta červená k tomu vůbec nesedí..nah. Celkově to nevypadá dobře./ *Pomyslil si. Lehce, co nejméně nápadně zavrtěl nad vzhledem ženy hlavou.* Hlavně se případně neztraťte, i když..v tomto oblečení pochybuju, že by vám někdo nechtěl pomoct. *Utrousil si pod nosem. Vzápětí si ale přikryl rty rukou, kouknul se do země. Netušil úplně, co to do něj vjelo. Možná ho lehce naštvala ta ignorance? Těžko říct, párkrát podobné výkyvy míval.* /Upssie..vyžehli to, hned./ Samozřejmě jsem to nemyslel vážně, vypadáte v tom skvěle. *Usměje se nervózně a raději si převezme onen portrét.* Hádám, že chvíli budu bloudit, ale nakonec určitě cestu ven najdu. *Kývl, pohlédl do chodby.* Snad. *Zamumlal si pak spíše pro sebe.*
*Dragos pokrčil rameny.* Tak či tak je už stejně dávno mrtvý.. *Prohodí do větru, než vleze do pracovny. Když za ním dorazí i jeho návštěva, tak pozvedne obočí nad Taylorovým komentářem, zatímco upírka ho sjede podrážděným pohledem.* Běž se maskovat mezi fialky, neopeřený.. *Odfrkne si znechuceně a špičkou červených lakovaných páskových bot na podpatku jej odstrčí stranou. Dragos do toho nezasahuje. Bylo to jako žabomyší válka. Tmavovlasá žena si ještě Taylora měří naštvaným pohledem, i když se snaží si to vyžehlit a lichotit ji, načež ho odmávne rukou pohybem "kšá", aby už zmizel z pracovny. Dragos se nad tím, jak se to mladík snažil napravit docela pobaveně bavil. Zvedne se za židle, když se Taylor začne vzdalovat.* Zkus nezabloudit mezi zbraně, nad vchodem je nastražená gilotina.. *Varuje ho s ušklíbnutím, díky kterému se nedá říct zda blafuje, nebo to myslí doopravdy a mezitím, co Taylor zmizí se upírka pohodlně položí na stůl a dá na obdiv celé své tělo. Tohle je to poslední, co může Taylor vidět, než odejde. Co nevidí je, že se ti dva přesunuli trochu jinou cestou, než dorazil on s Dragosem, zpátky do ložnice a přesunuli se k vlastní zábavě, která by Taylorovi ještě před desetiletím byla zcela nepřístupná.*
*Na poslední větu ohledně architekta pouze kývl. Nač se tím taky dál zabývat, když měl jinou zábavu. To ignorování si mohla odpustit, ostatně stejně jako tu ohavnou róbu na sobě. Nad tou zmínkou fialek pak protočil panenkami. Lehce jej to urazilo, ale co se taky dá od takové dámičky čekat.* Pořád lepší se maskovat mezi květinami než mezi lehkými děvami v klubu, ne? Zní to rozhodně víc rozkošně. *Vrátil jí ještě, aby se o něm mohlo po tomto opravdu mluvit jako o nějaké dámičce zamilované do dramat. Projednou si to hold odpustit nemohl, i když se nakonec za svůj výstup omlouval. Možná to kapku přehnal? Jen kapičku. Nakonec ho ovšem víc jak upírka vyděsila zpráva o gilotině. Na druhou stranu úplně nevěděl, zda v tomto Dragosovi věřit potom, co si všiml toho úšklebku. Na rozloučení už jen raději zamával, doufajíc, že skutečně při cestě ven z apartmánu nezabloudí do špatné místnoti.*
Ten kostel CO?! *Jedna z několika vět, které se ozvaly z nejvyššího patra vily. Někteří z upírů, jenž je měli možnost zaslechnout se přikrčili, jiní už v duchu litovali starší upírku. Je přeci jen známo, že posel špatných zpráv není dobré povolání. A zvlášť ne vašemu nadřízenému v jehož domě žijete. Dragos už po několikáte probodl tmavovlasou ženu pohledem. Ta ho už dost dlouho držela hrdě zdvižený, ale nakonec ji dohnal tlak a Dragos ji na hřbet naložil i část viny za onen požár a tak po další mrazivě chladné větě pohled nakonec i tak sklopila a to už bylo Gesto podřízenosti s velkým G. Elaine připustila svou chybu a tímto se za ni vlastně omlouvala a kála. Na to, aby omluvu vyslovila přímo byla stále ještě dost hrdá.* Takovouhle chybu jsi udělala naposled. Na dva měsíce tě nahradí Lila. Ty se za tu dobu rozmysli, zda se stále považuješ za schopnou vykonávat svou povinnost. Běž odsud. A pošli mi sem Taylora. Chci vědět, co se stalo uvnitř. *Nařídí ji a pošle ven ze svého apartmánu. Jen co ho opustí, tak spustí pod rtem tiché německé nadávky na svou osobu, lovce i Taylora, kterého vlastně hledá. Jak jej najde, tak mu jen s neutrálním bezemočním pohledem oznámí, že s ním chce mluvit Dragos a ať jde do nejvyššího patra vily. To, že byla nahrazena mu neřekne, ani jej nedoprovodí. Jen se obrátí na podpatku a zmizí pryč. Dragos se mezitím nahoře přesune do jednoho z prostornějších salónků, neboť Elaine ho s hlášením zastihla, když hrál na housle. Zastaví se u oken, z kterých sleduje výhled ven do lesa a velice vzdálené odlesky řeky a města New Yorku. Než Taylor dorazí, tak ještě stihne poslat zprávu Lile, aby za ním přišla a tak když mladý upír klepe na dveře, je to právě zrzavá kudrnatá upírka, která mu otevírá, pouští ho dovnitř a vede za Dragosem.*
*Zrovna si pomocí akrylových barev zdobil svoji starou dobrou kamarádku kytaru, když mu jeho klidnou aktivitu narušila Elaine. Hned na ni pohlédl, mlčky si ji vyslechl a na chvíli němě čuměl na místo, kde ještě před chvílí stála, než jej po onom oznámení nechala znovu osamotě. Zlehka otevřená ústa zavřel, polkl a špinavé ruce si utřel do zamazaného trika, které měl na sobě. Dál už moc neotálel, nechtěl vůdce klanu nějak naštvat. Nebylo by úplně vhodné, kdyby dorazil o pár minut později jen, protože se chtěl převléct z oblečení pokrytého místy ještě dokonce nezaschnutou barvou. Vstal tedy, vylezl ze své komnaty a zaklapl její dveře. Následně si už jenom rychle vyšlapal schody až nahoru, zaklepal na dveře a jakmile mu Lila otevřela, vstoupil dovnitř, načež ji následoval až za Dragosem. Tomu věnoval docela nervózní pohled, než se podíval do země, během čehož ještě nervóznějším hlasem začal mluvit.* Dobrý večer. Chtěl jste se mnou mluvit? *Optal se, ač to bylo zcela očividné, tudíž otázku ani vyslovovat nemusel.*
*Dragos si během čekání na oba upíry stihl dokonce i nalít alkohol. Ten teď pozvolna kroužil v jeho sklenici, když se dostavil i mladší upír.* Jsi tady? Jsi. Takže zřejmě ano. *Začne řečnickou otázkou a otočí se od okna. Lila věnuje Tayovi nevrlý otrávený pohled a začne si brousit jeden z nožů.* Elaine podala hlášení.. *Načne Dragos a zrzavá upírka při zaslechnutí onoho jména si pohrdavě odfrkne.* Víš, že nemáš právo odvolávat upíry, kteří tě hlídají pryč, že ano? *Přeměří si ho přísným pohledem.* A protože Elaine uposlechla spíše tvých příkazů než mých, tak se nemůžu spolehnout na nikoho jiného než tebe, abych se dozvěděl, co se v onom kostele stalo. *Vysvětlí mu, zatímco ho sjede pohledem jakoby zjišťoval, zda při požáru nepřišel o ruku (nebo kus mozkové tkáně).* A proč vůbec začal hořet?! *Dodá důrazněji další otázku a ukáže Taylorovi na jedno volné křeslo.* Sedni. *Přikáže, zatímco on zůstane stát u okna. Lila sedí v křesle vedle Taylorova a dál si brousí nůž.*
/Jasně, neměl jsi se ptát, prostě stačilo pozdravit./*Pomyslil si, když si vyslechl Dragosovu řečnickou otázku a raději se podíval opět někam jinam, než na vůdce. Tentokrát tedy na Lilu. Nevypadala o dost mileji jak Elaine, ale hrůza z ní šla, aspoň tedy teď, větší. Při další větě pak opět zpozorněl. Mohlo to být to z dneška, proběhlo mu hlavou, jako by se snažil uklidnit. Už ale tušil, o kterém skutečně byla řeč. Rychle pak kývne. Správně neměl, to věděl moc dobře. Oni přece měli na starosti jeho, ne on je. V ten večer ale nevěděl úplně, co měl dělat. Zmatkoval a aby mu konečně tehdy ta dýka byla vyňata, musel na rozkaz lovkyně El poslat ven. Když na to zpětně myslel, došlo mu, že to zjevně po něm dívka chtěla jen, protože by nezvládla víc upírů najednou..nebo někoho staršího. Jemně sebou pak ucukl, když padla ta důrazná otázka přímo na ono vzplanutí. Nato pohlédl na křeslo a zaváhal. Měl by asi problém, kdyby to křeslo zašpinil, na druhou stranu nepotřeboval někoho zde naštvat, takže nakonec tak skutečně učinil.* Ten kostel začal hořet, protože si ta lovkyně nedávala pozor kam jde, takže svíčku, s níž nade mnou stála, upustila. Nejprve vzplanulo pár laviček, pak se to muselo rozšířit dál, ale to už jsem tam s El nebyl..odešli jsme dál od požáru hned, co jsem z toho kostela vylezl. *Odpověděl nejprve na zdůrazněnou otázku, než se vrátil k tomu, co se stalo ještě před rozpoutání onoho požáru.* A co se stalo ještě předtím..nejprve vytáhla dýku, z mé nohy, odstoupila ke svěcené vodě, vyptávala se mě na to, ke komu patřím a kdo vlastně jsem..no a nakonec si vzala právě tu zapálenou svíčku, přistoupila blíž, s nějakými kecy do mě zlehka kopla a..pak se stalo to, co jsem už zmínil.
*Starší upír nebyl vzorem trpělivosti. To, jak jej Taylorovo mlčení rozčilovalo dával najevo lehkým klepáním prstů do skla skleničku, kterou držel. Pozvedne obočí, když začne mluvit, načež se zamračí.* /Co měla ta lovkyně vůbec co držet svíčku poblíž upíra?!/ Alespoň od ohně umí zdrhnout, сука.. *Pronese nahlas Lila a vůbec ji nedělá potíže přítomnost jejího vůdce. Ten po ní šlehne pohledem.* K tomu se nevyjadřuj, Lilo. Ona potrestaná byla, tvoje starost to nyní už není. *Zchladí její temperament a vrátí se pohledem na Taylora.* Tak ještě trochu použij ten svůj obraceč času v hlavě a znova od začátku.. *Vybídne ho.* Proč jste v tom kostele byli? Čemu předcházela dýka v tvé noze? Jaká byla interakce mezi tebou a tou lovkyní? A víš, kdo to byl? *Položí další dotazy s lehkým netrpělivým zavrčením, aby ho pobídl v mluvě.* Jestli mám jít si vyřvat svoje plíce na vedoucího Institutu, proč mi jeho lovci chtějí podpalovat upíry, tak potřebuju něco víc, než tohle. *Dodá tak klidným tónem hlasu, jakoby právě oznamoval, že si zajde zítra nakoupit rohlíky a objednat se na pedikúru. Jeho napjatý, naštvaný postoj a netrpělivé poťukávání prsty, ale prozrazuje, že to myslí smrtelně vážně.*
*Zprvu chvíli mlčel, než se po usazení do křesla rozpovídal, ačkoliv to dějství mluvil spíše na přeskačku, než popořadě. Nejprve odpověděl na otázku, na níž Dragos dal důraz, poté až řekl to, co se stalo po Elainině odchodu. Jakmile pak skončil, pohlédl nejprve na Dragose a poté na tu zrzavou upírku, která seděla vedle něj. Nevěděl úplně na koho naráží a rozhodně jí nerozuměl to poslední slovo. Co ale poznal, bylo to, že se jednalo o ruštinu, nebo nějaký slovanský jazyk. Samotná upírka k tomu měla i silný přízvuk. Další na seznamu věcí, které se nedalo přehlédnout..vůdci klanu zjevně už přetékal pohár trpělivosti. Tay tedy rychle kývl, schválně se pak vyvaroval jakémukoliv očnímu kontaktu a s pohledem zabodnutým do země začal postupně odpovídat na další otázky.* Chtěl jsem načerpat inspiraci k práci a obecně něco nakreslit..jelikož jsem nebyl křesťan, vyprosil jsem si tedy výlet do kostela. Nepočítali jsme s tím, že tam někdo bude a Elaine mě nestihla chytnout, když mě ovládla touha po krvi, kvůli níž jsem na tu dívku zaútočil..proto jsem pak schytal tu dýku do nohy. *Odmlčel se krátce a zapřemýšlel nad slovy, než znovu pokračoval.* Nevím kdo to byl..pořádně jsem nezvládl ani ze strachu mluvit, takže normální konverzace vlastně ani neproběhla.
*Přikývne postupně na Taylorovi odpovědi a upíjí u toho ze skleničky.. Lila mezitím dobrousí nůž a začne si s ním pohazovat. Jakmile mladý zmíní, že Elaine něco nezvládla, tak se jí z hrdla vydere posměšné škodlibé uchechtnutí s pocitem zadostiučinění.* Dobře.. Schytal jsi ránu do nohy. To byla sebeobrana. Pak jsi ještě útočil? Nebo měla jiný důvod vzít do ruky oheň? Proč jsi poslal Elaine pryč? *Vysype ze sebe další tři dotazy. Pokud se jednalo o hádání s lovci, tak nesměl udělat chybu. Musel vědět všechno a znát všechny zapojené, aby měl nejoptimálnější východisko pro řešení situace.* Jak vypadala? To popsat dokážeš? *Vyptává se nadále a postupně dopije celou skleničku, kterou nakonec odloží na konferenční stolek před ním.*
*Při onom uchechtnutí zvedl na chvíli hlavu a na zrzku se podíval, než se vrátil ke svému povídání, které vzápětí znovu ukončil. Opět pak kývl. Došlo mu pak, že se bránila, jen úplně nechápal její činy potom.* Ne, až moc jsem si všímal té rány, takže žádný další důvod k tomu neměla. *Zavrtěl hlavou a promnul si mimovolně zašpiněné triko. Tím si omylem barvu, kterou předtím z rukou utřel, opět přemístil na prsty, poněvadž nebyla ještě úplně zaschlá.* Ta lovkyně mě odmítala pustit, dokud El neodešla. *Dodal, načež se vrátil zpět do vzpomínek, aby si vybavil, jak vypadala.* Delší blond vlasy, cca po prsa, maximálně sto šedesát pět centimetrů vysoká..asi zeleno modré oči? V jednu chvíli se v nich odrážela zelená barva a v druhé zase modrá..musela mít maximálně osmnáct. *Vysypal ze sebe vše, na co si vzpomněl.* Možná bych ji ještě zvládl nakreslit. *Dodal ještě.*
*Upírovi se obočí zkroutí do zamračení. Neměl rád, když si lovci myslí, že si můžou dovolit příliš jen proto, že upír je mladý a nezkušený. Vyslechne si poté celý popis oné lovkyně a jedna mu na mysl vyskočí.* /A jestli je to ta, co mám na mysli, oh Hecaté.. To nebude pěkné./ *Na Taylorovu nabídku přikývne.* Ano, to můžeš zkusit.. Uvidíme, jestli je to ta, co si myslím, že je.. *Souhlasí s jeho návrhem, ale ještě ho pryč neposílá. Místo toho si promne bradu, jako by nad něčím uvažoval, než znova promluví.* Teď už s tebou víc nevyřeším.. Zkus se držet dál od dalších problémů.. *Odpoví mu nakonec, když se na něj zase zaměří. Do jeho hlasu se na konci vetře něco, co zní jako otcovský tón. Není laskavý, spíš přísný, ale je v něm stopa toho, že mu na všech jeho upírech záleží a nechce je pořád tahat z problémů.* K tomu ti vlastně dopomůže tvůj nový doprovod.. *Pokračuje dál a rukou ledabyle ukáže k Lile. Zrzavá upírka se ušklíbne.* Pro tvou informaci.. Elaine byla za trest dočasně suspendovaná z pozice tvého dozoru. Do doby, než její trest pomine, tak bude třetinou tvého dozorového týmu tady Lila. *Kývne k ní ještě hlavou a zrzka se na mladého upíra koukne a pohodí si nožem.* Zkus ji nevytočit.. *Poradí mu ještě, jakoby to mohlo něčemu na jejich vzájemném vztahu pomoct.* A teď už běžte oba.. Ty mi potom dones ten portrét, až ho budeš mít.. Já musím poslat pár zpráv.. *Dodá ještě a pokyne jim ke dveřím, kam se Lila automaticky sama už vydala.*
*Dostal ze sebe vše, co si pamatoval a nakonec dodal, že by mu nedělalo takový problém ji nakreslit. Určitě zvládne ze své hlavy ještě vydolovat nějaké ty informace k tomu potřebné. Jen na to potřeboval mít klid a čas..a nebýt tolik nervózní.* Dobře, v pokoji se na to hned vrhnu. *Kývne pak. Nemyslel si, že by to po něm chtěl vůdce klanu nakreslit už zde. Kývl, opět se krátce podíval do země a nakonec pohled věnoval Lile, když na ni Dragos po chvíli ukázal. Znovu si ji prohlédl, ačkoliv mu nakonec oči zůstaly na tom noži. Lehce se oklepal. El mu bylo líto. Kdyby ji neposlal pryč, možná by teď nemusela být zjevně dočasně zbavená své pozice. Na druhou stranu ji stejně tato její práce beztak nebavila.* Budu se snažit ze všech svých sil. *Kývl rychle, s nervozitou smíšenou se strachem jak v hlase, tak i v očích. Nelhal by, kdyby řekl, že mu nahání docela strach, i když to asi dělá schválně. Těžko říct. Pídit se po tom rozhodně nehodlal. Prostě vstal a na další slova opět pokýval hlavou.* Rozkaz, nejpozději zítra večer vám ho přinesu. /Tak tu kytaru nechám na jindy./ *Pomyslí si, načež stejně jako Lila přejde ke dveřím. Svou cestou nakonec odešel zpět k sobě do pokoje, kde si hned začne chystat věci k nakreslení portrétu.*
*Dragos už tedy jen přikývne na jeho slova a odpovědi a pošle je oba pryč, načež po sobě uklidí svou skleničku.* /Tak maličká.. Je na čase, aby jsi začala dodržovat svou část dohody../
*Byl slunný den. Pro upíry velmi nevhodné prostředí. Přesto byl Dragos, dalo by se říct, venku. Tedy.. Ne úplně.. Spíš prošel podzemní chodbou spojující vilu s klubem Sarpe Luna, který byl v tuhle denní dobu zcela prázdný. Zaměstnanci klub po včerejší noci uklidnili už do osmi ráno a teď polehávali ve svých pokojích ve vile. Dneska se ani přes den nezdržel žádný zbloudilý upír, co by před slunnými paprsky hledal útočiště. Pro Dragose to tak bylo ideální si jít do zamčeného klubu zahrát na housle. Jako hudebník se postaral, aby všechny místnosti, ve kterých by si chtěl zahrát měly vynikající akustiku, nicméně prostor klubu ji měl o špetičku lepší než jeho hudební salónek v apartmánu vily. Vytáhl si z obalu housle, které vlastnil už několik desetiletí a zkontroloval si, že jsou stále tak skvěle nalazené, jako když je měl v rukách naposledy. Nakonec je přiložil pod bradu a spustil smyčcem. Na upíra to byla docela pomalá melodie, ale Dragos hrál podle pocitů. A nebyly to veselé pocity. Před několika staletími v tuhle dobu totiž jemu a jeho ženě zemřela prostřední dcera. Nebyl ji ani rok. A tahle melancholie se v jeho melodii odrážela. Představovala klidné prostředí jejich panství, kde čekali na příchod snad mužského potomka a těšili se na něj. Pak přišla bolest, která se začínajícím porodem postihla jeho lásku. Zoufalství a stres Dragose za dveřmi pokoje, kam nebyl jako muž vpuštěný. Potom krátký okamžik nevědomosti, vyčkávání a ticha, než melodie zase zrychlila. To se poprvé ozval nový život. Nakonec melodie zase zklidnila, když se Dragos dozvěděl, že jeho žena porod přežila. Byla hodně vysílená, slabá, ale na živu. Dragos o dceru zájem nejevil. Chtěl, ať je v pořádku jeho žena. Teprve až později ji vzal na vědomí. Následoval slet veselých, šťastných a klidných tónů za ten necelý rok, co byli spolu jako rodina čtyř, načež se hudba zase vnořila do pochmurných myšlenek. Melodie potemněla. Místy zrychlovala jako vítr, co foukal oné chladnější letní noci. Dragosova hra na housle se dostala do tempa s kterým by měl kdejaký smrtelník problém. Vztek, agrese, neštěstí, smutek, zoufalství a hlavně smrt. Hra byla ukončena prudkým, rychlým tahem a vysokým tónem. Dragos přestal hrát. Pár pramínků vlasů se mu uvolnilo z gumičky na týle hlavy a spadaly mu přes tvář. Nakonec Dragos housle odložil na bar a šel ho obejít, aby si nalil něco k pití. A co, že je poledne?*
*Nebudeme si lhát, štěně stojí víc peněž než velký pes. S jídlem jsou na tom podobně, ale očkování, nové věci a tak stojí fakt hodně a Josie se už pomalu dostává na hranici chudoby. Její záchranou byla parta upířích přátel, se kterými včera v noci popíjela. Měla kamarády a známé prakticky ve všech skupinách podsvěťanů a když si s upíry důrazně domluvila, že si z ní nebudou dělat svačinu, tak i s těmi to šlo. Většinou ta domluva byla za dne a Josie stála u závěsu u okna s pohledem Zkus na mě sáhnout a shoříš. Většinou to zabralo a nakonec se mezi nimi vytvořilo nějaké přátelství a tam kde to nevyšlo, tak to nemrtvého docela bolelo. Ale zpátky k včerejší noci. Říkala jim svůj problém a oni jí navrhli jeden upíří bar, kde by se hodila zpěvačka. A tak se tam vydala. Nejspíš se měla držet toho, že nemá věřit upírům, ale už se s tím nedá nic dělat. Cestou se rozezpívá, aby byla připravená a těsně před klubem se zastaví a ještě se upraví. Dneska vypadá i jako normální člověk a ne jako bezdomovec. Má na sobě černé úzké kalhoty, bílý nátělník a černou koženou bundu, kterou nedávno měla v B+. Z kapsy vytáhla dvě zvláštní vidlice a zkušeným pohybem odemkne zamčené dveře. To jí poradili přátelé upíři, protože jí logicky nikdo nepřijde otevřít, když je den, tak si musí otevřít sama. Potichu otevře dveře a vejde dovnitř. Normálně by zavolala na celý bar, aby na sebe přilákala pozornost, ale uslyší zvuk houslí. Nejde dál a poslouchá krásnou skladbu, která po chvíli skončí.* /Nejspíš to bude majitel, nikdo jiný by tu teď nebyl./ *Proto se rozhodne trochu se předvést. Melodii si zapamatovala dokonale, a tak jakmile skončí hudba, tak napodobí část té melodie svým hlasem, kde perfektně chytne tóny. S tímto vychází na světlo až k místu, kde zahlédne Dragose a při jeho poznání vyjekne a zarazí se.* Co ty tu děláš?
*Dragos ustane v polovině pití ze skleničky a odtáhne ji od rtů, zatímco zamračeně sleduje vstup do klubu. Dlaní nahmatá vrhací dýku, zatímco odloží z druhé ruky pití na bar. Jeho oči skenují vstup a čekají, kdo se tam objeví. Mno.. Odpověď nečekal. Zvlášť kvůli jejich společné historii. Byť krátké. Dýku odhodí na bar a vezme si zase pití.* To bych se měl ptát spíš já, ne? *Nadhodí a bar obejde, načež se o něj opře zády.* Proč mi tady vyješ jako na lesy za bílého dne a jak ses vůbec dostala dovnitř? Bylo zamčeno. *Otáže se nazpět on, zatímco ženu sleduje. Sám byl oblečený zase velice ležérně. Na jeho poměry teda. Černá rozepnutá košile, přes to volně hozený, neutažený, široký, kožený pás a na nohách černé kalhoty. Boty neměl. A vlasy jak už bylo zmiňováno ještě napůl držely v gumičce. Zbytek byl podél obličeje.*
*Dýky, která ji mohla rychle zbavit života, si ani nevšimne a spíš hledí na muže před sebou.* Náhodou, já nevyju jak na lesy. Byla to dokonalá imitace té hudby, kterou tu před chvílí někdo hrál. Kdo to byl? S tím bych si ráda někdy zahrála, bylo to krásné. *Nějak nepředpokládá, že něčeho tak krásného by byl Dragos schopný, nebo ne schopný, spíš ochotný. Už nahlédla do jeho jemné stránky, i když jen na malinký kousek, ale ví, jak to bylo těžké a nepředpokládá, že on sám do toho půjde.* Jednoduše. Bylo skoro odemčeno. *Pokrčí laxně rameny a dvěma vidlicemi si zajede do vlasů a smotá je tam tak, že vytvoří jednoduchý drdol, ze kterého některé vlasy vypadávají, ale vypadá to dobře.* Sháním majitele klubu, ale jestli jsi to ty, tak už tedy nesháním. *Ten by ji tu nenajal. Ne bez příšerných podmínek nebo bez jizev na krku. Nejspíš půjde hledat jinam.* Ale můžeš mi něco nalít, když už tu jsem.
Já bych to nazval jinak.. *Ušklíbne se Dragos posměšně, načež pozvedne jedno obočí a rozhlédne se kolem, jakoby čekal na zvuk cvrčků, jako v nějakém podprůměrném filmu. I tomu nejslabšímu jedinci by muselo dojít, že to byl on, když tu byl sám.* Ahh.. To byl Evžen. Je to takový potulný duch, co se občas vloupá kam nemá. Ale nemůže za to.. Byl takový i jako civil a to ho přivedlo na dráhu ducha.. *Utahuje si z ní, ale na konci do věty dá náznak, aby věděl, že to je narážka na ni a takový osud by ji klidně mohl potkat.* Má to "skoro" něco společného s vidlicemi v tvých vlasech? *Zeptá se. Nebo spíš ji dává šanci se přiznat ještě dobrovolně a bez mučení, že se mu do klubu vloupala. Podruhé pozvedne obočí ve výrazu "Děláš si legraci?", zatímco zrzka znovu promluví.* Potom se tedy otoč a vyprovoď se zase ven. *Vybídne ji a odrazí se od baru, aby si za něj došel opět dolít. Její pokyn ho překvapí. Ale ne v příjemném slova smyslu. Spíš v takovém, kdy uvažuje, jestli si z něj civilka utahuje, myslí to seriózně, nebo jen nemá ráda vlastní život a chce se nechat zabít. Dlouze si ženu prohlédne, načež se zamračí.* Ne. *Odsekne ji krátce.* Nemáš tu co dělat. *Dodá, zatímco si sám nalévá pití.*
*Když podle jeho teatrálního chování pochopí, že to hrál on, tak zakroutí očima a s pohledem "Já nejsem debil" kouká na upíra před sebou.* V tom případě ještě že jsem Evžena nepotkala v době, kdy byl civil. To bych se v New Yorku nemohla cítit v bezpečí, ale na housle hraje nádherně. Až bych řekla, že i po jeho smrti v sobě má spoustu citu a spoustu co říct. *Možná to tam není moc vidět, ale vlastně je to pochvala Dragosovi, že hrál vážně krásně a že se jí to moc líbilo. Ale nějak se jí to nechce říkat nahlas.* Možná. Nebo je to možná jen ozdoba do vlasů. Ale kdybych za dne chtěla jít do upířího doupěte, tak přeci nebudu klepat a čekat, že mi někdo otevře, ne? *Poslední věta je pronesena tónem, že je to snad úplně jasné, ne? Ano, možná bych se neměla vloupávat do cizích barů, ale nějak si nemůže pomoct. Při jeho vyhoštění si povzdechne a zavrtí hlavou.* Nejdu. Fajn. Doporučili mi to tu přátelé. Prý by se tu hodila zpěvačka a já teď sháním nárazovou práci. Ale předpokládám, že i kdyby ta nabídka byla, tak už není, že? *Pohlédne na něj a dojde k baru, za kterým teď fešácký upír stojí.* Tak co mi naliješ? *Opře se lokty o bar a svýma velkýma očima propaluje ty jeho a doufá, že jí něco nalije, jinak si pro to pití dojde sama.*
Jestli se v New Yorku cítíš bezpečně, tak jsi blázen nebo psychopat.. *Odpoví ji, než si odfrkne a převrátí očima. Víc než pochvala mu totiž neuniklo prohlášení o tom, že by měl mít ještě nějaké city a něco k nim říkat.* Tak za prvé.. *Načne, zatímco si založí ruce na hrudi.* ..tohle není upíří doupě. Tohle je klub, který je otevřený všem až na vlkodlaky a lovce se zbraněmi. Pod ním je pak zcela výhradně upíří bar. Upíří doupě, jak jsi to nazvala, já preferuji sídlo klanu, je v mojí vile, která je odsud zhruba dva kilometry. *Opraví ji, než se napije a pokračuje.* Za druhé. Mělo být zamčeno. Tenhle klub je během dne zavřený a nepřístupný.. A ještě k tomu zvědavým civilkám. A za třetí.. Nemáš nejmenší důvod, proč bych ti měl otevírat. *Zakončí svoje slova a vrátí se za bar, zatímco zrzka odmítne splnit jeho příkaz a ještě vzdorovitě dojde blíž k baru. Pozvedne nad jejími slovy obočí.* Nevím o tom, že bych dával inzerát na zpěvačku. Tenhle klub nefunguje na živá vystoupení. Jedinými zaměstnanci jsou uklízeči a barmani. A co se týká baru, tak tam bych tě jako civilku nepustil už vůbec. Je to zcela pro upíry. *Odpoví ji a dojde k pultu oddělující zázemí baru a prostor klubu, přímo naproti ženě, kterou prsty chytne pod bradou a nadzvedne ji pohled k němu.* Snědli. By. Tě. Zaživa.. *Odkouskuje ji šeptem větu, než ji pustí, vezme si z baru housle a zase se odsune stranou. Housle odloží za sebe, kde byly na poličkách vyskládané druhy alkoholu.* Co ty nechápeš na slovu "Ne" ? *Vrátí ji otázku, zatímco je k ní zády a vybírá si sám, co si nalije.*
*Jeho monolog poslouchá popravdě jenom tak napůl. Je to další monolog o tom, jak je nezodpovědná a těch už slyšela mnoho. Možná na tom něco bude a možná by se neměla vkrádat do upířích barů, ale zatím ještě neměla tak velký důvod to nedělat, aby s tím přestala. Zatím jí to ještě nějak prošlo. Takže vypouští jeho slova a jde si k baru, o který se opře a tím se dostane k němu ještě o něco blíž.* Tak si ze mě nejspíš vystřelili a já budu muset hledat práci jinde. *Pronese akorát a zamračí se, když jí chytne bradu prsty. Na konci jeho věty ho plácne po ruce, jako to udělala té upírce v sídle. Prostě na ni nesahejte, když to nechce. Pohlédne pak na krásné housle, které Dragos posunul za sebe. Na housle hraje taky. Obecně z nástrojů nevyzkoušela asi jenom tahací harmoniku. Na housle sice není tak dobrá jako na kytaru nebo klavír, ale už s tím párkrát vystupovala, když byla příležitost.* Kdybych brala ne jako odpověď, tak bych se nikdy nikam nedostala. Tak naliješ mi, nebo si mám nalít sama? A já bych to za barem zvládla. Dala bych si kolem krku česnek a šlo by to. *Zasměje se nad tím a znovu má svou typickou dobrou náladu, kterou většinou přenáší na ostatní, ale tento upír je vůči tomu imunní.*
Nepoučila ses, kotě.. *Zakroutí nad ní škádlivě hlavou a dokonce jazykem udělá tststs, aby tomu dal na váze.* Někdo silnější než ty se nebije.. *Ušklíbne se a potom ji docela dětinsky cvrnkne prstem do čela, než se vzdálí. Začne si chystat něco k pití, zatímco z většiny existenci Josie ignoruje. Nebo se k ní minimálně neotáčí pokaždé, co promluví.* /A taky by jsi byla v menším ohrožení života../ *Utrousí si pro sebe v hlavě, zatímco Josie nadále.. vyhrožuje? Ano, i tak se to dá říct.* Potom by ses dopustila i krádeže a to by byla další blbost v tvém předlouhém seznamu. Mimochodem.. Hodně štěstí s hledáním česneku na tomhle místě. *Uchechtne se posměšně a když má drink hotový, tak vytáhne cigarety a elektronický zapalovač a jednu si zapálí.*
A pokud vím, tak jsem ti říkala, abys mi tak neříkal. *Přezdívka kotě se jí opravdu nelíbí, ale je jí jasné, že přesně kvůli tomu on jí tak říká a ona s tím nic nezmůže. To cvrnknutí do čela je ještě víc takové potupnější, ale jen se na to ostentativně nadechne a nechává to být.* Myslím, že krádež by byla ta menší položka na seznamu, to mi nepřijde zas tak hrozné, když to vezmu kolem a kolem. *Tohle jí zrovna vůbec netankuje, možná když by měla spáchat vraždu, nad tím by se zamyslela, ale jinak ne. Zrovna krádež a vloupání je v pohodě.* A tak ne dneska. Ale na tu barmaní směnu bych si ho vzala. Ale asi bych moc tržby neměla. Ale peněz máš dost, ne? *Rozvíjí dál svou teorii o barmanství a vyhoupne se na bar tak, že na něm teď sedí a je asi stejně vysoká jako on. I možná o kus větší a tenhle pocit je příjemný. Pokusí se natáhnout po jeho drinku a když jí to projde, tak si ho vezme a napije se a když ne, tak přehodí nohy a skočí k němu za bar a začne si hledat něco pro sebe.*
*Jen se pobaveně, škodolibě ušklíbne a na její vztekání nereaguje. Místo toho si jde chystat pití. Dovolil by si i protestovat, že zrovna vloupání a krádež v podniku upírů je trošku větší problém na jejím seznamu, než kam je ochotná ho zařadit, ale bylo by to pro něj plýtvání slov a navíc pod jeho úroveň. Převrátí zády k ní očima, načež si odfrkne.* Ne, že bych chtěl ale i tak přijít o klientelu, kdyby mi za barem obsluhovala civilka s nulovým pudem sebezáchovy a česnekem kolem krku.. *Odpoví ji. Úplně ji na její otázku nedá přímou odpověď, ale i slepý by viděl, že je prachatý a to dost.* Navíc nepočítej s tím, že by tě někdo chránil.. Dost rychle by se z tebe stala svačina někoho z návštěvníků.. *Ušklíbne se, skoro jakoby si to představoval a ta představa mu dělala radost. Naštvaně zavrčí, když mu sebere skleničku a probodne ji pohledem. Potáhne z cigarety a dým ji foukne do obličeje, když se postaví zpátky blízko k pultu.* To. Je. Moje. *Prohlásí a skleničku chytne do ruky i přesto, že na ní má zatím prsty ona.*
Ty bys mě nechránil? Jako správný zaměstnavatel bys měl chránit své zaměstnance, ne? *Uchechtne se, i když ví, že se pohybují na velmi fiktivní rovině a nikdy tu barmanku dělat nebude. To by fakt nebylo pro ni úplně bezpečné a i když spíš tipovala, že se z ní stane vlkodlak při nějaké nehodě, tak tady by buď mohla skončit mrtvá nebo jako upír, takže taky mrtvá. A neví, co je horší. Povede se jí ukrást jeho skleničku a trochu se z ní napije ještě než ji chytí za ruku, ve které skleničku má. Nikdy si nezvykla na chlad z těla upírů a je to pro ni vždy něco jiného a i trochu divného. Nelidského.* Tak. Mi. To. Zkus. Vzít. *Skleničku pevně chytí, i když ví, že když jí to bude chtít vyrvat, tak to s jeho upíří silou udělá. Hledí jejíma velkýma očima do těch jeho a zrcadlí se v nich odhodlání, které v ní on probouzí jak nikdo jiný. Nechce jen tak prohrát. Ne bez boje.*
Jako správný zaměstnavatel se nebudu míchat do sporu mezi svými zaměstnanci a budu předpokládat, že jsou dostatečně schopní a rozumní si spory vyřešit sami. *Odpoví ji.* A ty nejsi žádná výjimka z davu.. *Dodá s odfrknutím. Vlastně se mu daří si zachovávat klid a nadhled až do chvíle, kdy mu čmajzne pití. Opětovně na ni zavrčí, když mu odporuje a pod svými prsty cítí, jak zatnula svaly a skleničku chytila pevněji. Jeho ledovcové oči probodávají ty její a naštvaně ji sleduje. Umí číst pocity z očí a ta její vzdorovitost a odhodlání se mu nezamlouvá. Ne teda v tenhle okamžik. Kdyby byla upírem a byla by v jeho klanu a tuhle povahu využívala v jeho prospěch, to by bylo něco jiného, ale takhle...* Fajn.. *Odsekne ji a přidá na síle úchytu. Nemá teď už v plánu si skleničku vzít zpět. Jen dokázal civilce, že si nemá zahrávat. Po chvíli se od skleničky ozve skleněné slabě prasknutí a setinu na to se sklo roztříští v jejích rukách. Samozřejmě, že je to i oba pořeže a taky polije hned rány alkoholem, ale Dragos je na tom pořád značně lépe, neboť se mu rány díky upíří krvi začnou hned hojit.* Varoval jsem tě.. *Sykne ještě blízko ní, než se odtáhne, dá si cigaretu zpátky do pusy a vezme si novou skleničku s úmyslem namíchat si další pití.*
*Už se nijak nezadržuje konverzací o zaměstnancích a spíš teď bojuje s ním a s tou skleničkou. Drží ji pevně a nemá v plánu se jí pustit, ale jakmile ucítí jeho tlak na svých prstech, tak je jí jasné, že tohle bude průser. A to velký. Čím větší je tlak, tím víc přemýšlí jak z toho pryč, ale zároveň se nehodlá skleničky pustit a pohled má pořád stejně odhodlaný jako předtím. Nakonec se stane nevyhnutelné a sklenička praskne jí v ruce. Jemu je to jedno, on se vyléčí hned, ale ona má teď v ruce hromadu střepů a každý, který vyndá, jí vytvoří otvor pro krev, která z ní začne skapávat na zem. Bála by se, aby tu večer upíři neolizovali podlahu.* Au. *Sykne, když si vytáhne jeden z větších střepů z dlaně a když vidí, jak to krvácí, tak si tím střepem nařízne tílko a utrhne si ho tak, že jí zůstává viset lehce pod prsa a zbytkem kusu látky si omotá zraněnou dlaň. Má teď sice krev na obou rukách, kde jenom z jedné to teklo, ale to jí nějak nepřekáží. Utáhne si obvaz a trochu naštvaně se podívá na upíra s cigaretou v puse a zdravou rukou, na které je ale také krev, se natáhne k němu a vytáhne mu cigaretu ze rtů a típne ji o zbytek skleničky, který spadl na bar. Sama moc nekouří, jinak by si z cigarety natáhla.* Tak uděláš mi ten drink, nebo si ho mám udělat sama? *Zeptá se ještě jednou a je připravena skočit za bar a vytvořit si ho. Místo toho, aby ji jeho čin vyděsil, tak ji snad ještě o něco víc posílil.*
*Její naštvaný pohled je mu u jeho dokonalého pozadí. Nebo u jejího. To už je jedno. Měl to zkrátka na háku. I tak dostala jen asi procento toho, co by zasloužila. Udělá si nové pití, než se zase obtěžován tím zrzavým tornádem. Tentokrát je mu sebraná cigareta. Už má dokonce chuť ji ty prsty ukousnout, jak je strčí k jeho puse, jak ho vytáčí, ale zatím se ovládne. Krve tu už dnes nastříkala víc než dost. Jeho zaměstnanci nebudou večer před otevíračkou rádi. Hodí si kapsli s krví do pití, ať podpoří hojení ran a odpije si.* Ne. Vypadni už odsud a buď ráda, že nepoužiju tvoji krev na moje zhojení. *Zprahne ji pohledem, jakoby to doteď nedal jasně najevo.*
*Je to neuvěřitelně zvláštní pocit. Na jednu stranu je vedle ní naprosto krvelačná vraždící osoba, která by jí mohla jedním prstem zlomit vaz a ona by se už nikdy neprobrala, ale na druhou stranu se s ním cítí docela dobře. Nemůže říct, že by se cítíla v bezpečí, to ne, i když na další stranu je fakt, že když bude u něj, tak si na ni jiní upíři netroufnou. A přesně kvůli tomuto rozpoložení se odsud ještě nehodlá hnout.* Takže si to pití musím udělat sama, fajn. *Povzdechne si a seskočí z baru směrem k němu, kde se jí ale po dopadu zamotá hlava z lehké ztráty krve a musí se ho zdravou rukou přichytit, aby neupadla. Jakmile získá stabilitu, pouští se ho a nechává za sebou na něm trochu krvavý otisk její ruky. Dojde ale ke skleničkám jakoby nic, jednu si vezme a začne se rozhlížet po lahvích a přemýšlet, co si asi dneska vezme.*
*Dragos se obrátí na ni, když si jako nic seskočí a začne si hledat, co si dá k pití a v hlavě mu zas a stále dokola běží, proč ji už nezabil.* /A jo.. Ti otrapové v kožených kalhotách.. Tak proto../ *Připomene si stejně tak lovce, kteří by mu dali pěknou bídu, kdyby zabil civilku. Byť takhle otravnou a na nervy brnkající. Vážně by ji měl odsud už vyhodit, ale venku bylo na něj moc slunko a ona si sama odsud zkrátka neodejde. Odloží naštvaně skleničku na barovou desku, až sklo nepěkně zaduní o dřevo, div, že ho znova nerozbil, když se jej zachytí o košili.* Tak na to zapomeň.. *Zavrčí. Rychlým krokem se dostane před ní a jako nic ji zachytí na pasu a zvedne do vzduchu, jako malé dítě. Donese ji na bar, kde ji posadí, načež ji silněji na bocích zachytí, aby ji otočil čelem ke dveřím. Jednou dlaní se opře o bar, zatímco druhou ji prstem šťouchne do zad.* A zmiz už..
*Možná by měla skončit s ničením jeho oblečení, ale nějak si nemůže pomoct. Možná kdyby se on nechoval jako vůl, tak ona by mu nemusela špinit jeho košile z kůže černých jednorožců. Jde si tedy k baru, aby si něco nalila, když v tom ucítí pevné ruce kolem jejího pasu, které jí zvednou tak, že až vyjekne.* Pusť mě. *Křikne na něj a když z ní udělá kolotoč a otočí ji na baru směrem k východu.* Ne, mně se ještě nikam nechce. *Pronese a znovu se otočí k baru, aby si už konečně mohla něco nalít.*
Ne. *Odsekne ji na její křiknutí. Pro něj jako upíra s nadlidskou silou to nebyla nijaká váha, ale ani kdyby tuhle nadpřirozenou sílu neměl, tak si věřil, že by Josie i tak zvládl dostat pryč. Otočí ji na baru a ještě ji pošťouchne, aby ji dal najevo, že není vítaná, ale žena jakoby ho vůbec neposlouchala.* Ale chce a nevíš o tom.. *Pronese pěkně rodičovsky a znova ji na baru otočí, načež se k ní obrátí zády, aby ji dal najevo, že s ní nehodlá vést konverzaci a zamíří si pro svoje pití zpátky.*
*Má pocit, že ji muž vůbec neposlouchá v tom, co říká. A potvrdí se to i v praxi, když ji zase otočí a ona si znovu zahraje na kolovrátek. Tohle ji teda nebaví.* A nechce. *Pronese znovu zabejčeně, otočí se a seskočí z baru a jde si zase zpátky k prázdné skleničce, kterou si připravila a začne se natahovat pro různé druhy alkoholů a hledat, co by se jí tak líbilo a co by tak dneska chtěla.* A vůbec. Nemluv mi do toho, co chci a co nechci.
*Konečně měla Josie v něčem pravdu. Ne, Dragos ji opravdu neposlouchal a nechtěl poslouchat. Proto byl tady v klubu. Zavřeném. Sám. Aby byl o samotě. A ne se musel hádat s drzou civilkou, co nezná hranice. Naštvaně ji sleduje, jestli ho vážně chce pokoušet a když se ukáže že ano a ona si začne vybírat alkohol a protestovat, tak k ní zase dojde.* Já ti nebudu tedy říkat, co chceš a nechceš.. *Sebere ji postupně všechen alkohol a vrátí tam, kde má být.* ..za to ti ale budu říkat, co můžeš, nemůžeš a nesmíš.. *Dokončí svou větu a když žádný alkohol není v ohrožení rozbití, tak ji znova k sobě otočí, chytne za pas a tentokrát si ji přehodí přes rameno a vydá se přes klub. Jeho směr je východ.*
*Jak on uklízí lahve do regálů, tak ona si je zase vytahuje. Vážně ji tu moc nezajímá cizí vlastnictví, to se tu nenosí. Už to vypadá, že si dokonce jednu vybrala pro svoje vlastní účely, ale v tu chvíli, ji znovu otočí k sobě a tentokrát skončí přehozena jako pytel písku přes jeho rameno.* Hej, pusť mě dolů. *Křikne na něj a začne sebou různě mydlit, kopat nohama a podobně, aby mu to neulehčila. Stejně ji nemůže vyhodit ven, protože je pořád venku světlo a ještě dlouho bude. Počká až ji postaví zpátky na nohy a v první možné chvíli se vydá zase k baru, nebo se o to minimálně pokusí. Vypadá teď jako alkoholik, který se od baru nemůže hnout, ale ona hlavně teď nechce nikam odcházet, protože by se cítíla, jako by prohrála. To ať si radši odejde on.* Mohl bys tu se mnou přestat zacházet jako s panenkou a nosit si mě, kam se ti zlíbí? *Povzdechne si a snad už je na cestě k baru, nebo se k němu snaží dostat.*
*Chvíli to vypadá jako nemožný úkol, ale přeci jen nemá upíří rychlost pro nic za nic. Proto se mu nakonec podaří dostat alkohol z Josiina držení a je s ní na cestě k východu z klubu.* Ani mě nehne.. Přestaneš mi narušovat konečně osobní prostor. *Odfrkne si a i přes její vrtění a kopání ji donese až k východu, který si nelegálně odemkla a vlezla dovnitř.* Pápá.. Vypadni. *Pronese a skoro ji na dveře natlačí jak blízko ji postaví.* Ne! *Zařve na ni, jak se rozběhne zase k baru a upíří rychlostí ji dožene a zachytí na zápěstí.* Ty zkrátka neumíš poslouchat, že ne? *Zavrčí na ni a druhou rukou ji zychtí pod krkem.*
Tak pokud vím, tak jsi to ty, kdo si mě k sobě tiskne, takže ty narušuješ můj osobní prostor. *Opáčí mu zpátky a pořád si nějak neumí přiznat, že je to ona, kdo se vloupal do jeho klubu a kdo odsud nechce odejít. Každopádně se jí prostě nechce a basta. Nechá se natlačit na dveře, nemá totiž moc šancí odporovat, ale pak se otočí a proklouzne mu za záda směrem k baru. Než ale mrkne, tak ji chytí jednou rukou za zápěstí a jednou pod krkem. Tak jo, tady už začíná jít do tuhého.* Nejsem žádný tvůj sluha nebo pes, abych tě musela poslouchat. Kdybychom byli přátelé, možná bych mohla brát tvůj názor jako důležitý, ale takhle ne. Nedělám nic špatného, jenom jsem si chtěla dát drink. *Dívá se na něj a hlas jí trochu dochází společně se vzduchem, ale pořád se drží, i když pokud ji takhle bude držet ještě dlouho, tak asi začne za chvíli modrat.*
Jen proto, že ty odmítáš opustit můj pozemek. *Opáčí ji nazpět naštvaně. A ještě víc ho vytočí, když mu zdrhne jako malé dítě. Už mu opravdu docházela trpělivost a jestli Josie do teď neoceňovala, jak trpělivý a hodný na ni vlastně byl, tak teď to ocení dvojnásob, neboť je ji omezen přísun vzduchu.* Nejsme přátelé. A nikdy nebudeme. *Sykne k ní skrz zuby. Postupně ji tlačí dál a dál klubem ke schodišti, které vedlo na vyvýšený prostor a jeho soukromé zázemí za závěsy.* Jsi jen malá, otravná civilka, která se rozhodla mi nevím proč otrávit i ten zbytek života, co mám. Vloupala ses do zamčeného klubu, na cizí pozemek. Chceš pít alkohol, který sis nezaplatila. A když ti dám milionkrát šanci odejít, tak odmítáš. Stále máš pocit, že neděláš nic špatného? *Sype na ni jednu věc za druhou, zatímco s každou větou dělá krok dopředu a ona tím pádem musí udělat krok vzad.*
*Jako když poslouchá Dragose, který ji v podstatě vláčí některým směrem, tak z toho vychází trochu jako ta špatná, ale rozhodně se tak necítí. Možná by ale teď měla lépe volit slova, aby se jí do toho krku nezakousnul, to by nebylo moc dobré. Couvat po schodišti nebylo moc pohodlné, zvlášť když začala přicházet o možnost dýchat, kterou ale potřebovala. Nechce omdlít a udělat mu tím radost, že vyhrál.* Možná, kdyby sis pořád nehrál na postavu bez srdce, tak bych neměla záchranářské nutkání. Kdybys trochu povolil ten led, co v sobě máš, tak bych neměla pocit, že jsi tak sám a nezůstávala bych tady. *Snaží se znít silně, ale občas jí nějaké slovo přeskočí do jiné tóniny, než chtěla. Znovu tedy hodila vinu na něj a doufá, že ho to nerozčílí ještě víc.*
*Dragos ji postupně vyvleče až nahoru, načež do ni prudce strčí. Dívka nejspíš propadne závěsy a proto má jediné štěstí, že se pár metrů za nimi nachází pohovka. Buď nabere lepší rovnováhu a dopadne na ni, nebo zakolísá hůř a spadne před pohovku. Tak či onak Dragos vejde do prostoru za ní a vztekle si ji měří.* A kdy jsem se o to prosil?! Kdy jsem chtěl tvoje záchranářské nutkání?! Já nepotřebuju zachránit! Jsem spokojený jak jsem. Děkuju pěkně. *Zavrčí.* Nepotřebuju tvou společnost! Nepotřebuju, aby ses o mě starala! A už vůbec nepotřebuju, aby jsi tady zůstávala! *Pokračuje, aby tak vypíchnul každý moment jejího proslovu. Dragos byl vytočený do běla její troufalostí. To, že měla pocit, že on někoho potřeboval. Potřeboval tak akorát od všech pokoj. Potřeboval být vůdcem. Opěrným bodem pro upíry v klanu. Aby se oni cítili bezpečně a mohli v klidu pokračovat ve svém novém nesmrtelném životě o který se z většiny stejně jako on neprosili. Aby neměli stejně jako on nutkání, že za každým rohem číhá nepřítel, kterého budou muset zabít. Snažil se jim dát to, co sám neměl. Vůdce, který klan nevyužívá pro své vlastní obohacení, ale který klan chrání a na jeho členech mu svým způsobem záleží. A k tomu nepotřeboval civilku, co neviděla dál než na špičku svého nosu, a která se rozhodla sama, že on nutně potřebuje společnost. Svým způsobem ji vlastně rovněž chránil, neboť ona si zjevně neuvědomovala nebezpečí do jakého se pouštěla, když se rozhodla asociovat s ním.*
*Nějaký spasitelský komplex měla vždycky. Ať už šlo o toulavé kotě, které potřebovala zachránit, papoušek, který někomu uletěl a kterého potom chytala po stromě, po kterém lezla jako opice. A když už jsme u těch opic, tak se nemůže zapomenout její brigáda ve střední Africe, kam se dostala naprosto náhodou, kde zachraňovala a chránila skoro vyhubené druhy zvířat a tam to bylo nádherné. V posledních letech se tento pocit zvýšil a proto tu i teď stojí a nechává na sebe štěkat upírem.* Chci tu zůstat a s tím nehneme. Chtěla bych, abys nebyl tak zabejčený a nechal mě trochu nahlédnout do sebe. Trochu to pustit a nebýt pořád jen ten strašidelný vůdce klanu. *U posledních slov to zní trochu teatrálně a má největší chuť zaparodovat ho, ale nechá to teď být. Asi by to nebylo moc chytré. Nebojí se ho a ani toho, co by jí mohl udělat, ale trochu se bojí toho, aby tímhle svým výstupem si ho neodstřihla úplně. Ale když jo, tak se nedá nic dělat a ona zkusila všechno, co uměla.* Prosím. Pojď to zkusit.
*Probodne ji naštvaným pohledem, když prohlásí, že tu chce zůstat.* Chtít je hezké.. *Načne.* ..ale nedostaneme vždy, co chceme.. *Odfrkne si následně.* A ty jdeš o 400 let pozdě.. *Ukončí argument svými slovy. Doba, kdy by si někoho k sobě pustil už dávno skončila. Jediné, co zbylo z nějaké emoční schránky byla zodpovědnost za klan a jeho členy a někde úplně na dně pohřbené pod hromadou problémů, traumat a strastí, ještě možná nějaké city ke Crině a jeho rodině.* A já musím být, jak jsi to nazvala, "strašidelný vůdce klanu".. Ti upíři ve vile na mě spoléhají, jejich životy závisí na mě. A pokud nebudu plnit svoje povinnosti a místo toho muset dávat pořád pozor, aby tě někdo nezabil a já neměl za prdelí lovce, tak klan někdo napadne a všichni ti upíři přijdou o život. Tak to zkrátka je a to nezměníš. *Upře na ni zatvrzelý šedomodrý pohled a i když to žena zkouší znovu, tak odpověď je stejná.* Ne. Nebudu nic zkoušet a už vůbec ne s tebou. *Odmítne.* Takhle žiju už skoro pět set let a funguje to a nevidím důvod v tom měnit něco, co funguje. *Doplní, načež ji ukáže na závěsy.* A teď už jdi. *Přikáže ji znova a sám zamíří k malému skříňovému baru si něco nalít, neboť předtím neměl příliš možnost.*
To teda nemusíš. Neříkám, abys začal pěstovat kytičky a vytvářet louky pro motýly, ale v soukromých chvílích, jako je třeba takto, bys tak tvrdý být nemusel. Neříkej mi, žes byl takový vždy. Že jsi byl takový i jako člověk. *Jako nejspíš teď dloube hodně, ale ona tu před čtyř seti lety být nemohla, protože je to pořád jenom člověk, ale teď tu je a on by mohl být její nový projekt a třeba i nový kamarád. Kamarádi jako on se hodí vždycky. A i milenci, hehe.* A vůbec. O mě starost není. Já se o sebe umím postarat sama. Koukni na mě. Pořád ještě žiju. *Zvedne se ze sedačky, na kterou předtím spadla, když ji tam strčil, a dojde k němu. Nepořezanou rukou zvedne jeho ruku, pokud se nechá, a položí si ji na místo, kde má srdce.* Vidíš? Žiju. Srdce mi stále bije. Krev se mi prohání v žilách. A na ruce. *Uchechtne se a poukáže tím na svou obvázanou ruku, kde je obvaz celkem nasáklý krví, ale už to neteče. Jestli ji nechá, zůstane stát vedle něj a zkusí to zas a znovu.* Takže co mi naliješ?
Ale musím! *Opraví ji důrazně.* Ty nemáš nejmenší ponětí do jaké sítě jsem zapletený. Stačilo by, abych povolil nit a hned se všechno sype. A to jde potom hůř něco napravit, kotě. *Rýpne do ní, zatímco užije metaforu, aby ji to přiblížil.* Heh.. Zopakuj si někdy lekci historie.. Neříká se temný středověk pro nic za nic.. *Ušklíbne se na její slova. Možná měl světlé chvilky. Ale to byly tak dvě procenta jeho celkové existence, což se snadno ve výčtu jeho života ztratí. Navíc osoby, které tuhle jeho "jemnou" stránku dokázaly probudit tu již dávno nejsou.*Ohh, vážně?! *Nasadí ironicky.* Jakými chvaty naučenými v barových rvačkách by ses vysekala z baráku plného upírů, kdybych se rozhodl, že nechám lovce jít po mém klanu a dovolil bych jim tě zabít? Hm? *Položí ji řečnickou otázku.* Ve světě civilů se možná ubráníš. V tom podsvěťanském nikoliv. *Dodá s odfrknutím a jen ji věnuje varovný pohled, když mu chytne ruku. Dlaň následně sevře a nechá ven koukat jen ukazovák, který ji zabodne do hrudi na to stejné místo.* Jen proto, že se umím ovládat a nedovolil jsem mým upírům si s tebou hrát.. *Sykne k ní šeptem a ruku ji vytrhne a vydá se k baru. Jakoby celý večer nedělal nic jiného, tak ji znovu probodne pohledem. Ale ten mu nakonec padne na malou láhev jedné břečky, co si sám pálil Malachai. Bylo to natolik silné, že to skolilo po pár panácích i podsvěťana, natož civila.* Na. *Strčí ji bez zájmu skleničku, kam ji nalije Tequila Rose, což je jeden z těch slabších nápojů, co tady měl v zásobě (navíc to považoval za úžasnou ironickou narážku přímo na tu otravnou civilku, a do toho ji hodí právě panáka té Kaiovy pálenky.* Ale jestli vypneš, tak tě varuju, že tě hodím do jedné z cel k novorozencům.. *Přihodí varování a sám si nalije bourbon.*
Ale tak existuje soukromý život, ne? *Vzpomněla si na fantasy knihu, kdy tam byl velký lord, který surově vedl část svého dvora, ale na své přátele a na svou ženu byl jako med. Ano, byla to jenom kniha, ale když to jde v knize, tak proč by to nešlo v realitě, kde místo těchto lordů žijí upíři? Při zmínce o zopakování historie protočí očima. Tak ona moc dějepisu neměla a zrovna dějepis ji nikdy nezajímal, ale i tak ví, že i v těch nejhorších časech se dá najít i to krásné.* Ale byl jsi tam a nenechal je, aby mě zabili. Nechodím nikam, kde bych neměla někoho, kdo by mě kdyžtak z průšvihu vytáhnul /alespoň většinou, nebo občas/. A mám ti připomenout, že jsem ve vile byla jenom kvůli tobě? *Připomene mu, že kdyby jí neukradl bundu, tak by tam nemusela jít. Trochu zkazil její pokus o propojovací chvilku, ale tak s tím musela počítat. Dál si od něj vezme sklenici s alkoholem a trochu nedůvěřivě na ni kouká. Teď to bylo nějak moc jednoduché.* Je v tom jed? *Zamračí se a postaví si sklenici proti světlu, jako by tam něco mohla vidět. Pak si sklenici ale nahne k ústům a ochutná. Vykulí oči víc než normálně a těžce polkne.* Možná mě to i tak má zabít, ne? *Zasměje se a dál jenom skleničku drží v ruce.* A co bychom si zahráli hru? Já bych se ptala na otázky a ty bys musel pravdivě odpovědět. A pak obráceně, nebo si na mě můžeš vymyslet něco jiného.
Jenže ten už je dávno jen mou minulostí.. Teď už je pouze život veřejný.. *Odpoví ji a i tón hlasu říká, že tohle je definitivní pravda a nic ho nepřesvědčí o opaku. Jen se na ženu ušklíbne.* Nedovolil jsem jim to jen proto, že jsem chránil je, ne tebe.. *Uvede věci na pravou míru.* Ne vlkodlaci, ale lovci by byli problém, kdyby tě zabili, kotě.. A nehodlal jsem je nechat si zničit život.. *Vysvětlí ji svůj úhel pohledu a jen otráveně nakrčí nos nad jejím mind setem o bezpečnosti některých míst a toho, že tam musela jít kvůli bundy. Nějaký ten alkohol ji nakonec dá, ale jen proto, že doufá, že ji to co nejdřív vypne a on ji bude moct vykopnout.* Možná.. *Ušklíbne se na ni provokativně a dokonce se i uchechtne. Vezme si svůj bourbon s krví a usadí se na jedné z pohovek, odkud škodolibě sleduje, jak se Josie snaží polknout alkohol.* Při nejlepším.. *Ucedí pobaveně a sám si odpije.* Hned po dokončení otázky ji probodne pohledem a jak dokončí větu, tak si odfrkne.* Tak na to zapomeň, kotě.. Nikomu nic neprozradím, dokud nemám jistotu, že se to nedostane ke třetí osobě a u tebe tu jistotu nemám.. Jsi ukecanější, než Stalin.. *Zamručí otráveně.*
Náhodou. Já mlčím jako hrob, když vím, že mám mlčet. To pak že mě nic nedostaneš ani mučením. Jsem tvrdá žena! *Zatváři se odhodlaně a na potvrzení svých slov si stoupne a kopne do sebe celý obsah skleničky. No a kdo si myslí, že jí to okamžitě vypnulo, má pravdu. Zatmělo se ji před očima a spadla zpátky na pohovku, možná i dokonce na Dragose, a propadla krásnému spánku.*
*Upír si pohrdavě odfrkne. Hecaté ví proč ji to zrovna nevěřil. Dragos dopije svou skleničku, načež se na ni koukne.* Teď, tady je, co uděláš. *Oznámí ji. V očích má rovněž stejné odhodlání jako měla předtím ona. Dál se ale nedostane k tomu, co by měla udělat. Josephine totiž do sebe zcela nezodpovědně kopne celou skleničku a stane se přesně to, co Dragos očekával. Vypne se. Dragos ji tak akorát stihne chytit, aby mu nedala hlavičku. Skleničku v druhé ruce odloží na stolek a zamračeně se na civilku koukne, přičemž si znova odfrkne.* Příšerné.. *Zabrblá si pro sebe, neboť zrzka jej již neslyšela. Zvedne se i s ní na rukách, načež ji pošle zase rovnou zpátky na gauč. No dobře, možná je hodnější a úplně s ní nehodí, ale něžné to taky dvakrát není. Chvíli ji sleduje soudícím pohledem se založenýma rukama, než pokrčí rameny.* /Tady ji stejně nikdo nenajde./ *Dojde k rozhodnutí a prostě ji nechá ležet na gauči ve svých prostorách, zatímco on se vrátí do klubu pro housle a k tomu, proč tady vlastně prvotně dorazil. Zkrátka počká, až se probere (a v zájmu zachování jejího vlastního života mu snad nepozvrací nic) a pak ji vykopne před klub. To už snad bude tma.*
*Dneškem překvapil i sám sebe, když se z postele na večerní budík vyhrabal bez jakýchkoliv nadávek na vstávání a několikero zakopávání o poházené krabice a různé oblečení. Nehledě na to, jak spořádaný je normálně člověk a v diáři musí být vše do puntíku přesně, v jeho pokojíku byl momentálně bordel jak v tanku, který ani dnes pořádně nehodlal uklidit. Všechny předměty, o něž si tak tak nerozbil hubu, jen posunul z cesty ke zdím. Ačkoliv to pak ani nemělo smysl, převlékl se z něčeho představujícího pyžamo do pohodlných volnějších béžových tepláků, černého roláku a nakonec si přes sebe přehodil i mnohovzorovaný pletený kardigan. Pohodlí je přece na prvním místě, no ne? V tomto oblečení se nato usadil ke stolu, kde už na něj čekal notebook i s grafickým tabletem, přes nějž se natáhl, aby zmíněnou elektroniku otevřel a zapnul.* /Hurá do práce./ *Prolétlo mu během načítání obrazovky hlavou. Možná by si ovšem příště měl ošéfit hlasitost bedniček, protože kdyby si pamatoval, jak je měl nastavené, určitě by si přes Spotify nepustil na plné pecky nějakou písničku.* Scheiße! *Zanadává si, načež rychle skladbu stopne a znovu se natáhne přes tablet, tentokrát ovšem k bedničkám, u nichž sníží hlasitost, aby příště nedostal šok z toho, jak mu pomalu i duněla podlaha.*
*Dragos si pamatoval v jakém pokoji bydlí který jeho upír, přesto ona hlasitá hudba byla dostatečnou nápovědou. Dragos se pro sebe ušklíbl, když se z nejbližších pokojů ozvalo nadávání a vrčení směřované k Taylorovi, jelikož to na upíří uši bylo přeci jen dost nahlas. I když by se nemusel obtěžovat, tak krátce klepnul do dveří jeho pokoje, ale nečekal na vyzvání a hned vstoupil.* Asi tě s takovou zavřu brzo na samotku.. Jinak naštveš celý klan.. *Prohodí s ušklíbnutím k mladému upírovi a vleze bez rozpaků dovnitř a zavře za sebou. Rozhlédne se po pokoji, což se neobejde bez zabrblání pod vousy, že to tu je jak v chlévě a že asi zavede bodování za úklid ve vile.* Musíme si promluvit.. *Vrátí pozornost na Taylora.*
*Nehledě na to, jak mladý byl, důvod k tak velké hlasitosti reproduktorů ve své hlavě nenašel. Za to z úst mu vyšlo kromě té jedné nejhlasitější nadávky ještě několik dalších. Skladbu honem stopnul, snížil hlasitost na minimum. Asi by si i zkusil oddechnout, nebýt tedy dalšího šoku v podobě samotného vůdce klanu. Rychle se na židli otočil čelem k němu. Nevěděl ovšem, zda má samou hanbou kouknout do podlahy a omluvu ze sebe jako malé děcko vybrblat, nebo jako dospělý jedinec normálně něco odpovědět.* Omlouvám se.*Nakonec zvolil jakousi směsici obou možností - normálně se omluvil, ale zato tichým hlasem, jako by se snad snažil šeptat. Teď se za ten svinčík teprve styděl, ale na druhou stranu..kdo by čekal, že se zde zjeví Dragos? Taylor rozhodně ne. Nuže, aspoň si teď začne konečně uklízet normálně pokoj, možná. Nicméně na další větu jen mlčky kývl, zatímco se docela nervózně poškrábal na zátylku a posbíral veškerou tu slušnost, co se v něm převalovala, aby vstal a uvolnil místo na židli, kdyby si starší upír chtěl náhodou sednout.*
*Čekal pomalu, že z té židle sletí jak rychle se k němu otočil. Naštěstí k tomu nedošlo.* Mě se neomlouvej.. Já to naštěstí až nahoře neslyším. Tvoji sousedé budou ale jistě naštvaní. *Odmávne to rukou, zatímco se rozhlíží po pokoji, nakonec se vrátí pohledem na Taylora.* Četl jsem hlášení od Sashy, Damiana a hlavně Elaine.. Doufám, že se můžeme shodnout na tom, že slečna Alessandra Ransom není pro tebe nejlepší společností, že ano? *Položí dotaz, načež počká i na pouhé přikývnutí, než pokračuje.* Nicméně se mi nezamlouvá, že je zapletená s jistou vílou, se kterou jsi zapletený i ty.. Vadilo by ti mi osvětlit trochu tuhle situaci? *Položí druhý dotaz, ale zní to spíše jakoby bezodkladně očekával splnění jeho odpovědi, skoro jakoby to byl rozkaz.*
*Nervozita mladého upíra překvapivě zaplnila ještě rychleji, než si Taylor myslel, že je vůbec možné. Od tohoto dne nic extra nečekal. Předpokládal, že se nebude nic dít, téže jako obvykle. Prostě dokončí poslední zakázku a půjde dělat cokoliv, jen aby se zabavil a nemusel řešit nudu. No, co by za ni teď dal. Ačkoliv to možná trochu přeháněl. Nic víc jak přikývnutí ze začátku ovšem Dragosovi nevěnoval. I kdyby něco měl skutečně říct, vypadlo by z něj to, že z ní má smíšené pocity. Zato na následující otázku už odpověď vyslovil.* Co přesně teď máte na mysli? *V obličeji se mu jasně zjevilo čiré zmatení. Remiho viděl naposledy večer na té party, kdy nevypadal zrovna na to, že by s ní chtěl mít něco ještě společného. Na druhou stranu nevěděl jistě, co se stalo venku, když se zbaběle schovával v boxu před všemi kolem a nakonec vyběhl až jakmile bylo po všem.*
*Dragos jen pozvedne obočí a chvíli uvažuje, jestli to na něj jenom hraje, nebo skutečně neví.* Elaine se ve zprávě zmínila, že ti Alessandra nabízela možnost setkání s ním i přes to, že já jsem mu zcela zakázal vstup na můj pozemek. Z jakého důvodu by ti to nabízela? Co mezi vámi je? Co o vás ona ví? *Upřesní a v tónu jeho hlasu je znát, že nemá rád, když musí každému vše vysvětlovat tak do podrobna, takže pokud Taylor nezačne mluvit, tak to asi nebude pěkné.*
*Nedalo se říct, že by se nad ním ta imaginární žárovička přímo rozzářila, ale minimálně blikat by teď začala. Už mu tak nějak docházelo, co měl vůdce klanu na mysli.* /Ah, takhle./ *Lehce naklonil hlavu do strany, načež zapřemýšlel nad odpovědí, ačkoliv tedy pořádně nebylo proč. Nic kromě přátelství mezi nimi nebylo.* Nic víc kromě přátelského vztahu mezi mnou a Remim není. *Odmlčí se a opře se o stůl, ruce si zkříží na hrudi.* Na té party toho pouze moc vypil a chtěl mě políbit, v tu chvíli tam přišla Alessandra. Musela si díky té podívané myslet, že mezi mnou a ním něco je. *Pokrčí zlehka rameny. I v ten večer na pláži jí řekl, že jsou pouze přátelé. To, že byl Remi dost opilý navíc šlo i vidět.*
*Dragos, lehce naklonil hlavu na stranu, zatímco poslouchal. Nakonec přikývne.* Dobrá.. *Ruce si založí na hrudi.* Ačkoliv ti nemůžu zakázat s kým se máš a nemáš kamarádit, tak tě jen musím varovat. *Načne svoje slova.* Alessandra rozhodně není přítelkyní klanu, má minulost, která by mohla ohrozit jeho bezpečnost a pravděpodobně i bezpečnost města. Dokážu si s ní poradit, nicméně potřebuju eliminovat možnosti, jak se může dozvědět o klanu více. A bohužel jednou z těch možností je i ta víla Remi. *Na chvíli se odmlčí, jakoby zvažoval následující slova, ale pak pokračuje.* Nevím, zda o tom víš ty sám. Pravděpodobně ne, ale Remi a Alessandra udržují jakýsi milenecký vztah. Těžko říct jak to mezi nimi funguje, když uvážím, že se chtěli na akci navzájem zabít, ale je to tak. *Během svých slov přejde k velkému oknu viktoriánského stylu, jako byly všechna ve vile. Na chvíli sleduje noční venkovní krajinu, než se otočí.* Je možné, že ho pouze využívá.. Ví, že jste si blízcí a že jsi v mém klanu.. *Zauvažuje, než se otočí na Taylora.* Nebudu ti zakazovat se s ním vídat, ale už nedovolím, aby jste zůstali o samotě, jako na akci v klubu. A jeho zákaz vstupu zde na pozemek stále trvá.. *Dodá.* Osobně bych byl radši kdyby ses i vyvaroval kontaktu s Alessandrou, ale z vlastních zkušeností vím, že ta ženská je slizká jako hlemýžď a cestu si najde.. Proto budou mít Damian, Sasha i Elaine nařízeno tě od ní dostat, pokud by tě kontaktovala.. *Udělá pár kroků blíž k mladému upírovi.* A pokud by tě náhodou napadlo uvažovat o něčem, co ti nabízela, tak si pamatuj. Držet tě nebudu, ale také nedávám druhé šance a řídím se pravidlem, když ne se mnou, tak proti mě.. *Dokončí svá slova a v očích mu problikne varovný pohled.*
*Jednoduše a ve zkratce vůdci klanu svůj vztah mezi sebou a vílákem osvětlil. Neměl ani pořádně jak to nějak okecat, moc zajímavého na tom nebylo. Mimo to, nikdy nebyl zrovna nejukecanější typ člověka. Bavit se zvládl pouze se svojí rodinou či nejbližšími přáteli. Před lidmi, jako je právě Dragos, z nichž přímo vyzařuje autorita, mluví spíše, jako by chtěl každou chvíli vypadnout nebo se raději rozplynout. Nehledě na to, jak jej rodiče učili se chovat slušně a zachovávat si buď úsměv, nebo pouze neutrální výraz, nedokázal své pocity skrýt natolik, aby to nešlo podle hlasu či pohledu do očí poznat. Aby tedy nešlo slyšet, že za chvíli začne koktat strachy či různě blekotat, mlčel a na slova staršího jen různě přikyvoval, zatímco se vyhýbal pohledu na něj. Hezky si všímal země, dokud nezaslechl tu informaci o jakýmsi milostném vztahu mezi Remim a Alessandrou. Zaraženě zamrká. Nešlo tomu úplně věřit, už jen díky tomu, jak to dopadlo v tom klubu. Na chvíli zvedne pohled od podlahy a na dlouhovlasého se podívá. Nato následovalo opět pár přikývnutí, než tedy opět zpozorněl, když si všiml, že Dragos udělal pár kroků blíže k němu. Instinktivně se tedy stáhl víc ke stolu za sebou, zatímco jej téměř hypnotizoval pohledem. Málem by i pak kníkl, kdyby si neuvědomil, že už tak vypadal nyní asi docela divně.* Rozumím. *Vyleze z něj poté téměř jak z chlupaté deky.*
*Když má odpověď, tak spokojeně přikývne.* Výborně.. *Urovná si rukáv košile, než se rozhlédne ještě po pokoji.* Než odejdu.. Máš ty něco, co by jsi se mnou potřeboval probrat? *Nabídne mu možnost, zatímco se pohledem přes pokoj vrátí na něj.* Kromě svých uklízecích návyků.. *Nakrčí trochu nos a ušklíbne se.*
*Kníknutí se ubrání a pouze ze sebe vyblekotá nějaké to slůvko, aby dal staršímu najevo, že mu rozumí. Když pak zjistí, že mu nyní skutečně nic nehrozí, opět se o stůl opře zvolna a ruce si nechá spuštěné podél svého těla.* Nepořádek je klíč ke kreativitě umělce. *Vypustí ze sebe, když se zmíní nepořádek v jeho pokoji.* /Navíc kdo by čekal, že se zde zjeví vůdce klanu?/ *Pomyslel si, než nakonec jednu otázku skutečně vyslovil.* Co se přesně na té akci stalo? Schovával jsem se v boxu, takže mi většina z té podívané unikla. *Jistě, věděl, že se muselo stát něco vážného, když už Remi schytal ten zákaz a viděl toho i dost na to, aby si nemyslel, že by ti dva mohli skončit nějak spolu, ale to bylo všechno. Zkrátka se tam tehdy opravdu schovával jako nějaké ustrašené kuře bez jakéhokoliv půdu sebezáchovy.*
*Dragos pozvedne obočí, když Taylor začne omlouvat bordel ve svém pokoji.* Tak si ten nepořádek alespoň udržuj tak, aby byla vidět podlaha. Stála mě dost peněz.. /Puberťáci../ *Odfrkne si pro sebe v hlavě, načež přestane pohledem kritizovat tu vybuchlou atomovku kolem a vrátí se na člena svého klanu.* Úplný začátek jsem neviděl, řešil jsem to, že se mě ta vaca proasta snažila zdrogovat. Co jsem ale vyslechl přímo od nich a od ostatních z klanu, tak poté, co odešli z boxu, tak se začali prát. Mimochodem.. To co se stalo v tom boxu mi asi dokážeš osvětlit lépe než oni, ne? *Nakloní lehce hlavu na stranu.* Prý tě napadla.. *Nadhodí a větu schválně nechá tak, aby dal najevo Taylorovi, že se má vyjádřit. Poté teprve pokračuje.* Alessandra ho údajně hodila přes celý parket až do stěny a jeho to naštvalo a vytáhl na ni zapalovač. V ten moment vypukla panika, načež jsem je oba z klubu vyhodil. Ještě chvíli se hádali venku, což skončilo tím, že Remi schytal zákaz vstupu a Alessandra dýku do hrudi. Pak jsem odešel zpátky dovnitř. *Zrekapituluje mu krátce, co se stalo.*
*Nic jiného jej k tomu nepořádku říct nenapadlo. Vymluvit se hold zvládl jen na toto, naštěstí ale mluvil pravdu. Prokázané to už bylo a sám už zpozoroval, že se mu tak skutečně nejlépe pracuje. Byla ovšem pravda, že by to mohl trochu kočírovat, aspoň by o všechny ty předměty nezakopával.* Mohl bych, aspoň bych si příště už nemusel nabít hubu. *Zamrmlá si pak pod nosem, když se tak díval na kytaru, o níž zakopl pár dní dozadu a málem si pak rozsekal hlavu o roh stolu. Nicméně nakonec z něj nyní jedna otázka vypadla. Chtěl vědět, co se tehdy stalo, když už toho nebyl přímo svědkem. Jeho poslouchání se přitom opět neobešlo bez překvapeného zamrkání. Překvapilo jej jak to zdrogování, tak i to oslovení. V tu chvíli se ozvala jeho dětská zvědavost.* Co znamená „vaca proasta"? *Nakloní hlavu lehce do strany, než jí rychle zavrtěl, aby znovu zpozorněl a pokračoval v poslouchání.* Cože? *Pozvedne jedno obočí.* Napadení bylo možná tak slovní. Prostě mě chytla trochu pevněji za ruku, to bylo všechno. *Vyjádřil se k onomu „napadení". Tiše pak sykl za Remiho, když si tak představoval celou tu scénu.*
*Pobaveně se ušklíbl poté, co Taylor zamrmlal, zatímco se rozhlížel po podlaze. On sám nechápal, jaktože si zatím mladý upír nerozbil pusu při pohybu v pokoji. Sám Dragos by neřekl, že by svým upírům nabízel malé pokoje k žití. Dle něj to byla optimální velikost která poskytoval prostor na vše, co by dotyčný potřeboval. Postel, gauč, konferenční stůl, běžný stůl, židle, prostorná skříň i dostatek úložného prostoru. Hlava mu tudíž nebrala, jak to mohl tak rychle stihnout Taylor zaházet bordelem. Při jeho dotazu to odmávne rukou.* Nic pro uši malých upírků.. *Rýpne si. Nehodlal mu nadávku překládat. Přikývne na jeho vyjádření k onomu napadení, kterým Remi celou akci obhajoval.* No.. To bylo celé.. Snad už chápeš, proč jsem mu dal zákaz.. Pokud v rozčilení pokaždé vytahuje zapalovač, nehodlám riskovat bezpečí svého klanu.. *Zakončí svoje slova po jeho syknutí.* Ještě něco máš na nemrtvém srdci? *Pobídne ho. Čekal spíš, že se Taylor optá ohledně svého ex-přítele, o kterém mu referovali upíři, jenž na něj dohlíželi, ale když nechtěl, tak nechtěl.*
*Těžko říct, odkud se ten zázračné štěstí bralo, nedivil by se však, kdyby si tu rozbil pusu právě před Dragosem, nebo případně přesně po tom, co by odešel. Zákon schválnosti je přece jen taky docela nevyzpytatelný. Svůj pohled nakonec mládě přesunulo na staršího upíra. Nechápal, jak si toho úšklebku mohl předtím nevšimnout. Lehce a krátce pozvedl obočí, zatímco přemýšlel, zda se má zeptat nahlas, nebo to radši nechat být a neřešit to.* Vy se nad tím bavíte, nemýlím se? *Opět si překříží ruce na hrudi těsně po tom, co si prohrábne své delší fialové vlasy.* /Dobrý, mohl bych si konečně ty vlasy trochu zkrátit./ *Pomyslil si nevinně ze startu, než opět překvapeně zamrkal.* /Vážně?/*Měl mu tady začít vysvětlovat, že už nadávat může? Ne, už tak beztak vypadá dost jako dítě, kterým vlastně oproti Dragosovi je.* Ještě, že existuje překladač. *Opět si zamrmlá. Následně kývne a znovu nad nějakými těmi otázkami zapřemýšlí. Naskytovalo se jich hodně, ovšem o většině se moc netoužil bavit. Krátce se zahleděl do země, jednou rukou se podrbal na holé bradě.* /Nezdržuju ho vlastně? To by ale dal najevo..asi?/ *Nakonec z něj vypadne něco podobného povzdechnutí.* Máte nějaké nové zprávy o mém ex-příteli? *Svůj pohled opět přesměruje ze země k Dragosovi.*
Víc se budu bavit, až se ti tady ten nepořádek skutečně vymstí.. *Odpoví mu s úšklebkem, než převrátí očima nad dalším zabrbláním ze strany Taylora. Dá mu ještě jednu možnost se zeptat, načež si promne bradu, když si o ni jednu dlaň opře.* To že navštívil tvoje rodiče už jsi věděl z první ruky.. *Začne.* Mno a podle všeho mu již došlo, že v Evropě se asi nevyskytuješ.. Začíná tě hledat na jiných kontinentech.. Nemám zprávy o tom, kde se momentálně nachází, ale do Ameriky se zatím nedostal.. Zřejmě to zkouší popořadě na nejbližších kontinentech, takže Asie nebo Afrika.. Nějaký čas mu to zabere, pokud nenajde nějakou stopu, která by ho přivedla sem.. *Odpoví mu na jeho dotaz.*
*Samovolně nad jeho odpovědí protočí oči. Co jiného měl taky čekat? Jakmile si ovšem svůj čin uvědomil, došlo mu, jak drze to mohlo vypadat. S hanbou a strachem v očích se podíval do země, opět se stahujíc víc ke stolu, kdyby náhodou se mělo něco stát. Raději se pak zeptá na další otázku. Když už tu vůdce byl, proč to taky nevyužít. Nyní by si skoro aji úlevně oddechl. Zatím se nebyl v Americe, což bylo hlavní. Teď se může opět dál přesvědčovat, že to bude v pořádku.* Řekl bych, že mi z mého nemrtvého srdce spadl kámen, ale zatím k tomu hádám ještě důvod úplně nemám. *Pokrčí pak rameny. Teď už z něj vážně vypadlo všechno, neměl už co říct a ani na co se zeptat. Alespoň ho už nic nijak důležitého nenapadalo.*
*Dragos nad ním zakroutil hlavou.* Ukliď si tu a nemusíš se tam krčit.. *Doporučí mu, načež mu ještě odpoví na jeden dotaz.* Zatím nemáš vyhráno.. *Zakroutí hlavou.* Pokud tě nenajde, je možné že se tě bude snažit přinutit, aby jsi sám vystrčil hlavu.. A půjde na to pravděpodobně přes tvoje rodiče.. Docela se divím, že jim zatím nic neudělal. Možná by sis měl domluvit s Morganem, jak se zase ozve, aby je nějak zabezpečil.. Já ti v tomhle nepomůžu.. Je to moc mimo mou sféru vlivu a osobně se do Německa nechystám.. *Dokončí. Slova svádí, že by se za to měl Taylorovi omluvit, že víc nedokáže, ale takový Dragos nebyl. Nebude zbytečně roztahovat sítě jako chobotnice kvůli dvěma smrtelníkům.* Jestli nemáš jiný dotaz, tak zase půjdu.. A asi by sis měl nějak zabarikádovat dveře.. Třeba tím bordelem tady, protože mám dojem, že venku už bude fronta, co si bude chtít stěžovat na kravál.. *Ušklíbne se ještě, než opustí Taylorův pokoj a zamíří si za dalšími povinnostmi.*
*Ačkoliv by ještě byl schopen něco k tomu říct, nakonec ovšem zůstal zticha a poslouchal, co ze staršího vypadne ještě. Již po několikáté za tu dobu uzná, že zem je mnohem zajímavější, proto taky do ní zabodne pohled. Z nějakého důvodu bylo o to těžší se na osobu před ním dívat. Proč? Mluvil vlastně jen pravdu. Těžko říct kolik času to ještě zabere, než se skutečně k něčemu takovému Walter odhodlá. Jasně, rodiče by mu dost chyběli, ovšem co teprve jeho sestra? Narozdíl od nich měla ještě život před sebou. Zběsile zavrtí hlavou, aby myšlenky na něco takového dostal pro teď už z hlavy. Mlčky už jen jednoduše kývl, doufajíc, že teď na to zase bude moct chvíli nemyslet. Opět by pak něco řekl, než to raději zamlčel, aby nezněl ještě víc jako děcko.* Hezký zbytek dne. *Popřál raději, než se namísto práce nakonec začal zaobírat omluvami a následným úklidem pokoje.*
*Aless se už vracela zpátky do své vily, když jí cestou volal Sebastian, že má mít ještě jednu schůzku. Už s tím nějak nepočítala, přece jen dneska si chtěla od všech obchodů odpočinout a po setkání s Aki měla o čem přemýšlet. Jenže šlo o velmi váženého prominentního klienta a toho odmítnout nechtěla.* Tak kde se mám s ním sejít?* Optala se přes zabudovaný mikrofon v helmě, kterou si zrovna nasadila, když došla ke svému stroji, motorce Yamaha R15, černí barvy,* Prý nechce aby ho někdo viděl, takže na tebe počká v tom kostele, kde minule. *Upírka jen protočila očima, jak dokonalé místo pro tyhle schůzky. Ještě, že bylo už tak pozdě a nikdo tam nebyl.* Fajn, budu tam za pár minut. *Dodala, ale na odpověď upíra na druhé straně už nečekala a zavěsila. Tiše zamručela a pořádně na to šlápla. Opět jela rychle, to bylo u ní normální, rychlou jízdu milovala a tak kličkovala mezi auty, která se na ulici ještě čas od času objevila a mířila na ono místo. skutečně jí cesta trvala něj několik minut a jak by také ne, když jezdila jako drak. Zaparkovala motorku za kostel, sundala si helmu, sesedla a vydala se k hlavnímu vchodu. Věděla, že v tuhle noční dobu bude otevřeno, přece jen kostel nezamykali, kdyby se náhodou nějaká zbloudila duše rozhodla, že chce, aby její život byl o něco lepší a chtěl se nechat spasit. Aless, otevřela dveře a vešla dovnitř. Kupodivu tam nikdo ještě nebyl.* /Hm, asi se opozdil, počkám.* Problesklo jí hlavou a hlavní uličkou mířila dopředu. Na sobě měla černé kožené kalhoty, tílko stejné barvy s větším výstřihem a koženou černou bundu, v ruce držela motorkářskou helmu, kterou pak odložila na první lavici, když došla až před oltář. Všude bylo přítmí, jediné světlo bylo ze svíček kolem dokola a z malých světel nad oltářem. Rozhlédla se kolem dokola a došla blíž k malému stolíku, kde bylo pár plápolajících svíček. Zadívala se do ohně a její mysl padla do vzpomínek.*
*Dragos nebýval křesťanem, když byl naživu. Proto mu pohled na kostel, nebo vstup do něj nijak nevadil. V Bronxu se neocitnul náhodou. Jeden z jeho upírů mu volal, že našel civila, co měl prokousnuté hrdlo, nicméně byl stále ještě na živu a ani jeho upír ani on nevěděli, zda měl v oběhu upíří krev, nebo ne, jelikož byl od krve naprosto celý, včetně obličeje. Než dorazil Dragos, tak civil přestal dýchat a přestalo mu bít srdce. Dragos se nakonec rozhodl zkusit prubnout proměnu. Mrtvého i se svým upírem přemístili na hřbitov, kde se nikdo v centru města nebude divit čerstvě zasypanému hrobu. Ten byl naštěstí již vykopaný. Podle náhrobků do něj měl přijít nějaký člen rodiny Lightweatherů a hrob ještě nebyl na pohřeb připraven.* /No tak smůla, Lightweatherové.. Máte návštěvu../ *Pomyslel si pro sebe Dragos a mrtvolu skopli do hlíny.* Zahrab ho.. Já se postarám, aby se nikdo nedorazil. *Jako první se rozhodl jít projít kostel, jestli se někdo nerozhodl zají na brzkou půlnoční mši. Prošel si celé dolní lavice, načež se vkradl i do horního patra k varhanám. Zrovna končil obhlídku, když se dveře kostela, s úpěním starého dřeva, otevřely.* /Blbé načasování, lidi. Budete muset vypadnout../ *Opře se o balkón a počká, až stín dojde pod něj, a tehdy tu osobu pozná.* Zrovna upíra bych v kostele nečekal.. *Pronese, i když si uvědomuje, jak to od něj zní.*
*Z jejich myšlenkových pochodů jí vyrušil něčí hlas. I když ho slyšela jen jednou, dobře věděla, komu patřil. Protočila očima, načež nasadila úsměv a otočila se, aby pohlédla na dotyčného.* Že to říkáš zrovna ty, upíre. *Zazubila se a naklonila hlavu lehce na stranu.* Snad jsi nepřišel orodovat za svou zkaženou duši nebo ano? Pochybuju, že by to stačilo, to by dřív tenhle kostel shořel. *Rýpla si do něj, načež vytáhla z kapsy mobil a zkontrolovala, zda jí dotyčný nenapsal, že se opozdí, ale nic.* Kurva. *Zaklela tiše a mobil schovala zpátky. Došla na místo, kde měla položenou přilbu, chvíli přemýšlela, že se posadí, ale nakonec zůstala stát. Místo toho se jen zaposlouchala do zvuků kolem, uculila se, když uslyšela venku ještě nekoho.* Ale ty tu nejsi sám, budu hádat, chytil si nějakého chudáka a proměnil a teď tu čekáš, zda se vyhrabe ven? *Uchechtla se a znova pohlédla nahoru, kde upír stál a opíral se o balkon. Věděla, že si hraje s ohněm, ale bylo jí to jedno. Nebála se ho. Proč by taky měla, zažila už horší, než byl on.*
*Dragos pokrčí rameny.* Já byl pohanem.. Na rozdíl od většiny jiných upírů.. Nevadí mi to.. *Ušklíbne se.* A i kdybych měl orodovat za svou duši, tak rozhodně ne k tomuhle šaškovi, co ze sebe udělal přívěšek.. *Cvrnkne prstem do sošky Ježíše na kříži, která byla ve středu balkónu a shlížela na modlící se dole. Když už jsme u toho.. Sice se mu líbilo, jak k němu musí Alessandra vzhlížet vysoko, ale na druhou stranu to bude muset dělat, i když bude dole. Aby tomu bylo naopak, tak by si žena místo podpatků musela vzít chůdy. Opřel se proto rukou o zábradlí, přehodil nohy a tím skočil dolů zpátky mezi lavice, za zvuku látky jeho kabátu vlající ve větru.* Nikam nechodím sám, princezno.. Z toho by sis měla vzít příklad. *Poradí ji povýšeně s úšklebkem.* A ne.. Já upíry zásadně neproměňuju.. *Odpoví ji na druhou věc.*
*Nad jeho slovy ohledně Ježíše, kterého přirovnal k šaškovi se jen uchechtla. Ona sice pohanka nebyla, ale ani silně věřící, tedy když byla člověkem. Proto s tím také neměla problém. Pozorovala ho když přeskočil zábradlí a dopadl dolů, kousek od ní, načež Aless jen pozvedla obočí.* Tak za prvé, tu princeznu si nech. Touhle lacinou přezdívkou si říkej těm, které ti vlezou do postele, ale ne mě a za druhé, nebojím se chodit sama. Nejsem malé dítě a bránit se také umím, což by mohli říct i ti vlci, které jsem nedávno potkala v noci v městě. *Pousmála se a založila si ruce na prsou hledíc na upíra před sebou.* Neproměňuješ, ale spíš hledáš, koho bys do hlíny už jen zakopal co? Prostě přijdeš k hotovému, jak se říká. *Ušklíbne se a začne si prohlížet svoje dlouhé nehty.*
*Pobaveně se uchechtne, jak její slova pro něj nemají žádnou váhu.* Povýšená, pyšná, s nosánkem nahoru, zatvrzelá, drzá.. Myslím, že to na tebe sedí, princezno.. *Ušklíbne se škodolibě a prstem ji krátce nadzvedne bradu k němu, načež prst ještě trochu zvedne, ale nechá ho už pouze sklouznout výš po bradě a opustí ji.* A jestli rozpoutáš válku se smečkou, dělej si to laskavě mimo město.. Nehodlám riskovat bezpečí svého klanu a nedělá mi problém tě jim předhodit jako svačinu, pokud by si přišli pro odplatu ke mě.. *Varuje ji, zatímco se začne procházet po kostele. Pohled mu nakonec padne na opuštěnou modlitební knížku a vezme ji do ruk. Začne skrz ni listovat, přitom se šklebí nad některými úseky.* Můžeš být další na řadě, pokud o to tak moc stojíš.. *Nabídne ji blahosklonně, ale zcela bez emocí, aby dal najevo, že to myslí vážně.* Blbost.. *Zamrmlá pro sebe a vytrhne stránku z knížky. Zmuchlá ji a zahodí za sebe, přitom v listování pokračuje.* Už jsme si sice vyjasnili, co tu dělám já, ale tvou verzi existenciálního problému v této budově jsem ještě neslyšel.. *Vyzve ji, načež si zamrmlá nějakou další kritiku a vytrhne další stránku z knihy.*
*Jakmile ji znova nazval princeznou, jen tiše zavrčela, jak tuhle přezdívku nesnášela. Chvíli na něj hleděla, když jí nadzvedl bradu, než jí obešel a šel si číst? Nad tím jen protočila očima a otočila se jeho směrem.* Nešlo o vlky z města a pochybuju, že se tamti ještě vrátí, varování dostali a dost jasné a zřetelné, takže se princátko nemusí bát o svůj zadek a zadky všech ve svém klanu. *Ušklíbla se, než došla až k němu, chvíli jej pozorovala, jak si četl a každou chvíli něco z knihy vytrhl. Pak mu jí sama vzala z rukou a hodila na stolek se svíčkami, načež po chvíli vzplála. Aless se na Dragose usmála jako neviňátko.* Není tohle jednodušší? *Pronesla jakoby nic a sama jej pak obešla.* A díky, v hrobě jsem už kdysi byla a není to tam nic moc, takže tvou nabídku asi odmítnu. *Z kapsy opět vytáhla mobil a když stále neměla žádnou zprávu, nevrle zamručela.* Pokud jde o to, co tu dělám, tak ti do toho nic není slaďouši. *Odsekla a telefon opět schovala. Neměla ráda tenhle typ lidí, když se s někým dohodla, vždy přišla včas, nerada takhle na někoho čekala.*
*Pobaveně mu zasvítily oči a cukly mu koutky, když zavrčela naštvaně. Štvát ostatní ho bavilo. Zamíří po kostele, až najde něco, co zaujme jeho pozornost.* Oh, já nejsem princ. *Opraví ji, jakoby o nic nešlo.* Můj titul zní správně Lord Dragos Sorin, zeman judeţe Teleorman, bán Roșiorii de Vede. Ale můj bratr byl princ. *Odpoví ji skoro nepřítomně, zatímco škube další stranu.* Hele! *Odfrkl si trochu jako malé dítě, když mu knihu sebrala, načež převrátí očima.* Ne. Neměl jsem totiž v plánu ji zcela zlikvidovat. Pouze upravit.. *Dodá ke svým slovům a založí si ruce na hrudi.* Škoda.. Jsem si jistý, že jako mrtvé mrtvole by i to slušelo víc.. I pro moje nervy a ušní bubínky by to bylo příjemnější. *Ušklíbne se, načež se pohne rychlostí světla a telefon Alessandře sebere, než ho stačí schovat. Pak se vydá mezi lavicemi, aby měla těžší ho pronásledovat.* Zajímavé.. Takže schůzka.. *Čte si beze studu její konverzace.* Hádám, že kvůli drogám.. Malá rada, puso.. Až budeš chtít příště někoho zdrogovat, nepoužívej panák s více vrstvami alkoholu. *Mrkne na ni, když vytočí hlavu a pak nabere zase jiný směr, aby ji znepříjemnil získání telefonu zpět.*
*Když vykládal jakým titulem se honosil, jen se uchechtla a těsně u něj se uklonila, jako před nějakým králem.* Tak to se velmi omlouvám vaše lordstvo, že jsem se spletla. *Zasmála se pobaveně.* Teď už chápu, proč nenosíš normální oblečení, ale tohle podivné, jako kdybys právě přišel z muzea historie. *Dobírala si ho a bavilo jí to, když pak viděla, jak se tvářil, když mu vzala knihu, zazubila se ještě víc.* Chtěl, ale smůla lordíku. *Culila se, ovšem to jí hned přešlo, když jí sebral mobil zrovna ve chvíli, kdy si jej schovávala do kapsy. Aless se zamračila a založila si ruce v bok, pozorujíc ho, jak si v poklidu čte její zprávy. Bylo jí to celkem jedno, ovšem co jí jedno nebylo, byly její soukromé zprávy a konkrétně od Remiho, tak nějak nechtěla, aby věděl, že se scházeli za účelem občasného sexu a nejen toho, že spolu občas trávili čas i tak. Nechtěla, aby se v nich rýpal a nedej bože četl.* Ano, pracovní schůzka, ale tobě to může být jedno nebo ne? *Zavrčela a rychlostí, kterou upíří oplývali se pohnula jeho směrem ve snaze získat svůj mobil zpět.* Neboj se u tebe už žádné příště nebude a i kdyby jo, počkám si na tu správnou chvíli a pak ti to hezky vrátím, hlavně za to, že mi to v zemi bude slušet víc, kreténe namyšlený. *Pronesla tichým hlasem a když se ji prvně nepodařilo mobil získat, znova se vydá za ním.* Nehraj si se mnou Dragosi!
*Jejích šaškáren si nevšímal, do chvíle, než mu sebrala knihu. Tehdy ji sjel kritickým pohledem.* Neboj, i já umím vypadat jako šlapka, když chci, ale zatím si držím nějakou tu úroveň.. *Zkritizuje vlastně její styl oblékání.* Nicméně pokračuj.. Jednou se ti podaří vypadat jako dámě.. *Dodá opět blahosklonně a trochu jakoby ji litoval, že si neumí vybrat kvalitní oblečení. Dragoso málokterá slovní provokace rozhodila. Trávil čas s Malachaiem a Maddie. Kdyby si všechno bral ke svému nemrtvému srdci, tak má dávno v něm kolík. A jelikož mu nehodlala prozradit důvod své návštěvy, tak si to holt zjistí sám. Pozvedné obočí, ale nijak nekomentuje, když narazí na vlákno zpráv od Remiho. Celkem mu stačilo vědět, že se drží v kontaktu. Asi Taylorovi omezí vycházky.* Právě naopak, má drahá.. Jsi ohrožení mého klanu a mě samotného.. Nenech se ukolébat tím, že jsem to neudělil zákaz vstupu.. *Varuje ji, ale přitom to zní, jakoby ji vyprávěl, jaký měl dneska den. Po jejích slovech se ušklíbne, než se na ni prudce otočí, zachytí pod krkem a natlačí na zeď. Ona si zřejmě myslela, že ji neslyšel, ale zapomínala, že i on byl upír a měl výborný sluch. Navíc vytrénovaný pětisty lety.* Buď ráda, že si zatím jen hraju.. Rozhodně nechceš, abych si hrát přestal.. *Zašeptá k ní tiše.* To by potom totiž ta dýka mohla putovat hlouběji do srdce. *Varuje ji a stisk trochu zesílí a začne ho vytahovat výš.* Pořád jsi tady nováček.. Sotva odrostlá děckým upířím střevíčkům.. Tak si drž odstup, ano? *Zakončí svoje slova řečnickou otázkou. Zkrátka na ni nečeká odpověď. Její telefon zahodí někam za sebe, až se proletí podezřele blízko svíček, ale Dragosovi by bylo úplně jedno, jestli se trefil do nich nebo ne. Když má ruku volnou, tak vytáhne jednu ze svých dýk z kabátu. Nádherná stříbrná práce. Čepel ve tvaru trojúhelníku, necelých třicet centimetrů dlouhá, se leskla v chabém nočním světle. Rukojeť byla ovázaná černou kůží a na hrušce zdobená drahokamy.* Opravdu nerad končím každé naše setkání dýkou, ale nedáváš mi na výběr, princezno.. *Pronese rádoby lítostivě, když ji dýku přiloží ke krku.* Bohužel tu mám nějaké povinnosti a nemůžu riskovat, že se mi do nich budeš plést.. *Přitlačí lehce na krk čepelí, na jejímž stříbrném povrchu se začnou objevovat první červené kapky.*
*Dobře věděla, že narážel na její oblečením, ale nic si z toho nedělala.* Umím vypadat jako dáma o to se bát nemusíš, ale jsou chvíle, kdy se chci cítit prostě pohodlně, zvlášť, když jedu na motorce. Víš, ty ses možná nedokázal přizpůsobit době, ale já ano. A tyhle šlapkovské oblečení, jak tomu říkáš, se teď docela nosí, ale to bys věděl, kdybys častěji opustil tu svou noru, ve které žiješ. *Zamručela a založila si ruce na prsou.* Já a ohrožení? A v čem hm? V čem ti tak ohrožuji tvůj klan a tebe? Pokud vím, nikomu z nich, dokonce ani tobě jsem nic neprovedla, pokud nepočítám, to menší nedorozumění tehdy na párty. *Pronesla, chtěla ještě pokračovat, ale to už jí starší upír natlačil na stěnu a chytil pod krkem. Když pak uviděla čepel dýky, kterou posléze ucítila na svém krku, zarazila se.* Dobírám si tě, to ano, provokuju, ale ty si to stejně nebereš k srdci, tak na co ta dýka. Takhle to skončit nemusí. *Pronesla tiše, když čepel prořízla její kůži na krku.* Mě jsou přece tvoje povinnosti jedno, je mi jedno, proč tu jsi a co děláš. Sám víš, že i já mám své věci k vyřízení. *Koukala na něj a položila svou ruku na tu jeho, ve které držel onu zbraň.* Nechci s tebou být na nože, nechci s tebou vést válku. *Po vlkodlačím napadení byla ještě oslabená, ale i tak měla ještě nějakou sílu, aby se pokusila mu ruku ze svého krku stáhnout.* Proč spolu nevycházet, proč třeba nespolupracovat. Místo toho, abys mě pokaždé přizabil. *I když byla hrdá, věděla, kdy je to dost a kdy se musí i ona stáhnout.* Přece bych ti mohla být i nějak k užitku ne? *Zašeptala.*
Říká se tomu vila.. Ale pochopím, že tobě ten výraz nic neříká.. *Teď už vyloženě provokuje. Moc dobře věděl z jakých poměrů pocházela. Až tak těžké to nebylo zjistit. Jen co začala kolem sebe kopat bylo to pro Dragose, jakoby si na čelo napsala "Jsem nepřítel a nesnáším tě." Víc vědět nepotřeboval.* Nedorozumění a úmysl jsou dvě věci. Ten rozdíl by jsi již měla vědět. *Pronese, než ji přimáčkne na zeď. Ušklíbne se nad tím, když se začne bránit, jakmile pochopí, že má na krku, doslova, průser.* Říkáš že se mnou nechceš být na nože.. Že nechceš vést válku.. Přesto první věc, co jsi udělala, když jsem tě pozval na svůj pozemek, bylo, že ses mě snažila zdrogovat a hned na to jsi rozpoutala spor uprostřed klubu. *Připomene ji.* Takové jako ty znám.. Nespokojíš se s druhý místem.. Nejsi ráda ve stínu někoho mocnějšího.. Kdyby jsi alespoň byla chytrá, tak si nejdřív obhlédneš terén.. Ty jsi však ihned přešla do útoku.. *Hodně pasivního, alespoň tedy na něj, přesto útoku.* Ptáš se proč nechci spolupracovat? To je ten důvod.. Nelze spolupracovat s někým, komu se již od začátku nedá věřit.. Nejdřív dokaž, že se ti věřit dá a pak se dá bavit o spolupráci. Nicméně vzhledem k tomu, jak ses sama uvedla o tom pochybuju.. *Vyjádří ještě svůj názor, než zkrvavenou čepel z jejího krku stáhne.* Raději zmiz.. Tvoje schůzka se dneska ruší.. *Pronese jako hotovou věc. Couvne od ní, aby měl jistotu, že jej nebodne do zad a až ve vzdálenosti, kde by dokázal zareagovat se otočí a vyjde zase ven. Tam si vytáhne ampulku z jedné kapsy a nakloní nad ní čepel dýky, aby z ní sjely kapky krve. Když z dýky dostane maximum, tak ampulku zašpuntuje a nůž očistí a obojí schová.* Jak je na tom? *Zeptá se svého doprovodu.*
Moc dobře vím, že je to vila, ale nemoha jsem si to odpustit. Navíc sama jich po světě několik mám a v jedné jsem i vyrůstala. *Zamručela, věděla, na co narážel.* A pokud si myslíš, že nevím, co je nedorozumění a úmysl, tak se šeredně pleteš, vím to moc dobře. *Pozorovala ho.* Spor se rozpoutal jen s Remim, bylo to jen mezi ním a mnou, nijak to nesouviselo s tebou, možná jen tím, že to bylo v tvém klubu a co se týče pokusu o tvé zdrogování? To nebyl útok, ani začátek nějaké války, ale prostě jen čistá zábava, udělala bych to komukoliv. *Zamručela hledíc mu do očí.* Neznáš mě, nevíš o mě naprosto nic, takže nemůžeš vědět, s čím se spokojím nebo ne. Děláš si obrázek jen z toho co vidíš a slyšíš, ale me neznáš. *Na chvíli se odmlčela, než si povzdechla a lehce spolkla svou hrdost.* Jak ti mám dokázat, že mi můžeš věřit, hm? *Optala se pak tichým hlasem, načež jí pustil a dívka si promnula poraněný krk. Nad poznámkou, že má zmizet se jen zamračila a sledovala ho, jak odcházel. Když nakonec zmizel z kostela, chvíli přemýšlela, než došla pro svou helmu. Sebrala jí a vyšla ven stejnou cestou jako on. Dostala se tak na hřbitov, kde se zastavila a sledovala Dragose s jeho poskoky.*
Pak sis to měla vyřídit venku a ne s ním házet přes můj klub.. *Zareaguje, načež pokrčí rameny.* Potom nemůžeš očekávat, že s tebou budu rovnat jako s obchodním partnerem například.. Začneš jako nepřítel, budu tak s tebou zacházet.. Nedávám druhé šance.. Měla sis to rozmyslet a pro zábavu zdrogovat někoho, kdo ti nemůže posrat celý život.. *Odpoví ji na její mručení, načež pozvedne obočí.* Tak tedy ve zkratce.. Alessandra Ransom.. Narozená v Barceloně roku 1917.. Přesné datum znát nepotřebuju.. Rodiče Maria a Enrique.. Bohatý spratek, doslova narozená se zlatou lžící v puse.. Nebo bych měl říct ocelovou vzhledem k vašemu rodinnému podniku s lodičkami. Do veřejných škol jsi nechodila, takže sociální návyky pramalé.. Většina interakcí byla se stejně bohatou smetánkou, tedy až do chvíle, než jsi začala cestovat.. Tvůj smrtelný život skončil na Aljašce.. Pár zamrkání kukadly na upíra a už ses hrabala z pod země.. Pak ti narostl hřebínek ještě víc a pokusila ses zabít vůdce klanu, který tě tak šlechetně přijal a vše tě učil. To se ti nepovedlo a zdrhla jsi pryč. Obchoduješ hodně s drogami a ukradenými předměty. Takže.. Nic nevím? *Otáže se ji nazpět.* Chtěla jsi zabít vůdce svého klanu.. Proč mám věřit že se o to nepokusíš znovu? Chceš moc, respekt, být neporazitelná.. A nech mě hádat.. Vést vlastní klan.. Jsi čitelná, princezno, jako otevřená kniha.. *Zakončí svůj monolog, načež ještě dodá.* Cesta k tomuto úspěchu není krátká. Není to o tom lusknout prsty a vše máš na stříbrném podnose, jak jsi na to byla zvyklá z dospívání. Já ji budoval půl tisíciletí. Stále si myslíš, že máš na to mě porazit? *Optá se ji, než se od ní odtáhne a odstoupí. Její otázka ho malinko překvapí. Asi by nečekal, že se stáhne tak moc.* Na to si musíš přijít sama.. A buď to bude fungovat, nebo ne.. To je život.. *Pokrčí rameny, než se vydá z kostela pryč. Venku ještě tedy schová trochu její krve do ampulky. Možná se mu bude jednou hodit. Načež se vydá k čerstvé hlíně.* Je plně zahrabaný už pár hodin.. Mělo by to být každou chvílí.. *Oznámí mu jeho upír.* Tu krev máš? *Optá se ještě, zatímco se rozhlédne. Když zahlédne Aless, tak se zamračí, ale pak vrátí pohled zpět na hlínu.* Je tady jedna upírka. Oranžová. Dávej pozor. *Varuje ho, zatímco hlína se začne hýbat. Po pár sekundách se venku objeví ruce zemřelého. A jen co dosáhnou povrchu, tak vše následuje rychle. V pěti sekundách je venku úplně a jako první skočí na Dragose. Ten ho zachytí a bolestivě mu zkroutí ruku. Možná mu dokonce vykloubí rameno, ale to je momentálně jedno. Jeho společník novorozenému vloží do pusy pytlík krve a jen co to muž zaregistruje, tak zkousne a začne sát. Tehdy ho Dragos pustí a na tázavý pohled svého společníka přikývne.* V pohodě.. *Novorozený mezitím vypije druhý sáček krve, než přijde k vědomí. Tohle kolečko otázek už Dragos znal a viděl několikrát.* Vezmi ho do vily a začni s vysvětlováním.. Hned se přidám.. *Přikáže mu a nechá upíra zmizet ven ze hřbitova i s novorozeným. Z kapsy kabátu vytáhne něco, co vypadalo jako malá skleněná šperkovnice, z niž odklopí víko a nabere dovnitř trochu hlíny z hrobu. Nádobu zavře a schová do kabátu zase.* Máš snad ještě něco na srdci? *Otáže se Alessandry, když se zvedne a opráší si kabát.*
*Když začal vyprávět její život, jen jej poslouchala, přičemž se musela jen lehce pousmát, ale neřekla mu na to nic. Vlastně mu neřekla na nic z toho, co jí řekl nic. Potřebovala si to totiž v hlavě uspořádat, tak, aby náhodou neprozradila víc než mohla. Nakonec jen sledovala jak odešel, než se i se svými věcmi vydala ven, kde stála a pozorovala, co on a jeho poskoci dělají. Když pak zůstal sám, udělala pár kroků směrem k němu.* Je pravda, že s Remim jsem si to mohla vyřídit i venku, ale bohužel stalo se, by to reflex, teď už to nevezmu zpátky. Možná jsem začala jako nepřítel, ale nemusím jím být. Je pravdou, že občas jednám zbrkle. A pokud si myslíš, že když mi odvyprávíš můj život, tedy alespoň věci, které jsem chtěla, aby vyšly ven a tak je všichni znali, že mě skutečná znáš a víš kdo jsem? *Došla ještě blíž k němu.* Víš, jen to, co chci, aby ostatní věděli, ale už ne to, co je mezitím, to důležité a to co zůstane skryto. Takže ne Dragosi, ač si myslíš, že mě znáš, tak neznáš, nikdo nezná. A k zabití toho idiota, jsem měla dost pádný důvod a dodnes lituju, že jsem to neudělala. *Zamračila se. Na tuhle dobu moc vzpomínat nechtěla, vlastně na nic z minulosti.* To, že bych rada jednou svůj klan, to je pravda a popírat to nebudu, proč by taky. Ale kdybych ho chtěla tak moc, jak si ty myslíš, proměňovala bych si upíry jeden za druhým jak na běžícím pásu. Respekt mám a jistou moc také. Možná jsem byla rozmazlený spratek, ale od doby, co jsem začala cestovat, žít svůj život tak jsem si to, co mám vydřela sama. Věř mi, na stříbrném podnose jsem toho moc neměla, pokud nepočítám dětství. *Naklonila hlavu lehce na stranu.* Nechci tě porazit, nejsem hloupá a vím, že na to nemám. Ale taky s tebou nechci být na nože. *Pronesla a hleděla na něj. Sice zbraně zbožňovala a sama je měla doma dost jako sbírku, ale nesnášela, když je někdo používal na ni.*
Pokud se neumíš ovládnout a svádíš to na svou zbrklost, což je lidská chybná vlastnost, tak mi to říká vše, co potřebuju vědět. A co se týká tvého života, víc znát nemusím. Už jen to málo, co jsi o sobě nechala prozradit mi říká, že přeceňuješ svoje síly. I kdybych na chvíli věřil variantě, že jsi k zabití svého vůdce klanu měla oprávněný důvod, tak pořád mi z té rovnice vyplývá varianta, že jsi to nezvládla. *Odpoví ji, zatímco ona se nadále obhajuje.* Jak mám vědět, že to již neděláš? Což je věc, od které bych se rovněž rád distancoval, pokud je ta varianta. Nehodlám na svůj klan poštvat lovce, kdyby měli podezření, že to je moje chyba. A respekt máš možná mezi těmi, kteří ti nestačí v nadpřirozených schopnostech. Mám v klanu upíry, kteří mají mnohem větší respekt než ty samotná. *Dokončí svoje slova, načež krátce nakloní hlavu na stranu, zatímco ona svůj proslov ukončuje.* Jedním rozhovorem to nenapravíš.. Musíš mi to dokázat.. A teď mě omluv.. Mám nějaké povinnosti, které nepočkají.. *Ukončí rozhovor z jeho strany a upíří rychlostí zmizí ze hřbitova zpátky do vily, aby se věnoval svému klanu.*
Zdá se, že ať člověk řekne cokoliv, pánovi se nezavděčí ničím, ale tak to bych u tebe už mohla nějak vědět. Já síly nepřeceňuju, to že nechápeš jak věci dělám já, to už je věc jiná. *Pronesla a lehce se zamračila.* Jak máš vědět, že to už neudělám? Třeba tím, že za celé roky jsem se už nepokusila žádného vůdce zabít a to jsem jich po světě potkala dost. *O tom, že jeho upíří mají větší respekt a ona vlastně žádný, to už ani nekomentovala. Vlastně nekomentovala už nic, co dál řekl. Chtěl to dokázat, fajn pak mu hodlala teda dát nějaký důkaz. Nebyla hloupá a věděla, že kdyby se s ním dala do křížku, kdyby rozpoutala nějakou válku, byla by mrtvá a to ona nechtěla, na to měla svůj život ráda. Než stačila ještě nějak zareagovat, byl už pryč. Ona sama jen tiše zamručela, otočila se a došla ke své motorce. Nasedla, dala si na hlavu helmu a po chvíli i ona vyjela pryč.*
*Neplánovala se do tohoto klubu vrátit tak brzy. Třeba za rok, to by byla optimální doba. Každopádně tu včera zapomněla koženou bundu, kterou měla půjčenou od své vlkodlačí kamarádky. Kdyby to byla její bunda, klidně ji tu nechá, nebo si pro to někoho pošle, ale pro tuhle musí sama. Neumí ji totiž popsat a bude ráda, když ji pozná sama. Dneska je tepleji než včera, takže vyměnila kalhoty za kraťasy do půlky stehen a k tomu černé tílko. Košili pro sluníčko nechala doma, takže je to jenom poloviční dřevorubec style, ale tak nějak to k ní sedne. Vlasy si svázala do jednoduchého copu a na líčení se úplně vykašlala. Nejde do klubu pít, jde jenom pro bundu a ven. Nic víc, nic míň. Vejde tedy dovnitř a rovnou se vydá k baru, kde by čekala, že budou mít ztráty a nálezy.* Ahoj, nenašla se tu včera náhodou černá kožená bunda? Zapomněla jsem ji tu a potřebovala bych ji zpět. *Osloví barmanského upíra, kterého už tu viděla několikrát a měla s ním docela dobré vztahy, takže čeká, že jí bundu bez problémů vydá. Jenže v klubu není a ona od barmana zjišťuje, že s ní odešel ten týpek ze včerejška a konečně už i ví, kdo ten chlap je. Nejdřív ji to trochu překvapí a trochu si zanadává, ale pak si řekne, že se nedá nic dělat a po získání adresy jde k němu domů. Nebo domů. Do sídla, které by si nemohla dovolit ani za několik životů. Rozhodnost jí ale nechybí ani ve chvíli, kdy přistoupí k hlavním dveřím a zazvoní.*
*Sídlem se rozezní zvuk, který ani v nejmenším nepřipomíná klasický zvonek. Spíš se jedná o zvuk, jakoby udeřil malý gong, ale je to o trochu cinkavější tón a není nijak hlasitý. Přeci jen v sídle upírů není nutné závratné hlasitosti, i tak je to slyšet po celém sídle.* Dveře otevře žena s krátkými tmavými vlasy, sestřihnutými do mikáda, nicméně její oči mají nepřítomný výraz a stejně tak hlas, kterým promluví zní na míle vzdálený od její osoby.* Kdo jste? Co si přejete? *Pronese poněkud robotickým hlasem. Josie si na jejím obnaženém krku může všimnout stop po nedávném kousnutí, což by vysvětlovalo ženin stav. Jednalo se totiž o civilku, neboť venku bylo na upíry ještě moc světlo. Úplný světlomilec momentálně nebyl k dostání a sám Dragos se nikdy neobtěžoval jít otevřít dveře, takže byli na tuto misi posílání omámeni zdrogovaní civilové.*
*Jít do sídla plného upírů jen tak bez jakékoliv ochrany je asi docela hloupý nápad, ale ona je sebevrah a chce tu bundu zpátky. Proto teď stojí před sídlem, které by klidně mohlo patřit britské královně, kdyby ještě žila. Pořád razí teorii, že ta žena je upír, akorát lidem už začalo být divné, že je pořád naživu, tak se nechala pohřbít. Ale pořád tu někde baba běhá. Zavrtí hlavou, aby se vrátila zpátky do reality a právě včas, protože jí otevře nějaká dívka s rozkousaným krkem. Tohle na upírech neměla ráda. Jejich hry s lidmi a naprosté hraní si civilskými životy. Teď se ale musí obrnit.* Jdu si pro svou bundu. Má ji Dragos. Předpokládám, že mě očekává. *Nepředstaví se a jeho jméno z jejích úst zní trochu zvlášteně tvrdě, ale přitom zajímavě. Dál se se ženou nedohaduje a vstoupí dovnitř, ať už svačina bude nebo nebude chtít. Vevnitř je to sídlo ještě impozantnější než zvenčí a ona je tím trochu uchvácena.* Dragosi, něco jsi mi včera vzal a já si pro to jdu. *Uchechtne se, protože to znělo trochu jako věta nějakého mstitele, ale ona má ten tón trochu jemnější. Ani nijak nekřičí. Lehce zvedne hlas jenom pro efekt, ale je jí jasné, že o její přítomnosti už dávno vědí všichni upíři v domě.*
*Dívka ji chce říct, ať moment počká, a zavřít dveře, ale to se ji nepovede. Je však natolik omámená a zpomalená, že cyklu událostí nedokáže zabránit. Hned prvního potká Josie upíra jehož společnicí dívka byla. Měl rovné černé krátké vlasy jako hřebíky a v obličeji asijské rysy. Nicméně musel být asiatem už jen asi z osminy, neboť byly méně patrné oproti typickým americkým rysům.* Jde si pro bundu. Má ji Dragos. *Zopakuje jako diktafon ta černovlasá dívka, což sice nebylo nutné, neboť Josie slyšela celá vila, ale zřejmě ji to bylo přikázáno Encantem. Dveře za zrzkou zabouchne v docela dramatickém duchu a jen co je v chodbě přítmí, tak se zdánlivě odnikud začnou vynořovat další upíři, všelijakých národností, věku a pohlaví. Někteří přichází se společenských salónků v dolních patrech. Jiný se blíží od schodů z horních pater, kde jsou jejich pokoje. Pár jich dokonce přijde i zespoda od klecí s novorozenci a skladů s krví, ale tihle se zrovna zase obrátí s nezájmem zpátky a vrátí se ke svým povinnostem. Pár dalších upírů je napodobí, přesto ale dobrá čtyřicítka vybledlých stvoření ženu škodolibě sleduje se skoro maniackým pohledem. Dragos není v dohledu.* To nebylo moudré, slečinko, si sem nakráčet.. *Prohodí jeden. Ledová blondýnka s čokoládovýma očima se nečekaně objeví za Josie a chladnými prsty ji v mrazivém pohybu přejede zezadu po krku.* Nebylo moudré rozhlašovat na lesy, s kým to máš schůzečku, květinko.. *Uculí se na ni a ukáže tak ostré špičáky. *Postupně se přidává víc a víc poznámek na její naivitu, hloupost a i sexuální narážky na vzhled, zatímco kolem ní část skupiny krouží a nutí ji se pohybovat po vzdušné hale. Zbytek stojí okolo a nesmírně s baví. Občas taky něco nadhodí, někdy se někdo oddělí a zase přidá. Celkově to ale působí jako organizovaná skupina, co je zrovna na lovu.* Myslím, že Dragose už dneska nezahlédneš.. Ale to nevadí.. My si taky rádi hrajeme.. *Ušklíbne se na ni starší muž s tmavší pletí, jenž měl ve vzhledu něco ze starých španělských toreádorů, načež se k ní přiblíží, aby ji zachytil.*
*Tak jo, oficiálně je Josie v prdeli. Možná mohla trochu promyslet, co bude dělat, když se ocitne v upířím sídle úplně sama. Vždyť ani nevěděla, jestli tu ten Dragos je. To rovnou mohla hodit myš mezi smečku koček. Možná lépe. Mohla hodit flák masa mezi vyhladovělé hyeny. No nevadí, teď se s tím musí nějak poprat a doufat, že odsud někdy vyjde živá. Nedá na sobě znát ani kapku strachu a cítí, jak se jí adrenalin vlévá do žil. Nadechne se zhluboka a měří si situaci a svou cestu k útěku. Díky bohu neodešla daleko od dveří, takže teorie možnosti útěku tam je, ale musela by se dostat až ke dveřím, což s jejich rychlostí nestihne. Pak ucítí, jak jí nějaký upír sáhnul zezadu na krk. Lekne se a plácne upírku po ruce.* Nesahej na mě, ty chabá napodobenino netopýra. *Probodne ji pohledem a sleduje, jak se ty kreatury víc a víc přibližují. Tohle je v hrozném háji.* Do toho, hrajte si se mnou a budete mít problém. Venku na mě čeká smečka vlkodlaků, ale jestli chcete začít válku, je to jenom na vás. *Tím, jak teď bydlí u vlkodlaků, tak jimi byla i trochu cítit a venku bylo světlo, takže to neměli ani jak ověřit, protože i kdyby je tam měla, tak by nestáli před domem, že. Tváří se naprosto sebevědomě, ani špetka pochybností a doufá, že to vyjde.* Takže mi dejte moji bundu zpátky, nebo mi zavolejte Dragose.
