Obrázek není dostupný.
Dragos's Origin
Video/Audio Player 2
Členem od 12. listopadu 2022
Naposledy aktivní:
Zobrazit profil
Profil
| Jméno | Dragos Mihaita Nicolae Sorin |
| Zobrazované jméno | Dragos Sorin |
| Věk | 451 (25) |
| Rasa | Upír |
| Status | Majitel klubu a tajného baru pro upíry v něm, vůdce klanu na Staten Island |
| Výška | 192 |
| Váha | 90 |
| Datum narození | 13. 7. 1573 |
| Citát | Neznám otázku, ale sex je určitě její odpovědí. |
| Charakteristika | Charismatický mladý muž jehož delší tmavě hnědé vlasy jsou často shrnuty z výhledu ledových modrých očí. Dragos, oslovovaný spíše jen jeho příjmením a v posledních deseti letech mající jméno Mitri Scarlat, je jedním z povah, u kterých si nemůžete být jisti ničím. Může s vámi mluvit sarkasticky a vzápětí obrátit na vážné téma bez mrknutí oka. Flirtováním se u něj můžete dostat do jeho postele a nebo dostat Jidášův polibek. A nikdy nevíte co z toho platí. Je velmi hrdý a neradno ho urazit, neboť za léta své existence nasbíral nespočet kontaktů z vyšších i nižších vrstev obyvatelstva a jestli na někoho sedí pojem tahat za nitky v pozadí je to právě on. Vyniká také vysokou inteligencí a vypočítavostí. Dragos je lstivé povahy a donutit ho přísahat krví je zhola nemožné. Každou dohodu uzavírá tak, aby z ní vyšel jako vítěz a nikdy neztratil. Pokud se vám zdá dohoda s ním příliš snadná, rozhodně ji neuzavírejte. Záhadná vysoká silueta jeho osoby na konci ulice může být někdy to poslední, co uvidíte, když si ho znepřátelíte. A ani to, že jste v jeho klanu neznamená, že máte zajištěnou bezpečnost. Nebyli byste první ani poslední, koho z vlastního klanu zabil. Nejčastěji je k vidění v okolí svého pozemku nebo ve svém klubu obklopen několika dalšími upíry z klanu. V takovou chvíli je s ním možné mluvit jen, pokud mu padnete do oka. Jinak je k němu nemožné se dostat. S oblibou zkouší trpělivost vlastního klanu hraním na hudební nástroje. Nejčastěji piano nebo housle. Ne, že by v tom byl špatný, ale je to spíš tím, že si škodolibě vybírá nejméně vhodné chvíle. Jeho styl oblékání je směsí steampunku a gotiky. Ovšem není se čemu divit, když jeho oblíbeným obdobím je vláda anglické královny Viktorie, trefně nazývána jako viktoriánská. Moderní oblečení mu přijde směšně jednoduché a neoriginální, ale dokáže se přizpůsobit, když si přeje splynout s davem. V ničem se však necítí tak pohodlně jako v brokátové vestě, košili a dlouhém kabátu s kovovým zdobením. Díky jeho stáří by se dalo říct, že není znalosti, jenž by neznal. Mluví plynule několika světovými jazyky, jako je španělština, francouzština, ruština, němčina, japonština, čínština, jeho rodnou rumunštinou však počínaje. Ovládá i tři démonské jazyky, chtónštinu, purgatštinu a gehennštinu. Těžko říct, proč se je naučil. Většinou přijde pokaždé s jiným vysvětlením od čarodějné milenky počínaje, přes nudu v druhé polovině osmnáctého století konče. Pravdou však je, že ho odjakživa čarodějové fascinují, a přesto, že nedokáže sám užít magii, má s několika stovkami takových démonských potomků výhodnou dohodu. Díky těmto dohodám je vyloženě nemožné se mu dostat do hlavy, kterou mu chrání předměty dokonce od dvou čarodějů. Taktéž je skoro nezranitelný, i když proti polednímu Slunci a zbraním z adamasu moc nezmůže ani nejmocnější čaroděj. Nicméně vše, co se dá identifikovat jako zbraň ho mine, nebo se zastaví několik milimetrů před jeho kůží a spadne na zem. Co se magie týká je chráněn pouze tak, aby magie neovlivnila přímo jeho. Tudíž si s ním nemůžete například házet jako s míčkem, ale dopravní značku mu do obličeje hodit můžete. Nicméně to rozhodně není doporučená varianta, jelikož se ji pravděpodobně vyhne a pak budete litovat. Díky výhodným smlouvám je i skvěle chráněna jeho vila a klub. Ochranná bariéra kolem něj nedovolí ani víle ani čaroději použít jakoukoliv magii. Jediná magie, kterou to neovlivní je magie již před vstupem očarovaných ochranných amuletů a předmětů udržujících iluzi. I bez těchto dohod je však velmi mocným. Je upír znalý Encanta a dokáže ho mistrně využít v nejvhodnějších situacích. Kromě okouzlení ovládá vrhací a sečné zbraně. Často může být zahlédnutý, jak si hraje třeba s nožem balisong se stříbrnou čepelí, která mnohdy skončí v jedné z končetin neukázněného upíra. Vlastní impozantní sbírku zbraní v jeho chráněné honosné vile v tudorovsko-gotickém stylu, jenž je sídlem jeho klanu a jej samotného. V jeho majetku se nachází také několik zvláštních a vzácných svazků, jenž získal díky svým stykům s čaroději |
