Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 3. října 2023
Naposledy aktivní:
*Nenašel si lepší zábavu, než aby po setmění vyrazil někam mimo své bydliště. Sedl do auta, chvilku jen tak jezdil po New Yorku, než nakonec zaparkoval u pláže. vystoupil z Auta, s úsměvem došel až na břeh, kde si pak sedl do suchého písku a zadíval se kolem sebe. Bylo krásně, nebe bylo jasné a svítily hvězdy, Dominic byl tak spokojený. Nakonec si lehl do písku, zavřel oči a poslouchal jen tak zvuk vln, jež narážely do pevniny a tiché hučení větru kolem něj.*
*Natalie se pro dnešek ulila z tréninku aby si pročistila hlavu. No aby de neumíme úplně tak si zkoušela upíří rychlost a snažila se zastavit před druhým koncem pláže, z té rychlosti písek prskal kolem. Elaine, která ji doprovázela tak za ní došla a sledovala jí a všimla si Dominica. V klidu za ním došla a kývla na pozdrav*. Zdravím..je celkem pěkně..*Uznala Elaine*
*Ještě chvilku ležel, než zaznamenal známý hlas. Posadil se, otevřel oči a usmál se.* No ale, koho nám to sem čerti nesou? Máme zvláštní schopnost na sebe narážet i když se nedomluvíme a to je New York tak velký. *Usmál se, načež vstal a jal e jít k ní a obejmout jí.* Moc rád tě vidím. *Usmál se na ni.*
*Natalie se zastavila a otřepala že sebe písek a usmála se* Dome! *Nat ho pevně objala a rozcuchala mu vlasy, přitom mu tam zanesla trochu písku co zbyl na jejich rukách* Jo no! Já tebe taky, jak se vede..minule jsem Totálně zapomněla na Nef..jak se maj?..A jak se máš ty hm?..*Zeptala se zase šťastná jak blecha. Elaine byla trochu zaskočená jejím nadšením a jen kývla hlavou* to tě ten pokec s Taylorem tak rozradostnil? Ještě před dnem jsi ještě ležela v posteli v depkách *Řekla Elaine a lehce se pousmála* No, jen mi trochu otevřel oči..ale co tu ty děláš?..*Zeptala se Nat a koukla se nahoru, mu do tváře*
*Natalie se zastavila a otřepala že sebe písek a usmála se* Dome! *Nat ho pevně objala a rozcuchala mu vlasy, přitom mu tam zanesla trochu písku co zbyl na jejich rukách* Jo no! Já tebe taky, jak se vede..minule jsem Totálně zapomněla na Nef..jak se maj?..A jak se máš ty hm?..*Zeptala se zase šťastná jak blecha. Elaine byla trochu zaskočená jejím nadšením a jen kývla hlavou* to tě ten pokec s Taylorem tak rozradostnil? Ještě před dnem jsi ještě ležela v posteli v depkách *Řekla Elaine a lehce se pousmála* No, jen mi trochu otevřel oči..ale co tu ty děláš?..*Zeptala se Nat a koukla se nahoru, mu do tváře*
*Natalie se zastavila a otřepala že sebe písek a usmála se* Dome! *Nat ho pevně objala a rozcuchala mu vlasy, přitom mu tam zanesla trochu písku co zbyl na jejich rukách* Jo no! Já tebe taky, jak se vede..minule jsem Totálně zapomněla na Nef..jak se maj?..A jak se máš ty hm?..*Zeptala se zase šťastná jak blecha. Elaine byla trochu zaskočená jejím nadšením a jen kývla hlavou* to tě ten pokec s Taylorem tak rozradostnil? Ještě před dnem jsi ještě ležela v posteli v depkách *Řekla Elaine a lehce se pousmála* No, jen mi trochu otevřel oči..ale co tu ty děláš?..*Zeptala se Nat a koukla se nahoru, mu do tváře*
*usmál se na ni.* Mají se dobře, oba dva, vše je v pořádku. A já, no, já se mám taky dobře, užívám si život milionáře, to víš. *Zasmál se.* ne, dělám si srandu. Ale jo, jinak se mám dobře, tak nějak by se to asi dalo říct. *Usmál se na ni. pak naklonil hlavu na stranu.* Já? No, nějak jsme šel na vzduch, zase jsme vstal od počítače. Jaks e máš ty? *Optals e pak Dom.*
No jo vytahuj se, Elainee vzala jsi mi batoh čirou náhodou? *Zeptala se a Elaine stáhla že zad otrhaný batoh s různými plackami a ozdobami. Nat si hi vzala a začala v něm hledat* Je celkem hezky..zaplavem? Bude sranda! No jestli to tvoje sto devadesáti leté klouby dovolí *Nat vytáhla ručník a roztáhla si ho*
*Usmál se na ni a pak pokrčil rameny.* No, asi můžeme, teda, nemám nic na převlečení, nejsem vybavený tak jako ty. *Zasmál se.* a i když tě mám rád, na Adama nepůjdu. *zasmál se poté a jemně naklonil hlavu na stranu.* Vypadáš mnohem uvolněněji a tak pozitivněji, než předtím. Pár týdnů zpět. Vypadáš dobře. *Podotkl Dom s úsměvem na rtech.*
*Nat se zasmála a Pokrčila rameny* Jako nevím jak ty ale Zpotky taky můžou být a ručník ti půjčím..*Nat se posadila na ručník a sundala si boty* Jo vypadám no..i cítím se tak! *Nat se usmála na koukla na vlny* Když ne koupat..tak pojď blbnout! Notak..*Nat se zase postavila a koukla na něj než ho chytla za ruku* Být tebou si vytahnu mobil..*Nat se ušklíbla a protáhla se trochu*
*Usmál se na ni a nakonec pokýval na souhlas.* No tak fajn, to by asi šlo, ale pak budu muset jet domů, takže s tím počítej. *Zasmál a začals e tedy svlékat, aby mohl jít do vody.* No, a co jinak? Už se cítíš bezpečněji? Jak jde vlastně trénink? *Zjišťoval.* Napadlo mě, nechtěla by jsi u mě někdy přespat, nebo tak? *Navrhl Dom poté s úsměvem.*
Jo já vím..*Nat se začala svlékat a Elaine se před ní postavila. Nat kývla, plavky mela pod oblečením tak se usmála* Jo cítím..úzkost zůstává..*Nat se na něj koukla* Týjo..Ta tvoje nová víla má ale štramáka! *Nat se zasmála nad svým komentářem a šla k vodě. Na jeho otázku se usmála otočila se.* A Dragos mi hlavu na kůl narazí..ráda bych jen se ho bojím zeptat a jestli vybuchne tak budu mi další trauma..*Nat začala plavat a ponořila se*
*jens e usmál.* S Castorem to není tak vážné, není to nová víla. *Usmál se jemně, než si ji nakonec sjel pohledem a uculil se.* Jinak, jak budeš chtít, jen aby jsi se cítila komfortně. Klidně se takhle můžeme scházet dál, to nní problém, jen jsem si řekl, že by to mohlo být fajn. *Pokrčil rameny a usmál se pak na ni, než zamířil k vodě.* Docela dlouho jsem se v moři nekoupal, věřila by jsi? *Uculil se.*
Klidně..bychommohli vzit nějakej pití, sedátka, však víš. To to Celkem osvěžující a líbí se mi to..*Nat se usmála a prohrábla si mokré vlasy* Neboj.. věřím ti svým životem tak se nemám čeho bát..až dragos zjistí že jsem šla sem místo na trénink zvleče mě z kůže *Nat se na Dominica koukla a usmála se* A ani to není tak zlý, když upíři necítí chlad tak se můžou koupat i v zimě! *Zasmála se a začala splývat na zádech* Jestli melu blbosti tak me zastav..
*Dom se jen usmíval.* To je v pořádku, kldině mel dál. Jelikož mi drtivou většinu dne dělají problémy tak nějak stroje a hučení mašin, co mám doma a větráků, aby se nepřehřály, tak ej to tak nějak příjemná změna. *Přitakal a pak se ponořil do vody, spokojený a snažil se zrelaxovat.* Co vůbec Val, jaks e má? *Usmál se.*
No...už to je nějaká doba co jsem.s ní naposledy mluvila..nebo psala..*Přiznala a povzdechla si. Pak se na něj koukla a pousmála se* Tak joo..Hehe dost o ní..Jak.se má tvoje víla?..jestli to bude druhý Inocenc tak si seženu zbraň *Uchechtla se než mávla rukama a spokojeně si plavala na zádech* Být člověk, teď by se hodilo teplé slunce..nemyslíš?
*naklonil hlavu na stranu.* Páni, teda, jak to? něco se stalo? nebo, něco jste si udělaly? nebo jen tak? *Zajímal se pak. nepřál si, aby se to, co se stalo jemu, stalo i Nat. Nakonec se jen usmál.* Castor se má fajn, asi, myslím, že se má dobře. Měl se, co jsme se viděli naposledy, jsme spolu pořád tak nějak v kontaktu. takže jo, má se fajn. *Přiznal Dom.*
Já..Já ani nevím, prostě přestala psát.. asi nemá čas..Hele, lidi nemají čas takže..jsem si zvykla..*Nat se usmála a aby změnila téma tak na něj cákla nohou vodu. Zasmála se tiše a trochu odtáhla*
*Zlehka si povzdechl, doplaval k ní a roztáhl ruce do objetí. Pokud se nechala, vtáhl si ji do obětí a jemně pohladil po hlavě.*Lidi jsou občas prostě lidi, i to co lidi... Hm.. Nejsou. *Zasmál se pak své formulaci.* Ale takoví ti za trápení nestojí. *Usmál se*
*Nat ho nechala jí objemout usmála se taky* No jo ale já počkám na ní! Možná se ozve! *Nat se odtáhla a ponořila se do vody. Pak se zase vynořila celá veselá* To to mi bodlo! Jestli budu mít tu možnost si promlivit s Dragosem..Zeptam se na to stěhováníí *Nabidla mi a kroužila kolem něj*
*Nakonec se rozloučil a zamířil poté do auta a domů.*
*Natalie se taky rozloučila a s Elaine zamířili do vily*
*Natalie se vydala s Elaine do centrál parku po té, co se domluvili Domem že se staví. Nat šla rychlým krokem, předtím jí řekl o jejich rodičích a to jí zustalo v hlavě. Telefonát co je vyrušil, Natalii lehce naštval a tiše doufala že jsou v pořádku. Elaine šla vedle Nat a jejich celou cestu provázelo [link src="ticho.Kdy"]ž konečně dorazili tak Natálie zaklepala na dveře Dominicova domu.* Klid..*Uklidnila ji Elaine a usmála se a obě čekali doku neotevře*
*Dom otevřel po chvilce a usmál se na Nat.* Ahoj moje milá. Tak co, jak se daří? Pojď dál, chtěla by jsi dneska něco podniknout? *Uculil se na ni a pustil jí dovnitř.* jestli chceš krev, v lednici. Jsi tu už tak často, chovej se jako doma. *Usmál se na ni spokojeně upír a vyvalil se na pohovku.*
Čauky Dome!..Tak jo..*Nat vesla dovnitř a usmála se lehce* Já ani nevím..Vzala jsem nějakej chlast co jsem našla v pokoji! Co takhle relax a pár skleniček? Nebo Tě něco Napadá? *Elaine vešla do vnitř a nalila si krev než si sedla vedle něj* Hele..minule jsi načal něco s mými rodiči..tys byl v Kanadě..viděl jsi he Bráško? *Zeptala se a nabídla Elaine její skleničku*
*Usmál se na ni.* No, když jsme teď naposledy vyšel z domu, tak jsme potkal upírku a napadli nás démoni, tedy specificky, jeden velkej a hnusnej démon tady poblíž, takže jo, plán toho být zalezlý vevnitř mi zní asi dobře. *Zasmál se spokojeně Dom. Pak už si vyslechl co říkala.* No, já nevím, jakoby, jak to podat. Pronesl a vzal ji za ruku.* No, asi opatrně, nebo, já nevím, prostě...byl jsme se projít, na hřbitov, a nemohl jsme si nevšimnout toho že tam byl náhrobek. jejich a stejně tak i tvůj. *Hlesl.* Pokud jsi to nevěděla, Nat, moc mě to mrzí. *Dodal pak ještě tiše.*
*Nat se zasmála lehce jeho příhodám a kývla* Vlkodlaci takyy *Pak ho poslouchala dal a pomalu se uvolnila. Elaine se nalila že skleničky a podala to zpátky Natalii. Už by Nat položila sklenku s krví na stoleček ale s novou informací jí malem upustila a s zděšeným úsměvem se koukla na Dominica* Jo...super vtípek..ale to není vtipný..*Myslela si že to by nějaký zvrácený vtip ale po chvíli jí došlo že to vtip nebyl.* Jasně že jsem to nevěděla! Neviděla jsem je od doby co jsem..tohle! Pochopila ale..Oni?..byly to jen čtyři roky! Ne ne..třeba ses..Blbě podíval! *Popírala ten fakt a odtáhla se trochu*
*Dom hend zvedl ruku.* Jo, jo, možná máš pravdu, možná jsem se blbě podíval, možná ano. Ale jestli chceš, můžu se podívat do záznamů o nich, na věci a papíry, třeba tam najdeme víc. Ale ano, třeba jsem se skutečně zmýlil. *Proensl. A taky že skutečně mohl, překouknout se mohl kdokoliv a kdekoliv.* Hádám že toliik jmen má lidí dost, možná to byl někdo jiný.
*Natalie se na něj koukla než se schoulila do klubíčka.* ..jestli jsi tam četl Nathaniel a Marry..to budou oni..McCoy nemá moc lidí..jen si lžu..*Natalie začala vzlykat a zschovala se v klubíčku. Mrzelo ji že je nemohla navštívit, zavolat, nic. Po chvilce se na něj koukla se slzami v očích a objala Dominica. Elaine se na ně koukala než odvrátila zrak pryč z respektu. Natalie se pomalu uklidnila ale slzy jí pořád taky proudem. Ta trocha řasenky co měla na sobě se roztekla a teď už jen Nat oddechovala v jeho náruči*
*Dom si ji přitáhl pevně do náruče.* jestli chceš, aby to nebyl fakt jen nějaký, něco co není pravda, podívám se, dobře? Pojd, pojď se mnou dolů. Já si myslím, že to je časté, ale ujistíme se. *A pokud se nechala, vzal si ji do náruče a vešel do sklepení, kde ji položil na gauč, sedl k počítači a ihned se dal do práce.*
*Natalie se nechala odnést dolů a schoulila se na gauči, zavřela oči a jen tišepotahovala. Ležela na Gauči jako prázdná stránka a jen se chtěla schovat. Hned hledala po dece, šla j nahoru a vrátila se s dekou kolem sebe. Sedla si vedle Dominica aoprela se o něj* Promiň že tě otravuji..a že jsem ti asi pokazila den..*Omluvila se Nat a zahrabala obličej do ramene povzdechla si*
*Dom se stihl už hacknout do systémů a pak i do zápisů a nakonec, když to našel, článek o úmrtí, nemusel už se ani ptát. Jen se zlehka odtáhl, tak, aby Nat viděla na společnou fotku nepochybně jí a asi jejích rodičů, s vedlejším popiskem hned na straně, u fotky, na němž stálo, že místní rodina zemřela nesjpíše po pohřešování své dcery. KOukl na Nat a povzdechl si.* Nat, mrzí mě to. *Špitl tiše.*
*Natalie se koukla a lehce zamrzla. Začala lehce hyperventilovat a zakryla si ústa. Málem se ji zastavilo srdce a zamotala se jinhlave z šoku. Snažila se přesvědčit že to nejsou oni, že to je chyba. Natalie se zvedla a zacala chodit po mistnosti zatím co si držela vlasy mez prsty, zhluboka dýchala ale hned se zhroutila s hlasitým pláčem. S Navalem emocí se jí zatočila hlava tak padla na zadek a sedla si na zem* Asi mi bude zle..
*Dom k ní ale hned přišel a objal jí.* Notak, holka, jsem tu s tebou. Chápu jaké to je, ale zvládneš to. Nejsi na to sama. A nikdy nebudeš, dobře? *Pohladil ji po tváři a pak už si ji ks obě přitiskl a pevně objal, jakoby nechtěl, aby se jí někdo dotkl, jen si ji k sobě tiskl.*
*Nat se k němu přitiskla a prostě se mu vybrečela na rameno, nehodlala ho pustit v ten moment a podivala se na něj* Děkuji..děkuji bráško..*Nat si turela oči opřela se o něj mezitím čp tiše vzlykala* Promiň..bože..koukni se na mě.. taková troska- *Elaine vešla dovnitř a koukla se na ně* ..Nejsi..je to těžké když jsi Upír..budde tk těžší..*Vysvětlila ji Elaine a sedla si k nim. Nat si schovala tváři do Dominica a takhle zůstala ještě dlouho*
*Jen ji jemně pohladil.* Moje milá, to ale nic, věř mi, nic se neděje, tohle je na bázi upírů skoro pořád. Hele, jestli chceš, můžu tě tam někdy vzít, k jejich hrobu. Nevím ale, zda to dragos dovolí. Ale pokud chceš, můžeš se na mě spolehnout. *Pronesl a usmál se na ni, zatímco si ji k sobě tiskl.*
*Nat kývla a Utřela si oči, trochu se cítila lépe. Jeho náruč a hlazení pomohli [link src="k.tomu"] aby se czotavila rychleji* uvidíme..zeptám se až budu mít tréning.. *Nat zavřela oči než si povzdechla* ..Dáme si skleničku?..Dostala [link src="jsem.na"] go chuť..*Přiznala smutně*
*Dom pokývl hlavou.* Dej pak vědět. *Pak už si s ní sedl na sklenku a když už byla připravená odejít tak ji vyprovodil a sám se vrátil k práci.*
*Natálie po pár skleničkách krví s alkoholu se s Ealine začala balit a připravovat na cestu do vily. Kapesníky si Utřela oči a povzdechla si* Tak se měj..Díky za pomoc..*Řekla Nat než s Elaine odešli*
*Jemně se usmál.* Jo, jo to oni jsou. *Přiznal poté, než nakonec prošli portálem do central parku. Kayn se rozhlédl.* Tak, ted ej to na tobě, moje milá. Vyber si koho chceš, kdyby jsi potřebovala pomoct, jsem tu, řekni si. Jinak, no jinak je to ve tvých rukou. Ale neboj se, nakonec ti tohle přijde mnohem zábavnější než nějaký hon na zvířata a budeš to mít mnohem raději, než cokoliv. Sama víš, jak sladká odměna poté následuje. *Uculil se.*
*Jakmile prošli zpět do New Yorku, rozhlédla se, zatímco jej poslouchala.* Dobře, pokusím se teda někoho najít a udělat, co mám. *Pronesla a lehce přikývla.* Pokud to říkáš, ale to se uvidí. *Pokrčila rameny a poupravila si bundu.* A vím, to mi nemusíš připomínat. *Pousmála se, obešla jej a zamířila dál do parku najít si někoho, kdo by snad mohl být ten, na kom se nasytí.*
*zasmáls e a sledoval ji.* To já jen tak, znáš se, ještě váháš. Připomínám to, co je dobré. *Zavrněl spokojeně, než pak naklonil hlavu na stranu a sledoval ji.* Ale jsme zvědavý, koho si vybereš, kdo bude ten, haha, šťastlivec. *Zavrněl spokojeně, zatímco jí šel v patách, plížící se jako stín.*
*Otočila se na něj.* Ano váhám, protože jsou věci u kterých si prostě pořád nejsem jistá, u kterých váhám, zda je to správně udělat je. *Řekla, tak jak to bylo, nakonec se opět otočila a procházela parkem, než se zastavila. V dálce viděla pár, mladík zrovna nebyl jeden z těch hodných a choval se k dívce jako ke kusu hadru, v tu chvíli si Tia vzpomněla, jak se cítila ona, když s ní takhle jednal i její ex a nevědomky zatnula ruce v pěst. Chvíli je pozorovala, jak se hádali a když viděla, že se dívka vzdaluje s pláčem pryč, zamířila za mladíkem, který tam zůstal a vztekle si zapálil.*
*Jen se zamračil.* Zbytečnost. Myslíš si, že až po tobě někdo půjde, bude ho zajímat kdo jsi a jestli je liikvidace tvé osoby správná a nebo ne? Musíš se naučit brát svět tak, že není špatné brát si to, co potřebuješ, není špatné zajistit sebe samu, ať se děje cokoliv. Navíc, lidi jsou už tak přemnožení, až je to nechutné. *Odfrkl si. Sám zůstal hledět na to, co se dělo a když spatřil, jak mladík osaměl, natáhl se k Timee.* Budu poblíž, věřím ti. *Ušklíbl se a zmiizel ve tmě.*
*Otočila se na něj a poslouchala jeho slova, na malou chvíli se snad i zamračila, ale nakonec možná jen přece bylo něco pravdy na jeho slovech, ale nic mu na to neřekla, jen pokývala hlavou a svůj pohled opět přesunula k mladíkovi.* Dobře. *Řekla jen, aniž by se na Kayna podívala a pak pokračovala v cestě, rozpustila si vlasy, prohrábla si je a nasadila sladký kukuč. Jakmile k němu došla, usmála se.* Nemáš ještě jednu? *Optala se na cigaretu a namotala si na prst pramen vlasů. Byli vidět, že se mladík hned chytnul a uculil se na Tiu, načež s ní hned začal flirtovat.*
*Kayn ji jen sledoval a když nakonec začala něco dělat, nechal ji při tom. On sám byl ještě chvíli ve křoví opodál, stále tak nějak zaměřený na to, kdyby něco potřebovala tak hned v pozoru na to jí pomoct ale věřil, že to sama zvládne. proto se po chvilce vypařil, aby i on si šel najít oběť pro sebe.*
*Tia si ani nevšimla, že tam někde Kayn byl, soustředila se na mladíka, naoko s ním flirtovala a cítila, že v ní roste naštvání, asi za to, jak jednal s tou dívkou. Proto s ním chvíli hrála jeho hru a když jí chtěl políbit, naklonila se k němu blíž a nechala ho, aby ji políbil, zatímco z něj začala vysávat energii. Oči jí zazářily a mladíka chytla kolem krku pevněji, kolem sebe vytvořila iluzi, aby jí nikdo neviděl a pokračovala. Čím víc z něj dostávala energie, tím víc chtěla a také si to brala, po chvíli se mladíkovi lehce podlomily nohy a padl na lavičku, kterou měl za sebou, načež si mu víla sedla do klína a pokračovala, dokud se mladík pod ní už ani nepohnul.*
*Kayn se po chvilce vrátil, když už bylo tak nějak hotovo. Koukl se na dívku, pak se uculil. On sám si přes rameno nesl přehozenou omráčenou dívku, která od mladíka teprve před chvilkou odešla.* Tak, zbav se ještě těla. Nechceme žádné stopy. *Uculil se na ni a sám zkontroloval, že jeho oběť ještě dýchá.* Ale dobrá práce, no vidíš, jak ti to šlo. *Ušklíbl se.*
*Tia se postavila a prohrábla si vlasy, chvíli na mladíka koukala, než se otočila na Kayna.* Díky. *Pousmála se a pak se rozhlédla.* A jak se tady mám zbavit těla? *Optala se, tohle většinou dělal Kayn, takže jí moc ani nenapadalo, co by měla dělat, ale nakonec přece jen viděla o kousek dál malé jezírko, proto pomocí své moci, nechala z vody vytvořit dva chapadla, která se kolem muže obmotala a stáhla ho sebou do vody, kde jej ukryla až na dno. Pak se podívala na Kayna a pokrčila rameny.* Asi hotovo. *Došla k němu, vtiskla mu pusu na tvář a s úsměvem mířila k portálu, vnímala v sobě tu energii a líbilo se jí to moc, dokonce jí z toho i očí modře zářily.*
*Ušklíbl se na ni.* Šikovná, poradí si. *Zavrněl a poté už se vydali zpět na dvůr.*
*O zhruba tři dny později, co byl na dvoře, nechal Timeu sám a odešel na svět lidí, snad se projít, snad někoho potrápit, či jen tak existovat. Ve své lidské podobě se procházel po parku, sledoval dění kolem, sledoval, jak si děti s rodiči hrají na hřišti. nakonec si sedl na jednu z laviček a zadíval se na právě jedno z hřišť a to, jak sii tam hrálla nejspíše dvojčata malých děvčat a stavěly hrad z písku.*
*Poté co Tia zůstala opět sama, tedy ne tak úplně, chvíli jí společnost dělal i Mordred, tak opět trénovala spolu s férem. Jenže když pak odešel i on, dívka se nudila a jelikož měla už věděla, kde najít portál, rozhodla se, že se sama podívá zpět domů. Proto se převlékla, a vydala se na cestu, jakmile pak prošla portálem, rozhlédla se a přemýšlela kam půjde jako první. Nakonec přece jen zamířila domů a hned cestou přes park, chtěla si ještě něco vzít a také poslat sestře zprávu, že je v pořádku, jelikož mobil nechala doma. Zamyšleně kráčela směrem k domu a nějak si nevšímala okolí, byla docela ráda, za klid. Zrovna míjela hřiště, kde si hráli děti, když si všimla, že tam sedí Kayn a pozoruje je. Chvíli tam jen stála, než došla k němu a posadila se na lavičku vedle něj.* Chceš, aby tě měli za pedofila, že tady jen tak pozoruješ děti? *Pousmála se.*
*Otočils e za hlasem, který už dobře poznával. Pak se jen ušklíbl a podíval se na děti zpět.* je mi to tak nějak fuk. *Podotkl s úšklebkem a na točil hlavu na stranu, zatímco je dál pozoroval.* Ze všech míst kam můžeš jít jsi si vybral jít sem, proč? *Zajímal se pak, ale aniž by pohled otdtrhl od dětí před ním, zatímco pozoroval, jak se rodiče kousek od nich hádali. Nad tím se musel ušklíbnout.*
Nějak jsem čekala, že tohle řekneš. *Usmála se a sledovala lidi kolem nich, děti i rodiče a tak nějak si vzpomněla na svou rodinu.* Hm, chci se zastavit doma a dát vědět sestře, že jsem v pořádku. Nechci, aby si myslela, že se mi třeba něco stalo a šla mě sem hledat. A taky se projít po městě, dát si zmrzlinu a čokoládu a n prostě tak. *Pokrčila rameny, neměla chuť to dál nějak rozvíjet.* Ale tebe bych tu nečekala, myslela jsem právě, že budeš spíš na tom svém dvoře, než v New Yorku.
*kayn jen yavrčel.* Hm, to nechutné jídlo. No, asi je to na tobě, ale sama dobře víš, že jsou sladší věci, co si můžeš dát. *Ušklíbl se na ni. pak se otočil opět před sebe, na spokojená dvojčata.* No, chtěl jsem vidět, cos e tu děje, jaks e to mění, pokud se to mění za dobu, co jsem na dvoře s tebou a Mordredem. , je to pořád stejně nudný svět. *Ušklíbl se a v ten moment se jedna y dívek napřáhla lopatkou a silně uděea tu druhou do hlavy, načež se začaly prát, jen Kayn se spokojeně usmál. Co bz jsi řekla na to zajít do baru? *Nadhodil.*
*Koukla na něj.* Nejsou všechny jejich věci nechutné, některé jsou vážně dobré, ale to nevíš, protože jsi to nikdy neměl. *Pousmála se.* A ano vím, co je lepší, to se s tím srovnat nedá. *Pronesla pak ještě a dál seděla a poslouchala jej.* Nudný je, jen když ho tak vidíš. Ale vyvracet ti to nebudu, je to tvůj názor. *Pokrčila rameny a když viděla, co se dělo na pískovišti, jen zavrtěla hlavou a sledovala to, pak se podívala na něj.* Jo proč ne. *Pronesla nakonec, sice nebyla zvyklá pít nějak alkohol, ale něco sladkého k pití jako likér nebo tak si mohla dát.*
*jen se na ni podíval a odfrkl si.* měl. na těch, jaks e to říká, vánočních trzích? Mě to donutila jedna žena ochutnat. A ne, nechutná mi to, šnaci jsme dal a už bych to neudělal. *Odfrkl si nakonec. Nad jejím dalším výrokem se jen zasmál.* neboj se. Ukážu ti mnohem zábavnější věci, moje milá. *Zavrněl. Hned na to koukl před sebe a pak se zastavil, aby jí elegantně nabídl rámě.*
*Překvapeně na něj koukla.* Ty si byl na vánočních trzích? Tak to koukám, to muselo být zajímavé tě tam vidět. Nebo spíš, zajímavé je to, že tě tam někdo donutil vůbec jí. *Uculila se, než k němu zvedla pohled.* Ano? A jaké věci to jsou teda? *Optala se jej a sledovala ho, než se postavila a chytila se jej, aby mohli vyrazit do baru.*
*Pokrčil rameny.* dostal jsme se tam omylem. No, tak nějak se mě chytla malá holka, co se ztratila. Odnesl bych si ji, ale mezi takovým počtem lidí, to ani nestálo za to. *Pokrčil pak rameny nezaujatě. Pak se k ní pootočil a ušklíbl se.* Ty vílí. Však ty víš, co mám na mysli, moje milá. *Zavrněl a hned na to jí do hlavy vložil všechny ty slasti, jaké potěšení bylo z krmení se na lidech, neúnavného sexu s ním a nebo Mordredem, učení se novým věcem, stávání se silnou osobou. *Však jen vydrž. Poznáš to pak i sama. *Ušklíbl se.*
*Usmála se.* Jako kdyby tě to mělo zastavit. *Uchechtla se a poslouchala jeho slova, načež hned na to zrudla, když si díky němu uvědomila, co měl vlastně na mysli.*Ach tohle máš na mysli, chápu. *Skousla si spodní ret a usmála se na něj. Některé věci znala už moc dobře, další, hm k těm si hledala cestu, ovšem stále měla pocit, že je to ještě běh na dlouhou trať. Pořád to byla ona, ta hodná holka, co se bála důsledků svých činů. Stále se nemohla zbavit toho všeho, kým byla, přece jen to byla velká součást jí samotné.*
*Protočil očima. Pak se ale uculil.* No tak fajn, takže příště to udělám, tak to mám brát? okei. *Ušklíbl se a pokračoval v chůzi. jen se pak uculil nad tím, jak jí došel pocituvědomění.* No, ale až půjdeme zpět, někoho si se sebou vezmu. Říkala jsi, že máš sestru, No, tak že bych šel s tebou? Mohla by poznat, s kým trávíš čas. *Ušklíbl se. Skutečně to myslel vážně, byl zvědavý, co ale i Tia na to.*
Já nevím, možná? Jen říkám, že tě už nějak znám a docela mě překvapilo, že jsi to neudělal. *Uculila se a šla spolu s ním dál.* Vezmeš jako pro jídlo nebo spíš pro hrátky? *Optala se a usmívala se, když pak vzpomenul její sestru, trochu se zarazila.* Alette ale nežije tady, žije stále u rodičů ve Faerii. *Pronesla a koukla na něj.* Za mnou do města přišla jen párkrát, když o tom matka nevěděla. Navíc oni neví, kde jsem a co dělám, ani s kým jsem. *Odpověděla mu a pak se zastavila a koukla na něj.* Moment, jako máš snad na mysli, že by sis odvedl jí, kdyby tady byla? *Optala se pak a lehce přimhouřila oči.*
Abych byl upřímný, tak mě taky. *Přiznal nakonec Kayn a jen se ušklíbl.* malé ditě? na hrátky? Tim, tak zehnilý asi ještě nejsem. *Odfrkl si, než se pak podíval před sebe a pokrčil rameny.* Hm, tak se za ní podíváme, no ne? proč bychom nemohli? *Ušklíbl se. Na její otázku co následovala pak už neodpovídal, jelikož jí nepochopil. Proto se na ni jen pootočil.* Nebo je ti příjemnější představa spíše toho baru?
Nemyslela jsem malé dítě na hrátky, probůh, ale normální dospělou holku. *Protočila očima a pousmála se, načež jej pak poslouchala.* Vážně teď chceš jít se mnou za sestrou? *Optala se a přemýšlela o tom, nakonec proč by ne, dlouho jí neviděla a její malá sestřička jí už chyběla.* Měla jsem v plánu jít za rodinou sice později, ale vím, kde sestra často bývá, tak za ni můžu na chvíli zajít, jen jí pozdravit, aby věděla, že jsem v pohodě, ale budeš se chovat hezky a nevyděsíš jí. *Koukla na Kayna.* Bar je fajn, ale možná víc pro tebe než pro mě.
*Kayn se jen uculil a pak se na ni podíval.* Na hrátky jsi docela dobrá ty. *Přiznal, ale hned se zasmál, aby to tak nějak trochu odlehčil. Pak pokrčil rameny.* No jasně, jak by taky ne, jsme na to zvědavý, co se bude dít dál. A hlavně, jak vypadají, jak se jim budu líbit. Přeci jenom, jako tvůj nejbližší, hm, přítel. *Ušklíbl se na ni.*
Ehm. *Vypadlo z ní jen, když jí zrudly tváře, při jeho poznámce, načež se uchechtla i ona a pobaveně zavrtěla hlavou, načež jej dál poslouchala.* Právě, jak znám svou rodinu, budou si myslet, že k sobě patříme. *Protočila očima a uculila se.* Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna ty řekneš, že se chceš líbit mé rodiny. *Zasmála se.* Takže místo baru teda za sestrou? *Optala se.*
*On se ale jen zasmál.* Asi jsi mě špatně pochopila. Já se jim nechci líbit. Jsem zvědavý, jestli budu, ne že chci. Nikomu se líbit nepotřebuji. *Oznámil pak. Pak se ale zamyslel.* Hm, jsme jako přelétavý pták. Do baru. za sestrou jindy. Alkohol volá. To je asi jedna z věcí, co tu jsou dobré. Plánuji si i někoho odnést, uvidíme, jak pak ty. *Ušklíbl se.*
Aha takhle. *Usmála se.* No uvidíš sám, ale varuju tě, matka je dost mrzutá a je to s ní těžké. *Pokrčila rameny a když teda zmínil, že jdou nakonec do baru, přikývla.* Tak dobře, tak teda bar. *Koukla na něj a usmívala se.* Já moc jejich alkohol nepiju, vlastně jsem nikdy nebyla ani opilá. *Přiznala, většinou, když někam šla, tak si dala trochu vína nebo nějaký likér.* Tak ještě abys odešel s prázdnýma rukama. To bys nebyl ty přece. *Mrkla a vydala se tedy směrem k baru.*
*Usmál se na ni.* Už mě začínáš znát, to je milé. *Ušklíbl se a pak se zastavil kousek před silnicí, za kterou už byl vidět klub, kam mířili a zapálil si cigaretu.* Počkej, to jsi myslela vážně? Nikdy jsi se neopila? Nikdy jsi moc nepila? Hah, no, tak dneska se to změní. Věř mi, je to fajn. ten lidský, no, řekněme že lechtá, jo, po férské medovině ti může být i špatně. Ale tohle, hah, tak to je slabota. *uculil se na ni a popotáhl.* Ach, jsi pořád takový sladká, nevinná holčina, co? *Zavrněl.*
Asi bych měla nemyslíš? Trávím s tebou a Mordredem dost času. *Pokrčila rameny a dál se usmívala, než se zastavila i ona.* Ty sis myslel, že je to vtip? *Optala se, když se na něj podívala.* No není, já jsem nikdy moc netíhla k alkoholu, takže jsem se nikdy ani neopila. Když už mě někde kamarádka vytáhla, dala jsem si jen něco sladkého, to mi stačilo. *Pronesla a pozorovala ho, načež se se lehce zamračila.* No jsem no. Teda asi. *Zašeptala.*
*Ušklíbl se.* Ne, jen mi to je na tuhle dobu, na tebe, tak nějak, no, nepředstavitelné, nějak si nedokážu představit, že by se někdo prostě neopil. *Zasmál se, naklonil hlavu na stranu a pozoroval ji, zatímco se opřel o kmen stromu za sebou.* Říkám si, jestli to bylo proto, že jsi chtěla zůstat v těch dobrých kolejích a nebo jsi neměla žádné problémy, co by tě k tomu nutili. No a soudě tvého zesnulého ex-přítele hádám, že to asi nebylo moc poklidné. *Zhodnotil.*
A proč by ne. Ne všichni holdují alkoholu, prostě to někdo nemá rád, nebo si k tomu nenašel cestu. A tak to mám já. Alkohol jsem nevyhledávala, nechyběl mi ani v životě a to málo co jsem měla, mi asi stačilo. *Pokrčila rameny, načež se na něj otočila a lehce se zamračila.* O něm se bavit nechci, ani to nijak dál rozebírat, prostě nechci. *Zamručela nevrle a otočila se k němu zády, čekajíc, jestli teda míní jít do toho baru nebo ne. Co se týkalo tématu jejího ex a toho, co se dělo, nechtěla o tom mluvit.*
*Kayn ale naklonil hlavu na stranu.* Ale jdi, já bych se o tom moc rád pobavil. Copak, snad by jsi se tím nenechala ovládnout, tou boulestí z minula? nebo ano? Chceš být taková, která se bude věčně bát toho, co bylo, než aby to vzala jako něco, co jí posílilo? Hm, to se mi moc nepozdává. *Ušklíbl se Kayn na Timeu a opět popotáhl z cigarety.*
*Chvíli tam stála a pak si povzdechla, než se otočila.* Tady nejde o bolest Kayne, tohle už jsem nějak přešla, je to za mnou. Jde o to, že tě znám a prostě nechci, aby ses mi zase jen vysmíval, že jsem byla slabá a nechala si to všechno líbit. Ano byla jsem, udělala jsem spoustu chyba jedna z nich byla ta, že jsem to dovolila, spokojený? *Zamračila se a prohrábla si vlasy, načež na něj koukla, tušila, že to stejně nenechá jen tak.*
*Kayn se ale jen zasmál.* Já ale nechtěl aby jsi mi tu vylévala srdíčko, nebo uznávala chyby, spíš mi šlo o to, aby jsi ze sebe přestala dělat ublíženou a oběť. jednou oběť, *naklonil se k ní a cvrnkl ji do nosu,* vždy oběť. *Mrkl na ni, než pak zašlápl cigaretu.* Tak, jdeme? Nemůžu se dočkat toho, až se zase napiju a pobavím se. Bary bývají plné zlomených duší, věděla jsi o tom? *Ušklíbl se.*
*Poslouchala ho a mračila se na něj, když jí pak cvrnknul do nosu, jen protočila očima.* Fajn, už to dělat nebudu. *Zamumlala nakonec a nad jeho otázkou, zda jdou, jen přikývla.* Ne nevěděla, říkala jsem ti, že takhle místa jsem navštěvovala zřídka. Ale hádám, že ty mě do toho rychle zasvětíš viď, jen tě upozorňuju, že se nehodlám opít. To spíš budu pozorovat tebe, jak se opíjíš. *Pousmála se a pak se tedy vydala přes cestu ke klubu, nečekal na něj, zda šel taky či ne i když tušila že šel.*
*Uculil se.* Jsi si jistá? hah, já se s tebou klidně vsadím, že neodejdeme střízliví. *Mrkl na ni a pak už spolu zamířili do baru.*
Já střízlivá odejdu, to ty ne. *Usmála se na něj a spolu s ním zmizela v baru.*
*Ešte nejaký čas pred závěrečnou sa rozhodla vbehnúť do kaviarne a priniesŤ tým svojim ovečkám... chcem povedať zamestnancom, nejaké dobroty, za to ako sa správala, a že napriek tomu, že si užili pár dní mimo jej dom, vrátili saa všetci do jednoho, bez ujmi na zdraví, a hlavne bez poškvrny krvi. AJ keď jej víkendový záťah s krvov lovkyne, a ten týždňový s Félixom dal jej morálnym zásadám zabraŤ, cíti, že sa pomaly, ale isto vracia do normálu. Do svojho duetového plánu.* /Dúfajme, že bez ďalších škobrtnutí./ *Posadí sa k malému stolčeku a objedná si zabaliť niekolko zákuskov a do vlastných hrnčekov i kávu pre desať ľudí.* /Bude sranda to niesť domov./ *Uchechtne sa nad představou ako sa tým včetkýcm vláči cez mesto. Ale počula, že tu majú najlepšiu kávu, tak si trošku ten svoj personál rozmazlí.*
/Musíš se socializovat./ Připomínal sám sobě Dominic, zatímco si to štrádoval ven, alespoň se trochu projít. Musel alespoň na chvíli ven, opět řešil co den a noc objednávku, a nebýt návštěvy Nat, tak by zase během tří dnů nevylezl. Teď šel po chodníku, než jeho pohled padl na kavárnu. Chvilku se na ní díval, než si nakonec pokročil rameny, a vešel dovnitř. Protože, proč by přeci ne. Zašel dovnitř, chvilku se rozhlížel, moc lidí neviděl, nakonec zamířil k baru, kde si objednal černou kávu. Počkal si na svou objednávku, poté se nenápadně natočil směrem od baru tak, aby na něj baristé neviděli, a aby byl otočený do prázdné části kavárny, a poté si do své kávy navil trochu krve. Hned na to se otočil, a začal se proplétat mezi stoly směrem k volnému, který stál hned u výlohy a Dominic by tak mohl vidět do ulice. Ovšem, osud tomu chtěl tak, aby zakopl o svou vlastní nohu, a následně svou kávu vylil přímo na ženu, která seděla u stolu, a čekala na svou objednávku.* Zatraceně, moc se omlouvám, já jsem nechtěl, sakra, omlouvám se! *Začal ihned.*
*Hrala sa s mobilom, keď na jej hrubom kabáte pristála káva niekoho iného.* /Sakra, nemať kabát, musím hrať popáleniny.../ *Povie si úľavne a následne začína hrať divadlo.* Ste vobec normálny? *Povie šokovane a postaví sa ako raketa, od stola.* Skoro ste mi to flochol na tvár. Mohla som mať spálenú tvár... *Pokračuje histericky.* Toto nie je normálne... VY nie ste normálny! *Jej teatrálnosť je až smiešna, vyzlieka si mokrý kabát a drží ho vo vzduchu, medzi dvoma prstami.* Skúste a pre budúcnosť naučť pozerať pod nohy. *Poučuje ho , aj keď v ňom už vdávno spoznala staršieho upíra.*
*Dominic sledoval výlev ženy, která se do něj pustila. Chvilku si přišel jako zbídačený pes. Měl toho za poslední dny tolik, setkal se s tolika lidmi a upíry, s tolika se bavil a s tolika trávil čas, že mu vše splývalo a že na ženu úplně zapomněl. Jen pokynul hlavou.* O-omlouvám se, příště si dám pozor, slibuju. *Protáhl, načež došel k závěru, že možná byl nápad socializovat se trochu špatný. Proto se jen podíval na baristy, rozlitý šálek kávy donesl zpět, položil na odkládací stůl a pak už jen se špatným pocitem zamířil ke dveřím, vyšel ven a frustrovaně si zapálil, zatímco přemýšlel, kam jít.* /Možná nebude od věci zalézt domů./ *Problesklo mu.*
*Vážne sa bavila, vnútorne sa ešte smiala, aj keď videla ako urýchlene upír opustil kaviareň. Jej osobne priniesli objednávku za moment. Všetko si to naložila do tašky na kolieskach. Vyzeralaa ko donáškový poslíček, alebo babička čo sa ťahá z obchodu s nákupom. Navliekla si na seba špinavý vlhký kabáz a vyrazila z kaviarne. Nečakala že upír tam bude postávať a vyzeať tak vystresovaňe ako pred veľkou skúškou.* Kokos... dúfam, že to nie je koli tej káve. Pretože fakt to bol len fór. *Osloví ho a stále sa na tom baví, aj keď on vyzerá ako po traumatickom zážitku. Nakoniec ale siahne do vnútorneho vrecka na taške a vytiahne odtiaľ placatku.* Na... na tie nervy . A ako akt zmierenia? * Ponúka mu placatku, a mierne ju odšróbuje, aby nasal pach krvi, ktorá sa v nej ukrýva.*
*Když vyšla ven, první, co čekal byl další seřvák. Ten ale nepřišel a Dom by se začal i divit proč, kdyby nezačala mluvit a pak neodšroubovala placatku. * My... Já... My... Už se viděli, že ano? Ach, asi si... Vzpomínám, no jistě! To ale nemění nic na tom, že jsem nešika a omlouvám se. Bylo toho poslední dobou moc, hodně nového stresu, nových tváří, byl jsem zmatený. Ale ne, děkuji, vy nejste ta, kdo by mi měl něco vynahrazovat. *Pronesl a jemně zvedl ruku na znamení díků a omluvy.* Ještě něco mám, taky si nosím zásobu. *Oznámil pak.*
Jo, videli. *Potvrdí a stále sa škerí a celkom si užíva zmateného upíra. Je sranda to vidieť, pretože všetci sa snažia vyť nad vecou, nad ľdmi, nad nejakými pochybeniami. Nechá ho vykecať sa a zatial zazátkuje ploskačku a vráti ju spať na miesto.* Hele, ja mám posledné dni dobrú naladu a vystreliť si z niekoho tak mimo asi nebolo v pohode, taže je vina aj na mojej strane. I keď tú nohu som tam podstrčiť nemusela. *Zasmeje sa, čím prizná, že si sama može za to že jeho káva skončila na nej. Kúpila by mu druhú, ale popravde sa jej nechce isť zase dnu. A z tých svojích mu nedá.*
*Poslouchal ji a tak nějak se i on začal usmívat, než nakonec vykulil oči.* Cože to? To vy? *Pronesl a nevěděl, jestli se smát a nebo se hraně urazit. Nakonec si jen promnul obličej.* No, budu doufat že i tohle byl vtip, ale možná začínám ztrácet tak velký pocit viny. Jak se jinak vlastně máte? Asi hádám dobře, když máte dobrou náladu. *Usmál se.*
*Pokrčí ramenom.* Dá sa to. Myslím že chýtám druhú mízu, čo sa týka mojej detinskosti... alebo proste je len každý deň lepší a lepší. /Pesimista by sa pítal kedy sa to pokazí, ale ja si užívam, kým to tak je./ Nálada je fajn, v diete sa mi tiež darí až na malé zlihania, člověk by to nazval ako dni s čokoládou. /No jo, občas sa i upír pošmikne./ *Vraví vla nič nehovoriacich slov a zatial sa nad ich hlavami stmieva. Vo vzduchu cítiť trochu statickej energie, akoby sa schylovalo k niečomu pekelnému. Vzduch pomaly chladne a ťahá sa k nim ťažký zápach síry.*
*Usmál se na ni.* To moc rád slyším, že se máš dobře.. To je vždy hned lepší slyšet, když se má někdo fajn. Já se mám taky docela dobře, řekl bych, práce jde od ruky, měl jsem teď výživnou zakázku. Takže i já se mám dobře. *Pokýval hlavou spokojeně. Pak se ale podrbal na šíji když cítil, jak se mu postavily chloupky na krku a nervózně se rozhlédl.* Ehm, cítíš to taky? *Zavrčel obezřetně.*
Takže preto si taký bledý... celé dni si nevyliezol od práce. *Zažartuje a poobzerá sa okolo seba keď ju upozorní na divný pocit. Pretrie si nos rukou aby zahnala ten pach čo sa jej do neho dostal.* Smrdí to tu akoby niekto otvoril pekelnú bránu. *Povie znechutene. nepáči sa jej čo tento puch představuje a desi sa toho čo sa rozhodlo vydriapať do sveta živých. Alebo relatívne živých.* /Mám tašku na kolieskach a on sa tu zjaví démon? Si zo mňa robíš pikaču?/ *O ulicu ďalej je počuť nepokoje, spojené s rinčaním rozbitého skla a trúbením áut.* Nemusím mať ani super sluch aby som vedela, že sa tam niečo deje. *Podotkne a vyberie si z tašky zámok na bicykel, aby si ju mohla uzamknúť o najbližšiu pouličnú lampu.*
*Zasmál se.* Ano i tak by se to dalo říct, ačkoliv si stejně myslím, že to na mě bude mít úplně ten nejmenší vliv. Spíš bych to připsal tomu stresu z práce. *Pronesl, a potom se zasmál. Pak už ale věnoval pozornost tomu, co se dělo kolem nich. Pak se podíval na Ele, přikývl na souhlas, a prohrábl si vlasy.* No, abych řekl pravdu, začínám trošku litovat toho, že jsem z toho domů vůbec vylezl. Ale no, když už jsem tady... *zhodnotil, načež počkal, dokud si nezamkne kolo, a poté, doufal že i s Ele za zády, se vydal k místu, odkud se ozývaly zvuky, jež jasně křičeli chaosem.*
*Náhlivo kráčajú k tomu ruchu a dávajú si pozor aby do nikoho nevrazili. No ľudia, čo sa náhlili z toho miesta, si až taký problém s vrážaním nerobili. Má u seba malú dýku, je to menší zlozvik z nefilského života, ale ak je to skutočne démon příliš jej to nepomože.* Hmm, maš nejaké skúsenosti s démonmi? Ak to teda nebude ničo čo len smrí ako démon. /Dúfam, že sa mýlim, ale na to mám příliš citlivý nos... A žiaden lovec v dohľade. Čo tam lovec, ale dýky by sa mi hodili z adamasu. Alebo nejaký čarodej dobrodej. To by bolo šťastie./
*Jakmile vyslovila hrozbu, jež po nich asi šla nahlas, tak zavrčel.* JO, jo pár už jsme jich potkal. Takže, jaký je plán? Utéct, a nebo tom hrdinně hlídat a odlákat, než se dostaví lovci? Tady je institut pobliž, ne? *Pronesl a rozhlédl se. On u sebe zbraň neměl, spoléhal tedy jen na své silné, holé ruce.* /Jo, měl jsem zůstat doma, měl jsem zůstat doma, měl jsem./ *Stále si opakoval, zatímco následoval Ele, ochoten pomoct.*
/To by som si mala v hlave teraz hneď zapnúť GPS, pretože mi úplne vyfučalo kde som./ Ten je na Madisonskej. A popravde neviem či sem niekto stihne tak rýchlo prísť. *Povie popravde čo si myslí.* /Jedine, že majú nejakú novinku, ktorá im hlási útoky démonov, len čo sa v meste o niečom špitne. Inak to vidím hodne biedne./ No, ale možeme odtial dostať čo najviac ľudí. Čím menšia strata na životoch, tým menšie haló. Tým menej sa do toho zamieša ľudská polícia... /I keď stretnúť sa s JAckom a zistiť ako sa darí, by nebolo zle, ale chcelo by to lepšie okolnosti. A nie stovku mŕtvych.../ A keby sme tam nejako spravili zátaras autami, aby sa tam ľudia nedostali, lenže čo tý čo tam uviaznú... chápeš. Takže nám zostáva len to aby sme ho zdržali a držali od ľudí, kým sa nejaký lovec neuráči prísť. Alebo 4arodej dobrodej, ktorý otvorí portál a šupne ho do jeho dimenzie.
*Dominic ji poslouchal a měl oči na vrcvh hlavy.* Jo, jo ztratil jsem se asi už tak nějak na začátku. Ale jo, pokusím se nějak ho odlákat, dobře? Možná, klidně ze sebe udělám živou kořist, po který půjde, můžu ho nalákat směrem kde je menší koncentrace lidí. Myslím si, že pokud je tam takový povyk, už o tom stejně ví. *Pronesl a jeho nervozita začínal nabírat na intenzitě. Tohle, takhle intenzivní se mu zážitek s démonem ještě nezdál. Vždy to byly jen nějaké malé potvory v parku, ne takové potvory a hlavně, ne u tolika lidí.*
*Vybehli spoza rohu a pred nimi sa črtala scénka ako zo zlého fantasy hororu. Stála tam nechutná postava s velkými čiernymi očami, ktorá máchala na všetky strany dlhými chápadlami.* Raum *Precedí skrz zuby a obráti sa na Dominica.* Bacha na chápadlá, jed v nich je fakt hnusná vec. *Informuje ho a zo zeme vyrve kus lavičky aby ju po ňom mohla hodiť. Je jasné že tým priláka pozornost démona.* /Oukey, no a teraz by sa ľudia mohli prestať kriť a začať zdrhať./ *Prebehne jej mysľou keď sa tá odpornosť pozrie jej smerom.*
*Dominic se na to jen díval nějak neschopen slova. Nakonec jen nasucho polkl, ze země sebral větší kámen, který se ale i tak vešel do dlaně, podívals e na démona a vší silou mu hodil kámen mezi oči. Doufal, že pozornost zaujme a taky, že se stalo. Démon teď věnoval pozornost jim.* JO, a teď, asi utíkat, co? *Houkl směrem k Ele.*
A kam chceš asi utiecť? Všade sú nejaký ľudia. Plus si spočítaj všetko čo vieš o démonoch... /Nevyberajú si. Kosia všetkých a všetko rad radom./ Teda okrem toho, že sú hlúpi. *Pripomenie mu a napadlo ju, že by sa mohli točiť s ním v kruhoch a hádzať si ho medzi sebou ako pinpongovú loptičku. Prebehne svojou rýchlosťou za démona zaťal čo ten sa sústredi na Dominica. Našla na zemi ďalší kus nejakého predmetu s rozhodnutím hodiť ho po ňom.*
A jak to mám vědět? Přijdu ti snad jako lovec? *Houkl na ni, už trochu frustrovaně a tiše zavrčel. Jakmile pak viděl, jak se dostala za něj, tak si on odfrkl a pokud zasáhla, tak se natáhl a hodil po démonovi zase pro změnu něco on.* Sakra tak ti lovci nemají hlídky, nebo co? *Houkl naštvaně, přeci jen tak nějak netušil, co bude následovat až démona tahle hra přestane bavit.*
No... domasedka obecná sa na teba hodí asi viac. *Snaží sa situáciu odlahčiť vtipom. Bolo vidieť že tým démona serú stále viac a viac a už v podstate nevedela ako ho zabaviť keď na ulicu dorazil lovec. Áno, presne tak. Až jeden lovec.* /To si robia srandu? jeden?/ *Rázoval si to k démonovi ladným polobehom, ktorý by sa hodil skor do pobrežnej hliadky a zpoza opasku vytiahol dve sekery. Keď si ho démon všimlo, jeho zuby zacvakali a zakvílil tak hlasito, že si musela zapchať uši.*/ To je bolesť!/ *Lovec začal krúžiť okolo démona a približoval sa k nemu. */ByŤ to na mne hodím po ňom tu adamasovú sekerku a hotovo. Síce je to richly démon ale aj blbý./ *Pretáčala tam nad týmto tancom oči a dosTˇto hovořilo i o tom aký postoj má k lovcom všeobecne. takže využiť a pustiť. Prešla naspať k Dominicovi a překřížila si ruky na prsiach.* A teraz zlízne všetku smotanu. *povie dotknuto a celkom sa zaraduje keď lovcovi démon podtrhne nohy, zatiaľ čo okolo neho predvádza ten svoj zvodný bojový tanec.*
*Dominic se na ni skrz chapadla jen zamračil.* Hele, nech si to! *Houkl na ni. Pak už sledoval, jak se lovec pustil do démona a jak se k němu vydala Ele. Zadívals e na ni a pak na lovce s démonem.* Nepotřebuje ještě nějak pomoct? nebo se pakujeme? *Pronesl a sledoval dění před sebou mezi lovcem a démonem.*
Ja si myslím, že sa mu vedie celkom dobre. My sme ho spracovali a on si to dorobí. *Síce maŤ tú jeho sekerku, skor by som ju po démonovi hodila a nie tancovala ako primabalerína v moskovskej opere. *Povzdychne si.* Asi by som mala byť ticho. *Sleduje lovca ako sa postará o démona a zasadzuje mu posledný úder a do toho kričí meno anjela. Po jej tele prebehne mučivá bolesť a snaží sa ju zo seba striasť. Stále neznesie mená anjelov, aj keď na to božské si už nejako zvykla. ľudia sa s ním totiž oháňajú častejsie. * Oukey, radšej poďme... Musím sa vrátiť po koláče a kávu.
*Dom ji sledoval a nakonec pokýval.* Jo, dobrá práce, ale udělali jsme, co jsme mohli a to se cení. *Usmál se a potom se ještě jednou otočil na démona.* No, ale myslím si že po dnešním dnu zůstanu doma o to déle. *Ušklíbl se, načež se pak podíval na Elel.* Zvládneš to odnést? nebudeš chtít pomoct? *Optal se a oprášil si prach z bundy.*
Takže sa zase presunieš na "donášku" do domu? *Zaujíma sa a sama ignoruje fakt, že sa lovec práve zadíval ich smerom.* No tak teda poďme. Lebo si s nami bude chciet ešte pohovoriť. *Prejde pohľadom po okolí.* TAk to aby sme sa už vytratili. *Zazí si cestu smerom k svojej taške uzamknutej blízko kaviarne a ignoruje fakt, že tam vobec bol nejaký lovec a démon.*
*Zasmál se.* Jo, jo asi se zase zaměřím na práci z domova. Tak nějak většinou když vylezu ven, něco se stane. Asi se mi to lepí na paty, no. *Odfrkl si a pak se na Ele ještě usmál.* Ale těšilo mě, rád jsme tě zase potkal, doufám, že se moc nezlobíš, no, za ten kabát tedy. *Pronesl pak ještě omluvně a sledoval ji, zatímco si zapálil.*
*Prešli pomaly k jej zamknutej taške a len čo ju odomkla zasmiala sa na udalosti čo sa stalo na začiatku.* Popravde si za ten kabát možem sama takže v pohode. No a dúfam, že keď sa zas niekedy stretneme bude to bez ďalších problémov. I keď ja osobne som sa celkom bavila. *Zasmeje sa a vobec nerieši, škvrnu na kabáte. Vezme tašku za madlo a začne ho ťahať smerom na metro.* Ideš metrom, alebo si vezmeš taxi? *Spýta sa ešte pre istotu ak by mali rovnakú cestu.*
*Pokýval hlavou.* Taky doufám, že to bude bez problému. *Usmál se jemně. Pak jen mávl rukou.* Mám to tu sotva pár bloků domů, bydlím poblíž. *Informoval ji pak a následně jí mávl.* Tak zase někdy, snad už při lepších podmínkách! *Mávl na ni ještě, než pak zmizel směrem k domovu.*
*Odchádza teda sama smer metro a za sebou ťahá tašku na kolieskach plnú už studenej kávy a chutných zákuskov. Podľa nej sa večer vážne vydail a dúfa, že ďalší zaujímavý príde čoskoro.* /Hmm, viem že to nebol čistý boj, ale riadne mi to chába./ *Zasteskla si a už sa pratala domov s hlavou v oblakoch.*
*Natalie a Elaine se procházeli v Parku, Natalie si stěžovala Elaine o jejím prvním tréninku a Ealien si nemohla pomoct než se zasmát* Ale no ták! Nesměj se! *Křikla Natalie po Elaine, ta jen kývla hlavou.* Jasně,jasně..Klídek..nebo ti praskne žilka *Elaine se zase zasměje než jí Natalie šťouchne. Obě se pak posadili na lavičku a Nat se koukla kolem* Nepůjdem za Domem? *Zeptala se a usmála se na Elaine. Ta zakroutila očima a kvývla. Natalie hned vyběhla a upíří rychlostí k Domovu domovu. když se tam dostala tak zaklepala na dveře*
*Dominic si zrovna udělal chvilku pauzu od práce a odebral se do kuchyně, kde si chtěl dát trochu vychlazené krve. Měl docela dobrou náladu, výlet, jenž absolvoval s Castorem si užil a docela i odpočal, dokonce i jeho nálad byla lepší. Z poličky si vzal sklenku a odebral se k lednici, ze které si vzal pytlík s krví, jenž si chtěl přelít do skleničky a vzít si jí opět dolů, kde se chtěl ponořit do další práce, jenže než tak vůbec stačil udělat, uslyšel zaklepání na dveře. Podivil se, žádnou návštěvu totiž nečekal, ale nechal krev krví a odebral se tedy ke dveřím. Ty nakonec otevřel a jaké pak bylo jeho překvapení, když za nimi uviděl Nat.* Ahoj. *Pronesl zvesela a hned se na ni usmál.* Pojď dál. *Ještě než to dořekl, tak uhnul na stranu, aby mohla upírka vejít, přičemž kousek za ní viděl i její doprovod, který taktéž pustil dovnitř. Pokud obě vešly, zavřel za nimi dveře a usmál se.* Tak se na mě přišla podívat? *Uculil se.* A jak se máš?
*Natalie sekundu co jo viděla tak ho objala* Čauky! Jo mám se skvěle!..Hádej kdo bude návnada na čaroděje..*Pustila se Nat do vyprávění a vešla dovnitř s Elaine* Jo přišli! Přece bych nešla kolem aniž bych neřekla ahoj! *Culila se Nat a [link src="koukla.na"] něj.* a jak se vede tobě? Viděl si toho Féra těd někdy? *Ušklíbla se při tom jak si sedla do kuchyně* Dragos mě a Taye začal trénovat abychom byli super upíři a pak ho dorovnaj! *Vyprávěla nadšeně*
*Dom jí na oplátku objal také a mile se na ni usmál, než překvapeně pozvedl obočí.* Neříkej mi, že ty? A myslíš, že je to dobrý nápad? *Optal se starostlivě a vydal se zpět do kuchyně, kde zamířila i Nat.* Mimochodem dáš si taky? *Optal se když ukázal na pytlík krve, jenž ležel na lince, on sám se o ni zády opřel.* A jakého féra máš na mysli, Innocence nebo Castora? *Usmál se a pozoroval jí, to že tam byla ještě i Elaine naprosto ignoroval, jen dál poslouchal, co Nat povídala.* A trénuješ pilně? Neflákáš to? *Ušklíbl se.*
No nemusela jsem ale bude to Švanda, pikne trénujua uz umim jakžtakž behat v upíří chlostí!*Řekla nat a joujla na něj než mu odpověděla na otázku* Casora..a jo dám si taky!..*Řekla Nat a už pomalu slintala nad krví* A jak se máš ty? Bylo něco s vílou hmmm? *Zeptala se s úšklebkem a když jí nalil krve tak tu sklenici vypila do pár sekund* Díky!
*Dominic jen pozvedl obočí a podíval se na ni.* Nevím jestli švanda, takové věci většinou bývají dost nebezpečné, buď prosím tě opatrná a dávej na sebe pozor ano? *Apeloval na ni, než se zase pousmál.* Ach Castora, ano toho jsem viděl, byl jsem s ním na pár dní v Torontu. *Pronesl s úsměvem a otočil se k lince, kde hned vytáhl další sklenku a vydal se i do lednice pro další pytlík s krví. oba sáčky pak otevřel a rozlil do skleniček, přičemž jednu podal právě Nat a jednu si nechal pro sebe. Znova se opřel o linku a uculil se.* A co se týče mé, mám se docela dobře. Hm s vílou? Hele maličká nejsi nějak moc zvědavá? *Uculil se a napil se krve, načež hned spokojeně zavrněl.*
Počkej, Ne ne! *Nat se na něj koukla a překřížila ruce* Vzal jsi mi suvenýr z meho rodneho města? *Zeptala se než ho zacala ujistovat* Neboj, kdyby se něco zvrtlo tak si mě když tak výstav na poličce *Nat Zažertovala a usmála se *neboj..budu v pohodě! KUjistila ho než se zasmála* Ano jsem zvědavá! Je to normální, jen se ujišťuje že to není debil! A neboj..mám krabičku první pomoci při zlomeném srdci! Alkohol Kapesníky, a nejake filmy na flešce *Vyjmenovala mu věci co měla v krabici pod postelí zpátky ve vile*
*Usmál se.* Ale anoo. *Uchechtl se a pak přikývl.* Ano nějakou maličkost jsem ti vzal, neboj se, nezapomněl jsem. *Mrknul na ni, ještě jednou se napil a pak sklenku odložil, načež se posadil vedle ni.* Na žádnou poličku si tě dávat nebudu, prostě dáš na sebe pozor, jinak si mě nepřej. *Pohlédl na ni vážně, ale pak se přece jen pousmál.* Castor debil není, neboj se, navíc jsme dobří kamarádi. *Usmíval se na ni jako měsíček a hnoji a pak se rozesmál.* Ale první pomoc je dobrá, to se musí nechat, hlavně ta láhev alkoholu. *Smál se.*
*Natalie se zahleděla na skleničku než lehce rýpavě dodala* na líbačku.. *Napila se krve ale když se snažila nesmát tak jí vystříkla krev nosem. Nat zakašlala než se začala smát svému vtípku* Ne promiň, já musela...Promiň..Dáš mi too? Prosííííím! *Zeptala se než začala uklízet krev so vyplivla* Hm..kdo ví..ta krásna urdna by tu seděla! *Nat vzala papírové kapesníky a utřela stůl.* Povídej jak bylo v Torontu! Já to tu uklidím..*Usmála se na něj a pak si utřela ústa a nos*
*Uculil se a pak pokýval hlavou.* No, vypadá to, že teď by jsi ty kapesníky spíše potřebovala ty. *Zasmál se pak. Hned na to kývl na souhlas, vstal a vydal se do obýváku, kde popadl krabičku, uvnitř které bylo sněžítko a tu ji podal.* Nic lepšího mě nenapadlo. *uculil se a přemýšlel, jestli načít to téma, co chtěl.* Bylo to hezké, ale, no, mě tak napadlo, Nat, jak se jmenují tvoji rodiče? *Zkusil opatrně. Přeci jen chápal, že to pro ni mohlo být náročné a nechtěl ji tím úplně zasáhnout.*
Nathaniel a Marry…proč? Potkals je? Jak jim je?! *Nat se rozzářila a a posadila se zpátky na židli, celá nadšená* To sněžiko je nádherné..Díky..a.ted mojí rodiče! Potkals si je Teda? *Vyptávala se a Elaine se zvědavě na ně podívala. Už to bylo věčnost co Nat viděla své rodiče a to, že nemohla být s nimi jí mrzelí až do teď*
*Dom chtěl začít mluvit, ovšem začal mu zvonit telefon. Jakmile spatřil číslo na obrazovce, povzdechl si.* Nat, to je z práce, musím jít, ale až se zase potkáme povím ti to, ano? *Usmál se na ni. Pak už je obě vyprovodila a sám šel vyřídit pracovní záležitost.*
*Nataliin nadšený obličej lehce zesmutněl a kývla* Jo Jo..v poho.. *Nat se zvedla a s Elaine šli ke dveřím* Jdem Ealine..*Řekla Nat a vyšla z Domu. tak blízko aby zjistila jak se mají její rodiče a nic. Obě se vydali zpátky do vily*
*Kayn si odfrkl.* Pak se asi nedivím. Ale, už jsme to začali. Nechť zábava začne. *Zavrněl ještě, a už si to štrádoval skrytý iluzí k portálu, proběhl jím a netrvalo mu dlouho, než našel pohledem bělovlasého féra.* Chceš se pobavit, bratře? Usmál se a jeho pohled mluvil za vše. Vše mu sdělil pomocí telepatie, načež na sebe Mordred pomocí Kaynových myšlenek vzal podobu Hirama.* Samozřejmě, bratře. *Uculil se. Kayn se uculil a zatímco Mordred čekal ve Faerii u portálu, Kayn se stále neviditelný dostal ven. Pomocí mysli našel Hiramovu mysl.* /Dostaň jej k portálu. Nejlépe do něj a do Faerie. O zbytek se postaráme./
*Tentokrát se pro změnu uculil nevinně on.* Víš, kolikrát jsem takto někoho naštval? *Nadhodil. To pro změnu nebylo něco, čím by se on měl chlubit, ale tak. Hold si už nemůže pomoct. Pouze kývl a vrhnul se na svůj part. Zaplatil, čapnul muže a zamířil zde, do Central Parku.* Pročpak míříme do Faerie? Nechceme jít spíše jinam? *Přeměřil si jej čaroděj nedůvěřivě pohledem. Hiram se na něj podíval, chytil jej za obě ruce, načež se s ním zatočil.* Ale proč by ne? Bude to vzrušující než doma, nemyslíš? A teď pojď! Schválně, kdo tam bude první? *Zatvářil se nevinně, ale zároveň lehce tajemně. Nabádajíce čaroděje, aby šel za ním. Hlavně poté, co zaslechl tu myšlenku ve své hlavě. Lehce si pak oddechl. Ten idiot mu na to vážně skočil. Rozběhl se tedy k portálu, nicméně jím vůbec neprošel. Vytvořil akorát iluzi mlhy, v níž zmizel, ve skutečnosti se poté, jakmile se ujistil, že muž narozdíl od něj práh překročil, postavil k lavičce. Dovolil si pak oddechnout.* /Uff, už jsem myslel, že mi to neprojde./ *Pomyslel si, načež se pokusil vyhledat Kaynovu mysl, aby jej mohl informovat ohledně vyrovnání.*
Aby ti to jednou nebylo osudné. *Zavrčel jen Kayn sám pro sebe. Pak už sledoval, co se dělo a byl připravený zasáhnout, kdyby to bylo nutné. Ještě chvilku pak jen chvilku poslouchal, než mu došlo, že čaroděj je teď s hodně velkou pravděpodobností ve spárech Mordreda. Teď byl on oběť a fér na druhé straně jeho noční můra. Spokojeně zavrněl, než pak odkryl sám sebe a koukl na Hirama.* Za pár dní, do týdne bude zpět ve městě. A neboj se, už si na tebe nedovolí, o to se postaráme. *Ušklíbl se.*
*S úlevou si oddechl, když mu ten čaroděj zmizel z dohledu. Konečně už měl jistotu, že mu nebude znepříjemňovat život, který se konečně začal pomalu zlepšovat a blížit k dobrému. Nakonec si poté sedl, aspoň na chvíli, na lavičku poblíž.* Dobře, teď mi dej chvilku klidu. *Řekl lehce nekompromisně. Promnul si lehce ruce, na něž se chvíli díval.* Přemýšlel si tedy, co bys chtěl jako splacení této služby? Jestli ano, můžeme to probrat tady, nebo u mně doma..pokud se mi to tam nepokusíš podpálit. *Lehce se pak poušklíbl.*
*Kayn se zasmál.* Ale, no, proč bych ti to tam asi tak podpaloval, když od tebe něco chci? Ano, chtěl bych ochranný předmět, který bude nositele chránit před fyzickými útoky. Alespoň, bude je zmírňovat. Představuji si prsten. Je to možné? *Optal se, zatímco došel k čaroději, stoupl si před něj a ruce si založil na hrudi.*
*Pokrčil rameny.* Já jen pro jistotu. *Vypustil ze sebe.* /Hlavně nevím, zda je přítel doma./ *Proběhlo mu hlavou, načež ji zvedl, aby se na něj podíval. Přehodil si nohu přes nohu, pozvedávajíce jedno obočí.* Možné to je, ale co ten prsten? Z čeho má být? Je taky pro vílu? *Pobídl jej i pokynutím ruky.* Když mi to řekneš hned, ušetříme čas pak. *S tímto si prohrábl lehce vlasy odhalujíce růžky. Na chvíli poté zavřel oči.* /Kurde..zrovna teď?/ *Pomyslel si, načež se štípl, aby se probral.*
*Kayn se zamračil.* Jasne že bych řekl, z čeho to má být, chtěl jsme vědět, jestli je to možné. Takže ano. Bude pro vílu a materiál? Hm. *Rozhlédl se, než se sklonil a že země sebral kámen a pár zrnek stěrku a prachu. Stiskl to vše v dlani a když ji zase otevřel, odhalil kamenný prsten, který měl tvar podobný propletených větví. Uprostřed byl ještě jeden, do hladka vyhlazený, malý lesklý kámen a celý prsten byl lazen do černa.* Co tohle? *Zajímal se.*
*Pozvedl jedno obočí, když svým projevem přiměl Kayna se zamračit. Lehce se zašklebil a uchechtl. Jak jej tohle bavilo.* No jo, hou, hou, klídek. Já jen, že jsem už zmínil svůj nedobrý spánek a závislost na kofeinu, takže by bylo fajn mi dát pokyny dokud jsem při vědomí, abych si to mohl zapsat. Je jasné, že ti to nejsem schopný kouzlem opatřit hned. *Lehce pokrčil rameny, přičemž vstal.* Na to budu potřebovat být odpočatý, neospalý a více svěží. To snad chápeš. *Nadhodil, přebírajíce si pomocí telekineze prsten, co Kayn vytvořil.* Dáme si termín setkání a jestliže ti jej přinesu, mohl by být a pokud ne, donesu nějaký jiný. Dám pozor na to, aby to nebyl kov. *Ujistil poté féra.*
*Poslouchal jej a přikývl.* Nechci to ihned, dej si na čas, lepší pořádně než nikdy. Pak opět souhlasně kývl na souhlas.* Beru, to by šlo. Tak tedy, dej mi termín. Kdy a kde si to mohu vyzvednout? Ne, kde ti řeknu. Sejdeme se tady, u portálu. Kdy, to už nechám na tobě. *Vyzval fér čaroděje.*
*Po svém monologu se pořádně protáhl, načež se podíval na Kayna. Byl lehce překvapen, že tentokrát nereaguje se zamračeným výrazem. Však jej tu už pomalu poučoval. Nuže, pouze pokrčil rameny, načež si zlehka chytil popruh brašny, aby si ji mohl přitáhnout blíže, otevřít ji a prsten tam schovat.* U portálu za týden, v jednu odpoledne. *Řekl, lehce se usmál a vytvořil si portál.* /Rozhodně se mi teď nechce jít do MHD./ *Problesklo mu hlavou. Jestliže pak Kayn s termínem nesouhlasil, sjednal jiný a poté až odešel skrze portál. Už se jen těšil na sprchu a do postele.
*Pokývl na souhlas.* Dobře, budu tu. *Oznámil a nakonec se vytratil i on.*
*Pokývl na souhlas.* Dobře, budu tu. *Oznámil a nakonec se vytratil i on.*
*Když nakonec dojeli na hotel, byl už docela rád. Cesta to sice byla zábavná, ale dlouhá. Proto, když pak na recepci požádal o klíčky od pokoje na svoje jméno, byl rád, že si na chvíli odpočinou.* Pokud to stihneme tak můžeme se ještě třeba projít, než vyjde slunce úplně, to asi nebude problém. *Usmál se na něj fér mile a pak si konečně převzal klíčky od pokoje.* Snad ti nebude vadit, že jsem vzal jen jeden pokoj, samozřejmě ve vší počestnosti, jsou tam dvě postele. *Uculil se na Dominica pak pomalu zamířil k výtahu.*
*Dominic se jen uculil, ale nad jeho další poznámkou se usmál.* No, ale podívejme, i po tom všem si bere dvě postele, uvidíme, jestli si je nakonec nebudeme spojovat. *Mrkl an něj se smíchem. Pak se natáhl a koukl z okna.* Ještě nějakou malou procházku stihneme. *Uculil se a nakonec mávl na féra.* Jdeme? *Vyzval jej.*
*Castor se lehce začervenal.* No tak víš jak, nikdo neřekl, že každý bude spát zvlášť, já jen, asi jsem chtěl být jen slušný a nevypadat jako nějaký zvrhlík, co myslí, jen na to jedno. *Zasmál se.* Tak jo, nechám odnést věci na pokoj a my můžeme vyrazit ven dokud je ještě tma. *Mrknul na něj a když tedy předal věci hotelové službě, tak přikývl a vydal se ven, doufajíc, že jej upír následuje.*
*Dom se zasmál.* No co, tak jsem za zvrhlíka já. No, nevadí. To se stává. *Zhodnotil a pak se jen usmál, než se k němu naklonil, jemně vílu políbil na rty a odtáhl se.* Tak tedy, jdeme. *Vyšel za ním a pořád se držel tak nějak po jeho boku, než vyšlii ven.* Asi bych se jen prošel, co ty na to? *Zeptal se s úsměvem, než se na Case usmál.*
Docela pohledný zvrhlík. *Uculil se fér a když jej upír políbil, tak mu polibek opětoval a sladce se na něj usmál.* Taky si myslím, že víc jak procházku nestihneme, ale to nevadí, budeme mít ještě dost času. *Mrknul na něj a když vyšli ven, tak šel Cas po upírově boku, načež se na něj usmíval.* Jsem docela zvědavý na město, v Torontu jsem ještě nebyl. *Přiznal a procházeli se nočním městěm.* Mimochodem jak se cítíš, když jsi teď pryč a nesedíš jen doma nad prací? *Uculil se fér.*
*Dom se jen potutelně usmíval.* Bude to super, nějaké ísto najdeme. A jinak, je to lepší, cítím se dost uvolněne. *Přiznal. Když se pak rozednilo, vrátlil se na pokoj, aby mohl Dom počkat na to, co jim další dny přinesou.*
*Cas jen spokojeně přikývl a spolu s Dominicem se ještě nějakou chvíli procházeli, než nakonec došli zpět na pokoj, kde si na chvíli fér ještě lehnul a odpočíval, aby byl na další den plný sil.*
*Oba dva již oblečení se dostavili v Domově autě na výstavu a tržbu, kde měli být. Dom se usmál, zaparkoval auto a vystoupil.* Tak, to jsme na to tedy zvědavý. Máme vše? Ty máš své obrazy asi už uvnitř, že? *Optal se Case když si všiml, že si se sebou nic nenese.* Bude tam hodně lidi? *Zajímals e pak, hledící na budovu kousek před nimi.*
*Castor se na něj pousmál.* Ano máme všechno, svoje díla a díla, která prodává naše galerie už jsou tam, já mám vybraný obnos na koupi jiných děl, takže si myslím, že jsme připraveni. *Usmál se na upíra.* Většinou dost, tedy na samostatnou dražbu jich je vždy tak kolem dvaceti, ale pak je něco jako after party a na te už je lidí mnohem více. *Uculil se, načež mu pak pokynul, aby se vydali pomalu dovnit.* Ale neboj, není to nuda, tohle je většinou docela zajímavé, především, když se pár lidí mezi sebou skoro rvou o nějaký exponát a hádají se, kdo dá víc. *Uchechtl se.*
*Pokýval souhlasně hlavou.* Tak dobře. Budu ti věřit. *Zasmál se. Pak nadzvedl obočí.* Jo, zní mi to tak, že víc pro mě bude atraktivní asi přeci jen ta párty. *Zasmál se pak Dom ještě.* Ale jako bude zajímavé sledovat, až se o to budou prát. Řekni mii, kolik padne průměrná nejvyšší částka, za něco fakt jakože drahýho? Nebo, ví se, co je tady nejdražší? *Zajímal se*
Neboj se na part se hned pak dostaneme taky. *Mrknul a na chvíli se zamyslel, když se ho Dominic optal.* Většinou se dá seznam položek, jež budou v dražbě, ale zvykem je nechávat si maximální tři v tajnosti, to jsou pak ty nejlepší kousky, nejdražší a nejvzácnější věci, ale nikdo neví o jaké se přesně jedná a většinou se začíná na sumě asi tak čtyřiceti pěti tisících dolarech a většinou to končí hodně vysoko. *Pousmál se a pak otevřel dveře budovy a nechal tam vejít Dominica jako prvního.*
Nechci se prezentovat jako pařmen, ale, no, znáš mě. *Zasmál se následně Dom. Nad tím, kolik to stálo jen vykulil oči.* Páni, to je dost počáteční cena. Dokáže to jít i do milionů, ne? *Nadzvedl obočí.* A ty jsi sem přijel ulovit nějaký specifický kousek? *Ptals e, když vcházeli do budovy a Dom měl pohled na něm.*
U těch tajných jsou takové ceny a ano, jde to do milionu, ale to je díky tomu, že to jsou opravdu vzácné sběratelské kousky. *Usmál se a mrknul na něj, když Dom pak vešel a Castro hned za ním, načež mu pak ukazoval kudy má jít.* Kromě toho, že prodáváme naše věci, tak jedu s pověřením Lily pro dva konkrétní obrazy a jelikož mám tajné zdroje tak i pro jeden z těch tajných kousků. *Uculil se a kouknul na něj.*
*Vykulil očii.* Tolik věcí dají lidi za obraz.* Jako jo, je to mazec. hele, já bych to pochopil u těch straších jo, ale u těch moderních, no, tam moc prostě ne. *Zopakovala ušklíbl se.* Páni, to je něco.* Hele, tak mě napadlo, kdyby jsi chtěl třeba, já nevím, nějak počachrovat v penězích nebo tak, klidně se jim nabourám do systému, víš co. *Zasmál se nakonec Dominic.*
No jo, to víš lidi dají peníze za cokoliv, ale tady se najde dost i starších kousků, třeba se ti něco zalíbí. *Mrknul na něj a podal pozvánku jednomu z lidé u vchodu do malého sálu, pak si od něj vzal malou tabulku s číslem a mrknul na Dominica.* Pro tebe by to byla hračka viď. *Zasmál se fér spolu s ním.* Hele zatím to není nutné, ale kdyby něco, dloubnu do tebe a klidně můžeš. *Uchechtl se a pak se už mířili posadit na svá místa.*
Třeba ano. *Usmál se Dom. Pak kývl na souhlas.* Ani by jsi se nestačil divit, jak rychlé a efektivní by to bylo. *Zasmál se upřímně Dom. Pak pokýval hlavou.* Jo, dobře, to se pak budeme muset vrítit pro můj notebook. Ale myslím, že zatím je to v pořádku a kdyby něco, jsem tu. *Mrkl na Case.* Takže, asi se jdeme posadit, co? *Optal se.*
To bych se teda divil, to je pravda. *Uchechtl se.* No ale i tak myslím, že to nebude třeba. *Mrknul pak a na jeho otázku jen přikývl.* Ano, támhle máme místa. *Ukázal hned, kde budou sedět a tím směrem se i vydal.* Ještě než začneme, chceš něco k pití, v rohu je i bar, pokud budeš chtít. Můžu tě dneska já na něco pozvat? *Optal se jej s úsměvem.*
*Dominic se taky uculil.* Taky si myslím, přeci jenom, tak nějak snad to bude v pořádku, ale hele, jak říkám. Kdyby něco. *Mrkl na něj jen pak. Pak už se vydal k místu, posadil se a jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne děkuju moc. *Usmál se na Case Dom a pak už jen čekal na to, cos e bude dít, jak to vlastně začne a co má čekat.*
Já vím, kdyby něco, řeknu. *Culil se a i on se nakonec posadil vedle Dominica.* Tak dobře. *Pousmál se a rozhlédl se. Bylo tam docela dost lidí. Ještě chvíli se díval, zda neuvidí někoho známého, ale nakonec se jen usmál sladce na Dominica a pohodlně se usadil. V tu chvíli pak na menší podium přišel pán, který se nejdříve představil a pak pronesl uvítací řeč s tím, co se zde bude dít atd. Nakonec zahájil dražbu. Dva další muži donesli první obraz a ten hlavní muž u pultíku odklepl první nabídku, načež na ni hosté začali reagovat.* Tak a teď sleduj, jak se budou předhánět. *Zašeptl Cas a usmíval se.*
*Jen se na něj usmál a poté už sledoval, co se děje. Jakmile jej Cas upozornil, tak sledoval. A skutečně, ihned se předháněli o to, co si koupí a kolik za to dají, a už při tom, kdy cena vyšla na čtyři tisíce dolarů jen koulel očima.* To jim za to tak stojí? *Pronesl, když se pootočil ke Castorovi, tak, aby nemusel mluvit zbytečně nahlas a jen to sledoval.*
Stojí. Většinou jde o malíře nebo sochaře co jsou dost známí a slavní a třeba tohle jsou kousky, které jsou pro sběratelé vzácné. Vem si, že máš sbírku několik kusů toho malíře a od něj je třeba spousta děl, ale zrovna na dokončení dané sbírky je jen ten jeden kus a všichni jej chtějí. Naštěstí to není nic, co bych chtěl já. *Uchechtl se tiše a pak to dál sledoval. Nakonec přišly na řadu i kusy z jejich galerie, které Castor přijel prodat.*
*Dom nadzvedl obočí. *NO, tak to na jednu stranu chápu. Jo, je to zvláštní, ale tak, asi se to dá pochopit. *Uculil se. Nakonec už je n zůstal hledět na obrazy před sebou a spokojeně se usmíval když viděl, jaks e přihazovalo.* Půjdou peníze všechny k tobě, že? Vypadá to, že si taky odvezeš dost. *uculil se.*
Za ty dva obrazy, co jsou teď ano, to půjde mě, ale pak tam jsou ještě dva, z těch peníze jdou do galerie. *Vysvětlil a sledoval to, musel se usmívat, i za svá díla toho dostane víc, než sám čekal, z čehož měl obrovskou radost.* No abych pravdu řekl, nečekal jsem, že se prodají tak draho, ale plus pro mě. *Uculil se a koukl na Dominica, na něhož se sladce usmál, byl rád, že ta byl s ním.*
*Dom po celou tu dobu sledoval, jak Casovi zářily oči. Pak mu jemně položil ruku na rameno.* Jsem za tebe rád, vypadá to dobře a nadějně. *Přiznal a pak už sledoval, jak se zahájila dražba dražších děl. To spíše jen sledoval, občas zkontroloval mobil ale jinak poslouchal ceny a koulel u toho očima.* Teda, to je něco.
No abych pravdu řekl, jsem rád i já. *Uculil se na něj a pak už to sledoval taky, on sám pro Lily koupil pár děl, které chtěla pro galerii, jinak se spíše díval a usmíval se.* To je, ale počkej si, teď budou ty, které byly tajemstvím. *Uculil se a to už přinesli k dražbě jeden z vzácných obrazů.* To je ten, co potřebuju, s Lily jsme se domluvili, že pro galerii to bude bomba. *Mrknul a pak už jen čekal, až vyhlásí základní cenu, když se tak stalo, hned nahodil nějakou částku.*
*Usmál se.* Tak si ho hlavně nenech vzít, myslím si že by to mohlo hodně zvýšit pozornost a navštěvovanost. *Mrkl na něj a pak už sledoval, co se dělo. Nemohl si ale nevšimnout, že přihazovala stále žena, kterou od někud znal. Neviděl ji do obličeje, jen záda a to, jak se jí pod kloboukem schovávaly kudrnaté, rudé vlasy a jak vždy jen zvedla ruku.* Casi, nevíš, kdo to je? *Ukázal na ženu Domu.*
No byl bych rád, kdyby mi ho nikdo nevyfouknul. *Usmál se a přihazoval dál, částka se už dost navyšovala a Cas se lehce zamračil, když žena stále házela protinabídku.* Hm, nevím, neznám jí, ale zdá se, že to jen tak nevzdá, což se mi moc nelíbí. *Zamumlal a znova přihodil tentokrát o něco víc a doufal, že to žena vzdá, ale ona se dál držela a přihodila dvakrát tolik. Castor se podíval na Doma a nakonec přihodil znova, také dvakrát tak víc.*
*Usmál se, ale pak věnoval opět pohled ženě. jen si odfrkl a naklonil hlavu na stranu.* Sakra, ale já ji od někud znám, a upřímně, obávám se, že ne z moc dobré situace. *Zavrčela s všiml si, že zase přihodila.* prosímtě, můžeš hodit a nějak já nevím, přilákat, aby se otočila? *Požádal Case Dom, ačkoliv měl na zátylku nepříjemný pocit.*
Znáš? *Podivil se Castor, ale pak na jeho prosbu jen kývl.* Zkusím to. *Pousmál se a zamyslel se na chvíli, nakonec vstal, zvedl svou tabulku s číslem a dost nahlas pronesl částku, jenž byla čtyřikrát tak vyšší jako ta její, což vzbudilo pozornost snad všech, jelikož pohledy hostů a pořadatelů stočily na něj, včetně pohledu ženy, jenž s ní vedl boj o obraz.*
*Jakmile se jeji pohled setkal s tím jeho, tak se Dominicovi zatmělo před očima. Viděl, jak byla překvapená a pak se usmála. Jen se pak koukl na Case.* Zvládneš to? Já, asi na tebe počkám venku, omlouvám se. *Hlesl, načež se rozeběhl ven, kde se ihned sesunul podel domu. Ještě chvilku tam seděl, než se chopil cigaret a zapálil si, zatímco se snažil tak nějak nemyslet na to všechno, jen tak prostě snažil mít mysl čistou a nevzpomínat.*
*Nevšiml si pohledu jaký si ti dva vyměnili, ale rozhodně viděl, v jakém rozpoložení Dominic byl. Na jeho otázku jen lehce přikývl a chvíli koukal za ním, když odcházel, nechtěl ho nechat samotného, proto ještě jednou přihodil a když nakonec obraz přece jen byl jeho, odložil svou tabulku s číslem a vydal se ven. Tam se rozhlížel, než jej nakonec uviděl. Došel až k němu a dřepnul si před něj.* Jsi v pořádku? *Optal se a položil svou ruku na tu jeho.* Kdo byla ta žena, která tě tak rozhodila? *Zašeptal svou otázku.*
*Jakmile Dom poznal, že tam někdo je, trhl sebou. Když ale zjistil, že to byl jen Cas, tak si oddechl a pak se zadíval před sebe.* Moje stvořitelka. Víš, tehdy jsme byl naivní a ona tak krásná. A zvyklala mě, jenže se zjistilo, že chtěla mou krev jen pro zvrhlý rituál jež jí nepomohl. Ale jen mě proměnil. Ztratil jsme kvůli ní vše. *Proensl.*
*Dřepěl před ním a lehce jej držel za ruku, načež poslouchal jeho slova, pak si jen tiše povzdechl.* Teď už chápu tvou reakci. Mrzí mě to Dominicu. To, co ti udělala nebylo fér. *Zašeptal, chvíli na něj jen tak hleděl, než jej nakonec objal, pokud jej nechal, tak své objetí více upevnil.*
*Upír jen chvilku seděl, ale jakmile tak nějak jeho myl pobrala, že jej objímal, přitiskl se k němu i on. Pak se ale jemně odtáhl.* Ale neboj, budu tu s tebou, neuteču, jen potřebuju ještě chvilku a budu dobrej. Na tu after párty se těším. *Usmál se pak mile, než si popotahl znovu z cigarety.*
*Objímal jej ještě chvíli, dokud se sám neodtáhl a pak se na něj usmál.* Ještě abys utekl. *Mrknul na něj a zlehka jej pohladil po tváří.* To bych ti neradil, musel bych tě pak hledat. *Uchechtl se a hleděl na něj.* Dobře, dám ti kolik jen času budeš potřebovat a pak si užijeme večer. *Pousmál se na něj, nechtěl, aby mu nějaká ženská kazila večer a už vůbec ne výlet.*
*Jen se zasmál. Byl rád, že to fér uměl odlehčit a pak naklonil jemně hlavu na stranu.* Jen je to bolestné, jo, já se zamiloval a ona toho využila, takže to bylo, no, prostě chápeš. Od té doby mám s city trochu problémy, jo, Inocenc byl taková nárazovka ale připomněl mi svým odchodem, proč se takhle rychle zvrhajícím se vztahům vyhýbat. Pak to skončí jako rána do hrudi dýkou. *Odfrkl si.*
*Usmál se, když slyšel jeho smích, ale pak zvážněl a poslouchal jej.* Ano rozumím ti moc dobře. Není to nic hezkého a bolí to. Člověka to pak jen odradí od toho si k sobě někoho pustit a dovolit si k němu něco cítit. *Pronesl a sledoval ho.* Vím, že je to bolestné zase jí vidět, že se ti všechno vrací, ale ty v tuhle chvíli jsi už dávno jinde, jsi někdo jiný, lepší a silnější, ne ten kluk, co se zamiloval a kterého využila. *Pousmál se na něj.*
*Poslouchal jej a pak se na něj jemně usmál.* Děkuju Casi. Moc to pro mě znamená, tahle podpora. Jsi hodný. *Usmál se a jemně se na táhl, aby mu položil ruku na tvář. Pak pokýval hlavou a cigaretu, jež dokouřil, típl vedle sebe.* No, tak jo, jsem rád, že už je to lepší, takže jestli se ti bude chtít, můžeme tedy asi zpátky. Už jsme nějak v pohodě. *Pokýval hlavou, i když v něm byla pořád malinká dušička.*
Není zač přece, jsem tu pro tebe, když bude třeba. *Pousmál se a nějak automaticky se kap přivinul k jeho ruce, ani nevěděl proč. Nakonec se usmál a sledoval ho.* Aukce už stejně skončila, ale můžeme se vrátit na tu párty, dáme si něco k pití a když budeš pak chtít, tak klidně někam vypadneme. *Mrknul na něj a postavil se.* A kdyby něco, jsem tu. *Dodal ještě, nějak ho v tom nechtěl nechávat, zvlášť, když viděl, jak ho to vzalo.*
*Usmál se na něj.* Tak dobře, tak tedy, jdeme asi pít. *Mrkl na něj a pak vstal, načež vyrazil tedy s Casem dovnitř. Tak nějak se pořád držel v jeho těsné blízkosti, a jak by také ne. když nakonec vešli do místnosti, kde se podával raut, usmál se.* Dáme si pití? Já asi šampaňské, co ty? Říkal jsi, že obraz máš, nebo? *Optal se nakonec.*
*Fér přikývl a spolu s ním nakonec vešel zpět dovnitř, kde už to docela žilo, hrála hudba, přibylo více lidí a všude bylo jídlo a pití.* Dám si ho s tebou.* Mrknul a usmál se.* Si piš, že je můj, nějak jsem ji nemohl nechat vyhrát, takže jsem jí přeplatil. *Uculil se vítězně.* Lily bude mít radost a galerie získala skvělý kousek. Takže teď už můžeme jen slavit a bavit se. *Usmíval se, načež se pak rozhlédl kolem sebe, když spatřil opět tu ženu, jenž je oba zpovzdáli sledovala.*
*Uculil se a nalil oběma tedy po šampaňském. jakmile se doslechl,. že obraz má, usmál se.* No tak to se musíme napít určitě. Zní to jako něco, no jako něco, co je fajn, to je dobře, moc dobře. Podařilo se ti to, jsi dobrej. *Zaculil se na něj. Dom. To si ale nevšiml, že se za jeho zády zjevila rudovlasá žena.* Moc dobrá práce, pane...? Asi jsem přeslechla vaše jméno. *Ušklíbl se na Case.* Dominic zkameněl tak, že se ani neotočil.* Ale, Dome, to je vcelku neslušné, nepozdravit. *Upozornila na sebe.*
Tak měl jsem jasný cíl a co jsem chtěl, jsem dostal. *Mrknul na něj a usmíval se, na chvilku však ženu ztratil z dohledu a když jí opět spatřil, už stála za Dominicem, načež se na chvilku zarazil i Castor.* Nepřeslechla, protože jsem ho ani neříkal. *Pronesl nakonec, když na ni pohlédl a sjel si jí pohledem. Svůj pohled ale pak věnoval upírovi před sebou a jemně se pousmál, jako důkaz toho, že je tu s ním.*
*Dom se ale zprvu neotočil. Až po chvilce zavřel oči, sebral odvahu a otočil se, aby se mohl podívat do zelených očí.* Heleno. *Hlesl a pokynul jí jen na poydrav.* Mohl jsme tě na takovém místě čekat, to je pravda. *Pronesl. Žena se usmála.* Už je to dlouho. Ale vypadáš dobře, myslela jsme že tě sežrali vlci. Vypadáš, docela dobře. Emett se o tebe dobře postaral. *uculila se, načež ale Dom jen zavrčel. Místo toho aby ale něco řekl, se jen napil. Žena se pak otočila na Castora.* Získal jste skutečný klenot, to je co říct. *Proensla.*
*Castor je sledoval, sám se napil ze svého šampaňského. Už od pohledu se mu ta žena nelíbila, měl z ní hodně špatný pocit. Tiše sledoval jejich rozhovor, než se na něj začala mluvit také.* Když člověk ví, co chce a jde si za tím, dostane to. Tak jsem to udělal právě s tím obrazem. *Ušklíbl se na neznámou ženu fér a postavil se více vedle Dominica.*
*Helena se usmála.* No jistě, to je samozřejmé. Tak doufám že počítáte s tím, pane Castore, že si za tím půjdu i tak. Měl by jstě se mít na pozoru, vy, i váš sladký kamarád a stejně tak i ten obraz. *Proensla. To Dominic zavrčel. Když na něj ale Helena otočila hlavu, jen ji sklopil, přeci jen, měl z ní respekt, jak by taky ne.* No, ráda jsme vás potkala, mládenci. *Usmála se a pak se dala na odchod.*
*Fér se jen ušklíbl.* Já s tím počítám, že to nenecháte jen tak, ale popravdě, dám si na vás pozor a to velký a mimochodem, zkuste si jen něco udělat s obrazem a věřte mi, že moc dobré to pro vás nebude. *Upozornil jí Castor, on byl hodný, ale pokud se dělo, co se mu nelíbilo, dokázal ukázat i svou temnou stránku. Když se pak jen rozloučila konečně odcházela, tiše si něco zamručel, než se podíval na Dominica.* V pořádku?
*Helena se jen zvonivě zasmála a pak se dala na odchod. Dom je n zavrčel a pak se otočil na Case.* Jo, jo pojdme se bavit, budeme si to jen užívat bude dobře. Jen, prosím, slib mi že kdyby něco udělala, tak si sním nezačneš. Nebo, spíš se nedostaneš do problému, prosím. není to bezpečné. *Apeloval an něj.*
*Cas jí jen sledovala lehce se mračil, pak dopil své pití a hned se rozhlížel, kde najde další, nakonec se podíval na Dominica.* Ovšem půjdeme se bavit. *Pousmál se na něj.* Budu se snažit nedostat se do žádného průseru, neboj se. Jen se mi nelíbila její poznámka, nějak budu muset zabezpečit ten obraz, nerad bych, aby ho ukradla. Dost nás stál. *Povzdechl si a přemýšlel, že by jej skryl iluzí.*
*Dom pokýval na souhlas.* No na druhou stranu je to dost stará upírka, i tak bych se měl raději na pozoru, víš? Přeci jen, aby to nedopadlo no, nějak špatně. Dokáže dost přehrávat, simulovat a tak nějak se přetvařovat, tak prosím Casi, opatrně. *Pronesl tiše Dom.*
Jsem si toho vědom neboj se a dám si na ni pozor. *Pousmál se.* Takových jako je ona jsem už v životě potkal dost, takže se opravdu neboj. Já si nějak zabezpečím obraz a ona mi může, víš co. *Mrknul na něj.* A teď už dost o ni, jdeme se bavit, nenecháme jí, aby nám zkazila nějak večer ne. Takže ještě něco k pití? *Uculil se na něj sladce.* Napadlo mě pak ještě třeba po party někam zajít, kouknout po městě, než odjedeme, co ty na to? Jen my dva. *Usmíval se.*
J8 jen, dokáži říct, že je nebezpečná. prostě...prostě pozor. *Povzdechl si a paik se usmál.*- Dám si asi whiskey. Děkuju. *Mrkl na něj s úsměvem. Pak se zamyslel.* I když, ta druhá možnost taky nezní moc špatně. Spíš naopak, dost lákavě, to je pravda co říct. *uculil se a mrkl na něj.* tak ven, kam nás nohy zavanou? *Usmál se.*
Opravdu se neboj, budu si na ni dávat pozor. *Usmál se a zlehka ho vzal za ruku.* Věř mi. *Snažil se ho uklidnit, přece jen, svá slova myslel vážně. Nechtěl se pouštět do žádných problémů a už vůbec se se starou upírkou.* Tak jo takže si dáme ještě pití a pak mizíme. *Uculil se a hned, jakmile kolem něj prošel číšník s drinky, tak Dominicovi vzal whisky a sobě likér, pak se na upíra otočil a podal mu jeho pití.* Tady. *Uculil se a sám do sebe hodil svoje pití.*
*Uculil se na něj. Věřil mu, jak by taky ne. Teď pro něj byla zoufalá volba věřit tomu, že to bude v pohodě. Pak už si převzal drink, s poděkováním si jej smíchal, hodil do sebe a pak se na něj koukl.* Půjdeme? Když jsme sem jeli, všiml jsme si že nedaleko je nějaký park, tak můžeme třeba tam? *Optal se s úsměvem na rtech.*
*Fér přikývl a usmál se na něj. Nakonec odložil jejich prázdné sklenky zpět nějakému číšníkovi na tác a pak se na upíra jen mile usmál.* Ano půjdeme, jen si skočím vyřídit papíry ohledně obrazu a jsem jen celý tvůj. *Pronesl a sladce se na něj usmál, načež kývl na jeho nápad s parkem.* Ale to není zle, klidně můžeme, projdeme se a pak uvidíme, kde nás to dál zavane. *Řekl a hned na to zamířil za pořadatelem, aby vyřídil vše potřebné.*
*Uculil se a pak přikývl.* Jasně, já počkám venku, zapálím si. *Mrkl na něj a pak se vydal před budovu, kde si zapáll cigaretu a dals e do pokuřování. Pak už jen čekal a pokud fér došel, usmál se na něj.* Dojedem si asi kousek autem, ne? Nechci se sem asi vracet, ten obraz....vyzvedneš si ho teď a nebo zítra? Nebo ho odvezeme na hotel a pak pojedeme? *Optal se pak.*
*Castor nějakou chvilku mluvil s pořadatelem a pak s ním odešel dozadu, kde vše připravili. Jeho obrazy, které koupil už byly připravené, proto se ještě na ně ještě chtěl kouknout, když se tak stalo a nikdo se nedíval, pomocí iluze je trochu pozměnil, Především ten nejdražší vypadal jako ten levnější a tak to udělal se všemi, aby to alespoň trochu ochránil. Proto pokud by jej někdo chtěl vzít, bude se asi hodně divit. Když měl vše hotové, podepsal ještě papíry a pak už vyrazil za Dominicem.* Obraz už poputuje do státu, ten si nevezu já, jede s ochrankou a podle předpisů, takovou drahou věc nemůžu jen tak vzít, ale už jsem to všechno vyřídil, tak se sem vracet nemusíme. *Mrknul.* A to auto zní fajn, takže jedeme?
*Uculil se.* Jo tak takhle je to ošetřené, no tak super, to je ještě lepší. A jinak jo, vezmu tě tam a pak se projdeme. *usmál se a když pak nasedli do auta a vyjeli, Dominicovii se o něco ulevilo. zastavil kousek od parku, jež viděl a pak jen vykulil oči.* Sakra, je to hřbitov. No, chceme jinam, nebo si dáme děsivou procházku po hřbitově? *Zasmál se.*
Ano, mají to tak, protože přece jen to jsou vzácné a drahé kousky, takže je to dost hlídané a já si o ještě pojistil sám. *Uculil se šibalsky, načež tedy pak dojeli na místo, kde se rozhlédl.* No park to sice není, ale když už jsme tady, tak klidně beru i tu děsivou procházku. I když nevím, co by me mohlo na hřbitově ještě vyděsit. *Zasmál se.* Leda, že bys na mě něco chystal, ale to ti neradím. *Vyplázl na něj jazyk a culil se jako pako.*
*Dom se jen uculil.* Prosím tě, s tím, jaké pako jsem, tak to asi ne ale na druhou stranu, podívej se, jaký je tu klid. Myslím, že takováhle místa patří k jedním z nejklidnějších, co se dá najít, no a ne? *Podotkl a branou vešel na hřbitov.* Zvláštní když si řeknu, že na takovém asi nikdy ležet nebudu. *Zasmál se pak.*
Pako jsem taky, věř mi, možná větší jako ty. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* Tak je to hřbitov, místo posledního odpočinku, klid tady musí být, kdyby ne, tak je asi něco špatně. No ne. *Pokrčil rameny a uculil se, načež prošel branou spolu s ním a rozhlížel se po místě.* Tak teoreticky můžeš, když se sem dají tvoje věci. *Zasmál se spolu s ním.* Já tady třeba taky nebudu, kdyby se něco stalo, chci aby mě vrátili do Faerie, do mého skutečného domova. *Pronesl a procházel se spolu s ním mezi hroby.*
*Zasmál se.* Jo, jo to asi jo, ale tak nebudeme si přivolávat nějakou zombie apokalypsu nebo tak. To by bylo šílený. *Zasmál se. Pak jej poslouchal.* Jo, to je moc hezké. No, ale dost o smrti, to je morbidní. Já už po jedné navíc jsme, takže, jo, takže bych asi změnil téma. *Zasmál se.* Nějaké návrhy? *Optal se pak Castora.*
To bychom rovnou mohli natáčet další série The Walking Dead. *Smál se a jen pobaveně vrtěl hlavou.* Je to morbidní, ale když to vezmeš, je to vlastně i součást života, ale jasně, změníme téma, to bude asi nejlepší. *Uchechtl se.* Hm přemýšlím, spíš mi řekni, jak se ti tady zatím líbí, když pominu tu chvilku na dražbě. Co říkáš na město a celkově na to, že jsi vypadl z New Yorku. *Optal se, otočil se k němu tak, že couval dozadu a hleděla na něj.* Napadlo mě, jestli bys občas nechtěl takhle se mnou jezdit. Někdy jedu jen něco zařídit nebo připravit a pak mám hromadu času a abych řekl pravdu, tak samotné se mi pak moc nechce trčet někde na hotelu a nebo toulat se městem. *Pousmál se.*
To jsem Vlastně nikdy neviděl. *Podotkl Dom. Pak pokýval hlavou a dal mu za pravdu. Hned na další téma se usmál.* No, za mě super, já jsem tady rád, rád jsem jinde a rád jsme změnil místo, je to dost, jo, uklidňující, to je to slovo, a takové, jiné od stereotypu. Ty jinak cestujes hodně? *Optal se.* Já moc rád, zní to jako zábava a vytáhne mě to z doupěte. *Zasmál se.*
Je to docel dobré, když nemáš co dělat, tak to alespoň zahání nudu. *Usmál se. Byl rád, že se mi tady líbilo a že se cítil fajn.* To mě těší. Jinak jo, občas jo. Většinou na naše pobočky nebo prostě jen do jiných galerii připravit nějakou výstavu a tak. Je to taková změna, když jedu jinam. Cestují spíš po Státech, ale hodně i do Evropy a nově teď i Kanada, ale je to fajn, takže klidně budu rád za parťáka na cesty. *Uculil se, načež pak malém o něco zakopl, ale jen tak tak to ustál.* Sakra, měl bych dávat pozor na cestu a nekoukat na tebe. *Uculil se.*
Hm, zní to zajímavé. Já nikdy takhle hodně necestoval a když ani, tak roste jen málo, ale no, spíš jsem jen utíkal. Jinak jsem a byl jsme pořád zalezly na jednom místě. Ale asi bych se od tebe nechal vytáhnout ven, to jo. *Když zakopl, jen se uculil.* Pozor na nohy. *Zasmál se a pak šel dál.*
Oukej, takže ode dneška, pokud někde pojedu, tak tě z té tvé nory vždy vytáhnu a ne neberu jako odpověď, je ti to jasné. *Zasmál se a nakonec jen zavrtěl hlavou.* No jo už koukám, jsem se nějak zapomněl. *Zasmál se a dál se procházeli.* Přemýšlím, kde bychom mohli jít pak. Napadlo mě třeba Ripley's Aquarium, prý to stojí za to, nebo k jezeru, kouknout na ty jejich úchvatné útesy, pak je tu ještě ta jejich největší věž a nebo vodopády. Co na to říkáš? *Mrknul na něj.*
Rozkaz šéfe. Tak to beru. *Mrkl na něj a pak už se věnoval procházce dál kolem náhrobků.* Co to je, to první? Název mi nic neříká. *Pronesl, když se na něj jemně potoočil aby zjistil kam ho zval.* Ale můžeme kamkoliv, budu jen rád. *Usmál se.*
Super. *Přikývl s úsměvem a dál se procházel malou cestičkou po jeho boku.* Ripley's Aquarium, je velké podmořské akvárium, procházíš se různými tunely a cestičkami a kolem tebe je jen voda s různými druhy mořských živočichů, myslí, že tam mají i žraloky *Pronesl a koukl na něj.* Prý je to moc hezké a hlavně večer, kdy je to osvětlené a není tam tolik lidí. *Na chvíli se pak zastavil a kouknul na něj.* Mám chuť udělat jednu věc, kterou jsem chtěl udělat už celý večer. *Zašeptal a chvíli na něj koukal, než k němu přišel blíž, natáhl se a políbil ho.*
*Dom se na něj usmál a spokojeně jej poslouchal.* No, to zní upřímně dost dobře abych řekl pravdu, nikde takhle jsem ještě nebyl. A hádám že mají otevřeno i přes noc, takže jestli chceš, tak klidně ano, můžeme. *Uculil se a pak jej sledoval a když jej políbil, překvapeně mu pak polibek vrátil.* Páni, Casi, já... Nevím, aby se to nezvrtlo v něco jiného, tu na hřbitově. *Zasmál sr.*
Tak pokud jsi tam nikdy nebyl, tak v tom případě jdeme. Mělo by to být otevřeno dlouho a myslím, že mají dokonce i nějaké speciální otvírací noční dobu, takže rozhodnuto. *Uculil se a pak na něj jen s úsměvem kouknul.* Pokud zvrtne, pak to bude jedno ne. *Pokrčil rameny a jen se uculil.* Ale pokud to bylo moc, tak se omlouvám. *Mrknul a pak se pomalu vydali zpět k autu, aby mohli vyjet do akvária. Musel uznat, že si výlet užíval, vypadl trochu z toho stereotypu a navíc se nenudil.*
*Dom se usmál.* Jen si říkám, no, úcta k mrtvým. *Pokrčil nakonec rameny a šel za ním. Ovšem, všiml si jendoho náhrobku, kde bylo podezřelé příjmení a i jméno a i podezřelé datum. Jen se nad tím zamračil, vtiskl si to do paměti a pak už šel za Casem.* A co místo toho jet na hotel? *Mrkl na něj ale pak Dominic potutelne.*
Já vím, dělal jsem si legraci. *Usmál se na něj a pomalu pokračoval v cestě, občas se rozhlédl, ale všude byl naprostý klid, pousmál se a pak se na něj otočil, když slyšel jeho slova.* Ale pane Northwoode, vy jeden proutníku, čtete mi myšlenky. *Uculil se na něj a pak přikývl.* No proč ne, myslím, že to asi bude mnohem lepší. *Kousl se provokativně do rtu, načež po chvíli došli k autu, kde nasedl na místo spolujezdce a čekal i na Dominica až tak udělá, aby mohli jet.*
*Uculil se na něj. Pak už je jen odvezl do hotelu a užíval si jen čas strávený s Casem.*
*S úsměvem se nechal odvézt na hotel a zbytek pobytu si užíval chvíle s Domem.*
*Když se nakonec domluvili, jak pojedou, navrhl Dominic že sveze je jeho autem. Proto se pak sešli u něj doma, kde si Castor mohl nechat auto u Doma v garáži a vyjeli jeho Blqack Ghostem s tím, že se pak vymění. Vyjeli hned, jak zapadlo slunce a dle výpočtů jim měla cesta trvat 13 hodin,. Případně by přespali nebo přečkali den v nějaké z motelů, ale jelikož cesta měla trvat maximálně devět hodin a silnice byla čistá-* Tak co, těšíš se? *Proensl, když se potočil Dominic na Case. Už byli nějakou dobu na cestě, a zatím šlo vše jak mělo.*
*Nápad, že pojedou autem se nakonec Casovi i líbil. Nechal auto u Dominica doma, přehodil si věci k němu do auta a pak spolu vyjeli na cestu. Fér zrovna něco hledal v mobilu ohledně aukce, když uslyšel Dominica. Pootočil hlavu jeho směrem a usmála se.* Já určitě, jak na cestu, tak i na Toronto, bude to prima. A co ty? Ty se těšíš i když tam bude umění, kterému moc nerozumíš? *Uchechtl se.*
*Dom se ušklíbl.* No, moc od toho nevím, co čekat ale tak nějak doufám, že ty mi ukážeš, jak v tom najít krásu, alespoň v něčem,. A když ne, tak se podívám do dalšího, nového města a prozkoumám jeho krásy. Večer můžeme někam zajít, co? *Otočil se na něj a usmál se.* Bylo by to fajn. Třeba nějaký klub, nebo jen večerní pamatky?
Jak jsem říkal, aukce není taková nuda jako třeba obyčejný návštěva muzea nebo galerie, tam jde spíš o rychlost a o peníze, navíc nejsou tam jen obrazy, ale i šperky a další cenné věci. *Mrknul na něj a pak mobil odložil, aby se nějak věnoval jemu.* No a večer klidně můžeme nejdříve nějak město projít a nakonec zakotvit v nějakém klubu a památky pokud je budeš chtít, tak si necháme na druhý den. *Pokrčil rameny s úsměvem.*
*Usmál se.* No, kdo ví, třeba se tam i v něčem zhlédnu. *Usmál se a pak jemně naklonil hlavu na stranu, zatímco ale i tak sledoval silnici před sebou.* Jo, ten klub zní fajn. Možná otřepaně svým způsobem, ale jinak fajn. Ty jo, Jiné země teď po státech, jako tamti...hm, jak se jmenovali? Sam a Dean Winchesterovi? *Zasmál se.* Tak jo, já budu Dean, ty budeš Sam. *Dodal pak se smíchem.*
Třeba ano, to nikdy nevíš, co tě cvrnkne do nosu. *Culil se jako měsíček na hnoji.* tak místo klubu můžeme vymyslet něco jiného, myslím, že v Torontu bude dost zajímavějších míst, kde se dá jít a užít si to. *Pronesl, načež jej pak poslouchal.* Myslíš jako ty lovce duchů nebo co to bylo? *Rozesmál se.* Sakra vypadám snad jako Sam? Vždyť byl vysoký a já jsem malý, no ne tak malý, ale jo. *Smál se dál.*
*Zaculil se a pak přikývl na souhlas.* No, je pravda, že jsem tam ještě nebyl, takže jo, můžeme se tam podívat a třeba se nám podaří něco objevit. Jak říkám, já tam ještě nebyl, ale rád něco objevím. *Mrkl na něj s úsměvem. Pak jej zase poslouchal a jen se smál.* Ha! Takže to znáš? No výborně! No tak si to otočíme, no. Ale nevadí. Já myslel, že tím jak jsme starší, víš? *Podotkl s úšklebkem na rtech Dominic.* Ježkovy. to taky byla dobrá kravina.
Dojedeme a uvidíme, co vymyslíme, nechme se překvapit, třeba nás to trkne samo. *Pokrčil jen rameny a s úsměvem se posadil pohodlněji, než se zase zadíval na upíra vedle sebe.* Jo znám to, když jsem měl dlouhou chvíli, tak jsem na to koukal, dobře jsem se u toho bavil, to jako jo. *Tlemil se.* Taková prostě dobrá oddechovka.
*Usmál se.* JO, lépe bych to asi neřekl , tak jo, budu se na to těšit, moc. *uculil se a nakonec se zadíval letmo na Case, než se koukl zase na silnici.* Souhlasím, je to a bylo to takové hezké, ale občas kravina. Ale hezká. *Mrkl.* Na chvilku budu muset zastavit, potřebuju krev. Nechtěl by jsi na chvilku řídit? jen musíš na brouka pomalu a jemně, ale jinak myslím, že si sednete. *Usmál se.*
Na oddech dobrá kravina. *Přitakal a pak se pousmál.* Jasně, to není problém, klidně to teď vezmu za tebe. *Souhlasil hned.* A neboj se, na tu tvou káru dám pozor, budu jí řídit, jako kdyby byla moje vlastní. *Uchechtl se a pak už jen čekal, až Dominic zastaví, aby si mohli přesednout. Sám na něj chvilku jen s úsměvem hleděl, než se zadíval zase dopředu.*
*Dom se zasmál.* No ještě aby ne, to by jsi si docela vydělal. I když ne, teď to asi tak nutné není. *Mrkl na něj. Nakonec tedy zastavil u krajnice, načež vypl motor a vytáhl z kufru z boxu mezi ledy balíček chlazené krve, jež začal pocucovat. Nakonec si k tomu ještě zapálil.* Hroznej zlozvyk to kouření, ale nějak si bez toho už neodkážu představit den. *ZHodnotil.* Mimochodem, to jen tak otázka, běžně zveš náhodné známé upíry, aby s tebou jeli na několikadenní výlet za prací mimo město? *uculil se.*
*Když auto zastavilo, tak i Cas vystoupil, došel k němu a opřel se o auto. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se kolem, než jeho pohled opět padl na upíra.* Já tenhle zlozvyk neznám, tohle mi nikdy nechutnalo a nikdy jsem si k tomu nenašel cestu, abych pravdu řekl. *Uculil se, než si prohrábl vlasy.* Běžně ne. Popravdě jsem chtěl říct Remimu, ale on teď má jiné starosti a nevím ani jestli by jel. Jenže když jsem pak viděl, tebe tak jsem si řekl, že te pozvu a proč by ne. Samotnému se mi jet nechtělo a když to tak řeknu, tak si docela rozumíme ne. *Pokrčil rameny a usmál se na něj.*
*Dom jej poslouchal a usmíval se.* Tak to jsme moc rád. Upřímně, já tak nějak jsme rád, že jsem byl vytáhnut ven na chvilku z práce, přeci jen, bylo to sice fajn, ale dlouhé a stereotypní a dlouho jsme takhle nikde nebyl. *uculil se a pak zahodil neodpalek.* Můžeme jet. *Uculil se na Case nakonec a sedl si tentokrát na místo spolujezdce a podal férovi klíčky.* Jako vlastní! *Zvedl ještě káravě ukazováček.*
No a to byl vlastně také jede n z důvodů, proč jsem tě pozval, až moc pracuješ, takže výlet tě má trochu vytáhnout mezi lidi a užít si něco jiného než práci a počítače. *Uculil se na něj, chvíli jej pak sledoval a když nakonec Dom dokouří, tak se tedy posadil na místo řidiče.* Ano, jako vlastní, neboj se, řídím už hodně dlouho. *Mrknul na něj, načež pak nastartoval a vyjel.* Vidíš, všechno je v pořádku, tak si dej krev, pohodlně se usaď a užívej si cestu. *Culil se sladce.*
*Nadzvedl obočí.* Páni, skutečně? teda, to pro mě ještě nikdo asi neudělal mže by mě táhl tak daleko. Ale, je to milé, zní to mile, děkuju, moc si toho vážím. *Usmál se následně Dom. Pak sledoval, jak se Cas rozjel a když si tedy byl jist, že jeho auto je v pořádku, tak s úsměvem přikývl.* Nu, tak tedy dobrá, věřím ti. *usmál se a pak vyjeli.* jak jsi se k malování vlastně dostal? *Optals e pak se zájmem.*
Tak vidíš, tak jsem asi první, navíc jsem možná i chtěl, abys prostě jen vypadl z města někde jinde. *Pousmál se na něj, nechtěl už dodávat, že to bylo i proto, aby tak trochu zapomněla na špatný rozchod a prostě si užil trochu i něčeho jiného, než jen New Yorku.* A není zač, kdykoliv. *Mrknul na něj a pak už jen spokojeně řídil dál.* A jen věř. *Uchechtl se, než se na chvíli zamyslel.* Popravdě netuším. Když jsem poprvé zavítal do tohoto světa, vím, že jsem procházel městem a dostal jsem se do jedné galerie, ze začátku jsem nechápal, obrazy a co znázorňovaly, ale postupem času jsem tomu přišel na chuť a když už jsem tu žil nějakou dobu, začal jsem tak trochu navštěvovat i školu umění, abych se to naučil. *Pokrčil rameny.*
*Usmál se.* To je milé, jak říkám. Děkuji. *uculil se a pak poslouchal jeho vyprávění. * Hm, to zní zajímavě. Věř mi, já byl ale na tolika výstavách, a tolika různých galeriích, no, ale nikdy jsem to prostě nepochopil. To, co se stalo z umění. Dřív bylo...nevím, pochopitelné, krásné, a to, co se děje teď? nevím, občas ani prostě nepoznám co ej na obrazu. No, jak jsme ti říkal předtím. *Pronesl a lehce se usmál.* Nevím, nějak to nechápu. *Zasmál se.*
*Cas jen přikývl a pak se dál věnoval řízení, načež jej s úsměvem poslouchal.* K pochopení asi člověk potřebuje jistý cit pro umění, buď ho máš, nemáš a nebo na něj přijdeš časem jako já. Taky jsem ze začátku nechápal některá díla, ale když se pak do toho dostaneš, tak ti to najednou začne dávat smysl. *Pousmál se na něj.* I když i já se musím přiznat, že v dnešní moderní době jsou někteří malíři u nichž jsi nejsem jistý, co vlastně vytvořili. *Zasmál se.* Takže tě uklidním, že v tom nejsi tak sám. *Culil se.*
*Dominic se na něj usmál.* Tak, to rád slyším. *Přiznal. Cesta jim pak trvala ještě nějakou dobu, ale když nakonec dojeli, tak vystoupil, sám vzal kufry a protáhl se.* Ale musím říct, že jsme to stihli hezky, no ne? * Usmál se. Pak už vešel do hotelu a počkal, až Castor zadá jejich rezervaci a oni budou moct odejít na pokoj.* Hm, chceme dneska večer někam ještě jít? i když, asi ne, za pár hodin se rozednívá. Tak nějak přečkáme den, já tu klidně počkám a večer jdeme na to? *Usmál se.* PŘESUN DO KANADY
*Ačkoliv Kayn odcházel v rychlosti, to, co se stalo Elise viděl. Ovšem neměl dostatek síly na to, aby za ní šel a snažil se jí zachránit, kdyby nebyl plně zhojený, bylo by riziko, že tam zařve. Místo toho počkal pár dní na dvoře, než se jeho rány nezahojily a on se už necítil na to, aby se mohl vydat směrem do vlkodlačího doupěte. Vystopovat ty smradlavé parchanty pro něj nebylo moc těžké, přeci jen, Kayn byl lovec. A také se podle toho vybavil. Své tělo ještě ten den pokryl jedním z férských lektvarů, jež pohlcovaly jeho pach a nahrazovali jej neutrálním, nerozpoznatelným pachem, jež by se mohl podobat snad i tomu vlkodlačímu. Zbraně přizpůsobil vrhací a bodné, převážně ze stříbra. Nakonec se oblékl do svého černého oblečení a černého pláště, načež vyrazil. Nebyl už daleko, když uviděl jejich doupě, kde doufal, že Elisa bude, ještě snad naživu. Ačkoliv byl na ni sebevíce naštvaný, tak jí pořád dlužil. Proto do vzduchu poslal vibrace pomocí telepatie, jež snažil situovat tak, aby je vlkodlaci nepocítili, spíš hledal jen známou mysl.*
*Byly to dny, kdy vnímala jen utrpení. Po tomhle zážitku nenáviděla vlkodlaky o to více. V jednom starém autoservise ji drželi na okovech visících ze stropu. Ruce měla nad hlavou a nohami se držela na špičkách. Otrhané kusy oblečení na ní vypadali jako přebytečná zbytečnost. Hlavu měla skloněnou a vlasy spadané před tvář.* Stále nic neřekla? *optal se jeden z vlkodlaků, který zrovna přišel.* Ne... *Strčil do jejího těla, ale nevydala ani hlásku ač na zádech měla jasné náznaky, že ji něčím šlehali.* Bežte dohajzlu *zavrčela načež se začali smát.* Hoši ona má snad temperament hodný vlkodlaka *Uchopil ji jeden z bradu a zvedl jí tvář k té své.* Kdybys nebyla odporná víla snad bych si i s radostí užil *V ten moment tvář pustil.* K vílám má odpad jako ty hodně daleko *zavrčela, ale to ji přistála facka. Rozhodně nečekala, že její smrt bude nakonec na tak smradlavém a hnusném místě. V jednu chvíli, ale pocítila divný záchvěv. Na malý okamžik si myslela jen, že blouzní, jenže ten pocit nepřetrvával.* Kayne? *vydechla a jeden z vlkodlaků se k ní otočil.* Kdo? *Přitáhl si její tělo na své. Byla jako hadrová panenka, když takhle byla zavěšená.* Tvůj problém *Chrstla mu ta slova do tváře.* Možná ses už zcvokla. Jak dlouho jsi nespala? Hm? *Zatáhl její tělo k zemi, když ji konečně donutil vyjeknout což se v autoservisu dost rozléhalo.*
*V ruce si držel svou dlouho hůl, která ale pomalu pod náporem iluze nabírala své pravé podoby kosy. Sám byl skrytý do neviditelného hávu a opatrně procházel, když spatřil dva vlkodlaky, jež stáli na hlídce. Naklonil hlavu na stranu a sledoval je. Nakonec se ale uculil a pomocí magie vzduchu jim sebral vzduch kolem úst, tak dlouho, dokud se neudusilii. Vše bylo tak tiché, tak rychlé, a tak nenápadné, nebyl cítit ani pach jakékoliv krve, zkrátka jako kdyby se nic nestalo. Mrtvá těla nechal zakrýt pod kořeny, jež nechaly trčet jen jednu ruku, a jinak na jejich místě vytvořil pomocí iluze jejich kopie. Pach zůstával stejný, takže kdyby se na ně někdo podíval, myslel by si, že tam pořád jsou. Pak se opět zastavil a hledal tu mysl, jež tak moc potřeboval najít. A za chvilku ji našel, Elisu.* /Dva dole, jdu dál./ *Informoval jii o svém postupu, načež vešel do samotného objektu.*
*Uslyšela ho. Hlas byl jako pohlazení na duši. Zhluboka se nadechla, jelikož do teď svoji energii nedokázala nabrat zpět díky tomu, že jí nenechali, ale telepatie byla jedna z těch snadnějších. Začala se soustředit.* /U mě jsou tři... někde tu je ještě jeden... Napočítala jsem jich šest./ *Vyslala mu to zpět, ale sama si nebyla jistá, jestli to byl úspěšný pokus. Vydechla, když si jí vlkodlak prohlížel, jako kdyby snad něco on sám zaslechl.* Polí ji studenou vodou. *Houkl na druhého, který vzal kýbl u jedné ze starých lednich, který rovnou chrstl na tělo Elisy, až se ji z úst vydral obláček páry.* Zvykej si na tuhle koupel maličká. *Ušklíbl se ten, co odkládal kýbl a sedl si zpět na gauč. Byla přímo uprostřed místnosti jako pěst na oko. Jediné, co na ni nezmizelo byl divoký a nezdolný pohled se kterým by i raději zemřela a neukázala před nimi jedinou slabost.*
/Rozumím. Dávám si pozor, nevšimnou si mě./ *Vyslal k ní ihned, zatímco postupoval dál. Šel dál, jako stín se plížil temnotou chodby, než uslyšel pískání. Ihned se zastavil a sledoval, jak zpoza rohu vyšel další z nich, nesoucí si jakési zbraně, které vypadaly jako delší nože a pohazoval si s nimi v ruce. Kayn zavrčel, dostal se k němu a nepozorovaně mu jeden mečík vyrazil z ruky. Hned na to jej začal stále neviditelný škrtit a v momentě kdy upustil zbraň na zem se bleskově sklonil a chytl jí, než stačila udělat rámus na zemi. Poté jen zavrčel a když ztratil vědomí, odtáhl jej do místnosti, vypadající jako kumbál, kde jej zavřel a pokračoval dál.* /Třetí dole. Za chvilku jsme u tebe. Zůstaň se mnou./ *Poslal k Elise.*
*Vnímala jak ji chlad objal kolem těle a mírně se chvěla čímž se okovy mírně cinkaly o sebe.* Hej Franku nepřijde ti, že by potřebovala zahřát? *Ušklíbl se jeden z nich a začal se smát, když druhý přešel k ní a pozoroval cáry hader.* Možná. Dones horkou vodu... pořádně horkou, ať tu křehkou vílu zahřejeme *Houkl na druhého, který s radostí zaběhl do koupelny. Neměli ani tušení, že se něco děje.* /Jeden odběhl. Nemusel jsi pro mě chodit drahý..../ *Zrovna o tohle měla starost o jeho bezpečí, i když tušila, že to zvládne levou zadní mohlo se cokoliv pokazit.* Půjdu za Jimmym na cigáro počkejte na mě. Tuhle srandu si rád užiju *Houkl na ně a odešel do chodby, jenže zdálo se mu, že tam je nezvyklé ticho. Možná až příliš. Zůstal stát ve dveřích a dívat se před sebe. Elisa zbystřila, jak se vlkodlak posekal. Nemohl nic cítit to bylo nemožné. Kayn by si jistě dal pozor, ale možná jeho instinkt na moment vnímal něco podezřelého.*
*Byl už dost blízko na to, aby slyšel celý rozhovor. Když proto jeden odešel, tak zašel za chodbu, kde na sebe vzal podobu jejich kamaráda JImma, který teď hnil pod kořenem. Uculil se na vlkodlaka, jež chtěl jít na cigáro, a před kterým se zjevil jako na zavolanou.* Tak co, řekla něco? přišel jsme se taky podívat, *bleskově a nepozorovaně nahlédl vlkodlakovi do hlavy aby zjistil jméno jeho kumpána*, Derek je venku a hlídá. Tak co, jak to s ní vypadá? *uculil se, sledující Elisu tak, jak by ji asi sledoval vlkodlak. Když se pak odvrátil a koukl na vlkodlaka před sebou, hned k ní vyslal teelaptii.* /Už to nebude trvat dlouho./
*Vlkodlak byl napnutý než se zjevil Kayn, ale pro něj jeho kamarád. Lekl se znatelně.* Kurva Jimme! Vyděsil jsi mě. *Zasmál se nad svým přítelem a poplácal ho po zádech, když se otočil směrem k Elis.* Ne... Jedno se vílám musí nechat. Jsou paličatý, ale sleduj *Ukázal, jak se jejich kamarád vracel i s horkou vodou.* Přisyp tam sůl a chrstni jí to na záda *Zaradoval se a vytáhl cigáro z kapsy.* Dáš si? *Pobídl svého "kamaráda". Elisa sledovala nově příchozího a hned jí došlo o koho se jedná. Dle počtu už by nikdo jiný neměl být na živu.* Popotáhni řetěz více nahoru! Ať neuhne *Poradili si navzájem, když konec řetězu byl přivázán k jedné stěně a jednalo se něco jako o kladkový stroj.* /Neopověděl jsi mi/ *Sledovala ho, jako kdyby si ani nelámala hlavu nad svým stavem, ale pohled na ni byl více než jasný, že se snaží jen zaměstnat mysl od neuvěřitelné bolesti jen dýchat. Hádala, že horká voda z kýble už by ji ani neměla lámat hlavu, jelikož s největší pravděpodobností se to ani nestane.*
*Kayn v iluzi vlkodlaka jen pokrčil rameny. *To víš, koho by to tady v tý temný chodbě neděsilo. *Ušklíbl se. Pak pokýval hlavou.* Dám si, moc rád. *Uculil se, načež si převzal cigaretu, zapálil si ji a pak se koukl na Elisu.*/Proč? A není to jasné? Protože bych si nedopustil tě tu nechat./ *Vyslal k ní a popotáhl si z cigarety.* Počkej, já to udělám. *Pronesl ihned a dostal se ke kladce, aby ji mohl vytáhnout o to více nahoru. Jak stál u ní, tak se jemně pousmál.* /Víš, že pro tebe bych udělal hodně věcí. Tak tohle je jedna z nich. A teď jdi stranou, hned, jak dopadneš./ *V dalším momentě koukl na vlkodlaka.* Můžeš, zmáchej tu děvku. *Zavrčel rádoby pobaveně a když potom vychrstl onen vlkodlak vodu Elisiiným směrem, Kayn bleskově vytasil svě zbraně a s lehkostí přesekl to, co Elisu drželo nahoře a ona moísto toho, aby se nepohla padala k zemi. Jakmile mu ležela u nohou, Kayn se uculil. Ruku měl zvedlou před sebou a jeho iluze se vytrácela, odhalující jeho pravou podobu. Voda před ním byla nyní v ledové stavu, vznášející se ve vzduchu a zatímco on se jen uculil, z ledu se staly bleskově ledové oštěpy.* Víte, moc jsem toužil vás potkat. Moc jsme toužil slyšet, až budete křičet, zatímco oheň bude spalovat vaše špinavé kožichy. A hele, konečně jsem se dočkal. *Zavrčel a v dalším pohybu poslal ledové oštěpy bleskově na vlkodlaka s kýblem, Elisu skryl do iluze neviditelnosti a v jeho ruce se objevila kosa, se kterou se vrhl na dva vlkodlaky před ním.*
*Zadívala se na Kayna. Nebyla vůbec nejistá, když se dostal ke kladce. Nevěřila, že by jí chtěl ublížit. Sepnula zuby pevně k sobě a zavřela oči v moment, kdy na ni měla dopadnout voda, jenže místo toho narazila na zem. Byla to ta nejmenší bolest za poslední dny. Pozvedla svůj pohled jeho směrem. Nohy za poslední dny už ani necítila, ale velice rychle ho uposlechla a odtáhla se ke stěně, kde se zapřela tělem a pozorovala vlkodlaky, kteří zůstali překvapeně hledět na Kayna, který na dramatičnosti nešetřil a měla úspěch.* Najdi ji! *Křikl jeden na druhého, když se jim Elisa ztratila z dohledu. Mohla být totiž jejich lístek na život. Druhý vlkodlak ji velice rychle našel po čichu, ale nebylo to tak přesné.* Je u stěny. *zabručel s tím, že byla jejich dosah.* Co jsi kurva zač? *Jeden hned sáhl po zbrani, co měl za opaskem a ozvalo se secvaknutí zásobníkem, když namířil ke stěně.* Nezkoušej nic, nebo to schytá. Vy víly se blbě hojíte nemám pravdu? *Pozvedl obočí a myslel si, že vyhrožování mu zde v něčem pomůže.*
*kayn se jen uculil. Měl pořád eso v rukávu, tím, že byl nezachytitelný pachem, mohl být kdekoliv a kýmkoliv, cokoliv a taky udělat, co jen chtěl. Koukl se na vlkodlaka a zavrčel.* Já jsme tvoje noční můra. *Zavrčel a pak se podíval na vlkodlaka.* Střílej. Ale víš co? Možná, že by bylo lepší kdyby jsi zbraň obrátil proti sobě. protože, co ve skutečnosti jsi? Nula, nicka, jen bídák a zločince, tyran a vrah, který na tomhle světě nic nedokázal. Ubožák, který se snaží si dokazovat, že někým je, ale přitom ví, že jediným vykoupením nakonec pro něj bude ta kulka, jež mu projde hlavou. *Uculil se, zatímco k němu promlouvala ve stejné chvíli mu tyto slova házel telepatií do hlavy, intenzivně manipuloval jeho mozek tak, aby si to sám vlkodlak připustil.*
*Zůstala jen sedět a opírat se dál o stěnu, když pozorovala situaci před sebou.* Drž hubu! *Křikl vlkouš, ale do chvilky se ozval výstřel. Stěna byla pocákaná krví, jenže ne od Elis. Muž si opravdu prostřelil hlavu před svým přítelem, který doposud byl klidný, ale po tomhle incidentu zůstal šokovaně stát a vnímal strach, který ho pohltil.* Já ji nechtěl ublížit! Fakt ne! Donutili mě! *křičel na pokraji šílenství při souboji o život.* To ti nevěřím... *zamručela Elisa s bolestivým tónem, kdy si promnula odkrvené zápěstí, ale nemohl ji vidět.* Hele fakt ne! Ona lže! *zvedal ruce nad hlavu jako kdyby se vzdával. Došlo mu, že naštval opravdu někoho mocného skrz to, že týral druhou vílu.* Už se jí nedotknu!
*Jakmile viděl, že si skutečně prostřelil hlavu, tak na jeho obličeji se objevil úsměv. Široký, rozsáhlý, šílený a psychopatický, takový, který jasně říkal, jak moc si tohle Kayn užíval. Uculil se a sledoval dalšího muže, jak se ho zmocňovalo šílenství a strach.* Hm, čirá hrůza, to je tak...sladké. Ale ne tak, jako umírání. *Zavrněl a došel k němu. Jak se k němu sklonil, tak se ušklíbl.* Je to víla, blbečku. Ty nelžou. *Ušklíbl se, než se sklonil, popadl jej za vlasy a dotáhl jej ke stroji kde visela Elisa. Jakmile se tam dostal, tak jej ještě kopl kolenem do hlavy takovou silou, že mu začala téct krev z nosu. Hned se ale sklonil a ten kus provazu, co zbyl mu navázal na nohu.* Tak, kdo se bude houpat teď? *uculil se, když se bleskově přesunul k provazu, za který sám zatáhl, aby mohl zvednout vlkodlaka nahoru, hlavou dolů.* Řekni, má milá, chtěla by jsi vlčí kůži? *Optal se Kayn.*
*Očividně neměli ani tolik inteligence, aby si něco o vílách zjistili. Pak se ozvalo jen hlasité skučení muže, kdy to Elisa pozorovala s jistou pýchou, ale co více, tak se soustředila na Kayna. Srdce jí tlouklo splašeně, když byla v jeho přítomnosti a teď, když viděla, jak ji bránil bylo to něco neuvěřitelného.* Vlčí kůže by se hodila na nějaký nový model. *Souhlasila, než se pokusila o trochu jinou polohu v sezení.* Tam Kayne... *Ukázala na jeden chirurgický stoleček, kde bylo několik nožů. Bylo jasné jak o něm nejspíše věděla.* Kdybys chtěl stáhnout z kůže vlka je toho tam dost *Ušklíbla se.* Ne! Prosím ne! *Muž se vzpamatoval z bolesti a máchal rukama, aby se přiblížil k zemi a pokoušel se byť minimální šancí utéct, jenže to bylo nemožné. Elisa to sama věděla.*
*Kayn se ale uculil.* Ale ano, ano. Donutím tě se proměnit, stáhnu tě zaživa z kůže a pak ji dám mé milé dámě, jako triumfální kořist. A potom, těsně, než zemřeš v agónii, ti tu bolest ještě prohloubím a sežehnu tě zaživa. tak, asi začneme, ne? Moje milá, donutíš jej ukázat a nám jeho pravé já? *Uculil se na Elisu, načež přešel ke stolku, ale nic z něj nevzal,. Naopak vytasil svůj stříbrný nůž a přiblížil se k visícímu muži.* Udělám to pomalu a hezky, rozkošnicky, a budu si užívat každý pohyb. A tebe nechám to cítit, tolikrát silněji, než normálně, a ještě s tím pocitem, že jsi jen další ubohá lůza, co nic nedokázala. *Odfrkl si.*
*Rozhodně se jí to poslouchalo hezky. Neměla jediný kousek citu k tomu muži, který byl jeden z těch, co ji týral a mučil. Kayn přišel s otázkou, která ji donutila se zamyslet.* Kayne já... *Nebála se toho, že by mu něco provedl naopak ho podporovala* Mohu to zkusit... *Tím vysvětlila, že její chování v tomhle ohledu je příčinou únavy a sama netušila, co zvládne ona i její tělo. Když byly v přesile dokázala ovlivnit vždy jen jednu mysl a maximálně to zhoršilo situaci. Nastala chvíle zkusit to ještě jednou. Muž se chvilku zmítal a křičel jen nad faktem, co se mu stane. Prosil a brečel, než Elisa konečně dokázala přeměnit jeho maličkost na vlkodlaka. Nebo spíše ho donutit. To, jak dlouho to trvalo jen vypovídalo o tom, že nyní není tou mocnou vílou a kde kdo by jí s klidem přepral i z mladých víl.* Můžeš začít *Ukázala na vlkodlaka.*
*Kayn ji sledoval, pyšný na to, co dovedla. Nakonec, když před ním vysel vlk, tak jen spokojeně zavrněla sám po něm skočil, asi stejně tak jako šelma po kořisti. vyhýbal se obratně pohybům a ranám jeho drápů a zůbů, dával si dobrý pozor a nakonec, když celý od krve svíral v ruce jeho kožešinu, nechal jeho tělo hořet v žhavých plamenech. pak koukl na Elisu.* Vezmu tě na dvůr. Musíš načerpat energie, a tu nabereš hlavně ve Faerii. *Pronesl, došel k ní, a přes ramena jí hodil sice zakrvácený, ale i tak hřejivý kožich, jež právě sundal z vlka. Alespoň nějaké teplo.* Už bude dobře, portál není daleko. *Pronesl a tahal jí pryč.*
*Užívala si tu podívanou, než vše skončilo a Kayn přešel k ní. Nyní si nemusela hrát úplně na dsnou. V očích ji zmizela ta nenávist, co měla vůči celé situaci, že zde musela být a spíše působila vděčně za jeho přítomnost.* Víly budou jen protivné a naštvané... Víš jaký mají názor na slabé víly *zašeptala, ale hned se natiskla na kožešinu, která ji hřála. Byl to jediný kus něčeho, co ji aspoň trochu zakrývalo.* Nejspíš bych takhle vydržela ještě týden... nebo tři dny, ani nevím, jak dlouho zde jsem... Jak jsi věděl, že zde budu? *Netušila, že to vše viděl při odchodu. Nehodlala se bavit o situaci, která nastala mezi ním, Remim, Aless a tím zapraseným poskokem, kterého by nejraději zabila, ale nyní nebyla v tom stavu.*
*Kayn se ušklíbl.* kdo říkal, že tě beru do vévodství? myslím, že my dva bychom si stejně měli sednout a promluvit o samotě. *Pronesl. Jeho hlas byl pořád rozpálený ze situace a pořádně nadšený z toho, cos e stalo, proto i konstatování toho co teď řekl mohlo znít více než znepokojivě. Pak pokývl na souhlas zatímco vyšel ven a šel pořád dál.* Já vím. Odtáhli tě hned, jak jsme odešel. Viděl jsme to. Ale nebyl jsem schopen si troufnout tě jít zachránit, ještě bych tu skončil s tebou. Čekal jsme, věděl, že vydržíš. Vím, že jsi silná. Ale přišel jsme hned, jak jsme jen mohl. A jak jsem tě našel? jsem lovec a bojovník. Na to nezapomínej. *Proensl.*
*Mírně se zarazila při zmínce, že jí nebere do vévodství* A kam mě tedy bereš? *Prohlédla si ho od paty k hlavě, kdy se i výrazem ptala, co má v plánu.* Já jen, aby neskončila třeba v té tvé stodole. Můžeme, když tak ke mě... *Nikdy nikoho k sobě domů ve Fearii nevzala, ale Kayn byl muž, který z nějakého důvodu vedl její mysl k ústupkům a chtěla mu ukazovat svůj život.* Viděl? *Měla dojem, že už byl dávno pryč, ale přeci jen stihl vidět více.* Víš, že tím, že jsi mi zachránil život mi nic nedlužíš. *Pronesla tuhle odpověď trochu s obavou, že by jí snad snadno mohl opustit a nechat tady. Následovala ho pomaleji. Nebyla tak rychlá a skoro jako kdyby se učila poprvé chodit, kdy se sem tak zakymácela nejistě nad svým krokem.*
Ne, k tobě teda rozhodně nemůžeme. Jak jsme řekl, jsi zraněná, potřebuješ sílu Faerie a moje masti, a věř mi, že mám určitě lepší než ty. Takže půjdeme ke mě, já se o tebe postarám. *Pronesl, to už kousek před sebou spatřil místo, kde se nacházel portál. Pak se na ni lehce pootočil.* Neudělal jsme to proto, abych se zavděčil. Neudělal jsme to proto, že jsem musel. Udělala jsem to proto, protože bych nedokázal žít s tím vědomím, že jsem tě mohl zachránit a neudělal to, že jsem mohl zachránit osobu, kterou mám rád.* Hlesl, načež následně prošel portálem na zimní dvůr.*
*Bylo zvláštní vnímat, že jeho nálada byla trochu pro ní zmatená. Nejprve slova pronesl, jak kdyby bylo vážně důležité si promluvit a to jí děsilo, ale zároveň poslouchat o tom, že jí má rád a jen to byl ten důvod, proč zakročil ji zároveň uklidňoval.* Myslela jsem ke mě, kde bydlím v Zimní zahradě, ale jít k tobě to nezní vůbec zle. *Položila ruku na jeho rameno a na chvíli zastavila.* Musíš na mě pomalu *Ušklíbla se a více si natiskla vlčí kůži na sebe ač byla ještě od krve nijak zvláště jí to nevadilo. Kdyby mohla kvůli tepla by si lehla i do čerstvě zabitého zvířete, které by ji hřálo* Takže máš nějaký svůj dům? *Zvídavě si ho prohlížela.*
*Dominic se na ni usmál, sám potom ještě zaplatil za svoje místo a koukl na ELaine, na kterou mrkl.* Tak co, půjdeš taky, a nebo se snad bojíš? *Ušklíbl se, když si ji sjel pohledem a čekal, co z ní nakonec vypadne. Pak se naklonil k Nat.* Vsadíme se o to, na kolik atrakcí s námi vleze? *Zašeptal jí do ucha a uchechtl se.*
A věci vám vezmou..radši tady počkám a pohlídam vám je *Řekla Elaine a usmála se, Nat táhla Dominica na atrakci* Nech ji, bude to takhle lepší..a má pravdu máš tam důležité věci..stejně by jí to nebavilo *Nat se usmála a pracovníci jí začali příprputávat tak adrenalin jen stoupal* Bojíš se? *Zeptala se Dominica a uchechtla se*
¨*Dom si jen odfrkl.* No jo, tvoje ztráta. Tak a my jedeme. *uculil se, načež se pak chytl zábradlí a koukl na NAt.* Víš jak dlouho jsem tady mna tom neseděl, taky moc dlouho, ale s tebou mi to nevadí, být zase na chvilku dítětem. je to, je to kouzelný a díky, že tu jsi se mnou. *uculil se Dominic spokoejně.*
Na chvilku? *Nat se na něj koukla než začala smat* Okay..okay..hýbe se to..*Nat se koukala kolem a pak se koukala na Dominica* Ta není zač! Se mnou se můžeš cítit jako dítě pořád!..*Nat [link src="se.koukal"]a před sebe, když dojely na nejvyšší bod tak se Nat lehce otřepala* Okay okay..to je dost vysoko..woah
*Dom se usmál.* A taky se cítím, mám štěstí, že jsme na tebe kdy narazil. *usmál se a když vyjeli nahoru, tak Dom do jedné své ruky chytl tu její.* Začínám se troxhu... báaaaaaaaaaaaaaaat! *Nedořekl to ale, protože to už se jeho slovo proměnilo ve výkřik, když se svezli dolů a horská dráha pak jela dál. *Sakra, kam jsme to vleeeeeeez! *Křičel, zatímco přemístil obě ruce na zábrany.*
*Nat začala křičet nadšením a držela se pevně* To je supeeeeeeer!! *Nat se koukla na Dominica na moment než se soustředila na dráhu před sebou. Nat mu držela ruku pevně a pokračovala v křiku* Není to supeeer?! *Zeptala se Doma než mu stiskla ruku velmi pevně* Už Doooooost!
*Zasmál se.* Je to supeeer! *Protáhl a křičením strávil pak většinu času, než nakonec dojeli a on se vymotal ven. *Páni, to bylo super, tak, kam míříme teď? hele, co třeba autíčka? Bourací, ty jsou taky super! Jdeš se mnou a nebo půjdeme každý do svého? Optal se se smíchem.*
*Nat se vymotala a chytla se Doma* Jo...Phew..dej mj chvilku..Hehe..ty a tvoje autíčka*Nat se zasmála a kývla* Jo bude větší sranda když pujdem každý do svého! *Nat šla s Dominicem na autíčka a zaplatila jim vstup a nasedla sj do autíčka. Když nasedl Dom a dráha začala tak dojela za ním a začala do něho narážet*
*Uculil se.* Tak jo, dobře. *usmál se a pak počkali na to, až autíčka dojedou. když se tak stalo, tak se usmál.* Tak jo, tak jdeme na to. *Mrkl na ni a sám nasedl do jednoho z červených autíček s modrými detaily, načež se pak usmál a koukl na Nat.* hehe, proženu tě. Autíčka jsou mega. *Mrkl na ni a připravil se.*
*Natalie vyjela na Dominica když do něj narazila tak se zasmála a projížděla se kolem. Udělala smik a zase se rozjela na dkminica. Narážela do nějjakoby nic a zasmálase kdyžon narazildo ni* Jestli takhle řidiš normálně tak tk osdu- *Než to odpověděla tak vypli dráhu a Nat se koukla zmatenenez z auta vystoupila* Achjo..10 dolarů za pár minut jízdy!? To je zločin! *Nat šla z atrakce a sedla si na lavičku*
*Dom se ale jen uculil a nakonec k ní došel a přisedl si.* Ale no, nech toho. Tohle je přeci jen pouť a ty drahé bývají. Ale hele, můžeme si to dovolit, takže žádné strachy, moje milá. *Mrkl na ni s )směevem a pak ji vzal za ruku.* Tak a kam dál? Dům hrůzy? prý je tu vcelku strašidelný, ale co by nás asi tak mohlo vyděsit. *Zasmál se nakonec.*
Dům hrůzy? Myslíš vilu? *Začala dělat zvuky duchů a zasmala se. Ealine na ně čekala ale když slyšela tleskaní křídel, otočila se k zdroji tak viděla Velkého havrana letel k ní, Vedle ni upistil papír . Elaine zvedla papír a začala si číst text co obsahoval. Po dočtení se koukla na natalii a šla za ní* Musíme jít..zpráva od dragose..jdeme.*Řekla Elaine a Nat se zesmutnile na ní koukla* Ale teď jsme přišli!..*Nat si vzala od Elaine věci a Elaine podala Dominicovi jeho věci* Je mi to líto..můžeš jít zase někdy příště *Hned jak to Elaine dppověděla tak nar jek přikývla* Jo jo..já vím *Nat se koukla na Dominica a pevně ho objala* Zase někdy jo?.. *Nat se usmála a Rozchuchala mu vlasy před odchodem z parku*
*Nakonec se usmál.* V pohodě, tak zase někdy! *Mrkl na ni a nakonec odjel domů i on.*
*Dominic zrovna dohrál jeden ze zápasů ve hře, než se nakonec konečně zvedl a zamířil směrem do kuchyně, kde si připravil krev a zamyslel se. Přemýšlel, že by dnes mohl jít ven, jen se tak projít, třeba by potkal zase Case a nebo Tiu. Chtěl zase mezi lidi, tak nějak se bavit, užívat si a být prostě v klidu. Nakonec ale jen se skleničkou v ruce sedl ke stolu a zavřel oči, zatímco si v tichosti popíjel.*
*Natalie a Elaine se vydali k Dominicovi, jak to už bývá zvikem s Nat. Tentokrát byla Nat trochu ozbrojena než normálně, v kapse měla teleskopický obušek ale to nebylo třeba s Elaine kolem. Když dorazili tak Nat zaklepala a lritom se koukala kolem sebe, uvnitř pořád měla tu úzkost že na ní někdo skočí.*
*Když zaslechl klepání, zvedls e a ihned otevřel. Když poznal, že to byla Nat, usmál se.* Ahoj. *Usmál se a natáhl se, aby ji objal, pokud se nechala. Elaine nevěnoval ani jeden pohled, pořád jí měl za zlé, jak se k ní chovala. Místo toho pak ustoupil stranou.* Pojď dál, dáš si něco? Jak se máš? *Optal se ihned Nat na dvě otázky za sebou s úsměvem na rtech.*
Jo už je to lepší! Jen jsem.měla cestou sem lehkou úzkost..nu což. *Nat ho objala a Elaine ji následovala* Nech si ten pohled..*Odvětila Elaine když Viděla Dominica a vešla dovnitř* Ealien buď hodná..*Nat se usmála a sedla si do kuchyně* Krev prosím! Mám takovou žízeň že bych vysála civila..*Samozřejmě přeháněla a usmála se víc* působíš jinak Dome..hmm..Tak to vysyp, co pak se staloo
*Naklonil hlavu na stranu.*Úzkost? Z čeho? Co se stalo? *Optal se, ale pak se přeci jen zamyslel.* To kvůli tomu čaroději? Nebo to bylo kvůli něčemu jinému? To doufám že ale ne. *Pronesl obezřetně Dom. Pak se podíval na Elaine, tentokrát se na ni skutečně podíval.* Já se na tebe ale ani nepodíval, tak si nech ty připomínky. *Zasyčel na ni na oplátku upír, než pak za nimi zavřel dveře. Pak kývl na souhlas.* Hned ti něco připravím. *Mrkl na ni a zatímco šel do kuchyně, vyslechl si Nat otázku.* Nic není jinak, jen jsem konečně odevzdal tu práci, jak jsme říkal, peníze už mám, takže teď se můžu jen tak flákat a užívat si. *uculil se vesele.* Ale jinak není nic nového, akorát jsem se konečně přenesl přes Inieiho. To je dobré, ne? Je mi mnohem lépe, to se musí určitě nechat. *Podotkl s úsměvem.*
Jo, Čaroděj! Nevím..kde je a..*Nat se nadechla a uklidnila se* Dobrý..Vysmatej jak sluníčko!..tahle jsi byl když jsi někoho poznaalll...Řekni Natie! *Nat se postavila šla vedle něho, než tiše začala čichat kolem* Možná to zjistím *Elaine jen na ni koukala a koulela očima* Hmm..z tebe někdo cítím..jen slabě.. víla! *Nat poskočila a koukala na něj* zase..proč jsi na vílyyy, co třeba Čaroděj, jako já Val! Ti jsou taky atraktivní..ale ne Víly *Nat ho táhla za ruku a syčela tiše* Jako..jak chceš ale pak mi neříkej že jsem tě nevarovala!..Si ho proklepnu jesti je tě hoden
Kdyby se něco dělo, víš že mi můžeš říct. *pronesl Dom a pak se uculil.* Vlastně jsme ho nepoznal, znám ho už docela dlouho, od minulého roku určitě. A neboj se, možná spolu spíme, ale to je všechno, pokud se ptáš na to, jestli jsme zase dal víle svoje nějaké srdíčko, tak ne, je jen a jen moje. *Mrkl na Nat a pak před ní postavil půllitr s krví s ledem. Nakonec odfrkl rameny.,* Já nejsem vyloženě na víly, jen mi přijde, že na ně spíš jen narážím. *Ušklíbl se.* A neboj. Dávám na sebe pozor. *Mrkl na ni.* Povídej ty, stalo se od minula něco?
Hmph..kamarád z výhodami! *Nat se usmála a z chutí se napila krve* Ani ne? Rány jsou už skoro zahojené..to je tak vše..Hele, kdybych se tu Náhodou nastehovala jednoho vzdáleného dne..Mohla bych si zabrat skep jako pokoj? Protože by bylo strašně cool tka si dát světýlka, je to bez přístupu slunce A-a všechno bych si postupně nějak sehnala! *Nat si položila skleničku a ukázala mu fotky nápadů pokojíčku a usmála se*
*Dom kývl na souhlas.* JO, kamarád s výhodami. tak bych to nazval. *Mrkl na ni. Pak naklonilhlavu na stranu.* Počkej počkej, prr, to mi připomíná, už jsi se nějak rozhodla? ne že bych tě lákal. *pronesl s ohledem na Elaine.* Jako jo, tady můžeš být, kde jen chceš, jen mě zajímá jak to vidíš. *Mrkl na ni Dom.*
Jako...já nevím jestli mi to dovolí..Ale chtela bych..jen [link src="tam.mam"] kamaráda a teď.. si prochází dost..*Nat se na něj koukla a schovala mobil* Definitivní to není ale zatím jsme nebyla za Dragosem. Zajdu za ním, zeptám seee a uvidime! Možná povolí..*Vysvětlila a sedla si nalinku*
*Usmál se.* uvidíš, ale jak říkám. Dveře u mě máš vždy dokořán. *Mrkl na ni a nakonec se i on sám napil své krve, jež měl do té doby na stole, než se pak zase vrátil za Nat.* Snad ano, ale tak ěnjak se toho bojím. je to morous, a jestli to bude stejný morous jako je tady tvoje chůvička, tak nevím, šancí moc nedávám. Chtěla by jsi si každopádně jít dolů něco zahrát? nebo půjdeme ven, dělat něco hodně, hodně předraženýho? Platím! *Navrhl.*
*Elaine zasyčela a postavila se* Přestaň mě urážet, od ní to snažím protože je to ještě mentálně dítě..jen jí chráním a to že mě nemá v lásce není můj problém.. Takže..přestaň..*Nat se koukla na Elaine a pak se koukla na dominica* opravdu?..Muselas něco říct...Víš co jít ven nezní špatně..*Nat seskočila dolů z linky*
*Jakmile začala Eliane mluvit, tak se jen pohodlně opřel, sjel si ji pohledem od hlavy až k patě a přehodil si nohu přes nohu.* Možná až se začneš chovat jako netoxická Karen, tak pak možná. Do té doby jsi u mě ztratila jakýkoliv respekt a je mi jedno, co si o tom myslíš. *Odfrkl si pouze, než pak vrátil pohled k Nat.* Jasně, jestli teda chceš, tak můžeme, jens e půjdu obléknout. *Mrkl na ni.* Můžeš zatím vymyslet, kam. *uculil se, než pak vyšel do pokoje pro oblečení.*
*Elaine zasyčela a Nat se postavila postavila před Elaine* Me to je jedno!..Ehe *Nat si oddychla když se elaine Uklidnila* Nějaké super místo?..Nebooo je tu procházku po parku? *Zeptala se a usmála se na nej* co ty na to?
*Nad tím, co Elaine udělala se pak už Dom nijak nepozastavil. Spíš se otočil na Nat.* Hm, máš se sebou ochranku, takže je to v pořádku a kdyžtak bych tě zastavil i já. No, napadlo mě, nechtěla by jsi jít utratit hromadu peněz do lunaparku? V noci to tam žije taky, sice méně než přes den, ale to je výhodou. Tak, co ty na to? Ale pokud se chceš projít jen po parku, pak se projdeme po parku. *Usmál se.*
..Lunapark?! *Její tvář se rozsvítila radostí a hned kývla* [link src="Jo.jo"] jo! *Nat dopila kreva vydala se ke dveřím nežna ně čekala* Jdem jdem Jdem! *Elaine šla za ním a když prošla kolem Dominica tak se na něj koukla* rozmazluješ jí..*Řekla než šla za Nat* Dome? Jdeš?..*Zeptala se a usmála se víc*
*Nad tím co řekla Elaine se jen ušklíbl.* Já vím. Ale výhledem k tomu, co se děje, si myslím že si to zaslouží. *Mrkl na ni, než se pak otočil na Nat.* Suvenýry a šílený brýle koupíme tam, já si jen pojedu vybrat a pak jdeme na to, co ty na to? *Mrkl na ni s úsměvem, načež pak ještě vzal do termosky krev, dal ji do tašky přes rameno a potom už vyšel do garáže.* Vše máme, nastupovat, jedeme vybrat a mažeme! *Houkl s úsměvem.*
*Nat nasedla do auta a usmála se a připoutala.* okay! *Elaine nasedla do auta a též se připoutala. Hned jak Vyrazili tak Nat se nemohla dočkat ale snažila se uklidnit* Hehe! Ani nevíš jak se těším! V lunapark jsem nebyla od mých 10 let! *Nat se koukala z okna auta a pak se koukla na Dominica* /..Co když ho až moc otravuji..a co když [link src="tam.zase"] bude on..já ho nemusím poznat, je ti Čaroděj!../ *Nat přemýšlela až moc a myšlenky jí letěli hlavou*
*Dom se na ni usmál.* Tak si to pořádně užijeme a víš ty co? Půjdu s tebou na každou atrakci na kterou jen budeš chtít. Co ty na to? prolezeme všechny, myslím si, že upíři jako my něco vydržíme. A Elaine může taky, pokud to na ni nebude moc dětské. *Ušklíbl se. nakonec zastavil u jednoho bankomatu, vybral a pak se otočil na Nat.* Hm.. 300 dolarů, to bude stačit, ne? Zbytek si nech, třeba na něco, nevím, cokoliv. *Mrkl na ni a vtlačil Nat do ruky tři sto dolarové bankovky.* A nechci slyšet žádné námitky! Vyšel mi obchod a já slavím, a ty slavíš se mnou! *uculil se, načež pak vyjel směrem do parku.*
Dome to nemůžu! To je strašně moc peněz! Až moc...Ne nechsito! Kup tomu kamarádovi něco pěkného- Hej! *Nat běžela za ním a schovala peníze do kapsy. Elaine za nimi šla a očima jela kolem, Nat rychle doběhla Dominica a chytla hobza ruku* Čekej! Tolik peněz!?...To [link src="je.moc"]..Dome přemýšlej prosím tě..Jomela jsem malinkou nehodu ale..to to..je moc..vážím si toho..Utratíme tolik, kolik bude třeba na nějaké ty atrakce a zbytek si nech..třeba za zbytek muzem vybavit můj pokojíček?..*Řekla Nat a podalamu ty peníze*
*Dom se na ni ale zasmál a jen ji pohladil po tváři.* Žádné ale, moje milá. Za ten melouch jsem shrábl skoro dva miliony dolarů. Věř mi, tři sta, to je pro mě maličkost a pro takové sluníčko jako ty já to rád udělám. Chci, aby jsi se dneska večer bavila, aby jsi zapomněla na to špatné a jen si užívala s tím vědomím, že prostě můžeš a že máš se sebou někoho, kdo si to užívá taky, dobře? *Usmáls e na ni.*
Dva..míče?..*Nat na něj zírala nevěřícně tak jako Elaine a prostě [link src="tam.stala"] v šoku* Ty..jses...Boháč..*Nat se ho chytla než zavrávorala než ho objala div udržela slzy* Ty seš..fakt šílenej *Nat si utrela obličej a kývla* Okay..když to říkáš ty..*Nat ho čapla za ruku a běžela k nejbližší atrakci. Elaine použila jako držák na její bundu a Domovu brašnu a koukla na něj* Doufám že máš rád rychle věci
*Uculil se.* No jo. Šlo o umělou inteligenci a složitý program, takže ano, bylo to hodně drahé. pracoval jsme na tom už dřív a teď to našlo využití. Bude to jeden z mých největších úspěchů, tedy...je. *uculil se. pak kývl na souhlas.* Jansě, jasně že mám. A doufám, že ty taky. protože na horskou dráhu půjdu hned několikrát. *-Uculil se a pak už jen pokračovali v jízdě směrem ke Coney Island, kam Dom plánoval jet.*
*Nat se usmála a šla s Dominicem, když dorazili na horkou dráhu tak zaplatila vtupné a táhla Dominica k sedačkam* Tak jo Tak jo! *Adrenalin jí jel tělem a posadila se zcela nadšená, když viděla Elaine jak držela všechny jejich věci tak se zasmála tomu pohledu*
*Netrvalo to dlouho, co Castor nakonec zastavil u Dominicova domu, načež vystoupil a zazvonil. On sám měl na sobě tmavé kalhoty, černé triko a na tom kabát, tak nějak nečekal, že by jel někam jinam, proto se oblékl spíše ležérně. Stál u dveří, usmíval se a čekal až Dominic dojde, aby mohli jít do klubu.*
*Nakonec vyšel i Dom a když Case uviděl, uculil se.* Tak jo, můžeme. *Mrkl na něj a pak se jemně odtáhl, načež nastoupil do auta, počkal na Case a pak jeli. Zaparkoval kousek od baru a postavil se do fronty, zatímco si zapálil ciigaretu.* No, jak se těšíš, věříš mi, že já takhle v klubu nebyl už dlouho? Snad jsem se nezapomněl i bavit. Ale ne, s vílou na to není možné zapomenout, no ne? *Uculil se jemně.*
*Přikývl, posadil se do auta a nechal se odvézt ke klubu, kde pak vystoupil a rozhlédl se kolem sebe, když spolu s Domem stál v řadě a čekali až je pustí dovnitř.* Nebyl? *Pozvedl překvapeně obočí.* No tak to je potom dobře, že jsme tady ne, alespoň se trochu vyvětráš, pobavíš a nebudeš sedět jen u toho počítače. *Uchechtl se.* A bavit se nejde zapomenout, i kdybys nešel někde sto let, tak tohle se nezapomíná, však uvidíš sám. *Mrknul na něj.*
*usmál se.* Ach ano, jak jsme říkal, jsem samotář a taková krysa, no, ale tohle je fajn, Ale je pravda, že sám bych asi nešel, takže jsme rád, že jsi přijal. *uculil se a když si vystáli frontu, tak s úsměvem vešel dovnitř a hned se rozhlédl.* Tak, co to bude? Zvu tě, jen si řekni. Něco tvrdšího, jemného, nebo nealko? No, to myslím ale, že asi ne. *zasmál se.*
Tak dneska samotář nebudeš, dneska nikam nezalezeš a prostě se budeme bavit. *Usmíval se jako měsíček na hnoji, zatímco na něj koukal. Pak spolu s ním konečně vešli dovnitř, kde se i fér rozhlédl.* No nealko nechci, hm asi bych zatím něco jemnějšího, než přejdeme na tvrdší. *Uchechtl se.* Mimochodem, chceme spíš k baru nebo do boxu? *Optal se zatímco koukal, kde by bylo volno, kdyby se rozhodl do boxu.*
*Dominic se usmál.* No jo, tak dobře, tak teda já se nechám vést, můj milý fére. *Mrkl na něj. Pak pokýval hlavou.*Dobrá, tak co to bude? Koktejl? Já si myslím, že půjdu rovnou s whiskey. *zasmál se a pak se uculil, potutelně a tajemně. *No, raději box, ono soukromí je mnohdy lepší, pokud ti to teda nijak nevadí. Ale tak nějak si troufám hádat, že by jsi to taky spíše uvítal. *Uculil se.*
*Cas se na něj jen usmál.* Přesně tak, koktejl a pak se uvidí, třeba si pak dám whisky s tebou i když taková medovina, to je něco, což mi připomíná, že až poletíme, tak jednu vezmu, abys ochutnal i když nevím, jak by na tebe působil vílí alkohol, asi hodně silně. *Uchechtl se a pozoroval ho, nakonec se jen lehce ušklíbl a nevědomky si skousl spodní ret.* Box je dobrá volba, navíc támhle dokonce jeden volný je. *Mrknul na něj šibalsky a pak se tam vydal, doufajíc, že půjde za ním.*
*Uculil se.* No, to jsme ještě nikdy neměl, ale hele, jaks e říká, tak vše bz se mělo zkoušet poprvé, no ne? Navíc, maličký, zapomínáš na to, že já jsme upír, já tak nějak něco vydržím, je n tak něco mě určitě neskolí. *-Mrkl na Case Dominic. Pak se na něj uculil. Nakonec se otočil směrem, kam Cas ukázal a pokýval hlavou.* Tak tedz, na co čekáme? *Usmál se, načež objednal pití, jež chtěli a když je dostali tak tam zamířil. Sám se posadila teď už tak nějak s větší důvěrou v sám sebe si posadil Case na klín.* Tedy, pokud ti to nevadí. *Usmál se.*
Tak maličký jo? *Uculil se na něj.* Tss, jen počkej. A co se týče medoviny, tak to by ses divil. Jako jo myslím, že jako upír to zvládneš i když i tak to bude něco.* Dodal ještě s úsměvem a pak už jen mířili do boxu. Chtěl se posadit, ale Dom byl rychlejší a stáhl si ho k sobě na klín, načež se na něj fér jen překvapeně podíval, ale zůstal na místě.* A víš, že ani nevadí? Docela pohodlně řekl bych. *Mrknul a naklonil hlavu lehce na stranu pozorujíc upíra před sebou.*
*Zaculil se.* No, myslím si, že kdybych si k tomu vzal krev, tak bych byl ale asi na zemi do chvilky, co? *uculil se a když řekl, že mu to je pohodlné, tak se zaculil ještě více.* No, to jsme rád. *Můj milý. *Usmál se a pak mu podal jeho drink, vzal si ten svůj a mrkl na něj.* Tak, na co by jsi si chtěl připít? *Optal se a naklonil jemně hlavu na stranu.*
Myslím, že ano, hele ale pokud vím, medovina byla i na svatbě Remiho a co si pamatuju, tak to pili i upíří a nějak se nikdo moc na zemi neválel, takže je tu i možnost, že bys to zvládl, jen bys byl asi rychleji na mol. *Uchechtl se, zatímco mu dál seděl v klíně, pak si od něj převzal pití a usmál se.* Klidně si můžeme připít jen na dnešek, prostě na dnešní večer. *Uculil se a koukal mu do očí.* Pokud souhlasíš nebo máš jiný nápad na co si ještě připít? *Optal se jej.*
*Dominic se zasmál.* No, nějakou výhodu to to, že to je z Faerie, asi nakonec mít bude. Každopádně, já jsem to tedy ještě nezkoušel, ale jak jsem řekl, budu rád, když mi to dáš ochutnat. *Mrkl na něj.* Myslím si, že přípitek na hezký den a dnešní večer by dokonce byl i fajn. Takže ano, pokud to tak může být, pak si rád tedy připiju na to, že dnes jsme tu spolu a užíváme si, a kdo ví, třeba si užijeme ještě nějak, hm, jinak. *Usmál se a jemně mu položil ruku na pas, zatímco zvedl sklenku ke rtům.* No, tak tedy na hezký večer. *Uculil se pak upír.*
Neboj se, jednu malou láhev vezmu do Toronta, takže okusíš férské pití. *Mrknul na něj a když pak Dominic mluvil, s úsměvem jej poslouchal a když si pak dal svou ruku na Castorův pas, tak si fér lehce zkousl spodní ret.* No kdoví, třeba ano, myslím, že dneska se může stát cokoliv. *Šibalsky se uculil a lehce upíra pohladil po tváři, načež se pak jen napil, zatímco se na něj stále díval.* Hezký bude určitě. *Mrknul pak na něj a když se napil, svou sklenku poté odložil.*
*Usmál se na něj.* No tak jo, to zní, abych řekl pravdu, docela dobře. *usmál se. Sledoval, jak sii skousl spodní ret a sám se na něj na ten podnět usmál.* Bude, to určitě, jsme na něj zvědavý. A hlavně, no, na tebe. *uculil se ale pak naklonil hlavu na stranu.* Hm, chtěl by jsi si zatančit, maličký? *Optal se Dominic, který jej jemně sundal ze sebe, vstal a pak mu podal ruku, čekající, zda ji fér přijme.*
Na mě? A pročpak zrovna na mě? *Culil se na upíra před sebou, načež mu stále hleděl do očí, nakonec se jeho úsměv ještě více rozšířil, když slyšel jak jej oslovil.* Tak maličký jo. *Mrknul a nakonec se jej chytil, postavil se.* Tak tedy jdeme tančit dlouháne. *Sladce se usmíval, zatímco mířil na parket, držel jej za ruku a občas se na něj otočil. Musel přiznat, že si večer s Dominicem užíval, byl navíc zvědavý, jak to nakonec dopadne i když už nějak tušil kam večer nakonec povede.*
*Usmál se.* NO, tak jsme tu s tebou, chci si užívat s tebou, jak jen mi to tedy dovolíš, takže možná tak? *Uculil se na něj Dominic a pak si i on skousl spodní ret, dívající se na něj. Když přijal, tak spokojeně zavrněl.* No, tak teda jo, tak mi ukaž, jak se umíš hýbat. *Ušklíbl se, nakonec se postavil sám na parket mezi lidi a tak natáhl ruku směrem k němu.* Tak pojď. *Zavrněl, načež se začal sám pohupovat do rytmu a usmívat se.*
Rozumím. *Usmál se na něj.* A myslím, že to mám asi stejně. *Pronesl nakonec a sledoval ho, načež se dostal na parket také a hned se začal vlnit do rytmu hudby.* Já ti klidně předvedu nějaký tanec, pro mě to není nic. Ale spíš jsem zvědavý na tebe, jen se ukaž, co v tobě je upírku. *Uchechtl se, sjel si jej pohledem a vlnil se dál, zatímco z něj nespouštěl svůj pohled.* Jen ukaž, jak umíš vrtět tím svým zadkem. *Mrknul šibalsky.*
*Dominic se jeho výzvě usmál. Hned na to si ale oblízl rty, načež se usmál.* To ti ukážu, jen se neboj. *usmál se a začal tančit. Musel uznat, že se cítí volněji, co byl sám. Chvilku byl smutný, jistě, naštvaný, byl u vytržení a nevěřil tomu, ale po nějaké době, což se blížilo,. se přes to, co se stalo s Inocencem konečně přenesl. A teď se tu vlnil pro dalšího krásného féra, který očividně o jeho pozornost stál více než dost. Spokojeně se usmíval, zatímco svůdně tancoval.*
Tak na to jsem teda dost zvědavý. *Zasmál se fér a sám se zcela uvolnil, tancoval, užíval si atmosféru klubu, hudbu a taky dobrou společnost Doma. Věděl, že byl po rozchodu a nechtěl, aby s tím nějak trápil a užíral, chtěl aby se bavil, usmíval se a užíval si.* No ale jde ti to, to se musí nechat, za chvíli tady ještě někoho tím svým tancem svedeš. *Culil se na něj fér a sám tančil dál.*
*Dominic se na féra usmál a pak jemně natočil hlavu na stranu.* No, abych pravdu řekl, tak jediný, koho mám zatím v plánu svést, jsi ty. *Ušklíbl se spokojeně Dom a přitáhl si jej k sobě, hledící mu do očí.* Co by jsi na to řekl? Dáme si ještě drink a pak můžeme do boxu, a nebo, hm, ke mě, nebo jinam, jen si řekni. A kdyby cokoliv, kdyby se ti to...no..nezamlouvalo...zastav mě. *Hlesl a jemně se na něj usmál, než se pak ale opět zavlnil v pohybech.*
*Castor se na něj jen uculil a zlehka si jazykem přejel přes spodní ret.* Hezky to máš vymyšleno, jen co je pravda. *Mrknul a když si jej k sobě přitáhl, tak si jen dal svoje ruce na jeho hrudník a pohlédl mu do očí.* No začal bych tím drinkem v boxu a pak se uvidím, kde nakonec skončíme. *Mrknul na něj šibalsky, natáhla se a jen se provokativně otřel svými rty o ty jeho, než se odtáhl a s tajemným úsměvem pomalu odtancoval k boxu, kde seděli.*
*Dominic se uculil. Tenhle vílák ho nepřestal udivovat. Nechal se pak ale táhnout za ním, a pak už tak nějak nečekal, nelenil. Hned, jak se octli v boxu, si jej opět posadil na sebe a dlouze jej políbil, bez nějakých dalších otázek nebo pohnutků, svolení měl více než jasné. Přisunul si jej k sobě a spokoejeně zavrněl, když mu prohrábl vlasy a jemně si jej na klíně zhoupl.*
*Cas se culil celou cestu k boxu, už se chtěl posadit, ale Dominic ho překvapil, nejen tím, že si jej opět posadil do klína, ale i polibkem. Fér se jen usmál a hned mu to opětoval. A proč by taky ne. Jednu ruku mu položil na hrudník a druhou na tvář. Spokojeně se usmál a polibky nakonec sám prohloubil. Přivinul se k němu o trochu víc a zavrtěl se mu v klíně.*
*Dom byl u vytržení, tohle se mu líbilo, no, a jak by také ne? Měl tu milého, krásného féra, který mu dával co jen mohl, který zkrátka opětoval jeho pozornost. Dominic nemohl být šťastnější.* Hm, přeci jenom bych to viděl na to, abychom se přesunuli ke mě domů. Je to, no, určitě mnohem bezpečnější a soukromější, ne že by mi tohle vadilo, ale rád tě budu mít jen pro sebe. *Mrkl na něj.*
*Nebylo pochyb, že i Castorovi se tohle zamlouvalo, bylo to velmi hezké rozptýlení a s Dominicem mu bylo fajn.* Asi máš pravdu, bude lepší, když se odsud vypaříme někde do soukromí, takže tedy k tobě? *Uculil se na něj fér a pak ho ještě jednou políbil, než se postavil a dal na stůl peníze za pití, pak už jen čekal na Doma.*
*Usmál se.* Tak tedy dobře. *uculil se, ale peníze vzal, Casovi je vrátil do kapsy a sám zapaltil.* Já říkal, že zvu, tak zvu. *Mrkl na něj a nakonec s ním vyšel před bar, kde už snad oba nasedli do auta a odjeli k Domovi domů.*
Podívejte se, já vážně nechci žádný problémy, jo? *Uculil se zlehka Dominic, zatímco držel ruce v obraně nahoře před trojicí mladých civilů, jež se rozhodli po setmění brouzdat po central parku a tak nějak si myslet, že okrást někoho bude dobrý tah. Ovšem to, že si vybrali Dominica, už tako dobrý tah nebyl. Dom si jen tiše povzdechl, když na něj jeden z mladíků křikl ať drží hubu. Jistě, mohl by si vybrat násilí a buď zajistit, aby si tohle už víc nedovolovali, a nebo za pomocí encanta je donutit, aby odešli, či si navzájem ublížili, ale tohle asi Dom nechtěl. Z bojů a problémů byl za poslední dny unavený, proto jen pomalu sáhl do kapsy, aby jim hodil peněženku, ve které bylo pár peněz a platební karta, kterou stejně ale hned po příchodu domů napíchne a kdo ví, zlodějům ještě více zavaří takhle na dálku formou nějaké nehezké půjčky a nebo toho, že jeho hlava vymyslí jinou záludnost.* Tady, na. *Pronesl a peněženku podal mladíkovi. Ten se na něj jen překvapeně podíval, jakoby ani nečekal, že to Dom udělal, nakonec si ale čapl peněženku a společně s dvěmi dalšími odběhl pryč. Dom tam pak jen chvilku stál, než si povzdechl.* Děti. *Houkl jen tak.*
*Opírala se o jeden ze stromů a s pobavením scénu sledovala. Povšimla si téhle menší zábavy při své krátké procházce a rozptýlení velice ráda uvítala. Na tváři ji hrál pobavený úšklebek již od začátku, avšak tím, jak se ten muž tak rychle vzdal, ji zase spadl. Chtěla drama! Ba i přímo po něm bažila. A ono, pro její zklamání, nic.* "Ah, jaká to škoda!" *ozvala se v moment, kdy zlodějíčkové zmizeli z dohledu.* "Těšila jsem se na hrdinský souboj jeden proti třem," *dodala ještě ze svého místa u stromu. Mohla mít divadlo zadarmo a ono nic..*
*I Dominic si ji všiml až poté. Jen k ní pootočil hlavu, než si nakonec tiše povzdechl.* No, to by asi nechtěli. Navíc, tak nějak už mě to nudí, nejsou to, hm, nejsou to vhodní nepřátelé, myslím, že mám navíc. Tohle je jen maličkost, taková lůza města, na kterou jednou dojde. Ale, dobře, že jste se bavila. *Uculil se na ni nakonec Dom a poupravil si sako, které mu bylo trošku pomuchláno, když se na něj poprvé mladíci vrhli.* Je pro vás typické, že stojíte ve stínu a sledujete, jak někoho přepadávají? *Optal se s úšklebkem.*
*Na tváři se jí znovu vytvořil pobavený úškleb. Když už se jí nepoštěstilo býti svědkem zábavného souboje, alespoň si popovídá s jakýmsi cizincem.* "Městská lůza či ne, pořád jsou to soupeři.." *stočila pohled znovu směrem, kde zlodějíčci zmizeli,* "Navíc.. tihle chudáci nejspíše jen hledají nějaký respekt ve svém živote, neboť v rodině ho asi moc nemají." *Znala je, minimálně dva. Ačkoliv to oni nevěděli, docházeli k ní na online poradnu. Rodinné problémy..* "Mohl jste jim alespoň dopřát chvilkového potěšení.. ego by vám nesrazilo, či?" *dodala, zatímco ho přejela pohledem od hlavy až k patě. Rozhodně nevypadal jako někdo, kdo se jen tak uprostřed noci rozhodne se projít po Central Parku.*
*Zasmál se.* Věř mi když říkám, že tihle by mi za to skutečně nestáli. *Podotkl pak a jen nad tím pobaveně zavrtěl hlavou, nad tou představou, kdyby se do nich pustil a nic z nich nakonec nezbylo. Nad jejím výrokem pokrčil rameny.* No, to je sice dobrá úvaha, ačkoliv, mě je jedno, jestli budou nebo nebudou mít respekt. I když, no, no to je jedno. *Pronesl pak, když mu pomalu došlo, že nebýt té virtuální hranice, tak on je stejný zlodějíček, jako oni.* Ne, jistě že by mi to nesrazilo ego, jen jsem to viděl jako zbytečné vyvolání šarvátky. Pokud jim bude ta peněženka k něčemu dobrá, ačkoliv myslím, že jim bude spíše na škodu, tak proč by ne? *uculil se na ni.* Jak říkám, karma je dožene.
*Když se nad tím zamyslel, asi měl přeci jen pravdu. I tak stejně přišla o svůj kus pobavení. Přiznat to však nehodlala. Jeho slova o škoda ji ale zaujala. Přestala se ramenem opírat o strom a místo toho vyšla na cestu, kde se konfrontace stala.* "I když?" *Pobídla ho k pokračování. Nemohla říct, že by nebyla zvědavá. Celý den měla poněkud nudný a tohle jí nabízelo nějaké odreagování.* "Na škodu? Plánujete snad něco?" *pozvedla jedno obočí, při jeho slovech.* "Jste snad nějaký kriminálník? Nebo karma sama?" *Ačkoliv její tón zůstal pobavený, odpověď ji doopravdy zajímala. Lidé zde byli různí.*
*Uculil se.* I když to je vážně jedno. Jako, neříkám, je to dobrý pocit, když z vás má někdo respekt, ale za jakou cenu. *-Pokrčil pak rameny a ušklíbl se. Pak se jen potutelně a tajemně usmál.* No, možná ano, možná ne. Kdo ví, co je potká, ale, takové věci si nechám pro sebe. Jen mohu říct, že z té karty si něco pořídí jenom jednou. *uculil se. Pak zavrtěl hlavou.* Ne spíš kriminálník než spíš někdo, komu nejsou ani omylem cizí technologie všeho druhu, hlavně toho s kyber zaměřením. Budou-li si z té karty chtít přenést nějaké peníze, asi by si měli nejdřív do prohlížeče nahodit antivirus, protože jim krom těch peněz dojde ještě nějaký, no, možná hezký, možná ne tak příjemný virus. Vidíte, tenhle tichý respekt je pak lepší, než někoho na ulici zmlátit. Alespoň pro mě. *Uculil se a pak k ní konečně natáhl ruku.* Jsem Dominic.
*Spokojeně se usmála. Už se těšila, až tohle od někoho z těch dvou uslyší. Tenhle muž měl měl pravdu, lekci dostanou.* "Takže prostě kriminálník schovaný za monitorem. Ačkoliv bych teda čekala, že budete spíš schovaný za monitorem, jíst jen donášku a nevylézat ven," *uculila se pro jednou ona.* "Já jsem Yelizaveta, těší mne," *přijala jeho nabízenou ruku a potřásla mu s ní.* "Co jste tu vůbec v tuhle hodinu pohledával?" *Ruku stáhla zpět k sobě a strčila ji do kapsy svého rudého kabátku.*
*Dominic se zasmál.* No jo, občas takový i jsem. Většinou zalezlý jen tak, pro sebe doma, hledající zálibu a osud v monitoru, nulách a jedničkách, jo, to je asi můj styl. Ale tak, přeci jen se občas dostanu ven. *uculil se. Pak stiskl její ruku.* I mě těší, nestandratní jméno, řekl bych, nicméně hezké. *uculil se a pak naklonil hlavu na stranu, zatímco přemýšlel.* NO, řekněme, že tak nějak chodím ven hlavně, když se setmí, takže toho využívám. *Přiznal Dom.*
*Zasmála se.* "Nerozumím programování ani puntík, tudíž vtip o nulách a jedničkách mě lehce minul, omlouvám se," lehce zahanbeně na moment sklonila hlavu, nevydrželo jí to však přespříliš dlouho. Do pár chvil ho zase pozorovala.* "Pravda, v těchto Amerických končinách se asi moc neslýchá," *pokrčila rameny.* "Takže spíše noční sova, než-li ranní ptáče?" poznamenala s jemným úsměvem. Líbilo se jí, jakým pohodovým dojmem působil.*
*Jen nad tím mávl rukou.* ne, ne to je v pořádku, nic se neděje. *Usmál se na ni.* Ano, spíše noční sova. Tak nějak ale se není čemu divit, když už jdu ven, tak město, hlavně tedy část Manhattanu ožívá spíše na večer a noc, než přes den. A taky, nejsem moc fanoušek slunce. *uculil se tajemně, možná jí naznačující něco, pokud by mohla tušit. Přeci jen, nevěděl, kdo proti ní stojí, ale nakonec se jen jemně usmál. Zadíval se jí do očí a za použití encanta se pokusil dostat z ní odpověď na svou otázku.* A co vy jste zač? Noční tvor, nebo nějaký jiný tvor? *Položil otázku.*
*Toho uhrančivého očního kontaktu se nedalo nevšimnout, tudíž se zářivě usmála jeho směrem a naklonila hlavu o kousek na stranu, pramen vlasů ji padl do tváře, nikterak ji to však v ten moment neobtěžovalo.* "Já? Měsíc je mou spřízněnou duší, takže bych řekla, že jsem rozhodně sluneční dítě," *zacvrlikala v odpověď a nevinně zamrkala.* "A snad nemáte alergii na sluníčko? Znám jednoho velice dobrého alergologa, mohu vám na něho dát kontakt," *dodala, nenápadně pokračujíc v konverzaci o jeho vlastní nelásce k té zářící kouli na obloze.*
*Dom se uculil a jen uznale pokýval hlavou.* No, alergií bych to přímo nenazval, jen, nemám ho rád a nesedí mi. *Uculil se.* /A taky bych se na něm rozsypal na popel, ale jinak je slunko vcelku v pohodě./ *Proběhlo mu hlavou, nad tím se pak musel spokojeně usmát.* Ale slunko je určitě dobrá věc, jen, no, jen pro mě zkrátka neptraktická.* Zašoupal botami, než si pak vrazil ruce do kapes.* No, tak nějak bych vám nabídl, že tady kousek je super stánek s kávou nebo čajem, ale nemám peněženku, takže bohužel. *Pokrčil pak rameny s úsměvem na rtech.*
"Na druhou stranu... popel je vskutku praktický. Věděl jste, že je skvělé hnojivo?" *prohodila, aby mu naznačila, že jeho narážku se Sluncem zcela pochopila.* "Já zrovna u sebe tu svou mám, tak pojďte. Tentokrát je to na mě," *vydala se směrem z parku. Nevěděla sice, jestli myslel kavárnu tímhle směrem nebo tím druhým, ale měla padesát procentní šanci, že se rozešla správně, tudíž to na to mohla uhrát.*
*Zavrtěl hlavou.* No, tak to upřímně slyším prvně, a to žiji vcelku dlouho, abych nějaké poznatky pochytil. Máte s tím nějaké vlastní zkušenosti? *Snažil se dát další hint.* Ale ne, to jsme nevěděl, ale asi to nechci zkoušet. *Zasmál se pak. Nad tím, co řekla dál jen vykulil oči.* Nejsem zrovna typ, co by za sebe nechal platit dámu, i když je to od vás šlechetná nabídka, asi ji odmítnu. Nedovolilo by mi to svědomí. *Usmál se na dívku zářivě.* Ale rád s vámi chvilku jen tak pobudu, pokud vás to nebude tedy obtěžovat. *Podotkl.*
"Mám, ale již pěkných pár desítek let jsem se rostlinstva ani nedotkla, naposledy ještě doma v Rusku," *konverzaci o popelu dlouho.. vlastně možná ještě nikdy nevedla.* /Vážně si tu s nějakým chlapem povídám o hnojení popelem?/ *V duchu se nad tím uchechtla a začala se znovu věnovat cestě před ní, než v těch botách zvládne zakopnout.* "Cením si vašeho gentlemanství, avšak v dnešní době mne můžete nechat lehce manifestovat a pozvat vás na kávu, ne?" *doplnila s úsměvem.* "Navíc.. ta vůně a chuť kávy.. přeci neříkejte, že vás taky nevábí!"
Hm, no tak tedy desítek let, na to bych vás tedy netipl. Spíše, no, ne, to ne, nechci být netaktní a nebo vás nějak urazit. *Zarazil se včas, ale i s touto informací byl jaksi spokojený. Nakonec nad jejími argumenty rezignoval.* No, pokud to bude pod podmínkou, že příště vás budu moct pozvat já a vynahradit to, pak beru. *Usmál se na ni.* Ach ano, asi budu ale za burana, když řeknu, že můžu jen černou kávu. Obdoby s mlékem mi nikdy moc nejely. A to samé platí o čajích. /Hlavně proto, že v černé kávě se ztratí rudá barva krve./ Ale zpět k vám, říkala jste, že jste z Ruska? Koukám, že oba jsme z jiných krajů, já jsme původem z Londýna, pak jsme přežíval an Aljšce a teď jsem tady. *Mávl jen tak rukama do prostoru kolem sebe, zatímco jí šel po boku.*
*Pozvedla obočí při jeho slovech.* "A na co byste mě tedy tipl?" *Pobavená jeho slovy ho nechala, ať se v tom lehce vykoupe.* "Ale vůbec. Černá káva je skvělá, zabíjela bych pro ni!" *ujistila ho v jeho výběru kávy.* "Čajům moc neholduji, tudíž v tomto názoru vás moc nepodpořím." *Věnovala mu jeden omluvný úsměv.* "Ruská krajina se v mém případě zapře jedině těžko. Hlavně tedy, když se představím jménem. Ruský přízvuk už jsem alespoň ztratila, to byla hrozná věc. Londýn je ale v každém případě krásné místo, když víte, kam se koukat. Líbilo se mi tam více než zde.. Aljaška? Na to bych vás zase pro změnu netipla já."
*Ihned zvedl ruce v obraně.* NO, když to chcete vědět, pěta dvacet, ale kdo ví, občas člověk na svůj vzhled nevypadá..* Když pak potvrdila výběr, tak se spokojeně jen usmál.* Rozumím, ona je to spíš taková, přijde mi přírodní záležitost. A to taky není úplně můj styl. *Řekl a jen se usmál. Pak poslouchal její povídání.* Ach, říkal jsme si, že to jméno je exotické, ale nedokázal jsme jej přiřadit. Teď už mi to začíná dávat smysl. Ale i tak, musí být Rusko v něčem krásné, ne? Určitě alespoň architekturou. *Uculil se.* Ach ano, Londýn je kouzelný, jen kvůli rodinným vztahům a pár věcem co se přihodily jsme tam nemohl zůstat. S kamarády a jejich, no, řekněme partou co držela při sobě, jsem pak odjel na Aljašku, a musím říct, že tam bylo nádherně. Ale nakonec, vše jednou končí a tak skončilo i naše přátelství a tak jsme se dostal jsem. *Usmál se.*
*Nakonec, když se dost pobavili a dívka si snad vzala jeho číslo, s vydal Dominic na cestu domů, vrátit se k odpočinku před prací, jež jej zase měla čekat.*
*Když měl konečně hotovo, vzal svůj program, jež měl, do auta naložil kamery, které nakoupil, a že jich nebylo málo, tyhle byly jen pro vilu, kam dnes jel a hned na to zamířil směrem k Alessině vile. U brány se ohlásil, vystoupil, a když jej pustili do garáže, tak do ní zajel. Tam vystoupil a čekal, až přijde majitelka domů za ním.*
*Aless zrovna seděla v pracovně, kde dodělávala nějaké věci ohledně přepravy zásilky aut do Japonska, chtěla to mít všechno co nejrychleji hotovo, zrovna dovolala s ředitelem pobočky, se kterou spolupracovala, když jí Maria přišla říct, že na ni Dominic čeká v garážích. Aless na ni jen kývla na důkaz díků a pak se sama vydala dolů. Jen co vyšla z výtahu, rozhlédla se a jakmile upíra spatřila, šla hned za ním.* Jsem ráda, že jsi přijel. *Lehce se na něj pousmála. Když k němu došla.*
*Remimu se Castor ozval den předtím, a Remi mu pak jasně napsal, že se nachází u Aless a ještě pár dní tam, asi pobude. proto jej pozval do vily, tak, aby byl on v bezpečí, a vlastně, Castor tak nějak taky. Sám přešlapoval na místě, čekal, že přijde každou chvilku a kontroloval jak telefon, tak i hodiny, doufající, že je vše v pořádku.*
*Jakmile ji viděl přicházet, tak se jemně usmál.* NO, mám hotovo, tak proč bych ještě otálel? Ty to potřebuješ a mě to hodně dá. Takže, jsem tady. Jak to vypadá? Myslíš, že můžeme začít? Ukážu ti, co tam mám, vše o programu. Máš tu nějaké programátory, jež by to mohli převzít? *Zajímal se.*
*Po tom, co Castor dostal zprávu od Remiho, že se můžou sejít a kde vlastně je, tak se rozhodl, že pojede tam. A proč by taky ne. Proto na sebe něco hodil, nasedl do auta a rozjel se do Brooklynu k vile, kde se jeho přítel momentálně nacházel. Cesta mu trvala nějakou chvilku, přece jen to nebylo zrovna za rohem, ale jelikož doprava nebyla tak zlá, tak po nějaké době už stál u brány, kde se ohlásil a když jej pustili, dojel až na příjezdovou cestu, kde zastavil, vystoupil a šel zazvonit, čekajíc až mu někdo otevře.*
*Jakmile uslyšel zvonění, tak ihned vyskočil ke dveřím, ale předehnala jej "Lea, jež si jej sjela s nesouhlasným pohlede. Remi ihned pochopil a ačkoliv nerad se tedy stáhla sledoval, co se, nebo kdo se nachází za dveřmi. Jaká radost byla, když otevřela dveře a on spatřil Castora.* casi" Pojď dál! Doufám, že tě nikdo nesledoval"! *Vydechl hned, čemuž se Lea zasmála.* Ticho, to ty jsi mě nechtěla nechat otevřít. *Sjel ji, než koukl na Case.* Máme trochu větší opatření, víš?
Pokud chceš začít, tak klidně můžeme, jen jsem se tě chtěla ještě zeptat, na něco jsem předtím zapomněla, na jedno místo a to Remiho obchod, myslíš, že by to šlo ještě nějak do toho zakomponovat? Samozřejmě vím, že se cena navýší, ale to je mi fuk. *Optala se jej ještě, přece jen v tom zmatku na to nějak zapomněla a chtěla to mít pokryté také.* Jinak programátory tady máme dva, Thomase a Ruby a hned se za námi dostaví. *Dodala ještě, než si prohrábla vlasy.*
*Castor čekal venku před dveřmi a když se konečně otevřely, jen sledoval dění, co se odehrávalo před ním, načež se lehce pousmál.* Ahoj. *Usmál se na oba a nakonec vešel dovnitř.* Myslím, že nikdo mě nesledoval, ale abych řekl pravdu, tak jsem to moc nehlídal. *Pronesl a pak se na féra zahleděl.* Jak moc velká? Hm hádám, že se do toho započítávají i ty hlídky venku asi co? *Optal se, když totiž jel k domu všiml si, že i venku bylo docela rušno.*
*Pokývl hlavou na souhlas.* Je nutno koupit kamery, nebo je tam má? *Optal se. Pak kývl na souhlas.* Dobře, tak jo, počkáme. *usmál se, než se pak posadil na jednu ze stoliček, na nohy si vzal notebook a rozjel program, ve kterém měl všechny potřebné věci a soubory.* Začal bych už dnes, pokud máš někoho, kdo s tím pomůže, bude to zlatý. Ona ta instalace sama není zase tak jednoduchá.* Vysvětlil.*
*uculil se když jej poslouchal.* No, vcelku velká, co se jen musí nechat. Ale tak nějak, pracujeme na tom, takže to bude o něco zase lepší, doufám tedy. *Podotkl s úsměvem na rtech Remi a pak se na něj opět koukl.* Dáš si něco? A co chceš dělat? vyber si. Na něco koukat, koupat se, no, Tony má u bazénu nějakou menší párty, chceš se kouknout tam? Plavky mám, anebo máme iluzi. *Zaculil se.*
Abych řekla pravdu, tak si nepamatuji, jestli tam kamery má nebo ne, ale i tak je nechám pořídit, to už je myslím maličkost. *Řekla jen a opřela se zády o jeden ze stolů, na kterém měla různé nářadí na opravu aut.* Lidé je tu dost, takže pokud s tím budeš potřebovat pomoct, tak stačí říct. *Chtěla ještě pokračovat, ale to už cink výtah a když se otevřely dveře vyšli z nich dva upíří – Ruby a Thomas, kteří zamířili rovnou k nim.* Tak jsme tady. *Pronesl mladík a položil si na stůl svůj notebook, i Ruby si jeden v ruce držela.* Ruby, Tome, tohle je Dominic, s ním budete když tak komunikovat, kdyby se něco dělo a tak a on vám všechno vysvětlí. *Představila těm dvěma Doma.*
*Dom pokýval na souhlas.* No, uvidíme, ale myslím si, že pořídit něco navíc pro tebe moc finančně nemožné nebude. *Ušklíbl se. Pak koukl na ty, jež přišli.* Jo,. jak říkám, pomoc se bude hodit. Northwood, těší mě. *Podal ruku Ruby, než pak vzal počítač do ruky.* Dobře, ukážu vám, co a jak. *Pronesl, načež přitáhl další ze stoliček a začal Ruby vysvětlovat, jak vše funguje.* myslím si, že na zbytek ale asi přijdete, je to jednoduchý program. Nic toho moc nemá, ale asi ho nastavím sám, aby fungoval dobře. Ještě vám ukážu, jaks e pak nahrávají různé tváře a příkazy, ale to asi...na to asi přijdete, ne?
Pokud to pomůže, pak je to jen dobře, no ne. *Uculil se na něj a rozhlédl se kolem, načež poslouchal, co fér říkal.* Party? Hele ale to nezní jako špatný nápad co? Já bych klidně šel i tam. *Zazubil se od ucha k uchu.* Myslím, že troch zábavy v tomhle období asi neuškodí, co ty na to? *Mrknul na něj šibalsky. Přece jen, pokud se dělo tolik špatných věci, proč se trochu nepobavit a neužít si oddechu.*
*usmáls e na něj, a když souhlasil, tak se vesele usmál. I jeho rána se tak nějak léčila, takže by nebyl problém, že by se namočil.* NO, to máš pravdu, trochu zábavy do tohle období, jo, to je něco, co asi potřebujeme. No tak jo, tak pojď a nebo si chceš plavky vytvořit sám? Já si myslím, že upírkám nebude ani vadit, kdyby jsi tam šel jen tak, bez ničeho. *Zasmál se pak ale Remi s úškelbkem.*
*Nad jeho slovy se Aless jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. Byla pravda, že v tom všem se už pár dalších kamer nějak ztratí.* Chceš je sehnat hned, že bych pro ně někoho poslala nebo ti to stačí až pak? *Optala se jej ještě, pak už jen sledovala, jak jím vše ukazoval a vysvětloval. Ruby se posadila a i ona si otevřela svůj notebook, zatímco spolu s Tomem Dominica poslouchali. Oba mu nakukovali pod ruku a koukali, co jim ukazoval.* Myslím, že přijít na to, jak se to dělá nebude tak složité. *Usmála se na Doma Ruby. Aless stála opodál a jen je sledovala, tohle šlo trochu mimo ni.*
No, to už je na tobě, já začnu asi ale hned, ať je to tak nějak hotové. Ale než se na to vrhnu, jak říkám, nastavím to a pak budu chtít poslat tu platbu. *Pronesl Dominic. a koukl na upírku.* Doufám, že to je připravené. *Pronesl jen, než sklonil pohled k obtrazovce.* No ještě aby ne, pro programátory je to primitivní věc. *Ušklíbl se a nechal Ruby notebook, aby se v tom tak nějak prohrabala. Pak se podíval jen letmo na Aless a došel k autu, odkud vyndal jednu z kamer a tu jí podal.* Takhle bude vypadat. Jsou malé, takže to nebude zase až tak, no, jako pěst na oko. *Vysvětlil.*
*Fér se jen hlasitě zasmál.* No možná nevadilo, ale víš jak, nebudu to raději zkoušet a pohoršovat. *Smál se, zatímco pobaveně vrtěl hlavou.* I když, no ale uvidíme. *Zazubil se na kamaráda.* A ty jdeš v plavkách nebo bez? *Optal se jej s úšklebkem, zatímco na něj koukal.* No a co jinak? Jak se ti vede, kromě toho, že se tady dějí takové velké věci. *Mrknul na něj a tak nějak po očku i koukal kolem, dneska tady bylo přece jen nějak rušno.*
*Ušklíbl se.* No, jak říkám, je to na tobě, ale nech mě tě jen upozornit, že upíři mají v sexu neúnavný apetit, Ale no, tak víle by to vadit nemuselo. *Zašeklebil se.* Já beru plavky, myslím, že Aless by mě asi nepochválila, kdyby mě tam viděla mezi ženskýma bez plavek. *Podotkl Remi a pak jen pokrčil rtameny.* NO, od doby, co jsme se neviděli, stalos e toho dost, tak nějak jo, ale, to ti řeknu asi jindy, protože si nějak nechci znepříjemňovat večer. Máme se bavit, budeme se bavit. *usmáls e a dostal se nahoru do pokoje.*
S platbou si starosti dělat nemusíš, všechno je to připravené. *Pousmála se jen, než si vzala mobil a napsala Sebovi, aby přišel dolů, chtěla jej poslat do města, aby dovezl kamery, které bylo potřeba ještě do obchodu.* Jo přesně, je to hračka. *Mrkla Ruby na Dominica, než si to tedy šla nějak obhlídnout, Thomas jí stál za zády a oba to prohlíželi. Alessandra je po očku sledovala, než k ní pak došel Dominic a ona si kameru prohlédla.* Sebastian je hned dole, tak mu to ukážu a doveze je, to nebude problém. *Řekla, zatímco si jí prohlížela.* Líbí se mi, že jsou takové nenápadné.
*Pokývl na souhlas, když mu řekla, že platba je v pořádku.* Tak tedy dobrá, to je tedy v pořádku. *Podotkl Dom s úsměvem. Když mu pak řekla, kde jsou lidi, co jim pomůžou, tak přikývl na souhlas.* Tak super. No a jinak, pokud je to tak vše připravené, tak se do toho můžu vrhnout, no ne? Nebo je ještě něco, co by jsi k tomu potřebovala vědět, dodat? Krom toho, co jsme si řekli? Když jsi si to objednávala. je tam vše.
Hele já myslel, že jdeme na párty, ne na orgie. *Zasmál se.* Mimochodem ten fakt o upířím apetitu znáš z vlastní zkušenosti? *Uchechtl se, zatímco jej následoval nahoru.* Nepochválila je asi slabé slovo, ještě by tě tam utopila prosím tě. *Culil se dál.* a máš pravdu, pokud se stalo něco zlého, počká to, teď se tím nebudeme zatěžovat, budeme se bavit, což je skvělý nápad. *Pronesl a rozhlédl se po pokoji, tak tady si žiješ? Teda, ale jako máš to tu moc hezké. *Pochválil jej a pak se na něj podíval.*
Nemusíš se bát, já vždy platím včas. *Mrkla na něj, pak pohlédla na ty dva upíry, co zatím sjížděli program, jenž jim Dominic ukázal. Aless se jen pousmála a pak se opět podívala na Doma.* Připravené je všechno, Ruby s Thomasem ti budou k ruce, pokud bude potřeba, tak i další, to není problém a myslím, že dodat asi ne. Abych řekla pravdu, tak tohle jde trochu mimo mě. *Pousmála se na něj, ale to se už k nim přidal Sebastian.* Tak copak mám sehnat? *Optal se, Aless mu tedy podala kameru.* Potřebuju, abys sehnal tyhle kamery, nejlépe ještě dnes. *Seba si kameru vzal, prohlížel si jí a pak přikývl.* Jasně, dovezu, jen se chci zeptat, jestli si tuhle můžu půjčit, vrátím jí nepoškozenou. *Otočil se na Dominica.*
*Dom si vše prohlížel a nakonec se usmál.* No dobrá, tak můžeme jít na to. Platbu si vezmu, až odtud budu odcházet. *Mrkl na ni a pak zamířil tedy k prvnímu místu, kde by měl instalovat kameru, aby pak mohl nahodit i systém. Když měl pak část hotovou, dal se na odchod s tím, že se vrátí další den.*
Dobře, pak teda dostaneš svoje peníze. *Usmál se, poslala Sebu pro kamery a ještě tam s nimi chvíli byla. Když pak měl Dominic nějak hotovo a odešel, sama se vybrala zas nahoru, kde chtěla dodělat ještě svou práci.*
*Zasmál se.* No jasně že znám, a jak by také ne, když mám upírku za manželku. *Pronesl s úšklebkem, načež se pak uculil.* Jo, pak ti to řeknu, jen teď ne. Teď, teď si budeme trochu užívat. *Podotkl, načež se s úsměvem podíval na Case a pak už se jal vynadat si plavky. Jedny po Casovi taky hodil.* Tady, ale víš co, sundat je můžeš kdykoliv. *Zašklebil se Remi pobaveně.*
Raději nechci vědět, jak to u vás pak vypadá. *Rozesmál se a pobaveně se u toho šklebil, než pak jen přikývl hlavou.* Jasně, jdeme se bavit, nic řešit ani nechci, alespoň chvíli. *Uculil se pak už jen chytil plavky a dal se do převlékání.* Hele nebudu se nikde svlékat jo, to jako zase ne, jsem na návštěvě. *Culil se od ucha k uchu, než ze sebe dostal svoje oblečení a oblékl si to, co mu Remi dal.* Hele asi tu nemáš tu svou medovinu co? Dal bych si. *Uchechtl se.*
*Usmál se na něj.* Přesně, jdeme na to. A ještě uvidíš, jestli se svlíkneš bo ne. *Mrkl na něj Remi. Paks e zaculil.* Medovinu vezmeme cestou.* Oznámil, a potom už se vydal tak nějak si užívat, dokud mohl.*
Ne nesvlíknu, to myslím, že nehrozí. *Uculil se a pak jen přikývl na to, že medovinu vezme. Nakonec se dostali až k bazénu, kde si tak nějak užívali chvíli pohody. Když byl čas jít, tak se Castor rozloučil a odebral se zpět k sobě domů.*
Tak. A vila je komplet hotová. *Protáhl Dom, který se sebou plácl na gauč a uculil se. Kamery všude nainstaloval, propojil se systémem a teď už to bylo jen na Ruby a programátorech Aless, aby to dali nějak dohromady. *-Spokojeně se ale usmál a zadíval se na Aless.* Tak, zatím tady všechno, ehm, myslíš, že bych si mohl nabídnout krev? Svoji už jsme tak nějak, no, už ji nemám. *Ušklíbl se. Tak ěnjak se asi chystal odejít, ale teď se potřeboval posilnit.*
*Dnes měl dorazit i Castor. To, že mezi ním a Domem byla spojitost, to věděl, ale tak nějak netušil, jak moc velká. Když proto běžel ke dveřím, aby otevřel svému kamarádovi, jen letmo pozdravil Doma, jež seděl na gauči a ještě mrkl na Aless. Pak u ale zamířil ke dveřím, kde mu přewd chvílí Cas psal, že už skoro je.*
*Aless se na upíra podívala a pousmála se, byla ráda, že alespoň jedno bylo hotové, pak už zbýval zbytek.* Tak to jsem ráda. *Pronesla a pohlédla na chodbu, kde pošel Remi, na něhož se mile usmála, než se pak opět věnovala Dominicovi.* Pak už jen zbytek a budu si moct, alespoň trochu oddechnout. *Přiznala a když mluvil o krvi, jen přikývla.* To není problém, hned ti jí donesu, stejně jsem si chtěla dojít taky a nabídnout ti. *Pronesla, než se vydala do kuchyně, kde vytáhla dvě sklenky, do nichž nalila vychlazenou krev, načež se pak vrátila zpět a jednu mu podala, sama se pak také posadila.* Mimochodem, budeš chtít pak pomoc i pro ostatní objekty? *Optala se jej.*
*Castor zrovna přijížděl k vile, kde jej hned pustili, už tak nějak věděli, že to byl on, proto u brány neměl problém, hned pak zaparkoval na příjezdové cestě a vyšel ven. Už cestou k domu psal Remimu, že je skoro tam, proto když došel ke dveřím, ani nezvonil, k čemu, to, že dojel už věděl, takže nechtěl burcovat všechny ve vile a jen s úsměvem čekal, až mu kamarád otevře dveře.*
*Dom mávl Remimu na pozdrav a pak se jemně pootočil, aby viděl na Aless. On sám nevěděl, koho dnes pozvali, a vlastně to nebyla ani jeho starost, jen se zajímal o to, kdo by to mohl být. pak už se otočil na Aless a s úsměvem jí pokynul.* Jo, děkuji, bude se hodit. *usmál se na ni a když přišla, tak pokýval hned na souhlas.* Jo, jo to by asi tak nějak vyhovovalo, pomoc ocením, hlavně s ní to bude o dost rychleji. *uculil se.*
*Remi se usmál a když nakonec stanul u dveří, tak je otevřel a pozval Case dál.* Ahoj, pojď dál, jsem rád, že jsi tady. *Usmál se jemně a pak naklonil hlavu na stranu, když se zadíval na Doma.* No. vás púředstavovat asi nemusím, co? *Ušklíbl se.*
*Zatímco seděla a popíjela svou krev, pousmála se na Dominica.* V tom případě ti samozřejmě budou k ruce, číslo si na ně vem, nebo ti ho dám já, to je jedno, vlastně domluvit se můžete i tady, kdy a kde, budou ti k ruce, aby to bylo co nejrychleji. *Řekla ještě, než se otočila ke dveřím vedoucím z chodby a uviděla ty dva. Castorovi kývla na pozdrav a pousmála se na něj, zatímco je tak nějak pozorovala.*
Ahooj. *Pozdravil fér Remiho a mile se na něj usmál.* Tak jsem zase tady, tak jsem zvědavý, jestli zase bude nějaká párty. *Uchechtl se, než vešel dovnitř. Jeho pohled pak padl na Aless, kterou také pozdravil a usmál se na ni a nakonec na Dominica.* Ne to nemusíš no. *Uchechtl se na Remiho, než se znova zadíval na upíra před sebou.* Teda, tebe bych tu nečekal, jinak ahoj. *Usmál se na něj.* Jsem nečekal, že tady bude taková sešlost. *Culil se.*
*Dominic, jakmile spatřil Case, tak vykulil oči. Pak hned koukl na Remiho a kdyby to šlo, zrudl by.* Jo, jo tak nějak jo, nemusíš nás seznamovat asi vůbec. Ahoj Casi. *Usmál se na féra upír.* No, musíme se shodnout na tom, že bych tu nečekal ani já tebe. *Přitakal, vstala jal se jej obejmout, pokud se fér nechal. Když ano, tak se pak odtáhla koukl na něj.* Co ty tu? *Optals e. Pak se otočil na Aless.* Budu rád, to bude moc milé. Hlavně, bude to rychleji. *Podotkl.*
*Remi se usmál. Koukl na Aless, pokynul jí hlavou a pak se podíval na Castora a Dominica.* Casi, dáš si něco k pití? Nebo tak nějak všichni, pro něco bych zašel. *Navrhl a sám odběhl do kuchyně, na kterou byl ale výhled, takže na něj mohli kdykoliv volat své objednávky.*
I tak by se to dalo nazvat, Ahoj Casi. *Pozdravila jej upírka a popíjejíc svou vychlazenou krev, je pak pozorovala.* Vida, jak se tady všichni hezky známe. *Uculila se a prohrábla si vlasy, načež do sebe hodila celou sklenku, pak se podívala na Dominica a přikývla.* Dobře, tak než odejdeš, domluvím se ještě s nimi a pak ti řeknu a dám kontakt. *Nakonec se podívala na manžela, zvedla se a svou prázdnou sklenku si vzala sebou.* Půjdu ti pomoct. *Došla až k němu a vytáhla z lednice další krev, kterou ale chtěla smíchat z whisky, dokonce dala ještě jednu sklenku pro Dominica, kde mu udělala stejný drink, kdyby si náhodou chtěl dát.*
Přesně tak no, my se známe. *Uculil se a pak Dominica na pozdrav také objal.* Tak víš jak tady s pánem domu jsme nejlepší přátelé tak občas sem zajdu na pokec a tak, ale co tu děláš ty? Popravdě tebe bych tu zase nečekal já. *Uchechtl se, než se podíval na Remiho.* Dám si bylinkový čaj, ale pokud se ptáš na něco jiného, tak klidně i medovinu, jestli ještě máš a nevypili jsme jí minule. *Zasmál se.*
*Dom se na Case usmál.* J8 tu mám práci, dávám kamery, jak jsem ti tehdy říkal, že mám rozjetý velký projekt, tak světě div se, bylo to u těchle mamlasů. *Pronesl a hned se uculil.* Samozřejmě, to bylo myšleno vtipem. *uculil se a pak se na Case opět usmál.* Ale teď mám hotov na jen si užívám pohostinnosti a klidu. *Přiznal pak.*
*Když si začal Cas podívat s Dome, tak se jen usmál.* No, myslím si, že ti dva si tak nějak vystačí spolu. *Usmál se a pak koukl na Aless.* Co ty, jak ti je? ještě to bolí, nebo už lepší? *Zajímal se, jestli je v pořádku a jak se jí vůbec daří, ne že by se jí neptal doslova každou půl hodinu.*
*Aless se otočila a pohlédla na ty dva vedle a jen se usmála.* Jo vypadá to, že jo. Netušila jsem, že se znají až tak moc, jako jo něco jsi říkal, ale i tak. *Pronesla a dělala dál pití, než se na něj podívala.* Rána se zacelila, ale ještě to pořád trochu bolí, zítra už to bude snad v pohodě. *Nechala drinky tak a přivinula se mu do náruče, tak nějak cítila, že to teď potřebuje. Zavřela oči, vdechla jeho vůni a spokojeně zavrněla.* A co ty? Jak se cítíš ty? *Optala se jej pak také.*
*Když fér Dominicova slova slyšel, jen se uchechtl.* Jasně, vím, jak to myslíš. No ale nečekal jsem, že to bude u nich, i když mohlo mě to napadnout s tím, co se kolem děje. Jsem rád, že jím v tomhle pomáháš. *Pokýval lehce hlavou a culil se od ucha k uchu.* Tak užívej, myslím, že je čeho. Já tu byl minule a zrovna jsem trefil nějakou bazénovou party, to taky byla docela sranda. *Zasmál se.*
*Dom se usmál.* NO, tak vzhledem k tomu, co mi bylo řečeno, a to toho nebylo hodně, hádám, že ne určitě všechno, tak tak nějak tipuji, že to je více než za potřebí. Je to, no, je to náročné, přeci jen, když ti jde někdo po krku, no znám to osobně. *Pronesl a pak si jen tiše povzdechl, než se na Case usmál.* No, to muselo být něco, škoda, že to jsem tu nebyl. Na pořádné párty jsem nebyl, no, ani nevím jak dlouho. To mě napadá, nechceme je tu nechat a jít třeba, no, do Pandemka? *navrhl.*
*Remi se usmál.* No, štěstí, že už to není takový parchant, jako byl. No, ale jinak, jsme rád, že nám pomáhá. *Pokýval hlavou. Pak si ji jemně vzal do náruče.* jsem rád, že je ti lépe, měl jsem tam o tebe trochu strach. Ale myslím, že pokud se teď Elisa objeví, tak mu to nějak snad, no, vymluví, i když, kdo ví, ale sázím na to, že to nenechá jen tak. *Pokýval hlavou.*
Řekněme, že jsme si pár věci vyjasnili, vyřvali, no prostě, tak nějak ujasnili, proč se co tehdy stalo, to co se stalo, takže tak nějak jsem prozatím zakopali válečnou sekeru a jsem za to asi ráda, popravdě na tenhle systém bych nenašla lepšího. *Přiznala a tulila se k němu, pak jen zvedla hlavu a koukla na něj.* Já vím, já o tebe měla taky strach mi amore. *Pohladila jej po tváři a pousmála se.* Navíc jedna dýka do zad sice dost bolí, ale jde to přežít. *Vtiskla mu letmý polibek.* Nevím, zda tomu šílenci půjde něco vymluvit, viděl jsi to sám. Spíš mám teď trochu obavy, aby to nebylo po tom, co se stalo ještě horší. Kayn nevypadal na to, že se mu líbí, když se Elisa postavila na naši stranu a ne na jeho. *Povzdechla si.*
Popravdě? Je. Ten proti komu stojí je vyšinutý psychopat, který se neštítí ničeho, dokonce bych řekl, že Dragos je proti němu slabý odvar. Já na vlastní kůži nezažil, co dovede, to spíš Aless, co mi tak Remi řekl, ale potkal jsem ho a i to mi stačilo. *Pronesl a prohrábl si vlasy, pak se ale uculil.* Jo přišel jsi o hodně, to byla vážně dobrá jízda, popravdě si moc ani nepamatuji, jak jsem se dostal domů. *Zasmál se.* Ale napadlo me, že když příště něco bude, třeba by ses mohl taky zastavit. *Pokrčil rameny, usoudil, že když si tak nějak nikdo nevjel do vlasů, že mezi sebou už mají lepší vztahy.* No hele možná i jo, ale nevím, nechci aby si Remi myslel, že jsem se na něj vykašlal, když už jsem přišel za ním. *Pousmál se, na jednu stranu to nebyl špatný nápad, ale zase přijel za kamarádem a nechtěl ho nějak zazdít.* Ale mě něco napadlo, hm. Jedu za pár dní do Evropy, připravovat nějakou výstavu a nechce se mi jet samotnému, nechceš jet se mnou? *Optal se jej nakonec.*
*Usmál se na něj.* Já se rád zastavím. *uculil se a když jej pooslouchal, tak se otočil k tomu, jak se Remi a Aless lísali a pak koukl na Case.* No, a co to zkusit? Stejně vypadají, že by rádi měli jeden sám pro sebe, tak co kdybychom jim dopřáli soukromí? *No tak, zvu tě. *Mrkl na něj svůdně a pak pokýval hlavou.* No jo, hele to zní dobře, dlouho jsme tam nebyl. Kam vlastně jedeš, jaké město? *Optal se se zájmem Dominic.*
*Remi pokýval hlavou.* No, ale to je na jednu stranu dobře. *Usmál se Remi a jemně ji pohladil po tváři.* Je to lepší, než být s dalším na nože. *Přiznal pak. Nad tím, že jí to bolelo se zamračil. Pak si jen povzdechl.* Bude to dobré, mi amore, určitě. Tak mě napadlo, no, nechtěla by jsi se na to vše vykašlat a odjet? prostě se sbalit a na pár dní zmizet, někam jinam. Přemýšlel jsme, třeba Maledivy? *Navrhl s úsměvem.*
Asi máš pravdu, být na nože ještě s ním se mi nechce a takhle je to asi lepší no. Alespoň někde je klid. *Pousmála se a přivinula se k jeho ruce, načež na chvíli zavřela oči, když však slyšela jeho návrh, znova je otevřela a koukla na něj.* Zase mít na chvíli klid a být jen spolu? *Očka se jí rozzářila nadšením.* Byla bych hloupá, kdybych řekla ne, navíc Maledivy zní dokonale, takže jo, vypadneme zase na chvíli. Asi to i potřebuju. *Přiznala nakonec.*
Dal bych ti třeba vědět, když nějaká akce bude, Tony, jeden z Alessiných upírů umí fakt dobré akce. *Uchechtl se a pak se i on podíval směrem do kuchyně, kde viděl ty dva, jak se k sobě měli a uculil se.* No na jednu stranu jo, vypadá to, že by si asi ani nevšimli, kdybychom se vypařili, když se k sobě tak mají. *Uchechtl se nad tím a při jeho návrhu, se jen sladce uculil* Hele nepokoušej jo. *Vyplázl na něj jazyk a pak se zamyslel, načež vytáhl mobil a na něco se díval.* Hm tak jsem to popletl, do Evropy jedu jindy, nějak se mi to už motá dohromady, jak je toho hodně, ale teď letím do Toronta, tak pokud i tak budeš chtít jet, tak budu jen rád, samotnému se mi moc nechce.
*Dom se usmál a pak pokýval hlavou.* To ej pravda, myslím, že tak nějak asi můžeme jít, takže, co kdybychom se teda, no, fakt vypařili? *uculil se na féra a jemně se natáhl a pohladil jej palcem po tváři a pak přes rty. Pak se ale odtáhla jen se uculil.* odpusť. *Zasmál se ihned. Pak pokýval hlavou a trochu si oddechl, přeci jen, Evropa pro něj byla z části bolestivá. * no tak jo, to se nic neděje, a co že se tam děje? nějaká další výstava umění, kterému jsme stále neporozuměl? *Zasmál se.*
*Usmál se na ni a ihned kývl na souhlas* Ano, přesně tak, prostě se jen zapřit, zase někam, kde by nás nenašli, někam si ukradnout kousek ráje pro sebe a zapomenout na to vše, cos e děje kolem, myslíš, že to by šlo? Zvu tě, nebo, chápeš. *Zasmál se.* Klidně to zorganizuji .*Dodal pak se jemným úsměvem.*
*Objala si ho rukama kolem krku a víc se k němu natiskla.* Ptáš se jestli to půjde? No jasně, že jo. Prostě se sbalíme a jedeme. *Usmívala se na něj.* S tebou kamkoliv mi amore. *Usmívala se spokojeně. Těšila se, jak by také ne. Na chvíli mohli zase zmizet, oddechnout si, nabrat síly a hlavně být spolu, jen oni dva. Poslední dobou jim to nějak nevycházelo, navíc byli nějakou dobu i rozhádaní, takže i proto si to chtěla užít, co nejvíc.* Joo chápu tě a klidně ti s tím pomůžu, pokud chceš. A mimochodem, když už jsme u toho cestování a kousku ráje, pokud pořád máme zájem o ten dům na Bahamách, tak je majitel ochotný jej prodat. Tak co, chceme to pořád? *Optala se jej a svými rty se lehce otřela o ty jeho.*
*Cas se zamyslel a kouknul se ještě jednou do kuchyně, kde se ti dva k sobě docela měli a opravdu to vypadalo, že by si toho ani nevšimli, doufal jen, že se Remi nějak nenaštve, pak se podíval na Dominica.* No s tím, jak se ti dva po sobě plazí, myslím, že asi můžeme. *Uculil se na něj a když jej upír pohladil, Cas zrudnul a jen se uculil.* V pořádku, nic se neděje. *Mrknul.* Je tam jedna velká dražba, takže jsem vyslán pro pár kousků, mi alespoň pomůžeš a třeba trochu porozumíš. *Zasmál se.*
*Dom se na něj usmál a byl rád, že to gesto Cas nepobral nijak špatně. I když, jak špatně, by se dalo pochopit? Že jej chtěl svést? no, to možná ani tak špatně nebylo.* No tak jo, tak jdeme. *Usmáls e a vstal. Pak koukl na Case, ještě koukl na Remiho a Aless, mávl jim a pak se usmál opět na féra.* No jo, jsem na to zvědavý, co se tam bude dít, jestli to bude nějak zajímavé, ale hele, budu ti věřit, že to nějak zvláštně záživné bude. *uculil se.*
*Usmál se na ni.* No tak jo, tak tedy fajn. *uculils e a pak si koutkem oka všiml, že Cas a Dom spolu odchází. nějak mu to ani nevadilo, tak nějak teď nemusel hledat výmluvu, proč být s Aless.* No, zní to dobře, ale tak mě napadá, nechtěla by jsi to probrat jinde? třeba, hm, kdo ví, třeba někde mimo lidi? Třeba u tebe v ložnici? *uculil se a jemně se natáhl, aby mohl upírku políbit jemně na krk, než se odtáhl a koukl na ni.*
*Na ty dva nějak zcela zapomněla, takže když si všimla, že odcházeli, jen se pousmála.* Myslíš u nás v ložnici? To je dobrý nápad, tak to teda probereme asi tam. *Zavrněla a lehce naklonila hlavu na stranu, aby měl k jejímu krku lepší přístup, než se na něj podívala taky. Chvíli mu hleděla do očí, než si provokativně olízla ret a vášnivě jej políbila.*
*Fér se uculil a přikývl.* Tak jdeme. *Mrknul, kouknul ještě na ty dva a lehce jim pokynul rukou na pozdrav i když měl pocit, že jej stejně asi moc nevnímali. Pak se už jen s Dominicem vydal ven z vily ke svému autu.* Hele dražba je někdy docela zajímavá, přece jen je to taková trochu přetahovaná, kdo dá víc za nějaké dílo. Ale uvidíš sám, no a pak budu mít volno, takže tam můžeme klidně zůstat pár dní, než se vyřídí přesun. S8m bych se nudil a takhle bude aspoň sranda. *Uculil se a došel k autu.* Sejdeme se teda na místě nebo jak to uděláme?
*Usmál se na něj.* No, jak říkám, jsem na to vcelku zvědavý. *Uznal nakonec Dom. pak se zamyslel.* No, můžeme se sejít na místě, hádám, že tu jsi autem, tak aby jsi se pro něj nemusel vracet. A nebo lépe, sejdem se u mě, a já tě potom zavezu domů, co ty na to? *Uculil se na něj a když vyšel ven, tak došel k autu, jež odemkl a opřel se o něj. Pak koukl na Case a vyzval jej k odpovědi, co tedy bude chtít.*
*uculil se a když mu zpřístupnila lépe krk, tak se ještě více vtiskl do její kůže a přejel jí po něm jazykem. Chtěl něco říct, ale když pak zvedl hlavu a zadívals e před sebe,. spatřil tam Tonyho, jak si s brčkem v puse cumlal krev, opíral se o zeď a nohy měl zkřížené v kotnících, zatímco je pozžoroval.* Blbe. *Zavrčel na Něj Remi, načež se Tony jen uculil, pak popadl Aless za ruku a zamířil k ložnici.* Máš úchylný upíry. Ale čemu se dívím, když vzhlížejí k nám. *Zasmál se.*
*Aless vyšel z úst tichý sten, nějak si ani nevšimla, že tam byl ještě někdo. To až po chvíli, kdy otevřela oči a hned na to je protočila.* Bože Tony, zase? *Zamumlala, ale dotyčný se ještě víc uchechtával a když pak upírka zamířila s Remim nahoru, ještě jim na cestu zamával a culil se u toho jak měsíček na hnoji.* No přesně, nemáš se čemu divit, se podívej na nás. *Zasmála se spolu s ním. Hned na to zapadli do ložnice, kde Aless jen nohou zavřela dveře a hned se vrhla na Remiho rty v dravém polibku.* My jsme ještě větší úchyláci, než celý klan dohromady. *Zavrněla.*
*Když Cas došel ke svému autu, jen se na upíra podíval a na chvíli se zamyslel.* Hm, tak to můžeme udělat teda tak, že se sejdeme u tebe, to bude asi nejlepší, od tebe to mám přece jen blíž pak domů, než odsuď. *Pousmál se na něj.* Takže jedem a za chvíli se uvidíme. *Uculil se a pak nasedl do svého auta, nastartoval a vyjel směr Manhattan, kde se měli sejít u něj doma.*
*usmál se na něj, ještě se jednou natáhl a jemně jej pohladil po tváři.* Tak jo, tak teda u mě. *Uculil se a vyjel, a když dojel domů, tak se oblékl do bílé košile, vyhrnul si rukávy, černých kalhot, vzal si kožený pásek se stříbrnou přeskou a pak čekal an to, až se Castor dostaví.*
*Usmál se.* No, uvidíme, já si jinak dám, černou kávu, ale jak jsme říkal, zvu já, takže se posaď a já to donesu.* usmál se, načež došel k baru, kde sii řekl svou objednávku a ještě požádal, aby jim to apk donesla žena ke stolu. Pak se vrátil za Casem, psoadil se naproti němu, pokud už fér seděl a usmál se.* o já jinak...jak jsem říkal. Nic moc nového se ani neděje, nebo, nestalo, myslím. Teď je prioritní ta práce no. *Pokývl hlavou.*
Tak dobře tedy. *Pousmál se a zatímco Dominic šel pití objednat, on se posadil ke stolu a tak nějak se rozhlížel po lidech, kteří tam byli, zda třeba nezahlédne někoho známého, nakonec se ale usmál na vracejícího upíra.* Někdy je asi lepší, když se nic neděje, než když se děje. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* ale kdyžtak koukám, oba jsme tak nějak zapálení do svých prací, někdy mám pocit, že žiju jen tím a zapomínám na okolí život. *Pronesl.*
*Poslouchal jej a pak pokýval hlavou.* JO, jo asi máš pravdu, je to takový shon všeho, a hlavně té práce, no ale na druhou stranu, když to tak vezmeš, když je ti ta práce vlastně koníčkem, když je ti něčím, co tě naplňuje, tak to zase takový hřích nebude, nebo ne? *Usmál se jemně a to už jim žena donesla jejich pití. Dom se usmál, převzal si kávu a koukl na Case.*/ Kdyby to byl takový ten stálý shon za tím, takové to, co je zkrátka jen o tom existovat a pracovat, pak bych byl asi dost k tomuto skeptický, k tomu, že, no, jak to říct, ach, zamotal jsme se do toho. No, chci říct, že když práce je naším koníčkem a potěšením, tak nás to nečíní takovými osudu a životu odepsanými ovcemi, no ne?
Něco na tom pravdy bude. *Přitakal.* Je hodně velký rozdíl, jak jsi řekl, když je ti práce koníčkem a baví tě, naplňuje. Znám plno lidí, kteří do práce chodí s nechutí, jen protože musí, aby měli z čeho žít, aby nakrmili rodiny, splatili dluhy a někdy ani nic nenašetřili. Prostě jen žili tím, že spi, jí, pracují a pořád dokola. Žádné život, pořádně nikam ani nezajdou, nic nevidí, nic nezažijí. Nevím male tohle by nebylo nic pro mě. nedokázal bych tak žít, nebo být někde, kde bych měl být roky, pracovat a přitom to tam nesnášet. *Cas si vzal svůj čaj a pousmál se.* Díky. *Mrknul nakonec na něj.*
*Usmál se na něj a pak přikývl.* Znám to. Dlouhou dobu, vlastně celé moje dětsvtí a dospívání až do mé proměny jsem pomáhal tátovi s prací v lese a mámě jako hrnčíř, ale bylo to něco, no, co jsme nikdy dělat nechtěl, Nakonec jsme se musel naučit tu práci milovat, i když byla, jak to říct, nebylo to ono, však mi rozumíš. Ale naučil jsem se to, ale když mi to pak vzali...každopádně, co jsem chtěl říct, že znám i ten druhý pohled, a tam asi musíš udělat vše proto, aby jsi se naučil s tím vyžívat. Tam si lidé nemohou říct, nebo...to že jsou ovce, je pro ně nepodstatné. Ten pud sebezáchovy a přežití je větší.
Vidíš ty sis tím dokonce i nějak prošel. *Pokýval lehce hlavou na důkaz, že mu rozuměl v tom, co říkal.* Já to nezažil, ale všímám si dost lidí. Občas jen tak zajdu do baru, sednu si, sleduji a poslouchal lidi kolem, to pak slyšíš všelijaké osudy a nejen v baru, ale i v galerii, když občas děláš, že pracuješ. Takže na jednu stranu to znám taky, jen z těch jejich pohledů. Je to těžké, život je těžký a přitom by se měl žít trochu jinak, lidi by si jej měli užívat, přece je jen jeden, další šanci nedostaneš, jenže copak to jde. Když je toho všeho tolik kolem, že na to užívání čas není. Pokud teda nejsi dítě štěstěny a nejsi nějaká hvězda nebo tak.
*Dom s eusmál.* JO, proto mám tak nezávislou práci, na věci si dávám čas, a většinou to jsou objednávky, které by se nedaly zrušit. A když se zruší, mám už cesty, jak k penězům přijít. No, je to takové, není to asi úplně fér, ale je to, hm, určitě zvlášt ně hezké. TU práci bych taky za nic nevymněnil. Ale přijde mi, že ty to máš podobně. To malování, můžeš malovat cokoliv, spojit to, udělat si z toho koníček, nebo, jistý vent, A pak za to ještě dostaneš zaplaceno. To ej vcelku dobré, no ne?
Chápu, prostě hackerství má i takové svoje temné stránky. *Pousmál se.* Ale tak pokud to není něco, co by někomu ublížilo nebo něco v tom smyslu, tak to snad není tak hrozné i když asi jak říkáš fér to není. *Pronesl a napil se čaj a pak přikývl.* Vlastně máš pravdu, je to nějak podobné. Mě nebrzdí daná témata nebo tak, dělám prostě, co mě napadne a práce v Galerii mi navíc dává výhodu v tom, že to můžu přes ní i tak propagovat, navíc svoje díla prodávám po světě, takže je jedno, co namaluji, svého majitele si to najde tak či tak.
*Dom se zasmál.* Ne, no, dokáže to být hezké. Ale, hm, asi bych se nazval v jiných případech takovýám, haha, internetovým Robinem Hoodem. *zasmál se a pak pokýval hlavou.* Ano, no, skutečně to zní tak, že to má hodně možností a máš tam z části volnou ruku. Opravdu to zní fakt dobře, tak se toho drž. Zníš, že v tom jsi spokojený. *Pronesl se spokoejným zavrněním.*
Vidíš, ale to je hezké oslovení. *Zasmál se spolu s ním a popíjel si svůj čaj.* No když nás tak poslouchám, oba jsme spokojení v tom, co děláme, tak nač to měnit. *Pokrčil rameny a hleděl na něj s úsměvem.* Tak co kolik ještě máme času? *Culil se na něj, tak nějak už totiž pozoroval, že někteří už se pomalu sbírali do sálu, aby se usadili.*
*Usmál se.* No, lépe bych to asi neřekl. A jinak, asi bychom měli jít, přeci jen, musíme se usadit.* Pronesl a pak se na něj usmál.* Chceš pití vzít se sebou? Pojď, vezmu ho. *Usmál se, načež si vzal do ruky svůj i jeho hrnek s nápoji a pak se otočil směrem k místu, kudy se šlo do sálu a nahoru po schodech k balkónku.* No, jsem na to tedy skutečně zvědavý. *uculil se, zatímco pomalu stoupal po schodech vzůru.*
Taky si myslím, že bude asi na čase se jít usadit. *Usmál se a než mohl navrhnout, že to pití vezme on, už to udělal Dominic, takže mu jen věnoval další ze svých úsměvů a vydal se za ním.* To jsme oba. Jsem zvědavý a natěšený a doufám, že nebudu zklamaný. *Uchechtl se, zatímco mířili nahoru. Když pak došli tam, kam měli, fér se usadil na jedno z prázdných míst.* Musím ale uznat, že výhled budeme mít prvotřídní. Dobře jsi to vybral. *Mrknul na upíra a vzal si od něj svůj hrnek čaje.* A děkuju, že jsi to vzal.
*Dom se na něj pak jen usmál.* Není zač. A ano, podle mě to bude super, už jen kvůli tomu soukromí. *Podotkl a když došli na balkonek, tak se usmál a zadíval se před sebe.* Tak, a jsme tady. *Usmál se a zadíval se před sebe, na to, co se dělo pod nimi na pódiu a to, jak se lidé shromažďpovali pod nimi v sále. On sám se pak koukl na Case.* vyber si sám místo, já si sednu pak. *Mrkl na něj a dal mu na výběr ze dvou míst.*
To ano, to je pravda. *Přitakal mu fér a pak se i on podíval dolů, divadlo se hezky plnilo, což bylo jen dobře, bylo vidět, že divadelní činnost ještě stále lákala davy.* Jak jsem říkal, výhled je tady skvělý. *Usmál se a pak se podíval i na Dominica, načež se uculil od ucha k uchu a následně na to se posadil na jedno z křesel, jenž tam byla.*
*Když se usadil i Dom, tak se usmál.* je to tu hezké, to se musí nechat. ještě jsme tu nebyl, no tedy jednou, kvůli jednání, jinak sem nechodím. Ty jsi tu ještě někdy jindy byl, nebo je to pro tebe premiéra stejně tak jako pro mě? *Zajímal se pak upír s jemným úsměvem, zatímco si porozepl sako a pak se napil ze své kávy, než ji položil vedle sebe.*
*Castor si své sako svlékl a pověsil si jej na opěradlo sedadla, na kterém seděl.* Ne, pro mě to premiéra není, už jsem tady byl dvakrát, ještě se svou ženou, moc jsem chtěla na představení, tak jsem ji sem vzal, ale jinak ne, tak nějak jsem pak už sem cestu nenašel, vlastně až teď s tebou. *Uculil se na něj fér a napil se svého čaje, který držel dál v ruce.* No ale jsem rád, že mohu být ten, kdo je tu s tebou, když je to tvá premiéra. *Mrknul.*
*Usmál se.* Měl jsi ženu? *Pronesl, ale pak se zarazil.* Ah, nemusíš o tom mluvit, pokud nebudeš chtít, ale rád si to poslechnu. Já nikdy takové štěstí neměl, nikdy to nebylo na svatbu, většinou to nebyla ani láska, řekl bych. Spíš jen chvilkové okoouzlení, apak zmizeli oni a nebo já, no zkrátka, nestálo to za nic. Tohle cením, musel to být hezký pocit, takhle, no, někoho mít. *Podotkl a jen rychle si zavzpomínal na to, co chtěl mít, ale nikdy ani neměl šanci moc poznat.*
Ano měl jsem ženu, teda nebyli jsme tak oficiálně manželé, měli jsme jen mezi námi dvěma něco jako obřad, pro nás to tak bylo, ale manžele oficiálně ne. *Pousmál se.* Všichni se diví, že jsem měl někoho, ale ano, skoro šedesát let jsem s ní byl, než mi jí nemoc vzala. Když jsem přišel sem, obcházel jsem pak umělecké školy, na jednu jsem dokonce i chodil, nebo spíše okukoval, co umění je a potkal tam ji. Byla civilka se zrakem, ale byla to láska na první pohled. *Pousmál se při té vzpomínce.* Prožili jsme spolu krásný život i když mi pak zestárla a já věděl, že jednou odejde. Nikdy sem toho ale nelitoval, ona byla moje nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Teď už je to deset let, co je pryč a svým způsobem, to někdy občas bolí, ale krásné vzpomínky to hned zaženou. *Kouknul na něj a pak poslouchal jeho.* Tak je jedno jestli svatba je nebo ne, hlavní je to, když jste spolu a milujete se. Máš navíc času dost, kdo říkal, že nikdy nikoho takového nepotkáš. Jednou budeš mile překvapen, jen počkej. *Usmál se na něj.* Najde si tě to, ani nebudeš vědět jak.
*Poslouchal jej a jemně se usmíval.* To je, skoro až dojemné. ne skoro, je to dojemné, je zvláštní, že tohle je schopen někdo jako mi přijmout i když ví, že ten dpotyčný mu bude vyrván z náruče. Je to, podivné, ale tak hezky, a dojemné, jo. *Zopakoval a pak odvrátil pohled k divadlu, jež pomalu potemňovalo.*Už to bude začínat. *Pronesl šeptem a usmál se.* A jinak, no, jinak asi tak nějak, nevím, jestli jsme na to vlastně připravený, kdo ví. *Pokrčil rameny.*
Je to zvláštní a těžko se to přijímá, ale miloval jsem jí tak moc, že jsem jí nedokázal nechat jít a to štěstí s ní, za to stálo. *Pousmál se na něj a pak přikývl, když pravdu nastala tma a všechno mělo pomalu začínat. Cas se k Dominicovi ještě lehce naklonil.* Na to není nikdo připravený, zasáhne tě to v tu nejmíň vhodnou dobu, ale věř mi, budeš za to rád a nebudeš to chtít změnit. *Usmál se a pak už jen čekal, když to na jevišti začínalo.*
Je to hezké. Asi byla tvým osudem. *usmál se, pak už jen pokýval hlavou a pak už nechal, ať se o jejich zraky postará divadlo. Po skončení odvezl Case domů a sám pak do svého domu dojel.*
*Castor se jen na něj pousmál, než se i on zadíval na představení, jež měli před sebou. Po skončení se pak odebral zpět k autu, kde jej Dominic zavezl domů, tam se s ním rozloučil a pak odešel k sobě domů.*
*S Tiou si domluvily schůzku opět nedaleko parku, tentokrát v jedné z malých čajoven, kde po setmění Dominic také čekal. Upřímně se na setkání s vílou těšil, a jak by také ne, když byla tak milá. Sám pro sebe se usmíval a doufal, že vše půjde dobře a že se budou bavit, přeci jen, sice si řekl, že se teď nebude chtít nijak vázat a nikoho hledat, ale Timea byla miilá. Tak tam čekal, před čajovnou, popíjel si a spokojeně se usmíval.*
*Na dnešní večer se docela těšila. Poslední dny doma jen odpočívala a tak nějak se připravovala zpět na návrat do práce a celkově do života, tak jako předtím. Proto jí schůzka s Dominicem přišla vhod. Doma si převázala ránu a oblékla si něco hezkého na sebe, trochu se upravila a když byla hotová, hodila na sebe ještě kabát a vydala se na místo setkání. Cesta jí netrvala nijak dlouho, přece jen to bylo blízko jejího bydliště a místo, které vybral dobře znala. Už když se blížila jej z dálky viděla a usmívala se.* Ahoj, snad nečekáš nějak dlouho. *Usmála se na něj mile.*
*Jakmile jí viděl, tak vstal a vyšel jí naproti. pak se zastavil a usmál se, načež se natáhl a tak nějak opatrně k ní zatím jen natáhl ruku.* Ne, ani ne, před chvilkou jsme přišel, takže v pořádku. Rád tě vidím, byla cesta v pořádku? *Optal se se zájmem, načež se jí sám nabídl, zda jí může pomoct s poblečením. Pokud jej nechala, pomohl jí s oblečením, a kabát pak pověsil na stojan kousek od nich.* Tak, no, co si dáš? Zvu tě. *Usmál se na ni od ucha k uchu.*
*Usmívala se na něj, líbilo se jí jak byl galantní a milý.* Taky tě ráda vidím a cesta byla fajn, nemám to moc daleko, takže pohoda. *Mrkla a pak jej nechala, aby jí pomohl z kabátu. Byla opravdu mile překvapená, že na upíra se uměl chovat.* To je od tebe milé, děkuju. Hm a dám si asi nějaký bylinkový čaj. *Pronesla s úsměvem a posadila se ke stolku, kde předtím seděl.* Jak se jinak máš? *Optal se jej, zatímco se na něj usmívala.*
*Usmál se na ni a nakonec se posadil i on.* No, tak to jsme určitě moc rád, že v pořádku, nikdo za zadkem? *Zasmál se a když si pak objednala, pokýval hlavou že rozumí a čekal, až dotazí obsluha. Mezitím si sám stáhl bundu a odhalil tak bílou košili a sako, načež se na ni koukl a usmál se.* No, já se mám dobře. Dělám teď na jednom kšeftu, který je vcelku drahý a zýbavný, ale jinak v pořádku. A co ty? Už jsi tedy ve městě, nebo pořád se tu objevuješ jen na skok?
*Zavrtěla hlavou.* Myslím, že nikdo za zadkem. *Pousmála se na něj a když si sundal bundu, sjela si ho pohledem, slušelo mu to, to musela přiznat.* Tak to se alespoň nenudíš, když máš tolik práce a ještě tě to baví. *Uculila se sladce.* Ne, už jsem tady zpátky. Ještě mám pár dní na odpočinek a pak se vracím do práce a celkově do starého života. Na což se docela těším, tak nějak mi tohle všechno chybí. *Přiznala a koukala na něj.*
*Dominic se zasmál.* To je dobře, ale i tak opatrně.* Skoro na ni apeloval, než se ale uculiil.* NO, ano, je to zábava, miluju tu práci, má tolik možností a hlavně, je hodně dobře placená. Příště, pokud to vyjde, bych tě mohl místo toho sem vzít do nějaké jiné, o dost dražší kavárny. *Zasmál se a pak ji poslouchal.* TAkže nebezpečí zažehnáno? *Optal se a když došla servírka, objednal TIimee heřmánkový čaj a sobě černou kávu.*
Neboj se, budu opatrná. *Usmála se, když to řekl a pak jej poslouchala.* Zní to opravdu zajímavě, i když pro mě by to byla asi španělský vesnice, já jsem ráda, že rozumím svému notebooku a tomu, co potřebuju. *Zasmála se. Přece jen něco jako programování znala z filmu, na které občas koukala.* Jo takhle, takže to bude až tak drahá záležitost jo? *Uculila se nad tím, co řekl a pak jen lehce přikývla hlavou.* Je možné, že ano, teda doufám v to. *Odpověděla mu a pak poděkovala za čaj, který už měla před sebou.* A co kočky? Už sis zvykl?
*Dominic pokýval hlavou a pak jí poslouchal.* NO, jestli chcěš, někdy tě mohu něco naučit, ukázat, nějaké vychytávky a tak. jsme na to expert. Ach, to znělo hodně egoisticky, omloucv mne. *Uculil se a pak se jemně podrbal na zátylku, než se usmál.* A ano, je to skutečně drahé,ale no, stojí to za to, to se musí nechat. *Mrkl na ni, než pokýval hlavou.* Ano, asi nějak jo, řekl bych, jen nevím, jestli já, jsou až moc živé. *Zasmál se.*
Jestli budeš tak hodný, tak klidně můžeš, budu jen ráda a občas se to i hodí. Navíc alespoň uvidím, co to děláš, nebo spíše jak to vypadá v praxi. *Uculila se na ně a vzala si do ruky hrnek s čajem, kterého se pak napila.* Ne nadarmo jsou programátoři a jim podobní bohatí a ani se nedivím, že je to tak drahé, asi to taky není jednoduchá věc ani pro tebe. *Popíjela a když mluvil o kočkách, zasmála se.* Co jsi čekal, vzal sis koťata, ty živé budou a dost dlouho, jen počkej, ještě si s nimi užiješ.
*Usmál se na ni a pokýval hlavou.* Třeba ano, kdo ví,. *Mrkl na ni a pak kývl.* Ano, my programátoři si bereme hodně, to je vcelku pravda, jasně, ale na druhou stranu, ta naše schopnost, nebo jak to říct, tak přináší docela dost., no a ne? Kde ta moderní technologie teď byla, nebýt nás? *zamsál se.* Ale snažím se, jak jenom můžu. *Usmál se a pak se zasmál.* No jo, ale jsou veselá, a to je dobře, moc dobře. Přeci jen, asi jsem takové poziitivní nakopnutí potřeboval. *Podotkl*
V tom máš pravdu. Kdyby nebylo vás, hodně věcí by bylo jinak. I když nejsem zrovna profík přes technologii, ale i tak, je to úctyhodné, co dneska už všechno je na světě. *Usmála se popíjejíc svůj čaj.* Tak je to takové zpestření, sice je to němá tvář, ale naprosto úžasná. Neprudí, nenadává, nehádá se, je jen ráda za tvou společnost a lásku, kterou dostane, no a samozřejmě jídlo. *Uchechtla se.* Přemýšlela jsem, že bych těm mým dvěma ještě pořídila kamaráda, ale zatím je to ve fázi nápadu.
*Pokýval hlavou.* Ano, to skutečně ano. Je to na jednu stranu prostě složité, le na druhou stranu povznášející. Hele, třeba i samotné hry jsou skvělé. *Zaculil se pak.* Ano, jsou milé, Nat, kamarádka, mi chtěla vnutit psa, ale no víš, asi je to možná tím jak dlouho žiju, ale psi, a já, jakožto upír, to moc dohromady nejde. *Podotkl. Pak se uculil.* No, a co máš na mysli? Pes? Kočka? Další ještěrka? *Zeptal se.*
*Usmála se.* Hry? Hraješ často? Já jsem třeba nikdy nic nehrála, nebo spíš jsem k tomu nějak nenašla cestu. *Přiznala. Koukala filmy, seriály, ale jinak spíš čas trávila venku v zahradách nebo někde u vody.* Počkej, jakože upír a pes nejde dohromady? A proč ne? Mě to třeba přijde jako dobrý nápad, ale zase na druhou stranu je fakt, že kočky k tobě jdou asi víc. *Pokrčila rameny a uculila se na něj, než si zase odpila čaje.* Psa ne, na to bych neměla čas, kočku, nad tím jsem přemýšlela, ale spíše asi další ještěrku a nebo želvu, ta by taky eventuálně šla.
*Dominic ihned kývla na souhlas.* Ano, a hned několik, nějaké mám i ještě ty, co ještě nevyšly, nebo jewto jen demo verze, to víš, umět se někam na bourat má své plusy. *Zasmál se. Pak pokrčil rameny.* JN8 nevím, připomínají mi vlkodlaky, fuj-. *Odfrkl si, než se pak taky zasmál.* Hm, ale no, třeba taková želva, prý žije dlouho, to je pro vílu fajn, ne? A co třeba rybičky? Takové ty malé, barevné, ehm, bojovnice. *Navrhl s úsměvem na rtech.*
*Zasmála se.* Takže chudáci lidi čekají až ty hry vyjdou zatímco ty si je v klidu už zahraješ. *Vrtěla pobaveně hlavou a culila se.* A jo, vidíš, to mi nedošlo. I když bylo by docela vtipné vidět upíra jak venčí psa, na to bych se ráda podívala, ale třeba příště až si nějakého pořídíš. *Mrkla a na chvilku se zamyslela.* Bojovnice jsou krásné, ale taky moc dlouho nevydrží, to už možná tu želvu, ta by mi alespoň vydržela dost dlouho. Taky jsem přemýšlela nad nějakým zvířetem od nás, ale v tomhle světě by se jejich života o dost zkrátily, to bych musela žít ve Faerii.
*Dominic se zasmál.* JO, přesně tak to je, a divila by jsi se, kolik věcí občas různá vydavatelství her chystají. *Zasmál se pak a do kávy si nalil trochu krve, jež pak zamíchal. Pak si jen odfrkl.* Ne, ne psa prostě ne,. Je to pro mě prostě, no, nepředstavitelné. *Pokrčil rameny. Pak se zamyslel.* No a nějaké zvíře z Faerie? To by nešlo? Nebo třeba takový ten šedý papoušek, ti se prý dožívají až osmdesáti let. *Navrhl a zaculil se od ucha k uchu.* Taky jsme ho navrhoval, ale kočka to vyhrála.
Umím si to představit. *Smála se spolu s ním, než se pak jen culila.* Dobře, dobře, tak žádný pes. *Zvedla ruce v gestu, že to vzdává.* No teoreticky to jde, vím o pár lidech, co si své zvířata z Faerie donesli sem, ale tím, že už nežijí tam, se jejich životy tak nějak zkracují. Vem si třeba já nevím, někdo by si sem přinesl hada nebo nějakého ptáka, ale tady bez vlivu Faerie by už nežili tak dlouho, ale měli by životnost jako jejich vrstevníci ze Země. *Vysvětlila.* Hele papoušek mě fakt nenapadl, to musím uznat, že ne. *Usmála se.* Jak říkám k tobě sedí kočka. *Culila se.*
*Pokýval hlavou.* Přesně tak, žádný pes, pes je fuj. *Pronesl a pak se zasmál. Pak pokýval hlavou a ipět se napil.* Ach ano, rozumím, jistě, není to jejich přirozené prostředí, rozumím a chápu. No, tak toho papouška. *Proensl pak zase se smíchem.* Třeba by jste si sedli? Co ty víš, pokud nezkusíš, nevíš. *Mrkl na ni a pak naklonil hlavu na stranu.* Jak dlouho už máš ty agamy?
Prý fuj. *Smála se spolu sním, než se opět napila a dala si zbloudily pramen vlasů za ucho.* S papouškem si to ještě rozmyslím, uvidím zda to vyhraje, pořád je v pořadníku ještě želva. *Culila se, než se zamyslela.* Hm pár let to bude určitě. Myslím, že jsem si je pořídila nějak tři roky po tom, co jsem se sem nastěhovala. Teda myslím, ale asi jo. *Pokrčila rameny.* Ono se to nezdá, ale jsou docela chytří, takže je občas pouštím i ven po bytě, většinou se stejně sluní na okně.
*Zasmál se a pak pokýval hlavou.* NO jo, jasně, jen se rozhodni, uvidíš. *Zaculil se a pak jemně naklonil hlavu na stranu.* NO i když, vodní víla, tam k tobě sedí právě ta želva. *Popíchl ji ještě trochu se smíchem na rtech.* No, zní že to mysl nějakou má., A jak dlouho jsi říkal,a nebo nevím, neříkala, že jsi tady? Nějak, nevím, teď si nejsem jistý, ale i tak mě to zajímá, podle toho, jak se dožívají. Že bych sii je pořídil taky. *uculil se, když se mu podařilo položit obklikou otázku trošku více osobní a ne jen ohledně zvířat.*
Neboj se, až se rozhodnu, dám ti vědět jako prvnímu. *Uculila se na něj sladce.* Neříkala jsem nic, ale už to bude taky nějaký ten rok. *Pronesla k jeho otázce o tom jak dlouho žije v New Yorku.* Byli mi patnáct, myslím, když jsem odešla z domova sem. Tehdy jsem žila u své kamarádky, také víly, ale ta už zde žila dlouho, takže mě učila, co a jak tady funguje a tak, než jsem se nějak osamostatnila. A když to tak počítám bude to asi deset let. Ovšem domů se pořád vracím, snažím se alespoň dvakrát do měsíce. *Usmála se.* Hm, když budeš někdy chtít, můžu tě vzít sebou a ukázat ti kousek Faerie.