*Dveře do Dragosova apartmánu v nejvyšším patře vily se otevřely. Jelikož na dveřích byl krevní zámek, tak Dragos věděl, že to musí být někdo z jeho nejbližší kliky. Proto se neobtěžoval ke dveřím dojít a v klidu si čte, než ho dotyčný najde.* Dole je ta zrzka ze včerejška a shání se po tobě.. *Oznámí mu tmavovlasý mladík, jehož věk bylo určit ještě těžší, než u většiny upírů. Vypadal na patnáct, přitom v čase proměnu mu bylo již skoro třicet a nyní se jeho věk blížil úctyhodné dvoustovce.* A žije ještě? *Optá se Dragos zatímco nadále listuje knihou.* Asi už dlouho nebude.. Co jsem slyšel naposledy, tak plácla po ruce Hephaestii.. Ta si to nenechá líbit.. *Dragos převrátí očima a zvedne se z křesla.* Připomeň mi.. Proč bych ji neměl nechat sežrat? *Ušklíbne se, na což se upír uchechtne.* Ten malý blázinec na Manhattanu.. *Dragos s zatváří jakoby si dva tisíce mil od domova vzpomněl, že nechal zapnutý sporák.* A jo.. Tihle šašci.. Tak to bych se tam asi měl vydat, hm? *Položí řečnickou otázku a ani nečeká na odpověď a vydá se dolů po schodech. Mezi zábradlím vidí až dolů, jak se tam rojí jeho upíři, ale tu zrzku nezahlédne. Slyší však moc dobře jejich debatu a jak jim Josie vyhrožuje.* Lžeš.. *Ušklíbne se jeden z upírů. Blonďák, jehož místo původu musela být některá ze severských zemí, jelikož ho prozrazovala mohutná čelist a široký nos, přesto neskutečně světlá pleť i oči.* Vlkodlaci se sem nepřiblíží ani na sto honů.. A zhruba na stejnou vzdálenost bychom je cítili.. *Dodá a jeho oči prozrazují pobavení a lstivost.* Ke všemu by ti nemohli nijak pomoct.. *Ozval se Dragos oblečený ve volné bílé košili, jejíž střih rukávů prozrazoval, že nebyla úplně z tohohle století. Na nohách měl hnědé bavlněné kalhoty, přepásané až na košili hnědým páskem a byl bos. Vlasy měl volně, nijak upravené, takže mu splývaly podél obličeje.* Vstoupila jsi sem dobrovolně.. Jejich útok by bylo vniknutí na cizí území a to nesmí dokud zde nemáme člena jejich smečky.. *Prozradí ji, zatímco upíři přestanou kroužit, ale i tak se drží v blízkosti zrzky.* Jsi sebevrah, kotě.. *Oznámí ji Dragos pobaveně.* Nechte ji projít.. *Poručí Dragos klanu a i když má u toho stále pobavený úsměv, tak to záhadně stále zní dost autoritativně.* Nemůžeme ani kousíček, šéfe? *Zaškemrá onen upír s asijskými předky a na tenký prst si natočí pramen Josiiných vlasů.* Možná vám ji zanechám na odchodu.. *Ušklíbne se Dragos. Ledová blondýnka ještě cvakne těsně u zrzčina krku svými tesáky, když žena prochází, ale pak se klan zase postupně rozuteče, zatímco Dragos začne bezeslova zase stoupat nahoru do svých pokojů, aniž by se ohlédl, že s ním žena drží krok.*
Určitě lžu? Jste si naprosto jistí? *Pořád drží naprosto odhodlanou tvář a tváří se, že všechno, co říká, je pravda. Není, ale bude se držet své nitě. Minimálně si je jistá, že by ji šli hledat, kdyby se neukázala nějakou dobu doma. S touhle smečkou byla v dost úzkém kontaktu, protože to byl jeden z jejích domovů, když ztratila ten svůj. Nebo spíš když si ho odepřela.* /Tak kde je sakra ta vysoká fosílie?/ *Fakt doufá, že se ten týpek ze včera objeví, protože jinak to nepřežije. A její prosby byly vyslyšeny, protože o chvilku později uslyší jeho hlas. Jeho vyvracení její teorie v podstatě neposlouchá, protože jí úplně hučí v uších a její tep se trochu zklidňuje. Teď má trochu větší šanci dostat se ještě dneska domů.* Jo, nechte mě projít. *Řekne směrem k té upírce, co jí později cvakne zubama u krku a znovu plácne po ruce toho, co si hraje s jejími vlasy a s tím, co jí vypadlo z copu. Pak se ale Dragos vydá pryč a ona ho hned doběhne.* Nemáš úplně milé spolubydlící, co si budeme. A neříkej mi kotě a vrať mi tu bundu. *Vybalí na něj a dobíhá jeho krok.*
Naprosto.. *Potvrdí onen upír, než otočí svou pozornost na upíra, co to pouze z dálky sledovat. Měl tmavší pleť a vrásky kolem očí. Dlouhé vlasy byly spletené do dvou copů a zdobené peřím. Na sobě měl sice moderní rifle, ale k nim indiánskou tuniku.* Poslední vlkodlak se v těchto místech ukázal naposledy někdy kolem konce 17, století. Od té doby tu stojí tahle vila a řekněme, že těm přerostlým psům už z dálky nevoní. *Pronese se silným indiánským přízvukem a hlubokým klidným vyrovnaným hlasem. To už celý ten rej uklidní Dragos, který až dolů nejde. Zůstane se opírat o zábradlí v mezipatře a odtud poslouchá, jak Josie rychle otrnulo a drze se prodírá skrz upíry.* Jestli je hodláš mlátit, tak na tebe milí nebudou, s tím můžeš počítat.. *Uchechtne se, jak pokračuje po schodech.* A nejsou to spolubydlící. Přesnější termín by byl asi nájemníci. *Opraví ji a další slova zcela ignoruje, zatímco míjí patra. Je mu jedno, jak kolem něj poskakuje, nebo co si vykřikuje. Prostě si dojde až nahoru ke dveřím. Rukou sáhne ke krku a vytáhne ze skoro rozepnuté košile koženou šňůrku, na jejímž konci se houpe ostrá čepel. Má trojúhelníkový tvar, který se lehce stáčí o skoro devadesát stupňů až k rukojeti z ebenového dřeva a černé kůže. Dragos dýku přiloží ke své dlani, stiskne a prudce vytáhne. Téměř okamžitě se mu na ni objeví krev s kterou dlaň přiloží na kliku. Zámek cvakne a Dragos dveře otevře. Na klice není zázračně ani stopa po krvi a Dragosova dlaň se brzo začne hojit. Upír vejde dovnitř a zamíří do jednoho ze salónků, kde si dojde k baru.* Bourbon? *Nabídne zrzce docela hostitelsky a sám si nalije.*
Tak na mě nemají sahat. *Zareaguje na Dragose, který s ní stoupá po schodech. Je fakt ráda, že přišel a zachránil ji. Konečně má čas si ho trochu prohlédnout. Dneska je na něm vidět víc než včera, že není z této doby, protože ta košile nebude rozhodne z tohoto století, nebo možná nakupuje v nějakém kvalitním vintige obchodu. Má úplně chuť dotknout se jeho kůže, kterou odhaluje košile, ale neudělá to, samozřejmě. Možná později. Přivře oči, když vidí, jak se řeže do ruky a má pocit, že to bolí ji místo jeho. Tohle nechápala, vždyť jeho to přeci musí bolet taky. Minimálně to nemůže být nic příjemného. Upíry asi nepochopí. Jeho apartmán je opravdu veliký a ona si ho se zaujetím prohlíží. Je to všechno starší a temné, ale vlastně se jí tu líbí. Jde tu z něj menší strach než včera v tom baru, možná jetu víc uvolněnější, nebo po něm nelije pití.* Ne, ještě bych ho vylila. *Uchechtne se a praští sebou na pohovku a dál si to tu prohlíží, než upře své světle zelené oči na něj.* Tak vrátil bys mi tu bundu? Byla jsem v klubu, ale prý sis ji odnesl ty. *Kouká se kolem sebe, aby případně tu bundu objevila, kdyby ji měl někde položenou na vrchu, ale nikde ji nevidí.* Jenom si ji vezmu, pak mě můžeš vyprovodit k dveřím a už se nemusíme vidět.
Tak sem nemáš lézt.. *Odpoví jednoduše, zatímco se zamíří zase schovat do svých pokojů. Ušklíbne se nad její odpovědí.* To by byla nejdražší chyba tvého krátkého života.. *Načež převrátí očima nad tím, jak neelegantně sebou praští na pohovku.* Říkal jsem si.. *Načne svou větu ledabyle, zatímco zakrouží tekutinou ve sklenici a pozoruje ji, než upije a za chůze se dostane za Josie za pohovku. Prstem ji nadzvedne bradu a zakloní hlavu.* ..že by jsi mohla poprosit, jestli ji chceš.. *Parafrázuje škodolibě její větu ze včerejší noci, kdy ji přinutil se svléknout.*
*Josie nikdy nebyla elegantní dáma, i když ji z ní její matka chtěla udělat. Umí to. Ví, jak se chovat, když je to potřeba, ale nedělá to. Neví, do jaké situace by se musela dostat, aby musela tolik překlopit svoje chování. Je ráda, že zatím k ničemu takovému nedošlo.* Nevím, jestli nejdražší, ale rozhodně patří mezi těch top pět. *Má za sebou opravdu velmi velkou řádku chyb a přešlapů, ale tenhle by ji stál opravdu dost peněz a snad ji nebude i stát zdraví. Neochotně zakloní hlavu, čímž odhalí celý svůj bílý a sem tam pihovatý krk a propojí svůj pohled s tím jeho. Místo okamžité odpovědi se vyhákne z jeho sevření, zvedne se na pohovku a je nyní stejně vysoká jako on, asi i o kousek vyšší.* Mohl bys mi, prosím, vrátit bundu, co jsi mi včera ukradl? *Sice to je teoreticky prosba, ale velmi ironická. Spíš na něj znovu hledí tím svým pohledem "tak co uděláš".*
/Raději nechci vědět, co by byly ty zbývající čtyři chyby../ *Opět otráveně převrátí očima. Tahle holka musela být chodící katastrofa. S ušklíbnutím ji zakloní hlavu a čeká na odpověď, načež ji sjede pohledem, když se postaví a vyrovná se jeho výšce.* Pěkněji to nejde, kotě? *Provokuje ji nadále, když ji prstem šťouchne do středu čela, aby ji přinutil ztratit rovnováhu a seskočit z gauče.* A slez dolů nebo se jednak zraníš a druhak tě přinutím zaplatit za vyčištění toho čalounění. *Přeci jen to čalounění bylo hodně drahé a hodně staré a on ho nehodlá nechat likvidovat nějakou civilkou. Obejde gauč zase z druhé strany a vrátí se k baru. Mezitím vyprázdní svou skleničku a odloží ji na něm.* Je v mojí šatně.. V sekci zapomenutých oděvů mých dámských návštěv.. *Ušklíbne se koutkem provokativně, když se na ni otočí a prstem ukáže do jiné chodby, než sem přišli.* Umíš počítat, ne? Mineš dvoje dveře a odbočíš vlevo, v té chodbě potom třetí dveře napravo.. *Dá ji instrukce, na kterých se v podstatě nedá nic zkazit. Alespoň si to on myslí. Natáhne se pro láhev a opět si dolije, zatímco se lokty zezadu opře o bar.*
Nejsem žádný tvoje kotě. *Zamračí se na něj zle, aby ukázala svou nelibost, ale má pocit, že jí to nebude nic platné. S tlakem na své čelo a jeho poznámkou s povzdechem seskočí z pohovky a oklepe z ní prach, který tam nechaly její boty. Aspoň pro ten efekt.* Nemůžeš si náhodou někoho ovládnout a neplatit za to? Není to oblíbená aktivita upírů? *Uchechtne se a nemá v plánu ho o nic prosit. Ještě chvíli a začala by zase s tou bundou otravovat, ale on ji pošle do šatny.* Takže tam moje bunda bude jediná? *Rýpne si do něj, i když předpokládá, že z věcí jeho dámských návštěv by si klidně mohl zařídit butik. Instrukce poslouchá a jakmile s nimi skončí, tak se bez dalšího slova vydá do chodeb.* /Jak je to tu sakra velké? Takže. Minu dvoje dveře, odbočím vpravo a v té chodbě třetí dveře nalevo./ *Jde podle instrukcí, které si spíš vymyslela sama a vejde do nějakého dalšího salónku.* /Tak tady asi nemám být./ *Přemýšlí, jestli jít hledat jinam, ale když už tu je, tak se porozhlédne. Znovu je to pro ni taková neosobní starší místnost, kde ji ale zaujme obraz, který je překrytý látkou.* /Proč? Co tam asi schovává?/ *Její míra zvědavosti je neuvěřitelná, takže netrvá ani vteřinu a její nohy ji k tomu obrazu vedou, jako by ji k tomu něco přitahovalo. Nejdříve odhrne látku trochu, ale pak uvidí něco, co nečekala a strhne ji z obrazu celou.* Proč ta žena na obraze vypadá jako já? *Promluví nahlas pro sebe, ale předpokládá, že ji Dragos s upířím sluchem slyší taky. Ta podoba je opravdu velká a vedle ní je i muž, který jí před chvíli nabízel pití a kolem nich děti.* Co se to tu sakra děje?
Nikdo neřekl, že jsi MOJE kotě, kotě.. *Rýpne si do ní a schválně zdůrazní ono přivlastnění, aby ji to dal na srozuměnou.*Nebo můžu zase ovládnout tebe a nechat tě uklidit celou vilu. *Navrhne zase on na její drzý návrh a odfrkne si.* To netvrdím.. *Cukne mu pobaveně koutek.* Ale ty si ji asi poznáš, ne? *Rýpne si a dál si odpíjí z alkoholu. Přece není tak těžké trefit podle jednoduchých instrukcí, ne? Ne?!* /No tak asi je../ *Dragos si pro sebe zavrčí a zamíří za zvukem hlasu. Vlastně ani nemusí, protože ví přesně kam vlezla.* Tady nemáš co dělat a do toho ti nic není.. *Zavrčí na ni a probodne ji pohledem, když se rychlostí světla objeví mezi dveřmi.* Vypadni. *Vyzve ji ještě celkem po dobrém a ukáže ji rukou směr, kterým má teda -padat-, přitom se snaží nezavadit pohledem o odhalený obraz.*
*Vůbec nechápe, kde se to právě ocitla. Nebo spíš na co se to právě teď dívá. Ta žena vypadá, jako by ji z oka vypadla a stojí tam právě vedle Dragose. Zajímalo by ji, jak starý byl tento obraz a řekla by, že nějaké století už mu bylo. Bylo jí jasné, že bude Dragos zuřit, že šla jinam než měla a že šťourá svůj nos do věcí, do kterých jí nic není, ale ona potřebuje znát odpovědi! A přesně to naštvání s ním vstoupí do místnosti, když za ní vletí jak zuřivý býk. Ani ji nenapadne odejít a místo toho se postaví těsně vedle obrazu ke straně, kde je namalovaná ta žena.* Jak je možné, že ta žena vypadá jako já? *Rychlým pohybem smotá svoje vlasy do po stranách volného drdolu, takže i jejich účesy v tu chvíli vypadají podobně.* Kdo je to? A kde je? *Nejspíš otevírá část jeho minulosti, ve které nemá, co dělat, ale ze své podstaty potřebuje znát pravdu.*
Ani. Se. Nezkoušej. K němu. Přiblížit. *Odsekává agresivně, jakoby to mohlo pomoct, aby tomu rozuměla a poslechla ho.* Tady nemáš co dělat.. *Zavrčí na ni naštvaně ignorujíc její první otázku. Sám na ni neznal odpověď a také to nechápal. Bylo to, jakoby byla vzhledovou reinkarnací jeho ženy. A dobře.. Musí uznat že i pár vlastností tam bylo podobných. Crina byla rovněž dosti tvrdohlavá, umanutá, bojovná a samostatná. Bohužel ji to stálo život. A jak se zdá, tak se historie bude opakovat.* To není vůbec tvoje starost a nepotřebuješ to vědět.. *Odsekne ji a když se stále nehodlá hnout, tak k ní dojde. Zachytí ji za zápěstí a vyvleče ven. Ať už se u toho brání jakkoliv. Dveře pokoje poté hned zase zabouchne.* Měla sis jít jen pro bundu. Ne, mi tady šmejdit v soukromí! *Obviní ji naštvaně, když jsou mimo místnost.*
Potřebuji to vědět. *Oponuje mu, protože zaprvé ona potřebuje vědět všechno, aby mohla v klidu spát. Hlavně ona věří na určitý osud a na nějaké spletité nitky, které vedou život každého a toto znamenalo, že jejich setkání má nějaký důvod a ona potřebovala vědět jaký. Nejdřív se snaží zůstat na místě, ale nemůže se rovnat jeho síle, která ji táhne ven za dveře. Když ji pustí, tak se na něj trochu ukřivděně podívá a promne si zápěstí, které jí silně držel.* Já si chtěla jít pro bundu, akorát jsem se ztratila. Měl jsi mi dát lepší instrukce, nebo mi tu bundu vůbec nebrat. *Rozhodně na sebe nebere vinu, i když asi vážně nemá lidem strkat nos do jejich soukromí.* Pověz mi, kdo to byl. A proč je tak krásný obraz zakrytý? Co se stalo? *vybere jen nějaké otázky, které jí proudí hlavou a nedočkavě čeká na odpověď, i když si myslí, že z něj asi dneska nic nedostane. Stojí u něj docela blízko a trochu si vyvrací hlavu, aby na něj dobře viděla, ale teď ji zajímá jen to, co jí řekne.*
Ne. Nepotřebuješ. *Stojí si nadále za vším a když se Josie nehodlá hnout z místa, tak ji z místnosti doslova vytáhne.* Když ses ztratila, tak jsi měla zavolat. Nebo myslíš, že bych tě neslyšel? *Vrátí ji zpátky a jakmile se to snaží hodit na něj, tak ji před obličejem rozhodně zakroutí prstem.* Ohoho.. Ani náhodou tohle na mě nehodíš. Když jsi ty dveře otevřela omylem, tak jsi pak již úmyslně musela dojít k plátnu a posléze z něj tu látky strhnout. Jsi zvědavá a drzá, tak to je. *Ukáže na ni ještě oním prstem, načež si založí ruce na hrudi a když na něj stále doprošuje, tak odvrátí pohled.* To není tvoje starost. Protože jsou minulostí. Opět to není tvůj problém.. *Odsekne ji a i když stojí poměrně blízko u něj, tak ji ignoruje, jak nejlépe to jde.*
No tak když už jsem nakoukla, tak mě to zaujalo. Jsem poměrně zvědavá, jestli sis nevšiml. A pak jsem tam uviděla ji. A zbytek už víš. *Vysvětlí svůj postup, i když si je dost vědomá toho, že se měla otočit už ve dveřích, když jí došlo, že tohle není ten správný pokoj. Ale co už, minulost se nedá vrátit zpět. Zná ho teprve velmi krátce a neví, co na něj platí, takže je z jeho chování trochu zoufalá. Potřebovala by odpovědi, ale ví, že na to musí velmi opatrně, protože to bude bolestivé téma.* To byla tvá žena, že? *Začne opatrně a pomalu. Chová se k němu teď jako kdyby držela v ruce malé ptáče a nechtěla ho děsit.* A tvé děti. *Nepředpokládá, že by to bylo jinak a že by v té době, kdy to bylo malované, malovali jen tak nějaké náhodné lidi.* Co se s nimi stalo a proč ta žena vypadá jako mé dvojče? *Už na tváři nemá žádný naštvaný výraz nebo úšklebek. Spíš jenom touhu po tom vědět pravdu. Sleduje jeho pohyb, jak se ji snaží přehlížet, jak nejlépe to jde, a tak zvedne ruku a zkusí mu ji položit na tvář, aby se na ni podíval.* Prosím, řekni mi to.
*Koukne se na ni jako na úplného blázna, jakoby ji to snad mělo opravňovat mu narušovat soukromý, když je tak laskavý a ještě ji nevysál do poslední kapky. Nechápe, proč to tak nutně potřebuje vědět. Ten obraz je z konce 16. století a není to nikdo koho by mohla znát. Všechny ostatní kopie už jsou pravděpodobně stejně spáleny nebo roztrhány na kusy. Když uhodne, kdo je na obraze, tak těžko skrývá svou nelibost. Neodpoví, ale mezi zuby se mu prodere naštvané zavrčení, aby ji dal najevo, že má mlčet. Když pokračuje ve svém tipování, bohužel správném, tak udělá dokonce i krok vzad, aby ji dal najevo, že se o tom nehodlá bavit.* Co asi..? Umřeli.. *Odpoví cynicky, i když mu obrátí pohled na něj. Něžný dotyk byl to poslední, na co by byl za minulých 500 let zvyklý.* To já nevím.. *Přizná nakonec trochu poraženě, ale v hlase je stále slyšet vztek, že vrtala kde neměla a vrtá tam bez přestání. A i když otočila jeho tvář k sobě, tak je jeho pohled stále upřený spíš na zavřené dveře. Snaží se držet svou chladnou masku, ale problikává tam pár emocí, které do ní úplně nepatři. Předněji smutek a lítost. Je to vždy jen na milisekundu a je těžké to zachytit, protože to může působit, jakože je to pouhá halucinace a v jeho očích tohle nikdy nebylo.*
*Empatie není něco s čím by se úplně narodila, ale poslední roky se na tom snaží pracovat a když hodně dává pozor, tak jí tato schopnost i docela jde. Sleduje tedy jeho pohyby a výrazy, aby mohla správně použít slova. Nejspíš to ale stejně dělá celé špatně, protože by měla vidět, že je to na něj těžké a že se o tom bavit nechce a měla by z této situace odejít. Místo toho však pořád trvá na své. Bylo jí jasné, že asi umřeli, když žili před stovkami let. I když to vlastně tak jasné není, protože by mohli být také upíři, ale očividně nejsou. Drží dlaň na jeho tváři, i když mu to pohled nenasměrovalo na ni, ale spíš se teď dívá za ni. Zkouší tedy na sebe upoutat pozornost a několikrát ho lehce palcem pohladí po tváři. Trochu ji zklame, když ani on neví, proč ta druhá žena vypadá stejně a na chvíli má pocit, že je z toho podobně zoufalý jako ona. V jeho očích moc emocí nevidí. Je před ní uzavřený, jako ty dřevěné dveře, kterými prásknul.* Co se tenkrát stalo? *Asi rýpe dost do živého, a tak i přes nejspíš těžkou otázku se snaží použít opravdu lehký tón v hlase, aby tam nebyl cítit nátlak. Nechce aby se od ní odvrátil úplně, když může získat svou odpověď.*
*Hecaté ví, proč ji tu dlaň z tváře nestrhl hned, co mu ji tam položila. Bylo toho už moc. Ono nemůžete uzamknout city do obsidiánové truhly na dně toho, co zbylo z vaší duše a pak očekávat jejich bezbolestný návrat, když se budou drát ven. Bolelo to a dost a to se Dragosovi nelíbilo. Byl spokojený s tím jak to bylo po celá ta léta. Byl navyklý jen na přítomnost svého synovce Mariuse a když i on před dvěma roky zemřel, tak to bylo naposledy, co projevil nějaké zbývající špetky citu a emocí. A ne. Zkrátka nedovolí aby se mu do nich rýpala náhodná civilka, kterou potkal v upířím baru. Ač se Josie snaží jak chce, tak tuhle informaci se dneska zkrátka nedozví.* Dost. *Zavrčí tiše upír, když ji chytne na zápěstí ruku a odtáhne od jeho tváře. V ten moment skloní i pohled a nejspíš schválně nechá skrz šedivě modré oči proniknout bolest, která ho znova po letech zasáhla. Byla to částečně sice pravda, ale částečně součást jeho obranné strategie. Potřeboval získat kontrolu nad sebou a tu získá jen tak, že bude mít kontrolu nad ostatními. Proto je také bolest v jeho očích snahou přinutit ženu se cítit provinile.* Jak jsem řekl.. Není to tvoje věc.. *Dodá s ledovým chladem v hlase. Odstoupí od Josie, otočí se a vydá se zpátky do salónku k baru. Tentokrát to bude nejen bourbon. Vlastně je v jeho skleničce takový mix, že by to obyčejného civila snadno složilo po prvních locích a po dopití by mu mohli už akorát jen zazvonit umíráček, ale Dragos civil nebyl a tak do sebe nalil plný doušek mixovaného nápoje.*
*Sleduje jeho pohled, kde se občas vynoří nějaká emoce a hned zase zaleze. Asi překročila určitou mez a chodí po laně nad propastí plnou žraloků, ale chtěla by to vědět. Popravdě ji tento muž začíná docela zajímat a chtěla by ho poznat. Včera ho měla za pitomce a dneska nejdříve taky, ale teď to vypadá, že v tom pitomci žije i nějaká živá bytost, která ale už dlouho neviděla slunce. Metaforicky, samozřejmě. Už ho skoro má, ale nakonec se zase uzavře a sundá ze sebe její ruku.* /Nevadí, tak příště./ *Pozoruje jeho bolestný výraz a i když se má za to cítit špatně, tak se tak necítí. Bere to spíš jako pootevření nějaké jeho schránky, která prostě je bolestivá a za to ona nemůže. ať už je ta ukazovaná bolest pravá, nebo není, ona mu ji v tu chvíli věří. Nechá ho z té situace odejít a pak se znovu pokusí najít šatnu a tentokrát se jí to i povede a vejde do snad druhého dobu jenom s oblečením. Nakonec mezi tím vším najde svou půjčenou koženou bundu a nějakým způsobem se vrátí do původního salonku.* Díky, že jsi mě k sobě trochu pustil. *naposledy bydlela s kamarádkou, co je terapeutka a musí říct, že nezná lepší soužití a pár věcí se od ní i naučila.* Pokud chceš, můžeš mě odvést dolů a já odejdu. *Navrhne mu plán, jak by se jí mohl zbavit. Nepředpokládá, že by ji tu chtěl, ale kdyby ano, tak je ochotna tu zůstat.*
Ne, že bych chtěl.. *Zavrčí si pro sebe naštvaně, když sleduje, jak se ve sklenici prolíná několik tekutin, co tam zmixoval.* Pokud chceš.. *Obrátí to proti ní a ušklíbne se.* ..tak se můžeš po schodech vrátit sama.. Tam snad trefíš.. Není mou povinností tě zachraňovat, když jsi vlezla někam, kam jsi neměla.. *Rýpne znova do její zvědavosti.* Já jdu do svojí ložnice.. Dvě místnosti od ní je pokoj mého bývalého zástupce /Mariuse/.. Už tam nebydlí.. *Neříká ji, že by měla jít spát tam, nebo vůbec že tu má zůstat. Jen jaké jsou možnosti a že je na ní, co riskne. On se sám se skleničkou vydá od baru do spleti chodeb a nakonec dojde ke dveřím svojí ložnice, otevře je a zmizí uvnitř. Jako upír spánek nepotřebuje, takže si zřejmě jen vezme knihu, sedne do pohodlné postele a bude si číst.*
*Tak jo, ven rozhodně nejde. Po tom, co předvedla, by si ji dalo hned několik upírů k večeři a o to ona rozhodně nestojí. On se nemá k tomu tam jít s ní, tak zbývá jediná možnost - zůstat tady a štvát ho do chvíle, kdy ji ven doprovodí. Sleduje ho, jak odchází a vidí i dveře, do kterých vešel a jí nechal tím pádem čas nad tím přemýšlet. Nemusí však čekat moc dlouho. Dívka si zuje tenisky a jen v ponožkách se vydává za Dragosem do jeho ložnice. Nijak se neptá na jeho názor a svlékne si džínové kraťasy, které by byly nepohodlné. Rozpustí si dlouhé zrzavé vlasy a naprosto drze mu vleze do postele, kde se schová pod deku.* Dobrou noc. *Zamumlá a zavře oči. Ano, má vedle sebe tvora, který ji může, a možná trochu chce, prokousnout hrdlo, ale přesto se tu cítí docela dobře a vzhledem k času a únavě usne ve chvíli, kdy se jí zavřou oči. Takhle když nemluví vypadá docela roztomile. Snad se jí bude zdát něco hezkého.*
*Zvedne hlavu od knihy, když si to dovnitř nakráčí zrzka. Nejprve jen pozvedne obočí a čeká, že se ho začne ptát zase na směr, protože se ztratila a nemůže buďto najít tu ložnici nebo cestu ven z apartmánu. Následně se pozvednuté obočí změní v naštvané zamračení, když drze pokračuje v chůzi skrz jeho ložnici a rovnou do jeho postele.* Ehm..?! *Odkašle si, aby ji upozornil, kde se nachází.* Děláš si teď srandu, ne? *Zavrčí na ni, když se uvelebí a ještě mu popřeje dobrou noc. Dívka už je však dávno v říši snů.* Neskutečně drzí ti civilové.. Jako štěnice.. Jeden si to nemá pouštět k tělu.. *Brblá si pro sebe. Ještě nějakou dobu si čte v posteli, než se s otráveným povzdechem zvedne a zamíří se usadit do oknu blízké chaise longue, kde v čtení pokračuje a nechá té drzé zrzce volnou celou postel.*
*Dneska po dlouhé době jde do klubu. Není tolik klubový člověk, ale má sraz s kamarádkou a venku je ještě světlo, takže se úplně sejít nemůžou. Je to mínus toho přátelit se s upírem, protože s nimi úplně nezajdete na slunnou pláž. Psíka nechala u vlkodlačí kamarádky, u které momentálně bydlí, oblékla jednoduché džíny a koženou bundu, pod kterou má bílé tílko a vyráží do klubu. S úsměvem na rtech vchází přes vyhazovače do klubu a jde rovnou k baru. Je na sebe ostražitá, protože upír je pořád dost nebezpečný tvor, ale na druhou stranu tu má dost přátel. Ať už to je onen zmíněný vyhazovač, barman nebo několik týpků a typek v klubu. Nemá tedy strach, že by jí někdo něco hodil do pití, nebo si z ní někdo udělal svačinu.* Ahoj! *Vykřikne, jakmile uvidí kamarádku s bledou kůží a doběhne k ní, aby ji objala. Sice byla taková kamenná a chladná, ale nějakým způsobem měla pro Josie slabost, aneb to byl popis většiny jejích mezidruhových vztahů. Nějak pro ni měli slabost. Objednala si u barmana drink a zasmála se poznámce, jestli do toho nechce trochu krve. Přestože si nemyslí, že by jí něco moc hrozilo, drink si položí na bar před sebe, aby na něj pořád viděla. Povídá si s holčinou proti ní a směje se situacím, které nadhazuje. Bohužel to ale netrvá příliš dlouho, protože dívce někdo zavolá, že ji potřebuje a ona s omluvou zmizí. To se u upírů taky občas stává, hlavně u těch s přítelem. Josie si jenom trochu povzdechne a je rozhodnutá dopít si v klidu drink a pak jít domů. Přehodí si své dlouhé zrzavé vlasy tak, že je má všechny na zádech a otočí se na židli s pitím v ruce tak, aby viděla do většinové části klubu. Teď nastupuje další její oblíbená činnost. Pozorování ostatních.*
*Pro Dragose to bylo nezvyklé. Dlouho to bylo místo neutrálního území, kam pokud nemusel, tak nevstoupil, načež se to na celý půlrok proměnilo na válečnou zónu, kam nepouštěl ani svoje upíry. Nyní se však jednalo o prostor nad kterým měl plnou kontrolu. Válka nebyla snadná a na obou stranách bylo dost obětí, nicméně nakonec pro něj skončila tak dobře, jak jen mohla. A proto se nyní mohl bez obav pohybovat již i v tomhle klubu. Nebyl úplně podle jeho gusta a stavět ho on, tak tu rozhodně udělá několik změn, ale...* /Je to jen Manhattan.. Pff.. Na Staten to nemá../ *Odfrkne si v hlavě, zatímco si objedná skleničku jednoho z nejdražších bourbonů, co tady mají. Nabídku krve odmítne. Hecaté ví, co to bylo za hnus, co tady měli. Preferoval svůj kvalitní odběr. Do skleničky proto hodil kapsli s krví ze své vlastní kapsy a zatímco se rozpouštěla, tak se rozhlédl kolem sebe. Na většině nebylo nic, co by zaujalo jeho pohled. Pár krmících se upírů v stínem políbených zákoutích. Několik tančících upírů. Ale většinou to bylo klidné. Teda v poměrech na upírský klub. To se však brzo změnilo a on se otráveně podíval do míst, odkud se ten nepříjemný zvuk ozýval.* /Aha.. To je něčí hlas../ *Zabrblal si pro sebe, zatímco se jeho oči lépe na osobu zaměřovali. Na chvíli v nich něco problesklo. Nevěřícnost, překvapení, lítost, smutek. Ale hned zase to zmizelo, když si uvědomil, že není šance, aby to byla ta osoba, která mu vyskočila na mysl. Ta byla totiž již dávno mrtvá. Proto se mu do očí vrátil pohrdavý, otrávený pohled, když zrzavou civilku sledoval, zatímco upíjel svůj bourbon.* /Ale krvavá fontána by z ní nemusela být špatná../
*Jak tam viděla ty upíry, zkusila si vzpomenout na chvíli, kdy se s upírem setkala poprvé, ale popravdě nevěděla. Roky po jejích patnáctých narozeninách měla celé hodně v mlze, protože v té době už vyrůstala víc na ulici než doma. Do světa podsvěťanů se dostala tak nějak přirozeně, protože si začala všímat, že se v určitých částech měst objevovali v noci divní lidé a že o úplňku se ozývá více zvířat, než v tom místě žilo. A než se nadála, tak nakupovala nelegální věci na Stínovém trhu a jezdila na motorkách upírů. Prostě velká sranda. Z jejího zamyšlení ji vytrhne hlas barmana, kterého zná už taky nějaký ten pátek, který jí ukáže na pár v rohu a Josie v nich pozná pár, který už dost dlouho neviděla. Rozzáří se a rozhodne se za nimi zajít a trochu jim zničit romantickou chvíli, vždyť jim zbývá ještě celá věčnost. Seskočí ze židličky a rychlým krokem se vydá k nim. Vyhýbá se upírům kolem ní, ale jeden udělá krok vzad, když kolem něj prochází, takže je nucena uskočit, což ale nezvládnou její nohy, které na sobě udělají uzel a ona letí. Neletí ani k zemi, ale letí na Dragose, kterého se zachytí a zvládne se tak nějak udržet na nohou, ale polila ho svým červeným drinkem, který sice vypadá jako krev, ale není.* Jejda. *Vyjekne a pustí se ho a snaží se mu udělat prostor.* Moc se omlouvám, vážně. Tohle jsem nechtěla. Doufám, že to půjde nějak dolů. *Tváří se trochu jako zraněné štěně a rychle chytne do ruky papírový ubrousek z baru a zkouší, jestli to z něj půjde vyčistit. Vypadá to docela legračně, ale jí je to fakt docela líto. Dolů to moc nejde, tak jen pohlédne na toho obra před sebou a spojí s ním své zelené oči.* Můžu to nějak vynahradit?
*I když vůdce upírů sledoval, jak se mladá žena pohybovala, tak přesto nemohl nijak zabránit tomu, aby na něj spadla. Za ním byl bar a vedle něj upíři. A ani se svou silou a rychlostí je nedokázal odstrčit pryč včas, aby uhnul, takže celé ženino pití skončilo na jeho černé košili. Tedy, částečně. Zbytek mu slije černozlatý brokátový korzet. Ještě že černé společenské kalhoty zůstaly netknuté. Dragos odloží pití, zatímco ho ta nešikovná ženská začne ochmatávat. Pevně a dosti rychle ji zachytí zápěstí a odtáhne.* To stačí. *Zavrčí na ni, načež ji zápěstí pustí a trochu ji přitom odstrčí, aby měl prostor. Sundá přicvaknuté řetízky z korzetové vesty a přecvakne je na kalhoty, načež jednoduchým trhnutím uvolní všechny spony na korzetu a svleče ho, aby ho hodil po barmanovi.* Spalte to. *Přikáže a za chvíli po něm letí i jeho mokrá košile.* A tohle taky. A přikažte Ceresovi, ať mi z vily donese něco nového. *Rozkáže, než si šedýma ledovýma očima prohlédne zrzku před sebou.* /Je děsivý, jak moc ji je podobná. Ale Crina nikdy tak nešikovná nebyla./ A jak by jsi to asi plánovala vynahradit? Nemůžeš nabídnout nic. *Zhladí hned její naděje ze začátku.*
*Trochu sykne, když ji chytí a odtáhne si ji od sebe a do toho dívka zvládne zamumlat něco ve stylu, že se jenom snažila pomoct a celé to má takové podtón, že si upír neváží toho, co pro něj chudák zrzka dělá. Místo toho akorát sleduje, jak si svléká vestu a košili a hází to po barmanovi s novými příkazy. Ráda by se jeho tělem pokochala déle, ale teď není v situaci, kdy by po něm mohla slintat. A vůbec, momentálně bydlí s vlkodlaky, takže namakaných mužů se jí po domě polonahých prochází denně hned několik.* Ne, počkej. *Křikne jak na barmana, tak to patří i Dragosovi, ke kterému se následně otočí.* Nemáš pravdu, není to tak, že bych neměla co nabídnout. Sice ti nemůžu koupit nový kus, pokud bych nezačala /zase/ krást, ale zvládnu to z toho dostat. Minimálně myslím, že by to šlo. Mám tom docela praxi, není to první košile, co jsem polila. *Trochu nervozně se zasměje nad svojí lehkou levostí, která se u ní projevuje, ale víc si z toho nedělá. Nepředpokládá, že by měl jenom jednu košili. Spíš, že má vlastní švadlenu, co ho obléká z kůže černých jednorožců. Občas přemýšlela, jak se k upírům stavět. Vypadali stejně staře jako ona, ale přitom k jejich věku mohla připočíst stovky a přesto by se někde netrefila. Tak pokračuje ve strategii sebevraha - jak ty na mě, tak já na tebe. Tato strategie znamená, že mu tyká jak starému známému a do toho se na něj usmívá svým typickým energickým bezstarostným úsměvem.*
*Upír pozvedne obočí a čeká, co mu má dívka co říct, načež se pohrdavě uchechtne a odmávne upíra, aby pokračoval ve splnění jeho příkazu.* Říkám.. Nic, co by jsi mi mohla nabídnout. Nepotřebuju tu košili vyčistit, když mám sto dalších stejných. *Změří si ji pohledem, načež dodá.* A brokát by jsi stejně nezvládla. *Zkonstatuje už rovnou předem a hodí do sebe skleničku bourbonu, kterou poté odloží zpátky na bar.* Takže, co kdyby ses raději ztratila, než si z tebe udělám večeři? *Navrhne ji a zvedne se z barmanské židličky. Prohrábne si vlasy, aby se ujistil, že v nich neskončilo nic z toho pití, co žena pila, načež se, na upíra až moc, pomalým krokem vydá skrz klub. Neměl přesný cíl, spíš koukal, kam ho oči zanesou. A cíl se mu nakonec před nimi objevil.* /Ani jsem netušil, že má B+ bazén.. To je.. ehm.. zajímavý doplněk nočního klubu../ *Probleskne mu hlavou, když se k němu vydá.*
V tom případě je ale škoda, že si nevážíš věcí, co máš. *Trochu si do něj možná rýpne a možná teď zkouší, jak moc si může dovolit, než z ní vysaje veškerou krev, co má v těle. Doufá, že jí to ještě chvíli půjde. Ona sama měla jen to, co si půjčila, nebo co se jí vešlo do batohu a stačilo jí to. Chce mu ještě odporovat, že ona zvládne všechno, ale nakonec si to rozmyslí a po jeho další poznámce se na něj chce vykašlat a jít domů. Nechá ho tedy odejít kousek od ní, když se jí do žil znovu vrátí energie a otočí se směrem, kudy on odešel.* /Tak to ne, nikam nejdu. Ještě by se mi smáli, že mě vyhnal nějaký upít./ *Zhluboka se nadechne a několika kroky ho doběhne a srovná s ním krok, když si všimne bazénů.* Páni, jsem si toho nikdy nevšimla. Škoda, že s sebou nemám plavky. Ale ty se koupat můžeš, když už jsi skoro svlečený. *Usměje se na něj a nevšímaje si jeho výrazu se usídlí k jeho boku a prochází s ním klubem a trochu si užívá, že před ním upíři uhybají a nemusí se prodírat. Nebo má aspoň takový pocit.* Trochu mi to tu připomíná bar z Lucifera, viděl jsi ten seriál? Tam ten bar měl pěkného majitele, zajímalo by mě, kdo tomu šéfuje tady. *Pokračuje ve svém přemýšlení nahlas a nenechává se rozhodit žádným pohledem, co po ní nejspíš hází.*
Když jsem si něčeho vážil, tak mi to bylo stejně sebrané, tak na co si něčeho vážit? *Prohodí řečnickou otázku a vydá se od ní pryč, aniž by čekal, zda na to hodlá nějak reagovat. Dojde k bazénům a už, už si myslí, že bude mít klid, když ji znova uslyší a otráveně protočí očima, aniž by se na ni otočil.* Škoda, že neumíš zmlknout.. *Zavrčí a dalšího komentáře si nevšímá.* /Kdo za to asi tak může, že?!/ *Vyrazí od ní pryč, ale jak to tak vypadá, tak civilka se ho hodlá držet jako klíště. A ano, byl přesvědčen, že je to civilka. Upír ani vlkodlak nebyla určitě, to by vycítil. Žádných vílích znaků si nevšiml a stejně tak ani run, takže nemohla být ani víla, ani lovec. Zbýval mu tudíž pouze čaroděj nebo civil, ale s pár čaroději se již potkal, s některými víc než osobně, a tohle naivní stvoření nemělo z čaroděje ani co se za nehet vešlo.* /Hah.. Tak si tu hlavinku ještě chvíli zavař, než ti to dojde../ Lucifer.. Pff.. Směšně ubohé.. *Odfrkne si na její slova, zatímco pokračuje v chůzi dál. Po cestě sebere jednomu z hostů sklenici s whisky a i když se návštěvník klubu hodlá bránit, tak stačí jen, aby ho zpražil pohledem a dotyčný zase zacouvá mlčky do stínů. Nakonec se Dragos s otráveným naštvaným pohledem obrátí na Josie.* /Jak moc dobře umí dnešní civilové plavat?/ *Zauvažuje, ale nakonec ji jen zase sjede pohledem a obrátí se k ní zády.*
*Náhodou, ona umí zmlknout, ale moc často to neukazuje. Jeho pomalou chůzi si bere tak, že mu nevadí její přítomnost, i když tomu tak pro jakéhokoliv jiného pozorovatele není. Josie ale není jakýkoliv pozorovatel, a tak se ho drží trochu jako klíště. Zvedne hlavu, aby si toho polonahého muže trochu víc prohlédla. Vždy přemýšlela, jak staří upíři jsou a co všechno mohli zažít. Je dost možné, že ho proměnili po občanské válce jako Jaspera ze Stmívání, nebo je to nějaký princ ze třináctého století a potkal se s dávnými velikány. Nový upír to rozhodně nebyl, ti mají v sobě ještě trochu emočního tepla, tenhle už musel být kamenný nějaký ten pátek.* To není pravda, je to dobrý seriál, i když třetí série nebyla nic moc. Ale pak to dohnali a u konce jsem brečela jak malá. *Přizná se a pořád jde sebevědomě s upírem k bazénu. Možná by se na to mohlo udělat nové přísloví stylem Nechoď panenko s upírem k bazénu, nenajdou tě. Sleduje, jak si bere něčí skleničku a nejraději by to udělala někomu taky, ale ještě by se napila krve a to nemá v plánu. Když na ni obrátí svůj pohled, tak se jen usměje a bere to jako dobrý krok. Pak se Dragos sice obrátí a jde zase jinam, ale ona ho pečlivě pronásleduje.* Kdyby jsi měl být zvíře, které bys byl? *Zeptá se ho. Chce z něj dostat pár slov a tuhle otázku má ráda, vždy o osobě před ní poví víc, než se tváří.*
*Kdyby to nebylo pod jeho úroveň tak už asi ukazuje rukou, jak to Josie kecá a paroduje to přehnanými mimikami obličeje. Jakoby jeho zrovna zajímal nějaký civilský seriál.* /Pfff.. Nemají ani představu o tom, jak svět skutečně funguje a přesto si budou cpát hlavu nesmyslama../ Jsi malá.. *Zamručí pouze otráveně na její slova a napije se z ukradené sklenice, když pokračuje dál po okraji bazénu. Už si myslel, že se ji zbavil, ale tak naivní nebyl. Navíc ji za sebou pořád cítil.* Had.. *Odpoví ji úplně první zvíře, co ho napadne. Ani nad tou otázkou nepřemýšlel, takže to ani nebyla přesná odpověď. Jen ho to napadlo nejdřív, protože to bylo zvíře, co bylo symbolem Hecaté a také jeho klubu. Nakonec dopije skleničku a zas se otočí.* /Ne, alkohol nepomáhá.. Furt je otravná../ *On si však ručičky špinit nehodlal. Pohledem zapátral někam za ni a aniž by si dotyčný uvědomil, co se děje, tak proběhl kolem upíří rychlostí a vrazil do Josephine. A zrovna z druhého boku, než byl bazén, tak, aby civilka ztratila rovnováhu a spadla. Poté se o pár metrů později zastavil a zmateně se vrátil zpátky ke své společnosti.* Doufám, že neumíš plavat.. *Prohodí ještě Dragos a do bazénu rovněž zahodí i skleničku.* Můžeš aportovat, ať jsi užitečná..
Tak oproti tobě je každý malý. *Upozorní na fakt jejich výškového rozdílu. Její výška byla průměrná. Kdybyste šli po Times Square, tak si ji nevšimnete, ale ani o ni nezakopnete. Velkým výrazným bodem na ní byly její rezavé vlasy, ve zbytku to byla normální hezká holka s pihami a hezkým úsměvem, který ráda rozdávala. Při jeho odpovědi zavrtí hlavou a povzdechne si.* Proč já ti to nevěřím? *Tady asi moc neuspěje. S dnešními i minulými muži je to těžké. Chce zase něco namítnout, když do ni něco vrazí a ona má pocit, jako by ji srazilo auto. Chvíli letí, a pak přistane ve vodě. Rozvíří se kolem ní vody, ale ona během chvíle vyplave na hladinu. Je dost odolný jedinec a tohle ji ze hry nevyřadí. Udělá pár temp a vyleze z bazénu celá mokrá, i když na její bílé promáčené tílko pod kterým nic nemá není úplně špatný pohled. Jakmile se vytáhne na zem, tak se otřepe a uhladí si vlasy dozadu, aby jí v tom nepřekážely a znovu jde za Dragosem. Nějak ji začalo bavit ho rozčilovat, nemá nic lepšího na práci. Akorát fakt snad neskončí jako jídlo.* Skleničku nemám, tu si musíš vylovit sám. Ale přiznávám, že jsem si to zasloužila, teď jsme si s tím oblečením aspoň kvit. *Pokrčí rameny a začne si na sobě ždímat všechno, co jde.*
*Spokojeně se na její slova ušklíbne, ale jinak to nekomentuje a dál se snaží od ní dostat co nejdál.* Nevidím, jak je tohle můj problém.. *Pokrčí rameny. Brzo na to už mu ale dojde trpělivost. Na to, aby do ní sám strkal je ale příliš povýšený. S radostí naopak ale sleduje její pád do vody, kam posléze zahodí i skleničku. I když pohled to nebyl špatný, když vylezla, to zase musel uznat. Úplný pokrytec nebyl. Jen asi devadesáti procentní. Nicméně měl dost dobré ovládání, aby se nenechal zlákat. Ušklíbne se nad jejími slovy, když k němu dojde a založí si ruce na hrudi.* Ještě ne.. *Prohodí a skloní se k ní, aby jejich oči byly na podobné výšce.* Pořád nemáš tu skleničku.. *Ušklíbne se škodolibě a tentokrát do ní strčí sám, aby po zádech zase sletěla do vody.*
*Plavec byla dobrý. Naučila se to, když jeden čas bydlela v LA většinu času pod molem a sledovala ostatní, jak brázdí vlny na surfu. Moc se jí to líbilo a chtěla to taky umět. Našla si tam tedy pár přátel, kteří ji nejprve naučili plavat a později i surfovat a dodnes je to její velký koníček, který bohužel v New Yorku provozovat nemůže, pokud nechce jenom surfovat po internetu. Z jeho pohybu směrem k ní čichá nějakou lotrovinu a je připravena na vše možné, takže když do ní strčí, tak se stačí chytit jeho ruky, aby nespadla úplně. Takže jsou tu dvě možnosti, buď teď visí nad bazénem a nachází zpátky rovnováhu, nebo do té vody letěli pro změnu oba.*
*Dragosův mozek už po všech těch letech pracoval jako mozek šachisty. Počítal s každou možnou variantou a promýšlel všechny tahy, nicméně by byl raději, kdyby tam spadla bez odporu. Díky jeho sklonění změnil těžiště svého těla, takže lehká civilka neměla šanci ho stáhnout sebou do vody, na druhou stranu, tohle pro ni také nebylo ideální. Možná by se i zvládla vytáhnout zpět, kdyby Dragos neudělal krok blíže k bazénu a tak nenatáhl ruku víc nad něj. Pro Josie teď gravitace hrála proti ní. Navíc svým přiblížením stál na stejném místě jako ona. Svojí nohu měl dokonce postavenou mezi jejími dvěma chodidly. Takže i kdyby se narovnala, tak nemá prostor nabrat dostatečně rovnováhy.* A co hodláš udělat teď? *Prohodí se škodolibým ušklíbnutím vědom si toho, že je sleduje celý klub.* Nebylo by pro tebe jednodušší spadnout? Mokrá už jsi.. *Navrhne, načež ji vytáhne kousíček výš.* I když ne teda, tak jak by bylo pro oba příjemnější.. *Šeptne k ní a zas ruku natáhne zpátky.*
*Popravdě ani nečekala, že ho zvládne dostat do vody, spíš se jen ona nechtěla znovu koupat. Nebo znovu se koupat tak snadno pro jeho potěšení. Právě proto se ho chytila a nehodlá se jen tak pustit. Gravitace ale hrála proti ní, když si Dragos lépe stoupnul. Sice pořád stála nohama na zemi, pořád by zvládla něco udělat, ale rozhodně by nezvládla jen tak zmizet.* /Josie, mysli!/ *Její přátelé vždy říkali, že s ní nemohou hrát žádné hry, protože vždy udělá něco nečekaného. Byl velmi blízko ní a oba tedy velmi blízko vody. Jeho noha byla mezi jejíma nohama, což jí i vyhovovalo při jejím manévru.* Jenže já nemám ráda jednoduché cesty. *Usmála se na něj s bojovností v očích sobě vlastní a jeho úchylnou poznámku Ignorovala, protože se připravovala na svůj tah. Lépe se chytila za jeho ruku a trochu se přitáhla a nohy vyšvihla do vzduchu a omotala je kolem jeho pasu. Pokud to tedy zázrakem ustál, tak je na něm teď nalepená jako opička a pokud ne, tak oba míří do vody.*
*Ačkoliv mohl být Dragos přesvědčivý jak chtěl (a že si byl sebevědomě jistý, že by svedl samotného Lucifera i jeho ženu), tak gravitaci neukecal. Hlavně, když jim oběma Josie změnila těžiště, které se teď nacházelo přímo nad bazénem. Kdyby ještě dýchal, tak by se ani nestihl nadechnout, což ale naštěstí nebylo potřeba. Pro něj bazén tak hluboký nebyl, takže se v něm pohodlně mohl postavit a věnovat civilce naštvaný pohled. Ať už byla stále přilepená na něj, nebo odplavala, tak na ni jen něco nesrozumitelného zavrčel a odstrčil ji stranou, zatímco vyrazil k okraji. Se schody se neobtěžoval. Prostě se vytáhnul ven na břeh a postavil. Voda z něj tekla v drobných pramínkách a to i z jeho polodlouhých vlasů. Jen si je odhrnul z obličej dozadu a pohledem zabil jednoho z upírů, který se odvážil zasmát. Ono k tomu neměli daleko ani ostatní, ale ti měli dost rozumu aby mlčeli, i když to bylo těžké.* Ehm.. Hádám, že se mám asi vrátit i pro kalhoty a boty.. *Pronese tiše z kraje davu mladý blonďatý upír, který měl ovšem tmavší olivovou pleť a středomořské rysy.* Tak ty hádáš, jo? *Zavrčí na něj Dragos, když do něj zapíchne pohled.* Už mizím.. *Vyhrkne jen Ceres a jen odloží Dragosovu bílou košili a vestu na jedno z lehátek, otočí se a v rychlosti blesku je pryč.*
*Je připravena na různé varianty, takže když se jim změní těžiště a oni míří společně do vody, stihne se nadechnout. Už za letu se ho pouští, aby nedopadli na sebe a musí uznat, že jí to za ten jeho obličej stálo. Udělá pár temp znovu k okraji bazénu a vytáhne se na kraj, jako to udělala předtím. Tentokrát se ale dívá na druhou mokrou slepici, které ty kapky stékající po nahé hrudi dosti sluší, ale snaží se, aby ji to nevyvedlo z míry. Spíš se soustředí na jeho pohled a mokré vlasy a začne se nahlas smát.* Tak co? Máš tu skleničku? *Dostane ze sebe, když zvládne promluvit aspoň nějaké slovo a pomalu se zvedá na nohy, do té doby seděla na kraji bazénu.* Jaká je voda? Mokrá? *Asi hodně riskuje svoje zdraví, ale je to vážně hrozná sranda, i když je škoda, že se ostatní upíři nesmějí s ní. Nejspíš musí mít nějaké vysoké postavení, jinak by ho tak na slovo neposlouchali.* Tak si myslím, že teď jsme si kvit. Nemyslíš? *A znovu jde směrem k němu a opře se o nedaleký stolek. Teče z ní voda, tílko ukazuje i to, co tam nemá a v botách jí čvachtá, ale nějak jí to vůbec nevadí.*
*Pár upírů si vymění nervózní pohled, když se začne civilka smát. V podstatě se směje jediná, neboť ostatní ví, že jim jde o kejhák, kdyby to zkusili. Dragos ji ignoruje, při jejích hloupých poznámkách a místo toho využije svou košili, aby ze sebe dostal trochu vody. Nebyl to ručník, ale muselo to stačit. Vlasy zůstaly vlhké a sem tam z nich spadla kapka, ale hruď už byla suchá celkem slušně. Josiinu přítomnost začne brát na vědomí až ve chvíli, kdy dojde až k němu. Jen po ní vrhne stále naštvaným pohledem, načež ji zachytí dlaní na krku. Ne natolik, aby ji to začalo dusit, nicméně dost, aby ji to bylo nepříjemné a nutilo couvat, čehož Dragos využije a jde s ní skrz dav až k nejbližší zdi, kde ji opře.* Nemyslíš si ty, že jsi nějaká drzá? *Nadhodí na oplátku. Pozornost už je od nich raději přesunutá pryč. Nebylo to pro upíry nic neobvyklé, již na to byli zvyklí a neměli potřebu vše sledovat.*
*Sundá si ze sebe mokrou koženkovou bundu s tím, že ji tu nesmí zapomenout, protože není její a položí ji na nedaleký stolek. Cítí se tak trochu pohodlněji, když se na ni lepí jenom část oblečení. Zbytek raději sundavat nebude, to by asi dosáhla úplně něčeho jiného, než chce. Rukama si dostane vodu pryč z obličeje a z očí, aby se jí do nich nedostal chlor. Sleduje po očku Dragose, jak se utírá suchou košilí a není to špatný pohled.* Teď ti zase přinesou suché kalhoty, ale nebudeš mít košili. Nekonečný příběh. *Poznamená rýpavě a štráduje si to k němu, což asi nebyl úplně nejlepší nápad. O chvíli později má totiž muž ruku kolem jejího krku a nutí jí couvat až ke stěně. Měla by se bát. Každý normální člověk by se bál a jen blázen by se nebál o svůj život. Jenže ona je blázen. Říká si, že kdyby ji chtěl zabít, udělá to už na začátku a pokud to chce udělat teď, tak to udělá. Ona nehodlá umřít tak, že by se někoho doprošovala.* Ne, ani ne. *Odpoví mu a přitom se mu silným pohledem dívá do očí. Jeho stisk není úplně příjemný, dokázala by si ho představit v příjemnější situaci, ale tak musí brát to, co je.* A nemyslíš si, že až moc využíváš svého postavení? *Vrátí mu otázku a v podstatě je až natěšená, co se bude dít dál. Adrenalin jí pumpuje v žilách a ona čeká.*
*Její rýpavou poznámku ignoruje. Přeci jen mu bylo naprosto někde, zda se jeho otroci v klanu vrátí klidně tisickrát. Co mu ale někde nebylo byl způsob jakým s ním jednala tahle civilka.* /Ta její naivní hlavinka si zřejmě neuvědomuje, že mě stačí jenom lusknout prsty a je mrtvá. A nikdo by se tady tomu nedivil./ *Aby ji její místo připomenul, tak ji podrží pod krkem a dostane k nejbližší zdi. Ne, že by ho její odpověď překvapila, ale i tak do ní přísně zabodne své šedé oči. V těch se mu po její otázce zableskne.* Ohh, kotě.. *Prohodí rádoby blahoskloně.* Ty nemáš nejmenší ponětí, jak moc bych ho mohl využít.. Mohl bych tě tady na místě zabít a nikdo by nehnul ani brvou.. *Zaměří se na její oči a aniž by si to žena uvědomila, tak ji pojme pod Encanto.* Nebo bych ti mohl nařídit, aby ses svlékla.. *Pronese a o krok ustoupí, dokonce i ruka z jejího krku zmizí, zatímco ji nechá plnit příkaz. Není však až tak krutý, takže ji nechá pouze svléci triko, maximálně rozepnout kalhoty, ale nic víc a encanto zase zruší.* A nikdo by ti tady nepomohl.. *Dokončí svoje slova. Jestli triko odhodí na zem, tak ho přišlápne, aby si jej nemohla opět vzít, přičemž se k ní zase přiblíží a ruce položí na zeď vedle ní. Pokud triko stále držela v ruce, tak ji onu ruku na zdi zachytil a její druhou k tomu přidal, když se k ní o ten krok vrátil.* Máš k tomu ještě co říct? *Pobídne ji se škodolibým ušklíbnutím.*
Mohl. Ale neudělals to. *Poznamená pořád se silným pohledem v očích, které propojuje s jeho pohledem a docela se jí to líbí. Až tedy na tu přezdívku. Neměla ráda, když jí někdo říkal kotě, takže se při tom slově trochu zamračí, ale jinak to nechá být. Pod Encantem se už několikrát objevila a nikdy to nebyl úplně příjemný zážitek, ale proti tomu jako civilka neměla jak bojovat, takže když se znovu dá k sobě, tak na sobě už své tílko nemá a její dvě holky jen tak visí do místnosti. Rozhlédne se kolem sebe, aby zjistila, že nic víc se nestalo a znovu mu vrátí bojovný pohled. Tílko jí zůstalo v ruce, takže stojí přišpendlená ke zdi a nemá se kam pohnout. Z principu jí nevadí být skoro nahá, je se svým tělem srovnaná a spokojená, takže ať se všichni klidně dívají.* Mám. Jestli jsi mě chtěl vidět nahou, stačilo poprosit. *Trochu se na něj usměje a srdce se jí adrenalinem rozbuší ještě o něco víc. Ještě chvíli a snad bouchne. Ale teď s napjatým tělem a vyzývavýma očima spojuje jejich pohled.* Tak co tedy bude dál? Zabiješ mě?
A ty místo toho, aby jsi byla vděčná, tak pokoušíš svoje hranice.. *Zavrčí na ni. Aby ji dokázal, že je zcela v jeho moci a měla by být rozumnější, tak ji zhypnotizuje Encantem. Nicméně musel ocenit její bojovnost, jakmile se jeho schopnosti stáhly. Přesto, že to neprospívalo jeho plánu ji tady zanechat a zmizet. Možná.. Jen možná.. by ho zajímalo o ní trochu víc.* Já neprosím.. Kotě.. *Dodá ono oslovení, když si všimnul, jak ji to vadí. Díky svým upírským schopnostem vnímal bušení jejího srdce možná ještě silněji, než ona sama.* Mám dojem, že to by bylo plýtvání.. Alespoň zatím.. /A taky nechci mít úplně za prdelí ty otravné rádoby strážce zákona../ Zábavu si zvládnu užít i jinak.. *Pronese tišeji, než polapí její rty v polibku. Nešlo mu o city ani tak o vášeň, jako spíš o to napětí, které bylo patrné z obou stran a on toho hodlal zneužít. Počkal si na okamžik, kdy se žena sama natáhne pro polibek, aby se odtáhnul. Jen ji prstem nadzvedne bradu, ušklíbne se a opět vyrazí skrz dav pryč.*
Možná by ses to mohl naučit. *Lehce nakloní hlavu na stranu a zhluboka se nadechne. Úplně cítí tu proudící energii mezi nimi, kterou už dost dlouho nezažila. Možná to bude tím, že balancuje mezi životem a smrtí. Možná to bude tím sexy upírem před ní, co se rád koupe a svléká. Všechno je možné a dohromady to sní dělá docela divy. Čekala hodně, ale nečekala, že ji políbí, i když si to přála. Do polibku se zapojí, ale v tu chvíli cítí, jak se ten šmejd odtahuje, a tak se ho chytne zuby za dolní ret a chvíli si ho u sebe přidrží stylem, ať si s ní nezahrává. Následně ho ale nechává jít. Pro dnešek by to totiž už stačilo, upírů bylo dost. Natáhne si mokré tílko a bez půjčené bundy odchází s posledním pohledem do davu pryč. Tak tohle tedy nečekala.*
*Ušklíbne se škodolibě, když mu zkousne ret. A i kdyby mu ho měla prokousnout, tak se jí stejně odtáhne a pak zmizí pryč. Vrátí se na bar a spokojeně pro sebe zkonstatuje, že už není pronásledovaný. Ačkoliv by se pokračování toho, co načal nebránil. Vezme si další skleničku alkoholu a zatímco ji vyprázdňuje, tak se vrátí k bazénu, kde zanechal svoje oblečení na převlečení. To sebere, načež zaregistruje ještě něco.* /Tak tohle bude drahé, kotě../ *Ušklíbne se pro sebe, když sebere i její bundu a s tím vším se vydá zpátky na Staten Island do své vily.*
*Klub nacházející se nedaleko i samotného sídla klanu se dnes připravoval na velký nával. Přeci jen bylo oznámeno, že zde budou drinky zdarma. A kdo by si nechal ujít pití zadarmo, že? K tomu, aby jej návštěvníci dostali je však čekal jeden malý nepatrný detail a to ten, že po domluvě s nejvyšším čarodějem Manhattanu byla kolem klubu vyčarovaná bariéra, která příchozím změnila po průchodu jejich pohlaví. Z ženy se stal muž a obráceně. Proto bylo hned u vchodu připravená provizorní převlékárna s hromadou různorodého oblečení. Jakmile se návštěvníci dostali dál tak se ocitli v tématicky zdobeném prostoru, vhodném pro správné ukončení Pride Month. Kam oko dohlédlo se nacházely látky, vlajky, tuby s barvou, flitry a podobně. Však si také dal majitel klubu záležet. Sám přišel ještě před začátkem akce, aby vše zkontroloval a stejně brzo dorazil i Malachai, aby splnil nejdůležitejší bod dnešního večera. Pro návštěvníky je však nutné mít na paměti, že klub je i nadále chráněný kouzelnou bariérou, jenž že ač se zde konala akce, tak nadále klub obstupoval štít bránící čarodějům a vílám v používání magie. Jediné povolené byly již dříve očarované magické předměty.*
*Dragos dorazil do klubu hodně předčasně.. Přeci jen bylo toho třeba dost zařídit. Proto taky použil tajnou podzemní cestu ze svého sídla, neboť nyní by ven vážně nevyrazil. Jako prvotně dohlédl, aby zde bylo dost kousků náhradního oblečení. Věděl, že návštěvníci nebudou mít nejmenší ponětí o proměně a bude tak nutné jim dát šanci se převléct do něčeho pohodlnějšího. Oblečení bylo různorodé, včetně obyčejných triček a kalhot, což mu přišlo jako úplně zbytečné, ale byl uhlasován, ať dá lidem víc variant. Poté se tady už nacházeli zajímavější kousky. Obleky, crop topy, korzety, halenky, kraťasy, košile, sukně.. Všechno v různých velikostech, délkách, barvách nebo průhlednosti. Zkrátka si zde každý našel svoje. Celý vstupní prostor klubu se tak změnil na provizorní šatnu s látkovými zástěnami. Následně ještě dohlédl na výzdobu klubu. Ano, dohlédl. On si přece nebude špinit ručičky. Jednotlivá zákoutí klubu byla osvětlená tlumenými reflektory v barvách vlajek různých orientací. U stropu byly spuštěné hedvábné látky, které tyto kouty, jen tak, aby se neřeklo, kryly rovněž v oněch barvách. Nesměly chybět tematické drinky nebo panáky. Zásoba alkoholu na dnešní noc by mohla zásobit obyčejný klub na celý měsíc. Po stolech se poté nacházely poházené flitry a barvy na obličej v menších tubách. Během večera poté v pravidelných intervalech budou ony flitry i vystřelovány na parket spolu s umělou mlhou. Když bylo vše nachystáno, tak se převlečený Dragos usadil s whisky na svém výsostném místě a čekal na příchod prvních návštěvníků.*
*Jak se nějak domníval, kolik času mu na přípravu na párty přijde, tak se trefil. Byly to celé dvě hodiny příprav, jemiž Remi svůj volný den strávil. Byl ale natěšený, rozjařený a věděl, že dnešní noc bude skvělá. Tak nějak to tušil, a i se tak rozhodl.* /Prostě se rozjedu, prostě to bude super a tečka. A půjdu tam jako extravagance sama, ať si o tom každý myslí co jen chce, mně to je fuj. Třeba i někoho pohorším, po cestě tam určitě./ *Tady nutno podotknout, že Remi nevlastnil auto. Chodil pěšky a delší vzdálenosti jezdil městskou, hromadnou dopravou. V té se i za normálních okolností stýkal s pohledy ostatních, kterými jej ženy, i mladíci občas svlékali, či si jej jen měřili pohledem. A jak by také ne. Byl si vědom své krásy a využíval toho. A v momentě, kdy prošel se svým typickým outfitem, což byla košile s vyhrnutými rukávy po loket, jež měla knoflíky pod krkem rozepnuté tak, aby odhalovala jeho hruď a tetování na ní, šedé kalhoty s podélnými pruhy světlejší šedé barvy a rozšířením v dolní části nohavic, k tomu přidal svůj klobouk černé barvy a elegantní polobotky, pak se na něj pohledy ano, skutečně upínaly. Občas měl ale dny, kdy vyšel jen tak bez trika v kraťasech a žabkách, záleželo na nalazení a počasí. Ovšem to, co si nachystal na dnešek, to předčilo vše. Stálo jej to sice shání v obchodech jako blázen, ale nakonec dal dohromady to, co potřeboval. K jeho make-upu. Ten tvořila rudá rtěnka, výrazná snad nejvíce. Oči měl vytažené linkou, nalepené umělé řasy a černé, kouřové líčení. Na obličeji měl i tvářenku a rozjasňovač, aby pořádně zářil na sto honů nejlépe. Nehty si nalakoval na černo, aby to mělo ještě lepší kouzlo. A pak se pustil do outfitu celkového. Na nohy zvolil kožené kozačky na jehlách, které měly se vším všudy, jak se zvýšením podpatku tak i s jehlou na konci 20 centimetrů k dobru. Vysoké boty samotné pak byly až do poloviny stehen tvořené zepředu šněrováním a ze strany stříbrnými cvoky naskládanými nad sebou, a přetínaly jeho tetování na stehnech. Na levém stehně to byl had, zatímco na pravém měl květinu. Tělo jako takové pokrývalo černé bodíčko, které začínalo u krku a končilo překrytím klína a pozadí. Na břiše mělo ale vystřižení, stejně tak jako na zádech ve stejné úrovni a spojoval je s přední a zadní stranou jen několik pruhů látky, jež ale na zádech přecházela v síťku. U krku se pak opět spojovala látka v jednotnou plochu a zakrývala tak horní část hrudníku a krk a kolem krku samotného se spojovala s obojkem, který měl po celé své délce středně dlouhé, stříbrné ostny a vzadu stejnobarevnou sponu na zapínání. Ruce potom Remimu pokrývaly od dlaní až po polovinu paží síťované návleky. Dlaně samotné měl zahalené do bezprstých rukavic s cvoky na kloubech. Jeho celý outfit byl v černé barvě se stříbrnými doplňky. Co se vlasů týkalo, ty své si Remi vyčesal do vysokého culíku, který pak ještě obepl dlouhým, až po zadek stejnobarevným příčeskem. Ve finále teď měl najednou dva metry a vypadal, jako kdyby se chystal na dragg queen party. Se svým outfitem byl ale nad míru spokojen. Na samotné místo potom zvolil dopravu metrem a autobusem, který jej vyhodil před samotným místem konání. A pohledy, jež mu lidé věnovali, si skutečně užíval. Na to, že by se to do něj jako do muže neřeklo, se totiž Remi na podpatcích pohyboval lépe než kdejaká dívka. Jeho chůze byla jistá, pevná a zároveň elegantní. Pohled se upínal nejen na jeho outfit, ale také i na tři tetování, jež měl na břiše, hada, jež se točil kolem jablka nad pupíkem, na levo pod tím pak jednu a na pravo od ní další kočku Sphynx, které se na sebe koukaly a cenily zuby. Bylo i vidět jeho tetování čínského draka, který se vinul Remimu po celé levé straně těla, a různá drobná tetování všech možných druhů po obou pažích. jakmile dorazil před místo konání, nejprve se zastavil, zatímco sáhl do malé, decentní ale i tak na první pohled jasně dámské kabelky, odkud vytáhl krabičku cigaret, jednu z nich si zapálil a pokuřoval. Rozhlížel se zatím kolem sebe, na všechny se usmíval. A nejvíce na ty, kteří se na něj mračli nebo si jej měřili pohoršeně pohledem. Když kolem něj procházela jedna starší paní, no, mohlo jí být kolem padesáti, neodpustila si poznámku.* Kriste pane, ta dnešní mládež, to je něco hrozného. *Remi se jen uculil, a když byla na jeho úrovní, uculil se od ucha k uchu a aniž by něco řekl, dal jednu nohu za sebe do pukrle, zatímco vysekl přímo výstavní poklonku. Pak už si dokouřil poklidně svou cigaretu a když se cítil připravený, tak zamířil směrem ke vchodu. Vystál si frontu, nechal se zkontrolovat a pak už vešel dovnitř. Napsal ještě TAYOVI, že na něj počká uvnitř u baru, aby jej mladík nikde nehledal, zatímco vešel dovnitř. Jaké pro něj ale bylo překvapení, když pocítil silné třpotání magie ve vzduchu. Až moc silné na to, aby to bylo jen tak přehlédnutelné, nebo aby to bylo jen jako když se poblíž objeví čaroděj. Tohle bylo něco jiného. Jen chvilku přemýšlel, proč se mu nyní na mobil kouká tak špatně, a po chvilce mu došlo proč.* /To jsou...prsa? Co to zatraceně???/ *Svou volnou dlaň položil na teď bujné poprsí, stejně tak jako po chvilce sjel k rozkroku, kde nebylo....nic!!* No to je teda gól! *Zahulákal do prostoru, než se rozesmál, protože slyšel svůj hlas. Jako ho měl i on, byl zachraptělý, s italským přízvukem, ale o něco výše postavený, zkrátka- z Remiho byla nefalšovaná ženská. proto tam ještě chvilku stál a povídal sám pro sebe, halekal, aby se se svým novám hlasem seznámil. Tak nějak mu začalo docházet, že i vzhledem k názvu party a zaměření to bude jen dočasné, ale povedené kouzlo.* No tak to je perfektní. *Řekl ještě sám pro sebe a hlasu se opět zasmál, nakonec se ale vydal směrem k baru. Musel uznat, že výzdoba byla skutečně skvělá, byl nadšený. Když šel přes parket, tak se zatočil kolem své osy, než dorazil baru, kde se ihned jal objednání si své oblíbené whiskey.*
*I Alessandra, která se v New Yorku už hezky zabydlela, slyšela o dnešní party, která se měla konat v klubu, jejímž majitelem nebyl nikdo jiný než vůdce upírského klanu. Už jen kvůli tomu, si nechtěla nechat tuto akci ujít. Byla to totiž dokonalá příležitost si obhlídnout, kdo všechno se v městě ze světa stínu pohybuje. Těšila se, to se muselo nechat. Přece, jen to byla první větší akce, na kterou se chystala, když se teda pomine akce v jejím oboru, těch měla víc než dost. Po koupeli, kterou si dopřála, si oblékla černé kožené minišaty bez ramínek, jejich délka končila těsně pod zadkem. Na nohy nazula lesklé černé lodičky na vysokém podpatku a kabelku, kterou celý vzhled doplnila. Řasy, které už tak měla prodloužené, si ještě více zvýraznila, přidala tmavé oční stíny a rudou rtěnku. Sama se sebou byla spokojená a jakmile byla hotová, popadla své věci a vyšla ze své vily před dům, kde už na ni čekalo zaparkované auto s řidičem. Ten jí otevřel zadní dveře a nechal upírku nasednou. Ta se pohodlně usadila a s úsměvem na tváři se zahleděla ven, když se auto konečně dalo do pohybu. Cesta ubíhala docela rychle a než se Aless nadála, řidič zastavil hned před klubem. Upírka vytáhla z kabelky rudou rtěnku, a ještě jednou si s pohledem do zrcátka přejela po rtech, snad aby je ještě více zvýraznila. Nakonec schovala zpět a když se jí otevřely dveře, vystoupila.* /Hm, nevypadá to špatně, ale uvidí se až uvnitř./ *Pronesla si sama pro sebe a vydala se ke vchodu. To že tam byla nějaká fronta ani neřešila, nasadila své ženské zbraně a po chvíli už si to vcházela dovnitř. Musela se tiše uchechtnout z toho, jak jí tohle vždy vyšlo, ovšem po chvíli jí úsměv z tváře zmizel. Celé tělo jí začalo podivně brnět a vzduch se zdál být také jiný. Když to po pár sekundách zmizelo, jen tiše zavrčela.* /Zatracení čarodějové, vtipkovat se jim zachtělo jo./ *Mručela nevrle, když zjistila, že její dokonalé poprsí je pryč, zatímco jí v rozkroku spíše něco přibylo. Dokonce i její dlouhé vlasy teď byly pryč. Alessandra protočila očima, rozhlédla se kolem a ihned zamířila do míst, kde se hodlala převléknout. Přece jen teď z ní byl pohledný mladý muž a v šatech se zde pohybovat nechtěla. Sebrala pár svršků a dala se do převlékání. Do oka jí padl jeden rudý outfit. Rychle ze sebe sundala věci, ve kterých přišla a dala se do oblékáni druhého. Nejprve na sebe navlékla rudé kalhoty a nazula si černé kotníkové boty na mírném podpatku. Nakonec svůj outfit zakončila něčím, co vypadalo jako saténové rudé tílko, které bylo zcela bez zad a boků a drželo jen malým kusem látky za krkem. Kolem krku si také jen ledabyle obmotala kravatu, jenž kupodivu měla také rudou barvu. Nakonec se prohlédla v zrcadle a usmála se.* /Nakonec to není tak hrozné, jak jsem čekala. I jako chlap jsem k sežrání./ *Prolétlo upírce myslí. Ještě si projela rukama své krátce střižené vlasy a smyla make-up, aby to tolik nerazilo. Když se sebou byla spokojená, vyšla z převlékárny a vydala se konečně dál. Cestou k baru se rozhlížela a musela uznat, že byla překvapená tím, jak to uvnitř vypadalo. U baru se posléze posadila a poručila si sklenku dobré whisky, vyhlížejíc a čekajíc, co se bude dít dál.*
*Samozrejme, že by sa mal Lóni čo najlepšie držať čo najďalej od hocijakého klubu alebo možnosti ísť na párty. Bol ešte moc mladý a neskúsený, ak by sa mu snažilo niečo ublížiť, mohol by len utekať a veriť, že ho niekto nájde. Aj keď už teda začal pracovať na svojej mágii pomocou kariet, ktoré slúžili ako možnosť, ako sa lepšie sústrediť, stále bol slabý. A samozrejme, raz ho už zmenili na mačku. To bola tiež zábavka, keď sa dozvedel, v koľkých rukách sa za tú noc ako terapeutické koťátko objavil. Ale napriek tomu bolo ťažké pre chlapca sa držať stranou, keď bol na prechádzke cez Staten Island a videl, ako sa do nejakého baru valia ľudia. Jednoducho si užíval tej voľnosti, ktoú mu neznáma identita na novom mieste priniesla. Už viac nebol miestny duch-sirota pripomínajúca škaredé spomienky, bol čarodej, ktorý bol súčasťou väčšej komunity, kde patril. Na sebe mal zrovna jednu krajšiu košieľku v perleťovej farbe a biele tielko. Na nohách mal jednoduché džín, ale ako badal, ľudia sa pred jeho očami menili a následne mali šancu sa prezliecť, takže si z nich nerobil ťažkú hlavu. Premena nebola nijako zvláštna. Už ju raz zažil. Na jeho prekvapenie však nezbadal takmer žiadne zmeny vo svojom výzore, že už sa aj pri dverách začínali čudovať, či bariéra okolo baru prestala zrazu fungovať. Stačilo však, aby nazrel pod trenky a mohol potvrdiť, že všetko prebehlo v poriadku. V prezliekarni zladil svoje biele tielko s dlhšou bielou jednoduchou sukňou po zem, takže mu z nej bolo len jemne vidieť špičky broskyňovo-ružových tenisiek. Vlasy mu tiež trochu po zmene podrástli, takže si ich aspoň zasponkoval na stránach nad ušami, a tielko vykúkajúce spoza otvorenej košielky, ktorú si zapravil do sukne, malo aspoň konečne aj čo schovávať - menší hrudník, ktorý však bolo aj tak ťažko vidieť. Podíde k baru, a podľa minulých zlých skúseností s pivom si pre teraz objedná len kolu.* S ľadom, poprosím. Tú čerešnovú, ďakujem.
*Na chvíli zvažoval, že nakonec zůstane doma. Napsal by zkrátka Remimu, že nakonec nepřijde. Přeci jen by jej pravděpodobně jen omezoval s tím, jak nejistý si ve velké společnosti je. Nejspíše by se nakonec stejně uklidil tam, kde by měl klid.* Alespoň na chvíli ano. *Přesvědčil sám sebe, načež se opravdu zvedl z postele, v níž doteď ležel a přešel ke skříni. Nehodlal to nijak přehánět, jednoduše si vzal první černou košili, která mu přišla pod ruku. Nač to nějak komplikovat. Vybočit ze své míry se rozhodl pouze malinko, vrchní oděv si ani zdaleka nedopl úplně, polovina jeho hrudi byla odhalená. Toť k jeho maximu, které mu před těmi lety pomohl Walter nastavit.* /Odhalovat se budeš jen předemnou!/ Pfft, bastard jeden. *Zamrmlal si pak během oblékání džín s vysokým pasem, do nichž si zastrčil většinu košile. Outfit nato završil chokerem s přívěškem měsíce, který dostal na jedny narozeniny od nejlepší kamarádky. Jako boty nakonec zvolil jednoduché polobotky. Před odchodem ze svého pokoje si samozřejmě vzal klasické trio - peněženku, mobil, klíče - a do menší brašny si narval svoji záchranu, kdyby náhodou opravdu někde skončil sedět téměř o samotě - tuto záchranu činilo pouzdro se skicákem. Nyní mu už jen zbývalo se jedné ze svých chůviček zeptat, zda by ho na tu party nevzali. Naštěstí pro jeho kamaráda víláka, čas a chuť jít někam na pařbu měl Sascha, který se mladšího na místo akce rozhodl vzít pomocí tajné podzemní chodby, aby nemuseli čekat do setmění. Nuže to se tentokrát na neštěstí neobešlo bez zahlédnutí samotného VŮDCE KLANU. Ona tajná chodba totiž končila před jeho soukromými prostory. Nicméně to by samozřejmě nebyl až tak velký problém. Strach stejně nakonec vyprchá a zůstane tu pouze respekt. Co ale jen tak neodejde, je poprsí, kterého by si mladý upír hned jen tak nevšiml, nebýt poznatku ze strany staršího upíra. Ani ten samozřejmě kouzlu neunikl, nicméně to vypadalo, jako by mu to bylo úplně jedno.* Pokud nechceš, aby ti na ně někdo čuměl, zapni si tu košili. *Tay se zprvu zaraženě kouknul na Saschu.* Cože? *Vypadlo z něj ještě před tím, jak se následně podíval na svoji hruď. Rychle si na to chytl obě strany košile.* W-was ist das? Was soll das heißen? *Podíval se opět na druhého upíra.* Až mi řekneš co jsi právě z té pusy vypustil, možná ti odpovím.*Pokrčil starší rameny. Tay si pouze promnul oči a kývl.* Co tohle má znamenat? *Nuže namísto odpovědi se mu dostalo pouze další pokrčení ramen.* Magie. Kde tě čeká ten tvůj vílák? *Mladší upír kývl k baru.* Hádám, že asi někde tam. *Jakmile tuto větu vyslovil, už nijak neotáleli a rozešli se přímo k baru. Taylor si mezitím samozřejmě držel košili, aby mu nikdo na ten „dar od boha" neviděl. U pultu kromě REMIHO samozřejmě zahlédly i spoustu dalších lidí, ovšem ti je momentálně nezajímali.* Ahoj. *Oslovil pak VÍLÁKA, když byl dostatečně blízko u něj, aby ho vůbec slyšel. Pokusil se i vykouzlit nějaký ten úsměv. Už od pohledu musel působit docela nervózně.* Myslíš, že tu někde najdu nějakou podprsenku nebo tak něco? Tohle i pod zapnutou košilí půjde vidět. *Kníkl, pohledem sklouznul nejprve ke svému hrudníku a pak i k tomu od samotného VÍLÁKA.* Oh. *Zamrká překvapeně.*
*Bob dostal pozvánku od sestry. Ta tam chtěla jít, ale zjistila, že tam je jaksi bariéra. Takže ji předala jemu a přitom si mrmlala a proklínala toho, co ji navnadí a pak se ukáže, že tam má zákaz. Bob na ní přitom koukal nahý a rozespalý, protože mu to donesla až do postele. Takže si dal kafe, oblékl se do riflí a trička Nirvani, které ani neví proč má doma. Přitom si vzpomene, že na poslední party kam šel, a nebyla čistě čarodějna, tak se stal menší rozruch. Vezme si teda měšec a do něj si dá protijedy, kreditku a prokleté mince, kdyby se musel bránit. Sám měšec byl očarovaný, aby se nedal z majitele strhnout. Pak se podívá na svou hůl, která byla ve vitrínce. Momentálně ji nemohl vzít, neboť se na ni stabilizují kouzla. Proto většinu dnů nyní spal. Dost ho vyčerpalo dát daná kouzla zpět.* Kdybych o ni přišel, tak mi bude trvat dalších sto let udělat novou...* Řekne si pro sebe a usměje se na hůl, která pro něj byla víc než jeho knihy v knihovně. Otevře si portál a přesune se na Staten Island. V tu chvíli mu dojde, že jaksi nebo boty.* Egrhm...* Zamručí a vydá se směrem k podniku, kde by se mělo něco dít. Jakmile projde bariérou, tak si musí chytit ryfle.* Sakra... Příště varování...* Zavrčí a rozhlédne si. Uvidí místo na převlečení. Popadne první šaty, co uvidí a oblékne si je. Trochu upraví vlasy a nahodí společenský úsměv. Z převlíkárny zamíří rovnou k baru.* Dejte mi redbul, nebo je ze mě šípková růženka...* Prohlásí a bezděčně sáhne po měšci, který má stále na boku, než mu dojde, že drinky jsou zdarma.*
*Ako aj Kai sľúbil, tak sa na Dragosovej akcii objavil ešte predtým ako začala, pred Klubom vyčaroval clonu, ktorá menila každého na opačné pohlavie. Kúzlo platilo iba počas toho, čo osoba vstúpila do klubu a jej pohlavie sa zmenilo. Preto keď aj Kai vstúpil do klubu, tak ho to samozrejme zmenilo na ženu a on tak musel ísť zmeniť svoje oblečenie, keďže mu to trochu vadilo. Preto sa obliekol do korzetu a nejakej sukne, pričom na sebe nedal poznať,že by ho to nejako ovlivnilo. On to aj práve čakal, takže mal svoje už pripravené predtým, ako tam vošiel. Prejde k DRAGOSOVI, ktorého je jednoduché poznať aj ako ženu a kývne jeho smerom.* Dúfam, že ti to takto stačí a ja sa môžem ísť baviť s niekým iným. *Povie mu a potom sa mu vyparí z dohľadu, aby si mohol nájsť nejakú obeť, ktorú by mohol tento večer otravovať. No najprv si ide dať drink ku baru, aby si to dnes poriadne užil.*
*V klubu se rozjela zábava téměř okamžitě a kromě vlkodlaků a lovců se tu našlo od každé rasy něco. K tanci na parketu vyhrávaly písničky holdující nejvyšším příčkám všech žebříčků, ze všech dekád současného i minulého století, a aby si každý přišel na své, tak se plynulým přechodem střídaly i rychlá a pomalá tempa. Prostor k tančení za chvíli zaplnila i umělá mlha a na každý beat nesmělo chybět vystřelení různě barevných flitrů a třpytek. Za chvíli se tak každý leskl jako ti příšerně fakeový upíři z jedné známé knižní a filmové ságy, kterou však lepší nezmiňovat. Zároveň došlo na využití barev na obličej a v místnosti už pobíhalo několik lidí, co to lehce přehnali s alkoholem a chtěli nutně každému na obličej malovat vlajky. Jednou takovou obětí se stal například chudák TAYLOR nebo REMI. Bar zase rozjel produkci v plném proudu nápojů alkoholických i nealkoholických. Připravili nápoj i LÓNIMU, nicméně než si jej stihl převzít, tak mu jej z pod ruky ukradla malá "upírka", co už to právě přehnala s alkoholem a na jeden ráz mu jej vypila. ROBERT a ALESSANDRA své objednávky naštěstí dostali bez problémů. A sám majitel klubu se zatím tomu největšímu chaosu vyhýbal, ale to se mělo brzy změnit, neboť jej jeho dosavadní společnost opouštěla.*
*Dragos s radostí sledoval, jak se místnost plní lidmi. Nejvíc ho pochopitelně těšili ti, co se tvářili velmi otráveně ze změny, to z té škodolibé radosti, byl však také překvapen i kolik lidí to prostě vzalo jako fakt a rozhodlo se si noc užít plnými doušky v jiném těle. Sám si v klidu dopil whiskey a jen kývl na SASHU a TAYLORA, co vyšli z jeho soukromých pokojů. Předpokládal, že je Sasha využije a nebyl tím nijak zaskočen.* Copak? Moje společnost ti nevyhovuje, drahá? *Ušklíbne se na MALACHAIE, načež mávne, ať si teda jde, ale neodpustí si ho při odchodu plácnout přes zadek. Nadále zůstane na svém skorotrůnu. Teprve až když zahlédl známou tvář, v ženské podobě, tak se rozhodl z pódia sejít mezi hosty. Jeho výška mu po proměně zůstala a protože si nemohl odpustit boty na podpatku, tak se blížil úctyhodným dvěma metrům a nad většinu stejně vyčuhoval. Uhladil si rukou červenou sukni nabíranou na dvou místech, což tvořilo velmi vysoké rozparky. K ní si zvolil volnou bílou košili, která byla celá rozepnutá, ale pouze tak, aby tvořila velký výstřih a na místě ji držel hnědý korzet. Ani v tomhle oděvu nezapomněl na pár zbraní (hlavně na korzetu a ve stehenních pouzdrách) a na své ochranné předměty. A protože mu Malachai zmizel, tak jeho cesta mířila k ROBERTOVI.* Tak tobě ani proměna na ženu nepomůže.. *Ušklíbne se a rukou si elegantně odhodí delší vlasy z ramene na záda.*
*Nové společnosti si všiml ihned. Byl to vcelku pohledný mladík, který došel do baru, takže...hm...takže velmi pěkná slečna. Proto k němu taky zamířil, a proč taky ne. Proč se nezačít bavit.* Ti čarodějové, to jsou ale vynálezci, co? *Prohodil směrem k mladíkovi (ALESSANDŘE), než se opřel o bar před sebou a dal tak na obdiv svoje pozadí.* Ale hele, já si to užívám fakt jako skvěle. Remi Luca. *Natáhl k mladíkovi před ním dlaň zakončenou, teď už dlouhými, ostrými, černými nehty.* Přišla jste jen za zábavou, nebo znáte majitele? *Zkusil hned, protože proč ne? Proč by nemohl rozproudit konverzaci? když si pak všiml dalšího příchozího (LÓNI) se připojil také k baru, tak se uculil.* Na ale vám to všem tak moc sluší zatraceně, to se fakt musí nechat. Ti čarodějové tu opravdu mají vkus! Remi!!*I k LÓNIMU natáhl svou dlaň. Kdo by znal Remiho, dokázal by říct, že teď nastal právě ten moment, kdyse stala Remiho pusa neovladatelná tím zůsoebm, že už ji asi nezavře, dokud mu budou dotyční odpovídat. I pokud nebudou, protože on si dokázal povídat i sám se sebou. Bavil se, byl více než nadšený a mezitím vším si pohupoval boky zlehka do hudby, jež hrála. On sám popíjel drink, který si následně objednal potom, co vyžahl své whiskey, tentokrát to byl drink fialové barvy ve vysoké skleničce s brčkem a bílým paraplíčkem. Dlouhé vlasy mu padaly přes ramena na bar. Lehce s nimi pohupoval sem a tam, ale po chvilce jej vyrušil hlas za ním. I kdyby nebyl na něj, asi by se otočil, což taky udělal. Chviličku přemýšlel, s kým má tu čest, než mu to ale po chvilce docvaklo.* TAYLORE!!! *Vypískl ženským hlasem.* No ale zatraceně, z tebe je kočko, ukaž se miii? *Protáhl, došel k upírovi, popadl jej za dlaň a otočil kolem jeho vlastní osy, přičemž si jej prohlédl.* No ale tak to je dobrý! *Řekl, a pak se začal smát. Šťastně a od srdce. Bavil se, a jak!! Samozřejmě se začal smát, i když se podíval na Saschu.* Ale joo, to je přece můj oblíbený doprovod, že ano? *Tipl si, když sii vzpomněl na ženu, která s TAYLOREM přišla posledně a, která mu ani trochu neseděla. Její jméno navíc už i zapomněl.* No jasně, pojď se mnou, omluvte mě vážení, ale však já se za váma vrátím! *Pronesl k nic netušící ALESSANDŘE a LÓNIMU rozjařeně, nevěděli, co je s ním čeká. Pak už ale popadl Taylora za ruku, mezitím k němu ale přiskočil kdosi, kdo mu na obličej namaloval velké, modré srdíčko, nad čímž se jen Remi pobaveně usmál, zastavil dotyčného mladíka a celý nadšený mu vtiskl polibek na tvář. Pak už se plně věnoval TAYLEROVI. Do druhé ruky si vzal svůj drink a táhl jej k místům, kde byly věci na převlečení.* Pojď, pojď, hehe, něco ti...hehe, vy...he..vybereme. *Smál se do toho co říkal, a nešlo mu přestat.* Jako tohle se fakt povedlo, já mám dost! *Zahlásil, když doběhl is TAYEM na místo, kde byly věci, sehnul se a opřel se dlaněmi o stehna, zatímco se snažil kroti svůj smích.*
*Aless se chvíli rozkoukávala a prozkoumávala pohledem klub, co se kde nacházelo. Přece jen měla ráda o všem přehled a ani tady to nebyla výjimka. Ihned co před ní postavili sklenku s whisky, jí do sebe hodila na ex a kývnutím na jednoho z barmanu si objednala opět to samé, tentokrát dvojitou. Jen co to dořekla, uslyšela vedle sebe něčí hlas, otočila se za ním a jakmile spatřila REMIHO, s úsměvem na tváři si jej sjela pohledem, načež jen pokrčila rameny a potřásla si sním lehce rukou.* /Však proč bych si nemohla trochu dneska ten večer užít a kdoví, třeba ho ještě okořenit, přece jen tenhle bláznivý vílák, by byl skvělá první oběť./ *Pomyslela si a nahodila sexy úsměv* Alessandra Ransom a majitele neznám, spíše jsem si přišla oddechnout a trochu zabavit. A co se týče čarodějů, mohla jsem tušit, že v tom bude nějaký šílený háček, ale co už, když tak na sebe koukám, tak špatné to není. *Uculila se a jakmile před ni přistálo znova její pití, natáhla ruku a vzala si je, aby se napila.* A abych pravdu řekla, ani ty nevypadáš zle, spíše naopak. *Mrkla a lehce naklonila hlavu, přičemž z něj nespouštěla zrak. Byl to šílenec, to musela uznat, trochu až moc ukecaný a především si myslela, že je to kus vola, který jí tak či tak brzo půjde na nervy. Jakmile však viděla, že se jeho obětí stal někdo jiný a dokonce se snad i vzdálí, napadlo jí uskutečnit svůj malý ďábelský plán, ale k jejímu nemilému překvapení si ten pitomec pití vzal a spolu s někým, kdo se jmenoval TAYLOR se odebral pryč. Oba je sledovala a potutelně se usmívala, přece jen teď už měla v plánu dvě možné oběti. Její pohled z těch dvou pak padl, jak tušila správně, na vůdce klanu -DRAGOSE. S ním však upírka měla zcela jiné plány. Chvíli jej pozorovala, než se opět začala věnovat svému drinku, přičemž její oko padlo na mladou dívku vedle (LÓNI).* Jen cola, nechtělo by to spíše něco silnějšího? *Uculila se.*
*Už sa šiel natiahnuť za svojím pitím, keď mu ho niekto vzal tak rýchlo, že nestihol ani žmurknúť. Nechápavo pozrie na nejaké dievča vedľa seba a zdvihne prst, že jej podotkne, že je to jeho pitie. Už aj pootvoril pery, ale nakoniec to radšej vzdal, keďže jeho drink bol aj tak už v niekoho žalúdku. Iba nad tým mávne rukou a pozrie sa na barmana, ktorý mu drink nalial.* Môžem poprosiť…to isté? *Spýta sa neisto a tentokrát si drink aj chytí oboma dlaňou, aby si ho ochránil. Následne si ho pritiahne k sebe a spokojne začne sŕkať túto sladkú tekutinu. Dlho však sám neostal, keďže zrazu k nemu priskočila nejako ODVÁŽNE OBLEČENÁ ŽENA a začne naňho hovoriť tak rýchlo, že nestíha ani reagovať a už á ruku v jeho ruke.* Ja som Lóni, teší ma. *Aj keď už párkrát prehovoril, prekvapilo ho, že aj keď ma normálne mierne chrapľavým hlas, teraz bol jemný a sladký. Musel však uznať, že začínal nachádzať plusy v tom mať na sebe sukňu a bolo viac než pravdepodobné, že si jednu uštrikuje, sotva sa vráti na izbu. Vyzeralo to však, že veselú osobu náhle zaujme niekto iný, tak mu Lóni s veľkým úsmevom na perách zakýva. REMI vyzerala milo. Ak by sa skutočne vrátila, asi by sa tomu aj tešil. Aspoň by sa nemusel obávať, že by reč stála. Pozrie prekvapene na osobu, ktorá bola predtým s REMIM. NEZNÁMEHO MUŽA pozrie zhora nadol a musí uznať, že skutočne nevyzerá zle.* Pivo mi veľmi nechutí…a zvyšku toho lístka nerozumiem. Nie, že by som už na to vek nemal, to problém nie je. *Uistí OSOBU VEDĽA SEBA a tiež mu venuje široký úsmev. Prišlo mu vtipné, ako si uvedomoval, že vlastn evšetci teraz vyzerajú inak, než ako by mali v skutočnosti.* Ale ak by ste mi niečo poradili….možno by som ochutnal.
*Jakmile Taylor dopanikařil, přesunul se společně se Saschou přímo k baru, kde již našli onu osobu, kvůli níž mladší upír na akci šel. Ono najít REMIHO ani moc těžké nebylo. Ačkoliv i jiní lidi kolem byli dost extravagantně nalíčení i oblečení, VÍLÁK z řady vybočoval i tak. Fialovovlasý mladík se nejprve při zakřičení jména mírně přikrčil, načež následně se zatočením téměř vyjeknul. Něco takového samozřejmě nečekal, takže byl jediný z celé trojice, který se tomuto činu nesmál. Saschův výraz totiž jasně říkal, že si tu podívanou užíval. Tay si nejprve po zatočení upravil choker, brašnu a potom si opět chytil obě strany košile a přidržel je u sebe.* Jasně, jen dost nečekaný. *Zamrmlal si potom.* Samozřejmě, v celé své kráse! A jak se má pán „jen bacha na kytaru"? *Zašklebil se starší, načež se krátce zamyslel.* I když..teď spíše slečna, co? *Dodá ještě. Pak už se naštěstí pro Taye odeberou k převlékarnám. Tedy, uprostřed cesty tam je ještě někdo zastaví a všem třem na tváře něco nakreslí.* Co tam mám? Doufám, že nějakou sprosťárnu. *Ozvalo se potom během chůze ze Saschovy strany.* Srdíčko. *Odpověděl mu na to mladší a poté pohlédl na všechno to oblečení. Neunikl mu ani REMIHO smích.* Tak se dořechtej, já něco zkusím najít sám. *Sám se tomu uchechtl.*
*Bob se unaveně podívá na DRAGOSE.* Jsem tu, protože sem nemohla sestra. Mě vzbudila, aby mě sem dostala... Jaksi tu máte bariéru, která se ji nelíbí.* Pousměje se a napije se svého redbullu. Nemá ho rád, je sladkej a má divnou pachuť, ale potřebuje uměle nabudit. Narovná se a lehce nakloní hlavu na stranu. Dívá se na DRAGOSE a je vidět na jeho očích, že ještě úplně nevnímá. Čemuž napovídalo i to, že tam je bosí. Šaty na něm dobře sedí, i když nejsou úplně jeho styl.* O co jde vlastně v téhle party? * Zeptá se UPÍRA unaveně a rozhlédne se po ostatních. Ani nevnímá známé tváře. Prostě jen kouká, co se kolem děje.*
*Kai si Dragosovú reakciu nevšíma a to ako plesne po zadku mu je jedno. Nebola to žiadna novinka, predsa len už tu v bare spravili aj niečo iné. Čo si Dragosovi upíri veľmi dobre pamätali. Pozrie sa na barmanku, ktorá tam bola a vedel, že je to muž, ktorý z toho moc nadšený nebol, ale predsa len Dragosovým veciam neodporoval. * Nalej mi poriadného panáka whisky. *Povie mu, pričom sa oprie o bar a baví ho, ako všetci prekvapený sa idú okamžite prezliekať do iného oblečenia. No nechcel byť na ich mieste, keď pôjdu nazad von a ich telá sa zmenia. Predsa len to bude pekný šok. Výhoda pre čarodejov, že také veci riešiť nemuseli. Kaiov pohľad padne na Runeho, ale ani ho neprekvapí.* /Myslím si, že to není žiadna novinka./ *Pomyslí si a potom si vezme pohár s Whisky do ruky. Len tak sa bavil na ostatných osobách, ktoré nevedeli, čo majú skôr urobiť. Hlavne na jeho tváril bolo dostatočne vidieť ten úškrn pobavenia.*
*Jakmile mu Taylora z dohledu někdo odtáhl, tak se SASHA zapojil do zábavy. Přeci jen se nacházeli pod dohledem většiny klanu a tak nebylo nutné, aby mladého upíra úzkostlivě hlídal. Bohužel, když se chtěl přidat na parket, tak jej jeden velice rozdováděný civil odstrčil. Sasha to nečekal a ztratil rovnováhu, načež klopýtl až k baru a rovnou do míst, kde stála ALESSANDRA, které bohužel vyrazil z ruky pití a rovnou na hrudník. Ihned se omluvil a pak velice rychle zmizel do baru Colti. Barman, který si toho všimne, hned připraví další alkoholický nápoj a protože i zaslechl předchozí slova upírky, tak je připraví dva a s mrknutím postaví před dvojici (LÓNI a ALESS). K další katastrofě se poté schyluje v hale klubu. REMI si totiž ve svém záchvatu smíchu nevšimne, že se zamotal do jedné ze záclon a jak se pohne, tak ji omylem strhne a to rovnou ve chvíli, kdy si TAYLOR zkouší podprsenku. U baru mezitím padne za oběť davovému barvení tváří LGBTQ+ barvičkami sám NEJVYŠŠÍ ČARODĚJ MANHATTANU a další nájezd se následně nachystal na ROBERTA a DRAGOSE.*
*Dragose pobaví, jak znepokojeně se ROBERT tváří.* Chuďátko.. Měl bych tě asi politovat, ale víš co, nějak se mi do toho nechce.. *Uchechtne se a odpije si ze své whiskey.* A díky za zprávu.. Rád slyším, že bariéra pořád funguje stejně dobře.. Taky mě dost stála.. *Dodá a prázdnou skleničku dá do ruky prvnímu procházejícímu upírovi z jeho klanu. Ten se chce nejdříve ohradit, ale když mu zcvakne, že ona vysoká žena je jeho vůdce, tak pěkně rychle zmlkne a zmizí i se skleničkou.* Hmm.. Nech mě se zamyslet ano? *Pronese Dragos a využívá svého nového hlasu, aby zněl jako nefalšovaná blbá blondýna.* Všichni se proměnili na opačné pohlaví.. Je tady hodně vlajek a látek se spoustou barviček.. I na baru jsou panáky a drinky v těhle kombinacích.. Navíc máme konec června.. Ty hele.. Netuším, ale určitě to nebude souviset s Pride Month.. *Dokončí sarkasticky a uchechtne se, načež si odchytí dalšího ze svých upírů a poručí mu od baru donést dva duhové panáky.*
No ale sekne vám to slečno, nebo paní, ale asi hádám, že spíše slečno? Nemějte mi to za zlé, nerad soudím podle věku, jestli mi rozumíte, jak to myslím, a co se věku týče tak můj odhad je špatný, hodně špatný, proto se tomu raději vyhýbám, hlavně tedy u nás u patvorů netvorů. A děkuju, snaha byla! *Houkl ještě za chůze rychle na ALESSANDRU, jejíž odpověď ať byla jakákoliv, už se k němu nedostala, stejně tak už ani od LÓNIHO, kterému stihl jen tak tak potřást rukou, jelikož se jej zhostil TAYLER. Teď stál u převlékárny, konečně se nějak přestal smát, což jej stálo mnoho pokusů a hodně soustředění, aby se to vůbec povedlo a soukal do sebe další z drinků, který si se sebou takticky přinesl. Nejenom proto, že měl žízeň a ten výtvor byl zkrátka dobrý, ale zároveň i proto, že i když byl jako šídlo a lítal jako blázen, tak pořád myslel na to, že je na party a že na takových akcích se i občas stane to, že mu někdo do koktejlu něco přimíchá, něco nekalého. Dnešní den nechtěl být obětí žádných drog, ani žádných jiných omamných látek, než byl nikotin a alkohol. A taky proto, že i když to bylo zadarmo, tak zvyk byl zvyk. Kolikrát se mu stalo, že když si nechal někde svůj položený drink, tak mu jej kdosi učořil. Někdy dotyčného přistihl, ale ve většině případů už přišel k hotovému, tedy prázdnému místu, kde kdysi ještě stával jeho skvělý, bezchybný drink.* Ale sakra, to je dobrý, a jak se to leskne! Já si toho vůbec nevšim'! *Poznamenal, když si všiml třpytek ve svém drinku, jak se ve světel leskly. Tyhle věci on mohl, když to zářilo, nebo bylo něčím jiným zajímavější, o to víc mu to aji chutnalo. Už teď věděl, že tenhle drink si dá znovu. Kopl do sebe zbytek a prázdnou sklenku položil na zem vedle sebe, zatímco bílé paraplíčko vzal a 'elegantně' si jej zapíchl do vlasů, kde měl na ty své připevněný dlouhý příčesek. Pak už svou pozornost věnoval nikomu jinému, než TAYLEROVI.* Pan bacha na kytaru se má skvěle, bavím se, tohle je super, jak se tu líbí tobě? vypadáš docela vyjukaně, ale to se spraví!! Miluju možnost se takhle oblíknout a sem tam pohoršit nějaké ty lidi, no kdyby jsi viděl jednu stařenku venku, já z ní měl pocit, že na mě vyleje svěcenou vodu, kdyby mohl! Já jsme nadšenej! *Zahalekal a na místě začal poskakovat do rytmu hudby, jež hrála. Když se uklidnil, tak chytl TAYE za ramena.* Nenene, to nech na mě, sedni si tu, tady, *posadil TAYLORA na jednu ze stoliček a pak se do toho pustil sám. Respektive, do oblečení kolem sebe.* Hele, to by šlo, to by šlo, a to by šlo taky, to má hezký flitry, a tohle je taky boží, koukej, ta růžová, no zatraceně, tohle!!! *A než by se TAY nadál, stál u něj Remi zpátky a v náruči držel doslova hromadu oblečení. Položil to před TAYE a upír mohl začít vybírat. Bylo tu hned několik podprsenek v nejrůznějších barvách, bez kostic i s nimi, sportovní i jen tak látkové, s pásky i bez nich, nějaké i s krajkou, ale stejně tak s tím vzal vílák i nějaké oblečení, jako byl crop top pokrytý flitry, saténové tílko, přehoz na ramena ze silonu, sukně, legíny, kalhoty s dlouhými, širokými nohavicemi.* Tak, a teď čaruj ty. *Vyzval Remi upíra, načež se posadil na zem, natáhl nohy před sebe a rukama se opřel za sebou. Sám byl zvědavý na to, co z toho teď TAY vymyslí, on sám tam seděl s tím pocitem, že svou část splnil. Přitom hodil pohledem i po Saschovi.* Taky něco vyber, pánové, teda dámy, vaše outfity jsou dokonalé, ale pojďme se trochu odvázat, kdy budeme mít zase možnost? *Rozhodil rukama do vzduchu a zasmál se. Potom mu ale do očí přeci jen padlo něco jiného.* Hele, a nebo tohle, to je dobrý ne? *Pronesl když vstal, a do ruky vzal kožený postroj, přiičemž se začal opět smát. Nevšiml si ale naneštěstí, že se zamotal do závěsu a jako ta k bývá, když se něco kazí, pořádně. A nejenom že spadl, ale ještě k tomu strh i závěs, kam si zalezl Tay. Naskytl se mu tak pohled na odhaleného upíra. Po chvilince co pobíral, se ale postavil k upírovi zády tak, aby jej i z části zakryl, načež se nevinně uculil na ostatní.* Nic, dobrý dobrý, pohoda! *Zahlásil, načež popadl závěs a alespoň jej zvedl tak, aby byl Tay zakrytý. *To se nepovedlo, promiň. *Kníkl omluvně zpoza závěsu, který teď jen už držel, zatímco pociťoval naražený zadek.*
*Sascha si opět REMIHO celého sjel pohledem. Trochu pak pozvedl jedno obočí.* Spíš by tě hnala do rohu s krucifixem v ruce a během toho by na tebe tu svěcenou vodu stříkala. *Zašklebil se na něj a při chvíli, kdy se VÍLÁK nečekaně uklidnil, překvapeně zamrkal.* No nene, ty už se nesměješ. *Samozřejmě si z něj utahoval, jak jinak. Zároveň i tak nějak tušil, že mu to moc dlouho takto nevydrží. Ta vílí bytůstka nezvládne být potichu, což si i po té krátké chvíli myslel i Taylor.* Dobře? *Sedl si docela nejistě na stoličku. Ne, že by svému kamarádovi nějak nevěřil..no vlastně při pohledu na jeho outfit asi bylo jasné, proč mu nervozita naprosto zaplavila mozek.* /Tohle prostě nemůže dopadnout dobře./ *Svraštil obočí a mlčky REMIHO pozoroval, zatímco si žmoulal lem jedné ze stran košile. *Abych pravdu řekl, spíš bych radši něco decentního..myslíš, že bys to zvládl? Pár krajek ti samozřejmě snesu, ale flitry už ne. *Vydal ze sebe při pohledu na všechno to oblečení. Pravděpodobně tento jeho argument byl ale houby platný. Od VÍLÁKA si stejně přebral kopu oblečení a odešel s tím za jeden závěs. Rychle, aby to měl brzy za sebou, si položil brašničku na zem, sundal si košili a popadl jednu z podprsenek. Shodou okolností to byla právě ta s flitry, kterou si, v úmyslu udělat REMIMU menší radost, alespoň vyzkoušel. Naštěstí pro něj mu neseděla, tudíž se mohl přesunout k další. Jeho oči zaujal kousek, který by snad mohl vyhovět jak jemu, tak i brunetovi na druhé straně závěsu. Jednalo se o push up podprsenku s krajkou a pár prvky kůže. Samozřejmě onen kus látky vyzkoušel. Nebo aspoň chtěl vyzkoušet. Muselo to na momentík počkat, neboť VÍLÁK omylem strhnul závěs, který Taylorovo poloodhalené tělo zakrývalo. Sascha naštěstí, pravděpodobně, zmizel někde pryč.* Scheiße! *Zanadával si mladý upír a rychle si své vnady zakryl, načež se otočil zády ke všem a rychle si zvolenou podprsenku oblékl. Než byste pak řekli švec, měl přes sebe přehozenou košili i brašnu. REMIHO omluvu pak jaksi odignoroval a prostě se odebral někde, kde by mohl být sám a trochu se uklidnit. Však to bylo trapné! Kdyby se mohl červenat, už by byl celý hanbou rudý až na prdeli. Ve spěchu prošel kolem baru i parketu až k boxům. On tedy spíše běžel, ale to vem čert. Hlavně, že se měl kde schovat. Než se svalil na sedačku, zatáhl za sebou zástěnu.* To bylo..děsný. *Zamručel si pak pod nosem. S povzdechem si prohrábl své dlouhé fialové lokny a pohledem sklouznul k brašničce.* Tak to jsem se k tobě dostal dřív, než jsem plánoval. *Vydal ze sebe a samozřejmě si ze svého zavazadla vytáhl pouzdro i skicák.*
*Alessandra se jen pousměje a opět do sebe hodí sklenku svého zlatavého moku, jenž na ni už netrpělivě čekal, když opět odložila na barový pult prázdnou sklenku, pootočí se směrem k LÓNIMU.* Pivo nepijí ani já, přijde mi to jako obyčejná břečka, mé chuťové pohárky si potrpí spíše na dobrou whisky či bourbon a hlavně, čí starší, tím lepší. *Mrkla na něj a pak se na malou chvíli zamyslela.* A pokud jde o doporučení jiné pití, tak můžeš zkusit ty barevné panáky, co tady všichni tak vesele popíjejí. *Pokrčila ledabyle rameny, popadla další, již nachystanou sklenku whisky do ruky a opět se otočila, aby se mohla chvíli věnovat pozorování. Tohle jí tady nesmírně bavilo. Sledovat dění kolem. Díky tomu dost věcí zjistila a to jí jen skvěle hrálo do karet. Přece jen, chtěli chaos, proč ne i ona jej uměla vyvolat a dneska k tomu měla prostě dokonalou příležitost a na dohled dost potencionálních obětí. S ďábelským úsměvem na tváři se už chtěla otočit zpět a odložit pití, ale to by jí ho nesměl jeden z DRAGOSOVÝCH idiotských upíru vyrazit z ruky a ještě na sebe.* Ty zatracený idiote! *Zavrčela na něj upírka nedbajíc jeho omluv. S dalším tichým zavrčením se zadívala na škody na svém oblečení.* /Idiot, však jen počkejte./ *Problesklo jí hlavou a ihned začala v hlavě spřádat malý plán. Tím, že vše kolem sledovala, věděla moc dobře, kdo patřil k vůdci klanu a také, že si velmi rád nechával nosit od svých idiotských poskoků pití. Proto, když si všimla, že si opět nechal poslat jedno z upíru pro panáky, v hlavě se jí zrodil přímo brilantní plán. Jen co dotyčný došel k baru a zopakoval přání svého pána barmanovi, otočil se a opírajíc se o barový pult čekal na svou objednávku, k němu upírka došla spustila svou flirtovací hru. I jako muži se jí to dařilo dost dobře. Netrvalo ani pár minut a věděla, že jej měla omotaného kolem prstu. Proto k němu přistoupila ještě o kousek blíž, jednou svou rukou mu zlehka přejela po hrudi a naklonila se k němu tak, aby se její rty dotýkaly zlehka jeho ucha do něhož mu začala něco šeptat. Mezitím viděla, že objednávka pro DRAGOSE již hotová a že se barman zrovna sehnul pro něco, co nešikovně upustil na zem. Te malé chvilky nepozornosti však upírka uměla skvostně využít. Naučeným pohybem jedním prstem, lehce odklopila vršek prstenu, jenž jí zdobil jeden z prstů a její obsah vsypala do obou panáku, aniž by si to kdokoliv všimnul, zatímco dál flirtovala s upírem a skenovala pohledem okolí. Prášek, jenž se momentálně nacházel v pití nebyl nic jiného než řízlý Yin fen démonickou přísadou, kterou sehnala na stínovém trhu. Účinky této drogy pak měly za následek halucinace, všeho druhu, především však ty, které znázorňovaly ty nejniternější strachy jedince. Musela si v duchu gratulovat, jak jí to hezky vyšlo. Nakonec tomu ubožáku jen vtiskla polibek na tvář a s vítězným úsměvem se vydala směrem k převlékárnám, kde se potřebovala zbavit toho mokrého oblečení. Cestou tam se ještě jednou otočila, to už spatřila, jak si to upír míří k DRAGOSOVI s jeho panáky, sama pro sebe se usmála. Nakonec přece jen došla na místo, kde se potkala s REMIM.* Tebe potřebuju. *Mrkla na něj* Potřebuju, abys mi pomohl najít něco na sebe, tohle mi nějaký kretén polil pitím. A hádám, ž je čas na trochu tvého vkusu. *Zazubila se na něj.*
*Remi tam ještě chvilku stál, posbíral oblečení, které tam TAYLOR nechal, zatímco si pod vousy mrmlal jednu nadávku za druhou. ¨Když pak zaregistroval ALESSANDU, tak si odfrkl. Předtím by byl milý, ale teď byl nesvůj z celé situace.* Tebe potřebuju, tebe potřebuju, jako kdybych byl hej nebo počkej, na který zavoláš a přijde, no to se nevidí. No ale, co mám s tebou, ehm s vámi, to je jedno, dělat. Tady je spousta věcí, já se moc omlouvám, ale spěchám za známým, není mu moc dobře. *Zaobalil pouze, a vrazil jí do ruky veškeré, dámské oblečení, takže jí moc nepomohl. Potom už se odebral ve spěchu k TAYLOROVI.* V pohodě? Vše dobrý? Nějak se to nepovedlo, ale počkej, já jsem ned tu, co si dáš k pití? *Optal se. Pokud mu upír řekl, co si dá, tak kývl, pokud nechtěl nic byla odezva ta samá a Remi odběhl k baru, kde vše objednal. Sklenky pak vzal do ruky, vrátil se zpět k jejich místu a pokud měl TAYLOR objednávku, položil ji před něj, a sám si přivlastnil stejné, fialové pití jako měl předtím, jen tentokrát bylo paraple světle modré.* Jak se cítíš? Chceš být tady? Chceš klid pro sebe? jen si řekni, v pohodě, jak ti bude vyhovovat. Každopádně, tohle co máš ti sekne. *Okomentoval TAYŮV vzhled a naklonil se ke skicákeu.* Co to bude, až to bude?