| Minulost | Dragosův život začal již velice dávno v roce 1573, kdy se narodil jako potomek vedlejší linie rodu Bogdan-Musat, který v Moldávii toho roku vládnul. Byl vzdáleným příbuzným Ioana III. Když byl Ioan poražen a zabit v bitvě o rok později, přestěhovala se celá rodina o několik kilometrů dál do sousedního Valašska. Zde vyrůstal nepoznamenán výchovou dvora, ale přesto v slušném prostředí. Odkaz rodiny si ho však brzo našel a to v podobě starého rádce Viorela Raula. Se souhlasem jeho rodičů si ho vzal do učení a jeho výchova nabrala zcela opačný směr, než měla doposud. Až později přišel Dragos na to, proč. Učil se hlavně lovit, což nebylo nijak odlišné od jiných jeho věku, avšak poté měl znát i stavbu lidského těla a biologii, která byla v té době sice na špatné úrovni, ale i tak ji neovládal, kde kdo. Ve věku necelých sedmnácti let, roku 1590, mu rodiče s pomocí Viorela vyhlídli nevěstu. Byla jím jediná dcera svobodného pána Octava Mircey Lucy. Dragos měl převzít zemi jeho tchána a opustit rodný dům, a Viorel cestoval s ním jako věrný sluha. Necelé dva roky po svatbě roku 1592 se narodil páru první potomek, dcera Lavinia Kinga Sorin. Octav i Viorel okamžitě tlačili na mladý pár, aby měl dalšího potomka a nejlépe syna. Crina Sofia Luca, mladá matka, proto do půl roku znovu otěhotněla. Ke zklamání se jí narodila druhá dcera. Diana Lenuta Sorin však zemřela ve svém necelém roce. Lékaři i porodní báby prosili mladou ženu, aby další těhotenství nepodstupovala. Že by to ohrozilo život její i onoho nenarozeného dítěte. Crina však byla vychovaná v tom sloužit svému otci, manželovi a zajistit dědice a proto tvrdohlavě otěhotněla napotřetí. S přicházejícím dnem porodu slábla a ztrácela se před očima. Nakonec vydechla naposled roku 1596, chvíli poté, co se její a Dragosův syn, Nicolae Vasilica Sorin, nadechl poprvé. Dědic byl na světě. Když bylo zajištěno pokračování rodu přišel Viorelův čas. Plán, jenž spřádal a připravoval přes dvacet let se chýlil ke konci. Dragos měl k muži, jenž ho vychovával důvěru a proto nebylo pro něj podezřelé, když ho pozval na lov. Rozdíl byl v tom, že lovnou zvěří se měl stát on. Vše se seběhlo velice rychle. Dragos a jeho družina byla napadena lupiči. Skupina byla nepřirozeně rychlá a postupovala systematicky. Viorel se v zápalu boje Dragosovi ztratil z očí, ale když prach spadl, byli jeho druzi pobiti a mrtví. Sám Dragos byl vážně zraněn. Začínal ztrácet vědomí a měl vidiny. V jedné z nich viděl starou vousatou tvář Viorela, jenž mu nabídl možnost žít za cenu toho, že se přidá k jeho následovníkům. Dragos si myslel, že blouzní, ale věřil Viorelovi. Neměl ponětí, že to byl on, kdo připravil léčku a vlákal jej do ní. Ani si to nepamatoval už, ale přikývl. Poslední, co ucítil byla bodavá bolest a železitá pachuť. Probudil se pod hromadou hlíny a byl zmatený a vyděšený. Instinkt mu velel bojovat a proto ze všech sil zabral a začal se šplhat na povrch. V hrdle měl sucho a přišlo mu, že ač dýchal, tak se mu do plic vzduch nedostával. Začínaly se mu klížit oči a bolest v břiše mu přišla nevydržitelná. Obával se, že další pohyb už nezvládne. Na mysl mu vyplynul obraz Criny, Lavinie, Diany i malého Nicolae. V jeho hlavě se rozhodoval mezi tím připojit se ke svojí ženě a dcerce a nebo žít pro svou prvorozenou a syna. Tehdy ještě netušil, co se z něj stalo. Nakonec z posledních sil vytáhl ruku nahoru a konečně cítil noční chlad. To mu dodalo trochu energie, aby se dodrápal na povrch. Viorel byl první, koho zahlédl. Stál nad