*Uculil se, kývl hlavou a pak se usmál.* No, tak to teda máme nějak stejně, jak tě tak poslouchám. taky jsem tu docela čersvtě, přijel jsme sem z Aljašky, aještě předtím z Londýna. Moc hezké město. *Uculil se na Timeu.* Tak to je moc hezké, že se tam vracíš, no, já rodinu vzhledem k tomu, že mi bude skoro 200, nemám, tak nějak už jsme o ni přišel, věkem a léty. Ani známé, jak jsem se zmiňoval, jsme samotář, mám jen jednoho kamaráda a kamarádku, co jsme si udělal tady. A no, tak nějak tady sedím s tebou, tak asi i tebe. *uculil se. Inocence zmiňovat nechtěl.*
*Hleděla na něj a poslouchala ho, zatímco se usmívala.* Aljaška, Londýn, páni, to musí být úžasná místa asi jako většina těch, co stojí za to. A co tě vlastně vedlo k tomu, že jsi přišel sem, že to vyhrál zrovna New York? *Optala se zvědavě a poslouchala dál.* V tomhle to vy upíří nemáte moc fajn, přece jen přežijete svou rodinu a tak. *Řekla, ale nějak se v tom dál nechtěla šťourat.* Ju tak to jsem poctěna, že do toho počítáš i mě. *Uchechtla se.* Já tady taky nemám moc lidí, něco z práce, pak pár víl a tebe. *Usmála se.*
*Usmál se.* No, aljaška zase tak uplně ne. Ale, řekněme, že ten Londýn, ten Londýn za to stál. A no, problémy s klanem, řekněme, tak nějak jsme se sem dostal a jsem i rád, ten bývalý klan se rozpadl. Bylo to, hodně složité, řekněme. *Usmáls e na ni. Pak pokýval hlavou-.* NO, připravoval jsme se na to dost dlouho, pak to tolik nebolí. *Přiznal. Pak naklonil hlavu na stranu.* je hezké že říkáš, že mě, toho si vážím. No každopádně, až dopijeme, chtěla by jsi někam jít? *Navrhl jí.*
Ach tak, ale tak teď tady máš snad klid nebo ne. *Usmívala se a nad jeho výrokem o rodině, jen přikývla. Pak si vzala hrnek a popíjela si čaj, kterého už moc neměla.* A já si vážím toho, že to jsem i já. *Věnovala mu sladký úsměv a na chvíli se pak zamyslela.* Hm umíš bruslit? Myslím na ledě. Venku už sice není mráz, ale já umím čarovat s vodou. *Zasmála se.* A může být sranda. *Pokrčila rameny.* Jsem zvědavá, kolikrát skončíš na zadku.
*Usmál se.* JO, jo mám teď klid, větší, než bych snad chtěl, ale no, ono to občas ani není na škodu., když nejsi součást stáda, nejsi tak ohrožený, ale na druhou stranu, moc lidí se za tebe nepostaví. Ale to už je asi o něčem jiném. *Pokrčil rameny a usmál se, pozorující vílu před sebou. Pak se zaculil.* Ano, umím bruslit, to zní moc fajn, šel bych rád. Dlouho jsme na tom sice nestál, ale zopakuji a připomenu si to rád. *Usmál se na ni, než se pak znovu napil.*
A nerozmýšlel jsi jít někde do nějakého klanu? Přece jen jak říkáš, kdyby už na něco přišlo, jsi v tom sám. Jak to vlastně funguje u vás upíru, vy nemusíte být v klanech? Můžete být prostě takhle, jak to říct samotáři? *Optal se, přece jen nevěděla, jak to fungovalo.* Tak fajn, v tom případě vím o jednom fajn místě, kde můžeme zajít a nikdo tam moc nechodí, takže když spadneš budu se ti smát jen já. *Zazubila se jako neviňátko a pomalu dopila svůj čaj.*
*Dominic ihned zavrtěl hlavou.* Ne, od posledně, co jsem byl v klanu, ani zatím ne. No, jednou. V 9š, v mém posledním klanu se to ta jak si hodně pokazilo. Tak jsme se rozhodl, že do dalšího jen tak nevstoupím a když už, tak jen kvůli tomu, abych měl ochranu. Ale přicházím na to, že v bezpečí jsem spíše sám. *Proensl. Pak pokývl na souhlas.* No tak dobře, tak beru, až dopiješ, zaplatím a můžeme, Jsem na to zvědavý, i když, doba na bruslení pomalu končí. *uculil se.*
*Poslouchala ho a lehce přikyvovala hlavou.* Asi to má také své výhody a nevýhody, jako všechno na světě a pokud je ti takhle dobře, tak proč to třeba měnit a kdoví, jednou třeba změníš názor a najdeš ten, kde budeš spokojený. *Usmívala se a nakonec dopila čaj.* To sice končí, ale říkala jsem ti, že umím trochu čarovat a vytvořit led na vodě pro mě není složité, přinejhorším nebudeme bruslit a zaplaveme si. *Zasmála se.*
*Dom s jemně usmál, ale nakonec jen zavrtěl nesouhlasně hlavou.* Ne, myslím si, že ne, myslím si, že s takovou, s tím, co mám za sebou a co jsme ve klanech viděl, asi ne.* Pořád viděl to, co se stalo s Emettem, to, co se stalo kvůli klanu Nat, a nechtěl to, nechtěl to tak. APa ale věnoval víle opět pozornost, poté, co se vrátil z polapení vlastní myslí.* To já vím, že umíš, ale jen si říkám, aby nás nikdo neviděl. Přeci jen, už je polovina února, nebude to, hm, podezřelé? *Zajímal se.*
Uvidíš časem a když ne, tak budeš v bezpečí i takhle, ono je to možná i lepší. Velká skupina je dost viditelná a jedinec se spíše ztratí. *Usmívala se a chvíli jej pozorovala, než lehce zavrtěla hlavou.* Neuvidí, je tma, to za prvé, za druhé to místo je v parku docela schované a moc lidí tam v tuhle dobu nechodí a za třetí, iluze, za tou nás nikdo neuvidí. *Usmívala se.* I já jsem skryta iluzí, jinak by všichni viděli, jak vypadám.
No, zatím je to opravdu a jednoznačné ne. Opravdu. Teď na to koukám tak, že ani za milion let. *Zasmál se po pravdě Dom. Pak pokýval hlavou.* NO, zníš jako někdo, kdo to dělá už delší dobu, takže, hm, takže ti budu věřit, budu věřit tomu, že až skončíme a v průběhu toho nebude nikdo,, koho budu muset očarovat encantem a nebo nahánět po central parku. *Zasmál se a pak dopil své pití, načež hrnek položil před sebe a čekal na Tiu.*
Fajn za milion let mi to můžeš říct znova. *Smála se s ním, než jen pobaveně vrtěla hlavou.* Věř mi, v Central parku trávím hodně času, mám ho prolezlý skrz na skrz a vím, kde kdo chodí a kdy je bezpečno dělat blbosti. *Culila se na něj jako měsíček na hnoji, zatím dopila a položila před sebe prázdný hrnek.* Tak klidně můžeme jít, pokud chceš. *Mrkla.*
*Jen se na ni uculil a když nakonec vstala, tak se spokojeně usmál.* NO tak jo, tak tedy pojďme. Uhm, není to daleko? Jsem tu autem, chceš vzít? *Mrkl na ni, zaplatil účet a nakonec vyšel před podnik, doufající, že jej následuje, a zamířil si to k autu, ke kterému když došel tak otevřel dveře na místě řidiče a nabídl jí, aby mohla vstoupit.*
Ne, je to kousek, teda jak se to vezme, na konci parku, ale je to moc hezké místo, klidně tam jde i zaparkovat. *Pousmála se na něj mile a vstala, nakonec počkala na něj. Vzala si svůj kabát, která si oblékla a vyšla z čajovny za ním k autu, kde se pak posadila na místo psolujezdce.* Tak jo, můžeme, budu ti říkat kudy. *Mrkla a pokud se rozjeli, navigovala ho.*
*Usmál se na ni, nakonec tedy nasedl do auta a když seděla i Tia, tak vyjel. Nechal se od ní navigovat, jak říkal a po celou cestu se culil.* Vážně, jestli nás někdo načape, víličko, tak uvidíš. -*Řekl jen tak laškovně, ale nakonec se tomu výroku stejně zasmál. Když dojeli, zaparkoval podél ulice, vystoupil a podržel jí dveře.*
*Vedla ho a ukazovala mu kudy jet.* A co uvidím hm? Upírku? *Mrkla na něj a když zastavili, tak vystoupila a usmála e na něj.* A teď tudy. *Pronesla a zamířila malou cestičkou mezi keři a stromy, která vedla až k malému jezírku, kolem to bylo hezky skryto právě stromy a vším možným křovím, takže tam nešlo vidět.* Vidíš, říkala jsem ti, že je to proste dokonalé místo. *Uculila se na něj.*
*Nad její rádoby výzvou se jen zasmál a neodpověděl. pak ji tedy nsáledoval, jak si přála. Když pak viděl ono místo, musel pokývat uznale hlavou.* JO, tak to je moc hezké, to se musí nechat. *usmál se a sjížděl si místo pohledem. Pak ale z plácku ustoupil.* Tak. Nechám tě konat. *Mrkl na ni a čekal, co vymyslí. a co vytvoří.*
*Usmála se na něj a pak přikývla, dřepla si k vodě a soustředila se, načež její hladila pak skutečně začala zamrzat a než by se kdo nadál, bylo jezírko pokryte ledem a připraveno na bruslení. Dívka se pak ale zamyslela.* Hm, jednu věc jsem nedomyslela. Nemáme brusle. *Zasmála se pak a přemýšlela, jak to vymyslet.*
*Dom pokrčil rameny, a když bylo jezírko zamrzlé, uculil se.* No a to je snad důležité? Dá se bruslit i na botách, ne? *Ušklíbl se, načež se rozeběhl a pak se po nohách sklouzl po ledu. Tak nějak vílí magii už viděl, takže jej tohle nepřekvapilo, ale líbilo se mu to, jak by taky ne. Nakonec k Timee natáhl ruku a uculil se.* Tak pojď, i takhle ej to zábava. *Podotkl.*
Tak pokud ti to nějak nevadí, tak ani mě ně. *Zasmála se, když jej viděla, jak se už klouzal. Nakonec se chytila jeho natažené ruky a pousmála se.* Tak teď jsem zvědavá, kdo spadne jako první. *Zasmála se a šla se tedy klouzat s ním. Chvíli se jej držela, ale pak se jeho ruky pustila a klouzala se sama, u toho se smála a občas na něj pohlédla.* Už chybí jen, aby sněžilo. *Culila se od ucha k uchu.*
*Dominic se ale zasmál.* Hele, to, že jsme nestál dlouho na ledě, hned neznamená, že jsme pako, co neumí bruslit, maličká. *Zaculil se. Pak spokojeně zavrněl, když se sklouzl a pak se zase podíval na ni, načež se sklouzl jejím směrem a spokojeně zavrněl.* No, tak ukaž, jak ti to jde? *Zavrněl,zatímco si jen tak po ledu pokluzoval kolem ní.*
Nikdy jsem neřekla, že jsi pako, jen že ti může noha podklouznout a už to bude. *Culila se na něj jako neviňátko a sledovala ho, jak se klouzal kolem ní.* Jak si přeješ. *Vyplázla na něj jazyk a sklouzla se směrem dopředu, pak pokračovala kolem břehu hezky dokola a u toho upíra sledovala.* Nepřidáš se ke mně? *Mrkla a pokračovala dál, docela se bavila a musela uznat, že s Dominicem jí bylo fajn.*
*Dominic se usmál nakonec k ní tedy došel, nebo spíše doklouzl po ledě, nakonec se na ni usmál, chytl ji za ruce a pak se sám sklouzl.* No, za mě je tohle perfektní zábava. *Uculil se.*
*Když se k ní sklouzl, usmála se na něj a pak mu ruce stiskla.* Jo, někdy takhle blbnu taky, ale spíše tam u nás, tady jen, když si sem vědoma, že mě nikdo neuvidí nebo se prostě jen zahalím do iluze. *Mrkla na něj a klouzala se spolu s ním dál.* A jsem ráda, že se ti to líbí. I když napadlo v jednu chvíli roztopit led a vidět tě jako zmoklou slepici. *Uchechtla se.*
*Dom se zasmál.* NO, to by jsi mi neudělala, ne? *Zaculil se. Nakonec, když se dostatečně vyblbli, se s ní pak Dom rozloučil, dovezl domů a sám pak odešel k domovu.*
Kdoví. *Uculila se tajemně a pak spolu dál blbi a smáli se, než byl čas jít. Když jí pak Dominic odvezl domů, rozloučila se s ním a odešla k sobě do bytu.*
*Tak nějak si řekl, že by se mohl vypravit zase za někým. Přeci jen, tak nějak si musel zase odpočinout, a rozhodls e, že navštíví dalšího přítele. Jen doufal, že na něj narazí. Dneska jel Impalou a zaparkoval před galerií umění, do které následně vešel a aniž by se na féra zeptal, tak tak různě procházel patra a úseky, doufající, že jej snad někde najde.*
*Castor i dnešek nějak trávil v práci. Měl volnější den, neměl tolik práce a tak se spíše flákal, nebo alespoň dělal, že pracuje. Byl zrovna večer a moc návštěvníku už neměli a ti co byli, tak byli poslední, přece jen byl večer a to už většina trávila čas jinde. Fér seděl na jedné z pohovek, kterou tam měli a koukal na něco do tabletu, byl zamyšlený a chvilku ni nějak nevnímal okolí. Hlavu zvedl až tehdy, když se o kousek dál někdo mihnul kolem exponátu. Myslel si, že je to kolega, ale jakmile na dotyčnou osobu pohlédl, poznal, že to byl Dominic.* Hned se zvedl, a zamířil za ním.* Ahoj, co ty tady? *Optala se jej, když k němu došel.*
*Jakmile jej uviděl, tak se usmál. I on mu vyšel naproti, objal jej a usmál se.* NO, já jsem se tak nějak přišel podívat, jak se daří tomu umění, co nechápu, ale spíše jsem se přišel podívat, jak se daří tobě, kdy jsme se to viděli posledně? No, jak se máš? *Usmál se a naklonil jemně hlavu na stranu, zatímco féra sledoval.*
*I Cas jej na přivítání objal a pak se usmál.* No abych řekl pravdu, tak je to už hodně dávno, co jsme se my dva viděli, snad loni, pokud si to dobře pamatuji. *Uculil se jako měsíček na hnoji.* A mám se vcelku dobře, tak nějak jsem pořád v jednom kole, práce tady, výstavy, občas nějaká cesta mimo město a pak malování doma a kolem toho občas nějaké vzrůšo, člověk se nenudí a jak se máš ty, něco nového? *Usmál se na něj a poukázal rukou na pohovku, aby se posadili, načež se sám posadil jako první.*
*Usmál se na něj.* No, to zní tak, že toho máš docela hodně, no ne? Ale nezní to jako něco, co by byla nuda, teda pro tebe, já bych se nudou asi ukousal. No, já tak nějak pracuju, dávám dohromady další a další weby, tak nějak se snažím, aby vše mělo hlavu a patu, snažím se dál a dál tak nějak hledat zákazníky, ale teď dělám na zakázce, která pokud klapne a pokud se mi povede, jakože asi ano, pak mi vydá vcelku dost. *Zaculil se pyšně.* Jinak, no, tak nějak jsem asi zase single, a asi si budu dávat teď od vztahů pauzu. Byla to docela podpásovka, něco, co jsme nečekal, tak se z toho nějak pořád vzpamatovávám, ale však víš, když je práce dost, je dobrá a baví tak se tak nějak nechám zvyklat k relaxu i během pracování. No, ale ty, když jsme u toho, ty vypadáš spokojeně. *Podotkl s úsměvem a nakonec usedl na jednu z laviček.* Tak mě napadlo, kdy končíš? nechtěl by jsi někam zajít? Něco vymyslíme ještě, kam, kdo ví, třeba na to můžeme přijít spolu. *Usmál se nakonec Dominic na Castora a tak nějak se modlil v přijetí nabídky. Jemu by to zkrátilo čas a on by se taky uvolnil, tak nějak by se zase odreagoval a bylo by dobře.*
*Pousmál se na něj a poslouchal jej.* Tak to držím palce snad i na nohách, aby se zakázka vydařila, když říkáš, že to stojí za to a vydá za dost, to si budeš moct pak pískat co. *Uchechtl se, ale jakmile zmínil o tom, že je sám a nedopadlo to dobře, zvážněl. *Ach tak to mě mrzí. V tom případě se ti ani nedivím, že chceš nějakou pauzu, pokud to nebylo zrovna fajn. *Pousmál se na něj chápavě a pak si prohrábl vlasy, načež se koukl na hodinky.* No abych řekl pravdu, už jsem tu neměl být, mám už asi půl hodiny konec, ale nějak jsem se neměl k tomu ještě jít, něco jsem ještě hledal na netu a zapomněl kolik je hodin. *Přiznal a culil se.* Takže pokud chceš někam jít a něco podniknout, budu jen rád, abych řekl pravdu, nechce se mí jít domů, na malování nemám náladu a koukat do zdi se mi taky nechce. *Zasmál se.*
*Ihned přikývl na souhlas.* Ano, to si piš že ano. pro mě to bude skutečně velká věc, takže pokud to vyjde, pak to bude perfektní,. Říkám si občas, že jsem si za to mohl říct více, ještě, že nespím. *zasmál se zlehka Dominic, jako odpověď na jeho větu. Pak pokrčil rameny.* No, za svůj vcelku dlouhý život jsem si prošel tolika zklamáními, nechci říkat zlomenými srdci, přeci jen, to já jsem nikdy tak nějak nevedl, jednou samotář, vždy samotář, ale pokaždé, co jsem se někomu takhle srdečně otevřel, to nedopadlo dobře. Asi špatný člověk ve špatný čas, nebo nevím. No, třeba v jejich dalším životě. *Pokrčil pak rameny. Když pak přijal, jako kdyby mu srdce udělalo úder. Uculils e a tedy kývl na souhlas.* No, tak jo, počkal bych na tebe před galerií a můžeme někam jít. Navrhoval bych nechat si to projít hlavou a pak se můžeme domluvit na místě, co se nám bude líbit nejvíce, co ty na to? *Usmál se.* Už nějaké nápady mám, ale pokud tedy souhlasíš, hehe, pokud souhlasíš tak si to nechám na pak jako takové, no, menší překvapení? CO ty na to? Nebo pokud máš nějakého favorita, jen si řekni a uvidíme. *Usmál se.*
Pak mi řekneš, jestli to vážně vyšlo, jak jsi chtěl. *Zasmál se spolu s ním, než jej zase poslouchala lehce přikyvoval hlavou na důkaz, že mu rozumí.* Je to možné, třeba to tak bylo, nebo to byla správná chvíle, ale špatný člověk a nebo opačně, každopádně si myslím, že to chce jen trochu času a bude to v pohodě, uvidíš. Ono se to sice lehko říká a hůř dělá, ale vždycky je lék jen čas. A kdoví, kdo se ti postaví do cesty, třeba už to bude ta správná chvíle a správná osoba. *Usmál se na něj, osud byl v tomhle nevyzpytatelný.* NO abych řekl pravdu tak favorita žádného zatím nemám, musel bych se zamyslet, co, ale jestli máš, klidně z toho můžeme něco vybrat. *Usmál se na něj.* Hele tak já si jdu pro věci a potkáme se teda venku? *Optal se, když se pak postavil.*
*Ihned kývl na souhlas.* Moc rád, ale už teď ti dopředu říkám, že to vypadá hodně dobře, a myslím si, že tak to bude taky pokračovat. *Uculil se jako měsíček na hnoji Dominic na Castora. Pak jej poslouchal a nakonec si tiše povzdechl.* No, je to složité, ale myslím, že v tom mi budeš rozumět, přeci jen, už jen kvůli věku. I kdyby se chtěl nějak usadit, tak nemůžu s někým, kdo je omezený na věk. A víly, a teď to neber zle, většina víl, nejsou zase až tak, no, jak to říct, hm, pro společný život, co jsme tak poznal. Ale tak, kdo ví, třeba se někdy objeví nějaká hezká víla nebo vílák, a nebo někdo z mých řad,. Asi je to skutečně otázka jen a jen času. *Pokýval hlavou potom nad vlastní úvahou a jako odpověď na to, co mu řekl Castor, vděčný, že mu ej rozuměno. Pak se na něj usmál a přikývl na souhlas.* Nu tak tedy dobrá, tak se tak nějak sejdeme potom venku, abychom to spáchali. Já taky budu přemýšlet. *Mrkl na něj, pak se rozloučil a nakonec vyšel ven, kde si na chvilku sedl ještě do auta a čekal, než se Castor dostaví.*
*Culil se na něj taky, když poslouchal, jak je ze své práce, kterou měl nadšený a doufal, že mu to všechno vyjde. Pak jen lehce přikývl.* Ano rozumím ti moc dobře, v našich případech je ten věk trochu, ošemetný. Já to třeba risknul s civilem, nelitoval jsem. *Pronesl a usmíval se.* A hele jsou víly a víly. Jo většina je taková, že jím to nic neříká a spíš si jen užívají, ale pak jsou takové, co ten jak to říct normální život vítají, to víš, každý jsme jiný a jinak nastavený, ale to je asi u všech a je jedno jaká rasa jsme. *Pousmál se.* Dobře, tak jsem hned u tebe. *Pronesl hned se vydal pro své věci, vzal si klíčky, mobil, zavřel si svou kancelář a rozloučil se kolegou, pak už zamířil ven, kde došel až k autu.* A jsem tu takže, už jsem volný pro dnešní večer. *Uculil se.*
*Jakmile k němu pak došel, tak se usmál.* NO, jsem rád, že jsi to stihl. Přemýšlím, přemýšlím, a nevím, napadlo mě, no, jestli se ti tedy chce. V divadle asi za dvě hodiny hrají Hamleta. Měl jsme koupené lístky, na představení s Inocencem, už dopředu, chtěl jsme ho pozvat, no ale vzhledem k tomu, že jsem se s ním nespojil, nebo, nešlo mi to, tak jsme asi volný a jestli se ti bude chtít, máme koupený balkének pro dva. *Uculil se.*
To víš, moc věcí sebou nemám. *Pokrčil jen rameny a usmál se na něj.* Divadlo z ní moc fajn. Já chtěl navrhnout kino, ale divadlo si myslím, že je mnohem lepší nápad a Hamlet, skvělá volba, vidím, že máš vkus. *Zazubil se na něj.* Tak jo, tak tedy vyrazíme do divadla, bože už si ani nepamatuju, kdy jsem tam byl naposledy. To už bude taky pěkná řádka let. *Uchechtl se.*
*Dominic se usmál.* Tak jsem rád, že se ti to líbí, no, ale jelikož to začíná za dvě hodiny, bude čas i na to se převléknout. Chceš teď, a nebo nejdříve ke mě? A ano, taky jsme tam nebyl dlouho. *Usmál se a vydals e k autu, aby jej odemkl.* Jen, no, jen tak nějak mi to chybělo, a taky, je to přeci jen z mé domoviny, Anglie, a taky, chtěl jsme nám udělat takový, hezký večer. Jeho smůla že to nevyšlo, upřímně, já ale se tím nebudu už asi dál trápit. Každopádně, no, jedeme? *Uculils e a sedl za volant.*
Asi bych to vzal nejdříve k tobě, je to přece jen odsud blíž a pak ke mně, nebo jestli to chceš vzít opačně, ono je to vlastně celkem jedno. *Usmál se na něj.* Abych se přiznal, tak jsem Hamleta jen četl, jako hru jsem to neviděl, proto jsem docela zvědavý. *Přiznal fér, než se posadil na místo spolujezdce a kouknul na něj.* A pravda, nač se tím trápit, jediný kdo by se tím měl trápit je on, že byl debil a nechal tě *Pokrčil rameny.* A jedem. *Dodal nakonec jen.*
*Zasmál se.* Tak tedy ke mě, J8 mám stejně obleků a košil polovinu šatníku, budu rychle. *uculils e a pak vyjel.* No, nemyslím si, že to je nějaký hřích, ono na jednu stranu, jen to číst má taky svoje kouzlo, nemyslíš? Můžeš si to trošku přikrášlit o fantasii, to je takové, no je to výhodné, je to super, líbí se mi to, to, že tam můžeš vložit kousek sebe. *Usmál se. Nad tím s Iniem jen kývl, nic raději neříkal.*
Já doma taky něco mám, takže ani mě to nebude nijak trvat dlouho o to se neboj. *Uculil se na něj, jako měsíček na hnoji, pak už sledoval cestu.* Neříkám že nemá, to zase jako jo, v tom ti dávám za pravdu, knihy obecně jsou skvělé v tom, že tě přenesou kamkoliv jen budeš chtít a zažiješ cokoliv, stačí jen listovat stránkami a číst. *Mrknul a pohlédl na něj, než se opět podíval před sebe.*
*Dominic se usmál.* Jsitě, své kouzlo má oboje. NO, já ale doufám, že tohle se ti taky bude líbit, přeci jen, taky to má něco do sebe. Můžeme tedy? v*Uculil se, když zaparkoval před domem, koukl na Case a pak vystoupil.* Budu hned, jen vezmu sako a tak, kdyby jsi si chtěl něco nalít, v kuchyni můžeš. *Usmál se na něj a sám pak vyběhl do pokoje nahoře.*
Já věřím, že se mi to líbit bude protože kniha ta byla skvělá. *Přiznal a pak přikývl, když dorazili k němu domů a vystoupili, aby došli do domu.* Jasně v pohodě, nespěchej, času máme dost. *Zvolal za ním, když upír běžel nahoru. Cas se mezitím rozhlížel kolem, vzpomněl si, kdy tu byl naposledy. Nakonec se posadil na pohovku a čekal, nic k pití zatím ani nechtěl, na to bylo ještě brzo.*
*Dominic doběhl nahoru, tam na sebe tedy hodil bílou košili, své černé sako se zlatými okraji, které měl jednou na bále v renwrick ruin, černé kalhoty a černé boty a nakonec se vrátil zpět za Casem.* Tak jo, jsme tu, můžeme klidně k tobě. Jak daleko to je? Co si ale pamatuji, tak moc ne, ještě si před tím stihneme dát snad i nějakou kávu v divadelním baru, co ty na to? Pozvu tě, moc rád. *Usmál se na něj a prohrabl si vlasy směrem dozadu.*
*Netrvalo to ani pár minut, co se posadil a Dominic byl už dole. Cas se proto postavil a sjel si ho nenápadně pohledem.* Myslím, že daleko to není, takže na to kafe budeme mít dostatek času, než začne představení. *Usmál se na něj mile.* Mimochodem, dobrý výběr. *Mrknul na něj, když mu pochválil oblečení a pak se jen vydal ke dveřím, aby se vrátili k autu a mohli se rozjet tentokrát k němu do bytu.*
*Usmál se na něj.* Díky, věřím, že ten tvůj taky bude stát za to. *Uculil se a pak zamířil ven, kde opět nastartoval, počkal na case a když nasotupil, tak vyjeli.* NO, a jak se máš vlastně jinak? Co přátelé, nebo tak? Jen, co jsme chodil ven, nikde jsem tě nepotkal, což na to, že jsme tě onehdy potkal skoro dvakrát za sebou bylo vcelku divné.
Uvidíme, snad ano. *Mrknul na něj a posadil se opět na místo spolujezdce.* Hm jinak, kromě práce a koníčku je to trochu šílené, abych přiznal. Momentálně se teď řeší jeden dost nebezpečný fér, který tak trochu škodí, víc než je zdrávo a co se týče toho, že tady moc nejsem, tak to asi proto, že dost často jsem i ve Faerii, občas je dobré zajít do dobrého vílího hostince na medovinu. *Uculil se na něj.*
*Dominic poslouchal a pak se uculil.* No, raky jednoho féra teď řeším, ale nemohu říct víc, no, není to bezpečné, tak tak no. A jinak, to je fajn, že se tak nějak bavíš, i já se snažím, abych řekl pravdu. Je to, no, určitě zvláštní, ale jak říkám, jsem spokojený, V rámci možností. *Za chvilku už zastavil před Casovým domem.* Je to tu? Snad jsem se nespletl. *Zasmál se a koukl se na něj.* Počkám tu. *Pronesl pak s úsměvem./
Vtipné by bylo, kdyby to byl ten samý. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy, načež se pohodlněji posadil.* Snažím se, abych řekl pravdu, ale ne vždy to jde, záleží na práci, času a tak no, ale je fajn, že i ty to máš podobně. Hlavní je, aby bylo fajn a člověk byl v pohodě. *Mrknul a když zastavil, usmál se na něj.* Trefil ses naprosto skvěle, tak já budu hned taky. *Pronesl, vystoupil a zamířil do domu, kde vyjel až do svého bytu, kde se šel hned převléknout.*
*Pokýval na souhlas.* No, ono to v pohodě bude, to se nebojím, jen to chce čas. *uculil se. Pak už jen seděl a čekal, zatímco se podíval na mobil. Psal mu akorát Richie, jestli je vše v pořádku, jaks e má a jestli se někdy nechce sejít, ale spíš jen čekal na to, až se fér vrátí.*
*Castor vešel do bytu, došel až do své ložnice a otevřel šatník. Sundal si věci, co měl na sobě a hned na sebe začal oblékat něco, co do divadla patřilo. Což byly černé společenské kalhoty, černá košile a stejnobarevné sako, pročísl si ještě vlasy a když byl hotový, vzal jen potřebné věci do kapsy a vydal se zpět za Dominicem. Nakonec se opět posadil do auta a usmál se na něj.* Tak a můžeme jet, jsem připraven. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
*Jakmile došel, tak se na něj usmál.* Páni, hele, docela ti to sluší, víš o tom? asi štramák.* lehce do něj rýpl bokem a pak tedy vyjel, zatímco se usmíval od ucha k uchu.* NO, máme pořád hodinu na vrch, takže perfektní. chceš si dát něco tam, a nebo se někde zastavíme? I když, zase myslím si, že bude moudřejší, když tam budeme na čas, tak, abychom si dali něco tam, co myslíš? *Pronesl, už jedoucí k divadlu.*
*Castor se zasmál.* V tom případě jsme štramáci oba. *Vrátil mu to a jen se pak spokojeně culil, načež na něj hleděl a lehce přikývl hlavou.* Souhlasím. Myslím, že bude lepší dojet tam a mít čas, vklidu si něco dát, než jít někde teď a pak spěchat, abychom to stihli. *Řekl a koukl se oknem ven na večerní město.* Musím ale přiznat, že se těším.
*Pak se usmál.* Ah, ale to je od tebe milé. *uculil se, než zase otočil pozornost k silnici a pak kývl na souhlas.* No tak dobře, tak jo, tak tedy tam. A jinak, i já se těším, jak říkám, je to dlouho. Jsem zvědavý, jací budou herci, ano, podpobně. Ale recenze na to byly pěkné. *Usmál se a pak už zaparkoval u divadla.* Tak, a jsme tu. Takže, nejprve do bufetu, na kávu? Čaj? *Navrhl a otevřel Casovi galantně dveře.*
Uvidíme, zda recenze nekecaly, necháme se překvapit. *Mrknul na něj a když dojeli, tak vystoupil a rozhlédl se kolem, než se zadíval na Dominica.* Já si dám asi čaj, co ty? Hádal bych, že kafe. *Uculil se a pak vešel dovnitř, načež počkal až vejde i on a oba zamířili do bufetu, aby si ještě před představením něco dali.* no a jinak, kromě práce, co je ještě nového u tebe? *Optal se jej se zájmem.*
*Natalie ležela v posteli, srkájící jeden sáček s krví za druhým. Po tom co na ní zaútočil Čaroděj, tak nemohla pohnout nohama natož aby nenaříkala bolestí. Nemohla se hnout z postele, nejen kvůli bolestí ale taky její rány by se mohli znovu otevřít. O tom co se ji stalo napsala samozřejmě svým známým, hlavně Dominicovi. Toho požádala aby se stavil jestli by mu to nevadilo. Nat si sama nebyla jistá jestli to vůbec bylo povolené ale někoho teď potřebovala*
*Jakmile mu Nat napsala, že není v pořádku, ihned vyjel směrem na Staten Island. Tak nějak mu bylo jedno, jestli jej pustí nebo ne, ale neptal se. Tak nějak stejně potřeboval vidět Nat, Upírům dal o sobě vědět, tak nějak počítal, že si jej pamatovali, když pro Dragose donášel na Alessandru. K Nat se pak dostal už snadnmo.* Maličká, co se sakra stalo? *Řekl hned jako první, když k ní došel a musel zavrčet, když si ji sjel pohledem.*
*Nat se usmála a dopila krev a koukla na něj* Jen mám.. malinké škrábnutí to nice není- Au.. *Zašeptala když se chtěla posadit pořádně* Promiň že jsem tě hnala sem..jen jsem fakt..fakt někoho potřebovala..*Nat si držela u těla těžkou, Rudou deku co dostala od Valerie. Ukázala na nohy a usmála se* trošku.. to bolelo..
*Dom se zamračil a když se zvedala, hned byl u ní, aby jí pomohl.* Jo, jo to vidím, jak jsi v pořádku a je to jen škrábnutí.* zatraceně, co se stalo, a kde je Elaine? A jakto, co, já potřebuju asi vše vysvětlit Nat. *Pronesl naléhavě a zadíval se jí do očí.* Bojím se o tebe, prosím, co se stalo? *Hlesl tiše.*
Elaine teď něco vyřizuje..nemá čas..*vysvětlila a pak se koukla pryč* narazila jsem na...Nějakého čaroděje..chtěl vědět kde je Taylor..když jsem mu odmítala říct tak mě stříbrným nožem..*Nebylo co vysvětlovat dál, Nat se nahrnuly slzy do očí* Elaine držel ve vzduchu aby po něm nešla a mě držel u země..prostě..proč..nic [link src="jsem.mu"] neudělala..*Nat se zachumlala do deky aby se schovala*
Dom ji poslouchal, než si ji nakonec objal kolem ramen a přitáhl k sobě.* Mrzí mě to maličká, že se tohle muselo stát. Je mi to líto, že máš takovéhle. ..vazby s lidmi, kteří mají v minulosti někoho kdo ti může ublížit. Ale, to už je asi život v klanu. *Povzdechl si. proto on byl sám, nepřátele si buď nedělal nebo se jich rychle nějak zbavoval, či je podplatil a měl klid. Pak se na ni podíval a pohladil jí po tváři.* Mrzí mě, že jsme tam nebyl. Teď tu budu, dokud budeš jen chtít. *Usmál se na ni.*
*Nat ho hned objala zpátky a zabořila si hlavu do ramene* Dome to nic..jen jsem..ještě trošku rozklepaná..teď jsem fakt ráda že ses tady..*Nat ho pustila a koukla na něj* Hele nevíš co pomáhá na bolest pro upíry? *Řekla Nat a odkryla své nohy* phew..to jenlepsi..menší vánek *Její nohy byly ovazane v obrazech. Nebyl to.pěkný pohled, Nat munibkala ruku a zavřela oči* Promiň že jsem tě vyděsila..a že tě otravuji..vím že máš práci.. *Nat se Omlouvala a tváři se mu rahrabala znovu do ramene*
*Dom zavrtěl hlavou.* Nevím, rpostě do sebe láduj krev, snad ti bude lépe. *Hlesl a pak si povzdechl, než se jemně usmál.* Sakra, to neříkej. Nat, jakákoliv práce může počkat, ale ty ne. Rozumíš? I kdyby se dělo cokoliv, přijel bych. Kdyby jsi jen potřebovala obejmout, přijel bych. Ať bych dělal cokoliv. Na tobě mi záleží. *Pohladil jí jemně po tváři.* Takže tak už nemluv. Nic nemůže být nad tím, že bych tu byl, když by jsi volala. *Usmál se.*
*Nat spokojeně Zavrněla když jí hladil tvář. Nat se pak opatrně posunula aby udělala Dominicovi místo v její posteli* Tak pojď sem..zlatovlásko *Usmála se a lehla si zpátky na polštář* Ne že tě něco napadne..je fakt silnej a nechci aby ti v nejhorším případě taky ublížil..*Nat se zakoukala na strop a usmála se* Hele mohlo to dopadnout mnohem hůř! Mohla jsem být opět pod drnem..*Nat si sáhla do šuplíku vedle postele a začala srkat teď už čtvrtý sáček s krví*
*Dom se k ní natiskl a povzdechl si. pak pokýval hlavou.* I když bych něco takového chtěl zkusit, ale s čaroději si raději opravdu nechci zahrávat. *Proensl a pak se na ní poídval.* Ví o tom Dragos? Co s tím dělá? Doufám že alespoň více zabezpečí klan a nebo vilu. *Pronesl opatrně Dominic.*
Asi jo..a to určitě..alespoň myslím..*Nat se na něj koukla a usmála se* Fakt si Vážím že ses tady *Nat mu se přikryla a koukla se na něj* Jen mi dost chybí Val..nechci si to přiznat aby mi nechyběla víc..a co ty? Jak se Maj kočičky?..Jsou hodné?..Neměla jsem šanci s [link src="nimi.moc"] být a mrzí mě to kNat trochu zesmutněla ale po promnutí tváře byla zase ta Nat, kterou znal sice unavená a trochu slabší kvůli bolesti ale furt ona. Nat ho podrbala na hlavě*
*Usmál se na ni.* Věřím, že ti chybí, no, a nechceš za ní někdy dovézt? Jinak, kočky se mají dobře, hodně dobře. *uculil se a jemně jí dal pár pramínků vlasů za ucho.* Moc dobře, jen je škoda, že ty se nemáš dobře. Ach jo, vážně mě mrzí, že jsme tam nebyl. *Přiznal a posmutněl, ale pak se uculil.* hele, nechtěla by jsi někdy vytáhnout z města? jen tak?
Ty mi čteš myšlenky..ale nemůžu..Bez dozoru nemůžu a prostě..hm..zdrhnout? *Nat [link src="se.zasmal"]a* Neboj jen jsem trochu bolavá to nic..budu jako rybička a pak se s našimi kočičkami budu mazlit..a Dome.. nemusí tě [link src="to.mrzet"]..jen se to nepovedlo..Hele...co říkáš na to, že hned jak budu zase jako dřív tak někam zajdeme..*Nat mu rozcuchala vlasy a usmála se* pro pána [link src="Dome.co.mas"] za kondicionér že má sty vlasy tak hladký? *Nat mu začala cuchat vlasy*
*Na chvilku se na ní koukla, než se zamysle.* No, a nechtěla by jsi prost+, já nevím, odejít a být, ehm, se mnou? *Zkusil, ale pak zvedl jen ruku.* Ah, blbý nápad, asi jo, jen jsme si říkal, že třeba by to pro tebe nebylo tak ohrožující. *Pokrčil rameny. Pak se zasmál.* Asi od přírody, kdo ví. *Podotkl se smíchem, Dominic.*
*Nat pozvedla obočí a posadila se* Jako fakt? Ty bys chtěl abych se já, nejživější Upír v newyorku aby šla tebou bydlel? *Nat se na něj vrhla a objala ho pevně, jeji obličej se rozzářil a usmála se* Jo jo jo! To hnízdo opravdu skvěle!..Ale jsem.v klanu..víš co?..počkám až se něco stane..další drama v klanu a pak si zabalím kufry a pádím se tebou..ale shhh..*Nat mu objala hkavu z nadšeně ale kvůli ránám na nohách sebou cukla a lehla na postel* Au Au au au au..blbej nápad...[link src="Moc.radost"]i
*Dominic se na ni usmál a ihned přikývl.* jasně, vždyť mě to vůbec nevadí. Jsi úžasná, jak jsi nad věcí a živá, ahaha, to znělo hezky. Ale ano, ano chtěl bych. *Přitakal. Pak se na ni opět jemně usmál.* Je to na tobě. Ale věř tomu, že já bych tě ochránil. U mě bude mít vždy dveře otevřené, ty, i Val, kdyby bylo třeba. A budu se snažit jak jen nejvíce budu moct, aby jsi se měla dobře. *Pronesl.*
*Nat se nadechla a koukla na něj* Já tedy beru, bráško..a s Val to se neboj..když tak záleželo do sklepa na naše speciální hry *Nat změnila tón a pak se začala smát* Hehe.. *Nat se přitulila a chytla ho za ruku* Hm..já vím že bys mě ochránil..stejně bych nemohla nikam. *Přiznala nakonec než si začala jemně hrát s jeho dlaní*
*Usmál se a objal ji.* NO, kdyby jsi byla se mnou, myslín, že by to bylo i tak o dost volnější. Asi bych s tebou chodil, ale no, řekni mi, je lepší mít za chůvu chladnou Elaine, nebo někoho, kdo je tvůj pravý přítel? *Usmál se na ni a jemně jí políbil na čelo, než se zasmál.* Jo, už asi hledám důvody jak tě ke mě dostat, omluv mne. Jen, no, jen tak nějak, bojím se o tebe, víš?
Tebe, tebe , tebe a jenom tebe..*Nat se culila od ucha k uchu a vycenila své tesačky* Je to v pohodě Dome..chápu tě, jábyt na tvé místě tak bych udelala to samé. Klídek, půjdu k tobě bydlet..jen musím najít super koment..a až budu [link src="moct.chodit"]!..*Nat se zase zasmála a pokračovala v hraní si z jeho rukou* Hm..ty ses dobrej s počítačem že? A co vlastně na tom děláš? *Zeltala se Zvědavě i když jí to asi řekl.*
*Pokrčil rameny.* myslím, že důvod může být cokoliv. Dragos nemá právo tě v klanu držet. A když bude mít jistotu že budeš s někým ane jen tak volně na ulici, kde by jsi mohla někoho napadnout, tak by neměl co říkat. *Pronesl a pak naklonil jemně hlavu na stranu.* No, hlavně vytvářím programy, stránky, teď i umělou inteligenci, a hackuju. *zazubil se jako neviňátko.*
Fakt jo? Takže to můžu pristihnout jak se hackuješ do vlády? *zeptala se škarlivě a zasmála se* Teď se to řeší Dome..klid..*Nat ho chytla za obě ruce a koukla se mu do tváře* Jo mám na něj pifku ale klid *Nat ho uklidňovala a pohladila mu hlavu* Neboj..je přes fakt starý určitě si poradí...A teď pojď sem..*Nat se přitulila a schoulila se opatrně, pak si Nat všimla jehonvjne a snažila se nesmát* Ty voníš jako tvoje příjmení..*Nat potichu chytala záchvat smíchu ale snažila se nesmát*
*Přitiskl si ji do náruče a pokýval hlavou.* Jo, hádám,. že to bude dobré. Snad. Jinak, no, jinak tak nějak vládu, tam ne, i když, jednoho politika už jsem heckl. Byla to sranda. *Zasmál se a pak se na ní podíval.* Voním ti...jako les? *Optal se, nadzvedl obočí a pak se lehce zasmál.* Sakra, tak tohle mi ještě nikdy nikdo neřekl. Teda, no, díky, asi. *Zasmál se.*
Jo..jak ty fakt levné svíčky s vůní dřeva z benzinky..*Nat vybuchla smíchy a schovala obličej. Vyšlo z ní to dítě a puberťák, kterým pořád vevnitř byla a díky.tomu se nepřestává smát* Bože bych měla přestat nebo to nezvládnu *Nat sinutrela oči a koukla na něj* Ne..prostě když mám teď ten čich tak cítím tolik pachu a rozpoznávám lidi..*Nat se zabalila v dece aby byla maximálně v pohodlí a schoula se do malé kuličky* Hele..myslíš že jsme kámoši i..v jiném vesmíru? *Zeptala se mimo téma a koukla na nej*
*Dominiic se zasmál.* Sakra Nat, ty jsi prostě jelito. *Podotkl se smíchem a nakonec ji jen poslouchal a přikyvoval, až na její poslední otázku.* No, možná, že i ano, množná skutečně, protože to co spolu máme je přeci jen dost hezké. *Zaculil se s úsměvem, naklonil pak hlavu jemně na stranu a sledoval jí.* No, ty kamarádko v jiném vesmíru, co budeš pak chtít donést, až se zase uvidíme?
*Nat se zasmála a zavřela oči* možná nějaké papírové krabice..možná nějaký chlast..nicnto nemám..ale hlavně přines sebe okay?.a nenabourej *Nat otevřela oči pak se posadila a pokusila sinsendou na kraj postele* Asi jenom lepšítrochu to boli ale nic hrozného to není? *Nat se usmála a zamavala kotníkama* Jo a..přineseš mi sem Nef?..musíš být s tím opatrný.. většina novorozenců nezvládá čerstvou kořist *Nat se zeptala a udělala smutné oči*
*Usmál se, kývl na souhlas a pak se zasmál.* Pfff, já a bourat? Nevím, za koho mě jako máš. *Proensl, načež se zasmál,. než naklonil jemně hlavu na stranu.* No, asi by to šlo, jen...ehm, nechceš pak počkat a dojít ke mě? Já jenom, přeci jen, kvůli novorozencům. *-Pokýval hlavou a nervózně se podrbal na zátylku.*
*Nat přikývla a zasmála se* Nevím, nevím kdo bavoural auto *Nat ho ještě objala a zmáčkla ho pevně* [link src="Tak.jo"]..Ještě objetí než půjdeš! *Nat se usmála a lehla si zpátky do postele* budeš opatrněj? *Zeptala se s lehce ústraným výrazem* Jen se ujistuji..*Nat se natáhla a koukla se na něj než se stydlivě koukla pryč* Hele..přikryl bys mě?..Bráško?..*Zeptala se a schoulila se trochu než zavřela oči. Jestli jí přikryl tak po chvilce usnula a prospala nějakou dobu aby nabrala sil*
*Zasmál se.* To ty jsi tady ta neopatrná. *Připomněl jí, než se sklonil, jemně jí políbil na čelo a pak vstal. Přikryl ji, rozloučil se, a pak odešel k domovu, pracovat na zakázce pro Aless.*
*Z metra si se jen tak prochází pomalým krokem po Manhattanu. Proč by i ne, vždyť je večer přímo jak vyšitý na to si dát nějakou tu půlnoční svačinku. Ještě k tomu je mlha, která jen napomáhá té správné atmosféře.* /Jestli ještě jednou uslyším od nějaké opilé ženské otázku, zda jsem Edward, tak mi už hrábne./ *Pomyslí se a hned na to jemně zavrtí hlavou jako by chtěl tu myšlenku ihned zapudit. Kouká se tedy po potencionálních obětech, když v tom se mu do hledáčku dostane dosti opilá žena.* Lepší než nic. *Utrousí potichu.* /Vypadá, že si zítra nevzpomene ani na to jak se jmenuje. To se hodí, jsem líný na to použít lehké donucovací prostředky./ *Prožene se mu hlavou a tak už jak to bývá, nějak se mu podaří s onou osamocenou ženou navázat konverzaci, která je vlastně na bodu mrazu. Aby ne, když z ní nejde dostat ani slovo. A tak za příslibem, že ji doprovodí domů s ní zajde do temné uličky. Ujistí se, že nikdo nikde není.* Tak tohle bude snadné. *Chytí ji pevně, přesune si ji naproti sobě a i přes lehký odpor, který chudáku holce, moc nepomůže, ji odhrne vlasy. Hned na to se zakousne jako by byla chutný sendvič.*
*Samantha měla vesměs volno, ale i tak měla pro jistotu pod oděvem lehkou zbroj, i když měla před ni kalhoty s více kapsami a mikinu, aby nebudila pozornost. U pasu měla pod bundou skryté ostří, ve velkých kapsách měla nejen stélu, ale i čarodějné světlo a samozřejmě kvůli případnému setkání s podsvěťany i čipovac pistoli a čipy. Na to měla očividně štěstí dřívě než to čekala, protože ji upoutalo zasténán ženy z uličky, kterou míjela. Yin fen tak už hold působil, když se dostal do oběhu. Předchozí výkřik zanikl v ruchu New Yorku, možná by si ho ani nevšimla, když byla tak daleko, tohle ale její pozornost upoutalo a rozhlédla se po okolí, aby se ujistila, že poblíž nikdo není. Stélou si nanese, co nejrychleji pár run, co by se mohly hodit. Ostří se v její ruce objevilo a rozzářilo už ze zvyku, když do uličky vkročí.* Pusť ji. *Řekne příkře upírovi, který si dával zřejmě půlnoční svačinku - nebo možná snídani a přiblíží se ještě o něco blíže.* Nebudu se opakovat dvakrát. *Dodá a ostří zvedne mezi ně, takže osvítí upírovu tvář.*
*Pěkně si tam dává své jídlo a nějaké to zasténání či výkřik ignoruje jako vždy. Je na takové okolnosti už zvyklý, tedy pokud moc jeho jídlo nezačne z posledních sil bojovat. To už je potřeba použít sílu a to je pro něj otravné. V momentě kdy zaslechne něco o tom, že by tu ženskou měl pustit se zarazí a o chvíli později už mu svítí do ksichtu ostří. Odtáhne se trochu od svačinky a s úšklebkem se podívá na lovkyni stínu.* Můžeš to prosím sklopit? Je to děsně otravné. *Utrousí a pak už vlastně jen pokrčí ledabyle rameny.* No když chceš abych ji pustil... *Nahodí a ženu pustí. Bohužel pro ni kombinace tohodle s alkoholem nejspíš pravděpodobně nebude moc ideální a tak žena spadne na zem jako švestka. Nejspíš i v jakém si bezvědomí. Nuž, dobře pro ni. Koukne na tu ženu a zavrtí hlavou.* /No možná byla opilá ještě víc než jsem si myslel./ *Pomyslí si a hned na to se otočí na lovkyni stínu.* Tak co? Spokojená? Nebo máš snad ještě něco na srdíčku? *Řekne otráveně a trochu couvne. Přeci jen to světlo z ostří není pro upírovy oči příjemné.*
*Samantha sleduje, jak se žena sesune k zemi, ale má tu jiný problém, který musí řešit. Byla by hloupá, otočit se k upírovi zády. Ušklíbne se, ale ostří se nepohne ani o píď a naopak udělá krok blíž k němu.* Předpokládám, že očipovaný nejsi. *Nakloní hlavu na stranu a nadzvedne obočí.* A stejně tak předpokládám, že víš, že vzdor tě může stát život. Tak, co kdyby sis to usnadnil a nechal se dobrovolně? Stejně tě to prakticky nezabolí. *Byla ve střehu a připravena zužitkovat runu rychlosti, kdyby se pokusil utéci, stejně tak rychlé reflexy nebo síla by mohly být teď užitečné - na což myslela. Nebyl prvním upírem, kterého v životě potkala a nebude posledním.*
Co prosím? Očipováný? *Pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení. Očividně je to něco co slyší poprvé v životě. Nuž, asi je to znamení na konec úplně svobody.* Není to nezákonné? Očipovat si mě jako nějaké zvíře. *Utrousí dost podrážděně, přičemž lovkyni nespouští z očí. Proč by to taky dělal. Je jasné, že kdyby se jen nějak blbě pohnul tak by na něj zaútočila.* Jo nezabolí to fyzicky, ale psychicky to bude bolet, Zrzko. *Ušklíbne se a tak nějak přivře oči, neboť záře z ostří je vážně oslepující.* Navíc, dnes se mi moc nechce se vzpírat či něco podobného. Na to jsem až moc líný. *Povzdechne si a vrazí ruce do kapes.* /Dnes nechci mít žádné problémy. Nelíbí se mi to, ale mám snad na výběr? Ne, nemám./ *Pomyslí si a jen tak tam tedy stojí.*
Zákon jsem já. Je to nařízení, které podstupují všichni, přes mobil jsi taky sledovatelný, tohle je stejné. *Protočí očima, že to tak dramatizuje.* Chytrá volba, upíre. *Pochválí ho odměřeně, ač jestli je to kompliment se dá polemizovat, načež ostří skloní a sáhne do kapsy pro čipovací pistoli. I jí to přišlo nepřiměřené k podsvěťanům, taky by nechtěla čip pod kůží, ale aspoň věděla, že skutečně je to podobné sledovací zařízení jako je mobil. Chápala důvody, byla tu válka s vílami, do níž byly zapojeny všechny rasy jen několik let zpět a lovci chtěli předejít této válce. Dle ní si o ni spíše říkali, ale byla jen malý pán, který by sám při odporu měl problémy stejné nebo větší než podsvěťané a riskovat to nemínila. A dát najevo nelibost nad rozhodnutím Spolku také ne. Čip má ve zbrani rychle, nebyl nijak velký. A byla to pojistka, že když se něco podělá a někdo začne zabíjet, mohou ho dohledat, zda tam byl.* Pokud nehodláš dělat nic ilegálního, nijak ti to překážet nebude. *Pokračuje co nejvíce neutrálně, přeci jen bylo příjemnější když bude spolupracovat.* Můžeš si vybrat ale...krk nebo ruka? *Nabídne, když se konečně zbaví ostří tím, že jej zastrčí zpět do pochvy a nadzvedne obočí a podle jeho reakce přemístí čipovací nástroj k jeho pokožce a aniž by počítala do tří nebo jej přesvědčovala, že to nebude bolet, tak jej nastřelí pod kůži. A stáhne se z jeho blízkosti.* Nebylo to tak strašné ne? *Prohodí, když uklidí pistoli zpět do kapsy a prohrábne si vlasy.* Ujisti se, že nezemře a nepromění se, pak si můžeš dělat zase, co chceš - v mezích kodexu, ale ten určitě znáš, vzhledem k tomu, že nejsi podsvěťanem první den. *Poukáže rukou k ženě v bezvědomí a odstoupí ještě o krok. Měla hotovo ve směs.* Jak se jmenuješ? *Do záznamů bude lepší vědět jeho jméno, ne jen, že je upír a jak vypadá, což si dokáže zhotovit vlastním talentem pomocí tužky nebo štětce. Nakonec upíra zachytit na fotce? To určitě.*
Bla, bla, bla...je to podobné, ale ne stejné. Rozdíl je v tom, že mobil u sebe mít nemusíš, zatím co tohle ti jde pod kůži. *Řekne a tvářit se víc otráveně už snad ani nemůže. Když ho asi pochválí, nebo něco podobného, protočí očima a něco si pro sebe zamumlá španělsky. Tak nějak ví, že je hodně špatných podsvěťanů a je potřeba je hlídat.* Prý nelegálního. Doteď jsem nic neprovedl. *Pozvedne jedno obočí a než dokáže říct, kam tu blbost vlastně chce, už mu to jednoduše nastřelí do krku. Jak poetické. Zamračí se a rozhodí rukama, které vytáhne z kapes.* Vždyť jsem ti ani neřekl kam to chci! A ne, nebylo to strašné... doufám, že to máš taky, ať víš jak se cítím. *Řekne naštvaně a zrak poté zaměří na ženu na zemi.* Heh, jako bych tohle snad dělal poprvé. Vím, co mám dělat, Zrzko. Zkusila jsi vlastně být na ostatní milá? Možná bys pak nezněla jako osina v zadku. *Zavrčí a už to vypadá, že se chce sklonit ke své bývalé svačině.* Jméno? Si ho zjisti, lovkyně.
Měl jsi reagovat rychleji, jsi upír. *Podotkne, že měl pár vteřin na výběr, kam to chce a ušklíbne se.* Až si zasloužíš, abych byla milá, zvážím to. *Odvětí a opře se o zeď. Mínila se ujistit, že žena přežije.* Může to být stále po dobrým, že mi ho řekneš, nebo na scénu vrátím ostří. Výběr je na tobě. *Pobídne ho otráveně a sklouzne rukou k pochvě a zachytí lhostejně rukojeť, která padla jako ulitá. Chce se zeptat, jak si vybral, ale ozve se zavrčení a ve tmě se objeví pár rudých očí. Démon. Ten tu ještě tak scházel. Ostří tak skutečně opustí pochvu.*
Jak jsem řekl, dnes jsem na to moc líný. *Utrousí a pak zase něco zamumlá ve španělštině. Očividně nemá moc dobrou náladu, ale co už.* Vážně? To pořád vyhrožuješ? Ach jo. *Povzdechne si otráveně a už je trošku klidnější. Že by se přeci jen rozhodl se chovat k lovkyni stínu mileji. Možná ano.* Tak fajn, jsem... *Ani to nedokončí když se ozve zavrčení. Koukne tím směrem a zaměří se na pár rudých očí.* Už zase? To mi tak scházelo. *Řekne a tak nějak se připravují do pozice, kdy je schopný vystartovat na démona, kdyby se cokoliv podělalo.* Chtěla jsi použít ostří? Tak teď máš šanci, Zrzko. Jen do něj. /Snad to nebude nic neuvěřitelně silného. Tohle by měla vyřídit levou zadní./ *Pomyslí si.*
*V duchu prokleje démona, protože už mohla mít jméno a nadzvedne obočí na upíra.* Postarej se o tu ženskou. *Pobídne ho ironicky.* Nedělám to poprvé. *Vrátí mu jeho vlastní slova a upíra odejde. Vlastně neměla žádnou naději nebo jistotu, že se upír nesebere a nepláchne, zatímco se bude starat o démony - kteří se objevili. Mohlo ji to napadnout, bylo jich tu nakonec víc a někde tu byla stále ta mrcha, která otevřela bránu do pekla spolu s Hauresem. Postupně se tak vynoří další dva páry očí a ona zalituje, že teď nemá luk a šipy, které by je alespoň zpomalily, aby měla výhodu. Poradí si ale, je přece lovkyně. Ostří se rozzáří, možná odhodláním i jasněji než předtím, možná za to může fakt, že byla nyní ve větším šeru, každopádně ho protočí zkušeně v rukách.* Tak pojďte. *Prohlásí a když skočí první z nich, sekne po něm s úskokem do strany. Jedna tlapa ze hry, ale démona, který vydal zuřivé zavrčení, zčásti bolestné zavytí a vrhne se na ni znovu. Bodne proti němu znovu, zachytí jej v otočce, kdy jej sekne přes celý bok a bestie z pekel se rozplyne v záblesku ohně, který jí poskytne uspokojení, i když jen na chvíli, než ji srazí tlapa druhého z démonů a ona se zarazí až o zeď s heknutím.*
Jo, to vidím, že to neděláš poprvé. *Prohodí a zavrtí hlavou, jako by to snad i od zrzky čekal. Vezme tedy ženu, a rychle a nejspíš i nějak nenápadně ji posadí k nějakému klubu. Ono ženská co je opilá a sjetá je v tuto dobu normální a tak se jí určitě někdo ochotný ujme. Hned na to se vrátí zpět, ale to už je Sam zraněna.* Zrzko! Dávej pozor sakra! *Jemně vykulí oči a rychle a silně se pokusí onoho démona od ní odstrčit. Aspoň, tak ať se k ní může dostat.* Hej, vem si to ostří a bodni ho. *Houkne na ni a nějak se jí pokusí pomoct. Ano, ano...on a pomáhat lovkyni stínu je zvláštní pohled.* /Heh, prý že ví co dělá. Očividně ne, když tu s ní hází o zem./ *Pomyslí si.*
Nepleť se pod nohy, jestli nechceš být sváča pro jednou ty. *Odsekne mu, pevněji zachytí ostří a přiskočí, aby zabránila druhému démonovi sejmout upíra. Stihne jej bodnout, ale za cenu toho, že ten první ji stačí seknout po rameni a drápy projdou kůží. Zbroj nakonec chránila hlavně ty důležité části těla, které byly nejzranitelnější...nebo nejnebezpečnější pro schytání úderu. Lovkyně zakleje a přehodí si ostří do druhé ruky, načež bodne i po něm, aby se konečně zbavila posledního démona. Ten však trhne tlapou, aby uskočil a přiměje ji vykřiknout bolestí, jelikož ránu rozthne víc a trhne s ní tak k sobě. Nastaví mu ostří a když zmizí i on jen zavrávorá, jak šokem, který s takovým zraněním přichází, tak tím, jak z rány začne unikat větší množství krve. Zamrká, aby se vrátila do reality a neohrabaně zastrčila druhou rukou ostří do pochvy a z intuice se dotkne rány.* Bastard. *Zamumlá a konečně si uvědomí, že by asi měla najít po kapsách stélu.*
*Zvedne naštvaně ruce a rozhodí jimi.* No prosím, jen do toho, paní lovkyně. Ukaž mi jak to zvládneš sama. *Odsekne naštvaně a opře se o stěnu. Tak nějak ani neočekává útok démonů na svou osobu, jelikož je v jejich pozornosti hlavně Sam. Ruce si překříží na hrudi a jen sleduje s otráveným výrazem ten souboj. Když lovkyni zraní démon mírně se na přímí a možná i lze na chvíli vidět v jeho tváři starost. Ale to je jen chvilková slabost. Jakmile je po boji, třikrát tleskne.* Bravo, děkuji ti za záchranu, ó úžasná lovkyně stínu. *Pronese ironicky a odrazí se ramenem od zdi. Pomalu k ní přijde a povzdechne si.* Chceš pomoct nebo jsem tak moc pod tvou úroveň, že to ani ode mně nepotřebuješ? *Řekne a podívá se jí pořádně na zranění.*
Odpusť si tu ironii! Nebýt nefilim, hemží se to tu démony mnohem víc. *Prskne a konečně nahmatá stélu do prstů. Náhlá ztráta způsobí zamotání hlavy a stéla jí vyklouzne z ruky a ona polkne.* Vypadám, že ji potřebuji? *Prohodí zpátky a ožene se po něm letmo rukou, ale postrádá to žár i sílu, s jakou bojovala s démony. Pohled jí padne k zemi, kde někde ležela její stéla. Upír snad ví, že dotknout se adamasu - ať ostří nebo stély, by jej přinejmenším popálilo, na-li rovnou podpálilo. Pro vlastní dobro na ni snad tak nebude chtít sahat. V šeru se jí lehce ztrácela na zemi, ale nakonec si jí všimla, takže si přidřepla, aby mohla drobnou věc zvednout, změna polohy však ovlivnila tlak a svět se zhoupnul a musela se opřít rukou o zem, aby nespadla potupně na zadek.*
Tak pardón. Nic proti nefilim jsem řekl, jen jsem trošku naznačil, že bys měla trošku být milejší k podsvěťanům, kteří ti chcou pomoct. *Ušklíbne se a jen tak tam sleduje jak se snaží vzít si ze země stélu. Kdyby ho to neohrozilo tak by to klidně zvedl, ale jelikož je to přeci jen stéla, tak se jen tomu přihlížel. V momentě kdy se lovkyně opře rukou o zem, něco zamumlá španělsky, asi nadávky, a chytí ji opatrně za zdravou paži. Chytí ji silně, takže odpor je marný, a odtáhne ji ke zdi kde ji nějak donutí si sednout a opřít se o zeď. Spíš ji k silou k tomu dotlačí. Ale co když není na výběr.* Seď a ani se nehni. Tímhle stylem vykrvácíš dřív než dojdeš do svého brlohu. *Dřepne si k ní, kousne se do zápěstí a to pak dá před ní s tím, že se má nejspíš napít.* Dělej, nebo to vážně nedáš a i ty tvoje malůvky na těle ti budou k ničemu. Nedělám co často, tak si toho važ. *Koukne na ni a tentokrát už v jeho tváři není ani stopa po vzteku. Spíš se může stát, že se sem tam mihne starost.* /To vážně tohle dělám? Ale jo, skolila ty démony...nom, budu dnes hodný. I když mě očipovala./ *Prožene se mu v mysli.*
Ne! *Vykřikne, když ji odtáhne z dosahu její stély a zaskučí, když ji opře o zeď a pokusí se vzepřít, i když bezúspěšně.* Vážně čekáš, že budu pít tvoji krev? Abych se stala upírem?! *Ta možnost ji děsila víc než smrt. Nefilim byli její všechno. Její rodina, minulost, přítomnost i budoucnost. Počítala se smrtí, ale přijít o to, čím byla by bylo horší než smrt - přišla by o celou svou rodinu. Nefilim se stavěli k proměněným členům rodiny zády a ona nechtěla zjišťovat, zda by tak dopadla i ona. Navíc jako upír by se k nim ani léta nemohla přiblížit. Strýc, který pro ni byl vzorem od dětství a větší otcovskou figurou než její vlastní otec, by ji zavrhl z nenávisti k podsvěťanům. Zamrká proti mdlobě, která se po ní pomalu natahuje a nakonec vydá trochu zoufalý zvuk. Očividně jí upír nedával na výběr.* Jestli proměníš nefilim, víš jaké to bude mít následky. *Upozorní ho, než opatrně zvedne vlastní ruku, aby si tu jeho přitáhla blíže, než se rána zcela zatáhne a váhavě si ji přitiskne ke rtům. Ještě moment trvá, než se napije, zjevně její vnitřní boj a odpor přetrvával, nakonec to ale udělá. Tři loky... a pak jeho ruku znechuceně odstrčí, stačí to ne? Muselo to stačit...doufala, že to stačí. Nebo ne? Nikdy jejich krev nepila, netušila kolik se toho sakra musí do oběhu dostat, aby to začalo působit, léčilo a obnovilo tvorbu krve - nebo spíše urychlilo.* Spokojený?
*Odfrkne si.* Nemám důvod z tebe dělat upíra. Jsi na to až moc protivná, raději tě nechám nefilim. *Utrousí a když konečně Sam pochopí, že je to dost důležité a napije se, mírně pozvedne jeden koutek úst. Asi něco na znamení malé výhry. Přeci jen přesvědčil malou zrzavou lovkyni stínu aby neodmítla pomoc podsvěťana.* Hm, jo spokojený. Spíš jak ty? Jak se cítíš? *Uchechtne se a hned ji to kde bylo zranění prohlédne. Přeci jen stačí málo aby se kdokoliv uzdravil, takže ani tohle nebyla výjimka.* Vypadá to dobře. Ale ještě stále seď, můžeš být nějakou chvíli malátná. *Pak se otočí tam kde je stéla a rozhlédne se kolem. Načež vstane a někam dojde. Oh, pro klacek. Přeci jen se nechce té andělské věci dotýkat a tak dojde ke stéle a pokusí se jí nějak došťouchat k Sam.* Vydrž chvilku, Zrzko. Už to bude. *Nakonec úspěšně k ní onu stélu dostane. Pak už jen klacek odhodí.*
*Tlumeně zasténá vlivem yin fenu, který se rozptýlí v jejím oběhu a opře si hlavu o zeď. Pořád trochu zrychleně dýchala, ale bolest otupěla a nahradilo ji známé mravenčení a...euforie. Nesnášela upíry, tohle neměla dělat. Nemělo se to ani v nejmenším stát, že se dostane pod vliv drogy. Nepohodlně se zavrtí.* Líp. *Odvětí mírněji než předtím, když se jí i dech začne klidnit a na chvíli zavře oči. Ani nepostřehne, že zmizel, dokud nepromluví. Musí se pobaveně zasmát tomu, jak šťouchá klackem do stély a když k ní ta věcička doputuje, vezme si ji a jen trhaně kývne.* Dík. *Prohodí a strčí stélu do kapsy. Yin fen neotáčel osobnost člověka zcela, nicméně byla příjemnější než prve a alespoň se zdála být tolerantní vůči přítomnosti podsvěťana ve své blízkosti.* Ale musím jít do svého...brlohu, nebo jak jsi to nazval. *Prohodí uvolněněji a pootočí hlavou, dokonce se odtáhne od zdi, aby zjistila, jak se rána hojí. Moment to fascinovaně pozoruje, než ale zamrká a rozhlédne se, zda nepřijde náhodou další nebezpečí.* A taky ještě musím zjistit tvoje jméno. *Vzpomene si, na jeden detail a ještě se na chvíli opře a jednu nohu si pokrčenou přitáhne blíž k hrudi, zatímco si muže prohlédne.*
Tys mi poděkovala? *Zasměje se a překvapeně se na lovkyni stínu podívá. I když to není až tak překvapivé, když je tak trošku sjetá.* Oh, jsi pod vlivem. Jasně, že jsi milá. *Prohodí, ale tak či onak už má lepší náladu. Jde k ní trochu blíž, tak ať nenarušuje její osobní prostor. Přeci jen je to neslušné.* No, když jsi tak milá a zachránila jsi mě před démony, tak proč bych ti ho neřekl. Jsem Nikolas Torres. Řekneš mi svoje jméno ať vím komu mám být vděčný za očipování? *Zasměje se potichu a pořádně si ji prohlédne.* /No jo, pěkná drsná bojovnice. Jak typické pro nefilim./ *Pomyslí si.*
Tsss... Neprovokuj. *Zašermuje ve vzduchu prstem a kývne, když se představí.* Samantha. Samantha Burberye. *Dodá po krátké odmlce, kdy se její myslí přežene myšlenka, že jí vlastně řekl i své příjmení, tak by možná bylo slušné odvětit stejně. Pomalu se postaví na nohy a opráší se od země se znechuceným úšklebkem. Mikinu měla rozhodně zničenou. Co už. Stává se. A měla by se vrátit do Institutu a podat hlášení. A ideálně se takto jako tutor nikde moc neukazovat.* Měla bych jít...na metro. *To bude rychlejší, než obcházet část Manhattanu a Central parku.* A ty zkus neumřít, ať nepřijde čip vniveč. *Nadhodí skoro až vesele, zatracený yin fen.*
Budu milý, tak řeknu že mě těší, Samantho. *Uchechtne se a nechá ji ať pěkně vstane.* Hele, vážně jsi si jistá, že to metrem zvládneš? Není dobrý nápad, jet takhle metrem. *Zavrtí pobaveně hlavou a protáhne se. Očividně je touto situací velmi pobaven.* Nehodlám umřít, to se neboj. Když už sis tedy dala práci mi tu věcičku dát. *Zasměje se krátce. Stále si od ní drží odstup, ale zároveň je ve střehu kdyby spadla. Přeci jen yin fen má silné účinky.*
Ha! Zabila jsem tři démony, myslíš, že nezvládnu cestovat sama? *Ušklíbne se pobaveně a možná i lehce dotčeně a zajede si prsty do vlasů, čímž jim dodá krvavý melír, ale nijak ji to netrápí.* Tak jo....tak se drž. Já jdu. *Kývne si sama pro sebe a vydá se na jednu stranu, než se otočí a zamíří na druhou.* Špatný směr.
To, že jsi zabila tři démony ještě neznamená, že jsi momentálně způsobilá jezdit sama. *Zavrtí pobaveně hlavou a koukne se jí na její lehce krví namelírované vlasy. Povzdechne si a jen ji sleduje jak jde blbým směrem.* Jasně, Samantho. Ty se taky drž a laskavě se vrať celá do brlohu. *Zasměje se a v tom mu zabrní mobil. Vytáhne ho tedy a po přečtení zprávy se ještě víc usměje. Zase ho tedy schová, ještě se podívá na odcházející Sam. A pak sám odejde někam pryč.*
*Čekal u sebe doma a už tak nějak se připravoval na Nat. Měla u něj být každou chvilku a on už věděl, kam se dnes vydají. Vše tak nějak domluvil, a měla by tam na ně snad čekat kočka dle jejich výběru. Když byl hotový, vyjel s autem ven před garáž, kde pak počkal a sledoval, odkud Nat vyjde. Na sebe si vzal černou mikinu a koženku a vlasy sčísl jemně dozadu.*
*Natalie se vydala s Elaine po setmění k Dominicovu domu, byla celá běs sebe jako dítě co jede do Disneylandu ale o něco lepší. Když uviděla Dominicovo Auto tak se na Elaine koukla a vykřikla o něco dříve než Elaien* Sedím Ve předu! *Nat se vítězně zasmála než skočila na sedadlo spolujezdce* Nazdárek! *Natalie měla of poslední návštěvy konečně normální účes. Boky vyholené a nahoře měla delší vlasy, svázané do malého culíku. Na soběmela kostkovaniu košili co sloužila jako bunda a pod tím Stanger Things triko Hell Fire Clubu. Celýcomplet doplňovaly černé kalhoty a tenistky* Tak Jedem? *Zeptala se Nat když se Elaine posadila dozadu zadu*
*Dom, jakmile ji videl tak se usmál. Natáhl se, objal ji a pokýval hlavou.* Páni, ahoj, sluší ti to, jak se máš? *Zavrnel spokojeně, pak se jemně odtáhl a pak se už chytl volantu.* Jak se máš Nat? A jinak, našel jsme místo, naviguj. *Mrkl na ni a podal ji telefon s trasou, než vyjel.*
Díky! Taky nevypadáš k zahození a mám se skvěle! *Nat si vzala mobil a koukla na něj a usmála se* Víš že si ti můžeš dát nahlas že jo? *Poškarlila ho ryhcle než zapla navigaci* jaké mají barvy koťátek? *Zeptala se než mu řekla [link src="kam.ma"] jet*
*Dom se jen zasmál.* Jasné, já vím, ale takhle je to mnohem lepší, tak nemel a naviguj. *Zasmál se. Pak pokrčil rukama.* To uvidíme až tam, ale všechno jsou to ty holé kočky, ach, teď mi vypadl název. Ale tyhle. A pokud budou straší chci jednu, pokud malé, tak dvě. *Zavrnel*
Sphinx? Jo já vím! Jsou strašně roztomilé a doufám že tam budou černé! S modrými kukadly! *Nat se usmála a na další zatáčce mu řekla ať zahne* a proč dvě malé a jednu velkou? *Zeptala se a koukla na rádio po kterém sáhla a zapla ho, následovně točila kolečkem aby nasadila nějakou stanici. Když zaslechla písničku American Pie tak pískla radostí* Tuhle mám ráda! ..a teď do leva.."
*Dom pokýval hlavou.* Ano, ty jsou nejlepší! Ale kdyby byla velká, už asi může být sama, za to kdyby byly malé, tak raději aby byly dvě aby u mě nebyla malá sama. *Zauvažoval a pak zatočil, jak říkala.* Jsem zvědavý i na jména. *Zaculil se.* Máš nějaké návrhy?
Napadla mě pro holku Kašmíra, Cleo, Kiki a pro kluka Xander, Neo, Sammy..*Usmála se na svoje návrhy a koukla na navigaci* Dvě zní líp..*Elaine se koukala z ona na domy kolem. Natalie se se na něj usmála a koukla na navigaci* Za asi 10 minut jsme tam! *Oznámila a nohama nedočkavě zadupala*
*Dom jí poslouchal a usmíval se.* NO, podle mě Cleo zní hodně dobře, a Neo pro kluka je taky fajn. I když, Sammy má taky něco do sebe. *Mrkl na ní potutelně, než se zase zadíval na silnici před sebe. Pak pokývl vesele hlavou.*No, nebylo to tak daleko. *Podotkl, než se pak pootočil jemně na NAt.* No, a jinak co? Mě se Inocenc pořád ještě neozval, už mě to nějak, jak to říct, přestává bavit. Nemám o něm žádný kontakt, nic, doma není, mě se neozývá. Asi jsme ho už přestal bavit. *Povzdechl si.*
Tak na něj kašli Dome! Nestojí za tvůj čas...na světě je hodne lidí [link src="tak.se"] neboj..nekohonsi najdeš..A Jo Val je super..A krásná jen se rozplývám nad myšlenkou jí *Nat se usmála a koukla na něj* Víš Sammy se mi líbí nejvíc! Takové roztomilé a Sam by šlo i pro holku! *Nahodila a opatrně pohladila Dominica po rameni aby se necítil špatně*
*Dom nad tím chvilku přemýšlel, než pokýval hlavou na souhlas.* JO, jo asi máš pravdu. Přijde mi to, že to asi nebylo tak hezké, jak to popisoval, a že je asi čas jít dál. *Přitakal, než se pak zamyslel nad jmény.* Tak jo, pokud to budeš kluk, tak Sammy. Ale zase, nechci domů holku a kluka. Ještě by z toho byli malí a já bych se zbláznil. *Zasmál se Dom, jež zaparkoval před domem.* Tak, vystupovat! *Zavelel s úsměvem.*
*Nat vyskočila z auta a chytlabho za ruku nadšeně. Elaine je následovala a koukala se kolem* Šťastně se těším! Ani nevíš! *Nat ku stiskla ruku a zašla k vchodu prodejce koťátek. Nat Zaklepala na dveře a podívala se na Dominica* A jak si to dohodl že se stavíme takhle pozdě?
*Sám Dom se usmál a ihned vyšel za ní, nechal se táhnout a na tváři mu hrál spokojený úsměv jež jasně dával najevo to, že je tohle pro něj uvolňující a on je spokojený.* Řekl jsem, že přes den pracuji, a že když by počkali, tak večer si určitě někoho odvezu a ještě připlatím. *Pronesl Dom se smíchem. pak už zaklepla a počkal, až mu otevřela postarší paní.* Pan Northwood, že ano? Pojďte dál! *Usmál se a pozvala je tak dovnitř. Dom se uculil, i on vešel a otočil se na Nat.* Kdyby náhodou cokoliv, upíří tendence, no víš, chyť se mě. *Mrkl na ni.*
Jasně..*Nat se koukla na něj a na starší paní, její úsměv se zvětšil a vešla s ním dovnitř. Elainevesla hned po nich a Nat lehce polkla, když se dívala kolem tak jí to hodně připomnělo když navštěvovala svoje příbuzné. Od ozdob tak po vůni. Natalie pak zaslechla tiché mňoukání a nadšeně šla k zdroji zvuku. Tam uviděla koťátka v menší kovové ohradě s plenkovými podložkami* Božíčku vy jste zlatí! *Nat se koukla na starší paní a Zeptala se* Jaké pohlaví máte?
*Dom se usmál, byl rád, že tak nějak Nat ví, kdyby něco. elaine úplně ignoroval, potom, co předvedla, jak se chovala po novém roce u něj ztratila veškerý respekt. Místo toho koukl na Nat a uculil se, když spatřil malá koťata i větší kočky. Paní už říkala, že má kluky i holky a ukazovala, kdo kde přímo je. Dom se uculil a na ruku si vzal jedno menší, černé, modrooké kotě.* No nejsi ty boží? *koukl na nněj.* Nat, co myslíš? *Zahučel ihned.*
*Nat se na kole zakoukala a jemně si ho vzala do náruče.* Copak seš?..No ty seš holčička..*Nat se usmála a jemně držela Kotě než tiše pískla* fakt si ho můžeme nechat? *Zeptala se si hlasem roztřeseným a když jí začalo přést na hrudi tak si nemohla pomoct a Do očí se ji nahrnuly slzy* Ono to přede...Ještě ty s vyber..*Nat ye na koťátko koukala [link src="pritom.se"] jí brada třepala jak se snažila držet slzy zpátky*
*Dom se usmál. Pak kývl na souhlas a rozhlédl se kolem sebe.* NO, tak kdo? *uculil se, a nakonec se sklonil pro takový skoro opak. Byla to taky kočička, se světlým odstínem kůže a oči měla skoro až jantarově zbravení. Zvedl kotě ze země, vzal si jej do náruče a došel k Nat, snad aby mu jí schválila.* Tak, co tahle kráska? Není nádherná? myslím, že by spolu měli takový hezký kontrast. *Uculil se a ukázal kotě Nat.*
Jo! Je krásná ale ať se tobě hlavně líbí *Nat se usmála než ukázala Elaine její kočku s radostí* Dej tu holou krysu dál..*Řekla Elaine ale Nat se ušklíbla a šla blíž* Hehe..tobě se nelíbí? Takové mimi! *Elaine odstoupila a Nat se zasmála* [link src="Ale.musim"] [link src="uznat.Elaine"]..že je větší krasavice než ty..*Nat a k Dominicovi a koukla se na starší paní* Kolik na ně chcete madam?
*Dominic se spokojeně usmál a když řekla Nat o Elaine to, co řekla, vyprskl smíchy, Když pak řekla paní požadovanou cenu, tak Dom zaplatil, spokojeně zavrněl a pak koukl na NAt.* No, každopádně, jaká teda jména? A taky, kdy pojedeme do obchodu vybrat nějaké věci, jako další granule, a hračky? Základ doma mám, ale i tak, něco navíc by to chtělo. *Uculil se.*
*Nat se usmála víc a koukla na dominica* No já nevím..Jo děkujeme madam! *Nat šla k východu a koukla na Dominica* [link src="Jdeme.pro"] ne nakupovat! *Ealine je následovala a následná s nat do Auta* Máš přípravku? *Zeptala se a koukla na kufr auta*
*Dom se zasmál.* Ale někdy jindy, protiže dneska už budou mít asi zavřeno, ehm, kdy budeš moct? *Optals e s =směvem.* A přepravku mám, jasné. *Mrkla vyndal z kufru černou přepravku, jež položil na zem. *Dáš je tam? *Vyzval Dom Nat.*
Zítra? Co ty na to? *Nat opatrně dala kočky do přepravky a když si sedla do Auta tak jí držela* a ty jména..hm..Ani nevím...*Nat přemýšlela a pak jí to napadlo* Nef! Nebo Dlouze Nefertiti, Protože jsou původem s Egypta tak me nic jiného nenapadá! *Usmála se pyšně a Ealine Pokrčila rameny* Není to špatné jméno *Přiznala Elaine a Nat jemně objala přepravku* Fakt Díky Dome..utrpení být upírem mi děláš opravdu snazší...A ted do vily..*Řekla s úsměvem a když se vydali do vily*
*Doms e usmál.* Kdykoliv, jen napiiš a já ti budu po tuce. *Usmál se.* A ano, Nef zní moc hezky. *POkýval hlavou. Odvezl je pak do vily, než sám odjel domů s úsměvem na rtech.*
*Dom spokojeně procházel večerním parkem. Už se setmělo a on měl chuť se jen tak projít, zkrátit si večer, trochu si opět odpočinout od toho, co měl doma za práci. Spokoejně procházel po parku kolem sebe, culil se a jen tak si užíval svou přítomnost kolem sebe. Nakonec se posadil na jednu z laviček u jezírka, toho jednoho hezkého, kde už dlouho nebyl a spokojeně zavřel na chvilku oči.*
*Tia poprosila Avalona, zda by jí nezavedl k portálu, potřebovala si dojít domů, pro nějaké věci a také obstarat zvířata. Její kamarádka byla mimo město, proto když konečně svolil mu poděkovala a jen co prošla portálem, zamířila si to přes Centrál park domů. Zrovna procházela kolem svého oblíbeného místa u jednoho z jezírek, když se tam zastavila a s úsměvem to místo pozorovala. Tady trávila nejvíc času, hlavně teda ve vodě, když se zrovna nikdo nedíval, ona tak aspoň nemusela nikomu vysvětlovat co dělala ve vodě v tuhle hodinu. s úsměvem na tváři se pak rozhlédla kolem sebe a když neviděla nikoho, kdo by tam byl, začala si svlékat věci.*
*Nevšimla si asi ani Doma kousek od ní. Upír, který si ji pamatoval, tak nějak, podle tváře, se usmál.* Teda, čím jsem si tohle zasloužil? *Podotkl jako reflexi na to, že se před ním víla svlékala.* Mám za to, že jsem se viděli jen jednou, a už by jsi mi odhalovala své tělo? No, teda páni. *Uculil se Dom od ucha k uchu, ale pak mávl rukou.* Ne, v pohodě, dělám si srandu. *Podotkl.*
*Jakmile uslyšela hlas, lehce sebou trhla a otočila se, byla zrovna jen v kalhotkách a podprsence, tričko držela v rukou a kabát, který měla taky, měla přehozený o kámen. Dominica si skutečně nevšimla, rozhlížela se jen tak zběžně. Při jeho slovech zrudla a uculila se.* No co vím, někteří se svlékají už i při první schůzce. *Uchechtla se.* A kdo řekl, že budu teď pokračovat dál, to by se ti líbilo co. *Sledovala ho s úsměvem.* Jinak ahoj, ráda tě vidím. *Pronesla pak a tričko si přitáhla k tělu.*
*Dom jen zavrtěl hlavpou.* To je mi upřímně jedno, jestli to bude pokračovat, nebo ne, věř mi, že to zase až tak nutně nepotřebuji vidět. *Podotkl, přičemž zvedl ruce nahoru v obraném gestu. Pak se ale přeci jen usmál.* Dlouho jsem tě tu nepotkal. A to jsme se u jezírek od naší poslední schůzky stavěl docela často, už jen proto, že jsme potkal svou první nymfu a chtěl jsem vidět, jestli to byla jen náhoda či nikoliv. Jak se ti daří? *Usmál se na vílu Dominic mile a jemně naklonil hlavu na stranu.*
*Nad jeho dalšími slovy se jen sladce usmála a oblékla si zpět triko a pak i kabát, který zvedla z kamene.* Já tady dlouho nebyla, možná proto. *Pokrčila rameny a chvíli na něj koukala.* Proti své vůli jsem byla držela na Zimním dvoře a teď momentálně se na dalším dvoře schovávám. Tady jsem přišla jen pro nějaké věci a kouknout na zvířata. *Odvětila a lehce se pousmála.* Momentálně je mi fajn, bylo ale hůř. A co ty? Jak se daří tobě? *Optala se jej na oplátku.*
*Jakmile ji slyšel promluvit o tom, kde a hlavně proč tam byla, jen pootevřel rty.* Sakra, jej, to mě mrzí. No každopádně, asi od toho tématu utečeme, uhm, no já se mám fajn. Mám nové kšefty, nové známé, sice tak nějak se na mě vyklašlal...asi bych tomu i říkal přítel, ale no, neozývá se, není k zastižení, takže nevím co s ní je a co si mám myslet. Ale no, to by asi nebylo prvně. *Pokrčil rameny Dom.*
*Byla mu vděčná, že se v tom nechtěl už nijak šťourat, popravdě, ani ona o tom moc nechtěla dál mluvit a rozebírat to.* Jsem ráda, že se máš dobře a mrzí mě, že se na tebe přítel vykašlal, tohle by se neměl odít, není to správně, morální a ani hezké, zvlášť, když ten druhý jej má rád. *Pousmála se na něj.* Ale neboj, buď se ještě ozve s nějakou snad dobrou omluvou a nebo se najde někdo jiný, kdo se k tobě takhle nezachová. *Mrkla na něj a pak se posadila na lavičku také.*
*Jen pokrčil rameny.* No nevím, ono to hlavně přišlo až tak rychle, že od samého začátku mi přišlo, že to je až moc zvláštní. Já nevím, možná jsem se do toho ani neměl pouštět. Ale držet se ho už nechci, po tom, co se teď stalo, asi ne. Nejsem až tak moc, hm, řekněme, důvěřivý, abych byl v nevědomosti několik měsíců, co se děje s mým přítelem. *Pokrčil rameny a pak n ni koukl.* Co ty, ty někoho máš? *Optal se.*
*Seděla vedle něj, hleděla na něj s lehce nakloněnou hlavou a poslouchala.* Pokud jde o city, tak tohle člověk neovlivní, prostě to přijde a na nic se tě to neptá. *Pousmála se. Bylo jí líto, že jeho vztah s přítelem takto skončil. Ona přece jen byla ta, kdo měl rád šťastní konce.* Hm, já ne. Já jsem měla přítele, ale ten byl tyran, takže jsem se s ní rozešla. /A pak ho zabila, když jej Kayn přivedl./ *Zaznělo jí v hlavě, ale nad tím se jen ošila.* Momentálně nemám nikoho. Je tu sice jeden milý fér, kterému se asi líbím, ale já na chlapy nemám moc štěstí. *Pokrčila rameny.*
*Poslouchal ji a přikyvoval.* Jo, jo je dobře, že od takového člověka jsi odešla, to nikdy nedělá dobrotu. Já takové štěstí neměl, no, i když, moje první láska, platonická, která mě nikdy nemilovala, mě přizabila, doslova. Takže, asi to bylo taky dost, hah, toxické.* uculil se Dom.* Jo, takové je dobré odřezávat, No každopádně, když tu tak jsme, nechtěla by jsi, pozval bych tě na kávu? Nebo, na čaj? Na něco? Můžeš mi povědět o tom férovi. Neboj se, já teď na lovu, jak se to říká, nejsem, teď si chci dát osud nějakých vztahů asi pauzu. *Přiznal.*
No abych řekla pravdu, dlouho jsem to nechtěla vidět, ale pak mi došlo, že to co dělá, nemá s láskou nic společného a odešla jsem dřív, než to mohlo dopadnout zle. *Koukla na něj a poslouchala i jeho vyprávění, načež občas lehce přikývla hlavou.* Koukám, že ani ty jsi to neměl ve vztazích nějak moc růžové. *Pousmála se a když jí nabídl něco k pití, na chvíli se zamyslela.* A nemohla bych tě pozvat na ten čaj třeba k sobě? Teda ve vší slušnosti, já jen, že tam stejně musím pro věci a nakrmit zvěř, teda pokud ti to nebude vadit. *Usmívala se na něj.* A o Avalonovi ti řeknu, to se neboj.
*Pokýval hlavou,.* Ano, ano, to od tebe bylo rozumné. *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* No, ani jich vlastně moc nebylo, nebo, jasně, jednorázovky, ale nic, čemu bych mohl říkat vztah. Buď mi to nevyšlo, nebo, no, jsme upír, takže by to stejně skončilo tak že ona by zemřela, nebo se nedařilo., Ale, alespoň mám více času na sebe. *Podotkl a pak přikývl.* Nu tedy dobrá, rád přijmu. Ale, můžu tě navnadit, jestli chceš, a říct ti, že mám koťátka? *Navrhl.*
*Pousmála se.* Rozumím, je to složité. Já to taky nemám jednoduché. Jsem víla a také žiju poměrně dlouho, takže s normálním člověkem, je to pak těžké, tedy myslím to, že oni stárnout rychle a mají docela krátký život. Takže tě plně chápu. *Usmála se na něj a postavila se, aby se tedy vydali k ní domů, ale jakmile řekl, že má koťata, oči se jí rozzářily.* To vážně? Tak to měním plán, chci je vidět a chci je pomazlit, prosím. *Udělala na něj psí očka a sladce se usmála.*
*Dom se ihned zasmál.* No, tak jo, tak tedy ke mě. Jsem tu pěšky, bydlím přeci jen kousek, vlastně hned za parkem. *Usmál se Dom a šel klidně po jejím boku.* No jo, otázka vztahů v naší říši, to je složité. Hodně složité, ale no, tak, občas je fajn být sám, jen tak, pro sebe. *Usmál se povzbudivě, zatímco šel dál.* Ty máš nějaká zvířata? Já mám tyhle jen chvilku, pár dní vlastně. *Usmál se.*
*S radostí se rozešla po jeho boku a mířila s ním domů.* To nevadí, neprší, není nijak hnusně, tak se prostě projdeme. *Mrkla na něj.* Nejsme jako normální lidé, takže ano máš pravdu, je to složité, ale i tak se to dá nějak zvládnout, když se chce. Stačí jen najít toho, kdo zůstane po tvém boku. *Usmála se.* Jo být sám je fajn, i když občas ne. *Pokrčila rameny a šli spolu dál.* Já mám doma jen agamy, dvě. Jsou to miláčci, nejsou tak nároční, no prostě malí draci. *Zasmála se a poslouchala jej.* Takže nováček, ale to nevadí. Za chvíli se do toho dostaneš a už pro tebe budou vším. Zvířata jsou prostě skvělá. Nikdy nezradí.
*Dom se usmíval, když ji poslouchal.* To souhlasím, je to, je to zvláštní a těžké, ale dá se to, snad nějak. *Podotkl. Pak jen zavrtěl se smíchem hlavou.*- No, přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale nakonec mě do toho dokoala kamarádka, takže jsme se nechal zvyklat. Možná je to ale fajn, žiju si jinak, hm, dost samotářsky, takže tohle je dost příjemná změna. */Přiznal.* Jak se agamy jmenují?
Tak to je dobrá kamarádka, když tě k tomu dokopala. Ono zvíře je moc fajn společník. J8 jsem většinou času buď v práci, občas u rodiny, ale jinak sama. Přátel moc nemám, takže jsem ráda za ty dva darebáky doma a jmenují se Pretty a Evil. *Zasmála se.* Myslím, že to k nim prostě sedí, ale to uvidíš sám, až je třeba jednou uvidíš. *Culila se a oba pokračovali v cestě.* A hele, když jsi takový samotář, nenudíš se někdy? *Optala se jej, když se na něj podívala.*
To jsou moc hezká jména. *Podotkl Dom s úsměvem. pak pokrčil ramnney.*- No, asi je to můj styl, za ty léta a staletí jse, si na to zvykl, ale tak, občas je společnost něco, čím nepohrdnu. Mám docela dost práce, takže jsme stejně většinou doma u počítače, ale jinak jsem tak nějak, no, zalezlá myška, vážím si svého soukromí a držím si jej. Ty mi naopak přijdeš tak, energická, hodně otevřená, nemám pravdu?: *Optals e s lehkým úšklebkem, na rtech.*
*Cestou se na něj usmívala a přikyvovala, než pak zastavili u domu, ve kterém asi Dominic žil.* Držet si soukromí, je fajn, je to přece jen něco, co je tvoje a nikomu do toho nic není. *Usmála se, načež se zazubila, když slyšela jeho další slova.* Asi to pravda je, jsem taková, nebo spíš byla, poslední dobou mám pocit, že je to spíš naopak. *Pokrčila rameny a zvedla hlavu, aby na něj lépe viděla.* Poslední měsíce jsem spíše tichá a uzavřená a někdy mi není ani moc do řeči. *Zašeptala.*
*Dom pokývl hlacvou.* No, tak pokud se ti stalo co jsi říkala, nedivím ser, asi bych se taky držel tak nějak dál. Ale no, co naděláme. je to život, krutý, hnusný, ale dokáže být i hezký. Tak pojď, jednu hezkou věc ti ukážu, vlastně dvě, ta moje koťat. *Mrkl na ni a když vešel ke svému domu, pozval ji dál a rozsvítil.* Sedni si kam chceš, chceš něco k jídlu? I tak něco mám, i když piju jenom krev. *Uculil se mile Dom.*
Líp bych to asi neřekla. *Pousmála se a posléze vešla za ním do domu, kde se začala rozhlížet.* Páni, máš to tu moc hezké na chlapa. Čekala jsem nějaké doupě starého mládence, ale tohle je opravdu hezké. *Culila se, když si prohlížela jeho interiér. Pak se posadila na pohovku a koukla na něj.* Ne děkuji, nemám hlad, ale pokud měl něco k pití, vodu, čaj nebo tak, budeš moc hodný. *Sladce se na něj usmála.* No a kde máš ty malé zázraky? *Hledala pohledem koťata.*
*Dom si jen odfrkl.* Pfff, tak prý doupě,. no, to mám dole, ve sklepě. Ale tohle je moje chlouba. Mám to tu rád, už jsem to v tomhle stylu koupil no a , nemůžu si stěžovat. *Uculils e. Pak koukl do obýváku.* Myslím,. že spí. *Uculil se a pak pokynul, aby jej následovala.* Tak, támhle jsou. *Ukázal na dvě spící kotata, představil je jménem a pak se sám posadil na gauč.* Zvykáme si, všichni,. *Podotkl s úsměvem.*
*Zasmála se.* No a ne? Děláš s počítači, takoví nerdi většinou mají svá doupata nebo jak tomu říkají. *Uchechtávala se a pak vstala a následovala ho. Když uviděla ty dvě malé kočičky, očka se jí rozzářila.* Abych řekla pravdu, nejraději bych je pomazlila, ale nebudu je budit. *Usmívala se od ucha k uchu a pak se posadila vedle něj na pohovku.* Dej to mu pár týdnu a budeš si pak myslet, že jste spolu věčnost. Uvidíš. *Usmívala se na něj.*
*Jen se zaculil.* Ne, neoznačoval bych se jako úplný nerd, nenosím brýle, jenom ty košile no. *Ušklíbl se a pak pokýval hlavpou.* Ony se vzbudí, za chvilku mají čas jídla. Jinak, no, jinak myslím, že to tak asi bude, ale na druhou stranu, bude to pro mě jako jen malý okamžik v životě, takže asi budu přemýšlet o zvířatech, co mají delší životnost. *Pokrčil rameny Dom.*
Košile ti sluší. *Uculila se na něj a pak se otočila a koukla na spící koťátka.* Hele jsou zatím malé, máš takových plus mínus patnáct let, pokud bude všechno fajn, ale i tak to je dost dlouhá doba. Ono z těch lidských zvířat není moc co, co by vydrželo nějak dlouho. Možná želva, ale nejsem si jistá a uculila se.* To kdybys žil ve Faerii tam by to bylo jiné, místní zvířata žijí mnohem déle a jsou někdy tak zvláštní. *Pronesla s úsměvem.*
*Kdyby mohl, možná by se i trochu začervenal. pak pokýval hlavou.* Jo, o želvě vím, možná i nějaký ten druh papouška, takový šedivý, se žlutým zobákem, teď nevím, jak se jmenuje, ale možná ty. *uculil se a pak si vzpomněl, že chtěla čaj. proto hned odběhl,. aby jej udělal.* jaký piješ čaj? Bylinky, ovoce, nebo něco jiného? *Optal se na její výběr z kuchyně+, ze které se následně vyklonil.*
Ano, papoušci a pak ještě je něco myslím, ale už si nevzpomenu co. *Usmála se a když odešel, otočila se a sledovala, ty malé špuntíky, jak spali.* Já mám nejraději bylinkový, takže pokud nějaký máš, budu za něj ráda. *Zavolala nazpět a pohodlně se usadila. Musela uznat, že s Dominicem jí bylo fajn. On by fajn a ona mohla zase na chvíli fungovat jako předtím. Remimu byla vděčná, že jí hlídal, dokonce se jí i líbilo na Podzimním dvoře, ale začínal jí chyběl normální život a její známí.*
*Dom kývl na souhlas a jal se tedy připravovat věci na pití pro Tiu. Když měl pak hotovo, vrátil se a položil čaj před ní.* Tak, tu máš. *Usmál se na ni mile, než s ní pak pokusil zaplést plodnou konverzaci o zvířatech.*
Děkuji. *Usmála se na něj a nakonec se spolu bavili nejen o zvířatech, ale i o jiných věcech. Když pak byl čas jít, Tia se s Dominicem rozloučila a odešla, nejprve domů pro věci a pak zpět na Podzimní dvůr.*
*Nakonec jí Dom vyprovodil a s úsměvem se vrátil k sobě domů.*
*Sám byl doma už dva dny vkuse, dokončil další práci an zakázku a teď si sám dával dohromady další věci. Pracoval momentálně na rozvinu umělé inteligence, no, to už delší dobu, ale teď se tomu chtěl věnovat o něco více. Byly to přeci jen pořád jen chabé základy, ale ii tak z toho byl Dom nadšený. Přeci jen, byl to jeho největší pokrok, jeho chlouba, něco, na co byl po právu pyšný.*
*Poslední dny Aless trávila spíše sama. Věci týkající se obchodu nechala na Sebastianovi a i s Remim to teď bylo těžké. Nebo spíše, nějak se odcizili, cítila a to a mrzelo jí to, přece jen v téhle chvíli to nebylo fajn. I dneska trávila upírka čas sama nebo spíše měla jeden nápad a potřebovala ho zrealizovat. Proto zastavila s autem u domu Dominica, vystoupila a došla ke dveřím. Chvíli tam jen stála, ale pak zazvonila a čekala, až jí otevře, tedy pokud byl doma. Měla pro něj docela velkou zakázku a doufala, že jí přijme.*
*Když zaslechl zvuk ode dveří, tak jen zamručel, nakonec ale vstal, došel a otevřel. jaké bylo jeho překvapení, když spatřil Aless.* Alessandro, co ty tady děláš? *Pronesl s vykulenýma očima, naklonil se dopředu, aby se rozhlédl kolem sebe, jestli to na něj není nějaká ušitá bouda a už zpozorněl, překvapený a netušící, co by měl od upírky čekat.* Věř mi, že jsi poslední, kdo mě napadl, že mě dnes navštíví. *Přiznal pak.*
*Stála tam ztracená ve svých myšlenkách, dokud se neotevřely dveře.* Ahoj. *Pozdravila jej a chvíli pozorovala upíra před sebou.* Věřím, že nejsem zrovna někdo, koho bys čekal, kdybych nemusela, nebyla bych tu, ale jsi jediný, koho můžu o tohle poprosit. *Začala.* Měla bych pro tebe práci, velkou zakázku. Potřebuji nejlepší kamerový systém, prostě něco na ochranu. Vím, že v tomhle jsi nejlepší a pokud jde o peníze, je mi fuk kolik to bude stát. *Vysvětlila, dívala se na něj nebo spíše čekala, zda t přijme nebo jí odmítne, i s tím nějak počítala, přece jen, neměli spolu nejlepší vztahy.*
*Chvilku se na ni díval, pohledem jako kdyby se jí ptal, jestli to vážně myslí seriózně. Pak si odfrkl.* No, už jsme chtěl říct, že pokud jsi někoho nasrala, někoho, kvůli komu to děláš, tak se mi nestav do cesty a že s tím nechci mít nic společného, ale, no, nemám co ztratit ani nikoho ohrozit. O jaké cenové nabídce se bavíme? *Optal se jasně, a znělo to jasně jako tak nějak informace, na základě které jí pozve dál, nebo pošle pryč.*
Nehodlám tě nijak ohrozit, nikde nepadne tvoje jméno, to se bát nemusíš. Chci jen… *Povzdechla si a prohrábla si vlasy.* Chci jen ochránit rodinu a ty na kterým mi záleží a už nikoho neztratit. *Pronesla tichým hlasem.* Pokud jde o cenu, jak jsem řekla, ta nehraje roli, prostředků mám víc než dost a je mi fuk kolik to bude stát. Potřebuju jen tu nejlepší technologii, která bude k něčemu. Navíc to nebude jen na vilu, ale na více míst, takže hádám, že si vyděláš víc než dost. *Koukala na něj, bylo vidět, že není ve své kůži.* Hele, kdyby to nebylo nutné, nebyla bych tu, ale na tomhle mi opravdu záleží. Potřebuju je ochránit, alespoň takhle, potřebuju být alespoň o malá krok napřed.
*Chvilku přemýšlel, než si pak povtzdechl.* Že já si ty problémy do života pouštím prostě dobrovolně. *Povzdechl si, než se na ni pak podíval a uhl na stranu.* Pojď dál, sedni kde chceš, já si skočím pro notebook a vrhneme se na to. *Proensl a pokud vešla, tak odešel do sklepa, kde si přinesl notebook a pak se za ní vrátil hnajhoru.* Takže, říkáš kamerový systém? Hm, můžu ti navrhnout to, že koupím kamery, upravím je, a do počítače ti přímo nahraju vytvořený program, který bude detekovat tebou zvolebné věci. Potřebuju ale vědět, co vše tam chceš mít.
*Byla ráda, že nakonec souhlasil, přece jen, kdyby odmítl, netušila na koho se obrátit, nebo tak, tušila, ale Dominica nějak znala a věděla, že je dost dobrý. Proto hned jak jí pustil vešla a posadila se, když se pak k ní vrátil, poslouchala jeho nápady a na chvíli se zamyslela.* Určitě senzory pohybu, chci to mít všechno pod kontrolou, pokud se objeví, chci vědět, že tam je dřív, než se rozhodně vůbec něco udělat. Těmhle věcem moc nerozumím, takže kromě kamer a pohybu netuším, co všechno se dá ještě nastavit nebo k tomu dodat. *Koukla na něj.*
*Dom ji poslouchal, zapsal si to, co řekla a a pak se na ni podíval.* Hm, hm, dobře dobře, tak mě ještě napadá, mohu tomu dát tedy vlastní provizorní ai systém. Může detekovat pohyb, určitě bych nevynechal možnost nočního vidění. Možná, jak jsi na tom s magickou ochranou, nebo, o jakém pozemku, který má ten systém střežit se bavíme? *Zajímal se Dominic, aby si mohl zapsat další možné poznámky.*
*Přikývla.* Noční vidění a ai klidně přidej, to budu jen ráda., popravdě, čím důmyslnější a vypracovanější to bude, tím lepší. *Pronesla a pak se na chvíli odmlčela, když přemýšlela.* Určitě na hlavní vilu, pak ty další, co jsou, firmu, Remiho byt a také domy Lily a její rodiny. Vím, je toho dost, ale potřebuju to mít pod kontrolou, moc mi na tom záleží. *Pronesla zoufale.*
*Pokýval hlavou.* Dobře, ale pořád mi dáváš dost neurčité informace. Musím vědět, kolik přesně bytů, kolik přesně domů, kolik vil. A jestli vnitřní a nebo i vnější. Každopádně, počítej, můžu ti zatím něco nabídnout? Krev, s něčím? *Optal se Dominici, který položil notebook vedle sebe a pak vstal, připraven mířit do kuchyně.*
Já si to nějak spočítám a hned ti řeknu, dej mi jen chvilku. *Odpověděla mu a snažila se trochu soustředit, moc jí to nešlo, byla pořád moc roztěkaná.* Krev s whisky, prosím. *Řekla jen a začala si počítat.* Byt jeden, jen Remiho. Firmu, což je jedná velká budova, no a pak už jsou to vily a domy, hm spolu s hlavní vilou jsou tu další tři, takže celkově čtyři a pak čtyři větší domy, teda už jen tři. Pokud počítám správně, je to celkem devět jednotek. Určitě všechny vnější a u vnitřních, firma a možná jen vstupní haly domů a vil. *Povzdechla si a na chvíli zavřela oči.* Tak by to mělo být asi všechno. *Koukla pak za ním.*
*Dom pokýval hlavou a přitakal. Pak se zamyslel.* Dobře, mohu ti nabídnout systém automatického rozpoznávání, takže by si pamatoval zaznamenané tváře. Dosah bude na dvě stě metrů každá, ty vnitřní taktéž, takže mohou snímat i venku objekty. Pak bych ti navrhl detekci a rozpoznání podezřelého vzorce chování, jako je například hádka či útok, a upozornit na ně. Tímto způsobem by mohl pomáhat s detekcí potenciálních bezpečnostních hrozeb. Taky bude brát v úvahu hustotu dopravy, na kterou bude mít dohled, detekci poznávaček a aut. Taky by mohl mít schopnost aktivně detekovat nebezpečné situace a provádět akce pro jejich prevenci. Může například detekovat nárůsty teploty, výbuchy nebo požáry a automaticky upozornit na tyto situace. Všechny tyto situace a věci bude automaticky detekovat, ostřit a přibližovat, zkrátka, bude jim věnovat o to větší pozornost. Co ty na to? Každopádně tě musím připravit na to, že u mě necháš hodně, hodně, hodně peněz. *Pronesl Dom. Tohle si hodlal užít a určitě to Aless pořádně naúčtovat.*
*Alessandra seděla kousek od něj a poslouchala jej. Když sem šla, věděla, že to nebude levná záležitost, ale jak už mu řekla, byla rozhodnutá zaplatit cokoliv, aby ochránila ty, na kterých jí záleželo.* Zní to jako hodně dobrá ochrana, takže to beru. A na to, že je to drahá záležitost. S tím počítám. Vím, že tyhle věci nejsou zrovna levá záležitost, ale popravdě, peníze nejsou všechno. Ty vydělám znova, ale lidi, které mám ráda už nevrátím. *Prohrábla si vlasy a napila se pití, než jej pak odložila zpět.* Takže je ještě něco, co tam přidáš? *Optala se jej.*
*Dom zavrtěl hlavou.* Ne, vše jsme ti řekl, a kdyby náhodou jsem chtěl něco přidat, tak ti o tom určitě řeknu. O té ai jsem taky říkal, a jestli chceš a dáš mi chvíli, mohu ti rovnou vypočítat cenu. Dokážeš z hlavy odhadnout, jak velké rozměry to jsou? Myslím, těch pozemků. *Optal se Dom a podíval se na ni zpoza obrazovky notebooku.*
Dobře pokud je to tedy všechno tak, fajn. Určitě mi to můžeš vypočítat, nemusíš spěchat. *Po očku na něj koukla, než vzala mobil a začala a něm něco hledat.* Dej mi pár minut a pošlu ti veškeré informace ohledně pozemků a všeho, co potřebuješ ještě vědět. *Dodala, aniž by zvedla hlavu od mobilu. Seděla mlčky a čekala až jí info, které neměla pošlou, aby to mohla předat Dominicovi.*
*Pokýval hlavou, pak tedy čekal na to, až Aless vše zjistí a začal tak nějak případně vše zjišťovat a zapisovat, aby to pak mohl přizpůsobit. Sám tak nějak kulil oči nad tím, kolik to bylo peněz, ale tak nějak s tím se počítalo. On uričtě nechtěl polevit, ne v něčem takovém. Nakonec se na Aless podíval.* Tak co, máš? Hodil bych to do počtů. *Uculil se.*
*Ještě chvíli si s někým psala, než po chvíli pohlédla na Dominica a přikývla.* Ano, už mi poslali všechno, takže ti to hned hodím na mejl. *Pronesla a chvíli něco ještě dělala na telefonu, než u to všechno poslala.* Měl bys to tam mít, kdyby ještě něco chybělo, tak dodám. *Postavila se a přešla k oknu, kde se zadívala ven. Byla zvědavá, kolik to bude nakonec stát i když čekala že to bude pár desítek milionu. Ale ona na to nehodlala hledět, chtěla to nejlepší, tak si za to hodlala připlatit.*
*Dom přikývl, nakonec teda nadiktoval svůj email, aby to mohla Aless poslat a pak se vrhl na luštění věcí tam. Dával vše dohromady, počítal a nakonec pokýval hlavou.* Dobře. Takže, za základní systém a kamery to bude 70 594 dolarů, počítám ty nejlepší. Hádám, že tak by jsi to i chtěla. Za práci na instalaci a rozmístění 1 839 dolarů, no a samotný systém, jak jsme říkal, ten ti vyletí až na 1 069 610 dolarů. Dohromady tedy 1 142 044 dolarů. Je to pro tebe tak představitelné? *Optal se.*
*Chvíli zamyšleně hleděla z okna a přemýšlela nad vším, co se stalo za poslední dny. Musela si přiznat, že byla se silami v koncích, především, co se psychiky týkalo, takhle se necítila už hodně dlouho. Když pak uslyšela jeho hlas, otočila se a poslouchala, co říkal, než nakonec přešla k němu.* Abych řekla pravdu, čekala jsem víc, ale jo je to představitelné, nemám k tomu nic, co vytknout. *Pronesla s pohledem upřeným na něj.*
*Ušklíbl se.* No, jako jestli chceš já ti rád víc naúčtuju. Tohle je hrubý odhad a asi ta nejlevnější možnost, přeci jen je to vlastní program s rozsáhlou instalací a dlouhou prací. takže to levné být nemá. Ale, no, tak nějak ti i tak dlužím, takže tak. *Pokrčil pak Dom rameny.* No tak jo, domluveno, sepíšeme smlouvu, co ty na to? *Mrkl na ni, než se dal do sepisování.*
*Pousmála se na něj.* No nevím, co bys mi ty měl být dlužný. *Koukla na něj.* Hele šla jsem za tebou s tím, že jsem věděla, že do toho dám miliony, protože vím, že jsi ve své práci dobrý a asi i proto, že jinému bych to nesvěřila. *Pokrčila rameny.* A ano domluveno, sepiš to, ať je to hotovo. *Pousmála se, tak nějak byla ráda, že alespoň tohle měla z krku, ale i tak to neřešilo většinu věci.*
*Dom pokrčil rameny a pak se uculil.* No, tak tedy domluveno. Já ti dám vědět, až bude hotovo a pak mi dáš termín kdy bych ti to mohl přijít nainstalovat, co ty na to? *Optal se*
*Přikývla.* Dobře, tak super. V tom případě jsme domluveni. Smlouvu máme, hned předtím ti pošlu zálohu a zbytek až po dokončení. *Pronesla.* A s termínem se pak domluvíme, to si pak vyřídím s tebou sama. *Prohrábla si vlasy.* Jsme odmluveni a já asi už půjdu. Děkuju Dominicu. *Řekla upřímně a pak si vzala věci, rozloučila se a zamířila domů, i když se jí moc nechtělo.*
*Jen se na ni usmál.* Není zač, uvidíme se. *Rozloučil se s ní i on.*
Nebyl jsem tu od té halloweenské párty. *Zmínil mladší při pohledu na budovu před sebou. Sasha mu přitom věnoval úsměv s výrazem typu „vážně něco takového zmiňuješ?“.* Vím, byl jsem tu s tebou. Na to, že jsi mladší, máš už Alzheimera zjevně ve vývinu. *Zašklebil se na fialovovláska. Ten jen protočil oči, chytíce se jej kolem pasu, zatímco jej starší vzal za ramena.* Haha, moc vtipné. Nezapomeň, že teď tu Morgan už není, aby ti pomáhal mě potom znovu hledat. Tak. Si. Dávej. Pozor. *Zasyčel s úsměvem, kterým se poté rozhodl okouzlit vyhazovače. Jakmile se nato dostali dovnitř, zamířili rovnou do boxu. Tam se Sasha rozvalil na pohovku, jako by byl samotný král. Tay nad tím pozvedl obočí.* A co teď jako děláš? *Zeptal se, když se usazoval naproti němu a přehodil si nohu přes druhou.* Rozjímám dokud nepřijde obsluha? *Pokrčil starší rameny.*
*Tak tam pěkně stál s cigaretou v puse a jako vždy zkoumal nějakou tu chvíli nápis podniku.* Do čeho to zase lezu? *Povzdechl si potichu a mírně zavrtěl hlavou. Tak nějak se po chvíli odhodlal jít dovnitř s tím, že jako snad každý se rozhodl okouzlit vyhazovače úsměvem. Když překročil práh klubu zvědavě pozvedl jedno obočí.* Tak tohle je ten slavný podnik? Zajímavé. *Zamumlal si pro sebe a vydal se pomalu kolem boxů, kde už mu padl zrak na dva jeho vrstevníky.* Zdravíčko, máte tady volno? *U toho dotazu se i pokusil o úsměv s cigaretou v puse. Mezitím si oba přítomné prohlédl a mírně pozvedl i to druhé obočí.* Doufám tedy, že vás nijak neruším.
*Poté, co od staršího obdržel odpověď, nevěřícně zavrtěl hlavou s tichým uchechtnutím.* Neuvěřitelné. *Načal, než se zarazil.* Nahh..uvěřitelné, má chyba, pardon. *Opravil se s lehkým úšklebkem, upravujíce si krajku na voláncích u pravého rukávu černé košile.* Sss, už vidím, jak se mi to rozpáře. Měl jsem si vzít rolák. *Řekl si spíš pro sebe, zvedajíce pohled k Sashovi, když pro změnu nato vypadne i něco z něj.* A já vidím obsluhu. *Zazubil se na mladšího, než jej úsměv opadl.* Tak nic. *Vypadlo z něj poněkud smutně, nicméně na Nikolasovu otázku přikývl.* Jasně, hned vedle té fialky je. Já se zatím sbírat nehodlám. *Lehce rozpustile se na upíra usmál, zatímco Tay jen pozvedl jedno obočí, načež si nejprve Nikolase prohlédl, než s lehkým povzdechem kývl a posunul se.* Hádám, že se taky chcete schovat před tím děním v prostorech podniku..nebo se pletu? *Nadhodil přitom, načež se rozhlédl po boxu.* No, poprosím potom o popelník.
*Těkal pomalu pohledem mezi nimi.* Vedle fialky. *Zopakoval a mrknul očkem na Taye, který se už mezitím posunul. Tak se tedy posadil vedle něj a mírně přikývl. Vytáhnul si skoro dokouřenou cigaretu z úst.* Hádáte dobře. Jsem tu poprvé a nečekal jsem, že to tu bude tak moc... divoké. *Zasmál se potichu.* No pochybuju, že se jmenujete fialka. Takže co začít asi představením? Jsem Nick. *Koutky úst se mu roztáhly do mírného úsměvu a pokusil se i k nim natáhnout ruku, asi v jakési zdvořilosti.* Hm, popelník snad donese obsluha. *Dodal ještě k tomu.*
Jojo, vedle fialky. Nebojte se, nevadí mu, když ho tak někdo nazve. *Usmál se jak měsíček na hnoji, když svůj pohled zaměřil právě na fialovovlasého upíra, co ještě před chvílí seděl naproti němu.* Může to být horší, ale strašit vás nebudu. *Převzal si slovo mladší z dvojice, ruce si přitom položil na stehna. Na Nikolase se mezitím usmál narozdíl od Sashy mile.* Taylor, těší mě. *Podal mu ruku, už jenom kvůli pravidlům etikety, které by ještě teď určitě zvládl vyjmenovat zpaměti. Minimálně ty hlavní určitě.* A ne, to oslovení nemám rád a vadí mi. *S tímto se obrátil na Sashu.* Dobře, klídek, klídek. Já jsem Sasha. *Představil se starší, přičemž rovněž podal upírovi ruku. Tay se pak obrátil na Nikolase, jako by staršího teď hodlal ignorovat.* Snad, taky mě chytá chuť. Přiznal se. Nicméně..co vás sem přivádí? Pokud se tedy smím zeptat.
Taky mě těší, Taylore. *V ten moment se mu rty roztáhly do širokého úsměvu. Očividně ho tahle společnost bavila.* A máte nějaké oslovení, které Vám nevadí? *Mrknul na Taylora pobaveně a pak se podíval i na Sashu.* Těší mě. *Prohodil k němu s úsměvem a pak už se vlastně věnoval Tayovi.* Co mě sem přivádí? Tak už dlouho o tomhle klubu slýchávám, že jsem si řekl že je čas na to se sem konečně podívat. *Pokrčil ledabyle rameny.* A co vy? Pokud to tedy smím vědět. *Uchechl se na konci věty a pak se porozhlédl kolem.* Hm, hodil by se rozhodně k tomuhle nějaký drink. *Houkl a poukázal na cigaretu.*
*Lehce naklonil hlavu do strany, úsměv mu zatím nadále zdobil tváře.* Tay. *Kývl. Muž se mu zatím nezdál nijak nebezpečný, držel se tedy v klidu. Jen ne tedy jako jeho starší společník. Takové rozvalení by si na veřejnosti nedovolil, minimálně ne dobrovolně.* Tak snad vás to tolik nezklamalo. *Řekl, během čehož opatrně, aby Nikolase nekopl, nohy prohodil.* Toto místo stojí samozřejmě za to. Aspoň tedy drinky ano, ale to je většinou vše, co zde introverta potěší. *Pokrčil lehce rameny.* Jak jsem zmínil, napijete se tu fakt dobře. Barmani ví moc dobře jak co namíchat. A proto jsme i zde, jednou za čas neuškodí se napít. *Nato krátce v úsměvu ukázal své tesáky, načež kývl. Naštěstí pro ně k nim konečně zamířil jeden z číšníků. Sasha se tedy spokojeně usmál, konečně se poté normálně, aspoň na chvíli usadil.* Já si dám Blue Lagune.. krevní skupina je jedno jaká. A co vy, slečinko? *Řekl nejprve svoji objednávku a poté se obrátil na Taylora, pozorujíce jeho reakci.* Jsi. Mrtvý. *Rozkouskoval upírovi naproti nazpět, než se otočil k obsluze.* Sex on the beach, na krevní skupině taky nezáleží. A také bych si dovolil poprosit o popelník. *Řekl, rychle poté věnoval pohled Nikolasovi, naznačujíce, že je na řadě.*
Ne nezklamalo. Jen jsem překvapený. *Zasmál se krátce.* Je to rozdíl oproti jiným podnikům. A když říkáte, že tu mají skvělé drinky, tak tady možná budu chodit často. *Mrknul na Taye a na ty jeho tesáky. Přitom se uchechl, ale své tesáky neukázal. Jakmile se zjevila číšnice, začal věnovat pozornost ji a Sashovi, který už mezitím něco objednal.* Hm, pěkný výběr. *Prohodil jen.* Dám si Cuba libre a taky je mi jedno která krevní skupina. Nechám se překvapit. *Objednal si a pak už zase věnoval celou svou pozornost pánům před sebou.* Takže hádám, že jste introvert co se sem chodí jen čas od času napít. A taky hádám, že tady kolega... *Kývl směrem k Sashovi.* Je ten co vás pěkně hlídá. Nebo je to váš partner... jestli se mýlím a nějak jsem vás tím urazil tak se omlouvám.
Rozumím. *Kývl, lehce si hrajíce s krajkou na rukávu.* /Měl bych přestat./ *Problesklo mu hlavou.* Oh, ano.. aspoň já si to myslím. Taky tu nejsem zas tak dlouho. *Zazmatkoval lehce při tom mrknutí, rychle ten pocit však zahnal. Když pomyslel na to, co se stalo v té knihovně.* /Měl bych zjistit, zda je v pořádku...a upéct ty sladkosti.. snad to dobře dochutím./ *Ozývaly se obavy. Co když znovu něco pokazí a Bob znovu odejde? Byl ve svých myšlenkách dost zabraný, hlavně když si konečně objednal. Nepotřeboval nic vnímat. Sashu to však lehce znepokojilo, proto se ho rozhodl lusknutím, načež mladší rychle zamrkal.* Ano, chodím se sem jen napít..Sasha je můj dozor. *Osvětlil.* Nemohl bych být jeho partner, je až moc velký suchar a ne vždy s ním je sranda. *Osvětlil Sasha.* Navíc je spíše na lidi s kočičíma ušima, ocasem a ostrými zuby. *Zašklebil se.* Budeš stále provokovat? *Vrátil mu fialovovlasý.*
Tak dozor. Chápu. *Uznale kývl hlavou a prohrábnul si rukou vlasy, čím je tam trochu rozcuchal. Záměr to nejspíš nebyl, protože se trošku zamračil a snažil se to ještě jedním prohrábnutím napravit. Ovšem bez úspěchu a tak to nechal být.* Oh, takže tady má někdo přímo vybraný typ... *Zasmál se a vytáhl z kapsy krabičku cigaret a zapalovač.* Dáte si? *Nabídnul jim a sám si vytáhl novou, kterou si dal za ucho. Ovšem v ruce stále měl i tu starou, že které si ještě párkrát potáhl.* Usuzuju podle toho, že jsi tedy zadaný, Tayi. *Uchechl se a začal zkoumat jeho výraz, který naznačoval, že je Tay někde ve svých myšlenkách.* Ehm, jak moc jsi vlastně mladý? *Nakloní hlavu mírně na stranu.* /Připomíná mi toho týpka s více osobnostmi, kterého jsem jednou potkal./ *Zaznělo mu v hlavě.*
*Mlčky pokýval hlavou, načež se dovolil zachitotat, když si Nikolas prohrábl vlasy, čímž je proměnil téměř v ptačí hnízdo.* Mám vám je upravit? *Optal se s nadále milým úsměvem ve tvářích. Důvodů, proč z něj tento dotaz vypadl, bylo více. Hlavní byl ovšem ten, že na následující Nikolasovu otázku odmítal odpovídat. Což ani nemusel, Sasha totiž moc mezí podobně jako třeba Hiram neznal.* Neřeknu vám to za něj jistě, ale ten, co se mu líbí tomuto popisu přesně odpovídá. *Usmál se nevinně, před zavraždění pohledem jej to však nezachránilo.* Ach..taky jsem je chtěl vytáhnout. Samozřejmě, dám si. *Přikývl. Dobrá otázka taky byla, zda si je sám vůbec vzal. Lehce si tedy prohmátl kapsy černých kalhot v místech, kde to tedy přes korzet bylo možné.* /Jo, vzal./ *Pomyslel si.* Zatím ne. *Zavrtěl hlavou.* /Snad, jednou...na něj musím jít pomalu, už tak je občas moc vyděšený z mých činů./ *Dostal se do stavu, kdy se snažil prodrat se všemi těmi myšlenkami. Naštěstí jej ti dva probrali.* No upírem jsem už tři roky..pomalu už čtyři. A je mi čtyřiadvacet. *Odpověděl.*
Jestli je to tak hrozné, tak klidně. *Odvětil s úsměvem ohledně vlasů a pak už jen koukne na Sashu.* Aha, tak to jo. *Prohodil na téma někoho s kočičíma ušima. To už, ale mladší z nich projevil zájem o nabízené cigarety. Mírně přikývl.* /Ne, tenhle je jiný. Není tak rozpustilý a drží se velmi dobře./ *Proběhlo mu hlavou a zasmál se při zmínění věku. Ovšem to neměl být výsměch.* Tak mladý. To se nevidí jen tak často. I když vlastně v poslední době... *Utrousil s širokým úsměvem.* Hele, tak mě je třeba osmadvacet už takových sto šestnáct let. Ale cítím se někdy staře. *Uchechl se a dal zapalovač před Taye na stůl.* /Vážně to zní jako bych byl nějaký staroch. No co, potřebuju si zase napumpovat do sebe mladou krev./ *Pomyslel si.*
*Do baru vejde silně podnapilá zrzka a v náruči jako miminko drží černého kocoura, který se tváři silně traumatizovaně. Právě byl totiž venku líbán jako by se setkal s milenkou po sto letech. Jenže on se setkal jen s opilou civilkou, která z nějakého důvodu byla nadšená, že ho vidí. Nese ho kolem boxů do boxu, kde měla přátele.* Našla jsem Simbu!* Prohlásí a když prochází kolem boxu, kde je Nikolas a Tay, tak ho drží jako Simbu ve Lvím králi. Bob je naštvaný, ale nechá se tahat. Je zvyklí. Pak zaslechne známí hlas a podívá se tím směrem. Naštvaně se na upíry dívá než zmizí ve vedlejším boxu. Tam se však dlouho nezdrží, neboť začne velká chlastací hra a Bob se dostane do vedlejšího boxu. Nelíbí se mu ten pro něj neznámí upír. Vyskočí na stůl a sedne si před Taye tak, aby na něj ten upír neviděl. Mrská ocasem a uši má sklopené lehce dozadu.*
Zase až tak ne, ale stejně.. když už jste se tak snažil a zbytečně. *Pokrčil rameny. Navíc v rukou narozdíl od Nikolase vůbec nic neměl, tudíž opravdu jednoduše vzal a k upírovi se otočil. Opatrně poté, aby jej nějak nevylekal, ačkoliv moc dobře věděl, co šel Tay dělat, natáhl k němu ruce. Snažil se, aby vypadaly téže jako předtím, což úplně vzhledem k fotografické paměti nebylo až tak těžké. Škoda, že si takto nezapamatoval třeba nějaká důležitá čísla.* Hotovo. *Dal opět na obdiv své zoubky. Na otázku týkající se cigaret přikývl. Samozřejmě bral, když Nikolas nabízel. Aspoň nemusel brát ze svého. Pouze jej podivil ten smích, proto lehce nechápavě a zároveň zvídavě naklonil hlavu do strany.* Znám i mladší. *Dovolil si zmínit stále s milým úsměvem.* Oh.. ještě k tomu nemáte důvod. Jsou i starší. *Pokrčil rameny Tay a sám se i zasmál.* Jojo, jsou. A na mě se nedívej, fialko. *Obrátil se Sasha na Taye, než věnoval překvapený pohled kocourovi, co se najednou zjevil u nich na stole. Fialovovlasý taky zprvu zamrkal, než si kocoura rychle celého prohlédl. Rychle mu pak došlo o koho se jedná.* Roberte? *Toho, že nějaká dívka zjevně jeho čaroděje nesla, si předtím i všiml. No nevěnoval tomu společně se Sashou pozornost.* Vážně? *Uchechtl se po chvíli, přičemž si jej opatrně přitáhl do náruče.* Co se jít přeměnit? *Nadhodil bez problému, zlehka podrbal čaroděje v jeho zvířecí formě za ušima.*
Taky znám mladší, ale jsou víc roztržití. Vy jste docela v klidu. *Povzdechl si a pohodlně se opřel zády o pohovku. Jenže to už se tam objevil ten kocour a tak nějak mu zakryl výhled na Taye. Pozvedl v jakém si údivu obě obočí a s úsměvem prohodil.* Tak nějak tuším, že tohle je ten člověk s kočičíma ušima, ocasem a ostrými zuby. *Zavrtěl pobaveně hlavou a tak nějak tam pomalu těkal pohledem mezi kocičákem a Tayem.* /Zajímavé, další čaroděj na obzoru. Kolik jich ještě potkám./ *Pomyslel si.*
*Černý kocour se na staršího upíra dívá, i když je stažen do příjemně chladivé náruče. Spokojeně zapřede pod jeho rukou a pak sleze na místo vedle něj a promění se do lidské podoby. Je to velice zvláštní. Hodí si nohu přes nohu a na sobě má župan. Vypadá naštvaně a rozespale. Je celý rozcuchaný. Vedle Taye vypadá spíše jako jeho otec. Uši má stažené dozadu a ocas mrská sem a tam. Dívá se šedýma a prastarýma očima na upíra. Opře se o Tayovo rameno a ještě chvíli mlčí.* Nejsem člověk. Jsem čaroděj.* Řekne a dál se na něj stejně divá.* Robert Heller.* Představí se pod jménem, které je známé jako čaroděj léčitel, který je spíše líný než nějak aktivní.*
*Na Nikolasovy poslední slova ještě před tím, než k nim přišel ten kocour, pouze kývl. Tayovi bylo hned po prohlédnutí jejich návštěvníka ve formě kocoura jasné, s kým mají tu čest. Proto si jej taky rovnou přitáhl do náruče.* /Copak se děje? Mrská ocasem jak splašený./ *Pomyslel si.* Počkej, tohle je fakt Robert? *Zeptal se zaraženě mezitím Sasha. Rád by to Nikolasovi potvrdil, ale sám je dost vykolejený, což hned jen tak neustává. Rozhodně ne poté, co se jim tam Robert přeměnil. Nuže, Tay svůj doprovod moc neřešil. Ať si je klidně zmatený, jej zajímal jen Bob, aspoň v tuto chvíli. Starostlivě si jej prohlédl.* Páni..odkud tě ta ženská vytáhla? *Zeptal se, upravujíce zlehka čaroději jeho rozcuchané vlasy. Druhou rukou jej mezitím objal zlehka kolem pasu.* Bobe? Nechceš si přičarovat nějaké oblečení, které by bylo víc..k světu? *Uchechtl se lehce Sasha.*
*Nahodil menší úšklebek a pokrčil ledabyle rameny.* Tak čaroděj. Omlouvám se. *Řekl a jen si ho po té prohlédl od hlavy až k patě.* /No hlavně je tohle první čaroděj, kterého vidím v županu/ *Pomyslel si a pak se Robertovi koukne_do očí.* Nick. *Odvětil jen a uchechl se.* Tady Tay má pravdu. Chápu, že je župan pohodlnější, ale nechtěl bych vidět víc než je třeba. *Mírně pozvedl jeden koutek úst.* /Kdyby to byla žena, tak bych ten župan nějak přešel. Ale vzhledem k tomu že má nejspíš tady něco s Tayem bude lepší když bude oblečený./ *Pomyslel si.*
*Podívá se na Sashu.* A tos neviděl mého brášku nebo otce. Bráška je velká kočka a otec něco jako lev. Možná jeskynní lev.* Řekne zamyšleně a pak se podívá na Taye.* Jen jsem šel na procházku. Neplánoval jsem, že sem budu vtažen a ještě předtím obtěžován.* Prohlásí uraženě a pak se podívá podrážděně na Nicka.* A to máte štěstí, že si umím udržet oblečení.* Odfrkne si a luskne. Objeví se na něm černé triko a tepláky, ale župan zůstane.* Iluze. Dělat oblečení z ničeho je zbytečnost.* Prohlásí a dá obě nohy na zem.* Co tu vůbec děláte?* Zeptá se a opět se opře o Tayovo rameno. Je unavený z kontroly kouzel, které dlouho nezkoušel a už tyto "svaly" ochably.*
Vy čarodějové jste fakt divní..a vaši rodiče zjevně taky. *Dostal ze sebe stále se vzpamatující starší upír. Asi to na něj bylo zničehonic moc. Kdo by čekal, že se tu zjeví zrovna v této podobě? Taylor tak nějak ano. Už si zvykl na ledasco.* Však já nic neříkám, Lieber. Jen jsem se ze zvědavosti a starostlivosti ptal, to je vše. *Pověděl Tay jako by nic. Poté, nehledě na přítomnost dalších lidí, Roberta podrbal za ušima. Chtěl jej nějak uklidnit, uvést do pohody, protože se mu zdál jaksi..napjatý? Rozhodně ne ve své kůži.* No hlavní je, že už nejsi jen v županu. Tak by tě měli vidět jen tví blízcí..že, Tayi? *Nadhodil Sasha, když se na čaroději konečně objeví o něco víc kusů oblečení.* Chtěl jsem si zajít na drink a jak víš, Sasha musí jít všude se mnou. *Odpověděl Robertovi Tay, přičemž jej začal zlehka drbat za ušima.*
No jasně. *Ušklíbl se a jen si poposedl. Očividně mu byla přítomnost čaroděje nepříjemná.* /Stejný jako ti ostatní. Chtělo by to už ten drink, abych tohle zvládl./ *Honilo se mu hlavou a koukne na Sashu.* V tom s vámi plně souhlasím.. *Ušklíbl se ještě víc a vrhne očko na čaroděje.* To mi neříkejte, že vás jako kočku někdo dokázal čapnout a obtěžovat vás. To bych nečekal. *Řekne mu a ruce si překříží na hrudi.* /Kdo by to jen čekal, když říká, že je jeho otec něco jako jeskynní lev./ *Pomyslel si a stále nepřestal sledovat obezřetně každý čarodějův pohyb, jako by od něj čekal nějakou levárnu.*
*Podívá se na Nicka a ušklíbne se.* Žil jsem s lidmi jako kočka přes 80 let. Docela snadno se čaroděj dostane do mysli kočky. Slunce unavuje, teplo unavuje... Navíc já jsem unavený z experimentů. Mám nové bylinky a je těžké je donutit dělat, co mají.* Odfrkne si a pak se ušklíbne.* Nahota není něco, co by měl člověk skrývat. I když v mé rodině z otcovi strany by to bylo lepší. Nikdo nechce na sebe přilákat dobrovolně Sukubu nebo Incuba. I když díky tomu mám synovce. Je malý a roztomilý. Jen nemá kočičí rysy, ale vlčí. Jako by si vzal něco z vlkodlačí nákazy svého otce. Docela jsem zvědavý, co za čaroděje z něj vyroste.* Řekne zamyšleně a pohybem ruky si přivolá k sobě červený drink se sušeným pomerančem, který tam stál osamoceně, zatímco objednavatel ležel na zemi v hlubokem alkoholovém spánku. Čichne k tomu a pousměje se.* Hmm, med.* Napije se a zkoumá chutě.* Hmm, tohle by chutnalo bratrovi. Je tam to divný Italský pití, co vždy cucal.* Řekne nahlas a sáhne do županu, odkud vytáhne telefon a vyfotí pití a někomu pošle se slovy: Hádej kdo má campari.*Hehehe..... Opeřená slípko prašivá.* Zasměje se a Tay může poznat, že to poslal svému bratrovi, který je nyní papoušek.*
*Taylor po chvíli začal podobně jako Sasha těkat mezi těma dvěma pohledem, než jej to po chvíli omrzelo a pouze si zlehka opřel hlavu o tu Robertovu. Ruku, kterou jej drbal za ušima tak přesunul na jeho rameno. Aspoň na chvíli u té části těla zůstala a hned moment na to se zatoulala k čarodějově krku, po němž mu začal ledovými prsty přejíždět.* Ještě, že já v poslední době řeším jen zakázky..a dárek k tvým narozkám. Je těžké něco upéct, když to během toho nemůžu ochutnávat. *Zastěžoval si.* Ale tak třeba se ti to brzy podaří. *Pokrčil rameny jemně, dodával to zpětně k těm bylinkám. Poté opět mlčky poslouchal, zatímco pohledem občas zajel ke svému znuděnému dozoru.* Sorry, ale ty nemáš tělo, kterým by se dalo chvástat. *Zašklebil se jemně Sasha. To, že jej poté mladší opět probodl pohledem, mu bylo jedno.* Je pravda, že toto téma je docela diskutabilní, Lieber..ale to, že máš synovce je dobrá zpráva. Můžu ho někdy vidět? *Optal se s úsměvem mladší upír. Přičemž mu pohled padl na drink, co si k sobě přitáhl magií Robert přitáhl. Nijak to ovšem nekomentoval, pouze věnoval pohled Sashovi, u nějž si všiml poněkud veselého výrazu.* Chlastík je tuuu. *Nadhodil Tayův doprovod, když poté, co si Bob převzal cizí nápoj, přišla obsluha s těmi jejich. Servírka nejprve postavila Cuba Libre před Nikolase, poté před Sashu Blue Lagune, k Tayovi přisunula sklenku Sex on the Beach a v poslední řadě postavila doprostřed stolu popelník, než odběhla věnovat se ostatním zákazníkům. Tay se tedy pouze lehce odtáhl, aby si sklenku vzal a napil se.* Mhmmm. *Protáhl tiše.* Kdyby v tom nebyla krev, dal bych ti ochutnat..nebo si dáš i tak? *Zeptal se při pohledu na čaroděje.*
*Obdivuhodně kývl hlavou a pokrčil rameny.* Jasně, je to dlouhá doba. *Prohodil směrem k Robertovi a omluvně se usmál.* Jestli jsem vás tím nějak urazil, tak se omlouvám. Je mi jasné, že to určitě nemáte zrovna lehké. *Uchechl se, což nemělo nejspíš ani vůbec znít nijak urážlivě. Spíš jen opravdu takové malé uchechtnutí. To už přišlo na řadu dalších téma a to už jen pomalu pozvedl obě obočí.* /Sukuba, synovec, vlčí rysy... velmi komplikované. Raději se nebudu moc ptát na detaily./ *Prohnalo se mu v mysli a pak se usmál na Sashu.* /Zase to trefil./ *To už před ním přistál jeho drink a tak si bez váhání sklenku vzal a upil.* Hm, to vůbec není špatné. *Zamumlal a hned i do popelníku típl cigaretu co měl v ruce a hned si zapálil další. Zrak mu padl hned na čaroděje a Taye. A taky samozřejmě na jeho drink.* /No tak schválně či se napije./
*Bob se na Taye podívá.* To nemusíš tak řešit.* Usměje se a pak se podívá na Sashu.* Hmm... to, že svaly nezatínám neznamená, že je nemám.* Upozorní ho a pak se podívá na Taye a zamyslí se.* Netuším jak teď, ale v budoucnu určitě. Jeho otcové jsou dost ochranářský.* Upozorní a poté se podívá na Nicka.* Mě jen tak neurazíte a pokud ano, tak to poznáte. * Řekne s lehkým úsměvem. Pak sleduje, jak si pijí své pití. Když mu je nabídnuto jedno, tak si skleničku vezme a trochu se napije.* Hmm... lepší je čerstvá. Ale už můj žaludek není na tohle zvyklí tolik.* Zazubí se a skleničku vrátí.*
Cítím tu potřebu. *Pokrčil zlehka rameny Tay. Nikdy se na ničí narozky nevykašlal, i když mnohdy nevěděl, co si počít s dárkem. Navíc..zde již byl ve značném skluzu. Robert měl narozeniny už nějaký ten den zpátky.* A máš? *Naklonil starší upír hlavu mírně do strany při pohledu na čaroděje, než se podíval s úšklebkem na Taye.* Tayi, už si jej určitě bez trika viděl..má tam něco? *Zeptal se ještě druhé z těch dvou hrdliček. No, jestli ho nezavraždil pohledem Robert, tak mladší upír určitě ano.* Tohle je dost nemístné. *Okomentoval Sashovo chování, přičemž se více natiskl na čaroděje s tím, že by se chtěl znovu uklidnit, než po Sashovi něco hodí.* Rozumím. *Pokýval. I jeho rodiče byli dost ochranářští, otec ovšem do jisté doby. Na toho, kvůli komu má vlastně problémy, vzpomínat ale nehodlal. Radši s úsměvem nabídl Robertovi na ochutnání svůj drink.* No, dokud ta čerstvá není moje, co? *Uchechtl se lehce.* Chápu.
To je dobře. *Odvětil ohledně toho urážení a pak už se jen věnoval konverzaci ohledně svalů. Upíjel si ze svého drinku a místy si potáhl z cigarety.* /Tak tohle je lepší než jsem si myslel. Ještě, že jsem tu nakonec šel. Zábava za každou cenu./ *Pomyslel si a na rtech měl široký úsměv.* Prý nemístné. *Uchechl se a pak už jen tak sledoval všechny tři než přišla na řadu přišla otázka ohledně krve, která byla mířená na čaroděje.* Ehm, a tohle nemístné není? *Zasmál se potichu a zavrtěl pobaveně hlavou.* /Skoro jsem zapomněl jaká je to legrace být ve společnosti./ *Prohnalo se mu hlavou. Očividně byl spokojen a jeho uvolněný postoj to jen utvrzoval.*
*Bob je poslouchá a je potichu. Dokonce to vypadá, že na chvíli usnul. Jenže on spíše dělal něco, aby na sebe neupozornil. Ruku, kterou má mimo pohled všechny upíry, na nepatrný moment začne krvácet, ale je to tak nepatrný moment, že se z ranky dostane jen malá kapka. Tato kapka nenápadně vletí do Sashova nápoje. V těch paších kolem by jeho krev nemusela být zaznamenatelná.* Nemístných je věcí. Ale toto ne. S krví jsem dělal horší věci. Dokonce i jiní dělají horší věci.* Prohlásí a zamyslí se.* Hmm... Víte, kdysi prý žil čaroděj, který udělal krvavý sexuální rituál s jinou čarodějkou a vzniklo z toho dítě. Čarodějka. Čistokrevná. Je to pověst, ale je to víc nemístné chování s krví než toto.* Řekne a pokrčí rameny.* Navíc existuje krvavá magie, ta prý požírá čaroděje zevnitř.* Zazubí se.*
*Pozvedl obočí.* Ano, přece nebudu probírat jak vypadá něčí polonahé tělo svého..eeehm..kamaráda před někým, koho neznám. *Pokrčil lehce rameny. Nevěděl úplně čím Roberta nazvat. Začínal v jejich vztahu mít lehké zmatky, podobně jako v emocích.* Chmm..*Hlesl nejprve, než lehce kývl.* Asi jo. *Kouknul jinam. Sasha se mezitím konečně napil, přičemž se zašklebil a na drink se podíval.* Omluvte mě. *Řekl, načež se zvedl a i s drinkem odešel z boxu nejprve na záchod a potom k baru. Tay přitom zmateně zamrkal a pak se podíval zpět na Roberta, poslouchajíce co říká.* To jistě. *Přikývl. Měl navíc za to, že čarodějové nemohou mít děti vůbec, pouze si nějaké adoptovat. Nicméně jestliže to byla pověst, měla by mít reálný základ, který se může stavět na bůh ví čem.* Vskutku? Ale i tak se praktikuje, ne? *Naklonil hlavu zvídavě do strany, upíjejíce opět u toho ze svého drinku.*
Jistě, kamaráda. *Řekl potichu mezi tím co se napil a pak už jen s pozvednutým obočím sledoval Sashu. S povzdechem pak obrátil svou pozornost na čaroděje.* Krvavý sexuální rituál... nebudu předstírat, že mě to nezaujalo. *Uchechl se a potáhl si dlouze z cigarety.* Krvavá magie zní dost nebezpečně a mocně. Nechci si ani představit jak potom daný čaroděj vypadá. *Nahodil úšklebek a povzdechl si.* /Určitě musí být totálně... zničený. Kdybych měl nějakého čaroděje jako tady Tay má Roberta, rozhodně bych okolo magie tak klidný nebyl./ *Pomyslel si a na chvíli se mohlo zdát, že je na krátkou dobu mimo ve svých myšlenkách.*
*Bobovi kočičí uši se opět stáhnou dozadu a působí trochu naštvaně, ale ani on sám neví proč. Co ho tak irituje. Naštěstí mu pak zvedne náladu Sashova reakce.* Ten rituál nefungoval. Jednou jsem toho čaroděje potkal a vysmál se mi, že jsem tomu uvěřil. Byl to prý obyčejný rituál a pak se prostě nudili.* Pokrčí rameny a zasměje se. To že mluví o sobě mu přijde směšný, ale vypráví to z perspektivy jednoho z mnoha čarodějů, kteří za ním přišli a ptali se na to.* Krvavá magie zanechává jizvy, ale mnoho čarodějů k ní sklouzne jako by to byla droga. Krvavá magie posiluje sílu kouzel. Často ji využívají nekromanceři, kteří ti specifikují určitá specifika kouzel. Navíc jsou čarodějové, kteří se narodí s přirozeným talentem pro tento typ magie. Takže krvavá magie je činní extrémně nebezpečné a mocné. Na druhou stranu nezvládají moc dobře jiné typy magie, pokud teda neupraví magii na krvavou.* Řekne a pousměje se.* Na druhou stranu Bílý mágová mají velký respekt. Je těžké v průběhu staletí nezklouznout k něčemu bez objetí, krve a bolesti.* Poví a ušklíbne se.*
Jo, kamaráda. *Utvrdil nakonec. Kdyby měl Robert námitky, určitě by jej opravil. Naštěstí se dostali od jednoho lehce nemístného tématu k jinému..těžko říct zda k lepšímu.* No..vyčerpaně..jednoho, co to praktikuje znám. *Pověděl Tay. Sasha mezitím kvůli pachuti v drinku odběhl z boxu. Robert tedy mohl povídat, aniž by jej vyrušil starší upír z dvojice nějakou svojí chytrou poznámkou. Za což byl samozřejmě rád i Tay. V klidu se mohl uvolnit a poslouchat, zatímco popíjel drink, což vlastně i udělal. Aniž by nad tím nějak moc přemýšlel, vylezl si pro zachycení většího množství tepla na čarodějův klín. Seděl spíše natočený bokem namísto toho, aby se usadil obkročmo. Následně se zlehka opřel o Bobovu hruď, poslouchajíce tlukot jeho srdce, zatímco přivíral oči a jestliže se jeho kamarád nezastavil, pokračoval v jeho poslechu dál.* Existují nějací takoví, co by byli starší nebo aspoň podobně staří, jak ty? *Hlavu jemně zaklonil, aby se mohl na Roberta podívat. Díky tomuto jej lehce vlasy pošimral na bradě.*
*Zhluboka se nadechl jako by chtěl něco říct, když v tom začal čaroděj se svým vysvětlováním. Nechal ho mluvit a mezitím si dopil drink.* Zajímavá ta krvavá magie. Ale tak všechno má svou oběť. *Zamumlal a pak se koukl na Taye.* Oh, tak s tím bych se chtěl potkat. *Uchechl se a postavil se. Mírně se protáhl, načež na vrhl na přítomné široký úsměv.* Těšilo mě, pánové. Vaši společnost jsem si užil a doufám, že se ještě někdy setkáme. *Mrknul na ně a pak s cigaretou v ruce pomalu odešel z boxu.* /Není to tu tak špatné. Ještě tu určitě někdy přijdu./ *Pomyslel si. Ještě se rozhlédl po klubu, než ležérním krokem odešel někam pryč do temných ulic města.*
*Opět se u toho potvrzení v něm ozve emoce vzteku. Pohřbí to a nechá to být. Pak je poslouchá a sleduje. Rozloučí se s Nickem a podívá se na Taye.* Myslíš, Bílého mága? Ano. Jsou tací blízko mého věku. Jsou extrémně mocní a děsivý tím, co dokážou.* Řekne a obejme Tay a přitáhne si ho blíž k sobě. Semkne rty a opět se trochu naštve nad tím jak ho nazval. Kdyby ho nazval přítelem, tak by to asi vzal ok. Jenže z nějakého důvodu mu kamarád vadí. Což může slyšet na jeho srdci.*
Třeba ho potkáte tady nebo v jiném podobném podniku. *Pokrčil rameny. Co o Hiramovi věděl jistě, byla jeho silná extroverze. Neměl rád samotu. Proto tu jeho želvu tahal do studia.* Dokonce se mi nedávno svěřil s tím, že pracuje v gay strip klubu..myslím, možná to byl prostě bordel. *Dodal poté, než se zaposlouchal do povídání, zatímco byl Sasha stále v nedohlednu. Potřeboval si jít trochu pročistit žaludek a napravit chuť. Tay i s Robertem se mezitím rozloučili s Nikolasem.* Zvláštní, že to vydrželi tak dlouho. *Řekl fascinovaně. Jakmile si jej nato přitáhl Robert ještě blíže k sobě, zavřel spokojeně oči úplně, načež začal vnímat pouze tlukot čarodějova srdce. Proto se taky pozastavil nad tím, když se lehce pozměnil.* Lieber, děje se něco? *Zeptal se, otevírajíce oči, aby se na čaroděje mohl podívat.*
*Bob se podívá mezi lidi a ušklíbne se.* Tihle hipís jsou trochu divný.* Zasměje se a začne ho hladit po zádech. Když mu položí otázku, tak se podívá nejdřív na Taye a pak jinak. Uši má rudé a radši se dívá jinam.* Nic. * Zalže, což je na něm poznat. Je vidět, že ho něco rozčiluje a to je vidět na jeho kočičích znacích.*
Ale na druhou stranu..originalita se cení, ne? *Uchechtl se lehce, když Robert bílé mágy přirovnal k hippíkům.* /Vlastně to je dost trefné./ *Pomyslel si, zatímco si užíval teplou náruč a ruku, která jej hladila po zádech. Cítil se uvolněně, ačkoliv se nacházel v klubu a všude šla slyšet hudba.* Lžeš..*Dostal ze sebe, když se lehce odtáhl, aby mohl Robertovi pohled oplatit a vlastně si i pořádně potvrdit, že to, co z čarodějových úst vyšlo, nebyla pravda.* No tak, mně to můžeš říct..copak tě trápí? *Pohladil čaroděje lehce po tváři.*
To je pravda, ale i já dokážu být originální. Jen řekni, který čaroděj může říct, že se skryl přes světem jako kočka.* Zasměje se, ale pak mu úsměv zmizí z tváře. Dívá se na taneční parket a povzdechne si.* Je to hloupost a ani nevím, proč mě to tak štve.* Poví a stiskne rty těsně k sobě.* Prostě mě něco naštve, když říkáš kamarád. Ale to je jen má nějaká divnost, takže to nech plavat.* Mávne nad tím rukou a vezme si své pití, kterého se napije. Led už je skoro roztátý, takže je nápoj ledový jak led.*
Žádný, tvoji slávu ti nikdo nevezme..nebo minimálně heboučký kožíšek ne. *Uchechtl se, prohrabujíce mu jeho vlasy.* Tedy..dá se to, ale nebudu brutální. *Usmál se nevinně, než nevinnost nahradila upřímnost. Čelo si opřel o to Robertovo a pohlédl mu do očí. Tento oční kontakt ovšem čaroděj přerušil podíváním se na taneční parket.* Určitě ne. *Ujistil jej ještě před spuštěním. Lehce zaraženě na něj pohlédl, přičemž si s ním prohodil roli. Tentokrát se podíval bokem on. Narozdíl od Roberta pohled však vrátil zpět.* Tohle není úplně něco, co by bylo vhodné nechat plavat. *Načal.* Prostě je potřeba promluvit si o našem vztahu..není jiná cesta. Útěk v tomto ohledu opravdu nikam nevede. *Opět jej pohladil po tváři.* Jestliže ti vadí oslovení „kamarád“, musely se pouze změnit tvé pocity, což není nic hloupého..vlastně je to naprosto normální.
Pravda.* Prohlásí samolibě a s úsměvem. Pak ho poslouchá a docela si užívá jeho každý dotek a chlad. Poslouchá ho a pousměje se.* Útěk by to vyřešil, ale nesměl bych se pořád vracet.* Uchechtne se a podívá se něj.* Já a pocity a emoce jsme na tom špatně. Naposledy jsem něco víc než libost a nenávist cítil před sedmisty lety. Nevím, proč se mi tyhle emoce vrací.* Řekne a podívá se na něj.*
Jestliže se stále vracíš, je to znamení, nemyslíš? *Naklonil hlavu jemně do strany.* Pokud se tedy nevracíš kvůli nějakým povinnostem.*Řekl, těžko říct zda na odlehčení, nebo ne. Samo se mu lehce něco takového příčilo, ale věděl, že jiná lepší cesta není. Jasně, že tu je útěk, ale ten stejně mnohdy více ublíží. A zrovna v tomto ohledu..Taylor měl za to, že by si měli spíše všechno ujasnit.* Asi s tebou něco dělám. *Řekl. Pomalu se od tváře přesunul k jeho bradě, kterou uchopil mezi palec a ukazováček.* Nebo tu samozřejmě můžou být jiná vysvětlení.. možná? Upřímně mě nic nenapadá. *Dostal že sebe, načež se pokusil navázat oční kontakt.* Ale za sebe ti můžu říct jistě, že se s tebou cítím dobře.. přímo skvěle. Obavy opadají, cítím teplo a poslouchám tvůj tlukot srdce, aniž bych se bál, že by se mohlo stát a i kdyby.. mám s tebou pocit bezpečí. *Vyšlo z něj. Jestliže se mu podařilo oční kontakt navázat, teď jej znovu přerušil.* Ale tak nějak tuším, že mě teď budeš sám před sebou varovat..
*Bob se na Taye podívá a pousměje se.* Tohle musím nějak nazvat. Navíc i promyslet.* Uchcechtne se a začne kreslit kolem symboly.* Vezmu tě domů a necháme Sashu si užít večer.* Zazubí se a otevře portál k Dragosově vile. Tam Taye vysadí a obejme ho.* Vím, jsem divnej, ale mě vždy všechno moc dlouho trvalo.* Zasměje se než se rozloučí a portne se sám domů.*
Dobře. *Kývl s jemným úsměvem.* Dám ti kolik času budeš chtít..pokud ho tedy nevyužiješ k útěku..*Nadhodil s nadějí v očích. Doufal, že to dopadne dobře. A hlavně.. věří vůbec dobrému člověku? Nakonec, už se jednou nepěkně spálil.* /Ale Robert je jiný, určitě mi neublíží./ *Pomyslel si, srdce však souhlasilo. Snad má tedy pravdu.* Dobře. *Kývl na Robertovy slova, načež se zvedl z jeho klína a narychlo do sebe hodil zbytek svého drinku. Následně prošel vytvořeným portálem. Objetí pak Robertovi oplatil.* Není to divné, můžeš být v klidu, Lieber. *Usmál se, jemně Boba opět pohladil po tváři, než jej na rozloučenou jemně políbil.* Hezky se vyspi. *Zamával mu, než zmizel ve vile, přičemž napsal Sashovi, aby neměl obavy.*
*Vydal se do baru, možná proto, aby tak nějak pil na to, aby zapomněl, jak moc mu Inie chybí, vydal se tam snad proto, aby si odpočinul od svého stereotypu práce, kterou teď měl jako náplň celých dnů a nocí, a tak cítil, že si potřeboval odpočinout. Měl ale rozdělaný projekt, který pokud by vyšel, tak by byl něco skvělého. Posadil se k jednomu stolů, usmál se a přitáhl si k sobě whiskey s krví, do které se moc rád pustil, zatímco se rozhlížel kolem sebe.*
*Natalie vešla do baru s jejím doprovodem. Přes hlavu měla kapuci aby schovala její hlavu a posadila se na bar. Elaine se posadila vedle jí a objalednala si Víno s krví a Natalie to samé* Nedělej z toho takový drama není to tak zlý..trochu tinujela ruka..No! *Řekla Elaine a napila se s úsměvem*
*Ještě chvilku posedával u baru, než se pak otočil. Chvilku se rozhlížel, a na koho mu nepadl pohled? Uculil se spokojeně od ucha k uchu, když spatřil Nat s Elaine. Došel až k nim a dal Nat ruce přes oči, tak, aby jej neviděla, a nic neříkal.*
*Natalie sebou cukla a brala toho člověka za ruche. Když ucítila povědomý pach, vůně do auta, to bych pach jejího kamaráda, hned vstala a objala ho* Dome! Co ty tady? *Natalie se usmála a odmítala ho pustit*
*Usmál se, když ucítil její vřelé objetí. pak se jemně odtáhl, koukl na ni a jen pokrčil rameny.*- Co by, šel jsem se napít. Nějak jsem cítil, že musím vypadnout ven, mimo dům a mezi lidi, tak jsem tu,. A docela mi to prospívá, hned jsem narazil na někoho, koho znám. Jak se máš, Nat? *Usmál se na ni.* Mohu ti objednat pití? Co by jsi si dala? *Nabídl se ihned.*
Jo mám se dobře! Jen se mi stala..malinká nehoda dneska ráno..*Natalie znervoznila a udělala mu hned místo vedle Ní* A ne díky! Mám svoje prachy..Etsy business se mi rozjel! *Nat se napila a koukla na nej*
*Dom zvedl v obraně ruce.* No tak jo, tak je to tedy na tobě, ale kdyby jsi chtěla, víš že ti vždy rád založím. *usmál se, mrkl na ni a pak si podepřel jednou rukou bradu, aby na ní viděl.* Povídej, co je nového? Cos e ti dneska stalo? To mě zajímá. *Vyzval ji a sám si vzal svůj drink položený vedle sebe, ze kterého se napil a spokojeně se usmál.* Snad zase ne žádná lapálie, maličká, ale, ani tomu bych se u tebe nedivil. *Neodpustil si Dom lehké rýpnutí.*
*Nat si sundala kapucí kde bývalý na jedné půlce vlasy tak tam teď kus chyběl* No..nazila jsem se ostříhat protože..změna je život a ruka mi ujela se strojkem..potřebuji zajít za Val nebo za Hiramem..aby mi prodloužil vlasy..*Usmála se než vytqhla mobila ukázala mu oko se snazila* No..co se dá dělat..počkej tys automaticky usoudil že mám zase trable? *Natalie ulila svého drinku a pritom ho sledovala nevěřícím okem*
*Dominic sledoval co mu Nat ukázala a pak se zasmál. Hned na to jen zavrtěl hlavou.* Ale ne, ty jsi nemehlo. Ale hele, ono to nevypadá moc špatně, přeci jen, vypadá to....dá se to. *Zazubil se od ucha k uchu, než pak jen zvedl ruce v obranném gestu.* Já jen tak hádal, už tě přeci jen znám, no ne? *Pronesl a nervózně se uculil.*
Dominicu Olivere Northwoode přísahám na vše [link src="co.mi"] je svaté, jestli se začneš smát tak tě zakousnu *odpověděla s žertovným tónem a ukázala prstem na něj. Když řekl že ji zná tak se na něj ještě chvíli koukala než mu Žertovně odpověděla* Běž ho háje..*Nat se zasmála a prohrabla si zbylé vlasy* No dá se to..jen s kouzlem..*Nat se napila než se usmála*
*Dominic se po celou dobu smál, očekával dokonce i nějaký menší výchovný pohlavek. Pak se k ní ale natáhl, vtiskl do medvědího objetí a zasmál se.* No jo, vždyť víš že si s tebou jen hraju a utahuju si z tebe. *Uculil se a rozcuchal jí vlasy, tak, že vypadala jako po zásahu proudem.* NO, teď je to hezký, styl na jedničku. *Zasmál se.*
Lociko! pusť! Uškrtíš mě!*Nat mu prohrábla vlasy a zasmála se když ye snažila dostat z jeho objetí ale na druhou stranu jí to moc nevadilo. Jejich objetí měla fakt ráda po chvíli se přestala cukat* Tak jo vyhrála.. přitul se..*Nat uzavřela a zubila se když ucha k uchu* Hele kdybych se přestěhovala k tobě vadilo by ti to? Protože v té vile to je hrozné..Elaine málo kdy může a návštěvy s tebou bych měla 24/7!..Je to jen nápad *Připomněla Natalie*
*I on se zasmál a nakonec se tedy skutečně přitulil a spokojeně se usmál.* Jo, tohle je asi mnohem lepší. *Zhodnotil spokoejně, než se pak jemně odtáhl a koukl na ní. Ihned zavrtěl hlavou.* No, mě by to nevadilo vůbec, jen nevím, jak by jsi to vyvedla. Dragos by asi nesouhlasil, ani nejsem součást klanu, takže nevím, jak moc reálný nápad to je, ale víš, že máš u mě dveře otevřené, kdykoliv jen budeš potřebovat, moje milá. *Usmál se na ni.*
*Nat se usmála a objala ho pevně* Mmh..Tak jo..Jak jsem řekla byl to jen nápad..jen by bylo super u tebe přespat..*Nat se napila svého drinku a objednala si další* A co Inocenc? Viděl si ho někdy? Vypadáš pod tou fasádou dost smutně *Dodala a napila se nového drinku*
*Usmál se.* To by jsi mohla, pokud chceš, ale víš že by jsi musela odejít nad ránem? *Zasmál se, než pak zavrtěl hlavou.* Ne, ne, teď delší dobu ne. Ale myslím si, že to ...nějak nevadí...nebo nevím...nevím co s ním je, říkal, že někam pojede, ale netuším. Snad jej brzo uvidím. Co ty a Val? Ty jsi ji někdy teď viděla? *Usmál se Dom.*
*Nat ho chytla za ruku s úsměvem* jsem si jistá že je v pohodě...jen mimo signál..*Když přišlo na Val tak se ji rozzářil obličej* Jo superr! Je skvělá a kdykoliv jí vidím tak mi hned lépe..možná bys mohli někdy jít ven s námi? Abys nebyl tak sám! Nebo ti pořídit pejska! *Nabídla a usmála se víc a začala mávat nohama*
*Pokrčil rameny.* Asi ano. *Pronesl. On sám netušil, jak bylo možné, že se neozval to dlouho.* Třeba už jsem ho omrzel, třeba jsem byl jen zastávka, netuším. *Povzdechl si Dom. Pak se na ni usmál.* Ale to zní hodně dobře, moc rád, rád bych více poznal i ji, tedy, už jsme se s ní setkal, ale víš, více, tak nějak podrobněji, ale i tak se mi zdá, že jsi spokojená, více než dost. *Usmál se, natáhls e a políbil ji na čelo.* A psa? No, jako, nebudu kecat, už jsem o tom taky přemýšlel, ale jak bych ho přes den venčil? *Zasmál se pak.*
Dome..nesmitni kvůli něj..*Nat ho začala hladit po zadech jak on dělá jí a usmala se na něj* S tou Val zní dobře? Okay když pů[link src="jdeme.ven"] tak ri dám vědět..A přes den ho dokáže venčit chůva pro psy..ne či to je..prostě si ní zaplatíš na týden a dáš jí klíče of baráku, ona ho vyzvedne vyvenčí a vrátí! Jeslí se bojíš o bezpečí tak máš když tak kamery! *Vysvětlila Nat a naklonila hkavu* Jakou rasu máš rád? Jen infoo! *Uculila se Natálie a něco jí napadlo* nebo ti ho může vykouzlit nějakej zkušenější Čaroděj..
*Dom se na ni usmál a pak vděčně pokýval hlavou.* Dobře, no, nějak to snad bude fajn. Mám tě tu, no ne? *Uculil se. Přesně tak to bylo, kdyby nic, pořád měl tuhle malou potvoru. Pak se zasmál.* Ty mi toho psa chceš vážně vnutit, co? *Podotkl se smíchem a pak se zamyslel.* No, já o tom vlastně ani nepřemýšlel, ale asi mám radši kočky. *Pronesl a pak se zasmál, to už ale začala hrát chytlavá taneční písnička.* Jdeš tančit? *Koukl na ni, ale než by se nadála tak vstal a chytl jí za ruce.*
Jooo protože já psa mít nemůžu a u tebe bych se po 5 letech mazlila s psem pořádně!! *Uznala a naklonila hlavu* Kočky? Bych [link src="do.tebe"] řekla spíš psa..Zlatého retrívra! *Usmála se a když přišlo na tanec tak se koukla na Elaine pro svolení, Elaine kývla hlavou a Nat vyskočila že židle* Jasně! Jdeme..ale bacha ať staříkovi nerupne v křižích ! *Dodala s smíchem a šla s ním na taneční parket*
*Vykulil oči. Chápal, proč nemohla mít psa, jen jej spíše pak překvapilo to, že řekla že by měl mít zlatého retrívra.* Myslíš, že to ke mě sedí? Ah, a co ta kočka? nebo třeba papoušek, nebo ještěrka? Had? psa neee, připomíná mi vlkodlaky, fuj. *Přiznal pak Doma odfrkl si. Pak se na ni zasmál a dloubl jí ukazovákem do žeber.* Já ti dám staříka. *Zasmál se, ale pak si jen tiše povzdechl.* O tom psovi popřemýšlíma uvidíme, jo? *Mrkl na ni pak se smíchem.*
Ani jedno by ti nesedlo a pes je nejlepsi pritel člověka..na me ale nemá..Kočka je moc..klidná na tebe..Abych byla upřímná taky bych ctela kočku abych mohla desit Taylora..Takove ty hole kočky to ja miluju! *Nat sebou cukla když ji píchl a dala rucke to obrané pozice* Dome nepíchej mě do žeber..Zapoměl si kdo si ucvrnkne když mu já píchnu do boku? *Nat mu to vrátila hned dvakrát taky do žeber a zasmála se* A stařík seš přiznej si to! Je to skoro 200!! *Nat se usmála a chytla ho za ruku* Když tak si to neber osobně..budu na tom stejně..jestli bude na čem stát s tím co se ve světě děje..Nebo jestli se nenechám zabít do té doby *Dokončila a přitáhla se k němu*
*Dom ihned zpozorněl.* Ty jsou ale skvělé, vím o jakých mluvíš! ty bych si klidně i pořídil, no, co ty na to? Kočku, tuhle, místo psa, a můžeme někdy jet spolu vybrat, chceš? *Optal se jí s úsměvem na rtech. Pak se zasmál.* To víš, rád využívám tvých slabin. *Podotkl se smíchem. Pak pokýval hlavou.* JO, jo to jsem, to je pravda, ale pokud já jsme stařík, ta co je pak ten váš Dragos? *Vyzval Nat v odpověď se smíchem na rtehc.*
*Nat se usmála zářivě až ji tesačky vylezly* V-Vážně? *Nat ho objala pevně a zasmála se* Seš něj! A bude to super cvičení abych to nezakousla! Bože ty ses nejlepší! *Natalie ho držela pevně a začala se smát víc* Dragos?..ten je živá fosílie..Ale je to vůdce..respect pro něj musím mít ať se mít to líbí nebo ne..Ale ty seš můj oblíbený stařík!
*Dom se zasmál.* Tak se pak domluvíme, já se podívám na internet a zjistím, kde je prodávají a někdy tam zajdeme, až budeš mít čas, dobře? *Usmál se zářivě. Když pak řekla to o tom Dragosovi, jen nakrčil rty a pokýval hlavou.* No, ale sedí to, pokud už já jsme stařík. Ale ano, jak říkáš, všechna čest jemu, to se musí nechat. Dokázal toho za, hehe, život dost. No, a jinak, s tebou se tedy spojím. Kdy by se ti to hodilo? *Optal se
Hmm..někdy prostě se ozvi a já přijdu! *Nat se zasmála a houpala se no rytmu hudby* Chtěl si tancovat? Tak tancuj! *Nat ho protočila díky upíři síle* Heh..Smím prosit? *Nat s ním Tančila jako by nevažil nic*
*Zasmáls e a pokýval hlavou. Pak přitakal na souhlas a tedy se chytl její dlaně.* Smíte, slečno. *Mrkl na ní, než se pak dal společně s ní do tance, za spokojeného smíchu a veselí. Když se pak odtáhl, koukl na ni.*Bavil jsem se, a dám ti pak určitě vědět, až se sejdeme pro tu kočku. Když tak bych tě i vyzvedl, dobře? *Usmál se na ni. Pak už se s ní rozloučil a odešel domů, spokojený a natěšený.*
*Nat se sním smála a když se odtáhl tak se usmála na něj* Jo já taky..doufám že jsem ti zvedla nějak náladu!..a klidně nás vyzvedni! *Natalie ho naposledy zmáčkla než se s Elaine vydali zpátky do vily*
Od incidentu s upíry nechal Dominikcauto autem. Doufal, že se mu Mercy potom ozve, že mu auto přiveze. Momentálně seděl v Central Parku na s mluveném místě, kde jsem měl sejít s Nat. Spokojeně si poklepával nohou o zem, a culil se jako měsíček na hnoji. Čekal, až se ta jeho zrzavovlasá kamarádka objeví, aby ji mohl vzít v sobě. Už pro ně tak nějak připravil vše ve sklepě, aby si mohli zahrát hry, popíjet krev, a jednoduše mít Relax.*
Natalie s Elainr konečně dorazili nq misto tak ho Nat okamžitě objala Ahoj! Pozdravila ho Nat a Elaine jen přikývla na pozdrav.* Hele mrzí mě ten silvestr..nechtěla jsem fakt *Elaine ji zastavila a posadila se*
*Jakmile je Dominic viděl, tak se usmál. Když k němu upírka přišla, tak jí obětí opětoval, starší upírce nevěnoval tentokrát ani pohled. To, jak se poslední dobou chovala, se mu nelíbilo, a tak si od ní držel odstup. Proto pro něj teďka existovala jenom Natalie. Usmál se na ní, a poté zavrtěl hlavou.* Hele co bylo, není nutné to nějak připomínat. *Pronesl, a pak vstal.* Tak co, můžeme? Mám vše připravené, Mám tam nějaký seznam her, krev, no prostě Relax. *Oznámil a zamířil k domu.*
Teď jsem si…ugh *Povzdechla si Elaine a vstala taky Nat Následovala Dominica, Nat se úsmala odnucha knuchu* Hry zni super! Prostě chill jak to máme rádi..*Objala hi jednou rukou a opřela si hlavu o jeho ruku*
*Dom se na ni usmál a pak pokýval hlavou. Poté si ji objal kolem ramena zamířil směrem k jeho domu.* No tak jo. a jak se máš jinak? Povídej, přeháněj. Co Dragos? Nezval ten novoroční večírek až moc zle? Co jsme si všiml, bylo to tam pak jaksi, hm, divoké? A co Val? Viděly jste se teď někdy? Jak vám šlape vztah? *Zajímal se pak upír.*
No..půjdu k Dragosovi na kobereček..a s Val to je dobré! Alespoň si píšeme..nemá čas teď čas víš..ale jinak se mám skvěle..asi *Usmála se nat a koukla na něj* A co ty?..Nenapsal ti Inocenc? Nebo ty jemu? Jak to je mezi vámi..*Zeptala se Nat a koukla na něj* Musíš mě seznámit! A můžem si zahrát vsichni hry dát si něco na zub..Val by se taky mohla přidat a měli by jsme takové dvoje rande *Vysvětlila svůj nápad s úsměvem a radostí* co ty na to?
*Dom poslouchal a byl rád, že se má Nat tak nějak dobře.* Tol s Dragosem mě mrzí, ale jak jsme řekl, to cos e stalo na té party nebyla tvoje vina. *Pronesl uklidnujícím hlasem alespon a pak se na ni opět umsál.* A jo, s Iniem to jde dobře. Vídáme se, je to moc fajn. *Přiznala a pak naklonil hlavu na stranu, zatímco ji poslouchal, než se zase zasmál.* Dávám ti vědět vše, co se stane, neboj, pak ti doma řeknu, co se mi zase stalo za věc nedávno, když jsem jel do servisu, Taky sranda.
To jsem ráda že se vydáte!..*Nat jej dále poslouchala a zasmála se* Krachlo auto co? A Dragos..je prostě Dragos..at je tk moje vina nebo nelibilo se mu to..Elaine taky nebyla moc morální podpora *Koukla na Elaine a ta jí vrátila stejný pohled* Já ani nemám být..mám na tebe dohlížet a hlídat jak ti říkám pořád! *Elaine jí odvětila a Nat se pritiskla k Dominicovi* Už se nemůžu dočkat až budu moc být sama.. *Uznala Nat a otočila se zpátky na Doma
*Nad Elaine se ani nepozastavil, ani jí nevěnoval odpověd, jen mu hlavou projelo to, že je až zbytečně agresivní a hysterická. Pak se ale otočil na NAt.* nějak to zvládneš, jsi přece holka šikovná, no ne? *Usmál se a poté už se dal do vyprávění.* No jo, krachlo A rozhodl jsme se, že ho vezmu do servisu, kde mi ho měla spravovat jedna civilka. Ale asi po půl hodině po ní skočil upír, nejspíše její kolega, který byl ještě mladý a neuměl se ovládat. Chtěl jsem to zvládnout v klidu, ale tak hysterickou osobu jsme asi ještě neviděl. Nakonec jsme jí tedy samozřejmě vymazal paměť a řekl, že se stalo něco jiného, ale teda, taková hyserka, no hrůza děs. *Odfrkl si a to už odemkl dveře od vchodu a pustil je dál.*
To vím..ale par let to potrvá..*Poslechla si ho a usmaka se* Tak co čekáš? Normální lidé nejsou zvyklí na upíry..alespoň ne na ty opravdový..někteří lidé hysterčí ze strachu *Usmála se a dala sinruce do kapes* Tak joo..po newyorku se toulaj mladý upíři? Od kdy?
*Dom si ji vyslechl a poté pokrčil rameny.* NO, na jednu stranu se tomu ani nedivím, protože hele, myslím, že jen málo klanů dbá na to, aby tak nějak, měly své mladé pod kontrolou. Tohle není smaozřejmost,. a pokud byl třeba proměněný tak, že nemá klan, nebo utekl, nikdy nevíš. *Pronesl.* Tak jo, šup dolů, vše už tam čeká. *Usmál se, a naháněl upírky dolů. tedy Hlavně Nat, bylo mu jedno kam půjde Elaine.*
Mladý Upír mě napadl zpátky v Kanadě..bůh ví či byl..*Nat sešla dolů do sklepa, Elaine si sedla na gauč v obýváku. Nat se usadila na gauč ve sklepě a.usmala se* Zase u staříka mám sr bát? *Ušklíbla se na Dominica a opřela se* Mimochodem nemáš nějaké oblečení co nenosíš? Ten tvůj styl není tak špatný a to co mám je tak pozašívané že se to nedá nosit..třeba košile a kalhoty *Zeptala se Nat a protáhla se než jí krk a ramena křupli*
*Dom se na ni usmál a pak pokýval hlavou.* Zvláštní otázka, snad ti není zima? Ale jestli chceš, jdi se podívat nahoru do pokoje, můžeš tam vyrabovat skříň a vzít si co budeš chtít. *Mrkl na ní Dom a odkázal ji na pokoj nahoře. Ložnice, ve které měl své oblečení byla jen jedna. Sám se jal k tomu, aby nalil pití každému z nich do skleniček, pak sedl na pohovku, zapl konzole a čekal.*
Ne že by mi zima nebyla..vypadám s nimi jak beztak.. a sekaček Maj zavřený v noci..*Když slyšela co řekl tak se ji rozsvítil obličej a objala ho* Ty seš nejlepší borec! *Nat vyběhla nahoru a vybrala si pár věcí než se vrátila s košilí tyčící z batohu, Nat Skočila na gauč vedle něj* Tvoje kosilenjsou nejlepší..však nosím jednu samou skoro furt..co jsem ti jednou omylem vzala a přivlastnila *Přiznala se Natalie* Ja ti pak seženu nějaké koženky..ty by ti slušeli..
*Dom se usmál a pak, když se Nat celá nadšená vrátila, zamířil zpět a objal si ji. Jo, tak jo, budu rád, když něco seženeš. jsme zvědavý, co to bude, ale no, koženky, ty jsem nikdy moc nenosil. *Přiznal a pak ji podal konzoli, zatímco před ni postavil slenku s pitím a sjel si ji pohledem.* Tak jo, co to bude? Máš vybranou nějakou hru, a nebo si chceš vybrat sama? *Usmál se a zapl playstation jednotku. Hned tam vyjel návrh nejrůznějších možných her, které se daly hrát ve dvojici, výběr nechal Dom na Natalii.*
Něco pro nás výběr.. třeba něco kde někoho můžu zmlatit! Mortal Kombat tam máš? *Zeptala se a napila se drinku s chutí* Mhm..to je dobrý.. *Nat si vzala ovladač a začala hledat hru. Jestli jo našla [link src="tam.ji"] zapnula a usmála se* tady..
*Dom se na ni uculil a pak pokýval na souhlas, to už ale Nat začala hledat hru, jež tam samozřejmě měl. když jí najela, tak se uculil a sám tedy čekal, až se hra načte. Zastavil se ale nad tím, jaký důvod byl v tm, že chtěla onu hru vyhledat.* Máš chuť někoho zmlátit? *Zajímal se upír a sjel si ji pohledem.* Ale, jakto? *Optal se pak.*
Hádej třikrát..*Nat se zamracila a soustředila se na obrazovku, z jejího hlasů zněla hořkost, kterou cítila k její chuvě* Tak si vyber postavu..ať ti můžu nakopat zadek *Poškarlila ho Natalie a polechtala ho na boku*
No, myslíš to s tím Dragosem? A nebo nevím, musíš se mnou víc mluvit. Pokud je to ale tím Dragosem, tak klid, určitě dělá jen to co musí, v zájmu bezpečí tvého a oststních, a teď se nechci nikoho zastávat, jen říkám, jak to je. *Pokynul jí hlavou Dom. pak si vybral postavu a zadíval se před sebe, s úsměvem hledící na to, až hra začne.* Víš že se nemusíš bát mi cokoliv říct.
Ne..myslkm tam tu osynu v zadku co si cte nahoře..pije mi krev...a ja vím..jen prostě chci být sama..bez chůvy..ona je tak Sakra otravná..*Nat smzacalanhrat a schiulila se*
*Dom pokýval hlavou a zapl hru.* Jo, jo to nějak chápu, že to musí být otrava, ale jak říkám, je to pro tvé dobro. A navíc, Nat, jak dlouho už jsi proměněná? zase uplně takový novorozený novorozenec nejsi, takže si myslím, že by to mohlo být dobré, už máš málo času do toho, než ti ji odeberou. A pak budeš volná, a bude to super. Jen bacha na průsery, ale bude to afjn, no a ne? To vydržíš, vždy můžeš přijít navíc za mnou. *Usmál se na ni.*
Čtyři roky...a to jsem byla jen pod ochranou Upíra než se rozhodlnzdrhnout a nechal mě *Nat hrála sevřela ovladač pevně a zavrčela* jsem moc mladá a neumím se ovládat..Jo..pak budu volná ale do té doby jsem uvízla s starou kravou, která neumí nic jiného než mě peskovat a mlátit deštníkem...*Nat se soustředila na hru za tímto si zatěžovala*
*Dom se otočil na Elaine, než se pak podíval na NAt.* To zvládneš, zkus ji ignorovat, dělej, jakože tu není, uvidíš, že to půjde. *Mrkl na ni a pak se jemně odtáhl, aby se mohl soustředit na hru.* Tak jdeme nea to, jo? hehe, uvidíš, jak mi to půjde, rozsekám tě, to bude sekec!*Uculil se a začal hrát, spokojeně se culil, ale i tak byl připraven dál poslouchat Nat, kdyby něco říkala.*
*Natalie se usmala a začala vyhrávat* [link src="No.to"] je smůla! To je dost grafický! *Nat se usmála na to množství zranění a krve* To je výhra pro mě..ještě jedno? *Zepala se s očividně lepší náladou.*
*Dom ihned pokýval hlavou a přitakal.* NO, jasně že ještě jednou, ale počkej mi, skočím ještě pro krev.* Poukázal na to, že vypil svou sklenku a nechal Nat čekat. Sám proto došel nahoru, kde by si mohl v lednici vytáhnout krev a dát si ji, ovšem to by se nemohlo ozvat klepání na dveře. Dominic se jen opatrně zamračil, ale pak došel ke dveřím jež otevřel. Následovala tvrdá rána pěstí, co ho donutila zaklopýtat pár metrů. Poznal, že tohle byl ten upír, ten novorozený upír, kterého Dom zastavil v tom, aby zabil Mercy. Musel asi z jejího seznamu zákazníků nějak zjistit, kde bydlí.*
*Natalie slyšela ránu nahoře a vyběhla ryhcle tim směrem. Ealine se zvedla a čapla Novorozenece za ramena než ho odtáhla dále od Dominica. Když Nat vyběhla nahoru tak se lehce zděsila nad tím co viděla a přiběhla k Dominicovi na pomoc* Jsi v pohodě?..*Zeptala se ústraně a Elaine držela Nivorzence dál*
*Novorozenec se ale i tak dál drápal po Domovi a dokonce se mu to i povedlo. Odhodil přitom Nat stranou, přičemž si na Doma obkročmo sedla za nadávek na jeho osobu mu začal drásat hrudník. Dom zavrčel a pak i vykřikl, ten parchant musel mít sakra dlouhé nehty, jelikož cítil, jak mu košilí prosakuje krev. Nakonec se mu je ale podařilo shodit stranou tak, aby odletěl pryč.* Zmizte odtud, nahoru, dolů, já ho nějak zpacifikuju! *Prohlásil.*
*Natalie zavrcela a zasyčela na Novorozence než jinodhodil na zem* Čůraku..[link src="Dome.to"] ne! *Elaine capla Natalii přes rameno a vzalanji zpátky do sklepa kde ji zamkla* Tady čekej..*Natalie bouchala na dveře a snažila se je odemknout* Elaine Otevři! Nemůžeme ho tam nechat! *Natalie byla odtáhnuta PD dveří* Je starší než ty a mám za tebe zodpovědnost..*Ujistila jí Elaine asla pomoct Dominicovi, Natalie se snažila otevřít dveře*
*Dominic se zatím pral s upírem. Ovšem netrvalo to dlouho, co se na něj opět vrhl. Dom mu jedním trhnutím zlomil vaz a sledoval, jak padá na zem.* Sakra,a le co s ním teď? otočil se na Elaine.* Vrátí se, dělá problémy, jako můžu ho zabít, ale sakra, nechci si zadělat na problémy. No, někam ho asi odvezu, a nebo nemůžete ho vzít vy? Já sám nic nezmůžu. Vezmete ho se sebou do vili a řeknete co se stalo? nevím kam s níma nemůžu ho nechat jen tak běhat po NY.
Nebudu riskovat zdraví Nat..odvez si ho ty..*Zasla za Natalii a odemkla jí Nat otevřela dveře a odstrčila Elaine na bok aby se dostala za Domem* Budeš v pohodě?..*Zeptala se když viděla jeho rozdrásaný hrudník a koukla se kolem* Bolí to hodně?..*Nat vytáhla Kapesníky a koukla na něj*
*Dominic protočil očima.* Má zloměný vaz. To znamená, že do dobrých dvou hodiny se neprobere. Pokud vyjedeme teď, budeme na statenu do půl hodiny. *Zavrčel Dominic na Elaine.* Nemá se co stát. *Dodal pak ještě.*
Na fajn..*Elaine přehodila Upíra přes rameno a Nat Dominicovi utrela Rány* To by bylo.. *Nat si povzdechla koukla na Dominica s lehce vestavěným vyrazem* Jo vezmeme..Já ho vezmu klidně..*Nat se usmála a pomohla Dominicovi vstát*
*Dominic na to pokýval hlavou.* Dobrá, nasedněte si, auto je garáži, odemklé, já ho naberu. *Proensl a pokud se tam dívky vydaly, tak mladíka naložil. Pak už vyjel na staten Isladn, kde vyložil jak Nat tak Elaine a předal nejbližším upírům novrozence. Pak se s Nat rozloučil a sám odjel domů.*
*Ealine následovala Dominica do Auta [link src="tak.jako"] Nat, obe nasedly a spolu byly odvezeni do a do vily* díky.. tak zase příště! *Rozkoucila se Natalie a vešla do vily*
*Dragos celý ten chaos kolem sledoval jako souhrnný obraz. Jako velké dílo v muzeu, které je příliš obrovské, aby jej člověk zahlédl v celku dokonale a tak jej sleduje po malých úsecích v blízkosti. Viděl skupinky, co se utěšovali, ošetřovali, někdo zavolal zřejmě sanitku a policii, protože slyšel majáky a do toho všeho někdo pokřikoval, ať ty vrahy zastaví, že se snaží ujet pryč, přičemž řval motor Alessina auta. Dragos si nebyl jistý, koho myslí těmi zavražděnými, neboť on si připadal na své poměry dost živý a ten civil to určitě přežije, zvlášť s jeho krví, ale za to perfektně registroval auto, co se náhle řídilo přímo na něj. Věděl, že moc možností nemá. Utéct s jeho nohou nepřipadalo v úvahu, znovu se v dým proměnit nemohl, protože i kdyby se mu to zázrakem povedlo, tak by si rozhodně neudržel vědomí pohromadě natolik, aby se pak v pořádku proměnil zpátky. Mohl by uskočit stranou, ale neměl kam. Už čekal náraz, když ho někdo popadl zezadu a vzápětí se ocitnul ve vzduchu.* Ce se-? *Dostane ze sebe zaraženě a než se stihne kouknout nahoru, kdo jej vynesl, tak už padá na střechu. V noze ucítil nepříjemné křupnutí, jak nebyla zcela dohojená a on na ni přistál částečně a tlumeně zanadával, než se převalil na záda a zůstal ležet. Ani nevěděl, co všechno má doraněné a věděl, že si to bude muset zjistit.* Přistání jemné jako peříčko.. *Pronese kriticky s nakrčeným nosem k Triss, kterou identifikoval, jen co se na ni podíval.*
Ještě si stěžuj, že jsem tě nenechala zemřít. *Ucedí Triss, když si doléčí jednu z ran a krátce se na ni podívá, aby se ujistila, že je stále na místě a postupně si doléčí všechny svoje potlučeniny a odfrkne si.* Něco málo ti dokážu vyléčit, jestli chceš. *Nabídne, protože ji možná unesl, ale dost možná i zachránil život. Děkovat mu však nemínila. Pomoc za pomoc a tam to končí, půjde si po svých. Nemínila tu s ním strávit žádný čas navíc, takže se postupně přesune k okraji střechy, kdyby odmítl. Bylo by snadné se přesunout na druhou stranu a prostě bude doufat, že ji při tom nevypne a postupně se dostane pryč, než se on zahojí.*
Taky neslyším díky od tebe, drahoušku.. *Vrátí ji otráveně. Otočí na ni hlavu a pozvedne obočí, načež pokrčí rameny.* Když se ti chce.. *Mávne rukou, aniž by se zvedl ze střechy.* Prosit tě nebudu.. *Dodá ještě, zatímco rukama začne rozepínat svoje oblečení. Přesněji korzetovou vestu a košili. Přesune se pak nějak k okraji střechy, který byl zvednutý a on se o něj opře jako o opěrku. Jeho ruka následně zamíří po hrudníku a Dragos si začne kontrolovat žebra, aby zjistil, co má jen zhmožděné a co má nebo měl zraněné. Když skončí s hrudníkem, tak se začne věnovat noze, která utrpěla asi nejvíc za dnešní večer.*
Neuslyšíš, dostal jsi nás do té situace v první řadě. Provokoval jsi je, prakticky jsi mě unesl - ZASE, takže nebýt tebe, nic z toho by se nestalo a nebyli bychom tady. *Odsekne popuzeně a přesto dojde blíž.* Pokud máš ochranné předměty, tak to nebude fungovat. *Oznámí mu a sleduje, zda je ochotný se vystavit zranitelné pozici, ač není jako on, aby takové chvíle, kdy je zraněný, zneužívala v nějaké cestě za osobní pomstou a nebo zda to raději odmítne a nechá si je. A dle toho se i zařídí. Buď mu oznámí, že v tom případě nemá důvod zůstávat, protože se stejně vyléčí brzy sám a nebo se přiblíží na dosah s tichou motlitbou v mysli, že toho nezneužije ani on, načež si přidřepne tak, aby ji šaty cudně halily a aniž se jej příliš dotýká, prohlédne si zranění. Se zlomeninami si musí poradit jeho regenerace sama, ale ta byla momentálně rozptýlená na více bodů naráz a ty, které nebyly zlomeninami mohla vyřešit, aby trpěl kratší dobu. Nevyživala se v něčím utrpení a po pekle ještě méně, takže to víc neprotahovala a začala od toho nejsnazšího - krvácející dlaně z níž sejmula látku, aby ji vyléčila, načež se přesunula teplými dlaněmi nad další blízké zranění, které viděla. Pohmožděniny, modřiny, podřeniny, krvácející zranění, dokonce případné menší vnitřní zranění u něhož se jí na čele objeví soustředěná vráska, protože bylo složitější. Lidskou anatomii měla poměrně v malíku, nebýt léčení kostí, dokázala ten přirozený proces jeho těla i jen popohnat tím, že do něj posílala jen svou magickou energii, když však byla hotova stáhla se. Nepatrně zavrávorala vyčerpáním, byla i pobledlá a z dlaní se jí vytratilo teplo, navíc neměla ani kabát, přijela sem dopravou - vystoupila a hned šla do tepla a nyní tu dřepěla na střeše v šatech na tenkých ramíncích na konci roku a dával se do ní chlad.* Zlomeniny ti nevyléčím, neumím to. *Pokrčí narovinu rameny a usadí se opodál, aby viděla do ulice, kde blikala světla policie i záchranné služby a jen se modlí, že lidé byli natolik v šoku, aby je identifikovali a že Malachai nebyl idiot a zabezpečil prostor tak, aby v jeho blízkém okolí nebyly kamery a nebo byly slepé alespoň proti magii tím, že je očaroval nebo tak něco a nikdo jí další den nezaklepe na dveře s tím, že byla přítomna.* A pokud je to vše, odcházím. Nechci s tebou mít nic společné. *Řekne nakonec, když se cítí, že by mohla zvládnout přesun na další střechy a poté případně dolů a nebo dokonce let. Viděla to spíš, že se přesune do nějaké ulici o něco dál a ozve se Lucasovi.*
I beg your pardon?! *Ohradí se podrážděně, když to hodí na něj.* Do situace mezi mnou a tou malou děvkou nevidíš, takže vyvozovat závěry z jednoho večera je z tvé strany stupidita. A za druhé, já si s tebou chtěl jen promluvit a ty jsi byla ta kdo na mě vylil whiskey a zdrhl, takže scuze, že jsem se podruhé pojistil.. *Odfrkne si. Začne si v mezičase všechna zranění kontrolovat a když k němu Triss dojde a znova se ozve, tak převrátí očima. Vyhrne si rukáv saka i košile a odepne z ruky silnější náramek, který následně schová do kapsy saka. Ochranu hlavy si ponechal. Dovolil Triss pouze, aby na něj mohla použít magii. Zatímco ho léčí, tak z jiné kapsy saka vytáhne sáček s malými kapslemi. Pár z nich vysype do dlaně a následně z ní přesune do pusy. Bylo by mu milejší se napít z nějakého civila dole, ale tam bylo ruchu až až. Jen nakrčí pohrdavě nos nad Trissinými slovy o zlomeninách.* Nedělej si starost, princezno.. Nejpozději zítra budu jako nový.. *Vrátí si na ruku náramek, neboť je jasné, že Triss skončila a následně zvedne prudce hlavu.* /No tak to ani náhodou../ *Vymrští se, přes zdravou nohu, do své výšky a následně Triss zachytí za pas a druhou rukou pod krkem.* Až na to, princezno.. Že já vím a mám něco, co tě bude zajímat.. *Šeptne ji vítězně.*
Mě je jedno, co je mezi vámi, nechtěla jsem s tebou mluvit a je to moje věc, zda budu nebo ne, obzvláště pokud o mě máš v plánu šířit nepravdivé informace a bez mého souhlasu mě táhnout pryč. *Ohradí se Triss, že na ní vina také nepadá. Pak se ale pustí do léčení a ušklíbne se, když zmíní, že bude jako nový a chystá se odejít, Možná to měla udělat místo toho, aby toho kreténa léčila, což ji napadlo, pochyby ale vytlačila. Možná prostě skutečně byla příliš naivní a potřeba pomáhat měla větší kontrolu než racionální stránka, protože v další moment ji drží nejen za krkem, kde jí to možná od někoho jako on vadilo možná méně než na pase. Překvapeně jí unikne zalapání po dechu, jakoby ji to dusilo a klopýtne, protože byla uprostřed kroku a krátce se o něj opře, než nabere zpátky rovnováhu.* Nemyslím si, že máš něco, co mě může zajímat...pusť mě, Dragosi. *Pohledem pátrá po střeše, zda něco nemůže použít na vlastní obranu, ale nic, co by bylo volně zde nebylo a ostatní věci byly příliš pevně zabudované, než aby nepřitáhla nechtěnou pozornost. Prudce z frustrace vydechne nosem a krátce zatne pěsti, spíše na uklidnění než pro cokoliv jiného a polkne.* Nechci s tebou mluvit, prostě mě nech být konečně. Máš ve svém nekonečném životě tolik věcí, kterými se můžeš rozptýlit, mě z nich ale vynech, buď té lásky. *Prohlásí nakonec tiše.*
Nicméně.. Tebou volený způsob odchodu vzbudil více pozornosti, než můj únos tebe a to nepopřeš.. *Uzavře debatu. Během léčení je víceméně zticha a spíš si kontroluje na co všechno si tedy musí ještě dávat pozor, ale zpozorní jakmile mu Triss v podstatě oznámí, že má v plánu odejít. Zachytí ji v rámci omezených možností, které se projeví jen co se o něj opře. Aby udržel rovnováhu, tak musí přenést váhu na zraněnou nohu, což si hned neuvědomí a dojde mu to až když se pod ním noha podlomí a on po zádech spadne na střechu a Triss stáhne na sebe spolu s ním. Nesletí tedy úplně na záda, ale jeho kostrč mu rozhodně nepoděkuje. Triss mu teď v podstatě sedí v klíně, neboť ji nepustil.* Kurva! *Zanadává už opravdu nasraně, načež si odfrkne a zamumlá něco ve smyslu toho, že se na Remim ještě vyřádí.* Nicméně.. Zpátky k pointě.. *Ušklíbne se a rukou pod Trissinou bradou ji na sebe víc přitiskne.* Jedno jméno ti myšlenky hezky obrátí.. *Přislíbí ji tiše, ale ještě ne úplně šeptem. To si nechá až na o sekundu později moment.* Josephine Rose..
*V momentě, kdy ji s sebou stáhne do pádu jen vyjekne a snaží se zapřít rukama za sebou a nemá kapacitu v první vteřině řešit jak a kam dopadla, zapře se o zem, aby se mohla zvednout, což neúmyslně způsobí velmi povrchní kroutění v místech jeho klína, které by nedráždila vědět o tom, že na nich sedí. Přesně tuhle věc si totiž uvědomí, když ji k sobě tlakem na krku přitiskne a nepříjemně ji zamrazí z toho jak blízko je a že cítí jeho dech na své kůži a celá se ošije jen aby moment na to ztuhla ať už kvůli tomu, že HO má pod sebou a nebo kvůli jménu, které vyslovil a ona se jen zhluboka nadechne.* Co s ní je? *Snaží se nepanikařit, ničemu by to teď nepomohlo.*
*Trissino kroutění není zrovna nejlepší variantou, co dělat, poté, co ji na sebe neúmyslně stáhnul poté, co si stejně tak neúmyslně sednul.* Rád bych tě upozornil, že na nohy se v nejbližší chvíli nezvednu, ale pokračuj takhle nadále a zvednu se jinak, což se tobě, s velkým podivem, zřejmě líbit nebude.. *Varuje ji s ušklíbnutím a přitiskne si ji k sobě blíž, aby ji mohl škodolibě prozradit jméno.* Prvotně by ji měl někdo naučit, jak neprovokovat někoho, kdo by ji mohl jedním pohybem urvat tu její pěknou hlavinku od krku.. Ale to je dlouhodobá záležitost.. *Odmávne to pomyslně.* Momentálně je celkem neškodná.. Za to je krásně upovídaná.. Pověz.. Jak moc ti je blízká? *Zajímá se a svým způsobem se momentálně baví.*
*Znechuceně se oklepe a když si uvědomí, že to je další pohyb, který je jemu očividně příjemný, ihned s tím přestane.* Nechutné. *Okomentuje to a když přijde na přestřel Josephine, Triss ztuhne a myšlenky se jí rozeběhnou na plné obrátky. Josie byla trochu sebevrah, to věděla, jistě. Dokonce jí i říkala o tom, že se s Dragosem viděli o tom, že má rodinu...kolik mu zhruba je... Triss zbledne, nicméně stále si kontroluje dýchání.* /Hlavně nepanikař, nepanikař...Snahou se vymanit celou situaci můžeš zhoršit...Jos./ *Začne si opakovat, než zavře oči.* Co jsi s ní udělal? Kde je? *Pravděpodobně jen z jejích reakcí muselo být jasné, že civilka jí rozhodně není lhostejná.*
Jak pro koho, princezno.. Mnozí by zabíjeli a někteří to i zkusili, aby se mohli ocitnout ve stejné pozici, co ty.. *Ušklíbne se. Její reakci těla vnímá teď snad ještě pozorněji, než kdyby před ním jen stála a je si tak vědom toho, že tnul do živého.* Ahh.. Takže dost blízká hádám.. *Pronese.* Ovšem.. *Dodá následně skoro samozřejmě, ale ještě pokračuje.* Proč by jinak byla u tebe na koncertu, kde si zažvanila o něčem, o čem neměla.. *V jeho hlase je znát, že zrovna tahle informace ho nasrala ze všech nejvíc a Josie měla s jistotou velice těžký čas hned poté, co to na sebe práskla.* A žvaní nadále.. O tobě.. O tvých láskách.. Domově.. Řekněme, že nemá žádné zábrany momentálně.. *Ukončí škodolibě.*
Výborně, s radostí se s nimi vyměním. *Odtuší a když začne mluvit o Josephine, tak ztuhle poslouchá, naž se zavrtí, nezapomene se u toho nadzvednout a dokonce sesunout níž, aby od něj byla dál a vynasnaží se přesunout jakoby na bok, aby se vymanila.* Nemyslím, že ví něco, co by jsi ty nevěděl, když jsi sledoval každý můj krok, Dragosi. *Odsekne a vypadá ustaraně, možná dokonce vystrašeně.* Nech Josie být, nech ji jít a dej jí pokoj. Dokážeš ji tak neskutečně snadno přimět na všechno zapomenout, tak to udělej a nech ji... Prosím. *Polkne a jestliže ji nepustil, konečně vzdá snahu se vymanit, protože se nějak nepřimněla k tomu jej kopnout třeba do zraněné nohy. To neznamenalo, že se mu omylem nemohla opřít o žebra. Ačkoliv spíše zavadila.*
Dobrý pokus.. *Prohlásí ironicky, čímž říká vlastně, že to bylo spíše naprosto marné. Ani náhodou ji nehodlá pustit pryč nebo se nějak posouvat, takže ji chytne ještě pevněji a místo toho sykne.* Pokračuj a tvoje posezení se ti velmi znepříjemní.. *Ono znepříjemnění nebude sice zcela v jeho moci, ale to asi nebylo nutné dodávat.* To bych zrovna neřekl.. Znala tě ještě předtím, než jsem si o tobě začal zjišťovat informace.. *Řekne nenuceně, jakoby s dobrým přítelem probíral dnešní počasí.* Například.. Lovec? Vážně? *Zaksichtí se znechuceně, což je i slyšet na jeho hlase, a tak to Triss může poznat, i když na Dragose nevidí.* Myslel jsem, že máš na víc.. *Zkritizuje ji výběr z její oslavy, než se Triss vrátí k podstatnému bodu její konverzace.* Ano.. To dokážu.. *Připustí až moc snadno a následně se ukáže proč.* I na tebe.. Na to kde bydlí.. Na všechny její známé, milované.. Nebude si pamatovat vůbec nic.. Nebo možná bude.. Mě.. *Dragos ví že má v rukách železo, které musí kout, dokud je žhavé a pokud má z věznění té zrzavé otravy vytřískat nějaké novoroční bonusy pro něj, tak musí hned.*
Tak mě pusť. *Řekne mu a zatne čelisti k sobě, nemohla Josephine nic vyčítat, ale v tento moment byla ráda, že ji nezasvěcovala do příliš osobních záležitostí a byla spíše povrchní známá, i když ji považovala za dobrou přítelkyni.* Do mého výběru známých ti nic není. *Odvětí neutrálně a vcelku pohotově, když přijde s další poznámkou a pak se ušklíbne.* A tvůj názor v této věci mě vůbec nezajímá. *Dodá a vrátí se k tématu Josephine z níž dostává informace. Zatne bezmocně pěsti, že své kamarádce nemůže zatím pomoci a frustrovaně si vydechne, dokonce vyloudí očekávatelný zvuk. * Nedělej to, nepotřebuješ to. A nezaslouží si přijít o všechny, jen proto, že ty jsi osamělý. *Sykne a alespoň se sesune v bocích na stranu, aby neseděla tak přesně, protože se cítila značně nekomforntě a poníženě. Kdyby jí viděl do tváře, mohl si všimnout letmo zarudlých lící, těžko však říct, zda šlo o vztek, frustraci a nebo rozpaky.* Nemáš to zapotřebí, tak proč ji prostě nepustíš?
*Povrchně se zasměje.* Za koho si myslíš, že mě máš? *Zeptá se řečnicky. Nic víc nedodává, neboť jim asi oběma bylo jasný, že jen co by ji pustil, tak by mu zdrhla. Na její další komentáře se jen zaksichtí a převrátí očima. Nepotřeboval je rozvíjet. Víc pozornosti musel věnovat Josephine a tomu, co pro ní Triss bude ochotná udělat.* Ta civilka už mi způsobila dost problémů na to, aby si to zasloužila sama o sobě a ne jen proto, že mě máš ty za osamělého.. *Nadhodí a uchechtne se nad její otázkou.* Je z ní docela užitečná malá hračka.. Bavím se.. Nerad pouštím ze svého držení zábavné hračky.. *Odpoví ji.* Ale řekněme teoreticky, že bych měl dobrou náladu.. Jak moc jsi ochotná obětovat pro její záchranu? *Vytáhne ven konečně nějaké podmínky pro vyjednávání a čeká, co odvětí Triss.*
*Neodvětí, byla by akorát sprostá a dál tak upírá pohled před sebe v nepohodlné pozici, v níž však necítí ve svých intimních oblastech ty jeho, což už byl aspoň drobný úspěch.* Je to civilka, při první příležitosti jsi na ni mohl použít encanto, aby si nic podobného znovu nedovolila, to tě snad nenapadlo? *Odtuší a utichne, když pokračuje, že je užitečná hračka a když nadhodí vyjednávání, tak se zoufale zasměje.* No jasně, že...Co jiného by se od tebe dalo čekat. *Prudce utnutý smích a zoufalou ironií podbarvená slova.* Co po mě vlastně chceš? Opovrhuješ mnou, Malachaiovi jsi mě přitáhl jen kvůli nějaké vaší výhodné dohodě bezpochyby, protože nejsi očividně někdo, kdo dělá laskavosti jen tak, takže víš co a do jaké míry znamenám pro něj a že to můžeš využít - což se snažil hodit za vinu mě, děkuji pěkně, to on ti to práskl sám od sebe. *Odfrkne si.* Takže jestli je to něco proti Malachaiovi, tak ho znáš lépe než já, nemám ti jak sloužit, až na to očividné. *Prohlásí rozmrzele, protože dosud všechno jak se zdálo bylo o Malachaiovi, i dnes o něm mluvil, proč by si měla myslet, že to nemůže být zase nějaká jejich hra?*
*Dragos se pro sebe ušklíbne. Ano, to možná byla blbost ji nechat poprvé odejít bez příkazu v hlavě, ale řekněme, že počítal s tím, že Josephine nebude tak blbá, aby si s ním zahrávala víckrát, což očividně byla.* Řekněme, že čekám, kdy ji její sebevražedné sklony přivedou do hrobu.. *Pronese místo toho a navrhne vyjednávání. Upřímně očekával spíše, že bude Triss ochotná vyjednávat a zachránit život své kamarádce, ale zjevně tentokrát nehodlala obětovat sebe pro někoho jiného. Trochu mu to zkazilo náladu, protože měl chuť Triss zas nějak v dohodě oškubat. Potom by i přes to všechno mohl svůj večer prohlásit za úspěšný.* Fajn.. Když si myslíš, že víš vše, tak si jdi.. *Pronese a dost necitlivě shodí Triss ze sebe. Následně se přes koleno zdravé nohy vyhoupne do stoje a dojde ke kraji střechy, kde sleduje, jak se řeší celý ten chaos před Pandemoniem.* Vyřídím Josephine, že jsi neměla zájem se podílet na jejím zachránění.. Chudáček tak nadějně spoléhal na záchranu.. *Ušklíbne se škodolibě.* Zamíří k boční uličce a skočí. Rukou se zachytí o okap, aby zbrzdil svůj pád a nedopadl tak prudce, přičemž se snaží dopadnout na svou nezraněnou nohu.*
Hej! *Vyjekne, když ji odhodí a sesbírá se na své nohy a sleduje, jak se staví na nohy a když prohlásí, že se nechce podílet na její záchraně její povzdech je ještě frustrovanější, když si zajede prsty do vlasů.* Vždyť ti nemám ani co nabídnout! *Sleduje, jak seskočí ze střechy a sama zasměje a přeběhne k okraji a se španělskou nadávkou skočí i bez křídel dolů, svůj pád kontrolujíc telekinezí. Rozhodně je její dopad elegantnější a přijemnější než ten jeho a to i v podpatcích.* Mám zájem ji zachránit, ale nemám nic, co bys mohl chtít naoplátku. Nejsem dost zkušená v magii, neovládám nejspíš ani žádnou dovednost, kterou bys potřeboval. *Odfrkne si.*
*Upír vyhlédne zpoza rohu k Pandemoniu a sleduje situaci. Ze shora zahlédnul svou dýku, jak se zaleskla odhozená kousek od vchodu. Kupodivu si ji nikdo ještě nesebral a on by si ji teď rád ukořistil zpátky. Spolu s nějakým civilem k napití se. Pro sebe se ušklíbne, když uslyší, jak za ním přistála Triss. Nedbá jejích dotazů a bvyběhne upíří rychlostí. Zastaví se jen, aby si sebral dýku a pak se vrátí nikým nepozorován zpět do uličky.* Kurva.. *Vydechne znova podrážděně, protože běžet s tou nohou takhle rychle bylo pořád bolestivý. Následně otočí hlavu na Triss.* Ale mohla bys.. Máš potenciál a v budoucnu by si mi tu službičku mohla splatit.. *Nadhodí, jakým směrem uvažuje s ušklíbnutím a jen co se vydýchá, tak si dýku schová do opasku.*
*Když zmizí, má chvíli dojem, že je všechno ztracené, sotva se však objeví, tak ucouvne o něco dál a pohled jí padne na okamžik na jeho nohu.* Takže chceš službu za službu. *Shrne a má dojem, že její svět se s ní zatočí. Přesně tuhle dohodu odmítla Axelovi a ten jí zlomil nohu.* Nebudu dělat nic nelegálního. Nezabíjím, nemučím, nekradu, bla bla bla. Víš, co tím myslím. *Přešlápne, jelikož ji znapokojovalo, že by měla mít dohodu s někým jako je on. Nakonec polkne a nadechne se, načež vydechne.* Budeme u toho stát v uličce? Nejsem upír, je mi zima. A o tobě radši ani nemluvím. *Pohled jí padne k jeho noze.*
*Dragos pokrčí rameny.* Ber to jak chceš.. *Prohlásí. Čeká než se mu noha vzpamatuje a pak se vydá normální chůzí uličkou dál od Pandemonia. Nechá Triss žvanit, než je od toho hluku dál a zastaví se. Vytáhne z kapsy malý kus pergamenu a plnící pero. Napíše krátký vzkaz, pero schová a následně přiloží prsty ke rtům a hlasitě pronikavě hvízdne.* Už se na tom pracuje, omrzlino.. *Zabrblá otráveně. Po chvíli se k nim začne snášet černý pták a se zakrákáním přistane Dragosovi na rameni.* Na. Odnes to Caiovi.. *Předá mu pergamen do zobáku a natáhne ruku, aby havran mohl odletět.* Jdeme.. Auto přijede k vedlejšímu bloku.. *Pobídne Triss.* Můžeš mi mezitím dál žvanit o tom, co v dohodě neuděláš..
Dragosi, vážně mám nastoupit s únoscem do auta? *Nadzvedne jedno obočí váhavě, ale přesune se s ním z uličky k okraji.* Co bude tvá strana dohody? *Prohlásí a zimomřivě si založí ruce na hrudi a zůstane stát v určité vzdálenosti od něj.*
Nemusíš.. *Pokrčí lhostejně rameny.* Ale taky nemusíš zachránit Josie.. *Ušklíbne se následně.* Nikdo tě do ničeho nenutí.. Jdeš se mnou dobrovolně.. Nemůžeš si zkrátka pomoct.. *Prohlásí pobaveně a vyrazí pomalu a rozvážně k místu, kde domluvil sraz s autem.* Propustím ti Josie.. Však jsem to už říkal.. *Převrátí očima a rozhlédne se, jestli neuvidí přijíždět auto. Pár minut to ještě trvalo, ale nakonec se ze zatáčky vynořil černý Lincoln MKT. Zastavil u Dragose a ten si otevřel dveře a nastoupil na pohodlnou koženou sedačku.* Nastup, nebo zavři dveře a jdi si po svých.. Je to na tobě.. *Pobídne ji Dragos a pak pozornost věnuje havranovi, který se v autě nacházel rovněž a dožadoval se odměny za dobře odvedenou práci.*
Všechno má nějaký háček. Mám věřit, že to bude takhle snadný? *Optá se a když přistaví auto, neváhá příliš dlouho, když nastoupí a zavře za sebou dveře a natáhne se automaticky po pásech, aby se připoutala. Oni by to možná rozdýchali, ona tuhle schopnost neměla a nemínila riskovat, co předvede upíří řidič. Mlčky sleduje ubíhající cestu, sem tam si prohlíží několik krvavých šmuh a těch od země, které na sobě měli oba dva, škoda těch šatů, byly jednoduché a elegantní. Po chvíli si dokonce podepře hlavu rukou a čeká, kam ji to vlastně veze, než se rozhodne zeptat.* Kam přesně jedeme?
*Dragos znovu převrátí očima a otráveně vydechne.* Věř si čemu chceš.. Jsi snad dospělá ne? Umíš za sebe rozhodovat, nebo ne? *Rýpne si do ní, protože tyhle otázky ho vytáčely. Sedne do auta a dá havranovi odměnu a pak ho nechá se po limuzíně proletět na své místo na baru, kde se zvláštně usadí, ale vypadá spokojeně. Dragos se mezitím natáhne pro skleničku s červeným nádechem a začne upíjet, zatímco se Caidar rozjede k vile.* Kam asi? Na Staten.. *Odpoví si sám, zatímco doplňuje živiny z krve.*
*Zhluboka se nadechne a skutečně zbytek cesty mlčí, než je čas vystoupit a ona se lépe rozhlédne, zda se nezorientuje v okolí. Nepřijde jí však, že je to tu povědomé.*
*Pár dní už Dom pozoroval, že Black Ghost se chová tak, jak by neměl. Tak nějak netáhl, řazení šlo ztuha a celkově se klepal, tak, jak by neměl. Dom měl podezření, že válec a nebo cívka jsou v háji, proto na netu našel nějaké dobře hodnocené středisko, kde by mu mohli auto opravit. Pak se oblékl tedy do košile, saka a vyjel, ovšem, po cestě se auto začalo chovat opět divně a do kopce se už nerozjelo.* No to snad ne. *Zavrčel. Tak nějak chápal, že auto bylo starší, ale i tak, dával na něj pozor a nechápal, co se stalo. Na mobilu proto našel nějaký jiný, dobře hodnocený bližší servis, do kterého pak auto nějak dostala a zaprkoval. Vystoupil, zamkl a rozhlédl se.* Uhm, dobrý den? *Houkl upír do prostoru.*
*Zpod postaršího stříbrného vozu značky Kia vykouknou nejprve conversky a poté i umazané pracovní s hubenou vytáhlou holkou v nich. Tmavé vlasy stažené do drdolu, aby ji při práci nepřekážely, stejně nechtěly zrovna dvakrát poslouchat a několik volných pramenů spadalo dívce přes záda. Odloží si klíč vedle rozpracovaného auta na heveru a místo toho vezme do ruky kus látky povalující se opodál. Alespoň tak dostane z rukou tu nejhorší špínu, ačkoliv od pohledu jí to zrovna dvakrát nepomůže. Stáhne si gumičku z vlasů a ty alespoň tak dodají dojem, že opravdu může jít o dámu.* *Výraz, který jasně říká: /Teď na tebe fakt nemám čas/ se rázem velice rychle změní na přívětivý výraz někoho, kdo tenhle obchod rozhodně odmítnout nechce.* ”Bré odpoledne,” *pozdraví a když udělá krok k muži v saku, rázem si uvědomí, jak vtipně vypadají jeden vedle druhého. On by mohl jít do opery, ona… rozhodně zpátky pod auto.* ”Vás jsem tu ještě asi neviděla. Vaše dáma zlobí?” *prohodí směrem k auto, které se jí jasně zamlouvá víc než jakýkoliv člověk. Možná to nebylo vůči lidem vždy fér, ale Mercy měla radost, když se jí pod ruce dostal krásný vůz… zvlášť když to bylo v té legálnější části jejích výdělků.* ”Můj šéf tu teď není, ale když nebudete proti, můžu se na ni podívat já,” *navrhne. Bývalo už docela zvykem, že si lidé nenechali od ženy na auto ani sáhnout, ne každý byl dvakrát přívětivý. Navíc ona v servisu rozhodně neměla hlavní slovo. Tahle malá firmička spadala pod muže, který se tu zrovna dvakrát často neukazoval a spíš nechával práci těm, kteří jen potřebovali nějaké peníze navíc. /Ať žije šedá ekonomika, bez ní by třetina Queensu pošla hlady./*
*Když viděl, že přišla jeho směrem mladá dívka, usmál se na ni.* No, abych byl úplně, bolestně upřímný, tak jsme jel do jiného servisu, trochu dál, ale do kopce se krásce už jet nechtělo, bohužel. Takže jsme na netu narazil na vás, jako na nejbližší možnou pomoc. *Pronesl Dom a podrbal se na zátylku, než k ní natáhl ruku.* Dominic Northwood. *Usmál se, a pokud mu dívka jeho ledovou ruku stiskla, tak to udělal i on a pak se jemně odtáhl.* No, můžete, budu moc rád, jsme ochoten zaplatit ihned na ruku nebo okamžitým převodem na účet, ještě že máme ty moderní technologie, no ne? *Zaculil se a pak se otočil k Black Ghostovi, ke kterému se pomalu vydal.* No, kráska netáhne. Nějak se jí nechce. Je nedávno nová koupená, dovezená z Evropy, před ní jsme měl to samé auto, ale to jsme zničil při autonehodě. Každopádně, tohle ještě poznávám, i když je stejné, no znáte to, je to něco jiného. Klepe se a netáhne, jo, do kopce ji přemluvit je skoro nemožné. *Popsal Dominic problém.*
*/Vstřícnej chlap… stejně raritní jako auto,/ pomyslí si a její úsměv je přeci jen upřímnější, přestože o tom rozdílu ví jen ona sama.* “Jsem Mercy, Mercy Hillová, tak se na to jdeme podívat, ne?” *oči jí skoro zazáří, když zvedá kapotu auta, aby zkušeným pohledem prošla, co se dá. Ovšem její oči hned vzápětí trochu potemní, jak se jí to, co vidí, zrovna dvakrát nelíbí.* “Jestli u vás není dlouho, tak ale můžu říct, že tohle je sakra jiný… chudák auto,” *poznamená. Vlastně mluví mnohem spíš k autu než k muži. Není to tím, že by ho nebrala na vědomí, jen je co na srdci, to na jazyku, a nemyslí zvlášť na to, že každý nemá rád auta tak jako ona.* “Teda chci říct, že jestli je to originál ze sedmdesátýho, tak je to pořád hezký, ale asi by si zasloužila trochu ozdravnou dovču. Zkusila bych se podívat na zapalovací cívku. Třeba to bude jen poškozená izolace, ale opravu nezvládneme za hodinu. Zvládl byste se stavit za dva možná tři dny?” *Otočí se zpátky k muži a rázem ji ale napadne, že to asi nebude jeden z těch, co si na opravu počkají pár dnů. Ti, kteří si mohli dovolit taková auta a běžně chodí ve formálním oblečení, si spíš raději připlatí, aby měli svého miláčka ihned zpátky v garáži. Raritní bylo možná i to, že s takovým autem jezdí, že se jím jen nechlubí bohatým přátelům. Stáhne si vlasy zpátky do drdolu, tentokrát jí žádné po okolí neutíkají.* “Nebo vám můžu nabídnout kávu a než si dopijete, budu vám schopná říct něco víc.”
*Poslouchal a přikyvoval.* No, to jste mne moc nepotěšila, aby jsem řekl pravdu. A ano, je to originál, a tak asi rozumím, ale jak říkám, to co jsme měl předtím, bylo v pořádku, pečoval jsme od něj už...dlouho. *Nemohl říct, že od roku 70, co přišlo na trh, ale tak to jen nějak zaobalil.* Mám ještě Impalu z šedesátého osmého, a ta se ještě drží. Takže jezdit čím zatím mám. *Zasmál se, když mu ale navrhla, že by se na to mohla víc podívat a i mu více říct, tak pokýval na souhlas.* To budete hodná, kávu bych si dal. *Přiznal s úsměvem a pak jí podal klíčky, aby se dostala do auta a do zapalování, ale pak ruku stáhl.* Mám s tím najet někam dovnitř? Nebo si s tím vjedete sama? *Zeptals e Dominic s úsměvem.*
“Tak to je škoda, že i tenhle u vás nebyl déle,” *prohodí s úsměvem a stočí se od Dodge k autu, na kterém pracovala předtím. Sklidí nářadí rozprostřené okolo, aby starší auto na nic nenajelo a akorát si nepoškodilo gumy.* “Popojeďte mi dovnitř a řekněte mi, co si dát. Náš kávovar sice nedělá zázraky, ale špatný není,” *pobídne ho a rozejde se do zadní části dílny, kde se nacházejí dveře do prostoru pro personál. Menší jídelní stůl, dvě židle a linka, víc nikdy nepotřebovali.* *Zapne kávovar, aby se zahřála voda a rychle se zamyslí, kam vlastně uklízí hrnky. Sama si tu kávu asi nikdy nedělala. A když už, vždy si vzala něco z dřezu, aby nešpinila další. Možná to tak měla udělat znovu, protože ve chvíli, kdy pootevře skříňku se na ní nádobí rovnou vysype. Jeden hrnek se jí podaří chytit do ruky, ale další se roztříští na podlaze.* “Kreténi,” *zasyčí tiše, odloží jeden hrnek a začne sbírat druhý, zatímco syčí další tiché nadávky na svoje kolegy, kteří nedokázali ani srovnat hrnky na polici, aniž by to někoho zabilo. Při tom všem prudce trhne rukou a jeden velký střep projede skrz slabou kůži. Sykne bolestí a dlaň sevře, aby krvácení zpomalila. /Úžasná profesionalita, teď abych mu to fakt spravila nadzvukovou rychlostí./ V rychlostí sklidí největší střepy a okolo ruky si omotá utěrku, aby si nikdo nevšiml, že se poranila. Tuhle zakázku chce, i kdyby měla pracovat jen jednou rukou. Mávne na Northwooda, aby šel za ní, když zvolí na kávovaru, co chtěl a dál se tváří, že se vůbec nic nestalo.*
*Dominic jí přikývl na souhlas a hned poté sedl zpět do auta, opatrně nastratoval a ještě opatrněji šlápl na plyn. Mercy tak mohla slyšet jak protestoval při každém pohybu a Dom se jen tiše modlil pro to, aby byl tak nějak v pořádku, aby pro jeho krásku byla záchrana. Uvnitř vystoupila povzdechl si.*/ Jo, to jsou přesně ty zvuky. *Povzdechl si a pak se na ni usmál.* Dam si černou kávu, prosím. *Pronesl a běžně si klepl na náprsní kapsu, aby zkontroloval placatku s mrví, jež by nebyla namíchaná v kávě vidět. Nechá ji pak jít dovnitř a jde za ní, je i svědkem toho, jak jí hrnek spadne a ona se pořeže. Tiše sykl i za ní, a hned na to si přišel k ní, a nadzvedl obočí.* Budete v pořádku? nechcete to zavázat? *Zeptal se Dom obezřetně, když viděl její zranění.*
“Ne, neblázněte, to nic není,” *mávne nad zraněním zdravou rukou. A nebyla to ani lež, běžně si nosila mnohem horší zranění, ale dokázala se o sebe postarat. Jizvy pod oblečením by samy dokázaly vyprávět dost šílené historky.* “Víte jak, vám tu za chvíli cvakne káva, já kouknu na auto, ať neztrácíme čas. Pak s tím něco vymyslím,” *ujistí ho a zmizí ze dveří k autu. K Northwoodovi se ohlédne jen opravdu krátce s myšlenkou /Tak toho už tu znova těžko uvidíme/ Na jednu stranu ji to mrzelo, ale třeba má šanci si ještě opravit reputaci, když dá auto do pořádku za nějakou rozumější cenu a šéfovi pak bude tvrdit, že to byla přátelská sleva. Rozhodně mu nehodlala vyprávět, že se před klientem pořezala a při hledání hrnku. Pevněji chytí utěrku v ruce a znovu se ponoří pod kapotu dodge. První jde opravdu po svíčce. Je opatrná, aby nepoškodila nic dalšího. Třeba bude mít štěstí… a měla! Skoro se zaraduje, když vidí, že možná bude stačit závitová vložka. Hlavu zvedne jen jednou, když za sebou slyší zvuky z úzké chodbičky, kdy mají šatnu.* “Ať tam strašíte kdokoliv, vemte mi z šatny, lékárničku, dík!” *houkne po někom z mechaniků, ať už se převléká kdokoliv. Zatím si přeměří velikost požadované vložky a protože ten, kdo straší v šatně je navíc neuvěřitelně pomalí, začne s převrtáním většího závitníku. Její další slova už o mnohem spokojenějším tónem tak patří k Northwoodovi* “Myslím, že máme kliku, jestli se nepletu, tak s tím rozhodně dneska budete moct odjet. I když dodge by rozhodně ocenil, kdybyste mu, až na to budete mít čas, dal kompletní prohlídku a nějaké drobnější opravy.”
*Dom sena ni i tak stále trošku opatrně koukal.* No, snad v pořádku, kdyby něco, mám v autě lékárničku, ale hádám, že to i vy tady. *Pronesl obezřetně Dominici, hledící na ni a pak kývl na souhlas.* Počkal tedy, až cvakne káva, obezřetně si do ní přilil krev a pak si ji vzal k sobě do ruky, načež zamířil k dívce u auta.* Tak, co myslíte, bude to vážné? Podívejte, jsme ochoten do toho dát kolik je jen třeba, jen ho potřebuju v pořádku. *Řekl skoro až prosebně upír. To už mu ale i dopovídala a on si oddechl.* Páni, to jsem moc rád, nečeklal jsem, že za jeden den to půjde, ale teda, uff. *Pronesl spokojeně.* Cenově, můžete mi naznačit? *Zajímals e, hledící na ni, než se posadil na jednu z židlí kousek, nohu si přehodil přes nohu a napil se kávy, ze které se ještě viditelně kouřilo.*
“Oceňování není úplně moje parketa, ale podívám se,” *ujistí ho a byla by se šla rovnou podívat do poznámek, kde by odpověď mohla najít, všimne si ale, že možná přeci jen špatně odhadla hloubku poranění a krev už skrz utěrku částečně prosakuje. Několik kapek dokonce dopadlo i na lak auta. Rychle je otře suchým kouskem látky a rychlejším krokem se rozejde k šatně.* “Hej, co tam děláš takovou dobu?” *křikne trochu nazlobeně po kolegovi, vždyť zvládla téměř vše potřebné, zatímco se on vzadu ještě ani nepřevlékl. Kdyby jen trochu tušila, co se zatím děje vzadu, neřekla by ani půl slovíčka…* *Rozrazí dveře šatny a dívá se na mladého muže skrývající tvář v dlaních jako by snad brečel. Když se ale o krok přiblíží, nepřijde jí, že by plakal. Mohl mít snad nějaký panický záchvat? Rozhodně to tak působilo.* “Hej si v poho…” *ale než stihne dokončit větu, mladík se vrhne směrem k ní, shodí ji na zem, že Mercy jen překvapeně vyjekne. Podaří se jí kopnout mechanika do slabin a odkulit se stranou. Nezastavilo ho to, možná jen trochu zdrželo. Byl to zlomek vteřiny, kdy zahlédla jeho pohled, byl šílený. Jako když feťák nedostane svoji dávku, svoji poslední smrtelnou dávku. Jeho oči byly temnější než nejzapadlejší ulice New Yorku, určitě byl horší než závislý, nikdy nic takového neviděla. Podvědomě sáhne k vlastním věcem pro zbraň. Odjistit ji ale nestihne, na to je mechanik moc rychlý. Mnohem rychlejší, než by vůbec měl být! Netušila, co se to kolem ní děje, ale instinkty a pudy fungovaly rychleji než si mozek pojil souvislosti. Praští ho berettou po hlavě, při takové ráně do spánku by přeci měl omdlít! Mechanik se chytí za hlavu a zastaví. V té vteřině Mercy odjistí zbraň.* “Ještě krok a vystřelím, varuju tě!” *křikne už hystericky. Nechápe to. Nechápe nic, všechno je příliš rychlé, příliš silné. A než se naděje, mačká spoušť. Střela najde svůj cíl mnohem rychleji než by měla, jak se zatraceně stihl dostat tak hrozně blízko?! Nemohla uvěřit vlastním očím, mechanik jí stále propaloval pohledem, přestože v jeho břiše zela díra. Zíral na ni, zatímco se rána pomalu stahovala…*
*Dom na ni kývla usmál se a když pak odešla, tak už jen čekal. Jakmile ale zaslechl hluk a křik, tak vstal tak rychle, až rozlil svou krev s kávou po zemi. Na to se ale nějak ani nesoustředil. prostě vyběhl tam, kde slyšel Mercy. Naskytl se mu skutečně nepěkný pohled. Viděl, slyšel, jak vystřelila a pak i muže, který na ni zíral. Nemohl si nevšimnout toho, jak se díval, toho, jak mu zpod rtů vykukovaly špičáky. Dom ihned zpozorněl.* Mercy, pojď ke mě, pomalu, opatrně, neotáčej se zády. A ty, ty stůj! *Křikl, načež na upíra vyslal encanto. Mechanik se skutečně zastavil, pokud se tedy do pohybu dal. Sám pak došel k Mercy, na kterou se podíval.* V pořádku? *Ovšem, jak se na ni podíval a začals e o ni zajímat Encanto nechal povolit a mechanik tak mohl být opět volný.* Musíme ti hned ošetřit tu ránu. *Na nějaké vykání teď už kašlal.*
*Nechápavým pohledem až hypnotizovaně sledovala zacelující se upírovu ránu. /Jak to bylo možné?! Tohle nemělo být možné! Tohle nebyla skutečnost!/ Možná to skutečně nebyl ani tak strach jako pohled na něco nadpřirozeného, co ji přimrazilo na místě. Nedokázala se podívat jinam. Vnitřnosti měla stažené, každý sval v pohotovosti. Podvědomě ale věděla, že jemu neuteče, že ji zabije dřív, než se vůbec dostane ke dveřím. V uších jí hučelo, jak se zvuk výstřelu stále ještě odrážel v malém prostoru, ale i tak jasně a čistě slyšela Northwoodův hlas. I on se sem dostal až moc rychle, ale tak rychle si vše spojit nedokázala. Stále na zemi se pomalu sune k němu, ač pohled neucukl ani o milimetr. Zarazí se až zády a Dominicovi nohy, když do nich slabě narazí. Slabě se jedné zachytí a stejně pomalu a hypnotizovaně se postaví. Rychle zamrká a konečně se jí podaří odtrhnout pohled, stočí se částečně bokem k muži v obleku, aby u něj hledala odpověď.* *Otvírá ústa, aby ze sebe dostala i jen jedinou hlásku, ale něco je rychlejší. Je to ostrá bolest, co ji ochromí od ramene až po zbytek těla. Bolestí vykřikne, křečovitě se chytí Dominicových ramen a vykopne znovu. Podaří se jí prokopnout mechanikovi koleno, takže padne na zem. Vystřelila by znovu, ale zbraň jí z ruky vypadla. Mercy ale nebyla žádný hrdina, aby se postavila mezi oba muže. Připadala si, že právě zešílela, a jen se potřebovala co nejrychleji dostat pryč. Její mysl už byla v půlce cesty, ale nohy selhaly a ona opět letěla k zemi, alespoň však při tom znovu zachytila berettu. Dopadla tak, že zády narazila do zdi a vyrazila si dech.*
*Dominic tak nějak začal chápat vážnost situace. Nevěděl, co je mechanik zač, ale musel to být asi mladý upír. O to více jej překvapilo a zarazilo to, jak je možné, že jej nikdo nekotroluje, že nikdo nebyl s ním? Elaine nemusel, ale na jednu stranu chápal její poselství u novorozené Nat, kdy ji hlídala. Otočil se na Mercy, načež ji doslova hodil za sebe na zem, snažil se ale, aby to nebylo na zraněné místo.* Běž, já tě najdu, utíkej! *Houkl po ní a otočil se na mladého upíra, zrovna když jej, jako jedinou překážku, jež jej od Mercy dělal, shodil na zem. Dom začal počítat, po kolikáté v této situaci záchrany civila je, zatímco přetočil upíra nějak pod sebe a zadíval se ně něj. Pokusil se jej očarovat encantem ale upír ne a ne se na něj podívat a ještě k tomu jej od sebe silou odhodil. Dom odletěl pár metrů a když se snažil zvednout tak už viděl, jak se upír hrnul opět k Mercy.*
*Rozhodně nepotřebovala dvakrát pobízet, jednou rukou si držela krvácející rameno a druhou stále tiskla chladný kov, o němž byla přesvědčena, že ji jednoduše musí udržet na místě. Vyškrábala se na všechny čtyři a hned na to už běžela skrz garáže ven. Napadlo ji vůbec, že Northwood zůstal s tím… ani to nedokázala pojmenovat, sám? Těžko, z nějakého důvodu nepanikařil jako ona, nepokoušel se mechanika zastřelit nebo rovnou utéct. Určitě musel mnohem lépe vědět, co dělá, než ona sama. Nebo se snad mýlila? …rozhodně se mýlila. Protože za sebou slyší obrovskou ránu, jak se znovu rozrazí dveře šatny dokořán a ten, co by měl ležet dávno mrtvý opět běží jejím směrem. Nepřemýšlí a znovu vystřelí. Rána je ještě o to hlasitější, když střela urazí okénko stříbrné kiy, dodge je naštěstí mimo ohrožení. Mercy musela být opravdu dítětem štěstěny, protože tentokrát se kulka zavrtala upírovi přímo mezi oči. /Tohle tě už tě muselo zabít,/* “...sráči.” *Mrtvé tělo dutě padne k zemi, leží bez hnutí. Tak proč se Mercy nemůže zbavit toho vlezlého pocitu, toho mravenčení, co ji varuje, že ještě není po všem. Kdyby byla opravdu hysterická, zřejmě by do těla ještě několikrát vystřelila, ona ale jen drží odjištěnou zbraň a pro jistotu nepřestává mířit muži na temeno hlavy. Nevěděla jak by po tomhle mohl ještě dýchat, ale nezastavila ho ani kulka v žaludku. Svět byl vzhůru nohama.* *Ještě o několik kroků ustoupí vzad, až se zády opře o stěnu hned vedle vrat. Může zmizet? Pominulo už nebezpečí? Je ta… věc doopravdy mrtvá? Má až příliš mnoho otázek, které ale nedokáže zodpovědět. Někdo by ale přeci jen mohl.* “NORTHWOODE! Co to kurva bylo?!” *křikne po něm, přestože ani neví, jestli ještě žije.* “Northwoode!”
*Netrvalo dlouho, cos e Dom postavil a pak se jeho velké tělo zjevilo mezi futry do místnosti, ze které pak ale vyšel ven. Zadívals e na upíra na zemi a pak na Mercy.* jsi v pohodě? Co ti udělal? *Hlesl a podal jí ruku, aby šla k němu. Podíval se na upíra na zemi.* Pokud ty kulky nejsou stříbrné, tak se ještě zvedne. Jo, musíme se ho zbavit, na nějakém dobrém místě, tady nemůže zůstat. Ale ještě potrvá, než vstane. *Hlesl a pak se na ni podíval.* Vše ti vysvětlím, ale musíme tě vyléčit, dobře? *Pronesl a pak podíval na její zranění. věděl, že by jí to mohl zavázat ale pokud by se upír probral, krev by cítil i tak. proto našel poseldní možnost.* Byl to upír, dobře? Upír, co po tobě šel, protože jsi krvácela. Teď si sedni, abych ti mohl vyléčit to zranění. Nezavážu ti to, až se probere, pokud, doufám že brzo ne, cítil by to, takže ti dám napít mojí krve, ta tě vyléčí hned. *Mluvil s ní na rovinu a bez servítek, bylo to lepší než vymýšlet lži. Mohl jí sice hned očarovat, ale tak nějak mu to přišlo svým způsobem takhle fér, když by jí pak vymazal paměť.*
“Jak jako zvedne?!” *křikne vyčerpaně, na její mysl toho bylo rázem příliš. Měla pocit, že šílí, a tenhle příliš velký chytrák ji v tom akorát podporoval. Nejprve k němu sice krok udělá, ale rázem se zastaví na místě s myšlenkou, jestli by neměla utéct i od něj. Sevře dlaň v pěst, druhá možnost je pořádně praštit i jeho a třeba to k něčemu bude. Očima těkne k tělu, měla pocit, že periferně vidí, jak se zvedá a míří zase k ní. Spletla se, dál ležel bez hnutí, ale to, co se právě stalo, ji nemohlo nechat klidnou. Srdce cítí zběsile bušit až v krku, dýchá, jako kdyby uběhla marathon. Prsty na spoušti stále svědí, aby střelila ještě jednou. Pro jistotu. I když k její jistotě by právě teď přispělo možná jen to, kdyby shodila svého rozhodně bývalého kolegu z mostu do řeky s koulí na noze.* “A ty si jako co? Zabiják upírů nebo nějaký zaklínač? Děláš si ze mě kurva prdel, Northwoode?” *potřebovala se ho zbavit, jich obou se potřebovala zbavit. Vždyť jeden se ji právě pokusil zabít holýma rukama a druhý tvrdí, že by se měla napít jeho krve. Ne, ona rozhodně není ta, kdo se tady pomátl, ale rozhodně si našla další dva adepty, kteří to nemají v hlavě v pořádku. Myšlenky jí jedou na plné obrátky, až nakonec volí nejobyčejnější možnost* “Hele, víš co? Je mi úplně jedno, co se tady stalo. Je mi jedno co je on a nebo kdo nebo co seš, do prdele, ty. Takže si vem toho svýho vampýra, nastartuj si auto a vypadni. Už se nikdy neuvidíme a tohle se nikdy nestalo. Nikdy si tu nebyl, tak vypadni, na co ještě čekáš?!”
*Tak nějak podobnou reakci čekal, lhal by, kdyby řekl, že ne. proto se k ní pomaluu vydal.* Ne. *Pronesl pouze a zadívals e jí do očí, stále nevyužívajíc encatno, to si nechával až na poslední cvhíli.* Ne, nemůžu tě nechat jít, ne takhle. *Pronesl. Hned na to pootevřel rty, a Mercy tak mohla vidět, jaks e mu samotnému vytáhly špičáky.* Takže krev, pak ti vymažu hlavu a pak ho odvez. Tak to bude. *Řekl, načež se k ní dál blížil, a u toho se sám zakousl do předloktí.* Ještě ale od tebe budu potřebovat pár informací. Ale teď se musíš uklidnit a napít se. *Pronesl, stále ještě v klidu.* hele, vím jak to vypadá. On ej upír, já jsem upír, ale on je upír, co se očividně neovládá. Nevím, jak dlouho tu je, ale mladí upíři jsou jako časovaná bomba. Jelikož tu ale běhá bez dozoru, potřebuju vědět, s kým je ještě v kontaktu, pokud je možnost, že je sem poslali oni, nebo aby jim a naopak neublížil. *Zavrčel Dom.*
*Těžce polkne, měla pocit, že se rozhodně pozvrací. A jestli ne teď, tak pokud ji nějakým způsobem donutí pozřít i kapičku krve, tak rozhodně ano. V jejím světě neexistovali upíři, neexistovalo žádné pití krve, vždyť ona ani nevěděla, koho myslí tím ‘oni’. /Je to blázen, je to zatracený blázen,/ opakuje si v mysli, protože jinak by za šílence začala opět považovat samu sebe. Ukročí ještě o jeden krok zpátky, ale už pomalu nemá kam, jestli se nechce s potrhaným ramenem rozběhnout do nočních ulic New Yorku. Spíš má šanci přežít tady uvnitř než venku, při nejmenším si to myslela.* *Nadechne se a pevným pohledem se opře do upíra před sebou. Tohle je sakra Mercy Hillová, která právě jednoho upíra zastřelila! Druhý ji rozhodně nebude říkat, co má a nemá dělat! Pokud tedy přistoupí na jejich hru, že něco takového opravdu existuje. Pevně se postaví a i přes bolest narovná. Ve chvíli, kdy překročí pomyslnou hranici, ve vteřině stočí zbraň a rukojetí ho udeří do spánku.* “Já tvoji krev kurva pít nehodlám. Vypadni,” *zavrčí, až by bylo snadné uvěřit, že stojí proti sobě rovnému.* “Zmiz z mojí dílny,” *dodá ještě výhružně, neměla jedinou šanci se ho zbavit, ale do poslední chvíle se bude tvářit, že má nějaké eso v rukávu, že je pánem situace.*
*Dominic ji stále sledoval tiše vrčel, ovšem jakmile pak ucítil tupou bolest ve spánku, tak jako kdyby mu přeplo. Ten Sam, kterého by zajímalo její dobro byl ten tam. Nějaká malá civika ho nebude určitě mlátit, odsuď podsuď.* Hele, chtěl jsme ti pomoct a být hodnej, ale když ty si nedáš říct. *Zavrčel, v dalším momentě využil své síly upíří rychlosti na to aby se dostal za ní, načež jí jednou paží chytl do kravaty, tak silně, aby se nemohla nijak víc bránit, ale aby jí neudusil a ruku, ze které mu tekla krev mu ranou přitiskl na ránu.* A teď zmlkni a pij sakra. *Zavrčel. jako kdyby tohle ale nebylo málo, zaznamenal, že upír před nimi se pohl.*Kurva, že já narazím vždy buď ne flegmatiky nebo choleriky. *Pronesl sám pro sebe otráveně.*
*Překvapením upustí zbraň a ta odletí několik kroků daleko nalevo od nich. Nestihne se ani nadechnout, když její veškeré smysly zaplaví krev. Na jazyku cítí železitou pachuť a odporný odér ji udeří do nosu jako rána pěstí. Celý svět se jí zamotal a byla by ztratila pevnou půdu pod nohama, kdyby ji nedržel. Ale proč taky ne? Rozhodně ví, že ho nedokáže přemoct a že nemá šanci se vykroutit z jeho sevření. Musí ho povolit sám a to neudělá, dokud se podle něj dost nenapije… krve. Pokusí se stáhnout rty k sobě, aby se přes ně nedostala ani jediná kapička rudé tekutiny. Zavře oči a donutí svaly, aby povolily. Přesvědčí vlastní mozek, že tohle je jediná šance, jak se zbavit sevření okolo krku, jak přežít. Krátce vydechne a pak povolí. Ví, jak funguje pocit mrtvé váhy, a tak se ještě téměř natahuje po zemi, aby se zdála těžší, aby si myslel, že omdlela. Musel mít za to, že je jen hloupá holka, co neunesla strach. Nebo že ji příliš přiškrtil a kyslík se přestal dostávat do mozku. Bylo jí úplně jedno, co si v sobě najde za důvod, musel povolit, protože její tělo bylo rázem jako mrtvé.*
*Jakmile sjela dívka po něm doslova na zem, tak se Dom zamračil.* Kurva, no jo, to tak chybělo. *Zavrčel. Pak se k ní sklonil, načež si ji vytáhl do náruče a zadíval se před sebe. Tak nějam, věděl, že svým autem už neodjede. Pokud byla v bezvědomí, nemohl ji jen tak nechat tady, musel ji dostat k sobě domů, počkat než se probere, vyléčit a potom ještě vymazat vzpomínky Bylo toho moc. A aby toho nebylo málo, tak upír nejen že už byl na nohou, ale z dálky sem jelo autao.* Hele kámo, v klidu, jo? Dobrý, tohle nemusíš dělat, jen se ovládni. *Pronesl Dom k upírovi, co už stál na nohou.* Na to ti seru.* Byla odpověď mechanika, jež vyrazil proti nim. Dom se jen tak tak otočil, skrčil se i s Mercy v náruči a upír tak přeletěl v jeho rychlosti přes něj a narazil...*Ty parchante... *Narazil do auta, jež Dom přivezl, a to skončilo s vyskleným čelním sklem a promáčknutou kapotou. Dom zavrčel, načež položil Mercy s dávkou opatrnosti na zem a přemístil se k upírovi, který ale přešel útok a tak se oba začali ve své rychlosti prát.*
*Pocit, kdy visela bezvládně v náručí upíra, byl možná ještě mnohem horší, než když mu stála čelem. Tehdy mohla z jeho tváře alespoň něco vyčíst, cokoliv. Ale teď byla odkázána jedině na zvuk. Musela doufat, že ji Northwood nepustí na zem, že do něj něco silou nenarazí, že se upír neprobere. Dokonce se zkoušela rozpomenout na některou dávno zapomenutou modlitbu, ale ani té nevěřila, že by pomohla. Někdo při ní ale asi přeci jen musel stát, protože se ocitla na zemi. Otevřela oči a rychle si uvědomila, že veškerou pozornost si pro sebe urvali oba upíři. Tohle byla její šance. Odkulila se tiše zpátky k šatnám a stále na zemi se protáhla dovnitř. A jakmile byla pryč z jejich pohledu, vystřelila jako kulka. Sebrala se a doběhla nakonec chodbičky, do ruky chytla helmu a motorkářskou bundu. Vyhoupla se malým okénkem ven a rázem stanula na prázdné ulici za servisem. Ještě při dopadu na sebe natahovala bundu. Do očí jí vyhrkly slzy bolesti, ale musela najít způsob, jal krev schovat. Netušila, jak tahle upíří věc funguje, ale bunda byla z tvrdé kůže, od upírů navíc už byla vzdálená přes dvě zdi… muselo to mít přeci nějaký efekt! Jinak by všichni lidé byli dávno povražděni při každém škrábnutí. Pamatovala si, že spolu pracovali, ten člověk byl ještě před pár minutami její kolega, smáli se spolu, pracovali, žili prakticky vedle sebe a teď? Stačilo pár krve a bez mrknutí by ji zabil?* *Nedokázala si představit, co bude dělat teď, ale rozhodně tu nemohla zůstat. Natáhla si přes hlavu helmu a nasedla na motorku, aby se během chvíle řítila pryč. Northwood už si nějak poradí. Všichni si nějak poradí, ale hlavně bez ní.*
*Ještě chvilku se s ním rval, než mu nakonec trhnutím zlomil vaz. To už ale z auta vystoupilo několik upírů, jež poznal podle pachu. To už se Dom pakoval, pro něj byla důležitější Mercy. Upír by se buď zvedl a odešel a nebo z něj bude ráno popel, jiná možnost není. Jaké bylo ale jeho překvapení, když zjistil a hlavně viděl, že je pryč, tak kdyby mohlo, srdce by mu bilo na poplach. Díky jeho sluchu uslyšel kousek od něj motroku, jaks e dala do pohybu. Jen tiše zavrčel, načež nabral upíří rychlost a snažil se najít, kde se ten zvuk ozýval, přeci jen, kdo by odtud teď jiný odjížděl. Vedl jej navíc pach krve, jež tak nějak tušil že patřil Mercy. jakmile spatřil odjíždět motorku, tak se bleskově přemístil před ní a při nárazu, jež by byl pro dívku asi nemožný vybrat ji popadl do náruče a když padal, tak se skutálel tak, aby skončila na něm. I tak ji ale nepouštěl.* Tak a dost kurva" Snažím se ti pomoct do hajzlu, tak už se uklidni! Takhle zmizet nemůžeš! *Křikl po ní, už na nervy Dom.*
*Hlava jí třeští na poplach, pokusí se motorku strhnout stranou, zastavit, cokoliv, ale letí vzduchem dřív, než by cokoliv mělo účinek. Zkroutí se do klubíčka, ale tvrdý úder ji nečeká. Za ten by ale možná byla tisíckrát radši. Tisíckrát radši by si zlámala nohy, než aby se přes zatemněné sklo přilby opět dívala na tvář upíra. Nějak jí bylo jasné, že jeho z hlavy už nedostane, že ji bude děsit ve snech a že to taky může být to poslední, co vidí. Možná se zatím tvářil, že ji zachraňuje, ale proč by ji jinak nenechal prostě zmizet? Co s ní skutečně chtěl, bylo stále záhadou, jíž na kloub přijít nechtěla. Nestála o nic z toho a čím dál víc nenáviděla toho upíra, co přijel v černém dodgi dnes do servisu. Kdyby se neobjevil, všechno by běželo ve starých kolejích, všechno mohlo být v pořádku tak, jak bylo. Všechna pravidla světa bez upírů mohla stále platit.* “Ale já o pomoc nestojím! Nepotřebuju tě!” *kopne ho pod žebra a stáhne se zpátky směrem tam, kde narazila motorka. Už asi začíná chápat, že nemá šanci ujet. Napadne ji, že možná měla střelit i jeho, že než by se probral, byla by dávno dost daleko na to, aby ji nenašel. Ale co sejde na tom, co neudělala. Rychle se staví na nohy a oči se rozběhnou po ulici. Musí přece existovat úniková cesta!*
*Toho už měl Dom dost, jakmile se mu dala na útěk a on se nějak sebral, vyběhl před ní, chytl ji nejprve za ramena a stáhl jí helmu. V jeho upíří rychlosti to bylo bleskově rychlé. Pak se jí podíval do očí. Bylo mu jasné, že léčení bude muset provést rychle, k jeho štěstí mu rána ještě krvácela. Ihned se jí zadíval do očí a během vteřiny jí očaroval encantem.* Dívej se mi do očí a ani se nehni! *Pronesl prvně a pokud tak učinila, což asi ano vzheldem k tomu, že ji očaroval, tak ihned trochu více roztrhl zuby svou ránu a krev do těch jejích se rozhodl pro tentokrát nakapat. Během toho jí dál hleděl do očí.* U tebe v dílně šlo vše jak mělo, krom toho, že jsi se u dělání kávy řízla. Ovšem z toho mechanika co tě napadl se pak vyklubal šílenec. Pokousal tě. Nabídl jsem ti pomoc, ale během toho napadl i mne a tak jsems e s ní serval. Podařilos e ti uprchnout, ale kvůli bolesti jsi spadla z motorky. Doběhl jsme tě, neujela jsi daleko a já, když jsme došel sem, jsem ti nabídl pomoct. *Ovlivňoval její mysl, zatímco se její rána zacelila, alespoň tak, aby se to dalo nazvat ne upířím, ale lidským kousnutím.* Tak. Teď spolu dojdeme někam kousek dál, najdeme budku a zavolám ti taxi, které tě vezme domů, ano? Zítra zavoláš do práce a vezmeš si volno, alespoň na pár dní. *Proensl a pak když měl jistotu, že to zabralo, se konečně odtáhl a pohlédl na ni.* Lepší? Zkusil opatrně?
*Hypnotizovaně sledovala jeho oči. Její svět se nějak neměnil a přece byl rázem úplně jiný. Jaksi normální. Některé věci do sebe sice nezapadaly úplně přesně, jak by měly, ale stále byl více normální než, před dvěma minutami. /Proč jsem ho prostě nepraštila? Jak se mu povedlo mě pokousat/ ptá se sama sebe, ale protože upír před ní je větší jistota než vlastní bolavá hlava, spoléhá na něj. Pomalu se začne stavět na nohy, jakkoliv zraněná byla, její tvrdohlavost a potřeba být vždy alespoň zdánlivě v pořádku byla silnější než cokoliv jiného.* “Jo, jasně, myslím, že pár dnů nikoho nezabije,” *zamumlá si pro sebe. Jindy by takovému tvrzení nevěřila, ale teď se zdálo být jaksi rozumnější než cokoliv, co navrhla její hlava. /Jen jsem se při pádu praštila do hlavy, to přejde. Ono to nakonec dá nějaký smysl,/ a jak se rozhodne, tak taky jedná. Zároveň se jí ale v hlavě objeví myšlenka na auto stojící v servisu.* “Já se fakt omlouvám, sorry, vůbec nevím, jak se tohle všechno mohlo stát. Nějak mu ruplo v bedně. Já… zavolám šéfovi a jestli na tom autě i jen poškrábal lak, všechno opravíme lépe než to bylo, když si ho přivezl,” *ujišťuje ho. Ne snad, že by jí tolik záleželo na práci jako takové, ale pověst dělala hodně. A jestli měla mít šanci někde dál, nemůže si dovolit pověst té, co pracuje s šílenci.*
*Když viděl, že vše dopadlo dobře a Encatno se povedlo, tak si ulevne oddechl. Pak na ni koukl a usmál se.* To je snad v pořádku tak nějak řekl bych, doufám, že taky bude v pořádku, snad se na něm nějak nevyřádil, kdo ví. V klidu odjedete a já pak zavolám policii. *Řekl, k tomu se samozřejmě nechystal, chtěl se tam tak maximálně pak vrátit sám.* A vy v pořádku jinak? To víte, lidé jsou různí a dělají různé věci, nikdy nevíte, komu rupne v hlavě. *Povzdechl si a pak došel k motorce, kterou postavil na kola.* Nebude asi moc bezpečné, aby jste na tom teď jela domů, máte to kde nechat? *Zajímal se pak. Přeci jen, pokud ji krev sjela, byl by risk kdyby sedla na stroj.*
“Já… myslím, že se mi vlastně nic nestalo,” *zamyslí se, protože postupně jí přijde, že i to, co by bolet mělo, velice rychle odeznívá. Nohy jí přišly lehké, mohla by tancovat, kdyby chtěla. A vlastně by opravdu chtěla, vzala si volno, šla by tancovat do baru, opila se a našla si společnost na večer. Ale něco ji táhlo domů, nedokázala to vysvětlit, ale šla napříč vlastní přirozenosti, aby se doma skutečně pořádně vyspala.* “Jestli se nepletu, za rohem je parkovací věž… zvládnu to, díky. Jsem v pořádku,” *ujistí ho znovu ještě jednou. Udělá několik kroků k němu a lehce si přitáhne řídítka, zvládne si svůj… tedy více méně svůj stroj zaparkovat sama. Představa, že by si někdo hrát s její hračkou, se jednoduše příčila naprosto všemu.* “Moc vám děkuju, za všechno. Tak já si asi půjdu zavolat to taxi… mějte se.”
*Dom se na ni usmál a pak pokýval hlavou.* No dobře, tak jo, nějak to zvládněte. A dejte na sebe pozor, běhá to tu samý šílenec! *Připomněl jí ještě a když se pak jejich cesty rozešli, tak sám zamířil domů. Daleko to neměl, takže se alespoň prošel a tak nějak nakonec i došel domů, doufajíc, že auto bude nakonec přeci jen v pořádku, stejně tak jako i Mercy. Zavolal ještě Richiemu a pár známým, aby dojeli místo zkontrolovat a než přijde ranní směna, uvést do nějakého dobrého stavu.*
*Hned druhý den co Remi odjel od Aless, zamířil k sobě domů. Tam se převlékl, vzal si nějaké věci, které odnesl ještě do obchodu, a hned poté zamířil do tetovacího studia, kde si nechal od Hirama dělat jeho překrásné tetování na zádech. Skoro málem zapomněl na to, že si tam chtěl dělat i piercing, ale to byl také důvod, proč tam teď mířil. Zaparkoval se svojí modrou ramkou hned před studiem, vystoupil, a vešel dovnitř.* Dobrý den! *Zahalekal Remi, hned jak vešel dovnitř.*
*Díky bohu tentokrát v práci nespal, už kvůli předchozím klientům. Měl již za sebou dva piercingy a jedno menší tetování za první část směny, poté si zašel na oběd, po němž se vrhl rovnou na dezinfikování místa a dalších připrav. A za to mohl být rád, protože tentokrát Remimu neudělal radost tím, že by se zlekl.* Stále není jediný důvod, proč řvát přes celé studio. *Načal.* Ale ahoj a hádám, že den si užíváš. *Dopověděl, narovnajíce se, aby stál zpříma. Měl teď hodinu, než přijde další klient.* /Těším se, až tohle budu dělat jen soukromě z domu a řídit namísto toho čajovnu./ *Pomyslel si.* Tak šup dozadu, mám tam pro tebe už nachystané křeslo, tak se do něj posaď, opři a narovnej hlavu. *Popohnal féra dozadu, načež sám za ním potom šel. Ze stolu poté vzal nejprve zrcátko.* Chceš kroužek, nebo tečku do začátku?
*Remi se podivil, jak rychle se všechno událo.. Nestačil se ani rozhlédnout, ani nadit a čaroděj už si ho zval dozadu. Nad tím se fér zasmál.* Jeee, no jo, vidíš, já to chtěl ještě tak nějak probrat, nejsem si úplně jistý umístěním a možná jsme přemýšlel že dnes odejdu se dvěmi. Měl by jsi na mě ten čas? *Uculil se fér.*
*Téměř nekompromisně tahal Remiho už dozadu, aby to bylo rychle za nimi a tak by mohl jít chystat vše dál. Když ale z féra vypadlo, že to chtěl ještě probrat, hodil mu docela nepříjemný pohled, než si promnul kořen nosu, během čehož přikývl.* Jasně, mluv rychlostí Fleshe, protože to celé už mám dávno nachystané. *Položil opět zrcátko, během čehož se opřel o pracovní stůl za ním. Ne, že by měl blbou náladu, nebo se vyloženě vytočil, pouze nebyl zrovna dvakrát moc rád, že to všechno už nachystal, aby slyšel tohle.* Ale musím tě upozornit, že za den můžeš mít maximálně tři a už při prvním bude tvé tělo v šoku. *Upozornil.*
*Remi jej poslouchal a probudila se v něm jistá škodolibost. Hned na to se ale uculil jako měsíček na hnoji a spokojeně se na něj podíval, než tedy došel za ním.* Napadl mě, hm, napadl mě takový ten piercing v nosní přepážce, pak ještě na straně nosu a pupík. Tyo a ty bradavky jsem chtěl, že jo? Nebo to bylo něco jiného? Hm, už nevím, tak, pane tatére, jaké piercingy by jsi mi doporučil? Hlavně, jsem víla co něco vydrží, neboj se přijít klidně s více jak třemi. *Pobídl jej s milým úsměvem.*
*Už jen dle jeho činů šlo poznat, že něco takového nečekal a zrovna moc příjemně jej to ani nepřekvapilo. Už to všechno bylo nachystané, samozřejmě až na šperk, na němž se mělo ještě domluvit. Nuže, nakonec féra ovšem nechal mluvit a sdělit mu své přání. Přeci jen, zákazník je náš pán. Po chvíli poslouchání ovšem pozvedl jedno obočí. Nebyl dnešní, aby nevěděl, že si z něj mladík utahuje. Jemně se tedy zašklebil.* Máš na mysli septum a nostril.. normálka, bradavky i pupík to samé. Nechceš rovnou něco víc exotického? Třeba dydoe, hafada nebo princ Albert? Neboj, ani jedno z toho tolik nebolí. *Uculil se. Během čekání na reakci a hlavně otázky, se podíval na hodinky.* Sorry, ale krátí se nám čas. Takže beze srandy, co ještě kromě nostrilu chceš?