*Možná reagoval moc přehnaně, ale opravdu jej nic jiného kromě útěku nenapadlo. Jako vždy to bývalo hned to první řešení, které se nám často naskytovalo, nicméně nikdy to nijak zvlášť nepomohlo. Pouze dočasně.* Ještě, že si mě během toho nijak moc nevšímali..snad. *Snažil se během vybalování věcí z brašničky uklidnit. Zrovna, když pak oba předměty vytáhl, se u něj zjevil REMI. Podíval se na něj a nejprve bezeslov kývne.* Dvě decy červeného, díky..*Pokusil se na něj usmát, nicméně nakonec to zůstalo u pousmání. Čekání na objednávku si pak zkrátil rychlým skicováním interiéru na tutéž stránku, kde měl nakreslenou podobiznu jak Morgana, jeho bývalého doprovodu, tak i Dragose. Od toho večera v bistru se tohoto bloku ani jednou nedotkl.* Řeknu ti, až budu chtít být úplně sám, o to se neboj. *Tentokrát VÍLÁKA opravdu potěšil krásným úsměvem, v němž se mu zaleskly i tesáčky.* Jen interiér tohoto boxu. *Řekl pak narovinu, načež odložil tužku na stůl a vzal si do ruky skleničku, aby se mohl napít.*
*Upírka se zamračila a kupu věcí, jež jí strčil REMI do rukou hodila na zem do kouta a jen si tiše něco zamumlala. V tuhle chvíli by si z dámského oděvu asi těžko vybrala a tak se rozhodla najít si na sebe něco sama. Při samotném hledání si neodpustila několik nadávek, či nepříjemného zavrčení. Nakonec přece jen na jiné hromadě našla něco přijatelného a tak začala mokrý rudý oděv ze sebe svlékat a poté na sebe oblékat nový, tentokrát celý v černé barvě. Šlo o dlouhé kalhoty s koženým páskem a průsvitnou košili s dlouhým rukávem, přičemž si u krku nechala pár knoflíčku rozeplých. Hotová pak vyšla z převlékárny, ale to už jí cestu zastoupil jeden z těch bláznů, co malovali na tvář, takže ani jí neminulo srdce na levou půjdu tváře a co víc, do vlasů a košili jí foukli celou dlaň třpytek. S tichým zamručením a protočením očí se nakonec vydala zpátky. U baru si vyzvedla dvojitou whisky a přemýšlela, kde by se tak mohla na chvíli skrýt. Přece jen tady by byla dost na očí i když se už převlékla. Proto se začala rozhlížet a jakmile spatřila opět REMIHO jak mířil k boxům, rozhodla se jít za nimi. Ne že by se jí to nějak zamlouvalo, ale viděla to jako nejlepší možné řešení pro tuto chvíli.* Zdravím. *Pronesla s širokým úsměvem, když vešla a pohlédla jak na REMIHO, tak na jeho přítele TAYLORA, načež se posadila naproti nim.´*
*Remi hned zavrtěl hlavou, aby jej uklidnil.* Myslím, že to se nemusíš bát, byl jsi potom stejně oblečený rychle. Takže žádný strach, navíc, jsem tu já, myslím, že jsem strhl většinu pozornosti. To ted nemělo znít tak, že nejsi niijak zajímavý, to naopak, jen jsem tě chtěl uklidnit, aaa asi jsem to řekl špatně, promiň. *Blábolil Remi, který zaslechl to, co říkal upír než přišel ale nakoenc se na TAYE povzbudivě usmál. Posadil se vedle něj.* tak dobře, dobře, budu to brát na vědomí a až budeš chtít, řekni si, není problém. *Hlesl a ucucl si z nápoje. Tohle je fakt skvělý, nechceš? *Optals e a zatímco poposunul pití k TAYOVI, tak vytáhl paraplíčko z drinku a natáhl se k upírovi. Zadívals e mu do očí, jednou rukou mu dal pramínky vlasů za ucho a pak tam opatrně umístil i ono paraple.* Tak, moc pěkné. *Zhodnotil tichým tónem. Přistihl se, že svým pohledem sjel krátce i na upírovi rty, a začal se i sklánět blíž, ale vyrušil jej známý hlas. Otočil se tedy k dotyčnému, tedy, dotyčné a nadzvedl obočí.* Zdravím. *Oplatil nazpět.* Takže se přeci jen něco našlo? *Optal se, komentujíc její outfit.*
Tvá lítost mi je u zadnice.* Řekne a pak DRAGOSE poslouchá. Je mu jasné, že si z něj chce utahovat, ale on opravdu netuší. Dívá se na něj a nakloní hlavu víc na stranu.* To se v USA stále slaví narozeniny Královny?* Nechápe, protože Pride Month mu absolutně nic neříká. Vždy to bral, že královna slaví narozeniny. Mezitím mu začne někdo něco patlat na obličej, ale on si toho nevšímá. Zaregistruje KAIE, tak se na něj podívá a napije se red bullu.*/Tofu.../*Prolétne mu hlavou a opět se podívá na DRAGOSE.*Já se nevyznám v oslavách civilů... Vždy si najdou nějakou blbost proč pít. A tohle mi zní jako narozeniny královny... Nejvíc by to sedělo na Viktorii, to byla šílená ženská... Ale ta už myslím nežije.*Prohlásí a dopije Red Bull. Je docela vidět, že únava mu plete vzpomínky.*
*Jemně pokýval hlavou a na moment se i škodolibě zašklebil při pohledu na REMIHO boty.* Pokud si někdo všiml, co máš za boty, tak určitě..jak v tom vůbec zvládáš chodit? *Pozvedl jedno obočí, načež se napil.* Díky. *Opět pak kývl, zatímco se trošičku víc uvelebil. Následně se opět chvíli věnoval skicování, když jej BRUNET zase oslovil. Na drink se tedy podíval.* Tak proč taky ne..*Pokrčí rameny a napije se. Mezitím si nechá zastrčit paraplíčko za ucho. Nuže opět, kdyby se mohl červenat, už by měl opět na tvářích ruměnce. Dokonce si i všiml, kam pohled jeho kamaráda směřoval. A nebýt osoby, co se k nim přisrala, už by mu i vyšel vstříc. Mlčky a nechápavě pohlédl na muže před nimi a narovnal se.* /Dobře, teď na víc nemám náladu./ *Na moment se koukl do země, zatímco přemýšlel nad tím, co ALESSANDŘE řekne.* Poslyšte, nerad bych byl drzý, ale teď bych byl opravdu radši buď úplně sám, nebo maximálně tady s mým kamarádem. *Kývl k REMIMU.* Mohl..mohla..byste se posunout o box dál, věřím, že je jich tu víc prázdných, tak prosím..*Pověděl docela nervózně a jak nejslušněji zvládl.*
*Iba pohliadne na svoju spoločnosť a chápavo prikývne. Jemu samému pivo nešlo priveľmi do chuti - možno až neskôr, keď už bol pomerne dosť pod parou. Obzrie sa a skutočne si všíma, že všetci nejako popíjajú niečo farebné, aj keď to už viac ostávalo na zemi než v niekoho ústach. Prevezme si teda od barmana pitie a obzrie sa na svoju stranu, že by sa ešte niečo spýtal svojej spoločnosti, ale namiesto toho nájde iba prázdne miesto.* /Kedy odišiel?/ *Ešte sa chvíľku obzerá, či nešla osoba iba na toaletu, ale keď nikde nevidí nikoho iného, než len na totálku zničených ožranov, kopne do seba svoje pitie a zdvihne sa od baru.* Vďaka. *Usmeje sa na barmana, ktorý mu pripravil jeho drinky a dá mu aspoň menšie díško, keď už platiť nemusí. S týmto sa rozhodne odísť, nakoľko sa tu aj tak cítil trochu odveci a nemal dôvod sa niekam strkať nasilu. Prevezme si svoje džínsy a so sukňou stále na sebe, aj so sponkami vo vlasoch, sa presúva späť do centra mesta.*
*Alessandra se ušklíbla a odpila si ze své sklenky* To víš, že nakonec přece jen našlo, ale bohužel ne díky tobě, když jsi mě tak hnusně odbyl. *Mrkla na REMIHO a pak si oba sjížděla pohledem. Došlo jí k čemu se tu schylovalo a měla docela velkou radost, jak krásně jím to překazila, obzvlášť proto, že jejich výrazy v tuto chvíli byly k nezaplacení. Pokud něco Aless uměla dobře, tak přijít někde hodně nečekaně a pokud přitom daným osobám něco překazila, byla to jen sladká třešnička na dortu.* Ale tak snad jsem vás nějak nevyrušila hrdličky, klidně pokračujte v tom co jste chtěli dělat dál, mě to vaše olizování vadit nebude, třeba to bude zábava. *Ušklíbla se spokojeně a popíjela si whisky, když se však ozval TAYLOR. V tu ránu jí úsměv z tváře vymizel. Natočila se jeho směrem, naklonila dopředu a s hlavou nakloněnou lehce do strany se na něj zamračila.* Ne nemohla. Za prvé, protože se mi nechce být v prázdném boxu, když tu mám tak úžasnou společnost a za druhé, protože se mi sakra nechce. Snad s tím nemáš nějaký problém upírku? Nebo ano? *Ušklíbla se Alessandra a lehce jedním prstem přejela po TAYLOROVĚ ruce, než mu pevně stiskla zápěstí a zahleděla se mu do očí.* Jsi nějak nervózní? Snad ne ze mě? *Usmála se, než se znova zamračila a tiše zavrčela.* Dám ti jednu dobrou radu, už takhle se mnou nemluv, rozumíš. Jinak se ti to hodně špatně vymstí. *Zašeptala mu do ucha, načež mu ruku pustila, znova se posadila a vzala do rukou sklenku. Na tváři jí hrál opět úsměv. Nesnášela, když s ní někdo tahle mluvil, ona si dělala co chtěla a pokud s tím měl dotyčná problém, hodlala dělat problém ona jemu.*
*Remi nad jejím výrokem jen pokrčil rameny, hádat se nechtěl, neměl to za potřebí. Ovšem v momentě, kdy ALESSANDRA chytla TAYLORA za zápěstí, tak ten přáteslký Remi byl i tam, I jako žena měl se svou výškou momentálně na vrch a rozhodl se to upírce jasně dokázat. Protože když tak nepěkně popadla jeho společnost, TAYE, tak to byla doslova otázka jen pár vteřin, co on vstal, prudce popadl její zápěstí, to, jehož rukou držela TAYE a škubnutím ji vytáhl na nohy, do své blízkostii tak, aby jí viděl do očí.* Tak hele. Tohle jsi udělala jednou a naposledy. Ještě jednou na něj takhle sáhneš, tak tě vytáhnu před ten klub a pak si mě ale nepřej. *Z očí mu šlehaly blesky a neměl daleko k tomu, aby se rozzuřil úplně. Letmo se otočil ještě k TAYOVI.* V pořádku? *Zajímal se.*
*Zprvu nechal ty dva, ať se nějak dobaví. Hned zezačátku neměl v úmyslu ALESSANDRU prosit, aby odešla. Tak nějak marně doufal, že do chvíle odejde sama. Obzvláště pak, když si rychle uvědomila, jaká situace tu ještě před jejím příchodem probíhala. Jasně, naivita byla občas jako Taylorovo druhé jméno. Však bylo nadmíru jasné, že si žena tohle vyrušování nadmíru užívá.* Vám to možná vadit nebude, ale já bych se cítil popravdě dost nekomfortně. *Jednou rukou se podrbal na zátylku a nervózně se na ALESS usmál. Aspoň na chvíli. Při změně výrazu v jejím obličeji mu totiž úsměv zmizel a docela polekaně se přikrčil.* N-no jste zjevně inteligentní žena, takže jistě pochopíte, že když někdo odejde sem, do boxu, chce být často o samotě..nikým nerušen, heh..*Pomalu mladého upíra pohltil strach. Takto se necítil už delší dobu. Možná proto, že se problémům snažil vyhýbat obloukem. Nuže, ne vždy to šlo a ačkoliv se snažil jednat slušně, bylo to prd platné. Akorát tak kníkl při sevření jeho zápěstí.* M-možná? *Vykoktal a při dalších slovech ze strany STARŠÍ UPÍRKY už jen rychle kývl. V tu chvíli už naštěstí do této pro Taye dost nepříjemné konverzace vstoupil i Remi. Nejistě na jeho otázku kývnul a podíval se na skicák s tužkou, který byl momentálně pohozený vedle něj. Rychle si opět předměty sbalil, aby to nemusel dělat pak.*Ale asi už půjdu.
*I ona REMIMU hleděla do očí, načež se trhnutím ruky vytrhla z jeho sevření.* Ale copak, snad se o to roztřesené malé kuře nebojíš. Neumí se postarat sám o sebe? To je tak slabý, že se ho musí zastávat jedna bláznivá víla? *Uchechtla se. I na ni bylo vidět, že jí z očí srší blesky a do modu zuřivosti nemá daleko. Přece jen si na ni dovolil až moc a tohle chování ona tolerovat rozhodně nehodlala. To Aless byla ta, kdo si mohl dělat co chtěl a pokud si něco někdo dovolil na ni,* Já si budu sahat na koho chci a kdy chci, rozumíš mi! *Zavrčela na REMIHO. Když se do debaty vložil ještě ten ustrašený upírský novorozenec, jen pobaveně zavrtěla hlavou a tentokrát svůj pohled věnovala TAYLOROVI.* Pokud jsi chtěl být sám o samotě a nerušen zlatíčko, měl jsi zůstat doma a nikam nechodit. Zvlášť, když si takové ustrašené upírče, co si myslí, že kolem něj každý bude tančit po špičkách, aby se ho nedotkl. *Přešla k němu, opřela se rukama o stůl a nahnula se k němu.* Jsi predátor a ne ustrašené kuře, tak se podle toho chovej. Jinak tě brzo někdo dostane, ber to jako malou radu. *Uchechtla se posměšně.*
Tak to by stačilo. *Zavrčel Remi. mel toho tak tak dost, proto se nesotýchal a popadl Alessandru za krkem, načež ji směřoval od TAYLORA dál. Toho, co říkal si už ani nevšiml, právě proto, že přešel do jiné nálady, momentálně do toho, aby upíra ochránil a aby ALESSANDŘE ukázal, že si s ním není radno zahrávat. Bylo to ale dost humorné sledovat, jak teď mladíka vedla ven vysoká, odvážně oblečené žena. Remi byl ale rozpálený doběla, ten hodný Remi byl ten tam a nahradila ho jeho temnější část, ta, kterou nechtěl nikdo moc potkat. Ta část, která si pamatovala výchovu svého otce, to, že musí být tvrdý na svět, který bude tvrdý k němu. Litoval, že teď nemůže použít svou magii, ale to se mělo změit, jelikož šel upírku táhl ven z baru.* Já tě varoval. *Zasyčel jí ještě jedovatě do ucha. Už teď věděl, že pro něj asi zábava skončila. Najednou se i v tom svém outfitu začal cítit nekomfortně a nepohodlně, pokud se sem poté ještě vrátí, tak už jen na to, aby se ujistil že TAYLER je v pořádku, a do sebe hodil pár drinků*
*Jednal tak, jak obvykle. Slušnost mu nakonec v tomto případě byla k ničemu. STARŠÍ UPÍRKA si říct nenechala.* /Jak velké sebevědomí musíte mít, abyste jednal takhle?/ *Zatvářil se nevěřícně. ALESS se chovala téměř jako by jí tu vše patřilo a nikdo jí nesměl odporovat. Na druhou stranu musel skutečně uznat, že měla v něčem pravdu. Neměl sem chodit. Jasně, co ho to taky popadlo? Prostě měl doopravdy REMIMU napsat, že nepřijde. Bylo by to jednodušší a nic z tohoto, co se právě dělo, by se ani nestalo. Nebo by toho minimálně nemusel být on příčinou. Zahanbeně, již po druhé za tento večer, se podíval do země a kývl. Opět se pak stáhnul víc ke zdi boxu. Následující věta pro něj byla už jako opravdová rána pod pás. Pravda bolí vždy, ale s tímto vlastně nemohl nic udělat. Na to, aby se učil jak používat Encanto, měl ještě hodně času. Vůbec, přednější pro něj nyní bylo zvládnutí schopnosti se ovládat i v přítomnosti člověka. A další možnost, jak se nějak ubránit, byla nadpřirozená síla, kterou upíři oplývali. Toť vše.* /Jasně, jak mi tohle proti čaroději pomůže? Nijak./ *Svraštil obočí, zahleděl se na ruce ve svém klíně a zavrtěl hlavou. Nemělo cenu mluvit. Mimo to, REMI už stihl ALESSANDRU mezitím popadnout a odejít s ní bůh ví kam. Nuže, aby neplýtval alkoholem, hodlal ještě chvíli zůstat v boxu a své víno si dopít.*
*To, co řekl TAYLOR sice slyšela, ale už na to nijak nereagovala, možná si jen tiše odfrkla, ale to bylo tak všechno. Její pozornost, totiž teď měl jen ten pitomec REMI, který jí svíral krk. Jakmile uslyšela, co jí zašeptal do ucha a jak jí dal tahal ven, byla poslední kapka i pro mladou upírku, který jej chytla pevně za ruku, jenž měl obmotanou kolem jejího krku a za použití své síly mu jí pevně stiskla, což zapříčinilo, že jí pustil.* Varoval? Pche, mám se z toho snad zbláznit?“ *Ušklíbla se a teď to byla ona, kdo REMIHO chytla pod krkem a s šíleným úsměvem na tváři jej lehce vyzvedla do vzduchu, hledíc do jeho očí.* Tvoje varování je mi celkem u prdele víláku, takových jako ty jsem už potkala a mnoho jich po druhé mou cestu nezkřížilo, takže si nehraj na hrdinu a místo těch tvých řečí si běž raději utěšit milence a nebo víš co? *Na oko se zamyslela a s tichým uchechtnutím vší silou mrštila REMIM přes celý parket, snad jako kdyby byl nějaká hadrová panenka. Jeho tělo zastavila až jedna ze stěn, po které sjel dolů a zůstal na zemi, načež se upírka k němu vydala.* Nechtěj mě nasrat ještě víc! *Zavrčela, když stála kousek před ním a sledovala jej, jak se snažil sesbírat ze země.*
*Po celou tu dobu se zamračneě a zároveň překvapeně koukal na to, co ALESSANDRA dělala, až potom se podíval do jejích očí. To už ale bylo pozdě, vše se seběhlo rychle. Zalapal po dechu a pokusil se chytit její paži do své dlaně, ale to už se nenadál a letěl. Tak, že si to ani neuvědomil. Při dopadu a nárazu o bar se mu před očima zatmělo a vyskákaly hvězdičky. Chvilku jen tak seděl a pobíral, co se děje, cestou ještě složil k zemi pár víl a čarodějů, kteří na tom nebyli jinak, o to hůř na tom byl ale nějaký ten civil. Jen matně si všiml, že tím, jak několik lidí popadalo, minimálně dva civilové upadli na zem a sklenky ve svých rukou jim pořezali dlaně, takže začali krvácet, což si získlao pozornost několika DRAGOSOVÝCH upírů. Remi se jen krátce nakonec rozhlížel, než zavrtěl párkrát hlavou a konečně se vyhrabal na nohy.* Tak tohle…tohle jsi udělala naposled, ty jedna pijavice nedobrá. *Zavrčel a chvilku přemýšlel, než mu jasně došlo, co dělat. Vydal se rázným krokem směrem k ní a jakmile se dostal do její blízkosti, natáhl jednu ruku před sebe za úmyslem ji praštit. Odpoutal tak pozornost od své druhé ruky, ve které už v tento moment svíral zapalovač, se kterým se přiblížil ke krku ALESSANDRY. Na nic pak už nečekal. Škrtl.*
*Ve chvíli kdy REMI začal táhnout upírku ven z boxu již začali poutat dost velkou pozornost. Zatím ne však celého klubu. Jen pár jedinců, kteří jim byli nejblíže a otáčeli za nimi hlavy. Hudba hrála prozatím dosti nahlas, aby v zašlejších prostorech nebylo nic poznat. Teprve po mrštění REMIM o stěnu se hudba o něco ztlumí. Celým klubem se ozývá šumění a VŠICHNI alespoň na krátký okamžik svůj zrak k parketu utnou. Mezi ALESSANDROU a REMIM se v davu vytvořila perfektní ulička jako na šermířský souboj, jak jim nikdo nechtěl stát v cestě. Oči přelétávaly sem a tam, jak sledovali střídavě upíra a féra. A to až do bodu, kdy se ozvalo hromadné zalapání po dechu a pak se rozjela davová panika, když se objevil plamen. Především upíři se snažili co nejrychleji dostat pryč do bezpečí, ale známe to. Jak začne panikařit pár osob, za chvíli se přidají další, až panikaří všichni a neví ani proč. Někde v tom chaosu bylo do REMIHO strčeno a zapalovač mu vypadl na zem, takže ALESSANDRA to prozatím odnesla pouze bolestivou spáleninou, jak moc byl plamen blízko.*
*Škodolibě se zašklebí. Bylo mu to jasné. No ale dále nestačí popadat dech. Jaké štěstí, že ho nepotřeboval.* Tak ty jsi zaspal víc než pár desítek let.. Spíš tak celé století.. *Uchechtne se.* No nic.. Zjisti si to sám, já nejsem ničí chodící encyklopedie.. *Prohrábne si dlouhé vlasy a pak ještě dlouhým nehtem zamíří pod ROBERTOVU bradu a přizvedne ji.* A jen tak, pro informaci.. V Anglii teď mají krále.. Tuhle informaci máš ode mě grátis.. *Ušklíbne se a už si přebírá panák od svého upíra, načež pokyne i Bobovi, aby neotálel. Chce ho do sebe kopnout, když mu něco dojde. Objednal si duhové panáky. A obsah, který měl nyní panák byl tak smíchaný, že to připomínalo spíš duhu, kterou někdo vyzvrací po pořádné kocovině. Oči se mu podezřívavě rozjedou kolem. Své upíry nepodezíral a předpokládal, že ti za barem splnili svou objednávku na jedničku, takže to musel být někdo tady.* Na. Připij si i za mě, ať se probereš.. Já jsem si našel novou zábavu.. *Prohodí s ušklíbnutím a vrazí Robertovi i druhý panák. Samozřejmě, že nikoho nezahlédl, spíš mířil za bar zjistit, co se zatraceně stalo. Pokynul na jednu z upírek, jenž bývala upírem a naznačil ji, aby šla za ním. Odvedl si ji do svých pokojů a začal se vyptávat. Objednávka byla v pořádku, když byla předávaná, ale kolem Juliette se motal nějaký upír. Dál si toho nevšímala, ale bylo jasné, že ke změně vzhledu panáků došlo hned poté, co opustily bar. Ještě ze svého upíra vymámil popis osoby, než se ozval hluk a povyk. A ne ledajaký. Znělo to, jakoby se celý klub hroutil. Dragos vyběhl ven, aby registroval, jak všichni utíkají a jen jako ve středobodu bouře stojí dvě postavy.* Všichni stát a hned! *Rozkáže do prostoru a ví, že minimálně jeho upíři, kteří působili největší paniku, ho poslechnou. I hudba mezitím přestala hrát. Dragos mezitím dojde ke dvojici. Většina mu z cesty uhne, jen sem tam, civil nebo víla, mu proběhnou před nosem. Postupně se ale největší panika klidní, neboť už není vidět oheň a i ostatním postupně dochází, že nemají důvod panikařit. Když dojde k dvojici, tak se nad ní výrazně tyčí.* Ven! Oba a hned! *Rozkáže jim a kdyby jej neposlechli a nešli dobrovolně, tak povolá dva nebo tři ze svých upírů, ať dopomůžou, takže nakonec je ven stejně dostane. Tam přestane působit kouzelná bariéra, takže je všem odhaleno jejich pravé pohlaví. Dragos ani za boha neřeší, že má na sobě šaty. Nebylo by to poprvé.* Který z vás byl tak pošetilý, že si myslel, že se může v mém klubu chovat jako naprostý kretén? *Žádá si ihned od obou (REMI, ALESS) odpověď.*
*Vše bylo tak moc rychlé, že to nestačil ani pobrat. Proto se nechal vyvést, navíc, hlava se mu motala jako blázen a ostře jej píchalo v zádech. Když byl takto vyveden před klub, tak se opřel dlaněmi o stehna a vydýchával.* Jen bych rád uvedl, že to nejsem já, kdo byl na vině, ale tahle štětka *Zasyčel a hodil pohledem po ALESSANDŘE, než se otočil opět na DRAGOSE.* Abych řekl, v naprostém klidu jsem si tam seděl s TAYLOREM, který z toho teď musí být dost na větvi, a pak tam přišla tahle nádhera a začala do něj jet, dokonce ho i napadla! *Zdůraznil to, jak je ALESSANDRA popadla za zápěstí.* Tak jsem prostě zakročil, ten kluk z toho byl úplně v hajzlu sakra! Jenomže ona se pak začala bránit, být drzá a ještě víc dorážet, tak jsem jí chtěl vyvést ven, než by bylo TAYOVI a i mě hůř, nechtěli jsme problém. pak už se stalo to, co se stalo, jen jsem se bránil. *Dořekl a zamručel.* Měl by jste si dávat na vaše upíry větší pozor, protože to, co tahle děvka předvedla bylo teda dost riskantní, dost na to když i mě TAY řekl, že není upírem moc dlouho, tak jako pardon, ale aby ho ještě tak popichovala? *Hodil rukama směrem k ALESSANDŘE.* Jo, jo, za ten oheň se omlouvám, byl to prostě reflex, protože ta mrcha vypadala, že mě zabije. *Dodal ještě nakonec, bylo mu ale jasné, že pro něj večer nejspíše skončil*
*Bob vezme duhový panák a kopne ho do sebe.* Jo, spal jsem dlouho a teď jsem jen rok vzhůru... Bolí z toho akorát hlava... Chápu proč draci spí klidně i tisíc let.* Zabručí a pak ještě něco zamrmlá o tom, že Viktorie byla kus ženský a chlapy vždy vládly na hovno. Pak do sebe kopne i druhý panák. Brzy pozná, že něco nehraje.* Hmm... tak co to bude teď. Třeba to bude droga, co jsem kdysi vytvořil. Ty mě bavily. Ale zapomněl jsem, cože vlastně dělali...* Zamyslí se nahlas a opře se o bar. Uvidí hada a ušklíbne se.* Ah... tohle...* Zaculí se. Pak si všimne ohně a s úsměvem to sleduje. Odkočí od baru a zařve.* BUŘTY! Nebo upeču hada!* Pak se podívá na KAIE.* Ha! TOFU! Opeču tofu!* Jenže oheň zmizí mezitím.* Ne!* Pohlásí zklamaně a podívá se na KAIE.* Máš štěstí, ale příště tě sním. Rawr.* Vytasí na KAIE své kočičí tesáky. No, ale jelikož je náhle kolem docela dost místa, tak NEJVYŠŠÍHO MANHATANU popadne a přitáhne si ho k sobě a začne si tančit a zpívat.* Vítt es orpit fyr valfalli rifs reiðiský. Rignir blóði; nú es fyr geirum grár upp kominn vefr, verþjóðar es vinur fylla rauðum vepti Randvés bana....* Je to staronorská píseň, ale jelikož Bob v tomto jazyce i čaruje, tak to může působit jinak. Bob si však užívá halucinace. V nich je ve vesnici u níž žil jako dítě a všichni kolem hoří. Jeho bratři, Triss, princezna, kterou nadevše miloval a do toho se tam plazí hadi. Jeho to však baví. Sice má své bratry rád, ale kdyby zemřeli, tak je přivede zpět.*
*Kai sa snažil RUNEHO ignorovať, preto mu nevadilo, keď mu na tvár namaľovali veci. Predsa len tu bol od toho aby sa trochu zabavil, aj keď to až tak jednoduché nebolo. No keď sa ku nemu priblíži zdrogovaný RUNE, tak sa otočí na Barmanku, čo mu podala whisky.* Daj mi kurva radšej celú fľašu. Toto bez dávky alkoholu vážne nedám. *Povie jej a po chvíli si zoberie celú fľašu a poriadne sa z nej napije. Pohľad na RUNEHO, ktorý blábolí píčoviny mu stál za to, ale len sa na neho pousmeje a povie mu.* Vážne ťa mrzí život? Alebo chceš, aby si sa škvaril na ražni? *Vážne nevedel, o čom ten magor čarodej hovorí a na to, že ho zje mu odpovie.* Ja by som ti nechutil, čo takto si radšej dať nejakú rybu. Mačky predsa jedia ryby. *Lenže chvíľu nečaká a dostane sa do rúk RUNEMU, ktorý sa rozhodol si ním tancovať, čo Kai v pláne nemal.* /Bože jemu fakt jebe./ *Pomyslí si, pričom sa mu vytrne z rúk a nohu nastrčí tak, aby zakopol RUNE o ňu. Nemal v pláne s ním tancovať ďalej, pretože bol až moc mimo, aby ho nejak bral vážne.* Láskavo sa spamätaj. *Povie mu ešte, pričom sa znova napije z Fľaše a pozerá, ako DRAGOS musí krotiť osadenstvo. Moc ho ale neľutoval, pretože pri sebe mal tikajúcu bombu, ktorá mohla kedykoľvek vybuchnúť.* /Prečo som tu len zostával, keď som Runeho uvidel./ *Pomyslí si a odpoveď vie, pretože sa chcel pobaviť, aj keď to pobavenie ho teraz stálo dosť síl.*
*Jakmile ucítila, že jí oheň ze zapalovače popálil krk, tiše bolestně zavrčela a lehce na ono místo přiložila ruku, zatímco jí vyváděli z klubu. Cestou jí došel i ten fakt, že vylepšené drinky vůdce klanu přece jen nevypil, což jí trochu mrzelo, přece jen mohla to být velmi dobrá zábava, ale na tu bylo času víc než dost. Teď musela vyřešit tenhle malý problém jménem REMI. Jakmile totiž všichni vyšli ven, opět se proměnila zpět do své ženské podoby, ovšem v tu chvíli jí došlo, co má vlastně na sobě. Lehce sklonila hlavu a pohlédla na svou průhlednou černou košili, přes kterou jí šly dokonale vidět její přednosti, ale na to jen lehce pokrčila rameny a konečně se otočila a pohlédla na DRAGOSE, jenž se mračil jako bůh pomsty. Aless si z toho ale nic moc nedělala, co jí však štvalo víc, byly ty kecy, co pronášel na její adresu REMI. Na něj teď směřovala svůj pohled.* Děvka, štětka? Opravdu nic víc neumíš zlato? A navíc já byla slušná, ty jsi mě odbyl a to malé nedochůdče, co je tvůj přítel, řekla jsem mu jen pravdu, krutou bohužel, ale pravdu. To že to nedokáže unést není můj problém. *Ušklíbla se na REMIHO.* A pokud myslíš, že napadení je někoho lehce chytiti za ruku, pak jsi vážně idiot. *Dodala ještě a opět pohlédla na DRAGOSE.* Jediný, kdo se tu bránil jsem byla já, těmhle dvěma idiotům, z čehož hádám je ten mladý asi tvůj upír. *Pousmála se a sjela si ho pohledem.* Mimochodem, ty šaty jsou na tobě vážně sexy.
*Dragos je oba poslouchal a čím déle tak činil, tím víc si připadal jako v mateřské školce.* /On si začal, ne ona si začala, na víc se nezmůžeš, já se bránil, já se bránila, to nebylo napadení../ *Parodoval mu vnitřní hlas celý tento spor.* Ticho už! Jste jak malí fakani! *Zavrčí naštvaně.* Pro pořádek.. Ona není jeden z mých upírů, tím je naopak Taylor. *Vyvrátí nejdříve REMIMU, jelikož si odmítal vzít na krk upírčino chování.* Za druhé.. Její chování, ať už bylo sebevíc kreténské a povýšené, není důvodem vytáhnout oheň v klubu plném upírů. Tebe už vevnitř nechci. *Ukáže na něj a sjede jej naštvaným pohledem.* Teď to byl zapalovač, příště ti nervy pocuchá někdo jiný a bude to Molotovův koktejl.. Můj klub je prostor, kde se mají upíři cítit v bezpečí a ne utíkat, před vílou, které hráblo.. S tebou jsem skončil.. Vypadni.. *Otočí se k REMIMU bokem, aby bylo jasné, že s ním už nehodlá mluvit ani diskutovat. Bylo mu jasné, že jej jeho upíří bodyguardi u vstupu slyšeli a dovnitř jej už nepustí, i kdyby se tam chtěl vrátit. Svou pozornost přesune na Alessandru.* Máš jedinou kliku, že nejsi členem mého klanu.. *Začne.* Ta droga v mém pití byl velice chabý pokus, jestli mě chceš dostat, budeš se muset více snažit, děvenko.. *Ušklíbne se povýšeně a prstem ji nadzvedne bradu, aby mu koukala do očí, aniž on by ji musel moc sklánět.* Terorizovat moje novorozené upíry, je další velká chyba, kterou jsi neměla dělat.. *Prstem pokračuje podél linie krku přes klíční kosti.* Spory vzniklé v mém klubu se řeší zásadně venku, jsem velmi nerad, když jsou mí hosté rozrušeni nesmyslnými hádkami, takže se nikým v mém klubu házet nebude.. *Prst už doputoval přes prsa na místo, kde se nacházelo upírčino mrtvé srdce.* Tobě vstup pro zatím nezakážu, když budeš poslušná a pro příště si pamatuj.. *Hlasem už skoro šeptá a proto se taky k ní tentokrát už skloní. Vzápětí může upírka cítit jak ji košili rozřízne ostrá stříbrná čepel, co vyrazila z jednoho z Dragosových kožených náramků a dostala se až do masa. Ne dost hluboko, aby zasáhla srdce, ale dost na to, aby to bolelo a to dost.* ..já jsem ten, kdo tady velí, princezno. *Dokončí větu mrazivým šeptem. Čepel vytáhne a nechá zajet zpět do náramku.* A ano.. Já vím, že mi ty šaty sluší.. *Zakončí svá slova s arogantním úsměvem, když se narovná, přičemž udělá pár kroků vzad, než se ocitne za bariérou klubu a promění zpět. Pohodí vlasy, otočí se a zamíří zase dovnitř, nechávajíc upírku venku, ale sám pochyboval, že se vůbec vrátí.*
*Remi to všechno pozoroval, nemohl ale z toho, co Dragos zahlásil. Nemohl tomu uvěřit! To on tam byl ten poškozený, a jo, nelíbil se mu rozsudek ani omylem. To ona měla být vyhozená, ne on. Pro teď by mu snad i stačilo to, co Dragos Aless udělal, ale ne, nestačilo A musel se hodně přemáhat, aby ještě něco neudělal. Během toho, co povídal Alessandře, tak tam jen tak stál a tiše zuřil. Zatínal ruce v pěst.* Una puttana demente, sarei dovuto restare e lei sarebbe dovuta andare, potevo farla franca anch'io!! Problemi, problemi, problemi, sei davvero una vera vacca!! (Děvka jedna dementní, to já jsem měl zůstat a ona jít, já bych se na to taky mohl vykašlat!! Problémy, problémy problémy, ty jsi fakt neskutečná kráva!!) *Spustil už v italšitě, jako jazyk, který znal nejlépe.* Kdyby jsi neměla dost, tak bych ti ještě přidal!!!! *Zaječel na Aless a jak byla oslabená z toho zranění, tak se k ní přiblížil.* Ještě jednou sáhni na TAYLERA, zabiju tě. *Zasyčel, než jen rozhodil rukama, směrem ke klubu ukázal oba prostředníčky a šel si následně po svém.*
*Aless si přitiskla ruku k hrudi a jen bolestně zamručela, načež se otočila na Remiho.* Naštvi mě ještě jednou a schválně si ho najdu. *Pronesla jeho směrem a bylo jí už celkem jedno, zda ji uslyší nebo ne. Věděla, že s REMIM neskončila a s kým rozhodně neskončila byl DRAGOS. Možná pro teď vyhrál, ale to jí nevadilo. Přece jen, byl to malý test, chtěla si jej otestovat, zjistit si trochu jaký je. S kým má vlastně tu čest.* Uvidíme časem, kdo tu nakonec bude velet drahý. *Pronesla upírka tichým hlasem. Nehodlala mu to bodnutí jen tak prominout a vůbec ne zapomenout. Přece jen, ona si brala to co chtěla a ani on í nebude stát v cestě. Za to, že nedostala zákaz do klubu byla docela ráda, mohla to být další možnost. A k čemu? To zatím ani sama Aless netušila, ale nebude trvat dlouho a její hlavinka přece jen vymyslí další plán. Pro teď však chtěla jen jedno. Vrátit se domů a dát se do kupy. Ze zadní kapsy kalhot si volnou rukou vytáhla mobil, zavolala svůj odvoz a když pro ní přijel řidič, nasedla. Více si přitiskla ruku k hrudi a naposledy se podívala na klub, než odjela pryč.*
*Absolutně nevnímá KAIE. Halucinace jsou na tolik reálné, že KAI tam prostě není. Probere ho až když padá na zem. Rychle dá ruce před sebe a přikročí si. V jeho očích se zaleskne jeho magie, která nemůže ven. V tu chvíli kdyby byl v mužské podobě, tak připomíná nejvíc svého otce. Sáhne po měšci a vytáhne z něj malou ampulku v níž je lektvar na vyloučení drog a rozjasnění mysli. Vytvořil ho v době, kdy nebyl ani Kai na světě. Tehdy se mu totiž dost stávalo, že omylem vypil něco, co neměl, protože si neměl čím označit lahvičky. Narovná se a zkousne ampulku až se rozbije. Z pusy vyplivne krvavé sklo a usměje se na čaroděje. Lektvar nezabere hned, takže stále vidí všude kolem hady a oheň.* Nemysli, že bys měl šanci jen proto kdo je tvůj tatík.* Prohlásí a krev mu teče z koutku úst. Pak se však mile usměje, jako by nic neřekl. Otočí se a v tu chvíli se mu zamotá hlava.* Sakra...* Zavrčí a radši se vydá pryč. Tento lektvar má jednu nemilou věc. Bob zamíří do převlíkárny, kde ze sebe dostane šaty a nasadí si rifle. Ani neřeší, zda to jsou jeho. Pak vyrazí mimo bariéru a dál od podniku a lidí. Po tváři mu teče studený pot a jen co se dostane k prvnímu stromu, tak začne zvracet. Popojde dál a padne na zem, kde se změní v kočku. V menším těle lektvar působí rychleji. Takže doufá, že ho nikdo nenajde a on si bude moct za chvíli odejít. Jenže jak v kočičí podobě lehne na zem, tak usne.*
*Dragos italsky uměl, takže si zvládl přeložit co fér prskal a bylo mu to jedno. Už se neotáčel, aby ho řešil. Dokud by nevytáhl oheň, tak by to ještě nechal plavat, ale nehodlal riskovat to, že tohle je způsob, jak muž řeší všechny svoje spory. A co se oné upírky týkalo, nebyl naivní. Léta po boku lidí jako je Kai nebo Maddie jednoho naučí. Nicméně taky věděl, že to s ní skoncovat hned by nebylo moudré. Nechával si otevřené různé eventuality. A taky pokud se o něco pokusí znova, tak bude mít důvod nebýt již tak milosrdný jako nyní. Zmateně uhnul z cesty Robertovi, který se při jeho odchodu potácel ven. Jen nad tím zakroutí hlavou a pokračuje dovnitř. Pro sebe si rád zkonstatuje, že se naštěstí průběh párty vrátil zpátky do starých kolejí a nebyla zde divné dusná atmosféra. Dragos pátral očima, než našel MALACHAIE u baru. Bez pardonů mu sebere flašku a napije se z ní.* Jsem naštvaný a ty ses chtěl bavit, takže jdeme.. Maddie tu nechala nějaké hračky.. *Oznámí mu napřímo a v další chvíli už ho táhne za korzet od baru, přes schodiště, až nahoru do svých soukromých prostor.*
*Nebýt celkového hluku a vůně krve, pravděpodobně by v boxu zůstal o něco déle. Takto ale z místa vyrazil téměř hned, ale než by se stačil vůbec rozběhnout k někomu ze zraněných, zaregistroval jej jeden ze starších upírů a chytil jej. Nějakou tu chvíli, než se vše uklidilo, mladšího upíra držel. Naštěstí pro něj pak přišel Sascha a mládě si od něj převzal. Jako cestu zpět do vily si opět zvolili tajnou chodbu, tudíž se nevyhli opětovnému setkání s DRAGOSEM. Tomu pouze na rozloučení kývli, načež oba zmizeli domů.*
*Kai na Runeho varovanie nijak nereagoval. Možno sám proti nemu aktuálne nemal, ale to neznamenalo, že by sa nespojil s inými čarodejmi, aby s ním skoncovali. Ak by sa choval až moc cez čiaru, tak by po ňom išiel aj špirálový Labyrint a tým si bol doslova istý. Necháva ho teda odísť, pričom sa nediví, že je v stave, že skoro nemôže chodiť. Pozrie sa na Dragosa, ktorý mu po chvíli ako Rune odíde vytrhne z ruky fľašku, aby sa z nej.* Žeby problémy s upírmi? Hlavne pokoj... *Povie mu a nechá sa Dragosom ťahať. Predsa len vedel čo nastane a radšej nech si Dragos užije, ako si to vybije na niekom inom.* Nabudúce ak uvidím Runeho, tak odchádzam okamžite. Nemám nervy na toho jeblého čarodeja. *Povie si sám pre seba, ale Dragos to určite počul. Preto sa nechá vtiahnuť do jeho osobných priestorov, pričom po nejakej dlhšej chvíli odchádza potom domov.*
*Co se dělo za závěsy Dragosových prostor by nebylo family friendly popisovat, řekněme jen, že ani jeden nebyl nespokojený. Když Malachai odešel z klubu, tak se Dragos ještě na chvíli vrátil do víru zábavy. Lidí po odbití půlnoci pomalu ubývalo, avšak upíři zůstali téměř až do svítání. Poté se dveře klubu zamknuly, aby uvnitř zůstalo přítmí a pracovníci klubu se dali do úklidu nepořádku. Malachai se ještě během dne na chvíli vrátil, aby zrušil kouzlo, načež si šel po svých. Jen se málem na chodníku srazil s jednou starší paní. Ta si pro sebe zanadávala, že ti mladí dneska vůbec nemají přehled o svém okolí a klidně narazí do staré dámy a pokračovala dál ve své ranní vycházce, když natrefila na spící kočku stočenou pod stromem.* Ohh.. Nebožátko.. Tebe někdo vyhodil ven? Pojď já se o tebe postarám.. *Pronese laskavě, načež Roberta zvedne do náruče a odnese domů. Málo on věděl, že ta stará dáma zrovna dnes čekala nálet svých vnoučat a tak Robert neměl ani šanci utéct a putoval z ruk do ruk. Někdo jej dokonce i navlékl do růžových šatiček, než je omrzel a konečně mu dali svobodu a možnost se zdejchnout.*
*Mladá víla se koketně zasmála tomu, co starší upír řekl. Tomu ani tak nešlo o to jí okouzlit, jako se spíš zabavit. Čekal na jinou osobu a ta stále nepřicházela. A on se začínal nudit. Jeho plášť tmavě rudé barvy se nacházel přehozený přes židli naproti pohodlné lenošce na které ležel ve společenských cernych kalhotách, brokátové zdobené vestě zlato-rudé barvy a černé košili. Vlasy už neměl tak upravené, jako když přišel, o což se postarala ona víla. O stůl byla opřená jeho zdobená hůl s hadí hlavou, jenž měla konec upravený do ostré stříbrné čepele.* A teď bych si dal další drink.. Seš si jistá, že takový těžký úkol zvládneš? *Popíchne ji se svůdným ušklíbnutím, ale vše myslí jen ironicky. Doopravdy mu jde jen o to, aby dostal své pití. Víla převrátí očima a zasměje se, než se zvedne a zamíří k pultu. Dragos se rozhlédl, když žena zmizela z dohledu a otráveně si odfrkl.* /Věčná zpoždění.. To by mu šlo../
*Dojde si to pomalu do podniku, jako by snad měl plno času. Oděn do bílé upnuté košile s dlouhými po lokty vyhrnutými rukávy, černých riflí a vojenských obnošených bot si to namíří rovnou k pultu. Nic neříká, nejspíš asi ani nechce. Už jen ten otrávený výraz v jeho tváři říká, že dnes není nejspíš ve své náladě. Vytáhne si z kapsy riflí krabičku cigaret se zapalovačem a jednu si rovnou zapálí.* Hm, lepší. *Zamumlá a až pak se konečně rozhlédne kolem sebe.*
*Málokdo by si toho všiml, ale Dragos nebyl žádný upíři puberťák. Navíc dokázal skvělé vnímat svoje okolí. Stačilo mu vlastně jen vidět, jak dva vlkodlaci u vchodu otráveně nakrčili nosy, když kolem nich mladík prošel a Dragos hned věděl, kam si ho zařadit.* /Dalšího upíra zlákala pohostinnost víl../ *Pomyslí si zvědavě a i když to nebyla osoba na kterou čekal, tak by asi nebylo na škodu s ním promluvit. S tímhle vědomím si převzal skleničku bourbonu od víly, když se k němu vrátila, ale nenechal ji se ani trochu k němu uvelebit a hned ji otočkou posílal zpátky. Do svého pití vhodil rozpustnou kapsli s krví a stejnou měla momentálně u sebe víla, která nalila druhou várku bourbonu, vhodila ji dovnitř a skleničku postavila bezeslova před Nicolase.*
*Hned po tom co se rozhlédne, se otočí zpět k pultu a nejspíš než něco i stačí říct, tak už u něj přistane bourbon s krví. Uchechtne se, přičemž jemně ukáže své bílé ostré zoubky.* /Tak už tady o mě nejspíš dobře vědí. Říkal jsem si, jestli to tu bude takové jak se říká.../ *Chytí do ruky skleničku a otočí se na dalšího upíra, kterého si začne prohlížet od hlavy až k patě.* Hm, zajímavé. /Že by další? Už jsem sice upírem pár let, ale někdy prostě.../ *Zhluboka se nadechne a potáhne si z cigarety, kterou stále drží v ruce. Očividně ho tenhle lidský zlozvyk neopustil.*
*Dragos pozvedne obočí, když si ho druhý upír prohlédne. Zvlášť nad jeho komentářem.* Slovo zajímavé je pro mě tak vágní, že bych ho mohl vnímat skoro jako urážku.. *Pronese, zatímco upije ze skleničky. Víla se po splnění Dragosových pokynů rozhodla k němu opět vrátit, nicméně Dragos už o ni neměl zájem, což ji poměrně jasně naznačil. Pochopitelně víle se to nelíbilo a dala to najevo u baru, kde se vzápětí ozvalo tříštění skla, nad čímž Dragos převrátil očima a vrátil pozornost na Nicolase.* Hodláš tam ještě dlouho čekat? *Pronese netrpělivě a chytne svou hůl, aby s ní klepnul do židle naproti lenošky.*
*Nad jeho slovy jen protočí oči v sloup a i se skleničkou v ruce se zvedne. Přesune se na židli, kterou klepnul a mírně nakloní hlavu na stranu.* Abych ti odpověděl na tu otázku, tak nehodlám. Jen jsem si prostě zašel někde na drink a co tu nevidím. Upíra, kterého ještě neznám. Jen tohle mi propadalo zajímavé, tak se asi omlouvám, jestli tě to urazilo...co to vlastně plácám. Neomlouvám se. *S úšklebkem si trochu upije a nepřestává upíra naproti sobě hypnotizovat pohledem.* /Ještě, že tady se mi nic nemůže stát. Teda doufám./
*Pobaveně mu cukne koutek v ušklíbnutí nad jeho odpovědí.* Abych ti nenechal setnout za takovou urážku hlavu.. Jo, moment.. Teď je 21. století, že? Tak to asi budu muset tvoje průpovídky zkousnout holt.. *Odpoví mu v podobném stylu.* Ano jsem model, ale hypnotizovat mě nemusíš.. Mít krev navíc, tak bych se i začal červenat.. Jestli tě tak moc zajímám, tak není jednoduššího řešení, než si to zajít.. vyříkat.. *Nadnese s určitým tónem.* ..do hotelu o pár ulic dál.. *Ušklíbne se.* Ale to bych alespoň prvně rád znal tvoje jméno.. *Pobídne ho a odpije si ze skleničku.*
*Začne se nad jeho slovy potichu smát a pobaveně zavrtí hlavou. Očividně je Dragos vtipný a tak si ještě upije a nakonec odvrátí od něj zrak. Přesněji řečeno se rozhlédne kolem sebe.* Vyříkat do hotelu říkáš? Hm, myslím, že to si necháme na jindy. *Mírně se ušklíbne a promne si rukou tvář.* Myslel jsem, že pro většinu je jméno nepodstatné, ale budiž. Jsem Nick. *Opře se o opěrku židle, pohlédne na něj a mírně nakloní hlavu na stranu.* A smím znát tvé jméno i já?
Beru tě za slovo.. Někdy si ho přijdu vybrat.. *Pozvedne lehce skleničku, než upije, jako snad na znamení uzavření slovní dohody. Pobaveně se ušklíbne při jeho představení a v jeho hlavě to musí vypadat jako na počítači FBI nebo CIA, jak si jeho vzhled přiřazuje ke jménu a k tomu pátrá po možných alternativách, zda o něm slyšel, nebo ho někde viděl.* Jména jsou velice podstatná, drahý.. *Utrousí ono oslovení ironicky.* Jak jinak by jsi věděl, koho si zapsat na seznam potencionálních mrtvol.. *Pronese, načež se dramaticky na sekundu zarazí, než dodá.* Víc mrtvých mrtvol taky.. *Ušklíbne se.* A má Nick i nějaké příjmení, nebo to za léta někde ztratil? *Rýpne si, počež nakloní hlavu přemýšlivě lehce na stranu.* Divím se dosti, že mě neznáš.. Nejsem úplně neznámé jméno mezi upíry.. *Napíná ho ještě chvilku.*
*Uznale pokýve hlavou, když dojde na téma potencionálních mrtvol a uchechtne se nad jeho ironickými poznámkami.* Příjmení podle mě není už vůbec podstatné. Řekněme, že to ses s tím druhým trefil. Prostě jsem ho někde ztratil. *S povzdechem protočí zase očima. Očividně je tohle něco co je mu nějak ukradené.* Řeknu ti jednu podstatnou věc. Mě je všechno jedno. To, že tě neznám je možná známka toho, že prostě nejsi pro mě nějak zajímavý. Bez urážky samozřejmě. *Napije se a hned na to si prohrábne rukou vlasy, čímž je rozcuchá.* Vypadáš jako někdo kdo je postavený výš než já. /Prostá obyčejná mrtvolka./
*Pozvedne obočí, neboť je mu jasné, že si jeho příjmení dříve nebo později zjistí stejně, ale to asi Nickovi před ním nedocházelo. Následně se uchechtne nad jeho slovy, zvlášť tím jak zdůrazní, že je to bez urážky.* Tím se úplně nepleteš.. *Nadhodí pobaveně.* Mno a k tomu jménu.. Mám jich mnoho, ale v poslední době jsi asi mohl o mě slyšet jako o Mitri Scarlatovi.. *Odpoví mu konečně a čeká, jestli ho něco trkne, zatímco dopije skleničku. Rozhlédne se kolem sebe, jelikož je mu jasné, že ona víla mu již skleničku nedoleje a maximálně by mu ji hodila na hlavu. Nakonec jeho pohled upoutá drobná brunetka, co seděla sama u stolu kousek od nich. Chvíli ji sleduje, než se mu podaří upoutat její pozornost a navázat tak s ní oční kontakt. Stačí mu jen chvilka, necelá sekunda, než je zcela v jeho moci pod vlivem Encanta.* Pojď sem, kotě.. *Poručí ji se sebevědomým smyslným úsměvem a pokyne ji směrem k němu. Brunetka bez váhání opustí všechny svoje věci a dojde se zasněným pohledem k Dragosovi, kterému se posadí na klín. Dragos ji do ruk vloží skleničku.* Buď poslušná holka a dones mi v téhle skleničce ten nejlepší bourbon, co tady mají.. *Nařídí ji a elegantně ji vyšoupne ze svého klína, aby mohla odejít.*
*Protočí očima a zavrtí hlavou.* Takže je to zase taková ta typická věc klanu. Jak otravné. *Ušklíbne se na upíra a místy mu i sklouzne zrak na brunetku.* No pokud to tedy chápu dobře, tak asi jsme nepřátele, že? *Povytáhne obě obočí, jako by ho tato situace pobavila. Možná, že i ano.* Hele, tak nějak je pro mě válka klanů druhořadá. Mám momentálně jiné priority, které jsou pro mě mnohem důležitější. *Po svých slovech vstane, položí skleničku nejspíš někam na blízký stůl a pak jen mrkne na Draga.* Těšilo mě. *Řekne jen a hned na to odejde pryč.*
Ohh.. Takže jsi o mě slyšel.. *Ušklíbne se koutkem potěšeně, přičemž si užívá společnosti brunetky, než ji pošle pryč pro alkohol.* Pořád můžeš přeběhnout na vítěznou stranu.. *Nadhodí skoro až pobaveně Dragos.* Ale jinak ano.. Patříš k mým nepřátelům.. *Potvrdí mu. Vyslechne si jeho slova a převezme si skleničku od brunetky, co se zrovna vrátí. Jen si ji bezeslova přitáhne zpátky na klín, zatímco sjede Nicka pohledem.* Možná by jsi měl přehodnotit svoje priority.. *Prohodí skoro jako mimochodem, když zrak vrátí na brunetku, co sedí jako figurína z obchoďáku na jeho klíně, zatímco on si vytáhne tenkou čepel stříbrné barvy.* Už brzo budou totiž rozhodovat o tvém životě.. *Dodá s podtónem varování, když čepelí přejede po předloktí brunetky. Krev, co se objeví na jejím předloktí, začne stékat po kůži a když už nemá kam by pokračovala, tak začne zkapávat rovnou Dragosovi do skleničky.* Uvidíme zda nezměníš i tenhle názor.. *Pronese si už spíš jen pro sebe na poslední Nicolasova slova, neboť ten už odchází.*
*Již nějakou chvilku seděli u baru v bistru. Mladší ze dvojice si zrovna vybíral z nápojového lístku něco za odměnu, když už téměř bez nějakých velkých obtíží došli zde a prošli i přes vlkodlaky u dveří. No úplně bez problémů to samozřejmě nebylo, o čemž i svědčil výraz Morgana, který si zrovna do sklenky s Negronim vhazoval rozpustnou kapsli s krví.* Ještě se máš co učit. *Podíval se na Taylora s přísným výrazem, načež ho volnou rukou chytil za pas a přitáhl o trochu blíž.* Mohl bys mi říct něco, co ještě nevím? *Pozvedl mladší obočí. Morgan dělal, jako by vůbec nevnímal způsob, jakým na vlkodlaky reagoval. Však co měl taky dělat? Nebyl upírem tak dlouhou dobu jako jeho doprovod. Lehce zavrtěl hlavou a objednal si sklenku červeného.* Co třeba, mladej? *Zašklebil se pobaveně, upravujíc si jednu stranu límečku košile.* Třeba proč jsi ještě nekoupil ty cigarety? Nebo nové přírodní úhly? Morgane, ty lístečky leží na tom stole už týden. *Spražil staršího pohledem, zatímco si spravoval rolák černého svetru, který měl právě na sobě.*
*Dalo by se říct, že se Dragos vrací na místo činu. Teoreticky vzato, jelikož k žádnému zločinu zde nedošlo. Jen nakrknul jednu velmi pohlednou vílu. Ta tady však naštěstí nyní nebyla. Za to tu zase bylo pár vlkodlaků hned u vchodu.* /To si to tady ti prašiví čoklové hodlají nárokovat nebo co? Nechtějí si to tady i označkovat? Hecaté ví, zda to už neudělali../ *Nakrčí znechuceně nos, zatímco na něj oni zavrčí. Dragos vycení tesáky a zpraží je arogantním pohledem, zatímco zamíří dál. Tentokrát tady byl z osobních důvodu. Po odchodu Nicolase minule si vyřídil pracovní záležitosti a ještě si užil pár chvil s onou brunetkou, které se rozhodně nehodlal vzdávat, neboť její krev byla dost lahodná, zvlášť s bourbonem. Navíc byla dosti pohledná a držet si takovou společnost nikdy nebylo od věci. Zadal ji proto při odchodu, že se sem za pár dní v určitý čas vrátí, a vzhůru do dneška. Dragos projde kolem baru, kde se smyslně usměje na jednu ženu z obsluhy a poté si poručí to samé, co posledně. Následně se vydá usadit do zimní zahrady na hromadu polštářů a čekat na svou společnost.*
Pokud chceš přírodní úhly, zajdi si do sklepa a jedno vem z kýble na uhlí, ne? Není to to samý? *Pozvedl starší obočí, načež si po usrknutí z drinku olízl mlsně rty.* A víš co? Už si sakra objednej, abychom mohli jít do zahrady, musíš být už celý vedle z toho, kolik lákavých vůní tu cítíš. *Vyklouzlo ještě dodatečně z jeho rtů, než se konečně rozmluvil i mladší. Ten kývajíce dával Morganovi za pravdu. Nejen ta vůně jej uváděla k šílenství, díky dobrému sluchu slyšel i mnoho věcí, které by radši neslyšel vůbec. Mimo to nebyl zrovna extrovertní typ.* Pro tvoji informaci, objednáno už mám. *Připomněl mu s menším úsměvem. Nato před něj servírka postavila sklenici červeného vína říznutého krví.* Super, takže vstávej a pojď. *Morgan to nemusel ani říkat dvakrát, mladší si pouze poupravil menší brašničku a do ruky si vzal sklenku. Během chvilky už stáli v zahradě, starší objímal mladšího upíra kolem pasu. Rozhlíželi se, aby zjistili, kde je vhodné místo k sezení. Morgan samozřejmě rovnou zavrhl místa, kde viděl vlkodlaky, na něž Tay docela viditelně cenil zuby, nicméně neopomenul ani ty, kde seděly víly.* Jedno lepší než to druhé. *Zamručel, než se mu očka jemně rozzářily při pohledu na volná místa u jednoho upíra. Rozešel se tedy přímo tam a těsně u volných polštářů se zastavil.* Dobrý večer, sire. Bude vám vadit, když si přisedneme? *Nahodil šarmantní úsměv, snad jako by se muže před sebou snažil okouzlit. Zato Taylor se pouze na muže jemně pousmál a jemně volnou rukou mávl. Občas se hold zdráhal mluvit před novými lidmi. Až na Triss, ta ho rozmluvila docela rychle, a to nevypadala ani na to, že by se musela nějak zvlášť snažit.*
*Dragos si hleděl svého. Přesněji své knihy, než dojde ona brunetka a tak ho vyrušení od někoho úplně jiného dost otravovalo, což dá najevo hned, když zvedne od knihy pohled. Následně si s pozvednutým obočím sjede pohledem oba.* Leda máte-li k nabídnutí něco přínosnějšího, než pohledná brunetka s výbornou krví skupiny A, co má nehorázné zpoždění.. *Pronese a jedině zdvořilost onoho upíra je důvod, proč je ještě neposlal do horoucích pekel. Knihou jim ledabyle pokyne na volné polštáře a čeká, zda mají tedy něco na jejich mrtvém srdci.*
*Morgan rozhodně vyřadil místa, kde seděli vlkodlaci, na něž již Taylor stihl cenit zuby, ne-li i vrčet. Poté bylo potřeba vynechat i stoly, kde seděly převážně víly. Kdyby jeho mladší společník na někoho zaútočil, byl by v prdeli. Rozhodl se tedy vyrušit muže, který se zrovna rozvaloval v polštářích. Vypadal poměrně bledě. Nicméně jej slušně pozdravil, narozdíl od toho stydlína vedle něj. No a když si vyslechl, co mu Dragos řekl, s tichým uchechtnutím a šibalským úsměvem ukázal právě na Taylora. Ten mu nejprve zmateně oplatil pohled, než trošičku couvl od staršího s kníknutím.* Nono, bojíš se? *Zašklebil se starší, než se zase začal věnovat onomu muži v polštářích.* Normálně bývá povolný.. nicméně, dle vašeho povídání o krvi, jste tedy upír. Rád bych se zeptal. *Na chvíli se odmlčel, aby se posadil a mladšího si s sebou stáhl na klín.* Neznáte náhodou vůdce místního upírského klanu?
*Dragos z odpovědi rozhodně nebyl zklamaný. Vlastně ho pobavila natolik, že se krátce rozesmál, hlavně při pohledu na chudáka mladého upíra. Kdyby Dragose znali trochu víc, tak by jim i došlo, že to není obvyklá situace a vlastně by jí měli být dost poctěni. Ještě se ušklíbne nad slovy staršího upíra a pokyne jim, aby se usadili, zatímco si velice barbarsky založí knihu ohnutím rohu stránky. Knihu pak odloží vedle polštářů a čeká, co mu chce upír sdělit, když už tak načal řeč. Přikývne mlčky v jeho odmlčení a když z něj vypadne otázka, tak pozvedne jedno obočí. Odhrne si pramen delších vlasů za ucho a dává si na čas, neboť si začne i upravovat rukáv košile. Ta byla dnes tmavě modrá, dost volná a na několik knoflíčků rozepnutá, takže nabízela pohled na upírovu hruď. K ní ležel na polštářích ve vypasovaných černých kalhotách. Opasek, který byl částečně schovaný pod volnou košilí, ukazoval místy, že muž rozhodně není neozbrojený, nicméně se na něm nacházelo i několik různě dlouhých řetízků, každý zakončený něčím jiným. Škála byla opravdu různorodá. Od miniaturních zbraní, přes přívěšky, po blyštící kameny.* Vlastně jsou zde v New Yorku klany dva. Manhattanský a na Staten Island.. Vůdkyně Manhattanského je již delší dobu někde zašitá.. Šuškají se různé věci.. Od únosu, útěku, přes smrt, či uvěznění vlastním klanem až po skutečnost, že má poměr s lovcem stínů a je za to souzena.. Variant je mnoho, ačkoliv dle mého osobního názoru ta poslední je zcela nejhorší.. *Nakrčí znechuceně nos a odpije si z bourbonu, jakoby mu ta myšlenka dala nějakou pachuť na jazyk a on ji potřeboval zapít.* Klan za ní vede její zástupce.. Osobně jsem se s ním nesetkal, ale co jsem slyšel, tak má dost plné ruce práce s tím napravit chaos, co v klanu vznikl po zmizení jejich vůdkyně a moc se mu to nedaří.. *Dopoví své hodnocení.* Klan na Staten je více organizovaný.. Jeho vůdce se sice nedávno vrátil z ciziny teprve, takže také nebyl přítomný, jeho zástupci však dokázali klan ukočírovat docela slušně, takže ačkoliv má jeho vůdce chaos velmi rád, tak jeho klanu se netýká.. Drží ho pevně v rukou, občas možná přimhouří oči, ale o své netopýrky se dobře stará.. *Dokončí i hodnocení druhého klanu, nicméně stále neprozrazuje svou vlastní identitu.* Hledáte snad možnost vstupu do klanu? *Zajímá se a přeskočí mezi oběma pohledem, aby naznačil, že otázka je směřovaná na oba.* Pakliže ano, tak vás v dobré vůli upozorňuji, že mezi klany panuje momentálně velká nenávist a jestli nejste v dějepisu úplně mimo, tak bych vám ji přirovnal k takové upíří studené válce.. *Informuje je a znova si upije ze skleničky, než ji položí na zem před sebe a místo toho si do ruky vezme malý tenký nožík na řetízku a začne si jim čistit černě nalakované nehty.*
*Taylor rozhodně z toho, co Morgan právě předvedl, nadšený už vůbec nebyl, což mu o chvíli později dal najevo dupnutím na nohu, na což byl starší již zvyklý. Přece nebyl jen zboží na překup, nějakou tu důstojnost ještě měl. Nicméně zpět k osobě, která za něj mluvila. Samozřejmě se svému počinu taky zasmál, než ho při dupnutí sranda opustila. Pozvedl obočí nad mladšího způsoby, obzvláště v aktuální situaci a na vyzvání se s ním i posadil. Samozřejmě si jej přitáhl do klína, přece jen bezpečnost nade vše. Nato už se zeptal na aktuálního vůdce klanu, zvědav pak poslouchajíc Dragosovo další povídání. Tay si mezitím upíra naproti sobě prohlédl, než cuknul pohledem ke svojí brašně, nenápadně si kousajíc ret vytáhl ze svého zavazadla skicák. Samozřejmě nezapomněl ani na tužku s gumou. Poslouchat pozorně uměl i když si kreslil, tak proč tu jen tak nečinně sedět, když měl okolo sebe hned dost námětů.* No to taky nezní nejlépe..jako krev lovců je dobrá, co si budeme, ale toto? Nechtěl bych. *Kývl starší, načež si upil ze své skleničky, kterou nato postaví na zem a vezme si na vyzkoušení i sklenku červeného od mladšího. Uznale pak kývne na jeho výběr a nahlédne mu do skicáku, zatímco nadále poslouchá Dragose.* Pff..k čemu je ti úhel, když ti stačí tužka. *Unikne mu při pohledu na kresbu na papíru, než to přestane řešit. Jejich společnost nyní přeci jen byla důležitější. Tay mezitím pozvedne obočí. Samozřejmě taky poslouchá, co je tam řečeno a občas k dlouhovlasému mihne pohledem. Pozvedne pak obočí.* /Zní to dost důvěrně..jako by jím byl on sám./ *Krátce si ho pak opět sjede pohledem, nic ovšem neříká.* Uhodl jste to téměř přesně. Potřeboval bych totiž jen tady mladého někam umístit, mé povinnosti mě totiž z Londýna volají a jelikož je on- *Opět se Morgan odmlčí a kývne k Tayovi.* Tak nějak na útěku, nesmí se se mnou vrátit. *Vysvětlil to samozřejmě dost zjednodušeně, kdyby totiž mladší chtěl, aby toho řekl víc, sám to může dodat. Každopádně Morgan teď musel dost zapátrat v paměti. Pojem „studená válka” mu určitě něco říkal, ale bohužel nevěděl co, což bylo k jeho věku dosti smutné. V jejím období přece i žil.* Studená válka probíhala krátce po druhé světové mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, nicméně neboť se neútočilo a nebyla prolita krev, začalo se tomuto konfliktu takto říkat. *Vyklouzlo z Taylora, načež se nad tím starší zašklebil.* Nemachruj, však jsi vesměs nedávno vyšel ze školy. *Mladší jen opět pozvedl obočí a na svůj doprovod se podíval.* Jediné dějiny, které jsem studoval, byly dějiny umění, což nemá zrovna moc společného s normálním dějepisem. Rád bych ti pak připomněl to, že ty jsi v období studené války už na světě byl. *Naznačil na závěr to, že Morgan už má nějaké ty roky. Na druhou stranu byl tedy trochu v právu s tím, že jeho paměť již nebyla tak skvělá jak předtím.*
*Dragos pozvedl nad chováním Taylora káravě obočí.* /Však je to ještě malé dítě../ *Pokroutil by nad oním chováním i otcovsky hlavou, ale z toho již dávno dospěl. Teda.. Víc dospěl.* Krev lovců je dobrá leda v případě udržení dominance.. Pokud se stanete mazlíčkem lovců.. Err.. *Nakrčil znechuceně nos a raději se napil svého bourbonu. Konverzaci dvou upírů neřeší. Bylo mu jedno, co mladý upír vyvádí, dokud tady netrhal hrdla. To už by jeho problém byl. Zvědavě si mladšího z upírů prohlédne, když mu starší osvětlí své záměry.* Jak dlouho už je upírem? *Zajímá se, jakoby tady Taylor ani nebyl.* Na útěku? *Podloží si Dragos bradu dlaní a prsty si přejede po rtech.* Více detailů mi nesdělíte? *Doptá se ještě, načež sleduje, jak si oba dva vyměňují názory.* /Něco v té hlavě ale má, ne jen uhly../ Správně.. Taková je momentální situaci.. Ani jeden z klanů nehodlá udělat první krok, ale napětí tu je. *Dodá se souhlasným přikývnutím.*
*Když si Tay všiml Dragosova káravého pohledu, dosti se zastyděl a pohlédl jinam. Došlo mu, že si to v tomto případě měl raději odpustit. Nuže co se stalo, stalo se. Teď už to bylo vesměs jedno.* To je vskutku pravda. *Přikývl starší ze dvojice, načež opět usrknul ze svého drinku, čímž si zpečetil osud upíra na suchu. Využil tedy pití svého přítelíčka na klíně a než se pustil zase k řeči, napil se.* Tři roky. *Odpověděl jejich společnosti a následně se opět bez povolení mladšího podíval pod jeho ruce do skicáku. Krátce mihne k Dragosovi, načež již podruhé uznale kývne.* Nebojte se, není na útěku před lovci..jen před jeho násilným ex přítelem. On je.. no tak trochu magor. *Jakmile tohle z Morgana vypadlo, Tay se musel dost přemáhat, aby se od něj neodtáhl a jednu mu rovnou nevrazil. To by samozřejmě bylo ještě víc neslušné jak to dupnutí předtím, tudíž se rozhodl staršímu na to pouze něco říct.* Díky, že ctíš má slova, Morgane..Co se příště aspoň zeptat? Stačí snad jen ujištění, že nejsem hledaný proto, že bych něco provedl. *Řekl zcela klidným hlasem, nicméně jemně se na staršího zamračil. Když poté dojde konverzace k pojmu „Studená válka ”, staršímu to jednoduše vysvětlí.* Jasně, rozumím. Mám takový pocit, že jsme měli podobný problém.
*Opět přikývne, zatímco Taylora zkoumá pohledem a zvažuje, zda je ochotný si zvlášť v takové době, uvázat na krk tak mladého upíra. I když větším problémem by bylo, kdyby měl jeho klanu přinést ohrožení v podobě nechtěných návštěv lovců. Jednoho zmagořenýho ex by ale mohl zvládnout.* Mladej.. *Osloví ho, když se začne vztekat.* Měl by si spíš být vděčný, že se tě tak snaží dostat do klanu.. Nemusel si tě brát vůbec na starost a pravděpodobně by jsi byl teď vydaný svému ex napospas. *Pokárá ho tentokrát už on sám osobně.* Tohle jsou pro vůdce klanů dost důležité informace, aby se mohli rozhodnout, zda tě do klanu chtějí nebo ne.. Nikdo si nevezme pod sebe upíra od kterého neví, co čekat.. *Pronese, načež přemýšlivě nakloní hlavu na stranu a odpije si.* Možná by se v klanu na Staten ještě místo našlo.. *Prohlásí nakonec přemýšlivě, když pohled vrátí na Morgana.* Nicméně bych rád znal víc, než o přijetí rozhodnu.. *Prozradí konečně svou identitu a jeho pohled se zaměří na Taylora, jakoby ho vyzýval, tak teď máš prostor, mluv.*
*Kdyby věděl, že informace, které Morgan Dragosovi sděloval jsou pro vůdce klanu důležité, určitě by mlčel a raději si ty poznámky nechal ve své hlavě pro sebe, nicméně mu to tak nepřipadalo. Kdo by nečekal, že něco takového bude pro mladého upíra jako rána pod pás, obzvláště říct to takovým lehkým tónem, což starší i učinil. Možná to ho rozčílilo o něco víc. Nuže co se stalo, stalo se - opět. Tayovy výkyvy nálad a podle ostatních možná docela na random výbuchy občas zvládly zavařit, ale teď už s tím nic neudělá. Zahanbením pouze sklopí pohled k zemi, kývne.* Omlouvám se. *Za své počínání se tentokrát již omluvil slovně, než raději dokud mohl ztichl, aby toho nenadrobil ještě víc a svoji reputaci si tím nezkazil úplně. Morgan se mezitím usmál nad Dragosovými slovy ohledně místa v klanu.* Rozumím. *Kývl a rovněž se podíval na Taye, jemně se pousmál.* Hezky v klidu se představ a něco ještě řekni o svém ex, je dobré vědět jak nebezpečný ve skutečnosti je. *Možná to teď vypadalo, jako by k němu přistupoval jak k nějakému děcku, což Tay oproti nim stále ještě vesměs je, ale mladší na to byl zvyklý. Většinou jej tím sice nijak zvlášť neuklidnil či nehodil do pohody, jak si asi starší myslel, nicméně minimálně jej tím dostatečně pobavil na to, aby na své drobné trauma tolik nemyslel. Jemné pousmání mu tedy oplatil a kývl.* Abyste mě nemusel oslovovat „Mladej”, představím se vám. Jmenuji se Taylor Brückner, nedávno jsem oslavil čtyřiadvacetiny a upírem jsem tři roky. Živím se jako grafik. A co se pak týče mého ex, jmenuje se Walter Brekker a je čaroděj, povoláním spisovatel. Přesný věk si už nepamatuji jistě, mám ale takový pocit, že by měl mít podobný věk jako tady Morgan, okolo tří stovek..nebo se mi to všechno jen slívá dohromady, to víte..umělci a čísla nejdou úplně k sobě, většinou..*Pokrčí nervózně rameny.* Co byste ještě potřeboval vědět? *Zeptá se, zatímco skicák zavře a společně s kreslicími potřebami schová zpět do brašničky.*
*Dragos souhlasně kývne na všechny dodané informace.* S čarodějem si zvládnu poradit, to nebude problém.. V mojí vile budeš naprosto chráněný, pokud ji bez dozoru neopustíš.. *Informuje ho, načež se koukne na hodinky, které byly přidělané na jednom ze řetízků.* No.. Rád bych si s vámi nadále povídal, ale mám ještě nějakou schůzi a vypadá to, že ona pohledná brunetka na naši schůzku zcela zapomněla. Takže bych se rád omluvil.. *Zvedne se z polštářů a uhladí si šatstvo.* Ty, mladej.. *Osloví ho, přesto, že už zná jeho jméno.* Máš-li zájem o místo v mém klanu, tak pojď se mnou.. Jinak ji beru za odmítnutou a další nabídka nepřijde.. *Upozorní jej a vydá se k východu. Tam se ještě ohlédne, zda jde Taylor s ním a tak či onak odejde.*
*Zatímco čeká na to, co dalšího Dragos řekne, schová si skicák zpět do svého malého zavazadla.* Dobře..*Na jeho slova pak mladší kývl, zatímco mu jeho nyní již bývalý doprovod dopil celou sklenku s vínem.* Jistě, bylo mi ctí vás poznat. *Usměje se na dlouhovlasého upíra Morgan, načež společně s Taylorem vstane. Mladší si pouze poupraví rolák svetru, pohodí si brašnu a na Dragose se podívá, přičemž opět kývne. S tím jej Morgan naposledy obejme.* Hlavně nezlobit, jasný? Budu ti psát, když se mi naskytne možnost. *Jemně mu jako malému dítěti pocuchal vlásky, než se od něj odtáhl. Nakonec se spolu rozloučili a mladší ještě v rychlosti doběhne dlouhovlasého upíra, aby s ním hned nato mohl bistro opustit.*
*V rychlosti projde skrz les a vynoří se při okraji liduprázdné pláže. Písek mu tiše křupal pod těžkými botami a on jen doufal, že je tady skutečně sám. Stíny se nepříjemně protahovaly a stejně tak míval poslední léta dojem, že dokonce i stromy mají uši. Překoná vzdálenost, která ho od vody hladiny dělí, a v těžkých vojenských kanadách do vody také vstoupí. Je oblečený do černých kapsáčů, na jejichž nohavicích jsou patrné temné zasychající cákance. Stejně tak na kožené bundě a botách.* Do prdele práce, *mručí tiše, když se z rukávů i dlaní snaží ty nápadné skvrny smýt. Zdálo se ale, že se ho krev jednoduše odmítá pustit. Potřeboval se co nejdřív vrátit zpátky do města, ale večerní lov na něm zanechal patrné známky, kterých se musí co nejrychleji zbavit. Nakonec jen něco opět tiše zavrčí, než bundu zapáchající po železu jednoduše sundá a pohodí do vln. Odliv si jí vezme a snad brzo spláchne do moře, kde po ní již stopy nezůstanou. Odhalil tím tmavé tričko s krátkým rukávem. Pod paží bylo patrné pouzdro s loveckým nožem. Ne že by ho skutečně potřeboval, ale pokud potkal někoho bez nadhledu, jak tomu rád říkal, jednoduše se vysvětlovalo, co dělá na večer v lese. Voda kolem jeho bot se barví do karmínově rudé, jak smývá temnou krev. Riggs ještě na jazyku cítí tu příjemnou chuť, co mu po lovu zůstává, a v hlavě slyší výkřik svého úlovku. Celou tu scenérii si spokojeně přehrává ve vzpomínkách a na rtech se mu usadí drobný úsměv. Zvedne pohled k horizontu a jen na okamžik se tím směrem zadívá, než voda definitivně smyje z kanad poslední známky lovu.*
*Ze stínů lesa se chvíli po prvním upírovi vynořil i druhý stín. Svou elegantní chůzi podtrhujíc zdobenou holí s ostrý koncem se v dlouhých tmavých kalhotech, černé brokátové korzetové vestě s tmavým rudým zbarvením a červené košili blížil ke Kairosovi. Noční vítr od moře mu z cesty příhodně odhazoval jeho těžký kožený kabát, který mu sahal až ke kotníkům v elegantních tmavých botech do půlky lýtek. Vítr od moře měl zároveň pro Dragose tu výhodu, že nevál jeho pach přímo k druhému upírovi.* Užil sis to? *Pronese s nadřazeným ušklíbnutím, když se zastaví asi dva metry za Kairosovými zády.*
*Šplouchající voda zcela zakryla přicházející kroky, ale možná, že kdyby nebyly upíří, přece by si jich všiml. Takhle ale jen zkontroloval zbytky špíny na botách… rudá už pomalu pádila daleko pryč. Skvěle, tím bylo vše uzavřeno a čas se mohl dál bez problémů vléct. Akorát se chce otočit, když za jeho zády zazní neznámý hlas.* Je tobě do toho něco? *vrátí neznámému podobným tónem, aniž by otočil hlavu. Naposledy se skloní k vodě a nechá zmizet i poslední stopy z dlaní. Teprve poté se postaví a otočí na upíra. Temně černýma očima ho sjede od hlavy k patě. Hlavou mu v tu chvíli proběhne jediná myšlenka /Takhle se může stejně obléct jen pijavice./ Móda mu sice zrovna nic neříkala, ale nehádal by brokátové vesty na jedenadvacáté století. Nepřístupně si založí ruce na prsou, úsměv na jeho obličeji se vypařil už ve chvíli první položené otázky. Měl důvod být opatrný, noc lákala mnoho tvorů a většina z nich přátelská nebyla. Sám by se nepovažoval za snadnou kořist… ale také ne za úplného hlupáka.* Běžně s vycházkovou hůlkou na pláž v tuhle dobu? *pozvedne podezřívavě jedno obočí. I tak si ale sám doplní, že do takových věcí mu nic není. Vystoupí z vody o krok blíž k upírovi. Počká si na odpověď, jen pro jistotu, kdyby mu snad ta slova měla zabránit v odchodu zpátky.*
*I přes onen úšklebek v koutku mu oči zchladnou jako kusy ledu jehož barvu měly.* Seš na mém území. *Oznámí upírovi chladně.* Jestli mi do toho něco je? Ano, řekl bych, že je.. *Dodá následně a nijak se ze svého místa nehýbe a to ani ve chvíli, kdy jej Kairos zkoumá pohledem, nebo když vystoupí z vody blíž k němu.* Ano i ne. *Odpoví neurčitě, když ruku s holí odtáhne lehce od těla, přičemž konec zůstává zabodnutý u jeho bot, takže je lehce zešikma. Prsty zlehka poklepe na její držadlo, jakoby se tím uklidňoval a onoho drzého upíra ihned nesejmul. Měl o něm nějaké informace a byl si jistý, že by mu mohl být užitečný. Musel ho však získat dříve, než Manhattan.* Jestli ti jde o to, zda je moje přítomnost zde pouhou náhodou, tak tě můžu zcela znepokojit, že není, Davide Kairosi Riggsi.. *Dokončí svá slova a v očích se mu podivně zaleskne. Jen málo lidí na celém světě mohlo pravý důvod těhle jisker odhalit.*
*Když slyšel své celé jméno, přejel mu po zádech mráz. /Jak to mohl vědět?/ ptal se sám sebe. Své první jméno nepoužil už… ani sám nevěděl jak dlouho. Jistě, pár lidí ho tak zřejmě stále mohlo znát. I tak to ale zrovna rád neslyšel. O to víc nastoupila v jeho mysli opatrnost. Sice se mu už nyní příčila arogance, jakou s ním muž hovořil, ale jestli mu opravdu nějaké území patří, je více než rozumné se nehádat. /A skloňuje se to Kaire,/ dodá si pro sebe nespokojeně. Ale něco přeci jen donutí koutky dosud strnulých úst, aby se povytáhly do vzdálené připomínky úsměvu.* Ale ale, jsem žádaný… *pobavil se nad tím, co mu zároveň pilo krev. Když už si někdo dá tu práci s poznáváním nových tváří.* Osvěž mi paměť, tebe jsem ještě neobral, že? Tu vestičku bych si pamatoval. */Protože bych ji určitě hodně rychle prodal./ Skutečně ho na chvíli napadne, jestli upíra sám nemůže znát. Ale jestli neměl něco s jeho lepší polovičkou, zda taková existuje netušíce, těžko říct.* Ale mé znepokojení můžeš prohlubovat za chůze, ne? *nadhodí a hlavou pokyne směrem k městu. Nebylo to snad, protože by za něčím vyloženě spěchal, ale ve městě se bylo mnohem snazší nechtěnému doprovodu ztratit. Nedostal totiž důvod, aby o přítomnosti někoho dalšího přemýšlel.* Tak co jsi zač?
*Nad pobavením upíra jen pokrčil rameny s tajuplným úsměvem. Rozhodně mu neplánoval prozradit víc, než je nutné. Nicméně viděl, že se mu jeho jménem dostal na kobylku a to bylo jediné, co ho zajímalo. Že uspěl v tom, v čem chtěl.* Kdyby jsi obral mě, tak už by z tebe nezbylo nic, co by si tuhle vestu mohlo pamatovat.. *Pronese a v jeho hlase je slyšet i varování, kterým upírovi připomínal, že mluví s někým, ke komu by měl raději chovat respekt.* Někam spěcháš snad? *Nakloní hlavu na stranu a Kairose si prohlédne. Nicméně jít k městu mu není proti srsti. Co upír totiž zřejmě nevěděl bylo, že výlučně všichni upíři na Staten patřili pod jeho křídla a jen tak se ve městě neschová, když Dragos bude chtít. Otočí se k mladíkovi bokem a rukou s holí mu pokyne, aby teda vyrazil, načež se sám zařadí po jeho boku, stále však v dostatečné vzdálenosti na případnou obranu. Do osobního prostoru si pouštěl málokoho.* Mám mnoho jmen.. Tobě bude muset stačit Mitri Scarlat.. A co jsem zač? Ještě jsi na to nepřišel? *Popíchne ho. Čekal, že tak chytrý zlodějíček si už dvě a dvě dá dohromady, zvlášť proto, že Dragos mezi upíry nebyl vůbec neznámou osobou a nyní v tomhle velice horkém období, co mezi klany upírů v New Yorku nastalo, už vůbec ne.*
*Spustí ruce podél těla a vykročí k městu. Jeho jediným a největším omylem snad skutečně bylo, že neměl o politiku New Yorku nejmenší zájem. Znal výrazná jména, ale tváře k nim nepřiřazoval. Pro zloděje jeho formátu byly bezvýznamné. Pro osobní bezpečnost pracoval sám a tak to také mělo zůstat. Jestli skutečně mluvil s někým důležitým, mnohem spíš ho zajímalo, jak si hlídá kapsy. Byla to už zřejmě taková profesní deformace.* Prvořadě… je mi to jedno, *nevykládal na stůl své vlastní karty, když si jich velkou část Scarlat stejně prohlédl jinde. Tohle nebyla fér hra, Riggs ji potřeboval obrátit ve svůj prospěch. Ale skutečně se zdálo, že toho by snad mohl dosáhnout jedině pochlebováním. A on se tak snadno neskláněl, určitě ne bez důvodu. Na šachovnici ztratil přehled nad situací, neznal nepřítele ani okolí. Podle dávných knih válečného umění neměl mít vůbec šanci. Proto nakonec zahraje na to, co bylo jisté, že Mitri něco chce. A peníze to nebyly, Kairos přeci jen uměl počítat.* Druhá věc je ta, že mě nikdy tak úplně nezajímá kdo… ale co a za kolik. Jestli ti otravuju na písečku, vykopej mě. Jestli ale chceš něco jiného… mluv.
*Dragos na jeho slova pokrčí rameny. To byla jeho volba, že neměl o jeho jméno zájem. On mu ho poskytl, aby nebyl neslušný. Nicméně se mu zamlouvala Kairova přímočarost, což dal najevo pobaveným ušklíbnutím.* Myslím, že si můžeme být navzájem prospěchem.. Už nějaký čas tě sleduju.. *Prozradí mu.* Vím o tobě dost i o tvých šikovných prstících a předem ti říkám, přestaň myslet na způsoby, jakým mě okradeš.. Nedostal by ses ani skrz Castleton Corners.. *Upozorní ho, čímž lehce odskočí od tématu, ale vzápětí se k němu vrátí.* Moje nabídka zní jednoduše.. Přijmi ochranu klanu a smíš zůstat na tomhle území a vyjma ostatních z klanu si okrádej dle libosti. Především pro tebe mám ale zajímavější úkol. Je tady několik jedinců našeho druhu, co by mohli mít, řekněme, osobní zájem se dostat na Staten Island. Jak moc se ti příčí násilí? *Obrátí k němu hlavu při tomhle dotazu a vyčká si na odpověď.*
*Nabídka klanu byla očekávatelná. Mohl předpokládat, že ho tady klany nenechají volně pobíhat. Svým způsobem to nic neznamenalo. Mělo by ho to lákat právě ochranou, ale těžko se mu vkládala důvěra do rukou někoho úplně neznámého.* Chystáš se mě zatáhnout jako pěšáka do šarvátky mezi klany, *zkonstatoval naprosto klidně. Vždyť také jen opakoval realitu, i když s jistou dávkou eufemismu. Šarvátka byla mezi upíry vždy jen slabé slovo. Upíři byli skutečně jiná úroveň rizika. /Zvlášť pokud si hezká vestička sama nechce ušpinit ruce./ Pokračoval klidným krokem a písek pod jeho nohama se začal pomalu měnit ve štěrk.* Vlastně tímhle stylem si můžeme vyhovět. Co přesně sis proto sobě poštval? *zeptá se, protože rád stojí na straně vítěze. Je potřeba si vybrat správně.*
Všichni jsme pěšáci v něčím životě.. *Pokrčí lhostejně rameny, zatímco nevzrušeně pokračuje v chůzi dál. Hůl přitom rytmicky ťuká do chůze obou mužů, kteří se na svoje schopnosti pohybovali neskutečně pomalu.* To není zcela dobře položená otázka.. *Pronese přemýšlivě na jeho dotaz.* Řekněme, že právo je na mojí straně, ale rozhodně nehodlám zaútočit první.. /Neb bych přišel o svou výhodu../ *Dodá si uštěpačeně v hlavě.* Všechny podrobnosti ti ale nehodlám sdělovat jen tak na ulici. Máš-li zájem budeme pokračovat v sídle klanu.. Nemáš-li, tak bych ti doporučil zařadit tu nejvyšší rychlost a zmizet z této části města.. *Zastaví se a přímým pohledem do očí jej metaforicky probodne, zatímco čeká odpověď.*
Protože zaútočit první vždy nese riziko, historie může vyprávět *pokýve hlavou, možná tohle upír skutečně na mysli neměl, ale pravda byla neměnná. Země, která spor vyvolala, v největších válečných událostech vždy pohořela. Stejně tak soud často nehledí na podmínky, ale má první ránu.* V tom případě se dohodneme v sídle. Ale když mě omluvíš… i kdyby ne, musím si vyzvednout jisté zisky. Uvidíme se, vezmu whiskey *ušklíbne se a dvěma prsty mu zasalutuje. Nemá z něj strach a respekt možná minimální. Vždyť co je vlastně smrt? Jednou už zemřel, podruhé to horší nebude. Definitivní smrt byla pouze o smíření a člověk, který se s ní smíří, je nejnebezpečnější. Dokonce se lehce skloní, než se vydá směrem pryč od něj.*
*Išiel sa prejsť na pláž, pretože jeho myšlienky stále behali k únosu Triss. Aj keď by najradšej tam išiel, ale samozrejme by od nej dostal vynadané, že o jeho pomoc sa neprosila. Oblečený mal čierny rolák a úplne obyčajné tmavo modré džíny. To mal doplnené teniskami. Rozhodne lepšie pre neho byť oblečený v príjemnom oblečení, keďže bolo mu jasné, že v ničom inom by sa teraz necítil dobre. Vojde si rukou do vlasov a pozerá sa na ostatných ľudí, čo sa tiež vybrali na prechádzku.* /Kebyže nejde o jej hlúpu matku./ *Pomyslí si a nejak sa mu viac nechce k tomu baviť. Pozrie sa smerom, kde nejaký gitarista hral a snažil sa zložiť pieseň. No predsa len mal aspoň snahu niečo zložiť. To ho trochu upokojilo, aby nevyviedol blbosť, ktorá by nedopadla dobre.*
*Na Kairova slova se jen výmluvně ušklíbne. Technicky vzato si začal klan na Manhattanu. Měli si své holátko lépe hlídat. On rozhodně nestrpí, aby mu zabíjeli upíry v klanu.* Vyhni se Staten Island.. Dokud nebude naše dohoda uzavřena, beru ji jako odmítnutou prozatím.. *Varuje ho ještě, když se sám zastaví, zatímco Kairos pokračuje dál. Nad whiskey se ale skoro i pobaveně uchechtne tiše.* /Tenhle nebude úplně marným přírůstkem../ *Bleskne mu hlavou, zatímco sleduje, jak se upír vytrácí do dáli, než po chvíli upíří rychlostí zmizí k sobě do vily.*
*Nervozně si promnul zápěstí s cejchem. Začalo jej opravdu stresovat, že s tím neůže nic dělat. To samé, že se mu Grace po té včerejší akci neozvala. Už začínal zvažovat, že půjde k insitutu a zeptá se Caleba nebo toho mladíka co potkal na trzích. Sunil? Ještě dnes se byl podívat na Fort Wadsworth, ale ochraní kouzlo mu zabraňovalo vejít dovnitř. Tiše doufal, že tam třeba poatká pořadatele nebo někoho, kdo Axela k němu zavede. Bohužel se mu nepoštěstilo, takže se rozhondne se projít apsoň po pláži. Na sobě má svoje klasické oblečení - košili a spoelčenské kalhoty a na tom lehký kabát, prtoože taky na břehu pěkně fouká. Všimne si kytaristy, který vypadá jako kdbyy se snažil složit písničku. Snaží je důležité slovo. Axel nakrčí nespokojeně nos a pak se otočí, že půjde dál, ale všimne si tváře známého čaroděje.* Malachai, zdravím rád vás zase vidím. Přišel ten šek za to všechno v Pandemoniu, že ano? *Zeptá se zvědavě a pak se koukne po okolí.* Trochu daleko od Manhattanu, ne? *Zvedne pobaveně obočí.*
*Sleduje mladíka, ako sa vážne snaží, ale keď jeho ruka prejde po zlej strune a on nevie čo ďalej, tak ho to trochu pobaví. Nakloní hlavu na bok, keď ku nemu sa pridá Axel a sám sa zasmeje. Rozhodne si vedel vybrať dobu, kedy sa s ním stretnúť, ale možno mu to aj pomôže.* Aj ja som rád, že vás vidím. *Povie mu, pričom sa k nemu otočí, aby si ho trochu premeria, ale nejak mu nevadí, že na neho práve narazil.* Niekedy sa treba prejsť od ruchu mesta. No nie? *Opýta sa ho, pričom sa uškrnie. No nie je to práve nepríjemný úškrn, len jednoducho bol normálny. Neskrýval to, že mu to nevadilo, ako si do neho rýpol. Bol predsa len od neho ďaleko a to bola pravda.* Čo privádza vás práve sem? Netreba trochu naháňať tú mladú lovkyňu? *Rýpne si aj on. Čosi počul o tej scéne na párty, ale moc do toho rýpať nechcel, keď on sám má vlastné problémy so ženou.*
*Lehce zvedne pobaveně koutek nad chybou mladého kytaristy než se otočí čelem ke Kaiovi. Axel je kousek vyšší než druhý čaroděj ale ne o tolik, aby to bylo do očí bijící. Je vlastně rád, že se setkal s někým známým, který by mu mohl dělat společnost. Navíc výhoda byla že Kai byl nejvyšší čaroděj. Axel si nenápadne promne zápěstí. Při slovech Kaie se podívá na vodu a na daleký Manhatann a pak na druhého čaroděje.* Souhlasím. Ale pokud chci někdy vypadnout z ruchu mělasta raději si volím Cornwallský venkov. *Poušklíbne se.* Máte nějaké oblíbené místo? *Zeptá se zvědavě jen aby řeč nestála. Když se Kai rýpne, Axel lehce našpulí rty a přemýšlí co odpovědět.* Lovkyně je zpátky v institutu podle mých ifromací. *Mykne rameny.* Ale je vtipné, že něco takového říkáte zrovna vy... *Podotkne.* Netřeba naháněť tu vaši malou čarodějku, která neovládá svou magii? *Zvedne tázavě obočí, protože Triss potkal na té party a něco zmínila, že se s Kaiem znala.* Budeme tu postavávat a rýpat si do sebe dlouhou nebo si půjdeme sednout támhle do lounge a pokračovat v tom nad sklenkou něčeho dobrého? *Kývne hlavou k budově na promenádě a rozejde se tam a je na Kaovi jestli ho bude následovat.*
*Zamyslí sa, či by bol radšej niekde inde, ale čo si pamätal miesta, tak tie už pomaly prestávali existovať. Pár z nich ešte bolo, ale že by sa mu tam chcelo ísť, tak by to nepovedal.* Pár miest práve mám, ale nie moc. Skôr sa držím blízko mesta, aj keď aj do svojej domoviny by som sa rád vrátil. *Povie popravde a trochu by aj toho tepla ocenil. Vlastne tam dlho už nebol, takže nejaký letný výlet by si veľmi rád spravil.* Hmm... s tým ja nič nespravím, keď sa rozhodla sa mi vyhýbať. Poviem že právom. Je to jej vlastné rozhodnutie, do ktorého nezasahujem. Keď sa rozhodne hľadať pomoc, tak tu pre ňu budem. No nebudem zasahovať do toho, čo už robí a že nechce si nechať pomôcť. *Povie mu a mykne plecami, aj keď to jeho vrátenie bolo zaslúžené a to právom, ale on si z toho nič nerobil.* Myslím si, že by sme mali radšej niekam ísť, pretože ľuďom to bude môcť prísť zvláštne. *Povie, pričom sa na tom zasmeje a následuje Axela.*
*Lehce se pousměje nad jeho slovy.* Corwall je moje domovina, právě proto se tam tak rád vracím. *Přizná.* A vy jste původem od kud? Nebo spíše jaký stát je tam teď v dnešní době? *Zvedne tázavě obočí. O Mads věděl, že je původem z Austrálie tak jej zajímalo odkud ke Malachai. Poslouchá co řekne o té slečně a Axel jen chápavě přikvýne.* Hádám, že my dva máme toho dost společného když vás tak poslouchám. *Cuknou mu koutky nahoru.* Byla to vaše studentka nebo tak něco? Když vás zmínila v Pandemoniu tak něco takového nazančila...*Zamyslí se nad tím co mu vlastně ta dívka říkala. Teda polovinu toho už vypusil z hlavy, ale snaží se najít víc. Nad slovy Malacheie se zasěmeje.* Proč ne. Protože nikomu nebude divné dva muži na promenádě. *Zakroutí hlavou.* Nikdy jsem totiž dámy nebral v Londyně na Queen's walk, ne ne. *Cuknou mu koutky nahoru a rozejde se vedle Kaie se zdvořilým odstupem.*
*Pod rouškou tmy se nakonec přibližně zorientovala, že před sebou má pláže. Zlomená noha ji bolela, protože se potřebovala natolik soustředit na to, jak ovládat křídla, aby se neotočila proti ní, že nedokázala podpírat zároveň svou nohu telekinezí, a tak se o to snažila alespoň druhou končetinou. To, že zlomenina byla stažena riflovou bundou už se nezdálo až tak užitečně jako předtím, když se jí do ní neopíral vzdušný proud s nímž ještě příliš pracovat neuměla. I proto ji let vyčerpával, byl však docela nezbytností...u které se zadýchala více, než by ráda přiznala. Když byla dost blízko pláže, přestala křídly mávat a chtěla zkusit klesat, příliš se však naklonila vpřed a vlastně jen mírně jimi zbrzdila pád, než se zanořila do vody, až její tlak s černým dračím znamením nepříjemně škubnul a přiměl ji přitisknout je k tělu. Pod vodou vyjekla bolestí, protože si o zlomeninu zavadila ostrým výstupkem křídla a hlavně za pomoci rukou a zdravé nohy se jala doplavat. V místě, kde už se postavila jí voda dost pomohla, přesto se musela držet před projevy bolesti. Dost daleko z dohledu. Přesto někdo pozorný mohl zaznamenat fialový záblesk s nímž se křídla opět změnila na obyčejné tetování na zádech skryté prstenem a Triss v mokrých šatech dopadla na kolena. Tentokrát se přiškrcenému zvuku neubránila, když se po čtyřech vytáhla o dost výš ještě a otočí se na záda, aby popadla alespoň trochu dech. Na krku se jí začínala rýsovat modřina od škrcení, na lícní kosti už se do odporné hnědožluté barvila modřina od toho, jak dostala pěstí. Výraznější měla na levém stehně, kam dostala taky a určitě i na břiše. Raději nechtěla vědět, jakými barvami hrála zlomená pravá holeň omotaná těžkou, vodou nasáklou látkou. Hlavně ne poté, co jí čaroděj zlomeninu musel dvakrát narovnat, protože po prvním rovnání jí na to matka zase šlápla, dvakrát a podruhé s tím opět pohnula. Tepalo v tom, jak za to škubnul i vlkodlak. Zachvěje se zimou, ale nemá se k tomu zatím jakkoliv pohnout, protože stejně jako se do ní dává zima, chladná voda opečovává její bolavé tělo a je pro citlivé rány jako analgetikum.*
*Na jeho domovinu si spomínal, ale nie moc v dobrom slova zmysle. Nie každý spomínal na svoj domov z lásky. On by sa tam vrátil len z toho dôvodu, aby si pozrel krásne prostredie, ale spomienky nechcel moc spomínať.* Ak sa to tak dá nazvať, tak Athény a Grécko, ale už dlhší čas som tam nebol. Myslím si, že drobný výlet by nazad tam neuškodil. *Povie mu, pričom si veľmi dobre spomína, že ešte nejaký čas tam aj v minulosti pôsobil, ako najvyšší čarodej, ale to už je doba, pričom v tom čase ich spolok až tak nekontroloval. Ale teraz bola iná doba, takže vedeli ako na nich si posvietiť, keď robili niečo nekalé.* Aj niečo, na čo určite nie sme moc pyšný. Vždy sa nájdu také veci. *Povie mu, pričom by sa najradšej vyhol rozhovoru ohľadom Triss. Jednoducho mu to v tejto chvíli nebolo moc príjemné. Všimne si, aj drobný záblesk mágie, ale hlavne ju ucíti, keďže jej mágiu dokázal vycítiť kdekoľvek. Zavrie oči, aby si uľavil od zavrčania, ale niežeby sa rozbehol priamo tým smerom, kde to ucítil. Radšej išiel svižným krokom smerom k nej. Sám sa snažil presne si počas toho času utriediť pocity ohľadom nej, ale moc nevedel ako sa zachovať. Ale na jeho tvári sa objavila jeden hlavný pocit a to starosť o ňu. Zastaví sa neďaleko u nej a s trochu smutnými očami sa na ňu pozerá, pričom chvíľu zovrie pery do prísnej priamky.* Chceš pomôcť? *Opýta sa jej, pričom skúma, kde všade je zranená. Možno jej mal ísť predsa len pomôcť, ale počuť od nej slová, že o jeho pomoc sa neprosila by boli dosť kruté aj pre neho. Preto čaká, či mu dovolí jej pomôcť, pretože už sa odmieta jej vnucovať.*
*Překvapeně se koukne na Kaie, když zmíní Řecko.* Páni v řecku jsem byl párkrát, je to moc krásné místo, plné historie. Určitěě to stojí za návštěvu znovu. *Pokýve hlavou.* To jistě. *Souhlasně přikývne. pak ze zvědavosti něco málo vyzvídá o Triss, ale zdá se že se tomu tématu chce Kai vyhnout. Jenže v tu chvíli i Axel ucítí silnou magii, stejně jako cítil v Pandemoniu. Koukne se po očku na Kaie a vytá se rychlým krokem tím směrem odkud proudí magie. Kai je, ale ryhclejší a je u Triss dříve. Axel se na Kaie jen šokovaně podívá.* Co je to do háje za otázku, jasně že chce pomoct. *Prohlásí a bez zeptání prostě Triss vytáhne z vody a snaží se v rychlosti najít všechny její zranění. Zároveň kolem nich vytvoří štít a iluzi, aby je nikdo z civilů neviděl a nesnažil se nějak rádoby pomoct.* Má zlomenou nohu a vypadá to fakt špatně budu to muset narovnat a pak kouzlem nechat zase srůst. Je celá modřina. Pro boha, cos dělala děvče? *Koukne se na Triss a koukne se na Kaie. Všimne si jeho starostlivého pohledu a je si jstý, že stejný pohled má kdykoliv když se něco děje s Grace.* Nebo to chceš udělat ty? *Zeptá se Kaie.*
*Šum vody a pocit bez bolesti jí málem i přes chlad nebo snad právě kvůli němu kolebali ke spánku zatímco voda se ve vlnách při přílivu a odlivu od břehu lila přes její tělo a příhodně končila na krku, jen občas kapky padaly na její tvář. Slaná voda lehce tahala její vlasy a čarodějčin dech se zvolna uklidnil...než uslyšela známý hlas. Rozvážně stáhla ruce po písku pod sebe, aby se nadzvedla a naklonila hlavu na stranu. Doufala, že mobil bude vážně dost vodotěsný a voděodolný jak být měl. Už to tedy jednou testovala, jen ještě ne v moři, pouze v bazénu.* Jo... *Odvětí vděčná, že dokonce i Malachaie vidí, a ucukne s sebou, když se ozve i druhý muž. Trvá jí v něm rozeznat pana Queense. Vykřikne bolestí a překvapením když ji pro potáhnutí nadzvedne a zlomená noha se prokrví silněji, stejně jako na ní působí mokrá košile.* Zbláznil ses?! *Vyjekne, když skončí posazená na břehu a polyká slzy i žluč, co ji chtěla stoupnout do krku a úst. Měla zatmění před očima už jen z představy rovnání kosti a tak upnula myšlenky jinam.* Šla jsem z akce domů...a potkala mafiány. *Odkašle si. Měla od škrcení i studeného vzduchu a vody podrážděné hrdlo. Zvedne pohled k Malachaiovi a vypadá...rozrušeně. Dokáží to i jiskry mezi prsty.* Je mrtvá...zastřelili ji... *Řekne tiše a skočí pohledem na Axela, rychle však uhne a zpod šatů v...jistě oblasti neb neměla kam jinam věci schovat, hodí do písku mobil s kartami v obalu, které jí málem během letu uletěly. Taky ale vytáhne pár prstenů a jeden náhrdelník.* Je v tom magie? * Zeptá se aniž by vysvětlila odkud šperky vzala. Své měla stále na sobě. Znovu se rozkašle a zachvěje se zimou.*
*Čaká na Trissinu reakciu, pričom si Axelové slová nevšíma. Najprv potreboval jej povolenie, aby mohol najprv niečo spraviť. Prikývne napokon a predsa len lepšie aby nenávidela jeho za to, aby niekoho iného.* Ja jej ju nerovnám, kým ty môžeš vyriešiť liečenie. Za toto nám nebude moc vďačná. *Povie, pričom ju chytí, tak aby mal dosah jej nohy a mohol jej ju narovnať, aj keď by to znamenalo, že by ho mala nakopnúť. aj takú vec veľmi rád riskne.* Hry s mafianmi nikdy nedopadajú veľmi dobre. *Povie jej a sám sa sústredí, pričom narovná jej nohu, tak rýchlo, aby to zabolelo čo najmenej, kvôli prudkému pohybu, pričom začal používať mágiu na zvyšok jej hojenia.* Hlavne kvôli nej neplač. Zaslúžila si čo spôsobila. *Povie jej, pričom mu je jedno, že ta potvora je mŕtva. O jednu takú osobu menej, ale na jej miesto sa dostanú ďalšie tri. Pozrie pohľadom na šperky, ale žiadnu mágiu z nich necítili.* Nemyslím si, že by bola. *Povie jej, pričom najprv nechá pôsobiť mágiu na hojenie a až na to, aby sa trochu zohriala, aj keď vo vode to moc nepomôže.*
*Axel jen hodí zlý pohled po Triss.* Já se nezblázlil, nejsem ten kdo si hraje na gentlamana v nevhodnou chvíli. *Podotkne a koukne se na Malachaie a souhlasně přikývne.* No snad tě nenakopne. *Zamrmle si pro sebe a sleduje, jak Kai v rychlosti narovná Triss nohu. Axel u toho pohybu lehce znechuceně nakrčí nos a pustí se do hojení její zlomeniny. Proto úplně ignoruje, to jak Triss vytáhne věci z míst, kde by je mít neměla. Jen tak napůl ucha poslouchá, jak se spolu Kai a Triss baví. Nad tím vším jen lehce vykulí oči, ale nekomentuje to.* /Mafiáni, mrtvá? O můj bože co děho je ta holka zapletená../ *Nechá jí kouzlem srůst nohu.* Hovoto, jen to pár dní nenamáhej. *Upozorní ji a koukne se na ty šperky a pak na Triss. Jedonuchým kouzlem pomůže triss vysušit oblečení a v rukách se mu objeví deka, kterou hodí Triss kolem ramen, aby jí skryl vzhledem k tomu co má na sobě. Pak vstane a vezme si do ruky ty šperky.* Ne, je tam magie. Slabá ale je tam. *Prohlédne si ty šperky.* Jen jsme tu tři mocní čarodějové prakticky pod pokličkou, takže se to v tom ztratí…Je to slabé, ale asi to budou nějaké schránky na energii. Musela to vycucnout. *Kývne hlavou k Triss a hodí k nim zpátky šperky. Pak se podívá na Kaie a na dívku.* Vy dva tak trochu vypadáte, že by se vám hodilo si promluvit o samotě. Asi bych měl jít...*Poví a s těmi slovy začne pomalu couvat, tak nějak odcházet dokud nezmizí za hranou iluze do vytvořil. Ale oba ho můžou ještě vidět.*
Nehrála jsem si s nimi dobrovolně. *Dodá a sleduje, jak sundá bundu ze zlomeniny, která...rozhodně nebyla zbarvená tak, jak pokožka měla být. Ve tmě modřina okolo zlomeniny vypadala prakticky černá. Vykřikne a zaryje nehty do Axela, který byl poblíž, když jí Kai nohu narovnal. Neudělala to úmyslně, pouze instinktivně filtrovala bolest. Pokud dosud měla v obličeji nějakou barvu, tak teď zmizela a Triss ztěžka dýchala. Kameny kousek dál se zvedly a skřípavým pohybem se pohly proti směru hodinových ručiček, jakoby ve víru a do obou čarodějů se opřela její magie, tentokrát ne v podobě vánku, ale spíš...jakoby to byla telekineze, pokud to neodfiltrovali štítem nebo sami, mohla je dokonce vyvést z rovnováhy.* Nejsem mocná. *Brání se, vždyť byla dítě z hlediska nesmrtelných čarodějů. Konečně dokázala promluvit. Povzdechne si a podívá se na Kaie.* To možná ano, ale...má dítě. Očividně mám dalšího nevlastního bratra...a očividně je i synem nějakého vlkodlaka. Takže...civil. *Povzdechne si ještě jednou a ztěžka polkne a podívá se překvapeně na Axela.* Já? Ne. Nejsou moje. Jsou jednoho čaroděje, co pracoval pro matku. *Vezme si šperky i tak ale zpátky a opatrně se začne stavět.* Díky, Queensi. *Prohodí, protože stále ještě neznala čarodějovo jméno a pak pohlédne na Malachaie.* Jsem unavená, hladová, chci sprchu a do postele...mohl bys mě udělat portál? *Požádá čaroděje. Vše co chtěla bylo se dostat domů, ozvat se Lucasovi, Killiánovi a ujistit se, že Spolek si ji ještě nepředvolal.*
*Kai by sa aj pousmial na Axelových slovách, ale potom, čo ucíti jeho mágiu, tak trochu mu nastane problém. No nedá to radšej na sebe poznať. Axelova mágia sa mu zdala nejak podobná, ale teraz to nechá tak a radšej o tom mlčí. Na to bude času rozhovor inokedy.* To už tvoja starosť nie je. Pokiaľ sa rozhodla mať s niekým iným dieťa, tak prečo sa do toho staráš ty? Ahh... Hlavne si nemysli, že by si si ho zobrala na starosť. *Povie jej, pričom vážne by ju už zaškrtil, keby si zobrala ďalšie decko na starosť. Snáď jej to nestačilo? Veď sú aj iné možnosti, aj keď ona so svojou celebritnou hlavou na to určite nepomyslela.* Fajn... Ale všetko mi potom vysvetlíš. Inak ti už viac nepomôžem. *Povie jej a otvorí portál. Aj keď bol do nej zamilovaný, tak už niekedy toho mal dosť a jej odstrkovanie ho štvalo. No mohol byť rád, že si aspoň nechala pomôcť. Potom sám chce odísť.* /Fajn potrebujem nejaký normálny deň bez prúserov./ *Pomyslí si a spomenie si, že by mohol ísť do Grécka na nejaký čas, aspoň by mohol vypnúť svoju hlavu. A tak keď Triss prejde portálom, tak si sám otvorí pre seba a odchádza preč.*
*Ray absolutně nechápe, co se děje. Sedí na zemi a je mu jasné, že umírá... zase. Ale tentokrát se usměje. Je na něm vidět, že tu smrt vítá a konečně nebude muset bojovat sám se sebou. Sice cítí bolest, je ta mu je jedno. Zavře oči a zemře s úsměvem na rtech. Když sedí opřený o stěnu mrtví, tak přiletí havran. Je to velký havran. Přistane na Rayově noze a vydá ze sebe zvuk, který zopakuje, ale jasněji.*Nevermore, nevermore, nevermore.* Ray to havrana naučil a vždy když to řekl, tak dostal pamlsek. Pak se vznesl a přistál Dragosovi na rameni a podíval se na něj inteligentním zrakem havrana.* Nevermore, Nevermore...*Zakrákal a pak z něj vyšel i zvuk, co zněl, jako když dítě brouká písničku. Šlo jen o krátkou melodii, ale znělo to děsivě.*
*Dragos s pocitem zadostiučinění sleduje, jak z upírá vyprchávají poslední zbytky něčeho jako duše, načež se otočí ke svým upírům.* Tohle není poslední kapitola.. Bude to mít dohru, s tím počítejte, až se to dozví Dumort. Ode dneška zákaz vycházet mimo Staten Island. Pro všechny! Jestli budou chtít krveprolití, tak si pro něj přijdou. Řekněte to všem a.. *Dragosovu chladnou generálskou promluvu přeruší přílet havrana, kterého sleduje, jak přistane na Rayovi s nakrčeným nosem, i když se mu v očích zaleskne krátkým lehkým překvapením. Havrana sleduje vražedným pohledem, když opět vzlétne a zamíří k němu. Prsty sevře okolo rukojeti dýky za opaskem, ale nakonec stisk povolí.* Ale kuš.. *Odfrkne si a lehce rukou mávne u havrana, aby ho odehnal, ale očividně má smůlu. Proto jen otráveně zamručí a obrátí se zpět k upírům.* Vezměte těla Isaaca a George.. *Vydá poslední rozkaz a počká, až vše splní, načež si posbírá své zbraně a s posledním ohlédnutím odejde zpátky do vily, aby svůj klan připravil na útok druhého klanu, který byl více než pravděpodobný, až tělo Raye někdo najde.*
*Ray se dostal z Dumortu. Prakticky tam nebyl nikdo, kdo by ho hlídal. No a on se nudil. Navíc měl hlad a chtěl si najít svačinku. Když si ji našel, tak toho člověka omylem zabil a přilákal pozornost upírů, co nezná. Nyní se schovává na Staten Islandu a má hlad. Co pochopil, tak daný člověk byl partnerem upíra z jejich skupiny. Pro Raye je nyní naprostá novinka, že je tu více skupin. Myslel si, že tu je jen Dumort. Kdyby věděl, že to je jinak, tak nevytáhne z Dumortu ani nos.*
*Dragos byl ve své vile. Měl svou vlastní zábavu. A ta by pokračovala, pokud by se jako velká voda nepřihnalo ke dveřím několik z jeho upírů. No.. Co bude povídat.. Byl pořádně nevrlý, když jim musel otevřít a zjistit důvody, proč byl vyrušen. Běžně by pro něj byla naprostá banalita, že někomu z upírů zabili jejich milovaného. Takové věci se holt stávají a zrovna upír by se měl naučit žít s tím, že všechny přežije. Důvod, proč tomuto sdělení věnoval více pozornosti byl ten, že k usmrcení člověka došlo rukou jiného upíra. A přesto, že Dragos lovce nenáviděl, tak jim rozhodně nehodlal dát záminku k napadení jeho klanu, pokud by našli mrtvolu civila na jeho teritoriu. Přehodil přes ramena černý cestovní plášť s rudou podšívkou, který držel ve výšce klíčních kostí ozdobnýma sponama na černé vestě a do ruky vzal svou hůl a vyrazil s několika svými nejbližšími. Onu ubrečenou upírku nechal raději ve vile. Neměl by nervy na to, aby mu dělala cirkus, až bude zjišťovat, co se vlastně stalo. Na správnou stopu ho navedl jeden z upírů, co se poblíž místa činu vyskytoval, když k němu došlo. Dragos špičkou své hole jen zběžně šťouchnul do mrtvoly civila a pro sebe si zavrčel, načež se rozhlédl.* Ze Staten se určitě ještě nedostal.. Najděte ho! *Poručí svojí malé klice, která se rozběhne po okolí, aby onoho upíra nalezli a dovedli jejich vůdci.*
*Ray nezná Staten Island. Neví kam vůbec jít. Přesto postupuje dál a ani neví, že hlouběji na území upírů. Má opravdu hlad. Všimne si upírů a změní rychle směr. Hlad začíná přebírat kontrolu a on začne fungovat na instinktech. Jenže nikde nejsou lidé. Necítí civily. Jen upíry. Tesáky má venku a je připravený zaútočit na každého, kdo se k němu přiblíží.*
*Dragosovi nejbližší byli velice schopní upíři. Důvěřoval jim jako zástupcům, když byl mimo Ameriku. Nicméně, kdo nebyl zkušený byl onen mladý upír, co je dovedl na místo činu. A právě on se dostal až moc blízko místa úkrytu Raye. Bylo mu jen necelých šedesát let a upírem byl pouhých třicet let, takže nebyl natolik zkušený jako zbytek skupiny, ve které byl každý upírem sto padesát let minimálně. Proti hladovějícímu a vyděšenému upírovi, s momentem překvapení na své straně, neměl prakticky téměř žádnou šanci. A každá akce vyvolá reakci, což v tomhle případě bylo doběhnutí na místo jedním ze starších upírů, který onoho mladšího vnímal jako svého bratra, byť je dělilo několik let a nemohl si nyní pomoct. Také jeho ovládly instinkty a viděl rudě.*
*Ray chtěl utéct, ale nemohl. Náhle se k němu dostal blízko jeden upír. Jenže opravdu má hlad a chce utéct. Vyskočí na upíry. Zaryje mu nehty do krku a stejně tak zuby. Nohy má zapřené o jeho lopatky. Je to postoj bestie. Spadne s upírem na zem na záda. Což vede k tomu, že hlava se oddělí od těla. Ray sám je od upíra poškrábaný. Taky je i rád, že přestal křičet. Zasměje se podívá se na hlavu. Zvedne se ze země a vezme i hlavu a chce utéct pryč. Přeci jen, chce hlavu. Ty jeho mu vzali.*
*Poslední chvilky onoho mladšího upíra nebyly pěkné a o to méně pěkné zrovna měl vyhlídky Ray vzhledem k tomu, že ho viděl jiný z upírů. Ten velmi bolestivě zařval, jakoby to byl on sám, komu byla utrhnutá hlava a v následující moment se na Raye vrhnul. Nehty ostré jako drápy se zarývaly všude do jeho kůže. Až k zabití se ale nedostal, neboť hluku již bylo příliš a na místo v rozmezí několika sekund dorazil zbytek skupiny s Dragosem v čele. Tomu stačil krátký pohled na to, aby zkonstatoval situaci a vzápětí už přikazoval.* Oddělte je! Hned! *Skupina dalších čtyř upírů se vrhla k dvojici, aby je od sebe oddělila, zatímco Dragos svůj pohled krátce zabodnul do hlavy oddělené od těla.* Isaacu! Stačí! *Zavrčí naštvaně na onoho upíra a když na nic nereaguje, tak ho koncem hole ostrým jako břitva sekne mělce přes hrudník, aby jej probral.* Ty! Jméno a co tu děláš?! *Ukáže posléze holí na Raye, který byl již v pevném držení dvou upírů.*
*Nečeká útok. Přesto se však brání a pár ran upírovi ušetří. Stále má nad ním vládu Hlad, takže vrčí jak zvíře. Náhle jsou rozděleni a on je držen silou. Několikrát sebou škubne. Pak sklopí hlavu a cukne sebou. Opět je Ray vzhůru a je překvapený, co se děje. Podívá se na upíra a je vidět, že nic nechápe. Navíc už působí zase lidsky.* Ray.... a.... ehm... nevím. Zabloudil jsem a pak mě ovládl Hlad. Co se stalo?* Nechápe a je vidět, že skutečně nechápe a je naprosto mimo.*
*Dragos pozvedne obočí a v jeho očích je nadále zloba. Ruku s holí však opět skloní. Kovová špička cinkne o zem, jak ji o ni upír opře.* Ty se ptáš mě, co se stalo?! *Zavrčí, protože to působí, jakoby si z něj upír dělal "dobrý den" a Dragos je ten poslední, komu by se tohle líbilo.* Chceš malou připomínku? *Položí řečnický dotaz, protože vzápětí rukou v kožené rukavici zachytí za vlasy hlavu upíra a zvedne ji. Ruku natáhne před sebe a rovnou před tvář upíra.* Tak se dívej.. *Přikáže mu ledově. Isaac v držení upírů sebou opět zacuká a chce se vrhnout vpřed.* Zabil jsi nejen civila, ale i upíra, smucitura! *Odsekne, než hlavu odhodí pryč a jen v rychlosti věnuje pohled Isaacovi, aby ani nezkoušel protestovat. Stejně už byl mrtvý.* Čí jsi problém? *Zeptá se a jen strnulé držení madla hole prozrazuje, jak moc se ovládá.*
*Ray se na nej dívá a těžce polkne. Ví, že je v průseru. No a ne malým. Když mu ukáže hlavu, tak neuhne. Nevadí mu to. Prostě už si zvykl je tak nějak nacházet u sebe v pokoji v Dumortu.* Ah... To zní jako něco, co by provedl Hlad.* Řekne a je na něm vidět, že toho lituje.* Jsem z Dumortu, ale nikdo mě tam nehlídal. Chtěl jsem se projít, ale v hlavě je nás moc a já se dostal sem. No a jeden převzal kontrolu a pak jsem se probral já. Nevím proč mě nikdo nehlídá, když ví, že se tohle děje. Hlavně mě neměli měnit. Udělali ze mě tohle, i když jsem nechtěl...*Škubne sebou a znovu se mu objeví tesáky a opět sebou začne škubat jako zvíře. V očích je i vidět, že tam není ta rozumná osobnost, co do teď mluvila, ale jen nějaká zvířecí hladová.*
*Dragos pozvedne obočí, načež mu začnou pomalu zapadat kolečka.* Ty jsi ten cvok, kterému haraší v hlavě.. *Konstatuje, ale tón jeho hlasu nezní, že by to připouštěl jako omluvu. No.. Rozhodně s ním souhlasí, že tohohle magora neměl nikdo proměnit, ale pozdě. A on nebude ten, co se bude vyrovnávat s následky něčí chyby. Když sebou začne opět škubat a vrčet, tak ho Isaac napodobí, což Dragose už dopálí. Po zemi se proletí drobné malé jiskřičky, jak praští stříbrnou špičkou hole o ní.* Odvedete ho už odsud, la dracu! *Vyjede po oních upírech, co Isaaca drželi a ti sebou cuknou. Tímhle se spustí kolotoč věcí, které pro zkušené oko již dopadnou katastrofou. Cuknutím uvolněné držení dovolí Isaacovi, aby se osvobodil a vystartoval po Rayovi. A jelikož pouze dva upíři nedokážou Raye držet a zároveň opět zachytit Isaaca, tak je i Ray najednou volný.*
*Hlad využije toho, že se mu dostane trocha svobody, ale než stihne utéct, tak je napaden druhým upírem. Musí se tak bránit. Kouše, škrábe, mlátí a dá mu dost smrtelných ran. On sám několik ran taky schytá. Když však vidí, že nemá moc šanci, tak se Hlad stáhne. Na jeho místo přijde osobnost, co ovládá boj. Odkopne upíra a zvedne se. Postaví se do postoje, ale je vratký a ne tak pevný. V očím mu je vidět jak celé propočítává. Pak se znovu dostane do boje s upírem, ale to upíří silou i rychlostí prorazí upírovi levou horní stranu hrudi. Netuší, zda rána do srdce zabere. Přeci jen jsou to upíři. Už jsou mrtví.*
*Ač upíři, nemají dostatek síly ani rychlosti oba bojující oddělit, a rána do srdce je nevyhnutelná. Zlomená žebra udělají své a Isaac podruhé za svou existenci umírá. Jeho tělo bez známek žití dopadne na podlahu. Ostatní upíři se na sekundu šokovaně zarazí. Ani jeden z nich to nečekal. Isaac byl velice schopný upír a bojovník. Ovládal své schopnosti a nikdo nečekal, že by jeho konec byl takový. Dragos však neváhá. Bohatě mu stačil jeden z jeho upírů a v jeho očích si tímhle onen mladý mentálně nestabilní upír podepsal ortel smrti. Dvě dýky rychle za sebou vyletí z jeho ruky. Jedna se zabodne do ruky, kterou Ray usmrtil Isaaca a ta druhá do jeho nohy. Obě napůl stříbrné, aby to neměl upír tak lehké, pokud by si ji stihl vytáhnout, ale s Dragosou rychlostí to bylo nepravděpodobné.* Pozdravuj v pekle, pula.. *Zasyčí na něj, když se rozmáchne holí se stříbrnou čepelí na konci a prudkou přesnou ránou ji s lehkostí zaboří do levé strany hrudi tak silně, že upíra opře o nejbližší zeď, do které se konec hole zabodne. S krutostí jemu vlastní s ní ještě v ráně otočí, než ji opět vytáhne a nechá tělo upíra spadnout na zem.*
*Sleduje oboch, pričom ho to trochu pobaví, pretože Triss si išla svoje a Dragos ho neznášal určite.* Môj problém to ale je a hlavne kvôli tomu, že druhá čarodejka do mňa kvôli tomu doráža. Takže si láskavo sadni a konečne sa porozprávajme. *Mykne plecom na narážku na Dragosa, keďže sa jej nepáčil akým spôsobom sa choval. No aspoň vedel, že na neho je spoľahnutie a človeka nájde bez toho aby s tým bol problém.* Našiel by sa aj väčší kretén. Tak si moc nesťažuj. *Povie jej, pričom sa pousmeje na jeho nadávke, keďže nedokázal zachytiť sklenku a tá ho porezala. Bol rád, že aspoň k niečomu tá jeho ochrana bola.* Sa neposer. Sú aj horšie veci, ako malé porezanie. *Povie Dragosovi, ale sleduje Triss ako si ide pre veci.* Hmm... Ver mi, mohol som dopadnúť horšie. *Povedal mu a potom sleduje ako sa Triss pokúsi dostať preč, ale on sa iba posadí, keďže vie, že tak jednoducho tie dvere neotvorí dokým sa poriadne neporozprávajú.* Dúfam že sa dobre bavíš? *Otočí sa smerom k Dragosovi a veľmi dobre vie, že všetko, čo sa tu dnes udialo vykecá Maddie, ale to mu bolo jedno. Hlavne chcel vidieť v tejto chvíli výraz Triss, keď zistí, že sa odtiaľto nedostane.*
Samozřejmě, když jsi mi rozbil hlavu o zem, imbecile. *Zavrčí Triss a prstem se dotkne rtu, který se pomalu hojil díky jeho krvi v jejím oběhu. Na Malachaie se jen zamračí, protože ji nemuselo vůbec trápit, že do něj nějaká čarodějka rýpe. Vlastně...netrápilo. Nezavinila to přece, neprosila se o to, aby ji někdo zdrogoval, aby se s ní vyspal, aby se do ní zamiloval...neprosila se, aby zlomil její důvěru nebo aby zničil jejich přátelství. Nebo aspoň to, co za přátelství považovala. Triss si odfrkne a prstem namíří na Kaie.* Třeba ty? *Pak se ale otočí na Dragose a tleskne.* Výborně, aspoň se shodneme na tom jak velkej kretén jsi. *A s tím zmizí v pokoji, aby odešla a v první moment jí není ani trochu podezřelé, že se ji nepokusil zastavit. To až když ji bariéra kopne a přiměje od otevřených dveří couvnout zpátky. Zaraženě se na moment zadívá na dveře, než si to spojí i s faktem, že doopravdy nemůže použít magii a ani tento byt opustit a přepadne ji strach. Ne, že by se bála Malachaie, jako spíš jeho posedlosti. Taška dopadne na zem, dveře se zabouchnou a Triss vykročí směrem k nejvyššímu čaroději, vezme si flašku ze které se napije pro odvahu a bez zaváhání vrazí čaroději facku.* Vzpamatuj se a pusť mě. Nebudu s tebou mluvit. Ne, když si ze mě děláš vězně, na což nemáš právo, protože nejsem tvůj majetek, nejsem tvoje nic!... a vůbec ne, když se na tom nějaký debil, který pro jistotu milovat neumí, skvěle baví.