jeho hrobem a pozoroval ho. Viděl, že mluvila, ale jeho slova se mu slévala s hučením v uších. Měl takový hlad. Vyprahlým zdivočelým pohledem zíral na Viorela, který pokýval hlavou a jako psovi kost mu hodil mrtvolu jednoho z jeho družiny. Dragosovi bylo v tu chvíli jedno, že to byl někdo, koho znal. Neovládal se. Připadal si jako zvíře, které zavětřilo potravu. Vrhl se po mrtvole, která sotva stihla vychladnout a začal sát krev. Plnil se jí dokud se necítil sytý. Poté uvědomění konečně došlo i do jeho hlavy. Zběsilost se zklidnila a on byl schopný poprvé promluvit. Chtěl vědět, co se s ním stalo a Viorel mluvil. Sdělil mu, že se z něj právě stal upír v jeho osobní armádě, se kterou vybijou velká vítězství a on je jeho stvořitel a pán teď. Postupem času Dragos zjistil, že Viorel dělal tohle již po desetiletí. Vždy si vyhlédl nějakého syna, kterého nejlépe odmalička trénoval k lovu a životu upíra. Získal si důvěru jeho i jeho rodiny a poté, co splnil svou společenskou úlohu, jej připravil o život a proměnil v upíra, aby mu následně sloužil. Jeho armáda nočních nájezdníků čítala jen něco málo přes třicet mužů, kteří ale byli schopni, díky upířím schopnostem, porazit armádu čítající několik stovek bojovníků. Necelých třicet let po jeho proměně, roku 1625, přibyl k Nočním nájezdníkům i jeho vlastní synovec Marius. To bylo pro Dragose jako probuzení z apatického snu. Viorelův trénink byl nelítostný a tvrdý a teď to byla jeho rodina, která byla jeho činům vystavena. Naprosto ochotně se postavil do čela vzbouřenců, kteří upíry loajální Viorelovi podruhé zabili a kudlu do srdce Viorela zabodl sám Dragos. Poté se celý Viorelův klan rozutekl po Evropě, což nebylo něco s čím by Dragos počítal, ale bylo pozdě zastavit následky. Dragos se svým synovcem taktéž zmizeli z rodné země. Jejich první zastávkou bylo španělské království, námořní velmoc. Zde strávili několik zajímavých let u dvora, než se odtud na lodi roku 1724 tajně přeplavili do Nového světa. Stačilo jim prvních pár let, aby věděli, že tady se usadí. Stáli v pozadí několika historických událostí od podepsání deklarace nezávislosti, přes občanskou válku, až po války světové a čím déle zde zůstávali, tím víc následovníků měli. Postupem času jich bylo tolik, že se to dalo považovat za malý klan. Dragos chápal, co na tom Viorela fascinovalo. Mít moc. Na rozdíl od něj měl však vštípenou jednu rozdílnou věc. Věděl, co je to zodpovědnost. V průběhu let se několikrát stěhovali, i po Evropě, ale vždy se vrátili do Ameriky. Proto zde roku 1902 vyrostla v New Yorku v části Staten Island, poblíž Olympia blvd., vila nezměrných rozměrů, pro civily krytá iluzí, jenž se stala jejich sídlem. Dragos dokázal klan držet zkrátka, ačkoliv mnoho novot se nelíbilo ani jemu a nikdo netvrdil, že byl úplný svatoušek, ale dokázal některé věci šikovně obejít. S modernizací doby přibyl poblíž místa vily noční klub Sarpe Luna, jenž je výhradně určen upírům, nicméně se zde zvládnou tolerovat ostatní rasy, výjimku tvoří vlkodlaci a lovci, které sám Dragos nedokáže vystát (jejich zbraně jsou v klubu dokonce výslovně zakázány). Perlou klubu je tajný bar Colti pod ním, kde nenajdete nápoj, jenž by neobsahoval krev, jelikož do něj se již nedostane nikdo, kdo nemá upíří tesáky. Poslední zásah do posmrtného života Dragose se odehrál roku 2020, kdy klan zasáhla záhadná démonická nemoc. Většina z klanu onemocněla včetně Dragose a Mariuse a polovina nepřežila. Po několika týdnech útrap nákaze podlehl sám Marius, což Dragose, který přežil zdrtilo a schopnost vyjít na světlo, jíž se mu dostalo po prodělání, byla malou náhradou za ztrátu posledního člena rodiny. Zvlášť proto, že nebyla ani nijak účinná. Bez problémů zvládá pohyb během soumraku nebo rozbřesku, ale kdyby zůstal příliš dlouho přes pravé poledne, tak se nepěkně spálí a na kůži mu vyskáčou bolestivé pupínky, které se mu dlouho hojí. |
| Faceclaim | Sebastian Stan |
Statistiky
Příspěvků
629
Nástěnek
0
Questů
0
Úroveň:
3788
XP
2081
DA
Odznaky
Přátelé
Mé ostatní postavy