*Remi se na něj podíval a usmál se.* Víš ty co? Tak ten septum, nostril a bradavky. *Pronesl fér. Když pak byla hotovo, tak Remi zaplatil, načež Hiramovi zaplatil, rozloučil se s ním a poté zamířil pryč, směrem k domovu, do vily za Aless.*
*Lehce svraštil obočí nad tím počtem piercingů, co si na dnešek Remi navybíral, nicméně nakonec se mu to už nesnažil vymluvit. Jednoduše udělal co se po něm chtělo.* Dvakrát denně čistit a pořádně. Kdybys nic takového nedodržoval, sem mi nechoď plakat, ostatně ani když se začneš třepat z toho pozdějšího šoku jako ratlík. Já ti to říkal a nemám zájem o utěšování někoho, na to ostatně máš manželku. *Řekl, když mu po zákrocích podával pár lahviček solného roztoku. Následně si už jen vybral peníze a s Remim se rozloučil, než pokračoval v práci.*
*Vítejte v klubu Pandemonium, místě, kde se prolínají pro dnešní večer dva světy, protože vyhazovači dnes vpouštěji dovnitř každého, kdo u sebe nemá zbraně, ať obyčejné civily nebo zasvěcené do světa stínů a kde noční město najde svůj tep. Když vkročíte do klubu, pohltí vás nekonečný oceán neonových světel, které tančí v rytmu hudby. Atmosféra je nabita energií, která se nese celým prostorem.* *Výzdoba klubu je kýčovitě luxusní, s podsvícenými boxy po stranách, které poskytují tajuplný úkryt pro ty, kdo hledají trochu soukromí a anonymity. Světla se líně odrážejí od vybroušených skleněných stolů po stranách, na nichž stojí rozmanité menší občerstvení, které čas od času někdo doplní či obmění. Najdete zde rozmanitou nabídku od exotických pochutin, ovocem či drobných jídel jako jsou pražení cvrčci, smažené caca - takové malé rybičky, které se daly nazvat skoro hranolkami - po běžnější chlebíčky a jednohubky, lotusové květy, které byly zákusky a jen catering a pořadatel věděli, zda některé z nich neobsahují nějaké překvapení v podobě lístečků jako u koláčků štěstí…nebo nějaké povzbuzující látky, které zábavu mohou oživit.* *Na baru si můžete objednat z rozmanité nabídky drinků a alkoholických nápojů a v davu můžete vidět různorodost tváří – od tajemných postav v maskách po civilisty a podvěťany v atraktivním oblečení, kteří touží po vzrušení. Hudba pulsující klubem láká lidi k tanci, zábavě a uvolnění.* *Mezi hudebními úseky se ozývá hlas Eris, pořadatelky ve výrazném rudém kabátu, který podtrhuje světlé vlasy a bronzovou škrabošku na její tváři za níž se skrývají tmavé oči. Její proslov je jako melodie ve vzduchu - živý, hravý a přivádějící návštěvníky do světa neomezených možností.* "Vítejte v Pandemoniu, místě, kde neexistují pravidla, pouze možnosti. Přeji vám nezapomenutelný večer plný dobrodružství a vzrušení.” *Její uvítání je prosté, tajuplné a svůdné, když pošle neurčitě do davu po ruce polibek a z ruky jí jako při kouzelnickém vystoupení sklouzne malá kulička, která vytvoří kouřovou clonu v níž zmizí. Bystřejší ji mohou o pár vteřin později zahlédnout, jak se kolem zdi přesouvá k baru a během večera různě po klubu a sama si večer užívá.* *Ve vzduchu je cítit euforie, zatímco lidé tancují, baví se v boxech, u baru, či někde po okrajích tanečního placu. Klub Pandemonium není jen prostor, je to živý organismus, který pulzuje srdcem nočního života. A ve stínu těchto neonových světel se rodí příběhy, které zůstanou v paměti až do dalšího rozbřesku.*
*Kayn přemýšlel, proč se sem vlastně dneska vydal. Bylo to proto, že by se chtěl podívat po nějaké nové oběti, kterou by si s sebou odnesl na dvůr? A nebo se chtěl prostě a jenom pobavit? Možnosti byly různé, ale ať už to byla jakákoliv z nich, jeho nohy jej zanesli až do klubu. Pro dnešek se dokonce i vystál frontu, a bavil se nad tím, jak nějaký civilové a ostatní bytosti netrpělivě čekali na to, až na ně přijde řada. Sám se nad tím musel zasmát. Ten věčný shon světa mu přišel zkrátka směšný. Když se nakonec dostal i on do prostor uvnitř, ihned zamířil k místu, kde by si mohl dát nějaký drink. Jak už to pro něj bylo v New Yorku zvykem, tak si objednal dvojitou vodku, načež si vzal skleničku do ruky, zády se opřel o bar, a poté se podíval do davu, sledující všechny kolem sebe jako hladová šelma, která si vybírá, potom skočí.*
*Remi na Aless čekal před klubem. Oblékl si sako, které mělo zlaté a černé pruhy, a stejně taky kalhoty, a celé bylo pokryto lesklými flitry, které na světle zářily. Na oči si nasadil zlaté, lesklé papírové brýle, která ale neměly sklíčka, vlasy si sčísl lehce dozadu, a poté nasedl do auta, které měl od Aless a dojel až před klub, kousek od něj zaparkoval, Ještě se ujištil, že je na smluveném místě, kde jsem měli sejít, a poté vystoupil z auta, opřel se o něj, a zapálil si cigaretu, zatímco čekal na svou upírku. Na dnešní večer se těšil, a jak by taky ne. Slavil se nový rok, začátek něčeho nového, možná něčeho hezčího, než co jej potkalo v minulém roce. I když přemýšlel, jestli to, že potkal Aless, by mohlo něco trumfnout.*
*Na novoroční večírek se vydal i Dominic. tak nějak už překonal obavy z toho jít mezi větší populaci lidí kvůli nevydařenému zátahu jeho hackovacího systému, ale rozhodl se, že kvůli tomu nebude zalezlý věčně doma. Proto se rozhodl vyrazit právě na nějakou akci, která se konala poblíž, a to byl právě večírek na oslavu nového roku v pandemoniu. Pro dnešek tam šel sám, nekontaktoval ani Natalii, ani Inocence, zkrátka a jednoduše tam šel jen on, sám za sebe, doufají, že vše bude v pořádku. Na sebe si vzal klasický oblek a bílou košili. Když se dostal dovnitř klubu, tak si objednal pití, a poté posedával u baru, spokojeni si popíjející svůj drink.*
*Alessandra se na dnešní party moc těšila, už co se setmělo se připravovala. Přece jen měla se na ni setkat s REMIM, takže bylo jasné, že se mu prostě chtěla líbit. Na sebe si vzala dlouhé černé šaty s vysokým rozparkem, dlouhými rukávy a hlubokým výstřihem. Uprostřed byla látka sepnutá zlatou sponou. Obula si zlaté lodičky a na sebe hodila černá kabát. Své krátké vlasy si jen prohrábla a když byla hotová, konečně se vydala k autu, kterým se následně dostala až ke klubu. Zaparkovala, vystoupila a rozhlédla se. Nemusela však hledat dlouho, hned viděla toho, koho chtěla. Vzala si sebou ještě své malé psaníčko černozlaté barvy a vydala se s úsměvem za ním.* Sluší ti to mi amore, sexy jako vždy. *Pronesla, když se za ním objevila, došla k němu a vtiskla mu sladký políbek.* Tak už mě tu máš. *Zapředla spokojeně upírka a koukala na svého milého.*
*Jakmile ji Remi viděl, tak se usmál, načež se k ní přitiskl, polibek jí ihned opětovala pak se uculil od ucha k uchu.* To i tobě, koukni na sebe, krásná jako vždy. *Usmál se na ni, pohladil ji po boku a natiskl k sobě. Pak se jemně odtáhl, aby si sundal zlaté brýle, jež jí dal na oči a zasmál se.* No vidíš, a tohle je ještě mnohem lepší, no ne? *Usmál se na ni a pak se spokojeně na tiskl k dívce. Hned na to se podíval pyšně za sebe.* Hele, a koukej, dojel jsme a ani jsem nikoho nesrazil, nenaboural, učím se rychle, čekám pochvalu! *Pronesl samolibě se smíchem.*
*Vstoupila do prostoru známého klubu v šatech s nejednotným střihem. Měla tenké ramínka, decentní V výstřih a spodní šaty sahaly nad polovinu stehen a měly temně modrou barvu, přes ně byla delší lesklá látka se vzorováním, která v nejkratším bodě sahala do půlky stehna a v nejdelším lehce pod kolena. K tomu černé podpatky, rozpuštěné vlasy. U sebe měla jen mobil, v něm doklady a peníze, které si hlídala vždy a měla pro ně kapsu pod šaty - spíš takové pozdro, skoro jako podvazek. Samozřejmě na kratší straně sukně, aby ji nemusela moc vyhrnovat. Bez starostí tak může zamířit napříč davem, který cenil úvodní proslov k baru pro nějaký ten drink.*
*Dominic ještě jen tak stála rozhlížel se, a přemýšlel, co vymyslet, co vyvést, Nakonec jeho pohled padl na dívku, jež došla k baru, v Modrých, vcelku hezkých šatech, Dom nemohl popřít, že by se mu nelíbily, stejně tak jako dívka v nich. Tam to ale vše končilo, i když tu Inocenc teď nebyl, i tak bylo jeho mrtvé srdce věrné. Ale řekl si, proč by neudělal nějaké galantní gesto? Proto se usmál, došel až k dívce a opatrně na sebe upozornil tím, že se k ní naklonil.* Zdravím, ehm, nechci vyznít divně nebo vlezle, jen mám na tenhle speciální den chuť udělat dobrý skutek. Mohu vás pozvat na drink? *Optal se ČARODĚJKY (TRISS) před sebou.*
*Ohlédne se směrem za mužem, který se k ní právě přimluvil a věnuje mu přátelský úsměv.* Ah, jistě, jestli na tom trváte, určitě mi nebude vadit společnost. *Oplatí mu mile, trochu hlasitěji, aby ji přes hudbu slyšel, protože dnes byl podsvěťanský klub otevřený pro všechny a nemohla vědět, zda před sebou má některého z podsvěťanů s lepším sluchem, nebo někoho, kdo ho měl lidský - což měli i někteří z řad právě členů stínů.* Jinak jsem Meritriss, ale určitě si vystačíme jen s "Triss". *Představí se a konečně se dotočí zcela tělem k němu, v čem dosud blokovaly něčí ruce, které nechtěla mít příliš na svých partiích, to mohl pouze jeden člověk - víla. Natáhne k neznámému ruku, aby dokončila představení, ačkoliv spousta lidí v dnešní době na sebe pouze mávla nebo si kývla.* Tak, na co si dnes večer připijeme? A čím? *Optá se, jaký druh alkoholu pije, aby se buď připojila, nebo si požádala něco, co pije ona.*
*Neměla pro dnešní den nic lepšího, než se jít opíjet do baru, kde byla téměř každý den. Jen tedy pro změnu, že zde byla akce. Viděla davy, které se hrnou dovnitř zatím, co ladně prošla okolo všech. Měla tu své výhody. Aby ne, když celý bar neustále sponzorovala svým alkoholismem. Jako víla měla z kumulace všech velkou radost. Znamenalo to pro ni zábavný večer, kdy se rozhodně nehodlala nudit. Pití, sex a drogy to by nazvala dnešním hesle. Strohé, ale účinné. V červených šatech zavítala dovnitř, aby zamířila k baru, jenže první věc, co jí dost šokovala byl pohled na DOMINICA... dobrá nejspíš se dalo očekávat, že zde bude, takže se rychle otočila na podpatku jiným směrem, kde pro viděla zase REMIHO a ALESS* To je vtip? *Pozvedla obočí a ukradla jednomu páru drink, který do sebe kopla.* Promiňte drahoušci. *Zamířila tedy oklikou. Neměla v plánu se hned se všemi zdravit. Nebyla společenský typ, co se týkalo těchto věcí a raději by zbytek viděla v jiných chvílích než na párty, jenže její kroky se zpomalí. U baru stál opřený KAYN, kdy už se nezvládla nic jiného než jen začít smát.* Gin a tonic! *Houkla na barmana s pozvednutou dlaní, kterou následně protočila, jako kdyby si protahovala zápěstí.* Na lovu? *otázala se jeho směrem.*
*Kayn ji nemohl přehlédnout. Hned, jakmile ji viděl, nadzvedl koutek rtů do úsměvu, nebo jakéhosi spokojeného úšklebku.* Mohl jsme hádat, že se tu objevíš, chodíš do jiného klubu, než sem? *Pronesl Kayn, načež sledoval, jak si objednává pití. pak přikývl.* Dalo by se to tak říct, na lovu, z části se pobavit nad životy civilů a nad tím, jak tráví jejich oslavy. No, v porovnání s vílími oslavami a reji, co tohle sakra je? *Pronesl a odfrkl si, když sledoval skupinku dívek kousek od něj, které ne že by tancovaly, spíše vypadaly, že šlapou zelí. jen si odfrkl a pak se podíval na Elisu.* A co ty, šla jsi se taky, hehe, pobavit? nebo jen už stereotypní zastávka? *Zajímal se a otočil se k ní čelem.*
I ty jeden lichotníku. *Zasmála se a otočila se kolem své osy, aby si jí prohlédl, když jí pak nasadil brýle, jen pobaveně zavrtěla hlavou.* Prý lepší, tss. *Plácla ho lehce do ramene, ale i tak si to nesundala a nechala si je, přičemž se k němu přivinula a spokojeně se usmívala. Jen co se otočil, udělala to samé a pozvedla obočí.* Teda, tak to opravdu chválím drahý, už jezdíš úplně sám a ve svém autě, no musím říct, že ses to opravdu naučil dokonale, jsem na tebe hrdá. *Uculila se a ještě víc mu to jeho ego vyzvedla nahoru.* Budu si muset vymyslet, co příště tě naučím. *Pronesla a chytla si ho za ruku, aby se konečně oba vydali dovnitř.* Těším se na dnešní večer. *Dodala cestou.*
*Dom ihned zavrtěl hlavou.* Ne, netrvám na tom,. jak říkám, nechci být vlezlý, jen jsem to zkusil, ale pokud by vám to bylo nějak nepříjemné, jen řekněte. *usmál se na ni mile. Když se pak představila, tak jí i on podal ruku, on ji ale na místo stisknutí vzal a pokud se mu nevytrhla, galantně jí políbil na její hřbet.* Dominic Northwood, moc mne těší, Triss. *Pronesl a pak se podíval za bar.* Za mě whiskey, stará dobrá klasika. A na co mohu pozvat vás? *Zeptal se, připraven jí objednat i její pití.* Já bych asi připil, na nový rok, nové lidi, nové poznání, známosti, možnosti? Máte nějaká předsevzetí? *Zajímal se upír.*
*Jakmile jej začala upírka chválit, tak nadmul fér hruď jako páva pyšně zavřel oči, nafoukl tváře a pak se zasmál.* To se tak hezky poslouchá. *Přiznal a hned na to si ji ks obě jedním pasem přitáhl.* To i já, dokouřím a můžeme jít. Jinak, jak jsi se měla? *Zajímal se, ten den nebo dva, co ji neviděl. Pak naklonil hlavu na stranu, čekající na její odpověď, zatímco si opět popotáhl z cigarety, ke už chybělo skutečně jen málo.* Myslím si, že dnes to bude fajn, doufám, že se to obejde bez nějakého problému. *Pronesl, otočil se a zaklepal na kapotu auta.*
Nejste vlezlý a nepříjemnou bych vaši společnost nenazvala. *Odvětí diplomaticky, ale s její přátelskou náturou to zní vesele. Trochu jí zrůžoví tváře, což však nejde zas tak moc v neonově zbarvených světlech vidět a rozpačitě se usměje, což vystřídá zpět jistější, přátelský úsměv.* Potěšení je na mě straně. *Mrkne a pokýve hlavou.* Whiskey je vždy dobrá možnost. Na rtech jí hraje úsměv, dokud se předsevzetí neotočí jejím směrem, to si zamyšleně kousne do rtu.* Za mě je důležité zdraví a rodina, jinak jste to vystihl naprosto bravurně a- ah, *Otočí se k barmanovi, který se při nich zastavil, aby jim nachystal nápoje a když už mluvila, tak rovnou také objedná - u sebe řekne, že prosí dvě kostky ledu, nikdy nebyla na pár kapek vody, jako to dělali gurmáni, a otočí se k Dominicovi, zda má nějaké speciální přání k objednávce.*
To já moc dobře vím, proto to říkám, za prvé, abych polechtala to tvé už tak obří ego a za druhé, protože je to pravda, jsi prostě šikovný. *Mrkla na něj a jednu ruku mu položila na hrudník, načež přikývla, když řekl, že hned půjdou.* Docela to uteklo. Řešila jsem ještě práci a pak jsem se zastavila za Lily, moc tě zdraví a prý nás zve na něco jako novoroční večeři s překvapením, tak se tě chci zeptat, zda tam půjdeš se mnou. Kdy to bude je na nás, podle toho, jak budeme mít čas, že ona se přizpůsobí. *Odpověděla a rozhlédla se kolem sebe. Viděla kolik lidí se snažilo dostat do klubu, ještě, že ona nemusela čekat v žádné řadě.* Jo dneska to bude velká noc. Problémy raději ani nepřivolávejme, chci mít konec roku a začátek toho nového v klidu. *Uculila se.*
*Usmál se, a když zjistil, že bude za jeho společnost ráda, pokývl jí hlavou.* Tak to rád slyším. *uculil se a pak opět kývl.* Ano, jako jo, rád si dám víno, nebo nějaký likér, ale whiskey je u mne vždy první volba, co se týče alkoholu. *Podotkl se smíchem. Pak jen zavrtěl hlavou, nechtěl takhle otevřeně před někým, o kom nevěděl, zda je civil, říct že tam chce krev. Nosil si svou placatku, kdyby byl sám, tak o ni asi požádá, ale dával si pozor. I když tak nějak na jednu stranu přemýšlel, jak velká pravděpodobnost je, že by před ním byl právě civil, kteří se sem mají problém občas i dostat. Ale, riskovat nechtěl.* Přišla jste sama? *Optal se pak čaroějky.*
¨*Remi ji poslouchal a pak se nadechl. Už nějak plánoval, že po party zmizí, na druhou stranu zase nechtěl tuhle šanci nevyužít.* Už jsme se domluvil s hochy na podzimním dvoře že se stavím za nimi, ale uvidíme, jak se to domluví, kdyžtak, pokud to bude vypadat nějak jinak na dvoře, půjdu s tebou. Uvidíme. *Mrkl na ni a pak pokýval hlavou.* nebudeme to přivolávat, přesně. Vše bude dobré. *Pronesl, pak zahodil cigaretu, zašlápl ji a usmál se.* Můžeme? Rovnou, co budeš chtít objednat? *Optals e a pokud šla Aless ním, vystáli frontu a vešli do klubu, kde se ihned od Remiho obleku začalo podrážet světlo a on vypadl občas jako diskokoule chodící po zemi, čemuž se nějací lidé a bytosti zasmáli.*
Nápodobně. *Přitaká s pobavením a na DOMINICA se podívá, když jí položí otázku, pohotově však kontroluje drinky. Byla to prostě holka, která byla naučena si je kontrolovat, a s tím, co už zažila ohledně magických drinků a podobně, se jí nechtělo riskovat, že jí tam někdo něco hodí. Kór na podsvěťanské párty, kde jsou i civilové, takže se trochu dalo očekávat, že by tu podobné látky mohly kolovat, aby si každý přišel na své. Přitáhne si drink a jemu podá druhý, bez ledu.* Ano, ano, dnes večer se mi nepovedlo ukořistit doprovod, jsem tu jen na skok, než pojedu zpátky za rodinou na zbytek svátků. A co vy? Bez doprovodu? *V celé pravdě zde byla kvůli tomu, že Gideon musel na chvíli zpátky do Faerie, takže se vymluvili na nějaké povinnosti s tím, že na oslavu nového roku se vrátí.*
*Upírka se na něj pousmála.* Pokud už máš něco domluveno, tak v pořádku, ona sama řekla, že to nemusí být hned na nový rok, ale kterýkoliv den, jak nám to bude časově vyhovovat. Takže si klidně běž a užij si čas s klukama zlato. Chtěl sis odpočinout, tak jen běž. *Usmála se na něj sladce a vtiskla mu polibek, načež se pak vybrala sním do klubu. Jakmile tam vešli, koukala jen kolem, než její pohled zůstal na něm, načež se rozesmála.* A to je konec s nenápadností. Jdeme pro drink. *Mrkla a pokud šel s ní, zamířili k baru, aby si dali něco dobrého k pití. Placatku s krví, měla u sebe, tu nikdy nenechávala doma, takže byla připravená.*
*Nad její poznámkou se zasmál. A skutečně to tak bylo. U baru spatřil i TRISS, už už jí chtěl zamávat, ale jakmile uviděl i Dominica tak se mu postavily chlupy na těle a chytl se Aless.* Drž mě, nebo mu rozbiju držku. *Pronesla pohled od upíra raději odvrátil, než zamířil na druhou stranu baru, dělajíc, že jej neviděl. Proteď se Triss prostě vyhne, ač nerad, ale jisto jistě věděl, že kdyby přišel do blízkosti upíra, lítalo by, jak se říká, peří. Objednal si likér, Aless objednal co chtěla ona a usmál se.* No, dám ti vědět, kdy pak bude čas, ale rád bych se za Lili zastavil. *Pokýval hlavou.*
*Jakmile dostal drink i Dom, ihned si jej taky přitáhl, z kapsy v saku vytáhl placatku a z ní si nalil krev do pití. Pokud by se ptala, mohl to svézt na nějaký protienový extrakt a nebo rajčatový džus, cokoliv, to už bylo to nejmenší a méně okaté než říct barmanovi o krev.* Ach ano, taky sám. Přítel odjel na svátky za rodinou, co jsme pochopil, kamarádka slaví s přáteli, takže jsem vyrazil sám, ale upřímně mi to moc nevadí. Jsou fajn, ale já rád poznám nové lidi. *uculil se, placatku schoval a poté dal drink před sebe, aby si přiťukly.* Tak, na nový rok? Nové možnosti? *Optal se a hleděl jí do očí. *
*Převrátila oči v sloup nad jeho slovy, ale ne otráveně. Bylo to popichování i z její strany* Kam jinam bych asi tak zavítala. Měla jsem chuť na alkohol a sex. Možná i něco k tomu *Pohlédla jeho směrem k dívkám, když vyprskla smíchy, ale dost elegantně na to, aby to nebylo hlasité.* No řekněme, že jejich svátky jsou zábavnější než ty naše nemyslíš? Rozhodně už z důvodu, že na nich nejsem já. *Poukázala rukou na své tělo a upila ze svého pití.* Snad nebudu žárlit, že se budeš věnovat i ostatním než jen mě *šeptla k němu, ale slova nemyslela vůbec vážně spíše to tak odkoukala ze světa živých, že žárlivost byla nějaká jejich špatná vlastnost a těch si samozřejmě všímala nejvíce.* Tam ten.. *poukázala prstem na muže, co byl podobný KAYNovi* Ten by šel. Nebudu se tajit tím, že pro tvůj vzhled mám slabost
*Kayn se jen zamračil.* jejich svátky že jsou zábavnější? No, to je teda blbost. Co jsme tak sledoval, tak je to...já nevím, vcelku trapné, a ani mě to moc neláká. Jako třeba ty vánoce. Je to jen marketingový tah, kdy všichni lžou. O tom, že je nějaký Santa, kazí dětem iluze a místo toho, aby jim ukázali realitu jim mažou med kolem huby s tím, že je nějaký Santa. Jako jo, na jednu stranu je to vtipný, jak tomu ty malí lidé věří, ale na druhou stranu, je to kruté, což je...hehe, hezké, jo. A pak, ta hraná láska? Vezmi si, najednou se všichni miilují a po svátcích zase dělají, že se neznají. Tohle já asi nikdy nepochopím, je to tak ošklivě povrchní, až to bolí. *Odfrkl si. Když pak ukázala na muže kousek od nich, jen si jej sjel pohledem a koukl na Elisu.* No dovol? Chceš snad říct, že vypadá, jako já, No to snad nemyslíš vážně. *Řekl a opět se na muže podíval, nechápavě, zhnuseně a opovžliivě.*
*Pohled jí padne na to, jak si nalije rudou tekutinu do svého nápoje a na barové židli si poposedne a trochu se narovná, brzy se ale její přátelský úsměv vrátí zpátky, aniž se zeptá, co si tam nalil. On si mohl myslet, že jej má za podivína a nechce to vědět, nebo si myslí, že jde o griotku nebo jak se jmenuje ten červeně zbarvený alkohol, zatímco ona tušila, že šlo o krev, o upíra. Ale rozhodla se s tím nic neudělat, nakonec proč taky? Nedal jí důvod a ona dávala šanci snad všem. A někdy i nezaslouženě ne jednu.* Jaké dnes večer máte plány? Poznat, co nejvíc lidí? *Prohodí, když zvedá skleničku a zopakuje přípitek.* Na nový rok. *Usměje se a cinkne si s ním, pokud svolí, než si spokojeně upije.*
*Když si s ním přitukla, usmál se a pak se tedy napil, s tím, že na Nový roka doufal, že tenhle bude zase o něco lepší. A jak by taky neměl být, Emett byl pryč, gang co po něm šel taky, měl přítele, kamarádku, vše zatím vypadalo dobře.* Pak se podíval na TRISS.* A víte, že ani nevím: Měl jsme prostě plán sem zajít, napít se, bavit se, užívat si, možná najít nějaká předsevzetí do nového roku, i když mi stejně žádná nevyšla, ale zkouším to pokaždé, už od svých dvanácti let. *Zasmál se pak Dominic a nakonec položil sklenku vedle sebe na bar, zatímco si ruce před sebou spojil.* Poznat lidi, to zní dobře, je vždy dobré mít nějaké známé, i když, jsem spíše samotář, co jsme ale poznal pár známých, co mám, jsem za ně rád. A vy? Bavit se? *Zeptal se.*
*Všímala si ostatních a také, jak byl klub vyzdoben, proto hned netušila o čem byla řeč, když se však podívala na Remiho a pak na místo, kde koukal, pochopila a pevněji mu stiskla ruku.* Prostě si ho nevšímej, dělej, že není, tak jako to dělám já. *Zašeptala a nechala si od něj objednat bourbon, do kterého si pak přidala trochu krve, když jej konečně dostala.* Jasně, ale klidně to stihneme oboje, to není problém. Hlavně si dej čas sám pro sebe lásko. *Mrkla na něj a odložila si psaníčko vedle sebe na bar, zatímco se o něj zády opřela, aby se rozhlédla kolem sebe. Poznávala tady docela dost lidí. Nejen Dominica.* Jedno co vím dneska stoprocentně, že ty to tu rozzáříš. *Uchechtla se a sjela si ho pohledem.* I tak jsi k sežrání.
*Remi se ještě chvilku díval na Doma, ale pak se otočil konečně na Aless, které věnoval pozornost. Pak se jemně usmál.* No, zářím už teď, no ne?" *pronesl, načež vstal, zatočil se kolem, své osy a hned an to kolem sebe spatřil odrazy od svého obleku, jak padala na bar,. podlahu, blízký nábytek a taky pár lidí. Pak došel k Aless.* Dáme pití a pak tancovat? Co ty na to, moje milá? *Usmál se na ni, když se posadil po jejím boku, zatímco zaháněl touhu dojít za upírem a říct, co si o něm myslí. Nechtěl ale tenhle večer nějak kazit, jen si to užít.*
To si piš, že jo. Ty moje Jitřenko zářivá. *Zazubila se od ucha k uchu a napila se pak ze svého pití, zatímco se na něj dívala. Už si na ty jeho extravagance zvykla a popravdě, neuměla si ho představit jako nějakého tuctového mladíka. Tohle byl prostě Remi, praštěný, vyzývavý a o to víc ho zbožňovala.* Jsem pro, nejdřív drink. *Napila se a spokojeně zamručela a pak se usmála.* A pak klidně tanec. Noc je ještě mladá, času na všechno bude. *Uculila se a položila jednu svou ruku na jeho stehno, zatímco v té druhé držela sklenku s pitím.*
Spousta přeedsevzetí by nevýjde dle plánu, to je pravda, někdy je jednodušší si dát nějaké, které jsou reálné - například přežít. *Ušklíbne se.* A ani to někdy nemusí být jednoduché se zvraty, které si nachystá život, není-liž pravda? *Nadhodí řečnicky a pak se uculí.* Napodobně, jsem velmi ráda za přátele, jsou vlastně taková moje rodina. A jinak ano, bavit se. Zatančit si, dát si nějaký ten drink a užít si dnešní večer se vší parádou. Někdy je prostě fajn vypnout a jen být, žít a bavit se. *Zopakuje a usměje se, než se znovu napije a pohodlně se opře o bar a velmi bezděčně si zakryje dlaní drink, který zrovna nesledovala.* Nu a vy se chystáte bavit? Abych vás nezdržovala...věřím, že někdy je New York jako vesnice a lidé se znovu potkají, pokud se potkat mají. *Pousměje se a skoro spiklenecky na něj mrkne.*
*Nad tím co řekla se zasmál a sám sebe se v hlavě zeptal, jestli se to počítá, pokud už mrtvý vlastně je. Nahlas to ale nevyslovil, jen se zasmál, ale nakonec si řekl, proč by ne?* Hm, to je předsevzetí, co si upíři třeba říct nemohou, když už jsou vlastně po smrti, nebo...ale dalo by se to tak vzít, co? *Buď si teď o něm bude myslet, že je úplný magor, nebo pochopí. Proteď se ale zasmál a sklopil na moment pohled. Pak kývl na souhlas.* Jo, bavit se, možná oslavit a přivítat to co přijde. *zazubil se od ucha k uchu. Pak zavrtěl hlavou.* Já se rád pobavím, nezdržujete mne, to se nebojte. Bavím se i tím, že si s vámi tak hezky povídám. *Přiznal Dom.*
*Remi když pak dostali drink položil peníze na pult, vzal pití svoje i Aless, jedno jí podal a nadzvedl jej na ťuknutí.* Tak, na co pijeme? *Usmál se na ni a sám pak něco navrhl.* Na nové zážitky? Na to, aby se vše dařilo, na tvůj klan? *Optals e Remi a sám čekal, co navrhne ještě Aless, aztímco se jí díval s úsměvem do očí.*
*Pozvedla pití, stejně jako on a usmála se na něj. Poslouchala ho a pak se usmála.* Na nové výzvy, na tvůj rozrůstající se obchod, na tvou kariéru chůvy. *Uchechtla se potutelně, než se na něj zadívala.* Na to, aby se neobjevilo už nic zlého. *Tak trochu měla na mysli jeho otce, doufala, že když teď byl relativně klid, že to tak také zůstane a on dal konečně pokoj.* Ale především na náš společný život, na nás dva lásko moje. *Pronesla a usmála se na něj. Nemohla popřít, že byla nesmírně šťastná, což na ni šlo dneska vidět.*
*Usmál se a přikývl na souhlas. Hned na to se k ní naklonil, cinkl si, zatímco ji dlouze políbil.* Jo, to zní moc dobře. *Přiznal, načež se tedy nakonec napil,. Pak odložil fialově zbarvený drink vedle sebe, načež se uculil.* Hm, mám se ptát na svolení, jestli si mohu něco vzít? Jo, chci si to užít, ale kamarád ze dvora mi dal jednu takovou férskou drogu, která vypadá dost dobře, popisoval mi účinky, chceš zkusit taky? S krví? *Pronesl a potutelně se na ní usmál, zatímco už sahal do náprsní kapsy.*
*Polibek mu opětovala, než se nakonec napila i ona a svoje pití pak položila na bar před sebe.* Vážně se mě ptáš jestli si můžeš něco dát a na to jestli si dám s tebou? Sakra co je to za otázku, jasně, že si dám, dnešek si prostě užít musíme. *Culila se a pozorovala ho, když hledal onu drogu v kapse.* Tak povídej, co to vlastně je a jaké to má účinky, ať vím, co mohu čekat. Kdoví, třeba jí znám z práce. *Pokrčila rameny a usmívala se, sama se pak natáhla pro svou tašku, ze které si nenápadně vzala malou placatku s krví.*
*Remi se ihned zasmál, jakmile Aless svolila.* Tak co mi říkal, mělo by to být na posílení a procítění emocí, které dotyčný právě prožívá, takže doufám abychom byli dobře nalazení, což tedy jsme. Pocity lehkosti, radosti, euforie se umocňují o to více, takže super. Něco jako extáze, jen trochu silnější. *Uculil se a vyndal dvě kapsle s lesklým práškem uvnitř.* Do pití, zamíchat a do sebe! *uculil se, jednu jí podal a svoji rovnou hodil do pití, zamíchal a když se rozpustilo, drink do sebe kopl až do dna.* Wohoou, to bude jízdaaa!
*Poslouchala ho a culila se.* Něco na podobný způsob znám, máme to taky, ale tohle se mi líbí. Tak šup s tím sem. *Vzala si od něj jednu kapsli, kterou hodila do pití, do kterého ještě přilila trochu krve. Počkala až se to rozpustí a když to bylo hotovo, udělala přesně to samé co Remi, kopla do sebe celý drink a uculila se.* Na tohle jsem teda zvědavá. Jízda to bude prvotřídní. *Zasmála se.* Chceš ještě něco k pití nebo už chceš jít na parket? *Optala se jej zatímco se rozhlédla kolem sebe.*
*Remi se uculil a když do sebe i Aless hodila své pití s krví a drogou, tak se uculil a kývl na ni.* Ještě bych se asi napil, ale pak už půjdeme, chci si to dnes pořádně užít, a hádám, že i ty. *Mrkl na ni, načež se otočil k baru, kde oběma objednal to samé, co měli a pak se otočil zase na upírku.* No, takže věci se mají tak. Jinak, přemýšlím, že bych trochu rozšířil obchod i na širší sortiment, ale bude to chtít investice. Těším se na to, abych řekl pravdu,. *Pronesl upřímně s úsměvem na rtech.*
*Přikývla a nechala si objednat ještě další pití, přičemž už měla připravenou i krev, aby si jí tam pak dala.* V tom máš pravdu, že si chci poslední den tohoto roku pořádně užít. *Mrkla na něj, když se k němu otočila a hleděla na něj, zatímco poslouchala, co povídal.* Ale tohle zní jako velmi dobrý nápad. A už víš, jak moc to chceš rozšiřovat? Jak moc široký sortiment chceš? *Pousmála se, zatímco jej chytla za ruku a palcem jej hladila po hřbetu ruky.* Když mluvíš o investicích. Co kdybych ti v tom pomohla, co kdybych do tvého obchodu investovala? Přijal bys to? *Optala se jej s úsměvem. Věřila mu a chtěla mu v tom i nějak pomoct, pokud to bylo v jejich silách.*
*Usmívals e na ni a pak poklývla hlavou.* To si tak nějak ještě rozmýšlím, abych řekl pravdu, ale asi bych to chtěl tak nějak s více stunnými nástroji a příslušenstvím, nechci se hnát do nástrojů, co mi jsou cizí, jako třeba bicí, klavír, to ne, ale více kytar a podobných nástrojů, však víš. *Usmál se a pak zavrtěl hlavou.* Je to od tebe milé Aless, ale já si myslím, že to zvládnu. Chci to zkusit sám, začal jsem sám, ale pokud by bylo něco výhodného, tak se na tebe rád obrátím. *Usmál se na ni mile.*
*Natalie se dostavila na novoroční party, protože se o ní odslechla a taková party se nedá odmítnout. Elaine se táhla za Natalií jako znuděné dítě na rodinné oslavě. Narodil od ní Natálie se vešla na tom jak se dnes oblékla. Průsvitný top, jeany s růžemi a vysoké boty v ní probouzeli menší Popelku na Bále.* Hm..je tu dost lidí..ty se když tak usad a já se du bavit..*Elaine hned nesouhlasila s těmi slovy* Ne budu blízko a být tebou nedělám blbosti..*Dořekla Elaine a Nat si objednala nápoj na baru, cocktail s krví*
Upíři přece také žijí, jen už bez nějakých...biologických procesů, které provázejí živé živé. *Zasměje se nad trochu chaotickým teoretizováním, které teoretizování vlastně ani nebylo. Pořád se to dalo ale brát jako teoretická debata, vždyť kolik lidí v dnešní době milovalo upíry kvůli Twilight sáze, Upířím deníkům a podobně?* To jsem ráda, že nejsem nudná. To beru jako úspěch. *Zazubí se a dopije svou skleničku, načež ji odloží na bar.* A nemáte chuť si zatančit?
Je to zvláštní, ale jsem za to...je to fajn. *Pronesl, načež se rychle usmál a pokýval hlavou.* Je to zvláštní hříčka magie, to se musí nechat. *Řekl uznale, hledící na ni. Pak hned zavrtěl hlavou.* Ne, nejste, sakra, to bych tu už nebyl. Ale teď mne omluvte, vím že to navrhuje žena, ale mohu vám tykat? *Optal se, snad trochu nervózně, že porušuje takto nějakou etiku. Nakonec nad tím ale imaginárně mávl rukou, líná huba, holé neštěstí. nad její otázkou nad tancem se usmál.* Ale jistě, budu rád. *Uculil se a odložil drink, načež k ní natáhl ruku, aby si ji pozval na parket.*
*Ještě chvilku se koukla na muže, než se mu v hlavě zrodil nápad. Aniž by cokoliv řekl, tak se odrazil od baru a zmizel v davu, mířící za mužem, snad aby si pohrál s jeho myslí, aby se pobavil po svém. Ovšem ne moc daleko od baru do někoho vrazil. Se svými 201 cm se nekoukal dolů, prostě šel. Proto si nevšiml zrzky, do které vrazil. Nebo ona do něj? Po tom nepátral, ale jakmile cítil jak mu drink, který držel v ruce zmáčel oblek, tak zavrčel a podíval se po viníkovi. Jakmile NAT spatřil, tak sevřel oči do úzkých linek.* Že by jsi dávala pozor na cestu? *Zavrčel jejím směrem.*
*Dívka se pousmála a když jim podali jejich pití, opět si jej ochutila podle sebe, načež se napila.* Máš čas si to pořádně promyslet, co a jak chceš a nechceš, dát si dohromady nějaký plán a pak už to jen hezky uskutečnit. A ano, vím, co myslíš. Zní to opravdu dobře a držím ti v tom palce. *Naklonila hlavu lehce na stranu.* Byl to takový spontánní nápad, který můžeš využít kdykoliv budeš nějak potřebovat drahý. *Mrkla na něj a usmála se, cítila jak droga pomalu najíždí a její úsměv se ještě více rozšířil.* Sakra, tohle je dobrý materiál teda. *Pronesla uznale.*
Nějak to zvládnu, tedy myslím, nebo doufám, že to bude v pořádku. Přeci jen, je to hudba a to je moje. *Usmál se Remi, načež se pak na Aless podíval. I on cítil, jak pomalu najíždějí účinky lesklého prášku, jež si se sebou donesl.* Jo, to je dobrej matroš, to víš, my víly máme jen ty dobré věci. *Mrkl na ni a pak ji vzal za ruku.* Takže bych to viděl na nějaký ten tanec, co ty na to? *Uculil se na ni a nechával se unášet emocemi a pocity, tím, co právě cítil a prožíval a zcela se okamžiku poddal, držíc si upírku blízko sebe, zatímco se chytal pohyby do rytmu hudby.*
Huh? Prosím?..já tu stála to vy jste do mě vrazil..*Dodala Natalie a usrkla si svého drinku. Elaine se na féra podívala a projela ho očima* něco v nepořádku?..jestli ne tak pokračujte pane.. dokud mám dobrou náladu *Varovala ho Elaine a Nat se pousmála než mu podala ubrousky* Tady..ať to máte čím utřít ..*Dořekla Nat a vrátila se ke svému drinku*
*A Kayn by možná i pokračoval. Ale to by se mu neměla do cesty postavit Elaine. Hned nakrčil obočí, načež se na ni zadíval a nepříjemně zavrčel. Pak si přejel jazykem po rtech a sklonil se k ní.* Myslíte si, že mi můžete vyhrožovat? *Pronesl, načež mu netrvalo moc dlouho aby vklouzl do upírčiny mysli. Hned na to uchopil její myšlenky, její emoce a do hlavy jí vložil myšlenku o tom, že se nachází ve smrtelném nebezpečí.* Měla by jste asi utíkat, slečno. *Zavrčel na Elaine, kterou už se dál nezabýval a pak se otočil na NAT.* Copak nemáš zuby, že za sebe necháváš štěkat starší? *Podíval se na ni, ignorující to, že mu podala nějaké ubrousky. Jen ji sledovala čekal, co mu odpoví.*
*Její spolubydlící jí týdny ukecává, aby ji nenechala na konec roku samotnou v New Yorku a šla s ní na novoroční párty v Pandemoniu. Ze začátku Candy nebyla pro, těšila se na klidnou oslavu s rodinou, ale nakonec se jí kamarádky, s kterou sdílí byt, zželelo. Stejně až by se vrátila, musela by poslouchat její naříkání, že jí dala košem. A na jednu stranu, třeba i jí prospěje jít jednou za rok na párty a vypnout hlavu. Velká část dne padla na přípravy, aby děvčata byla tou nejlepší verzí sebe sama. Candy si vybrala polodlouhé šaty s květinovým vzorem, korzetový top je zdoben blýskavými kameny, ale žádná zář nedokáže přebít její oslňující úsměv. Její vlnité blond vlasy padají ležérně po ramenou, doplňujíc krásu květin na šatech. Na místo se dostanou po začátku, vchází do živého víru novoroční párty. Společně se ponoří do vřící atmosféry oslavy, tancují a baví se. V průběhu večera se však rozdělí. Candy pak zamíří k baru, kde je rušno. Atmosféra místa je úžasná, ale množství lidí jí není moc příjemné. Ráda by nezůstala po zbytek noci sama.*
*Elaine odstoupila a kvůli kroužku odešla pryč aby se vzpamatovala, Natalie mezitím znervoznila a dívala se na Kayna* J-Jsem moc mladá abych chodila sama mezi lidi..abych někoho nepokousala..A štěká po mě protože to myslí dobře..*Když Elaine odvezla tak Nat věděla že je špatně a z Kayna nespustila oči* Ještě něco?..*Zeptala se lehce vyděšeně* !
Oh jistě, tak tedy...ahoj. *Pousměje se a když přijme vyzvání k tanci, tak přijme jeho ruku a nechá se zavést na taneční parket, aby si mohli zatancovat.*
*Helděl na ni a popravdě si užíval to, jak vyděšená byla. Nakonec se sklonil a zadíval se jí upřeně do očí.* Bylo by hodně hezké vložžit ti do hlavy nějakou myšlenku o tom, že všichni jdou proti tobě a musíš se bránit, no ne? *Pronesl a pak se spokojeně odtáhl. Nic ale neudělal, jen se na ni díval. V dalším momentě využil svou magii aby jí vklouzl do hlavy.* /Mladá upírka, no to se na to koukněme, jo, sranda musí být./ Tak mládě, co se nekontroluje, to se na to podívejme. *Zavrněl spokojeně, než se skryl do iluze neviditelnosti pustil svou sklenku na zem, sehl se a vzal jeden střep. Pak popadl nejbližší procházející bytost, ze které díky myšlenkám vyčetl, že je civil. Hned na to ji řízl lehce do ruky a nechal ji krvácet před NAT. Stále neviditelný se pak natáhl k upírce.* Tak běž, mládě. *Zavrněl jí, než stále nevidtilený zamířil davem pryč, k muži, ke kterému mířil prvně. Po cestě mu ale dojde, že by ocenil sklenku pití. Proto změnil směr chůze, shodil ze sebe neviditelnou iluzi došel k baru, o který se opřel vedle CANDY, a objednal si vodku. To, že je vedle něj blondýnka mu samozřejmě neušlo, sem tam se na ni po očku podíval.*podíval.
*Natalie hned po tom vytasila tesaky ale snažila se kontrolovat, bylo to bolestivé a divoce se zorbehla za civilem, který mířilna záchody. Elaine rychle se na vrátila aby jinzastavil ale bylo pozdě. Natalie ubohého civila zakousla a začala sát tiše vrčela a iddtahla si jí bokem na záchodky, po chvilce vyšla s ústy od krve a zděšeným výrazem* J-Ja ho zabyla?..*v očích se hi nahrnuly slzy a Elaine ji Utřela usta* Shh..TP nic..to nic..
*I Dominic se spokojeně usmál, když přijala jeho pozvání, tak ji vzal za ruku, odvedl na parket a začal s ní tančit, spokojeně a vesele, do rytmu hudby, jaký byl. Musel uznat, že se bavil. Měl za to, že v davu spatřil i nějaké známé tváře, ale pro teď to tak nějak ignoroval, ovšem, to se změnilo, když spatřil NAT, jak běžela za pro něj neznámou tváří a Elaine za nimi. V ten moment pochopil, že tohle bude asi problém.* TRISS, omluv mne, prosím. *Pronesl a ihned vyběhl za dívkou, jež mizela na toalety. Prorval se skrz dav a dostal se až na místo, kde se mu naskytla krvavá scenérie. Dominic se ihned podíval na NATA, nějak neschopen čehokoliv.* Nat, co se...co se tu stalo? *Pronesl a nahlédl do kabinky. Ihned přiskočil k dívce na zemi, která byla v bezvědomí a nahmatal puls. Ulevilo se mi, když slabý nahmatal a ihned jí přitlačil prsty na ránu.* Elaine, běž pro někoho, ta civilka tu nemůže zůstat, já na Nat dohlédnu, dobře? *Podíval se na starší upírku.*
Zvládneš, to víš, že jo. *Chytila ho za ruku a stiskla mu jí, načež se na něj sladce usmála, poté se opět napila.* To, že víly mají velmi dobré drogy, to moc dobře vím miláčku, ale tohle je něco, co jsem ještě neměla, možná jen něco tomu podobné, ale tvůj kamarád, se tedy vážně vyzná. *Zasmála se a i ona pociťovala, jak se všechny emoce a pocity znásobily, přičemž je nechala volně plynout a jen se spokojeně usmívala a užívala si atmosféru, která kolem panovala. Nakonec odloží sklenku a vstane, načež mu ruku stiskne.* Jdeme tančit, konečně to začíná působit a já mám chuť se bavit. *Zasmála se a stejně jako on se pohupovala do rytmu hudby, načež se vydala k parketu, doufajíc, že jí její milý následuje.*
*Čekání u baru na svůj objednaný drink si Candy krátí tím, že se pohupuje do rytmu hudby, který se nese v duchu veselé atmosféry novoroční párty. Barevná světla a rozjařené hlasy lidí kolem ní ji ji nedávají možnost myslet na cokoliv jiného. Očima pozoruje lidi postávající poblíž. Většina je ve velmi dobré náladě, což dělá i ji veselou, ačkoliv čeká na teprve druhý drink a pravděpodobně poslední, protože si ráda své noci pamatuje. I přes množství lidí u baru netrvá dlouho, než dostane svou objednávku. Bartender jí připraví další skvostný koktejl, a Candy si užívá každý lahodný doušek. V její blízkosti však cítí přítomnost muže, jehož pohled je kradmý, avšak intenzivní. To ji lehce znervózňuje, ale přesto – nebo možná právě proto – se rozhodne ho oslovit. Otočí se ke KAYNovi čelem a s zářivým úsměvem na rtech, který zrcadlí její radostnou náladu, se snaží získat jeho pozornost.* Ahoj. Jsem Candy. Šťastný nový rok přeju. *Prohodí s vřelým tónem a nastaví svou skleničku, aby si s ním mohla přiťuknout. Její přátelský projev šíří vlnu pozitivní energie, která je občas nakažlivá, a celým svým vystupováním vyzařuje přívětivost a radost.*
T-Ten Fér..on vlezl mi do hlavy a odehnal Elaine..pak předal civila abych ho napadla a-a..*Nat se začala klepat, nikdy někoho takhle nenapadla a tohle [link src="bylo.jeji"] poprvé. Elaine si povzdechla a dala civilovi trochu svojí krve a opřela civila o zeď . Nat se koukla na Dominica v panice a snažila si utřít pusu* Bude v pohodě?..*Zeptala se vyděšeně a Utřela si oči od slz* Ano..krev jí vyléčí..*Když se probrala tak Elaine civiklu očarovala aby odešla a zůstala u Natalie*
*A taky ji následoval a chtěl tančit, až jej z toho nohy bolely. Byl zapálený pro tento moment a hodlal si jej užít, to by ale nemohl nespotnout TRISS, co stála jen kousek od nich. Ihned rozpažil ruce vzhůru, načež popadl Aless za ruku a pokud s ním šla, tak běžel za ČARODĚJKOU.* TRIIIIISS!!!* Vyjekl vesele a ihned ji objal, a pak si ji sjel pohledem.* Páni, tobě to sekne, co ty tady? Bavíš se? my jo, strašně, jdeš tančit? *Nenechal ji promluvit, chytl ji za ruku a snažil se ji vtáhnout na parket.*
*Ačkoliv se naštval, teď jej nezajímalo moc, kdo to udělal, chtěl jen tohle dostat pryč, aby to neměla NAT před sebou.* Bude to dobrý, za tohle nemůžeš maličká. *Pronesl a když se Elaine začala věnovat civilce, tak ihned doběhl do dalších uliček klubu, kde pomocí encanta vymohl od jednoho z pracovníků klíč, mop a kbelík, aby to mohl uklidit. takhle naběhl na záchodky, které za nimi zabouchl, zamkl a dal se do uklízení. Když měl hotovo, tak krvavou vodu spláchl, vymyl kyblík a pak už se věnoval Nat, ke které si klekl, objal ji a podíval se jí do očí.* Holka, budeš v pohodě? No tak, nemohla jsi za to. *Mluvil na ni, zatímco si ji tiskl do náruče.*
*Triss sama při protáčení měla dojem, že zahlédla známé, ale hned je zakryl dav, který kolem nich také tancoval, ale to brzy bylo přerušeno a ona stačila pouze chápavě pokývnout a načít slova, že se nic neděje, než byl pryč.* /Upíři.../ *Proletí jí hlavou a tiše se modlí, že se neděje žádný průser, jako bylo už prakticky "kdysi" vpadnutí démonů do Pandemonia při nějaké akci, tušila, že šlo o Halloween. Nezůstává zaskočena dlouho a prostě se vrátí k tanci, ostatně kvůli němu tu byla a tancovat samotné jí nedělalo problém. Chvíli na to zaslechne své jméno a v ten moment ji už popadnou mužské ruce a sotva pozná jejich majitele, uvolní se a obejme jej nazpět.* Ahooooooj! Tebe bych tu nečekala, REMI! *Křikne přes hudbu a hluk lidí nazpátek, když se mu konečně vymaní a pak se usměje i na ALESSANDRU, pokud se k nim přidala.* Zdravím, my se ještě neměly šanci představit, jsem Triss! *I k ní natáhne ruku, jako předtím k Dominicovi, protože se právě s ženou seznamovala, ačkoliv skrze Remiho o sobě nejspíše už dříve zaslechly z jeho úst.*
*Kayn, jakmile na něj DÍVKA promluvila, se celý zachvěl vzrušením. Stačil jí proniknout do mysli a v myšlenkách zjistit, že má co dočinění s civilkou, s civilkou, jejíž energie jej skoro pohlcovala, jak byla pozitivní a zářivá.* /Ideální svačina po párty./ *Pomyslel si, ale hned svou myšlenku zahnal. Alespoň by to zkonzultoval s Elisou a třeba by se podělili. Když myslel na vílu, podíval se k baru. Nemohl ji ale pohledem najít, proto se podíval opět na CANDY.* Můžeš mi říkat KAYNe. I tobě přeji hezký nový rok. Mohu tě pozvat na pití? *Zajímal se fér. Zběžně zkontroloval, zda má na prstě prsten obsahující drogy, a tiše doufal, že je doplnil.* Bavíš se?
*Nat měla slzy v očích a přikývla* Asi jo..jen..*Odmlčela se a potáhla tiše* Jen se musím uklidnit..měla jem černo před očima a pak jsem jen cítila jak mi krev teče do žaludku..Nikdy jsem po někom takhle nevyjela..Alespoň be úspěšně..budu v pohodě běž se bavit Dome..ať ti nepokazim novoroční party..*Usmála se a pak se postavila aby se opláchla studenou vodou.* Vím jak vypadal ten fé[link src="r.dva"] metry měl..černý vlasy *Elaine se koukla na Nat a zavrčela* To tě Dragos zabije a hlavně mě! Mám tě na starost a ty mi furt děláš problém?!..*Nat cukla a koukla se pryč*
Dobře, tak tedy Kayn. *Kaynovo pozvání na pití jí přijde milé, ale ještě stále má dost plný drink, který si objednala před chvílí, takže v hlavě dává dohromady, jak že se odmítá pozvání od muže, aniž by ho urazila. Nechce, aby si to vzal osobně. S úsměvem zdvořile odmítne.* Díky, ale ještě mám plno. Tak možná později? *Neví, jestli se k tomu ještě vůbec dostanou, ale každopádně to v její hlavě zní méně odmítavě.* A co rád děláš? *Snaží se změnit téma. Zároveň ji to i opravdu zajímá, chce od něj slyšet něco víc, než jen obvyklé povrchní fráze. Co se týče jeho zájmu, jestli se ona dnes večer baví, přikývne a rozhlídne se kolem na tančící lidi.* Je to šílený, dlouho sem na podobný akci nebyla. Spousta energie a dobré nálady. *A raději přehlíží, že někteří jsou už v až moc dobré náladě. Kayn, i přesto, že je přátelský, má v očích něco, co ji naplňuje mírnou nervozitou, která nemizí po celou dobu, co s ním mluví, což se snaží nedávat najevo.*
*Dominic to sledoval, a ochranitelsky si Nat objímal.* Nikam nejdu, nemusíš se bát. *Hlesl upír, načež se na ni podíval a pohladil ji.* Teď je důležité, aby ty jsi byla v pohodě. Parchantů jako je on bude víc, kor když je to víla. Víly jsou parchanti. *Zhodnotil odfrkl si. pak se ale podíval na Elaine a zamračil se.* To stačí, ne? Řekni mi, byla jsi snad kdy jiná? Ta holka za to nemůže, jak řekla. *Zavrčel a pak se podíval na Nat.* Budu s tebou, neboj se nic.*Pronesl a pohladil jí po tváři.*
*Cestou na parket se usmívala od ucha k uchu a držela REMIHO za ruku, tak nějak nechtěla, aby se jí třeba ztratil v davu, přece jen lidí tady bylo víc než dost. V jednu chvíli ale cítila, jak jí pustil, načež se nechala jen tak dotáhnout až za jeho známou, se kterou se hned vítal, zastavila se a pousmála se. Poznávala jí, o TRISS už slyšela, jak z vyprávění právě svého manžela, tak i celkově někde mezi řečí už padlo její jméno, takže věděla, že byla čarodějka. Nechala je se přivítat, než pak dívce s úsměvem podala ruku také.* To tedy neměli, těší mě, jsem Aless. *Uculila se a pokud tak udělala i TRISS, potřásli si rukou.* Ale i tak mám pocit, že tě nějak znám, to bude asi proto, že Remi o tobě občas povídal. *Mrkla a pohled pak přesunula na svého chotě.*
*Jakmile odmítla jeho nabízený drink, ihned dal před sebe dlaň v gestu, že se nic neděje, nic ale neřekl. Sám si objednal vodku, načež se na CANDY opět podíval a usmál se, zatímco ji poslouchal. Její otázka jej překvapila, taková nevinná a jednoduchá.* /Vysávám civily, učím se jak být ještě mocnějším, bavím se na utrpení druhých./ Jím, učím se nové věci a vyhledávám zábavu. *Pronesl a pak se zasmál.* A co ty? Nevím, nějak si pohrávám s myšlenkou, že to nebude popíjení v klubu, a nebo jsme se v tobě spletl? *Optals e a usmál se, když mu barman podal jeho drink.* To ano, ta pozitivní energie mnou vcelku rezonuje. *Pronesl popravdě fér.*
*Jakmile jej TRISS objala nazpět, tak spokojeně zavrněl. Pak se na ni podíval.* No ale, nečekala by jsi mě na ultra mega super šajnící, hlasité párty v zářivých barvách a super hadrech? Sakraaa, bude nový roook! *Vykřikl tak hlasitě, až se na něj pár lidí kolem otočilo a jen protočilo očima což Remi zcela vyignoroval. Pak koukl opět na obě ženy před sebou.* Jeeeee, já jsme rád, že jste se seznámily, jdete tančit? Obě? Zvu vás, a pak vás zvu na drink! Tahle noc se musí pořádně oslavit!! *Halekal fér a obě chytl za dlaně, zatímco začal vesele poskakovat a tančit, zatímco se světlo opět odráželo d jeho obleku a činilo z něj rádoby disko kouli.*
*Usmívá se ještě víc, když mluví o tom, co rád dělá.* Jídlo máme společné. *Skoro mu skočí do řeči, protože dobře se najíst je v její rodině základ spokojenosti.* Jo tos uhodl. Kluby nejsou moje šťastný místo. *Po tváři ji přeběhne stín smutku, který následují bolestivé vzpomínky, které utopí v dalším doušku drinku.* Ale dnes je nový rok, takže nový začátky a tak. *Tváří se opět radostněji.* Pro tebe je zábava chození do klubu? Chodíš sem často? *Vyzvídá dál.* Já.. *Jakoby musela přemýšlet co ze všech věcí na světě, které ráda dělá vypíchnout, aby nemluvila do rána.* Miluju koně, procházky v přírodě a všechny možné formy umění. *Stane se neuvěřitelné a shrne to do třech trefných bodů*
/Asi ale ne to samé, holka./ *Pomyslela si a musel se u toho ušklíbnout. Pak ji poslouchal dál a přikyvoval.* No vidíš, já si říkal, že mi něco nehraje, asi přirozený talent. *Ušklíbl se Kayn a pak si ji sjel pohledem.* JO, to souhlas, nový rok, nová zábava, nové možnosti, no ne? *Usmál se a poslouchal dál.* Ano, vcelku ano, i když, jednou za týden, dalo by se říct, občas i častěji. Spíše jsme raději v přírodě. *Pronesl s úsměvem.* Koně? Páni, já jednoho mám. Jmenuje se Behemoth, je to dlouholetý přítel. Není nic na vyjížďku na koni přírodou, no ne? Nebo, jen hodně málo věci. *Podotkl s úsměvem na rtceh.* Ty máš koně? *Zajímal se hned dál.*
Může se kontrolovat Dominicu..Když bude chtít a bude se snažit! *Elaine ne mu podívala* A ty nemáš co komentovat..*odtáhla se A Nat se na ně koukala* A dost! Nech ho být on se snaží pomoct,..stačí..jdem si užít party..Ty přestaň být taková osina v zadku a buď chůva ne máma! *Nat odešla a vzala Dominila za rameno*Jdem..*Elaine je následovala a usadila se na baru*
*Dom už vstal a postavil se před Elaine, s rukama zatnutými v pěst ale nic neuděla, nesnížil by se k tomu, aby jí uhodil, navíc měl za to, že Nat teď byla ve stresu už tak, více než dost. Už už se do ní chtěl pustit, ale to udělala Nat za něj. Podíval se na něj, pak se podíval na Elaine, jen nesouhlasně zavrtěl hlavou a vzal ji kolem pasu.* Neboj, teď se od tebe nehnu, kdyby náhodou. Budu s tebou. *Usvědčil ji, když za nimi pak Elaine vyšla, jen zkontroloval, že už je toaleta čistá, odemkl a pak jak došli k baru se podíval Dom na NAT.* Co si dáš na pití? *Zeptal se jí.*
*Zní to úplně jako její nové letošní předsevzetí: nový rok, nová zábava, nové možnosti. Kdo ví kam jí vítr zavane, jaká přátelství získá a na jaká nová místa se podívá... Její nadšení roste do nových rozměrů, když zmiňuje, že sám má koně a radši než v přelidněném klubu, kde se jeden lepí na druhého a téměř není slyšet, co si povídají, má raději čas strávený mezi stromy a zvuky lesa. Je na ní vidět, že jí nadchnul, že sdílí její největší vášeň.* Přesně tak! Mluvíš mi z duše! *Slova nedokážou vystihnout, jak její srdce tančí pokaždé, když potká někoho, kdo miluje stejné němé tvory jako ona.* Neznám lepší pocit a za nich na světě bych se ho nemohla vzdát. Mám. Jmenuje se Pandora. Někdy mi přijde, že jenom ona mi rozumí. Narodila sem se na ranči, takže mě doprovází celým životem. Chvíli sem myslela, že chci jít jinou cestou, víš najít si něco, co mi nespadlo do klína, ale teď sem si jistá, že nikde mi lépe být nemůže.
*Poslouchal ji a culil se.* No jo, každý si tak nějak vybíráme svůj směr a pokud jsi šťastná s tím, co máš, tak ej to dobře, no ne? *Usmál se.* Já s tím občas bojuji, proto se učím i novým věcem, novému poznání, je to pro mne naplňující pocit. *Usmál se.* Pandora, moc hezké jméno, to se musí nechat. *Podotkl a sám si ještě objednal pití.* Ranč, takže, ke zvířatům máš blízko, jak tak poslouchám? *Optal se a snažil se mluvit co nejvíce mile svůdně, snad aby si ji namotal, aby mu věřila. její energie proteď zářila snad nejvíce, co mohl pocítit, a proto se mu od ní nechtělo. Potřeboval se jí ale zalíbit i tak nějak vice.*
Také mě velmi těší. *Odvětí ALESS a zasměje se.* Jo, Remi rád vypráví o lidech i nelidech, které máš rád. *Zasměje se nad Remim a kývne.* Jasně, proč vlastně ne. *Zazubí se a když ji chytne za ruku znovu se zasměje a protočí se mu pod ní, než se nějak v jejich malém prostoru, který jim ostatní dopřejí pustí do tance a sem tam mu nabídne, aby se protočil pod její rukou, občas to nabídne i ALESS, jestli se nechá, jednoduše se baví.*
Něco míchané..*Nat se usmála a koukla se na něj* Seš si fakt jistej že tě neberu od doprovodu? *Natalie se uvolnila a koukla se kolem sebe a usmála se. Objednala si další míchaný drink krví a napila se s chutí* Jsem nakonec ráda že seš tady..*Elaine si hleděla svého a sepisovala si něco do zápisníku. Mezitím se Nat si broukala písničku*
*Upírka je pozorovala a při jeho slovech se jen uchechtávala, ano Remi byl jako chodící disco koule zářící na kilometry daleko, nakonec se jen zazubila.* To víš mi amore, na svatbě nebyl moc čas se pořádně seznámit, tak jsme to napravili teď na konci roku, myslím, že nikdy není pozdě. *Pak se koukla na TRISS.* Je to Remi, ten rád povídá o všem. *Usmála se na ni a než stačila odpovědět na REMIHO další otázku, už s nimi mířila na parket, kde se zcela uvolněně vlnila do rytmu hudby a užívala si tanec. Tančí jak s férem, tak i s čarodějkou a baví se prostě jak nejvíc to jde, má dobrou náladu.*
*V očích jí září. Nikdy by ji nenapadlo, že bar může přinést, tak příjemné setkání. Vždycky trochu odsuzovala chození do barů, za účelem se s někým seznámit stejně jako internetové seznamky. Asi ji dnešní noc nepřiměje úplně změnit názor, ale moc ji těší, že se plete. Usmívá se, že s ním může sdílet kousky svého života.* Máš pravdu, každý hledá co ho naplňuje a dělá šťastným a občas ani neví, že to má… *Dokud to neztratí, zůstane viset ve vzduchu nevyřčené.* To je skvělý, že chceš víc poznávat svět a učit se. Co je třeba na tvým seznamu, že to strašně moc chceš zažít nebo poznat, naučit se? *Pokračuje dál zvědavě. Baví ji ho poznávat. Ta nervozita, co zprvu cítila uletěla na křídlech všech těch slov, co spolu pronesli.* Díky. Zná až příliš moc tajemství o mně, který musí zůstat uzamčený. *Její jméno odkazuje na Pandořinu skříňku. A taky na to, že je její klisna černobílá jako panda, ale to už vůbec není tak poetické jako řecká mytologie.*
*Pokývla hlavou, když si ji vyslechl.* Já asi našel, ale teď to zdokonaluji. Ale jo, asi mohu říct, že jsme tak nějak spokoejný, ale, nikdy není zaručené, že nebude hůř a nebo, optimisticky, lépe. *uculil se Kayn, na oko vesele. Pak, když mu položila otázku, tak se zamyslel a hned na to zapátral v hlavě, co je to, co by chtěl poznat. Lásku? Ne, fuj. Lidi? ty znal až dobře.* Řekněme, tenhle svět. Spoustu toho ještě ukrývá, a v podstatě každý den můžeme něco objevit. Ty, ehm, divy světa? Ano, krásy země, přírody. Možná cestovat. *Zamyslel se a řekl to nahlas, ale i kdyby to tak bylo, pořád by chtěl být blízko své rodné Faerii.* No, a co ty? Povídej, jsem zvědavý, co by jsi chtěla poznat a najít ty. *Usmál se na ni.*
*Remi byl rád, že jeho pozvání přijaly, a pak si tak tančil Jeho samotného už tak nějak začala ovlivnovat droga, takže se dál tiskl k Aless, občas si protočil TRISS a občas se nechal od jedné z nich protočit i on sám,. každopádně si to pořádně užíval.* No a co vaše plány po novém roce? O Aless vím, ale co ty, TRISS? Nové turné? bych zase přijel, ale tentokrát sám, na Castora jsem naštvanej. *Pronesl otevřeně a pak se dál kolébal v rytmu znící hudby.*
*Dominic se na ni usmál, objednla pití a pak se na Nat podíval. hned na to natáhl ruku, dal jí pramínek vlasů za ucho a usmál se.* Taky jsem rád, že tu jsem, jsem rád, že jsme na tebe narazil. *Pronesl a dlaň ji položil na tvář.* Jsi jako moje mladší ségra a mám tě rád. Moc rád. *Přiznal Dom a kdyby mohl, asi by zrudl. pak si vzal pití, co před ně dali.* Tak, na co si připijeme? *Optal se.*
A co je to? *Upřímně chce vědět co je to co našel, co ho těší a kvůli čemu rád vstává ráno z postele. Moc často se jí nestává, že potká mladého člověka, který by věděl, co od života chce, a kterého by těšil život. Nebo že si aspoň neuleví a trochu nezanadává, že ho práce pěkně štve. I to však k životu patří. Ale jeho spokojenost ji samotnou příjemně hřeje u srdce.* Jo vidět přírodu, čistou, neposkvrněnou člověkem. *Zasní se spolu s ním.* Taky bych se někdy ráda podívala mimo státy. A nejen jak někteří jezdí na týden na dovolenou na nějaký turistický místo, ale třeba na chvíli zkusit žít někde jinde. Poznat ty malý zákoutí, kam chodí místní kupovat ráno to nejlepší čerstvý pečivo. *Tomu se říkaj malý radosti běžného dne ne?* Víš, co bych se moc ráda naučila? Surfovat. Přijde mi to neuvěřitelný. Jsi v harmonii s ohromnou vlnou, která tě může v jediný chvíli utopit, ale ty věříš, že najdeš tu správnou rovnováhu a pokoru k přírodě, že tu vlnu můžeš sjet. *Patrně to pochází z její přirozenosti, že odmalička jezdí na koních, divokých tvorech, které člověk zkrotil. Vlny, moře, oceán je však něco, co žádný člověk opravdu zkrotit nikdy nedokáže.* Strašně hezky se mi s tebou povídá, sem moc ráda, že sem tě poznala. *Kouká mu do očí. Ty její zrcadlí, jak upřímně svá slova myslí.* Bohužel si potřebuju odskočit *Dopitý drink se hlásí o slovo a nutí ji ukončit tohle až velice příjemné setkání.* Kdybych tě už pak nepotkala… počkej. *Na to se nakloní přes bar a vyprosí si propisku a na ubrousek – protože kus papíru je už moc velký luxus, o který si nevzpomněla poprosit i s něčím na psaní – mu napíše svoje číslo. Neví proč si prostě neřekla, ať si ji napíše do telefonu, ale asi to je ze všeho vzrušení z konverzace s kombinací s alkoholem, že první nápad není ten nejbystřejší.* Kdyby sis chtěl někdy dál povídat o krásách světa, nebo vyrazit třeba na projížďku nebo tak, budu strašlivě ráda. Fakt. *A vrazí mu ubrousek s číslem do dlaně. S posledním zamáváním a zářícím úsměvem se rozloučí a snaží se protlačit skrz lidi k toaletám.*
To co mám, zázemí, někoho, kdo mne respektuje a bere. *Odvětil v jednoduchosti a usmál se. Pak naklonil hlavu na stranu a přikyvoval. Když začala mluvit o surfování, zaculil se.* No, třeba se ti to jednou i povede, co ty víš? *Mrkl na ni. Pak už ji sledoval, jak se rozplývá nad tím, jak se jí s ním dobře povídá, a pak si číslo převzal. A tipoval, že bude muset Elisu poprosit, aby ho naučila s mobilem. ELISA. Jakmiile Candy odběhla, ihned se po ní podíval. když ji pohledem našel, došel k ní.* Co ty tu? Hele, mám něco, co by se ti líbilo. Kde jsi zmizela vlastně? Víš kolik já toho stihl? *Pronesl, skoro až hrdě Kayn.*
*Nechala Kayna odejít si jinam zatím, co ona sama zamířila za svoji lovnou zvěří v podobě muže, kterého svedla velice rychle. V soukromí si užila své, než se rozhodla vrátit zpět do klubu a spokojeně si objednala další drink.* Hm? *Otočila se za hlasem, kde byl Kayn rozjařený jako slunce* Co já tu? Piji. *Ukázala na sklenku* Řekněme, že jsem si splnila další důvod mého příchodu *Upila ze skleničky.* Povídej *Znělo to spíše nuceně, ale vlastně ji tak nějak zajímalo, co stihl sám za tu dobu*
To je milé!..Ja tebe taky Dome..lepšího bráchu si nemůžu přát..*Nat se usmála a objala mu ruku* přípitek ještě čas..noc je mladá tak jako my..alespoň já *Nat se zasmála a koukla se na něj* Sama nevím..ty si na to odborník..*Usmála se ještě vic a opřela se o bar. Elaine se na ně dívala a na Domiica s hořkým pohledem.* A co říkáš mému outfitu? Bych zbalila každého s tímhle..ale ty seš nějak moc nobl oblečen..*Přiznala Natalie a upila svého drinku*
*Kayn protočil očima.* To že mě ten mamlas předběhl neznamená, že si tě pak neužiju taky.* Uculil se a pak se jal do vyprávění o tom, jak zranil civilku před mladou upírkou a ta po něm pak skočila, jak se vetřel do hlavy starší upírce, a jak si namotával Candy, civilku, ze které její energie zářila zatraceně jasně.* Pak se za ní můžeme zastavit oba, co takhle ji mít v merku? Tedy, myslím, že by z ní ještě něco mohlo být, pozitivní energie je více než lahodná. *Přejel si jazykem po rtech a uculil se.* Chceš ještě pití? *Nabídl se pak. Kayn nebyl moc komunikativní, ale když mohl povídat o tom, co vyvedl za nekalosti, pak mluvil sám a vcelku i rychle.*
*Když mu přiznala, že i ona má ráda jeho, tak se spokojeně usmál a natáhl se, aby jí objal. Byl rád, že to je vzájemné. Když ji pak poslouchal dál, jen se vesele usmíval, než zmínila svůj outfit. Vstal, kritickým okem si ji sjel pohledem a spokojeně zavrněl.* No, jak tak na tebe koukám, myslím že ano, ale aby pak ta tvoje čarodějka nežárlila. Jak ta se vlastně má? Viděli jste se teď v blízké době? *Zajímal se starší upír.* A co se mého oblečení týče, no, já jsem zvolil raději klasiku, ale klasiku kterou nic nezkazím. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
*Poslouchala jeho monolog o tom, co vše stihl zatím, co si ona užívala s civilem. Očima sem tam přejela po dívce jménem Candy.* Zní to více než lákavě... *ušklíbla se, když si i všimla telefonního čísla* Umíš používat telefon? Páč já ne. *Konstatovala s tím, že těmhle technologiím se vyhýbala a používala je jen v krajní nutnosti při kontaktech, ale také měla starší model, který měl tlačítka a vydržel delší dobu bez nabíjení. Na jednu stránku světoznámá modní návrhářka o čemž se moc nezmínila nikomu a na druhou stránku víla, co nenávidí technologie a vše spojené s nimi.*
*Kayn se zarazil, načež se podíval na telefonní číslo ve svých dlaní. pak se podíval na ELISU a pak zase na číslo, než si odfrkl.* Sakra, já jsme myslel, že mě to naučíš ty. Já s tím neumím už tuplem, však víš jak na tom jsem. Nějak jsem měl za to že když jsi tu více tak víš. A nemáš někoho, kdo by nám s tím pomohl? *Pronesl a pak nesouhlasně zamručel, než plácl číslo na bar vedle sebe a pak si objednal pití.* Nějak to vymyslíme, nevím, jestli si tohle chci nechat ujít. *Pronesl.*
*Zasmála se nad tím, když jeho plán byl zhacen neschopností Elis vnímat dnešní dobu, co se týkalo technologií.* Jasně. Mám tu Dominica, Remiho, Alessandru a zde Joshe *Mávla na barmana, který nakoukl na ubrousek.* Chceš pomoct? *Zeptal se barman s tím, když zaslechl jejich konverzaci.* Ale pro moji smůlu jsem spala jen se dvěma ze čtyř. Alessandra je ta sexy upírka a Dominic je ten vysoký.... *Rozhlížela se* Tam! *Ukázala na vysokého muže.* Štastně zadaní *Pokrčila rameny, že u nich štěstí prostě neměla* Nicméně i oni ti pomůžou, kdybych je požádala. Máš vůbec telefon? *Svého drinku měla ještě dost.*
Jo, neznám ani jednoho, ale asi to zmákneš, takže do toho. *Odfrkl si a pak se rozhlédl kolem sebe, než vrátil pohled na barmana. Pak se ale otočil tam, kam ukazovall. Poslouchal a když pak ukázala na pár, tak nadzvedl obočí, jakmile spatřil špičaté uši manžela od oné upírky.* Ten její manžel je víla? A ona je upírka? No ale fuj. *Odfrkl si ihned Kayn.* Tohle křížení by se mělo zakázat. *Zhodnotil se znechuceným výrazem na tváři.* No jo, fajn, tak teď mi řekni, kdo nám teda ukáže jak se pracuje s mobilem a kdo nám ho hlavně dá? Já ho nemám, logicky. *Pronesl nevraživě Kayn, čímž odpověděl Elise na otázku.*
*Protočila očima nad tím, jak se zmínil o Aless a Remim, kdyby to bylo v jejich přítomnosti jistě by proti němu zbrojila slovně a nebo by nechala Aless to vyřešit po svém. Zase ti dva nevypadají, že by na takové poznámky nebyly zvyklý.* Hele jestli chceš být protivný nemáš si brát telefonní čísla od žen. Vypadám jako telefonní budka nebo tvoje asistentka na sex? *Pozvedla obočí, ale říkala to klidně, než nakonec sáhla po ubrousku a přečetla si číslo* Hmmmmm *zapřemýšlela se.* Nikdo ti jen tak telefon nedá... *Sáhla do kabelky a vytáhla starý telefon* Prakticky ve světě živých víš, kde mě najít, takže ti udělám tu laskavost a uložím si ho do telefonu. Co za to? *Nedělala věci jen tak z lásky chtěla nějakou výhodu.*
Klasika?..Trochu se odvaž! Vypadáš jak na pohřbu..Je to nový rok ne nějaký bál.. *Usmála se vic a Pokrčila rameny* A ne..Neviděla jsem jí od toho incidentu s Robertem..Asi se má fajn..*Natalie se napila pořádně z drinků a objala ho jednou rukou* Heh..tak co budem dělat? Můžem jít tančit Nebo jen tam sedět! *Navrhla Natalie s úsměvem a protáhla se*
Jéje, co se s Castorem stalo? *Zeptá se rovnou, načež se zazubí.* Zatím turné nechystáme, ještě stále je docela halo v Zacharieho studiu, takže se musí srovnat oni a já musím doufat, že mě neseškrtnou, ať si hledám jiné. *Ušklíbne se a olízne si rty.* Ale s plány po novém roce ještě nevím, zatím vím, že budu na nový rok s Gideonem u mojí rodiny, možná na chvilku vypadnu zas do Faerie a pak se uvidí. *Odvětí jednoduše a když píseň skončí, tak se zadýchaně zastaví a zajede si prsty do vlasů.*
*Dominic se uculil, načež se na ni podíval a pak se zasmál.* To je prostě můj styl no, co na to říct. To jsme prostě já. *Pronesl se smíchem, načež si vyslechl její návrhy a popřemýšlel. Pak si stoupl, načež se na ni usmál a natáhl ruce před sebe směrem k ní.* Smím prosit? *Optal se se smíchem na rtech, a jednou rukou už ji uchopil za dlaň. Pokud pak chytla i ona jeho a šla s ním, tak si ji odvedl mezi lidi, kde se pak dal po jejím boku do veselého tance.*
*Hned se na Elisu zamračil.* myslíš že jsme si ho vzal proto, že bych měl nějaký milostný zájem, sakra? Ne, víš moc dobře proč s ní chci být v kontaktu, tak mi tu laskavě nedávej nějaký kázání. *Odfrkl si Kayn nevraživě a pak protočil očima nad tím, co řekla dál. Pak se zamyslel.* Ty jsi si to vymyslela, ty si to řekni. Já můžu v klidu támhle někde čapnout telefon nějakýmu civilovi, takže co za to chceš? Podělím se s tebou o ní? třeba? *Pronesl, s nadzvedlým obočím a jedním koutkem rtů do úšklebku.*
*Dneska zjevně asi nebyl ve své kůži, když furt takhle prskal a už měla v úmyslu telefon prostě schovat a sebrat se a odejít. Nepříjemný na ni může být kde kdo a na tohle ani neměla dneska náladu. V jeden okamžik, ale zbystřila.* Podělení zní fajn *Pousmála se a otevřela nový kontakt v telefonu. Soustředila se na zápis všech čísel správně.* A je to. Kdy máš v plánu vytáhnout ji někam? *Trochu nechápala, proč to neučinit rovnou dnes, ale do jeho plánu mu nehodlala kecat to on s ní mluvil ne ona.*
*I Aless už byla pod vlivem docela dost, usmívala se, tančila a stejně tak jak oni si to naplno užívala. Tiskla se k Remimu a vlnila se do rytmu hudby. Když se pak zeptal co na nový rok, už mu ani neodpovídala, přece jen si to už řekli předtím a tak nějak většina plánu byla společných. Jakmile pak začal s Castorem, jen se usmála. O tom co se mezi nimi stalo věděla moc dobře, doufala, že se třeba nějak jejich vztah vyvrbí, ale nechtěla se do toho míchat, to si museli vyříkat oni sami.* Porvali se, nebo spíš, Remi zmlátil Case. *Odpověděla čarodějce na otázku s tím, že věděla, že jí to Remi sám osvětli lépe.* Takže tvůj přítel je také víla, teda, to je super a co se týče Faerie, i mě se tam líbí, teda pokud mě nechce zabít tchán. *Pokrčila rameny a zasmála se.*
*Remi se zavrtěl, načež se na ni podíval a pak se jen ošil.* Castor, no, je to matla. Jeden upír proměnil Chiaru, víš ne? Mojí nevlastní ségru. A on to věděl, jako Castor. A řekl mi o tom až když jsme se asi po třech týdnech zeptal, jestli o ní neví.- Přitom moje číslo má, ví kde bydlím, ale já nic nevěděl, i když on ano. *Odfrkl si nesouhlasně Remi. Pořád cítil hořkost. Pak ji poslouchal a přikyvoval.* Gideon? To je ten tvůj vílák! Že jo! Ten tvůj šarmantní a sexy a úplně eňo ňuňo sexouš! *Vyjekl Remi, možná více nahlas, než by chtěl, ale v jeho stavu mu to ani nedošlo. Pak se podíval an Aless a přikývl.* Vidíš, o tom jsme dlouho neslyšel, abych pravdu řekl, je to dobře. *Pronesl se smíchem.*
*Kayn pokrčil rameny. Pak se zamyslel.* Nevím, až se k tomu dostanu. Chci si ji chvilku motat na prst, co myslíš, kdyby to byl nějaký normální civil beru hned, ale tahle energie, ta je výhodná si trochu hýčkat a pěstovat. *uculil se, načež do sebe kopl drink, a pak objednal opět sobě a stejně tak i Elise. Pak se opřel o bar a zamyslel se.* Kdy tě zase uvidím na dvoře? Doufám, že brzy. *Pronesl pak fér, zatímco si převzal svůj a i její drink, který před ní přistrčil.*
To máš pravdu, Pokud z ní jde taková energie nedivím se, že si ji chceš šetřit jen já jsem nenasytná a šla bych do ní hned... Ale mě stačí sex. Nepotřebuji je zabíjet *Mírně se protáhla a poděkovala za další drink, který ji přistál na stole.* Zimní dvůr? Neměla jsem nyní v plánu se tam ukazovat. Ta skrytá knihovna je stejně tady v tomhle světě. *zadívala se do jeho očí, než nakonec pohled stočila zpět k baru* Copak přál by sis mě vidět? Snad nemáš prázdnou postel. *Ušklíbla se do sklenky, kterou si přiložila k ústům, ale mírně zrudla při vzpomínce, jak ho našla bez trika s naběhnutými svaly při tréninku. Tímhle si ji dokázal omotat kolem prstu.*
*Kayn ji poslouchal a pak zamručel. Hned na to se na ni podíval.* Jo, přál bych si tě vidět, proto se ptám. Prázdnou postel mám většinou skoro každé ráno. *Pronesl pak popravdě, tak to bylo, když si tam nezatáhl nějaké mladší víly, co se pohybovaly po vévodství. Ale Elisa, té se nic nevyrovnalo.* Jo, takže tak. Ta knihovna, kde že je? Mohli bychom se tam teda, hm, podívat. *Dodal ještě potom a hodil do sebe drink, jako kdyby se snažil utíkat od toho tématu, že mu na dvoře Elisa chyběla.*
*Natalie ho vzala za ruku a následovala ho na [link src="parket.Dalla"] mu ruku na rameno a začala s ním tančit vesele* No tančit umíš! *Nat s ním vesele Tančila a smala se z vesela. Elaine na ně dohlížela z baru a napila se vína s krví, co si objednala.* Notak! To je vše co umíš? *Natalie ho protočila ale samozřejmě přátelsky a aby mu neublížila.* S tebou je vždy sranda Dome..
*Doposud nevěnovala Kaynovi nějak zvláště své pohledy ač sama byla ráda z jeho přítomnosti, ale přiznal, že mu chyběla, co se týkalo postele a to okamžitě donutilo soustředit všechnu její pozornost k němu* Také mě nebaví probouzet se bez tvé přítomnosti *ušklíbla se, ale řekla to tak s lehkostí jako kdyby to byla běžná věc. Sám se zmínil, že to co k ní cítí není rozhodně nic spojené s láskou spíše vděčnost za záchranu života a tak jí trochu to škádlení vůči němu nevadilo. Možná si přála, aby to řekl jinak, ale v tom se sama nevyznala.* Tyhle rychlovky... *ohlédla se k muži, který byl urostlý a rozdala si to s ním před chvíli* ...dodají jen energii nic víc. S tebou je to lepší. *Sledovala některé, jak tančí na parketu.* Což mi připomíná, že jsem se dneska ještě nikomu nedostala pořádně do hlavy. Všichni se na mé poměry až moc dobře baví... *Nahodila svůj škodolibý výraz kterým dávala najevo, že tohle začíná být nuda, ale mohou to změnit.* Oh... ta knihovna. Zatím ji stále hledám ty instrukce, kde mají být jsou v blbých hádánkách. Starší víly co více očekávat než žvásty okolo a žádná přímá slova...
*Príde mu zvláštne ako prešiel ten čas rýchlo a možno je to tým, že je víla, ale niekedy mu prídu dni a roky medzi civilmi o polovicu kratšie a rýchlejšie. Nemôže uveriť, že tento rok sa zamiloval a skončil vo vzťahu a že našiel niekoho, koho miluje. Preto aj na párty v Pandemoniu, na ktorú sa už dlho teší, ide s podivne stiahnutým srdcom melanchóliou iba pri tom pomyslení, ako veľa vecí sa zmenilo. A zároveň… uvidí Wasa, a ak stihne aj Lóni, bude môcť tráviť Nový rok s dvoma jeho srdcu najmilejšími osobami.* /Lóni, ak budeš chcieť prísť, povedz mi, pôjdem ti oproti. Ja utekám za Wasom./ *Prepošle myšlienku cez prstene svojmu priateľovi a popri tom aj jeho tvár žiari a jemne sa usmieva bez toho, aby si to uvedomoval. Na večierok si vzal svoje obľúbené nohavice, ktoré síce veľa zakrývajú, ale aspoň podporujú veľa predstavivosti. A na seba sveter od Lóniho, aby mohol byť s ním. Aj tak plánuje, že ak sa nestretnú tam, iba sa trochu pobaví s Wasom, trochu mu narobí nervy a zasmejú sa a bude utekať domov k svojmu milovanému. Keď vojde do Pandemonia, párty je už v plnom prúde a on ani nevie, ledva vstúpi jednou nohou na tanečný parket a už je do neho vsiaknutý ako voda do handry. Hýbe sa síce jemne do hudby, ale skôr hľadá medzi všetkými typicky nezapadajúcu tvár svojho najlepšieho priateľa.*
Ajaj, to je mi líto - mimochodem, Chiara...nějakou jsem taky poznala někdy na podzim. *Zamyslí se a pokrčí rameny. Kdo ví, jak obvyklé to jméno je. Uculí se.* No jo, je to můj víla. *Rozesměje se nad slovy Remiho a tím, jak ho popsal. Věřila, že by to zvedlo Gideonovi ego. Rozhodně byl šarmantní a sakra sexy. To ale říkat nemusela, víly obecně byly sakra atraktivní.* Tchán? Co takového dělá? *Triss zajímalo, jak by reagoval Gideonův otec, regent Slunečního dvora, kdyby o jejich vztahu věděl. Tušila, že není fanoušek ne-víl.* Hele, pojďme na drink, vypráhlo mi nějak. Whiskey? Nebo pijete něco jiného?
*Dochvilnost mu naštěstí něco říkala, není tedy divu, že se už na místě nacházel. Už jen kvůli tomu, aby sobě a Tanoiovi zajistil nějaký ten box, kde by se mohli nejprve v klidu pobavit, než se pořádně kdesi v prostoru nechají unést atmosférou. Potřeboval se nakopnout, než zkrátka roztáhne křídla, pokud se to tak vůbec dá říct. Nicméně neměl ani pochyby o tom, že by si aspoň jednoho panáka nedal..ono by ho k tomu to vílí trdlo pravděpodobně nakonec dohnalo. Aby se ale něco vůbec stalo, museli se taky v tom civily i podsvěťany narvaném podniku ještě najít. Was tedy vykoukl nejprve pouze hlavou z kóje, než nakonec vylezl úplně, zatímco doufal, že mu to vyhlídnuté místo nikdo do té doby, než svého přítele najde, nepřebere. Hlavně vzhledem k době, kterou bude pryč.* /No to bude asi nějakou chvíli trvat./ *Pomyslel si a nejprve si postoupil lehce k baru, kde se féra snažil najít nejprve, samozřejmě neúspěšně. Hned druhá část Pandemonia, která jej nato napadla, byl taneční parket, kde už naštěstí pochodil.* /To mi mělo dojít hned./ *Pomyslel si, když TANOIU v tom davu tančících lidí zahlédl a hned se k němu vydal.* Nazdar, nerad tě beru z tvého živlu, ale vyhlédl jsem nám zezačátku box, který může každou chvílí někdo znovu obsadit. *Řekl hned ze startu a TANA čapl jak malé děcko za předloktí.*
*Když jej začala pak víla vychvalovat, tak se Kayn nadmul jako páv, načež se na ni zadívala uculil se. Pak spokojeně zavrněl, načež si ji sjel pohledem, přemístil se k ní, popadl jí za pas a přitáhl k sobě.* Sakra ale, tohle se moc hezky poslouchá. *Přitakal na očividný fakt a sklonil se, aby si ukradl polibek. Pak se zasmál.* To já už ano, a byla to zábava. Chceme někoho čapnout a pobavit se? *Optal se a pak se rozhlédl.* Třeba ta malá civilka, ale nevím, kam ta zmizela. Nebo někdo jiný? Já bych rád. *uculil se a mlsně si olízl rty.* Pak se na to podívám s tebou, ale teď to nech plavat. *Uculil se na ni.*
*Dominic se spokojeně usmál, načež si ji ještě více objal a tančil dál.* No, já umím tančit. Nepamatuješ na naše první setkání? Tam se tancovalo dost a dobře, tam jsi to mohla poznat. *Mrkl na nii a občas protočil ii on jí, načež se pak zastavil a usmál se.* No a co jinak? Jaké byly vlastně vánoce? To jsi mi neřekla, tak povídej, zajímá mě to! *Uculil se. pamatoval si, že spolu byli pár dní před Vánocemi.* Jak jsi říkala, přišel bych, jen mi do toho vletělo něco urgentního s prací. *Přiznal pak.*
*Upírka se rozhlédla kolem sebe a prohrábla si vlasy, než se opět na ty dva podívala.* Jo Castor je pako, co k tomu víc říct. *Uculila se a přivinula se k Remimu, snad aby ho lehce uklidnila a zároveň poslouchala jejích rozhovor.* Buďme rádi, že jsme o něm neslyšeli, myslím, že poslední setkání nebylo zrovna, jak to říct… příjemné, rozhodně nám hořelo za zadkem a to myslím vážně. *Koukla na Triss.* No řekněme, že Remiho táta je trochu šílený a mě nemá moc v lásce. Když mě Remi vzal naposledy do Faerie na jednu jejich oslavu, málem jsme tam uhořeli. Utekli jsme jen tak tak, takže přemýšlím, zda už nás nechal na pokoji a nebo je to jen ticho před bouří. *Pokrčila rameny a uculila se, načež přikývl na její nápad.* Já si dám whisky moc ráda a jak znám manžela, ten si dá likér nebo nějaký ten sladký drink, viď? *Mrkla na něj a vydala se k baru.* Tak šup jdeme. *Zvolala ještě na ty dva.*
*Už už chtěl odpovědět,a le místo toho jen pokýval hlavou nad tím, co TRIISS odvětila Aless. Pak se na ni podíval i on. (na TRISS).* No jo, táta se nepřenese přes to, že jsme s někým šťastný a zamilovaný, paaarchant jeden. Jo, a ten drink dobře, zvu! *Zvedl ihned ruce, než je pak sám chytl, načež se vydal směrem k baru, a pokud se jej obě držely, táhl je za sebou. Pokud ne, doufal, že jej sledovali. I když, bylo mu to v jeho bujarém rozpoložení jedno. Sám si objednal ovocný likér a podíval se na dámy.* A vy? jen si vyberte! *Houkla, načežž se podíval po baru a pak ukázal před sebe.* Hele, to je ELISA, ELISO ahoooooj!!! *Houkl a ani mu v tu chvilku nedošlo, na koho to vlastně zamával.*
*Jen, co si ji přitáhl, tak ruce spočinuly na jeho hrudi a mile se pousmála, když dala hlavu do boku. Mohla si ho lépe prohlédnout a jeho rty pro ní byly jako nejlepší dárek za celé svátky.* Myslím, že můžeme zkusit odchytnout tu malou civilku. Docela jsi mě nadchnul pro nějakou špatnost a chci poznat tu energií o které tak básníš. Nebo zde můžeme zamotat hlavu nějakým upírům. Co si budeme v posledních dnech nejsou moji oblíbenou rasou, ale ta Alessandra je mimo naší hru. Mám ji ráda. *Upozornila s pozvednutým prstem.* Koho odchytneme ten je prostě náš *Nad tím, že by neměla svoji mysl přesouvat k práci jen mávla rukou, ale věděla, že má pravdu. Může to řešit posléze a přišla se tu hlavně bavit.* Zajímalo by mě, co bys dělal, kdyby se objevil někdo lepší než ty. *Velice malá pravděpodobnost, co se týkalo sexu, ale přeci jen tenhle svět je dost velký. Spolu s ním se však začala dívat po ostatních jako dravá šelma. Chtěla nějakou oběť. Chtěla trochu zábavy v podobě chaosu. V jeden moment jí však projela husí kůže po celém těle. Tvář natočila k mladé víle, která křičela k baru.* Remi... *Odvětila jeho jméno. Ten ze čtyř se kterým spala a měl dost našlápnuto k tomu být lepší než Kayn, ale stejně se už nikdy nic neodehraje. Pozvedla ruku a zamávala mu nazpět* Toho taky ne *Varovala Kayna, aby si nezkoušel zahrávat s mladým férem, ale tak trochu vnímala i jistou nervozitu. Pokud si dal dvě a dvě dohromady z jejich rozhovoru mohl si vyvodit, že s Remim něco měla, ale kdyby se to dozvěděla Aless započalo by nejspíš peklo pro oba.* /Nechoď sem.../ *pomyslela si sama pro sebe, ale jen z důvodu, kdy se ji sevřel žaludek a vnímala z toho problém, kdyby tak učinil*
*Poslouchal ji, ale tak nějak jen na půl. Spíše si ji k sobě tiskl, polibky mapoval její krk a culil se do její kůžže.* Jo, posloucám tě asi napůl, ale spíš ne. *Řekl potom. Když se pak podíval na ni, jen protočil očima.* Co je vlastně zač? *Zajímal se pak Kayn. Pak se ale pozastavil nad její otázkou, načež se tu rozhlédl.* On tu snad někdo takový je, kdo by se mi mohl rovnat? Pokud ano, tak mi ho ukaž, já se o to postarám, bude na zemi, nestačíš říct ani slovo. *Uculil se a přejel po lidech kolem sebe očima, jako kdyby se chystal na někoho skočit. Jejich pohledy teď byly dost podobné. jakmile se pak podíval na mladíka, na kterého se Elisa dívala, tak zavrčel.* To je ten fér, co se oženil s upírkou? *Zavrčel opovržlivě a nechal chvilku šrotovat to, jak se na něj dívala a jak se on díval na ni, taky to, jak se jej zastala.* Proč ne? Docela by mě zajímalo, co se mu motá v té jeho naivní hlavě. *Odfrkl si Kayn, propalujíc Remiho pohledem.*
Jo bylo to okay! Od Talyora jsem dostala Dráty z chirurgické oceli, nějaké minerály a pryskyřicový prsten!..A nic si z toho nedělej...*Pochlubila se nat s úsměvem a objala ho taky* A jak bych mohla zapomenout? Ten den jsem poznala nejlepšího kámoše!..*Přiznala a držela ho za ruce*
*Vnímala tu dominanci z Kayna, která ji více než přitahovala, ale nyní to nebyla vhodná chvíle a vhodná osoba.* Je to přítel *Poplácala ho po hrudi.* Znám je oba a jsou mi blízcí *Aless ani, tak ne, ale měla nutkání ji chránit ač to nepotřebovala.* Máš tu několik dalších exemplářů, kterým se můžeme podívat do hlavy, ale ti dva... Jsou spolu spokojeni. *Zastala se jich, co se tohohle týkalo a bylo jí i vcelku jedno, jak by na ni Kayn teď hleděl. Bránila mladší víly jako byl Remi.* Nežádám tě o nějakou slušnost vlastně jen o to, že bude lepší ty dva nechat být hm? *zakázat mu to samozřejmě nemohla a ani by se na něj nijak zvláště nezlobila tím jakým způsobem vyrůstal a v čem byl vychováván* /Hlavně se ti v mnohém dokáže rovnat/ *Samozřejmě tohle mu do hlavy neposlala jen by ho více popudila k nějaké akci.* Co najít tu tvoji sladkou civilku? *Zkusila jeho pozornost přesunout k té lahodné energii.*
*Ani nestačila po Remim nějak reagovat, než je znovu popadl a začal táhnout směrem k baru až se musela smát a omlouvat těm, které cestou srazili.* Whiskey prosím. *Požádá barmana a ještě dodá dvě kostky ledu, než se podívá na ALESS a pokud dostane známku toho, že by ráda drink, co ona, objedná whiskey i jí. Pokud by se rozmyslela, nechá to na ní. Ohlédne se za kým to REMI vlastně volal a pohled jí padne na neznámou ženu, na kterou se jen mile usměje stejně jako na její společnost (ELISA A KAYN), ale nezná je a pokud je REMI nemá v plánu seznamovat, nechce se jim plést do vztahů.*
Právě že jsou spolu spokojení, o to více mě to láká. Děláš, jako kdyby jsi mě znala první den. *Ušklíbl se Kayn a mlsně si přejel jazykem po rtech, když si pomyslel, co by jen mohl rozdmýchat,. vyvolat, způsobit. Byl to pro něj pocit skoro až vzrušující a atraktivní. Pak si ale vyslechl, co Elisa říkala a hodila po ní otrávený výraz. Hned na to si odfrkl a pak jen zavrtěl hlavou.* No tak jo, tak najdi někoho jinýho, kdo by tě napadl? *Zadíval se kolem sebe a když zmínila Candy, uculil se.* Jo, tak na tu musíme asi počkat, nebo, zkus jí z té magické krabičky zavolat, třeba to zvedne.
*Dominic se na ni ale usmál, pak si ji přivinul do náruče a políbil ji do vlasů.* Jsem rád, že jsi si to užila, ale hele, my si můžeme vždy užít nějaký jiný hezký den, no ne? Někdy se musíš zase zastavit, zahrajeme si nějaké hry! *Zazubil se na ni a pak se odtáhl, aby jí viděl do očí.* To je moc hezké, mám to stejně. Prdlá zrzka, ale upřímně už nevím, jak by bez té tvojí pozitivní energie vypadal můj život. *Přiznala ruce ji stiskl. Pak začal ale zase tancovat a stiskem dlaní si ji u sebe přidržoval.*
*Všimla si ještě pohledu ženy, která tam stála s Remim a tak tedy pokývla na TRISS ze slušnosti, ale Kayn ji slovy hned překvapil a svoji pozornost směřovala znovu k němu* Tak tohle jsem ani nečekala. *zasmála se a stále se tiskla k jeho tělu, když se zamyslela.* No...zavolat ji mohu. *Trvalo jí dát si spojitost kouzelné krabičky. Vytáhla telefon a zkusila nalézt její číslo.* Mám ji *Hned si přiložila mobil k uchu, když slyšela, že vyzvání.* Je otázka zda to někdo zvedne a ještě můžeš doufat, že si z tebe nevystřelila a nedala ti špatné číslo *zazubila se nad představou, že by snad Kayl byl napálený civilkou, ale dle toho, jak jí popisoval, tak s největší pravděpodobností nebude žádná mrcha.*
*Normálně by po práci šel rovnou domů, což vlastně ve finále i udělal, jen tam byl maximálně hodinku, z čehož jednu půlku prospal a další vybíral outfit, aby se nakonec spokojil s tím, co na takových večírcích nosí normálně. Takže dalších zbytečných několik minut vyčerpal zapínáním několika knoflíků a upravování skleněných korálků v barvě krve, které lemovaly vystřihnuté srdce v oblasti hrudníku. Kalhoty zvolil v opozitní barvě od košile – v černé s vyšším pasem, aby si projednou nemusel pohrávat s korzetem. Nakonec si pak do kapsy černého saka strčil peněženku s mobilem a portálem se dostal k Pandemoniu, kde většinu z prvních pár hodin strávil někde v krajní části baru a povídal si s ostatními hosty. Dokonce potkal i nějaké své kolegy z klubu, z nichž jednoho nakonec vybídl k tanci. Proto s ním došel k parketu, kde v dálce zahlédl nejprve TANOIU, kterému zamával, ať už se otočil, či ne. Po sléze spatřil i NAT, které rovněž zamával. Jít však za ní hodlal až po tom jednom tanci s kolegou, pokud jej tedy dívka nepůjde pozdravit osobně.*
*Jen se zasmála, nechala Remiho aby ji chytil a poslušně šla za ním k baru, kde se pak postavila vedle TRISS a usmála se a ni.* Dám si whisky stejně jako ty, jen si do ní něco přidám. *Uculila se, ale úsměv jí z tváře zmizel, když REMI začal hulákat pro ni tak známé jméno. Hned se koukla tím směrem a když pohlédla na ELISU, jen tiše zavrčela a stiskla ruce v pěst. I když jí Remi nic neřekl a vlastně ani ona sama, stejně měla upírka tušení, že to právě s ní spal, že to s ní jí podvedl a o to víc to v ní teď začínalo vřít, už jen díky tomu, že po použiti drogy se jí všechny emoce znásobily, v tuhle chvíli vztek, který měla, když ženu viděla.*
*Remi počkal, až mu dal i barman jeho drink a hned na to jej natáhl před sebe.* No tak jooo, další přípitek, na co bude tenhle? To mě zajímá! Ale ne, já navrhnu, na nová přátelství, na nové vztahy, a na TRISS hot přítele! *Vyjekl opět na lesy a zaculil se. Pak sjel pohledem k Aless a zadíval se na ni. Nemohl si nevšimnout, jak se Aless tvářila na Elisu kousek od nich, proto si nesouhlasně mlaskl.* Znáš Elisu? Pojď, pojď, seznámí váaaaas! *Uculil se, načež obě popadl a táhl je k ELISE a KAYNOVI.*
Asi jsem plný překvapení, no ne? *Zaculil se fér a pak sledoval, jak vytáčí číslo. Hned ale pak zbystřil, když viděl, jak se fér v převleku za jakousi diskokouli hrnul k nim, s pohledem upřeným na Elisu. Majetnicky objal vílu kolem pasu, schoval ji za svá rameny, jako kdyby snad všem říkal, že tahle je jeho.* Tak co, bere to? *Optal se, když sledoval vílu s telefonem u ucha. Pak se zadíval nakonec před sebe, než se oíhlédl na trojici, jež k nim fér táhl a zavrčel.* /Ani to nezkoušej./ *Pomyslel si.*
Prdlá zrzka? To mám za toho staříka že jo? *Zeptala se s falešným uraženým výrazem. [link src="Pak.si"] všimla někoho v davu jak na ni mává, byl to HIRAM a Nat se usmála* Koukni! To je ten z toho plesu! Pojď! *Natlie Dominica vzala za ruku a jestli se nebránil tak ho vzala sebou k Hiramovi* Ty seš Hiram že! Dlouho jsem tě Neviděla! Jak se máš? *Zeptala se nadšeně a prohrabla si vlasy z obličeje*
*Zasmál se.* No jasně, já ti dám staříka, malá. *Zasmál se a pak ji poslouchal. Jakmile pak slyšel, co řekla, podíval se na dotyčného. Hned mu ale zazvonilo v uších, to jméno mu zarezonovalo jako něco tak moc intenzivního. To jméno si pamatoval, jak jej říkal i dotyčný čaroděj tehdy na plese a i Inocenc. A Dominci teď přemýšlel, jak moc velká pravděpodobnost je, že v NY budou dva čarodějové jménem Hiram. proteď se ale rozhodl být neofenzivní, alespoň si řekl, že se o to pokusí. Náhoda mohla být mrcha, to měl Dom na paměti. Proto se pak vydal za Nat a když byli u HIRAMA, natáhl před sebe ruku.* My se taky vlastně známe. *Usmál se na něj.*
*Zamyšleně poslouchala pípání v telefonu, když nevěnovala moc pozornost ničemu. Spokojeně se natiskla na Kayna, který ji k sobě přitiskl a působila jako kdyby k němu i patřila.* Ne nebere... třeba zavolá zpátky *Tipla telefon a podívala se na něj, jenže jeho pohled by dokázal v tenhle moment vraždit. Zajímalo ji, co ho takhle přimělo se tvářit a kdyby mohla byla by ještě bledší než je. Remi k nim táhl obě dívky.* /No to si dělá..../ *Zhluboka se nadechla a musí tuhle situaci nějak galantně vyřešit. Rychlé ahoj, jak se máš a musíme jít by to mohlo vyřešit.* Ahoj Remi, Ahoj Aless *pronesla k nim, když byly dostatečně blízko* My se neznáme. Elisa de Rais Borrgia *Představování by bylo za nimi, ale na TRISS ponechala svůj výraz o něco déle. Neznala ji, ale přišla ji povědomá. Víla to být nemohla nebo že by? Ne... Nejspíš nějaká známá tvářička.*
Počkat, na mého přítele? *Uchechtne se, že to pomalu vypadalo, že na něj má crush a zvedne sklenku, kterou právě dostala k přípitku, jen aby je Remi přerušil vyjeknutím, popadl a táhnul je směrem ke svým známým. Snažila se nevylít a když před nimi stanou, tak neznámá žena - dle uší, které se probíjí skrz vlasy víla, pokud neměla umělé uši - se chopí iniciativity a ze zvyku k ní natáhne ruku.* Myana Meritriss Blake. Stačí Triss. *Pousměje se, protože na sobě cítí její pohled a pak se otočí i k muži, jestli se představí a případně ruku natáhne i k němu, kdyby jí ji však odmítli podat, tak jim pokyne skleničkou a jen se rozpačitě usměje a shrne si vlasy za ucho a upije.*
*Potřebovala se napít, ale ani to nestačila udělat, jelikož REMI dostal ten špatný nápad jí k nim tahat a tak šla s ním. Čím blíž byla, tím víc cítila tu zlost. On sice neřekl jméno víly se kterou spal, ale podle toho, co o něm říkala ELISA a celkově, si mohla dát dvě dohromady, blbá nebyla, došlo jí to, proto nebyla nadšená jeho nápadem jít za nimi.* Ahoj. *Zavrčela skrz zuby pozdrav směrem k ELISE a jejímu protějšku (KAYN), na kterého se pořádně ani nekoukla, jen hleděla na ni, propalovala jí pohledem a pevněji stiskla ruce v pěst. Pak se otočila na REMIHO.* Pojďme prosím zpátky na naše místo. *Řekla jen a hleděla na něj.*
*Jakmile k nim došli, tak se Remi ihned uculil jako měsíček na hnoji a ELISU rovnou objal.* Ahooooj, ahoooj, a ahoooj! *Mávl na víláka před ním a bleskově mu skočil kolem ramen. Pak se odtáhl, načež se podíval na Elisu.* Co ty tuuu? Jak se máaaaš? *Zaculil se vesele Remi, celý rozjařený a veselý.* Seznamte se, seznamte se, jeee to je fajn, platím pitíiii! Co kdo chce! *Dostal ze sebe ihned a otočil se k baru. Pak koukl na Aless.* Co se děje, bavíme se, bude to faaajn! Co si dáš? *Mrkl na ní vesele.*
*jakmile k nim dotyční došli, tak Kayn o to více zavrčel. Sledoval je, načež tiše zavrčel.* /To není možný./ *Odfrkl si, chtěl Elis ještě něco říct, ale to už u nich byla ona trojice. Kayn se ihned vyrovnal v zádech, načež se podíval na všechny, a pohled pak nechal na TRISS. Tím, že vstal upozornil na svou výšku přes dva metry a vztyčil se nad nimi. Chvilku koukal na ruku, jež mu TRISS podala. Pak se natáhl a stiskl ji.* Kayn. *Pronesl pouze, načež se pak otočiil k ostatním, to už mu ale REMI skočil kolem krku. Kaynovi zrudlo před očima a měl chuť féra popadnout a hodit s ním o bar. Když se odtáhl, tak se nespokojeně zatřásl a pak se podíval na třetí, Alessandru. Ihned jej do očí uhodilo to, jak povědomá mu její tvář byla, jen nevěděl odkud, ale přísahal by, že ji neviděl prvně.¨Naklonil halvu na stranu a zadívals e na upírku.* Zdravím, známe se? *Zeptal se rovnou.*
*Zvesela na NAT zamával a otočil se zpět za svým kolegou, který jej zrovna držel za pas. Měl chuť tančit dál, nicméně to mu dopřáno nebylo.* No jo, pak tě vyzvednu k dalšímu tanci, brouku. *Cvrnkl jej zvesela Hiram do nosu, načež se od něj odtáhl a otočil k zrzce (NAT) a dalšímu upírovi (DOM), který s ní přišel. Při pohledu na něj ztěžka polkl a na chvíli se zatvářil zahořkle, než kvůli NATALII nahodil milý, přívětivý úsměv.* Přesně tak, mrňousi. Měla jsi dobré Vánoce? *Zeptal se jí. Bylo zajímavé, jak jeho pohrdavost zmizela, když se bavil zrovna s NAT nebo Triss. Asi měly své kouzlo.* Ach, ano. Stále jsem neobdržel ty texty, o nichž jsme se bavili. Už je se mnou nechceš probrat? *Naklonil při pohledu na DOMINICA hlavu lehce do strany.*
Dobrá Triss *Začala tohle oslovování používat rovnou. Nemohla si nevšimnout pohledu od Aless a všechno v ní křičelo, že by bylo nejlepší zmizet někam jinam. Aless samotné se nebála, ale nepřišla dneska kvůli nějakým problémům a ač netušila o co jde, tak se upírka netvářila takhle naštvaně jen tak.* Přišla jsem popít, tak jako všichni navíc zde chodím často. *Vysvětlila Remimu, který byl opravdu v dobré náladě a nenechal svoji polovičku opustit tohle místo.* Gin a tonic *zvolala na Remiho, který dost vykolejil Kayna. Atmosféra byla napnutá, ale trochu se to uklidnilo v moment, kdy se Kayn zaměřil na Aless.* Vidím, že si umíš vybrat společnost *Slova mířila k Triss, která byla nyní nejvíce klidný záchytný bod pro ni*
*Dorazil a takřka okamžitě se jej ujala bledá brunetka v černých, volánkových šatech, která se s ním polibkem na tvář pozdravila, vypili spolu drink a vyrazili tančit. Když se za necelou hodinu vrátili opět pro občerstvení, skončilo to špatně. Pohádali se a brunetka se mu pokoušela vsunout ruce pod černou košili, aby mu ohmatala naražená žebra, ale nakonec mu jako správná čarodějka prohrábla mysl a naštvaně rezignovala. Geret zůstal sám, kousek od baru a zklamaně si přehrával posledních nekolik minut tiché, přesto nepříjemné výměny názorů se svou dcerou.*
Jo dobrý! A co ty? *Nat se drzela blízko Doma a usmála se na HIRAMA* Mrňousi? To si tu už každý dělá srandu z mé výšky? Šikana to to! *Řekla Natalie ale nemyslela to vážně.* Jen jsme tě přísli pozdravit! Vidím tě po tak dlouhé době..
*Upír se na čaroděje podíval a pak se plácl do čela.* Jistě, ty texty. Abych řekl pravdu, tak jsme na to upřímně zcela zapomněl. Bylo toho hodně, v práci, v životě, nějaké problémy, taky nový přítel, takže se mi to upřímně vykouřilo z hlavy. *Přiznal upír a podrbal se na zátylku.* Ale pokud teď bude klidněji, tak to snad nějak vyjde. *Usmál se na něj.* Jak se ti vlastně daří? *Zeptal se s úsměvem čaroděje. Pak se podíval na Nat.* No jo, však se podívej na svou výšku. *Zasmál se a poplácal ji po hlavě.*
*Cítila jen z tónu hlasu ALESS, že je mezi ženami napětí, které jí nebylo zrovna komfortní, nicméně se snažila nezapojovat a ignorovat to.* REMI, už jsi nám platil jedno pití. *Zasměje se a pokroutí nad ním hlavou, načež se podívá na ALESS, zda je vpohodě a posléze se usměje na KAYNA.* Těší mě. *Byl dost vysoký, musela lehce zvednout bradu, aby mu opětovala pohled do očí a usměje se...jen aby se její výraz změnil v překvapený, když REMI cizímu vílovi skočil kolem krku a ten se netvářil komfortně.* /Tohle bude...záživné.../ *Proletí jí hlavou a otočí se k Triss.* Jo, jsou fajn, jen slavili než jsem se sem dostala. Asi není na místě se omlouvat za REMIHO rozjařenost... *U posledních slov se otočí ke KAYNOVI a na tváří se jí objeví omluvný úsměv a pak si odkašle.* Ale určitě mi nebude vadit ani Vaše společnost, ELISO. *Nadhodí, aby si nemyslela, že se chce stáhnout podobně jako ALESS. Neměla s vílou zlou krev, ani to neměla v plánu. Víly byly mocné a nebezpečné, když byly na opačné straně, to riskovat nechtěla.*
*Večer proudí dál. Dnešní noc je pro Candy jeden z těch večerů, který si chce užít. Ve svých květinových šatech a s vlnitými blond vlasy víří na tanečním parketu. Když se ponoří do rytmu hudby, zapomíná na vše kolem sebe a nechává se unášet melodií nových začátků. Tu a tam se rozhodne vyjít ven nadýchat se čerstvého vzduchu. Odejít aspoň na chvíli z hlučného prostředí je pro ni velká úleva. Na noční obloze by se měla třpytit hvězdná podívaná, která však v new yorku nikdy není k vidění. Z této chvíle ji vytrhne zvonění jejího telefonu. Volá její spolubydlící, které však vůbec nerozumí, protože je pravděpodobně stále uvnitř a myslí si, že taky dost, jak se to hezky říká? Společensky unavená? Candy se u ucha ozve naproste ticho. Její mobil se vybil. Míří zpět do klubu a rozhlíží se kolem sebe, jestli uvidí kamarádku, s kterou sem přišla, aby zjistila, jestli je v pořádku. Během chvíle projde snad všechny místa, která ji napadnou, ale lidí je tu tolik, že se spíše jen zmateně prodírá skrz.*
Byl jsem doma se svojí želvou..nic nového. *Pokrčil rameny. Mohl se zeptat třeba Triss nebo někoho jiného, zda by nemohl slavit s nimi tyto nádherné svátky, nuže jeho problém, že nic takového neudělal. Aspoň pořádně vyčistil a upravil terárium, které Gideon obýval.* Ach taak, chápu. *Kývl, přičemž druhé slovíčko ve svém projevu lehce protáhl, podívajíce se lehce nervózně jinam.* /No hůř jak v ten den to dopadnout nemůže./ *Pokrčil rameny.* Nový přítel? Máš na mysli Inocence? Od té doby, co jsem u něj přespal, jsem ho neviděl. Jakpak se asi má? *Podrbal se lehce zamyšleně na bradě, než pokrčil rameny a vykouzlil lehce škodolibější úsměv.* Snad ano..to víš, mám se dobře. V každé práci mi to jde...jen mám v plánu studio zavřít a otevřít si namísto něj čajovnu. Někdy v dalším roce..ještě pár měsíců počkám. *Řekl, hodíce pohled na NAT.* No jo, jsi ale rozkošná. *Uculil se.*
No jo furt! Jen se nevychvaluj svou výškou! *Jemně o loktem bouchla do břicha a přitom udržela úsměv na rtwch* Connard..*Pak se podívala na Hirama a její výraz se změnil* .počkej..tys u něj spal? Ooo to zní celkem pikantně..*natalie se usmala na to menší drama a koukla na Dominica než Hiram zmínil jeji roztomilost* No dovol? Rozkošná nejsem! Dokážu tě zakousnout ani to nepochytíš..a čajovna? To zní super! *Nakonec dodala a brčkem dopila zbytek drinku*
*Jakmile řekl Hiiram to co řekl, tak se zamračil. Hned na to naklonil hlavu na stranu a pak se usmál. Snažil se nenechat se unést vztekem a žárlivostí, z celého srdce ano.* Má se dobře, velice dobřře. A ano, mám na mysli jeho, jsme spolu. *Pronesl a pak si vrazil ruce do kapes s úsměvem na rtech. Jakmile pak ale Nat řekla svou domněnku, tak mu zaškubalo oko. Nijak se k tomu ani nevyjadřoval, doufal, že vzhledem k tomu že řekl že Inie je jeho přítel, si dívka podobné poznámky odpustí. Pak už je jen poslouchal a pohled sklonil ke špičkám bot.*
Ale no tak, nebuď tak násilná. Nechceš krvavý nanuček? Mám nějaké doma. *S tímto se sklonil dolů k Nat a cvrnkl ji do nosu, pokud mu tedy dříve dívka jednu nevrazila. Nebylo by to poprvé. Navíc po tom, co dala Dominicovi loket, nedivil by se, kdyby si troufala udělat něco podobného.* Jo, byl tak milý, že mě vzal k sobě domů. Po tom, co jsem si musel uzdravovat ten zlomený kotník jsem byl tak vyčerpaný, že se mi ani nechtělo jít z šatny v práci domů. Ale to se tomu rozkošnému férovi nelíbilo. *Pokrčil rameny.* Usnul jsem mu v náruči. *Dodal ještě s uchechtnutím a pohled věnoval DOMINICOVI.* Nicméně gratuluju, má fakt dobré srdíčko. *Usmál se. Docela mu i chyběl, měl by jej zase někdy navštívit.*
*Nat si všimla výrazu Dominica a nervózně se usmála* Promiň to jsem nemyslela zle..ty to víš..*Nat se mu snažila omluvit když si uvědomila co řekla. Elaine o lodal se na ně celou dobu koukala a poslouchala díky jejímu sluchu. Nat pohladila Dominica po zadech. Když jí Hiram cvrnknul do nosu tak se ji nafoukly Lička a zatnula pěst, kterou mu vrazila celou silou do žaludku* Nanuček bude potřebovat ty..
*Co řekl Hiram pro něj byla tak nějak konečná. I když se to snažil brát tak nějak v pohodě, tak si nemohl pomoct a zkrátka a jednoduše mu vadilo to, jak ČARODĚJ mluvil, a kor když položil ještě poslední poznámku o tom, že mu Inie usnul v náruči. Zatmělo se mu před očima, zalekl se, možná toho, že i Inie říkal, že se mu Hiram líbil, kdo ví, ale nelíbilo se mu to. Nějak už i nevnímal ani to, co řekla NAT.* Jo, na tohle asi nemám. *Hlesl, načež se jednoduše otočil na patě, načež zamířil pryč, od HIRAMA, od NAT, ven, aby se vydýchal. Ani si nevšiml že po cestě vrazil do pobíhající bloncky (CANDY) do které strčil a omylem ji srazil na zem. Ihned se ale sehl a pokusil se jí pomoct na nohy.* Moc se omlouvám, jste v pořádku? Nekoukal jsem, přehlédl jsem vás, doufám, že se vám nic nestalo. *Pronesl a tak nějak sledoval, jestli jí nijak neublížil.*
*Aless na REMIHO koukla.* Co se děje? Opravdu chceš, abych se tady na konci roku, na party, která měla být fajn bavila s ní, s tou se kterou jsi mě podvedl? *Zamračila se na něj, vřelo to v ní, nevěděla ani která emoce vyhrávala. Nemohla se na ELISU ani podívat, jinak by po ní musela skočit. Držela se jen tak tak, aby to skutečně neudělala. Ještě chvíli koukala na svého manžela, jestli mu vůbec dojde, co udělal, než pak její pohled padl na mladíka, který na ni mluvil. Chvíli si ho prohlížela.* Nemyslím si, že bychom se kdy poznali, to bych si pamatovala. Když už tak, jsem Alessandra. *Zamručela ještě vytočená celou touhle situací.* /No tak, uklidni se, hlavně klid./ *Nesl se jí hlas v mysli.*
*Remi vesele zavrněl, hledíc na Elisu.* Jo, je to tu fajn, hlavně tedy na party. *Uculil se a pak vzal její dlaň, kterou jí políbil na hřbet, zatímco se spokojeně usmíval. Pro něj to bylo opět běžné gesto, jež si užíval a nepřišlo mu teď nijak divné. Pak přikývl a objednal dle zadání. Nad poznámkou TRISS jen zavrtěl hlavou a mávl rukou.* No aaa, nevadíiii. *Zavrněl spokojeně a zasmál se, když objednával pití. Pak se otočil na Aless.* Ale, no, jo, to mě mrzí, ale já se omluvil, věř mi, už by se to nestalo, to víš, tak klid, vše bude dobrý. *Culil se fér, očividně si neuvědomující vážnost situace.*
*Kayn tiše vrčel, za pas držel pořád Elisu a jen se díval na ostatní. Pak se podíval nakonec na vílu, která mluvila na mladého féra. Nic ale neříkal, jen mlčel a pohledem těkal z jednoho na druhého a zase zpět. Nakonec se podíval na TRISS a pozastavil se nad její poznámkou.* No jistě, je-li to jeho svoucnost. *Procedil pouze skrze zuby. Pak se otočil konečně i na Alessandru a sjel si ji pohledem.* Hm, jako kdybych vás už viděl. *Pronesl a pak jej to trklo.* Ach ano, připomínáte mi jednu podnikatelku z Bronxu. Moc vlivná a silná žena. *Podotkl a zaculil se jako neviňátko, což muselo být vcelku vtipné na pohled vzhledem k jeho stále zamračeným a přřísným očím.*
*Uchopila svůj drink a snažila se zůstat elegantní a klidná, jenže vše se změnilo po slovech Alessandry, kdy se zakuckala a dala si ruku před ústa* Oh no... nepříjemná situace *vydrala ze sebe.* /Mohla mě nazvat jakýmkoliv způsobem a neudělala to. Čest jí./ *upila znovu jakoby nic, ale nehodlala Alessandru dráždit. Raději dělala, že nic. Přeci jen ona zadaná nebyla to byla první věc a za druhé nezpůsobila tu situaci jen ona. Chvála všem za Triss* Jo semnou je to samá sranda *procedila ironicky nad touhle situací* a tykej mi. *Už tak byla celá situace bizardní, ale od Kayna se nehnula cítila se v bezpečí při jeho objetí a on se jen tak vybavoval s Alessandrou* /Myslím, že to beru zpět a klidně si hrabej v mysli té upírky/ *vyslala k němu. Cokoliv jen aby nemusela být ona hlavním terčem, jelikož postřehla i sepnutou pěst ženy a upíři měli opravdu ránu. Remi celou situaci spíše zhoršoval z jejího pohledu, jak byl flegmatický k tomu všemu.* Nejspíš si budeš muset najít jiného učitele *Pronesla a hned by si sama zalepila ústa, jelikož její jazyk byl rychlejší než mysl. V adrenalinu začal na ni alkohol působit a tak stočila tvář k Triss* Copak vlastně děláš za práci? *Záchrana.*
*Triss se málem zakucká při slovech o podvodu a pak si odkašle a odvrátí pohled jinam. Tohoto opravdu nechtěla být účastí.* Jak si přeješ. *Pousměje se na vílu, i když by možná raději byla někde jinde. Ocení snahu ELISY o změnu tématu a rychle se jí chytne.* Tak nějak se někde vždycky uvrtám, ale aktivně jsem převážně herečka a zpěvačka. Otvíráme s mým známým jazzový klub, až zařídíme věci okolo a s otcem řídíme jednu charitu. *Shrne jí všechno, co dělá, aby prodloužila pomyslný únik z nepříjemné situace.* A co ty? Nějaká práce, která je zároveň koníčkem? Nebo něco, co uživí, ale nijak nenadchne? *Nadhodí, aby udržela jiné téma a napije se své whiskey, načež se podívá na ALESSANDRU a pak na ELISU.* Nechceme kdyžtak zajít koupit ty drinky my? Platím. *Nabídne společnosti, znala objednávku Aless, té asi vezme rovnou dvojitou na nervy, jak to tak viděla, Remiho objednávku také znala a chtěla jim dát čas si to vyříkat a zchladit emoce a vykličkovat ze situace, která mohla vést ke zvrtnutí příjemného večera plného zábavy.*
*Nuže, přesně jak očekával, schytal nepěknou ránu. Nebyla ovšem loktem, nýbrž pěstí. Cíl měla však stejný. Za bolavé místo se automaticky chytil.* Auch. *Hlesl prvně, než se zašklebil.* Sílu máš tedy slušnou, nečekaně. *Uchechtl se, načež zasykal místo, které ránu schytalo, si lehce prohmátl. Ani si pak nevšiml toho, že DOMINIC odešel. S lehkou obtíží se však narovnal.* Ale nyní mě omluv, zajdu si to vyléčit někam mimo lidi. *Udělal krůček dozadu, načež na upírku (NAT) opět zamával.* Užij si zbytek večera. *Řekl ještě směrem k ní, než v davu zmizel. Zamířil na chodbu, kde se nacházely záchody. Tam zavítal na pánské, kde se schoval do jedné z mála kabinek naproti pisoárům, aby si mohl pořádně zjistit rozsah rány, zda náhodou nezpůsobila Nat svojí silou něco víc. Tak či onak, nakonec poraněnou oblast vyléčil, aby se netrápil bolestí a zmizel ze záchodů zpět k baru, kde se posadil na židličku a otočil se k barmanovi, aby si mohl něco objednat.*
Sakra Remi, mě je fuk, že tě to mrzí, nechci tu s ní být, nechci se s ní bavit. *Zamručela a koukala na něj, možná byla sjetá jako on, ale i tohle jí tak nějak docházelo a necítila se tady dobře, ne v její přítomnosti a REMI tomu nepomáhal, místo, aby byl nějak na její straně, tak chtěl zůstat. V tu chvíli to v ní vřelo snad ještě víc, ale pořád se snažila nějak se udržet, i když měla co dělat. Na malou chvíli jí snad rozptýlil KAYN, který na ni mluvil, načež se na něj upírka podívala, ale v očích se jí už tak nebezpečně zablesklo.* Možné to je, ale bohužel nevím o kom mluvíš, kdoví, třeba jsem s ní pracovala, ale pracuji s velkým množstvím lidí, ne všechny si pamatuju. *Pronesla jeho směrem, už chtěla říct něco dalšího, ale to slyšela slova ELISY o učení.* Ale a copak že jsi ho to učila? Jak podvést manželku hm?!! *Zavrčela a udělala krok směrem k ní.* Nebylo těžké dát si vás dva dohromady, to jak jsi o něm mluvila a pak jeho přiznání, hned mi došlo, že ta mrcha jsi ty! *Vrčela a v tu chvíli kdy to dořekla nechala pustit veškeré svoje emoce, svou zlost, to jak jí tohle zjištění bolelo a vší svou silou ELISU udeřila do tváře.* To aby sis zapamatovala, že se mnou si s zahrávat nebudeš. *Vycenila tesáky a vrčela. Pak se otočila na TRISS.* Drink si dám a možná celou láhev, dřív než jí tady zabiju. *Pronesla skrz zuby.*
Huh?..Počkej Dome- Ugh.. *Natalie se chytla za hlavu a maličké slzy se ji nahrnuly a koukla se na Hirama* možná mu bude líp..dejme mu čas..tohle jsem [link src="fakt.nechte"]la aby se stalo..*Nat se koukla na Hirama a uvědomila si jak moc ho praštila* Bože..to jsem..nechtěla.. alespoň ne tak silně..Au to ani nedokáži obhájit..Při nesu ti nějakej led..C-co ty na to?..*Když to řekla tak odešel a ona se ocitla sama. Sedla se vedle Elaine na Baru a opřela si hlavu o desku* ..Tak to se povedlo..
*To, co řekla Elisa o učiteli Remi uplně vyignoroval, alepson tak to vypadalo, on to spíše neslyšel. Místo toho do sebe kopl drink od barmana tak moc, až se s ním polil, ale hlavně, byl spokojený jak kdy jindy. Drogy mu zatemnily úsudek a on v téhle situaci neviděl žádný problém, ani nejmenší, jen bandu fajn lidí pospolu. Na drinky ostatních tak nějak zapomněl, ale jakmile se ozvala TRISS, hned se na ni otočil.* Ano, anoooo, já půjdu s tebou! Objednáme jim TAky něco. *Poskočil si fér na místě.. Pak chtěl ještě odpovědět Aless, ujistit jí, že to bude dobré, ale místo toho zakopl o vlastní nohu, a svalil se TRISS k nohám.*
*Kaynovi nemohlo utéct to, jak se situace vrbila a jak se zhoršovala. Ovšem, on si v tomhle právě liboval. Tohle bylo něco pro něj, pro jeho škodolibě hravou povahu. Když pak dostal od Elisy v hlavě povolení, tak spokojeně zavrněl, načež se podíval ALESS do očí, a hned na to se násilně proboural do její mysli. Ihned jej zahalil vztek, jež upírka prožívala a v dalším momentě si přečetl i to, co jej vyvolalo.* /Hm, nevěra manžela po svatbě, prokletí, sakra, to je ale šťavnaté./ *Uculil se sám pro sebe, měl ji díky jejím kvůli droze nekontrolovatelným emocím přečtenou raz dva, načež o to více umocnil ALESSINU vědomou či podvědomou myšlenku toho, že za to, že jí Remi podvedl může prokletí a to, že není v posteli dost dobrá. Pak si vzal pití a ucucl z něj, jako kdyby se nic nedělo. To už se ale strhl boj mezi ženami, tedy fakt, že ALESS skočila po ELISE. To pro něj byl signál, přeci jen, byl Elise zavázaný jistým způsobem a pokud by to šlo přes čáru tak, jako ted, tak se chystal zakročit. Proto se v podstatě hned odrazil od Elis, jednoduše čapl Aless pod krkem a zavrčel.* Dost. *Štěkl jí do obličeje a pak s ní práskl na zem hned vedle jejího válejícího se manžela. Pak se otočil na Elisu.* V pořádku? *Hlesl a sledoval ji.*
*V duchu se uklidňuje, že se jen až moc dobře baví a domů se vrátí až někdy zítra během dne, a to s řádnou kocovinou, ale nic víc. Přesto by byla klidnější, kdyby se se spolubydlící našla a viděla, že je v pořádku, a ne ve společnosti nějakého bídáka s příšernými úmysly. Všechny myšlenky ji opouští, když zezadu ucítí náraz. Vyvede jí z rovnováhy a fakt, že má dnes vysoké podpatky nepomáhá tomu, aby to ustála. Dokonce i vykřikne leknutím, její hlas se ztrácí v hudbě. Ať už je celý večer sebevíc elegantní, není nikdo, kdo by se v tuto chvíli nezřítil jako pytel brambor. Cítí, že se i praštila do hlavy. Nad levým obočím bude mít pár dní malou památku. Hudba se najednou ozývá ještě hlasitěji než do teď a jakoby z dálky slyší něčí hlas. Snaží se posadit a muž (DOMINIC) u ní ji starostlivě nabízí pomoc. Kouká na něj a pokýve hlavou, jakože je v pořádku. Pak zavře na chvíli oči a otevře je po pár momentech, kdy se jí zdá, že smysly jsou v pořádku.* Nic mi není. *Usměje se na něj tak jakože se ho snaží přesvědčit. Nechá si od něj pomoct na nohy a jen co se narovná, chytne se jeho paže ještě silněji, protože má pocit, že nemá pevnou zem pod nohama a on je jediný, kdo ji může zachránit.* Já.. Em. Asi půjdu na vzduch. *Ukáže ke dveřím ven. Momentálně je na ni toho hluku až příliš. Nasbírá ztracenou rovnováhu a odhodlaně i bez jeho případné pomoci vyrazí pomalým krokem ven.*
*Dom se na ni díval, a jakmile si všiml krvácejícího obočí, hned se k ní navrhnul,. vyndal kapesníček z kapsy a ten jí natiskl na obočí.* Počkejte, krvácíte, musím asi trvat na tom, abych šel s vámi, uhodila jsme se do hlavy. *Pronesl a ať už chtěla nebo ne, tak vyšel ven za ní. Pokud došli před klub, tam si ji sjel ještě jednou pohledem.* Jste si jistá, že jste v pořádku? Byla to pořádná rána. A tady. *Podal jí kapesníček, jež jí tiskl na ránu, aby si ji podržela na obočí.*
*Dragos neměl co na zábavu a věděl, že Maddie je někde u nějakého svého civilského mazlíčka. Druhá možnost na zábavu pro něj tudíž byl Malachai. Zamířil proto k Pandemoniu. O párty věděl, přeci jen znal Kaie a věděl, že když si zařizoval klub, tak bude vyhledávat každou záminku k zábavě. Navíc to bylo nejjednodušší místo, kde jej sehnat. Oblečený byl klasicky ve své korzetové vestě, saku a společenských kalhotách. Vše sladěné do stříbrno černé kombinace. Samozřejmě nezapomněl na ochranné předměty a něco na bránění, maskované do oblečení. Vešel do roje barev a hudby a hned se snažil zorienovat, zda tu Kaie najde. Neviděl ho na svém pravidelném místě, takže chtěl zamířit k baru si objednat něco k pití, než se čaroděje vydá hledat. Zvolil však ke svému překvapení zajímavou cestu a tak se ocitnul u skupinky ALESS, REMIho, TRISS, KAYNa a ELISy.* Au.. To asi bolelo.. *Ušklíbl se v momentě, kdy ALESS přistála na zemi.* Vidím, že stále potřebuješ někoho, kdo ti připomene tvoje místo.. *Uchechtne se ještě pohrdavě.* Dobrá práce.. *Ocení KAYNa na kterého krátce obrátí pohled, než se mu v očích zableskne a zaměří se na TRISS.* Pojď, drahoušku, pomůžeš mi najít tvého manžela, dlouho mi nedělal submisní děvku.. *Prohlásí. Jedním krokem šlápne na záda REMImu, druhým přišlápne ALESS ruku a aniž by ho to trápilo, tak chytne TRISS za rámě a odtáhne ji k baru.*
Páni takže dost známá osobnost *reagovala na Triss a zamyslela se, co by měla odpovědět* Vlastním jednu firmu ohledně módního návrhářství... *Chtěla pokračovat dál v konverzaci, jenže to už Alessandra vypěnila a než se nadála zacítila pořádnou ránu ve tváři. Kdyby nebyla u Kayna složilo by jí to na zem. Chvilku se držela za čelist a vstřebávala bolest. Kdyby zde nebyl Kayn musela by řešit situaci sama. Všechen ten rozruch okolo... Tohle jí spíše naplňovalo a začala se vzápětí smát* Prosím tebe... Učit ho jak podvést svoji ženu? Jak ho mám učit něco, co zvládá na sám od sebe *Pohlédla na ni pohrdavě a na tváři měla už podlitinu.* Prskáš jako nějaká kočka. Vzala sis vílu sama víš do čeho jdeš a kdo si s tebou zahrává? Si snad myslíš, že jsem na tebe myslela při tom? Nebuď směšná... *Tentokrát už byla, ale připravená na nějaký útok, když jí poslal náhle Kayn k zemi a překvapeně zamrkala nad situací a co více objevil se tu muž, který procházel (DRAGOS) a nezapomněl šlápnut na oba. Mírně zavrčela, jelikož šlápnul i na Remiho, ale něco jí drželo zpět. Už tak měla na krku zdrogovanou upírku, co jí dala pořádnou ránu* Jo... dobrý... *ohlédla se na Kayna, když si uvědomila, že se jí ptal na stav.* Ale pekelně to bolí to se musí nechat, že ránu má slušnou. *Místo už měla hezky zarudlé.*
*Triss vážně v této situaci být, protože se přiostřovala a opravdu chtěla jít koupit drinky, jenže to už padla rána pěstí a Triss...se mohla postavit upírovi do rány, měla nakonec ochranný předmět, ale nepotřebovala jeho moc obracet proti ALESSANDŘE, která jí nic neprovedla a tak se chce ujistit u ELISY, že je vpohodě a ani to nemá šanci udělat, jinak by sama přepadla přes REMIho a tak tam moment trochu nešťastně stojí, mezi "přáteli" a nově poznanými a její potřeba pomoct zraněné a uklidnit naštvanou ji rozpolcovala a dávalo jí to jistý pocit úzkosti. Být to kdokoliv jiný, kdo jí "zachránil", byla by vděčná, ale při pohledu na DRAGOSE a po jeho slovech jen zbledla.* Až na to, že nemám manžela. *Prohodí naštvaně a trhne rukou, když ji začne táhnout pryč a jen se ohlédne za ostatními. U baru ale spatří možnou záchranu a při tom na DRAGOSE v okamžiku nepozornosti chrstne zbytek svého drinku, aby se mu vymanila a přeběhla k HIRAMOVI.* Neptej se, pojď si zatančit, potřebuju zachránit. *Vyhrkne na staršího čaroděje, kterého zachytí za ruku, už přece na baru tančit uměli a seskočit se dalo i někam do davu nebo tak něco, ale...čekala, že chrstnutí drinku do ksichtu vůdci klanu byl celkem hloupý krok, který neměla podstupovat.*
*Sama by si všimla, že krvácí až při pohledu do zrcadla, kdo ví kdy. Ale teď, když to zmínil, cítí nějaké pálení na čele.* Není to tak hrozné. *Pokouší se uklidnit jeho i sebe. Když ji Dominic přidrží kapesníček na obočí, zavře na okamžik oči, snažíc se potlačit syknutí ze štípání, které pocítí při doteku kapesníku na kůži. Dál klopí pohled dolů. Cítí se teď dost nemožně za to, jak je nemotorná.* Děkuju. *Řekne již opět s pohledem upřeným na toho, jenž ji jen nevynadal, že se mu motá do cesty a nešel si dál po svým.* O tom se hádat nebudu, budu ráda, když nebudu muset být sama. *Vděčně se usměje, že nemusí teď zůstat sama. Nemyslí si, že si nějak vážněji ublížila, beztak to vypadá jen dramatičtěji, než to ve skutečnosti je, ale za společnost je skutečně vděčná. Čerstvý chladný vzduch ji za celý večer neudělal líp než právě v tuto chvíli. Opře se o zábradlí a koukne mu do očí.* Já… děkuji za tu starostlivost.
*Natalie si všimla povědomé osoby na baru a pomalu se schovala podbar, Elaine se usmála akoukla na ní* Že by hlášení v přímém přenosu?..*Řekla Elaine a Nat vyelzlanz pod baru* Teď ne..jen teď ne..*Nat se koukla na Elaine a držela jí za paži* Postěžuj si třeba zítra [link src="ale.ted"] ne!..*Prosila Natalie Elaine ale ona odtáhla ruku a usrkla svého vína s krví*
*Dominic se na ni usmál a pokýval hlavou.* Nic se neděje, nenechám vás tu, když vidím, že nejste v pořádku. Chcete donést pití? Cigaretu? Cokoliv? Nebo někoho zavolat? Já jen, aby jste se nějak zařídila podle toho, jaks e cítíte, aby vám bylo lépe. *Pronesl Dom, sám se pak posadil na obrubník, ale pak hned vstal a natáhl k ní ruku, načež se usmál.* Dominic. *Řekl své jméno.* No, jak moc nevhodné je zeptat se, jak si užíváte večer? *Pronesl s lehkým úšklebkem na rtech.*
*Nějakou chvíli, po tom co vyvázl z toalet, kde si musel vyléčit ránu, popíjel nějaký ten drink a víceméně ignoroval svět kolem. Konkrétně tedy pil Crush Arrow, který obsahoval jak jinak než slivku. Rohatý čaroděj si ji akorát nechtěl dávat servírovanou rovnou v půlce. Náhle jej však zaskočila TRISS. Pustil tedy brčko z úst a podíval se na ni.* Teď mám akorát větší chuť se zeptat. *Řekl, ale nakonec, i když se mu moc nechtělo, drink odsunul a vstal.* Řekneš mi aspoň během tance co se děje? Koho jsi nakrkla? Povídej, přeháněj, jsem jedno ucho. *Řekl, zatímco mezitím TRISS pomáhal vylézt na bar.* Dnes bys nebyla jediná, kdo někoho vytočil. Já už stihl nakrknout dva upíry, od jednoho jsem dokonce schytal ránu. *Mluvil téměř bez přestávky, než konečně i on vylezl na bar, načež čekal, jaký tanec jeho kamarádka zahájí tentokrát.*
*Otočila se na REMIHO, ale v tu chvíli se zastavila a zavřela oči, myšlenky, které jí prolétaly hlavou jí zarazily, nebylo jí z toho moc dobře, ale snažila se to nějak zahnat, jenže to bylo silnější než myslela a výčitky, žraly do morku kostí. Když pak si pak chtěla jít pro něco k pití, aby se nějak uklidnila, už jí popadly ruce KAYNA, který s ní mrštil o zem, na kterou tvrdě dopadla, hned vedle REMIHO, na kterého se jen podívala. Byla odhodlaná vstát a tě děvce ještě tak pár natáhnout, jenže to uslyšela hlas, který snad už nikdy slyšet nechtěla a jakmile jí šlápl na ruku, jen tiše zavrčela.* Ještě ty jsi i tu chyběl kreténe. *Zamručela a jen co DRAGOS svou nohu zvedl, aby šel dál, upírku napadla jedna věc, kterou bez rozmyslu udělala. Natáhla svoje ruce před sebe, chytila upíra za kotníky a upíří rychlostí škubla tak, že mu doslova podkopla nohy. Sama se rychle postavila a koukla na Remiho.* Prostě běž!* Zvolala a sama upíří rychlostí zmizela z klubu.*
*Remi nějak ani nestačil zaregistrovat, co se stalo, jen pak to, že mu někdo dupl na záda. Hned na to uslyšel tak známý hlas, který tak duševně nenáviděl. Zavrčel, načež si pak nevraživě odfrkl.* Po-polib mi prdel! *Dostal ze sebe jen tak tak, Dragosovým směrem a když z něj pak sestoupil, tak si dlouze odkašlal, načež se zadíval na Aless. Nikdo jiný jej teď nezajímal.* Aless? V pořádku? *Hlesl, načež se přisunul blíže k ní. To už Aless ale podtrhla upírovi nohy. Remi, ačkoliv zmatený, tak nějak zaslechl její slova, proto je oba skryl iluzí neviditelnosti, vydrápal se na nohy a co nejrychleji se rozeběhl k venku klubu jak jen nejrychleji dovedl, a ani se raději neotáčel.*
*Jakmile přišel DRAGOS, jež na něj promluvil, jen si jej sjel Kayn pohrdavým pohledem.* Já vím. *Pronesl v odpověď. Pak už se otočil na Elisu, a nad jejími slovy, že jí rána bolela, se podíval na Aless.* Ještě jednou to zkus a jsi na zemi tak rychle jako jsi tam byla poprvé, rozumělas? *Prskl na ni, než se otočil na Elisu a věnoval pohled už jen jí. Pak už vše co se dělo vypustil, DRAGOSE, REMIHO s ALESS i TRISS, teď se zajímal jen o to, aby byla Elisa v pořádku.* Takže dobrý? Mrcha. *Odfrkl si a měl sto chutí na upírku ještě plivnout, ta tam ovšem už nebyla.*
O tom si pak promluvíme, zlatíčko.. *Odbyde TRISS, když ji zachytí do rámě. Ostatní řeči jsou mu ukradený. Nedojde ale nijak daleko, když cítí ruce kolem kotníků. Rychle vytáhne svou dýku se stříbrno železným ostřím, přičemž pustí Triss z rámě, ale otočit se nestihne dřív, než letí k zemi. To, že ho mezitím Triss i polila je mu momentálně celkem ukradené. Vykopne směrem k ALESSandře, ať ho pustí. Ať už ji kopne nebo ne, tak je v druhé sekundě na nohou a dýka z jeho ruky letí směrem, kudy vyběhli REMI a ALESS. Možná už nevidí, kam a koho zasáhl, ale že zasáhl ví určitě, jinak by slyšel a viděl dýku spadnout na zem. Byl by nejraději, kdyby ránu schytala ALESSandra, ale i s REMIm by se spokojil. Následně se rozhlédne, aby našel TRISS, která mezitím zdrhla. Těžké to nebylo. Pouze pozvednul obočí, když ji našel, jak ji jistý čaroděj pomáhá na bar. Dojde proto k němu a vzhledem k tomu, že na Triss má perfektní výhled, tak se jeho pozornost zastaví na známé tváři. Promluví ale k mladší upírce, kterou ta známá tvář hlídala.* Co že mi nemá říkat, NAT? *Zajímá se s přísným pohledem.*
*Když adrenalin pomalu ustupoval, tak se bolest více zvětšila a sepnula čelist mírně k sobě. Byla více než překvapená starostlivostí Kayna. Přiložila ruku na jeho.* Nedokážu lhát, takže to bolí to bez pochyby. Ještě více, když odezněl adrenalin, ale stali se mi horší věci než dostat pěstí od zhrzené manželky. *Vysvětlila a zahleděla se do jeho očí na chvilku.* Alessandra je jinak milá žena... dokud o mě a Remim nevěděla byla v pohodě a taky si myslím, že byla najetá. Snad si bude příště chtít promluvit normálně, ale popravdě... snad už žádné další příště nebude. *Nerada ohrožovala sebe a své zdraví na to se měla až moc ráda.* Ale to jak jsi... *předvedla rukama hod s imaginárním člověkem a ukázala na něj prstem* ....to bylo fakt pěkný. *Elisa byla drobného vzrůstu, takže by bylo komické, kdyby se o něco takového pokusila.* A ten muž *Ohlédla se na Dragose.* Po vílách se nešlape... *zamručela si pro sebe, ale instinktivně se natiskla zpět k vysokému muži, kdy na pár vteřin zabořila tvář do jeho rámě. Vnímala jeho vůni a bylo to jako lék na bolest, která ji v čelisti sice pulzovala, ale nyní to bylo více snesitelné*
Ani nevím, jak se to stalo. *Zasměje se tiše své vlastní nešikovnosti.* Zřejmě mám dar na přitahování nehod. *Přestane si tisknout kapesník k čelu a koukne na něj, že víc se už nebarví do ruda. Tím se utvrdí, že je to jen malá oděrka a ona je jen otřesená a možná v mírném šoku z pádu. Sleduje ušpiněnou bílou látku.* Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ale v knížkách sem četla, že když gentleman půjčí dámě svůj kapesník, vrátí mu ho čistý a jako nový. A to taky udělám. *Má starost, že mu jej úplně zničila, i když by měla mít starosti o jiné věci. Jakože že zapomněla, co dělala, než se potkali.* Teď je mi líp. Dál od toho hluku. Možná nějaké pití později. *S úsměvem přijímá nabízenou ruku.* Candy. Těší mě. *A skutečně ji těší.* Vlastně sem překvapená, že je to opravdu hezký večer. Dlouho sem takto nikde nebyla, je to příjemná změna. Potkávám nové lidi… A co vaše noc? Nebude vás někdo teď postrádat?
Ehehe...Ehm..Pane Dragos dobrejj*Nat se nervózně usmála a zamávala* Fér mě očaroval abych odešla pryč..i když to nemam dělat ale co se dá dělat, zavinil tak že Natalie Zakousla civila..civil přežil..*Elaine napraskala natalii napřímo a Natalie na ní zírala* Ty seš ale zrádce.. *Natalie se podívala na DRAGOSE a vydala se žeber malinké písknutí /Kde je dom když ho potřebujiii/ Pomyslela si Natalie*
Jasně, pojď. *Slíbí mu a vyleze na bar s rychlým pohledem na obsluhu, která na to, ale zřejmě byla zvyklá a rezignovaně přesunula výdej objednávek mimo tanečníky s trochu otráveným výrazem, za který se měla touhu omluvit, místo toho se zachytila HIRAMA do tanečního postoje a podle rytmu mu oznámí tanec a začne správné kroky. Nic těžkého, už ho spolu tančili.* Heh...tohle je taky upír...vůdce klanu ze Staten Island. A já mu chrstla whiskey do obličeje myslím, protože mě odtáhl od mojí skupiny. *Vysvětlí trochu zadýchaně a pokroutí letmo hlavou.* Co jsi udělal upírům ty? *Oplatí mu dotaz. Srdce jí tlouklo adrenalinem z celé situace, útěku a teď i celkem rychlého tance.*
*Nad tím, že by mu vrátila kapesník jen zvedl ruku.* Ne, ne to nemusíte, teď jde o to, aby jste byla v pořádku, i když je to milé, ale ne, děkuji. *Usmál se na ni jemně. Přijal její ruku a pak se tedy posadil zpět na obrubník, kde si sám vytáhl cigarety a zapálil si, snad aby se uklidnil kvůli tomu, co řekl Hiram-.* No, jsme rád, že jste se bavila, bavíte a snad ještě budete bavit. Já jsem se bavil taky, ale teď si myslím, že mě nikdo postrádat nebude. *Usmál se na ni.* Pak se tam ještě vrátím, ale teď mám nějak potřebu být tu, dokud se nepřesvědčím, že jste v pořádku.
*Kayn se samolibě uculil. Tohle se mu poslouchalo moc dobře, a když se k němu pak Elisa natiskla tak si ji jednou rukou objal.* No jo. Na druhou stranu, není víla jako víla.* Podle něj bylo něco jako polidštěná víla tak jako byl Remi odpad a ostuda víl. To si ale nechal pro sebe, tak nějak tušil, že tohle by nebylo to, co by chtěla Elisa slyšet. Pak se podíval na dívku ve své náruči, než si ji k sobě přitáhl.* Hm, spravil by to tanec nebo pití? Alkohol tě třeba otupí a tanec tě odreaguje, tak si vyber. *Ušklíbl se na ni a vzal ji za ruce.*
*Remi se prodíral davem, tak nějak doufal, že se dostane ven než se něco pokazí, ale to už ucítil ostrou, bodavou ránu v rameni. Jen tak tak vzběhl před klub, kde spatřil ALles. Tam se otočil zmateně kolem své osy, jako pes který sleduje svůj ocas. V dalším momentu ale ucítil, jak jej kopla bolest železa při vyprchávajícím adrenalinu tak moc, až padl an kolena.* Hajzl jeden. *zandával Remi ještě přiškrceným hlasem.*
No dobrej, dobrej.. *Zakroutí nad NATALIE hlavou a pak ji věnuje pohled "Tak co se tady děje?" a čeká odpověď. Jakmile ji Elaine práskne, tak si dlaní přejede po obličeji.* Ty mi připomeň, že chceš od našeho čaroděje ochranný předmět proti vílám.. *Ukázal na Elaine a pak pohled vrátil na Natalie.* A my dva si promluvíme detailněji ve vile o zdravé zdrženlivosti.. *Zavrčí ještě na NATALIE.* Jak moc je opilá nebo sjetá? *Zajímá se ještě u Elaine.*
*On nie že by sa snažil tancovať hneď ako prišiel, ale on nedokáže kontrolovať svoje telo, keď sa objaví v strede hýbajúcich sa tiel a vo víre hudby. No stále pri tom sleduje Wasa, aj keď si je istý, že bez neho by si nešiel iba tak sám zatancovať.* /Kde si, kde si… Oh, do dubového zadku, tu je toľko ľudí… skvelé neskvelé./ *Premýšľa, než ho čapne niekto z kraja za zápästie niekto a tak sa otočí s úsmevom na tvári, ktorý sa mu vykúzlil na tvári.* Was. *Zvolá a už sa mu vrhne okolo krku a začne ho objímať.* Rád ťa vidím. Zase na nový rok, čo? *Zvolá mu do tváre, akoby ho Was nemohol počuť. Nechá sa ťahať pomedzi ľudí, ale aj tak si spokojne poskakuj, než sa vyvalí do sedačky skoro ležmo a nadšene buchne rukami do stola.* Ale vieš, že pôjdeme tancovať, však? Tomu sa nevyhneš. *Prenesie svojmu kamarátovi a vyzývavo na neho nadvihne obočie, než siahne po poháriku, čo stojí na stole.* Čo to máš? Čo to piješ? … Fuj. *Povie hneď a s nechuťou sa mu skrúti tvár, keď privonia k poháriku a ihneď ho uloží na svoje miesto. Cíti, ako mu telom prebehne znechutenie a stiahne sa dozadu do operadla.* Mám niečo lepšie. *Povie a potmehúdsky sa uškrnie, pričom vie, že Was veľmi dobre tuší, čo má na mysli a zrejme zase bude zo začiatku odolávať, aby sa hral na zodpovedného, ale nakoniec sa zlomí.*
*Za doprovodu své nekontrolovatelné potřeby mluvit se vyšplhal na bar, kde trpělivě počkal, až mu TRISS naznačí co půjdou tančit, aby mohl zaujmout rovněž taneční pozici. Jakmile se tak stalo, dal se společně s ní do tance.* No ty máš ale štěstí. Ukážeš mi pak kdo to byl? *Uchechtl se. Docela doufal, že tentokrát se znovu obejdou bez pádu. To se jim sice povedlo jen jednou, ale třeba, třeba se jim to dnes povede znovu.* Jednomu jsem řekl, že je mrňavý..to byl ten, co mi dal ránu. No a ten druhý..tomu jsem jen řekl, co se stalo v jeden večer..nic zajímavého. *Pokrčil lehce rameny.*
*Chvilku ještě odpočívala s tím, že nemusí těch pár minut nic víc.* Alkohol, tanec a co takhle pak jít ke mě? *navrhla tyhle možnosti a odtáhla se. Nebylo to opravdu nic tak hrozného více ji zmasakrovali ti minulý upíři, kteří...* Jsou tu *ušklíbla se na tři mladé upíry, kteří byli slušně oblečeni a posedávali u jednoho stolu opodál* A můžeme si i trochu potrápit. Ti tři... pamatuješ na upíry, jak jsem ti o nich vyprávěla? *Ale hodlala je pro teď nechat být. Vzala ho k baru, kdy houkla na barmana Joshe, že by chtěla drink nějaký silnější, co dokáže pomoct k otupění bolesti. Do chvilky jí donesl dva panáky absintu*
Měla jeden dva koktejly s krví nic víš pane *Odpověděla Elaine a Natalie se snažila nezhroutit se před vůdcem klanu. Nat se otřásla a přikývla* To je vše! Nic jiného jsem neměla!..*Elaine se na ní podívala a vzpomněla si na jednu věc* Ano a taky praštila někoho do břicha..div mu tam neudělala díru..*Řekla Elaine a Natalie si schovala tvář že studu* Něco k tomu Nat? *Zeptala se Elaine a Natalie ji dala naštvaný pohled*
/Teším sa, že po tejto šichte nevidím tie koláče najbližšie tri dni./ *Nad týmto premýšľal mladý čarodej, kým sa prechádzal ulicami rušného a plného mesta, a naťahoval si svoje stuhnuté svaly od niekoľkodňovej šichty v cukrárni. Všetci si totižto zobrali naraz voľno, a tak posledné tri dni ostali čisto na Lónim. Nemal vďaka tomu veľmi energiu na to sa teraz trepať ešte niekam na párty, ale už sa mu skutočne cnelo po svojom chrobáčikovi lesnom. Aj preto sa nakoniec presunul do rady čakajúcej pred plným barom, z ktorej, našťastie, rýchlo ubúdalo, nakoľko ich sbs-kár vyhadzoval jedna radosť. Ked prišla rada na Lóniho, ani sa veľmi naňho nemusel dlho pozrieť, a napriek protestom všetkých navôkol ho vpustil prekvapivo dnu.* /Drievko, som u dverí. Si tu niekde?/ *Nervózne prešľapol z nohy na nohu, kým sa uchýlil do priestoru vedľa vchodu do baru. Trošku si napravil tašku cez telo, a rozopol si bundu, aby sa neuveril, kým očami prechádzal po takmer nahých telách špinavých od potu, farieb a trblietok.*
*Poslouchal ji a pak se uculil, načež si ji opět objal a po tváři se mu roztáhl úsměv.* Ale, to mi zní hodně dobře. No tak teda jo, to beru, tak pak k tobě. *Uculil se. když pak umínila ony tři upíry, tak se otočil tím směrem, načež se jeho úsměv ještě rozšířil ale změnil se na ďábelský. *Jo, jo tak to beru. Sakra, to ej ještě mnohem lepší, než by mohlo vůbec být. *Uculil se na ně a pak se podíval na Elisu, zatímco v hlavě spřádal plány, jak na ně.* Uděláš mi návnadu, drahoušku? *Optal se a políbil ji na krk.* Jen mi je vyveď pře klub, mimo zraky ostatních, a pak uvidíš. *Uculil se Kayn vesele.*
*Aless vyběhla před bar rychle, přece jen si pomohla svou rychlostí, proto se zastavila až venku, kde si prohrábla vlasy. Nemohla uvěřit, že to udělala, že tomu blbovi vážně podkopla nohy. Otočila se proto ke vchodu a čekala na Remiho, který se objevil chvíli po ní. už chtěla něco říct, ale všimla si, že mu z ramene něco trčelo. Dýka. Dragos jí musel po něm hodit. Na nic nečekala a doběhla k němu, kde si dřepla.* Bude to dobré, jen vydrž ano. Vytáhnu to a dám ti svou krev, vyléčí tě to, dobře? Ale pojď se mnou k autu, tady jsme moc na očích. *Dodala ještě, než se postavila a snažila se pomoct na nohy i jemu. Na ulici před klubem bylo stále moc lidí a na to potřebovala soukromí.*
Co se stalo v jeden večer? *Zeptá se zvědavě a protočí se v otočce a vrátí se zpět čelem k němu. Podpatky o bar klapou s cvičeným umem a ona se začíná bavit. Třeba se Dragos dal do řeči s Aless a Remim, nesledovala jej, začala utíkat, nicméně doufala, že všichni budou vpořádku a nikomu se nic nestane. Začínala se jí trochu vracet předchozí nálada a usmála se.* Nechceš s ním do křížku. Má ochranné předměty, magie nám na něj nepomůže. *Povzdechne tiše a pokroutí hlavou.*
*Jen pozvedne obočí a koukne se z Elaine na Nat a zpátky.* No dobře.. Alespoň- *Začne, ale to už Elaine pokračuje.* Natalie! *Zavrčí ve výdechu se stopou otrávení a naštvání.* Koho? *Zajímá se a čeká odpověď, že to byl nějaký vílí princ nebo nejvyšší čaroděj, nebo alfa vlkodlaků a každá další možnost, co ho napadá je horší a horší. Samozřejmě by doufal, že praštila obyčejného civila, ale to by musel mít moc velké štěstí.*
*Remi měl ale co dělat, aby se zvedl na nohy.* Fuj, to nechci. *Ošil se, ale bolest jej opět uhodila jako tlaková vlna, když se špatně pohl.* Vyndej to, prosímtě, vyndej to. *Kníkl Remi a pak se na ni podíval. Klečel na zemi, neschopen se ani zvednout, nebo něco udělat. Neměl skoro na nic sílu, tak ho bolest jež železo zasévalo ochromila.*
Tamhle na baru..*Poukázala na HIRAMA, který stál u Triss. Nat sebou lehce cukla když po ní štěkl Dragos a vydala že sebe roztřesený vydech* Jo..ale koledoval si o to!..Provokoval a to nejsem jediný Upír koho nasral! *Vysvětlila Nat s nadějí že to nějak vylepší její situaci*
*Tiše se uchechtl, když jej TANOIA na přivítání začal objímat.* Ještě, že mě už nemůžeš udusit. *Nadhodil přitom. Nakonec mu to objetí i oplatil, než jej skutečně začal tahat do boxu, který si předtím vyhlédl. Hold potřeboval nejprve zakempit, naladit se a až pak ztratit veškeré naděje v tom, že vydrží být po zbytek večera ten zodpovědný.* Kouzelné, no ne? Každopádně tě taky rád vidím a už se těším na to, co nového mi řekneš. *Načal, přičemž když féra v boxu pustil a následně sledoval, jak se rozvalil na sedačku. Ani nemrkl, nic. Zjevně něco podobného čekal.* No jo, vím, vím. *Přikyvoval. Už by to nebylo nic nového.* Nějaký drink s krví..už ani nevím co. Myslím, že Coladu? *Naklonil přemýšlivě hlavu lehce do strany a nad tím znechucením se pouze pobaveně ušklíbil.* Ne, dnes ne. Chci se domů vrátit v celku.
No ve zkratce..nějaký ujetý čaroděj mi zlomil kotník, který jsem si následně musel léčit v šatně a kvůli vyčerpání jsem už nechtěl chodit domů..tak mě přítel toho upíra vzal k sobě. *Pokrčil rameny.* Zjevně si myslel, že se stalo něco víc? Co já vím, musel se to dozvědět od svého přítele. Nepotkali jsme se totiž do dneška. *Dopověděl, během čehož stále pokračoval v tanci. Jistě, nemusel předtím provokovat ani jednoho z těch dvou, to by ovšem nebyl on.* To nechceš s nikým..ale v životě jistě naštveš více lidí. Někdy omylem, nevědomky, někdy klidně i naschvál. *Vypadlo z něj. Jemu osobně už to přišlo běžné, asi protože se mu něco takového stalo nespočetkrát. Jen to při jeho štěstí nebyl právě nějaký vůdce klanu.*
*Dragos se ohlédne tím směrem a zamračí se.* Toho čaroděje? *Obrátí se následně zpátky na ženy.* Hecaté.. *Zamrmle si pro sebe a jen na Natalie vrhne všeříkající pohled, že si to nevylepšuje, když ve svých slovech pokračuje.* Nech mě hádat.. Řekl ti, že ti to nesluší.. Nebo že nejsi jeho typ.. Že jsi malá nebo jsi otravná či něco takového, co? *Převrátí očima.* Nemůžeš jen tak mlátit lidi kolem sebe, Natalie. Příště takhle vrazíš alfovi a vzápětí se budeš dívat na své bezhlavé tělo z jeho ruky.. *Pronese skoro otcovsky.* Máš štěstí, že mm tady vlastní věci na práci a ty teď nejsi důležitá.. Nemysli si ale, že jsem na vše zapomněl. Promluvíme si ve vile.. *Následně se od nich otočí a zamíří kousek od TRISS a HIRAMA.* Vezmu si absinth.. *Poručí si na baru a jen co je mu doručený, tak vytáhne z kapsy cigarety, následně se vrátí pohledem na barmana.* Nemáte oheň? *Zajímá se a jakmile má zapalovač v dlani, tak jej zažehne. Jediné štěstí, že se jedná o ten starý typ zapalovače, který hořel, dokud jej někdo nepřiklepnul víčkem a tak nehrozilo, že se podpálí. Koukne se ještě na Triss a Hirama, než vylije sklenici alkoholu na bar pod jejich nohy a vzápětí na něj hodí zapalovač a odstoupí, ať ho nechytnou plameny.*
Ah, jsi vpořádku? *Zeptá se starostlivě a ušklíbne se.* Mrzí tě to? Že jste se už neviděli, myslím. *Vysvětlí svou otázku, kterou i hned položí a pak se uchechtne.* Když já se mnohdy jen bráním, nejsem konfliktní typ, to víš, ne? *Nadhodí a v krátkém okamžiku, kdy jsou blízko u sebe přesune držení, aby ho krátce objala.* Mimochodem ahoj, ráda tě vidím, ani jsem nepozdravila, promiň. *Vyhrkne v rychlosti, než se odtáhne kvůli krokům v tanci a další otočce, která následuje. To už se jim v cestě však objeví oheň a Triss vyjekne, když jí plameny olíznou kotník a ona ztratí rovnováhu a vyklouzne HIRAMOVI ze sevření. Deja vu z pádu ani nezaznamenala, všechno se seběhlo nějak rychle a ani se nestačila rozkoukat, kdo za to může.*
*Natalie přikývla a když Dragos od ní odešel tak si povzdechla a utrela si oči* no do prdele.. *Už toho měla dost, odehrála kamaráda pak praštila někoho do žaludku že vzteku. Od Elaine se odvrátila a koukla se na mobil *..Kde seš tak dlouhou Dome..* Pomyslela si nahlas a koukla se na východ a pak se lehce schoulila*
Samozřejmě. Co by magie nespravila. *Mrknul na svou kamarádku (TRISS).* Popravdě? Ten přítel toho upíra mi chybí, ten upír až tak moc ne. *Odpověděl. Následně kývl.* Jasně, že ano. *Uklidnil ji s úsměvem.* Nazdárek, v pohodě. *Uchechtl se. Ani by na něco takového nepomyslel, když by mu to TRISS nepřipomněla. Normálně by v klidu tančil dál. Nebylo to nic, co by jej mělo nějak rozhodit. To byl spíš ten oheň, který jim zjevně chtěl udělat radost. Ani nevěděl, kdo si takto dovolil bar pod nimi zapálit, nedíval se jaksi pod své nohy. Narozdíl od Triss ovšem nespadl, kupodivu bez problémů seskočil, aby hned na to mohl zjistit, že mu požár zvládl líznout jeho oblečení.* /To máme dnes ale štěstí./ *Pomyslel si, načež pomocí elementální magie - konkrétně vodní začal společně se svým oblečením i hasit pult. Voda to samozřejmě byla z kohoutku, jediné štěstí bylo to, že on ji platit nemusel. Nicméně mezitím se v rychlosti rozhlédl, zda nenajde TRISS.*
*S potěšením sleduje, jak plameny začnou olizovat barové dřevo. Zaměstnanci se jej snaží hasit, ale než někdo skutečně chytrý stihne donést hasící přístroj, tak na pult někdo méně chytrý (HIRAM) vylije vodu a plameny se roztančí ještě ďábělštěji tím, jak voda alkohol rozšíří. Lidi panikaří, ale Dragos čeká pouze, až od plamenů zmizí nějakým způsobem TRISS. Když ji zaregistruje padat, tak ji pohotově zachytí.* Já myslel, že andělé z nebe už padat přestali.. *Uchechtne se a vzápětí si ženu přehodí přes rameno.* Tak jdeme, princezno.. Máme si o čem popovídat.. *Prohlásí a zamíří s Triss přes rameno k východu z baru.*
*Protočila očima.* Nebudeš mou krev pít, dám ti jí do rány, vyléčí tě to taky. A teď se nehýbej ano? *Pronesla a obešla si je tak, aby měla lepší přístup k jeho zranění. Hned na to chytla dýku a vytáhla mu jí z rány, dýku pak hodila na zem a rozhlédla se kolem, nakonec odběhla o kousek dál do uličky, kde sebrala malý ostrý kámen, pak se vrátila k manželovi a roztrhla mu látku v místě, kde měl bodnou ránu, sama si kamenem rozřízla dlaň a krev, která z ní vytékala, mu lila do jeho rány.* Vyléčí tě to. *Pronesla a sledovala to, po chvíli svou ruku odtáhla a koukla na něj.*
*Sotva se stihne rozkoukat, kdo ji vlastně chytil, tak se k ní donesou slova upíra, kterému se dnes už chtěla vyhnout.* Okamžitě mě pust, přeskočilo ti? *Vyjekne a upíra praští do zad, aby ji pustil, než se mu zapře o rameno, aby se napřímila a mohla pohnout nohami a zarazit mu nějak koleno do žeber nebo tak něco.* Nemám v plánu s tebou strávit ani vteřinu, okamžitě ode mě vypadni! *Pokračuje, zatímco hledá cokoliv, čím by ho mohla podrazit nebo tak něco, ale kolem jsou pouze lidé, kteří jsou příliš zaujatí sami sebou, než aby se zajímali a ti, co se ohlédnou se brzy začnou věnovat tomu, čemu se věnovali předtím a neřeší očividně ženu, která není komfortní a to, že jsou u ÚNOSU.*
Ano, jo, jasně, cokoliv.. *Odpoví ji s naprostým nezájmem. Plameny na baru a HIRAM, který je rozšířil, mu poskytli skvělý chaos, aby se nikdo nestaral, že odnáší Triss pryč.* Já se ale neptám, co máš v plánu. A lehni! *Plácne ji po zadku druhou rukou, když se začne vzpírat na rameni.* Buď hodná holka.. *Rýpne si ještě a vyleze ven před bar. Jen věnuje lidem stojícím venku pohrdavý pohled. Podobným jen s trochou pobavení zavadí i o Aless a Remiho, ale ti jsou mu teď u prdele.*
*Když ji plácne ožene se po jeho zátylku rukou a zavrtí se, načež se narovná o to víc.* Pusť mě dohajzlu! *Načež přejde k několika španělským nadávkám a když jsou venku, konečně se jí povede zachytit telekinezí kovový koš, který prudce vrazí do lokte ruky, kterou se drží, což skoro nutně musí fungovat stejně jako když doktor klepe kladivem pacienta po koleni a reflex mu ho vyšvihne nahoru. Zde to však má opačný efekt, kdy mu to odhodí z ní ruku a ona si rychle telekinezí pomůže, aby se z něj dostala a dala se do útěku k nejbližší vedlejší uličce, odkud si může telekinezí pomoci vzhůru nebo ideálně roztáhnout doslova křídla a uletět. Také se mu snažila házet věci pod nohy, aby jej zpomalila,*
*Remi tedy držel, tak nějak nevěděl, co by teď měl dělat. Prostě jen držel a vnímal, jak bolest pomalu ustupovala, ale s tím zároveň se mu do hlavy narval i pocit lehkého zmatení, ale i lehkosti. Cítil, jak jej ovlivňoval Yin-fen v krvi Aless, a hned na to, skoro hned poté, zahlédl, jak ven z baru vyběhla TRISS a s tím aji DRAGOS. Remimu se zatmělo před očima. Ještě cítil účinek druhé drogy, jež si dal dřív, ta, jež ovlivňovala tu nejvíce umocněnou a výraznou emci momentu, a to byl teď vztek. Remi se beze slov vyhrabal na nohy, načež se nějak dopotácel k jeho DaVicni Italdesign kousek od něj. Nasedl, nastrartoval a dupl na plyn, stále ještě zabržděného motoru, takže se ozval řičící zvuk z nitra auta. Byl doslova kousek od TRISS a DRAGOSE. Ani si neuvědomil, jakou chybu teď děla, jak zuřil. Prostě viděl rudě a chtěl jediné- nehezky ublížit DRAGOSOVI. Proto, pokud si získal jejich pozornost prudce dupl na plyn a závodní auto se ihned s pištěním gum a řvaním motoru rozehnalo směrem na DRAGOSE* Bídáku zasranej. *Hlesl pro sebe Remi, ovšem v ten moment, kdy už se k upírovi blížil, se mu zamotala hlava. A hlavně, všiml si Aless před ním na silnici, ještě před Dragosem. V ten moment strhl volant, auto najelo do jedné ze stěn blízké budovy, od které se odrazilo a teď se neřítilo na DRAGOSE, ale na TRISS.*
*Koukla na něj a chtěla se ho zeptat, jak se cítí, ale najednou i ona uviděla TRISS a za ní DRAGOSE, což se jí moc nelíbilo, přece jen před chvíli mu podkopla nohy a nějak čekala odplatu. Chystala se sebrat REMIHO a zmizet, ale on byl nějak rychlejší a ona už jen sledovala, jak nasedl do auta a rozjel se.* Co to sakra děláš.* Zvolala na něj, ale marně, už jí stejně neslyšel. Netušila ani co udělat, jak jej zastavit. Byl teď ještě ví sjetý než předtím a nelíbilo se jí, že v tomhle stavu usedl za volant, nakonec jí přece jen došlo o co tu šlo a tak jen protočila očima, doufajíc, že to přežije. Čeho si všimla pozdě, bylo, když se řítil jejím směrem, přece jen DRAGOS stál kousek za ní. než však sama uskočila, tak už viděla, jak auto nabralo jiný směr a hlavně, kam směřovalo.* A do hajzlu. *Zanadávala.*
/Kurva, že já jsem kus debila? Jsem, samozřejmě!/*Uvědomí si, hned jak si všimne, že plameny tím akorát víc rozšířil. I kdyby jej neuhodilo do ksichtu něco tak pozorného, zahlédl i jednoho z barmanů, jak po něm hází nepřívětivý pohled, než se vrátí k napravování nepořádku.* /Dobrý, myslím že dnes jsem lidí nasral dost, jsem zralý na šlofíka./ *Pomyslel si.* Počkat..kde je Triss? *Uvědomil si, načež se začal zmateně rozhlížet. Jak málo času mu stačilo, aby kromě svého rozumu, který určitě jednou měl, ztratil i svoji kamarádku (TRISS). Občas jej udivovalo, jak opožděný na svůj věk byl. Štěstí o něj nakonec ovšem zavadilo a těch dvou si všiml u východových dveří, proto se k nim taky rozběhl, aby je pak mohl rozrazit a při samé své tuposti zavrávorat, protože to bylo celé náhle.* Já nejsem kus debila, já jsem jeden velký debil, fakt že jo. *Zamrmlal si pod nosem, narovnal se a opět se rozhlédl, aby mohl spatřit další spoušť.* Párkrát jsem přemýšlel, že bych s alkoholem přestal..teď nevím, jestli mám chuť pouze na gořalku, nebo na něco tvrdšího. *Vypadlo z něj při tom pohledu, zatímco se snažil nějak vyznat v tom, co se vůbec děje, i když určitě zas tak nalitý nebyl. Ačkoliv něco takového bylo taky docela diskutabilní.*
*Zavrčel pro sebe, když mu Triss něčím vrazila do ruky a on ji tak pustil.* No to ani náhodou.. Máš se z čeho zpovídat.. *Pronese k ní hlasitě, ale stále ještě nekřičí a vyrazí za ní. Vzhledem k civilům před barem nechtěl používat upíří rychlost. Remiho a Aless by si vůbec nevšímal, kdyby se neozval skřípot kol o asfalt. Otočil hlavu zrovna ve chvíli, kdy se sportovní auto rozjelo. Pozvedl obočí, protože viděl Alessandru mezi ním a autem a nechápal o co se Remi snaží. Jemu to zřejmě taky na poslední chvíli došlo a tak Dragos mohl jen sledovat, jak strhl volant.* /To je ale bucată de rahat../ *Bleskne mu hlavou a druhým bleskem mu dojde, kam se auto řítí. Rozběhne se a tentokrát neřeší, že běží o trochu rychleji, než by měl normální civil.* Triss! *Křikne ještě se zavrčením na cestě k ní. Okolí se kolem něj spomalilo. Jedna sekunda. Auto se otočilo. Druhá. Někdo v davu vykřiknul. Třetí. Dragos zachytil rukou Triss a odhodil ji na blízký chodník. Čtvrtá. Cítil jak mu nohu podemlel nárazník auta a vzápětí se jeho tělo sklouzlo po kapotě a on zaslechl tříštění, jak prasklo sklo. Odstředivá síla odhodila Dragose z auta pryč a on narazil do zdi jedné z okolních budov.* Curvă! *Zanadává, když se o zeď posadí. Bolely ho žebra, záda, noha do které mu Remi najel a byl nasraný. Pohledem hledal, kde skončilo auto a vzápětí, kam odhodil Triss, než se začal zvedat na nohy.* /Modli se ty zhulená Zvonilko, ať není zlomená./ *Pomyslí si, když věnuje autu, nebo Remimu, pokud jej už viděl, vražedný pohled.*
*Začínala mít dojem, že její život je sakra příšerná tragikomedie katastrof a náhod, protože sotva utekla, zaslechla pískání pneumatik. Ani nestačila zaznamenat, co se okolo ní děje, protože auto bylo jednoduše rychlejší, než lidské reflexy a než by v její mysli padlo nějak rozhodnutí, zda použít magii na veřejnosti, už letí vzduchem na chodník, po kterém se taky nepěkně omlátí a s vyraženým dechem se alespoň dostane do kleku. Tělem jí rezonovala bolest a brnění, stejně tak hlavou, musela se praštit, jak nečekané a silné odhození bylo a bylo s podivem, že dokázala dopadnout vlbec tak, že se jen sedřela a nic si nepolámala nebo se třeba nezabila o obrubník. Měla dojem, že jí srdce za chvíli vyskočí z hrudníku a bylo jí mdlo. Jen ztěžka polkne a rozhlédne se, načež se začne zvedat v uvědomění, že by nebyl dobrý nápad, kdyby ji někdo poznal a začal natáčet, k čemuž jí dopomůže decentně její magie - telekineze byla skvělý pomocník v těchto situacích, když se rozejde do boční uličky, kde by se mohla léčivou mocí vylízat z bolístek nebo rovnou ideálně i zmizet ze scény do oblak.*
*Remi neviděl, kdo mu nakonec naletěl na kapotu, viděl jen, že bylo okno před ním roztřískané na hadry. Jen tak tak se natáhl dopředu, popřel bolest, jež se mu hromadila v těle a vykopl to, co z čelního skla zbylo. Pak se podíval pohledem přímo na válejícího se DRAGOSE. Teď mu bylo vše jedno. Navázal s ním přímý oční kontakt, zatímco jeho oči zčernaly při jeho pravé podobě. Světlomety auta osvětlovaly upíra před ním a Remi měl sto chutí dupnout na plyn. A možná, že by to i udělal. Propaloval jej pohledem až do morku kostí, volant svíral tak pevně, až mu zbělaly klouby.* Jednou tě stejně zabiju, hajzle. *Štěkl po něm naštvaný fér něco, co bylo asi jen zběžné přání, zatímco se autu kouřilo od spálených gum, jejichž puch naplňoval okolí. To nijak ale nevadilo Remimu, který se už už chystal vyjet. Věděl, že by mu asi nic neudělal, ale chtěl ho alespoň zmrzačit, co nejvíce jen mohl. A tak dupl na plyn a opět se rozjel proti Dragosovi, načež se mu v očích rozzářily jiskřičky nadšení, až sadisitického nadšení nad tím, že by mu tak nehezky ublížil. To by ale nemělo být nějakého dobromyslného civila, který nejspíše vyběhl za hlukem. Remi už jen viděl, jak před Dragose hupl nějaký neznámý muž, kterého Remiho neznal. A ačkoliv to klidně mohl být někdo od Dragose, tak pořád to nebyl upír, kterého se snažil fér zmrzačit. Proto jen zavrčel, načež zabrzdil a smykem zastavil. I tak ale slyšel, jak auta do někoho narazilo. Sice v něm hrklo, ale už nezjišťoval, zda to byl onen neznámý a nebo Dragos. Pak se Remi rozjel ihned dopředu, načež ucítil, jak pod kole něco nehezky zakřupalo. Fér se otočil do zpětného zrcádka, ale než by si stačil prohlédnout, jestli tam upír nebo muž byli, začal prudce couvat. Ať už tam byl muž a nebo ne, jeho momentální stav mu zatemnil úsudek.*
*Upírka nějak nestačila nic udělat. Všechno se událo tak rychle, sledovala jen, jak Remi nabral DRAGOSE autem, načež se pak otočil a snažil se jej přejet znova a když mu to nevyšlo, on snad ještě začal couvat? Dívka jen nevěřícně zavrtěla hlavou. I když byla sjetá, v tu chvílí jí došlo, že to nebyl zrovna dobrý nápad. Chápala ho, taky toho kreténa nesnášela, ale zabít ho teď nebyl nejlepší nápad a jediné co z toho bude, bude jeden velký průser, který se snese na hlavu všech. Proto se přiblížila o trochu blíž.* REMI to stačí! *Zakřičela na něj, co nejhlasitěji aby jí slyšel.* Zastav to podělané auto a nech toho! Děláš to jen horší, prosím zastav Remi! *Křikla znova, doufajíc, že jí fér uslyší.*
*Zahlédl jak Triss zmizela za rohem, načež vrátil pohled na auto a opatrně se zkusil postavit na nohy. Jestli byla zlomená nebo ne, pro Dragose to bylo, jakoby ji měl stále podvrtnutou, i když nastupovalo hojení. Se zarputilým pohledem propaloval Remiho pohledem a téměř ho vyzýval, ať to zkusí znova, zatímco se napůl ještě stále opíral o zeď. Zraněnou nohu měl lehce pokrčenou a zvednutou pár centimetrů ve vzduchu. Viděl jak se auto rozjelo a vzápětí zahlédl něco dalšího. Civila, co před něj skočil.* Ne! *Vyhrkne a muže chytne za ramena a odhodí stranou. Tím ztratí rovnováhu a přepadne a jako třešničku na dortu do něj Remi buchne autem.* Zmizte! *Zavrčí Dragos na civila, který stále omámeně sedí na místě a to je mu bohužel osudné, neboť se jeho noha ocitne pod autem.* Tobě už normálně hráblo, cretino! *Zakřičí přes hluk motoru na FÉRA Dragos, ale to už na něj couvá znova. Dragos se rychle rozhlédne. Většina lidí se rozprchla, když začala před Remiho šíleným řízením utíkat pryč. Upír soustředěně zavře oči a v momentě, co by do něj narazil kufr auta, se jeho tělo rozplynulo v modrošedý kouř. Ten se vzápětí dal do pohybu a vletěl dovnitř auta skrz rozbité sklo, kde se znovu zformoval do upírovy podoby na místě spolujezdce.* Stačí. *Řekne důrazně k REMIMU a rukama ho udeří do tlakových bodů mezi krkem, rameny a klíční kostí, které zapříčiní Remiho bezvědomí. Upír následně sebere ze zapalování klíčky a vystoupí z auta, kde se nejistě postaví na obě nohy a dveře zabouchne. Je na něm vidět, že proměna jej vyčerpala, ale stále dokázal k Alessandře vrhnout nasraný pohled, když ji k nohám hodil klíčky od auta. Pak se váhavou chůzí vydal ke zraněnému civilovi, aby jej vyléčil a tento zážitek mu vymazal z paměti. Těžko ale říct, zda na to poslední bude mít ještě sílu.*
*Marně se v té situaci, v níž se ocitl snažil po vypadnutí z podniku vyznat. V hlavě mu stále znělo, zda se náhodou nezlil do němoty a tohle nebyl jen nějaký ujetý sen. Přece by to nebylo poprvé, co by se mu zdálo o něčem takovém. Nicméně k tomu, aby si uvědomil, že to skutečně sen není, nepotřeboval pořádně ani zrak. Sotva by u sebe v bytě ucítil pach spálených pneumatik, nad nímž znechuceně nos ohrnul. Samozřejmě by i něco takového bylo možné, tohle se ovšem zdálo tak intenzivní, že jej to zvládlo probrat z jakéhosi bezmyšlenkovitého a zmateného rozhlížení po okolí. Možná jej to dokonce popohnalo i k nějakému činu – no akorát uhnul nějakému muži, co tak narychlo vypadl z podniku, aby mohl skočit před DRAGOSE a zachránit mu život, asi. Těžko říct, vrhal se tam zkrátka jako prase na porážku. To jediné si Hiram uvědomoval.* /Šílenec./ *Pomyslel si, když uskočil s vytřeštěnýma očima na chvíli blíž ke dveřím, které vedly do podniku. Vše se to dělo tak rychle. Cuknul sebou, aby se opět nějak přiměl ke vzpamatování se, což se kupodivu i stane. Proto jakmile se mu naskytla možnost a auto již konečně stálo na jednom místě – aspoň na chvíli byla eliminována hrozba toho, že se znovu rozjede – se rozběhl k civilovi, aby mu tentokrát mohl opravdu pomoct, když předtím téměř nečinně přihlížel.* /Třeba tohle neposeru tak jako předtím ten požár./ *Pomyslel si, když k němu dorazil, těžko však říct, zda ještě před DRAGOSEM.*
*Zrovna se chystala vběhnout do uličky - no vběhnout je silné slovo, když si všimla civila, co k ní mířil a jen se unaveně na rohu opře o zeď. Pár lidí konečně sbíralo odvahu se k místu činu přiblížit, někdo volal policii a záchranku, někdo vytahoval mobily s kamerou, jiní zase mířili za DRAGOSEM a civilem mu pomoci s civilistou, který naříkal. Zvažovala, že také pomůže, i přes fakt, že je tam Dragos, který sám vypadal docela bídně, což...byl zvláštní pohled. A nějak netušila, co si myslet a dělat, když hlavě, do které se praštila začaly docházet souvislosti, jakto, že auto nezasáhlo ji a koho to vlastně namísto ní zasáhlo. A civil, který se blížil k ní tomu nepomáhal. Triss se proto otočí po Dragosovi a zamračí se, protože se zdálo, že situace je stále na palici, jednoduše řečeno. Prohlédne si vlastní zranění a nakonec se tím směrem stejně rozejde, protože její potřeba ochraňovat se zas a znova hlásila o slovo, takže by si nedovolila takové místo opustit. Ne, že by mezi civily mnoho zmohla. Ten, který však šel k ní a zachytil ji a tím ji stáhnul zpátky k rohu uličky.* Ne, já musím pomoct- *Zkusí se obhájit, ale muž ji zachytí, aby ji přidržel.* Sama jste raněná, měla byste si sednout, než přijede záchranka. Jsem zdravotník, pomohu vám *Promluví na ni a Triss se jen usměje a skutečně se opře o zeď, jakoby se mínila svézt na zem.* Běžte se prosím postarat o toho muže, *Kývne nakonec.* Sama to tu vydržím...potřebuje ošetřit více než já... *Pobídne ho a dopomůže si k tomu také magií a při té příležitosti mu vnukne, aby si nevybavil přesně její tvář, protože by se zle vysvětlovalo, že ji někdo zranil a na další den bude bez škrábance. Na okamžik opře hlavu o zeď a zavře oči, aby jí v ní přestalo tak třeštit a zklidnil se jí tep, Dragos je nakonec sám dorasený...Teď se k ní tak rychle nedostane a ona byla taky stále napůl člověk, nebyla nezničitelný tvor, aby se jen tak sebrala v tento moment a podnikala nějaké větší kroky. A taky mohla mít otřes mozku, uvědomovala si, že by nebylo moudré riskovat aspoň pár minut let nebo telekinezi, kterou by se dostala na střechu a zmizela z dohledu.*
*Vztek, hněv a bezmyšlenkovité chování, to bylo to, co Remi vnímal. tak nějak zaslechl i hlas Aless, ale nedbal mu pozornost. Když se pak Dragos objevil u něj v autě, pokusil se Remi bránit, nebyl ale dost rychlý. proto se vypl hned, jak jej Dragos několikrát udeřil. Pro féra tak tento večírek na skutečně super nový rok skončil. A možná že to bylo nejlepší v zájmu všech přítomných.*
*Na jednu stranu byla ráda, že nestalo to, co Remi zamýšlel, na druhou stranu jí naštvalo, že se ten prevít uměl proměnit v kouř a ještě jí složil manžela. Naštvaný pohled mu ihned opětovala a sebrala klíčky ze země, načež pak zamířila k autu, kde seděl Remi. Potřebovala ho nějak dostat ke svému autu a pak i domů. V momentě kdy se snažila něco vymyslet, se za ní ozval povědomý hlas.* Nazdar šéfko, jsem si říkal, že se za vámi stavím do klubu, ale koukám, že to žije spíše tady venku. *Uchechtl se Anthony, jeden z členů Alessina klanu, který se rozhlížel po spouští, která tady zůstala.* Sakryš, neříkej, že tvůj manžílek sejmul tam toho páprdu. *Zasmál se, když viděl jak DRAGOS dopadl.* Drž hubu Tony a pomoz mi s Remim do auta, potřebuji ho dostat domů. *Zamručela upírka a otevřela dveře u řidiče, aby oba mohli féra dostat k ní do auta.*
*Dragos si po cestě za civilem pomáhal tím, že se opíral rukou o dorasené auto, které na začátku své jízdy ještě vypadalo luxusně a teď by si ho kdokoliv mohl splést s popelnicí. Muž se moc daleko od auta nedostal, zvlášť ne se svou nohou a tak Dragos neměl dlouhou cestu. Klesnul k muži, který jej vyděšeně sledoval na kolena a zachytil jeho zraněnou nohu na koleni, aby mu zabránil s ní mrskat.* Přijdu o nohu.. Mám po noze.. Amputují mi nohu.. Přejel mi nohu.. Šílenec.. Blázen.. *Mumlal si pro sebe v šoku s vytřeštěnýma očima. Dragos ho nevnímal, vyhrnul mu kalhoty nad rozdrceným kotníkem. Vytáhnul z opasku dýku a vytvořil mělkou řeznou ránu. Následně ostří chytil do vlastní dlaně a pořezal se. Krev z jeho dlaně začala kapat do mužovy rány. Po chvíli Dragos vytáhl z kapsičky saka kapesník a svou ránu si jím ovázal. Běžně by se mu taková malá rána zhojila hned, ale nyní byl vyčerpaný a jeho tělo se navíc soustředilo na mnohem horší zranění jeho nohy. Vnímal jak vedle něj přiběhl HIRAM, ale teď ho neřešil. Přichytil si civilův pohled, aby mohl aplikovat Encanto, ale... První pokus selhal, druhý, třetí.. A každý další jej víc a víc vyčerpával.* La dracu.. *Odplivne si naštvaně.* Umíš mazat paměť? *Obrátí pohled na čaroděje. Odpověď neřeší. Jestli neumí, tak by se to měl naučit rychle. Dragos se postavil na nohy a opřel se rukou o zeď. Jen se krátce podíval pohledem, kde stála ALESS s novým upírem, ale pak se vydal zjistit, kam zmizla Triss. Jeho krok byl ze začátku velmi nejistý a i když se stával víc a víc jistějším, tak bylo jasné, že jeho zranění jsou stále bolestivá, i když se to na sobě snažil nedat znát. V sekundě co se dal do pohybu u něj byli civilové, co se zas vyrojili, jen se situace uklidnila. Jeden si všiml krve na jeho ruce, co prosakovala skrz kapesník a hned jej začal táhnout stranou na klidné místo k nějaké uličce a Dragos se výjimečně nechal. Tentokrát mu hrálo do karet hrát s davem a nevyčnívat.*
*Tony se jen uchechtl a raději už mlčel, když Aless otevřela dveře u řidiče, tak vytáhl Remiho ven a přehodil si ho přes rameno jako pytel, načež i s upírkou zamířil k jejímu autu, které stálo opodál. Aless mezitím napsala sms Lee, aby se postarala o Remiho auto a nějak ho dotáhla do vily. Jakmile pak došli k jejímu vozu, tak nasedla na místo řidiče. Anthony mezitím Remiho uložil na zadní sedadlo a sám se posadil dopředu.* Tak asi jedem, hele zvládneš to odřídit, vypadáš, že sis něco dala. *Pozvedl obočí a culil se, ale Aless se na něj jen podívala a ukázala mu prostředníček.* Mlč, zvládnu to, řídila jsem i v horších stavech. *Zamručela, nastartovala a šlápla na plyn. Mířila zrovna směrem, kterým stál i DRAGOS, v hlavě jí dokonce i vyskočila myšlenka, aby to od něj naprala taky, byl určitě už dost slabý a třeba by ho dorazila, ale nakonec to neudělala. Ovšem to by jí do cesty nesměl vlezl civil, který hulákal, aby zastavila, v poslední chvíli, aby jej nepřejal, tak upírka strhla volant, jenže to už před sebou měla opět toho blba DRAGOSE, i když jí to svádělo to udělat, nakonec auto znova rychle srovnala a co nejrychleji opustila tuto část města vracející se domů.*
*Triss probralo až křičení lidí a ohlédla se, Dragos byl na dosah a ona se proklínala, když po něm hmátla a stáhla ho do uličky před autem, které, jak bylo očivídně najíždělo přímo na ně. Instinkt přežití zareagoval sám od sebe, když jej lépe zachytila při vtažení mimo pohled civilů a za zády se jí objevila křídla v krátkém záblesku a v další moment už se vzdalovali od země. Stejně by bylo brzy civilům divné, že se tak snadno vyléčil, tímto jen ochrání podsvět, než kdyby teď musela měnit vzpomínky tolika přítomným. Prostě si telekinezí zpevnila držení rukou, aby upíra vůbec udržela a přenesla je na střechu, kam velmi neohrabaně přistála, vesměs upíra na ni upustila z menší výšky a sama přistála trochu nemotorně opodál, načež nechala křídla zase zmizet, stejně jako zmizela její touha stát a prostě přešla ještě o něco dál a unaveně se posadila a promnula si spánky, než se beze slova zaměřila na vlastní zranění, v nichž bolestivě tepalo.*
*Nadvihne jedno obočie a uškrnie sa.* Možno že silné objatia pre teba sú nejakou slabinou. *Podpichne ho, akoby tým chcel naznačiť, že Was má vlastne slabosť na ich priateľstvo a že čokoľvek Tanoia vyvedie, odpustí mu to, alebo to radšej úplne prehliadne, pretože aj keď boli vôbec niekedy pohádaní, Was sa o neho vždy postaral.* Nového? Všetko je po starom. Len… *Začne rozprávať s úsmevom na perách, keď vtom aj začuje hlas svojho partnera, ktorý mu oznamuje, že už je tam. To ho donúti usmiať sa o to žiarivejšie, narovná sa a nakloní sa cez stôl k svojmu najlepšiemu kamarátovi.* … Konečne ho dnes stretneš. *Zvolá, udrie dlaňami do povrchu stola a vstane prudko, ale zároveň ľahúčko, akoby stál celú dobu, než vytancuje znova medzi ľudí, aby našiel Lóniho. Keď na neho natrafí, hodí sa mu rovnako ako Wasovi okolo krku a stlačí ho v pevnom objatí, skoro medveďom, no stiahne sa, len čo si uvedomí, že svojho priateľa ešte nechce zlomiť, aj keď to už urobil inde.* Tak rád ťa vidím, slniečko. *Zabásni nadšene, než ho pobozká na pery a stiahne k Wasovi späť a popostrčí jemne Lóniho k boxu, aby sa usadil a aby sa mohol na neho zvaliť a aby si všetci traja dali trávu, pretože Wasove odmietnutie berie až moc naľahko. Namiesto toho, aby sa váľal po Lóniho nohách, nakoniec iba dvihne ruku k Wasovi.* Konečne sa stretávajú moje dve najobľúbenejšie osoby… *Začne až detsky dojemné rozprávať a vymení si medzi nimi pohľad.* A ľúbim vás. *Povie a ani ich nepredstaví, pretože mu je jasné, že oni dvaja, samozrejme, veľmi dobre vedia meno toho druhého.* Dáš si niečo? *Otočí sa na svojho čarodeja, jasne sa na neho usmeje, než prižmúri oči na upíra pred sebou.* Lebo Was totiž začal bez nás. *Zahrá sa na urazeného, ale aj tak nakoniec vyskočí spoza boxu a stratí sa v dave s tým, čo chcú obaja a a on objednať.*
*Oprie sa o stenu celým telom, a na moment privrie oči. To však urobiť nemal, lebo len čo sa mu Tanoia hodí okolo krku, na moment vyskočí a zježia sa mu vlasy ako mačke. Až keď si jeho telo sekundu na to uvedomí, komu hrejivá náruč patrí, tak sa do objatia rád vráti, a zaborí si tvár do krku. Žiaľ, na pomalé objatia zrejme čas nebol, nakoľko ho začne fér naháňať pomedzi ľudí, až si Lóni musí batoh strážiť aj telekinézou, aby stíhal za nimi, keď mu vypadol z ruky. Boli ako tri kačičky až do momentu, než bol zrazu vtlačený do boxu, a batoh spravil posledný skok medzi neho a povedomého mladíka. Jeho opis počul totižto už toľkokrát, že by muža spoznal aj na ulici bez ďalšej Tanoiovej pomoci.* Was, správne? *Venuje mužovi široký zubatý úsmev, a mrkne po Tanoiovi, že to nejako zvládne, keď sa mu hodí do náručia, a čarodejove prsty sa automaticky objavia v hnedých kudrlinkách. Pousmeje sa nad Wasovým drinkom, ktorý ani trochu nevyzeral príjemne.* Potrebujem cukor, ale v inej forme ako v koláčoch. Môžem veľkú kolu s limetkou? *Požiada poslušne, načo si uloží ruky na už prázdne stehná po férovom odchode, a zrazu vôbec nevie, ako v konverzácii pokračovať.*
Možná? *Nakloní hlavu lehce do strany.* Ale myslím, že ten, kdo by se takového silného objetí měl bát, jsi spíše ty. *Uculil se na svého vílího kamaráda. Ne, že by mu tímto chtěl nějak pohrozit s vážností. Tanoia přece moc dobře věděl, jakým nádherným humorem tento upír oplýval. Zkrátka nebyl vždy úplně na místě.* Jen? *Nadhodil, když svoji větu TANOIA nedokončil, s lehce pozvednutým obočím. Už se v hlavě dokonce začal obávat, že to tele před ním znovu něco vyvedlo. Proto mu možná i spadl menší kámen z ledového srdce, když měl na mysli pouze seznámení s jeho přítelem.* Já už se bál, že jsi zas něco vyvedl, ale tohle mi zní líp. *Zvolal ještě dodatečně za férem (TANOIOU), než si mezitím dovolil opět usrknout ze svého drinku a s libostí zamlaskat. Hned poté mohl zrak zvednout k TANOIOVI a LÓNIMU, kteří již dorazili. Nad tím, co z féra vypadlo, se uchechtl.* My tebe taky, jinak bys byl za mě už kolikrát přizabitý. *Uculil se na něj, než se raději obrátil na čaroděje, kterého fér přivedl.* Přesně tak. A ty budeš Lóni, že? Rád tě konečně poznávám. *Usmál se na mladíka, načež se opět hravě obrátil na TANOIU, aby jej mohl potěšit svým úsměvem.* Začal jsem ještě zlehka, na tebe toho potřebuju mnohdy víc. *Zazubil se na něj, přičemž odhalil své tesáky.*
*Jelikož k civilovi dorazil později jak DRAGOS, namísto léčení na něj připadlo mazání paměti, což mu došlo už jen díky sledování upíra před sebou, jak se pokouší o Encanto. Lehce pozvedl obočí, ale když si jej prohlédl, brzy si už začal vybavovat, proč se mu ty pokusy nedařily.* Samozřejmě. *Odpověděl. To, že něco takového raději nechával na někom jiném, protože se nikomu nechtěl hrabat v hlavě, už zamlčel. Ne, že by mu to k něčemu nebylo, pouze nechtěl vypadat jako ještě větší debil. Vůbec předtím nerozpoutal akorát větší spoušť.* /Že jsem si ten kotník raději nenechal domrdat já, fakt že jo./ *Zastěžoval si v hlavě, než se obrátil k civilovi, aby mohl udělat to, co musel, a hned poté schytat facku, protože muž přece nebyl buzna, aby ho další osoba stejného pohlaví držela ve své náruči. Civila tedy pustil a vstal, přičemž se oprášil.* Hezký zbytek večera. *Odsekl k němu, než se obrátil k odchodu.* Cyp jeden pojebaný. *Zamručel ještě, než zmizel v uličkách. Na něco takového už neměl náladu, proto raději zamířil domů. Když něco posere i tam, bude to jen jeho věc.*
*Vcelku rychle nabrala celá situace jen chaosu spolu s ohněm.* Který idiot... *zavrčela si pro sebe a sledovala ten chaos všude okolo. Kdy se natiskla prudce na Kayna zády, jelikož chtěla udělat krok zpět.* Co takhle vypadnout? *zavelela k němu, ale zjevně se nehodlala hnout bez něj. Nehodlala ho tu nechat ač on jistě miloval takové situace. Přeci jen chaos byl ráj pro víly z části, ale když ten chaos nevyvolala ona sama, tak by se nejraději vytratila. Barmani se snažili celou situaci dostat pod kontrolu. Tři upíři kterým měla dělat návnadu taky zmizeli v tom, když se strhla vlna šílenství a paniky. Nebylo to zase tak hrozné jak se zdálo, ale některé to zjevně vyvedlo z míry.*
*Vše se semlelo až moc rychle na to, aby něco říkal, nad něčím přemýšlel. Jakmile mu stála Elisa zády, tak se odrazil od baru, přičemž pomocí magie lehce zkrotil plameny, aby se jim vyhly a neolízly jejich těla. Když pak stál v dostatečné vzdálenosti, podívals e na ni a kývl na souhlas.* Beru. Kam to bude, madam? *Optal se, chytl ji za ruku a táhl jí ven. Pokud šla za ním, pak to bylo dobře, pokud ne, tak šel i tak a doufal, že jej Elisa následovala.
*Nechala se vzít za ruku a rychle ho následovala ven, kde viděla jen další chaos okolo.* Tohle je tedy super nový rok ne že ne. *Pronesla sarkasticky a zůstávala v jistém pozpru. Nehodlala dovolit, aby se něco Kaynovi stalo, ale zároveň doufala, že nebude muset ukazovat svoji sílu.* Vzala bych to na hotel hm? *Jenže v moment kdy to dořekla spatřila partičku tří upírů, kteří také rychle vyběhli z baru a tentokrát zbystřili i jí.* Hele to je ta víla! Neříkali jsme, aby ses už tu neukazovala?! *houkl jeden z nich.* Otravové *zamručela a sepla pěst. Netušila zda je dobrý nápad prát se nyní venku, ale jí to bylo poměrně jedno. Nyní byla mimo žár ohně a tak svůj zrak ukotvila na Kayna s úšklebkem* Stále chceš, abych dělala návnadu? *Stresové situace přecházela velice rychle a hned se vrátila ke své škodolibé povaze.*
*Když se octli před barem, tak už nějak chtěl odpovědět Eliise, zkotrlovat, jak na tom je. Místo toho se ale otočil na upíry a pak se podíval na Elisu.* /Jo, odvedeme si je do parku, tady je moc očí./ *Vyslal jí myšlenku do hlavy a pak se podíval na upíry před sebou, než chytl vílu za pas.* A kdo vy jste, aby jste si kladly podmínky? Debilní, povrchní, primitivní magoři. *Prskl na upíry a pak si odplivl na zem jejich směre, než zmizel, snad i s Elisou rychle do tmy noci směrem parku. Tušil, že sem stejně naběhnou asi brzy lovci, a u toho být nechtěl.*
*Ušklíbla se, když ho slyšela v hlavě a pozorovala upíry, kteří byli více než zhnusení Kaynem.* A ty jsi kdo? Myslíš si, že si tady můžeš dávat nějaký rozkazy dej nám tu ženskou... *zavrčel jeden z nich. Očividně byli, ale více opatrní, když viděli neznámého, vysokého féra v její blízkosti. Naivně si mysleli, že je Elisa slabá, když je minule ušetřila a nechala se zmlátit. Jenže své opravdové schopnosti si šetřila a na šarvátky neměla nějak touhu vysilovat se. K tomu všemu při minulé situaci byl i Dominic a jemu nechtěla ublížit, kdyby byla smyslů zbavená a měla zatemněnou mysl. Rozběhla se hned s Kayne,* Hej! *ozval se křik za nimi, když tam mířili i tři upíři. Tím zmizeli do parku*
*Natalie zaplatila za svůj drink a koukla kolem sebe, když neviděla žádnou známou tvář tak se zvedla a Elaine s ní. Rozhodla se jít na čerstvý vzduch a profychat se. Když vyšla z podniku at si povzdechla* Do psi prdele toto! První Fér! Teď ten..*Natalie kopla naštvaně do plechovky u vchodu a pritom vrčela tiše, než se z ní vydaly francouzské nadávky* Fils de pute!
*Mrzí ho, že Lóniho neobjímal dlhšie, ale teraz sa ponáhľal a keď aj prídu k boxu, kde sedí Was, pôsobí, akoby si práve šňupol štyri kilá práškového cukru. Keď sa aj usadí, nevydrží tak dlho, napriek jemným štíhlym prstom vo avojich vlasoch.* Ha ha. Na mňa nebudeš mať dosť. *Zazubí sa na svojho najlepšieho priateľa, než sa obzrie do strany a znova vystrelí do sedu, aby prikývol blondiakovi vedľa seba na jeho objednávku.* Sladké ako ty. *Pocie s ružovou tvárou, potom sa však obzrie na Wasa a vyplazí mu jazyk.* Aby si nedostal cukrovku. *Podotkne provokačne, ale tiež aa v jeho očiach zračia svetielka, pretože Was veľmi dobre vie, že si uťahuje a provokuje a ešte k tomu, že upír cukrovku zrejme mať nemôže.* Bežím. *Povie a utečie k baru, kde objedná kolu s cukrom a svojmu upírskemu kamarátovi objednal ešte jeden pohár alkoholu, sebakriticky vediac, že ho zase môže doviesť na pokraj nervov. Barman sa na neho usmieva a tak sa dajú aj do reči, na malú chvíľu, iba o bežných veciach ako sa volá, kde býva a koľko má rokov, lebo barman sa mu nezdá nebezpečný. Tanoiove odpovede však už len minimálne ohľadom veku nemohli byť úplne pravdivé a tak si iba uťahuje a smeje sa radostne, než stiahne z pultu všetky tri drinky a detinsky si poskakuje späť.* Čo tu sedíte alo zdochlinky? *Zasmeje sa jemne a každému pridelí svoj drink. Potom z vrecúška vytiahne malú tobolku.*
*Dom stál kousek od ní, tak nějak ale v uličce, odkud neviděl na to, co se dělo. Jo, slyšel jak pískaly gumy auta, ale byl tu s Candy a to teď platilo. Když viděl jak vyšla ven Nat, jen se na ni letmo podíval, než se zase odvrtátil. POřřád nemohl z hlavy dostat to, jak si z něj i ona utahovala ohledně Inocence, tak nějak pořád cítil hořkost, proto se otočil zády a sledoval blondýnku.*
Chováš se nemožně Nat..*Řekla Elaine ale v Nat to ruplo* Drž hubu konečně! Mám tě dost! Všechno kazíš..*Nat šla směrem k uličce, kde by Dominic a pokračovala v hádce s Elaine* Já nic nedělám to ty si to děláš sama! Já jen na tebe dohlížím aby si někoho náhodou nezabila..*Řekla Elaine klidně a Nat pokračovala v chůzi* Radši budu mít chůvu, jako je Sasha než tebe! *Odvětila Nat a všimla si povědomé figury v uličce* ..Dome?..Tady seš..já si už myslela že si odešel..[link src="Hele.posral"]a jsem to a vim...je mi to líto..*Přiblížila se a Koukla na něj, nevšimajíc blondýnky*
*Jakmile zaslechl, že se k němu blížila, tak se na ni otočil, pak se podíval na Candy, načež koukl opět na Nat. Ta tou se pomalu vydal, než se pak podíval upírce do očí. Koukal na ni, než sklopil hlavu, zavrtěl jí a pak si povzděchl,. hledíc jí opět do očí.* A co jsi si myslela sakra? nepoznala jsi, že do mě reje? Nat, to se prostě nedělá... *Hlesl Dom a pak si povzdechl.* Možná by nebylo od věci aby jsi si uvědomila, kde končí sranda a začíná vážná věc. *Pronesl pak jejím smrem.*
*Nestíhal medzi chlapcami prebiehať pohľadom. Pre Lóniho sa blížila jeho večierka, aj keď bolo stále pred polnocou, takže mal čo robiť, aby nezíval na celé okolie, a nemal potrebu sa neustále naťahovať pre uvoľnenie svalov.* Vedel som, že ste dobrí priatelia, ale toto som nečakal. *Prizná úprimne so smiechom, keď Tanoia odíde, a Lóni ostane iba s Wasom. Prekvapene otvorí oči dokorán, keď si všimne špicáky,a má čo robiť, aby na chlapca neskočil, a neotvoril mu prstami ústa, keďže sa chcel na biele dlhé zúbky lepšie pozrieť.* S upírmi som sa ešte nestretol. Máš veľmi zaujímavé zuby. Sú skutočne tak ostré? A ako teda piješ krv? Máš v zuboch nejaké dve úzke slamky, alebo len saješ to, čo sa vystrieka z tepny do tvojich úst? A tým pádom, ak by platila tá druhá možnosť, asi ti nevadí nič, čo by striekalo, či? *Lóni bol kompletne unavený, ale kebyže môže teraz vytiahnuť svoj poznámkový blok, spraví so s Wasom také interview, že by sa chlapec z neho zrejme nikdy nespamätal. Aj preto je zrejme dobré, že sa Tanoia už vrátil, a Lóni si vďaka tomu naňho sadol tak, aby bol chrbtom k baru a hrudníkom k Wasovi, aj keď bol bokom opretý o chlapca, na ktorom sedel. Skrútil sa do klbka, a vzal si kolu, ktorú začal pomaly sŕkať.* Asi si nemôžem dať dole ilúziu, že? *Povie nespokojne, ako keby mal na sebe navlečený kúsavý sveter, a nemohol si ho aj napriek nepohodliu dať dole.*
Nepoznala..ja myslela že si dělá srandu..Jo okay dobře..Budu to vědět!..Nechtěla jsme ti ublížit..jen jsem chtěla aby byla Švanda..*Řekla Nat a šla k němu blíž* Buďme v pohodě..můžeš minto vrátit jak chceš..*Usmála se trochu Natalie s úzkostí na hrudi* Omlouvám se..opravdu..Už nebudu Taková..*Nat se na něj koukla a Utřela si oči*
*Dom si jen povdzechl a pak zavrtěl hlavou.* Jak jsi to mohla nevědět, když řekl jeho jméno a ještě jasně bylo vidět a bylo řečeno, že se jedná o toho samého? *Hlesl a pak si povzdechl.* Jo, jo, jen si na to dej pozor. Je mezi tím vážně úzká hranice. *Hlesl a pak si přešláp.* Já tu ještě budu s tou civilkou. Ona, zranila se, krvácí, nechci tě vyhánět, ale bude asi dobré, když by jsi šla dál, než se něco stane. *Hlesl Dom opatrně, a otočil se na Candy kousek od sebe. Kdyby náhodou Nat přeskočilo, tak tam stál a byl připraven ji hned chytit.*
Civilka?..*Nat si všimla Candy a přikývla* Jo jo jo...v poho..*Nat se s úlevou usmála a rychle Doma pevně objala, vyšla z uličky a sedla si venku před podnikem* Mmh..Tak..co teď? *Zeptala se Natalie Elaine a Elaine si odfrkla* No můžem tu sedět a pak čekat a půlnoc? *Odpověděla Elaine a Nat sr schoulila trochu*
No, možná ano, ale ne z toho sladkého míšeného s krví. Vy dva jste jiný kalibr. *Zašklebil se na TANOIU, když nadhodil téma cukrovky. Ta mu skutečně nehrozila, i když pokud by bylo možné dostat něco jako její psychickou podobu, dal by tomu chvíli sledování těch dvou. Sladcí zatím byli dost.* Tak to se těš na zbytek večera. *Nadhodil poté směrem k LÓNIMU, na nějž poté vyjeveně vyvalí oči, podobně jako to udělal právě onen čaroděj na něj. Na chvíli poté pozvedl jedno obočí, než se na něj mile pousmál.* Ty asi nejsi ve světě stínů moc dlouho, co? *Zeptal se nejprve, uvelebujíce se více do sedačky.* Ano, jsou..a ne, pijeme to, co se nám vlije do úst. Takže ta druhá možnost. * Odpověděl, přičemž naklonil hlavu mírně do strany.* No, nad tím jsem vlastně nikdy nepřemýšlel. *Pokrčil rameny. I když taky těžko říct, co tím LÓNI měl vůbec všechno na mysli. Byla to totiž vskutku zajímavá otázka.* Jsem chodící oživlá mrtvola, počítá se to jako obhajoba? Protože na tuto otázku jsem, drahá komise, nebyl připraven. *Pověděl s úšklebkem, když se TANOIA vrátil i s drinky. Hned poté věnoval pohled opět férově příteli.* Civilům by se po odchodu z podniku měla promazávat paměť, myslím tedy..takže by to asi nemusel být problém. Nevím to ale jistě, dlouho jsem tu nebyl.
*Natalie vešla zpět dovnitř s Elaine a Zamířila první k baru a pak k bodům. S drinkem v ruce se posadila do jednoho z boxů* jak dlouho do půlnoci? *Zeltala se Nat a Elaine se podívala na hodinky* Dlouho *Odpověděla Elaine a Nat se usmála* Hm..tak co teď? *Natalie zaslechla konverzaci a nakoula do boxu za ní na trojici (TANOIA, LÓNI A WAS)* Hm?
*Dominic se snaží být ohleduplný a zdá se, že mu opravdu záleží na Candy a jejím stavu. Trochu by ji zajímalo, jestli je takto starostlivý vždy, nebo se teď cítí provinile, že to právě on ji strčil. Netuší, jak dlouho je s Dominicem venku. Studený vzduch jí dělá lépe.* Asi o tom nechceš mluvit že? *Ptá se po tom, co zmiňuje, že teď ho nikdo postrádat nebude.* Je mi dobře. Slibuju, že kdyby se mi znovu točila hlava nebo se mi dělalo zle, někomu řeknu a neseknu sebou někde o samotě. *Snaží se ho uklidnit s úsměvem.* Co jsou tři nejlepší věci, co se vám letos staly? *Pokouší se změnit téma na něco pěkného. Po chvíli se v ulici zjeví postava, která se s Dominicem asi zná.* Určitě běžte, nechci vás zdržovat. *Neslyší přesně, co si říkají, ale vnímá, že mají mezi sebou nějaké napětí.* Vše v pořádku? *Ptá se, když se vrátí zpět s opatrností v hlase. Nechá ho jestli chce o něčem mluvit nebo ne.* Jestli potřebujete jít, tak klidně běžte, já... si vzpomněla, že sem hledala kamarádku, tak bych se měla jít po ní podívat.
*Keď sa po rozdaní drinkov posadí, prekvapí ho Lóniho okamžitý útok na jeho stehná, keď sa na neho usadí. Chvíľku hľadí na jeho chrbát, počúvajúc ich konverzáciu, a tak zatiaľ obtočí svoje paže okolo čarodejovho pása a nakloní sa doboku, napojac svoj pohľad na najlepšieho kamaráta.* Máš pravdu. *Zasmeje sa a v rukách stále drží tobolku, v ktorej má svoj už dlho pripravený prášok, ktorý mohol nachádzať do ich drinkov hneď pri bare, ale chcel ich súhlas, aby ho neobviňovali z nepovoleného zdrogovania. Keď už sa ide ozvať na Lóniho otázku, nadýchne sa a skôr, ako to vysloví, dvihne pohľad na nejakú dievčinu (Nat), vykúkajúcu z druhého boxu vedľa, zatiaľ čo sa mu do uší dostane odpoveď o vymazaní pamäte civilov od Wasa. Ihneď dvihne ruku z Lóniho boku a zakýva jej.* Ahoj. *Pozdraví sa a šťastne sa zazubí, nakloní sa, aby videl na svojho partnera a pritiahne si ho k sebe.* Máme tu novú tvár. *Poznamená a aj by vyskočil na nohy a ihneď sa predstavoval v poklone, ale nejde to a tak iba kývne hlavou k prázdnemu miestu vedľa Wasa, aby si mohla neznáma sadnúť.*
*Pohárik posunie k Tanoiovi, a nechá ho mu trochu nasypať, načo si to začne miešať točením pohárika v ruke. Pokrúti hlavou na otázku Wasa.* Viem o ňom len od pár mesiacov, za chvíľku to bude už ale rok. A našťastie mám skvelého učiteľa, ktorý je v zahraničí, a taktiež aj Drievko. *Zavrní spokojne pri pohľade na svojho priateľa, na ktorom sedel, a svetlá z baru mu hrali cez celú rozkošnú tvár.* To je tak smiešne. Takže vlastne zuby máš len na to, aby slúžili ako otvárak na korkové víno? Ale namiesto vína je to krv. *Povie zaujato, keďže mu to práve napadlo. Hlavne ho zaujímalo, že či by teda vedel zubami otvoriť aj víno.* /Mohli by sme potom spraviť nejaké testy, ak by bol s tým Was v poriadku./ *Uvedomí si nadšene, a už si chce dať dole ilúziu, ked k ním príde zrazu nejaké dievča, takže si ju rýchlo opäť vráti, aby náhodou nezbadala jeho mačacie ušká. Nemohol si byť istý, či je dievča tiež z tieňosvetu, a nechcel robiť navyše problémy. Radšej si preto odpil z drinku, s čím sa spokojne uvoľnil v náručí svojho partnera.* Vitaj! *Zvolá a odpije si ešte trochu, načo pohárik položí na kraj stola, nech ho nemusí držať v ruke.*
*Když se pak vrátil na Candy, usmál se na ni.* Tři věci? Nová láska, nová kamarádka a ještě k tomu splnění dlouhodobého cíle. *Uculil se, že to byla vražda Emetta, to už říkat nemusel. Pak pokývval hlavou.* Ano, nejspíše ano, ale jak říkáte, skutečně už zmizím, ještě potřebuji něco doma dopracovat. Rád jsme vás poznal Candy, dejte na sebe pozor! *Pronesl směrem k ní, doufajíc, že bude opatrná. Pak už se vydal ke svému autu, nasedl a vyjel domů.*
*Chvíli tu kapsli s práškem hypnotizoval s zavřenými ústy, než si poměrně nahlas povzdechl a drink k TANOIOVI přisunul, už jen aby mu udělal radost.* Syp to tam. *Okomentoval, kdyby náhodou by na něj jeho nejlepší kamarád nedej bože hodil nechápavý pohled, což moc dobře věděl, že se nestane. Měl ho nastudovaného stejně jako informace o lidské anatomii či například historii sochařství. I tak jej občas fér překvapoval svými vylomeninami. Pokaždé zvládl přijít na něco nového a sám sebe tím překonat.* Rozumím, snad šílenství nepropadneš tak brzo jako někteří. *Zmínil a pozvedl sklenku s drinkem, jestliže mu ji TANOIA už s přidanou ingrediencí vrátil, aby se mohl opět napít. Následně se pobaveně uchechtl, přičemž hned nato i přikývl.* Kreativně řečeno, chválím. *Složil LÓNIMU upřímnou poklonu. Už by i znovu něco nadhodil, přeci jen by bylo zajímavé říct něco z jeho a Tanoiovy minulosti, když v tom náhle přišla nějaká zrzavá dívka (NAT). Věnoval jí tedy pohled, načež se hned i vřele usmál, aby se u nich cítila vítaná.* LÓNI, klidně si tu iluzi dej dolů. *Uklidnil jej. Pomocí pachu se mu totiž podařilo zjistit, že mají čest s další upírkou.*
Ahoj..doufám že neruším..Jen hledám lidi na povídání..protože nové chůva toho není schopná..*Nat se usmála a opřela se o sedačku* Natalie těší mě..a tonhe má chůva Elaine..*Zamávala a usmála se víc* Jak si Užíváte večer? *Zeptala se zvědavě* Jo v pohodě..Nikoho soudit nebudu! Iluzi není třeba *Ujistila je a usrkla z tmavě červeného drinku co měla*
*Je skoro totálne nadšený, že nikto neprotestuje a nechá sa ním nadrogovať.* Tak sa mi to páči. *Zavrní sladko a spokojne nasype ako Lónimu, tak Wasovi do drinku prášok, ktorý im ukázal v tobolke.* Tak sa pridaj k nám. *Prenesie šťastne k Nat, usmeje sa na ňu spoza Lóniho, než za ním zase zmizne, keď odkladá danú drogu do vrecka.* /Jej drogy dávať nebudem./ *Povie, skoro lakomo, akoby chcel hlavne sebe nechať čo najviac. Počúva dosť iba na jedno ucho ich rozhovor, než siahne po svojom nápoji a začne ho pomaličky srkať rovno Lónimu do mačacieho ucha, ktoré sa pred ním práve objavilo.* Kmotrov upírov už mám celkom dosť. *Zaznie jeho vsuvka do konverzácie, skoro kričí cez hudbu a hluk, čo sa ozýva naokolo. Pozrie pri tom na Wasa a jemne stlačí Lóniho boky vo svojich rukách.* /Nespinkaj, zlato./ *Pošle k svojmu priateľovi myšlienku a cíti, ako sa mu prvýkrát zatočí celé Pandemonium v čudnom kruhu a vlnení.*
*Pokrčí ramenami.* Zatiaľ mám iba 21 rokov, takže mám od šialenstva zrejme ešte ďaleko. A mám pri sebe Tanoiu, tak si pomôžeme navzájom. Alebo spolu stratíme rozum. *Pousmeje sa nad ich nadrogovaným nápojom, a odpije si, ako keby sa nechumelilo. S tým sa nakoniec aj uvoľní, keď dostane povolenie od oboch upírov, a na vrchu jeho hlavy sa objavia dve krásne bledé ušká. Taktiež sa aj objaví dlhý huňatý chvost, ktorý si spokojne položí až na stôl, lebo si ho potreboval trochu vystrieť.* /Prepáč mi, drievko, ale som veľmi unavený z práce./ *Ospravedlní sa mu so silnou vinou v myšlienke, a dopije celý nápoj, čím sa ešte viac cíti, ako keby mohol zaspať hneď.*
Ještě aby ne. *Dodal, když viděl TANOIU, jak se krásně tetelí a usmívá při dobrém pocitu z toho, že neslyší žádné protesty. Moc se mu nedivil, pouze silně doufal, že se všichni poté v pořádku dostanou zpět do svých příbytků. Nechtěl, aby si někdo něco počas cesty domů něco udělal.* Spíše to poslední. *Uculil se na LÓNIHO.* Chůva? *Pozvedl jedno obočí, když pohlédl na Elaine a poté hned na NAT.* Hádám, že jste taky ve světě stínů krátce, není to pravda? *Optal se. Taky tu byla možnost, že dívce mohlo hrozit kdekoliv nějaké nebezpečí, ale spíše čekal ten fakt, že to je nějaké již starší mládě, vzhledem k tomu, že zde nikomu neskočila po krku.* Užíváme si večer opravdu náramně, aspoň já tedy. Co vy? *Nadhodil především směrem k TANOIOVI s LÓNIM. Doufal, že na férova přítele udělal dobrý dojem.* Kolik že? Vybavuju si jen, jak jsi mi vyprávěl ohledně toho, co jsi poznal na hřbitově. *Zeptal se. Je ovšem možné, že si toho už moc nepamatuje a nyní si určitě vzpomínat nechce. Těžko říct, zda by toho byl vůbec nyní schopen. Obzvláště, když začal pomalu pociťovat to uvolnění, které začalo po usrknutí dalšího doušku pití nastupovat.*
Čtyři roky asi není krátce *Nat se usmála a na pozvánku TANOI se posadila vedle WASE* A Ujde to! Jen jsem poslala pár věcí což bolí Hodně ale co se dá dělat..jeden fér použil jeho magii na to odreagovat mou chůvu a pak řízl civila do ruky abych ho potom zakousla..Krásný večer co vám povím.. *Nar si povzdechla a upila svého drinku*
*Jemu vlastne vôbec nevadí, že je Lóni unavený, pretože to chápe. Trochu aj ustarostene nakrčí obočie, keď si uvedomí, koľko veľa času dnes on mal aj na spánok a aj na oddych, aby sa teraz cítil plný energie.* Ja som stretol už viac Taylorových ochranárov alebo ako ich nazývate. *Odpovie a pozrie na Wasa, akoby sa chcel uistiť, že to hovorí správne. Iba sa pred jeho očami krútia neóniky v pokojnom pomalom tempe a hudba akoby sa stíšila a hrala iba v pozadí jeho hlavy.* Účinkuje vám to? *Opýta sa veselo, aj keď si nie je istý, či Was pocíti účinky rovnako ako on a Lóni. Pozrie na Nat.* Skvelý večer… *Začne najskôr a spoza svojho partnera sa na ňu usmieva, než trochu nadvihne obočie a zazubí sa.* Ako sa vlastne voláš? Lóni, a potom je Tanoia. *Najskôr ich predstaví a až v sekunde ako doznie posledné písmeno si uvedomí, že to povedal zle. Ihneď pokrúti hlavou a aj rukou pokýve vo vzduchu.* Teda, ja som Tanoia, toto je Lóni. *Upresní už poriadne a jemne sa mu Nat zlieva do okolia.* Nový rok. Tešíte sa? My nebudeme už dlho, máme ešte niečo na práci. *Povie a skrúti pohľad na temeno Lóniho hlavy, ktorého jemne stlačí a napučí svoju bradu do jeho chrbta.*
*Lóni bol unavený dobre už aj doteraz, ale vďaka droge mu svet zrazu prišiel ako plný obláčikov vhodných na spanie. Možno to aj bolo vplyvom toho, ako dobre sa mu ležalo v náručí jeho priateľa, ale nemohol si byť týmto istý. Keďže má už ruky prázdne, opäť sa natiahne, tentokrát aj s rukami vysoko nad hlavu, až mu zapraská v chrbtici.* Sme Tani. *Predstaví ich Lóni naraz, aj keď to omylom tak trochu nechcene spojil. Potom mrkne nechápavo na svojho priateľa. Chvíľku si spája dve a dve dokopy, načo sa rýchlo postaví, hodí si na seba tašku, a chytí priateľa za ruku.* Dobre, ale ja budem dole, lebo sa cítim, že zaspím. *Rozhodne za nich oboch, a zakýva ostatným pri stole, načo stiahne Tanoiu do rušných ulíc mesta.*
Dozor, dohled..možná se dá říct i ochranka? *Nadhodil, načež když se mrknul opět na NAT, vzpomněl si i na výraz, co použila zrovna ona.* Nebo právě i chůva..vyjde to nastejno. Když chce jít mládě ven musí jedině s ním, což..*Otočil se znovu na NAT.* Plně se naučíš ovládat až po takových sedmi letech. *Řekl nakonec, než se zbytek ujal představování. Nejprve tedy nechal ty dvě trdla, přičemž se pobaveně tiše chechtal, než se lehce uklonil.* Was, těší mě. *Řekl i své jméno. Následně pozvedl obočí, když poslouchal TANOIOVY slova.* Samozřejmě, že se těšíme. Hlavně opatrně, ať nemusím problémy řešit hned prvního ledna. *Uculil se na svého kamaráda, pozorujíce následně, jak LÓNI s TANOIOU mizí pryč z podniku. On osobně tam chvíli nato ještě zůstal, pobavil se s NAT, než se taky rozhodl jít, aby fakt dorazil do bytu bez úhony.*
*NATÁLIE se bavila a zmala se upřímně a radostně, když už i WAS odešel tak se rozloučila s přáním pěkného nového roku a zvedla se s Elaine aby se šli koukat do města na ohňostroje. Když se dokoukali tak zamířili do vily*
*Poslední tóny hudby pomalu zanikají a klub Pandemonium se pomalu uklání večeru, který byl plný vášně, radosti, tance a zážitků. Světla klubu postupně blednou do jemnějších barev, které přivádějí návštěvníky zpět do reality.* *Eris, opě stojící na pódiu, se ozývá jako při zahájení mikrofonem, a její hlas zní jak něžná symfonie.* "Děkuji vám, že jste s námi strávili nezapomenutelný večer v Pandemoniu. Každý z vás přidal svůj jedinečný odstín do palety. Doufám, že jste prožili okamžiky, které zůstanou v srdci jako vzpomínky na nevšední dobrodružství." *Klubem se nese potlesk a Eris po odmlce, než ustane ten nejsilnější, pokračuje: * "Tato noc byla o spojení, o hudbě a o vás. Přeji vám nejen bezpečný návrat domů, ale také pokračování ve svých vlastních příbězích. Ať jsou vaše cesty plné radosti, lásky a vzrušení. Děkujeme, že jste byli dnes večer součástí Pandemonia." *S posledními slovy se Eris sklání a světla klubu se zcela ztrácejí, takže na okamžik klub upadne do naprosté temnoty, než se světla tlumeně znovu rozsvítí, tentokrát ve žluté barvě a provizorní pódium zeje prázdnotou. Návštěvníci se rozcházejí do nočních ulic, nesouc s si v paměti vzpomínky na chvíle, které zde zažili, na snad jedinečný večer.*
*Natalie s Elaine se vzdala zase na návštěvu k Dominicovi Hak se předtím dohodli. Nat po události s Robertem dostala pořádnou lekci od Elaine ve formě hádkya řevu, od té doby byla lehce zamlklá a nedívala se Na Elaine. Když konečně dorazili na misto zaklepala na dveře a usmála se jemně, čekala že u kamaráda najde podporu a útěchu před tou mrzutou kravou vedle ni* Jen aby byl doma..*Nat měla na sobě kostkibanou košili, kterou jí jednou Dom půjčil a od té doby jí nosí skoro pořád.*
*Dominic byl zrovna u sebe nahoře, měl puštěnou hudbu z osmdesátek a devadesátek a jakmile uslyšel, že někdo klepe, spokojeně zamířil ke dveřím. když je otevřel a spatřil Nat, tak se vesele usmál a ihned si ji vtáhl do obětí.* Ahoj maličká, chyběla jsi mi. *Pronesl s jemným úsměvem na rtech, pohladil ji po vlasech a pak se odtáhl, uhl, aby mohl projít a pozdravil i Elaine.* tak co dámy jak se máte? Dáte si něco? Alkohol s krví? Nebo čistou? *Zajímal se upír a už otevíral lednici.*
*Nat se usmála a objala ho pevně zpátky* Jo dobrý a samotná bude stačit..*Nat vešla dovnitř a porozhledla se* A co ty? Doufám že si zase nenaboural *Poškarlila Dominica [link src="a.posadi"]la se do kuchyně* A ten Notebook je super! *Nat se usmála a když jí podala sklenici s krví tak jí začala pít* Ta kráva na mě řvala za to že jsem způsobila Čarodějovi Robertovi zranění, Val memmo kamarádovi Taylorovi přikouzlila uši a to fungovalo na to aby nedával pozor a Tay honseknou mečem do boku..*Zašeptala Dominicovi a Elaine ji práskla přes hlavu* Tonje Páni Kráva pro tebe *Řekla Elaine než se usadila na její místo na gauči*
*Přikývl a nalil jim tedy krev dle jejich přání. Pak došel a posadil se po jejich boku, zatímco poslouchal.* Neboj, nenaboural, už ne, dávám si pozor. *Pronesl. Když řekla, že notebook, je fajn, tak se vesele usmál, byl rád, že se jí jeho dárek líbil. Pak se ale lehce zamračil, než se plácl do čela.* Co jsi u všech všudy vyváděla, maličká? *Pronesl a jemně se pousmál. Jak to tak poslouchal, jen zavrtěl hlavu a pak se na ni koukl.* Podívej, chyby se hold stávají a nikdo není dokonalý. Bude to fajn. *Mrkl na ni.* No, a co jinak? Co máme dneska v plánu? *Zajímal se. a jednou rukou si Nat přitáhl do náruče.*
*Nat se opřela a usmála se* No já nevím..*Nat zavrněla když si ji přitáhla do náruče a lehce se přitiskla* Zase blbnout..možná zdrhnout?..*Ukázala na Elaine, která.si četla tentokrát novou knihu. Nat se ušklíbla a koukla na Dominica* Nebo máš něco lepšího na mysli? *Zeptala se zvědavě* Naše menší základna, krev, vánoční filmy a Deky! Co ty na to?..
*Poslouchal ji a culil se, zatímco si ji k sobě tiskla jemně hladil.* No, zdrhnout nevím, nechci mít na tiku velkýho šéfa, a myslím že ani ty ne. *Zhodnotil Dom a zasmál se. Pak se podíval na Elaine a pak zase na Nat.* Deky nemám, můžeme je ale koupit, zvládneš jít mezi lidi? Když ti dám krev? třeba jen na trhy, ty mají deky, koupíme je, dojdeme sem a dáme filmy. To zní jako plán, no ne? *Uculils e a zasmál se.*
Nikam, Nat mezi lidi nemůže a mě se nikam nechce, trvalonji den mě přesvědčit tady jít *Nat zasyčela a překřížila ruce* Nekupuj..Zbytečně..Má.sebou nějakou děkuji co jsme dostala od Val.. *Nat vytáhla Rudou deku od Valerie a ukázala mu jí* je fakt teplá.. a těžká *Nat se usmála a koukla Na něj* Já radši počkám tady..
*Dom se ne ni podíval a pak přikývl. Pak se otočil na Elaiine.* Hele, nebude ti vadit, kdybych tě vyhnal nahoru, do sklepa a nebo do kuchyně? Budeš tu pořád, ale chtěl bych být s Nat sám. *Mrkl na ni a doufal, že upírka odejde. pak se otočil an mladší upírku.* Tak super, ještě ti naliju pití a jdu za tebou. *Usmál se, vstal a došel do kuchyně, kde nalil krev a hned na to se vrátil.* No, tak co teda navrhuješ? Jaký máš ráda film? *Zajímals e Dom.*
*Elaine vstala a šla do sklepa, Nat si hopla na gauč a přikryla se dekou* Hm..mam svůjtradiční seznam! Ehm ehm...vánoční expess, Grinch, Sam doma Jedna a Dva! *Nat se usmála a uvolnila se* Ale Vánoční Express [link src="jsem.dlouho"] neviděla, Mohli bychom se podívat! *Nat se usmívala a působila více uvolněná když Elaine nebyla kolem. Pak se zachumlala do deky a vzala ovladač* Tak co bude Víla u tebe na vánoce?
*Dominic byl rád, že ji měl teď jen pro sebe, tak nějak cítil, že to potřeboval. Usmál se, objal ji a poslouchal.* Tak jo, začni čím chceš, znám všechny filmy a se vším souhlasím, takže jo, jdeme na to. *Zaculil se a pak jen zavrtěl hlavou.* Ne, myslím že říkal že jede pryč, takže nebudeme, i když, pak říkal že je slaví dřív, ale, no, nějak jsme se nedomluvili, ale tak, to nevadí, tedy, mě ne. Vánoce jsou ostatně čas jako každý jiný, ale asi budu sám. *Prohodil a pak do ní lehce strčil loktem.* Co ty? Budeš s Val?
To je Škoda..a s Val si nejsem jistá..nechci být na obtíž víš?..ale kdybys přišel ke mě na pokoj bychom mohli oslavit společně aniž bych musela jít ven! *Nat rychle vypnula svetla a přitulila k němu přitom pozorova film. Cítila se zase jako dítě, pod teplou dekou, přiktulená a s vánočním filmem v televizi*
*Dom vykulil oči, objal si jí a pak nesouhlasně zavrtěl hlavou.* Proč by jsi měla být na obtíž, moje maličká? Vždyť ty nejsi nikdy na obtíž, proč by jsi si to myslela? *Pronesl a pevněji jí objal, jako kdyby jí i tím chtěl něco říct a ano, chtěl aby se cítila v bezpečí a v bezpečném prostředí.*
No..její maminka je civil a..nechci ji ublížit... co když se raní nožem a já ji..*Nat se podivala pryč a povzdechla si* A jen pijunkrev takže ta hostina co připraví, bude škoda to neochutnat..možná s taylorem budu trávit vánoce nebo ještě uvidím..jen je nechcu trávit zase sama jako ty čtyři roky..co jsem Upír..ten co mě našel tak odcházel na Štědrý den a vrátil se na silvestra..*Nat se na něj koukla a pohladila mu ruku* Mmh...chci na vánoce s někým být ale ne s civilem v blízkosti..
*Poslouchal ji a pak si povzdechl, než si ji k sobě více přitáhl.* No, můžu být i s vámi, pokud chceš. Mohl bych zítra dojít, nebo, chcete už dneska? Je mi to tak nějak fuk, ale, i tak jsem rád, že jsem teď a tady s tebou. To s civily chápu, nemysli si že ne. *Povzdechl si také.*
*Nat se usmála a zavřela oči* Zítra třeba..Řeknu Taylorovi ať připraví další místo..Budem doufat že tě Mrzout pustí do baráku a [link src="budem.se"] bavit! *Nat se usmála víc a objala ho pevněji. Jeje tělo se postupně uvolnilo a jedním okem na něj koukla* budeš mi drbad Hlavu Dome? *Zaprala se lehce ospale*
*Dom se usmál a hned na to se na ni podíval a pokýval hlavou.* To zní fajn, beru. *Pronesl a země na to ji přesunul ruku na hlavu a začal ji hladit. Pak se usmál a jemně se odtáhl.* No, a c9 jinak? Co Dragos, co tvoje učení se... Být upírem? *Uculil se.*
Jo..jde to..už umím rychleji běhat..a Dragos o něm nic nevím sorry *Nat se uvolnila a opřela si hlavu o jeho stehno* A co ty? Něco zajímavého? *Zeptala se ho s úsměvem a protáhla se* chybí ti ten fér?..protože moje čarodějka jo..Je strašně fajn a furt na ní myslím.. Jen mi ji nějakej pes otravuje..jednou jsme se sešli a t zni táhl vlkodlak..*Vysvětlovala a když zmínila vlkodlaka její tón zhořkl*
*Nad tím co řekla se jen usmál a pohladil jí.* Já se mám dobře, nového nic moc ani není. *Podotkl a pak poslouchal.* Ano, ano jasně chybí mi, jak jinak, je to... Láska, zatracená a velká, chybí. C9 e týče toho vlkodlaka, fuj, ale... Neublížil jí, nebo ano?* optal se opatrně.*
To ne ale nejraději bych tomu co se k ní přiblížil rozbila hubu! Taková drzost..*Nat si postěžovala Dominicovi a koukla na něj* či bys dělal ty v mém případě? *Zeptala se ho a zachumlala se do deky* Pes hnusnej..Svěcenou vodu na ně..
*Poslouchal ji, z části její rozhořčení chápal.* no pokud by m7 neublížil, asi bych neměl důvod. Jo, nemám je rád, ale dokud se nic neděje, dokud je to zkrátka tak, že se jen... Sešli, baví, ale nikdo neutrpěl na zdraví, pak bych to asi neřešil. *pronesl*
Mm..*Nat se vrátila na sledování films a objala ho pevně* Asi jo..*Po konečně filmu se Nat zvedla unaveně koukla na čas* Je pozdě Elaine bude chtít jít brzy Promiň *Objala ho pevně a zakňučela tiše než ho pustila, Elaine taky vylezla že sklepa a povzdechla si* Tak jdem mrně *Elaine Ji odvedla ke dveřím A koukla na Dominica*
*Dom ji objal a ještě ji políbil an čelo.* bylo to moc fajn, rád jsem tě viděl malička. *Zavrněl a když ji vyprovodil tak se pak vrátil San do domu něco si zahrát.*
*Po přemýšlení, kam by se mohl Dom vytratit, nakonec zvolil les. Procházel se po noční krajině haleny ve tmě a v mlze, sledující dění kolem sebe a pečlivě naslouchající každému záchvěvu, každému kroku, každému hlasu, skřeku. Poslouchal, co vše se kolem něj děje, a snažil se mít i oči na stopkách, snad už to byl automaticky reflex kvůli několika věcem, jež se staly v blízké minulosti.*
*Cez víkend majú z organizácie povinnosť zúčastniť sa charitatívneho projektu a ona potrebovala načerpať trochu energie na stret s toľkou zmesov nezdravých tiel na jednom mieste. Rozhodla sa pre les. Len velmi málo tu na niekoho narazila a vzduch tu bol čistejší než v parku. ušiach mala sluchadlá, aby podpořila relax i nejakou pre ňu príjemnou hudbou. Okolie skenovala skor čuchom, pre prípadné nebezpečenstvo. Ale nečakala, že by tu v dnešný chladný večer niekto pobehoval, aj keď do nosu jej udrel nepatrný pach upíra, ktorý sa k nej niesol po vetre.* /hmm, ten mi nič nehovorí.../*Začmuchá ešte trochu po smere ktorý jej pach prináša.*
*Procházel se a nakonec se posadil na lavičku podél cesty, po které šel.. V klidu odpočíval a užíval si nakonec les kolem sebe, netrvalo to ale dlouho, co kousek od něj spatřil blížící se postavu, jak pak spatřil, ženy. Podíval se jejím směrem a tak nějak raději zůstal ve střehu. Přeci jen, v poslední době na něj zaútočilo tolik bytostí, že se měl jednoduše na pozoru. Hleděl na ni, a už se případně připravoval vyskočit na nohy.*
*Pomalým krokom sa vydá za pachom až následne vychádza z lesa. Vidí lavičku na ktorej sedí mužská postava, ku ktorej nohám padá jemná hmla (mlha). Spravý krok vpred a pod jej nohou sa ocitne konár ktorý hlasno zapraská.* /Kurv... Kúrnik. som sa skoro posr... žľakla./ *Upokojuje sa po tom čo jej noha prelomila konár napól a šokoval ju ten nečakaný pohyb pod nohou.* Zdravíčko. *Rozhodne sa pre zdvorilosť, kdeže nevie odhadnúť vek upíra sediaceho neďaleko od nej.* Celkom super počasie na strašenie ľudí. *Povie len tak, aby reč nestála a pomalým krokom výletníka sa približuje.*
*Tak, jak obezřetně sledoval dívku před sebou, tak tak byl poté překvapený, když promluvila, a hlavně z toho, co řekla. Tak nějak pomalu mu začalo docházet, nebo snad je osvítilo uvědomění, že tohle možná nebude nikdo, kdo tu je, aby její zabil. Trošku proto uklidnil svou paranoiu, a podíval se na ní, než se pousmál.* Neměla jsem v plánu někoho strašit, Pokud jste se nějak lekla, pak se omlouvám. Jen jsem se tu posadil, a tak nějak vnímám energii lesa, strašení si nechám za se na Halloween. *Pronesl, a pak se nervózne zasmál.*
/Ach jáj... zas niekto starší.../ *Usúdila podľa zdvorilostnej mluvi a tak sa začala tváriť o čosi nervóznejšie, no jej držanie tela a krok sa nezmenili. Len v jej tvári sa usadil mierne nervózny úsmev.* Takže len raz ročne strašenie a potom celoročne totálne ctihodný občan? *Pokúša sa zaviesť rozhovor na poctivosť aby odhadla povahu upíra a vedela či uvoľniť svoj postoj voči nemu a dovoliť si tak, nebiť až moc obozretná.* Eleanor. *Predstavila sa keď prišla bližšie a podáva mu ruku, ako sa to robilo kedysi pri zoznámení. Na pohľad mu vek určiť nevedela, ale mala tucha, že je starší. Preto sa představila celým menom a nie přezývkou.* Téda... v poslednej dobe je tu upírov na každom kroku desať... To sa zas chystá nejaká rebélia? /Lebo do tej očkovacej sa ja kľudne pridám./
*Usmál se na ní a pak pokrčil rameny.* No, dalo by se to tak říct i když termín hodný a uspořádaný občan, to asi není úplně přesné. *Pronesl, načež se zlehkla ušklíbl, a když k němu přišla a podala mu ruku, udělal taktéž.* Dominic. *Pronesl, a zlehka se na ní usmála. Pak se na lavičce poposunul, aby jí udělal místo, kdyby si chtěla třeba přisednout.* No, já ani nevím, tak nějak narážím na kdejaké rasy. Ale máte pravdu, na upíry asi taky vcelku často. *Pronesl, a s úsměvem k ní otočil svůj pohled.*
Tak na druhú stranu to ľudí aspoň udržuje v pozore. AK by boli všetci hodný, chýbal by v ich existencii prvok prekvapenia po stránke ľudského charakteru. *Za filozofuje si, a sama nad sebou premýšla kam na tie bludy chodí. Neznáša filozofiu.* Pekné... *Uznanlivo kývne na jeho meno.* Celkom sa hodí k tej výraznej brade. *Pochváli vyber jeho rodičov a potom sa usadí vedľa neho. Preloží si nohu cez nohu a vyberie si hudbu z uší. Schová slúchadlá do tašky a celkom zbytočne sa z hlboka nadýchne.* V NewYorku člověk nikdy nie je sám. Dokonca ani keď sa snaží. /Možno on chcel byť sám a ty len otravuješ./ Chceš spoločnosť, samotu, alebo na niekoho čakáš... *Zaujíma sa a nezaujíma ju momentálna drzosť. Veď zdvorilá už bola.*
*Ach ano, To je taková rovnováha světa, bez dobrá nemůže existovat zlo, a bez zla nemůže existovat dobro. A od toho se potom myslím odvíjí přesně to, co jste řekla. *Pronesl upír, a jemně se na ní usmál. Když potom řekla to o výběru jména, tak jí s úsměvem pokýval hlavou a poděkoval. Když se pak zeptala, zda na někoho čeká, nebo jen zabíjí část, tak ihned zavrtěl hlavu.* Ne ne, jsem tu sám, ale nebudu se bránit milé společnosti. Tu nevyžádanou a nechtěnou, a jak by se dalo říct, zlou jsem si za poslední dny, dokonce týdne, užil vcelku dost, takže je pro mě v celku milé videt někoho, kdo mi nejde po krku. *Pronesl Dominic.*
No... či milá to teda neviem a nemožem to ani zaručiť... *Zasmeje sa na vlastnom vtipe.* No počuť niečo také od upíra je celkom vtipné... pretože vieš, na základe tvojích sposobou a vystupovania odhadujem, že si už mal možnosŤ zažiť nájazdy na upírov. *Prizná a pokrčí pri tom ramená.* Teda ak ťa nedržali v nejakej kobke a len teraz ťa vypustili na svetlo mesiačika. *Nadzdvihne obočie a potom sa k nemu trochu nakloní a viac začuchá aby si ověřila svoje tvrdenie.* Po pachu stuchnutej pivnice (sklep) ani stopy, skor cítiť hodne korenistej vone. Možno kolínska? *Dedukuje svoje postřehy a vobec jej nevadí, že to posoby drzo. Baví ju skúmať ľudí a zisťovať o nich čo to viac. A podľa tohoto jej prejavu je jasné, že ona vobec nepochádza zo staršej éry.* A kto ti ide vlastne po krku? Zas lovci koli tej ich čipovacej blbosti? *Zaujíma sa bez servítky.*
*Dominic ji poslouchal a tak nějak se usmíval.* Ne ne, ze žádné kobky jsem nevylezl. Ano, sice většinou pracuji u sebe v domě ve sklepě, ale to kvůli mému povolání. A taky proto, že tam je hodně místa. Ale není to žádný zchátralý sklep, takže o tohle opravdu není žádná obava. *Zasmál se a pak ji poslouchal dál. Nad otázkou nad kolínskou se pozastavil, on sám jí nepoužíval, ano Sice používal nějaké jiné vůně, ale Kolínská to nebyla.* No, možná něco jiného. *Zasmál se, a poté se zaposlouchal do poslední otázky.* Ne, jenom jsem naštval upíří klan a upíří partu, a občas se mi stane že na ně venku nebo někde po podnicích narazím. Sranda. *Pronesl, a pak se zlehka zasmál.*
Hmm, tak to musí byť teda čistá pivnica... Fakt to voní dobre. *Uznanlivo prikývne.* A čím sa živíš? /Ako chápem že krvou.../ Myslím pracovne, keď na to potrebuješ pivnicu a veľa miesta? /Mučiareň to tiež nebude, lebo zas toľko pachov z neho necítiť./ *Pýta sa ďalej.* /Zaujíma ma čím si ostatný upíri naháňajú peniazte do kapsy. Pretože zvačša to je niečo ilegálne. Trebars drogy alebo obchod s bielym masom - a tot vážne nemyslím rasisticky!!!/ Ach... takže úplná klasika. Niekto má iný názor a už sa za ním ženú všetci čerti z klanu. *Smeje sa nad tým a krúti hlavou.* Preto je lepšie byť ...hmm, ako je to slovo... neutrálny a tváriť sa že si za dobre so všetkými, aj keď nesúhlasíš... prejde ti veľa vecí, a klany Ťa ignorujú. Plus ďalšia vec... prídeš im ako samotár vážne ale vážne nepodstatný a nezaujímavý. /Čo je sranda na čipovaní?/ Hmm, takže keď to máš s nimi na prd.. takže si tiež nebol na tej ofiko slezine čo sa konala cca pred mesiacom? *ZAujíma sa o dosť podstatnú vec. Teda aspoň čo sa jej týka.*
*Dom ji poslouchal a pak se zasmál.* No co dělám? Jsem programátor. Volnočasově Hacker. A nebo obráceně, Zkrátka a jednoduse, jak se mi to v tu chvíli hodí. Vytvářím weby a programy za peníze stejně tak, jako se za peníze hackuji do systému a podobně. Ve sklepě je na to dost místa, a navíc tam to nepůsobí tak neuspořádaně. Jde totiž o několik počítačů, a hodně, hodně hodně kabelů, které kdybych měl jen tak v domě, tak bych si asi nemohl dovolit pozvat jakoukoliv návštěvu. Proto je mám takhle schované dole. No a s tím taky souvisí to, proč jsem utíkal před tím klanem. Dostal jsem od nich nabídku, abych hekl počítač a soubory jednoho politika, ovšem při uskutečnění tohoto činu mi bylo oním politikem nabídnu to za větší peníze abych se nahacoval do jejich informačního a peněžního systému. No jasně že jsem bral to, za co jsem měl víc. Jenomže od té doby po mně jdou, snaží se mi rozbít pusu snad na každém kroku. *pronesl a pak se zasmál.* Jistě si za to můžu sám, ale tak nějak je mi to jedno. To je risk povolání. *Zhodnotil, a poté pokročil rameny.* A ano, na té slezině jsem byl. Nešel jsem tam ale za žádný klan, já v žádném nejsem. Chtěl jsem jen vědět, jak na situaci nahlížejí upíři, a co se vlastně plánuje, a co se vlastně bude dít. *Osvětlil situaci*
Fuu, takže počítače a všetky tie zložité kód... *Uznanlivo pokýve hlavou aj keď má pri tom začudovyný výraz.* Popravde som myslela, že ideš skor v horších veciach ako je len ilegálne ziskavanie informácií... *Prizná a zasmeje sa nad svojou špatnou dedukciou.* /Kokos, moj minimalizmus by nestrpel ani jeden viditeľný kábel tiahnúc sa od zásuvky k spotrebiču... AJ keď to asi nie je minimalizmus, ale nejaká porucha.../* ZAmyslí sa sama nad sebou a počúva ako sa vlastne dostal do těchto sračiek.* No možno očakávali, že budeš nadržiavať upírej rase než civilom. *Navrhne, no ďalej ju to netrápy, drby má rada, ale skor ju zaujímajú teraz iné veci.* /Oukey, žiaden klan to máme rovnaké./ Takže konečne je v meste ďalší upír bez závazkov voči klanom, super. Už som myslela, že sú všetci šialený a nechávajú sa nalákať vidinou spoločnosti v komunite... Bleh. Tiež som odmietla vstup do klanu. *Vysvetlí mu svoj postoj.* TAk ja dúfam, že s tým nesúhlasia. Bola by blbosť pristúpiť na niečo také.
Jo, nelegální získávání informací, jsem tam si od někoho stáhnu nějaké peníze na účet, když už mi jde do úzkých, ale většinou to je od bohatý lidí, kteří si toho ani moc nevšimnou. No ale je to sranda. *Pronesl, a pak ji poslouchal, než se usmál.* Ano, v klanu nejsem. Tedy, donedávna jsem byl, ale ten Klan se rozpadl ze situace... No, moc o tom nechci mluvit. Ale každopádně, chvilku jsem jen spolupracoval s Dragosem, chtěl jsem dokonce i vstoupit do jeho klanu, ale z toho nakonec sešlo, jelikož jsem přehodnotil priority. *Pronesl, víc to už nerozebíral.* No, s tím nesouhlasil nikdo. Protože podle nás všech je to strašná rasistická blbost, která nemá obdoby. *Zavrtěl nad tím hlavou Dominic.*
Hmm... peniaze vravíš. A od tých o si ani nevšimnú, že im zmizli... hmm. *Zamýšlala sa nahlas.* Nenapadlo ťa niekedy darovať niečo charite? *Natočí sa k nemu celým telom a milo sa usmeje. Položí mu dlaň na predloktie v chlácholivom geste.* Veľmi by mi to pomohlo. *Povie a potom sa zarazí, pretože to vyznelo, akoby ona bola ten prípad pre charitu.* Tako, pracujem pre charitu, ktorá sa snaží dostať ľudí z ulice, a ako vieš, celé to stoji na sponzorstve, a občasných mlých príspevkoch od ľudí. No a raz za čas by sa nejaká nepodozrivá suma na tento transpararentný učet hodila. *Vysvetlí, kam tým mieri.* MŇa klanové záležitosti, nezaujímajú, takže ťa spovedať nebudem. Nemaj strach... Hej o tom som už počula. Ale len samé upozornenia, ako je lepšie sa mu vyhnúť a podobne. Zatiaľ som tú česť nemala. /S upírmi sa moc nestýkam./ Aspoň v niečom sa upíri zhodnú. Čo budú robiť? Protesty nijako asi nepomožu... Aj keď vidieť v poslednej dobe nejakého lovca, je asi ako keď civil hovorí o jednorožcovi.
*Dominic ji poslouchala a pak se zlehka usmál.* Hm, to mi zní dobře, ale dovol mi otázku. A prosím, neber ji jako že bych tě nějak soudil, je to jen ze zajímavosti. jak se upírka dostane k charitě pro lidi? Ptám se proto, že mezi rasami jsou upíři dle mě vzhledem ke vztahům k lidem dost stigmatizováni, a tak mě zajímá, jak jsi to zvládla. A zase říkám, nesoudím, jen se zajímam, jak se ti to v tomhle světě povedlo. *Pronesl obdivně Dom.*
Úplne jednoducho. Ktorý ľudia sú najpostrádateľnejší? Tí čo nič nemajú a štát nezaujímajú. *Povie jednoducho.* A popravde ak od nich niekto zmizne raz za čas nikto po nich nepátra. A keď im dá upír trochu starostlivosti a pocit istoty a stability, može od takých ľudí veľa získať... *Pokrčí ramenami v zmysle že je to úplne jednoduché a logické vysvetlenie.* A za ďalšie, kto by podozrieval niekoho tak milého a ešte keď sa venuje charite, že je za nejakým zmiznutím, nebodaj ešte niečim horším? /Nestačí mať len známosti u policie./ Chceš povedať, že ty svoju potravu unášaš z veřejných miest tak aby o tom každý vedeľ?