*Dragos lhostejně pokrčí rameny.* Je zahojená? Je. A očividně máš stále všech pět pohromadě, nebo ne? *Položí znuděně řečnický dotaz, než si doodpoví.* Takže žádná škoda.. *Nutno podotknout, že Dragos by právě v hlavě zvládl vytvořit milion narážek na to, že se Malachai chová jako otec, co nezvládá pubertální dceru, ale držel jazyk za zuby, neboť sám tuhle zkušenost neměl. Svou dceru viděl naposledy když ji mohlo být kolik? Pět let? A ano.. Občas se v klanu objevil proměněný puberťák, ale toho se dalo zvládnout encantem, takže jo.. Ani on, ani Kai moc zkušeností s dětmi fakt neměli.* Třeba ty.. *Utrousí napůl pusy jako vyjádření ke Kaiovým slovům, ale vlastně si prohlíží svou ruku, která skončí pořezaná, takže mu při tom ani nevěnuje pozornost. I když se uchechtne na tom, jak synchronizovaně čaroději s Triss odpověděli. Pozornost mu nevěnuje až do chvíle, než začne zlehčovat jeho zranění. Teda.. Skoro zahojené zranění, ale to mu nebrání, aby si Kaie zachytil onou rukou na bradě a zvedl mu pohled k sobě.* To si povíme u mě v klubu, drahý.. *Ušklíbne se a přejede palcem od krve po Malachaiově spodním rtu, než se odtáhne a udělá pár kroků, aby viděl na pokoje.* Pravda.. Maddie by jsi na rande nevzal předpokládám.. *Uchechtne se a mine se akorát s Triss, když zamíří do kuchyně si z ruky omýt zbývající krev. Rovnou vyšmejdí někde i nějaký alkohol a pak si projde kousek od hádajících se čarodějů, jakoby tam ani nebyl a usadí se na jídelním stole, aby měl nejlepší výhled na situaci.* Velice.. *Souhlasí s čarodějem a pozvedne skleničku k pomyslnému přípitku. Dokáže to, když se pobaveně ušklíbne nad fackou co Triss Kaiovi uštědří.* Silněji, princezno, příště.. On to zvládne.. *Mrkne směrem ke Kaiovi s polovičním ušklíbnutím a pohledem, který mluvil sám za sebe.* Poprosil bych kdyžtak výtky a urážky na mou osobu adresovat přímo mě.. Nemám rád, když někdo předstírá, že jsem vzduch, děkuji.. *Utrousí sarkasticky a odpije si ze skleničky, načež se zaksichtí a hodí si tam kapsli s krví. Ani Triss její poznámku nevyvrací. Proč by to dělal, když by ji tím dal do ruky zbraň. Bohatě stačí, že ví Kai a Maddie o tom, že měl kdysi rodinu.*
*Na ich narážku, že napríklad on nereaguje. Keďže mohol nájsť ešte aj iného magora, čo rozhodne nechceli. To že využil Dragosa, bola len jedna vec. hlavne ho pobavilo, ako sa Triss snažila dostať von, lenže ju to nepustilo. Ani sa nad tou fackou nepozastavuje, pretože to aj čakal a ani to moc nebolelo, keďže už dostal aj silnejšiu.* Máš blbé kecy. A pravda Maddie na rande by moc si nikto nechcel brať. *Povie mu a trochu sa na tom pousmeje, keď sa snažil iba Dragosa nechať na pokoji. Na narážku o Dragosovi sa usmeje, pričom schválne ho začne ignorovať ako keby v miestnosti nebol.* Na tú tvoju odpoveď ten debil mal v minulosti rodinu. Aj keď už je dávno po smrti. *Povie jej, pričom stále sedí a nejako neraguje na Dragosa nech sa nej aj čertí alebo nadáva.* Pustím ťa, až keď sa poriadne porozprávame. *Povie jej a čaká na to či k tomu už bude konečne svolná a nebude mať nejaké narážky.*
*Triss se odvrátí, když Dragos zachytí Malachaie. Nebyla proti mužským vztahům, nakonec žila se dvěmi muži, co byli manželé, Jack a Porter byli spolu...nikdo z nich jí skutečně nevadil. Jí spiš vadil samotný princip. A tak si odejde skrze všechno pro své věci, aby se volně nadechla a zkusila odejít, což se nepovede, a tak vrazí Kaiovi, s kterým to nic neudělá. Upíra ignoruje, alespoň prozatím. Vlastně do momentu, než Kai prohodí, že Dragos měl rodinu, ale ta je mrtvá. Tehdy k němu skočí pohledem, ale očím se vyhne. Pak se vrátí pohledem na Kaie.* Tohle nebyla tvoje věc. Do toho jsi se plést neměl. *Řekne klidněji, protože nebyla narozdíl od těch dvou mrcha a Kai neměl právo říkat cizí tajemství.* Jakou budu mít záruku, že to dodržíš, když si promluvíme - mezi čtyřma očima? Že mě necháš jít? *Založí si ruce na hrudi a propálí čaroděje pohledem. Chtěla pryč, jestli ji pustí za to, že si promluví...musela to risknout. Tak jako je dostala z pekla, se dostane přeci odtud...musí. Byla unavená, zdrogovaná, od krve...jediné, co chtěla bylo se schovat před světem.* Musím napsat Lotty, že přijdu později, ať nečeká a jde spát... *Zamumlá nakonec a odstoupí dál, aby poslala SMS zprávy, které napsat potřebovala. Kdyby bylo nejhůře, tak se Lóni o děvče snad postará, nebo si Lotty zavolá Lucasovi a Taylerovi. Nebylo to hloupé dítě.*
*Jen se pobaveně ušklíbne a zamíří si pro onen alkohol, než se usadí na stole. Pobavení však zmizí a on začne probodávat Kaie varovným ledovým pohledem, aby sklapnul. Jen jeho, na Triss nereaguje. Vzhledem k tomu, že čaroděj jeho existenci však ignoroval, tak se to minulo účinkem. Naštvaně zavrčí, když Kai svou větu dokončí a vzduchem v tu samou chvíli letí jedna z jeho dýk, aby se zabodla pár centimetrů od Kaiovy hlavy.* S tím naprosto souhlasím.. *Ucedí k Triss a vezme tak na vědomí na chvíli její přítomnost.* Gratuluju, Samaelsone.. Doufám, že si věříš i s následky v mazání paměti, protože to tě teď čeká. *Pronese mrazivě a postaví se zpátky na nohy, přičemž zamíří k nim.* Nikam.. *Sykne k Triss a zachytí ji za zápěstí. I přes omezenou rychlost ji dost hbitě přitiskne k sobě a zdánlivě odnikud vytáhne další z nožů s trojúhelníkovou čepelí, který přidrží Triss pod krkem.* Tvoje Julie má pravdu Romeo.. Měl by jsi někdy držet jazyk za zuby.. I když jsme nějakým způsobem přátelé.. *Zamručí to slovo, jako by mu nešlo přes jazyk.* Doporučil bych ti se příliš nehýbat, princezno.. *Sykne šeptavě k Triss s úšklebkem, ve kterém nebyla špetka emocí. Bylo to skoro čiré zlo.* Čepel je natřená směsí s výtažkem kurare.. Malé škrábnutí a ochrnutá se udusíš.. To je varování i pro tebe, Malachaii.. Slabiny se neprozrazují, že ne? *Rýpne si ještě, jelikož to bylo docela neracionální od čaroděje, aby prozrazoval jeho slabinu, když ta čarodějova byla na dosah ruky.* Dej si pozor, ať ji odtamtud nevymažeš i sebe.. *Poradí mu ještě velice zlomyslně.*
*Vedel moc dobre, že to asi nemal prezradzovať, ale predsa len nemal s ním dohodu o tom čo môže a nemôže povedať. Ale nepáčilo sa mu to, že si Dragos myslel, že môže si robiť čo sa mu zachce. Hlavne aspoň konečne videl jeho zlú stránku, ktorú sa mu podarilo vyprovokovať. Postaví sa a pozrie sa Dragosovi do očí.* Máš pravdu slabiny sa nevykecávajú, ale čo je pre teba slabina, tak pre mňa je to blbosť, keďže minulosť zmeniť nemôžeš. Ani napraviť veci čo si spôsobil. *Povie mu, pričom sleduje iba jeho a nech dá Triss pokoj. To že mal Dragos zbraň bola pre neho výhoda, tým že ju mohol zabiť, tak tým by zabil aj jeho. Kai ho síce nemohol ohroziť, ale predsa len mu mohol mágiou vyrvať dýku z ruky, ktorá tesne minula Trissin krk a vletela mu do ruky. Pričom ich od seba odtrhol a vytrhol k sebe Triss. Pričom s Dragosom to škublo. Vyhoví jeho prianu, pričom jej vlezie do hlavy.* Spokojný? Nebude si to pamätať. *Povie mu, pričom rukou naznačí, v ktorej má jeho nôž, aby vypadol.* Teraz vypadni, nechceš aby som použil portál a vykopol ťa na opačný koniec sveta. *Varuje ho a tým ho sleduje, či to naozaj urobí. Potom povie Triss.* Nechám ťa ísť, predsa len ide o blbý rozhovor, ktorý je už potreba dlho.
*Škubne s sebou, když proletí dýka a zasekne se do zdi vedle čarodějovy hlavy a na upíra se krátce podívá, načež si chce zajít vyřídit sms, než si to ti dva vyříkají, ale Dragosův stisk ji přiměje syknout bolestí a než se naděje, tak stojí zády k němu a čelem ke Kaiovi a na ohryzku ucítí chladnou čepel. Měla chuť Kaie oslovit, říct mu, ať něco udělá, říct oběma, aby ji ze svých sporů a čehokoliv vynechali. O toto se jim vážně neprosila, tak proč se toho stala tak nutně součástí? Upír může ne jen slyšet, ale i cítit, jak rychle jí tluče srdce, žilka na krku divoce poskakovala a i dech se jí zrychlil. Snad se i začala zlehka třást, zatímco s očima dokořán sledovala nejvyššího čaroděje, jehož výraz jí nenapovídal, zda má skutečně obavy. Nezapomněl snad na jejich propojení…o život šlo i jemu. Doslova! Neodváží se polknout, aby si náhodou kůži nerozsekla sama, dokonce ani neprotestuje proti tomu, aby jí vlezl do hlavy a informaci jí vymazal. Zalapá po dechu, když ostří přistane čaroději v rukách a rukama si zakryje krk, načež je ale rychle musí natáhnout před sebe, aby se zachytila zádové opěrky gauče a na ten se s určitou slabostí v nohách sveze vedle čaroděje, od něhož chtěla ještě před pár okamžiky utíkat, co nejrychleji pryč. Ne, že by se něco změnilo, stále chtěla utéct z této situace, ale zrovna teď nevěřila svým nohám, že ji opravdu unesou. Vzpomínka skutečně za pár okamžiků zmizí a Triss, která zaslechne slova o tom, že si to nebude pamatovat se přistihne, jak zmateně zamrká. /Pamatovat si co?/ A jako každá osoba reaguje tak, že si zrekapituluje krok za krokem, co se stalo. Na oba se nechápavě podívá, načež se zamračí na Malachaie, jakoby před chvilkou neschvalovala fakt, že jí má do té hlavy vlézt, jen aby si zachránila krk. A o ten mohlo jít stále. I když možná už spíše jen metaforicky, stále nemohla z bytu a to si pamatovala. To, že si nevybavila určitou vzpomínku byla jiná věc. To může probrat později, třeba jdou vracet smazané vzpomínky? A měla by si na to chtít vzpomenout? Co když to bylo něco, co vážně nechtěla vědět? Něco, co by ji ohrozilo na životě? Trochu šikovněji se na L výběžku gauče usadí, když Kai byl za stolkem a přitáhne si jednu nohu pod sebe a druhou k hrudi. Tu úzkostlivě obejme a opře si o ni bradu, než krátce skočí pohledem k Dragosovi a zpět k Malachaiovi.* Tak o čem chceš mluvit… *Zamumlá tiše, určitým kapitulačním způsobem, protože bez toho, aby byl čaroděj uspokojen se odtud nedostane...*
*Dragos se po Malachaiových slovech ušklíbne.* Mohu říct to samé.. To tobě záleží na téhle malé cácoře.. A jak říkáš.. Minulost změnit nemůžeš, že ano? A co když se přítomnost stane minulostí? *Položí dotaz a prstem na rukojeti nože na něj poklepe, aby na něj upozornil. Cítil jak je Triss vyděšená a byl si jistý, že nějaká malá část Malachaie, která byla nově probuzená emocemi se cítila stejně. Přeci jen Dragos znal ten pocit přijít o někoho koho jeden miluje a ještě k tomu, když ta osoba umírá před vašima očima a vy s tím nemůžete nic dělat. Pro Trissino štěstí Dragos nebyl až tak krutý. To mu však nebránilo jim oběma navodit zcela jinou atmosféru. Výtažek z kurare se na noži sice nacházel, ale byl upravený a zředěný lékařskými postupy, kterými se dříve používal pro lokální anestezii. Triss by skutečně na nějaký čas paralyzoval a ochromil, ale jen dočasně a rozhodně by neumřela. Zavrčí naštvaně na Kaie, když mu vytrhne zbraň a poté i Triss. Udělá jen jeden krok vpřed, aby nabral rovnováhu, načež se zase narovná a s kamennou tváří sleduje čarodějův další počin. Když vymaže Triss vzpomínku a ukáže mu nožem, tak mu ruku s ním zachytí, aby se vyhnul čepeli a zase ji vytrhne zpátky k sobě, aby následně skončila v jeho opasku se zbraněmi. Poté se ještě nahne kousek za Kaie, z druhé strany než byla Triss, takže bylo jasné, že pro ni si rozhodně podruhé nejde, a vytrhne druhý z nožů. V jeden moment se tak oba muži octnou bok po boku, jen každý otočený pohledem jinam.* Už mě nepokoušej, μαλάκας.. *Odfrkne si opovržlivě a schová si i druhý nůž, načež se bez dalšího slova k Malachaiovi otočí a vyrazí ke dveřím. Cestou ještě vezme ze stolu skleničku, jenž si předtím nalil a vyprázdní ji, načež ji položí zpátky a skutečně dojde až ke dveřím, kde se ještě otočí a s provokativním úsměvem se koukne na Triss.* Ještě se uvidíme, princesa.. *Prohodí španělsky, přičemž ji ironicky zasalutuje dvěma prsty a poté za sebou zabouchne dveře. Jeho další kroky vedou rovnou z Manhattanu zpátky na Staten Island a do jeho vily.*
*To že mu na Triss záležalo bola aj jej chyba, kvôli tej posranej dohode, ktorú uzatvorila v pekle. Tím ale presne nevie do akej situácie dostala jeho aj seba. Hlavne vedel že teraz bude ešte horšia komunikácia s tými dvomi démonmi, ktorých stretli tam. Hlavne jeho úžasný otecko sa v poslednom čase dokázal tiež ozívať.* Nezabudni na to, že sú aj iné veci. To že niečo spravíš v prítomnosti ovlivní budúcnosť. Hlavne nemôžeš vedieť čo ťa čaká v budúcnosti. Keďže je milion možností, čo sa môže stať a až tá jedna jediná sa skutočne stane. *Povie mu, pričom ho sleduje. Vie veľmi dobre, že Triss je za ním, pričom viac menej ju nechal posadiť sa. Mohla byť len rada, že viac menej medzi ňou a Dragosom je už nejaký priestor. Na jeho nadávku sa iba pousmeje, ale ina ju moc nerieši.* Nápodobne ένα βαμπί. *Vráti mu, pretože sa mu už s ním dnes nechce moc hovoriť. Mal iné veci na riešenie. Pri jeho odchode sa otočí smerom k Triss, pričom pokrúti hlavou, aby sa konečne mohli porozprávať.* Máš rozum zobrať si k sebe deti? Ty, ktorá ma na starosti kočky a čarodejov? Dobre jedno by som pochopil, ale druhé? Máš rozum? *Chytí sa za hlavu. Pretože Triss asi nepremýšľala, pretože kedykoľvek sa jej mohla zblázniť mágia a mohla im ublížiť.* Hlavne by si si mala dávať pozor kam chodíš, keď už ich máš na starosti, tak by si si nemala kam miznúť do Faerie. Hlavne teraz keď ťa sleduje socialka. *Varuje ju a chce hlavne vedieť, čo si preboha myslela brať nejaké deti domov, keď už sa rozhodla tam chodiť. Nech myslela na čokoľvek, tak teraz by si mala dávať pozor.*
*Stiskne čelist, když ji Dragos nazve princeznou a v mysli se jí mihne vzpomínka na to, že Astaroth ji označoval “Dračí princezna”. Rozhodně upíra nechtěla znovu potkat, tenhle první dojem jí bohatě stačil a další setkání absolvovat nepotřebovala. Proto počkala s vyzváním k rozhovoru až na chvíli, kdy se zabouchly dveře, načež se zvedne a zajde si pro skleničku, aby si tentokrát z flašky nalila a od kuchyňského stolu si vezme židli, aby mezi sebe a Malachaie dostala ten konferenční stolek úplně. Nebylo jí dobře. Upír odešel, jeho krev z jejího oběhu vyprchávala a ona se cítila, jak kdyby na ni šly abstinenční příznaky a její srdce se ne a ne uklidnit. Vyloví mobil a v rychlosti napíše sms Lotty a nenápadněji Zachovi, že jej bude potřebovat. Pak telefon ale odloží a skutečně čarodějova slova vnímá. Svráští obočí.* Sleduješ mě. *Vyčte mu, ale sociálka byla dobrou poznámkou. Měla Lotty, nemohla si to jen tak dovolit. Jistě, že by ji nenechala samotnou! Lucas a Tayler se zaručili, že na ni budou dohlížet, takže když by někam potřebovala, bylo turné nebo cokoliv, tak to už říkala sociálce, že bude u nich nebo u její rodiny v LA a oni souhlasili. Pravda, bude jednodušší dotáhnout Gideona na noc k sobě, než jít do Faerie. Ta jí bude neskutečně chybět…Třeba tam Lotty někdy vezme…* Ten čaroděj je u mě jen dočasně, pomohla jsem mu. A pokud vím, Ezekiela jsi proměnil a hodil do mé péče ty. Davida zase Praetor a Jack. A co s tím co mají dělat kočky? Proč tě to vůbec zajímá? Chci snad od tebe něco? Zvládám to dost dobře, nepotřebuji rady, kdybych to nezvládla, neudělám to. *Zamračí se a znovu si vytáhne nohu ke hrudi a o tu spuštěnou na zem si opře skleničku s whiskey, než se roztržitě napije.* A rozumu mám zřejmě více než ty. Únos? Vážně? Na co jsi myslel, když jsi s tím za ním přišel? Proč jsi nepřišel sám ke mě? Nemůžeš se jednou chovat…normálně a ne jako psychopatický stalker? Co jsi čekal? Že se zamiluju a bude to mít růžový happy end? Nepřestanu žít jen proto, že necítím to, co ty. Nemůžeš to ode mě očekávat. A rozhodně ne, když neustále zklamáváš mě a pálíš všechny mosty. *Vyjadřovala se klidněji, než se skutečně cítila. Nervózně polkne, znovu upije alkoholu a podívá se z okna.*
*Sadne si a na jej slavá jej odpovie.* Nemusel by som, keby to nie je potreba. Nie si jediná, čo má následky po pekle. Rozhodne by som bol radšej keby si ma tam nechala. *Povie jej, pričom by sa odtiaľ dostal, aj keď by mu to nejaký čas trvalo, ale teraz by nemusel trpieť to, že sú prepojený. No nejak vedel moc dobre, že dnešné stretnutie nebude mať nejaký účinok. Mohol síce jej niečo prikázať, ale nemalo by to ten účinok, čo by bol potrebný.* Ezekiela som ti dal na krk, pretože kebyže ho mám u seba, tak mu utrhnem hlavu, to by si mohla aj čakať, pri jeho blbých kecoch. *Vráti jej, pričom sa nevracia k čarodejovi. No rozhodne vedel že keď tento rozhovor nebude viesť nikde, tak ju nechá na pokoji. Nemá pre neho to cenu, mať niekoho rád, keď z toho nič nemá.* To si zabudla? Že všetci starý čarodeji sú psychopati? Že väčšine neskôr začne hrabať, čím skôr tým lepšie. Nie nečakám žiadnu tvoju odpoveď na ružový happy end, pretože taký nikdy neexistuje. *Povie jej, pričom on sa za dnešok nedotkol ani len alkoholu ako tí dvaja, čo si ho jednoducho zobrali. No jemu to bolo jedno, aj tak si mohol zájsť ku sebe do baru a mal by pokoj. Povzdychne si, tak povie.* Chceš mať odomňa pokoj, tak nas zbav toho prepojenia a potom ho budeš mať. Je to tvoja chyba, že sme prepojený. Ja som sa neprosil o záchranu odtiaľ. Takže to naprav. *Nechcela jeho city? Dobre. Mohla to napraviť jedine tak, že ich zbaví toho prepojenia.*
*Stiskne rty nad myšlenkou, že by ho tam nechala. Nemohla, nedostala by se z pekla. Uhne jen pohledem a pokrčí rameny.* Zvykl by sis. *Prohodí a když se zeptá, zda zapomněla, tak zvedne pohled.* Lucas je normální. Spousta jeho přátel je normálních. Lžeš. Zase. *Pokroutí hlavou a nelibě stiskne rty k sobě a znovu se roztržitě napije a když jí řekne, že to má napravit, tak se jen zasměje, velmi hořce nutno říci, a rozhodí rukama, až málem vylije.* Jak? Nejde to napravit. Oni to nezruší. Promiň, že nejsem světem tak zkažená a nezvládala jsem to tam a chtěla jsem pryč, tak jsem sáhla po té jediné možnosti, co jsem na odchod měla. Ale svoje city na to nesváděj. Kdyby za to mohla tahle sračka, už dávno něco cítím já. Ale víš, jak se cítím já? Zklamaná, zklamaná a zneužitá a- *Zarazí se. Nemělo cenu mu to vůbec říkat. On to přece nepochopí. Postaví sklenku s třísknutím na stůl a zakryje si na okamžik dlaněmi tvář, než prsty vklouzne do vlasů.* Doufala jsem, že se to třeba napraví. Bolí to, ztrácet přátele. Ale tvoje sobeckost, ty sám, pro sebe vždy budeš víc, nezajímá tě, jak se cítí ostatní. A tohle já- já nemůžu. Nemůžu takto fungovat. Dusí mě to. Takže tě žádám, nech mě být. Nedělej tohle, pokud se máme někdy začít znova přátelit…nezáleží na slovech, záleží na času a činech…a ty tvoje to zakopávají ještě hlouběji. Jestli ti snad aspoň trochu záleží na čemkoliv, tak to nenič a raději se zaměř na sebe. *Pokroutí hlavou znovu, postaví se a zajede si do zkrvavených vlasů na zátylku, které byly vazkou tekutinou slepené a podívá se i na zakrvácenou ruku.* A jestli je to vše…chci pryč. *Řekne potichu, když se zastaví napůl cesty od gauče k východu.*
*Pokrúti hlavou. Možno pár čarodejov bolo, ale čím viac boli starší, tak ich rozum išiel ta tam.* Nehovorím že všetci sú rovnaký, ale predsa len väčšina je takých. *Vráti jej, pričom jej neklame. Nemal to za potrebu.* Tak si s tým nemala súhlasiť bez toho aby si sa mňa opýtala. Nezasahuje to len ku tebe, ale aj u mňa. Pokiaľ zomrieš ty, tak aj ja. To rozhodne neznie prívetivo. Ty sa cítiš sklamaná? Ani len nevieš ako sa cítim ja po tých rokoch, čo som mal preč emócie. Ani len nevieš aké to je znova niečo cítiť. *Povie jej, pričom ani ona nevedela, čím si sám prešiel. No jej to nechcel vešať na krk. Hlavne o jeho minulosti a začiatkoch vedelo veľmi málo čarodejov. A aj tí čo vedeli, tak bola väčšina po smrti.* Nič o mne nevieš a hovoriš, že strácať prieteľov je ťažké. Tak si predstav, že si tak stará ako ja a spoznala veľa ľudí, o ktorých si prišla. Myslíš si, že všetko je tak jednoduché ako to vyzerá. Nesúď knihu podľa obalu, keď nevieš čím si v skutočnosti prešla. *Povie jej, pričom pokrúti hlavou. V tej chvíli už nemal viac náladu sa s ňou baviť.* Tak začnime od znova. bez toho čo sa stalo. *Povie jej a potom sa postaví, pričom má v pláne isť do postele, keďže ho čakalo stretnutie v Londýne.* Inak budeš si pamätať, čo sa stalo, keď výjdeš von dvere. Nebudem ti ovlivňovať spomienky, len som ich na krátku dobu zablokoval. Môžeš ísť. *Povie jej, pričom sám odíde do izby.*
Co by změnilo, kdybych se zeptala? Já už tam nemohla strávit ani minutu. Ani jedinou sekundu. *Řekne mu zoufale, ale neřekne nic k tomu o emocích a pak se zasměje.* Malachai…nesejde na tom, co o tobě vím, když jsem tě dříve za přítele považovala. A ztratit tě bolelo, protože se to stalo jak se to stalo. Neříkám, že ty jsi nikoho neztrácel. Zase to děláš. Otáčíš vše na sebe, děláš ze mě tu špatnou a ze sebe nepochopenou oběť, ale tak to není. *Řekne mu značně frustrovaně.* Nikoho nesoudím, to ty ze sebe stále děláš ubohého. *Dodá a potom se zarazí, když ji vyzve, aby začali od znova.* To chce spoustu času. A to, aby jsi nesledoval každý můj krok. Pokud bych ti něco z toho chtěla říct, udělám to. *Zamumlá zmateně a když zmíní, že vzpomínky jí nevymazal, tak se na něj překvapeně podívá, ale jakmile se otočí zády k ní, tak už se neudrží, vyběhne ke svému batohu, který popadne a vyběhne ze dveří pryč. Nahromaděné emoce způsobí slzy v očích a Triss vyloví z kapsy mobil a roztřesenýma rukama za běhu dolů po schodech vytáčí číslo Zacharieho, aby mu zavolala, že se potřebuje dostat hned pryč. Hned.*
*Naléhavě proběhla portálem a i když to nebylo ani trochu elegantní a po tvářích jí tekly slzy, tak skončí na kolenou na podlaze a narovná se, aby zaklonila úlevou hlavu, že je pryč. Vzadu na vlasech měla zasychající krev, která slepovala pramínky vlasů. Pod rty měla pár kapek krve, jak si rozkousala rty, ty byly už jen trochu fialové, ale Dragosova krev je zvětšiny vyléčila, nad rty byla pod nosem šmouha, jak se snažila setřít krev, co jí tekla z nosu. Pravá ruka byla pokryta krví, převážně z vnitřní strany a na bocích ruky a oblečení měla umazané na zádech a kolenech, jak s ní Dragos praštil o zem a ona se přetáčela, ať vstane. Dlouhý kabát nechá sklouznout z ramen na podlahu a lapá po dechu, aby se uklidnila. Vlastně možná ne jen kvůli tomu. Yin fen vyprchával z její krve, toužila po dalším, takhle to fungovalo. Neměla ani co vyzvracet, nepila jeho krev, nechal ji vtéct přímo do rány. Byla bledá a zdálo se, že se jí leskne trochu pokožka potem, ne však z výkonu, kdy utíkala, právě kvůli vyprchávající droze a faktu, že byla už dříve závislá na antidepresivech. Zatne prsty do nohou a potom si prsty prohrábne.* Děkuju... *Zamumlá otřeseně a zvedne se, načež se na Zacharieho konečně podívá, prudkým pohybem setře slzy, aby nevypadala jen jako chuděra, co si tu chodí léčit mindráky a stiskne krátce rty, načež zamíří do kuchyně. Potřebovala si nalít sklenku tvrdého, měla dojem, že se zblázní, jestli nedostane dávku, měla nutkání to přebít.*
*Zacharie mal len tie najhoršie predstavy o tom čo sa skutočne stalo. Naliehavá správa od Meritriss pri čom do portálu vošla.. v takom stave? Nie, že by to neočakával, predsa len dievča bolo neustále prenasledované problémami. Alebo možno skôr.. problémovými ľuďmi. Dom Malachaia? To hovorilo za seba, že z toho nebolo možné vzísť čokoľvek dobré.* Meritriss? *Šepne potichu, zatiaľ čo sa natiahne k jej kabátu, ktorý jej kĺzal z tela. Kľakol si tak oproti nej zatiaľ čo sledovať krvavé škvrny na jej pokožke.* Je ešte niekde otvorená rana? *Opýta sa pri čom na jej poďakovanie nemal veľkú možnosť odvetiť. Ono, za čarodejku cítil istú zodpovednosť, ako najvyšší čarodej, ale aj ako Zacharie.* Najprv ťa treba očistiť. *Chcel dopriať uštipačný dodatok, nakoľko neobľuboval krv na svojej podlahe, ale odpustil si ju. Išiel za ňou viac menej, ako tieň, očakával, že ju zradia, nohy, alebo že odpadne. To sa však nezdalo a jej alkoholický cieľ mu došiel keď sa natiahla k jeho skrinkám.* Čakal som, že budeš mať iné priority. *Odvetí pri čom aj keď nerád jej podá pohár a naleje jej.* Čo sa tam stalo? *Načne pomerne očividnú tému, keď vám niekto od krvy spadne do bytu tak sa o pôvod asi budeme zaujímať či nie? Jeho pohľad bol splynutí so záujmom, avšak mierne obavy boli taktiež vididteľné.*
*Zacharie proti ní ji zrovna nezajímal, protože pro ni bylo třeba se nadechnout zhluboka a zklidnit se.* Ne. *Vydechne potichu a polkne, načež se vyhrabe jako duše bez těla pro alkohol a najde čistou rukou ještě druhou skleničku... a nalije i jemu, pokud ji nechá, protože svou kopne a potom si nalije o něco víc, načež se otočí tváří k čaroději a její úsměv se zdá být hořký, zničený.* Najal si upíra na únos. Jaké mám mít priority? *Zeptá se a zachvěje se nad tou vzpomínkou, uhnouc pohledem. Vypadala provinile, že to dopustila.* Ten upír...Dragos...dal mi svoji krev do rány, prý aby otupil vzdor a snahu utéct. *Ušklíbne se a krátce si promne spánky.* A Yin fen vyprchává. *Dodá, kdyby to nepoznal z lehce oroseného čela a pobledlé kůže.* Po tom, co mi sám způsobil zranění. *Dodá ještě a znova se napije, načež skleničku položí a místo toho se natáhne k umyvadlu, aby si alespoň omyla tu ruku a obličej.* Víš, co mi řekl Haures, když ho Heller vyvolal? *Odmlčí se jen na moment.* Že mě zabije moje matka a že ta je blízko. A už jednou poslala vlkodlaky...umíš si představit, jaký to bylo? *Zeptá se a zavře na okamžik pevně oči a zakloní hlavu. Jen velmi tiše zaúpí a skleničku odloží.* Máš pravdu, měla bych se umýt.
*Alkohol ktorý sa mu lial do poháru spoločne s ťažkým dychom Meritriss boli jediné zvuky v jeho byte. Nezdalo sa, že bolo potrebné ešte niečo ošetrovať, išlo priam o očistenie a upokojenie. Aj keď po takomto zážitku upokojenie nebude tak jednoduché, akoby niekto mohol dúfať.* Alkohol to určite nebude. *Odvetí jednoducho, nakoľko už jej povedal, že očistiť si šaty a seba samú bude v tomto momente podstatnejšie, aj keď alkohol poskytne chvíľkovú úľavu.* /Dragos/ *Meno mu v mysli zacinkalo, ako zvonček a otvorilo o to viac otázok, ako mal doteraz. Stále však čin čarodeja bola nadmieru ubohý. Čo však od niekoho takého bolo možné čakať? Nič len zlé činy a rozhodnutia, pridruženie s Dragosom tomu taktiež nepomáhalo na hodnote. Rukávom si prejde po čele, akoby si chcel utrieť pot. S tichým povzdychom ju tak počúva pri čom jej zľahka položí ruku na chrbát.* Je potrebné, aby si sa umyla a vyspala. Až keď budeš bez účinkov je potrebné sa o tomto porozprávať aj keď viem, čo práve prežívaš. *Podotkne pri čom jeho slová myslel s vážnosťou, ruku stiahne pri čom jej pohár len položí do umývadla, teraz to neplánoval riešiť.* Mala by si sa stiahnuť. *Dodá, útek by bol možný možno ohľadom jej matky, Malachaia by to taktiež aspoň na moment zastavilo, bol to zbabelí krok, ale bol najbezpečnejší. Pre všetkých.*
*Nepatrně se napne pod jeho dotykem, na to nebyla zvyklá, ale neucukne mu, načež si jen otře ubrousky ruce a tvář a vyhodí je do koše.* Raději bych mluvila teď. Ten absťák je neskutečný, neusnu s ním. *Odmítne jeho nápad a zkontroluje v konvici množství vody, načež po ní cvakne, aby ji ohřála a místo skleničky v umyvadle vytáhne hrnek a čaj, aby se pak zahřála.* Nemáš tu něco k jídlu? *Zeptá se s nápadem prostě nějak přebít abstinenční příznak po nějaké droze a věnuje mu trochu unavený pohled. Nezeptala se, jak může vědět, co prožívá, nic jí do toho nebylo a pochybovala, že by jí čaroděj svěřil nějakou část své minulosti. Pak se na něj ale pevně podívá.* Ne. Nemůžu se stáhnout. Jeden vlkodlak, policista je momantálně na misi v utajení u mojí MATKY, aby ji dostal do vězení a Malachai... *Pokrčí rameny.* Víc mě děsil nůž u krku od Dragose, než mě kdy děsil Malachai. *Řekne a prohlédne si svoje oblečení, načež si povzdechne.* Umyju se, pokud mi dáš nějaký ručník, pak přijdu do obýváku. *Řekne a jestli s tím nemá problém, tak si zamíří ke vchodu pro tašku s věcmi. Ještě, že je zapomněla u Kaie, jinak by si musela vyžádat i oblečení u Zacharieho.*
Hm.. *Prikývne na jej požiadavku, pokiaľ mohol chcel čarodejke pomôcť.* Môžem sa pozrieť, ale buď by si chvíľu počkala na niečo drobné, alebo by si sa musela uspokojiť s niečím, ako jogurt. *Prizná sa pri čom jej pootvorí dvere z chromovej chladničky, ktorá však často bývala prázdna. Zacharie nebol kuchár, vedel základy, ale pokiaľ by od neho niekedy niekto chcel niekoľkochodovú večeru, zaplatil by si kuchára. Predsa len, varili pre neho takmer celý život a nikdy mu táto zručnosť tak nechýbala.* Tvoju matku, by teda zavreli, ale Dragosov nôž pri tvojom krku bol Malachaiov. Keby nebolo jeho, nebol by tam. *Vysvetlí mu svoj pohľad, nevedel o celom príbehu čo sa v tom dome udialo, avšak tieto omrvinky mu postačovali.* Na poschodí nad nami je čistá kúpeľňa aj spálňa. V šatníku je aj oblečenie, pokiaľ by to bolo potrebné. *Vysvetlí jej, bol opatrovník Queensu. Bolo časté, že musel na pár dní prechovať nešťastlivcov, či už keď ich liečil, alebo kým prebiehali veci okolo ich života. Musel byť pripravený na všetky možnosti.* Zatiaľ spravím niečo na jedenie. *Prikývne pri čom jej rukou ukázal na schody na druhé poschodie, ktoré boli pri obývačke.* Pokiaľ by sa niečo dialo, neobávaj sa na mňa zavolať. *Dodá pri čom z chladničky vybral pár vajíčok a z vrchného šufíku vybral pár korenín. Zdalo sa, že Meritriss vedela čo chce, len jej tak tieto prostriedky ponúkol.*
*Triss skloní krátce hlavu pod tíhou jeho slov a zároveň jakéhosi vděku, že si jídlo nemusí dát sama a čaroděj s přespáním počítá. Jistě, některá jejich setkání nebyla příliš příjemná, jiné chvilky byly znatelně příjemnější - když pominula, že se měla učit ovládat vodu v bazéně s krokodýlem. Vyběhne - metaforicky - poschodí a zapadne i s taškou do koupelny, kde si vytáhne čisté prádlo, triko a tepláky. Žel formálnější oděv tam neměla. Ve sprše se zaměří nejvíce na vlasy, ale celkově se mýdlem vydrbe asi pětkrát, než se cítí trochu čístá od pocitu, že v ráně měla cizí krev, v hlavě nejvyššího čaroděje Manhattanu a díky upíří krvi byla jaksi " přitahována" k tomu, komu patřila. Zhnuseně se znovu otřese a i když ji teplá voda ukolébala do jakési letargie, neměla pocit, že by usnula, i když začala trochu zívat, jak scházela bosa po studených schodech zpátky dolů, tentokrát do obýváku, a případně do kuchyně pro čaj.* Kdy je naplánované turné? Nebo kdy se bude plánovat. Jestli mě chceš stáhnout z New Yorku, spojme aspoň užitečné s příjemným. *Nadhodí a zajede si prsty do vlasů.* Netušila jsem, že v New Yorku jsou dva upíří klany. Dragos je vůdcem na Staten Islandu. *Nespokojeně mlaskne a podívá se krátce směrem k oknům.* Chodila jsem tam do lesa, ale vzhledem k tomu, jak laxně se přiznal ke stalkingu a tomu všemu, co si o mě zjistil, si asi budu muset najít jiné místo. *Jakmile se usadí, vytáhne si nedospěle nohy nahoru a schová je pod příliš volné triko, čím značně omezí vlastní pohyblivost a vlastně jí to vůbec nevadí. Zrovna teď bylo poznat, jak mladá opravdu byla, ačkoliv chovat se uměla a taky chovala, když to chtěla nebo potřebovala. Jak jinak by se spřátelila s králem víl, že? I když v tom také možná bylo něco jiného, možná.* Malachai mi dává za vinu, že jsem nás dostala z pekla. *Ušklíbne se. Netušila, zda už se o tom bavili, nebo ne. Říkala mu spoustu věcí a možná jich vlastně ještě víc viděl v její mysli. Děsilo ji, co vše o ní teď ví, tento čaroděj.* A taky chce prý začít odznova. *Hořce se ušklíbne a natáhne se pro čaj, na který použije telekinezi, jinak by se nejspíše díky nohám skrčeným pod trikem převážila dopředu a o ten stůl si možná tak rozbila hlavu.* Proč se musí zamilovat zrovna do mě. *Zamračí se a upije horkého čaje, načež nakrčí nos, jazyk si poškrábe o zuby a na kouřící tekutinu začne foukat, aby ji trochu schladila.* Nic moc se ale nestalo. No snad jen...Kai si chtěl tak moc promluvit, že měl bariéru, nemohla jsem jeho byt opustit, dokud si nepromluvíme a nemohla jsem použít magii...a trochu mi...ruply nervy... Myslíš, že si Dragos vezme osobně, že jsem po něm hodila skleničku, která ho pořezala, protože se o něj rozbila? Nebo Kai, že dostal facku? *Asi ještě nebyl Yin fen stoprocentně pryč, nebo se z šoku uvolnila až do takové letargie, že se tiše zasměje. Možná to však byly jen ty nepříjemné myšlenky z pekla, a když se k tomu poznání dostane, tak se sama nad sebou zamračí a pokroutí hlavou.* Malachai něčím naštval upíra, proto ta dýka pod krkem. Napuštěná nějakým jeden...kurae? Ne....jinak. *Tentokrát se přemýšlivě zamračí a pak pokrčí rameny na znak, že zrovna tohle její vyděšená hlava vypustila. Čaj odloží a pustí se do případného jídla, načež spustí nohy a zimomřivě se zachvěje.* A to je celé asi, půjdu se vyspat. Mám doma...dceru, takže se nemůžu zdržet. Ah a SMS o tom, že za tebou někdo přijde ti přišla? Asi se ti ještě Lóni neozval nebo neobjevil na prahu, což? Vůbec netušil o světě stínů ani o tom, co je zač a že může posouvat své hranice, takže...budeš kompetentnější na to ho do toho chaosu uvést. *Unaveně se usměje, vezme si hrnek a pokud ji nezastaví, tak mu popřeje dobrou noc a i s teplým nápojem v rukách se vydá do pokoje.*
Za zdrogování tě nepochválí. Myslím, že za nic z toho, jakým způsobem jsi to udělal. *Řekne Triss nevzrušeně, když jí dojde, kam míří, protože do té doby skutečně mlčela. Cítila se jako obláček plující po nebi, zatímco její rty začínaly vypadat, jakoby jí do nich někdo dal opakovaně pěstí, jak do nich kousala a trocha jeho krve je nestačila léčit, jak se snažila nedat najevo, že jí je tento stav velmi příjemný a poddala by se mu, i by vypudila strach. Jenže on byl důvod, proč se bát, na to nesměla zapomenout. Nakonec s tím ale přestane, stejně v sobě neměla dost, aby ji to vyléčilo, než tam dorazí. A kdyby ano...Vší té krve si Malachai určitě všimne. Otázka je, zda to čaroděje vůbec bude zajímat. Neměla by se divit, kdyby mu to bylo jedno. Každopádně suchý ubrousek nesmyl zcela fakt, že jí z nosu tekla krev, Vlasy měla vzadu na hlavě slepené krví, byť rána se vcelku rychle zatáhla, dlaň a z části hřbet, jak krev stékala dolů, měla od směsi její a Dragosovy krve. Oblečení měla trochu špinavé od pádu, převážně na zadku a kolenou a vítr ji značně pocuchal. Jindy protáhlé zorničky měla rozšířené vlivem drogy...jo Dragos si mohl za její stav připsat většinu zásluh.* Sí, es un cretino. Y es exactamente por eso que lo evito el. *Překročí poslední propast mezi budovami a zamíří ke vstupu ze střechy, který byl obvykle zamčený, andělé ví proč. Každopádně, mít klíče od Malachaiova bytu mělo i tento benefit, že měla i ty od střechy a dolního vchodu. V kapse svazek vyloví, mnohdy si s ním hrála a točila si klíčemi na kroužku okolo prstu. Teď dveře odemkne a vstoupí po paměti do chodeb, než se dostane k požadovanému bytu.* Neměl ses namáhat, za chvilku stejně půjdu. *Odfrkne si Triss a vsune klíč i do dveří od Malachaiova bytu, kam se mohla dostat bezpečně kdykoliv chtěla, narozdíl od Dragose. Její kroky vedou bytem, výjimečně se ani nevyzouvá a zamíří směrem k Malachaiovi.* Čemu jsi nerozuměl na tom, že v mé blízkosti nejsi vítán? *Začne nepřátelsky místo pozdravu a i když se lehce chvěje, aniž si to vůbec uvědomuje, je menší, celkově drobnější a rozhodně není tou nejnebezpečnější osobou v bytě, tak přimhouří oči a zvedne bradu.* A upír? To jsi až tak ubohý, že zrovna upír? Existence telefonu, ohnivých zpráv...čehokoliv přestala existovat? Doufám, že jeho cenna byla vysoká, protože tohle je naprosto bezcenné! *Rozhodí rukama a poryv magie, který rozhodně nebyl v plánu z ní vyletí do ovzduší. Ani se za neohlíží, propaluje Malachaie pohledem, než jí dojde odvaha. Už teď chtěla pryč. Chtěla dokonce dobrovolně za Zachariem, chtěla být někde, kde bude na chvíli v bezpečí, aby nemusela domů sama. Chtěla se schovat před světem, chtěla být kdekoliv jinde...ale chtěla tohle vyřešit. Prohrábne si vlasy, čímž mu ukáže krev na ruce.* Říkala jsem ti, že se nemáš omlouvat, když to nemyslíš vážně. Kdybys myslel, tohle neuděláš. *Prohodí a odstoupí dobrých několik kroků vzad ke stolu, kde normálně bývala položená whiskey, když tu bydlela, nebyla si jistá, zda ji neshodila před chvílí.*
*Lhostejně pokrčí rameny poté, co to Triss zkonstatuje.* Věděl, koho si najímá.. A pokud si dobře vzpomínám, tak jsem se ti nic neudělal do chvíle, než ses chystala zdrhnout.. *Pronese, když pokračuje v chůzi k bytu. Na její španělskou odpověď se ušklíbne, načež krátce ještě dodá.* Y por eso está desperado.. *Odrazí se a lehce dopadne na nohy vedle Triss na střeše bytu, jako kočka na všechny čtyři až na to, že byl upír. A přistál na obě nohy. Pozvedne obočí, když Triss vytáhne klíče.* /Hekaté.. S tím blbem fakt musí Maddie otřískat o svůj nový perský koberec../ *Povzdechne si v hlavě a zamíří za Triss.* To už je mi jedno.. Buď si tu tak dlouho, jak uznáš za vhodné.. *Pokrčí rameny s úšklebkem, než proklouzne otevřenými dveřmi za čarodějkou tak akorát, aby viděl, jak spustí na čaroděje. Ani se nenamáhá chodit někam dál do bytu. Jen se ramenem opře o zeď a s pobaveným úšklebkem to sleduje. Teda ano.. Jednu věc udělá.. A to, že si odfrkne, když Triss nepřímo urazí jeho existenci.*
*Kai dnes očakával že mu Dragos privedie Triss, predsa len tak znela ich dohoda. No aj tak mu bolo jasné, že mu nedal presné pokyny, k tomu aké prostriedky by mal použiť. Preto keď začuje otvorenie dverí, tak vie na koho sa presne pozrieť. Pretože nebol idiot a rozhodne mu minule išiel jedna víla, s ktoru mal dohodu po krku sa rozdol zapečatiť svoj byt proti magií, pričom jeho vlastná fungovala, pretože to kuzlo si vytvoril sám. Hlavne u neho nedokázal vlkodlak sa premeniť a ani upírska rýchlosť nebola o niečo rýchlejšia. Hlavne aj vília magia nemala žiadnu šancu v tejto chvíli. Preto aj cítil z Triss poryv mágie, ale predsa len sa nič neudialo, pretože akurát zaučínkovala jeho ochrana. Takže veci zostali tak ako by mali. Pozrie sa na Dragosa, pričom najprv iba pretočí očami. Keďže toto viac menej očakával, ale potom sa pozrie jej smerom.* Neurobil by som to, kebyže na tie správy aj odpovieš. *Povie jej a nech si aj kričí koľko chce. Predsa len vedel že to takú chvíľu ešte potrvá. Hlavne nech sa vykričí, aby mali normálny rozhovor. Nepoteší ho v akom stave ju doviedol, ale predsa len mu aspoň vynadá.* To zdrogovanie si mohol vynechať. Aj keď tipujem, že ti moc nedala na výber. *Prepálil ho očami, pričom vedel že nie je moc dobré ju zdrogovať po tom čo sa stalo. Ale tipoval že sa jej Dragos vôbec nepredstavil.* Asi sa ti ešte nepredstavil Dragos Sorin, vodca klanu na Staten Island. *Po chvíli čaká čo bude následovať, ale druhá vec bude že čaká čo po ňom Triss hodí.*
Hned na první jsem napsala, že nemám zájem si s tebou povídat, není můj problém, že jsi to nepobral. *Triss si v obraném gestu založí ruce na hrudi a podívá se na jednu z židlí, chtěla ji výhružně zvednout, ale nic se nestalo a tak se na kus nábytku jen zamračí, načež se otočí a vezme karafu s whiskey, skleničku a se samozřejmostí si nalije, vypije ji a hned dle očekávání po něm tu sklenku mrští, protože o ní mluví, jakoby snad byla nějaká věc nebo tu ani nebyla.* Většího kreténa najít nešlo? *A s tím vezme druhou skleničku a v ráži ji hodí i po Dragosovi. Po něm hodí i druhou, kdyby se první vyhnul, protože počítala s jeho upíří rychlostí, netušila, že ani ta tu fungovat nebude a nejspíše to netušil ani Dragos, ačkoliv kdo ví. Nemířila na hlavu, ale na střed těla, co byla největší plocha na těle a tím pádem se zde nejhůře vyhýbalo. Pak se otočí na Malachaie a projde kolem něho do pokoje pro hosty, pro jistotu vezme klíček z dveří, aby ji tam nezamknul a vezme si malou tašku se zbytkem jejích věcí, co tu nechala, když utíkala po té nešťastné akci od nejvyšší čarodějky. Vyjde ven z pokoje a zamíří k Malachaiovi a ušklíbne se.* Tak doufám, že ti to stálo za to. *Procedí mezi zuby a otočí, že vyrazí pryč.*
*Dragosovi chyběl jen popkorn při této jeho zbrusu nové oblíbené telenovele. Nicméně se prozatím obešel bez a jen sleduje opřený ramenem o zeď se založeným rukama na hrudi, jak si oba čarodějové vyměňují argumenty jako staří manželé. Když se konečně pozornost obrátí na něj, tak se na Malachaie ušklíbne.* Ještě jsem ti ji mohl donést v bezvědomí nebo pod vlivem encanta.. Ale nakonec začala hezky spolupracovat.. *Pronese, přičemž zvedne ruku, aby mu to odpočítal na prstech, načež ji vrátil zpět, a ono probodnutí pohledem zcela ignoruje a celkově má to, že je za tohle na něj Malachai naštvaný úplně na háku. Když ho Kai představí, tak zvedne ze založení ruku znova a tentokrát s ní krátce provokativně na Triss mávne, přičemž schválně naváže i oční kontakt. Sleduje první letící skleničku a vzápětí vidí ji druhou. Chce ji zachytit, ale jak má pomalejší reflexy než normálně, tak ji nechytne a jen se mu křehké sklo roztříští o hranu dlaně a malíček a samozřejmě ho pořeže.* Pff.. Parchante.. *Ucedí k Malachaiovi, přičemž ví, že mu dojde, za co to krasné pojmenování utrousil. Druhé skleničce se už vyhne, protože lépe předpokládá svou nynější rychlost.* A na tvou otázku.. Technicky vzato ne, neboť vedoucí klanu na Manhattanu je nezvěstný a nikdo výš mezi upíry než já není.. *Prohodí samolibě, když vytáhne z kapsy látkový kapesník a krev z ruky si do něj otře. Jakmile Triss zmizí do pokoje, tak se obrátí Dragosova pozornost na Kaie.* Vybral sis teda nejlépe jaks mohl.. *Uchechtne se posměšně, přičemž jakmile Triss vyjde, tak už to zase nechá jen mezi těmi dvěma.*
*Dragos měl docela velký zájem na tom zjistit, kdo je ta čarodějka, co popletla hlavu jeho starému známému. A ano, to staré je tam důležité. Nejen proto, že byl čistě zvědavý, ale i proto, že na jejím chycení visela velice výhodná dohoda s nejvyšším čarodějem Manhattanu. Proto kromě hledání na internetu; nad čímž se dost vztekal a většina upírů mu šla raději z cesty, jelikož když to někomu šlo a vypadalo to až moc jednoduše, tak jim byl věnován vražedný pohled a ven z místnosti je doprovodila kudla; se rozhodl pro starou dobrou metodu posílání špehů. Několik upírů z jeho klanu si stejně dobrovolně vzalo směnu. Těžko říct proč, když byl Dragos celý týden úplný miláček. Takový, že měl najednou víc informací, než z toho otravného internetu. Postupně měl docela dobrý přehled o tom, kde se Triss často nachází, kam chodí a nedivil by se, kdyby mu na pracovním stole přistála i informace, co si dává k snídani. Nedělalo mu proto problém vědět, kde se právě teď nachází. Vyrazil o trochu delší dobu po západu slunce a za pár okamžiků byl na Manhattanu. Jeden z upírů, jenž měl zrovna dnes cácorku na starost sebou cuknul, když se na střeše vedle něj z ničeho nic zjevil jeho šéf. Opatrně se na něj koutkem díval, jakoby se snažil odhadnout, jakou má náladu a zda by neměl beze slova raději utéct. Dragos měl na sobě tmavě modrou vestu, pospojovanou na asi dvou místech řetízky, na černé košili. K tomu kožené kalhoty a celý vzhled byl zabalený do po kotníky dlouhého kabátu z těžké látky, která vzhledem k silnému větru dokázala i tak lehce vlát. Nezapoměl pochopitelně na žádný ze svých ochranných předmětů a také na několik zbraní poschovávaných na různých místech.* Zmiz.. *Ucedí Dragos k upírovi, který tak s radostí učiní a do pár sekund je v trapu. Dragos dojde úplně k okraji a pak udělá krok do prázdna a seskočí. Přistane kousek od Triss v uličce, kterou musela minout bokem, když kolem ní bude procházet. Jen, co se tak stane, tak Dragos zmizí, aby tam už nebyl, kdyby se chtěla znova ujistit, co viděla. Naopak se přesune do jiné uličky a pak znova. Nic nedělá. Jen tam stojí. S rukama v kapsách kalhot.*
*Měkká podrážka černých kanad, v nichž byly zastrčené šedé kalhoty, dopadala na dlážděný chodník New Yorských ulic. Byla se ještě projít na East river a vracela se kolem řeky zpátky. Teda už ne pro zóně pro chodce a sportovce, ale po souběžné větší ulici po jejímž boku byl chodník. Z obou směrů občas projelo nějaké auto dokazující, že New York taky takřka nikdy nespí, ale protože byl pracovní týden, tak provoz nebyl natolik frekventovaný, jak by se mohlo zdát. Tmavé vlasy jí volně kradl vítr a pohazoval jimi a kromě tváří se snažil zakousnout i do pokožky pod černým přiléhavým, ale hrubým rolákem, přes který byl ještě černý a k zemi sahající kabát. Prostě obvyklý oděv. Na látce na hrudi jí poskakoval drahokam, který zachytával jako mucholapka mnoho z unikající energie, ne všechny. V uších měla sluchátka a občas se rozhlédla, nakonec si byla vědoma toho, že démoni po otevření brány jsou stále tady. Koutkem oka něco zaznamenala, ale když se po ohlédnutí nic neukázalo, tak si pokrčila rameny a pokračovala dál. V druhé uličce si muže nevšimne, zrovna se podívala za sebe a pak do jiné a zatím klidně pokračovala dál. U třetí se na něj prakticky přímo podívá, ale ještě si z toho nic nedělá, nakonec lidé tu postávali tu a tam, proč by to mělo být divné? Dokonce naznačí rychlý úsměv. Až když se objeví po čtvrté, tak zvolní krok a uvažuje, co udělat. Dokonce přistoupí blíž k cestě a zkusí mávnout na taxi, byť domů to má jen pár bloků. Problém je, že taxikář už klienta měl a projede dál. Čarodějka si zajede prsty do vlasů a zvažuje, zda je moudré jít dál, no nakonec si řekne, že si může objednat uber a u toho jít a zadat mu křižovatku před ní, snad stačí dorazit. Z ucha si vyndá jedno sluchátko, aby slyšela okolí a zltlumí si trochu hudbu, načež zkusí ještě mávnout na druhé taxi. Chlapík jen zpomalí a omluví se jí, že zrovna jede pro zákazníka a Triss mu to s úsměvem odmávne.* Vpořádku, neomlouvejte se, za své povinnosti. *A s tím odstoupí dál od cesty, aby ji kaluž z břečky na okraji neoprskala, čímž se u jedné tmavší a užší uličky vedoucí nejspíše na nějaký dvorek mezi budovami, octne zády, ale nevšimne si, místo toho se rozhodne doobjednat ten uber a znovu se rozhlédnout.*
*Dragos se nakonec dostane skrz požární schodiště zpátky na střechu, když Triss zamíří k hlavnímu tahu. Na něm bylo na něj moc světel a pravděpodobných očí. Přidřepne si na okraj střechy, aby mohla sledovat, jak Triss mává na taxíky a shání auto. Pro sebe si zavrčí.* /Co jsem? Pes? Abych snad honil auto? Jestli tam nastoupí, tak ať si Malachai na honění autíček sežene vlkodlaka../ *Odfrkne si pro sebe, ale k jeho štěstí Triss od auta opět odstoupí. A jemu se jen o pár sekund později naskytne skvělá příležitost. Seskočí neslyšně opět ze střechy za Triss. Jen plášť za ním šustivě zavlaje, když letí vzduchem. Než by se mohla čarodějka podivit nad tím, co to bylo za zvuk, zachytí ji Dragos předloktím pod krkem a druhou rukou na puse, aby její případné vyjeknutí nebylo tolik slyšet. Takhle ji odtáhne hlouběji do uličky, aby nebyli tak blízko hlavní ulici, do které ji zároveň svým tělem zatarasí přístup, jen co ji pustí. Věděl, že má na to, ji chytit, když se mu pokusí zdrhnout.* Myana Meritriss Blake.. Nemůžu říct, že by mi bylo ctí, ale rozhodně je zvláštně zajímavé tě poznat.. *Pronese, zatímco vítr už méně, než na střeše profukuje jeho plášť, ale zato si více hraje s jeho vlasy a dělá mu službu tím, že mu je odhazuje z obličeje.*
*Triss skutečně vyjekne a jedna ruka jí vyskočí k jeho ruce, druhou se snaží ohnat za sebe a praštit toho, kdo ji táhne pryč, dokonce zkusí na neznámého také telekinezi a když ji pustí, tak se otočí, ale muž už je za jejími zády u východu do uličky. S nepříjemným pocitem se mu tak postaví čelem a nejistě si začne pohrávat se sluchátkem. Netušila jak se jí povedlo mobil neupustit, zřejmě chtěla muže praštit bolestivěji a nezlomit si u toho kost, možná jen v šoku projednou věc neupustila, no pevněji sevřela. Jemu vlasy vítr odhazuje, její ji šlehají přes tváře, stejně jako se jí motá kabát mezi nohy. To ji ale trápilo nejméně. Úzké zorničky měla roztáhnuté strachem, takřka vypadaly jako lidské, kdyby se někdo podíval z blízka a Triss polkne, cítíc zběsile bijící srdce až v krku a ohlédne se. Její vědomí proletí prostorem, třeba matka vyslala větší skupinu lidí nebo další vlkodlaky? Ne...tento muž tu byl sám. Zachvějí se jí při nádechu víčka.* Měla bych vědět, kdo jsi? *Zeptá se nejistě a zpevní si obranu vlastní mysli, sledujíc jeho oči, prozatím bez jistoty, že je to upír. Vlastně ji to ani nenapadlo. Muž se s ní mohl protočit když ji pouštět, navíc ona byla v šoku v daný moment. Mohl to být člověk. Její postoj byl rozhodně nejistý, sice trochu rozkročený, ale přešlapovala, v jedné ruce žmoulala vyhrávající sluchátko a pohledem sklouzla muže, což jí konečně dalo nějakou představu. Čarodějové, upíři a někdy víly chodily takto vymóděné. Ještě to mohl být pošahaný satanista.* Já...bych měla jít. *Dodá a schová mobil do kapsy.* Čekám odvoz. *Zkusí to zahrát na tuto notu, přestože nestihla odeslat svou polohu, aby uber vůbec vyrazil a věděl o ní. To ale nemohl vědět, nebo ano? Udělá opatrně krok jeho směrem, čekajíc, zda ho zviklá a on jí uhne.*
*K Trissině neštěstí je upír dostatečně silný, aby její pokusy hravě ustál. Vlastně to bylo jako dotírání mouchy. Nakonec tuhle mouchu pustí a zablokuje ji cestu zpět tam, kde by rychleji získala pomoc. Lehce nakloní hlavu na stranu, když si tuhle malou cácoru, jak ji nazvala Maddie, prohlíží. Už ji sice jednou viděl, ale to bylo z dálky na trzích. Teď se snažil najít cokoliv, jakoukoliv drobnost, co mohlo Kaiův chorý mozek přesvědčit, aby se do ní zamiloval.* Mohla bys.. *Nadhodí a trochu se k dívce skloní, aby ji zachytil za bradu a zvedl pohled.* Ale dosti o tom pochybuju.. *Odmlčí se na moment a pak ještě krátce dodá.* Jsi moc mladá.. *S tím ji bradu pustí a zase se narovná do své výšky, přičemž si spojí ruce za zády. Když se Triss vydá pryč, tak pozvedne obočí a zdánlivě ji o krok ustoupí, ale dřív, než by Triss mohla projít kolem něj, tak od pasu vytáhne lesklou dýku a tu zarazí do zdi před Triss v přirozeném úhlu jeho držení, takže pro Triss to bylo zhruba ve výšce boků.* To si nemyslím.. *Pronese klidně následně.* Jsi hodně chtěná, Myano.. Víš o tom? *Zajímá se s nezaujatým podtónem, jakoby se jen snažil zabít konverzaci při čekání na autobus.* Hlavně mým zaměstnavatelem.. *Dodá poté a prsty lehce poklepe po madle dýky.* Takže ne.. Nemyslím si, že dneska někam půjdeš.. Rozhodně ne beze mě.. *Dodá na ukončení a dýku s lehkostí ze zdi zase vytáhne. Rozhodně ji neschová. Místo toho si s ní začne "hrát". Nebo tak by se to dalo nazvat. Jednoduše chytne laxně dýku prsty na jednom konci a na druhém ji opře špičkou ostří o svůj ukazováček. Ukáže to rovnou i jak ostré ono ostří je, neboť se v místě střetu s upírovou kůží začnou objevovat malé kapky krve slévající se do tenoučkého stroužku. Muž však nevypadá, že by si toho všimnul, přestože jeho ruce jsou ležérně pokrčené v loktech a dýka se nachází před jeho hrudí, takže dostatečně vysoko, aby ji zaregistroval.*
*Triss se jen zarazí, když jí zachytí bradu a ucukne se dozadu.* Takže ne. *Odpoví za něj a chce odejít, což snad i moment vypadá, že by mohlo vyjít. Byla však naivní. Ne, že by věřila, že ji nechá jít jen tak, doufala jen, že ho zastraší a nebude muset použít magii. Stiskne čelist, když ji osloví Myana, což je zajímavá reakce, když pár vteřin předtím uskočila dýce zabodnuvší se do zdi před ní.* Kdo je tvůj zaměstnavatel? *Zeptá se, když jí oznámí, že nikam nepůjde. /Matka…matka. Nikdo jiný mi neříká Myana. Je to matka./ Nepatrně panikařila, což se projevilo na jiskřičkách mezi prsty. Ty rychle skryla za zády a nepatrně zbledne, když se na bledé pokožce objeví krev. Uhne pohledem a stiskne pěst. Vlastně si zatne nehty do dlaní. Zacharie se ji snažil naučit pracovat s traumaty, ale krev byla stále…nepříjemná. Umělou v televizi už nějak zvládala včetně mrtvol, ale čerstvá krev, naživo? Vyhýbala se pohledu na ni. Pokud nedostane jasnou odpověď, tak se podívá na ránu a telekinezí škubne dýkou svým směrem a zachytí ji. Nedalo se říct, že by s držením nožů pro účel sebeobrany měla zkušenosti. Vlastně byly naprosto nulové. Dokonce se nezdálo, že vůbec měla v plánu se dýkou bránit. Pustila ji. Věděla, že s ní neměla žádnou šanci, nikdy s ní nebojovala. To i pěstí by zvládla víc. Pohled jí padnul trochu v šoku k jeho ruce, čekala že rána je ještě větší ale….ta už se hojila. A Triss jen zalapá po dechu, zakleje a ohlédne se za sebe, načež se prudce pokusí vyrazit vzhůru pomocí telekineze. Upírovi neuteče po zemi, ale létat se ještě nenaučili ne?*
*Dragos se i přesto, že Triss řekne, že ho nezná, dosti samolibě ušklíbne, ale bradu ji pustí, když sebou cukne dozadu. Při jejím dotazu to vypadá, že skoro ani její otázku neslyšel. Hlavně proto, že nereaguje hned. Vlastně to vypadá, jakoby vlastnil veškerý čas světa a podle toho se taky tak chová.* Co bych to byl za nájemného žoldáka, kdybych ti všechno vysypal z rukávu? To musíš i ty ve své naivitě souhlasit, že by mi nikdo nezaplatil.. *Položí řečnickou otázku, aby ji ani nenechal odpovědět. Sleduje její jiskřící prsty, než je schová a přesto že jeho obličej působí, jakoby se díval na kus chleba v obchodě, tak ho to vlastně docela zaujme. Nikoliv však v pozitivním hledisku. Spíš se více prohloubí onen otazník v jeho hlavě, který se ptá, proč se vlastně Malachai do tohohle děcka zamiloval.* /Zajdeme s Madeleine na čaj a asi budeme drbat../ *Pozvedne obočí, když jeho myšlenky vyruší to, že je mu vytržená dýka, čímž ho její ostrý okraj pořeže o něco víc, než zamýšlel, ale to ho netrápí. Místo toho se podívá na Triss s pohrdavým úšklebkem.* A co s tím teď budeš dělat, princezno? Bodneš mě? *Zajímá se a zní spíše pobaveně, i když reakce normálního člověka by zřejmě byl děs a strach.* Hodná holka.. Ale házet mi se zbraněmi nemusíš.. *Dodá ještě posměšně, když Triss dýku zahodí. Pro upíra by byl i seberychlejší Trissin pohyb dosti pomalý a tak má čas si ještě odfrknout, než se ladně, elegantně odrazí nejdřív od země a potom jako kočka od zdi, aby se vymrštil dostatečně vysoko a mohl zachytit Triss za kotník jedné nohy a stáhnout ji zpátky k zemi. Na tu dopadnou oba dosti tvrdě, Dragos však dopadne i tak na obě nohy. Triss kvůli tomu, že ji drží nohu takovou možnost nemá a přesto, že ji po dopadu nohu pustí, tak s největší pravděpodobností dopadne i tak na záda nebo břícho.* Chceš to zkusit znovu? *Nabídne ji upír s úšklebkem a ještě se k ní výsměšně malinko skloní, aby to mohl zašeptat.*
Najala si tě matka? Ano nebo ne? *Zeptá se prostě, když jí to sám nechce říct a sleduje muže. Její obavy byly patrné. Vlastně ji možná tolik neděsil únos jako fakt, že by se setkala s matkou. Vcelku paradox. Vytrhne mu dýku a když ji pobídne, že mu se zbraněmi nemusí házet, tak...Triss stále měla temné myšlenky a ty ve strachu vystoupily víc do popředí. A jak Triss stiskne pěst kvůli krvi, tak se na ostří podívá a zatne jí o něco více. Dýka nejprve zaupí, než se kov roztříští a Triss před tím, co způsobila ucukne. Vzápětí se však s odrazem v nohách dostane rychle do vzduchu. Zvládla by to rychleji, ale značně upíři sílu podcenila a tak nakonec skončí zády na zemi a ještě se praští do hlavy, až se jí zatmí před očima. Upírovi neodpoví, jen se posadí, protože po ráně se jí do nosu drala krev a neposadit se, tak se asi začne dusit. Teď jí místo toho steče po rtech a bradě a Triss prstem sklouzne po rtu a trochu zbledne a prudce vyloví z kapsy kapesník z balíčku jakoby tam upír nebyl. Vlastně pro ten moment to tak asi i vážně bylo. Rychle ubrousek přitiskne pod nos. Po ráně jí třeštila hlava.* Kam, že to jdeme? *Zeptá se s tím, že v nejhorším půjde dokud neuvidí možnost někam utéct.*
*Dragos si promne prsty bradu, zatímco se na chvíli ztratí ve své hlavě.* /Malachai a matka? To je znepokojivá představa tedy.. Kdo rozumný by dovolil tomu blbovi se přiblížit k dětem?/ *Pochopitelně mu došlo, že Triss má obavy z toho, že ho poslal někdo naprosto jiný, než Malachai a taky měl dost informací, aby věděl, kdo její matka je. Nicméně sám se k ní přibližovat nehodlal, zvláště proto, že si na špinavou práci najímala i vlkodlaky a Dragos by pach těch psů vážně nevydržel. Na jeho rtech se nakonec objeví pobavený úsměv.* Stále si myslíš, že ze mě vymámíš nějakou informaci? Nezkoušej to.. Říkám ti to rovnou. Na mě nic takového jako smutná očička dámy v nesnázích neplatí.. *Uchechtne se. Tenhle jeho úsměv však za chvíli zmizí, když je jeho dýka roztříštěná. Probodne Triss ledovým naštvaným pohledem.* Kdybych mohl, tak tě postavím k výhni a nechám vlastnoručně ukout novou dýku.. *Zavrčí.* Ale slíbil jsem, že tě dotáhnu v celku a takový nemehlo jako ty by bylo schopné si useknout prsty na noze, zakopnout a hlavou to nabrat rovnou do výhně.. *Pronese, zatímco stále Triss probodává pohledem a tak mu neunikne její pokus o útěk. Velmi rychle ji ho proto zhatí a hodí s čarodějkou o zem. Nakonec se nad ní skloní a sleduje, jak ji začne téct krev. Trochu nad tím nakrčí nos. I když krev, stále částečně démonská. Víc ho zaujme, jak se čarodějka děsí pohledu na ni.* /Vážně výborná partie k někomu, kdo provozuje krvavou magii../ Ani adresu ti nesdělím, princezno.. *Ušklíbne se posměšně a nakonec vedle ženy poklekne na jedno koleno a zaloví v náprsní kapse, odkud vytáhne malou čepel. Obemkne ji prsty v dlani a pevně sevře. Cítí, jak se ostří zabořilo do kůže a snadno ji přeřízlo. Okamžitě se z ran spustila jasná krev, která vytékala z dlaně na malou čepel i skrz prsty. Upíří rychlostí poté vyhrne čarodějce rukáv kabátu, až vidí kůži předloktí a ostřím, které už nemělo šedivě stříbrnou, ale jasnou červenou barvu, ji řízne. Rána to není příliš hluboká, aby přetnula tepnu, ale za to dosti hluboká, aby se jeho krev dostala do rány a do Trissina krevního oběhu. Ruku ji potom přidrží, zatímco ostří se zůstane houpat na řetízku, aby mu s ní necukla, neboť teď už ji mohlo dojít o co jde a mohla by stihnout reagovat, načež nad ránu dá svou pořezanou dlaň a sevře ji v pěst, aby z ran dostal co nejvíc krve a potom prsty uvolní a krev z nich nechá skapat do rány.* Přeci jen nemám zájem o to, aby jsi tu vykrvácela.. A taky to otupí tvůj vzdor a pokusy na útěk, takže výhra.. *Pronese následně sebejistě a ruku ji pustí. Narovná se a začne si čistit ostří i dlaň od krve.*
*Neodpoví jinak, než...no vlastně to ani nebyl vyděšený pohled. Snad spíše nechápavý a svou schopnost nebo neschopnost mu nevyvracela. A tu tady nešlo.* Je to jen nůž. *Teď bylo krásně vidět, jak moc materialistický člověk Triss je - prakticky nulově. Bylo jen pár věcí na nichž jí záleželo a byly materiální a většina z toho byly dárky. Ať praktické nebo z nějakého citu. Pořád měla dobře schovaný ručně vyřezaného vlka od Dadul například. Následný pokus o útěk je zhacen a Triss na chvilku přestane jeho přítomnost vnímat. Možná to je faktem, že se praštila, možná má podíl jen krev, ale pravděpodobnější je kombinace obou faktorů. Polkne kovovou pachuť na jazyku. Buď krev vdechla nosem nebo se jí tam dostala skrze rty a otře si ji, co nejlépe. A než se naděje, tak se objeví v jejím zorném poli další krev a Triss tiše zaúpí a mezi prsty se tentokrát jasně začnou prohánět jiskry, které zmizí šokem, když pořeže ji. Vyslouží si překvapené vyjeknutí a instinktivně se pokusí vlastní rukou trhnout k sobě a zranění si vyléčit. To se dokonce díky její vlastní magii začne zatahovat, no příliš pomalu. A cukání jí nepomůže se vyhnout jeho krvi v ráně.* NE! *Zkusí to ještě zastavit, ale magii vody neovládala až tak dobře a zachytí jen posledních pár kapek. Většina jeho krve už se do krevního oběhu dostala Triss po pár chvilkách pocítí tupý tlak na spáncích a určitou malátnost. Tohle už zažila...že? Její první sex, když jí upír prokousl ret a pak jí určitě dál do ranky krev, aby se zhojila. Zamrká, chtěla se tomu příjemnému, po těle se rozlévajícímu pocitu bránit a až křečovitě si zkousne ret. Ale už přece i po pokousání dokázala upírovi utéct. Nebo odejít.* Neutíkala bych, kdyby ses nechoval jak kretén. *Problém byl, že to neotupilo pouze vzdor, ale také pud sebezáchovy. Sotva slova sklouznou z jejích rtů, tak si ho zase zkousne u další vlny euforie nebo jak to nazvat a kapky krve, které dosud udržela ve vzduchu spadnou. Minou její ruku, kterou už stáhla dávno k sobě a pomohla si telekinezí postavit. Trochu odtáhne pokrčené ruce od těla, když se jí svět trochu zamotá, jakoby to přehnala s alkoholem a od upíra ustoupí.* Tohle není dobrý nápad. *Těžko říct, zda komentovala fakt, že se postavila a nebo to, že ji nadopoval. Měla strach, i přes drogu v těle, že bude chtít víc. Že bude závislá.*
Byl to nůž.. *Opraví její slova.* Můj nůž.. *Dodá se zavrčením.* Jsi ještě malý pulec na to, aby jsi pochopila, jak důležité některé věci ve tvém životě můžou být.. *Ukončí tohle téma s odfrknutím, kterým říkal, že to nemá smysl, snažit se čarodějce cokoliv vysvětlit. Ignoruje její vyjeknutí a pevně drží její ruku za zápěstí nataženou, aby do ní dostal nějakou svou krev, než se rána zatáhne.* Utekla bys v momentě, co by ti bylo řečeno, že tě mám za úkol unést.. Oběť únosu většinou nejde se svým únoscem dobrovolně.. Ať už je kretén nebo ne.. *Pronese s pobaveným ušklíbnutím, že se čarodějka i přesto snažila argumentovat, když se narovná a sleduje, jak se žena snaží poprat s Yin Fenem v krvi.* A to není věc, co by mě trápila. *Odpoví ji lhostejně, když k ní, už zase stojící na nohách, přistoupí a zachytí ji na ruce, aby ji protočil tak, jak potřebuje a pak zachytil do náruče.* Pro své vlastní dobro omez vzdorovitý pohyb, nebo si ještě ublížíš.. *Dodá, když vyskočí na blízké požární schodiště a tudy se dostane na střechu, kde se rychle a elegantně začne pohybovat směrem k místu, kde byl Malachaiův byt.*
Když únosce oběť neporazí, je lepší si to neznepříjemňovat. *Odsekne Triss, které začínal působit naplno yin fen v krvi a postaví se. Věnuje mu krátký pohled, než jím uhne, protože možná teď měla otupený pud sebezáchovy, ale po encantu stále netoužila. Trhne rukou, aby ji vytrhla, když ji zachytí, ale moment na to je naopak intuitivně obtočí okolo něj. Pevněji jej stiskne při výskoku a posléze přeskocích po budovách směrem k Malachaiovi.* Nemůžu...jít po svých? Stejně neuteču, že? Z tohoto mi je fakt špatně. *Měla fakt naprd tlak. Létání ještě zvládala, ale přeskakování v obrovské rychlosti a vítr ostře ji sekající přes tvář, až ji nelibě musela otáčet víc k upírovi, jí příjemné nebyly a zle se jí dýchalo a v kombinaci s drogou jí to ještě snižovalo tlak. A když se ten pocit stal nesnesitelným, tak na jedné z budov se mu vytrhne telekinezí - použije ji na sebe, skoro jako třetí osobu, co ji nečekaně vytrhne a dopadne na místo vedle něj, aby ji nenakopl, kdyby nestačil ubrzdit. Kolena se jí podlomí po otřesném zážitku a Triss se zachytí zábradlí něčí terasy, kterou si tady zřejmě bytný s nájemníky zřídili pro pěkné dny. Teď tu bylo jen zábradlí, co jí posloužilo na zachycení se, aby nespadla.* Fuj. *Uleví si a potřese hlavou, jakoby z ní dostávala tlak, co se usadil na spáncích.*
*Samolibě se pro sebe koutkem úst ušklíbne, když mu čarodějka odsekne, ale potom se na ni koukne s káravým pohledem.* Jsi drzá malá čarodějka.. *Nečeká na nějaké její protesty a zachytí ji do náruče, aby ji odvedl Malachaiovi.* Když půjdeš po svých tak tam ani do poledne nebudeme.. *Odfrkne si a ani nevypadá, že by vykazoval nějakou namáhavou činnost, jakou je držení, byť malé, čarodějky, běžení a sákání přes střechy Manhattanu. Pro sebe dost neslušně rumunsky zakleje, když se mu vysmekne a dopadne na zem. Sám udělá setrvačností ještě pár kroků, než se zastaví. Kabát se mu zhoupne dopředu a zastaví o jeho nohy, než se s jeho povláváním otočí na čarodějku a probodne ji pohledem.* Neříkal jsem snad něco?! Jestli hodláš tohle dělat každý kilometr, tak tě přísahám odvedu v bezvědomí.. *Zavrčí na ni naštvaně a dojde k ní rázným krokem, zatímco se žena drží zábradlí.* Ale noták?! Neříkej mi, že máš strach z výšek? Však máš křídla.. *Zabrblá otráveně.*
Chceš být raději pozvracený? *Oplatí mu a s několika nádechy získá stabilitu zpátky. Šokovaně se na něj podívá.* Jak o nich víš? *Vypadne z ní a potom si odhrne vlasy.* Mám špatný tlak. Proto nejezdím ani výtahy. *Ušklíbne se. Neřekne, jak dlouho má křídla. Už tak ji znepokojoval fakt, že vůbec ví, že je má. Vědělo to z jejího okolí minimum lidí. Nebylo jí to příliš příjemné. Co všechno o ní věděl? Triss se trochu předkloní, aby zjistila, co je za nimi za uličku, proleze skrz zábradlí a zkontroluje si, že i přes drogu jí funguje magie, načež se podívá na Dragose.* Kam jdeme? *Zeptá se ho a podívá se na propast mezi budovami. Nevadilo jí jít po střechách a přeskakovat telekinezí, pokud má tu potřebu ji držet, aby se snad nevynesla do nebeských výšin a nezdrhla, budiž. Stejně jsou její reakce pomalejší skrze yin fen. Pokud ji snad už drží, tak opatrně přeleze zábradlí a nadzvedne se magií, čím dá jasně najevo, jakým způsobem chce jít po svých.* Vůbec by mi nevadilo, kdyby už slunce vyšlo. *Bála se, bála se upíra, který ani jednou nezareagoval na její magii, na zranění a tak snadno ji zachytil. Nebála se však tolik, aby se nechovala, jak se chová. Nakonec, když jí bylo devět, tak řekla sedmset let starému čaroději, že pokud jí vleze do mysli, místo aby si získal její důvěru a počkal, zda se mu svěří, tak je ubohý. Malachai...na něj také byla drzá. Po Zachariem také už vyjela...Zacharie. Má chuť sáhnout pro mobil, nebo oslovit Siri, ale nechtěla přijít o mobil, to ještě chvíli počká, než ji přestane kontrolovat. Ztěžka polkne a podívá se na tmavé nebe. Než vyjde slunce, než vůbec se k západu přiblíží měsíc, uběhne ještě hodně hodin.*
*Znechuceně nakrčí nos, když Triss vyjede se zvracením.* Fuj.. Jsi nechutná.. *Pronese, zatímco si znuděně prohlíží nehty na ruce, když čeká, až se čarodějka vydýchá. Když slyší změnu jejího tepu způsobenou šokem, tak se ušklíbne, ale dál si prohlíží nehty a ani se na ni nekoukne.* Vím taky, že to není jediné tvoje znamení, vím kdo je tvoje rodina, matka, otec, teda ten nevlastní, vím, kdo jsou tví sourozenci, teď už jen sourozenec, vím že si tě pod křídla vzali Lucas s Taylorem.. *Opět se zatváří otráveně, což znamená, že nakrčí nos a div nevyplázne jazyk, ale v tomhle má alespoň nějakou důstojnost.* Vím, kde bydlíš, znám tvé kamarády, známé, tu malou adoptovanou lovkyni, s čímž jsi dle mého skromného názoru pěkně zešílela, a taky tvoje kmotřence.. *Pronese a konečně odvrátí pohled od nehtů nebo horizontu, což během mluvy dělal, a podívá se na Triss, jestli se už zmátořila. Založí si ruce na hrudi, když začne Triss přelézat zábradlí a koukat do ulic, načež otráveně mlaskne jazykem.* Na severovýchod.. *Odpoví ji, i když ne přímo.* To je tam tím směrem.. *Ukáže ji ještě rukou, kdyby žena nevěděla, kde je který směr. Byl si dostatečně jistý, že by Triss stihl zachytit, kdyby spadla a tak se teď nenamáhal pohybem a čeká, co vyvádí.* To by sis moc nepomohla.. *Utrousí jen na půl pusy, načež k ní dojde.* Fajn.. *Rezignuje, jelikož to bylo mezi rychle a po jeho, nebo v čistém nepozvraceném oblečení a po Trissině.* Tohle bude trvat věčnost.. *Postěžuje si ještě otráveně, jelikož Trissina malátná chůze pro něj byla jako držet krok s hlemýžděm.*
*Čím víc informací Dragos vytahuje, tím bledší se Triss zdá.* Tayler. *Opraví automaticky bez dechu upíra, který však pokračuje a její tep se zrychlí - a pak má pocit, že srdce vynechalo několik úderů.* Co jsi to řekl? *Zvedne prudce hlavu jeho směrem.* Lovkyni? *Upřesní informaci, kterou vypustil a čekala, co jí k tomu řekne, načež přeleze zábradlí a podívá se na propast. Po všech těch překvapení se ujistí raději znovu, že je schopna použít magii a prostě vkročí do prostoru v moment, kdy souhlasí.* Aspoň se poučíš a nebudeš unášet lidi. /Jakobys tu věčnost už tak neměl./ *. Ona vlastně ani neskákala. Prostě šla. Kvůli jejímu rozpoložení mohl vidět pomyslný chodník z telekineze pod jejíma nohama, vzduch měl jemnou, fialkovou barvu. Nedokázala zrovna udržet magii dokonale pod kontrolou a tak nebyla čirá, bez barvy, bez možnosti ji zaznamenat. Triss se ale nezastavovala, jen se pokaždé ujistila, že dole na ulici ani v oknech nikdo není, než takto přešla. Nešla až tak pomalu, prostě normální chůzí. Nebo spíše postupně se pohybem dokázala dostat k plynulé chůze, zprvu se musela droga rozložit. Měla i tak trochu euforický pocit, který chtěl, aby se usmívala, užívala si moment, život...Přebíjel to jen strach.* Jak víš, že se nepokusím utéct i tak? Tady se nemáš kde odrazit. *Nevěděl, že umí štíty, že? Nemohl vědět, co vše uměla. Věděl hodně, nechtěla, aby ji tak moc znal, ale nemohl vědět vše. Přesto stále spolupracovala, necítila se zatím dost jistě na to, aby utekla a tak prostě šla, dokud ji nenapadla další otázka. Drž si přátele blízko, nepřátele ještě blíž. Ne, že by jí to nějak proti němu pomohlo, ale mohla zjistit, kdo to je, když už mu pomáhala se unést. Zatím. Pokud dostane možnost ještě utéct.* Kdo teda jsi?
*Dragos otráveně mávne rukou, že je mu vlastně jedno, jak se onen čaroděj jmenuje, načež pozvedne obočí, když se Triss u jeho slov šokovaně zarazí. Prohlédne si ji, načež se mu v očích mihne poznání.* Ty jsi to nevěděla. *Konstatuje, neptá se.* Hekaté! *Postěžuje si neviditelnému božstvu, než si pohrdavě odfrkne.* Ty si vážně pustíš do života někoho a ani nevíš, kdo to je? Jak můžeš být tak- ..naivní?! *Vlastně chtěl v prvotní chvíli říct, jak může být tak blbá, ale včas se zarazil a místo toho našel jinou alternativu. Jen na čarodějku na zemi ještě shlédne pohledem, který je většinou věnován malému otravnému dítěti a dál ji neřeší a nechá ji si prožít její šok. Ještě že jeho už žádné takové závratné šokové situace nečekaly. A jestli se přeci jen nějaká najde, tak už mu alespoň nebije srdce, aby dostal infarkt. Ten se spíš teď pokoušel o Triss. On si ze střechy na střechu na rozdíl od ní skáče. Elegantní doskok i výskok, jako vždy. Přitom si ještě čarodějku zvládá hlídat.* Prosím zmlkni, stejně mluvíš hlouposti.. *Odfrkne si ještě na její poučku k němu. Nutno podotknout, že ono prosím je velice ironické. Pokračuje normální chůzí vedle ní s rukama za zády, než se ho zeptá na dotaz.* Jsem upír, umím vyskočit dost vysoko a velmi rychle, taky jsem dost přesný v hodu na cíl a to, že jsi zničila jednu mou dýku ze mě nedělá neozbrojeného a v neposlední řadě jsi velice omámená mou krví a Yin Fenem, takže tvoje reakce nebude tak rychlá už ani náhodou, navíc tě to teď ke mě bude nějakou dobu přitahovat. Podvědomě budeš chtít víc krve a nedonutíš se odejít, tak to funguje.. A pokud by všechno tohle selhalo tak je tu vždy encanto nebo bezvědomí.. Doufám, že už jsi proto pochopila, jak je tvoje situace bezvýchodná a přestaneš konečně hledat únikové cesty. Žádná není. *Oznámí ji chladně a pokračuje v cestě ze střechy na střechu, přičemž v duchu otráveně brblá nad tím, že být po jeho, tak už tam dávno jsou.* Velmi dobrý upíří žoldák.. *Odbyde Triss krátce po jejím dotazu a mlčky sleduje cestu k jejich cíli.*
*Triss zůstane zaraženě mlčet, srovnávajíc si, že u ní bydlí malá nefilim. Ušklíbne se u poznámce, že mluví hlouposti.* Tak to je odporné. Nechci být přitahována k někomu jako jsi ty. *Řekne opovržlivě, konstatujíc jeho osobnost. Vzhled ji pramálo zajímal, vzhledem k tomu, že ji zrovna unášel. Pak ale pokrčí rameny a vstoupí k další propasti.* Nesouhlasím. Kdyby jsi byl, nepotřeboval by jsi vytáhnout nůž, plýtvat krví a ani by jsi cíl nezranil. Měl by jsi víc sledovat televizi. Třeba se něco naučíš. *Droga rozhodně neprospívala faktoru, který rozhodoval zda přežije nebo se upír naštve a zabije ji. Naštěstí však upír přeháněl a nebyli tak daleko a Triss se zarazí, když pozná dům.* Malachai. *Dojde jí konečně kam mířili. Minimálně KUDY mířili. To by mohla být šance. Upír neblokoval její schopnosti. Dokáže čaroděje určitě kontaktovat telepaticky. Kdyby za tím náhodou nestál on, o čemž pochybovala. Vlastně měla dojem, že přesně tam míří.* Cretino.
Neboj se.. Na jednu takovou jako ty se najde stovka těch, co by zabíjela být v mojí přítomnosti.. A někteří to skutečně udělají.. *Dodá tak nenuceně, jakoby ji vyprávěl o posledním školním srazu. Ne, že by něco takového někdy zažil. Převrátí očima, když čarodějka pokračuje ve svém drzém chování.* Tak za prvé, zlato.. Kdybych to chtěl udělat rychle a efektivně, tak jsi dávno v limbu.. Ale to by byla nuda.. Za druhé, neplýtvám krví.. Mám ji dost, že tě klidně můžu zdrogovat ještě o něco víc, čímž se dostáváme k bodu tři.. Pokračuj v tomhle klevetění a opravdu to udělám, takže pro své vlastní dobro a víceméně svobodnou vůli zavři pusinku a pokračuj v chůzi, i tak jsi jak hlemýžď.. *Odpoví ji a kdyby ještě dýchal, tak si asi úlevně vydechne, když se jim poprvé do zorného pole dostane bytovka, ve které Kai bydlel.* Nezastavujeme, máme zpoždění, makej.. *Zavrčí na ni netrpělivě a dloubne ji do zad prstem, když se čarodějka zarazí. Nakonec převrátí očima, když ze sebe dostane jméno čaroděje a znova do ní šťouchne, ať se dá do pohybu. Poté vyrazí po jejím boku a když slyší z jejích úst splynout ono půvabné slovíčko, tak naváže.* El es cretino.. Cretino enamorado.. Y te mueves.. *Odfrkne si ještě otráveně, protože se čarodějka na jeho vkus nehýbe dost rychle.*
*Když upír dlouho nereagoval, tak ho Dragos sjel povrchním otráveným pohled.* Vím, že jsem okouzlující, ale ty koberce tady jsou dost drahé, takže se neopovažuj začít slintat a jdi si po svých.. *Načež mu zabouchne dveře lóže před nosem. Ano, chtěl si s oním upírem popovídat, ale doufal, že to bude konverzace na úrovni. Když ze sebe protistrana neumí vydat ani slovo, tak se vlastně o konverzaci nejedná. Dragos si následně vzal zpátky svou skleničku a šel se usadit do hlediště, aby viděl na začínající představení.*
*Bylo to téměř identické, jako i před celým stoletím… Vlastně jen na podobných místech míval pocit, jako by se zastavil čas – jako by byl opět tím nově proměněným nemrtvým, který brzy zahlédne tmavorudou látku dokonale padnoucích společenských šatů své matky, jež k němu záhy natáhne ručku v bělostné vysoké rukavici v jasném znamení toho, že očekává jen jeho… Svého syna. Jenže… Nechá víčka cíleně pozvolna klesnout a opět je zdvihne ve snaze probudit se z jistého polosna, kam upadá za poslední měsíce stále častěji. Vnímá všechny pachy zde přítomných bytostí, uši mu naplňuje zvuk ladícího orchestru a stále více se zvyšující šramot a ozvěny hlasů vypovídají o tom, že se přízemní část divadla začíná naplňovat stále dalšími přicházejícími diváky. Odpoutá se bokem od zdi, kde do této chvíle stál, rozplete ruce založené na hrudi. Ještě krátký pohled vstříc místům určeným pro lůzu, jak hlediště běžně nazývala jeho matka a otočí se k němu zády a čelem vstříc schodišti vedoucím k místům, kde se nachází soukromé lóže. Tento vysoký a na tuto až příliš moderní dobu až nezvykle do fraku oblečený muž stoupá schůdek po schůdku vzhůru. Co krok jej provází tichý dopad špice jeho vycházkové hole. Ještě si poupraví bělostného motýlka, který byl snad jediný k tomuto až příliš modernímu stylu dříve běžného společenského ošacení jediný snesitelný. Na levém malíčku v bílé společenské rukavici skryté ruky se zaleskne masivní, zlatý pečetní prsten se rytinou symbolu uroboros. Vlasy stažené do pevného ohonu, jež by jeho matka nikdy neschvalovala, i tak právě tak upravený jako v dobách, kdy ji na podobné akce doprovázel…* //Tak už dost. Nyní ne.// *Napomene sám sebe, jak míjí jedny dveře soukromých kupé za druhými. Ke svým ovšem nedojde, protože se zastaví u velmi konkrétních. Po ujištění jistého zde zaměstnaného člověka však má již své informace. Zdvihne levici a třikráte klepne klouby prstů o dřevo dveří. Ruku opět svěsí a vyčkává, bude-li vyzván ke vstupu a nebo nikoli.*
*Dragos pozvedne obočí, když uslyší zaklepání na dveře a otočí na ně hlavu. Rozhodně nikoho nečekal a ani si nic neobjednával, aby mu sem něco donesli od personálu. Odpije si ze skleničky a vydá se zpátky do předsíně, kde ji odloží na konferenční stolek a pak se pomalým klidným krokem vydá ke dveřím, které otevře. Neotevře je úplně dokořán, ale ani ne na malou mezeru. Spíš, tak, že je vidět jeho tělo, ale to blokuje výhled do lože. Lehce skloní pohled a osobu si prohlédne, načež nakloní hlavu na stranu s pohledem, který už od prvního okamžiku značí nezájem.* Nějaký problém? *Zeptá se, ale v jeho podání to zní jako zdvořilá, přesto řečnická, otázka, na kterou očekává minimální odpověď, aby nebyl nadále rušen. Zatímco na takovou odpověď čeká, tak si upíra prohlédne znova, tentokrát o něco zkoumavěji. Ano, věděl, že je to upír. Už od okamžiku, co mu zaklepal na dveře. A když si jej nyní měl možnost prohlédnout, tak hned věděl i o koho se jedná. Měl své zdroje a informátory a prakticky nebyl upír ve městě, kterého by neznal. Zvlášť pokud se jednalo o nového upíra v rajonu.*
*Dragos si před zrcadlem upravil poslední detaily svého outfitu, což znamenalo zapnout knoflíček na zápěstí u košile, a byl připravený vyrazit. Pro dnešek si vzal od slídění po informacích volno a rozhodl se zajít se trochu pobavit do divadla. Přeci jen v něm dlouho nebyl a měl to ze své vily blízko. A k tomu měli dávat Hamleta a Dragos by si tohle krásně krvavé drama rozhodně ujít nenechal. Přehodil ještě přes sako kabát ke kolenům jehož knoflíky nechal rozepnuté, přeci jen jemu zima opravdu nebude, po cestě k východu z jeho apartmánu popadl svou hůl se zdobenou rukojetí, jejíž stříbrný konec byl ostrý jako čepel, a vyrazil ven. V divadle byl za chvilku. Vždy si platil lože sám pro sebe a ani tentokrát tomu nebylo výjimkou. Jako vždy se jednalo o jednu z těch dražších lóží s vlastní předsíní. Sotva se do ní dostal, tak si sundal kabát a zůstal pouze v černém saku pod kterým byla vidět korzetová vesta, taktéž černá, ale obohacena o rudé ornamenty. Nadále zdobená připnutými zlatými řetízky, které byly na jedné straně ukončené kamenem, jenž ladil k vestě a na druhé většinou menší bodnou zbraní. Mimo ty se na nich nacházela i Dragosova pohřební zem v malém přívěsku a i starožitné cibule. U opasku se poté skvěl další úžasný důvod toho, proč tento upír nemůže cestovat letadlem, neboť se mu u něj houpaly další asi tři dýky, různých typů. Samozřejmě by vilu ani neopustil bez svých ochranných předmětů. Pár prstenů cinklo o skleničku, kterou si vzal z baru a nalil si štědrou porci brandy, do které vhodil malou kapsli s krví, než vyšel zpoza záclony, která oddělovala předsíň od hlediště. Svým ostřížím zrakem přejel celé divadlo a chvíli tam se skleničkou v jedné ruce a druhou rukou v kapse kalhot, sledoval, jak přichází civilové.*
*Nechá Dragosa si z neho uťahovať. Aj keď to poznal na ňom, že je jednoduchšie si z toho nerobiť nič. Predsa len keby chceli obaja by mohli rozpútať ďalšiu svetovú válku a to by moc dobre svetu nepomohlo.* Tie by sa hodili niekedy aj tebe. Tiež si nebol práve nejaký hostiteľ v poslednom stretnutí. *Povie mu, pričom sa uškrnie. Samozrejme mu bolo jasné, že do seba budú rýpať z rôznych dôvodou a hlavne to bol ich tipický zvyk ohľadom toho aký mali vzťah medzi sebou. To isté sa týkalo aj Maddie, ale tú dnes asi vyťahovať nebudú.* Myslím si že by ťa nemalo prekvapovať, že som to vyrobil ja. *Povie mu a usmeje sa na tom, že ten alkohol mal dosť, aby aj Dragosa prekvapil. Hlavne mu to bolo dosť jasné, že ešte by mohol zapracovať viac. Len rozhodne sa mu moc nechce plniť svoje čarodejské povinnosti. Ale nakoniec prejde k veci, pre ktorú si sem Dragosa zavolal.* Chcem aby si mi priviedol Triss. *Povie mu, ale dôvod už presne nerozvádza, pretože priznať sa, že pred ním zdrhá by bolo dosť divné. Hlavne sa mu dosť vyhýbala, aj keď vedel o jej výletoch do Faerie. Hlavne potreboval, aby sa to konečne vyriešilo. Čo sa určite nevyrieši, keďže určite po ňom začne hádzať veci.*
*Dragos se ušklíbne.* Náhodou jsem byl velice pozorný.. Jinak by jsi odešel s bolavým zadkem.. *Odpoví mu, mezitím, co čaroděj obstarává, jak mu řekl, nějaký ten alkohol. Pozvedne obočí nad jeho slovy, načež se ušklíbne.* Copak? Alkohol v Pandemku ti už nevydělává, takže ses dal na vlastní vypalovací dráhu? *Rýpne si do něj, ačkoliv ve skutečnosti silný alkohol uvítal. Někdy se dost hodil a ne vždy měl Dragos náladu mixovat dohromady několik flašek, aby z toho dostal něco alespoň trochu silného pro něj. Když mají za sebou všechno to okecávání kolem a trochu toho rýpání, tak se Dragos rozhodne Kaiovi připomenout, ať mu laskavě sdělí důvod, proč si ho sem vytáhnul, přičemž upije ze skleničky. Koukne se na čaroděje trochu nechápavým pohledem, načež se uchechtne.* Neumíš si přivést vlastní ženskou, že mě k tomu potřebuješ? *Rýpne si, ale hned pokračuje už v o něco serióznějším duchu.* Proč? *Zajímá ho, jako vlastně skoro vždy, když s má někým dohodnout obchod. Chtěl znát co nejvíc možných podrobností.* A co za to? *Dodá s trochu přimhouřenýma očima.*
*Kai len nadvihne jedno obočie a aj tak mu zdelí.* To si vážne myslíš? To je ale fuk. *Pričom sám pije alkohol, ktorý pripravil. Predsa len ho ale pobaví jeho reakcia naň. Musel uznať, že aj Dragos vedel moc dobre, že Kai keď sa nudí, alebo sa mu nechcú plniť jeho rolu najvyššieho čarodeja, tak si nájde inú zábavku. Tak to u neho veľmi často chodilo. Hlavne keď ho niečo omrzelo.* Opak je pravdou. Ide až moc dobre, Len pre niektorých je to veľmi slabé. Hlavne keď chceš opiť niekoho, kto má väčšiu výdrž ako iný. Takže menšia skúška, kým to pôjde do obehu. *Povie mu a predsa len mykne plecom na jeho otázku ohľadom toho, že si ju nevie priviesť sám. Čo mu mal na to povedať, že sa mu vyhýba, alebo že s ním nechce nič mať spoločné? Taký idiot není. No predsa len vie, ako dopadne keď ju privedie k nemu.* Potrebuješ to tak zázračne vedieť? Predsa len vieš nachádzať ľudí a privádzať ich. To je tvoja špecialita. No nie? *Povie a nemieni to ťahať nejako ďaleko. Povzdychne si, keď sa spýta čo za to.* Sám si vyber, čo za to chceš. Sú ale určité veci, ktoré ti splniť neviem. *Povie mu a medzi tie veci patrila hlavne nekromancia, ktorú nebol dobrý nápad nikdy použiť. Tým že mu dal voľnú ruku si Dragos mohol vybrať čokoľvek chcel.*
Nekaž mi to.. *Ušklíbne se, zatímco upíjí z alkoholu, co jim čaroděj naservíroval a čeká až se vymáčkne s požadavkem. Jelikož se ale jedná o Malachaie, tak to samozřejmě nemůže jít hned, ale musí se nejdřív vykecat.* Oh.. Milé si ze mě dělat pokusného králíka.. Abych se nezačal obávat otravy.. *Uchechtne se a ihned to vrátí zpátky k původnímu tématu, aby se čaroděj už vymáčkl. Nad jeho slovy se uchechtne a odpije si.* Ach ano.. Mojí specialitou je sice hledání lidí, ale jestli mám někoho proti vůli sebrat a dotáhnout někam, tak bych rád věděl důvod.. *Pronese a opře si ruku se skleničkou o kotník.* Je mi v podstatě jedno jestli to je proto, že ji chceš dostat do postele, zamknout navěky v pokoji nebo nějaký kleci, či si z ní udělat osobního otroka.. Jen to chci vědět.. *Ušklíbne se.* To víš.. Jako do kartotéky.. *Uchechtne se ještě ironicky a naznačí prsty obracení stránek a pročítání. O něco zbystří po jeho slovech o jeho odměně a v očích mu spokojeně a trochu škodolibě zajiskří, když se podívá Kaiovi do obličeje, zda to myslí vážně a jestli si uvědomuje, jakou zbraň mu do ruk dává. Lehce si poklepe přemýšlivě prstem ruky, kterou drží skleničku, po rtu, než o ně opře sklo a upije.* Tolik možností.. *Cukne mu koutek do ušklíbnutí a v očích mu je vidět ta zlomyslnost s kterou si vybírá svou odměnu. Nicméně nad ní uvažuje i prakticky a ne jen ve smyslu, aby Kaie co nejvíc pokořil. Ne nestačilo mu, že čaroděj musel zkousnout svou hrdost, když ho žádal o pomoc.* Přivedu ti ji.. *Pronese po chvíli.* Když se za to vzdáš jakékoliv možnosti na mě v budoucnu zaútočit.. Ani přes třetí osobu.. Nebo čtvrtou.. Vím, že by jsi nad tím v budoucnu uvažoval.. *Ušklíbne se a čeká na jeho odpověď.*
*Uškrnie sa, keď povie, že z neho spravil pokusného králika, pretože to nebolo ďaleko od pravdy. Pretože to Kai skutočne spravil.* Si skvelý pokusný králik, predsa len nikdy nevieš, čo ti môžem podať. Ale sám si videl že pijem to isté čo ty. *Povie mu a už potom prejde k tomu dôležitému, pričom prevráti oči. Nad jeho slovami, hlavne chcel vedieť či to urobí bez detailov. Sám moc ich poskytovať nechcel. Hlavne mu bolo jasné, že by to nedal tak ako by to Dragos chcel, takže tým by dosť detailov uniklo.* Myslím si že tvoja kartotéka plná iných informácii, ale u týchto to není potrebné. *Povie mu a sám vie, že o nej vie od Maddie, takže moc nebola potreba sa nejako nad tým pozastavovať. Vedel moc dobre, že mu dal do ruky možnosť si vybrať úplne čokoľvek a to čo chcel ho neprekvapilo.* Fajn. S jednou podmienkou, že keď príde rozkaz o tvojom zabití z vyšších miest, tak to bude povolené. *Povie, pričom aj on sám sa musel zodpovedať iným. Pokiaľ by taký rozkaz prišiel, tak priateľ nepriateľ má smolu. Aj keď by mu možno trochu pomohol, ale predsa len by sa viac pobavil on na jeho zabití, pretože vedel ako ťažkého je dostať a že mágia moc nefunguje.*
*Zakření se na jeho slova.* Myslíš si, že mí upíři nemají pokyny, co udělat, pokud bych se od tebe nevrátil živý.. Věř mi, že mám na tebe dost, abych ti způsobil peklo i po mé smrti.. Netroufl by sis.. *Pronese spokojeně egoisticky. Byla to taky jedna z věcí proč se on, Kai a Maddie přátelili. Zkrátka toho na sebe věděli moc a byl by problém se rozkmotřit do takové fáze, kdy to budou muset vytáhnout. Pobaveně mu cukne koutek, když vidí jak Kai převrátí očima. Ještě chvíli se tváří přemýšlivě, jakoby zvažoval, zda na čaroděje víc tlačit, ale poté se uchechtne.* Jak myslíš no.. Ale věř, že si tady počkám, abych viděl tu Itálii.. *Pronese škodolibě, načež si tedy stanoví svou stranu mince a pozvedne znova překvapeně obočí, když čaroděj souhlasí. Čekal od něj vlastně nějaké protesty nebo smlouvání a proto trochu přimhouřil podezřele oči.* Ty jsi asi hodně zoufalý, co? *Zeptá se, ale ještě s odfrknutím pronese k podmínce.* Jako vyšší ti uznám pouze labyrint.. S lovci na mě nechoď.. *Zvedne ukazováček a zahýbe s ním nesouhlasně, přičemž se u lovců zatváří velice otráveně a znechuceně.*
*Upír by lhal, kdyby tvrdil, že ho zpráva od Malachaie nepřekvapila. Převaloval ji mezi prsty a uvažoval, co by mohl čaroděj chtít. Rozhodně si nemyslel, že mu muž napsal, aby si přátelsky popovídali nad skleničkou. Věděl, že bude něco chtít a o to ho víc zajímalo co, když to tak tajil a ani se neobtěžoval to pořádně napsat. Dragos už měl na sobě oblečenou stříbrnočernou vestu s černou košilí a kalhoty, takže přes to nahodil jen černý dlouhý kožený plášť, který byl i pořádně těžký, ale upír nevypadal, že by mu dělalo potíže se v něm pohyboval s obvyklou grácií, elegancí a rychlostí, načež vyrazil na Manhattan. Moc mu to netrvalo, než se zastavil u bytu, který nejvyšší čaroděj Manhattanu obýval a čekal až jej pustí dovnitř.*
*Aj keď Kai premýšľal nad tým, prečo by si k sebe pozval Dragosa, tak predsa len bolo lepšie keď nebudú problémy v meste. Aj keď rozhodne ona problémy plánoval, len sa o nich nesmela dozvedieť Maddie, lebo by mu ich mienila prekaziť. Už tak mu na nos vešala, že nerobí svoju prácu a také kecy. Rozhodne ale nemal v pláne vyvolávať démonov v najbližšom čase, pretože by sa mu to vypomstilo. Hlavne pri tom, ako si občas jeho mágia robila čo sa jej zachcelo. Preto si na seba oblečie čiernu košeľu a čierne nohavice. Predsa len v byte mal celkom dosť teplo. Hlavne ho mohol spraviť teplejší, keby sa mu zachcelo. Preto Dragosovi po chvíľi otvorí dvere a pozve ho do vnútra.* Poď dnu, predsa len ťa nenechám stáť vonku, ako stĺp. *Povie mu, pričom sa uchechtne. Mohol si to dovoliť, predsa len sa stretali v tejto chvíli na jeho území, kde platili práve jeho pravidlá.* Hlavne sa nezabudni vyzuť. *Dodá a potom sám prejde k pohovke na ktorú sa posadí.*
*Dragos si založí ruce na hrudi a ušklíbne se, když se mu čaroděj konečně uráčí otevřít.* By sis zkusil a dal bych ti účet za celá ta dvě století, co jsi mi všechno vychlastal.. *Pronese a vejde dovnitř, načež převrátí očima po jeho další pobídce.* Kazíš mi outfit.. *Odfrkne si, ale bez dalšího brblání si boty vyzuje a zamíří za Kaiem. Aniž by čekal na nějaké vyzvání, tak se usadí na pohovce kousek od něj a opře si jednu nohu v kotníku o druhou nad kolenem.* Tak copak máš na srdíčku? *Pobídne ho s uchechtnutím Rozhodně nehodlal chodit kolem horké kaše. Když už si ho čaroděj zavolal rovnou do bytu, tak po něm něco musí chtít. Jinak by to bylo, kdyby došel za ním do klubu sám.* A taky by jsi mohl být dobrý hostitel a nalít nám.. *Dodá ještě a mávne ledabyle rukou ke kuchyni.*
*Zasmeje sa na jeho slovách, ktoré povie a rozhodne vedel že to nemyslel vážne.* To by som mohol aj ja, predsa len obaja máme podobné podniky. Tvoj preferujú viac menej upíri môj podsveťania. *Povie, predsa len jeho podnik bol na Manhattane naj známejší. Hlavne ho poteší, že mu kazí outfit, ale predsa len to bolo pravidlo, ktoré mal od vtedy ako žil v európe, kde sa všetci vyzúvali z topánok.* To mi je jedno. *Povie mu, pričom aj čakal že sa hneď opýta na to, čo má na srdci. Preto len pretočí očami a najprv na jeho kecy telekinézou privolá dva poháre spolu s fľaškou alkoholu. Samotná fľaša bol taký experiment, ktorý v poslednom čase skúšal. Nebol to žiadny elixir, len jednoducho sa snažil vytvoriť alkohol, ktorý bude silnejší ako už vzniknuté, čo by dokázalo aj položiť potvoru Maddie k zemi po jednom poháriku.* Nesťažuj si. Len sem prídeš a už si sťažuješ, že som zlý hostiteľ. *Vráti mu. Nejak, ale chcel vidieť jeho tvár po napití, predsa len aj on sám sa musel napiť, aby povedal čo presne od neho chce. Položí pohár pred neho a uškrnie sa.* Hlavne pozor je to silné. *Povie mu ešte, pričom aj sám sebe naleje.*
*Jen se v odpověď ušklíbne, než konečně vleze dovnitř. Při jeho slovech se na něj, nebo spíše na jeho záda, zamračí a odfrkne si, přičemž dlaní krátce ukáže kecající pusu, ale vyzuje se a pak zamíří za čarodějem. Usadí se, načež jeho pozornost víc než potěšeně zamíří k přilétající flašce alkoholu. Počká, až Kai nalije, načež si skleničku vezme do ruk.* Nestěžuju si.. *Odpoví mu ještě na jeho slova.* Jen tě upozorňuji a přátelsky ti radím jak vylepšit svoje hostitelské schopnosti. *Uchechtne se, než čaroděj znova promluví. Pozvedne obočí a ke skleničce si přičichne, aby zjistil jak moc silné má Malachai na mysli. Poté teprve ze skleničky krátce upije a když se tak stane, tak se koukne směrem k Malachaiovi.* Kde jsi to sebral? *Zajímá se, zatímco sáhne do kapsy kabátu a hodí do skleničky kapsli, co by mohla připomínat normální pilulku s léky, ale obsahovala malé množství krve, co Dragosovi vždycky vylepšilo pití, aby se mu po něm nechtělo zvracet.* No.. Teď už se můžeš vymáčknout, co ti trápí hlavinku.. *Pobídne ho z ušklíbnutím a znova upije ze skleničky, která už byla zbarvená do odstínů růžovo červené.*
*Dragos se založenýma rukama poslouchá mladého civila. Na tváři má nadřazený úsměv a rozhodně nevypadá, že by ho obhajoba Thierriho nějak zajímala. Pozvedne obočí nad jeho slovy, zvlášť když k tomu udělá odbočku a objedná si jídlo. Na konci se zamračí a jeho pohled zmrzne. Nežil tak dlouho jen proto, aby se nechal urážet malou lidskou fontánou. Krátký oční kontakt mu stačil k použití encanta a zadání příkazu, aby ho civil následoval. Tak se alespoň vyhne rozruchu, kdyby jej v davu chytil pod krkem. Odvede ho do úzké uličky, která vznikla mezi dvěma řadami stánků otočených k sobě zády. Nebyl to nijak široký prostor. Jen natolik, aby stánkaři mohli vyjít z jejich budky a pak se do ní vrátit. Tam zruší encanto a zachytí civila pod krkem, přičemž ho namáčkne na zadní stěnu jednoho ze stánků.* Vzhledem k tomu, kolik jsem prožil bych řekl, že být egoistický se dá považovat za mé právo, ale ne že by ti do toho něco bylo, že ano? *Zasyčí a trochu přitlačí na krku, aby rovnou utnul v zárodku nějaké protesty.* A jediné, co o mém životě potřebuješ znát, je, že se nevyplatí si ze mě dělat nepřitele, neboť potom tvůj život nebude žádný.. Ber to prozatím jako varování, další nebude.. *Zavrčí na něj s očima zabodnutýma do jeho, načež se zlomyslně ušklíbne.* Sladké sny.. *Popřeje mu a zatlačí palcem na jeho krku v místech, kde se nachází tepna, aby mladíkovi omezil přístup kyslíku do mozku. Pak mu už jen stačí vyčkat, až ztratí vědomí, načež jej pustí a nechá klesnout podél stěny stánku a vypaří se pryč druhou stranou. Pro dnešek toho měl dost.*
*Když jí po jejím souhlasu donese kelímek, tak děti už si pobíhají po hřišti, kam je položila a držela se u nich.* Díky. *Prohodí a pak trhne rameny.* Doufala jsem, že byste třeba ty, dvojčata a Tina přijeli také. Mám...docela velké překvápko, pokud to výjde a byla bych i tak ráda, kdybychom vánoce strávili společně a stejně tak nový rok. *Prohodí a zpoza kelímku se na něj podívá stylem, jakoby nevěděla, zda je to správné jednání. Pak se ale zasměje a nadzvedne obočí, čímž prozradí, že to byl jen nezdařený pokus o psí oči. Podle odpovědi s ním začne řešit nějaké detaily ohledně toho kdy a kde a u toho občas vrazí Nateovi svůj kelímek a odběhne k dětem, aby se nerozbily a když padne tma, i když je sotva pozdní odpoledne a oni dva i děcka jsou promrzlí, tak vezme na ruce Nicka a Elu a tu nabídne Nateovi.* Doprovodím tě, dnes ještě něco potřebuju zařídit a hlavně zavolat tátovi, aby s tím počítal. *Omluví se, že nezůstane a pokud se přidá, tak i s ním trhy nakonec opouští a než dorazí k němu, tak Nick usne a Triss si objedná Uber domů. Když dojdou k baráku, tak se s Nateem rozloučí i s dětmi, nasedne a odjede skutečně zařídit, co potřebovala.*
*Chce sa otočiť, zaplatiť za hranolky a kávu... a potom sa aj pustiť do jedla. Lenže sa ešte v krátkosti pozrie na Dragosa a potom už len ide s ním preč. Aj s nezaplatenou kávou, ignorujúc stánkarove "hej!". Nevie prečo s ním ide preč. Proste ho následuje ako keby sa dohodli, aj napriek tomu, že o tom nepadlo ani slovo. A Thierri sa nad tým ani nijako nezamýšľa. Vojde za ním do úzkej uličky a zamrká. Než sa stihne vôbec rozpozerať kam to vošiel, tak ucíti ruku na krku a potom už aj tvrdé dosky konštrukcie stánku na svojom chrbte. Jeho prsty opustia okraj kelímka, ktorý spadne následne na zem a svoj obsah rozprskne do brečky, ktorá zostala z udupaného snehu. Voľnými rukami sa teda zachytí Dragosovho predlaktia. Trochu sa mu zaňho zavesí, keďže sa v tých topánkach s rolničkou trochu pošmykne. Mračí sa naňho a ešte aj zafuní. Keď mu začne rozprávať o svojom egoizme tak vzdorovito dvihne bradu. Pootvorí pery, aby niečo odsekol ale hneď na to ich zaklapne a zatne prsty silnejšie do predlaktia. Pozerá mu do očí. Nechce umrieť kvôli nejakému psychopatovi, čo ho škrtí na vianočných trhoch. Ale aj tak ako nejaký samovrah mu pozerá do očí a čaká či to dokončí a on tu zhebne v polyesteru alebo ho nechá tak.* /Super.../ *Blekne mu hlavou keď mu popraje dobrú noc. Zamračí sa trochu sa zacuká keď cíti ako mu dochádza vzduch. A potom už len vníma tmu. Preberie sa až na menší preplesk od nejakého stánkara a mokrý zadok z brečky, do ktorej sa zosunul. Akúkoľvek sľubovanú párty pre dnešok vynechá a ide domov aby sa zbavil toho kostýmu.*
*Už nastal ten vianočný čas, kedy väčšina ľudí postupne šalie v neskutočnom zhone. Tak prečo si trochu nedopriať oddychu medzi stánkami, ktoré sú plné jedla, nápojov a ručných výrobkov. A tí čo priveľmi neobľubujú okukovanie predmetov v stánkoch, môžu využiť ľadové klzisko. Taktiež tu je program pre deti. Betlehem so živými zvieratami a o kus ďalej aj klasický Santa Claus, ktorému môžu deti povedať svoje želania. A dokonca tam má aj pomocných škriatkov, ktorý na pamiatku urobia aj fotografiu. Nech punč ide potokom a stánkari zarobia svoje celoročné zárobky!*
*Vyplížil se z Jackova bytu. Během svých dlouhých chvil u Jacka se nudil. Prolezl v kočičí podobě jeho byt. Znovu a zase. Shodil pár krabic. Snědl pár papírů. Zničil toaleťák. Místo toalety použil jeho špinavé prádlo a pak narazil na náhradní klíč od bytu. Velká výhra. Okamžitě toho tak využije. Sice je byt zabezpečen, ale během doby, co byl zpátky, tak sledoval, jak Jack zabezpečuje byt a co vše musí udělat než odejde a když přijde. Tehdy byl i podezřele přítulný, ale jakmile věděl, co potřebuje, tak zase přešel na mód pána bytu. Dnes není Jack doma, takže vyrazí Robert do města. Koupí si další nové oblečení. Tentokrát jde o kožený kabát s šedým kožíškem. Černo šedá šála zakrývá jeho černý rolák. Na rukou má černé kožené rukavice. Znovu jde do Central parku. Dnes jsou zde trhy. Tato podivná tradice ho fascinuje. Nechápe ji, ale fascinuje ho. Prochází se mezi jednotlivými stánky a prohlíží si, co tam mají. Líbí se mu hlavně vánoční sladkosti. Některé stánky mají i ochutnávku. Což je něco, co před něj neměli dávat. U každého stánku s možností ochutnat, tak ochutná. Pak však ucítí kávu. Dlouho ji neměl a hlavně ty Starbucksi jsou odporné a s kávou společného nemají ani vůni. Takže opravdová vůně kávy ho zláká. Zamíří tak k takovému vozíku, který je tažen za skůtrem. Onen vozík je vlastně i stánkem s kávou.*
*Ako je možné, že sa Thierri dostal do tejto situácie? Vysvetlenie je úplne jednoduché. Celé to začalo s jeho spolužiačkou, fanatičkou do Vianoc, ktorá doňho hustila za nejakú vianočnú párty. Thierri nie je nadšenec do sviatkov. Jediné čo na Vianociach uznáva je iba dobré jedlo. Ale keď si odmyslel ten prívlastok, ktorý pridala k slovu párty tak nakoniec aj kývol. Aj tak nie je ten typ čo by sa nechal dlho prehovárať. A jeho spolužiačka to evidentne vedela, pretože jej nedalo veľa práce ho presvedčiť, aby jej pred tým ešte s niečím pomohol. Thierri, s čírou dobrotou v srdci a otráveným výrazom na tvári, teda súhlasil, že jej pomôže. A tak tu je. Na malom pódiu, ktoré je premenené na niečiu predstavu severného pólu. S tlstým chlapom v červenom a s plnofúzom. V zelených šortkách a nejakej košeli s červeným límcom, ktorý má aj brmbolce. V rovnakej farbe dostal dokonca aj škriatkovskú čiapku a čierne topánky s rolničkami na špičkách.* /Tie rolničky sú vlastne celkom milé./ *A ako vrchol jeho módneho faux pas, má na sebe prúžkované pančuchy. Áno, je hrdý na to akú si udržiava figúru ale rozhodne to nechce ukazovať práve v červeno-bielych, prúžkovaných pančucháčoch. Prezreteľne si pod tento vianočný hnus obliekol to najlepšie termoprádlo, ktoré je určené na alpské lyžovanie. A keď pozerá okolo seba, na dievčatá v sukničkách a rovnakých pančuchách, ako sa trasú od zimy....* /Cítim z toho angínu. Možno aj hnisavú.../ *Zatvári sa zhnusene. Nad hlavou mu reve reprák s vianočnými pesničkami. Pri ďalšej várke Mariah Carey si pravdepodobne pôjde do uší strčiť lízatka, ale to je ešte všetko v znesiteľnej miere. Myšlienky na samovražedný atentát, ktorý by upriamil rovno na toto pódium a jeho blízke okolie, spôsobujú deti. Veľa detí.* /Malé, odporné monštrá./ *Pomyslí si a akurát mu padne pohľad na chlapčeka, ktorému sa tiahne z nosa sopeľ. Zelený ako Thierriho šortky. Mal by im dávať sladkosti, ktoré sú tu pre nich prichystané. Usmievať sa na nich, robiť im fotografie keď revú tomu starému alkoholikovu na kolene a odpovedať im na ich dotazy. Pre Thierriho asi ani neexistuje väčší trest než je práca s deťmi.* /Ocitol som sa v Pekle./ *Pomyslí si, rozbalí jeden čokoládový bonbón a strčí si ho do pusy.* /A ešte som si aj zabudol rukavice!/
*Triss a vánoční trhy...no dlouho se na nich neukázala. Minulý rok měla sama se sebou dost práce, takže je vynechala, rok předtím...no vlastně také. Tak kdy naposledy na nich byla? Nepamatovala si. Ve vlasech měla čepici s kočičími oušky a čumáčkem na ohnutém lemu. Neměla ji posazenou do čela, ale spíš ji měla jako módní doplněk. Okolo krku měla fialový šál, který zakrýval hrubý černý rolák, který přesto obepínal její tělo. Černé džíny končící v stejně zbarvených kanadách a k tomu dlouhý kabát. Měla bezprsté rukavice, které byly stejné barvy jako šál, alespoň trocha barvy, když byly ty vánoce skoro. Ještě nedokoupila všechny dárky, ráda dárky nakupovala, takže si věřila, že to stihne snad i dneska. U jednoho stánku se zastavila pro velký kelímek kakaa a nyní kráčela jen okolo, sledujíc všechen ten povyk, až se dostala i k Santovi a jen se nad tím pousmála, chtěla projít okolo, ale něco ji přeci jen přimělo zastavit a kousek se vrátit. Jeden ze skřítků...měla deja vu, nebo to byl opravdu...* THIERRI? *Osloví hocha, kterého si pamatovala z otcových akcí, jejichž zásluhu si nepřipisovala, přestože charitu měli napůl, a taky z nějaké večeře, kterou řešil jeho otec s jejím. Nebylo to tolik let zpátky, ale tehdy ještě snad mladík nebyl ani plnoletý, pokud si dobře pamatovala.* Kde se tu berreš? *Zeptá se trochu pobaveně, protože znala jeho otrávený obličej a poklepe prsty na hřející kelímek, který držela oběma rukama, načež si ho přitáhne ke rtům a napije se.*
*Robert dojde ke kávě a dá velice jasnou objednávku. Cibetkovou kávu, bez mléka a cukru. Místo toho si do ni dá trochu medu. Zaplatí kartou a sleduje, jak připravují kávu. Muž mu k tomu říká i příběh cibetkové kávy a vysvětluje její cenu. Robert nikdy neměl cibetkovou kávu, ale je mu jasné, že jde o velice drahou kávu. Když má poměrně malý kelímek v rukou, tak se otočí a spokojeně se napije. Rozhlédne se a přemýšlí kam zamíří. Musí koupit pár věcí, ale to chce až bude odcházet. Rozhodne se tedy podívat na to místo s plno mláďaty. Cestou si koupí perníček ve tvaru vločky politý bílou čokoládou a posypaný kokosem. Docela mu chutná, i když na něj moc sladké. Dojde k místu, kde je plno dětí, usměvavý zelení mužíci a jeden velice nabroušený. Právě u toho zeleného mužíka uvidí povědomou tvář. Jde chvíli jejich směrem, než se mu tvář spojí se jménem.* Oh, tak to ne...*Promluví sám pro sebe, otočí se na patě a jde radši stranou. Sleduje, co dělají mláďata a vychutnává si kávu a perníček. Kdyby byl vidět jeho ocas, tak by bylo vidět, jak je volný a lehce se kroutí. Oči má lehce přivřené. Takže kdyby tam seděl jako kočka, tak by vypadal velice klidně. Pije si pokojně kávu a všimne si, jak ten zelený mužík nemá rukavice.*/Hmm... že bych mu nějaké koupil? Meh... neznám ho. Nezná ho ani Jackie. Je to člověk. Klidně ať si umrzne./* Projede mu hlavou a dál si v poklidu pije kávu.*
*Rozbalí si ešte jeden bonbón a absolútne ignoruje tie rozžiarené detské oči, ktoré sa naňho uprú. Ale keď si ho strčí do pusy a tie očká sa zmenia na smutné... to sa mu rozhodne páči. Keďže si týmto vyprázdnil skrehnuté ruky, tak aby si ich ohrial strčí si ich pod paže.* /Prisahám, že to tu zabalím a vykašlem sa na celú párty. Počúvať tu usmrkané deti mi za to nestojí./ *Premýšľa v duchu a skutočne niektoré deti popri ňom posmrkujú. Niektoré zo zimy, iné pravdepodobne z chrípky. Predsa len fotka so Santa Clausom je prednejšia než posteľ a ibuprofen. Už asi stí krát prevráti očami keď nejaké decko začne revať lebo ešte nie je na rade, aby si chlastovi sadlo na koleno keď v tom počuje svoje meno. Zamračí sa a pritom pokrčí svoje pestované obočie a stočí daným smerom pohľad. Pozrie na ženu s absolútne ľahostajným pohľadom, ktorý rozdáva kade tade úplne bežne. A potom sa zatvári znehuteno lebo spozná kto to je.* /Super. Takže ešte tu budem stretávať známych./ Čau. *Sucho ju pozdraví a urobí jej smerom pár krokov. Lenže v ceste mu stojí decko. Pozrie naňho. Dieťa sa pozrie na Thierriho. V detských očiach sa zračí čistá zvedavosť z toho čo bude. Dostane lízatko? Alebo jeden z tých čokoládových bonbónov? Thierri, bez toho aby zmenil svoj znechutený pohľad, chytí decko za tú krpatú hlavu a migne s ním tak, že chudák stratí balanc a kecne si na zadok. Úplne vykoľajený z toho čo sa stalo tam len sedí a postupne zberá slzy na plač. Thierri ma ale voľnú cestu a prejde ku kraju pódia k Triss. Pritom si znechutene otrie ruku do šortiek, ako keby mu na nej malo z toho decka niečo zostať.* Priletel som s tým fúzatým úchylom na sánkach. *Odpovie Triss na jej dotaz a dá si ruky v bok.* Prišla si sem načerpať vianočnú náladu? *Opýta sa jej na oplátku.*
*Triss si Roberta nevšimne pořádně, je to jen okamžik v periferním vidění, než zmizí, takže se tamtudy jen podívá, ale usoudí, že to byla deformace periferním viděním.* No ták! Chudák dítko! *Vyjekne a sleduje, jak se k dítěti nahrnou děvčata v punčochách a stejnokroji, který byl podobný tomu, co měl i Thierri, jen...více dívčí. Pozvedne na hocha, co je teď o dost vyšší obočí a trochu si odstoupí, načež dá nohu na pódium a i když Thierriho směrem natáhne ruku, tak se vytáhne nahoru i bez jeho pomoci. Nakonec se tu pohybovaly děti, nikdo jí nebude zazlívat, když se tu na okamžik taky objeví. Takhle ji už moc nepřevyšoval, vlastně byli skoro stejně vysocí, což byla úleva oproti většině jejích známých opačného pohlaví.* Tak nějak. Čekám, zda dorazí kamarád s jeho dětmi, ale uvidíme jak bude stíhat. *Pokrčí rameny a prohlédne si mladíka.* Zrovna tebe bych tu ale nečekala. Ne na této straně "barikády". *Naznačí uvozovky a poukáže na skřítky a Santu, který se nechal od nějaké maličké holčičky krmit sušenkou. Štěstí, že nebyla oslimpaná, protože se zdálo, že dítko samo na ni má chuť a Santovi ji dává jen na popud matky. Triss se podívá zpátky na Thierriho a pak se rozhlédne po okolí.* Jak se tobě a vašim daří? Dlouho jsme se neviděli... *Zeptá se civila, který byl mladší o dva roky.*
*Dragos nešel na trhy proto, že by ho nějak extra lákaly Vánoce nebo kupování dárků. Přeci jen jeho názorem bylo, že co si člověk neobstará sám na to nemá nárok a on není charita. Ne, opravdu nebyl vánoční duch. Na trzích byl proto, že už z dálky zaváněly chaosem a ten upír miloval. Na sobě neměl nijak teplé oblečení, ale spíš tak, aby se neřeklo a on v rámci možností zapadl. Černé kalhoty a stejně barevnou košili tak od monotónnosti rozptylovala jedině vesta z červené a zlaté barvy, dozdobena, jak je u něj zvykem, několika řetízky, které měly jak dekorativní funkci, tak praktickou, neboť na mnohých koncích se nacházely ostré čepele na jeho obranu. Na ramenou měl přehozený, a připnutý, aby mu nesklouznul, černý kabát, což působilo dojmem "ano, mám ho, ale oblékat si ho nebudu", ale že by si s tím Dragos lámal hlavu, nikoliv. Samozřejmě nezapomněl na své ochranné předměty proti magii a zbraním. Jednou tuhle chybu udělal a už nikdy více. Jen co dorazil k té největší tlačenici, tak vytáhl z kapsy kabátu cigaretu a elektronickým zapalovačem si ji zapálil. Takto si velice jednoduše zajistil, že mu většina, hlavně rodin, půjde z cesty, aby se jejich malé ratolesti nenadýchaly náhodou něčeho škodlivého.* /Jakoby ovzduší v New Yorku nebylo samo o sobě velkým výfukem../ *Zakroutí nad tím pro sebe hlavou, protože našedlý sníh viděl jistě každý a ani hromadné popírání neměnilo jeho barvu. Upír se zastavil z dostatečné dálky od pódia, kde jeho oko upoutala známá tvář. Teda ne vzájemně známá, ale spíš jednostranně, to však nikdy nebylo překážkou. Prozatím se však rozhodl ještě z dálky vyčkávat, takže potáhl v klidu dým a vzápětí ho z úst vypustil přímo ve chvíli, kdy kolem procházela nějaká eko matka s dítětem, které rychle hnala kupředu k Santovi a u toho si brblala něco o chuligánech, co si ničí zdraví a i jim ostatním.*
*Robert dopije spokojeně kávu a sleduje, jak ten mužík něco udělá dítěti. Sice se ho ujmou dívky, ale dítě se s pláčem rozběhne hledat matku. Narazí však do Roberta. Ten se na něj podívá. Chvíli to vypadá, že dítěti něco provede, ale pak si k němu klekne, aby byly na stejné úrovni. Dívá se na něj a pousměje se.* Co se děje chlape?* Zeptá se ho a chlapce to zaskočí. Robert ignoruje ženu, která k němu došlo, ale zatím nezasáhla.* Elf na mě byl zlý...* Zašeptá a Robert ukáže na civila v kostýmu elfa.* Tamten?* Chlapec přikývne a Robert se usměje.* Protože to je zlý elf. Santovi pomáhají dobrý elfové, dostávají za tu práci sladkosti. No a občas se mezi ně vmísí zlý elfové, co chtějí také sladkosti. A víš jak je poznáš?* Zeptá se ho a přitom zní, jako by mu říkal něco velice tajného. Dítko zavrtí hlavou.* Zlý elfové nemají rukavice. Všiml sis přece, že ten jediný nemá rukavice.* Řekne mu a položí si ukazovák na rty, aby mu naznačil, že to je tajemství.* Takže nebreč, abys mu neudělal radost.* Řekne mu a pročísne mu vlasy. Chlapec se zasměje a Roberta obejme. Ten se snaží tvářit v pohodě, ale nemá to rád. Nesnáší to. Jen co ho dítě pustí, tak se zvedne a všimne si ženy, která mu poděkuje. Jen co odejdou, tak si opráší bundu.* Jsem rád, že jsem Jackieho nezažil jako dítě... S tím jak ubrečený byl v dospělosti bych ho jako dítě nedal...* Řekne pro sebe a všimne si povědomé tváře. To, že si upíra všimne je hlavně díky tomu, že ten milovník rudých vín má skoro dva metry. Dojde k němu a kousne do zbytku perníku.* To bych nečekal, že tady potkám tvář z mé minulosti.*Promluví a dívá se na DRAGOSE.*
*Nad Trissiným halekovaním ohľadom toho zhodeného decka iba prevráti očami. Pozrie sa po spolužiačkach, ktoré toho chlapčeka teraz obskakujú. Uškrnie sa na jednu, ktorá ho prebodáva nenávistným pohľadom. Prejde k Triss a následne jej trochu uhne, aby si sama vyliezla na pódium. Medzi tak malými deťmi aj oni dvaja, so svojim nízkym vzrastom, pretŕčajú z davu. Nakloní hlavu na bok vo zvedavom geste, ale tvári sa znudene. Nakrčí nos nad predstavou, že by sa tu mali pridať ďalšie deti.* /Už ich je tu aj tak habadej./ *Pomyslí si.* Aha. Takže randíš s taťuldom. *Skonštatuje nahlas a obzrie sa po tlstom chlapčekovi, ktorý kričí po svojej mame, že už chce byť pri Santovi. Thierri prevráti oči nad tým hlasným a piskľavým hlasom. Znova venuje pozornosť Triss.* Ani ja by som sa tu nečakal. Bolo mi povedané, že pôjdeme na vianočnú párty ale… *dvihne ruku a dramatickosť aj ukazovák. A aj zvýši hlas.* … že najskôr musíme! Musíme pomôcť s neodkladnou záležitosťou, bez ktorej ta párty nebude. *Spolužiačka, ktorá ho do tohto natiahla sa prikrčí, keď ho počuje a odcupitá nenápadne ďalej od Thierriho.* Takže som bol oklamaný. Ale je tu sladké zadarmo. *Mykne plecom ako keby to bola dostatočná kompenzácia za to, že je na pódiu v pančuchách. Pozrie znova na toho ukričaného cvaldu a zafuní z toho ako ho jeho hlas vytáča.* Otec má teraz veľa práce, keďže je vojna na Ukrajine a tak. Matka… *Mykne plecom.* … je viac v Paríži než v Amerike. Čo viem tak voľný čas trávi so záhradníkom. Alebo s golfistom? *Zamračí sa a fakt uvažuje nad tým ktorí z nich to bol. Zatrepe hlavou. Malý cvalda čo je kúsok od neho sa nakláná z pódia a kričí na mamu, že chce ešte nejakú sladkosť. Thierri sa nadýchne, natiahne k nemu nohu a žďuchne ho špičkou do zadku. Efekt to ma presne taky aký chcel. Chlapec zletí rovno tvárou z pódia. V tom hluku detí a vianočných piesní dokonca zanikne zvuk rolničky, otorú ma na topánke. Narovna sa a konečne sa usmeje.* A čo máš nové ty? *Opýta sa ako keby nespravil to čo teraz spravil.*
*Nate sice měl dohodnuté setkání s Triss, ale nejdřív musel najít Tinu. Lépe řečeno, od začátku. Nate se rozhodl vzít Eleonor sám mimo město, aby ji pomohl se zase o něco zlepšit s létáním a ona si natáhla opět limity svých schopností. Tina měla doma s Liljou hlídat Nikolaie a dohromady se měli setkat na trzích. Tina ještě na poslední chvíli chtěla dokupovat vánoční dárky a hlavně si se svou přítelkyní chtěla užít trochu té atmosféry, zatímco Nate měl v plánu sbalit děcka a vytratit se. Plány se mu však změnily poté, co jej Triss uprosila, aby na trhy šel s ní. Takže to nakonec zkombinoval s tím, že on a Triss se postarají o děcka a Tina se svou přítelkyní zamíří po trzích samy.* Ne, Eleonor.. Já vím, svítí to, bliká a je to barevné, ale jsi na to moc malá.. *Pronese, když se mu holčička s červenými tvářemi ještě z větru, začne natahovat po ozdobeném stánku s punčem.* Tohle bych spíš uvítal já.. *Zabrblá si pro sebe.* Kde zatraceně ta Tina vězí? *Odfrkne si následně a rozhlédne se po okolí, jestli najde ji a nebo alespoň Triss. Tu nakonec nemá moc těžké najít a tak se i s holčičkou vydá k pódiu.* /Možná odtamtud uvidí Tinu líp, než já odsud../ *Napadne ho ještě, když se brodí skrz davy.*
*Mir sa akurát rozhodovala, či by sa šla pozrieť na trhy, ktoré mali byť v blízkom Central Parku, keď mala konečne voľno. Premýšľala aj nad tým, že by sa ozvala Zachariemu, či na ňu náhodou nemá čas, ale kým len pozerala na napísanú správu a cítila sa neisto, či ho náhodou nevyruší, zaujalo ju otvorenie dverí vo vstupnej hale. Mala na sebe už oblečené veci, v ktorých by šla von, teda čo najviac teplé, aby neumrzla, len kabát mala prehodený cez ruku, ale sotva spoznala tvár pred sebou, aj ten odhodila bokom a plnou rýchlosťou sa hodila na svojho bratranca. Samozrejme, že mu nedala ani riadne nadýchnuť, rovno ho začala ťahať von, že s ňou teda pôjde on, pričom jej nad horúcim punčom môže rovno aj vysvetliť, čo v New Yorku robí a ako sa za posledné mesiace má. Rovno preto aj zastaví hneď pri prvom stánku a obom objedná podľa chute, pričom naňho pozerá ako na svätý obrázok, keďže ani nesnívala, že by mohla sviatky prežiť s rodinou.* Sú tu aj dievčatá? A čo rodičia? Ešte stále bývate všetci pod jednou strechou? *Zaplaví ho otázkami, nadšená ako keby práve dostala darček...čo vlastne aj pre ňu Gabrielova prítomnosť znamená. Samozrejme, že pri ňom hneď prepla na lámanú čínštinu s japončinou, keďže...tak to vždy bolo v jeho prítomnosti. Len si už pár rokov neosviežila svoje dovednosti z čínštiny.*
S kýmže? *Trochu překvapeně se na něj podívá a promne si kořen nosu.* Ne, už spolu nerandíme, ale jsem kmotra jeho dětí. *Protočí očima, udržujíc před civilem fakt, že spolu s Nateem byli, i když to byl fake. Zasměje se nad důvodem proč tady je a chápavě kývne, když řekne, jak to mají momentálně s rodinou. Nepozdávalo se jí, že Thierriho matka podváděla manžela, ale byl to jejich život. Jak jim vyhovoval, tak si ho vedli. Neměla nárok na to se do toho zaplétat.* Thierri! *Okřikne ho tiše, když kopne do dítěte a pleskne ho zlehka po hlavě.* Nedělej to. Alespoň ne, když tu jsem já. Už tak se lidi snaží najít na každého špínu a nepotřebuju kazit otci reputaci. *Zamračí se na mladíka a pak pokrčí rameny.* Album, filmy, pár seriálů, kde jsem se mihla spíš v pozadí, protože zatím jsem nenašla nic atraktivního, abych se tam objevila na dýl...práce, práce, práce, znáš to. *Pokrčí rameny a usměje se. O adopci, kterou brzy dotáhne do konce mu říkat nechtěla. Rozhlédne se po Nateovi, kterého očekávala a když si ho všimne, tak se na něj usměje a mrkne na Thierriho.* No nic, bav se a netrap ty děti. Dorazila mi společnost. *Zazubí se a seskočí z pódia, načež vyrazí vstříc čaroději a když tam dorazí, tak natáhne ruce k Eleonor, aby se s ní pozdravila jako obvykle. Děti si na ni zvykly během doby, co tam bydlela, stejně jako ona na ně.* Kde máš brášku, co? *Prohodí směrem k děvčátku a podívá se na Natea.* Kde ses zdržel? *Pozvedne popichovačně obočí, aby mu řekla, že je nedochvilný.*
*Dragos si v klidu kouří cigaretu a přitom sleduje svoje okolí. Hlavně se tedy dosti škodolibě dívá na vřískající zplozence lidských živých fontán na pití, co věčně něco požadují po svých zdá se velmi unavených rodičích a když je jim vyhověno, tak začnou vřískat nanovo, že chtějí něco dalšího. Docela ho to zoufalství ve tváři dospělých baví, než na něj promluví hlas. Nebo teda netuší zprvu, že to je na něj, takže se ohlédne, ale poté se mu na tváři usídlí úšklebek.* Heleme se.. Kdo vypustil Satanovu pravou ruku? *Rýpne si, načež s nakrčeným nosem dodá.* A pěkně daleká minulost jen tak mimochodem.. *Opět strčí cigaretu mezi rty a zaměří se na podium, kde je nějaké nebohé dítě zkopnuto pryč, nad čímž se Dragos uchechtne, zároveň tak reaguje i na reakci Triss a v duchu možná nehtem na svém malíčku polituje Malachaie, že se zamiloval zrovna do ní, ale pak se vrátí na Runeho.* Rozhodl ses si užít vánoční atmosféru? *Zeptá se s ušklíbnutím a vyfoukne dým.*
*Gabriell prišiel do New Yorku neskôr, ako jeho parabatai, ktorá studené mesto už nejaký čas obývala. On však musel preniesť jeho poslednú triedu v Pekingu, ktorú vyučoval pre nového učiteľa. Predsa len nedokázal by len tak odísť bez oznámenia a okolkov. Okrem toho, jeho žiaci sa s ním chceli na jeho udivenie rozlúčiť. Do daru tak dostal namaľované obrázky jeho s nimi, ktoré si samozrejme odložil. Tak či tak, teraz sa nachádzal v New Yorku v meste, ktoré niektorý považujú za mesto plné ľudí. Avšak pre Gabriella ktorý vyrastal v Pekingu a Tokyu sa to stále zdalo pomerne vyľudnené a malé. Predsa len čo sa tých 8 miliónov chcelo porovnávať s 20 alebo 13timi miliónmi? Scestovaný bol a na túto zmenu si zvykol, ale čakal možno trochu viac od veľkého jablka severnej ameriky. Jeho prichod by bol zvyčajný keby sa na jeho krk viac menej už vo dverách nehodila jeho mladšia sesternica. Mirjam dlho nevidel.. po pravde sa naposledy stretli asi len na pohrebe jej rodičov, čo už bolo nejaký ten mesiac späť. Na zimu však bol pripravený a tak sa v dlhom čiernom kabáte pod ktorým skrýval bielu košeľu a hnedú vestu vyrazil za Mirjam, ktorá sa ani nepýtala na jeho názor. Jeho batožina tak ostali pri dverách, ale rátal s tým, že ak tak Samantha by ich spoznala.* Aj ja ťa rád vidím Mirjam. *Usmeje sa na ňu zatiaľ čo im objednávala tentokrát nemal okuliare mal ich ešte zabalené a z nejakého záhadného dôvodu si ich nestihol vybaliť.* Som tu.. lebo som sem presunutý, spoločne so Samanthou.*Začne pokojne, niekto by si myslel, že nebol nadšený ale úsmev na perách hovoril pravý opak.* Li Fang je momentálne v Mexiku so svojou snúbenicou a dvojičky sú s otcom a mamou stále v Pekingu. *Vysvetlí jej zatiaľ čo poďakuje predavačovi a potom len ponúkne Mirjam svoju ruku, aby ju náhodou nestratil z dohľadu. Predsa len ich výškový rozdiel bol značný a nerád by ju stratil v dave.* Takže nejaký ten čas sa ma teraz nezbavíš. *Usmeje sa na ňu pri čom hovoril po čínsky ale pokiaľ by začala po japonsky dokázal by na to pohotovo odpovedať.* Ako sa ti tu žije? Zasvätíš ma do tunajšieho života? *Opýta sa zatiaľ čo pozoruje výzdobu naokolo. Asi si len tak nezvykne na Americké megalomanské svetielka a ozdoby.* Ako to v New Yorkskom Inštitúte ide?
*Robert se na upíra pousměje se škodolibým úsměvem.* Probudil jsem se ze spánku.* Prohlásí s ušklíbnutím. Ví, že od poloviny druhé světové války zmizel z radaru všech. Jako Rune zmizel spolu s první světovou válkou.* Nemyslím, že to je tak daleká minulost myslím že pouze sto let.*Řekne zamyšleně. Sleduje, co se děje u zlého elfa a všimne si jak čarodějka reaguje. On sám by si dítěte nevšímal. Naučil se to s Davidem. I když pak přišla doba, kdy už to nešlo a musel ho zlikvodovat. Jenže ten zmetek mu zmizel a pak se ho pokusil okrást. Radši tyhle myšlenky zažene.* Ani ne. Dlouho jsem byl mimo a potřebuji si zjistit, co se za tu dobu změnilo. Zjistil jsem zatím, že se zhoršila kvalita kávy... Hlavně v těch zelených kavárnách. Odporná sladká sračka. Fuj.* Zakření se znechuceně. Podívá se na upíra a prohlédne si ho. Nemusí moc jak je vyšší. Zatím ho vysocí lidé naštvali. David je taky vyšší a toho má chuť zabít. Což mu připomene jednu věc.* Oh... abych nezapomněl. David žije a je někde venku. Zmetek mi utekl z experimentu. Ale můžeš být v klidu. Co vím, tak ho otec proklel a každý rok má jinou podobu zvířete.* Řekne se spokojeným úsměvem ve tváři.* Počkám až bude myš a oplatím mu jeho vděčnost za druhé světové.* Usmívá se spokojeně. Vypadá u toho více jako jeho otec, který přijal jeho podobu za to jak se mu vzpouzel.*
Aa, jasne. *Povie to ale takým tónom, ktorý jasne hovorí, že jej to absolútne neverí. Tak jej teda porozpráva trochu o svojej rodine. On to neberie nejak tragicky. Obaja jeho rodičia majú z času na čas milencov. Potom je u nich doma veľká hádka. Potom dlhé obdobie ticha a nakoniec sa uzmieria a idú sa na verejnosť prezentovať ako dokonalí pár. Thierri tieto ich fázy neznáša. Niekoľko krát otrávene pozrie k ukričanému decku až kým nakoniec neodolá a nekopne ho do toho tučného zadku. Hneď mu to spraví lepšiu náladu a dokonca sa aj usmeje. Ale potom čo mu pristane plesknutie po hlave tak mu ten úsmev zmizne a znova sa tvári ako kakabus. Ešte aj nad jej slovami prevráti očami.* Hm, pokaziť otcovu reputáciu. *Nahlas sa zamyslí.* To znie ako zábava. *On sám by tiež vedel pekne zavariť svojim rodičom, ak by robil nejaké veľké problémy na verejnosti. Vypočuje si ako má Triss nabitý program. Prikývne jej a chce niečo povedať ale keď vidí ako sa otáča a potom sa s ním lúč...* Čau. *Sucho za ňou zahučí keď zoskakuje z pódia. Thierri si oddýchne, že má rozhovor so známou za sebou. Zmení teda polohu a presunie svoje ruky do podpaží, aby si ich trochu ohrial. Pritom sa otočí akurát, keď po pódiu beží malé dievčatko.* /Jasne, netrápiť deti./ *Pripomenie si slová Triss a naschvál natiahne nohu tak, že sa dievčatko potkne a rozpleští sa o zem. To sú tie momenty, čo aj celkom Thierrimu robia radosť. Usmeje sa a ignoruje detský, hysterický rev a to ako to dieťa ostatní opatrujú.* Idem si po kávu. *Povie nejakej slečne, ktorá naňho ešte stále šokovane pozerá. Asi videla čo spravil. Tak teda tiež zoskočí z pódia a prejde k nejakému stánočku, kde sa skvie oznam, že majú v ponuke aj kávu. Nad jej kvalitou sa radšej ani nezamýšľa. Vyloví zo šortiek nejaké peniaze a zaplatí. Preberie si kelímok s horúcim nápojom, ktorým mu aspoň ohreje skrehnuté ruky a vydá sa na menší prieskum. Vlastne ten prieskum ani netrvá dlho, pretože sa zastaví pri Betlehemu, v ktorom sú živé zvieratá. Ovce, somáre, kozy a podobne. Detičky tam ojkajú a achkajú.* /Teda skôr rodičia vydávajú také zvuky. Deti vyzerajú, že im je putna čo je za tou ohradou./ *Pomyslí si a uchlipne si z hnusnej kávy. Poodíde ďalej s tým, že bude pokračovať. Lenže akurát narazí na nestráženú závoru ohrady a tak... vytiahne petlicu a pootvorí vrátka. Nejaká zvedavá koza už sa aj hrnie k otvoru a Thierri sa teda zdúchne ďalej. No, ďalej. Ide k neďalekému stánku, kde si kúpi veľký praclík so sýrom, aby zajedol tú pachuť kávy a sleduje ako si to koza začne trádovať davom. A vyzerá, že jeden zo somárov ju bude následovať. Thierri sa spokojne zahryzne do praclíka až teraz si začne tie trhy užívať.*
*Když se u podia semele zkopnutí dítěte, tak to upoutá jeho pozornost a konečně najde Triss. Zamíří tedy nejdřív k ní, i když měl původně v plánu najít svou sestru. S radostí ji dítě předá, když k němu natáhne ruce a ušklíbne se.* To bych taky rád věděl.. Měla ho donést Tina s Liljou, ale kde je jim konec netuším. Telefon mi nebere a Lilino číslo mi prý pro jistotu nikdo nesvěřil. *Odfrkne si uraženě a založí si ruce na hrudi, když je má konečně volné.* Byli jsme létat.. Vzal jsem ji stranou za město, aby si vyzkoušela pořádně rozpětí.. *Odpoví ji, načež jeho zrak zamíří k podiu na Thierriho.* Toho neznám.. To není jeden z tvých kámošů z LA, že ne? *Přimhouří trochu oči, jak se na podium dívá, načež se ušklíbne.* Ale s dětmi mu to jde úžasně.. *Uchechtne se, než vrátí pozornost na Triss.* Jak dlouho chceš, aby mi tu mrzla prdel? *Zajímá se. Chvíli se i rozhlíží, zda nenajde něco, co by zabavilo i jeho, ale pak jeho pozornost upoutá povyk mezi lidmi.* Dios.. Co to-? *Zarazí se, jelikož nejdříve registruje jen rozestupující se, utíkající dav, načež se uchechtne.* Divá zvěř na útěku..
*Tešilo ju, že sa Gabe toľko nezmenil. Teda…zmenil, samozrejme, ale stále v ňom videla aj toho chlapca, s ktorým vyrastala. Áno, videli sa aj pomerne nedávno, ale na tie momenty radšej teraz nemyslela, lebo nemienila byť smutná. Svoj pohárik drží za okraj a fúka si ho, kým sa necháva držať za ruku. Všade bolo veľa ľudí, takže toto držanie aj brala s radosťou, aby sa nemuseli neustále hľadať.* Počkať, takže to znamená, že tu nejakú dobu ostaneš? *Uvedomí si hneď nadšene, pričom jednou rukou objíme bratranca okolo brucha a jemne ho stisne.* Snúbenicou? Takže sa nakoniec idú vziať? Ach, to som tak rada, vyzerali spolu totižto úžasne. A dvojičky ešte majú čas. Ale som rada aj za ne. *Úprimne bola za svoju rodinu v Pekingu rada. Zo strany mami sa až tak veľmi nerozprávali a zo strany otca ostali len tie rodiny v iných krajinách, ako napríklad Tsai v Číne.* A žije sa tu…pomerne dobre. Ako si už asi videl, nie je to tu také ako v Pekingu, ale na to mesto si o chvíľku zvykneš. Skôr je problém, čo sa týka loveckých záležitostí. Ale viem, že s tebou tu to bude vyriešené takmer hneď. *Prizná sa mu. Skutočne bola rada za to, že prišli nový lovci, a hlavne za svojho bratranca, ktorý dokázal nastoliť poriadok, ktorý teraz v inštitúte chýbal.* A čo ty? Nejaké vzťahy? A ako sa má Samantha? Vraj je už v inštitúte, ale zatiaľ som sa s ňou ani raz nestretla.
*Otočí se až při tom, když zaslechne pláč děvčete a rezignovaně si promne kořen nosu, pokračujíc k Nateovi, od něhož si přebere na ruce Eleonor.* A jak jí to šlo? *Zeptá se, když děvčeti cvrnkne do nosu a uhne jí škádlivě rukou, kterou se pokusí zachytit, až po chvíli jí ji dá, aby si hrála s náramkem, co jí dal Nate.* Není z LA, naši tátové spolu měli nějaký obchod a můj ho zval na naše akce, takže se známe spíše " pracovně". *Prohodí a protočí očima nad tím, že Natea baví to jednání s dětmi.* Dlouho ne, neboj se. *Zasměje se a když Nate upozorní na lidi, tak Triss zbystří a sleduje, jak se koza a osel rozhodnou prohnat pár lidí. Dokud v tom ale nebyly děti, proč ne. Koutky jí cukly, hlavně když se koza přiblížila k nějakému chlapíkovi, co ji ignoroval a kousla ho do pozadí. Bylo to jako ze sitcomu. Musela se zasmát.* Pojď, přesunem se někam, kde je klidněji a kde se Ela nevrhne nebezpečí vstříc. *Zazubí se na Natea, protože děvče v jejím náručí zmátořilo zvířátka, která mohla prohánět nebo chytat.*
*Upír se zaskichtí.* Koho jsi donutil, aby tě políbil, Šípková Růženko? *Rýpne si znova do čaroděje. Nedělalo mu to nejmenší problém jej provokovat. Jednak byli na veřejném místě, takže si nemohl dovolit nic megalomanského, druhak byl dobře chráněný a potřetí mu čaroděj stejně dlužil.* Daleká minulost.. *Utrousí znova na jeho slova s odfrknutím, přičemž pozornost raději věnuje Triss a tomu civilovi, kterého pohlavkuje. Škodolibě se uchechtne nad tím, jak si čaroděj stěžuje nad kvalitou kávy.* Mě všechna chutná stejně, když do ní naliju krev, takže takový závažný problém naštěstí neřeším.. *Ušklíbne se v odpověď. Spíš to vypadá, jakoby mluvil do větru, protože čaroděje ani nesleduje. Jeho oči jsou zaměřené na čarodějku a toho civila na podiu, než z něj seskočí a jde davem. Lehce jen vytočí hlavu a koutkem oka se na Runeho koukne, když znova promluví.* /Mělo by mě možná překvapovat, že ho nedokázal zabít, ale vlastně ani ne.. V tomhle je větší spoleh i na Kaie teda../ *Pomyslí si dost kousavě, ale tenhle svůj názor si prozatím nechává pro sebe. Až se mu bude hodit vytočit čaroděje do běla, tak to udělá, ale zatím to nepotřebuje.* Myslíš, že se ho bojím? *Odpoví místo toho na jeho slova o tom, že může být v klidu, řečnickou otázkou.* Davidovi by dlouho trvalo, než by se dostal skrz mou obranu.. *Dodá dosti sebevědomě. Měl k tomu důvod. Jeho dům i on sám byli zabezpečený čaroději, kteří byli dávno staří už před těmi sto lety. Byl na tyhle dohody velice pyšný. Sice to byl trochu podraz, ale nebyl jeho problém, že oni byli neopatrní a nechali se zaslepit vlastní pýchou.* Nemám strach z něj a ani z tebe.. *Otočí se na něj konečně celým tělem a vyfoukne mu dým z cigarety rovnou do obličeje, zatímco na něj vyrovnaný zhlíží.* Snad budeš mít větší šanci zabít myš, než člověka.. *Utrousí nakonec škodolibě s uchechtnutím a zašlápne dokouřenou cigaretu do země.* A teď mě omluv.. Támhle ten civil se chová, jakoby přímo volal moje jméno.. Měj se.. *Mrkne na něj ještě, než se vydá panikařícím davem k THIERRIMU. Zastaví se kousek od něj se založenýma rukama, zatímco on ujídá preclík.* Říkal jsem si, nač tu mít klauny, když tu není cirkus.. *Prohodí jakoby do větru.* Zdá se však, že o ten se jeden klaun dokázal postarat.. *Ušklíbne se nakonec.*
*Dlouho se toulal po tamních uličkách co počasí dovolovalo. Až když ho opět přepadly myšlenky nad děním kolem sebe, tak se zamyslel jestli nezkusit na místních trzích i místně podávaný alkohol, přece jen fronty jsou tak dlouhé a něčím si to čekání zkrátit musí. Rozhodl se pro horký máslový rum.* Hned je zase dobře... *Odfrkl si a přišel k vysokému stolku, kde ještě byly nedopité kelímky a odložené noviny, při zběžném přečtení hlavních titulků se jen ušklíbl a dál nečinně pozoroval proudící davy lidí načež ho vyrušila silná kousavá bolest v pozadí. Vyčítavým pohledem se otočil a při uvědomění, že to byla koza s úsměvem prohnal své hrdlo rumem, promnul si oči a rozhlédl se na shluk několika lidí okolo něj.* To jsem zase ve správnou dobu na správným místě.
*Podívá se na něj a zasměje se.* Narodil se mi mladší bráška. Chtěl jsem ho ochránit.* Řekne a pak se zazubí.* Je mi podobný snad ve všech ohledech. Těším se až se za dvěstě let vrátí.*Prohlásí a spokojeně a škodolibě se usměje. Podívá se na Triss, kterou upír sleduje a přijde mu to dosti nudná scenérie.* U tebe nepředpokládám strach. Jde spíše o to, kdybys ten jeho samolibý ksicht viděl, tak abys nemyslel, že je duch.* Řekne a pousměje se.* Myslím, že kdyby chtěl, tak tě zabije už dávno, ale o Davidovi jsem zjistil jednu věc. Je slizký jako had, ale nerad si špiní ruce.* Poví a dá ruce do kapsy. Když se na něj konečně podívá, tak se pousměje.* Nedělá mi problém zabít člověka. Jen jsem mu dal blbec až moc šancí.* Prohlásí s klidným a chladným hlasem. Pak mu jen mávne na rozloučenou. Následně se vydá pro horkou medovinu s jablečným moštu. S tím dojde k jednomu ze stolků, který je docela volný.* Já že neumím zabít člověka... a co umí ten...* Brblá si a ignoruje JESSEho, který tam stojí také. Napije se a zamračí se. Následně se zavtáří zklamaně.* Proč všechno chutná tak moc odporně? Předtím to chutnalo lépe...* Řekne a pak si teprve všimne civila.* Ah... zdravíčko.* Zazubí se na něj.*
*Je na ňom vidno, že sa teší ako sa mu to tu podarilo oživiť. Spokojnejší by bol už iba vtedy ak by mu nemrzli ruky. To že ma v nich teplú kávu a preclík nie je pravde dostatočný zdroj tepla. O nohu sa mu niečo otrie a keď pozrie dole tak vidí kozu. Hladovo pozerá na preclík. Thierri nie je ten typ, ktorý by sa delil o jedlo tak ju, na jeho pomery, decentne poodstrčí od seba nohou. Koza sa zatvári urazene, ak je to vôbec možné a ide ďalej davom. Thierri teda ďalej, úplne nezaujato sleduje dav ako sa nevie vysporiadať s vypusteným zverincom. Dokonca nejaká paní sa rozplače keď sa cez somára nevie dostať z uličky. Niekoľko ovečiek ide pospolu medzi stánkami ako gang a tvária sa, že ak im ľudia neuhnú z cesty tak zavolajú barana. Ten opodial sa snaží s rohami zvalcovať chlapíka, ktorý ma mať všetky zvieratá na starosť. Počuje kúsok od seba niekoho rozprávať o klaunoch a cirkuse. Nevenuje tomu pozornosť až kým nepokračuje. Trochu zbystrí a pozrie sa na DRAGOSA. Odhryzne si z preclíka a pomaly ho je. Vidno, že on sa asi v živote s jednom neponáhľal a nemieni to ani meniť. Dožuje a len Mykne plecom pričom sa znova začne pozerať na dav.* Cirkus bez zvierat… nie je cirkus. *Prehodí s prízvukom, ktorého sa nevie zbaviť a ani nechce a odpije si z kávy. Skoro mu aj zabehne keď vidí ako tá urazená koza hryzne JESSEHO do zadku.* /Snáď nie je ľudožravá./ *Nie že by mal obavu o ľudí ale skôr o to, že by sa vrátila a hryzla jeho samotného. Zatiaľ čo koza sa venuje JESSEMU a tomu ako ho zožrať, baran sa chovateľovi stratil v dave. Ale nie na dlho pretože zmerčí Thierriho pruhované pančucháče, ktoré asi ten baran berie ako výzvu k útoku. Nastaví sa, skloní hlavu aby natrčil parohy a rozbehne sa priamo na maldíka. Thierri si to všimne len tak tak. Pustí kávu, preclík a uskočí bokom. Až tak že vrazí do DRAGOSA. A keďže sa baran po menšom náraze do stánku iba otrepe a štartuje znova… tak sa Thierri skryje za DRAGOSA.*
*Předá Eleonor více něž dobrovolně Triss a pousměje se.* Ale jo.. Celkem dobře.. Pochopitelně ji nemůžu brát do stejné výšky jako tebe, nebo s ní dělat to samé jako ty, ale v rámci jejího věku a zkušeností ji to jde dobře.. *Odpoví ji, načež se jeho pozornost zaměří na Thierriho na podiu.* Aha.. Takže další zlaté dítě.. *Pokrčí nakonec rameny a ještě se uchechtne nad tím, jak se chová s dětmi. Vrátí poté už pozornost na Triss a odfrkne si ještě jednou nad její odpovědí.* To doufám.. Jinak mi budeš dlužit zásobu horkého svařáku.. *Pronese nakonec s ušklíbnutím. O trochu rozruchu se postará nakonec uprchlý zvěřinec, přičemž se rozesměje, když se koza přiblíží k nějakému chlápkovi a kousne ho do zadku.* Víš, že ta si najde nebezpečí všude, že ano? *Uchechtne se, když Triss následuje. Cestou hledá stále Tinu, kterou nakonec zahlédne na začátku toho šílenství a netváří se, že by do něj chtěla jít i s Nickem.* Dej mi chvilku.. *Řekne Triss a prodere se tím davem ke své sestře, od které převezme Nicka a po krátkém vyzvídání, kdy se stejně nic moc nedozví, se vrátí za Triss.* A jsme všichni. *Ušklíbne se.* Máš dvě ruce, nechceš obsadit i tu druhou? *Navrhne ji právě s oním úšklebkem.*
Slyšel jsem, jak se ti to povedlo.. *Rýpne si s uchechtnutím zase do čaroděje, přičemž sleduje civila a skvěle se baví. To byl ten chaos, který potřeboval a vyhledával.* Ach.. *Vydechne po jeho slovech dým.* Já myslel, že jsi zase přišel žebrat o pomoc.. *Utrousí škodolibě, přičemž se ještě pohrdavě ušklíbne po jeho slovech.* /By si mohl zkusit../ *Koukne se na čaroděje po jeho slovech a se stejně klidným výrazem prohlásí.* Jeden by řekl, že ti nebude dělat problém se nenechat přechytračit svým o tři sta let mladším bratrem.. *Pronese, než se vydá pryč za oním civilem. Nad jeho slovy se ušklíbne.* To věděli už ve starém Římě.. To byla zábava podle mého gusta.. *Nakloní lehce hlavu na stranu a civila si prohlédne. Působí v celém tom chaosu jako kamenná socha. A to včetně chvíle, kdy beran zaútočí. Jen se koukne jak se rozběhne na mladíka, který musí uskočit a nespokojeně zavrčí, když při tom do něj vrazí.* Dávej pozor, skřete.. *Odfrkne si, načež ho zamračeně sleduje, jak se za něj schová. Otočí pohled na berana, co se na ně rozbíhá a když je kousek od něj, tak natáhne ruku k jednomu z rohů a zatlačí, aby ho strhl stranou nebo zastavil. To je mu už jedno. Berana potom nasměruje pryč od nich a otočí se na civila.* Následky vlastních činů ti nevoní, prcku? *Pronese a vytáhne ho za límec zase před sebe.*
*Zapije preclík hnusnou kávou a o niečo pohodlnejšie sa oprie jedným ramenom o stánok. Toho chlapa počúva iba na jedno ucho. Nakrčí nos a pritom aj hornú peru v znechutenom geste.* Nemám rád cirkusi. *Nie že by bol nejaký milovník zvierat alebo akrobatov. Ale jednoducho ho nebavili. Inak ma v tvári nasadený celkom aj unudený vyraz. Aj keď v duchu sa baví nad peripetiami ľudí keď sa stretnú so zvieraťom. Niektorí dokonca vyzerajú, že vidia take zvieratá v takej blízkosti prvý krát. Ide si odhryznúť znova z jedla ale to si akurát všimne že naňho mieria parohy barana. A tým sa rozhodne chce vyhnúť za každú cenu. Aj za takú že pustí jedlo na zem a drgne do cudzinca. Po označení ho za skřeta prevráti oči a chce ho poučiť o tom, že je vlastne elf v lacnom polyesteru lenže to sa baran znovu rozbieha tak sa skryje za prvú vec čo je väčšia než on. Ono je všetko väčšie než Thierri ale Dragos mu bol najbližšie. Iba vykukne trochu bokom a aj keď nezaujatým výrazom, predsa len prekvapene dvihne jedno obočie.* /Myslel som, že baran je celkom silne zviera./ *Zauvažuje ale tiež mu napadne, že chlapík je asi nejaký nadšenec do posilovňe a možno si ide steroidy.* /Tak ako väčšina Američanov./ *Nad oslovením prcek privrie oči. Ani sa mu nepáči, že ho ťahá za límec. Iba sebou prekvapene trhne a potom si vzdorovito založí ruky na hrudi a pozrie sa Dragosovi do tváre. Pri jeho výške je to vlastne aj výzva, aby si nevykrútil krk.* Následky svojich činov zvládnem ale rád sa vyhnem možnosti mať rozdrtené kolená. *Upozorní na tento fakt a potom si znudene odfrkne a prevráti očami.* Ale to by tak ostrá ceruzka ako si ty nepochopila. *Slovné spojenie ostrá ceruzka povie s takou dávkou sarkazmu, že každému musí byť jasné ako to je myslené.* /Dal by som si hranolky./ *Napadne mu a zauvažuje, či pán v stánku mal niečo také v ponuke.* /Predsa len ten preclík sa celkom dal./
Rátam že minimálne polrok tu budeme. Ťažko povedať, so Samanthou sme skôr na zavolanie je možné, že tu nebudem stále. Ale plán je aspoň na tento pol rok. Predsa len, je potrebné New York dostať opäť na nohy. *Vysvetlí svojej sesternici jednoducho. Mirjam mu bola vždy blízka aj keď od neho bola o pár rokov mladšia a pamätá si ešte, ako s ňou prišli, ako s novorodencom, vždy si dokázali nájsť cestu k sebe. Silná stránka bola hlavne v knihách. Do teraz si pamätá na dni kedy mali trénovať, ale obaja strávili celý deň pri knihe vedľa seba v tichosti. Boli to milé spomienky, ale počas Akadémie a viac menej aj po nej už nebolo toľko príležitostí sa stretávať. Položí jej ruku na chrbát keď ho objíme a pousmeje sa.* Áno, na konci mája ju sestra požiadala o ruku. Neviem či neboli niekde na dovolenke. Priznám sa moc o tom nevyzradila. *Vyzradí jej, medzi ním a najstaršou sestrou boli približne 2 roky, avšak s Rae spolu boli už dobrých 5. Stretli sa v Južnej Amerike, keď LiFang cestovala a od vtedy si píšu spoločný príbeh. Gabriell svojej sestre vždy prial, ale nedalo sa povedať, že by niečo také zažil on sám.* Tak predsa len dvojičky majú len 20 aj s topánkami nemajú sa kam ponáhľať. *Pristane na jej slová pri čom ju jemne poštuchne plecom, nie, že by chcel aby vyliala ale len aby sa jej popýtal.* A ty? Čo ten čarodej o ktorom sa šepotá? *Pozrie na ňu, v ich rodine to bolo pomerne známe, najmä po pohrebe, ale od vtedy nik nemal presnejšie informácie.* Samantha mi niečo spomínala keď sa stretla so zástupcom, plánujem robiť tréningy ale hodiny a vyslovené tútorenie asi nebude podstatné nakoľko sú všetci dostatočne starý. *Vysvetlí jej jeho plán, avšak vedel, že bude nutné spraviť veľké zmeny, pokiaľ má ich práca byť efektívna. V zásade však všetko bdelo na komunikácií.* Samantha je už v New Yorku dlhšie, ja som ešte dokončoval hodiny a nejaké papiere v Pekingu, ale teda.. už som tu. Okrem toho neviem čo robí, dali sme si niečo málo vedieť, ale všetko by sa malo dať do pohybu až teraz. *Vysvetlí jej pri čom sa zamyslí nad otázkou ohľadom vzťahov, tie mu stále boli cuzdie.* Zatiaľ nič také, stále na to defakto nie je ani len čas čo to ešte príležitosť. *Mávne slabo rukou zatiaľ čo si odpije z poháriku.* Myslím, že v tomto smere by si ma vedela učiť ty či nie?
*Otočí se s kelímkem u rtu na ROBERTa, který pak sesunul na míru své hrudi a pomlaskal si rty.* Chutná to jako samotná pomsta šíleného ex partnera nebo spojených národů, máte pravdu. Taky vás zdravím. *Opět se napil a potěžkal si kolik mu ještě v kelímku zbývá, aby správně odhadl, kdy si jít pro další.* Víte, znám jednoho pacholíčka z Tennessee a pokaždé když mě přijede navštívit doveze mi tu jeho nejlepší whiskey a to je pochutnání. Správná chuť nasládlých sudů, to vám povím. Jediné co je zvláštní tak, že ony lahve jsou bez označení a odmítá mi sdělit odkud ji má... *Zamyslel se.* Avšak vybavuju si, že jednou mi o tom možná povídal, jenže oba už jsme byli tak sťatý, že čím méně vzpomínek, tím lépe a to mám úplný okno. Snad ji nezískává z nějakých pochybných zdrojů, ale což já ji jen piju. *Pozasmál se a podrbal za hlavou s úsměvným pohledem na ROBERTA.*
*Robert muže poslouchá a očička se mu rozzáří. Má rád, když může s někým mluvit. Hlavně s někým kdo ho nezná a není to jeho příbuzný.* To zní dobře.* Pousměje se.* Kdysi jsme vyráběli domácí medovinu. Nevlastní otec dělal tu nejlepší, co jsem kdy pil. Ale to bylo ještě když jsme žili kousek od Stockholmu.* Loví v paměti. Skutečně si ze svého mládí moc nepamatuje. Ale medovinu a pivu si pamatuje velice dobře. Bylo to něco skvělého, co už se nedá nahradit.* Bych mohl medovinu vyrobit, ale to až nebudu u kamaráda mého bratra v pronájmu.* Zasměje se a napije se. Podívá se na JESSEho a prohlédne si ho. Dost mu připomíná lidi z jeho domoviny.* Vy jste rodilý američan?*Zeptá se muže. Ví, že nějaká výprava se kdysi dostala na břehy Ameriky, ale nepředpokládá, že by patřil k jejich potomkům. Spíše až z nějaké generace po válce nebo během obydlovaní Brity. Robert už podle přízvuku, který mu zůstal za ta století, nebyl moc američan.*
Svařák ti nedám, ještě se zřídíš a děcka budu hlídat já... *Ušklíbne se a zpozoruje uniklou zvěř, načež zamíří jinam.* No...lepší, než aby to byly zvířata, co zjevně nemají přátelskou náladu. *Ušklíbne se a kývne, když ji chvíli nechá samotnou a zamrká nad návrhem, no nakonec pokrčí rameny a s protočením očí natáhne volnou ruku k Nickovi.* Ty si chceš jít koupit ten svařák, že? *Ušklíbne se a jestli tomu tak opravdu je, tak Nicka vezme k sobě a pobídne ho, ať rovnou vezme i jí a řekne mu, že se sejdou u hřiště, co tu bylo pro děti udělané. Neměla problém děti chvíli pohlídat i sama.*
Páni, tak ze Stockholmu, vypadá to, že jste se v životě hodně nacestoval. *Promnul si krátce zastřižený vous a přimhouřil oči.* Upřímně už ani nevím, jak taková medovina chutná, takže ji rád někdy zkusím, rád bych vám nabídl něco podobnýho, ale já jsem jen dobrý ochutnávač, takže na čas nejsem náročný. *Pokřivil jednu stranu úst do úsměvu s letmým zasmušilým pohledem k zemi, po chvilce si uvědomil, že mu ROBERT položil otázku a vytrhl se ze zamyšlení.* Narodil jsem se tady. Z otcové strany se však povídá, že jeho prarodiče pocházejí ze severo západní Evropy. Ale moc toho opravdu nevím, jelikož s rodinou už nějakou dobu nejsem v kontaktu. Každopádně vy se teď stěhujete mezi místy, že bydlíte u známého? *Upřeně se na něj zadíval.*
/Len pol rok?/ *To bola prvá myšlienka, ktorú Mir dostala. Ale hneď sa aj usmiala a snažila sa samú seba upokojiť, že pol rok je veľa a ak sa podarí Gabrielovi ozaj dostať New York späť na nohy, tak to bude len skvelé.* Tak potom som rada, že tu ste. Nemohli zavolať nikoho lepšieho, to som si istá. *Viac sa na bratranca pritisne, aby mu aj ukázala, ako veľmi sa z tejto novinky teší. Mala rada všetkých súrodencov, ale jeho aj jeho sestru LiFang mala zrejme najradšej, lebo si boli k sebe najbližšie. Aj keď sa mohol zdať pre ostatných navonok rôzny, ona ho poznala priveľmi dobre, aby vedela, že je to skutočne láskavá osoba, ak ti teda zrovna nie je učiteľom.* Už v MÁJI? Ako to, že mi o tomto doteraz LiFang nedala vedieť? Za toto jej pošlem takú ohnivú správu, že ma určite nezabudne pozvať na svadbu! *Rozhodne sa tvrdohlavo, jej čínština s občasnou japončinou sa z nej sype plynulejšie, keďže si ju už trochu stihla medzitým oprášiť. Avšak sotva naznačí Zacharieho, bola by rada, kebyže jej celú znalosť hocijakého jazyka niekto v ten moment vygumuje z hlavy. Aj keď sa snaží tváriť, že si len fúka čaj, v skutočnosti sa tým snaží schovať červené líca, keďže sa cíti ako malá, keď ich prichytili, že si čítajú, keď by mali trénovať.* TEN čarodej sa volá Zacharie a máme sa dobre. Len teraz nemá moc času a ja asi tiež nie. *Snaží sa z ich témy rýchlo vykorčuľovať. Nebola zvyknutá o nich hovoriť ako o páru, lebo tak o tom mohla hovoriť len Sanderovi doteraz a vlastne sa stále držali v tajnosti, takže ani riadnym párom mimo jeho apartmánu ani neboli. Rozumela dôvodom, aj keď by si priala, kebyže to môže byť inak. Nechcela ale nad tým premýšľať.* Možno aj tie tréningy budú potreba. Akurát prišiel nový lovec. Podľa slov môjho kamaráta je v boji dobrý, zoseká toho dosť pomerne rýchlo...ale nedáva si na seba pozor a ľahko sa nechá zraniť pri tom. Už som ho musela ošetrovať a myslela som, že ho priklincujem k posteli. *Prizná sa mu so svojimi frustráciami, čím vypije zvyšok pohára a kelímok hodí do košov na ne určené.* Zvláštne, lebo ozaj som sa potom s ňou doteraz ani raz nestretla. Ale tak, inštitút je veľký, tak to asi ani nie je tak zvláštne. *Pokrčí ramenami. Zastaví ich pri pohľade na atrakcie, ktoré boli pomedzi stánkami pripravené. Boli tam hlavne veci na zabavenie detí, ale možno by sa našlo aj niečo pre nich.* Ani sa nemáš kam ponáhľať. Teda...ako lovec možno aj áno, ale vieš, že ja to tak neberiem. *Svojho bratranca podporovala už od prvého momentu, čo vedela rozmýšľať za seba. Pociťovala k nemu hlbokú úctu a verila, že rozhodnutia z jeho hlavy budú vždy tie najlepšie.* Takže sa ma radšej asi na vzťahy ani nepýtaj. Som zrejme posledný človek, ktorý by ti poradil. *Opäť sa jej do líc vráti trochu horúčavy, ale snaží sa ju ignorovať.* Hlavne podľa mňa si budeš vedieť s tou správnou osobou poradiť aj sám. *Vzhliadne k nemu a nedokáže inak, ako mu venovať úprimný úsmev.* Ach, ozaj si mi chýbal. *Povie ešte raz a pevne ho objíme oboma rukami, keď ich má už prázdne.* A teraz! Čo z Ameriky by si rád spoznal ako prvé? *Rozhodí rukami, aby mu ukázala na stánky okolo nich.*
Docela jo. Anglie, Německo, Afrika, Asie, Italie, Francie, Rusko a do USA jsem dorazil nedávno. Ale narodil jsem se na Ukrajině. Jen rodina mě poslala za příbuznými do Stockholmu. Nechtěli, aby se vědělo o dítěti, co se narodilo z trestného činu.* Ušklíbne se. Popravdě neví, kde všude všechno byl, ale o svém narození ví dost. Musel si pamatoval, že je královské krve. Je poslední žijící Kyjevský princ. Poslouchá muže a pousměje se.* Je sladká. Ono celkově se u nás pilo i černé pivo, ale i to bylo co si pamatuju do skladka. Na zimy super.* Zazubí se na něj a poslouchá ho.* Oh, takže pravděpodobně Skandinavie! Skvělé! Neláká vás zjistit, zda nemáte v sobě geny vikingů? Já kdysi podle jejich myšlenek žil. Bylo to skvělé, ale s dlouhými vlasy mi to nesluší.* Zasměje se a pak zvážní.* Byl jsem dlouho v nemocnici. Pokusil se mě zabít můj mladší bratr, kvůli knížce. K pomilování, že?* Usměje se a pozvedne kelímek a pak se napije. Sice neříká pravdu, ale musel říct něco civilského. No a kočičí kóma by asi neprošlo.*
Páni.. Ty jsi musel mít zajímavé dětství.. *Uchechtne se po jeho zabrblání. Poté už jen převrátí očima, když se za něj začne civil schovávat. On se však nehodlal nechat přerazit beranem, i když by asi rád ustoupil a nechal mladíka sejmout tak jako tak. Cítil však, jak se ho drží a že by ho pravděpodobně strhl k zemi, když by ho beran sejmul. Když je zvíře pryč, tak vytáhne Thierriho za límec zpoza něj zase dopředu a taky si založí ruce na hrudi, když se mu mladík vysmekne.* Když by jsi svůj plán promyslel důkladněji, tak by ses následkům svých činů ani nemusel vyhýbat.. *Odfrkne si, načež přimhouří oči.* Nebuď drzý.. *Varuje ho.* Nebo se s radostí postarám, aby tě zavřeli do zvěřince.. *Pronese, přičemž uvažuje, zda by to neměl udělat rovnou a ne mu jen vyhrožovat. Byl ale zvědavý s čím civil ještě přijde a tak se rozhodl mu ještě chvíli svobodnou vůli ponechat.*
*Nate se na Triss výmluvně ušklíbne, než s katastrofickým nádechem pronese.* Ohh neee.. Můj plán je vyzrazen.. Nebudu se moc zpít do němoty svařákem.. *Ušklíbne se nakonec poté, co si ruku přiloží na čelo a dramaticky zakolísá.* Pravda.. To, že někoho koza hryzne do zadku není moc přátelské.. *Uchechtne se, když se za mužem ještě ohlédne, ale už nenajde jeho a ani kozu. Pokrčí tak rameny a odvrátí se otamtud, aby akorát našel Tinu s Liljou a prckem, pro kterého se vydá. Na Triss se jenom zazubí a předá ji i druhé dítě.* Chceš taky? *Nabídne ji alespoň, když už ji obsadil obě ruce a počká si na odpověď než se pro něj, nebo pro ně, vydá. Pak se s oběma kelímky začne zase proplétat davem, než najde Triss a jeden ji předá, jestli už má volné ruce.* Takže.. Chtěla jsi jet na Vánoce do LA.. Jaký je plán? *Zajímá se, když si odpije.*
*Zamračí sa a strelí k Dragosovi pohľadom.* Mal som dobré detstvo. Starala sa o mňa babička a bola to prvotriedna dáma. Miesto do cirkusov ma brala do opery a divadla, pretože mala vkus. *Pritom ako rozpráva trochu dvihne hrdo bradu. Pôsobí ako čistý snob. A vlastne aj celkom je snobskej povahy. Jeho snobský prejav sa ale vytratí keď naňho zamieri baran. Nie že by spanikáril. Skôr inštinktívne sa za Dragosa skryje. Predsa len ten chlap vyzerá, že by tomu baranovi mohol odolať.* /A mám aj pravdu./ *Zhodnotí keď vidí ako sa vysporiadal so zvieraťom. Nechá sa teda spoza neho vytiahnuť a potom sa mu mierne vykrúti. Predsa len, aj keď je to polyesterovi limec, tak je to stále limec, ktorý obkolesuje Thierriho krk. Na jednu stranu, ak by ich sledoval nezainteresovaný človek, tak by mu možno prišla táto dvojka aj pomerne komická. Obaja v podobnom postoji so založenými rukami. Len Thierri pri svojom vzraste má čo robiť aby udržal s Dragosom očný kontakt. Nadvihne jedno obočie.* Ak by to bol plán, tak by som ho premyslel do detailov. Toto skôr bolo spontánne obohatenie programu na dnešný večer. *Upresní mu a sám na moment zauvažuje, že prečo mu to vlastne aj hovorí. Môže mu byť vlastne jedno aký má na to názor tento chlap. Tak ho urazí a popri tom ako má zložené ruky tak si ich presunie pod paže lebo mu celkom aj omŕzajú. Jediné čo ho momentálne drží v teple je termoprádlo. Lenže aj v tom mu je pomerne chladno. Keď mu povie, že nemá byť drzí tak ako naschvál... jeho pohľad pôsobí ešte drzejšie. Chvíľu je ticho a premeriava si Dragosa pohľadom. Ako keby ho hodnotil alebo vyhodnocoval čo by mu taký chlap mohol spraviť.* /Maximálne mi môže dať cez papuľu./ *Dospeje nakoniec k záveru a prižmúrený pohľad teda opätuje.* Aha. *Hlesne a s povzdychom sa pohľadom otočí na stánok, aby zistil, či v ponuke predsa len boli nejaké hranolky.* To je také... egoistické? *Zabrble a zamračí sa na ponuku. Je tam toho veľa.* Postarám sa, zariadim a tak ďalej. *Mávne skrehnutou rukou a pousmeje sa, pretože v ponuke sú dokonca aj tie hranolky. Ani nemusí pristupovať ku stánku, pretože stoja pri ňom dosť blízko.* Rád by som poprosil jedny hranolky. A kávu. *Povie stánkarovi, ktorý ich celú dobu s nechápavým pohľadom sleduje. Thierri sa otočí znova na Dragosa.* Keď máš potrebu deklarovať svoju dominanciu na niekom cudzom, kto ti povie niečo nepríjemné tak asi nežiješ veľmi vyrovnaný život. *Zoberie si kávu a ohrieva si o ňu obe ruky.* Tým pádom sa okolo teba asi zhlukujú ľudia, ktorí ti buď iba podlizujú alebo sú podobnej povahy. A to je asi dosť nuda. *Odpije si. Príde mu, že ta káva je ešte hnusnejšia.* Takže ma pokojne zavri do zverinca keď ti to spraví lepší deň. Asi to potrebuješ keďže žiješ biedny život. *Na pultík mu pristanú jeho objednané hranolky.*
*Nejak sa mu darilo Dragosové slová predísť, ale bolo mu jasné, že ho starý upír provokoval. Nebolo to pre neho nič nezvyčajné, predsa len žiadna novinka od toho aký bol ich vzťah.* Trpezlivosť tej mám v poslednej dobe dosť, aj keď skôr je to pravý opak. Ver mi, že som trpezlivý až až a provokovať je ti jednoduché, keď sme na tvojom piesku. Inde by si si to nedovolil. *Povie mu, pričom vie, že by ho provokoval aj inde. Len tam by mu hrozilo, že mu Kai nejak ublíži. Čo by bolo normálne pre cez šesto ročného čarodeja.* Od posledného stretnutia prešla doba. Takže si nebuď istý tým, že sa chovám ako by si vedel, čo mi prechádza v mysli. Predsa len nevieš čítať myšlienky ako to dokážu víly a čarodeji. *Povie mu a nemieni riešiť čarodejov, ktorých si Dragos ochočil, pretože boli idioti. Ale keďže mu to mienil sťažiť, tak počas dňa rozposlal správy, aby neuzatvárali zmlúvy s ním. Jednoducho im oznámil, že im nepomôže, ak to urobia. To by ani tak nespravil, pretože to bola ich vlastná blbosť, že s ním uzatvorili zmlúvu. Len málokedy pomohol čarodejovi, ktorý to spackal, ale to mu musel poriadne zaplatiť a to dvojnásobne. Keďže poslal upírku preč, tak vedel, že bude mať v alkohole krv, predsa len to aj čakal. Nebol prvýkrát v upírskom podniku a už niekoľko krát sa mu stalo, že mu doniesli aj s kvou, takže keď sa napil, tak ho príchuť krvi neprekvapila. Len to bolo dlho, čo niečo také cítil. V Pandemóniu tiež jeho barmani podávali upírom alkohol s krvou, takže občas si radi robili z neho srandu a dali mu to do pitia. Takže sa iba pousmial na Dragosa, ktorý si myslel, že mu to chutiť nebude.* Aspoň sa môžeš snažiť, už sa chováš ako starý páprda, čo nosí staré oblečenie a to by si rovnako hovoril o mne. Si predstav Maddie keby chodila v tých šatách, čo bolo pred niekoľkými storočiami. By si o nej všetci mysleli, že je vyšinutá. *Povie mu a je mu jedno, že sa sťažuje na dnešnú dobu. Mohol byť rád, že sa jej vôbec dožil. Väčšina upírov sa nedožíva takého veku, ako sa ho dožil on. Tým mal aspoň nejaké šťastie, ale aj to raz vyprchá.* Maddie? Samozrejme, že hej. To by u nej nebolo obvyklé, že zlobí. Rada provokuje, na to si snáď zabudol? *Opýta sa ho, ale ani nečaká na nejakú jeho odpoveď. Jednoducho vedel, že Maddie je taká a u nej to nebolo nič nezvyčajné. Skôr sa divil, že už tu nebola a nezačala do neho rýpať, že si opäť neplní svoju prácu a kdejaké kecy.* To by som nepovedal. Maddie by som rád občas zaškrtil vlastnoručne, ale prečo ju zabíjať, keď s ňou sa nikdy nenudiš. *Odpovie mu, pričom dopije ten drink, čo mu upírka priniesla, pričom na ňu pozrie a povie jej.* Dobrý drink, len nabudúce bez krvi. *Potom sa vráti pohľadom smerom k Dragosovi a prižmúri oči. Na túto tému sa mu moc odpovedať nechcelo. Možno bolo dobre, že mal Dragos miesto poistené proti mágii, pretože inak by okolo Kaiových rúk boli nejaké iskry, z toho ako sa snažil ovládať mágiu, keďže ho občas nepočúvala. Nemal to rád, pretože vedel, že ten posraný výlet do pekla mu robí problémy, aspoň niektoré príznaky už pomaly prechádzali. No mágia ešte stále robila problém.* Prečo by som mal o tom hovoriť. Čo dodať peklo sa nikdy nezmení. *Povie mu, pričom na neho sa díva, akoby mu mal chuť zakrútiť krkom. To že vytiahol peklo bol blbý spôsob, pretože od neho mal blbé emócie, takže predtým bol chladný, ale keď sa vrátili, tak sa zhoršilo všetko aj jeho hnev. Naštvať ho ale nebolo dobré, pretože tým by mu bolo jedno na akom mieste sú a že tu má Dragos svoje šťeňatá. Ublížil by jemu ako im, ak by ho provokoval ďalej.*
*Pozvedne obočí nad jeho slovy o trpělivosti a zableskne se mu provokativně v očích.* Nesvěříš se? *Rýpne si ještě. Je mu jasné, že to nejvyšší čaroděje neudělá. Nikdy to nedělal a jemu to vyhovovalo. Rozhodně neměl buňky na něco jako empatii a přátelské poslouchání problémů a navrhování jeho řešení.* Snad již netrpíš sklerózou, Kaii? *Cukne mu koutek do pobaveného ušklíbnutí.* Víš, že rád provokuju všude, kde se dá.. *Dodá a prsty klepne o velice drahé sklo v jeho ruce, z nějž se později i napije. Tekutina v něm se zvolna pomalu přelije, zatímco čaroděj mluví, jak si se skleničkou upír hraje, ale přitom ho vlastně poslouchá, neboť na jeho slova následně hned reaguje.* Delší, než jsem myslel, že uplyne.. *Pronese ještě trochu zamyšleně, načež převrátí otráveně očima.* Zajímavý postřeh.. Jeden by neřekl, jak si vnímavý ohledně upírů.. *Ušklíbne se ironicky, protože tohle jej pravda dosti štvalo, že nemůže nikomu číst myšlenky. Alespoň on si hlavu dokázal uchránit, když už nic. Levné to nebylo, ale zato účinné a mazané. I když prozatím nevěděl o Kaiových zprávách čarodějům v New Yorku, tak jemu to žíly netrhalo. Stejně se dříve nebo později najde nějaký mladý blbec, co smlouvu uzavře, pravděpodobně s myšlenkou, že je přeci chytřejší než nějaký upír a sám si sedne na svůj lep. A když se nenajde nikdo na Manhattanu, nebo snad v celém New Yorku, tak New Jersey je dost blízko. Vždycky se zkrátka někdo najde. Ať si Malachai myslel cokoliv, tak Dragos o krvi ve skleničce nevěděl do chvíle, kdy ji upírka podávala čarodějovi kolem něj a on ji zavětřil. Nicméně s tím nehodlal nic dělat jen se nad tím pro sebe do skleničky ušklíbnul. Ani by čarodějovi nebránil, kdyby v tom hodlal upírce vymáchat čumák, přeci jen je když je tak blbá, že donese čarodějovi krev, tak by si měla nést následky.* Jsi starší než já, Ambrosiosi.. *Připomene mu.* Můžu ti to říkat.. *Dodá s uchechtnutím.* A když je to nutné, tak to snesu, ale tohle je zkrátka pohodlnější a lepší na pohled.. *Pokrčí rameny a odpije z pití.* Myslím, že Maddie v tomhle podceňuješ.. Ona by tehdejší šaty i dnes zvládla nosit s grácií a rozhodně by si nikdo nemyslel, že je vyšinutá.. *Odpoví mu a když už nahodili téma čarodějky proč se v něm neporýpat trochu.* Na to se zapomenout nedá.. *Ušklíbne se spokojeně.* Pořád ti připomíná, že neumíš plnit svoje povinnosti?*Zajímá se pobaveně a s malou špetkou nostalgie.* Je škoda, že jsme se za ta léta nikdy nesešli všichni tři dohromady. Asi by to možná chtělo napravit.. *Navrhne a vrazí svou již prázdnou skleničku opět jednomu z upírů. Pravda, že nikdy to nebylo tak, aby se nacházeli všichni na jednom místě. To, že se znají navzájem vlastně zjistili pouhou náhodou a od té doby nebyla zkrátka šance, aby mohli někoho někde pohoršit všichni dohromady.* ..když ji můžeš škrtit v posteli? *Skočí Malachaiovi do řeči a přemluví tak poslední část jeho věty s pobaveným smíchem. Vezme si od příchozího upíra novou skleničku a koukne na upírku, která jen přikývne na čarodějovi slova a bezeslov se vydá zpátky k baru, kdy mu tentokrát donese pití bez přídavku krve. Dragos mezitím sleduje, jak Kai přimhouří oči a celý se nějak zahmuří. Jeho to ale moc nerozhodí.* Ale, darling.. Jsem jen zvědavý.. *Pronese s pobavenými jiskrami v očích i když ty Kaiovy k němu vysílají výhrůžku smrti.* Rozhodně není obvyklé, aby se za dobu, co nejsem v New Yorku ztratili dva čarodějové do pekla spolu s vyšším démonem.. *Tenkými štíhlými prsty, přejede čarodějovi od límce kabátu přes krk na bradu, kde se zastaví a palcem mu přitom přejede po spodním rtu, zatímco mluví.* Hlavně málokdy slyším o tom, že se z pekla někdo vrátí.. Civilové říkávají, že co peklo schvátí, to už nenavrátí a většinu času to platí.. *Pokrčí rameny a ruku stáhne. Sám v pekle nebyl a mohl děkovat Hekaté, že se tak nestalo, protože on by svoje šance na návrat neviděl moc optimisticky.*
*Kai len pretočí očami nad Dragosovou otázkou, ktorá bola skôr rýpnutím, čo moc dobré nebolo. Mohol by si aj pomyslieť, že by si rád Dragos spolu s ním chcel hrať, aj keď to bola pravda len málokedy. No dnes rozhodne sa nemal v pláne sverovať nikomu. Dokonca ani Maddie, ktorá si zneho robila len šaška, aby jej to nebolo ľúto.* Myslím že to nemám za potrebu. Predsa len od toho sú tu iné osoby, ktorým by sa dalo zveriť, ale ani tým sa nezverím. *Povie mu a nad sklerózou sa len zasmeje. Pretože kto si pamätal úplne všetko. On nebol jedna z tých osôb a ani nebude. Preto na to moc Dragosovi nič neodpovie, čo by sa toho týkalo.* Život je dlhý, tak si zatiaľ uži kým sa dá, pretože ak budeš ďalej provokovať, tak aby sa ti moc nevypomstilo. Sú osoby, ktoré majú na teba spadeno a nie všetky sú práve najpríjemnejšie. *Nakoniec, ale nerieši upírov, predsa len to boli úbohé bytosti, ktoré mali problém chodiť po svetle a tým si užívali v noci. Boli predátormi, ale dalo sa s nimi bojovať ľahšie ako s vílami. Upíri boli predvídateľnejší ako nejaké víly. Vtom tkvel najväčší problém. Pokiaľ vytvoriť dohodu s upírom alebo vílou, vyber si radšej upíra, pretože jeho život niekedy môže byť krátky, ale len prá z nich je takých čo prežije aj to najväčšie peklo sveta. To su veľké výnimky, ktorých sa bojí aj samotný spolok, lenže oni by nič také nepriznali, pretože nefilim sú samozrejme dokonalý. Lenže to nikdy nie je pravda. Dokonalosť sa preceňuje a dokonalým by nechcel byť nikto. Dokonca ani on.* Som starší, ale aspoň sa snažím ísť s dobou nech je akákoľvek. Sám veľmi dobre vieš, aká bola móda v sedemnástom storočí. Aj ty sám si niečo také nosil a v novej dobe je zase takáto. Ver mi ak si mám vybrať medzi oblečením teraz a predtým, tak si radšej vyberiem aktuálne. *Povie mu a nerieši to že by to Maddie nosila ako primadona. To by jej aj tak bolo typické. U nej sa toho aj tak menilo vždy málo. Nech bola akákoľvek, vždy si vedela nájsť veci, ktorými by ich urazila. Alebo by sa o to aspoň pokúsila.* Ako keby si ju nepoznal. Vždy mi bude reptať do vecí, ktoré robím a ktoré nerobím. Predsa len by nebola sranda nechať tých čarodejov trochu sa potrápiť a nechať ich premýšľať vlastnou hlavou. To by bol nudne strávený čas nad prácou, ktorú sa skoro nikomu nechce robiť. *Je pravda, že by ich mal viesť, ale predsa len by to bolo blbé, keby za nich musel robiť úplne všetko. Nech sa sami naučia na vlastných chybách. Nebol povinný s nimi vôbec riešiť blbosti, kde niekoho vyprovokovali.* Je pravda že sme sa buď ja alebo Maddie obyšli, ale s Maddie som stretával často vďaka tomu, že som ju učil v Labyrinte a takto mi to tá malá potvora opláca. *Povie mu, pričom sa zamyslí nad starým dobrým škádlením v Labyrinte. No najviac sa zasmeje na jeho doložke.* Kto by si jej škrtenie v posteli neužíval, predsa len ju to aspoň na chvíľu umlčí.*Upírka mu donesie novú skleničku, pričom je bez krvi, ale samozrejme to Dragos nemieni nechať tak. Jednoducho ho peklo zaujímalo, ale Kai nemal záujem o ňom rozprávať. Nechápal, prečo všetkých zaujíma to, čo sa tam dialo. Mohli byť radi, že to nezažii na vlastnej koži.* Si moc zvedavý a to všetkému škodí. Rozhodne výlet do pekla to nebol a bez mučenia sa to neobišlo. Ver mi sú aj horšie veci ako tie čo sa dejú tu. Ak chceš vlastnú cestu tam, tak ti ju viem veľmi rád zariadiť. Predsa len od čoho priatelia sú, aby sa sami neposielali do pekla. *Povie mu, ale bol by si istý, že Dragosa by tam nechceli a ihneď by ho vrátili naspäť. No u niektorých démoniek by nebol taký istý, predsa len by si to s ním užili predtým ako by ho poslali nazad.*
*Dragos se na jeho slova uchechtne a pronese.* Díky, tomu cápkovi nahoře.. *Nad Malachaiovým pokračováním nakloní hlavu na stranu s pobaveným úsměvem.* O život mi jde už od mých pětadvaceti.. Na té dlouhé cestě se jeden naučí nebrat vážně každého, kdo mu vyhrožuje smrtí. *Řekne ledabyle a pokrčí přitom rameny. Při jeho přesvědčování, že by měl jít s dobou nakrčí nos a místo toho do sebe kopne skleničku, zatímco je skoro vidět, jak mu slova jdou jedním uchem tam a druhým ven. Na sedmnácté století zareaguje pouhým zaksichtěním. To dlouhou dobu nosil jen uniformu, kterou jim vnutil Viorel, když byl v jeho armádě. A když se z ní konečně dostal, tak mu taky bylo dost proti srsti si tu hrůzu oblékat. Proto taky brzo pláchnul z Evropy do Ameriky, která se zrovna začínala odpoutávat od kolonistických zemí a byla velmi.. Nenucená. Nešněrovaná pravidly. Jejich oblečení mu místy připomínalo staré časy a bylo mu pohodlnější, tak se ho držel. Nicméně, když zavítal o století později do Anglie, tak se doslova zamiloval do viktoriánské módy. Nebyla přezdobená, ale ani jednoduchá a to mu přesně vyhovovalo. Párkrát zkoušel jít s dobou a přejít na něco modernějšího, ale desetiletí od desetiletí to víc a víc vzdával a vracel se k tomu, co měl rád.* Ohh ano.. Moderní časy.. Všímám si, jak je moderní na sebe oblékat oblečení, co bylo původně pro dělníky a chodit v tom i do práce.. *Zabrblá a kdyby byl křesťansky založený, tak se snad i začne modlit, aby Kai sklapnul, co se moderního oblečení týká, jelikož to bylo u Dragose marné.* Stejně ti jen vadí, že se to hůř sundává.. *Utrousí rýpnutí s uchechtnutím a předá skleničku upírce.* Pochybuju, že Maddie na Bronxu dělá kurzy pro mladé čaroděje.. *Převrátí očima.* A jestli ano, tak bych se tam měl asi zastavit, neboť to zcela jistě budou zamaskované orgie.. *Uchechtne se a ohlédne k baru, kde to vázne s jeho skleničkou, než pokračuje v konverzaci.* Potřebuješ někoho, kdo ti srazí hřebínek.. Nemůžu být pokaždé k dispozici, abych ti sebral dominantní pozici.. *Prohodí pobaveně s úšklebkem a narovná si rukáv kabátu, když jen souhlasně přikývne. Nemohl s Kaiem nesouhlasit, že škrtit Maddie v posteli opravdu k něčemu bylo. Na slova o zvědavosti pokrčí rameny. Když ho něco zajímalo, tak skutečně byl, to nepopíral.* Velice lákavá nabídka.. *Ocení jeho návrh a dál se k němu nevyjadřuje. Hlavu totiž otočí k hluku, který vzniknul kousek od jeho výsostného místa. Chvíli to sleduje, jak se jeden z jeho upírů, vysoký mladík s blond vlasy, hádá se ženou s jasnými vílími znaky, než sáhne do malé kapsy na botě a vytáhne z ní ostrou dvojitou čepel ze železa a stříbra. Rychlím pohybem ji hodí a zasekne do sloupu, před kterým se zúčastnění hádali. Víla ihned ucukne, před železem a naštvaný pohled zabodne k Dragosovi, který ji jen vrátí probodnutí pohledem a pak pohybem ruky naznačí upírovi, aby mu tu čepel donesl zase.* No nic.. Vraťme se k tématu.. *Obrátí pohled zase na Kaie se škodolibými jiskrami.* Ta druhá osoba, co tam spadla s tebou, to přepokládám nezvládla.. Prý nebyla jedna z nejstarších jsem slyšel, ale informace z třetí ruky jsou.. no.. nic moc.. *Ušklíbne se a vezme si svou čepel od upíra jednou rukou, přičemž udělá schválně prudký pohyb, aby ho stříbro řízlo a on ho tak vytrestal za to, že vyprovokovával roztržku. Pak si čepel schová, zatímco upír odejde a on čeká na odpověď od Kaie.*
*Ani sa nezamýšľa hľadať nad tými slovami niečo čo by zámýšľal inokedy. Preto iba mykne plecom, pretože mu to ani tak nevadí akoby si Dragos myslel.* Myslím, že ani on sám by nebol ten komu by som sa sveril. Na to by som na takú osobu musel veriť povie mu. *Neberie ho vážne, pretože ho to vážne nezaujímalo. No predsa len sa trochu zamyslel, aby mu nejako odpovedal.* Ako keby si bol jediný kto mal nepriateľa. To nikto iný nemal nepriateľov už v skoršom veku. Sú tu napríklad lovci, ktorý majú nepriateľov skoro všade. No predsa len čím starší sme tak tým viac nepriateľov máme. Vieš veľmi dobre, že ktorým čarodejom si spravil zle a ktorý sú dosť starý, aby ti išli po krku. Ja z nich nie som jeded z tých, pretože narozdiel od nich nie som jeden z tých, čo by s tebou uzavrel dohodu, pričom by nevedel do čoho by išiel. *Povie mu, ale inak ho to moc nezaujíma, pretože keby ho zaujímali jeho čarodeji, atk by ukázal že má nejakú moc nad svojími čarodejmi. Má nad nimi nejakú moc, ale radšej sa do toho nestaral, pretože tým by ukázal, že sú mu nejako blízky. Lenže nikdy neboli, len ich mal na starosti a čím starší bo čarodej, tak tým mal mladší čarodej problém. No najviac ho potešilo, že dokázal zasiahnuť Dragosove ego vďaka tomu, že sa dostal do problému s tým, ako sa sám musel obliekať. Čas, ktorý musel stráviť obliekaním, tak ho potešilo, že druhého bolo vecí, ktoré mohol použiť jeden na druhého, ale už tak bolo dosť vecí, že ani jeden nemienili robiť druhému napriek, keďže ani jeden nechceli aby boli nepriatelia.* Vermi moderné časy sú niekedy lepšie, ako keby si sa nesprisôbil, pretože tak ťa nájdu nepriatelia oveľa rýchlejšie. Aj keď nie vždy sa dá tomu vyhnúť. *Povie, ale viac oblečenie nemieni riešiť, predsa len už to ale nemieni riešiť. Bolo to zbytočné v Dragosovom prípade riešiť, keďže nemienil pripustiť, že by Kai mal pravdu. Čím viac bol Dragos na očiach, tak to privádzalo pozornosť aj ku Kaiovi aj ostatným čarodejom, ktorých vek sa vynikal výnimkám. MOhol pripustiť, že bol rád že prežil, kebzže neprežije, tak znova svojho tatínka neuvidí a doslova vedel, že občas to bolo lepšie ako sa v skutočnosti stretnúť s tým bastardom ako chcel.* Čo vieš maddie ich poriada každú chvíľu, predsa len sa to naučila odomňa. Kto iný by jej ukázal čaro divokého nezáväzného sexu. Kebyže nie je v Labyrinte podomnou, tak sa tak svojho "miláčika" nezbaví. *Vedel veľmi dobre o Irwinovi, ale nemienil mu dať to potešenie, aby zistil kde sa Maddie nachádza. Možno keby naozaj hrozilo od nej niečo, čím by Kaia podrazila, by aj on nakoniec podrazil ju. Jedna vec, ale vedel, že by to neurobila, pretože obaja na seba majú toľko špiny, že ona sama vedela, že Kai by ju dokázal dostať pod oprátku. Tým sa dalo nazývať aj ich priateľstvo, ktoré bolo len skúškou skutočným priateľstvom.* Myslíš si, že to dokážeš? Si jedna z osôb, ktorú dokážem, okrem Maddie zniesť pri sebe bez toho, aby som ťa mal chuť zabiť. Váž si toho Dragos. V určitých smeroch si mohol byť dávno nahlásený spolku, keby za teba niekto nedokázal upratať. *POvie m, pričom sa otočí smerom k hádke. Vedel veľmi dobre, kto ta víla je a rozhodne nebolo dobré, aby tu bola. Veľmi často za Kaiom chodila, aby mu odovzdala informácie o určitej víle, ktorá sa rozhodla stráviť čas mimo ľudskej civilizácie. Bolo dobré mať vlastného špeha, ale tým že sa pohádala s upírom nebolo práve najpríhodnejšie. Sleduje, ako Drogosova čepeľ sa zabodne do steny medzi nimi a aj ako víla odchádza preč, pričom jej pohľad sa zabodne do Kaia. Vedel veľmi dobre, že mu mala čo povedať, ale radšej sa rozhodla odísť pre dobro veci. No neskôr chytí Dragosa pod krk, aby ho varoval.* Neskúšaj také veci. Máš vlastných služobníkov, ako mám aj ja. Bolo by zlé kebyže sa tvoja čepeľ zabodne do tej víly a zabije ju. To by rozhodne nedopadlo dobre pre upírov a víly moc dobre. To chceš spôsobiť znova vojnu? Akoby jedna nestačila. *Povie mu, pričom síce zastiera to, že ta víla patrila k nemu, ale hlavne sa snaží vyhýbať otázke ohľadom pekla, ktorá stále vysela vo vzduchu a Kai odmietal na ňu odpovedať. Nebol povinný mu zdeliť, čo presne sa v ňom odohrávalo. Bola to jeho vec, ktorú nemusel vysloviť.*
*Dragos se na Malachaie ušklíbne, než řekne.* Nikdo z čarodějů v něj nevěří.. Přiveď mi jednoho, co bude duší i srdcem věřit v existenci boha a já ti krví podepíšu, že ti splním jednu menší službičku.. *Pronese, což je od něj docela risk, protože zná Malachaie, na druhou stranu si s tímhle dost věřil. Jakmile začne čaroděj mluvit o nepřátelích, tak se otráveně zaksichtí.* Lovci.. *Odfrkne si, jakoby to byl jed všeho světa. Nad tím, že by mu však po krku šli mocní čarodějové se kterými uzavřel dohodu, se jen tajuplně pro sebe pousměje. Měl každou smlouvu s takhle mocnou bytostí zabezpečenou, aby jej nemohli zabít. Zvlášť za účelem toho anulovat smlouvu. Možná proto byl stále ještě naživu. To, že Malachai s ním nepodepíše smlouvu jej štvalo, ale nemohl říct, že překvapilo. Obelhat tři sta let starou osobu, kterou byl, když se setkali, je poněkud těžší, než dvacetiletého čaroděje. Nicméně byl rád za to, že se mu alespoň podařilo s Malachaiem navázat takovou fázi, dalo by se nazvat, přátelství, že byla hrozba zabití o dost menší. Hlavně bylo pro ně oboustranně dobré, že si nešli po krku a využívali "služeb" toho druhého.* Alespoň nejsem ovce.. *Utrousí ještě otráveně na téma oblečení a více to neřeší a je vlastně i rád, že to neřeší ani Malachai. Protože by ho asi fakt jinak trefil sklínkou do hlavy, aby ho donutil sklapnout. Stejně si v hlavě stál za tím, že mu to vadí, jen proto, že má problémy jej z toho oblečení vysvléknout.* A já si říkal, že víc egoistický být nemůžeš.. *Pronese s podiveným tónem, ačkoliv jeho výraz neodpovídal tomu, že by se nějak extra divil. Nakonec se uchechtne.* Ale stejně jsem ji měl první, takže si nepřipisuj zásluhy na všechno.. *Prohodí jen tak mimochodem s pobaveným nádechem. Možná to nebyla žádná velká útěcha, ale stejně by ho to mohlo zahřát u srdce, kdyby ještě bilo. Což nebije, takže smůla. Ohledně Irwina se na moment zamyslí.* Viděl si ho někdy v poslední době.. Mám tak poslední století dojem, jakoby se ztratil ze světa.. Není v Labyrintu? *Zajímá se, jelikož tenhle čaroděj byl stejně jako Malachai jeden z těch, co se mu nepodařilo přinutit k dohodě a rozhodně s ním neměl tak "milý" vztah jako s Kaiem. Trochu na ostří nože, takže tam by asi možná mohl připustit obavy o život a bylo by jen dobré, aby věděl, kde se nachází.* Už jsem to párkrát dokázal.. *Ušklíbne se na něj, načež dodá.* Proč ti jen nevěřím, že mě občas nemáš chuť zabít? *Prohodí řečnickou otázku. K více věcem se nevyjadřuje, i když pochopitelně si jejich "vztahu" vážil, i když to tak pro okolí nemuselo působit. Přeci jen spolu zažili víc než dost. Poté se jeho pozornost však obrátí k hádce víly a jeho upíra, kterou zastaví jednoduchým přesným hodem svého nože. Počká si na svůj nůž, načež se obrátí ke Kaiovi a je chycen pod krkem. Upíři kolem nich se bleskově zvednou na nohy a udělají kolem nich kruh, přičemž varovně zasyčí. Jakoby někdo sepnul spínač na konzoli. Dragos se však jen na Malachaie ušklíbne a rukou upírům naznačí, aby si dali pohov.* Ale.. *Pronese s pozvednutým obočím.* Ona byla tvoje.. *Uculí se vítězně a vůbec ho netrápí jeho dlaň kolem jeho krku. Naopak ruku vztáhne i on na něj a chytí jej za bradu a přitáhne blíž.* Válku jsem nezačal.. A čepel se vílenky ani nedotkla.. Měl by jsi klidnit hormon.. *Poradí mu šeptem, jelikož se jejich obličeje nacházeli už velice blízko sobě a nebylo třeba mluvit hlasitěji.* Nebo toho využít.. *Dodá a netřeba dále rozvíjet, jaký to mělo mít kontext.*
Myslím si že žiaden z mojich čarodejov nie je taký idiot aby veril, že niekto taký existuje. Aj keď u upírov sa pár takých geniov nájdu. rád ti ich privediem. *Povie mu, aby ho nejako provokoval tiež. Vedel že je viac upírov, ktorý v niečo také verili, ale on mu ich nemienil nechať. Predsa len ho bavilo samého mučiť tých úpírov, pretože to bola väčšia ako keby robil po niekoho. Preto sa nedivil ničomu inému, aj keby to znamenalo, že mu Dragos pôjde po krku, aj keby to mohli byť jeho ľudia, tak mu to bolo jedno. No určite ho štvalo, že Kai bol jeden z tých čarodejov, ktorý odmietali s ním urobiť. No nedivil sa tomu, pretože väčšina starších si vyberali s kým tú dohodu uzatvoria a Kai v stretnutí s Dragosom už kto vie ako mladý nebol a mal za sebou výcvik v Labyrinte a aj prvé stretnutie s oteckom. Mykne plecom na jeho slovách, pretože vedel, že aj tak sa s tým zdržiavať nebude. Tým, že nebol ovca ľudí bolo divné, ale ani sa tomu nedivil. Predsa len to nebola novinka, keďže DRagos sa toho moc nedržal nikdy a Kai málokedy.* Myslím že obaja si môžeme si pripísať zásluhy, keďže každý z nás mal iné části a znalosti, ktoré Maddie dostala. *Povie mu, ale nejako mu to je jedno. Maddie si mohla predsa len robiť čo sa jej chcelo a hlavne mu to nevadilo, ale mal by si Dragos dávať pozor, keďže Irvin nepatril medzi najpríjemnejšie osoby. Hlavne ak chcel od ostatných mať pokoj.* Vermi, ten bastard je stále naživu a veľmi sa zaujíma o Dee. Bohužiaľ jeho priamu polohu ti nemôžem prezradiť, predsa len znalosť medzi Čarodejmi, takže bohužial. No pre jednu vec. Irvin nikdy nemal prístup do Labyrintu, takže toho nemusíš sa obávať. Bol by prúser, keby mal prístup do Labyrintu. *Povie mu a sám je rád, že nemá prístup k tomu, aby sa tam dostal. Hlavne nechcel, aby sa k tomu miestu niekedy priblížil. Bola by to katastrofa, pre každú osobu.* Pretože to tak je? Ale predsa to neurobím? Svoj dôvod si ale hľadaj sám, pretože ja ti ho nemienim povedať. *Mykne plecom, preto to tak aj bolo. nemal plány mu nejako vyzvedávať. No nejaké veci sa diali, ale nechcel sa do toho starať. Nemienil si všímať upírov, predsa len keby sa mu pokúsili ublížiť, tak by to nedopadlo dobre. No iba prižmúri na neho oči a zavrčí.* Svojích ľudí si cením a nemienim si ich nechať zabiť. To že to bola vyhrážka pre druhých, to neznamená, že to nemohlo ohroziť aj ju. *povie mu, pričom vidí, ako Dragos provokuje a je mu jedno, že majú spoločnosť. Uškrnie sa, pričom vie, čo po ňom Dragos chce.* Aby si toho neskôr neľutoval, aj keď nemyslím si, že ty toho ľutovať budeš. *Povie mu, pričom si ho pritihne k sbe a dá mu to čo naozaj chcel. Prehĺbi bozk, pričom mu je jedno, že obaja majú spoločnosť. Predsa len zažili obaja aj niečo horšie, takže sa pobúrenia neobával. Hlavne Dragos to chcel, aai mu do hlavy nevidel, tak si bol istý, že niečo potreboval.*
*Spokojeně mu cukne koutek, když Malachai uzná, že má vlastně pravdu.* Ty myslíš a já to vím.. *Odpoví mu, jelikož jinak by mu dohodu krví opravdu nenabídl. Určitě ne bez řádné protinabídky. Ohledně upírů se jen zašklebí. Bylo mu jasné, že spousta upírů má stále svou víru a nehodlá se jí vzdát, i když je jim víc ke škodě než k užitku.* Takhle moje nabídka nezněla.. *Uculí se na něj pobaveně. Co se dohody týká, tak on by měl Kaiovi zřejmě co nabídnout, ale takovou věc nehodlal riskovat ani u něj. Kdyby měl sice někomu takovou věc nabídnout, tak by se nejspíš Kai do výběru dostal, ale dokud mu nikdo nedrží UV paprsek pod krkem, tak se tak nestane. Ohledně Maddie se krátce uchechtne a přikývne. S takovou věcí nemohl nesouhlasit. Rozhodně měli oba své zásluhy na tom, že Maddie byla kým byla dnes. I když nemohli si připsat takovou zásluhu jakou měl Irvin. A když už je řeč o něm, tak se zaujatě zaposlouchá o informacích o něm. Nepotěší ho však fakt, že ten hajzl stále žije. Ale alespoň to Kai vyrovná informací o Labyrintu, což Dragosovi pro zatím musí stačit. Pobaveně mu cukne koutek u jeho odpovědi.* A mě by ten důvod tak velice zajímal, že čím jsem tě tak okouzlil.. *Rýpne si s ušklíbnutím. Po hádce dvou návštěvníků jeho klubu a Dragosově velice originálním urovnání sporu, netrvá dlouho, než se dočká reakce od Malachaie. Jeho zavrčení u Dragose maximálně vyvolá pozvednutí obočí a sebevědomé ušklíbnutí.* Odkdy? *Provokuje nadále, než ještě dodá.* Jsem velmi dobrý vrhač.. Kdybych chtěl, tak ta tvoje vílenka odtud odkulhá v krutých bolestech.. *Odpoví mu na jeho slova, když si jej v provokaci přitáhne blíž.* Až se tak stane, dám ti vědět.. *Ušklíbne se nazpět, než mu začne polibek vracet. Zachytí ho jednou rukou u límce kabátu a přitáhne k sobě, zatímco druhou ruku přesune od brady na zátylek. Ani on nevypadal, že by mu vadilo, kde se nacházejí. Maximálně by po upírech syknul, ať dají pokoj, kdyby si vůbec dovolili nějak až příliš okatě zírat. Rukou na límci kabátu mu jej po chvíli začal sundávat.*
*Neodpovie mu na zvyšn veci, pretože už na ne mal svoj vlastný názor, ale predsa len sa. Na tom usmeje. Bolo dosť vecí, ktoré mali spoločné, ale aj vecí, ktoré mali iné. Mohol byť rád, že Kai sa snažil mať všetky osoby rád a tak sa mu nechcelo moc do toho starať. No jednoducho každý mal svoje veci. Hlavne to, že vedel o Irvinovi bolo na tom najhoršie. Vedel presne, čo mohol spraviť a neurobil to a to bol hlavne dôvod, prečo nepovedal, kde presne sa objaví. No bolo toho dosť čo vedel o Irvinovi a hlavne že obaja boli v kontakte, aj keď si to moc Kai nechcel priznať, tak vďaka tomu kontaktu drží ďalej Irvina od Maddie. No predsa len nad Dragosovými kecami pretočil očami.* Hlavne si nemysli, že nájdeš Labyrint. Tam je nemožné sa dostať a čarodeji majú zakázané prezradiť, kde sa nachádza. Hlavne nefandi si. Sú nejaké osoby, ktoré majú moc a v tom čase som sa veľmi rád bavil, tak si bol celkom dosť po ruke. *Povie mu a pretože predsa len sa jej nedivil, keby tam bol iný dôvod, ale ani ten nevidel. No predsa len mu to bolo aj tak jedno a nemohlo byť tak jednoduché. Na jeho otázku odkdy mu len jednoducho odpovie.* To len u tých, čo majú pre mňa dostatok informácii, ktoré poskytujú iba mne. *Povie mu a vedel, že víla by ani Maddie a Dragosovi neprezradila pod vyhrážkou smrti to čo mala v dohode s Kaiom, takže sa toho moc neobával. Dohoda už len o prezradení jediného detailu znamenala jej okamžitú smrť. Takže sa neobával nejakej blbosti, ktorú by sa pokúsila urobiť.* Nedáš, predsa len viem to najlepšie. *Povie mu, pričom ho potiahne pri polibku tvrdo za vlasy, aby Dragos pocítil bolesť. Druhou roukou mu začne vyzriekať oblečenie, ktoré nemal rád, pretože nemohol použiť mágiu, aby bolo rýchlejšie dole. Po chvíli sa odtiahne, aby sa mu mohol pozrieť do očí a povedať.* Už som sa dnes raz vyjadril o oblečení, ale bolo to asi zbytočné. *No neskôr sa mu trochu zahryzne do krku, pričom neznáša ako má oblečené, keďže mu trvá, kým ho vyzlečie.*
*Na jeho slova převrátí očima a zaksichtí se.* No téda.. To je ale obrovská škoda.. Velký průser.. Jsem katastrofálně zklamaný.. *Věnuje mu pár dramatických vět s toliko ironie, že by to víc nešlo.* Úplně se cítím mizerně, že nemůžu najít díru plnou čáryfuků.. *Dodá ještě se smíchem.* Klídek.. Tvoje tajné místo na orgie nemám v plánu vypátrat.. *Prohlásí pobaveně ještě na konci, načež pozvedne obočí, když to Malachai rovnou spojí s jeho rýpavou otázkou a na jeho slova se zatváří ublíženě.* Auva.. Probodnou srdce kolíkem by nestačilo? *Uchechtne se ironicky, jelikož mu je to vlastně i jedno. Slova u něj neměly váhu. Váhu měly činy a proto taky uzavíral dohody, které byly průkazné. A za Malachaie činy mluvily a k tomu i jisté napětí, které mezi sebou měli.* Ahá.. Takže informace nebo smrt.. To je ta cena.. *Ušklíbne se mu do rtů pobaveně. Při potažení za vlasy mu do rtů zamručí, než se od nich na moment odtáhne.* A pak že nepotřebuješ srazit ego.. *Ušklíbne se a vrátí se do polibku, přičemž mu za ty vlasy kousne do rtu a potáhne za něj. Zatím bez tesáků. Rukou stáhne Malachaiovi z ramen kabát a hodí ho po nějakém z upírů, co jsou okolo nich. Ani ho nezajímá, jestli tomu upírovi náhodou nesejmul skleničku s krví a nezničil tak Kaiovi jeho sněhobílý kus oblečení. Dalším bodem se poté stala jeho košile za kterou trhl, aby ji uvolnil a rukou zamířil po ní. Rozhodně měl s oblečením méně problémů, než Malachai. Zašklebí se, když se od něj odtáhne, ale poté se mu na rtech objeví velice sebestředný úsměv.* Měl jsem pravdu chceš říct.. *Opraví ho pobaveně. Kdyby ještě potřeboval k životu vzduch, tak by asi zalapal po dechu, takhle z něj jen vyšlo spokojené zamručení.* Ale to já jsem tady ten, co má kousat.. *Ušklíbne se šeptem, když ho ostrými tesáky poškrábe po krku. Stále se zatím ale nezkousne. Místo toho jeho tesáky nahradí ruka, kterou ho přiměřeným tlakem stiskne a donutí převážením lehnout na záda na pohovku, přičemž mu na rtech hraje sebevědomý úšklebek.* Potřebuješ s oblečení pomoct?