*Díval se na ni a kýval na souhlas. Pak se usmál.* Zní to zajímave, jako že tobě to něco přináší a zároveň pomahas. To je hezké. Takže ano, rád tě určitě podpořím. *Pokýval hlavou.* A ne, já si ji beru z nemocnic v balíčku. *Podotkl Dom.*
*S úsmevom sa začne prehrabávať v taške aby odtiaľ vyštráchala zložený leták s informáciami o charite a transparentným účtom, kam môžu ľudia zasielať príspevky.* Tu máš. Je tam všetko podstatné. A keby si chcel pomôcť trochu viac, tento víkend charita organizuje akciu v meste. Nájdeš to na stránkach. Môžeš vybrať peniaze, alebo pomáhať v kuchyni s jedlom, alebo rozdávať oblečenie. Je tam mnoho možností ako pomôcť. *Zaraduje sa.* Možno ti niekto padne do oka a poskytneš mu aj domov , čo ja viem. Aby si nemusel okrádať nemocnicu o ich zásoby vzhľadom na to aká je krv cenná. *Navrhne, a ani sa nesnaží byť nenápadná. Potom sa postaví.* Už budem musieť byť inde. Ale rada som ťa poznala. /A prekvapivo je to i pravda./ *Chvíľku kráča pospiatky keď sa s ním lúči. Zamáva mu, a obráti sa aby si niekde na konároch nenatĺkla, vyberie slúchadlá a už opäť mizne s hudbou v ušiach.*
*Dominic se na ni podíval, vyslechl si ji, nabídl jí, že ji později pomůže, rozloučil se a pak se i on dal na odchod domů.*
*Konečně se vrátila do světa civilů. Ne, že by jí nějak vadil její svět, ale nepotřebovala se zdržovat déle, než bylo potřeba. Získala nějaké svitky, které by mohli být nápomocné pro Kayna. Potřebovala ho nějak zkontaktovat a tušila, kde se nejspíše bude zdržovat, takže měla v plánu ho navštívit u Zimního dvora, ale teď se tam nehodlá vracet na to se nejprve musí připravit psychicky.* Staří zabedněci, aby je mladý fér kopl do řitě *zanadávala si naštvaně, když hodila s taškou k baru a koukla se na barmana, který se usmíval od ucha k uchu.* Jako vždy Gin a tonic *zavelela.* dvojitý Elis? *optal se. Na chvilku se zarazila, kdy opravdu přemýšlela, co mu na to má říci.* Jo... *Mávla rukou.*
*Dominic seděl v baru, kousek od Elisy, popíjel si pití a byl rád, že Chiara byla pryč. Byla fajn, ale pořád mlčela, a on nevěděl, co s ní. Nakonec zvedl skleničku ke rtům, napil se a pak se podíval směrem na Elisu. Poznával ji, pamatoval si pak na to, co udělala minule. Tak nějak si ale povzdechl a došel k ní.* Zdravím, asi to v bude nějak... Trapné... Ale chci se omluvit za mé předešlé chování, pokud si pamatujete, nebylo z mé strany oprávněné. *Pronesl*
*Zaregistrovala postavu, která se k ní blížila a chvilku si ho prohlížela.* Ne nepamatuji. *Bylo tolik lidí, kteří ji posílali do háje, že jí to hlavu nedělalo a šla dál.* Kde jste mě poslal do háje...moment. *zamyslela se, když přivřela oči*. Nabonzoval jste mě tomu mladému, který obtěžoval ty slečny a nedal jim pokoj. Vzala jsem mu peněženku s tím, že když chce někoho zvát a takhle otravovat vezmu si peníze, když má na opíjení holek a lze si jen domyslet jeho úmysly. Řval po mě jako po dítěti *zasmála se nad tím.* Co pijete? *Zeptala se a úplně to přešla jakoby nic.*
*Když sledoval, jak si vybavila co je zač, tak ihned kývl.* Jo, ale jak jsem říkal, tak jsme k tomu neměl právo, vzhledem k mě profesi hackera.* Zasmál se. Pak se na ni koukl.* Já whiskey, ale rád bych vám zaplatil vaše pití, mám pocit, že vám to dlužím. Takže, mohu vás pozvat? *Pronesl otázku a vytáhl penězenku.*
Whiskey? Mnoho lidí ji má rádo. *Pronesla a spolu s tím si povzdechla.* Ale nejsi člověk, co jsi zač? *Zeptala se a uchopila svoje pití, když chvilku váhala, ale nakonec kývla.* Táhla jsem zde dlouhou cestu, takže přítomnost někoho, kdo je aspoň z části normální mi vyhovuje. Peněženku ti neukradu... nejsi otravný *pronesla a upila ze svého pití.* A tykej mi. Jsem Elis a ty? *Zvědavě si ho prohlédla. Byl urostlý, pěkný a působil i jako džentlmen. Na takové nebyla moc zvyklá, ač bude mít mnoho černých bodíků, jenže o to více ji svým způsobem přitahoval tělesně. Škoda, že nebyl civil načerpala by z něj energii ne zabitím, ale stykem.*
*Dominic se na ni usmál. Byl jednoduchý. Pak se na ni podival a jemně se pousmál.* Jsem upír. A ty? Počkej, vila, že ano? *Koukl na ni a uculil se. Pak se nad jejími slovy zasmál.* To jsem rád, ale kdyžtak mám stejně více kart. Jsem Dominic. Těší mě, Elis. *Pokynul ji jemně hlavou.* Jste tu často? Vypadáte, že s barmanem se znáte. *Zhodnotil*
Ach ano upír. Na toho chlapce jste použili Encanto. Dávalo by to smysl. *Pronesla a upila.* Ano jsem tu pořád, když mohu. Zde mě nikdo nechce zabít to za prvé a za druhé jsou tu hezcí muži *Upila znovu.* A že jich zná. *Odvětil barman.* Hleď si svého! *křikla po něm, ale zasmála se.* To je fuk... Ty tu jsi často? *Ohlédla se zpět na něj, aby se mu mohla věnovat.*
*Dom se na ni zadíval, poslouchal a pak se zlehka uculil.* To zní fajn, jako dobrá zábava. *Usmál se na ni a pak se posadil po jejím boku, hledící na ni.* No, ani ne, teď už ne, dřív jsem sem chodil častěji, teď mám docela dost práce. *Pronesl.* Takže hádám, že tu lovite své oběti na špásovani, ach, byl jsme stejný.* Zaculil se.*
Lovit? Kdeže... chodím sem se uvolnit. Sex je jen něco, co se může odehrát, když se někdo najde, ale fakt tu nechodím lovit. Většinou ostatní loví mě a vždy dostanou to, co od kořisti čekají. Spíše mě nyní, ale zajímá, co vlastně děláš? *Pozvedla obočí.* Jsi záporná postava ne? Budeš se držet nějakých nekalostí tím chci říci, že upíři jsou v tomhle ohled nejspolehlivější, co se toho týče. Máte to...v krvi? Dá se to takhle použít tohle slovní spojení? *Zahleděla se na něj.* A ještě jedna otázka? Už nelovíte? Páč to je škoda.
*Poslouchla ji a přemýšlel, na co ji odpoví jako první. Nakonec se jen uculil, načež se na ni podíval.* Nedefinoval bych se jako zaporak. To, že občas někomu hacknu systém, účet, to já asi úplně vedlejší. Ale tak, stává se, no ne? Je to k něčemu dobré, alespoň mám na benzin. *Pokrčil rameny.* A ne, já nelovím, ne v tomhle slovním smyslu. Už jsem tak nějak, jak to říct, našel spřízněnou duši. *Přiznal a když před ne dali pití, to své ji posunul blíže.* Tak, na co se napijeme?
Ach spřízněná duše... tohle slovní spojení nechápu. Je extrémně divné *Konstatovala a podívala se na pití.* Jak vůbec poznáš někoho spřízněného? Mám přes třista let a nikdy jsem ten pocit nezažila. Vázat se na jednu osobu... je to... nevím. *Možná to víly nemají v povaze, jenže Remi a Aless jí tímhle vyvedli pokaždé z omylu.* Divný svět prostě. Na divný svět. *ťukla si s ním, ale spíše působila frustrovaně. Neměla chuť si s upírem něco začínat pokud už někoho měl a možná mu tenhle pocit i trochu záviděla.*
*Zasmál se.* No já jsme se k citům vždy stavěl celem, vždy jsem je vítal a vždy jsem byl rád, že je mám, a že je mohu s někým sdílet. a teď jsem potkal jednu vilu, a s tím to cítím o to víc. *Př[link src="iznal.pak"] si s ní tukl.* A co ty, Elis, máš někoho takového? *Zajímal se.*
Vílu? *Byla překvapená, že se tu rozjelo nějaké křížení víl ve velkém a hlavně nějaká láska pro víly? Nejsou přeci vázané na nějaké citové spojení s jinými. Užívají si s kde kým a náhle okolo ní ti mladí chtěli vztahy.* Hm? *Uvědomila si, že jí položil otázku.* Ne nemám nikoho takového. Říkám.... nechápu tyhle pocity, co máte mezi sebou. *Pokrčila rameny.* Asi jsem na to až moc stará, aby chápala nějaké slovo, co se týká lásky. Vždyť ani nevím, jak se ten dotyčný má cítit. Koukneš a vidíš před sebou někoho, kdo se ti líbí, tak se s ním vyspíš a jdeš dál ne? *Byla z toho viditelně zmatená, ale ne pohoršená.*
*Poslouchal ji ale pak se ušklíbl.* Ach, s tímhle přístupem jsme se setkal už dříve a musím říct že mu nerozumím já. Já rád sám zaplňuji svět těmito pocity a emocemi, tím hezkým, jakto, že ty ne, proč, co tě drží dál? *zajímal se Dominic.*
Jake pocity... *Prohlédla si ho s tím, že mu stále nerozumí.* Já nevím prostě o čem mluvíš. Neznám pocity, co prožíváš ty s tou vílou těžko zaplním něco co neznám. Jsem víla mám škodit ne se zamilovat *k tomuhle byla vychovávána ač teda škodila hodně po svém.*
*Dominic se na ni podíval, pak kývl hlavou a uculil se.* To chápu, škodit, a ne milovat, jistě, to je vaše podstata. a teď to nemyslím nijal zle. No, je to asi na tobě. *Uculil se a koukl na ni.* Ještě drink? Nějaký? Zase to co předtím? *Mrkl na ni a čekal. Pak se na ni zkoumavě koukl.* Ale na pohled nevypadas jako někdo kdo by ublížil.
Na pohled vypadám, jako žena, která vzbuzuje jisté konverzace* zasmála se nad tím a pak kývla nad drinkem. Dominic ji donutil přemýšlet nad něčím nad čím ani nechtěla.* Hele ty zamilovaná kousavko... jak poznáš, že jsi zamilovaný... teda co to je? *Čekala zda bude v tomhle nějak nápomocný.*
*Zasmál se a pak se nad její otázkou potastavil a nadzvedl obočí.* Páni, no, to je zajímavá otázka, to se musí nechat. Ale, no, asi to poznáš. Je to individuální. Začne ti na tom člověku záležet, začneš se cítit kouzelně hezky, kdyz ho vidíš, když se ho dotones, prostě... Takové nadlehčující, máš pocit ze ho musíš mít a zároveň ho chránit a neztratit. *Zaculil se a pristihl se, jak mluvil o tom, a přemýšlel nad Iniem.*
*Zamýšlela se nad tím zda někdy tenhle pocit zažila a nejblíže, kdy se cítila opravdu v bezpečí a klidu byla jen jedna situace.* A když vedle té osoby ležíš a cítíš se příjemně a v bezpečí? Jakože... *Netušila, jestli by se zrovna tomuhle dalo říct vůbec láska spíše to brala jako nějaké nutkání a potřebu znovu to zažít, ale srdce jí to nijak zvláště nerozechvělo, ale také tím, že nikdy nad nikým nepřemýšlela jako nad potencionálním partnerem.*
*Naklonil hlavu na stranu a pak ji kývl na souhlas.* Jo, no, alespon tedy já to tak mám, když vedle nej ležím, přijde mi, jako kdyby do sebe zapadly dva kousky skládačky, jako kdyby to tak mělo být. Cítím klid, pohodu to, že on cítí mě, já jeho a nemusím ani mluvit. Bezpečí, prostě krásný pocit, blaho. *Popsal ji a v hlavě si vybavil to, jak se cítil vždy se svým ferem.*
To je rozhodně zajímavé. *Ale nebyla si jistá, jestli jsou to úplně ty samé pocity, jelikož Dominic opravdu působil, že je zamilovaný. Možná by měla navštívit prostě Kayna z důvodu, že tam byl i malý chtíč znovu ho vidět. Jediný ji chápal, jak se zdálo i pocitově.* Možná mám jednu osobu. *Pozvedla ruku* Láska to není, ale ráda bych ho znovu viděla zanamená už tohle něco? *Vlastně si z Dominica udělala vrbu, ale rozhodně lepší popovídání, než minule*
*Poslouchal ji, pak naklonil hlavu na stranu a jemně pokýval pak hlavou na souhlas.* Láska je různorodá a jak jsme říkal, je to velmi osobní. Ale jinak ano, i tohle se může radit mezi to, že máš dotyčného ráda. a záliba v někom občas přejde v lásku. *Uculil se na ni.* A kdopak krade tvoje srdce? Paradoxně nějaký upír? *Zasmál se, bylo by až vtipné, kdyby to bylo jako u něj a Inieho.*
*Mírně se zamračila při zmínce, že jí snad někdo krade srdce.* Ne upír ne. Jedna vypočítavá víla a nekrade mi srdce *Pohlédla na něj a mírně se červenala v tváři, když jen pomyslela na něco takového a pokývala mírně hlavou do stran* Co je to vůbec za vílu? Ta se kterou chodíš. Není ze zimního dvora? *Chtěla taky trochu vyzvídat, když si začal on a koukla přitom na svoji dlaň. Byla tam už jen ošklivá jizva, ale rána byla zahojená. Sepnula ruku nakonec do pěsti a dala si ji podél těla. Nezahojilo se to, jak by si přála, ale lepší než mít otevřenou ránu.*
*Nadzvedl obočí a když se na ni podíval, tak se usmál.* Ah, no to je mi ale náhoda. Tak doufám, že jej ukradne brzy. On o tobě ví? O tom že jej máš ráda? *Optal se a pak si prhepdil nohu přes nohu.* Ten? Je katolický kněz. ale je úžasný. *Usmál se zasněně.* A ano, že zimního, ale nebydlí tam, nevrací se tam skoro nikdy, žije na Manhattanu. *Usmál se.*
Proč mě to nepřekvapuje, že zimní dvůr. *Povzdechla si a následně se zamyslela.* Ví o mě jinak bych já nevěděla o něm. Nejsem žádný stalker *Což jen ta myšlenka ji urážela.* Kayn... jmenuje se Kayn *vyslovila jeho jméno a vnímala mírně záchvění v sobě. Proč? Proč se začala mírně chvět při pomyšlení na něj, když si vzpomněla, jak si k němu lehla ten večer. Vydechla trochu nepříjemně.* Není to láska... *zamrmlala jakoby spíše přesvědčovala samu sebe.* Katolický kněz. Dost zajímavá varianta pro vílu.
Ale neee, je mi jasné, že to bude asi neco na způsob že jste se viděli. Mě zajímá, jestli ví, že ho máš ráda. *Zasmál se Dom.* Kayn, ještě že je Kain. *Pronesl pak s lehkým smích a koukl na ni.* Ach ano, to je, ale tak, myslím si, že to pojal... Ze z části humorného důvodů a možná kvůli těžkému životu, ale pokud se mu to líbilo, tak v pohodě. Jen teď jsme zhresili tak, že nevím, jaký typ rozhřešení by mu pomohl. *Podotkl.*
Ach tak. Ne neví, že ho mám ráda a mám ráda každou vílu, která je mladší než já *Stále se snažila nějak proti tomuhle bránit a ukázat, že opravdu ho nemiluje, nebo se minimálně sama vůči tomuhle bránila. Zaposlouchala se o víle, kterou miloval, když se zamyslela.* Víla nemůže zhřešit na to jsme až moc čisté bytosti, tak mu to vzkaž. *Zasmála se s ním, že jí přišlo pěkné, když se někdo takhle o toho druhého zajímal a bylo zjevné, že Dominic má opravdu rád toho chlapce.* Nevíš kolik je té tvé víle? *Mohl být přeci jen starší, ale víly v New Yorku většinou byly úplné mláďata a ti starší. Ti se schovávali na Zimním dvoře, kde jim bylo lépe.*
*Podíval se na ni zkoumavym pohledem a pak naklonil hlavu na stranu.* Paní, a jak se téhle vlastnosti říká, když chranis mladší víly? *Optal se se zájmem. Pak se ale zasmál.* Jo, dobře, tak já mu to vzkazu, ten se bude smát. *Pronesl vesele Dom. Pak pokýval hlavou.* 345. *Oznámil* trochu starší kousek, ale pořád super a funguje, takže 10 z 10ti hodnocení. *Uculil se.* co te tvojí?
Je to prostě jakysi půd ho chránit *odvětila ani si neuvědomila, že mluví o jednotlivci a přímo o Kaynovi* Tak to není zrovna mladý kousek *překvapeně si ho prohlédla a nejspíš i vílu mohla znát, jelikož byla podobné stara jako ona sama.* Já nevím kolik mu je. Možná kolem dvěstě. Vím jen, že je mladší *Kopla do sebe drink.* Proč furt vlastně říkáš moji. Nic s ním nemám kolikrát to mám říkat *pronesla vážně.* Kayn je mladá víla, která potřebuje moji pomoc a to že je mi po jeho boku dobře je věc druhá.
Ne, to opravdu není mladý kus, ale jak říkám, pořád je to super a jsem spokojený. *Usmál se, a poslouchal ji apak přikyvoval. Hned, jakmile pak řekla, nebo se zeptala proč říkal tvoje, zasmál se.* A poslouchala jsi se? Před chvilkou jsi ještě říkala chránit ho, a přešla jsi že třetí osoby ke druhé. *Upozornil ji a rýpl do ní loktem.*
*Zamyslela se nad tím, co říkal a uvědomovala si, že má pravdu.* To jsem řekla omylem *Pokusila se to obhájit než se koukla na parket.* Co takhle si zatančit? Myslím, že mi to od minula docela dlužíš. *Pousmála se, ale nijak ho do ničeho nehodlala tlačit jen chtěla utéct z téhle debaty.* Kayn je Kayn a je víla, takže se nevážeme k nikomu. Tvá víla je hold jiná. *Pronesla*
*Zasmál se.* Ještě že vy víly nemůžete lhát. No, asi to bylo podvědomí, to za nás občas mluví částo. *Podotkl s úsměvem Dom a pak si ji vyslechl. Hned na to kývl na souhlas.* Ale ano, jistě jistě, to bylo asi šlo, můžeme. *Zaculil se a vstal, načež ji podal ruku. Pak spokojeně zavrněl a podíval se na ni.* Asi je každá víla jiná možná záleží na podmínkách, ve kterých vyrůstala. *Zhodnotil*
Nedokážeme lhát jen z části *Pozvedla prst s tím, že vždy se dalo něco nějak obejít a i u tohohle se naučila jistým směrem obcházet svá slova, ale bylo to složitější, jelikož se jednalo o přesvědčení vlastní mysli, což ne vždy vyšlo *Tak tedy.... *Vzala ho za ruku, když se mu podívala do očí a došla na parket.* Já vyrůstala v podmínkách, kdy bych nyní měla být spíše zabiják než nějaká klidná víla, co si bude jen tak tančit na parketu *Odvětila, ale to do ní někdo schválně strčil. Prudce se zachytila Dominika, když se ohlédla na bandu kluků *Co si říkala? Víla? *Zavrčel jeden z pětice mužů, kteří byli zjevně upíři.* Ty tu tančíš s nějakou špinavou vílou? *zeptal se druhý. Od pohledu nevypadali nijak odlišně. Banda chlápků, jako každý druhý v kalhotech a tričkách jeden z nich měl ještě koženou vestu.* S nějakým rasismem se tedy setkávám prvně *Ušklíbla se na Doma a nedělala si z toho hlavu, ale byla v pozoru vůči mužům.*
Co vím, tak nedokážete lhát, ale umíte zkroutit pravdu. To pořád není lhaní. *Podotkl Dom. Pak vyšel za ni na parket, kde se na ni usmal a zatímco začal tancovat, tak s ní nepřerušoval oční kontakt a poslouchal jí.* To mě mrzí. Tohle by si neměl asi zasloužit nikdo, ale, no, vse nás tak nějak formuje. *Uculil se. Pak už do něj někdo strčil, načež se na ně Dom otočil a sjel si je pohledem.* já alespoň s někým tančím, na rozdíl od vás. Kdo by s vámi tančit taky chtěl? *Ušklíbl se, než se zase otočil na Elisu, doufajic, že muži odejdou.*
*Upíři se na sebe podívali, když si jich Dominik nevšímal a Elisa mu přiložila ruku na hruď.* Dob... *Než to stihla doříct ocitla se na zemi, kdy sjela po parketu o kus dál. Jeden z nich jí zasadil ránu přesně do hrudi, kdy vnímala vyražený dech a chvilku zůstala na zemi. Parket byl do chvilky volný, kdy se každý rychle klidil z cesty.* Do háje... a to jsem si říkala, že dnešek může být klidný *Začala se zvedat, jenže jeden z nich jí prudce zadupnul zpět k zemi* Možná bychom ti měli ukázat, kam víly patří. *Zavrčel k ní mladík. Hádala, že Dom bude mít teď, co dělat se zbytkem* Nemusíš je mi přes třista let. Vím, kde bydlím a dokonce znám i adresu *Hned se dostala do jeho mysli, kdy mu nabourala jeho myšlenkové pochody.* A teď běž zmlátit své kamarády *Zašeptala k němu rozkaz.*
*Dominic měl tu výhodu, že se jako první pustili do Elisi. On sám nestačil nic dělat, jen se podíval na muze, jež se vrhl na něj. Pokusil se mu dát hák, ale už viděl, jak si to jeho směrem jde ochranka. Dom zavrčel, hned na to se podíval před sebe na muže a zadíval se mu do očí. Chtěl použít encatno ale než by to stihl, rána pěstí jej poslala na zem.*
*Zvedla se ze země, když pozorovala, jak se bodygardi pustili do chlapů a přispěchala ke své nové známosti.* Dobrý? *zeptala se zvídavě, když se k němu nahla.* Dostal jsi pořádnou ránu chlape. *Zavtipkovala a poplácala ho po rameni, když mu nabídla svoji drobnou ručku. Bylo to trochu komické, jelikož byla opravdu malinká a drobná oproti němu. Na hrudi měla ještě otisk boty, ale nevypadalo, že by si z celé situace něco dělala a ohlédla se na ty muže, jak se ještě prali s ochrankou k tomu všemu jeden z nic napadal svůj druh, protože ho ovlivnila.* Ještě, že ty potvory nekousali. Někdy si říkám, že takový by měli být na vodítku s náhubkem více než vlkodlaci.
*Už už se chtěl do útočníků pustit s tím, že jim to vrátí, ale to k nim doběhli vyhazovači a dožadovali se jejich odchodu. Muži se bránili, ale nakonec se vydaly na odchod. Dominic se otočil na Elisu, jež k němu přišla a podala mu ruku. Usmál se, chytl se jí a vytáhl se na nohy.* Děkuji moc, vážím si toho, díky. za pomoc a o ně se nezajímejte. rasismus mi přijde mezi rasami celkem jako běžná věc, ne hezká, ale běžná, asi to je to, jak už svět prostě funguje. *Pronesl a pak na ni koukl.* Drink?
Jo v pořádku. *Pronesla, ale na hrudi už se jí tvořila podlitina.* Pár modřin *dodala a upravila jistým způsobem to, že je v pořádku. *Co ty v pohodě? *Akorát u upírů bylo hojení znatelně rychlejší.* Mám třista let staré tělo, takže mohli být alespoň obezřetní *zavtipkovala a na drink přikývla s chutí.*
*Poslouchal ji a podíval se na ni, než si povtzechl.* Nabídl bych ti pomoc, ale dovoluji si hádat, že tak nějak už víš, jak na tom jsi a co se děje, co se stalo, a co teď dělat. Vy víly jste mistři v léčení. *Pronesl, natáhl k ní rámě a pokud se jej chytla, dovel jí k baru, kde objednal pití jí i sobě.* Sakra, no, ale pěkně, tohle jsme ..nečekal. *Pronesl.*
Jak které víly Dome. Léčení mi jde hůř. *Pronesla a ukázala mu svoji ruku, kde dlaň byla zjizvená.* Jsem mistr v jiných věcech, ale léčení to není. Nicméně mám nějakou mast, co na to pomůže. *Doufala v to, jenže mast kterou jí dal Kayn už byla skoro vypotřebovaná a neměla zde jinou vílu za kterou zajít pokud se nejednalo o Remiho, ale po minulém setkání mu chtěla dát čas a neotravovat ho.*
*Dominic jí pokýval hlavou.* To jsme rád, doufám, že to bude lepší. Mohu ti klidně něco sehnat od Inieho i nějaké léky, nebo tak kdyby jsi chtěla, snad ti ale bude lépe. *Usmál se, drink jí pak podal a jemně se k ní naklonil, aby nemusel křičet.* Mám tu auto, chtěla by jsi pak odvézt domů? *Nabídl jí upír.*
Nebude to potřeba. Ne nyní. Mám jednu vílu, která má nějaké léčivé věci, jen ho budu muset navštívit v Zimním dvoře a nebo jednoduše zajet do jeho úžasného, ztrouchnivělého příbytku. Přeci jen možná něco na tom bude, že ho chci vidět a možná k němu něco cítím. *Konečně dala Dominicovi za pravdu v tom, že tam byl byť malý pocit, tak byl.* Odvoz se hodí. Docela to bolí, abych pravdu řekla a nechce se mi objednávat taxík. *Poplácala ho po zádech jako kdyby to byl její dlouholetý kamarád a začala se smát.* Neumíš se ale dobře rvát. Jsi velký, ale asi moc hodný což? *Vzala do ruky pití, které málem do sebe kopla na ex*
*Usmáls e na ni a zvedl ruce v obraně. *Dobrá, dám ruce od toho, myslím, že ti pomůže dobře. *Mrkl na ni a když mu odkývala odvoz, tak i on kývl na souhlas.* No tak dobře, tak teda pojedeme, mám to jen kousek odtud, není se čeho bát. *Pronesl s úsměvem.* Každopádně, no, umím se prát, jen tohle jsem nečekal a krom té odpovědi jsme nechtěl tak nějak...dráždit vodu. Už tak po mě jde jeden upíří klan, nechci aby po mě šel další. *Osvětlil.*
Tak tedy. *Objednala si ještě jeden drink, který už do sebe opravdu kopla. Ohledně toho, že po něm šel další klan jí nějak moc nezajímalo. Nebyla to sféra, kam by potřebovala zasahovat. Dříve možná, ale nyní řešila Kayna ne její hru.* Kdyby něco najdu si tě ohledně toho tvého krasavce. Kdo ví třeba ten můj známý nebude mít čas *Pronesla a vzala si kabát, když se narovnala pořádně v zádech a vydechla. Cítila ten tlak na hrudi, který putoval až k zádům. S jeho pomocí se dostala do hotelu.* Tak zase někdy! *Houkla a zmizela na svůj pokoj. Zamířila rovnou do sprchy, kde ze sebe sundala všechno oblečení a koukla se na sebe do zrcadla. Podlitina se už rozrostla a šla o prvního žebra ž k poslednímu. Pár menších modřin po boku a na zádech měla dvě velké z dopadu na zem.* Neumí se chovat k ženám *zašeptala si pro sebe a vytáhla mastičku, jenže byl v tom opravdu jen zbytek.* Milé uvítání v New Yorku, ale horší je stejně vrátit se na ten Zimní dvůr *zamrmlala. Hodila si sprchu a šla spát s tím, že musí v blízké době najít Kayna.*
*Dominic se usmál.* Snad zase někdy! *Mávl jí, a kdyžž pak odjel, zamířil domů kde si jen dal sprchua vrhl se do práce.*
*Podobne ako minulý týždeň aj tento piatok sa v hlavnom parku New Yorku objavil značný hlúčik návštevníkov. Tentokrát to však bolo z iného dôvodu. Išlo o veľkú ľadovú plochu, ktorá sa stala dominantou na jednom z námestíčok v zelenom okolí. Okolo bol stánok kde sa mohol kúpiť vstup, rovnako, ako priestor kde si bolo možné zapožičať korčule. Všade bolo živo a večer je predsa len o niečo príjemnejší keď držíte niekoho za ruku na ľade no nie?*
*Když jí zavolali, že mají případ, tak byla lehce otrávená. Měla ještě volno a směna jí začínala až za dvě hodiny, ale nedostatek policajtů na to množství případů o sobě dával vědět, proto se narychlo převlékla do něčeho slušnějšího než sportovní podprsenka a legíny, ve kterých boxovala. Dneska neměla kostýmek jako obvykle, ale hodila na sebe taktické kalhoty a bílou košili, nic jiného v tu chvíli u sebe neměla. Dala si rychlou sprchu a autem zajela na místo, které ji nahlásili na dispečinku, v autě ještě chvíli seděla a svázala si vlasy do vysokého copu, jen co vystoupila, se rozhlédla okolo až uviděla pásku ohraničující místo činu.* /Super, to znamená, že by technici mohli být hotovi./ *Čekala, že se její parťák ukáže na místě činu. Podívala se dokola zdali ho nezahlédne, ale jelikož jej nikde neviděla, tak přistoupila ke strážníkovi. Vytáhla placku.* Detektiv Martines, byla jsem tu zavolána. *Pokývla hlavou k žlutému igelitu kryjící mrtvé tělo pod ním. Když jí strážník pustil, tak podlezla pásku a vydala se směrem ke koronerovi.*
*Keď mu prvý krát zazvoní telefón tak sa otočí a cez hlavu si pretiahne vankúš, aby trochu stlmil ten zvuk. Pri druhom zazvonení si cez hlavu pretiahne aj perinu. A keď už sa telefón ozve tretí krát tak nevrlo vystrčí ruku a mobil si zoberie. O niečo nevrlejšie zahundre niečo šéfovi a potom zaklapne keď sa ozve z mobilu krik. Ešte si dá nejakých dvadsať minút pod perinou. Nakoniec ale predsa len z postele vylezie. Spácha hygienu, oblečie sa do riflí, košele, dá si dokonca aj tmavomodrý sveter a keď je hotový tak proste vyrazí. Nechá sa odviezť taxíkom, ktorý si privolal kým sa dával dokopy. V podstate ho ani netrápi ako neskoro príde.* Tu mi zastavte. *Povie vodičovi, kúsok od miesta činu. Jack zaplatí, vystúpi a keď zaklapne dvere tak sa rovno otočí k malej kaviarničke s úmyslom si kúpiť kávu.* /Mŕtvy už predsa nikam neutečie./ *Pomyslí si a s tým vrabčím hniezdom na hlave sa milo usmeje na baristku.* Karamelové latté s orieškovou penou. *Objedná si a o chvíľku už ležérne ide z kaviarne, rovno na miesto činu. Podlezie pásku a bez pozdravu.* Tak čo tu máme?
*Jen co dojde ke koronerovi, tak si všimne té kaluže krve, která se nachází v horní části plachty, tedy tam, kde sama odhaduje hlavu. Potom se otočí a zahlédne Jacka, už to je zase chvíle co jej viděla. Proto si ho chvíli jen změří pohledem. Potom na něj pokývne.* Zdravím. *Pronese ze slušnosti k parťákovi a dřepne si k mrtvole, ze které zrovna doktor sundává tu plachtu, která měla zabránit novinářům, fotografům a hlavně čumilům.* Dobrý, dneska tu máme ženu, pět a dvacet let, bruneta, metr šedesát, běloška. Na první pohled bez pitvy odhaduji že ji zabil výsltřel do hlavy z blízké vzdálenosti, soudím tak podle velikosti vstupní a výstupní rány. Podivné je, že tělo je teplé, takže to nemohlo. *V tu chvíli přestala věnovat pozornost koronerovi a sama se postavila jelikož se jí zdálo, že něco zahlédla, ale jistá si nebyla. Podívala se po Jackovi, jestli něco sám zaregistroval, nebo je opět pouze paranoidní.*
*Keď ho Maria pozdraví tak jej len pokývne. Je na ňom vidno, že sa ešte rochnil v posteli. Odpije si z kávy, pozrie na obeť a nakloní hlavu mierne nabok. Pozorne počúva, trochu prikývne a znova sa napije.* /Teplé telo./ *Pri tej informácii len očami prebehne okolo seba. Nenápadne. Nedáva na sebe poznať, že spozornel. Znova sa napije.* /Je možnosť, že je útočník už dávno v trapu. Ale tiež môže byť niekde v okolí. Alebo medzi čumilmi. A keď má zbraň.../ *Pridrepne si k telu a počúva ďalej čo rozpráva koroner. Aj ked sem tam pohľadom utieka, buď k davu alebo do uličky.* Nejaké známky zápasu? *Opýta sa a položí takmer dopitý kelímok od kávy na zem. Pritom si oprie jedno koleno o zem a nakloní sa k obeti. Druhou rukou sa ledabolo oprie o pás. Tak aby v prípade potreby mohol čo najrýchlejšie vytiahnuť zbraň.*
*Když na ní Jack nezareaguje, tak jí dojde, že asi nic neviděl, proto ho nechá naklánět se nad mrtvolou a zanechá debatu s koronerem na něm. Je víc než schopný a ona má vážně chuť prověřit to co viděla, samozřejmě, mohlo jít o paranoiu, ale radši prověřuj než důvěřuj. Pomalými a na první pohled jakoby mimovolnými pohyby se rozhlédla. Pokud by ji ten člověk sledoval, tak nechtěla, aby se dal na útěk. Samozřejmě by jej ráda ulovila, ale raději měla čistou práci. Proto jen tak procházela okolo, jakoby bez cíle. Po nějaké chvilce zamířila k baráku kde viděla muže.* /Pokud je tělo mrtvé a není tu spousta čumilů co by slyšela zvuk, tak může mít tlumič./ *Podlezla pod páskou a zamířila do protější budovy s otevřenými dveřmi, ruku měla na zbrani, pečlivě chovaném v pouzdře a rozhodla se vyjít po schodech do prvního patra.*
*Patológ je dosť hlboko pohrúžený do svojej práce.* Áno, na pravom zápästí má čerstvé podliatiny. Bližšie to ale budem vedieť až po kompletnej obhliadke a pitve. Keď to tu technici zaistia tak nech prevezú telo ku mne. Na teraz som skončil. *Patológ sa svižne dvihne, pobalí si svoje saky paky a vyrazí k autu. Neďaleko má márnicu, preto tu bol dosť skoro. Jack ho celú dobu počúval a zároveň sledoval okolie. Jediný moment kedy sa zamračil bol keď sa Maria rozhodla prejsť poza pásku Jack dopije kávu, dvihne sa a prejde ku košu, Obzrie sa a znova sa zamračí keď vidí, že Maria mieri do budovy.* /Je blázon? Sama ísť do budovy?/ *Nespokojne zafuní.* Skontrolujte potom perimeter troch blokov. Správy vypracujte v štyroch kópiách a nezničte miesto činu. Za tri hodiny nech to mám na stole. *Úkoluje technikov a pritom o niečo svižnejžím krokom podlezie pásku a zamieri k budove kam zmizla Maria.*
*Je velice ostražitá a hlídá si každý pohyb jak nad sebou tak i za sebou. Její instinkty jedou na plné obrátky. Jenže si nebyla ničím jistá a tak nechtěla zbytečně budit pozornost. Vystoupila ještě o pár schodů když toho muže uviděla.* /Super, jen se mi to nezdálo. Asi bych ho měla mít stále na očích, pro jistotu./ *Stál k ní zády a něco dělal na svém mobilu. Nemínila s tím nic dělat, jen vzít mobil a vytočit číslo svého parťáka. Pomalu vytáhla z kapsy mobil a zrovna chtěla vytočit jeho číslo když najednou slyšela zvuk za sebou. Ohlédla se a tam stál Jack. Pokývla na něj hlavou a pak naznačila že někoho vidí. Potom vystoupala na podestu, kde na muže viděla líp, ale tím pádem měl i on mírný výhled, stačilo aby se otočil.*
*Jack vojde do budovy. V podstate je celkom nahnevaný.* /Čo jej to napadlo? Vojsť do prázdnej budovy, bez toho, aby jej niekto kryl chrbát./ *Pritom ako vojde on sám do budovy, vyberie zbraň z puzdra a odistí ju. Prejde pohľadom objekt a započúva sa do prípadných zvukov. V takýchto momentoch využíva všetko čo v sa v CIA naučil. Zbadá na špinavých schodoch čerstvé stopy, zamračí sa lebo ich je viac ako len jeden pár. Vyjde po schodoch a zastaví sa keď uvidí Mariu číhať. Prebodne ju chladnými modrými očami keď sa naňho otočí. Hnevá sa. Pohľadom prejde po za ňu keď mu naznačí, že tam niekto je. V najväčšej tichosti uchopí pevnejšie zbraň a postúpi o schod vyššie. Bližšie nejde, necháva Mariu vpredu, on jej kryje chrbát. Pohľadom skontroluje okolie ale zo svojej pozície nemá takú možnosť vidieť prípadne nebezpečie alebo únikovú cestu. Nastraží uši.* /Taktiež to nemusí byť nikto nebezpečný.../
*Ještě jednou se otočí na Jacka, jenže to dělat neměla. Uslyšela zvuk a myslela si, že se muž vrací. Stačilo aby se otočil a viděl ji. Proto udělala krok dozadu. Jenže schodiště už bylo očividně staré a schody nejspíše rezavé. Nebo minimálně to patro na kterém stála. Proto vydaly zvuk.* /Do háje!/ *Věděla že je po jejím krytí, pokud se muž nechystal otočit, tak právě po tomto zvuku to jistě udělá. Nebo něco takového proběhlo hlavou Mari. Z toho důvodu se taky vykašlala na utajení. Poslala další pohled Jackovi, rychle naznačila že jde nahoru a se zbraní již připravenou a vytaženou z pouzdra začala stoupat po schodech dokud nebyla krok od patra na kterém stál muž.*
*Pozorne sleduje čo sa deje pred ním a aj za ním. Určite nestojí o to, aby mu k zátylku niekto priložil zbraň. Je opatrný ale keď zrazu počuje ako pod Mariou zavŕzga starý materiál. Potichu a pokojne sa nadýchne a spevní stisk na zbraní. Netuší kto to tam je a ani netuší či tu je ešte niekto. Zmysly má napnuté ako struny. Jack na ňu hodí varovný pohľad. Nevie aké sú Mariine schopnosti v takto vypätej situácii. Skontroluje situáciu za nimi a potom ide za Mariou. Nie veľmi nadšený z toho ako sa to vyvrbilo ale za to pripravený,*
*Udělá poslední krok. Nadechne se aby pronesla obvyklou větu, jenže v tu chvíli se muž otočí. Nemá moc dlouho na to, aby si jej prohlédla protože si všimne zbraně v ruce. Upevní svůj postoj a klidným hlasem pronese.* Policie New York, odložte svou zbraň a ruce nahoru. *Při těchto slovech stále míří na muže, který se očividně nechystá svou zbraň odložit. Maria je klidná, nestojí poprvé proti někomu se zbraní a pokud nemá muž stříbrné kulky, tak by se jí nic moc nemuselo stát. Horší to je s parťákem, doufala, že se nic nestane Jackovi. Dívala se na muže. Běloch kolem třicítky, rozhodně měl víc než metr osmdesát, dobře stavěný ale tím, že byl oblečený celý do černé v několika vrstvách toho moc nebylo poznat.* Opakuji, policie New York, odložte svou zbraň.
*Ide za Mariou, V naučenom odstupe, v taktickej pozícii. Všimne si, že Maria zmenila postoj a dvihla zbraň. Vyčkáva na to, či protivník oproti nim zareaguje ako poslušný chlapec a zloží zbraň. Keď ale Maria svoju požiadavku zopakuje tak sa zamračí a stisne pery k sebe.* /Mohol by tú zbraň odložiť a mali by sme kratšie hlásenie./ *Pomyslí si s miernou dávkou humoru. Popravde mu ale napadlo, že ak by toto bola akcia CIA tak sa ho ani nepýtajú a rovno by ho strelili. Takto len čaká ako to bude ďalej s tým, že Maria je v prvej línii.*
*Muž před ní se jen pousmál, už to ji přišlo více než podezřelé.* /Jaký podezřelý se zatraceně usměje, když na něj policisté míří zbraň a on má další v ruce./ *Taková myšlenka jí rychle proběhla hlavou, jenže pak ji lehce uklidnilo, když sledovala pohyb muže směrem dolů, napadlo jí, že se vzdal nějak rychle a asi nebude tím podezřelým. Sledovala ho pečlivě kdyby náhodou chtěl muž před ní něco provést, ale zbraň už se skoro dotýkala země, v tu chvíli polevila lehce na ostražitosti a koutkem oka se poohlédla po svém parťákovi zdali je vše v pořádku, samozřejmě většinová pozornost stále byla na muži, který měl zbraň, ale většina očividně nestačila. Muž se rychle narovnal načež Mari opět zpevnila svůj postoj, jenže v tu chvíli zaslechla výstřel, díky tlumiči byl sice tišší a o něco pomalejší, ale dostatečně nečekaný na to aby si neuvědomila, odkud přišla bolest. Potom zaslechla druhou ránu. Břicho jí ukrutně bolelo a tak se podívala na místo odkud vystřelovala bolest.* /Doprdele./
*Čaká ako sa situácia vyvrbí. Keďže Maria je priamo pred ním, nemá tak dobrý výhľad na situáciu. A prevziať vedenie si netrúfa, keďže je Maria priamo na rane. Tak sleduje hlavne jej reakcie. Švihne po nej nahnevaným pohľadom keď vidí ako poľavuje.* /Prečo pozeráš na mňa keď nemáš zaisteného podozrivého?/ *Opýta sa jej v duchu. Trochu zaľutuje, že jej to nemôže poslať do hlavy ako Jason. Čo by niekedy dal za taký dar telepatie. Zrazu ale počuje prvý známy zvuk tlmeného výstrelu. Vykročí svižne, rýchlo a najmä profesionálne. Počuje druhý zvuk výstrelu a hneď na to vystrelí on sám. Dve raný do hrude. Počká kým telo klesne a so stále namierenou zbraňou k nemu prejde. Pozrie sa naňho ako ešte chrčí a odkopne mu zbraň z dosahu. S tým ako sa okolo neho tvorí kaluž krvi tak nepochybuje o tom, že to neprežije. Ale aj tak ho ešte v rýchlosti prešacuje či nemá ešte nejakú zbraň. Až následne sa dvihne, otočí a ide k Marii. Je u nej rýchlo.*
*Při tupé bolesti se chytzí za břicho, zbraň jí vypadne z ruky a ona jakoby zpomaleně padne na koleno. Snaží se nepodvolit bolesti, ale cítí jak jí pod tím náporem proudí síla. Vlkodlak.* /Zatraceně, tady a teď to nemůžu dovolit./ *Nemá čas a ani prostor sledovat Jacka. Slyšela dva výstřeli a počítala s tím, že se o to parťák postará.* Kurva, Martines, vzpamatuj se, není to nejhorší bolest co jsi zažila. *Mumlá si pro sebe, nevěnuje teď pozornost Jackovi a tak nevnímá ani to zda a kdy se k ní přesune, neví ani jestli jí slyšel šeptat si pro sebe povzbuzující slova, to jediné o co ji v tuto chvíli je dostat vlkodlaka v sobě zpátky tam kde patří. Potřebovala zvládnout situaci a dostat se buď domů nebo do sídla smečky. Nemínilia se ale vzdát sebekontroly a proměnit se tady a teď, ne po tolika letech. Cítila jak jí krev tekla z břicha, její uklidňování fungovala a tak se pomalu zadívala dolů na svou ránu avšak se snažila o to aby jí Jack neviděl do obličeje, kdyby se jí probleskly oči.*
*Prikľakne si k nej a skontroluje situáciu. Vidí, že ju strelec zasiahol do brucha a tiež vidí, že sa z nej valí dosť krvi.* Martines, hlavne pokoj. Dýchaj pomaly. Bude to dobré. *Hovorí pokojne a vyzlečie si bundu a potom sveter, ktorý má predsa len lepšiu savosť a priloží jej ho na ranu. Zatlačí.* Nádych, výdych, Maria. Nádych, výdych. *Zopakuje hlbokým, pokojným hlasom ako keby krotil nejaké divoké zviera. Vyloví zo zadného vrecka riflí mobil.* Záchranka tu bude raz dva a dajú ťa dokopy. *Odblokuje ho a začne vyťukávať jednou rukou číslo na záchranku. Zažil to už v oboch rolách toľkokrát, že ho to nevyvádza z miery.*
*Že je u ní její parťák, Jack, si uvědomí až ve chvíli kdy přímo na ní promluví. Když jí začne uklidňovat jako malé děcko, tak má velkou chuť na něj zavrčet, ale udrží to v podprahové rovině a jen zabručí hrdlem. Pokud nemá Jack vyjímečný sluch, tak to nemá šanci slyšet. Poslechne ho ale a rozdýchává bolest. I když zažila horší.* /S prvníma přeměnama se to ani nedá srovnávat, tak mě zatraceně neuklidňuj jak malé děcko./ *Zabručí ale nahlas raději nic neříká, není si jistá jak by teď zněl její hlas. Jakmile ale vidí mobil v jeho ruce tak ho chytí.* Žádnou. Záchranku. *Procedí skrz zuby a snaží se vzpamatovat.* Budu v pohodě. *Dodá ještě načež oddělá jeho bundu ze své rány aby se podívala jak vypadá, uvědomila si jen jednu věc, kulky nemají výstup a tak trčí v ní.* /Musím je vyndat, než začne maso zarůstat./
*Upokojuje, vlastne automaticky a celkom s citom. Zamračí sa a pozrie na ňu keď ho chytí akurát pred vytočením záchranky. Pozrie na ňu, s jasným výrazom čo si o tomto myslí.* Nie sme vo filme, Martinesova. *Zakrúti hlavou.* Nie je dôvod sa hrať na hrdinu alebo čakať, že sa zázračne zahojíš... *Na moment sa zarazí.* /Pokiaľ nie si upír, vlkolak, víla alebo lovec s paličkou, s ktorou si vypáliš nejakú hojacu ranu./ Nikto nemá rád doktorov ale s dvomi dierami v bruchu ich oceníš. *Povie a povzdychne si keď vidí, že si dala preč sveter, ktorý zastavuje krvácanie. Stlačí vytáčanie.*
*Její lehké zamračení přejde do velkého. A uchechtne se když řekne že nejsou ve filmu, což ji zabolí.* /Zatraceně, sakra! Proč mě doprdele nepostřelil třeba do ramene?/ *Opět podprahově zavrčí.* To já zatraceně dobře vím, ale nech mě na pokoji, tohle nic není. *Odsekne mu a zadívá se na něj už celkem nasraně.* O doktorech to vůbec není. *Pokusí se mu vytrhnout mobil a pokud se jí to povede, tak sama típne to volání.* Nic mi není, *s těmi slovy začne pomalu i přes bolest vstávat. Potřebuje se ho zbavit a především se zbyvit těch dvou kulek v břiše, nechce se jí pak sama sebe rozřezávat. Podívá se na břicho a všimne si zarůstání.* /Tak to v žádném případě!/
Jasné, deravé brucho je úplne bežná vec. V podstate ako policajt ti to hrozí tak trikrát za deň. *Povie jej stále pokojne. Ako keby sa bavili o počasí v Arkansase. Keď mu vytrhne mobil a zruší hovor tak na ňu hodí pohľad, ako keby ju mohol na mieste chladnokrvne zastreliť. Ale nespokojne mlaskne, tak ako to robí jeho matka a nadvihne jedno obočie.* Hej, hej... *Povie a snaží sa ju zastaviť keď vstáva. Pozrie sa na jej brucho, keďže sveter spadol na zem a zamračí sa.* /Už nekrváca./ *Moc dobre vie ako vyzerá čerstvá rana od strelného poranenia. Navyše... v New Yorku už je dlho a zažil už asi všetko.* Možno v tvojom prípade by bola lepšia veterina... *Zahundre to nevrlo.* /To každý druhý policajt je vlkolak?/
Hah, ani bych se nedivila. *Pronese ironicky, neměla moc náladu na zábavu a vtípky, přece jen stále měla díru v břiše a smích by ji očividně stále dost bolel, i když se jí rána zacelovala poměrně rychle, což byl zatracený průser. Po jeho marném pokusu o zastavení jí se jen ušklíbla a opřela se o nejbližší zeď. Bolelo to jako čert a bylo to vyčerpávající, možná by si i dopřála odpočinek pokud by nezaslechla jeho slova. Zamračila se na něj.* Nevím o čem to zatraceně mluvíš. *Pronesla naštvaně. Neměla v plánu vysvětlovat co je a rozhodně nemínila civilovi vysvětlovat něco dalšího.* /I když úplně civil to asi nebude, když vtipkoval tak stupidně o veterině./ *Podívala se na své břicho, už vážně musela vyndat své kulky z těla nebo to bude dost nepříjemné.*
*Ak by sa videl v zrkadle tak by sa asi až zdesil, že má rovnaký výraz ako jeho mama keď ho pristihla pri okatom klamstve. Pustil ju keď mu to došlo.* /Ak by bola upír, tak by na slnku vzplanula ako fakľa. Na vílu nie je... ako pekná je ale tak férsky nie. A nefilim tiež nie, lebo oni by sa nezahadzovali prácou u polície predsa./ *To posledné si v duchu tak odsekne.* Nevieš. *Usmeje sa a nechá ju tak. Dvihne si zo zeme svoj sveter a pozrie sa na tú škodu.* /Môže ísť rovno do koša./ *Povzdychne si.* Mám ti tie náboje vybrať ja alebo máš nejakú smečku, ktorá ti pomôže? *Opýta sa narovinu, bez obalu a s nezáujmom prejde k mŕtvole. Kľakne si k nemu a začne ho pozornejšie šacovať.* /Podľa zbrane to nie je amatér. Ale ani profík./ *Pozrie sa na jeho ruky.* /Otlačky prstov si nevypálil ale obočie si oholil. takže možno len začiatočník./ *Pustí ruku a skontroluje vrecká kabátu. Vytiahne fotografiu, na ktorej je Maria.* Amatér. *Ukáže fotku svojej parťáčke.* Predpokladám, že to súvisí s tvojim problém, o ktorom sme sa nedávno bavili.
*Zamračí se nad jeho obličejem.* /Vypadám zatraceně jako nějaké kuře, že se tváří jako kvočna?/ *Projede jí hlavou myšlenka, ale na tohle není čas.* Ne fakt nevím, o čem tu blábolíš, jsi si jistý, že ses ne.. *Nedokončila to jelikož se rovnou zmínil o smečce a věděl i o nábojích. Už bylo nebezpečné čekat.* Co jsi zatraceně zač? *Zeptá se ho prostě na rovinu, vážně nehodlala potvrzovat odpovědi, když o něm nic nevěděla. Mohl si vymýšlet a nebo být dokonce i jedním z Thomasových mužů, což bylo nepravděpodobné jelikož ho znala ještě před Caitlin. Rozhodně vlkodlak nebyl, to by poznala podle pachu. Potom jí ale zaskočil ještě víc s fotkou.* /Spíš hlupák, pokud ho objednali na vlkodlaka měli mu dát stříbrné kulky.* Netuším kdo to je, takže ti to teď nepotvrdím. *Trvala si zatvrzele na svém. Někdy její tvrdohlavost byla na obtíž, a teď obzvlášť. Otočila se k němu tak že se postavila čelem ke zdi, zatla zuby a rukou si zajela do obou ran po kulkách, aby je nechala alespoň chvíli ještě otevřené. Zatraceně to bolelo, ale pokud se s ní míní Jack ještě bavit, tak to bylo nezbytné.* /Tohle proces snad na chvilku zase spomalí./ *Pak se otočila k němu čelem ochotná se s ním dál bavíc a zatínajíc své ruce do pěstí.*
*Trhne jedným kútikom úst nahor.* Jack Porter. Niektoré kruhy podsveta vedia o mne asi viac, ako ja sám. *Nehodlal jej teraz rozprávať nejaké životné milníky s Podsveťanmi. To že chodí s kráľom Zimného dvora bolo tajomstvo. Jeho posadnutie démonom netuší aký malo dopad ale čo počul tak sa o tom dosť šuškalo. Zatknutie dvoch nefilimov ho asi vynieslo na vrchol. Bol by to dlhý zoznam zážitkov s Podsveťanmi. Prekontroluje mŕtvolu a pozrie nakoniec na Mariu.* Samozrejme, netušíš. *Povie to tónom, ktorým jasne poukazuje na to, že jej neverí.* Takže mám ťa niekam hodiť alebo to z teba vytiahnuť? Nie som doktor ale som celkom schopný.
*Nevěřila mu, ne úplně, ale jelikož to znal a věděl, rozhodla se mu prozradit něco málo. Proto si jen povzdechla a přestala zatajovat svou slabost, její masku na obličeji nahradila bolest a ona se opřela o stěnu, po které lehce sjela na zem.* Bude to v pohodě, zvládnu to sama, ale musím to udělat rychle ještě nás čeká vyšetřování. *Pokývla hlavou. Pak ale pohledem sjela na sebe.* Než zavoláme techniky, tak se budu muset převlíct. V autě mám v kufru náhradní oblečení, ale v tomhle krvavém si tam asi nedojdu. *Dodala načež pokrčila rameny, jenže to byl špatný pohyb a ona bolestí opět podprahově zavrčela. Vyndala si z kapsy u bundy klíče, ale pak jí došlo že nůž má v botě. Zamračila se a pokusila se pro něj sáhnout, jenže bolest byla příliš velká v této poloze.*
*Pozrie sa na telo na zemi, keď k nemu upozorní Maria. Nechá ju sa vyrozprávať a všimne si, že si berie kľúče do ruky. Znovu nadvihne jedno obočie.* /Kľúčami si to chce vybrať?/* Povzdychhne si. Áno, je to priemerná situácia ale nie je neriešiteľná.* Keď zavoláme technikov, bude to znamenať koberček u šéfa a extra hlásenie navyše. Nehovoriac o tom, že sa to bude vyšetrovať. Najmä keď technici nájdu tvoju krv na zemi. *Povie jej a pozrie na to ako sa načahuje k vlastne topánke. Bez nejakého chochmesu jej topánku vyzuje a podá.* Oblečenie ti donesiem a o toto… *ukáže na telo mŕtveho* …sa postarám. Mám také tušenie, že vieš o čo ide a kde máš hľadať, takže keď sa dáš dokopy tak môžeš ísť riešiť svoj problém. Ideálne by bolo, aby ťa pritom nezabili. *Povie jej nekompromisne a nastaví ruku, aby mu odovzdala kľúče od auta. V duchu už premýšľa komu zo CIA zavolá, aby tu upratal tento bordel. Pár mien mu napadne.*
*Pokýve hlavou na to že chápe.* Nevím jak se o to hodláš postarat, a ptát se ani nebudu, vypadá to že máš zkušenosti. *Uchechtne se a zatne zuby ale i tak z ní vyjde zavrčení, bolí jí břicho, když jí podá botu tak z ní vytáhne menší dýku. Ale než do sebe začne řezat, tak mu prvně odevzdá klíče.* O většinu už je nějak postarané, ten muž nemůže do města a tohle byl už druhý nájemný zabiják. Očividně si ale nemůže dovolit profíky. *Ušklíbne se.* Horší je, že budu muset vycestovat z New Yorku. *Dodá a pak si jej už nevšímá. Je jí jedno jestli tam stojí a dívá se na ní jak si rozřezává břicho nebo odejde, v tuhle chvíli jí jde jen o to provést dostatečný řez na vyříznutí kulky. Provede jeden příčný a poměrně hluboký, zatne zuby a poté strčí prsty do rány, vše je mazlavé od krve, a tak chvíli trvá, než nahmatá kulku, díky prstům v ráně se však nezavírá. Po chvíli jí vytáhne a odhodí. Celé čelo má orošené potem a vlasy na krku má splihlé. Pozvedne dýku znovu a zopakuje proces. Jakmile je hotová tak jen zhluboka oddechuje, zavře oči a opře se hlavou o zeď.*
*Usmeje sa ako bazilišek.* Presne tak. Nepýtaj sa. *Zoberie si od nej kľúče, je rád, že sa viac nepýta. Aj tak by jej neodpovedal. Dvihne sa do svojej plnej výšky.* Tak to aby som zdôraznil svoju požiadavku. Nenechaj sa zabiť. *Zopakuje a vyrazí k autu. Ešte stihne postrehnúť ako sa Maria pustí do samooperácie. Rád by jej pomohol ale za tu krátku dobu čo sú parťáci si už všimol, že si radšej poradí sama. Zíde schody, stále obozretný keby sa tu nachádzal ešte niekto. O chvíľku už vychádza z budovy, rovno k Mariinmu autu. Otvorí ho, poberie veci, ešte sa trochu pohrabe vpredu kým nenájde vlhčené utierky a potom zamkne. Vyrazí späť. Dal si s tým načas, aby jej poskytol nejaký priestor.* /Môj parťák je vlkolak. To znie ako béčkový film./ *Vyjde schody až k Marii.* Toto sa ti asi bude hodiť. *Ukáže jej balík utierok.*
*Pomalu se prodýchávala, bolest jí z břicha vystřelovala do celého těla, ale na druhou stranu už nic nebránilo procesu hojení se. Z jejího stavu ji vyrušil až Jack, tedy začala ho opět vnímat až ve chvíli, kdy na ní přímo promluvil. Otevře oči a pohlédne na něj, co to všechno drží v ruce. Všimne si ubrousků a pokývne.* Dobrý nápad. *Vezme si ještě pár vteřin na to aby se rozdýchala a nijak moc se nehýbala, potom donutí vlastní tělo k pohybu, nemůže tu být dlouho. Bundu se jí podaří sundat celkem v pohodě, ale s tričkem už to je horší. Nemluvě o podprsence, na kterou teď radši nemyslí. Proto začne mechanicky rozřezávat tričko dýkou, vysoukat by se jí už asi nepodařilo, nakonec sedí před Jackem jen v džínách, podprsence a několika kusech látky přilepených od krve na těle, které se pokouší poněkud šetrně oddělat.*
*Dáva jej čas. On sám do seba ešte nerezal a ani sa v blízkej dobe na to nechystá. Toto rád prenechá doktorom a dobrému anestéziológovi. Keď si veci od neho zoberie tak sa otočí. Aby jej poskytol súkromie na prezlečenie a zároveň, aby sa cítil užitočný, prejde k telu. Vytiahne telefón a vyťuká rýchlu správu jeho známemu. V podstate bývalý parťák zo CIA. Vymenia sa v rýchlosti pár správ,* /Bude ma to stáť asi draho ale s tým nič už nespravím./ *Bude tu musieť počkať kým príde pár ľudí na upratovanie. Zároveň bude potrebovať zaistiť dôkazy a nejaké stopy.*
*Při tom co dělá celkem ocení Jackovu diskrétnost a zároveň efektivitu práce, měla ráda schopné lidi. A super bylo i to že nepadl na zadek z toho množství krve, ale na vraždách už určitě viděl i horší, přece jen jsou v New Yorku. Všechno ze sebe sundá, nakonec se jí i se syknutím podaří odlepit tričko od kusu masa, opatrně čerstvou krev obetř zbytkem trika, rozstřihne i podprsenku a obetře si zaschlou krev ubrousky co nejvíc to jde, potom zatne zuby a opět s lehkým vrčením se pokusí vstanout aby následně mohla sundat kalhoty.* /Doprdele, dohajzlu, proč zatraceně břicho./ *Ventiluje v hlavě svůj vztek zatímco vstává. přes sebe přehodí triko a mikinu, kalhoty pomalu sundává ale s bolestí břicha to moc nejde.*
*Skloní sa k telu. Síce ho už predtým obhliadal ale teraz má na to viac času. Tvár ma oholenú. Doslova. Nemá obočie, fúzy ani vlasy.* /Ale mihalnice si nechal./ *Prejde oblečenie si na ňom nezachytí nejaké stopy. Lenže vidí, iba stavebný prach, ktorý pravdepodobne nachytal v tejto budove. Ruky už kontroloval. Skontroluje nohavice a aj topánky.* /Je to síce amatér ale asi ho učil niekto skúsenejší./ *Prehľadá mu vrecká ale okrem nejakej hotovosti, pár nábojov a kľúčov nič nenájde. Na kľuče sa chviľu pozerá. Sú tri a k tomu prívesok s mincou. Chvíľu si ju obzerá ale napokon si ich strčí do vrecka. Počuje zavrčanie ale je dostatočne múdry na to, aby sa neobzeral.*
*Ještě s tichým nadáváním jak potichu tak nahlas se chvíli souká za svých kalhot a když se jí to povede, tak se stejným nadáváním se souká do druhých, je to sice nepříjemné, ale nutné, lidem by přišlo asi divné kdyby tu pobíhala jen tak v kalhotkách a mikině, i když v tomhle městě jsou normálně asi vidět i horší věci, nejdůležitější bylo, že už nekrvácela, ale věděla že večer bude peklo ze sebe dostávat to tričko co měla na sobě a že ho pravděpodobně bude muset zase rozstříhat. Vzala si ještě jednou ubrousky a hodila je na kupku spolu s oblečením, mínila si to vzít domů a spálit, za tu dobu pochopila že když existují čarodějové neměla by nikde nechat jen tak povalovat svou krev když to není nutné. Pomalu lámaným pohybem došla k parťákovi.* Tak co zjistil jsi něco nového?
*Ešte si prehliada telo keď sa Maria ozve.* Ani nie. Ten chlap nie je veľmi ukecaný. Zvladneš to autom aj sama? *Pozrie na ňu.* Ak nie môžem ti privolať uber. Ja tu ešte budem musieť počkať kým prídu ľudia. *Navrhne jej a vystrie sa. Prejde k bunde, ktorú si zhodil keď si išiel vyzliecť sveter a oblečie si ju. Krvavý sveter necháva na zemi a mieni sa ho zbaviť až keď prídu špeciálni technici.* Pre dnešok si daj odpočinkový režim. *Pohľadom si ju prezrie od hlavy až k pätám.* Vyzerá, že to potrebuješ.
To věřím, mlčí jako by ho někdo zabil. *Uchechtne se a pokývne mu hlavou, sice neoceňuje jeho strach, nemá dost blízkých lidí na to aby pochopila, že to je bezprostřední reakce lidí na někoho koho znají.* Jasně, přece mě dvě malé kulky nezastaví. *Uchechtne se ale potom toho lituje, zatne zuby a narovná se ještě víc aby na sobě nedávala moc znát jak moc jí to ještě bolí, aby ne, neuběhlo ani půl hodiny.* Myslím, že box si dneska nedám, v tom máš pravdu, ale jsem velká holka, tohle rozchodím. *Typicky pokrčí rameny čehož znovu zalituje.* /Zatracený imbecil, mohl mířit jinam./ *Už teď jí je jasné, že ta cesta po schodech tady dolů, a pak po schodech nahorů u ní doma bude rozhodně něco jiného než zábava. Zadívala se pořádně na svého parťáka, byl mnohem schopnější než předpokládala.* Jak o tom všem vlastně víš. *Dodala ještě, zajímalo jí, jak přesně se dostal k vlkodlakům a podsvětí.*
*Prikývne. Skutočne ten mŕtvy mlčí, ani stopa na ňom nie je. Aspoň teda nie taká, ktorá by bola vidno voľným okom. Pozrie na zbraň.* Zas tak malé neboli ale ty si už veľké dievča. *Oblečie si tú bundu. Odkedy bol posadnutý... nebýva mu taká zima. Niekedy si musí aj pripomenúť, že si musí obliecť bundu alebo kabát. Ale našťastie toto je jedna z tých menších daní. Na druhú stranu je rád, že záchvaty má menej často. Prikývne. Pozrie na mobil a odpíše tomu známemu. Keď sa ho Maria opýta, tak na ňu pozrie. Chvíľu jej tak pozerá do očí. S nečitateľným pohľadom, kým sa rozhodne.* Raz som na moste stretol najvyššieho čarodeja Manhattanu. *Mykne plecom.* Vlastne som ho skoro zastrelil, keďže sa mi hral s emóciami. Nebolo to moje najlepšie obdobie. Ale dodnes sme veľmi dobrý priatelia. *Schová mobil do vrecka a usmeje sa.* Až neskôr som zistil, že všetko toto... *Zakrúži rukou vo vzduchu.*... bolo v mojom živote skôr ako som o tom vedel. *Povie jej pravdu. V tomto nemá zmysel klamať.*
*Když řekne, že je velké děvče, tak chvíli uvažuje zda si z ní utahuje nebo to myslí zcela vážně, nakonec to ale nechá být. Přece jen jí pomohl a ona je teď příliš podrážděná na to aby přes bolest rozumně reagovala. Vydrží jeho pohled a pozvedne obočí nahoru ale když se rozpovídá tak ho nechá mluvit dál. Celkem rozumí tomu co tím myslel, ona tak trošku taky spadla přímo na čumák když přijela do města, nevěděla že existuje tolik vlkodlaků natož další rasy, ale už toho byla součástí, tak se nedalo nic jiného než se s tím smířit.* To chápu, mé první setkání bylo taky s čarodějkou, tedy mluvícím kocourem, rozhodně divná zkušenost. *Málem se uchechtla ale nakonec se ušklíbla moc dobře si pamatovala co se potom stalo dál.* Ale čím dál tím víc si říkám, že jsem ráda, že vím co se v tomhle městě děje. *Dodala jen.*
*Usmeje sa. Kedysi to bol zázrak keď na tvári vylúdil úsmev. Niektorých kolegov to doteraz vždy vykoľají.* O tom pochybujem. Mal som... vážne zlé obdobie. *Oprie sa o stenu a dá si ruky do vreciek.* Typoval by som, že prvé stretnutie si mala s nejakým vlkolakom. Vzhľadom k tomu, že si sa nejako musela nakaziť. *Po jej poslednej poznámke na ňu pozrie skúmavo. Chvíľu ju tak sleduje. Potom ale pohľad presunie na mŕtveho.* V tom prípade nevieš o tomto meste ani polovinu.
O zlých obdobích vím své. *Zamračí se a zadívá se někam jinam většinu života bojovala proti zlým vlivům a šla na pomezí, bůh ví kde by skončila. Zle se ušklíbla na první přeměnu.* V tu chvíli jsem nevěděla, že něco takového existuje a ani dlouho né potom. *Zamračila se, hlavou jí proběhla vzpomínka na první proměnu a další taky.* A další vlkodlak co jsem potkala byl samotáře, takže *Větu nechala otevřenou a pokrčila mírně rameny tak aby nehýbala svaly v oblasti břicha.* Jsem si jistá, že máš pravdu, prozatím jsem neměla moc šancí proniknout do toho světa, ale lepší vědět než být slepá před nebezpečím. *Dodala jenom a pak mu mávla, cítila se vyčerpaně, potřebovala jídlo a věděla, že cesta domů bude víc než perná.* Dávej na sebe pozor, je celkem fajn mít schopného parťáka co ví. *Dodala naposled potichu. Než pomalu odešla po schodech s bolestí až k autu aby mohla dojet domů.*
*Vypočuje ju. Pozorne. Prikývne, tak nejak si vie predstaviť vlka samotára. Takí ľudia nie sú zdielni, nech už išlo o akúkoľvek rasu. Pousmeje sa.* Beriem to ako pochvalu. /Schopný parťák. To znie fajn./ *Pohľadom ju sleduje ako schádza schodmi dole. A dokonca keď ju uvidí na ulici tak ju sleduje ešte kúsok. V tej miestnosti s mŕtvolou strávi ešte minimálne hodinu kým prídu technici do CIA. Zoberú telo a dokonca upracú. Jack s nimi prehodí pár kolegiálnych slov a potom sa všetci vytratia. Miestnosť nakoniec vyzerá ako keby tam nikto nikdy nebol.*
Dominici to chtěl dneska už vyřešit. Psal dříve jak Aless, tak Inocencovi, pokud by tedy měli čas, ale jelikož mu to pak oba potvrdili, tak byl rád. Čekal v jednom parků v Brooklynu, na smluveném místě, na smluveném místě, tam, kde se měl sejít s oběma. Chtěl se omluvit, ačkoliv pořád k Aless cítil jistou formu záště a nelibosti, a chtěl, aby si vzala Chiaru. Nechtěl ji u sebe mít, už jen z rizika toho, že by k ní měl přístup Dragos. Nebo to kvůli Aless, nebo Remimu, ale kvůli tomu že nechtěl udělat z nevinný holky oběť Dragosových her.
*Zprvu jí překvapilo, když se Dominic sám od sebe ozval, ale na durhou stranu byla ráda. Mohla se tak dočkat konečně odpovědí na to, proč se to všechno stalo, tak jak se stalo. Byla na něj naštvaná o tom nebylo pochyb, ale zase cenila to, že jí to nakonec chtěl říct a také že se chtěl pobavit o Chiaře. Remi šel na vílí oslavy, takže nemohl jí s ní, což jí bylo trochu líto a zároveň měla obavy, přece jen po tom, s čím se jí přiznal, se bála, že by se něco mohlo stát i když jí to slíbil a věřila mu, malá jiskřička obav tam byla, ale Aless doufala a pevně věřila, že její muž svému slovu dostojí. Oblékla si proto černé kalhoty, černý rolák a na to stejnobarevný kabát. Nasedla do auta a vyjela k místu, kde se měli setkat. U Central Parku pak zaparkovala a pešky se vydala na ono místo. Už z dálky viděla, že tam Dom stojí. S rukami v kapsách došla až k němu.* Ahoj, tak jsem tady. *Pronesla tiše.*
*Inocenc měl zpoždění, takže i přes zimu venku vytáhl motorku. Ráno bylo hektické kvůli problémům, které dělala jedna jeho ovečka a on musel zažehnávat zbytečný konflikt. Proto byl teď stále rozlícený, i když by se měl plné koncentrovat na cestu. Měl na sobě motorkářskou výbavu, i když pár komponentů, které by mu mohli zabraňovat ve volném pohybu, vynechal. Byl rád, že ho Dom přizval na schůzku, jen doufal, že se to moc nezvrhne. Zaparkoval u krajnice a sundal si helmu, už na dálku rozpoznal Dominicovu robustní postavu a Alessinu štíhlou siluetu. Mluvili spolu. Zamířil k nim.* Omlouvám se, že jdu pozdě.
*Dominic vyčkával a když uviděl, já se k němu blíží silueta Aless, tak se vyrovnal v zádech. Když jej pak pozdravila, tak jí pokynul na pozdrav, chvilku jen tiše koukal, než se jal ke slovu.* Děkuji, že jsi přijala mou pozvánku ke schůzce. Cením si to. *Procedil skrze zuby. To už k nim ale dorazil i Inocenc. Dominic se na něj podíval, a zlehka se usnul.* To je v pořádku. *Pronesl pouze, než se otočil směrem na Aless.* Můžeme se někam posadit? *Zeptal se a rozhlédl se kolem nich, hledající nějaké možné místo, kam by jsi mohli všichni tři sednout, a neřešit to tady, ve stoje.*
Já si cením toho, že sis vůbec chtěl promluvit. *Pronesla a koukala na něj, chtěla něco ještě dodat, ale to se už objevil i Inocenc, na kterého se usmála.* Ráda tě vidím. *Věnovala mu úsměv, než se opět otočila na Dominica a pak se rozhlédla kolem sebe.* Kousek odtud je nějaká kavárna nebo něco na ten způsob, pokud to chcete můžeme jít tam nebo zůstat tady na nějaké lavičce, je mi to celkem jedno, nechám výběr na vás. *Odpověděla a koukala z jednoho na druhého.*
*Inocenc došel k nim a na oba se usmál, byl na Doma hrdý, že ho nakonec poslechl a Aless napsal. Také byl rád, že ho přizvali, alespoň dohlédne na to, že si neutrhnou hlavy navzájem.* Také tě rád vidím. *Vysekl poklonu a políbil ji hřbet ruky, potom se otočil na Doma a dal mu pusu na tvář.* Tebe samozřejmě taky. *Rozhlédl se kolem.* Osobně si myslím, že kavárna není dobrý nápad, nemusí každý vědět, o čem si povídáme. Nedaleko je takový "altan", můžeme tam. *A pokud souhlasili, dovedl je k němu. Byl tam stůl a lavice, na které se mohli posadit. Inocenc se jen opřel o sloupek, který podpíral stříšku.*
*Dominic přikývl na souhlas. Nad gestem Inocence se usmál, a poté pokýval na souhlas.* Ano, Souhlasím s Inocencem. Podle mě by bylo dobré jít někam mimo lidi, protože přesně jak říkal, Ne každý musí vědět to, o čem si povídáme. *Pronesl uznale.* Proto bych zvolil asi ono místo, které navrhuješ. *Pronesl, a potom se na svého přítele otočil a zlehka se usmál.* Povedeš nás? *Zeptal se, a zlehka mu stisklo ruku, snad na náznak podpory, kterou z jeho strany vnímal, a bylo za ní rád.*
*Aless je oba sledovala a poslouchala a pak jim dala za pravdu.* Dobře tedy, to bude asi opravdu nejlepší, takže jdeme tedy asi do toho altánku. *Pronesla a následovala je pak, když došli na ono místo, chvíli přemýšlela. Koukla nejdříve na Inocence a pak na Dominica, než se sama opřela o jeden ze sloupku.* Než začneš. *začala a podívala se na upíra.* Chtěla jsem se omluvit, za to, co jsem řekla minule. O Inocencovi a tobě. Byla jsem naštvaná, vlastně pořád jsem, ale neměla jsem to říct. *Dostala ze sebe.*
*Inocenc je pozoroval a držel Doma za ruku. Chtěl, aby si tohle vyřešil sám, ale alespoň mu svým dotykem dával morální podporu. Cítil se zase jako při jednom z politických jednání, jen tentokrát šlo o jeho přítele a kamarádky. Když se upírka omluvila za to, co řekla, ulevilo se mu. Pokývl, že její omluvu přijal.* Nebudu se vměšovat do vašeho rozhovoru, jsem tu jako nezaujatý pozorovatel.
*Jakmile se potom posadili do altánu, tak se ihned Dominic za poslouchal do toho, co Aless říkala. Hned poté pokýval hlavu, a tiše zabručel.* Dobrá , beru na vědomí. *Pronesl, a poté se na ní podíval .* Tak tedy, měl bych ti asi říct všechno, tak jak to bylo, aby jsme se dostali tam, kde jsme teď. *Pronesl, a pak začal vyprávět. O tom, jak se dostat do Emettova klanu, o tom, jak na ně Emett kašlal. O tom, jak jsi dělal zotročence z lidí, a z jeho dobrých přátel, snad je mu naschvál. O tom, jak potom ti zotročenci přišli o život, a Dominic nevěděl, komu o tom říct, s kým o tom mluvit, protože nevěděl, komu by měl věřit, a jelikož Aless byla v té době Emttova oblíbenkyně, tak kor jí to říkat nechtěl. Říkal jí o tom, jak potom poštval sousední klan proti klanu Emettaa, a o tom, jak nakonec skončili v New Yorku. Pak se na chvíli odmlčel, aby dal Alessandře prostor to zpracovat.*
*Nejprve koukla na Inocence a přikývla.* Neboj se nehodlám ho zabít ani ti ho nijak zmrzačit. *Pousmála se na féra, než se pak otočila na Dominica a poslouchala, jak to tehdy vlastně bylo. Musela uznat, že mnohé věci pro ni byly překvapené. Pak se na chvíli odmlčela.* To, že jsem s ním spala a učil mě, neznamenalo, že jsem byla taková oblíbenkyně jakou sis myslel, že jsem. Emett mě proměnil v době, kdy jsem byla nejzranitelnější a chtěl jsem jen pomstu. Tím vším jsem byla zaslepená, ale když to nějak opadlo, viděla jsem, jaký byl. Jak na všechno kašlal a staral se jen o své věci. Proč myslíš, že jsem ho pak chtěla zabít? Tušila jsem, že se něco děje a nevyměnila jsem lidský život za ten upíří, aby mě pak zabili lovci kvůli tomu, že on něco podělal. Jenže jsem byla slabá, proměněná sotva pár let. A nevyšlo mi to. *Pronesla.* Hele netušila jsem, co dělal, opravdu ne a i kdyby, nenechala bych si to pro sebe. Jsem mrcha, ale mám své zásady a tohle bych nepodporovala.
*Inocenc je oba pečlivě poslouchal a nic neříkal. V hlavě si utvářel tu spletitou síť všech znalostí a informací, které se stihl zatím dozvědět. Ať chtěl nebo ne, byl ve svém živlu.* Díky, byl bych rád, kdybych ho mohl ještě chvíli mít nepoškozeného. Hlavně když mě to stálo tolik sil. *Mrknul na něj a jasně tím poukazoval na tu autonehodu.* Myslím, že říká pravdu Dominicu. Všechno, co se stalo bylo jenom kvůli špatné domluvě.
*A jak jsem to asi měl vědět, když jste po sobě pořád lezli, a vypadalo to, že spolu plánujete ten nejšťastnější život pod sluncem? *Prskl po ní nevraživě Dominic, ale hned jakmile si uvědomil svůj tón hlasu, tak zavřel oči, napočítal si v klidu do deseti, a pak se na ní opět podíval . Štvala ho jsou výřečnosti, tím, jak se hájila něčím, co nedala nikdy najevo ostatním. Popravdě, štvalo je jen to, že vůbec mluvila, že se ze sebe snažila dělat hlavní postavu. To si ale nechal pro sebe, a proto ho stálo veliké přemáhání, aby pak pokračoval.* Promiň. *Dostal ze sebe pouze suše, než se na ní opět podíval.* Nic z toho Já jsem ale vědět nemohl protože to vypadalo zkrátka úplně jinak. Když jsem potom zjistil, že Emett je zase s tebou, tak mě v hlavě vyskočilo jen to, že spolu zase pečete, že spolu se něco máte, a že v tom, co on dělá, můžeš možná jet i s ním. Proto jsem ti nic neřekl, a proto jsem potom kontaktoval Dragose, který se jako jediný v New Yorku y upírů mohl věkem a schopnosti Emettovi vyrovnat. Kdyby jsi byla v mé kůži, kdyby tě ten parchant přiravil hned o několik lidí, které miluješ, udělala by jsi to samé. *Pronesl potom, než sám pro sebe něco zavrčel. Hned poté ale pokračoval.* Potřeboval jsem zajistit, aby se to, co dělal, už nikdy nestalo. A nemohl jsem vědět, kdo pro něj pracuje a nepracuje. Takže jsem nemohl zkrátka a dobře riskovat to, že bych za tebou šel, a všechno ti vyslepičil. To se na mě nezlob, ale to jsem opravdu neměl v plánu udělat, a neudělal bych to ani teď. Toho, co jsem udělal, z části lituji, z části to bylo k užitečné věci. Ale je správné, aby jsi věděla jak to doopravdy bylo, a to ti tu teď dávám. *Pronesl Dominic.* Takže, aby bylo vše jasné, přišel jsem se omluvit jen za to, jak se to posralo, za to, jak to, hm, ovlivnilo vztah tebe a Remiho. Nepřišel jsem se omluvit za to že jsem chtěla zničit někoho, kdo zabil mé milované osoby. A ty, jako někdo, kdo po pomstě prahl taky, by jsi to měla chápat. *Vypadlo nakonec s upíra.*
*Zamračila se, když viděla, jak se choval a zatnula ruce v pěst, pak se podívala na féra a tiše zavrčela, než se nějak uklidnila a poslouchala ho dál, ovšem u jeho dalších slov jí zlost brala ještě víc.* Ano z téhle strany tě chápu, chtěl jsi pomstu. Ale co nechápu je, proč sis to kurva s ním nevyřídil sám, proč si nezjistil víc věcí a nešel přímo za ním, ale snažil se zničit mě! *Křikla po něm už vytočeně.* Emett u mě zůstal jen proto, že mi vyhrožoval, že zabije ty na kterým mi záleží, jinak bych ho poslala do hajzlu. Nechtěla jsem s ním mít nic společného, nechtěla jsem, aby zničil, co jsem budovala desítky let. Jenže jsem nemohla dovolit, že ublíží jim. A pak ses kurva objevil ty a ničil jsi to taky. *Snažila e uklidnit, ale za poslední dobu, toho na ni bylo dost a štvalo jí jak se k té omluvě stavěl, jako kdyby to prostě jen ze sebe vyplivl a čau, máš to, řekl jsem ti to a teď zmiz.* Stačilo si víc zjistit, stačilo za mnou přijít. Já bych ti pomohla toho hajzla dostat, ale ty sis vybral tuhle cestu a smést z ní i mě. *Zavrčela.*
*Inocenc zatnul zuby a narovnal se. Tohle se mu přestávalo líbit. Okamžitě kolem nich vytvořil iluzi, aby je nikdo neviděl. Měl pocit, že to způsobil svou špatně vyslovenou myšlenkou.* /Kurva, vyšel jsi ze cviku, chlape!/ *Byl naštvaný sám na sebe, ale nejen kvůli slovům, ale i kvůli tomu, že se prostě nedokázal přiklonit na Domovu stranu. Zůstával dál neutrální. Na obou stranách došlo k pochybení, ale stále si myslel, že víc chyb udělal Dominic. Nic neříkal, nepletl se mezi ně, ale byl ve střehu.*
Proč jsem nešel přímo za ním? A tak, připadám ti snad jako sebevrah, abych se stavěl Emettovi, zatraceně? Kurva, mám alespoň nějakou sebereflexi, než abych za ním šel a konfrontoval jej, snad jsi se nezbláznila? *Prskl po ní Dominic. Pak ji poslouchal a odfrkl si.* Jak říkám, jak jsme to měl vědět? Co si pamatuju z minulosti, tak jsme tam viděl to, že jste spolu byli bok po boku. A když se pak objevil u tebe, a tak hezky vám to šlapalo, jak jsme to taky mohl tušit? A znovu, za nepříjemnosti jsme se omluvil a opakovat to nebudu, jestli čekáš, že ti tady budu lézt u nohou, tak se mýlíš. Jak to bylo dál jsme ti taky vysvětlil, tak co kdyby jsi tu přestala předvádět ty scény? Omluvu přijmi, nepřijmi, já jsme ji ale řekl, ať už si o tom myslíš co chceš, co se stalo mezi tebou a Remim mě mrzí, ale to, že jsme do toho šel bylo v mém zájmu a v zájmu těch, které Emett zničil.* Upírovi přišlo, jako kdyby si snad Alessandra seděla na uších. Nakonec se otočil na Inocence. Věnoval mu ale jen pohled, než se zvedl a začal nervózně přecházet sem a tam.*
No představ si, že jsem se asi zbláznila, protože mě nedělalo problém se mu nakonec znova postavit. A to jsem do hajzlu mladší než ty! *Zavrčela vytočeně, na to, jak pronesl, že jim to teď hezky šlapalo si jen odfrkla. Ano klapalo, ale jen naoko, Aless byla dost opatrná tom, pokud šlo o Emetta, jasně jí dával najevo, že by mohl vmžiku ublížit Remimu nebo Lily. Nebral jí ani jako autoritu. Snažila se nějak uklidnit, nějak to rozdýchat, proto na chvíli zavřela oči a otočila se k nim zády, mlčela. Nechtěla se hádat, nechtěla se hlavně už s nikým prát. Štvalo jí, že jí do toho zatáhl.*
*Inocenc už stál narovnaný s rukama založenýma na hrudi. Udělal pár nenápadných kroku mezi ty dva, čelem k Domovi. Celé jeho tělo bylo napjaté. Tohle se mu rozhodně nelíbilo.* Myslím, že už stačilo. Emmett už je po smrti a na tom jediném záleží.
*jakmile řekla, že se mu postavila, tak zavrčel. ne, nevyčítal si, že to neudělal on.* Jo, to jsi se teda zbláznila, protože někdo, kdo uvažuje normálně by do něj se svým věkem sám nešel. *Zavrčel a za tím si stál. Dle něj byl její tah, ačkoliv úspěšný, až moc zbrklý a hlavně bláznivý. Naprosto mimo nějaké případné ošetření situace, něco, čeho on by nebyl schopný, a bylo mu jedno že ze sobeckcýh důvodů. Nebyl připravený ještě umřít, ani to v plánu neměl. Chtěl zabít Emetta a věděl, že sám by to nezvládl.* /Ať se tím pocitem vítězství že to udělala, třeba udáví, je mi to fuk./ *Problesklo mu hlavou.* Ale jelikož je Emett mrtvý, tak už to můžeme nějak nechat, ne? Neplánuji s Dragosem spolupracovat dál, jestli čekáš tohle, nebo co vlastně čekáš... *To už se mu do cesty postavil Inocenc. Dominic se zarazil, zadívals e mu do očí, chvilku na něj hleděl, než nakonec sklopil pohled, jako pes, co dostal vynadáno.* Jo, máš pravdu, stačilo. *Hlesl tiše a snažils e uklidnit. Určitě ne kvůli Alessandře. Ale kvůli Inocencovi.*
*Poslouchala ho a hleděla před sebe, ona sama do boje nešla, měla kolem sebe lidi, kterým věřila, ale říct nahlas to nechtěla, k čemu by to bylo? On jí měl na háku, i omluvu řekl jen, aby se neřeklo, měla mu to snad věřit, že to myslí vážně? Nějak neměla chuť se ani otočit. Když konečně dořekl, co chtěl, nějak si všechno přemítala v hlavě, než se k nim oběma otočila.* Od tebe já nečekám asi nic. *Řekla a posadila se na jednu z laviček, co tam byla, než si promnula tvář a povzdechla si.*
*Inocenc zavrčel, měl jich tak akorát.* Už stačí. Chováte se jak malé ublížené děti. Chápu, že některé křivdy je těžké zapomenout, ale jednou to udělat budete muset, jinak vás to zničí. *Poslední větu pronesl ponuře a vzpomněl si na večer s Remim ve Faerii. Nesnášel tu zemi a nebo svého otce? Odpověď byla jasná a přesto v sobě tři sta dvacet let živil tu nenávist vůči zemi, která za nic nemohla. Hodlal s tím něco udělat. A když to dokázal on, dokážou to i tihle dva.* Věřte mi, musíte to nechat jít, jinak vás to bude užírat. Jsou tu mnohem horší nepřátelé. Nechci, abyste si padli kolem krku, ale chci, abyste alespoň na pět minut se zkusili podívat očima toho druhého! Nic jiného nechci.
*Dominic se na ni díval, nevěděl, co by měl teď říct. Když nakonec viděl její výraz, tak jen protočil očima.* A co jsi jako čekala? Že za tebou přijdu s prosíkem, nebo snad že za tebou přijdu s tím, že všechno byla moje chyba? Do hajzlu, já jsme se zařídil podle inforamcí, co jsme měl a neměl a hlavně, tak aby to bylo bezpečné. Za to, co se stalo mezi tebou a Remim jsem se omluvil, ale, hm, asi ti to není moc dobré. Fajn, na tohle asi já nemám. Nejsi princezna, aby se s tebou jednalo vždy v rukavičkách, zatraceně, a nejsi na tomhle světě jediná, i když si o sobě občas můžeš myslet, jaká jsi chudinka. Nejsi. Tam venku, někde, jsou lidi, kteří trpí mnohem víc, kteří trpěli mnohem víc, a já dělal jen vše proto, aby jejich smrt nepřišla nadarmo. *Zavrčel jejím směrem. Víc už se k tomu nevyjadřoval. pak se otočil na Inocence.* Ne, tohle já nezvládnu, musím pryč, nebo přísahám, že tu něco rozbiju. Svoje jsem řekl, tak můžu jít? Tohle její divadlo asi už dál nevydržím sledovat. Omluvil jsme se, a myslel jsme to vážně, a ty víš že myslel, upřímný to bylo. Ať už si to teď přebere, jak chce. *Zavrčel, a v pohledu, který na Inocence upínal se mihlo i něco bolestného, načež se prosmýkl kolem Inieho, aby mohl vyjít z altánu pryč.*
Nemyslím si o sobě, že jsem princezna, ani že jsem jediná. Kurva. Nemysli si, že nevím nic o lidech tam venku. Já taky do háje dělala, co šlo, abych chránila lidi kolem sebe. Nemysli si, že jsi jediný. *Zavrčela jeho směrem, už na to taky neměla, tohle nemělo cenu.* Hele fajn, tvou omluvu ohledně Remiho beru, pokud jsi jí myslel upřímně, dobře budu ti to věřit. Ale nenechám si tu dál od tebe srát na hlavu, že dělám divadlo, já se tě kurva jen snažila pochopit. *Zamračila se, měla co dělat, aby se držela a nevrazila mu. Nakonec koukla na Inocence, možná měl na jednu stranu pravdu, ale copak to šlo, když se Dominic rozhodl chovat jako blbec?* Nevím jestli půjde to, co bys chtěl. *Pronesla směrem k férovi.*
*Inocenc je poslouchal a nervy měl napjaté k prasknutí, bolela ho z nich hlava a měl pocit, že asi začne křičet. Když se Dominic otočil a začal odcházet a Aless taky vypadala, že každou chvíli vezme do zaječích, prostě mu bouchly nervy.* Už ani krok. *Nechtěl to udělat, ale nevědomky dal průchod veškeré své frustraci a vzteku. Už ho nebavilo dívat se, jak po sobě ti dva štěkají. Už měl plné zuby skrývání i své tvrdší verze, ze které by většině lidem vstávaly vlasy hrůzou.* Sednout, oba! *Jeho hlas byl nepřirozeně hluboký a pokud se na něj podívali, mohli ho vidět v jeho pravé podobě. Jeho oči zářily jako dvě pochodně a vzduch se kolem něj tetelil jen stěží potlačovanou magií. Když mluvil, každé jeho slovo bylo rozkazem, kterému se museli podřídit a tak dlouho zapomenutá ohnivá magie, mu začala olizovat rukávy. Pokud se oba posadili, oba určitě vzteklí, že neměli moc na výběr, spustil.* Víte co, řeknu vám příběh. Takovou pohádku, kterou nikdo kromě vás dlouho nikdo neslyšel. Kdysi žil jeden mladý fér, miloval svůj dvůr, ale zamiloval se do špatné ženy a jeho otec mu to dal dost jasně najevo. Mladík se odmítl podřídit, a tak tatínek tu dívku zabil. Ten chlapec se rozzuřil a zaútočil na otce. Dodnes neví jestli otec jeho útok přežil a nebo zemřel. A víte proč? Protože jsem utekl do lidského světa. *Inocencovi přeskočil hlas, vůbec mu nedošlo, že přešel z er-formy do ich.* Ten mladík vyrostl v může a jak stárnul živil v sobě víc a víc nenávist vůči zemi, ve které se narodil. Myslíte, že to bylo správné rozhodnutí? *Zvedl ruku a pohlédl na plameny, jeho magie se začala utrhávat ze řetězu a on jí nebránil. Rohy ještě o kousek povyrostly a bílé žíly téměř zářily.* Živil jsem v sobě nenávist, stejně jako vy dva. A přitom mi unikalo to nejdůležitější. Unikal mi můj vlastní potenciál a moje štěstí. Uvědomil jsem si to až díky tvému manželovi Aless. *Posadil se.* Víte, tohle jsem NIKDY nikomu neřekl. Asi před sto lety jsem se vzbudil a cítil jsem, že slábnu. Když jsem byl mladý, viděl jsem prastaré víly s obrovskou mocí, ale já ji nemám. Před sto lety bych lusknutím prstu podpálil barák, dnes si sotva zapálím svíčku. *V jeho očích se mihlo zoufalství a smutek.* Teprve až nechtěná návštěva Faerie mi pomohla pochopit. Země jako samotná nikdy za nic nemohla, ale i po mém útěku jsem dovolil otci, aby mi ovládal život. Připustil jsem, aby mi nenávist zaslepila zrak a já neviděl, že přicházím o svou podstatu. *Po tváři mi skanula slza, potom se oběma podíval do očí.* A stejně jste na tom vy dva. I po Emettově smrti mu dovolujete, aby vás ovládal. Prosím, neudělejte stejnou chybu jako já.
*Dominic se nakonec skutečně posadil. Musel ale vynaložit spoustu přemáhání. zadíval se na něj, a jakmile kolem něj vzplál oheň tak lehce vyděšený uskočil, posadil se tak, aby byl dál jak od něj tak od Aless, jelikož cítil, jak jej žár pálí na kůži. Pak poslouchal každé jeho slovo a nakonec sklopil hlavu. Bylo mu to líto, to, co jej potkalo, ale nechtěl jej litovat. Myslel si, že to by bylo psolední, co by teď fér potřeboval.* Já ti rozumím, Inie. *Hlesl.* Vidím ve tvém příběhu přirovnání, nemysli si, že ne. Ale abych teď byl tedy upřímný, jak jen to jde, já se jí omluvil. A tak bych to nechal. Ať se mají věci tak či onak, tak ona. *Ukázal na Aless,* není někdo, koho já bych potřeboval. Dokázal jsem doteď fungovat i bez ní, můžu i dál. Nechci nechat nenávist, aby mne ovládla, proto budu rád za to, když se teď v míru rozejdeme a už se nebudeme vídat. *Myslel samozřejmě jej a Alessandru.* Pokud skončíme jako neznámí, pak to bude jedině dobře. *Zhodnotil pak.*
*I Aless se posadila, přece jen tak nějak šel z Inocence respekt a ona jej nechtěla nějak naštvat. Stejně jako Dominic se také odsunula dál, aby jí náhodou oheň nějak neublížil a poslouchala, co povídal, přičemž si pak povzdechla. Měl pravdu. Chvíli koukala na féra, než pohlédla na Dominica.* Vím, že ses omluvil a řekla jsem, že to beru. *Pronesla a sledovala ho, než pak koukala z jednoho na druhého.* A i já do teď fungovala bez něj, tak pokud to tak chce Dominic, pak souhlasím. Necháme nenávist být, vyřešíme co máme a pak se prostě rozejdeme. Akorát tebe bych ráda ještě vídala, pokud to bude možné. *Pohlédla na féra.* A děkuju, za to, co jsi řekl Remimu, když s tebou mluvil. *Dodala ještě doufajíc, že Inocenc pochopil o čem byla řeč.*
Jak jsem řekl, nechci abyste si padli kolem krku, ale také si nepřeji, abyste se nenáviděli a dělali si zbytečné nesnáze. Jenom si přeji, abyste se navzájem pochopili a v nejhorším dokázali spolupracovat. *Najednou byl unavený, tak moc unavený. Ne jeho tělo, ale jeho duše. Žil už moc dlouho a přitom byl asi jenom v polovině svého života. Plameny pomalu pohasly.* Nechci, abyste si šli navzájem po krku, když ne z úcty k sobě navzájem, tak alespoň z úcty ke mně. *Podíval se na Aless.* Samozřejmě, že tě chci vídat a jsem rád, že mu to pomohlo. *To, že asi nejvíc pomohl ten pohlavek, nezmínil.* Mám vás oba rád a nesnesu, aby mezi vámi byla zla krev. Tebe Aless, považuji za dobrou přítelkyni. *Otočil se na Doma.* A tebe kurva miluju. Tak mě neštvěte. A ještě musíme probrat Chiaru.
*Dominic hleděl do země. Jakmile řekl, že jej miluje, tak jej ta slova zlehka zahřála na srdci. když pak zmínil Chiaru, tak pokýval hlavou.* Jo. Mám u sebe Chiaru. A jelikož Dragos ví, kde bydlíma je možné, že za mnou bude ještě lézt, tak by bylo dobrý, aby jsi si ji vzala k sobě do klanu, dříve než si ji bude nárokovat on. Je to milá, hodná holka, kterou to zachránilo, nijak jsme za to nemohl. Když jsme ji našel, tak tam umírala. Takže v tom nebyl špatný úmysl. Převezmeš si jii? *Pronesl v otázce, a koukl na Aless.*
*Musela se pousmát, když jí řekl, že je pro něj dobrá přítelkyně a dokonce se lehce uculila, jakmile slyšela jeho vyznání Dominicovi.* I já tě beru jako dobrého přítele a mrzelo by mě, kdyby naše rozepře s Dominicem způsobily, že bychom se přestali vídat. *Pronesla, než se pak otočila na upíra.* O Chiaře vím, Remi mi říkal, že je u tebe a není z toho moc nadšený, především z toho, že je z ní upírka. Nebo ne nadšený, ale spíš strachy bez sebe, že o tom nevěděl. Co se vlastně stalo? Někdo jí přepadl nebo měla nehodu? Potřebuju mu pak něco říct a uklidnit ho. A Chii si k sobě vezmu, už jsme se o tom bavili, postarám se o ni. Jak je na tom vůbec? *Optala se Dominica.*
Rozhodně se s tebou nehodlám přestat bavit. *Pronesl rázně a konečně nechal odeznít všechnu magii, ale neukryl svůj pravý vzhled. Sice k tomu vedla trnitá cesta, ale nakonec je dokázal srovnat do latě.* Takže jste tedy domluveni. Kdy může proběhnout předání?
*Dominic se na Aless podíval.* Našel jsem ji v Ruinách. Pobodali jí nějací muži, umírala, tak jsme ji proměnil, pak ji vzal domů. Ale nemluví se mnou, nebo minimálně, mám ji zavřenou ve sklepě, ale tam nemůže pořád a stejně tak tam nemůže být ani pak, později, kdyby tam jak říkám, přišel Dragos. Ale jinak je na tom docela dobře. *Pronesl Dom a pokýval na souhlas.* Můžeme tam zajet klidně teď hned, předám ti ji okamžitě. *Pronesl upír.*
*Po tom, co řekl Inocenc, se na něj s díky usmála a sledovala jeho pravou podobu, než svůj pohled věnovala upírovi kousek vedle sebe. Poslouchala co říkal a pak si povzdechla.* Řeknu to tak Remimu. Dlouho o nic nevěděl a pak najednou zjistil, že je upírka. Což ho dost rozhodilo. *Pronesla a sledovala je.* Díky, že ses o ni postaral, pomohl jí a nechal jí u sebe. Vezmu ji k nám, bude v bezpečí a Dragos se k ní nedostane, kdyby to udělal, byla by chudák zase v jeho hnusné hře naschválů. *Postavila se a poupravila si kabát.* Jestli tedy chcete, tak pro ni můžeme jít hned.
Souhlasím. *Přikývl Inocenc a vstal. Už byl naprosto klidný, jeho výstup rozhodně na oba mladší zúčastněné zafungoval. Bylo to hořko sladké vítězství. Nechal zmizet okolní iluzi, ale sám se do jedné zabalil.* Je nejvyšší čas jet. *Pokynul směrem k silnici.*
*Dominic se na oba podíval, byl rád, že tohle šlo tak rychle a hladce, takže byl v pořádku a uklidniil se, alespoň o něco. pak kývl na souhlas.* Tak dobře, pojedeme. Vezmeš si ji a ...no, snad si nějak poradíte. *Pronesl, a pak se podíval an Inieho.* Chceme...pak...my dva někam jít? *Otočil se na něj a zadívalů se mu prosebně do očí. Tohle pak potřeboval vydýchat a nechtěl být sám, ne dnes.*
Jo asi je čas jet. *Pronesla na souhlas slov féra.* Nějak si poradíme, bude o ni postaráno a bude mít Remiho poblíž, tak se snad z toho nějak dostane. *Řekla i když si nebyla jistá, zda tak bude, ale už díky svému manželovi v to doufala.* Tak já pojedu nějak za vámi asi. *Dodala tiše a obešla je, nějak je nechtěla vyrušovat. Strčila ruce do kapes a bez dalších slov zamířila k autu.*
*Inocenc se otočil na Dominica a přitáhl si ho k sobě a políbil ho.* Jsem rád, že jsi po ní neskočil. *Mrknul na něj, aby to neznělo jako výtka.* Sejdeme se u tebe. *Sedl na motorku a rozjel se k jeho domu, věděl kudy má jet a tak nesledoval, jestli ho ostatní sledují. Potřeboval být na chvíli sám. Když dojel před dům, vypnul motor a slezl z motorky a počkal na upíry.*
*Usmál se na féra.* Dobře, ne, to já bych si nedovolil. *Utvrdil jej. Pak sedl do své Impaly od féra, se kterou stál kousek od nich, načež zamířil ke svému domu. Tam otevřel, když dojeli i ostatní, pozval je domů a naásledně dal Aless na cestu pro Chi nejakou krev a řekl jí, kde dívku najde. Sám jí pak otevřel do sklepení, kde Chi byla a čekal, až si ji odveze.*
*Aless cestou k autu zavolala Sebovi, věděla, že s Leou jsou někde v měst poblíž a tak jím dala adresu, aby čekali před domem a pomohli jí když tak odvézt Chiaru, poté sama nasedla do svého auta a vyjela k domu kde Dominic bydlel. Jakmile zastavila, vystoupila a odebrala se dovnitř, spolu s ní tam šla i Maria, která už také byla na místě. Chvíli tam pobyli, než nakonec všechny tři vyšli. Chi spolu se starší upírkou mířila k autu, kde už je čekali ostatní, především dávali pozor, aby náhodou mladá upírka neutekla. Když se jí podařilo jí usadit do auta, ostatní nasedli taky a vyjeli k vile. Aless je pozorovala, než se pak vrátila ještě za těmi dvěmi.* Tak nějak se to zvládlo a už jede domů. Díky, že ses o ní postaral a zachránil jí život. *Pronesla směrem k Dominicovi. To naštvání a ta zuřivost, kterou měla na začátku, ta už nějak vyprchala. Pak se podívala na féra a pousmála se.* Asi bych měla jít, nebudu vás už dál zdržovat.
Jsem rád, že se to vyřešilo. Dobrou noc, Alessandro. Pokývl Inocenc a potom jí políbil na tvář. Odtáhl se. Fér se otočil na Doma. Chtěl jsi po ní skočit, že ano? V tom altánu jsi jí chtěl zakroutit krkem, ale neudělal jsi to kvůli mě. Děkuju. Inocenc se usmál a políbil ho. To, že je potom musel postavit do latě jako dva školáky, byla věc druhá. Hlavní bylo, že se nezabili navzájem.
*Dom Aless pokýval hlavou.* Rádo se stalo. Nic se neděje. *Mrkl na ni a pak se koukl na Inieho.* Ano, přesně tak. Nechtěl jsem, a pokusim se tu nenávist popřít i příště. *Mrkl na něj. Pak mu navrhl ještě společné trávení času, pokud Inie svolil, došli k němu domů kde byl fér dokud nemusel odjet. Pokud ne, Dom se s ním rozloučil a pak zamířil domů.*
*Alessandra se na Inocence usmála a rozloučila se, Dominicovi jen kývla na pozdrav a pak se sama vydala je svému autu. Nasedla a vyjela k vile. Chtěla cestou napsat Remimu, že všechno dopadlo dobře a že je i Chi v pořádku, ale pak jí došlo, že je na dvoře a tak to nechala být s tím, že mu to řekne hned všechno doma.*
*Inocenc zamával Aless a potom se otočil na Doma.* Uvidíme se. *Políbil ho na tvář a odešel ke své motorce. Nasedl a odjel do kostela. Potřeboval tam ještě něco zařídit.*
*Napsala Chrisovi přesnou adresu svého nového domu s tím, že Sophi samozřejmě odvezla do školky. Nehodlala ho ničemu vystavovat dokud on sám nebude chtít. Začala uklízet hračky, které naházela do krabic. Jednalo se o výrazně prostorný byt a hlavně šlo vidět, že zde žilo i dítě. Malé stolečky, kde byly kreslící potřeby nebo horda plyšáku vyskládaných na poličce. Neměla toho zase tolik, ale ty základní hračky pro tvořivost zde byly. Bydlela hned naproti sídlu vlkodlaků, takže zde bylo opravdu bezpečno a nemohlo se jen tak něco stát. Byla oblečená v černé tričku s dlouhým rukávem, které bylo přilnavé a vlastně netušila zda opravdu Chris dojde. Měla z nějakého důvodu pochyby, i když mu důvěřovala.*
*Když mu poslala adresu, sám se převlékl do pohodlného svetru, džínů a bundu si s sebou vzal spíš pro jistotu. Nakrmil kocoura, vzal z okna balíček, který si předchozího večera nachystal a vyrazil ke Cait. Těšil se, že ji opět uvidí a bude mít možnost vidět zase jinou část jejího života, ale jisté nervozitě se přeci jen neubránil. Netušil proč přesně, hádal, že Cait nejspíš bude doma sama. Když dorazil na místo, raději ji prozvonil, aby případně neprobudil malou, kdyby náhodou byla taky doma a počkal, až mu Cait přijde otevřít.* Ahoj, vím, že jsem tehdy sliboval, že ti něco uvařím, ale pro teď se budeš muset smířit s pečením. *Usmál se, když jí podal balíček, ve kterém bylo pár druhů vánočního cukroví, které se letos rozhodl udělat.* Snad je to pro vás čtyři dost.
*Uslyšela telefon a viděla jméno Chrise, kdy se pousmála a rychle seběhla po schodech dolů, když mu otevřela.* Ale, ale... hasič a ještě peče. Dokonalý muž k pohledání *Mírně si do něj rýpla, než nasadila svůj milý úsměv.* Pojď dál. *Vzala ho do bytu, když položila jídlo na stůl.* Stihla jsem něco málo poklidit. Sophi je ve školce. Není zrovna nadšená z toho místa, ale dneska jsem jí tam vzala. Nechtěla jsme tě vystavovat nějaké zkoušce s malým dítětem, co by se od tebe neodlepilo. *Nicméně očekávala, že jí stejně přijde sms, aby si jí vyzvedla kvůli fixaci Sophi na Cait a Jamese. Bylo to pochopitelné už jednou o rodiče přišla, ale bylo důležité ji naučit nějak samostatnosti* Čaj, kafe, voda? *Optala se, když vytahovala hrníčky s potiskem pejsků a vlků.* Sophi miluje vlky. *Konstatovala proč má takové hrníčky*
Viď? A pořád si nikdo nevším… *Pronesl naoko ztrápeně, ale pak se zasmál.* Kvůli mě's fakt uklízet nemusela. Ani dávat malou do školky, opravdu by mi to nevadilo. Ale ty jsi máma, takže respektuju jakýkoli rozhodnutí. *Když však zmínila, že z toho místa není nadšená, lehce pozvedl obočí.* Špatný zkušenosti? Nebo to špatně snáší bez vás dvou? *Čelo se mu při té otázce starostlivě nakrabatilo.* Dám si čaj, díky. *Přikývl nad její nabídkou, stále se starostlivým výrazem, ale když Cait zmínila její oblíbené zvíře a on uviděl hrnečky s vlky, tiše se rozesmál.* No, lepší zvíře si vybrat nemohla, když šla do rodiny k vlkodlakům. *Uchechtl se.* Tak jo, kde máš tu skříň?
*Začala dělat čaj* Bylo to potřeba. Byl tu opravdu nepořádek a s největší pravděpodobností se Sophi brzy ukáže, ale nechtěla jsem tě vystavovat no... ještě nevím, jak bys reagoval. Já se tě nebojím a ani Sophi se tě jistě bát nebude, ale nechtěla jsem tě rozrušit. *Vysvětlila s tím, že už vařila voda.* Přišla o dva rodiče a nyní nemá nikoho jiného krom mě a Jamese, který ji hlídá. Má nový život a je z toho trochu vyděšená. Nedivím se ji. *Ušklíbla se, když následně pokývla nad skříní.* Tak pojď *Vzala ho do své ložnice a mírně zrudla při myšlenkách, že si jen tak někoho nevedla k sobě do pokoje za účelem postavení skříně. Měla zde už malou kolébku připravenou u postele, až bude maličké na světě a u stěny leželo několik krabic.*
Bude to v pohodě, Cait, slibuju. Ale dík, žes na to myslela. *To, že se ho ani po tom, co se stalo v sídle, nebojí, ho zahřálo u srdce. Věděl sice, že Cait je vlkodlak podstatně déle, než on a tak asi chápala lecos, ale vyčítal si to opravdu dlouho. To, že ji pár dní zpátky dokázal beze strachu obejmout považoval za svůj největší úspěch posledních týdnů. Vlastně spíš měsíců, ne-li let. Od přeměny. S úsměvem si od ní vzal čaj a v ložnici si jej odstavil na parapet. Sám malinko zrozpačitěl při představě, že se takhle cpe do ložnice páru, natož ženy, se kterou sám spal a tak dávno to nebylo, nicméně tyhle myšlenky rychle přešly při pohledu na krabice a nářadí.* Tak jo, jde se na věc. *Usmál se a pustil se do vybalování krabic.* Tebe tady nechci vidět, leda že budeš sedět někde bokem s čajem. Žádný pomáhání. *Ukázal s výmluvným výrazem na její břicho, zatímco si rozbalil všechny součásti skříně a začal montovat rám.*
Rozhodně budu sedět a koukat na tebe. *Sama si přinesla čaj, když usedla na gauč a koukala se na něj.* Víš chtěla jsem se s tebou pobavit o tom, že... Víš já a James nejsme pár ani nic mezi sebou nemáme jen se pokoušel mi pomoci a tak nějak se mě ujal *Měla potřebu mu tohle říkat, když se zapřela o ruku a sledovala ho, jak mu to jde.* Kolik skříní jsi už montoval? *zeptala se.* Kdyby ti bylo teplo můžeš si sundat triko *Pronesla jako vtip a zasmála a se tomu.* By mě zajímalo kolik žen mělo to štěstí, že jsi jim montoval nábytek.
*Koukl po ní, když mu vysvětlovala svou rodinnou situaci a popravdě ho to docela mátlo. Když mu vyprávěla, jak se změnil její život, měl pocit, že má teď kompletní rodinu a po něm jen chtěla pomoc s něčím, co ani jeden z nich nezvládal, ale to, co mu řekla teď znělo přinejmenším dvojznačně. Byť o tom ale vtipkovala, nechtěl riskovat přešlap tím, že by byť ve vtipu, narazil na nějaké citlivé téma.* Popravdě, pár už jo. *Pousmál se.* Většinu práce rukama mě naučil strejda, když nás vychovával. Občas jsme pomáhali sousedům, známým… *Do té doby to bral jen jako vtip, ale když žmínila i sundání trika a to, kolika ženám už montoval nábytek, měl najednou pocit, že se pohybuje na sakra tenkém ledě. Lehce zrudnul, ale triko si raději ponechal.* V nedávné době jen jedna. Během let možná pár jo. *Pousmál se a zkoumavě se na ni zadíval.* /Co přesně měla v plánu..?/
*Prohlížela si ho, když si všimla jeho pohledu.* No co? Jsem zvědavá od přírody. *Pronesla a dopíjela svůj čaj, když rukou přejela po bříšku. Maličké se už umělo hýbat a zrovna to dalo znát. Chystala se zvednout, ale dostala pěkný kopanec do žeber.* K sakru! *Hned se usadila zpět a ukázala na něj rukou.* To nic! Jen sem tam kope a má sakra páru. Jestli bude dělat někdy bojové sporty, tak kopance do břicha a žeber bude jeho nejčastější úder. *Povzdechla si a zapřela se zády, když se maličké nakonec uklidnilo. Tedy doufala v to.* Jen jedna? *zvídavě po něm koukla.* Já jen tak *Pronesla na svoji obranu, aby ji nebral nijak vážně. Ale zapamatovala si jednu věc. Vychovával je strejda. Moc se nezmínil o svoji minulosti, ale ani ona jemu. Bylo to takové menší tabu.* Jsem ráda, že si ten hodný vlkodlak a ne ten zlý. Paradoxně ti zlý nejsou náhodně proměnění. *Její rodiče byli lidmi, kteří byli opravdu monstra. Nebála se Chrise, protože nebyl jako on. Byl divoký ještě ve své podobě, ale ne s účelem, že by chtěl někomu ublížit jednal jen podle instinktů.*
Já ti to nezazlívám! Proboha… *Zasmál se a na obranu zvedl ruce. Když viděl, jak sebou Cait škubla, starostlivě jí položil ruku na břicho, ale když ho ujistila, že jen malé kope, uklidnil se a vrátil se zpět k práci.* Vtipný že to zmiňuješ, sám jsem delal krav-magu, celkem dlouho. Vlastně uvažuju, že se k tomu zas vrátím. *Pousmál se.* A jo, jen jedna. kamarádka potřebovala smontovat skříňku, než ji před Vánoci navštíví táta, kterého roky neviděla. Podle všeho taky vlkodlak. *Dodal pro vysvětlení. Když zmínila, že zlí vlkodlaci nebývají náhodně proměnění, nevesele se usmál.* Tys přeci taky nebyla proměněná náhodně. Nebo Emerie. A nejste slý. Spíš bych řek, že většina těch zlejch věděla, do čeho jde a proč. Ty hodný si to nevybrali. Život s návalama vzteku si nevybereš, když chceš žít v míru…
*Překvapilo jí, jak položil ruku na její břicho a možná i to byl impuls pro dítě, aby se uklidnilo.* Kouzelný ručičky *zasmála se, ale pak se na něj zaměřila pohledem* V tom máš pravdu. Někteří si to nevybrali. Vlastně já žiji jen z důvodu nějakého pošahaného rodokmene. Vyšlechtit vlkodlaky.... kdysi si satří blázni řekli, že z nás udělají zbraně a vyšlechtí ty nejlepší. Stálo to pěkně za nic. Celé rodina... *Pokusila se o tom promluvit.* Jako dítě si nevybereš do čeho půjdeš to máš pravdu. Většina dětí ani proměnu nepřežije a nejhorší na tom je to, že stále po světě chodí tyhle zrůdy, co to provádí. *Povzdechla si, ale mluvila o tom klidně a vyrovnaně.* Naučila jsem se za tu dobu brát tohle vše klidněji. Taky se to naučíš a možná i rychleji než já. *Poplácala ho po rameni s úsměvem.* Vedeš si skvěle. Nikdy jsem tě nějak nepochválila za to, jak ti to jde. *Zvedla se a sedla k němu, když pozorovala, jak mu to šlo od ruky.* Možná ses minul povoláním *Mírně do něj drkla s tím, jak mu to šlo.* Ale je pravda, že skříň zachrání design ložnice ne život. Já byla zdravotní sestra, Mari je policistka, James bývalý policista, ty hasič. Skoro jako kdybychom vybudovali snad obrovskou síť hrdinů. *Zasnila se nad tím.*
Mám svý chvilky. *Zasmál se, ale pak se zaposlouchal do toho, co mu Cait vyprávěla. Jen ji přitom povzbudivě objal a nechal ji mluvit.* Tohle je zvrhlý… Em je zase z nějakýho kmene, co přeměňoval vlkodlaky jako děti, aby si prej líp zvykly na to bejt vlkodlaci. *Nesouhlasně zavrčel, ale zůstával v klidu.* Byť tu logiku chápu, furt je to zvrhlý. Nepřál bych to jinýmu dospělýmu, natož dítěti. *Zavrtěl hlavou.* U mě to byl poslední přítel mámy. Mladej vlkodlak. Tedy, myslím nedlouho proměněnej. Nemoh za to. Bohužel ani za mámu s bráchou. *Odmlčel se, ale myšlenkami se rychle vrátil zpět do pokoje, aby nezačal přemýšlet nad tím, nad čím nechtěl. Usmál se, když ho pochválila.* Aby ses nedivila, taková špatně smontovaná skříň může bejt rozdíl mezi životem a smrtí. *Pokrčil rameny.* A na stanici je třeba každá šikovná ruka. *Něžně do ní drknul zpátky, než slyšel její popis známých vlkodlaků, kteří dělali ve složkách.* Jop, vypadá to, že máš kolem sebe fakt bandu fajn vlků, co se snaží jít příkladem. Vlkodlačí Avengers nezní tak zle. *Ušklíbl se pobaveně.*
Rozhodně to není zle. Avenegers vlkodlaků, ale mám obavy, že to úplně nevyjde. Nezapadám už mezi Vás. Mám dvě děti. *Ale tenhle problém ji rozhodně nevadil.* Ale mohu být vždy ta, která Vám udělá dobrý čaj a obejme. *O špatných věcech se bavit už nechtěla a byla ráda, že odvedla myšlenkami Chrise. Nicméně tohle byl pokrok. Promluvil o to, co se dělo a jednou se s tím vyrovná po svém. Tyhle informace si hodlala nechat pro sebe.* Co bys byl ty? Jaký typ? Jsi silný, rychlý... hmmm *Zapřela se o něj.* Něco jako kapitán Amerika. *Maličké se znovu pohnulo a bylo aktivní. Zajímala jí jedna věc. Uchopila jeho ruku.* Neboj jen něco chci zkusit. *Zašeptala a položila si ruku na bříško. Maličké se ještě dvakrát pohnulo, ale uklidnilo se.* Páni... reaguje na tebe! *zasmála se s tím.* Je pravda, že muže okolo sebe moc nemám. James mi pomáhá, ale moc si ho k sobě nepouštím ne tedy do takové míry. *vysvětlila. Nechtěla to přátelské pouto jakkoliv narušit mezi ní a Jamesem.
Tohle je ta nejdůležitější funkce v jakýmkoli hrdinským týmu. *Usmál se na ni. Zavládl mezi nimi ten příjemný klid, který mu tak chyběl. Ale tentokrát nebyl jen z její strany a on ho jen pasivně nepřijímal. Tentokrát byl v klidu i on.* Já? Vůbec ne. Spíš bych se viděl… Hm… Možná Winter Soldier? *Pousmál se.* Silný, rychlý, s motorkoui, trauma by tam bylo. *Zavtipkoval, což už samo o sobě byl obrovský pokrok oproti dřívějšku. Najednou mu ale Cait vzala ruku a položila ji na své břicho. Sotva na vteřinu se napnul, ale pokud mu věřila ona, věřil i on jim oběma.* Jo… Vypadá to tak… *Pousmál se. Upřímně ho to potěšilo. Byť komentář Cait ho zarazil.* Myslel jsem - /Ale co vlastně věděl o jejím momentálním životě?/ *Tak nakonec jen lehce zavrtěl hlavou a zůstal v původní pozici, nechal se unášet tím opojným klidem a jen Cait nepřítomně hladil po břiše.*
Takže Winter Soldier? Jo to by mohlo na tebe sedět. Ale každý z těch hrdinů měl nějaké trauma nejspíš nejde bez toho žít, ale stále jsou hrdiny *zažertovala a spokojeně si oddechla. Po dlouhé době se to maličké uklidnilo.* Asi si tě nebudu volat jen na skládání skříní *zavtipkovala a viděla, že byl možná lehce zmatený.* Když jsi odešel. Ujala se mě Mari ve velké míře, ale nemůže semnou být neustále a tak jsem trávila dny sama v sídle, kde se jednou objevil James v knihovně a hodili jsme se do řeči. Působil jako pohodář a vlastně se sám navrhl s tím, že mi bude dělat společnost v moment, kdy se dozvěděl, že opravdu nikoho neznám z celého sídla a jako těhotná jsem se i bála. Nakonec z něj vypadlo, že si mě všiml už dříve, jak jsem posedávala sama v knihovně a nakonec mu to jednou nedalo *Bylo to rozhodně milé.* A tak mi od té doby pomáhá skoro ve všem hlavně s malou Sophi, jelikož v šestém měsíci zvládat i čtyřleté dítě je trochu... těžší. Zvládla bych to, ale nemusím se namáhat. Máme mezi sebou čistě přátelské pouto. Nechodíme spolu jestli sis myslel tohle *zadívala se na něj.* Když jsi odešel neměla jsem na muže moc pomyšlení popravdě. Nemyšleno, že bych tě chtěla nějak svazovat do svých pocitů to dej pokoj, ale potřebovala jsem si hodně ujasnit. Vysvětluji hrozně že? *Sledovala jeho výrazy zda neříká něco špatně a smála se u toho, jak si přišla hloupě, že mu něco takového říká a vlastně se ho nechce jediným slovem dotknout. Nějak byla empatická, ale v mateřském stylu.*
To máš asi pravdu. *Usmál se.* Jasně, volej kvůli čemukoli. *Rozesmál se, ale myslel to upřímně. Cait se znovu rozmluvila, tak jen seděl a poslouchal ji. Takže o Cait bylo výborně postaráno i bez něj. To ho dost uklidnilo, zvlášť kvůli malému. Když povídala i o tom, jak se seznámila s Jamesem, jen se spokojeně usmíval.* /Kéž by víc lidí bylo takových…/ *Z myšlenek ho vytrhlo až to, jako ho najednou začala uklidňovat s tím, že mezi ní a Jamesem nic není.* I kdybyste spolu chodili, Cait, kulový by mi do toho bylo. A byl bych hlavně šťastnej, že jseš šťastná ty. *Nad její poznámkou se jen uchechtl.* Na to se ptáš člověka, co ti poslal tak pitomou smsku, že sis myslela, že už tě nechce vidět? *Udělal si legraci sám ze sebe.* Podle mě furt dobrý. *Ušklíbl se pobaveně.* Jaks vůbec přišla na tu malou? Nebo jen náhodnej impuls?
*Ani nechápala, proč má potřebu ho v tomhle přesvědčovat, když si povzdechla sama pro sebe.* Na malou jsem přišla na policejní stanici. Byla tam ztracená mezi bandou policistů, tak jsem tedy učinila rozhodnutí a vzala si ji pak k sobě. Zůstala by jinak v dětském domově. *Vysvětlila a koukla se na rozestavěnou skřín a to, že si dává Chris od toho pauzu, což i ocenila.* Ta smska byla nešikovně napsaná to je pravda. *Mírně ho bouchla do ramene, ale pak si jen povzdechla.* Taky jsi toho měl více než dost v ten moment, takže asi pochopitelné, že napíšeš něco takového aniž bys to tak myslel
To zní jako něco, co bys udělala. *Usmál se. Pro malou to muselo být složité, zvlášť pokud přišla o oba rodiče.* Netušíš, kolik takovejch dětí jsem v práci viděl… *Povzdechl si. Děti měl upřímně rád a vždy tak pro něj byly těžké případy, které se jich týkaly, nedejbože které končily podobně, jako Sofiin před tím, než potkala Cait.* Děláš pro ni daleko víc, než si myslíš, Cait. Sophie ti za to jednou bude moc vděčná. Věřím, že už teď je. Ale ještě víc. *Povzbudivě ji pohladil po ruce. Nad tím, jak ho bouchla se jen uchechtl.* To je pravda, ale fakt jsem to nemyslel tak, abys mi zmizela ze života. Jsem hrozně rád, že jsi zpátky. Ani netušíš, jak moc. *Usmál se a objal ji kolem ramen. Doufal, že nejen pro ně oba už teď bude situace jen lepší.*
Já jsem taky ráda, že tě zase vidím a hlavně v lepší náladě. Zjevně ti to prospělo. Půjdu udělat ještě čaj. *Pronesla a uslyšela klíče v zámku,* To Sophi moc dlouho nevydržela ve školce. Máš možnost jí poznat dřív než si.... *To už do pokoje vběhla zrzavá holčička a překvapeně koukala na Chrise, kterého zde nečekala. Zůstala zaraženě stát a pozorovat ho, než se k němu přiblížila a nakoukla pod jeho ruce.* Sophi tohle je Chris. *Představila je a Sophi se zhluboka nadechla.* Moc pěkný *koukla na svoji matku a ta se na chvilku zarazila.* Líbí se ti Chris? *Sophi přikývla a hned šla po čerstvé oběti.* Jsem Sophi *Podala mu drobnou ručku a pozorovala jeho oči celá zahleděná. Cait měla co dělat, aby se nezačala smát.*
To rozhodně. Myslím, že to bylo to nejlepší rozhodnutí, co jsem udělal. A díky. *Usmál se a chtěl se zvednout, aby jí podal svůj dopitý hrnek, ale to už cvakly klíče v zámku a do pokoje vběhla rusovlasá holčička, zůstala však zaraženě stát na prahu. Naprosto to chápal, koneckonců, byla tu doma, on tu byl cizí.* Ahoj. *Usmál se na ni mile a dřív než se nadál, už měl holčičku u sebe. Přesně jak Cait předpovídala, rozhodně se ho nebála a ani to nevypadalo, že by měla v blízké době v plánu se od něj nějak vzdalovat. Když ohodnotila i jeho vzhled, cuklo mu v koutcích, ale rozesmál se nad výrazem Cait.* Ahoj Sophi, já jsem Chris. *Oplatil jí stisk ruky a oplatil jí s úsměvem pohled.* Maminka nám chtěla jít uvařit čaj. Chceš jí pomoct, nebo mi tady pomůžeš se skříní? *Dal jí na výběr, jen kývl na Cait, že je to v pořádku.*
Pomůžu tady! *Vyhrkla nadšeně, když si k němu sedla a začala studovat zvídavě všechny šroubky a velké dřevěné desky. Cait nad tímhle jen pokývala hlavou, ale byla ráda za to, že se k sobě mají.* Sophi jdu udělat ten čaj ne, že něco provedeš ano? *Zašla do kuchyně a udělala dva čaje do hrnku a jeden do flaštičky. James tu Sophi jen dal a odešel, což chápala. Nechtěl dělat křena.* Byl jsi někdy ve školce? *optala se Sophi a pozorovala ho zvídavě.* Doma je to lepší. S maminkou než ve školce. Líbilo se ti ve školce?
*Usmál se, když se rozhodla zůstat s ní a podal jí krabičku se šroubky a matkami.* Tak fajn, Sophi, pasuju tě na svou pomocnici. *Mrkl na ni.* Rozdělíš mi to na šroubky a matičky? *Zeptal se a ukázal jí, co z toho je co. Když se ho Sophi zeptala na školku, jen trochu překvapeně zamrkal.* Vlastně nikdy. Třeba by to tam bylo hezký. *Usmál se a pokračoval v montování skříně.* Podej mi prosím tě dva šroubky a dvě matičky. *Usmál se a natáhl k ní ruku, aby mu tam mohla šroubky vložit.* Ale věřím, že doma s maminkou je líp. Copak budete dneska dělat? *Zeptal se zvídavě.*
*Začala rozdělávat matičky a šroubky, když se Chris zmínil, že chce dva a dva.* Jeden, dva.... jeden, dva *Sophi se nadšeně usmívala nad tím, že umí takhle sama počítat* Maminka si semnou bude hrát jako vždy. Někdy mi kreslí obrázky černou pastelkou a já je pak vybarvuji. Moc hezky kreslí dívej. *Vyhrkla a rychle se rozběhla pro obrázky, které mu donesla a většinou tam byly pejci nebo vlci* Máš rád vlky? *Přešla od školky k další otázce a začala šroubky dávat na ocásky pejsků a matice na očka, ale vždy mu vše podala.* Mám maminku, ale nemám tatínka... budeš tatínek? Už mám brášku. *To Cait zrovna vešla do pokoje a odkašlala si* Sophi... tatínek se takhle opravdu nevybírá. *Pronesla vážně, ale nemohla se na ni zlobit. Podala jí flaštičku a koukla na Chrise.* Teď se jí nezbavíš *zavtipkovala Cait.*
Jsi moc šikovná, Sophi, díky. Co bych bez tak skvělý asistentky dělal? *Usmál se, když domontoval vnější kostru skříně. Už zbývalo šrouby jen pořádně dotáhnout, vybavit ji poličkami, do čehož se hned pustil, a nakonec přidělat dveře. Mezitím Sophi odběhla pro kresby, které s úsměvem pozoroval.* Ty jsou moc hezký. *Souhlasil.* Miluju vlky. Jsou krásní, rychlí, maj skvělej čich a výborně spolupracujou. *Občas se k ní natáhl pro nějaký šroubek nebo matičku, nebo se k ní nahnul, aby se podíval na něco, co mu ukazovala. Když se ho zeptala na to, na co se ho zeptala, zrudnul, ale naštěstí ho zachránil příchod Cait.* To není, tak jednoduchý rozhodnutí, Sophi. Navíc, není jen na mě. *Počechral jí vlasy a s úsměvem si převzal od Cait svůj čaj.* V tom případě mám neskutečný štěstí, protože budu mít tu nejšikovnější asistentku na světě. *Mrkl na Sophi, než kývl hlavou ke skříni.* Hotovo, ma'am.
*Zaznamenala, když řekl, že na to jsou potřeba dva v tom rozhodování. Na malý moment se mu zadívala do očí, než zrakem sjela pryč.* Je tomu tak. *Mírně zrudla ve tváři, když se posadila a jen sledovala, jak ti dva spolu spolupracují. Hřál ji u srdce tenhle pohled. Nakonec byla škříň hotová a ona se zvedla, aby k němu přišla a podívala se na to, jak ji smontoval. Pohladila ho po rameni, když otevřela dveře a viděla, jak je vše pevné a v pořádku* Hotový kouzelník *zasmála se k němu, když si uvědomila, jak blízko k němu je, ale to se mezi ne vetřela Sophi.* Až vyrostu, tak si tě vezmu, jak jsi šikovný *Sophi se toho nebála. Cait jen překvapeně zamrkala, když si elegantně dala ruku před ústa, aby nevypukla smíchy.* Očividně už máš dvě zájemkyně *pronesla rychle Cait k němu, jako kdyby to bylo prohlášení upřímné soustrasti.*
*Sám rychle uhnul pohledem a snažil se uklidnit, aby se nečervenal. Nad její pochvalou se pobaveně ušklíbl.* Občas šikovný ruce dělaj větší zázraky, než nějaký kouzla. *Mrknul na ni a objal ji kolem ramen, než se mezi ně vetřela Sophi se svou poznámkou. Tiše se zasmál a pokud se nechala, zvedl si ji do náručí.* Prosím tě, to už budu starej, ošklivej, vypelichanej vlk. Fakt doufám, že v tý době budeš mít někoho mladýho a krásnýho. *Pobaveně se usmál nad komentářem Cait.* No jo, to zní vyloženě jako tragédie. *Pokýval naoko vážně hlavou, ale v koutcích mu cukalo stejně jako Cait.* Tak jo, co kdybychom si ten čaj vzali do kuchyně a ty nám můžeš něco nakreslit, hm? *Usmál se na Sophi.*
*Sophi se nechala vzít do náruče, když si ho prohlédla.* Starý a ošklivý? *Jako kdyby to nechápala, že čas plyne a Chris jednou zestárne.* Mě by se líbilo, kdybys byl můj táta *Nedala si pokoj.* Sophi... *Pohladila ji po zádech.* Nemůžeš si říkat, kdo bude mít jakou roli v tvém životě *Pronesla a pokývla nad kuchyní. Vzala papír a pastelky pro Sophi, kde v kuchyně vše dala na malý stoleček a Sophi se hned chytla malování obrázku. Neustále se koukala na Chrise.* Myslím, že dostaneš obrázek *Zasmála se na Cait na něj* Co bys rád za tu skříň? *Zeptala se* Hádám, že peníze to nebudou.
No jo. U nás dospělejch už to tak bejvá. *Usmál se a odnesl Sophi do kuchyně, kde ji posadil ke stolečku a když si všiml, jak na něj Sophi kouká, jen se na ni usmál zpátky, než se otočil ke Cait.* Vyvěsím si ho v pokoji. Alespoň ty zdi nebudou tak holý. *Mrknul na ni, než zmínila otázku skříně. Jen lehce povytáhl obočí a zavrtěl hlavou.* Vůbec nic, Cait. Jsem rád, že můžu pomoct. Taky's po mě tehdy nic nechtěla. Pokud budeš potřebovat pomoc, prostě si řekni. *Usmál se a upil ze svého čaje.*
*Nějak tušila, že jeho odpověď bude v tomhle stylu.* Já bych chtěla věcí *vyjede ji z úst rychleji myšlenka, než aby si uvědomila, co říká a na moment byla sama sebou překvapená, jak tohle vyslovila.* Tedy... no... chápeš. *Rychle se napila svého čaje, aby se umlčela a nemusela nic zmiňovat dál* Takže... Už půjdeš nebo se ještě na chvilku zdržíš? *zeptala se zvídavě. Sophi stejně ještě chvilku potrvá dokreslit obrázek*
*Nad tou poznámkou Chris polknul rychleji, než měl původně v plánu a stálo ho snad veškeré fyzické síly se nerozkašlat. Ne že by ho nutně překvapil podobný komentář, ale nečekal, že to bude tak napřímo, navíc před Sophi. Lehce zrudnul.* Jasně, popřemýšlím o tom. *Přešel to sám rychle a raději se znovu napil, tentokrát pomaleji, aby sklidnil jak sebe, tak hruď, která ho po tom prvním polknutí zabolela.* Ty jsi tady šéf, Cait. Zůstanu, jak dlouho budeš chtít. *Napadlo ho, že tohle bylo možná trochu riskantní.* Ale nejpozději do večera, kocour potřebuje nakrmit. *Vysvětlil.*
*Bylo zjevné, že Chris pochopil velice rychle tuhle narážku a sledovala, jak se snažil uklidnit.* /Tohle je mi tedy situace./ *Sama upíjela čaj, když si k němu sedla* Takže když řeknu, abys zůstal dokud budeš moct, tak zůstaneš? *Vlastně to nebyla ani tak otázka jako její manévr mu říci, že ho tu chce do doby dokud nebude muset odejít. Za chvilku přiběhla i Sophi se svým obrázkem* Hele! *Vlezla Chrisovi na klín, aby mu odprezentovala obrázek, kde byl on.* To jsi ty a držíš maminku za ruku a já jsem tu *Ukázala na malou postavičku mezi nimi.* Sophi... proč mám srdíčka nad hlavou. *Optala se Cait načež se Sophi začala šklebit.* No když já jsem mladá, tak ty budeš stejně stará jako on. Stará, vrásčitá a máš nejlepší věk na to mi najít tátu *vysvětlila načež zůstala Cait stát v šoku* A...aha... děti *ušklíbla se na Chrise, aby se pokusila z celé situace vybruslit* Tobě se snad máma nelíbí? *koukla na něj.* Že je pěkná! Až vyrostu budu jako máma.
*Kouknul po ní, ale pak přikývl. Sám chtěl s Cait být, vlastně i se Sophi, ale cítil se poněkud pod tlakem. Na straně druhé holčičku naprosto chápal. Když byl v jejím věku, vyrůstal u svého strýce a u každého přítele svojí mámy doufal, že tentokrát by mohl být hodný, tentokrát by to mohlo vyjít… Jenže nevyšlo a on si opakovaně nabil metaforický čumák, než mu v určitém věku došlo, že musí být vděčný za to, co má. Zároveň ale vztah, nebo rodina v tomhle slova smyslu nebylo to, na co by se momentálně cítil připravený a neměl to srdce se do toho nechat nahnat jen proto, aby z toho z dlouhodobého hlediska bylo nucené pro všechny zúčastněné. Doufal, že tohle pochopí i Cait, ale před Sophi to s ní něchtěl rozebírat. Když Sophi začala popisovat obrázek, zkousl si ret, aby se nezačal smát, pak jen souhlasně přikývl.* Líbí, samozřejmě. A jsem si jistej, že až vyrosteš, budeš stejně krásná a hodná jako maminka.
*Cait se jen modlila, aby tohle Sophi nakonec přešlo.* Omlouvám se za ní nevím, kde se v ní bere veškerá ta touha najít si všude tatínka *Pověděla, i když na jednu stránku to chápala a bylo to stejně emocionálně vytížené i pro ni. Do ničeho se nehodlala hnát. Mírně zrudla ve tváři, když Chris řekl tyhle slova.* No co strejdu Jamese nechceš... *Nafoukla tváře, ale když viděla svoji matku, jak je trochu bezradná, tak přestala.* Dobrá... budeš strejda. *Ohlédla se na Chrise a seskočila mu z klína.* Mám plno strejdů *Mávla rukou nad hlavou a Cait se jen pousmála nad tímhle* Je ještě malá a předtím měla úplnou rodinu. *Pověděla k němu, když malá šla do svého pokoje a tím i omlouvala jeho chování.* Neuvědomuje si, že tímhle vyvíjí nějaký nátlak, ale myslím, že zrovna ty chápeš děti stejně jako já. Je to jen malá holčička, co přišla o celou rodinu a teď se snaží pochopit, proč ji nemá. Snaží se ji vlastně najít *Povzdechla. Potrvá, než budou se Sophi táhnout úplně za jeden provaz a ona ji hodlala dát veškerý prostor, který bude moci. Sedla si naproti Chrisovi a zadívala se na něj.* Ale taky se mi líbíš, ať nejsi jediný, kdo tu dává komplimenty
*Na Sophi se jen usmíval, než se odebrala do pokoje, pak si tiše povzdechl.* Chápu to líp, než si myslíš. Byl jsem na jejím místě dost dlouho. *Odpověděl tiše.* Naši… Se rozvedli po dlouhejch letech týrání a chlastu. Umřel asi rok dva potom. Kolikrát jsem doufal, že novej chlap, co nám přišel do baráku bude táta. Hlavně kvůli bráchovi. Nikdy to nevyšlo. *Lehce zavrtěl hlavou. Nechtěl o tom déle mluvit, nechtěl riskovat, že se probere něco, co by nechtěl.* Nezlobím se na ni, ani na tebe, to přece víš. *Usmál se.* Bude potřebovat čas, dost času. Ale já vím, že ty jí ho dáš. *Nad jejím komplimentem se usmál a něžně jí stiskl ruce.* I ty mně. A hlavně jsi ta nejhodnější ženská, co tenhle svět viděl. A vím, že taková zůstaneš, minimálně kvůli dětem.
*Vyslechla si, co říkal a mrzelo jí to už jen z důvodu, jak ho to zjevně stále bolelo a proto se k tomu ani nevyjadřovala a nechala ho, aby sám jednoduše řekl, co potřeboval a pak to ukončil.* Sophi vždy bude mít dost času na vše jen někdy to bude těžké *Vzala obrázek do ruky, aby si ho prohlédla zatím, co ejho ruku opětovně stiskla* Mám taky mnoho černé minulosti, kdy nemohu říct o sobě, že bych byla nejhodnější osoba, ale snažím se aspoň odčinit to, co jsem kdysi provedla *pousmála se* Navíc budu mít za chvilku dvě děti a na žádné špatnosti nebude čas. Můj příchod do New Yorku už sám od sebe začal takovým menším dobrem, kdy jsem zachránila jednu dívku. Civilka... šel po ní vlkodlak, tak jsme si dali menší zápas v tom, kdo bude silnější *zažertovala, i když v ten moment jí šlo o život a ani ještě netušila, že byla těhotná.* Někdy bys mohl přijít namontovat skříně, když tu nebude Sophi *Pozvedla svůj zrak k němu, kdy se pousmála* Pokud bys tedy chtěl
*Cenil, že si ho jen vyposlechla, ale nevyptávala se. Ne že by se jí nechtěl svěřit víc, ale nebyl si jistý, že na to byl připravený a nechtěl zopakovat chybu ze sídla. S Em to bylo něco jiného, ta byla schopná přeměny, byli na půdě Praetoru, většina věcí byla pojištěných. A byť si teď věřil víc, než dřív, nechtěl nic riskovat.* Právě, Cait. Bude z tebe máma. Tedy, už je, ale chápeš, jak to myslím. *Usmál se.* A ať už jsi v minulosti udělala cokoli, nenech to, aby ti to vzalo vítr z plachet. Jseš skvělá ženská, tak si to nenech vymluvit. Ani vlastní hlavou ne. *Mrknul na ni, když doposlouchal její vyprávění o civilce. Nad jejím návrhem se pousmál.* To bych asi moh. Jen, přes noc zůstávat nebudu. *Vysvětlil alespoň takhle v metafoře svůj aktuální postoj, kdyby náhodou do místnosti přiběhla Sophi. Pak se k ní naklonil.* Jen budeš muset přijít s originálnějším vysvětlením, Sophi ty skříně brzo začne počitat. *Ušklíbl se pobaveně.*
*Zacítila ten pocit touhy, když se k ní naklonil a na sucho polkla, než se ušklíbla na oplátku* To je pravda. Už umí počítat do desíti *Odvětila a pozvedla ruku k jeho triku, kdy si ho stáhla blíže, že jejich rty byly jen pár centimetrů od sebe* Jsem z tebe natolik zmatená Chrisi. *zašeptala* Mám strach, abych ti nějak neublížila *přiznala své obavy k jeho psychickému zdraví.* Takže vést musíš ty, abych se naučila, jak s tebou jednat a nic nevyvolat *špitla a chystala se ho políbit, jenže to Sophi rozrazila dveře a rychle se k ní otočila, jakoby nic.* Tady! *Vyhrkla Sophi a prohlížela si ty dva podezíravě.* Mám obrázek! Lepší obrázek. Tady *Podala ho Chrisovi, kde byl ona a Sophi i Cait někde v lese a okolo nich vlci.* Jako správný strejda si krotitel vlků a já tu smečku vychovávám. Dívej mají i štěnátka. *ukázala na miniatury vlků.* Maminka na nás dohlíží *U jednoho stromu byl i hrobeček* Tady spinkají ti staří. *Osvětlila a Cait ztrácela naději v to, že někdy budou obrázky Sophi stejné jako jiných dětí, ale nebylo se čemu divit. Prožila traumata a tímhle se vypořádávala. Čas plynul a venku už byla tma.* Už nejspíš půjdeš že ano? *Pronesla Cait ne zrovna nadšeně, ale v jejím hlase bylo pochopení.*
Cait. Je to daleko lepší, než to kdy bylo. Ne vyřešený. Ale lepší. A máš moje slovo, že kdyby se cokoli dělo, prostě ti to řeknu. Nechci, aby se to někdy opakovalo. *Tiše vydechl a pohladil ji po tváři.* Bude to v pořádku, slibuju. *Bylo zvláštní slyšet sebe, jak tentokrát uklidňuje ji. Bývalo to přeci naopak. Jenže teď byla méně bezstarostná, opatrnější a Chris si byl zase jistější v tom, co si může dovolit. Byli k sobě tak blízko, že byl sám připraven ji políbit, jenže jakmile cvakly dveře, odskočili od sebe jako puberťáci, které nachytali rodiče. S úsměvem si od Sophi převzal obrázek a usmál se.* Koukni, Cait, máme vlastní smečku. *Uchechtl se. Líbilo se mu, jak Sophi kreslila, i to, kolik fantazie v tom bylo. Se spokojeným úsměvem jí obrázek vrátil a trochu nepřítomně ji pohladil po hlavě.* Budu muset, kočičák se sám nenakrmí. *Nechtěl nechávat starost o kocoura na jiném členovi Praetoru, byť řada z nich měla kocoura v oblibě.* Měj se, Sophi, a moc maminku nezlob. *Usmál se a pak se k ní sklonil.* Ale trochu můžeš, ať nevyjde ze cviku. *Šeptl a spiklenecky na ni mrknul.* Může mě maminka doprovodit, nebo ji chceš tady? *Zeptal se. Pamatoval si, že on sám jako dítě by dal lecos za to, kdyby se ho někdo alespoň jednou zeptal, co chce on.*
Moc pěkná smečka *Koukla na něj, než se podívala na Sophi a vzala dva obrázky, které vložila Chrisovi.* Musíš si je vzít sebou nebo mi tu bude plakat. *zašeptala k němu s tím, že tyhle dva jsou od Sophi přímo určené k němu. Malá Sophi se zamýšlela, když se jí na tohle Chris zeptal.* Hmmmm maminka tě může doprovodit. *Vyhrkla a hned na to si běžela ke stolu.* A až znovu přijde budeš mít další obrázek! *mávala na něj zatím, co jí Cait poslala vzdušný polibek, že je hned zpět a šla Chrise doprovodit dolů.* Budeš potřebovat složku na ty obrázky. Věř mi. Je to něco, čím chce obdarovat každého. kreslení je její hobby a možná jednou bude umělkyně. *Byla by na svoji dceru rozhodně hrdá kdyby byla kýmkoliv a dělala to, co jí bavilo.* Pozdravuj kočičáka. *Pohladila ho po zádech s úsměvem, když dorazila k východu.*
Ani by se mi nesnilo o tom si je nevzít. *Šeptl, když si je přebíral.* Moc děkuju, Sophi. Za nádherný obrázky a hlavně za pomoc. Jsi moc šikovná. *Pokud se nechala, na rozloučenou ji objal.* Budu se těšit. *Dodal k jejímu příslibu, než zamířil s Cait ven.* Nějakou si pořídím, ať je můžu mít hezky vystavený. *Usmál se, když byli venku.* Je vážně moc šikovná. Napadá mě, jestli se tím nevyrovnává s traumatem. Upřímně, byla by to ta nejlepší cesta, zaměstnat hlavu něčím jiným. *Pokýval vážně hlavou, ale pak opět někde našel úsměv.* Vyřídím. Ty pozdrav Jamese a kohokoli, koho uznáš za vhodný. Rád jsem tě viděl, Cait. *Objal ji a políbil na tvář.* A rád tě zase uvidím. Se Sophi nebo bez. Je skvělá. *Usmál se a mávnul na ni, než zmizel do noci.*
*Od rána bola štvrť Mapleton pomerne rušná. Blížil sa víkend, sviatky a tak bolo pochopiteľné, že ľudia vyjdú zo svojich domovou. Až na to, že v jednej tehlovej budove sa toho dialo omnoho viac, ako len chystali darčeky. Od rána miestnosti voňali polievkou a jedlom, ktoré sa chystali v kuchyni. Ľudia behali hore dole po chodbách s vrecami vecí a oblečenia, ktoré boli darované. Chystali sa riady, hračky a všetko na čo by človek pomyslel. Ešte stále sa aj primali dobrovoľníci takže u jedného zo stolov si bolo možné zapísať svoje meno, vziať tričko a dať sa do práce. Išlo o skutočný zhon, ale neznamenalo to, že nešlo o dobrú vec.*
*Včera nastoupil jako výpomoc v ZOO a strávil tam skoro celý den, ale na dnes měl už dopředu dohodnuté, že příjde pomáhat s přípravou charitativní akce a tak vstával velmi brzy, aby stavěl stánky, rozkládal stoly a přinášel pytle s oblečením, které bylo nutné vytřídit a nachystet k rozdání stejně, jako připravit jídlo, které se bude vydávat. V minulých letech se sám jedné takové akce zůčastnil. Potřeboval tehdy jak oblečení, tak stravu a byl velmi vděčný, že se pořádají. Dnes, kdy měl kam se vracet složit hlavu i budoucnost v městě, hodlal svůj dluh společnosti splatit. V tričku které jej označovalo za pomocníka vypomáhal hlavně tam, kde byla potřeba silných paží, ale když už později nebylo co, tak namísto k výdeji šel uklízet použité nádobí a později po akci opět stánky skládat aby se uložily přes noc, připrevané na další den, neb akce trvá celý víkend.*
*Triss jakožto spolumajitelka jedné charity považovala za vhodné, že by měla pomoci při jiné charitě, jejíž akce se dnes konala v New Yorku, což znamenalo zapsat se a přes černý rolák přehodit tričko dobrovolníka, a začít konat dobro, takzvaně. Měla k tomu modré džíny a kanady, její rolák měl výkroj pro palec, takže měla ruce částečně v teple, ač v budově a hlavně u polévek, které rozdávala bylo opravdu dobře a teplo. Třeba si nechtěla spálit dlaně? Sama donesla nějaké oblečení, hračky z dětství, dokonce i nějaké šperky a méně obnošené, skoro nově vypadající boty, které dostala při propagaci některých značek skrze focení. Neměla potřebu to prodávat, k čemu také? Jasně, některé noblesní a dražší kousky si nechala, alespoň z úcty k oněm značkám, které jí dokonce některé sponzorovaly charitu s otcem, takže by se v některých kouscích měla ukázat, samozřejmě. Co bylo ale praktické, možná elegantní a mohlo být nápomocné třeba u pohovoru do práce, aby se lidé vytáhli na lepší životní úroveň bez předsudků, to s radostí obětovala a věnovala.*
*Akce proběhla úspěšně, objevilo se dost dobrovolníků, stejně jako lidí v nouzi, celou dobu zde byla příjemná atmosféra a děti ji doplňovaly o radost.*
*Remi byl neustále nesvůj z toho, co se stalo mezi nima a Elisou. Ačkoliv už to svěřil Tanovi, tak cítil, že o tom s Aless ještě nezvládne mluvit. A proto se tak nějak sám vydal na procházku ven. Jaké bylo jeho překvapení, když jej jeho kroky dovedli až před jeden z kostelů. Remi si povzdechl, a snad jako na znamení samotného zoufalství vešel dovnitř. Okamžitě pohledem vyhledal zpovědnici, ačkoliv to nikdy nedělal, tak do ní zalezl, a čekal na to, až vedle sebe uslyší nějaký pohyb, něco, co bude značit že tam není sám.*
*Inocenc byl v kostele a cítil se uvolneně, poklidně. Dneska vedl kázání s velkou účasti a potom měl velice zajímavý rozhovor s jednou z jeho oveček. Měl na sobě kněžské rouchu a zrovna zapaloval svíčku v jedné z bočních lodí kostela, když uslyšel kroky. Tento kostel měl výbornou akustiku, takže by nedoporučoval někoho pomlouvat. Už se připozdívalo a už tu byl jen on a nové příchozí, zaslechl vrznutí zpovědnice a tak se zvedl a šel na své místo. Posadil se.* Dobrý podvečer přeji. Co vás trápí?
*Jakmile Remi zaznamenal, že už není sám, tak se trhaně nadechl.* Víte, já tohle nikdy nedělal, ale už nevím, co mám dělat dál. nedávno jsem se oženil, vzal jsem si jednu úžasnou ženu, ale pak jsem potkal jinou ženu, se kterou máme něco já nevím jak to říct, společné, no a ta žena mě svedla, a já se svést nechal, protože mi řekla, že to k naší společné věci patří, což vím že patří, ale nevím, jestli jsem teď v pozici, abych si to mohl dovolit, a vím že mi není asi nic moc rozumět, ale já fakt nevím, co mám děalt. *Vychrlil ze sebe fér.*
*Inocenc zmateně zamrkal a snažil se pobrat, co mu muž překotně sdělil, jeho hlas mu přišel povědomí a jeho podezření se ještě prohloubilo, když se na dotyčného podíval skrze mřížku. Sice sloužila jako taková pomoc k anonymitě, ale byla vám k ničemu, když už jste se s daným člověkem někdy setkali.* Zpomal chlapče, takže ty jsi podvedl svou ženu? A řekl jsi jí to?
*Remi na jeho otázku ihned přikývl.* Ano, ano, nechal jsem se svést jinou ženou, ale jak říkám. Ta žena byla o mnoho let starší, a ... Já ani nevím jak vám to mám říct sakra, protože nevím, jestli byste to pochopil. Prostě mi nasadila bulíky na nos, a já jsem potom udělal zatracenou chybu, kterou si vyčítám a nevím, jak ji odčinit, a zároveň se bojím to manželce říct protože... Já nevím, hele můžeme to nechat tak, že jsem tady vůbec nebyl, zapomenu na to já, zapomenete na to vy, a oběma bude o něco líp, co vy na to? *Optal se, ale nečekal na to, jestli si to otec vyslechne, pak už vystřelil ze zpovědnice jako namydlený blesk.*
*Inocenc jeho reakci tak nějak čekal, bylo mu jasné, že ho Remi nepoznal, ale jemu souvislosti došli a bohužel pro mladého féra, byl na útěky od zpovědi zvyklý. Remi nestačil udělat ani tři kroky, když ho Inocenc čapl zezadu za bundu, nebo co to měl na sobě a otočil k sobě. Bohužel pro něj, měl Alessandru rád a z tohohle už se hošan nevykroutí.* Tak to tedy nezapomeneme! *Odpověděl mu stručně a dal mu pohlavek, pokud se snažil přemluvit, aby ho nechal jít.* Koukej zalézt zpátky a probereme to spolu hezky v klidu. *Popostrčit ho zpátky ke zpovědnici a celou dobu hlídal únikovou cestu.*
*Jakmile Remi ucítil, že jej otec popadl zezadu za bundu, tak vyhekl. Hned poté se ale otočil, jen aby se setkal s pohledem Inocence. Okamžitě vyvalil oči, ale neměl tak nějak žádný argument, nic, co by řekl. Byl jen paralyzovaný tím koho vidí, a co se děje, a nevěděl, co teď dělat.* Jenomže já tam zpátky nechci! Je to malý, úzký, strašně depresivní, a já si tam potom fakt přijdu jako nějaký hříšník, na kterého se má svalit vina všeho, co udělal. Hele, já jsem fakt celý život žil tím, že jsem střídal sexuální partnery z noci na noc, aniž by tam byl nějaký cit. Protože to bylo to, co jsem prostě dělal, a co většina víl dělá. Mluvil jsem o tom s kamarádem férem, který mi potvrdil, že tady ten sexuální život je prostě náš, že to k nám prostě patří, a když mi to potom do hlavy nasunula i ta typka, tak jsem byl prostě zmatený, a udělal jsem to. Ale nebyli v tom žádný city, byla v tom prostě jenom ta moje Férská podstata toho, že jsem prostě takhle družný. Žádný city, nic. Alessandru miluji, dal bych za ní život, a tohle nebylo nic, co by bylo osobní.* Rozkřikl se Remi na celý kostel, ani si nevšiml, že se na něj pár lidí, kteří tam přišli, nebo seděli v lavicích, otočili, a sledovali jeho výstup.*
Omluvte nás. *Promluvil s úsměvem Inocenc a ten pohlavek mu rozhodně dal. Sotva pobíral, co mu Remi řekl, ale on to z něj dostane.* Šup, pěkně si tam zalez. *Zašeptal mu do ucha a s hraným úsměvem ho postrčil směrem ke zpovědnici.* A pěkně si spolu promluvíme, protože jsem pochopil sotva polovinu toho, co jsi na mě vychrlil. *Posadil ho na lavici.* Dobře mě poslouchej, ani nezkoušej utéct, oba víme, že tě chytím. Takže se zhluboka nadechni a velice pomalu a srozumitelně mi vysvětlíš, co se stalo. Jakmile si sednu támhle. *Ukázal na druhou stranu.* Nebudu tě soudit, prostě si o tom jenom promluvíme. Jasné?
*Remimu se do toho moc nechtělo, Popravdě se mu do toho vůbec nechtělo. Ale jakmile je jej potom Inocenc dotlačil zpátky do zpovědnice, tak se Remi nakonec tady posadil, hlavu si složil do rukou, a pak se tady zhluboka nadechl.* Stalo se to, že za mnou přišla nějaká Random víla, kterou jsem tedy viděl jenom jednou v životě, ale to bylo jenom proto, že po mně chtěla vytáhnout nějaké informace co se týče newyorského podsvětí, snad proto, že to potřebuje pro svoje vlastní účely, a že potom sleduje, jak se co vyvíjí, no prostě podle mě strašný kraviny. K tomu, jsem jí řekl jen to, co je veřejně dostupný. Nic osobního jsem jí neřekl. No, a když jsem jí potom potkal podruhé, tak mi nasadila do hlavy brouka, že vílí podstata je ta, že jsme sexuálně aktivní, a že pokud když se s ní vyspím, a nebudou tam žádný city, tak to vlastně není to že bych Ales podváděl, ale to že jsem prostě a jednoduše víla. To se stalo. A já debil jsem se nechal samozřejmě stáhnout, a vyspal jsem se s ní. *Pronesl Remi.*
*Inocenc se spokojeně posadil a poslouchal mladého féra, ta víla o které mluvil se mu vůbec nelíbila. Chápavě přikývl.* Pověz mi, Remi, upřímně, jak ses cítil, když jsi s ní spal. Jaký byl důvod, že jsi se dotkl jiné?
*Remi se zaposlouchal do jeho otázky, a poté vykulil oči.* No jestli míříš k tomu, že jsem to už delší dobu plánoval, nebo že jsem byl nějak nespokojený s Aless, tak v tom nic roli nehrálo. Bylo to prostě spontánní, tak jako to bylo spontánní vždycky ještě předtím, než jsem jí poznal. Prostě kolem mě prošla žena, která mě začala svádět, a která ještě k tomu začala podporovat tu mojí část, která nevěděla co dělat. Víš, já už od úzkého věku žijí na zemi, a tak nějak to co dělají a nedělají víly, tak to mám ještě pořád v mlze, a poznávám to, takže si v tom nejsem jist. Nebyl to úplně dobrý pocit, ale nebyl to zase úplně nejhorší pocit. Bylo v tom něco, s čím bylo mé nitro spokojené, a zase něco, s čím bylo méně nitro naopak ve velkém rozporu. *Vysvětlil mu Remi své pocity.*
*Inocenc přikývl, ale mračil se. Nelíbilo se mu, že tak snadno podlehl.* Budeš se muset naučit ovládat, bratře, protože to, co jsi udělal bylo vůči tvé ženě nefér a měl bys jí to říct. *Zvedl ruku.* Já vím, že se bojíš nebo stydíš nebo dokonce nestydíš, to je tvoje věc, ale prosím, nesnaž se to svést na vílí náturu. Ano, přiznám se ti, že moc rád flirtuji, ale to neznamená, že se nedokážu zastavit.*
*Remi poslouchal, a čím více jej poslouchal tím víc v sobě cítil výčitky.* Takže jsem prostě chuj. *Pronesl, a pak se složil hlavu do dlaní. *Já jsem to věděl, já jsem věděl že jsem to úplně pokazil, co si o mě teďka bude asi Aless myslet? Co budu dělat, jak to mám vůbec zastavit? Protože jak říkám, není v tom nic, že bych s ní byl nespokojený, prostě to přijde. *odfrkl si Remi zničeně, a nesouhlasně nad tím zavrtěl hlavou.*
Nejsi chuj, Remi. *Zasmál se Inocenc, tomu výrazu.* Jsi jen mladý a zbrklý i já takový býval. *Vstal a vyšel ze zpovědnice.* Pojď, projdeme se, chlapče. *Nečekal jestli ho bude fér následovat, ale upřímně se mu uleví a oddychne si, pokud za sebou uslyší jeho kroky.* Teď se prosím neuraž, ale vím, co se stalo mezi Dominicem a Aless. To, že ses vyspal s onou dámou, nebyl to jeden z důvodů, proč jsi jí podlehl? To, že tě i Aless podvedla s jiným?
*Remi vyšel za ním, byl rád, že Inocenc zvolil trošičku uvolněnější způsob povídání. Potom, dyž jej dohnal, tak se připojil po jeho boku, a poslouchal, na co se je jej ptal.* O té situaci určitě vím. Ale nebylo to určitě o tom, že bych se jí chtěl nějak mstít, nebo jí to snad vrátit. Ne, to si myslím že na to žádný vliv nemělo. To bych si ani nedovolil. To, co se jí stalo beru jako dost choulostivou záležitostí, která se stát neměla. *Pronesl na pravou míru mladý fér.*
S tím naprosto souhlasím a měl bys vědět, že se mi nelíbí, že to můj přítel někomu udělal. Osobně doufám, že už to taky nikdy neudělá, i kdybych se o to měl zasadit já sám. *Pověděl mu upřímně a potom se na něj otočil.* Tak proč jsi jí to ještě neřekl, Remi? Věř mi, že pokud je pravda to, co jsi řekl o té ženě, tak je to pěkně vypočítává mrcha a ty hraješ o čas. Mohla by to použít proti tobě.
*Remi se na féra podíval, a poté vykulil oči.* Počkej, Dominic, chceš mi říct, že je tvůj přítel? *Optal se, ale potom už jenom zavrtěl hlavu, a tohle téma tak nějak přešel. Teďka pro něj bylo stěžejní to, co měl se svojí dívkou.* Já nevím, ssi jsem se ještě bál, nebyl jsem si sám v sobě jistý, tím, co se děje, co se může stát, a co se vlastně stalo. Potřebuji si asi, nebo potřeboval jsem si udělat jasno nejprve sám v sobě, než s ní o tom budu mluvit. *Uvedl na pravou míru mladý fer.*
*Inocenc se musel jeho výrazu uchechtnout.* Ano, je to můj přítel. *Pokrčil rameny, sám nečekal, že si nějakého najde, natož upíra.* Chápu, že sis potřeboval ujasnit, co se stalo, ale teď mě dobře poslouchej, Remi. Ano, víly mají slabost pro flirt a sex, vyžívají se v něm víc než lidé, ale pokud někoho miluješ, dokážeš to potlačit a nebo se s ním domluvit.
*Remi se na něj podíval, a poté mu odkýval jeho slova.* Ano, přesně něco takového mi řekl i můj známý, taky fér, poté co jsem mu tedy řekl, co se stalo. Řekl mi že my víly k tomu máme mnohem větší sklony, a že je pro partnera dobré, aby to věděl, tak je dobré vidět to jak s tím on bude nakládat, a poté si uvědomit to že pokud se odevzdám někomu, kdo není víla, a není na to tak nějak zvyklý, tak je to samozřejmě jinak, jasně, jasně, jasně. Jo, takže teďka za ní prostě jít, a nějak si s ní o tom popovídat. Jo dobrý, to by snad neměl být takový problém. Budu doufat, že to tak nějak pochopí, a že to bude v pořádku. *Odfrkl si Remi a pak se na fera podíval.* Ale děkuji moc za pomoc, asi jsem potřeboval nějaké ujištění, ještě od druhého člověka. Děkuji.*
Nemáš zač, Remi. *Inocenc se zastavil a usmál se na něj. Položil mu ruce na ramena.* Ta žena, kterou máš doma tě miluje nadevše. Není nic, na čem byste se nedokázali domluvit. *Ujistil ho a poplácal po tváři.* Možná s tebou chvili nebude mluvit, ale myslím si, že ty už vymyslíš, jak se jí omluvit. *Mrknul na něj šibalsky a pološeptem dodal.* Využij svou vílí náturu.
*Remi fera poslouchal, a tak nějak se začínal vzhlížet v jeho slovech. Doufal, že to nějak pomůže, že to Aless vezme, a že z toho nebude zas tak velký oheň na střeše. Přeci jen, on nebyl úplně obyčejný člověk, a tohle bylo něco, s čím bojoval. Ale dokud tam byly city, které plánuly pouze a jen k Alessandře tak doufal, že by to nemuselo být tak velké dilema. Pak se podíval na féra naproti sobě a usmál se.* Zkusím, co bude v mých silách, zkusím maximum. *Pronesl, a pak se na něj usmál.* No ale jsem upřímně dost rád, že jsem na tebe dnes narazil. Mohl bych tě na oplátku někam pozvat? Nebo pro tebe něco udělat? Tohle mi opravdu hodně pomohlo. *Pronesl uznal Remi.*
Za mnou pomoc se mi odvděčíš tím, že půjdeš za Aless a všechno jí řekneš. *Usmál se na něj Inocenc a stiskl mu povzbudivě rameno. Byl hrdý, že si to fér uvědomil a hlavně byl za oba novomanžele rád.* Ne, děkuji. Mám tu ještě práci, uvidíme se jindy. Na. Tady máš moje číslo. *Odmítl jeho nabídku fér, ale podal mu vizitku, potom se s ním rozloučil a zmizel v útrobách kostela.*
*Remi si převzal číslo, ještě jednou se na něj s úsměvem podíval a pak zmizel směrem k domovu i on.*
*Klekla si k němu, když si ho prohlížela. Rozhodně bylo dobře, že jeho tělo bylo zpět v lidské podobě.* Už dobrý *Uklidnila ho a zraněnou ruku si držela u těla. Neměla po ruce nějaké bylinky a ani na hotelu, takže to bude muset teď zvládnout na nějaké lidské masti a lécích. Nechtěla se ho ptát, co se stalo už tak vypadal dost vyčerpaně.* Měl by ses pak dostat domů, co nejdříve... *Tady ho to rozhodně i oslabuje. Nakonec si z kleku k němu sedla pohodlně. Nebyla jí nijak zvláště zima a nehodlala ho tu nechávat samotného.*
*Po chvilce Kayn konečně otevřel oči, a podíval se na ni, když mu to potom dovolilo tělo, tak jí pokýval hlavu.* Děkuji. *Pronesl pouze, a ještě chvilku ležel, než se konečně pokusil se nějak pohnout. Nadzvedl se na rukou, ktere se mu ještě pořád chvěly, a prostupovala jimi stále bolest, která ale i tak ustupovala. Nakonec se podíval na Elisu.* Jsi zraněná. *Zkonstatoval zřejmy fakt, a pak se na ní podíval.* Tady kousek od nás je portál do Faerie. A kousek od portálu do zimního dvora mám ještě starý úkryt, ve kterém mám nějaké věci, přesně kdyby se stalo tohle, já si potřeboval rychle vrátit do Faerie, a byl zraněný tak abych nemusel jet dálku až do vévodství. Pojď se mnou, něco ti dám na tu ruku, aby se ti to rychleji zahojilo, a vysvětlím ti, co se stalo, pokud chceš. *Pronesl, a poté se pokusil vstát.*
*Trochu se vzchopil, když si ho ještě pořádně prohlédla očima, ale vypadá to, že to bude lepší a lepší teď* Nemusíš děkovat *zašeptala k němu a zraněnou rukou ho pohladila po vlasech* Ale vyděsil jsi mě o tom žádná *pokusila se zavtipkovat a následně se podívala na svoji ruku, která byla znatelně popálená.* Nic vážného *Konstatovala, i když bolest to byla, jako kdyby jí někdo bodal jehličky do kůže a vnímala teplo, které ji prohřívalo kosti na tom místě.* Pomůžu ti do portálu *Neměla s tím jediný problém a pomohla mu i vstát* Nevím, jestli chci do Faerie, ale něco na bolest by se hodilo a nebudu popírat, že mě zajímá to, proč se tohle dělo *Nebylo to normální a běžně se tohle vílám opravdu nestává. Působilo to jako nějaká kletba nebo hodně zpackaná alchymie, kdy si zahrával zřejmě s něčím s čím neměl.* Zvládneš chodit? *Nechtěla ho podceňovat, ale tohle vědět potřebovala, aby mu mohla být oporou.*
*Kayn se nechal podepřít, muselo to vypadat vtipně s jejím vzrůstem to a jeho dvěma metry to, jak jej podpírala, ale nechals e podepřít. Nechals e pak zvednout a opřel se o ní.* jen ti dám něco na bolest, není to odtama daleko, neměj strach. *Pronesl, tichým hlasem, zatímco se začal belhat směrem, kde byl portál a došel až k němu.* NO, není to moc hezký, ale tak, nenechám tě bez vysvětlení. *Pronesl, a hned na to společně s ní prošel portálem, který by je měl vzít do faerie.*
Dobrá to beru *Odvětila s tím, že mu pomohla k portálu. Byla chvilku dost nejistá. Už dlouho nenavštívila svůj domov odkud pocházela *Tak jdeme *Vstoupila do světa, který ji byl už možná více cizí než svět civilů. Jenže bez okolků se mohla projevit ve své formě. Bělma měla černé a na hlavě rohy, které byly mírně zvlněné. Vydechla při tom blaženém pocitu, kdy pocítila energii, ale ani tohle by jí nepřesvědčilo v tom zde zůstat.* Takže kudy? *Koukla k němu a měla bělejší kůži než ve světě živých. Působila ještě více křehce, i když nyní byla ve své podobě, ale za to byla mocnější a měla už léta za sebou, aby se nebála kdekomu postavit ve své pravé formě. Její síla i fyzicky byla znatelnější a neměla problém udržet Kayna.* Přesun
*Dominic tak nějak potřeboval vědět, že je Inie v pořádku. Nevěděl proč, najednou se musel ujistit o tom, že je vše tak, jak má. Proto večer, jakmile zapadlo slunce zamířil k jeho místu bydliště, doufajíc, že bude fér doma. Nejenom, že se chtěl přesvědčit, že je v pořádku, ale také tak nějak cítil, že jej potřebuje. Potřeboval cítit jeho náruč, jeho polibky, a potřeboval to sobecky co nejdříve. Inie mu chyběl. Když dorazil na místo, tak zaklepal, zazvonil a čekal, co bdue dál.*
*Inocenc zrovna vařil večeři, měl chuť na čerstvé italské těstoviny u toho poslouchal Dvořáka a byl nadmíru spokojen. Lawrence se rozvaloval v pelíšku a spokojeně pochrupoval. Inocenc zavrtěl hlavou, ale usmíval se. Dnes strávil den příjemnou ranní mší a potom už měl volno, proto si zalezl domů a oddal se čtení Danteho a nostalgickému vzpomínání na Itálii. Dnes mu jeho domovina chyběla víc než obvykle a on se rozhodl, že si koupí letenky a zajede si na týden pryč. Zrovna si nandával na talíř porci, když někdo zaklepal. Položil talíř a s mírným povzdechnutím šel otevřít.* Ano pros– *Větu nedořekl, stál tam Dominic.*
*Dominicovi zaplesalo srdce, když zaslechl kroky. Jakmile mu poté Inocenc otevřel, zadíval se na něj a usmál se.* Ahoj, Inie. *Hlesl, hledící na něj a spokojeně zavrněl.* Mohl... Mohl bych dál? Promiň, že jsem tě tak přepadl, ale... Tak nějak tě.. Potřebuju, a chyběl jsi mi. *Pronesl, hledící na Fera a kdyby mohl, tak by byl teď rudý jako rajče.*
*Inocenc se překvapeně podíval na Dominica. Rozhodně ho nečekal, ale nemohl říct, že by mu jeho přítomnost vadila. Sice měl dnes naladu na ticho a samotu, ale na tohohle muže si vždycky čas najde.* Ahoj. *Zašeptal a jeho hlas byl mírně ochraptělý, jak celý den skoro nemluvil. Byl to půli těla nahý, bosý a na bocích mu visely volné vlněné kalhoty.* Samozřejmě, že můžeš dál. *Usmál se na něj laskavě a uhnul mu. Jeho nervozita ho stále udivovala.*
*Když jej pozval dál, jeho srdce o to více ještě zaplesalo. Jakmile vešel, tak chvilku, ale skutečně pouhou chvilku jen mlčky stál. Pak se zadíval na Fera, a než by si to mohl nějak rozmyslet, tak k němu došel, jednu ruku mu položil zezadu na krk, druhou si jej přitáhl za pas a hladově se vrhl na jeho rty. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* Promiň, nechtěl jsem po tobě takhle skočit, jen... Pociťuju vcelku silnou absenci... Tebe. *Vysvětlil upír.*
*Inocenc byl dnes v klidovém režimu, proto nestihl ani zareagovat, když se na něj Dom prakticky vrhl. Kdyby se hned neodtáhl, třeba by mu ho i stihl opětovat.* Já... *Zasmál se a na nic jiného se nezmohl, prostě si ho znovu přitáhl a pořádně políbil.*
*Další věc, jež jej dnes příjemně překvapila. Jakmile ucítil, že mu fér polibky vrátil, tak spokojeně zavrněl do jeho rtů. Ihned na to začal stahovat své sako košili zatím nerozepínal a tiskl se k víle.* Chyběl jsi mi, moc. *Zopakoval Dom znovu, prostě nějak cítil, že to zopakovat potřebuje, než se opět začal věnovat jeho rtům.*
Ty mě taky. *Zasténal mu do rtů a myslel do vážně.* Ale, zase se ti musím přiznat. Jsem nepoučitelný hlupák, který si prostě nedá říct. *Zavrtěl nad sebou hlavou. Nechtěl kazit tu hezkou chvíli, ale věděl, že jestli se mu nepřizná teď, nepřizná se nikdy. A on svému příteli nic tajit nebude. Opřel si čelo o jeho.*
*Dál mu věnoval polibky, tiskl se k němu, a když pak začal fér mluvit, na moment se zarazil, ale hned na to se opět nechal polapit vášní. Pak se ale přeci jen zarazil. Jemně se odtáhl, ale tak, aby si mohl opřít své čelo i on o to Jeho.* Co se stalo, Inie? *Hlesl tiše Dom.*
*Inocenc si povzdechl.* Pamatuješ toho čaroděje, se kterým jsem posledně tak nestoudně flirtoval. Nedávno jsem ho potkal znovu a políbil jsem ho. Bylo to hlavně kvůli tomu, abych ho vysekal z problému, do které se zapletl, ale na druhou jsem to chtěl zkusit. Co to se mnou udělá. Promiň. *Odtáhl se od něj a cítil se nadmíru znechucen sám sebou. V poslední době mu to v Hiramově přítomnosti ujíždělo na jeho vkus až moc. Hlavně když před sebou měl toho nádherného upíra, jeho upíra.*
*Jakmile Dominic uslyšel to, o čem to bylo, že to bylo opět o onom čaroději, tak se jemně odtáhl a zadíval se mu do očí. Nevěděl, co říct, nevěděl, jak zareagovat, cítil jen, jak jej v ten moment bodl silný osten žárlivosti. Hleděl na něj, neschopen slova a nakonec si povzdechl.* Já... Asi... Nevím... Co... *Zakoktal se a pak se posadil na židli kousek od něj a sklopil hlavu.* Já nevím, já v téhle situaci nebyl... Ale... Nevím, jestli mi v tom je dobře. *Hlesl tiše.* Žárlím, cítím to na sobě, protože... Protože tě.. *Slova se mu ale zasekla v krku.*
*Inocenc měl pocit, že mu pukne srdce. Cítil se tak hloupě, přesto pořád nevěděl, jestli lituje toho, že Hirama políbil.* Prosím, odpusť mi to. *Když slyšel, že Dominic žárlí, polila ho vlna horka. Ještě se necítil dobře, když slyšel, že na něj někdo žárlí, obyčejně to nesnášel. Pak uslyšel jeho poslední slova a on před něj klesnul na kolena a položil mu ruce na tváře.* Můj bože, tebe nejde nemilovat, zlato. Nemáš na co žárlit. Když jsem ho políbil, byl to způsob, jak nás z toho vysekat. Políbil jsem ho, protože jsem chtěl zkusit, jestli bych k němu dokázal cítit něco víc. Protože se ve mě něco změnilo a já jsem z toho zmatený. Hiram je můj přítel a byl v tom chtíč a nic jiného. Nebylo v tom to, co mi dáváš ty. *Pohladil ho. Hleděl mu do očí.* Pochopím jestli mi dáš do nosu a na místě se se mnou rozejdeš. Je to jenom na tobě, budu respektovat tvé rozhodnutí, ale jenom kvůli tomu, že jsem se do tebe kurva zamiloval a nechci ti víc ublížit, než už to dělám. Nesnáším se kvůli tomu.
*Dominic se na něj ještě chvilku díval, ale nakonec k němu klesl na zem na kolena, vzal jeho tvář do dlani, načež se mu chvilku díval do očí. Sledoval tam vše, či by tam mohl najít, snažil se tak nějak rozluštit vše, o by tam mohlo být.* Miluju tě, Inocenci. *Hlesl, a hned poté se k němu sklonil, aby jej políbil na rty.*
*Inocenc ho pozoroval a své emoce si nenechával pro sebe, nesnažil se je skrývat. Úlevně se zasmál a z oka mu utekla zbloudila slza.* To je to nejhezčí, co jsi mi mohl říct. *Zašeptal než ho políbil.*
*Dominic se na něj usmál, více se k němu natiskl a pak spokojeně vydechl.* Protože to je to, co cítím, Inie. *Hlesl, a nato se přitiiskl na jeho rty, tak, jako fér na ty jeho. Hladil jej po těle, užíval si jeho přítomnosti a toho, že tu dnes vůbec může být. Byl vděčný za to, že může takhle někoho naitisknout do náruče.
*Inocenc se zářivě usmál a srdce mu plesalo radostí. Strhal z Dominica košili a objal ho kolem krku.* Tak to mám nesmírné štěstí. *Podíval se mu do očí a nechal zmizet svou iluzi, kterou nevědomky nasadil, když otevřel dveře. Na hlavě mu vyrostli rohy a oči se rozzářili.*
*Jakmile před ním fér stál v jeho pravé podobě, tak se upír neubránil tichému, slastnímu zavrčení. Hned na to se k němu přitiskl, jednou rukou pohladil jeho rohy, zatímco tou druhou jej objal kolem pasu. Poté už jej natlačil an nejbližší plochu, co našel, což byla pro ně pohovka. Když pak poté ležel, mspokojeně utahaný, ale zkrátka a jednoduše unešený silou okamžiku, tak se na féra podíval, natáhl se a vtiskl mu vroucný, zamilovaný polibek. pak ale přeci jen znejistěl.* Mlhu se tě na něco zeptat?
*Fér slastně vzdechl, když Dominic přejel dlaní přes jeho rohy. S radostí se nechal pohltit vášní, kterou si na něj Dominic přichystal. Když potom vedle sebe leželi, Inocenc si najednou vzpomněl na chladnoucí jídlo na lince. Měl hlad, ale nechal to plavat, když se upír osmělil zeptat.* Samozřejmě.
*Dominic, trošku zmaten i svými pocity, a hlavně tím, co se stalo, se nadzvedl na loktech.* Potkal jsme se s Alessandrou. Včera, Bylo to setkání krátké, a vyjela na mě s tím, proč jsme jí udělal to, co jsem udělal. Bál jsme se jí to říct, jelikož jsem nevěděl, jestli, jak jsem ti říkal, nějak netáhne s Emettem, ale pak mi řekla, že Emett je pryč, že je mrtvý. Tak nějak jsme měl možnost se jí omluvit, ale já to neudělal. Řekla mi, že je jí tebe líto, že se mnou něco máš, a po té větě jsem nebyl schopen ničeho, jen odejít. Chci se jí omluvit někdy jindy, ale..... ta její věta.... možná to bude znít divně, ale já si nemůžu pomoct...přijde ti, že založeno na mých činech si tě nezasloužím? *Otočil k němu Dominic svůj zničený, zoufalý pohled.*
*Inocenc se zamračil a posadil se. To, co mají mezi sebou on a Alessandra je jenom jejich věc, on jenom dohlédne na to, že se nepozabíjí navzájem.* Ty i já děláme chyby. Alessandra zná moje hodné já, ale ty znáš i to, které chybuje, kterému to občas ujede. Nelíbí, žes ji zneužil, ale soudit že za to nebudu. Ani já nejsem svatý. *Pokrčil rameny.*
*Jak jej tak poslouchal, trochu se mu ulevilo. I tak si pak tiše povzdechl.* Chtěl jsme to odčinit, měl jsme možnost, ale jak to řekla, tak jsem měl před očima rufo a raději jsem zvolil ústup. Chápu, jaké to ptro ni muselo být, teď, když vím že Eemettt je pryč, za ní pak půjdu s větším klidem a pokorou, ale tamto...nechci o tebe přijít, nechci tě zklamat. *Pronesl upír.*
*Fér svého partnera pohladil po vlasech.* Nebudu ti lhát, Dome. Všechno jednou končí a je jedno jestli to potrvá týden nebo další století. Všechno má konec, když tohle víš, vážíš si potom každé společné chvíle a já se tě v brzké době nehodlám vzdát. *Políbil ho na spánek.* Jsem rád, že se jí chceš omluvit a chápu jí, že ti chce utrhnout hlavu. Jestli chceš, můžeme za ní jít spolu. Budu tvoje morální podpora a taky se postarám, abys odešel se všemi končetinami. *Zachechtal se.*
*Dominic se na něj podívala a usmál se. pak pokýval hlavou.* To by bylo moc fajn, ocením tvou pomoc. Normálně bych se toho nebál, ale tohle je i na mě až...moc. *Uchechtl se, a pak si k férovi lehl, položil si hlavu na jeho rameno a spokojeně vbydechl.* Teď se mi ale trochu ulevilo, abych pravdu řekl. *Přiznal upír a koukl se pak na něj znovu.* A jak jsi řekl, ani já se tě nechci v blízké době vzdát, můj milý. *Usmál se.*
Tak to mám radost, protože já se nikam nechystám. *Zasmál se a přimkl se k němu, a pak mu velice nedůstojně zakručelo v žaludku. Praktický celý den nic nejedl a po nynější námaze se tělo dožadovalo přísunu energie.* Promiň, mám hlad. *Jemně se mu vykroutil a jenom se natáhl pro válející se kalhoty. Došel k lince a znovu zapnul plotnu, aby začal ohřívat těstoviny. Nesnášel jídlo ohřáté v mikrovlnce.*
*Dominic se na něj usmál, a poté pokýval hlavou.* Jo v pohodě, nic se neděje, však se najez. To já jsem tě tak nestydatě přepadl, takže nemám teďka vůbec žádne právo na to si nějak klást podmínky. *Zasmál se upír, a podíval se po té na féra. Poté vstal, došel za ním do kuchyně, kde se posadil na židli, a sledoval lišáka, který za nimi došel taky.* No a jak jsi se jinak měl ty, za tu dobu, co jsme se neviděli? *Optal se.*
*Kazatel stal zády k němu a připravoval si jídlo, napil se ze sklenky vína. Dominic musel mít výstavní pohled na svaly na jeho zádech, které se při každém pohybu napínaly.* To tedy nemáš. *Pošťouchl ho Inocenc a vytáhl z lednice pytlík krve. Od té nehody má v lednici alespoň tři sáčky čerstvé krve. Podal ho partnerovi a mrknul na něj.* Měl jsem zajímavý týden, profackoval jsem Remiho, zachraňoval Hirama, abych ve finále dostal rybou po hlavě a zůstal stát zmáčený na břehu jezírka uprostřed ničeho, ale jinak nic zajímavého. Co ty?
*Dominic jej poslouchal, a kroutil nad jeho zážitky očima.* Páni, tak to bych do tebe asi neřekl. Jeden by řekl, že máš docela poklidný život, který se netočí moc kolem žádného spěchu, násilí, a podobně. *Zasmál se se Dominic, a pak si od něj převzal s úsměvem balíček krve.* Rybou po hlavě? Počkej to je asi věc, co mě na tom zaujala nejvíce. Povídej. *Vyzval její s úsměvem na rtech upír.*
*Inocenc si nandal jídlo a opřel se o linku čelem k Domovi.* Já měl celkem poklidný život, když jsem se sem přistěhoval... Asi první dva týdny... Od té doby se můj život zamotává a zamotává. *Mrknul na něj, rozhodně nelitovala tohohle uzlu. Potom mu povyprávěl, jak ho překvapila mladá víla a jak moc ho naštvala. Pořád se trochu styděl za svou prudkou reakci, ale na druhou stranu, kdy jí někdo sprdnul?*
*Dominic jej poslouchal a tak nějak se po celou dobu lehce culil. Nakonec pokýval hlavou.* No tedy, to zní zajímavě, to se musí nechat. No, co se mě týče, já nevím co s tou upírkou, co mám ve sklepě, nemluví se mnou a já ji tam takhle mít nemůžu, asi II dám nekomu do klanu, jelikož to... Prostě nevím, co s ní. *Přiznal pak.*
Budeš muset, sám se o ni věčně starat nemůžeš. *Přisvědčil Inocenc a starostlivě se zamračil. Odložil prázdný talíř do dřezu a přemýšlel co dál. Nakonec do sebe kopl zbytek vína a přistoupil k Domovi a obkročmo se na něj posadil.* Na někoho udělej oči a zbav se jí. Mohla by ti dělat jenom problémy, jestli ti uteče, budeš za to zodpovědný ty.
*Sklopil pohled, zatímco přemýšlel, a hned na to se překvapeně podíval na Inieho, ale ihned se jeho pohled změnil na pohled spokojený, vzal si jej za boky, které stiskl a podíval se na něj.* Zkusím to, jen je v tom problém. A já nevím co teď dělat. Ta Chiara, je nejlepší kamarádka od Remiho a ten je manžel Aless, a za mnou pořád leze Dragos. Kdybych tedy dal Chiaru do klanu Dragosovi, může ji použít jako zbraň proti Aless a Remimu. Zase, když ji dám Aless, tak to bude brát Dragos asi jako podraz... Leda nějakému jinému klanu... Je to pěkná šlamastyka. *Hlesl Dom a povzdechl si.*
Tak jako tak ji Dragos dostat nesmí, zlato. Už teď má dost pák na vás všechny, další už mu dát nemůžeš. *Promluvil výmluvně Inocenc, ale dost těžko se mu soustředilo, když měl jeho ruce na bocích.* Mohli bychom se sejít s Aless a ty jí můžeš všechno vysvětlit, a potom můžeme prodiskutovat, komu tu holku narvat. Tak jako tak by buď musela zůstat s Aless a nebo úplně zmizet z New Yorku. *Přemýšlel nahlas Inocenc.* Tohle bys neměl dělat. *Mrknul na něj Inocenc, když ho Dom pohladil až moc vyzývavě a on se zhoupl v bocích.
*Dominic si ihned všiml toho, v jakém rozpoložení je. Proto jej více stiskl a donutil k lehkému pohybu, načež se i on boky pohl proti jeho klínu.* Pokud se nějak domluvím s Aless, dám ji k ní a jinak bych ji dal prostě k někomu neutrálnímu, někam, kde nebude ani u Aless, ani u Dragose, třeba do klanu1v Bronxu. *Zauvažoval upír.*
*Inocenc mu s radostí vyšel pohybem vstříc a mnohem vášnivěji. Kalhoty už se mu zase napínaly.* Souhlasím, přední bude dostat ji k Aless, ale Dragos ji nedostane. Ani tebe. *Zavzdychal kazatel a znovu se o něj otřel. Bylo zvláštní řešit takové problémy a přitom přemýšlet, že byste si dali další kolo.*
*Dominic si přejel jazykem po rtech a pak si skousl lehce spodní ret. Hned na to se ku zadíval do očí.* Jo, jen jestli tam bude chtít Chi být. Uvidíme, musí se mnou začít mluvit. A když nezačne, prostě ji tam odvedu s tím, že Aless se o ní postara. Když ne kvůli mě, tak kvůli Remimu. To se zvládne. *Uculil se, načež položil férovi jednu ruku na záda, a více jej k sobě natiskl.*
*Fér sledoval, jak si upír olízl rty a nakonec je i skousl, on udělal to samé. Rozhodně začínal být znovu vzrušený. Začal se na Domově klíně lehce pohybovat a tím se třel svou erekcí o tu jeho. Zavzdychal a dal mu ruce kolem krku.* To se zvládne, ale teď na to nebudeme myslet. *Přitáhl si ho do vášnivého polibku a jednu ruku si navedl na bouli v kalhotech. Chtěl, aby se ho dotýkal. Potřeboval to.* Dome. *Zašeptal.* Dělal jsi to někdy s mužem, ale obráceně? *Zeptal se opatrně a doufal, že ho pochopí.*
*Dominic se spokojeně uculil. Hodlal si tohle užít taky, jelikož on sám cítil, jak o sobě dává jeho erekce znát. Spokojeně mu zavrtěl do rtů a mezi zuby stiskl jeho spodní ret. Pak se na něj podíval a uculil se. Jednou rukou si jej stále tiskl k sobě, zatímco tou druhou zabloudil pod jeho kolhoty, aby sám do dlaně uchopil jeho penis. Pak se na něj opět podíval a usmál se.* Je mi skoro dvě stě let. V tomhle nejsem nováček. *Zavrnel, a rázem se k němu naklonil a opět jej políbil, tentokrát na krk.*
*Inocenc hlasitě zasténal a už vnímal jenom jeho ruku, která sevřela jeho úd. Přitáhl si Dominica k sobě a znovu ho políbil.* Dneska chci být nahoře já. *Oznámil mu nesmlouvavě.*
* Dominic se na něj podíval, vyslechl si, co po něm požadoval, co chtěl, a hned na to a úsměvem kývl. On sám za tu změnu byl rád, tohle se mu líbilo, tahle různorodost a to, když i partner dokázal určit směr a být ve vedení. Proto se k němu Dom natáhl, vtiskl mu dlouhý polibek a pak se jemně odtáhl.* Beru
Výborně. *Usmál se spokojeně Inocenc a sklouzl z jeho klína a klekl si mezi jeho nohy. Vytáhl si z kalhot jeho erekci a bez delšího meškání ji zastrčil do úst a začal kouřit. Potřeboval dostat Dominica do nálady. Poslouchal jeho vzdechy a nepřestával, dokud mu Domovo tělo nezačalo dávat jasný náznaky, že se každou chvíli udělá. V tu chvíli přestal a odtáhl se.*
*Dominic byl odevzdaný momentu a tomu, co se dělo. Užíval si to, co mu Inocenc dělal, to, jak si jej podvoloval, užíval si každý kousek z toho, co mu fér dával. Už už by se nechal pohltit vrcholem, když tu fér přestal. Dominic sklonil hlavu, otevřel oči a koukl se na něj.* P-proc? *Dostal ze sebe trhane, snažíc se rozdýchat to, jak mu Inocenc přerušil orgasmus.*
*Inocenc se šibalsky usmál a za ruku ho vytáhl do stoje. Odendal židli a Dominica zády k sobě natlačil na stůl, hladil ho po celém těle.* Protože potřebuju, abys mě prosil, aby ses mohl udělat zašeptal mu do ucha a pomocí své magie mu zabránil odtáhnout se od stolu. Fér odhodil kalhoty a natáhl se do jedné z přihrádek pro lubrikant. Znovu se přitočil k Dominicovi a hladil ho po břiše a zádech. Znovu ho vzal do ruky a párkrát zapumpoval.* Chceš to?
*Dominic vnímal každé jeho slovo, a z každého jeho slova se cítil více a více tak, jak se teď hezky cítit chtěl, jako v Inocencově moci. Užíval si to, a přemýšlel, jak se to asi fer naučil. Nakonec se po něm po otočil, zavrčel a pak slastně zasténal.* Ano, ano prosím. *Přitakal upír.*
Pak ti to tedy nemůžu odepřít. *Zašeptal mu svůdně do ucha a skousl. Užíval si, že jednou zase mohl vést on a rozhodně si to užíval, protože jeho partner sténal a to nemusel ani pořádně použít svou moc. Položil mu ruku mezi lopatky a zatlačil. Pokud se Dom podvolil, skončil přehnutý přes stůl. Inocenc se natáhl pro lubrikant a trochu si jím pomohl. Trpělivě si připravoval Dominica a u toho mu ho mučivé pomalu honil.* Připravený? *Zeptal se udýchaně?*
*Dominica mučil každý jeho pohyb, cítil, že jej potřebuje více a více, intenzivněji a intenzivněji, zkrátka po svém férovi prahl celým svým bytím a potřeboval jej, cítil to. Když se jej pak zeptal, zda je připravený, byla to pro něj jako odměna, jako vytoužená věta, na kterou tak čekal. Právě proto se ne něj pootocil, více mu vyšel svými boky vstříc a kývl na souhlas.$ Ano, jsem. *Hlesl vzrušeně.*
*Inocenc po jeho svolení jenom zavrněl a na nic jiného nečekal a přivlastnil si ho, vášnivě a tak tvrdě, jak mu to upír dovolil. Když potom Inocenc s Dominicem spokojeně ležel v posteli a stále rozdýchával orgasmus, byl nadmíru spokojený. Zase s ním překročil nějakou hranici, která zase o něco posunula jejich vztah.*
*Dominic si to jak jinak, než pořádně užil. Věděl, a každým momentnem se mu více a více potvrzovalo, že svou důvěru vložil do těch správných rukou. Když pak ležel, s hlavou opřenou o jeho hrudník, spokojeně oddechoval. Po chvilce se ale přeci jen odtáhl, tak, aby na něj viděl. Chvilku jen tak ležel, poklidně si užíval moment a kouzlo okamžiku, zatímco studoval každý jeho pohledd, každou jeho grimasu, vše.* Miluju tě. *Hlesl potom upír, s pohledem upřeným do očí féra.*
*Inocenc se zářivě usmál, skoro už usínal, když mu Dominic řekl, že ho miluje. Pohladil ho po tváři.* Ja tebe taky. *Něžně ho políbil a přitulil se k němu.* Víš, těsně předtím, než jsi mi prakticky vtrhl do bytu, jsem uvažoval nad tím, že bych si chtěl zajet do Itálie a taky potřebuju do Švýcarska.
*Dominic se na něj usmál a poté přikývl na souhlas.* Co tam? Máš tam nějaké vyřizování? *Optal se Dominic. On od doby, co se sem přistěhoval z Aljašky, v podstatě nikam necestoval. Byl pořád na jednom místě, tak nějak jsi oťukával terén, ale nikam necestoval. Když nad tím přemýšlel, tak vlastně nikam necestoval ani nikdy předtím. Bydlel v Anglii, poté se přestěhoval do Aljašky, a poté skončil v New Yorku. A to pro něj bylo ohledně cestování tak nějak všechno.*
Mám. *Přisvědčil Inocenc a podepřel si rukou hlavu.* Měl bych ti něco říct, já většinou nikde moc neposedím, na to se připrav, zlato. Do Švýcarska potřebuju do banky a vložit tam nějaké peníze. Itálie je můj domov, jedna moje část by tě tam chtěla mít sebou, ale bojím se, aby ses tam nenudil, potřebuju tam něco zařídit a ti určití lidé by asi nebyly nadšení, kdybych na naše setkání vzal přítele upíra.
*Upír jej poslouchal, a poté naklonil hlavu na stranu.* Dobře, jak tady budeš dlouho pryč? *Zeptal se jej Dominic. Pak se zamyslel.* Budeš tu přes Vánoce? *Optal se.* Nevím, jak moc času budu mít, ale rád bych... Moc rád bych kdybychom spolu nějaký čas před Vánoci, a nebo po nich, strávili spolu. *Vyřkl své přání Dominic.*
*Sledoval Dominica a jeho reakce. V jednu chvíli mu chtěl říct, ať jede s ním, ale rozmyslel si to. Nejdřív potřeboval být sám a všechno si zařídit. Itálie mu chyběla, moc. Bylo to jako díra v hrudi, kterou potřeboval znovu zaplnit, ale musel to napoprvé udělat sám. Avšak rozhodl se i pro další věc, příště vezme Doma s sebou.* Asi týden. Pojedu až po Vánocích a byl bych rád, kdybys byl na Štědrý den se mnou, ale upozorňuji tě. Slavím je 24. *Zachechtal se.*
*Dominic jej poslouchal, a zlehka se usmíval. Pak přikývl.* Dobře, pokusím si udělat čas, pokud to jen půjde. Ale rád bych se s tebou setkal i předtím. Usmál se na něj, a pak se natáhl, aby mu mohlo vtisknout polibek.* Počkej, proč 24? Vždyť se slaví 25 ráno? Nebo ne? *Zeptal se a tak nějak v hlavě sám přemýšlel, jestli on náhodou neudělal chybu ve výpočtech.*
*Inocenc se začal nahlas smát a svalil se zpátky do peřin.* Čekal bych, že jako rodilý Evropan to budeš vědět. Já slavím večer čtyřiadvacetého jako většina Evropy. Za ty roky u sebe slavím dost variant, ale tu americkou odmítám. Uh, teď mám chuť na bramborový salát. *Vzpomněl si na tu středoevropskou pochutinu a hned se mu začali sbíhat sliny. Bude muset zavolat staré známé Anně, aby mu poslala recept.* Takže koukej dorazit. *Přitáhl si ho k sobě a políbil, potom si na něco vzpomněl.* Pojď, vstávej! *Vyhrkl a už se sbíral z postele.*
*Dominic jej poslouchal s očima navrch hlavy když potom ale pochopil, o co se tak nějak jedná, tak jen souhlasně pokýval hlavou.* jo, tak to zní v pohodě. A hele no, my jsme svátky moc neslavili. Nebylo totiž proč, sice jsme je trávili jako rodina, ale co jsme mohli jako chudina oslavovat a dávat druhým. Většinou se jednalo jenom o nějaké drobnosti, něco vyřezaného a vyrobeného, ale neslavili jsme to vyloženě na Štědrý den, ale kdykoliv, když jsme prostě chtěli potěšit naše blízké. *Pronesl s úsměvem Dominic. Potom, jakmile Inocenc vyskočil, tak se na něj překvapení podíval, a udělal to samé jako fér.* Copak?
Tenhle výklad se mi líbí. Osobně zastávám názor, že dnešní Vánoce jsou jeden velký marketing, ale i tak si zazpívám, dám si něco dobrého a kouknu na film. *Pokrčil rameny a navlékl na sebe kalhoty a triko.* Tak šup, zlato. Něco pro tebe mám. *Hodil po něm nějaké oblečení a pokud ho Dom následoval, tak si nazul papuče, popadl klíče od bytu a zamířil po schodech dolů. Inocenc svižným tempem sbíhal schody až se dostal do garáží. Otevřel dveře a nechal vejít Dominica, pak mu ukázal, aby s ním šel do vzdáleného rohu. Když tam došli, upír si mohl všimnout motorky a potom něčeho zakrytého plachtou.* Tohle jsem ti sehnal, ber to jako takový předvánoční dárek. *Zašeptal mu do ucha, přešel k plachtě a strhl ji. Pod ní se objevil Chevrolet Impala z roku 1969 s černým nátěrem, který házel rudé odlesky.* Tvůj model jsem nedokázal takhle narychlo sehnat, ale vzpomněl jsem si, že jeden můj známý měl alespoň tuhle krásku a byl ochotný ji vyměnit za jeden určitý kus v mé sbírce.
*Dominic hleděl na to, co před ním fér odhaloval. Tak nějak mu i zapomněl odpovědět na jeho větu, byl jen paralyzovaný tím, co viděl. Kdyby mohl, tak snad i zalapala po dechu. Pak se na fera podíval, a dal si ruku před rty, snad aby nevyjrkl nadšením.* No abych řekl pravdu, tak moje auto už se mi vrací, model jsem sehnal, ale potrvá to prý ještě pár dní, než jsem dorazí. Každopádně, to je ale vedlejší. Protože tady to, to je zatracená kočka, a i kdybych na krásně měl dvě, tři auta, tak tohle pro mě je něco úžasného. *Pronesl, pak došel k férovi, a zadíval se na něj.* Děkuji moc, ani nevíš, co to pro mě znamená. Tohle je úžasné, zkrátka dokonalé, i když, pramálo dokonalé by to bylo, kdyby to bylo bez tebe. *Pronesl, a pak mu vtiskl dlouhý polibek. Pak od něj ale hned odskočil, a začal běhat kolem auta, zatímco jej obdivoval.* No páni Podívej se na tohle, na tohle, a na ten lesk, na tu barvu, no to je super! *Byl jako malé dítě, co dostal novou hračku.*
*Inocenc si užíval Dominicovu dětskou radost. Zavrtěl hlavou a s úsměvem se opřel o motorku. Nechával ho, aby si ho dostatečně prohlédl.* Na. *Hodil mu klíčky, na kterém byl projistotu i talisman pro štěstí.* Jen mi slib, že budeš opatrný. *Věděl, že mu tím udělá radost, ale pořád se bál.* Měl bys na tuhle fešandu být dost opatrný, nátěr je originál z roku 69 a je jedna z prvních, která sjela z linky. Byl to dost poklad pro mého známého, ale s radostí ji vyměnil za jeden model auta z roku 1933. Byl to jeden z tří plně funkčních modelů na celém světě. *Řekl, když zavolal Charliemu, že chce jeho Impalu, nechtěl mu ji dát, ale stačilo se zmínit, že je ochotný ji vyměnit za Lady - tak té krásce říkal -, mohl přetrhnout. Když mu ji předával, vzdával se hotového jmění a upřímně i dost vzpomínek. Bylo to jedno z mála aut, která si nechal i po té nehodě.*
*Dominic šikovnym obratem chytil klíčky, a poté se podíval na féra.* Zatraceně, zní to ještě lépe, než to vypadá. Tím nechci říct že by to vypadalo nějak nedůstojně nebo tak , pořád tomu jen nemůžu uvěřit. *Pronesl, načež nasedl do auta, vložil klíčky do zapalování, otočil, a nastartoval motor. Jakmile uslyšel onen vábný zvuk, tak se spokojeně uculil, a poté se podíval na féra.* Vím že na to moc nejsi, ale nechtěl by jsi se svést? *Optal se pak k němu došel, sklonil se zlehka k němu, a hodil po něm doslova štěněčí pohled.* Prosím, pojedu opatrně. *Přislíbil mu upír nadšeně.*
*Inocenc protočil oči a dramaticky vzdychl. Předstíral jistou otrávenost, ale ve skutečnosti byl jenom vyděšený k smrti. Pořád měl problém s auty. Zhluboka se nadechl a podíval se na Doma. Těm jeho očím nešlo odolat.* No, co s tebou nadělám... Ale pojedeš opatrně. *Upozornil ho a už si sedal vedle něj, ukázal mu směrem k východu.*
*Jakmile Inocenc svolil, Dominic si vesele poskočil. Pak přešel ke dveřím spolujezdce, jež férovi galantně otevřel.* Tak prosím, pane,. *Mrkl na něj. Pokud tedy fér nastoupil, Dominic za ním zavřel, sám nasedl na místo řidiče a pak už jen poslouchal motor. Pokud pak nějak Inie otevřel dveře od garáže, pokud to mělo být manuálně, nechal se navést a udělal to sám upír, tak vyjeli do noci.* Tohle je fakt skvělý. *Pronesl nadšeně.*
*Inocenc s jemně nervózním úsměvem nasednul na koženou sedačku a navedl Doma k vratům, otevřel je dálkovým ovladačem, a pak už se projížděli upírovým novým autem spícím New Yorkem.* Mám radost, že ty máš radost. *Mrknul na něj a sledoval jeho zářící profil.*
*Upír se na féra vedle sebe otočil a zadíval se na něj s úsměvem na rtech.* Radost? Tohle je více než radost. *Pronesl, načež si ještě natáhl, aby jej políbil, a pak už se věnoval silnici před sebou, načež vyjel v autě do světel nočního velkoměsta.*
*Inocenc se jenom usmál. Po dlouhé době si užíval jízdu autem zářícím městem. Neustále pokukoval po šťastném Dominicovi, jakoby by byl světlo a on můra a prostě si nemohl pomoct. Pohladil ho po vlasech. Doopravdy byl šťastný. Rozhodně vezme Doma do Itálie. Projížděli se tak dlouho, dokud jim to noc dovolila. Potom se rozloučili a Inocenc šel bez spánku do práce.*
*Nakonec se s ním rozloučil i on, načež se vrátil zpět domů a pustil se do dalších ze svých prací.*
*Dominic se procházel ulicemi Manhattanu, než nakonec zastavil u jednoho z parku, kdy se měli s Bát a Elaine potkat. Posadil se na jednu lavičku, na nohy si přitáhl tašku přes rameno, ve které měl schovaný dárek pro Nat, a jen se tak díval na projíždějící auta kolem sebe, a případně sledoval jakékoliv případné nebezpečí, které by se mohlo objevit. Nechtělo se opět postavit do té situace, když by je někdo napadl a on je musel bránit, alespoň se jím chtěl proto vyvarovat. Pořád si vzpomínal na to, co se mu stalo nedávno, a i na to co se mu stalo když byli s Nat, a napadli je vlkodlaci. Proto tedy doufal, že dnes to bude poměrně klidné.*
*Natalie utíkala před bandou lidí a rychle skočila do sněhu vedle něj. Díky tomu že to byl prašanu tak se schovala snadno. Po chvíli co odešli tak vystrčila hlavu* Hovada...člověk nechtěně do nich vrazí na trzích a oni pak chcou jim vymlatit duši z těla! A Hele čau Dome! *Elaine za ní doběhla a povzdechla si úlevou* Natalie nemůžeš takhle utíkat!!
*Dom se na dívku, která skočila vedle něj do sněhu, podíval, a překvapene a vykulil oči. Hned na to nad tím jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, ale i tak se usmíval.* No, mohl jsem čekat bizarnější příchod? *Optal se a pak se uculil od ucha k uchu než se natáhl, popadl dívku za ruce, a vytáhli ze sněhu nahoru.* A ahoj Nat
*Natalie se usmála a koukla na nej* Ne! Ale voni by mi jinak fakt Daly do nosu..Všimla jsem si že ses zakoukal na partu upírů a pak si zmizel, tak jsem si uvědomila že to jsou ti nesprávní lidí o kterých jsi mluvil..tak jsem vytasila svoje herecké nadání a srazila jsem je k zemi, jedno jsem zlomila nos a druhému jsem šlápla na rozkrok..pak si mě dneska našli a naháneli mě po celém newyorku! *Vysvětlila Natalie a objala Dominica pevně* Jak ty mi chyběl..
*Objal i Dominic, a tak nějak poslouchal, co mu říkala. Hned na to jí od sebe ale odtáhl a podíval se jí do očí.* Nat, já si moc vážím tvé pomoci, ale do tohohle se prosím nemontuj. Nech je na pokoji, to co se stalo, je jen mezi námi, a nechci, aby do toho zavedli i tebe. Slib mi že to tak necháš, a nebudeš se k nim dal angažovat. Prosím. *Pronesl, a prosebně se na ní podíval.*
Jen jsem chtěla-..Jo slibuji.. *Nat se podívala dolů že studu a pak se usmála* Ale mě se jen tak nezbavíš a ty to víš *Nat vytáhla náhrdelník z kapsy* žraločí zub s mědí! Jako dáreček protože silně pochybuji že budeš mít čas strávit vánoce se mnou..*Nat se otřepala aby shodila sníh a zasmála se* jak ses měl?..táhne z tebe víla takže návštěva u přítele?
*Upír se na dívku zadíval, a pak se jemně usmál.* Není to kvůli tomu, že bych si tvé pomoci nevážil, je to spíše kvůli tomu, že ti upíři jsou nebezpeční, a nerad bych tě do něčeho takového zapojoval. Chci, aby jsi byla v bezpečí. *Oznámili svůj pravý účel toho, proč to dělal, a pak se podíval na dárek který mu podala.* Páni, to je moc hezký. Hele, já pro tebe taky něco mám. *Pronesl, a potutelně se usmál poté poklepal na svou tašku, kterou měl hozenou přes rameno, a tu ji podal.* Máš to raději s tou taškou. Kdyby se s ním něco stalo, tak dej určitě vědět. *Mrkl na ní. Vevnitř se totiž nacházel krásně a úhledně zabalený zbrusu nový notebook který měl přímo vyloženě hrací procesor a grafiku. pak se usmál.* No jo, byl jsem u něj, Dostal jsem od něj taky tak nějak vánoční dárek. Ale tady to je taky moc hezký. Jak se má čarodějka? *Zeptal se Dominic zvědavě*
*Nat otevřela tašku a koukla na něj, do taky anzase na něj* To nemůžu přijmout! To nee! *Nat se dostala do rozpaků a chytla si ústa aby se hned nepodala emocem* můj dárek je nic oproti tomuhle..*Nat se na usmála a Utřela si oči* Jo Val se má skvěle! Se divím že furt po mojí návštěvě může chodit *Nat přeháněla a zamala se* taky mi dala dáreček..jen u ní doma *Dodala a zčervenala se před ním. Pak jen obdivovala notebook*
*Dom se na ni podíval a uculil se.* Ale můžeš, jasně, že můžeš, proč by taky ne? Je to tvoje.* Mrkl na ni a pak se natáhl, aby ji políbil na tvář. Hned na to se odtáhl a zadíval se na ni.* Jsem moc rád za to, že jsi spokojená a že se cítíš dobře. Přeju ti to. *Mrkl na ni.* Chceš jít ke me?
*Nat se usmála víc ahodila tašku přes rameno* Jak chceš ty..Zima nám obou nebude tak jak chceš..tady venku je tk asi lepším..*Nat zacouvala a vzala sníh do ruky. Jednoho rukou vytvarovala kuličku a hodila to hned po něm* Kvůli tomuhle..S bílou vypadáš lépe! 50 Bodů pro Natalii H. McCoy! *Nat se zasmála a Elaine vydala tichý smích* Doufám že vrátíš úder, Jestli ti to tvoje záda dovolí, staříku..
*Dominic se na ni podíval a sevřel oči do úzkých linek.* Tak ty taaak? *Zaculil se, načež se nakonec se smíchem rozeběhl proti ní. Po cestě nabral sníh a jakmile k ní doběhl, plácl ji jej do obličeje. Pak se otočil na Elaine.* Já ti ukážu takového staříka! *Zasmál se, rozeběhl se kupředu a i po ní hodil sníh.*
*Nat podala tašku s laptopem Elaine a začala se tlačit s Dominicem, jedním pohybem ho dostala s upíří silou [link src="nazem.do"] hustého sněhu* Ha! Tu máš..ty jeden..jestli také dominuješ Tu svou Vílu tak to je slabota! *Nat ho poškarlila že smíchem a ještě ho zahrabala do sněhu* Tak! *Elaine se na ni koukla a usmála se* Natalie H. McCoy? Co je to H? *Zeptala se Elaine zvědavě
*Jakmile zmínila Nat Inocence, tak se Dominic pobaveně zasmál, načež naklonil hlavu na stranu.* Ty jsi strašné pako. *Zasmál se, a pak po ní hodil další kouli sněhu.* Jo, ty máš prostřední jméno? Pověz mi ho, třeba ti já pak řeknu to svoje. *Mrkl na ni, oklepal si sníh a nakonec se posadil zpět na lavičku.*
*Nat se usmála a protáhla se* Pako možná a skvělý pako..*Když se Elaine Zeptala na jeji jmeno tak zamávala rukama* No to nee..naposledy jsem řekla kamarádovi moje prostřední jméno a do konce roku mi říkal Lísek *Nat překřížila ruce a koukla na stranu s Nosem nahoru* jak vím že to nepoužiješ proti mě Northwoode? *Koukla na Dominica a otřepala že sebe sníh
*Dominic ji poslouchal a pak se zasmál.* Třeba proto že nejsme parchant, co by se ti kvůli tomu smál. *Mrkl na ni a hned na to spokojeně zavrněl.* Mám začít? Tak jo, řeknu ti to jako první. Tak jo, moje prostředni jméno je Oliver. Je to venku. Tak. A teď je řada na tobě. *Zaculil se a lehce do Nat drkl loktem.*
Oliver?..asi preferuji Dominic..tak jo..celým svým jménem jsem Natalie Hazel McCoy..a je to venku! *Nat se usmála a koukla na něj* Tak a co teď? Bychom mohli procházet ulice nebo jen sedět..*Elaine ji podala tašku s notebookem* Nejsem nosítka..*Řekla Elaine a Nat si sedla na lavičku*
*Dom se spokojeně uculil.* Hazel. To je hezké. Náhodou, není to špatne. Hazel a Oliver. To by šlo. *Pronesl se smíchem a pak vstal.* No jasně, někam půjdeme, máš nějaké vyloženě přání, kam by jsi chtěla? Řekni si, kousek odtud mám auto, svezu nás kam jen budeme chtít. *Mrkl na ně. Vytáhl ven novou impalu, se kterou se přijížděl a teď měl možnost někam vzít aji Nat.*
Auto? Nebylo náhodou na sračky naposled cos o něm mluvil? *Nat ho následovala a přitom ho škarlila* Nevím žádná prekna nebo super místa neznám..bych jen odpočívala v autě Oh! Necháš mě řídit? *Elaine si povzdechla a zavrtěla hlavou* Abys ho nabourala? Ne díky zlomeniny se holí ale furt to bolí..*Nat si odfrkla když jí Elaine zhatila plány*
*Dominici pokýval hlavoiu.* Ano, ano to bylo, ale na druhou stranu, vedlo to k tomu že mám ted lepší, bezproblémové a ještě jsem jedno dostal od toho mého féra, takže bopmba. *Mrkl na ni. Pak se zasmál.* Až mi ukážeš řidičák, někdy možná jo. *Zasmál se a pak došel k autu, jež bylo kousek od nich.* Tak, to je ona, kráska moje. *Ukázal na červenou Impalu a spokojeně zavrněl.* Tak nasedat, jedeme. Elaine, chceš řídit? *Mrkl na upírku.*
To je krásný! *Nat obdivovala jeho auto a obešla ho aby si sedla na sedadlo spolujezdce a Elaine si sedla do zadu* ehehe..řidičák není..Páni interiér je hezčí! *Nat se usmála a koukla kolem. Pak se připoutala a usmála se na Dominica* Tak Jedem! *Elaine vytáhla knihu a pousmála se* Ne díky nechám to vám *Odpověděla na Dominicovu otázku*
*Dominic zvedl ruce v obraně a koukl se na upírku.* Nevadí, až budeš moct, tak ti ho klidně půjčím. *Mrkl na Elaine, a pak se podíval na Nat. Sám si sedl na místo řidiče a mrkl na ni.* Tak jo, kampak to bude, moje milá? *Mrkl na mladou, ryzavou upírku a pak vyjel.* Pláže, les, nebo jinam? Nebo jen projížďka po Manhattanu? *Mrkl na ni a pak se uculil. *Mimochodem, jaké hraješ hry? ten notebook by měl být přímo hrací, takže by měl rozjet i nějakou složitější grafiku. *Uculil se.*
*Nat se usmála a koukla na něj* Projížďka zní dobře..ne moc hry nehraje.. ale stránku si založit chci!..*Nat se uvolnila v sedačce vedle něj a koukla na Cestu před nimi* Jedem kámo..a hele tam nějací borci v autě na nás zíraj..*Nat ukázala očima na Auto opodál a chytla si brašnu*
*Dominic se na něj usmál.* Něco s tím určitě vymyslíš. *Zasmál se a spokojeně zavrněl, než se k ní otočil a podíval se směrem, jakým se dívala i Nat. Hned na to jen zavrčel a povzdechl si.* Nevadí, schovame se jim někde jinde, tak jo trochu na to dupneme. *Zasmál se a dupl na plyn.*
*Natalie se koukla do zpětného zrcátka a auto s lidmi z předtím za nimi* ..uhh..*Nat se schovala na sedače* Jedou za námi Dome..*Elaine se podívala a povzdechla si* šlapni na to, když nabouraš zaplatím škody *Řekla Elaine a Nat vytáhla Elektrický zapalovač pro případ nouze* Zapalovač? *Zeptala se Elaine zvědavě* Deodorant bys měla mít tak v případě nouze
*Dom se otočil, načež jen tiše zavrčel. Ovšem, naskok měli vcelku slušný. Dominic nakonec zajel do jedné za zatáček, kde byla ihned ale zatáčka mimo silnici. Na tu Dom zprudka vjel a hned jak se schoval vypl světla a motor. Když pak kolem nich auto, jež je sledovalo projelo, ještě chvilku počkal, než to otočil a jel opačným směrem.* Tak, utekli jsme, třikrát sláva. *Zazubil se.* všichni v pořádku?
Až na menší trauma tak to ujde Dome.. *Nat byla skoro úplně schovaná a vylezla zpátky na sedačku* Celkem hustá jízda..až na to pronásledování..A co po tobě vůbec chtěj? Musí to být něco velkého když jdou po tobě takhle! *Nat se na něj koukla a objala brašnu a schovala elektrický zapalovač* ať je to cokoliv jsou pryč prozatím *Oddechla si Nat a usmála se*
*Dominic se zaposlouchal do její otázky a pak si odfrkl.* No, dejme tomu, že se to mělo takhle- ta supinka chtěla, abych hackl jednoho hodně vysoce postaveného politika. Jenomže, když se tak stalo, bylo mi tím politikem nabídnuto, abych heckl je, za účelem větší ceny. To jsme samozřejmě bral. Jenomže, kam jsme se teď dostal. Jasně, tak nějak jsme čekal, že to bude mít následky, a ejhle, opravdu má. *Zasmál se tiše, než nakonec zase vjel do ruchu velkoměsta a pokud je sledovali, tak se teď ztratili ve více produové silnici.* Takže sranda, riziko povolání, řekl bych.
Ale to jsou upíři..proč by chtěli upíři se nabourak k politikovi? *Nat se zeptala se ho a opřela si hlavu o okno* ..co když ti ublíží a nebudeš moct z toho vyjít? *schoulila se trochu a koukla na něj* Promiň..zase temné myšlenky...promiň že můj dárek není tak super jako tvůj..obyčejná cetka a ty mi dáš notebook?...proč?..*Nat se na něj koukla bez úsměvu a v hlasu jí zněl lehký smutek*
*Pokrčil rameny.* Jsem hacker, tohle je risk povolání, to znamená že to je tak nějak občas diskrétní to, co chtějí. něco ale chtěli, já řekl, že to nebudu v rámci bezpečnosti šířit. Ale je to mazec. *Pronesl a povzdechl si. Pak se na ni otočil, jednu ruku jí jemně položil na remameno a pohladil ji.* Ale mě to nevadí, já jsem ti to dal rád. Dal jsme ti něco z mého soudku zájmu,a ty taky, a i když je to malé, vážím si toho, vážím si toho hlavně proto, že to mám od tebe. *Mrkl na ni a pak se usmál.*
*Nat se usmála poplacala mu ruku na jejím rameni* zaves nás k vile..už musíme domů..*Nat se usmála a když dorazili tak [link src="se.nat"] zakoukala na budovu* No..tak tady se zas rozloučíme..kdo ví na jak dlouho zas..*[link src="Nat.ho"] pevně objala a Elaine si povzdechla* Tak pojď *Když se rozloučili tak obě zmizely v dveřích vily
*Dominic se na ni usmál, paK ji objal a když ji nakonec vyložil u vily, tak zamířil směrem k domovu.*
Samozřejmě, chodím tam ráda. Je to nádherné místo na procházky. *Následovala ho směrem k parku.* Myslím, že i proto tam chodí tolik lidí. Je těžké se nezbláznit, pokud je člověk pořád obklopený betonem. Příroda je třeba. A sice to nejsou obrovské lesy, nebo louky, ale rozhodně to jednoho povzbudí na duchu. *Chladivý vzduch byl velmi příjemný a osvěžující. Povznesená nálada sice nemizela, ale alespoň už se necítila tak unavená, jako ještě před chvílí.* /Nejspíš nedostatek kyslíku?/ Moje? Kdekoli u vody. *Usmála se.* Má to na mě podobný účinek jako les. Něco přírodního, nespoutaného. Člověka to nabije energií.
*Poslouchal ji a usmívala e, tak nějak jí byl stále blíže a blíže. Užíval si to, jak se rozpovídala, jak sdílná byla, užíval si vše z toho, nakonec, když už k ní ošel skoro do těsné vzdálenosti, jí vzal jednou rukou opatrně kolem pasu. Tma parku se kolem nich pomalu zatáhla a dávala okamžiku mnohem tajemnější nádech. Pak se na ni podíval.* To zní moc dobře, a kde dál se vám ještě líbí? Co dál vás ještě nabíjí? *Pronesl, držíc si ji oběma rukama za pasu sebe, sledující pozorně její obličej. Musels e pousmát nad jejich výškovým rozdílem, nad tím, jak se k ní skláněl.*
*Všimla si, jak se k sobě ocitají čím dál blíže, ale v nejmenším jí to nevadilo. Její podvědomí se ji sice pořád snažilo přesvědčit, že by se měla otočit a utéct, ale cosi v ní toužilo zjistit, kam až bude moci celou situaci nechat zajít. Nechala se obejmout a sama svou ruku nechala na jeho zádech.* Vlastně cokoli. Společenské akce, výlety, kultura… Dokážu se zabavit kdekoli. *Usmála se. Drogy, byť v kombinaci s alkoholem, vyústily v poměrně příjemný stav ne nepodobný opilosti a ztrácela se v něm řada jejích zábran včetně těch fyzických. Sama mu ruku položila na záda, jak šli a jen se culila jako sluníčko.* Ale hory jsou jedno z mých oblíbených míst. Vy máte nějakou oblíbenou destinaci?
*Kayn se po chvilce zastavil, když cítil, jaks e mu podvoluje, tak se opřel o jeden ze stromů po jejich boku zády, načež si Kim přitáhl blíže k sobě a zadívals e jí do očí, zatímco si ji za boky tiskl k sobě a usmíval se.* Ach ano, Faerie. Už jste ji viděla? Nebo, mohu vám ji ukázat? *Nepotřeboval svolení. Ať už by odpověděla jakkoliv, portál byl od nich už jen kousek. Culil se na ni jako měsíček na hnoji, jako kdyby se nic nedalo.* Ale abych řekl pravdu, nejvíce si užívám, když mohu trávit čas s nějakou krásnou, milou, chytrou ženou. To je pak tak nějak jedno, o jaké místo se jedná. *Pronesl a svůj obličej sklonil blíže k tomu jejímu, k jejím rtům, tak, že mohla cítiti jeho dech na svých rtech.*
*jejím tělem projela jistá vlna vzrušení, reakce na fyzickou přítomnost navíc podpořená hned dvěma látkami. Nemluvě o samotné vílí přitažlivosti a těch dvoubarevných očích, které se jí teď pod vlivem zdály ještě krásnější.* Záleží kterou část Faerie. *Odpověděla mu stejně tajemně, zatímco se rukama chytila za jeho ramena.* Takže ta návštěva Pandemonia nebyla náhodná… Byl to lov… *Bůh ví proč jí to připadalo veselé, tiše se tomu zasmála.* jste šarmantní, to vám musím nechat, milý Kayne. *Přiznala a lehce se zachvěla. když cítila jeho dech na svých rtech.* Nebude vadit, že tam s sebou berete civila?
*Když mluvila, jen se usmíval. Myslel, že tady by to slova akorát zkazila. Nakonec se ale naklonil k jejímu uchu.* Jak jsem říkal, stereotypní zastávka, dneska ale se skvělým úlovkem. *Zavrněl jí do ucha, než se opět jemně odtáhl a pak pokrčil rameny.* Ne, nevadí. Mám tam určitá privilegia, kdy by jste mohla být pod mou ochranou. *Uculil se.* Uvidíme, co ve vás ještě je, slečno Kim. *zaculil se, a ačkoliv to myslel doslovně, mohlo jí to dojít? Místo další otázky nebo věty se sklonila své rty natiskl na ty její, ve vášnivém a jasně chtivém polibku.*
Tak privilegia? Zajímalo by mě, s kýmpak jsem se to dnes doopravdy potkala. *Na jeho chování bylo něco, co nedokázala popsat. Něco, co v ní vyvolávalo touhu se rozběhnout pryč a jedinkrát se neohlédnout a zároveň zůstat přesně tam hkde byla a počkat, jak s situace vyvine. Když se k ní sklonil, cítila, jak oba pocity ještě zesílily. Jeho slova pro ni měla být varováním. Za jistých okolností by nejspíše i byla, ale ne ve stavu, v jakém byla v tuto chvíli. Tiše vydechla, ale to už Kayn spojil jejich rty v polibku. Něco v jejím nitru zaprotestovalo, ale její tělo bylo tentokrát ve velení, ne její hlava. Obtočila mu ruce kolem ramen a nechala se stáhnout do polibku, který teď tak potřebovala. *
/To brzy poznáš, maličká./ *Problesklo mu jako otázka na její odpověď hlavou, nic ale neříkal. Jen si ji dál tiskl k sobě, do vroucného a chtivého polibku. Byl rád, když se mu nakonec podvolila i takhle, když s neechala. Va další chvilce si ji ale přetočil tak, že se teď ona opírala o strom, on měl jednu ruku na jejím pase a druhou se opíral o strom za její hlavou, zatímco jí dál laskal rty v polibku. Po chvilce se sklonil, dal jí na stranu oblečení z krku, aby na jeho kůži natiskl své rty v motýlích polibcích. Za pas si ji přitiskl blíže k sobě, okouzlený situací. Posilní se, a ještě si snad užije i sex, no, lepší kombinaci si snad nemohl přát. Fascinovalo jej, jak naivní a důvěřivá byla, ale na druhou stranu drtivou většinu jejích činů sváděl na drogy a pití.*
/Kim, jsi v háji./ *Problesklo jí hlavou. Zatímco její mysl se snažila z celé situace vymluvit, její tělo se ochotně podvolovalo každému polibku, doteku, pohybu, jako by snad neexistovalo nic přirozenějšího, než že se líbala s cizím férem v místě, které jí až nebezpečně připomínalo to místo, kde jí svého času vzal Remi, poté, co jí doslova řekl, že ji vezme do Faerie. Neměla by nic z toho chít, jen zmizet. Ale většina jejího racionálního myšlení byla zastíněna prací trochu jiných částí těla. Tichounce vzdychla, když ucítila jeho rty na svém krku a instinktivně zaklonila hlavu, prsty mu přitom něžně vpletla do vlasů. Nechtěla, aby přestal, ne doopravdy. Ne teď*
*Dál ji chtivě líbal, ale po chvilce obě své dlaně přesunul směrem k jejím kalhotám, hledajíc jejich rozepínání, a pokud mu to dovolila, tak jí kalhoty skutečně zlehka stáhl. Hned na to se spokoejně zaculil a sjel si ji pohledem. Nechtěl přestávat, ale zase nechtěl teď její důvěru zlomit tím, že by se prezentoval jako divoké zvíře. To jí chtěl předvést až později. Pro teď vzal její tváře do dlaní v dalších a dalších poliibcích.* /Asi nepůjdu dál bez vašeho svolení, slečno Kim./ *Vložil jí do hlavy pomocí telepatie zvonivou myšlenku, zatímco jednou svou rukou zkoumavě mapoval její křivky, její tělo.*
*Poddala se jeho dotěkům, teď už zcela. Rukama se přesunula na jeho bundu, za kterou si ho instinktivně přitáhla o něco blíž, zatímco ji líbal. Když se odtáhl, aby jí částečně stáhnul kalhoty, měla poprvé možnost se na chvíli nadechnout a opět zavnímat zimu kolem, když ji vítr lehce zastudil na tváři a pod bundou. Dlouho nad tím ale polemizovat nemohla, protože Kayn už se k ní znovu natiskl.* /Spíš by teď byla škoda přestat./ *Rukama se tak nějak automaticky přesunula na jeho hruď, kterou dlaněmi pohladila. jakoby ani nevnímala, že jsou v parku a doslova kdokoli je může vidět.*
*Kayn se nad její myšlenkou, jež zachytil, spokojeně usmál. Hned na to si ji k sobě opět přitáhl do polibku a v dalším momentě zabrousil jednou rukou k pásku a rozpínání svých kalhot. Zima mu sice byla, ale ne taková, aby ji nějak silněji vnímal. Že dvora byl zvyklý na zimy tužší. Když i on sobě stáhl kalhoty, tak jen Spokojeně zamručel, načež si ji jedním pohybem přetočil za, natiskl ji hrudníkem na strom a jednou rukou ji chytl za krkem, držící si ji tak, jak chce. Pak se jemně odtáhl, ale jen proto aby si svou rukou vypomohl k tomu aby do ní vnikl. Spokojeně pak zavrněl a hned na to ji druhou, volnou rukou jí položil na pas, jež stiskl a hned na to se dal do přirazů do jejího nitra.* Zatraceně, to jsem potřeboval. *Zavrněl spokojeně.*
*Z ničeho nic se ocitla pod ním a on v ní. Zatímco se jednou rukou opírala o strom, druhou instinktivně sjela na tu jeho okolo jejího pasu. Chvíli si zvykala na tempo jeho přírazů, ale byť se nedržel zpátky, fakt, že nasadil hned ze startu poměrně stabilní tempo ve výsledku celou situaci zjednodušilo. Tiše mezi přírazy vzdychala, ale nijak se mu nebránila. Její tělo to potřebovalo a větší část její mysli se situaci podvolila, částečně proto, že jí nijak neubližoval, naopak, celá situace byla i přes to, že na ní bylo něco špatně, vlastně příjemná. Částečně jako obranný mechanismus.* Mhmm… *Zasténala jen tiše a snažila se co nejvíc uvolnit a situaci si v rámci možností užít.*
*Kayn se ke Kim dále tiskl, dále jí dával vše ze sebe, co našel, co by jí tuto situaci zpříjemnilo. Volnou rukou, kterou se neopíral o strom jí hladil po těle, zatímco jeho pohyby boky nabraly na rychlosti a intenzitě. Spokojeně pak zavrněl, načež si bradu opřel o její rameno a sem tam vzrušením zavrčel, unešený z této situace, která by měla za chvilku skončit a započat tím jeho další část plánu, a to dostat dívku do faerie.*
*Kim přesunula volnou ruku do jeho vlasů, když se k ní tak tiskl a sama vrněla blahem. Byl to jeden z těch momentů kdy ji naprosto ovládla fyzická potřeba něčí blízkosti a ať už jeho důvody byly jakékoli, Kayn tu pro ni teď byl a dával ji vše, co potřebovala, byť z vlastních sobeckých příčin. Sama mu boky vycházela vstříc a při každém jeho zavrčení jako by jí proběhla vlna slasti navíc. Občas tiše zakňučela jeho jméno a poddávala se tomu pocitu, který byl zatím drobnou, ale rychle se zvětšující předzvěstí jejího blížícího se vyvrcholení.* K-Kayne… J-já… *Nedořekla, ale reakce jejího těla mluvily za vše.*
*Pohnutky jejího těla, to, jak se vrtěla, a hlavně, jak občas zaslechl z jejích rtů své jméno pro něj bylo jako dar, jako ta největší odměna za tohle vše. Spokoejně zavrněl. jakmile pak promluvila, položil jí jednu ruku na tvář, a naklonil se, aby mohl své rty natisknout na ty její. On sám neměl k vrcholu daleko, to byl taky podnět pro to, aby ještě více zrychlil, aby jeho pohyby nabraly na ještě větší intenzitě. Tuhle chvilku nepřerušoval, oběma chtěl dopřát ten dokonalý pocit z jejich společného vyvrcholení. Sám po chvilce cítil, jak jej orgasmus dohnal, ovšem nepřestával, dokud by neucítil, že stejně tak je na tom i Kim.*
*Jeho vlastní předení v kombinaci s jeho doteky jí přivádělo k šílenství, natož když utnul tu jedinou cestu, kterou je mohla ventilovat. Tiše mu do polibku zasténala a za vlasy si ho něžně přitáhla ještě blíž. Ještě pár společných vzdechů, stenů a přírazů a Kayn vyvrcholil, ona sama sotva vteřinu po něm. Tělem mu vyšla vstříc a ještě víc se na něj natiskla, zatímco prodýchávala svůj orgasmus. Ten na ni dolehl společně s účinky omamných látek a najednou se cítila vyčerpaná, byť příjemně. Chtěla mu za to poděkovat, ale zároveň tu chvíli nechtěla kazit mluvením, tak se k němu jen tiskla. Věřila, že pochopí.*
*Ještě chvilku se o ni Kayn opíral, než se spokojeně uculil a pak se odtáhl. Podívals e na ni, oblékl ji, než se natáhl a opět ji políbil. Pak se odtáhla podíval se jí do očí.* Takže, a kam teď, má milá? *Zavrněl spokoejně, a podívals e ke stromu, který byl kousek od nich, vstup do Faerie. Kayn se ještě odtáhl, vzal ji za ruku a propletl si s ní prsty. Hned na to se rozhlédl kolem sebe a zamířil směrem k portálu. Ovšem, jaké bylo jeho překvapení, když z něj vyšel vysoký fér, kterého znal Kayn ze zimního dvora. Se svou láskou a plány v tom, co dělali s civily na zimním dvoře se ztotožňovali, ovšem Kayn se s ním rád neměl. Jakmile jej uviděl, tak si stáhl Kim za sebe.* /Ta je moje./ *vyslal férvoi do hlavy.* /Najdi si jinou./
*Sama mu pomohla s opětovným natažením svršků. Jeho pohled a s ní propletené prsty by byly dostatečný argument pro vstup na řadu míst, natož do Faerie. Jenže to se najednou z portálu vynořil další fér a Kaynova reakce byla více než výmluvná. Byla ochranitelská. Přinejmenším jí to tak připadalo. Její stresové nastavení se teď nakoplo i přes omamné látky. Udělala krok blíž k němu, aby se za něj jakoby víc schovala, přitom mu palcem konejšivě přejela po dlani, jako by mu chtěla naznačit, že je vše v pořádku a nemusí se bát. Bylo to něžné, citlivé gesto.*
*Kayn ale dál hleděl před sebe, na féra před nimi. ten po chvilce promluvil.* Ta vypadá slibně, no ne, Kayne? *Zadíval se na ně, načež vykročil vpřed a sledoval féra před sebou. Kayn jen zamručel, načež se poposunul dozadu. Kim stále držel. Teď ale stiskl on ruku jí, tak, aby se nemohla vymanit z jeho sevření.* Je moje. *Zavrčel jeho směrem a jen se zamračil.* Tak si dej odchod, civilů tady máš dost. *Prskl po něm. Nejraději by jí ale popú pravdě nechal utéct pryč, jen proto, aby si ji pak někdy našel a odvedl si ji sebou později.*
/Slibně?/ *Reálně netušíla, o co se jedná, ale nedala na sobě nic znát, jen Kaynovi dál svírala ruku. Bylo to momentálně to jediné, co jí dávalo smysl.* /Kayn mi neublíží. Ne po tomhle./ *Těžko říct, zda to bylo vlivem drog, sexu, nebo toho, že si dal opravdu záležet, aby se s ním cítila v bezpečí, ale v současné chvíli v něj měla důvěru, minimálně v porovnání s neznámým férem naproti sobě.* /Možná bychom tu návštěvu Faerie mohli nechat na příští setkání..?/ *Navrhla v duchu a doufala, že si to bude schopný přečíst.*
*Kayn se na ni otočil. Pak se sklonil a zadívals e jí do očí.* Neboj se, však já si tě najdu. Po tomhle si tě nenechám utéct. *Mrkl na ni, pak jí ještě jednou políbil, než tiše zavrčel a podíval se na féra před sebou.* Možná by jsi měla někam utéct, maličká, tohle nebude moc hezké. *Zavrněl tiše, než se pak podíval na dívku a mrkl na ni. Pak se podíval směrem na féra.* Podívej, ty se dej na odchod anajdii si někoho jiného, na kom si smlsneš, ale tahle, ta je moje. A říkám to na posledy.
*Pousmála se a polibek mu opětovala, než se od něj poodtáhla.* Nebojím se, počítám s tím. *Mrkla na něj na zpět a když jej pustila, prsty ho lehce pohladila po paži, než se otočila na podpatku a rozeběhla se pryč, aniž by se jedinkrát ohlédla. Podvědomě tušila, že tohle není konec, ale tenhle problém s klidem přenechá zítřejší Kim. Ta dnešní se potřebovala co nejrychleji dostat domů, osprchovat se, zachumlat se na gauč s Mayou a tohle raději zaspat.*
*Kayn ještě chvilku sledoval Kim, jak odchází, než se zadíval na féra. Musel se pak vcelku namáhat, aby jej zastavil, ale díky tomu se pak mohla dostat Kim domů. On pak nechal féra v bezvědomí ležet v parku, než zavrčel a pak zamířil taky na dvůr.*
Neboj se nic, slibuju ti, že to udfělám rychle, tak, aby tě to skoro nebolelo, maličká. *Zavrněl, načež si k sobě více přitáhl omámenou civilku. Vracel se zrovna z jednoho z barů, kde konečně čapl někoho, z koho by si udělal svou éoběť. Konečně. Přišlo mu to jako věčnost. Cítil se slabý, potřeboval se zase trochu nakopnout. Najít a zamotat hlavu pak naivní civilce, bylo už to nejmenší. Stejně tak jako vhodit drogy do jejího pití, díky kterému byla v podstatě svolná ke všemu. Začala se vzpírat až tehdy, když jí Kayn táhl skrz temný park, za účelem toho, aby s ní prošel skrz porátl a pak z ní vysál životní energii. Bránila se, kopala, ale díky omámení nemohla moc křičet a byůla malátná. Jistě, Kayn u sebe měl ještě nějaké drogy, které by posilovaly omámení a paralyzovaly v podobě prášku, jež stačilo jen fouknout dotyčnému pod nos, a měl by jej v hrsti. Nechtěl si ji ale úpně předrogovat, aby pak měl ještě z koho energii sát.*
*Timea se zrovna vracela z práce domů, její cesta vedla jak jinak než přes park, kterým si krátila cestu domů. Chtěla tam být co nejrychleji, už tak se zdržela déle než obvykle, aby všechno stihla dodělat a těšila se domů, na jídlo a také na teplou vanu. Zatímco procházela parkem, hledala v tašce klíčky od domu, aby je měla nachystané, když uslyšela nějaké kroky a hlasy. Otočila se za nimi a uviděla dvě postavy, muže, vysokého jako hora, jak někam tahal dívku, který očividně sotva stála na vlastních nohou. Evidentně ale s ním nechtěla jít, Tia se zamračila, jak moc jí to připomnělo jí a jejího ex, proto se vydala jejich směrem.* Hej, nech ji být, nechce s tebou jít, copak to nevidíš, tak jí pusť nebo zavolám policii. *Zavolala na muže, když už byla kousek od nich, zatímco si z kapsy vytáhla pepřový sprej, který na muže ihned použila v domnění, že tak dívku pustí.*
*Kayn, jakmile uslyšel, že se k nim někdo blíží, jen tiše zavrčel, ale hned na to, jakmile viděl jak se k němu blíží sprej, tak jen zavrčel. Pohpotově vzedl ruku, přeci jen, byl bojovník, nejlepší z vévodství, a své reflexy měl dobré. pomocí magie větru zstavil sprej před seboua pustil je do očí civilky bvedle sebe. Ta se tiše chytla za oči, ančež si klekla do sněhu azačala si mnout oči. Fér pak přiskočil k Tie, kterou chytl zezadu za krk.* Hele, měl jsme hodně špatný dnx a nějaká histerka je to psolední co potřebuji, tak si dej odstup. *Zavrčel, načež ji pak pustil a sklonil se k civilce, aby ji zvedl.*
*Jakmile viděla, že její pokus o to jej nějak zastavit nebo zastrašit, vyšel a prázdno, jen nesouhlasně zamručela a už chtěla zasáhnout nějak jinak, ale to jí už držel.* Pusť mě ty bídáku. Nedovolím ti, abys jí ublížil. *Zavrčela na něj tiše. Když jí pak pustil a znova se vydal k te dívce, nenapadlo jí nic jiného než do něj ze všech sil strčit, sice tušila, že to s ním nic neudělá, ale alespoň se snažila.* Nech jí být, nebudu to opakovat. *Znova do něj strčila a sehnula se k dívce pak sama, aby jí pomohla na nohy a snad s ní pak utekla.*
*Ovšem, Kayn byl dvoumterový, silný muž, kterého strčení od nějaké malé dívky nijak neohorzilo. proto jakmile se potom sehnula k dívce, ji popadl za vlasy a vytáhl na nohy. Ne dívku, ale Timeu. protože jej pěkně naštvala, tím, jak byla opovážlivá. Ale pokud si chtěla hrát, pak byl připravený si hrát. Jen se ušklíbl, načež nakrčil obočí a zadíval se na ni, držíc si ji za vlasy. Pak zabral trochu více, aby ji zvedl do úrovně svých očí.* Nebo co, zašlapeš mě, prcku? *Zavrčel, a hned na to s ní naštvaně mrštil o nejbližší strom. pak se sehnul, civilku si přehodil přes rameno a zamířil směrem, kde by měl být portál.*
*Nestačila se ani nadít a už jí držel za vlasy, u toho jen tiše zamručela, ale jakmile ji vytáhl nahoru, jen na něj koukala, bolelo jí to.* Pusť mě a nejsem prcek ty pitomče.* Křikla na něj, ale to už s ní mrštil o strom, přičemž mladá víla jen bolestně vykřikla a zůstala ležet. Sledovala jak odcházel a snažila se zvednout, ale zase padla na zem, když jí vystřelila bolest hlavy. Nemohla ho nechat s ní odejít, proto se rozhodla udělat jen jednu věc. O kousek dál bylo malé jezírko a tak se Tia soustředila, natáhla jednu ruku dopředu a způsobila, že díky její magii se z vody sunul malý vodní had, který se omotal neznámému muži kolem nohou a když dívka trhla rukou vodní had trhnul taky a podkopl mu nohy. Mezitím se Timea pomalu postavila a došla k oběma, ve snaze te dívce pomoct.*
*Kayn se už už skláněl k dívce, když ucítil jak byly jeho nohy podraženy. Zadívals e na ně a tiše zavrčel, než pomocí své magie hada nechal rozpadnout na kapky vody. Pak se otočil na, jak tak tušil vílu. Místo toho, aby po ní hned skočil, ji klidně i nechal zvednout dívku ze země, aby snad měly naději, že mohou utéct. Ovšem, jakmile by jim svitla naděje, už Kayn stál a hleděl na ně.* Takže víla zrazuje vílu. No, to se na to podívejme. Co to s tebou ten lidský svět jen udělal, že bráníš ubohé civily a nepodporuješ naši vílí podstatu? *Poidíval se na Tiu a zlověstně se usmál, zatímco se opět zvedl na nohy.*
*Pomáhala té dívce na nohy, i když jí to nešlo nějak rychle, nakonec se jí to přece jen podařilo a lehce jí podepřela. Aby snad nespadla zase, když se motala jak zdrogovaná. Tia se zrovna otočila, aby se podívala, zda mají ještě čas, ale to už stál na nohou a sledoval je.*Nikoho nezrazuji, jen se jí snažím chránit. A neudělal se mnou nic, jen nejsem taková jako ty. *Zamručela a přemýšlela, co udělat, aby ho nějak zpomalila, nějak zastavila. Až ji napadla jedna věc. Opět lehce pokynula rukou a soustředila se, voda z blízkého jezírka se pomalu dostala znova k němu, ale tentokrát se kolem něj udělala z každé strany vodní stěnu, snad jako kdyby se jej snažila uvěznit, což také byl i její plán, když už byla stěna dost vysoká, Tia jí nechala zmrznout. Na nic nečekala, a i s dívkou se vydala rychle pryč. Doufajíc, že ho to alespoň na chvíli zastaví.*
*kayn je sledoval, sledoval to, co se před ním dělo. Mohls e nyní soustředit na to, jak rozbít led pomocí její magie, ale jakmile to zkusil, tak jen zavrčel. Nevyšlo mu to. Co se týkalo vody, ovládat ji uměl, ale její ledové skupenství, to bylo něco jiiného. proto jen zavrčel, ančež položil dlaně na ledovou stěnu a nechal své magické zranění, aby z části převazlo kontrolu. Musle se ale soutsředit na to, aby se jen tak nenechal ovládnout a vyvyarovats e tak dalšímu záchvatu. Za chvilku ale začala stěna pod jeho rukama tát a pak padla. Kayn vyšel ven, ale nidke je neviděl, ovšem tušil, že nemohly utéct daleko.* Kdepak jste, má milá koťátka? *Zavrněl spokoejně, tak, aby jej slyšely.*
*Když viděla, že ho to alespoň na chvíli udrželo, oddechla si, ovšem ne na dlouho. Dívka sotva pletla nohama, a tak ji Tia musela táhnout nějak sama, což způsobilo, že se moc daleko nedostali. Dřív, než se vůbec dostal ze svého vězení, se mladí vála i s dívkou skryla za jeden ze stromu, který kolem měl i několik keřů, byly sice pokryté sněhem, ale i tak je to nějak skrylo, alespoň na chvíli. Jakmile pak uslyšela jeho hlas, strnula strachy. Nemohla popřít, že se jej nebála.*
*Kayn chvilku procházel, rozhlížel se, heldajíc ji, kde by mohl být. Nakonec se skyrl iluzí, aby jej neviděl, a akdyž ji pak z dálky spatřil taks e na chvilku zastavil, načež se na ni dál neviditelný díval s hlavou nakloněnou an stranu, sledujíc, co dělala, jak se tam s civilkou krčila a čekal na to, až se pak případně zvedne a kam povedou její další kroky. Chtěl si s ní pohrát, když už si to tak ona zvolila.*
*Ještě nějakou chvíli se schovávala a snažila se přijít na to, kde je, jenže jako kdyby se propadl do země. V tu chvíli musela jednat. Netušila, kde byl, zda odešel nebo se někde číhal, či se skrýval pod rouškou iluzí, nevěděla to. Věděla jen jedno a to, že musí, co nejrychleji pryč. A pokud on hrál nefér, pokusila se o to i Tia a obě skryla také iluzi, jenže nemohla to udržet moc dlouho. Nebyla tak silná, aby zvládla použít za jeden den tolik magie, doufala však, že to vydrží, dokud se obě nedostanou pryč.*
*Kayn ji zkoumavě pozoroval, než pomalu zamířil k ní, stále zakryt iluzí, jež jej činčila neviditelným. Mířil si to k místu, kde byly, jakmile ale spatřil, že se zakryly iluzí, jen se ušklíbl. Možná, že byla chytrá, ale zapomněla na to, že je prozradil sníh. Proto tak mohl hned dojít za ní, zezadu jí popadl za krk a pak tiše zavrčel, načež ze sebe shodil iluze.* Někam si myslíš, že jdeš? *Zavrčel jí do ucha a bradu si opřel o její rameno.* Tohle mi budeš muset asi vysvětlit. Ale hele, už je to dlouho, co jsme se neposílil, a nenechám tě, aby jsi mi ji teď vzala. Je moje, a ty od ní dej ruce pryč. *Zavrčel, načež ji prudce odstčil dopředu, an jeden z kmenů stromu.*
*Jen co uctila, jak jí chytil za krk, ztuhla na místě a v tu ránu z ni opadly její iluze.* Ano, pryč, co nejdál od tebe. *Zašeptala, dech zrychlený a srdce jí bilo jako i život.* Nemám ti co vysvětlovat, tak mi dej pokoj a zmiz. *Zamručela a jen tak tak, dala ruce vpřed, aby se úplně neomlátila o strom. Otočila se.* Nedovolím ti, abys jí odvedl. *Koukala na něj. V duchu si zanadávala, že byla pitomá a měla by utéct.*
*Kayn se na ni zadíval a jen si nesouhlasně odfrkl. Hned na to se na ni zadíval, načež protočil očima.* No jo, tak to se budeš muset asi hodně snažit, aby jsem si ji tedy neodvedl. protože já mám úplně opačné zájmy, než ty. Takže, jak to bude? Máš poslední možnost na to utéct a zakopat se někde, a doufat, že na tebe už nikdy nenarazím, takže si to rozmysli. *Mrkl na ni, než se vydal k civilce, která už byla značně potlučená. On si ji ale i tak pořád chtěl odnést, nechtěl jí tady nechat, ne po takové době.*
*Možná ho měla poslechnout a prostě utéct, ale ona jí nechtěla nechat v jeji spárech, nechtěla, aby jí ublížil. Proto se brala poslední zbytek své odvahy a narovnala se.* Odejdu, ale s ní, nenecham ti ji. *Pronesla a mávla lehce rukou, aby k sobě přivolala vodu, potřebovala zkusit ještě jednu věc, která by ho mohla zastavit. Když se voda dostala až k jejím nohám, poslala jí na Kayna, čímž ho zmáčela od hlavy k patě a jak se tak stalo, voda na něm začala zamrzat, čímž ho pomalu zastavovala. Stále na něj posílala vodu a hned ji i mrazila, snažila se z něj udělat ledovou sochu.*
*Jenomže v momentě, kdy Kayn ucítil, jak na něm voda mrzne, tak jen zavrčel. Opět povolal svou magii, trochu ji upustila cítil, jaks e jeho tělo opět rozpálilo. S tím zažhnulo i jeho oko, zbarvilo se do oranžova a tohle byl moment, kdy se Kayn naštval. Jakmile se z něj voda odpařila, tak se na ni podíval.* Tak a dost her, na tohle nejsem zvědavý. *Pronesl, načež se vydal za ní, na hlavě se mu pomalu objevily i jeho dlouhé, černé rohy a on se vydal k Tie.* Už mě štveš, mrško. *Zavrčel jedovatě, načež jí opět popadl, tentokrát za krk a zvedl si ji k sobě, tak, že si jii zvedl do vzduchua hleděl na ni.*
*Celou dobu to sledovala, ztuhla, když se z toho jen tak dostal a o krok ustoupila, ve snaze se nějak dostat daleko od něj. Překvapeně pak hleděla i na jeho podobu. Už se chtěla otočil a utéct, ale nestihla to, jelikož já chytil pod krkem a vyzvedl jí nahoru. Tia ho chytla za ruku, kterou jí držel a snažila se od něj nějak dostat.* Pusť mě. *Zachrčela a hleděla mu do očí.*
*Kayn se na ni díval, pak se spokojeně zaculil, načež pokývla hlavou. Rozhlédl se kolem sebe, už doběhli docela daleko, takže kolem nich byl park. Podívals e na ni a pustil ji na zem, načež se začal procházet kolem.* Víš co? Tak jo. Uděláme dohodu. zahrajeme si, zahrajeme si na schovku. *Mrkl na ni, sehl se a civilku, která už upadal do bezvědomí opřel o strom a koukl se na Tiu.* Schováš se, já pykám a budu hledat. Pokud tě najdu, vezmu si tě se sebou na dvůr, pokud vyhraješ, a zvládneš se mi hodinu schovávat, tak ti nechám tu civilku a i tebe. Co ty na to? *Mrkl na ní a spokojeně zavrněl nad svým nápadem.*
*Jen co jí pustil, dopadla na nohy a jen tak tak udržela rovnováhu, přičemž se chytila za krk a poslouchala jeho nesmyslný nápad.* A jak ti mám věřit, že jen co se neschovám, jí nevezmeš a nezmizíš. Nevěřím ti. Co kdybys prostě odešel a nechal nás obě být. *Koukala na něj.*
*Kayn se na ni podíval.* když už hraju, tak podle pravdiel. Slibuju. *pronesl, a v ten moment mohla vědět, že ji nepodrazí.* Tak jo, území je park, z něj se nesmí. Máš hodinu. Pokud tě najdu, jdeš se mnou, a ta holka taky, pokud vyhraješ, je tvoje. To zní fajn, no a ne? *Mrkl na ni a pak se otočil na patii a aniž by na ni čekla, co řekne, tak jen spokoejně zamručel, načež se otočil směrem ke stromu, zakryl si oči a začal.* Do stovky. 1, 2, 3, ....
*Jeho slib brala tedy vážně, ale i tak se jí to zdálo jako pěkná pitomost. Schovávat se, jen aby zachránila mladou dívku? Vždyť to byla dětská hra, ale nakonec tedy nějak souhlasila a jakmile začal počítat, tak se rychle a především tiše vytratila. Netušila ani kam se pořádně schovat, především, tak aby tam vydržela hodinu. Nakonec tedy zamířila projít pár míst, když však procházela kolem vody, bylo to jasné. Nehodlala se svlékat, poznal by to hned, proto co nejtišeji vlezla do studené vody, načež se potopila celá. Pod vodou pak doplavala o kus dál, mezí zmrzlé rákosí, aby se alespoň trochu ukryla až by se nadechovala. Pro teď zůstávala pod vodou.*
*Když přistoupila na jeho hru,. tak se uculil. Dopočítal do sta a pak se otočil, aby mohl začít jít tedy hledat. Tohle měl rád, tuhle hru. Občas ji hráli i na dvoře s ostatními strážnými a vojáky, akorát u nich to bylo bráno jako trénink. Bavil se, když pak viděl ten nečekaný pohled v očích toho, jež našel, bavil se tím, když jej vůbec nečekaly. Vyšel pak, rozhlédl se kolem sebe.* Deset dvacet, už jdu. *Houkl tajemně, než začal hledat. tak nějak nejdříve netušil, ale pak poslouchal každou pohnutku, každé zašustění, vše, co by mu mohlo pomoct ji najít. Poslouchal každý záchvěv listí, vše, co by jej mohlo následovat, než nakonec sám sebe skryl a stejně tak i stopy, které by ve sněhu dělal. Pohybovals e pomalu, tiše a s rozvahou.*
*Tia byla schovaná pod vodou. Byla ji sice zima, ale nehodlala to vzdát, proto ze sebe sundala iluzi, která kryla její pravou podobu, aby alespoň nějak splynula a nevnímala zimu. Zatímco ze sebe iluzi sundala, kolem sebe jí vytvořila. Nechtěla, aby jí našel, proto se snažila jí udržet kolem místa, kde byla, především ,když se musela nadechnout, jako teď potichu, aby ani voda nedělala žádný hluk vynořila lehce svou tvář a nadechla se, hned na to se opět potopila, její modré vlasy tak znova zmizely pod vodou.*
*Kayn procházel po parku, hledal, kde by mohl. Cítil, že čas běží, ale on byl trpělivý. Pečlivě prohledal každé místo, zatímco tiše poslouchal, kde by se cokoliv šustlo. Dál a dál se procházel a sledoval, kde by mohl být, než jej nakonec jeho kroky posléze zavedly k jednomu z jezírek kousek od něj. Sledoval vše kolem sebe, než se pak na chvilku zastavil a zavřel oči. Snažil se oddělit zvuky aut v dálce od zvuků přírody, od zvuků, jež mu byli poblíž, tak, jak se to na dvoře učil. Chtěl tu malou mršku najít, nechtěl být dnes bez večeře, ale i tak byl stále opatrný, popřel veškerou zbrklost a teď pomalu procházel podél jezírka, iluzemi hladil své stopy a našlapoval tiše, jako dravec plížící se ke své obětii.*
*Měla zavřené oči a plně se soustředila na to, aby zůstala klidná, aby sebe samu skryla a vydržela to. Čas utíkal a ona doufala, že to opravdu nějak zvládne. Po chvíli ale opět nastal čas se trochu nadechnout a tak tiše jako myška vynořila tvář a nadechla se, hned na to opět vklouzla pod vodu, nechtěla riskovat, že by byl někde poblíž a viděl jí. Tušila, že bude opět skryt iluzí stejně jako ona. Doufala, že hodina se už brzo dostane ke svému konci a ona bude moct konečně odejít domů.*
*Čekání mu konečně přineslo ovoce. Fér spokojeně zavrněl, když zaslechl kousek od sebe ve vodě to, jak se hladina zvlnila, ovšem málo, tak, že normálně by si toho nikdo ani nevšiml. Ke jeho uším se ale donesl zvuk lehce šustícího rákosí, i když panovalo bezvětří. Kayn k onomu místu došel, potichu a opatrně, načež si poklekl a uculil se. Pak ponořil svou dlaň do vody, a hned po chvilce zavřel oči. V dalším momentě nechal svou kůži rozžhnout, pomohl si magií ohně, a po chvilce cítil, jak se začala voda v okolí jeho ruky ohřívat a horkost začala stoupat a roztahovat se. za chvilku už jej halila pára, jež z hladiny stoupala, ona ale čekal na jediné, na to, až někde uvidí, jak dívka leze z vody. Pro zatím dál ohříval vodu, kdyby bylo třeba přinesl by jí i k varu.*
*Zamračila se. Cítila teplo nebo se jí to jen zdálo? A proč byla voda tak teplá? Tohle se jí honilo hlavou, než jí došlo, čí práce to byla. Opravdu použil svou magii, aby jí dostal z vody tímhle způsobem? Ponořila se ještě více ke dnu, ale i tak k ní sálalo teplo nebo spíše voda, kterou ohříval. V duchu ho proklela kolem dna pod vodou rozplavala na druhou stranu jezírka co nejdál od něj. Nemohla vylézt, to by znamenalo, že prohrála a to ona nemohla dopustit.*
*Kayn ale nepřestával. Dál svým žárem zahříval vodu. Ku štěstí pro něj, nebylo jezírko tak dlouhé, a jemu určitě zbývala tak ještě půl hodina. A tohle by mu zabralo další možná čtvrt hodinu, aby přivedl k horkosti jezírko celé. A tak tam dál stál, ovládajíc pomocí své magie vodu v jezírku, její teplotu. tak nějak mu ale bylo jasné, že po tomhle se bude muset do Faerie vrátit tak či tak, aby načerpal pořádně síly. Dál a dál ale pomocí magie uváděl do větší a větší teploty jezírko, sledujíc každý případný pohyb, který by ji mohl prozradit. Ačkoliv cítil, že slábne, vyhrát ji nechtěl nechat.*
*Doplavala na druhou stranu, než byl on, musela co nejdál od něj, ale i tak jí to moc nepomohlo, voda v jezírku byla čím dál tím víc teplejší a i Tie se to zdálo už dost nepříjemné, ale i tak stále bojovala a snažila se vydržet, soustředila se na svou magii, aby alespoň trochu vodu ochladila, ale na to byla už dost slabá. Dneska vydala dost ze své magie a cítila jisté vyčerpání. Ačkoliv se snažila sebevíc, po chvíli jí už teplá voda spíše škodila. Proto vyplavala nad hladinu a pomalu se plazila na břeh, kde nakonec lehla do sněhu, aby se trochu schladila. Momentálně neměla sílu ani na to, aby skryla svou pravou podobu.*
*A jeho trpělivost mu přinesla ovoce. Kayn, jakmile vyděl, jak se dívka vyplazila na břeh, spokoejně tavrněl.* /Hm, dryáda./ *Probelsklo mu hlavou, ale moc se nad tím potom nepozastavoval. Prostě k ní jen došel, zadívals e na ni, anž si k ní přiklekl, vzal její bradu mezi své prsty, donutil ji se na něj podívat a usmál se.* Hádej co, maličká. *Zavrněl, sklonil se k jejímu obličejii a svou tvář položil an tu její, tak, aby měl své rty u jejího ucha a paks e uchechtl.* Našel jsme tě. *Zašeptal, než s ena ni podíval. Vypadala jako leklá ryba na suchu.* Ale, snad by ti nebylo horko? *Uculil se a sledoval ji, než si k ní pak sedl do sněhu a zadívals e na nii.* Vážně jsi myslela, že můžeš vyhrát, rybko?