*Ani nerieši jeho ksichty, pretože neboli nič iné a jeho kecy stáli za nič. Mohol sa ale zasmiať, pretože také kecy už kedykoľvek počul. Nebola to novinka, že si z neho robil srandu. Toľko irónie, ale v jeho hlase nepočul, pretože už viac už to pre neho nešlo. Nebolo to pre neho nič nové.* Viac ironicky sa to podať asi nedalo, že? *Povie mu, pretože mu to je aj tak jedno, čo sa dialo v tej jeho hlave a aj tak by sa mu do nej nedostal. Možno hej, ale prekonať cudziu mágiu by bolo extrémne ťažké.* Myslím že v tvojom prípade by prebodnutie nestačilo. *Povie mu a tiež ho s tým provokuje, ako on rýpe do neho.* Čo iné by si čakal. Tie dohody sú postavené na mojej mágii, tak by si sa nemal čomu diviť. *Povie mu a áno väčšina dohôd sa týkala smrti a krvi. Hlavne kazdú, ktorú držal, tak bola krvavá dohoda a hlavne krv mu dokázala zvýšiť magickú moc, ale do Dragos nevedel. Pretože Kai sa tým nechválil, ani tým že ovládal Nekromanciu. Hlavne tú nikdy nikoho neučil z toho dôvodu, že to bola až moc temná mágia, ktorú mohol zvládnuť niekto, komu nezáležalo čo sa s ním stane. To tým Kai bol aj v minulosti. To čo robil mu nezáležalo na nikom, takže tie veci, ktoré spravil sa jednoducho stali. Preto sa nedivil, že kabát niekde ďaleko odletel a bude určite celý špinavý. Predsa len to nebola novinka, ktorú Dragos urobil. Kai sa uškrnie na Dragosa, keď povie o hryzení. To mohol byť rád, že nemá zuby po svojom otcovi. Inak by to bolelo oveľa viac.* Možno. Niektoré osoby vedia hrýzť viac. *Poviue mu, pričom ma pižmúrené oči, ale predsa len mu na to s oblečením radšej neodpovie, pretože by to bolo iba čisto zavrčanie. No Kaiovi nepomáhalo nič iné. Tým že leží na pohovke sa nediví Dragosovi sa dalo rovnať len vtedy, keď sa sily vyrovnané. Potreboval by svoju mágiu a telekinézu.* Čo myslíš? Mám to skutočne priznať? *Spýta sa ho a celkom dosť ho provokuje.* Alebo chceš sám pohrať čo je tiež tvojim zvykom? *Nech si Dreagos vyberie čokoľvek, tak bolo jasné, že im bolo jedno, že si to rozdajú pred celkou skupinou upírov.*
Možná bych to dal.. Chceš mě hecovat? *Pozvedne obočí s pobaveným koutkem v úšklebku. Ohledně probodnutí kolíkem pokrčí rameny. Vlastně měl pravdu. Dostat se mu do srdce s kolíkem by vyžadovalo nejdřív mu sundat předmět, co jej chrání, nebo zničit štít kolem jeho těla.* Beztak by ses jen s Maddie nudil.. *Uculí se sebevědomě. Dost mu vyhovovalo, jak mezi nimi konverzace probíhala. Mohli se začít ironicky urážet a ani jednomu by to nevadilo. Jen upíry by musel držet zkrátka, kdyby to Malachai začal na jejich vkus přehánět.* Nedivím se.. Taky uzavírám dohody krví.. *Cukne mu pobaveně koutek, což krev vlastně byla taková alternativa k jeho magii. Stejně jako, když jej chytí posléze na krku. Možná právě to přesvědčilo poté členy jeho klanu, aby se nepokusili čaroděje zakousnout. Chudáci mají stejně poté postaráno o psychickou ujmu víc než dost, když letí pryč Kaiův kabát a za chvíli je trhnutím otevřena i jeho košile. Jen s jeho oblečením to nějak stále vázne.* A jsem jednou z nich? *Zajímá se egoisticky, když ho právě poškrábe na krku a vzápětí převezme dominantní pozici, když čaroděje položí na záda na pohovce a sám je nad ním. Pobavením mu jenom svítí oči.* Nechal bych tě se s tím trápit, ale to by jsme se asi k sexu nedostali vůbec s tím jak jsi šikovný.. *Rýpne si do něj nazpět, než se k němu opět skloní a dost hrubě si ho přitáhne do polibku, aby jej o pár sekund později opustil a přesunul se rty na Kaiův krk. V mžiku sekundy se dokáže tesáky zabořit do kůže a prokousnout ji. Krev však nesaje. Rozhodně nechtěl, aby se mu udělalo blbě, jen dostat do čaroděje trochu drogy. Krev proto nechá téct a tak to kromě pravděpodobně kabátu, schytá i jeho bílá košile. Zatímco se Yin Fen rozšiřuje skrz čarodějovu krev, tak Dragos zvládne hbitě shodit pryč kabát a rozepnout brokátovou vestu.* Ještě chceš pomoct, nebo už to zvládneš? *Rýpne si do něj znova, když se rukou on začne přesouvat po jeho hrudníku ke kalhotám.*
Myslím si že by si si to zaslúžil. Predsa len keď sa hecneš, tak vieš byť ironický ešte viac. *povie mu, pričom sa sám pre seba uškrnie. Je veľa vecí, ktoré by proti nemu mohol použiť v tom ako ironia funguje, ale predsa len načo by sa snažil. Sú tu aj iné veci, ktoré by sa dali pobrať ironicky. Ich vlastná história, rodičia a aj iné veci, ktoré sa diali v minulosti . Kai vedel že toho napáchal dosť a väčšiná vecí bola lepšia že nebola zverejnená spoločnosti, pretože s tým n´by mohol nastať problém. Mať na krku vílu, ktorej doslova hrabalo, ale viacmenej mala prístup k informáciam na Zimný dvor, tak to tiež bolo dosť ťažké.* Myslím si, že Maddie vie ma dostatočne pobaviť sama o sebe. Niekedy je lepšie ju nechať byť samou sebou a pobaviť sa na nej. *Povie mu, pričom ho teší, že má aspoň súpera s ktorým sa o nej vlastne môže baviť nezáväzne, pričom by neotvoril niečo, čo by si nemohol dovoliť pred ostatnými. Zamyslí sa nad jeho otázkou a iba sa uškrnie.* Možno áno a možno nie. Aj niektoré víly a čarodeji majú ostré zúbky. *Povie mu, pričom ho ešte vciac provokuje, ako to mohlo byť možne. Nech si nemyslel, že všetci upíri mali možnosť si hrýznuť. Pár z nich sa našlo ale nie všetci.* Myslím že si nemáš čo sťažovať, keď nemôžem použiť mágiu. S ňou by to bolo v krátkom momente, tak si nesťažuj. Som na tvojom mieste a hrám podľa tvojich pravidiel. *Povie mu, ale aj tak je to zbytočné, keby boli u Kaia, tak on si tam môže používať mágiu ako chce. Čo bola aj výhoda toho vlastniť najznámejší podnik na Manhatannu, ale nemienil tým do Dragosa rýpať. Mal svoj na Staten, pričom existovalo B+ ktoré patrilo členom klanu. Keď mu prehryzne kožu tak pocíti ako mu do tela koluje zložka, ktorú vlastnili len upíri. Jin Fen bola dobrá vec, keď išlo o to prinútiť niekoho aby pocítil eufóriu a to aj Kai dokázal pocítiť. Povzdychne si, pričom vie že Dragos sa jeho krvi nenapil, pretože rozhodne sa nechce otráviť. To by nebola novinka. Krv čarodejov práve nebola najchutnejšia zložka tráviacého systému upírov a to hlavne démonickej zložke v nej.* Zmlkni už tak máš dosť kecov, čo myslíš? *Povie mu a potom stiahne z neho vestu. Neskôr z neho strhne košeľu, pričom ho pobozká na pery.* Nezúfaj, už to bude rýchlo. *povie mu, pričom mu začne rozopínať kalhoty a musel uznať, že keby nebol tu, tak by sa nebavil. Stiahne ho na seba a zasunie mu ruku do nohavíc, aby aj Dragos bol pripravený, že sa s ním nebude nejako baviť príjemne. Nejaké veci sa dejú, aj bez jeho vedomia.*
*Samolibě se pousměje a odpustí si přesně tu větu, kterou by jinak strašně moc chtěl říct a to: Já vím. Kai ho totiž znal dost na to, aby takovou větu nemusel říkat vůbec.* Ou.. Druhá kudla za večer.. Jsi dneska úplné zlatíčko.. *Uchechtne se ironicky a čeká zároveň, co z něj vypadne, když mu položí otázku a on se nad ní zamyslí. Po jeho odpovědi se pak zasměje.* Mělo mi být jasný, že zrovna ty mi nedáš straight odpověď. *Přesto zrovna tahle problematika není problémem o pár sekund později, kdy už se po sobě válí.* Já si nestěžuju.. Já se přímo královsky bavím, že jsi zapomněl, jak bez magie někoho svléknout. *Rýpne si do něj zpátky, než se k němu skloní, aby konečně pohnul trochu s akcí, jelikož Malachai s tím měl zřejmě problém. Stačí mu krátké rychlé prokousnutí kůže na krku, aby do těla čaroděje dostal Yin Fen a zatímco čeká, až se dostane do těla celého, tak mu pomůže tím, že si sundá a rozepne část svého oblečení. Na jeho slova se ušklíbne.* Umlč mě! *Vyzve ho s pobaveným ušklíbnutím, když z něj stáhne vestu a poté i strhne košili.* Tu jsem měl rád.. *Uchechtne se mu do rtů, když ho konečně umlčí, přičemž mu vlasy částečně přepadnou dopředu, jak je k němu nakloněný. Sám rukou zamíří k jeho kalhotám a začne je rozepínat a sundávat.* Na jeho slova se ušklíbne.* Oceňuju, že mi šetříš práci a srážíš si ego sám.. *Pronese a nechá se stáhnout, přičemž mu zkousne ret a do nich mu vydechne, když se čaroději konečně podaří se dostat do jeho oblečení. Sám postupuje obdobně, co se týká jeho práce na Kaiových kalhotách.*
Čakal si niečo iné? Kudla do chrbta býva obľúbená pre mňa aj Maddie... Zvykaj si. *Povie Dragosovi, pričom ho jeho kecy bavili, ako aj bavili [link src="jeho.No"] predsa len to bola prdel si zneho robiř srandu ako to robil on z neho. Boli ale určité veci, ktoré ani Kai nerobil. No bol si istý, že s Dragosom by si niečo také rád skúsil.* Si čakal niečo iné? *Odpovie mu na to že mu nedal priamu odpoveď, pretože mu ju nikdy nechcel dať. Tým by sa ani nič nezmenilo, keby mu ju dal.* Viem máš z toho extrémnu radosť, takže mal by si byť rád, že máš možnosř ma ponížiť. *Povie mu, pričom sa zasmeje. Bol by radšej keby mohol použiť mágiu, ale predsa len ju použiť nemohol. To ho celkom dosť frustrovalo, ale nemienil to úplne priznať pred Dragosom.* S radosťou. *Odpovie mu na to, aby ho umlčal, pričom ho pobozká a tak phĺbi polibek a dostane Dragosa pod seba. Ignoruje kecy, že tú košeľu mál rád, ale predsa len vedel že ich má tri prdele, takže mu to bolo jedno. Typické bolo, že staré osoby majú viac vecí, že mu na tom nezáležalo.* Ako keby mi záležalo, že je tvoja obľúbená. *Povie mu a aj tak sa uchechtne.* Drž hubu, aj tak mám ego stále vacsie ako ty. *Povie mu a radšej sa venuje tomu čomu by mal. Účinky Jin Fenu majú svoju moc a tym sa nevivil, že jeho telo na všetko reagovalo. Mal by aj vedieť, že mu bolo , či je na neho pripravený, že sa do neho zasunul.*
Radši bych měl v sobě něco jiného než kudlu.. *Ušklíbne se na něj zpátky a při tom na tom bylo nejlepší, že nemusel zmiňovat co. Nepřiznal by to, ani kdyby ho mučili. To by asi možná Kaie i obětoval, ale občas byl rád, že má v repertoáru, no.. dalo by se to i nazvat přáteli, někoho, kdo byl obdobně starý jako on a víceméně si dost dobře rozuměli.* Když to nebude v posteli, tak bych to možná i ocenil.. *Ušklíbne se na něj. Pochopitelně, že má radost z toho, že může Kaiovi srazit ego. Od čeho jiného by byli asi přátelé, že ano?* Ovšem že mám.. Jak si vůbec dovoluješ o tom pochybovat? *Odfrkne si pobaveně a pobavený je i v případě, kdy jej Kai vyzve, aby sklapnul, ale sám ho neumlčí a tak Dragosovi nezbývá nic jiné, než jej k tomu pobídnout, aby ho umlčel. K tomu, že to udělá s radostí se nevyjadřuje, bylo mu to jasné a dá to najevo sebestředným ušklíbnutím do polibku. Ten se taky neobejde bez nespokojivého zamručení, když je Kai protočí. Je mu absolutně jedno, že kolem nich je hromada upírů, vlastně ho vůbec nezajímá, co dělají, protože je mu jasné, že ví, že by stačilo jen ceknout, natož něco udělat, a měli by v mžiku zlomený vaz a znova se hrabali z pod země. Přesto z toho nehodlá Malachaie nechat vyjít tak snadno a naopak strhne košili pryč i on jemu, aby mohl poté nehty zarýt do jeho zad.* Asi jako mě nezáleží, že tvůj kabát už není bílý.. *Uchechtne se nazpět, když předtím kvůli tomu musí přerušit polibek. Nad jeho slovy nejprve pozvedne obočí, přeci jen to mu vyvracet nebude. To ale neznamená, že by se k tomu nevyjádřil.* Alespoň to máš větší, než já.. *Rýpne si, aby vzápětí čaroděje poškrábal ještě silněji než předtím. No.. Stěžovat si nehodlal. Už tak to dle něho dost natahoval, tím, jak neschopný byl ho vůbec vysvléct. Jednu ruku přesune na jeho zátylek a prsty mu ve vlasech zatne a tím za ně potáhne, když si ho přitáhne do polibku a neodpustí si mu kousnout znova do rtu, tentokrát za použití upířích zubů. Ani tentokrát ale krev nehodlá pít.*
Tak tým si buď istý, že v sebe niečo budeš mať, Tým si buď istý. *Povie mu a nejak to nerieši, pretože nevie čo by mal iné povedať. Preds len to nebola u u tých dvoch novika. Jediná vec sa menila, že sa menili osoby s ktorými si to rozdávali. To by nebolo nič nové.* yslím že oceníš aj to, že to jej pred tvojími upírmi. *Povie mu,ale nejako to nerieši, pretože nové veci sa v ňom nedajú veriť. | Pretože pochybosti v sebe nejaké mám. * Povie mu. no predsa len v Dragosovi boli nejaké veci boli, že predsa len Dragos bol nejaký. No rovnaký bol, ako bol Kai. Ten sám vedel, že také veci sa diali, aj keď nemohol to povedať presne. Nezaujíma ho toěko upírov sa tam nachádzalo a preddsa len to bolo jedno, pretože Kai aml svoje veci, ktoré mohol proti Dragosovi použiť, ale bolo nejako sa mu do toho nechelo.* Myslím prečo by malo mi to vadiř. *Povie mu, pretože jeho kabát mu bol u prdele. Takže nechápal, prečo sa o to vobec dragos stará. Mohli byř radi, že niečo sa medzi nimi dialo.* Shit... *povie mu, ale nejako mu je jedno či náhodou povie meno nejaké. No predsa len sa mu to podarí po pohryzení dragosom. Povie veľmi potichu, ale predsa len povie jej meno.* Triss..... *Hlavne to meno zašeptá, ale od dragosa neodíde, pretože mu bolo jasné, že keby odišiel, tak by zo seba spravil samotného idiota. Hlavne Dragos by sa nemal pýtať čo to malo znamenař hneď.|
Na to spoléhám.. *Odpoví mu pobaveně. Skleničku, kterou mu měla donést ta upírka už ani neřešil. Měl teď pro zábavu něco jiného. Nebo spíš někoho jiného.* To je mi naprosto jedno.. I kdyby to bylo uprostřed Times Square.. *Uchechtne se nazpět.* Máš pochybnosti, že si užívám srážet tvoje ego? Co se s tebou stalo, Kaii? *Pronese jako rýpnutí a zatím nemá ani ponětí, jak moc blízko by mohl být pravdě. Jen ji odhalit. Ovšem že by to odhalení bylo teda grandiózní a Dragos by z něj měl opravdovou radost. Na rozdíl od Kaie.* A já myslím, že by jsi měl vážně přehodnotit svůj vkus na barvy.. *Uchechtne se a obdobná reakce následuje i po Malachaiově nadávce, přesto, že mu předtím v reakci na zásun zaryje nehty do zad. Malachaie si přitáhne do polibku a proto je mu velice blízko, aby mohl krásně zaslechnout, co mu uklouzne mezi rty po dvojité dávce Yin Fenu. Trochu se nad tím pozastaví, to ne že ne, ale rozhodne se to teď neřešit. Přeci jen znal docela dost Kaie a věděl, že kdyby ho teď začal zpovídat, tak mu asi neodpoví a s největší pravděpodobností přeruší jejich.. "činnost", aby ho vytrestal za to, že se vůbec ptá. Nicméně to jméno mu vrtá hlavou. Malachai totiž jména nevzdychal. U jejich sexu rozhodně ne.*
*Nech bol Dragos akokoľvek pobavený, tak to bolo pre Kaia jedno. Aj tak vedel, že si y neho urobí prdel, tak predsa len mu to nejako nevidelo. Bohužiaľ mu to muselo prestať vadiť, keďže také veci sa u neho diali často.* Pravda, predsa len by ti to nevadilo, ani niekde horšie. A pochybnosti nemám, pretože ty mi ho budeš zhadzovať ako aj Maddie. Nebola by to vobec žiadna novinka. *Povie mu a vie veľmi dobre, že jeho egu to ublížiť nemohlo. Keď mu to robilo radosť tak sa nemusel až tak snažiť, aby tonskrýval. Nech sa Dragos pobaví pred svojím utrpením, ktoré by si Kai užil mu sposobil.* Nosiť červenú? *Spýta sa ho, ale nejako mu je jedno, akú farbu nosí. Bolo to čisto oblečenie, ktoré sa dalo nahradiť. No to vlkznutie mena bola pre neho blbosť, ale predsa len dokončí, to čo začal. Aj keď nebol nadšený, ale dvojitú dávku Jin Fenu by zvládol len málokto, takže si mohol sám sebe nadávať, že sa niečo také stalo. Pustí Dragosa a ani sa nejako nesnaží hľadať oblečenie, keďže vedel, že je zničené. Rozhodne ale čakal, že sa ho stopercentne spýta, čo sa to pred chvíľou stalo.*
*Pravdou bylo, že Dragos a Kai si byli podobní ve více věcech, než odlišní. Víceméně u nich nejhlavnější rozdíly byly spojené s tím, že každý byl jiné rasy a narozený v jiném století a to nebylo něco, co by mohli ovlivnit. Na jeho slova jen pokrčí rameny se samolibým a povýšeným ušklíbnutím. Ovšem, že nevadilo, k tomu se nemusel ani vyjadřovat, ale vyjádří se rozhodně k tomu druhému.* Je nutné, aby to někdo dělal.. *Odpoví mu, i když mu přijde, jakoby se Kai jen snažil něco zamluvit. Nicméně do hledání příčiny téhle roztěkanosti nejvyššího čaroděje se pustí někdy jindy.* To by bylo mnohem rozumnější na místo jako je tohle.. *Ušklíbne se nazpět. Jestli je někdo z upírů sleduje, což si Dragos nemyslí, že by byli tak blbí, tak mají alespoň dobrou podívanou. A jestli to sleduje někdo, kdo není upír a vadí mu to, tak má smůlu, jelikož majitelem místa je přeci jen Dragos. A ten stížnosti ohledně tohohle háže do koše. No.. Nečeká, že se tohle setkání něčím vymkne těm ostatním běžným, ale přeci jen. A Dragos není blbý, aby na Kaie spustil hned, nicméně je jasné, že ho to bude zajímat rozhodně hned, co skončí. A taky ano. Jen Kaie sleduje přemýšlivým pohledem, než z něj vypadne.* Myslím, že oba víme, na co se chci zeptat, takže otázka spíš zní.. Odpovíš mi teď a tady dobrovolně ty sám, nebo si to mám zjistit někde jinde a po svém? *Pronese a čeká, co si Kai vybere.*
*Nech by sa obaja narodili aj v tom istom storočí, tak by sa dosť ťažko našli. Každý býval na inom mieste a on polovicu toho času strávil v Labyrinte. Niektoré veci bolo lepšie nechať tak, ako boli a nehrať sa s minulosťou, ktorú nemohli ovlivniť. To si aj sám Kai uvedomoval, že tie veci, čo oni dvaja vo svete napáchali, tak mohli byť radi, že neskončili dávno niekde hlboko v zemi. No predsa len by to u nich nebola novinka.* Samozrejme, pretože ty to rád spravíš. *Povie mu, ale nejak to nerieši. To že Dragos vedel ako do neho rýpať, ak to bolo aj opačne. Aj Kai si vedel dobre do Dragosa rýpnuť. Len by to skončila ako prehadzovačka viet a to by si nemohol dopustiť. Druhý by sa smiali a tý dvaja ich poslali do prdele. Vedel že na otázku ohľadom toho príde a tak si iba Kai povzdychol. Mohol to tajiť, ale k čomu, aj tak by mu to vyslepičila Dee, ktoá si z toho robila už srandu. No jemu to bolo jedno.* Tak fajn Zamiloval som sa do malej cácorky menom Triss. Je lepšie ti to podať takto, akoby si si to musel zisťovať u Dee, ktorá by ti to s radosťou vyslepičila. *Povie Dragosovi a je mu u prdele, že sa na tom bude baviť. Rovnako sa na tom bavila Maddie. Takže už viac si z neho robiť srandu nemôže.*
*U Malachaie a Dragose to bylo něco jako jejich soukromá soutěž bez vítěze, kdy si navzájem shazovali ega, rýpali do sebe, uráželi se, aby se vzápětí mohli spiknout proti Maddie a nějaké urážky hodit za hlavu. Dokázali to dělat lusknutím prstu, že to mohlo jednoho kolem zmást, ale důležité bylo, že oni dva přesně věděli, kdy se jedná o pouhou zábavu a kdy se jedná o něco, z čeho se ji nevyplatí dělat. Teď to však byl právě ten první moment. Dragos nebyl totiž hluchý. Naopak měl až příliš výborný sluch jakožto predátor. A rozhodně mu neuniklo ženské jméno, které jeho kamarádský Nemesis vypustil z pusy. A taky mu jasné, že to rozhodně nebylo úmyslně a z toho důvodu se ještě více zatvrdil, že zjistí, co za tím vězí. Byl až nad míru velkorysí s tím, že dal Kaiovi na výběr mu to prozradit sám, protože stejně tak dobře to mohl nechat plavat a zamířit v nejbližší možné chvíli za Maddie, jestli o tom něco neví a královsky se tak znova na Kaiův účet pobavit, případně si rovnou začít zjišťovat podrobnosti na vlastní pěst a u Dragose vždycky platí, že když se kácí les, tak létají třísky. Se založenýma rukama a pozvednutým obočím čeká, co z čaroděje vypadne a když se tak stane, tak mu nevěřícně na sekundu klesne koutek, který měl v ušklíbnutí, aby vzápětí mohl vyskočit zase zpátky nahoru a on se rozesmát.* No to nene.. Ty.. *Dostává ze sebe během smíchu.* Ty ses zamiloval? Počkej.. To jde? *To byla vlastně hlavní záhada celého tohohle odhalení. Kdyby jim bylo sto, dvě stě, tak by se to dalo ještě pochopit, i když srandu by si z něj dělal tak jako tak, ale teď...* A jak je ta cácorka Triss stará? Nemůže ji být přes sto, když ji tak krásně nazýváš.. *Zajímá se, ale momentálním účelem mu je asi z Kaie dostat ještě co nejvíc, než se půjde podělit s Maddie o informaci, že mu řekl jménem nějaké malé čarodějky během sexu.* Ta ti teda musela řádně pomotat hlavu.. *Ušklíbne se velice škodolibě, nad tím faktem, že díky nějakému čarodějnému pulci úplně vypustil z hlavy, že má pod sebou jeho.* A jaktože moje jméno nikdy nevzdycháš? *Rýpne si ještě do něj jako do mrtvoly a vezme si od upírky skleničku, kterou jim konečně donesla. Ono před tím se k nim neměla moc jak dostat přes hlouček jeho upírů. Skleničku nabídne poté i Malachaiovi a vypadá, že se asi moc chce z momentální situace vypařit.*
*Nechal si z Dragosa zo seba robiť srandu, ale viac mu na to odpovedať nemienil. Keď mienil takto provokovať, tak to znamenalo, že Kaiovi sa nechce odpovedať. Nech si o ňom DRagos myslel čokoľvek, tak rozhodne mu nebude kaziť predstavu, že je malé decko a urazísa len preto, že Dragos niečo zisťoval. no rozhodne nechcel, aby sa Dragos bavil s ním o Triss. Už tak toho mal plné zuby, že sa mu podarilo vysloviť jej meno, ale nedivil sa, pretože bol čiastočne zdrogovaný od Jin Fenu. No predsa len by sa aj Kai zasmial, kebyže sa jeho krvi doslova napije.* Ako náhle skončíš v pekle, tak buď rád, že sa vrátiš, ale tie posrané následky s z neho odnesieš. *POvie mu, aspoň niečo na odpoveď ale nejako sa mu už nechcelo o tom baviť. Bol by radšej keby do neho Dragos nerýpal, predsa len by to nemohol nejak vziať v zlom. Povzdychne si, ale na jeho tázky neodpovedá, len si prstami prejde spánky, keďže ho z jeho otázok začínala bolieť hlava. Prižmúri na Dragosa oči a povie mu.* Je to moja vec a čo sa stalo stalo sa. Len sa bav na tom, ale aj tak by si mohol úplne rovnako skončiť aj ty na mojom mieste. Aby si si nemyslel, že sa to nedeje nikomu ako len mne. *Povie mu, ale od upírky si už alkohol nezoberie. Predtým ako odíde, tak sa ešte obzrie na Dragosa.* Hlavne sa pobavte s Maddie na tom, predsa len ju určite čoskoro navštíviš. Čoskoro sa uvidíme. *Po tých slovách odchádza z baru, pričom keď sa dostane von, tak vie že jeho mágia je späť a rozhodne si vytvoril portál smerom k nemu domov. Aj tak by rozhodne nebolo dobré, aby sa od krvi prechádzal po meste.*
*Dragosovi bylo u jeho vybledlého upířího pozadí, že Kaie štve. Mohl si za to konec konců sám, že se neovládl a prvotně se zamiloval do nějaké cácorky, jak ji nazval a druhotně dovolil, aby z jeho pusy vyšlo její jméno. No přeci jen se uklidní trochu, když se začne ptát. Odpovědi chtěl totiž slyšet.* Zajímavé.. Takže tobě se po pekle vrátily emoce.. To by vysvětlovalo tvou náladu dneska.. *Uchechtne se pobaveně, zvlášť když sleduje, jak si z něj promne nejvyšší čaroděj spánky. Ví, že při tomhle gestu je struna napnutá a Dragosovi stačí jen maličko potáhnout, aby praskla, což se také stane. Pobaveně div zase nevyprskne smíchy. Avšak ovládne se a jen se pro sebe tiše uchechtává pod úšklebkem na tváři.* Jen se nedělej.. Reagoval by jsi úplně stejně, kdyby se situace prohodila.. *Věnuje mu ještě pobavené mrknutí, než se Malachai sebere a začne odcházet. Upíři však ještě stojí kolem nich v kroužku.* Chceš ji pozdravovat? *Nabídne mu škodolibě, než ukáže upírům, ať ho nechají projít, než by je mohl Malachai porazit jako rozzuřený býk. Tohle mu opravdu vylepšilo den. A možná si ho ještě zlepší. Koukne se na oblečení, které se tu válelo kolem, načež na sebe nahodí zpátky kalhoty.* Posbírejte to a vezměte to do vily do mých pokojů.. *Rozkáže upírům okolo něj a napije se ze skleničky.* Já si udělám ještě malou návštěvu.. *Dodá s úšklebkem a nahodí na sebe ještě svůj kabát. Zpoza pohovky vytáhne svou hůl a zamíří pryč z klubu na jedno místo, kde dlouho nebyl.*
*Jej stuhnutie veľmi dobre cítil, možno práve vyvolanie neistoty bolo to čo chcel docieliť. Vedel, že ju musí vyprovokovať k tomu, aby sa mu otvorila. Sám neznášal keď sa musel dobíjať k niekoho myšlienkam prípadne slovám. Vždy bolo jednoduchšie keď jeden hovoril za seba avšak sám si užíval to nepriame pošťuchovanie, ktoré si často mohol dovoliť. Pri Meritriss o tom bol taktiež presvedčený. Sama o sebe nebezpečná nebola dôvod rizika jej prítomnosti bolo, že vedel, že sa čarodejka nebude vedieť ovládať nech sa stane čokoľvek.* Tajenie nikdy nie je dobrá cesta, každý na to príde nanešťastie inak. *Dodá pi čom je len gestom ruky naznačí nech už začne a nijak nepredlžuje očakávanú dobu. Postupne začne hrať pieseň, ktorá na neho nemala taký dopad, ako na samotnú čarodejku. To bolo pochopiteľné, každý dokázal nájsť iný význam v skladbách ktoré sa mu plietli do života. Pre Zacharieho osobne však slová, ktoré spievala nijak nezasiahli. Svoj život si už pretrpel a vyrovnal sa s ním to isté však od dvadsať ročnej Meritriss neočakával. Keď dohrá pocíti to ticho v ktorom sa čarodejka ocitla a len pohodí jednoducho rukou.* Rozumiem, tie slová sú skutočne slabé. *Odvetí jednoducho svoj názor. Osobné skladby mali vždy svoje miesto, ale nebolo pravidlo, že boli aj dobré. Áno Meritriss si prešla svoje, ale tá bolesť ktorá očakávala, že sa v Zachovi vyvolá neprišla. Slová, ktoré boli priame bez akéhokoľvek skrytého významu, alebo zaujímavej metafory ho samého neoslovili. Možno by sa jej cieľová skupina chytila, ale nebolo to nič.. skvelé podľa jeho osobnej chuti.* Každého osobné výlevy sa tak či onak dostanú medzi ľudí. Majú to pomerne radi. *Dodá pri čom len ukáže rukou ku občerstvenou a rukávom len utrie jej slzu.* Každý si prežije svoje peklo, avšak viem, že toto je len slabá škvrna na povrchu.
*Triss se zatváří trochu nešťastně. Sama z gradace písně cítila vše, co do ní vkládala. Pravda, byla jednoduchá a přímá, ale ona, aby ze sebe dostala to, co chtěla, nepotřebovala metafory, ozdobné kudrlinky a další věci, které by ubyly surovost a upřímnost celé písně.* Ty slova jsou upřímné, v mluvě, kterou člověk běžně používá. Na vyzpovídání se člověk nepotřebuje ozdoby, které zabijí pointu a surovost. Ne vždy je to nutné. *Brání svou skladbu, i když by mohla mlčet. Pociťovala k ní jistou hrdost ovšem, skoro jako matka ke svmu dítěti, což pro ni její písně skutečně byly.* Ne...nepředhodím se žralokům touto písní. Třeba jednou, ale ne teď. *Pokroutí hlavou, že tuto skladbu skutečně nechce vydávat. Jen ať vnímají její život přes růžové brýle. Nezatahovala je do svých problémů a obvykle ani do vztahů. Snad proto Zacharie odhalil rychle, že její vztah je fraška. Tušila, že věděl o jejím vztahu se Sanderem, o kterém spousta lidí nevěděla nic, snad jen z fotek, které někdo hodil na internet, že spolu byli viděni, ona však romantický život, kór s lovcem, který pro jejich civilizaci neexistoval prakticky, nedala veřejně. A ani netoužila po tom, aby se někdo ve vztazích příliš pitval. Sotva o tom mluvila s přáteli, natož s neznámým, obrovským světem. Překvapeně nadzvedne obočí, když setře její slzu z klavíru, mohl ji jen upozornit, udělala by to, jen si jí nevšimla. Moc nechápala, co tohle bylo za náhlou změnu v jeho chování, čeho se čaroděj snažil docílit, když ji na to neupozornil? Snad zdání soucitu? Místo toho, aby se zeptala, se omluví, aby se zašla napít a hořce se zasměje.* Protože pocity a vzpomínky jsou jiná věc. A tohle celé byl spíš existencionální problém vyvolán tím vším. Ne něco konkrétního. *Odpoví na jeho poznámku o vzpomínce a projede si prsty vlasy. Nebyla po emocionální písni - pro ni emocionální - tak klidná, jak by si přála být. Snad počítala s tím, že se mu líbit nebude, jenže nač hned hanit, že si někdo vylévá duši a srdce na papír, do kláves. S nádechem konečně upije nealkoholického nápoje a pokrčí nakonec rameny.* Každopádně album je dokončené. Dohnala jsem skluz, takže...půl práce hotovo. *Dodá, protože třeba jej bude zajímat, že skluz již neměli a nebude kvůli ní mít problémy.*
Pri kreatívnej práci, ktorú robíš to potrebné je. Dúfam, že takéto piesne sa nebudú objavovať na potencionálne možnosti na album. Nepotrebujem, aby tvoja verejná osobnosť bola ešte viac ohrozená, ako je. *Povie zatiaľ čo zaklapne vrchnú časť nad klávesmi, pri čom buchnutie sa rozletí miestnosťou. Akustika bola skvelá, predsa len dal si na tom záležať a všetky slová bolo perfektne počuť. Aj keď by ich Zacharie radšej nehovoril, niekedy do bolo potrebné.* Žraloky po tebe skočia len keď im to dovolíš a keď sa nedokážeš brániť. *Namietne na jej názor a postaví sa so založenými rukami smerom k oknám, ktoré boli zároveň aj steny. Zacharie vedel veľa, všetky informácie si však uskladňoval práve pre situácie, ako tieto. Nerád psychický ničil ľudí v koníčkoch to už nemal, avšak niekedy to bolo potrebné. Neznamenalo to, že by Meritriss mal v pláne zničiť to by nikdy v záujme nemal. Len jej naznačil čo vie. Jej výroky mu však prišli vtipné. Naznačil to aj slabým úsmevom, zatiaľ čo naklonil hlavu nastranu.* Existenciálny problém? Z pekla, alebo z tvojich hrádiek, ktoré si si dovolila? *Pozrie na ňu veľmi zbehlo pri čom by sa jednému zdalo, že mu na ten moment zmizla hmla z jeho očí. Možno by si jeden myslel, že bolo možné vidieť aj biele fľaky na jeho pokožke. To však bolo skutočne len sekundové a každý si to mohol len nahovárať.* To áno, najbližšie len poprosím, aby si nebola videná s nejakým fake priateľom a chodila na čas. Viac od teba nežiadam. *Usmeje sa na ňu zatiaľ čo dopije svoj pohár a kryštáľové sklo len položí na klavír. Zatiaľ čo sa oň sám oprie.* Nechceš sa mi ešte s niečím zveriť? Určite je toho veľa.
Myslím, že víte jaké písně jsou v mém albu. To jaké skládám pro vlastní potřebu už není tématem dne. *Zvedne trochu vzdorovitě hlavu a prohrábne si vlasy, které se volně rozprostřou po zádech a ramenech, jen co ruku spustí.* Raději zůstanu na palubě, kam se nedostanou a nebudu je zbytečně lákat. *Zamračí se nad metaforami v nichž mluvili, protože chtěla, aby Zacharie pochopil, jak to myslela. Vždy byl přece tak chápavý! Trochu ji i rozptylovalo jak dle potřeby skákal z vykání k tykání a zpět. Nevšímala si toho sice tolik, ale hlodalo ji na to upozornit, vědět důvod. K čaroději se však prudce otočí, když zmíní hrátky.* Prosím? *Zeptá se zmateně. Netrklo ji, že by mohl něco vědět, ani ve snu ji to nenapadlo a vůbec by si jeho nespojila s někým, kdo něco takového druhým předhodí. Potřese slabě hlavou a pak se ušklíbne.* Fake přítelem? To divadlo nikdy tak docela nebylo pro lidi, já své vztahy nerada zveřejňuju, je to něco soukromého a nikomu do toho nic není. Tohle byla zpráva pro jednu konkrétní osobu...a do toho zase se vší úctou není nic vám. Hlavně když chodím snad vždy na čas a dávám dopředu vědět, když jdu do Faerie nebo nepřijdu. *Tentokrát si vzdorovitý pohled a zvednutou tvář odpustí, ani ruce si nezaloží na hrudi, protože mezi prsty letmo zajiskří a Triss ruku sklepne. Sice to je spíše metaforické gesto, než že by vážně fungovalo, ale jiskřičky zmizí. Ukázalo to jen, jak emocionální v tento okamžik byla. Pořád v ní byly myšlenky, co ji nabádaly ke zlým, strašným věcem, s nimiž bojovala. Potlačit je dokázala jen občas, vždy však byly pod povrchem, párkrát i vyšly najevo. Hlavně ve vzteku.* Nechci. Nevím s čím by bylo třeba se svěřit. Myslím, že na spoustu svých problémů stačím sama. *Řekne s momentální nedůvěrou z toho jak ji popichoval. Nechtěla se předhodit žralokům, jak řekla. Když nic neřekne, do ničeho se nezakousne a nezačne ji drásat. V ten nejméně vhodný okamžik se také ozve zavřísknutí kocoura od bazénu. Kdy se tam dostal bylo otázkou, Triss přeci jen k němu u klavíru byla zády a Zacharie dost možná pozoroval ji, nebo se zrovna díval z okna, když se malátný Ezekiel vybral najít pití. Očividně trochu zanedbal rozhlížení a po čenichu se mu ohnal zuby krokodýl, ktreý v bazénu plaval. Nekousnul ho, ale o čumák mu zavadil. Triss se rychle ohlédne na místo, kde spal a zakleje, když ho tam nenajde. Její kroky byly rychlé a v první moment ani nezaznamenala krev na podlaze, když k sobě kocoura telekinezí natvrdo vtáhla do náruče.* Dohajzlu! Ono mě to chtělo sežrat! *Vypadne z kocoura a Triss se po krokodýlovi ohlédne a sotva si všimne krve, tak se s ní zhoupne svět, zbledne a ustoupí. Krvácející ránu zakryje vlastní dlaní, takže ji zabarví karmínovou tekutinou.* Ukaž to. *Řekne slabým hlasem a ztěžka polkne. Jen kousek a mohl přijít o oko. Její dlaň se rozzáří, když se skoro automaticky pustí do léčení drápance, její dech je ale velmi plytký, nervózní, když se snaží soustředit na to, co léčí, jak co nechat srůst, no zároveň se jí před očima míhají obrazy mrtvol, mučených a její ruka se čím dál víc chvěje, až nakonec kocoura, již vyléčeného, jen s místem bez srsti, pustí a trochu chaoticky zamíří napříč bytem.* Potřebuju se....potřebuju se umýt. HNED. *Její hlas byl naléhavý a volnou rukou si vjela do vlasů, než zamířila do koupelny, která byla nejblíže.*
*Pozdávalo sa mu, ako sa začala rozhorčovať. Nevedel prečo mladú čarodejku nedokázal brať vážne. Niekedy uvažoval či ho takto videla napríklad Madelaine keď sa prvýkrát stretli. Predsa len aj medzi nimi bol značný vekový rozdiel, niekedy sa jej na to asi musí popýtať. Rozumel tomu čo mu hovorila, stále to však nebolo to čo od nej chcel počuť. Čakal kedy z nej niečo vypadne keď jej niečo dôjde, že už nie je malé dieťa na kamerách. Tie kamery, ktoré ju sledovali musela mať pod palcom a vzhľadom na jej priznanie, že ten vzťah bol len kvôli jednej osobe.. nebolo mu potrebné vedieť viac, aby si utvrdil jej tvrdohlavosť. Mladé ženy také bývali, asi len pár krát stretol takú čo by si do svojich sedemdesiatich rokov nechala niečo povedať. Jeho oblečenie sa na jeho založené ruky začalo už pomaly krčiť a tam mu len padli za chrbát kde sa opäť prepojili.* Myslím, že vieš o čom hovorím. Aj keď by som o tom radšej ani nevedel. *Prizná sa a nakloní sa nad klavír. Jeho nohy predsa len chodili hore dole po miestnosti a prečo aj nie? Bol to viac menej jeho byt a tak v tom nebol nijaký problém.* Mám viac kontaktov, ako si môžeš myslieť. A nie som jediný, si cieľ pre mnohých a také lacné zábavky ti vytvárajú slabé chvíle. *Povie pri čom jej len venuje prísny výraz.* Rozumiem, že si mladá ale svoju mladosť budeš mať ešte skutočne dlho. *Dodá pri čom len mierne nadvihne obočie.* Divadlo, ktoré nebolo pre ľudí pri tom niekedy sa zdalo, že ste pre nich priam pózovali. Pokiaľ o tom vedeli bolo to aj pre nich. *Bol si vedomí, že jej naďalej nevykal. Možno mu to bolo už pomerne jedno. Odstup si od Meritriss dokáže spraviť tak či onak, vedel, že to nebude príliš komplikované. Na jej tvrdení o tom, že si pomôže sama ani nereagoval. V tomto momente bolo selektívne ignorovanie asi najlepší spôsob, ktorý mohol využiť. V tom momente si však povšimne náhleho výkriku Meritriss a klapnutie úst Lacosteho. Mačku si taktiež všimol, skôr ho prekvapilo to, že mačka si sama zanadávala. Všimne si tak, ako sa krv dostala do vody a pomaly sa rozširovala po vodnej hladine.* Kúpeľňa je hneď za rohom. *Ukáže jej smer zatiaľ čo uvidí ešte nejaké tie kvapky krvi na podlahe, Zacharie sa tak otočí smerom po utierky avšak povšimne si pohľadu na tváričarodejky.* Ste v poriadku?
Ne nevím, o čem mluvíte. *Odmítne okamžitě, protože byla zmatený. O čem by raději nevěděl? Mluvil o tom vztahu, na který tak plynule stočil téma? Když věděl, že je to fake, tak to mohl nazvat hrátkami? Úplně se tím tak či onak zabývat nechtěla a pokrčí rameny.* Sejde na tom? Dali jsme něco lidem, pobavili se u toho a svedli to na navnadění k filmu. *Pokrčí rameny znovu, trochu víc vyhýbavě. I když to byl falešný vztah, tak se o tom nepotřebovala tolik bavit. Potom se ale udála celá nemilá situace s Ezekielem a Triss skoro až utíkala do koupelny. Ruce vrazila pod umyvadlo, telekinezí málem urvala kohoutek a jen co dostala krev z rukou, tak si hodila vodu na obličej.* Zvládnu to. Nesnesu krev. Přináší vzpomínky. *Zamručí si do dlaní a přejede si s nimi naposledy po tváři, načež se narovná a sledujíc svůj odraz nechá kapnout na hrudní koš. Zašklebí se nad krví a mávne rukou, aby ji zakryla iluzí, prozatím, než se kusu oděvu zbaví. Zhluboka se nadechne a zastaví vodu. Otočí se k Zachariemu a zamračí se.* Zřejmě nejedl dost. *Upomene na Lacosteho jídlo. Nevyčítala mu, že plaz zaútočil, nakonec Ezekiel byl debil a šel tam sám.*
*Kill byl dneska celý den doma. Hlavním důvodem byla pochopitelně Amaya, která k němu měla přijít, jak se domluvili, ale ten druhotný byl den, že se potřeboval odklidit z práce na moment. Už delší domu řešili, jak na Lisbeth Reed, nebo-li jak on ji znal jako Caroline Blake. Díky trpělivosti oddělení a několika šikovným konatktům se konečně podařilo po víc jak roce získat výhodnou pozici pro nastrčení špeha do její komunity. A tohle téma se poslední zhruba tři týdny na oddělení řešilo věčně dokola. Nikdo totiž nevěděl, jak skončil předchozí policista, co se na tuhle práci dal. Jednoduše zmizel a nikdo už ho nedokázal najít. Není proto divu, že se nikomu do utajení nechtělo. Nakonec se do pomyslného finále dostali tři policisti. A Kill byl jedním z nich. Neodmítnul to zatím, ale ani nepřijmul. Cítil jakousi morální povinnost k Triss, které slíbil, že její matku dostane, ale zároveň k Amaye a rodině, kteří by nevydýchali, kdyby se mu něco stalo. A když už je řeč o rodině, tak Killovi padl pohled na otevřenou obálku s pozvánkou na každoroční vánoční a zároveň novoroční ples hraběte a hraběnky z Pembroke. Jen to Kill viděl a svíral se mu žaludek. Nemusel číst ani onen dopis, který k němu Lady Seymour přihodila, aby věděl, že bude na vánočním plese letos hrát mnohem větší roli než dříve. Nečekal však jakou až velkou. Dopis od jeho babičky obsahoval znepokojivou zprávu, že se Lord Seymour nachladil a vyklubal se z toho zápal plic. A nikdo neví v jaké bude formě až přijde čas plesu. Proto jej hraběnka žádala (ačkoliv to neznělo, že má moc na výběr), aby letos svého děda na plese zastoupil. Do toho Kill přemýšlel nad ním a Amayou. Věděl, že Amaya už nemá rodinu se kterou by trávila vánoční svátky a i když mu bylo jasné, že by neprotestovala, kdyby navrhnul, aby jela na Vánoce s ním, tak on ji nechtěl vystavovat dalšímu tlaku, který by po jeho boku musela na plese snést. Na druhou stranu ji nechtěl tady nechávat samotnou. Killovi by se teď nejvíce hodilo, kdyby se mohl rozpůlit. Jednu svou půlku poslat do Anglie plnit zodpovědnou veřejnou roli a druhou nechat tady v Americe, aby mohl mít soukromé Vánoce se svou přítelkyní. Do toho mu kolidovala ještě ta skutečnost, že jestli bude nakonec opravdu vybraný, aby převzal pozici v utajení, tak by návštěvu Anglie musel zrušit úplně. A taky by musel Amaye oznámit, že by se při nejhorším půl roku vůbec neviděli a byli by bez jakéhokoliv kontaktu. Ke všemu by ji ani policie nemohla podávat žádné podrobnosti, jestli Kill náhodou nebojuje právě o život. Kill byl z toho všeho na nervy a tak se stalo něco, co už přes rok neudělal. Studený vítr si hrál s jeho polodlouhými vlasy, když stál na balkóně a mezi prsty svíral cigaretu. Naposledy si zapálil poté, co se rozešel se svou bývalou přítelkyní. Lépe řečeno poté, co ji nešťastnou náhodou poškrábal jako vlkodlak. Pak se toho zlozvyku zase zbavil, když nastoupil na nové oddělení a doufal, že se k němu už nevrátí. No.. Nestalo se. Rok 2022 mu dával zabrat. Kill nehodlal připustit momentálně ani jednu možnost a zároveň se hodlal připravit na obě a proto vyslyšel návrhy oddělení a nechal si růst vlasy, aby v utajení vypadal co možná nejvíc odlišně od toho, jak vypadá v běžném životě. Jeho vlasy tak teď dosahovaly lehce nad ramena. Když do utajení půjde, tak se nebude muset dlouho čekat, když ne, tak je prostě normálně před Vánoci zkrátí. K vlasům se měly v utajení přidat i vousy, ale ty mladý policista prozatím neměl a neřešil. Kill byl venku tak dlouho, že i jemu začínala být zima, než cigaretu típnul o podlahu a vrátil se dovnitř bytu. Nedopalek vyhodil do koše a vrátil se ke složkám, co měl rozházené všude na stole. Byly to složky všech jeho případů se kterými se snažil na rychlo nějak pohnout. Nechtěl za sebou nechávat resty, když je v sázce možnost, že na půlroku zmizí pryč. Taky se kromě složek někde v obýváku nacházela i ona pozvánka a dopis. Taktéž Killův možný fiktivní životopis, kterým se měl řídit v utajení. K možnému údivu si ještě nepřevrnul hrnek s čajem, který u toho upíjel a konvici se zbytkem této tekutiny. A jak je Killovým zvykem, tak se do práce zabral na několik dobrých hodin a čas nevnímal. Věděl, že má přijít Amaya, ale na přesný konkrétní čas se nedomlouvali. Kill ji jen řekl, že až bude mít hotové vše, co potřebuje, ať už to bude do školy nebo pro sebe, tak ať dojede, kdy bude chtít a můžou vybrat něco, co uvaří. Když si na to Kill ráno vzpomněl, tak mu to alespoň na chvíli dostalo slabý úsměv na rty, než se kouknul do té hromady papírů v obýváku. Ačkoliv se jednalo o smutnou věc, tak byl rád, že tu bude s ním. Konečně se mladík dokázal odtrhnout od práce, aby zjistil, že je poněkud pozdě. Nebo takhle.. Venku se stmívalo, ale jelikož byl už pozdní podzim, tak bylo jen něco kolem čtvrté hodiny. Kill si vzal telefon, když jej našel; během těch pár hodin práce jej stihl zahrabat v papírech; a chvíli na něj nerozhodně koukal. Ano, dal Amaye volnost v tom, kdy může přijít, ale s tím vším, co se v New Yorku dělo měl trochu obavy, když bude za ním cestovat ve tmě. Proto se nakonec po chvíli uvažování rozhodl vytočit její číslo s tím, že se raději zeptá, jak to s ní vypadá.*
Možno je lepšie, že si to neuvedomuješ. *Povie jednoducho pri čom sa len oprie chrbtom o stenu. Pomaly to už začínal vzdávať, keby nemal tak silnú zásadu, že nechodí ľuďom do mysle tak by pravdepodobne od Meritriss vedel aj posledné omrvinky. Jeho morálne pravidlá boli overené časom a tak si ich sám nedovoľoval porušovať. Avšak niekedy nad tým skutočne uvažoval. Aj teraz kde sa už očividne stalo, že čarodejka sa jednoducho sekla. Nepovolila a pravdepodobne už ani nepovolí.* Ľudia nie sú hlúpučký, články, ktoré sa dostali ku mne boli len neustále uchechtávky nad faktom, že sa takýmto spôsobom snaží propagovať film. Takýmito vecami človek začína nedôverovať. A vy potrebujete všetku náklonnosť, ktorú je možné získať.* Ale ten vzťah už mojej osobe príliš neprekáža, vystavovanie najvyšším čarodejom, ale áno. Nepovedal by som, že je potrebné pripomínať, že či už Malachai, alebo Madelaine sú nebezpečný.*Zatiaľ čo pokračoval vo svojich slovách, pri čom postupne naberali na intenzite. Od čarodejky však započul pár slov, spomienky, tie, ktoré nepovažovala za plnohodnotné ju naďalej mátali. Pokiaľ to nebolo poetické tak skutočne nevedel čo bolo. Jemne si napraví prsteň na jeho ruke zatiaľ čo čaká jej návrat. Kým tak bola preč len vzal veľký kus mäsa, ktorým Lacosteho kŕmil. Pochopiteľne to bolo mŕtve, len tak by mu jeleňa do bazéna nehodil. Okrem toho by bol celkom problém ho dostať na vrchné poschodie tak či ona. Načo si tak robiť prácu. Len tak rukou zahodí jedlo pre Lacosteho zatiaľ čo krokodíl začne trhať tkanivo od kostí. Bolo tam aj niečo z krvi, ale radšej nech je to jedlo, ako mačka.* Už nie je. Aspoň teda dúfam, že nie je. *Povie pri čom sa pozrie na Meritriss. Medzi tým si zo šuflíku v kuchyni privolá nôž, ktorý za chrbtom skryje. Telekinéza bola raz tak dobrá vec. Nôž tak chvíľu poťažkával v ruke kým si nezdvihol predlaktie a jedným ostrým zárezom si prerezal hlbokú ranu cez celú šírku končatiny.* Niekto ťa musí vytrestať za orgie s najnebezpečnejšími ľuďmi v NewYorku. *Povie pri čom len hľadí, ako sa mu postupne leje krv po celých rukách až na biele oblečenie. Bola všade, avšak vedel, že to nebude žiadny problém dať dokopy.*
*Chvíli uvažovala, kdo je Madeleine, což ji trochu odvedlo myšlenky, že ví, že se s ní kdy potkala nebo s ní byla v nějaké místnosti, byť nikdy o samotě. Stále se i tak třásla, byť nepatrně a srdce jí trochu víc tlouklo. Cítila vlhko na oblečení, věděla, že je to krev a i když ji neviděla, tak ji to znepokojovalo. Vrátí se do obývacího pokoje a stiskne čelisti k sobě, protože slyšela praskání kostí, mlaskání, šplouchání vody. Ty zvuky byly odporné a nutily ji ztěžka dýchat a několikrát polknout pro jistotu, aby se jí nedostala žluč do krku a úst. Pohled vrátí k Zachariemu až ve chvíli, kdy zahlédne periferně záblesk od ostří nože. Výrazněji zbledne a mezi prsty jí zajiskří. Sotva vydá přidušený zvuk, když se objeví první kapky krve a Triss se na nich vyděšeně ukotví pohled, než jím skočí k zeleným očím bez známky emocí.* Potrestat? Za něco, o čem jsem netušila, že se stane? *Vyjede po něm přiškrceným, přeskakujícím hlasem. I Ezekiel se zdál, že by byl zbledl, kdyby měl lidskou podobu. Krev mu nevadila, jistěže ne. To Trissina magie. Naplnila místnost více než doposud, samotnou čarodějku vyloženě dusila. Duhovka začala ustupovat bělmu, až zůstala v očích jen zúžená dračí zornička. To trvalo okamžik. Triss se prala s vlastní myslí o kontrolu nad magií, ale znatelně ten boj prohrávala.* Myslíš si snad, že bych tam šla, kdybych to věděla? *I její hlas byl prosycen těžce potlačovanou magií, přes kterou se jí špatně dýchalo a začal se zvedat prozatím mírný telekinetický vír, který však byl dostatečně silný, aby poshazoval nádobí. Triss tím směrem skočí pohledem. Nevšimne si Ezekiela, který se schoval za gauč, jakoby to měla obrátit proti němu. Její dech se ještě o něco zrychlí, když si uvědomí, že kontrolu opravdu ztrácí.* Proč mi všichni chcete tak moc ublížit? *Vypadne z ní tiše, křečovitě a pevně stiskne na okamžik oči, než je zase otevře. Primární účel bylo zabránit slzám se dostat ven. Chtěla hodit na Zacharieho prosebný pohled, požádat ho, aby se vyléčil, jenže čarodějova ruka už ani neprosvítala pod vší tou krví, která ji zahalila, jeho oblečení bylo jakoby prošel mrtvolami a krví a zeslabení jejího protitlaku na magii způsobí, že se vyvalí jako tsunami přes její hradby. Triss si bezděčně sáhne na bránici, kde cítila nátlak, jak se nemohla pořádně nadechnout a s bolestným zaskučením klesne na kolena. Všechno se to sbíhá až děsivě rychle, když jí bolestně začne tepat ve spáncích a vír se v jediné prudké vlně rozšíří a zřejmě odstrčí čaroděje blíž k bazénu nebo ke zdi. Nábytek se s vrzáním začne poposouvat a Triss se zapře pěstma o zem. Snažila se nadechnout, zatímco se čaroději před očima takřka zcela změnima. Na levé tváři se zaleskly stříbřité šupiny, vlasy získaly barvu tekutého stříbra, duhovka zmizela a za zády se ve fialovém záblesku roztáhla křidla, která se okolo ní schoulila, aby ji chránila před světem, před ní samotnou. V mysli se jí promítaly nastřídačku obrazy Malachaie, který odmítal odejít, když začínala působit droga, toho momentu, kdy si uvědomila, co nápoj od Maddie způsobuje a pak záblesky, krvavé a kruté záblesky mučených mladistvých a dětí z pekla.*
*Poslední dobou toho bylo na mladou ženu trochu víc, než se dalo stíhat či alespoň zpracovat v naprostém klidu. Škola, řidičák, dění kolem její polovičky a do toho ještě další aktivity. Do toho si ještě nerozvážně vzala práci na poloviční úvazek. Občas díky tomu byla roztržitá a soustředit se jen na jednu věc někdy zkrátka nešlo. A jako naschvál jí zkoušky na řidičák vyšli na dnešek. Své drahé polovičce to pochopitelně neřekla - z prostého důvodu. Nechtěla aby si přidělávat starosti, alespoň ne dnes. I tak jich měl podle ní dost. Navíc ho chtěla překvapit. Nebo se možná i trochu obávala co jí ke zvolenému dopravnímu prostředku řekne. Ostatně motorka nepatřila zrovna mezi ty nejbezpečnější. Ale! Ironicky se jí s ní cestovalo díky klaustrofobii lépe než v bezpečnějším automobilu. Povzdechla si jak čekala až na ni přijde řada se zkouškami z jízdy. Přes to, že testy jí prošli o jednu o otázku ji víc myšlenky prchali ke Killiánovi, kterému toho bylo nakládáno čím dál tím víc. Chtěla ho podpořit jak jen to půjde, i když někdy sama nevěděla jak. Občas si prostě přišla bezmocná a... štvalo ji to.* Slečna Noiri - jste na řadě. *Lehce s sebou při zaslechnutí svého jména trhla jen aby se následně omluvně usmála na komisaře a kývla. Zhluboka se nadechla jak jej následovala a v duchu si připomněla, že se teď musí soustředit. Ani nevěděla jak, ale nakonec jízdy nějak zvládla i když s lehkým upozorněním, že by takto nervózní neměla sedat za řídítka. Už se i nadechovala k protestu, ovšem nakonec to sama uznala a zmohla se jen na další ze série omluvných úsměvů. Po cestě domů si zkontrolovala ztlumený telefon aby uviděla zameškaný hovor od svého přítele. Lehce si zkousla ret a hned začala vytáčet jeho číslo aby jej s hromadou omluv ujistila, že se jen převleče a je na cestě k němu. Zároveň se jej při té příležitosti zeptala, zda nemá něco vzít. Do telefonu jí při tom zahučel klakson jak div nevlétla jednomu řidiči pod kola jak spěchala za což se dotyčnému krátce omluvila a razila si svoji cestu dál aby se ke svému cíli dostala co nejrychleji.*
*Kill si povzdechl, když mu Amaya hovor nezvedla a trochu nervózně začal klepat nohou, když mobil sledoval a odolával možnosti si znova zapálit. Nakonec ale došel k závěru, že jedna dneska stačila, protože do toho rozhodně nechtěl znova spadnout. Telefon odhodil vedle sebe na pohovku a přitáhl si další složku s případem, kterou otevřel a vytáhl na stůl fotografie, zápisy a svědectví, jenž začal prohlížet. Když se mu konečně ozval hovor zpět, tak po telefonu by i snad skočil.* Am, Am, Am.. *Pokusí se zastavit její vodopád omluv.* To nic.. Měla jsi něco na práci, chápu to.. *Odpoví ji, načež zakroutí hlavou na odpověď, než mu dojde, že ho nevidí. Holt si přepracování vybírá svou daň i na něm.* Nemusíš nic brát.. Jen přijď, ano? *Řekne, než přes mobilní zařízení uslyší velice jasně troubení auta.* Am, stalo se něco? *Zajímá se hned, protože auto si jen tak nikdo nesplete.* Mám ti jít naproti? *Navrhne po chvíli váhání.*
*musela se chtě nechtě pousmát, jakmile zaslechla jak mladík opakuje zkráceninu jejího jména. Utichla a nechala jej mluvit, což ji přimělo k dalšímu, lehce zasněnému úsměvu.* //Typický Killián.// *Proběhlo jí při jeho rozmlouvání omluv hlavou.* Dobře. *Odvětí mu po chvilce.* Jen se převleču a jsem na cestě. *Dodá po chviličce před tím, než dá jeden z řidičů na jevo svůj názor na její přítomnost na silnici.* Mhmmm? *Broukne do telefonu a zavrtí hlavou.* Ne, všechno v pořádku, jen je dnes nějaký provoz. *Pokusí se jej po chvilce ujistit i když možná ne tak moc přesvědčivě jak by chtěla. S tím přidá do kroku aby se dostala do svého domu. Když se opět ozve hlas z druhé strany, zavrtí bez dlouhého rozmýšlení hlavou.* Jsi milý, ale s tím provozem by to bylo asi na déle než když dojedu já k tobě. *Odvětí mu se slabým pousmáním.* Za nedlouho budu u tebe.. mám se ještě pro něco stavit nebo tak? *Povytáhne tázavě obočí čekajíc na odpověď zatím, co jí v hlavě šrotuje jaký bude nejrychlejší způsob dopravy.*
*Kill si pro sebe přikývne a pousměje se.* Dobře.. Máš čas.. Jen jsem chtěl vědět, jestli jsi v pořádku.. /Zvlášť s tím vším, co se v New Yorku v poslední době děje a to beru jen události, které jsou známé civilům../ *Následně se zarazí nad tím, jak se v hovoru ozve troubení auta a byl by možná schopný ihned vyrazit za Amayou, ale když to odmítne tak souhlasně zamručí.* Hlavně se tomu provozu nepřimotej do cesty.. *Pousměje se slabě a v hlase je slyšet, že víc, než jako vtipná poznámka je to myšleno dosti starostlivě.* Ne, nemusíš.. Všechno tu mám.. Hlavně dej pozor na cestě.. *Odpoví ji a počká, jestli mu chce Am ještě něco říct, a kdyžtak hovor položí a telefon vrátí na stůl načež se ještě na moment zanoří do případů, než dostane nějaký impuls, že je Am tady.*
Zatím mi žádná končetina nechybí. *Odpoví mladíkovi s nervózním pousmáním ve snaze trochu odlehčit hovor. Krátce se při jeho poznámce podrbe na hlavě.* //Na to je asi pozdě.// *Proběhne jí hlavou s čímž se lehce ošije.* Pokusím se. *Odpoví místo myšlenky jenž ji napadla. Ta by mu od starostí moc nepomohlo. A on... zněl poněkud ustaraně. Když si pak vyslechne jeho odpověď už odemyká domovní dveře.* No dobře.. kdyby jsi tě přece něco napadlo, stačí zavolat... nebo napsat.... a já... se pokusím být tak opatrná jak to jen půjde. *Odvětí a když hovor skončí, přidá do kroku. Doma ji čekalo rychlé převlečení, nakrmení svých spolubydlících a jejich následné protesty při jejím pokusu o odchod. Bylo jí koček líto. Někdy si i říkala jestli by se neměli lépe jinde. Od ní poslední dobou neměli podle ní tolik pozornosti kolik by potřebovali. Tak jako tak - nakonec si zvolila cestovat taxíkem. Motorku ještě neměla vybranou a i kdyby si nějakou půjčila v tomhle rozpoložení by si řídit netroufla. Raději přetrpěla svoji klaustrofobii a na konci cesty - tedy když překonala schodiště - krátce zazvonila na zvonek. S tím si přehodila vlasy na záda aby splynuli po dlouhém, smetanově bílém kabátu jenž skrýval snad všechno oblečení až na bílé vysoké kozačky na kterých se začala jemně pohupovat zepředu dozadu zatím co si ruce založila za záda.*
*Kill nad její poznámkou pozvedne obočí a pobaveně se tiše uchechtne.* Tak ať to tak raději zůstane, jestli nechceš, abych měl infarkt.. *Odpoví ji, než se pro sebe pousměje nad tím, že se pokusí dát pozor. Dokonce je úsměv slyšet v jeho hlase, když ji odpovídá na poslední větu.* Projdi normálně recepcí až nahoru.. Vchodové dveře by ještě měly být otevřené.. *Poté se s ní jen krátce rozloučí a telefon zavěsí. Vrátí se zpátky k případům a jen co uslyší zvonek, tak si v hlavě připomene, že příště, když se bude chtít ztratit do případu, tak si musí nastavit budík, aby zvládl příště včas uklidit, protože teď měl v obýváku neskutečný bordel. A taky měl možná ještě na oblečení cítit lehký cigaretový odér. Ne, příliš silný, ale přeci jen vítr foukal jeho směrem, když byl na balkóně. Nicméně se příliš nezdržoval, když Amaya zazvonila. Jen vzal, rychle zabouchnul složku, do které schoval fotografie a vyrazil ke dveřím, které s úsměvem otevřel.* Už jsem i zvažoval, jestli ti pro jistotu nejít na proti.. Ahoj.. *Pozdraví ji, když ji pustí rychle dovnitř, protože venku zima a on sám viděl, jak je Am zachumlaná v kabátu, který ji po zavření dveří pomůže sundat, jestli ho nechá.*
*Hraně si povzdechne jako by se jednalo o nadlidský úkol, když zaslechne mladíkův tón.* Pokusím se tvému nelehkému přání vyhovět, drahý. *Odvětí mu s mírným cuknutím koutků do úsměvu. Pro sebe si přikývne na dané instrukce.* Rozumím. *Dodá se slabým pousmáním. Po rozloučení už se soustředí na to aby byla co nejrychleji převlečená a vyrazila na cestu. Nakonec se dostala ke svému dnešnímu cíli, mezi ním ji dělili už jen dveře. Neklidně čekala až se po tonu zvonku otevřou. Když se tak stalo, v mžiku ji měl mladý policista anglického původu kolem krku jen aby vzápětí schytal polibek na tvář. A to i přes fakt, že si dívka musela vyskočit aby se kolem jeho krku zavěsila, ale to ji v tom rozhodně nezabránilo. To mohl jen Killián osobně. Na rtech jí proběhl pobavený úsměv.* Ahoj... *Broukne, načež po výdechu dodá.* Překvapuje mne, že jsi ještě nevyhlásil pátrání. *Vrátí mu jemným šeptem popíchnutí a jak se jej pouští párkrát se tiše nadechne. Poté krátce nakrčí nos a věnuje mladíkovy mlčenlivý zkoumavý pohled. Trvá to však jen okamžik než se usměje a nechá si pomoci s kabátem.* Děkuji. *Špitne s lehce načervenalými tvářemi. Ocitne se tak ve tmavě fialovém, háčkovaném svetru a světle modrých džínách.* Jak jsi se měl? *Broukne dívka zvídavě. Sotva se zuje už už se mu pokusí hravě rozcuchat jeho delší vlasy s potutelným úsměvem na rtech. Jako by z ní část starostí opadla když byla u něj. A nebo mu jen nehodlala žádné přidělávat a tak je nechala raději za dveřmi.*
To je velice realistické přání, drahá.. *Odvětí ji pobaveně, než je hovoru ukončen. Spokojeně se usměje jakmile se mu za pár minut už Amaya houpe kolem krku a obejme ji nazpět.* Rozhodl jsem se ještě chvíli věřit New Yorským ulicím, než by se tak mohlo stát.. *Pousměje se a dá dívce pusu do vlasů, než ji pustí dovnitř a zavře za nimi. Jejího nakrčení nosu si tak vůbec nevšimne, ačkoliv ví, že z něj cigaretový dým slabě cítit může, zvlášť pokud se běžně nenachází v prostředí, kde by se cigarety kouřily. Poté ji pomůže jako gentleman s kabátem.* Nemáš zač. Sluší ti to.. *Pousměje se na ni, když kabát pověsí na věšák.* Pracovně.. *Odpoví ji s lehce unaveným úsměvem, když si stoupne na špičky, aby si mohl vlasy shrnout za uši, jakmile mu je Am rozcuchá. Jeho pracovní vytížení je přeci jen zcela očividně vidět, když se dostanou do obýváku a všude jsou Killiánovi složky.* Jen to uklidím.. Promiň.. *Pousměje se slabě a pohladí dívku po zádech, načež se vrhne uklidit složky. Všechny zavřít, dát do nich správné důkazy a hodit na sebe. Komínky poté odnést stranou za gauč.*
*Usměje se pro sebe nad další poznámkou svého milého než jejich telefonický hovor skončí. O nějakou dobu později se s ním přivítá osobně a věnuje mu krátké, pobavené cuknutí koutků při němž jemně zavrtí hlavou.* Abych příště nevyzkoušela, jak dlouho to vydržíš... *Neodpustí si tiché popíchnutí doprovozené krátkým vypláznutím jazyka. Kouř, jenž z něj ucítí, pro tu chvíli nechá být. Více méně. I přes jeho slova mu stejně věnuje vděčný úsměv za jeho pomoc s čímž se lehce začervená na jeho pochvalou.* Mluvko... *Špitne tiše. Culení jí však dlouho nevydrží, neb po jeho odpovědi mu věnuje částečně ustaraný a částečně podezíravý výraz doprovozený o povytažené obočí hned poté, co jej rozcuchá. Ta únava jenž zahlédla, se jí líbila opravdu pra málo.* Měla jsem dojet hned ráno... promiň. *Špitne s tichým výdechem. Mohla to tušit? No, možná... kdyby ano, tak dojede dřív už jen proto aby se Killián celý den netopil v práci. A že to rozhodně vypadalo jako oceán práce když došli do obývacího pokoje. Zhluboka se nadechla a vydechla hned poté, co párkrát zamrkala. Jemně zavrtěla hlavou.* Tahat si práci domů by mělo být trestné. *Zabručí v tichém protestu věnujíc přes to mladíkovy ustaraný pohled bez nějakých výčitek. Přes svá slova se na něj povzbudivě usměje jakmile se začne omlouvat.* Nemůžeš za to, že je tolik případů, které potřebují vyřešit. *Špitne a vydá se za ním.* Můžu nějak pomoct? *Broukne, když sleduje jak její přítel skládá složky. Nechtěla mu je pomíchat i když by mu je upřímně nejraději někam schovala, zamkla a alespoň na ten jeden den schovala klíče z jeho dosahu.*
Opovaž se.. *Pousměje se na ni pobaveně a pokusí se ji prstem klepnout po jazyku, který na něj vyplázne.* Mluvím pravdu.. *Odpoví ji s úsměvem, když ji pohladí dlaní po červenající se tváři. Poté zamíří do obýváku, kde mu dojde, jak moc složek vlastně roztahal a musel uklidit. Své přítelkyni následně věnuje pozvednuté obočí a okamžitě zakroutí hlavou.*Am.. To nic.. Za co se omlouváš? Že máš nějaké vlastní věci na práci a soukromí? *Zeptá se ji víceméně řečnickou otázkou na to druhé. Zastaví se ještě u ní a zadrží v nějakém pohybu rukama na pase.* Dovol mi ti něco vysvětlit, ano? To, že spolu chodíme neznamená, že nemáš právo na to mít vlastní věci, které se mě netýkají.. Nedomluvili jsme si přesný čas, takže se nemusíš omlouvat za čas v jaký si přijela. Přijela jsi tak, jak ti to vyhovovalo a je to naprosto v pořádku.. *Pousměje se na ni a krátce ji obejme, než se vydá uklidit nepořádek v obýváku.* Bylo to dobrovolné, takže by to trestné být nemohlo, jelikož bych sám sebe nenapráskal.. *Odpoví ji s pobaveným cuknutím koutků.* Vlastně technicky vzato můžu, protože je nedokážu vyřešit, aby ubývaly.. *Pronese s pokrčením ramen, když schovává papíry do složek kam patří. Koukne se na Am, když nabídne pomoc a poté na složky, načež se zamyslí.* Možná tyhle zavřené odnést postupně stranou támhle, ať nám nepřekáží? *Navrhne a ukáže ji místo vedle, skoro za gaučem, kde jim vůbec nebudou vadit v pohybu.*
*S tichým smíchem mu na oko cvakne po prstě když se jím pokusí přiblížit k jejímu jazyku. Jeho další slova ji přimějí zčervenat snad ještě o ždibínek více než se mu tváří a se zavřenýma očima a úsměvem opře do dlaně ruky, kterou ji pohladí. Tiše si povzdechne když v obývacím pokoji narazí na záplavu složek s případy. Nehlasně vydechne při jeho otázce - v odpověď pro zatím jen zavrtí hlavou. Za to ne. Když ji však pak zastaví a pustí se do "vysvětlování" zastaví se i ona a zadívá se mu do upřeně do očí* O tomhle to vůbec není... i kdybychom spolu nechodili a byli přáteli dělalo by mi starosti, že si práci bereš takto domů, zvlášť v takovém měřítku. *Pokývne ke složkám než jemně položí své dlaně na jeho tváře a smutně se pousměje.* Jen nechci aby jsi se v těch případech utopil... *Dodá tišeji když ji obejme, což mu automaticky vrátí než její polovička začne složky uspořádávat. S krátkým zavrtěním hlavy si založí ruce na hrudi a opět si tiše povzdechne.* Mám takový dojem, že tě budu muset začít nečekaně přepadávat a začít ti ty složky schovávat... i když mám takový pocit, že ani to by nepomohlo. Ale! Za zkoušku to stojí. *Podotkne s lehce nakloněnou hlavou na stranu a stále založenýma rukama, přeměřujíc si všechny ty složky jako by dumala kam je schovat.* Ne, nemůžeš... nejsi na to sám a ani by jsi být neměl... navíc jsi nikoho přece nenutil ani nenaváděl aby něco z toho udělal... *Ohradí se s lehce nakrčeným nosem. Po chvilce lehce kývne a začne poskládané složky alespoň odnášet na Killiánem určené místo, aby to měli dříve hotové a mohli se věnovat něčemu jinému.*
*Pobaveně se tlumeně tiše krátce taky zasměje, načež ji položí ruku na tvář s úsměvem, který je mu upřímně vidět i v očích, když se Amaya opře do jeho dlaně nazpět. Pak zamíří zpátky do obýváku, kdy si uvědomí, jaký bordel tam vlastně má a chce ho jít uklidit, ale nejdřív se zastaví u Amayi, protože rozhodně nechce, aby si vyčítala, že má toho na práci hodně.* Když je ji hodně, tak je jí zkrátka hodně.. *Pokrčí rameny a hlavu lehce vytočí, aby dal Am pusu do jedné dlaně, než si ji přitáhne k sobě do objetí.* Ale upřímně.. Tohle jsou všechny případy.. Jakože opravdu všechny.. *Promluví s povzdechem.* Ne za poslední týden, ne za poslední měsíc, ale všechny nevyřešené od chvíle, co jsem nastoupil na oddělení a přistály mi na stole. *Začne, neboť se rozhodne, že je rozhodně lepší, to na Amayu vybalit teď rovnou než kroužit kolem horké kaše a pak ji omylem vylít.* Snažím se jich vyřešit co nejvíc, protože je možné, že budu půlrok úplně mimo. Utajení. *Dořekne s povzdechem a čeká nějaké dotazy. Tuší, že Amaya ví, že ji nemůže říct moc, ale určitě tuhle novinku nenechá bez odezvy. Po chvíli se vydá uklízet složky, zatímco dává své přítelkyni čas si to nechat projít hlavou vše. Lehce mu cukne koutek na její slova.* Zajímavý nápad, étoile, ale bohužel by nepomohl. Domů si většinou beru kopie, ale i ty jsou policejním materiálem a byl by můj problém, kdyby padly do nesprávných rukou.. *Odpoví ji, zatímco složky schovává a urovnává. Dopisu a pozvánky z hrabství Pembrokeshire se prozatím na stole vyhýbá.* Jsem, Am. Tohle jsou moje případy.. Ostatní mají zase svoje.. Takže ano, jsem na to sám. A sice nenaváděl, ale je to moje práce to řešit.. Je to jako říct, že když jsi pracovala jako masérka, tak že ty jsi ty lidi nenaváděla, aby si ničili záda, aby jsi jim je potom mohla napravovat.. *Pokrčí rameny.* Prostě se to děje.. *Dokončí jednoduše a srovná další složkudo sebe a zbezpečí gumičkou proti otevření.*
*Krátce mladíkovi vrátí úsměv než se přesunou do obýváku k hromadám rozdělané práce. Tiše si povzdechne nad jeho konstatováním s čímž si krátce promne kořen nosu jak všechny složky přejede pohledem. Tiše se pak pousměje nad gestem své polovičky i když stále tak nějak smutně.* //Proč tady má všechny případy od svého nástupu?...// *S touto myšlenkou povytáhne obočí. Při odpovědi párkrát zamrká a povytáhne obočí než jej po chvilce vstřebávání svraští. Neřekne na to však nic byť nějaký náznak úsměvu jí ze rtů v ten okamžik zmizí. Párkrát se i nadechne že by se i něco zeptala, nakonec však se zavrtěním hlavy ústa zase zavře. Stejně by jí mohl - pokud vůbec - odpovědět jen na velmi malou část otázek, které jí probíhali hlavou. Nemělo to zkrátka smysl, což si s hořkou pachutí uvědomovala každou minutu více. Snad i proto mu na další slova jen slabě kývla a při těch následných se věnovala uklízení už zkompletovaných složek na jejich místa. Jistě, chápala, že to patří k jeho práci ale... Ale to prostě nezmírní ani obavy o jeho život při takové misi ani stesk po něm. Až moc reálně si uvědomovala, že se, v tom lepším případě zkrátka nebudou moc půl roku nejspíše ani nijak kontaktovat. A v tom horším? No... o těchto temnějších myšlenkách, jenž jí v hlavě proběhlo nemálo se rozhodně zařekla pomlčet a raději se věnovala skládání složek.*
*Kill pokaždé, co se Amaya nadechne k otázce, tak počká, jestli ji položí, ale když se tak nestane, tak si povzdechne a krátce se na ni pousměje slabě.* Am.. Klidně se ptej.. Na to máš právo.. Zkusím ti odpovědět co nejvíc to bude možné.. *Pobídne ji, aby neměla obavy z toho, že by ji nechal úplně bez odpovědi. Poté se však zvedne a zamíří uklízet složky. Stranou na stole nechá jen vlastně dvě věci. A to dopis a složku s jeho falešným životem připraveným pro okamžité nasazení. Druhou zmíněnou věc však nechá stranou a místo toho sáhne po té první.* A.. vlastně ještě tohle.. *Povzdechne si unaveně a dopis i pozvánku Am předá.* Chceš něco k pití? *Zajímá se a případně zamíří do kuchyně Am něco udělat, nebo alespoň pro hrníček, pokud řekne, že si dá čaj, co měl už v obýváku. Potom se usadí na gauči, ruce přitom překříží na hrudi a kouká se někam úplně mimo, než si Amaya vše dočte.*
*Dragos z klubu zamířil za Maddie s menší zastávkou. Měl dost silnou vůli, ale když už vysunul tesáky, kvůli kousnutí Malachaie, tak by bylo nefér, aby je nezaťal i do někoho, z koho může pít. A přechodná nádoba byla u něj ve vile. Ke všemu nebyl tak blbý, aby se s ní producíroval na veřejnosti. Dohody mu byly známé, i když s tím nesouhlasil. Po krátké svačince tak mířil už rovnou do Bronxu. Otráveně se zamračil, když vešel dovnitř a oslepovalo ho umělé osvětlení. Nejraději by vzal a bodal do jednotlivých žárovek svou holí. Došel až k recepci, kdy na něj žena trochu vyjukaně vykulila oči. Ne, nebyl od krve. Měl nějakou úroveň, aby mu krev netekla po bradě. Ale skutečnost byla, že byl zkrátka bez košile a ženě v jejích letech asi taková dávka testosteronu může způsobit zástavu. No každopádně se mu podařilo ji nakonec dokopat, tady opravdu jen obrazně řečeno, k tomu, aby oznámil Maddie, že tu má návštěvu. Pak už zamířil do výtahu a rozjel se do správného patra, přičemž stále vražedně probodával pohledem žárovky v něm.*
*Slabě, spíše posmutněle se nad jeho pobídnutím pousměje. Na tváři se jí objeví na ne rovna zamyšlený pohled, jenž věnuje protější stěně. Přesto to vypadalo, že hledí spíše skrz ni. Nakonec však po chvíli pomalu, s rozvahou v hlase, promluví.* Jelikož hádám, že jakýkoliv kontakt je vyloučený skrz možné prozrazení a otázky toho o co konkrétně půjde jdou ze stejného důvodu také ze stolu tak si vystačím s dvěma otázkami... *Konstatuje a zhluboka se nadechne, jelikož už jen představa negativních odpovědí ji bodala u srdce. A ona věděla, že je možné, že uslyší právě ty.* *Krátce mladíkovi vrátí úsměv než se přesunou do obýváku k hromadám rozdělané práce. Tiše si povzdechne nad jeho konstatováním s čímž si krátce promne kořen nosu jak všechny složky přejede pohledem. Tiše se pak pousměje nad gestem své polovičky i když stále tak nějak smutně.* //Proč tady má všechny případy od svého nástupu?...// *S touto myšlenkou povytáhne obočí. Při odpovědi párkrát zamrká a povytáhne obočí než jej po chvilce vstřebávání svraští. Neřekne na to však nic byť nějaký náznak úsměvu jí ze rtů v ten okamžik zmizí. Párkrát se i nadechne že by se i něco zeptala, nakonec však se zavrtěním hlavy ústa zase zavře. Stejně by jí mohl - pokud vůbec - odpovědět jen na velmi malou část otázek, které jí probíhali hlavou. Nemělo to zkrátka smysl, což si s hořkou pachutí uvědomovala každou minutu více. Snad i proto mu na další slova jen slabě kývla a při těch následných se věnovala uklízení už zkompletovaných složek na jejich místa. Jistě, chápala, že to patří k jeho práci ale... Ale to prostě nezmírní ani obavy o jeho život při takové misi ani stesk po něm. Až moc reálně si uvědomovala, že se, v tom lepším případě zkrátka nebudou moc půl roku nejspíše ani nijak kontaktovat. A v tom horším? No... o těchto temnějších myšlenkách, jenž jí v hlavě proběhlo nemálo se rozhodně zařekla pomlčet a raději se věnovala skládání složek.*Víš kdy to bude pokud tě nasadí? Abychom se mohli alespoň... rozloučit. *Špitne, druhou větu snad i o něco slaběji s čímž se zadívá do svých dlaní. Najednou jí i přes ten pletený svetr bylo chladno. Sevřela ruce v pěst a na chvíli zavřela oči načež vyřkla svoji druhou, ovšem nikoli méně podstatnou otázku.* A pokud tě vyberou... bude nějaký způsob jak se ujistit, že jsi v pořádku aniž by tě to ohrozilo? *Vyřkne stále tichým tonem, s kterým však zvedne své oči ke Killiánovým čekajíc na odpověď než se pustí oba do úklidu. Když jsou nakonec všechny složky uklizené, posadí se na jedno z opěradel gauče, stále ještě zpracovávajíc fakt, že jí její milý možná někam na půl roku zmizí když se jí do rukou dostane dopis s pozvánkou. S lehce svraštěným obočím dopis rozloží a pozvánku si položí na klín. Lehce se při tom o gauč opře jak se do dopisu začte.* Proč mám dojem, že na tohle by nebylo dostatečné žádné pití? *Špitne spíše pro sebe a vydechne.* Čaj nebo voda budou stačit... snad. *Dodá posléze když z poza dopisu krátce vykoukne. Když se dostane na konec dopisu, ještě prostuduje neutrálním výrazem pozvánku. Po chvilce vydechne a obojí odloží na stůl, jen aby vstala, obešla gauč a objala pevně svoji polovičku.* Nemáš to jednoduché... ale zvládneš to, věřím ti. A já ti pomohu pokud budeš chtít a budu moct jak jen to půjde. I kdyby to mělo být jen tím, že budu stát za tebou. *Broukne tiše a pokusí se o povzbudivý úsměv. Po chvíli se na její tvář opět vloudí zamyšlení.* I když si upřímně nejsem úplně jistá, která z těch dvou věcí je životu nebezpečnější. Jestli "mise" v utajení nebo "mise" u tvých prarodičů. *Vysloví nakonec vážným tonem zatím co svého milého drží co nejpevněji, snad jako by se jí mohl z ničeho nic vypařit.*
*Čarodějka byla oděna pouze v županu, který byl z jemné, kvalitní látky. Byl poloprůsvitný a konce rukávů a spodní lem zdobila krajka. V pase jej svázala jen zhruba, takže sotva zahalila klín a výstřih se rozevíral zeširoka.* Jistě, pošlete návštěvu nahoru. *Odtuší neurčitě vzhledem k situaci a telefon odloží. Chodidlem odstrčí muže ze svého klína, který tu měl původně jen donést zboží, no Maddie se líbilo jeho tělo...i schopnosti, ale nudil ji. Byl ostentativní a dostat jej tam, kam chtěla...Posadil se na zadek a Maddie se postaví.* Vypadni a pusť dovnitř návštěvníka. *Mávne rukou a zamíří do kuchyně, kde si nalije víno, zatímco cinkne výtah. Muž se s nějakým mumláním odpraví z jejího obydlí a Dee si jen nepatrně napraví župan, aby kryl, co má, kdyby to byl někdo významnější. Mohla by mu vlézt do mysli a změnit vzpomínky, ale ne, že by se jí chtělo. Cizinec jistě vkročí než ona odstoupí od pultu a vkročí zpět do prostoru, aby ji mohl vidět.* Ale...nevydržel jsi čekat, až tě poctím svou návštěvou, tak ses mi přišel vetřít? *Nadhodí trochu rýpavě a přejde ke křeslům. Pokud se mezitím usadil, tak se posadí poblíž, ale jinak si sedne tak či tak.* Tak co chceš? Bez důvodu bys nepřišel. *Nadhodí Maddie a přehodí si nohu přes nohu, propalujíc upíra pohledem. U ní doma bylo zhasnuto více méně, jen po stranách místnosti byly led světla, které byly u země a měly červenou barvu. Netrápily oči a lépe se pak spalo. Navíc více světla nebylo třeba.*
*Dragos se zlehka rukama opíral o hůl před sebou, když se výtah otevřel. S pozvednutým obočím a pohrdavým pohledem se podíval na muže, co mu vyšel naproti. Hůl vystřelí před sebe a zabodne ji lehce do hrudi civila. Způsobí mu malé zranění, ale rozhodně žádné vážné.* Hmm.. Asi měla Madeleine slabou chvilku.. *Prohodí, když jej zhodnotí pohledem odshora dolů.* Zmiz, červe.. *Odfrkne si a ani se neohlédne, jak ohchází. Hůl zvedne stříbrnou špičkou nahoru a prstem zvědavě přejede po těch pár kapkách, co na ní zůstali, čímž je setře a poté otře sobě o ret.* Vidím, že se u tebe chlapi jen střídají.. *Pronese, když si rty olízne.* I když.. *Otočí hlavu za výtahem.* ..tohle nazvat chlapem chce hodně fantazie.. *Dokončí s úšklebkem a konečně vyjde do prostoru bytu.* To víš.. Nabyl jsem věšteckých schopností a vím, že jsem ti chyběl. *Odpoví ji, zatímco si zvědavě kráčí po místnosti s holí za zády chycenou oběma rukama.* Au.. Vrátím se po takové době a ty nemáš nic lepšího na práci, než do mě kopat? *Uchechtne se, načež se k ní teda otočí čelem.* Hmm.. Přišel jsem za jedním jistým účelem, ale nijak mi to neulehčuješ.. *Pronese, jakmile si ji prohlédne, ale potom pokrčí rameny.* Nejdřív ukoj mojí zvědavost a pak uvidíme, zda zvládneš i něco dalšího.. *Rýpne si do ní.* Co mi dokážeš říct o osobě jménem Triss? Není to moc běžné jméno, ale byl jsem přeci jen lehce mimo pár let.. *Zajímá se, když se usadí do křesla kousek od ní stylem, že kabát má volně otevřený a o hůl se opírá jednou rukou vedle křesla.*
*Přikývnutím dívku vyzve, aby se teda zeptala, že se ji pokusí odpovědět. Po její první otázce semkne rty.* Není to ještě stoprocentní.. Vím jen jeden časový údaj.. Po novém roce.. Proto tady tohle.. *Odpoví ji a prohrábne si při tom vlasy, aby věděl na co poukazuje.* Vánoce ještě budeme spolu.. To ti můžu slíbit.. *Odpoví ji, přičemž počítá v tomhle scénáři s variantou, že půjde do utajení a ne do Anglie. Tam by totiž ta otázka společných Vánoc trochu na vlásku. Sleduje jak ji klesne pohled na její dlaně a sám ji sleduje. Jakmile setne ruce v pěst, tak je zachytí lehce do svých dlaní.* Tak tohle nevím.. Budu v kontaktu jen s jednou jedinou osobou z oddělení, aby se zbytečně neriskovalo. Mohl bych je zkusit přemluvit, aby jsi nebyla zcela odříznutá, ale tady ti nic slíbit nemůžu. Nejsme manželé, nic není oficiálně na papíře, takže bych jim nemohl zazlívat, kdyby ti k žádným informacím nedali přístup. *Odpoví tu smutnější z otázek. Přitáhne si svou přítelkyni do objetí, než poleví prvotní šok a hrůza, a až když se ujistí, že je v rámci možností v pořádku, tak objetí uvolní a vydá se uklidit složky. Jakmile jsou pryč, tak Am podá dopis s pozvánkou a nabídne ji pití.* Můžu ještě vytáhnout víno, kdyby jsi chtěla.. *Nabídne ji, ale nakonec přikývne a zamíří pro hrníček, aby ji do něj nalil čaj z konvice. Ten ji poté položí na stůl a sám se posadí na gauč. Jakmile Am dočte, co ji podal, tak ji objetí oplatí a pohladí ji po zádech.* Děkuju.. *Pousměje se slabě na dívku, když ji položí ruce na obě tváře a opře si svoje čelo o její.* Rozhodně prarodiče.. *Krátce se tiše nakonec zasměje a Am ještě na chvíli oplatí objetí a jak má hlavu zabořenou mezi jejím ramenem a hlavou, tak ji dá krátkou pusu do ohbí.*
Nejen muži. A když má šikovný jazyk, je mi jedno, co to je. *Pokrčí Dee rameny bez ostychu, načež se přejde usadit. Odfrkne si nad jeho slovy a trochu netrpělivě jej pobídne jednou rukou, ať jí odpoví.* Neočekával jsi nic jiného. K věci, nemám na tebe celou noc. *Potřebovala dnes ještě zaskočit do Austrálie se podívat na nejnovější přírůstek v jejím manoru. A ráno musela být na nějakém focení, o které se jí starala manažerka jako o spoustu dalších věcí, na které čarodějka nechtěla plýtvat časem. Sklouzne jej pohledem, když nadhodí, zda zvládne i něco dalšího a ušklíbne se. Vůbec se nezměnil, i když si pamatovala jeho styl elegantnější. Nelibě cosi zamručí.* Po této otázce zvládnu jako další vyvést tvůj zadek z mého bytu. *Zamračí se a s opřením si založí ruce na hrudi tak, jak jen to jde se sklenkou vína a zamračí se.* Co tě najednou zajímá holka, jako ona? *Pozvedne obočí.* S takovou neztrácej čas, sotva dospěla. *Odfrkne si a potom si upije.* Pokud chceš informace, podívej se na internet. *Pobídne ho. Měla o ní víc informací, než internet nebo obyčejná policie, jenže dělit se o ně nemínila. Ať si Dragos taky zavaří své spoje.*
*Dragos nakrčí nelibě nos, jelikož dle jeho tvrzení byli civilové leda dobří jako půlnoční svačinka. Ohledně jejích slov se pobaveně zašklebí a konečně ji přestane pochodovat po místnosti a přejde k tématu. Uchechtne se po její odpovědi.* Snad by jsi nežárlila, princezno? *Rýpne si do ní a čeká, co z čarodějky teda vypadne.* Jsi lepší než internet, miere.. *Pošle ji vzdušný polibek, ale nekončí s odpovědí.* Můžu tě uklidnit, že můj zájem o ní je zcela diametrálně odlišný od mého zájmu o tebe.. *Odpoví ji pobaveně, načež se koukne ke dveřím, když vidí, jak se napije.* Možná jsem si ho tu měl nechat.. Jako chodící sklenička byl docela v pohodě.. *Zamrmlá jen tak mimochodem, než se vrátí zpátky k tématu.* Jinak řečeno.. Co mi o ní můžeš říct ve spojitosti s naším sluníčkovým čarodějem z Řecka? *Zajímá se s úšklebkem.*
//Po novém roce...// *Zopakuje si automaticky v hlavě informaci, při které se jí v krku vytvoří nepříjemný knedlík.* //To je jen měsíc a pár dní k tomu pokud jej opravdu povolají...// *Jen při té myšlence se jí srdce rozbušilo nervozitou. Bylo to sakra málo času. To, že si vlasy nejspíš nechával narůst právě skrz tuhle misi bylo to nejmenší co ji nyní trápilo. S tenkou linkou místo rtů, na kterých se pokusí vytvořit ne zrovna úspěšně úsměv mu kývne na jeho slib. Ale stejně...* Já... pochopím, i kdyby to nevyšlo a povolali tě dřív... *Špitne, nechtěla aby měl výčitky kdyby mu tento slib nevyšel. Krátce po těch slovech sklopí pohled a tiše vydechne. Když se opět zaposlouchá do jeho hlasu, zavrtí jemně a váhavě hlavou, když si jej vyslechne. Věnuje mladíkovi krátký úsměv, když vezme její ruky do dlaní s čímž i povolí sevření v pěsti.* Ne... nemusíš. Nebude to snadné, ale nechci tě nějak ohrozit. //I kdybych se kvůli tomu měla zbláznit strachy.// *Povzdechne si a nechá se stáhnout do objetí po kterém se jí dostane další "katastrofické" zprávy. Jako by ta jedna nebyla na jeden den dost. Nad nabídkou vína zavrtí hlavou a upřesní co by tedy preferovala za pití. Než jej Killián donese a postaví na stůl, dočte si dopis s pozvánkou načež obojí odloží. Po jeho poděkování mu ještě věnuje povzbudivý úsměv, zvlášť když vezme její dlaně do svých rukou a opře se svým čelem o její. Když se pak rozesměje, zasměje se spolu s ním načež se při jeho polibku ošije a pokusí se se smíchem odtáhnout.* To šimrá... *Zaprotestuje s cukajícími rty v úsměvu a pokusí se od něj na oko co nejrychleji dostat.*
Nemám na co. *Prohlásí vědoucně a chvíli jej nezaujatě poslouchá, načež se rozesměje.* Má pro ni slabost, ale zřejmě ne takovou, aby ji naučil ovládat její magii. *Nelibost z ní přímo srší, protože jí to od Malachaie přišlo neskutečně nezodpovědné, aby se o to nestaral. Pod iluzí švihne ocasem, což nemá šanci díky neviditelnosti i nehmotnosti jakkoliv postřehnout a postaví se, načež zamíří směrem do své pracovny, kde ze složky vytáhne jednu z fotek malé cácorky a hodí ji Dragosovi do klína po návratu do obýváku a znova se napije.* Byla s ním v pekle. Víc si zjisti sám. Jak jsi na ni vůbec přišel? *Přimhouří na něj oči. Musel se dozvědět o spojitosti s Malachaiem, jenže od koho? I ona sama by neměla informace o identitě osoby, co s Kaiem spadla do pekla, kdyby neměla kontakty i u Praetoru, kór když cácorka měla před veřejností dvojnici. Bylo by nemožné to zjistit. Takřka.*
*Koukne se na dívku a ničilo ho, jak skleslá po těchto informacích byla. Kill by si přál, aby tahle informace přišla v jinou dobu, než právě teď, ale tohle si zkrátka vybrat nemůže.* To se neboj.. Teď se řeší v nejvyšším utajení všechny podrobnosti krytí.. Ubytování, zástěrka a podobně.. Dřív než do nového roku to nebude.. A jakmile budu vědět přesné datum, tak přísahám, že ti to oznámím zavčas. *Odpoví ji a zachytí její ruce do dlaně, aby je nezatínala a neubližovala si.* Am.. Slib mi jednu věc, ano? *Promluví s povzdechem, když mu odpoví na to, že žádné zprávy nechce.* Kdyby se něco nedej bože pokazilo.. Je možné, že najdou spojitost mezi mnou a tebou.. Vše je sice v nejvyšším utajení zařizováno tak, aby jsi ty byla odstřižena od mého alterega a byla jsi pro mě cizí osoba.. Ale kdyby.. Neodpustil bych si, kdyby se ti něco stalo.. Slib mi, že jestli tě kontaktuje policie, že s tebou musí mluvit, kvůli mě, že půjdeš do tohohle bytu. Jsou tu všude kamery, ve dveřích je složitý zámek proti vypáčení, okna jsou neprůstřelná.. Je tu bezpečno.. Klič ti pak ukážu, kde je náhradní.. *Požádá ji, než dívku vtáhne do objetí. V tom skončí i poté, co uklidí složky a Kill ji oznámí další neveselou novinku. Jen vlastně stihne položit čaj na stůl a hned poté vtáhne dívku k sobě, jak k němu přejde. Pohladí ji v objetí po zádech a dá ji polibek do ohbí krku. Pobaveně se tlumeně zasměje, když uslyší její protest.* Já vím.. *Pousměje se a polibek ji věnuje další a pokud má možnost ji během kroucení nějak zachytit, aby ji neublížil a mohl ji dát další, tak se tak stane znova. Konec konců, trochu blbnutí a veselé nálady by teď asi uvítali oba.*
*Vševědoucně se na ženu ušklíbne a věnuje ji úsměv, který by příslušel spíše pobavenému puberťákovi a ne upírovi, který žije téměř pět set let. Čekal, že se čarodějka rozesměje a proto ji věnuje jen ušklíbnutí a čeká, co z ní vypadne.* /Tak slabost, jo.. Hmm.. To bych netvrdil../ *Mezitím, co Maddie mluví, tak se znova zvedne z křesla a hůl si dá za krk, přičemž ji chytne oběma rukama a opře se o ni. Pohledem následuje Maddie pohledem, aby viděl kam jde a jen, co žena zmizí z místnosti, tak se usadí na její místo. Hůl položí do toho, kde seděl on a čeká, s čím se vrátí. Zvědavě ji vezme mezi dva prsty a prohlédne si ji s pozvednutým obočím. Přikývne na další informace, ty vlastně pro něj byly taky celkem novinkou.* /Mhmm.. Takže přežila.. Nezemřela.. A ještě se do ní zabouchnul../ *Pomyslí si pobaveně, fotku odloží na nejbližší stolek nebo poličku a zvedne se z pohovky. Vyrazí směrem k Maddie, přičemž chytne její skleničku.* Dovolíš? Jsem nerad, když se plýtvá alkoholem.. *Zabaví ji nápoj a napije se z něj, načež se zašklebí, jelikož by preferoval, aby v tom byla krev.* Před necelou půlhodinou jsme si to rozdali v mém klubu a ten Romeo mi řekl jejím jménem.. *Prozradí ji pobaveně onu informaci a její víno dokončí s uchechtnutím.*
*Lacoste dokázal rozrušiť veľa ľudí, mladé ženy sa ho desili, rovnako, ako akékoľvek vtáky, ktoré by náhodou vleteli do jeho bytu. Obzvlášť Madelaine by si mala dávať občas pozor na to kadiaľ do jeho bytu prichádza. Zacharie si však na Lacosteho už zvykol. Tak, ako si zvykne človek zbierať výkaly po psoch, tak aj pri krokodíloch. Samozrejme, niekomu mohli prísť také veľké kusy mäsa odpudivé, čomu rozumel. Ale sám bol doktor a tak na akékoľvek vnútornosti, krv a mäso bol zvyknutí. Nemal totiž defakto na výber. Avšak nie každý bol, ako on. Obzvlášť nie Meritriss. Nôž tak bol dobré rozhodnutie a v momente, ako uvidel prázdnotu v jej očiach a iskrenie pri rukách.* Presne za to. *Je to vec čo sa musel naučiť aj on. Možno aj preto má niekedy rád partičku šachu. Uvažovanie a predvídanie každého jedného pohybu. Samozrejme život potom nie je prekvapivý, ale jeden má istotu. V hre do ktorej sa Meristriss pomaly dostávala, tak bola viac, ako nevyhnutná. Pozoruje tak, ako mágia pomaly ale isto preberá nad čarodejkou kontrolu. Podľa neho to bolo viac než fascinujúce. Jej otázka keď už nebola pod kontrolou bral, ako rečnícku a tak na ňu pochopiteľne neodpovedal. Keď jeden strácal kontrolu bol náchylní na manipuláciu. Pokiaľ išlo o stratu kontroly v hneve, bolo jednoduché tento hnev otáčať na koho človek v pozadí ukázal. Či už s mágiou, alebo bez nej. Avšak keď išlo o tento prípad, vedel, že Meritriss používala mnoho ochrany, bol si však istý, že sa cez ňu dostane bez akýchkoľvek problémov. Aj keď často tvrdil, že je liečiteľ, myseľ mu vždy bola bližšia. Keď už sa k nej aj išiel priblížiť, zaprel sa do neho prudký vietor, ktorý mu robil neplechu v celom apartmáne. Zakryje si tak oči aj keď mu ruka ešte stále krváca. Nakoľko sa dostal bližšie k bazénu len si ruku vložil do vody. Nie len, aby si opláchol krv, ale aj na začiatočné liečenie. V tom však u Meritriss nastala zmena vo výzore. Prekvapovala ho aj keď z druhej strany ho by to nemalo. Z pekla si každý donesie svoje suveníry, a ona ich mala len.. iné a nie zvyčajnú magnetku a kľúčenku. Keď sa skryla, vietor mierne ustúpil, Zacharie začal hrať férovú hru kedy sa mu odhalilo čisté beľmo, predsa len všetku energiu chcel vložiť do Meritriss a jej mysle. Na tele mal aj niekoľko fľakov, ale tie skrýval pod tričkom. Prikročí tak k čarodejke a pomocou mágie sa jej pokúsi aspoň mierne pootvoriť krídla, dostatočne, aby mohol pretiahnuť cez skulinku ruku a dotknúť sa jej hlavy. Akonáhle sa jeho končeky prstov len zľahkla dotkli jej vlasov. Jeho aj jej telo stuhlo a čas, akoby sa v tom momente zastavil. Zacharieho telom len prešla ostrá vlna energie zatiaľ čo mu zalomilo hlavu dozadu a jeho oči začali mierne žiariť. Pre každého bolo skúmanie spomienok iné, pre Zacharieho to bolo, ako skúmanie svetla, odlesky a tmavé a šedé miesta, ktoré sa spájali so spomienkami. Sám si nebol istý, ako dlho jeho sliedenie trvalo, keď však našiel prvé stopy po pekle, putoval s tým. Bližšie a bližšie k prítomnosti. Uvidel to čo potreboval aj keď musel prekročiť svoje zásady. Mierne ho odhodilo a opäť ucítil cit v prstoch zatiaľ čo si uvedomoval, že ho Meritriss pár krát zasiahla elektrické výboje. Energiu stále mal avšak keď si všimol, ako z čarodejkinho nosu tečie krv, pomerne rýchlo sa spamätal. Zacharie pomocou mysle človeka dokázal uspať, znehybniť, spraviť z neho niekoho úplne iného. Tentokrát však šlo len o slabý spánok, aby dokázala z jeho bytu vôbec odísť. Pozbiera sa tak a vezme ju do rúk zatiaľ čo jeho kroky smerujú k gauči v obývačke. Tam jej telo len položí zatiaľ čo si donesie svoje pomôcky a spracovával čo v skutočnosti videl. Očistil ju od krvi, rovnako, ako sebe pri čom rana sa pomaly zaceľovala. Pár dní to ešte určite potrvá, ale nič čo by bolo nemožné, alebo komplikované. Zatiaľ tak čaká vedľa nej kým sa zobudí. Nachystal jej aj vodu aj jedlo a všetko ju čakalo na stole. Medzi tým dal aj niečo pre zraneného kocúra, ale otázky sa ho nepýtal. Teraz musel len čakať.*
*Skleničku pustí v momentě, kdy ji zachytí Dragosovy prsty a sleduje, co dělá. Alkohol bez krve, kór víno, pro něj musí být hnus. To jí jen potvrdí jeho výraz a v mysli se jí mihne pobavení. V další okamžik plně pochopí jeho slova a rozesměje se.* Taky ti dám perličku, za mnou přišel s otázkou, co je to LÁSKA. *Přihodí ona vlastní eso, aby se pobavil i on tím, že měla nějaké informace a vytrhne mu skleničku telekinezí z ruky.* Jste oba stejně nezdvořilí. Pokračuj a dám do požárního rozprašovače svěcenou vodu. *Upozorní jej sladce a potom se i se svou skleničkou vydá do kuchyně, kde vytáhne i druhou. Do své si nalije kvalitní víno a potom z lednice vytáhne z iluzí chráněného šuflíku balíček krve, který rozdělá do skleničky. Prsty si od krve olízne, nebylo to nakonec nic nového a ani výjimečného a nebyl jediný upír s nímž obchodovala. Teonce jí dodával yin fen, čas od času se zastavil a ona jej zdvořile jako obchodního partnera pohostila. Co by to jinak byla za hostitelku.* Malachaiova posedlost tou bosorkou bude brzo stát někoho život, hádám. Je příliš majetnický a ona zřejmě není tak úplně povolná. *V hlase jí zaznívá při poslední větě škodolibá radost.* Pokud tedy nevypije drogu bez toho, aby o tom věděla. *Přihodí spokojeně a připíše si na Kaiově uspokojení skoro veškeré zásluhy. Skleničku s krví mu podá a sama se napije vína.* Dlouho jsme se neviděli, a já nemám chuť si o malé mršce povídat. Zabav mě a nebo vypadni.