*Timea byla unavená a vyčerpaná, tolik své magie nikdy jen tak nepoužila. Když se k ní přiblížila zašeptal jí do ucha, celá se zachvěla. Hned na to se od něj ale o něco odsunula a tiše zavrčela, než se pomalu posadila a přitáhla k sobě kolena, která nakonec pažemi objala.* A proč bych nemohla? Šanci jsem měla, ale ty jsi nehrál zrovna fér, když jsi zahřál vodu. *Zamračila se na něj, nelíbilo se jí to, rozhodně nechtěla s ním nikam jít, musela vymyslet, jak utéct nebo se prostě nějak od něj dostat domů do bezpečí.*
*Kayn ji sledoval, poslouchala pak se zasmál.* Že jsme nehrál fér To říká dryáda, která využila svou moc, aby zůstala pod vodou?: Ale no tak, taky jsme jen využil svou moc. *Mrkl na ni a pak se zamyslel.* A víš co? Máme ještě tak hodinu, než ta holka umrzne. Tak co si dát ještě jedno kolo? Co ty na to? *Mrkl na ni.* A pravidla stejná, když vyhraješ, můžeš jít, když prohraješ, jsi moje. Jednoduché, no ne? *uculiil se na ni. Tak nějak tušil, že tohle by stejěn už bylo ot om, že použití magie by bylo ohřožující.* A tentokrát bez jakékoliv magie. Co říkáš? *Navrhl ji, a pokud se rozhodovala, tak si mezitím vytáhl krabičku cigaret s tím, že si zapálí, když ale zjisitil, že jsou namoklé od jejího zásahu na jeho tělo vodu, jen zavrčel a zahodil krabičku do sněhu.*
Nejsem dryáda, to jsou lesní víly, já patřím k vodě, jsem nymfa pitomče. *Zamručela a víc k tělu přitáhla nohy, aby se trochu zahřála, začínala jí být už zima. Jen co dořekl, že si zahrají znova, otočila se a koukla na něj.* Děláš si legraci? A proč bych to měla dělat? Navíc nejsem tvoje a ani nikdy nebudu. *Zamračila se na něj a vymačkala si z vlasů zbytek vody, než se pomalu postavila na nohy.* Nech mě prosím odejít a jí taky. *Koukla na něj dolů.*
Hm, vy větve od nás víl, kdo se ve vás má vyznat. *Odfrkl sii Kayn nevraživě a přemáhals e, aby jí za její drzsot nevrazil hned pár pohlavků. Pak se na ni podíval, mnež vstal. Nelíbilo se mu, jak na něj hleděla dolů a po tváři se mu rozlil pobavený, bělostný úsměv.* Uvidíme, jestli jsi nebo nejsi, až se schováš. Tak šup šup, stejná pravidla, jen bez magie. *uculil se, načež se otočil k nějbližšímu stromu.* Už se těším až si vás obě odvedu. *Zaverněl spokojeně, načež se pak otočil ke kmenu a začal počítat, zase od jedné až po stovku, pomalu a jistě, aby měla Timea možnst najít si nějakou skrýš. Spokoejně se po celou dobu ale culil, cítil, že jeho vítězství je blíže a blíže.*
Kdo? Třeba ty, zřejmě jsi dost starý na to, abys věděl správně, kdo je jaká rasa. *Zamračila se na něj, načež pak jen pozorovala, jak vstal a znova se nad ní tyčil jako hora. To už ale Tia ustoupila o krok dozadu. * Nejsem tvoje, ani když vyhraju a ani když prohraju. *Pronesla ještě, než se tedy vydala pryč. Tím, jak bylo už všude našlapáno, se jí šlo lépe, nemusela za sebou nijak krýt stopy, prostě jen šla v těch starých, nakonec se vydala dál, hledala, kde by se mohla schovat, ale nic ji nenapadalo. V duchu proto zanadávala. Nakonec ale uviděla pár altánků, ve kterých se konaly různé akce a tak se vydala k nim. Do jednoho vešla a po trámech vylezla až nahoru, kde se ve stříšce schovala za další trámy.*
*Bylo na čase, aby šel Kayn hledat. Nijak nekomentoval její výlevy, a proč by taky, munici jí neplánoval dávat, ne teď. Místo toho, jakmile si odpočítal čas, se spokoejně uculil, ančež se vydal směrem, kde by tušil, že by byla. Tak nějak tušil, že tohle bude rychlé, navíc, tohle nebyl centra park, a nebyl tak velký, takže to nemohlo dlouho trvat ani jemu. Spokojeně hledal, prokoukl každé křoví, každý kout, do vody se tedy už nepouštěl, kdyžtak by si ji nechal na potom. Teď hledal, jestli dívka nebude někde mezi stromy, ve křoví, ve sněhu, kdekoliv. Sledoval stopy, které jako jediné vedly sněhem a ne po cestě a sklonil se. Nemohl si nevšimnout, jak malé byly, takže se Kayn jen spokojeně zastavil, načež se vydal po nich. K jeho překvapení jej zavedly mezi lidi, mezi nějakou akci u stánků. Kayn jen zatl pěsti a zavrčel, ale nakonec se vydal k altánům.*
*Ještě více se natiskla za trámy, aby nešla nijak vidět a dál tiše seděla, snad ani nedýchala, aby jí nenašel. A v tu chvíli jí to došlo. Proč to vlastně dělala? Proč se snažila zase někomu pomoct, když sama na to pak doplatí. A když se měla schovávat, proč prostě neutekla domů? V duchu sobě opět vynadala, alespoň doufala, že když už si vybrala tohle místo a poblíž lidí, že ho to odradí a nakonec sám odejde, aby ona mohla slézt a vypařit se pryč. K sobě domů do bezpečí. Tiše seděla a poslouchala okolí, snad jako kdyby chtěla poznat, kde zrovna je.*
*Kayn procházel pod stánky, hledal, rozhlížel se kolem sebe, pohledems ledoval každého, kdo by mohl vypoadat jako ona, výškou a nebo vzhledem, sledoval každý pohyb a byl rád, že lidé raději preferovali větší trhy v Central parku. Sledoval, pozoroval, šel tiše a obezřetně, koukal nahoru a dolů, než se nakonec zastavil pod střechou altánu, kde byla Tia schovaná. tam se zastavil, rozhlédl se, než jen zavrčel a oddupal zase dál, kde se začal rozhlížet kolem sebe, po lidech a po všech oststních.*
*Jakmile ho spatřila, přestala snad i dýchat, ani se nehnula, aby žáden trám nezapraskal, aby ani smítko nespadlo a on si toho nevšiml. Jen co se otočil a odešel pryč, tak si oddechla. Čekala ještě nějakou chvíli, než se odhodlala udělat to, co měla udělat už dávno. Utéct. Opatrně vykoukla a když viděla, že skutečně šel dál, spustila se dolů na zem a dál už na nic nečekala, rozeběhla se na druhou stranu, než byl Kayn s nadějí, že uteče do bezpečí svého domova. Nezastavovala sem, ani se neotáčela, prostě jen běžela, co mohla.*
*Kayn ji ale zaslechl. Zaslechl to, jak seskočila na zem, jak se rozeběhla. A taky že se za ní vydal.* Našel jsme tě! *Křikl po ní mezití, a za chvilku ji doběhl. Jak by také ne, díky svému tréninku a dlouhým nohám. Popadl ji za zápěstí, porazil na zem, otočil na záda a naklekl si nad ní, načež se jí zadíval do očí a spokojeně zavrněl.* Našel jsem tě. *Zopakoval znovu u její tváře, klečíc mezi jejími nohami, vnímajíc každý její dech. Zvedl pak hlavu, aby si všiml, že nejsou daleko od místa, kde enchal civilku.* A zrovna na čas, už mi chladne večeře. *Mrkl na ní, než jí nakonec vytáhl za paži na nohy.*
*I přes veškerou její snahu po chvíli skončila ve sněhu a hleděla na něj. Nic neřekla, jen nasucho polkla a hleděla mu do očí. Když jí pak vytáhl na nohy, vytrhla se mu prudce, až o pár kroků klopýtla dozadu.* Nech mě odejít. Prosím. *Pronesla směrem k němu.* Já jsem ti k ničemu, prostě dělej, že jsi mě neviděl a nech mě jít. *Zkusila to znova, zatímco pomalu couvala dozadu. Přemýšlela, co udělat. Jak se z toho dostat. Nejhorší bylo to, že byl o tolik silnější než ona a také vyšší, ona se svou malou výškou proti němu byla jako dítě.* K čemu mě vlastně potřebuješ?
*Kayn se nad jejím slovy jako kdyby pozastavil. Pak se na ni usmál.* přemýšlel jsem o tom, a ne. Půjdeš se mnou. *Mrkl na ni a tahal jí k civilce.* Proč? protože jsi drzá. Protože se mi chce. A protože chci vědět pár věcí, ale ne tady. Potřebuju zpátky do Faerie, a tebe si beru sebe. Jako výherní trofej. Hezké, ne? *uculil se na ni, načež se sklonil k civilce, aby zkontroloval její životní funkce.* Zajímá mě pár věcí, ale jak jsem řekl, až po večeři, ted bych neměl energii na to tvoje plácání poslouchat. *Ušklíbl se a
Nejsem drzá a rozhodně nestojím o to, být tvou trofejí. *Odporovala hned a s povzdechem jej sledovala. Zrovna, když se skláněl k té dívce, která byla stále ještě mimo, jí napadla bláznivá věc. Než se fér vůbec stačil nadít, Tia do něj ze všech sil strčila. Myslela si, že když padne, bude moc znova utéct, ale tentokrát jinak, rychleji a s pomocí své magie, která už slábla, jak byla unavená. Jenže Tia byla také dost nešikovná a to se jí vymstilo. Když totiž strčila Kayna, tak nějak sama ztratila půdu pod nohama a padla na něj do sněhu. Samým překvapením vypískla a rychle se snažila vstát.*
Koho tu zajímá, o co ty stojíš a nebo ne. Mě snad? Ne. A jelikož jsem tady já ten, kdo bude mít poslední slovo, tak ti na tvoje nechtění kašlu. *Zavrčel, už lehce podrážděný, přemýšlejíc, jak by jí asi mohl zavřít pusu. Pak už cítil, jak do něj strčil, a když pak padl a ona na něj, tak ji reflexně chytl za boky, aby mu neutekla.* No, koumá, že jsi měla přislíbit svou část dohody i ty, ty jedna mrško. Ale pokud chceš, i tohle může fungovat. *Naznačil, poukazujíc na to, jak na sobě leželi. pak se ale jen ušklíbl.* hele, holka, děláš si to mnohem těžší, než by to mohlo vůbec být. *Pronesl, dál sii jí na sobě držíc za boky.*
*Jen co na něj dopadla, zarazila se, tohle totiž nečekala.* Jenže mě nezajîmá, že ty máš poslední slovo. Nejsem věc ani tvůj majetek a když s tebou jít nechci, tak nepůjdu. A pusť mě, nic takového nebude, tak na to zapomeň. *Zamručela a chtěla se postavit, slezt z něj, jenže on jí stále držel za boky. Tia se proto zapřela rukama vedle jeho hlavy a snažila se odtáhnout. Nelíbilo se jí v jaké póze byli a cítila, že ji brzy tváře zrudnou jak z toho byla celá nesvá.* Prosím pusť mě. *Prosila jej znova a hleděla mu do očí.*
*Kayn se na ni podíval a zasmál se. Pak jen nakrcil obočí.* Prosíš hezky, ale... Nepomůže ti to. *Zavrněl a hned na to vstal, vytáhl si ji k sobě, ale pak ji pustil a došel k civilce, aby se pro ni mohl sehnout a vzít si ji přes rameno.* Takže se přestaň bránit, prostě jdeme, teď si moje at se ti to libi5a nebo ne. *Zavrčel.*
*Timea se zamračila. Měla poslední šanci něco udělat, nějak jej zastavit, zpomalit, aby měla šanci jak pro sebe, tak i pro tu ubohou holku. Za dnes vyplýtvala hodně magie, víc než u ní bylo zvykem a bylo to znát. Ale i tak ještě měla nějakou sílu a hodlala jí využít. Znova se soustředila na vodu, která byla poblíž a nechala dva vodní hady se pomalu blížit k férovi ve snaze jej zastavit. Vodní hadi se nakonec dostali až k nohám toho pitomce a jako lisny se mu kolem nich omotaly, sevřelo jej to v pevně a když dívka trhla rukou, had sebou škubl a férovi se trhnutím podkoply nohy, ovšem i tak jej had stále držel v sevření, zatímco se Tia vydala k civilce aby i s ní konečně utekl.*
*Než by se nadál, tak už ležel na zemi. Hned na to ale zamručel a podíval se na hada, jež se mu motá kolem nohou. Hned mui došlo, i bez té telepatie, že je proti němu víla, ovšem, nevěděl jak stará. Díky své znalosti magie za skoro dvě stě padesát let měl čas na to na tomhle pracovat, a i když nebyla voda jeho specialita, tak se mu podalo magii rozpustit a nechat ji jen tak. Jakmile pak došel opět k víle, vztyčil se za ní jako ruka boží. Ihned na to nechal padnout své iluze, aby se mohl an magii více soustředit, hned na to se zadíval na vílu, kterou pomocí vzdušné magie odhodil zpět a poté se podíval na civilku. Pak otočil pohled k víle.* Ani se nehni, ještě se k tobě vrátím. *Pronesl, načež jí vklouzl do hlavy pomocí telepatie. Ihned jí do hlavy vložil myšlenku.* /Chceš se sebrat, jít za mnou a následovat mě. Bez problémů./ *Vnutil jí do hlavy myšlenku a ještě k tomu umocnil ten pocit chtivosti, aby se jí do onoho činu chtělo o to více. Pak se sklonil k civilce, kterou si opět vzal přes rameno. Pokud by jeho magie nefungovala, tak natáhl k víle ruce. Hned na to se jí koelm rukou omotaly šlahouny z kořenů, na kterých vyrostly trny a při každém jejím pokusu o to, kdy by chtěla utéct, se jí zařízly do rukou. Pak uchopil konec provizorního vodítka a vyrazil k portálu.*
*Než však vůbec došla k oběma, zase padla na kolena, chtěla znova vstát, ale to už byl u ní a koukal na ni. Natáhla ruku, aby znova nějak použila svou magii, ale ucítila v hlavě nátlak, vykulila oči, jakmile jí došlo o co šlo a cítila tu myšlenku, to co měla udělat. Zavřela oči a snažila se s tím nějak bojovat, nějak tomu vzdorovat, věděla, že proti němu neměla šanci, ale chtěla se alespoň pokusit. Ovšem zatímco bojovala s myšlenkou, kterou jí vnutil, ucítila jak se jí kolem rukou něco omotalo. Otevřela oči a zmateně na to hleděla. Nechtěla s ním nikam jít, nechtěla, ale myšlenka, která jí nutila to udělat, s tím bojovala, ovšem šlahouny se jí při odporu zařezaly do rukou a tak nakonec s bolestným syknutím vstala a i když bojovala s tím nutkáním, přece jen se rozešla za ním.*
Kayn se pootočil přes rameno, načež jen spokoejně pokýval halvou. Pak se vydal k portálu, u kterého se zastvail. Zamyslel se, podíval se na Tiu, položil civiilku a došel k víle. Sklonil se k ní a vzal ji bradu mezi prsty. Jak dlouho jsi nebyla na Zimním dvoře? Pojď, provedu tě skrz, možná, že se ti tam zalíbí, protože se to stane na nějakou dobu tvým domovem. Mrkl na ní, hledíc ji do tváře. Pak ji s trhnutím pustil, načež ji vytáhl na nohy za provizorní pouta a zamířil do portálu, kterým prošel, táhnouc ji za sebou, s civilkou hozenou přes rameno.
*Proti jeho nátlaku neměla žádnou šanci i když se snažila sebevíc, bylo to jako kdyby házela hrách o stěnu. Když jí vzal za bradu, lehce sebou trhla, aby se mu vymanila, načež se lehce zamračila.* Já na Zimním dvoře nebyla nikdy, na žádném dvoře jsem nebyla a nechci tam jít. *Zašeptala a když jí řekl, co řekl, jen s zarazila. Chtěl ji tam nechat? Ale to přece nešlo, to ona nechtěla. Opět se soustředila na to, aby se z toho dostala, ale nešlo jí to a tak musela poslušně jít s ním přes portál na dvůr, na který jít nechtěla.*
*Pro dnešní večer si Dominic zvolil, že si půjde trošku provětrat. Chtěl tak nějak postupně zase zkoušet vycházet ven, poté, co se stalo, a on lidem až tak moc nevěřil. Nechtěl jí zrovna do Central Parku, už jenom proto, že tam byly velké vánoční trhy, a Dominic se nechtěl dobrovolně vystavovat případnému nebezpečí z toho, že by je někdo zahlédl, někdo poznal. Proto šel jen do kavárny, která byla kousek od jeho bydliště, a kam si s sebou vzal i počítač. Rozhodl se najít ty, kteří mu udělali to co mu udělali, zdrogovali jej, a on si potom kvůli nim zničil své auto. Věděl, že by neměl rýpat do vosího hnízda, ale nechtěl to nechat jen tak jít. Když se posadil do kavárny, objednal si černou kávu, do které si poté plánoval nalít trochu krve, a následně na to si otevřel notebook na kterém hledal vše, co by se o nich upírech najít dalo.*
Val měla v plánu vyrazit na trhy, jen ještě čekala na zprávu od Nat ohledně toho, zda se k ní připojí, nebo ne. Po svém nedávném úrazu na to nechtěla být sama a tak doufala, že se k ní mladá upírka připojí, ideálně i s Elaine. Než na to však dojde, rozhodla se na chvíli zapadnout do kavárny. Jenže to vypadalo, že tenhle nápad dostala, s ohledem na počasí, snad půlka New Yorku. Přesto se tím nenechala rozhodit. Uvnitř si objednala chai latté, s ohledem na koncentraci lídí a hlavně dětí raději do kelímku, aby snížila šance na jeho rozlití a snažila se najít nějaké volné místo. Chvíli to vypadalo, že to bude muset vzdát, ale pak se všimla jednoho stolku, u kterého seděl muž s notebookem. Opatrně se propletla, nebo spíš prokulhala mezi lidmi a na neznámého se mile usmála. Dobrý den, omlouvám se, nemáte tu náhodou volno..? Nebudu vás rušit, jen mám zraněnou nohu a raději bych s ní seděla uvnitř než venku. Samozřejmě, pokud tedy na někoho nečekáte? *Na sobě měla dlouhý červený kabát, který připomínal šaty a na hlavě černý klobouk.*
*Dominica z jeho uvažování, a z jeho zapálení pro věc, kterou dělal v notebooku, vyrušil ženský hlas. Vzhlédl k příchozí dívce, jen letmo si jí sjel pohledem, který mohl sice vypadat jako kritický, ale on se jenom díval na to, co je zač, a jestli jí třeba náhodou někde neviděl, a potom se jemně usmál.* Ne, mě to určitě vadit nebude. Klidně si přisedněte, a zařiďte se tak, jak vám to bude příjemné. *Usmál se na ni, a pokud se tedy posadila, tak k ní natáhl ruku.* Jmenuji se Dominic. To jen pro upřesnění, aby jste neměla za to, že tu sedíte s úplným cizincem. *Zasmál se zlehka, a poté s pokynutím hlavy opět vrátil svůj pohled k notebooku.*
*Vděčně se na něj usmála a stisk mu pevně oplatila.* Valerie Belanger, moc mě těší. *Představila se na oplátku, pak si postavila kelímek na stůl a pověsila si kabát na nedaleký věšák, než sklouzla do židle naproti.* Zvláštní, Dominica zrovna nedávno zmiňovala moje… Dalo by se říct přítelkyně… Ale to by byla moc velká náhoda, New York je velké město. *Zavrtěla s úsměvem hlavou, než si z tašky vytáhla knihu. Už na obale bylo vidět, že jde o Harryho Pottera, ale přeci jen na něm bylo něco zvláštního. Celá kniha byla v latině. Val tím trénovala své znalosti latiny pro kouzlení, aniž by tím vzbuzovala přílišnou pozornost, vždy se to dalo zamluvit tím, že je prostě fanoušek a zároveň studuje latinu a knihu čte jen pro legraci.*
*Dominic se zaobral zase ke svému počítači, proto už Val vnímal tak jenom napůl. Když řekla své jméno, tak se na ní mile usmál, ale poté už se sklonil opět k obrazovce, hledajíc tam to, co potřeboval. Když potom zmínila přítelkyni, tak jsem mu na tváři vykouzli letmý úsměv.* No, řekl bych že Dominiců tady bude více než dost. Ale náhoda by to byla moc hezká. *Usmál se, aniž by ale zvedl pohled od obrazovky. Z toho jej ale vyrušila servírka, která přišla a vyžádala si objednávku od obou z nich. Dominic si objednal černou kávu, a pak se podíval na Val, čekajíc, jestli si i ona něco objedná.*
To nepochybně. *S úsměvem pozvedla kelímek a zavrtěla hlavou, když se jich servírka zeptala na objednávku.* Tak schválně, znáte drobnější, roztomilou, hyperaktivní zrzku žijící hlavně v noci? Jmenuje se Natalie a je o pár čísel vyšší než já. *Uculila se už když ji popisovala. Kdykoli si na Nat vzpomněla, automaticky ji to nutilo k úsměvu. Nejenom kvůli tomu, co se nedávno odehrálo ve škole. Její přítomnost jí dodávala jistou dávku vnitřního štěstí. Taková osobní neškodná droga s garantovanými účinky.* Blázínek, ale jen v tom nejlepším smyslu.
*Upír dívku poslouchal, a jakmile potom svým popisem přesně popsala Natálii tak se usmál.* Ach ano, tak v tom případě mluvíme skutečně o stejné osobě. Nat, jasně, malá hyperaktivní a zrzavá. A žije v noci. Ano, tak přesně to by k ní sedělo. No, co se té týče, tak tu beru jako svou mladší sestru, je vážně super. Ale tak nějak se nezmínila, že má přítelkyni. *Pronesl, načež nechal pohled na Val, a sjížděl si ji podezíravým, teďka už kritickým okem.*
Takže vy budete ten pan Northwood, co zmínila ona i Elaine. *Usmála se. Do mysli se jí vkradla vzpomínka na zmínku o tom, že spolu s Nat měli kostým na Harryho Pottera a Ginny. Při tom výškovém rozdílu to byla poměrně zábavná představa. Jeho podezíravý pohled jí však neušel, tak jen na obranu zvedla ruce.* N-no… J-je to relativně nové. Spíš… T-to ještě není oficiální. *Vysvětlila trochu překotně a lehce zčervenala rozpaky. Uhla přitom pohledem, páč si připadala jako zamilované tele, co není schopné dát dohromady souvislou větu.* Zmiňovala se o vás. *Porozhlédla se, aby se ujistila, že je nikdo neposlouchá.* O té party v Pandemoniu a o vlkodlacích. *Dodala tlumeně, aby ji slyšel jen on.*
Dominic sledoval Valerii, zaobranný svými vlastními myšlenkami, a tím, co měl u sebe v notebooku. Když pak ale začala mluvit, tak se jemně usmíval, snad jako znak toho, že jí poslouchá. Když ale pak zmínila vlkodlaky, tak už k ní ale pohled zvedl.* Ach ano, to bylo nepříjemné. Mám takový pocit, jako kdyby se mne ty bestie držely. Poslední dobou na ně narazím, kam Jen jdu. *Povzdechl si, a poté notebook zaklapl, odložili vedle sebe, rukama se opřel o stůl a podíval se na Val.* A copak vy jste zač? *Zeptal se Dominic.*
*Pousmála se, když to udělal i on. Měla ve zvyku zrdcadlit ostatní, obvykle to pomáhalo komunikaci.* Mám s vlkodlaky… Zajímavou zkušenost. *Usmála se jemně a onen úsměv se malinko rozšířil, když se jí zeptal, kdo je. Odložila knížku na stůl a opřela si hlavu do dlaní, pak sotva znatelně pozvedla dva prsty a spolu s nimi se nadzvedla i knížka.* Bude tohle stačit jako odpověď? *Zeptala se s úsměvem a knihu opět položila, než upila ze své kávy.*
*Dominic jí poslouchal, jakmile potom řekla že má s vlkodlaky zvláštní zkušenosti, tak si jen ti ještě povzdechl.* No, abych pravdu řekl, tak já s ním mám zkušenosti jen špatné, ale to asi bude proto, že jsem upír, a zkrátka si prostě nesedneme. *Pronesl, a poté se podíval na to, co dívka udělala.* No jako odpověď to bude jistě stačit. *Hlavou mu sice prolétla myšlenka že pokusit se to nějak tiše říct by bylo asi více efektivní, než takhle otevřeně riskovat, že si jich všimne nějaký civil, ale proti gustu... Nechtěl se jí do toho hrabat, tak radši ani nic nenamítal. Ona sama musela vědět dobře, co a jak dělat.* Takže k vlkodlakům asi tak. Nemám je rád, ale to už je asi tak souzeno z mé podstaty. *Pokrčil poté zlehka rameny.*
No, u mě to sice nemá nic společného s druhem, ale měla jsem to "štěstí," že první vlkodlak, na kterého jsem tady narazila, byla zrovna policistka, co měla všechno, jen ne dobrý den. *Ušklíbla se.* Ale pokud by nevadilo, vlkodlaky bych teď asi jako téma raději oželala. Nebo vůbec špatné vztahy mezi podsvěťany. *Pousmála se.* Chystáte se na trhy, nebo jste tady jen kvůli práci? *Hádala, zatímco bradou pokývla směrem k jeho notebooku.* Psala jsem Nat, možná tady bude a určitě by vás ráda viděla. *Usmála se.*
*Dominic ji poslouchal, a jakmile navrhla to, že by se mohli konverzaci o vlkodlacích a obecně špatných vztazích v podsvětí vyhnout, tak okamžitě souhlasil, pokýval hlavu, a jemně se usmál.* Ach ano, taky budu moc rád za to když toto téma oželíme. *přiznal, a poté se na ni jemně usmál, poslouchal ji dál, a ošil se.* Vlastně, no, jsem tu tak nějak kvůli práci, dalo by se tomu tak říkat ale na druhou stranu, šel jsem sem právě proto abych se vyhnul místům s větší koncentrací lidí. Moje poslední zkušenost s nimi nebyla moc dobrá, a proto jsem se rozhodl zůstat nějakou chvilku ve stínech. S Nat je to fajn, rád jí uvidím, ale myslím si, že trhy asi oželím. *Pronesl, a nervózně se podrbal na zátylku.*
*Poslouchala ho, pak chápavě přikývla.* Nebudu se vyptávat, hádám, že je to poměrně čerstvé. *Povzbudivě se na něj usmála.* Pokud byste trhy raději oželel, myslím, že by jí pořád udělalo radost, kdybyste ji alespoň pozdravil, mluvila o vás jen v nejlepším. Jen bych si tedy myslela, že nás jednou seznámí sama, místo toho… *Pokrčila se smíchem rameny.* New York je možná menší, než jsem si myslela. *Zavtipkovala. V tu chvíli jí v kapse zavibroval telefon se zprávou od Nat, že na trhy s Elaine už míří.* Teď mi psala, budou na trzích i s Elaine. *Usmála se. Nemohla se dočkat, až rusovlásku uvidí, stejně tak až uvidí její dohled. Měla Elaine ráda.*
*Dominic jí poslouchal a tak nějak se cítil být podvědomě tlačen mezi dva mlýnské kameny. Rád by Nat viděl, stejně tak jako Eliane, ale na druhou stranu opravdu nechtěl riskovat to že se objeví někde mezi lidmi, a budou tam ti upíři, kteří že jí tak zdemolovali. To byl právě ten důvod proč se o nich chtěl držet dál, aby si o nich mohl něco zjistit, a aby se jim případně nestavil do cesty a nestahoval na sebe a ještě větší podezření. Nakonec si ale jen pouze na moment si složil tvář do dlaní, a poté zase ruce položil volně podél těla.* No jo, co by jsme neudělali pro ty, které máme rádi, no ne? Tak jo, klidně jí napište, že se tam s ní sejdu, ale nebude to nic na dlouhou věc. Budu se asi pohybovat jen na okraji, nebudu se pouštět nikam do hloubky, a nejspíš i brzo odejdu, tak jen je dobré s tím počítat. Zase nechci dávat Nat falešné naděje o tom, že tam s ní budu blbnout a běhat, protože ačkoliv jí mám rád, tak to dnes rozhodně nehrozí. *Pronesl Dominic, s omluvným tónem v hlase.*
*Když viděla jeho vnitřní souboj, natáhla k němu ruku a povzbudivě ho pohladila po paži.* Nerada bych vás dostala do nějaké nepříjemné situace. Můžu Nat napsat, že se třeba potkáme někde na okraji areálu? Uvidíte se, ale budete mít svůj klid? *Navrhla kompromis, zatímco ho dál hladila po paži.* Napíšu jí to, ať ví. Nebo ještě lépe, že máte plány, tak to bude jen na skok. Věřím, že to pochopí a nebude se zlobit. *Usmála se na něj chápavě, než vytáhla svůj telefon a napsala Nat, že se setkala s Dominicem a že by se mohli všichni vidět, pokud by měla zájem, ale jen na skok, že má Dominic ještě plány.* Vyřešeno. Bude to v pořádku. *Dál na něj mluvila, jako by byl vyděšené štěně, které potřebuje uklidnit. Ne proto, že by snad byla situace tak dramatická, ale jí to vždy pomáhalo a věřila, že Dominic na tom bude podobně.*
*Když mu poté Val navrhla to řešení, že tam ani nebude muset možná chodit, jenom bude moc stát na okraji, tak se jemně usmála, a pokynul jí hlavou na děkovný způsob.* Děkuji, myslím že to bude postačující. Pak se s ní rád někdy sejdu, ale pro teď to je zase něco, co je v tu chvíli tak nějak riskantní. Ale věřím tomu, že situace se zase brzy vyřeší. *Podotkl Dominic, a usmál se na ní. Poté si konečně do své kávy nalil trochu krve, zamíchal to, a napil se.* Myslíte že ode mě nebude moc netaktní, abych vám navrhl tykání?
Rádo se stalo. *Usmála se a sama upila ze svého nápoje.* A doufám, že vše proběhne v pořádku, nerada bych dneska zase bojovala. *Ušklíbla se při vzpomínce na nedávný konflikt v Central Parku a ve zraněné noze jí přitom škublo, jako by rána byla čerstvá, tak tiše sykla. Castor skutečně odvedl perfektní práci, ale rychle srostlé svaly prostě bolely i po zahojení a nebyla si, při své znalosti démonologie, která se téměř rovnala nule, jistá, zda v noze nemohla mít nějakou zbytkovou infekci, nebo jed. Na nabidku tykání se usmála.* Naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím jen Val.
*Překvapeně, a trošku i starostlivě, se na dívku upír zadíval.* Bojovat? Snad nejste nějak vážně zraněná. *Pronesl, opět s obavou v hlase, a sjel si ji pohledem, i když pro něj asi bylo v tuto chvíli nemožné si čehokoliv všimnout. Když potom přijala jeho návrh na tykání, tak se na ní vesele podíval, opět jí podal ruku, a Usmál se.* Dominic, nebo Dom, nebo prostě, jak vám to půjde přes rty. *Usmál se na ní, a poté se zadíval na hodiny.* Dobrá, a kdy že nás bude čekat?
*Ušklíbla se.* Vážně ne. Respektive už ne, původně jsem se na tu nohu nemohla postavit. Ale měla jsem štěstí na společníka, který uměl léčit. Zatracení Shaxové, při chůži to pořád to bolí jako čert… *Zamručela.* Jen jsem v poslední době měla pár nehod a mámě už začíná lézt krkem, že mám věčně něco od krve, vlastní, nebo cizí. A obojí je fajn, ale asi zvolím Dom, je to kratší. *Pousmála se. V odpovědi na jeho dotaz zkontrolovala telefon, ale zatím zprávu od Nat neměla.* Zatím nic, ale všřím, že se brzy určitě ozve. Asi mezitím v klidu dopijeme a pak půjdeme? *Navrhla.*
*Dom tiše zasyčel.* Jau, to nezní nijak moc přívětivě. No, ale doufám že ti bude jen lépe, a že budeš mít přinejlepším větší štěstí na nějaké neproblémové situace. *Mrkl na ní konejšivě, a poté se napil své kávy. Nad tím, že se mu rozhodla říkat Dom, jen spokojeně pokýval hlavou, a poté přikývl.* Ano, asi bych to taky tak viděl, že dopijeme a půjdeme. *Pronesl, a poté schoval svůj notebook do obalu, aby jej pak už jen mohl vzít a jít.* No a, abych teda trošičku rozvinul konverzaci jiným směrem, ty někde pracuješ? Nebo se živíš prodejem kouzel, lektvarů, a podobně?
Nebylo. *Ušklíbla se.* Ale alespoň u toho nebyl žádný civil. *Dodala už klidněji.* Upila ze svého čaje, když jí zrovna zavibrovala další zpráva od Nat. Ze široka se usmála.* Budou u stánku s punčem, hned na kraji trhů. *Usmála se a snažila se rychle dopít, aby mohli vyrazit. Teprve až teď jakoby si uvědomila, jak moc jí rusovlasá upírka skutečně chybí.* Já jsem akrobatka. *Usmála se nad jeho dotazem.* Vystupuji, občas učím. *Vysvětlila, když dopila svůj drink.* V klidu dopij, pak vyrazíme.
*Dominic poslouchal a přikyvoval. Když potom zmínila, že byla ráda, že u toho nebyli civilové, tak se zasmál.* No tak to já říct nemůžu. Ve většině případů, když jsem měl nějaký problém, jak s upíry, vlkodlaky, nebo nedejbože s démony, tak u toho byl nějaký civil. No ale ještě že máme nějaké ty páky, jak je na to donutit zapomenout, a nebo je donutit si myslet, že to byl jen výplod jejich fantazie. *Pronesl, a pak se jen Letmo usmál.* No, tak tomu říkám vcelku hezké povolání. Učíš hádám akrobacii? *Optal se Dominic.* Já jsem programátor. Volnočasově hacker. *Oznámil, a pak se nervózně usmál.* Nic moc, ale mám to rád.
*Povzdechla si.* Já zatím s pamětí manipulovat neumím, jsem ráda, že zvládám to, co zvládám, měla jsem učitele jen krátce a snažím se pochytit něco málo z knížek, co mi nechal. *Poklepala na knihu Harryho Pottera.* Proto ta latina, v angličtině ani francouzštině není ani jedna. *Ušklíbla se.* Ano, učím akrobacii a je to skvělá práce. A náhodou, programátor nebo hacker zní skvěle. Takový jiný druh magie. *Mrkla na něj, zatímco se oblékla. Trochu s námahou a tichým syknutím se zvedla.* Tak jo, vyrazíme.
*Poslouchal jí a po chvilce se zamyslel nad tím, kolik jí vlastně je let. A než by se stačil nadít, tak už jí tu otázku pokládal on sám.* A kolik že ti vlastně je? *Zeptal se jí Dominic a hned poté dal před sebe ruce na znamení obrany.* Tedy, samozřejmě nechci být vlezlý, Pokud ti to nebude vadit. *Usmál se na ni.* A ano, to programátorství je vcelku hezké, hackerství využívám tak nějak když už je nezbytná nouze. Asi tak bych to řekl. Snažím se do toho nezamotávat až moc, Snažím se to nevyužívat pro nějaké špatné účely, ale někdy se to vymkne kontrola. Jako třeba s těmi upíry, kvůli kterými se teďka tak nějak obávám do velké koncentrace lidí, aby mě tam ještě někde nečapli. *Pronesl a nervózně se zasmál.*
*Už prešiel nejaký čas, odkedy bol na hliadke v Pandemoniu a ani sa mu tam toľko nechce, keď si predstaví tie priestory, spomínajúc pri tom na oslavu Axela, v ktorej ak by nebola Triss, tak by sa znova vrátil k alkoholu. Tá Triss, ktorú na konci tejto rádoby hliadky, kontaktoval cez sms, aby prišla za ním do Pandemonia. Kde je veľa osôb, tam je dosť súkromia na to, aby v tom hluku a hudbe mohol nepozorovanie so svojou kamarátkou tento svoj plán uplatniť. Plán, ako začipovať Triss a zároveň ju z toho vynechať. Preto, keď vstúpi, sa iba postaví k pultu a objedná si nealkoholickú Piña Coladu, ktorá je na neho síce príliš sladká, ale asi to potrebuje teraz na trochu energie - včera to prehnal s tréningom a upratovaním a bol pozrieť Grace, ale dlho sa spolu nezdržali. Na tom ale teraz nezáležalo.*
*Triss neměla problém přijít. Sebastiana znala, měla ho ráda, věřila mu. Neměla důvod jej z čehokoliv podezírat. Na sebe hodí trochu...víc klubové oblečení, vesměs šaty, volnější sukně a pod nimi zateplené legíny, které mají ovšem barvu, která snadno připomíná pokožku, minimálně v osvětlění Pandemonia. do něhož vkročí s kabátem sahajícím ke kotníkům a k šatům trochu nepatřičně i v černých kanadách. Vlasy měla v drdolu na zátylku, bez make-upu, přišel jí zbytečný. Typovala, že Sebastiana bude hledat na baru, nicméně pohledem brouzdala i v boxech, které míjela, než se k baru dostala - pokud jej tedy neobjevila jinde. Kdyby však náhodou nebyl ani u baru, pokračuje dál, dokud jej nenajde.* Ahoj. *A na přivítanou jej jednoduše obejme s veselým úsměvem.* Tanec se mnou ti chyběl, že jsme v klubu? *Popíchne ho v přátelském duchu.*
*Nevie, ako pride Triss naladená a či vôbec príde, keďže jej otvorene oznámil, čo má v pláne, aj keď ten plán zrejme nebude taký, ako by očakávala alebo za aký by ho inak pochválil Spolok. Asi priveľmi riskuje, ale naozaj, skutočne naozaj sa mu nechce čipovať ďalšiu osobu, ku ktorej má ako tak blízko, Hiram mu stačil. Opiera sa o pult, sleduje okolie poza rameno, akoby sa malo niečo stať, aj keď teoreticky očakáva iba jeidnú osobu, ktorú si však vôbec nevšimne, keď sa naozaj k nemu Triss dostane. Otočí sa k nej a uloží ruku s pohárom na pult, aby si druhú vložil do vrecka a nepríjemne sa pousmeje, horko a kyslo naraz.* Tancovať nie, len som chcel súkromie. *Povie a dúfa, že čarodejka veľmi dobre pochopí, ako to myslí, okrem barmana, odkedy prišiel, mu nikto ďalší nevenoval pozornosť a je za to rád, rovnako ako za to, že Triss prišla, aj keď nemusela a je to nepríjemná debata.* Prišla si. *Okomentuje, akoby to od neho potrebovala počuť, inak by o tom nevedela.*
Oba víme, že mě Spolek tak trochu má v hledáčku... *Povzdechne si a rozhlédne se. Snažila se na to nemyslet.* To neznamená, že s tím souhlasím a chci to podstupovat.. *Veselí ochladne, když rovnou přešel k věci. Vypadala...ani ne zklamaně, spíš smutně.* A co mám s tebou dělat? Jsi u baru, kde tě ponouká alkohol. To tě mám nechat bez dozoru a společnosti? *Ať souhlasila nebo ne s čipováním - a že nesouhlas velmi mírnou formou vyjádřila - o něj měla vždy starost. Byl velmi blízký kamarád, v jejím nejužším kruhu blízkých...a každý měli k svým nějaké povinnosti. Nedokázala mu to zazlívat, a pokud to má podstupovat...nebude nakonec lepší, když to bude někdo komu věří? Stiskne nejistě rty.* Čekala jsem, že tohle přijde dřív...odkládal jsi to. Už to dál nejde? Máš z toho nějaké problémy? *Zase to dělala...starala se o jiné lidi, ne o sebe. Pohled jí nervózně utíkal k jeho rukám, jakoby se bála a čekala na okamžik kdy to přijde, přesto však její tón byl mírný a to i vzhledem k hluku v jejich okolí. Polkne.*
*Stroj na čipovanie leží povedľa úplne nepovšimnutý a ním ignorovaný, keď počúva Triss a ledva jej odpovedá na to, čo hovorí. Ani sa nezasmeje na vtipe o alkohole, iba sa mračí a skúma jej tvár. Vidí na nej, napriek svojej nízkej empatii, že nie je spokojná - vlastne vyzerá… vydesene? Sklamane? Zmierene? To sa mu veľmi nepáči, že mu takto ľahko skočila do siete, ale zároveň sa cíti akosi blaženejšie, že mu natoľko verí, aby sa nechala očipovať ním, než kýmkoľvek iným, napriek tomu, že Triss určite pozná viacero lovcov, minimálne Sandera a Grace.* Nie. Odkladal som to, aby som prišiel na to, ako to obísť. *Povie jej úprimne, keď padne tá otázka a iba natiahne ruku k prístroju, akoby ho chcel vziať do ruky, ale neurobí to, iba sa ho dotkne.* Veríš mi. *Povie priamo, akoby to nebola otázka, on sám tomu minimálne verí, že je to pravda.* A ja veľmi nesúhlasím s tým, čo sa tu deje, napriek môjmu postoju kedysi, keď sa toto riešilo. *Hovorí ďalej, aby jej vysvetlil svoj pohľad na vec a oprie sa viac o pult, naleje si do hrdla svoj drink, ktorý až lepí na jazyku a na podnepí, než si oblízne pery.* Nebudem čipovať teba priamo. *Nakoniec dokončí, aby to zo seba vypľul čo najrýchlejšie a nenaťahoval to, keď vidí, aká je Triss nesvoja.*
Obejít? A co když se na to přijde? Budeš mít problémy...? *Zeptá se překvapeně a zmateně pokýv hlavou, když oznámí, že mu věří.* Co změnilo tvůj postoj? *Nevkládala sama do sebe tak vysoké naděje, že by za změnou stála jen ona. Pohledem sleduje jeho čipovací pistoli, načež se podívá zpátky na Sebastiana.* A jak to chceš udělat? *Zeptá se, konečně se usadí vedle něj a aby jej neponoukala ona, dá si colu.*
*Iba jeden pohľad Triss do tváre mu podľa neho stačí, aby pochopila, že z toho problém mať bude, ale nahlas to nevysloví. Je to tentoraz naozaj zbytočné a má pocit, že Triss mu už dostatočne rozumie, že niekedy si sám pripadá, akoby videla niečo na ňom alebo v ňom, o čom on sám nemá poňatia. Síce je to často frustrujúce, až priveľmi často, no zároveň sa to dá perfektne využiť v takýchto situáciách. Odtrhne pohľad k ľuďom za ním, ktorých len na sekundu orebehne pohľadom, než sa k Triss pridruží bližšie.* Stali sa rôzne veci, odkedy som toto riešil prvýkrát a… *Zamyslí sa, ako pokračovať, nasadiac na svoju tvár akúsi masku nečitateľnosti, ktorá však u neho ostáva väčšinu času jeho života.* …nebude to prvýkrát, čo som nespokojný s rozhodnutím. *Dokončí a ukáže ukazovákom dohora, aby Triss naznačil, že myslí Spolok a tých, čo sú postavení vyššie než on. Cíti sa hlúpo, že takto poza chrbát robí a hovorí veci, ktoré by sa mu inak protivili a za ktoré by inokedy sám sebe vynadal, ale teraz si je zrejme skoro na 100 % istý, že aspoň pri Triss to skúsi obísť. Zase toľko podsveťanov nepozná a podozrenie sa stratí, čím menej krát obíde čipovanie tak, ako to plánuje teraz.* Tvoj čip nepôjde do tela tebe. Ani nikomu živému. *Povie najskôr tajnostkársky, akoby chcel, aby sa Triss zapojila do tejto hry a hádala.*
Jak chceš čipovat bez toho, abys- *Konečně logika dožene myšlenky. Neživý objekt. Nějaký předmět.* Tak do čeho? Hádám určitě máte nějaký senzor nebo něco, čím lze zkontrolovat přítomnost čipu, ne? *Letmo se zamračí, ale pak podá barmanovi peníze a vezme si od něj svou colu, respektive vyšší sklenici s ledem a limetkou v níž colu dostala.*
*Chvíľku na ňu hľadí, než jej dopne a on si skoro vzdychne, že jej to všetko dopodrobna nemusel vysvetľovať ako dieťaťu.* Vidíš, aká si múdra. *Povie ironicky, ale nie tak, akoby spochybňoval jej inteligenciu, skôr iba trochu pobavene, čo sa však na jeho tvári neodráža, jedine v tóne jeho hlasu. Začne sa hrabať vo vrecku, chvíľu to naťahuje tým, že sa napije svojej Piña Colady, trošku zamľaská, zahmká si a nakoniec z vrecka vyberie kľučenku, jednoduchú a ľahkú, niečo, čo stačí brať so sebou, ak Triss nebude chcieť byť odhalená pred lovcami, ale zároveň nebude čip v jej tele.* Ľahko sa to očipuje, môžeš to so sebou nosiť a zároveň… *Prenesie a podá jej to, aby si prívesok pozrela. Snažil sa vybrať taký, aby sa hodil kamkoľvek bude chcieť Triss ísť.* Musíš ale dávať pozor. Nestrať to. Nesmie sa na to prísť. Fajn? Spolieham sa v tomto na teba. *Povie a cíti sa, akoby práve dnes porušil rozhodnutia Spolku skoro najviac za celé tie roky.*
*Zamračí se na drink, který pije.* Doufám, že je bez alkoholu. *Nadzvedne obočí a natáhne ruku ke klíčence, kterou jí podává a prohlédne si ji.* Už jsme se dostali k dárečkům, to jsem nečekala. *Nadhodí, aby situaci odlehčila a popíchne jej ještě nasledující poznámkou.* Co by na to řekla tvá paní. *Pokroutí hlavou s úsměvem.* Děkuji. *Prohlásí nakonec a prohlédne si věc ve svých rukách.* Tak co teď?
*Čaká chvíľu, než Triss prívesok prevezme.* Ber, nech niekto nevidí, sakra. *Najskôr odpovie a dá jej to do ruky, keď sa už ku kľúčenke sama natiahne a pretočí nad ňou očami, a potom ešte raz na tie jej poznámky.* Povedala by, že dávam darčeky ako na základnej. *Zamrmle jej ako odpoveď a spustí ruku, než sa viac natočí k pultu a drink do seba hodí.* Neboj sa, je nealkoholická, ak mi teraz ideš kontrolovať každé pitie, Triss. *Povie a z jeho hrubého hlasu je jasné, že trošku na čarodejku nalieha, aby v neho viac verila. Zároveň, pomimo uvedomenia, je hrdý, že ho kontroluje, aj keď by nemusela. No asi je príliš hrdý na ďakovanie. Utrie si pery do chrbta dlane a pozrie na Triss.* Teraz sa len neprezradiť. Už aj tak asi Spolku prišlo podivné, že si stále nezačipovaná. *Prenesie a obzrie sa pre kontrolu okolia, že ich niekto nepočúva alebo im nevenuje pozornosť.* /Hádam išlo všetko dobre./ *Pomyslí si.* Kam máš teraz namierené? Či neprišla si sem iba kvôli mne? *Opýta sa a nadvihne obočie.*
Asi jsi jí zatím nedal žádné oblíbené květiny nebo něco od srdce. Třeba by změnila názor. *Mrkne na něj a spokojeně přikývne aniž se vyjádří k oné poznámce, zda mu bude kontrolovat pití. Rychle si vytáhne klíčky a přívěsek na ně pověsí a na to je schová.* Možná si zatancuju, dám si pár drinků a půjdu domů. *Pokrčí rameny.* Obvyklý večer v klubu, outfit na to mám ne? *Mrkne a letmo se ušklíbne.*
*Radšej si nechá pre seba, že aj jej niečo dal, lebo by si z neho Triss iba uťahovala z ďalšej veci.* Dal, len nemusíš vedieť čo. *Povie skoro otrávene, aby tým naznačil, že jej o tom nechce povedať, pretože to skončí tak, ako teraz, že si z neho uťahuje z obyčajnej kľúčenky. Na jej odpoveď a rečnícku otázku reaguje len tak, že si prebehne pohľadom jej šaty a mykne plecami.* Čo ja viem. Nie som expert na večerné šaty. *Prenesie.* Ale sú fajn. *Dodá nakoniec, aby si zas Triss nemyslela, že vyzerá zle.* Len nenechaj žiarliť tú svoju vílu. *Upozorní, skoro ako starší brat na ňu nadvihne obočie, aby ju akože upozornil a potom si vzdychne, odrazí sa od pultu a vezme čipovací prístroj do ruky.* Ja pôjdem, ale ty sa bav, Triss, uvidíme sa. *Keď prechádza okolo, chytí ju za rameno a na jeho ústach je akýsi povzbudivý náznak úsmevu, hlavne z toho, že to dopadlo tak, ako dúfal, než sa poberie pomedzi ľudí preč z Pandemonia a sťažka sa nadýchne.* /Konečne dobrý vzduch./ *Pomyslí si, než sa vyberie do inštitútu.*
Díky. *Usměje se a potom se musí zasmát.* To bych si nedovolila. Jsem hodná holka. *Mrkne na něj a pak kývne.* Dobře doraž domů. *Lehce mu stiskne rameno a zamává než jí lidé zakryje výhled. Ke Cole si objedná dvojtou whiskey a ještě chvíli zůstává na baru, než se sama zaplete mezi tanečníky.*
*Dominic zrovna vycházel ven z baru, nechávajíc jej za sebou. Ihned, jak vyšel, tak si zapálil. Už se tak nějak odhodlal vyjít po bouračce mezi lidi, a teď už měl tak nějak dost an to, aby se dal na odchod. Stál tam, v saku, a bílé košili, opírající se o stěnu baru, pokuřujíc si cigaretu, a tak nějak si vůbec nevšímal svého okolí, byl rád, že má prostě jen svou cigaretu a relativní klid. Domů pak chtěl jet taxíkem, auto mu sem sice už vezli, ale ještě jej neměl.*
*Alessandra měla po delší době zase jednu ze svých pracovních schůzek, kterých se vracela. Zrovna mířila ke svému autu, když si všimla známé postavy. Na sobě měla černé upnuté kalhoty, rudou košili a kabát. Když uviděla, že o kousek dál venku před barem stál Dominic zamračila se. Na něj totiž měla tak nějak pifku. Proto hned změnila směr a místo k autu se vydala k němu.* Tebe jsem tak nějak hledala. My dva si musíme promluvit a hned! *Zavrčela naštvaně a sledovala ho. Pořad mu měla za zlé to, co udělal.*
*Dominic se zrovna otočil, když spatřil Aless kousek od sebe. Vykulil nejprve oči, pak si ji sjel ale pohledem a jen tiše zavrčel.* Co bych ti měl asi tak říct? *Pronesl pouze, jen nad tím protocil očima a ihned na to zadupl na zemi cigaretu a vydal se pryč, dal od místa, od kterého k němu dívka dupala.*
*Aless šla ale za ním dál. Nechtěla se nechat jen tak odbýt.* Tak stůj sakra!* Zavrčela, ale když se stejně nezastavil, tak se za použití své rychlosti dostala před něj.* Nebudu to říkat dvakrát Dominicu. *Zavrčela a zatáhla ho do postranní uličky.* Chci vědět proč jsi to udělal? Proč jsi na mě narafičil celé to divadlo? Proč ses spřáhl s Dragosem? Proč celá ta zatracená šaráda.* Mračila se na něj, chtěla konečně vědět pravdu.*
*Díval se na ni, nakonec se nakonec odtáhl a sjel si ji pohledem. Pak pokrčil rameny.* Měl jsme vlastní důvody, víc k tomu vědět nepotřebuješ a víc ti ani říkat nebudu. *Pronesl, a pak ji zase obešel.* A pokud teď dovolíš, rád bych zase šel. *Podotkl upír a opět se vydal pryc6. Nevěděl o tom, co se stalo a nechtěl riskovat to, že by Aless něco pak prozradila.*
*Tiše zavrčela, otočila se a znova do došla, chytla ho za ruku a otočila k sobě.* Kurva stůj, když s tebou mluvím! *Byla už vytočená.* Mě jsou tvoje důvody u prdele, namočil jsi mě do toho, tak mi teď řekneš pravdu. O co tu do hajzlu šlo? Proč jsi narafičil celé to divadlo s tím, že mě svedeš? A proč v tom jel i Dragos? Co jsem ti udělala, tak zlého, že jsi klesl až k tomuhle? Hm. *Mračila se na něj, ona sama to nechápala, nebyla si vědoma toho, že by snad měli nějaké spory mezi sebou.*
*Dominic zavrčel, pak se na ni nakonec podíval, protocil očima a zadíval se na ni.* Do toho ti nic není, nebudu ti to říkat, protože ti nevěřím, jde o něco, o čem nechci mluvit. *Zavrčel a pak se odvrátil.* Tohle není o tobě, jen jsi se mi prostě postavila do cesty jako výhodný prostředník.
*Ušklíbla se.* Tak ty mi nevěříš? Aha, to bych ale měla říct spíš já tobě. Jsi sráč Dominicu, jestli jsem byla prostředník, měl sis to vyřídit s tím, po kom si šel, ale mám pocit, že jsi měl jen strach se mu postavit. *Zavrtěla hlavou a sama jej obešla.* Pokud však ten dotyčný byl Emett, což asi byl, tak ten je už pryč. *Zavrčela.* To, že jsi skoro zničil na čem mi záleží, to ti neprominu a lituju Inocence, že se zapletl s někým jako jsi ty! *Dodala ještě a vracela se ke svému autu.*
*Dala mu odpověď.* Jakmile mu řekla, že šlo o Emetta, tak si v hlavě potvrdil, že bylo po všem. Možná, že by si s ní i šel promluvit, omluvit se, ale její poslední věta jej bodla tak že se na to vykašlal a i on se otočil na odchod.*
*Zastavila se a zlostně stiskla ruce v pěst, než se otočila jeho směrem.* Nemyslela jsem si o tobě, že jsi až takový hajzl, dokud mi nedošlo, co jsi provedl. To bylo tak těžké říct mi pravdu? To bylo vážně jednodušší zničit mě neprávem? Jen kvůli tomu idiotovi, kterému ses bál postavit? *Koukala na něj.*
*Dominic stiskl ruce v pěst a tiše zavrčel.* Ne. Tobě se zpovídat teď nebudu. *Pronesl, než pak díky své upíři rychlosti zmizel z dohledu.*
*Koukala na nej a zamračila se.* Fajn, jak tedy myslíš. *Řekla si tiše sama pro sebe a rozčílená se vydala ke svému autu, kde se pak posadila a odjela k sobě domů.*
*Kayn tak nějak přemýšlel, kam by dnešní kroky, kterými chodil po NY, jej mohly zanést. Dělalo se mu špatně ze vší té Vánoční nápady kolem, a nejraději by se na to vykašlala a zavřel se zpátky do sídla na Zimním dvoře. To nakonec ale neudělal. Přeci jen, přišel sem proto, aby si odnesl nějakého civila se sebou domů, aby se mohl posilnit. Tak nějak teď potřeboval ale někoho najít. A kde by mohl hledat spíše, než v baru. A tak došel až do Pandemonia. Tak, jako vždy díky iluzi neviditelnosti prošel kolem vyhazovačů, došel dovnitř a svou iluzi ze sebe setřásl až mezi lidmi. Hned na to zamířil k baru, kde si objednal alkohol, silnou vodku, stejně s tím pocitem že na férské medoviny nic nedosáhne. Poté už i s drinkem zamířil do boxu, kde si sedl, Pohodlně se zaklonil, kabát černé barvy, stejné i jako jeho kalhoty, vysoké glády a rolák, si položil vedle sebe a jednu ruku si přehodil přes opěradlo. Spokojeně, rozvalený na sedadle tam pak sledoval všechny kolem sebe.*
*Dnešní den plný Vánoční atmosféry rozhodla oslavit v baru. Moc svátky nechápala, ale na druhou stránku se jí to líbilo. Mělo to zajímavou atmosféru a tohle na civilech měla ráda. Navíc to bylo až moc nakažlivé, ale jako vílu ji úplně netrápilo, že by snad neměla rodinu.* Ahojte kluci. *Mávla na dva vyhazovače, kteří už jí znali. Nedělala zde nikdy bordel, takže nebyl důvod nepouštět jí dovnitř.* Těžký den? *Optal se barman a pozoroval Elisu v černém kabátu s kapucí přes vlasy.* Ani ne... Zkusila jsem punč a je pěkně odporný, abych pravdu řekla. Hoď mi to, co vždy. *Začala si rozepínat kabát a dnes zde ani nebyla moc pro nějaký lov lidí spíše si jen odpočinout od stresu. Posledně ta noc s Remim jí jakýmsi způsobem zlepšila vidinu na New York a nepřipadala si zde tak cizí. Poddala se tomuto městu.* Jeden Gin a Tonic. *Poslal to k ní. Elisa mezi tím svůj pohled zastavila na chlapci.* Toho už jsem někde viděla *Mírně se zamračila při tom pocitu, ale u zimního dvora je mnoho jemu podobných. Kdyby byl z míst odkud je ona jistě by si na něj pamatovala.* Hm... *Zamručela si pro sebe než nakonec upila ze svého nápoje.* Kdo to je? *zeptala se barmana, ale ten jen pokrčil rameny s tím, že nemá tušení.*
*Kayn se díval po baru svou až prapodivně divnou heterochromií, jež měla jen maskovat jeho krásnou, leč vražednou nevýhodu. Jakmile se tak začal pak rozhlížet, jeho pohled se setkal na krátkou chvilku s Elisou. Pohled na ní nechal, než jím zase uhnul, jako kdyby se nic nedělo. Po chvilce se k ní ale pohledem vrátil.* /Hm, přišel jsem sice na lov, ale co takhle to smíchat s prohřešením? Jo, to se mi asi zamlouvá./ *Pronesl sám v sobě, ale pořád dál seděl, upíjel si z nápoje a sem tam se na ni podíval, než na ní nakonec pohled nechal, nadzvedl sklenku na znamení přípitku a usmál se. Lišácky a vypočítavě.*
*Mírně se mračila, jelikož něco jí nesedělo. Její instinkt jí před něčím varoval a že už měla léta na to poznat něco od pohledu. Přesto u něj si nebyla něčím jistá. Byla trochu zmatená nad tím, co si myslet, ale zvedla svůj pohár pití nad jeho výzvou, kdy si sundala kapuci a nakonec i kabát, aby odhalila něco, co působilo jako černé sako bez rukávu.* Sednu si k tomu muži, co vypadá, že rád vraždí. *Ušklíbla se na barmana a ten se ještě koukl přímo na muže.* Jistě. Ani mě to už u tebe nepřekvapuje. *Zasmál se. Vzala si kabát a zamířila jeho směrem.* Normálně bych nechala muže dojít za mnou, ale vypadá to tu pohodlnější... mohu? *Ukázala na volné místo u něj.*
*Jakmile k němu žena došla, tak se uvniitř zasmál ještě více. Hned na to naklonil hlavu na stranu, sjel si ji pohledem a uhl, ovšem, ruku na opěradle na místě, kam by se měla žena posadit, pořád nechával.* Jistě, přece si nebudu zabírat tak velké místo pro sebe, když jej mohu sdílet s tak krásnou ženou, to by byl skoro až hřích. *Uculil se Kayn, který se pak napil ze svého drinku a položil si jej před sebe na stůl, hledíc ženě do očí.*
*Jen, co dostala svolení, tak nechala padnout své oblečení na opěradlo, aby si spokojeně vydechla a usedla. Upila ze svého drinku a tváři se natočila k němu.* Jistě... Hádám, že ani nebylo tvým úmyslem zde sedět celou noc sám a opíjet se. Elisa... Elisa de Rais Borrgia *Představila se, i když se neptal. Pokud byl ze zimního dvora možná o ní slyšel a tím by dala i najevo odkud pochází, ale i on.* Koho jsi dneska očekával? Moc civilů zde nechodí...
*Fér se na ni podíval a usmál se, opět, nevýrazně, a i tak lišácky a podšitě.* Ne, jistě že jsme neměl zájem sem jít jen tak. jeden ze zájmů byl najít někoho na jednu noc, a ta druhá...dát si nějaké půlnoční občerstvení. *Pronesl, a přes rty se mu rozlil spokojený úšklebek, kdy odhalil své bělostné zuby. pak se podíval na Elisu a zadíval se jí do očí.* Elisa...mě říkají Kayn. *Pronesl poté a sjel si ji pohledem, než se natáhl, do jedné ruky uchopil její dlaň a pokud se nechala, vtiskl na ní polibek. Pak se pozastavil. Zjevně to nebyla civilka, takže se mu jeho výběr na svačinu zmenšil, ale i tak- zábava mohla být pořád.* No, tak ale, když už sem někdo zabloudí, proč toho nevyužít, no ne?
*Při jeho slovech jí nijak nevyděsil ani nepřekvapil. Začínala hodně rychle tušit s kým má tu čest.* Za poslední dobu se tu víly shlukují více než bývá obvyklé. *Pronesla. Dala si jedna a jedna velice rychle dohromady a ještě, aby ne na tohle nepotřebovala být detektiv.* Sex na jednu noc beru, ale abys neskončil jako zákusek ty. *Přeměřila si ho pohledem a nechala ho políbit její ruku. Měla ráda tohle zacházení na úrovni, co jiného také očekávat od někoho, kdo je jako ona.* Možná dneska nějakému civilovi ušetřím život *Úplně nebyla pro zabíjení nevinných a proto ani na civily neměla chuť ani zájem jim ublížit stačil jí kvalitní sex, kdy si mohla od všeho ulevit, co se týkalo stresu.* Jak dlouho jsi v New Yorku? *Chtěla se něco málo dozvědět ne z důvody, aby mu nějak uškodila. Vzhledem k jeho jménu nebude jedna ze starších, než je ona sama, takže mu nehodlala ani kazit svačinky pro které si přišel zde.*
*Nad výrokem, že by on mohl být svačinka, se jen zasmál.* No, pokud to myslíme ve stejném slova smyslu, tak pochybuji. Civilové jsou povrchní, naivní a až moc empatičtí. Stačí jen dobré divadlo a máš je v hrsti, no, to asi znáš, pokud tedy mám čest s vílou, tak, jako já. *Usmál se a pak ji dál poslouchal. Jakmile zmínila, že sex na jednu noc bude něco, k čemu bude svolná, tak jí položil ruku na rameno a spokojeně zavrněl.* No tak dobře, to se mi začíná líbit. Ale co se týče šetření životů, asi neustoupím. Abych řekl pravdu, NY a tahle všechna, doslova odporná vánoční nálada mě vyčerpává a unavuje, ale tak, na druhou stranu, z té jejich radosti se pak zatraceně dobře čerpá. není nad životní energii vánočně nalazeného, veselého civila. */Pronesl s śměvem.* Já? Hm, pár hodin. A pak zase mizím. Nezdržuji se tu delší dobu, nelíbí se mi, jak mě to tu oslabuje. *Přiznal a pak se na ni koukl.* Smím tě na něco pozvat?
*Zjevně víla se kterou má čest je doslovem toho, co jsou zač.* Ego ti nechybí to se musí nechat *Nějaký cit pro spravedlnost úplně neměla.* Svačinu si dej, až tu nebudeš mít mě. Brala bych to jako urážku a to už si raději se sváčou i uží... *Ušklíbla se a koukla na svůj skoro dopitý drink.* Docela by se hodila druhá runda Gin a Tonicu. *Nemá jediný problém v tom se nechat zvát aspoň lepší pocit pro ní.* Zimní dvůr? *Ani netušila, proč tohle vyřkla. Možná to bylo pocitem, že jednoduše je Zimní dvůr jeden z hlavní protagonistů, co lezou do tohohle světa jen pro svoji potřebu. Remi byl jiný, ale Kayn byl ztělesněním popisu jejich druhu.* Pár hodin? Tak snad i na pár hodin ještě zůstaneš. *Zapřela ruku o jeho stehno. Už zezačátku věděla, že tohle je čistě o jedné věci, kterou chtějí oba dva a to na tom milovala. Ten čist chtíč, kdy mohla srát na nějaké dvoření a slušnost.*
*Kayn nad tím pokrčil rameny, na to,. že mu ego nechybí, prostě souhlasně přikývl. On to o sobě věděl.. Pak se usmál.* neboj se, teď moje pozornost patří jen tobě. *Uculil se fér, načež si rukou, jež měl přes její rameno začal pohrávat s jednou její kadeří vlasů.. Pak přikývl a ještě si ji hodlala vyslechnout.* Ach ano, zimní dvůr, přesně tak. *Usmál se jako gesto odpovědi. Pak si ji sjel pohledem a když ucítil její ruku na svém stehně, chtěl se už už trhaně nadechnout, ale nechtěl jí to dát jen tak zadarmo, a tak jeho tvář zůstávala kamenná. Poté se ale zvedl.* Dojdu pro pití. *Usmál se na ni, načež zamířil k baru. Objednal sobě vodku, Elise to, co chtěla ona a když se vrátil, položil to před ně. Svůj drink si vzal do ruky.* Takže, na co připíjíme? *Optals e pak.*
*Pozorovala jeho tvář, která zůstala bez nějakých emocí a musela uznat, že mu to šlo skvěle, ale příště nebude tak jemná pokud ji hodlal takhle provokovat a tvářit se jako nedostupný. Nechala ho jít zatím, co si ho prohlížela zezadu a své myšlenky stočila hlavně k tomu, co je tenhle Kayn zač. Byla více emoční než ostatní víly a co se jí nedokázalo zapřít byla její starostlivost vůči mladším, kterou moc neukazovala na světlo světa, ale rozhodně v hlavě se odehrával souboj myšlenek a otázek. Většinou tahle povaha byla získána i utrpením. Ne každá víla musí být svině a sama věděla, že z většiny to tak úplně nebylo.* Děkuji *Vzala svůj drink, když se vrátil. Napadlo ji použít telepatii, ale jen by ho rozzuřila nebo rozrušila.* Na to, že se setkali dvě víly ze stejného dvora? *Potvrdila tak svůj původ.* Nebo máš lepší přípitek?
*Kayn se na ni dívala usmíval se. Když pak navrhla jejich přípitek, tak se pouze usmál.* No, podle mne to je super nápad na přípitek, ale každopádně, asi bych si připil i na dnešní noc, nebo...to vidíš jinak? *Než pronesl poslední tři slova, tak se k ní blíže naklonil, tak že se jejich špičky nosů skoro dotkly, zatímco si znovu a stále pohrával s kadeří jejích vlasů, jež měl namotanou na svém prstu. Hned na to ale přiblížil svou sklenku blíže k té její, aby si cinkl, hodil do sebe drink a zadívals e jí do očí, s pobaveným úsměvem na rtech, plným očekávání.*
*Cinkla si s ním, když spokojeně zavrněla při pohledu do jeho očí. Jen, co byl tváří blíže sjela pohledem na jeho rty, ale chuť po polibku zahnala přípitkem, kdy se pořádně napila.* Tohle mi rozhodně chybělo. *Vydechla spokojeně a rukou vjela na jeho tvář.* Rozhodně přípitek na dnešní noc platí, ale říkám si kolik toho zvládneš. *Nepodcenovala ho, ale sama měla chutě. Remi ji dokázal ukojit, ale toužila mnohem po více věcech. Ele i Callisia byly ženy, takže tam to bylo trochu jiné.* Jen mám strach zda nejsi už moc unavený z pobytu v New Yorku *Mírně si z něho utahovala, když se zmínil, že ho to zde unavuje a při těch slovech jela po vnitřní straně jeho stehna, až k rozkroku.* Jenže ono se těžko věří tomu, že by někdo jako ty mohl být unavený *Zašeptala a své rty měla jen pár centimetrů od těch jeho.*
*Kayn ji poslouchal, nic neříkal, jen se potutelně culil. Její hry se mu líbily, a on přemýšlel, zda na ně přistoupit.* jsme tu jen pár hodin, myslím si, že tohle bude ještě v pořádku. *Zavrněl a hned na to, co ucítil její rty v takové blízkosti tiše zavrčel. Svou ruku jí přesunul za krk, jež stiskl, přidržel si ji tak u sebe, a a poté své rty natiskl na ty její, ve chtivém a hladovém polibku, ve kterém jí pak začal líbat. Druhou ruku jí položil na pas, za který si ji pak nastiskl k sobě.* Uvidíme, jestli na tebe bud až moc unavený. *Ušklíbl se, než pak ruce obě položil na její boky, za účelem toho aby si ji nadzvedl a posadil na sebe. Pokud tak udělala, tak jí dál držel za boky a polibky zkoumal její rty.*
*Vnímala jeho pevný stisk na krku, kdy sama opětovala mírně zavrčení nad tím, že tohle rozhodně nebude jen obyčejná noc.* Kdo ví... *Ušklíbla se a polibek mu opětovala. Sem tam zkousla mírně jeho ret a rukou vjela až na jeho klín, kde ho začala přes kalhoty masírovat. Nechala se vysadit na jeho klín, když velice rychle a šikovně rozepla jeho kalhoty. Nikdo nemohl nic vidět, kdy ho zakrývala vlastním tělem a byli v boxu, okolo kterého neměl důvod nikdo procházet. Vjela rukou pod kalhoty a škodolibě si ho prohlédla.* Mám dojem, že jsem ve výhodě. *zašeptala mu u rtů a pokračovala s masírováním, kdy vnímala, jak už je dole tvrdý a pulzuje pod její dlaní.*
*Kayn tiše zavrčel, načež s ejí zadíval do očí a spokojeně se uculil.* Tak ve výhodě? *Zavrněl, načež se na ni ještě chvilku díval, než ji ale popadl, shodil pod sebe na lavici, vtěsnal se mezi její nohy a ruce jí chytl v jedné své velké dlani za obě zápěstí nad její hlavou, tisknouc je k lavici pod ní. Na kolenou se lehce nadzvedl, volnou rukou jí vyhrnul sáčko a podprsenku až nad ňadra.* /Uvidíme, kdo ej ve výhodě./ *Pronesl do její mysli telepaticky, načež se spokojeně uculil, sklonil se a své rty natiskl na jedno její ňadro, kde se začal věnovat bradavce hravě svým jazykem.*
*Nečekala takovou sílu, kdy se do chvilky ocitla ona na lavici a ruce měla nad hlavou. Zkusila s nimi pohnout, ale vnímala jeho sílu, kterou měl. Z pst se ji vydral tichý stén, kdy zaklonila hlavu jen, co ucítila jeho rty na svoji bradavce, kdy její tˇělo už jasně dávalo najevo chtíč a opravdu ji nebyla zima, jenže co víc na prsou byla hodně citlivá. Málo kdo to věděl, jelikož jím nikdy nikdo moc nedával pozornost. Z úst ji unikl další slastný vzdech. /Užívej si dokud můžeš i já má své triky./ vyslala k němu s tím, že se prohnula v zádech a v rozkroku už byla úplně mokrá. Cítila pohyb jeho jazykem kroužil a pohrával si s ní čímž působil čím dál větší chtíč a o to více, když jí takhle násilně držel v moci. Nohy měla od sebe díky tomu, že byl mezi ní zaklíněný. Vnímala uvnitř sebe to teplo, které se rozlévalo po celém těle.*
*Kayn se spokojeně uculil. Ani neměl v plánu je nějak zakrývat iluzí, proč by to taky dělal? Místo toho se natáhl, tak, aby mohl přejít svými polibky na její krku a následně na rty, přičemž jí zkoumavě vklouzl jazykem do úst. Hned na to volnou rukou vyhrnul její sukni ta k, aby se dostal k jejím kalhotkám, jež nestydatě roztrhl.* /Ty už potřebovat nebudeš./ *zavrněl v myšlence vyslané k ní, načež se svou chloubou zlehka a mučivě otřel o jeji vchod. Chtěl ji ještě chvilku pozlobit, než si jí plně vezme a naplní tak jak své, tak její touhy.*
*Nebyla silnější než on, takže nemohla proti němu bojovat s nějakou hrubostí spíše naopak se musela v tomhle podmanit a co více byla před zraky všech, kteří tudy procházeli.* Tohle ti jen tak neprojde *zavrčela k němu, ale hned se mu znovu podvolila v moment, kdy ji stáhl kalhoty a sáhl na její spodní prádlo, které už měla opravdu zbytečné. Do chvilky je měla pryč a srdce se jí rychle rozbušilo v adrenalinu, kdy si všimla pohledu jednoho muže, který procházel a rozhodně se divil, ale s úšklebkem na rtech. cítila špičku jeho penisu, jak se otíral o její vstup a bylo to více než mučení. Nohy ho přitiskla blíže k sobě tělem.* /Doufám, že nehodláš jen zasunout a udělat se, protože já chci víc mnohem víc./* zavrčela do jeho mysli.* /Každý dotek ti způsobuje pocit eutanázie. Potřebuješ být ve mě jinak zešílíš./ *zašeptala do jeho mysli. Pokusila se na něj použít manipulaci, ale nebyla si jistá, jak moc starý a zkušený byl.*
*Vnímal ji, vnímal její myšlenky, a skutečně to tak i cítil. Ovšem, v telepatii nebyl nováček, a proto odolal. Patřilo to k jeho výcviku, odolat, alespoň se snažit odolat tomu, co bude do hlavy vkládat silnější víla. A proto se snažil oplatiti stejným útokem.* /Stejně tak i ty. Máš pocit, že už nemůžeš vydržet, všechen rozum v této situaci tě opouští a poddáváš se. Poddáváš se mě./ *Pronesl v její mysli Kayn, který ji následně silně kousl do krku a volnou rukou stiskl ve své dlani její ňadro, než se odtáhl, jen proto, aby za velkého přemáhání mohl sám prsty zkusit, jak vlhká pro něj je, než se začal věnovat tomu, aby ji oněmi prsty začal pozvolna dráždit.*
*Bylo jí už více než jasné, že nemá co dočinění s úplně mladou vílou. Zachvěla se při jeho manipulaci, které se pokusila odolat. Za běžných situací by to nebyl tak velký problém, jenže v moment, kdy jeho zuby stiskly její krk a rukou pevně sevřel její ňadro povolila v mysli. Dostal se jí do hlavy a ona měla pocit, že z každého doteku zešílí. Vzdychala a bez zábran. Bylo jí jedno, kdo v okolí to vidí a slyší. Zas tolik to zde nebyla novinka, ale nikdy se neodevzdala někomu, aby to každý viděl. Jeho prsty ucítila v sobě. Stáhla se okolo nich.* /Udělám cokoliv!/ *křikla mu do hlavy, kdy boky začala mírně pohybovat proti jeho tělu. Stahovala se okolo něj, ale tím, jak její tělo reagovalo by do ní mohl zasunout všechny prsty. Nemohla se stále dostat ze sevření. Pokusila se o to nyní, když se věnoval jejímu klínu, ale marně. Myšlenky na cokoliv jiného ji zmizely potřebovala jeho.* /Pokračuj!/ *Znovu se prohnula v zádech a dosedla na jeho ruku jako kdyby dávala najevo, že opravdu nemá hranice v tom kolik prstů do ní zasune.*
*Kayn spokojeně vnímal její rozpoložení. Užíval si každým douškem, každou částí sebe sama. Užíval si to, jak sténala a jak se napínala, jak mu zkrátka dávala najevo, co po něm chce, a co cítí. On na tom nebyl jinak. I on po ní prahl, více, než by sám mohl chtít, ale chtěl jsi to pořádně využít z té druhé stránky. Chtěl jí pořádně pozlobit, napnout tak nějak i sebe, aby potom jejich prožitky byly o to silnější, a o to intenzivnější. Přesně proto jakmile jej poprosila o to, aby nepřestával, udělal on přesný opak toho, co po něm žádala, zlehka se odtáhl, jen proto, aby se mohl sklonit k jejímu obličeji, zadívat se jí do očí, a lišácky se usmát.* Popros. *Pronesl to jedno slovo, ve kterém se ale zřelo všechno to co pociťoval, všechna jeho dominance, kterou oplýval. Elise proto mohlo být jasné, že bez toho jediného jejího slovíčka se zkrátka nepohnou dál.*
*Vytáhl z ní prsty a ona mírně vyjekla ze samotného zoufalství.* Kayne! *zavrčela k němu naštvaně, když jí nechal takhle trpět. Na jejím těle šlo vidět, že tohle potřebuje a myslí chce, aby pokračoval. Trápil ji trochu jiný způsobem, jenže on dal jasně najevo, kdo je tu pán. Hleděla ostře do jeho očí a šlo vidět, že se pere s tím, jak jí ovlivnil mysl, jenže marně. I chlad okolo jí provokoval. Svoji tvář dostala blíže k té jeho, aby se mu zadívala do očí.* Prosím ojeď mě! Potřebuji tě. Prosím můj pane. *vrčela k němu s touhou. Podmanila se mu víc než by chtěla jakožto starší víla, ale on byl mnohem dominantnější než ona. Sedačka pod ní byla úplně mokrá a stehna také. Nedokázala myšlenky držet čisté.*
*Kayn byl až překvapen tím, jak se Elisa zmítala v pocitech extáze a nedočkavosti. Už se na to nemohl zkrátka dívat. Ovšem, ani přinejmenším proto, že by mu to snad nějak vadilo. To spíše naopak. Vnímal ji, vnímal každou její reakci na jeho tělo, na jeho počínání. V momentě, když potom splnila to, co po ní požadoval, tak jsem mu po tváři rozlil spokojený a blažený úsměv.* Tak je hodná holka. *Pochválil ji, načež se zlehka odtáhl, ale jen proto, aby na ní následně mohl až na doraz vzniknout. Sám se neubránil vášnivému povzdechu, načež si ji k sobě přitiskl, jednou rukou si jí nadzvedl, hned ji ale přendal za její krk, který opět stiskl, aby si jí tak nějak udržel na místě, její ruce pustil, aby se jej tedy mohla začít konečně dotýkat, a onou rukou si jedno její stehno vyzvedl více ke svému boku, aby do ní měl lepší přístup. Hned na to už na nic nečekal. Prostě se jal přirážet, tvrdě, a nesmlouvě a svižně, tak, jak cítil že to on potřebuje, a tak, jak cítil, že se to bude líbit i vile pod ním.*
*Konečně uslyšela něco, co jí dalo naději v tom, že jí nenechá takhle. Zešílela by touhou cítit ho v sobě a po chvilce se tomu, tak i stalo. V celé jeho délce ho vnímala v sobě, kdy se mírně prohnula v zádech a měla uvolněné i ruce, jenže na moc se nezmohla, než na doteky směrem k jeho hrudi a zádům, kde ho i poškrábala. Přirážel nesmlouvavě, že by si snad ona mohla udat tempo. Nedal jí v tomhle šanci. Nalezla jeho rty, aby ho vášnivě políbila a tentokát i ona přidala jazyk.* /Tak se mi to líbí./ *Vjela do jeho hlavy provokativně jako kdyby snad chtěla ukázat, že má taky podíl na tomhle divokém sexu a zahnala ho k něčemu, co chtěla i ona sama.*
*Kayn si tuhle chvilku užíval, jak jenom mohl. Tiskl se k Elise, dával jí to, co cítil že chtěla, a co i sám potřeboval a všechno to vnímal jako dokonalou souhru jejich těl a mysli. Když mu nakonec do hlavy vjela svými myšlenkami, tak se potutelně uculuji. Ještě chvilku přirážel, než se nakonec přetočil tak že si sedl, opřel se o pohovku za sebou, a jí si vysadil na klín. Položil jí ruce na boky, a podíval se na ní.* Tak a teď se předveď ty. *Poručil ji, načež sám slastně zaklonil hlavu.*
*Oddávala se mu v přírazech, tak jak to chtěl on a bez šance do toho mluvit měla chuť se trochu vzepřít, ale marně, jenže nastala pro ni nová situace, kdy ji přetočil nad sebe. Překvapeně si ho prohlédla, ale hned měla svůj liščí výraz,* Jak si přeješ *zašeptala k němu a své rty natiskla na jeho krk zatím, co začala boky pomalu hýbat a zvedat se kdy vždy z ní málem vyklouzl, ale hned dosedla v plné jeho délce až na doraz a stáhla se okolo něj. Vydechla při tomhle pohybu pokaždé do jeho kůže zatím co přidala nakonec i ruku semkla jeho penis v ruce v moment, kdy z ní byl málem venku a pak dosedla. Dráždila ho a dávala mu ten pocit slasti,* /Cítíš to pokaždé více intezivněji. Chceš, abych tě ojela a šílíš z toho pocitu./ *Pokusila se znovu o to, kdy i ona sama šílela a vůbec se jí nedostal z hlavy jen měla čas trochu se tomu ubránit.* Mám tě požádat, aby poprsosil? *zavrněli u jeho rtů. Provokovala více a více, což ji bavilo.*
*Kayn slastně zavřel oči, a když cítil, co mu začala provádět, tak mu přes rty přešlo vzrušené povzdechnutí. Cítil, jak z ní začíná šílet, jak si to začíná užívat více a více, jak se jeho pocit který jej hnal k vyvrcholení umocňoval každou vteřinou. Sám sobě ale zakázal, aby se to stalo tak brzo. Přece, jak řekla i on si s ní chtěl pohrát, a i o ní chtěl dát to, co po něm čekala. Proto si jí k sobě tiskl více a více, hladový a nadržený, a užíval si vše, co mu dávala. Když se jej potom zeptala zda má poprosit, tak se jí zadíval upřeně do očí, a tiše zavrčel.* To ať tě ani nenapadne. *Varoval ji, ale i tak mu koutky rtů škubaly do úsměvu.*
*Musela se ušklíbnout nad tím, jak jí i takhle dával najevo, že dokáže být dost nebezpečný.* Dobrá... *Nehodlala ho nyní provokovat, jelikož netušila čeho všeho byl schopný a kdyby přestal zešílela by z toho. Zrychlila nakonec na tempu a své rty stále směřovala na jeho krk. Spokojeně u toho sténala do jeho kůže a pokaždé příraz učinila na doraz. Vnímala, jak v ní pulzuje a nejspíš to nebude mít dlouhého trvání sama pociťovala, jak se málem dostala na vrchol, ale zakázala si to ještě. Ráda se trápí v tomhle ohledu a hlavně ten pocit, který z toho má po orgasmu velice rychle zmizí. Zpomalila tedy a zapřela se rukama o jeho hruď, aby mu pohlédla do očí.* Vypadá to, že máš pomalu dost *zavtipkovala a začala hýbat boky, kdy sama měla problém udržet sténání.*
*Fér se na Elisu podíval, a nad jejím výrokem se jen zamračil.* Dost? Já a dost? No to snad nemyslíš vážně. *Pronesl, načež se ušklíbl, popadl ji za pozadí, aby jsi jí mohl nadzvednout, načez se jemně poposunul dolů ale jen proto, aby mohl mít příležitost k tomu začít sám tvrdě a rychle přirážet.* Já ti ukážu, jak dost mám, nakonec to budeš ty, kdo bude mít dost. *Přislíbil jí fér, který si jednou rukou držel nad sebou, zatímco tou druhou jí chytlo za vlasy, a donutil jí zaklonit hlavu. Sve rty ihned přitiskl na kůži na jejím krku, zatímco dál a dál tvrdě a rychle přirážel do jejího nitra, dávajíc jí vyžrat tu poznámku, jež si dovolila pronést.*
*Nečekala takovou reakci, kdy jí dal jasně najevo, kdo je zde ten, co dává pravidla. Sykla, když ji chytl za vlasy, ale úšklebek jí nezmizel. Vzal si nad ní kontrolu i v téhle pozici. Jenže tím, že nemohla ovládat jeho, tak nemohla ani pozastavit fakt, že vyvrcholila, ale neměla možnost se z toho ani vzpamatovat, jelikož jeho přírazy dále pokračovali. Propnula se více v zádech a líbilo se jí, že i po prvním orgasmu udržovala v sobě tu touhu mít ho u sebe a cítit, jak tvrdě přirážel. Ta slast ji projížděla celým tělem.* Já se jen bála, abys nebyl unavený. *Provokativně pronesla, když tvrdě přirážel, ale její slova už zmizela mezi vzdechy.*
*Kayn na to nic neřekl. Jen se dál věnoval tomu, co dělal, a neopovažoval se zastavit. Teďka už ne, chtěl jí dokázat, že on určitě není ten typ, který by byl unaven jen po několika minutách aktu. když cítil, že vyvrcholila, tak jsem musel zasmát.* A potom, kdo vyvrcholí hned jak zasunu? *Pronesl kousavě, než si ji přetočil na lavici, vytáhl si jí na čtyři, a poklekl si k ní zezadu, jen aby do ní opět mohl vstoupit a věnovat jí další a další přírazy do jejího nitra. Chtěl jí k vrcholu přivest ještě jednou, než by si jej dopřál i on sám.*
*Všimla si jeho kousavé poznámky.* Kdo by nevyvrcholil s někým, kdo je tak dobrý *Byla to moc dlouhá věta, která ji brala dech a nechala ho, aby s ní dělal cokoliv, jenže i pna měla svoji hrdost a nehodlala vyvrcholit podruhé bez toho, aniž by on sám tak neučinil. Bylo by to pro ni ponižující. Stahovala se okolo něj a přirážela tělem na zpět, kdy v téhle pozici mohla lépe korigovat své pohyby, jelikož jí úplně nedržel z krátka.*
*Kayna její poznámka zahřála na srdci. Nebo spíše, nadzvedla mu jeho ego, což mu udělalo zatraceně dobře. Dál a dál přirážel, za účelem přivést ji k vrcholu. Nakonec si ještě k tomu sklonil, a jednou rukou stiskl v ruce pevně její ňadro, zatímco tou druhou jí začal dráždit mezi nohama. Svou bradu si opřel o její rameno, a rty při tiskl na její ucho.* Jen pojď, hezky se pro mě udělej ještě jednou. *zavrněl, než jí políbil na krk, do kterého jí následně kousl.*
*Vnímala jeho tělo. Nebyl na ni nijak těžký, ale co víc dotkl se jejího ňadra a vyjekla tiše. Čímž už dávala najevo, jak je citlivá na svá prsa a k tomu všemu jí ještě začal dráždit mezi nohami.* Kayne... *vzdychla jeho jméno a začala se více stahovat okolo něj, než nakonec opravdu dosáhla druhého orgasmu, který byl mnohem silnější, až se jí podlomily ruce a stahovala se okolo jeho penisu. Nedokázala už nic vyslovit jen zůstala pod jeho tělem odevzdaně s tím, že tohle bylo něco, co nečekala.* A co ty... *Vydechla s tím, když popadla dech.* Pokračuj. *I přesto vše, že jí vyčerpal byla ochotná pro něj pokračovat. Dotáhnout ho na samý vrchol.* A opovaž se říct ne *zavrčela. Nikdo, kdo s ní má sex neodejde bez toho aniž by se sám udělal* Nebo tě udělám ústy můžeš si vybrat *Ušklíbla se.*
*Nad její nepochybně lákavou nabídkou, že by se mu věnovala ústy, se jemně po usmál.* Myslím si, že to bude v pořádku. *Zavrčel, a na víc už se nezmohl, i když chtěl ještě něco říct. Nechal se unést kouzlem okamžiku, kdy vnímal to jak se přes něj přelil dokonalý vrchol. Dohnal jej, a Kayn se od něj nechal chytit. Pevněji sevřel její vlasy, zakousl se jí do ramene, a z hlasitým zavrčením do ní vyvrcholil. Pak si své čelo opřel o její rameno, a aniž by z ní vycházel, tak jen hlasitě vydýchával, a užíval si to co spolu právě sdíleli.*
*Byla více než vděčná za to, že to nenechal být. Cítila by se hrozně, kdyby ho nedokázala uspokojit, což se ukázalo opravdu nebyl nakonec problém a vnímala teplo, které měla v podbříšku. Vydechla spokojeně a nechala ho, aby si vychutnal tuhle situaci jako ona po jeho boku. Srdce se jí chvělo pod veškerým adrenalinem a energii. Když byla uvolněná z jeho sevření, tak se otočila a líbla ho něžně na rty.* Jen si odskočím *zašeptala a přehodila přes sebe dlouhý kabát, který ji zakryl, co se dalo. Zmizela na záchody a do chvilky přišla už upravená a v kalhotech.* Ještě jednou tu vodku a gin a tonic! *Mávla na barmana, když sáhla do kapsy pro cigarety.* Dáš si? *Nabídla mu s tím, že po tomhle potřebovala i dávku nikotinu a spokojeně usedla na gauč, když jim donesl barman pití i popelník*
*Když mu potom zmizela, tak Kayn jen nesouhlasně zavrčel, ale nakonec se díval, jak mizí. Využil to k tomu aby se posadil, upravil si své oblečení, a tak nějak vnímal víc to, co se stalo. Když se potom vrátila, tak se na ní uculil.* Jo, moc rád si dám ale možná se už budu pomalu pakovat pryč. Ne že by tohle nebylo fajn, ale mám ještě něco na vyřizování. *Pronesl jejím směrem, ale ne nijak omluvně, prostě to podal jako pouhé ujasnění situace, za drink byl ale moc rád.* Takže, kam budeš mířit teď? *Zeptal se, i když jej to pramálo zajímalo, možná jen nechtěl, aby teď stála konverzace.*
*Podala mu cigaretu a sama si zapálila, kdy vydechla spokojeně obláček kouře.* Chápu *Neočekávala od něj bůh ví jaký emoční výlev byl víla ze zimního dvora, kdy už od začátku jasně dával najevo, že je přímý, což se ji líbilo. Na nic si nehrál ani nemanipuloval, když byly oba stejného druhu.* Domů... sex jsem dostala a byl dost kvalitní, takže spánek zní jako možnost, abych byla zítra normálně fungovat. *Ušklíbla se k němu a znovu potáhla z cigarety.* Vracíš se do dvora? *pozvedla zvídavě obočí.*
*Kayn si od ní převzal s úsměvem cigaretu, kterou si ihned zapálil. Pak ji poslouchal, a přikývl.* Ano, vracím se na zimní dvůr, tam je můj domov, na jednom vzdáleném vévodství. Počkej, chceš mi říct, že ty bydlíš tady? V New Yorku? Na lidském světě? To tě to nevyčerpává? Nevadí ti to? *Zajímal se fér, který upřímně tady to nikdy nepochopil. Nepochopil to, proč víly utíkaly ze své krásné říše, která je dělala silnějšími, na lidský svět, kde pozbývali své hodnoty, a kde se jejich moc stávala slabší a slabší.*
*Vydechla znovu kouř a jen se na něj koukala.* Je mi před třista let. Tady je to jiné oproti dvoru a také více zábavné, jak vidíš, ale chápu i to, když nekdo zůstává u dvora. Místo odkud pocházíme... Jenže být neustále oplývaná krásou a dokonalostí je více než na nervy lezoucí z mé stránky, co jsem tam zažila. Také neustále pokusy klamat se navzdájem a problémy, které vznikají už kolikrát z nudy nebo nějaké posrané hierarchie, ale jak říkám má zkušenost. Každý má jiné zkušenosti a jiný život, který tam prožívá, takže to neber, že bych snad chtěla říct, že tenhle svět je lepší oproti tomu našemu. *Jenže byl, jenže nehodí se to říkat před žádnou vílou a ponižovat Zimní dvůr.* A v tomhle světě už přebývám pár desítek let. Zvykla jsem si a je vtipné, že u v tom oslabení jsem jedna z těch silnější, co tu chodí po tom světě. *Ego jí také nechybělo.*
*Kayn poslouchal, a pak se ušklíbl. To všechno co povídala, to všechno znělo tak hraně, nepravdivě, povrchně, a zkrátka lživě. Tedy, on sám tomu vůbec nevěřil. A taky se to rozhodl dát najevo.* No, co se mě týče, tak já sem chodím jen proto, abych si tu mohl najít nějakou oběť, ze které bych mohl čerpat životní energii. A nebo proto, abych se mohl dívat na to, jak povrchní a tragické životy nějací lidé žijí.Podle mě je lidský svět svět plný komedie, tragédie, a dokonalého divadla, ve kterém ale nevíš nikdy, na co narazíš, ale je tam vždy ta záruka, že to bude stát za to, ať už to je cokoliv. Teď myslím samozřejmě sloužíci ku vlastnímu pobavení, protože jsem ještě nenašel skoro nic, co by předčilo Faerii. Pokud vynechám ty dokonalé příběhy, nad kterými občas zůstává rozum stát, a které mi slouží jako odstrašující příklad, tak mi přijde celý tenhle svět zatraceně, ale zatraceně nudný. *Pronesl fér svůj pohled na věc, načež si popotáhl z cigarety. Pak se na Elisu podíval.* Ale i tak mně to přivádí k otázce, co bylo to, co tě donutilo opustit tvou říši, a jít sem?*
*Poslouchala ho a musela s něčím souhlasit* To mě zde také baví. *Potvrdila jeho slova a pak se zamyslela při jeho otázce. Vzpomněla si na Remiho, kdy se musela pousmát nad tím chlapcem, který ji přirostl k srdci a trochu si dávala za vinu, že se s ním vyspala. Ne nijak zvláště, že by snad kvůli toho nemohla usnout a navíc to zjevně potřeboval, ale jen doufala, že mu tím nějak neublížila.* Jsou tu i jiné víly na které někdo musí dohlížet. Mladí, zamilovaní a znám jednoho, který mi dokázal ukázat i něco pěkného na něčem tak obyčejném jako je pláž a moře. Je tu jiná mentalita a nemusím si na nic hrát. Nenávidím starší, povrchni víly, které jen škodí a dost často... Někteří je následují a ty zvyky jakoby se nepohnuli od doby, kdy jsem byla malá. Stojí to na místě z místa ze zimního dvoru odkud pocházím. Vím, že o nic nepřicházím, když tam nejsem, ale tady přicházím doslova o evoluci těch civilů. Chlastala jsem s námořníky po první světové válce, u druhé jsem lovila chlapíky, kteří měli vtipný přízvuk němčouři jsou prostě vtipní a byla sranda vidět, jak se tvářili bůh ví jak drsně a pak prosili o život... je zajímavé i sledovat, kdy se semknou. V jedné takové zemi cinkali klíčemi a bouřili se proti systému. Ach tolik věcí. Procestovala jsem Evropu a pak se schýlila do Ameriky, kde jsem se naučila jednoduše hrát své hry. Dělat to co víly dělají, ale o to zajímavěji. *Vysvětlila spokojeně s tím, jaký život zde prožila, ale trvale tu byla opravdu jen pár desítek let.*
*Kayn poslouchal každé slovo, které Elisa řekla, ale na tváři mu během toho hrál znechucený úšklebek. Nechápal to, nechápal to, jak mohla vyměnit nějaké zážitky za moc a sílu, kterou mohla mít ve Faerii. Tak nějak ale pocítil to že byla přesvědčená o tom, za čímsi stála, a nechtěl jí do toho úplně mluvit. Přeci jen, byla to víla, a do těch on rýpat moc nechtěl. Jistě, kdyby to byl nějaký vlkodlak, nebo upír, který žije polidštělým způsobem života, tak by si rýpl, to nepochybně. Ale do tohohle se montovat moc nechtěl. To nad tím jenom nakrčil nos, a odfrkl si.* No, máme na to odlišný uhel pohledu, Ale proti gustu... *A pak jen pokrčil rameny. Hned na to se ale na Elisu podíval.* No nevím jak ty, ale já už asi pomalu zamířím směrem k domovu. Budeš chtít doprovodit? Ať třeba do příště vím, kde tě v tomhle nudném a vyčerpávajícím světě hledat? *Zeptal se načež do sebe kopl obsah své sklenky na ex.*
*Chápala, proč tohle nedokázal vidět a ve Faerii toho bylo mnoho, co víly mohou získat. Jen jí to nudilo a on jistě měl něco, proč se tam vracel.* Mít odlišný pohled není ničím špatné, ale jsem ráda, že nejsi ten, co by měl nutkání přesvědčovat. *Pousmála se s tím, když přikývla nad odchodem.* Můžeš mě doprovodit domů. Bydlím v jednom nedalekém hotelu. Aspoň omrkneš zdejší park. *Kopla do sebe svůj drink. Nechtěla ho nijak zvláště zdržovat. Vzala si svůj kabát který na sebe hodila.* A třeba ti příště ukážu i jiné místa. Tedy nemyslím si, že bys z toho něco měl, ale lepší než zůstávat na jednom místě. Rychle se to okouká. *Mrkla na něj. Nehodlala ho vůbec o ničem jiném přesvědčovat ať si žije svůj život a dělá to, proč zde je. Třeba si po cestě od ní najde nějakou sváču, jak říkal.* Jen mám jednu prosbu... nechej ty těhotné ženské, co tu chodí. Rodí další civily a ti se přeci hodí no ne? *K těhotným a dětem zde na tomhle světě měla opravdu zvláštní vztah. Nedokázala to popsat, ale záleželo ji na nich jako kdyby to byly víly a nerada by slyšela, že nějakou takovou zabil pro důvod svého potěšení.* Nemohu ti to zakazovat, ale je to jediná prosba, kterou na tebe budu kdy mít...
*Kayn si vyslechl, co říkala a poté kývl na souhlas.* No, nevím, jak často sem budu chodit, a určitě si tu neplánuji užívat nějaké prostranství, nebo parky, na to mám Faerii, a i když je okoukaná, a je to pořád to samé dokola, tak té se nic, co je tady, zkrátka nevyrovná. *Pronesl a pak pokračil rameny. Jakmile pak ale začala mluvit o těhotných ženách, tak se jen zasmál.* Nejsem zase takový typ, který by se pustil do nějaké těhotné ženy. Nemám sice moc cti, ale té, kterou mám, tak té si snažím vážit. Takže i když bych ti teďka nejraději řekl, že to je moje věc, do které mi nemáš právo co mluvit, a zeptal bych se tě, proč bych asi měl vyhovit tvé prosbě, tak to neudělám, nechám je být, ale ne kvůli tobě. *Mrkl na ní, a pak se pobaveně usmál, než si opět popotáhl s cigarety. Potom už vyšli před bar, kde se Kayn zastavil a rozhlédl se.* Tak a kam teď? *Pronesl a zadíval se přes sebe na silnici, po které zrovna projelo auto.* Fuj, nechuťárna. *Zahlásil pouze Kayn, který svým pohledem doslova vraždil auto, jež mizelo za rohem ulice.*
*Vyslechla si, co říkal a něco v ní ji říkalo, že ten chlap nebude, tak špatný, jak si na první pohled myslela tedy vlastně ani nemyslela. Netušila pořádně, co si vlastně o něm má říct.* I tak díky, i když to neděláš kvůli mě. *Zapla si kabát a vyšla s ním před bar, když kolem projelo auto. Nešlo si nevšimnout jeho reakce.* Oni si tuhle zemi prakticky devastují bez jakéhokoliv zásahu nás. *zasmála se* Tak pojď. *Ukázala mu cestu k parku, kudy mohou projít a bylo tam mnoho světýlek a hlasů* Málem bych zapomněla, že jsou Vánoční trhy. Vezmeme to naokolo kolem fontány. *Navrhla, aby se nemusel prodírat hloučkem lidí. Nemusela úplně místa, kde se všichni shlukují. Bar byl něco jiného, ale trhy nebyla její silná stránka, kde by se potřebovala zdržovat ač to tam vždy hezky vonělo a po cestě se tam zastavila na punč, který ji zrovna dvakrát teda nechutnal.* Příště tam musím zkusit tu horkou medovinu. *Měla raději sladké pití, když mělo být horké. Od doby, co zjistila, že existuje kakao, tak to milovala.*
*Na její výroký nějak neodpověděl. Když poté zmínila vánoční trhy, tak jen protočil očima.* Vánoce, Vánoce. Přijde mi to jako svátky, které jsou plné falše, hraného přátelství, hrané lásky, a jakmile svátky skončí, tak se zase celé rodiny rozejdou, rok o sobě neví, a pak zase za rok o Vánocích dělají, jak se strašně milují, a kdesi cosi. Neboj se, i když tady moc často nejsem, tak o tomhle něco vím. Máme totiž na dvoře jednoho féra, který o Vánocích básní, a já mám sto chutí mu prohnat šíp hlavou. Už toho mám dost, celého toho básnění, toho, jak všichni, nebo tedy většina, popisují svět lidí, jako kdyby to bylo něco úžasného, a přitom je to jenom zničený svět plný železa kam se jen podívám, falše, lži, neochoty, no hrůza pohledět. *Zavrčel Kayn nevraživě, a poté se pousmál nad jejím výrokem o medovině.* tak dobrá. Ochutnáme tedy tu jejich medovinu, ale jen pod podmínkou, že já přinesu medovinu z Faerie, a schválně porovnáme, která je lepší. Ta jejich popelavá chuť v každém jídle, to se taky nedá jíst, ani pít. *Pronesl, a potom se zlehka oklepal, než se rozhlédl kolem sebe po parku, do kterého právě vešli.*
Vánoce, Vánoce přicházejí *Zabroukala si škodolibě, než se začala smát* Promiň jen mě tyhle svátky nevadí. Aspoň jedna chvíle v roce, kdy to není tak hrozné tady. *Obzvláště, když falš ve Faerii rozhodně vede oproti tomuhle světu.* Jaký fér? *Zvídavě se na něj podívala zda by jí prozradil jméno víly, která ho takhle dokáže zvednout ze židle. Zní to něco, jako Remi, ale nikdy se s ním o svátcích nebavilo a existuje více víl, které tyhle svátky mají rády, takže nechtěla vše házet jen na jeho hlavu.* Tak platí. Uvidíme zda se dokáží vyrovnat naší zemi *Tohle rozhodně zněla jako zábava a hlavně jí těšil fakt, že se s ní chce ještě někdy potkat a bude mít někoho po svém boku, kdo do tohohle půjde a dá tomu ještě nový náhled v podobě ochutnávky. Vzala ho do parku, kde jen tlumeně šel slyšet smích a mumlání civilů. Byly tu samotní a okolo jen nějaké lampy, které svítily na cestu.* Třeba se ti tu jednou zálíbí... ber to hodně jako nadsázku *Pozvedla ruce v obraně, aby její slova nebral vážně spíše se tak jemně do něj píchla, jelikož jeho negativa vůči tomuhle světu se jí zdáli tak trochu zamlžené hlavně v předsudcích. Dle toho, co vyprávěl, tak tenhle svět trochu poznal, ale ne do takových mezi jako ona nebo jiní, kteří tomu zde opravdu dávali šanci.*
*Fér se na dívku otočil, a pak protočil očima. Tady ty Vánoční koledy taky neměl rád, Jelikož na něj hulákaly z každého obchodu, z každého podniku, kolem kterého prošel a Horší bylo, že z každého hulákalo něco jiného. Pak se na ni nakonec podíval a povzdechl si.* Irrawon. *Pronesl.* je to nováček, který mi vcelku pije krev. Je totiž skutečně nový, náš učitel ho přibral teprve nedávno, ale jeho schopnosti a talent skoro přesahují i schopnosti a talent můj, což mi docela vadí protože momentálně je post nejlepšího bojovníka vévodství můj, a rozhodně se ho nehodlám vzdát jen kvůli nějakému nováčkovi. *Odfrkl si fér, a pak se na ni podíval,chtěl ještě něco říct, ale k tomu už se nedostal. Zastavil se, jelikož ucítil bodavou bolest v oku v ten moment upustili veškeré jeho iluze, které pro tento moment paralýzy nebyl schopen držet. Elisa tak mohla vidět jeho podobu v celé kráse. Jedno jeho oko mělo standardně černé bělmo, ovšem to druhé bylo oranžové, a jasně žhnulo jako žárovka v temném místnosti. Na hlavě mu vyrašily dlouhé, černé rohy, stejně tak jako mu zčernali i konečky prstů. Kayn se ihned chytl za oko, ale hned poté se začal rozhlížet po něčem, kam by mohl kam by mohl skočit a zchladit se.* Vodu! *Dostal ze sebe jenom, a doufal, že Elisa nějak pochopí. Opět jej polapila horkost, bolest, agónie, a on cítil, jak jej začíná jeho magické zranění spalovat.* Zatraceně, teď ne, teď ne vykřičník problém sklo mu hlavou, ale bylo pozdě. Pokud by se její teď Elisa dotkla, tak mohla cítit, že jeho kůže byla na dotek horká, skoro až nedotknutelná.
Možná bys měl dát tomu nováčkovi šanci. Nepůsobí nebezpečně pokud si prostě prozpěvuje koledy a má rád civilní svátky. Jsme podstatně starší a měli bychom chránit ty mladší už jen pro zanechání.... *Nedořekla to, když si všimla, že kráčí sama a rychle se ohlédla. Spatřila jeho pravou podobu, jenže to ji trápilo nejméně. Rychle k němu přispěchala a snad poprvé zde měla opravdu starostlivý výraz. Chtěla se ho dotknout a zeptat se, o co jde, jenže jeho kůže pálila už na dotek, kdy si spálila celou dlaň. Přímo z něho šel žár.* Do hajzlu *Naštěstí byla starší a dost pohotová. Ohlédla se po fontáně. Tuhle magii neovládala často, ale dokázala ji ovládnout aspoň na krátkou chvíli a k těmhle účelům se více než hodila. Rychle vodu z fontány přesunula na jeho tělo, kdy se okolo vznesla i vlna páry, ale stále při něm, takže ho měla na očích. Popálenou dlaň teď neřešila ač to nebylo nic přijemného, tak to byla rozhodně menší bolest, než co musel prožívat on. Dostal opravdu solidní sprchu studené vody. Přiblížila zdravou dlaň k jeho tváři, ale už tolik nevydával teplo. Musela si oddechnout, ale pro jistotu využila ještě jednou svoji síly, kdy ho polila vodu podruhé pro jistotu a pojistku. Už to nevydalo ani tolik mlhy spíše naopak se zdálo, že možná to podruhé bylo opravdu zbytečné.*
*Kayn jen tak tak vnímal, nakonec spadl na kolena, a svijel se v bolesti, kdy se s jeho hrdla vydraly i bolestné výkřiky. Když potom na něj proto dopadla salva vody, která jej strhla na zem, a on zůstal tak ležet na trávě, tak ulevně vydechl. Cítil, jak jeho tělo postupně zase chladne, a když jej polila salva vody znovu, byl za to naopak ještě rád. Urychlilo to chlazení jeho organismu, a Kayn proto tak do chvilky opět nabyl svůj standardní tělesnou teplotu. Teď ale ležel na zemi, s obličejem přitisklým na trávu, s očima zavřenýma a těžce oddechoval. Byl teď momentálně slabý i na to, se jen nadzvednout na rukou, aby se posadil, proto jen zůstal ležet a snažil se vydýchat to, co se právě stalo. Tak nějak mlhavě si i uvědomil, že to musela být Elisa, kdo mu zachránil život. A jím teďka projela vlna vděčnosti, kterou k ní cítil, stejně tak jako pocit dostiučinění ten, že jí to bude muset nějak oplatit. Ale pořád, byla to záchrana života, kterou on ocenil na té úrovni snad nejvyšší.* přesun
*Poté, co ji Kayn odprovodil na hotel si nachystala pár věcí, které se mohou hodit při smlouvání s vílami nad informacemi. Hodlala mu pomoci, jak jen to bude v jejich silách, ale než se rozhodne strávit pár dnů ve Faerii chtělo to se posilnit alkoholem. Už jen kvůli nervům, které ji čekají a neustále vyzpovídání ze stran starších. Jak tohle nenáviděla vracet se tam a snažit se přesvědčit ty staré morouse. Nebála se tomu, že by to nezvládla, ale bude jí to stát ne jen její předměty, ale i nervy.* Včera sis to tu užila co! *houkl na ni barman a jen protočila očima.* Jako bys mě neznal. Gin a Tonic! *Houkla a dál se o tom nechtěla bavit* Nebo víš co? Hod tam dva giny. Budu to potřebovat *Poslední větu si spíše zamrmlala pod nosem, když odložila šálu a kabát.*
*Měla dneska docela dobrý večer, uzavřela několik obchodů a ještě dostala pár zakázek pro svou firmu, což bylo jen jedno velké plus, které si hodlala náležitě užít. Proto se s Leou a Vicki vydali do Pandemonia, dát si pár drinků. Jen co vešly, obě upírky se už vlnily do rytmu nějaké hudby, zatímco je Aless pozorovala a culila se.* Jdem si zatančit.* Zvolala rozverně Vicki a už si to mířila na parket.* Oukej, objednám nám pití. *Pronesla Aless se smíchem.* Jasně šéfko. *Smály se obě, to už je ale Alessandra nechala a došla k baru, kde kývla na pozdrav barmanovi.* Rád vás zase vidím Aless, jako obvykle? *Optal se jí s úsměvem a hned začal připravovat její pití.* Ano, ale třikrát, nejsem tu sama a dej tomu trochu říz, slavíme. *Mrkla na něj, odložila si kabát a prohrábla si vlasy. Dneska měla dobrou náladu. Nejen díky obchodům, ale také díky te malé, kterou s Remim hlídali.*
*Sedla si na barovou stoličku, když upíjela drink. Nedávala tentokrát na okolí pozor. Ruku měla navíc pořád zraněnou a obvázanou. Mast fungovala skvěle, ale nic nehodlala nechat náhodě. Jen se zaposlouchala do hudby a nepřítomně se dívala před sebe, než se ozval barman, který oslovil ženu. V ten moment jí zaskočilo a trochu pití vyprskla.* Dobrý Elis? *ozval se barman překvapeně zatím, co si Elisa bouchla dvakrát do plic a ukázala na něj, že okey.* Aless...Alessandra? *Ohlédla se k ženě.* Ne promiňte. Chodí mnoho žen s tímto jménem, ale Alessandra Luca? *To ji rozhodně scházelo. Jaká byla šance, že potká jen tak ženu Remiho.*
*Upírka se na chvíli po ženě dusící se pitím ohlédla, ale jinak jí nevěnovala další pozornost. S úsměvem očekávala svoje pití a jakmile jej barman položil na stůl, kývla mu na znak díky a vzala si svou sklenku do ruky. Chtěla se už napít, když ta žena vedle vyslovila její jméno. Nejdříve si jí sjela pohledem a pak jí sledovala.* Ano jsem Alessandra Luca. Kdo se ptá? Známe se snad? Máme spolu s jednanou nějakou schůzku? *Ptala se, protože si nebyla vědoma toho, že by tuhle ženu znala a docela jí podivilo, že znala její jméno. V obchodech s drogami totiž stále používala svoje příjmení za svobodna, už jen aby chránila Remiho a pokud šlo o firmu, s lidmi si sjednávala schůzky ohledně zakázek právě tam, ne v barech.* Kdo jste? *Sledovala jí dál.*
*Ušklíbla se, když se opravdu potvrdilo, co si myslela. Remi si opravdu uměl vybrat při pohledu na ní. Kde kdo by za takovou ženu vraždil... i když zde to šlo říct doslova* Ne Vás neznám. Znám Vašeho muže *Podrobněji než by měla a za to se stále cítila trochu provinile.* Fajn chlapík. Dobře se s ním povídá jsme ze stejného dvora *vysvětlila s tím, aby si nemyslela, že je snad nějaký nepřítel* Tedy on je o pár stovek mladší *Pokrčila rameny nad tím, jaký mlaďoch to byl a už teď na tom byl lépe než ona kdykoliv předtím, ale za svůj život se nestyděla.*
*Chvíli ji podezíravě pozorovala, přece jen musela si bát jistá, že není nějaká hrozba, to teď opravdu nepotřebovala, ale když jí pak vysvětlila, že zná Remiho a pochází ze stejného dvora, tak nějak ji to asi stačilo, prozatím.* Ach tak, jste víla. *Pronesla a pak se konečně napila svého pití.* A vaše jméno? Já jen jestli vás z nám z vyprávění, protože ze svatby znám dost Remiho přátel, ale vy jste mezi nimi nebyla. Navíc bych ráda věděla s kým mám tu čest, když už známe mého muže. *Znova na ni koukla a pozorovala jí, pak se jen lehce usmála.*
*Působila jako žena, co má opravdu silný charakter, což jí těšilo* Elisa de Rais Borrgia a tak nějak jsme se seznámili těsně před Vaší svatbou. Nejsem v New Yorku dlouho *vysvětlila své důvody, jenže kdyby jí měla vyprávět vše nejspíš by se tu strhla rvačka, takže pohledem uhnula* Tak nějak ho učím jeho schopnostem. Je ještě mladý, takže mu mohu dávat cennější rady ohledně toho *Nelhala, což u ní nebylo zvykem vůči někomu, kdo není víla, ale zase na druhou stránku byla žena jednoho z nich, co měla ráda.* A vy? Upírka myslím? Remi mi moc nestihl povyprávět. *Upila z drinku.* Něco málo jsem slyšela v jiných městech přes známé, ale tedy nic moc krom jména. Dál jsem se nepídila a ani bych se nedopídila už to, že jsem zaslechla vůbec Vaše jméno byl upřímně zázrak a myšleno mezi vašim obchodem myslím. *Netroufala si říct nějaké její odhady, jelikož tahle žena si na soukromí opravdu dbala. Vlastně si nebyla jistá ani jestli byla jen překupník nebo přímo dodejce, ale teď už to bylo jedno. Nijak zvláště jí její job už nezajímal*
Alessandra Luca, ale to vy už víte. *Pousmála se na ni.* A těší mě Eliso. *Dodala ještě a napila se ze své sklenky, načež jí pak poslouchala dál.* Aha, takže tak to je. Ano Remi je mladý, ale i tak je to nadaný a šikovný muž. *A ve všem ho podporovala, na to kolik mu bylo dokázal zvládnout dost věcí a ona na něj byla hrdá, navíc ho v tom sama podporovala.* Myslíte správně, jsem upírka. *Přitakal ji a když zmínila, že o ni snad ví i něco odjinud, pozvedla obočí.* Je možné že jste slyšela moje jméno spojené s mou prací. Záleží však v jakém odvětví. Zda v tom legálním nebo nelegálním, to je pak už trochu rozdíl. *Pokrčila rameny a napila se, byla ráda, že nemusela už barmanovi říkat, co, dobře věděl, že si dávala ten nejlepší bourbon s krví.* A vy děláte co? Kromě toho, že zdá se pomáháte mladým vílám.
S tím souhlasím. Rozhodně je nadaný ve svých schopnostech jiné víly sotva dokážou polovinu z toho, co zvládá on. *I když stále měl své mezery, které potřebuje dopilovat, ale to bylo to nejmenší.* Nelegální, ale jak říkám nic moc... Jen jméno a to z důvodu, že se v tom často pohybuji také. *Pokrčila rameny.* Ale jste tajemství pro všechny to Vás mohu uklidnit, že vaše snaha zachovat vše v anonymitě je rozhodně dokonalá. Žena, co ví, jak pracovat ve svém byznysu *Ušklíbla se než do sebe kopla nápoj a poprosila další* Co dělám já? Jsem dost známá módní návrhářka. Vlastním několik salónu, ale také záleží, jestli se chceme bavit o tom legálním byznyse, nebo nelegální *Pohlédla na ni* Ale do tvého ti fakt šlapa nechci. New York je na mě moc velké břemeno, které nechám schopnějším *Mávla rukou, aby si nemyslela* Jak dlouho už jste spolu s Remim? Je nezvyklé, aby si fér bral upírku, ale proč ne. Říká se že smíšené páry jsou ty nejkrásnější *Dítě z toho nebude, ale kdo by o to také stál.*
*Moc dobře věděla, jaký Remi byl, o tom jí nemusela povídat, znala ho, byl to přece jen manžel. Proto na nic už víc neřekla, jen se napila a když začala mluvit o obchodech, více se k ní natočila a poslouchala jí.* Ach ano, tohle. Mezi lidmi tomu říkáme plnění přání, nikdo si tak moc nedokáže představit, co by se zatím mohlo skrývat, což je dobré. *Pousmála se.* A co se týče anonymity, j to pro mě zásadní věc, už jen díky tomu v jakých kruzích se pohybuji a s kým obchoduji a nevztahuje se to jen na New York, obchoduji po celém světě, to kdysi jsem začínala jen tady, ale obchody rostly a klienty mám všude po světě, proto vím jak se zachovat, abych zachovala identitu jiných a samozřejmě také, abych s tím nebyla spojovaná. Léta člověka naučí, jak pracovat. *Mrkla a znova se napila, když už viděla, že jí dochází, kývla na barmana, pak se opět otočil na Elisu.* Takže návrhářka, je možné, že jsem viděla tvoje věci, ale podle jména nemohu říct, že vím. A o jaké? To je jedno, oboje klidně. *Uculila se a pak jí poslouchala.* To že jsme s Remim nezvyklý pár to víme, slyšeli jsme to už mockrát, ale nám je to jedno. Důležité je, co máme mezi sebou a jak se milujeme. Spolu jsme pár měsíců. *Odpověděla.* Zajímalo by mě, co o mě povídal on.
Počkat... pár měsíců a už proběhla svatba? Ne že bych zrovna já tohle měla kritizovat, ale málo kdy o tomhle slýchám. Tenhle svět je vážně rychlý *Ušklíbla se nad tím, jak Remi ani ona teda neotáleli* Co povídal? *Ono k moc slovům o ní ani nedošlo jen zezačátku* Bránil tě. Nechtěla jsem ti nijak ublížit, ale zajímám se o lidi jako ty v jistém měřítku. Měla jsem pár otázek a když jsem zjistila, že jste partneři hodila jsem to za hlavu *Sledovala, jak ji přistála další runda a na malý moment se vrátila myslím k včerejšku. Hlavně díky tomu, jelikož sáhla po drinku zraněnou rukou a rozmyslela si to velice rychle.* Miluje tě a takové věci *Teď mluvila spíše z patra, jak to z něho vyzařovalo, když se o ní zmínil* Zrovna nedávno jsem se s ním setkala, ale nějak jsme nemluvili úplně o tobě. Předtím, ale jo *Zavzpomínala* Naše první setkání si byla velkou části debaty v dobrém, kdy tě bránil a ani vlastně nemusel. Nešlapu po snech někoho, kdo je fér a mladší než já *Vysvětlila.*
Pro mnohé to bylo překvapení, že jsme na to šli tak rychle, ale prostě jsme cítili, že je to správné a udělali to. A proč by ne? Nejsme tradiční pár ani obyčejní lidi, my dva věci děláme jinak a vyhovuje nám to. *Pousmála se na ni, nelitovala ani jediné věci, ani jediného rozhodnutí, které s ním udělala, právě naopak, byla za to vděčná za mnoho, co jí Remi dal a co se díky němu naučila. On byl její světlo v temnotě.* Zajímáš a co konkrétního tě zajímalo? Docela jsem teď zvědavá, co vlastně myslíš tím, že se zajímáš o lidi jako já? A co pak s těmi informace mi děláš? *Pozvedla obočí a sledovala jí, všimla si i její zraněné ruky, ale nad tím se nijak nepozastavila, ona sama se ještě lehce léčila z boje i když to už byly jen malé věci, byla ráda, že to měla za sebou.* Je od něj milé, že mě bránil, toho si vážím. *Usmála se, tohle se jí moc hezky poslouchalo, ona by to pro něj také udělala.* A já mu vlastně jde to trénování, když už je teda řeč o tomhle. Jak mu to šlo u vašeho setkání? *Optala se.*
*Jemně kymácela se skleničkou, když v něm čeřila drink* Co s informacemi dělám? To je dobrá otázka. Pokud je to až moc velké svinstvo snažím se to nějak zruinovat. Lépe řečeno mě hlavně zajímají obchody s lidmi a takové prasárny. Drogy ničí ostatním životy, ale to mě netrápí. Každý má svoji vůli, když je však v obchodu zapojeno něco s čím nesouhlasím snažím se to zastavit. Například třeba před New Yorkem jsem takhle rozbila jednu společnost... drogy a k tomu ještě obchod na černém trhu dejme tomu s videi, či obrázky dětí. Což ty jsi mnohem kultivovanější žena a už od pohledu působíš jako někdo, kdo má zásady v tom, co dělá. Zajímalo mě z prvu jestli jsou to jen drogy. *Bylo až komické, že jen drogy. Aless byla vysoko postavená v tomhle řetězci, ale nějak nechtěla Elis věřit, že by byla snad zkažená do těchto mír.* Nedávno jsem narazila na nějaké iformace o menší zaprdlé společnosti, která má bankovní účty v Indii... Tváří se to jako telekomunikační firma, ale mám nějaký zdroj, že nejen to. Obchod s ženami z uprchlických států. Prostituce a jiné věci do čeho ty holky nutí *Koutkem oka zapátrala po ní* Taktéž jsem se k těm idiotům dostala přes drogy, které jsou velkým pojítkem mezi věcmi, ale tihle odkupují. Neprodávají...
*Aless se napila a poslouchala jí, když se pak chtěla chopit slov, přišla její společnost, Vicki i Lea a obě se vrhly na své drinky.* V klidu, nás si nevšímejte, dáme si pití a jdeme se bavit a ty pojď taky Aless, no ták, slavíme. *Zasmála se Victoria a než se kdo nadál byla jedna i druhá pryč. Aless jen pobaveně zavrtěla hlavou, chvíli za nimi koukala, než se pak opět podívala na vílu vedle sebe.* Abych pravdu řekla, moje zdroje mi občas potvrdí, že se v městě objeví něco takového, ale to jde zcela mimo mě. My sice prodáváme drogy a další stínové věci, ale naše klientela je spíše ve vyšších sférách a jde spíše o mocné lidi jako politici, právníci , bohatí a jimi podobní. Většinou jde o věci na povzbuzení, výdrž, ano jde i o drogy jako takové, ale většinou jde o mix něčeho s něčím. To je jediná věc, se kterou takhle obchoduji, tedy pokud jde o ilegální věci. Začali jsme s Yin fenem a pak zjistili že mnoho věci ze stínového trhu jde použít a tak jsme experimentovali. *Pokrčila rameny. Ona zakládala na svém byznysu opravdu dost důkladně a nikdy by se nesnížila k ničemu takovému jako tady popisovala Elisa. Ať už šlo o obchody s lidmi či jiné věci v tomhle ohledu.* Takže pokud si myslíš, že o tom něco vím, nebo v tom jedu či snad podporuju, tak se pleteš. *Pronesla a napila se.*
*Viděla, že se díky tomuhle kulantně vyhla otázce, jak to jde Remimu. Nedokázala by nijak zvláště lhát. Dozvídala se navíc nové informace, co se týkalo byznysu Aless, ale nebylo to nic moc přelomového ta žena si dbala svého soukromí a to hodlala ctít přesto vše ji mohla být trochu nápomocná, kdyby na to přišla* Hele když už učím toho tvého jak využívat schopnosti mohla bys pro mě něco udělat? Vím, že mi nejsi nic moc dlužná... vlastně nic, ale pokud bys zjistila nějaký info o takových o kterých se tu zmiňuji dáš mi na ně kontakt? Je mi jasné, že v tom bahně nejedeš. Nejsi žena, co by si špinila ruce hnojem, jako je tenhle a vlastně nikdo to nemá zapotřebí pokud je schopný v tom, co dělá. Proto si ani nemyslím, že někdo takový, kdo je schopen dělat třeba bokovku na způsob bílého masa, si zaslouží nadále být v nějaké drogové komunitě... Sice to táhne ruku v ruce, ale ne pro všechny spíše pro ty skrčky. *Byla naštvaná na fakt, že něco takového tu prostě je a provozuje se to, jakoby nic.* A co ten tvůj Romeo? Kde ho vůbec máš a co slavíte? *Ohlédla se k dívkám s tím, že ji nejspíše zdržuje od zábavy.*
*Aless si dopila svoje druhé pití a pousmála, když kývla na barmana, aby jí dal další, když jej pak dostala ,chvíli jej držela v ruce a hleděla do sklenky, zatímco vílu poslouchala, pak se na chvíli odmlčela a koukla na ni.* Jak už jsem řekla, v takových obchodech já nejedu, mám nějaké morální zásady a tohle je už něco, co jde přes čáru, co netoleruji ani já a rozhodně to netrpím, pokud objevím, že někdo z mých lidí v něčem takovém snad jede nebo s někým takovým spolupracuje, je po něm. Nehodlám si totiž nechat pošpinit svoje jméno a to na čem jsem dřela dost dlouho. Takže pokud o někom nebo něčem budu vědět, pak ano, dám ti jména a kontakty. *Pronesla a napila se, ona sama tohle nesnášela, ano pracovala v tom, že prodávala drogy, ale nikdy by se nesnížila k tomu ostatnímu, ti už bylo moc i na ni.* Slavíme jednu velkou zakázku a spolupráci, ale to se týká už legálního obchodu, no holky to zvládnou oslavit i za mě, mě stačí drink a pak jít domů. *Odpověděla jí na otázku.* A Romeo je buď na dvoře nebo v práci a nebo někde lítá, určitě se pak potkáme doma. *Pokračovala ještě.* Mimochodem, neodpověděla jsi mi na to, jak šel minule Remimu trénink. *Zeptala se znova, když se odpovědi nedočkala.*
To jsem ráda. Menší spolupráce s někým, kdo má taky smysl pro hranice se hodí. *Odvětila a pozvedla svůj drink* Tak tedy na ten Váš obchod *Pronesla a upila, než se zarazila při její otázce, kdy si nebyla úplně jistá, jak odpovědět.* No dejme tomu, že to šlo všechno... tak nějak, jak mělo Skvělý učedník *Pokynula a odvrátila zrak k barmanovi* Piješ tvrdé? Jestli si dáš semnou třeba panáka. Jinak Remi se má rozhodně ještě, co učit v ovládání mysli. Nejde mu to rozhodně nejhůř a v mnoha věcech he velice zkušený *Tušila, že kdyby odběhla od tématu bylo by to až moc podezřelé, takže hodlala jen ohýbat pravdu podle svého.*
Děkuju. *Pousmála se, když si i s ní připila na dobře odvedenou práci a hodila do sebe obsah své sklenky, zrovna se na ni podívala, když viděla, že se víla nějak zarazila, načež si jí sjela pohledem. Navíc nebyla pitomá a všimla toho přeskakování tématu.* Piju tvrdé, ale jen výjimečně. Mám raději dobrý bourbon nebo whisky, ale nepohrdnu ani dobrý panákem, takže pokud si dáš ty, dám si taky, proč ne. *Pronesla s úsměvem a sledovala jí.* Spíš mě ale zajímá, proč ses zarazila, když jsem se tě zeptala na to, jak mu to šlo. Něco se snad stalo? *Zeptala se jí zatímco kývla na barmana, aby jim dal něco dobrého.*
Zarazila? *Ohlédla se k ní, jako kdyby nechápala* Ne nic zvláštního pokud nepočítám koupel v moři. Je vždycky takový šílenec? Zmínila jsem se, že bych chtěla odejít a tak nějak bych řekla, že i on mě učí trochu žít v tomhle městě... *Odvětila a mávla, že chce dvě Whiskey, když ho Aless upozornila* Prostě nejsem zvyklá na zacházení Remiho a asi nikdy nepřestane kohokoliv překvapovat. Přeci jen koupat se v moři v zimě není něco, co by bylo normální, ale otužení dobrý. Nemusíš mít strach. On byl oblečený a já taky *Nelhala opravdu tomu tak bylo do té chvíle.* K tomu všemu jsem včera měla ještě menší incident, takže se mohu zdát zaražená, ale mám mnoho myšlenek. Potkala jsem někoho a vlastně ani nevím, co všechno se přesně stalo, ale potřebuje také moji pomoc. Taktéž víla ze Zimní zahrady. *Aless stejně neměla nic proti vílám, takže se ji nebála trochu svěřit v tomhle ohledu.*
*Lehce se zamračila, když jí poslouchala, moc se jí nelíbilo, ani jak řekla, že se koupali, snad jako kdyby v ní na chvíli zatrnulo, ale jakmile řekla, že byli oblečení, tak nějak povolila a snad jako kdyby se uvolnila.* Jo on je takový šílenec, ale to se mi na něm líbí a to na něm miluju, že s ním není nuda. A znám to, já i on, se tak nějak učíme od obou. Díky němu jsem se naučila dost věci a za dost jsem mu vděčná. *Pronesla a pak si vzala pití, které barman položil před obě. Chvíli na pití jen koukala, zatímco poslouchala její slova.*Někdy se toho stane tolik, že člověku to trvá než všechno vstřebá, ale třeba to bude v pořádku. A jestli potřebuje tvou pomoc, tak to má štěstí, že někoho našel a není v tom sám. *Pousmála se na ni.*A kdopak je ta víla ze Zimního dvora? Zajímalo by mě zda jí znám.
Tak to jsem ráda, že se takhle doplňujete. *Bylo to upřímné. Nikdy neměla k upírům moc kladný vztah, ale Aless byla s Remim tudíž se nedalo na ni pohlížet jako na ostatní. Uchopila Whiskey a prohlédla si tekutinu. Neměla by se moc zrušit, jestli musí zítra do Faerie, ale na druhou stránku možná právě proto by měla.* Nemyslím si, že jí budeš znát. Jmenuje se Kayn. *Vyslovila jeho jméno a zadívala se jí do očí zda s ní něco udělá, když vysloví tohle jméno.* Dost zajímavý muž *Více než zajímavý. Těšila se na jejich další shledání, ale rozhodně na to zase nijak nespěchala. Musela zařídit věci ohledně jeho prokletí.*
Jo, bez něj bych byla ztracená. *Tahle slova si řekla už spíš pro sebe a bylo to tak. Bez něj byla stále ta necitelná mrcha, on jí ukázal, že nějakou lidskost ještě má, že má city, které tak hluboko zakopala, jako člověk. Vzala si pak sklenku a napila se pořádně, než se podívala na Elisu vedle sebe.* Hm to jméno mi nic neříká, takže jsem ho nejspíš nepotkala, někdo, kdo se jmenuje takhle, bych si pamatovala. *Pousmála se.* Tak zajímavý jo? Ale podívejme se, že by tady měl někdo snad o toho muže zájem? Dostal se ti pod kůži? *Uculila se na ni.*
Pod kůží ne a on sám má pod kůží něco jiného *Doslova, ale usmívala se při pomyšlení na něj. Nicméně od nějakého vřelého citu to bylo dost daleko. Viděla ho jednou, ale měla tu starostlivost vůči němu, že takhle skončit nemůže a nemůže ho takhle ani nechat* Je to navíc bručnou *Pronesla to spíše tonem, jako kdyby to snad bylo něco pozitivního a začala se smát.* Prostě to nechme být ano? *Bavilo se jí dobře s Aless, ale nechtěla nad Kaynem takhle přemýšlet.* Takže Remi je záchranář mrch to se podívejme a nebo jsi prostě nikdy ani pořádná mrcha nebyla a jen sis to myslela. *I kdyby neměla nic proti špatným vlastnostem. Když to neubližovalo druhým, tak ať si třeba řve po lidech na ulici.*
Bručoun? Ale to snad nevadí ne? Pokud je v posteli dobrý, pak je jedno jak velký bručoun to je. *Pokrčila rameny a zasmála se spolu s ní, než nakonec přikývla.* Dobře, pokud toho chceš nechat, tak klidně, ale vidím to na tobě, ten chlap se ti zamlouvá, to jde vidět. *Mrkla na ni a napila se.* Věř mi, mrcha jsem byla, proč myslíš, že jsem v byznyse došla tak daleko. Žena mezi muži. Respekt jsem si nějak sjednat musela. A mrcha jsem byla i při našem prvním setkání a snad i druhém. *Zasmála se, když nad tím vzpomínala.* Díky němu jsem lepší. Miluju ho tak, jako nikdy nic předtím. Vzdala bych se pro něj všeho. *Zašeptala a napila se.*
Kolik takových se mi zamlouvalo. Je mi už přes třista. *Zasmála se a raději poslouchala o vztahu, který opravdu něco znamenal.* Musím uznat, že vy dva o sobě hodně hezky mluvíte * Vypila Whiskey najednou, než se mírně zašklebila. Nemusela tenhle druh alkoholu, ale lepší než vodka nebo nějaká slivovice, což nenáviděla.* Hele jaké bylo Vaše první setkání. To mě docela zajímá, jak si takhle sedne upír a víla *Vůbec si nedokázala představit, kde se ti dva jen tak setkali s tím, že z toho nakonec vznikla svatba, což jak Aless říkala nejspíš to nebylo úplně krásné a romantické první shledání, což jí o to více zajímalo.*
No a věk je jen číslo nebo ne? Myslím, že u víl a upíru a celkově podsvěťanů, je věk opravdu to poslední, kdo co řeší a pokud se ti zamlouvá tak proč by ne. *Pokrčila rameny, než se nad jejími slovy usmála.* Tak nebudu o něm mluvit něco, co není pravda. *Pousmála se, načež se pak jen zazubila.* První setkání? Byla to párty, na které jsme se nějak chytili a já ho hodila přes celý bar a on mě chtěl upálit. *Smála se.* Říkám to pořád, láska na první pohled. Druhé setkání už byla větší sranda, tam mě oblafnul a místo, abych zdrogovala já jeho, to udělal on mě, a ještě jsem byla u něj doma uvězněná přes den. A nakonec se to už nějak samo zamotávalo a najednou jsme si vyznali lásku, on mě požádal ve Faerii o ruku a bylo to. Teď jsme kde jsme a neměnila bych. *Usmála se, líbilo se jí jak to bylo vzrušující a žádná nuda, prostě k sobě patřili.*
To je, ale na nějaké poblouznění už jsem prostě stará. *Vysvětlila svůj důvod a zaposlouchala se do historky.* Jo to zní jako pravá romantika kterou bych si přečetla *Což myslela vážně. Neměla ráda nějaké košér příběhy. Tohle znělo příjemně pro její uši.* Jo Remi zřejmě umé každého zaskočit. *Doobjednala si Gin a Tonic, když se narovnala v zádech* Když vám to ve vztahu klape není nic lepšího. Já se s Kaynem poznala zde. *Odvětila* A dost divoce *ušklíbl se barman načež ho Elisa hned probodávala pohledem, ale mohla si za to sama.* Řekněme, že Kayn ví, jak na sebe poukázat *Zacítila touhu mít ho u sebe, ale z jiného hlediska než psychického. Fyzicky by ho nyní potřebovala... Byla trochu závislá na sexu, ale to už si přiznala dávno*
Stara? Nic proti, ale nezdáš se mi stará i když jsi říkala kolik ti je. Tak na tohle starý není nikdo. Hele jsou věci, které se v životě prostě objeví a ani nevíš jak, ovlivní tě a ani nevíš jak a to je proste osud asi… nevím jak jinak to nazvat. Já bych taky neřekla, že se mi stane plno věcí, vysmála bych se ti, kdybys mi řekla, že se stane to či to, ale stalo se. *Pokrčila rameny a rozhlédla se tak nějak kolem sebe.* Tak tady? No podle toho jak na tebe ten barman kouká, hádám to bylo asi hodně vzrušující setkání co. *Uculila se na ni.* A jaký vlastně je ten tvůj Kayn? *Optala se.*
Není to můj Kayn *Ohradila se s těmi slovy zatím, co se koukla nevděčně na barmana, že tomu hodil opravdu korunu* Je specifikací víly, takže prakticky opak Remiho tedy v některých ohledech... Není špatný, jen je vychováván ve straším řádu, který je jistým směrem volnější v tyranii a jiných pohnutkách zda mi rozumíš. Pokud sis někdy četla o vílách z našeho dvora tak ukázkový příklad je právě on, ale viděla jsem ho jen jednou, takže nemohu úplně soudit, abych pravdu řekla. *U jistých ohledu ohledně Remiho měla sama jasné, jaké mezi ně spadají, ale to už nehodlala vyslovit.*
*Nad tím, když řekla, že to není její Kayn se jen uculila, vyřkla to spíš jako srandu, ale líbilo se jí, jak se u toho víla čertila, načež jí pak poslouchala.* Abych řekla pravdu, tak jsem nic nečetla, vím jen to, co jsem slyšela nebo mi bylo řečeno, takže asi tak. *Napila se a pak se na chvíli zamyslela.* Když jsi zmínila Remiho, tak by mě zajímalo v jakých ohledech to teda myslíš? *Optala se zvědavě, přece jen načala s tím ona, tak by to chtěla třeba nějak vysvětlit.* Pokud ho poznáš líp, pak sama uvidíš. *Pousmála se.*
No myslím... v různých ohledech víš jak *Pokrčila rameny.* Víly mají mnohé podobné rysy *Tímhle to brala rychle za uzavřené navíc Kayn byl dravější víla, což včera rozhodně potřebovala.* Ano uvidím sama. Času více než dost. Zdá se, že se stejně začne zdržovat v New Yorku. To víš... Mám hold talent *Ohlédla se k jejím kolegyním, které se dobře bavili* Zjevně mají hodně alkoholu už v sobě *ušklíbla se dokud jeden z okolo jdoucích opilých mužů nezačal na ně pořvávat s tím, aby jedna z nich s ním šla tančit, ale bylo jasné, kam by ten tanec směřoval* Dokážou se o sebe postarat? *pozvedla tázavě obočí k Aless, jelikož se možná schylovalo k nějaké nepěkné situaci s ohledem na idiota, co byl neodbytný.*
Ach tak. Možná vím a možná ne. *Pokrčila jen rameny a usmála se, dál už se ji neptala, nějak nabyla dojmu, že se o tom bavit nechce, proto se jen napila a na vilu se usmála.* Ale, že by se ti povedlo jej přemluvit, aby tady byl častěji? *Mrkla na ni a pak se otočila na ty dvě, nad čímž jej mávla rukou.* Máme výdrž, zvlášť pokud nemáš v alkoholu hodně krve a holky vypadají, že zvládají. Navíc na toho blba stačí trocha encanta a je pokoj. *Zasmála se pak, když se zeptal, zda se o sebe dokážou postarat.* Obe jsou moje ochranka a s tím jak vypadaji, bych se jich spíš bála. *Zazubila se.*
Pravda... když se na ně koukám sama bych si dala říct, ale v jiném ohledu. Do křížku bych s nimi nešla. Obzvláště s tou více nasvalenou s krátkým sestřihem... to by bolelo *Upila z drinku, když vnímala, že alkohol už začínal působit.* Jak dlouho vlastně žiješ v New Yorku? *optala se, ale místo očního kontaktu se dívala na svoji obvázanou ruku. Byla otupěná alkoholem, ale ruka ji začínala bolet. Nevzala si sebou tu mast, takže už trochu krkolomně zvedla ruku na barmana, že by chtěla ještě jeden drink. Nebyla rozhodně na šrot, ale v náladě, kdy pohyby byli jemně nemotorné, ale při smyslech byla plně, co se toho týkalo a vnímala každé její slovo.*
Jo Leandra, je to holka od rány a je v tom opravdu dobrá. Proto jí tak nějak mám po svém boku, hlavně, když jdu někam, kde to nemusí být zrovna bezpečné. *Pronesla a chvíli na ty dvě koukala, než se otočila k baru a napila se.* S přestávkami vlastně pořád. Samozřejmě, že jsem žila i jinde jako je Evropa, Japonsko, Austrálie, ale sem jsem se vždy vracela domů. *Pousmála se, všimla si, že Elisu ruka musí asi dost bolet.* Co se ti vlastně stalo s rukou? Asi to není jen tak něco. Naražené, zlomené, nebo spíše nějaké jiné zranění? *Optala se jí, když ji chvilku sledovala.*
*Při upozornění se podívala na ruku a odvázala obvaz, aby ukázala ošklivou spáleninu přes celou dlaň* Dotkla jsem se něčeho hodně horkého *Nebo spíše někoho* Mám na to mast, ale nevzala jsem si jí sebou. *Prohlížela si ránu a přísahala by, že opravdu vypadala včera hůř než dnes* Kayn hold ví, co na spáleniny. Už jsem v New Yorku nějaký ten pátek a neměla jsem nic při sobě *Vysvětlila a nechala ránu chvilku dýchat, ale ruku nechala svěšenou po svém boku. Nemusí to všichni vidět.* Japonsko... tam jsem ještě nebyla *Zamyslela se nad další destinací, kterou by mohla jednou navštívit* Hodláte se usadit v New Yokru? *Upila z drinku, který už měla pro jistotu poslední. Chtěla se dostat po svých na hotel.*
*Jakmile ji Elisa ukázala spáleninu, jen se ošila.* Není to moc hezká rána, ale vypadá, že se už nějak hojí, pokud na to máš nějakou mast, jak říkáš, tak by to mělo být v pohodě. *Sama věděla jaké to je, mit popáleniny. Jako upír to zažívala často, přece jen slunce. Občas se stalo, že se závěs nezatáhl nebo tak. Naštěstí to doma už nemusí řešit.* Japonsko je krásná země, ale žít dlouhodobě bych tam nechtěla. *Pomalu dopíjela svoje pití.* Asi jo, asi zůstaneme tady, oba tady tak nějak máme všechno, navíc nás to ani jednoho nenapadlo. Cestovat to budeme, to ano, ale žít jen tady. *Usmála se na ni.*
Dá se to díky té masti a za pár dnů tam už nic nebude *Líbil se jí čas strávený s Aless. Příjemná žena a rozhodně jí nikdy nehodlala říct, co se odehrálo s Remim. Nikdy by mu nohy nepodkopla, takže pokud to neřekne on neměla důvod ani ona.* Už se pomalu odeberu spát. Začínám vnímat ten nával Ginu a nerada bych tu nabalovala ty dvě a dostala pěstí nebo Encantem *Pronesla spíše jako vtip, jelikož k ničemu takovému by se nikdy neschýlila.* A ty můžeš s nimi oslavovat a užívat si dnešek. Snad se ještě někdy setkáme Alessadnro Luca *Jak to jméno krásně znělo na jazyku.* Sluší ti takové jméno *Konstatovala a začala se zvedat a oblékat.* Hezký večer *Zasalutovala a dala ji ještě kontakt na hotel* Kdybys měla nějaké ty parchanty na deratizaci ráda se o ně postarám. Ptej se na recepci po Elise Borrgia. Telefon sebou nenosím *Neměla ráda tyhle elektronické věci jen jí z toho bylo vždy blbě. Vzala si věci a zmizela k východu*
*Usmála se na ni a sama dopila drink.* My ještě chvíli zůstaneme a pak se taky odebereme už do vily. *Pronesla a při jejich slovech se uchechtla.* Já myslím, že ani jedno z toho bys nedostala, možná tak jednu z nich. *Mrkla na ni a když jí řekla o jméně, jen se sladce usmála, nosila ho ráda hrdě, jak by taky ně, měla ho po svém milované.* Třeba se naše cesty zase setkají a pokud budu o někom vědět, dám ti vědět. *Dodala ještě než vále kývla na pozdrav a sama tam ještě chvíli seděla a bavila se s barmanem, nakonec se k ní přidaly i holky a když už nějak měla i sama Aless dost, odebraly se všechny tři zpět domů do vily.*
*Ani nevěděl, proč sem vlastně šel. Tak nějak možná chtěl zase trochu opustit od stereotypu, který na dvoře panoval, trošku se uvolnit. Byly to dva dny, co prodělal poslední záchvat, takže další v blízké době tak nějak ani neočekával. Zkrátka a dobře, tak nějak se teď cítil zase o něco uvolněněji a beze strachu toho, že by se každou chvilku mohl zmítat v bolestech a agonii spalujícího ohně. Sam tedy došel až k jednomu z barů, jež se mu do cesty postavil jako první. Ihned zaplul dovnitř, využil k tomu svou iluzi neviditelnosti, jež upustil až v davu lidí, jakoby se nic nedělo. Došel k baru, kde si objednal pití, a už začal pomalu vyhlížet někoho, nějakou oběť na dnešní večer, dnešní noc, možná jako pochoutku v podobě lahodné, životní energie. Na sobě měl rolák, kalhoty a dlouhý kabát, vše v černé barvě.*
*Kim za sebou měla menší pracovní schůzku ohledně možného focení. Celá domluva šla dobře a objednatelka, živelná černovláska ve středním věku, byla s celou domluvou a zkušebními fotografiemi natolik spokojená, že Kim pozvala na pár drinků do baru. Po určité době zamířila za rodinou, ale Kim se na tak brzký odchod necítila. Posedávala tak na baru, upíjela ze svého drinku, jakési zvláštní kombinace curacaa a několika dalších drinků, které ve skleničce vytvářely překrásnou duhovou paletu. Měla jich v sobě už pár a začínala se cítit poněkud pod parou. Spíše už jen ze zvyku si drink vyfotila a poslala jej Ravimu s několika smajlíky, než se k popíjení opět vrátila. Trochu ji mrzelo, že je na to sama, jenže část jejích známých nemohla ven za světla, pár dalších pracovalo a u zbytku si nebyla jistá, zda se znají dost dlouho na to, aby bylo v pořádku je zvát na drink. Smířila se tedy tak nějak s osudem a čekala, jestli se s někým nepotká zde.*
*A za chvilku skutečně svou potencionální oběť spatřil. Ale jelikož zatím netušil, s kým má tu čest, tak se uculil, došel k ní a tak nějak doufal, že by to mohla být při nejlepší dívka na jednu noc, a pokud by se poštěstilo, tak by se mohlo jednat i o někoho, koho si ještě rád povede do Faerie.* Omluvte mne,a le nemohl jsem si nevšiimnout toho, jak tu stojíte osamocená, ale pokud je to jen můj špatný pohled, tak mne prosím omluvte. Ale i tak, směl bych vás pozvat na drink? *Usmál se Kayn, který se opřel o bar po jejím boku a sjížděl si jí svým dvoubarevným pohledem. Musel se dost sklánět, přeci jen, dívka byla oproti jeho dvoum metrům maličká.*
*Chvíli byla zabraná do svých myšlenek, když ji z nich najednou vytrhl hlas mladíka po její pravé ruce.* Zdravím. *Zasmála se.* Před chvílí mě opustila společnost, abych tak pravdu řekla. Obchodní jednání. *Vysvětlila. Okamžitě ji zaujal, jak výškou, tak i svým pohledem dvoubarevných očí.* Naopak, ráda se nechám pozvat.*Dodala s úsměvem a vyhoupla se na barovou stoličku, aby mu tak trochu ulehčila od sklánění a zároveň se oproti němu necítila tak malá.* Jinak ahoj, já jsem Kim. *Představila se rovnou a napřáhla k němu ruku.*
*kayn se na ni podíval, nakloniil hlavu nas tranu a studoval, co by mohla být zač.* Kim, to je ale hezké jméno. Čehopak je to zdrobnlina? *Zajímal se. Ale ve skutečnosti mu to bylo úplně jedno. Nakonec, když úpřijala jeho nabídku, se spokojeně usmál, a podal jí ruku, tak, ajk se to dělávalo n´mezi lidmi, pokud tahle bytost člověk byla.* Říkejte mi Kayn. *Pronesl, a při těch slovech se naklonil jemně dopředu, snad jako kdyby dal na svá slova důraz. pak se odtáhl.* Tak dobrá, a co vám mohu nabídnout? Co si dáte? A mohu vám nabídnout přesunout se někam mimo, sdo boxu, řekněme? Pokud tedy, budete chtít. /Zvládnu sii tě namotat i tady./
*Jemně se pousmála.* Kimberly. Ale preferuji spíše Kim. *Dodala a oplatila mu stisk.* Ráda vás poznávám, Kayne. *Dodala, oči pobaveně přivřené nad tím zvláštním představením. Uměl zapůsobit, to mu musela nechat.* Nechám výběr ve vaší režii, schválně, jestli to dokážete odhadnout. *Mrkla na něj. Svůj poslední drink mezitím stihla dopít, takže mu příliš nápověd nedala. Popravdě jí to bylo ale tak trochu jedno, neočekávala konkrétní drink, byla zvědavá na reakci.* Box zní jako fajn nápad, přesuňme se. *Přikývla a porozhlédla se, než objevila jeden volný box a usadila se v něm.* Preferujete soukromí, nebo jen nechcete, aby náš rozhovor někdo slyšel? *Zeptala se.*
*Kayn se na ni zkoumavě díval, a hned poté se uculil.* Dobrá, přinesu vám tedy to, co si myslím že se k vám hodí. *Mrkl na ni, a než by ještě stihla odejít, tak jí zlehka vklouzl myšlenkami do hlavy. Chvilku je zkoumal a krom toho, že tam pochytil to, že je dívka civilka která ví, co by neměla, tak pak došel k baru, kde sobě objednal vodku a jí manhattan. Ovšem aby to mělo ty správné grády, tak jí do pití vhodil jednu z vílích drog, které za takovým účelem nosil po kapsách. Zrovna tato měla ve svých účincích něco podobného, jako extáze. Uživatel by po ní cítil větší náklonost k ostatním, byl by sdílný a veselý, a trochu malátný. Netajil se svou láskou k nim a k tomu, že si je občas rád dal, a tak toho teď využil. Když je ale do pití Kim dával, tak se skryl iluzí, aby jej nikdo neviděl. Došel pak ke stolu, posadil se, přisunul jí sklenku a tu svou zvedl.* Tak, tedy, Kim, na nové známosti? *Mrkl na ni a naklonil sklenku, aby si s ní přitukl.* A ano, tak nějak mám ráději soukromí. *Pronesl.*
*Jeho výběr ji dokonale zaskočil. Buď musel znát někoho s podobným vkusem, nebo se mimořádně orientovat v koktejlech, nebo… To poslední si raději nechtěla ani domýšlet a zoufale se snažila soustředit na cokoli jiného než na…* /Faerie. Sníh. Liška./ *Zase se uklidnila. Prostě je jen paranoidní, to, že někdo trefil její oblíbený koktejl ještě neznamená, že jí leze do hlavy.* /Ale vyloučit to nemůžeš./ Páni. Obvykle když o něco takového požádám, dostanu první věc z lístku, tohle se povede málokomu. *Usmála se a přiťukla si s ním.* Na nové známosti, Kayne. *Usmála se a rovnou ze svého drinku upila.* A taky ho tu dělají pořádně silný. *Uchechtla se.* Soukromí je fajn, byť normálně bych s někým cizím seděla spíš na baru. Važte si toho. *Zavtipkovala a mrkla na něj.*
*Pozoroval ji, poslouchal ji a spokojeně se culil. Pak naklonil hlavu na stranu a když si upila, tak se uvnitř vesele zasmál. Pak se ale nadechl ke slovu.* No, tak teď už cizí nejsem, nebo snad ano? *Pronesl její m směrem a nezapomněl si ji sjet svým pohledem.* Tak nějak jsme se trefil, ano, mám na to asi talent, a nebo, jistý, jak se to říká, třetí smysl? Kdo ví. *Pronesl pak tajemně, přičemž se k ní blíže naklonil, ale pak se zase opřel do svého sedadla.* Tak tedy, Kim, co vás sem dnes přivedlo? Slavit? Nebo, zapít smutek? Nebo, čistě jen za zábavou? *Pronesl, načež si k sobě přitáhl své pití a i on si z něj upil, hledíc zkoumavě na dívku před sebou.*
Uvidíme. *Mrkla na něj.* Ale vůbec ne, byla jsem si tady dnes popovídat s potencionální klientkou. Jednou z mých prací je focení a tahle konkrétní slečna sháněla někoho na nafocení kalendáře se psy z jejich chovatelské asociace. Focení a zvířata, to je moje, nemohla jsem odmítnout. *Vysvětlila.* Copak sem přivedlo vás, Kayne? *Optala se rovněž se zájmem a opět upila ze svého drinku. Cítila se neskutečně povzneseně, což připisovala hlavně tomu, že už za sebou měla několikátý drink a do dalšího se právě pustila.*
*Poslouchal ji a culil se.* Páni, focení? tedy, to musí být asi zajímavá práce, nebo koníček? Pracujete jako fotografka? *Optals e a usmál se. Pak, když se jej zeptala, jaký byl účel jeho návštěvy jen pokýval hlavou.* /Přišel jsem si sem najít oběť, kterou bych si mohl odtáhnout na Zimní dvůr a tam zní vysát životní energii. A nebo si alespoň zapíchat./ *Ale, tak nějak už je to stereotypní zastávka mého typického života. *Mrkl na ni pouze v otázce a pak se podíval na její drink, jež se postupně začal pomalu vyprazdňopvat.* Mám vám zajít ještě pro pití? *Optal se, jeden by řekl, že až starostliivě.*
Dalo by se říct, že obojí. Jsem zdravotní sestra, ale fotím opravdu často. *Usmála se a dopila.* Zrovna Pandemonium? /Takže nejspíš žádný civil./ To vypovídá samo za sebe. *Zasmála se a skleničku mu podala.* Jasně, děkuji. *Zazubila se, když se nabídl. Už tak byla dost pod parou a drogy, které do sebe nevědomky dostala, jejímu stavu zrovna nepomáhaly. Když se vrátil, s díky si od něj skleničku převzala.* Odpusťte mi, pokud je to příliš vlezlý komentář, hádám, že už vám to asi leckdo řekl, ale máte překrásné oči. *Za střízliva by tuhle větu v životě nevypustila z úst a už vůbec ne s takovou ležérností.*
Páni, zdravotní sestra, tak to je, hm, jak tomu říkáte, povolání s posláním, no ne? *Uculil se na ni, a bylo mu jedno, že se teď možná formulací otázky prozradiil.* Ach ano, mám to tu rád, ani nevíte jak, dává spoustu možností. *uculil se od ucha k uchu.* Pak vzal sklenku, došel k baru, kde je jen vyměnil za nový drink, do kterého už drogy ale nedával. Přeci jen, i tohle muselo být na nebohou civilku dost. Jakmile se vrátil a posadil se před ní, tak se musel pousmát.* Ach, děkuji, to je moc milé slyšet. Je to nevšední, pro mne je to spíše prokletí, ale už jsme se s tím naučil žít. *Pronesl, opět tajemným tónem hlasu a pak si zvedl svůj nový drink ke rtům, zatímco dívku před sebou sledoval.*
/Říkáte, huh?/ *Jako by se tím od ní snažil vyčlenit.* To víte, někdo se rozhodne podnikat a starat jen o sebe, někdo se rozhodne tady být pro ostatní. Obou je, hádám, třeba. *Prohodila se smířlivým úsměvem.* Souhlasím, je to skvělé místo. /Hned pro celou řadu aktivit…/ *Přikývla a úsměv mu mile oplatila.* Skutečně? Jak to, že prokletí? *Optala se se zájmem a lehce se k němu naklonila.* Podle mě to vypadá moc hezky. *Sama upila ze svého nového nápoje a pohled mu s jistou zvěfdavostí oplácela.* Nerada bych, abyste si to bral nějak špatně, nechci být vlezlá, ale ten pohled se mi líbí. Je na něm něco kouzelného.
*Kayn se na ni jen díval a přikyvoval.* No ano, pokud v tom to poslání vidíte, no, tak proč ne, že? *Mrkl na ni. pak ji dál poslouchal a spokoejně se uculil. Tak nějak tušil, že už by mohl přiznat barvu na tvrdo, proč totiž ne. Mrkl na ni, a na moment nechal padnout své prokletí. Mohla tak vidět, jak jedno jeho, hnědé oko oranžově zaplálo jako oheň.* Je to magické zranění. Stává se. Ale, pokud vám to přijde hezké, tak vf tom případě jsem zabodoval, nebo ne? *Mrkl na ni a opět upil, než zase nechal posílit své iluze.*
Rozhodně. Původně jsem se plánovala věnovat jen focení, ale… Osud tomu chtěl jinak. Školní nehoda. *Smutně se pousmála, když si na to vzpomněla. Přestože celá situace dopadla tehdy dobře, nemusela. A ona si toho byla dost dobře vědomá. Když k němu opět vzhlédla, nechal padnout svou iluzi. Jen zalapala po dechu, ale ne vyděšeně. Se zájmem.* Hezké to rozhodně je, takhle ještě víc, ale… Zároveň to vypadá celkem bolestivě… *Přiznala.* /Magické zranění… Takže čaroděj, nebo víla./ Zabodoval jste rozhodně. *Zasmála se tiše a rovněž se napila.* Bolí vás to ještě pořád..? Nebo je to ten typ staršího zranění, co vypadá děsivě i po letech?
*Poslouchal ji a přikyvoval. K jejím domněnkám ohledně focení se nevyjádřil, jen se tiše uchechtl. když pak viděl její reakci, tak překvapeně nadzvedl obočí, ale svaloval to na to, že asi uviděla hodně. Pak si poposedl, o něco trochu blíže k ní.* No, pořád to bolí, nese to sebou jisté prokletí, jistou slabinu, je to jako, kdyby mne oheň spaloval zevnitř. Je to zkrátka...zatraceně nepříjemné a takové, ne moc praktické. Ale snažím se. Ale, teď k vám. Hádám, že tohle, to by jste asi neměla vědět, ale víte. Jak se stane, že civilka beze zraku může tak klidně brát to, když se před ním odhlaí víla? A jakto, že vám ještě nikdo nevymazal vzpomínky? *Optal se.*
*Naklonila hlavu na stranu, když se opět rozpovídal.* Ne, opravdu to nezní příjemně… *Přitakala, nad jeho dotazem se jen pousmála.* Tipuju, že je to tím, že je daleko zábavnější mě pozorovat, jak se s tímhle světem seznamuju, než se mě od něj snažit zase odříznout? Ale co já vím, jsem snad podsvěťan? *Pokrčila s úsměvem rameny. Drogy jí rozhodně rozvázaly jazyk.* Nejste první víla, kterou jsem kdy potkala, ani první, kterou jsem viděla bez iluzí. *Vysvětlila a v myšlenkách se opět vrátila ke své krátké návštěvě Faerie.* Popravdě se mi vaše magie moc líbí, je taková… Jak to říct… Elegantní? Přirozená? Přírodní? *Snažila se to chvíli nějak vysvětlit, ale pak jen s úsměvem zavrtěla hlavou.* Slova pro to nemám. Ale je krásná.
*Pokýval hlavou.* ne, skutečně to není nijak příjemné, nemysli si. *Mrkla n ni pouze, než se zaposlouchal do toho, co říkala. Pak naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči.* Ach ano, tak nějak je to pravda, naše magie je skutečně krásná. Ale tak stejně dokáže být i nebezpečná, což se jen musí nechat. *Zavrněl spokojeně a pak se na ni podíval.* No, pokud budete chtít, tak bych ocenil menší procházku, pokud vám to tedy nebude vadit. Pokud tedy chcete, dojdu vám rád ještě pro jeden drink a poté, chcete se projít? *Zeptal se jí, a určitě si užíval to, jak se chovala, jak jí drogy hezky podpořily její mluvu a sdílnost. I tak bylo ale v jeho hlase něco zákeřného, pokud si toho tedy všimla.*
To nepochybně, nerada bych její sílu podceňovala. *Usmála se.* Ta nejkrásnější stvoření mají občas ten nejsilnější stisk a já bych nerada přišla o hlavu jen proto, že jsem neměla respekt k jeho síle. Obdivuju vás, že s tímhle dokážete normálně fungovat. *Dodala s lehkýmn obdivem v hlase. Doslova všechno rozumnější v její hlavě jí naznačovalo, ať to nedělá. Jenže doslova všechno bylo utlumeno kombinací alkoholu a drog a narůstající zvědavostí.* Díky, vypít už jsem toho dnes vypila až moc, obávám se. Ale projdu se s vámi ráda. *Přikývla s úsměvem.* Kampak se projdeme?
*Pokrčil rameny a zadíval se jí do očí.* Naučil jsme se to, neměl jsme na výběr, jelikož jsem s tím prostě žil, tak to prostě bylo tak. nemohl jsme se nechat se tím strávit, ale, možná mne to jednou taky čeká. *Pokrčil rameny. pak kývl, načež vstal, ale pokynul jí, aby ji pustil galantně jako první.* Dáma má přednost. *Mrkl na ni s úsměvem a poté došel hned za ní. Když by pak vyšly ven, před bar tak se zamyslel.* Hm, kam budete chtítt? Co tak do parku? /Abych tě dostal k portálu a pak do Faerie./ *Pobídl ji, načež si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil, čekajíc, zda zvolí k jeho výběr.*
Chápu. *Přikývla s úsměvem a jeho gesto mu oplatila lehkou poklonou.* Děkuji. Narazit na gentlemana zvlášť tady je celkem událost. *Mrkla na něj. Zamířili společně ven z baru a ona se mu, pokud ji nechal, zavěsila do ramene.* Park zní dobře. *Přikývla.* Míříte tam za nějakým konkrétním účelem? Nepřipadáte mi jako ten typ víly, co by se chtěla motat na vánočních trzích.
*Uculil se na její podnět, když řekla, že je gentelman. Pak se zamyslel.* Ale ano, účel mám. Všimla jste si někdy, jaká je v tom parku narozdíl od New Yorku skvělá atmosféra? Klid, ticho, kousek přírody v kovovém městě plném jedu. No nádhera. *mrkl na ni a pak spokojeně vydechla zamířil směrem k parku, tedy, pokud šla s ním.* A jaké je vaše oblíbené místo v NY? *Optal se. Jeho plán byl ale teď už tak nějak jasný. Dostat ji co nejblíže k portálu, tak, aby jí do něj mohl bez povšimnutí zatáhnout a smlsnout si na ní. Jak jednoduché. do té doby, ale hrál toho gentelmana, kterého v něm viděla.*
*Zůstat v práci sama takhle po setmění neměla Tia moc ráda, ale její kolegyně jí jen řekla, že má rande a než by se víla nadála, byla pryč. Timea se s povzdechem tedy odebrala dělat ještě svou práci, kterou před zavíračkou musela udělat, ale jakmile chtěla jít už zavřít krám, vběhli dovnitř dva mladíci se šátky na ústech a baseballovými pálkami. Dívka se zarazila, tak nějak nečekala, že by se jí mohlo stát, že by někdo přišel a chtěl snad vykrást květinářství. Jenže přesto se to stalo. Zatímco jeden vykrádal pokladnu a bral všechno, co se mu zdálo, že by něco hodilo, druhý rozbíjel všechny vázy s květinami. Když se mu chtěla Tia pak postavit, jen jí hrubě odstrčil tak, že spadla na zem a zatímco se pomalu zvedala, oba nakonec zmizeli tak jak se objevili.* Tak to mi ještě chybělo. Co teď s tím mám dělat? *Povzdechla si a přemýšlela, zda by měla volat policii. Vlastně netušila, co by měla dělat. Nechtěla mít problémy, ale zdá se že v jednom velkém už momentálně byla.*
*Byl čtvrtek. Musel uznat, že mu dalo hodně přemlouvání nacpat pánské hadry do úhledné černé dárkové tašky, aby se mohl jít socializovat s oprsklou holkou, která ho naposledy vyhnala jak psa. Mohl si za to sám, o tom nebyla žádná, na druhou stranu ho svrbělo, že právě za tohle mu cosi musí určitě dlužit. Nechtěl se zdržovat dlouho, vlastně jí nedal ani vědět, ale tušil, kde ji najde. Už takhle věděl pro jistotu, co každý den obědvá, kterou značku spodního prádla nosí a hlavně kde bude. Načasoval si to tak, aby rovnou končila a bylo jasné, že už se po krámku nebudou potulovat žádní zákazníci, kteří by jej iritovali jen a pouhou existencí. Jak se pomalu blížil, vyběhli z krámku dva muži, kteří si v té jejich kabelčičce na prachy nejspíše něco odnesli. Dante nad tím pouze podvedl obočí a bez zaváhání udělal... Absolutní nic. A pokud jste očekávali, že by se snad hrdinsky vydal za zloději nebo by snad přidal alespoň do kroku, aby se přesvědčil, že je v květinářství vše v pořádku, tak jste dost na omylu. Vešel dovnitř, jak kdyby se vlastně vůbec nic nestalo. Všude binec, nejspíše tu jen tak nic neprodá a co zbylo pomaže do slevového květináče.* „Koukam, že se den nevyvedl,“ *pronesl lehce pohrdavě a špičkou boty lehce ťukl do rozbitého hlineneho květináče na zemi. Podívej se na ni, sjel pohledem od hlavy až po patu. Vypadala v pořádku, nejspíše šli pouze po registru a ji nechali absolutně bez úhony.* „Neuměla ani ochránit pokladničku před bandou zlodějíčků,“ *přišel k ní o něco blíže, aby ji chytil za tvář a každou z nich si ze strany na stranu prohlédl. Samozřejmě zjišťoval, byla opravdu fyzicky v pořádku, ale nahlas se jí milé ptát opravdu nebude.*
*Když ti dva vyběhli ven, napsala vedoucí, aby ji dala vědět, co se stalo, tak jí hned pak dala vědět, aby to nechala na ni, že to vyřeší sama a ona jen uklidila ten nepořádek. Což se také Tia chystala udělat. Vzala si koště, aby zametla střepy z květináčů a váz a pak mohla jen douklízet zbytek toho všeho, co se povalovali po zemi. Dokonce jí tak nějak vypadlo i to, že by se měl Dante ukázat. Proto když slyšela někoho vejít dovnitř, už se chystala, že dotyčného praští koštětem, ale jakmile poznala, že šlo právě o něj, zamračila se.* Ještě ty jsi tu chyběl, teď už ten den opravdu stojí za houby. *Zamručela a už se chtěla otočil zpět, aby pokračovala v úklidu, když k ní došel a vzal její tvář do dlaní. Koukla na něj a pak se odtáhla.* Přišel jsi rýpat? Jestli ano, tak teď na to není vhodná doba dobře? *Povzdechla si a dřepla si, aby posbírala nějaké větší kusy keramiky.* A co tady vlastně děláš? *Tak nějak dokonce i zapomněla, že se měli sejít, sice tady měla jeho věci vyprané, poskládané, ale ty tady měla už týden, kdyby náhodou.*
*Byla tak zaneprázdněná, že ani pravděpodobně nepocitala s tím, že by se vůbec ukázal. Možná si ani nepřála, aby tomu tak bylo. No co se dá dělat, už je tady. Položil tašku vedle vykradené pokladny a nechal ji tak být.* „Přišel jsem ti vrátit oblečení, vypadalo to, přece bych tě neošidil o ty hadry tvýho ex,“ *pronesl a s rukami v kapsách lehce shrabaval všechny střepy botou na hromádku, aby se neřeklo. Vypadalo to, že ona spíš zapomněla, že jo vůbec měla očekávat. Taková realita se mi nelíbila, ale na druhou stranu si ani on sám nebyl ještě před nějakou chvilkou jíst, zda se do toho vůbec pouštět. Pouze raritně se Vidal s holkama, se kterýma spal, většinou se pak už jejich cesty nikdy neprotnuly.* „Jestli jsem přišel nevhod, tak zase půjdu,“ *podotknul, když to vypadalo, že je jí až na obtíž fakt, že se do ní chtěl trefovat jak šipkami do terče. Samozřejmě mu to dělalo dobře a ona mu to předtím vracela, teď to ale vypadalo, že s ní moc sranda nebude, protože se ti dva rozhodli celý večer pokazit.* „Ještě pořád je můžu najít a zasadit hlavy do hlíny,” *navrhl a zdálo se, že jej takový nápad poměrně lákal. Na druhou stranu by to znamenalo, že by se taky mohl ušpinit a neměl to úplně v plánu.*
*Zastavila se v tom, co dělala a jen si prohlídla nejdřív jeho a pak i tašku, kterou donesl.* Ty hadry jsi mohl klidně vyhodit a nebo víš co, udělám to sama. Stejně jsem chtěla dělat doma pořádek, ty jsi mi přišel právě do rány, když jsi neměl co na sebe. *Pronesla a popadla tašku, kterou hodila do už připraveného koše, do kterého házela binec. Pak se otočila a znova na něj koukla. Musela uznat, že toho prevíta viděla docela ráda i když to nechtěla dát nijak znát, přece jen by mu tím zase nahrála a to v tuhle chvíli nechtěla. Místo toho jej jen obešla, prošla kolem pultíku dozadu a chvíli tam něco hledala, než se vrátila zpátky a nesla malou plátěnou tašku. V ní měla jeho čisté prádlo a láhev medoviny. Došla k němu a vzhlédla nahoru, přece jen byla proti němu malá.* Tady, jak jsem slíbila, doufej jen, že se to prádlo v pračce nesmrsklo i když, to by aspoň byla sranda. *Usmála se na něj šibalsky, přičemž mu tašku vrazila do ruky a zase se dala o úklidu.* A vraždit je nemusíš, i když hádám, že by sis to asi dost užil co? *Otočila se na něj a zamyslela se.*
*Slyšíte prasknout pomyslné sklo? Tak přesně takové se tříští poté, co si uvědomil, jak byla jeho cesta zbytečná.* „Nechtěl jsem tě okrást o tu radost je takhle zahodit,” *odpověděl, ale bylo jasné, že už to v něm začalo vřít, jen co taška dopadla do koše. To se za ní vůbec nemusel tahat, kolik potkal popelnic, bezdomovců a křoví, kde všude mohly ty hadry skončit... Nemusel se s ní teď párat. Na to, že mu ona vrátila jeho oblečení, na to neřekl vlastně vůbec nic. Jen si prohlédl obsah tašky, než nad tím pomyslně pokrčila rameny a odložil stranou. Spíše se chytil toho ohledně vraždění zlodějů. Oni to vlastně ani nemuseli být zloději. Dnes se to tak prostě jen sešlo.* „Bylo by to uspokojivé,“ *nenamítal absolutně nic ohledně vraždění dvou mužů, kteří pláchnuli. Nemohli být daleko, většinou takhle daleko neutečou a lup se pokusí střelit v okolí. Dost možná se nad ním v postranní uličce stále radují. Nechal ji uklízet a sám se procházel kolem, prohlížejíc si všechno rozbité i nerozbité. Kytky mu nic neříkaly, nikdy žádné nedostával, neboť by se o to stejně starala jen uklízečka, žádné nikomu ani nedával... Možný byly na oko hezké, ale umělý se pokazit tak moc rychle, že to byla taková pomíjivá krása, díky čemuž nechápal, jak o ně mohou vlastně ženský stát.* „Říkal jsem si, že smrdíš kytkama a hlinou, když jsi tam tak seděla,“ *řekl po chvilce, když si prohlížel květiny, které přežily útok těch darebáků.* „Kde vůbec holka z květinářství bere dostatek peněz na to bydlet na Manhattanu s výhledem na Central Park?“ *zeptal se, protože ceny bytů rozhodně nebyly nejnižší. Vlastně to bylo pomalu to nejdražší, co si normální Newyorčan ani nemůže dovolit, hodně lidí jejího věku muselo žít ve skupinách jako spolubydlící.*
O tohle jsi mě klidně okrást mohl, byla bych ti jen vděčná. Mohl jsi to hodit doma do popelnice, ale jsi tady. Zajímala by mě jedna věc. Když tak na tebe koukám, nemáš nouzi o prachy a určitě bys nahradil ty věci, cos nechal u mě vmžiku ta troje dalších, ale přesto jsi tady. Přesto sis pro ně došel i když jsi nemusel. Proč Dante? *Optala se se zvědavostí v hlase, když k němu zvedla hlavu od úklidu, chvíli na něj koukala a pak pokračovala. Zametla všechny rozbité věci, vázy, co přežily znova napustila vodou a dala do nich květiny, které nebyly nijak zničené. Během toho všeho jej stále po očku sledovala a poslouchala. Na jeho poznámku o těch dvou jen dodala.* Uspokojivé jsou jiné… lepší věci. *Zamumlala si spíše pro sebe a šla urovnat pokladnu a všechno kolem ní. Načež se pak při jeho dalších slovech zastavila a otočila se.* Jsem nymfa, jsem spjata s vodou a zemí, takže je logické, že mám blízko k těmto věcem a mimochodem nesmrdím kytkama a ani hlínou, to možná tak ty, mrtvolo jedna. *Usmála se a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej sledovala. Prvotní šok z incidentu už nějak opadl, takže mu to mohla oplácet stejnou měrou.* Byt je kamarádky, tedy byl. Splácím ji ho, jak jen to jde. Navíc nepracuju jen tady. Vypomáhám ještě v Central Parku starat se o zahrady a vyrábím faerské léčivé věci, které pak prodávám do bio lékaren a to taky dobře platí. Tak nějak si vystačím. *Odpověděla mu a dala se do práce, aby to už měla hotovo.*
*Takže když chtěl pro jednou udělat v jeho očích dobrou věc, dostane za to ještě prakticky vynadáno, další ukazatel toho, že se nic nemělo přehánět a příště si to dvakrát rozmyslí. Spíše ale pochybovala o jeho lásce ke svému oblečení.* „To může být pravda, ale už jen z principu jsem to vše chtěl zpět,“ *odpověděl na její otázku ledabyle.* „Nebo bys raději chtěla slyšet, že bylo mým záměrem tě vidět podruhé?“ *položil otázku tentokrát on. Mohla naznačovat cokoliv, ale bylo očividné, že nejspíše očekávala jinou odpověď než tu, kterou ji obdaroval. A možná to fakt byl jen pocit zadostiučinění, možná fakt chtěl ty svý hadry zpět, ale jak řekla, měl dost prachu pořídit si cokoliv kdykoliv, proč tedy právě teď stál v květinářství a stále se s ní vybavoval. Vlastně už mohl dávno být ty tam a nechat ji jako hromádku neštěstí uklízet střepy a trní.* *Na její slova odměřeně přikyvoval, zatímco otrhával okvětní lístky květin, které byly jakkoliv poničené. Samozřejmě to přidávalo práci její maličkosti, ale stejně byl na těch místech stále bordel, tak to asi ani vadit nemuselo.* „Takže tě mám teď doprovodit na policejní stanici nebo jsi velká holka a zvládneš to sama? Asi by byli překvapení, že nedělám pro jednou problémy," *zasmál se a pomalu nevědomky sesbíral na hromádku střepy na pultíku, jako by to snad k něčemu bylo.*
*Zastavila se v tom, co dělala a otočila se k němu čelem.* Takže z principu říkáš jo? Aha, to je hodně zajímavé. *Pousmála se a pomalu došla k němu, ruce měla za zády, hlavu lehce nakloněnou na stranu a s šibalským úsměvem se na něj dívala.* Asi toho teď budu litovat a ty mi to dáš sežrat, ale jo, třeba jsem si myslela, že tady nejsi jen kvůli oblečení, které by sis mohl koupit na každém rohu. A lepší. *Zašeptala mu už skoro do rtů, když se k němu natáhla na špičky. Nepolíbila ho, jen se svými rty otřela o jeho, ale pak se odtáhla a opět se vrátila k úklidu.* Ne na policii nejdu. Manžel majitelky je policista, přijede sem sám a všechno si zapíše, vezme si i kamerové záznamy. Já to mám jen uklidit a můžu jít domů. Chceš snad jí se mnou? *Optala se jej, když konečně zametala poslední hromadu všech střepů. Už jí chybělo jen otřít pultík a vyházet ještě zničené květiny.*
*Občas uměla být roztomilá. Samozřejmě musela držet hlavu a jen se mlčky culit, jakmile otevřela klapačku, bylo to hrozný. Snad možná i horší. Takhle jí jen lehce položil ruku na bok a nechal dělat to, co chtěla.* „Nerad tě vyvedu z omylu, ale...“ *dál už nepokračoval, neboť se k němu natáhla a rty se skoro dotýkali. A ačkoliv očekával, že jej přišla políbit, snad i jako gesto pozdravu, který se mu nedočkal, pouze jej pokoušela, neboť se zase velmi rychle odtáhla. Nevadilo mu to, vlastně byl víceméně rozhodnut, že s ní ještě pár chvil pobude a pak se jejich cesty opět rozdělí... Alespoň tak si dnešní večer nakreslil. Ona stejně neměla zájem jo nikam následovat. Ale za to se cítila na to pozvat jej domů. Na to se jen zatvářil odmítavě.* „Ačkoliv je to lákavá nabídka, tak ne,“ *odpověděl jí, neboť přestože nebyl nápad trávit s ní další noc k zahození, měl chuť vypadnout do města a ne se pouze bavit v peřinách.* „Vzal bych tě sebou do města bavit se. Ale jelikož bys pravděpodobně nejevila zájem o styl mé zábavy, asi se neshodneme,“ *pronesl a vzal do ruky tašku svého oblečení, že už půjde.*
*Moc dobře věděla, že její pozvání odmítne, nic jiného ani nečekala, ale chtěla to jen zkusit. Mezitím, co poslouchala jeho další slova, konečně všechno uklidila a jen si spokojeně mlaskla. Nakonec se otočila k němu.* Tak mi řekni jakou zábavu máš na mysli ty. I když budu hádat. Bary, diskotéky a kdoví jaké podivné místa viď? *Pousmála se a vydala se blíž k němu. Něco jí totiž napadlo. Sice tušila, že možná bude litovat, a že jí třeba odmítne, ale zkusit to musela. To by totiž nebyla ona.* A kdybych ti řekla, že je jedna akce, na kterou bych chtěla jít, ale nemám s kým, protože kamarádka, která měla jít, je teď pryč. Kdybych tě poprosila, šel bys tam prosím se mnou? *Pronesla tichým hlasem a nervózně se u toho kousla do rtu. Byla to akce na kterou se těšila, ale nakonec to padlo a jí Timei to bylo docela líto. Teď tady byl on, sice se hašteřili a cele to mezi nimi byla jedna velká šílenost, ale byl tady a mohl by jít. Proto popošla k němu ještě blíž a zlehka ho vzala za ruku.* Bude tam zábava, tanec a alkohol pro tebe. Prosím Dante. *Koukala na něj a čekala co odpoví.*
*Jen jí na to spokojeně přikývl. Řekl by jí, že je to jakékoliv místo, kde může sehnat nějakou a jakoukoliv šuknu, ale nakonec si to raději Nečekal nic moc na její návrh, ale zase na druhou stranu neaustále čekal, co z ní vůbec vypadne. Chtěl ji alespoň ještě chvíli štvát a odmítat její skoro až zoufale znějící pozvánku na akci, o které vůbec nic nevěděl.* "Možná kdybys fakt prosila," *povytáhl obočí a najednou celý deal byl o něco příjemnější, ačkoliv mu vlastně nic neřekla. Kdyby řekl ano hned poprvé, bylo by to vlastně až moc jednoduché. Takhle se musela culit a prosit. Byla teď jak malá holka, která fakt moc chtěla cukrátko. Pokusila se jej chytit za ruku, ale jakmile se její dotkla té jeko, prudce její ruku odstrčil.* "Nemám zájem o veřejný alkohol," *odsekne, ale přesto se rozmýšlí, zda by tedy neměl prostě říct, že nechce jít na sezení knihomolů či cokoliv podobného, co si vymyslí. Chytil ji za pas a přitahl blíž k tělu.* "Když řekneš to 'rosím' ještě jednou..." *zatvářil se o něco spokojeněji, ale stále se zdálo, že není vůbec přesvědčen, že by chtěl jít na zábavu dle jejího gusta.*
A já teď snad opravdu neprosila? Nezdálo se ti to dost? *Optala se a lehce pozvedla obočí. Když jí její ruku odstrčil, tak se stáhla, přece jen to nečekala a dost jí to překvapilo, už jen z toho důvodů, že jí to připomnělo něco, co chtěla zapomenout. Jen si tiše povzdechla a chvíli na něj koukala.* Ani když to bude tematická akce? V divadle na Staten Islandu bude pompézní párty ve stylu Velkého Gatsbyho plná tance, hudby, alkoholu a zábavy. Ani to tě nijak nepřesvědčí tam se mnou jít? *Pronesla a chtěla dojít pro svou tašku, aby mu to ukázala, ale to si jí už stáhl k sobě a ona si opatrně položila ruce na jeho hrudník, načež zvedla hlavu, aby se zadívala do jeho očí.* Takže chceš, abych tě prosila znova? *Naklonila hlavu lehce do strany a sledovala jej.* Hele já vím, že nejsem zrovna jedna z těch tvých holek, se kterými se taháš po večerech a že se asi stydíš jí s někým jako jsem já. Ale třeba to bude fajn, no tak Dante. Prosím pojď tam se mnou. *Zašeptala.*
*Támatická akce? Snad nic nemohlo být už horší. Možná dětská párty s klaunem a songama od Maxim Turbulenc mohl být větší kentus, než bylo tohle. Jestli se netvářil kysele, tak se tak alespoň cítil. Jenže ona už se na něj koukala kočíčíma očkama a doufala, že konečně povolí a na nějakou tu její "pompézní" akci opravdu její maličkost doprovodí. Pak už začala škemrat, takže nemohl vlastně nesouhlasit, pokud hodlala jít takhle hluboko pro nějakou formální párty kdesi na Staten Islandu. Kdo tam vůbec jezdí? Všechno potřebné je přeci tady.* "Fajn, půjdu tam s tebou, ale vem si pytel na hlavu," *popíchl ji za tu její poznámku o tom, že by se snad měl stydět někam s někým chodit. To vlastně problém vůbec nebyl. Spíše byl pro něj problém vůbec někam s někým chodit, pro něj to znamenalo, že si rovnou může hodit mašli.* "Máš vůbec co na sebe?" *zeptal se jí, ale už v tuhle chvíli věděl, jaká bude odpověď. Jestli se takhle na akci těšila, musela už teď mít měsíc dopředu něco vybráno. Otázka je, zda on musel mít něco tématického na sobě. To aby se zastavil doma převléknout.*
*Čekala tak nějak všechno, že jí zase odmítne, že bude mít plno další řečí, možná že by jí í odstrčil a prostě jen odešel, ale jak byla překvapená, jakmile souhlasil, načež se nějak neudržela a snad jako nějaký reflex mu skočila kolem krku a políbila jej. Jakmile si to pak uvědomila, odtáhla se a aniž by to nějak kontrolovala, tak zrudla ve tváři.* Ehm omlouvám se. *Pronesla a koukla na něj.* Ano oblečení mám doma, musím se pro něj zastavit a taky se nějak dát dohromady a vzít i vstupenky. *Pronesla a odešla dozadu, kde si vzala kabát a svou tašku, mezitím už viděla, jak před obchodem zastavilo auto. Byl to manžel majitelky, o němž už mluvila. Ten jí jen kývl na pozdrav a řekl něco v tom smyslu, že už to zařídí aby ona šla klidně domů. Na což se Tia usmála, pak se jen koukla na Danteho.* Tak pojď, jdeme nebo tady chceš stát ještě nějakou chvíli? *Optala se a sama už vyšla před obchod, čekajíc, zda jí bude následovat nebosi to nakonec rozmyslí a zmizí.*
*Možná to trochu přehnal, když povolil tak rychle, byla celá nadšená, až z toho měla v plánu ho pusinkovat za odměnu. Tak málo stačilo, aby zas byl super, skvělej, bylo úplně jedno, že se s ní tahat nechtěl pomalu ani druhý den, vše odpuštěno. Samozřejmě si to ale nenechal ujít a polibek jí opětoval. Na druhou stranu bylo znát, že se k ničemu nic nemá a vlastně se drží zpět.* „Já si kostým tvý kámošky na sebe brát nebudu,“ *poznamenal, aby pochopila jeho náznak faktu, že on dneska úplně v kapse tuxedo nenosil. Samozřejmě si nemusel pudrovat držku a nemusím si ani holit nohy, takže ji pravděpodobně nechá doma se připravit a on sám buďto skočí nakoupit nové nebo prostě projede to, co má doma a možná s trochou štěstí najde něco i z 1920, aby to měl opravdu tematicky. Nadšený nebyl, ale zase na druhou stranu měl nepovolovat, vypadalo to, že pro ni nějaká taková sešlost byla fakt důležitá a možná by se dostala i do kolen. Možná by i přidala něco navíc, aby jej opravdu přesvědčila, jakou skvělou společností mu bude. Pak už ale vyrazila a jemu nezbylo nic jiného, než muži pokývnout a vydat se za ní.* „Doufám, že nemáš v plánu nás tahat sockou,“ *pronesl a podíval se na hodinky. Byl akorát čas se sebrat a jít.*
Já přece neřekla, že si máš vzít její věci, snad máš něco na sebe a pokud ne tak půjdeme nakupovat. *Zazubila se na něj, když k ní došel ven. Nemohla popřít, že měla radost. Sice tak nějak tušila, že jakmile tam dojdou, už ho třeba ani neuvidí, že si sám půjde po zábavě, ale hodlala to podstoupit. Už jen to, že jej přemluvila, brala jako malé vítězství. Po jeho slovech se na chvíli odmlčela.* Ehm ale já nemám auto. Jezdím, jak ty říkáš sockou a nebo prostě pěšky. Přinejhorším si beru taxi. *Pokrčila rameny. Ona ani řidičský průkaz neměla, takže auto by ji bylo k ničemu Tia na něj koukala, než k němu došla. Rukama vklouzla pod jeho oblečení a konečky prstů přejela po jeho hrudi, zatímco se na něj lehce natiskla. Zvedla hlavu a koukla mu do očí.* Vím, že to není asi zrovna představa tvého večera, ale i tak děkuji, za to, že jsi souhlasil. Přemýšlela jsem, že bych se ti mohla pak nějak odměnit, jako díky. *Pousmála se a znova si stoupla na špičky a políbila ho, ale ne tak něžně jako předtím, ale vášnivěji a náruživěji.*
*Asi už jí dnes odkývne úplně všechno, jen aby víceméně neotravovala. Alespoň se to tak tedy zatím jevilo. Když řekne nakupovat, půjdou nakupovat, jen doufal, že nebude zase chtít ničit jeho oblečení. Ačkoliv dostal své sako zpět, pravděpodobně nebyla ani čistírna, která by zvládla oblečení vrátit do pro něj prezentovatelné normy, takže už jen přijal zpět to, co mu dala a nekomentoval. Ještě by ho začala mlátit těma jejíma malýma pěstičkama.* *Jestli to byla vděčnost, či jen měla dneska fakt všetečný ruce, byl nucen se zastavit, neboť mu chtěla i nadále ukazovat, jak moc je ráda, že se rozhodl vynést ji do společnosti. Netušil, z čeho měla takovou radost, s pytlem na hlavě se tancuje poměrně špatně. Nebo to nemyslel vážně? Po jejím druhém polibku, tentokrát už nebyl tak milý až skoro cudný, jí věnoval i třetí, který byl na stejné notě jako ten druhý.* „Co s tebou je, nejdřív div mě nepřerazíš a teď jsi jako toulavá kočka,“ *okomentoval to, jak moc měla potřebu se ho dotýkat a celkově byla až znepokojivě milá. Bylo to opravdu jen tím, že souhlasil s tím, že půjdou společně na ten její večerní sraz tupečků v dobových hadrech? On o té akci věděl úplné prd, takže si myslel své a teprve až tam dorazí, příjde na to, že se věci možná mají úplně jinak a jedná se spíše o ples než sraz magorů.* *Pokývl na ní, že tedy pojedou jeho autem. Cestu si stále pamatoval, takže to netrvalo dlouho a zastavili před domem, kde bydlela. Zaparkoval a počkal, až se i ona vyhrabe ven, než ji následoval dovnitř. Nehodlal na ni čekat v autě, uměl si představit, jak dlouho jí to bude trvat, takže rozhodně nechtěl čekat v autě. Navíc jí musel vůbec odsouhlasit to, co si vezme na sebe, nemohla mít nic, co by samozřejmě on neschválil.*
Tak za prvé nic se mnou není, jsem naprosto v pohodě a za druhé nejsem toulavá kočka, tak si to laskavě nech ano. *Pronesla tiše a chvíli jej pozorovala, než se tedy jeho autem odebrali k ní do bytu. Nečekala, že by s ní šel nahoru, ale jaké bylo její překvapení, když se tak skutečně stalo.* Klidně se posaď, já se půjdu obléknout a dát trochu dohromady. *Řekla mu a aniž by čekala na jeho odpověď zmizela u sebe v pokoji. Nejdřív ze sebe shodila staré oblečení a pak zalezla do sprchy, jakmile byla hotová, osušila se a zabalená do ručníku se vydala zpět do pokoje, kde se u svého stolku namalovala. Zvolila černo červené líčení, tak aby ji ladilo k celému outfitu. Vlasy si sepnula do drdolu a dala si dobovou čelenku s broží a rudými pírky. Nakonec ručník hodila na postel, oblékla si sytě rudé krajkové kalhotky a na to rudé mini šaty na tenkých ramínkách s flitry a střapci, přesně jako se kdysi nosily. Nazula si ještě boty na podpatku, popadla kabelku, kde naházela potřebné věci a vydala se za ním vedle.* Tak co? Může být nebo mi řekneš jak moc otřesně vypadám? *Pronesla když ještě brala pozvánky z lednice. Nakonec si na sebe hodila černý společenský kabát a vydala se ke dveřím.* Jdeme je třeba obléknout tebe. *Zvolala a už mířila z bytu k autu.*
*Posadil se na gauč. A vyčkával, než se připraví. Nestavalo se často, že by na nějakou někdy čekal, tak ani nevěděl, že to zabere poměrně moc času. Po patnácti minutách koukání kolem vstal a všechny ty věci, které předtím pouze sledoval pohledem, mohl teď pozorovat i zblízka. Ať už to byly fotky, papíry, dekorace, všechno to vypovídalo o tom, kdo vlastně vůbec je. No nakonec stejně skončil zástěna gauči přilepený k obrazovce telefonu jako každý v dnešní době.* *Nějaký ten čas utekl, než se Timea objevila celá oblečená a nastrojená. Je to jako by se vrátil do doby, kdy se takové kousky opravdu nosily. Jako by to bylo včera. Chvíli na to jen tak koukal, musela si myslet, že byl tak ohromen šaty, že mu došla slova...* „Jako červený bonbónek,“ *popíchl ji, ale zdálo se, že nemá žádné námitky k jejímu outfitu. Místo toho se zvedl a obešel jednou kolem se zamýšleným výrazem. Ona ale na jeho schvsleni nečekala a místo toho se vydala ven.* *Následoval ji zpět do auta. Vzpírala v těch svých podpatcích jako malá myška celá se natřásala, jako by už snad byli na zábavě.* „Pravděpodobně bude stačit, když se zastavím doma, mezi těmi třiceti různými obleky nějaký najdeš,“ *řekl a vyjel směr k sobě domů, měl v plánu nechat konečný výběr na ní byla to akce, kam chtěla primárně ona, on měl jen dělat manekýna, který si s ní jednou zatancuje, párkrát mu sáhne na prdel ve víru zábavy a pak ji odveze domů, protože na sebe po třetí ráno úplně zapomene. Všechny byly takový. Většinou pak odjížděly tak střískaný, že by jim jeden mohl udělat lobotomii a vlastně si nevšimnou.* *Zastavili ve sdílené podzemní garáži, kde bylo jedno lepší auto než to druhé. Dante si nikdy nepotrpěl na prepísklá sportovní auta, protože kam s tím jezdit po Manhattanu? Místo toho preferoval ta Dešná auta, která se v chaosu velkoměsta ztratí, ale zároveň by s ním i kvůli takovému holky šly domů.* *Vyvezl ji do svého bytu a odvedl do své ložnice. Bylo znát, že jestli má oblíbenou barvu, bude to černá. Vše bylo vlastně černé a v moderním stylu, jako by jeho bydlení bylo to nejméně útulné místo, co člověk zná. Bylo znát, že je to místo, kde trávil čas starý mládenec a neměla zde nadvládu žádná žena. Je to jako vstoupit do baru. V každé místnosti bylo pološero a rozhodně se tu nesvítilo jako na hradě. Odvedl ji až ke své větší šatně, kterou by záviděla každá druhá žena a ukázal na část, kde nechával pověšené ohledně vyžehlené a čisté obleky. Každý z nich musela vyndat z igelitového obalu, než mu mohla poručit, co má vyzkoušet.*
Ale sladký bonbonek. *Odvětila mu, než pak odešla k autu, kde nastoupili. Na jeho slova o obleku jen přikývla. Čekala, že si to vybere sám, přece jen už trochu věděla, jaký byl a nemyslela si, že by jí pustil k tomu, aby mu ještě vybírala oblečení, že by mu vůbec do něčeho mohla mluvit. Proto jí jeho slova překvapila, ale jen se nad tím vesele usmívala. Cestou k němu mlčela, jen koukala z okna ven, už se těšila na celou párty. Jakmile pak dojeli, vystoupila a šla za ním až do bytu, který si prohlížela, načež jej následovala dál až do šatny, kterou jí ukázal a dal pokyn , aby mu něco vybrala.* Mimochodem, než teda začnu. Máš to tady hezké, ale na můj vkus až moc temné. Ale chápu, pán velký upír. *Zazubila se a vešla teda do šatny, kde si začala rozbalovat obaly a koukat, co v nich vlastně má. Občas koukla na Danteho a pak zamyšleně hledala dál. Po chvíli se ale usmála, když našla co chtěla. Vytáhla z obalu oblek, jenž byl celý černý, ale k této akci se hodil, ze všech nejvíc a navíc tak nějak ladil trochu i k ní. došla zpět k němu a podala mu ho.* Tady, tenhle se mi líbí a navíc nejvíc se hodí na akci. Souhlasíš?* Optala se jej a koukala na něj.*
„Jsem rád stereotypický, co by to bylo za upíra sukničkáře s neodolatelným pohledem, kdyby neměl takové bydlení,“ *zasmál se vlastnímu výběru domova. Samozřejmě to nebylo nic takového, co vlastně domov připomínalo. Založil ruce a čekal, s čím tedy přijde.* *Sledoval, jak pečlivě vybírala z jeho šatníku nějaký kousek, který by mohl padnout jejímu oku. Nakonec to netrvalo ani dlouho, než našla něco, co se jí zalíbilo natolik, že musela hned přispěchat k němu s tím, že vybrala tematicky to nejlepší.* *Letmo pohledem přejel, co padlo jejímu oku a obešel ji, aby na druhé straně místnosti vybral boty, které k tomu sednou jako ulité. Nezbývalo nic jiného, než se převléknout.* „Pouze koukat,“ *poznamenal hravě. Kabát i lehké sako vše letělo na taburet, následovala i bílá košile a kalhoty. Pouze ve spodním prádle k ní došel a s rukami na jejím pasu přitiskl její záda na svůj hrudník. Levou ruku položil na její dekolt a rty lehce přitiskl k jejímu uchu.* „Kdybychom nebyli ve spěchu, zase bych z tebe ty šaty svlékl,“ *zašeptal jí a rukou pokračoval níže po jejím břiše až na podbřišek. V tomhle stavu ji pustil a obrátil se, aby si navlékl novou černou košili, navlékl černé kalhoty a přes sebe cestičku a sako stejné barvy. Původně zamýšlel vzít si motýlka, ale všechny černé, které vlastnil, neladily odstínem, tudíž sáhl po kravatě ačkoliv nerad. Rychle ji uvázal kolem krku, nejspíše by to nechal na Tie, pokud by nebyli ve skluzu. Celkově byl spokojen, pravděpodobně podtrhne jeho osobní preference a téma asi také splní. Tematicky je těžké se netrefil, každý s úhledným oblekem a motýlkem nemůže selhat. Kravata asi také nebude problém a tohle celé bylo vlastně spíše věc, kterou zajímala dámy, které se mohly vyblbnout v těch jejich dobových nebo tematických šatech.* „Můžeme vyrazit,“ *vybídl ji opět se vrátit do auta a následoval ji. Cestou ještě navštívil koupelnu, aby zkontroloval, že má vlasy bezchybně, hezky voní a celkově vše vypadalo na bezchybnost.* *Poté už pouze zkontroloval, kam vlastně vůbec jedou, neboť ji předtím poslouchal tak napůl. Na Staten Island si vzali taxi, protože pochyboval, že by se mu chtělo hledat parkování.* „Těšíš se alespoň jako se těší malé dítě na Vánoce?“ *optal se, aby se ujistil, že fakt bylo alespoň k něčemu, že pro jednou takhle rychle ustoupil někomu jinému. Také samozřejmě očekával náležitou odměnu, ale upřímně to bylo už o tolik víc, než kolik toho musel pro slečny dělat běžně. Normálně stačilo zaplatit drinky, hezky se usmát a už se prakticky zvaly do postele samy.* >> Divadlo
*Kluziště Wollman Rink bylo sice otevřené už skoro měsíc, ale tréninky a další povinnosti Val nedovolily se na něj vypravit až do posledního listopadového víkendu. Fakt, že šlo o první adventní neděli tomu zrovna nepomáhal, naa kluzišti bylo poměrně plno. Val se tím ale nehodlala nechat rozhodit. Na sobě měla černou péřovku a brusle ve stejné barvě, na nohou pak poměrně razící holografické leginy. S iluzí stran krystalu se dnes neobtěžovala, jen si stáhla čepku víc do čela tak, aby jej zakryla. Kus večera sice bylo na kluzišti plno, ale kolem půl osmé, kdy už zbývalo něco málo přes hodinu do zavíračky, se kluziště začalo vylidňovat. Val tak měla šanci si kromě normálního bruslení vyzkoušet i těch pár krasobruslařských figur, co uměla, beze strachu, že někomu v davu ublíží.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Remi si vybral, že se pro dnešní den vydá do parkz. a tak taky udělal. Za oblékl se do hnědých kalhot, bílého roláku a černého kabátu, na obličej si dal iluzi, takže nebyly vidět jeho rány. Ernovi řekl, že se bude ještě léčit a on svolil, proto byl rád za to, že mohl tak nějak v klidu ještě odpočívat. Vzal si se sebou kytaru a když došel do parku, vytáhl nástroj, posadil se, a začal hrat5, ani nevěděl co. Tak nějak, co mu přišlo na mozek.*
*Timea seděla na jednom z kamenů na břehu jezírka v parku a sledovala hladinu vody, okolí, a tak nějak vnímala celou tu faunu a floru kolem. Dokonce ji napadlo, že by si do vody zase vlezla jako minule, ale bylo už dost zima, dokonce sněžilo a kdyby to udělala a viděl jí nějaký člověk, asi by nechápal, co tam dělala. Proto dneska jen seděla na břehu. Na sobě měla černé kalhoty, bílé svetr a černý kabát. Kolem krku měla bílou šálu a zamyšleně hleděla před sebe, když uslyšela hudbu. Zbystřila a otočila se za melodii, kterou slyšela. Chvíli ještě seděla, ale pak se postavila a šla tím směrem. Po chvíli došla k mladíkovi, který seděl na lavičce a hrál na kytaru. Tia se postavila o kousek dál a poslouchala.*
*Mladík dal hrál a Hrál, když se po chvilce sešli kolem něj lidé, tak se n ně jemně usmál. Nakonec ale, když tedy dohrál a kytaru uklidil, tak na místě zůstala stát, co si tak všiml , už je jedna dívka. Remi se na ni po otočil a jemně e usmál.* Líbilo se? *Optal se Timey, zatímco si kytaru v pouzdře, které bylo pevné a tmavé, položil vedle sebe, opírající ji o lavičku.*
*Jakmile dohrál, tak nějak si uvědomila, že tam pořád stojí a že je vlastně už jediná, která tma zůstala ještě poslouchat, koukla se kolem sebe a pak na něj, načež se usmála a lehce začervenala.* Ano líbilo, bylo to úžasné. To byla vlastní píseň? *Optala se Remiho a popošla o něco blíž.* Hádám, že tady chodíte asi často, občas zde slýchávám podobné písně. Teda pokud jste to vy, ale hádám, že asi ano. *Usmála se na něj mile.*
*Remi se na ni uculil a pak kývl hlavou na souhlas.* Ach ano, ano, toto byla moje píseň. Tak nějak je skládám spíše, než abych hrál jiné, hlavně tedy, poslední dobou.* Usmál se, a pramínek vlasů si dal za ucho, čímž odhalil jeho špičatý vršek.* Mam hudbu rád, o to více, když je vlastní. Vy na něco hrajete? *Zeptal se dívky a když vstal, pomalu k ní natáhl ruku.* Remi.¨
Aaa takže muzikant? *Uculila se dívka a sledovala ho.* A na volné noze zpívající jen v parku nebo máte i kapelu? Mimochodem, ty písně jsou opravdu krásné, jde vidět, že jdou od srdce a že to není jen tak ledajaká slátanina, kterou občas muzikanti vypouštějí ven. *Culila se od ucha k uchu a když viděla jeho špičaté uši, oči se jí rozzářily. Poslední dobou měla štěstí jen na upíry, ale konečně natrefila na vílu. Když jí pak podal ruku, potřásla si s ním.* Timea. *Pronesla a sledovala ho.* A hraju na klavír, občas zpívám, hudbu mám ráda od mala, přivedl mě k ní můj otec a nadání jsem podědila taky po něm. *Přiznala.*
*Remi se uculil.* Zatím ještě na sólové noze, ale ke kapele už není moc daleko. Bylo to delší dobu k řešení, a teď už je to skoro hotovo, takže kapela bude. A děkuji moc. *Usmál se. Ruku ji pak stiskl a pak na ni koukl.* Páni, na klavír jsem se vždy chtěl naučit, zvládnu na něj tedy jen základy, ale, no, snažím se. *Usmál se.* , mohu té někam pozvat?¨
Jestli budeš chtít, můžu tě to naučit. Občas dávám lekce, takže nebude problém, tě doučit zbytek a uvidíš, že za chvíli budeš válet. *Pronesla s úsměvem a dál jej poslouchala, když mluvil o kapele.* Teda, tak to držím palce, aby to všechno vyšlo jak má a pokud budete mít koncert, ráda se přijdu podívat a poslechnout si vás. *Mrkla a culila se.* Můžeš, pokud chceš, já budu ráda, že strávím trochu času s vílou. *Přiznala a víc se zachumlala do kabátu.*
*Remi se na ni uculil. Byl rád, že narazil na tak fajn osobu, přeci jen, po dlouhé době to byl někdo milý, kdo jej nechtěl sežrat a kdo se tu a ním držel, trávil čas a jen prostě ocenil jeho um. Na její návrh ji kývl a pak se jemně usmál, tak, aby jej ještě nebolela tvář.* Tak jo, to bude fajn, a jasně až se o tobě do vím víc a třeba to, jak té kontaktovat, tak se ti ozvu. *Uculil se. Pak se jeho úsměv o to více rozšířil.* Ale, a s kým pak mám já tu čest? *Optal se.*
*I Tia byla ráda, že po delší době potkala někoho, kdo je jí podobný, kdo je také víla a je milý. Ano Dominic byl milý, ale byl upír a ona poslední dobou měla štěstí jen na ně. Už si chvílemi myslela, že víly v městě ani nejsou.* Pokud chceš, dám ti na sebe kontakt. *Vytáhla z kapsy malý papírek a tužku a napsala na něj svoje číslo, které mu pak podala.* A nebo mě prostě najdeš v parku. Trávím tady dost času, nejen ve volném čase, ale taky proto, že tady pracuji, starám se o zdejší faunu a také pracuji v malém květinářství a zahradnictví kousek odtud. *Usmála se na něj mile.* Taky s vílou, konkrétně nymfou. *Usmála se na něj, měla hroznou radost.*
*Remi ji poslouchal, převzal si od něj pak číslo a vzala si jej k sobě. Pak se na ni podíval a usmál se.* Páni, pracuješ v zahradnictví, no i když, to bych u víly asi tipoval. V zahradnictví tady pracuje i manželka mého strýce, neznáš ji? *Řekl vile její jméno a čekal, co na to odpoví. Pak už i dál pouzdro s kytarou na záda a zamířil směrem ke kavárně.*
Mám ráda, když jsem poblíž přírody a vody, tak nějak mi to chybí. *Pokrčila rameny a usmála se, načež pak poslouchala co povídal a když řekl ono jméno, usmála se ještě víc.* Ano, je to jedna z mých kolegyň. Střídáme se, je moc milá a hodná. *Přiznala a pak spolu s Remim mířila ke kavárně na něco teplého, co by je zahřálo.* Je moc milá, netušila jsem, že má manžela vílu, vím, že tam občas pro ni do práce chodí. Jsou tak sladcí. Teď si dokonce budou adoptovat malou holčičku. *Usmála se, když nakonec vešla do kavárny a čekala až tak udělá i on.*
Ach, jak je ten svět malý, no ne? *Rozzářil se Remi. Když platí došli do kavárny, podržel ji dveře a posadil se, pak na ni mrkl.* Je hodná, a je i Mano, a ta malá, o té vím, je to Angie a budu ji dělat chůvu, někdy se za vámi stavíme, to by šlo. *Usmál se Remi mile.* Tak ji, a co si dáš? Zvu tě!
*Nad jeho otázkou jen s úsměvem přikývla, vešla a posadila se ke stolu.* Tu jsem ještě neviděla, ale prý tam bude taky občas chodit, tak se těším. *Usmála se.* Počkej vážně budeš chůva? Tak to je super, teda neumím si představit chlapa, jak hlídá děti, ale pokud ti to půjde, proč ne, to chci pak vidět. *Zasmála se.* A jen se stavte, budu moc ráda. Teď máme pár dní zavřeno, ehm trochu nás vykradli, ale až budeme zase v práci, bude fajn, když se zastavíš. Popravdě jsem ráda, za to, že potkám vílu, mám teď štěstí jen na upíry. *Podotkla a zazubila se, když pronesl, že jí pozve.* Víš, že nemusíš, ale moc děkuju, dám si latte.
*Uculil se na ní a pak nad tím jen mávl rukou.* Ale no, to nevadí, rád tě pozvu. araf se s Angie i zastavím, bude to hezké, bude asi po mamce a tátovi, na kytky, prý je moc milá. Trochu se toho bojím, ale to asi přejde. No a teď k tobě. Ty máš takhle, jako říct, někoho? *Zajímal se.* Manžel, přítel, dítě? *Zkusil a na tváři mu hrál úsměv.*
Co jsem slyšela, tak je to pravda. Květinám rozumí moc dobře, tak se těším až k nám dojde, určitě bude chtít pomáhat. A neboj se, hele myslím, že klíčem je to, najít společnou řeč a pak už to jde samo. Jsou to děti, s nimi to není tak složité, jak to vypadá. *Sladce se usmála, když pak změnil téma, lehce se začervenala.* Ne já děti nemám a nevím, zda kdy budu chtít. Manžela taky nemám a s přítelem jsem se rozešla před nedávnem a myslím, že jsem udělala dobře. *Pousmála se lehce.* A co ty? Jak to máš ty? *Optala se jej na oplátku.*
*Remi se na ni usmál.* Tak, třeba se něco najde, co ty víš. Ještě máme život přžed sebou.* Mrkl na ni. Pak už si spolu dopili čaj, a pokud neodešla dřív, tak se nakonec před kavárnou rozloučili a Remi se vydal na cestu domů.*
*Nejedno srdce v New Yorku se rozjásalo v záři vánočních světel, která rozzařují Central park v této nejkrásnější části roku. Při vstupu na vánoční trhy se návštěvník ocitne v pohádkovém světě, kde se snoubí vůně skvostných dobrot, skořice, teplého punče i svařáku. Celý prostor je ponořen do nádherné výzdoby, kde se každý stánek snaží předvést svůj unikátní vánoční šarm. Vzduch je plný vůně pečených kaštanů, horkých koblih a kořeněného jablka, což dodává celkové atmosféře tu správnou vánoční notu. Občerstvení na trzích je pravým rájem pro gurmány. Lahodné vůně palačinek s javorovým sirupem, křupavých bramborových hranolků a teplých vánočních nápojů jako horkého punče či svařeného vína se linou vzduchem. Zvuk vánoční hudby a veselého hovoru se prolíná uličkami.* *Procházka mezi stánky se stává magickým zážitkem, když oči návštěvníků spočinou na tisících třpytících se světýlkách a vánočních ozdobách, ať jde o baňky, hvězdu na strom, řetězy, střapce v různých barvách a podobně. Prodejní stánky lákají svou nabídkou ručně vyráběných výrobků a originálních dárků, které zde můžete sehnat pro své blízké. Od unikátních vánočních ozdob přes hračky a ozdoby do domu po teplé pletené šály, ponožky, kulichy a rukavice - vše zahaleno do vůně skořice a vánočního koření.* *Pro ty, kdo hledají více než nákupy, jsou připraveny různorodé aktivity. Vánoční dílny nabízí možnost vlastnoručně vytvořit vánoční ozdoby, čímž si návštěvníci mohou odnést kousek magie do svých domovů. Malí i velcí se mohou těšit na pravidelné vánoční koncerty, které naplňují prostor zpěvem tradičních koled a vánočních hitů. Na programu při začátku jsou školní sbory, posléze se přejde ke skupinám různých umělců.* *V závratném zimním vzduchu si návštěvníci mohou zahřát prsty na šálku horkého jablkového moštu či aromatického punče, kterými jsou trhy přímo prostoupeny. Chuťové pohárky budou rozmazleny rozmanitými lahůdkami, od tradičních vánočních cukroví až po světové speciality podávané na stánkových tržištích.* *Vánoční trhy na Manhattanu nejsou pouze místem pro nákupy a občerstvení, ale také pro rodinnou zábavu. Děti se mohou těšit na setkání se Santou a svěřit mu své přání, vyfotit se s jeho skřítky, jimiž jsou mladí studenti a dobrovolníci v stejnokroji, pohádkové představení nebo zábavná jízda na kolotoči. Setkáte se i s dětmi, které si hrají na kluzištích, staví sněhuláky a plní si srdce radostí.*
*Je to už druhý týden, co se vrátil do rodného domu a pořád se ještě neozval své adoptivní dceři. Pravděpodobně pro to, že Vánoce jsou pro ni vždy dost citlivým obdobím kvůli samotě. Obdobím, kdy nemohli být spolu a trávit svátky společně. Letos se to však konečně změní. Hodlal se ukázat až s dárkem a ideálně i jakž takž uklizeným domem, kam ji chtěl pozvat. Obával se, že to nestihne a došel k rozhodnutí, že veškerou snahu upře pouze k jediné místnosti - kuchyni a jídelnímu stolu. Vše ostatní bylo až druhořadé. Celkově před ním byla prostě hromada práce, ale na Vánoční trhy si čas našel, stejně jako minulý víkend kdy se účastnil Gatsbyho párty, kde se nakonec vůbec nebavil i když miluje tanec a společenské události. Nenašel se nikdo, kdo by jej zaujal, pokud nepočítal zmařený čas na baru s nesympatickou civilkou, které koupil pití a vůbec si nerozuměli. Už si ani nepamatuje její jméno, nicméně nepříjemná pachuť z celé akce zůstala. Připadal si osamělý. Asi stejně jako byla, nebo stále je osamělá i jeho dcera. Styděl se, za všechen ten čas, který promarnili. Jeho největší obavy se prozatím ukázaly, jako liché. Nikde jej nenaháněli vlkodlačí kulty, ani fanatičtí alfové. Byl klid. Možná až příliš velký klid. Přál si prožít tyto Vánoce jako obyčejný civil, kdy by neměl starosti o nic víc, než kolik napeče cukroví, kde sežene dárky a zda se povede večeře.* *Trhy jeho náladu značně pozvedly. Vždy miloval stánky, davy lidí a vstřebával Vánoční atmosféru. Pomalu se šoupal od jednoho stánku k druhému, zda mu do oka nepadne něco, co by se Styře líbilo. Občasně něco koupil, malé dekorace a tak a taky se zastavil před stánkem s horkou medovinou. Jop, tu si rozhodně nemůže nechat ujít.*
Napriek tomu, že v NY začalo zmné obdobie, nemá v zoo o nič viac práce ako doposiaľ. Zmeny sa mu nijako nemenia a možno len, že okrem bežnej práce teraz musí likvidovať aj sneh. Preto si dnešné voľno rozhodol užiť naplno a vybral sa do centralu na otvorenie vianočných trhov. Má so sebou aj malý pultík, ktorý člověk može poznať zo zápasov, na kterých predávajú jedlo rovno medzi divákmi. Kedysi dávno taký videl v nejakom filme ako na ňom hostesky v kasíne predávajú cigarety, tak sa rozhodol vyrobiť si taký. Nosí ho zavesený okolo krku, a napriek tomu, že dnes docela sneží nie je příliš naobliekaný. Stále si užíva zmeny počasia, ktoré mu NY prináša. Tak čo ochutnáme ako prvé. Zamyslí sa a ani sa nenazdá navštevuje tretí stánok s jedlom a zapratáva svoj stolík pochúťkami. Nerieši, že vyzerá ako exot. To nerobil nikdy. Proste užíva dnešnú atmosféru.
*Kim už kolikrát v přechozích letech napadlo, jestli není magor, když chodí na vánoční trhy se seznamem. Jasně, taky se tam byla projít, dát si punč, nebo něco podobného, a kochat se atmosférou vánoc, ale krom toho tam bylo pár drobností, které chtěla koupit. Narozdíl od velkých dárků, které už měla povětšinou objednané a zabalené s předstihem, tady byly věci, které si vyhlédla a chtěla je přijednom pobrat, když už tu byla. Dnes však nepřišla sama. Společnost jí dělala její modrooká blue merle border kolie, která poslušně poklusávala vedle své majitelky. Nápad s punčem se ale sesypal jako domeček z karet v momentě, kdy ucítila medovinu a vzpomněla si na tu, kterou si dali s Robertem v lunaparku. Třeba jí tady dokážou vyrobit něco podobného? Došla tedy ke stánku a objednala si medovinu se skořicí a jablečným džusem. Narozdíl od lunaparku, tady do stánkaře nezarazilo. Zatímco si objednávala, Maya došla až ke GERETOVI, kterého přátelsky šťouchla čumákem do nohy a koukla na něj, zatímco přátelsky vrtěla ocasem.*
*Vybíral dlouho, třebaže měl chuť na zcela obyčejnou, přírodní medovinu, zmátla jej široká nabídka. Krom typické mandlové, nebo skořicové, tu byla i borůvková.* /Borůvky mám rád... Moc rád./ *A to i ve vlčí podobě. Byl to boj, ale přišla na něj řada, tak musel něco říct. Rozhodl se, že teď si dá tu přírodní a o chvilku později tu borůvkovou, ať už do toho dávali co chtěli, chtěl věřit, že je to ideálně jen přírodní sirup, ale realita mohla být mnohem nepříjemnější. V podobě umělých aromat. Zaplatil a pořád měl ještě oči i mysl u borůvek, když slyšel, co si objednala slečna za ním. Rozpačitě si ji prohlédl a udělal místo.* /Jablečný džus do medoviny?/ *No nestačil se divit, jaké chutě dnes mladé dámy mají.* *Poodešel kus dál, aby nezavazel, ale přichomýtl se k němu pejsek té blondýnky s opravdu krásnýma očima. Borderky jsou považovány za nejinteligentnější psí rasu. Osobně by si asi vybral spíš Australáka, co je mohutnější, ale kdo je on, aby vybíral... Ještě by se pak s ním musel dělit o misku...* Ahoj malička *usmál se na fenečku a sklonil zápěstí volné ruky, kdyby chtělo zvíře nasát jeho pach. Nic dobrého u sebe neměl a i kdyby ano, bez dovolení by cizímu pejskovi nikdy nic nedal.*
*Natalie vešla na trhy a Elaine si oddechla když konečně sešla z námrazy. Natalie se pousmála a šla ke stánku se svařakem a o jednala dva, pro ní a Elaine. Trhy byly pro ní jako mladou upírku novinka a chtěla si je projít, vůně skořice a hřebíčku jí připomínala dětství a Vánoce v Kanadě* Páni to jt hustý...*Elaine se držela Natalie aby nespadla na ledu* je je...ale moc [link src="to.tu"] klouže *přidala Elaine a usmála se na to když jí Natalie nabídla svařák. obě si do něj nalili jejich Speciální přísadu, krev*
*Fenka ke GERETOVI natáhla hlavu a ruku mu očichala, než do ni začala šťouchat čumákem, aby si vynutila drbání. Kim mezitím zaplatila a otočila se, aby zjistila, kde fenku má. Když ji uviděla, jak prosí o drbání u neznámého muže, jen se pro sebe pousmála a došla blíž.* Zdravím. *Zazubila se.* Snad vás neobtěžuje. Je to zlatíčko, jen občas trochu vlezlé. /Nebo spíš, vybírá si chlapy, se kterými se bude bavit./ *Pomyslela si pobaveně.* Mimochodem, ty perníčky vypadají moc hezky. Doporučil byste mi stánek? *Usmála se se zájmem, než k němu napřáhla k němu ruku.* Jinak ahoj, já jsem Kim.
*Na podnose si nesie už slušnú dávku kontrabantu, od pečených gaštanov, ktoré si obľúbil až tu , až po rozne verzie vianočného cukroví. Prechádza sa pomedzi ľudí v rytme vianočných kolied a do toho si medzi ochutnávaním koláčikov pospevuje. Miluje staré klasiky, ale nevadí mu sa započúvať aj do niečoho súčasného. Mama mu večne vravela že má dušu starca, aj keď jeho telo je mladé. On len vravel, že si len užíva z každej doby to čo za to stojí. A nie je to tak že by mal večne rád len to hodne staré. Prechádza okolo okolo nejakých dievčat (NATALIE a Elaine), ktoré vyzerajú ako študentky a lejú si niečo do pitia. Len prekvapivo pozdvihne obočie a pokrúti hlavou.* Myslím slečny, že to tú chuť vína len pokazí. *Prihovorí sa a hodí si do úst pečený gaštan. Šupky z neho si skryje do vrecka svetra a chystá sa olúpaŤ ďalší.*
*Fenka měla mokrý, ale jinak heboučký čenich, kterým mu dloubala do dlaně, dokud ji neotevřel a prak pod jeho ruku vsunula hlavu, bylo jasné, že chce podrbat. Jen jemu to bylo trapné, hladit cizího psíka, tak se zahleděl k jeho majitelce. Ne to je v pořádku usmál se a vynechal pozdrav. I ona zvolila jeho častou taktiku, kdy člověk neví, zda vykat či tykat a řekla že jej zdraví. Bohužel to nemohl opakovat po ní.* Co tohle? jo… hmmm, no, ale nevím jak chutnají.* vyjádřil trochu bezradně* "já myslel, že bych je použil spíš jako dekoraci *vylezlo z něj rozpačitě. Trochu divný, ale to byl koneckoncůj obsah jejího kelímku taky. Každý má to svý…* Geret *představil se a potřásl jí rukou.* *I tak zamířil pár kroků od místa kde stáli, aby jí ukázal prstem na nedaleký stánek s cukrovím* Je to hned tady… Víš, já jako normálně peču, jen se mi to ale nikdy pak nechce zdobit *Měl potřebu se obhájit. Fenečka byla opět u něj, tak ji tentokrát pořádně pohladil.* Nechtěla bys ji nechat u mě, než si nakoupíš? *nabídl se. U stánků se tvořila fronta, někdo by mohl nedopatřením zvířeti šlápnout na nožku či ocas a jemu by to nevadilo. Medovinu v ruce doteď neochutnal, pořád byla horná, tak stejně nezbývalo než postávat a foukat.*
*Natalie dostala zprávy od Val a usmála se* Dominic a Val je nedaleko!..Jdem hledat! *Zatáhla za Elaine a vydala se do davu hledat. Nat se přitahovala lidmi s horkým pitím v ruce. Elaine se hnala za Natalii a povzdechla si* Počkej!! Natalie! Zpomal! *Vzala natalii za tuku a přitáhla jí blíž* Klid!..*Natalie se zastavila a koukla na Elaine. Přikývla napsala Valerii ať je najdou u stánku s půncem a obě se vydali tam*
Kdepak, nevadí. Sedmnáct. *Odpověděla na jeho dotaz s úsměvem, pak už jen poslouchala jeho vysvětlování.* Já tě nesoudím, neboj. Každý děláme něco. *Přikývla, zatímco se blížili ke stánku s punčem a ona vyhlížela dobře známou zrzavou a blond kštici vlasů. Když si obou UPÍREK všimla, s úsměvem k ni vyrazila, ani nevnímala, že zrychlila krok, když se blížila k NAT. Snažila se ale přesto být potichu, aby ji hned neslyšela. Na tohle plížení za rusovlasou už si zvykla, byla to jedna z jejích oblíbených činností. Jen doufala, že ji neprozradí kulhání. Když byla dost blízko, skočila ji zezadu na záda a pevně ji objala.* Nazdar, netopýrko. *Zazubila se, pak trochu rozpačitě zrudla, když si uvědomila, že jsou tam vlastně i Elaine a DOMINIC. S tím seskočila zpátky na zem a stěží potlačila bolestné zakňučení, když celou vahou dopadla na levý kotník.* Kruci to byl pítomý nápad… *Zamumlala.* Dobrý večer, Elaine, vás samozřejmě také moc ráda vidím. *Dodala a objala i druhou upírku, jen tak tak udržela vážnou tvář, když zaslechla BENŮV komentář ohledně dochucování pití. Dotyčný musel být civil, když si ničeho nevšiml. Rozhodla se tak krotit svůj slovník.* Speciální dieta. *Zazubila se na muže aniž by to dál rozváděla.* Jaký jste si daly? *Optala se obou žen s úsměvem, sama měla chuť nějaký vyzkoušet.*
Sedmnáct, páni, tak to jsi v podstatě ještě mládě. *Pronesl Dominic, a poté si zasmál. Hned poté se ale otočil na Nat, za kterou došli. Dlouho jí neviděl, a byl za tohle setkání vcelku i rád. Když ji dost vyobjímala Val, tak se na ní usmála, a potom k ní přistoupil aby jí on mohl věnovat vřelé objetí.* Ahoj maličká, moc rád tě zase vidím. *Pronesl, držící pevně ve své náruči, a spokojeně se usmíval. Když se poté odtáhl, tak pokynul i El, kterou taky upřímně docela rád viděl.* Tak co, jak se bavíte? Jak se máte? Optal se Dominic obou upírek.*
Val! *Nat se otočila na ni a objala VALERII pevně* Tak ráda tě vidím! Ani nevíš jak! Jsi v pohodě?-..Dome! *Nat hned objala DOMINICA ještě pevněji a nzazubila se* že se ani neozveš Hajzle! *Nat ho píchla do boku a překřížila ruce* Mám pro tebe něco Val..*Nat jí dala menší krabičku a usmála se* Otevřít později okay?..A ty..*Obrátila se na DOMINICA* Ty někdy odepiš..teď co se ti stalo krásko?
*Bob se rozhodne vyrazit na trhy. Minulý rok byly docela zajímavé. Chce si tu najít něco dobrého, protože má chuť na sladké. Na sobě má dlouhý černý kabát. Pod ním tmavé kalhoty a šedý rolák. Vlasy má trochu rozčepýřené, ale vůbec to nenarušuje jeho celkový vzhled, který je docela elegantní. Mezi rty má cigaretu. Pro běžného civila to je aspoň běžná cigareta. Jenže pro ty co vidí do stínů je zvláštní kouř. Není jako z běžné cigarety, ale v kouři jsou rudé jiskry magie. Jak jde parkem, tak si pobrukuje a jakmile se blíží ke stánkům, tak cigaretu uhasí a schová. Taková menší výhoda magie. Povzdechne si a sáhne si pro jistotu do kapsy. Má tam krabičku. Chce jít za TAYEM, ale nejdřív si chce dát něco dobrého. Napíše tak TAYOVI, že je v Central parku na trzích a vezme si něco dobrého. Víc mu nenapíše a zamíří mezi stánky. Narazí tam na stánek se sladkým cukrovím. Dominantní jsou perníčky. Jenže jemu se líbí linecké a rohlíčky. Takže tam stojí a zvažuje, co si dá.*
*Zrovna se chystal na řezání baličáku podle desky, aby mohl jít kreslit, když mu zacinkal mobil. Čepel odlamovacího nože tedy zasunul, aby předešel zbytečnému zranění. Ano, zahojilo by se mu to hned, ale nač si špinit oblečení. Předmět, co jej vyrušil, nato zvedl, zapnul a podíval se na to, kdo mu napsal. Zvesela se při přečtení jména usmál. Možná až potutelně, jako sluníčko na hnoji. Být tam Nat, určitě by se ptala, kdopak a copak mu píše, že se nemůže tvářit normálně. V rychlosti nicméně vstal, desku se vším odložil bokem, aby se to nepletlo pod nohy, když tak letá z jedné části své komnaty do druhé. Na sebe si vzal víceméně totéž, jako když se poprvé s Robertem setkal – bílou košili s volánky, černé kalhoty s vyšším pasem a korzet. Jako noty zvolil Steelky a ve finále přes sebe přehodil i teplejší kabát téže barvy jako měl kalhoty. Uši mu pak zdobily jednodušší náušnice s pryskyřicí. Do kapes si schoval mobil a klíče, zatímco přes rameno si přehodil brašnu s fotoaparátem. Před odchodem za Sashou si pak nasadil rukavice. Po chvíli přemlouvání a čekání nakonec nato vyrazili vstříc Central Parku, kde hned bez váhání začali čaroděje hledat. Nějaký čas jim to oběma zabralo, než Tay nakonec ROBERTA spatřil a rychlou chůzí k němu se svým doprovodem v patách dorazil.* Guten Abend, Lieber. *Pozdravil BOBA ve svém rodném jazyce, načež mu věnoval vřelý úsměv a otevřel náruč k objetí.*
*Okaté ignorovanie mu napovie, že v danej spoločnosti nie je vítaný, a tak sa rozhodne, napriek malej poznámke blond holky, posunúť niekam ďalej. Veľa ľudí postáva v radoch na varené víno, či medovinu, perníčky a ďalšie chutné zákusky, či dokonca rozne ručné výrobky od výmyslu sveta. Dokonca sa mu podarilo prejsť i okolo pódia kde má Santa svoju dedinku s elfími pomocníkmi a deti sa mu tam striedajú na klíne.* /Ja len dúfam, že tam nehraje toho Santu nejaký úchylák čo má rád detičky... predsa len by to bolo troch nevhodné./ *Napadne ho podivná myšlienka a radšej sa vzdiali, lebo by mal chuť sa postaviť do rady a zistiť to tak, že si mu sám pojde na ten klín sadnúť a podrobí ho výsluchu. Preto hľadá niečo čo by rozptýlilo jeho myseľ a pohľad mu podne na border kóliu, ktorá postáva u svojich majiteľov. Vyšší chlapík s pohárom teplého nápoja (GERET) a mladá blondýnka (KIMBERLY). Príliš si ich nevšíma, a len tak sa prihrnie k psíkovy.* Čauko ľudkovia. Pekná borderka. Mohol by som si ju pohladiť? *Zaujíma sa a už strká ruku do vrecka v ktorom nosí vždy nejaké psie a kočacie pamlsky.* Pamlsok? *Ukáže ho majiteľovi aby vedeľ, že to nie ej nič nezdravé.* Kus sušeného prasiatka. *Oznámi a čaká na povlenie.*
*Bob stál před těžkým rozhodnutím. Co a kolik cukroví si má vzít. Šlo o důležitější otázku, jako kdyby se měl rozhodovat, zda někoho oživí. Nakonec se rozhodne a řekne si o linecké, rohlíčky, vosí úly a perníčky. Má z toho radost. Našel si totiž rytuál v podobě nějakého teplého nápoje a něčeho sladkého přesně ve tři hodiny. Zaplatí a krabičku si dá do tašky, kterou si vezme také. V tom uslyší známí hlas. Oči se mu rozzáří a on se uměje na upíra.* Hallo der Schatz.* Pozdraví ho a obejme. Pak se oddálí a usměje se.* Vyrazili jste na trhy? Vloni jsem tu měl úžasnou kávu. Ale vám můžu koupit horkou čokoládu a jen ji upravím, abyste ji mohli.* Nabídne jim a zazubí se na ně.*
*Najít BOBA jim naštěstí nezabíralo víc času než samotná cesta do Central Parku. Jako první jej zahlédl Tay, u stánku s cukrovím. Bez váhání k němu došel a s radostí ho pozdravil. Když pak zaslechl, co ROBERT v němčině řekl, poděkoval v hlavě za to, že se nyní nemohl červenat. Kdyby byl totiž ještě člověk, určitě by se na jeho tvářích vyskytl ruměnec.* Naposledy jsem byl na londýnských trzích ještě před přeměnou, takže je tohle pro mě po delší době trochu..no už jsem si odvykl. Ale vypadá to tu krásně. *Uznale kývl a krátce se kouknul na brašnu s fotoaparátem, než opět hodil pohled po BOBOVI.* Já bych radši punč. *Předběhl mládě Sasha s lehce rozpustilejším úsměvem.* Když tu horkou čokoládu tak krásně nabízíš... rád si dám. *Zazubil se na ROBERTA Tay krátce.*
*Bob TAYE i SASHU poslouchá a má radost. Dlouho je neviděl a docela mu chyběli. Pak si však vzopomene, proč je neviděl a úsměv mu zmizí. Rychle se rozhlédne a zamíří ke stánkům s horkou čokoládou a punčem. Jde rychle a má červené špičky uší. U stánku chvíli stojí frontu a schová bradu i s pusou do roláku.* Dnes je zima, že?* Ozve se stánkař a Bob se pousměje. Pak se pustí do objednávání. Malou horkou čokoládu do velkého kelímku a stejně tak punč. Pro sebe si nic neobjedná. Odnese oba kelímky stranou mimo pohledy civilů a pro jistotu udělá kolem iluzi. Sáhne do vnitřní kapsy kabátu a vytáhne plechovku s krví. Odkupuje je od Ismaela pravidelně a vždy nějakou má. Krev z plechovky nalije do nápojů a znovu je ohřeje než jim ji donese.* Tak tady máte. Nevím jakou příchuť preferujete, tak máte tu nejběžnější.* Řekne s pousmáním a dívá se na ně, čekajíc až si vezmou kelímky, kde je civilský nápoj smíchaný s krví a krásně horký. Udělal to i jedna ku jedný, aby to bylo pro upíry poživatelný.* Jinak, já byl na tvrzích tady vloni. Sehnal jsem si tu dobrou kávu.* Zazubí se.*
*Jednoduše a s radostí se mladší upír rozmluví, což je v Sashových očích trochu nezvyk, ale už si pomalu začínal zvykat, že to mládě zvládne být i výřečnější. Zato čaroděj, s nímž mluvili, byl poněkud..no choval se zvláštně. Ne, že by se nechoval zvláštně i normálně, ale tohle bylo prostě divné. Tay se podíval na Sashu a nahnul se k němu, když ROBERT zmizel ke stánku.* Tohle bylo poněkud divné. *Dostane ze sebe, dívajíc se stále na ČARODĚJE, dokud nezmizí mimo jejich dohled. Druhý upír ovšem pouze pokrčil rameny, a tak si ten mladší pouze povzdechl. Jakmile se pak BOB vrátil, věnoval mu pohled, narychlo se usmál.* Danke, Lieber. *Mrknul na ROBERTA a upil si horké čokolády, téže jako Sasha svého punče. Sasha pak na ČARODĚJOVY slova s klidem kývl, zatímco Tay ho sjel zkoumavým pohledem. Nakonec to proteď nechal být.* Ja, zmiňoval jsi..půjdeme se projít? Mám tu foťák, rád bych něco zachytil.
*Bob se usměje a najednou mu cinkne telefon. Podívá se a uvidí, že se aktualizoval jeden příběh, co čte. Potutelně se usměje. Nebaví ho běžné knihy, ale oblíbil si příběhy na internetu. Lidé dokázali být kreativní. Navíc ho to bavilo číst. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasně. Třeba cestou najdu tu kávu.* Zazubí se na něj a rozhlédne se. Všimne si pár známých tváří, ale dnes s nimi nechce mluvit. Vezme TAYE bezmyšlenkovitě za ruku a jde s ním dál mezi stánky. Zhluboka se nadechne a usměje.* Tohle je jak stínový trh, ale bez stínů.* Zasměje se.* Kdybys viděl ten, tak budeš u vytržení. Tolik stánků a podivností. Kdysi dávno, někdy během třicetileté války jsem tam viděl i masožravé koně. Byli nádherní. Jenže tehdy jsem neměl peníze na to si je pořídit.* Uchechtne se a pustí Tayovi ruku, aby mohl případně fotit.*
Třeba ano. *Kývl s úsměvem, načež se spokojeně napil sladší horké čokolády. Byl zvláštní pocit ji mít po té delší době.* /Kdy jsem naposledy něco takového měl?/ *Z těchto myšlenek jej vzápětí vytrhlo to, že jej ROBERT chytil za ruku. V jednom momentu mu k jejich spojeným dlaním padl pohled, načež se pokusil proplést si s ním i prsty. Něco takového dělával často, tak byl zvědav, zda to ROBERTOVI nebude třeba vadit. Hlavu mezitím naklonil do strany.* Dá se tam sehnat i něco, co by dovolilo upírům vylézt ven přes den? Aspoň dočasně? *Zeptal se poněkud slabším hlasem. Byl si takovou otázkou lehce nejistý. Ale tak nějak doufal, že to možné je. Přeci jen, rád by se vrátil k předchozí práci. Nyní mu musí stačit focení během večera. Když se pak někde zastaví, fotoaparát vytáhl, načež jej i zapnul.* Třeba tam budou ještě někdy, znovu. *Usmál se na BOBA povzbudivě.*
*Kim se pousmála.* To už nechám na dotyčném, na co je bude chtít využít. Mám je jako dárek. Ale jestli budeš chtít někdy pomoci s pečením, dej vědět. Myslím, že jsem v tom celkem schopná. Možná bych někde našla i fotku loňských perníčků. *Usmála se na GERETA.* Dobře, ale dávej mi na ni pozor, nebo si tě najdu. *Pohrozila mu na oko, ale pobavené jiskřičky v jejích očích dávaly tušit, že se rozhodně nezlobí. Na jeho doporučení tedy zamířila k stánku, nakoupila tam nějaké cukroví a vrátila se zpátky. Skutečně ten malý vstřícný krok ocenila. GERET na ni nepůsobil jako nějaký magor, co by ubližoval zvířatům a ona tak nemusela žonglovat s medovinou, taškou a ještě vodítkem.* Díky. *Usmála se na něj srdečně, když se vrátila a to už si všimla, že se k nim připojil další muž (BEN) a zajímal se o Mayu.* Přísahám, ta holka má nejvíc nápadníků v celém New Yorku. *Zazubila se a přikývla.* Jen do toho, každá drbací ruka navíc je oceněna. Běžně s sebou nosíte pamlsky pro psy..? *Zeptala se, protože ji to trochu zarazilo, ale nakonec přikývla.* Koukám, že jste vůbec výborně vybavený. *Kývla pobaveně hlavou k jeho tácku a když dokrmil a podrbal Mayu, podala ruku i Jemu.* Kim, těší mě. Tahle kráska je Myosotis, ale říkáme jí zkráceně Maya. *Představila nakonec i fenku oběma mužům.* Tak, představování máme za sebou, jaké téma preferujete pro první rozhovor? Počasí, práci, nebo tématicky oblíbenou vánoční koledu? *Zavtipkovala.*
*Cítí jak s ním TAY proplete prsty a trochu ho to zaskočí, ale nenechá to na sobě znát. U jeho otázky se zamyslí.* Často tvrdí, že ano, ale ve výsledku ne. Velká část na Stínovém trhu jsou podfuky.* Zasměje se.* Ale kdysi jsem slyšel historku, že takové předměty byli, ale schovali je. Také je tu možnost stát se světlomilcem přirozeně, což nevím jak k tomu dochází, ale mám dvě teorie. Krev lovce nebo jde o věc povahy.* Zamyslí se.* Přesto je to nemoc, takže spíše jde o určitou mutaci.* Pokrčí rameny a pak zavrtí hlavou.* Ti už ne. Tyto tvorové se nesmí vytvářet.* Řekne a pak se podívá mezi stánky.* Oficiálně.* Dodá a tajemně se usměje.*
Jak se to vezme, chérie. *Zasmála se v odpověď na otázku NAT, ale když civil (BEN) poodešel, trochu ztlumila hlas.* Shax. Pár dní zpátky, tady v Central Parku. Byli celkem tři Poslali jsme je zpátky do jejich dimenze, ale tu nohu asi ještě chvíli budu dolečovat. Ani nevíš, jak jsem tomu férovi vděčná, že mě dal dokupy. Marně přemýšlím, kde jsou lovci. *Povzdechla si s hořkosladkým úsměvem. Ten se však jako mávnutím kouzelného proutku proměnil v nadšený, když jí NAT podala krabičku.* To mi připomíná, také pro tebe něco mám. *Usmála se a z tašky vylovila podlouhlou krabičku.* Prosím, také otevřít až později. *Mrkla na ni, zatímco si tu její pečlivě zabalila. Pak jen s úsměvem pozorovala, jak se DOMINIC baví s oběma upírkami, sama spíše jen poslouchala, než se obrátila k Nat.* Jak dlouho máte dnes v plánu zůstat? Ráda bych obešla pár stánků kvůli dárkům, ale nechci na to být sama. *Usmála se na ni prosebně. *
*To teplo, byť sálající z jedné ruky, mu bylo příjemné. Se spojenýma rukama tedy neměl problém, jak by taky mohl. dokonce si s ním i propletl prsty, než vyslovil s nejistým hlasem jednu otázku. Dost by jej to zajímalo. Našpicoval tedy uši a když se ROBERT uráčil k odpovědi, bedlivě poslouchal, nechávajíce Sashu jít za nimi.* Víš, že mě to ani moc nepřekvapuje? *Nadhodil. Když pak zmínil i světlomilce, kývl. Nikdy s někým takovým čest neměl, ale od Morgana slyšel, že jsou vzácní a dost ohrožení.* Kamarád říkal, že to není žádná výhra. Prý jsou pak dost hledaní kvůli zkoumání..aspoň myslím, že něco takového zmiňoval. *Kouknul někam mimo BOBA.* Ale vím, že kdybych měl možnost se světlomilcem stát, něco takového by mě moc neodradilo. *Řekl nakonec, než se uchechtl.* Tak myslím, že ty jsi schopný přivést něco takového zpět na svět..a to, že je to ilegální, tě asi moc nezajímá.. ne? *Zasmál se tiše, odstupujíce dál. Nejprve vyfotil pár stánků, než se otočil k BOBOVI a foťák na něj namířil.*
*Bob mladého upíra poslouchá a pokýve hlavou.* Pravda. Já sám bych měl nutkání světlomilce zkoumat. Zkoumal jsem kdysi upíry i z jiných důvodů.* Řekne a pak se radši podívá někam, kde nejsou upíři.* Ale to je dávno, momentálně se zabývám neplodností čarodějů a posílení moci.* Řekne nadšeně a podívá se na Taye.* Pokud by ses stal světlomilcem, tak bych si s tebou rád dal kávu na mé střešní terase při západu slunce.* Usměje se na něj jemně. Pak se podívá na prosincové nebe, které se tváří, že každou chvíli bude sněžit nebo sněží.* Spíše mě to políčko, že se to nesmí, láká k tomu, abychto echt udělal.* Řekne a podívá se s úsměvem na TAYE.* Testuju limity.* Řekne a pak si všimne, že ho fotí.* Abys neměl, ze mě brzy celé fotoalbum.* Zasměje se.*
Tak jo..ale posaď se..alespoň.ti ten kotní[link src="k.obvazu"] * Nabídla Nat a jemně VALERII políbila čelo. Elaine oba dva pozdravila a Nat se podivala na DOMINICA* Doufám že víš že ta urážka nebyla myslena vážně..*Ujistila se rychle avzala Valerii Kolem pasu* Sluší ti to dneska..*Nat se usmála na krabičku a schovala si jí so kaps* Děkuji krásko *Nat se zasmála a dala jí maly pooibek na tvář * Joo..tohle..Eh..Asi vz dva se Už znáte..je to čerstvé takže nemůžu to říci s jistotou..ale jo..tak trochu mě tady Val políbila na kruhu akrobatické škole..*vysvětlila Natalie a Elaine si v klidu popíjela svařák* Taky jsem pěkně napínavý program..Setkání s Aless, první polibek s Val..dáš si svařák s trochou krve?..Kakao to není ale co už *Nat se usmála a zvedla VALERII do náruče a odnesla jí k nejbližší lavičce* A já tu klidně s tebou budu Val nemám nic na práci a chcu si to tu užít
*Vysvětlil, že perníčky prosvítající skrze jeho průsvitnou sáčkovitou tašku jejíž ušima měl volně provlečenou ruku, společně s adlším jeho nákupem, přírodními svíčkami a vánočním ubrusem, nenakoupil k jídlu, jak by se asi očekávalo, naštěstí to nevadilo. Dokonce dívka před ním navrhla pečení spolu. Bylo to to, co si myslel?* /Zve jej KIMBERLY na rande?/ *nebyl si jistý, ale vyznělo to tak, usmál se a navrhl že pohlídá pejska, aby o tom návrhu mohl přemýšlet. Ve městě se cítil sám, jak kůl v plotě. Byl vděčný za malou interakci s dívkou a jejím psem, ale vnímal to nevinně. Popravdě měl ještě plnou hlavu Valérie a to ještě netušil, že se dotyčná nachází jen pár metrů od něj, schovaná za davem společně se svými přáteli. Sklonil se k mazlivé fence a věnoval jí volnou rukou spoustu lásky a pohlazení po zádíčkách a hlavě. Usmíval se u toho jak blbeček. Věřil že samec by za ním pro podrbání určitě nepřišel.* *Zvedl překvapeně pohled na muže, který za ním a fenkou přišel. Vypadal trochu ošuměle, ale soudě podle toho, kolik věcí si sám koupil a nosil na závěsném pultíku před sebou to bezdomovec nebyl. Přesto v jistých lidech v okolí vzbuzoval mírný podiv a postranní pohledy. Geret k němu naopak pocítil sympatii, vědom si až příliš dobře jaké to je, neměl si s kým popovídat a cítit se sám. Vřele se usmál a postavil se. Bohužel si jej muž špatně vyložil, jako majitele pejska a on zrozpačitěl, když nevěděl, zda by směl povolit případnou mlsku, kterou muž vytáhl z kapsy.* Pohladit určitě *svolil a doufal, že nedělá chybu a Kim se nebude zlobit, naštěstí se majitelka již od stánku vracela a v jeho očích naprosto zabodovala, když se usmívala a neviděl v jejích očích žádné předsudky. On sám se často dostával do situací, kdy měl na sobě postarší oblečení a mnohdy ještě hůř, vypadajíc jak vágus a proto velmi oceňoval laskavé lidi. Tady by to do něj snad nikdo neřekl, když měl na sobě luxusní koženou bundu s límcem, přes který mu padala záplava umytých a rozčesaných vlasů a vousy měl seříznuty do rovné linky podél lícní kosti.* *Se smíchem jí podal vodítko a nechal rozhodnout zda kus sušeného prasiatka pejsek dostane. Do hovoru se nepletl, dokud nepřišlo na seznamování* Geret *podal muži přátelsky ruku a otočil se na KIMBERLY.* Super jméno, v duchu jsem si ji označil, jako Cassiopeiu, ale myslím, že tohle se k jejím očím hodí víc. *Prozradil tak nepřímo, že s dívkou netvoří pár, ale znají se jen chvíli.* Možná by nám BEN mohl doporuičit něco z toho, co si u stánků vybral *navrhl, když KIM pobídla oba muže k hovoru v duchu toho, jak se sami seznámili. Ty kaštany vypadaly vcelku dobře, už strašně dlouho pečené kaštany nejdel a dostal chuť si je udělat doma společně se Styrou. Konečně měl taky čas zjistit, zda se jeho medovina v kelímku už dá pít, ani jej nepřekvapilo že už je pomalu studená. Vypil tedy obsah na jedno napití a vyhledal blízký odpadkový koš, případně čekajíc, zda i KIM nebo BEN nebudou potřebovat něco do koše vyhodit, aby to vzal sebou.*
*Natiahne ruku ku kólii a jemne jej prejde po srsti a čaká na možnosť ponúknuť jej niečo chutné. Keď sa vráti slečna patriaca k tomuto psíčkovi rovnako milo sa na ňu usmeje, ale od psíka sa nestáva.* Celkom bežne. *Odpovie na jej otázku ohľadom pamlskov.* A nie len tie psie ale aj kočacie. Ono v meste je kopec těchto zvierat čo žije na ulici a normálne jedlo dostanú raz za čas, takže vždy u seba nosím niečo čo by im zlepšilo deň, kdeže domov si ich všetky asi nenarvem. *Zasmeje sa. On ich mal doma už tolko, že ak aspoň polovica z nich našla milujúci domov a nie opať ulicu, je šŤastný.* /Aha, jasné slušnosť... zas som zabudol./ Ja som Ben. Doma mám tiež zvieraciu spoločnosť. Síce to nie je nič s huňatým kožúškom, ale tiež příjemná spoločnosť. *Spomenie svoje dve sliepky, ale len okrajovo, zatiaľ čo podáva ruku Geretovi na potrasenie.* No, ak hladáte dobré sladké, klasika perníky sú top. Ale ja by som odporúcil aj jablčné zákusky tam na druhej strane za Santom. Pochúťka na teraz je úplne ideálna, keď do nej zaradíte, pečené gaštany a k tomu aj mandle v cukre. Tie robia asi na každom rohu, ale tieto mám hneď od vstupu. Kľudne ochutnajte, ja to aj tak všetko nezjem. Rád ochutnávam nové veci. *Ponúkne im zo svojho tácu, kopec jedla.* No a nápoje... V tamtom stánku, *Ukáže niekam kde ani neieje cez dav ľudí vidie,* Tam najú nealko svařák. Mýslím že za mňa bol top rybizlák. Aževraj tu majú byť aj nejaké stánky s masovými výrobkami, ale k nim som sa ešte nedostal.*Prizná.* Tak čo, pojdete si tiež dať fotku so Santom a elfami?
*Sasha jako by pro Taye ani neexistoval. Věděl moc dobře, že u nich je. Nemohl jej přeci jen nechat o samotě, problém by pak měli oba.* Z jakých? *Optal se zvídavě mladší upír. Možná mu ten důvod nažene strach, kvůli němuž by pak chtěl odejít..nebo kvůli kterému by bylo divné neodejít. Stihl pochytit, že od ROBERTA se musí očekávat vše a možná to bude bezpečné, možná taky ne. Kdo ví. Prostě to chtěl vědět.* /Co chceš na upírech ještě zkoumat? Encanto?/ *Pomyslel si, načež kývl na fakt, že to bylo už nějaký ten čas zpátky. Opět pak mohl být rád za to, že se mu ve tvářích nemůže vyskytnout ruměnec.* To je nádherná představa..těžko pak říct, zda i reálná. *Podíval se na BOBA.* Což je věc osudu. *Pokrčil rameny, načež si už začal připravovat foťák na focení.* Nečekaně. Je to jako strom se zakázaným ovocem. *Zašklebil se lehce, než kývl, nafotil pár věcí kolem, než namířil fotoaparát na ROBERTA.* Budu dělat, jako že to není můj záměr. *Opět se zlehka zašklebí, než se uchechtne.* Rád bych vyfotil i Sashu, ale to by bylo prd platné.
*Dominic byl zprvu rád za to, že mu Nat věnovala objetí, ale pak byl zaskočen jejím chováním.*Ehm, já jsem žádné zprávy...nedostal... *Dál už to ale nedořekl, jelikož se Nat začala věnovat Val a jej doslova a do písmene odbila. Uvnitř jej něco bodlo, něco podobného smutku, nechápavosti, jen si tiše povzdechl a upřímně už začal myslet na to, jak se odtud dostane, na co se vymluví, aby mohl zmizet.*
Je obvázaný, myslíš, že bych tady byla schopná dojít, nebo spíš, že by mě vůbec mamka pustila, kdybych to neměla zpevněné? Já mám jediný úkol, nerozbít si ho víc. *Zasmála se a přitulila se k NAT, když ji políbila na čelo, rukou ji přitom jemně drbala po zádech. Když popisovala jejich poslední setkání, jen se zachichotala a lehce zčervenala, ale úsměv její tvář neopouštěl.* Taky ses zrovna nedržela zpátky, hlavně když jsi samým okouzlením z té obruče padala, *poškádlila ji a oplatila jí polibek na tvář. Přitom se spokojeně usmívala. Padl na ni ten příjemný klid, co vedle NAT obvykle cítila.* Jinak, dalo by se říct, že jsme na sebe s DOMEM náhodou narazili v kavárně. Říkala jsem si, že budeš ráda, že ho uvidíš. *Dodala na vysvětlenou, ale neušla jí ta změna emocí z DOMINICOVY strany. Koukla po něm a omluvně se na něj usmála. Chápala sice Nat, ale bylo jí ho svým způsobem líto.* Klidně se pobavte, já tady dneska budu dlouho. *Navrhla nenápadně, jenže než to mohlo mít jakýkoli efekt, upírka už ji zvedla do náručí a odnesla k lavičce.* Nat, já fakt zvládnu chodit po svých, jak myslíš, že jsem se dostala sem? *Zaprotestovala. pak šeptem dodala* navíc, máš tu Doma, já počkám. Dám si mezitím třeba svařák.
*Když si všimla Dominica tak se provinile koukla na Dominica* D-Dome..já to nemyslela Já to fakt posílala zprávy..*Cítila se mizerně, po dlouhé době a tohle mu řekla? V očích měla menší slzy a začala jemně hladí Dominica po paži. Elaine si povzdechla a koukla na Dominica, když ho otočila od Natalie* Opravdu to nemyslela..byla to delší doba co jste se neviděli a trochu to na ní dalo znát..Jsem s ní víc než kdokoliv jiný takže jsem to poznala.. Dejte tomu chvilku..*Pak odstoupila a Natalie se styděla jako dítě když něco provede. Když Val na ni domluvila tak nat tiše zakňučela* Ale..*Nat se koukla na oba a promnula si oči* chci být s vámi oběma..
*Dom se na VAL jemně usnul, když a pak je jen sledoval s rukama v kapsách. Když pak k němu došla NAT, tak se na ni taky koukl a tiše si povzdechl.* Já envím, nic mi nedošlo, asi nějaké trable se spojením, netuším, ale...to se stane. *Hlesl. pak už se k ní naklonil, a přitáhl si malou upírku do náruče. Jemně ji pohladil po vlasech a tiskl si ji k sobě, spokojený, že ji má u sebe. Spolkl hořkost a pak se jemně odtáhl.* No,a jak jsi se měla ty, tedy krom toho, že jsi si někoho našla, abych to tak řekl? *Optal se na tváři se mu vyklubal úsměv.*
*Když se GERET zmínil, že k fence jméno sedí pro její modré oči, rozzářila se jako sluníčko.* Proto ho taky má. *Dodala s určitou hrdostí v hlase.* Tedy, kromě toho, že je z vrhu M, ale jméno dostala právě pro ty nádherné modré oči. *Vysvětlila a pak se zaposlouchala do BENOVA vyprávění.* To je od tebe moc hezké. Věřím, že to ta zvířata ocení. Taky si, bohužel, nemůžu vzít domů každé, ale jednou jich bude víc. Už to vidím tak, že v důchodu ze mě bude zvířecí máma. *Zazubila se.* Jaképak zvíře máš doma ty? *Zeptala se se zájmem, ale pak koukla po GERETOVI.* Ta otázka je, samozřejmě, pro vás oba. *Dodala. Musela se zasmát, když jim BEN začal nabízet jídlo na ochutnání, ale, no, když už ta nabídka přišla… Vzala si od něj pár pečených kaštanů.* Když jsem jako malá chodívala s rodinou na trhy, kaštany byly taková fajn tradice, člověk si tím vždycky dobře zahřál kapsy. *Uculila se.* Já teď měla medovinu. Já vím, GERETE, viděla jsem ten tvůj výraz, když jsem o té kombinaci slyšela poprvé od známého, taky mě to zarazilo, ale chutná to jako jablečný závin. Jen teda v tekuté formě. Na advent ideální. *Usmála se, aby mu dala najevo, že ho jen škádlí a nebere si to nijak osobně. Na dotaz ohledně elfů jen s úsměvem přikývla.* Věřím, že bráškové tu fotku ocení. Dokud tedy nepřijedou sami.
*Jen NAT povzbudivě stiskla ruku a usmála se na ni, aby upírka věděla, že se na ni nezlobí, ani to nebere nijak zle.* Taky se nikam nechystám. *Ujistila ji, ale pak už nechala rozhovor na nich, jen se vděčně usmála na Elaine, která společně s ní pomohla uvést situaci na pravou míru. Cenila si sice zájmu NAT víc, než čehokoli jiného, ale nechtěla, aby tenhle zájem zastínil další důležité lidí v jejím životě. Spokojeně je pozorovala, zatímco usrkávala svařák, který jí Nat podala. Fakt, že byl speciálně dochucený ji zjevně nijak nevyváděl z míry.*
Díky..*Usmala se na VALERII a políbila ji na čelo* joo měla jsem se dobře! *Natalie se usmála na Svého kamaráda a podrbala si hlavu* No potkala jsem Chiaru, jedna civilka pak jsem spadla na Kříž že stříbra, poznala jsem Val a pak s Alessandrou, která je fakt super..*Nat se zubila anapila se Svařáku* A co ty?..*Nosem tiše začmuchala a koukla na DOMINICA* Z tebe cítím Vílu *Dodala Nat a naklonila hlavu zvědavě* Že bys sis taky někoho našel, Dome? *Škarlila jej lehce a zasmála se*
*Dominic se usmíval, tak nějak si k sobě Nat tiskl a culil se.* Poslouchal, co se jí stalo, apak protočil očima.* Jsi pako. No, když mluvíš o Chiaře, z té je tak trochu upír...mám ji u sebe doma, a nevím nějak, co s ní dělat, ale asi ji dám někomu do klanu. Uvidíme no. *Pronesl a pak se nadechl.* No jo, tak nějak jsem teď v čerstvém vztahu s vílou. Vílákem konkrétně, ale...nemůžu být asi šťastnější. je strašně fajn, a strašně dobře se mi s ním tráví čas. *Přiznal pak Dom.*
*Když si od ní Nat svařák opět převzala, vrátila se k ním, ale nesnažila se do rozhovoru nijak zasahovat, spíše jen se zájmem poslouchala. Tedy, alespoň do momentu, než se zmínil o svém vztahu s férem.* Do jakého? Nedávno jsem jednoho poznala, na tolik náhod sice nevěřím, ale víly jsou moc fajn. Víš, tu nohu mi léčil jeden fér. Pomohl mi s těmi Shaxy. /Nebo spíš, on je vyřídil, já bych tu bez něj asi nebyla./ *Pomyslela si hořce, ale navenek nedala nic znát, jen se usmívala. * A vypadáš spokojeně. Gratuluji. *Usmála se na Doma.*
Vážně?*Nat se usmála a držela Dominicovi ruce s radostí* Gratuluji Dome!..Bych to do tebe nikdy neřekla ale jsem za tebe ráda! *Nat se zasmála a poskočila* A kdo to je? Jaký je..Povídej všechno! *Natalie pustila Dominica a jemně objala VALERII zatímco jí poslouchala* to je milý..Muselo to bolet..ale démona jsem zatím nepotkala..*Nat si sundala rukavice a dala je VALERII. Hned ji vrátila svařák do rukou aby jí nebyla zima* Ale zní to celkem akčně..
*Otázka na zvířata byla trochu legrační, vzhledem k tomu, že je vlkodlakem, ale nedal nic znát.* Já jsem se vlastně teprve před dvěma týdny přistěhoval. Nemám doma ještě ani nic zařízeno *přiznal.* *Jak začal BEN mluvit o sladkém, začal mít na něco chuť. Medovina jeho apetýt jen povzbudila, chtěl si dát ještě tu borůvkovou, ale zmínka o oříšcích v cukru, byla velmi lákavá*. Můžu jeden? *neostýchal se, když muž nabízel, zatímco Kim si vybrala kaštany. Nechtěl působit, jako nenažranec, spíš to měl tak, že projeví důvěru a přátelskou ochotu. Dělit se o jídlo povětšinou lidi velmi silně sbližuje. Bylo by super udělat si známé, když už ne přímo přátelé. V hlavě měl pořád ještě otázku toho, zda s ním KIM flirtovala, nebo ne, ale k tématu pečení se nevrátí dřív, než by případně měli vteřinku, dvě jen pro sebe, možná na konci, až se budou loučit, ale třeba se příležitost ani nenajde. Možná to celé byl jen zdvořilostní hovor a každý se teď rozuteče svým vlastním směrem. To byl prostě život… On sám se však nikam neměl, leda by vycítil, že jeho společnost už není více vítána, nebo by bylo povídání stále více rozpačité. Zatím se mezi nimi cítil moc dobře.* Však jsem nic neřekl* rozveselilo jej, jak bránila svůj džus v medovině.* Každému chutná něco, já bych ještě rád vyzkoušel tu borůvkovou... *Přiznal a vzpomněl si okamžitě i na to, že má cigaretové doutníčky stejné příchutě v kapse.* Můžem se tam klidně zajít podívat… *navázal na to, když BEN řekl, že ještě neobešel celé trhy a neviděl tak stánky s masnými výrobky. To sladké jej ale lákalo víc. Naopak Santa a ni Elfové nebyli jeho šálek čaje, ale co by pro společnost neudělal…*
*Podívals e na Val a děkovně pokýval hlavou.* Moc děkuji. *Zavrněl spokoejně Dom, a pak se podíval opět na Nat.* No, je to katolický kněz, tedy, vlastně otec by se dalo říct. A tak nějak, jo, vím jak to zní, se nechal svést, ale tak, jsme šťastní a spokojení, tedy alespoň já, ale jde to vidět i na něm. A jmenuje se Inocenc, moc milý, zvláštní, ale tak...hezky zvláštní. *Zaobalil nakonec Dominic.*
*Poškrábal sa na čele, keď sa ho Kim spýtala na jeho domáce zvieratá a trošku nervózne sa zasmial.* No... popravde mám dve sliepky. Jedna je Debbie a druhá Libby. Nie sú na úžitok, ale len na spoločnosť. /A kopec ľudí to odradí.../ *Nakoniec ale predsa len vytiahne peňaženku a obom im svoje slečny ukáže. Na oboch fotografiách figuruje i on sám, ale dominujú im sliepky. Keď ich ponúkne a oni si každý vezmú, na čo majú chuť, jeho úsmev už nie je tak ostýchavý, ale vrelý a veselý.* Kľudne aj desať. *Odpovie Geretovi a medzitým schová peňaženku s fotkami.* Tak sa možeme vrátiť kúsok spat k Santovi a ty si spravíš fotku. *Navrhne Kim* a my postrážime tvoju psiu lady a potom pozrieme na maso? *Potom sa obráti na Gereta...* ak si nový a nemáš do čoho pichnúť tak v práci by sa na zimu hodila výpomoc. Ak teda niečo zháňaš, v zoo majú teraz voľno.
Páni, fér a k tomu katolický kněz? To zní jako dobrá kombinace. *Zazubila se.* A příběh o tom, že upír svedl kněze snad možná ještě lepší. *Mrkla na DOMA, zatímco oplatila objetí NAT a vtiskla jí rychlý polibek na tvář a znovu ji začala drbat na zádech.* /Hezky zvláštní… To zní jako NAT./ *Pomyslela si se spokojeným úsměvem.* Vypadáš spokojeně. Zvlášť když o něm mluvíš. *Dodala s vědoucím úsměvem. Ona to měla úplně stejně, kdykoli došlo na řeč o NAT. S tou si teď mezi sebou předávaly svařák, než na ni koukla.* Příští platím já. *Pronesla tónem, který dával najevo, že je to pro ni rozhodnutá záležitost, nad kterou odmítá diskutovat.*
Má pravdu...Jsem opravdu ráda že někoho máš..Chtěla bych toho Féra potkat *Nat se usmála a usmála se na oba dva, Elaine tam stála a jen obdivovala stánky. Natalie se na ni koukla* No to ne! Chceš neco Dome? Pošlu Elaine jako ser- *Než to Nat dokončila dostala pohlavek od Elaine* Servírka nejsem..ale jsem hodná*Elaine se usmála a koukla na oba* co budete chtít? *Natie se usmívala a objala VALERII* Teplo *Natalie si užívala Teplo VALERIINA těla a odmítala jí pustit* Ty potřebuješ taky zahřát Dome..dej si něco! Abys náhodou toho Féra nenachladil
Slepice, tady ve městě? *Zeptala se pobaveně, ale byl v tom jistý zájem. Když jim BEN dokonce ukázal fotky, její úsměv se ještě rozšířil.* To je boží. Kde je proboha máš, v bytě? *Zeptala se, ale nebyla to negativní otázka, byla spíš jen upřímně překvapená. Pak se pootočila ke GERETOVI.* Však já taky nic neříkám. Ale bránit ho budu svým tělem. *Zazubila se a v duchu se pobaveně ušklíbla, páč přesně to už pro BOBA jednou udělala. Před tím, než začalo všechno to se Stíny.* Když už mluvíme o hlídání psí slečny… Poprosím jednoho z vás rovnou. *Podala vodítko tomu, kdo zareagoval rychleji.* Hned jsem zpátky. *Dodala a zamířila ke stánku, od kterého se za chvíli vrátila se třemi medovinami, borůvkovou pro GERETA, když se o ní přímo zmínil, repete s džusem a skořicí pro sebe a klasickou pro Bena, když si neobjednal nic konkrétního a opět si převzala vodítko Mayi, kterou přitom spokojeně poctivě podrbala. Ne že by si v poslední době mohla stěžovat na jinou než přátelskou společnost, ale s oběma muži se cítila mimořádně dobře. Oba působili, že jsou v pohodě a ona tak, minimálně v civilském slova smyslu, měla jakousi ochranku. Navíc, GERET i BEN se zjevně rozuměli i spolu, což bylo ještě lepší.* Tak dobře, jedna fotka, pak se mrknem po nějakém pořádném jídle pro chlapy. *Mrkla na BENA, zatímco vyrazili k Santovi.*
*Bob se na ně podívá a nevině usměje.* Kvůli jejich proměně. Zajímalo mě jak to funguje a proč se někteří mění. Je to zajímavá věc.* Vysvětlí s pousmáním. Má v laboratoři několik spisů o tom. Poslední je s Dragosovým jménem dokonce. Pak TAYE poslouchá a podívá se na SASHU.* Oh, to by šlo udělat, ale přes magický objekt. Jeden jsem kdysi viděl, ale byl extrémně vzácný.* Uchechtne se a pak zvedne lehce ruku, z níž vyletí několik jiskřiček. Ty jsou pro civily beze zraku neviditelné, neboť jde o jeho magii. Nesou se nahoru a on je sleduje. Pak zašeptá něco norsky. Brzy se z nebe začnou snášet sněžné vločky. Usměje se a podívá se na Taye. To, že ho toto kouzlo trochu vyčerpalo se snaží na sobě nedat znát.* Trochu jsem popohnal ty mraky.* Uchechtne se a doufá, že v jeho hlase není únava slyšet. Pak sáhne do kapsy, což mu připomene, ten dárek v krabičce. Je to krásná vyřezávaná krabička.*
*Dominic se otočil na Val, a s pokývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, pokaždé, když jsem s ním, a nebo jenom o něm mluvím, a nebo stačí jen na něj myslet, tak se cítím zatraceně dobře. Prostě jsme si sedli, a myslím si, že tohle je něco, co mě zkrátka a jednoduše mělo potkat. *Pronesl Dominic, mile se na ní usmál a poté svou pozornost přenesli na Nat. Sledoval, jak se projevovala její rozverná nátura, a spokojeně si jí sjížděl pohledem. Poté jsem musel zasmát.* To je v pořádku, já jsem měl před chvílí kávu, takže teď si asi nic nedám. Ale moc děkuji za nabídku. *Mrkl na ní. * No každopádně já nevím, jak dlouho se tady zdržím. Mám teď takový jeden vroubek u jednoho z menších upírských klanů, a nechci jim moc lézt na oči. *Vysvětlil Dominic okrajově.*
*Nadechla se, aby NAT odpověděla, pak se rozesmála, když zrzka opět pocítila Elaininy výchovné metody.* Ty si nedáš pokoj, co? *Rýpla si do ní se smíchem, než zalovila v tašce pro peněženku a podala Elaine nějaké drobné, dost na to, aby zaplatila piítí všem čtyřem.* Trvám na tom, Elaine. *Utnula jakékoli případné protesty.*Už dvakrát jste mě zvaly, dneska je řada na mě. *Usmála se a přitáhla si NAT blíž.* No já nevím, já myslím, že se spíš zvládnou vzájemně dostatečně zahřát… *Zamumlala, než trochu hlasitěji dodala* Teda… Cože? *Pak ale pozornost opět věnovala DOMINICOVI.* To chápu… Budeš v pořádku? *Optala se starostlivě, když zmínil ten konflikt s klanem. Sama o nich příliš nevěděla, něco málo, co zmínil Matei, když rozebírali Rumunsko, ale tušila, že o příjemnou záležitost nepůjde. Vzápětí se ale zasmála, když jí na nose zastudila sněhová vločka a vzhlédla. Pak se nepatrně zamračila.* Ty mraky se rozestoupily nějak moc a nějak moc rychle… *Zamumlala.*
*Bedlivě ROBERTA poslouchal, zatímco se občas rozhlédl po okolí, které po zastavení nakonec zachytil do fotoaparátu.* /Třeba nebude potřeba je tolik upravit./ *Pomyslel si, když se na jednu fotku podíval Poté pohled hodil na Sashu, kterému věnoval jemný úsměv, jako by mu naznačoval, že se baví.* Třeba je někde ukrytý. *Nadhodil pak mladší upír, načež se starší zašklebil.* Tak ať je ukrytý dál. *Vyplázl na Taye krátce rozpustile jazyk. Být tu Dragos, rozhodně nic takového neudělá, ale nyní..BOB to řešit nebude a Tay z toho taky neudělá vědu. Toho navíc zaujaly spíše vločky, které náhle začaly padat.* /Nemělo sněžit později?/ *Pomyslel si, ale i tak mu to nebránilo fotit dál. Ať už tedy ROBERT chtěl, nebo ne, vyfotil jej. Předtím spoušť přeci jen nezmáčkl.* Aha, rozumím. *Kývl, oči mu pak padly na ruku čaroděje, kterou strčil do kapsy.* Copak tam schováváš? *Optal se se zvídavým a zároveň neviňoučkým úsměvem.*
*Ealine odešla pro pití a zamávala VALERII. když si Nat poslecha co DOMINIC řekl tak se lehce vyděsila*..ty máš problémy?..Jestli jo..Tak ty borce zbiju na jednu hromadu! *Nat se postavila do bojového postoje a s ohledem na ostatní začala boxovat do vzduchu* Nebudou vědět co je dostalo! *Nat se usmála a dala pěsti dolů* Jen řekni a já je zbiju! *Nat se zaposlouchala co VALERIE řekla* A ty se chceš vzájemně hřát?~..*Zaškarlila VALERII a ušklíbla se na ní* Copak čarodějko moje?-..Woah..Ono sněží..*Když si všimla padajících vloček tak se usmála* víc perfektní to být nemůže..Mám to něj kámoše a přítelkyni.
*Bob se na TAYE dívá a poslouchá.* Může být zničen. Lovci ničili spoustu věcí. Nebo je ve Voidu. Ale odtamtud není možné se dostat.* Řekne s povzdechnutím a pak sleduje, jak padají vločky. Má sníh rád. Je to taková čistě bílá nevinná pokrývka. Přesto ho vždy fascinovalo, když do té jemně bílé dopadaly kapky krve. Když se ho zeptá, co má v kapse, tak se usměje.* Jo, něco pro tebe.* Řekne a stoupne si před něj. Chystá se krabičku vytáhnout, jenže do něj někdo zezadu narazí a jak je unavený z kouzla, tak ztratí rovnováhu a skončí v pokleku.* Omlouvám se.* Omluví se spěchající mladík a Bob uvidí, že krabička leží na zemi a je otevřená. Zlatý prsten s jemným dekorem a černým kamenem uprostřed je stále uvnitř. Tak krabičku zvedne podá ji směrem k Tayovi. Což z pohledu přihlížejících musí působit trochu jinak, než by Bob chtěl.* To je pro tebe. Sám jsem ho kdysi dávno vyrobil, ale až nyní do něj vsadil kámen a ochranné kouzlo.* Řekne a usměje se na něj.*
Samé špatné zprávy, jak jinak. *Uchechtl se mladší, načež se Sasha spokojeně usmál.* To s tím objektem je náhodou dobrá zpráva..pro mě. *Zazubil se. Tay nato protočil pobaveně panenky.* No jo, pořád tě ale můžu zachytit pomocí kresby. *Připomněl mu pak, než jej zaujalo ROBERTOVO gesto. Proto se taky zvídavě optal, co před ním ČARODĚJ schovává.* Vskutku? *Optal se lehce nevěřícně, hlavu stále lehce naklánějíc do strany. Pohled nestrhával jinam, stále jej soustředil na nižšího muže před sebou. Rychle sebou pak cuknul, když si všiml, že začal padat, ale naštěstí skončí pouze v pokleku. Pro sebe si v hlavě tedy oddechl. I tak si jej však starostlivě prohlédl, než se podíval přímo na předmět v krabičce. Překvapeně tak zamrkal a poté se jemně usmál.* Je nádherný.
*Dominic se na Val podíval, a jen jí pokynou hlavou.* Ano, tak nějak vím, na co si dávat pozor, čemu se vyhýbat. Prostě jsem hackl nesprávné lidi. Musím být příště opatrnější. *Zkonzultoval sám se sebou, poté pokrčil rameny, a poté se lehce zasmál.* No jo, asi bych to nazval riziko povolání. *Pronesl upír, a poté se zasmál. Podíval se na to, v jakém zapálení byla Nad, a poté se na ní jemně usmál. To je moc milé, ty moje bojovnice, ale nechci tě do něčeho takového vůbec brát. Kvůli nim jsem přišel o auto, a málem jsme při té nehodě i uhořel, takže jak říkám, skutečně to není nic hezkého. *Pronesl Dominic a zlehka se pousmál.*
*Čarodějka jen se smíchem a hlavou v dlaních pozorovala, jaké divadlo NAT předváděla.* S tvou šikovností ti to někde podjede na ledu a padneš před nimi na zadek. *Zazubila se na upírku, než jí vrátila úšklebek.* No a ne? Víš jaká je zima? Momentálně mě hřeje akorát vnitřně mládí a tvoje přítomnost. *Vyplázla na ni jazyk, než k ní rychle přiskočila, aby ji začala lechtat. Po chvíli ale přestala, když slyšela, co DOMINIC řekl.* Nedokážu si představit moc horších věcí pro upíra… Opravdu jsi v pořádku? *Zeptala se starostlivě.*
To ne...nic ti není že jo?..*Natalie se na něj podívala s obavou a představa stratit ho ji děsila. Nat si pak všimla ROBERTA a TAYLORA, na její tváři se zjevil úsměv ale ten zmizel rychle když si všimla že ROBERT klečí před TAYLOREM. Poklepala DOMINICOVO rameno a poukázala na tu scénu vedle nich* Koukni na ně...Ty vole..*Natalie se snažila nesmát a zabořila hlavu do VALERIINA ramene. Elaine se vrátila s pitím a ještě jedním překvapením pro Nat a VALERII, oběma dala teplé nápoje a všimla si čemu se Natalie smála a začala si zapisovat detaily pro hlášení*
*Dominic se na Val podíval, a potom přikývl.* Ano, už je to přece jen nějaký týden dozadu, tedy, no, skutečně týden, takže jsem se do té doby stihl zaléčit. A přeci jen, randím s vílou. Ten taky měl nějaké tipy a rady, jak se z toho co nejrychleji vyléčit. Ale to auto mě na tom mrzí asi nejvíce, ale, už jsem našel nějaké nové, v podstatě totožné, jako to staré. Takže teďka už jenom jej zaplatit, a čekat, až mi jej dovezou. *Pronesl Dominic zvesela. Pak se ještě jednou otočil na Natalii, a usmál se.* Ne skutečně už mi nic není, už jsem v pohodě. *Ujistil ji, a pak se na moment zamyslel, než se plácl do čela.* No jasně, jak mi taky mohly chodit zprávy, když mobil, ve kterém jsem měl simku, na kterém bylo tvé číslo, bouchl společně s tím autem. Ježiš, já jsem taky vemeno. *Zhodnotil, a pak se na upírku opět podíval.* Omlouvám se vůbec, mi to nedošlo. Vzal jsem doma první mobil, který mi přišel pod ruku, tak jako to dělám vždy, kdy o mobilu přijdu, a tohle jsem úplně vypustil. *Přiznal se nakonec upír.*
Tak to každopádně držím palce. Vílí léčení je úžasné, ale pořád, jakožto pro upíra, oheň je přeci pořád větší problém. *Tiše se uchechtla nad jeho poznámkou ohledně vybouchlého mobilu, ale jinak jej starostlivě ho poslouchala. Pak si ale všimla, jak se Nat někam zadívala a následovala její pohled směrem k TAYLOROVI a ROBERTOVI. Její obočí překvapeně povyskočilo výš a na rtech se jí objevil pobavený úsměv.* To je kdo..? *Zeptala se trochu zmateně, ale s ohledem na to, že NAT měla plné ruce práce s tím neudusit se smíchy v jejím rameni, směřovala otázku spíše na DOMINICA nebo Elaine, zatímco svou přítelkyni něžně poplácávala po zádech, aby se uklidnila.* Díky. *Usmála se na Elaine a oba kelímky si od ní převzala, takže tam teď stála v poněkud zvláštní póze s kelímkem v každé ruce a hihňající se NAT na rameni.* No šťastný a veselý. *Prohodila suše, při pohledu na DOMINICA, než se začala smát i ona.*
*Je vždycky krásné slyšet někoho mluvit takto hezky o zvířatech. Jen doufal, že si každý uvědomuje, že je to především zodpovědná starost a ne jen radost. Ale na mentorování se vážně necítil. Protože se právě teď cítil vážně dobře.* *Na slepičky se podíval společně s Kim a po očku si ji znovu přeměřil.* Hele já nic neříkám *smál se a zvedl ruce jako by se vzdával. Bylo roztomilé, jak si to pitíčko bránila. Miloval na ženách tyto drobné odlišnosti. Mírně jej zamrzelo, že se je dozvídá o dívce, která byla velmi krásná a milá a on přesto myslel na jinou o které toho věděl jen velmi málo. Poslední roky nebyl tím partnerským typem a jeho známosti byly spíše nahodilé a krátkodobé, ale kdyby jednou opět miloval, chtěl by, aby byl jeho vztah postaven právě na těchto relativně drobných maličkostech, který si jeden o tom druhém pamatují.* *Natáhl automaticky ruku pro obojek, když Kim nabízela. Asi proto, že už si Myosotis tolik oblíbil a předběhl tak BENA.* *Kdyby tušil, co Kim chystá, jistě by nesouhlasil a když přinesla pití pro všechny tři, zůstal rozpačitě stát a zírat.* Tak... díky *snažil se usmát, ale cítil se náhle hrozně. Copak by to neměl být on, kdo přinese všem pití? Pro dámu a pro Bena, který jim tak ochotně nabídl ze svého?... Ne že by byl kdoví jaký boháč, naopak, dlouze vždy rozmýšlel co s penězi a nenáviděl plýtvání, ale byly Vánoce a on byl ochoten pustit nějaký ten chlup.* Vážně? *otočil se plně na BENA.* To by mi vlastně docela bodlo *přiznal.* *Živily jej převážně velmi nebezpečné bojové zápasy a cesta k nim nebyla růžová. Obvykle to zahrnovalo návštěvu toho největšího pajzlu v uličce s nejhorší pověstí v městě, kde začal bitku a ztropil drama, doufaje, že je mezi přítomnými někdo, kdo by jej doporučil na ilegální zápasy. Nenáviděl takto shánět konexe, ale ale pokud byl ve městě nový, nic jiného mu nezbývalo. Jenže tady... V NY měl dost obavy. Přeci jen tu mohla být větší koncentrace jak lovců, tak i jiných bytostí.* Dal bys mi na sebe číslo? *zeptal se zaujatě během toho, co se rozešli směrem k Santovi.*
Takze tak! Dam ti ho znovu ale tentokrát ho nevybouchni..a to je Taylor a Robert..Taylor je v mém klanu a Robert je jeho..asi nyní snoubenec..je to Čaroděj tak jako ty..[link src="ale.je"] mu 800..To je větší stařík než tady Dominic..*Nat se zasmála a objala svou přítelkyni a zvedla hlavu. Elaine mezitím vytahla kousek jmelí a zvedla ti nad ně s úsměvem. Nat se napila svého pití* Hm? Copak to tu máme Val?..*Nat se na ni ušklíbla a ukázala na jmelí nad nimi*
*Dominic se podíval na Val, a jemným kývnutím hlavy jí dal za pravdu.* Ano, to je skutečně pravda, Oheň je pro nás skutečně nepříjemná věc. Ale nejsem na to sám, a jak říkám, už je mi mnohem lépe. *Hned poté se podíval na Natali, a jemně pokrčil rameny.* No já se budu snažit, neboj se, výbuchy aut nejsou na denním pořádku mého žití. *Pronesl se smíchem, a poté sledoval, jak představovala další dvě bytosti kousek od nich.* No tak to skoro se svými 200 lety mám ještě co dohánět. *Pronesl po konstatování věku čaroděje a zlehka se zasmál.*
*S úsměvem přikývla nad DOMINICOVÝMI slovy.* To ráda slyším. *Usmála se, když je ujistil, že je v pořádku.* Ten kočičí čaroděj, že? *Zapátrala v paměti nad tím, co jí NAT řekla ve škole mezi o něco příjemnějším trávením času. Pak na ni vytřeštila oči.* Osmset? *Zopakovala pomalu, pak uznale hvízdla.* Nejstarší čaroděj, co jsem doteď znala, měl dvěstě… Tohle je… Páni. *Podala Nat její pití, než upila z toho svého. Překvapeně zjistila, že aniž by si o to řekla, nebo to navrhla, i v jejím pití byla tak nějak už automaticky krev. Napadlo ji, že Elaine nejspíš usoudila, že nejspíš budou stejně svařáky sdílet a chtěla mít jistotu, že ho NAT může. Chtěla jí za to poděkovat, ale to už byla Elaine zabraná v jiných věcech. Po upozornění NAT vzhlédla a uculila se.* Myslíš, že na tohle potřebuju jmelí? *Ušklíbla se, než si rusovlásku přitáhla do polibku.*
*Bob klečí na zemi a usměje se.* To jsem rád, dal mi docela práci.* Řekne a s trochou magie se zvedne a pak se opráší. Prstýnek z krabičky vyndá a vezme jeho levou ruku a dá mu prstýnek na prst. Něco zašeptá a tím aktivuje kouzlo.* Tak a je aktivováno.* Zazubí se a pak mu dojde, jak by to mohl někdo brát.* Na levé ruce to je, kvůli energii. Levá ruka je nejblíže srdci, která má být hlavně ochráněno. Také jde o proud energie, který teče rukama. Každá bytost do sebe přijmá magickou energii. Jen s ní neumí pracovat. Do levé strany těla jde nejvíc energie.* Vysvětlí a podá mu s úsměvem prázdnou krabičku. Pak sáhne do kapsy a vytáhne cigaretu, co měl předtím. Podívá se na TAYE a pousměje se.* Musím dobrat energii.* Vysvětlí a jde trochu stranou, aby si tu cigaretu zapálil. Vydechne kouř s rudými jiskřičkami, které sleduje, jak letí vzhůru.* Jinak, ten prsten obsahuje ochranné kouzlo. Velice silné. Aktivuje se vždy, kdy budeš mít strach.* Řekne mu.*
*Nat se zasmála taky a hned byla přitáhnula do polibku, na moment zavřela oči a užila si ho a pak se odtahla* woah..Hehe.. sorry Dome..*Nat se usmála a Elaine se začala smát* ale ti povím..líbá exklusivně..*Nat se usmála a poplacala Dominica* Někdy mi ukaž toho Inocence okay?..tak a teď si můžeš rozbalit dáreček *Nat se podívala na VALERII a na jeden lok se vypila půlku svého pití* Tobě koupím dáreček později Bráško *Usmála se rychle na Dominica* L
*Dominic se na Val jen pak usmál a pokynul jí. Pak se otočil na Nat a zaculil se.* Jo, někdy vás seznámím, budu moc rád, kdyby jste se poznali. *Mrkl na ni a pak se zasmál.* V pohodě, taky pro tebe ještě nic nemám, abych tě uklidnil. Každopádně, no, máte nějaký plán na to, co dělat? *Zajímal se pak Dominic a založil si ruce na hrudi.*
*Val se tiše zachichotala nad poznámkou od NAT a pohladila ji po tváři, než se odtáhla.* Nápodobně. Ale možná to bylo tou krví. *Kývla pobaveně ke kelímku, než si vyměnila vědoucí pohled s Elaine.* A můžeš si otevřít i ty svůj. Jen bychom si asi měly odložit to pití. *Dodala, než si svařák odložila na lavičku a pustila se do rozbalování dárku od NAT. Když uviděla nádherný ametyst zasazený do bronzového šperku, chvíli na něj jen naprosto nechápavě koukala, než se Nat vrhla kolem krku.* Bože, ten je nádherný… Děkuju… *Zašeptala. V očích se jí leskly slzy dojetí, když si zabořila hlavu do dívčina ramene a chvíli ji jen pevně objímala, než se od ní pomalinku poodtáhla a slzy si setřela.* Páni, to mě sebralo víc, než bych čekala… *Zazubila se, ale hlas se jí pořád trochu třásl.* Nasadíš mi ho..? *Zeptala se NAT, když přívěsek vybalila z krabičky, kterou pečlivě zabalila do tašky.*
Tak v byte... ako sa to vezme. Skor na lodi, ktorá sa premenila na byt. *Objasní, kde chová svoje sliepky, a ďalej sa to snaží nerozpitvávať. Každý nech si z toho vezme to svoje.* /Ak budú mať záujem kľudne im o tom poviem viac, či im ho osobne ukážem ak by neverili, ale inak to asi nebudem nijako viac riešiť./ *Slečna odběhne do stánku a vážne ho prekvapí tým že kúpi nápoj aj jemu.* Jé, dík, ale to si vážne nemusela. *Povie ale zo slušnosti si i tak vezme ten čo mu ponúka. Napije sa a príjemne sa tým osvieži. Lahodná chuť mu krásne prejde z jazyka až do mysle a tam spraví príjemné salto s ohňostrojom.* /Lahodné./ Jo v pohode. Síce na zimu příliš ľudí nechodí, ale o ľudí je tam stále záujem. V podstate ťa zaradia podla vzdelania a predošlých skúseností. *Vysvetlí mu ako to tam chodí teraz a keď ho požiada o číslo, bez problémov mu ho poskytne. Potom vytiahne ďalší kúsok sušeného masa a ponukne ho Maye.* Tak slečna, to máš posledný, s pamlskamy sa to nesmie preháňať. *Povie jej ako malému dieťaťu čo chce ďalší cukrík. čo znie trochu blbo, kdeže on sám ma taác plný dobrot. pomaly sa presúvajú k Santovi, kde je kŕdeľ detí stojacich v rade. Dostávajú malé balíčky po tom čo Santovi zdelia čo chcú na vianoce a spravia si fotku.*
Hm..Žádný plán asi není...prostě půjdeme kolem a koukat..*odpověděla Dominicovi s úsměvem* A být tebou vymyslím něco super pač jedenáctého mam narozky..*Nat se Usmála na oba a položila si kelímek hned vedle Ní vytahla krabičku od VALERIE. V ten Moment ji Valerie skočila kolem krku* Zlato neplač...a jistě nasadím ti ho..Ladí ti k krystalu na čele..*Nat VALERII nasadila náhrdelník* Tak jo .jdem na to! *Nat otevřela svůj dárek a zakryla si ústa v úžasu. Netopýří náhrdelník s Rudým kamenem a rudé brko jí zdobili krabičku, brko v krabičce sinschovala do kabelky a hned si náhrdelník nasadila bez pomoci a usmála se* Hehe Jak vypadám ? *Nat se zasmála než pevně objala VALERII* Taky děkuji..Moc
*Ten dárek jej dosti překvapil, nicméně líbil se mu. Opravdu moc. Už jen to, že i samotný prsten ROBERT vyrobil, jej dosti okouzlilo.* Mít v sobě víc krve, určitě bych měl aspoň na chvilku červené tváře. *Uchechtl se značně rozpačitým hlasem. Podruhé, když tomu prstenu věnoval pohled, už jej měl na levém prsteníčku. Jeho tváře stále zdobil jemný, kdežto veselý úsměv. Pobaveně se pak uchechtl, když mu BOB začal vysvětlovat, proč mu jej nasadil zrovna na prsteníček na levé ruce, kde se normálně dávaly zásnubní prsteny. Naklonil hlavu lehce do strany, načež si jednu tvář pohladil rukou. Byl by samozřejmě radši, kdyby něco takového udělal ten čaroděj před ním. Přeci jen, jeho dlaně byly příjemně teplé.* Zjednodušeně je to kvůli energii..jsi roztomilý, když takto rozpačitě něco vysvětluješ. *Zazubil se na ROBERTA a krabičku si schová do brašny, kde hned na to vrátí i fotoaparát.* Nemáš u sebe i nějakou normální? Krabičku svých jsem nechal doma. *Zeptal se, když přešla řeč k cigaretám. Později i kývl, jakmile se vrací zpět k prstenu.* Takže kdykoliv se budu bát, aktivuje se, rozumím. *Usmál se.* Teď se cítím trochu blbě, nic pro tebe nemám. *Uchechtl se lehce nervózně. Sasha to všechno mezitím kousek za nimi vstřebával, přemýšlejíce, jak to do hlášení zapsat.*
*Upír je poslouchala a usmíval se. Nakonec ale zabloudil pohledem do davu, a jaké bylo jejich zhnusení, když viděl, že tam stál jeden ze čelů onoho klanu. Díky bohu si jej nevšiml, ale pro Doma to byla konečná.* Já vás opustím dámy. Moc rád jsme vás ale viděl. *Usmál se, a hned poté zmizel tak, jak se objevil.*
*Kim si všimla Geretova výrazu, tak ho jen poplácala po paži a s úsměvem lehce zavrtěla hlavou na znamení toho, že je to v pořádku.* Na lodi? Tady v New Yorku? A to jsem si myslela, že já žiju dobrodružný život. *Zasmála se.* To musím jednou vidět. A možná, ale dělám to ráda. Koneckonců, platíte mi za to moc milou společností. A nejen mně. *Kývla se spokojeným úsměvem k Maye. Zaposlouchala se do rozhovoru obou mužů a s úsměvem pozorovala, jak si vyměnili čísla za účelem případného pracovního kontaktu.* Já vám v tomhle bohužel moc nepomůžu, ale kdyby si někdo z vás ublížil, dejte vědět. Jsem zdravotní sestra. Anebo taky kdybyste potřebovali nafotit nějakou akci, nebo třeba zvířata. To je moje druhá práce. *Usmála se, zatímco mířili k Santovi a pobaveně sledovala BENŮV rozhovor s Mayou.* To je krásný přístup, ale vysvětli to mému kamarádovi, co ji obvykle hlídá a, cituji, nemůže odolat těm krásným modrým očím. *Zasmála se. Když vidí řadu u Santy, pousmála se.* Anebo, víte co? Možná se tu spíš stavím, až přijede rodina na návštěvu, nechci zdržovat řadu dětem. Kamže jste to chtěli jít dál? *Optala se mile a upila ze své medoviny.*
*Vidí, že se mu prstýnek líbí, tak je nadšený. Nadšeně se usměje a pak se trochu přitoskne k Tayově dlani. Pak sáhne do druhé kapsy a vytáhne nenačatou krabičku.* Koupil jsem je, protože lidé se rádi ptají ostatních kuřáků, zda mají oheň nebo cigarety.* Řekne a čeká až si cigarety vezme.* Přesně. Občas se to nemusí hodit, ale to je nevýhoda toho.* Poví mu a radši neříká, že ve své podstatě je to kouzlo mezi očarováním a kletbou. Ví, že podobné kouzlo dal jedné ženě a pak mu ten předmět vrátila zpátky, protože měla obavy z první noci s manželem a nakonec k ní málem nedošlo kvůli tomu. Tehdy měl Bob záchvat smíchu. Pak se na Taye podívá a čeká až si vezme cigaretu. Chce mu ji totiž zapálit než budou pokračovat v debatě. Všimne si však Sashi.* Hej, pokud jde o to, co říct Dragosovi, tak řekni pravdu. Dal jsem Tayovi prsten na ochranu.* Pokrčí rameny.*
To jsou jen slzy dojetí, neboj. *Usmála se na upírku a objetí jí stejně pevně oplatila.* Tu es magnifique. *Špitla s úsměvem, než ji políbila na tvář a s úsměvem si prohlížela krystal.* Moc ti to sluší. Tedy, ne že by pro to byl nutný ten náhrdelník, sluší ti to vždy. *Dodala.V tu chvíli si ale opět všimla změny v Dominicových emocích.* Nápodobně, Dome. Snad se brzy uvidíme znovu! *Mávla na něj s úsměvem a pootočila se k Nat.* Neprojdeme se někam, třeba k ostatním stánkům? Já vím, jídlo v tvojem případě asi vynecháme, ale co takhle omrknout nějaké dekorace? *Navrhla.*
Aha..to jsou oni? Tak jo utikej..budu pozornost..měj se! *Nat se podívala na Muže a prokřupla si klouby na rukou* Počkej tady na chvilku, mámtu neco na práci*Nat Vykročila k nim, než Elaine mohla zareagovat tak Nat už mířila k mužům, pomocí svého štěstí narazila do nich a srazila dva dolů* Ah moc se omlouvám! Jsem uklouzla..Aha...jsem Nešika..*/Tu máš hovado/ Pomyslela si Natalie a jak ležela na jednom z nich ať loktem "Omylem" narazila do nosu a druhému nohou stoupla na rozkrok* Oopsss Sorry kámoš Lásko pomoz mi vstát ještě jim ublížim víc..*Elaine za ní doběhla a pomohla Natalii vstát a koukla na Muže* Doufám že vám moc neublížila..je to trdlo *Falešně se Elaien omluvila a vzala Natalii Bokem* Proč si mě nenechala jim nandat víc?..*Zeptala se Natalie starší upírky* Měla bych průser a Dominica by si všimli..Ale musím uznat že to zlý nebylo *Usmála se Elaine a zašli zpátky za VALERII
*Zvesela se usmál, když mu přitiskl čaroděj svoji ruku na tu jeho.* Ach..ty tvé ruce jsou tak příjemně teploučké. *Vyklouzlo z něj, než mu pohled poté padl na nerozbalenou krabičku cigaret. Tu si nedlouho nato převzal.* Ja, to moc dobře znám. *Přitakal, během čehož balíček bez váhání rozbalil, aby z ní hned mohl vytáhnout jednu cigaretu. Hlavou pak pokýval, dávajíce si cigaretu mezi rty.* /Jo, já tu vlastně ani nemám zapalovač. Scheiße./ *Pomyslel si, načež věnoval pohled nejprve ROBERTOVI, přičemž se mu v očích zračila prosba o to, aby mu ji zapálil. Během čekání na jakousi odezvu, zda si toho čaroděj všiml, se i podíval na Sashu, který toho měl zjevně už dost.* Jasně, ochranný prsten na ochranu, chápu. *Přikývl.*
Ne, Nat, počkej! *Zavolala za ní, ale když si všimla, o co se Nat snaží, vložila veškeré herecké umění, co měla do toho, aby scénku podpořila. Ne však stejně jako Nat. Celou scénu naoko s hrůzou pozorovala s ústy zakrytými rukama, dokonce v jeden moment zatahala Elaine za rukáv.* Prosím vás, pomozte jí, jinak si něco udělá! *Vyhrkla vyděšeně. Když se k ní obě dívky vrátily, rádoby vyděšeně se jí vrhla kolem krku.* Proboha, Nat, není ti nic?! *Vyhrkla, ale jakmile se situace uklidnila, na tváři se jí objevil škodolibý úšklebek.* To bylo slušné. *Pochválila Nat i sebe.* Tak, přesunem se k prohlídce stánků, nebo tě ještě pořád neopustila krvežíznivost? *Zeptala se pobaveně a podala Nat její svařák.*
*Bob se trochu stáhne a je vidět, že přemýšlí. Zdá se mu, že Tay je v jeho blízkosti teď trochu jiný. Moc tomu nerozumí. Celkově zjišťuje, že emoce jsou na něj už moc složité, ale to jsou už pár století. Když SASHA prohlásí onu větu, tak se na něj Bob podívá.* Jo.* Řekne jen a má dojem, že ten alkohol pro něj nebude dobrá volba. Pak se otočí k Tayovi. Dojde k němu co nejblíž a pak s cigaretou ve své puse se dotkne té TAYOVI. Nechce ohrozit, že by se upírovi něco stalo. Přitom se podívá upírovi do očí a v těch jeho se objeví záblesk jeho rudé magie. Když se mu podáří úspěšně zapálit cigaretu, tak ho vezme za ruku.* Tak ti zahřeju aspoň ruce.* Usměje se na něj skrz cigaretu.*
*Naklonil hlavu lehce do strany, když spatřil ten přemýšlivý výraz v ČARODĚJOVĚ obličeji.* /Nad čímpak asi přemýšlí?/ *Ozvalo se mu v hlavě, než svoji pozornost přesunul k Sashovi. Lehce pak pozvedl jedno obočí. Nevěděl, kdo z těch dvou se mu dnes zdál více mimo. Pohled mu nakonec padl na kelímek s punčem v rukou jeho doprovodu.* Nemáš už dost? *Dovolil se optat, i když mu nemuselo jít moc dobře rozumět přes cigaretu mezi rty. Proteď se to tedy rozhodl nechat být. Spíše se věnoval ROBERTOVI, který přišel k němu co nejblíže. Podíval se mu tak automaticky do očí, v nichž spatřil záblesk něčeho rudého. Neucuknul však a ani se nepodíval jinam. Nechal si cigaretu zapálit, načež se zvesela usmál, když mu hned na to chytil BOB ruku.* Danke, Lieber. *Usmál se na něj.*
*Bob se na Taye usměje a pak se rozhlédne.* Co takhle projít další stánky. Chci najít něco na Vánoce. Mají tu dost ozdob, takže přemýšlím, že bych nějaké koupil sestřiným holkám. Budou mít ve společném domě obří stromek.* Řekne a posuměje se než s Tayem zamíří mezi stánky.* Víš, kdysi jsme s rodinou slavili Vánoce jinak. Zapálili jsme dubové poleno. Nikdy nám nezhaslo díky mě a matka byla vždy vděčná. Pálili jsme věnec a házeli ho z kopce. Byla to sranda.* Zasměje se.* No a jako malý jsme nechávali boty venku i s cukrem. Otec donesl stromek, který jsme ozdobili bohy. Jen jsme pak museli jít do kostela, aby nikdo neměl podezření, že nikdo z nás není křesťan.* Zazubí se a prohlíží si stánky. Mezitím kouří a schytává pár nevrlých pohledů od kolemjdoucích. Jenže to mu je jedno, prohlíží si stánky.*
*Bez otálení kývl. Rád by viděl, co všechno trhy nabízí, když už je vidí po sakra dlouhé době.* Nemůžu nesouhlasit. Taky si rád něco pořídím..spíš jen k sobě do pokoje, pro své vlastní bezpečí. *Uchechtl se, načež se společně s ROBERTEM rozešel vstříc dalším stánkům na prozkoumání. Sasha byl celou dobu samozřejmě za nimi. Tay pak mezitím vyhledal BOBOVU ruku, aby jej mohl chytit a zas si s ním proplést prsty, zatímco do sebe spokojeně vtahuje nikotin. Když pak mlčky a bedlivě poslouchá, copak ČARODĚJ povídá, občas si druhou rukou cigaretu od úst odtáhne, aby mohl vydechnout kouř.* V to věřím. *Kývl. O podobné tradici jednou něco slyšel. Asi z hodin základů společenských věd, nebo možná v dějinách, nevěděl už jistě.* Naše vánoční tradice moc zajímavé nejsou. *Jedním prstem jemně pohladil hřbet ROBERTOVY dlaně, pokud jej tedy nechal jej držet za ruku.* Se sestrou jsme akorát vyráběli výzdoby na stromeček, fotili..zdobili cukroví. *Naklonil hlavu na stranu.* Ta malá uličnice mi chybí.
*Zasměje se a všimne si malých stromečků v květináči.* Co tohle? Mohl by sis ho ozdobit. Třeba takovýma slámovýma panenkama. Má nejmladší sestra je vyráběla a pro lidi z vesnice dělala s křídly. Povídala, že to jsou andělé těch, co nás opustili. Lidé z vesnice ji začali říkat svatá. Nesnášela to.* Zasměje se a stiskne TAYOVI ruku jak mu v myšlenkách pošle vzpomínku na mladou dívku s rezavými vlasy, černýma očima a tvořící slaměné panenky. Ve vlasech má jmelí a stříbrnou sponu. Pobrukuje starou píseň.* To byla má sestra.* Vysvětlí s úsměvem. Pak ho poslouchá.* Oh, jaké cukroví?* Zeptá se a snaží se mu tím trochu zvednout náladu. *My nikdy nic takového nedělali. Já si jen dával ráno po návštěvě kostele chleba s medem a k tomu čerstvé ovčí mléko. Takže bylo ještě teplé.* Vzpomíná a je rád, že tyhle vzpomínky jsou pro něj čisté jako by se to dělo včera. Dokonce by přísahal, že si pamatuje tu chuť mléka, jak se v puse smíchalo s medem.* Ah, jsem z toho dostal chuť na chleba s medem a mlékem.* Zasměje se.* Tvoje sestra žije v Evropě?* Zeptá se ze zvědavosti a hlavně proto, že se mu v hlavě zrodil malý nápad.*
*Podíval se téže směrem, jako se díval ROBERT a zasmál se, přičemž zavrtěl hlavou.* Stačí mi starat se o tu kytku, co jsi stvořil při našem prvním tréninku šermu..tu bych taky mohl teoreticky ozdobit. *Nadhodil, načež se nad tou představou opět zasmál, než nechal BOBA dál vyprávět o těch výzdobách. Jemně se přitom usmál. Měl rád, když mu takto vyprávěl o své rodině a o tom, co prožil. Kromě něj dělal něco podobného i Morgan, u nějž se o to ovšem musel Tay prosit. ROBERT si zjevně musel všimnout, že to mladšího upíra zajímá.* Byla nádherná..vypadala jako anděl. *Usmál se. Sám si pak vzpomněl na svou malou sestřičku. Jak jí vždy přistavoval stoličku ke kuchyňské lince.* Například Vánoční Springerle.. vždy jsem sestře kvůli nim připravoval kakao s malými marshmallows a šlehačkou, protože nám nechtěla pít k tomu čaj a kávu jí rodiče zakazovali. *Uchechtl se. Nestěžoval si na to, naopak jí to kakao dělal rád. Vždy si pak udělal i jedno pro sebe. Nyní by si ho mohl udělat jen v klasické formě a s příměsí krve.* Heh.. jiná doba. *Nadhodil, načež opět BOBA jemně pohladil prstem po hřbetě jeho ruky. Jako by ho chtěl uklidnit, ačkoliv to ve finále dělal pro své potěšení.* Škoda, že bych si nemohl dát s tebou. *Odpověděl mu, načež kývl.* Ano, Aless žije v Evropě s rodiči..je o deset let mladší, takže úplně na výběr nemá. *Nervózně se uchechtl.*
*Zvedl obočí nad tím, že BEN žije na lodi, znělo to... velmi lákavě.* Klidně bych se někdy stavil *nechal se slyšet.* A jen kotvíš, nebo ses i plavil? *zajímalo ho hned* Promiň, a ty? *zajímal se honem i o KIM, protože zmínila, že taky nemá zrovna nudný život, byl fakt zvědavý.* *Přemýšlel nad pracovní nabídkou, co se mu naskytla.* /Podle vzdělání a osobních zkušeností... To bude krapet problém./ *Školu má jen střední s maturitou a praxi, kterou by si mohl napsat do životopisu tak z dvacet let starou. Přesně před tolika lety se stal vlkodlakem... a pak se narodila Styra.* Safra, praxe? No... já dělal spíš jakože hodně brigády a ták, po celých státech... A nebylo to tak úplně tento... Ofiko víš. Ale zvířata mě mají fakt rády! a klidně udělám i nějakou tu manuální práci *pokoušel se z Bena vytáhnout, jak moc to bude vadit a zda ta nabídka furt ještě platí, nebo tam někoho, kdo před dvaceti lety rozjel dráhu profesionálního boxera, aby pak takřka ze dne na den vymizel jak ze světa boxu, tak i sociálního života, nechtějí, protože by jim připadal podezřelý. Ono bylo fakt těžké vysvětlovat svůj dosavadní styl života někomu, kdo nemá ani tušení, co se s ním a jeho rodinou dělo.* *Drbkal Mayu pokaždé, když se kolem něho ochomýtla a cítil se jako už dlouho ne. Jako kdyby byl... mezi přáteli. Sníh padal a medovina hřála v břiše, začínal ji docela cítit. Byl zvyklý na rum a změna je vždy pro tělo překvapení.* *Zvedl obočí nad tím, že je KIMBERLY zdravotní sestra. Doufal, že nebudou mít příležitost se potkat. Při tom, čím si vydělával, vídal lékaře a sestřičky až příliš často.* A kde pracuješ? *doufal, že na nějakém pediatrickém oddělení soukromé kliniky... a ne v nemocnici, nebo při výjezdu sanitky.* *Zastavili se u Santy, ale když KIM viděla tu frontu, tak si to rozmyslela. Gereta něco napadlo.* Počkej a co fotku jen tebe a stromku? *nabídl se a zamával telefonem v ruce, do kterého si ukládal BENOVO číslo. Natáhne ruku, aby si k němu Kim odložila nákup, co jistě nechtěla mít na fotce a šel hledat nejlepší místo, kde nebylo příliš mnoho lidí. Z mnohých zkušeností předem věděl, jak fotit ženy. Mírně odshora a nejlépe mnohokrát a z co nejvíce úhlů, aby si pak daná slečna fotky probrala a vybrala si jen jednu, maximálně dvě z padesáti, ani se neptal a konal.* Jednu i s BENEM? *navrhl*
Jo jsem v pohodě neboj..*Nat se usmála a políbila Valerii, pevně jí objala a pak se odtahla*..můžeme jit a koukat kolem..a možná tě maličko rozmazlím..ale taky..ráda bych tě jen držela a prostě si to tě tu užívala..*Nat drzela VALERIINU ruku a vedlaji přes* Můžu ti říct že tě miluji? *Nat se podívala na VALERII s klidným výrazem a procházela stánky s VALERII. U jednoho stanku se zastavila a to byl stánek s Elektronickými zapalovači, Nat hned jeden popadla a zaplatila než ho schovala* Pro Taylora..je to kuřák a zapalovače klasické mít nemůžeme z určitých důvodů..*Nat pokračovala dál*
Hele, tak ja vás oboch pozývam niekedy ku mne. Momentálne kotvím blízko pláže, ale v podstate bývam kdekoľvek mám chuť ráno vystúpiť. /Aj keď polícia nerada vidí že cestujem sem a tam./ *Vysvetlí zatiaľ a potom počúva, že Kim je vlastne v zdravotníctve. Ak keď podľa všetkého v tom pre ľudí. Zatiaľ čo on si chodí po večerných kurzoch aby sa vyučil aspoň na asistenta veterinárnej ordinácie.* No to máš v pohode. Ja kým som sa dostal do zoo, tak som toho vystriedal kopec. A tak to tá možno šupnú ku mne. Ja tam konkrétne robím úklid vybehov a občas asistujem u kŕmenia. *Vysvetlí aby si z toho nerobil ťažkú hlavu.* Prípadne, ak sa na to necítiš a hľadáš niečo v teple, tak mám ešte kontakt na pána Wonga, ktorý vedie večierku. *Ponuka mu ďalšiu možnosť. Foteniu sa nebráni. Je predsa pohľadný mladý chlap. Ak sa upraví. Nevyzerá ako bezdomovec.*
*Polibek Natalii oplatila s něhou sobě vlastní a přitiskla si ji k sobě, než se rozhodly dál prozkoumávat stánky.* Jenom malinko? Jak k tomu přijdu? *Poškádlila ji, ale naprosto s ní souhlasila. Nepotřebovala se nutně fotit, zkoušet všechno jídlo a pití v dohledu. Vlastně nesháněla nic konkrétního, spíš kdyby náhodou narazila na něco zajímavého. Otázka Nat ji trochu vyvedla z míry. Ona sama by to nejspíš tak brzo neřekla, jenže zároveň si uvědomovala, že Nat byla daleko zbrklejší, než ona sama.* Jistěže můžeš. *Usmála a na moment jejich ruce rozpojila, aby rusovlásce zastrčila pramen vlasů za ucho, než opět pokračovaly v prohlídce stánků. Zatímco Nat vybírala zapalovač pro Taylora, ona sama se porozhlédla v nabídce u stánku a na tváři se jí objevil pobavený úsměv, když si všimla zapalovače, který vypadal jako balíček karet. Přesně jak čekala, zapaloval se tak, že člověk odsunul eso na vrchu balíčku do vějířku, čímž odhalil zbytek karet. S úsměvem kývla na prodavače a koupila jak zapalovač, tak náhradní náplň. S tím kousek poodešly, aby zapalovač ukázala Nat.* Možná je to příliš optimistická myšlenka, a zdá se to jako naprosto zbytečný dárek pro čaroděje, ale… Myslím, že Matei to ocení, alespoň v momentě, kdy potřebuje splynout s civily. *Ukázala jí, jak se zapalovač aktivuje.* Je to strašná blbost, ale hrozně se mi to líbí. *Dodala. Zářila přitom jako sluníčko.* Poslyš, Nat. *Zastavila na chvílku.* Možná by se na to hodilo zeptat v trochu jiné situaci a možná je to úplně zbytečné a moc oficiální, ale… Stejně se zeptat chci a nechci to odkládat. *Malinko nervózně se pousmála, když ji chytla za ruce.* Chtěla bys být moje přítelkyně?
Ale když se ti líbí na tom záleží *Nat se usmála a poslouchala VALERII* je zajímavý..já si radši dám odstup..*Nat se zasmála a tváře se ji rozjasnily když jí držela za ruce. Po jejich slovech se Natalii rozevřely oči a ona jen zírala v šoku na mladou čarodějku před ní* Ty...chceš abychom spolu chodili oficiálně? *Nat se usmála od ucha k uchu a její zoubky vylezly z radosti, kterou prožívala* Jasně že chci Val! *Natalie ji objala a zvedla jí do náruče, protočila se s ní a začala se smát z radosti* A bude tvoje máma souhlasit že si tě ukradl Upír? *Zeptala se zvědavě a držela jí v rukou*
Určitě rádi přijdeme, viď, GERETE? *Usmála se na GERETA, když jim BEN navrhl návštěvu.* Já dělám na pohotovosti. Takže vlastně cokoli od rýmičky až po úrazy. *Vysvětlila, než opět nechala muže se bavit, zatímco kráčeli směrem k Santovi.* Myslím, že se toho zbytečně bojíš, GERETE. *Zavrtěla s úsměvem hlavou.* Nejhorší, co ti můžou říct, je ne. Jinak známý je hasič, teoreticky bych se mohla zeptat jeho, jestli někoho nehledají? *Navrhla, než se jim GERET nabídl focení.* To je vlastně moc fajn nápad. *Rozzářila se nad tím návrhem.* Klidně i tři, s takhle fajn společností se ráda nechám zvěčnit. Ale pokud by nevadilo, měla bych vás na fotce ráda oba, když už jsme se tady tak pěkně sešli. *Navrhla ještě, nechala si udělat pár fotek sama, i s BENEM a GERETEM, pak vytáhla svou zrcadlovku.* Ať máte taky nějaké hezké fotky z trhů. *Dodala s úsměvem a pokud oba souhlasili, vyfotila jim několik fotek kdekoli jen chtěli.* Tak, kam to bylo dál, stánky s masem? *Usmála se.*
No, pokud chceš i ty, samozřejmě. *Usmála se bělovláska, ale to už ji NAT svírala v náručí. Se smíchem ji objetí oplatila a přitulila se k ní.* Pokud si máma byla schopná zvyknout na to, že se po nocích tahám s o skoro dvě století starším čarodějem, věřím, že o pár let starší upírka budou spíš body k dobru. *Zasmála se.* Navíc, mamka je dost mladá a byť to nutně nejde ruku v ruce, celkem otevřená různým věcem. Jen prosím nekousat. *Zazubila se, než NAT políbila na tvář.* Můžeš mě postavit, rytířko. Ta noha taky potřebuje nějakou rehabilitaci, jinak už se na ni nepostavím nikdy. *Dodala se smíchem.*
Tím líp! *Nat položila Valerii na zem a hned jí jemně políbila ale pak se odtáhla.* Tak pojď..*Natalie šla knstanku s jídlem a usmála se na Valerii* výběr si něco a papaej..*Nat se na ní koukala než se opřela se o stánek. Nat se koukala pak do davu na moment a nachvilku se ztratila v myšlenkách. Přemýšlela jestli to všechno co se teď stalo nebylo náhodou sen. Vše bylo až moc dobré pro Mladou zrzku. Nat se po chvilce probrala a koukla se na Valerii*
*Val si ani neuvědomovala, že má hlad, dokud ji na to rusovláska neupozornila.* To je v pohodě, nemám zas takový hlad. *Jenže v tu chvíli jí zakručelo v břiše. Rozpačitě se začervenala.* Dobře, dobře, jdeme sehnat nějaké jídlo. *Omluvně zvedla ruce na obranu a porozhlédla se po stáncích. Chvíli přemýšlela nad ovocem, ale pak odněkud ucítila vůni pečených brambor.* Hádám, že tohle je dnešní volba. *Pokrčila s úsměvem rameny a s Nat zamířila ke stánku, ze kterého ta vůně vycházela. Prodávali tam různé druhy pečených brambor a bělovlasá čarodějka se nakonec rozhodla pro plněné pečené brambory se sýrem a slaninou, ke kterým byla i porce grilované zeleniny. Do jednoho z nich se zakousla a spokojeně uculila, i přesto, že si přitom trochu popálila jazyk.* Tohle je fakt skvělé… *Zamumlala s plnou pusou, ale dalšího komentování se zdržela, dokud nedojedla.* Nechybí ti to občas? Myslím jídlo.
Oo to Voní..a ano..chybí..ale co můžu tak nahradím krví..jako brownies ale místo vajíček přidám krev..funguje to stejně..*Nat Pokrčila rameny a otevřela pusu* Dej mi trochu zkusím to..*Elaine se naoila že své lahvičky s krví a koukla na jmelí co měla v kapse. Všimla si trojice TAYLORA, BOBA a SASHY. Elaine vytáhla jmelí a hodila ho po SASHOVI.* Huh? Co děláš? *Zeptala se Natalie Elaine* pomáhám vy se bavte dokud jsou ty trhy otevřené..pak jdem dom Nat okay? *oznámila Elaine a Natalie přikývla poslušně*
A jsi si jistá, že to můžeš? *Zeptala se starostlivě.* Nechci, aby ti bylo zle. Matei mi vždycky říkal, že upíří normální jídlo nesnesou… Že je jim po něm zle… *Zaváhala. Nechtěla, aby bylo Nat zle a aby měla případně problémy. Elaine zjevně její požadavek nezaslechla, byla si celkem jistá, že by jinak zasáhla, ale byla v tu chvíli příliš zaneprázdněná jmelím.* Nemám pravdu, Elaine..? *Oslovila ji s tím dotazem.*
*Miluje moře, lodě a plavby asi stejně, jako rozlehlé lesy, kopce spadaného listí a běh. I představa rybaření byla velmi lákavá, ale raději se na to teď neptal, když byli z předešlého hovoru více než jasné, že oba jeho noví známí zbožňují zvířata.* Hmmm, jo, jasně! *potvrdil znovu s úsměvem, že opravdu rád přijde a pokud se domluví všichni tři, nebo 4 ( i s Mayou), bude to jen super.* A jé, to máš... Asi docela těžkou práci *reagoval na KIM, že pracuje přímo na pohotovosti. No doufal, že se tam nikdy nesetkají.* Jo, to by mi nevadilo. /Naopak./ Ty výběhy určitě zvládnu *Odpověděl BENOVI. Manuální práce se opravdu nebojí a odjakživa je teplokrevný, prácí se navíc zahřeje a když se práce vykonává správnými technikami, je to lepší, než posilovna.* Na hasiče bych si netroufal *usmál se na KIM. Co věděl, je fakt těžké se jedním stát a mladí kluci vykonávají dobrovolné hasiče bez nároku na mzdu i pět let, než se stanou placenými. Trochu pochyboval, že mají málo dobrovolníků. Navíc, hasiči by rozhodně chtěli vidět jeho čistý trestní rejstřík... Bez toho se v ZOO snad obejdou.* Úsměv *zavelel a stiskl opakovaně spoušť. Pár fotek KIMBERLY s Mayou a pak i s BENEM, než poprosil někoho náhodného, aby vyfotil celou jejich skupinu. Objal oba své známé kolem ramen, když si stoupl suverénně doprostřed a zazubil se jak Superstar.* Jsi hodná... To je v pohodě *bránil se sólo fotkám, stejně neměl, komu by je ukázal.* Jo, to je dobrý nápad *smál se uvolněně. Asi si nic nekoupí, ale proč b s nemohl podívat. Bude koukat i okolo, kdyby se objevilo něco, o co b jeden, nebo druhý projevil zájem, aby to případně koupil za ně. Však jim oběma dluží... Jen pořád nevěděl co.* Nedá si ještě někdo něco? *Zajímal se nenápadně.*
Ako vravím, ste tam vítaný. Ale v týchto dňoch je tam od vody celkom chladno, takže odporúčam teplejšie oblečenie. /Povie niekto kto počas sneženia chodí len vo svetri./* Informuje ich a ďalej sa venuje spoločnému debatovaniu o práci. Potom si užíva fotenie až nakoniec po návšteve stánkov s mäsovými výrobkami sa rozlúčili a pádi domov.*
*Elaine si všimla Natalie a hned dostala deštníkem pohlave* Nesmíš..mazej *Natalie zakňučela a nalila se krve z lahvičky a zavrčela* No tak by mi bylo zle no! Chybí mi jídlo! *Stěžovala si Nat a objala Val* Jenom kousnout Valli!..Nebo kousnu tebe *Nat se zasmála a ponořila se do jejího krku*
Jak se to vezme, já jsem s ní spokojená. *Usmála se. I když se Geret focení ze začátku bránil, ke společné se přemluvit nechal, což ji upřímně potěšilo. Chtěla mít na tohle setkání nějaké vzpomínky. Ben se s nimi nakonec po chvíli rozloučil, takže zůstala s Geretem o samotě. U stánku s masem si koupila i nějaké sušené pro Mayu a jedním kouskem ji rovnou obdarovala.* Osobně bych si asi dala ještě něco k pití. Pokudmožno teplého. *Pousmála se.* Co třeba punč? *Navrhla, zatímco se procházeli mezi stánky.*
*Tiše se zasmála.* Ani náhodou, chérie. Pokud ti někdy bude blbě po party, ráda ti pomůžu, ale ne pokud ti bude blbě po jídle. *Vyplázla na ni jazyk a políbila ji na nos, než jí Nat zabořila obličej do krku.* A ráda bych ti připomněla, že pokud budeš kousat moc hluboko, bude ti blbě i z mojí krve. *Zachichotala se, přestože kousnutí od rusovlásky by se rozhodně nebránila. Zatímco dojídala, rozhlížela se, když její oči najednou padly na příliš známou postavu.* Podívejme, kdo tu je… *Uculila se a kývla hlavou směrem ke Geretovi s Kim.* Nezajdeme pozdravit našeho oblíbeného vlkodlaka? *Navrhla rošťácky.*
*Udělali několik fotek a dobře se u toho bavili, měl usměvavou náladu a proto bylo trochu překvapení, když se BEN začal loučit. *Hele chlape, pošlu ti ty dnešní fotky a domluvíme se! *Hulákal ještě za ním a mával. Bylo to super. Normálně se na tu práci začínal těšit. Objevila se jen malá obava z toho, jak na jeho pach budou reagovat jiné šelmy, ale to zatím nechával povzneseně být. Však s uvidí. Zůstali ještě u stánku s masem a Maya si vysloužila svou roztomilostí nové masíčko. Tím že s nimi byl i pejsej, Geret si zpočátku neuvědomil, že jsou už jen oni dva s KIM sami. Než by však stačil přemýšlet nad tím, zda by nebylo vhodné se též rozloučit, navrhla KIM punč a on rád souhlasil.* Jaký si dáš? *Zajímal se pozorně s úsměvem. Teprve když vyslovila přání, tak si sám objednal. Opět medovinu - klasiku.* Jak dlouho už na pohotovosti děláš? Nemáte občas nějaké zvláštní případy? Myslím jako perličky z práce... *Pokračoval v tématu a zároveň vyzvídal, zda se nedozví něco, co by bylo užitečné.*
*Nat ji dala pusu na krk a přikývla* Jo jo jo furt *Nat se usmála na ní a koukla směrem na vlkodlaka* Tak jo..Jdem! *Nat vzala Valeriibza ruku a zašla za GERETEM. Natalie jemně poklepala GERETOVO rameno* Ahoj chlupáči *Pozdravila ho a Objala Valerii kolem pasu* Dlouho jsme se neviděli!
*Společně se tedy vydaly za Geretem a jeho společnicí.* Koukám, že vlk samotář už je jenom vlk. *Zazubila se na něj i na Kim.* Ahoj Gerete. A dobrý den i vám, bohužel, vás jsem zatím neměla tu čest poznat. Valerie. *Usmála se a podala Kim ruku, jenže to už se k ní lísala modrooká borderka.* Mon dieu, ta je nádherná! Můžu si ji pohladit..? *Zeptala se, ale než jí Kim mohla odpovědět, fenka už k ní byla přimáčknutá jako by ji v životě nikdo nepodrbal.* No jo, no jo, nádherná holka jsi, to víš že jo. *Vrněla spokojeně, zatímco ji drbala.* Jak si užíváte trhy? *Zeptala se s úsměvem.*
Asi zkusím ten borůvkový. Trochu jsi mě nalákal tou medovinou. *Uculila se, jenže najednou se u nich objevil pár slečen, odhadem tak kolem dvaceti, a začaly se zdravit s Geretem. Jen pobaveně povytáhla obočí, ale nic neřekla.* Ahoj, já jsem Kim. A prosím tě, tykej mi, jsme na vánočních trzích, ne na pracovní schůzce. *Zazubila se.* A jasně že můžeš. Každé podrbání navíc je super. *Usmála se, pak jí pohled padl na rusovlásku.* Tebe si matně pamatuju z té party v Pandemoniu, bohužel jsem nezachytila jméno. *Usmála se na ní mile a podala jí ruku.* Kim. *Musela se usmát, oběma slečnám to spolu moc slušelo.*
Vážně? Tak super! *Těšilo jej, že chce ochutnat něco jen proto, že to měl předtím i on. Se samozřejmostí za oba zaplatil a už už se natahoval po cigárech, že by se u slečny dovolil si jeden zapálit, když mu někdo nečekaně poklepal na rameno. Nemít v ruce horkou medovinu a vedle sebe dívku, kterou by mohl nedopatřením a rychlým pohybem tou medovinou popálit, mohlo to dopadnout docela nepěkně. Jeho naučené reflexy fungují takřka podvědomě a když mu v minulosti někdo klepal na rameno, obvykle to znamenalo výzvu k tomu, aby, se otočil a čelil něčí pěsti. Podvědomě přikročil bradu k hrudi a viditelně se napjal když se otočil k někomu, koho nečekal. JEDINÉ dvě osoby, které v New Yorku stačil osobně poznat se vesele bavily tímto pro něj nečekaným setkáním a ještě jej oslovovaly narážkami na jeho vlkodlačí původ. No radost...* No... A-hój *snažil se uvolnit, ale cítil v krku náhlý knedlík. Přímo před ním stala Natálie s Val, které to velmi slušelo a ani to nemělo co dělat s tím, co měla na sobě, protože by mohla mít klidně pytel od brambor a on by si ani nevšiml. Její tvář byla vše, čeho si na ní všímal. Byla stejně krásná jako si ji pamatoval.* *Než by je stačil představit, zvládly to holky samy. Cítil se kdoví proč jak idiot... Možná za to mohla skutečnost, že ho Valérie potkala s jinou dívkou a vypadala, jako kdyby jí to absolutně nevadilo. Ne že by mělo proč, klidně by to vysvětlil, ale měl takový nevysvětlitelný pocit, že by jí to nezajímalo a ne proto, že by byla tímto jeho chováním uražená. Možná s tím měla i co dělat ruka Nat kolem jejího pasu, než se Val shýbla k pejskovi, aby ho pohladila a Kim se obrátila k Nat, že ji odněkud zná, cítil se, jako kdyby mu na hlavu někdo vylil kyblík ledové vody, nebo mu provedl lobotomii.* Jo, tohle je Natálie. *Sebral konečně iniciativu, aby alespoň Nat teda představil, třebaže ji z toho baru vlastně znal všehovšudy jen 5 minut.* S Valérií jsou nejlepší kamarádky *dodal to jediné, co asi tak o Nat mohl říct, protože dál o ní věděl jen to, že je upír a nesnáší vlkodlaky jako je on...* Jo, fajn *odpověděl na otázku trochu suše.* Jak vy? *Vrátil a přemýšlel jak co nejrychleji hovor ukončit.*
Heh..kdyby kamarádky..a jak si mě pamatuješ Kim?....roztomilý pejsek..*Nat se usmála a Elaine stála za ní. Natalie pohladila pejska Kimberly a koukla na ní. /Jestli vytahne ten trapas../ Pomyslela si Nat a zacervenala se na vzpomínku.* Copak tu děláte? *Zeptala se zvědavě GERETA a koukla na něj*
*Zasměje se.* Ta tolik péče nepotřebuje. Mám náročnější rostliny.* Zazubí se a pak pokýve hlavou.* Ale šerm bychom mohli zopakovat.* Řekne a pak se pousměje.* To ano, ale za tohle by ti dala pěstí. Po dětech pak byla silnější a ženská od rány. Vedla hostinec a její facky se báli i vojáci.* Zasměje se. Pak ho poslouchá a pokýve hlavou.* To zní velice pěkně.* Zazubí se a pomalu se začne posouvat o několik stánků dál. Tam jsou skleněné ozdoby a barevné řetězy. * To je opravdu škoda, ale dnes už ten med není ono a tady se nedá se ten správný sehnat. Takže budu muset pátrat a najít recept mojí matky.* Zasměje se a pak poslouchá.* Ah, dobrá.* Usměje se nevině a je na něm vidět, že má něco v plánu.* Hmm... Chtělo by to kávu.* Usměje se. Cítí jak ho Tay hladí na ruce a popravdě si to užívá. Pak si všimne KIM. Mávne na ni, aby ji pozdravil, teda pokud si ho všimla, protože se zdá, že má společnost.*
*Pobaveně si připomněla její tančení na stole, ale bylo jí naprosto jasné, že kdyby byla v jejím věku, nejen, rozhodně by si nepřála, aby tohle někdo vytahoval.* Jen v dobrém, Nat. Byla to dobrá party. *Zasmála se, ale dál to nerozváděla. V tu chvíli si totiž všimla, že na ni zamával Bob, tak mu zamávání s úsměvem vrátila.* Pokud mě na moment omluvíte, skočím pozdravit, budu hned zpátky. *Omluvila se a zamířila za Robertem a Taylorem.* Ahoj Bobe, Taylore, Sasho, ráda vás všechny zase vidím. *Usmála se a naklonila se k Bobovi, aby ho objala, přitom ztlumila hlas, aby ji slyšel jen on.* Díky za to Pandemonium a taky za bezpečnostní tip, myslím, že mi to ušetřilo jedno nebo dvě encanta. *Šeptla, než se poodtáhla.* Jste v pohodě po té svatbě? *Optala se tentokrát i Taylora.* Myslím, vy dva a David.
Všiml jsem si. Kupodivu je stále živá, i když jí občas zapomenu zalít. *Přiznal se s pobaveným uchechtnutím. Nikdy nebyl přímo ukázkový pečovatel o rostliny, pořád však nebyl horší jak jeho otec. To už byla jiná. Tay se jednou vsadil, že mu umře i nějaký sukulent. Později od sestry zjistil, že vyhrál, tudíž mu máma musela poslat jeho výhru – její vlastní recept na Vánoční Springerle. Vždy je mívala tak dobré, ale on nevěděl díky čemu. Doteď ten spis surovin měl.* Měli bychom, když to budu flákat, nikdy se to nenaučím. *Kývl. Mohl se zeptat i někoho staršího z vily, ale to pokládal za poslední možnost. Pro sebe si pak při zmínce pěsti sykl.* /Jajks./ *Pomyslel si.* Jistě..doteď jsem každý rok i od doby, co mě přeměnili, na Vánoce kakao pil, abych tu tradici ctil. Jen tedy ochuzené o marshmallows a s velkým množstvím krve. *Dostal ze sebe. Když na to tak vzpomínal, měl znovu na kakao chuť. Nejraději by si dal to, o němž před chvílí ROBERTOVI vyprávěl.* /Už to nebude ono./ *Proběhlo mu hlavou.* Tak snad se ti to podaří. *Usmál se na něj. Poté se rozhlédl po trzích, tudíž o BOBŮV úsměv přišel.* Dal bych si další horkou čokoládu. *Prohodil, když byla zmíněná káva. Sasha za nimi se mezitím probral, když si všiml, že proti němu letí jmelí. Tak tak jej chytil předtím, než by jej stačilo plesknout přes ksicht. Rychle se pak rozhlédl, aby zjistil, kdo si dovolil to po něm hodit. Když poté zjistil, že to byla Elaine, zamával jí s úsměvem nazpět, načet na rostlinu ve svých rukou kouknul, uvažujíce chvíli, proč ji obdržel. Nakonec mu to však došlo, a tak natáhl ruku, dávajíce jmelí přímo nad ROBERTA s Tayem.* Tak šup, vy dvě hrdličky, máte nad sebou jmelí. *Zazubil se na ně. To si Tay však všiml příchozí KIM, tudíž jej jednoduše odbyl mávnutím ruky. * Ahoj, Kim. *Usmál se na ni. Sasha si ovšem stále stál za svým, proto Kim jen mávl, vyčkávajíce, až řekne, co má na srdci.* Ano. Proč bychom nebyli v pohodě? I když, myslím, že ty jsi totálně vypl, Lieber. *Otočil se Tay na BOBA.* Jsem krapet netrpělivý. Takže si pohni, drahá..a vy dva taky. Tak šuuup! *Dovolil si popohnat jak KIM, tak i ty dvě hrdličky.*
*Spokojeně drbala borderku, zatímco se ostatní bavili s Kim a sama věnovala úsměv Geretovi. Nad otázkou Nat ji něžně dloubla loktem do žeber.* To není zrovna nejvhodnější otázka. *Pokárala ji jemně, ale to už se Kim zdravila s Robertem a lehce překvapeně se zamračila.* Není ta holka tak náhodou civil..? Co dělala v Pandemoniu..? *Zeptala se Nat zmateně.* /Buď má sakra štěstí na kamarády Podsvěťany, nebo má Zrak./ *Ona sama sice neplánovala to nijak vyšetřovat, ale poněkud ji to překvapilo.* Jak se máš, Gerete? *Optala se jej mile místo toho a nabídla mu objetí, zatímco druhou rukou držela borderku.* Koukám, žes sbalil hned dvě krásné slečny.
To je pravda Val...Že by Geret si někoho našel?..*Nat se zasmála a držela Valerii blízko sebe* Není jediný..ale tak to je super! Jsem za tebe ráda! *Oznámila Nat a Elaine se koukla na čas* ..Nat musíme jít..Těšilo mě Val *Natalie se koukla na Val a objala jí* brzy se uvidíme okay?..*Jemně jí políbila na rty a po chvilce byla odtrhnuta Elaine* Ale no tak! *Elaine zamávala GERETOVI a VALERII než zmizely obě dvě z dohledu*
*Když NATÁLIE chválila psa, jak je "roztomilý", nedokázal se zbavit dojmu, že to bylo sarkasticky adresováno jemu i když byl její pohled namířen na Mayu. Za zády Natálie stála, jako její stín -Elaine. Přítomnost starší upírky, která neměla na práci nic než peskovat tu mladší mu připadala asi tak, jako kdyby byla Natálie nekompetentní a nezpůsobilá pohybovat se sama. Vcelku dost El litoval, on by to dělat asi nedokázal. Jeho taky za ručičku nikdo netahal a pokud není Nat zodpovědná teď, nemyslel si, že by roky buzerace cokoliv změnily. Člověk má sebeuvědomění a zodpovědnost buď v sobě, nebo ji nemá. Ale mohl se mýlit.* /Třeba to takhle El vyhovuje... Možná si tím kompenzuje mateřství./ Elaine *Oslovil starší upírku a sklonil uctivě hlavu v pozdrav, protože i když si nebyli oficiálně představeni, on její jméno znal a slušnost mu nedovolovala dívku ignorovat. Už tak ji Val s Nat braly za samozřejmost a ani ji nepředstavily Kim i když byla hned za nimi* To nic *reagoval na to, když Val podotkla k Nat, že její otázka není vhodná, chystal se odpovědět, ale v tu chvíli Kim na někoho zamávala a v rychlosti jej tam nechala samotného. Stačil jen němě natáhnout ruku, aby do ní KIM pokud chtěla, tak vložila vodítko Mayi, že ji opět pohlídá. Protože ji Val tou dobou drbala.* *Opětoval maličko ztuhle Valériino objetí a pokusil se opětovat úsměv. Val se takřka okamžitě pozastavila nad tím s kým se šla KIM pozdravit... On o Pandemoniu nevěděl zhola nic, tak jen čekal až bude opět osloven, aby tak odpověděl rovnou na tři otázky týkající se jeho osoby.* Potkali jsme se tady. Náhoda... *Pokrčil laxně rameny. Hodlal ignorovat veškeré narážky na možný vztah mezi ním a KIM ke které cítil právě teď nic, než vřelé přátelství.* Netušil jsem že vy dvě... *dovolil si být teď pro změnu krapet netaktní on. Před týdnem o Nat nepadlo mezi ním a Valérií ani slovo na toto téma, ale to nic neznamenalo.* *Musel si sám připomenout, že to byl on, kdo měl problém s Val věkem a hlavou mu opět zněla i její slova o tom, že s ním vlastně nic mít ani nechtěla.* Můžu vás tři na něco pozvat? *navrhl, páč stáli pořád defacto před tím stánkem, kde kupovali medovinu s KAT kterou měl stále v ruce a automaticky zahrnul do pozvání i Elaine. Okázale tak přešel to, že je za jeho domnělý vztah s KIM Natálie ráda i to, jak pak VALÉRII na rozloučení políbila, když odklonil na moment zrak Asi ve stejný moment kdy zval na pití, se podívala Elaine na hodinky a poněkud diskomfortní rozhovor byl asi u konce.*
Je to věc temné magie. Stačí ji málo. Celkově je tento typ magie snadný. Dělá nás silnějšími, ale má... vedlejší přínaky bych řekl.* Poví, ale je vidět, že víc to specifikovat nechce. Sám ty příznaky dokonale skrývá.* Pravda. Tentokrát si vezmu meč a zkusíme souboj..* Řekne a přemýšlí, zda má nějaký, který není prokletý nebo jedovatý. Pak se podívá na SASHU a posléze nad sebe. Tuhle tradici zná. Byla od jeho předků. Jeho vnitřní tradice bojovali s tím, že by neměl. Takže se dívá na TAYE a radši uhasí cigaretu a schová ji. Je rád za KIM, která přišla.* Ah, Ahoj.* Pozdraví ji.* To byla maličkost.... eh, kdo se prokecl? Protože tohle je jedna z mála věcí z DOHOD, co uznávám jako inteligentní.* Řekne vážně. Pak se uchechtne.* Dobrý, kletba ze mě opadla a se sestrou se radši nebavím a ona semnou. Stejně je doma, protože si ji otec zavolal.* Ušklíbne se.* No a já a David... David žije s Triss. My dva se zrovna dvakrát nemusíme.* Řekne popravdě a snaží se ignorovat SASHU, jmelí a to všechno. Pak se na něj ovšem zamračí. Pustí Taye a udá kolem nich dvou velice silnou iluzi, takže to vypadá, že tam nejsou. Chytne TAYE za tváře.* Promiň, ale duch mé matky by mě asi proklel, kdyby zjistila, že nedržím tradice.* Prohlásí a políbí ho na rty. Jde však jen o letmí polibek a ne takový jako na svatbě. Pak udělá krok zpět a iluzi zruší.*
*Nad Bobovým komentářem si povzdechla, ale přikývla.* Nebudeš tomu věřit, ale po těch pár týdnech jejich existenci chápu. Pro můj klid v duši řekněme, že to bylo kombinované úsilí hned několika Podsvěťanů a nechci problémy ani pro jednoho z nich. *Mohla sice říct, že hlavní informaci dostala od víly, jakožto od někoho, koho Dohody nevážou, ale raději si tuhle informaci nechala pro sebe.* Stejně jako pro vás. A pro tvůj, živé duši jsem o tom neřekla. Tedy, kromě Podsvěťanů v mém nejužším kruhu. Chtěla jsem ti jen poděkovat. A omluvit se za to chmatání na uši, tehdy jsem to nevěděla, teď vím a upřímně mě to mrzí. *Pousmála se provinile, pak se obrátila k Taylorovi.* Do detailů zacházet nebudu, nemůžu. Ale všimla jsem si, že na svatbě nebyl Sasha, zbytek jsem se dozvěděla později. Jsem ráda, že jste oba v pořádku. Respektivě všichni čtyři. *Dodala s ohledem na Sashu a Davida a na Taylora se usmála.* Nebudu vás dál rušit, máte toho dost. Mějte se a krásné svátky. *Usmála se na ně. Iluze ji zachytila trochu nepřipravenou, ale rozhodla se to nekomentovat a neřešit.* Taky se měj, Sasho, krásné svátky. *Usmála sei na druhého upíra a zamířila zpět za svou původní skupinkou.*
*Než mohla dostat jakoukoli odpověď na svou otázku, Nat s Elaine byly na odchodu. Tak si jen povzdechla a usmála se, s oběma dívkami se rozloučila a objetí tentokrát věnovala i Elaine.* Mějte se, vy dvě, brzy se uvidíme! *S tím se otočila zpět ke Geretovi a omluvně se na něj usmála.* Nic jsem tím nemyslela, jen tě škádlím. Upřímně bych ti to přála, vypadá mile, z toho mála, co jsem mohla vidět. /I když, pokud je opravdu civil, jaký by byl pro ni vztah s vlkodlakem..?/ *Pomyslela si.* To s Nat je poměrně čerstvá záležitost. *Vysvětlila, zatímco si pohrávala s přívěskem a v druhé ruce svírala zbytek punče s krví.* Jsi moc milý, Gerete, ale nic si nedám, děkuju. Mám ještě zbytek tohohle. *Pozvedla kelímek na vysvětlenou.* Nechtěla jsem rušit, jen pozdravit, když jsme se od toho karaoke neviděli a stejně mám ve finále pocit, že jsem tady trochu nevhod. *Usmála se trochu smutně a podrbala fenku za ušima. Ta se na ní dívala těma krásnýma modrýma očima a Valerie jen s námahou překonávala touhu se k ní schoulit a zabořit jí obličej do nádherné tříbarevné srsti.* Jak se máš, Gerete? Ale upřímně.
*Na slova vázající se ještě k magické květině, co měl v pokoji, mlčky kývl. Téma jejich konverzace se totiž opět změnilo. Už teď se na další trénink těšil. Jistě, nějak se snažil trénovat sám, ale nakonec..bez mentora se nepohne nikam.* Dobře. *Usměje se na ČARODĚJE zvesela. Nad tím polibkem pod jmelím pak vskutku zapřemýšlel, než-li by však něco stačil udělat, byla u nich KIM. Sashu tedy aspoň prozatím odbyl, aby se dívce mohl věnovat. Nechal ji nejprve vyřešit si své s ROBERTEM a vyjádřil se až, když se jej to začalo týkat.* Nebyl..byl tam se mnou někdo jiný. *Řekl, přičemž si vzpomněl na svatbu a její průběh. Rozhodně by tam radši byl se Sashou. Ten si to ovšem lehce pokadil. Nu což, nyní oba věděli moc dobře, že se radši budou držet navzájem, aby nehrozil další výlet s Dragosem jako doprovodem. Už už se nato chystal s dívkou rozloučit, v tom jej ovšem zaskočil ROBERT. Podíval se mu krátce do očí, než ty své přivřel, když pocítil rty ČARODĚJE na těch svých. Tomu letmému polibku by i vyšel vstříc, kdyby se však Bob nestihl odtáhnout.* No joo, tobě taky. Papaaa! *Zamával KIM Sasha, načež se rozhlédl po trzích. Tay tedy využil toho, že se nedívá ani jeho doprovod, aby pro změnu on, mohl BOBA chytit za tváře a znovu jej políbit. Narozdíl od předchozího, dal do svého trochu víc citu i vášně. I tak byl na něj docela krátký, ačkoliv rozhodně trval déle než ten, co inicioval BOB.* Aspoň pořádně, ne? *Nadhodil, načež věnoval pozornost Sashovi.* A ty už to dej dolů.
*Nevěděl, co víc říct. Slyšet ji říkat že by byla ráda, kdyby byl s jinou hovořila asi víc, než jasně. Nechtěl být netaktní.* Jo, je velmi milá *souhlasil tedy tiše a otáčel medovinou v kelímku, než ji pak naráz vypil.* To nic, nedlužíš mi žádné vysvětlení... *chtěl ji však přerušit hlavně kvůli sobě i když by si to nikdy nepřiznal*. V pořádku, jsem rád, že jsem tě viděl *dodal upřímně.* /Nevhod.../ *v mysli zavrtěl hlavou.* /Kéž by.../ Upřímně? *uchechtl se trochu posměšně. Co o něm vlastně věděla... a co věděl on o ní... Znali se velmi krátce, potkali se před týdnem a mnoho si o sobě neřekli. On jí o sobě neřekl vlastně vůbec nic. To že na ni od té doby myslel byl čistě jeho problém.* ...asi úplně stejně, jako minulý týden *řekl napřímo a jeho pohled do jejích očí byl maličko tvrdý. Co zbývalo, než se obrnit.* Rád jsem tě viděl* dodal už trochu víc nahlas, protože se KIM vrátila.* Tak třeba zase někdy *Rozloučil se spěšně a nedával moc možností, aby na to VALÉRIE reagovala. S Mayou udělal pár kroků, aby KIM musela s ním a pak se na ni otočil, aby jí vrátil vodítko a rovněž se rozloučil. Trochu v jiném duchu. Na jeho tváři se opět objevil vlídný úsměv* Moc rád jsem tě poznal. Můžu si vzít tvoje číslo, abych ti poslal ty fotky a domluvíme se na příště k Benovi? *optal se s upřímným zájmem.*
*Byť v duchu doufala, že by z něj mohla něco dostat, jeho reakce byla více než výmluvná a ona nehodlala opakovat chybu z jejich prvního setkání tím, že by se mu hrabala v hlavě.* Chápu. *Hlesla a uhnula pohledem, než naposledy podrbala borderku za ušima.* I já tebe. Krásné svátky… Tobě taky, Kim, měj se. *Mávla ještě na blondýnku s úsměvem, než poněkud rozčarovaně zamířila vyzvednout pár věcí ve stáncích a pak domů. Jak krásně tenhle večer začal a probíhal, teď z něj zbylo jen cosi s nahořklou pachutí, u čeho doufala, že se jí to povede vytěsnit, ale byla si zároveň vědomá toho, že realističtější scénář je, že se tím bude minimálně do konce víkendu užírat. Nic z toho však neřekla a zmizela rychleji, než by si mohl Geret čehokoli všimnout.*
*Bob ji poslouchá a musí se zasmát.* Věř že ne. Mě trvalo sto let pochopit všechny rasy a sepsal jsem i bestiář. Mám dojem, že teď ho mají v jednom muzeu a snaží se ho rozluštit.* Uchechtne se. Pak mu však úsměv zmizí.* No spíše se nesmí zírat a sahat bez dovolení je už jiný level. Je to jako když se někdo narodí se třetím prsem, taky je neslušné zírat.* Poví ji a pak je trochu zmatený. Neví, proč by neměl být v pořádku. Však je mu osmset let a na hlavu nespadl poprvé. Pak jen na rozloučenou zamává. Je dál zmaten. Když ho pak políbí Tay, tak mu polibek automaticky oplácí a uvnitř něj se objeví to nutkání si ho k sobě přitisknout blíž. To však ale neudělá a on se jen lehce usměje. Je zmaten a uvnitř něj je panika.* Musím jít.* Prohlásí a otočí se na patě a jde. Akorát jeho rudé uši jsou vidět. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a zmizí domů, kde se zamkne v pokoji a rozhodne se přemýšlet a jít na to logicky. Proč ho Tay tak políbil.*
Nápodobně, Valérie, měj se hezky! *Mávla s úsměvem za odcházející dívkou, než se otočila ke Geretovi. Ptát se nechtěla, netušila, jak se znali, ani odkud a, koneckonců, houby jí do toho bylo. Nemohla si však nevšimnout, že dívka i přes svůj perfektní úsměv působila při odchodu poněkud smutně.* Díky. *Usmála se na Gereta a převzala si od něj vodítko.* I já tebe, byl to moc příjemný večer. A jasně. *Usmála se a vytáhla si telefon, aby si vyměnili čísla. Když se tak stalo, rovněž se s ním rozloučila a zamířila k domovu.*
*ROBERTA políbil už jen proto, že byl nespokojený s tím, co přišlo z jeho strany. Bylo to málo..nebo byl Tay až moc nenasytný. Těžko říct, rozhodně to prostě nechtěl nechat jen tak. Na druhou stranu to až moc neprotahoval, aby to nebylo pro BOBA nějak nepříjemné. Proč by taky jinak předtím do toho polibku nedal aspoň kousek citu? Taye to možná trošičku rozesmutnilo. Možná to byl další z důvodů, proč se rozhodl iniciovat další polibek.* Dobře? *Naklonil lehce hlavu na stranu, během čehož pozoroval, jak BOB odchází. Když si pak všiml i růžových uší, uchechtl se, načež kebulí rovnou jemně zavrtěl.* Fakt rozkošný. *Pronesl, načež se otočil na Sashu. Ještě sám s ním si trhy prošel, nakoupil nějaké dárky k Vánocům a nakonec společně s ním zmizel zpět do vily.*
*Aj napriek tomu, že jeden večer na Vianočných trhoch sa ukončil, to neznamená, že mesto New York nečaká ešte niekoľko týždňov na trhovisku. Stánky a ozdoby sú tak dostupné až do konca mesiaca. Každý si tak môže prísť na medovinu, vianočné víno, alebo len obzrieť výzdobu v stromoch Central Parku.*
*Silnice při okružní jízdě po Manhattanu, která momentálně zněla prázdnotou, byla vcelku poklidná. Byl večer, a zrovna zatáčka, do které se řítilo černé auto byla i za dne nepřehledná právě proto, jak byla ostrá. Ovšem, auto jelo až moc rychle na to, aby mohl řidič strhnout volant. Ozvalo se sice pískání brzd, jak se pokoušel dotyčný za volantem zastavit, a auto se skutečně otočilo o 45 stupnů, ovšem, to bylo vše. Pak už i v tak rychlosti narazilo do svodidel. Pak vše utichlo. Jen noční oblohu ozářil plamen, jež šlehal ze zadní části auta. Řidič, Dominic, seděl za volantem, v lehkém bezvědomí, aniž by si nějak uvědomil, co se děje, o co jde, co se stalo. Tedy, pro tento moment.*
*Inocenc nemohl spát, byl pořád trochu nesvůj z informací od Alessandry. To byl také důvod, proč se někdy kolem třetí ráno zvedl a vyšel ze svého bytu a šel se projít po Manhattanu. Procházel neobvykle tichou ulicí, která byla za denního světla jednou z nejranějších lokalit v celém New Yorku. Takhle brzo ráno zde potkal jen pár ztracených duší jako on. Zatočil zrovna za roh, když uslyšel skřípění brzd a ránu. Rozběhl se za zdrojem zvuku a brzy se před ním rozprostřel hrůzný pohled na hořící auto zdemolované nárazem. Rozběhl se k němu, nikdo jiný nebyl v dohledu. Při bližším pohledu mu přišlo auto povědomé, podíval se na poznávání značku a krve by se v něm nedořezal. Bylo to Dominicovo auto. Přiřítil se ke dveřím a uviděl svého milence v bezvědomí s hlavou na volantu. Oheň začal ozehávat zadní sedačku.* Dominicu! *Zakřičel zoufale a snažil se otevřít dveře.*
*Dominic jen něco zamručel. Byl omámený, hlasy slyšel až jenom z dálky, ale i tak se přeci jen tak nějak zmohl na tiché* Pomoc. *To bylo vše. Nebyl moc schopen se momentálně pohnout, pořád byl ještě omámený z nárazu, z toho, co se stalo, nevnímal skoro vůbec, byl rád, že ze sebe dostal jen pár hlásek. Adrenalin, pokud se tedy měl vůbec dostavit, byl přehlušený silou nárazu.*
*Inocenc se vykašlal na všechnu opatrnost a silou své mysli vytrhl dveře z pantů a odhodila je na zem. Okamžitě se vrhl k Dominicovi.* Dominicu? Dome? *Šeptal. Nebo křičel? Nebyl si jistý. Tak jako tak odřízl pás a upíra vytáhl z plamenů. Ukryl je to iluze a zatáhl do stínu. Teď bude lepší, když je nikdo neuvidí. Muž měl ránu na hlavě a byl v bezvědomí, ale jinak vypadal v pořádku.* Dome, no tak prober se prosím. *Prosil a hladil ho přitom po tváři*. No tak, zlato, otevři oči.
*Jakmile se octli v nějaké provizorně bezpečné vzdálenosti, ticho prořízl výbuch. Kapaliny v autě se spojily s ohněm a následovala exploze. Ten zvuk ale probral upíra. Vyskočil do sedu a vykulil oči, ovšem následně na to toho litoval, jelikož se ozvala bolest hlavy.* Kurva, co se... co se... *Nejenom, že byl omámený z nárazu, byl i celý rozbitý pro to, že v baru kde byl předtím se v jeho pití octli drogy. To Dom ale nevěděl, jak by taky mohl.*
Dome? *Inocenc málem vylétl z kůže a prudce ucukl, když se auto rozletělo na kousky a upír vystřelil do sedu. Byli skryti pod férovou iluzí, takže civilové viděli jenom hořící auto. Plameny je hřáli na kůži, ale nepálily.* Dominicu, zlato, to jsem já. Jsi v pořádku? *V jeho hlase zaznívala úzkost a stále hladil upíral po tváři a vlasech.*
*Upír se téměř okamžitě opět svezl, a jeho hlava mu padla Inocencovi do klína. Po chvilce ale zamžoural očima, podívals e do těch férových a odkašlal si.* Inie, Inie, co se...potřebuju krev. *Hlesl. V té situaci si alespoň tak nějak uvědomoval, že to, co teď potřebuje, je krev, aby se vyléčil o něco rychleji. Ovšem, vše, co měl, vybouchlo společně s autem. Dominic se pokusil vyhrabat na nohy, ovšem okamžitě spadl. Když se podíval na svou nohu, pokřivenou do nepřirozeného úhlu, tak zanadával. Ani ne po chvilce na to u krajnice zastavilo ještě jedno auta, ze kterého vystoupila mladá žena. Upír se na ni ihned otočil, a aniž by přemýšlel, tak se mu vysunuli špičáky.* Krev, potřebuju...krev...
Tak na to zapomeň, brouku. *Zavelel přísně Inocenc, když si všiml, jak lačně se dívá na ubohou nic netušící ženu. Dominic byl tak zraněný, že by se nemusel ovládnout. Proto se přesunul k jeho noze a zkušenými pohyby ji narovnal, pokud upír vykřikl bolestí, kazatel na to nereagoval. Zažil už dost těžkých situacích a byl zvyklý v takových chvílích jednat chladně a bez emocí.* Pojď, musíme ke mně. *Popadl ho v za ruku a přehodil si ji přes ramena. Postavil ho na nohy. Byl si moc dobře vědom toho, že se Domovy instinkty smrskly na zvířecí pudy, proto musel dávat dobrý pozor na všechny okolo, aby se na nevrhl. Díky bohu v tomhle stavu by ho dokázal Inocenc udržet. Přesto to stejně nechtěl riskovat, dotkl se Dominicova čela a použil svou moc. Byla to taková iluze nahrána rovnou do mozku. Prakticky ho vypnul, ale jeho společník je pořád schopný chodit a poslouchat ho.* Musíš chvíli vydržet. *Pomalým kulhavým krokem se vydali k férově bytu. Cesta byla nekonečná, ale nakonec si mohl Inocenc oddychnout, když mohl vytáhnout klíče od bytu v sedmém patře a vtáhnout do něj zraněného upíra. Posadil ho na gauč a stále ho nechal v zhypnotizovaném stavu. Došel k lednici a vyndal z ní sáčky s krví. Teď nedávno měl takové nenadálé tušení, že by si ji měl opatřit. Snad ještě nikdy nebyl takhle rád, že tyhle tušení vždycky poslouchá. Vzal několik sáčku a donesl je apatickému upírovi. Znovu se dotkl jeho čela a vrátil ho do reality.* Na. *Podal mu první sáček.*
*Dominic se féra jen tak tak držel, tiskl se k němu, jednu ruku mu dal kolem pasu a sám pak šel, sice měl pořád vše v mlze, ale čím dál šli, tak tím více vnímal. Když pak usedl na pohovku v obýváku v bytě Inieho,m tak už tak nějak vnímal o to víc. Hned ale, jakmile mu podal sáček s krví, se po něm upír natáhl a ihned začal pít. Spokojeně přitom zavřel oči, doufal, že mu bude zase lépe. Možná že tak se i rychleji vyplaví drogy z jeho těla. Nakonec se podíval na Inieho.* Děkuju. *Hlesl tiše upír.*
Nemáš zač. *Usmál se na něj Inocenc, ale starostlivě ho pozoroval.* Jak ti je? Co se stalo? *Ptal se a rovnou podal upírovi další váček s krví. Miloval svoje tušení, dnes víc, než kdy jindy. Kdyby tu krev neměl, nemuselo to pro někoho dopadnout dobře. Buď pro Dominica a nebo pro jednoho z kolem jdoucích. Posadil se na gauč. V ruce připravený třetí sáček.*
*Dominic se natáhl po dalším sáčku, děkovně kývl hlavou a pak si jemně promnul rukou tvář.* Já nevím, byl jsem v baru, kde jsem něco...ehm...řešil...s...klienty, a tak nějak se jim to nelíbilo, asi mě museli zdrogovat, pak jsme se vyboural. Eh asi už vím, ale nedokážu to dostat přes ústa, protože ...jsem ještě mimo, já se k tomu dostanu. *Hlesl tiše a pak se zaklonil, zapřel si hlavu o sedačku a odfrkl si.* Sakra, škoda ale toho auta. *Pronesl v úvaze pak Domi.*
Omluv mě, ale nedokážu sdílet tvůj smutek nad ztrátou auta. Nesnáším ty pekelné stroje. *Pronesl Inie, ale na tváři mu hrál nesmělý úsměv. Díval se na Dominica a byl neskutečně rád, že ho stihl vytáhnout včas. Pohladil ho po vlasech a přisunul se k němu blíž. Jednou rukou ho objal.* Nespěchej, nech paměť, ať si vzpomene. Pořád jsi otřesený. Bude ti ta krev stačit? *Zeptal se starostlivě, když viděl, jak v něm zmizel skoro celý třetí sáček.*
*Nad jeho poznámkou se upír jen lehce usmál a pak nad tím jemně mávl rukou.* To nic, Inie. *Hlesl tiše. Když se pak přisunul k němu, tak mu odevzdaně opřel hlavu o hrudník a tiše zavrněl.* Budu dobrej, tohle mi zatím stačí, snad, ale za chvilku asi ocením další. *Hlesl tiše a pak zavřel oči, přičemž se ještě více přitulil k férovi.* No, ale...asi masakr.* Pronesl tiše a pak se zlehka zasmál.*
*Inocenc se uvelebil na gauči opřený o opěrku, Dominic mu ležel na hrudi a on ještě pevně objal. Hladil ho na rukou a ve vlasech, užíval si jeho blízkost i bez jiných intimností. Leželi takhle dlouho a jemu v hlavě běhaly myšlenky jako zběsilé. Stačilo málo a Dom už by nežil. Kdyby přišel o pár minut dýl, kdyby vůbec nešel na procházku. Samé kdyby, kdyby. Naštěstí se nic z toho nestalo, ale ani to ho neuklidnilo. Byl na něj pořád trošku naštvaný za Alessandru, ale to zastínil pocit úlevy. Políbil ho do vlasů.* Můžu se na něco zeptat?
*Dom na chvilku zavřel oči, ale ihned poté je zase otevřel a podíval se na něj.* Jo, jo můžeš, jen se ptej. *Hlesl upír, který cítil vyčerpání už o něco méně. I tak ale věděl, že teď už mu bude jenom lépe. Nijak se nezvedal, nehýbal se, nechtěl si moc se svým teď ještě pochroumaným tělem zahrávat. Proto zůstal ležet a jen klidně odpočíval.*
*Inocenc si s ním propletl prsty a zhluboka se nadechl, aby si dodal odvahy, potom spustil.* Včera jsem byl na setkání s Alessandrou. *Nebyl si jistý, jak pokračovat, aby to nevyznělo jako obvinění nebo ještě hůř jako pohrdání.* Řekla mi, že dostala od Dragose dost nemilý svatební dar... A ten ho prý získal od tebe.
*Dominic jej poslouchal a jakmile řekl fér svá slova, tak otevřel oči a podíval se na ni.* Ano, to je pravda, ale, není za tím jen to, co by se dalo čekat, že je, není za tím jen povrchní dětskost a radost ze špatnosti provedená druhým. Je za tím něco, co je...já ani nevím, jak bych měl začít. Každopádně, Alessandra asi neví ani, o co jde, a věř mi, že to není žádná malá malichernost, která by zahrnovala jen kalhotky. *Hlesl Dom.* Chceš, abych ti to vysvětliil?
Samozřejmě. *Odpověděl Inocenc bez rozmýšlení. Díval se na Dominica a útroby se mu nepříjemně stahovaly nervozitou. Kdy naposledy zažil takové pocity? Kdy naposledy chtěl být k někomu naprosto upřímný a požadoval od něj to samé? On, který se praktický celý život živil obchodem s informacemi a manipulací?* Nenapadlo tě, to Aless vysvětlit?
*Dominic pokýval hlavou. Ale nezvedla se, dál ležel. Nejenom, že byl unavený a ještě pořád s málo energií, ale nechtěl mezi nimi dělat rozestup, nechtěl od něj teď dál.* Dobře, povím ti, jak to bylo, vše od začátku. Nemohljsem o tom Aless informovat. Dostanu se ale, k tomu proč. Teď tedy od začátku. Říkal jsem ti o tom, že jsem utekl z Aljašky, z klanu. Byl to klan, který vlastnil Emett Anderson, starý upír, starší, snad než je i Dragos, a že to je pořádně starý upír tady. No, v tom klanu byla jednu dobu i Alessandra, jako jeho oblíbenkyně. To se pak sice změnilo, když jej chtěl svrhnout a on ji nechal žít a utéct. O to tu ale nejde, jde o to, že Emett si poté začal vytvářet krvavé zotročence. A mezi těmi lidmi, ze kterých si je udělal byli i lidé mě blízcí. Nikdy jsem nepocítil nezažil, romantický vztah, nebo tak, něco, co cítím s tebou, tohle ale byli lidé, které jsme měl rád. Pomáhal jsem jim, snažil jsme se je krýt, dokonce bych je nazval i nejlepšími přáteli. Nedokáži se doteď zbavit toho pocitu, že Emett si je vybral proto, protože my dva jsme měli mezi sebou spory. Mohl to být kdokoliv, ale byli to...ti moji. *Hlerl a pak se odmlčel.*
Inocenc ho poslouchal a ani nedutal, snažil se zpracovat, co mu upír pověděl. Teď mu to začalo dávat smysl. Ta jizva, co měla Alessandra na jejích schůzce a jak mluvila o tom upírovi z jejího klanu. Ten samý zkurvysyn ublížil i Domovi a on by byl teď moc rád, kdyby mu mohl sám zakroutit krkem. Pokračuj. Vybídl ho a přitáhl si ho ještě blíž k sobě.
*Dominic, jakmile ucítil, že si jej popotáhl výš, tak se ještě více přitiskl k němu.* No, mezi lidmi, kteří bylii jeho otroci byli i lidé z vedlejšího, konkurenčního klanu. A tak jsme řekl hlavě toho druhého klanu o tom, co se děje. Věděl jsme totiž, že kdybych s tím Emetta konfrontoval přímo já, tak by to byla jistá smrt. Emett je a byl a bude parchant, dokud bude chodit a, řekněme, žít,. Pak, když ten klan rozpustil klan Emetta, jsme se rozpadli. Emett neměl žádná podezření a tak jsme se všichni rozutekli. Pořád jsme jej ale tak nějak sledoval a čekal, kdy přijde vhodná doba na to, abych mu nějak zasadil smrtící úder. Pořád s ním je jeden upír, můj dobrý přítel, který mi říká vše o tom, kam se Emett pohne. A tak se ke mě dostalo, že Emetta vzala pod ochranná křídla Alessandra. *Odfrkl si. V jeho hlase byla znát hořkost, vztek a msutek.*
*Inocenc chápavě přikývl. Položil si bradu na temeno jeho hlavy a přemýšlel, co si o tom myslet.* Proč jsi to Alessandře nevysvetlil? Proč ses s ní místo toho vyspal?
*Pokýval opět jemně hlavou.* Protože jí nemůžu věřit, a hlavně, protože není dost kompetentní na to, aby jej případně zvládla sama. Alessandře je přes stovku, Emettovi skoro 450. To je pro ní ultimátum. Za další, nevěděl jsem, jestli to nebylo jen proto, že je silný. Což si tedy myslím, že je jedna smyslel, že bylo nejlepší. Oslovil jsme nejobávanějšího upíra v New Yorku s tím, že když mi pomůže zbavit se Emetta, kterému by se mohl se svým věkem a možnostmi vyrovnat, tak mu dodám informace od ní, o Emettovi, a taky že se s ní vyspím a no, dál už to znáš. Ne že bych na to byl hrdý. Ale nemohl jsme si znepřátelit mou jedinou možnou pomoc, někoho, kdo by mi mohl pomoct. Nechtěl jsme už čekat, nechtěl jsem aby životy těch, které Emett zabil přišli nazmar. Navíc, on si začal dělat otroky i tady, proměňuje upíry po New Yorku, řádí jako černý mor, a je zvlástní, že Alesss to nevidí. je zvláštní že nevidí něco, co má u sebe a už právě to jí dělá v mých očích podezřelou z toho, že v tom jede s ním. *Odmlčel se. Chtěl jsme jen...jo...chtěl jsme se pomstít, protože... *Pocítil, jak mu po tvářích steklo pár slz.* Protože mi přišlo že tohle je to, co pro ně musím udělat. *Hlesl nakonec.*
*Inocenc ho pevně objal a políbil, nedokázal si pomoct. Je prostě ztracený zakoukaný případ. Rozhodně nesouhlasil s cestou, kterou se upír vydal, ale alespoň už ji chápal. Povzdechl si.* Co s tebou nadělám. Dostal ses do dost nebezpečné hry, zlato.
*Dominic se vtiskl do jeho náruče. Byl tak rád, že jej fér tak nějak pochopil, byl rád, že jej tady má. Jednou rukou se k němu přitáhl blíže, polibek mu opětoval, a pak se přitáhl tak, jako kdyby se snažil schovat do jeho náruče, před vším, před vztekem světa, před sebou samotným. Zavřel oči a jen tak se tiskl k férovi.* Já vím že ano, já to vím, Inie. Ale nevím, co jiného bych mohl dělat, co jiného vyvést, jaks e zařídit. Nevím, na čem jsem, kdo je se mnou, kdo proti mě, ale nechci už koukat na to, jak ten parchant ničí to vše, co jsem měl a to, co mám. *Hlesl tiše.*
Nedovolíme mu to zničit, ale tentokrát to musíš udělat jinak. Dragos taky není cesta, ne když chce, abys ničil životy a rozséval sváry. To není ta správná cesta. *Znovu ho pohladil. Najednou si byl vědom toho, jak je Dominic vlastně mladý, i přesto, že mu táhlo skoro na 200 let.* Já jsem s tebou. *Zašeptal.* Na to se můžeš spolehnout.
*Dominic se na něj díval, zvedl k němu pohled, ve kterém tak nějak heldal útěchu, pochopení, a ta se mu dostávala. Vytáhl se na svých pažích, upřel na něj svoje uplakané oči a pokusil se o jemný úsměv.* Ani envíš, jak moc si toho vážím, Inie. *Hlesl, a hned poté se k němu opět natiskl, přitulil se k němu a zavřel oči.* Musím vymyslet, co dál, a jak dál, ale enchci, aby to pokračovalo. Mám strach, jsem zahořklý, vyděšený, já nevím, tohle je složité a prit kůži i mě.
Pomůžu ti. *Řekl po delší úvaze. Sám sobě sice před tolika lety slíbil, že s mocenskými hrami je konec, ale situace se změnila, protože očividně ten jediný způsob, jak udržet toho upíra, kterého svíral v náručí, naživu. Povzdechl si a zavřel oči.* /Takhle to dopadá, když se zamiluješ, Inocenci. Užij si to./ *Pomyslel si s hořkostí, i přesto, že jeho druhá část se tetelila radostí, že má Doma u sebe.* Pravda je taková, lásko, že sis vybral správnou vílu s dostatečně pestrou minulostí.
*Dominic jej poslouchal, už už chtěl odppovědět, ale nakonec se nadzvedl na rukách, tak, aby na něj viděl.* Řekl jsi mi lásko, Inie? *Nadzvedl obočí, ale na rtech měl úsměv, překvapený a upřímný. Zase mu bylo něco lépe, už jak fyzicky, i psychicky. Podíval se na něj, pak se jemně pousmál, načež se sklonil, opět se na něj položil a zavřel oči.* To se mi líbí, můžeš mi tak říkat, je to...příjemný a moc hezký. *Zavrněl.*
Tak tohle se ti líbí, jo? *Zeptal se laškovně.* Lásko. *Zamumlal mu do krku a jemně ho kousl. Jen tak z legrace, takové menší rýpnutí. Už měl zase chuť se usmívat jako sluníčko. Sice zabředl do pořádných problémů, ale tím se bude zabývat až další den. A modlit se, aby se mu tenhle postup nevymstil.* Tak co si teď promluvit o nás?
*Dom se jemně usmál, pak spokojeně zavrněl a když ucítil jeho rty na svém krku, tak spokojeně zavrněl.* Tak jo, drahý. *Hlesl tiše, a pak se k němu opět natiskl.* Hm, o nás? Ach ano, to bychom mohli, budu moc rád. *Přiznal, upřímně, to byla konverzace, an kterou by se těšil o to spíše.*
Hmm. Jak jenom začít? *Položil Inocenc řečnickou otázku, protože sám nevěděl. Chvíli bylo ticho a on jen objímal svého milence a přemýšlel.* Já vím, že to možná rozvádím moc brzo, ale takhle intenzivní vztah jsem dlouho nezažil a nevím si s tím rady. *Nervózně se zasmál.* Co bys chtěl ty?
*Poslouchal jej a tak nějak cítil všechnu tu tíhu slov, co prionášel a musel uznat, že to tak nějak cítil i on. Přesně tak, jak to říkal.* Ach ano, já musím říct tedy to samé. *Hlesl a pak se na něj podíval. Zamyslela se a pak se jemně usmál.* Já nevím, ale asi bych, asi bych chtěl být s tebou. Chtěl bych být s tebou, jako pár. Ale i tak se musím zeptat, jak se s tímhle vším pere tvá víra, otče? *Hlesl, podíval se na něj a usmál se.*
Taky bych s tebou chtěl být, i když neslibuji, že se nám to oběma nevymstí. *Zašeptal Inocenc spíš pro sebe než pro Doma.* A moje náboženství může jít třeba k čertu, když se jim to nebude líbit. *Uchechtl se. Upřímně se domníval, že pokud to mezi ním a upírem začne být ještě vážnější, kostel se může jít bodnout. Jeho ovečky mu budou chybět a netušil, čím by se živil, ale pro Doma? Pro to, co cítil byl ochotný se toho vzdát.*
*Dominic se na něj díval, zasněný a unesený z toho, co ku ti fér říkal. Tak nějak cítil v hloubi duše, že tohle je to pravé, že tohle je něco, co chce, co potřebuje. Proto se pak přesunul ještě blíž a usmál se na něj.* I já bych to chtěl risknout, zkusit to, skočit do toho po hlavě, protože tohle mi za to stojí. Sakra Inie, ty mi za to stojíš. *Hlesl , natáhl jemně ruku a pohladil jej po tváří.*
*Inocenc se tváří opřel do jeho dlaně a užíval si jeho dotyk, i přesto, že tak studený.* Tak do toho půjdeme? *Zeptal se a chtěl se praštit za tu hloupou naději v hlase.* Ale zatím ti nemůžu slíbit, že tě budu všude na veřejnosti ukazovat nebo držet za ruku. Hlavně to neber zle. Jen pochop moje postavení...
*Dominic jej poslouchla a musel se usmát, úsměv se mu na tcváři objevil ještě větší, když mu Inocenc sdělil své obavy, nebo spíše, připravoval Doma na to, jak to asi bude vypadat. Hned zavrtěl hlavou.* Nic se neděje, to je v pořádku, já to chápu. *Usmál se na něj, a pak opět zavřel oči.* Respektuju to, kde teď jsi, i co by ti bylo a nebylo na veřejnosti příjemné a beru to, nemusíš se bát. *Potvrdil mu upír.*
*Inocenc se zářivě usmál, celý šťastný zářil jako sluníčko.* Tak tedy ujednáno. *Řekl a políbil Dominica.* Nebo jak by se to mělo říkat. *Zachechtal se.* Právě ses rozhodl chodit s dědou, protože nevím jak jinak svou neznalost popsat.*
*Dominic se na něj podíval, uculil se a pak si jej sjel pohledem.* No,a le, stařečku, musím říct, že na svůj věk vypadáš ještě použitelně. *Pronsl, a pak se následně na to zasmál.* Hele, už tědoháním. O sto let...no...tak nic. *Zasmál se Dominic a pak se na něj podíval.* Páni, ale pořád je to takové zvláštní. Přeci jen, tohle jsme cítil všehovšudy jen párkrát, ale takhle intenzivně...poprvé. *Zavrněl a koukl se na něj.* Jsem rád, že jsme na tebe tehdy na univerzitě narazil. Což mi připomíná, že mám opětovné pozvání, co ty? *Optal se féra.*
Tak použitelně jo? *Zamumlal a políbil ho. Když se od něj odtáhl, hrál mu na tváři šibalský úsměv.* Samozřejmě, sto let sem, sto let tam. *Pokrčil rameny ležérně.* Také jsem rád, že jsi do mě narazil. Takže, když jsi teď můj partner, přítel... *Usmál se při těch slovech.* ... chceš se podívat na nějaký film?
*Nad tím se pak zasmál i Dominic.* Jo, žít budeme ještě dlouáho. *Usmál se jemně a pak naklonil halvu na stranu.* Přítel. *Zopakoval znovu, a paks e jemně pousmál. Přřehrával si ty slova a spokoejně se culil.* To se mi líbí, je to nezvyklé, ale hezky nezvyklé. To je hezké. *Usmál se jemně a pak si vyslechl jeho návrh. Ihned se zamyslel.* No, rád, a co navrhuješ? Jaké vlastně sleduješ? To by mne také zajímalo. *Uculil se upír.*
Vlastně nesleduju. Neviděl jsem film minimálně od 70. let. *Zachechtal se.* Takže co sleduješ ty, příteli? *Natáhl se pro ovladač a nechala vysunout televizi ze zdi, potom jej podal Domovi.* Výběr nechám na tebe.
*Dominic jej poslouchal a pak se usmál.* Já, no, já tak nějak jaks e to naskytne, jsme spíše na hry, ale filmy nějaké znám. Mám rád hlavně ty, kde znázorňují nás, nebo nějaké fantasy, Pán prstenů je skvělý, ale mohu ti nabídnout i něco jiného, pokud se chceš zasmát, parodie na upíry je takové Stmívání, u toho jsme se vážně řezal smíchy. A nebo pak nějakpou romantiku, nebo nějaké klišé filmy, já mám rpolezlou tak většinu. Hm, a nebo něco trošku staršího, ale ne úplně moc, ale taky je to hezké. Říká ti něco film Seznamte se, Joe Black? Vlastně je to o smrti, která chodí po světě v těle mladíka a zamiluje se. Zvláštní příběh.
Mám rád zvláštní příběhy. *Usmál se a myslel na ten jejich.* Tady. *Položil do jeho rukou ovladač a uvelebil se. Obtočil kolem Doma ruce a sevřel v objetí.* A ještě k tomu, na co ses ptal. Jsem pozvaný na další teologické přednášky. Podle kolegy měli nevídaný úspěch
*Dominic se na něj usmál, ajakmile se mu do ruky dostal ovladač, začal ihend hledat to, co by tedy mohl pustit.* Hm, máš tam inernet? *Zajímal se pak, a pak poslouchal, co fér říkal.* Páni, to zní moc dobře!! Takže bude další? Kdy, kde? Že bych se tam taky zastvail a vyslechl si to? Sice z toho si nebudu moc mít, ale chtěl bych to vidět, a tak nějak tiše podporovat z dálky. *Uculil se na něj upír.*
Samozřejmě, že mám internet, zas tolik za opicemi nejsem. *Drknul do něj dotčeně, ale i tak se rozesmál. Byl šťastný jako už po 150 let ne.* Příští pátek, budeme probírat symboly v různých náboženstvích a jak se navzájem ovlivňují. *Odpověděl hrdě. Tohle téma bylo obzvlášť fascinující. Miloval ho a rád bořil křesťanskou zaujatost. Všechno se vším souviselo.* A budu moc rád, když tam budeš. I když budu mít problém z tebe spustit oči.
*Dominic se zasmál a pak začal hledat film. Hned poté si jej vzslechl.* No, já tě uvidím rád, tak mi nezapomeň říct, kdy. *Mrkl na něj. Pak už se k němu přitulil a užíval si s ním klidně film.*
*Inocenc se uvelebil a přikryl je oba dekou. Lawrence si k nim taky lehl a nechal se drbat. Takhle strávili společný večer. Bylo to tak obyčejné, tak všední a přesto byl fér šťastný jako nikdy dřív. Někdy kolem tří čtvrtin filmu pokojně usnul.*
*Pár dní po nehodě se Dom zase cítil jako nový. Dokonce našel i nové auto, které by si mohl pořídit, které bylo stejné jako to, jež se na kusy rozpadlo v plamenech. pro teď si ale sedl na jednu z laviček poblíž menšího parku, a hleděl na jezírko před sebou. Tak nějak se nechtěl pohybovat uplně v central parku, jelikož tam se scházelo přeci jen více lidí, než-li tady. Chtěl se takl vyhnout nechtěnému kontaktu s lidmi, které naštval.*
*Timea měla teď pár dní volna, potřebovala si odpočinout, nabrat síly, navštívit rodinu ve faerii a taky se tak trochu vzpamatovat ze setkání s Dantem. A co pro ni bylo nejlepší, když mohla být ve vodě, proto i když v městě nebylo zrovna teplé počasí, přece jen si našla malé jezírko v parku, kde nebylo tolik lidí, svlékla se do spodního prádla a hupsla do vody. Většinu času trávila pod vodou, občas jen vykoukla na hladinu, ale jinak si užívala ten klid pod vodou a relaxovala. Zrovna zase vykoukla z vody, když uviděla kousek od sebe na lavičce sedět muže, trochu se zarazila, myslela si totiž, že tady bude sama.*
*Dominic se po chvilce rozhlédl, a jaké pro něj bylo překvapení, když kousek od sebe spatřil hlavu ve vodě. Nadzvedl obočí.* /Buď blázen a nebo dryáda, ale sázel bych asi na to druhé./ Je ti tam dobře, víličko? *Zkusil. Kdyby se spletl, mohl by to svést na to, že vypadá jako dryáda a nebo jen na běžné oslovení. Pak se ale jemně uculil, než naklonil hlavu na stranu a sjel si ji pohledem.* Není ti zima? *Optals e a na tváři se mu objevil úsměv.*
*Pozvedla překvapeně obočí, když poznal, kdo je, takže ji v tu chvíli došlo, že nebude jen tak ledajaký člověk, ale někdo z podsvěta.* Popravdě? Ani je mi tu dobře, je tu totiž klid. *Usmála se na něj a chvíli jej jen tak pozorovala, než připlavala o kousek blíž, ale stále tak nějak si držela pohled na něm, jako by čekala, co udělá.* Zima trochu je, ale když to nevnímáš a soustředíš se na něco jiného, tak na to zapomeneš? Nechceš to zkusit? Na přemýšlení je to fajn. *Mrkla a lehkým pohybem ruky způsobila, že z vody vyšel malý vodní had, který kolem Tii kroužil, než se změnil na vodního koně pobíhajícího po hladině jezírka.*
*Usmál se.* /Takže je to víla. No, pěkný, alespoň jsem se trefil. *Pomyslel si a pak se na ni podíval.* Popravdě, ani ne, ne že bych nechtěl, tedy, ne že by mi to nějak nevadilo, přeci jen, tohle mi moc nevadí, ale tak nějak to asi oželím, díky za nabídku, drahá. *Uculil se na ni. Svou potlučenou tvář měl zatím ještě skrytou ve stínu, takže nebyl moc vidět jeho modřiny a podlitiny, a byl za to rád.* Běžně ukazuješ lidem, co tě potkají tvoji magii? *Optal se ji pobaveně.*
*jen pokrčila rameny a pousmála se.* Nejsi člověk, takže proč ne. *Pronesla a vodní kůň najednou zmizel. Tia ještě chvíli byla ve vodě, než se rozplavala zpět ke břehu, kde pak pomalu vyšla na trávu. Své oblečení měla skryté iluzí, aby se náhodou nestalo, že to někdo ukradne a ona bude muset jít domů, jen ve spodním prádle. Nechala zmizet iluzi, sebrala si věci a hned se zabalila do ručníku, který sebou měla taky, pak se přesunula k lavičce, na kterou se posadila.* Navíc tady většinou moc lid v tuhle dobu není, takže je to jedno a hádám, že ty mě neprozradíš. *Pousmála se.* Co tady vlastně děláš ty? Přišel jsi rozjímat?
*Usmál se na ni a sjel si ji pohledem od hlavy až patě, snad zvyk.* No, a co dkybych nebyl? Co kdybych o té víle jen vtipkoval? *Uculil se na ni. Pak pokýval hůavou.* Ach ano, jsme tu asi ze stejného důvodu, hledám tu tak nějak klid, a ten tu je dobrej, takže tak. Hádám, že jsme tu ze stejného důvodu, odpočinout si a tak nějak vypnout. *Usmál se na ni, a pak k ní podal ruku.* Jsem Dominic. *Pousmál se.*
*Chvíli seděla jen v ručníku, než se osušila a pak se začala oblékat, když byla oblečená, opět se k němu posadila.* Kdybys byl člověk, nějak bych to už uhrála, popletla bych mu hlavu. *Usmála se na něj.* A mě říkají Timea, ale stačí Tia. *Mrkla na něj a potřásla si s ním rukou.* Jo tady je to na přemýšlení moc fajn. Asi jsem to potřebovala, chvilku klidu, od lidí, od chaosu tady v městě. *Zašeptala a koukla na něj, když na něj zasvítilo světlo z lampy, všimla si jeho zranění.* Copak se ti stalo? Někdo ti ublížil? *Optala se.*
Tia, hezké jméno, takové, exotické. Odkud jsi? *Zajímal se a pak pokýval hlavou.* Ach no, přesně jak říkáš, tak nějak to je. Tak nějak to je tady klidní, Central Park je super, ale tohle je skvělé taky. *Usmál se. Když si pak všimla jeho obličeje, pokrčil rameny.* Ale, měl jsme autonehodu. Jediné, čeho ale lituju, je to auto, bylo fakt super. *Pronesl, a utřel si hraně pomyslnou slzičku.* Hm, co takhle jít jinam? Třeba na čaj? *Zajímal se,*
Jsem víla, narodila jsem se ve Faerii, moje rodina žije u jednoho z velkých jezer na okraji lesů. Už si ani nevzpomínám, co k nám je za dvůr nejblíž. *Pokrčila rameny, ale pak poslouchala jeho slova.* Ou, podle toho zranění, to musela být asi hodně vážná nehoda, když říkáš, že i auto dopadlo moc zle. Ale je to jen auto, to jsou věci, které nahradíš snadno, lidský život už tak ne. *Pousmála se.* Myslím, že tvůj nápad přijmu, voda byla sice uklidňující, ale čaj na zahřátí by bodl. Takže jdeme? *Uculila se na něj sladce, když vstala.*
*Dominic se usmál.* Jo, víly znám moc dobře, ale dryádu jsem viděl poprvé. Jsi dryáda, že ano? Snad se nepletu. *Uculil se mírně. Pak pokýval hlavou.* No jo, auto to nedalo. *Pokrčil lehce rameny a pak se na ni usmál.* Super, no tak jo, vím o jedné, co je tady jen kousek, můžeme tam, co ty na to? *Uculil se na ní a pak sám vstal. Sundal si rovnou bundu a hodil ji víle přes ramena.*
Né já nejsem dryáda, jsem nymfa, mě je blízká voda, než les, i když i ten mám ráda. *Pousmála se na něj.* Já auto nemám, neumím ani řídit a možná je to tak dobře, kdoví jak bych dopadla já. *Zazubila se a když jí dal svou bundu, jen se na něj podívala.* Děkuju, ale víš, že jsi nemusel. Bude zima tobě. *Pronesla a usmívala se, zatímco spolu s ním mířila na čaj.* A kdo vlastně jsi ty? Čaroděj? Nebo jsi taky upír? *Optala se ho pak narovinu.*
*Poslouchal ji a pak se bouchl do čela. Hned toho ale litoval a tiše zavrčel.* Jasně, jasně, jen se mi to pomotalo, ale mysleli jsme to samé. *Mrkl na ni a pak už tedy vyšel. Usmál se.* Jsem upír moje milá, zima je to poslední, co by mi vadilo, tomu věř. *Uculil se na ni. Tím ji odpověděl i na její další otázku a jen se nad tím usmál a pokýval hlavou.* Upír, ano.
Ono je to podobné, dryády a nymfy, Jen my tíhneme více k vodě a ony k lesu. *Pousmála se na něj a šla dál po jeho boku. Jak byla malá, tak se v té jeho bundě trochu ztrácela.* Takže upír, no hezké. Poslední dobou mám štěstí jen na ně. Doufám, že nebudeš takový pablb jako ten, kterého jsem potkala nedávno. *Uchechtla se a vzpomněla si na Danteho, ovšem po posledním setkání jí úsměv přešel.* A jo vidíš, vám není zima, to mi mohlo dojít. *Uculila se pak znova.* Takže když jsi řekl, že víly znáš, to s nimi máš asi dobré vztahy co?
*Dominic se na ni podíval a pak se uculil.* No, tipoval jsem to tak nějak dobře. Každopádně, no, já nevím, jestli jsem pablb, to asi musí posoudit každý sám. *Ušklíbl se pak na Timeu. Pak se uculil a pokrčil rameny.* No, dobré vztahy, do jedné víly jsem zamilovaný a ohledně dalších... Tam se mám na pozoru.* Podotkl upír a usmál se na ni.*
*Tia se zastavila a prohlédla si ho od hlavy k patě, pak se jen usmála.* Hele ty pablb nejsi. Ani se tak nechováš, navíc se umíš aspoň usmát a být milý, na rozdíl od něj. *Poslední slova si řekla spíše už pro sebe, než se pak zase dali do pohybu, načež ho poslouchala a když řekl, že jednu vílu miluje, oči se jí rozzářily.* Páni, tak to gratuluji, to je super. Málokdy se vidí, že se upír zamiluje do víly, ale mám z toho radost. *Usmíval se jako sluníčko. Nakonec došli na místo, vešli a posadili se k jednomu z volných stolů.*
*Dominic se usmál.* No, vím i o jednom momentálně čerstvém páru upírá a víly, obráceně, upírky a Fera, ale vím. No, takže tak. Jste milé, ale taky nebezpečné. *Uculil se. Když si pak sedl, objednal si a vyčkal, až tak udělá i dívka. Poté se na ni koukl.* Tak, Timeo, zajímá mě, proč jsi další víla, která žije mimo prý tak krásnou Faerii. V čem to je? *Zajímal se.*
*Poslouchala ho a usmívala se.* Takže takových páru je víc? Páni, no ale když jim to klape a milují se, proč ne, myslím, že je pak jedno, kdo je kdo. *Podotkla a objednala si bylinkový čaj, načež se na něj podívala a na chvíli se odmlčela.* Ano Faerie je kouzelná, to nepopírám a vždy to bude můj domov, ale musela jsem odejít. V rodině se stala tragédie a matka, no… ona mi to dávala za vinu až jsem si pak skutečně myslela, že je to má vina. Cítila jsem, že musím pryč a tak jsem odešla sem. Žiju tady vlastně od mých šestnácti, je to jiné, ale líbí se mi tady. *Pousmála se smutně.*
*Poslouchal ji a pak se jemně usmál. * Ach ano, tak to chápu. Ale, hlavně že teď ti je tak nějak dobře, no ne? *Usmál se na ni a když jim pak donesli objednávku, tak se pousmál.* No, utek je někdy něco, co je nezbytné a nutné, ale ne vždy úplně špatné. Hlavně je udělat vše proto, aby bylo tobě nejlépe. *Usmál se na ni a pak si zamíchal čaj. S krví ještě chvilku čekal.* No, a jak vlastně pracuješ?
Dobře v rámci možností. *Přiznala a napila se pak opatrně ze svého čaje.* Ale ano, je to tu lepši. Domov mi chybí, ale snažím se jej navštěvovat alespoň jednou za dva týdny. Teda otce a sestru. *Pronesla s úsměvem.* Pracuji v jednom květinářství spojené s malým zahradnictvím a pak také občas vypomáhám v Central Parku, jsem zahradnice dalo by se říct. A co děláš ty? Hádám, že nějaký podnikatel nebo tak? *Sledovala ho a snažila se přijít na jeho povolání.* Nebo barman, hm nebo sakra netuším.
*Usmál se.* Máš sestru? Taky jsme měl ještě sourozence, no, předtím, než jsem se proměnil, pak jsem o všechny přišel, ale taky jsem měl, dva bratry, mladší bohužel.. Zemřel dřív, nežli by bylo záhodno. *Pronesl a pak ji dal poslouchal. Bavilo jej, jak hádala.* Páni, tohle se mi líbí, Hádej ještě, jsme zvědavý, na kolikátý pokus se trefíš. Tak schválně, co by mohl dělat skoro 200 let starý upír?
*I ona jej poslouchala.* To mě moc mrzí. Je těžké když někdo ztratí člena rodiny. Já mám jednu sestru, mladší, ale měla jsem dvě. Byly dvojčata, bohužel jednu zabil vlk. *Sklopila hlavu a chvíli jen koukala do svého hrnku než se z něj napila a pak opět pohlédla na Dominica.* Abych se vůbec trefila, povolání je mnoho. *Usmála se a snažila se hádat. Prohlížela si ho a přemýšlela.* Budeš nějaká kancelářská krysa. Obchodník nebo někdo, co dělá s počítačem? *Zkusila znova.*
*I Dom Poslouchal. I to mě mrzí, můj brácha podlehl nemoci, ale... No.. Už je to hodně dávno, ta bolest už zmizela. No, ale jinak! S počítačem jsi blízko! Jsem Hacker. *Zasmál se, a ihned poté si vytáhl placatku a nalil si do čaje trochu krve.* Měl jsme dost let na to to studovat, takže bych se nazval špičkou v oboru.
*Koukala na něj a poslouchala ho, zatímco popíjela čaj, pak hrnek položila na stůl a lehce ho chytila za ruku.* I mě to mrzí. Je hrozné, když se to stane. *Zašeptala, ale pak ruku stáhla a znova do nich vzala hrnek s čajem, načež se pousmála a když řekl, co vlastně dělá, usmála se ještě víc.* Takže jsem měla tak nějak pravdu v tom, že je to práce s počítačem. *Mrkla.* Takže vlastně dokážeš udělat a najít cokoliv a kdekoliv viď?
*Dominic se na ni usmál , ruku ji jemně stiskl a pak se na ni podíval.* Ach ani, měla jsi pravdu a ano, tak nějak přesně, jak říkáš. *Potvrdil jí. Pak už si spíše povídali, sdíleli, a když dopili čaj tak ji nechal bundu a odešel pak domů.*
*Tia si užila večer v poklidu. S Dominicem si povídala, jak už dlouho s nikým, smáli se a bavili se jako staří známi. Když se pak rozloučili, slíbila mu, že mu bundu vrátí, načež se pak i ona vydala k sobě domů. Zase měla dobrou náladu.*
*Inocenc se procházel mezi policemi, na nichž byly v řadě vyskládané staré svazky. Vonělo to tu po starém papíře a kůži. Přejel prsty ho hřbetu jedné z nich. Vnímal texturu staré knihy.* Tak ukaž, jaké tajemství ukrýváš ty. *Pověděl svazku číslo XI. a. vytáhl ho na denní světlo. Byl zde za účelem prozkoumání několika náboženských procesů, které se zde udály v 19. století. New York neměl špatnou sbírku historických knih, ale rozhodně se nemohl rovnat jiným evropským archivům a už vůbec ne tomu ve Vatikánu.* /Ach, jak mi chybí./ *Povzdechl si a sedl si ke stolu a opatrně položil knihu na stojan. Nasadil si rukavice a začal otáčet stranami. V mžiku přestal vnímat okolí.*
*Do knihovny zamířil i Dominic. Chiaru měl zavřenou ve sklepě s tím, že kdyby tam potřeboval jít, buď tam zůstane, nebo jí vykope nahoru. Teď se ale šel provětrat, aby strávil to, co se s s ní stalo a to, že má na krku novorzenou upírku. Jakmile vešel do knihovny, tak na chvilku i zapomněl to, co chtěl. Proto chvilku přemýšlel, než nakonec došel ke knihovnici, jež seděla u přepážky u vstupu.* Dobrý večer, prosím, máte něco, já nevím, potřebuju si půjčit knížky, které by mohly zajímat dívku kolem dvaceti let, cokoliv. *Pronesl. Žena kývla, vyšla ven a chtěl jej vést k místu, kde by knihy našel, ale Dominic při své neopatrnosti vrazil do vozíku, na kterém bylo poskládáno několik komínků knih, jež ihned letěly na zem.* Ksakru, já se omlouvám, počkejte, pomůžu vám. *Pronesl omluvně k ženě jež přidělal práci, a pak se sklonil a podával jí jednotliivé knihy.*
*Inocenc ten hluk slyšel až k sobě. Zakroutil hlavou a dál se věnoval procházení záznamu, když jeho citlivý sluch zaznamenal známý odstín hlasu.* /No to si děláte.../ *Zaklapl knihu a vstal. Šel k epicentru rozruchu. Jeho domněnky se okamžitě potvrdí, když uvidí široká ramena. Ležérně se opře o stůl.* Ty jeden.
*Dominic tak nějak pomohl posbírat věci knihovnici, to už ale uslyšel, jak se za ním někdo postavil a promluvil. Okamžitě se za hlasem otočil.* Inie!!! *Podivil se, ale ne nijak negativně, a ustoupil, což zapříčinlo, že opět shodil postavený komínek. To už si jen odfrkl, a když jej žena od místa vyhnala s tím, že si to uklidí a pak si jej najde, tak se ještě jednou omluvil a došel až k férovi.* To bylo, hehe, to bylo trapné, ale každopádně, moc rád tě vidím. *Usmál se a přišel k němu, aby si mohl ukradnout polibek, pokud se tedy fér neodtáhl.*
Trapné tobě, já se naopak královsky bavil. *Zasmál se a s radostí mu polibek opětoval.* Taky tě rád vidím. *Zašeptal mu do rtů. Usmíval se jako sluníčko.* Ještěže dneska nejsem v pracovním, mohli bychom někoho pohoršit. *Mrknul na něj laškovně, ale upřímně mu to bylo jedno.*
*Dominicovi pookřálo srdíčko, když mu polibek fér opětoval. pak spokojeně zavrněl, načež jej jemně chytl za ruku.* NO, to je pravda. *Přiznal upír a pak si jej sjel pohledem. Musel uznat, že mu to opět slušelo, jako pokaždé, když jej viděl.* NO, tak, co ty tu? Povídej, přeháněj, pak budu já, protože se mi stalo něco, co jsme si myslel, že se nestane. *Odfrkl si a pak se jemně uculil.*
Já dnes studuji jistě náboženské záznamy z 18. století. Pro někoho úmorná práce, pro mě denní šálek čaje. Miluju to, hrabat se tou záplavou faktů. *Povzdychl si a ještě jednou vlepil Dominicovi rychlou pusu. Euforie z jejich setkání, začala náhle ustupovat, když si vzpomněl, co provedl. Polkl a pohlédl do jedné z vedlejších uliček, kde bylo volno. Popadl upíra za ruku a táhnul ho hlouběji mezi regály.* Musím se ti k něčemu přiznat.
*Usmál se a už už by mu na to něco odpověděl, ale to už byl tažen férem pryč, mezi regály. Jakmile tam zůstali stát, zadívals e mu do očí.* O co jde? něco ses nad stalo? *Zeptal se lehce vylekaně, a už reflexně si jej sjel pohledem, snad jako kdyby hledal nějaké známky boje, nebo něčeho, zranění, nebo cokoliv. Kdyby mohlo, poskočilo by mu srdce leknutím a sevřela se mu hruď. Teď an něj ale jen hleděl a čekal, co z něj nakonec vypadne.*
Já jsem hrozný hlupák! *Začal s těžkým srdcem Inocenc. Nejraději by mlčel a nemluvil o tom, ale prostě měl pocit, že pokud to Dominicovi neřekne, zůstane mezi nimi nepřekonatelná propast a tak spustil.* Víš, já před pár dny potkal čaroděje. Hiram, nevím jestli ho znáš a já s ním začal flirtovat a na můj vkus mi to moc ujelo. *Vychrlil, ale okamžitě zvedl ruce. Viděl Domův ublížený výraz a došlo mu, že jeho slova naznačovala nejhorší.* Ne, ne, ne! Nespal jsem s ním! Přísahám! Ani jsem ho nepolíbil!
*Dominic jej poslouchal, tak nějak vnímal každé slovo, co řřkal, i když se mu trošičku zatmělo před očima, i když jen na malou chvilku.* Já...no... *Hlesl upír, ale nevěděl co říct. Převracel si to pořád v hlavě, to co řekl, to co mu tu sděloval. Pak se ale naklonil blíže, přistoupil k férovi, jemně jej chytl za tváře a podíval se mu do očí.* Víš co to pro mě znamená? Že se zajímáš, že to, co cítíme oba, je sdílené a že máš strach o to, co se mezi námi děje. Inei, to je v pořádku, já to chápu, nebo chápu, ani nevíme na čem jsme, ale tohle je pro mě gesto, to, že jsi mi to řekl, že jsi měl výčitky, to je pro mě gesto toho, že mezi námi skutečně něco cítíš, něco, co mi bere dech. *Hlesl a jemně se na něj pousmál, zatímco jej hladil palci po tvářích.*
*Inocencovi se v tu chvíli málem podlomila kolena úlevou. Oddechl si a zahnal slzy. To co mu řekl ho dojalo víc, než byl sám sobě ochoten přiznat. Nakřáplým hlasem odpověděl.* Promiň mi to. Nevím na čem jsme, ale nechci to zničit hned v začátku. Já si prostě občas nemůžu pomoct, flirt je pro mě druhý dech. A já... opil jsem se. I stařenka by mě přepila. *Zasmál se sám sobě.* Ale až na pár doteků nic nebylo. Víš, že nemůžu lhát. A tobě lhát nedokážu. Nedokázal bych si s tebou jen tak povídat, když bych ti to neřekl. *Pošeptal a přitáhl si jeho hlavu rukou. Položil mu čelo na čelo.*
*Dominic se jemně usmál,přitiskl se otoho a pořád vnímal to, co mu Inocenc říkal. Vnímal každé jeho slovo, kažou jeho větu.* To nic, přeci jen, zvyk je železná košile a taky jsi víla, a pokud vím, víly jsou od přírody prostě sdílné a družné, nemůžu se na tebe zlobit za něco, co jsi. Dokud mezi sebou máme to, co máme, tu jiskru...pak budu asi v klidu, můj milý. *Usmál se na něj a spokojeně pak zavřel oči.*
Když mi budeš promíjet nějaký ten flirt, budu nejšťastnější muž na světě. *Usmál se na něj a políbil ho. Nespěchal bylo to něžné a plné úlevy. Když se od něj odtáhl s radostí ho objal.* A teď mi pověz, co se stalo tobě. Jsem zvědavý až to není zdrávo. *Zasmál se a opřel se o regál. Konečně dokázal v Domově přítomnosti přecházet do svého pověstného klidu.*
*Dominic se na něj usmál a pak kývl.* Skousnu to, snad ne doslova. *Pronesl a pak se ušklíbl. Hned na to se opřel i on o regál a koukl na něj.* NO, věřil by jsi tomu, že jsme našel holku, co pobodali? Bylo mi jí jaksi líto, takže jsme...proměnil jsme ji, a teď ji mám ve sklepě a nevím tak nějak, co s ní. /Podrbal se Dominic nervózně na zátylku.* Nevím, asi ji hodím někomu do klanu, ale nejsem si jistý, nemluví se mnou.*
*Inocenc vyvalil oči.* Cože jsi udělal?! *Vyjekl a zadrhl se mu hlas. Málem to s ním seklo. To jak to Dominic řekl, jakoby mu oznamoval, že si omylem spletl číslo popisné a ne to, že proměnil nějakou ženu.* Řekneš mi, jak jí chceš zvládnout. Hlídal jsi už někdy novorozence? A kam jí nacpeš do klanu?
*Dominic pokrčil rameny.* Já nevím, ale když umírala, tak mě prosila pohledem, já jí nemohl nechat umřít, cítil jsme, že mám za povinnost jí zachránit život...i když...já nevím. O novorozence jsme se nikdy nestaral, a do klanu, nevím, asi možná k Dragosovi, ale nejsem si jistý, já nevím. Musím z ní nějak pak vytáhnout, co je zač a tak, a pokud se mnou nezačne mluvit, hodím jí někam do klanu, ale jinak...chci jí dát šanci. *Hlesl Dominic.*
Dobře, dobře! *Řekl Inocenc se zdviženou rukou.* Tvoje dobrosrdečnost tě šlechtí. *Promluvil k němu mírnějším hlasem a snažil se vymyslet co dál.* Takže, co s ní budeme dělat? *Zeptal se a stiskl si kořen nosu. Snažil se pravidelně dýchat a nepanikařit. Tohle by se mohlo pěkně zvrtnout.* Myslím si, že bych se jí dokázal dostat do hlavy. Budeš muset vymyslet, jak ji udržet na jednom místě, aniž by si dala někoho k večeři a budeme potřebovat hodně krve.
*Dominic se na Inieho podíval a kývl na souhlas.* Já to asi nějak zvládnu, Inie, přeci jen, zatím jí doma mít můžu, a pokud bude zavřená ve sklepě, lépe pro mě, alespoň tam bude klid. V pořádku, až potom nějak přijdu an to, jak se jí dostat an kobylku a hlavně, co po mě chce, nebo, co chce obecně, pak se zařídím. Zatím jí nabídnu pomoc, ale pokud začne dělat problémy, jde z domu, jo, to mi zní dobře. Každopádně, moc dděkuju za pomoc, kterou jsi ochoten nabídnout, vážím si toho. *Usmál se Dominic, natáhl se a jemně vtisk férovi polibek na čelo.*
*Inocenc se něj stále starostlivě díval.* Dobře. *Přikývl.* Ale když budeš potřebovat pomoct, neváhej. Pomůžu ti. *Mrknul na něj a políbil ho. Když se od něj odtrhl, natáhl se po knize, kterou stihl někam zahodit.* Chceš mi pomoct, nebo se kvůli tobě budu muset zašít do nejtemnějšího kouta knihovny. *Mrknul na něj.*
*Dominic se na něj pousmál a pak mu přátelsky pokývla hlavou.* Dobře, kdyby něco, budu myslet na to, že mi jsi při pomoci. *Usmál se na něj a poté se zamyslel.* No, asi ti pomůžu, i když i ta druhá varianta je vcelku lákavá. *Uculil se na něj, než si ukradl polibek. Pak už se na něj koukl a usmál se.* Tak jo, s čím ti mohu pomoct? Co pro tebe mohu udělat? *ZAjímal se upír*
Můžeš mi dojít pro tyhle svazky. *Zamrkal na něj a vytáhl z kapsy seznam spisů.* Tady máš napsaný svazek, název, autora, sekci a regál. *Instruoval ho a postrčil ho správným směrem. Když se k němu Dom otočil zády, Inocenc nepřemýšlel, prostě mu zmáčkl zadek a zašeptal.* Ty prostě stojíš za hřích.
*Dominic se na něj usmál, převzal si seznam a pak kývl na souhlas.* Dojdu, to není vůbec problém.* Usmál se na něj, když se pak otočil a ucítil jkho dotek, tak překvapeně vykulil oči. pak se na něj otočil, sjel si jej pohledem, načež se k němu přiblížil a políbil jej.* To ty taky, otče. *Zavrněl spokoejně, než se ještě sklonila jemný, motýlí polibek vtiskl víle na krk. Pak se potutelně usmál a zamířil pro svitky a knihy, kam jej vyslala Inocenc.*
*Inocence moc pobavil překvapený výraz zračící se v milencově tváři. Uchechtl se a s radostí přijal jeho polibek.* /Ať mě Pán Bůh zatratí./ *Projelu mu hlavou, když ho upír políbil na krk a jemu to připadalo obzvlášť přitažlivé a vzrušující.* /Což nebude asi tak dlouho trvat.../ *Odpověděl sám sobě.* Děkuji. *Pověděl mu a už jenom sledoval vzdalující se široká ramena. S povzdechnutím vyrazil na druhý konec knihovny, ke stolům. Tam se posadil a čekal na Dominica, aby si zkrátil čas, pokračoval ve studiu daného svazku, který si donesl.*
*Dominic se pak usmál a odešel tedy, aby mohl Inocencovi donést pak věci. Jakmile se pak vrátil, tak si spolu ještě pak povídali, zatímco ale Dominic na vílu většinou jen zasněně koukal. Když se poté lopučily, tak mu ještě Dom přislíbil, že si jej zase brzy najde.*
*Inocenc vnímal pohledy, které po něm jeho společník házel, což mu rozhodně práci neulehčovalo. Měl spíš chuť všechny ty knihy zahodit a udělat něco naprosto nepřístojného, přesto byl pro něj upír cenou pomocí. Nakonec se spolu rozloučili, on ho dlouze políbil a vrátil se ke knihám.*
*Byla to další studená listopadová noc a Chiara se rozhodla jít načerpat inspirací pro kreslení na Bohem zapomenuté míst Renwick's Ruin. Znala jej z doslechu, věděla, že jde o místo s nekalou pověstí - i tak se jí to zdálo jako lepší varianta, než hřbitov, kde minule potkala pár upírů. Byla to možná naivní myšlenka, že zde nic špatného nepotká, ale minulá zkušenost jí prostě nedovolila zavítat na hřbitov. Měla na sobě černé, volné kalhoty a stejně černý kabát - tento outfit se jí stal standardem, když se vypravovala po nocích na různá místa. Nebylo to úmyslné rozhodnutí, ne, nebylo to ani tím, že by neměla nic jiného na sebe. Sama si neuvědomovala, že už má třetí noc na sobě to stejné. Když se jí konečně podařilo dostat k bývalé nemocnici, tak ji potěšil měsíční svit. Bylo vidět mnohem více, než čekala. Usadila se na něco, co kdysi možná bývalo sochou anebo něčím podobným - dnes z toho byl pouhý zbytek, zničený kus kamenného podstavce. Nasála chladný vzduch a zavřela oči. Ticho. Bylo naprosté ticho. To ovšem nevydrželo moc dlouho, jelikož po zhruba deseti minutách slyšela kroky. Kroky, které nepatřily jedné osobě, ale dvěma, možná třem. Nic si z toho nedělala, ignorovala je, ale pouze do té doby, než se skupinka zastavila za ní a dopadla jí cizí ruka na rameno.* Hele, hele, hele... *Řekl muž, který se jí dotýkal. Chiara s sebou škubla, ale pacholek ji stiskl ještě pevněji a silou ji srazil dozadu na zem. Nebyl to příjemný dopad. Konečně se jí naskytl pohled na všechny tři muže, kteří na ni měli spadeno. Chtěla začít křičet, ale ani k tomu se nedostala - nejvyšší ze trojce poklekl k ní a rukou jí zakryl pusu. Ostatní dva se pustili do šacování kapes.* Ta kunda nic nemá! *Zaklel jeden z nich.* Úplný hovno, *potvrdil druhý, který jí akorát vytáhl kroužek s klíči z kapsy. Chiara začala kopat nohama, ale jeden z mužů jí zaklekl obě dvě. Byl moc těžký na to, aby se zmohla k nějakému významnému odporu.* Kdo chce jít první? *Zeptal se nakonec muž, který jí zakrýval ústa. To ji zděsilo. Hodně. Podařilo se jí škubnout a zakousla se tomu nejvyššímu do ruky. Jde o trik, který jí již v minulosti vyšel. Tentokrát se to ukázalo jako osudová chyba. Dotyčný zařval bolestí a Chiaře do očí začala kapat jeho krev.* Ta zkurvená píča mě kousla! *Zařval z plných plic v nervech.* Jen počkej... *Začal, ale Chiařin křik jej přehlušil.* Na tohle fakt nemám nervy, *řekl jeden z nich, spíše pro sebe, než svým druhům a vytáhl z bundy nůž s minimálně 18cm dlouhou čepelí. Zaklekl Chiaře podbříšek a průdce jí jej vrazil do břicha - pravděpodobně do žaludku. Nevzmohla se ani na výkřik, jediné, co z ní vyšlo bylo malé hlesnutí.* A je to! *Pochválil se násilník a začal se smát.*
*Dominic zrovna procházel kolem, šel si vyčistit hlavu na jedno z klidných míst, kam sem tam rád zavítal. Na sobě měl černé sako, bílou košili, jak to často nosil a černé kahloty. Už už chtěl tak nějak vypustit, a prostě se jen uklidnit, kdyby se k jeho hlavě ale nedonesl hlas, ne jeden, tři a jeden slabší, ženský. Okamžitě zpozorněl, když měl na očích scénu před sebou, to, jak jeden muž z trojice bodl dívku do břicha. Dominic ihned vyskočil vpřed, doběhl na místo a než by se onen útočník nadal, tak už ležel na zemi se zlomeným vazem. Dominic se podíval nebezpečně na dva zbylé ostatní, přemýšlel, co teď dělat. Hned na to jednoho z nich popadl a než by stihl nějak zareagovat, přitáhl jej k sobě a zadíval se mu do čoí.* Zabij toho druhého a pak i sebe. *Zavelil jedovatě. Když se pak mladík, očarovaný encantem odtáhl, aby udělal to, co Dominic poručil, tak upír ihned přiběhl k dívce.* Zatraceně, holka, do čeho jsi se to dostala. *Hlesl, načež ji vzal do náruče a posadil se, její hlavu si opřel o stehno a rukou jí zatlačil na ránu.* Dostaneme tě do nemocnice, budeš v pořádku, dobře? *Snažil se jí uklidnit.*
*Za normálních okolností by byla Chiara znepokojena ze situace, která se jí odehrála před očima. Ne dnes. Věděla, co se stalo, dokonce to i koutkem oka viděla, ale nevnímala to tak, jak by to vnímala normálně. Ne, že by nechtěla, nedokázala to. Cítila, jak ji z břicha teče krev směrem dolů po bocích a zároveň její triko a kabát nacucával onu teplou tekutinu. Zima. Cítila zimu, velikou zimu a barva její pokožky se začala měnit, blednout, jako u umírajícího člověka. To bylo ono. Umírala. Nebyla si toho faktu vědoma, mozek jí nedovoloval přemýšlet takovým způsobem. Rukou si sáhla na ránu, ze které stále trčel nůž a nahmatala další ruku, která nebyla její. Dotkla se lehce, ale bolelo to jako čert. Slova svého zachránce vnímala jen polovičně, ani si nebyla jista, jestli to byl její zachránce. Pravděpodobně to byl někdo, kdo jí chce také ublížit. Podařilo se jí zaostřit pohled na tvář muže a vydala ze sebe jedno jediné slovo* Pomoc.
*Jak se tak na ni díval, bylo mu jasné, že tohle by byla pro dívku konečná. Jistě, mohl by jí tu nechat umřít. Neznal ji, nevěděl, kdo je, mohl by nechat, aby zemřela a pak to jen nahlásit úřadům. Ale chtěl to udělat? najednou s emu té dívky zželelo. A tak udělal něco, co ještě předtím nikdy neudělal, ale teď najednou pdovědomně tušil, že to je správně. V momentě se mu vysunuly špičáky, ke rtům si přiložil své zápěstí, zahryzl si a kousl. Hned na to své krvácející zápěstí přiložil dívce ke rtům.* Musíš to spolknout, věř mi. Prosím. *Hlesl, vcelku i naléhavě. Cítil potřebu ji zachránit a modlil se, aby nebylo pozdě.*
*Kdyby dokázala cítit a prožívat emoce, tak by byla k smrti vyděšená. Teď se jí ovšem mlžilo před očima a slova cizince jí přišla, jako kdyby přicházela z dálky, snad i z jiného vesmíru. Byla mrtvá? Ne, ještě ne, když ucítila kapky krve na svých rtech. Nechápala, jaký to mělo smysl. Krev se přeci podává nitrožilně, je zbytečnost ji pít. Alespoň si myslela, že to takhle má fungovat.* Mhmm, *dostala ze sebe pouze. Nedokázala vyslovit celé slovo. Povedlo se jí s vypětím sil chytit pravou rukou paži, kterou měla přitisknutou ke rtům a přisála se. Začala pít. A pila tak, jak jí to tělo dovolovalo - rozpoznala chuť krve, ale byla divná. Jiná, než když okusila svou krev. Připomínala jí chutí krev upíra, kterému kdysi ukousla maso z ruky, měla stejnou pachuť. Pila, co to jen šlo, ale po chvíli chytila další křeč do zraněného břicha a ruku pustila. Polkla poslední doušek a hlava jí dopadla na tvrdou, studenou zem.* P... P... P-proč? *Dostala ze sebe namáhavě a její pohled se potkal s tím jeho.*
*Jakmile začala pít, tak si Dominic úlevně oddechl Hned na to, jakmile se pak od něj odtáhla tak se na ni pdoíval. jemně jí pohladil po tváři, a pak se usmál.* Vše bude v pořádku maličká, neboj se. *Usmál se. Pak už vzal její hlavu do rukou a v dalším momentě jí zlomil prudkým pohybem vaz. Jakmile se ujistil, že je mrtvá, věděl, že ted musí jednat rychle. Civilové, jež ji napadli, byli už mrtví, o to se postaral ten, jehož Dom očaroval. A na něm teď bylo, aby vkopal holýma rukama hrob. Ještě zkontroloval, zda jej nikdo neposlouchá a když se ujsitil, že ne, tak se dal tedy do díla. Netrvalo mu to za použití jeho rychlosti a síly dlouho, ale nakonec, celý špinavý od hlíny, vzal tělo Chiary do náruče, načež jo položil do hrobu a pak ji zase zahrabal hlínou. Pak už kousek od hrobu dotáhl mrtvoly mužů rozhlížejíc se kolem sebe, aby se zde nikdo neobjevil. Po očku ale i poslouchal, zda neuslyší zvuky z pod hlíny, kde zahrabal dívčino tělo.*
*Sotva se Chiara vyhrabala z hrobu hladová a zmatená, tak se ozvaly hlasy puberťáků, kteří to zde mířili posprejovat nebo zapít blížící se víkend a Dominicovi nezbylo než zabránit vražednému běsnění z touhy po krvi tím, že Chiaře zlomil vaz, aby ji odnesl k sobě, kde ji může nakrmit krví ze sáčků a lépe ji seznámit s jejím novým životem.*
*Nejakú chvíľu už bol v ruinách a to len preto, že si ho tam zavolala nejaká čarodejka, ktorá potrebovala pomoc. Moc sa mu teda do toho nechcelo a rozhodne ignoroval ďalšie správy od jeho čarodejov. Nechával ich na pokoji, keďže sa rozhodol, že im dá trochu voľnosti. Hlavne si potreboval zrovnať myšlienky, čo pre neho bolo najlepšie. Nemal náladu riešiť niečo iné. Stále čakal na správu od Dragosa, či získal čo chcel, ale on vedel, že dohodu neporušil. Oprie sa o stenu, pričom nechá čarodejku odísť pred ním.* /Môže to byť aj horšie. Mohlo sa stať aj niečo iné./ *Pomyslí si a moc to nerieši. Nejako sa mu ani len nechcelo ísť domov, pretože mal celkom zlú náladu, ale nie takú aby vymýšľal čo by komu urobil. Preto len sa opieral a pozeral na oblohu, pretože to bolo lepšie ako sa vrátiť späť do práce.*
*Po tom, co přišel z brigády ve strip clubu k sobě domů, rozhodl se udělat si výlet na nějaké místo, kde by si mohl pročistit své myšlenky a nasbírat inspiraci k tvorbě ilustrací, které měl začít zpracovávat. Knihu si naštěstí už stihl přečíst po večerech a během pauz ve studiu, tudíž moc dobře věděl kam pro nápady zamířit – do ruin staré nemocnice. Byl tam naposledy, když se konal ples. Z venku se mu ta budova zamlouvala, vnitřek však byl tehdy upraven. Doufal proto, že dnes není znovu pozměnen, aby mohl vše hezky zachytit. Z pracovního se tedy doma převlékl do, jako každý jiný den, volánkovité bílé košile zdobené i krajkami. Tentokrát pak na to dal pasový korzet. Outfit pak dovršil černými kalhotami, converskami téže barvy a do brašny, kterou si vzápětí hodil přes rameno, naházel vše, co by mohl potřebovat. To byl nečekaně skicák a pouzdro. Dále i například mobil. Na místo se pak dostal portálem a posvítit si hodlal vytvořeným světlem, které připomínalo bludičku v její nelidské podobě. Když se pak rozhlédl po okolí, všiml si známé tváře. Malachaiovi lehce zvesela zamával, načež k němu přešel blíž.* Nazdárek..asi si na tebe budu muset vzít nový kontakt, starý se mi ztratil..*Načal, podrbajíce se na zátylku.* Nerad bych tě více vyrušoval, ale dlužíš mi vymazání jistých vzpomínek..
*Chvíľu sledoval oblohu, kým sa k nemu nedoniesol hlas istého čarodeja, ktorého poznal. Zasmeje sa nad tým, že potrebuje na neho nový kontakt, ale iba pokrúti hlavou.* Nebolo by lepšie poslať ohnivú správu? Tá sa ku mne dostane skôr ako nejaká iná správa. *Povie mu, pričom mu dá návrh ako komunikovať s ostatnými čarodejmi. Na tom niečo bolo, keďže tak viacmenej medzi sebou komunikovali a Hiram nebol práve z tých najmladších, ktorý by o tom nevedeli.* Hmm... To si moc nespomínam, pripomeň mi o čo presne ide s tými spomienkami. *Povie mu, pričom premýšľa o čo by sa mohlo jednať, ale sám už ani nevie, keďže toho mal v poslednej dobe veľa. No predsa len to bude mať nejakú daň, čo by mal čarodej aj vedieť.*
Jasně, ale na to moc nejsem. Ani nevím, kdy jsem ji naposledy psal. Vím, že tehdy jsem to bral jako dopis. *Uchechtl se.* A jo, vůbec se tak nevymlouvám, protože se mi to naprosto vypařilo z hlavy, vůbeeeec. *Protáhl, než se pak už prostě zasmál. O existenci tohoto způsobu konverzace věděl, dlouho jej však nepoužil, takže mu z hlavy jednoduše vypadl. To se hold stává. Hádal ovšem, že se mu za to Malachai vysměje, takže se sám tomu rovnou zasmál, aby mu dal najevo, že jej nic takového z jeho strany štvát nebude.* Jo..Robertova ženská podoba..stačí tohle? Více to popisovat nechci. *Pověděl, během čehož se lehce podrbal opět na zátylku a znovu se nad tou vzpomínkou oklepal.* Brr..*Hlesl pak.* Udělal bych to sám, ale nechci si sahat do hlavy..
*Kai sa tomu moc nesmeje, pretože pre čarodeja jeho veku, to bola trochu potupa, že na to zabudol. Len pokrúti hlavou, pretože mu to moc vtipné nebolo a aj keď sa Hiram sám na sebe zasmial, tak on si len povzdychol.* A ja práve nepouživám telefóny, pretože z toho len bolí hlava a každý po mne niečo chce. Treba si na to spomenúť, pretože je to celkom jednoduché. *Povie mu a nad tým čo po ňom chce sa len zasmeje. Samozrejme poznal robertovu ženskú podobu a rozhodne aj on by sa jej rád zbavil, ale je lepšie si to nechať v spomienkach, aby vedel o koho ide.* Vážne to chceš spraviť? Nebude potom cesty späť a môže sa stať, že sa ti to vráti keď ho uvidíš znova v tej podobe. *Varuje ho.* Nie každému je príjemné, aby mu išla cudzia osoba do hlavy. *Povie ešte a spomína si, že aj on zažil ten pocit, keď mu tam niekto vošiel.* Pokiaľ to naozaj chceš, tak niečo za niečo. *Usmeje sa na neho, pričom mu navrhuje menšiu dohodu.*
*Pobavil se na svůj účet, protože si myslel, že Kai vlastně udělá totéž. Proto mu věnoval lehce zaražený pohled, když ne a namísto smíchu jej začal poučovat. Zlehka si tedy promnul kořen nosu a povzdechl si stejně jako druhý čaroděj.* Dnes mám už dost z práce, nepotřebuju, abys mě poučoval o něčem, co nemůžu ovlivnit. Naposledy jsem ohnivou zprávu použil před několika lety. Jinak mě všichni kontaktují přes mobil. Je to pro mě více praktické. Představ si, že se tvůj klient chce s tebou domluvit ohledně přesunutí kérky a namísto jednoduchého zavolání ti pošle ohnivou zprávu. Kolikrát bychom si ji asi museli vyměnit, než bychom to fakt celé vyřešili. Navíc se tak akorát plýtvá papírem. *Odůvodnil si. Jasně, respektoval Malachaiův názor, chtěl mu to však osvětlit ze svého pohledu, než půjdou přímo k věci. Rozhodnutě pak na otázku staršího čaroděje přikývl.* Ano a toho jsem si vědom, v poslední době se mi však daří se mu úplně vyhýbat. *Řekne nakonec. Věděl, že se mu to může vrátit, doufal však, že ne zas tak brzo.* To vím, ale jsem si jistý, že to chci podstoupit. *Odpověděl, načež opět kývl.* Je mi to jasný, Malachaii, stačí říct co chceš. Peníze jsou ohrané a ani nečekám, že bys jmenoval je, takže pověz, jakou jinou službičku bys chtěl.
*Nechá ho odôvodniť si svoje veci, ale jemu bolo jedno aký to malo dôvod. Pre neho bolo teraz jednoduchšie napísať ohnivú správu a na to sa stretnúť, keďže vedel, že len máloktorý čarodej ju používa. NO o tom to dnes nebolo, preto len mykne plecami a na to viac neodpovedá.* To je dobré pre teba. Čím ďalej od neho budeš, tak tým sa vyhneš problémom s ním spojených. *Odpovie mu na to a tým že to chcel podstúpiť, tak to pre neho urobí.* V tejto chvíli ma práve nič nenapadá, ale tým že žijeme dlho, tak to nemusí byť ihneď. Môžem si to vypýtať aj niekedy inokedy. *Povie mu, pričom vyčaruje papier a pero, pričom ho podá Hiramovi. Službička do budúcna sa mu vždy hodila, pričom nemusel nad tým premýšľať okamžite.*
*Pro svoji spokojenost si důvod zapomnění na tak banální věc osvětlil, než se konečně dostali k jádru pudla – pravému důvodu, proč Malachaie prostě neobešel jako by tam nebyl.* Jo, tohle mi tentokrát vysvětlovat nemusíš, došlo mi to. *Kývl. Byl rád, že se mu to starší čaroděj nehodlal ještě dál rozmlouvat. Účinně se tomu podivínovi s kočičím znamením vyhýbal, proč by to neměl zvládat ještě několikero let nato?* Jasně, budu s tím počítat. *Kývl, načež se lehce tázavě podíval na oba předměty, co mu Kai předal. Zlehka pozvedl jedno obočí.* To mi dáváš, abych si vzpomněl na existenci ohnivé zprávy a pak kvůli papíru a jeho plýtvání neremcal, nebooo? *Zašklebil se, naklánějíce hlavu do strany.* Protože jinak to moc po dnešním dlouhém dni nechápu. Jsem zralý na odpočinek při kreslení..zítra si vezmu volno. *Zapřemýšlel pak nahlas.*
*Když Malachai použil svou magii na Hirama, tak se opět a znova projevily následky z pekla. Mezi oběma čaroději to zajiskřilo a objevil se záblesk. Když se rozmrkali, tak oba čarodějové zjistili, že se kouzlo odrazilo do Malachaiovy hlavy a starší z čarodějů momentálně trpěl dočasnou amnézií, ten mladší měl na jednu stranu hlavu v pohodě, ale na druhou jej stále týraly vzpomínky na jistého čaroděje v ženské podobě. První vzpomínky na jeho osobu se Malachaiovi můžou a nemusí začít objevovat až za měsíc. Nejvyšší čaroděj Manhattanu tak momentálně neví kdo je, ani kde bydlí.*
*Motorka zaburácela , když Dragos sjel z hlavní silnice do parku. Neřešil žádné zákazy vjezdu a nějaké policejní hlídky mu také byly u prdele. Zkrátka je vždycky oblafnul encantem, když jej zastavili a pokračoval dál. Zastavil u ruin staré nemocnice. Odstavil motorku a vešel dovnitř. Dnes na sobě neměl to, co obvykle. Na motorku to bylo poněkud nepraktické a to i on dokázal uznat. Navíc hodlal trénovat svou proměnu a nechtěl přijít o svoje oblíbené kousky, kdyby se mu proměna nepovedla. Na sobě měl bílou hodně ležérní košili spolu s černými společenskými kalhotami z džínoviny. Místo svého typického kabátu nebo pláště pak byl oblečen do kožené černé bundy. Helmou nedisponoval, takže vlasy neměl splihlé, jakoby měla většina motorkářů, nicméně měl jejich horní polovinu sepnutou do gumičky na týle. Prolezl skrz nějakou díru ve zdi, která mohla být dříve oknem nebo dveřmi, a s opatrným našlapováním se rozhlížel a kontroloval, že tu není žádný puberťák.*
*Josie ráda trávila čas venku na čerstvém vzduchu a v ruinách tehdejší nemocnice bylo takové prapodivně tajemné ovzduší, které jí připomínalo chvíle, kdy četla historické detektivní romány a zvládla se přenést do děje. Dnes to vypadalo podobně. Procházela se tudy se svou vlkodlačí kamarádkou a i když se dlouho neviděly, tak většina jejich času byla provázena dlouhým mlčením. Rády spolu jen tak chodily po krásných částech světa a užívaly si zážitek individuálne, i když i zároveň spolu. Prolézaly prorostlé místnosti, a pak se jenom procházely po neupravených zahradách.* Stejně si myslím, že v praxi je ti vlkodlačí síla k ničemu. Myslím jako v normálním životě. *Začala svou myšlenku a kamarádka jí oponovala.* No tak se vsadíme třeba o to, kdo bude dřív doma. Síla a rychlost totiž není všechno. Zvládnu tě porazit i v tomhle. *Chvíli se na sebe jen koukaly a pak se každá rozeběhla na druhou stranu. Věděla, že je její kamarádka hodně rychlá, ale Josie je zase vychytralá. Když se tu procházely, tak slyšela motorku a ta by jí mohla pomoct. Běží k místu, odkud vycházely zvuky a skutečně je tam odstavená krásná motorka, ke které doběhne a naskočí na ni. Pokud tam majitel nechal klíčky, tak ji tím nastartuje a pokud ne, tak pomocí několika zručných pohybů stroj trochu zničí ale zároveň nastartuje, otočí pravou rukou a rozjíždí se pryč od nemocnice. Připomíná jí to časy, kdy s bandou kamarádů kradla auta a motorky a pak s nimi dělali pouliční závody. Naposledy letos v létě. Je ráda za své oblečení, protože už je docela zima a na té motorce zvlášť, takže s jejími klasickými teniskami a džínami má i koženou bundu, která má uvnitř kožíšek, aby jí nebyla úplně zima.* /A teď rychle domů/
*Jakmile se rozvrčel motor jeho motorky, tak zpozorněl. Klíčky měl u sebe, a i kdyby neměl, tak nikdo, ani členové jeho klanu, neměli právo na jeho motorku sahat. Vyběhl z ruin, aby ji viděl mizet po cestě. Naštěstí byl rychlejší, než jeho motorka. Alespoň teď. Měl čas do chvíle, než motorka vyjede z parku. Jakmile by s ní neznámý vjel na hlavní cestu, tak je s rychlostí své motorky v háji. Rozběhl se a jako šmouha motorku předběhl. Pro civily by to byla sebevražda, ale Dragos byl jednak sebevrah a zadruhé dostatečně silný, aby motorku zachytil před řídítky a zastavil. Chodidla se mu trochu zaryly do země, protože to pořád nebylo nic snadného zastavit rozjetou motorku a to ani když byl upír s nadlidskou silou.* /To si ze mě už Hecaté střílí, ne?!/ *Zavrčí si pro sebe, když vidí, kdo mu motorku ukradnul. Ani se neobtěžuje s rozkazy a prostě ženu chytne za oblečení zezadu a strhne z motorky na zem.* Teď už z tebe tu mrtvolu ale fakt udělám.. *Pronese chladně a naštvaně, když se postaví mezi civilku a jeho motorku.*
*Byla odhodlaná tento souboj vyhrát, takže nebrala na nic a na nikoho ohledy. Vyjela po cestě směrem k hlavní silnici a už se těšila na to, co kamarádka řekne, až ji tam najde, jak jen stojí před domem a čeká na ni. Místo hladké jízdy ji však někdo nadlidskou silou chytne proti řídítkům a motorku zastaví. Josie to vyděsilo, takže dost možná, kdyby rušitel nedržel pevně řídítka, by sjela z cesty a měla špatný konec. I když tohle jí dobrý konec také nezaručuje.* Hej! *Vyjekne jakmile ji shodí z motorky. Zamračí se na něj, vstává a u toho si oprašuje bundu.* Ta je celkem nová. *Pozoruje svoji koženou bundu jestli je v pořádku a pak se až zahledí na Dragose.* /My na sebe vážně máme štěstí./ A já bych ti tu motorku vrátila. Jenom jsem si ji půjčila. *Tváří se trochu nafoukle a uraženě, protože kvůli němu určitě prohraje.*
*Vůbec se neohlíží na její protesty, když ji shodí na zem.* Neboj se, pořád budeš stylová mrtvola.. *Ucedí k ní, když si ji prohlíží a probodne ji po jejích slovech pohledem.* Ani jsi nevěděla čí byla, dokud jsem tě nechytil. Ukradla jsi ji, tak to neokecávej. *Udeří na ni obrazně.* A u toho zničila.. *Dodá, když se ohlédne na motorku. Na stojan ji po shození Josie nedal, takže spadla na zem. Dragos ji zvedne a vypne motor, načež ji dá na stojan. Pak se vrátí k Josie, kterou chytí pod krkem.* Tohle tě bude stát mnohem víc, než ta moje košile.. *Prohlásí, když ji přitiskne ke stromu.*
Takže mi to sluší? *Trochu provokativně se na něj usměje, i když by mu nejraději dál nadávala, co je to za blbce, který jí pokazil sázku.* To není pravda. Půjčila. A pak bych ji nechala někde u policejní stanice a ti by dohledali majitele. *Mluví tak, jako by to byla přeci naprostá samozřejmost a je to pravda. Co ona by dělala s motorkou? V New Yorku je jakýkoliv prostředek naprosto nepraktický, nejlepší je asi metro.* To není pravda, znovu. Kdybys mě neshodil, tak by se jí nic nestalo. /Krom těch startovacích kabelů, ty asi budou potřeba nové, heh./ *To už je jí ale nic platné, protože ji Dragos chytá pod krkem a přimačkává na nejbližší strom.* /A něco nového tam nemáš?/ *Snaží se mělce dýchat a u toho se mu dívat beze strachu do očí.* Jenže v obou případech to nebyla moje vina. Možná u té košile trochu, ale tady sis motorku zničil sám. *Blbě se jí mluví, ale snaží se si to vyargumentovat jako vždycky. Jak manželé po třiceti letech. Nebo po tří stech letech?*
Neodváděj řeč jinam, navíc to jsem neřekl, takže nepřevracej moje slova.. *Pronese k ní. Následně se na ni podívá jako na blbce.* Tak to by skončila pravděpodobně zabavená ve skladu policie nebo sešrotovaná, smucitură! *Sykne k ní naštvaně. Jeho motorka nebyla registrovaná. To žádné z jeho vozidel. Neuváděl svoje jména nikde, protože přepisovat to co deset nebo dvacet let se mu vážně nechtělo. Vlastně klika, že ji zastavil, jinak by svou motorku asi už nikdy neviděl. Vrhne po ní znovu nasraným pohledem, než ironicky prohlásí.* Ovšem.. Protože jsem zapomněl, že jsem ti dal kopii svých klíčů, co? *Odfrkne si, aby ji následně už zachytil pod krkem.* Víš ty co? Mám toho dost.. *Zvedne ji pohled tak, aby ji viděl do očí a uvalí na civilku Encanto.* Teď půjdeš se mnou a všechno si odpracuješ.. *Pronese. Pak civilku pustí, aby mohl poslat vzkaz členům svého klanu. Na kus magického papíru napíše krátký vzkaz pro svého zástupce, načež papír podpálí svým elektrickým zapalovačem a odhodí, ať se jej plameny nedotknou.*
No za to už já nemůžu. Udělala bych všechno, co bych uměla. *Od toho dává ruce pryč. Ona by pečlivě dala motorku k vratům policie a nechala by ji tam, aby našli majitele. A co se s ní stane poté už není její vina. Na jeho poznámku o klíčích chtěla říct něco ve stylu, že už taky není nejmladší a že si nemůže pamatovat všechno, co dělá, ale raději drží v tomto případě hubu, i když jí to moc nepomáhá. Neví, proč má takové sebevražedné sklony, když je s ním. Prostě ji k němu něco táhne a ona nedokáže poznat, co to je. Asi blbost. Nechce se na něj úplně podívat, ale nakonec chytí jeho pohled a v tu chvíli už o sobě neví. Stojí tam jak tvrdé Y a kouká jen do blba. Tohle je nevýhoda štvaní upírů.*
*V momentě, kdy přiběhnou členové jeho klanu pro které si poslal, tak jim Dragos vysvětlí situaci. Zadá jim úkoly a celá skupinka se i s Josie a motorkou přesunou zpátky na Staten do vily. Jakmile je postaráno o motorku, tak se Dragos vrátí k Josie, se kterou si mezitím hráli členové jeho klanu, co na ni měli pifku už z minula. Hephaestia, kterou plácla přes prsty ji tak například na tváři zanechala tři rýhy po svých nehtech. A to by se dalo považovat za nejmenší, než si ji vůdce klanu vyzvedl a odvedl k sobě do apartmánu. Naštěstí ještě zůstala oblečená, ale o svou novou bundu někde v roji klanu stejně přišla. Vztyčený rám, který by běžně použil k trochu jiným hrátkám, poslouží dobře i teď, když civilce připoutá nohy i ruce a původně ji chce i propustit z Encanta, ale nakonec si to rozmyslí.* /Ona jedna otravná civilka nebude nikomu chvíli chybět../
Já ale nikomu ublížit nechci, Am. *Pronesl, když vyjídřila své obavy a podíval se jí do očí.* A před nosem nám nezavře, věř mi. Podle IP, co jsme ještě koukal na poslední dobrou je teď v nemocnici. *uculil se potom ještě. Přeci jen, encanto by to mohlo tak nějak zajistit. Když ji pak poslouchal, jaké návrhy mu dává, už byl dávno na silnici. Jakmile zmínila její tělo, Dominic si povzdechl, načež vyhodil blinkr, sjel na krajnici a zapl výstražná světla. Zastavil a podívals e na ni.* Ne že by mi to nebylo dobré, jen...ale to nic. Tvé tělo nechci, tohle nedělám, takhle ne. *Řekl, a pak se odmlčel.* Ale, můžu ti pomoct. Můžeme to udělat takhle. Pomůžu ti, najdu a seženu co potřebuješ, a ty mi slíbíš to, že ti kluci budou mít skvělý život, nejlépe bez svého alkoholického otce. kdyby se cokoliv kdykoliv pokazilo, tak přijdeš za mnou a já ti pomůžu. A až budu jednou potřebovat pomoct s něčím já, tak mi tu laskavost oplatíš. Jak ti tohle zní? *Zajímal se.* Vím jaké to je vyrůstat bez ničeho, bez financí a prostředků a jak je pak důležitá pomoc ostatních. *Pronesl pak.*
To já přeci vím. Věřím ti. *Trochu se na něj pousměje. Obavy měla to ano. Už jí, ale několikrát řekl, že jí neublíží nebo něco podobného a ona tomu opravdu věřila.* V nemocnici? Asi u svého manžela. *Řekne si spíš pro sebe.* Snad se brzy uzdraví. *Dodá ještě. Každý měl ten svůj život složitý. Někdo míň a někdo víc. Překvapeně se podívá vedle sebe, když se náhle auto zastaví na krajnici. Ihned v hlavě začala trochu zmatkovat, že něco řekla určitě špatně a on se na ní zlobí.* Řekla jsem něco špatně.? *Ihned zjišťuje situaci, ale to už povídá on o jejím návrhu, který tak nadhodila.* Takhle ne? Řekla jsem to přeci zcela dobrovolně. *Povzdechne si* Promiň.. moc tomu nerozumím. *Přizná se po chvilce. Přeci jen to vyslovila ze své svobodné vůle. Nedržel jí nůž u krku.* Nelíbím se ti? *Zeptá se ho trochu smutně.* Opravdu bych dala všechno za to, abych byla krásná, že se za mnou ohlédne. Za denního světla i po tmě. *Šeptne a podívá se z okénka ven. Opravdu si přála, aby se někomu zalíbila. Po jeho dalších slovech se opět na něj podívá.* Klidně tě s nimi někdy seznámím. Budou moc rádi. *I ona sama chtěla, aby se její otec nikdy nevracel. Byly takhle spokojený a ona chtěla, aby její bratři měli v životě někoho, kdo je bude mít nesmírně rád a to otec opravdu není.* Zní mi to až moc dobře a slibuji, že když budeš něco potřebovat budu tu a pomůžu. *A ona vždy svoje slova plní*
*Poslouchal ji a tak to nechal plynout, nebo jen přikývl. Když pak položil otázku, zda se mu nelíbí, tak řekl to, co jej první napadlo, to, co jako první vypadlo na jeho mysl- pravdu.* Nejde o to, že by jsi se mi nelíbila. Jde o to, že se vídám s jedním mladíkem. *Pronesl a doufal, že jí to tak vše osvětlí. pak už se dál zaposlouchal do toho, co říkala. Kývl pak na souhlas.* Myslím, že se někdo najde. Věř mi, nejsi vůbec, jak to říct, ošklivá. Ba naopak, řekl bych, ale v tomhle světě je zkrátka až moc odmítnutí, ovšem to mé si neber niajk osobně. *Mrkl na ní. pak už vzjel.* Tak dobře, domluveno. Budu to tedy brát jako uzavřené řešení o platbě. *Pronesl. Nakonec zaparkoval před nemocnicí, vystoupil, počkal až tak udělá i Am a pokud se tak stalo, zamířili spolu do nemocnice.*
*Po chvilce jí došlo jeho význam slov a vlastně ani z toho nebyla nijak sklíčena ba naopak měla z toho strašnou radost.* Promiň, to se moc omlouvám špatně jsem to pochopila. Jsem moc nadšená, že někoho máš. Strašně moc ti přeji, aby vám to vyšlo. *Řekne radostně. Všechno ostatní co zaznělo šlo stranou. Tahle zpráva jí strašně moc potěšila a kdyby si občas pomyslela to co řekla možná by situace byla jiná.* Snad ano ještě jsem nenašla nikoho, kdo by byl ochotný se mnou být. *Přikývne na souhlas. Nakonec to celé bylo jen pouhé nedorozumění* I když stejně si myslím, že je to málo. Ty pro mě uděláš hodně a já jenom tohle. Nepřijde mi to moc fér. *Řekne upřímně když vystoupí z auta a spolu zamíří do nemocnice. Bílé zdi a to všechno kolem na Am působilo dost smutně. Takový zvláštní pocit najednou měla až se jí z toho udělalo úzko*¨
*Dominic se usmál.* Ne, neomlouvej se, a, no, je to v začátku. Cítím s ním něco, co s nikým zatím ne, je to tak zvlástně intenzivní, ale hezké. *Usmál se na ni pak. Nevěděl ani, proč jí to, říkal, ale podvědomí mu říkalo, že s ní bude tahle informace v bezpečí a nebude zesměšněná. Pak se uculil.* Moje milá, je ti teprve osmnáct, mě je jedna třicet a tohle jsme objevil až teď, věř mi, pokud to má přijít, tak to přijde. *Podotkl. Pak už se zadíval před sebe. Došel k setře na recpeci, kde se zeptal, kde byl našel manžela učitelky. Když mu to pak řekla, ještě ale argumentovala tím, že tam teď nesmí. Dominic se ale jemně usmál, a stačilo mu využití encanta, aby jí pak přesvědčil. Na to se zvedla s tím, že jej zavede směrem k pokoji. Dom se koukl na Am.* Jdeš? Vyzval ji.*
Tak to budu moc ráda, když mi ukážeš, kdo dokázal tvé srdce udělal šťastné. *Opravdu mu přála to, aby byl šťastný. Sice ho neznala, ale pomáhal jí a ona všem přála štěstí. Navíc ona sama moc dobře věděla, že tahle informace u Am bude střežit, jako oko v hlavě a nikomu to neřekne* Já vím, ale někdy mám pocit, že nemám to co ostatní ženy. *Věděla, že se mu může svěřit s touhle informací, protože on jí nijak ponižovat nebude. Navíc měla potřebu se o tuhle informaci podělit.* Třeba moje sousedka. Má všechno super nic bych na jejím těle nevyměnila a já můžu jen tiše závidět. *Šeptne do prostoru nemocnice. Došli až k recepci, kde se okamžitě začal ptát na to, kde by našel manžela učitelky. Samozřejmě jim to nechtěla sdělit. Zdálo se, ale, že dokázal být velmi přesvědčivý až to bylo krapet divné. Am nad tím, ale mávne rukou a nechá to být.* Jo už jdu. *Řekne Am a rychle si pospíšila, aby ho dohnala. Sestřička je odvedla do pokoje, kde by se měl nacházet manžel učitelky. Am lehce nakoukne a opravdu na jeho posteli seděla třídní učitelka, která vyučovala její bratry.*
*Dominic se na ni ještě otočil a jemně se usmál.* Podívej se, dle mého názoru je krása individuální. Věř mi, když ti říkám, že jsi krásná žena. Přeci jen, i když ten mladík si krade moje srdce, tak oceňuji i ženskou krásu. A ty krásná jsii. Nesmíš podléhat ideálům dnešní doby, tomu, co každý říká, že je ideál krásy, nějaký 90x60x90 u žen...to je hloupost. A přeci jen, záleží na tom, jaká je krása uvnitř, ne na těle. *Usmál se na ni. Pak už se nechal zavést do pokoje, ale už jak tam vcházeli, jej do nosu práskl pach mokrého psa. Jakmile pak vešel dovnitř, došlo mu, že to musí být právě ona učitelka, kdo byl tady vlkodlak. A vzhledem k tomu, jaks e na něj podívala, musela poznat i to, že ona je upír.* Dobrý večer, paní. *Pronesl její jméno.* Rád bych s vámi o něčem mluvil. Tak nějak se ke mě doneslo, že máte jisté problémy s tady bratry od slečny Amarisen, je tomu tak? *Usmál se na ni.*
*Tváře jí začali hořet štěstím. Chtěla jen od někoho slyšet tyhle hezká slůvka a nakonec se jí to přeci jen splnilo.* Děkuji moc. Asi jsem jen potřebovala slyšet tyhle slova od někoho jiného. *Někde totiž uvnitř sebe věděla, že krásná je jen si to prostě nechtěla přiznat. Byla na sebe v některých ohledech přísná a to jí právě nedovolilo dělat ze sebe někoho kým vlastně ve skutečnosti není. Při vstupu do pokoje se začala trochu cítit nejistá. Vzpomněla si totiž na tu poslední hádku, kterou spolu měli. Vlastně jen stála a nechala na sebe řvát a pak odešla. Učitelka se nejdřív podívala na Dominica a pak na Amarisen na kterou se lehce zamračila.* Za prvé nevím, jak si dovolujete přijít až jsem a za druhé, kdo jste, aby jste řešil něčí problém. *Řekne učitelka vztekle a vstane z postele, aby se mu mohla podívat do tváře. Nakonec , ale zrak odvrátila, ale to jen proto, aby ho mohla dát Am,. Moc dobře věděla, že naproti ní stojí upír. Z toho pachu se jí dělalo zle.* To jsem nevěděla, že se pachtuješ s krvelačnou bestií. *Vyštěkne na Am.* Proč mu říkáte krvelačná bestie ani ho neznáte. Přišli jsme si jen promluvit nic víc* Šeptne Am a maličko se posune za Dominica. Nevěděla co jí tak moc žere, ale nemusela by být takhle agresivní*
¨*Dominic slova učitelky naprosto přeřekl, jen se podíval na Am, načež jí jemně položil ruku na reameno a povzbudivě se usmá.* Neboj se nic, maličká, a nech to na mě. *Usmál se, načež se podíval na učitelku. pak si odkašlal, podíval se na ni a otevřel notebook.* Přišel jsem vás varovat, před něčím, cos e chystáte udělat. Doneslo se ke mě, že chcete tady Amarisen udat na sociální zařízení. Dovolte mi ovšem připomenout, že tato řízení jsou úzce propojená s úřady. To znamená, že se začnou zabývat i vámi. Máte štěstí, že pracoviště, kde děláte, nedbá moc na to, co před sebou má, ale věřte mi, pokud by jste vaše doklady o občanství, jež nejsou pravé, předoložila úřadům, a že to se stane, pokud budete úřady jakkoliv vy, nebo my, pokud nám jinak nedáte na výběr, kontaktovat, pak je zde téměř jasné, že vás nechají vyvést ze země. A stejně tak i vašeho manžela. Takže, být vámi, nechám si od tohoto odstup. Myslím si, že Am dělá, co může. Berte tohle jako varování. Pokud kontaktujete úřady, s čímkoliv a jakýmkoliv problémem s touto dívkou a její výchovou, ve které se bezpochybně snaží, pak vězte, že to bude váš lístek ze Států. *Mrkl na ni. Pak se otočil na odchod.* To by bylo, můžeme jít. *Oznámil a vyšel ven. Byl si jist, že tohle bude učitelce stačit, to za prvé, a za druhé, měl pocit, že pokud by tam byl ještě déle, pozvracel by se, Proto hned za zatáčkou v chodbě, kde už nic necítil, se opřel o zeď zády, předklonil se chytl se za břicho, snažíc se udržet obsah žaludku uvnitř.*
*Am jen jemně přikývne a nechá ho, aby celou situaci vyřešil. Dokonce otevřel svůj notebook, aby skutečně učitelce ukázal co pro ní má připraveného. Učitelka jen propalovala pohledem Dominica a nebyla schopná na to nic říct. Tohle rozhodně od Am nečekala, že by se pachtovala s upírem. Než na to stačila něco říct zmizel tak rychle, jako přišel. Am jí rychle věnuje pohled a rychle spěchá za svým zachráncem. Našla ho, jak se opírá o stěnu a drží se za břicho. Vyděšeně k němu přiběhne.* Jsi v pořádku? *Optá se Am a položí mu ruku lehce na rameno.* Taky nemám ráda nemocnice všechno je tu tak smutné a depresivní radši odsud rychle vypadneme. *Řekne Am rychle a jemně ho chytí za ruku, aby spolu mohli co nejrychleji odejít. Dost se Am , ale ulevilo. Konečně po dlouhé době při ní někdo stál a nebyla v celé té situaci sama. Akorát měla značné pochyby, že přidělává zbytečně problém ostatním*
*Dominic kývl na souhlas.* Jo, dobrý, jen se mi udělalo nevolno, to bude v pořádku. *Hlesl ihned. Hned na to s ní vyšel tedy ven, zamířil směrem ke svemu autu, o které se nakonec opřel.* Zapálím si, pokud ti to tedy nevadí. *Pronesl její směrem, ale aniž by čekal na její odpověď si dal mezi rty jednu cigaretu a zapálil se. Pak koukl na Am.* No, myslím si, že tohle varování bz jí mělo stačit, a myslím si i že kdyby cokoliv, do pasti by se chytla sama. Ovšem, kdyby náhodou tak udělal, což si nemyslím, tak můžu sehnat falešné papíry, jak jsem řekl. Umí je udělat tak aby byly důvěryhodné, ne tak jako to měla ta učitelka.*Odfrkl si Dom.*
*Am si ho starostlivě prohlíží. V obličeji byl pobledlejší a jeho stav nevypadal moc dobře. Jediné ujištění, které dostala bylo, že bude v pořádku.* Kdyby, ale cokoliv tak řekni. *Řekne rychle a spolu s ním se vydá ven z nemocnice. Doufala jen, že to nebude nic vážného a že to je opravdu tím prostředím, které na každého působilo trochu jinak. Zamíří k zaparkovanému autu před nemocnicí, kde se opře o své auto.* Ne v pohodě nevadí mi to. *Pousměje se a pak už jen sleduje, jak si vkládá cigaretu do úst, kterou následně zapálí.* Zdá se, že to zabralo. Docela zvláštní, že k tomu neměla co říct. Jediný co nechápu, proč ti řekla krvelačná bestie. Už jste se někdy viděli? *Optá se Am zvědavě*
*Dominic zavrtěl halvou.* Řekl bych, že jen nesnesla to, aby ch ti pomáhal. Přeci jen, tak nějak každý je pak schopen kopat kolem sebe, myslím si, že to byl její chabý pokus o nějaké nadávky. A věř mi, že lidé umí být ve vymýšlení nadávek občas dost kreativní, *Uchechtl se a pak se na ni podíval.* Co ty, jak se cítíš? není to na tebe moc? js v pohodě? Chceš pak hodit domů? *Zajímals e Dominic starostlivě. Už teď věděl, že nebude chtít platbu žádným způsobem- tohle byl někdo, kdo potřeboval pomoct a to on chápal- nic za to nechtěl.*
To je pravda. *Často se stávalo, že lidé kolem sebe kopali, protože byly zoufalý. Takže možná byla i zoufalá učitelka a tak neměla nic jiného než nadávky.* To jsem si mohla poslechnout i osobně. Třeba její chování mělo co dočinění s jejím manželem. Víš i proč tam vlastně leží? *Ne že by to celou situaci nějak zlepšilo jen si to její dušička přála vědět.* Docela se mi ulevilo. I když si myslím, že to bude mít, jak ona řekla dohru. Napadlo mě, že bych pak mohla zkusit promluvit s jejím manželem a třeba na ní bude mít větší vliv. *Moc v to, ale nedoufala. Učitelka byla takový rázný typ, že určitě chudák manžel má co dělat, aby slušně poslouchal.* Ještě jednou ti musím moc poděkovat. Bez tebe bych neměla odvahu jsem přijít a koukat se do její tváře. *Ač to nechtěla dělat stejně k němu přišla a jednoduše ho obejmula. V životě si musíte vážit takových lidí, kteří jsou ochotný vám pomoci a neotočí se jen tak zády s tím, že to není jejich problém.* Pokud budeš tak hodný tak ano. *Dodá ještě než ho pustí a usměje se na něj*
*Zavrtěl hlavou.* Ne, ne nevím, ale vypadá to, že to bude vážné, protože co jsme pochopil z papírů, tak bylo důležité, aby mu tu poskytli pomoc. Ale no, zjistit to můžu taky. *Pokrčil rameny a púak ji dál poslouchal. Přikývl na souhlas a pak se jemně usmál.*Není zač, asi, bude to nějak dobré, v pořádku... *To už jej ale objímala. Dominic se usmál a opatrně jí opětoval objetí nazpět. Pak už chtěl nasednout do auta, ale zarazil se. Kousek před nimi, v křoví, se něco pohnulo. Dominic se zamračil a došel až k místu, jen aby viděl, že za ním sedí na kolenou mladá dívka, celá od hlíny, a momentálně vysávala veverku. Dom ihned věděl, o co jde, ale jako kdyby zamrzl na místě.*
*Am souhlasně pokývá hlavou.* Snad se brzy uzdraví. *Asi to nebylo nějak důležité. Doufala jen, že učitelka si z rozhovoru něco vezme a nebude ničit svým chováním ostatní lidi kolem sebe.* Taky si myslí, ale bez tebe by to v pořádku nebylo. *Když jí obejmutí opětoval cítila se v bezpečí. Takovým, když si Vás poprvé matka vezme k sobě do náruče a šeptá vám ty líbivá slovíčka a vy jako malé děti tomu věříte. Jako lusknutím prstů se vše obrátí a vy jste nuceny čelit světu sami. Stejně jako Am. Když už chtěli nastoupit do auta a vyjet něco je vyrušila. Am tomu moc pozornost nedávala, ale když se šel na místo podívat osobně už věděla, že je něco špatně. Rychle se rozběhne k místu, kde se celá situace odehrávala. Mohla spatřit dívku, která držela mrtvou veverku v ruce.* Och to ne... Chudák veverka, chudák holka. Jsi v pohodě? * Zjišťuje okamžitě a k dívce se přiblíží a opatrně jí sáhne na rameno. To, ale dělat neměla. Všechno se seběhlo tak rychle, že Am nevěděla co se děje. Upírka jí rychle popadla za ruku a trhla s ní tak, že měla okamžitě možnost se jí zakousnout do krku a to také udělala. Am cítila, jak se do jejího krku zapíchli dva ostré špičáky, které drancovali její kůži na krku.*
Dom nestačil ani zareagovat a Am už ležela na zemi a dívka se na ní drala. ihned zakročil, popadl novorzenou upírku, jež si k sobě přitiskl a podíval se jí do očí. Zmiz odtud, najdi si nějaké zvíře, ale jí necháš na pokoji. Zavrčel, hledíc jí do očí a používajíc encanto. Jistě, měl by jí pomoct, ale jak to asi měl udělat, když se sebou měl ted už pokousanou civilku a hned vedle toho novorozenou upírku? Pro teď se rozhodl zachránit Am. Přiskočil k ní a ihned se na ni zadíval. Zatraceně, Am. Hlesl. Ani si neuvědomil že jak cítil krev, jemu samotnému se vysunuly špičáky. Pojď, stoupni si, pojď do auta. Snažil se jí navést.
*Am celá v šoku ze situace, která nastala si držela svůj poraněný krk ze kterého se drala krev na povrch. Před očima měla tu dívku, jak se na ní sápe. Ty její oči a tesáky. Vypadala, jako rozzuřené zvíře co má hlad. Snažila se nechat své oči otevřené. Celá ta situace byla děsivá. Kdyby tohle někomu vyprávěla asi by jí to nikdo nevěřil a měli by jí za blázna.* Promiň chtěla jsem jen pomoc. *Šeptne potichu mohla spatřit, že se i jejímu společníkovi vysunuli špičáky, ale to Am moc nevnímala. Co vnímala dostatečně byla únava. Za pomoci Dominica se jí podařilo její tělo přimět se zvednout a dojít s ním do auta.* Ty její oči a špičáky. Co.. co je zač? *Pevně svírala svou ránu na krku, aby omezila dalšímu průchodu krve. Všechno se v tu chvíli zdálo, jako noční můra.*
*Dominic ihned otrhl ze své košile kousek látky, jež jí přitlačil na ránu. Pak se na ni starostlivě podíval, načež tedy nastoupil i on.* Pomatená dívka, nic víc, neboj se. *Hlesl, i když věděl, že se ptát asi bude.* Vezmu tě ke mě a ošetřím ti to, ano? Vše bude v pořádku, neboj se. *Hlesl, ale ještě nežž vyjeli, tak vzal mobil, aby zavolal Richieemu.* Je tu další novorozenec, u nemocnice, najdeš ji poblíž, prosím, mrkni na to. *Hlesl Dominic, a pak se už podíval na Am. *Můžeme jet? *Koukl na ní, ale aniž by čekal na odpověď, tak nastartoval auto.*
*Bylo jí trapně když kvůli ní musel trhat a ničit svou košili* Zničil svou košili a mě se na tobě tak moc líbila. *Šeptne zničeně. Přitlačil jí kousek látky na krk a spolu nastoupili do auta.* A navíc ti svou krví zašpiním sedačky. *Bylo obdivuhodné, že i po tom všem dokázala myslet na něco jiného než na sebe. Na dívku nic neříká. Měla tolik otázek, které by ráda chtěla mít zodpovězené. Myslet teď totiž na něco jiného jí přišlo velmi uklidňující.* To jsem, ale případ. Ne jenom, že mi pomáháš s mými problémy ještě mi zachraňuješ život. Asi ti to budu splácet do konce svého života. *Jemně se zasměje a na chvilku zavře oči. Nemohla, ale usnout protože to by znamenalo, že její tělo poddává ztrátě krve. Otevře oči ve chvíli, kdy s někým telefonuje.* Novorozenec? *Optá se. Bylo jí, ale jasné, že jí na její otázku neodpoví. Pak jen přikývne na souhlas a jeho auto se rozjede směrem domů*
*Dominic zavrtěl hlavou.* Am, to je jedno, teď je důležité, aby ty jsi byla v bezpečí a my abychom pro to udělali cokoliv. Materiální věci se dají vždy nahradit. */Pronesl k ní povzbudivě, zatímco už řídil k sobě domů Po cestě ji ještě sem tam kontroloval.* Ne, na to kašli, nechci po tobě nic, dobře? *Pronesl nakonec. Na její otázku ohledně novorozence nejprve neodpověděl, ale pak si jemně povzdechl.* Jo, novorozenec. Až dojedeme ke mě, vše ti vysvětlím, slibuju Am. *Koukl na ni. Nakonec, když už zastavil před svým domem se rozhlédl a pak jí pomohl ven. *Tak pojď. *Hlesl tiše.* přesun
Dobrá tedy. *Přikývne už s lehkým úsměvem na tváři. Tohle byla její naděje, které se už nechtěla vzdát a nechat si jí proklouznout mezi prsty. Neměla přeci se čeho obávat a tak prostě neviděla důvod s ním nejít. Takže se zvedne a ochotně za ním jde, jako toulavé štěňátko co zrovna potřebuje pomoct. Dokonce nasedla i do jeho auta a nijak to neřešila.* Víte moje moje matka má bipolární poruchu a je taky někde pryč. Co vím, tak se odstěhovala neznámo kam no a otec to je kapitola samo o sobě. Dřív jsem tomu moc nevěnovala pozornost, protože jsem se starala o bratry a svou nemocnou matku. Nevšimla jsem si, že můj otec miluje pití víc než své děti. Když odešel z domu musela jsem se o bratry starat sama. Opustila jsem kvůli tomu školu, abych mohla začít pracovat. Chtěla jsem, aby moji bratři prožili krásné dětství, tak jakoby mělo každé bezstarostné dítě. *Na chvilku se odmlčí a nadechne se, aby mohla pokračovat ve svém vyprávění.* Po pár incidentech co měl můj bráška chtěla vidět učitelka rodiče. Už mi několikrát důrazně vysvětlila, že pokud se nedostaví bude muset zavolat sociálku. No a proto musím najít svého otce. Jsou všechno co mám a rozhodně o ně nechci přijít. Už jsem zvážila, že bych ho donutila podepsat papír, aby byly bratři v mé péči nejdřív ho ale musím najít. *Dokončí své vyprávění.*
*Dominic ji poslouchal. Nakonec zaparkoval před dome, vystoupil za auta a pokud tak udělal i Am, tak pak zamkl auto.* Takže mi chceš říct, že hledáš svého otce, který se na vás vykašlal a zdrhl od vás, a doufáš, že se bude zajímat? Nechci ti brát iluze, princezno, ale myslím si, že i kdybychom jej našli, tak to nebude moc v pohodě. No ale, zkusit se dá vše, takže asi uvidíme. Pojď dál. *Pronesl a pozval ji domů, načež pak otevřel pokud vešla, zavřel za ní a koukl se jí do čoí.* Dobře, co si dáš k pití? *Zajímal se. Pak se zamyslel.* No, kolik že jsi ještě jednou říkala, že ej tobě? *Zajímals e pak Dominic, který sis táhl sako a ledabyle jej hodil na pohovku. Pak se na ni otočil.* Víš, zní mi to jako něco, co není moc v pohodě, nepřijde mi moc v pořádku, aby se za vámi vracel, třeba je dobře, že od vás odešel. Co to zkusit řešit jinak? *Zajímal se Dominic poté.*
*Když dojeli na místo vystoupila a jako ocásek následovala muže před ní.* Když to řeknete takhle zní to hloupě, ale ano. Jsem naivní, ale přesto doufám, že se v mém otci něco zlomí a začne se trochu zajímat. *Nad jeho oslovením se musí trochu začervenat. Chtěla to zkusit a zjistit, jak na tom vlastně je. Zda tohle je zbytečné zjistí až ho najdou. Tedy pokud vůbec.* Páni... máte to tu krásné a velké. *Řekne hned při vstupu dovnitř. Kam se hrabe její malý byt.* Co nabízíte? *Optá se Am a dál si prohlíží místo, kde se nachází.* Je mi 18 let pane. *Promluví a jen ho sleduje, jak si sundává své sako.* Jako třeba zabít učitelku? *Nadhodila vtipně. Chtěla totiž trochu odlehčit situaci* Nevím totiž o jiném řešení vy snad ano? *Zeptá se ho s úsměvem na tváři*
*Dominic chvilku přemýšlela pak se na ni usmnál.* Děkuji, tak nějak jsme to koupil nedávno, nastěhoval jsem se nedávno, pokud se tedy jako nedávno bere před půl rokem, dejme tomu. *Usmál se. Pak ale zabloudil myšlenkami zpět k tomu, co říkala o učitelce.* Hm, zabít ani ne, ale, řekněte mi o ní něco, jak se jmenuje, a tak dále? *Optal se, zatímco vytáhl notebook, který si položil před sebe na stehna. Pako se otočil k Amarisen.* Víte, než kontaktovat někoho takového, co zkusit nějaké jiné cesty, kterými by to mohlo jít? *Zajímal se s úsměvem. na rtech.*
Já bych si něco takového rozhodně nemohla dovolit. Jsem, ale spokojená s tím co mám ani nájem není tak strašný, jak jsem si myslela. *Rozhodně to mělo něco do sebe. Každopádně až bude moct a něco našetří rozhodně se bude pak chtít přestěhovat do něčeho většího. Sice to pořád nebude, jako tohle, ale bude to lepší než co má teď* Jmenuje se Dahlia Lynch. Je jí 34 víc o ní moc nevím *Trochu jí děsilo, proč to chce vědět.* Smím se zeptat proč to chcete vědět? *Optá se Am a trochu k němu popojde.* No už mi jeden muž nabízel svatbu. Dokud nebudu mít papír, kde se můj otec vzdá rodičovského práva zřejmě jiná cesta není. *Nebo aspoň nevěděla o žádné jiné cestě, která by její problém vyřešila*
*Dominic ji poslouchal a nakonec si tedy vyhledal jméno a věk. Hledal podle zaměstnání, a když se tak stalo, uculil se.* Bingo. *Zavrněl. Jako totiž už zběhlý technik a programátor, co se v tom pohyboval déle, měl dost věcí na to, aby zjistil nějaké věci a tak nějak se modlil, aby na učitelku vytáhl něco, co by mohl použít proti ní.* Dobrá, po otci se tedy pak podívám taky.* Pronesl a usmál se.* Ale, než to vše udělám, řekni mi, co by jsi mi byla ochotná nabídnout? *Zajímal se. Pak odložil počítač stranou, došel do kuchyně, kde vzal sklenku. Sobě nalil krev, která ale mohla působit jako hodně hustý, rajčatový džus a Amarisen nalil pak vodu. Vrátil se, pití jí podal a sám se napil toho svého.*
*Na okamžik přestane vnímat okolí kolem sebe. Myšlenky jí zcela pohltí. Všechno se zdálo být tak moc složíte. Na okamžik máte pocit, že jste našli kousek skládačky, ale to je omyl byl to špatný kus a vy musíte hledat dál. Život umí mít někdy až moc krutý. Jenže Když je člověk dost slabý na to, aby se zhroutilo. Je i dost silné na to, aby znovu vstal a začal znovu. Rychle sebou trhne při slově bingo. To jí opět nahodí do reality. Musí se pousmát nad tím, že má radost. * Cokoliv.. klidně i svou duši. Není nic silnější než lidské srdce, které se tříští znovu a znovu a pořád bije. *Pro ní je totiž důležité, aby se její bratři měli dobře. Na ní samotný jí moc nezáleží. Pak odejde do kuchyně, pro zvláštně vypadající nápoj a vodu.* Děkuji. *Poděkuje a ihned se napije. Možná, že někdo jiný by nezahodil svůj život, svou duši nebo cokoliv jen proto, aby se ostatní měli dobře. Am, ale sobecká nikdy nebyla . Vždycky chtěla to nejlepší pro ostatní.*
*Dominic se jemně pousmál.* NO, pro tvoje štěstí nejsme žádný démon nebo ďábel, co by střádal upisy na duši, potřebuji něco, co by mi bylo k užitku. Takže, ptám se tě znovu. Jelikož ty po mě něco chceš, co by jsi byla ochotná mi nabídnout, aby jsi to splatila? Pokud vše zajistíme, pokud vše půjde podle plánu, tak se můžeme dostat až na služby v řádu tisíců dolarů, a to hádám že nemáš. Můžu ti i sehnat jakékoliv falešné dokumenty o opatrovnictví, aby jsi nemusela s otcem navázat kontakt, na co si jen vzpomeneš, ale jak říkám, otázka je, co mi za to nabídneš. *Usmál se a pak se posadil zpátky na gauč, načež si notebook položil na stehna a sledoval sem tam načítající se obrazovku, sem tam Amarisen.*
*Lhala by, kdyby netvrdila že vůbec zoufalá není. Opravdu se snažila přijít na to co by mohla dát a tak to všechno splatit. O té částce ani nemluvně, kde by asi vzala tolik peněz. Navíc všechno co vyslovil znělo tak strašně moc lákavě. Její tělo se pohne k velkému oknu a zahledí se ven. Prsty jemně bubnuje do parapetu a trpělivě čeká, že snad se jí v hlavě objeví nápad. Něco co by pro něj mohla udělat a všechno mu tím splatit. Když si už myslela, že to snad vzdá a prostě odejde domů něco jí přeci jen napadlo.* Dobře možná to bude znít jako blbost. Můžu vám uklízet, vařit nebo dělat společnost. Prostě cokoliv co zrovna budete potřebovat. Nenapadá mě totiž nic lepšího.* Otočí se, aby se mu mohla dívat do tváře. Už totiž nebylo nic co by mohla poskytnout.*
*Dominic zvedl pohled od počítače a pak se na ni koukl.* No, vzhledem k tomu, jak platí uklízečky a tak, tak nevím nevím, jestli by to bylo moudré, nevím, jak dlouho by jsi tu zůstala. Vařit nějak zvládám, stejně ani moc nejím, a společnost? přijdu ti jako někdo, kdo je osamělý? *Nadhodil s jemným úsměvem.* A prosím, tykej, přijdu si pak starej. *Ušklíbl se, přeci jen, byl, ale to ona vědět nemusela. Pak se zamyslel.* Hm, umíš hrát na klavír? *Zajímals e potom Dominic, který pak vrátil pohled opět k počítači a nahlédl na to, co mu tam vyskočilo. Vítězně se usmál, ale pak se koukl znovu na Amarisen.* je tamhle, kousek jen za tebou. *Poukázal na výklenek, kde stálo velké, černé křídlo.*
Nemůžu přeci vědět, jestli jste osamělý, nebo ne spíš mi připadáte jako ten typ člověka co se rád baví. Každopádně nevidím tu žádné zvíře či nikoho jiného takže tu bydlíte sám *Řekne svou dedukci. To že odmítl všechny její návrhy jí trochu zarmoutilo. Určitě by si našla čas, aby mu poklidila. No byl to takový slepý výstřel a neúspěšný.* Dobře promiň *Pousměje se na něj, když jí řekne, že mu má tykat. Přeci jen ona byla slušně vychovaná a tak mu prostě vykala.* Navíc jsem to vůbec takhle jsem to nemyslela. Naopak si myslím, že si mladý a krásný. *Zamumlá roztomile. Neříkala nic co by nebyla pravda. Pak se její oři rozšíří štěstím, když se jí zeptá na její oblíbený hudební nástroj.* Ano umím *Řekne radostně a ihned se rozejde k obrovskému černému klavíru. Opatrně po něj přejede prsty. Jak ráda by zavzpomínala na ty časy, kdy poslouchala zvuk jednotlivých kláves*
*Pokýval hlavou.* Ach ano, správně jsi uhodla, že bydlím sám. no, nějak mi to tak ale i vyhovuje, přeci jen, je to prostě...je to pak větší klid, řekněme. *Usmál se jemně, a pak se podíval opět na díku, než naklonil hlavu lehce na stranu.* Páni, to je hezké, děkuji. *Usmál se. Uměl ocenit kompliment a tenhle jej lehce zahřál na jeho chladném, nebijícím srdci. Pak se na ni usmál.* Tak, mám nápad, co kdyby jsi mi něco zahrála, zatímco já tady ještě něco málo dohledám, a pak ti řeknu, co jsem ukul? *Optals e s úsměvem na rtech.*
*Tomu rozuměla. Někdo měl rád samotu a někdo jako Am samotu nesnášela. Nesnášela ten pocit bát někde sama uprostřed svých myšlenek, které jí občas uvězní a ona tak nemůže nic dělat.* Chápu, ale nikdo by neměl být sám. *Řekne Am s úsměvem.* Nemusíš mi děkovat je to samozřejmost dát někomu kompliment a udělat mu tak radost. I já jsem za to moc ráda. *Vlastně byla ráda za všechno co pro ní udělal a chtěl udělat. Neměla důvod mu nevěřit nebo cokoliv jiného. Prostě jen věřila tomu, že se celá situace nakonec vyřeší.* To zní, jako super nápad. *Řekne nadšeně. Nikdo jí nemusel pobízet dvakrát, aby si nezahrála na tak krásném klavíru. Opatrně ho otevřela a usedla před něj. Pak už jen lehce položila prsty na jednotlivé klávesy a začala hrát svou oblíbenou písničku*
*Dominic se na ni usmál. Pak už jen poslouchal to, co dívka hrála a na moment zavřel oči. Tohle mu chybělo, to, když na klavír hrál někdo jiný a on mohl jen poslouchat. Chvilku jen tak seděl a relaxoval, nakonec se ale zase vrátil k tomu, co měl před sebou. A pak se uculil. Chvilku ještě scroloval mezi věcmi, než spokojeně zavrněl.* Tak, ta tvoje učitelka, koukněme, co tu na ní máme. Hm, ale no nepovídej. *Uculil se a koukl se na to.* Má falešné americké občanství, vlastně by tu ani neměla mít práci. Hm, hezké, co dál. Aleee, no nekecej. Problém se zákonem, krádeže. A co to máme tady? No jistě, Ale koukněme se na to, stará se o nemocného manžela, bez té práce co má a při deportu zpátky do jejich země by neměla právo na podporu státu na léčbu. No, asi se za tou učitelkou zastavíme a trochu si popovídáme. Co ty na to? *Koukl na Am.*
*Opět si vzpomněla na tu dobu, kdy bylo relativně všechno v pohodě. Vždycky když hrála udělalo se jí klid v duši. Když se podívala na muže sedícího nedaleko měla pocit, že i jemu se její hraní libí a to jí ještě víc potěšilo. Přestala v momentu, kdy začal mluvit o učitelce. Docela jí překvapili všechny ty věci co o ní dokázal zjistit. Falešné americké občanství? Krádeže? Jak přitom všem může pracovat s dětmi.* Jako, že jí půjdeme vyhrožovat, ale to přeci nejde. *Řekne okamžitě když se opět objeví v jeho blízkosti.* Nemůžeme přeci někomu vyhrožovat, aby jsme z toho něco měli. *Sice říkal popovídáme, ale za tímto slovem se skrývalo mnohé.*
*Dominic zavrtěl hlavou a pak si povzdychl.* No, vyhrožování to přímo není. Ono to bude asi ii k dobu ale pro ní, pokud by to udala na sociálku, jak jsi říkala, tak by se staraly i o to, jak na to přišla a proklepli by si jí. Bude to k dobru i pro ní. A zajistí se tak, i rámci jejího dobra, že tě neudá. Pak získáme více času na to, abychom mohli hledat něco dalšího, co by nás dovedlo k tvému otci. Tak, mám tu adresu, takže, poslední slovo, jdeme za ní, a nebo budeme čekat na to, až se pozve úřadům? /Optals e jí, když vstal.*
*Přemýšlela co by bylo nejsprávnější rozhodnutí. Zda za ní jít a promluvit si s ní nebo jí nechat ať Am udělá ještě větší potíže než je má teď. Musela se rozhodnout správně.* Dobře půjdeme za ní. Jen si prostě s ní promluvíme a nic víc. *Nakonec přeci jen souhlasila. Pokud to učitelce změní názor a oni budou mít dost času na to podniknout další kroky proč ne.* Rychle se vydá ke klavíru, který opět opatrně zavře. Nesmí se přeci na něj zbytečně prášit. Pak už se jen dívka opět vydá zpátky.* Tak jo můžeme jít. Jen mi slib ještě jednu věc. Kdyby cokoliv jen jí prosím neubližuj. *Řekne Am s úsměvem*
*Dominic se na ní podíval a když pak vstala, kývl na souhlas.* Já nikomu ubližovat nechci, věř mi, tohle bude jen v jejím zájmu. *Usmál se a poté už na sebe hodil své sako.* Tak jo, bydlí .na této adrese v Bronxu, *Pronesl adresu* takže tam pojedeme.* Usmál se na ni a pak už vyšel před dům doufajíc, že jej Am následovala. Notebook měl se sebou, vše měl pro případ zálohováno a posláno do jeho dalších zařízení. Pak se podíval na Amarisen.* Neměl strach, opravdu, vše bude v pořádku a jak říkám, tohle pomůže jí i tobě. A jinak, už jsi vymyslela, co bych za to mohl mít? *Rýpl do ní ještě s úšklebkem.*
*Ulevilo se jí když řekl, že nikomu ubližovat nechce. Ani nevěděla co by udělala kdyby ano. Nechala by to prostě jen tak. Zavřela by oči a dělala, že se nic nestalo? Možná, že by dokázala být spolupachatel ve zločinu a pomohla by ukrýt mrtvolu?* I kdyby si chtěl hádám, že bych v to nijak nezabránila. *Dodala ještě než se spolu ocitli před jeho domem.* Nemám strach jdu tam přeci s tebou. Spíš mám obavy z toho, že s námi mluvit ani nebude a jednoduše nám třískne před nosem. *Malinko si povzdechne nad tou situací.* Dala jsem ti několik návrhů a žádný ti nebyl moc dobrý. Jedině co zbývá je tohle. *Poukáže na svou maličkost.* Už zbývá jen moje tělo. *Dodá a maličko se ušklíbne. Spolu se vydají směr Bronx*
*Pomalu procházel potemnělým Central parkem, tohle místo muselo být ve dne nádherné, ale v noci mělo svoje kouzlo, které Caliban dokázal ocenit, když byl zrovna v New Yorku chodíval tady rád. Většinou tady byla krásná příroda co se dala obdivovat společně s těmi architektonickými detaily, které byly rok od roku úžasnější mu připadalo, nebo to bylo tím, že mnoho věcí bylo stejně starých jako on a Cal si alespoň někde nepřipadal zvláštně. Taková místa stárly pomalu a důstojně. Spíše se vyvíjely. Dneska si pro sebe zvolil opět spíše ležérnější oblečení, vzal si dlouhé černé tričko rolákového typu a k tomu černé společenské kalhoty, přes to jen přehodil tmavě šedý společenský kabát. Na nohách si nechal své oblíbené mokasíny. V téhle době taky nezapomněl na zbraně, takže jeho okrasný opasek nebyl jen na ozdobu, ale mě v sobě taky krátkou dýku se kterou on i Ban v případě nouze zvládli mistrně bojovat. Zadíval se na pár lidí, které uviděl u lavičky a posmál se pokračoval o kousek dál stejnou rychlostí a díval se zdali nezahlédne nějakého pouličního umělce. Takhle večer jich tam pár bývalo.*
*Triss sledovala večerní život v Central Parku, překvapovalo ji, kolik mladých a dětí bylo ještě venku s rodiči a pletlo se dospělým pod nohy. Na sobě měla delší celkem světlý kabát ke kolenům, černý rolák a kostičkované černobílé kalhoty, které přiléhaly k jejím nohám, a končily v kanadách, které byly čisté, opečovávané voskem a dalšími věcmi k tomu určenými. V hlubokých kapsách měla mimo své věci také ruce, takže když ji jedno z dětí vrazilo do boku, už neměla šanci je vytáhnout a vrazila do nějakého muže, který zrovna šel okolo a až pár setin poté ruce dokázala vytáhnout.* Sakra, pardon já- uh, omlouvám se, děti.
*Zrovna se zastavil aby pozoroval pár dětí, které spolu hráli nějakou hru co neznal. Ale přišlo mu to zvláštní, cizí. On takové doby neměl takže nerozuměl těm dětem co takhle řádily, na druhou stranu už nějakou dobu chodil po světě aby se naučil, že takhle to má a dokonce i mělo být. Pomalu se rozešel když v tom ucítil náraz do svého těla, instinktivně danou osobu chytil, byla lehká takže to nebyl ani tak náraz jako spíš cuknutí. Stále jí držíc se na ní pousmál a pokynul hlavou.* Nic se nestalo, jsem v pořádku a co vy? Nestalo se Vám nic? *Optal se jí a pohledem přejel prvně po jejím těle a dostal se až k obličeji.* /Je krásná./ *To byla první věc která mu vzešla na mysl než se vzpamatoval a dával zase pozor na to co se děje, pustit jí ale nepustil protože si neuvědomil, že ji stále drží.*
Jo, jo, jen mě překvapily. *Odkýve rozpačitě, nesrážela lidi na běžícím pásu, ale když takto někoho poznala, cítila se tak. Po chvíli si ale uvědomila, že ji ještě drží, takže si odkašle a ostoupí, aby ji pustil.* Doufám, že jsem vás nějak nekopla, nebo něco nerozbila nebo tak...bylo to neplánované, nehážu se nikomu do náruče při seznamování, fakt ne. *Nejistě se zasměje a ještě si odstoupí do komfortní zóny a natáhne k němu ruku.* Tak trochu oficiálněji a zdvořilejším způseobem, *Usměje se a zvedne pohled k jeho očím.* Jsem Triss. Mohu vás na něco pozvat, když jsem vás tak sejmula? Punč nebo...káva? *Snažila se zanalyzovat stánky okolo, co tu nabízí.*
Chápu. *Uvědomí si že ji stále drží a tak ji lehce rozpačitě pustí, nejradši by si vjel rukou do vlasů a prohrábl si je v rozpačitém gestu, ale už delší chvíli není kluk, takže tomu pudu odolá a sám odstoupí aby vytvořil ženě před sebou osobní prostor, sám neměl rád když se na něj cizí lidi lepili, samozřejmě že se svolením nebo v klubu to bylo jiné. Ještě jednou ji přejel pohledem jestli neuvidí nějaké zranění. Potom pouze lehce odkývne hlavou že je v pořádku.* Nic se nestalo a moc mě těší Triss. *Natáhne k ní ruku nazpátek a lehce jí potřese rukou.* Mé jméno je Caliban a rád tě poznávám. *Na chvíli se zamyslel, původně to měla být jen krátká procházka, ale dobrá káva či punč s dobrou společností se nedá odmítnout.* Punč jsem neměl už delší dobu, ale řekl bych že kafe bude vhodnější. Dovolte mi ale Vás pozvat, co bych to byl za muže kdybych nechal platit ženu. *Pousmál se a pokynul jí že mohou přejít k bližšímu stánku s kávou.*
Také mě těší. *Jen mrkne s překvapeným úsměvem, jak na okamžik přepne k tykání, ale hned na to je zase u vykání, co ji zmátlo.* Jestli nevadí, zvolím punč, myslím, že už bych pak neusla, kdybych si dala kávu. *Zasměje se a narozdíl od něj si do volných vlasů, které sahaly po lopatky, zajede.* A o tom placení se ještě dohodneme. Já srazila Vás. *Pousměje se a zamíří ke stánku s kávou, aby si objednal, načež se rozhlédne kolem, než vystojí menší řadu před nimi.* A co vás sem dneska přivedlo vlastně? Umělci? Nebo tu máte někde dítko? *Optá se konverzačně a rozhlédne se po okolí, jakoby chtěla jeho potomka najít.*
*Udrží si svůj úsměv na tváři a přitaká ji.* Dobrá, tak tedy pojďme pro punč. *Přejde pomalu s ní ke stánku s punčem a zastaví se před cedulí na které byly napsány různé druhy punčů a svařárů. Jemu osobně byla příchuť úplně jedno, připadaly mu stejné, ale z toho důvodu měl krabičku v kapse, ve které měl krevní kapsle aby si ji tam mohl přimíchat.* Prosím nechte mě zaplatit, bylo by proti mému vychování abych nechal platit Vás, navíc tak krásná žena jako Vy by nikdy neměla za sebe platit. *Nechal koutek úst povyjet o něco víc. On sám považoval všechny ženy a muže něčím krásné, po tolika letech se člověk naučí najít krásu i v těch největších zvláštnostech, proto by se musel stydět sám za sebe kdyby jí nechal platit, navíc dva punče jej nezruinují.* Dá se říct, že jsem přišel na umělce, i když osobně mám také rád to přírodní umění, kterého je zrovna v tomto parku více než dost. *Dodá, sám sebe si s dítětem neuměl představit. Taková věc mu byla odepřena už dávno a navíc on o to vlastně zatím ani nestál, kdo ví jestli vůbec někdy stát bude.*
Ah...pokud na tom trváte...mě to problém nedělá si zaplatit jeden punč. *Zkusí to ještě naposled, trochu rozpačitě z komplimentu. Poslouchá jej, když jí říká o tom, proč je tady a pokýve hlavou.* Jistě, mám ráda přírodu, za městem je jeden altánek, je odtud nádherný výhled na západ a když zapadne slunce, jdou odtud vidět hvězdy, narozdíl od New Yorku, světelný smog, znáš to. *Usměje se a když se dostanou na řadu v rychlosti si prohlédne nabídku a slušně poprosí o jeden z punčů, zatímco slečna za pultem začne někde pobíhat.* Omlouvám se, ale mohla byste se mi podepsat? *Triss se zarazí a jen skočí pohledem na Calibana a pak na slečnu, které se podepíše a ta se pak omluví, zda jí může zopakovat objednávku, načež se otočí i na její společnost.* A co to bude pro vašeho pána? *Triss jen nadzvedne obočí a nakloní hlavu.* Uhm ne, ne...jsme...známí. *Vysvětlí čarodějka a prohrábne si znovu vlasy.* Nechtíc jsem tady pána srazila, takže.... *Neví ani proč to vysvětluje, a tak pokrčí rameny a trochu zčervená ve tvářích a slečna se zacítí trapně a zrudne také a rozhodne se jim udělat objednávku.*
Budu rád, pokud mi to dovolíte. *Dodá už jenom. Chápal, že dnešní ženy jsou víc samostatné a rády platí za sebe, ale pro něj stále platilo, že vychováním je podržet dveře, pustit ženu, odsunout židli nebo kupovat věci. Svět se možná změnil, ale tohle pro něj byly věci, které by se neměly měnit. Jakmile přešla Triss k tykání, tak už vzdal pokusy o vykání.* Nejsem v New Yorku moc dlouho a to místo neznám, ale určitě si nechám poradit kam na další krásnou vyhlídku. Máš pravdu, že světelný smog znemožňuje vidět mnoho krás. *Lehce se zasmál a vzpomněl si jak vypadala obloha před stoletím, sice ve městech byly světla, ale nebylo jich zase tolik, minimálně šly vidět většinou hvězdy. Zadíval se na slečnu a pak na Triss, snažil se odhadnout, proč by se měla podepsat, ale nakonec to nechal být, nebyla to jeho věc. Když pak uvidí červenající se Triss chce se uchechtnout, ale nemíní situaci dělat ještě trapnější.* Dám si Váš borůvkový punč a zaplatím hotově. *Poté vytáhl peněženku, ze které podal dvě bankovky slečně, které vystačily jak na punče tak i na slušné dýško. Potom už čeká jen na svou objednávku.*
Vyhlídek je tu skutečně mnoho, ať už co se týče památek a nebo míst, kde mají rozhledny, parky, na Staten Island je třeba les, který je velký. A podobně. Tady to vždy je, že kdo hledá, ten najde. *Vysvětlí ještě poté, co si objednají, čím naváže na konverzaci, kterou pro podpis a objednávání na chvíli přerušili. Triss se postaví trochu bokem k lidem, kteří také čekají na svůj nápoj a pootočí se k muži, který tu je s ní.* A co že ta změna jít do tak velkého města?
To zní skvěle, osobně jsem něco takového hledal, ale nevím jak dlouho zde zůstanu, rozhodně tam ale někdy zamířím. /Jen doufám, že v té době tam ty místa ještě budou, moc krajin už nezůstává a já netuším jestli se vrátím za rok, deset nebo padesát./ *Při té myšlence si lehce povzdechl. Poodstoupil mimo řadu aby udělal místo pro ostatní a ocitl se tak k Triss čelem. Byl ještě čas než jim asi dají pití, tedy podle množství lidí stojících před nimi.* Jsem tady kvůli nastálím povinnostem a obchodu. Spousta práce a málo času na zábavu. *Uchechtne se.*
Tak třeba až splníš povinnosti, tak bude čas na zábavu. *Povzbudivě se usměje, taky znala chvíle, kdy nevěděla, kam dřív skočit, dneska měla schůzku s jednou svou manažerkou, chtěla s ní probrat jednu nabídku menší role v seriálu, Triss hraní bavilo, ale taky neměla potřebu hrát v ničem, kde byla umělá krev - kde by ji neviděla, jak ji nanášejí třeba na ni, ale musela třeba vběhnout do místnosti, kde je jí někdo pokrytý - nebo...v horroru a podobně. Tohle měl prý být nějaký historický seriál, kde by měla roli na pár dílů jako jedna z vedlejších postav, která se tam objevuje v pár dílech v přímém kontaktu s hlavními, což znělo...no dobře. Jen se bude muset naučit další tanec - menuet - do scény s plesem, ale to ji nijak neobtěžovalo.* A co to je za povinnosti? Jste...obchodník, nebo tak něco? *Zajímá se dál ze zvědavosti, zatímco slečna ve stánku vydá dvě objednávky lidem před nimi a ještě tři čekají na svůj nápoj.*
Doufám v to, ale je možné že mě povinnosti i práce rychle zase zavedou jinam. I když by byla celkem škoda pokud bych takové úžasné příležitosti vynechal. *Usmál se a sám se podíval za Triss kde viděl nějakého pouličního umělce, který měl v ruce kytaru.* /Kde jsou ty doby kdy jsem vidíval tolik umělců na ulicích, kteří dělali všechno možné. Město před pár desetiletími rozhodně žilo jinak./ *Poslechl si její otázku a pokýval hlavou. Nechtěl úplně rozvádět jak pracuje, ale jelikož to uhodla, tak by bylo více než neslušné jí neodpovědět. A být neslušný v blízkosti takové ženy by bylo vrcholem nevkusu.* Ano, dá se říct že obchoduju s mnoha věcmi, nejčastěji jde o starožitnosti nebo umění, ale občas jsou to také trochu jiné věci. /Informace, zbraně, kouzelné předměty, vše co jen člověka i podsvěťana napadne, ale to jí říct asi nemůžu./ A co ty? Vypadalo to, že jsi poměrně známá. *Pokývl bradou směrem ke slečně u které objednávali punč.*
To zní zajímavě. Až budu shánět vánoční dárky, třeba se ti ozvu. Otec má rád starožitné hodinky, *Zamyslí se a pak se usměje,* ale to ještě týden dva počká, nebudu ti rušit právě probíhající obchod. *Usměje se znovu, načež se tiše zasměje.* Jo, tak nějak si beru na triko věci, které souvisí pak se slávou. Herečka, zpěvačka, s otcem napůl vlastníme globální charitu a s jedním kamarádem budeme otevírat jazzový klub, takže...divím se, že vím, kde mi hlava stojí. *Zasměje se, i když její slova byla tichá. Nechtěla poutat pozornost ostatních k sobě.* A tak no... *Pokrčí rameny a shrne si vlasy, které neposedný vítr stále shazoval do tváře a postoupí o drobný krůček k jeho boku, když se osobě za nimi dostane nápoje a posunou se i ostatní.*
Rozhodně se ozvi, mám spoustu krásných kousků ve sbírce, i když nevím, zdali jich mám dost v New Yorku. *Usměje se, neměl v plánu se jakkoliv vychvalovat nebo vychloubat, ale osobně zjistil, že se bez podívání do rejstříků neví ve kterých úschovnách má které kousky. Bylo jich příliš aby si pamatoval kde co přesně má.* Nerušila bys, zvládám několik obchodů zaráz, ale zajisté zde. *Vytáhl z peněženky svou vizitku na které bylo jméno, číslo a jeho obchodní společnost.* Kdykoliv zavolej, myslím, že mám spoustu obdivuhodných věcí, které by mohli víc užívat lidé než police. *Zasmál se tiše potom ale musel obdivovat co všechno žena před ním zvládla udělat. Vypadala dost mladá, takže tohle všechno rozhodně nečekal.* To se ti vůbec nedivím, s tím mé malé obchody rozhodně soutěžit nemůžou. *Lehce ji popíchl, ale spíše pro srandu než negativně.* A baví tě ta práce?
Vpohodě, nějak to vymyslíme. *Prohodí a vizitku si vezme, jen aby vytáhla mobil a zastrčila ji do jedné z kapes obalu a s tím zmizelo obojí opět v její kapse.* Určitě se ozvu. *Kývne a když shodí svou práci, pobaveně nad ním pokroutí hlavou.* Ale hloupost, každý má to svoje. *Oponuje mu a když se jí zeptá na její práci, tak se rozzáří.* Je to splněný sen, doslova. Vždycky jsem měla ráda uměleckou tvorbu, pomáhání, dělání radosti lidem a tak, takže...Si plním sny. *Rozhodí lehce rukama a omluví se pánovi, kterému lehce zavadila rukou o loket a oomluví se, pán to jen odmávne a vezme si objednávku spolu s jeho ženou, takže se octnou hned další na řadě.* A co obchodování? Vždycky to byl tvůj sen?
Většinou jsem na telefonu k zastižení, ale kdyby ne, tak zanech SMSku, ozvu se ti zpátky. *Věnuje jí jeden ze svých povětšinou šarmantních úsměvů. Nebyl šarlatán ani sukničkář v běžném pojmu toho slova, ale měl rád ženy i muže a na obojí rád působil, nemuselo to vždy končit v posteli, prostě jej jen ta hra mezi tím bavila. Byly to takové malé bitvy, které osvěžovaly život. Jakmile se rozzáří jeho úsměv lehce vzroste. Potěšilo jej, že se otázkou trefil do její noty, která jí potěšila a její pocity chápal.* To je víc než důležité, plnit si sny. *Jakmile ale uvidí muže o kterého zavadí, tak se tiše rozesměje.* To se ti stává často, že zavazíš o nějaké muže? *Optá se jí než se vrhne sám na odpověď na její otázku.* Nevím jestli sen, ani si nepamatuju čím jsem kdy chtěl být, ale umožňuje mi to být kým jsem a dělat věci co mám rád. *Pokrčí rameny a poohlídne se ke stánku zdali už nemají připravený nápoj.*
Ah ne, dnes mám špatný den. *Pokroutí se smíchem hlavou.* A protože se mi to děje od chvíle, co jsem srazila tebe, můžu to na tvou maličkost svést. *Zazubí se a když konečně dostanou svou objednávku, tak si ji přebere a podá druhý nápoj Calibanovi, poděkuje slečně a poukáže rukou někam do parku, aby nepřekáželi u stánků.* Na jak dlouho pobyt v New Yorku vidíš? *Optá se a rozhlédne se. Ani nevěděla, zda si chce spíš sednout nebo ne. Nicméně nakonec k jedné ze vzdálenějších laviček opravdu zamíří a usadí se na ni bokem, jednu nohu skrčí mezi ně, aby mu byla čelem a napije se alkoholového čaje s kousky ovoce, rozinek a dokonce oříšky, co měla šanci zaznamenat na dřevěné lžičce, kterou tam měli kvůli dobrotám automaticky danou.*
Ah tak. *Lehce se k Triss přiblížil a jakoby uměle jí něco oprášil z ramen.* Tak to abych si tvou smůlu vzal zpátky co? *Zaculil se na ní a udělal zas krůček od ní, ale nevrátil se do původní vzdálenosti v jaké stáli před chvílí.* Teď ber veškerou svou nešikovnost zpět jen na sebe. *Naoko si ji pečlivě změřil.* Nebo myslíš že tam něco ještě zůstalo? *Povytáhl obočí a s tím i koutek úst. Rozhodně s ní flirtoval, ale zlé úmysly za tím jednoduše nebyly. Sám si teď převezme své pití, druhou rukou otevře v kapse krabičku, odkud vyloví kapsli, kterou poté co se rozhlédne si jí vyprázdní do kelímku.* /Jednoduché řešení./ Upřímně netuším, můžou to být dny, týdny i měsíce. Vše záleží od toho jak se bude odvíjet obchod. /Nebo co si usmyslí pán./ *Taková myšlenka mu jen tak prolítla hlavou a byla dle jeho názoru až příliš přesná. Mohl New York opustit zítra nebo za rok, vše záleželo co se stane v následujících dnech. Takových myšlenek však nechal a raději se za Triss vydal kam jej vedla.*
Huh? *Zarazí se, když jí opráší a překvapeně se nechá, než jí to dojde, ale to už se vzdálí i on sám, a tak to vezme s humorem.* Jo no, třeba jsem si nějakou schovala, abych to mohla svádět i nadále na tebe, neboj, na odchodu ti ji vrátím. *Asi úplně nepochytila, že s ní flirtuje a její navázání s odpovědí mohlo velmi snadno působit, že flirtuje nazpátek. Povšimla si, že si něco dal do kelímku, spíše koutkem oka, když vracela pohled k němu a on věcičku pomalu oddaloval, ale bylo kolem příliš mnoho lidí, než aby se ptala, ač podezření pochytila.* Ah tak, to je fajn, bydlíš odtud daleko? Že tady zůstáváš, hádám ubytovaný někde v pohodlí s nohama nahoře? *Nadzvedne trochu popichovačně obočí a napije se.* Mm, jakou, že to máš příchuť? *Optá se na jeho punč nějak nenápadnou cestou a znovu se napije.*
Ah takhle, jsi liška podšitá? Svést to na nebohého muže, do kterého jsi vrazila? *Zasmál se a vzal to s humorem, takhle odlehčená nálada jej bavila a on si z ní užíval každý doušek. Lehce přiložil svůj nápoj k ústům a ze začátku pouze ochutnal, nechtěl nic riskovat, ale když zjistil, že mu z toho není zase tak zle a vypít se to dá, tak mu na rtech opět zahrál úsměv se kterým se zase obrátil na Triss.* Záleží jak to myslíš, často se stěhuji za svou prací proto mám několik bytů na několika místech, ale ten v New Yorku není zas tak daleko. Minimálně ne taxíkem. *Dodá ještě pro jistotu a upije zase ještě kousek ze svého punče.* Borůvkový, jaký sis dala ty? *Optá se jí a zpozorní.*
Samozřejmě! *Zasměje se také a když zmíní stěhování jen zamručí.* Aha, to asi tak moc nechápu, mám domov tady a ještě jezdím za rodinou a chodím za bývalýmí spolubydlícími, ale ve svém vlastnictví mám jen jednu...nevím zda se byt dá nazvat jako nemovitost, ale teda byt kousek odtud. - Minimálně taxíkem. *Zopakuje s úšklebkem po jeho vzoru a potom zvedne nápoj.* Lesní plody, chceš zkusit? Nemám HIV nebo opar nebo tak něco, ani covid. *Zatváří se nevinně, jakoby její výraz vyloženě říkal, že se nemusí bát.* Borůvku jsem ale ještě neměla, je dobrá? *Její temně hnědé - takto navečer takřka černé oči - měly psí nádech, jakoby beze slov žádala ochutnávku.*
Ah, jako dýka přímo do srdce. *Zasměje se a upije ze svého punče.* Já už dlouho neměl domov na jednom místě, na druhou stranu alespoň člověk pozná různá zákoutí světa nejen jako turista. *Úsměv si na tváři udrží ale zavrtí pouze hlavou. Za prvé vážně neměl chuť zvracet před touto dívkou a za druhé by to znamenalo, že by jí musel dát napít svého drinku, který byl tak trošku dochucen krví a chutnal by jí víc než divně.* Nemám to moc s čím porovnávat, ale co bys řekla na to, abych tě po tomto punči pozval na druhý a můžeš si zkusit dát borůvku? *S mírně spokojeným úsměvem pozvedl punč.* Alespoň s tak krásnou ženou budu moci strávit víc času.
Hmmm a co si zajít na punč při obchodu? *Navrhne pro změnu ona, když jí zazvoní telefon a ona to típne. Chtěla původně přijmout, ale zapomněla, že dnes jí měli přijít kmotři na večeři.* Dnes mám ještě plány a prý už je teď nestíhám. Ten čas rychle letí, kór když je společnost s níž řeč nestojí. *Usměje se a znovu se napije, aby nemusela potom dopíjet za chůze z parku pro taxík.*
Já jsem rozhodně pro, a ty tak budeš moci ochutnat i více druhů. *Lehce se zasměje a posledním lokem dopije svůj punč, žádná sláva, ale lepší než nic dá se říct. Lehce se zadívá na její mobil a pak do jejího obličeje aby se pokusil rozluštit na co myslí.* Plně to chápu, já si dnešní den vyhradil na obdivování úžasů New Yorku a zatím se mi to daří. *Usmál se na ní a pokyne jí.* Dobrá společnost je vždy důležitá, obzvláště když umí vést konverzaci jako ty. *Na chvíli se podíval na spoustu lidí u stánku. Už bylo to období a on se ani nedivil, že zrovna za tak příjemné noci jako byla tato, tak jich bylo tolik.* Můžu tě tedy alespoň vyprovodit když už jsem tě zdržel?
Určitě, musím ti v nestřežený moment vrátit zbytek tvé smůly. *Ušklíbne se a zvedne se a za pomalé chůze si dopije punč a objednává uber, poté, co se zorientuje v jaké části parku to vlastně je.* Tak vizitku mám, tak se pak ozvu ohledně těch hodinek a můžeme to spojit s punčem. Tentokrát platím já. *A s tím ho lehce na konci cesty klepne po rameni s tichým smíchem, slíbila že mu přece vrátí jeho smůlu. A s tím nasedne do uberu a zamává mu ještě.*
Ah, já skoro zapomněl ty liško podšitá. *Spolu s ní prochází nočním parkem, který je nádherně osvětlen a dodává pomocí her stínů a světel vzniknout novým krásám, které přes den jen tak nevyniknou.* Budu rád pokud se ozveš a připravím pro tebe nějaký ten přehled co by se mohl hodit pro muže. *Dodá a na její větu se ušklíbne o placení, když se otočí Triss k uberu, tak za ní ještě houkne.* To s placením se teprve uvidí. *A tiše se rozesměje.* /Tahle žena je rozhodně číslo, vsadím se, že s ní se člověk nemá šanci nudit./ *Pomalu projde parkem a dívá se na další a další části, jenže jej to po chvíli přestane bavit a sám se přesune domů. Za pár hodin má dojet jeho pán.*
*Byl večer, když se Valérie vracela ze své obvyklé odpolední hodiny tance, na sobě černou koženou bundu, červenou kostkovanou sukni a černé kotníkové boty. V ruce si nesla kelímek s kávou, ze kterého občas opatrně upila, jelikož nápoj byl ještě pořád horký. Myšlenkami už byla u toho, jak si doma projde sestavu do akrobacie a ponoří se do dalšího studia démonologie, když do ní najednou poměrně silou něco vrazilo a ona o pár kroků zavrávorala. To by nebylo to nejhorší, kdby si v podstatě vařící kafe nevychrstla na bundu, ale částečně taky na ruce. Se syknutím zmačkala kelímek, ve kterém už stejně nic moc nebylo a aniž by se obtěžovala podívat, kdo to do ní vlastně vrazil odsekla* Koukej na cestu, blbečku. - Prosím? *Ozvalo se za ní a když se otočila, uviděla vyššího mladíka, tak kolem dvaceti, společně se dvěma jeho kamarády.* S kým si myslíš, že to mluvíš? - S tebou. Vyrazils mi kafe a ani ses neomluvil. *Zpražila ho pohledem.* Ale ale, pánové. Podívejte. Slečinka nikam nespěchá. *Uchechtl se ten nejvyšší, zatímco si Valérii přitáhl k sobě.* Okamžitě mě pusť… *Zavrčela bělovláska v odpověď, ale kluk se jen uchechtl. Byl z něj cítit alkohol.* Ale no tak, kotě. O nic nejde, ne? Když budeš hodná, a nebudeš se moc bránit, možná ti i koupím nový kafe. *Mrknul na ni, což mu možná v jeho alkoholovém opojení připadalo sexy, ale Valérie si nebyla jístá, jestli se jí zvedá žaludek z toho, nebo z pachu alkoholu.* Pusť mě. *Zopakovala chladně svou prosbu, jenže kluk si ji místo toho jen přitáhl do poměrně agresivního polibku. Odpovědí mu bylo poměrně silné odstrčení stran bělovlasé.* Ale ale… Tak kočička má drápky. *Kliknul jazykem. V tu chvíli oba jeho kumpání přiskočili a dívku popadli pod pažemi, zatrímco on jí jedním rychlým trhnutím rozepnul bundu.* Ani neskoušej řvát, stejně by tě nikdo neslyšel. *Ušklíbl se samolibě, zatímco se jeho ruce přesunuly na dívčina prsa. Naklonil se přitom, což dalo Val dokonalou příležitost ho praštit hlavou do té jeho. Kluk zařval a chytil se za nos, ze kterého mu začala téct krev.* Tak tos přehnala, ty malá mrcho… *Zavrčel, zatímco jí vrazil takovou facku, že se jí otočila hlava a kousla se do jazyka. Potřebovala něco udělat a to rychle, dřív, než stihnou něco udělat ti tři. Zatímco jeden kluk ji držel pevně, ten druhý trochu povolil sevření, zřejmě v překvapení, čehož využila, aby telepaticky popadla jeden ze šutrů a mrskla ho vedoucímu skupinky po hlavě. Ten se se zaúpěním sesunul k zemi a držel si hlavu, což Val uklidnilo minimálně v tom smyslu, že ho nezabila.* Do prdele, někdo tu je! *Vyhrknul jeden ze zbývajících kluků.* Kdo je tu s tebou, sakra?! *Vřískl po dívce, jenže to už jeden šutr zasáhl i jeho. Překvapeně vykřikl, pustil Valérii a rozeběhl se pryč. Jeho kumpán na chvíli zaváhal, ale pak smýknul s Val na zem, posbíral vedoucího party a rozeběhl se s ním pryč. Valérie zůstala sedět na zemi a lehce se třásla, adrenalinem a šokem, zatímco jí na tričko kapala krev z vlastních rtů a mísila se s tou útočníkovou na jejím tričku.* Do prdele… *Zamumlala, shodila si batoh a roztřesenýma rukama se z něj snažila vylovit telefon.*
*Natalie jako zvíře vyběhla z křoví a koukala po pachu krve a Elaine za jí běžela* Kde- huh?..Jste v pořádku madam?..*Zeltala se Nat a zaběhla k Val* Je vám něco?..*Nat ucítila krev čaroděje a nabídla jí ruku na pomoc* Natalie, Kolikrát ti budu říká ať neutíkáš!..Huh?..co se tu stálo?.. *Zeltala se Elaine když se přiblížila k nim. Nat se na čarodějku usmála zubatě a když přijala, pomohla jí vzstát*
*Trhla sebou, když k ní z ničeho nic jako gepard doběhla rusovláska.* Jo… Teď už jo… Díky. *Usmála se mile na zrzku a s její pomocí se vyhoupla na nohy.* Ále… Parta kluků, co víc přemýšleli chlastem a rozkrokem, než zbývajícími mozkovými buňkami. *Usmála se hořkosladce na Elaine.* Jsem v pořádku. Zato frajer si nejspíš příště rozmyslí, jestli ty pracky nenechat raději v kapsách, pro bezpečnost svou i všech kolem. *Dodala, teď už s milejším úsměvem a otřela si ruce o sukni.*
*Nat vytáhla kapesník a když viděla krev na její ruce tak jí jemně vzala a slizla krev z jeji ruky* Omluvte mě..šlo by to nazmar..Nat jméno mé- *Elaine vzala svůj deštník a praštila Nat dřevěným držákem a dotáhla ji* Je mi to líto..Nat je mládě.. *Elaine se usmála a lehce se uklonila* Neumí se moc..ovládat tak..* Elaine vytáhla vlhčený ubrousek a podala to Valerii* tady..*Natalie si podrbala hlavu a zasyčela* To bolelo..
*Celou scénu sledovala jen s jedním lehce nadzvednutým obočím, ale neubránila se lehkému uchechtnutí nad tím, jak starší upírka přetáhla tu mladší deštníkem.* Nic se nestalo, opravdu. Nevadí mi to. Kdybych byla civil, bylo by to horší, ale ze mě si toho moc nevezme. *Pokývnutím hlavy poděkovala starší upírce za ubrousek, setřela si krev z obličeje a zazubila se pro změnu ona na mladší upírku.* Máš krásné tesáky. Taky ti něco ukážu. *Pousmála se a nechala sklouznout část iluze, která doteď kryla krystal na jejím čele, který lehounce problikl při použití magie. Přitom k rusovlásce natáhla ruku.* Valérie. Stačí Val.
Páni..to je hustý...ještě jsem jsem neviděla iluzi takhle z blízka!..*Nat se usmála ještě víc a Elaine zakroutila hlavou. Když jí podala rulu vzala ji pevně a potřasla si s ní* pěkný jméno..pro čarodějku jako stvořené..Aco ten krystal dělá?..Jestli se můžu zeptat. *Nat jí obešla kolem dokola aby si jí prohlédla lépe, strčila ruce do kapes "své" kostkované košile, která sloužila jako rádoby bunda* Seš si jistá že jsi okay?..když tak budu mít svačinku *ušklíbla se než jí Elaine znovu praštila destnikem*
Hádám, že moc kamarádek čarodějek nemáš, co? *Pokrčila s úsměvem rameny. Potěšilo ji, že Nat měla pevný, upřímný stisk, to bylo vždy dobré znamení.* Nat je taky pěkné jméno. A zatím nedělá nic moc. Teda, občas poblikává, když používám magii, ale ne vždycky, Sama ho zatím zkoumám. *Vysvětlila. Když ji její vychovatelka znovu přetáhla deštníkem, zkousla si ret.* Raději už nic neříkej, nebo budeš na konci dne úplně omlácená. *Zasmála se tiše.* Jo, jsem v pohodě. Jeho nos na tom bude hůř. *Ušklíbla se.* Třeba si zapamatuje, že nemá bez dovolení sahat na cizí lidi… Nezdržuju vás od nečeho? *Zeptala se napůl jí a Elaine starostlivě.*
Ani ne! Elaine a já chodíme na procházky ať si zvykám na pachy..moje výmluva jak se dostat z temné kopky..A ne..obecně moc kamarádů nemám..asi jednoho fakt super je jeden Upír..od kterého jsem si půjčila ale nevrátila košili takžeje má *Řekla Nat s nadšením a ukázala svou košili* A možná jedna covilka se, kterou bych se chtěla potakt [link src="znovu.To"] je asi vše..Kvůli mojí povaze, která je víc živá než mrtvá a ostatní jsou už otrávení
Co je špatně s tvou povahou? *Zeptala se lehce zmateně a naklonila hlavu na stranu, ale usmála se nad jejím vysvětlením.* Sluší ti. Pokud ji vyloženě nebude chtít zpátky, nechala bych si ji. *Mrkla na ni.* V tom případě, nechcete se ke mě přidat? Koupila bych si nové kafe, když už jsem o to první tak politování hodným způsobem přišla. *Usmála se, zatímco si znovu zakryla znamení iluzí, kvůli civilům, vybalila z tašky mobil, který si strčila do kapsy a nabídla jí rámě, aby se mohla zavěsit, kdyby chtěla.* Když už si máš zvykat na pachy, tak alespoň pěkně zblízka. *Dodala pobaveně.*
Díky! A nevím jestli [link src="to.oje"] chůva Elaine dovolí *Nat se podívala na Elaine a usmála se, Elaine si povzdechla a přikývla* tak prej můžem jdem! Já si taky koupím něco teplého a dám so do toho krev..mňam *Nat se připojila k Valerii a Elaine šla vedle nich. Když došli k nějakému sta ku s kávou objednala si horkou čokoládu a pro Valerii novou kávu, když ji je podal tak vytáhla malou plechovou lahvičku původně na alkohol ale teď jí to sloužilo pro krev. Nalila si do svého drinku a podala kávu Valerii* Tady! Na mě!
*Společně došly až ke stánku, kde jim Nat objednala pití.* Jsi vážně moc milá Nat, děkuji. A taky střelená, tím správným způsobem. *Uchechtla se tiše, zatímco upila ze své kávy a sledovala, jak si Nat jen tak, jako by se nechumelilo, dochutila čokoládu krví.* Ty na nějaké civily kašleš, co? *Okomentovala to pobaveně.* Jaké to vůbec je? Myslím… S přísadou navíc. *Uchechtla se. Chuť vlastní krve měla ještě pořád na jazyku a byť to nebylo odporné, nedokázala si představit, že by si takhle jen tak pro chuť dolila třeba právě kakao krví. Proto byla zvědavá.* Chutná to alespoň trochu jako kakao, nebo..?
Když někoho pokoušu tak bude problém..musím se učit ovládat..a taky na co by mi byl živý civil, který přiláká pozornost Když si můžu dát celý sáček B+ jako svačinu..*Nat upila svého kakaa a nabídla jí na zkoušku. Pokud prijala podala jí horky kelímek* Mě to nepřijde divný jen trošku víc hořký..ale to kakao to sladí..*Elaine si vzala podobnou lahvičku a upila z ní, vůně krve z Kakaa Nat jí způsobila chutě. Když Elaine dooila tak se na ně koukala* První krev byla od Upíra a byl to humus..ale když jsem se proměnila a dostala jsem celý sáček tak tk bylo tak dobrý a hřejivý pocit..jako teplé mléko o vánocích..trhlý přirovnání ale bylo to tak!