*Spokojeně mu cuknou koutky, když se Maddie rozesměje. Věděl to. Z toho důvodu ta sklenička s vínem skončila u něj. Štěstí, že tekutinu dopije dřív, než promluví čarodějka, protože by úspěšně popřel svoje slova a víno vyplivnul. Takhle se jen rozesměje.* Chudáček.. On je poprvé zamilovaný a my dva si z něj jen utahujeme.. Jsme to ale zlí přátelé.. *Prohodí ironicky s potutelným smíchem, když si začne hrát se skleničkou, než je mu vytržena za což se na Maddie pobaveně ušklíbne.* Nevyhrožuj, Madeleine.. Chyběl bych ti.. *Pronese dost egoisticky a vydá se za ženou ke kuchyni, když mluví. Spokojeně mu cukne koutek, když cítí krev. Rozhodně to bylo pro jeho chuťové pohárky milejší než čisté víno.* Chceš uzavřít sázky? *Navrhne ji provokativně, když ji poslouchá, přičemž u jejích předposledních slov pozvedne obočí.* Hmm.. Zajímavé.. Hrála sis na dohazovačku, nebo byla shoda náhod, že se tvoje slavná droga dostala do jejich pití? *Zeptá se, když si vezme od ní skleničku a napije se jako ona. U jejích slov je sklenička bleskově na lince a on za čarodějkou, přičemž ji zachytí na zápěstí - silně, ale přesto jemně - její ruku. Tu, ve které nemá skleničku a na které zbyla ještě trocha krve od toho, jak nalévala.* Jedině, že mě bez magie zbavíš oblečení rychleji, než Samaelson.. *Pobídne ji vyzývavě a přejede rty po těch pár krvavých šmouhách, co ji na prstech zbyly, od jejích konečků, přes hřbet, na zápěstí a kousek pod něj. Maddie byla zkrátka moc velký prcek, aby mohl pokračovat dál, aniž by se ji musel div ně klanět. Proto od zápěstí přejde rovnou ke krku, kde ji druhou rukou odhrne stranou vlasy.* Tak co? *Šeptne a tesáky ji přejede lehce po krku.*
*Netrvalo to dlouho a zatímco Trissina magie narážela o částečně chráněného čaroděje, tak zároveň začala páchat neplechu na samotné dívce. Spustila se jí krev z nosu, obarvila bledou pokožku, rty a z brady stékala pod ni po krku a na hrudník a nebo kapala na kolena a na zem. Bylo to jako tranz, neuvědomovala si nic kolem sebe, ale ani nic v sobě samé. Neuvědomovala si přítomnost cizí mysli ve své hlavě ani fakt, že si Zacharie mohl dělat, co chtěl. Ezekiel to poměrně nelibě pozoroval, nebyl dítě, tušil, co se děje, protože čaroděj s ní nakonec udělal rychlý proces a bezvládné tělo Meritriss se svezlo jemu do rukou. Mohl to udělat celou dobu, nemusel tam stát, dotýkat se jí a očividně si pohrávat s jeho myslí. Ezekiel možná zmetek byl, ale nějakou hrdost a úctu k někomu, kdo jej opatroval, kdo prošel peklem a poměrně obstojně se s tím vypořádával, současně žijíc "Americký sen", měl. Proto, když Zacharie položí Triss na gauč, tak si vyskočí k její hlavě a zkoumavě do ní strčí jemnou tlapkou, načež se skokem dostane k jejímu boku a přimhouří oči na Zacharieho.* Ublížil jsi jí. *Konstatuje. Samotnému mu nevadil akt násilí, to nikdy, vadil mu princip toho, že nerespektoval dívčino soukromí a využil její neschopnosti se jakkoliv bránit nebo to plně vnímat. Jeho morální kompas byl pokroucen, ale co se týkalo jeho rasy, tak ji upřednostňoval a tedy i Triss, která ho ještě nepředhodila Praetoru, žralokům, Kaiovi ani nikomu a ničemu jinému, i když by proti tomu nic nezmohl. Možná to byl oxymoron být ochranitelský, vzhledem k vypálení dětského domova pro zábavu s dětmi i vychovatelkami uvnitř, ale bylo to tak, ať se mu to líbilo či ne. Nepřiznal by jí to, že o ni měl obavy a choval k ní sympatie jakéhokoli rázu. Triss se začne probírat až po nějaké chvíli a první, co se stane je to, že adrenalin a dezorientované posazení jí sníží tlak a z nosu se jí spustí krev. V první moment si tak je nucena přitisknout látku už tak poničeného oděvu přitisknout k nosu a zmateně se rozhlédne, kde to vlastně byla. Všechno ji bolelo, což prozrazoval její výraz, oči i řeč těla. Muselo se nechat, že zvukový projev si odpustila. Pohled jí padne na Zacharieho a vzpomínky na nedávné události ji přimějí zamrkat a nadechnout se, načež se velmi hořce a nešťastně uchechtne.* A já si říkala, že vy budete ten dobrý. *Odtuší ochraptěle a i když by si měla zřejmě lehnout, napít se nebo cokoliv, tak se pokusí postavit, což její nohy nepřijmou dobře a jako ponížení pro ni se podlomí a ona dopadne těžce na pohovku.* Zvládneš řídit? *Zeptá se Ezekiel a Triss se na něj překvapeně podívá a chvíli přemýšlí, když zvedne třesoucí se ruku před sebe a pokroutí hlavou. Úplně zapomněla na to, že tam Ezekiel byl.* Nejste lepší, než Malachai. *Dodá směrem k Zachariemu, který použil pro ni krutý způsob manipulace, aby ji dohnal tam, kde ji zřejmě chtěl mít. Ale ani Malachai ji nikdy neudeřil, ani jinak nedělal zle. Stěžoval si, obořil se na ni, snažil se ji nutit dodržovat směšná a majetnická pravidla, co si nastavil po návratu z pekla a omlouval to tím, že chrání ji a ostatní...jenže nikdy ji mimo učení magie neuhodil, neublížil jí fyzicky nebo psychicky se záměrem jí prostě ublížit. Tentokrát se postaví už úspěšně i když její kroky jsou trochu nejisté a sykne bolestí ze svalové horečky. Nejen z ní. Bolela ji každá buňka v těle. Kosti, kloupy, svaly...měla dojem, že i proudící krev jí působí bolest.* Myslím, že naše dohoda mi nesvědčí. *Dodá, když se mu snaží malátnými kroky vyhnout, odejít.*
Ah, ne. Mě se ta holka nelíbí a myslím, že je to nebezpečná kombinace. Oba se octli na mé oslavě. *Ušklíbne se a potom sykne, když ji chytne za ruku a otočí k němu hlavu.* Sorine- *Chtěla snad přihodit nějakou výhružku nebo něco, ale v očích se jí zaleskne v momentě, co si přitáhne její ruku ke rtům. Maddie odloží skleničku a uchechtne se.* Ne všichni si bereme radost z toho někoho svléknout svépomocí. *Nadhodí s úšklebkem a když jí odhrne vlasy tak spokojeně zamručí nad zuby na krku. Pak mu ale zachytí ruku ona a ustoupí. Krátce si jej přeměří pohledem a trvá jen okamžik, než se mu pod kolena zasekla již prázdná láhev od vína, aby jej dostala na kolena. Láhev vydrží a Dee ji telekinezí odloží stejně bezmyšlenkovitě, jako ji v prvé řadě přivolala. Čarodějka vztáhne ruku k jeho bradě a nadzvedne si ji k sobě, načež se k němu lehce skloní. Tím jak má pootevřený župan při výstřihu se Dragosovi naskytne ještě lepší výhled.* Zoubky pryč, buď hodnej upírek. *Pokárá Dragose sladce a potom jej však postrčí, aby se posadil na paty a sama si sedne na něj obkročmo, načež si přivolá jeho skleničku a zcela úmyslně na sebe část vylije a zbytek upije, udržíc si neutrální výraz.* Tahle krev ti bude chutnat víc. *Cukne jí koutek a se rty od lidské krve jej políbí tvrdě na rty. Bez průtahů, bez něhy.*
*Krátce vytáhne vševědoucně obočí a uculí se, když zmíní svou oslavu, než odloží skleničku a přesune se upíří rychlostí za čarodějku. Spokojeně se ušklíbne na fakt jak rychle ji sebere ze rtů nějaké osočení jeho úžasné osoby. Na její slova se jen ušklíbne a pokračuje rty po své cestě, což by měla Maddie ocenit, že si kvůli ní namáhá krk, aby ji potěšil. Cukne mu koutek do ušklíbnutí, když se tak od čarodějky ozve potěšené zamručení. Ušklíbnutí mu nezmizí, ačkoliv se změní na něco víc arogantní, když mu ruku zachytí. Jakmile mu podlomí kolena, tak na ně klesne a zvědavě, ale nikoliv nespokojeně, pozvedne obočí. Jednu ruku mu sice drží, ale tu druhou může vztáhnout na její bok a stisknout ho. Pobaveně se ušklíbne, když se k němu skloní a oči mu až příliš okatě klesnou k jejímu výstřihu, což udělá rozhodně schválně a rozhodně tak, aby si toho čarodějka všimla.* Nemáš náladu na trochu jiné zábavy? *Prohodí a mezi rty se jen zalesknou ostré tesáky. Jen pobaveně nakrčí nos, když jej postrčí a na paty klesne, o to víc dobrovolně na ně klesne, když si na něj sedne. Sjede její tělo pohledem, když na sebe krev vylije.* Po tomhle chceš, abych schoval tesáky? *Nadhodí řečnickou otázku, ale je vidět, že když ji pokládá, tak jsou jeho speciální zuby pryč. Na to se uměl dost dobře ovládnout. A hlavně se krve najedl před návštěvou dost. Proto, když prohloubí polibek, který mu Maddie vtiskne na rty, tak žádné tesáky necítí a to ani tehdy, kdy ji zkousne ret a potáhne za něj. Ruku, kterou měl na jejím boku znova stiskne silněji, když se z pat zvedne a převáží je na podlahu s tím, že Maddie položí na záda. Její rty nakonec opustí a následuje cestu, kterou mu již předtím vytvořila s tím, že ji stejně tak zbavuje županu.*
Uvidíme jak dobrý budeš, pak možná... *Nadhodí ironicky, když se jí zeptá s pohledem do jejího výstřihu a posadí se obkročmo na něj. Ušklíbne se na Dragose, když sleduje krev, která stékala po bradě, krku, hrdle a mezi ňadry se propracovávala stále níž a níž. Zamručí, když ji Dragos položí na záda a vyhřívaná podlaha ji ani nezastudí do zad, naopak je to poměrně příjemné, na to, že jde o dlaždice. Jistě, matrace by byla mnohem pohodlnější, jenže Maddie se to zamlouvalo. Nebylo to nic něžného, stejně jako upírův stisk na jejím boku, který jistě zanechá modřinu. Než se Dragos příliš sesune, tak mu stáhne kabát z ramen a rukama stačí rozepnout kalhoty, jenže pak unikne jejímu dosahu a ona mu zanoří prsty do vlasů a přitiskne jej nakrátko těsněji ke své pokožce.* Nečekej ale, že budu vzdychat tvý jméno. *Popíchne ho, načež jej zatahá za vlasy a potlačí ho trochu, aby se vysvlékla z županu celá a zůstala pod ním nahá. Vždy byla šelma jako upíři, být submisivní ji nikdy moc nebavilo, pokud ji k tomu někdo nepřinutil. Za vlasy si ho potáhne blíž ke rtům a pak se jen uchechtne a odstrčí ho.* Ale když tam jsi, můžeš mě přesvědčit, že tvůj jazyk je lepší než toho civila. *Ušklíbne se vyzývavě a mrkne na něj.*
A jak dobrá budeš ty? *Ušklíbne se nazpět, když se na něj posadí po odpovědi a jeho pohled poté následuje krev, jenž na sebe vylila. S tím, že ji nakonec položí na podlahu, zatímco ji zkousne ret. Do polibku se ji ještě stihne ušklíbnout, když mu stáhne kabát z ramen, než její rty opustí a začne se přesouvat níž po krku směr ňadra. Cítí, co dělá rukou, ale holt je čarodějka příliš pomalá a on se dřív dostane pod její prsa, než ona do jeho kalhot. Zamručí ji do pokožky, když cítí její stisk ve vlasech. Pobaveně se uchechtne na její slova, když jej vytáhne zpátky nahoru.* Mohla by jsi.. *Odpoví ji a nehty sjede po celém jejím těle, čímž ji župan uvolňuje napřed, než se vrátí dolů rty. Přesto, že se jej Maddie snaží korigovat, tak byl silnější, než ona. A tomu zabránit nemohla, aby se on dolů sesunul, až když on chce.* Vzhledem k tomu, jak okatě ses ho zbavila, tak laťka není moc vysoko.. *Pronese nazpět, když se vrací níž a cestou občas může Maddie cítit, jak ji místo normálních zubů škrábne tesáky.*
*Maddie se lehce prohne v projevu toho, že si jí ty doteky zamlouvají, ale na samotná slova protočí očima. Egocentrik. Ne, že ona by byla jiná, ale...egocentrik. Postrčí jej zpátky k její kůži v němé pobídce, aby zmlknul a dělal to, co má dělat. Příliš mu to kecalo a bralo to tu správnou atmosféru. /Aby jsi mě ještě nezačal nudit ty, drahý Dragosi./ Napadne ji trochu škodolibě, že by ho ze svého bytu vyexpedovala obdobně jako civila. Protipožární opatření měla...a svěcenou vodu taky, nakonec si sem zvala mnoho upírů, minimálně více, než je zdrávo. To nemusel vědět. Zůstane u výhružky, každopádně by jej to nezabilo přece. Přemístil by se jinam. Třeba pod stůl. A pak by bylo snadné ho odtud vyexpedovat.* Co ty víš. Třeba se mu to povedlo a až pak mě přestal nudit. *Popravdě se nedokázala soustředit a už vůbec ne po hovoru, že jí přišla návštěva. Teda mohla by, kdyby věděla o koho jde, netrápilo by ji to ani v nejmenším, ale takto...Jistota je jistota. Zamručí, když cítí zuby nebo tesáky, obojí bylo poměrně příjemné. V jeden moment sykne, když se tesáky dotknou v citlivější oblasti podbřišku a když se konečně dostane do klína, tak mu jen vloží ruku do vlasů, jimiž se začne probírat. Třebaže neměla potřebu tohle dělat, věděla, že je to příjemné a zrovna Dragose znala sakra dlouho, takže jí to nepřekáželo trochu popustit alespoň při aktu uzdu obyčejným fyzickým projevům nebo občasnému tlumenému zasténání. Většinou se tomu nebránila ani normálně a užívala si to prostě, ale byly osoby s nimiž si bylo třeba zachovávat, co nejklidnější mysl.*
*Dragos znal Maddie dost dlouho na to, aby věděl, co se ji zamlouvá a líbí. Přeci jen se znali několik desítek let. Proto se začne přesouvat po její pokožce níž po cestě, kterou mu sama vlastně vytvořila. Na její slova se jen dosti pohrdavě uchechtne. Těžko s tím mohl při jeho vlastní ideologii souhlasit. Zatím čarodějku nekousne, ale občas tesáky použije, aby je cítila na své kůži, nicméně když se dostane do citlivých oblastí, tak už je nepoužije. Jako.. Mohl by být hajzl, když by chtěl a použít je. Ale byl si jistý, že by Maddiein kopanec byl rychlejší než působení Yin Fenu. A i když by to přežil víceméně bez následků a taky svým štítům docela věřil, tak by to ani tak nemusel být příjemný zážitek. A čarodějka by byla nakrknutá. Postupně začne ženu uspokojovat a vyvádět na vrchol, ale v momentě, kdy by ji mohl dopřát vyvrcholení, tak schválně zpomalí nebo se přesune na jiné místo. Ne, nebyl nezkušený. Jen provokativní bastard. A nepříčetná nejvyšší čarodějka Bronxu byla vždy zábava v posteli.. nebo na lince.. nebo ve sprše.. nebo na podlaze.. nebo v klubu.. nebo.. no kdekoliv.. Point byl pochopen. Docela dlouho udržuje ženu na hranici vyvrcholení. Dokonce přímo čeká každý moment, na to, až ho okřikne, aby mohl ženu zvednout ze země a posadit na linku, přičemž se sám postaví mezi její nohy.* Copak, Madeleine? Máš s něčím problém? *Ušklíbne se škodolibě, když se přesune k jejímu krku.*
*Ráda by si uměla nasadit masku a předstírat, že je všechno v pořádku, ale to nešlo. A tohle v ní zkrátka probouzelo starosti a smutek, které se odráželi i v dalším jejím úsměvu, jenž mu po jeho přísaze věnovala. Zvedla j němu tázavý pohled, když jí položil otázku. Jemně mu při tom stiskla ruce, které jí držel. V očích se jí při tom mihlo překvapení, ovšem nepřerušovala jej. Když skončil, mírně kývla.* Dobře... pokusím se pokud to půjde... a budu dávat pozor i kdyby šlo vše jak má. Máš mé slovo. *Odvětí mu se slabým pousmáním zatím co na chvíli zaboří obličej do jeho hrudi. Když v objetí skončí po druhé a její polovička ji po další ne zrovna příjemné novince začne škádlit, pokusí se od něj vykroutit. Nebo se alespoň snaží aby to tak vypadalo. Útěk se tak nekoná, zvlášť, když ji to začne opravdu lechtat tak, že ani nemá sílu (nebo možná ani důvod) se bránit. Propukne tak v chichotání a místo utíkání zvolí jinou taktiku. A to tu že se ke svému milému schoulí co nejvíc to jde.*
*Pousměje se slabě na svou přítelkyni, když mu přikývne, že se pokusí dostat k němu do bytu.* Klidně se tu i na pár dní nastěhuj i s Mei a Toru, dokud to nebude zase bezpečné, ano? *Dodá. Killián byl na tyhle věci výborně vytrénovaný. Ať už to byly jeho prvotní instinkty, nebo ty, co zlepšoval po proměně, jeho trénink v armádě, a poté o něco jiný u policie. Kdyby byl Kill syn svého otce, tak by byl nejspíš hodně nebezpečným soupeřem, ale naštěstí se v téhle cestě mladík rozhodl nevydat a stal se pravým opakem. Stálo ho hodně sil najít si tuhle cestu a udržet se na ni a stále za ni bojuje. Schová dívku do svého objetí a dá ji přitom pusu do vlasů, než se jim společnými silami podaří uklidit jeho do té doby pracovní prostor. Poté v objetí schová Amayu znova. Tentokrát se ji ale rozhodne trochu pozlobit. Sám se přitom směje tiše. Jakmile se k němu Am schoulí, tak je převáží a lehne si s ní se smíchem na gauč.* Řekl jsem ti už někdy, že tě miluju? *Prohodí, když se malinko uklidní a zatímco jednu ruku má pod Amayinou hlavou a na zádech, aby ji dělal podporu a ona nespadla, tak druhou ji odhrne stranou obličeje vlasy.* Půjdeme teda vařit? *Vzpomene si vůbec na prvotní důvod, proč za ním jeho přítelkyně přijela. No.. Prvotní důvod mohl být klidně i to, že ji chyběl, ale to může přijet i v jiné datum. Tohle jedno bylo speciální. Datum nedožitých čtyřicátých sedmých narozenin jeho mámy. Kill věděl, že jeho mamka milovala Italskou kuchyni, stejně jako on, a tak měl připravené v kuchyni všechny ingredience na makaróny se sýrem, které měla ráda. Čekaly jen na to, až je někdo uvaří.*
*Madeleine ho odměnila stony, které zaplnily místnost výmluvněji než slova nebo doteky ve vlasech. Někdy v průběhu se dokonce nadzvedla na předloktí a spokojeně ho sledovala a v další chvíli zaklonila slastně hlavu a odhlalila mu celé hrdlo, které stále neslo stopy krve v místech, kde ji neslíbal zcela. Nezamlouvala se jí Dragosova drzost...a milovala ji zároveň. Nespali spolu poprvé, věděl, co dělat, uměl poznat, kdy se blíží vyvrcholení. Maddie nespadala do šťastné menšiny, které stačil samotný akt k vyvrcholení, takových žen bylo skutečně velice málo v poměru k celému světu, většina potřebovala uspokojení z venčí, tak jako ona. A Dragos tak měl spoustu času nabýt zkušeností až profesionálního rozsahu k tomu uspokojit i druhou stranu. Věřila, že to je věc, která mu jistě pohladí ego pokaždé, když s někým spí - obrazně řečeno. Upíři spánek nepotřebovali. Když se ovšem odtáhne, aby ji v další okamžik vyzvedl na linky, tak jej probodne ostrým pohledem s výčitkou.* S tvými schopnostmi. Nějak jsi to zapomněl dokončit, chéri. *Prohodí sladce, no nohama jej obejme okolo pasu a přitáhne si ho blíže, aby jej zbavila už rozepnutých kalhot i případného spodního prádla pod nimi. Drobné ruce s překvapivou razancí trhnutím dolů stáhnou všechnu látku, co bránila tomu, aby se octnul nahý a nohama si pomůže dostat kalhoty ještě níže, aniž by musela sklouznout z linky. Vysvléct z kotníků si je musel sám, vzhledem k tomu, že stál. Ale byla si jistá, že byla rychlejší než Malachai. Když se pomine pauza, kdy ji Dragos opečovával.* Budeš mít ještě hodně keců, nebo ukážeš více činů? *Pobídne ho, když jej už drží za jeho nejintimnější oblast na těle a provokativně přejíždí prsty po celé délce a vlastně jej nijak neuspokojuje.*
*Pobaveně mu cukne koutek, a taky dosti škodolibě, když je probodnut pohledem s výčitkami.* Nemůžu ti přece dopřát tak brzké a rychlé vyvrcholení, no ne? *Rýpne si nazpět a sám se přisune blíž, když si ho přitáhne, přesune se přitom k jejímu krku, který ji začne opečovávat a to kousáním, silnějším i slabším, či pouhým dotekem zubů nebo rtů. Dokonce občas i přidá na drzosti a nechá vysunout své tesáky a čarodějku poškrábe. Někdy jen lehce jako by ji poškrábal pouze nehty, ale asi dvakrát na to trochu přitlačí a na kůži se objeví první malé kapky čarodějčiny krve. Stále se však nezakousnul, aby ji do krevního oběhu dostal Yin Fen. Možná trochu podvědomě čekal na to, až ho o to bude žena sama škemrat, ale to se mu povedlo málokdy Maddie přinutit. Většinou ji kousnul tak jako tak i bez jejího vyzvání. Jakmile má kalhoty dole, tak je jednoduše zkopne a odkopne pryč. Při jejích slovech ji zachytí její ruku opět v zápěstí a trochu silnějším stiskem ji po pár jejích provokativních pohybech donutí ho pustit a ruku ji vytáhne nad hlavu a opře o skříňky nad linkou. Druhou ruku ji tam vytáhne taky a jen co je obě zachytí svou jednou, tak si ji volnou rukou přitáhne blíž k okraji, aby do ní mohl zasunout. Nutno podotknout, že slovo něžnost měl Dragos ve slovníku na hodně, hodně nízké příčce a vlastně tam naposledy dolistoval tak před sto lety.*
*Syknutím zareaguje na ostřejší poškrábání a cítí pár kapek své krve, které jí stečou po krku do prohlubně nad klíční kostí, kde se zastaví, protože nekrvácí natolik, aby je něco přelilo a přimělo pokračovat dolů. Zasměje se, když Dragos její provokace přestane zvládat a vezme si ji. Vlastně ve chvíli, kdy si ji přisune po lince blíže jí na rtech zůstane už jen pobavený úsměv, načež si olízne smyslně rty a pohledem sleduje, jak se nasměruje do ní, než ho vrátí k jeho obličeji a přes zavřené rty zasténá, takže je to tlumené, jakoby jen povzdechla s využitím hlasivek. Když se ale začne pohybovat, tak už to tak tiché není...a kdyby jí pustil ruku a nechal ji se dovést k vrcholu, nebo to udělal za ni, tak bude ještě o něco hlasitější a spokojenější. Na druhou stranu...Yin fen by způsobil podobnou citlivost, jaká je po orgasmu. A s ním navrch by si Dragos klasicky vyhnal ego do nebeských výšin. Obejme jej alespoň nohama, aby si ho přirazila hlouběji do sebe a vyrazí ze sebe o něco hlasitější sten, než se pousměje s podtónem škodolibosti.* Vzal ti dominanci, že jo? *Dragos jí možná ruce a podobně chytal, ale většinou ji nechal si taky v předehře trochu dominovat...minimálně delší chvíli než tentokrát. Přirozenou odpovědí byl Malachai, který mu ego trošku srazil tím, že ho postavil do submisivní pozice. A Dee byla škodolibá. Kdyby teď mohla, tak mu nadvládu také sebere, možná si pro příště obstará nějaký lektvar, co jí dočasně zvýší sílu a rychlost, aby je mohla přetočit i ona. Dragose to jistě překvapí a ona se velice pobaví...a užije si to dle vlastních pravidel. Ne, že by si to snad takto neužívala.*
*Na její smích nereaguje. Ono by se totiž mohlo stát, že se místo sexu budou věnovat vzájemným předhazováním ega a schopností. Místo toho se rozhodne, že raději bude poslouchat jiné zvuky, které Maddie také umí a vyhovují mu víc, než její škodolibý smích a proto do ní zasune. Jednu ruku má stále volnou, jelikož na její zápěstí mu stačí pouze jedna ruka, a proto s ní různě cestuje po čarodějčině těle. Občas se zdrží na ňadrech, aby ji provokoval, někdy ji přesune k jejímu krku, který stiskne, když se mu zdá, že umí tenhle zvuk vydat rozhodně hlasitěji, postupně se však přesune zpátky do jejího klína. Maddie měl načtenou dost dobře. Věděl, jak ji uspokojit rychle i pomalu. Věděl, co ji bude štvát a co naopak ocení, někdy až příliš, spokojeně.* Hádej.. Máš ještě jeden pokus.. Třeba budeš mít lepší odhad, než když sis sázela na to, kdo vyhraje první světovou.. *Ušklíbne se na ni, nejdříve trochu otráveně, ale ke konci už hodně egoisticky.* A teď to nějak kecá tobě, prinţesă.. *Dodá a aby ji umlčel, tak nejdřív zamíří k jejím rtům, párkrát ji do toho spodního i kousne a potáhne za něj, ale s jejím blížícím se vrcholem se přesune k jejímu krku, kde teď už opravdu využije tesáky naplno. No.. Teda na polovinu, jelikož se nenapije, ale zbytek své funkce splní na jedničku.*
*Otrávený tón hlasu znamenal, že alespoň zčásti měla pravdu stejně jako u první světové, kdy uhodla kdo vyhraje a potom to v jeden okamžik změnila při polemizování, ale zapomněla dodat, že platí první nástřel. Její chyba, mohla sázku vyhrát. Nijak se k tomu nevyjadřuje a zamručí, když ji kousne do rtu. Její steny skutečně byly hlasitější, když přesunul ruku do klína a čekala chvíli podraz s tím, že přestane, což byla vcelku obvyklá praktika, že to dělal, dokud se k tomu neblížil i on, jenže tentokrát taktiku zřejmě změnil. Kousnutí čekala mnohem dříve a protentokrát ji dokázal překvapit. Sten, který mohl být i hodně tlumeným výkřikem byl podbarven jak bolestí, tak vzrušením. Samotná kombinace ji přivedla k vyvrcholení a Dee pootočila i přes tepající bolest, která se měnila v euforii, tvář k němu a opřela si ji o tu jeho, takže tento jeden sten slyšel mnohem výrazněji než ostatní. Na moment mu omotá nohy okolo pasu těsněji, aby jej přiměla přirážet ještě tvrději a hlouběji a ten pocit v ní rezonoval o to déle. Nepatrně se mu v náručí chvěla, jak tím, že jeho pohyby krátce po orgasmu vysílaly mrazivé křeče po jejím těle, tak díky droze, která jí nyní kolovala v žilách a spíš než cokoliv hlásala, že Dragos se ještě nechystá skončit.*
*Upír se spokojeně ušklíbne, když Maddie konečně zmlkne a přestane ho provokovat, a místo toho potěší jeho ego velice hlasitou reakcí na jeho činy. Samotné kousnutí si načasoval jak nejlépe mohl, jelikož čarodějku znal až moc dobře a dokázal vyhmátnout okamžik, kdy se dostane na úplnou špičku, aby přímo v tu sekundu dostal do jejího těla svůj jed. Ušklíbne se egoisticky nad oním stenem, ale on s ženou rozhodně neskončil. Využije toho, že mu omotá nohy těsněji kolem pasu a ještě chvíli ji uspokojuje, než se škodolibě ušklíbne a z ženy vysune. Velice majetnicky čarodějku chytne a, což mu nedělá žádný problém k jejich rozdílům v tělesných proporcích, přehodí si ji přes rameno se škodolibým smíchem, přičemž ji i plácne přes zadek, a zamíří do ložnice, kde ženu hodí do postele a vyleze nad ní. Jeho pozornost upoutají pouta, která zřejmě zůstala zapomenutá na nočním stolku. Sebere je a během sekundy se ozve cvakající zvuk, jak se sepnou kolem Maddiena zápěstí. A o sekundu kolem druhého. Chytře je zabezpečí, aby nemohla ani s rukama hýbat najednou a rukou ji provokativně přejede po těle, přičemž on sám se zastaví na místech, kde z její pokožky ještě nedostal krev, kterou na sebe vylila.*
*Bylo to od něj milé, taková starost, a přece dívka svraštila obočí.* A to jsem myslela, že máš svůj byt rád... *Broukne s lehkým cuknutím koutků do úsměvu jen aby opět zvážněla a zavrtěla hlavou.* Udělám co bude potřeba abych nás udržela v bezpečí... a.. asi bych tě požádala o totéž, jen se to nejspíš vylučuje. Tak mi nezbývá, než doufat, že na sebe dáš pozor jak jen to bude v tvých silách. *Odtuší, než se schoulí před úklidem do jeho objetí. Když jej obejme podruhé a její polovička ji začne škádlit, nakonec vzdá nějaké pokusy o úprk a se smíchem se k němu schoulí. Když se s ní pak zřítí na gauč, s úsměvem na rtech se zaposlouchá do jeho smíchu a i následných slov při níž ji zajiskří v očích.* Myslím, že už jsem něco takového slyšela... dokonce ve více jazycích. *Podotkne tiše s tlumeným smíchem.* A jsem si více než jistá, že je to oboustranné. *Dodá s pousmáním. Jemně položí svoji ruku na jeho jak ji odhrnuje vlasy a políbí jej do dlaně. Když pak zmíní vaření s jemným úsměvem k němu vzhlédne a kývne.* Můžeme... mimochodem, copak budeme vařit? *Nakloní zvídavě hlavu na stranu zatím co se k němu přitulí blíž využívajíc každého okamžiku kdy mu může být blízko.*
Ale tebe mám radši.. *Pousměje se na Amayu a ještě dodá.* A vím, že by jsi Mei a Toru nenechala v bytě, kdyby hrozilo, že ho přepadne někdo.. *Kill si byl rozhodně jistý, že by se Am byla schopná za své kočky i obětovat a proto věděl, že přežije, když mu tady poškrábou gauč, nebo shodí nějakou skleničku. Rozhodně to nebylo tak, že by si nemohl dovolit to koupit znova nebo opravit. Přikývne na Amayin slib, než dívku vtáhne do objetí.* Nebudu ti tady slibovat, že budu v bezpečí.. Oba víme, že nebudu.. Ale můžu ti říct, že jsem se už v života ohrožující situaci ocitnul víckrát, než bych chtěl a věřím sám sobě, že zvládnu zareagovat správně, kdybych se měl zase smrti podívat do obličeje.. *Pronese, než se pustí do úklidu. Po něm oba skončí opět v objetí na gauči. Pobaveně mu cukne krátce koutek nad její odpovědí.* Zvládnu ti to říct dokonce v pěti.. A klidně se naučím další, jen kvůli těmhle krátkým slovům.. *Šeptne ji tiše a šťastně se pousměje, když mu to svým způsobem zopakuje. Zlehka ji odsune stranou pár pramínků vlasů, načež dívce oplatí polibek, až na to, že on ji ho dá na čelo. Přikývne na její souhlas a na její dotaz ji hned odpoví.* Jsou tam připravené ingredience na makaróny se sýrem a panettone jako dezert.. *Pousměje se, ale dívku od sebe rozhodně nevyhání, aby se z ingrediencí mohlo stát jídlo. Místo toho využije, že je k němu takhle přitisklá a posadí se s ní, načež ji zvedne do náruče a zamíří s ní do kuchyně, kde ji usadí na linku.* Hmm.. A teď tě tady asi nechám a půjdu vařit.. *Pronese s cukajícími koutky.*
*Věnuje mladíkovi jemný, šťastný úsměv jak jej poslouchá, načež mírně přikývne.* Máš pravdu... nejspíš bych je poslala někam do bezpečí, i kdybych tam neměla být s nimi. *Přizná, než si v objetí vyslechne jeho odpověď, která jí pomůže se do jisté míry smířit s tím, že jí možná na půl roku zmizí. Alespoň pro zatím. Po úklidu následuje další objetí na které si mladá studentka rozhodně neplánuje stěžovat. Tedy poté co ustane onen pusinkovo-lechtací útok. Sleduje ty jiskřičky v očích u čehož si vyslechne i odpověď na svá další slova s čímž se rozesměje.*To je obdivuhodné, ale jestli na mě budeš mluvit jazykem, který neumím, tak ti zkrátka zalepím ústa polibkem. *Pohrozí mu s cukajícími koutky. Párkrát pak přikývne když dojde na téma večeře. Když ji pak Kill zvedne, spokojeně se k němu přitulí. Ovšem tento spokojený výraz se po položení na linku změní v nevěřícné zamrkání.* No tedy... nevěřím, že jsi mě sám, dobrovolně položil na linku... a taky nevěřím, že se k tomu vaření sám dostaneš. *S těmi slovy se ho se smíchem pokusí chytit kolem pasu a jemně mu rozcuchat vlasy.*
*Kill se na její slova trochu vševědoucně pousměje. Věděl to.* Proto říkám, že si je můžeš vzít sem.. *Pronese a dívku obejme. Nebylo lehké ji tohle oznámit a Kill si bezděky vzpomněl na svou poslední přítelkyni, která hlásala přesně z tohohle důvodu pravidlo, že si k práci nikdy nenajde vztah, aby někoho ohrozila. Nakonec se jim stejně povedlo dát dohromady kvůli tomu, že měli pochopení pro práci toho druhého. Ironií osudu je nerozdělila práce, ale Killova vlastní blbost a neschopnost se ovládnout. Vyčítal si to, ale uměl se z chyb poučit a proto hodlal Am ochránit i na dálku bez jeho osobní přítomnosti. Jakmile se dostanou z toho lehce depresivního tématu a situace se uklidní, tak Killovi pobaveně cukne koutek.* Rwy'n dy garu di, ti amo, Ich liebe dich.. *Pronese Kill schválně škodolibě v jazycích, kterým Am nerozumí a on to ví. Nakonec od něj Am nemusí ani vstávat, když ji sám přenese do kuchyně a posadí na linku. Na její nevěřícný pohled mu jen cukne koutek a prstem dívku zlehka klepne do nosu.* Došel jsem k závěru, že přeci jen jsi asi rajčátko, s tím, jak často měníš barvu.. *Odůvodní ji to pobaveně, než mu rozcuchá vlasy. Nad tím mu lehce otráveně, přesto však zcela hraně, klesnou koutky a on si odfrkne, přičemž foukne do vlasů, které mu spadly do obličeje. Nakonec ze zápěstí stáhne obyčejnou černou gumičku, kterou si navykl tam zhruba před dvěma týdny nosit a delší horní přední prameny stáhne a na zátylku zagumičkuje.* A máš smůlu.. *Pronese poté k Am s uchechtnutím a polechtá ji na boku, aby ji přinutil ho pustit.*
*Zalapá po dechu, když si ji hodí přes rameno a plácnutí po zadku mu oplatí.* Jsi drzý, upíre. *Počastuje ho a zapře se mu rukama o rameno, aby se vzpřímila a nepůsobila tak...neelegantně. Skloní se jen kvůli dveřím, kterými projdou, načež se nechá hodit na postel a nespokojeně zamručí. Chtěla si vzít dominantní pozici a on jí bral možnost. Tedy skoro, z pout by se dokázala snadno osvobodit. Přimhouří na něj pobaveně oči, načež se prohne v zádech, jakoby se protahovala a zvrátí hlavu dozadu, skoro jako v pozvání, aby si znovu kousnul. Jednu nohu mu položí okolo boků, druhou zvedne výše a omotá mu ji okolo krku, čímž jej tahá dost jasně ke svému tělu, na němž byly stále stopy krve, která přestávala být tekutá a brzy bude zasychat. Tak ať Dragosovi chutná, dokud chutná.* Posluž si, dokud nabízím. *Vybídne jej provokativně a v očích jí zajiskří, když zmizí iluze na jejích znameních, bez níž ji viděl...mnohokrát. Nepočitatelně. Ocas se mu omotá okolo zápěstí a škubnutím jej s pomocí tlaku na zátylek potáhne blíže, aby ji políbil...nebo kousnul. Bylo jí to vlastně jedno, dokud si to bude užívat. Zorničky byly mírně roztáhnuté, díky yin fenu, ale v místnosti byla tma, možná po chvíli, kdy si Dee zvykne šero, protože v okolí bylo dost lamp a světelný smog, takže tma tu nikdy zcela nebyla. Její oči přesto působily temně, až černě, vzhledem k tou, že samy o sobě byly tmavé i přirozeně.*
*Dragos se na její slova jen arogantně ušklíbne.* A ty to miluješ, čarodějnice.. *Počastuje ji obdobně jako ona jeho. Donese ženu do ložnice, kde ji hodí do postele a upíří rychlostí připoutá, aby mu nezdrhla. Vidí její pobavení v očích a hodlá ho velice rychle vymazat a nahradit touhou po něm. Jakmile nadzvedne po jeho pohybu rukou hlavu a odhalí krk, tak se k ní přiblíží, ale jen proto, aby ji zuby přejel i po druhé straně. Chtěl se zkrátka vyhnout kontaktu s její krví. Konec konců si už problémů s démonskou krví zažil za ta léta dostatek a další nepotřeboval. Jakmile ho stáhne k sobě, tak se ušklíbne.* A kdo je tu potom drzý, prcku? *Rýpne si do ní schválně s oslovením, které začal používat už někdy v prvních chvílích, co se poznali. Tehdy narážel na její věk i výšku. Teď už je to spíše jen nostalgické oslovení, i když její výšky se stále týká, protože Maddie byla o něco starší a už nebyla čarodějné mládě. Nicméně byla i tak stále o dost mladší než on a z toho důvodu odkazoval na její drzost. Stihne ještě trochu krve z jejího těla dostat, podle toho odkud buď i s kousnutím bez tesáků, jenom rty, nebo jazykem, než se nad ní zvedne a všimne si jejího znamení. Sleduje, jak mu ocas omotá kolem zápěstí. Kdyby chtěl, tak se mu velice jednoduše může vyhnout a dokonce jej i zachytit rukou sám, ale on ho spíše na své ruce, kterou dokonce zvedne do vzduchu, sleduje s pobaveným úšklebkem, než dokončí otočku a stáhne ho níž. Vrátí se tak k Maddieiným rtům, které hrubě políbí a okamžitě polibek prohloubí, aby mohl mezi její rty dostat s jazykem i tesáky a Maddie kousnout do rtu. Zároveň v tu chvíli do ženy znova zasune, aby dokončil, co začal v kuchyni. Rukou, kterou mu obepínal ocas ho, tam, kde dosáhne nehty, lehce poškrábe, zatímco druhou stiskne její bok a pak i zadek.*
*Lehce se pousměje než slabě přikývne.* Neboj... postarám se jak o sebe tak o ty dva. *Špitne tiše, než se schoulí v jeho náručí. Stále tuhle novinku v hlavě nějak zpracovávala. Ovšem už nyní přemýšlela co a jak, chvilku tak působila zamyšleně, jak se choulila ke svému milému. Pokud opravdu půjde její polovička na takhle nebezpečnou misi, nejspíš se bude muset zaměstnat ještě víc, alespoň na toho půl roku. Jinak se z té nejistoty zblázní. Vždyť tu byl ještě s ní a už o něj začínala mít obavy. Nakonec však přejdou k docela jinému tématu a hlavně do jiné atmosféry kdy mladá japonka přimhouří oči a tiše zabručí na protest jak Killián mění jazyky. Nakonec přitiskne svoje ústa na ty jeho a dlouze jej políbí.* Aishitemasu... *Špitne s tichým pobaveným cukáním koutků jak se jejích rty zase vzdálí. Na limce pak nevěřícně založí ruce na hrudi a zavrtí hlavou.* Tak to doufám, že nejsem v dnešním přísadách. *Prohodí pobaveně a škádlivě jej rozcuchá. Jeho rádoby uražení u ní vyvolá tichý, ale upřímný smích. S jiskřičkami v očích sleduje jak si mladý policista svazuje vlasy než nad jeho slovy zavrtí hlavou.* Vidět se takhle roztomile čertit bych smůlou nazvala jen těžko. *Prohodí s potlačovaným smíchem, s nímž se mu pokusí chytit ruce aby ji nelechtal.*
*Policista na slova své přítelkyně přikývne a pousměje. Samozřejmě, že by si všichni, zřejmě až na Caroline Blake a její bandu, přáli, aby se mise povedla a všichni po ní byli v pořádku. Nicméně i když to papíře může vypadat hezky, tak realita není nalinkovaný papír a provedení bude o něco těžší, než napsat pár vět. Asi možná díky bohu za jejich výškový rozdíl, že tak Kill nemohl vidět dívčin zamyšlený pohled. Určitě by ho to znepokojilo a začal by se nejspíš vyptávat a poté znova dívku ujišťovat a uklidňovat. Bez toho se nakonec mohli přesunout na gauč. Killovi začnou cukat koutky, když vidí, jak Amaya bručí a mhouří oči na protest proti jeho slovům. Teda spíše jejich podání, než významu. Pobavený úsměv se mu na rtech drží, i když ho dívka políbí, a jen ji položí dlaň na tvář a takto podrží u sebe, než se odtáhnou.* Ajštmasu? *Zkusí po ní zopakovat, co sama řekla. Nepotřeboval to přeložit, došlo mu, co řekla, jen si nebyl jistý, zda to vyslovil sám správně. Odolává pokušení se rozesmát, když vidí, jak si jeho přítelkyně založí ruce na hrudi.* To právě nejsi.. A proto jsi tady v bezpečí.. *Odpoví ji, než ho rozcuchá a on si nad tím odfrkne. Sám si vlasy pak sváže, aby mu nezavázely, hlavně poté při práci v kuchyni. Ale důvod, aby mu je jeho přítelkyně nemohla cuchat zněl taky uvěřitelně.* Hahaha, mon amour.. *Zakroutí nad ní hlavou s úsměvem, počež se pokusí dívku polechtat a zároveň vyhnout tomu, aby mu ruce chytila. Nakonec to celé obrátí a ruce zachytí on ji a s pobaveným úsměvem dá své přítelkyni krátkou pusu, než se otočí do prostoru kuchyně.* Měli by jsme opravdu začít, protože jinak, si to na jídlo dáme až zítra.. *Vysvětlí svůj důvod toho, proč ji přestal provokovat a poté zamíří vytáhnout ingredience.*
Skoro..*Broukne s úsměvem a na chvíli položí své ruce na jeho. Rozhodně ho nehodlala trápit japonštinou, leda by sám chtěl. Snad jako by se ho pokoušela o to víc rozesmát o co víc on se snažil nesmát přidá dívka k založeným rukám ještě nafouklé tváře. To jí ale stejně dlouho nevydrží. Zvlášť když se pustí do dalšího vzájemného popichování. Na jeho kroucení hlavou mu věnuje tiché, nevinné uculení. Když se situace celá tak nějak otočí a on chytí její ruce, stejně si neodpustí krátké přimhouření očí a vyplazení jazyka s následným smíchem, který na okamžik utlumí krátká pusa. Tu se rozhodne svému příteli vrátit než jej nechá přejít k vaření. A to ještě chvíli zvažuje, že mu skočí na záda. No, ale... na to měla jistě času víc než dost.* No dobře... dočasné příměří... ale stejně tomu neutečeš. *Nedá se jen tak a s tichým smíchem následuje Killiána jako takový malý ocásek.* S čím mohu pomoct? *Broukne, zatím co mu nahlíží pod ruce.*
*Killovi cuknou koutky slabě.* Skoro, jo? *Pronese, když mu dívka položí ruku na jeho. Amaya mu to dělá na lince zatraceně těžké se nerozesmát, což nakonec stejně vzdá hned poté, co dívce položí prst na tvář a lehce zatlačí, aby vyfoukla. Její nevinné culení ji moc nevěří. Na to znal svou přítelkyni až moc dlouho. Proto je vzápětí lechtána tak dlouho, dokud to neskončí chycením jejích ruk. Zacukají mu koutky, když vidí, jak přimhouřila oči a vyplázla na něj jazyk, za což ji Kill "vytrestá" krátkou pusou a tím, že se vzdálí od linky. I když tu pusu mu vrátit stihne.* Hmm.. Zdá se mi to, nebo slyším vyhrožování? *Prohodí pobaveně, když je k ní zády a vytahuje věci z ledničky a ze skříněk. Nad její otázkou se zamyslí.* Zvládneš udělat kvásek? *Zajímá se a případně ji postrčí věci na něj. Sám, jakmile vytáhne vše, zamíří pro nádobí a vytáhne hrnec, do kterého dá napouštět vodu, aby měl kam dát těstoviny.*
Japonština je těžká... upřímně by mě překvapilo, kdyby jsi se trefil napoprvé. *Vysvětlí s jemným pousmáním a rukama na těch jeho. Když jí později stlačí nafouklé tváře, tiše se zasměje až se očích rozzáří jiskřičky. Po kočkování kdy nakonec skončí sama chycena - a také výměně krátkých polibků - následuje svoji polovičku k surovinám.* Hmmhm? Kdepak... jen tě informuji...zatím. *Pronese s šibalským cukáním koutků, než se jí dostane informace o kvásku s čímž se krátce zatváří zamyšleně.* Možná... a třeba ani nevybuchne. *Prohodí s cuknutím koutků a začne si na něj podávat věci - misku, mouku a tak. Její polovička má tak aspoň dočasně volné pole působnosti, než si Amaya vyhraje s kváskem a jeho přípravou.*
Tak se to povede na druhý pokus.. *Prohlásí Kill. Vůbec ho netrápilo, že se netrefil napoprvé. Pamatoval si, jaké měl problémy se ve škole učit německy. Pořád slova vyslovoval s anglickou výslovností. A stejně si z ní i tak nic moc nepamatuje. Naopak si rozhodně pamatuje, jak Amaye šťastně září oči, když se směje a Kill tyhle její jiskřičky miloval a bylo mu to vidět na očích, když se na dívku podíval poté, co ji stlačil tvář. Nakonec se jim podaří přesunout k surovinám a k přípravě jídla. Zakroutí hlavou nad svou přítelkyní, co ho "jen informuje" a krátce se nad tím zasměje. Vytáhne suroviny a dá k sobě ty, co potřebují jít na stejný krok v postupu receptu, aby se jim snadněji pracovalo. Takhle oddělí Amaye i suroviny na klásek, když se mu dostane odpovědi. Přitom ještě s pohledem ke stropu a krátkým sepnutím rukou pronese.* Bože.. K čemu jsem to svolil? Ochraňuj mou kuchyň.. *Než se s krátkým zasmáním začne věnovat přípravě těstovin. Když ty se vaří na plotně, tak se on pustí do takové máslovo-žloutkovou směsi, do které kromě vajec, žloutků a másla přidá ještě vanilkový extrakt a třtinový cukr. Když má tuhle směs hotovou, tak připraví mísu s moukou, kam přidá sůl a muškátový oříšek. Vše připravené na to, aby pak z těch tří surovin vzešlo těsto, což Am řekne a rovnou ji požádá, aby až bude kvásek hotový, jej do mísy s moukou nalila. On se poté otočí, aby nastrouhal sýr na těstoviny.*
*Souhlasně na jeho slova přikývne.* Jsem si tím jistá... aby ne s tím kolik umíš jazyků. *Pousměje se, byla opravdu přesvědčená, že pokud by mladík chtěl, zvládl by i sebe těžší jazyk. Momentálně ji ale víc zajímali jeho oči, to co v nich viděla když jí vymáčkl vzduch z tváří by klidně sledovala od rána do večera. Na jejích rtech tento jeho kukuč vyvolal rozněžnělé pousmání. Avšak čas plyne jako voda a dívka se pomalu ale jistě i se svým milým přesunula k vaření. Neodpustí si letmé uchechtnutí nad jeho kroutěním hlavou doprovozené následným smíchem. Bavilo ji to rozesmívat jej, byl to snad jeden z nejmilejších zvuků co mohla slyšet. Při jeho dalším prohlášení si zakreje ústa aby potlačila smích s čímž se narovná a uklidní se než k němu zezadu dojde.* Ještě pořád máš šanci utéct... představ si, jaká pohroma by to byla kdybychom bydleli spolu... *Špitne hraně děsivým, tlumeným tonem - nebo alespoň tonem který za rádoby děsivý považovala. Po jeho smíchu se s cukajícími koutky přesune k přípravě kvásku. A dokonce tentokrát i svoji polovičku poslouchá a když jej má opravdu hotový, přidá jej do požadované mísy. Hned na to se vydá nepotřebné náčiní po přípravě kvásku - a případně další které se jí povede uzmout - umýt.*
*Kill si byl momentálně jistý jednou věcí. A to tím, že kdyby se právě zastavil všude okolo čas, kromě nich dvou, tak by to stejně nezaregistrovali. Možná až ve chvíli, co by přestali sledovat oči toho druhého a šli opravdu chystat ono jídlo. Ale v ten moment to opravdu tak nevypadalo. Tenhle moment nakonec s úsměvem ukončil Kill, když dal své přítelkyni krátkou pusu a vyrazil k surovinám. Amaya si to možná neuvědomovala, ale nemusela ho účelně rozesmívat, aby se mladík usmál. Killovi stačila jen její přítomnost, aby se cítil lépe. Ano, situace se nezměnila, stále musel zvládnout buďto Vánoční ples v roli hostitele nebo půl roku odloučení od všeho, co zná na misi, která bude asi stejně bezpečná, jako vlézt do tlamy krokodýlovi, ale Kill se už za ta léta naučil si užívat světlé chvilky, co nejvíc to jde a Amaya mu je ještě víc prosvětlila. I když se dívka snažila být potichu, tak k její smůle měl Kill až příliš dobrý sluch i čich, i když ten byl stále lehce ovlivněn kouřem a teď i surovinami. Proto ani nedal najevo, že by si všiml, že je dívka za ním. Jen se krátce zasměje.* No jo úplná.. *Cukne mu koutek a jen co odstaví vodu na těstoviny a má ruce volné, tak se otočí a dívku zachytí a zvedne k sobě se potutelným smíchem.* ..musel bych se dělit o kuchyň.. *Dodá tragicky, což mu ale kazí pobavený výraz.* A taky bych riskoval, že mě zavraždí tvoje kočka v spánku.. *Cukne mu koutek do úšklebku.* No dovedeš si představit takový teror? *Otáže se ji potom ještě řečnickou otázkou, než dá dívce krátkou pusu a spustí ji zase na zem, aby se mohli vrátit k vaření. Kill připraví mezitím ochucenou směs, zatímco jeho přítelkyně dělá kvásek a pak se dá do strouhání sýra. Jakmile Amaya kvásek vylije do mísy, tak nechá misku se sýrem být a pustí se do dělání těsta. Posype si slabě pracovní plochu moukou a začne těsto hnít.* Máš štěstí, že teď mám plné ruce práce, jinak by jsi dostala útěrkou.. *Pronese Am, když si všimne, jak spustila vodu a začala umývat nádobí. Jakmile má Kill těsto hotové, tak jej vrátí do pomoučněné mísy, přikryje fólií, zabalí do útěrky a dá nad topení, aby bylo v teple. Pak se vrátí zpět do kuchyně, uklidí po sobě a vezme si rozinky, sultánky a rum, co musí společně povařit v malém hrnci. Jestli je Am hotová s umýváním, tak ji poprosí, aby vyhodila obaly od rozinek a sultánek a potom vymazala zapékací mísu olejem a česnekem.*
*Bylo jasné, že kdyby chtěl, tak její ocas zachytí, ale jemu nakonec nikdy nevadil, že ano. Přitáhne si ho k sobě a vyjekne bolestí, když se zakousne do jejího rtu. Ústa jí zaplní krev, kterou je nucena polykat, zatímco ji pohltí slast z drogy, kterou jí dostal znova intenzivněji než předtím do oběhu a do toho se přidají steny z aktu samého. Bylo vlastně jisté, že je sadomasochistka. Komu by nebylo. Tohle ji bavilo, i když jí ret tepal bolestí. Polkne krev a přejede si po rtech a krku, aby je vyléčila od kousanců. Hlavně u těch rtů šlo o to, aby se mohli líbat bez toho, aby vzápětí její krev vydávil. Odporné. V ocase jí lehce cukne, jak přejede nehty po citlivé kůži a Dee vydechne pod sílou stisku na boku a zadku.* Noták, umíš to i líp. *Rýpne si do něj mírně zadýchaně kvůli probíhající činnosti a droze, když se jen lehce odtáhne mezi polibky a potom jej kousne do čelisti a pokračuje na krk a ramena, pokud se jí nevymaní a neodtáhne.*
*Spokojeně se ušklíbne nad tím, jak čarodějka pod ním vyjekne, když ji kousne a hbitě se přesune pryč z jejích rtů, aby do sebe nedostal její krev. Přesune se tak zpátky na krk a prozatím si další dávku drogy šetří, takže jeho tesáky zůstanou schované, když ženě okusuje krk. Ušklíbne se, jak mu ocas po rukou sebou cukne a pohyb znova zopakuje, zatímco druhou rukou stiskne ženě hýždě.* Ale to ty taky.. Bývala jsi hlasitější.. *Rýpne si do ní nazpět, když ona rýpe do něj. Vydechne, když začne kousat ona do něj a jakmile se dostane k rameni, tak ji odmění i zamručením, než se odtáhne, aby sám pokračoval rty níž. Přeruší svou činnost a nahradí ji jen rukou a jen, co se dostane dost nízko, tak rty. Takhle se opět snaží dostat Maddie na hranici vzrušení, aby opět mohl včas přestat a nahradit svoje rty sebou samým.*
*Párkrát zamrká překvapením jako panenka, když ji Killián zvedne. Na malý okamžik i ztuhne, za okamžik se však její rty přetvoří do drobného, potměšilého pousmání.* Hotová tragédie... *Pronese s nádechem dramatu, nezabrání však tomu aby jí cukali koutky do úsměvu.* Oh copak kočka... to by byl ten nejmenší problém... spíš bych se být tebou obávala toho, že budou dny, kdy se nedostaneš z postele... to by bylo teprve mučení a teror... *Prohodí šeptem snažíc se zadržet smích. Když ji po krátkém polibku postaví na zem, zamručí s hranou nespokojeností a na okamžik založí ruce na hrudi. Pak už se jde věnovat přidělenému úkolu. Ten totiž mohla prací nazvat jen horko těžko. Jakmile má par ruce volné, vyrazí alespoň pouklízen náčiní aby se své polovičce nemotala tam, kde nechce. Při jeho slovech se ušklíbne.* Tím mi chceš říct, že to mám hned i utřít? No dobře. *Popíchne jej s pousmáním a začne se ohlížet po utěrce. Mírně nakrčí nos když ji Killián stihne zaúkolovat dřív než si ji stihne podat.* /Tak umývat nádobí nesmím a vyhazovat smetí ano... no tohle./ *Lehce zavrtí hlavou pokrčí rameny. S tím se tedy vydá vyhodit ony obaly, při čemž jí neunikne zbytek cigarety nad ním lehce povytáhne obočí. Krátce si zkousla ret, neb ji v myšlenkách proběhla otázka, kterou zvažovala zda vyslovit. Ovšem, nakonec ústa zavřela a pouze se pousmála. Nemusela vše vědět hned. Místo otázky se tak pustila s tichým broukáním do vymazávání zapékací mísy. Pokud se jí pak poštěstilo tak se - až měla hotovo - opravdu pustila do onoho utírání náčiní, při kterém na svoji polovičku krátce s tlumeným smíchem vyplázla jazyk.*
*Na stejnou chvíli, kdy Amaya ztuhne, tak i Kill zaváhá, zda to byl dobrý nápad, ale jen co se na něj dívka usměje, tak ho obavy opustí. Na její slova s cukajícími koutky přikývne. Jakmile zmíní vstávání z postele, tak se Kill zatváří zděšeně.* A to je teprve katastrofický scénář.. Z toho by se dal napsat horor.. *Odpoví ji pobaveně, načež dá dívce krátkou pusu a pustí ji na zem. Zasměje se nad jejím nespokojeným výrazem a založenýma rukama a aby ji to trochu vykompenzoval, tak ji dá ještě pusu do vlasů. Kupodivu i když vtipkovali, tak Killovi myšlenka společného bydlení s Amayou nebyla proti srsti. Byly tam ale dva důvody, které ho více než dobře držely zpátky aby něco takového dívce nenavrhnul. Tím prvním byla skutečnost, že Amaya měla přeci jen vlastní byt, který si pořídila nedávno. Dlouho ho hledala a byla v něm spokojená. Hlavně to měla blízko k místům, kam potřebovala chodit. On bydlel v Queensu a nechtěl ji vytrhnout z jejího prostředí. Stejně tak platilo i naopak, že Kill byl zvyklý na svoje bydlení, i když on ho měl delší dobu, než Amaya, a měl to z něj blízko do práce. No a druhý důvod byl prostý. Čas. Bylo ho málo, co se znali a ještě méně, co spolu chodili. A jak je známo, Kill se do vážných kroků rozhoupává déle a i do tohohle ještě nějaký čas bude. Pak se už pustí do těsta, aby bylo včas vykynuté a připravené k pečení, zatímco zaregistruje, jak Amaya myje nádobí.* To zkus a přivážu tě tou útěrkou k židli.. *Vrátí ji pobaveně. Dodělá těsto, které dá kynout a umyje si ruce, než se pustí do rozinek, což využije jako příležitost k tomu, aby Amaye trochu kapek cvrnknul do obličeje se smíchem. Když dá nějaký úkol Am, tak se sám pustí do svého. Jakmile rozinky chladnou, tak si vytáhne druhý hrnec, ve kterém začne tvořit sýrovou omáčku. Chvilka sem, chvilka tam a těstoviny jsou scezené, v zapékací míse se sýrovou omáčkou, a strčené do trouby, zatímco těstu ještě nějaký ten čas k vykynutí chybí.* A huš, huš.. *Ukáže Kill se smíchem Am, když si do umyvadla přenese zbytek nádobí, co používal k vaření a dá se do mytí.* Něco bych ti pak chtěl ukázat.. *Promluví k Am, zatímco je může přerušit maximálně tekoucí voda z kohoutku.*
Jistě - a jmenoval by se prokrastinace, tichý zabiják co? *Prohodí s pobaveným cukáním koutků, než se její nohy opět dotknou země. Na okamžik si ještě zahraje na uraženou, ovšem po druhé puse se pousměje a vyrazí pomoct s přípravou jídla, byť jí samotná příprava není svěřena. Co se týkalo společného bydlení, nechala toto téma spát - ne snad proto, že by jí to bylo proti srsti, jako spíš proto, že i kdyby chtěla, nehodilo se to. Z jednoduchého důvodu - pokud jej opravdu pošlou na půl roku pryč, nemělo by to význam.* Výhružky? Ty nezaberou... *Odpoví mu s pobaveným uchechtnutím, než tiše vyjekne a po zavrtění hlavou si utře obličej do rukávu. Na to si s cuknutím koutků do úsměvu odfrkne. O pár splněných kroků co se vaření i úklidu týče později sice se smíchem Killiánovi od umyvadla uhne, ovšem jakmile začne mýt nádobí obejme jej zezadu. Jemně mu při tom s tichým smíchem foukne na zátylek.* Hm? Copak by jsi mi chtěl ukázat? *Špitne tiše zvídavým tonem, při čemž nakloní hlavu na stranu.*
*Se smíchem ji Killián přikývne na název.* A režíroval by ho Spielberg nebo Tarantino, co? *Nadhodí ještě, než dívku spustí a jako kompenzaci ji dá pusu do vlasů. Měli přeci jen chvilku a v kuchyni se při přípravě dvou receptů zároveň musí jeden otáčet. Koukne se na mladou Japonku s pozvednutým obočím, když mu odpoví a pobaveně mu zacukají koutky.* A co když se z výhružek stanou činy? *Zajímá se, co ona na to, načež ji lehce cákne vodu do obličeje a krátce se tiše zasměje nad jejím vyjeknutím.* Ma pettite mignonnerie.. *Pronese k ní s uculením, i když tohle je více škodolibé, než milé. Jakmile mají konečně chvilku na to vydechnout, tak se Kill pustí do umývání nádobí. Pousměje se pro sebe, když ho dívka obejme a nechá ji tak. Díky dlouhým vlasům se mu tak ani její fouknutí na zátylek nedostane. Jen trochu pohodí s vlasy.* Zavolal jsem dvojčatům a požádal je o malou laskavost.. Máme pár fotek.. Není jich moc, ale něco ano.. Než se naši totiž začali hádat a šli do oddělených domácností, tak naše mamka fotila.. A fotil i.. *Zarazí se na moment, protože odmítal tomu muži říkat titulem, který mu náležel zákonitě od jeho narození.* No.. on.. *Dokončí větu, přičemž si slabě odkašle.* Mamka na pár fotkách je.. Chtěl jsem, aby jsi věděla, jak vypadala a mohla si ji představit, když o ní mluvím v soukromém významu.. *Dokončí; přičemž ten dodatek je důležitý, protože jeho máma měla i fotky, které byly foceny na veřejných akcích; a na rtech se mu udržuje slabý úsměv, i když v hlase je cítit smutek.*
Kdyby ses víc snažil, tak hlasitější budu. *Ušklíbne se na něj čarodějka a začne mu vracet jeho kousavou péči. Pociťovala škodolibé uspokojení, když se jí povede z něj dostat nějaký výraznější zvuk, jasně, že věděla jak na to, když se znali tak dlouho. Nechá jej se znovu přesunout níž a zatímco je dole, tak neviditelná ruka nebo spíš telekineze jí uvolní pouta, byť v nich ruce prozatím nechává a užívá si jeho opečovávání, než to opět přeruší, ne že by od něj čekala něco jiného. Když však zasune, tak se Maddie zapře nohou a rukou a telekinezí pomůže sobě, aby se přetočila nad něj. Jednou rukou mu zachytí jednu jeho ruku, druhou se uspokojí s úšklebkem sama a když se dostane na vrchol, tak ho pustí, narovná se a konečky prstů se mu zapře o podbřišek. Hlavu na moment slastně zakloní, než tmavý pohled vrátí k němu a zkoumavě si ho prohlédne. Její ocas se ho dávno pustil a nyní mu klouzal po stehně směrem k jeho otvoru, spíš jako příjemná provokace, než úmysl do něj taky něco zasunout. Od toho měla jiné hračky. Trojúhelníková špička ocasu, která se dala použít jako zbraň nebyla ideální. Pohne tak prsty a ze šuplíku se k ní dostane jak lubrikační gel, tak dildo, které také vzápětí použije, takže se svýma rukama přesune za sebe, aby ho připravila...a taky trochu "zneuctila".*
Kdyby jsi byla hlasitější, tak se budu víc snažit.. *Obrátí její tvrzení do začarovaného kruhu, než pokračují ve vzájemném uspokojování a opečovávání. Tušil, že Maddie se brzo jeho provokacím vzepře, ale měla výjimečně větší trpělivost, než čekal, když je přetočí. Na tohle gesto se na ni jen vševědoucně ušklíbne a i uchechtne vydýchaně, jelikož ona se možná už uspokojila, dokonce dvakrát, ale on ne. Pohledem sjede její tělo, když se zakloní a toho momentu využije, aby se zvedl do sedu a rty ji chvíli věnoval pozornost na hrudníku. Když ucítí její ocas, hlavně směr, kterým se pohybuje, tak ji bez váhání nad ňadro opět zatne tesáky, aby to čarodějka neměla tak lehké ho dominovat. V momentě, co začne, tak se trochu prohne, přičemž si zase lehne, ale ne sám. Zachytí Maddie rukou na krku a tlakem ji donutí si lehnout na něj, zatímco svoje rty hrubě přitiskne na ty její.*
Proč ne oba společně? *Odvětí mladíkovi na jeho otázkou vlastní, při níž zadržuje smích. Po polibku do vlasů se s úsměvem pustí do toho, co je jí Killián ochotný svěřit. Stejně jí však příjde, že se ji úkoly jen snaží držet od opravdového vaření. Avšak nenapadne ji si stěžovat, byla ráda i za to málo byť by mu ráda byla nápomocná víc. Krátce se nad jeho cukajícími koutky uchechtne než se jí po jeho otázce rozhostí na rtech šibalský úsměv.* Pak budeme mít nejspíš pěkně spálenou večeři jelikož nebudeš mít čas se jí věnovat. *Pokrčí ledabyle rameny s vítězným úsměvem, které jí ze rtů smeje až pár kapiček vody, při nihž tiše vyjekne. Při smíchu svého přítele si s přimhouřenýma očima.* Tss et tu es à nouveau un gros plouc. *Zaprotestuje, načež po pobaveném zavrtění hlavy se ještě nějakou chvíli věnuje pomocným pracem, než svého drahého obejme jakmile se pustí do nádobí, k němuž ji nechce pustit. Tiše si vyslechne co má na srdci, což jí na čele vytvoří drobnou vrásku. Hlavou jí proběhla jediná myšlenka - muselo to pro něj být zatraceně těžké. Na to aby to pochopila mu ani nemusela vidět do tváře. Se slabým úsměvem jej pustila z objetí, jen aby se mu pokusila provlíct pod rukama a dostat se před dřez (zády l umyvadlu). To vše jen aby mu viděla do očí a mohla mu vzít tváře do dlaní.* Moc ráda ji poznám... *Broukne tiše a věnuje mladému muži jemný, povzbudivý úsměv.*
*Na její otázku už jen se smíchem přikývne, než se vrátí k vaření. Byl totiž nejvyšší čas. To mu však nebrání Amaye během jejích slov odpovídat.* Hmm.. A ke všemu bych spálenou večeří asi spustil požární poplach a měli by jsme taky i po soukromí.. *Dodá jako třešničku na dortu s pobaveným úsměvem, když pracuje na těstě. To pak míří na tak hoďku a půl pryč a on se věnuje makarónům, než i ty míří do trouby a zbývá zatím jen umýt nádobí.* Je ne suis pas.. *Uculí se pobaveně na její protesty a zapne vodu, aby vzal do ruky první misku a začal ji umývat. Je zvědavý, co Am chystá, když se ho pustí, načež mu koutky vyskočí v úsměvu, jakmile se protlačí mezi dřez a něj. Kill tak přestane umývat nádobí a jen se rukama opře u dřezu, když zlehka natlačí svou tvář do její dlaně. Hlavu dokonce po chvíli i malinko pootočí, aby ji do dlaně vtiskl polibek, jako to vždy dělal. Dívku po jejích slovech jednou rukou obejme tak, jak mu mokré dlaně dovolí, aby ji nezamokřil a potom vypne vodu. Ještě sice trochu nádobí zbývalo, ale to mohlo počkat. Kill uvolní objetí, aby si mohl utřít ruce a pak se k dívce vrátit.* Myslím, že by ses jí líbila.. *Promluví k ní s úsměvem a taky ji pohladí po tváři, než si dřepne k troubě, aby zkontroloval jídlo.* Podáš mi ten sýr prosím tě? *Požádá ji, když mísu vytáhne a přenastaví teplotu na troubě. Jakmile má sýr v ruce, tak s ním posype těstoviny a vrátí do trouby. Nastaví na ni časovač, aby to jídlo skutečně nespálil a pak se k Amaye vrátí, přičemž ji položí ruku na záda, a zamíří s ní do obýváku.* Pojď.. *Pobídne ji s úsměvem přitom. V obýváku vezme flashku a zapojí ji do televize, načež si sedne na gauč, jestli tam už Amaya byla tak k ní, jestli ne, tak ji nejdřív pobídl, aby si sedla a pak si k ní sedne.* A žádný komentáře na moje dětské fotky, ano? *Varuje ji s cukajícími koutky.*
Hotová katastrofa. *Konstatuje s potlačovaným smíchem. Škádlení si, alespoň to fyzické odpustí, aby mohli pokračovat v přípravách. To slovní, to byla však věc jiná.* Mais oui.*Odvětí mu s tichým smíchem. Nedá se jen tak a zamíří za svojí polovičkou, jen aby se mu nakonec protlačila do výhledu. S úsměvem jej jemně prsty pohladí po tvářích když se jí opře do dlaní. Jho polibek jí na okamžik úsměv rozšíří. Ten se na okamžik zdá jaksi posmutnělejší. Každé byť sebedrobnější gesto jí totiž připomínalo, že jí bude chybět. Jemně mu palci přejede naposledy po tvářích než mu vrátí objetí. Pokusí se vyhnat tyhle myšlenky z hlavy, krátce si tak stoupne na špičky a škádlivě Killiána políbí na bradu, nebo se o to alespoň pokusí.* Myslím, že by to bylo vzájemné. *Špitne v tichou odpověď, jemně mu na okamžik přitiskne ruku na jeho když ji ucítí na své tváři, než se vlkodlak přesune k troubě.* Jistě. *Kývne a už už vykročí aby mnu sýr podala. Chvilku jej pak ještě sleduje jak nastavuje hodiny a pak už se po jeho pobídnutí s úsměvem vydá do obýváku. Zatím co Kill zapojuje flešku, posadí se na gauč. Jakmile si přisedne i mladík, opře si hlavu o jeho rameno. Zlehka se pousměje při jeho poznámce.* Nebo... vsadím se, že roztomilý jsi stále stejně. *Poškádlí jej s čímž mu vlepí polibek na tvář.*
*Kill si tiše nesouhlasně odfrkne na její francouzskou odpověď a raději se vrátí k vaření, aby opravdu onen katastrofický scénář s hasiči nebyl realitou. Pak se rozhodne umýt nádobí, ale dlouho tak nečiní, neboť se mu mezi práci a něj připlete jeho přítelkyně. Ne, že by se na ni za to zlobil. To rozhodně ne. Jen se na dívku za její tichou podporu pousměje a opře se ji do dlaně, do které ji pak vtiskne polibek. Smutek v jejím úsměvu mu neunikne. A nebylo těžké odhadnout kvůli čemu je. Proto, když dívku obejme, tak k ní šeptem krátce pronese.* Taky mi budeš chybět.. *Načež se pousměje nad onou pusou a s úsměvem přikývne na její slova. Úsměv se mu na tváři drží i poté, co překryje jeho ruku svou, až do chvíle, než zamíří dodělat jejich večeři dnešní.* Díky.. *Poděkuje Am, když mu podá sýr, který použije k dokončení jídla a zbytek díla už má na starost trouba. Proto na ní nastaví časovač a zamíří se svou přítelkyní do obýváku. Usadí se s ní na gauči poté, co zapojí flashku a na její slova trochu otráveně nakrčí nos, než Am se smíchem polechtá krátce na boku. Když přestanou blbnout, tak vezme ovladač a najede na televizi do složek a tam rovnou do onoho malého zařízení. Ihned na ně vyskočí hromada fotek a Kill podle data zamíří na první z nich. Netušil, co tam dvojčata všechno nahrála, sám fotky neprohlížel, takže i pro něj bylo překvapení na první, od pohledu starší, fotografii vidět mladšího hraběte a hraběnku s kojencem v náručí. Oba novopečení rodiče už byli ve starším věku než je pro rodiče obvyklé, ale Kill se nedivil. Věděl, že měli problémy počít a jeho mamka, která byla jejich poslední naděje, se narodila dost pozdě.* To bude křest.. Asi půlroku po narození.. Hádám, že dřívější fotky se nedali najít.. *Pousměje se.* Victoria Antoinette Bethany Seymour.. *Prozradí své přítelkyni celé jméno jeho maminky, než pokračuje dál. Na další fotografii je vidět jeden ze salónku na jejich panství. Hrabě sedí v křesle u zapáleného krbu, za ním stojí jeho žena a na židličce před nimi jejich dcerka, které už bylo dle data šest let. Drobné hnědé lokýnky ji sahaly na ramena a stromek v pozadí prozrazoval, že se jednalo o vánoční fotografii.*
*Maddie už jen zasténá, protože tentokrát byla pod vlivem drogy a bolest byla neskutečně příjemná, i když za normálních okolností by to způsobilo skoro agónii, vzhledem k citlivosti prsou a kůže nad nimi. Začne si s ním však i přesto pohrávat, zatímco je oba těší a sotva hračku zastrčí, tak si ji upír stáhne níže a Maddie se musí trochu více natáhnout, aby ho uspokojovala a zatím dosedala a vedla jej k vrcholu spolu s oplácením polibků. Netrvalo však dlouho, než mu zachytila ruce a zapla je pouty. Ta sice nebránila využít magii, no nešla přetrhnout upíří, vílí ani vlkodlačí silou. Ale ona byla stejná mrcha jako Dragos. Když poznala, že se blíží k orgasmu, tak škodolibě vysune, přestane dildem pohybovat a jen se o něj otře.* To víš, odplata musí být, drahoušku. *Prohlásí a rty se mu letmo otře o ucho, než mu zkousne lalůček, ale velmi rychle si jej zastrčí zpátky, než se znovu rozpohybuje...a zopakuje to, i když nyní zastaví a dosedne tak těsně k němu, aby sám nemohl přirážet, dokonce vytáhne i hračku. Tentokrát se už narovná, takže se mu ukáže v celé kráse, včetně krvavých a rozmazaných cestiček, které měla na bradě, krku, hrudi, břiše a z části i na zádech z toho jak ji kousal a ona si to hned neléčila. Přesto zrovna Maddie uměla i s krví na těle vypadat zatraceně dobře. Bez milosti dildo prudce zarazí po okraj dovnitř a nadzvedne se v očekávání, že se v nečekaném zasunutí nadzvedne v bocích a sám přirazí. Tentokrát jej už nechá převzít iniciativu a alespoň přirážet a sotva odepne pouta, tak klidně ji i přetočit.*
Ty už mi chybíš a to jsme ještě spolu... *Špitne upřímně v odpověď když se na okamžik opře čelem o jeho hruď. Sice se neznali kdo ví jak dlouho a chodili spolu ještě kratší dobu, ale... nechtěla o něj přijít. Po pár něžných gestech a sýrovém zásypu se přesune se svoji polovičkou na gauč. Když ji ten polechtá na boku, vyjekne a odsune se se smíchem na druhou stranu gauče. Ostražitě při tom sledovala svého přítele, ale stejně jí stále cukali koutky v pobavení. Pohled však po chvíli upře na obrazovku kde naskočí první snímek.* Byla moc pěkná... *Špitne tiše po chvíli a věnuje Killiánovi jemný úsměv. Škoda, že o ni přišel. Kdo ví jak by to dopadlo, kdyby žila. Jedno ale věděla mladá japonka jistě - pokud někdy budou mít s jejím přítelem děti, konkrétně holčičku, určitě bude mít jméno po babičce. Alespoň pokud nebude mít Killián námitky. Když na obrazovku naskočí další fotka, nakloní Amaya lehce hlavu na stranu.* Vánoce? *Broukne a s tím se přisune zpět ke svému příteli.*
*Dragos si otráveně odfrkne, když mu zachytí ruce pouty.* Pořád ty stejné triky.. Kdy přijdeš s něčím novým, Mads? *Zajímá se s úšklebkem. No.. Na chvíli ji nechá to výsostné právo ho dominovat a alespoň si částečně užít pocit jeho frustrace, když ho nenechá vyvrcholit. Nehodlá však čekat v téhle pozici dlouho a tak jak vytáhne z něj její velice oblíbenou hračku a ještě se mu ukáže v plné kráse, tak se svou novou zahákne o její a pomůže si upíří silou, aby je otočil. Ruce má sice možná pořád připoutané, ale teď už je čarodějka pod ním. A sotva má odepnutý pouta, tak její ruce zachytí jednou svojí a dokončí, co začal. A je mu jedno, zda se u toho Maddie hodlá ještě chvíli bavit, nebo svou hračku rovnou zahodí. On tak či tak to udělá hned poté, co vyvrcholí. Následně se téměř okamžitě zvedne z postele a zamíří ke svým věcem v kuchyni. Na nějaké tulení v posteli fakt nebyl. Sáhne do svého kabátu a z kapsy vytáhne cigarety a zapalovač, načež si zapálí a zamíří s cigaretou zpět za čarodějkou, kde se opře o stěnu bokem. Ani trochu ho netrápí, že je celou dobu nahý.* Ještě jedna věc mě zaráží.. *Vrátí se z ničeho nic k původnímu tématu, co řešili předtím.* Jak to.. *Potáhne si z cigarety a vyfoukne.* ..že se ti dva vůbec dostali k sobě tak blízko? Zcela očividně je úplně mimo ligu, tak jak vůbec mohli mít k sobě tak blízko, aby se ten pablb zamiloval? *Nechápe.*
*Amayu jen bezeslova po jejím špitnutí obejme. Přišlo mu, že nebyly třeba. Pokud jeho vedení rozhodne, tak poslechne, zkrátka tohle byl nějaký morální kompas v jeho hlavě, kterému se nedokázal vzepřít. Poslouchal už na slovo svoje prarodiče, svého prvního alfu, nadřízeného v armádě i u policie a teď i druhého alfu. A i když se prarodičům částečně vzepřel, někde uvnitř sebe ví, že stejně bude po jejich. Stejně se do Anglie jednoho dne na trvalo vrátí. A stejně bude jednou hrabětem, jako jeho děd. Nakonec tyhle smutné polemizační momenty nechá za sebou a přesune se s Am na gauč. Krátce se zasměje nad tím, jak dívka vyjekne a odsune se od něj, načež po ní natáhne ruku a zlehka si ji přitáhne zpátky k sobě do náruče, než začne prohlížet fotky. Na její slova mlčky přikývne s úsměvem.* Dvojčata jsou po ní.. *Prohodí a přesune se k dalšímu snímku. Nevěděl nad čím Amaya přemýšlela, ale proti jejímu návrhu by rozhodně proti nebyl. Naopak to měl sám v plánu si tohle jméno prosadit. Věděl to už dlouhou dobu.* Ano.. *Potvrdí Am její doměnku.* Občas fotili vánoční fotky. Ale vzácně. Někdy pět let, někdy deset let od sebe. Až poslední době se jich vyrojilo víc.. *Vysvětlí ji a přepne k další fotce. Victorii na ni podle data bylo patnáct let a měla na sobě školní uniformu. Zcela určitě fotku fotila nějaká její spolužačka, protože byla vyfocena na kampusu školy. Mladé dívce sahaly hnědé dlouhé lokny po pás, přičemž vrchní prameny měla sepnuté dozadu a pod nimi schovanou čelenku. Kolem ní byly rozložené knihy, nejspíš učebnice a sama se natahovala po osobě, které fotku fotila, zřejmě za účelem ji foťák sebrat a smála.* To ani netuším, kde vzaly.. Myslím, že jsem ji nikdy neviděl.. *Pousměje se částečně přemýšlivě, ale částečně i smutně Kill, než přepne dál a musí mu pobaveně cuknout koutek. Fotka byla focena moderním fotoaparátem, ale přesto nesla datum, které říkalo, že Victorii Seymour je osmnáct let. Dvojčata totiž poslala fotku portrétu jeho mamky, který visel na Seymour Manor v knihovně.* Taky mám jeden.. *Nakrčí trochu otráveně nos a doufá, že tuhle fotku dvojčata poslat nenapadlo.* Nesnáším ho.. *Dodá s odlehčeným uchechtnutím.* Mojí mamce to sluší, mě ne.. *Zakroutí hlavou, přičemž mu v hlavě blikne kontrolka, která ho jako špendlíkem velice mile upozorní, že ho čeká portrétování ještě minimálně jednou. Jejich prohlížení fotek naruší pípání trouby, které Killa upozorní, aby šel vytáhnout těstoviny.* Chvilku.. *Prohodí k Am, které dá pusu na tvář a zvedne se, aby šel udělat, co je třeba. Ovladač odloží na stůl, ale povede se mu přitom nešikovně přepnout na další fotku. Mladík ji už neviděl, protože odešel. Zato Amaya mohla vidět mladý pár. Ženě bylo dvacet let podle datace. Měla na sobě bílé šaty se svěšenými ramínky, které volně splývaly po jejím těle. Sukně se jen velice lehce vrstvila poloprůhlednými látkami a každá vrstva byla zdobená kamínky a perličkami postupně tak, aby krátká vlečka byla posetá co nejvíce a třpytila se jako vodní hladina pod sluncem. Ve vlasech, které byly vyčesané v polospleteném účesu, měla nastrčenou krásnou zdobenou stříbrnou tiaru s perlami i drahokamy a od ní byl na vlasech přehozený závoj k pasu, za který se, teď už, mladá žena lehce rozpustile schovávala, když si ho přidržovala u obličeje. No a vedle ní by mohla stát Killiánova kopie, až na to, že Killovi bylo momentálně dvacet šest a muži na fotce dvacet dva. Mladý muž snědší pleti byl oblečen v tmavě modrém obleku. V tmavých očích byla vidět radost a štěstí stejně jako v očích Victorie, což se s ohledem na již známé skutečnosti zdálo ironické, a delší vlasy měl z části zčesané dozadu, aby mu nepřekážely. Stál po boku dívky, i když trochu za ní, a jednou rukou ji objímal kolem pasu. Druhou s ní měl propletené prsty před jejich těly. Kill si byl vědom skutečnosti, že je svému otci vzhledově velice podobný, po svojí mamce vlastně zdědil jen nos a oči (i tady šlo však jen o tvar, nikoliv barvu), a o to urputněji se snažil, aby tomu tak nebylo povahově. Mladý vlkodlak se však doposud skláněl u trouby a vytahoval mísu. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by dvojčata poslala zrovna tuhle fotku. Proto bylo jediné štěstí, že když jeho zrak zabloudil do obýváku, tak v rukách už mísu nedržel. Místností se totiž ozval tříštivý zvuk, když Killovi vyklouznuly dva talíře poté, co zkameněl při pohledu na fotku. Jak moc byl mimo prozradil i fakt, že si toho nevšimnul do chvíle, než se zvuk lámajícího se porcelánu ozval. Pak teprve odskočil z místa a začal ten nepořádek uklízet, zatímco jeho sebeovládání procházelo velkou zkouškou, aby mu nezačaly svítit oči. Takový vztek a nenávist, jaké jen při pohledu na fotku svého otce, cítil, se nedalo změřit a Kill se to léta učil skrývat. Teď ho to však zasáhlo nepřipraveného. A co bylo horší... Jen kousek od něj byla Amaya.*
*Když skončí, tak se postaví a jen odklidí pouta mávnutím ruky, stejně jako si levitací najde dildo cestu do umyvadla, které se samo napustí a nalije se tam odzkoušené množství desinfekčního prostředku. Nedělala to poprvé a přesně věděla, kde co v bytě má. Stejně tak se k ní dostane její župan, byť stuha, co ho držela pohromadě jí někde zůstala, jak se zdálo. Nechá ho teda volně splývat a odhalovat většinu jejího těla, když se Dragos vrátí. Trochu se zamračí a pootevře se okno, aby vytáhlo dým ven za tepelný štít, který sice pustil dovnitř čerstvý vzduch, ale udržoval stálou teplotu v bytě.* Od svých kontaktů vím, že se oba účastnili boje proti Asmodeovi, honu na jednu čarodějku a samozřejmě spolu byli v pekle, ale kde se poznali... *Neurčitě pokrčí rameny, když k němu dojde a jeho ruku s cigaretou si přitáhne ke rtům, aby si potáhla a dým mu foukla do obličeje.* Ale už skoro před dvěmi lety ji, jak se zdá, pozval na soukromou akci, kde bylo jen pár hostů a učil ji magii, než se propadli do pekla. Pak až přišel očividně k emocím, ale zdá se, že už předtím se k sobě dostali blízko. *Byly otázky, na které neměla ani ona odpovědi, pokud se nepodívá té holce do mysli a nebo jí to Kai neřekne. A určitě je jen otázkou času, kdy jako prevenci proti ní a Dragosovi Malachai zařídí Triss ochranu - ať už mysli, nebo celkově její osoby.* Ale jestli je to vše, tak víš kudy vypadnout. *Ušklíbne se a zamíří do své koupelny, aby se omyla od potu, krve a dalších tělesných tekutin. Skutečně ještě měla nějakou práci dneska.*
*Otevřené okno zaznamená, ale jen se na jeho marko ušklíbne, rozhodně to neznamená, že by ochotně típnul cigaretu. Nad jejími slovy pozvedne obočí a zvědavě ji poslouchá.* Asmodeus? Hon na čarodějku? Co jste tu u Hekaté vyváděli za ty dva roky, co jsem byl mimo? *Uchechtne se, když ji sleduje, jak jde k němu. Otráveně si káravě mlaskne a převrátí očima nad její drzostí mu brát cigaretu, zatímco to vypadá, že ho vyfouknutý dým ani trochu neobtěžuje. Malinko přimhouří oči, když zmíní soukromou akci. Pár takových se už v minulosti účastnil a mohl z vlastní zkušenosti říct, že náhodní čarodějové nebo čarodějky na seznamu většinou nebývaly. Ale na to, že ji učil magii se uchechtne.* Malachai učitelem.. *Pronese, ale z jeho úst to zní dost výsměšně. Skoro jedovatě. Jakoby se dým, jenž mu přitom utíkal z pusy, změnil na hada. Vyslechne si její slova do konce a ještě chvíli stojí na místě a prsty, kterými držel cigaretu, si přemýšlivě poklepává o bradu. Až do chvíle, než žena znova promluví. Zrovna potáhne z cigarety a tak si ji nejdřív přitáhne do polibku a dým ji přitom vyfoukne do rtů, než se odtáhne a ušklíbne.* Máš můj nehorázný vděk, internete.. *Pronese teatrálně a hlavně dost ironicky. To byl totiž jediný případ, kdy děkoval. No a oslovením odkazoval na Maddieina původní slova o tom, že není internet aby si od ní zjišťoval informace. Ještě se ji ironicky ukloní a zmizí pro věci, které jen rychle nahodí, v obýváku popadne svou hůl a fotku té cácory a se slovy.* Zase někdy, Madeleine.. *zmizí ve výtahu a odjede.*
Já tu v té době nebyla. Přišla jsem před rokem. Po první vlně covidu tu nějaká čarodějka vyvolala Asmodea a nechala znásilnit civilku, které se narodily dvojčata. Sotva se zbavili Asmodea, objevil se jim tu kult, co vyvolal démony, ten kult později dostal bývalého nejvyššího čaroděje Brooklynu, který vyvolal Haurese, pak byl lov na tu čarodějku...ta už není mezi námi, co vím. /Tedy ne ve své čarodějné podobě, Aurora z ní udělala démona.../ *Doplní si v mysli, když zvedne prst, aby ho upozornila, že ji do toho nemá tahat.* A až poté jsem přišla já. To se akorát odehrál boj proti Hauresovi, kdy tak nešťastně kromě otevření brány do pekla došlo i ke zmizení dvou nám známých čarodějů...jeden by řekl, že to pro lovce bude priorita, ne že tam půjde skupinka dětí a Malachai. *Její smích byl trochu řezavý, jakoby nevěřila tomu, že oni si věřili, že něco zmohou. V tak malém počtu. Bez předchozího vyhlášení nějakého boje, do něhož by se mohli zapojit i čarodějové. Ne, prostě to byla hloupá skupinka dětí a psychopat, který démony sám vyvolával. Když ji políbí, tak zamručí a kouř v ústech převalí a vydechne ho.* Raději bych nějaký dáreček v podobě yin fenu. V lahvičce. Znáš mou cenu, chéri. Za informace se platí. *Mrkne na něj. Nakonec spolu obchodovali dlouho. I když si dělali takové laskavosti, že mu řekla informace, tak i ona jemu za ně poslala obvykle alespoň něco, byla to už taková slušnost, nepsané pravidlo, které to udržovalo. Ona mu právě prozradila, čím ji oplatit její informace. Bez dalšího rozloučení ho nechá odejít a sama zamíří do vany.*
*Na oko zaprotestuje zamručením, jak si ji Killián přitáhne zpět do náruče. Za okamžik se k němu však spokojeně schoulí. Usměje se nad informací, kterou jí její polovička prozradí. Mírně na ni přikývne, zatím co ji hlavou přeběhne myšlenka na výběr jména dítěte byť spolu zatím žádné nečekali a vlastně ani neplánovali.* O to cennější ty vzpomínky jsou... *Broukne tiše s povzbudivým pousmáním.* //A taky smutnější...// *Popíchne ji myšlenka, která ji na chvíli ukradne úsměv ze rtů. Při další fotce se však vrátí s čímž Amaya nakloní hlavu na stranu.* Vypadá tu šťastně... kdo ví na kolik fotek co neznáš ještě narazíme. *Broukne s pousmáním. Další fotku zkoumavě sleduje, než Killián promluví. S tím mu věnuje tázavý pohled, než jí při vysvětlení cuknou koutky.* Tobě a aby to někde neslušelo? Nevěřím. *Pronese upřímně než mu kývne a propustí jej aby mohl k troubě. V tichosti si pak prohlíží další fotku, snad i trochu zaraženě a... posmutněle.* //Vypadají tak šťastní... to přece nemůže nikdo hrát...// *Tiše vydechne.* //Co se pokazilo...// *Nevěděla, jestli na tohle někdy dostane odpověď. Ovšem kromě toho, že to páru slušelo a štěstí, jenž z fotky cítila jí neunikla ani ta podoba mezi otcem a synem. Z prohlížení ji vyrušil až zvuk tříštícího se porcelánu s kterým dívka nadskočila. Vzápětí se otočila za zvukem, s čímž se jí naskytl výhled na strnulého Killiána. Její pohled sklouzl tam kam hleděl on.* //To ta fotka?// *Proběhne jí hlavou s čímž se pohotově natáhne po ovladači aby fotku přehodila na tu předchozí. S tím ovladač zahodila na gauč a rozběhla se za mladíkem, kterého pevně objala i když zrovna uklízel střepy. Věděla, co jeho otec provedl jeho matce. A i když si neuměla úplně přesně představit tu bolest a další pocity co k němu cítil, nehodlala ho v ní nechat. A taky ho rozhodně neplánovala pustit. Ovšem ptát se zda je v pořádku... či co se děje... jí přišlo dost zbytečné. V pořádku nebyl a stačil jí pohled aby alespoň odtušila oč jde. Nebo si to alespoň myslela.*
Nič čo by sa nedalo vyliečiť. *Odvetí mačke, ktorá sa zdala veľmi zaujatá o stave majiteľky. Bolo to pochopiteľné, ale stále sa mačky mierne zdráhal. Tón hlasu nelahodil jeho ušiam a tak len robil svoju prácu. Keď bola Meritriss mimo svojej prítomnosti tak si zatiaľ robil veci naokolo. Odišiel na moment do kuchyne, aby si poupratoval veci, ktoré vietor rozhodil a pohádzal na zem. Bolo pár zničených tanierov, ale nič čo by ho príliš hnevalo, alebo zaťažilo. Keď si však povšimne pohyb v obývačke tak sa len potichu vrátil, takmer, ako mačka zatiaľ čo len posunul vreckovky smerom k čarodejke. Zdalo sa však, že si mala v pláne poslúžiť sama. Očakával poznámky na jeho osobu, ale o svojom konaní bol presvedčený. Vedel na čo sa mal zamerať, videl čo bolo možné aby sa stalo a vedel, ako tomu predchádzať.* Dobro nie je presne zadefinované. Nikdy nebolo. *Povie pri čom naďalej pred ňou stojí so založenými rukami za chrbtom. Samého prechod v jej hlave mierne otupel, končeky prstov dokázali mravčať pomerne dlho, ale za tie roky sa tento stav dokázal naučiť ignorovať.* Šoférovať nebude nikto. Len vás prenesiem. *Dodá nakoľko pri jej poznámke sa len pousmeje.* Pokiaľ si to skutočne myslíte. * Povie pri čom len posunie krabičku s pilulkami, ktoré často používal na predošlých bojoch. Bolo to niečo čo Meritriss poznala a bolo len na jej rozhodnutí či si to skutočne chcela vziať. Bola to z jeho strany drobná láskavosť.* Keď sa čarodejka začne stavať len zamkne hlavné dvere a posadí sa na gauč.* Budúci týždeň tu o takomto čase príďte. Nech sa vieme uistiť, aby sa niečo takéto už neopakovalo. *Samozrejme ani on nebol rád, že musel vstupovať do cudzej mysle, ale niekedy jednoducho nebola iná cesta. Mohol by ju naďalej zmotávať a snažiť sa zisťovať omrvinky o jej vzťahoch a známostiach, ale toto bol efektívne. To čo skutočne potreboval on aj ona. Následne len kývne ku stene kde sa otvoril portál.* Auto vás tu počká.
*Pobaveně mu cuknou koutky nad jejími protesty hlavně proto, že se k němu o pár sekund později přivine. Na její slova se jen pousměje. Nemohl nesouhlasit. Poté mu lehce cukne koutek.* Prarodiče jsou stará škola. Zastávali názor, že fotit je zbytečné a člověk si má věci pamatovat.. Hlavně proto, že vyrůstali v době, kdy focení bylo drahou záležitostí.. Je možné, že jak se doba modernizovala, tak byla mamka s kamarádkami focena, ale kde ty fotky skončily netuším.. *Pronese, načež přepne na další fotku. Nad Amayinou odpovědí zakroutí vehementně hlavou.* Zásadně odmítám tvrzení, že by mi to tam slušelo, takže to ani nezkoušej. Při příští návštěvě Anglie se můžeš sama přesvědčit a uvidíš, že se budeš smát.. *Odpoví ji s trochu otráveným nakrčením nosu, než se vydá vytáhnout jídlo. Proto mu uteče fotografie, která následuje, i když ji možná čekat měl. Doufal však, že jestli dvojčata pošlou nějakou svatební fotku, tak to bude jedna z těch samostatných. Co už Kill vědět nemohl bylo, že to taky byl skutečný záměr. Když však dvojčata nahrávala fotky, tak došlo k popletení čísla času pořízení, jelikož datum bylo stejné, a poslaly omylem jinou fotku. A právě to, že to bylo tak nečekané, způsobilo, že to Killa zastihlo nepřipraveného. Jen, co ho probere rozbité nádobí tak se pustí do jeho úklidu. Alespoň se nemusel dívat na svého otce a sledoval střepy. Jeho pohyby však byly téměř robotické. Autopilotní. Trochu sebou cukne, když ho obejme Am, jakoby chtěl od ní utéct. Hlavně proto, že teď hrozilo u něj asi nejvíc za dobu, co je v jeho blízkosti Amaya, že se neovládne a on ji nechtěl ublížit. Objetí ji proto neoplatí.* Musím uklidit ty střepy.. *Pronese k ní naprosto monotónním hlasem. Snažil se dostat zpátky pod kontrolu a nejjednodušší to pro něj bylo se schovat pod svou masku, aby zavřel pomyslné brány a nepustil nic ven ani dovnitř, dokud ten nepořádek neuklidí. Ani uzavření mysli však moc nepomáhalo. Kill tolik let svého otce ignoroval. Tolik let se snažil si ho nepřipomínat. A po celou tu dobu ho vlastně ani neviděl. Hrabě s hraběnkou vy rozhodně v blízkosti svých vnoučat nenechali jedinou vzpomínku na někoho, kdo jim zničil život a zabil matku. No a když ho teď po těch letech viděl, ještě k tomu šťastně objímajícího svou ženu, tak to v něm vyvolalo vztek a nenávist, kterou si myslel, že zdárně potlačil. Vyvolalo to i všechny vzpomínky a Kill si jimi musel projít, aby si vše v hlavě zase srovnal. Což upřímně řečeno nebyl dobrý nápad a Kill to cítil. Hlavně v blízkosti Amayi. Stačil mu jediný pohled do odrazu tmavého skla trouby.* Promiň. *Dostane ze sebe rychle, než dívku lehce odstrčí a vymaní se jí z objetí. Jeho rychlé kroky poté míří do koupelny, kde se zavře. Hlavní roli hrálo i to, že když začínal ztrácet kontrolu, tak jako první se objevily jeho vlkodlačí oči. A nemohl dovolit, aby je Amaya viděla. Měl pocit, že musí snad do něčeho praštit, aby se uklidnil. A nejvíc ho na tom štval fakt, že se tuto nastupující agresi snažil zvládnout jako jednu z prvních věcí, když se stal vlkodlakem. Kill došel k umyvadlu ve kterém zapnul vodu a smočil v ní obličej, přičemž si promnul oči, než pohled zvednul. Jakmile se však podíval do zrcadla nad ním tak neviděl nic jiného než svého otce. To byla Killova největší noční můra. Ne vlastně.. Druhá největší. Ta první byla že v něm jeho otce uvidí i jiní a ne jen on sám. Při těchto myšlenkách začalo místo vzteku nastupovat zoufalství. Zoufalství a myšlenky toho, že ať udělá cokoliv a bude se snažit sebevíc, tak část Tristana v sobě nesmaže. No.. Jediným pozitivem na tom bylo, že mu přestaly zeleně svítit oči. I když to byla jen asi poloviční výhra, neboť pak byla ta podoba zřetelnější. Už jen proto, že jeho otec měl oči červené, ale ty lidské.. Ty byly stejné jako Killovy.*
*Triss si pilulek vůbec nevšímá, nechtěla je od něj, dost možná si takovou "zradu" chtěla zapamatovat plně, co nejdéle, aby měla na paměti, že i ti, co vypadají nejmírněji dokáží být fakt krutí. A to ještě nevěděla, že se jí hrabal v hlavě, i když se nezdálo, že by Ezekiel držel jazyk za zuby. Naopak to vypadalo, že v nejbližší moment jí o tom řekne. Cvaknutí dveří ji přiměje se zastavit a trochu víc se i přes svalovou horečku a vlastně celkovou bolest a slabost narovnat, no neotočí se k němu, dokud nedozní jeho poslední slova. Hořce se zasměje.* Takže si všichni na mou magii stěžujete, ale zrovna vás dokope k plnění VAŠÍ strany dohody, až to, že ji chci zrušit pro vlastní klid a bezpečí? *Prohodí do vzduchu a otočí se k němu.* Ne. Nejste jako Malachai. Ten si uvědomoval, že je třeba, abych svou magii uměla ovládat, abych nebyla nebezpečím pro sebe ani své okolí. Vy z toho chcete jen další užitek. Máte v tom vlastní sobecké záměry, ačkoliv jako pro Nejvyššího čaroděje by mělo být vaší povinností zajistit pořádek a bezpečí své části města. Se všema snad děláte dohody? *Její tón byl řezavý a unavený zároveň. Možná spíš smířený, ale naštvaný, že se s tím musí smířit.* Kdybych měla jistotu, že svou magii zvládnu sama, tak naši dohodu zruším okamžitě. Máte jedinou výhodu, že Vás potřebuju. *Triss jen sebere kocoura, své věci a bez rozloučení, na které ve vlastním rozpoložení zapomene, projde poblíž Nateova bytu, kam mínila zamířit.*
*S úsměvem si vyslechne svého přítele, sem tam jí v něm koutky lehce i cuknou.* Jistě... na jednu stranu tvé prarodiče chápu... na druhou... co mají dělat ti, co si tu dobu pamatovat nemohou? Doufat v jejich vyprávěcí schopnosti? *Uchechtne se, tak trochu si jeho prarodiče neuměla představit jak převypravují nějakou vánoční chvilku, kupříkladu.* Kdo ví... třeba se někdy ještě nějaké fotky najdou. *Broukne povbzdivě, než se tiše zasměje nad mladíkovou reakcí na jeho portrét.* Já raději tvoji živou verzi i kdyby jsi na tom portrétu vypadal sebelíp. *Oznámí mu s pousmáním, načež mu něžně prstem ťupne na nakrčený nos, než jej pustí k jídlu. Což.. se po chvilce ukáže jako chyba když sletí talíře na tem a následná fotka vezme Killiánovi a tedy i jeho přítelkyni dobrou náladu. I když k němu po přepnutí snímku přispěchá, nepříjde jí, že by její objetí bylo kdo ví jak nápomocné.* Killiáne... *Špitne tichounce, konejšivým ale přesto smutným tonem když zaslechne ten jeho. Chtěla ho stáhnout k sobě a skrýt ho před celým světem. Tak moc ho chtěla ochránit. A o to víc frustrující pro ni bylo jak bezmocná si v téhle chvíli přišla. Fakt, že ji odstrčil, tomu dvakrát nepomohl i přes ono omluvné slovíčko. Chvíli prostě zůstala sedět na zemi jako opařená. Až po chvilce párkrát zamrkala a ohlédla se ke koupelně, kde jí její polovička zmizela. Přála by si vědět co se mu honí hlavou a hlavně jak mu pomoct... ale nemohla ho nutit aby se jí otevřel. Ani nechtěla. Lehce si otřela oči, ze kterých se jí chtěli vydrat slzy. Sklonila pohled k zemi a pokud se Killiánovi nepovedlo uklidit všechny střepy, douklízela co zbylo. Poté se chvíli posadila na gauč. Nakonec se zkousnutím rtu zatla ruce v pěst a vzala do ruky ovladač. Přepla fotku znovu na tu, která tohle vše způsobila a zahleděla se na otce svého přítele. Upřeně se na něj zahleděla jako by se snažila na něco přijít. A také, že ano... snažila se tomu nějak přijít na kloub a porozumět tomu... i když si upřímně každou vteřinou přišla víc a víc ztracená.*
*Killián si s úsměvem slabě povzdechem a pokrčí rameny.* Stejně to tak dříve bývalo.. A lidem to stačilo.. *Pronese, že celkem v tomhle přístup prarodičů chápe. Byly, jak řekl, prostě stará škola. Ohledně fotek ji oplatí úsměv na její povzbuzující. Bylo by to pěkné no.. Kdyby nějaké ještě byly. Krátce se pobaveně zasměje na její slova a odpovědí na ono ťuknutí je Amaye polibek na rty. Pak se ale zvedne, nešťastně odloží ovladač, a zamíří pro jídlo. O pár chvil později už je nálada naprosto geniálně pokažena. Killián ani nevnímá, že na něj Amaya mluví. Tohle bylo sice neúmyslně, ale z části to bylo i úmyslně, protože jen tak se mu dařilo soustředit na svou sebekontrolu. Bohužel brzo zjistil, že se mu nedaří a tak mu nezbylo nic jiného, než od Amayi co nejrychleji odejít, aby ji udržel v bezpečí. Alespoň se snažil ji odstrčit mimo střepy, aby se ji nic nestalo. Dost jich sice uklidil, ale nějaké tam přeci jen ještě zbyly. Netušil jak dlouho v koupelně byl, ale vylezl až když si byl jistý, že má zase vše pod kontrolou a nic se nestane. Trochu nejistě si hrál právě s prstenem se zelenými kameny, symbolem vlka a keltskými znaky, když se vracel do obýváku. V očích měl upřímnou omluvu, když se na svou přítelkyni podíval, a ještě jistou část zoufalství, která nahradila vztek právě v koupelně. Zastavil se na prahu a jen se kouknul na televizi na svatební fotku svých rodičů, než si povzdechl a sedl si kousek od Amayi.* Já.. Promiň.. *Začne opatrně s povzdechem. Bylo vidět, že je pro něj těžké ze sebe následující slova dostat a dost je hledá.* Můj.. otec.. *Nakrčí nos, jakoby cítil něco velmi nevábného a s nenávistí se na jeho fotku podívá.* ..nebyl dobrý člověk.. minimálně ne většinu mého života.. Byl.. agresivní alkoholik.. *Pojmenuje nakonec problém i když by raději použil jadrnější výrazy, ale snažil se držet pravidla nenadávat.* Co si vlastně nějak dokážu pamatovat svůj život, tak se domů vracel pod parou a bylo lepší se mu vyhnout, protože jinak člověk schytal pár facek. Ne jeden člen personálu od nás kvůli tomu odešel.. *Zastaví se v mluvení, přičemž si, možná i více, než předtím, hraje nervózně s prsteny a je vidět, že se mu při tom i trochu klepou ruce.* Vím.. Vím, že jsem mu podobný.. Hodně.. I když než jsem teď po dlouhé době viděl tuhle fotku, tak jsem netušil jak moc.. *Vydechne a na moment zavře oči, přičemž si vezme chvilku, než pokračuje.* A ne jen vzhledem.. Poté co.. No.. Zabil naší mamku.. Měl jsem problémy se sebekontrolou a.. agresí.. Asi, kdyby se mi v tom období dostal do cesty, tak by neměl šanci říct jediné slovo na nějakou obhajobu... *Přizná. Dost rychle do ze sebe vychrlí, jak to chce mít za sebou.* Nechci být jako on.. Nesnáším tuhle část sebe.. A nesnáším to, že ho v sobě vidím.. *Dostane ze sebe konečně, jestli mu na to Amaya dala dostatek prostoru.* Ale nejvíc mě děsí možnost, že ho ve mě uvidí i ostatní.. *Dokončí svoje slova, přičemž ještě nezvednul pohled od svých ruk, které na konci raději zatnul v pěst, aby tomu třesu zabránil.*
*Nejdříve přikývne na její slova, ale potom znova pozvedne obočí.* Blíží se konec světa, nebo měl Malachai mejdan o kterém nevím? To je nějak moc průšvihů na jedno město v tak krátkém období.. *Uchechtne se ironicky a když Maddie opět začne mluvit, tak si strčí cigaretu mezi rty Její slova poslouchá dost skepticky.* Takže jen skupinka dětí.. *Opraví ji s poťouchlým ušklíbnutím.* A lovci nikdy nebyli nejostřejší tužkou v penálu.. *Dodá s nakrčením nosu a vyfoukne dým. Ten poté znova nasaje, aby ho mohl vyfouknout Maddie do polibku. Nad jejími slovy se zakření a převrátí očima.* No jo, ty vyděračko.. *Uchechtne se.* Do konce týdne ji tu máš.. Pošlu ti poslíčka.. *Souhlasí, než na sebe nahází oblečení, vezme si svoje věci a s cigaretou v puse opustí její apartmán.*
*Souhlasně na jeho slova přikývne, byla to zkrátka jiná doba... ale i tak byla škoda, že do ní nešlo nahlédnout více. Po vyměnění úsměvů a polibku, který nezůstane neopětovaný nechá svého milého odejít pro jídlo. Žel se během mžiku atmosféra změní pořádným sešupem k horšímu. A to díky jedné fotce, na kterou zůstane dívka po uklizení zbytku střepů a usazení se na gauč zírat. Nemělo totiž nejspíš smysl bušit na mladíka, jenž se - hádala - prchl uklidnit, nebo tak něco. Nepomohlo by to. A tak se to snažila po svém nějak pochopit. Dokonce se tak zabrala do myšlenek, že jí uniklo, kdy se mladý policista vrátil. Když se tak vrátí do obývacího pokoje, lehce tak s sebou trhla jak se vedle ní posadil. Věnovala mu omluvné pousmání zatím co si sama vyslechla jeho slova. Zadívá se na něj, nechá jej však mluvit bez přerušování. Co však bez přerušení nenechá je jeho hraní si s prsteny. Opatrně se pokusí vzít jeho ruce do těch svých když si jeho nervozity všimne. Něžně mu oři tom, jak mluví, přejíždí palci po hřbetech ruky, snažíc se zachytit jeho pohled. To co jí říkal... bylo srdcervoucí. Do očí se jí dral smutek, soucítila s ním a nejraději by ho prostě stáhla do náruče. Avšak to mělo svůj čas, teď byl naopak čas naslouchat. A ona dala mladíkovi tolik prostoru, kolik jen sám chtěl. Až když domluvil, pustí jeho ruce, ovšem jen proto aby je položila na jeho tváře a jemně se mu pokusila zvednout hlavu.* Killiáne.... podívej se na mě... *Broukne tiše trochu smutným, přesto klidným tonem a počká zda tak mladík učiní než pokračuje.* Zaprvé... děkuji ti, že jsi mi tohle vše svěřil a za druhé... ty nikdy nebudeš jako on, vím to. A víš proč? *Povytáhne jemně obočí než pokračuje.* Protože i kdyby jste vzhledem byli jako přes kopírák sebevíc a i přes některé povahové rysy, vaše srdce nejsou stejná. *Špitne tiše se slabým, přesto povzbudivým ousmáním.* Tvůj otec nedokázal svoji agresi zastavit... nevím zda se o to někdy snažil, ale... tak jako tak se svému démonovi nakonec poddal a... stálo ho to víc než si možná sám uvědomuje, pokud pro něj vůbec rodina měla či má nějakou cenu. Ale ty na druhou stranu... nevěřím, že by jsi někdy svým blízkým ublížil. Neznáme se sice tak dlouho, ale cítím, že jsou pro tebe všechno... kdyby jim někdo chtěl ublížit, jsem si jistá, že se před ně postavíš pokud to půjde a že by jsi nejraději všechny rány schytal za ně. I kdyby měli být smrtelné... *Vydechne a něžně si opře své čelo o to jeho.* Ty, můj drahý jsi odvážný bojovník a než se se mnou začneš přít tak odvaha není o tom nemít strach ale postavit se mu... A také jsi ochránce, který by pro své blízké i dýchal. Jsem si jistá, že tvý blízcí, kteří tě znají v tobě nikdy neuvidí Tristana... muže, který vám tolik vzal, ale Killiána, který je tu vždy pro ně. A myslím, že oni tu vždy budou pro tebe... což je další podstatná věc, kterou tvůj otec nemá. *Vydechne tiše hledíc mu do očí pokud jí neuhne.* A pokud ho v sobě nechceš najít... tak ho v sobě nehledej... stejně jej nenajdeš a jen se tím sám budeš trápit... protože i přes tu podobu a stejnou krev zkrátka nejste a nikdy nebudete jedna a tatáž osoba...*Šeptne a jemně jej pohladí po tvářích.* Nezáleží na tom kým se narodíš... a čí krev ti koluje v žilách... ale na tom kým se sám rozhodneš být. A ty jsi se rozhodl nejít stejnou cestou jako on... a pokud tak sám nebudeš chtít tak tak neskončíš, protože máš silnou vůli a dobré srdce. *Pousměje se a jemně svoji polovičku políbí na čelo než ho stáhne do objetí.*
*Killovi se do očí malinko více vrátí ono zoufalství, když sebou Am trhne. Bohužel ho nenapadne to, že se jednoduše zamyslela a nevnímala ho, ale spíše možnost, že se ho zkrátka lekla, nebo - a to je horší - si myslela, že je jeho otec. K této myšlence tíhnul o to víc, když viděl, že na televizi je stále ona fotka ze svatby jeho rodičů. Po hodně dlouhé chvíli, kdy vlastně sám sebe přemlouval k dalšímu slovu i další větě, ze sebe s lehkým třesem, který byl poznatelný na rukách, dostane, co si myslel, že by si Am zasloužila vědět. Alespoň teda doufal, že ji dal dostatek informací. Nebyl zvyklý se někomu svěřovat a dělal tak dosti minimálně a úsporně většinou. Na chvíli uvažuje, jestli dívce ruce nevytrhnout, což je poznat, když sebou trochu cukne, jak mu je sevře, ale nakonec ji nechá a sleduje konsternovaně pohyb jejího palce. Když jeho ruce pustí, tak se vrátí zpět k hraní s prsteny. Chvíli odmítá mlčky se na Amayu podívat a i když mu dlaněmi zvedne tvář, tak má oči zavřené a až po chvíli je otevře a koukne se do dívčiných modrých očí. Stejně tak mlčky poslouchá její slova a nevyjadřuje se k nim reaguje maximálně tázavě povytaženým obočím, když se ho zeptá zda ví proč. Druhé slabé reakce se dočká po svých slovech o tom, že by se postavil mezi ty, co má rád a veškeré nebezpečí, to se slabě pousměje, což je první náznak nějakého úsměvu za celou dobu. Když si opře svoje čelo o jeho, tak svoje oči zase zavře. Doposud se ani nepokusil Am obejmout na zpět nebo nějak reagovat na její slova fyzicky. Větší reakce se dočká po onom oslovení. Ve srovnání s reakcemi, které ji doposud věnoval se zdála až extrémní, jak mezi nimi vynikala. Killián zvedne pohled a na Am se podívá. V jeho očích je jistá neznámá směs nostalgie, lásky, štěstí i smutku, protože právě ono oslovení v něm vyvolalo určitou vzpomínku a Kill vypadal, jakoby se mu odehrála teď najednou před očima. Poté přijde reakce, i když dost malá, při zmínění jména jeho otce, při které dojde ke změně v jeho očích a jeho koutky se stáhnou. Na její slova o tom, že ho v sobě nemá hledat, protože ho nenajde, si slabě povzdechne a uhne pohledem. Tato slova mu přišla zbytečná, protože on ho nehledal. On ho v sobě už viděl. Zvlášť v momentech jako byl ten před chvílí, kdy se přestal kontrolovat. Dovyslechne si Amayina slova, která se už obejdou bez větší reakce a na konci, světe div se, padne Am do objetí. Lépe řečeno opře svou hlavu o její rameno a zlehka ji omotá ruce kolem pasu. Dlaněmi sice ne, neboť Killova hlava byla paranoidní, a on měl pořád obavu z toho, že by dívce ublížil, ale alespoň něco.* Jsi jediná, kdo to ví.. *Prozradí ji poté tichým, trochu chvějícím se hlasem. Byla to jeho slabina, která ho dokázala zasáhnout dosti silně po psychické stránce, když ho někdo srovná s jeho otcem a Kill ji nikomu neřekl právě proto, že to byla jediná z jeho slabin, která u něj mohla způsobit nechtěnou proměnu, kterou by neovládl. V porovnání s jinými slabinami to byla celkem prkotina, ale na síle ji přidával její konečný důsledek.* Prarodičům jsem to říct nesměl.. Dvojčatům nechtěl.. A Tim toho má na sobě naloženo dost, navíc mu dlužím, nemohl jsem mu to říct.. *Přizná ji poté stejně tiše v objetí.*
*Kdyby jen tušila, že mu svým cuknutím ještě přidělala starosti, zřejmě by ji to dosti zamrzelo. Takti jen silněji - ovšem ne moc - sevře jeho ruce ve svých, jako by jej prosila, aby jí znovu neutíkal. Chvilku sledovala jak on sleduje její palce než jej vybídla aby se jí podíval do očí. Což když mladík nějakou chvíli odmítá dodá ještě jedno tichoučké slůvko.* Prosím... *S tím už čeká kdy opět uvidí do jeho temných očí než začne mluvit, sledujíc jeho reakce. Těch, pravda, moc nebylo, rozhodně však byla ráda i za ten drobný úsměv. Její další pohled ji trochu překvapí a na kratičko povytáhne obočí - asi jako celou dobu co trvala tahle neveselá situace by ji zajímalo co se mu honí hlavou. Další reakce už byla jasnější... ovšem přišlo jí, že to musela říct. I kdyby to nebyla pravda, zkrátka to tak cítila. To, že si pak povzdechl a odvrátil od ní zrak ji přimělo k drobnému povzdechnutí. Snažila se, ale stejně se jí nezdálo že dost. Co ale mohla udělat víc? Nevěděla... a tak jej stáhla k sobě, aby jej alespoň na chvíli schovala ve svém objetí. Když se hlavou opře o její rameno, nechá jej a jemně jej začne hladit po vlasech a zádech. Po jeho přiznání jí trochu zatrnulo, až měla co dělat aby se jí do očí nedostali slzy.* Chceš říct, že jsi na to celou tu dobu byl sám? *Špitne tichounce smutným tonem a na chvíli zavře oči. Proč jen ji to nepřekvapovalo. Vzal by si na sebe tíhu snad celého světa kdyby to znamenalo, že jeho blízcí budou v bezpečí. Sevře ho ve svém objetí ještě o něco pevněji.* Už nikdy sám na nic nebudeš... nenechám tě v tom... vždy tu budu pro tebe ať se bude dít cokoliv. Dobře? Stačí jen říct.. i když to je někdy snazší vyslovit než udělat... *Broukne tiše i když tušila, že to s jeho paličatostí nebude lehké. Jemně jej políbí do vlasů a sáhne jednou rukou po ovladači, aby fotku přepla dál. Odložila jej až se ujistila, že na té další opět nestraší Killův otec a pokud přeci jen ano, zkrátka televizi vypla. Tak jako tak poté svoji polovičku objala co nejpevněji zvládla odhodlaná jej tentokrát nepustit i kdyby se jí zase snažil prchnout.*
*Kill nechtěl otevřít oči, neboť se obával, co by viděl v těch Amayiných. Přeci jen ji teď přiznal, že měl v minulosti problémy s agresí a ona sama ví, jak to s agresí dopadlo u jeho rodičů. Měl zkrátka strach z toho, že v něm jeho otce uvidí Amaya, jen co otevře oči. Když však zaslechne její prosebný tón, tak je nakonec otevře a podívá se do jejích se smířeným pohledem, jakoby kráčel na popravu a vyslechne si, co mu chce říct. Postupně z něj však částečně alespoň tenhle strach opadává. Ne, nepřestal v sobě vidět svého otce nebo se bát, že ho v něm uvidí jiní. Pro teď z něj zkrátka odpadla jen část tohohle strachu týkající se Amayi. Na její povytažené obočí se slabě pousměje, zatímco v hlavě přemítá, zda ji to má říct, či nikoliv, neboť už tohle ze sebe dostat byl pro něj nadlidský výkon. Tentokrát už Amayino objetí uvítá o dost víc, než předtím. Položí si hlavu na její rameno, tak, že se o něj opírá čelem, přičemž ji nechá, aby mu prsty projížděla skrz vlasy. Po chvíli ji nakonec přizná i tu skutečnost, že teď je jediná kdo o téhle jeho slabině a strachu ví a slabě si povzdechne, když cítí, jak strnula. Po jejích slovech zvedne hlavu z jejího ramene a se stejným smířeným úsměvem se na ni podívá.* Na většinu ve svém životě jsem.. Občas je v nějaké oblasti mého života někdo, komu můžu bez zatížení svědomí něco svěřit, ale nikdy se nedozví vše. To zatím nikdo.. Jsem zvyklý to táhnout sám, člověk pak nemá pocit, že je na někom závislý nebo je mu přítěží.. *Odpoví ji. Už je poznat, že je o dost klidnější. Jeho hlas už se netřese a mluví klidně, bez váhání. Taktéž její stisk v objetí ji už oplatí méně opatrně, než předtím. Killova slabá chvilka byla už téměř pryč a mladík působil dojmem, jakoby s ní právě nic neotřáslo v základech.* Vážím si toho, Am.. Děkuju.. Ale platí to i obráceně.. Taky chci slyšet o tom, co tě trápí, byť je to sebemenší prkotina.. *Připomene ji a polibek do vlasů ji oplatí tak, že ji položí dlaň na tvář a stáhne si ji ke rtům, aby ji na její políbil.* Omlouvám se, že jsi tohohle musela být svědkem.. *Nedá mu to ještě a musí tohle s povzdechem pronést. Na další fotce už je datum 6. 6. 1996. Mladá žena, která se zřejmě jen před pár minutami stala matkou, měla zpocené vlasy kousek pod ramena, přilepené z části na obličeji a lehce se ji kroutili, když s láskyplným pohledem sledovala svoje první dítě v bílé zavinovačce. Malý Killián měl zavřené oči, ale nakrčený nosík, jakoby ho dotyk prstu jeho matky na tváři velice obtěžoval a rušil ve spánku, zatímco na hlavičce byly ještě slepené plodovou vodou první tmavé vlasy. Killián si hned, co si dívka stáhne ovladač k sobě, stáhne právě ji na klín a trochu se hlavou opře o její rameno, když se na fotku s úsměvem koukne.* Asi se nemusím vyjadřovat komentářem, že? *Nadnese s jistotou, než si vzpomene, co vlastně řešil v hlavě a trochu zhluboka se nadechne.* Soldatino.. *Pronese jedno slovo.* Italsky voják nebo bojovník.. Ale taky písnička, kterou mi máma zpívala.. Připomněla jsi mi ji.. *Vysvětlí ji se slabým a trochu nejistým úsměvem, přičemž je v jeho očích stejná směs pocitů, jako tam byla předtím, když to Am vyslovila.*
*Jeho smíšený úsměv mu oplatí svým poněkud zasmušilým po jeho dalším přiznání.* Ale nemusíš být, že ano... a pro pořádek, pro mě nikdy přítěží nebudeš. Víš to, že? *Broukne tiše, než ucítí zesílení jeho objetí. Rozhodně byla ráda, že se uklidnil, stejně by mu ale ráda pomohla víc.* Tohle nebyla prkotina. *Zaprotestuje tiše s lehce přimhouřenýma očima, jako by se to Kill snažil bagatelizovat. Dál však protestovat nestihne neb ji její polovička umlčí polibkem po kterém se něžně opře o jeho čelo.* Nemáš se za co omlouvat... ty ne, *Špitne tiše. Pokud by se někdo měl omlouvat, pak jeho otec, ale na to co provedlo by bylo i milion omluv krátkých. A tím nemyslela "jen" fakt, že vzal život Killiánově matce ale i za všechna ostatní trápení co jemu a jeho rodině způsobil. Nechá svoji polovičku aby si ji stáhl k sobě a jemně jej pohladí po vlasech.* Myslím, že ta fotka mluví za sebe... *Potvrdí mu, načež při onom slovíčku povytáhne obočí. Tiše si však vyčká na vysvětlení, při kterém alespoň částečně pochopí ty emoce, které v jeho očích byli předtím jako i teď.* Víš, že jsi stále stejně roztomilý jako na té fotce? *Špitne tiše, snad aby trochu odlehčila atmosféru.* A bojovník jsi také pořád... *Dodá šeptem s povzbudivým úsměvem. Krátce si pak zkousne ret.* Asi... asi to není dobrý nápad, ale pokud někdy budeš chtít... můžeme si ji zazpívat společně... sami dva... i když jsi říkal, že na zpívání nejsi... *Broukne tiše nesmělým tonem. Nechtěla totiž přilévat do jeho smutku, ale... část v ní mu tu možnost prostě chtěla nabídnout.*
*Killiánovi lehce cukne koute, ale nikoliv pobaveně. Spíš jakoby říkal, že stejně na spoustu věcí sám bude, protože o nich například nebude moct Am říct nebo mu s nimi nebude moct pomoc. Na její otázku však odpoví zcela jinak, než by jeden čekal.* Miluju tě, Am.. *Načež ji oplatí objetí. Místo toho, aby protestoval proti jejím protestům, tak ji políbí, jelikož takhle se dalo velice jednoduše vyhnout argumentu, ve kterém by nevyhrál ani jeden a ještě by jim to znova zkazilo náladu.* Nechtěl jsem zkazit den.. *Dodá ještě na její slova o tom, že se nemá omlouvat. Svou přítelkyni si nakonec stáhne k sobě a koukne se na další fotku, co se na displeji objeví. Pousměje se na Amayinu odpověď, načež se rozhodne ji vysvětlit, proč reagoval na její slova jak reagoval.* Hmm.. Ne a nejsem.. *Odpoví na její špitnutí a je jen dobrým znamením, že mu pobaveně zacukají koutky. Koukne se na dívku, když začne mluvit a trochu ho znepokojí, jak si nervózně zkousne ret, než pokračuje. U Killiána je reakcí menší panika v očích, ale přesto se slabě pousměje.* Rád bych, aby jsi tu písničku znala.. *Pronese se slabým úsměvem.* Ale nevím, jestli ten blok překonám.. *Dodá s povzdechem.* Nechci, aby to vypadalo, že se ve tvojí společnosti necítím pohodlně.. Protože většinou zpívám jen tehdy, když jsem sám nebo mám společnost u které mi to nevadí.. Moje sestry mě zpívat slyšely třeba.. *Řekne, ale hned pokračuje.* Ale i u nich někdy to jde a někdy ne a nechci, aby sis myslela, že ti nevěřím, nebo se v tvojí společnosti cítím nekomfortně.. *Dokončí a čeká na nějakou reakci, než si převezme od dívky ovladač a fotku přepne. Victoria má na ní letní šaty a sedí v zahradách Manoru na dece, přičemž s úsměvem sleduje malé miminko, jak se snaží udržet na čtyřech a někam se jisto jistě odbatolit.*
*Při onom cuknutí Killiánových koutků ji lehce píchne u srdce. Samozřejmě, málokdy si říkali i partneři úplně vše. Ona mu třeba nechtěla říkat když ji něco trápilo aby on se netrápil, že se ona trápí. Jestli to dávalo smysl. Ale stejně. Při jeho překvapivé odpovědi přimhouří oči a tiše zabručí.* Také tě miluji Killiáne... /Ale jestli budeš zamlouvat témata, byť takhle krásně, tak tě tak zlechtám, že jsi to nezažil./ *Proběhne jí hlavou, než její případné další protesty umlčí polibkem. Jemně na jeho slova zavrtí hlavou.* Nezkazil jsi... je to v pořádku, dobře? Život není jen zalitý sluncem a... já jsem ráda, že ti mohu být oporou i v těch neveselých aspektech i kdyby ti to pomohlo jen trošičku. *Broukne tiše než skončí u něj v klíně, kde už se věnují další fotce. * Ale jsi... *Oponuje mu s úsměvem, když konečně uvidí alespoň náznak toho jeho. Alespoň než se s ním rozhodne podělit o svoji další myšlenku, kterou jej nechtě znervozní. Věnuje mu proto omluvný úsměv zatím co jej poslouchá. Nakonec se slabě pousměje.* Budu ráda a... dávám ti své slovo, že si nebudu brát nijak osobně když to nepůjde... zkrátka budeme trpělivý, hm? *Navrhne mu s povzbudivým pousmáním než mladík přepne na další fotku.* A jéje... Killián na úprku. *Broukne s pobaveným zacukáním koutků jak si fotku prohlíží.*
*Pobaveně mu cukne koutek, když přimhouří oči a zabručí po jeho slovech, načež ji po opětovaném vyznání políbí.* Mhm.. *Zamručí tiše, ale souhlasně na její slova a přitáhne si dívku na klín, přičemž si lehce opře hlavu o její rameno a zaměří se na další fotku, přičemž si jako odpověď tiše nesouhlasně odfrkne.* Zlechtám tě.. *Varuje ji pobaveně a jako takovou ochutnávku, že svoje varování skutečně splní, skloní malinko hlavu, aby ji dal malý polibek tam, kde ví, že ji to vždycky lechtá. Načež ho Amaya poněkud znervózní svým přáním. Proto se na ni po jejích uklidňujících slovech vděčně pousměje.* Někdy určitě.. *Přislíbí ji, protože by byl sám rád, kdyby se mu podařilo být s Am v takovém klidu, aby dokázal zazpívat, ale bylo to něco, o zkrátka neovlivnil a i kdyby moc chtěl, tak stažený pocit v žaludku mu s radostí vždycky utáhl otěže. Přepne proto místo tématu na další fotku.* Maličko.. *Cukne mu koutek spolu s jeho přítelkyní a cvakne na ovladači dál. Byla to fotka z jeho prvního dne školy, spolu s jeho mámou, která měla už jasné bříško. Přeci jen čekala dvojčata, která měla přijít na svět za necelý půlrok a na sobě měla šaty na míru. Vlasy ji volně splývaly téměř do pasu a přední prameny měla na straně secvaknuté sponkou. Klečela přitom u Killiána, který měl na sobě školní uniformu školy West Hill Park a netvářil se zrovna nadšeně.* Máma mě musela přemlouvat.. Nechtěl jsem do školy, protože už jsem měl v té době školu doma a nechápal jsem důvod proč ještě začít chodit někde jinde.. *Prozradí Amaye s cuknutím koutků.* A to jsem tam chodil denně.. Zatím.. Později jsem byl na internátu.. *Dodá a asi čeká jaká fotka bude následovat, načež se mu po přepnutí jeho doměnky potvrdí. Victorie ležela v posteli na Manoru a Killián seděl u ní na peřině. Oba koukali do větší postýlky přistavené vedle velké postele, kde ležela dvě sotva narozená miminka.* Sestřičky.. *Pousměje se Kill pobaveně.* Nejdřív jsem byl nadšený.. Být velký brácha.. Ale asi deset vteřin na to se postupně rozeřvaly a už se mi to přestalo líbit.. *Zasměje se krátce.* A řvou po mě dodnes.. *Dodá s trochu poťouchlým ušklíbnutím. Chvíli ještě fotku sleduje, než si vzpomene.* Úplně jsme zapomněli na to jídlo.. Pojď.. *Pohladí Am po zádech.* Půjdeme se najíst, já postoupím s těstem a pak se k tomu zas vrátíme.. *Pobídne svou přítelkyni s úsměvem. Sám byl totiž zvědavý, co tam ještě za fotky najdou.*
To ti na roztomilosti neubere. *Oznámí mu s cuknutím koutků po jeho výhružce byť se pak s chichotáním ošije, jak ji políbí.* Abych se nezačala bránit. *Pohrozí mu s cukajícími koutky. Na jeho následný příslib s povzbudivým úsměvem přikývne, alespoň, že trpělivosti měla opravdu na rozdávání. A trpělivosti se svými milovanými ještě dvakrát tolik. Uchichtne se nad jeho komentářem k fotce úprkové, než přejdou k té školní.* Taky by se mi nechtělo. *Připustí s pousmáním než naskočí další fotka. Mad jeho komentářem se opět tiše usměje.* A stejně se vsadím, že i přes to řvaní jsi stále stejně nadšený být velkým bratrem jako před tím než s ním začali. *Popíchne jej s pousmáním. Krátce kývne než se postaví.* A myslíš, že mě tentokrát necháš alespoň umýt talíře bez hrozby trestu odnesení od dřezu? *Broukne hravě.* A nebo... mám leší nápad! Kdo bude první v kuchyni, tak to jídlo naloží. *Zahlásí a se smíchem se mu pokusí do kuchyně prchnout. Jistě, také chtěla vidět další fotky, ale také chtěla přivést svoji polovičku do lepší nálady.*
*Ještě si jednou odfrkne, když nadále provokuje, ale pak ji tu provokaci vrátí a zacukají mu koutky nad jejím chichotáním a ošitím.* Hmm.. Nezačneš.. *Pronese nakonec po menším váhání sebevědomě a polibek zopakuje ještě párkrát, přičemž postupuje od ramene výš. Poté si prohlédnou další fotografie, přičemž ten čas jen letí a jak ten na fotkách, tak i ten jejich.* Až ve chvíli, kdy jsem je mohl dosazovat na linku, aby nám podávaly sladkosti.. *Zasměje se krátce, než si vzpomene na jídlo a nechá Am se postavit, načež se zvedne s ní.* Můžeš to zkusit.. *Cukne mu koutek na její první dotaz a při tom druhém se nejdřív šokovaně nadechne, než taky vyběhne. Chytne dívku na pase, otočí se s ní o 180° a pak ji zase postaví, načež se do kuchyně rozběhne sám, přičemž se trochu dětinsky sklouzne ponožkami po podlaze a zastaví se zády o linku.* První.. *Oznámí ji, načež ze skříňky za ním vytáhne nové talíře, jelikož ty původní rozbil.*
*I nad jeho dalším odfrknutím se tiše zasměje, než se začne pod jeho polibky ošívat.* Jsi si nějaký jistý. *Zabručí, snažíc se podezíravý ton, který jí tak úplně nevyjde jak se směje.* Hmmm... *Zapřede tiše.* Takže úplatky jo? To ti nepomůže... *Šeptne tiše a jemně ho pošimrá na žebrech byť jen krátce. Při další fotce se rozesměje nad jeho komentářem.* Něco mi říká, že jste byli pěkná kvítka... a že vás to ještě drží. */Popíchne jej s pousmáním, než příjde řeč na jídlo. Jemně jí cuknou koutky, byla ráda, že měl mladík lepší náladu. Teď ji ještě udržet.* Oh.. tak fajn, výzva se příjmá. *Podotkne ještě než se rozběhne se smíchem do kuchyně. Když ji Kill chytí, vypískne se smíchem se mu pokouší vykroutit. Jakmile ji pustí, už už se znovu rozbíhá, sledujíc se smíchem klouzání svého přítele.* To není fér, máš delší nohy. *Zaprotestuje se smíchem, když jej doběhne a pevně jej obejme kolem pasu. Aspoň na chvíli. než se přestane smát. Pak se k němu natáhne aby jej políbila na tvář - i kdyby se kvůli tomu měla vytáhnout na linku - než se vydá alespoň nachystat příbory.*
*Na její slova ji neodpoví a místo toho ji začne dávat polibky, přičemž se pousměje nad tím, jak nakonec spokojeně zapřede.* Hmm.. Za pokus to stálo.. *Odpoví ji stejně tiše a taky tak se i krátce zasměje, když ho pošimrá.* Sestry jsou pěkná kvítka pořád.. Mě si pak vzaly do parády prarodiče, takže já je spíš pak sundával z poličky a žehlil za ně problémy.. Což je vlastně dodnes.. *Pronese s pokrčením ramen a úsměvem, kterým prozradí, že je s tím smířený, protože je už na to zvyklý. Posléze si vzpomene na jídlo a tak se začne zvedat i se svou přítelkyní. Zasměje se, když řekne, že se výzva přijímá, načež ji s krátkým zpožděním následuje do kuchyně. Krátce ji překazí běh tím, že ji otočí, přičemž se zasměje jejímu vypísknutí, než se sklouzne a skončí u linky. Zachytí Amayu u sebe s úsměvem, když do něj narazí a obejme ho.* Ale ty jsi menší a hbitější.. *Protestuje nazpět. Trochu se k ní skloní, když se k němu začne natahovat a nechá ji ho políbit na tvář, načež ji to oplatí a pak se už odtáhne, aby jim nabral.* Řekni si, kolik chceš.. *Vybídne ji, když ji nabírá a počká, až si Am řekne, že ji to stačí, načež nabere ještě sobě a talíře dá na stůl. Nachystal by i příbory, ale bylo jasné, že v tomhle ho Am předběhne, takže on se vydá alespoň pro nějakou minerálku na pití. Jestli už Am sedí, tak se taky usadí, popřeje ji dobrou chuť a pustí se do jídla. Pokud ještě nesedí, tak ji k tomu pobídne a až pak se usadí, aby se pustili do jídla.*
Darebáku... *Podotkne tiše se smíchem, než jej sama jemně pošimrá za což se jí dostane jeho smíchu. Ten rozhodně po tom všem uvítala víc než kdyby bylo ticho a naprostý klid.* Hmmm... stejně se vsadím, že i přes výchovu tvých prarodičů by jsi se jim zvládl vyrovnat nebo je i překonat, pokud by jsi chtěl. *Popíchne jej s pousmáním než si dají menší závod do kuchyně který dopadne podle očekávání.* A stejně je to nefér... *Stojí si za svým s lehkým nakrčením nosu a pobaveným úsměvem na rtech. Po výměně polibků jej pustí a pokusí se alespoň nějak pomoci.* Stačí... děkuji. *Špitne, když se jí zdá její porce tak akorát,. Jakmile je vše na místě usadí se ke stolu, kde svému příteli přání dobré chuti oplatí a spolu s ním se pustí do jídla.* Máš to výborné... ostatně snad jako vždy. *Pochválí mu po chvilce jídlo než v něm s úsměvem po upití minerálky pokračuje. Alespoň pro zatím to vypadalo, že zbytek dne bude v klidu... i když kdo ví co na ně z fotek ještě vyskočí.*
*Při tom oslovení se jen nevinně uculí, i když to Amaya zřejmě nemůže vidět.* Pokud by mi to moje svědomí dovolilo.. *Cuknou mu koutky, když ji lehce opraví. Z jeho dětské duše na dělání blbin už moc po výchově hraběte a hraběnky nezbylo, ale to něco málo, co ano se projeví hned při následujícím závodu, který jeho přítelkyně navrhne. Když i nadále protestuje v jeho objetí, tak mu škodolibě cukne koutek.* Nuže dobrá.. Nebylo to fér, tak já příště zpomalím a nechám tě vyhrát.. *Pronese ledabyle s důrazem na slovo "nechám", načež ji po nosu lehce klepne prstem. Nechá se políbit, což dívce oplatí, a pak se pustí do nabírání jídla. Po oznámení Amayi, její talíř odloží a vezme si svůj. Talíře odloží a ještě vytáhne skleničky a minerálku, než se usadí k Amaye s přáním dobré chuti.* Děkuju.. I když bych rád vznesl protest, protože v kuchyni jsme byli dva.. *Pronese s cuknutím koutků a dá si další sousto. Když oba dojí, tak se natáhne, že oba talíře i s příborem vezme a odnese k umyvadlu.*
Pravda... Vaše zodpovědnosti. *Popíchne jej s úsměvem, než si trochu zazávodí. Lehce při jeho cuknutí koutků přimhouří oči, jako by jej z něčeho podezírala. Následně oči nevěřícně vyvalí a založí ruce na hrudi.* opovaž se! Nebo tě tak zlechtám, že jsi to ještě nezažil! *Varuje ho s cukajícími koutky, než si promne nos jak jí po něm jkeone.* Zlobidlo. *Zaprotestuje s pobaveným odfrknutím. Po nachystání jídla a všeho k němu potřebnému se spolu s ním usadí a pustí se do jídla, které své polovičce pochválí.* Ano, byli, ale rozhodně jsme oba nevařili... a dokud to tak zůstane tak za jídlo poneseš všechny zásluhy ty. *Oponuje mu při čemž vyplázne jazyk. Po dojezení si talíř - až přehnaně majetnicky stáhne k sobě a odmítne ho Killiánovi vydat, když už se nedostane k jeho. Její cukající úsměv však dával tušit, že to jen hraje. Ovšem svoji masku si nechávala i když s tím kusem náčiní mířila k umyvadlu.*
*Killiánovi cuknou koutky. Mohl si občas stěžovat, nebo otráveně kroutit hlavou, ale ve skutečnosti ho Amayina kreativita s tituly bavila. Každý který vymyslela měl mnohem radši, než ten, kterým by jej měla titulovat ve skutečnosti. Proto ji nehodlal tohle zakazovat ani ji s tím opravovat. Zastaví v kuchyni a obejme Amayu nazpět, načež na oko souhlasí s jejím protestem, než vznese proti kartu a se zadostiučiněním pozoruje, jak jeho přítelkyně vykulí oči a založí si ruce na hrudi.* Tak počkat.. Ono je špatně, když vyhraju a je i špatně, když tě nechám vyhrát a prohraju.. Tak co je potom správně? *Zajímá se provokativně a ještě ji klepne po nose, který roztomile krčila, než se vydá nabrat jídlo. Společně se k němu nakonec usadí a pustí se do něj, přičemž Kill poslouchá, jak mu Amaya proti argumentuje. Spolkne nejdřív sousto, než promluví.* Pomáhala jsi. Tím to beru za uzavřené.. *Uculí se a odpije z minerálky. Po dojezení se chystá vzít nádobí, ale Amayin talíř mu zmizne z pod ruky.*Am.. Dej sem ten talíř.. *Přimhouří oči nad svou přítelkyní. Následně si vezme ten svůj a zamíří za ní k umyvadlu. Talíř dá do dřezu a dívku chytne na pasu.* Víš, co jsem tu slíbil, ne? *Pronese, načež ji zvedne a zase se s ní otočí, aby ji odnesl.*
*Vyslechne si Killiánovu otázku s cukajícími koutky načež se rozesměje.* Upřímně? Nevím... ale třeba na to jednou příjdeme. *Prohodí se smíchem než jí drnkne mladík po nose. Nakonec společně skončí u jídla... a dalších argumentů.* Oh, to jsme dva... jen s tím, že já si také stojím za svým. *Oznámí mu s úsměvem. Po jídle se mu pokusí prchnout i se svým talířem.* Nedám. *Zaprotestuje se smíchem nad jeho hmouřením očí, než ji stejně dožene u dřezu při pokusu talíř umýt.* Určitě že mě to náčení necháš umýt... *Zkusí se smíchem, než se mu v rukou začne kroutit jak ji zase začne odnášet od umyvadla.* Ale notááák... chci ti aspoň nějak pomoct... *Zakňučí sice s hraným ovšem smutným prosíkem.*
*Rozesměje se hned po Amaye a její odpovědi, než se přesunou k jídlu. Cuknou mu koutky po jejím prohlášení a nesouhlas dá najevo jen zakroucením hlavy a tichým odfrknutím. Poté pokračuje v jídle, které když skončí, tak dojde k jejich dalšímu "věčnému" sporu. Jakmile mu Amaya odmítne talíř vydat, tak se za ní vydá rovnou k umyvadlu, kde odloží svůj talíř a postaví se za dívku.* Pěkný pokus, étoile.. *Ocení s tichým smíchem, načež ji jako panenku nadzvedne a nese pryč za jejího protestu.* Am.. Jsi tu na návštěvě.. A já.. No.. Už jsem ti způsobil starostí dost.. Nechci, aby jsi ještě po mě umývala nádobí.. Stačí, že jsi uklidila ty střepy, co jsem rozbil, za což ti děkuju.. *Pronese s povzdechem, když dívku postaví a rukama na pasu otočí k sobě, aby na ni viděl, když k ní mluví.*
Žel marný, hm? >Broukne s uchechtnutím, než ji zvedne a ona začne protestovat. Alespoň než jí Killián opět připomene pochmurnou náladu. To se trochu zklidní a tiše vydechne.* Ano, jsem tu na návštěvě... ano, uklidila jsem pár střepů... ale rozhodně mi nevadí po tobě umýt talíř nebo náčení z vaření... však je to maličkost...L *Broukne tiše, když si ji k sobě otočí čelem. Hluboce se mu zahledí do očí, než ty svoje sama přivře a odrazí se jako na pružinkách, jen aby se ho pokusila chytit nohama kolem pasu a pevně jej obejmout.* A vůbec... když ho nemůžu umýt já, nebudeš ho umývat ani ty. *Broukne o něco hravěji a než stihne začít protestovat, zasype jej polibky - snad právě proto aby nemohl nic namítat.*
Očividně.. *Pronese, než ji zvedne a odnese stranou, načež ji po postavení otočí k sobě. Po jejích slovech si povzdechne.* Jenže já mám z toho pocit, jakobych zneužíval tvé přítomnosti.. *Odpoví ji a čeká, co mu odpoví, když si hledí do očí navzdory výškovému rozdílu. Ten už však po chvíli není podstatný, neboť dívka vyskočí a Kill ji se smíchem zachytí, aby nespadla. Po jejích slovech se zasměje, ale to je všechno, co tak stihne. Rád by začal protestovat, ale je umlčen. I když velice pěkným způsobem. Polibky ji začne oplácet, přičemž si najde malou mezeru, aby zamručel alespoň malé zaprotestování.* Am.. Ještě.. Hmm.. Ještě je tam.. To těsto.. *Pokusí se promluvit mezi polibky s pobaveným úsměvem, což se mu sice daří, ale ne zrovna plynule.*
Víš... možná jsem na návštěvě, ale nejsem zvyklá jen tak sedět a koukat jak někdo dělá vše když bych mohla pomoct. Příjdu si ... divně. Zvlášť když je ten někdo můj přítel, nebo člen rodiny. Nejde mi jen tak sedět na zadku. *Broukne na vysvětlenou s čímž se její rty na okamžik změní v tenkou linku. V dalším okamžiku se pustí do okupace mladého policisty, kterého tak nějak nechce pustit ke slovu. Tiše spokojeně zapřede když jí začne polibky oplácet, než se Kill pustí do slovního byť přerušovaného protestu.* Mhmmm... to má to těsto ale smůlu... protože mu tě nedám. Rozhodně ne jen tak... *Zabručí tiše a znovu jej políbí. S tím se k němu přivine snad ještě silněji, snad jako by čekala, že se ji pokusí nějak setřást.*
*Kill si na její slova povzdechne. Dojít tady ke kompromisu nebude snadné, protože Kill věděl, jak to myslí, neboť by se na návštěvě u ní choval stejně, ale na druhou stranu měl vlastní tvrdohlavou hlavu, která mu říkala něco jiného.* Tak kompromis.. Já umyju, ty utřeš? *Navrhne, než na něj dívka vyskočí jako hopík a zachytí se ho. A náhle je konec řešení nějakého kompromisu, neboť má Kill problém se vůbec dostat ke slovu. Když se tak konečně stane, tak to stejně není moc, co by mohl protestovat. Odtáhne se od Am, když promluví a cukne mu koutek.* Trochu majetnická, nezdá se ti? *Rýpne si do ní malinko škodolibě dokud má možnost, než je zase umlčen. Když se k němu přitiskne ještě pevněji, tak se ji do rtů pobaveně usměje a jednou rukou ji přejede od boku, přes pas, aby ji polechtal.*
*Na jeho kompromisový návrh mu nic neodpoví, jen přimhouří očka a skočí mu kolem pasu a začne s polibkovým bobardováním. Když se od ní Kill odtáhne neunikne jí onen cukající koutek. Při jeho poznámce si rádoby uraženě odfrkne což doplní ještě hraným povzdechnutím, než se spustí na zem.* No když dáš tedy přednost těstu... tak já jdu udělat to nádobí. *Zahlásí s ledabilím pokrčením ramen a výrazem jako by jí to vlastně bylo jedno. S tím se otočí s rukama založenýma na hrudi začnou jí cukat koutky. Její kroky si to namíří rovnou ke dřezu, jako by se nechumelilo, nechávajíc mladého vlkodlaka aby se tedy věnoval onomu těstu.*
*Při jejím uraženém odfrknutí mu pobaveně zacukají koutky a opatrně ji pomůže, aby se spustila zpátky na zem.* No tak to nene.. *Vyletí hned se smíchem po jejích slovech a zachytí dívku za ruku, aby ji protočil a mezitím předběhl.* Ten kompromis zněl jinak, pokud vím.. *Zablokuje ji cestu ke dřezu svým tělem a čeká, než mu odpoví, než by mohl uvolnit prostor. Nad umyvadlem otevře přitom skříňku a vytáhne čistou útěrku.* Dvě možnosti, zlato.. Tohle.. *Zvedne útěrku v jedné ruce.* ..a nebo tohle.. *Dodá, když se natáhne pro židli a přisune ji. Cukají mu koutky a čeká, co si dívka vybere.*
*Viděla jeho cukající koutky, ale snažila se zachovat vážnou tvář. A tentokrát jí to i přes jeho pošimrání vyšlo. To dokonce do té míry, že se zvládla znovu tvářit rádoby uraženě když ji zase "zahodil" za sebe a sám se vrhl ke dřezu. Tiše si povzdechla a opět založila ruce na hrudi. Hleděla mu při tom upřeně do očí a při jím danném výběru jen povytáhla obočí.* Hm... myslím, že beru třetí variantu... co že se má udělat s tím těstem? *Odvětí mu klidně i když už jí sem tam pobaveně cukne koutek. Jako by tím říkala, že i kdyby Killián chtěl nemůže být u všeho a... ona si vždy najde jinou možnost pokud se jí ty nabízené nebudou líbit.*
*Tentokrát pozvedne obočí on, když zmíní třetí variantu, načež si odfrkne.* Am! *A založí si ruce na hrudi.* Já to dneska asi vzdávám.. *Pronese následně a opře se dlaněmi o kraj dřezu s povzdechem.* Fajn.. U kraje linky máš mouku.. Pomoučníš plochu a na tu vyklopíš těsto. V něm si uprostřed udělej malý důlek. *Začne ji navigovat a počká, až to splní, zatímco on si útěrku hodí přes rameno a zapne si vodu.* Na sporáku je ten malý hrnec. Jsou v něm rozinky.. Vytáhni je sítem, to najdeš v tom šuplíku vlevo dole. Dej nějaké do těsta a zapracuj do něj a tak stále dokola, než vybereš všechny. Před sebou vedle mouky najdeš v obalu kandovanou citrónovou kůru.. Tu taky.. *Dá ji pokyny a sám se pustí do umývání a utírání nádobí, které postupně i uklízí. Během toho, co Am dělá na těstě, tak on umyje vše a vytáhne formu, kterou vymaže. Byla to forma na muffiny, ale stejně dobře posloužila i na panettone. Jak má Am hotovo, tak ji formu přisune.* Do každého malý bochánek. Ani ne do půlky.. *Instruuje ji a jen se opře rukama o linku vedle ní a s úsměvem ji pozoruje.*
*Sledovala jeho povytažené obočí a jeho okřiknutí si vyslechla s cuknutím koutků. Když si založí ruce na hrudi, už to nevydrží a se smíchem se k němu rozběhne aby ho objala.* Jen tě škádlím... *Broukne s jiskřičkami v očích a když se po povzdechu pustí mladík opravdu do vysvětlování, pokusí se mu položit ruku na ústa a druhou rukou mu uzmout utěrku.* Šššš... uděláme obojí společně, dobře? *Broukne tiše, když jej pustí z objetí. Pokud ji tedy vezme na milost, pomůže mu s náčením a následně se mu jde motat pod nohy při přípravě těsta. Ovšem, drží se jen toho čím ji mladík zaúkoluje. Tak jako tak si společně s těstem jistě poradí - tedy, pokud ji její polovička spíš třeba nezamkne do koupelny aby ho takto nemohla už škádlit.*
*Uvolní ruce ze založení a zvedne je, aby do nich Am nenarazila, jak se k němu rozběhne a obejme. Na její slova o škádlení mu cukne koutek, když nad ní zakroutí hlavou, načež uvolní objetí v domění, že se ona teda pustí do těsta a on do nádobí. Jakmile mu tak Am zakryje pusu rukou, tak se na ni zmateně podívá, než mu pod její dlaní cuknou koutky, zvedne ruku a přidrží si ji u rtů, načež ji do ní dá polibek a stáhne ji, aby následně pronesl.* Máš štěstí, že jsi moje přítelkyně, protože jinak by jsi byla už zatčena za vydírání, podvod a omezování domovní svobody. *Pronese pobaveně a nechá ji si vzít útěrku, načež se pustí do umývání, přičemž Am říká kde má co dát po utření. Jakmile je hotovo, tak si Kill utře ruce a vyrazí pro těsto, zatímco řekne Am, aby teda pomoučnila plochu. Těsto vyklopí a opět ji řekne o důlku, zatímco on se vydá odnést mísu a pro rozinky a sultánky. Společně pak teda připraví těsto, kdy ho teda zpracovává Kill a Am vždycky nechá přidat rozinky nebo citrónovou kůru a když dodělává poslední várku, tak ji řekne o formě, načež ji ukáže, jak malé musí kousky těsta v jednotlivém kousíčku být.* Teď máme zase tak dvě hodinky klid.. Můžeme pokračovat ve fotkách, nebo zajdu pro kytaru ě něco zahrajeme, co ty na to? *Navrhne dvě možnosti, když těsto přikryje fólií a vrátí nad topení dokynout, a čeká, co si dívka vybere.*
*Pousměje se nad tím jak ji políbí ruku a následně má co dělat aby se nerozesmála.* Abych k tomu nepřidala napadení veřejného činitele. *Šeptne hravě a špičky prstů se mu pokusí se smíchem zabubnovat jemně po žebrech. Po chvilce si však vezme utěrku a raději se pustí do zvládání kuchyně společně se svým přítelem, než aby se sama vydala k těstu. I na to však dojde řada když je nádobí hotovo. Dívka následuje s úsměvem pokyny mladého vlkodlaka než mají zase na chvíli hotovo, jen si při práci s moukou neodpustí pokus o ušpinění nosu svého přítele s tichým smíchem. Po jeho návrzích jí na čele přeskočí drobná zamyšlená vráska.* Hmm... a proč ne obojí? *Povytáhne s cukajícími kouty obočí.*
Nemám páru, které z těch obvinění by bylo nejzávažnější v tvém případě.. *Pronese nazpět s cukajícími koutky a lehce ji plácne po ruce, kterou mu šla po žebrech, než se otočí ke dřezu a začne umývat nádobí. To je docela rychle hotovo, ale další přibyde hned poté, co začnou dělat na těstu. To skončí obohacené o kandované ovoce ve formách na pečení zase hezky v teple a Killián skončí se šmouhou na nose.* A máme tu i to napadení.. *Zkonstatuje, než dívku chytne prsty pod bradou, aby ji zvedl pohled a políbil, přičemž se záměrně nosem otře o ten její a taky ji ho tak omouční, než se odtáhne. Během čekání na její odpověď se pustí ještě do úklidu pracovní plochy a po jejích slovech pokrčí rameny.* Klidně může být obojí, ale nevím, jak to zvládneme najednou.. *Odpoví ji pobaveně a setře ještě linku navlhčeným kapesníkem, který pak vyhodí.*
*S nevinným uculením pokrčí rameny. Její úsměv po jeho plácnutí přejde v tichý smích než se oba pustí do nádobí. Když po něm příjde na řadu těsto drží se přítelových instrukcí. Jediná přísada co si do receptu přidá je omoučení Killova nosu.* Přistižena při činu, jaký bude trest, strážníku? *Špitne s cukajícími koutky když jí mladík zvedne hlavu. Tiše mu do polibku zapřede a s jemností se mu jej i se špinavým nosem pokusí vrátit. Po zpracování těsta chvíli pro změnu zpracovává mladíkovu otázku. Tiše se uchechtne nad jeho odpovědí.* Pravda... hm.. myslím že na fotky se můžeme dodívat i u jídla, tedy pokud nebude domácí proti... takže... kytara? *Povytáhne tázavě obočí. Jen doufala, že ve fotkách nebude podobné překvápko aby se pak třeba nezadusili.*
*Pobaveně mu zacukají koutky po jejích slovech, když se přizná, načež ji políbí, párkrát ji polibek ji vrátí a až pak ji odpoví.* Hmm.. Navrhnu snížení trestu, za přiznání, což je polehčující okolnost, takže společná sprcha? *Navrhne ji trest s cukáním koutků. Nejdřív se ale stejně pustí do těsta, které společně dokončí a nachystají k dokynutí, načež ho Kill odloží stranou a uklidí, zatímco Am dumá. Na její odpověď přikývne.* Můžeme.. Věřím, že nám to domácí jistě povolí.. *U druhé části mu už cuknou koutky, ale udrží se, načež si utře ruce a prohlásí, že zajde pro kytaru. Tu za chvíli skutečně donese z pokoje pro hosty a usadí se s ní v obýváku, načež začne prsty přejíždět po strunách, aby ji naladil.*
*S cukáním koutků hledí do očí vlkodlaka, čekajíc s čím příjde. Lehce jí cukne jeden koutek když se informace donese k jejím uším.* A já myslela, že to má být trest, ne odměna... *Zapřede tichým, škádlivým tonem s jiskřičkami v očích. Po další fázi přípravy těsta, lehkém škádlení a dalším úklidu se nakonec vysloví pro kytaru u čehož jí zacukají koutky nad panem domácím. Počká až se mladík vrátí s kytarou a když tak učiní, nasomruje se za ním na gauč a opře si mu hlavu o rameno.* A copak to bude? *Vyzvídá zatím, co sleduje jak nástroj ladí.*
Klidně to přiznání stáhni a bude po polehčující okolnosti.. *Uchechtne se tiše, když ji sdělí tuhle nabídku.* Potom možná já vytáhnu pouta.. *Dodá s ušklíbnutím a po pomoučněném nose ji lehce klepne prstem. Ten svůj si očistí hned poté, co je těsto nachystané a on uklidí linku. S ohledem na Amayinu volbu poté zamíří pro kytaru, s kterou si sedne na gauč a pousměje se na dívku, když se k němu přitulí a opře si hlavu o jeho rameno. Dá ji k tomu i pusu do vlasů, načež se pustí do nalazování kytary. Nebyla úplně mimo, přeci jen Kill všechny své nástroje udržoval v jakž takž pořádku. Výjimkou byli asi jedině housle, které mohl maximálně naladit jako kytaru, ale hrát na ně neuměl. To jedině Hetty. Jen, co spraví některé struny, tak se otočí na Am po otázce.* Řekni si.. *Pobídne ji.* Nebo můžeš zahrát klidně ty? *Navrhne ještě s úsměvem a klidně by ji tu možnost přenechal, kdyby chtěla zkusit.*
Hmm... to bych mohla, ale... přece ti to nebudu ulehčovat. *Špitne s pobaveným úsměvem.* Jen aby pak nebyli použity na tebe. *Pohrozí mu škádlivým tonem načež si promne nos a krátce v reakci na jeho gesto vyplázne na svoji polovičku jazyk. Nakonec se dostanou od těsta až ke kytaře. Jakmile dívka ucítí polibek ve vlasech s úsměvem se k mladému muži přitulí blíž a jemně jej jednou rukou obejme kolem pasu. Mlčky sleduje jak kytaru ladí dokud k ní opět nepromluví.* Nejsem vybíravá... stačí první píseň co ti příjde na mysl... a je ti příjemná na hraní. *Broukne s pousmáním. Nad druhým návrhem krátce zamrká a po krátkém přemýšlení zavrtí hlavou.* Myslím, že s kytarou budu muset chvíli počkat už tak toho máme na učení dost... promiň. *Špitne doplňujíc svá slova omluvným kukučem.*
*Pobaveně nakrčí nos po její první odpovědi a u druhé mu jen cukne koutek.* Já se z nich umím dostat.. Proč myslíš, že bych ti je jinak nabízel na použití onehdy v hotelu? *Připomene ji jejich druhé setkání s cukáním koutků, které je zároveň i reakcí na její vyplazení jazyka. Po splnění všech úkonů se usadí s kytarou na gauči a usměje se nad tím, jak Amaya reaguje na jeho polibek do vlasů, přičemž ho napadne, že mu to bude toho půl roku chybět, jestli jej vyberou. Doladí kytaru a obrátí se na dívku s dotazem. Vlastně dotazy. A pak čeká na odpovědi. Po prvním kývne a na druhý se jen usměje, že je to v pořádku.* Nevadí.. Chápu.. Zatím spolu budeme hrát jen na piano.. *Řekne a začne prsty přejíždět po strunách, které začnou vytvářet melodii a Kill z ní pak počne hrát první píseň, co mu přijde na mysl. Jednalo se o písničku z filmu, který osobně nikdy neviděl, ale dvojčata z něj byla poblázněná, takže se ji naučil. Věděl jen, že v něm sedí u ohně na nějakém táboře. Text taky uměl, ale nezpíval ho. Plynule pak přejde do jiné písničky. Tahle byla zase dílem jeho sestry. No a když končil, tak se melodie zpomalila natolik, že už jen vybrnkával určitý rytmus čtyř tónů, přičemž tím, jak se občas rytmus lehce změnil, tak dával dohromady písničku třetí. A Amaya její melodii už slyšela. Onehdy na dovolené.*
*Krátce máj jeho odpoědí přimhouří oči a nakrčí nos. Dlouho jí to však nevydrží a po chvilce s úsměvem přikývne. Po zfouknutí všech úkolů v kuchyni si za svou polovičku přisedne na gauč. Téměř okamžitě se k mladíkovi spokojeně přitulí.* Na kytaru se stejně oba nevlezeme... leda by jsi mi vedl ruku. *Broukne s pousmáním. Pak už se zaposlouchá do tónů kytary. Jemně začne při poslechu Killiánovi vískat vlasy zatím co schoulená u něj naslouchá každému tónu, jenž kytara vypustí. Klidně by takhle mohla sedět celý den a neomrzelo by jí to.*
*Zacukají mu koutky nad jejím nespokojeným výrazem, než se pustí s úsměvem do dodělání věcí v kuchyni a pak se usadí na gauči. Spolu s kytarou, kterou navrhl.* To bych mohl, ale jak jsi řekla.. Máš toho dost.. Nechci po tobě, aby ses naučila všechno, co umím já.. *Pousměje se na ni, než se pustí do hraní. S lehkostí prolíná jednotlivé písničky, než se dostane k té poslední. Její melodii chvíli hraje pouze na kytaře, než si ji začne samovolně broukat. Trochu se nad tím zarazí a přestane, ale potom se jen na Am pousměje.* Tohle je Soldatino.. *Vysvětlí ji.* Proto mě i onehdy zarazilo, že noty na něj byly na lodi. Nemají tam co dělat. Bylo mi jasné, že za tím stál nějaký plán dvojčat.. *Povzdechne si slabě.* A proto mě to taky tehdy rozhodilo.. *Přidá k vysvětlení, načež pokračuje v hraní.* Mamka mi ji zpívala většinou každý večer před spaním.. Až do mých asi třinácti.. Ale i tak jsem měl pořád rád, když někdy hrála, byť přes den. Mrzí mě, že nemám její zpěv na žádné nahrávce, ale koho by to tehdy napadlo.. *Pousměje se slabě smutně a prsty přejede po strunách trochu zvolněji.*
Určitě se k tomu jednoho dne dostaneme... tedy, jistě ne ke všemu co umíš, ale třeba k té kytaře ano. *Broukne s pousmáním, než se k němu přitulí a zaposlouchá se do jeho hraní. O něco zpozorní, když si mladík začne broukat. Snad proto, že byla zvědavá zda toto broukání přejde ve zpěv. Při prozrazení jména písničky se trochu smutně usměje a jemně Killiána pohladí po zádech.* Tvoje sestřičky umí být pěkná zlobidla... *Kývne, sledujíc svoji polovičku s pochopením. Tiše vydechne jak mladík mluví o své matce s čímž jej pevněji obejme kolem pasu.* Do budoucnosti nevidíme, žel. I když... někdy je to snad i dobře. *Broukne trochu zasmušile.* Ovšem... řekla bych, že i tak její hlas poneseš stále s sebou - ve svém srdci. *Broukne věnujíc mu jemný polibek na tvář, zatím co poslouchá jeho hraní. Po očku sledovala i techniku jeho hraní a snažila se si melodii zapamatovat.*
*Killián se na dívku pousměje.* Pokud by jsi chtěla, tak tě na ni rád naučím.. *Souhlasí s neurčitým plánem do budoucna, než se pustí do hraní. Melodie poslední z písniček ho nakonec natolik strhne a on se nechá unést, že si začne potichu broukat, nicméně k pořádnému zpěvu se nedonutí. Proto nakonec melodii zlehka ukončí, aby promluvil k Amaye a pousměje se nad oním pohlazením.* To ano.. Občas mě to přivádí k šílenství.. Ví čím mě naštvat a ví, jak to udělat úmyslně.. *Pronese, načež se vrátí k tématu matky a když jej Am obejme, tak se ji lehce do objetí alespoň opře, protože sám držel kytaru a nemohl ji ho tak plně oplatit. Na její slova přikývne.* Někdy ano.. Člověk by pak ztratil veškerou motivaci asi něco zkoušet.. *Polemizuje malinko, načež ji s úsměvem oplatí pusu, akorát do vlasů a přikývne. Na moment se ještě vrátí k hraní a celou písničku přehraje. Sem tam mu uteče i nějaké to broukání a téměř ke konci písničky čtyři krátké slova, která spíše zamumlá v onom broukání.* ..ma Nico.. mio caro.. *Melodii nakonec dohraje a pak se zamyšleně koukne na Am.* Co tvoje rodina? *Zajímá se a kytaru opatrně opře stranou o gauč, načež se opře a dívku obejme jednou rukou kolem ramene, ačkoliv jeho dlaň skončí na jejím pasu.* Mluvíš o ní ještě méně než já.. *Vysvětlí, proč se najednou začal zajímat.* Určitě máš taky nějaké pěkné vzpomínky.. S bratrem nebo rodiči.. *Navrhuje zlehka o čem by mohla mluvit, ale netlačil by na ni, kdyby se rozhodla, že nechce. Přeci jen její rány byly čerstvější než jeho.*
*Krátce přikývne než se zaposlouchá do melodií, které se postupně prostřídávají. Mlčky zavrtí hlavou nad sestrami svého milého s čímž jej konejšivě pohladí po zádech jak se o ni opře. Nakonec si její ruka našla jeho vlasy, které začala jemně vískat. * No právě... jaký by to pak mělo smysl.. zvlášť pokud by taková budoucnost nešla změnit...*Broukne tiše než s povzdechem zavrtí hlavou vyhánějíc temnější myšlenku někam pryč usmívajíc se nad tím, jak jí mladík vrátí polibek. Mlčky jej sleduje jak se k písničce vrátí. V duchu si tak nějak slíbí, že se tu písničku pokusí naučí nazpaměť - i když bylo jasné, že k jejímu hraní či zpívání budou muset najít tu správnou atmosféru. Z těch myšlenek ji vytrhne otázka její polovičky na její rodinu. Prve nad ní zmateně povytáhne obočí, než nad následným vysvětlením sklopí hlavu a pohled zapíchne někam do země.* Ano... nějaké by se našli... *Broukne tišeji po jeho dodatku a smutně se pousměje.* ...většina spíš když jsme byli ještě děti... později se to začalo kazit. Nebo to prostě bylo rozbité už předtím a jen jsme si toho nevšimli. *Pokrčí s povzdechnutím rameny než pokračuje.* Každý rok - tedy kam až má paměť sahá jsme třeba chodili na festival Tendžin Macuri. Ne, žebychom měli moc na výběr, když se konal v Osace. *Pousměje se byť slabě.* A pak... to máš každoroční vítání jara... vždycky jsme se mezi březnem a květnem vypravili alespoň nějaký den pod rozkvetlé třešně. Bylo to vždy jako by se na chvíli zastavil čas. Případné starosti a strasti v ten okamžik zůstali kdo ví kde... a nějak jsme se vždy dostali až k uvolněné a příjemné atmosféře ať se dělo cokoli. *Tiše vydechne a na chvíli zavře oči. Nikdy nebyli bohatí, nikdy nebyli perfektní rodinou... ale ať už se na jejich soužití dívala ze všech stran za každého jednoho z nich by dala život a to i přes všechno co jim rodiče neřekli. Jenže... k tomu už příležitost nedostane. Mlčky si opřela hlavu o Killiánovo rameno.* Víš.. myslím, že by jsi se jim líbil... tedy... bratr by se tě nejspíš pokusil opít a vytáhnout tě čert ví kam, otec by se tvářil přísně jako vždy a prověřoval by tě přes všechny své kontakty a máma... no, vsadím se, že po prvních přednáškách o tom, že muž zákona není dobrá volba partnera by přišla otázka kdy uvidí vnoučata. *Odfrkne si se slabým pousmáním.*
*Pouze přikývne na její slova, jelikož s nimi nemohl nesouhlasit. Na moment se oba stejně poté ztratí v myšlenkách při hraní, než to Kill lehce přeruší svými slovy. Kytaru opře stranou a přitáhne si dívku k sobě blíž do objetí, když začne mluvit. Taktéž se smutně pousměje a slabě přikývne na její slova. Ani on to tehdy tak nevnímal, že se věci začaly abnormálně měnit a až když si toho všiml, tak už bylo pozdě. Nebo bylo pozdě už předtím? Těžko říct. Pohladí ji dlaní po rameni, když jimi pokrčí a dál poslouchá její slova.* To zní pěkně.. Někdy bychom se i my mohli na nějaký ten festival vypravit, co myslíš? *Navrhne se slabým úsměvem.* Samozřejmě, že ten další asi nestihneme, ale co přespříští rok? Kdyby jsi chtěla.. *Dodá a pohladí dívku po tváři. Chtěl jen, aby věděla, že nemusí jen ona následovat jeho, ale že i on rád bude následovat ji, pokud bude sama chtít. Trochu pobaveně mu cukne koutek, i když to Amaya zřejmě nemůže vidět.* Silně pochybuji, že by se mu to povedlo.. *Pronese na adresu jejího bratra.* A mám dojem, že tvůj otec by asi úplně neschvaloval všechno v mé minulosti.. *Povzdechne si slabě, načež mu lehce cuknou koutky u její mamky.* Zřejmě by ji asi potěšil fakt, že jim nebudu navždy.. *Pronese, přičemž je mu v hlase slyšet trocha zklamání ze sebe sama, ale také smíření, jelikož tuhle informaci někde uvnitř sebe věděl už když poprvé vystoupil v Americe z letadla.* Ale, co se vnoučat týká, tak v tom zřejmě byla stejná jako Lady Seymour.. Což mi připomíná.. Nepodstrkovala ti náhodou, jestli plánuješ rodinu a kdy, že ne? *Zeptá se trochu s obavami, protože mu je jasné, že po ničem jiném jeho prarodiče netouží, než vidět, že se titul v jejich rodině udrží minimálně ještě jednu generaci.*
*Se slabým pousmáním přikývne.* To bychom jistě mohli... za mě osobně je japonsko nejhezčí na jaře, ovšem... kde není na jaře pěkně, že. *Špitne, nejspíš v srdci byl pro každého právě jeho domov tím nejhezčím. Nebo alespoň pro většinu. Opět krátce kývne.* Jistě... však máme času dost... alespoň doufám... *Šeptne byť trochu nejistě. Nikdy totiž nevěděli, co bude zítra... zda se z případné mise vrátí. Vlastně ani na žádnou misi nemusel aby se mu mohlo něco stát, nebo klidně i jí či komukoliv. Jemně mladíka pohladila po tváři... zvlášť při takové myšlence se jí připomínalo jak moc jí bude chybět. Lehce se pousměje v reakci na jeho slova.* Věř mi, zkoušel by to tak dlouho dokud by neuspěl... mezi námi, z nás dvou on byl vždy ten... svéhlavější. Snad vždy muselo být po jeho. *Broukne s pobaveným úsměvem, na bratrovu vytrvalost zřejmě neměla.* Hmm... to je docela dobře možné, ovšem moc platné by mu to nebylo. *Konstatuje zamyšleně načež mladíka z ničeho nic pevně obejme a jemně políbí na tvář než jej konejšivě pohladí po vlasech.* Kdyby chtěla našla by si něco jiného co by se jí nelíbilo... byla dost... no, řekněme, že někdy měla na své okolí přehnaně vysoké nároky. *Pokrčí mírně rameny opíraje se mu o jeho.* Mhm... to je dost pravděpodobné... *Připustí, než zaslechne v hlase svého milého obavy. Vlídně se na něj usměje.* Neboj, tvá babička neměla žádné zákeřné otázky, které bych tak nějak nečekala. A tahle by mi opravdu starosti nedělala... odpověď je totiž jednoduchá - ano, plánuji, s Vaším vnukem až k tomu příjde správný čas a ten příjde až se na něm oba dva shodneme. *Odvětí upřímně a škádlivě se svého milého pokusí políbit na šíji.*
V Anglii je sychravo.. A dost.. *Promluví Kill s úsměvem.* Ale to je i na podzim.. A v létě.. *Cuknou mu koutky.* Jen teda v létě je to alespoň teplý déšť.. *Dodá už pobaveněji, načež přikývne.* Udělám všechno proto, aby jsme tam přespříští rok na jaře jeli.. *Slíbí ji a jako zpečetění slibu ji vtiskne polibek do dlaně, kterou mu položí na tvář. Nakonec jejich téma zakotví na Amayině rodině a Kill s úsměvem své přítelkyni naslouchá.* Ohh.. To jde, aby byl někdo ještě svéhlavější, než ty? *Rýpne si do ní zlehka škádlivě, když mu cuknou koutky.* Pořád si nemyslím, že by se mu to povedlo.. Mám rychlý metabolismus a nikdy moc nepiju.. *Odpoví ji, načež se slabě pousměje na její slova, ačkoliv úsměv v jeho očích je více znatelný. Na moment ho ale v očích nahradí překvapení, když jej Amaya zničehonic prudce obejme. Přitáhne si dívku blíž k sobě a objetí ji oplatí, načež si vyslechne, co mu chce říct.* Chápu.. *Pronese nakonec s úsměvem, než se s obavami podívá na svou přítelkyni. Nevyzvídal totiž od Lady Seymour, co řekla Amaye a stejně tak to nevyzvídal od Amayi, ale nechtěl, aby ji ten rozhovor vnuknul nějaké dotěrné myšlenky. Proto si nakonec s úsměvem pomyslně oddechne.* Řekl bych, že teď pro ni bude správný čas, jakýkoliv čas.. *Uchechtne se trochu unaveně, ale nemohl s Amayou nesouhlasit. Na rodinu měli ještě čas. On toho měl dost v pracovním i veřejném životě a byl rád, že alespoň v tom soukromém nemusí nic moc řešit, a Amaya ještě studovala a on věřil, že dostudovat rozhodně chce, takže ano. Na dítě byl ještě čas. Když se Amaya nadzvedne, aby mu dala pusu do vlasů, tak se Kill schválně škodolibě trochu odkloní a potom si svou přítelkyni přitáhne do polibku dlaní na její tváři.* Půjdu zkontrolovat těsto a rozehřát troubu.. *Oznámí ji a pohladí ještě dívku po zádech, aby ho na moment přestala okupovat a on mohl teda jít do kuchyně.*
*Lehce jí cuknou koutky jak Killiána poslouchá.* Déšť může být i fajn... ať už teplý nebo ne... *Pousměje se a pokusí se jemně šťouchnout prstem do špičky nosu.* Mě stačí když budeme spolu... ať už to bude kdekoliv... ale nepopírám, že by to bylo fajn. *Pousměje se nad jeho polibkem, načež se lišácky usměje.* Ale samozřejmě, jednoho takového svéhlavce zrovna držím v náruči.* Nu, žel to už se nikdy nedozvíme... leda bych se tě místo něj pokusila opít já. *Nadhodí zamyšleně s pobaveným cukáním koutků. Nakonec jej sevře v náruči snad co nejpevněji zvládne, uchychtávajíc se nad jeho překvapením při němž jí v očích poskočili škádlivé jiskřičky. Když jí objetí vrátí, spokojeně se k němu přitulí. Na to jej ubezpečí - nebo se tedy alespoň pokusí - o rozhovoru s jeho babičkou. Krátce na jeho slova přikývne - přesto, že bylo jistě na dítě brzy, s délkou jejich vztahu, určitě by se dítěti nebránila kdyby se nějakým - jistě ne až tak záhadným - způsobem poštěstilo. Na oko nespokojeně zamručí jak jí překazí její záměr, ovšem nezůstane bez odplaty. Jemně mu s přivřenýma očima zkusí rozcuchat vlasy. Na to si jej vyslechne a kývne a po chvilce váhání svoji polovičku ne zrovna ochotně propustí.* Dej vědět, jestli budeš potřebovat s něčím pomoct. *Vydechne, sama tentokrát zůstane na gauči, alespoň pro teď.*
*Nakrčí pobaveně nos, když ho do něj šťouchne, načež se pousměje a přikývne na její slova. Na ty následující si ale odfrkne a zakroutí hlavou.* O ničem nevím, všechno popřu.. *Prohlásí a polechtá dívku na boku, než se zase o něco zklidní a on se smutným úsměvem přikývne na její slova. I když mu ke konci jejího výroku zacukají koutky.* Nezkoušej to.. Raději.. Ještě by to dopadlo tak, že by jsi se zkolila ty a mě by nic nebylo.. *Požádá ji pobaveně, než ji oplatí její překvapivé objetí. Ovšem, že Kill by se dítěti nebránil. Zvládl by se o něj postarat i jej zajistit, ale zkrátka na to v jejich vztahu bylo brzo. Nebyli spolu ani rok a stát se toho mohlo spoustu, co by jim jejich vztah překazilo. Samozřejmě, že to není nic, co by si Kill přál, ale život není pohádka a s tímhle se musí počítat a jediné, co člověk může je doufat. Cuknou mu koutky v polibku, když slyší jak jeho přítelkyně nespokojeně zamručí. Sám si po ukončení nespokojeně odfrkne, protože Amayino cuchání jeho vlasů, je úplně vytáhlo z gumičky, která spadla na gauč, odkud ji sebral a vrátil si ji na zápěstí, načež si vlasy rukou prohrábl a urovnal. Jakmile jej Amaya dosti neochotně pustí, tak vyrazí k těstu. Zkontroluje jak moc nabobtnalo a poté nastaví troubu, aby se začala nahřívat na tolik, kolik potřebuje. Poté se vrátí zpátky k Amaye a natáhne se po ovladači počež přepne fotku na televizi.* A tady můžeš vidět, od koho jsem se učil tančit.. *Cuknou mu slabě koutky, jelikož na fotce je z dálky zabraný on, jako sotva sedmiletý capart, jak stojí své mámě na špičkách a ona ho učí tančit. Kill věděl, že teď už fotek bude poskrovnu, jelikož už nezbývalo moc času do chvíle, kdy se jejich rodiče rozhádali a výchovu převzali prarodiče, takže jeho úsměv měl zároveň trochu smutný nádech.*
*Tiše se zahuhňá nad jeho popíráním.* No jistěže... ty takový roztomilý andílek, viď... jak ty by jsi mohl. *Popíchne jej s cukáním koutků do úsměvu. Na to div od Killiána s vyvýsknutím neodskočí jak ji pošimrá na boku.* Vážně začínám mít pocit, že z nás dvou ty pouta potřebuješ víc ty. *Pohrozí mu s primhouřenýma očima, načež na něj dojdou k tématu u kterého se rozesměje.* Ale bylo... protože by jsi měl určitě obavy abych nevyvedla nějakou blbost. *Pronese vítězným tonem načež se, tak trochu, pokusí svoji polovičku umačkat. Tiše se uchechtne jak se k jejím uším donese nespokojené mručení.* Raději by jsi copánky? *Broukne škádlivým tonem. Pak už jej však pustí k těstu a počká až se k ní mladík vrátí. Při návratu mu věnuje jemný úsměv, ovšem onen zamyšlený výraz ji neopustí, ani když na obrazovce naskočí další fotka.* Myslím, že tě to naučila skvěle... oběma vám to sluší... *Broukne s trochu posmutnělým pousmáním.*
Pochopitelně.. *Přikývne.* Ale to s tím andílkem už je trochu přehnané.. *Dodá po chvilce uvažování pobaveně. Za tu provokaci polechtá svou přítelkyni a zasměje se nad jejími slovy, přičemž prohlásí, že netuší o čem mluví. Ohledně téma opíjení má celkem střízlivý názor. Věděl, že on se málokdy opije a že ho už opít zkoušeli. Jednoduše nezvládnul vypít tolik alkoholu, aby se z toho opil. Jedno, dvě piva maximálně byl jeho limit a z toho byl vždy jen v náladě.* Spíš bych měl obavu, zda se nepřiotrávíš.. *Odpoví ji se slabým cuknutím koutku, než je obětí jejího smrtícího sevření v objetí. Po výměně polibků se chystá odejít, což mu Amaya na cestu ještě doprovodí rozcucháním vlasů.* Opovaž se.. *Varuje ji, ale s cukajícími koutky a sám ji vlasy rozcuchá, načež úprkem zmizí do kuchyně, aby mu nemohla nic udělat. Všechno zkontroluje a dá nahřívat troubu, načež se za svou přítelkyní vrátí. Přepne na další fotku a přikývne na její slova, načež se podívá na její smutné pousmání.* Copak? *Zajímá se a čeká, než je mu odpovězeno, aby mohl přepnout na další fotku. Jednalo se opět o fotku pořízenou moderním fotoaparátem, jelikož na ní byl vyfocený portrét Victorie. Byla již pochopitelně starší, než na tom prvním a od pohledu bylo znát, že je tam již matka a ne mladá slečna. Victorii to slušelo, ale byl tak jeden detail, a Kill nikdy nepochopil, jak se to malíři povedlo, neboť přesto, že se jeho matka usmívá, tak je na obraze zachycený i onen smutek, který v té době prožívala kvůli vztahu a manželství, jenž ji vyčerpávalo.*
Nesouhlasím. *Odporuje mu potlačujíc smích než se po lehkém pošťuchování dostanou k tématu alkoholu. Na to si nakonec jen odfrkne.* Nepřeháněla bych to jen abych tě opila... ani pro svého bratra ne. To by ani on nechtěl. *Broukne s letmým pousmáním* Mám to brát jako rozkaz? *Povytáhne s uchechtnutím obočím než ji na oplátku rozcuchá on. Nad tím si odfrkne.* Snad se nebojíš, že tak prcháš. *Houkne za ním než se uvelebí na gauči kde na něj počká.* Hm? *Broukne s pousmáním načež na okamžik zaváhá.* Já jen... přemýšlela jsem co vše jste si nestihli říct... *Broukne tichým, omluvným tonem, zatím co se jim naskytne opět výhled na fotky* Mám dojem, že tvé mámě by slušelo snad cokoli. *Špitne s pousmáním při další fotce.* Chtěl... chtěl by jsi jí něco říct, kdyby jsi mohl? *Zajímá se opatrně, nechtěla ho rozesmutnět ale, no to asi tak nějak patřilo ke vzpomínání na někoho kdo už není mezi živými.*
To je tvůj názor.. Já řekl obecnou pravdu.. *Uchechtne se, než se navzájem začnou pošťuchovat, dokud nedojde téma rodiny. Tentokrát té Amayiny. A toho, co by dělali nebo řekli, kdyby tu teď byli.* Tím jsem si jistý.. Přeci jen jsi byla jeho malá sestřička.. Sám vím, jaký na to mám názor u sester.. *Pousměje se, počež dívku varuje a na její slova pokrčí s ušklíbnutím rameny.* Klidně to tak ber.. *Pronese s rozcucháním jejích vlasů zdrhne pryč do kuchyně.* No strašně moc.. Úplně nejvíc.. *Provokuje ji ironickým prohlášením, dokud je v bezpečí kuchyně a poté se za ní vrátí. Povytočí na ni hlavu, když se ji zeptá a ona začne odpovídat. Zprvu se na její slova jen pousměje slabě a u prohlášení, že jeho mámě sluší vše i přikývne, načež se zamyslí nad další otázkou.* Snad každý den by se našlo něco, co bych ji chtěl říct.. *Pronese po delším tichu.* Někdy to jsou jen moje výčitky.. Někdy dobré zprávy, někdy špatné.. Někdy jen moje přání.. *Odpoví ji a koukne se přitom na portrét jeho mamky. Takhle si ji pamatoval on. Tohle zpodobnění bylo nejblíž tomu, jak se mu uchovala v paměti. Pak svůj zrak vrátí na Amayu.* Ale určitě máš v tomhle stejný názor, si myslím.. Taky by jsi našla každý den něco, co by jsi chtěla říct své rodině.. *Pousměje se a dá dívce pusu na čelo, než se zvedne a zamíří zpět do kuchyně, neboť mu trouba pípáním oznamovala, že je nahřátá. Kill do ní vloží panettone a nechá péct, než se vrátí zase k Am a na televizi přepne. Ne, zcela nečekaně se na obrazovce objeví vánoční fotografie. Byli tam všichni, až na jeho otce.* Poslední Vánoce.. *Okomentuje ji.* Ta žena na pohovce vedle Lady je Lordova sestra Lady Wilhelmine a za ní stojí její manžel Charles.. Vedle pohovky z jejich strany potom mámini dva bratranci s jejich rodinami. Ještě bez té nejmladší generace.. Dneska už mají James dvě dcery, Laylu a Willow, Winona má syna Josepha a Chloe má dceru Avu.. *Vyjmenuje s úsměvem a ukáže na jednotlivé členy rodiny, které bral jako vlastní bratrance a sestřenice, přesto že byli spíše, bratrancovi děcka.* Není třeba dodávat, že jim je všechny pravidelně kradu, když je na svátky dovezou.. *Zasměje se krátce a zkusmo klikne ještě jednou na ovladači, objeví se ale jen prázdná obrazovka. Vrátí to tak zpátky na tu předchozí fotografii a ovladač odloží.* Samozřejmě Charlotte má Laerke, ale tu nebylo asi třeba zmiňovat.. *Dodá, když mu dojde, že svou vlastní neteř opomenul.*
*Lehce pokrčí rameny, než ji Killova slova přimějí k lehkému odfrknutí.* Možná ano... ale to mu nebránilo se mě pokoušet pořád vytahoval na nějaké oslavy. *Zavrtí lehce hlavou nad počínáním svého bratra. Upřímně i když byl starší neuměla si ho představit třeba v roli rodiče.* Nah, rozkazy nepříjmám. *Nakrčí na oko nos načež zaprotestuje na jeho rozcuchání. Jeho provokaci dělá, že tak nějak neslyší. Jen si s výdechem počká až se vrátí jen aby si jej opět vyslechla. Jemně na jeho slova přikývla, nemohla než souhlasit. Nechá jej opět odběhnout do kuchyně, mezitím se se zívnutím protáhne. Když naskočí další fotka, snaží se zapamatovat si které tváři patří jaké jméno, představené členy rodiny, ale na to jich bylo... no dost.* Máš celkem velkou rodinu takže o půjčování není nouze... *Konstatuje s úsměvem a jemně mu prsty přejede po zádech. Na jeho poslední poznámku přikývne.* Jen aby ti to tvé kradení jednou nevrátili... *Popíchne jej s cuknutím koutků a po očku koukne ke kuchyni.* Voní to pěkně...
*Lehce mu pobavením cuknou koutky, načež pronese.* A teď tě na ně bohužel tahám zase já, co? *Prohodí s úsměvem, který se změní v rozesmátí po jejím nakrčení nosu i protestech, když ji rozcuchá. Uklidí se na ten moment, než její nafouknutí zase splaskne do kuchyně, kde dá dezert do trouby a a pak se vrátí zpátky a začne prohlížet další fotky. Už jich mnoho nezbylo a Kill to věděl. Druhá polovina života jeho mamky byla zkrátka dosti chudá nejen na její vztah s jeho otcem, ale i na fotografie.* Tohle jsou jen ti nejbližší.. *Pousměje se.* Ještě máme rozvětvenou rodinu do nějaké páté generace, která se s námi stále stýká.. Jsou mezi nimi příbuzní i z Francie a vzdálená větev z Walesu.. *Vysvětlí ji, při pohledu na fotku.* A tam je ještě více dětí, co se dají krást.. *Dodá s tichým smíchem. Při jejím popíchnutí zakroutí hlavou.* Nebudou mít šanci.. *Načež se slabě uchechtne.* Vlastně mám dojem, že až budu mít vlastní děti, tak budu mít problém je dát vůbec z ruky, byť na spaní do jejich vlastní postýlky.. *Prohlásí a prohrábne si přitom vlasy, čímž je znova nějak přerovná. Koukne se taktéž ke kuchyni, když Am promluví a přikývne.* A tentokrát je to zásluha obou, takže mi nemůžeš přičíst všechny hodnoty.. *Řekne se špetkou škodolibosti, když se pohledem vrátí na svou přítelkyni. Panettone netrvá dlouho, než se upeče. Kill ho co chvilku hodí kontrolovat špejlí, načež nakonec troubu vypne a po chvilce dezert vytáhne ven. Ovocné bochánky podle italského receptu provoní okamžitě celou kuchyň, když se Kill otočí pro talíře a dva vytáhne z formičky, načež je donese do obýváku a předá své přítelkyni jeden z nich. Než se sám zakousne a ochutná, tak se koukne na televizi, kde stále byla ona fotka a pak zpátky na Am.* Chceš pustit nějaký film? *Prohodí trochu zamyšleně.*
Možná, ovšem ne za stejným účelem jako bratřík. *Připustí s letmým pousmáním. S tichým pobavením sleduje jak se její přítel baví na její účet, než jí prchne jen aby se po chvíli vrátil a oba se vrátili k fotkám.* Hmmm.... jak tě tak poslouchám, tak jsi se minul povoláním. *Broukne napůl zamyšleně napůl škádlivě.* Měl jsi si spíše otevřít školku. *Dodá na vysvětlenou s pobaveným cukáním koutků, jak ji v jejich slovech ještě utvrdí slovy o dalších dětech ke krádeži i těch o tom, že své nedá. Ty jí ale na rtech vykouzlí nakonec spíše něžný úsměv.* Tak to se dá děat jediné... udělat postýlku z manželské postele. *Poškádlí jej s úsměvem, ovšem tentokrát si své myšlenky o tom jak moc milé a roztomilé jí to přišlo, nechá pro sebe. Ale pokud bude matkou jeho dětí ona... no, určitě mu s dětmi pořídí spoustu fotek, třeba právě v posteli. Jen ta představa jí ještě přidala na úsměvu. Lehce si odfrkne a založí ruce na hrudi.* Výjimka potvrzující pravidlo. *Konstatuje s tlumeným smíchem. Nechá jej opět odběhnout, než se jí vrátí. S tichým díky od něj bochánek převezme. Ten ochutná a tiše pochvalně zabručí. Při otázce koukne z Killiána na televizi a zpět. Chvíli zamyšleně sleduje jeho zamyšlený výraz.* Máš na mysli něco konkrétního? *Broukne s krátkým povytažením obočí.* ¨
*Pozvedne obočí po jejích slovech a zároveň ji tím tázavě vyzve, aby pokračovala a rozvinula to, načež se uchechtne.* To zase ne.. Bylo by to na mě moc usedavé.. Žádná akce, adrenalin, nic.. *Odpoví ji pobaveně. Poslouchá, jaký nápad teda dostala, nebo teda spíše řešení, když promluví a zacukají mu koutky.* Aby tam v té manželské posteli bylo vůbec místo ještě pro někoho, kromě dítěte.. *Zasměje se krátce, když sleduje, jak se Am usměje. Prostě nevěděl jak, ale stačil mu tenhle úsměv, aby se sám samovolně usmál. Asi by možná Am podezříval z toho, že je upírka a používá na něj encanto, kdyby sám necítil, že jí rozhodně není. Pobaveně mu cuknou koutky nad jejím odfrknutím.* Sama sis tu vyjímku vyhrožovala, takže se netvař.. *Uculí se a polechtá ji na boku, aby ji přinutil pustit svoje ruce ze založení. Odejde pro jídlo, co společně uvařili, které pak donese a předá Am, než se k ní usadí.* Ani ne.. Spíš jestli mě nechceš zase zkusit trochu filmově dovzdělat.. *Pousměje se. Sám moc filmů nesledoval, takže ze spousty žánrů mu unikaly ty jejich filmové milníky a legendy. Vezme si kousek panettone a sám ují, zatímco čeká na odpověď.*
*Tiše se po jeho slovech zasměje.* Jestli ty ty děti trochu nepodceňuješ... *Popíchne jej, ostatně ono hlídání dětí umělo taky dát pěkně zabrat. S tichým smíchem pokrčí rameny.* Tak si nejspíš budeš muset místo ložnice pořídit vypolstrovanou místnost. *Konstatuje s potlačovaným smíchem, který jí ovšem i tak hraje v očích. O to víc když se její polovička usměje. Na jeho slova zareaguje krátkým vypláznutím jazyk, než od něj odskočí jak blecha jak ji pošimrá.* Darebo. *Zaprotestuje s nakrčeným nosem a na oko uraženým výrazem. Ten je však minulostí když se Killián vrátí i s výborným zákuskem. Jemně se o mladíka opře jak jej poslouchá.* Hmm... a nebojíš se že ti usnu? *Broukne s uchechtnutím než si dá další kousek jídla do úst.* Klidně se na něco podívat můžeme... nejsem proti. *Dodá nakonec po chvíli, když už má ústa opět prázdná.* Klidně něco náhodného... i když myslím, že zrovna vybírání po slepu nepůjde. *Konstatuje s pousmáním.*
*Killián se usměje.* Jsem si jistý, že trochu rozdivočených dětí rozhodně nepřekoná chytání gangu zlodějů.. *Odpoví ji pobaveně, než se krátce zasměje v reakci na její slova.* I tak si jsem jistý, že bych těžko hledal místo na spaní pro sebe.. *Pronese. Jakmile o chvíli později začne Amaya frkat a protestovat, že nemůže protestovat (ano, velmi ironické), tak ji polechtá a zmizí pro jejich upečený dezert. Nad jejím miniprotestem se jen krátce zasměje. S tím se vrátí z kuchyně a jedno panettone dívce předá, zatímco druhé si nechá pro sebe. Při pohledu na fotku na televizi, ho však napadne, jestli nechtějí něco pustit, což navrhne své přítelkyni. Po jejích slovech se pobaveně usměje.* Myslím, že na to už jsem si zvyknul.. *Odpoví ji a lehce ji klepne prstem po nose, než si dá kousek do úst sám. Druhou rukou, aby tou od drobků nesahal na ovladač, se natáhne a ovládání přenese blíž k nim.* Spíš něco vyber ty.. Ve filmech jsem lehce ztracený.. *Připustí s tichým uchechtutím.*
*Lehce pokrčí rameny s potutelným úsměvem na rtech.* Kdo ví... třeba si to někdy budeš moci ověřit... *Odtuší zatím co se mu pokusí jemně zahrnout pramen vlasů za ucho. Lehce se nad jeho odpovědí pousmála.* Beztak by spali na tobě ať by jsi si lehl kamkoli. *Uculí se než si krapet zaprotestuje byť jí to není co platné. Pak už se pustí do dezertu se kterým se mladý muž vrátí z kuchyně - rozhodně vypadá, že jí chutná. Krátce nos nakrčí když jí po něm Killián drnkne.* Mhmm.. *Zabručí, jelikož má zrovna plnou pusu. Když opět nechá výběr na ní, pokrčí rameny.* Ne, že bych se v nich vyznala o něco víc, ale dobře. *Vydechne a odloží talířek na stůl, než si vezme ovladač a naprosto náhodně nakliká nějaký film. Mohla jen doufat, že to nebyl nějaký horor, jinak už by se jí Killián dnes nezbavil. Tak jako tak se k němu spokojeně přitulí a nechá film jet ať už je to cokoli.*
*Jen na její slova pobaveně zakroutí hlavou, než je hotové panettone, pro které dojde a přinese jim je. Pobaveně mu zacukají koutky nad jejími protesty s plnou pusou.* Páni.. Takže tohle je recept na každé tvoje protesty, jo? *Provokuje ji malinko pobaveně, jelikož on svoje sousto sníst stihl. Nakonec se natáhne pro ovladač, aby se mohli kouknout na nějaký film, nebo alespoň nechat běžet něco do pozadí.* Věřím, že vybereš něco dobrého.. *Pousměje se na ni a když se k němu přitulí, tak trochu vytočí hlavu a dá ji pusu do vlasů. Film, co Am vybrala nebyl horor v tomhle slova smyslu, ale Kill by řekl, že nějaké prvky thrilleru v sobě měl. Ale taky tam byly prvky komedie, akce a i nějaké té romantiky, takže ne vše bylo jen o hrůze. Kill v průběhu filmu dojí svůj bochánek a průběžně sleduje Am, jestli náhodou neusnula, jak říkala. Pokud by se tak stalo, tak by s úsměvem jen vypnul televizi a vzal dívku k sobě, aby ji přenesl do ložnice, tam by se s ní posadil na postel a pokud by se již neprobrala, tak by ji probudil, ať se zajde převléct, že na ni počká. A pokud neusnula, tak by po skončení filmu jen navrhl, jestli už půjdou spát. Bylo přeci jen dost pozdě.*
*Mlčky na jeho popíchnutí pokrčí rameny.* Nemáš je dělat tak dobré. *Prohlásí, když už může mluvit aniž by jí vypadalo jídlo z úst.* Doufejme... *Broukne s pousmáním v odpověď zatím co vybírá film. Když nějaký náhodný spustí, přitulí se ke své polovičce. Po polibku do vlasů zvedne hlavu aby mu jej s pousmáním vrátila na tvář a následně se k němu schoulila. U filmu nakonec tak nějak střídavě usínala a střídavě se k němu tiskla když se něčeho lekla. Nakonec však neusne, alespoň ne úplně a tak svému příteli návrh odkývne a po dlouuuhém zívnutí se s ním vydá do ložinice s přestávkou na krátkou sprchu a převlečení. Po ní - a vyčištění zubů - se k mladému vlkodlakovi schoulí v posteli a poté co mu věnuje ještě polibek mu popřeje dobrou noc a sladké sny než si sama lehne a postupně usne.*
*Pobaveně mu zacukají koutky nad jejími slovy, než ji vyzve k vybrání filmu a pousměje se nad její pusou na tvář. Sleduje film, přičemž občas koukne na svou přítelkyni, když se něčeho lekne a přitiskne se k němu. Nakonec televizi po skončení filmu vypne a pousměje se na dívku, že si půjdou lehnout.* To je dostatečná odpověď.. *Cuknou mu koutky po jejím zívnutí. Nechá ji si udělat svou hygienu a převléct se, než se převleče on a taky udělá svou hygienu. Lehne si k Am, přičemž ji ještě spokojeně přitáhne k sobě, jak se k němu přitiskne, taky ji popřeje dobrou noc a nakonec usne.*
*Muž s ledově modrýma očima přejížděl po dění v klubu. Spousta upírů, několik civilů, jedna víla a asi dva čarodějové. Měl přehled o tom, kdo se v jeho klubu nachází, ale to, že se tu nachází bytosti obdařené magií mu pranic nevadilo. Tady byly neškodné. Však to bylo také účelem klubu. Vytvořit pro upíry naprosto bezpečné prostředí. Byly zde zakázané zbraně lovců (které tu celkově Dragos nerad viděl, ale někdy se holt musel podřídit, zvlášť když ti Razielovi spratci pojali podezření, že se tu odehrává něco nekalého a došli si na inspekci) a také užívání magie. Ale protože v tomhle se dalo čarodějům věřit asi stejně jako upírovi, co nepodepíše dohodu krví, tak si Dragos už před několika lety nechal velice draze zaplacenou prací klub ochránit, stejně tak jeho vilu. Sotva víla nebo čaroděj překročili prah těchto budov, tak by si ani cigaretu malíčkem nepodpálili. Jediné na co bariéra nereagovala byly různé ochranné amulety. To, že se někdo chce chránit Dragos ctil a nikomu v tom nebránil. Poslední lok nejlepší whiskey smíchané tak akorát v perfektním poměru s krevní fúzí zmizel v jeho hrdle a on se podmanivě usmál na jednu s upírek, co posedávali kolem něj. Drobná blondýnka zamrkala dlouhými řasy a se šťastným úsměvem si k němu přesedla.* Ano? *Zavrkala s očividným nadšením, že si ji muž všiml.* Dones mi z baru další.. A rychle.. *Odbyde ji Dragos s ušklíbnutím, když ji strčí skleničku do ruky a dál o ni nejeví zájem. Mladá upírka si odfrkne, ale zvedne se a i když nelibě, tak zamíří k baru.*
*Pre dnešok sa rozhodol stretnúť starého známeho. V New Yorku nebol už nejaký čas a vôbec mu to nevadilo, pretože musel vyriešiť problém s vílou a čarodejom. Ale rozhodne nechcel do toho zaťahovať druhých, pretože s tou vílou mal celkom silnú dohodu. Predsa len ho nechcel provokovať. Nakoniec sa aj tak vrátil sem, pokiaľ zase nebude musieť riešiť problém medzi nimi. Aj keď ho skôr lákalo stretnúť sa s osobou, ktorú veľmi dlho nevidel. Dragos si v New Yorku, predsa len nechal vybudovať bar a aj to že tam prišiel, tak nebolo pre Kaia novinkou. Možno to bola potešujúca vec, alebo skôr nie, ale to ešte nevedel posúdiť. Maddie mu liezla krkom, ako sa mu vysmievala, tak jej to mal aj v pláne vrátiť. Pokiaľ sa v New Yorku objavovali nové osoby, ktoré boli dosť staré na to, aby vedeli čo robia, tak to znamenalo dosť pekné problémy. Neveril Dragosovmu baru natoľko, aby tam vkročil neozbrojený, aj keď by mohol zrušiť ochrannú barieru, ktorá to miesto chránila, ale nechcelo sa mu hľadať zdroj a hlavne pôvod toho kúzla. Preto mal na krku Amulet, takže keby sa mu snažil niekto ublížiť, tak by nedopadol dobre, pričom aj jeho prstene, ktoré mal v tejto chvíli na ruke mu dávali pokoj, že ani upír to s ním nebude mať jednoduché. Jden z nich nosil neustále a ten vedel, pár slovami zmeniť na veľmi ostrú díky. V kapse kabáta si niesol pár krabičiek, keby náhodou bol niekto taký hlúpy a chel mu ukradnúť tú vec, tak by skončil horšie ako by čakal. Preliaté veci, veľmi často zháňal a aj vyrábal, takže nebolo moc dobré si ho znepriateliť. Preto keď kráčal smerom ku DRagosovi sa díval po upíroch, čo mal vo svojom klube.* /Starý upír. Nezmenil si sa, predsa len si si vytvoril celkom "dobrú" rodinku./ *Pomyslí si, pričom sa mu postaví do cesty upír, ktorý sa moc nevedel spratať do kože a nechcel ho pustiť ďalej. Kai sa iba usmeje, pretože vedel, že ak má Dragos rozum, tak si ho odvolá.* Láskavo si odvolaj svojích mazlíčkov, pretože nemusia dopadnúť dobre. *Varuje ho, predtým ako niečo urobí. Málokedy ale niečo také robil, takže by si mal vážiť toho, že si ho Kai aspoň nejako cení, ako starého známeho.*
Na baru byla snad fronta? *Zeptá se posměšně blondýny, když mu konečně donese skleničku. Nebyla úplně nejpomalejší, vlastně si byl jistý, že civilové by její rychlou službu velmi ocenili, ale Dragos si rád rýpnul, že ji to trvalo déle, než by mělo. Upírka potlačí zlostný pohled, protože ví, že pak by to nedopadlo dobře a místo toho se zkusí k Dragosovi trochu přilísat se slovy, že ráda si svou reputaci v rychlosti opraví. Než se však její ruka stačí dostat do Dragosových kalhot, tak blondýnka bolestivě kníkne a ruku s jasnou rýhou po drobné čepeli stáhne k sobě.* Nepokoušej to.. *Poradí ji Dragos chladně, než se jeho oči upnou ke vchodu. Ze svého místa, které bylo lehce vyvýšené měl na něj dokonalý výhled a přesto, že byla v klubu ztlumená světla, tak mu nedělalo problém zahlédnout známou tvář. A jen co čaroděj zamířil k němu, tak si byl jistý, že i on viděl jeho. Přeci jen byl dost nepřehlédnutelný. Pomalu, zatímco se muž blížil, zvedl skleničku ke rtům a napil se. Nebo možná ji spíš jen měl u rtů, neboť se do skleničky ušklíbl, když slyšel, jak si stěžuje na jeho upíří ochranku. Ale s oslovením mazlíčků nemohl nesouhlasit. Přeci jen se mu většina válela u noh jako potulné kočky. Dá si ještě chvilku na čas a nejdříve ze skleničky odpije, polkne a pomalu si olízne rty od případných kapek, než odpoví.* Přeci by jsi mi nevraždil poddané.. Taky ti nesahám na čaroděje v Manhattanu.. *Ušklíbne se.* No.. Někdy.. *Opraví se následně a koutek mu vyjede do potěšeného úsměvu. Stejně ale nakonec kývne hlavou upírovi v pokynu, že má Malachaie nechat být.* Mimochodem.. Bílá k tobě nesedí.. *Dodá a čeká, zda má návštěva nejvyššího čaroděje nějaký specifický účel.*
*Prižmúri oči na upíra, ale predsa len keby chcel, tak už mu ublíži. Toho si bol stopercentne istý. Kai nikdy neriešil veci ako sú tipu nejaké mravy alebo čokoľvek okolo toho. Možno mal v tejto chvíli pocity, ale nejako ich neriešil. Pokiaľ si to mal vytrpieť, tak do toho, ale zároveň by mal problém s tým, že nech boli akékoľvek, vždy sa to menilo. Záležalo na okoľnostiach, ale predovšetkým to bol silný vztek, na ktorý by si mali druhý radšej dávať pozor. Preto keby ho naštval tento upír, tak by dopadol horšie akoby si mohol myslieť. Pouškrnie sa na Dragosa.* Ak ma mienia provokovať, tak tým si moc istý nebuď. Vieš že nemám kto vie akú trpezlivosť s niekým kto ma serie. *Povie mu, pričom sa smeje, keď prechádza okolo upírov.* Nie som idiot, aby som nevedel, čo robíš s mojími čarodejmi. Ale nestarám sa do nich, keď sú idioti, tak prečo im neukázať, že si majú dávať pozor. *Povie mu, pričom sa pozrie na blonďatú upírku, ktorá sa snažila dostať Dragosovi do nohavíc. Čierne oči uprel na ňu, pričom jej povie.* Radšej by si nemala pokúšať svoje šťastie. Ver mi na to si si svoj život poriadne neužila. Pokiaľ chceš ďalej žiť, tak sa staraj o to, aby sme mali neustále naliaté. *Nebojí sa jej vyhrážať, aj keď stačilo niečo iné, ale predsa len posadí po blízku Dragosa a na jeho slovách sa uškrnie. Predsa len ho poznal, tak vedel čo nosí oblečené. No dnes radšej prišiel v bielom kabáte, predsa len vedel, že potečie krv, akoby nikdy netiekla, kde bol Dragos.* A ty by si sa mal naučiť nosiť niečo nové, vieš aké jednoduché bolo zistiť, že si v meste? Sa divím, že za tebou ešte nepriliezla tá potvora Maddie. *Maddieno meno si len odfrkol ako nejakú urážku, aj keď to až tak nebola urážka, len mu liezla na nervy s jej posmeškami. No predsa len musel uznať, že lepšie je keď on a ona nie sú nepriatelia. Nedopadlo by to moc dobre celý svet.* Druhá vec, prečo by som nemohol navštíviť starého priateľa, ktorý sa rozhodol usadiť v New Yorku. To je tak odomňa také zlé, že som ťa navštívil na tvojom mieste? *Opýta sa ho, pričom na každé slovo prikladá silný dôraz.*
*Dragos se netypicky pro jeho věk uculí, když vidí jak Kai mhouří oči. Nakonec ho však velice milosrdně nechá projít k němu.* Někdo, kdo dávno oslavil půl tisiciletí by už měl něco jako trpělivost zvládat, ne? *Ušklíbne se nazpět.* A jsem si jistý, že u našeho posledního setkání jsi provokaci velice cenil.. *Dodá a v jeho ušklíbnutí jen zdůrazňuje onu narážku. Na slova ohledně toho, jak upír využívá čaroděje se první zmiňovaný jen ušklíbne a pokrčí rameny. Přeci jen to byla pravda. Dragos rád využíval nezkušenost mladých čarodějů. A velice ho bavilo, když mu poté, co dospěli a uvědomili si závažnost smlouvy jenž podepsali, vyhrožovali, že to budou řešit přes nejvyššího čaroděje. Celkem nezaujatě sleduje, jak Malachai poroučí jedné z jeho upírek, ale potěší jeho ego skutečnost, že se blondýna nejdřív podívá na něj, jestli s tím souhlasí, než příkaz čaroděje uposlechne. Bohužel nemůže tušit, co čaroděj pije a většina nápojů zde v klubu byla s přídavkem krve a proto takový nápoj dostane namíchaný i Malachai. Dragos nad jeho slovy o oblékání převrátí otráveně očima.* Však je to nudné.. Lidstvo už nemá žádný vkus.. *Postěžuje si.* Jak chtějí vypadat dobře, když mají věci z obyčejné bavlny? *Odfrkne si otráveně a napije se ze skleničky.* A já se snad nějak schovávám? *Pozvedne následně obočí v ušklíbnutí, protože on se teda rozhodně zpátky nedržel. Byl to týden, co se vrátil a za tu dobu už stihl zlomit vaz minimálně třem členům klanu, jednoho z nich i pohřbít, uzavřít smlouvu s mladou lovkyní a užít si v pár klubech ve městě. Když zaslechne jméno staré známé, tak se mu pobaveně rozsvítí v očích.* Ale copak? Zlobí tě, zlobí, Samaelsone? *Rýpne si, jak uslyší ten znechucený podtón s jakým její jméno vyslovil. A proto také použil oslovení jakým ho označila zmíněná čarodějka jeden čas, co se viděli.* Neříkej, že si na prcka Maddie netroufneš? *Dodá pobaveně, načež se ušklíbne.* Naopak.. Byl bych velice uražen, kdybys mě opomněl poctít svou přítomností.. Zaslechl jsem, že ses nedobrovolně vydal navštívit tatínka.. Jaké bylo rodinné setkáníčko? *Zajímá se, když upije ze skleničky.*
*Vedela, že o takomto čase by nemala byť vonku, ale mala dohodu s Damienom, že sa tu stretnú. Moc dobre vedela, že tým porušuje nejaké veci, ale to bolo hlavne kvôli Damienovi, ktorí tlačil na ňu, Simona a Liama, že keď chcú byť priatelia, tak prídu cintorín o tak neskorej hodine. Keďže už nebolo ktovieako teplo, tak si obliekla čierny sveter, ktorý ju hrial, tamvé rifle, ktoré mali celkom dosť dier, pretože samozrejme, že nemala toľko peňazí, aby si zohnala druhé. Obyčajné tenisky, ktoré mala po druhej osobe. Pozerá sa po olí, pričom je jej celkom dosť jasné, že je tu asi medzi prvými. Cintorín jej nikdy nenaháňal strach, pretože videla aj iné veci, ktoré boli oveľa desivejšie, pričom keď o nich niekomu povedal, tak jej naznačili, že je višinutá. Bolo jej ale jasné, že keby to niekomu znova povedala, tak by jej neveril. Povzdychne si, pričom sa pozrie na hrobku, ktorá bola pokrytá lístím a machom.* Týmto smerom ide všetok život. Aj tak všetci skončíme v hrobe. *Povie si pre seba. Ruky si zastrčí do kapies nohavíc a oprie sa bokom o hrobku. Mala na nich čakať? Tak prečo nie, aj tak nemala čo iné robiť len sa dívať do blba v posteli. Predsa len by ani normálne nespala.*
*Dragos byl velice daleko od svého běžného místa pobytu. Důvod? Prostý.. Jeden velice zlobivý upír potřeboval připomenout, koho že to má vlastně poslouchat.* /A proto teď leží se zlomeným vazem metr pod zemí../ *Opráší si ruce od neviditelného prachu, jako sebepochvalu po dobře odvedené práci. I když on sám tam jen stál a ležérně se opíral o svou zdobenou hůl se stříbrnou špičkou, s nadřazeným úsměvem. Všechnu práci za něj odvedli dva členové klanu, které potom poslal zpátky s tím, že on tady počká, až se Jackson vzpamatuje a znova vyhrabe ze země. Nehodlal však čekat na jednom místě a tak se vydal skrz zalesněný prostor, až dorazil mezi náhrobní kameny. Kovová špička jeho holi občas cinkla, když Dragos nezaujatě šťouchl do náhrobního kamene. Ve svitu měsíce se odráželo světlo na zdobení jeho brokátového kabátu s fialovými detaily. Při chůzi i sem tam zachrastil řetízek, který spojoval dvě části černé vesty, jenž měl pod kabátek. Klobouk si dneska nebral a tak nic nebránilo větru, aby zlehka pohazoval jeho delšími tmavými vlasy. Chvíli uvažoval nad jménem na jednom z kamenů, které mu bylo povědomé, jestli to není nějaká jeho ex, když zaslechne kroky.* /Že by mi sem přišla i svačinka? Ale já si nic neobjednával../ *Uchechtne se pro sebe nad svým vtipem, než se k blonďatému stvoření vydá, přičemž nezapomene klepnout holí o každý náhrobek po cestě, aby měl jeho příchod ten správný dramatický efekt.*
* Chvíľu sa započúvala do toho ticha, ktoré iným pripadalo desivé, ale práve jej to tak nepripadalo. Bola si istá, že väčšina ľudí sa tomuto miestu vyhýbala tak často, že len sem prišli raz za rok, pretože s mŕtvymi nechceli mať nič spoločné. Lenže aj mŕtvi mali svoje životy, ktoré žili ešte predtým. Nechápala, prečo si Damien práve vybral toto miesto, ktoré by väčšine ľuďí prišlo divné a to strašidelným spôsom. Možno to bolo tým, že tu mali kľud bez toho aby ich niekto načapal, že robia nejaké blbosti. Povzdychne si, pričom začuje nejaké cinkanie, či nejaký podobný zvuk, ako keby sa niekto ku nej blížil. Otočí sa tým smerom a zistí, že to je nejaký muž, čo vyzerá ešte divnejšie ako väčšina ľudí, čo videla chodiť.* /Toto ti nedarujem Damien, takto ma tu nechať čakať a ešte aby ma otravovala nejaká mátoha?/ *Pomyslí si, pričom zovrie pery vo veľmi jasnom naštvanom výraze, ale sama nepovie žiadne slovo. Mohlo to byť aj oveľa horšie, predsa len vydí oveľa väčšie nechutnosti. Muž, ktorý vyzerá akoby vyšiel z iného storočia je pre ňu iba novinka, ktorá bola potešujúca opačným spôsobom.* /Prečo sa to iba mne deje, že stretávam, tých najväčších bláznov. To mám doslova na čele napísané, "Hej poďťe ma otravovať. Magor k pohľadávke". Alebo skôr " Prídite divné veci, tých nikdy není dosť."./ * Ako keby toho nemala dosť, že všetci si o nej myslia, že je vyšinutá.*
*Upír postupně došel asi metr od dívky, kde se zastavil s rukama položenýma na holi, kterou zabodl do země před sebou. Zlehka naklonil hlavu na stranu, s podivem, že ještě nezačala utíkat. S tímhle se totiž setkal většinou. Když si prohlédne její naštvaně semknuté rty, tak se mu na jeho objeví velice sebevědomý nadřazený a trochu škodolibý úsměv.* Jsi hodně daleko od domova.. *Pronese. Ne. Nevěděl, kdo to je. Ale miloval, když mohl lidi kolem sebe znervóznit.* Copak pohledáváš na hřbitově, maličká? *Položí i druhý dotaz, zatímco uvažuje, co by mohla být dívka před ním zač. Vlkodlačice nebyla. Tím si byl jistý na sto procent. Ani upírka. Ale tím to končilo. Lépe by mu pomohlo, kdyby měl možnost ucítit její krev. Jenže tohle mu bylo zatím odepřeno. Zatím.*
*V prvom momente by sa rovno začala smiať, keby jej to povedal inakším spôsobom. To že bola ďaleko od domova? Ha možno bola, len že ona ten svoj ani nepoznala. Od vtedy, čo sa prebrala v nemocnici si nepamätá, že by mala nejaký domov predtým.* Hmm... Možno pravda, možno nie. Kto vie, kde ten môj domov vlastne je. *Povie mu, pričom si dokáže udržať tvár, bez toho aby niečo prezradila, že ju pobavil s tým zhodnotením. Hlavne ju tým neviviedol z miery tak ako by aj chcel. To by musel povedať niečo iné, alebo spraviť niečo iné aby sa mu to podarilo. Mykne plecami, pričom mu na jeho otázku odpovie. Predsa len nebude neslušná, aby na ňu neodpovedala.* Stretnutie s kamarátmi. Možno už aj teraz sú niekde hlboko pod zemou. Kto vie, čo sa im stalo. Buď sú nažive, alebo nie. Kto vie. *Povie si po svojom, pričom čaká ako bude muž reagovať, predsa len málokedy stretla niekoho, kto by ju nepoznal ako malú podpaľačku, keďže kdekoľvek niečo horelo, tak zvyčajne za to mohla ona. Ale kto vie, možno o tom vedel, len si myslel, že bude jednoduché pre neho sa s ňou hrať. Jedno ale vedela. To oblečenie bolo až moc divné aby sedelo do tohto storočia. To si pamätala z hier, ktoré mali nacvičovať v krúžku.*
*S jedním pozvednutým koutkem poslouchá dívčinu odpověď. Následně se ušklíbne.* Nepovídej.. Takže jsi bezdomovec? *Zajímá se.* To by tě moc lidí neshánělo, kdyby jsi umřela.. *Nadhodí do větru. Zatím však nemá v plánu holčinu zabít. Sice se říká, že s jídlem se nehraje, ale Dragos vždycky rád porušoval pravidla. Uvolní přitom držení své hole, které lehce přepadne na jednu stranu, kde ji muž zachytí a nechá takhle zešikma. Pak položí další dotaz směrem k dívce.* /Ohh.. Budu mít dneska švédský stůl?/ *Pobaví sám sebe v myšlenkách, než dozní zbytek dívčiných slov.* Ohh.. Jak milé.. Nejsou tvými kamarády náhodou upíři? *Prohodí jako vtip s ušklíbnutím, jelikož mu to přišlo ironický.* Svět tady venku umí být nebezpečný.. *Povzdechne si rádoby lítostivě. Jeho pozornost zaujmou roztrhané kalhoty dívky. Vytáhne hůl ze země a vydá se kolem hrobky a tudíž i kolem ní, přičemž při jednom pohybu holí zavadí o kůži na noze a ostrým koncem vytvoří rýhu dostatečně hlubokou, aby vyteklo pár kapek krve. Pak v cestě pokračuje až k jednomu hrobu, kde svítila svíčka. Nepohodlně se na ni zamračil a poté do držáku kopl, aby ji převrhl a zhasl. V ten moment se k němu už i dostal pach krve.* /A helemese.. Mladý nefilim../ *Uvědomí hned vzápětí.*
*Keď sa tak nad tým zamyslela, tak by sa to tak dalo nazývať. Detstký domov nikdy nebrala tak, aby ho mohla nazývať domovom a jej pestúni, aj tak to vždy končilo katastrofálne. Predsa len mala dosť toho, že ju nikde nechceli a sama za to nemohla. Nemohla za to, že kdekoľvek išla, tak tam sa objavili príšery, ktoré videla len ona. Nechápala tomu, že jej nikto iný nechcel veriť, ale zase nebola taká aby to vešala druhým na hlavu.* Ani tak by som to nenazvala. Mam kde spať, ale domovom to nenazývam. A tým, že by ma nikto nezháňal? O tom by sa dalo polemizovať. *Povie mu, pričom ho sleduje. Nedôveruje mu. Nedokáže mu dôverovať po tom, čo sa ju pýta na takéto otázky. Preto ho sleduje, pretože ani z toho nemá dobrý pocit.* /Niečo je zle, len neviem čo. Neviem, či je dobré aby ma v tejto chvíli našli ostatný. Niečo by sa im mohlo stať./ *Pomyslí si a trochu sa usmeje, pričom usmeje. Bude hrať tú jeho hru, tým oddiali aspoň to, že tu ešte nie sú a tým na nich on zabudne. Ona potom bude môcť odísť v pokoji preč.* Och... Vlastne áno, ako aj vlkodlaci a tie potvorky víly. Myslím, že si dosblízko k tomu, že su mojími kamarátmi.*Povie mu, pričom v jej hlase znie irónia, ktorá pokračuje v ďalších slovách.* Tss... Ako keby som to nevedela. Pozri sa. Stojím tu úplne s neznámým človekom, v prostredí ktoré by väčšina ľudí nazvala desivým a pritom čakám na priateľov, ktorý by mohli byť po smrti. Áno svet je desivým miestom, ale sú aj oveľa desivejšie veci ako aj nebezpečnejšie. *Povie mu a ani necúvne od neho, keď ju poreže. Nemôže cúvnuť z tejto situácie a aj keď by mala mať strach, tak sa to snaží zakryť tým, že aspoň komunikuje. Nesmie mu ukázať, že má strach, pretože tým by jej chcel určite ublížiť a to nechcela.* To nie je moc úctivé k mŕtvym. *Povie mu, pričom sa pozrie smerom, kde bola zhasnutá sviečka.*
*Dragos nebyl drbna, ale informace se vždycky hodily a proto dívku poslouchal.* A co to takhle přímo otestovat? *Navrhne s mrazivým úšklebkem. Jakoby se nic nedělo si pohrává se svou holí a pomalým krokem se prochází, když dívka odpovídá.* /Vida.. Víš o světě stínů.. Zajímavé../ *I když nad slovem vlkodlaci nakrčí nos. Ty čokly nemusel. Příšerná stvoření. Ale s vílami byla alespoň zábava. Postupně se přesune kolem dívky, přičemž ji škrábne do nohy. Na upíra se pohybuje až děsivě pomalu. Když konečně ucítí v krví andělský nádech, tak mu dojde s kým má tu čest.* /Ale nechová se jako typický nefilim../ *Jeho zrak si dívku důkladně prohlédne. Hledá runy. A když žádné nenajde, tak mu dojde, že dívka o svém původu zřejmě neví. A to se mu velice hodí.* Jedna se k nám právě blíží.. *Informuje ji se škodolibým ušklíbnutím, zatímco si odfrkne nad jejími slovy.* Taky nejsi uctivá.. *Prohodí a otočí hlavu k lesu. Rychle se k nim blíží rozmazaná šmouha, která se zastaví s naštvaným výrazem kousek od nich.* Už jsi v klidu? *Zajímá se mladíka od hlíny Dragos a ten naštvaně přikývne.* Fajn.. Sehnal jsem ti svačinku.. *Pronese následně Dragos a jeho oči se pichlavě zabodnou do Charlotte, což Jackson hned napodobí a mezi rty se mu probojují tesáky, jak ucítí krev.*
*Zovrie pery, pretože sa jej táto situácia nepáči a dvojnásobne, pretože tomu mužovi neverí. Nepáčilo sa jej to, že ju chcel testovať a to bez že by niečo o nej vedel. Privrela na neho oči a nevedela, čo mu na to povedať, tak bola radšej [link src="ticho.Vytiah"]la si ruky z kapies. Telefón radšej nehľadala, pretože vedela, že ak by skúsila len niečo v tom zmysle, tak by jej mohol ublížiť.* /Dopekla prečo som sa len dostala do tejto situácie. Kebyže mi aspoň Damien povie presný čas, tak by som nebola v tejto zasranej situácii./ *Pomyslí si a zovrie ruky v pästi. Nevedela ako sa z tohto dostať, ale nemienila nechať na sebe poznať to, že sa bojí a ona sa bála. Lenže nemienila sa vzdať. Nebola už malá, aj keď si presne nepamätala zvyšok svojho života, tak sa predsa len odmietala vzdať.* Mŕtvola? Alebo čo tým myslíš? *Opýta sa, pričom mu presne nerozumie. Alebo skôr nechcela mu rozumieť. Bála sa vedieť viac a preto keď prišiel druhý muž, tak sebou trhla, pretože tam bol veľmi rýchlo. Nechápala o čom tí dvaja sa rozprávajú a tým to bolo oveľa horšie. Keď povie svačinku, tak strhne a v tej chvíli vie, že toto už nie je normálna situácia. S otvorenými očami sa pozrie na druhého muža, ktorý bol špinavý od zeme.* /Nie. To rozhodne nie./ *Pomyslí si, ale aj keď je vystrašená, tak nemieni kričať. Zahryzne sa do spodnej pery, aby ju aspoň bolesť prebrala zo strachu a pozrie sa na Dragosa.* Čo po mne kurva chceš? *Opýta sa ho, ale viac sleduje pohyb druhého muža. Nevie čo od neho očakávať, ale rozhodne odmieta sa poddať srtachu a začať na mieste plakať. Nie odmieta plakať, pred niekým koho nepozná a rozhodol sa ju desiť, trápiť a hlavne mu nevidela do hlavy, aby mohla povedať, čo ma v pláne. Hrudník sa jej dvíha rýchlejšie, pretože sa snaží upokojiť, aj keď nevie prečo. Do tejto situácie jej začne zvoniť mobil, ale nevie, či ho vôbec zdvihnúť alebo nie.*
*Na její dotaz ji neodpoví, jen se vševědoucně ušklíbne. Svým způsobem ano. Mrtvola. A velice nebezpečná a naštvaná. Dívčino trhnutí v něm vyvolal pocit sebeuspokojení. Kdyby mu bylo srdce, tak by možná i poskočilo. Konečně z ní cítil strach a to se mu zamlouvalo. Dívka byla drzá a sebevědomá až příliš dlouho. Jackson se na blondýnku podívá velice spokojeně. Přeci jen hlad docela měl. Nechoval se zrovna způsobně a tak jej Dragos nechal nějaký čas hladovět, než mu zlomil vaz a pohřbil ho, takže by kapku krve ocenil. Velice rychle, lidským okem nezpozorovatelně, se dostane k dívce a chytne její zápěstí. Už se chystá se zakousnout, když se mu do ramene zabodne konec Dragosovi hole, který slyšel příležitost s dívkou vyjednávat. Jackson bolestivě zamručí a zápěstí pustí. Nenávistně se na Dragose podívá a vzápětí znova zakňučí, protože mu jeho vůdce zaryje stříbrný konec víc do masa a pak rychle vytrhne. Vzápětí se hůl zabodne do zdi vedle Charlotte, aby neutekla.* A co takhle se dohodnout? Já pak zařídím, aby jsi neskončila jako rozinka.. A ty na oplátku.. *Odmlčí se a na moment zauvažuje. I přesto, že má svou část již vybranou.* Řekněme, že vím, že v budoucnu získáš zajímavou práci, která pro tebe bude znamenat život.. Může to být zítra.. Může to být za rok.. Klidně i za pět let.. Podstatné je, že až ten čas nadejde, tak mi budeš podávat hlášení o ní. Jestli se budeš bát, tak stačí poštou.. *Dodá se škodolibým uchechtnutím a čeká, co si dívka vybere.*
*Potom čo ju chytí za zápästie, má chuť na toho druhého zavrčať. Nepáčilo sa jej to, že sa hrali s jej životom, akoby bola nič. Nech to bol ktokoľvek, tak rozhodne mu nechcela dať tú moc, aby sa hral s jej životom, ako sa mu zachcelo. Pozrie sa na neho a vypočuje si jeho slová, čo by po nej chcel. Nakloní hlavu, pretože by rada vedela čo tým myslel.* Čo by som z toho mala? To že nezomriem tu a teraz, ale nekôr? *Povie mu a aj keď sa bojí, že by na ňu ten druhý muž mohol znova zaútočiť, tak sa predsa len spýta.* Podávať hlásenia? Nebude to podraz tej druhej práce? Nespraví to škodu obidvom stranám? Čo je do pekla tá druhá práca? *Položí mu otázky a sama nevie, či je dobré sa s ním o takýchto veciach baviť.* /To nie je fér. Nechcem robiť druhým zle./ *Pomyslí si, pričom znova počuje, ako jej telefón vyzváňa. Zháňali ju a ona bola v nebezpečenstve. V tejto chvíli nevedela na koho sa obrátiť a bola zúfala z toho, že musela robiť rozhodnutie, ktoré ju mohla v budúcnosti zničiť. Zahryzla sa do spodnej pery, ako sa snažila z tejto veci dostať von. Privrie oči, aby sa poriadne nadýchla pred odpoveďou.* Rok. Jeden rok ti budem dávať hlášenia. *Povie mu, pričom chce mať od tých dvoch pokoj a čím skôr vypadnúť z tohto miesta.*
Jsi dost mladá.. *Pronese Dragos, když klepne prsty do ozdobné rukojeti holi.* Byla by škoda mladého života, nemyslíš? Navíc jsi říkala, že tě čekají kamarádi a takovou bolest jim způsobit nechceš, že ne? *Odpoví ji s ušklíbnutím. Byl sice starý, ale věděl, jak fungují telefony.* Ale kdepak.. Jak by mohlo tvojí práci ublížit, že mě řekněme, informuješ o momentálním dění.. Nechci přeci po tobě, aby jsi plánovala převraty, ne? *Pronese až nezvykle sladce, načež se pobaveně pousměje.* Věř mi.. Až ta pracovní příležitost přijde, tak ji zaručeně poznáš.. *Řekne a holí se posune po zdi blíž, přičemž na ni vytvoří mělkou rýhu.* Tak jak to bude? *Zajímá se a odpovědi se mu dostane vzápětí. Nespokojeně nad ní mlaskne jazykem.* Za takovou ubohou protinabídku se do tebe snad zakousnu sám.. *Varuje ji.* Deset let.. Rok je příliš málo.. Jak jsem řekl.. Jsi mladá.. Máš hodně před sebou.. *Vyjednává s ní.*
*Bola dosť mladá a sama si uvedomovala, že do tejto situácie sa dostala sama, ale nechcela pre neho pracovať. Nikdy by nepodrazila niekoho, taká nebola a to sa jej práve nepáčilo, že práve k tomu ju chcel nútiť. Začala krútiť hlavou, pretože nechcela s ním mať nič spoločné. Nutiť ju do toho bolo hlúpe a sama priznávala, že sa dostala do hlúpej veci.* /Mala som odísť okamžite ako sa objavil. Bojím sa a zároveň nechcem pre neho pracovať. Nič dobré z tej veci nevzíjde./ *Pomyslí si a trhne sebou, keď vidí akú dieru spravil do steny. Desil ju a ona sama nevedela, čo má robiť, ako sa odtiaľ dostať.* Nepáči sa mi to. *Povie mu, pričom začuje hlas jej kamarátov, ako ju začali volať a hľadať. Nechcela, aby im ublížil, predsa len by to bola jej vina, že sa im niečo stalo.* Nie. Ja nechcem. *Pritlačí sa viac ku stene, pričom začne krútiť hlavou. Má pomaly slzy na krajíčku, ale odmieta plakať. Nechce s ním mať nič spoločné, čo to on nechápe? Nechce pre neho pracovať. Má strach, že to nebude len o tých správach, preto to nechce.*
Spousta věcí se nám v životě nemusí líbit, ale jsou nutné.. *Opáčí ji laicky, jakoby to ani nebyl jeho problém. Moment.. On vlastně není. I on zaslechne hlasy volající po dívce a konečně si tak k ní může přiřadit jméno. Když znova odmítne, tak se hůl po stěně přesune blíž k ní.* Tik, tak, Charlotto.. Předpokládám, že Lotty, je Charlotta, že ano? *Ušklíbne se.* Nemám svatou trpělivost.. *Upozorní ji na tento fakt, že mu už docela docházela. Čeká ještě chvíli na vyjádření, načež ukáže rukou gesto upírovi, kdy zvedne ukazováček k nebi a zakrouží s ním. Upír přikývne a rychlostí blesku je pryč.* Kolik kamarádů tě bude stát, než si vybereš svou odpověď? *Zajímá se a ležérně si prohlédne prsty na volné ruce. To, že jejím kamarádům nic nehrozí vlastně a on poslal Jacksona pouze, aby sem tam před nimi proběhl a vyděsil je, ji neřekne a nechává ji v myšlence, že právě poslal jednoho ze svých upírů je zabít.*
*Skloní pohľad k zemi a snaží sa ho nebrať k telu, lenže jej to nejde. Mlčí chvíľu, pretože keby v tej chvíli niečo vyslovila, tak by to nedopadlo dobre. Hlavne mala slabý hlas, preto vyslovila to čo po nej chcel.* Nechcem aby umreli. Urobím to. *Povie tak potichu, že nie je z toho nadšená. Má chuť si vynadať, ale neurobí to. Nech jej spraví čokoľvek, tak je rada, že sa nič nestane jej priateľom. Pričom nevedela, že jeden z nich je vlkodlak a to práve Damien. Práve preto jediný zo skupinky nezačal kričať, keď ich Jackson začal strašiť. Lotty sa pozrie na toho muža a zavrčí na neho.* Spokojný? Urobím to, len daj mojim priateľom pokoj. *Mala dosť blízko k pláču, ale neurobí mu tú radosť, aby sa pred ním rozplakala. Nie to radšej by na mieste sa prepadla, aby spraviť radosť s niečím takým.*
*Dragos přestane posouvat holí po stěně, když zaslechne souhlas a hůl stáhne. Zabodne ji do země, aby stála sama a spokojeně se usměje, když slyší křik přátel.* Ještě ne.. Víš.. Nějak s věkem ztrácím důvěru v to, že lidi dodrží, co říkají.. *Pronese a sáhne do vnitřní kapsy kabátu odkud vytáhne pergamen. Zvláštní? U Dragose ne.. Nikdy si nezvykl na ty tenké slabé moderní papíry. Preferoval starou kvalitu. Co se mu ale osvědčilo byla plnící pera. Ne, propisky. Ale pera plněná inkoustem, který tak nemusel sebou tahat. Velice rychle, ale přesto zřetelným zdobeným písmem napíše na desce hrobky obsah jejich dohody, která nabyde platnosti ve chvíli, co dívka zjistí, co je vlastně jejím zaměstnáním. Pak pero schová a vytáhne jiné spolu se skládacím nožíkem, kterému se přezdívalo motýlek.* Teď se nemusíš bát, že e ti něco stane.. *Pronese, když dívce zachytí ruku na zápěstí a stiskem na správném místě ji donutí otevřít dlaň, kde ji pak plytce řízne. Nůž schová a předá ji pero.* Prosím.. Náplň asi víš, kde sehnat, že ano? *Ušklíbne se. Vzápětí se otočí, rychle vytáhne hůl ze země a namíří před sebe, aby zastavil Jacksona, který cítil krev a neovládl se. Mladý upír se tak nabodne přímo do ramene a bolestně sykne.*
*Zatne zuby, keď ucíti bolesť, ktorá jej prejde rukou, ale iba je čím ďalej tým naštvanejšia na seba a na neho, že po nej niečo take chcel. Zlostne sa na neho pozrie, ale iba mlčí, pretože nevie, čo iné by mu mohla povedať. Bolo aspoň dobré, že zastavil toho druhého, pretože vedela, že by jej v tejto chvíli ublížil.* /Neznášam ťa. Raz za to zaplatíš./ *Pomyslí si, pričom pero naplní krvou. Keďže akú inú náplň by mal na mysli. Podpíše tú zmluvu, pretože čo iné jej zostávalo. Mohol byt spokojný, pretože sa mu ju podarilo dostať. Záležalo jej na priateľoch a nikdy by nedovolila, aby im niekto ublížil a toho on využil. To mu nikdy nedaruje. Po podpise hodí po ňom pero a chytí si ruku, ktorá jej krvácala. Väčšina jej priateľov utiekla, potom čo ich vystrašil Jackson, až na Damiena, ktorý bol naštvaný a cítil krv. Lotty už chcela mať od Dragosa pokoj.* Dajte mi už pokoj. *Povie, pričom sa posadí na zem. Bolo jej jedno, či je zem špinavá, predsa len už na tom nezáležalo.*
*Probodne Jacksona pohledem, když se pokusí sápat po Charlotte, přesto, že se sám víc a víc nabodává na hůl. Otočí pohled na dívku, jestli už podepsala a uchechtne se, jak po něm pero hodí. Svou upíří rychlostí ho ale bez problémů zachytí a schová.* S radostí.. Těším se na spolupráci.. *Ušklíbne se. Vytáhne hůl z Jacksona a přetáhne ho opačným koncem silně po spánku, aby jej trochu ochromil a znemožnil mu koordinaci. Vezme si smlouvu, kterou si pečlivě schová a potom prsty zaryje Jacksonovi do zátylku.* Užij si setkání s přáteli, Charlotte.. *Popřeje ji poťouhle.* A my dva jdeme.. Ulovíš si veverku.. *Probodne druhého upíra nekompromisně pohledem a za dvě sekundy jsou pryč z dohledu.*
*Na jeho slová nereaguje, predsa len musel byt spokojný a tým si vedela byť istá. Nevedela, čo presne bol zač, ale rozhodne vedela, že to nebol človek. Nebol to človek, pretože tak rýchlo sa nikto nepohyboval. Pozrie sa smerom kam odišli, ale skôr skloni hlavu. Keď o chvíľu počuje kroky, tak zdvihne pohľad a pozrie sa na Damiena, ktorý nadšene nevyzerá. Položí ruku na jej zranenú, od porezania a povie jej.* “Nabudúce krič. Zachránim ťa.” *Sama sa zahryzne do spodnej pery, pretože nevie čo mu má odpovedať. Nechce byť na nikom závislá, ale vie že keď bude potrebovať pomoc, tak sa môže obrátiť na neho.* “Poď ideme naspäť. Dnes toho už bolo na teba veľa.” *Povie jej, pričom ju zdvihne na nohy. Pozrie sa mu do očí, pričom ho požiada.* Prosím nikomu o tom nehovor. Bude to len medzi nami. *On si len povzdychne a súhlasí, aj keď sa mu to samozrejme nepáči. Potom odchádzajú preč, pričom Lotty vie, že bola chyba tu dnes liezť.*
a poté