*Tiše se zasmála.* Myslela jsem spíš, žes to tak na pohodu vytáhla, než tohle. *Vysvětlila a opatrně si od ní převzala kelímek ve snaze se nepopálit, když v každé ruce držela jeden. Opatrně z kakaa upila a chvíli ho nechala převalovat na jazyku, jednak proto, že bylo horké, jinak proto, že chtěla skutečně pobrat tu chuť. Pak překvapeně povytáhla obočí. Nebylo by to něco, co by si jen tak objednala na baru, kdyby měla možnost, ale čekala, že to nebude nic moc. Ono to ale reálně nebylo zlé. Částečně to připisovala cukru, s vodou nebo džusem by to bylo asi horší kombo, ale tohle bylo prostě jen lehce nahořklé, možná malinko slané kakao.* Popravdě, čekala jsem, že to bude hrozné. *Přiznala.* Ale kdyby mi tohle někdo nabídl, nebránila bych se. *S úsměvem jí kelímek vrátila, pak znovu upila ze své kávy.* Nostalgie je trhlá vždy. Je to dobré přirovnání.
Že jo! Takhle si můžu užít i normální..pití..Máš pravdu..nostalgie..A-Ajaké to je být čarodějem? Jednoho znám..Upír v pokoji blízko mého je sním kamarád..Má kočičí ouška a..Taky mě proměnil v lasici! Jo nazvala jsem ho Furíkem ale to není důvod že mě dělat zvíře! *Nat postěžovala Valerii a Elaine si povzdechla a koukla se kolem sebe* A co ty? Nějaké otázky na upírku? *Zazubila se a upila svého kakaa* Když tak se ptej..mě to nevadí!
Jaké to je? *Zamrkala překvapeně.* No, těžko říct, nic jiného jsem nikdy nebyla. *Zasmála se a rozpačitě si prohrábla vlasy.* Hodně učení. *Řekla nakonec.* A iluzí. Ale baví mě to, nemám si na co stěžovat. Nedávno jsem jedné čarodějce nechtě vlezla do hlavy, ještě se s tím učím, ona byla lepší, tak mě vypoklonkovala s telepatií. *Uchechtla se tiše.* U jednoho čaroděje jsem se chvíli učila, ale pak se musel vrátit do Rumunska, takže jsem na to zase chvli sama, prozatím. *Zamyšleně se zamračila.* Vy upíři asi moc nemusítě oheň, co? Tak ti ukážu něco jiného. *Rozepla jednu z kapes na bundě a vytáhla z ní tři kovové kuličky, které si položila na dlaň, než je pomocí levitace a částečně vzduchu nadzvedla nad ni a nechala si je kroužit okolo ruky.* Je pravda, že nespíte? *Zeptala se se zájmem, ale pak se zarazila.* Počkej, jak jako, proměnil na lasici? *Vytřeštila na ni oči.*
Nemáme potřebu..ale někteří spí aby si odpočinuli svou mysl..Já spím protože by ostatní neměli pokoj ode mě..A ano..jedna jiskra a bafnem jako kapesník..*Nat se zahájil dech a koukala a kuličky a natáhla po nich, teď už méně obvazanou ruku a usmála se* Páni..Hm?..Jo to...Halloween party se mi trochu dostala z rukou a ve stavu opilosti jsem nazvala čaroděje Furíkem..Robert to byl myslím..*Elaine se pousmála a pozorovala fascinovanou Natalii a pronesla* je to pravda..tady puberťačka neodhadla kolik má vypít tak dělala ostudu sobě a Panu Northwoodovi..*Nat se na ni koula poníženě* Jasně jasně..*Řekla Nat s vypláznutým jazykem*
*Pobaveně ji sleduje.* Copak jsi dělala, že máš zafáčovanou ruku? *Pousměje se a zkusí, co to udělá, kdyby se pokusila nechat kuličky levitovat kolem ruky Nat. Zkoušela to zatím jen párkrát s maminkou a o to víc ji těšilo, že to tentokrát vyšlo. Zaposlouchala se do vyprávění obou upírek a pobaveně se usmívala. Když zmíní, že v podstatě urazila čaroděje, tiše se uchechtla.* Jak to tak poslouchám, můžeš být ráda, že to nebylo na trvalo. *Zazubila se.* Jinak to naprosto chápu, já správně zatím pít nesmím, to mě trochu zachraňuje, jednou jsem takhle nechtě podpálila pokojovou kytku. Sice už v podstatě mrtvou, ale i tak. *Lehce se při té vzpomínce otřese.* Takže ty už jsi byla na Halloweenské party a s přítelem? *Uculí se, zatímco kuličky nechá pomalu, jednu po druhé, sklouznout Nat do dlaně.*
Nejlepším kamarádem..a jo tohle..stříbro..pálí nás jako když se člověk popálí o žhavý kov..*Nat se usmála a poslouchala jí. Koukala se na její ruku s kuličkami a přemýšlela nad něčím než se z toho probrala* A jo! Naše kostýmy byly Ginny Weasley a Harry Potter!..Fakt nám to slušelo a prostě to byla sranda..s ním cítím teplo uvnitř..chápeš *Nat se podívala na kuličky a vrátila je Valerii* Tady..abych ti to omylem nevzala
*Obrátila oči v sloup, ale pobaveně.* Jasně, a proto jste měli společný kostým. *Ušklíbla se.* Chápu. Teda, napůl. *Dodala s kuličky si od ní převzala zpátky.* Vždycky jsem si myslela, že stříbro ubližuje jen vlkodlakům. Dobré vědět, nebudu si k tobě brát žádné stříbro. *Pokývla hlavou a usmála se.* Co vlastně děláš kromě… No, kromě upírství? *Zeptala se a kuličky si zpátky zapla do kapsy, než si znovu upila z kafe.* A jsi hodná, ale veděla bych, kde je hledat. Společně s bundou tvého upířího kamaráda. *Mrkla na ni.*
No..nic moc..někdy si pracuji na mobilu dělám náramky...Chodím hodně ven..jinak..nevím co dělat.. [link src="jsem.se"] ještě pořádně nenašla..Heh..*Nat se uchechtla [link src="a.koukla"] na ní* Kolik ti vlastně je..neber to zle a čarodějové bývají fakt stáří..vypadáš na můj věk..je mi 21..*Nat se usmála na ní a sedla si na nedalekou lavičku* Jeslí budeš chtít tak ti nějaké šperky vyrobím!..například tiaru co by maskovala tvůj krystal na čele!
Myslela jsem spíš práci. Ale chápu. *Pousmála se.* Já jsem akrobatka. Hlavně. Jinak tančím, jezdím na koni, občas chodím s mamkou po konkurzech. *Vysvětlila.* Neberu, můj učitel taky vypadal na třicet a bylo mu ke dvěma stovkám. *Ušklíbla se pobaveně.* Ale já vypadám na svůj věk, myslím. Je mi sedmnáct. *Odpověděla a když zmínila, že by jí vyrobila čelenku, rozzářila se.* To by bylo skvělé. Pár jich mám, ale není to úplně na běžné nošení. Ukážeš mi, co vyrábíš? *Zeptala se se zájmem a sedla si vedle Nat.*
No..zatím praci nemam..šperky dělám jen s korálky a drátky..*Nat ukázala obrázky na mobilu v podobném stylu co myslela když u sebe neměla žádné fotky svých výtvorů* dělala jsem taky minerály obalené v mědi .když ho v pokoji najdu tak je tvůj! Já ho nenosím už dlouho..*Nat se usmála a schovala mobil* Akrobatka? Wow..Máš zajímavější život než já..*Nat se opřela a koukla na ni s úšklebkem* Umíš i tk s těmi látkami?..To já zbožňuji!..
Jsou moc hezké. *Usmála se, zatímco si listovala obrázky a zkoumala šperky na nich, než mobil opět vrátila Nat.* Dobře, moc ráda na něj kouknu. *Přikývla a rozzářila se, když se jí zeptala na práci.* Možná, ale je to v rodině. Mamka je primaballerina. Většina rodiny dělá něco v umění, takže já taky. *Vysvětlila.* A samozřejmě, šály! Jsou jedny z mých nejoblíbenějších. Ještě s obručí a hrazdou! *Sáhla pro svůj telefon a vyhrabala fotky z tréninku. Byla tam i nějaká videa jejího cvičení na šálách, včetně roznožek, "pádů" a podobně.* Podívej se.
*Nat byla fascinovaná fotkami a koukla se na ně s úsměvem* Ty seš boží..Někdy tě musím vidět v akci! *Nat jí vrátila mobil a usmála se vic a víc. Elaine se koukala na dvojici a povzdechla si tiše* něco do sebe máš..Val..Jeslí bude Nat hodná tak ti jí vezmu k tobě *Odpověděla Elaine lehce kývla hkavou na Valerii* A taky je s tebou Nat Klidnější kolem tebe..*Nat se usmála a koukla nahoru na opadavé stromy* Hm..pěkný..už vím koho mi připomínáš..Raven..jenom s blond vlasy
Ráda tě k nám někdy vezmu. Vystupujeme hlavně v noci, věřím, že to pro tebe bude fajn. *Usmála se na ni rozzářeně, pak zvedla pohled k Elaine.* Ono to jde samo, když je ten někdo takhle hyperaktivní. *Zasmála se, ale nemyslela to zle. Zadívala se nahoru společně s Nat a zazubila se.* V poslední sérii je má blond. Jen narozdíl od ní, já je tak mám od narození. A nejdou nabarvit. *Uchechtla se, ale pak se k Nat otočila.* Budu ráda, když někdy přijdeš. Jsi fajn. *S úsměvem rusovlasou upírku objala.* Vystupujeme v Queensu. Dám ti pak adresu.
Ale je to celkem pěkný! já mám jen zrzavé vlasy od narození..ve škole to byla taky bolest..No..dala bys mi na sebe číslo kdyby jsem náhodou se nudila a my bychom mohli jít ven? *když domluvila tak Natalie novou informaci o místě si rychle napsala do mobilu a usmála se než jí objala zpátky.* Heh..diky...* Jestli Valerie dala Natalii její číslo Elaine se postavila z lavičky a poplácala Nat po zádech* Musíme jít. Děkujeme za společnost Valerie..*Nat vstala taky a rozcuchala Valerii vlasy, opatrně na to aby jí nějak neublížila* Tak se uvidíme někdy, Akrobatko! *Nat se uklonila a obě se vydali do hluboké noci*
Heh… To chápu moc dobře, ani nevíš… *Špitla, byť to bylo z jiných důvodů, než u Nat.* Jasně, budu ráda! *Vzala si od ní telefon a naťukala jí své číslo, zatímco dívce podala svůj, ať může udělat totéž.* I já vám oběma děkuji za společnost! *Rozesmála se, když jí Nat pocuchala vlasy.* I ty, netopýrko! *Houkla za ní ještě se smíchem, než se sama vydala k domovu.*
*Už chvíli byla tma když vešel ze svého bytu na Manhattanu aby si provětral hlavu, týden už byl v půlce a on věděl, že ta druhá půlka bude ještě těžší pro něj. Nevěděl ale co si pro něj pán nachystal a tak potřeboval na chvíli vypadnout z bytu, kde mu nezbývalo nic jiného než přemýšlet. Řekl si, že spojí příjemné s užitečným a tak se vydal do jednoho poměrně vyhlášeného baru svou upíří společností. Pro dnešek na sobě neměl plně vybavený oblek, ale jen košili bílé barvy, modré sako a stejněbarevné kalhoty s černými mokasíny. Kravatu s vestou nechal doma a jeho vlasy taky nebyly tak perfektně upravené.* /Pokud nasbírám dostatečné množství informací, tak třeba bude můj trest mírnější./ *S touhle myšlenkou došel až před bar. Jeho pomalou a elegantní chůzí vešel do baru, který si jako první přejel očima, potom přešel až k baru kde se usadil a počkal na barmana.* Jednu whiskey, prozatím. *Spolu s těmi slovy poslal poměrně atraktivnímu barmanovi i svůj ležérní úsměv.*
*Nat vešla do baru s Elaine a posadila se nabar. Ruku a půlku obličeje měla chudák obvazanou a když si sedla tam zasyčela bolestí. Elaine si povzdechla objednala jim drinky, tudíž víno s krví a tonic s krví. Nat se jedním okem podívala na Calibana a promluvila s unaveným hlasem* Čauky! Ty seš ten typek že schůze! *Elaine se podívala na Calibana a odfrkla si*
*Chvíli jen sám upíjel ze svého drinku než uslyšel zvuk kousek od sebe, který mu do takového baru nezapadal. Natočil lehce hlavu směrem k Nat a prohlédl si ji. Potom pohlédl i na její společnici. Měl je v plánu ignorovat a poslouchat rozhovory okolo, ale když už ho to mládě oslovilo tak jen pokývl hlavou a natočil své tělo tak aby k ženě a dívce seděl čelem.* A ty budeš to vychovanější mládě, téměř. *Ušklíbl se lehounce a úsměv věnoval ženě vedle ní.* Obdivuji Vás, a to nemluvím jen o Vaší kráse. *Pokynul jí rukou s drinkem a pohlédl ještě jednou na Nat.* /Tak to nevypadá dobře./ *Očima projel její obličej.*
*Nat se usmála a Elaine zamávala rukou* Lichotky si nechte pan Calibane..*odpověděla Elaine a usmála se na něj. Nat popijela svůj drink brčkem a tiše kňučela a držela si závaznou část obličeje* Au Au au..*Elaine pohladila Nat pozadech a Nat se koukla na Calibana* Mmh..Jak dlouho se léčí popálenina stříbrem..*Zeptala se Calibana, protože byl starší a zkušenější*
Pouze říkám skutečnosti, které vidím Elaine, pokud si dobře vzpomínám. *Povytáhl jeden koutek úst směrem nahoru a zadíval se na tu krásnou ženu.* /Kdybych neměl ten problém za zády, tak bych si i možná nechal říct./ *Zadíval se na tu mladou dívku.* Co se ti stalo? Nevypadá to zrovna nejlépe. *Na chvilku se zamyslel nad její otázkou, na tohle vážně nebyla jednoduchá odpověď.* To záleží na hodně faktorech, ale jelikož jsi vážně ještě mladá a to zranění vypadá i takto ošklivě, odhadoval bych že si ještě počkáš. *Pokrčil mírně rameny a upil ze svého drinku, na chvíli se rozhlédl po klubu zdali neuvidí něco co by mu mohlo poskytnout informace.*
Vykročila jsem do prázdná a spadla, narazila jsem obličejem na náhrobek z oxidovaného stříbra a automaticky se o něj opřela. Nějaký zvbohatlík si dal na nějstříbro..*Nat vysvětlila svou situaci a Elaine se zasmála* Aaa on se ti líbí El? Pak mi napiš až se spolu vyspíte~ *Dodala Nat a Elaine jí vrazila pořádný pohlavek do zátylku* Mimochodem co pak vy tu děláte? Vás málo kdy vidím *Nat zasyčela a upila svůj drink*
*Zakryl si ústa aby mládě nevidělo že se směje. On měl kdysi taky nehodu, ale tehdá byly horší časy než jsou dnes a stříbro mělo u sebe mnohem více lidí než dnes.* Takové nehody jsou ošemetné, můžeš být ráda, že na sobě neměl nějakou ozdobu se stříbrným broušeným křížem. Dopadlo by to hůř než popáleninou. *Jakmile to dovyprávěl sám si vzpomněl na jednu velice nepříjemnou záležitost s postříbřenou vycházkovou holí.* /Tehdy jsem byl vážně neopatrné mládě./ *Při její poznámce o vyspání se s El pozvedne obočí.* Tvůj opatrovník či pán by ti měli pomoci se slovníkem, takhle v životě daleko nedojdeš, mladým, drzým a vzpurným se často stávají nehody. *Rukou kývne na její obličej a obrátí svou pozornost na El.* Mám zde nějaké povinnosti a tak jsem si řekl, že když už jsem do New Yorku přijel okouknu doporučované bary.
*Elaine ho zpražila pohledem a dodala* Má práce je jí naučit se kontrolovat, zajistit že se Nedostane do průseru a taky jí naučit její schopnosti..Její jazyk je z čela na ní, ale to jí pořád nedává volnost si ze mně dělat srandu*Dokončila Elaine a podívala se na Nat a Nat se koukala na oba dva. Když si Elaine popíjela svůj drunk Nat se koukala na Calibana* Smrdíš jinak..ty nejsi z našeho klanu..*Nat Naklonila hlavu na stranu a opřela se o její dobrou ruku*
Pak se doby změnily. *Pokrčil rameny.* V mé době se dbalo na víc než jen aby nikoho neroztrhali. *Lehce si poupravil své sako a usmál se načež se natáhl pro svou skleničku aby mohl znovu upít svého drinku. Dnešek očividně nepřinese mnoho informací, ale pro jeho mysl bylo toto velice příjemné uvolnění od toho, co bude následovat za další polovinu týdne. Zadívá se na Elaine.* To jistě nedává, na Vás jistě není nic legračního. *Dodá načež svůj pohled stočí na Nat a uchechtne se.* To slovo smrdíš nepoužívej, zníš jako vlkodlaci potom. A to rozhodně není nic příjemného. A máš pravdu rozhodně nepocházím z vašeho klanu, jsem v New Yorku pouze dočasně.
Chápu..*Nat se koukla pod obvazy opatrně a povzdechla si* Proč já..jsem ostuda a nemehlo *Nat zabořila hlavu do rukávu a za kňučela* Protože moc mluvíš a nedávaš pozor, co jsme dělali na posledním tréninku? *Proumluva Elaine na Natalii a Nat se koukla na ni s úsměvem* Trénovali jsme..Uh.. Rychlost? *Elaine zakrotila očima a protáhla se Ne..Kontrolu proti krví Nat odvrátila zrak pryč a v ten moment ji Elaine začala tahat ven* Tak..děkuji za naší malou konverzaci a my jdeme *zamávala Elaine a tahala malou upírku ven*
*Díval se chvíli na tu podivnou dvojici a když odcházeli tak jim jen pokynul hlavou a sám se otočil zpět k baru. Bylo na čase aby se věnoval tomu kvůli čemu přišel. Upíjel ze svého drinku a pozoroval lidi, i když se mu nedařilo zaslechnout nějaké drby či důležitější zprávy tak si prohlížel alespoň místní scénu a jak to tady funguje. Strávil tady pár hodin a vypil dost drinků, než nakonec svou útratu zaplatil a rozhodl se, že se vydá domů a sepíše věci, které potřebuje předat svému pánovi. Zvedl se z místa a pomalu odešel z klubu ještě jednou se dívajíc po lidech, kteří tady byly. Pak jej čekala jen velice příjemná procházka domů.*
*Možná se všichni shodneme na tom, že hledat někoho, kdo o vás nemá zájem je naprosto zbytečné a nemá to žádný smysl. Jenže Am na to měla zcela jiný názor. Kdyby v tom nehrály roly její bratři možná by se na to i vykašlala, ale nemohla. Aspoň to musela zkusit a přesvědčit se na vlastní oči i kdyby říkalo tisíc lidí, že to nemá smysl. Proto byla velmi překvapená, když jí jeden muž řekl o jistém muži, který by jí mohl pomoci najít jejího otce. Am se této šance chytila všemi deseti a teď už stojí před barem, který nese název Be Positive. Nějakou chvilku trvalo než se odvážila vstoupit dovnitř. Ihned jí obklopil ten luxus co bar nabízel a i když si to nechtěla přiznat byla trochu v rozpacích. Ani nevěděla, jak ho pozná. Sice jí ten muž říkal popis, ale co když tu dnes není a ona je tu naprosto zbytečně? Odvážně se vydá do prostoru přesněji řečeno k baru. Barman se na ní lehce usměje a Am mu úsměv opětuje. Už se nadechovala k otázce, ale někdo s ní prudce trhne a přitlačí jí násilně k desce baru. Otře se jí deska baru zařezávalo do zad až měla pocit, že se jí tam udělá modřina. Kouká do naštvaných očích muže, kterého vůbec nezná.* To se podívejme, kdo přišel. *Zavrčel muž do její tváře. Vůbec nechápala co se děje.* Asi... asi vám vůbec nerozumím. *Řekne tiše a muž se na dívku ušklíbne.* Tvůj otec mi dluží hodně peněz. Radil bych mu kdyby mi to splatit nebo stáhnu z kůže tebe a pak jeho. *Jeho obličej zuřil a ona nevěděla co na to říct. Bylo to čeho se tak moc obávala. Dlužil někomu peníze a podle toho, jak se muž tvářil nešlo o malou částku. Měla pocit, že se jí podlamují kolena z těch návalů informací. Jenže muž, aby přidal na svá slova odněkud vezme nůž a začne jim šermovat. Am rychle zavřela oči a bránila se před jistou ránou od nože, která by mohla přijít. Naštvaně jí muž řízne do předloktí a pak jí pustí.* Pokud mi tvůj otec nevrátí peníze bude to mít dohru. *Vyštěkne ještě než co nejrychleji opustí bar. Am se okamžitě podívá na svou rukou, kde byl jasná řezná rána od nože. Ještě štěstí, že to byla jen ruka. Barman jí ihned pošle skleničku nějakého alkoholu, kterou Am rychle čapne do ruky a prostě jí vypije ač alkohol nepije. Teď to potřebovala víc než si myslela.* /Jak někdo může říct, že někoho stáhne z kůže./ *Pomyslí si Am. Celá ta situace byla děsivá a mohla jen tušit, že tento muž rozhodně není první komu dluží její otec peníze.*
*Dominic šel dnes do baru jen tak nezávazně, aby se prostě jen napil a věděl o tom, že tento bar je prostě ukázkový. Zaparkoval Black Ghosta před barem, načež si poupravil bílou košili a černé sako. Pak už vešel dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než u baru uviděl prapodivnou scénku toho, kdy se jakýsi chlapík vrhl ne moc hezky na dívku. Když pak procházel ven z baru, Dominic do něj strčil ramenem, což muže zastavilo. Dominic našel jeho pohled a sevřel oči do úzkých linek.* Příště si dovoluj na někoho stejné váhy a výšky. *Pronesl pouze. Pak už nevnímal, co dělal muž dál, ale zamířil k dívce. Ihned se podíval, jestli je v pořádku. Ihned se k jeho nosu donesl pach krve.* Asi by jste si měla tu ruku obvázat. *Pronesl, načež vytáhl z kapsy saka složený kapesník, jež jí podal.* Jinak v pořádku?
*Am z celé situace byla poněkud vykolejená. Věděla, že její otec musí dlužit někomu peníze. Rozhodně, ale nečekala to, že jí někdo bude vyhrožovat. Teď už svého otce musela najít za každou cenu. Doufala tím, že se všechen zmatek vyřeší a ona tak bude moci zase být o trochu spokojenější. Jenže až moc růžově si to představovala. S jemným povzdechem se podívá na svou krvácející ruku. Nebylo to nic vážného, ale jizvu tam přeci jen bude mít. Další památka, kterou jen tak nesmažete. Z jejího přemýšlení jí vytrhne hlas. Okamžitě zvednu hlavu a setká se s mužem, který byl elegantně oblečení. Ihned jí trkl popis a ona poznala, že muž, který se nacházel vedle ní je ten co hledá.* Nikdy nezapomeneš, že si jen kus masa a kosti. *Řekne potichu a vezme si od něj úhledně složení kapesník, který jí byl líto zasvinit krví.* Děkuji ani to moc nebolí. *Poděkuje za kapesník, kterým si nakonec ránu ováže.* Asi ano. Jen mě trochu ještě bolí záda, ale jinak v pohodě. Už vám někdy někdo vyhrožoval? *Optá se dívka pořád ještě maličko v šoku.*
*Dominic se na ni podíval. Byl rád, že přijala kapesník, nakonec si on sám ještě objednal pití, aby tam nebyl na sucho. Byl rád, že to nedopadlo hůř než mohlo, viděl už nějaké pohledy určitě upírů, jež se na dívku dívali. Jakmile si ale ránu zakryla, tak hned sklopili oči. pak kývl na souhlas.* Ach ano, ano, a nevíte ani kolikrát. *Pronesl Dominic, když si vzpomněl zrovna na nedávnou událost, jež se mu stala.* Musíte si dávat pozor. ačkoliv je New York hezký, je taky zatraceně nebezpečný. *Pronesl a pak už si převzal pití.*
*A měla chuť zeptat se proč by někomu jako on někdo vyhrožoval. Jenže nebylo slušné se na něco takového ptát a tak veškerá zvědavost musela jít stranou.* Lidi nejsou zlý, jen ztracený. V každém je aspoň kousek dobra i když hodně hluboko, ale je tam. *Jeho slova si určitě, ale nevezme nadarmo. Do téhle chvíle totiž neměla potřebu se obávat a strachovat. O její život už moc nešlo spíš měla strach, že na to doplatí její bratři.* Hledala jsem vás. *Na chvilku se odmlčí, aby mohla správně formulovat svá slova.* Prý mi dokážete pomoci najít mého otce. *Dodá a podívá se do jeho očí.*
*Poslouchal ji a pak kývl na souhlas.* Souhlasím s vámi, slečno, to samozřejmě. Ovšem mnoho z nich bývá zahořklých tak, že to prostě nevidí, to, že v nich to dobro je. Ale no, každý svého štěstí strůjce, řekněme. *Povzdechl si trochu Dominic. Pak už ji poslouchal dál, jakmile řekla, že jej hledala, tak vykulil oči a pak se opřel o bar jedním loktem.* Uhm, nejsem si jist, můžete mi to trochu upřesnit, o co se jedná? *Zeptal se trošku podezíravě.* Dáte si drink? Smím vás pozvat a možná nabídnou, že si sedneme do nějakého boxu? přeci jen, tady jsme dost na očích a uších. *Pronesl obezřetně.*
*Všechny jeho slova byla pravdivá.* Pravda, někdy chtějí jen lidi vzbudit pocit, že jsou zlý a chtějí, aby je tak viděli i ostatní. *I když tohle Am moc nepochopila. Jak by taky mohla. Měla jen štěstí, že tu její hodnou duši, kterou v sobě má nikdo nevyužil natolik, aby byla zlomená. Muž se zdál být značně vykulený, když mu Am sdělila, že by jí mohl pomoci. Chápala jeho reakci asi by taky byla značně zmatená. Chvilku trvalo než se dívka pustila do vyprávění. Přeci jen pro ní bylo velmi citlivé téma.* Potřebuji najít svého otce, aby mi nevzali mé dva bratry. Pokud ho nenajdu sociálka mi je vezme a už je nikdy neuvidím. Někam se zašil a podle toho co mi před chvilkou muž sdělil dluží peníze. *Řekne rychle. Bylo to těžké někomu vysvětlovat, že kvůli rodiči, který se o vás nezajímá máte takové problémy.* Ano děkuji. Pokud to uznáte za vhodné asi bychom se mohli přesunout. *Rychle přelétne očima všechny co v baru byly. Pak se jen elegantně zvedne a zamíří k boxu, který by celý problém mohl vyřešit*
*Jen pak už přikývl na souhlas. Ne že by se o tom nezvládl bavit déle, ale teď jej zaujalo spíše to, proč jej dívka hledala a co po něm chtěla. Proto tedy vyslechl, co by si dala za pití, to ji objednal, sám si vzal taky sklenku a když se přesunuli do boxu, tak se posadil a koukl na ní.* Pokud tedy hledáte mne, tak víte, že já se zabývám inetrenetem a tím, co se děje na něm. Nejsme žádný detektiv, nebo takhle, mohu se maximálně pokusit pomoct vám najít, kde by se mohl nacházet jeho telefon, počítač, zařízení, ale nutno podotknout, že pokud se nechce nechat najít, může to být stejně tak nemožné jako hledat jehlu v kupce sena. Povězte mi o tom, víc, co přesně mohu hledat, co mi pomůže? Ale, než začneme, tak bych rád znal vaše jméno a taky, co z toho budu mít já. *Začal ihned Dominic.*
To vím. Nežádala bych vás o pomoc, kdyby to nebylo možné. *Začne ihned po tom co si oba sednou do boxu, aby se vyhnuli všem co by mohli poslouchat.* Kdyby to pro mě nebylo tak důležité, tak to ani neřeším. Dala jsem, ale slib a já sliby dodržuji.* Jak by se pak mohla podívat bratrům do očí a říct jim, že od sebe oddělí.* Jediné co vím tak vždycky u sebe nosí telefon takže jsem myslela, že by se mohl najít nějak vystopovat. Moc se v tom nevyznám.* Pokračuje. Telefon měl vždycky u sebe. Nevěděla proč. Ani ho moc nepoužíval. Těžko říct. Přestávala tomu rozumět. Trochu se napije, aby neměla v sucho v ústech. Ptal se na jméno což by nebyl takový problém. Spíš jí děsila ta druhá otázka. Neměla nic materiálního co by mu mohla dát.* Moje jméno je Amarisen zkráceně Am. *Řekne potichu. Chvilku si pohrává s prsty na rukou a přemýšlí zda by mu to měla říct. Přeci si nemůže vymyslet, že by mu mohla dát třeba peníze, protože by to nebyla pravda.* Víte, já nemám nic materiálního co bych vám mohla dát. Nemám žádné peníze ani nic cenného. Je něco co by jste chtěl za to? *Optá se ho a sklopí zrak někam dolů. Už jen mohla čekat, kdy jí pošle pryč, protože mu nemůže nic nabídnout.*
*Pokýval na souhlas a poslouchal jí.* Jistě, jistě přes mobil to můžeme zkusit, ale není to záruka. Jak říkám, pokud nechce být nalezen, tak se podle toho hádám zajistí. Ale zkusit to můžeme. *Přitakal. Pak poslouchlal, co mu říkala. neměla mu nic dát, to se mu moc nelíbilo.* Podívejte, tohle je práce, jež vychází vcelku draho. Víte co? Navrhl bych, abychom to řešili někde jinde. Přeci jen, bar je místo, kde je spoustu lidí a spoustu možností aby nás někdo slyšel. Takže, navrhuji to, že vypijeme drink a pak bych vzal k sobě. Většinou tyto věci řeším doma. *Pronesl. Když mu pak došlo, jak to mohlo vyznít, tak zavrtěl hlavou.* Nebojte se, platbu tělem po vás chtít nebudu. Na něco přijdu. *Pronesl a kopl do sebe drink.*
Nemyslím si, že by byl můj otec natolik chytrý. Přeci jen udělat si dluhy, které nemůže nijak splatit už vyjadřuje to, že chytrost zmizela za oponou alkoholu. *Řekne smutně. Byl hřích vyjadřovat se takto o svém otci, ale byla naštvaná. To on je dostal do takových problému a je mu to jedno. I na sebe byla naštvaná, protože neměla nic čím by mohla zaplatit. Možná jen tou svou hezkou tvářičkou.* Já vím a moc se omlouvám. Udělám všechno jen. abych zachránila své bratry. *Řekne pevně. Za svými slovy si stála a opravdu byla ochotná udělat vše. Další jeho věta co vysloví jí naprosto vyvede z míry.* Počkat domů... jako k vám domů? *Řekne poněkud překvapeně. Vůbec totiž nevěděla co očekávat. Strach neměla to vůbec jen si připadala trochu jako problém.* Na to jsem ani nepomyslela. *Řekne popravdě. Platit tělem a zrovna Am která sotva od kluka dostala pusu. Tyhle myšlenky hodí za hlavu, protože řekl, že nic takového chtít nebude. Otázka tedy byla co tedy po ní vlastně bude chtít.*
*Dominic kývl.* Uvidíme, co vymyslíme, co vy na to? *Uculil se a pak vstal.* Ano, ke mě domů, pokud budete chtít, odvezu vás pak zpět k vám. *Proensl a zamířil ven z baru. Pokud jej pak následovala, tak odemkl auto, galantně jí odemkl a pokud nasedla, zavřel za ní a nasedl i on sám.* Povězte mi zatím víc, o té situaci. nebo více, chci vědět vše, proč jej hledáte, kvůli komu, nebo čemu? *Zajímals e Dominic, který vyjel. Nevěděl, o co se moc jedná, a pokud měl někoho hledat, chtěl vědět nejlépe úplně všechno. Jak o případu, tak i o dívce, která seděla vedle něj v autě.* přesun
*Byl chladný večer, když Alessiino auto zastavilo kousek od pláže. Jen co motor zhasl, tak dívka vystoupila a odebrala se směrem k vodě. V místě, kde zrovna byla se v tuhle dobu nenacházela živá duše. Slyšela sice hlouček lidí o větší kus dál, ale ona byla docela ráda, že tam k de je ona, nikdo nebyl. Přece jen sem přišla tak trochu vypnout. Nervozita ze svatby, která už byla na dosah se na ni nějak podepisovala, a i když zvládla téměř cokoliv, tohle byla věc jiná. Tohle nebyl obchod nebo závody nebo problémy v klanu. Tohle byl velký krok v jejím životě. Měla si vzít muže kterého milovala a se kterým měla strávit věčnost. Těšila se na to, o tom nebylo pochyb, Remi pro ni znamenal moc a ona si už nedokázala představit život bez něj, ale měla z toho trochu i strach. Přece jen to byl další krok, nový krok a ona nechtěla nic pokazit. Jenže i tak se stalo. Poslední dobou měla pocit, že jí osud hází klacky pod nohy a ona je nevidí a zakopává o ně. Proto když došla na pláž se jen posadila do písku a hleděla na tu temnou vodu před ní, přičemž se sama ve své hlavě utápěla v myšlenkách.*
*Inocenc procházel bezmyšlenkovitě lesem a jeho liška Lawrence se mu motala pod nohama. Poslední dny byl neustále ztracený v myšlenkách. Neustále musel myslet na ten večer z Dominicem. Kam to dotáhl? On, který vždycky preferoval ženy, lidské ženy, se teď zakoukal do může a upíra, aby toho nebylo málo. Život byl doopravdy nevyzpytatelný.* /Co teď budu k čertu dělat?/ *Před 150 lety si slíbil, že už nedovolí, aby se zamiloval. Útěk od Elišky ho tehdy dost semlel a on se do sebe uzavřel na dalších 5 let. Bylo by lepší kdyby ho už neviděl...* /Ale dokážu to?/ *Najednou se objevil na pláži, rozhlédl se. Byl tak zabraný do svých myšlenek, že si ani nevšiml, že opustil les. Na pláži asi 200 metrů před ním seděla žena. I takhle na dálku ji poznal. Alessandra.* Zase se setkáváme. *Řekl a posadil se vedle ní.*
*Tím, jak se zmítala ve svých myšlenkách, si ani nevšimla, že už tam není sama. Jako první její pohled uchvátila liška, která se zastavila kousek před ní a se zájmem si jí prohlížela, stejně jako Aless, která byla překvapená, že takové zvíře tady vidí, ale jakmile se plně ponořila opět do reality a uslyšela pohyb vedle sebe, otočila hlavu a pohlédla na známou tvář. Sledovala ho jak k ní došel a posadil se.* Zdá se že ano, jak nečekané na tomhle trochu osamělém místě, ale hádám, že asi nejsem jediná, která se snažila na chvíli zmizet ze všeho toho shonu a uklidnit své myšlenky v tichu. *Usmála se na něj.* Mimochodem, hádám, že tohle chlupaté stvoření patří k tobě viď? *Optala se a pohled opět přesunula na zvíře před sebou.*
Ano, tohle je můj společník Lawrence. Zachránil jsem ho z jednoho příšerného chovného ústavu ve Střední Americe. *Pokýval hlavou Inocenc a posadil se na kámen. Zahleděl se do dálky.* Je všechno v pořádku? Případáš mi rozhozená. *Podíval se na ní zkoumavým pohledem. Vůbec mu nedošlo, že před ní sedí bez iluze. Shodil jí už v lese. Měl to takhle radši, konečně se nemusel skrývat. V lese většinou nebyl nikdo, kdo by ho soudil.*
*Ani nevěděl, co by si měl myslet. Prostě jen odešel z toho baru, kde potkal tu nepříjemnou vílu. Se zavrčením zaparkoval své auto u pláže a pak si odfrkl. Sledoval dění před sebou, to jak se kousek od něj vlnila vodu, to, jak vypadalo vše klidně. Vystoupil nakonec z auta, zamkl jej a pomalu scházel dolů, směrem k vodě. Tiše procházel po pláži, své sako si rozepl a jen tak nechal, aby jej ovíval mořský vánek. Pak už jen sešel na pláž, a chvilku sledoval dva lidi sedíc kousek před ním, jak si povídají. Chvilku je pozoroval a už už chtěl jít dál, ale nemohl si všimnout toho, že poznal dva známé hlasy.* /No to se mi snad jenom zdá./ Jako potkat za den jednoho známého, ale zrovna dva najednou? No, to se mi tedy ještě nestalo. *Podotkl s jemným úsměvem na rtech.*
*Aless jej poslouchala a pozorovala zvíře před sebou.* Já mám doma jen dva hady a asi mi to stačí, můj snoubenec má pak kočku a ta vydá za čtyři. *Usmála se na něj, než se na chvíli odmlčela a koukla na něj.* To jde tak vidět? *Chvíli na něj koukala, než si povzdechla.* Asi jen stresy ze svatby a prostě je toho celkově nějak moc. *Pokrčila rameny a chtěla pokračoval dál, ale to už slyšela kroky poblíž, když pak uslyšela pro ni tak známý hlas, lehce natočila hlavu a ohlédla se za ním.* Zrovna tebe bych tu nečekala. *Zamumlala.* /A asi ani nechtěla vidět./ *Problesklo jí myslí, načež se jen lehce pousmála.*
*Inocenc seděl a poslouchal. Lawrie kolem nich běhal dokola a vesele poštěkával.* Budeš se vdávat? Gratuluji. *Pověděl jí s upřímným úsměvem. Sám se trošku poptal mezi svými kontakty a věděl, že je Alessandra upírka, se kterou si není radno zahrávat. Otevřel pusu a chtěl ještě něco říct, ale všiml si, že se žena otočila za přicházejícími kroky. Také se otočil a ztuhl.* /No to si ze mě.../ *Pomyslel a nedokázal se pořádně nadechnout. Jakoby ho svými myšlenkami přivolal a teď najednou nevěděl, jak se chovat.* Dominicu. *Vyrazil ze sebe.*
*Dominic se na ně díval, a jakmile spatřil tvář IInocence, tak se musel nenuceně usmát.* Ahoj, otče. *Usmál se a jemně mu pokynul hlavou. Pak se podíval na Aless.* A ahoj Aless, proč ne? je to takové klidné, tiché místo, občas takové potřebuji. Ostatně, to asi každý. *Podotkl a pak se podíval se pak na zvíře, jež sedělo kousek od nich.* Ale, a kdopak jsi ty? *Uculil se a přešel si tak, že byl teď před niimi. Klekl si do písku na zem a usmál se na lišku, než se pak koukl na upírku a féra.* No, a co vás sem dnes přicedlo? *Usmál se.*
Budu, tento víkend. Je to šílené, ale zároveň krásné. *Usmála se na něj.* A děkuju. *Pronesla směrem k férovi, načež se podivila, že se ti dva znají a oba si tak nějak prohlížela.* Nevím, prostě se jen ptám, nic víc. *Pokrčila rameny.* A jo je tady klid, i když mám pocit, že dneska je to asi hodně oblíbené místo jak tak koukám. *Řekla si už spíše sama pro sebe a sledovala je oba tak nějak po očku.* Co by… klid a odpočinek. *Odpověděla Dominicovi. Přišla jsem za klidem přemýšlet a potkala tu oba.* Hádám, že tebe se nemusím ptát a že půjde o to samé. *Pronesla směrem k upírovi ještě.*
*Inocenc přeskakoval pohledem mezi Dominicem a Alessandrou. Tohle začínalo být pěkně zamotané a očividně každý z nich byl překvapený, že se všichni znají navzájem.* Očividně všichni jsme si vyrazili na procházku, abychom dali odpočinout naší duši a cesty Páně nás všechny svedly dohromady. *Řekl a zněl jako ukázkový kazatel.* /Ty tak.../ *Pomyslel si ironicky a vzpomněl si na ten pocit, když na něm Dominic ležel. Teď byl rád, že tady není nikdo, kdo umí číst myšlenky. Potom se ještě otočil na Dominica.* Lawrence si místní lesy oblíbil. *Pokývl směrem k lišce, která zvědavě seděla před upírem a čekala, co se bude dít.*
*Domini se usmál a z kelku se natáhl jemně k lišce, a čekal, jestli k němu přijde nebo ne.* Jo, tak nějak to samé. Byl jsme v baru, a tak nějak se tam na mě nalepila jedna víla, která byla ale neskutečně dotěrná a vtíravá, musel jsme odejít. *Pronesl a pak se koukl na Inocence.* Co se týče mé duše, nevím, jestli by se dalo říct, že odpočívá, neutichajícně plesá pro jednu bytost. *Koukl na něj a potutelně se usmál, než se pak ohlédl za sebe.* Ale, no ano, je tady hezky a klid. To se nechat prostě musí. Měl jsem jít rovnou sem a nezdržovat se v tom baru, ale nu, kdybych přišel dřív, třeba bych tu nepotkal vás. *uculil se.*
*Aless pohlédla na Inocence a pak zase na Dominica, než její pohled zůstal na knězi.* Nevím jestli zrovna Pán svedl naše cesty, ale nějakým zázrakem jsme se tady potkali. Přece jen v tuhle dobu je tady asi nejklidněji. *Pronesla a sledovala lišku před sebou z které byl Dominic. Ani nevěděla jak se má chovat. Celá tahle situace jí vyváděla z míry už jen díky tomu, co se mezi nimi stalo. To byl taky jeden z důvodů proč si chtěla pročistit hlavu a najednou tady byl i on. Oba je sledovala a nemohla se zbavit toho, že se snad znají.*
*Inocenc se usmál na Dominica a pak na Alessandru, která po něm hodila velice zvláštní výraz, který si kazatel vyložil jako nedůvěru a překvapení.* Proto to nemůže být náhoda, nemyslíš, Alessandro? *Mrknul na ní a snažil se nebýt nervózní. Tohle byla doopravdy nevídaná situace a takhle nejistý si už dlouho nebyl. Doufal, že se nečervená a srdce mu bilo jako zvon, pokaždé když se podíval na upíra.* /Jak malá holka, Inocenci, jak malá holka!/ *Spílal sám sobě a odvrátil pohled, protože měl pocit, že ho oči jistého upíra propalují skrz na skrz.* Ehmm... *Odkašlal si.* Co tedy budeme dělat? Každý si přidělíme svůj díl pláže a rozejdeme se?
*Dominic sledoval oba dva a nakonec vstal a koukl na ně.* No, můžeme to tak udělat, a nebo se můžeme poddat kouzlu okamžiku, co vy na to? Klid, ticho, vlny a moře, tak ...hm, proč toho nevyužít? *uculil se. Hned na to si stáhl sako, načež jej odhodil vedle sebe, položil stejně tak o košili, jež si stáhl a nakonec zůstal jen v kalhotech.* Jdu si zaplavat, bojíte se chladu, nebo jdete taky? *Vyzval je, načež mrkl na féra a následně zamířil k vlnám, jimiž se za chvilku nechal polapit.*
To já nevím. *Pokrčila rameny.* Ale pokud to je náhoda, tak nevím zda za to může on. Omlouvám se, ale myslím, že s mou smrtí tak nějak zmizela i víra v tohle. *Usmála se na Inocence a chvíli těkala pohledem z něj na Dominica. Oči stáhla do úzké linky a tak nějak si dávala dvě a dvě dohromady. Z jejího zamyšlení jí vytrhl až upír, který se začal svlíkat do vody.* Hm, když už tady teda jsme, stejně jsem si chtěla pak zaplavat, tak co. *Pokrčila rameny a svlékla se do spodního prádla, načež se vydala k vodě. V půlce se však zastavila a ohlédla se za férem.* Mimochodem, omlouvám se, že to řeknu takhle na plno, ale chci si ujasnit jednu věc. *Začala.* Vy dva spolu pícháte? *Pozvedla obočí a sledovala jeho reakci. To jak se zeptala, musel slyšet i Dominic.*
*Inocencovi zaskočila slina a začal kašlat tak, až celý zčervenal.* Co prosím? *Zíral na ni skrz slzící oči. Tímhle ho rozhodně zaskočila a on nevěděl, co dělat.* /Co jí mám asi odpovědět? No jo, Alessandro, před pár dny mi ho náramně vykouřil!/ *Tohle jí doopravdy říct nemohl, místo toho vstal a začal se taky svlékat.* Souhlasím s Dominicem, ta ledová vypadá náramně. Nikdy není nad to, začít se zase otužovat. *Vyhrkl a rychle se vrhl do vln. Lawrence ležel na břehu a sledoval ho, ale sám se k vodě nepřiblížil. Ledová voda ho sevřela, byl to pěkný šok. Asi se tam neměl po hlavě vrhat.*
*Jakmile to Dominic zaslechl, tak vykulil oči. Než by ale odpověděl, tak se koukl na féra. Pak nadzvedl obočí a odkašlal si.* Nebudu lhát, ani nic popírat, ale jo, spali jsme spolu. Je to velice milá bytost, takže se za to určitě nebudu stydět. *Mrkl na ni a pak se koukl mile na Inocence.* Každopádně, víš jak jsme ti říkal o té ženě, se kterou jsme zhřešil a má před svatbou? no, myslím si, že Aless by potřebovala vyzpovídat. *Uculil se, než se pak otočil tělem na féra a pak se zády položil do vln, položil se na hladinu a uvolněně zavřel oči.*
*Sledovala ho a čekala na odpověď. Tak nějak tušila, že se z toho bude chtít vymluvit a přesně to se i stalo, když řeč nakonec svedl jinde. Jenže i slepý by to viděl, ty pohledy znala až moc důvěrně. Proto, když se ozval Dominic a potvrdil to, měla jasno. Jakmile ale slyšela, co řekl dál, jen tiše zavrčela.* A je to chyba, kterou už neudělám! Nechápu, jak jsem to mohla udělat.* Zamručela a pomalu došla k vodě, kde na něj střelila naštvaný pohled. Do teď to měla všechno jako v mlze a nechápala proč. Nakonec do vody vešla a rozplavala se dál.*
Ty jsi s ní spal? *Zeptal se zvednutým obočím. Ačkoliv se tomu bránil, bodl ho osten žárlivosti. Nesnášel tuhle emoci a snažil se ho odbourat. Samozřejmě, že spal i s jinými a určitě i po něm si do postele bude brát jiné, ale i tak...* /Co to s ním bylo?/ *Nechapal sám sebe. Kde se to v něm bralo? Proč?* Nebudeš se náhodou vdávat? *Otočil ne na Alessandru. Ještě chvíli a zuby mu začnou jektat a on bude muset vylézt.*
*Dominic se jemně uculil.* Spal, asi týden zpět, a ještě jsii mii za to dal rozhřešení. *Pronesl tiše, nežž se pak koukl na Inocence. Hned na to se ve vodě postavil a protáhl.* je to hezké, ale mám dost, no ale pěkně osvěžení. *Usmál se. Kolem féra pak zamířil ven, a možná že prvokativně kolem něj prošel až v nebezpečné blízkosti, podíval se na něj a jemně se usmál.* Budeš chtít zahřát v sutě? *Pronesl k němu svůdně, nežž vyšel na suchou zem a usmál se.*
*Upírka se zamračila a přelétla pohledem z jednoho na druhého, nakonec se rozplavala zpátky na břeh.* Ano budu se vdávat a do teď si říkám, proč jsem to vlastně udělala.* Zavrtěla jen hlavou a dřív, než vůbec z vody vyšel Dominic, je oba předešla, načež viděla ty jejich pohledy, nad čímž protočila očima a vydala se ke svým věcem. Sehnula se pro ně a začala se oblékat.* /To snad není možné./ *Prolétlo jí myslí, načež si jen tiše povzdechla.*
*Inocenc se doopravdy snažil se nedívat na vylézajícího Dominica, marně. Ale snaha by se měla cenit. Chtěl se chovat jako ukázněná dospělá tři sta let stará víla. Místo toho mu pohled sjel k tomu výstavnímu zadku, který se tak vyzývavé pohyboval přímo ve výšce jeho pohledu. Zaklel a dost ošklivě. Až se musel zastydět sám za sebe. To to teda dotáhl daleko... New York na něj měl špatný vliv a on by měl brzo vzít nohy na ramena.* Soustřeď se! *Napomenul sám sebe šeptem a nakonec vylezl z vody. Okamžitě se začal klepat. Byla mu příšerná zima.*
*Dominic se podíval na Aless.* hele, jak by řekl tady otec, každý někdy zhřeší, no ne? *Uculil se na ni a pak si jen povzdychl.* Hele ale jinak, no, doufám, že svatba se vám vyvede jak jen se patří. *Pronesl. Pak se otočíl k IIniemu a sjel si jej pohledem. Okamžitě popadl jeho oblečení, jež mu podal, a pokud se fér oblékl, tak vzal ještě své sako, které přes něj pak přehodil.* Na, to si nech, určitě ti bude zima ještě více než teď. Vrátit mi to můžeš až se setkáme zase. *Usmál se na něj po očku a pak se koukl na upírku. No, co ty, jsi tu autem, nebo chceš hodit? *Zajímals e upír.*
*Upírka se oblékla a pak si ještě z vlasů vymačkala přebytečnou vodu. Než si je nakonec jen prohrábla a otočila se k oběma. Chvíli je pozorovala, načež nad Dominicovou poznámkou si jen tiše povzdechla.* Nechci se bavit o tom, co se mezi námi stalo nebo nestalo. *Pronesla tiše, nedělalo jí to dobře, cítila se provinila vůči Remimu.* A děkuju, snad ano.* Dodala ještě, pak si jen zkontrolovala kapsy, zda v nich má mobil i klíčky. Jakmile na ni upír znova promluvil, podívala se na něj.* Mám tu auto, navíc, vy dva asi chcete být sami, takže… *Už to nedořekla, lhala by kdyby řekla, že si nechtěla s Inocencem popovídat, přišel jí zajímavý, ale když je oba viděla, došlo jí, že by možná měla jít.*
*Inocenc se váhavě převzal oblečení. Oblékl se a srdce se mu rozbušilo, když mu Dominic hodil kolem ramen jeho sako.* Děkuji. *Zašeptal, protože nevěděl, jak na to zareagovat. Podíval se na Alessandru. Chtěl si s ní popovídat, ale na druhou stranu mu osud znovu postavil Doma do cesty a on si nebyl jistý, jestli by byla chyba, kdyby tuhle možnost propásl.* Jsi si jistá, Alessandro? Byl bych rád, kdybys tu zůstala. Přece jen, byla jsi tu první. *Pověděl jí upřímně a snažil si nevšímát Dominicovi blízkosti.*
*I Dominic zavrtěl hlavou.* Ne, nechci být sám, jsem rád, že tu jsi, fakt. /Kurva, ale Inieho bych zatraceně ohl, ale to nemůžu říct nahlas./ *Pronesl a pak jemně odstoupil od Inocence, i tak se na něj ale sem tam podíval.* Co kdybychom si zašli támhle kousek, je tam plážový bar, co vy na to? *Optal se obou, jak víly, tak upírky.* Podle mě bychom se napít mohli, alespoň na chvilku, co vy na to? *Optals e, snažíc se tak nějak udržet komunikacii.*
*Chvíli féra pozorovala.* Tak ono je jedno, kro tady byl první ne. *Pousmála se a pak pohledem přelétla i na Dominic, nad tím, co řekl chvíli přemýšlela, než nakonec slabě přikývla.* Jo tak jeden drink nebude špatný, pokud se vy dva budete krotit, nejste v tom zrovna moc nenápadní. *Pronesla a vydala se směrem, kterým upír ukazoval, že je bar. Cestou přemýšlela, ale drink si dá ráda, pak ale půjde, nechá se asi o samotě, přece jen se mezi nimi cítí trochu nesvá.*
Tak tedy vzhůru pro alkohol. *Řekl Inocenc a dlouhými kroky dohnal Alessandru.* Máte na mě špatný vliv. *Mrknul na oba. Konečně našel zatracenou rovnováhu. Kráčel vedle upírky a pokud je druhý upír následoval a šel vedle něj, občas se o něj otřel rukou.* Jak to jde s auty? *Zeptal se Aless a snažil se nevnímat Dominicovu přítomnost. Pravda, kterou nechtěl přiznat sám sobě, byla taková, že se chtěl otočit, popadnout Dominica za košili a vášnivě ho políbit.* Lawrenci? *Otočil se, aby zjistil, jestli je liška následuje. Lawrie se vesele pletl Dominicovi pod nohy.*
*Dominic se usmál. Pak koukl na oba dva, co šli s ním.* Jo, rád se napiju. *Proensla a potom šel s nimi. Vnímal to, jaks e o něj fér sem tam otřel a usmívals e pokaždé, když se to stalo. V jednu chvilku jej dokonce i lehce chytl za ruku a pak se otočil i na upírku.* Počkej, ty máš teď něco s autama? Věděl jsme, že seti líbí, ale ty se o ně zajímáš? teda, to koukám, pověz mi o tom víc. *Podpořil slova féra s úsměvem.*
*Jakmile všichni tři došli, posadila se na jedno z prázdných míst a na oba se podívala.* Ano mám, už přes třicet let firmu, který se zabývá auty. *Pronesla směrem k upírovi.* Nikdy ses víc neptal, tak proto to nevíš. *Pousmála se a tak nějak už mluvila na oba.* A auta se mi jen nelíbí, je to moje vášeň už dlouhé roky. Naučila jsem se je opravovat, vylepšovat, dokonce i závodit. Jsem častý host pouličních závodů a drift. Navíc se teď firma přestěhovala do větších prostorů, jelikož zakázky se zvyšují. Po novém roce budeme v Japonsku otvírat jeho sesterskou pobočku. *Pousmála se, pokud šlo o auta, dokázala o tom povídat hodně.*
*Inocenc se musel pousmát nad snad nadšeným výrazem, který se objevil v upírově tváří, když poslouchal Aless.* Když vás tak vidím, tak asi budu v této konverzaci páté kolo u vozu. *Zasmál se a s pokrčením ramen dodal.* Auta moc nemusím, hlavně od jisté chvíle v roce 1943. *Nerad vzpomínal na výbuch miny, která roztrhal jeho auto na tisíc kousků. Sám tehdy sotva přežil a dodnes se mu vzadu na stejné táhla světla jizva. V autě tehdy byli i jeho přátelé. Zbyl z nich jen krvavé zbytky, které mohli seškrábnout ze silnice. Zamračeně zavrtěl hlavou.* Povídejte si, já dojdu pro pití. Co si dáte? *Zeptal se a radši vstal, potřeboval zahnat chmurné myšlenky.*
*Dominic Aless poslouchal a usmíval se.* To bych ti mohl přistrčit občas moji krásku, přeci jen, je to taky kousek, který mám rád a občas mi přijde, že můj dealer si bere až moc. *Zasmál se. Když pak Inocenc řekl, že půjde pro pití, otočil se na něj.* Půjdu s tebou, tři nepobereš, tak nám dej moment. *Koukl se na Aless, a pokud řekla, co si dá, pak společně s férem zamířil jen kousek od nich, směrem k baru. Když na moment osaměli, Dom se na něj podíval.- Není ti zima? kdyby byla, tak řekni, vezmu tě rád domů, možná byla chyba lézt do té vody, v tu chvilku jsme si neuvědomil, že by ti byla zima, omlouvám se. *Hlesl, dokonce s až opatrným a obezřetným tónem.* /Co to je?/ *Sám se nad pocity, jež jeho slova provázela pozastavil, ale pak zadal barmanovi objednávku.*
Nejsi páté kolo u vozu. *Usmála se na něj mile.* /Tak se tady spíš cítím já./ *Problesklo jí hlavou, ale jen se dál usmívala, byla rozhodnutá, vypit drink a jít.* Pokud budeš chtít, klidně svoje auto přivez. Já nebo Jeff se ti na něj koukneme. *Pousmála se na Dominica, pak je jen sledovala jak spolu stáli u baru a povídali si. Sama se jen koukla na mobil, než jej zase schovala do kapsy*
*Inocenc chtěl na chvíli utéct, dát jim chvíli možnost povídat si o autech, zatímco by se konečně dál dohromady, ale Dominic jako vždy udělal přesný opak toho, co čekal. Šel s ním a objednal jim pití.* Je mi dobře, trochu zima, ale díky tomuhle… *Pohladil látku saka.* Mi je mnohem líp. Děkuju. *Poslední slovo zašeptal. Nemohl od něj odtrhnout pohled. Tak moc po něm toužil.* /K čertu s tím vším!/ *Zanadával a obklopil je silnou iluzí, která se kolem nich vznášela jako bublina. Všichni ostatní viděli jen dva muži, kteří si šeptem povídají. Nikdo nemohl odhalit, co se Inocenc rozhodl udělat. Rozhodl se ukrást si alespoň kousek z tehle kouzelné chvíle. Popadl nekompromisně Dominica za košili a přitáhl si ho k sobě a políbil ho.*
*Dominic se na něj usmál.* To je dobře, poslední, co bych chtěl by bylo aby jsi nějak nastydl, jestli to u víl jde, nebo... *Byl ale přerušen polibkem, jež mu Inocenc věnoval. Dominic byl překvapený, ale nakonec se k němu i on přitiskl, začal spolupracovat a spokoejně se k němu tiskl. Polibek prohluboval a kdyby s ním byl ještě o kousek déle, tak by se asi zbláznil. To už ale před ně položil barman jejich objednávku.* Měli bychom jít, chceš pak vzít domů? *Navrhl s jemným úsměvem na rtech, a pokud pak fér zrušil iiluzi, tak vzal pití a pomalu zamířil zpět k Aless.* Tak, tady to máš. *Usmál se a položil před ní drink. Pak se posadil, čekal až dojde fér a napil se.* Jeff? kdo ej Jeff? *Zajímal se.*
*Mlčela a koukal kolem sebe, tak nějak se znova zamyslela a přemýšlela o všem. Chyběl jí už i Remi a těšila se až tohle šílenství skončí a pojedou pryč, na chvíli od toho všeho a budou jen spolu. Tiše, skoro neslyšitelně si povzdechla. Když se pak oba vrátili a podal jí drink, pousmála se.* Díky. *Pronesla a vzala si svou sklenku.* Jeff je jeden z mých upírů, je automechanik. Je to mladý kluk, ale moc šikovný, občas spolu jezdíme na závody. Je asi jediný s kým se o tom doma můžu bavit. *Dodala s úsměvem a napila se ze svého pití.* Já… myslím, že dopiju a asi půjdu přece jen. *Řekla tiše tak nějak oběma.* V tuhle chvíli jsem tu tak nějak navíc.
Já i Lawrence tvých služeb s radostí využijeme. *Souhlasil s nabídkou odvozu. Odstoupil od něj a spustil iluzi, vzal svou skleničku a následoval ho. Posadil se naproti Aless. Znovu je obklopil iluzí.* Pokud si to potřebujete trochu okořenit, můžete. Nikdo to neuvidí. *Doufal, že oba pochopí. Dal jim možnost, nalít si do drinku krev, aniž by to kdokoliv z přítomných spatřil. Když upírka zmínila, že je tu navíc, trošku se zastyděl.* Omlouvám se, Aless. Nechtěl jsem, aby ses mezi námi cítila nekomfortně.
*Dominic přikývl.* JO, můžeš zůstat, jak by také ne. Nijak jsme tě nechtěli, já nevím, aby jsi se takhle cítitla. *Pronesl a pak se natáhl k Inocencovi. Jelikož sahal do kapsy, jež byla dál od něj, tak se jejich rty opět skoro setkaly. Ale on je nespojil. Provokoval? Určitě. Pak se i s placatkou krví odtáhl a nalil si do svého drinku trochu krve. *Dáš si taky? *Nabídl. Pokud přijala, nalil jí taky a pak už zvedl sklenku.* Asi tě kontaktuji, pokud tedy mohu, ohledně toho auta. Myslím, že se ti ale bude opravdu líbit a taky...jak říkám, chtělo by to nového mechanika. *Usmál se a pak už zvedl sklenku, aby se napil.*
*Nad jeho nabídkou krve, jen zavrtěla hlavou.* Ne děkuju, většinou když si dám drink s krví ve tvé přítomnosti, nedopadne to dobře, takže mi tohle stačí. *Pousmála se.* Co se pak tvého auta týče, klidně se ozvi. Buď bys to zavezl na firmu nebo do vily a jak jsem už řekla, někdo z nás dvou by se na to kouknul. Problém to nebude. *Pronesla ještě, než do sebe hodila zbytek drinku, z kapsy vytáhla pár dolarů a položila je na stůl, načež se postavila a koukla na Dominica a pak i na Inocence.* Nemusíš se omlouvat, asi to bude lepší. *Lehce se pousmála, než pak vytáhla z druhé kapsy ještě jeden papír, vlastně to byla pozvánka na svatbu. Musela nad tím protočit oči, jelikož ji je tam nacpal právě Remi, který chtěl, aby je ještě rozdala tomu, koho zná.* Mimochodem, pokud budeš mít čas nebo cestu, ráda tě tam uvidím. *Podala jednu férovi a usmála se u toho.* Můžeš si vzít doprovod. Třeba tady upíra. *Pousmála se ještě, než e rozloučila, obešla je a vydala se pryč ke svému autu.*
Děkuji. Je mu ctí a určitě přijdu. *Odpověděl jí pohotově a hodil po ní jeden ze svých okouzlujících úsměvů. Pozvánku schoval do kapsy a vytáhl z ní papírek, na němž bylo úhledným rukopisem napsáno jeho telefonní číslo.* Kdybys někdy potřebovala přátelskou radu. *Podal jí ho.* Velice rád jsem tě opět viděl. *Řekl na rozloučenou a díval se jak odchází. Když zmizela otočil se na Dominica.* Tak… Co teď?
*Dominic sledoval jak odchází a pak se otočil na féra.* Řekl jsme snad něco špatně? nebo udělal, sakra, to jsme nechtěl. *Proensl, trošku vyčítavě. *Jistě, je to na jednu stranu fajn, mám tě pro sebe, no, nevěřil bych, že na tebe tak brzy narazím. *Usmál se jemně a pak se podíval na pozvánku na stole.* Šel bych rád, ale bohužel mám jednu neodkladnou věc, co musím zařídit. Mám domluvenou schůzku ohledně jednoho velkého projektu, na kterém teď dělám a nechci nechat kupce čekat. *Pronesl, snad i omluvným tónem. Pak na něj koukl.* Chceš...zůstat, nebo jet někam jinam? Není ti zima? *Optals e, už poněkolikáté, obezřetně.*
To nevadí, chápu to. Přišlo to dost nečekaně. *Mávl neurčitě k pozvánce.* A pokud jsme udělali něco špatně, tak očividně spolu. *Hodil po něm křivým úsměvem, ale skrývala se pod tím i jiná emoce. Jistá něžnost. Pořád cítil jeho rty na svých. Nemohl se ho nabažit.* A je mi dobře. /Víc než dobře./ Nemusíme spěchat. *Zvedl ruku a položil mu ji na rameno, pořád je obklopovala jeho iluze, takže nehrozilo, že by se jimi někdo zabýval, že by je někdo rušil.* Nemusíš se o mě tolik strachovat, sice jsem starouš, ale ne na smrtelné posteli. *Mrknul na něj a pohladil ho po tváři. Vpletl mu prsty do vlasů, ale palcem ho stále jemně hladil po lícní kosti. Užíval si ten nepatrný dotek. Projevil mu náklonnost a doufal, že se mu to nevymstí.*
*Jakmile ucítil Dominic jeho pohled, tak se nezmohl na nic jiného než na to že zkrátka zavřel oči a svou tváří se ještě více vtiskl do dlaně Inocence. Spokojeně sebou toho pousmál a pak se jemně sklonil, aby mohl vzít do ruky opatrně jeho dlaň, do které ji následně vtiskl jemný polibek.* Dobře, tak tedy ještě zůstaneme. A jo, možná o tebe mám starost, ale tak, to nevadí. *Usmál se jemně.* /Možná mám starost větší, než chci a nevím proč./ *Napil se a pak se sklonil, když spatřil u jejich noh lišku.* Ahoj kamaráde. *Pronesl k němu a uculil se, než je jemně podrbal po bradě. Pak zvedl pohled opět k férovi.* Takže.... *Už ale nevěděl, co říct dál.*
*Inocenc nepřemýšlel, prostě se k němu sklonil a políbil ho. Nebylo to tak vášnivé ani chtivé jako předtím, tenhle polibek byl jiný, speciální. Nespěchal a užíval si všech vjemů - jeho vůně, měkkosti jeho rtů. Byl to něžné a plné citu, který se vzal bůh ví kde. Když se kazatel konečně odtrhl od upíra, zasněně se usmál a vzal si Lawrence do náručí a pořádně se s ním pomazlil.* Líbíš se mu. Hodně. *Usmál se a podrbal lišku za ušima.* Podstatně stejně jako mně.
*Dominic se na něj usmíval a když mu fér vtiskl polibek, tak první co udělal bylo to že mu jej opětoval. Až po chvilce rozpoznal to, co ten polibek skrýval a to samé začal vracet. Něhu, lásku, jemnost. Jak se pak odtáhl, koukl se na Lawrence a jemně se usmál. Natáhl ruku, aby jej pohladil.* Jak jsi k němu vlastně přišel? *Zajímal se upír.*
Teď to budou tři roky. Byl jsem římsko katolický kněz v Bolívii, ale odvolali mě Panamy. Řekněme, že jsme tam měli menší problém s démony. Cesta mě zavedla do jedné malé opuštěné vesnice, obyvatelé utekli, ale nechali tam všechno a tím myslím úplně všechno i zvířata. Našli jsme podzemní skrýš, kde byla zavřená exotická i evropská zvířata. Mrtvá i živá. Prostě je tam nechali napospas svému krutému osudu. Věř mi, nedokážeš si představit jaký puch to byl. *Zavrtěl hlavou a vzpomněl si na tu místnost hrůzy. I ty nejsilnější povahy to velice špatně nesly. On vyhodil obsah svého žaludku hned dvakrát.* Museli jsme to tam vyklidit a mezi tou masou zbídačených tělíček jsem našel Lawrieho. Jeho život visel na vlasku, ale je to bojovník, že ano Lawrenci. Staral jsem se o něj a on kupodivu přežil. Potom mě sledoval všude, takže mi nezbývalo nic jiného, než si ho vzít domů. *Řekl s úsměvem.* Jednoduše si mě vybral.
*Dominic se usmál a poslouchal to, co Inocenc vyprávěl. Za jeho vyprávění se mu v obličeji vystřídalo hned několik emocí, od vzteku přes nesouhlas, smutek a pak i radost jak to pro lišáka dopadlo.* Sakra, no, jsme rád, že on dopadl dobře, těch ostatních je mi líto.. *Hlesl a pak se zamyslel.* No já zvíře nikdy neměl. Jen můj bráška, tak měl psa, byl toulavý a ani neměl jméno. Patřili ale k sobě. Vlastně... I spolu zemřeli. Horečka si bráchu vzala během pár dní a pes šel do dvou dní za ním, zemřel asi smutkem. Byla to dvojice, která spolu asi měla odejít. *Pronesl. Když si na Artura vzpomněl, tak se zlehka oklepal. Pamatoval si pořád na to, jak se musel dívat na to, jak si ho zápal plic bral a oni kvůli chudobě nemohli nic udělat.* Byl jsem tehdy naštvaný na svět, na všechny, že ho nezachránili. Ale jelikož jsme neměli peníze... Nešlo to, svět tak fungoval. No, to už teď ale nijak nezměním... Promiň, nechci.. Tě tím zatěžovat. *Hlesl omluvně.*
*Inocenc automaticky zareagoval, natáhl se po jeho ruce a propletl si s ním prsty.* Mně to říct můžeš. Já se snažím nesoudit, ne potom, co všechno jsem prožil a udělal. *Usmál se laskavě a pohladil ho palcem po hřbetu ruky. Užíval si ten dotyk, víc než by bylo zdrávo.* Pověz mi o sobě víc. Kolik ti je? Kde jsi vyrostl? *Zeptal se ho a doufal, že mu odpoví a pokud Dominic ruku nevymanil, dál ho pevně držel.*
*Upír se na něj zadíval a když jej chytl za ruku, chvilku na jejich propletené prsty koukal, než mu ruku stiskl nazpět.* je mi 198, ale proměnil jsem se už v jedna třiceti. Žil jsme tehdy v Anglii, na jejím severu v malé vísce, otec byl kovář, matka hrnćířka. A no, nikdy jsme toho neměli moc, vlastně skoro nic, někdy ani na potřebnou obživu, natož na doktory. A tak jsme žili, měl jsem dva bratry. Artur byl nejmladší, ale zemřel ve svých šesti letech.. Sám jsem... Sám jsem jej pohřbil. Joseph byl o dva roky mladší jak já, byl jsme nejstarší a padala na mě ta největší pomoc rodině. Ale co se týkalo svatby, neměli jsme moc možnost se oženit do bohaté rodiny. A než bychom pak odešli s chudým děvčetem, raději jsme byli doma s rodinou a drželi se jí. Až tedy do dne, kdy se objevila ta šlechtična. Byla to krásná dívka, jednou jsme za ni vyšplhal oknem, abych ji viděl. a sedli jsme si. Nedošlo mi, že to je moc krásné na to, aby to byla pravda. Až když jsem se za ní zase jednou dostal, stal jsme se obětí zvrhlého obřadu. Tak ženština, upírka, měla za to, že když se napije z čistého, Neposkvrněného muže, získá světlomilnost. No, nezískala nic a já té noci zemřel. *Odmlčel se na chvilku a napil se.*
*Inocenc seděl s jeho rukou v klíně a poslouchal.* Je mi to líto, tvého bratra myslím. Ne toho, že ses stal upírem. Určitě to muselo být těžké, ale jinak bychom se nikdy nepotkali. *Řekl a pozvedl laškovně obočí.* Co kdybychom si zahráli hru, moji oblíbenou. *Mrknul na něj.* Odpověď za odpověď. A protože mám slabost pro jistého vysokého upíra, dám ti i svou odpověď. *Inocenc se uvelebil na židli, zatímco Lawrence seskočil na zem a lehl si mu k nohám.* Je mi krásných 332 a narodil jsem se na Zimním dvoře. Po jisté události, kdy jsme se s otcem pohádali, jsem utekl do lidského světa a zůstal v Itálii. Oh, Itálie 18. století, to bylo něco.
*Dominic si jen vyslecl a pak pokýval hlavou.* Ale jo, to se mi moc líbí. Dobře, tak tedy odpověď za odpověď. *Uculil se, načež naklonil hlavu na stranu.* 332? Tipoval bych tě tedy na míň, starouši. *Zasmál se laškovně a upřímně Dominic a přejel si jazykem po rtech.* Zajímalo by mě, jak se fér, hádám, Gwyllion, dostal k něčemu takovému, jako je stát se knězem. Pověz mi, co tě na tom tak baví? Co je to, co tě naplňuje? /Když to tedy nejsem já./
Vypadám na svůj věk dobře, já vím. *Zasmál se šibalsky.* Pravda je taková, Dominicu, že v minulosti jsem to už několikrát dělal. Ani bys nevěřil, kolik intrik tam je. V té době jsem se v tomhle vyžíval. Bylo to jako droga, nedokázal jsem bez toho žít. Dostal jsem se na vysokou pozici ve Vatikánu. Jednoduše to byla obživa mě duše. Všechno se změnilo po 2. světové válce. Utekl jsem a najednou jsem zjistil, že tohohle všeho mám dost. Netvrdím, že mi to občas neujelo. Ani bys nevěřil, jak jsou slova i víra tvárná, ale nakonec mě začalo naplňovat pomáhání. /Tedy až na tu Bolívii, tam mu to hodně ujelo./ Teď ty. Proč jsi opustil svůj klan?
Zní to zajímavě, tedy, myslím, že to tedy zní jako něco pro vílu. Sakra, to znělo jako kdybych tě soudil, což tak samozřejmě není, ehm, já....promiň. *Pronesl a kdyby mohl, zrudl by. Pak si raději vyslechl jeho otázku.* Já, no, byly tam určité problémy. Hlava klanu kašlala na klan a dělal si krvavé zotročence. Mezi nimi byli jak moji přátelé, tak přátelé konkurenčního klanu. Věděl jsme, že postavit se mu sám, zabil by mě. Tak jsem jen nechal na tajno zprávu onomu konkurečnímu klanu. Když pak na náš klan naběhli, tak jsem stihl utéct.* Pronesl a pokýval nad tím hlavou.* A teď jsem tady.
Občas se motáš do svých slov jako pavouk do vlastní sítě. *Zachechtal se Inocenc, ale stiskl mu ruku.* Takový jsem byl a nelituji toho. Nejsem na všechno hrdý, ale získal jsem tím cenné zkušenosti, jež mi nejednou zachránili život. *Pověděl mu a díval se mu přitom do očí. Srdce mu bilo vyrovnaným rytmem. Cítil uvnitř klid, který dlouho nezažil.* Nechci přerušovat tuto kouzelnou chvíli, ale začínám mrznout.
*Dominic jej poslouchal už už chtěl odpovědět, než ale vykulil oči a pokýval hlavou.* Jo, jo jasně, jasně, jo, dobře, tak já tě hodím domů, chceš domů? nebo ke mě? Řekni si, pojedeme. *Usmál se, ještě do sebe kopl zbytek drinku a pak vstal, než natáhl ruku v férovi, jako bz mu chtěl pomoct vstát. Když bz se jej chytil, tak zamířil směrem na pláž a otočil se na něj.* Tak jo tak jo, takže tedy, kam to bude? *Usmál se Dominic od ucha k uchu.*
*Inocenc si chytil přijal jeho nataženou ruku a společně odešli. Procházeli po pláži a boty se jim bořily do písku. Pokud ho Dominic nepustil, došli až k jeho autu s propletenými prsty. Lawrence vesele poskakoval kolem. Lišak měl energie na rozdávání. Inocenc celou dobu přemýšlel o jeho nabídce. Nakonec se rozhodl.* Vezmi nás prosím ke mně. Hlavně to neber, že bych s tebou nechtěl být. *Vyhrkl Inocenc a přitáhl si ho k sobě až se dotýkali hrudniky.* Právě naopak, netoužím po ničem víc, než zůstat celou noc s tebou, ale! *Slovo ‘ale’ zdůraznil.* Ale zítra mám důležitou schůzi a potřebuju být vyspaný, čím neříkám, že bychom měli odjet hned. *Dopověděl.*
*Dominic se usmál.* To nic, neboj se, já to chápu. *Uculil se a když se pak na něj fér natiskl, shlédl na něj a sklousl si ret. Jak je pak poslouchal, tak se mu přes rty přelil úsměv.* Tak v tom případě, nebudu asi už čekat na nic.* Pronesl, načež zvedl ruce, jež mu položil na tvář, natiskl se k němu a vroucně, chtivě jej políbil. Věnoval mu teď on všechny své emoce, to, co chtěl, aby vnímal, jeho něhu, lásku, cit. Když se pak odtáhl opřel si své čelo o to jeho.* Pojedeme, co ty na to? *Pronesl zachraptěle a zlehka se usmál.*
Pojedeme. *Souhlasil, protože navíc se jeho hlasivky nezmohly. Dýchal ztěžka jako kdyby uběhl maraton a jeho žaludek se tetelil. Nevěděl co s těmi pocity dělat. Mělo jít jenom o flirt, sex. Jenže se do toho muselo začít motat něco víc! K čertu! Měl by se sbalit a utéct, ne tu stát a držet se Dominica jako posledního záchranného kruhu.* Ale nechce se mi. *Zašeptal se smíchem a znovu ho políbil.* Co to se mnou provádíš, Dominicu? *Zavrtěl hlavou, když se od sebe znovu odtrhli.*
*I Dominic se na něj podíval a jemně naklonil hlavu na stranu.* Na to jsme se chtěl zeptat taky. Nevím, co to vyvádíme. Ale každopádně se mi to zatraceně líbí a nechci o to přijít, asi....ne asi...zatraceně, určitě o to nechci přijít. *Hlesl. Přesunul se k zadním dveřím, které následně otevřel, sám si sedl, popadl Inieho za oblečení a stáhl k sobě. Pak se natáhl, aby za nimi zavřel, než své rty opět natiskl na ty jeho.* Myslím že tě to nepřekvapí, ale, kurva chci tě. *Hlesl Dominic zachraptěle, zatímco se mu snažil překotně sundat oblečení.*
*Když slyšel Dominicova slova, srdce mu poskočilo. Nečekal to, nečekal, že mu tohle řekne. Ačkoliv tvrdil, že se nechce zapojovat do místní podsvětské politiky, neznamenalo to, že neposlouchal. Věděl, že se upír nebojí vzít si do postele kde koho, přesto to nezabránilo jeho hloupému srdci, aby vesele neposkakovalo v jeho hrudi. Chtěl ho a ne jenom kvůli uspokojení.* Co to– *Nedokončil, když ho stáhl na sebe a překvapeně hekl. Ze rtů se mu vydral smích.* Ty jeden! *Nechal ho ať z něj strhá oblečení a sám se snažil o totéž, přičemž ho vášnivě líbal *
*Dominic se na něj natiskl, líbla jej a hladil, laskal a užíval se jejich společné soužití, a nechal, aby mu i on strhal oblečení. Tiskl se k němu, a nakonec vzal jeho tvář do dlaní a zadívals e mu do očí. Na chvilku zvolnil, jen na něj hleděl, ale kdyby mu srdce bilo, tak by bilo o sto šest. Nakonec se jemně pousmál a natáhl se, aby mu vtiskl polibek na čele. Své rty nechal na jeho kůži ještě chvilku natisklé a zavřel oči.* Já nevím, jestli je dobré to teď zmiňovat, možná, že tě tím asi vyděsím, ale....abych řekl pravdu...nepřestal jsme na tebe myslet od toho, co jsme se setkali, a...nevím, co to je...ale jestli existuje něco jako láska na první pohled... *Pak se zarazil, snad jako kdyby se zalekl vlastních slov.*
*Inocenc zamrzl na místě a vytřeštil oči. Tak tohle doopravdy nečekal, rozhodně ne od muže, kterému seděl na klíně.* Já… *Nevěděl, co na to odpovědět. Mozek mu změkl jako máslo a on jen otevíral bezhlesně pusu. Byl to snad stud nebo zklamání, jež spatřil na Dominicově tváří, které ho donutili promluvit. Srdce u toho běželo jako o závod.* Ne, počkej. *Vzal jeho tvář do dlaní.* Mám to stejně. Já…nikdy jsem na tohle nevěřil, ale u tebe…ty jsi něco jiného. *Políbil ho.* Slíbil jsem si, že už se nezamiluju, a pak mi Bůh hodil do cesty tebe a já tě nemůžu dostat z hlavy.
*Dominic se na něj díval a v jeden moment se mu zadíval do očí a hned na to se do těch jeho nahnaly slzy. Aby to neviděl snad IInie, opřel si pak čelo o jeho hrudník, zatímco stále vnímal, jka jej držel za tváře. Svěl dlaně si položil na jeho paže a chvilku jen tak byl, než se mu podíval do očí.* Jak říkám, nevím, nevyznám se v tom, já snad tohle nikdy ještě necítil. *Jemně se uchechtl, ale oči měl zalité slzami.* Ale je to nádherný, úžasný ahřejivý, a chci, aby to trvalo, asi teď budu sobec, ale nechci o tebe přijít, jakkoliv. Potřebuju tě, a jo, vím to jen po té jedné noci. Vím, že tě potřebuju a cítím se jako malá školačka, ale je mi to fuk. Potřebuju tě. Nechci, aby jsi mi z té hlavy odešel, chápeš co chci říct? *Hlesl, a sám cítil, jak mu po tváři stekla první slza.*
Dominicu. *Inocenc viděl jeho výraz a lesknoucí se oči. Byl šokovaný, ale neskutečně šťastný. Najednou mu přišlo, že všechny románky i lásky, které zažil za posledních 200 let jsou jen stínem proti tomuhle. Proti nim. Nikdy se mu nestalo, že by na někoho nemohl přestat myslet po jediné společné noci. Obyčejně mu to trvalo. Za každým jeho vztahem byly měsíce a měsíce poznávání.* Dome. *Vzal jeho tvář do dlaní a podíval se mu do očí. Shodil ze sebe iluzi, chtěl; potřeboval, aby ho viděl celého. Jeho rohy, zářící oči a bílé provazce žil.* Domenico. *Zašeptal v italštině.* Nevím, kde se to vzalo, ale líbí se mi to a nechci se toho vzdát. Nehodlám si tě nárokovat ani tě omezovat. Můžeš spát s kým chceš, mluvit s kým chceš. *Pohladil ho po vlasech.* Možná budu trochu žárlit. *Přiznal a políbil ho.* Ale pokud se rozhodneš být můj, já s radostí budu tvůj, Domenico.
*Domiic se na něj díval. Jakmile jej spatřil v jeho celé kráse, tak lehce zalapal po dechu, ale to jen proto, jak nádherný fér byl. Doposlechl si to, co řekl a pak se jemně natáhl. Jednou rukou pohladil jeho rohu, zatímco tu druhou mu položil na tvář a chvilku na něj hleděl, než ale nakonec vykouzlil na tváři jemný úsměv. Pak kývl neznanetlně hlavou na souhlas, natáhl se a opřel si své čelo o to jeho.* Chci být tvůj, Inocenci. Ať je to sebeukvapenější. *Zašeptal.* PAk už spojil jejich rty v dlouhý, procítěný polibek, zatímco si k sobě féra přitiskl o něco blíže. Tiskl si jej k sobě, jako kdyby se snad chtěl do jeho kůže vpít tou svou, tiskl si jej k sobě, jako kdyby nechtěl, aby je cokoliv rozdělilo.*
*Inocenc zasténal, tělem mu projelo chvění, když pohladil jeho roh.* /K čertu s tím vším!/ *Stačila jediná noc a celý život se mu obrátil naruby.* A já chci být tvůj, Domenico. *Opětoval jeho polibek.* Ať je to sebešílenější, chci tě. Uvidíme, co nám přinese budoucnost. *Zašeptal s čelem na jeho. Potom sjel rukou dolů na jeho hruď, tam kde kdysi bilo jeho srdce.* Mé srdce bude teď tlouct za nás oba, budu tvůj, dokud nerozhodneme jinak. To ti slibuji. *Pošeptal.*
*Vnímal jeho dotyk, to, jak položil ruce na jeho hrudník, to, jak se k němu tiskl. Vnímal každý okamžik a věděl, že Inocenc to prožíval stejně. Měl plno otázek, co bude dál, co bude s jeho povoláním, co bude se vším. Ale nechtěl na ně teď odpověď, teď mu stačilo jen a pouze to, že jej tu měl, že ho měl u sebe. Že s ním mohl sdílet co cítil a že byl vyslyšen.* Tebe mi asi poslalo do cesty samo nebe, otče. *Zavrněl. Pak jemně položil ruce na oba jeho rohy, nemohl si nevšimnout jeho předešlé reakce. Nejprve je pohladil a pak si jej za něj zlehka přitáhl do polibku.* A takhle ti to neskutečně sluší, jsi krásný. *Hlesl ještě, než nadobro spojil jejich rty ve chtivém políbení.*
*Inocenc znovu hlasitě zasténal, celé jeho tělo na to zareagovalo. Jako kdyby mu najednou došlo, že sedí nahý na klíně nádhernému upírovi. Dlaněmi jezdil po jeho pažích a hrudi, sjel dolů přes vypracované břicho až k jeho vztyčenému penisu. Uchopil ho a začal rukou pohybovat nahoru a dolů.* Tohle mě neomrzí. *Zavzdychal mu do rtů a pokračoval v jeho uspokojování. Byl to jako poslední krok k jejich vzájemnému přiznání.*
*Jakmile ucítil jeho doteky, tak zaklonil hlavu, jež si opřel o sedačku za sebou a ze rtů se mu vydral spokojený vzdech. Pak se podíval na féra, natáhl se k němu a políbil jej na rty. Těmi pak ale sjel směrem k jeho krku, na hrudník a pak se na něj potutelně usmál.* Myslíš, že můžu zajít trošku dál? *Zavrněl spokojeně a podíval se na něj.* Můžu do tebe? *Zeptals e opatrně, jak kdyby se snad bál, že by mu tím mohl nějak ublížit. Pravda byla taková, že teď mu na klíně seděl někdo, dko pro něj byl tak strašně křehký a Dominic proto raději zvažoval i s ním jeho další krok.*
Můžeš. *Zamumlal Inocenc a pohnul se boky proti němu. Nebylo by to poprvé, co by to zkusil a nikdy mu to nevadilo, ale unešený z toho taky nebyl. Měl tušení, že s Dominicem se to změní.* Já to zvládnu. *Políbil ho s úsměvem, protože viděl jeho starostlivý výraz.* Sice jsem starouš, ale svatý rozhodně ne. *Zachechtal se a vzpomněl si na druhou polovinu 18. století.* A křehký taky ne. Mám ti to snad dokázat? *Zašeptal laškovně a pořádně ho zmáčknul.*
Nad poslední větou se Dominici pozastavil. Potřeboval jej cítit, ale nakonec se uculil. A jak přesně by jsi mi chtěl dokázat, že nejsi křehký, drahý Inocenci? Uculil se a sjel si jej pohledem. Provokoval jej? Určitě. Ale bavil se. Rukama jej začal zatím hladit po těle, tiskl se k nšmu a culil se, polibky zkoumal jeho tělo, než se nakonec uculil a koukl se na něj. Není ti zima? Nepotřebujeme zapnout topení? Zavrněl, na jednu stranu starostlivě, na druhou stranu zase vyzývavě a rýpavě, ale to byl Dom. Byl rád, že se atmosféra uvolnila Dokonce už mu i vyslchly slzy, teď si užíval jen toho hezkého.
S radostí ti to ukážu u sebe doma. *Zašeptal a přivlastnil si jeho rty. Musel se usmívat, i když jeho tělo volalo po uvolnění. Nechal Dominica, ať zkoumá jeho tělo a dělá si, co chce. Dnes bude hodný beránek, ale příště mu ukáže, jak divoký dokáže být.* Nebudu potřebovat topení, když mě dostatečně rozpálíš. *Zavzdychal vzpurně Inocenc. Škádlil ho.*
*Dominic se na něj podíval, přejel si jazykem po rtech a pak se k němu naklonil.* No, tak se postaráme o to, aby bylo otci teplo. *Zavrněl. Pak se uculil a než by se mohl fér nadít, tak si jej přetočil tak, že před ním fér klečel zády. Dominic se k němu natáhl, polibky mu natiskl na rameno a nakonec se mu zlehka do ramene zakousl. Ovšem, bez svých špičáků. Vílí krev už ochutnal a bylo mu po ní ještě týden zle.* tak tedy zahřejem. *Zavrněl. Hned na to si naslinil dva prsty, , opět se mu zakousl do ramene a začal si jej připravovat. Jeho samotného to vzrušovalo tak, že musel zasténat, než nakonec nějak našel jeho rty a políbil jej.*
*Inocenc překvapeně hekl, nebyl zvyklý, že by se svou výškou neměl převahu. Zaklonil hlavu a plně se ponořil do toho pocitu. Když ucítil Domovi prsty na svém okraji vyhrkl.* Počkej! *Rozhodně se nezalekl, jak se mohl domnívat upír, jen se natáhl pro své kalhoty a vytáhl z nich malou tubičku. Byl to lubrikant, úplně zapomněl, že si ho tam dnes ráno strčil. Podal ho Dominicovi. Pokud pozvedl překvapeně obočí, pokrčil rameny a rychle ze sebe vychrlil.* Jedna z mých oveček se mi nedávno přiznala, že je gay a že má přítele. Nevěděli si rady, tak jsem mu to chtěl dát, ale neukázal se v kostele. Dám mu nový. *Řekl spíš sám sobě, než svému milenci.*
*Dominici byl překvapený, jak jinak. Nad tím se pak ale jen usmál, než se k němu sehnul.* No, kdyby jsi nebyl víla, tak bych hádál, že to bylo kvůli mě. *Zavrněl, než jej políbil a když jejich rty rozpojoval, tak mu skousl silně spodní ret. Na prsty si nakonec nanesl trochu gelu a když si byl jist, tak do něj prsty vnikl. Spokojeně zavrněl, než zatlačil férovi dlaní na záda a donutil jej si tak hrudníkem lehnout na sedačky. Pak se uculil.* Kdyby cokoliv, tak řekni, a přestanu. *Ujistil se ještě naposledy, než začal prsty zlehka pohybovat a uculil se. Nakonec se sklonil, potřeboval své rty na jeho kůži. Byla to pro něj jako droga.*
Nepočítal jsem, že tě potkám tak brzo. *Vydechl Inocenc mezi vzdechy, teď byl neskutečně rád, že se ten kluk neobjevil. Ještě víc se nastavil, aby měl upír lepší přístup a pak už si jenom užíval jeho milostné vniknutí, polibky na kůži a své vlastní vzdechy.* Hlavně nepřestávej. *Zasténal a vyšel mu pohybem pánve vstříc. Nahmatal jeho volnou ruku a navedl si ji na vlastní pulzující penis.* Chci tě v sobě!
*I Dominic to cítil stejně, potřeboval jej více a více. Zavrčel, a když se Inocencovy ruce dotkly jeho údu, tak skousl zuby k sobě.* Nepřestanu, neboj se. *Slíbil mu, a pak už se jal vyplnit jeho přání. Více si jej k sobě natočil, a hned na to do něj pomalu vnikl, tak, aby mu neublížil. Jakmile byl v něm, dostal ze sebe vzrušený vzdech, než se pak předklonil. Jednou rukou jej uchopil ze jeden roh, zatímco druhou dlaní jej vzal zlehka pod krkem, načež se dal do pomalých, opatrných přírazů, které ale následně začal zrychlovat a prohlubovat.* Zatraceně, Inie... *Zavrčel vzrušeně upír.*
*Inocenc se musel držet, aby nekřičel. Byl to úžasný pocit, cítit to spojení jejich těl. Už chápal, proč mu říkali, že stačí najít toho pravého a všechno najednou jde. Bylo to fantastické. To jak ho držel pod krkem a hlavně za jeden z jeho rohů jenom umocňovalo jeho vzrušení.* Ano! Přidej, prosím! Přesně tak! *Povzbuzoval ho hlasitě.* Vem si mě do ruky. *Požádal mezi stény a doufám, že to Dominic udělá, protože by tím jenom zvýšil jeho slast.*
*Dominic se uculil. Pak se sklonil k jeho uchu. Přejel mu přitom jazykem po délce páteře, kam jen dosáhl, na rameno a pak na krk, než mu skousl jeden ušní lalůček. pak se jemně odtáhl, za stálých přírazů. Pustil jeho roh, aby se mohl opřít rukou o sedadlo a uculil se. Užíval si tuhle domiinantní chvilku, a proto jeho slova byla:* Tak m popros. *Hned na to se jemně usmál, načež se opět sklonil a svou kůži natiskl na tu jeho.*
Prosím! *Zasténal nahlas a vycházel mu boky vstříc. Byl na kraji opravdové slasti, ale nedokázal jí úplně dosáhnout. Nedokázal tu hranici překročit, ne sám. Rukama se opíral o sedadlo a zarýval do něj nehty.* Prosím, Domenico! Prosím! *Naříkal se zakloněnou hlavou. Když ucítil upírův jazyk, zachvěl se.* Roh. *Dokázal ze sebe ještě vyrazit. Snad to pochopí. Jeho rohy pro něj byly další velice silné erotogenní místo a osob, které je při styku viděli, by napočítal na prstech jedné ruky.*
*Dominic se zaculil. Až když uslyšel z jeho rtů jeho prosby, tak s e spokoejně usmál. Jednu svou ruku přesunul pod něj, aby mohl jeho penis uchopit do dlaně, zatímco s ní začal pohybovat. Druhou hned na to přesunul na jeden jeho roh, jež stiskl a občas jej ii [link src="hladil.Takhle"] pak pokračoval v přírazech, aby jej dovedl až k vytoužené extázi, užívajíc si jeho rozpoložení a to, jak mezi nimi probíjely jiskřičky vášně.* Takhle? *Zavrněl, zatímco si jej dál bral.*
*Inocenc nebyl schopen ani odpovědět, tak alespoň hlasitě sténal. Byl v sedmém nebi. Nedokázal myslet na nic jiného než na přicházející orgasmus. Měl zavřené oči a jeho pohyby byly prudší a prudší. Nevnímal nic, kromě svého přerývaného dechu a Domových přírazů.* Už budu! *Vypravil za sebe, a pak se jenom soustředil na přicházející vlnu slasti. Dýchal mělce a srdce mu div nevyskočilo z hrudi.*
*Dominic jej chtěl k jeho vrcholu přivést, proto jako kdyby mu to chtěl ještě zpříjemnit tak o to víc zrychlil. Dál se k němu tiskl, dál mu dával to, co fér ted chtěl a co mu chtěl i on dávat. On sám cítil, že nemá od vrcholu taky moc daleko. Ovšem, nejprve chtěl k vrcholu dovést Inocence. Tiskl se k němu, užíval si jejich rozpoložení, a nakonec se k němu skloniil.* Tak se udělej, pro mě, otče. *Zavrněl, spokojený a oddaný momentu, jež právě probíhal.*
*Jeho slova byla poslední kapka. Slova jsou mocné zbraně. Inocenc skoro vykřikl. Prohnul se v zádech a mohutně vystříkl. Celý se klepal, když rozdýchával silný orgasmus a cítil jak se v něm Dominic stále hýbe. Sevřel svěrač a zaměřil se na jeho ukojení. Konečně schopen normálně uvažovat začal přirážet proti jeho mohutné délce.* Udělej se do mě! *Zasténal vyčerpaně.*
*Dominic se k němu sklonil a ještě chvilku přirážel, než nakonec udělal, jak chtěl. Ještě chvilku vydržel a pak se i on nechal polapit orgasmem, jež jím otřásl. Chvilku vydýchával, než s e nakonec svalil na Inocence a vyčerpaně, ale spokojeně vydechl.* Zatraceně, jo...tohle bylo dokonalý.. *Zhodnotil a pak je jen pousmál. Přitáhl si jej do náruče, vydechl a políbil jej na čelo.*
*Inocenc spokojeně vydechl, otočil se a vřele ho objal.* To bylo. *Zašeptal a něžně ho pohladil po tváři. Usmíval se jako sluníčko a byl šťastný.* Já… *Začal, ale ztratil slova, což se mu stávalo jenom v přítomnosti tohoto upíra. Odkašlal si a zkusil to znovu.* Sice jsem říkal, že mám zítra schůzku, ale napadlo mě jestli bys u mě nechtěl přespat. *Usmál se stydlivě.* /Jak malej, Inocenci./ *Pomyslel si, ale pokračoval.* Druhý kolo už dneska asi nezvládnu, na to jsem moc unavený, ale byl bych rád, kdybych se vedle tebe mohl ráno vzbudit. *Pošeptal s rukou na jeho tváři.*
*Dominic se na něj podíval a pak se usmál. Více si jej přivinul do náruče, načež jej políbil na čelo a usmál se.* Jasně, já budu moc rád. Tak tedy ano. *Usmál se. On sice moc spát nebude, ale bude se těšit tím, že jej bude moct pozorovat, prohlížet, odpočívat a tak nějak nechat toky myšlenek, aby proudily. Pak se na něj usmál.* Tak tedy pojedeme? *Mrkl na něj, políbil jej a pak otevřel dveře od auta. Rozhlédl se, aby zjistil, jestli tam nikdo není a když nikoho neviděl sám vystoupil a začal se oblékat. Oblečení nějak podal i Iniemu a pak se usmál, když se mu o nohy otřel lišák.* No ahoj. *Uculil se pobaveně.*
*Inocenc zbledl, když mu došlo, jak se zachoval. Rychle se oblékl a podíval se na Lawrence. Byl příšerný přítel.* Promiň, Lawrie. Já na tebe úplně zapomněl. *Omlouval se mu a už klečel na zemi. Lišák nevypadal, že by mu ta chvíle o samotě nějak vadila. Právě naopak. Vesele pobíhal okolo jako by se nic nestalo. Fér si oddechl. Kdyby se mu něco stalo, nikdy by si to neodpustil.* Tak pojď. *Řekl mu a zamířil k místu spolujezdce. Posadil se a Lawrence mu vyskočil k nohám. On byl z nich dvou, kterému ježdění v autě nevadilo.*
*Dominic se jemně usmál. Podrbal lišáka, pak se ještě jednou natáhl k Inocencovi, aby je políbil a následně mu otevřel galantně dveře u spolujezdce. Když nastoupil tak za ním zavřel a sám skočil za volant.* Tak, a snad si pamatuju, kam. *Mrkl na fera potutelně. Pokud pak dojeli k němu domu, tak vystoupil, a věsel s ním dovnitř. Nakonec usínali bok po bokz, a Dominic cítil po dlouhé době, že je zase plný jen pozitivních emocí.*
*Tak nějak potřeboval Dominic vypnout. Bylo toho strašně moc, co se dělo, strašně moc, co všechno musel řešit. Ovšem největší věc, která se mu do hlavy zapsala ze všech těch událostí, co se staly byl jeho večer s mladým férem. Pořád jej z hlavy nemohl dostat. A byl z toho po právu zmatený. Přeci jen, své noci trávil už mnoha muži, s mnoha ženami, ale většinou to byla jen záležitost na jednu noc, a to bylo všechno. Ovšem fér mu v hlavě uvízl a nechtěl z ní odejít. Po dvou dnech, co na to stále myslel, se rozhodl že zkusí zajít do baru. Třeba kdyby se opil, popřípadě si užil s někým jiným, tak by féra trošičku opomněl. To byl taky důvod proč teďka seděl u baru a popíjel si své pití.*
*Hlasitý zvuk hudby, který dolehl až k jejím uším, když vcházela do klubu. Očima přejela po výzdobě a parketu, kde byla umělá mlha. Musela se už hned ze začátku smát nad tím, jak tento bar působil. Přišlo jí to, že pokud by někdo chtěl najít nejvíce doslovnou představu pro klub v New Yorku bude to tohle místo, ale pro ni jen lépe. Vydala se kolem boxů, kde se jeden z opilých chlapců snažil nabalovat mladé ženy. Zjevně už měl dost. Slyšela jeho oplzlé řeči směrem k dívkám, které si jisto jistě poradí samotné, ale mohla přeci jen trochu pomoci, aby nepil. Jeho mikina měla dost krátké kapsy, aby peněženka vykukovala.* V pořádku dámy? *Nadhodila otázku, kterou ani nemyslela vážně. Potřebovala jediné, aby se chlapec narovnal, což se i v jeden moment stalo a ona při tom pohybu v mžiku vzala peněženku do své kapsy.* Jistě nedělejte si starosti *Nadhodila jedna z dívek a mávla k ní rukou, aby šla.* Dobrá. Hezký večer. *Mávla na dívky a koukla se ještě na chlapce, který se jejím směrem mračil, že ho vyrušila. Neměla zapotřebí dál cokoliv řešit a tak rovnou zamířila k baru.* Jedno Cuba libre a dejte tam dvojitý rum. *Houkla, když uchopila peněženku a začala přepočítávat peníze. Moc jich teda neměl a dokonce narazila na studentskou kartu do knihovny.* Student... *zamručela si pro sebe. Ti jsou nejvíce chudí, ale aspon ta troška na zaplacení jednoho drinku bude stačit.* Jo a někdo ztratil peněženku. *Hodila peněženku na bar jako pozorný občan státu New York, ale už bez peněz.*
*Ačkoliv se moc Dominic nerozhlížel, tak zajímavá dáma s dvojbarevnými vlasy, jež vešla dovnitř jej zaujala na první pohled- už jen pro ty vlasy. Zakoukal se na ní, i když jako kdyby spíše koukla skrz ní. Místo toho si ke rtům, přísunul své pité s krví a dál ji sledoval i v momentu, kdy její neposedná ruka vklouzla do kapsy mladíkovi. Pak se pousmál. Jakmile došla k němu vedle na bar, ani jí nevěnoval pohled. Jen si poupravil své oblečení, což bylo sako a bílá košile s pár knoflíky porozeplými a uculil se.* Spíš někdo ukradl peněženku. *Pronesl Dominic, tak, aby jej dáma slyšela, ale ani tak se na ni nekoukl, jen se sám pro sebe ušklíbl.*
*Vzala si pití, které před ní přistálo a uslyšela hlas muže, který se potřeboval vyjádřit k peněžence* Dnešní mladí si nedávají pozor na věci. Aspoň se ponaučí z toho, že si má dávat pozor na věci. Vlastně by měl být za tuhle cenou lekci ještě vděčný tomu zloději *Prohlédla si ho a sama na sobě měla černé šaty, které neodhalovali výstřih, ale dost jasně poukazovali na její křivky. Nepřišla zde nabalovat nějaké zajíčky šla se pořádně napít pokud možno.* Viděl jste snad někoho? *Pozvedla tázavě obočí zatím, co si hravě mezi prsty uchopila nápoj a obkroužila s ním podtácek se zvědavostí, co muž ze sebe dostane.*
*Dominic se musel pobaveně uchechtnout.* Ach tak, takže dneska se to, aby si lidi dávali pozor na věci, učí tak že se jim něco ukradne? Ach, asi jsme zaspal dobu. *Pronesl Dominic a konečně se jí podíval do očí.* I když, no, každý má své přesvědčení, a pokud je tohle vaše, tak jsem zvědav na to, co si o tom pak bud ten mladý muž myslet. *Uculil se. Pak se odrazil od baru, propletl se mezi lidmi k mladíkovi a podívals e mu do očí.* Ta dvoubarevná dáma u baru ti ukradla peněženku. Co kdyby jsi za ní šel a ztropil scénu? *Mrkl na něj, samozřejmě, že používal Encanto. pak už jen sledoval, jak mladík nějak dobelhal k ženě a začal po ní křičet, co si o sobě, zlodějka jedna, myslí. Jakmile se Dominicův pohled setkal s pohledem ženy, jen na ni mrkl a se sklenkou svého nápoje zamířil do boxu, kde se posadil, popíjel a sledoval dění před sebou.*
Očividně nejsem, tak stará jak se zdá a je tu někdo, kdo zaspal počátek světa... *Odvětila a upila ze svého drinku, když pozorovala, jak zmizel v hloučku lidí. Opřela se jednou rukou o stůl, když chlapec přišel a začal křičet.* Upír... *proběhlo ji hlavou k muži, který způsobil tuhle scénu.* Jen klid drahoušku *Promluvila k chlapci s tím, že se mu dostala do myšlenek. Nehodlala Encanto vyrušit jen poupravit s tím, že si tam přidala i něco svého. Vzala drink a chlapec ji v závěru na to pronásledoval ke stolu, kam zmizel chlapík, který mohl za tohle vše. Přímo před ním se zastavila. Odložila drink na stůl, aby se otočila k chlapci.* Tak co jsi nám chtěl říci? *Optala se k mladíkovi.* Mockrát Vám děkuji za cenou lekci v životě a příště si dám na své věci pozor... *V ruce stále držela peněženku.* A? *Chtěla slyšet dodatek* Udavači smrdí jako zmoklé krysy. *V ten moment mu peněženku vložila do rukou, než chlapec zmizel a ona se svalila na gauč vedle něj.* Víte jak těžké je jedna s člověkem, co má Encanto? *Promnula si spánky.* Ještě k tomu, když hněv musí přejít do klidu... Za tohle bych si zasloužila od Vás omluvu v podobě drinku. *Koukla do jeho očí.*
*Dominic sledoval, když k němu přilša Elisa a v závěsu za ním i mladík. Naklonil se dopředu a sledoval vše, co se dělo, ale spíše to vypouštěl jedním uchem ven a druhým ven. Jakmile se zadíval an Elisu hned poté, co mladík odešel, tak si ji sjel pohledem.* No, dejme tomu, že mne váš cirkus pobavil, vážená. *Mrkl na ni, než se pak opět opřel do opěradla a pak se uculil jako měsíček na hnoji.* Pozvat na drink? Ale, já si myslím, že za cizí peníze už jste se tento večer jednou pozvat nechala. *Mrkl na ní, a pak si přehodil nohu přes nohu, než na ni mrkl.* Ještě něco? *Optal se jí.*
Cirkus? Rád děláte vystoupení na úkor druhých? *Ušklíbla se a zjevně se jí to nijak nedotklo, než se zhluboka nadechla při zmínce, že už za dnešní večer byla pozvána. Otočila se celý tělem k němu, kdy stále měla hravý úsměv.* Ne nadarmo se říká, že prvním povoláním na tomhle světě byl zloděj a kurva. Pro vaši smůlu jsem obojí. *Položila ruce na své stehno, když koukla na svůj drink, který byl z půlky prázdný.* Cuba libre s dvojitým rumem *Odvětila svůj požadavek.* Ale zajímalo by mě v jakém pořadí byl udavač... *Zamyšleně se koukla na něj.* Jak se vlastně jmenujete ať vím na koho si v podsvětí dávat pozor. *Zavtipkovala. Jeho žerte opravdu nebrala nijak špatně spíše to brala jako nějakou slovní hru, kdy ho mírně popichovala.*
*Dominic se na ni koukal, nakonec ale sklopil pohled a jen si povzdechl.* Kopl do sebe svůj poslední lok a mrkl na ni.* Podívejte se, asi jste na mne narazila zrovna v té náladě, kdy na kurvy a zlodějky nemám náladu. Pro vaši informaci, drink vám nekoupím, jelikož nevidím důvod, a za další, tuhle vaši hru nemíním hrát. Takže vám asi popřeji moc hezký zbytek večera, a snad se vám polepší někde chytit někoho jiného, ale já to pro dnešní večer nebudu. *Mrkl na ni, pak se zvedl, došel k baru kde položil ještě dýško a pak zamířil ven, aby si mohl dát cigaretu a hned na to se opřel o stěnu baru a zapálil si. Když měl nakonec dokouřeno, tak jen s nespokojeným mrmláním zamířil pryč, směrem ke svému autu.*
Pán správňák se ozval je pravda, že upíři to mají vepsané v historii. *Zasmála se nad tím klukem a zvedla se.* Bez obav najdou se jiní nashle. *Mávla rukou a rovnou zamířila zpět k baru bez toho, aniž by přemýšlela nadále nad tím muže spíše si vyhlédla jiné oběti se kterými si příjemně pohovořila celý večer a svoji útratu zatáhla ze své kapsy a dokonce i nějaké dámy pozvala na drink, kdy uvítala jejich zábavnou společnost. Až později k večeru, kdy už sama uznala, že jí rum s colou nechutná vzala své věci a se spokojeným klidem v duši se uráčila domů.*
Samozřejmě, že to dokážu. *Usmál se sebejistě Inocenc a popadl ho za ruku.* Drž se blízko. *Řekl mu ještě a vyrazili stíny. Nikdo si jich nevšiml. Proplétali se ruku v ruce ulicemi než došli do Central parku. Inocenc Dominica pustil a odstoupil.* Tohle bylo mnohem záživnější, než čaj s Jonesem. *Podotkl.* A ještě jednou mě samozřejmě těší, Dominicu. Jmenuji se Inocenc Volpe, vždy k službám. *Uklonil se.*
*Dominic se na něj usmál.* Vždy k službám? No, když jsme u toho, tak co jsi vlastně zač? Sakra, to znělo útočně. Jaké služby nabízíš? Sakra...to vyznělo ještě hůř. *Zakoktals e a pak si dal ruku před obličej.* Omluv mě, právě jsme skoro přišel o kůži v ohni, tak jsem trochu mimo. No, nevadí. Bydlíš v New Yorku, nebo jsi tu jen na návštěvě ze zastávky Faerie? *Optals e jej, načež si z kapsy vytáhl placatku s krví, ze které se rovnou napiil, na posilnění, možná na kuráž.*
*Inocenc se jeho nerozhodnosti z plna hrdla zasmál.* Můžu ti dát maximálně rozhřešení nebo nabídnout pomocnou ruku. *Mrkl na něj.* Jsem kazatel. *Řekl a ukázal na křížek, který mu visel kolem krku. Z kapsy vytáhl bílý proužek, který normálně nosil na krku. Když viděl možná překvapený výraz upíra před ním, znovu se rozesmál.* Ve Faerii jsem nebyl pořádně dlouho a nehodlám tento stav měnit. Přistěhoval jsem se nedávno a musím poukázat na to, že to tu dokáže být dosti divoké.
*Dominic se zasmál.* Jo, jo i já se do NY přistěhoval nedávno, kde jsi žil předtím? Já na Aljašce a ještě před tím v Anglii. *Uculil se.* No, a do víly bych řekl cokoliv, opravdu cokoliv, ale určitě ne kazatele. To teda koukám, ale jakoby, pokud s tím jsi spokojený, dobře pro tebe. Já jsem, jak to říct, možná technický guru, programátor, volnočasově hacker. *Ušklíbl se Dominic a pak se posadil na jednu z laviček.* No, a jinak se ti NY líbí jak, krom toho že je divoké? Já jen, jako taky nově příchozí sbírám poznatky. *Zasmál se.*
Žil jsem všude možně po světě. Jsem dost starý a mým domovem je Evropa, ale v Americe - myslím celou Ameriku, ne USA - žiji od 50. let. Posledních 79 let jsem cestoval po Jižní Americe. *Posadil se vedle něj.* Technické guru, programátor a volnočasový hacker... *Převaloval ty slova Inocenc na jazyku.* To je velice zajímavé spojení. To máš napsané v životopisu? *Zeptal se laškovně Inocenc a podíval se na něj.* New York je hlučný a je nás tady víc, než bych očekával.
*Poslouchal jej o tom, o čem mluvil kde žil a culil se.*/ No, můj domov byla Anglie, ale hned po proměně jsem zamířil s klanem na Ajašku. A od nich jsme pak utekl sem. *Zasmál se a pak jej poslouchal dál.* Chm, nemám životopis. Živím se bez něj, věřil by jsi, že kdy se hackneš na účet nějakým miliardářům, ani si nevšimnou, že jim sem tam ubyde nějaký ta tisícovka? */Zasmál se. Pak pokýval hlavou.* No, dvakrát už mě tu stihli napadnout vlkodlaci, je to teda zlváštní město, to se musí nechat. Poměrně, divoké, řekněme. *Uculil se.*
Nevěřil bys, kolik našinců se tu pohybuje, Dominicu. Všichni skrytí pod iluzemi. Rozhlédl se. Park byl prázdný. Noc chladná a tichá. Polosuchý oblek se mi lepil na kůži. Proti Peru je to velký rozdíl. Tady jsem se setkal během týdne hned s několika podsvětšťany. V Jižní Americe jsem někoho jako my potkal výjimečně. *Podotkl.* A proč ses sem přestěhoval ty?
*Uculil se.* Vím minimálně o třech dalších z vás, to ano, a všinchni mají zvláštní zaměření na život, ale tak, proč by ne. *Uculil se nakonec.* Já jsme utekl od klanu, jak jsem říkal. byly tam neshody, a nechtěl jsme s nimi nic mít a tak jsem zmizel sem, daleko od nich. Navíc, je to město plné možností. *Usmál se a pak se na něj zadíval.* hele, Cene, můžu ti tak říkat? Inocenc je hezký ale dlouhý. Bydlím tady kousek, nechceš jít ke mě? Dám ti suché oblečení, třeba něco na zahřátí, taky bych ocenil suché oblečení. *Podotkl se smíchem.*
Rozhodně. *Přisvědčil Inocenc.* Cene? *Podivil se a obočí mu vyjelo vzhůru. Tak taková přezdívka by ho v životě nenapadla.* Můžeš mi tak říkat a půjdu rád. *Vstal a urovnal si pomačkaný oblek.* Po dnešku bych si dal skleničku něčeho tvrdšího, i když bych neměl. Veď mě. *Pokynul mu.*
*Usmál se.* No tak dobře, Cene. Dobře, tak tedy tak. *Zasmál se nad jeho výrazem a pak mu pokynul.* To není problém, u mě toho najdeš dost. *Podotkl a už se vydal na cestu. Nebyl tu autem, jelikož to neměl moc daleko, a stačilo opravdu zajít jen za roh parku a už se před nimi objevil jeho domek.* Tak jen dále, dále. *Uculil se na něj a pozval jej dovnitř.* Asi nejprve oblečení, co? *Uculil se.* Pojď se mnou nahoru, tam mám skříň, můžeš si asi vybrat, co budeš chtít. *Usmál se. pak vyšel nahoru a pokud jej fér následoval, vešel do ložnice. Stáhl si mokrou bundu a košili, aby tak odhalil vypracovanou hruď a otevřel skříň, odkud si začal brát věci.* Jen si něco vyber, fakt cokoliv. * Usmál se.*
Jistě. *Přisvědčil a těšil se na suché oblečení. Vešel dovnitř a rozhlédl se. Byl to krásný vzdušný dům.* Máš to tu hezké. *Pochválil mu domov a následoval ho do patra. Prohlížel si kusy ve skříni, když mu pohled sjel na Dominicovo tělo. Skousl si ret. Jeho několikaletý celibát se na něm podepsal.* /Ten by rozhodně stál za hřích./ *Odtrhl od něj pohled a sám si vybral volné bílé triko a světlé volně kalhoty. Shodil ze sebe oblek a košili a na oplátku odhalil svou vypracovanou hruď.*
*Dominic se na něj usmál, a ještě než si vzal svoje oblečení, tak se usmál, nemohl si nevšimnout toho, jak si skousl ret.* Bolí tě rty, nebo to bylo gesto pro mě? *Okomentoval to hravě, načež na něj svůdně mrkl jedním okem a ihned zamířil směrem do vedlejší místnosti. Tam se oblékl do černého trika a stejnobarvených tepláků a pak se vrátil. když si všiml jeho skoro nahého těla, tak se musel spokoejně usmát.* /Ale ale, knězi, co si zhřešit?/ Zavrněl v mysli a pek si odkašlal.* Počkám na tebe dole, dáš si něco k pití?
Co myslíš? *Odpověděl otázku Inocenc, ale se šibalským úsměvem. Dominic měl zvláštní kouzlo a Inocenc ho z nějakého důvodu nedokázal ignorovat. Když na něj mrknul, začalo mu bušit srdce jako už dlouho ne. Byl zvědavý, jak se tenhle večer vyvine. Dominic vyšel z vedlejší v místnosti a v oblečení byl stejně přitažlivý jako bez něj. Inocenc si všiml jeho pohledu.* /Tenhle večer bude rozhodně zajímavý./ *Proběhlo mu hlavou.* Dám si whiskey, děkuju. *Odpověděl mu a díval se, jak opouští místnost.*
*Dominic si jej sjel pohledem a pak udělal to samé, jako fér předtím. I on si skousl ret a pak na něj zase mrkl.* No, budu egoista a řeknu, že to patřilo mě. *Usmál se. pak ale vyšel z místnosti a s lehkým úsměvem na rtech zamířil do kuchyně. Pokud jej fér následoval, tak potom nalil whiskey, jež před něj položil. Sám sobě nalil taky ale přilil si tam jestě trochu krve a pak zvedl sklenku.* Tak, na nová setkání? A na to, že nejsme na popel. *Usmál se a pokud si s ním fér přiťukl, tak se pak napil a posadil se ke stolu.* No, tak, pověz mi více o sobě, o své práci. tedy, pokud chceš. Co tebe sem vlastně přivedlo?
Máš právo být egoista. Zavrněl Inocenc. Co to provádím?! Vyjekl v duchu. Oblékl se a následoval Dominica do přízemí. Přejel pohledem od jeho ramenou až po vypracovaný zadek. Znovu si musel zkousnout ret. Rozhodně by stál za hřích. Převzal si skleničku a přiťukl si s ním. Tak tedy na nová shledání a na to, že z nás nejsou brikety. Zasmál se a posadil se k němu. Pohodlně se opřel. Kazatelem jsem už přes 40 let. Baví mě to. Samozřejmě se snažím nikdy nebýt pokrytec, protože každý někdy zhřeší... *Poslední slova svůdně zavrněl.* Do New Yorku jsem ani jet nechtěl, bylo to dost náhlé. Utíkal jsem z Bolívie jen s jedním kufrem a dost narychlo.
*Dominic jej poslouchal. Jakmile řekl, že každý někdy zhřeší, uculil se na něj. Už už se jej chtěl zeptat, jestli by nestálo za to zhřešit s ním. Místo toho jej ale mlčel, poslouchala a více se na židli přisunul blíže. Doslova v stal a se židlí se k němu přesunul blíže a naklonil hlavu na stranu, zatímco jej pozoroval a opět sis kousl ret, ted už snad jak nejvíc okatě to šlo a pak se uculil.* Ale, jakto? Nepříjemnosti? Ty dokáží zavařit, no, když jsme utíkal já, byl jsme na tom podobně. Ale ted ne o mě, povídej dál. *Vyzval jej.*
*Inocenc s chtíčem proudících jeho žilami pozoroval jeho počínaní.* /Možná se ani neměl oblékat.../ *Naklonil se k Dominicovi a sjel pohledem od jeho oči k jeho rtům. Radši by dělal něco jiného, ale rozhodl se mu vyhovět.* Mám tak trošku slabost pro manipulaci s lidmi. No a řekněme, že před půl rokem jsem se vyskytoval v jedné malé vesnici v Bolívii. Byla tam taková dáma, asi 55 let, neměla manžela a nikdy s nikým nic neměla. Řekněme, že jsem s ní nespal, ale nasadil jsem jí do hlavy dost - řekněme - *Zakašlal.* velice nevhodné myšlenky, vzhledem k její pobožnosti. Líbil jsem se jí a abych se obhájil, jen jsem zesílil její touhy. Jen jsem vyzdvihl to, co už tam bylo. *Pokrčil rameny a napil se. Nespouštěl u toho oči z Dominica.* Bohužel mě u toho nachytal místní pastor, shodou okolností její synovec. Uviděl můj stín. *Pokývl ke stínu, který měl rohy.* Nazval mě ďáblem a já musel prchnout, zatímco mě honila celá vesnice s 'vidlemi a pochodněmi.'
*Dominic se na něj koukal a pak se na něj uculil. Hned na to se přisunul ještě blíže a mrkl na něj.* Ach tak, tak nemravné myšlenky, sakra, mě je vnucovat ani nemusíš a mám jich více a více a více intenzivnější, neříkáš e nadarmo, že víly mají nadpozemskou krásu. *Uculil se, načež natáhl ruku, jež mu položil jemně na stehno, jež začal hladit. Pak se na něj opět podíval a uculil se.* No, tak jo ty ďáble, zní to zajímavě, ale co kdyby jsi mi teď tedy ukázal, proč by si tím ďáblem mohl být, ukázal mi nějaké ďábelské věci? A já ti slíbím, že tě pak taky budu honit, ale ne tak, jako ti vesničané. *uculil se, načež se pak už natáhla své rty natiskl na ty jeho.*
*Inocenc se k němu naklonil.* Tak nemravné, ano? Tak to by ses mi měl vyzpovídat. Tohle by se nemělo držet uvnitř, jinak ti přece nemůžu pomoct. *Zašeptal a pohledem sjel na jeho rty. Položil mu ruku zezadu na stehno a přejel dlouhými prsty k podkolenní jamce. Vyvíjel jemný tlak a nutil ho se k němu přisunout. Inocenc už dávno zamával svému celibátu, protože věděl, že dnes ho rozhodně poruší. Jen by nikdy nečekal, že to bude s mužem, hlavně s upírem.* Já a ďábel? Ne! To je rouhání, Dome. *Zavrněl a ještě víc se k němu naklonil. Jejich rty se skoro dotýkali a on pomalu spouštěl iluzi, která ho zahalovala jako plášť. Díval se na Dominica zářícím pohledem.* Já. Jsem. Mnohem. Horší. *Zašeptal, každé slovo labužnicky převalil na jazyku. A pak ho Dominic políbil a on mu polibek s radostí opětoval. Zahodil svou skleničku a volnou ruku mu vpletl do vlasů. Přitáhl ho k sobě a vášnivě ho líbal. Jeho rty chutnaly po kombinaci krve a alkoholu a jemu to připadalo o to víc vzrušující.*
*Dominic spokojeně zavrněl, načež se uculil. Tím, jak mu tlačil na určité místo, se sunul upír blíže k němu a netrvalo to chvilku, co ztratil volnou půdu pod nohami- pro něj lépe řečeno- pod zadkem. Proto za chvilku už před sedícím Inocencem klečel a usmívals e od ucha k uchu.* Ale, podívejme se na něj. Tak se tedy předveď, víličko, rád se nechám provést....hm, rájem? Peklem? To je ostatně jedno, pokud mne budeš provádět ty. *Zavrněl načež se opět natáhl nahoru. Zůstal na kolenou, svým způsobem se mu to i líbilo. Líbal féra na rty, krku, zatímco se mu překotně snažil sundat jeho svrchní díl oblečení, nutno říct, že mu to moc nešlo, jelikož se touhou doslova chvěl.*
*Inocenc se díval na klíčícího upíra a byla to ta nejhříšnější věc, kterou spatřil za posledních sto let. Zahodil opatrnost, toužil jenom po uspokojení. V tu chvíli úplně zapomněl na to, že je kazatel. Ať třeba celý kostel s jeho ovečkami shoří v pekelných plamenech, jen když bude moct dál líbat Dominica.* Provedu tě Rájem, zlato. *Zavrněl a skousl mu ret. Dominic se mu snažil svléknout triko, ale nešlo mu to. Inocenc sevřel jeho ruce v ocelovém stisku a zdvihl je nahoru.* Ani. Se. Nehni. *Zabručel a zatímco ho vášnivě políbil a potom mu prsty přejel po vlhkých rtech, druhou pomalu sjížděl dolů až k lemu jeho černého trika. Svlékl mu ho a než se stačil upír pohnout, to jeho už letělo taky. Znovu ho vášnivě políbil a posunul se na židli, aby ho mohl pevně stisknout stehny.*
*Dominic si to vše patřičně užíval, a jak by také ne. Jakmile ucítil jeho dech a uslyšel jeho slova, tak se usmál. Nic mu na to neodvětil, jen mu jako odpověď dal úsměv. Jakmile ale poté pocítil, jak fér sevřel jeho ruce, překvaoeně na něj pohlédl. Jistě, mohl by se mu vymanit svou upíří silou a v rychlosti převzít nadvldáu, ale...bylo to, co on chtěl? nebo se chtěl nechat vést tímto kouzelným, nádherným férem? Jistě, zajisté to druhé. proto mu vyhověl tím, že se na něj jen podíval, načež se sám kousl do rtu a sledoval jej, jeho počínání. Pak se usmál, když bylo jeho triko, opět, dole. Koukl se na něj.* No, musím říct že na kněze dokážeš rozpálit i chladného upíra. *Podotkl se zastřeným hlasem.*
Než jsem se stal knězem, mým nejlepším přítelem byl největší milovník žen historie. Učil jsem se od nejlepších. Věř mi… *Zašeptal mu do rtu a letmo ho políbil, zatímco ho zkoumal rukama.* …měl jsem doopravdy dlouhou dobu se v tom zdokonalit.* Jemně, jako kdyby byly jeho prsty hedvábí a ne vílí kůže, jel dolů přes podpaží, přes hruď a bradavky, žebra až k pupíku. Tím, že měl upír stále zvednuté ruce byla tyhle partie mnohem odhalenější a citlivější.* Pověz, zhřešil jsi? Otci to říct můžeš. *Zašeptal a rukou mu stiskl krk. Znovu ho políbil. Byl tak rozpálený, že i samotné peklo bylo proti němu chladné.* Jsem jediný, kdo ti může dát rozhřešení.
*Poslouchal jej a zmohl se jen na vzrušené zavrčení. pak otevřel oči a koukl se do těch jeho, sledoval, jak se mu pečlivě věnoval a pro tuto chvilku jej v hlavě proklínal za to, že se i on nemohl dotknout jeho těla, jeho kůže, jeho. Ale nechával si to líbit a rozhodl si to na plno užít.* Ano, otče, zhřešil jsem. A určitě ne jednou, ani dvakrát. *Hlesl Dominic, zatímco mu koutek rtů vyletěl do jemného úšklebku který hned ale zmizel, jelikož mu ze rtů unikl slastný sten nad jeho počínáním, když jeho ruku ucítil na svém krku.* Tak mi ho dej, ať to stojí cokoliv. *Uculil se nakonec Dominic, který následně sám natáhl hlavu, aby jej mohl opětovně políbit.*
*Inocenc si své počínání náramně užíval. Moc chtěl, aby se ho Dominic dotýkal, ale zatím si to nesměl dovolit. Musel ho přivést k nepříčetnosti. Je oba. Dokud po sobě nebudou toužit tak moc, že by kvůli tomu s radostí podpálili tenhle barák, tak to nebude ono.* Hmmm, ty jeden hříšníků. Pověz, co jsi provedl? *Zašeptal mu do kůže na krku ve stejnou chvíli, když mu sjel rukou až k okraji kalhot. Strčil prsty pod gumu, ale jen na okraj a nechal je tam. Mezitím ho líbal hrdlo s prsty zapletenými v jeho hedvábných vlasech. Občas se rohem otřel o jeho tvář, což mu ještě víc rozproudilo krev.* Po čem toužíš, Dominicu? *Zavrněl mu do ucha a skousl.*
*Dominic zaklonil lehce hlavu, jen tak, jak jen mohl načež se zaposlouchal do jeho slov.* Co jsme provedl? Hm, v první řadě jsem svedl jednoho rozkošeného féra...za další, jsem svedl ženu, jež má před svatbou a já to věděl a v dalším, jsem svedl ke hříchu kněze. I když, bylo by přesnější říct, že jsem se nechals svést k hříchu knězem? *Zavrněl, a jakmile ucítil, kam směřovaly jeho dotyky, skousl si ret, snad jako kdyby ztratil kontrolu, jen z části, ucítil, jak se mu v jeden moment vytáhly špičáky, a jeden z nich mu projel přímo rtem. Dominic sice sykl, ale moc to neřešil stejně tak jako neřešil ten fakt, že mu po rtech, bradě a krku stékal pramínek jeho vlastní krve. Pak se mu podíval do očí.* Po tobě. *Hlesl.* Po tvém těle na mém, po společné písni našich těl, můj milý otče. *Zavrněl upír.*
To jsou ale strašlivé zločiny. Svést kněze, nebo ještě hůř nechat se jím svést. Kam ten svět spěje. *Vrtěl hlavou Inocenc, ale ruka se posunula zase o pár čísel níž. Špičkami prstů se dotýkal jeho erekce. A pak si všiml krve, která mu stékala po krku. Jednal impulzivně, vzrušeně. Zatlačil palcem na jeho bradu, zaklonil mu hlavu a bezmyšlenkovitě pomalu olízl jeho krev. Vášnivě ho políbil na rty. Cítil, že má stále vytažené zuby. Jazykem se o ně otřel a unikl mu stén. Tohle bylo moc i na něj.* Mám sjet trochu níž?
*Nestačil mu ani odpovědět, byl překvapen tím, co pak Inocenc udělal., A ne málo, zalapal by i po dechu, kdyby snad dýchal. pro teď jen vykulil oči a překvapeně zavrněl než se na něj opět koukl a uculil se.* Ale, tedy, tohle je ještě lepší, víc a víc. *Zhodnotil a když ucítil jeho dotyk a následně přišel i jeho dotaz, koukl se mu do očí.* Ano, prosím. A už mě pusť, chci se tě dotýkat, potřebuju...potřebuju se tě dotýkat, potřebuju tě cítit, tak strašně moc. *Zavrčela stiskl zuby k sobě, což vedlo k další malé rance. Na to ale upír nedbal, bylo mu to jedno.*
*Inocenc s dychtivostí sledoval kapku krve, která si razila vlastní cestičku dolů po bradě až na krk. Vydechl. A potom ve stejnou chvíli jako se vrhl na krev, stiskl jeho tvrdý úd. Jazykem jel nahoru až ke rtům a nechal upíra ochutnat vlastní krev.* Tak ukaž otci, jestli si zasloužíš rozhřešení. *Políbil ho.* Uvidíme jestli dokážeš, abych se v tuhle hříšnou hodinu dovolával Pána Boha. *Zavrněl a odtáhl se. Teď to bylo na něm. Teď se může dělat, co chce on.*
*Upír si ještě chvilku užíval to, co se s ním dělo. Užíval si, jak moc se mu Inocence věnoval, ale jakmile pak ucítil jeho stisk, přes rty se mu vydral další z jeho slastnáýh stenů. Jakmile jej pak vyzvsl, tak sklopil pohled, chvilku s emu díval do očí a vypadalo to, že by se nic snad nedělo. BA naopak- toto byl klid před bouří. V další momentě už totiž stál upír na nohou, načež popadl Inocence a vytáhl na nohy i jej. Rty se natiskl na ty jeho a zatlačil mu do hrudi, nutíc jej vycouvat až do obýváku, kde jej pak srazil na gauč. Než by se mohl pak fér nadít, tak se k němu upír sklonil.* Koukni na mě, otče. *Zavrčel.* Udělal-li to, tak to netrvalo dlouho a Dominic na něj uvrhl své očarování.* Vše, co se teď odehraje, tě nechám ptožít dvojnásobně silně. Uvolni se, jak jen můžeš, tohle rozhřešení bude jedním z tvých vlastních největších prohřešků. *Pronesl. Pak se sklonil, přitiskl se rty na ty jeho a už se s tím nijak nemazal. Triko z něj prostě serval, načež své rty natiskl na jeho odhalený krk a hrudník.*
*Inocenc ho nechal převzít kontrolu a svým způsobem si to užíval. Byl zvyklý velet, takže pro něj bylo neobvyklý zážitek přenechat to druhému muži. Rozhodně byl vzrušený k nepříčetnosti. Nechal se zatlačit až ke gauči a najednou ležel na zádech mezi polštáři. Dominic se na něj prakticky vrhl a Inocenc zasténal. Bylo to divoké a zvrácené a neskutečně báječné. Rozhodně se mu vyplatilo počkat a pěkně upíra rozdráždit. Když přišel rozkaz, aby se na něj podíval, udělal to. Cítil jak se kolem něj ovíjí Dominicovo okouzlení a vůbec mu to nevadilo. Poddal se tomu.* Jestli tohle má být mým největším hříchem, tak se budeš muset hodně snažit, krasavče. *Zavrněl a divoce se mi přisál na rty. Vzrušovalo ho, cítit jeho ostré tesáky. Líbila se mu představa, že se tak přestal ovládat.*
*Dominic se na něj podívala a spokojeně zavrněl. Byl rád, že se mu poddal, a jak by také ne- bylo to přeci jen encanto od skoro dvě staletí starého upíra. Pak se na něj opět koukl, než proti němu použil stejné zbraně jako Inocence na něj. Vzal jeho obě zápěstí, jež schoval do své velké dlaně a chytl mu je nad hlavou, přidržujíc je na opěradle gauče. Pak se na něj opět koukl.* An. Se. Nehni. *Vrátil mu Dominic jeho slova, která předtím pronesl fér a neodpustil si se nad tím usmát, provokativně a škádlivě. Vracel mu to a patřičně si to užíval. V dalším pohybu volné ruky poté, co se vtěsnal mezi jeho nohy mu vklouzl rukou do kalhot, kde se začal věnovat dlaní ihned jeho údu. Nebral si žádné servítky, ba naopak. Svůj pohyb ale po chvilce přerušil a podíval se do tváře féra. Pobaveně se pak usmál, pohyby opět začal opětovat, zatímco se sklonil a polibky věnoval jeho krku a kůži na hrudi, sem tam i rtům.*
*Inocenc hlasitě sténal a prohýbal se vstříc Domovu tělo. Byl úplně nepříčetný vášní. Byl si dobře vědom encanta, které na něm leželo jako tenký závoj, normálně by se z něj chtěl vymámit, ale dneska se do něj zabalil, ponořil hlouběji. Umocňovalo to jeho zážitek. Cítil jak Dominic sem tam zavadil ostrým tesákem o jeho kůži prokvetlou bílými žílami. Jeho ruka na jeho penisu ho přiváděla k nepříčetnosti a on hlasitě sténal. Už teď věděl, že neměl upíra v posteli - nebo na gauči? - naposled.* Pokračuj! *Zasténal hlasitě a zavřel oči.*
Já ale nemám v plánu přestat, tedy, ne úplně. *Uculil se. Ještě chvilku jej dráždil, ovšem po chvilce zase zpomalil. Byl si vědom toho, co to s ním dělalo, a jak moc jej to svým způsobem mučilo. proto jako jakousi odměnu po chvilkách opět přidal na tempu, a možná ještě rychleji. Po chvilce se ale odtáhl, le bylo to ve výsledku jen proto, aby mohl férovi stáhnout jeho kalhoty a prohlédnout si jeho, teď už nahé, tělo. Skousl si ret a uculil se.* Tedy otče, jak je možné, že s vámi ještě nikdo nehřešil? Nebo, chci říct, musíš rozdávat rozhřešení na potkání, řekl bych že jsi sám chodící důvod hříšných myšlenek ostatních. *Uculil se. Pak už se k němu natiskl, načež se se rty natiskl na ty jeho, polibky pak ale pokračoval níže, směrem až k jeho údu, kolem kterého nakonec obemknul své rty za občas trýznivě pomalých, občas poměrně svižných pohybů hlavou. Špičáky nechal opět zatáhnout, přeci jen, v opačném případě by mu fér moc nepoděkoval. Sám pak natáhl jednu ruku a proleptl si s Inocencem prsty jedné dlaně.*
Kdyby každý věděl, jak vypadám bez oblečení, rozhřešení by už nebylo třeba. Všichni bychom skončili rovnou v Pekle. Zasmál se Inocenc, ale jeho smích přešel v táhly stén. Ano, to je ono. Povzbuzoval svého milence. Byl na vrcholu blaha. Měl přivřené oči, ale když cítil, jak Dom svými polibky směřuje dolů, musel se na něj podívat. Jeho oči zářily jako dva modré drahokamy. Jednu ruku vpletl Dominicovi do vlasů. S radostí potom přijal jeho druhou ruku a propletl si s ní prsty. Jeho tělem protékala rozkoš jako láva. Tohle ještě nezažil. Díval se, jak ho upír kouří a sám tomu nemohl uvěřit. Jak se k tomu od teologické přednášky stihl dostat? Nechápal, ale byl za to vděčný. Cítil, jak se blíží k vrcholu. Měl pocit, že to nevydrží. Že se mu slastí zastaví srdce. Vzdychal, možná křičel. Snažil se udržet oči otevřené a dívat se Dominicovi do tváře, ale bylo to těžké. Už budu!
*Ještě chvilku jej Dominic ráždil. Jakmile zaslechl, že fér nemá daleko k vyvrcholení, tak o to víc ještě přidal. Chtěl mu to dopřát se vším všudy, a už jej nechtěl mučit. Proto o něco zrychlilo své pohyby, a užíval si to stejně tak jako fér, tak i Dominic. Když jej přivedl k vrcholu, tak poté zvedl pohled, a zadíval se férovi do očí. Chvilku se do nich díval a usmíval se, než si přejel jazykem po rtech.* Tohle je lepší než svěcená voda, Otče. *Podotkl, a zlehka se ušklíbl.
*Inocenc sténal víc a víc, prohýbal se v zádech se zavřenýma očima a zakloněnou hlavou. Nedokázal přemýšlet, dokázal jenom cítit. Dominic zrychlil a on mu pevněji stiskl ruku, chtěl mu dát najevo, že se mu to takhle líbí. Jako kdyby jeho slastný křik nebyl dostatečným znamení. Dech se mi zrychlil jak se přiblížil k vrcholu, a pak vyvrcholil. Bylo to tak intenzivní, že se mu zatmělo před očima a celé tělo se chvělo. Něco takového ještě nezažil. Jeho orgasmus odezněl a jen vzdáleně vnímal upírova slova. Když mu došel jejich význam, musel se zasmát. Nebyl schopný mluvit, tak si alespoň přitáhl Dominica do vášnivého polibku.*
*Dominic se k němu natáhla stejně tak jako on se zasmál i upír. Když mu došlo, co jeho slova znamenala. Pak se na něj jen podíval a přejel si jazykem po rtech.* Dobře, tak mi řekni, tenhle typ rozhřešení, dáváš jej častěji? *Uculil se na féra upír uličnicky, než se sklonil jen proto, aby se rty přitiskl na jeho kůži na krku a hned na to sjel na hrudník. pak se ale opět nadzvedl, aby mu viděl do očí, a ani nevěděl, co v nich hledal. I pro něj tohle bylo vcelku intenzivní. Za normálních okolností se měl před vílami na pozoru, ale Castor a teď Inocence mu v jeho pozornosti dělali pěkný zmatek.*
*Inocenc se znovu pořádně zasmál. Tohle byl smích přímo od srdce, uvolněný a melodický. Pořád měl zrychlený dech a snažil se dát dohromady odpověď.* Tobě? Vždycky! *Zmohl se nakonec na dvě slova a jeho ruce bloudily po upírově vypracované hrudi. Podíval se mu do očí, viděl že Dominic na něj hledí s jakousi otázkou v očích. Inocenc na to zareagoval úplně opačně, než by to normálně udělal u prakticky cizího člověka. Odhalil se mu. Neskrýval své pocity, snažil se do svého pohledu vložit co nejvíc něhy a lásky. Sám několikrát zažil, že se v minulosti nechal strhnout kouzlem okamžiku a potom toho litoval. Tehdy se zatvrdil, že tenhle pocit už nikdy po něčem takovém cítit nebude. Prostě v tu chvíli miloval každého, s kým spal. A Domovi to hodlal dát najevo. Vřele se na něj usmál, přitáhl si ho k sobě a velice něžně, ale dlouze a důkladně ho políbil. Dal do toho polibku všechnu svou lásku a vděčnost.*
*Dominic se na něj koukla usmál se. Když si jej pak fér natiskl k sobě s něhou a láskou, jež z jeho dotyků cítil, říct, že byl překvapený, by bylo skutečně málo. nechals i to ale líbit. S Castorem to sice bylo pěkné, ale tohle nezažil, vlastně s nikým, s kým se takhle nárazově vyspal. I když, mělo tohle s Inocencem být nárazové? Podíval se pak opět na něj, s neurčitým pohledem, kterým se jasně ptal, jestli je tohle opravdu skutečné. Pak si položil hlavu na férovu hruď a uvolněný, uklidněný a spokojený zavřel oči.* Zůstaňme takhle, jen na chvilku. *Hlesl tiše a spokojeně se usmál.*
Jak dlouho jen budeš chtít. *Odpověděl mu Inocenc a přitáhl si ho k sobě. Držel se Dominicova těla jako tonoucí kusu dřeva, vznášel se na hladině a doufal, že se neutopí. Nebyl si jistý, jestli to poslední gesto upíra nevyděsí, ale nakonec se ukázalo, že přesně tohle oba potřebovali. Objal ho rukama a přitáhl k sobě co nejblíž. Hladil ho a užíval si tu nevtíravou blízkost. Začal si broukat jednu z písniček, kterou se kdysi naučil v Čechách. Seslal na oba iluzi, která je přikryla jako deka, ale byla mnohem hřejivější a elektrizující.* Bylo to to nejlepší, co jsem kdy zažil. *Zašeptal.*
*Dominic se usmál. Vnímal jeho slova, jeho přítomnost, jeho počínání a jeho magii, vše to, co se kolem nich a mezi nimi dělo, všechno to, co on kdysi prožíval s jinými se najednou stalo zážitkem naprosto zvláštním, ale zvláštně krásným. ještě chvilku takhle ležel, než zvedl hlavu a koukl na Inocence.* Hraješ na klavír? *Zeptal se jej a ač nerad, tak vstal. Pociťoval hlad, musel se napít, proto došel pro sklenku krve na stole a vrátil se s ní zpátky, stejně tak jako vzal jeho whiskey a podal mu jej. Pokud si jej Inocnec převzal, sám se ještě napil, než ji odložil stranou a zašel kousek za gauče, kde stálo křídlo. Bylo ve výklenku domu, takže na něj předtím nemuselo být ani vidět. Dominic se posadil na stoličku, položil prsty na klávesy a za chvilku začal hrát tóny písně Born to die.*
Nehraju. *Odpověděl a převzal si od něj skleničku, ale chyběla mu tíha Dominicova těla.* Mými nástroji jsou slova a těla. *Mrknul na něj laškovně. Díval se ze své pozice na gauči, jak Dominic přešel ke klavíru a začal hrát. Byla to nádhera. Tenhle večer strčil do kapsy všechny večery posledních 150 let. A to měl jít původně na šálek čaje. Zasmál se v duchu. Místo toho skončil v náručí nádherného upíra. Poslouchal tóny linoucí se z hudebního nástroje a úplně se v nich ztrácel.* Hraješ nádherně. *Zašeptal, ale věděl, že to upír slyšel. Vstal a přešel k němu. Stále nahý objal Dominica zezadu a díval se na jeho ruce, jak tančí po klávesách. Políbil ho na rameno, potom na krk, těsně pod ucho a pokud se Dominic nechal, tak i na ústa.*
*Dominic se jeho poznámce zasmál.* Ach ano, a musím říct, že tvé nástroje dokáží hrát dokonalou symfonii-. *Podotkl Dominic. Když pak přešel za něj, tak jako odpověď spokojeně zavrněl. Sám se pak zády zapřel o jeho nahé tělo a jen si to tak užíval, vnímal teplo jeho těla a to, jak je k němu natisklý. Nechal se jím pak opět políbit, zatímco jeho prsty stále tančily po klávesách. Muselo se nechat, že tahle píseň patřila mezi jeho oblíbené a zvádl ji už i poslepu. Tiskl se k Inocencovi, opětoval mu jeho polibky a nakonec se usmál.* Tohle všechno, je to až neuvěřitelně kouzelné. Abych řekl pravdu, zatím žádný můj večer s nikým, s kým jsem strávil noc nebyl tak...intenzivní...tak nabitý emocemi. *Hlesl upír.*
Můj také ne. *Políbil ho a omámeně se usmál.* Netuším, jak jsme se sem dostali, ale rozhodně jsem s tímto stavem spokojený. *Znovu si přivlastnil jeho ústa a jeho ruce něžné hladily jeho ramena a paže. Postupně se jeho pohyby stávaly opět odvážnějšími.* Jsem kněz. *Zašeptal a kousl ho do ušního lalůčku.* A užívám si s mužem, s upírem. Nevím, jak se zítra budu moct s čistým svědomím dívat na své ovečky. *Smál se a políbil ho na čelist. Pomalu sjížděl dolů až ke kalhotám. Vůbec mu nedošlo, že je Dom pořád má.* Tys mi dneska dal dar, teď je řada na mě. *Zamručel vyzývavě.*
*Dominic jej poslouchal a usmíval se. jakmile řekl to o tom, že je kněz, taks e ale upřímně zasmál.* No jo,l co na to říct? Asi že to, že hřích k životu prostě patří?*Zasmál se. Tpo už ale cítil jeho odvážné dotyky, jeho přítimnost, to, jak se k němu tiskl a co mu vyváděl. Dominic přestal hrát, otočil se na něj a podíval se na Inocence nahoru. Pak si skousl spodní ret.* Tak do toho, co ti brání? *Vyzval jej s uličnickým výrazem na rtech.*
*Inocenc se šibalsky usmál.* Tak to se ke mně budeš muset otočit. *Zavrněl svůdně s rukama na jeho bocích. Pokud se Dominic otočil, Inocenc udělala přesně to samé, co on na začátku večera - klekl si mezi jeho nohy a přitáhl si ho k sobě. Chvíli ho líně líbal a rukama přejížděl po jeho stehnech nahoru a dolů, ale vždycky se těsně zastavil u boule, která se mu pod látkou rýsovala.* Sundej si kalhoty, krasavče. *Zašeptal mu do kůže na hrudníku.*
*Dominic se nechal polapit tím, co Inocenc děla, pro teď byl rád, že se role opět obraceli. Jakmile se k němu otočil čelem, ihned ucítil své rty na těch jeho a své polibky mu i on opětoval vcelku hladově a vášnivě. Jakmile pak fér zavelel, tak se usmál. POkýval hlavou, načež sám vstal, udělal tak, jak Inocence řekl a pak se opět posadil před něj na stoličku. Zády se jemně opřel o klavír a shlédl do tváře k víle, než se opět natáhl, aby mohl jejich rty spojit v jednu dokonalou souhru.*
*Inocenc ho líbal pomalu, nikam nespěchal, ta prvotní neukojitelná vášeň už byla zažehnána, teď byl čas na pomalé mučení. Rozpojil jejich rty. Polibky si razil vlhkou cestičku přes hrudník, skousl jednu jeho bradavku, potom druhou, až k pupíku. Dlaněmi hladil vnitřní stranu jeho stehen. Zvedl oči a podíval se mu do tváře.* Jen abys věděl… *Zašeptal mu do kůže s očima plnýma touhy.* Já. *Polibek na podbřišek.* Nikdy. *Kousnutí do levého stehna.* Neklečím. *Políbil ho tříslo.*
*Dominic jej sledoval, usmívals e a sem tam zaklonil hlavu, aby se mohl z jeho rtů vydrat slastný sten. Jakmile Inocence řekl, že nikdy neklečí, lehce zachraptěle se zasmál.* To by mě tedy zajímalo, jak probíhají tvé modlitby, otče. *Zavrněl, ale ihned na to se lehce prohl v zádech. Jednou rukou sáhl za sebe, aby se mohl chytit nějakého pevného pocvrchu, což byla klaviatura. Klavír zavil v několika náhodně zmáčknutých tónech hned vedle sebe, zatímco Dominic stiskl druhou ruku rameno férovi,* Kurva. *Ulevil si potěšeně.*
Rozhodně moje modlitby nebyly takhle zábavné. *Mrknul na něj.* A už vůbec ne takhle nádherné. *Když to říkal, díval se mu do očí. Znovu si ho přitáhl do polibku a konečně vzal do ruky jeho tvrdý penis. Začal pohybovat rukou.* Co říkáš, mám ti ukázat, jak dokážu zacházet se svými ústy? *Zeptal se ho laškovně a pevně ho stiskl.*
*Stejně jako ticho prořízl další Domův sten tak stejně tak ticho prořízl další zvuk sténajícího klavíru. Dominic se ztěžka nadechl a koukl na něj.* Sakra, ty se ještě ptáš? Jo, otče, ukaž mi, co tvá ústa dovedou krom skutečně nádherných slov. *Vyzval jej Dominic, načež se ale pak stejně natáhl, aby mohl své rty natisknout opět na ty jeho a spokojeně čekat, co bude následovat.*
*Inocenc se tvářil sebevědomě, na rtech mu hrál šibalský úsměv, nevinně na něj zamrmlal. Mučivě pomalu sjížděl dolů. Ani na moment nespustil oči z Dominicovi tváře. Ani když přejel jazykem po celé jeho délce. Dal mi rychlý polibek na vršek, a pak si ho strčil do pusy. Pokud k němu Dominic vztáhl ruku, odstrčil jí.* Nenene, žádné ruce. *Zabručel s úsměvem a znovu ho začal kouřit. Jeho oči hypnotizovaly ty upírovi. V jednu chvili zazářily víc než obvykle a Dominic měl brzy zjistit proč. Najednou ho hladily desítky rukou a ne jenom ty Inocencovy.*
*Dominic se na něj podíval, tak moc se jej chtěl dotýkat, ale tak nějak mu docházelo, že teď mu to fér nejspíše vrací za to, co mu vyváděl on, za to, jak jemu chytl ruce, A nebo to byl jen jeho podnět? Kdo ví. Každopádně se Domomic oddal tomu, co dělal, a jakmile ucítil další dotyky, tak překvapeně vykulil oči. jen chvilku pobíral co se děje, než mu došlo že je asi svědkem iluzí, jež na něj Inocenc spouštěl. Uculil se, načež pak ale zaklonil hlavu, aby se mohl něčeho chytit, tak se tedy zachytil i druhou rukou klaviatury, načež byl zvuk nadobro proříznut zvuky klavíru v hluboké a vysoké tónině, a stejně tak i jeho vlastními, slastnými steny.*
*Inocenc si královsky užíval tu nadvládu, to jaké lahodné zvuky vycházely z Domových úst a jaké disharmonie loudil nebohý klavír. Hýbal hlavou. Dráždil ho jazykem a sál ho jako smyslů zbavený. Miloval, co to dělalo s nimi oběma. Pomáhal si rukou a druhou si jemně hrál s jeho varlaty. O všechno ostatní se postaraly neposedné iluzivní ruce, které Dominica škrabaly, hladily i štípaly vždy v ten správný moment, kdy on změnil tempo. Snažil se vybičovat Doma k naprosté nepříčetnosti.*
*A skutečně se mu to dařilo, Dominic měl i v jeden moment pocit, že se zblázní. Netrvalo to ale dlouho, co už začal pociťovat, jak se blíží jeho vlastní vrchol.* Jo, to je ono, přesně tak. *Dostalos e mu ze rtů, a netrvalo to už dlouho, co se i přes něj přenesl divoký, ale dokonalý pocit orgasmu, jež jeho tělem naprosto otřásl. Dominic otevřel oči, hleděl nad sebe, než ale pohled sklopil k férovi a jemně se usmál.* No tedy otče, myslím, že pro rozhřešení si budu opravdu chodit častěji. *Podotkl a usmál se.*
S radostí ti ho kdykoliv dám. *Olízl si rty a pokřiveně se usmál. Políbil ho na stehno, na břicho, na hruď. Prsty vpletl to jeho hnědých vln a přitáhl ho nekompromisně k sobě a nechal ho vášnivým polibkem ochutnat sám sebe. Bylo v tom něco zvráceně vzrušujícího.* Tak co teď? *Zeptal se a jemně ho hladil po tváři. Láskyplně se usmíval.*
*Dominic se zadíval na féra, načež se sklonil a vtiskl mu i on polibek. Polibky, ještě mu z jeho strany dostávali mu upír ihned vracel, se stejnými emocemi, se stejnou vervou, se stejným chtíčem. Nakonec, když se o mě odtáhl, nespokojeně zamručel, ale pak se uculuji .* No, co jen budeš chtít. Ostatně, noc je ještě mladá, budu rád, když ještě zůstaneš. Ale co dělat, tak to budeme asi muset ještě domyslet. *Usmála se Dominic a poté se natáhl, aby si opřel své čelo o jeho rameno.* Mohu ti ukázat underground, tam totiž trávím ještě více času než tady, třeba ti to o mě ještě něco řekne. Ale, no, je to místo, které mě dělá mnou, řekl bych. *Zasmál se.*
S radostí se na něj podívám. *Řekl a vtiskl mu polibek na rameno a přitáhl si ho k sobě, aby ho objal. Vždycky měl rád tuhle koupelnou chvilku po vyvrcholení, kdy se člověk jakoby probouzel z opojení. Položil si své čelo na jeho a prostě tam jen tak klečel a užíval si jeho blízkost. Rozhodně by neřekl, že po tak dlouhé době si bude takhle dobře cítit s mužem, nikdy stejnému pohlaví moc neholdoval.* /Očividně se nezměnilo i naše uvažování…/
*Dominic jej ještě chvilku objímal, než se pak usmál a vstal. Natáhl k Inocencovi ruku, aby pomohl na nohy i jemu a pak se usmál.* No, ale nejprve bych to viděl an sprchu, jak to vidíš ty? *Optal se, ale aniž by jej nechal odpovědět už zamířil do koupelny, jež se nacházela v patře. Pokud jej následoval, tak se usmál. Sám pak vlezl do sprchového kouta a pustil vodu, jež nechal dopadat na své nahé tělo.* kdo by tomuhle věřil, páni. *Pronesl sám pro sebe a spokojeně zavrněl.*
*Inocenc ho následoval a bez rozmyslu za ním vlezl do sprchy, objal ho kolem pasu a přitáhl k sobě.* Já rozhodně ne. *Přivlastnil si jeho ústa. Nemohl si pomoct, byl jako droga, které se nemůže nabažit.* Můj Bože, tohle mě nikdy neomrzí. *Zasténal mezi vášnivými polibky.*
*Dominic se spokojeně usmál, načež mu jednu svou dlaň položil na tvář, tou druhou si jej k sobě přitáhl za pas a dál mu vracel polibky stejnou vervou.* Sakra, co myslíš že mě? *Zavrněl, ale pak mu přeci jen vtiskl poslední polibek a zůstal jen v jeho objetí, dokonalém a tak hřejivém. Dominic se nakonec odtáhl.* No, dojdu pro další oblečení, myslím, že nějaké je na odpis, vezmu nám pití a půjdeme dolů. To by mě zajímalo, jaké zkušenosti má vílí kněz z technikou? *Optal se jej s úsměvem.*
*Inocenc ho nechal neochotně jít, kdyby to bylo na něm nepustil by ho z postele další dva dny. Tedy kdyby do ní vůbec došli.* Přiznám se ti, že jsem moderní technice nijak zvlášť nepodlehl. *Řekl, když si už usušený přebíral volně kalhoty. Tričko odmítl.* Vlastně nemám ani mobil, jen pevnou linku. Nekoukej tak na mě. *Zvedl ruce na obranu, pokud po něm Dominic hodil nedůvěřivý pohled.* Kdybych mohl, zůstal bych u posílání dopisů.
*Dominic se na něj koukla, sám se pak oblékl a nechal na férovi, co si obleče on. pak se na něj překvapeně podíval.* tedy, to se nevidí často. No, musím říct, že i já jsem tak nějak vyrostl na dopisech, jak jinak, dvě stě let zpátky je dvě stě let zpátky. Ale každopádně, tak nějak jsem si pak zvykl, a ta technologie se stala mou prací a obživou, jo, občas nepoctivou obživou, ale tak, co už. Ti milionáři toho stejně mají tolik, ani si nevšimnou že jim sem tam něco zmizí. *Zasmál se. Pak už vzal pití a vydals e směrem ke sklepení, které měl pod obývákem. Pokud jej fér následoval, mohla na něj pak vykouknout odhlučněná místnost, poměrně tmavá, nacházel se tam velký stůl, na kterém byly dva stolní počítače a dva notebooky, ale v jedné z poliček bylo hned dašlích zavřených notebooků. Na stole i pod ním pak bylo nespočet dalších menších zařízeních a propojených kabelů. Na jedné stěně pak viděla velká televize, před ní byl stolek, na něm položené herní ovladače a před stolkem pak černá pohovka.* Tak, vítej v mém světě. *uculil se Dom.*
*Inocenc ho následoval do jeho sklepení. Prohlížel si to všechno pečlivě a bez okolků. Pravda byla taková, že polovinu věcí, co tu byla ani neuměl zapnout, natož se někomu nabourat do účtu. Posadil se na pohovku a ležérně si hodil nohu přes nohu.* Sice jsem nepodlehl moderní technologii, ale jistému upírovi, co s ní dobře umí, ano. *Mrknul na něj přes hranu skleničky. Už zase měl chuť se ho dotýkat. Rozhodně byl horší než droga.*
*Dominic, kdyby mohl, tak by se začervenal. Natáhl se pak ale k jednomu počítači, jež byl zapnutý, odklikal tam pár věcí ohledně aktualizací, a pak se zadíval opět na Inocence.* No tedy, to jsou vcelku silná slova. *Zhodnotil tiše, a pak došel k němu. Postavil se za strany gauče tak, že měl jeho opěradlo před sebou, rukama se o opěradlo přel a sklonil se k dérovi.* Povídej mi o tom víc. *Hlesl, hledíc na něj, sklánějíc se k jeho rtům, zatímco na těch jeho mu hrál šťastný úsměv. Bylo to vůbec možné?*
*Fér s radostí sledoval, jak se k němu upír naklonil. Bez varování ho drsně popadl za vlasy a bez okolků políbil. Nemohl přestat, nevěděl proč, ale nedokázal to. Penis už mu zase tvrdnul a on nad tím zakroutil hlavou.* Přísahám, že za celý svůj život jsem nebyl takhle - Jkk to říká tahle generace? - nadržený. *Vydechl a hned potom mu unikl tichý vzdech.* Je mi přes 300 let a znovu se cítím jakoby mi bylo 18.
*Upír se k němu skláněl, jakmile jej ale popadl za vlasy a polibil, unikl mu překvapený sten. Pak se na něj podíval a musel sám pokývat hlavou.* Tak to máme asi stejně, řekl bych, tohle je něco neuvěřitelného. *Zhodnotil Dominic a spokojeně na něj koukal. Pak už se ale nenechal pobízet, a ani nemusel. prostě přeskočil opěradlo, jež je dělilo a naklekl na Inocence, rukama se opřel vedle jeho hlavy, zatímco se vrhl na jeho rty.*
*Líbali se dlouho. Inocenc úplně ztratil přehled o čase, jen chtěl, aby tahle chvíle trvala věčně. Přitáhl si ho blíž a labužnicky mu stiskl zadek.* Ten tvůj zadek by stál za hřích. *Zašeptal mu mezi polibky.* Co kdybychom se konečně přesunuli do postele? Nebo bude naším osudem, skončit vždycky na gauči. *Zeptal se s poťouchlým úsměvem.*
*Dominic jej sledoval a nad jeho výrokem se nakonec zasmál.* Tak tedy do postele. *Uculil se na něj a poté vstal, ale jen proto, aby zaslechl, jak mu zvoní telefon. Dominic zavrčel. Pak se podíval na telefon a hrklo v něm.* Richiee.* Vytípl mu to, ale tak nějak čekal, že o něco půjde. protože většinou, když volal Richiee šlo o něco neodkladnéjho.* Moc rád bych s tebou trávil ještě další chvilky, ale já... *Nedořekl to, cinkl mu mobil s adresou.* J8 budu muset jet, opravdu se omlouvám, ale rád tě zase uvidím. Ehm, můžu tě někam svézt? Kamkoliv, řekni si. *Nabídl se ihned. Byl ze situace rozhozený, jak by také ne.*
*Inocenc to vzal s klidem. Vstal a za boky si ho přitáhl k sobě. Políbil ho.* To je v pořádku, jestli to je něco neodkladného, chápu to. *Řekl s úsměvem.* Se se s tebou nerad loučím, ale alespoň budu mít větší důvod se těšit na další zpověď. *Mrknul na něj a naposledy si přivlastnil jeho rty. Odtáhl se od něj a šel nahoru do skříně pro nějaké další oblečení. Pokud šel Dominic za nim, Inocenc se na něj otočil a zeptal se ho.* Kdo to byl? Nebo je to tajné?
*Dominic se zasmál, polibek mu opětovala když si fér vše vzal, tak vyšel nahoru s ním.* I já se budu těšit, doufám, že to bude zase někdy blízko, kdyžtak víš, kde bydlím a pokud tě dovezu, budu to vědět i já. *Usmál se na njě.* Jeden kamarád ze starého klanu, většinou, když volá nebo píše, tak mu hoří koudel u zadku nebo podobné lapálie. Je tak trochu pako. *Uculil se, pak se oblékl a když byl hotov i fér, tak prošel dveřmi v obýváku do garáže. Tam už stál jeho black ghost 1970 dodge challenger, jeho největší chlouba a věc, na kterou byl patřičně hrdý.* Tak, kam to bude, otče? *Uculil se.*
*Inocenc následoval Dominica do garáže. S obdivem si prohlédl jeho auto.* To je ale krasavec. *Podotkl, sám sice nebyl velkým fanouškem aut, ale krásu ocenit dokázal.* Děkuji, že mě svezeš. *Řekl, potom dodal adresu a posadil se na místo spolujezdce. Okamžitě ho obklopila vůně kůže a Dominica.*
*Dominic se na něj usmál.* Děkuji, zakládám si na něj, je to skutečně rok 1970, kdy to vyšlo, tak jsme do toho hned šel, teď už je tedy komplikované to nějak jej opravovat, ale jelikož znám hodně lidí a dokážu najít hodně věcí, mám i dealera, co má na tuhle krásku kousky, takže kdyby se něco stalo, tak vím za kým jít. *Usmál se, pak sedl do auta, dálkovým ovládáním nechal zvednout vrata a pak se na féra koukl.* Tak dobře, Cene, naviguj. *Použil přezdívku, jež mu vymyslel a pak se podíval před sebe, než vyjel ven z ulice po směru jízdy.*
*Inocencův žaludek udělal kotrmelec, když uslyšel svou přezdívku. Musel svoje hloupé tělo okřiknout. Doufal, že to nebylo naposledy, kdy se vidí, ale po žádné první schůzce jeho tělo nereagovalo takhle. Navigoval ho ulicemi. Cesta trvala asi půl hodiny, projeli kolem kostela kde kázal, což samozřejmě podotkl a zastavili u jednoho z bytových komplexů nedaleko.* Děkuji za svezení, Dome. Doufám, že to nebylo naposledy. *A potom, než si to stačil rozmyslet, obalil je iluzí a vášnivě ho políbil.* Věřím, že tě budu moct znovu políbit. *Zašeptal a pokud Dominic nic jiného nedodal, vystoupil.*
*Dominic zaparkoval na blikačky u cesty a i on věnoval férovi polibek.* Určitě, myslím, že tohle určitě naposledy nebylo. Rád se s tebou zase sejdu. *Usmál se, pak jej ještě jednou políbil, a když odjížděl a zajížděl do zatáčky, ještě mu na rozloučenou zatroubil.*
*Inocenc Volpe procházel chodbami univerzity a dav studentů se před ním rozestupoval jako Rudé moře před Mojžíšem. Užíval si to. Cítil pohledy mladých lidí na kůži jako pohlazení hedvábím. Před dvěma dny ho navštívil jeden z místních profesorů a pozval ho, aby se přišel podívat. Podle něj by bylo zajímavé, kdyby mu vypomohl při jedné z jeho přednášek týkajících se teologie. Vůbec to nebylo tím, že byl Inocenc přitažlivý a dokázal tím udržet pozornost všech v místnosti. Párkrát zahnul a dostal se do části, která už nebyla tak frekventovaná a pohybovalo se zde jen pár ztracených existencí, které se pomalu trousily na přednášky. Znovu zahnul a v padl do prázdné místnosti. Okamžitě mu došlo, že se spletl.* K čertu! *Zaklel. Otočil se a chtěl odejít.*
*Ve stejný moment procházel univerzitou i Dominic. Byl rád za ti, že už se stmívalo tak rychle a že univerzita měla programy do večera. I on byl pozván, na to, aby zde pronesl přednášku stejně tak, ale v ohledu zabezpečení na internetu a dalších věcech ohledně počítačově technologie. Nevěděl ale, kam jít a proto vcházel do každé z učeben, jež byly otevřené. Ovšem, když vešel do jedné, málem tam srazil mladého muže, který tam vešel předtím. Toho si Dom ale nevšiml, jelikož hleděl do svého mobilu. Jen tak tak se zasekl.* Ach, omlouvám se, málem bylo na světě neštěstí.* Pronesl a pak uhnul na stranu.* Nevíte, kde je tu učebna b-5? *Optal se, doufajíc, že bude muž vědět.*
*Inocenc sjel může pohledem.* /Bože, ten by stál za hřích./ *Prolétlo mu hlavou když spatřil jeho široká ramena a zajímavou tvář. Ne typicky krásnou, ale zajímavou.* /Koukej se uklidnit!/ *Napomenul sám sebe. Normálně neholdoval mužům a už vůbec ne podsvětšťanům, ale tenhle...* Všechno je v pořádku, nic se nestalo. *Pronesl příjemným hlasem * A vůbec netuším. Také jsem zde skončil omylem. Je to tady jako v bludišti. *Zasmál se.*
*Dominic jej poslouchal a pak si prohrábl vlasy. Ach, další co tu ztracená tak jako já, už chápu. No a kam míříte vy? Třeba bych věděl, myslím, že jsme prošel kolem tolik učeben, že by se možná našel váš cíl> *Uculil se od ucha k uchu a poupravil si brašnu, ve které si nesl notebook.* Jdu sem přednášet o virtuálním světě a mám sice začít za hodinu, ale raději jsem tu dříve a hledám. *Podotkl ještě Dominic a pak uhl úplně, aby kolem něj mohl mladík projít. Pak se na něj podíval.* A vy? Nějaký nový student, nebo jen na návštěv? nebo taky na přednášení? *Zajímal se.*
Já se snažil trefit do kabinetu svého - řekněme - kolegy, pan Jonese. Po naší přednášce ho čekala ještě jedna a potom jsme si chtěli dát šálek čaje. *Řekl kazatel a usmál se na vyššího může. Bedlivě ho pozoroval.* /Tohle město je námi prolezlé.../ *Pomyslel si, když spatřil mužovu energii. Další upír... To už si z něj Bůh utahoval. Jinak si to vysvětlit neuměl.*
Takže taky na přednášce! *Vykuliil oči Dominic a usmál se na něj.* Jo, a o čem tedy? Já mám vykládat o, no jak jsem řekl dříve- virtuální svět, bezpečnost na netu a podobně. *Usmál se na něj. Pak pokýval hlavou.* Ach ano, vím, že tady ale kousek je kavárna, která údajně má dobré čaje- já čaj nepiji, takže nemohu soudit, ale prý je dobrý. *Pokýval hlavou. On měl raději spíše B+ krev. Pak se usmál.* Tak, popřeji vám asi hezké hledání, třeba se setkáme poté, co myslíte? *Uculil se, ale než by to dořekl, ozvals e alarm. Hned na to ze stropu nad nimi začala stříkat voda a ozvalo se hlášení hlásajíc o požáru a o neprdoleném opuštění univerzity.*
Tak to vypadá, že asi žádná přednáška nebude. *Podotknul Inocenc a nešťastně se podíval na svůj oblek, který byl okamžitě promočený. Byl z kvalitní a velice drahé látky, jež se musí speciálně prát.* /Začínáš být rozmařilý, Inocenci./ *Napomenul sám sebe a projelo jím opovržení nas sebou samým.* Měli bychom jít, nemyslíte? *Zeptal se ode dveří.*
*Dominic zpozorněl, ihned si dal ruku na brašnu, aby ochránil notebook, i když jich měl ještě několik doma a všechny zálohované. Pak koukl na mladíka.* Ach ano, je skutečně čas jít. *Podotkl a hned na to vyběhl ze dveří.* Ale otázka je, kudy kam? *Zeptal se, snad sám sebe, snad jeho, než vyběhl tudy, kudy přišel, tedy alespoň si myslel, že to tudy bylo. Pokud skutečně hořelo, zrovna on by měl vypadnout dřív, než by něco blaflo by jeho blízkosti. Otočil se, zda jej mladík následuje.* Jo mimochodem, jsem Dominic. *Pronesl s lehkým úšklebkem.*
Inocenc, rád tě poznávám, Dominicu. *Řekl a s úsměškem ho následoval. Každá chodba vypadala stejně. Všude byla voda, ale co bylo zvláštní nikde ani živáčka. Svou myšlenku vyslovil nahlas.* Dominicu? Nepřijde ti to podezřelé? Procházíme už třetí chodbou a nikoho jsme nepotkali. *Rozhlížel se kolem sebe a mračil se čím dál tím víc. Jeho intuice ho varovala a instinkty se nespokojeně vrtěly. Nahlížel do každé učebny, ale prázdno. Uslyšel zpoza rohu těžké kroky. Nepřemýšlel, popadl Dominica za bundu a vtáhl ho do nejbližší třídy. Přitiskl mu ruku na pusu. Nevěděl proč, prostě měl takový pocit a za ty roky, co chodil po téhle zemi, se mu vyplatilo ho poslouchat. Nejednou mu zachránil život.*
Já ani nevím, asi místo toho, abych utíkali ven, tak nějak bloudíme více a více, asi už stihli utéct, to je taky možnost... *Než by ale stačil říct více, tak už byl v nějaké prázdné učebně, s rukou muže na rtech a hleděl na něj. Nevěděl, co se děje, ale nebyl zase tak hloupý na to, aby teď něco povídal. Proto použil jen pohled, kterým se jej jasně ptal, co se děje. Opatrně sundal jeho ruku za svých úst a pak na něj pokynul hlavou, jako kdyby se ptal znovu, o co děje, co se stalo, a proč jej tak rychle zatáhl stranou.*
*Přiložil si prst na ústa a naznačil mu, aby mlčel, potom se odplížil ke dveřím. Kroky se přibližovali. Zahalil se tou nejsilnější iluzí, kterou dokázal vytvořit. Pro všechny ostatní byl teď neviditelný. Při téhle iluzi doslova splynul se svým okolím, dokonce dokázal i částečně zakrýt svůj stín. Vyhlédl do chodby. Blížili se k nim dva muži s andělskými ostřími v rukách.* /Kruci!/ *Zaklel. Tohle slovo nebyl nucen použít patnáct let. Patnáct let! A teď se přestěhoval do tohohle města a do čtrnácti dnů zažívá tohle.* /Měl jsem jet na Sicílii./ *Zabručel v duchu a vrhnul se neslyšně k Dominicovi. Zatáhl ho do toho nejtemnějšího koutu. Přitiskl se k němu a rozšířil celou svou iluzi a obalil je do ní. Bylo dost možné, že jeho náhlý společník mohl spatřit odlesk jeho zářivých oči nebo stín jeho rohů. To Inocenc nevěděl. Bylo dost složité udržovat dvě iluze naráz. Kroky už byly před třídou, jeden z mužů vstoupil dovnitř a pozorně prohlédl třídu. Inocenc se ještě víc přitiskl k pevnému tělu, po čele mu stékal pot. Chvíle se prodlužovala. Jeden z lovců stál na místě a zíral do jejich rohu. Inocenc napjal síly a poslal lovci do hlavy nevtíravou myšlenku, aby odešel. Uběhlo ještě půl minuty, než se muž sbalil a odešel.*
*Dominic to celé vnímal, jakmile pak spatřil to, jak se mu na hlavě zformovaly rohy, nadzvedl obočí.* /Tak takhle, vílička. Hezké./ *Problesklo mu hlavou, Hned poté se nechal zatáhnout do jednoho z koutů a když se objevil lovec, tak už už chtěl požít encanto, aby jej zmanipuloval, očaroval a poslal pryč, ale Inocenc byl rychlejší. Dominic si oddechl a když lovec odešel, ještě chvilku počkal, než se na něj podíval. Chtěl něco říct, ale do nosu jej uhodil pach kpouře.* Asi bychom měli opravdu zmizet, co ty na to? *Optal se jej.*
Rozhodně. *Souhlasil.* Hádám, že oheň moc nemusíš... *Mrknul na něj Inocenc a čekal, jestli jeho náznak pochopí. Podíval se na chodbu a rozhlédl se.* Vzduch čistý, můžeme jít. *Pokynul mu a sám vyšel ze dveří. Přemýšlel kudy se vydat. Z jednoho směru šel cítit kouř a druhým zase zmizeli lovci.* /Tak co teď?/
*Upír se na něj koukl a pak se usmál.* Přesně tak, hádáš správně. Ještě bych nerad, aby ze mě byla druhá mrvtola, tedy v tomhle případě, spíše jen hromádka popela. *Zasmál se. Poté už vyběhli ven, zatímco se Dominic koukal na to, jak už se k místu sjeli hasiči a pomohli hasit oheň. Pak se koukl na féra.* No, tak nějak nevím, co zkusit tu čajovnu? Máš rád čaj? Jak říkám, já ne, ale posezení skvělý. *Zasmál se potom, načež se sklonil a opřel se rukama o svá kolena,. aby ještě trošku zpracoval to, cos e stalo před chvilkou.*
V čajovně jsem byl před pár dny. *Mávl zamítavě rukou.* Co by řekl na procházku. Stejně máme asi padla. *Řekl a kývl směrem k ohni. Vyšli před budovu. Všude byl chaos, spousta hasičů, studentů, univerzitního personálu a záchranářů. Inocenc se rozhlížel a potom popadl Dominica za ruku a vtáhl ho do stínu budovy. Upír se na něj podíval snad překvapeným, snad nechápavým výrazem. Inocenc pokývl k dvěma postavám v davu. Lovci.* Snad bude lepší, když se nenápadně ztratíme.
*Už mu to chtěl odsouhlasit, ale ti už se zase ocitl u féra a v jeho těsné blízkosti.* Objedeme to z druhé strany, myslíš, že by jsi nás dokázal skrýt iluzí? *Optals e se zájmem Dominic a vyhlížel ven. Věřil tomu, že schopen toho bude a pokud je pak skryl, tak to obešli tudy, kde nikdo nestál. Jakmile nebyl nikdo v dohledu, tak se usmál.* Tak tedy procházku, dobře, to by šlo. Takže, ještě jednou mě těší, Inocenci, hádám asi správně, vílo. *Ušklíbl se. přesun
*Hned, jakmile dojeli před jeho dům, zaparkoval, auto ani nedával do garáže, ted ho nechal venku, věděl že za pár hodin zase pojede. Pomohl Aless zase vystoupit a pak jí pomohl i domů.* Tak jo, dám ti něco na pití, něco malého, a pomůžu ti dát se nějak dohromady, okei? Alepsoň to zkusíme. *Mrkl na ni a když ji pak posadil na sedačku, donesl jí i sobě sklenku čisté krve.* jen se napij, za chvilku bude zase líp. *Mrkl na ni Dominic. Historie se opakovala, a i když teď to bylo tak nějak jako zadaný plán, i tak byl tak nějak rád, že ji tu má zase, u sebe.*
*Došla spolu s ním k němu domů a když se posadila na pohovku, koukla na něj. Jen co řekl něco o pití, už se chtěla ozvat, že nechce alkohol, ale on byl rychlejší a jakmile spatřila, že nese jen krev, docela se jí ulevilo.* Díky. *Převzala si od něj sklenku a hned se napila. Pak sklenku odložila na stůl před sebou a koukla na něj.* Snad to přejde. Mám pocit, že se semnou točí celý svět. *Povzdechla si a prohrábla si vlasy, pak se natáhla pro svou tašku.* Dám jen vědět Lee, kde jsem, aby mě nehledala, kdyby se vrátila do baru. *Pronesla a vytahovala z tašky mobil.*
*Jakmile to chtěla udělat, tak Dominic kývl na souhlas. Pokud napsala Lee, pak by tedy očekával její dojezd, pokud ne, tak by jí odvezl sám. pro teď se ale jen usmál. Nic neříkal, ještě chvilku se na ni upřeně díval, a pokud se ona podívala i na něj, tak už na nic nečekal. Prostě použil encanto, aby si mohl připsat další vítezství.* Zopakujeme si to, co se stalo posledně, co ty na to? Až odtud budeš odcházet, budeš si to pamatovat tak, jako že jsi to iniciovala ty, a budeš si pamatovat, že to bylo se mnou. Co ty na to, maličká? *Pronesl, načež se už přesunel vedle ní a uculil se od ucha k uchu.*
*Aless chvíli přemýšlela, nakonec Lee napsala, jen že se zdrží a že domů dorazí pak sama, když to odeslala, mobil odložila, napila se ještě krve a pak se na Dominika podívala. Chvíli na něj koukala a tak nějak vstřebávala jeho slova, vlastně ji v tu chvíli na tom nepřišlo nic divného. Přikývla a pousmála se.* Dobře, tak tedy proč ne. *Pokrčila rameny a usmála se sladce, načež jej sledovala a když se k ní přisunul, prstem mu přešla po hrudi.* Proč mi říkáš maličká? *Naklonila hlavu lehce na stranu a zazubila se, zatímco jej sledovala, pak se k němu lehce nahnula a políbila ho. Byla zmatená a to dost. Nakonec se lehce odtáhla a opřela si hlavu o jeho rameno.*
*Dominic se usmál, načež si ji k sobě přitáhl a věnoval jí své polibky. Hned na to si ji popadl a odnesl do postele, kde už se jí začal věnovat naplno. Užil si to, a jak taky jinak. Když pak bylo hotovo, tak schoval její kalhotyk pod ppstel, aby je pak mohl předat Dragosovi. Sám se pak na ni koukl a ještě jednou ji políbil.* Odvezu tě domů, chceš? nebo pro tebe někdo jede? *Optal se jí upír a sledoval jii.*
*Když bylo tak nějak po všem, ani si to nějak neuvědomovala, nebo to spíše to měla v mlze. Polibek u opětovala a pak se otočila k němu tváři.* Nikdo pro mě nejede, takže jestli ti nebude vadit, mě odvézt, tak budu ráda. Nevím jak bych se dostala domů a v tomhle stavu si taxi brát nechci. *Pronesla tiše a na chvíli zavřela oči, když je pak znova otevřela, posadila se a prohrábla si vlasy, rozhlížela se kolem sebe, hledajíc svoje věci.*
*Dominic ji nakonec odvezl, schoval si svou trofej a po cestě domů nechal ve vile v úhledné krabičce pro Dragose právě jeho lup, tedy Alessiny kalhotky. Sám pak zamířil domů, s pobaveným úsměvem na rtech.*
*Jeden z barů, které si opravdu oblíbil byla 230 Fifth Ave. Měl zde jednu schůzku, která nedopadla zrovna podle jeho představ. randění nebylo to to co bývalo před deseti lety. To byl taky o deset let mladší ještě s černýma vlasama. Takže teď po té tragédii se rozhodl zůstatg tady v baru, zapít to a pak si nechat odvést zadek domů. Zatím šel na střechu si zakouřit a pozorovat New York. Byl jiný než LA, rychlejší a každý někam spěchal ale tp mu asi tolik nevadilo. Sgrávil tu poslední tři roky vlastně jen díky Covidu a tohle město si prostě oblíbil jinak by se sem nepřestěhoval úplně. Nedávno u něj byla Gabby, věděl že stejně zase přijede nejlépe mu udělá další přepadovku a nebo tak něco. Zapálí si cigaretu a zpotáhne si z ní zatím opřený o zábradlí.*
*Alessandra toho za dnešek měla plnou hlavu. Musela řešit věci v klanu, dovoz krve a ještě měla naplánovaných několik pracovních schůzek. Zrovna z jedné takové mířila, přece jen se jí dneska povedlo a to opět uzavřít jeden a moc dobrý. Už jen díky tomu, že dotyčný byl dost vlivný člověk, což upírka uvítala, přece informace se hodily o tom nebylo pochyb. A jelikož měla ještě čas, než bude muset jít na další, rozhodla se, že se zastaví na drink do jednoho baru, který měla po cestě. Své auto zastavila před barem, vystoupila a s úsměvem na tváři došla dovnitř, kde se posadila na bar a ihned si objednala svůj oblíbený bourbon. Kupodivu měla dobrou náladu, tak nějak už byla myšlenkami na svatbě a pak na líbánkách. Když pak dostala svůj drink, vzala si jej a vydala se na střechu, myslela si, že tam bude sama a bude mít klid, ale jakmile tam došla, uviděla nějakého muže opřeného o zábradlí.* /A to jsem si myslela, že tady budu sama./ *Prolétlo jí hlavou, nakonec jen zavrtěla hlavou a došla o kus dál k zábradlí, napila se a s pohledem upřeným před sebe na město, tam jen tiše stála.*
*Měl si sebou vzít nějaké pití oc mohl k tomu kouření popíjet. Nějakou dobrou whiskey nebo brandy. Ale bylo mu škoda si ted típnoi cigaretu a jít si pro to pití. Mohl si pořídit ty přístroje na zahřávaný tabák, ale nic nemělo na staré dobré Malborka. Přece jen bylo něco tak lehce kouzelného na tom si zapalovačem zapálit cigaretu než strčit cigáro do nějakého přístroje. Zatím má klid postává si, pokuřuje když uslyší že někdo přišel na střechu. Ohlédne se vedle sebe a všimne si dámy s pitím.* Whiskey, Skotská nebo Burbon? To není něco co bych čekal že taková dáma bude pít. *Zasměje se slabě.*
*Aless si sjela muže pohledem a lehce se usmála.* Bourbon, jeden z těch lepších. A ví, že dámy pijí především sladké likéry, ale na to mě neužije. Mám ráda dobré pití a myslím, že tohle dobré je.* Mrkla na něj a napila se. Zdál se jí povědomý. Určitě ho někde už viděla nebo o něm někde slyšela, jen si nemohla vzpomenout, kde a za jaké příležitosti to bylo.* Vy nic k pití nemáte? Není to škoda? *Optala se na oplátku a zády se opřela o zábradlí, takže měla na něj dost dobrý výhled.*
*Bill se slabě usměje nad jejími slovy.* Já nesoudím, já sám so občas s radostí dám slakdké pití s deštníčkem. *Zasměje se lehce.* Ikdyž teda preferuji také dobré tvrdé pití. Doma mám doclea pěknou sbírku drahých whiskey a skvělých rumů. Ty sice nejsou na takovéto dennípopíjení ale spíše na speciální příležitosti. *Potáhne si z cigarety a pak se koukne na své prázdné ruce.* Šel jsem si sem jen zakouřit, plánoval jsem se vrátit dolů a dojít si pro něco. Už je docela chladno a moc lidí není na střeše. Ještě tu nepostali takové ty iglů co tady bývají každý rok. *Máchne urkou na plac, který je poměrně prázdný.* Jsem Bill Hart. *Představí se a natáhne k ní ruku, aby si s ní potřásl.*
*Usmívala se, když ho poslouchala. Kdyby byla člověk, tyhle sladké pitíčka by možná také milovala, ale jako upírovi jí to nechutnalo.* Ani já nesoudím, ale musím říct, že co se týče whisky a bourbonů, tak v tom jsme si dost podobní. *Uculila se a podala mu ruku.* Alessandra Ransom, těší mě. *Potřásla si s ním a pak se znova napila, znala ho. Ne osobně, ale od svých klientů o něm už slyšela, teď když řekl své jméno, se jí to vybavilo.* Trochu chladno je, to je pravda. *Pronesla i když ona to nijak nepociťovala, ale nemohla se prozradit.* Ale i tak je tady fajn a klid. *Uculila se a znova pohlédla na město před sebou.* Pokud se i nadále plánujete vrátit dolů na drink, ráda vás na jeden pozvu. Pokud tedy přijmete drink od dámy. *Zasmála se.*
*Slabě se usměje nad tím faktem, že mají podobný vkus na whiskey a burbony. Obvykle si tenhle alkohol v barech dával nebo když už šel po koktejlu a nechtěl nějakou sladkou slátanitu tak si dal starý dobrý Old fashioned. Jméno Alessandry mu nic neříkalo. Jen se zdvořile usměje a potřese si s ní rukou. Cítí jak moc je její ruka chladná.* Není vám zima? Máte strašně studené ruce. *Asi by jí nabídl i svůj kabát, ale upřímně jemu byla docela zima a preferoval svůj kofort před cizím.* Jo je tu klid...Což je docela nezvyk od New Yoroku. *Zasměje se tiše a pak zvedne obočí nad jejími slovy. Ale zazubí se.* Jen v případě, že pak ten další bude na mě. *Mrkne na ni a típne cifaretu a nedopalek vyhodí a nechá Aless jít první.* Dáma první. *Usměje se a pak se rozejde domů po sachodech do baru. který je docela plný. Ale je si jistý, že když se ožene svým jménem nebude problém najít nějaké místo k sezení.*
Trochu, ale to nevadí. Chtěla jsem být na čerstvém vzduch a stejně brzo půjdu dovnitř. *Zalhala, přece mu nebude říkat, že je studená stále, protože je upír a že jí vlastně zima není.* Ale musela jsem sem na chvíli, miluju noční New York. *Usmála se a pak na něj pohlédla.* tak v tom případě souhlasím. *Mrkla a spolu s ním se vydala dolů. Kde na ni kývl jeden z barmanů, pamatoval si jí ještě z minula, kdy tu měla schůzku. *Pokud dovolíte, můžeme ke stolu, jeden tady mám. *Uculila se a zamířila k jednomu ze stolu, který jí nechali prázdný, moc dobře věděla, kdo s jejich klientů tady rád vysedává. Jen co došli, posadila se a koukla na Billa.* Takže na co vás mohu pozvat jako první? *Optala se jej.*
Jste studená jako smrt, možná by jste měla jít do vnitř co nejdřív ať se nenachlatíte. *Lehce jí zmáčkne ruku ještě víc. Opravdu je sutedená a nenapadne ho že by mohla být upír. Přece jen jedna z jeho ex přátelkyň také byla věčně studená a velmi ráda mu pak strkala ruce pdo tričko, aby jej poškádlila.* Rozumím je na něm cosi kouzelného. Já jsem se narodil v Los Angeles i jsem tam vyrostl takže je to docela rozdil. *Ucehctne se lehce.* Tak to zní jako plán. *Zazubí se na ni a splečně pak jdou dolů. Všimen si toho známého pokývnutí na barmana a Bill se na svou společnici jen koukne a zazubí se.* Máte tu stůl? *Zeptá se překvapeně, ale na jednu stranu potěšeně.* Jste stálý zákazník? *Zajímá se a zamíří s ní ke stolu a pak jen mykne rameny.* Nějakou dobrou whiskey. *Sundá si kabát a lehce si prohrábne šedé vlasy.*
*Nad tím, co jí řekl venku se jen usmála, nemohla se nachladit, ale to mu taky nemohla říct. Když se pak posadili sladce se na něj usmála.* Dalo by se říct, že ano. Tenhle stůl patří jednomu z mých klientů lomeno přátel. *Zazubila.* Většinou se zde scházíme a jelikož spolu obchodujeme dlouhé roky, jsem zde vítána. *Usmála se a pokynula barmanovi rukou, aby donesl jednu z těch lepších láhví, načež jí pokynul zpět, že rozumí. Aless spokojeně zavrněla a sledovala svého společníka.* Co vlastně děláte, vaše jméno je mi povědomé, jen si jej nemohu přiřadit. Podnikatel? Politik? Nebo snad něco jiného? *Optala se.*
Klientů? *Zopakuje překvapeně.* V čem podnikáte? *Prohlédne si jí ještě jednou, tentorkát pořádně i s tím co má na sobě. Jestli je její oblečení nějaké vyzývavé a nevhodné. Protože pokud byla prostitutka tak by mi to nemuselo udělat dobrou posvěst, kdyby je spolu někdo vyfotit. Ale byla oblečená slušně, až na ten výstřih. Ale měla sako, takže klidně mohla být podniketelka. Ale její jméno mu nic neříkalo. Musela být v jiném okruhu než on, nebo s menším rozsahem. Sleduje jak baraman přinese dvě skleničky a flašku hodně dobého pití a uznale pokýve hlavou. Nechá si nalít a napije se.* Politik...*Našpulí rty.* Nenapadlo mě jít do politiky. *Přizná.* Na to bych musel jít na práva. *Uchechtne se.* Ale šel jsem na California Institute of Technology, takže jsem inženýr a podnikatel... teď už jen podnikatel- Mám vlastní firmu. *Pousměje se na ni.* A jsem docela známý takže je možné že jste slyše moje jméno v nějakém kontextu.
*Aless na barmana a jen kývne a když nalije i ji, tak se napije, načež pohlédne na Billa.* Pohybuji se v automobilovém průmyslu, dovoz, opravy, prodeje, tak nějak všechno, co se aut týče. *Usmála se, prozradila mu svou legální část svého podnikání, to že k tomu patřily ještě závody a především její hlavní činnost, to už si nechala pro sebe. Tak nějak vytušila, že pokud nezná její jméno, buď drogy ani jiné věci nebere a nebo je jen dobře krytá. Také to mohlo být i tím, že to byl civil bez zraku, což ona zatím jen hádala. Zatímco sama přemítala nad svými myšlenkami, poslouchala jeho vyprávění a mile se usmívala.* Je to možné, že se o vás někdo zmínil, nebo jsem něco četla na internetu. To víte, člověk potká spoustu lidí a ne všechny si hned pamatuje. *Mrkla a znova se napila.*
*Lehce zvede obočí nad jejím oborem.* Tak to bych vás měl znát nemyslíte? Máte jen nějakou malou firmu nebo je to větší? *Zajímá se. Nemá tušení co je její nelegální částí práce. Bill ke všem svým penězům přišel legálně. A ikdyž v mládi tak trochu holdoval třeba trávě, což bylo v průběhu vysoké než si vzal [link src="Ellenu.tak"] byl v LA a tam určitě její jméno neznal. GTeď je jeho neřestí alkohol a cigarety a žádné jiné drogy, takže její jméno opravdu nezná.* Je to možné mám docela velký vliv na technologický vývoj v posledních dvaceti letech řekněme. *Hrdě se narovná a zazubí se.* Tak to abych se vám, ale nějak usídlil v paměti. *Mrkne na ni následně, lehce flirtovně.*
Firma je to větší, většinou jde o Evropské typy aut, ale pokud si klient přeje, není problém sehnat cokoliv a také upravit jej tak, jak potřebuje. Spolupracujeme hodně s Japonskem, jelikož jde také i o závodní auta, která potřebuji speciální úpravy. *Usmála se a dala si nohu přes nohu, zatímco si popíjela whisky.* Je možné, že jste už o ni slyšel. *Mrkla a sledovala ho. Vlastně v ničem nelhala. Firma skutečně existovala, dokonce i spolupráce s Japonskem, byla pravdivá, v tomhle měla všechno doloženo legálně.* Pokud tedy máte takový vliv, pak je jisté, že se někdo o vás jisto jistě zmínil, přece jen, moje klientela je spíše z těch vyšších vrstev. A nebojte se, v paměti mi jistě zůstanete. *Uculila se sladce.*
*Poslouchá ji a uznalep okývne hlavou.* To zní zajímavě. Já rád auta sbírám. Mám několik moc pěkných starých modelů, ale i ty nejnovější. Nejsem tgeda ale moc fanoušek Tesly, co si budem. *Ušklíbne se slabě.* I závodní auta? Jako ferrari? *Zajímá se dál. Byl docela fanouškem formule 1, jednu dobu to s Gabby sledovali. Hlavně teda kvůli Lecarcovi, který se Gabby hodně líbil. Vlastně plánovali spolu jet i v listopadu do Vegas na závody.* Asi jsem nezaslechl jméno? *Zvedne tázavě obočí a pak ae slabě usměje.* Je to dost možné. Ale kdyby ne...*Vytáhne svou vizitku a podá ji Alessandře.* Kdyby jste chtěla zajít někdy na drink mimo...bussnies můžu napsat i své soukromé číslo.* Mrkne na ni.*
*Aless jej poslouchala a usmívala se.* I já mám ve své vile moc hezkou sbírku aut a motorek, je to moje vášeň a koníček. Abych řekla pravdu, občas i závodím, když to práce dovolí. *Zasměje se.* A ano občas i Ferrari, pokud je to zakázka, tak ano. *Pak se k němu lehce naklonila.* Já Teslu nesnáším. *Uchechtla se.* Miluju když motor pořádně duní a je slyšet široko daleko. To je pak pořádný zážitek. *Napila se a jakmile se optal na jméno firmy, usmála se.* Nezaslechl, neřekla jsem ho. Jde o firmu Hellfire Racing Solutions, která je na trhnu už nějakých 30 let. *Pronese a vezme si od něj jeho vizitku, kde mu na oplátku dá ona tu svou.* Na drink zajdu velmi ráda, ale asi to nebude v brzké době. *Uculil se.*
Máte vilu, tady ano? To je zajímavé, já mám jen byt tady na Mannhatanu a pár domů tak různě po světě. V New Yorku jsem preferoval spíš byt. Ale v Californii mám dům v Malibu. /Zazubí se na ni lehce a pak zvedne obočí ještě víc.* I Závodíte? Fíha, to jste velmi odvážná dáma máte můj obdiv. Já bych si to nedovolil, od toho jsou jiní. *Zasměje se a pořádně se napije svého pití a pak souhaslně přikvýne.* Já miluju staré auta. Jen tak na koukání teda, na ježdění to musí být docela těžké. Ale jak říkáte ten zvuk motoru je krásný. *Pak ji poslouchá a lehce se zamračí.* Třicet let? Hádám. že vy budete dědička? *Zvedne tázavě obočí.* Ledaže by vám bylo přes šedestát, to by jste mi musela prozradit svoji rutinu, abych vypdal také tak zachovale. *Uchechtne se. A vezme si od ní vizitku, kterou si zlatí.* V tom případě se domluvíme. Ale já budu už muset nejspíš jít. Bylo mi potěšením Alessandro, rád jsem vás poznal. Mějte se.*Mrkne na ni a jde k baru, kde dá nějaké peníze a řeken že dáma může za tohle pít. Pak jen prostě odejde domů.*
Ano mám vilu, žiju tady už dlouho a chtěla jsem prostě něco, kde se budu cítit dobře. *Pousmála se a sledovala ho.* Jak jsem řekla, auta jsou mou vášní a nejen pro sběratelské účely, ale i v řízení, což se taky dorazilo na tom, že jsem se dala na závody. *Pokrčila rameny a napila se, když pak zmínil to, že je dědička, už se chtěla zasmát, ale udržela se.* Ano, zdědila jsem firmu po otci a pokračuji v jeho odkazu dál. *Když si pak schová jeho vizitku, sladce se na něj usměje.* I mě těšilo Bille, nahledanou. *Kývla mu na pozdrav a pak si dopila svou sklenku. Chvíli tam ještě seděla, než se odebrala na další schůzku.*
*Bob vyrazí do obchodů. Všude jsou nějaké ozdoby a tlustí chlapi v červeném obleku a bílými vousy. Je to strašně divné a nepříjemné. Hlavně když Vánoce jsou až za víc jak měsíc. Nejvíc ho dostalo, když uviděl nějakou "vánoční kávu", která byla spíše milkshake. Takže je dnes dosti nevrlí. Potřebuje si totiž koupit nové oblečení a vše je vánoční. Sleduje to všechno a nakonec se vydá do TJMax. Tam mají tak nějak všechno, ale nejvíc toho Vánočního. Povzdechne si a vydá se do prohlížení uliček. Velká chyba. V košíku má za chvíli spoustu ptákovin, co ho zaujmou. Nic není vánoční, ale spíše z halloweenského výprodeje. Dokonce tam má i nějaké sladkosti. Takže se mu pomalu lepší nálada.*/Hmm... měl bych příště vzít někoho... třeba Kim, aby mi poradila, kde nakupovat./* Pomyslí si. Sám Bob má na sobě dlouhý černý kabát, černý rolák, rifle a tenisky. Takže působí docela dobře. Podle něj.*
*Vánoce už pomalu klepaly na dveře a s tím i přípravy na ně. I když nerada rozhodla se zajít nakupovat. Musela koupit nějaké dárky a především taky nějaké věci na sebe. Sousedka jí jednou oznámila, že její šatník je stejně ubohý, jako ona sama. Z části trochu pravdu měla. Nebyla nakupující maniak a navíc neměla moc peněz na rozhazovaní a i když si přála nakoupit nějaké lepší dárky její bratři měli radost i z pouhé maličkosti. Vstoupí do velkého obchodního domu. Bylo tu poměrně dost lidí až měla Am strach, že jí někdo zašlápne. Nakonec rychle zabočila do nějakého krámku a vezme si nákupní košík. Prochází všemi uličkami s myšlenkou na svého otce, kterého pořád ještě nenašla. Bůh ví, zda ho vůbec najde. Zastaví se u nějakého oblečení, které Am uchvátí. Byl to takový hezký vánoční svetřík. Jenže ta cena kterou uviděla jí od toho velmi rychle odtáhla. Asi tohle úplně nebude něco co by si Am mohla dovolit. Opět se vydala uličkami a dívala se všude možně s otázkami ve své hlavě až se zapomněla koukat před sebe a narazí do člověka před sebou. Trochu sebou škubne a okamžitě se podívá před sebe, aby zhodnotila stav člověka, kterého srazila. Okamžitě se začala dívat zda není zraněný nebo něco podobného.* Strašně moc se omlouvám. Jste v pohodě? *Optá se starostlivě*
*Když do něj někdo narazí, tak lehce couvne, ale nic mu to neudělá. Za což může jeho mírná magická ochranna, kterou má spojenou s iluzí. Podívá se ni a zavrtí hlavou.* Ne a v pohodě. * Prohlásí a roztáhne ruce.* Naprosto v pohodě. Dokonce, ani těm věcičkám se nic nestalo, i když sem jdu pro oblečení.* Zasměje se.* No, ale je tu už moc vánočního, potřebuju oblečení k soudu a na běžný nošení a do kanceláře. Sestra totiž rozhodla, že můj oblek je odporný a spálila ho...* Řekne a zatváří se uraženě.* No a taky něco na spaní a netuším, co se nosí na spaní. Protože já bych si na spaní vzal třeba takový obleček žraloka.* Zasměje se a snaží se odlehčit její obavy, aby zaměstnal její mysl jinak a hlavně našel někoho, kdo ho nasměroval do správných míst.*
*Dívce se ulevilo, když řekl, že je v pohodě* To jsem moc ráda. Měla bych se víc soustředit na okolí než na své myšlenky ve své hlavě, které mě občas tak pohltí, že nevnímám svět kolem sebe *Vysvětlí a trochu i sama sebe pokárá. Dokonce byla ráda, že se věcem v jeho košíku nic nestalo.* Myslím si, že obleky a společenské věci jsou o kousek dál. *Už tu totiž jednou byla. Jen to rychle prošla a zmizela stejně tak rychle, jako jsem přišla* Já sice moc cit pro oblečení nemám, ale klidně Vám pomohu pokud budete chtít. Aspoň odčiním to, že jsem do Vás narazila.* Navrhne Am s úsměvem.* Navíc si myslím, že spát v obleku žraloka není nic za co by jste se měl stydět. Přijde mi to legrační. Jako malá jsem měla něco podobného, ale byl to jednorožec. Jinak někteří lidé dokonce spí i nahý *Pošeptá Am a trochu se začervená.*
*Poslouchá ji a ušklíbne se.* To mi taky sourozenci říkají. Ale mě to nezajímá, svět by pak byl nudný.* Řekne a podívá se tím směrem.* Hmm... co to takhle spíše vzít do jiného obchodu?* Zeptá se.* Viděl jsem jak si tam chlapík do kalhot utírá obsah nosu.* Řekne znechuceně.* Takže když mi poradíte, tak vám mohu koupit šaty. V těch se vyznám, sestra má spoustu... kamarádek a ti mě za poslední měsíce naučili docela dost.* Zasměje se a pak ji poslouchá a zasměje se.* Ten k vám sedí. Já teda jsem jeden z těch, co spí nahý. Mám rád zimu, ale u svého známého tak spát nemůžu.* Uchcechtne se.*
*S tím Am musela souhlasit.* Máte pravdu. Svět je někdy zvláštní místo. Každý den nás totiž může překvapit něco nečekaného a náš život se může změnit během vteřiny. Lidé míjejí tento podivuhodný svět lhostejně, nevšímavě. Prostě ho nevidí a to je možná chyba. *Odpoví. Bylo známo, že Am je hodně upovídané děvče. Pro někoho by se mohlo zdát, že bavit se s člověkem kterého neznáte je naprosto šílené a nepochopitelné, ale pro Am nikoliv. Nebála se, neměla důvod se bát. Jemně natočí hlavu, aby se mohla podívat tím směrem co muž před ní.* Lidé jsou různí, někdy až moc. *Pomyslí nahlas.* Pokud ale chcete do jiného obchodu samozřejmě nebudu proti. *Usměje se a dá mu tak najevo, že jí to rozhodně nevadí.* Já nerada, když mi někdo něco kupuje. I když je pravda, že moje životní situace není nic moc. Máma je bůh ví kde a otec je taky fuč. Nejspíš někde v nejbližší hospodě. Každopádně bych ho potřebovala najít jinak brzy budu sama bez svých bratrů. *Bylo ponižující někomu říkat, že jste chudý* Nesmí to být moc drahý. Navíc jsem do Vás strčila takže pomoci vybrat oblek je maličkost. *Odpoví. Ptát se proč musí spát nahý před svým známým jí přišla blbá tak se zeptala na něco jiného. Na něco důležitějšího.* Mohu se zeptat, jaké je vaše jméno? *Nevěděla totiž, jak ho oslovovat navíc když teď spolu stráví nějaká čas jí to přišlo vhod.*
*Poslouchá ji a pomalu s ní směřuje k pokladně, aby zaplatil za věci. Zaplatí kreditkou, kterou platí blbosti, takže to má zvlášť. * Skvělé, tak vyberte nějaký luxusní. Potřebuji oblek na svatbu.* Zazubí se a pak vezme tašky a pousměje se.* Když jsem byl malý, tak jsem žil na farmě a co člověk neulovil nebo si neobstaral, tak neměl. Navíc nás tam bylo spoustu. Nevlastní rodiče se činili.* Zasměje se.* No a někdy je lepší být sám než s někým špatným. Můj biologický otec je sukničkář. Má tři nemanželské syny a asi 15 s manželkou. Ta se s ním nemůže ani rozvést, kvůli kultuře, kde žijí. Navíc můj otec nám rád vymývá mozek, manipuluje s námi, háže nás před sebe, když na něj letí nůž... Kvůli tomu je dokonce i nejmladší bratr ve vězení. Je lepší takovou rodinu nehledat a nedržet v kontaktu.* Řekne ji a pak pokýve.* No, ale zda to bude drahé nebo ne, nechte na mě.* Řekne a zazubí se a pomalu vychází z obchodu během mluvení.* Já jsem Robert Heller.* Odpoví ji s úsměvem. Ví, že ji to nic neřekne. Heller je jméno pohybující se v akciích a v podsvětě. No a občas v bulváru. Robert dokonce má i chuť si ten bulvár zkusit.* A jak se jmenujete vy?* Zeptá se s úsměvem.*
Páni tak to musíme vybrat ten nejlepší. *Řekne Am radostně a spolu s mužem se vydá k pokladně, aby mohl zaplatit za věci. Am v košíku nic neměla. Všechny věci byly moc krásné, ale bohužel pro Am moc drahé. Vrátí košík na své místo a počká na svého společníka. Byla moc ráda, že začal mluvit o sobě o své rodině. Necítila se aspoň blbě, že jen ona mluví. Poslouchala jeho příběh a občas jí obličej trochu posmutněl. Byla radši když kolem ní lidi vyprávějí radostné věci.* To mě moc mrzí. Tímhle by si nikdo neměl procházet. Navíc si myslím, že lidi nejsou tak zlý jak si myslíme. I když má někdo černé srdce vždy tam je kousek světla jen ho prostě nevidíme. Já i když vím, jaký otec je ho musím najít. Protože pokud ne sociálka mi vezme mé dva bratry a já už je nikdy neuvidím a samota je nejhorší věc, která člověka může potkat. *Řekne smutně. Představa toho, že by Vánoce trávila sama jí naprosto užírala.* Navíc jsem jim to slíbila a já sliby neporušuji *Dodá. Nechtěla se teď tím trápit měla lepší věci na práci, jako je pomoci Robertovi.* Ale *Chtěla odporovat, ale zjistila, že by to asi stejně nemělo cenu a tak jen lehce pokývala hlavou.* Moc mě těší Roberte já jsem Amarisen zkráceně Am *Usměje se a natáhne k němu ruku. Pak už se spolu vydají do obchodu se společenským oblečením. Musel přeci na svatbu vydat krásně. I když měla pocit, že by zazářil i kdyby nic neměl.*
*Poslouchá ji a uchechtne se.* Můj otec je démon.... Jeho rodina je jeho kult. Doslova. Když mě našel, tak mě izolovat, abych nebyl ovlivněný a jen u Jacka se mu to nepovedlo. David je zfanatizovaný natolik, že dokázal udělat dost odporné věci Jackiemu. No a pokud váš otec do teď nejevil zájem, tak ho neprojeví ani když ho najdete.* Řekne a přemýšlí.* Kolik vám vlastně je?* Zeptá se a podívá se na ni. *No, dodržování slibů máme společnou. Ale zvážil bych, zda je tento uskutečnitelný a zda to skutečně chcete. Existujou i jiné možnosti, jak se o rodinu postarat.* Řekne ji rozhlédne se venku. Pomalu se blíží jeho narozeniny, opět. Docela rád by je oslavil s pár lidma, co tu našel. Takový malý kroužek nad kávou a sušenky. Nad tou představou se pousměje.* Těší mě Am. A teď mě věďte do nějakého elegantního obchodu s oblečením.* Zazubí se.*
To je hrůza. Řekla, bych, že moje životní situace je míň bolestivá než ta vaše. Opravdu bych Vám pomohla víc než jen oblekem a tak pokud by jste si chtěl jen promluvit stačí říct. Nikdo by totiž neměl prožívat takové věci. *Nepochybovala o tom, že on sám se s tou situací vypořádal a nabízená pomoc od Am je zcela zbytečná. Chtěla jen, aby se cítil šťastně.* Doufám, že ano. Snad ho přesvědčím k opaku. Mám, ale takový divný pocit. Jak znám otce půjčuje si peníze a teď mám jen strach, že dluží moc peněz. *Pořád neztrácela naději a přeci jen doufala, že její obavy jsou k ničemu.* Je mi 18. Bohužel jsem musela opustit studium, abych si našla práci a mohla svým bratrům dopřát skutečné dětství tak, jako by mělo prožít každé dítě. Bezstarostný život dítěte. *I když se to zdálo nemožné. Moc dobře totiž věděli, jak na tom jsou. Am by pro ně chtěla víc, ale nevěděla jak.* Snažím se sliby dodržovat a plnit na 100 procent. Nechci totiž, aby lidé kolem mě byly zklamaní z mé maličkosti a já své bratry nechci zklamat *Už by se jim pak nemohla podívat do tváře kdyby je nechala na pospas někomu jinému. Co by to pak byla za sestru.* Myslím si, že mě by pomohli už jedině kouzla. Nevím totiž o jiném způsobu, jak se postarat o rodinu* Jemně pokrčí rameny a vede Roberta do obchodu. Po chvilce už stojí na určeném místě.* Sousedka mi minule říkala, že zde mají skvělé obleky i svému manželovi tady jeden kupovala. *Pousměje se a ukáže na cedulku, kde bylo napsáno název obchodu.*
*Poslouchá ji a zasměje se.* V pořádku. Má rodina, mý démoni. Navíc jsem se od nich odtrhl a jsem v kontaktu jen se sourozenci, co otce taky nenávidí.* Zasměje se. Pak ji poslouchá a v hlavě se mu zrodil nápad. Něco, co kdysi udělal s jednou dívkou. Šlo o odbodnou situaci. * Já bych měl nápad jak pomoct. Ale je to jen takový nápad, co kdysi udělal i můj nevlastní otec.* Řekne, ale víc nepoví. Pak se nechá vést až se dostanou před obchod. Je to Suit Club New York. Už o něm slyšel od někoho. Možná i posledně, když se ho ptali, kde vzal svůj oblek z nacistického německa.*/Pfff a pak že je staromódní.... obleky jsou v módě už od baroka!/*Pomyslí si a vejde dovnitř. Jakmile ho zmerčí obsluha, tak si ho přeměří. Hned ve tváři je vidět, že ho neplanuje obsloužit.* Zdravíčko, rád bych oblek na svatbu. Budu tam jako host a je to příští týden, takže zaplatím dvojitou cenu, aby byl včas.* Řekne a je vidět, jak obsluha není moc důvěřivá, ale i tak je zavede ke stolu, kde mají katalog se vzorky látek.* Tak vybírejte.* Řekne otráveně a Bob si začne látky prohlížet. Nedívá se na světlé látky, ale opravdu na ty tmavé. Na každou si sáhne a hledá tu správnou.* Hmm... kdo by nosil takovou lesklou... Ah... myslím, že takovou měl můj bratr na oblecích nejradši.* Ušklíbne se a vzpomene si.* Ah už vím odkud mi je tenhle obchod povědomí! Můj bratr si tu jednou koupil asi deset obleků, kvůli soudům ohledně dědictví strýce.* Zasměje se a všimne si, jak obsluha spozorněla, ale víc neřekne. Chce si vychutnat, to až na ni vytáhne tu kartu.*
*Bylo zvláštní slyšet někoho mluvit o své rodině, jako o démonech. Byla, ale ráda, že už je jenom v kontaktu se svými bratry. Když začne mluvit o to, že by měl nápad, jak by se vyřešila její situace ihned jí svitla naděje.* Opravdu? A jaký?* Zeptá se nadšeně a trochu i radostně povyskočí. Pak si, ale vzpomene na to, kde se nachází a zase se uklidní.* Udělám opravdu všechno, jen aby mojí bratři byly šťastní *Tohle pravdu myslela smrtelně vážně. I kdyby se měla upsat ďáblu tak to udělá. Obchod u kterého stáli se jmenoval Suit Club New York. Už podle názvu šlo o velmi luxusní obchod. Při vstupu dovnitř se na ně obsluha tvářila, jakoby zrovna snědla citron. To, ale Am nezastavilo a s úsměvem jí pozdravila. Obsluha se netvářila moc důvěřivě a ani moc nadšeně, ale přeci jen jim ukázala, kde obleky jsou. Občas Am propálila takovým divným pohledem, že se Am jednou schovala za Roberta, aby utekla tomu pohledu.* Všechny jsou moc krásné a navíc by Vám všechny i slušeli. *Řekne potichu a přejde k jednomu obleku a sáhne si na něj bylo to saténový černý oblek. *Co třeba tenhle na dotek se zdá být velmi pohodlný *Řekne Am a přemýšlí, jak by to asi na Robertovi slušelo.* Páni deset obleků? *Vytrhne jí z přemýšlení.* To tedy muselo být peněz *Řekne už tišeji spíš pro sebe. Jen málokdo si může dovolit 10 obleků*
*Podívá se na ni a lišácky se usměje.* Svatba. Někoho si vezmeš a bratry ti nevezmou. Legálně se staneš jejich opatrovnicí. Snadné. Nevlastní otec si vzal nevlastní matku, když se mě ujala jako nemluvněte. No a měli spolu... hodně dětí.* Uchechtne se a podrbe na zátylku. Opravdu jich bylo hodně a on to pak i přestal počítat. Když byl starší, tak i věděl v kolik musí usnout, aby neslyšel, co nepotřebuje slyšet. Pak se podívá na Am a pousměje se.* To ano, ale už pro někoho jsou ty hotové obleky pravděpodobně.* Pousměje se a vezme jednu černou látku. Je docela teplá a docela příjemná.* Hmm.. tuhle.* Řekne a dá ji z katalogu stranou a začne prohlížet střihy.* Ano, nevím jak to tehdy bylo. Jen jsem něco zaslechl. Tehdy jsem byl v nemocnici.* Řekne a vybere si střih. Obojí donese obsluze.* Tady je můj výběr. A chci kravatu, boty a i košili a vše, co půjde.* Prohlásí s úsměvem a žena na něj podívá.* Dobrá, budeme potřebovat zaplatit dopředu za materiál.* Řekne a na tváři se ji objeví výraz ve stylu: Ha, na to nemáš. Bob sáhne do kapsy a vytáhne černou kreditní kartu, je to karta za 100 000 dolarů.* Samozřejmě, trochu těch drobných. * Prohlásí se samolibým úsměvem. Žena se rychle změní na přátelskou bytost a zeptá se na jméno a je plná úsměvu. Bobův úsměv, však zmizí.* Robert Heller a mé rozměry...* Nadiktuje rozměry.* Nashle.* Rozloučí se po zaplacení a předání čísla se vydá z obchodu a jen jemně vezme Am za ruku, aby ji odvedl.* Tak, děkuji. Konečně budu mít nový obchod. Teď půjdeme na nákup něčeho jiného.* Zazubí se na ni a rozhlédne se po ulici a zamíří do Mixology. Ten obchod zná od sestry a jejích holek.* Tady si můžeš vyprat, kolik a co jen chceš.* Řekne s úsměvem.*
*Čekala všechno, ale svatbu rozhodně ne* Neznám nikoho, koho bych si vzala a navíc svatba je přeci závazek na celý život není to jen tak. *Jo někdo by řekl, že svatba je jen car papíru, ale pro Am to byl závazek hodně velký závazek, kde musíte plnit spoustu věcí. Navíc, opravdu neznala nikoho, kdo by si jí vzal.* Je to sice dobrý plán, ale ne pro mě. Však se na mě podívejte nikdo by si tak zoufalou dívku jako já nevzal. *Řekne a poukáže na sebe. Ona rozhodně nebyla ten sen všech mužů. Když se podívá na ostatní dívky mají všechno a ona ne. Ani s nikým nespala a se vším je tak hrozně nezkušená, že by spíš byla jen pro okrasu a nic víc. Vážila si toho, že jí chtěl Robert pomoci, ale chtělo by to něco reálnějšího.* Ta je moc pěkná *Pochválí vzhled látky, kterou Robert držel v rukou.* Co se Vám stalo, že jste byl v nemocnici? *Zeptá se zvědavě a spolu s Robertem se dostanou k obsluze. Dívka si okamžitě mohla všimnout, že se tvář obsluhy ihned změnila na usměvavý. Bylo to právě ve chvíli, kdy Robert z kapsy vytáhl svou kreditní kartu. Mlčky postává vedle něj než se všechno vyřídí. Pak jí Robert jemně chytí za ruku a odvede jí pryč. Ještě rychle zamumlá naschle a už jsou pryč.* Není vůbec zač ráda jsem pomohla *Řekne s úsměvem a pak se zeptá* A kam? *Jenže to už jsou na opačné straně ulice v jiném obchodě.* Páni. *Vydechne překvapeně tolik oblečení* Ale to přeci nemůžu, jak Vám tuhle laskavost vrátím? *Jemně zakroutí hlavou. Přeci jen její šatník by potřeboval nějakou změnu, ale tohle přeci nemůže.* Ani nevím co bych si koupila je toho hodně *Nakonec nechce stát ve vchodu a tak se vydá k oblečení. Když už jsou tu tak se aspoň může podívat*
*Podívá se na ni a nadzvedne obočí.* Bratři byli oba ženatí a nyní jsou svobodní. Není to na celý život. Navíc se dá snadno napsat dohoda, že pokud najdete někoho... toho pravého, tak se sňatek anuluje a bude. Vše je na dohodě. Navíc, já bych si vás klidně vzal. Měl bych doma o zábavu postaráno a měl si s kým dávat kafe nebo čaj na střešní terase. Navíc mám asi deset ložnic a nevím, co s tím.* Zasměje se a pak se stará o oblek. Když se ho zeptá, tak ukáže na hruď, kde má srdce.* Bratr mě pobodal a já si u toho podpálil sklad. Oheň mě sice nespálil, ale v nemocnici v Německu jsem si dlouho pobyl v komatu. Dokonce jsem nejmladšího bratra poznal poté, co zemřel jeho manžel.* Řekne naučenou lež, která vychází ovšem z pravdy. Pak ji vezme do druhého krámu a sleduje ji.* Klidně můžeš vše. Já za sebe nikdy moc neutratím, auto nemám, motorku taky ne a zvířátka... no starám se o bratrova hada, ale ten tolik nestojí a nemám ho doma, ale na pracovišti.* Pokrčí rameny a opravdu se snaží neprozradit nic divného.* No a jak vrátit. Stačí žít spokojený a šťastný život. Lidé se teď zbytečně stresujou. Řeší peníze a všechno, ale přitom to není to nejdůležitější. Já peníze mám, dům taky a stejně chodím se povalovat ke známému do jeho vily, protože doma je moc ticho nebo moc hluk když se objeví sestra.* Pokrčí rameny.*
To jsem moc hodný, že by jste si mě vzal. Myslím si, ale, že bych Vám byla spíš na obtíž. *Zašeptá a maličko se zasměje. Úplně mu nechtěla sdělovat, že to co by měla zvládnout správná žena úplně nedokáže a určitě to pochopí sám, protože on hloupý rozhodně není.* Ještě štěstí, že jste uzdravil. Neměla bych totiž příležitost Vás poznat. *Am měla ráda všechny a všechno a byla nesmírně ráda, že mohla Roberta poznat a strávit s ním den.* Já mám zvířata moc ráda. Dokáží vás rozesmát a udělat váš den ještě lepší. Ve 14 letech mě pokousal pes, když jsem se ho pokoušela zachránit tak mě pokousal. Mám od toho památku v podobě jizvy na lýtku. Určitě bych si pak v budoucnu buď chtěla pořídit psa a nebo kočku. *Pousměje se. Tahle situace jí rozhodně nijak nezabránila, aby je neměla ráda.* To máte pravdu. Peníze sice nejsou to hlavní, ale jsou potřebné víc než si myslíme. No klidně k Vám mohu přijít na návštěvu a nemusíme se ani brát. Tu zábavu a kafe a čaj si klidně můžeme dát jen tak. *Navrhne potom co řekne, že doma je moc ticho. Am byla až někdy moc živá a občas byla ráda, že tuhle její druhou část nikdo nezná. Porozhlédne se, kam by se mohla podívat nejdřív. Zamířila k dámskému oblečení a ihned jí zaujalo několik kusů oblečení*
Nemyslím si. Ale dobrá. *Pokrčí rameny. Pak se musí zasmát.* Pravda jen můj bratr byl v šoku. Myslel si, že mě zabil. Zasměje se když si vpomene na jeho výraz. Pak ji poslouchá a usměje se.* Můj bratr měl asi třicet koček, tygra a psa. Docela zajímavý domov.* Zasměje se a nechá ji vybírat oblečení. Sám ji vybere pár kousků, doplňků, které jsou velice elegantní a mají příjemný materiál. Dívá se na ní z povzdáli a prodovačka se na něj podívá.* Vaše dcera?* Zeptá se a Bob se pousměje.* Ne, jen jsme na sebe narazili a já se rád starám o toulavá koťátka. Přeci jen sem k vám chodím s dalšími ženami.* Řekne a ona přikývne.* Pravda. Sice nejsou naše klientela, ale vždy se mi líbí, jak jim zvedáte náladu.* Řekne a Bob se zasměje.* Ano, docela mě baví jejich reakce, příběhy a rád sleduji, jak se zlepšují.* Usměje se a cinkne mu telefon. Podívá se na zprávu a vidí, že ho shání sestra.* Ah, my o vllku.* Ušklíbne se a dál si v klidu sleduje AM, i když mu cinká telefon.*
Taky bych byla v šoku. *Řekne Am. Jenže ona měla výhodu v tom, že by jí tohle v životě nikdy nenapadlo. Sotva se umělá bránit. Takže kdyby někoho měla pobodat, asi by si sama ublížila. Pak se překvapeně podívá na Roberta.* V takové domácnosti musí být, ale radosti. *Řekne nadšeně. Vybírá si několik kusů oblečení, které jí na první pohled zaujali. I Robert jí pomohl a také jí něco vybral než se od ní na chvilku vzdálil. To, ale Am nijak nezaregistrovala, protože byla až moc zabraná do toho, že by mohla bratrům udělat taky radost. Pak se porozhlédne a naokamžik se zděsí, když Roberta nikde nevidí. Nakonec ho uvidí stál opodál a Am se uleví. Do očí jí padnou krásné květované šaty. Okamžitě si je vezme do ruky.* Líbí se ti? *Optá se Roberta*
*Zasměje se a užívá si její společnost. Když ukáže šaty, tak se usměje.* Jsou nádherné.* Řekne s úsměvem a předá prodavačce kartu. Jinou než černou. Je to ta, kterou může někde zapomenout. Mezitím mu přestane cinkat telefon a chvíli na to dovnitř vejde blondýna. Rudé rty, velké sluneční brýle, šedivý kožich a pod ním mini béžové šaty. Její vlasy jsou lehce navlněné a celkově působí velice elegantně.* ROBERTE HELLERE! JAK SI PŘEDSTAVUJEŠ IGNOROVAT MÉ ZPRÁVY!* Zařve a Bob se na ni znuděně podívá.* Protože si užívám klid od tebe?* Zeptá se ji a na ženě je vidět, jak to v ní řve.* Fajn, ale tenhle klid končí, pokud nechceš, abych o tobě řekla otci.* Začne vyhrožovat a Bob se omluvně podívá na AM.* Omlouvám se, ale má sestra semnou musí něco vyřešit.* Omluví se a usměje se na ni.* Naúčtujte ji, co jen bude chtít.* Řekne a jeho sestra se na dívku podívá a dojde k ní a vezme ji za bradu. Ne moc jemně, ale ne natolik, aby ji to udělalo modřinu.* Hmm... Kdyby pro mě pracovala, tak by se klienti zbláznili. Krásná víla.* Prohlásí s úsměvem a da ji vizitku, kde je napsáno jen: Mari Little Angels - exlusivní exort a telefonní číslo. Bob se na sestru podívá a pak ji odtáhne z obchodu, aby si to vyřídili. Pohádali se tam než ho Mari odtáhla pryč.*
*Šaty, které Am držela v rukou byly opravdu krásné a Robert jí to i potvrdil. Jenom se na něj usměje a dál si šaty prohlíží. Jenže v tu chvíli do obchodu přijde jistá paní a začne na Roberta řvát. Byla opravdu nádherná. V tu chvíli se chtěla Am propadnout do země, ale bohužel to nebylo v moci a tak k ní žena přistoupila a vzala jí za bradu. Nebylo to nic příjemného, ale její lichotka na její účet jí polichotila.* Děkuji madam *Řekne potichu a vezme si od ní vizitku. Pak když Robert odejde si dívka vezme pár věcí plus šaty, které si vyhlédla. Všechno se to zaplatí a dívka pak odejde s úsměvem na tváři.*
*Když se nakonec s jeho pomocí dostala do jeho auta, posadila se na místo spolujezdce a když už pak seděl i on, řekla mu svou adresu kam měl jet. Cestou k ní mlčela a koukala ven, přemýšlela, zda udělala dobře, když k sobě pozvala cizího muže a ještě k tomu upíra, jak správně poznala, že je. Jenže se vůči němu zachovala ne zrovna hezky a tak to chtěla nějak odčinit. Proto když po chvíli auto zastavilo u jednoho z panelových domů, opatrně vystoupila a zamířila ke vchodu. Pokud šel za ní, vešla dovnitř a přivolala vytah, kterým nakonec vyjeli až do posledního patra. Tia pak odemkla byt a vešla dovnitř. Byt to byl malý a útulný, z malé chodby ses dostal do ložnice, koupelny a obývacího pokoje spojeného s kuchyní, kam Tia zamířila. Prošla kolem velkého terária s agamami a pokud jí následoval i Dante, ukázala mu, aby se posadil na pohovku.* Posaď se a dej mi prosím tvoje oblečení, zkusím ho vyčistit. *Usmála se na něj.*
*Vydali se v jeho černém SUV na adresu, kterou mu nadiktovala. Cesta to byla tichá a dlouhá. Žila ještě ke všemu na místě, kam se musí jet skrz rušné ulice centra, takže většinu času trávili čekáním v řadách aut i v této pozdější denní době. Město bylo jako vždy rušné, tolik turistů, kam by se jen člověk podíval. Oba mlčeli, neboť přemýšleli, zda to vůbec bylo dobré rozhodnutí. Ale vycouvat by už pro oba byl trapas. Neměl v plánu se zdržet dlouho a vlastně nevěděl, co od toho očekávat. V případě jiných žen by bylo asi jasné, co je účelem návštěvy, ale tahle holka byla trochu odlišná, než ty ženy, ktere si večer bere domů. Dorazili oční do bytu, ktery neoplýval velikostí, ale zase to nebyla žádná jedná místnost s matrací. Vše měla útulně zařízené a její být opravdu vypadal, jako že jej někdo živý obývá. To Dante o tom svém říct nemohl. Působil absolutně opačným dojmem. Honosný a studený, jako by v něm nikdo nežil. Zastavil se mlčky u jejího terária a sledoval plazi, kteří prosklený kvádr obývali. V tu chvíli se objevila ona říkajíc, aby se posadil a vysvlékl. Dante se nad tím vlastně ani nepozastavil a už rozepínal horní knoflíky košile. Je to skoro až věc automatická. Košili ji podal a začínal i rozepínáním kalhot, které ji poté přihodil na košili a pouze v boxerkách se uvelebil na pohovce.* Jestli jsi mě chtěla doma nahého, nemusíš se s tím ani čistit, *oznámil jí ledabyle a uchulil se.*
*Jen co se začal svlékat, lehce odvrátila zrak, jenže i tak občas po očku koukla, jakmile byl jen v boxerkách a ona držela jeho špinavé věci oblečení, s úsměvem si ho sjela pohledem.* Tak nahý jsi i tak a to to oblečení jdu čistit opravdu. *Pousmála se.* A navíc, někdo jako ty, by se nezahazoval s obyčejnou holkou jako jsem já. *Pokrčila rameny a s úsměvem dokulhala do koupelny, kde napustila trochu vody do vany, přidala k tomu nějaké směsi na prádlo a oblečení do vody ponořila. Mezitím pomalu došla do svého pokoje, kde si sundala bundu a když se posadila na postel, začala si sundávat i kalhoty, potřebovala si ošetřit kotník, aby zítra mohla být v pohodě. Jakmile seděla na posteli jen v triku a kalhotkách, natáhla se pro jednu ze svých faerských bylinných mastí a bolavé místo si tím natírala, vedle sebe už měla připravený obvaz, aby si kotník pak stáhla a mohla, alespoň lépe chodit.*
*Nechala jej sedět na gauči a sama se odbelhala do koupelny zkusit dostat z jeho věcí zaschlou kávu. Seděl tam takhle pár minut, než měl pocit, že vlastně neví, do čeho píchnout. Už ho nebavilo očumovat, jakým odstínem má vymalováno v obývacím pokoji, tudíž se zvedl, že jí půjde alespoň asistovat svými debilními kecy. Nasel ji až v ložnici, kde si opečovávala namožený kotník, protože si vymyslela, že bude fajn zkoušet, zda umí létat. A teď tam seděla jak pecka, mazala si to kdo ví jakym bylinným sajrajtem a bude trvat, než se to zahojí. On sám o vilách jako takových moc nevěděl. Věděl, že bylo hned minimálně natucet druhů, nějaký jsou cool a nějaký ne, ale nenapadlo by go, že se neumí samoléčit. Ptát se jí na to nehodlal, třeba to uměla a jen nechtěla, víc ji to nezajímalo. Chvíli ji pozoroval opřen o futro dveří, neměl nutkání ji jít ošetřovat, ale zase na druhou stranu to byla jen malá holka, která si kvůli němu udělala zranění roku. Povzdechl si nad tím, neboť ačkoli necítil žádnou míru vlastního přičinění a viny, rozhodl se, že už ji tedy poasistuje, když tu nic jiného na práci není. Přišel k ní a poklekl, do ruky vzal obvaz a čekal, až mu kotník podá, aby jej obvázal. Navíc pak dostane za odměnu medovina a pro to se vyplatilo být trochu klidnějším.*
*Byla zamyšlená, přemýšlela jak nejrychleji by vyčistila jeho věci a pak jí něco napadlo, v tu chvíli však uviděla pohyb ve dveřích a když otočila hlavu, uviděla tam stát jeho. Lhala by, kdyby řekla, že ho nečekala. O to větším překvapením pak bylo, když si k ní přidřepl a začal jí nohu obvazovat.* Víš, že to nemusíš dělat, zvládla bych to. *Pronesla tiše a sledovala ho, pak se ale jen usmála a s lehce nakloněnou hlavou na stranu jej pozorovala. Když skončil, úsměv se jí rozšířil ještě víc.* Na upíra jsi docela milý. *Pronesla a vtiskla mu pusu na tvář jako poděkování. Taková prostě byla. Měla doma nebezpečného upíra a ona si z toho nic nedělala, ještě se před ním producírovala jen ve spodním prádle a triku. Musela ale uznat, že vypadal vážně moc dobře. Když se pak postavila, postavila se i ona, ale nějak ztratila rovnováhu a padla mu opět do náruče, přičemž se rukama opřela o jeho hrudník.* Ehm… půjdu vyčistit raději to prádlo. *Začervenala se a pomalu se od něj odtáhla, aby mohla odejít vedle do koupelny.*
*Lehce se zamračil na popud toho, co řekla. Dneska se fakt snažil nebýt totální č, kterým uměl být. Nemělo cenu se s ní dohadovat nemělo ani smysl jí nijak znepříjemňovat život.* Dnes byl úspěšný den, dařilo se, mám dobrou náladu, dobře pro tebe, *pronesl, jako by měla být ráda, že vlastně dneska už měl násilí a eskapády za sebou. Na dnešní večer bylo na plánu už jen navštívit bar nebo klub, vyhlédnout holku na noc a jít domů. Věci se lehce zkomplikovaly a místo toho teď dřepěl na zemi u holky z knihovny, která si domů vzala jeho a na sex to nebylo. Taková změna mu nepřišla zas tak nechutná, cítil jakýsi dobrý pocit, že má taky pro jednou vlastně naprosto nevinnou výměnu slov s někým, kdo neměl plný trestní rejstřík, nenatahoval bačkory a nebo nebyl šlapka. Nebyl asi vůbec připraven na to, že by měl mít konverzace s někým, kdo je relativně normální v tom dobrém slova smyslu. Možná byl z toho lehce rozčarován, neboť i pusa na tvář jo překvapila tak, že jí na to ani nic neřekl místo toho, aby se pokusil o nějakou rádoby hnusnou poznámku. Jakmile se postavil, zkusila to i ona, ale zdálo se, že se věci měly hůř než myslela a zavrávorala přímo zpět k němu. On nad tím pouze přitočil oči, protože si přišel jak v jednom z těch super trapných televel. Vypadalo to, že nesmělost převzala nad jejím tělem absolutní kontrolu, neboť se červenala jak středoškolačka, která nikdy na obnažené tělo může nesáhla. V pořádku. Ona tam věkově daleko neměla. Pozvala si ho domů a najednou jako by se všechna ta její neohroženost skoro vytratila. Však s ním ani nechtěla sdílet místnost*. Máš v oblibě si domů zvát upíry, svléknout je a pak utíkat? *zeptal se pobaveně. Kdyby jejich účelem této návštěvy bylo něco jiného, je to možná divné, ale takhle když ho jen přátelsky pozvala, chtěl si do ní také rýpat jak to ona dělala předtím. Posadil se na postel a rozhodl se, že ji nebude následovat, v té koupelně už by neměla kam utéct.*
*Už chtěla vyjít z pokoje a zamířit do koupelny, aby to všechno vyčistila, ale jakmile uslyšela jeho slova, v chůzi se zastavila a otočila se.* Já nikam neutíkám, jen jsem ti slíbila vyčistit to oblečení, ale dobře, když to bereš jako útěk, tak to uděláme jinak. *Pokrčila rameny a pomalu došla zpátky až před něj. Chvíli jej pozorovala, pak ale vzala veškerou svou odvahu, dokonce se snažila, aby zase nezrudla. Ne že by s muži neměla žádné zkušenosti, to právě naopak, měla. Jen si k sobě dlouho nikoho nepozvala a najednou tady měla vysokého, pohledného i když nebezpečného upíra. Nevzala ho sem za účelem toho, že by s ním snad něco měla, ale když už si chtěl hrát, pak na to tedy hodlala přistoupit i ona a tak už dál neváhala a posadila se mu do klína, přičemž ho objala kolem krku a s úsměvem na tváři se na něj koukla.* Tak, je tohle snad lepší, než kdybych, jak ty říkáš utíkala? *Pronesla pobaveně a pozorovala ho. Hru mohli hrát oba a ona v tom hodlala tedy pokračovat s ním.*
*Nechala si to popichování líbit a místo toho hodlala přijmout výzvu, měla na tváři výraz čehokoliv kromě svatouška a byla připravena mu ukázat, že se rozhodne nebojí. Možná přesně tohle byl jeho cíl? Nechala se přitom vyprovokovat tak jednoduše. Byla ještě mladá naivní nymfa, která měla celý život před sebou. Vzala všechnu kuráž, kterou měla a vyškrábala se k němu na klín. Položil jí instinktivně ruku na bok, aby v případě potřeby zůstala tam, kde má. Stačil si už za tu chvíli, co se znali všimnout, že je lehce nešikovná, tak by se vlastně ani nedivil, kdyby zvládla spadnout.* Koukám, že v knihovně ti to nestačilo, *ušklíbl se hravě a volnou rukou jí zastrčil volně prameny vlasů, které ji zakrývali část obličeje, za ucho.*
*Seděla k němu bokem, takže si pak po chvíli přesedla, aby mu v klíně seděla obkročmo, což pro ni bylo více pohodlněji, nad tím se pak jen více zazubila. Nechala jeho ruku na svém boku a když jí dal vlasy za ucho, jen se na něj sladce podívala. Ona své ruce obmotala kolem jeho krku a chvíli jej jen tak pozorovala, než mu rukou vjela do vlasů.* A co v knihovně máš na mysli? Protože tam se stalo hodně věcí, musíš být konkrétnější upíre. *Mrkla na něj a snad provokativně se mu zavrtěla v klíně, přičemž se jen potutelně usmívala, snad jako kdyby o tom ani nevěděla, že to udělala.* Nechceš snad teď utéct ty? *Dobírala si ho.*
*Provokovat uměla, to opravdu ano, ale co bude, až bude čas sklízet ovoce? Zajímalo ho, jak daleko zajde, neboť na první pohled vypadala jako nevinná mladá holka.* Já? Nešikovná a ještě ke všemu naivní, *zasmál se a upřímně sice byla odhodlaná zacházet daleko, ale nejspíše nečekala, až to bude on, kdo se odhodlá k prvnímu kroku. Chytil ji za vlasy a donutil lehce zaklonit hlavu. Druhou rukou ji pevněji stiskl, aby si to třeba opravdu nerozmyslela a přiblížil se jejímu krku. A v tu chvíli mu to došlo. Tohle nebyla jeho každodenní večeře, která by se dobrovolně nedobrovolně nechala svést a druhý den ráno na vše zapomněla. Byla to další holka, která znala jeho jméno. Neměl nic z toho zapotřebí. Měl nutkání ji ze sebe shodit a odejít. A v tu chvíli ho napadlo, že by jen možná pro tento večer mohl udělat výjimku. Běžně spal pouze s lidmi, kteří byli povolní a jednoduše se s nimi dalo manipulovat. Takový dobytek na hraní. Podíval se vedle sebe na Tiu, která tam seděla na jeho klíně naprosto k dispozici, není třeba nikdam chodit, platit drinky, bez námahy... Jen to byla holka, která asi zkušenostmi moc neoplývala... A tak chytil její bradu připraven ji políbit.*
*Už se chtěla ohradit, nad tím, že si myslel, že byla nešikovná a naivní, ale měl v tom tak trochu pravdu. A jelikož jako víla nemohla lhát, nic neříkala. Hleděla na něj a jen co jí popadl za vlasy a donutil jí zaklonit hlavu a zavřela oči, čekajíc zda se zakousne. Dobře věděla, že by si moc nepochutnal. Pro upíry byla vílí krev nechutná a jediné co by se stalo by bylo to, že by se pozvracel. Takže když jí pak pustil a nic neudělal, jako kdyby si oddechla. Teda neudělal, on jí jen nekousl, ovšem, co následovalo pak jí trochu rozhodilo. Tušila k čemu o směřovalo. Jediné co nevěděla, byla zda jí jen zkouší nebo to myslí vážně. V obou případech to nemínila vzdát, především pokud to měla být zkouška toho, zda opět neuteče, což ona nehodlala udělal. Proto mu chvíli hleděla do očí a čekala, co se bude dít, nakonec však překvapila nejen sebe, ale asi i jeho, když se k němu natáhla a políbila ho jako první. Zprvu to bylo jen lehce, něžně, ale pak polibek prohloubila. Jakmile se od nějak mírně odtáhla, pousmála se, přičemž si skousla spodní ret.* Čekal jsi že znova uteču? *Zašeptala.*
*Nakonec byla ona první, kdo se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Možná to bylo díky tomu, že on do této chvíle neměl v plánu cokoliv začínat. Pouze si z ní utahoval a čekal, kdy vezme nohy na ramena. Byla ostatně jako zmatený kolouch. Na první pohled to tak nevypadalo, ale její pulz, občasné stahy svalů a sekundové grimasy napovídaly, že si vlastně není jistá vůbec ničím, co dělala. Vše bylo jen na základě toho, že byla velmi tvrdohlavá a neuměla uznat prohru. Její první polibek byl krátký a spíše zkušební, jako by vlastně netušila, co vše může, nebylo to špatné, ale také to nebyl jeho vkus. Roztomilými polibky moc neoplýval a ani je nevyhledával, nechal to být, neboť ona asi mohla být ráda, že bude ráda.* "Samozřejmě," *odpověděl jí stroze a uchopil lem jejího tílka s příznakem toho, že by jej rád sundal.* "Stále soutěžíme? *zeptal se, aby se ujistil, že může pokračovat, pokud by samozřejmě kapitulovala, bude výsledek stejný jako když ne. Tudíž vlastně tolik na její odpovědi nezáleželo. Nechal ji držet vlastní rovnováhu, když chytil druhou rukou její bradu, aby si ji přitáhl blíže k torchu dravějšímu polibku, než na který se odhodlala ona. Nešetřil ji a povoloval pouze krátké chvíle pro nádech. Po chvíli se odtáhl, aby pokračoval ve svlékání jejího tílka.*
*Jen co jí odpověděl, na její otázku, pousmála se, ovšem, když chytil její tílko, aby jí ho svlékl, na chvíli se zarazila, zda vůbec měla dál pokračovat nebo to prostě jen vzdát, nechat ho vyhrát, vyžrat si jeho posměch a už ho snad nikdy nevidět, jenže když se na něj dívala, jediné co chtěla, bylo aby pokračoval.* Tak nějak netuším, zda je to ještě soutěž nebo už něco jiného.* Zašeptala a jazykem si přešla po spodním rtu. Jakmile se svými rty dostal k těm jejím, začala spolupracovat se stejnou vervou. Polibky prohloubila a opětovala mu je se stejnou vášní a dravostí jako on jí. Možná byla mladá a stydlivá, ale nedalo se říct, že by byla snad nějak nezkušená. Muže už ve svém životě i posteli měla. Nechala ho proto sundat jí tílko, zatímco ona mu nehty přejela po hrudi a tiše zavrněla. Seděla mu teď v klíně už jen ve spodním prádle a jediné po čem teď toužila, bylo, aby nepřestával.*
*Zdálo se, že dneska už ve všech případech vyhraje. Buďto skončí v jeho sevření, či to jednoduše vzdá. Nebyl žádný scénář, kde by tím, kdo prohraje, byl on. A to ho neskutečně bralo. Na to, jak se předtím prezentovala nepoddajně, teď to vypadalo úplně naopak. Najednou nejspíše zapomněla na všechna ty její pravidla, kterými tak na začátku večera oplývala. Předla jako spokojené kotě, vrtěla se a mluvila jako koketa. Že by jeho placatku nakonec nevylila? Místo jejích rtů se rozhodl věnovat krku, který měl již předtím jako na stříbrném pod tácu. Zahrnoval ji krátkými polibky, mírně tiskl její hebkou kůži mezi zuby a rukou pátral po jejím těle.* Poslední šance, *provokoval ji i slovně nadále, ale bylo znát, že je již smířena s čímkoliv. Jednou rukou uchopil zapínání její podprsenky a s elegantním stiskem prstů jej rozepnul. Kus látky stále zůstával díky ramínkům na místě, ale jakmile i ty začal sunout na jejím levém rameni níže. Za chvíli už před ním seděla jen v kalhotkách. Jedním ledným pohybem ji povalil zády na postel a sám se uvelebil na bok vedle ní. Jeho ruka zkoumala každý záhyb jejího hrudníku a on sám se během toho věnoval jejím rtům.*
Jestli chceš, abych to vzdala, tak ro řekni rovnou. Pokud chceš, abych pokračovala, tak už prosím mlč Dante. *Zašeptala a usmívala se na něj sladce. Sama netušila, co to do ní vjelo, ale líbilo se jí to. Možná to bylo jen tím, že dlouho s nikým nebyla, dlouho jí nikdo nelíbal, nedotýkal se jí a jí to tak moc chybělo. V hlavě ji sice zněl malý varovný hlásek, že je to upír, cizinek, kterého si přitáhla domů a že by se měla bát, ale v tuhle chvíli ona žáden strach necítila, jen touhu a chtíč. Nechala ho, aby jí sundal podprsenku, nakonec už ležela na posteli v jeho náručí a chvěla se dotekům, které jí dopřával, zatímco mu s vášní polibky opětovala. Ovšem ani ona nezůstala pozadu. Konečky prstů jedné ruky mu přejížděla po hrudi, zatímco druhou rukou sjela až k lemu jeho boxerek. Bez toho aniž by na něco víc čekala, mu je stáhla a to samé pak udělala i s posledním kusem látky, který na sobě měla. Teď si už byla stoprocentně jistá, že necouvne, chtěla ho. Na malou chvíli se od něj odtáhla a pohlédla mu do očí, než se znova natiskla na jeho rty, tentokrát v dravějším polibku, zatímco se svým nahým tělem natiskla na to jeho.*
*// Brečím jak mě tíží čas* *Nebylo cesty zpět, když se postarala, aby před sebou stanula dvě nahá těla. Nebyl úplně fanoušek předeher, neměl to zapotřebí a jako partnerky také nic podobného nevyžadovaly. I celá záležitost s polibky nebylo něco, co dělal často, většinou to bylo tabu už jen z principu. U ní to nechal sklouznout neboť šlo předtím o provokaci. A ačkoliv se říká, že se provokace nevyplácí, tady se mu to poměrně vyplatilo. Vyhoupnul se nad ní, aby měl celé její tělo naservírovano pod sebou, než přešli ke zlatému hřebu večera.* *Nebylo by přehnané říct, že takto se oddávali pokušení několik hodin. Možná by to s nimi šlo i déle, kdyby Dante nezačal přemýšlet nad tím, že už je pozdě. Nezbývalo už nic jiného, než se vytratit do noci, neboť nehodlal u ní doma zůstat do svítání. Pak by tu byl v pasti a takové myšlence úplně neholdoval. Přemýšlel, jak to vlastně udělat, protože to, co na sobě měl předtím momentálně plavalo ve vaně, tudíž nebylo vůbec v plánu, že by v tom odešel domů.* Budu muset jít, *oznámil jí, když se posadil na okraj postele s Tiou ještě kdesi v peřinách za sebou. Byla to pobídka k tomu, aby mu laskavě vypůjčila alespoň deku, kterou by si omotal kolem pasu, než dorazí do svého auta.*
*Nemohla popřít, že něco takového, co právě v noci prožila s ním, nezažila už dlouho. Myslela si, že spolu skončí jen jednou a on se zvedne a odejde, ale to co mezi nimi vypuklo, to bylo naprosté šílenství, kterému se oddávali skoro celou noc. Možná by pokračovali dál, ale hodiny na stolku u postele ukazovaly, že noc se chýlila ke konci a svítání bylo za dveřmi, což znamenalo jen jedno. Zatímco odpočívala pod dekou, sledovala ho jak seděl na posteli.* To mi došlo, když bude svítat. Jenže prádlo ještě není vypráno, neměla jsem kdy. *Pronesla a pak se tedy posadila i ona, zabalila se do přikrývky a jakmile vstala přešla ke skříni ze které vytáhla jedno mužské triko a nějaké tepláky, které tam našla. Pak se otočila na něj a podala mu je.* Tady, mělo by ti to být asi, ale nic víc tu takhle nemám. *Usmála se.*
*Nabídla mu něco lepšího, dokonce zvládla najít oblečení, které pravděpodobně v tomto obydlí ponechal její ex a ona neměla dost odvahy jeho věcí kompletně vyhodit nebo spálit. To byl plus pro Danteho, který teď nemusel na parkoviště jen spoře oděn. Kývnul jako gesto díku a začal se oblékat. Kalhoty mu byly lehce těsné, ale domů to přežije.* Výměna oblečení proběhne... *Musel se podívat na hodinky, které si před malou chvílí opět nasadil na zápěstí.* Příští týden ve čtvrtek, *oznámil jí a postavil před hotovou věc. Zas tak času na rozdávání neměl, aby se sáhodlouze domlouvali na čase jejich dalšího setkání. Neměl v plánu ji nějak upřednostňovat před jakoukoliv jinou jednorázovkou. Kterou měl. Nemohl ani dopustit, aby si to ona například špatné vzala, opravdu neměl v plánu toto opakovat a už určitě ne v duchu toho, že by z toho mohlo být i něco více.* Tady máš telefonní číslo, *oznámil jí zpoza pouzdra telefonu vytáhl jednu vizitku, kde se nenacházelo nic víc než jeho jméno a divné telefonní číslo s předvolbou Nikaragui.* Dovoláš se na něj, ale je to jen pro případ, že se nebudeš moci sejít, *pokračoval a nedával ji moc prostoru vyjadřovat se. Na to, jaký byl předtím vlídnější a otevřenější, teď působil jako studená zeď.* Tu medovinu můžeš připravit na příští týden, *připomněl, že mu vlastně slíbila alkohol a nedala. Zas tolik mu to nevadilo, odcházel s jinou nadílkou.*
*Jen co mu podala oblečení, měla pocit, že snad mluví se strojem, alespoň tak se začal chovat. Divně a chladně. Až se tomu Tia podivila. Sledovala ho, poslouchala a pak si od něj vzala jen divně vypadající vizitku s ještě podivnějším číslem. Děsilo jak moc to měl všechno naplánované, ale raději mlčela a jen přikývla.* Pokud mě už nechceš vidět a jen to prostě neumíš říct, tak mi dej jen adresu, kam ty věci mám poslat. To, co máš na sobě klidně vyhoď je mi to jedno. *Pronesla nakonec, když se začala cítit divně. Cítila se teď tak momentálně díky němu a jeho mluvě, tomu chladu, který z něj najednou sálal. Nakonec přešla do chodby a otevřela hlavní dveře.* Jdi! *Pronesla a čekala až odejde, když jimi pak prošel, s hlasitým třísknutím je zavřela a vrátila se zpět do pokoje.*
*Tia nejspíše nebyla ráda, že se takto distancoval, ale bude lepší pro její vlastní krk, když si každý půjde po svých. Reagovala najednou impulzivně, možná byla i trochu naštvaná, že snad nedostane pusu na čelíčko a přání krásného rána? Očekávala to? A to si myslel, že dal jasně najevo, že nic z toho není jeho šálek kávy a nemá v repertoáru nic takového jako sladké řeči a romantická gesta. Titul jej čas, proto nebylo nic lepšího než to, že jo prakticky chtěla vyhodit. Stoupla si ke dveřím a pobídla jej k odchodu, čemuž se musel uculit. Měla ta hra pokračovat dál? Měl jí dát možná nějakou naději, že by snad měla příští týden zavolat? Možná by ji mohl zařadit do čtvrtečního večerního povyražení, protože na nesmělou stydlivku to nebyl zas tak špatný sex. Uvidí, co ta malá holka udělá…* *Při odchodu se zazubil a vlepil jí pusu na tvář, než si pospíšil ven z bytu, kdyby ho náhodou chtěla praštit.* Ve čtvrtek, *připomněl jí, že by se měla ozvat, jinak už hadry svého ex nikdy neuvidí. Pak už jen praskla dveřmi. Celý pobaven pak odjel domů.*
Stejně je to velká škoda. *Namítla i přes to, že jí sdělil, že to není teď důležité. Snažila se mít oči otevřené a jen se modlila, aby se k němu dostali co nejdřív. Krk jí hořel v jenom ohni a ona nevěděla zda to vůbec zvládne.* Bude to znít paličatě, ale rozhodně to nenechám jen tak i když říkáš, že za to nic nechceš* Mírně se na něj zamračí.* Aspoň mi dovol to splatit tak, že ti budu hrát na klavír. *Navrhne Am. Nemohla odejít s tím, že mu za to nic nedá. Záchrana života pro ní bylo velmi důležité.* Dobře. *Přikývne jen. Když auto po několika minutách opět zastaví oba vylezou u auto a zamíří k Dominicovi domů.*
*Když navrhla to s tím klavírem, tak kývl na souhlas.* Tak jo, jo to mi zní fajn, beru. *Usmál se. Když pak dojeli domů a vystoupil, počkal, až vystoupila i ona. Pokud tak udělala, tak zamířil i s ní dovnitř. Ihend se pak posadil na gauč, a vzal Am jemně za ruku, aby si ji posadil naproti sobě. *Tak jo, ukaž mi to. *Pronesl a jemně se na ni usmál. Prostě jí to zaváže, očaruje ji a pak ji pošle domů, nebo jí odveze, vezme si na ní kontakt a uvidí, co pak bude dál, zda se ozve, nebo to nakonec nechá být.*
*Měla radost, že konečně s něčím souhlasil. Bylo těžké dávat mu nějaké návrhy, když všechny pro něj byly nedostačující. Tedy kromě toho, jak mu nabízela sebe to nebudeme počítat, protože tu větu plácla jen tak bez velkého uvážení. Konečně se dostanou k němu domů a Am se posadí na gauč. Odundá kousek látky ze svého krku, aby se na to mohl podívat.* Tak co? Jak to vypadá? *Optá se hned. Jenže u téhle otázky rozhodně nezůstane a tak se ptá dál.* Říkal si mi, že mi to vysvětlíš. Řekla bych, že je na to správná doba* Šeptne jemně. Rozhodně bez těchto informací neodejde domů. Už tak má tu hlavu pomotanou a do toho tohle.* Kdo byla ta dívka? Je v pořádku a co to měla z obličejem? *Vyhrkla na něj několik otázek*
*Dominic se na ni podíval a pak si jemně povzdechl. Pak vstal, aby došel do koupelny odkud přinesl pár obvazů a pak se vrátil zase za ní. Posadils e vedle ní a jemně odvrátil pohled.* Promiň Am, já vím že sajme ti to měl vysvětlit, ale nevím, jestli to pochopíš, myslím, že to je něco, co by jsi asi vědět neměla. *Hlesl, hledíc na své ruce. Na druhou stranu měl ale strach že potom, co se dnes stalo, jí zatáhl do něčeho, do čeho nechtěl. Myslel si, že teď, když její učitelka byla vlkodlačice, tak o ní měl trochu strach. NA druhou stranu, nemohl j to říct. Bilo se to v něm a on nevěděl, co dělat.*
*Viděla na jeho tváři, že je ho celá situace trápí. Taky z toho nebyla nadšená, ale je to život. Někdy prostě dokáže být velmi krutý a bolestivý. Navíc žije a to považovala za velký úspěch. Na chvilku zůstala v místnosti sama než se vrátil spolu s obvazy. Opět usedl vedle ní, ale nepodíval se na ní. Chvilku těkala pohledem po jeho tváři a pak ho jemně vzala ruce.* Můžeš mi to říct. Pochopím to navíc to může být naše takové malé tajemství. *Zdálo se, že to pro něj bylo něco hodně důležitého, ale Am věděla, že jí to může říct ať je to cokoliv.* I kdyby to byla blbost pochopím to. Jen mi to prosím vysvětli. Slibuji, že to nikomu neřeknu. *Řekne jemně. Nemohla žít v nevědomosti navíc, jak by se příště něčemu podobnému mohla vyvarovat když o tom nevěděla.*
*Dominic nakonec zvedl pohled, aby se jí zadíval do očí. Jemně se usmál, načež se pak natáhl, a jemně jí očistil ránu desinfekcí. Pak jí na krk omotal pobvaz.* Nejde o to, že bych nechtěl, spíše o to, že nemůžu. Nějaké věci ti jsou, nebo spíše, civilům jako jste vy, skryté z určitého důvodu. Musí tak být, protože to prostě chtěli ti, co se starají o pořádek, takže Am. *Hlesl a zadíval se jí do očí, načež začal používat Encanto.* Napadlo tě zvíře. Neviděli jsme, co za zvíře to je a neviděli jsem, kam uteklo. ta holka, co tam byla tak byla jen zmatená a patřila do nedaleké léčebny. Takhle si budeš to, cos e stalo pamatovat, dobře? *Pronesl, zatímco jí očarovával.*
*Am okamžitě sykne, když se dezinfekce dotkne její rány na krku. Nesnášela to, ale musela to vydržet pokud chtěla, aby se rána nezanítila. Ranilo jí, že jí nemohl říct o co jde, ale z nějakého důvodu to chápala. Dívala se mu do očí a poslouchala jeho slova. Teď jen věděla, že jí napadlo zvíře a dívku, kterou našli patřila do léčebný.* Ano napadlo mě nějaké zvíře. *Hlesne potichu. Nakonec jí Dominick odveze domů a jejich cesty se rozdělí*
*Jakmiel se pak octli na Manhatttanu, tak se rozhlédla. Ladila písničky a tak nějak hledala, co přehraje nakonec skončila u písně Radio do Lany Del Ray. Okamžitě si začala notovat.* Now my life is sweet like cinnamon.. Hele,. tady já to znám!! *Vyjekl a nalepila pak své oči na okénko, aby se mohla zadívat směrem ven, na New York, kterým projížděli.* Manhattan, tady jsem bydlela, než jsme se proměnila, tady to mám prochozené nazpaměť. *uculila se spokojeně, hledíc na ulice. Vzpomínky ji obklopovaly do svého hávu, ale nakonec je ze sebe setřásla a pak se podívala zase na Danteho.* Jak dlouho tu bydlíš? *Zajímala se.*
*Konečně se po neustálém projíždění rádiových kanálů zastavila na jednom a začala si broukat. Nechal ji tak, mohl být rád, že nenutila i jeho dělat podobné skřeky. Ne že by neuměla zpívat, bylo to horší než karaoke, ale na druhou stranu ještě stále k vydržení. Čuměla u toho ven z okýnka a kochala se nočním velkoměstem.* “To musí být poměrně downgrade přestěhovat se nedobrovolně do Brooklynu,” *zasmál se tomu nahlas, neboť jeho by snad z Manhattanu nic nedostalo. Pro jeho rodinu byl tenkrát zázrak, že se jeho děd rozhodl emigrovat do Spojených států. Byl natolik ponořen do myšlenek na minulost, že nejdříve vlastně netušil, co říká. Jak dlouho to vlastně je? Několik let? Několik desítek let? Byl to definitivně nějaký pátek, to musel uznat.* “Příští rok to bude 180 let,” *odpověděl jí, jako by to bylo spíše 18 a očekával, že ho nazve starým důchodcem, zatímco se bude chvástat, že je jí kolik? Dvacet? Dorazili do podzemních garáží jeho rezidenčního komplexu, kde vytáhl Miru za paži ven z auta a rozhlédl se, zda není nikdo na blízku, aby náhodou opět nedostala hysterák.*
*Poslouchala jej a pak se uculial.* No, jo to víš, hele já nejsme v NY moc dlouho na to, abych mohla soudit kde je hezky a kde ne, ale Brooklyn není vůbec špatnej, abych řekla pravdu. I když Manhattan je Manhatattan. *Přiznala. pak si vyslechla to, kolik let tu žije a nadzvedla obočí. Nakonec ale jen zavrtěla hlavou.* No, čekala jsem něco jiného? Potom, co jsem viděla, myslím, že už nic jiného se čekat nedalo. Tyo, ale na to, že jsi tak mrzutej bych ti tipla víc, já nevím, dvě stě pade? Tři kila? Přeci jen, vypadáš jako někdo, koho život už dávno nebaví. *Zasmála se a pak se nechala táhnout dál. Jakmile se octli na místě, vykulila oči.* Hele, kde to jsme? To je tvoje? *Vykulila oči a rozhlížela se kolem sebe, zatímco šla s ním.*
“Jako veřejná garáž? Ano, to je vše moje,” *pronesl ironicky, když se rozhlížela kolem v podzemní garáži. Zde měli auta všichni z velkého obytného mrakodrapu, kde žil. Technicky byly tedy jeho pouze tři parkovací místa vedle sebe.* “Neloudej se,” *pobídl ji do kroku, když vyzvedl z kufru tašku, která obsahovala další menší pytlíky s krví muže, který večer platil. Bylo to dost na následujících pár dní dokud nevezme další zakázku. Přes rameno si hodil pušku a ušklíbl se na Miru, kterou gestem ruky popohnal vpřed. Možná nebyl nejlepší nápad ji nechat běhat na parkovišti, ale v tuhle denní dobu tu většinou bylo vylidněno, tak se ani nebál, že by je tu někdo načapal. Doma jí bude muset zbavit jejího ‘halloweenského kostýmu’ v podobě zaschlé krve od úst dolů. Pochyboval, že by něco dostal z jejího oblečení, ale to už tak nehořelo. Nebyla tak špinavá, aby to bylo na první pohled vidět. Nacpal ji do výtahu a vyjeli do 34. patra, kde se nacházel jeho byt. Doma ji už mohl plně vypustit. Doufal, že si třeba začne všímat televize nebo Playstationu, takže jí nabídl, že obojí má k dispozici a sám šel uklidit věci do větší místnosti vpravo na konci delší vstupní haly.*
*Jakmile vešli do jeho bytu, ihned se Mira zatočil kolem své osy a rozhlédla se.* Wooow, pekný, ale viděla jsem hezčí. *-Uculila se a potom cupitala za ním. Doslova se posadil a jen kousek od upíra, přesně tak, aby mě la nějaký dobrý výhled na to, co dělá.* Takže, ty tenhle byt máš už dvě stě let, jo? Hele, co že jsi říkal, že děláš za práci? Dealera? Bankéře? kradeš? Vypadáš jako někdo, kdo nemá do kapsy hluboko, ty jeden. *Uculila se jako měsíček na hnoji, pak si přehodila nohu přes nohu.* A nebo jsi džigolo? Jako hele, postavu by jsi na to měl, co postavu, ale tu prdel, hmpf. *Zavrněla spokojeně.*
*Nebyl to moc jeho vkus, ale nezbývalo nic jiného, než to přetrpět. Stěhoval se přibližně každých pět let do nového po celém Manhattanu, takže už ho příliš netrápili, jak jeho bydlení vůbec vypadá na tak krátkou dobu. Důležitá pro něj byla hlavně praktičnost.* „V pořádku, taky jsem viděl lepší,“ *přitakal jí, když si sedla kousek od něj s tím, že se dožadovala nějakých informací ohledně jeho profese. Ono nazvat to nějakým konkrétním názvem bylo těžké a taky tajné, takže se jen uculil.* „Řekněme, že jsem exekutor,“ *odpověděl jí jednoduše a odložil pušku stranou. Místo toho sáhl do chladící tašky pro další pytlík krve s nabídl jej Miře. Sám si jeden vzal.* „Ještě takhle můžeš chvíli pokračovat a poletíš z okna," *odsekl pobaveně. Už naprosto rezignoval na ty její kecy a místo toho začal čistit hlaveň. Neměl v plánu její řeči podporovat, ale na druhou stranu neměl důvod odporovat jí. Měla pravdu, že zadek měl fakt jak dva polštáře. Tak alespoň měl někoho, kdo mu to mohl připomínat.*
*Jakmile se jí nabídlo krve, tak se na něj usmála, okamžitě se po pytlíku natáhl a tak nějak si jej otevřela, aby se ještě více nezašpinila,než byla teď. pak začala pít a dívala se na něj, s hlavou jemně nakloněnou na stranu.* Jo? Exekutor? A co exekuješ? Byty? Nebo krev z lidí? Protože to vypadá, že jsi na exekutora dost movitej. *Ušklíbla se Když jí pak pohrozil, že poletí z okna protočila očima.* Jaj, netýkavko. *Odfrkla si a pak si podepřela bradu rukou a podívala se na něj, jak čístí zbraň.* Tak co exekuješ, řekni mi to. *Pronesla pak se zájmem.*
*Sofistikovaně otevřel pytlík s krví. Nebylo to tak dobré, jako když jeden pije přímo z žíly, ale chuť i vše ostatní bylo naprosto dokonale prezervováno.* „Když dluží velký prachy nesprávným lidem, tak si vezmu to, co má největší hodnotu jejich život,“ *uculil se a pokračoval nasáváním krve, jako by to byl Caprisun.* „Jaky jsi měla ty život, než se ti obrátil vzhůru nohama? Studovala jsi?“ *zeptal se, aby nestála konverzace, zatím co odložil prázdný pytlík na prosklenou vitrínu uprostřed místnosti. Jeden by to tu na první pohled nazval velkou šatnou. Nábytek připomínající skříně lemoval vlastně celou délku místnosti, ale standardní oblečení by tu jeden hledal marně. Postavil se na nohy a začal si svlékat sako, po něm následovala košile a neprůstřelná vesta. Konečně se cítil o dost lépe, když mohl opět volné chodit pouze v lehkém černém tričku.* „Už si skoro nepamatuju moje první roky,“ *řekl svou myšlenku nahlas, když nad tím tak přemýšlel. Bylo to tolik let zpět a vlastně měl už tenkrát víceméně neustále zamlžené vzpomínky. Byl jako ona pod přísným dohledem a prakticky se jednalo o deset let naprosté nudy. Nikdo jí nemůže vyčítat, že utekla.*
*Zaposlouchala se do jeho slov a pak jen tak přikyvovala.* Takže vlastně jsi vrah, hm? *Optala se a pak se usmála.* To zní jako zajímavý job. *Přitakala poté. když jí pak položil otázku, tak se narovnala, protáhla se, a pak vstala a začala se procházet po místnosti.* Ne, už jsme měla po studiích. pracovala jsem jako grafička, měla tři psi, randila jsem s vílou, ale jinak jsme měla být civilka beze zraku. Byla jsem zbídačená životem, měla řadu psychických poruch a bylo mi celkově na nic, ale po proměně to udělalo tak nějak puf. Teď je mi mnohem lépe. *Přiznala a usmála se. Pak se na něj koukl a naklonila hlavu na stranu.* Odkud vlastně jsi? Kde jsi se vyloupl? *Optala se dívka.*
*Jen se ušklíbl, když jej nazvala vrahem. Měla pravdu, ale Dante už to chtěl raději nechat plavat. Ona uznala, že to není zas tak špatné, ale Dante si říkal, že ne každý by tento pohled sdílel. Raději se soustředil na její vyprávění o životě před tím, než se stala dítětem noci. * *Podle jejích slov to vypadalo, že byla starší, než Dante odhadl.* „Co ta víla, ví vůbec, co s tebou teď je?“ *zeptal se pobaveně, jako by mu právě nevyložila poměrně smutnou storku. Samozřejmě Dante si nic takového neuvědomoval.* „Jak to jako myslíš?“ *zeptal se jí nechápavě. Myslela jako na světě? Nebo v Soho? Nebyl si jist, kde přesně se podle jejiho měl ukázat.* „Narodil jsem se v New Yorku,“ *doufal, že toto dostatečně odpovi na její otázku, ale kdo ví. Místo toho tedy, aby nad její extra otázkou přemýšlel, zvedl se a pokývnul, aby jej následovala. V chodbě jí pak ukázal na místnost, kde se mohla v klidu osprchovat, zatím co se Dante převlékne.* „Jdi se umýt, nikdo by špinavý dar nechtěl,“ *vybídl ji, aby to opravdu udělala a doufal, že dostane chvíli o samotě.*
*Okamžitě kývla na souhlas.* Jo, jasně že ví. *Usmála se.* Byla u mojí smrti, a pak i potom, co se dělo pak během toho všeho po proměne. *Uculila se jako měsíček na hnoji. Pak se na něj podívala.* Jo, odkud jsi, a myslím si, že mi to jako odpověď stačí. *Mrkla na něj. Pak se na něj podívala.* Já se ale nemám do čeho převléknout, mohu se domnívat, že si sem taháš i nějaký prádlo pro ženský? *Optala se,. Pak už ale, ať byla jeho odpověď jakákoliv, zamířila do sprchy. Tam už ze sebe vše stáhla a skočila pod proudy vody.*
*Možná by si s ní povídal déle ohledně všeho možného, ale vlastně si nebyl jist, zda by mu to k něčemu bylo, zeptal se tak ze zvyklosti a víc neměl potřebu. Možná ještě něco vytáhne ještě později. Naivní holka zdrhla, ještě nazve Alessandru fanatickou ženskou a ráno jestli chápal správně bude zas fajn být zavřená. Kde má vlastně vůbec chůvu? Takovýhle upíři měli vždycky někoho. Lehce se pousmál, když mu došlo, že vlastně další upír bude mít problém, protože je ty tam. Možná kdyby jí nechal na té silnici, našli by ji dříve, teď si někdo musí dělat fakt velký starosti. Kdo ví, kde je ta její víla vůbec.* „Vubec se nic neboj, co půjde vezmeš na sebe a zbytek si můžeš vzít něco mého,“ *pronesl a zmizel u sebe v ložnici, aby našel pro Miru něco na převlečení. Vybral jí černou mikinu přes hlavu a dlouhé tepláky s gumou. To by mělo stačit, aby vypadala jak pytlová příšera. Oblečení odložil na umyvadlo v koupelně a bez jediného pohledu na sprchující se Miru zmizel. Sám se převlékl a ještě si stihl zapalit na terase doutník, čekal až se dosprchuje a budou moci vyrazit. On byl akorát tak ready na rich velkoměsta. Hned jak se zbaví Miry, zamíří do nějakého klubu.*
*Jakmile pak vyšla ven a podívala se na to, co pro ní přichystal, tak jen protočila očima.* No to si děláš prdel, Dante, co to jako je!! *Kdyby jí nezastavilo to, že byla nahá, tak by na něj asi naběhla. Nakonec si na sebe vzala oblečení a postavila se mu pak čelem.* Jakoby, je to humáč, kde jsi to vyhrabal? V dobročinný sbírce pro bezdomovce? *Odfrkla si nevraživě, nakonec si sedla na gauč a čekala, co bude dál. Pak se ale přeci jen vrátila do koupelny, vzala si své oblečení a alespoň si jej nechala v ruce.* Nečekej že ti ho tu nechám. *Odfrkla si jeho směrem.*
*Musel se zasmát, když ji slyšel, jak huláká na celý duplex, že jí vybral něco fakt nechutnýho.* „Co je, nelíbí se ti moje oblečení do fitka? Můžeš jít taky nahá!,“ *zavolal na ní. Musel si popíchnout, jinak by to nebyl on. Pak už se tu konečně objevila. Měla pravdu, vypadalo to, že chtěla jít na rap battle v 90. letech. Opět se tomu musel smát, neboť představa byla vtipná, ale tohle bylo ještě lepší. Musela si vzít své oblečení, neboť ho tu nechtěla nechat pro další dámu, která bude nucena obléknout Danteho tepláky.* „V pořádku, myslel jsem na vše,“ *ukázal na gauč vedle ní, kde se válel rozkošný obyčejný igelitový pytlík.* „Můžeš si jí dokonce nechat,“ *pronesl pobaveně,*
*Mira se na něj dívala, ne, doslova jej vraždila pohledem. Hleděla na něj a tiše vrčela, než nakonec jen zavrtěla hlavou a pak se na něj zase koukla.* Ty by jsi se ještě divil, kdybych se fakt svlékla a nahá šla, zmetku jeden. *Pronesla, ale i tak jí na tváři hrál úsměv. Nakonec se na něj opět zadívala a hodila po něm ten nejvíc ironický úsměv, co mohla.* Když tyhle hadry jsou fakt, až moc halí, já nemám ráda věci, co moc halí, ach jooo. *Protáhla, ale pak se nakonec zvedla, dala do tašky věci a koukla na něj.* Tak jak, jedeme? Nebo co bude?
„Jestli se ti to nelíbí, můžeš mi je taky vrátit,“ *utahoval si z ní, protože jemu bylo vcelku jedno, zda půjde bez oblečení či nikoliv. Kdyby mu předem řekla, že klidně bude bez hadrů ani by se nesnažil. Jako každý chlap by se i rád podíval. Ale teď už jí pomalu strkal z obýváku zpět na chodbu, aby se obula a mohli vypadnout.* „Tak vystřel,“ *otevřel dveře a čekal, že vystřelí jak labrador na procházku. Byla asi taková, možná taková byla už před přeměnou, možná jen lehce zeříšela. A možná to bylo jen protože je novorozená. Kdo vlastně ví, co to s člověkem udělá. Konec konců vlastně musíš natánout bačkory, třeba to má vedlejší účinky. Dovedl ji do auta a půjčil telefon.* „Na, můžeš po cestě hrát hry,“ *řekl, aby se jí zbavil a nemuseli mluvit o tom, jak měla život na hovno, všechno bylo a je na hovno a podobně. Nevypadala jako někdo, kdo by si s tím lámal hlavu. Vyjeli tedy směrem na Staten Island.* *>>> Staten*
*Dnešní večer byl pro Castora dost dlouhý a náročný, už jen proto, že místo, aby už byl doma a odpočíval, ještě stále byl v galerii, kde se chystalo všechno na zítřejší akci, jenž se tam měla konat. Mezitím, co ještě stále měli otevřeno, on všechno bedlivě kontroloval, aby měli vše tam, kam to patřilo. Stál kousek od dveří do jednoho ze sálu, kde se vše mělo konat a hleděl do desek, jenž držel v rukou. Mezitím po očku sledoval ostatní a odškrtával si věci, které už měli hotovo. Zrovna dorazilo i nějaké víno, tak se postavil k malému stolu, kde kontroloval celou zásilku. Už ale na něm bylo vidět, že měl toho pro dnešek víc než dost, ale slíbil své šéfové, že se o to postará a tak to chtěl splnit.* Hej, dávejte tam s tím pozor, ty věci jsou dost drahé a pokud vám nějaké to dílo spadne, myslím, že se asi nedoplatíte. *Zvolal na dva chlapíky, kteří vzadu něco dělali a jen tak tak udrželi jeden z obrazů.*
*Zrovna nakládal jednu ze svých soch do auta. Měl ji zavést do galerie už před pár dny, skoro před týdnem, vyskytly se ovšem menší komplikace. Někdo mu rozbil zadní okno jeho vozidla a hromadnou dopravou sochu rozhodně tahat nechtěl. Už jen, protože byla těžká a on by vypadal blbě, když by ji nesl jako by měla váhu pírka, které vítr kdesi odnášel. Nehodlal tedy na sebe upoutat pozornost kvůli takové maličkosti, proto se taky slečně, která se s ním domlouvala, omluvil, že ji dodá s nějakým tím zpožděním.* Nuže, odvezeme tě a vrátíme se domů. *Pravil si pod nosem při pohledu na kus mramoru vysekaný do tvaru hlavy obrostlé všelijakými rostlinami. Trvalo mu to docela dlouho. Nuže, kufr zavřel, do vozidla nastoupil a nastartoval, aby mohl vzápětí hned vyjet směrem galerie v Manhattanu. Byl tam naštěstí včas. Spokojeně se tedy usmál, když vystoupil z auta, dívajíce se na budovu. Nemohl si však nevšimnout toho, že zde bylo vozidel víc. Obzvláště pak dodávek. Pokrčil nad tím však rameny.* /Ona se vlastně zítra koná ta akce, že?/ *Pomyslel si v hlavě, načež sochu ze svého vozidla vytáhl, auto na dálku zamkl a využil otevřených dveří, aby do budovy vstoupil. Následně se rozhlédl. Potřeboval najít někoho, kdo momentálně ten chaos řídí. Mohl tedy působit lehce zmateně.*
*Castor stále sledoval oba mladíky, ale jeho pohled pak zaujal opět někdo nový. Snad jako kdyby dneska byli všichni až moc nešikovní.* Tak dávejte na to pozor, kolikrát vám to mám říkat. *Zamručel na dalšího muže, který opět nešikovně něco vzal a málem to rozbil.* Jak s malými dětmi.* Povzdechl si fér a znova si něco odškrtal v deskách. Když pak pohled zvedl, spatřil někoho, kdo tady doposud nebyl. Mladíka nesoucího sochu. Ihned se vydal za ním.* Ehm, vy jste kdo? Jméno prosím. *Optal se a už listoval papíry. Potřeboval mít všechno pod kontrolou, zvlášť, když šlo o tak důležitou akci, jakou byla takhle.*
*Cesta mu kupodivu nezabrala tolik času a na místo dorazil včas. Dost jej to překvapilo. Obzvláště, když byla zpravidla v takovýchto hodinách docela velká špička, poněvadž se někteří už vraceli z práce. Nuže nemohl vznést žádnou stížnost. Byl by to pak za pěkného šílence. Stále měl však lehce problém s parkováním, protože u galerie stálo nemálo dodávek, což jeho možnosti dost rychle eliminovalo. Nakonec se mu nějak ale podařilo i to, takže mohl spokojeně nakráčet dovnitř, předat sochu a zmizet zase k sobě. To by ale musel najít toho, kdo to měl přebírat. To mu totiž slečna do telefonu neřekla. Byl tedy rád, když se u něj zjevil vysoký muž. Věnoval mu jemný úsměv.* Was Benjamin Doron. *Nadiktoval s nadějí v hlase. Snad by jej v těch papírech napsaného mít měl.* Měl jsem tuto sochu dovést už před několika dny, ale nastaly jisté komplikace, takže mě sekretářka přepsala na dnešek.
*Fér si vyslechl jeho jméno a sjel si jej pohledem, načež se opět sklonil k papírům a hledal jeho jméno. Listoval papíry až ho našel úplně na konci.* A tady vás mám. I s poznámkou ano, dobře tak jste tady. Hm sochu budeme muset dát na místo, ale musíte chvíli počkat. Máme tady trochu napilno s idioty, kteří nám to všechno trochu komplikují. *Pronesl a opět se zadíval na muže, kteří to tam měli chystat, načež si jen tiše povzdechl.* Někdy si říkám, že kdybych to udělal sám, v tuhle dobu bych už byl doma v teple a měl klid. *Uchechtl se nervozně.* Mimochodem, říkají mi Castor. *Podal muži ruku, pokud jí přijal, potřásl si s ním, pokud ne, opět sebral tužku a něco si zapisoval.*
*Trpělivě čekal, až si jeho jméno muž najde, doufajíce zároveň, že si nespletl den. I to bylo přece možné a on by byl nerad, kdyby zde strašil v nesprávný termín. Nakonec se mu však o trošku rozšířil, když jej na seznamu mladík našel, hraně si i oddechl. Jak ho pak poslouchal sochu na chvíli postavil na zem, před sebe. Už tak muselo být pro všechny kolem divné, že tu mramorovou hlavu v rukou držel tak dlouho.* Jestli to je potřeba, klidně pomůžu. *Nabídl pomocnou ruku. Nakonec bylo již docela pozdě a on by taky rád znovu zmizel k sobě domů, kde by mohl rozjímat nad další knížkou, kterou si rozečetl. Lehce se pak uchechtl.* To bych ale nemohl tu sochu dovést..dříve jsem čas neměl. *Zaobalil. Dříve sochu dovést nemohl kvůli slunečnímu svitu, který tam přes celý den strašil. A popáleniny či svoji smrt riskovat vážně nehodlal.* Těší mě. *Potřásl si s ním rukou, během čehož se krátce zazubil.*
I mě těší. *Pronesl fér a usmála se.* V pořádku, ona celá ta věc stejně začíná až zítra, takže vůbec nevadí, že jste s ní došel až dneska. Hlavně že jste teď tady. Lepší pozdě, než nikdy. *Uculil se a rozhlédl se.* Místo pro vaši sochu, už máme, takže jí tam pak klidně můžeme přesunout. A typuju asi správně, že je to vaše práce , že ano? *Optal se jej se zájmem a prohlížel si dílo, které mladík donesl. Jemu nijak ani nepřišlo, že vlastně sochu stále držel, odtušil, že to nebude asi člověk. Přece jen i mezi podsvěťany se to hemžilo různými umělci a on nebyl výjimka.* A pokud tedy nespěcháte a nijak vás nezdržuji, tak budu jen rád, za každou pomocnou ruku, která všechno nepodělá. *Pronesl s úsměvem.*
Přesně tak, lepší pozdě než nikdy. *Souhlasil s Castorem. Nakonec, taky nemusel přijet vůbec, což by mu ovšem moc ovoce nepřineslo. Jako autor práce, jenž byla jím přivezena, měl mít taky z této výstavy benefity, o něž se určitě nechtěl připravit. A možná se i na tu akci přijede podívat, pokud tedy bude trvat déle, až sluneční svit zmizí, aby mohl ze svého doupěte vylézt.* Jasně, můžeme. *Přikývl.* Zajisté, originální kousek, zatím snad žádné kopie nevznikly. *Uchechtl se, s čímž na féra mrknul. Socha mu stále stála u noh. Nemohl vzbudit více pozornosti. Tedy, zajisté by mohl, jen nechtěl. Obzvláště, když jen stačilo ten kus mramoru odložit, nic víc.* Nespěchám, takže stačí říct, co mám udělat a já to udělám. A neměl bych to podělat, od toho jsou tu zajisté jiní. *Uchechtl se.*
*Cas si ještě chvíli jeho sochu prohlížel, než se usmál.* Musím uznat, že je to vskutku skvostný kousek, bude s tu vyjímat. *Mrknul a něco si ještě u jeho jména v deskách zapsal., snad aby měl všechno. Jakmile dopsal poslední informaci, desky odložil a na chvíli se zamyslel.* No nejprve asi přesuneme sochu tam, kde má být a pak se uvidí. Měl jsem tu mít ještě kolegy, ale ti bohužel nemohli, takže je to dneska jen na mě a opravdu by mě zajímalo, zda to dneska tady přežiju. *Uchechtl se.* Takže to vezmeme a tudy. *Pronesl a nějak vzal sochu taky, aby mu s tím pomohl, pak už mu jen ukazoval kudy jít a kam jí složit.*
V to i doufám. *Odpověděl férovi opět s krátkým zazubením. Když už mu to zabralo tolik času, doufal, že se ostatním zalíbí. A kdyby ne, hold ji znovu přivítá u sebe doma. Nakonec..on sám s ní byl spokojený a to, že na ní strávil více jak dva týdny, mu vůbec nevadilo. Proč by taky, výrobu soch měl jako terapii. Patřilo to k němu a dělalo mu to radost. Raději trávil čas u něčeho takového, nepotřeboval trávit každý večer na pařbách a vracet se domů zlitý z alkoholu míšeného s krví.* Určitě ano, kdo by namísto vás přece zítřek řídil? *Pozvedl v jemném zašklebení Was. Určitě tu měli někoho jiného, ale Castor vypadal jako pohodový člověk, co by i mohl být dobrý moderátor, leč to byl pouze první dojem. Těžko říct, zda by to taky byla pravda.* Dobře. *Kývl. Sochu by pak vzal bez problémů sám, ale nakonec ji vzal jen z části, aby ji Castor netahal sám. Během toho se snažil i hrát, že to pro něj nic lehkého nebylo. Férovy instrukce následně poslouchal a šel, jak mu Castor pravil.*
Tak zítřek může řídit ředitelka, kdyby náhodou. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se znova rozhlédl a zamračil se nad jedním mužem, který rozbil vázu.* Věřte, že vám jí strhnou z platu! *Zavrčel a pak si povzdechl.* Omlouvám se, nebývám tak rozmrzelý, ale dneska je toho moc. *Pousmál se na něj. Pak sochu tedy nějak nesli na místo a když došli, tak jí položili na místo.* Tak skvělé, tady to bude naprosto dokonalé. *Mrknul a ještě tam přidal tabulku se jménem a názvem díla.* Takže potřeboval bych ještě nějak protřídit pár věcí, můžu tedy poprosit o pomoc? *Usmál se na něj mile.*
Může, ale hádám, že návštěvníci budou radši, když uvidí krásného charismatického muže..minimálně ženy určitě. *Uchechtl se pobaveně. Měl poněkud zvláštní humor, což už věděl. Tohle se mu ovšem zdálo dost slabé, takže doufal, že Castora nějak neurazil či třeba nepohoršil. Lehounce si pak skousl ret, když slyšel, jak někdo rozbil vázu. Nelibě proto zavrtěl hlavou.* /Nechtěl bych být na jeho místě./ *Pomyslil si. Těžko říct, zda by vůbec měl na zaplacení něčeho takového. Kdyby mu to sebralo celou jednu výplatu, byl by nerad.* Naprosto chápu. *Kývl. Nedivil se jeho nervům. Sám byl rád, že nikdy žádné výstavy nepořádá. Ani si nemyslel, že by někdo tolik toužil po tom, vidět jeho sochy. Sám se lehce divil, že se někomu vskutku zalíbila tato, co nyní dávali na její místo.* Jasně. *Kývl a na cedulku se spokojeně usmál.* Samozřejmě.
*Castor se lehce jeho poznámce začervenal a uculil se od ucha k uchu.* Děkuju, ale myslím, že kvůli mně tady určitě nebudou. Ti budou rádi, když jím dam pokoj a nebudu vysvětlovat, co je jaké dílo zač a tak. *Pokrčil rameny a opět si vzal svoje desky, načež nařídil vázu sebrat a toho pitomce, co to rozbil, poslal ven, nepotřeboval další škody.* Takže, mám tady seznam věcí, jídlo dojde zítra, ale vína a takové věci už máme tady, potřebuji to pomoct zkontrolovat a pak nějak uložit také na dané místo, což je tam ten provizorní bar v rohu. *Poukázal fér do jednoho rohu místnoti.* A ještě jednou, moc děkuju, vím že vás asi ruším a že máte určitě lepší program na dnešní večer a noc. A kromě soch, děláte ještě něco jiného? *Optal se se zájmem.*
*Věnoval mu pohled, aby si zkontroloval, zda ho svým vtipem neurazil, když se zarazil a ve tváři se mu objevilo překvapení. Ta červeň jej dosti zarazila. Ale bylo to lehce rozkošné. Tiše se uchechtl.* Hele, někteří by si občas takové vysvětlování i zasloužili. Nikdy se totiž neobjeví jen profíkové, ale i laici, co tu třeba museli přijít z donucení. Taková ta situace, kdy přijde rodina, v níž je jeden umělec a zbytek by tam ani nechtěl být. *Uchechtl se. Tohle přece nakonec nebylo nic nevšedního. Párkrát tohle na nočních výstavách zažil, ale moc se vysvětlování neujímal. Nebyla to jeho práce. Lidí, kteří na toto měli dohlížet, tam bylo dost. Na bar se podíval.* Dobře, tím pádem mám prostě to víno vyskládat do baru? Je tam nějaký chladící přístroj, nebo tak něco? *Dotazoval se, aby věděl konkrétně, kde to všechno má dát. Nechtěl taky něco pokazit.* Je to v pořádku. *Usmál se.* Jako profesi? Mívám brigády..sochy mě vždy neuživí. A ve volném čase čtu často nějaké knihy.
Jako neříkám, že to tak není, ale jsou tady občas individua, která na to koukají jako na tele na nové vrata, přitom dělají, že tomu nejvíc rozumí, ale pak chtějí vysvětlení, přičemž v půlce odejdou, protože je to nebaví. A proto občas nesnáším práci s lidmi, proto jací jsou to idioti. Teda s prominutím, že tak mluvím. *Zasmál se a prohrábl si znova nervózně vlasy.* Ano láhve s vínem a tím ostatním prosím do lednice, je hned pod pultíkem, děkuju. *Pronesl a sám se tam vydal, aby vše kontrolovat podle seznamu, zatímco jej poslouchal.* I tak to je dost zajímavé. Ale tak kdyby se našla nějaké galerie či něco jiného, třeba by šlo dělat naplno? Alespoň já to tak mám, já totiž maluji a zároveň pracuji tady, takže to pak hezky do sebe zapadá. *Usmála se na něj.* A knihy zni také moc dobře, moje knihovna by mohla vyprávět.
*Was se uchechtl. Moc dobře znal takové situace. Vždy to byla bolest pozorovat i poslouchat. Však ať tam ani nechodí, když je to nebaví. I když tam někoho mají, stačí odejít a pak se pro toho člověka vrátit. To to bylo tak těžké? Radši rovnou zmizet, než předstírat, jak vás to moc zajímá.* V pořádku, já tomu naprosto rozumím. *Odpověděl mu nakonec, než krabice s lahvemi s vínem popadl, aby je mohl zanést tam, kde patřily. Naoko se pak zakolébal, aby nevypadal opět nějak podezřele. Nato s nimi odešel a za barem je začal skládat do ledničky, během čehož Castora poslouchal.* Těžko říct.. /Smím jen po večerech, za tmy, to by nemohlo fungovat./ *Pomyslel si. Nevěděl však, zda to smí říct nahlas. Nebyl si u Castora jistý, zda byl členem podsvěta, nebo ne.* Opravdu? Taky ji máte přeplněnou až k prasknutí?
Jsem rád, že v tom nejsem sám. Sice většina mých kolegů je stejných, ale jsou tady i existence, kteří tohle třeba nechápou a jsou ochotní to tomu blbovi dokola vysvětlovat, což já bych nemohl. Jednou a dost, buď tomu rozumíš a baví tě to nebo na tebe zcela kašlu a půjdu svůj čas dát někomu, kdo o to stojí. *Pousmál se, zatímco si odškrtával názvy vín a počty, které Was ukládal, přičemž jej poslouchal.* Ano moje celá jedna stěna je jedna velká knihovna, pak mám něco i v ateliéru a dokonce i v ložnici. Myslím, že knih není nikdy dost, ale to chápe každý knihomol. *Zasmál se.* Mimochodem nechcete něco k pití? Vodu, čaj, kávu nebo klidně i něco ostřejšího? *Optal se jej, zatímco na něj hleděl.* A ještě jsem něco chtěl, jen mi to teď vypadl, hm… ach ano už vím, jak jsem říkal o tom, že byste to měl zkusit s nějakou galerii nebo někým, tak klidně můžete i zde. Naše ředitelka je velmi skvělá dáma, která se v tom vyzná a pokud vidí v daném člověku talent, nabídne pomocnou ruku. Což myslím, že u vás nehrozí, že by vás odmítla. *Usmál se na něj. On sám byl za Lily rád, už jen proto, že to byla žena, která měla zrak a proto věděla, co je Cas zač a díky tomu si rozuměli a pomáhala mu, když bylo potřeba.*
Myslím, že i ty to časem omrzí..doufám v to za ně, protože vysvětlovat to tisíckrát? To mě raději zabte. Přesně jak říkáte, jednou a hotovo, možná nanejvýš dvakrát. Víckrát už ne. Jednou to mohli přeslechnout, pro druhé je to už ale pravděpodobně nezajímá. *Pověděl, načež se věnoval vínu a jeho přemísťování z krabic do lednice, zatímco si všechno Castor zaškrtával. Aspoň si to myslel, snad jej jeho sluch neklamal. Takový zvuk měl docela dobře naposlouchaný.* Přesně tak. Divím se, že kus knihovny nemám i v kuchyni. *Uchechtl se. Vskutku, knih nebude nikdy dost. Hlavně co by taky kromě vytváření soch mohl dělat, než si poklidně číst v posteli a čekat, až bude moct vylézt ze svého skromného příbytku. Hold nebyl obdařen světlomilectvím, bohužel. I když, těžko říct, zda mu to nějak zásadně vadilo.* Ne..ne, díky. *Zavrtěl hlavou. I kdyby Castor nakonec měl co dočinění s podsvětem, pochyboval, že by tu měl krev. Bez ní nebyl schopen žádný jiný nápoj pozřít. Vydržel by to maximálně na krátkou chvíli, než by to potřeboval vyzvracet. Když pak féra poslouchal, během skládání lahví přikyvoval a nakonec se na něj i podíval.* Dobře, to zní..jako skvělá nabídka, jen mohu až k večeru..za tmy. *Pověděl lehce nervózně.*
*Castor přikyvoval a usmíval se, když jej poslouchal, měl totiž naprostou pravdu. S lidmi prostě bylo těžké vyjít a někdy jim i rozumět.* No jsem rád, že mi rozumíte, už jsem si někdy říkal, že jsem snad z jiné planety a mám to tak jen já. *Pousmál se a dál kontroloval všechno co měl, když to bylo hotovo, spokojeně si mlaskl.* Tak ještě pár věci a snad to pak bude v pohodě a vše nachystáno. *Pronesl si spíš sám pro sebe, pak pohlédl na Wase a usmál se, když zmínil, že by mohl jen za tmy, trochu zpozorněl, byl snad ten, koho myslel? Hm, nemohl se ho přece optat jen tak. I když.* Tak pokud můžete jen za tmy, myslím, že by to nebyl problém. Někteří jsme tady takoví, že to moc dobře chápeme, jak říkám. Hádám, že slunce asi nebude váš dobrý kamarád, že ano? *Optal se a lehce naklonil hlavu na stranu.*
*Uchechtl se.* Ne, z jiné planety určitě nejste..a jestli ano, jsme zjevně ze stejné. *Zavrtěl hlavou. Nato se už věnoval své práci, která mu byla zadaná. Přitom poslouchal, co se všude děje. A naštěstí pro Casovy nervy, nikde se nic nehodlalo roztříštit. Zatím. Rozhodně mu féra ale bylo líto, až zas někdo něco posere a on to bude muset řešit. Was by se mezitím neslyšně vypařil, i když by jej to pravděpodobně bavilo pozorovat.* Jasně, to se dá. Určitě to bude hned hotové. *Usmál se na muže, než se lehce zarazil.* /To si asi řekl čistě pro sebe, co?/ *Pomyslel si. Nuže, vrátit to zpět nemohl a Encanto rozhodně na zapomenutí používat nehodlal. Nebyl to jeho styl.* Jo, přesně tak..není to můj dobrý kamarád. Radši mám měsíc. *Uchechtl se lehce nervózně. Volnou rukou se pak podrbal na zátylku.* /Asi něco začíná tušit./
*Jakmile uslyšel, co mladík řekl, měl už nějak jasno.* V tom případě se moje domněnka asi potvrdila, hádám, že patříš do podsvěta a jelikož jsi bledší, hádám i studený, tak jsi upír. *Poslední slovo pronesl skoro neslyšně, moc dobře věděl, že jej on sám uslyší až moc dobře. Castor se pak jen pousmá.* Ale jak jsem řekl. Ředitelka má zrak a nebyl by problém se s ní domluvit. Má pochopení a je moc hodná. Určitě by pomohla i vám, pokud byste měl zájem a nebo mohu i já. *Usmál se mile.*
*Zvedl zrak ke Castorovi a během jeho proslovu jej poslouchal. Lehce se pak pousmál.* Přesně tak. Proto jsem taky odmítl cokoliv k pití..jedině, že bys zde měl někde i krev..jinak bych to pití vyzvrátil. *Osvětlil Castorovi, ačkoliv hádal, že to mu už došlo, když zmínil jeho rasu. Kdyby si pak chtěl ověřit i to, že se zrovna při dotyku jeho kůže nezatetelí blahem z tepla, chytil jej krátce a jemně Was za ruku. Narozdíl od něj ji měl fér krásně teplou. Rychle jej však pustil, pokud jej Castor nestihl už odstrčit.* Dobře, popřemýšlím nad tím. *Usmál se na něj.*
*Při doteku jeho ruky se fér jen usmál, nebylo mu to nijak nepříjemné, takže neuhnul.* Bohužel krev tady nemám, ale myslím, že na akci tady nějaká určitě bude, jen pokud vím, Lily, to je moje nadřízená, vždy pro podsvěťany má speciální heslo, které když řeknou u baru, barman pozná o koho jde a dá jím jiné pití. To víte, sem chodí jak upíří, tak víly, dokonce co vím, tak i sem ta nějaký vlkodlak a čarodějové taky. Takže to máme tak trochu pojištěné. *Vysvětlil mu Cas, jak to tam u nich chodí.* A určitě popřemýšlejte, však pokud se tady ukážete, klidně si s ní promluvte a sám pak uvidíte. *Mrknul na něj a pak se rozhlédl kolem sebe, než se podíval opět na něj.*
*Svoji ruku pak znovu stáhl, kdyby to fakt bylo nějak nepříjemné. Žádnou změnu však nezaznamenal. Castorovi zjevně ten chlad nevadil. Nebyl by však jediný. Třeba Tanoiovi něco takového bylo většinou u zardele. Prostě jej objal tak či tak, což se mu líbilo. Zlehka se nad vzpomínkou na mladičkého féra usmál. Dlouho jej už neviděl.* Tak to tím pádem budu rád, když mi to heslo dáš, abych tě tu mohl na té akci navštívit, potěšit svojí přítomností, a ještě si k tomu něco na chuť dát. *Usmál se na féra. Když se tak o občerstvení bavili, lehce mu vyprahlo.* /Půjdu za chvíli domů./ *Pomyslel si a kývl.* Dobře..co ještě je třeba udělat?
*Castorovi upíří nevadili. Pokud zrovna na něj neútočili, měl s nimi dobré vztahy, vlastně nikdo mu tak nějak nevadil. Leda že by bylo hrubí a ubližovali, pak ano, to by si jich ani nevšiml, ale jinak měl přátele tak nějak mezi všemi.* No abych řekl pravdu, tak myslí, že už tak nějak je všechno, musím jen kontrolovat tam ty blbce, aby díla dali na svá místa a nic znova nepoškodili a nerozbili. *Pronesl a pousmál se.* A heslo ti určitě dám, hm teď mě napadlo. Když už jsem se tě ptal na pití. Možná, že Lily má u sebe ještě nějakou krev, pro osobní účely, nechceš si dát s pitím? *Optal se jej s úsměvem.*
*Jakmile bylo vše hotovo, narovnal se, zatímco féra poslouchal. Zlehka pak přikyvoval, než se lehce zašklebil.* Můžu tě zatím upozornit, že nic nerozbili, ale myslím. *Odmlčel se, načež se zaposlouchal do okolních zvuků.* Myslím, že někdo zrovna balancuje s další vázou. *Řekl naoko vážně, než se pobaveně uchechtl.* Ne, dělám si srandu, ale rozhodně bych je po předchozí patálii hlídal. *Přitakal, načež zapřemýšlel. Nakonec, nespěchal nikam a když mu Castor tak laskavě nabízel krev s pitím, nemohl to odmítnout. Lepší, než plýtvat z vlastní zásoby.* Hale..klidně. S nějakým čajem bych si ji klidně dal. *Usmál se na féra.*
*Když jej Castor poslouchal, tak na malou chvíli snad samým zděšením vykulil oči, ovšem, když se dozvěděl, že je to jen vtip, oddechl si a otřel si pomyslný pot z čela.* Ty mi dáváš, už jsem si myslel, že je to pravda. Ta váza co rozbili nebyla zase tak drahá, ale jsou tu jiné kousky a za ty by se už asi nedoplatili. Nechápu, jak je možné, že jsou tak taková nemehla, přitom tu firmu známe, spolupracujeme s nimi dlouho, museli zřejmě najmout nové lidi a tak nějak si je asi neproklepli. *Uculil se a pak zavolal na jednoho z jeho kolegu, aby tady na to pořádně dohlídli, že se vrátí za chvíli zpátky. Načež už pak svůj pohled věnoval jen Wasovi.* Tak dobře, udělám nám čaj, když tak pojď se mnou. *Zazubil se a otočil, aby pokračoval ke schodišti vedoucí nahoru, kde byly kanceláře.*
*Dovolil si udělat si z Castora menší srandu, na jeho míru docela slabou. Zvládal hodit do pole i horší. Když však zpozoroval, že se náhle, ale díkybohu krátce, zrychlil Casův tep a tlukot srdce, lehce toho litoval. Málem se i bál, že zde fér chytne infarkt. To se naštěstí nestalo.* Promiň, měl to být vtip, nechtěl jsem tě vyděsit. *Poukázal na to, že každou vnitřní změnu ve férově těle díky sluchu zaznamenal. Dost jej to mrzelo.* Je to možné..budu ale doufat, že se nic už nestane, abys fakt nedostal menší infarkt. I když..ten by dostali spíš ti, co to rozbili, hádám? Nechtěl bych to za ně platit případně. *Vydal ze sebe, načež kývl, když mu Cas pokynul, že může jít případně za ním. Což i učinil, šel s ním.*
V pořádku. *Zasmál se.* A infarkt nedostanu, to se neboj, ale vypadá to, že jsem tím nějak nachytal tebe. *Uchechtl se a jakmile došli nahoru, vešel do kanceláře a hned zamířil k malé lednici, která vypadala jako nějaká skříňka. Vytáhl z ní sáček krve a položil na stolek, mezitím dal vařit vodu na čaj a připravil i dva hrnky, do něhož čaj dal a čekal jen až to bude.* Věř mi, ani já bych nechtěl být na jejich místě, ale bohužel stalo se nám, že dokonce i zákazník něco poškodil. Lidi jsou hrozne neopatrní. *Pronesl a když se voda dovařila, zalil jim čaje, které pak donesl k malému stolku, kolem nich se nacházela pohovka a dva křesla, pak se vrátil ještě i pro krev.* Posaď se a tady, kolik si ji tam dáš, nechám na tobě. *Mrknul a krev mu podal.*
Nečekaně jsem úplně slyšel, jak se ti zrychlil tlukot srdce i tep..narovinu, bál jsem se, že tu sebou sekneš. *Podrbal se jemně na zátylku, než se přesunuli do kanceláře, kde chvíli stál bokem a féra pozoroval. Dokud nedostal nějaký další pokyn, nesedal si nikam.* No..budeme doufat, že zítřek takovým patáliím ujde úplně. Nebylo by fajn řešit rozbité díla dva dny po sobě. Jen doufám, že to neschytá ta moje mramorová hlava. *Uchechtl se na odlehčení, ačkoliv se při té myšlence o své dílo začal pochopitelně více bát.* /Abych tu já sám sebou nesekl..i když to není už nějakou tu dobu možné./ *Pomyslel si a na pohovku se nakonec posadil, přičemž si vzal do ruky pytlík s krví, kterou velice opatrně do hrnku s čajem přelil tak, aby nekápla ani kapička na pohovku. Na stole by to nikoho moc neštvalo.* Díky.
Vidíš, tak z jedné strany jsem byl trochu v šoku, sle pak už jsem jen viděl ten tvůj výraz a řekl jsem si, proč si vystřelit i z něj.*Usmál se na něj.* Hele zítra to bude v pohodě, to už tu budou úplně jini lidi, takže se nebudu tak bát jako dneska. Protože ti ví, co mají dělat a jak se k tomu všemu chovat. *Usmál se a napil se svého čaje.* Jinak řekni mi o sobě víc? Jak dlouho se věnuješ sochařství? A jak ses k tomu vlastně dostal? Je ti nějak náhodně nebo k tomu tíhneš už od malička? *Optal se se zájmem a znova se napil.*
Dobře, takže jsme vyrovnaní. *Uchechtl se. Byl vskutku rád, že se nic nestalo. Nikdo neměl infarkt. A navíc i věděl, že Castor zjevně nebude mít problém s pochopením jeho stylu vtipkování, který bývá občas poněkud dost nemístný a i docela drsnější. Kdo by to ale do takové nevinné mladé tvářičky taky čekal?* Super, takže se nemusím obávat, že bych našel své dílo z mramoru rozpadlé v prachu, pravíš. *Pozvedl jedno obočí, než se uchechtl a raději svoji pozornost věnoval svému hrnku s čajem. Spokojeně si upil, načež si oblízl ret.* Svoji minulost nerad s někým rozebírám, takže to řeknu jednodušše..zjistil jsem až v pozdějším věku, že mě to baví.
Ano, přesně tak, jsme vyrovnaní. *Mrknul na něj a zkontroloval si mobil, jelikož na něm nebylo žádné upozornění, usoudil, že je dole všechno, jak má být, z čehož měl radost.* Ne opravdu ne, bude v pořádku, stejně jako ty ostatní. A myslím si, že po dnešku už si tyhle ty nenajmeme. Jak říkám, měli jsme s nimi dobré zkušenosti, ale asi prostě nabrali rychle nové lidi a už se to vezlo. *Pronesl na vysvětlenou a zatímco popíjel čaj, poslouchal jej.* Omlouvám se pokud jsem se zeptal nějak nepatřičně, nechtěl jsem vyzvídat nějak moc. Spíš mě zajímalo umění, takže se ještě jednou omlouvám. *Pousmál se lehce nervozně.* Tak pokud v tom pozdějším, pak je to také dobré. Asi to chtělo jen ten správný čas, sám to znám moc dobře. Mě k umění vlastně přivedl až svět lidí, abych řekl pravdu.
*Spokojeně se napil krve míšené s čajem. Téma se postupně měnilo jako ponožky. Dovolil si však ještě říct něco zpětně, než se pustil k tomu novému.* Tak stává se..příště se to snad vylepší. Oni ti lidi taky můžou mít špatný den, že. *Pokýval hlavou, než se tedy přesunuli k hlubšímu tématu, jemuž se snažil hned spíše vyhnout. Celkově se vždy snažil na svoji minulost a její strasti zapomenout, tudíž mu nepřišlo příjemné se v tom ještě šťourat. A to dokonce s osobou, kterou poznal teprve v tento den.* To chápu. *Kývl pouze, víc se k tomu nevyjadřoval. Raději se tak napil opět čaje, poslouchajíce féra i nadále.* Tak to zní zajímavě. *Pousmál se. Nějaký ten čas pak ještě strávil v kanceláři, dopíjejíce svůj čaj, než se s Castorem rozloučil a zmizel zpět pomocí auta domů.*
Je možné, že ano, ale tak uvidíme, třeba máš pravdu. *Pousmál se na něj a napil se čaje. Mezitím jej pozoroval, tak trochu měl pocit, že se zeptal na něco, co neměl, ale vzít to zpátky už nemohl. Proto se jen nervózně usmál a občas s ním ještě prohodil pár slov, oba pak dopili čaje a rozloučili se. Zatímco Was odešel domů, Cas se vrátil opět do práce, aby všechno připravil.*
*Jedna z míst, které toužila najít ne-li bylo nutností dojít na to místo byl klub o kterém měla nějaké zvěsti. Měla na sobě černé upnuté šaty, kdy vkráčela do prostoru jakoby jí to zde snad patřilo. S hlavou vztyčenou se rozhlédla po volných místech na sezení a také po několika lidí, které tančí na hudbu* Jo zde se mi líbí *Prohlásila si pro sebe a první věc, kam jí nohy dovedou je bar, kde si rovnou objedná alkoholový drink. Mezitím, co čekala na svoji objednávku, tak očima ještě nenápadně těkala mezi ostatními zda zde nebude někdo, koho by poznala nebo nějaká oběť kterou by svedla. O Dragosovi slyšela mnohé, ale vlastně ho nikdy neviděla jen nějaké chabé popisy, co sotva něco prozradí o tom koho hledat, a proto ten hon na to ho poznat byl o poznání těžší než se zdá. Volnou rukou poklepávala rytmicky do desky baru zatím, co druhou svírala svoji hůl.* Kdepak jen dnes hledat?
*Upír se ušklíbl.* Výborně.. Jsme dohodnuti.. Za týden na téhle adrese.. *Podá muži do jeho lehce klepající se ruky papírek s napsanou adresou. Ten si jej převezme a trochu při tom ucukne, jako by papírek mohl sám vzplanout.* /Ironie../ *Dragos si zapne zpátky na rameno krátký zelený plášť, který si na sezení sundal a zvedne se z gauče, čímž považuje rozhovor za ukončený.* A m-musí.. v-víte.. Jako.. jako n-nehoda...? *Upozorní na sebe ještě bledý muž a Dragos pouze na jeho slova přikývne a věnuje mu pohled, kterým mu říká, zda si myslí, že pracuje s amatérem. Muž naproti němu se rychle po tom pohledu sesbírá a mlčky opustí Dragosovy soukromé prostory skrz závěs. Dragos si u baru nalije v klidu sklenici bourbonu, než ze svých prostor také vyjde. Usadí se ale na gaučích před závěsy a povýšeným pohledem sleduje celý klub.*
*Hudba hraje hlasitě, až vnímá, jak tep v jejím těle je ovlivněn rytmusem. Povýšeně pozvedne tvář nad davem lidí, který tančil a na tváři ji pohrává drobný úšklebek lišky. Kopne do sebe první drink načež si nechá připravit nový. Věnuje děkovné kývnutí na barmana s blond vlasy a očima i v těchto podmínkách výrazně modrozelenýma. Na rtech ji pohrávalo slovo: Rozkošný, ale tohle nutkání potlačí v moment, kdy spatří zjev muže, který si sotva užíval zdejší atmosféru a velice rychle zmizel u vchodových dveří.* Podivín… *Zašeptá si pro sebe, když uchopí drink s tím, že si půjde sednout na jednu ze sedaček, které obklopují parket a slouží jako odpočívadlo, ale záměrně si vybrala ten na druhé straně parketu. Může to obejít, ale to by se připravila o zábavu v podobě poškádlení některých tanečníků. Rázným krokem a ťukotem hole míří k parketu, kde vzduch byl hned těžší pod náporem rozpálených těl v tanci. Její hra spočívá v jediném /Ani kapka alkoholu nazmar./ Jen, co učiní první krok na parket, už se jedno mužské tělo zády málem zapřelo o její maličkost. Prudkým pohybem holí ho bodne mezi kolení jamku a tím hromotluka pošle k zemi. Jejímu oku neunikne peněžneka, která při tomhle manévru vyčuhovala ze zadní kapsy. Hrotem hole zachytí koženou vazbu a prudkým pohybem ji odmrští mezi dav a hůl se při tomhle pohybu ocitne na jejím rameni. * Ah omlouvám se nevšimla jsem si Vás. *Odvětí sarkasticky zatím, co upijí z drinku a rukou cukne prudce do zadu.* Ku.va! *Ozval se křik. Očividně někdo stále byl dost blízko jejím zádům, aby konec hole našla cíl v prudkém nárazu do lebky.* Oh drahoušku *Soucitný pohled věnovala dívce, která se držela za temeno hlavy. Mnozí už zjistili, že ji raději udělají místo na průchod a vytvořila tak koridor z těl* Děkuji Vám *Pozvedne číši na jejich vynucenou dobrosrdečnost. Užívá si tuhle drobnou pozornost propalujících pohledů. Její krok se zastaví až na druhé straně parketu, aby se otočila ke všem.* Bavte se *Pozvedla ještě jednou sklenku, kterou si hned přiložila k ústům, ale kapička alkoholu sjela po jejím krku k dekoltu.* Tak přeci jen jsem prohrála. *Zklamaně si prohlédne ostatní, než si usedne na svůj vyhlédnutý gauč. Nohu přehodí přes nohu, aby pozorovala, jak se parket znovu shlukl do velkého hloučku těl. Hodlala tohle dopít a zmizet, jelikož na parketu nyní už nebude moc vítaná, ale fakt, že viděla mladíka, který bral ze země peněženku, která dopadla až na kraj, jí rozhodně těšil, jelikož rozhodně to nebyl ten, kterému tyč zabodla do kolení jamky*
*Dragos se chtěl napít ze skleničky, když si všiml rozruchu, který byl působen v hlavní části klubu. Skleničku od rtů odtáhl a položil si ruku na podložku, načež si gestem ruky přivolal jednoho ze svých upírů.* Jdi mi zjistit, co má zatraceně za problém.. *Přikáže mu a muž s polodlouhými vlasy tmavě hnědé barvy, bradkou a knírem stejného odstínu, přikývne a odejde. Zastaví se za Elisou s rukama za zády a podmračeným výrazem.* Nějaký specifický důvod, proč jste se právě snažila zmrzačit většinu návštěvníků klubu? *Otáže se, zatímco Dragos jejich situaci pozoruje z dálky.*
*Spokojeně upíjela ze svého drinku, než ji vyrušil jeden z mužů. Dala hlavu v bok a následně se podívala na tančící lidi.* Nikdo nepřišel k žádnému zranění. Možná jedna boule na hlavě, ale myslím, že do té slečny bude někdo bušit mnohem více *Zasmála se pro sebe nad faktem kolik feromonů tu v klubu všichni vyzařují. Uchopila hůl, aby se zapřela a zvedla neměla v plánu jít do konfliktu, proto přímo před ním do sebe kopla celé pití, jako kdyby to snad byl jen hloupý panák.* Velice dobré *Prohlédla si prázdnou sklenku, kterou položila na stůl. Kdyby to bylo jinde jednoduše by mu ji vrazila do rukou a oprášila kabát, jenže zde měla rozum.* Zajímavý klub... *rukou poukázala na výzdobu.* Trochu by mě zajímalo, kde tu máte to Al pacina, který si to tu vyzdobil jako pro krále, ale snad jindy. *To prohodila mezi řečí a na stůl položila větší dýško. Hra kterou hrála sama se sebou i udávala sázku v tom zda zaplatí normálně nebo přihodí větší obnos peněz, i když zde by tím nejspíš nikoho neohromila, když za sklenku, co vypila přihodila dýško v ceně dvou láhví drahého alkoholu, který v drinku byly.* Snad si to barman vezme ádie a vyřiďte hlubokou omluvu klubu pokud jsem snad někoho urazila *Pronesla sarkasticky a sotva její slova zněla vážně. Zda peníze zůstanou ležet na stole a vezme si je někdo potulný jí bylo jedno k baru už se nehodlala vracet, jelikož by si drink chtěla objednat znovu, proto už jen mávla rukou do vzduchu a vydala se k východu.*
Tento klub není na rvačky zvědavý, takže pokud hodláte v tomto pokračovat, bude vám udělen zákaz vstupu. *Pokračuje upír na její slova, načež kývne hlavou k podiu.* Pan Scarlat je celou dobu přítomen.. *Informuje ji, načež se za ní ještě zamračeně dívá, zatímco víla odchází. Pak se vrátí k Dragosovi, kterému to zevrubně shrne, nad čímž starší upír protočí očima a věnuje odcházející víle otrávený pohled. Chvíli ještě vysedává, než si vyhlédne někoho, kdo mu bude dělat dneska večer společnost a toho si odvede k sobě za závěsy.*
*Dragos instruoval dnešní osazenstvo baru; Cerese a Marcielu; aby upíry, kteří se přijdou ptát na setkání posílali rovnou do baru pod klubem. Bar Colti byl pro účely dnešního setkání uzavřen veřejnosti a upraven. Uprostřed, místo velkého volného prostoru, se zde nacházel obrovský obdélníkový stůl a kolem něj několik židlí. Nutno poznamenat, že místo v čele bylo jen jedno a to patřilo Dragosovi. Kdyby byl zájem příchozích upírů větší, než počet míst u stolu, tak zde i nadále zůstaly posazení podél stěn, která tu byla i běžně. Za barovým pultem stála Tinashe, která tu byla pro přípravu drinků pro příchozí. Na stole před sebou měl Dragos okopírované nové znění dohod, včetně připsané poznámky o čipování podsvěťanů. Kromě něj a Tinashe se v baru již nacházel jeho zástupce Ilarie, členové jeho kliky William a Lila a čtyři upíři z jeho klanu; Samira, Jackson, Weayaya a Hephaestia. Dragos nezakázal nikomu z klanu, aby se zasedání zúčastnil osobně, nicméně ne všem se tu chtělo sedět a tak si někteří domluvili skupinky a vyslali ze skupinky své zástupce, aby si vyslechli, co se bude probírat a pak informovali ostatní. Dragos mezitím upíjel bourbon s krví, zatímco čekal na příchod ostatních. I on sám dodržoval bezzbraňové pravidlo, které určil, aby setkání probíhalo co nejvíce v míru. Žádná kontrola u vstupu nebyla, která by všechny příchozí šacovala, nicméně William i Lila si všechny prohlíželi ostřížím zrakem a pokud zbraň zaznamenali, tak zasáhli a donutili onoho porušitele pravidla zbraň odložit za barem, kde je hlídala Tinashe.*
*Dominic pro dnešní večer, na který se mimochodem těšil už dny zpátky, oblékl do černého trika, černých kalhot se stejnobarevným páskem se zlatou sponou a na to si vzal krémově zbarvený kabát, který ale věděl, že ihned u vstupu odloží. Vše doplnil společenskými mokasíny , vlasy si jemně sčísl dozadu a sedl do své černé krásky. Když dojel a zaparkoval, tak si ještě zapálil a když dokouřil, zamířil na místo dění. Těšil se už jen proto, že tak nějak i počítal, že tu bude. Na dnešek se těšil i proto, že věděl že se pohne zase trochu více v tom, co řešil s Dragosem- to, co mu po určité domluvě zadal se odhodlal Dominic splnit. Sešel do míst, kde se mělo vše konakt, a jakmile se octl v klubu, přejel si všechny tam pohledem. Jakmile jej nechal na DRAGOSOVI, tak mu pokynul, a jemně se pousmál, ovšem tenhle úsměv byl spíše uličnický, jako kdyby mu snad říkal, že počítá s tím, co si domluvili a těšil se na to. Úsměv to byl ale letmý, hned na to pohled odvrátil a na to zamířil k baru, kde si objednal drink.*
*V autě mířící ke klubu seděla Aless vzadu za řidičem, kterým nebyl nikdo jiný, než Jeff, na sobě měla elegantní černý kalhotový overal spojený za krkem, bez zad a s hlubokým výstřikem. Na klíně si držela malé psaníčko, ve kterém měla svou placatku s krví, klíče a mobil, nic jiného ani nepotřebovala. Zvýraznila si jen oči a dala si lesk na rty. Nepotřebovala se nijak víc zviditelňovat. Vedle ní pak seděla Mira a za spolujezdcem, kterým nebyl nikdo jiný než Lea, seděl Richie, jakožto chůva Miry. Aless hleděla z okna, aby řekla pravdu, moc se jí na tu akci jít nechtělo, ale nakonec přece jen usoudila, že se na chvíli zastaví.* Beru tě někam poprvé. *Pronesla a otočila se na Miru.* Doufám, že se budeš chovat normálně, nebudeš dělat scény, ani utíkat, ani nic jiného. Budeme na Dragosově území, v jeho klubu, nechceme s ním žádné problémy, takže tě prosím, pokud budeš mít šílený nápad, nech si ho na pak. A taky doufám, že mě budeš respektovat a když něco řeknu, poslechneš. Je to jasné? *Zamručela Aless směrem k dívce a propalovala jí pohledem. Dlouho přemýšlela zda jí vlastně vzít, ale nakonec řece jen souhlasila a doufala, že neudělá nic, co by pak musela řešit. Především nechtěla problémy s Dragosem. Jakmile auto zastavilo, vystoupila, stejně tak jako ostatní a s pohledem upřeným na Miře se vydali dovnitř do baru.*
*Mira se držela po boku Aless. pro dnešní večer zvolila to, co by na sebe nikdy jindy nevzala. Natáhla na sebe černé, lesklé, lehce průhledné šaty na ramínkách, tak krátké že se skoro nemusela ani ohýbat, aby jí bylo vše vidět, šaty tak dobře odhalovaly její tetování po pažích a nohách. Ještě než jeli, tak se pořádně posilnila krví, ale věděla, že Richiee u sebe bude mít taky, a bude jí po večer zásobovat. Vlasy si jemně navlnila, od Marii si nechala pomoct s make-upem a na nohy si vzala rudé boty na podpatku. Pak už se jen naposledy upravila. Po cestě autem se podívala na Aless a protočila očima.* Jasně, nevím vůbec, z čeho máš strach. Budu hodná, jak jen to půjde. *Mrkla na ni. I když tak nějak věděla, že nebude. Když vystupovala za auta, tak se jemně uculila. Potom už následovala Aless, Leu a Richieeho do klubu. Richiee, oblečený do kalhot i mikiny poseté černými flitry se ale ihned objevil u Miry a chytl se jí, aby jí byl poblíž. Když vešli dovnitř, střelil pohledem po ostatních a tak i Mira, která ale ihned, s jiskřičkami k očích zamířila k baru.
*Natalie vešla dovnitř baru s Elaine po jejím boku. Nat se hned po příchodu chtěla vrhnout k baru ale Elaine jí přidržela za vlasy a to pomohlo. Když viděla DRAGOSE tak přikývla což Elaine udělala také, Nat neunikl ani DOMINIC za kterým chtěla hned vyrazit a to jí ale Elaine zamítla. Obě šli bokem ale Nat alespoň zamávala DOMINICOVI s zubatý úsměvem* Opovaž se dělat ostudu nebo uvidíš..*Elaine pohrozila tiše Nat, která přikývla rychle a posadila se na židli u stolu, dál od Dragose a pak pozorovala přicházející upíry*
*Celkem nedávno se dozvěděl o setkání, které mohlo pro jeho informace být poměrně zásadní. Bavil se o tom se svým pánem a domluvili se, že by bylo vhodné kdyby tam Caliban zašel a prozkoumal situaci, která může v následující době nastat. Stejně jako na většinu svých pracovních a obchodních schůzek si vzal oblek. Dnes měl na sobě bílou košili s jemně pruhovanou vestou, sakem a kalhotami. Vše slazeno do tmavě šeda, stejně jako jeho kravata. Vzal si své oblíbené mokasíny a v rámci pravidel si nevzal žádnou zbraň. Pomalu jel taxíkem na místo setkání, prvně měl chuť se projít, ale pak mu došlo, že dnes je to jak bude vystupovat a vypadat možná zásadní. Za chvíli taxi zastavilo, on zaplatil řidiči a přešel ke dveřím klubu, který nevypadal nějak zvláště oproti ostatním klubům všude možně. Na začátku ale už potkal upíry a tak se řídil jejich pokyny a pokračoval dál. Vešel na místo, kde se konalo setkání a zarazil se. Prohlédl si pár upírů a jednoho obzvlášť, MUŽ, KTERÝ SEDĚL V ČELE. Ještě nedávno volal se svým pánem a tohle bylo v plánu. Rychle popošel až k němu.* Nicolae, co tady děláš? Ještě jsi tu neměl být. *Jeho zmatení bylo očividné.* /Proč mi to neřekl, měl snad ještě jiné plány?/
*Vždycky příchozím na pozdrav alespoň kývl, i když se jednalo o členy konkurenčního klanu. Nakonec došli i nějací upíři samotáři a usadili se ke stolu. Teda většina. Pozvedl obočí, když pohled otočil na upíra (CALIBAN), co došel až k němu.* Známe se? *Zamračí se lehce nepohodlně, protože tohle jméno už dlouho nepoužíval. Naposledy jedno ze svých prostředních jmen použil více jak dvě stě let zpátky. Pak se konečně nějak odpoutal emočně od svých vzpomínek a zakázal si svoje vlastní jména pro veřejnost používat.* Prosím, posaďte se, jestli mi chcete něco osobně, tak si s vámi promluvím po schůzi.. *Pronese ještě ke CALovi a pak od něj odvrátí zrak. Když to vypadá, že nikdo není na cestě už a čas se přehoupnul přes šestou hodinu večerní, tak si Dragos odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.* Dobrá.. Začneme.. *Skleničku položí na stůl vedle papírů, které si srovná.* Vítám vás u sebe v baru.. Pití pro dnešní večer máte neomezeně k dispozici.. Zbraně, drogy, prokleté předměty a jiné věci, jenž by mohly způsobit nepříjemnosti jsou dnes zakázány a já doufám, že naše schůzka proběhne v klidu. To na úvod.. *Pronese a přejede přítomné pohledem.* Důvod, proč jsem vás sem dnes pozval, a hlavní téma dnešní schůze, je poslední podepisování dohod. *Začne, načež podá Williamovi a Ilariemu, kteří byli hned vedle něj, papíry, jenž měl u sebe a naznačí jim, aby je poposlali všem u stolu, ať má každý kopii.* Toto je kopie nově podepsaných dohod. Pro ty nejmladší, kdo neví co jsou dohody, jedná se o dodatek k zákonům lovců, který má zlepšit vztahy mezi lovci a podsvěťany a přidat na chránění civilů. *U těchto slov se znechuceně zašklebí.* V poslední době se ale lovcům vztahy napravovat nedaří. Zmiňme například pro nás nevýhodný zákaz tvoření krevních otroků. Dohody se podepisují co patnáct let, přičemž dochází k jejich úpravám a změnám. Tu poslední podepisovali před pěti lety a její znění máte před sebou.. *Dá všem malou pauzu, aby si dodatek přečetli a přitom se napije ze svého pití.*
*Jakmile Dominic uviděl, že dovnitř vešla Aless, tak si vzal své pití, zaplatil, pak se otočil a zadívals e na ni, zatímco si popíjel pití. když by se pak jejich pohledy setkaly, tak se na ni mile a letmo usmál. Viděl i Richieeho, ale na něj se ani nepodíval, nechtěl budit žádné podezření o tom, co spolu dva upíři měli. Pak se zadíval na NAT, které taky pokynul hlavou, zářivě se usmál a také jí zamával. pak už vyrazil ale k jedné ze židlí, ke které se posadil a popíjel svůj drink, čekajíc na to, co bude dál. Poslouchal Dragose, jemně přikyvoval a když se pak sklonil k dodatkům na stole, začetl se. Pak zvedl hlavu a opět koukl na Dragose, čekajíc, co bude dál.*
*Jen co vešli dovnitř, zamířila se všemi k baru, kde se postavila vedle MIRY a koukla na ni.* Vážně ti radím, neupozorňuj na sebe, ne tady, ne před ním. Jinak si mě nepřej. *Zamručela tiše s pohledem na mladou upírku. Její pohled pak padl na Richieho a Jeffa, kteří stáli kolem.* Hlídejte jí a ne že se tu ztřískáte, máte jí na starost, takže žádné blbosti. *Pronesla Ještě k oběma upírům, než se s Leou odebrala ke stolu. Už cestou tam zahlédla DOMINICA, na kterého se jen podívala, ale nic víc. Jakmile se pak posadila, čekala, co se bude dít. Když pak DRAGOS začal, pohlédla na něj a poslouchala, nakonec si jen začala číst dodatky. Nakonec zvedla hlavu a čekala.*
*Mira se na Aless podívala a hodila po ní otrávený pohled.* Jsi jak moje máma, bože. *Prskla, ale pak se uculila.* Nic nevyvedu, faaakt. *Usmála se na ni pak zářivě. Jakmile pak byla Mira u baru, usmála se na Richieeho.* Dám si drink, co ty? *Upír na ni mrkl.* Ještě se ptáš? *Ušklíbl se, načež pak objednal po dvou panácích, jeden pro Miru, druhý pro sebe. Nakonec si přiťukli a kopli to do sebe.* Ještě vezmu jeden sobě, mám tobě taky objednat ještě? *Optals e Richiee.* Jooo, a objednej mi dva, já vezmu jeden i Aless. *Uculila se rozjařile. Na to upír čekal, jakmile mu pak byla podána jeho objednávka, stačilo opravdu málo, aby se natočil tak aby nepozorovaně do obou klepl trochu prášku z jednoho ze svých prstenů, jež nosil na rukou. Navíc, Mira stála tak dobře, že nebylo na jeho čin vidět. Pak už ji podal její panáky a sám svůj do sebe kopl. Nevěděl totiž, jaký Mira podá Aless, raději se pojistil tím, že nadrogoval oba. Mira si je se smíchem převzala a pak došla rychle za Aless.* Pojď na kuráž, a na to, že jsi mě vzala ven. Moc ti děkuju. *Pronesla k Aless, jeden panák jí podala a ten svůj do sebe rovnou kopla. Potom se posadila už vedle ní ke stolu a i ona se zaposlouchala do slov, s nohou přehozenou přes tu druhou.*
*Nat se podívala na kopii a začala si jí pročítat. Poté se vrátila pohledem na DRAGOSE. Poslouchala a přikyvovala na jeho slova, když si všimla že DOMINIC si sednul vedle nich tak se lehce uvolnila a pokračovala v poslechu DRAGOSE. Elaine dávala obzvlášť pozor a přikývla, tak jako Nat se podívala na papír před ní. Nat lehce poklepala DOMINICOVI koleno jako znamení že by chtěla ho držet za ruku. Pak si Nat všimla průchozí ALLESSANDRY a AKAMIRY, nemohla se vic než pousmát na tu situaci mezi nimi. Připomnělo jí to jí samotnou a Elaine*
*Jakmile uslyšel jeho hlas věděl, že je něco dost pokazil. Pozorně si ho prohlédl a i když Nicolaeho neviděl již nějakou tu dobu, jeho hlas by rozhodně poznal stejně jako jeho přítomnost. Celé jeho tělo strnulo.* /Do prdele co se to tady děje? O tomhle nemám žádné informace. Doufám, že jsem nic nepokazil./ *Uvnitř byl celý zmatený, ale navenek to nemohl dát najevo. Přece jen toto nebyla osobní schůzka a v místnosti bylo až příliš upírů na to aby dal najevo jakoukoliv starost či nepohodlí.* Jistě. *Přikývl a usadil se na jedno z volných míst. Jakmile dostal do rukou papíry přistupoval k tomu stejně jako k jakékoliv jiné smlouvě. Poslechl si vše co bylo řečeno a jeho pohled padl na řádky před ním. Tímhle on žil, smlouvy a dohody jej bavilo tvořit a zvláště když tam mohli přibývat nějaké zapeklité skulinky, postupně pročítal každou část a jakmile byl hotov pozvedl oči zpět na toho muže tak podobného Nicolaemu, DRAGOSE. Očima pečlivě projel po každém dalším upírovi v místnosti a snažil se zjistit jak moc jsou potencionálně v tuto chvíli pro něj nebezpeční. Takovéto situace byly spíš pro Bana než pro něj, ale teď to chtělo spíš diplomacii než rvačku.*
*Neklid CALIBANA zvládl vycítit a i odhadnout z jeho postoje a obličeje. I jeho zajímalo, co měl tenhle výstřel do slepa znamenat, ale teď na to nebyl čas. Přikývne mu nazpět a zahájí setkání. Na mládě (AKAMIRA) od Aless nereagoval. Doufal, že jej má upírka pod kontrolou a on nebude řešit uprchlé novorozeně. Nechá všechny, ať si dohody pročtou a pak naváže.* Jak můžete vidět, před pěti lety byl přidán dodatek o čipování podvěťanů.. *Opět se znechuceně ušklíbne, ale tentokrát k tomu i zamračí.* Lovci si to obhajují jako čin, který nás pomůže chránit.. Já bych se ale spíš zeptal; jak nás má chránit to, že budou mít přehled o tom, kde se který podsvěťan nachází? *Položí spíše řečnický dotaz, ale nechá mezeru, kdyby se někdo rád vyjádřil.* Čipovat se mělo už tehdy, ale kvůli Covidu se na to opomenulo.. Teď se lovci rozpomněli a rozhodli se v této činnosti pokračovat. Ke všemu do toho zatáhli i Praetor. A ač jak moc ty prašivé psy nesnáším, tak pořád měli být na straně podsvěťanů. To ale už dnes neplatí. Z interních zdrojů mám informaci, že již došlo k čipování členů Praetoru a jak oni, tak lovci na potkání mají rozkaz čipovat každého podsvěťana. *Dodá Dragos ke svým informacím a opět se podívá na tváře přítomných a jejich emoční názor na toto téma. Věděl, že členové jeho klanu budou na jeho straně. Ani oni tuto novinku nevítali s prapory a jásotem.* Máte někdo k těmto informacím nějaký dotaz? *Otáže se , aby jej všichni stíhali vnímat. Navíc tohle neměl být jen jeho monolog, ale diskuze upírů v New Yorku a proto Dragos nechtěl bránit dotazům či dodatkům všech přítomných.*
*Jakmile si Dominic všiml toho jemného, skoro nepatrného gesta od NAT, tak se jemně pousmál, načež pod stolem spojil jejich ruce a spokojeně, a tiše zavrněl. Naklonil se, aby mohl kývnout pozdravně na Elaine a potom už jeho pozornost opět patřila jen a jen Dragosovi a tomu, co povídal dál.* Jo, přesně tak, přijde mi to spíše jako omezování svobody nás, než jako věc k dobru. A taky trochu jako rasistický tah proti nám podsvěťanům. *Zamručel v Dragosově pomlce. Pak jej ale poslouchal dál, a jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, on si spíš chtěl vyslechnout, co se děje, než aby měl informace.*
*Když si k ní MIRA přisedla, koukla na ni a lehce se pousmála.* Díky a není zač, doufám, že nebudu litovat. *Mrkla a vzala si do ruky drink, zatímco si pročítala řádky dodatku a poslouchala. I ona o čipování slyšela od nejednoho zdroje a ani jí ani nikomu z jejího klanu se to nelíbilo. Věděla, že ani Remi s tím nijak nesouhlasil a jak by taky ano.* Ač nerada, souhlasím s DRAGOSEM. Tohle není pomoc, ani ochrana. Tohle je spíše útlak, zásah do soukromí, omezování svobody, co budou chtít příště, rozvrh toho, kam kdo v kolik jde a s kým? Co si vzít na sebe, přiděl krve na jednoho? Rozhodli o nás, bez nás. Když chce někdo ten podělaný čip, fajn, ať si ho má, ale kdo ne, ať ho nechaj na pokoji. A pokud tak moc chtějí čipovat, ať tedy má každý volbu vybrat si sám, zda chce být volný nebo označený jako dobytek. *Zamračila se, byla od začátku proti tomu.*
*Pousmála se na ALess.* Pokusím se o to, aby ne, vše bude v pořádku, fakt že jo. *Sykla tiše. I ona je pak poslouchala a když se řeklo, že se jednalo o čipování, tak se jen s vykulenýma očima koukla na Aless a potom i na ostatní, než jí ale sklaplo a ona pozorovala lidi kolem. Už teď věděla, že o tom bude muset říci Lyrii, přeci jen, Mira byla tak nějak proti tomuto chráněná tím, že byla zavřená u Aless doma, takže to moc nepociťovala. Věděla ale, že Lyr po venku lítá, a nechtěla, aby to potkalo i ji. Vyslechla si o tom to, co říká Aless a pro ní neznámy muž (Dominic) a nakonec se jen podívala zase na hlavního mluvčího, čekajíc, co jim k tomu ještě pak řekne on.*
*Nat se usmála a poslouchala Oba upíry a přikývla* /Prej bezpečí..stejně nás očipovat abychom byly pod uzdou..první bude čipování pak bude krev na příděl/ * Pomyslela si Nat k Dominicovým slovům, když domluvili oba tak zavrtěla hlavou na DRAGOSŮV dotaz. Když ALESSANDRA také promluvila tak se naklonila k DOMINICOVI a pošeptala mu do ucha* Za chvíli to bude zase rok 1938 ale s námi..*zabručela tiše a koukla na oba upíry. Nat řekla tak se přidala k ALESSANDŘE* Za chvíli nás budou vyvražďovat jako pojistku..
*Poslechl si názory všech ostatních a chápal je, i on to tak cítil, ale to poslední co by teď chtěl řešit byla ještě válka mezi podsvětem a upíry. Když mluvili vůdci klanů, tak jejich slova dávala víc než smysl, stejně tak i ostatní, kteří se rozhodli k tomuto nějak vyjádřit.* Toto není příjemná informace, zvláště jestliže s tím už začali bez širšího povědomí. *Pronesl klidně, věděl že v takovéto situaci, která nastala tak naštvání a nebo arogance nikam nepovedou.* Pokud nemají důkaz porušení dohod, pak nechápu proč by měli neustále vědět o každém našem pohybu. *Zamyslel se nad různými možnostmi ve které by něco takového mohlo vyústit, celé by se to mohlo zvrhnout a chaos, který by nastal potom se mu ani v myšlenkách nelíbil.* /Musí přeci existovat východisko z takovéto situace./
*Dragos na názory všech přikyvoval. Zastavil se akorát na názoru ALESSANDRY.* Tady si vás dovolím pozastavit. Z jejich hlediska tomu tak není. Při hlasování o nových dohodách byli přítomní zástupci ras. Upíři, vlkodlaci, čarodějové. Jediný, kdo pozbyl hlasu, byly víly, kvůli Zimní válce. Tohle vzniklo z tohoto popudu. Víly spustily válku, lovci se zalekli a tak při dalších dohodách navrhli tohle. Z mých informací tehdy zástupci vlkodlaků a čarodějů nesouhlasili a byli proti. Lovci byli pochopitelně, *na to slovo si odfrkne,* pro. Zbýval hlas upírů a tam rozhodovala upírka jménem Lucrentia, tehdejší vůdkyně klanu zde na Manhattanu. Tu si koupil svým hlasem lovec a ona nakonec zvrátila závěrečné rozhodnutí. Problém je, že tato upírka je již dávno mrtvá. Doplatila na svá rozhodnutí, ale škoda již byla učiněna. *Opraví Aless v jejích slovech a dá tak ostatním upírům správnější informace. Jakmile promluví všichni ostatní, tak ukáže na bod v dohodách, které má před sebou.* Přesně tak, NATALIE. Klíčové je toto slovo. "Zatím" slouží jen ke zjišťování polohy. Jakou máme jistotu, že bez našeho vědomí čipy nepřeprogramují a nebudou najednou ukazovat i něco dalšího? Třeba za nás jakou krví a kdy se krmíme? Nebo u čarodějů jakou magii použili? Či u vlkodlaků, kdy se proměnili? *Vyhodí pár návrhů, co mu padnou zrovna na mysl.* Byl bych si s nimi o tomto návrhu promluvil.. *Naváže na slova CALIBANA a to, že na ně navazuje dá najevo pohledem jeho směrem.* ..ale jsou to lovci. Zabedněnci bez vlastního názoru, co jako modlu poslouchají ten jejich spolek a já bych při nejlepším skončil očipovaný a to vzhledem k tomu, že mám za povinnost chránit svůj klan, nehodlám dopustit. *Zakroutí hlavou a opět upije z nápoje.* Důvod, proč jsem vás tady chtěl, krom tohoto informačního, je zda vy sami máte nějakou představu o tom, jak to řešit. Byl bych rád, abychom i přes vzájemné neshody byli proti lovcům jednotní. Takhle to totiž začalo. Jedna z nás se k nám obrátila zády a proto jsme nyní v tomhle průseru.
*Dominic si vyslechl to, co ALESSANDRA říkala a během toho co povídala s ní navázal krátký oční kontakt a souhlasný pokýváním jí dal za pravdu.* /Vždy tak dramatická, no jo, celá Aless./ *Problesklo mu hlavou, ale to už na něj promluvila NAT. Naklonil se k ní blíže, aby lépe slyšel a ona nemusela mluvit případně nahlas a potom se jemně odtáhl, koukl se na ní a souhlasně přitakal jen pokýváním hlavou. Poté se zase odtáhl a jemně jí pod stolem opět stiskl dlaň, snad jako ještě jedno ujištění, že jí vnímal.*¨Myslím že tady je důležité to, co jste řekl anposledy. tady je důležité, být jednotní, protože pokud tomu tak nebude, nevím, kam to dotáhneme. *Odfrkl si nakonec Dominic jako odpověď na DRAGOSOVU otázku.* Jistě, určitě jsou i nějaké neshody mezi klany a podobně, nebo i mezi jedinci, ale podle mě je tohle něco, co by mělo být stavěno nad to vše, jelikož se to týká taky nás všech, všech upírů, a ne jen nějakých. Proto si myslím, že na místě je soudržnost. *Proensl.*
*Na MIRU se jen usmála a lehce pokývala hlavou, doufala, že to ta holka opravdu udělá a nic neprovede nakonec pohlédla na DRAGOSE, kterého poslouchala. Pak do sebe hodila panáka, kterého jí Mira donesla než odložila na stůl před sebou prázdnou sklenku.* Dobře, když se tedy lovci zalekli, navrhli tohle a hlasovali o tom. Proč to teď neudělat stejně. Ne z důvodu strachu, ale toho, že to prostě nikdo nechce, že nikdo netouží, být hlídán. Proč nenavrhnout hlasování o zcela nové dohodě. Pokud už tedy, jak tady říká DOMINIC, máme držet my jako upíří pospolu, neměla by ta soudržnost se tak trochu i rozšířit mezi ostatní? Opět by se sešli zástupci ras, pojednali by to a tentokrát by to dopadlo přece jinak ne? Hádám, že by všichni hlasovali proti a jediní, kdo by byl pro by byli jen lovci. Nebyla by to třeba jedna z možností, jak to celé vyřešit? *Pronesla nakonec a sjela si všechny přítomné pohledem, načež se na NATALII jen usmála.*
*Jakmile pak začal upír mluvit něco o soudržnosti, tak protočila očima. Vlastně se začla nudit už u Dragosova proslovu, ale nedala to na sobě nijak znát. Natáhla se po drinku, který měl Richiee a ulokla si od něj, zatímco do něj provokativně pod stolem kopla. Potom poslouchala, co se řešilo dál, a nic neříkala- ani nevěděla co. V tomhle byla nová, proto ani neměla moc co říct. věděla jen, že se jí to nelíbí, že je proti čipování, ale to bylo asi tak vše, co věděla a mluvit moc nechtěla- přeci jen, slíbila Aless, že se bude chovat slušně. Poslouchala to, jak Aless povídala, a kdyby měla říct, že rozuměla byť jedinému slovu, lhala by.*
*Nat přikývla DRAGOSOVÝM slovům a ztiskla Dominicovi ruku pod stolem zpátky. Když si poslechla slova DOMINICA tak vytáhla z kapsy sáček s krví jako menší svačinku, píchla do toho kovové brčko a pila to s chutí jako CapriSun. Elainenjen poslouchala jejich konverzace a neměla co říct k tématu. Natalie se koukala kolem na ostatní upírky a souhlasila s ALESSANDROU*
*Vyslechl si argumenty od ALESSANDRY i DOMINICA, dokonce i DRAGOSOVA řeč mu dávala všechno, ale každý nápad co zde padl jen dle jeho názoru mohl vyprovokovat něco velice nepříjemného.* /Chtělo by to páku, ale prvotně také zjistit informace z druhé strany./ Ta rada zní dobře, ale co když se někteří postaví na stranu preatoru a lovců? Nemůžeme vědět kdo co na koho má, minimálně ne vše. *Na chvíli se odmlčí než jej napadne další možnost, která prozatím nebyla řečena.* Co vytvořit protinabídku, něco co by lovce uspokojilo, ale nás neohrozilo. *Zkusil na to jít úplně z jiného hlediska.* Pokud bychom získali určitým způsobem navrch, například již zmiňovanými zástupci, můžeme tak nalézt sílu zatlačit na ně dostatečně aby lehce povolili. Nabídnout něco nehorázného a dostat se do kompromisu, který by ale vyhovoval především nám. *Podíval se po ostatních a čekal zdali někdo bude na něj mít nějaký komentář.
*Nejstarší z přítomných upírů přikývne.* Rozhodně je nutné tohle prioritizovat.. Spory mít můžete v čemkoliv jiném, ale když se bude jednat o tohle, tak bych na vás chtěl apelovat, ať udržíte nějaké příměří. *Souhlasí s DOMINICEM, než se zaměří na ALESSANDRU a CALIBANA.* Víc bych se přikláněl ke slovům tady přítomného... *Udělá drobnou pomlčku, zda se nechce CAL představit, ale jinak pokračuje.* Bohužel nejsme, alespoň podle lovců, v pozici navrhnout zcela nové hlasování. Od posledních dohod neuplynula ani většinová doba a troufám si říct, že bychom byli odmítnuti a nijak by nám to nepomohlo, naopak by nám to mohlo situaci i zhoršit. Nicméně soudržnost s ostatníma rasama by byla určitě vítaná. Každopádně.. Pokud bych se vás zeptal, zda jste ochotní obejít každou smečku vlkodlaků na světě, jestli chtějí proti tomuto spolupracovat, kdo by z vás dobrovolně šel? *Přejede všechny upíry pohledem. Zastaví se opět na CALIBANOVI.* Váš návrh zní určitě použitelně, nicméně mi dovolte se vrátit k mým předchozím slovům. Dohody se netýkají pouze New Yorku. Jde o celosvětové hledisko. Na celém světě dostali lovci a pobočky Praetoru rozkazy o čipování. Pokud by vás to neurazilo, rád bych váš návrh lehce poupravil. Co se nejdříve zaměřit na lovce tady v New Yorku? Co zkusit nejdříve vyjednat s nimi jakési příměří? /Nevěřím, že jsem tohle sám řekl../ Nebo minimálně na ně získat nějaké páky, aby se zdráhali čipovat? *Dodá s už uspokojivějším úšklebkem, na rozdíl od předchozí otázky.* Většina lovců v New Yorku je mladá.. Nebo se ti staří teda umí dobře schovávat, jestli tu jsou.. *Uchechtne se.* Neříkám že všichni, ale určitě se mezi nimi najde někdo, kdo s tímto postojem rovněž nesouhlasí.. Co myslíte? Nebo máte nějaké konkrétní zprávy? *Předá opět slovo do éteru.*
*Dominic poslouchala následně pokýval souhlasně hlavou nad tím, co Aless říkala. Pak se ale zamračil.* No, vzhledem k tomu, že vlkodlaci z Praetoru už čipují podsvěťany a hádám, že začali vlastními řadami, tak moc nevím, navíc pachtovat se s vlkodlaky se mi taky moc nechce. *Odfrkl si opovržlivě, s pohledem na ALESS. Pak už ale zmlkl, pronesl jen tuto svou domněnku nahlas. Pak se koukl na NAT, které věnoval jemný úsměv a pak už se otočil zase k ostatním. VysLechl si, co řekl CALIBAN a DRAGOS a pak přikývl.* Jo, to mi přijde lepší než to, abychom se domlouvali s vlkodlaky. *Pronesl jednoduše.* Myslím si, že to zní použitelně, tedy ty páky určitě. Nechci lovce nijak podceňovat, ale ani přeceňovat, proto jsme tak nějak schopen říct, že by se jen málo z nich snížilo k tomu o tomhle s námi vyjednávat. *Zhodnotil nakonec.*
*Poslouchala jak CALIBANA, tak pak i DRAGOSE. Musela docela uznat, že ani to by nebyl špatný nápad. Nad tím, co pronesl DOMINIC, jen protočila očima a raději k tomu už nic nedodávala, jen na něj chvíli koukala, než se opět podívala na toho, jenž celou schůzi svolal.* Pokud to tedy nejde novým hlasováním o dohodách, tak fajn, zkusí se to jinak. *Pokrčila rameny a když viděla, že NAT otevřela pytlík s krví, jen se modlila snad ke všemu a doufala, že kluky napadne, aby MIRU trochu hlídali a snad jí dali taky jeden pytlík, přece jen Richie jí je vzal a měl je u sebe. Hned na to opět věnovala pozornost tomu, o čem se mluvilo.* Když mluvíš o pákách na lovce, hádám, že už určitě několik máš nebo se pletu? *Optala se DRAGOSE.*
*Jakmile se k jejímu nosu donesl pach krve, kterou si otevřela NAT, tak se jí instiktivně vysunuly špičáky. Než by se mohla pak něčeho nadít, nestačila ani chytnout Richieeho, něco mu říct a nebo naznačit. Prostě vyskočila na stůl a doslova jej přeskočila směrem k NAT, po které se natáhla, hrubě jí vytrhla sáček s krví ve tvaru pitíčka z ruky, sesunula se na zem, zalezla pod stůl a začala si užívat své uloupené krve, přičemž se spokojeně culila. Tak nějak zapomněla úplně na ten slib, co dala Aless, tohle jí nešlo překlenout. Prostě ucítila pach krve a po té šla. Dostala se až k nohoum, které měla za nohy buď Jeffa a nebo Richieeho, ale nedošlo mu v ten moment, že kdyby to byl Richiee, měl by zelené krosky. Vzhlédla pak s tím, že měla pusu od krve, a chtěla se omluvně podívat jak už myslela na Jeffa nebo Richieeho, ale jaké bylo její překvapení, když spatřil místo těch dvou DRAGOSE.*
*Nat se podívala na DOMINICA a pokla krev tiše.* Taky si myslím...*vymáčkla se Natalie a koukla na ostatní zúčastněné. Po zbytek jejich proslovů zůstala potichu až do té doby kdy jí z rukou sebrala AKAMIRA její svačinku aby pak nemusela jíst. Zavrčela a chtěla se vrhnou pod stůl ale slíbila Elaine že se bude chovat slušně takže jí to její slib nedovolil, i když v tu chvíli chtěla zlodějece vytrhnout hlasivky z hrdla* /Svině../
Jmenuji se Caliban Ainsworth. *Doplní pouze DRAGOSE zatímco jej nechá pokračovat v jeho řeči, to co říká dává smysl a jemu se v hlavě sumíruje nápad, jenže ten by chtěl spoustu času na přípravu a on se právě teď nemůže rozptylovat, určitě je po světě dost chytrých upírů na to aby je něco napadlo. On zde měl svůj úkol od svého pána a to bylo přední absolutně přede vším. Jemu osobně jednání s jakoukoliv rasou již nedělalo problém, byl vysílán na to dost často. Samozřejmě že je neměl v oblibě, ale obchod je obchod a pokud z něj umí člověk dost vytěžit, tak si to může i užít. Když začal mluvit ale DOMINIC lehce se pozastavil.* /Teď vážně není čas na malicherné dramata těch co neumí umírnit své ego oproti dané věci./ *Pořádně si prohlédl toho muže a potom ženu, která protočila očima. Zaujalo jej co ALESSANDRA řekla. Potom ale byl přerušen těmi děvčaty. Zadíval se na AKAMIRU a její chování.* To je zde normální? *Optal se klidně a těknul s pozvednutým obočím mezi ALESS a DRAGOSEM, předpokládal že ta mláďata jsou jejich, jenže nevěděl přesně kdo patří komu.*
*Sluchátka v uších pro něj při práci nebylo nic nového, stejně jako občasné spletení si dnů. Měl za to, že ta schůze měla být v kapku jiný den.* Musel jsem si to špatně zapsat. *Obrátil se na Sashu, který už netrpělivě dupal jednou nohou a mladšího upíra probodával pohledem. Meškali už docela dlouho.* Hni sebou konečně, fialko. Klidně tě tam zatáhnu i v pyžamu, když budu muset. *Zamručel nepříjemně. To si Tay konečně dal do brašny skicák s pouzdrem a lehce si poupravil černý rolák. Za tato gesta si od Sashy vysloužil další probodnutí pohledem.* Jsi fakt nepoučitelnej..však nic z toho, co si bereš, nepotřebuješ! Na-ah, víš co? Dělej si co chceš, ber si co chceš, ale hlavně pojď konečně..a zkus si tam vytáhnout elektronickou cigaretu či co to máš a kouřit, tě jinak vážně přerazím. *Otevřel dveře, nechal mladšího projít, načež skoro i zabouchl. Následně Taye chytil kolem pasu a společně s ním se vydal na cestu na místo, kde se schůze měla odehrávat. Tam dorazili v ostatně usměvavé chvíli..nebo určitě by se to tak dalo přebrat. Zrovna, když tam nějaké mládě (MIRA) kradlo NAT její krev. Oba upíři se proto zastavili ve dveřích a navzájem se na sebe podívali.* Jsme tu správně, že jo? *Zeptal se nejistě mladší, když se ovšem rozhlédl a všiml si i DRAGOSE. V tu chvíli se podíval zpět na Sashu, raději.* Ja, jsme..omlouváme se za zpoždění.
*Na představení CALIBANA jen přikývne, vloží jeho jméno do věty místo pauzy a pak ve svých slovech normálně pokračuje.* Rád bych vám připomenul, že v Praetoru nejsou jen vlkodlaci, ale i upíři a i ti prochází čipováním. Na Praetor tak nemůžeme spoléhat a ani na to, že budou lovci ochotní jen tak ustoupit. *Pronese upír na slova DOMINICA, aniž byl dal jakkoliv najevo, že jej již dříve viděl, nebo se s ním zná, a dopije svou skleničku, než se slova chopí ALESSANDRA.* Je mi líto, že tě musím zklamat, maličká, ale ne.. Momentálně nemám nic, co by nám aktuálně pomohlo. Nicméně to neznamená, že nemám vůbec nic.. Vím o jisté osobě, co se s těmi páprdy stýká a mohla by být užitečná a na tu osobu už bych něco určitě měl. /A taky tu smlouvu s Lotty, která je stále předmětem obchodu mezi mnou a Malachaiem a který nemůže být kvůli tobě uzavřen../ Ale jinak.. *V ten moment je přerušen výstupem AKAMIRY, nad kterým se zamračí.* Ehm.. *Odkašle si s pohledem na ALESS, ale pak jen cítí, jak se mu upírka pod stolem opře o nohy. Odsune se a zachytí děvče jednou rukou za krkem na speciálních tlakových bodech, aby ji bylo nepříjemné se tomu chycení bránit. Skoro jako když matka kočka chytne malé kotě. A vytáhne za ten úchop upírku "na světlo", přičemž se s ní postaví, což s jejich výškovým rozdílem opravdu působí, jakoby byla malé kotě.* Jste tu správně.. To zpoždění vyřešíme později, sedněte si oba.. *Otočí hlavu krátce na TAYLORA se Sashou a pak se s AKAMIROU v chycení vydá k místu, kde sedí ALESSANDRA.* Hádám, že tohle je tvoje.. *Pronese k ní. Druhou rukou uchopí volnou židli někde poblíž a přisune ji hned vedle ALESS i kdyby ji měl tam někde vecpat. Pak skoro bez námahy uchopí MIRU i kolem pasu a na tu židli ji nuceně posadí.* Doporučuji připoutat a hlídat.. *Pronese ještě k druhé vůdkyni klanu, načež se otočí a zamíří zpátky ke své židli.* Tish? Dones Natalie novou krev.. *Přikáže ještě upírce za barem, když se usadí.* Vrátíme se, kde jsme skončili? *Otáže se ostatních u stolu.*
*Dominic poslouchla, a i by něco řekl, ale vše se mu vykouřilo z hlavy, jelikož hned, jakmile po NATALII dívka od naproti skočila, tak už byl v pozoru a dával před ní ruce, ale nezamezil tomu, aby si ukradla alespon to pitíčko. Když se pak schovala pod stůl, tak jen zavrčel, sklonil se, aby viděl, že je od nich dál. Pak se podíval na NAT.* V pohodě? *Optals e jí starostlivě a sjel si ji pohledem, jestli jí upírka nic neudělala. Jen nad tím nesouhlasně zavrtěl hlavou a povzdechl si, načež sevřel její ruku v té své.* Dojdu k baru pro drink, dáš si taky? *Pokud řekla, že ano, tak odběhla přinesl i jí, pokud ne, donesl jen sobě a opět se posadil za stůl. *
Neříkej mi maličká, to si nech pro jinou. *Mrkla na DRAGOSE a chtěla pokračovat, ale to by nesměla MIRA udělat to, co udělala. Upírka nestačila ani pořádně zareagovat a MIRA už byla na druhé straně stolu, kde vzala sáček s krví, načež se pak schovala. Když viděla kam, jen tiše zanadávala ve svém rodném jazyce. Nejprve se zamračila na Richieho, který jí měl na starost, než pohlédla k místu, kde se krčil pod stolem její novorozenec. Jakmile jí pak DRAGOS vrátil na místo, mladou upírku jen zpražila pohledem, sehnula se k tašce a vytáhla z ní další sáček krve, který Miře podala, načež pak vzala ještě jeden a po stole jej posunula k NATALII.* To je za ten, co ti vzala. *Pronesla s úsměvem, než se znova podívala na staršího upíra, ale už nic víc neřekla. Místo toho se jen naklonila k Jeffovi s tím, aby donesl nějakou whisky, potřebovala si něco dát.*
*Jakmile dívka ucítila, jak ji někdo, nesjpíš sám DRAGOS popadl za krk, tak se nezmohla na nic jiného než na to, aby si skousla ret, načež spokojeně zavrněla. Sice jí to bolelo a tak nějak jí to i zabranovalo bránit se, ale Miře se to líbilo, a jak se jí to líbilo.* Kurva, sakra tomu říkám stisk. *Ulevila si mladá upírka spokojeně, než si přejela jazykem po rtech. To už ale byla posazená na židli. Chtěla něco namítat, ale pak nakonec zvedla pohled k DRAGOSOVI.* Někdy si to musíme zopáknout, draku. *Zavrněla a mrkla na něj jedním okem. Potom už ale její pohled upoutal Richiee, který ji jednou rukou chytl za zápěstí a pak jí podal balíček krve, aby se mohla napít. A to taky dívka udělala. Až pak si všimla, že k ní natáhla pytlík i LAESSANDRA. Na tu se jen nevinně usmála, pytlík si pomlau vzala a pak se podívala před sebe.*
*Natalie se uklidnila a napila se své nové krve s úsměvem, podívala se na Dominica s klidným výrazem a pak svůj pohled věnovala MIŘE s lehkým tikem v oku. Nat se nadechla a s laskavým úsměvem ji řekla* Je vais t'arracher les cordes vocales de ta gorge, salope *V rychlém překladu to byla výhrůžka sprostého rázu.* Ne díky ja dneska piju jen krev..* Nat se vrátila k poslouchání upírů než její pozornost dostal nově příchozí TAYLOR a jeho doprovod*
*Pohledem přejede po všech zúčastněných, tahle šaráda mu k tak důležitému tématu rozhodně nepatřila, ale rozhodl se to ignorovat, třeba tohle rozptýlí DRAGOSE a on nebude muset pak vysvětlovat to, jak jej oslovil.* /Takže to mládě patří té ženě, proč jí ale říká maličká./ *Zdejší klany mu přišly velice divné. Na něco takového už dlouho nenarazil a toto jednání se dle něj začalo zvrhávat spíš ve špatnou komedii, než místo pro řešení problému. Odkašlal si a podíval se na DRAGOSE.* Probírali jsme, jakou páku použít na lovce. Chtělo by to něco, kvůli čemu budou ochotni ustoupit, nejsem místní a tudíž neznám zdejší institut, jak zde pracují? Jsou s Vámi nějak v kontaktu? *Tuto otázku položil jak DRAGOSOVI, tak i ALESSE. Nějaké bláhovosti nechával stranou a snažil se komunikovat s těmi, kteří doopravdy chtějí řešit problém nikoliv se jen posadit a zírat.*
*Chvíli němě pozoroval, co se právě dělo před ním.* /Je tu docela chaos./ *Pomyslel si, než do něj Sasha drcnul, aby se probral. Na DRAGOSOVA slova pak pouze na sucho polknul, než se skutečně usadil společně se svým doprovodem tam, kde ještě místo bylo. Mlčky pak poslouchal, co se řeší, aby se případně do konverzace mohl přidat..nebo spíš, aby věděl, co se vlastně řeší. Po slovu zas tak netoužil, což možná dal docela blbě najevo – z brašny si hezky potichu vytáhl skicák s pouzdrem. Oba předměty pak na stůl položil, přičemž si hned nato nalistoval volnou stránku.* /Z tohoto večera bude spousta portrétů./ *Pomyslil si, když se snažil co nejtiššeji otevřít pouzdro, aby z něj vytáhl nějakou tu tužku a pustil se do práce.*
*Dragos se nad AKAMIROU ušklíbne.* Leda by jsi měla v plánu změnit klan.. *Odvětí upírce a věnuje pohled i ALESSANDŘE, kterým opět říká, že by si svoje upíry měla lépe hlídat, nebo to tak vážně dopadne. Usadí se a NATALIE po jejích slovech věnuje pohled.* Vous laverez vos cordes vocales avec du savon, pour ces mots.. *Pronese k ní, načež se vrátí pohledem na CALIBANA, který promluví, zatímco Tinashe donese z rozkazu Dragose ještě jednu krev ve skleničce k NATALIE.* Ano.. Děkuji.. Zpátky k věci.. Většina lovců zde je velmi mladá.. Pozoruji je již několik měsíců a minimálně na hlídkách se objevují lovci do 30, ne-li snad jen 25, let. Osobně se s nimi nesnažím držet v kontaktu, ale mám informace, že než na ně Spolek zatlačil s čipováním, tak měli snahu s podsvětem spolupracovat a udržovat jakýsi křehký mír. Nějakou dobu jsem zde v New Yorku nebyl, ale tady Ilarie má přehled o jistých spolupracích. *Poukáže Dragos na muže po jeho levici s blond vlasy, který přikývne.* Nevím, jak jste obeznámeni s tím, že se tu za poslední tři roky zjevilo dost démonů a to i těch vyšších.. *Začne Ilarie.* Předně zde byl Asmodeus.. Za tuto situaci si mohli čarodějové, nebo tak něco, ale byla zde spolupráce s lovci, kdy se bojovalo na uzavřeném prostranství na Manhattanu a démon byl úspěšně poslán do pekel. Tato situace měla ještě dohru mimo New York, ale co vím, tak i tam cestovali nějací lovci, aby podvěťanům pomohli v boji. Druhý démon zde ve městě byl pak Haures, který zde měl několik svých potomků. Jeden z nich je ještě stále v prostředí New Yorku. I s ním vedli boj lovci po boku s podsvěťany. Vyústil v otevření brány do pekel a dalšími nepříjemnostmi, ale doposud alespoň ta mladá skupina neměla se spoluprací problém. Nicméně po tomto novém dodatku se od nich odvrací i ti podsvěťani, co ještě do nedávna měli chuť alespoň spolupracovat. *Pronese a Dragos mu poděkuje, zatímco si pošle Lilu, aby mu donesla od baru pití.*
*Dominic to dění, cos e před ním sehrávalo sledoval a jiné slovo, než-li divadlo nebo cirkus jej nenapadlo. Pak si povzdechl, dodívals e na to, jak Dragos posadil Miru za stůl, přičemž si pak sevřel kořen nosu a zlehka se ušklíbl. Konec konců, ani on nebyl stejný, ale bavilo jej to, už jen proto, že to byl průser Aless. Potom už nad tím jen mávl rukou, načež věnoval pozornost NATALII vedle sebe.* Jasně, dobrý, tak jo. *Usmál se. Pak si zvedl drink ke rtům, ale jakmile Nat prohlásila to, co prohlásila, tak se pitím málem zadusil. Pak se na ni po očku podíval a uchechtl se.* Dobře ty. *Zasmál se tiše.* To jsi mi neřekla, že umíš francouzsky. No ale hele, další společná věc. *Mrkl na mladou upírku. Jakmile ale zaslechl, co jí odpovědl DRAGOS, tak jen nadzvedl obočí na moment vykulil oči, než se pak ale zaposlouchal do toho, co se říkalo. zatím ani nevěděl, co an to řekne, nějak nechal slova proplouvat hlavou.*
*Při poznámce, kterou pronesla MIRA k Dragosovi, jen protočila očima, načež se pak na ní znova, tentokrát káravě podívala. Myslela si, že když jí něco slíbila, že to taky dodrží, ale asi se spletla. Přísným pohledem sjela ještě i Richieho a pak už to nechala být, doufala, že tentokrát už mladá upírka neudělá nic. Svůj pohled pak věnovala CALIBANOVI, kterého jehož slova poslouchala.* Já s nimi v kontaktu nejsem, nějak ani nebyl důvod, proč to dělat. *Odpověděla mu, přičemž pak jen nad DRAGOSOVÝMI slovy, jenž věnoval Miře, tiše zavrčela. Byla si moc dobře vědoma toho, že jí každou sebemenší chybu dá ten parchant sežrat. Sama na něj měla ještě pifku, kvůli prokletí, které a ni nechal uvalit. Nic však dál neříkala, jen si založila ruce na prsou a poslouchala dál.*
*Mira si sjela NATALIII pohledem.* Nerozumím ti ani slovo, trubko. *Pronesla, se stejným sladkým úsměvem na rtech, ale to už do ní dloubl Richiee loktem. Mira se na něj ublíženě podívala, ale hned na to protočila očima a jala se sát ze svého pytlíku krve. Pak se ale přeci jen podívala na Aless.* Díváš se na mě, l jako kdybych snad já za něco mohla, sakra. je mi teprve málo, dost málo na to, abych tohle zvládala, tak si nech ty výrazy. *Prskla po ní, ale opět si vysloužil dloubnutí loktem od Richieeho.* A ty do mě taky už nešij! *Okřikla upíra a pak rpotočila oči a odfrkla si.*
Jo taknto je mi líto, jak dlouho že seš? Já čtyři roky zlato *Nat se Obrátila na DOMINICA s úsměvem a přikývla* Jsem z Kanady co čekáš *Když domluvila tak se podívala na DRAGOSE a sklonila hlavu. Nat pak Vstala, aby zašla DOMINIVOVI pro drink a její zvědavé oko zahlédlo skycák TAYLORA, Nat došla k baruna vzala dva drinky a jeden položila před TAYLORA* Nazdar..Oo to je pěkný!..*Než se mohl (TAY) vzpamatovat tak Nat Chopila v ruce portréty a šla si zpátky sednou vedle DOMINICA načež mi dala jeho drink*
*To množství informací jej zaujalo, byl vážně rád, že se na tuto schůzku vydal. Kde jinde by získal bez potíží a zadarmo tolik zdrojů, které se ani nezdráhali mluvit.* Chápu, všechno se jim kazí pod rukama a chtějí navodit alespoň zdání toho, že něco dělají. Tak vyštrachají nějaké starší blbosti, které můžou vypadat rozumně ale brzy většina z nich narazí. *Odmlčí se.* Určitě New York není jediný, který nesouhlasí s tím, co se děje, takže i když měli poměrný klid, tak zbytečně rozpoutávají bitvy, i když bych řekl prozatím pouze studené. *Podívá se ještě jednou do papírů, otočí na předchozí list.* Dívali jste se po tom zdali se ty klauzule nějak nevylučují? Myslím tak, že bychom mohli najít páku v jejich vlastních slovech. *Zadívá se na všechny okolo stolu.*
*Celou tu dobu od chvíle, co se posadil, poklidně mlčel a během kresby pouze poslouchal, co se řešilo. To mu, aspoň si to tedy myslel, bohatě stačilo. Neměl proč mluvit.* /Nah, tady mi to nesedí./ *Pomyslel si, když na chvíli tužku od papíru zvedl a na moment skicák přetočil, aby se na kresbu podíval vzhůru nohama, což k odhalení chyby pomohlo. Hned po otočení nazpět tedy chybnou část vygumoval, načež ji začal překreslovat. Po celou dobu se tvářil lehce zamyšleně, pokud zrovna nezjistil, že se mu to dílo podařilo – tehdy se spokojeně usmál. Zrovna kreslil jednu upírku, co seděla naproti němu, když před něj NAT postavila sklenku s drinkem. Té tedy věnoval pohled nejprve, poté se zaměřil na mladší upírku.* Ahojky..Danke. *Usmál se, než zamrkal a rychle se znovu na NATALII otočil, když zjistil, že mu zmizela jedna podstatná věc – jeho skicák.* /Ale no tak..tady nemůžu udělat rozruch./ *Pomyslel si poměrně nespokojeně a zamyšleně se napil drinku, co mu NAT donesla.* /Tak vstanu a projdu se za ní..snad se v tom nebude hrabat moc./ *Naklonil lehce hlavu do strany. Ten skicák měl už dlouhou dobu, právě kvůli jeho tloušťce. Přísahal by, že si jej koupil někdy ve třeťáku a měl jej doteď. Naštěstí si ale potrpěl na datech a názvech, takže vše u sebe mělo záznam.* /Počkat..však tam je ta kresba Dragose...kurde./
*Dragos pozvedne obočí nad chováním AKAMIRY a věnuje ALESSANDŘE skeptický pohled.* /Takhle máš svůj klan pod kontrolou?/ *Nahlas svou otázku ale neřekne. Místo toho se jen podívá na své dva mladší členy klanu, kteří se zasedání také účastnili.* NATALIE, maš-li v plánu se bavit mimo téma, tak zde je dost stolů a pokud se nehodláte servat, tak si odsedněte. *Vyzve ji ještě, neboť jeho debata ptáčat vážně nezajímala. Krátce věnoval pohled ještě na TAYE, když mu NAT sebrala skicák a jen doufal, že nezpustí tyjátr. Větší pozornost věnoval CALIBANOVI.* Ano, správná dedukce.. Není to poprvé.. Za dobu svého života najdu dosti událostí, kdy lovcům začalo docházet, že je vlastně nepotřebujeme a rozhodli se sáhnout téměř k diktatuře. *Ušklíbne se.* Tomu věřím, že není, ale bohužel není v našich silách donutit se semknout celý svět. Naše starost je pouze New York a možná zvládneme nejbližší okolí. *Povzdechne si krátce a tiše a sám se koukne do svých papírů.* Procházel jsem to docela důkladně a jsem si na 90% jistý, že bohužel ne.. A není mnoho způsobů ani jak se tomu vyhnout, pokud nehodláme být zavření ve svých domovech navěky.. Napadlo vás snad něco? *Otáže se nazpět, zda muž nenarazil na něco, co by jim pomohlo.*
*Dominic se na NAT usmál, a když mu donesla drink, tak jí poděkoval. Jakmile sis sedla pak vedle něj, nakoukl jí přes rameno, na to co donesla.* Copak jsi to uloupila? *Optal se se zájmem potichounku, ale poté už se zaposlouchal do toho, co říkal CALIBAN. Páka ve vlastních slovech. To by fungovat i mohlo. Proto sklopil pohled, dívajíc se na to, co před ním bylo psáno. Musel ale říct, že tuto věc řešil poprvé, nebo toho byl součástí. Emett vždy jednal o nich bez nich a on nikdy neměl moc právo do toho zasáhnout, a pak už se z něj stala samotná jednotka. Proto teď moc dobře nevěděl, jak to zrealizovat. jistě, líbil se mu ten nápad toho zůstat pospolu, ale nevěděl, jak to úplně udělat.*
*Jen co MIRA otevřela ústa a promluvila směrem k Aless, znova na ni pohlédla a jen tiše zavrčela.* Jestli se ti tady nelíbí, Richie s Jeffem tě odvezou domů. Pokud chceš zůstat, budeš zticha, nebo si odsedni někam mimo, dej si drink a i tak mlč. *Zavrčela upírka nevrlá z jejího chování a dál už to nerozebírala, nepotřebovala, aby její autoritu podkopávala ještě víc, než už se dělo. Když jí pak Jeff donesl její whisky, půl sklenky vypila na ex, než jí odložila na stůl. Přitom co poslouchala CALIBANA i pak DRAGOSE, si pročítala znova dodatky a přemýšlela, co by se dalo dělat, ovšem začínala se cítit nějak divně, nebyla ve své kůži.*
A co mě je jako po tom, kolik ti je a nebo není? Čtyři roky, páni, to jsi vyhrála, chceš gratulace? Nic nebude, naser si. *Prskla Mira po NATALII, načež protočila očima. Když se pak ale postavila s tím, že chtěla odejít, zamotala se jí hlava a ona spadla opět zpátky do židle, pociťujíc, jako kdyby jí opouštěla snad energie. Začala se cítit malátně a ne moc dobře, a nedokázala přirovnat, čím to vlastně bylo. proto pro zatím jen seděla a vrčela. Pak už se otočila na Aless a zářivě se usmála.* kdo říká, že se mi tu nelíbí? Naopak!! Tady šéfik náhodou je celkem fajn. *Pronesla o DRAGOSOVI.*
*Nat hned nahlédla do skicaku a pomalu si ho prohlížela, sem tam ukázala krazbu DOMINICOVI a spokojeně se usmála. Když se chystala napít krve tak došla k portrétu DRAGOSE a div nevyprskla všechno Ven. Nat se začala potichu smát , ale snažila se nenalákat velkou pozornost a ukázala kresbu DOMINICOVI. Nat ukázala kresbu Elaine a na tváři se jí vykouzlil úsměv. Nat se skoro neudržela začala se tiše chichotat* čum na to..Je to jak fotka..přesná kopie- *Nat zmlkla a položila skycák na stůl s portrétem DRAGOSE a dávala zase pozor*
*Pohledem přejel z NAT a MIRY na DRAGOSE a ALESS. Tohle mu k takové schůzi přišlo velice nemístné.* Děvčata, nemohly byste své neshody řešit jinde a jindy? *Optal se jich ale nadále je ignoroval. Zaměřil se na jádro problému.* Potřeboval bych více času na prostudování problematiky dodatků, ale takto na povrchu mě napadá jediné. Pokud se budeme vzpouzet bez jakékoliv podpory, celé to půjde do háje. Napadá mě pouze vytvořit protinabídku, něco na styl pokud očipují oni nás, my chceme očipované je, jak budeme vědět, že nás z rozmaru nezačnou zabíjet? *Pokrčil rameny a opřel se o židli.* Bude to pro ně znít možná dost nehorázně na to aby přistoupili na zmírnění klauzule. *Přejel z jedné tváře na druhou a takto kolem všech lidí.* Tedy pokud nejsou jiné nápady jakou páku využít.
*Když zaslechl, co AKAMIRA řekla, věnoval jí na chvíli pohled, načež pozvedl jedno obočí.* /Jestli se já s Nat chováme přehnaně dětinsky, co je potom tohle?/ *Pomylel si. Ano, společně s Nat se zatím moc ukázkově nechovali, obzvláště ve vile ne. Ovšem podobně jako ostatní novorozenci a mláďata, oba ještě na takové vylomeniny měli věk. Oproti starším stále ještě byli děcka. To, že by se konečně měli vzpamatovat a začít se chovat normálně, už je věc druhá. Nuže, raději k tomu nic neřekl, aby se neznámá upírka (MIRA) neurazila ještě víc. Nebo aby minimálně neměla nějaké další kecy. Ostatně, mlčel i přesto, že mu byl zabaven skicák. Nechtěl udělat scénu, což se mu chvíli nato málem nepovedlo. Už chtěl drink vyprsknout, jako tehdy tu krev u Boba doma, nakonec to však zadržel a na MIRU se podíval. Ne, že by to chtěl nějak vyvrátit, jen..no překvapilo ho to.* Každý je fajn, dokud mu nepocucháte nervy. *Dodal o něco tišeji, než znovu zmlkl a tentokrát věnoval pohled NAT s DOMINICEM. Doufal, že se nedostali k něčemu nevhodnému, už jen protože se mu teď nechtělo ještě zvedat.*
*Dragos poznámky AKAMIRY ignoroval, ačkoliv ALESSandře dvakrát nezáviděl. Ne, nebylo mu jí líto. Podle něj si to svým způsobem zasloužila a byla to docela povedená karma. Stejně tak ignoroval to, že se DOMinic očividně rozhodl větší pozornost věnovat hloupostem NATalie a nikoliv jejich schůzi. Prostě se zaměřil na CALIBANA, který snad jako jediný něčím přispíval do debaty.* Pokud se na to podíváte a něco zkusíte najít, tak já bych mohl jménem nás, co jsme tady zajít za nejvyššími čaroději. Získali bychom tak další větev podsvěťanů a čarodějům by se pak mohlo podařit získat i vlkodlaky. My se tak vyhneme přímému kontaktu s těmi blešáky. Když budou podvěťané v New Yorku obeznámeni se vším, tak pak by se mohli dohodnout zástupci za jednotlivé rasy a ti by jednali s lovci. Můžeme se na tomhle dneska shodnout? *Tentokrát už přejede pohledem po všech přítomných, zda souhlasí.*
*Dominic se snažil poslouchat to, o čem se jednalo a bavilo, ale jakmile se začala NAT smát, tak ji pod stolem lehce kopl.* Hele maličká, necháme si to na pak, jo? Jestli chceš, tak potom zajdeme ke mě a můžem to prohlédnout, nebo pobudeme tady a mrkneme na to, ale teď se jedná o dost důležité věci. *Koukl na ní, doufajíc, že to pochopí se na ni mile usmál a pak se podíval opět před sebe, na DRAGOSE a ostatní.* No, já nevím, myslím si, co se tedy týká lovců, že ať se budeme snažit vymyslet cokoliv, tak je možná dost pravděpodobné, že to udělají i lovci, aby to zamítli a nebo nějak obešli. Myslím si, že i kdybychom našli nějakou skulinu, a nebo páku, nesázím na to, že by lovci hráli fér. *Pronesl svou myšlenku nijak bez okolků a lajcky.*
*Aless sledovala MIRU zamračeným pohledem, když se pak znova posadila, upírka pokynula jak Richiemu tak Jeffovi, aby vstali. I ona sama to udělala, chytila Miru za paži, postavila jí a odvedla o kus dál, kde se na ní naštvaně podívala.* Asi byla chyba tě někam brát, myslela jsem, že se budeš chovat líp, ale spletla jsem se. Myslím, že je čas jít trochu na vzduch. Ti dva tě pohlídají a až to skončí, pojede se domů. Zklamala jsi mě. *Zavrčela a pustila jí, načež pokynula těm dvěma, aby jí odvedli. Aless se mezitím vrátila na místo, ale nějak se s ní na chvíli zamotal svět, takže se rukou opřela o židli, než se po chvíli na ni posadila.* Omlouvám se.* Pronesla směrem ke všem a dopila si svou whisky, načež se snažila nějak vnímat ostatní a to co říkali. Sama přemýšlela, co by se dalo dělat.*
*Sledovala, co se dělo kolem, a jakmile se ozval CALIBAN, tak se na něj jen podívala, zamračila se a hend na to na něj vyplázla jazyk, načež se pak ale jen opět zamračila, založila si ruce na hrudníku a odfrkla si. Poslouchala, ale říct k tomu nic moc neměla. Hned poté se ale zvedla.* No jo, je to zajímavý, ale stejně si myslím, že k tomu nemám co dodat. Pokud tedy nebude vadit, tak bych asi šla pryč. *Ušklíbla se. To už ji ale sama Aless posílala pryč, a to byl taky důvod, proč na konec vysekla nedbalou poklonku.* Chm, to mě mrzí, že jsme tě zklamala, asi jsi do mě dala až moc očekávání. Nevadí, nebudeš první, a nebudeš ani poslední.* Mrkla pak Mira na Aless a ihned na to zamířila i s Richieem ven, aby si mohla v klidu před klubem zapálit, to, že se tam vydal i Jeff, už ani nezaznamenala.*
*Nat vzala rychle svůj batoh a schovala skicak do něj, ale stránka s DRAGOSOVYM portrétem z něho vypadla když a skicak zvedla přikývla DOMINICOVI. Nat začala dávat pozor a opřela se o židli. Popíjela krev a dělala jako by se nic nestalo. Nat zase pod stolem chytla DOMINICOVU ruku aby se cítila lépe.*
*Přikývl, s tímhle problém neměl, navíc mu to vytvořilo záminku k tomu se dostat blíž klanu a tak i blíž k informacím.* Mohu se o to pokusit, samozřejmě nezaručuju, že něco najdu. *Dodal diplomaticky, nikdy nepokládal sliby, o kterých nevěděl zdali je dotáhne do konce.* Spojenectví s čaroději zní jako dobrý nápad, navíc nemám problémy s tím, aby někdo odváděl práci za mě. *Zaslechl DOMINICOVU poznámku a věnoval mu úsměv.* Nečekám že by hráli fér, na druhou stranu kdo tvrdí že my musíme hrát fér? Stačí uchovat zdání toho, že chceme hrát podle pravidel. Po pár desetiletích není přeci problém obcházet pravidla tak, aby to nevypadalo špatně. *Upravil si lehce své rukávy košile. Byl to jeho mimovolný pohyb. Poté zahlédl papír, který vypadl NAT a všiml si vyobrazení muže.* /Na to aby se s Nicolaem neznal je příliš podobný./
*Akamiře už pozornost poté, co jí tak tiše odpověděl, nevěnoval. Už pro něj přestala existovat, obzvláště, když si rozvzpomněl na něco jiného – obsah svého skicáku, který teď měla NAT ve svých rukou. Tohle jej už zajímalo víc. Věděl, že je ta malá zrzavá upírka schopná udělat ledasco. Například ten skicák nechat i kolovat. Ne, že by tam byly nějaké nakreslené nemravnosti či akty, ale jelikož byl ještě z období školy, měl v něm zaznamenané i různé studie. Nehledě na to, že právě tam měl portrét vůdce klanu, k němuž momentálně patřil. Možná by se tam našel i nějaký portrét jeho ex přítele, pokud jej už náhodou nezamaloval něčím jiným. Lehce nervózně se podíval na NAT, když mu ten skicák ještě nevracela, když se v tu chvíli lehce zamračil a pozvedl jedno obočí.* /To nemyslí vážně./ *Pomyslel si. Jediné, co mu opět a stále bránilo v tom, aby udělal nějakou menší scénu, byl ten velký počet upírů, co by jej právě mohli vidět. Proto taky v tichosti raději seděl a poslouchal, co se řeší.*
*Upír přikývne na slova DOMinica.* Také mám pochyby, zda tudy cesta vede, ale musíme projít všechny varianty.. *Nechá ALESSandru, aby si vyřídila svoje s AKAMIROU a on se mezitím obrátí na CALibana. Koutek oka mu také neunikne, jak Natalie schovala poněkud nešetrně Taylorův skicák. Zatím se k tomu ale nevyjadřuje.* Budu jen rád, když něco najdete. *Tuto poznámku věnuje osobně, ale se zbytkem se obrátí na celé osazenstvo.* Pokud někdo něco ještě nemá, tak bych to tady ukončil. Děkuju vám, že jste si našli čas a přišli jste. Pokud dojde v tomto ohledu k nějaké změně, tak dám vědět a opět bychom se sešli. Jestli nemá někdo z vás se mnou k probrání něco osobního, tak můžete odejít. *Při těch slovech se podívá na CALIBANA, zda to, co se stalo na začátku schůzky, bude chtít řešit nebo ne.* Vy se vraťte do vily a dejte nové informace vědět ostatním. *Obrátí se Dragos na své členy klanu, specificky pak reaguje na NATALIE.* Natalie, ty buď tak laskavá a vrať Taylorovi jeho skicák.. Elaine a Sasho, dohlédněte, že si při tom nevyškubou vlasy. *Jakmile svá slova dokončí, tak se zvedne a s opět prázdnou skleničkou zamíří k baru, aby mu Tinashe nalila.*
*Dominic se uculil a ruku ji zase stiskl nazpět, než se na NAT koukl a jemně jí pokynul hlavou. Jakmile si vyslechl to, co řekl CALIIBAN, tak se i jemu na rtech objevil úsměv a jemně kývl na souhlas.* Ano, to je skutečně pravda. Každopádně i já si myslím, že spojenectví s čaroději je něco, co může z dlouhodobého hlediska fungovat a taky jsme pro. *Zhodnotil ještě Dominic , než si potom vyslechl to, že už je konec. Pokýval mu hlavou na souhlas a pak se usmál na souhlas díku za konání schůze. Poté se natáhl ke svému drinku, jež začal pít, pak se ale usmál na NAT.* Omluv mě. *Mrkl na ni a pak vstal. Došel k ALESSANDŘE a jemně se usmál.* Aless...ahoj. *Hlesl tiše.*
*Aless je ještě poslouchala a když to Dragos ukončil, docela se ji ulevilo, především proto, že si jí dál nevšímal a ona tak měla možnost si dát drink a pak možná konečně odejít. Už chtěla vstát, ale v tu chvíli í zazvonil mobil. Vytáhla jej z kabelky, přijala a ihned, když slyšela Richieho hlas, zpozorněla. Mohlo jí napadnou, že jí ti dva neuhlídají, chvíli ho poslouchala, pak zavrčela a nakonec si povzdechla. Když pak upír na druhé straně dál řval, že potřebují Leu, jen se na upírku vedle sebe podívala a ta jelikož všechno slyšela jen přikývla. Aless tedy hovor ukončila a koukla na Leu.* Běž jím pomoct a až jí najdete, vezměte jí domů, vyřídím si to s ní pak sama. *Pronesla Aless ke své společnici a postavila se, aby došla k baru, al opět se jí nějak zamotala hlava a ona se raději posadila.* Zvládneš to tu? Nemám s tebou zůstat? *Optala se Lea a koukala na ni.* Ne, zvládnu to, jsem v pořádku, dám si ještě drink a pojedu domů taxíkem. *Usmála se na ni Aless, načež upírka jen přikývla a i když se jí to moc nelíbilo, především když viděla, že Aless není zrovna v pohodě, její příkaz hodlala splnit, proto se odebrala a zmizela z baru. Aless si jen povzdechla, ale to už k ní došel DOMINIC, na kterého se podívala.* Ahoj. *Pronesla jen.*
*Elaine přikývla na rozkazy DRAGOSE aNat se nervózně koukla na oba upíry* Tak jo Jdem Dom- *Než to mohla dokončit tak DOMINIC odešel k barh a Elaine vstala, čapla Natalii za mikinu a dotáhla jí za Taylorem* Asi má ně[link src="co.co"] je tvoje..dej mu to než ti vlasy vyškubu..*Nat vytáhla skycák a podala hi Taylorovi* Náhodou dobrý..musím uznat že si fakt Michelangelo- *Nat dostala pohlavek od Elaine a hned jí začala vést ven* Počkej!- Au Au! Elaine! laisse-moi partir ça fait mal! *Elaine jí vyvedla ven a odešla s ní do vily*
*Vyslechl si všechny i když mu připadalo, že původní problém neřešila ani polovina místního osazenstva, on osobně znal až příliš čarodějů aby se na ně nespoléhal úplně, tedy minimálně ne bez zadní pojistky, která by zařídila, že nezradí. Ale netušil jaké jsou poměry zde, minimálně ne po tolika letech co v New Yorku byl naposledy a tehdy to bylo spíše jiného typu a neřešil moc místní scénu podsvěta. Když se na něj ale DRAGOS zadíval lehounce ztuhnul.* /Zatraceně, musím se toho nějak zbavit, nemůžu riskovat Nicolaeho prozrazení./ *Cítil se příšerně a tak se jen narovnal a kývl směrem k němu hlavou.* Jednalo se o omyl. *Doufal, že mu tuhle výmluvu Dragos vezme. Měl by obrovský průšvih a navíc by podstoupil téměř cokoliv aby svého pána neprozradil.*
*Do konce schůze seděl mlčky na místě a pouze si tiše usrkával drink, co mu byl přinesen NAT, než mu tak rychle odcizila jeho skicák. Normálně by se hned rozhodl vstát a zašel by si pro něj, jen to nebylo zrovna na místě. Nerad dělal scény před tolika očima. Navíc nechtěl udělat Sashovi malér, proto nevyváděl ani po schůzi, když zaslechl, jak DRAGOS mluvil přímo k NAT. Zvedl tedy zrak od drinku, věnoval vůdci klanu děkovný pohled a pak koukl na NAT s Elaine.* Ja, danke, Elaine. *Na starší upírku se usmál, načež se vrátil s pozorností zpět přímo k NAT.* Děkuji, ale příště se zkus aspoň zeptat, mrňousi. *Uchechtl se, načež jí rozcuchal jemně vlasy, než schytala od Elaine pohlavek před tím, než byla odtáhnuta pryč. Tay si skicák ovšem hned neschoval, všiml si totiž , že byla jedna stránka vytrhnuta. Vstal tedy, hned ji popadl a následně schoval zpět do skicáku, který až po tomto uložil zpět do brašny a společně se Sashou zmizel zpět do vily.*
*Chvilku na ni koukl, vyslechl si, co se dělo a pak jen zkřivil lehce obličej.* Koukám, že to je divoké, nechcete nějak, no, pomoct? *Optal se.* Jak to ty jinak zvládáš? jak tohle vše vnímáš? *Optals e a pokud se nějak neohradila, posadil se na volné místo vedle ní, opatrně a obezřetně.* Vypadá, že tě to nějak zmohlo, asi až moc informací, co? *Pronesl opatrně, než se dodlčel a chvilku přemýšlel,.* Hele, mohl bych ti nabídnout drink? *Optal se jí a rukou jemně pokynul k abru.* Nebo, máme je zadarmo, ale, mohl bych tě pozvat? *Poupravil svůj dotaz Dominic.*
*Jakmile Dragos schůzi rozpustil, tak si zamířil na bar pro pití. Okrajově ještě vnímal, jak se mláďata vrací do vily a Dominic míří za Aless, jeho soustředění ale bylo teď na rozhovoru s Calibanem. Na jeho slova se uchechtne.* Máš mě snad za blbce? *Otáže se ho.* Není mi sto let, mladej, takže si vymysli lepší výmluvu.. *Odpoví mu a napije se z alkoholu, načež ho pobídne.* Myslím, že my dva teď půjdeme tudy.. *A poukáže na schodiště, které vedlo nahoru na ochoz kolem stěn baru.*
*Ztuhnul a odklonil oči od Dragose, vážně to podělal a nevěděl jestli být nasraný na sebe nebo jednoduše něco vymyslet. Na to zdali jej považuje za blbce ani neodpovídal. Obě odpovědi, které by pronesl by pravděpodobně skončily katastrofou. Navíc jeho sebevědomí, které měl jako obchodník často mimo obchod, zvlášť se staršími, padalo níž. Přesto se narovnal a když jej pobídl ať jde kudy tak pokračoval na schodiště.* /Co mu asi tak můžu říct, navíc reagoval na Nicolaeho jméno. Co se zkusit odkázat na někoho kdo by jej mohl znát?/
*Koukla na něj a jen zavrtěla hlavou.* Díky, ale není třeba, oni to zvládnou. *Pronesla a schovala si mobil do tašky, načež jej poslouchala.* Pokud myslíš, jak zvládám Akamiru, tak těžce, ale to se zvládne a pokud myslíš celou tuhle situaci s čipováním, no to je věc už jiná. *Koukla na něj a když řekl o drinku, nějak se jí připomnělo to, co se stalo minule, když spolu byli v baru. Nechtěla, aby se něco takového stalo znova. * Asi si drink už nedám, není to nic proti tobě, že bych nechtěla, jen se cítím trochu divně a možná bude lepší když pomalu půjdu. *Usmála se na něj.*
*Už jen řeč těla Dragosovi dosti prozradila. Nechtěl však tuto konverzaci řešit Alessandře a Dominikovi za zády a proto upíra pokynul, aby pokračoval nahoru na ochoz. Tam si vyhlédne jedno posazení, ze kterého má nadále výhled na bar a usadí se.* No..? *Pobídne opět upíra a kdyby po tomhle nepochopil, že Dragos chce, aby spustil, tak dodá.* Já čekám..
*Pokračoval tam kam jej ten muž naváděl, teď když byl poměrně blízko, tak rozdílnosti, které byly najednou mnohem viditejnější dost vynikaly. Oproti Nicolaemu byl starší a postavově jinak lehce stavěný, ale kdyby od svého pána nevěděl své, tak by věřil že před ním stojí jeho starší bratr.* Uhm, *Odkašlal si a narovnal se, jeho sebevědomí bylo sice v háji, ale za svůj život už byl párkrát v háji a dokázal z toho vybruslit pomocí slov i činů a dokud se neprobudí Ban, tak snad budou slova stačit. Zůstane stát.* Opravdu se jedná o omyl. Nic jsem tím nemínil. *Stojí si za svým.* /Je to pravda, omylem jsem si jej spletl s někým jiným./
Ach ano, přijde mi to, že to není hračka. Tedy, já novorzence na krtku nikdy neměl,. male asi to není moc jednoduché, co? *Hlesl opatrně a se zájmem. Pak poslouchal dál.* Tahle celá věc o čipování...ach ano, je to divoké, a nefér, na tom jsme se tu asi shodli všichni. Kdybychom si takové právo na lovce řekli my, tak by nás asi rovnou pozabíjeli pro výstrahu. *Dal za pravdu. Pak na ni koukl.* No jasně, to není problém, i když, nechceš jen třeba jeden, Na kuráž, jak se říká? Třeba se ještě můžeme o téhle celé problematice pobavit. Upřímně jsem nečekal, že tu budeš, a no, rád tě vidí. *Přiznal.* Ale pokud nechceš, pochopím to, pokud tedy ne tak mohu tě doprovodit? *Nabídl se jí.*
*Tekutina ve skleničce zavíří, když s ní Dragos pohne, zatímco se skoro pro sebe uchechtne.* Omyl.. Heh.. Takové.. Zajímavé slovo.. *Zkonstatuje si, přičemž pozoruje skleničku, než si z ní odpije.* Omylem necháš vybouchnout nukleární bombu, nebo spustíš světovou válku.. Ale nikdy to není oslovení s takovou sebejistotou.. Navíc by ses mě neptal, co tady dělám, kdyby jsi mě neznal.. Tak prosím, povídej.. Jsem zvědavý, jak mě neznáš, nebo s kým sis mě to teda spletl, když tvrdíš, že šlo o omyl.. *Pobídne ho a jen lehce napjaté koutky prozrazují, že zvlášť po dnešku, nemá daleko k tomu, tu odpověď z něj dostat ručně.*
*Nelíbí se mu jakým způsobem na něj působí to co říká, cítí se jako dítě kárané za nějakou hloupost a tak se necítil už hodně dlouho, obzvláště pak pokud to nebyl jeho pán. Jeho pudy jej nutili omluvit se a vysvětlit to, ale teď to rozhodně nemínil udělat. Nemohl jej prozradit, to co bude s ním, je poměrně jedno, postará se o sebe, ale zrada svého pána by jej stála příliš, proto jen stál a nechal toho muže aby si jej měřil jako oběť. Zadívá se na jeho skleničku načež pozvedne pohled k jeho obličeji.* Můžu říct, že jsem se s Vámi nikdy nesetkal. *Použije jednoduchou odpověď při které mu sdělí sice jen část, ale stále víc než nic.*
Fajn.. *Odpoví si pro sebe Dragos.* To bychom měli jednu variantu vyřazenou.. *Koutek mu cukne do úšklebku.* Moc nám jich nezbývá, že ano? Nebo chceš nesouhlasit? *Optá se ho a dopije skleničku. Využije toho, že je dohled na bar a hvízdnutím a gestem naznačí upírce, za ním, aby jim připravila a donesla drinky.* Asi tu budeme na dlouho, hádám.. Doufám, že pijete bourbon.. *Pronese a svou skleničku položí na stolek před ním.* Tak se zeptám na rovinu.. S kým jste si mě spletl?
Jak se to vezme. Není to tak zlé, ale záleží i na povaze jedince. Mira je ze všech z nich asi, jak bych to nazvala, nejšílenější, takže je to s ní o to těžší. Třeba se to postupem času nějak spraví. *Pokrčila rameny a chvíli přemýšlela o všem, co se tu dneska řeklo.* Stejně si myslím, že pokud s tím budou nadále pokračovat, nakonec se to nějak zvrtne, nedivila bych se ani kdyby byla nějaká vzpoura a šlo se proti lovcům. Možné je všechno, řekla bych. *Dodala a pomalu se postavila, než na něj pohlédla.* Jeden drink, ale jen čistý alkohol bez krve. *Pronesla a vydala se k baru, kde se pak posadila.* Proč sis myslel, že mě tu neuvidíš? Jsem upír jako ostatní, proč bych tu neměla být? *Optala se.*
*Jeho řeč těla nepůsobí nijak uvolněně, spíš naprostý opak. Věděl že muž, který před ním sedí má pod palcem obrovské množství New Yorku a podle toho jak se choval tipoval mu vážně dost let, přibližně jako jeho pánovi, možná starší. Proto nechtěl udělat chybu. Mohlo by mu to znemožnit plnění jeho úkolu. Chvíli se na něj zadíval, ale poté zrak zase odvrátil jinam, teď se zrovna díval na bar. Při otázce na burbon přikývl i když osobně neměl v plánu nijak pít.* S někým mně známým. *Odpověděl prostě a co nejvíce vyhýbavě jak nejvíce dovedl aby zároveň to ale jako odpověď vypadalo. Třeba jej pak nechá jít.*
*Pokýval hlavou a pak ji naklonil na stranu.* Byla taková vždy? nebo až po proměně? Každopádně, doufám, že to bude nějak lepší, že jak se říká, zmoudří věkem. *Podotkl Dominic a pak ji dál poslouchal.* Ach ano, i z toho mám strach. přijde mi to jako omezení na svobodě a ne malé, a tak by se opravdu nebylo ani čemu divit, kdyby se nakonec někdo vzpouřil proti lovcům, a začínám si víc a víc myslet, že upíři jsou jako první kandidáti. *Povzdechl si. Pak se usmál a pokýval hlavou.* Dobře, beru. *Usmál se. U baru objednal oběma dle toho, co si vybrali a pak se na ni koukl a jemně se pousmál.* No, ani nevím, není to určitě myšleno nějak zle nebo tak, jen mi to od posledně přijde.. takové zvláštní, asi jsme to jen blbě podal, promiň. Je moc milé tě zase vidět, netušil jsem, že se uvidíme zase tak brzo, Aless. *usmál se na ni mile.*
*Dragos pozvedne obočí a pohrdavě se uchechtne.* Tobě známým, ano? *Nadhodí spíše řečnickou otázku.* A kolik upírů jménem Nicolae, co vypadají zřejmě mě podobně, po tomto světě chodí, smím-li se ptát? *Uchechtne se, zatímco jim Tinashe, poté, co obslouží upíry na baru, donese nápoje. Jeden postaví před Dragose a druhý blíž ke Calibanovi.* Je to dobrý ročník, tak snad zachutná.. *Prohodí k upírovi a ze své skleničky si odpije. Věřil Tish a věřil, že je natolik schopná, aby nepopletla skleničky, když ji gestem ruky požádal o uvolňovací drogu do jednoho nápoje. Upírka vzala jeho prázdnou skleničku a pak se rychle vrátila za bar.*
*Dragosovo uchechtnutí nebylo pro Cala nijak příjemné a to zvláště když mu tím připomněl Nicolaeho.* /Budu mu muset zavolat a zeptat se jej zdali neví o co tady jde./ *Na jeho otázku nemá odpověď až příliš by prozradil, z toho důvodu také nadále mlčí. Má velké nutkání udělal úkrok dozadu, ale ten by prozradil až příliš jeho pud odsud odejít a držet své tajemství i nadále. Proto jen hlavou pokynul ženě, která prošla aby jim donesla drinky.* Děkuji, ale nemám v plánu dnes pít, mám ještě nějakou práci. *To je vše co z něj nakonec vypadne, ale drink si do ruky nevezme. Nechce přijít o jakýkoliv kousek síly, který v sobě má a tím měl na mysli i svou čistou hlavu navíc to chtěl využít jako výmluvu, udělal pohyb do boku že se otočí a odejde.*
Před proměnou si prošla pár věcmi, je možné, že je to tím, kdoví, ale časem se uvidí. Možná opravdu dostane rozum, což by bylo fajn. *Usmála se a když před ni barman postavil sklenku whisky, vzala si ji a napila se a pak ji zase odložila.*Možná jsou a možná ne, v tuhle chvíli to může být každý, kdo s tím nesouhlasí. *Pokrčila rameny a znova se napila, než na něj koukl a na chvíli se odmlčela.* Hele Dominicu, to co se stalo minule se stát nemělo, byla to chyba a já na to chci zapomenout. Tak to prostě přejděme a nechme to být. *Napila se.* A abych řekla pravdu, ani já nějak nepočítala s tím, že tě uvidím znova po tak krátké době. *Pousmál se a pak se zahleděla do skleničky před sebou.*
*Dominic pokýval s úsměvem hlavou. Pak ale poslouchal dál.* No jo, je to asi fakt otázka času a hlavně trpělivosti podsvěťanů, to se ještě uvidí, jak to dopadne. *Pronesl. Potom se jemně ošil než si povzdechl a uznale pokýval. hlavou.* Já vím, že se to asi stát nemělo, ale asi jsme sobec...ne asi, ale určitě, a jak to říct. prostě jsi mi chyběla, a jsem rád, že tě zase vidím. jestli to byla chyb? A mohla být, ale byla opravdu? *Optals e, byla to ale řečnická otázka. Pak se ale jemně odtáhl.* Jako jo, pochopím, když už mě kvůli tomu nebudeš chtít vidět, ale já si prostě nemůžu pomoct, něco mě prostě za tebou táhne, nutí mě na tebe myslet. *Pronesl upír.* /Hlavně to, abych dal Dragosovi to, co chce a zbavil se toho zatracenýho plevelu, co se ti plazí v klanu, maličká./
*Upír lehce přimhouří oči, když se Caliban svého nápoje nedotkne a zadívá se na něj. Nechtěl původně k této možnosti přistupovat. Měla to být až ta poslední varianta, ale nedával mu moc na výběr.* Není slušné odmítnout nápoj, který jsem ti doslova dal zadarmo.. *Pronese, zatímco semkne svoje oči s jeho a začne jej stahovat pod Encanto. To, že to trvalo déle mu dalo najevo, že se jedná o staršího upíra, nicméně Dragos měl tady převahu. Jen, co jej má pod Encantem, tak promluví.* Napij se.. To, že nechceš pít je stejně lež..
*Co se týkalo ještě tématu o čipování, jen odkývala a dál jej poslouchala, když mluvil. V jednu chvíli se na něj podívala.* Neřekla jsem, že tě vidět nechci, jen, že to co se stalo, se už opakovat nebude. Nechci, aby se to opakovalo. *Koukala na něj a pak do sebe hodila zbytek své sklenky zlatavého moku.* Hele, je hezké to, co říkáš, ale to bys měl říct jiné, té která na tebe někde čeká, stejně jako na tyhle slova. Ale já to nejsem. Za týden se vdávám za někoho, koho miluju a nehodlám na tom nic měnit. Klidně můžeme být přátelé, ale to je jediné co mohu nabídnout. *Pousmála se na něj a postavila se, v tu chvíli se musela opřít oběma rukama baru, aby se vůbec udržela na nohou.*
Já, ehm. *Odpovědět už se mu nepodařilo, cítil se divně, něco jako když nastupuje na scénu Ban. Ale tohle bylo jiné, mnohem méně přirozené a více nasílu, přesto se tomu poddal i když ne zrovna rychle.* /Zatraceně!/ *Došlo mu to, ale už bylo pozdě, lehce otupěle přikývl a natáhl svou ruku k drinku, chvíli jej držel v ruce než okraj sklenice přiložil k ústům a lokl si, prvně jen lehce smočil rty, ale příkaz byl příkaz, proto se také napil ještě jednou plným douškem. Skleničku držel stále a čekal malátně co bude dál. Stále byl sice lehce natočen k odchodu ale jeho tělo se nehýbalo jak měl původně v plánu.*
*Pro sebe se spokojeně pousměje, když se Caliban napije. Počká, až nápoj polkne a pak dodá k příkazu.* Ten bourbon ti chutná a ze slušnosti ho dokončíš.. Jakmile bude sklenička prázdná, tak zapomeneš, že bych ti ho kdy nutil.. *Pronese a pak se na pohovce natáhne.* Stále jsem nedostal odpověď na svou otázku.. Nemám rád nedokončené úkony.. *Pobídne ho.*
*Chtěl něco navrhnout, ale místo toho se na ni jen tak podíval, načež ji podebral za pas a zlehka nesvůj se zamračil.* Hele, vždyť ty máš úplně velké zorničky, jsi v pohodě? Koukni na mě, hlesl a pak jí vzal tváře do dlaní, aby se jí mohl kouknout do očí. Když se tak stalo a jejich pohledy se setkaly, Dominic možná mohl vypadat, že v jejích očích něco hledá, ale místo toho začal používat Enacnto a pak začal mluvit.* Bylo by dobré, aby jsi se mnou teď jela ke mě domů. Jsi unavená, strašně se motáš a já tu jsme autem, takže pojedeš se mnou ke mě. *Pronesl. Hned poté ji vzal její kabelku, jednou rukou kolem pasu a pomohl jí po schodech nahoru. Když vycházeli z baru, tak se ještě letmo podíval na DRAGOSE, kterému věnoval skutečně jen letmý úsměv, který značil jeho vyjádření skoro vítězství. Pak už i s Aless vyšel před klub.*
*Jakmile zaslechne Dragosova slova tak přiloží skleničku ještě jednou k ústům a upije, chvíli počká a posledním hltem dokončí skleničku. Je to přeci takto slušnost a on poté položí sklo tam kde předtím stálo, tím se opět postaví tomu muži čelem. Chvíli mu trvá než se dostane z malátnosti. Zamrká a podívá se po Dragosovi a potom si všimne vypité skleničky.* /Proč jsem ji zatraceně pil?/ *Měl v plánu držet jazyk za zuby, o tom se rozhodl, jenže z nějakého nepochopitelného důvodu se mu slova dostala z úst.* Znám ještě jednoho. *Pronese aniž by chtěl.* /O co tady k*rva jde?/ *Vyskočí mu v hlavě hlas, jenže podvědomě ví, že tohle není on, ale Ban.*
*Nechápala, co se to s ní dělo, proč se cítila tak divně, tak malátně a bez energie, nepila tolik, aby byla opilá. Když její tvář vzal do dlaní, koukla mu do očí. Mlčela, jen lehce přikývla hlavou a když jí vzal kolem pasu a spolu s ní se vydal nahoru, přivinula se k němu, snad aby náhodou nespadla, nohy jí totiž přestávaly poslouchat. Cestou ven už nijak nevnímala nikoho jiného, než Dominica. Když pak vyšli před klub. Odtáhla se od něj v domnění, že už to zvládne sama.* Necítím se dobře, nějak…. Nějak se všechno motá. Co je to… se mnou. *Zašeptala spíše sama k sobě.*
*Čeká, až Caliban dokončí skleničku a potom se spokojeně pousměje.* Nepovídej.. *Nadhodí ironicky překvapeně.* Tak se mi svěř.. Jsem zvědavý.. *Pobídne ho k mluvení i k tomu, aby se usadil, pokud stále stojí a nesedl si, zatímco on upíjí od sebe. Koutkem oka zareagistruje odchod Dominica s Aless, ale momentálně měl víc jeho pozornosti právě Caliban.*
*Dominic se na ni podíval.* To nevím, já nevím, asi jsi se opila, kdo ví, ale pojď, nasedneme do auta a pojedem, ano? *Koukl na ní a poté přešel k autu, kterém odemkl, a pomohl pak do auta i dívce. když ji usadil, připoutal, připoutal i sebe a nastartoval.*/ Tak pojedeme, u mě trochu vystřízlivíš a hned potom tě zase odvezu k tobě domů, dobře? *Koukl se na ni a jemně se na ni pousmál.*
*Zaregistruje jeho úsměv a uvědomí si, že ten muž se hezky usmívá. Poté co jen ironicky odvětil mu Cal seriózně odpoví slovem ano. Nic víc nic míň, ale potřeboval to říct. Na jeho pobídky se usadí a povídá dál.* Jmenuje se Nicolae a znám ho velice dlouho. Víte že mi ho připomínáte. *Ukáže na jeho obličej a vlasy, prostě povídá dál, i když prozatím bojuje s tím, že mluví tím, že mluví blbosti, má to v plánu dokud muž nepoloží přesnou otázku.* /Tohle není zatraceně normální. Pusť mě ven!/ *Jenže Caliban se necítil natolik v ohrožení aby Ban mohl volně vyplout na povrch a tak jej nechal jen nadávat ve své hlavě.*
*Dragosovi cukne koutek, když se Caliban rozpovídá.* Všiml jsem si.. *Zareaguje na jeho větu a poté nakloní hlavu lehce na stranu.* A jak dlouho se znáte? Kde jste se vlastně poznali? *Ptá se, jakoby byl jeho zvědavá kamarádka a právě se vyptávala na jeho rande s novým úlovkem.*
Nepila jsem skoro nic, tak jak můžu být opilá. *Zamručela a pak se posadila do auta, kde se posadila o něco pohodlněji, otočila hlavu tak, že koukala z okýnka ven, přemýšlela.* Asi jo, jo dobře tedy. *Pronesla tichým hlasem, aniž by otočila hlavu. Na malou chvíli zavřela oči, aby přestaly ty mžitky před očima, co měla. Byla z toho všeho zmatená. Povzdechla asi a když se auto dalo do pohybu, znova oči otevřela a koukala ven.* PŘESUN
*Všimne si jeho cukajícího koutku, který mu přijde velice přitažlivý, asi stejně tak jako jeho pán. Ale tento muž má v sobě ještě jiný druh charisma.* To jistě, nejde si nevšimnout. *Pokývne hlavou a při položení otázky se vážně zamyslí.* Od mého dětství, poznali jsme se v Anglii, ale nevím kolik to je let, vážně už to je doba a bylo to myslím někde na ulici v Londýně. *Povídá dál bez filtru, který by normálně použil při rozhovoru s úplně cizí osobou. Ban se mu vztekal v hlavě až se Cal divil, že jej ještě nebolí, ale naopak měl poněkud upovídanou náladu což bylo rozhodně nezvykem pro něj.*
Zajímavé.. *Pronese Dragos přemýšlivě zatímco krouží tekutinou ve skleničce.* A jakýpak s ním máš ty vztah? Jste.. kamarádi? Nebo něco víc? *Tahá z něj další informace, aby si postupně mohl skládat obrázek v hlave.*
Rozhodně je to zajímavé, nikdy jsem nepotkal nikoho kdo nebyl příbuzný aby se tak podobali. *Pozvedl lehce ruku aby ji natáhl k němu a přesvědčil se, že to doopravdy není jeho pán. Jenže jí rychle stáhne, toho muže nezná. Při jeho otázce lehce natočí hlavu na stranu.* To je vážně divná otázka, nevím jestli nás popsat že máme vztah nebo jsme kamarádi, udělal ze mě, tím kým jsem a já bych pro něj udělal cokoliv naoplátku, je vážně skvělý. *Pronáší dál a sám si pod sebou kope jámu, pokud si tohle bude pamatovat, tak se asi sám radši zabije. Droga působí čím dál tím víc a dokonce utlumuje i Banův hlas, který rozhodně vyvádí, jenže Cal se s tím mužem cítí v pohodě.* /Vždyť si příjemně povídáme./
*Začínal mít podezření u Calibanových slov, ale zároveň mu v hlavě řval poplašný alarm, který mu říkal, že to není možné. Jaká by asi byla šance, že? Proto se rozhodl vyptávat na další dotazy, aby si onoho Nicolae nějak více přiblížil.* Pouze mě to napadlo.. *Pokrčí rameny nevinně.* S tím jak o něm mluvíš.. *Poté ale pokýve hlavou.* Takže je tvůj stvořitel.. *Zkonstatuje si a ani nečeká na souhlas nebo odpor. V tomhle si byl jistý.* Co o svém pánovi všechno víš? Jak dobře ho znáš? *Položí další dotazy na vrub upíra.*
*Sledoval jeho mimiku a gesta, i když tam bylo dost rozdílností viděl v tom i určité podobnosti. Bylo mu divné že se na stvořitele ptal, přece to o něm už řekl.* Ano vždyť už jsem to říkal, kdysi mě našel v Londýně, tedy až poté co jsem se přestěhoval z Rumunska s matkou když jsem byl mladší a pomohl mi, udělal ze mě muže kým jsem byl a nakonec i upíra, skvělý muž a je ti vážně podobný. *Další věty z něj vypadávaly jedna za druhou a i když neměl v úmyslu vypustit o svém pánovi ještě o něco víc, stále cítil tu věc, která jej popoháněla mluvit více a více.* Znám ho velice dobře, jsem s ním dlouho a povětšinu času pro něj dělám co jen můžu, vím že je skvělý a upřímný. Pomohl mi, když jsem jej potřeboval a musím držet slovo a tajemství, když mě o to požádá, i když on o nic žádat nemusí, stačí říct vlastně. *I sám sobě teď působil zmateně, ale vlastně nevěděl jak se do toho zamotal.*
*Nad zmínkou jeho rodné země pozvedne obočí.* A tvůj pán je z Londýna? *Zajímá se. Kecy o tom, jaký se z něj stal skvělý muž a jaký je jeho stvořitel skvělý muž jej nezajímaly. Takže se na ně pouze zdvořile usmíval, ale v hlavě si chystal další otázky na odpovědi, co chtěl z upíra vytáhnout.* Máš pro něj teď zrovna zařídit nějaký důležitý úkol? *Zajímá se a svůj pobavený úšklebek schová do skleničky s bourbonem.*
*Zavrtí hlavou.* Vůbec ne, můj pán stejně jako já pochází z Rumunska, v Londýně jsme se jen potkali, ale vím, že se narodil ve stejné zemi jako já jen o mnoho dřív. *Dodá na vysvětlenou. Zadíval se na muže a na jazyk mu přišla otázka.* A odkud jste vy? Vypadáte stejně, takže asi taky z Rumunska že? *Dedukoval a zapojil na chvíli svou hlavu o něco víc, jenže pak se zas začal soustředit na Bana, který nyní nadával už jen potichu.* Vždycky zařizuju nějaký úkol, je jedno jestli jde o vytváření smlouv či jakoukoliv jinou práci. Je jedno zdali je poblíž, nebo někde něco plním sám, pokaždé se jedná o důležitý úkol.
*Tohle byla pro Dragose mnohem podstatnější informace. A taky to byla informace podporurující jeho šílenou teorii.* Kdy přesně asi netušiš, co? *Nadhodí jen tak ledabyle a při otázce mířené jeho směrem se pobaveně uchechtne.* Nevím, zda zrovna podobný vzhled je něco určujícího pro to, z jaké země někdo pochází, ale ano.. Sunt din Romania.. *Prohodí svou rodnou řečí. Pak to však odmávne a soustředí se na další Calibanova slova.* A zrovna teď? Copak to je? *Nadhodí a vůbec ho netrápí, že by mohl upíra dostat do nějakého průseru.*
Přesné datum si nepamatuju, vím že to bylo kolem přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, zároveň občas mluvil o své rodině, ale jen pokud měl na to náladu. *Dodal pro vysvětlenou a naklonil se lehce k Dragosovi, nijak moc ale všiml si pár rysů tváře, které byly až příliš povědomé, proto se chtěl ujistit.* Nevím, musela by to být velká náhoda pokud by jste si byli tak moc podobní a byli z různých zemí, ale zase vyjímka občas potvrzuje pravidlo. *Mýkne rameny a zamyslí se nad svým úkolem, který zde zrovna plní.* Mám najít informace ale hlavně čekat, není to nijak těžký úkol, ale pro pána je důležitý.
*Čím víc Dragos věděl, tím víc to podporovalo jeho teorii. Ale musel vědět více.* A když měl dobrou náladu.. Co všechno ti svěřil? Něco o svých rodičích? *Zajímá se a tentokrát nikoliv předstíraně, ale skutečně zajímá.* I to se stává.. Neslyšel jsi nikdy o králi Georgi V. a carovi Nicholasovi II.? *Nadhodí. Ti se narodili v různých zemí, jiným rodičům, ale přesto vypadali jako dvojčata.* Informace o čem? Něco, co by se týkalo New Yorku? Nebo místních klanů?
Svěřil mi toho docela dost. *Na chviličku se odmlčel.* Své rodiče si nepamatoval, oba zemřeli když byl moc malý na to aby si vytvořil vzpomínky, ale jednou mi vyprávěl o sourozencích. Tedy spíš o jeho starší sestře, protože druhý sourozenec zemřel dřív než se narodil. Taky občas mluvil o své ženě a dětech. *Zadíval se na toho muže, který neustále kladl otázky. Když se optal na ty dva tak mu jména něco říkaly ale před očima neviděl jejích podobu proto jen zavrtěl hlavou.* Myslím, že jsem nikdy jejich podobizny neviděl, ale je to rozhodně zajímavé. *Jakmile se ale optal na jeho informace o úkolu zkousnul si ret, tohle vážně nechtěl prozradit, jenže jako by jej něco nutilo.* Tak trochu od obojího, ale není to úplně zásadní pro ten úkol jako spíš jeho průběh.
*Vše do puntíku sedělo. Až moc na to, aby to nebyla pravda. A zároveň se tomu stále nechtělo Dragosovi věřit.* Jméno sestry ti třeba nesvěřil? *Tohle už bylo hodně okaté, ale to Dragose netrápilo. Byl až moc blízko na to, aby to vzdal. Ohledně podoby to nakonec s pobaveným úšklebkem odmávnul.* Průběh hmm? *Zamyslel se.* A co má být cílem ti tvůj pán řekl? A víš co? Nebudeme mu pořád říkat pán, že ne? *Nadhodí a pousměje se lstivě.* Co mi takhle říct, jaké je jeho celé jméno?
*Zavrtěl hlavou.* Vždy o ní mluvil pouze jako o své sestře. Sám se nezmiňuji o rodině když to není nutné, takže ho chápu, ale podle toho co říkal měl asi svou sestru doopravdy rád. *Pokračoval dál v dialogu ale Ban se zase začal ozývat mnohem silněji, něco tady nesedělo.* Řekl mi na co čekáme, ale je to naše práce, takže bylo jasné, že šlo o cíl. A proč bychom mu neříkali pán, já mu tak říkám, tedy někdy jej oslovuju Nicolae, ale většinou je to v soukromí pán. *Mluvil nesmysly, ale bral to trochu jako obranný mechanismus před tím aby toho řekl moc.* Nicolae by asi nechtěl abych řekl jeho celé jméno, roky už jej nepoužívá a tvrdí, že teď už by tak neměl být oslovován, takže většinou to je jen Nicolae s nějakým novým přímením vhodným pro místo a čas kde se nacházíme.
*Dragos pouze přikývne a víc se nevyptává. Je očividné, že Caliban víc o jeho rodině neví. Nad jeho dalším blekotáním se už otráveně zamračí. Chvíli ho blekotat nechá, ale pak vypije na ex celou svou skleničku a prudce ji odloží na stůl, až sklo zařinčí.* Fajn.. Tak ho řeknu já.. *Prohlásí a podívá se přímo Calibanovi do očí. Ty jeho jsou chladné a je v nich vidět, že mu s vyhýbáním došlo trpělivost.* Nicolae. *Pronese křestní jméno.* Vasilica. *Pokračuje s mezerou s tím prostředním.* Sorin. *Dokončí i jeho příjmení a vyčkává reakci upíra před ním, kterou tuší, že bude dost výbušná.*
*Jakmile se mu Dragos zadívá do očí tak se zklidní, uvažuje co mu ten muž vlastně chce říct. Jakmile zaslechne jméno svého pána tak se jeho výraz i oči uklidní a zledoví, najednou jakoby před ním seděl jiný člověk. Ještě se plně Ban neprobudil ale Cal se přesunul do obchodního módu a i když jej droga nutila mluvit, tak výstražné znamení v jeho hlavě jelo na plné obrátky. Tohle už bylo pro jeho pána nebezpečné.* Tohle jméno zní velice zajímavě a staře, jistě se jedná o skvělého muže a podle toho jak mluvíte odhaduji, že jej znáte. *Tohle všechno s ním udělalo plné jméno jeho pána. Nejradší by toho muže před sebou napadl a zjistil co vše o něm ví, jenže moc dobře věděl že je starší a silnější, takže velice ošklivě bojoval s Banem uvnitř sebe.*
*Dragos se vítězně ušklíbne po jeho slovech. Odsune skleničku stranou a nakloní hlavu lehce bokem.* Řekněme.. Že jsem jej stvořil.. *Dodá s lehkou mezerou. Celkově mluví velice klidně, již bez dychtivého nádechu.* Copak nám Nicolae chce v New Yorku? A jakto že mě nekontaktoval už dříve? *Otáže se následně a na pohovce se narovná, aby neležel tak ležérně.*
*Zarazí se a pohlédne na toho muže.* /Tohle je vážně divné, přece by o svém měl vědět ne?/ *V hlavě mu zazní protihlas.* /Doprdele jen zkouší na co mu skočíš, ať táhne do hajzlu./ *Banův vulgární slovník ignoroval, ale věřil že má pravdu, jenže drogu měl stále ve svém systému což znamenalo pro něj velký problém.* Naprosto netuším proč Vás nekontaktoval dřív, mohu říci, že jsem o Vás do dnešního dne neslyšel, takže nemohu odhadnout jeho myšlenky. A tipuju že Nicolae teď nic v New Yorku nechce, pouze mě sem poslal preventivně.
Moje jméno není v podsvětě úplně neznámé. Byť používám pseudonymy, tak většina těch, co se mnou mají co dočinění mě zná mým pravým jménem.. *Pronese sebejistě.* Je proto zvláštní, že by o mě neveděl.. *Dodá a zvedne se z pohovky, načež si urovná oblečení.* No.. Vyřiďte mu, že očekávám jeho návštěvu.. Někdo jako já se nenechává čekat ani prosit, pokud ho nakonec vychovali správně.. *Pronese s ušklíbnutím.* A pokud by vás chtěl zardousit kvůli vaší ukecané náladě, tak ho taky pošlete za mnou.. Víte, kde mě najdete.. *Ušklíbne se, když vezme svou skleničku a zamíří dolů k baru, kde ji předá Tish.*
*Snažil se pobrat vše co mu Dragos řekl, věděl, že je totálně v háji, a nezbylo mu tedy nic jiného než se optat na poslední dotaz.* Když se optá kdo jej pozívá do New Yorku, co mu mám vyřídit? *Snaží se působit klidně, ale v této situaci je to pro něj poměrně dost složité. Nečekal že se jedny výzvědy zvrtnou tak moc, ale dobře veděl, že je to jen a pouze jeho chyba.* /Zatraceně, pokud bych ho neoslovil tím jménem, vše by bylo v pořádku./ *Díval se na muže a čekal co mu ještě odpoví načež jej pak sleduje jak jde dolů k baru.*
*Po jeho dotazu se na něj od baru otočí a s ušklíbnutím prohlásí.* Dragos Sorin, jeho otec. *Prozradí mu tu velkou neznámou a pak se už vydá zpátky do své vily.*
*Zkorní, jinak se to popsat nedá.* /Tohle je přece zatracená hloupost, něco takového se neděje Nicolae přeci říkal, že jeho rodiče nežili./ *Stojí a zírá na místo kde před chvílí stál ten muž, Dragos.* /Tak to vypadá, že jsme v hajzlu, měl jsi to nechat vyřídit mě./ *Poví mu Ban v jeho hlavě. Cal se lehce vzpamatuje a vyrazí z klubu domů aby mohl zavolat svému pánovi.* /Jasně a byli bychom mrtví, oba. Na něj nemáme./ *Dopoví mu ještě než vyrazí z klubu pryč.*
*Pandemonium sa pre dnešný večer premenilo na halloweensky brloh. DJ už vyhráva rôzne tanečno-elektro pecky a repráky rozvibrovávajú svoj najbližší priestor. A dokonca aj prvých tanečníkov. Návštevníci okrem jedného drinku zadarmo majú možnosť sa pokochať výzdobou. Rôzne pavučiny, umelí pavúci, ktorí sa zdajú byť skoro ako živý, efektní netopieri a aby to nebol halloweensky gýč tak steny sú doplnené aj neónovú výzdobu v tvare tekvíc, strašidelných tvárí a podobne. V niektorých miestach sa po zemi plazí suchý ľad, prípadne uličky sú vyzdobené tak, že by do nich vliezli iba veľký trúfalci. Vstup prvé dve hodiny je zadarmo - podmienkou ale je maska. Bez nej Vás SBS otočí. Ak masku máte tak Vás skontrolujú či nemáte pri sebe nejaké zbrane. Pandemonskú SBS ale neošáli žiadny podsveťan, všetky prekliate a magické predmety vám zabavia rovnako ako keby ste pri sebe mali obyčajný kuchynský nožík. Ak by sa s nimi chcel niekto dohadovať o zbrani alebo magickom predmete, nekompromisne ho vyhodia. Predsa Halloween párty si viete užiť aj bez týchto vecí. Nezabudnite, že o pólnoci sa vyhodnocuje najlepšia maska!*
*Remi se mnou s Alessandrou měl sejít teprve na párty, proto u sebe doma na sebe hodil svůj kostým, jak tedy s Aless vybrali, tak se jednalo o kostým Kapitána Ameriky, na zádech měl připevněný neškodný štít, který se také vázal k oné postavě, a na hlavě nasazenou rádoby jeho helmu. Své ochranné předměty si ani nebral, takže mu vlastně neměli ani co zabavit. Ačkoliv už se od Aless učil řídit, a šlo mu to vcelku obstojně, přeci jen pořád u sebe neměl své auto, a tak se na místo dostal veřejnou hromadnou dopravou. Teď už ale stál před Pandemoniem, kousek od vstupu, kde si pokuřoval svou cigaretu a čekal na svou upírku. Během toho sledoval všechny kolem sebe, a culil se nad určitými rozmanitostmi různých kostýmů.*
*Dominic se s Nat setkal u něj doma. Měl už připravené vše, co po něm chtěla a co objednali. Všechno to přišlo během druhého dne od objednání, takže to Dominic stihl i všechno seřadit a teďka už se oba dva nasoukali do kostýmu, jeden do kostýmu Harryho Pottera, a ta druhá zase do kostýmu Ginny Weasleyové. Dominic byl ale spokojený ačkoliv vypadal trošičku jako moula, I tak to bylo kouzelné a on měl neskutečnou radost.* Tak co, jak se těšíš? *Zeptal se mladé upírky, když se na ni podíval, po cestě k Pandemoniu.*
*Aless se na tuto Hallowenskou akci těšila, už jen proto, že spolu s Remim měli spolu vymyšlený kostým. Když tedy nastal ten den, oblekla se za Winter Soldiera. Což vlastně znamenalo, že si oblékla černé kalhoty s přezkami, kde mohla mít nože, vršek měla obdobný, vše v černé kožené barvě, s přezkami a jen jedním rukávem, jelikož její levá ruka byla přesnou kopii umělé ruky, která se dokonce tak i chovala, přece jen si Aless nechala něco takového pořídit. Na rukou měla bezprsté rukavice. Vzadu na bedrech a po stranách stehen měla umělé nože, hračky, které jen jako doopravdy vypadaly, přece jen s normální zbraní by jí tam nepustili. Stejně tak dětský byl i její samopal, který si vzala do rukou. Na tvář si nasadila masku a trochu začernila kolem očí a byla připravená jít na party. Nasedla proto do jednoho ze svých aut a vyrazila. Po nějaké době konečně zastavila kousek od Pandemonia, vystoupila, vzala si svou zbraň – hračku, do ruky a vyšla směrem, kde viděla stát Kapitána Ameriku.* Ale podívejme se, jak mu to sluší. *Pronesla, když k němu došla.*
*Když si Remi všiml že dorazila už i jeho dívka, tak se na ni spokojeně usmál a pokynul jí hlavu.* Ale, i tobě to moc sluší. Vypadáš skoro opravdu jako ta postava. *Mrkl na ní, a potom se otočil kolem své osy, aby si ho mohla prohlédnout i ona ze všech stran. Poukázal i na svůj štít, nutno podotknout, že kdyby s ním chtěl do něčeho bouchnout, tak by mu v ruce zůstala asi jen ta držátka, která byla zezadu, z tak jemného materiálu ten štít byl. Pak se ale otočil na Aless.* Jaká byla cesta sem? Já dokouřím, a můžeme jít na to, co ty na to? Zeptal se Remi spokojeně. Potom ale do upírky drkl loktem, když spatřil, jak si to k Pandemoniu štrádoval jeden z hostů, který měl ale úplně skvělý kostým. V podstatě, vypadal jako obří, nafukovací penis. Remi měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.* Je ti jasné, že kdybychom se nedomluvili na společném kostýmu, tak bych si asi vzal přesně tohle? *Poukázal na muže v kostýmu.*
Jo! Vypadáme super! *Usmála se na něj a spravila Dominicovi kravatu. Elaine šla s nimi v kostýmu Hraběnky Alžběty Báthoryové a následovala dvojici upírů* Ale hvězda kostýmů je Elaine! Kde si ho sehnala? *Elaine se na ně podívala, upravila si svůj límec a odpověděla* Nemusíš vědět vše..hlavně dávej pozor. *Nat přikývla a vydala se dovnitř s Dominicem*
*Dominic se na Elaine otočil, a taky obdivně pokýval hlavou.* Ale jo, taky to máš hezký. *Pochválil její kostým, načež se na starší upírku zářivě usmál, a potom už se věnoval opět Nat.* No, já si to hodlám dneska teda pořádně užít, doufám, že tyto samé. *Pronesl, a hodil po ní kárové oko. Noha jej po útoku ještě trošičku bolela, což naznačovalo to že upír kulhal, ale už skoro neznatelně. Nechtěl v Nat vzbuzovat nějaké pocity sebekritiky, v podstatě za něco, za co upírka ani nemohla.* A hele, tak mě tak napadá, myslíš, že tě tam vůbec dají něco dobrého k pití? Nejsi ty Ještě vlastně svým způsobem nezletilá? *Pronesl zlehka aby jí mohl popíchnout.*
Je mi jednadvacet Domi..Můžu pít..Ty na druhou stranu bys neměl pít aby ti nezkolabovaly játra Staříku..*Natalie popíchnutí opětovala a Na tváři ji vyrostl škodlivý úsměv* Doufám že tu be Co pít..trochu mi vyschlo..*Nat se vydala hledat bar a Elaine šla s ní. Při cestě narazila do pár lidí ale upírka nakonec bar našla a objednala si Víno s krví a Elaine si objednala ti samé* Dome! Co chceš? *Zavolala na Svého kamaráda*
*Dominic se na mladší upírku podíval, nejprve sevřel oči do úzkých linek, ale potom se zasmál.* Jo, jo. Tak to bylo hodně dobrý. *Ušklíbil se, načež se na ní podíval natáhl se, a zlehka jí vtiskli polibek na tvář. Potom už se společně s ní a jejím doprovodem prodral skrz lidi, a zamířil k baru. Tam se posadil, a rozhlédl se kolem sebe, všímal si lidí kteří tam byli a všímal si kdo všechno tam přišel v jakém kostýmu. Musel se nad nějakými maskami dokonce i zasmát. Potom se otočil na svou kamarádku.* Já bych si dal whisky s krví, slečno. *Mrkl na ní.* Ale platím já jasné? *Zvedl Dominic ukazováček v káravém gestu, ale pak se usmál.*
*I Aless se mu zatočila dokola, aby se ukázal v plné kráse a pak si prohlédla jeho.* Páni vypadá to opravdu dokonale, no nejsme my skvělý pár? *Zazubila se a když jí řekl, že dokouří, tak jen přikývla a koukala kolem sebe na lidi, co přicházeli také na akci.* Cesta byla fajn, teď večer není takový provoz, takže super. *Usmála se a když se začal smát a řekl, co řekl, jen pozvedla obočí a pohlédla na něj stylem- To snad nemyslíš vážně.* Jsem ráda, že jsme se domluvili na společném, protože v tomhle bych tě jít nenechala, věř mi, tohle ne lásko. *Uchechtla se a pobaveně vrtěla hlavou.* Hlavně prosím nejdi v tomhle na svatbu ano, moc tě prosím. *Zasmála se.*
*Remi se pobaveně zasmál.* Hele jako, já jsem sice blázen, ale zase ne takový, abych v tomhle přišel na svatbu. Říkal jsem ti o tom jak takovýhle podobný nafukovací penis měli v létě na pláži, normálně to tam prodávali jako něco, na čem jsi mohl ve vodě blbnout. Víš co, jako mají donuty, plameňáky, jednorožce, tak tam měli i tohle. A hádej, kdo si to do té vody vzal? *Pronesl Remi hrdě, načež se poklepal na hruď a spokojeně se zasmál.* Jasně, jasně že já. *Uculil se, a poté si opět popotáhl z cigarety, zatímco se podíval na Aless, a hned na to jen spokojeně zavrněl, když si prohlížel její outfit.* A jak říkám, kdybychom nebyli domluvení, tak bych si to na 100% asi vzal, kdybych to tedy našel. *Zasmál se mladý fér.*
Ne ne nee, tys kupoval Kostýmy..*vytáhla peníze a zaplatila jejich drinky* peníze mám až nebudou tak pak budeš platit ty jasný? *Nat zvedla ukazováček aby ho napodobyla. Elaine zaplatila svůj drink než Nat dokončila větu a už jen čekala na ně* Tak a teď se jdem bavit, Můžem? *Zeptala se ho se skleničkami v rukou*
*Dominic se na ní usmála, a po té pokrýval hlavou.* Jasně, ale kdyby jsi kdykoliv neměla, nebo cokoliv, tak jsem prostě tady, dobře? A to nemyslím jenom teďka, tady na té párty, ale kdyby jsi cokoliv potřebovala, třeba byla bez peněz nebo tak něco, tak za mnou vždycky můžeš přijít. *Pronesl, a pak jí jemně položil ruku na rameno. Když před něj potom postavili jeho objednávku, tak se Natalii ještě jednou usmál než potom zvedl svou sklenku a přiblížil ji k té její.* Tak jo, na co si připijeme? *Zeptal se starší upír, načež se zářivě usmál.* A hned potom se můžeme jít bavit, já možná jen uteču na cigaretku, ale teďka si chci připít, já nevím, třeba na nové, a moc hezké přátelství? *Zeptal se mladší upírky.*
*Koukla pak na něj.* No blázen jsi, to je pravda a proto se trochu děsím toho, co bude až se párty po svatbě rozjede, ty už budeš na mol. *Zasmála se.* Takže zakazuju i pak, rozumíš? Prostě prosím ne, pokud nechceš, aby ti utekla nevěsta. *Uculila se a prohrábla si vlasy a poslouchala jej dál.* Že se vůbec ptáš, jasně, že ty, kdo jiný by to udělal, než ty. *Usmála se a sundala si masku, aby ho mohla políbit, přičemž jen spokojeně zavrněla.* Sladký kapitán z tebe. *Zazubila se a nad jeho slovy se už jen usmívala. Milovala tu jeho bláznivou stránku, ale kdyby šel za to obří péro, asi by to těžko rozdýchávala.*
*Remi se na upírku usmál.* No, to že nebudu na mol, tak to slíbit nemohu. Tak nějak to tak i plánuji, nebo ne plánuji, ale počítám s tím, že v určitou noční hodinu o sobě už nebudu vědět ale dám si pozor na to, abych se kostýmu který je podobný jako ten, který právě zašel dovnitř, vyvaroval. A kdyby mi to náhodou nevyšlo, tak mě prosím zastav. *Apeloval na ní Remi, a usmál se. Polibek jí potom s úsměvem vrátil, než se podíval kolem sebe. Pak ale pohled opět vrátil upírce.* Jinak, s těma oknama se tedy počítá? *Optal jsi. Ptal se na to zda platí jeho a Alessina domluva ohledně pondělku, kdy měli večer přijít tři upíři z jejího klanu, aby v Remiho bytě předělali okna. Normální měli být vyměněny za ta, která by filtrovala záření, ale bylo by tak pro Aless možné, aby se tam pohybovala i přes den, stejně tak jako v její vile.*
Okay to si zapíšu! Alee budu v pohodě. Nakoupím si korálky a něco si vydělám online podáváním náramků a šperků..*Natalie se usmála, zvedla sklenku a připila si s ním* Dobře dávej ale pozor na psy venku..Tak na Hezké přátelství! *Elaine stála opodál a pila svůj drink* Mám jít s tebou? *Zeptala se Nat Dominica a naklonila hlavu. I když už se cítila Nat lépe pořád se o něj trochu bála*
*Dominic vykulil oči.* Náramky z korálků? To se pořád ještě dělá? Tak to mi potom taky musíš nějaký vyrobit. *Uculil se na ní Dominic, načež na ní mrkl jedním okem. Potom se zářivě usmál a když si s ním přiťukla, tak si přitáhl svůj drink a napil se.* Na dobré přátelství. *Pronesl ještě jednou, když odtáhl skleničku od úst, a spokojeně se nad tou větou znovu pousmál. pak se opět podíval na mladší upírku a naklonil hlavu jemně na stranu.* To je v pořádku, nemusíš se bát. Budu v pohodě, takže klidně to zvládnu sám, přeci jen, už jsem velký kluk. *Zavrněl spokojeně, a pak se pobaveně usmál.* ale pro klid tvé duše, a taky proto, že tě tu nechci nechávat samotnou, už jenom proto, že jsme sem přišli spolu, tak budu moc rád, pokud by jsi tady šla se mnou. *Mrkl na ní, a pak se natáhl, aby jí chytl za ruku. Gesto to bylo jemné, malé, ale i tak cítil, jak jím projel jistý druh zvláštních výbojů.*
*Pro Kim už byla svým způsobem tradice, že pokud chtěla vyrazit na nějakou akci, prostě na ni vyrazila, i pokud to znamenalo, že tam bude sama. Na dnešek nijak velké plány neměla, jen chtěla vynést nový kostým někam do společnosti, možná trochu popít, pobavit se. Stála ve frontě, snažila se příliš neotáčet, aby někoho nesejmula křídly, která, i přesto, že byla stažená, nabývala úctyhodných rozměrů. Zdálo se však, že jí nejspíš trochu zkomplikuje plány fakt, že řadu lidí do klubu odmítali pustit. U pár z nich to bylo kvůli různým ostrým, nebo jinak nebezpečným předmětům, což oceňovala, ale pár lidí bylo posláno pryč zdánlivě bezdůvodně. Napadlo ji, jestli by to náhodou nemohlo být proto, že přišli sami. Narvózně polkla.* /Tak na tohle jsem nepomyslela…/ *Rozhlédla se po lidech, které byla schopná vidět, popřípadě slyšet a všimla si dvojice v kostýmu Kapitána Ameriky a Winter Soldiera, kteří jí byli tak nějak povědomí. Když pak zaslechla jejich hlasy, trochu se jí ulevilo.* Remi, Aless! *Zavolala na ně a zamávala, zatímco se blížila k ochrance a doufala, že se nespletla a jeden z nich ji protáhne, kdyby to bylo nutné.*
*Kostýmy nebylo obtížné sehnat, už jenom kvůli vydařenému obchodu z minulých dní. Ačkoli Eshe mrzelo peníze utrácet “zbytečně”, naléhavost a prosby Orion nemohla přehlížet věčně. Přeci jen se potřebovala čas od času odreagovat a hlavně mít další krásné vzpomínky na svůj průměrný život. Obě ženy se navlékly do příslušných kostýmů, Eshe do kostýmu Harley Quinn a její nejlepší kamarádka Orion zpodobňovala ženskou verzi Jokera. Úspěšně přežily cestu autobusem, kdy se na ně jejich vrstevníci podivně koukali, za to mladina na ně mohla úžasem oči nechat. Zřejmě za to trochu mohl větší výstřih Eshe.* *Brzy se blížily k Pandemoniu, ale ještě před vstupem, který si budou muset nějak vydobýt, si Eshe zapálila cigaretu. Moc dobře si pamatovala, že kuřáky uvnitř nestrpí. Jednu dala i Orion, aby zalepila její užvaněnou pusu plnou nadšení z dnešního večera a snažila se do svého krevního oběhu vtlačit co nejvíc nikotinu, aby později nemusela vycházet ven.*
*Elaine si povzdechla a vzala Nat za rameno* Je dost starej aby to zvládl sám Natalie..*Řekla starší upírka a podívala se na Nat Vážně, Nat šla i tak a Elaine neměla na výběr než aby je následovala. Když vyšli ven Nat se nadechla čerstvého vzduchu* čerstvý vzduch! To je lepší! *Nat se usmála a protáhla se. Elaine se zamračila protože hi hodně lidí stouplo na šaty Hraběnky Báthory a potichu si nadávala*
*Jakmile vyšli ven, tak si Dominic protáhl záda. Hned potom se podíval opět na Nat, a zlehka se usmál.* No jo, ale někdy tě vezmu, pokud to tady tvoje chůva dovolí, kousek za město, na jedno místo, kdy je vzduch ještě čerstvější, než tady skoro vprostřed města. *Zasmál se Dominic, načež vytáhl z kapsy tabatěrku s cigaretama, jednu vytáhl a vložil si jí mezi ústa, a následně si vytáhl i zapalovač který škrtl... A nic. Zkusil to znova, a zase nic. Až potom se podíval na zapalovač, a jakmile si všiml že už v něm nemá vůbec žádnou náplň, tak jen tiše zavrčel.* Já jsem se divil, proč to nejde. *Pronesl, a pak si povzdechl. Hned na to se ale rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo veselé překvapení, když si všiml ženy, nedaleko od něj jenž taky pokuřovala. Proto se usmála Nat, omluvil se, a došel k ženě.* Nerad vás vyrušuji, ale neměla byste prosím oheň na půjčení? *Zeptal se. Až potom se podíval ženě do tváře a potom mu došlo, že ji zná.* ESHE. *Vydechl.* Páni, jak se máš? *Optal se a usmála se na ženu.*
*Triss dle rady vlkodlačice, které přála, co nejpříjemnější proměnu, přišla v kostýmu pirátky. Drobný problém měla s ochrankou, protože ochranný předmět a ty s iluzemi se mohly automaticky pokládat za prokletý, takže nejjednodnodušším způsobem bylo vysvětlit, že měla několik nepříjemných zkušeností s upíry, ale nijak jim to neublíží, je to pouze štít proti nim a samozřejmě to dokázat - tím, že stáhla prsten stranou od ostatních a stejně tak na okamžik řetízek s drahokamem, takže se magie rozšířila chvíli vzduchem silněji. Za pomoci magie ukázala jen popáleninu na ruce, než jej znovu nasadila a skryla tak své jizvy než by je mohl vidět někdo další. Čaroděj i pár osob za ní byli otrávení, protože přišli na chvíli o jednoho vyhazovače, co by je pustil dovnitř, ale nakonec se zde dostala a rychle se ztratila v davu, aby si vzala nějaký drink a na chvíli se zašila. Bezděčně si poposune červenou čelenku výš. Oči měla obtažené černou linkou kolem dokola na zvýraznění, rty rudou rtěnkou a měla bílé šaty skoro ke kolenům zachycené černým, měkkým, korzetem z kůže a ještě těsně pod ním měla zavázanou sukni bříšních tanečnic červené barvy se zlatými mincemi. Musela tedy obměnit řetízek s drahokamem za zlatý, který lapal magii, jen prsteny a náramek si nechala, v osvětlení nepůjde vidět, zda jsou zlaté nebo stříbrné, ale řetízek s přívěskem se jednoduše nehodil.*
*Potemělými ulicemi se blíží k Pandemoniu ve svém kostýmu, který sháněl poměrně na poslední chvíli. Teprve před pár dny dorazil do New Yorku, o Pandemoniu už slyšel a pro získaní informací se to zdálo jako vcelku příhodné místo. Navíc tak mohl obhlídnout místní scénu podsvěta. Rozhodl se vybrat si kostým v jednom místním divadle, které půjčovaly kostýmy po představeních a vypravit se právě sem. Vzal si kostým ze tří mušketýrů, na sobě měl bílou sošili se škrobeným vysokým límcem a na tom hozenou modrou vestu zdobenou zlatýmy výšivkami a knoflíky, aby to působilo i dobově tak měl přehozenou bundu s dalším pečlivým vyšíváním, přes to si na ruce přidělal kožené chrániče a popruhy na meč, který ale nevzal. V pase měl široký kožený opasek, který mu držel velice pohodlné černé kalhoty. Boty moc neřešil a tak si vzal jenom hnědé kanady, aby trošku padly ke kostýmu. Po vstupu do klubu zaslechl všechen ten šum a hluk, lidi všude kolem, taková energie se mu líbila. Prošel mezi lidmi davem a cítil jak se o něj občas někdo otřel. U baru se zastavil a našel volné místo, usadil se a poté co přišla obsluha tak se jen usmál.* Poprosil bych dvojitou whiskey s ledem.
/Prosím, ať kvůli té hudby zase málem neohluchnu./ *Pomyslel si, když si zrovna upravoval vzorovanou košili. Když byl v Pandemoniu naposledy, měl za to, že mu prasknou kvůli tomu hudebnímu podkladu, který ten večer přesahoval snad dvě stě decibelů. To byl taky důvod, proč tam nebyl tak dlouho, jako měl původně v plánu. Nuže, snad se to i dnes nebude opakovat.* Třeba se zase ztřískám tak, že s někým vylezu na bar a začnu tancovat..nebylo by to asi poprvé. *Zamyslel se nahlas před zrcadlem, než čapl pásek, aby si jej mohl nasadit. Kostým nezvolil nijak zvlášť kreativní. Prostě šel za to, co ho jako první napadlo a nestálo jej to tolik promarněného času. Využil jednoduše toho, že si schovával všechny kroje, které během života nasbíral. Dokonce k tomu, co měl dnes, měl i taštičku, takže měl do čeho si dát všechny důležité věci - pouze mobil, peněženku, klíče. Moc náročný nebyl. Pro dovršení si akorát nezajistil iluzi a vlasy si upravil tak, aby mu růžky šly vidět.* Work smart, not hard přece. *Zaťukal si jemně prstem na čelo, než si jako obvykle vytvořil portál do nějaké uličky nedaleko od Pandemonia, k němuž vzápětí i zamířil. Nějakou chvíli si pak případně vyčkal, než se konečně dovnitř podniku dostal. Nečekaně pak taky zamířil pro nějaké to osvěžení v podobě drinku k baru. V tu chvíli, když už se prodíral davem, si i všiml jedné jemu moc známé tváře - TRISS. Samozřejmě ji tedy nenechal utéct a vydal se rychlým krokem, jestli mu to masa podsvěťanů vůbec dovolila, za ní.* Páni, v jeden večer to tu je prázdný víc jak ve škole při testu, a druhý se tu nemůžeš ani pohnout. *Zamručí si pod nosem, než ČARODĚJKU konečně dohoní a čapne krátce za ruku.* Snad jsi mi nechtěla utéct, to by mě zabolelo. *Zazubil se na ni hned na to a její ruku pustil, pokud mu ji náhodou ještě z té jeho nevyvlékla.*
*Kouřila cigaretu a neustále si upravovala latexový kostým, který ji pomalu začal škrtit, a to večer ještě zdaleka nezačal. Orion se posadila na zem a trpělivě čekala na Eshe, která si po první cigaretě zapálila ještě jednu.* Už půjdeme, *ujistila Eshe svoji kamarádku, která mohla dávno zmizet v klubu, ale nejspíš nechtěla bez druhé poloviny svého kostýmu. Čekání se jí však prodloužilo, jakmile k Eshe přistoupil muž. Eshe okamžitě poznala nově příchozího. Jak by mohla zapomenout? Tehdejší zážitek, kdy byla zdrogovaná jen tak z hlavy nevyžene. Jenže na jeho jméno si nedokázala vzpomenout, ačkoliv cítila, že ho má na jazyku.* Posluž si, *nejprve mu podala zapalovač, zatímco neustále vymýšlela jeho jméno a usmála se, aby plynule pokračovala v konvezraci.* Psychicky se připravuju, *uznala s uchechtnutím, načež se po jejím boku postavila Orion.* Máš tady doprovod? *Naklonila Eshe hlavu na stranu, jako kdyby plánovala svou kamarádku opustit a přisát se k jiné společnosti, čímž si vysloužila ublížený pohled Orion.*
Jo to zni super! Ale uvidíme..Něcoto dost dobře Voní..*Nat ztuhla na místě a koukla na osobu vedle Dominica, Elaine hned tušila Něco zlého a chytla Nat Za ruku* Nat..Ne..Pamatuj co jsme cvičili...*Oči mladé upírky se otevřely do široka a z jejich rtů tekly proudy slin. Ta hodná Nat, která tu teď byla zmizela za krvežiznivým stvořením. Elaine se podívala na Dominica než mohla něco říct Nat se rozběhla na ESHE, připravená ji napadnout*
*Jelikož je tady Javier jen pár dní a nikoho nezná, bydlel prozatím v hotelu. V institutu prozatím nebyl, takže má všechny věci na pokoji. Je poměrně malý, obsahuje jen postel, mini kuchyňku a koupelnu. Naproti postele na stěně visí televize, kterou si zatím ještě nepustil. Celá místnost byla slazená do tmavých barev, převážně černé a šedé.* /Vždycky jsem chtěl bydlet v takovém stylu./ *Pomyslel si pokaždé, když se do tohoto pokoje vrátil. Když se procházel po městě, zahlédl několik plakátu s pozvánkou na Halloweenskou party v Pandemoniu. O tomto podniku už slyšel, takže věděl přesně, kam jde. Nebylo to ani daleko od hotelu, takže si nemusel zbytečně platit taxíka. Jen na sebe hodil kostým, veškeré zbraně nechal na pokoji jelikož byly zakázané, a vydal se na cestu. Celou dobu se prodíral lidmi, kteří byli na střídačku v kostýmech a v pracovních oděvech. Před Pandemoniem byl prohledám, zdalipak u sebe neskrývá nějaký nekalý předmět a po úspěšném najití velkého ničeho, byl puštěn dovnitř. Bylo tam hodně lidí, takže mu trochu dělalo problém dostat se k baru. Měl na sobě kostým černého anděla, který měl poměrně široká černá křídla. Naštěstí byly efektivně upraveny, takže obsahovaly na každé straně drátek a skrytou konstrukci. Když drátek byl povolen, křídla se svěsily podél těla. Pokud se natáhl a zahákl za háček, byly naopak roztažené. Když se prodral davem, povolil oba drátky a svěsil svá křídla. Sedl si na barovou stoličku a poupravil si své knoflíčky od černé košile. Měl rozeplé dva vrchní, ale rozhodl se k nim přidat i třetí a tak odhalit větší část své hrudi. Rovněž si vyhrnul rukávy do půli předloktí a opřel se o barový pult. U barmana si objednal pivo hned, jak se mu začal věnovat, a s chutí se napil tohoto lahodného nápoje. Chvilkami sledoval dění kolem, poslouchal hlasitou hudbu a prohlížel si kostýmy ostatních. Zahlédl hodně známých cosplayů, všechny byly povedené. Většinu času ale hleděl do sklenice s pivem.*
*Dominic se na ESHE usmál. Potom si převzal zapalovač, kterým škrtl u své cigarety a zapálil si tak. Hned poté se podíval opět na ESHE, a zapalovač jí vrátil.* Jo, mám tady doprovod, jednu kamarádku, stojí támhle. *Pronesl Dominic, načež ukázal zase ve směr k Nat. Krátce jí zamával, a poté se otočil zpátky k ESHE.* Musím ale říct, že suprově ladíte. Taky jsme zvolili ladící kostýmy. Myslím si, že pro dvojice je to fakt to nejlepší. *Usmál se upřímně Dominic. To už k nim ale běžela NAT. Starší upír se jen tak tak otočil, aby se mladé upírce postavil do cesty. Upřeně se jí zadíval do očí, a tiše zavrčel.* Nat, ne. *Pronesl a potom naklonil hlavu na stranu, zatímco začal používat Encanto.* Teď se hezky uklidni, a vrať se za Elaine. Já se ti budu za chvilku věnovat, ano? *Usmál se jemně na upírku, zatímco se pohledem přemístil na starší upírku, doufají, že tady si Nat proteď převezme. Přeci jen stáli pořád před barem, kde mohlo projít spoustu dalších civilů bez zraku.*
HIRAME! *Vyjekne překvapeně přes hudbu a otočí se k němu čelem, aby čaroděje objala.* Mířila jsem pro drink, takže tam klidně uteču i ve tvé společnosti. *Mrkne na něj vesele, zachytí jeho ruku, aby se jí neztratil a začne se proplétat davem, který jim zrovna mnoho osobního prostoru neposkytuje, takže i když se snaží do nikoho nevrazit, občas někdo vrazí do ní a ona musí zpevnit stisk. Někomu se dokonce omlouvá, protože mu v kanadách šlápla na nohu, jak ji někdo jiný postrčil, ale vesměs bez úhony se dostanou k baru a Triss se ho zachytí jako topící se kruhu a potáhne HIRAMA za sebe, aby ho někdo neodstrkal a snaží se moment zachytit pozornost barmana, aby jim objednala dvojitou whiskey, protože to usnadní dost věcí a nebudou si objednávat tak často.*
*Naštěstí pro něj komiksová postava, za níž se rozhodl na dnešní party do Pandemonia jít, neměla vůbec odlišný styl oblékání od toho jeho. Minimálně co se pak toho společenského oblečení týkalo. Na pohodu si tedy mohl vzít a obléct si bílou košili, doufajíce v absenci jakékoliv nehody, a kalhoty s vysokým pasem. Větší boj byl ještě před tím, poněvadž Deleon, onen charakter, byl oživlá panenka v lidské velikosti. Pomocí makeupu, který si vypůjčil od jedné upírky z klanu, si tedy naznačil klouby jak na jednotlivých prstech, tak i na zápěstí. To samé pak zopakoval i na druhé ruce, než vypůjčené předměty znovu vrátil. V rychlosti si následně sbalil do brašny věci, co mu samozřejmě nesměly chybět - mobil, peněženka, skicák a pár tužek s gumou. Hold v tomto byl nepoučitelný. Prostě byl rozhodnut, že si ten svůj skicák bude tahat pořád při sobě. Už si to nenechal nikým vymluvit. Nicméně jakmile byl sbalen a připraven, dolezl už jen za Sashou, s nímž na party měl jít, že už můžou vyrazit. Jakmile pak po té cestě překročili práh Pandemonia, zamířili hned k baru, aby si mohl dát hlavně Tay něco na kuráž. Nuže, nikoho však už pak nepřekvapilo, když si mladší fialovovlásek zrovna sedal a omylem u toho drcnul do muže (CALIBANA), který seděl vedle něj. Když si to uvědomil, k neznámému se otočil, aby si ho prohlédl a zjistil, zda se kvůli tomu drcnutí náhodou nepolil.* Omlouvám se. *Tak či onak podal omluvu, během čehož se nervózně podrbal za zátilkem.*
*Dragos dorazil ke klubu, oblečený v bílo zlaté kombinaci. Své sako, pod kterým měl černý rolák, vytáhl ze skříně v sekci osmdesátá léta a přísahal by, že ho od té doby neměl na sobě, nicméně teď se mu hodilo. Bylo celé pošité flitry, které byly bílé z jedné strany a zlaté ze strany druhé, takže když někdo přejel po jeho ruce a flitry tak obrátil, tak měl náhle na saku zlatou čáru. K nim měl bílé kalhoty prošívané zlatou nití, které byly zřejmě jen asi o dva roky mladší než sako. Na nohou pak bílé boty z kůže a zdobené zlatými přezkami. Přes ruce měl pak zlaté rukavice, které kromě toho, že skrývaly některé ochranné předměty, skrývaly i prsten, jenž mu dal Robert; zatím nezaktivovaný. Samotné rukavici byly magicky propojené s pláštěm, který mu visel na zádech. Plášť byl stříbro zlatý a momentálně splývavě vlál kolem jeho těla. Když by však na jeho povrh položil jednu nebo druhou rukavici, tak by se zvedl a zpevněl do podoby křídel. Ne zrovna typických, ale kdo vlastně ví, jak andělé vypadají. Ano, přesně tak. Dragos, krvelačný a sadistický upír, si vyrazil za bílozlatého anděla. Andělský přívěšek se mu i houpal na krku v kontrastu s černým podkladem. Poslední součást jeho kostýmu byla maska s péřovou korunou, kterou měl ale momentálně v ruce a sledoval dění před klubem. Nějakého chudáka momentálně ochranka otočila a poslala do háje, protože měl u sebe magické předměty. Dragos nevěděl jaké, ale stačilo mu to, aby se otočil a zamířil oklikou klub odejít. Malachai mu už před nějakou dobou řekl o zadním vchodu pro zaměstnance. Nešlo ho vinit, měl slabou chvilku, a Dragos toho jindy nijak nezneužil, nicméně teď dle něho neměl na výběr. Chvíli mu trvalo ten vchod najít, netušil jak moc ho vůbec využívali, ale nakonec se dostal nepozorovaně dovnitř. Když byl v klubu, tak aktivoval příkazem prsten, který se postaral, že jeho tvář ani hlas nedokáže nikdo identifikovat a každému se bude jevit jinak. Poté nasadil na tvář svou masku a vstoupil do víru zábavy. Tedy.. Ještě se chvíli proplétal mezi zaměstnanci, než se objevil v centru klubu, ale to nebylo podstatné. Než by mohl začít hledat někoho známého, tak se rozhodl si obstarat něco k pití a tak zamířil k baru. Pod maskou se škodolibě zazubil, když zahlédl první známou tvář.* Vidím, že jste pochopila, že tak krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Pronese k TRISS, když si u barmana objedná bourbon.*
*Jakmile dostal svou sklenku byl velice spokojený. V klidu seděl na své židli, po chvíli ho ale začalo štvát, že si nemůže hlídat záda a tak se otočil, svou sklenici v ruce a zády se opřel o bar, aby to bylo pohodlnější tak se ještě podepřel pravým loktem, upil trochu ze své whiskey. Příjemně pálila na jazyku ale jinak mu to moc nedávalo.* /Zajímalo by mě, zdali v baru pro podsvěťany podávají i krev, minimálně zde bych to čekal./ *Po chvíli si všiml osoby, která se usadila vedle něj. Měl na sobě kostým anděla, ale ještě něco ho upozornilo, že se nejedná o civila. Jeho runy.* /LOVEC, upřímně někoho takového bych nečekal na baru./ *Vklidu upíjel ale jedním okem ho pozoroval. Nevěděl co od něj čekat, vzápětí ho ale něco překvapilo. Cítil náraz do svého těla. Svou pozornost od JAVIERA přenesl na upíra vedle sebe (TAY). Změřil si ho pohledem, bylo mu jasné že v tomhle kostýmu nebude jen tak někdo, proto nasadil jeden ze svých úsměvů.* Vůbec nic se nestalo, ale tvou omluvu přijímám. *Pozvedl sklenici.* Copak piješ? *Sedl si normálně tak, aby seděl vedle něj a lehce naklonil své tělo. aby na něj byl otočený čelem.* /Tohle by mohlo být užitečné./
*Vzala si zpátky zapalovač a cítila, jak se Orion s úlevou uvolnila. Měl doprovod, takže nebude mít důvod ignorovat své přátele. Alespoň jí to ušetří večerní hádku. Eshe se otočila za dívkou, na kterou DOMINIC ukazoval a usmála se na ni, protože si všimla, že se dívá jejich směrem. Čeho si však nevšimla byla chvíle, kdy se NAT rozběhla a mířila přímo na ni.* Alespoň se kdykoliv můžeme zase najít, *chytla Orion za pas a ušklíbla se. Úšklebek jí ale dlouho nezůstal, jelikož si konečně všimla, že se k nim někdo blíží. A rychle. Nadzvedla zvědavě obočí a dřív, než mohla na NATALII upozornit, DOMINIC jí posloužil jako živý štít.* /Jako kdyby mi to něco připomínalo./ *Slabé vzpomínky, které olizovala mlha se na chvíli rozvířily v mysli Eshe, ale detaily poskytnout nemohly. Zřejmě déjà vu. Eshe se vyklonila zpoza Dominica a zvědavě si prohlédla NAT.* Nechci si tě krást pro sebe, klidně běž, jestli je to třeba. *Promluvila k Dominicovi a zároveň mrkla na Nat, zřejmě to považovala za žárlivý akt.*
*Elaine vzala Nat za vlasy a tahala ji od DOMINICA ale Nat se jentak nenechala odtahnout, zavřela a drápla po DOMINICA a ESHE* Malinký...Kous! *Elaine jí vzala kolemnpasu a táhla jí zpátky* Jdeme! No tak! *Nat se přestala cukat ale furt vrčela na ESHE. Elaine ji držela pevně a Nat se postupně uklidnila* ..To bylo..lehce trapné..*Elaine jí dala napít jejího drinku a uklidnilo jí to vic* Je minto líto ale Nat moc ráda objímá víš..*Elaine se usmála a pomalu pustila Nat*
*Sotva přišel do klubu, už měl koho otravovat. To se mu líbilo. Zvesela se proto na TRISS usmál a objetí jí s radostí oplatil.* To bych byl rád. *Odvětil jí, načež se jí nechal k baru zatáhnout. Podobně jako ona se pak případně během cesty omlouval, když do někoho drcnul, či někomu šlápl na nohu. Ačkoliv na to i místy zapomněl. Nuže, stává se. Naštěstí pro něj si toho nikdo nevšiml, aby ho pak zastavil. Skutečně tak oba dorazili k baru bez úhony. Spokojeně se tak na ČARODĚJKU usmál.* Tak, přežili jsme cestu k baru..to chce minimálně dvojitou whiskey..nebo nám mohu objednat něco se slivkou. *Řekl směrem k ní a nad poslední částí svého projevu se zamyslel. Když si naposledy objednal Crush Arrow, tak špatné to nebylo. Nicméně z tohoto vnitřního „souboje“, kdy se rozhodoval mezi různým výběrem alkoholu, jej vytrhla další osoba, co se u nich vyskytla. Na neznámého maskovaného muže (DRAGOSE) se podíval, než svoji hlavu otočil zpět k TRISS, k níž se naklonil.* Ty ho znáš? *Optal se nechápavě, i když to asi bylo zcela zjevné, že minimálně muž jeho kamarádku zná.*
*Dominic si vyslechl, co ESHE říkala. Potom se podíval opět na Nat, a hned na to se mrkl zase na ženu.* Ale ne, tady o nic nejde, teda jako, ne, opravdu o nic nejde. To je v pohodě. Vážně. *Usmál se potom na ESHE, a pokynul jí hlavou.* No, dámy, nechtěly by jste odvést dovnitř? *Zeptal se, věděl, že civilové se tam jen tak nedostanou, a tak se chtěl nabídnout, jako možný doprovod, se kterými by tam mohly dívky projít bez problémů. Potom už vrátil pohled opět k NAT. Když si všiml že jí Elaine vede zpátky dovnitř Pandemonia, došel k závěru, že se o ní na chvilku postará, než se jí zase bude věnovat on. Poté se opět otočil zpět k ESHE.* Tak co, půjdete tedy se omnou? já jen že dostat se tam je občas náročné, ale mohu říct že jste můj doprovod, a možná to pak bude jednodušší. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Jack nie je práve nadšenec do takýchto halloween párty.* /Ale z času na čas neuškodí.../ *Vraví si v duchu keď si na hlavu dáva klobúk aby jeho oblečenie Indiana Jonesa bolo dôveryhodné. Potom už teda vyrazí k taxíku, ktorý ho už dobrých päť minút čaká pred domom. Cestou ešte napíše Jasonovi. Síce je Jack dohodnutý, že tam ide s pár kolegami ale určite by ho tam rád videl. V rámci možností newyorskej dopravy príde na miesto stretnutia relatívne včas. Čo v praxi znamená, že už ho tam kolegovia čakajú. Pozdraví sa s nimi, pár z nich pochváli kostýmy a do iných si rýpne. Kym čakajú v rade, ktorý sa do vstupu Pandemonia posúva pomaly tak si ešte stihne zapáliť jednu cigaretu. Klasickú, keďže svoju elektronickú si zabudol nabiť. Pri vstupe sa navzájom s SBS prezrú pohľadom. Jack vie čo sú zač. Oni vedia kto je Jack. Viac si ani povedať nemusia, takže ho tam pustia aj s kolegami.* To je nejaká protekcia? *Spýta sa ho kolegyňa v kostýme catwoman.* No, poznáme sa zo základky. *Zaklame až sa mu od huby práši ale keď vidí ten jej chápavý pohľad tak usúdi, že mu to zožrala. Cez dav ľudí sa postupne prepracuje k jednému z barov,* Whiskey! *Zakričí keď sa konečne k nim dostane barman. Ostatní kolegovia si tiež objednajú.* /Je tu fakt plno./
*Seděl vedle chlápka, co byl převlečený za mušketýra.* /To je docela propracovaný kostým. Určitě nebyl nejlevnější./ *Pomyslel si a dál si prohlížel detaily onoho kostýmu. Věděl o tom, že před chvílí byl pozorován on, ale předstíral, že se nedívá. Pivo měl téměř dopité, proto na barmana mávl rukou, aby si mohl objednat. Dal si stejné pivko, ale k tomu si nechal nalít i whiskey.* Poprosil bych ještě jednu rundu whiskey! *křikl na barmana než stihl odejít k dalšímu a sklenici s whiskey rovnou překlopil do sebe. Barman zareagoval opravdu rychle a než položil skleničku na pult, stála mu tam už druhá.*
*Sashu Taylorova nešikovnost už nepřekvapovala. Za tu dobu, co ho měl na starosti, si už na podobné nehody zvykl. Reagoval tak akorát zavrtěním hlavy, kterou pak natočil směrem ke CALIBANOVI, kterému věnoval omluvný pohled, než si raději vedle Taylora konečně sedl a hned si ho k sobě přitáhl blíž, aby byl připraven jej případně chytit, kdyby nějaký z civilů, kteří zde byli rovněž přítomní, začal z nějakého důvodu krvácet. Mladší mezitím přehodil jednu nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína.* Červené víno, proč? *Optal se lehce nechápavě. Starší si mezitím dovolil volnou rukou se lehce plácnout do čela, když tak pozoroval to, co se dělo před ním. Sám se pak raději otočil k barmanovi a pro sebe si objednal panáka Tequily. Mimovolně se během toho podíval i na JAVIERA, když jej zaslechl vykřiknout jeho objednávku.*
*Nechápavě hleděla NAT do očí. Chovala se jako zvíře, což by jí bylo odpuštěno, kdyby na sobě měla kostým zombie, ale to nebyl ten případ. Eshe se snažila zůstat v klidu, možná byla mentálně nemocná, takže by nebylo vhodné se smát nebo rozčilovat. Eshe se pouze slabě usmála, tak jak to falešně dokázala a podívala se na DOMINICA. Raději se k té situaci nevracela, i když by zasloužila trochu lepšího vysvětlení.* Minule jsem se do klubu dostala, ale upřímně, *naklonila se k DOMINICOVI,* znovu ten večer opakovat nechci. *Eshe se ušklíbla a poté už ho následovala i s Orion dovnitř Pandemonia, kde jejich večer teprve začíná.*
*Elaine vytahla balíček krve pro případ nouze a dala to Nat než jí vrazila pohlavek* Au! Za co? *Nat pila krev jak CapriSun a Elaine se zamračila* Ani kapka krve a ty takhle šílíš? *Nat se styděla a sedla si na židli, teď jen čekala na Dominica* Promiň.. *Elaine si sedla vedle Ní a povzdechla si.* Prostě to vypij ať někoho nezabiješ..
*Jeho úsměv se při TAYLOROVĚ odpovědi rozšíří.* A nedal by sis něco tvrdšího? *Pozvedne skleničku ke rtům a lehce upije. Spíš jde o škádlení TAYe než cokoliv jiného. Na chvilku zaměří pozornost na muže, který se plácl do čela při odpovědi Taylora.* /Že by byl upírek na vodítku? Takhle mi moc informací neřekne./ *Svou pozornost přesunul na toho pohledného upíra před sebou. Rozhodně mu to sedělo. Jeho oblečení vypadalo na něm perfektně a z toho důvodu mu ani nedělalo problémy působit víc flirtovně.* A když už jsme u toho, Caliban. *Natáhne k němu ruku a čeká zdali mu ji podá zpět.*
*Dominic se na ESHE umásl.* No, tak teda dobře, doufám, že se budete bavit dámy. *Když pak prošli dovnitř, tak se pro teď Dom s ESHE rozloučil, načež se vydal hledat Nat. Netrvalo mu to ani tak moc dlouho, za chvilku jí měla. Vydal se cestou k ní k baru, kde se pak zastavil, ještě si sám doobjednal nějaké to pití pro sebe, a potom došel až k dívce.* Tak co, už lepší? *Zaptal se a podívals e jak na Natalii, tak i na Elaine, ptals e obou. Přeci jen, Elaine byla Nataliina chůva. Když viděl, že Nat je o něco klidnější, tak se posadil vedle ní.* Ta holčina je v pohodě, nic nepoznala, takže není se čeho bát. *Mrkl a ujistil tak opět, Nat i její doprovod.* Co kdybychom se napili, a pak šli třeba tančit? *Optal se s úsměvem Dominic.*
*Dlho nikde nebol. Držal smútok za úmrtie svojej speváckej modli. Až dnes sa podarilo jeho spolužiakom ho vytiahnuť von. Kostým mu tiež nachystali a nie je z neho práve nadšený. Top Gun ani nevidel. Nevie ani kto je Maverick. Musí síce sám sebe priznať že v tej kombinéze pilota vyzerá dobre ale to je asi tak všetko. Zarazí si slnečné okuliare cez ktoré nevidí absolútne nič, viac na nos a ide. Cesta je vcelku veselá. Najmä preto, že s končili v kolóne a tak teda stiahli pár jointov. Takže keď prechádza kontrolou SBS v Pandemoniu, je zhulený na mraky. Čuduje sa, že ho pustili. Ani sa nerozkuká po výzdobe... cez tie slnečné okuliare vidí len tie neonové obrazy... už je ťahaný na parket. Tak to tam roztočí spolu s nejakou kamarátkou.*
NA JEDNOM Z BAROV SA POKAZILA PIPA... ČAPUJE SA PIVO ZADARMO, KÝM SA NEVYČAPUJE CELÝ SUD
*Všiml si, že se na něj zadíval i společník CALIBANA, jehož jméno zaslechl v jejich konverzaci, a uvědomil si, že to bylo docela nahlas, i přes tu hlasitou hudbu.* Pardon, to bylo více nahlas, než jsem chtěl. *Zasmál se a na oko nervózně upil ze své whiskey.* Skvělá volba, mimochodem. *Řekl CALIBANOVI a symbolicky pozvedl skleničku, protože zpozoroval, že pijí stejnou whiskey.* /Že by přecejen nebylo tak těžké s někým v novém městě navázat konverzaci?/
*Nat srkala pytlík krve a koukla na Dominica, Elaine si povzdechla* Jo Nat je v pořádku..jen bych ocenila kdyby se nesnažila sežrat civila! *Natalie se schovala do bezpečí kapuce pláště a zanučela potichu* Promiň..*Uslyšela ruch u pipy a zvedla hlavu* /Musím to napravit nějak/ Hele!.Koukej! Pivo zdarma pojď si dát! Alespoň ti to napravím..
Tak já moc dobře vím, že na mol budeš, to jako já s tím tak nějak počítám, to se neboj, ale běda ti, pokud tě napadne navléknout si na sebe něco takového nebo tomu podobné, tak ti tady a teď říkám, že ti nevěsta uteče. *Zasmála se.* A neboj se, jakmile uvidím ten tvůj pohled říkající, mám něco v plánu, tak tě asi někam přivážu, abys nic neudělal. *Culila se jako pako a pak si znova nasadila svou masku, načež na féra pohlédla.* Ano počítá, dorazí se mnou Jeff, James a Anthony, jsou šikovní, takže to půjde rychle. *Mrkla na něj a to se k nim už přidala i další upírka, taková její ochranka, kterou občas sebou měla, když bylo potřeba.* Ahoj Leo. *Mrkla na ni, jelikož si dívka na sebe vzala kostým zápasnice a že ji to teda sedělo. Dívka jen oběma kývla na pozdrav a pak se rozhlížela kolem. Aless chtěla něco REMIMU říct, ale to už uslyšela známy hlas, za kterým se otočila. Byl to KIM, tak civilka, kterou chtěli najmout na svatbu.* Ahoj. *Kývla jí na pozdrav i upírka a pak koukla na svého nastávajícího.* Tak co jdeme? *Optala se a pomalu zamířili ke vchodu.*
*Dominic se podíval na Nat a potom ještě na Eliane.* Jasně, tomu rozumím, ale přeci jen, je ještě mladá, ale myslím, že časem to zvládne, každý jsme nějak začínali, no ne? *Usmál se na její chůvu a potom se otočil na Nat.* Pivo zdarma? Jo? Tal teda půjdeme, ale abych řekl pravdu, pivo s krví jsme ještě neměl. *Zasmál se pobaveně Dominic, načež pak vzal Natalii za ruku a vyběhl s ní k místu, kde se volně čepovalo pivo. Podíval se na barmana a pokynul na něj.* Dvakrát, prosím. *Pronesl svou objednávku, než pak otočil pohled zase na Nat.* Ale pak už ten tanec!! *Pronesl.*
*Jakmile si vyslechl, co říkala ohledně toho kdo tedy přijde na okenice, tak se usmál.* Tak fajn, počítám s tím. *Jak se tak Remi koukal kolem sebe, tak jej z jeho tichých úvah, kterých ale upřímně Remi v hlavě moc neměl, vytrhl známý hlas. Jednalo se o Kim, i když mu chviličku trvalo ji poznat. Jakmile ale rozpoznal, o koho se jedná, tak se zářivě uculil od ucha v uchu.* Kim! Páni, tobě to teda zatraceně sekne! *Pronesl, pak se ale zlehka zarazil, protože si vzpomněl na to, jak se posledně, když spolu všichni tři, i s Aless byli, jeho upírka chovala. Proto se na ní podíval, snad aby jí pohledem ujistil o tom že jí jen a pouze chválí její kostým, a potom se podíval opět na civilku.* Co tady děláš? Taky se jdeš trošku pobavit? *Optal se, protože přeci jen, tak nějak o Pandemku věděl, že civilové bez zraku se tam dostanou jen velice zřídka. Proto si úplně nebyl jist, jak na tom bude dívka a její případný vstup dovnitř klubu. Pak si ale všiml nově příchozí, a byl rád, že Aless vzala vážně jeho apel na to, aby sebou vodila Leandru jako ochranku. Koukl se na nia pokynul jí, an víc se moc nezmohl. Žena v něm totiž vzbuzovala sama respekt.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
Oh, opravdu? Pardon. *Kývne na rozloučení, pátravě se za ním dívá a pokrčí rameny. *Nevím odkud se můžeme znát, ale poslední dobou jsem poznala tolik lidí, že to je možné... *Tahle slova už patří HIRAMOVI, který už objednává další drink.* Blázne! A víš co...třeba bychom odtud nespadli, když si tu zatančíme. *Zasměje se a pokroutí hlavou.* Ale ještě jeden drink dáme. *Přislíbí mu a zamrká.*
Na tom ani tak nezáleží, jen mě to zajímalo. *Odmávne to jako nic, ale informaci si pro jistotu zapamatuje.* /Takže se mám vyhýbat Statenu a Brooklynu, nepotřebuju teď ještě řešit zmatky s klany./ *Vyslechne si jejich nápady o tom co by se dalo dělat, on sám byl komunikativní, takže kluby se mu poměrně líbily.* Nevadí mi ani ruiny a tak podobně, ale mám rád kluby a hlavně ten šum v nich. Užívám si tu energii. *Dodá ještě na vysvětlenou a zadívá se do davu lidí, kteří zde byly.* Rozhodně po těch místech kouknu. Nevím sice jak dlouho se zdržím, ale zajímavá místa vždy stojí za návštěvu.
*Silno ho stisne. Ako keby bol jeho kotva. Čo sa mu môže v tom nahulenom stave vážne tak zdať.* Áno. Lebo Američania sú hlúpy. *Keď to vyslovuje svojim francúzskym akcentom dostáva to istý glanc. Pustí ho a pozrie si svoj kostým.* Ehm... americký letec. Z nejakého filmu. *Vzadu za ním zakričí spolužiačka, že je to Top Gun ale on ju ignoruje.* Asi toľko k mojej nenávisti k Američanom. *Povie pohŕdavo a ohrnie znechutene hornú peru. Keď TANOIA stíši hlas tak sa k nemu nakloní. Potom sa potutelne usmeje.* To sa ani nepýtaj. Niekde tu mám zapaľovač. *Prekontroluje si vačky, pričom v jednom má ešte pár jointov, v ďalšom spomínaný zapaľovač. Tak ho vytiahne a takmer netrpezlivo popoháňa TANOIU aby teda vytiahol svoj matroš.*
*Dragos se uvnitř spokojeně škodolibě zaradoval, když s ním REMI vyrazil na parket. Odvedl jej a začal s ním tančit, přičemž ani teď si nedokázal odpustit dominantní pozici.* Musím se omluvit.. Nevytáhl jsem vás sem zcela nezištně.. *Začne s vílou konverzaci.* Víte.. To o svatbě jsem se dozvěděl až o něco později.. Mým prvotním zájmem bylo vypátrat vaši snoubenku a varovat ji.. *Řekne mu přímo a na rovinu.* Abych vám to osvětlil.. Žil jsem nějakou dobu na Aljašce.. Byla to krátká návštěva při mé cestě z Ruska, přičemž jsem dost času trávil u místního klanu a nemohl jsem nezaslechnout zvěsti o jistém upírovi.. Erik? Emett? Evan? Nějak tak jeho jméno znělo mám dojem.. *Pronese přemýšlivě, zatímco s Remim tančí.* Je zahořklý a má vztek na několik osob.. Oním klanem počínaje a vaší snoubenkou konče.. *Pokračuje ve svém monologu. Jeho celoobličejová maska mu je výhodou, neboť si nemusí dávat pozor na výraz své tváře.* Zaslechl jsem diskuze mezi členy klanu, že se jim chce pomstít a chce k tomu zneužít právě Alessandru, na kterou má z mě neznámých důvodů rovněž.. Klan mě proto požádal, když zjistil, že mám cestu sem, abych Alessandru před ním varoval.. *Dokončí a na chvíli se odmlčí.* Vím, jak to může vypadat a nedivil bych se ani vám, ani slečně Ransom, kdyby jste mi nechtěli věřit.. Nechte si to klidně promyslet a rozležet v hlavě.. Nemusíte ji to hned sdělovat, pokud ji nechcete zbytečně znepokojovat.. *Navrhne pomocně.* Jen doufám, že jsem s varováním nedorazil pozdě.. *Dodá se slabým povzdechem.*
Jo! Viděla jsem tu anděly, čerty..Různé věci *Upila piva a Elaine měla své víno takže měli co pít. Nat si povzdechla a zasmála se* Měl bys to dělat častěji..Nebo budeš jak El..*Elaine se lehce urazila a Obrátila svůj zrak pryč* Pozor na slovník..nebo Budem příště trénovat a nepůjdeme za tvým kamarádem..*Nat se zděsila a hned se začala omlouvat*
*Zamyslí sa nad tým.* /Sú Američania hlúpi? Nie je to od človeka k človeku?/ *Premýšľa nad tým, ale keďže nie je Američan a teraz to THIERRIMU povedal, nemá potrebu ďalej sa v tom hrabať hlbšie a obraňovať náhodnú skupinu ľudí.* /Thierri má zrejme iba veľmi zlú náladu a zároveň ju má dobrú? Asi?/ Neboj, Američanom ťa nedám. Aj keď si oblečený ako americký pilot. *Zasmeje sa na tej irónii osudu a keď si uvedomí, že sa ho THIERRI pridržiava ešte stále a on ho drží naspäť, pomaly sa stiahne, dosť blízko an to, aby mohol chlapca vedľa seba zachytiť, ale zároveň aby to nebol akýsi náznak, že by chcel niečo viac. Len čo však zhúlený chlapec súhlasí, zájde jednou rukou pod vrstvu oblečenia a chvíľu sa tam hrabe medzi všetkými tými drogami, ktoré dnes so sebou zobral, len aby vytiahol joint, ktorý si priloží k perám a nakloní sa k THIERRIMU tak, aby mu mohol zapáliť, ignorujúc to, že sú v strede tanečného parketu niekde v náhodnej časti Pandemonia a idú si tam páliť svoju trávu.* Ešte že si tu, inak by som zháňal zas niekoho ďalšieho dlho. *Vysvetlí a zasmeje sa na tom, než sťažka potiahne do pľúc a vydýchne, nevnímajúc ani to, či si ich niekto všimol. Či budú zhúlení, alebo či budú opití, čo na tom?*
*Remi se nechal odvést na parket a pak se s ním dal do tance, Nechal si dominantní vedoucí pozici společníka líbit, nemohl popřít, že mu to bylo příjemné, byl na tohle občas přelétavý. Pak se ale zaposlouchal do toho, co povídal jeho společník (DRAGOS) a vykulil oči. Musel asi i zblednout a dokonce se mu udělalo i mdlo, ale ihned zavrtěl zlehka hlavou. Zel se mu udělalo hlavně z toho důvodu, že... to už ale začal pouštět své myšlenky nahlas.* Emette? Ten Emett? Vždyť mě samotného málem zabil, já jsem si od začátku myslel, že to je kus ko...že to je zmetek!! *Zahlásil Remi divoce a pak se zamračil.* Takže bych vám to i věřil, ale co se dá teď dělat? Vždyť momentálně spoustu upírů, kteří jsou s Aless jsou právě od Emetta z klanu! Myslíte, že i oni jsou v tom...a v čem jsou vlastně zapletení? Víte o tom více? Nechctee, nechcete si někam spíše sednout? nebo jít ven? *Optal se Remi. *Abych řekl pravdu, motá se mi trochu hlava.*
*Spamätá sa po takmer vyrazenom zube. Zoberie pohár, nešťastne pozrie na kolegyňu... ktorá už je trochu líznutá aj keď veľa toho nepila... a napije sa.* Au... *Zahuhle pretrie si trochu obrazenú peru. Priliš nesleduje rozhovor svojich kolegov, pretože sleduje Jasona. Ako sa približuje. Postupne ako sa k nemu približuje, tak do seba rýchlejšie leje obsah svojho pohára. Dokonca sa mu aj rozbúcha srdce. A keď sa akože šmykne a zachytí sa oňho.* /Nebesá!/ *Má čo robiť, aby sa naňho nevrhol.* Nič sa nedeje. *Povie a pousmeje sa jedným kútikom.* To sa... *Kým to dopovie tak dostane od kolegyne taký pleskanec po hlave až sa za ňu chytí.* Blázniš?! *Kolegyna žďuchne do Jasona.* Je zadaný tak huš! *Odmávne Jasona a doslova sa napchá medzi nich dvoch. Jack dvihne hlavu.* Asi mam otras mozgu... *Skuhrá si popod nos... lebo fúzy si oholil.* Na to by si tam musel mať nejaký mozog.
*Dominic se jejich hašteření zasmál.* Ale no, vždyť El není tak špatná, nebo, alespoň tak na mě působí. *Usmál se načež se pak podíval na starší upírku a věnoval jí upřímný úsměv. Pak pohled vrátil zpět k Nat a zasmál se.* No a co jinak ty? Ty jsi na takové party chodila i předtím...před proměnou? Nebo...jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme. *Usmál se.* Já před tím na ničem takovém nebyl, nebyla na to doba. Vyrostl jsme na samotě u lesa a učil jsme se kovářem a staráním se o mladší sourozence, pak o jednoho mladšího sourozence, ten nejmladší bohužel zemřel. takže jsme se na žádné oslavy neměl šanci dostat, kvůli naší chudobě. *Rozpovídal se Dominic.*
*Na TRISSINY slova kývl. To bylo zcela pochopitelné. Kdyby si měl on sám pamatovat veškeré své klienty, aby se nedivil, když ho osloví na ulici, asi by se dočista zbláznil. I když..těžko říct jak moc. Tak trochu šílený byl už teď. Což mu slovně potvrdila i jeho kamarádka, když zrovna objednal další alkohol, tentokrát se však jednalo o koktejl rovnou z dvou jeho oblíbených alkoholů. Oba destiláty zmínil předtím nahlas, aby TRISS obeznámil s tím, co bude vlastně pít.* Jo..tady je ten bar poměrně široký, takže by natlučení nemělo hrozit..a když tak nás určo někdo chytí..minimálně tebe jo. *Poví se zazubením.* Obzvláště, když ti to dnes tak moc sekne. *Zalichotí mladší čarodějce, načež spokojeně kývne a jakmile u nich přistane sklenice s koktejlem, přisune ji blíž k TRISS, aby jí naznačil, že se má napít první.*
Potomci andělů a démonů. To zní úžasně. *Se smíchem poslouchala ROBERTA než se rozhodl odejít po někom pátrat. Ještě na něj mávla, pak se s úsměvem otočila k JAVIEROVI. S úsměvem pozorovala, jak si DRUHÝ ANDĚL roztáhl křídla a přitom se jí představil. Bylo to jako scéna z filmu, jen tedy ne z hororu, který by očekávala na Halloween, ale spíš nějakého romatického fantasy. Jeho stisk byl příjemně pevný, tak se její úsměv ještě rozšířil.* Ráda tě poznávám, JAVIERE, *udělala pukrle, nebo spíš pokus o něj, pokousaná noha ji i přes dobré hojení pořád trochu bolela. Pootevřela pusu, aby se zeptala, co ho vedlo zrovna za ní, ale v tu chvíli se JAVIEROVI rozezněl telefon a z konverzace se vytratil. V tu chvíli se vrátil ROBERT a byť jí s Javierem nebylo nijak špatně, cítila se trochu komfortněji, že byl zpět.* Třeba se jen někde na chvíli zašil a ještě se objeví? *Navrhla povzbudivě, přitom ucítila vůni jeho nápoje.* Tak ses jí konečně dočkal? *Kývla s úsměvem hlavou k jeho pití, ale než se mohla konverzace nějak dále rozvínout, přerušil ji JAVIER se svou omluvou. To, jak se na ni díval bylo na straně jedné lichotivé, na straně druhé, s ohledem na to, že se sotva poznali, ji to malinko znervózňovalo. Když jí políbil ruku, opět malinko zčervenala.* Na shledanou, Javiere. Ráda jsem tě poznala. *Usmála se na něj a číslo si sbalila, pak se otočila k ROBERTOVI s tichým, nejistým zasmáním.* Cože se to právě stalo? *Zeptala se a lehce zatřásla hlavou.* Doprovodíš mě na bar? Taky mám žízeň. /A taky bych tam možná raději šla v doprovodu někoho, koho už znám./ *Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.*
*Dragos čekal, jak to REMI zpracuje a musel si říct, že ho upřímně přecenil. Čekal, že bude víla daleko více podezíravější, ale o to měl snadnější práci, takže se nadále držel své role.* Ah ano.. Tak nějak to jméno mohlo znít.. Omlouvám se.. Moc dobře jsem si ho nezapamatoval.. *Přikývne na jeho slova. Nechá jej si zanadávat a nijak na to nereaguje, tedy až na zkonstatování.* Tak vidím, že přeci jen jdu pozdě.. Doufal jsem, že jsem ho předběhl, ale zdržel jsem se v Iowě. *Na Remiho otázku se odmlčí a zamyslí se.* To bohužel říct nedokážu.. Být v jeho kůži, tak by mi rozum velel si udělat zálohu.. Červí hnízdo v těle klanu.. Ale já jím nejsem, takže tady nápomocný příliš nebudu. *Když navrhne vyjít ven, tak váhavě otočí hlavu k místu, kde stojí Alessandra.* A nebude to vaší snoubence vadit? Nechcete ji nejprve s tímto krokem obeznámit? *Zeptá se, ale jinak kývne.* Zkusím vám odpovědět na co nejvíce podrobností, co z hlavy dostanu.. *Souhlasí a poté, podle toho, jak zareaguje Remi, se vydá ven nebo počká.*
*Nad otázkou na Aless jen mávl rukou, nijak neodpověděl, místo toho zamířil za andělem (DRAGOSEM) ven. Bál se, ale možná to ještě nebylo tak poznat. Věděl, co je Emett zač, tak nějak co bylo s Alessinou minulostí a taky to, že to nebylo moc fajn, že to nebylo vůbec, ale vůbec fajn. Proto měl pocit, že potřebuje prostě na vzduch. Když vyšli ven, tak si sundal Remi helmu, kterou položil vedle sebe a místo toho si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sedl si na zem, a promnul si kořen nosu. pak se podíval opět na DRAGOSE. Takže mi říkáte, že je Aless a její klan v nebezpečí, to se mi tu snažíte říct? Sakra, já věděl, že to nebude jen tak, už když se objevil. *Zavrčel Remi a pak si povzdechl, než se na muže opět koukl.* Nepochybuji, že někdo jako on zálohy má a ne jednu, ani bych se nedivil tomu, kdyby s ním bylo spojeno to, kolik novorozených upírů bez jakéhokoliv doprovodu, kteří se očividně zrovna vyhrabali, běhá po New Yorku. *Zavrčel nahlas.*
*Tentokrát CALOVI Sasha odpověděl už jen kývnutím, než jejich konverzace přejde od jednoho tématu k druhému. Mladší klasicky zmínil místo, kde tolik lidí, obzvláště pak v noci, moc často nechodí, takže je pro samotáře přímo ideální. Starší upír nato zmínil rovnou dva podniky, které podle něj stály za navštívení, načež se vzápětí ukázalo, že měl zjevně opravdu podobný vkus. Spokojeně se tak uculil a Taylorovi věnoval jakýsi vítězný úsměv. Fialovovlasý na to však nezareagoval slovně, pouze protočil panenky, než se pobaveně uchechtl.* Jasně, chápu. *Kývl nato, načež se spokojeně napil vína, když ho před něj barman konečně postavil. Samozřejmě mu za to i poděkoval.* Uvidíš třeba toho stihneš i více, než jen ty místa, co jsme zmínili.
*Podívá se na KIM a usměje se.* Třeba a ano. Tady to dělají, ale to proto, že sem čas od času zajdu a vyžádám si to.* Zazubí se. Podívá se na JAVIERA a zamává na něj provokativně na rozloučenou.* Je z rodinné firmy a tam jsou všechny děti děsně flirty. Ne, že já bych to měl jinak, když vezmu bratra a sestru...* Řekne a povzdechne si nad tím. Bob dopije své pití a podívá se k baru, že si dojde pro další a tehdy si všiml TAYE a u něj další lidi. Uši má v pozoru a pak je zase hned stáhne k hlavě a lehce se zamračí.* Jo jdeme na bar.* Řekne a vezme KIM za ruku a zamíří směrem k TAYOVI. Přitom se podívá na CALIBANA. Nelíbí se mu.* Ah, TAYi, zdravím tě.* Usměje se na něj a podívá se na KIM.* KIM, toto je můj přítel TAY. Ruku nepodávat a držet se trochu dál. Jde o určitou fobii.* Řekne a v myšlenkách se spojí s TAYEM.*/Je civil, takže jestli ji ublížíš, tak žádná má společnost na měsíc./* Varuje ho.*
*Jeho nechuť sa prehĺby.* Ja viem... nebol to dobrovoľných výber kostýmu. Ani som sem nechcel ísť. ALE! Som tu a nie je to také zlé. *Ako keby už zabudol na to, že ho znova niekto pošliapal. Vyštrachá zapaľovač z vrecka. Počká kým TANOIA nájde svoj joint a keď je ready, tak mu pripáli. To že sú uprostred parketu, medzi ľuďmi ... na to je Thierri priveľmi zhulený, aby to riešil.* Dlho by si niekoho zháňal? Ja mám pocit, že tu fajčí trávu každý druhý človek. *Povie a schová si pečlivo zapaľovač. Ešte ho dnes bude potrebovať. O chvíľu doňho drgne dievča, oblečená ako čertica, jedna z jeho spolužiačok a strčí mu do ruky pivo. Thierri nedutá a zoberie si ho. Keď sa napije tak sa trochu zaksichtí. Ale potom sa napije znova.* Nie je to až také zlé. Chceš? *Ponúkne TANOIOVI.*
*Už nějakou dobu se mezi lidmi pohybovala medúza. Ne pravá, byl to jen kostým samozřejmě. Ve vlasech měla korunu, možná spíše čelenku se zlatými hady, jejichž oči byly zelenkavě jedovaté stejně jako ty její byly pro dnešní večer změněny v hadí oči. Zlaté stíny, tmavá rtěnka a zlatozelený kostým. Po zelenkavé sukni se plazili zlatí malí hadi, zlaté podpatky a bodyčko odrážely světla klubu a tahaly k ní o to víc pozornosti. Ramínka pokrytá flitry temně zelené barvy byly vlastně jen zdobné, ale od hrudi vedly ke krku zdobné vlnité, pevné řetízky a napojovaly se k obojku okolo krku, kterému mezi flitry pableskovaly zlaté odstíny jejich druhé strany. Černé vlasy volně padaly na záda a ramena, když se obratně proplétala lidmi a magií si je držela od těla, Její kroky ji vedly dál, až k baru, kde přiměla magií nějakého civila, aby se uhnul a s absintem se opět poroučí mezi lidi.*
Kovář hm?..Tvého brášky mi je lito..No nechodila jsem na takové party..Byla jsem moc mladá a rodiče se o mě bály tak jsem nešla..Neměla jsem ani s kým.. *Nat se usmála a popíjela svého piva, když dopila další sklenici šla si pro další a sedla si zpátky k Dominicovi* Jako jedináček s tebou nemohu soucítit ale chápu..
*Tiše se zasměje.* Vypadá to tak. Ale když jsou lidi takhle krásní, byla by škoda toho nevyužít, no ne? *Zazubí se a povzbudivě ho poplácá po zádech. Na malý moment se jí zdálo, že se v jeho vlasech něco pohlo, ale přikládala to kostýmu a neřešila to. Když se zamračil, pohledem následovala jeho, oplatila mu stisk ruky a společně s ním se vydala k baru. Zářivě se usmála na oba muže, její pozornost se však soustředila hlavně na TAYE, kterého jí ROBERT představil. Instinktivně mu chtěla podat ruku, ale na ROBERTOVU žádost jen přikývla a alespoň před TAYEM vysekla pukrle, opět, co jí zraněná noha dovolila, a usmála se na něj.* Chápu. Ráda tě poznávám, Tayi. *Kývla na něj a pozornost na moment obrátila k baru, aby si objednala 'cokoli barevného.' O moment později jí už barman podával kobaltově modrý Witch's Brew se suchým ledem, takže se z něj krásně kouřilo. Kousek poodstoupila, aby pohodlně viděla na ROBERTA i TAYE společně s MUŠKETÝREM, kterého ROBERT zřejmě neznal.* A vy jste? *Zeptala se muže v kostýmu MUŠKETÝRA s úsměvem, aby bylo představování kompletní.*
*Dominic se na ni zářivě usmál a přisunul se trochu blíže, aby jí lépe slyšel.* No, tak teď už máš s kým chodit. *Usmál se na ni zlehka a pak naklonil hlavu na strabnu.* No, věř mi, po smrti bráchy jsem tak nějak toužil, abych byl jedináček, protože jsme měl strach o toho druhého. A nakonec si odžil strašně hezký život, a za to jsme byl rád. Pořád jsme na ně tak nějak dohlížel, dokud bylo bezpečno na ně dohlížet. */Usmál se a pak si přehodil nohu přes nohu, než se podíval na jejich sklenky na stoled.* Tak, navrhuju dopít, a pak si skočím zase na cígárko, to víš, už mě to zabít nemůže. *Zasmál se Dominic.*
*Rychle JACKA sjede pohledem a všimne si, že má růžovější rty než obvykle. Ucítí pnutí v prstech, jako kdyby měly vyrazit vpřed a nabitý ret pohladit. Udrží se však a snaží se o nenucenou konverzaci, která nebude nikomu kolem podezřelá. Někomu ale přeci jen byla.* /Proboha živého ale se mnou!/ *Zvedne obočí a malinko mu cukne koutek.* Tak zadaný? Hmm... Vsadím se, že máte moc hezkého partnera. *Zazubí se přes rameno Jackovi kolegyně na JACKA a pak se k ní nakloní, aby ho dobře slyšela.* Jen ho hlídejte dál, nechceme, aby stresoval svou drahou polovičku, že... *Tváří se u toho vážně, jako kdyby jí zadával nějaký důležitý úkol. Na konci zadání ji poplácá po rameni a vytratí se v davu. Staví se ještě na druhém konci baru pro drink, protože u policistů by mu to zkazilo plynulý odchod a pak se vydá na parket. Chvíli se jen prodírá tanečníky a hledá někoho, kdo by ho mohl zabavit. A ejhle. Spatří NEJVYŠŠÍ ČARODĚJKU BRONXU a tanečním krokem k ní zamíří. Nechce jí lézt do osobního prostoru, ale všimne si, že tu ta možnost ani není. Všichni tanečníci jakoby byli neviditelnou rukou posunuti kousek od ní.* /Šikovné kouzlo./ Zdravím, MADDIE, smím-li vám tak říkat. *Osloví ji jménem, jelikož o ní samozřejmě něco málo ví a vyzkouší tak hned její reakci.* /Může být značně nepřátelská a nebo mě také pozná? Kdoví, v tom je ta zábava!/
Zní to fakt skvěle, takže bych byl rád. Ale nikdy nevím, kam mě obchody zavedou. *Své povolání měl jako výmluvu často, jen málo v které práci by se tak mohl vymlouvat na cesty do různých částí země a v ty nejdivnější hodiny. Po chvíli se k nim třem přidá další muž se ženou. Pořádně si je prohlédne, na ženě (KIM) neshledává nic zvláštního, ale to jak se na něj muž (BOB) podívá se mu nelíbí.* /Možná by mohli vědět něco víc./ *Když se jej zeptá ta žena (KIM) nasadí opět svůj úsměv, který předtím věnoval TAYOVI. Natáhne j ní ruku.* Rád tě poznávám Kim, jmenuji se Caliban. *Pronesl lehce.* Nechcete si k nám přisednout? *Rukou naznačí na volné stoličky vedle nich.*
Když jsme tu minule tančili, spadli jsme! *Upozorní ho pobaveně a napije se své whiskey, než na řadu přijde jistá smrt.* Děkuji. *Zatočí se kolem dokola, mince o sebe zacinkají a upraví si bezděčně znovu čelenku a když jí přisune sklenku, povzdechne si, ale napije se a zaksychití se, nad tím, jak to chutná, a zapije to whiskey.* Taky vypadáš dobře, Hi.
Uhm, uhm… *Prikývne pobavene, skoro akoby ani neveril tomu, že THIERRI tam nie je sám od seba, ale že by ho niekto nútil. No všimne si, že okolo nich sa pohybujú osoby, ktoré na chlapca pri ňom reagujú a tak mu aj napadne, že oni môžu za to, kde sa THIERRI teraz ocitol.* Oh, tak nabudúce povedz, že nechceš, nie? *Prenesie starostlivo a nejaký týpek zozadu do neho drgne v jeho nepodarenom, bláznivom tanci, bez ospravedlnenia si tancuje ďalej a tak sa aj on ocitne blízko pri THIERRIm, do ktorého drgne.* Prepáč. *Zaspieva usmiaty a nakoniec sa obzrie.* No, nemôžem len tak behať naokolo a vypytovať sa hocikoho. Musím si udržať profesionálny výraz. *Vysvetlí, ale príde mu to vtipné, keď to práve on povie takto nahlas. Sleduje pohár piva, ktorý sa odrazu objaví v ruke jeho spoločníka a tak mu pozrie do tváre.* Ďakujem, nepijem, nemiešal by som to, každopádne. *Povie, potiahne si zhlboka, že mu spomedzi trochu pootvorených pier a zároveň z nosných dierok vylezie ťažký hustý oblak dymu, natiahne svoju ruku ku chlapcovi a hýbe sa v tanci, len aby sa udržal v rytme s celou masou ľudí, uhýbajúc sa aj pivovým mokrým mlákam na zemi, čo sa niekomu podarilo už povylievať, ledva sa dostali od pultu s čapovaným pivom.* Pozor, že sa nešmykneš. *Rozosmeje sa.*
*Nat Přikývla a zahleděla se do ničeho a přemýšlela. Mezitím Elaine do Nat pichla prstem aby se probrala* Hm?..Promiň..Já tu zůstanu ať nejsem ocas *Usmála se na Dominica a upila piva* Ne že chytneš jak papír! *Píchla Dominica do boku a zasmála se*
To jistě smíte. *Zastaví se mezi lidmi, dost blízko, ne že by jí to vadilo. Pohledná společnost, zdá se, že se chová na úrovni... Sklouzne jej pohledem a jemně nakloní hlavu do strany.* Jak mám oslovovat Vás? *Oplatí mu. Světla jí vše poněkud zkreslovala výhled stejně jako ruce, které se mezi nimi čas od času i přes blízkost octly.* Pokud na TOHLE nechcete tančit, možná by bylo rozumnější se přesunout bokem. *Navrhne JASONOVI.*
Tehdy jsme spadli tady? *Zeptal se zaraženě. Šlo poznat, že to měl krásně pomotané a jeho paměť si z něj asi utahovala. Těžko říct. Prostě si dovolil se zatvářit zmateně jako lesní včelka.* Aha, upssie. *Uchechtl se nakonec, než k TRISS přisunul onen koktejl, co jim před chvílí objednal. Podiveně pak zamrkal, když se jeho kamarádka zaksychtila kvůli chuti onoho drinku. Nakonec nad tím pokrčil rameny.* /Asi jí to nesedlo./ *Pomyslel si, načež se jemně začervenal a kývl.* Děkuju. *Zazubil se spokojeně, během čehož si koktejl přitáhl k sobě, načež si jednoduše usrkl. Mlsně si nato oblízl rty.* Dobrý, chceš na ten bar vylézt už teď a já si tohle. *Odmlčel se a kývl ke sklenici.* Dopiju pak?
*Dom se na ni usmál a pak na ni mávl.* Bduu tu co nejdříve, neboj se, nenechám dámu, pardon, opravuju, dámy čekat. *usmáls e na ně. Pak už zamířil ven a zmizel tam., kde se vcházelo dovnitř. Na chvilku si i sundal brýle a promnul si lehce oči a když se pak, co si zakouřil vrátil, tak ihned pohledem našel to, kde Nat seděla. Došel k ní a uculil se.* T6ak jsem tuuu, nebylo to tak hrozné ne? *Uculil se a pak ji chytl za ruku. *Tancovat? *Mrkl na ni a nějak to nevychytal, což zapříčinilo to, že mu padla do náruče. Ihned se na ni koukl a kdyby mohl, zrudne.* Pardon, jsem občas nešika. *Ušklíbl se.*
*Drží sa a nadýchne sa. Páčilo sa mu akým smerom to je. A už to aj videl na menšie dostaveníčko v jedom z tých strašidelných kútov, Ale jeho akčne opitá kolegyna spravila svoje.* Ale... *Pípne lenže to už sa nasúkala medzi nich. Ale to už sa JASON vytratí do davu.* /Dočerta... / *Zaplače v duchu. Horko zaplače. Na to sa naňho otočí kolegyňa.* Že sa nehanbíš! Máš fakt poriadneho chlapa a ty tu pokukuješ po inom! Čo by ti na to povedala matka?! A čo dievčatá z účtarny! Mladý pán Porter si tu pokukuje na párty po inom chlapovi. A chudák tvoj milý je kde? Určite je v práci a ani netuší čo tu robíš! Mal by si sa hanbiť! O tomto tvojmu drahému ani hovoriť nebudeme, ak máš charakter priznáš sa mu sám! *Jack to počúva. A vyzerá ako zmoknuté kura. Nešťastné zmoknuté kura. Poočku sleduje JASONA keď v tom mu trhne jedno obočie.* /Nie je to tá vykričaná čarodejka?/ *Ošije sa a stále k nim poočku uteká. Na pult im pristane ďalšia runda alkoholu a tak to do seba kopne.*
*Oba upíři s pochopením na CALIBANOVA slova kývli. Jejich konverzace ovšem na dlouho neutichla. Tay se s radostí na BOBA usmál.* Guten Abend, Bob. *Pověděl v němčině. Vzápětí se vedle něj ozval i Sasha, který už promluvil anglicky.* Dobrý, Bobe. *Zazubil se na ČARODĚJE. Tay mezitím hodil po BOBOVI nechápavý pohled, když jej představil KIM a zmínil, že by mu neměla podávat ruku, protože má údajně fóbii. Jedno obočí tak pozvedl, než jemně, aby to nebylo tolik nápadné kývl, když mu to bylo jakýmsi způsobem osvětleno myšlenkou.* Nápodobně. *Nadhodil milý úsměv, když se zrovna bavil s KIM.* Já jsem Sasha, taky mě těší. *Připomněl Taylorův dozor svoji existenci. Neměl zrovna v lásce, když byl přehlížen.*
*Pozrie na TANOIU.* Povedal som. Povedal som nie. A aj tak ma násilne prezliekli z pyžama. *Vzadu ešte zakričí čertica niečo o tom, že aj trenky mu obliekli. Thierri to ignoruje,* A dotiahli ma sem. Benefit je tráva, ktorú mám. *Prizná a podľa tých červených očí čo má už je jasné, že jej vyfajčil dosť. Nech chce alebo nechce tak sa tiež trochu pohupuje do rytmu. To je predsa pravidlo parketu. Keď si na ňom musíš sa hýbať s davom. Prikývne.* V pohode... a hej to by bolo čudné. Ale už som zažil takých ľudí čo sa pýtali každého či chce trávu. Ale skončili v base. *Dá si pivo a keď TANOIA odmietne tak mykne plecom a napije sa poriadne. Je smädný. A už aj hladný. Niet divu.* Viac zostane mne. Dal by som si falafel. Nedal by sis falafel? *Opýta sa ho a pozrie dole na mokrú zem.* Mám protišmykové boty. *Ukáže mu to tak že s nimi pošúcha po mokrej podlahe... a evidentne sa mu to šmýka....* Tak asi nie. *Dopije pivo a kelímok pridá k jeho rozdupaným okuliarem. A to takým štýlom, že si normálne čupne, položí ho vedľa hromádky skla a kovovej obruče... ktorá už tak ani nevyzerá a znova sa postaví. Kelímok zatiaľ stojí na svojom mieste.* Ideme tancovať! *A tak aj začne, pekne do rytmu a divoko.*
*Bob se podívá na CALIBANA a narovná své kočičí uši a zazubí se, čímž odhalí i své ostré zoubky. Nelíbí se mu.* Já jsem Robert a přisedneme si rádi.* Řekne a nahne se ke KIM.* Nedívej se jim do očí, je to dobrá rada pro tyhle bledulky.* Zašeptá ji a sedne si a podívá se na Sashu.* Nazdárek. Jak se ti daří? Nechtěl jsi nějakou ochranu? Víš dostal jsem zakázku od vašeho šéfa a zajímá mě, zda to nejsi ty. Pokud ne, tak ti ji i tak udělám. Slyšel jsem, že se něco odporného blíží ze staré země.* Řekne mu a pak se podívá na TAYE.* Pro tebe taky něco udělám. Nelíbí se mi, co se ke mě doneslo. Moje bledulky musí být v pořádku.* Usměje se na ně. Pak se otočí na KIM.* Že vypadá jako antické umění?* Zeptá se s úsměvem a přitáhne si k sobě do objetí TAYE a zazubí se.*
*Nat zrudla také a pomohla mu vstát a usmála se na něj* Ráda si zatančím Pane Nešiko *nemohla si pomoc a popíchla ho, napila se piva, chtla ho za ruku a objala ji* Tak jdem? Bože teď fakt smrdíš jak Kovář *Zavedla ho na taneční parket a začala s ním tančit*
*Dominic se uculil a když si ji dovedl na parket, tak se uculiil.* Lea kuš, nech si to joo, T6ak hold mám nějaký ten zlozvyk, a víš ty co? Jen si to hezky užij. *Zasmál se a jakmile se dostali na parket, tak si ji k sobě postavil čelem, načež si ji přitáhl. Ruce nechal položené na jejích bokách ba držel si ji u sebe, zatímco se vlnil do rytmu, a tiše se culil.* Jak se máš tam dole? *Pronesl, přičemž nadnesl narážku na její malý vzrůst oproti jeho skoro dvoum metrům. Pak si ji občas otočil a pak zase přitáhl k sobě, tak, aby ji měl u sebe. Sem tam se koukl po Elaine, jen aby viděl, že je má v merku.*
*V rychlosti si zhodnotí její reakci a ve spojení s její pověstí ho ve finále ani tolik nepřekvapí její přivítání.* Jason. /Král-/ *Zastaví se, protože přestože by z toho později mohla vzniknout vlivná známost, nemusí lámat přes koleno tituly. Jakmile jí odpoví, podívá se na její kostým a pousměje se.* Ovšem raději bych se vám neměl dívat do očí. *Dá najevo, že její kostým bez problému poznal a s humorem si dá ruku, ve které nedrží drink, přes oči.* /Té kolegyně si važ, JACKU! Sice mě nepoznala, ale zjevně nám fandí./ *Pošťouchne v myšlenkách ještě svého milého a pak už se věnuje čarodějce. Po její poznámce se chvíli zaposlouchá a z jeho tváře je jasně čitelné, že tohle není jeho šálek kávy.* Rozumnější, jistě. *Přikývne a začne se protahovat mezi tanečníky až k nejbližší zdi a tam se opře.*
*Zasmeje sa na poznámke, nadšene povyskočí a zakýva radostne dievčaťu vzadu, než sa pohľadom vráti k THIERRIMU.* Ale dobre ti vybrali. *Prenesie úprimne a dotkne sa prstami pilotnej bundy.* Trenky ale kontrolovať nebudem. *Zasmeje sa ako pubertiak a jeho výraz vyzerá trochu podivne temne, keď sa usmieva a líščia maska mu zakrýva polku tváre. Nakoniec mykne ramenami a urobí zvláštny, krúživý pohyb v poloblúku okolo chlapca, než sa obzrie dookola.* No, do basy ísť nechcem, ale… ak to niekto ucíti, možno sa niekto s otvorenou mysľou pridá. *Zvolá nadšene, aby ho THIERRI počul a aj vidí akúsi dievčinu opodiaľ v maske Boba Rossa ako pozerá ich smerom a tak jej ukáže, aby podišla bližšie a s otáznikmi v očiach aj mrkne k svojmu známemu.* Máme tu niekoho. *Prenesie a kývne hlavou k dievčine, ktorá sa k ním pridá a tak keď sa mu dostane joint do ruky, podá ho dievčine, ktorá vďačne príjme, niekoľkokrát za sebou si potiahne a radostne, s poďakovaním, odtancuje tam, odkiaľ prišla. Pohľadom ju však nesleduje tak dlho, pretože už sa mu chce znova liezť na pult a rozhadzovať darčeky, ale radšej svoju pozornosť navráti THIERRIMU a pokrúti hlavou.* Nie som hladný, ďakujem. Ale zbehnem s tebou jeden kúpiť, aby si sa nestratil. *Podpichne ho hravo a tleskne o seba rukami, zatiaľ čo sleduje ukážku, ktorú mu predvádza a hrozne nahlas a poriadne sa rozosmeje, keď topánky nefungujú.* Mal by si an to ísť ako ja. *Povie pobavene, dvihne si jednou voľnou rukou dlhé oblečenie, aby odhalil svoje bosé nohy, než automaticky schmatne THIERRIHO za ruky a siahne ho do viac voľnej časti, abys a mohli hýbať a ihneď ho začne vykrúcať do rytmu, dávajúc len tak-tak pozor na joint v ruke, z ktorého si zas potiahne a cíti, ako začína účinkovať v jeho tele.*
Nápodobně. *Usmála se na CALIBANA a stiskla mu ruku, pak obrátila svou pozornost k Sashovi a omluvně se na něj usmála.* Omlouvám se, netušila jsem, že taky patříte do party. Kim. *Představila se s úsměvem a vyhoupla se na židli mezi ROBERTA a CALIBANA. ROBERTŮV tip ji trochu zarazil, ale kromě sotva nepatrně svraštělého obočí na sobě nedala nic znát. Navíc, i to zmizelo snad ve vteřině a jí se na tváři opět rozhostil úsměv. Přemýšlet nad tím může později, přišla se sem bavit a poznávat lidi, ne filozofovat. Přesto jí něco našeptávalo, že by se té rady měla držet. Když ji ROBERT opět oslovil, zatímco objímal TAYE, jen se smíchem přikývla. Ta scéna byla rozkošná.* Rozhodně. Jako by ho vytesali z mramoru. *Uculila se a spokojeně odpila ze svého drinku.* Máte v plánu dnes tančit? *Nadhodila, přímo nikoho neadresovala, nechávala kohokoli, aby odpověděl, pokud by chtěl.*
*Vyjde ven s Remim a nejprve sleduje oblohu, než na něj víla promluví.* Mohlo by tomu tak být.. Spíše by je mohl Emett zneužít ke svým plánům.. Jaké jsou nemám ponětí.. *Odpoví mu. Na rozdíl od něj si masku nesundá, i kdyby mohl.* Ah, ano.. Toho jsem si také všiml.. *Potvrdí ohledně novorozenců.* Jestli se můžu zeptat? *Otáže se pro změnu on.* Jak dlouho už je součástí klanu?
Jo tak vtípky na malý lidi *Nat se usmála a stoupla mu na nohu plnou vahou* Promiň jsem Nešika *opakovala jeho taneční kroky mezitím Elaine na ně koukala a povzdechla si pak ji napadlo něco škodlivého usmála se na ně* No tak tohle je super, jsem tak přemýšlela o výletě zpátky do Kanady abych navštívila své rodné město..
*Sleduje ako sa JASON baví s MADDIE. A keď ho ešte poštuchne myšlienkou tak sa zatvári ešte kyselejšie. Barman pred neho postaví ďalší pohár. Asi zo solidarity za to čo doňho kolegyňa hustí. Potom sa ale uškrnie.* /Však počkaj.../ *Usmeje sa na kolegov a začne si predstavovať tie najväčšie prasačinky, ktoré s Jasonom robili aj nerobili. Dokonca si pritom aj štrngne s kolegami aj keď ani netuší na čo pripíjajú. V hlave má len rôzne miesta, rôzne polohy a rôzne oblečenie.* /Prajem príjemný rozhovor s tou čarodejkou./
Bledulky? Celkem zajímavá přezdívka, na takovou jsem asi ještě nenarazil, máte rád květiny? *Optá se BOBA, který objímá TAYE.* /Že by ti dva spolu něco měli? Vypadají spolu dobře./ *Všiml si jeho uší, takže mu došlo, že musí jít o čaroděje, proto ho zaujala ta řeč o amuletech a ochraně.* /Takže místní upíři mají svého čaroděje, velice dobré vědět./ *Dnešek byl produktivní a jeho nálada tím jenom stoupala. Navíc dopil svou druhou whiskey a objednal si třetí.* Vidím, že dáma pije drinky a co vy? *Spolu s úsměvem tuto otázku adresoval BOBOVI. Poté ale zaslechl otázku o antickém umění. Musel si TAYE ještě jednou prohlédnout, ale dal BOBOVI za pravdu.* Máš pravdu, je nádherný. *Dodal s jedním koutkem úst pozvednutým.*
*Remi se na něj podíval jen občas, spíše si ale mrmlal něco pod vousy a koukal do změ, jelikož byl vytočený až do běla, a zároveň měl i strach. Strach z toho, co by se mohlo Aless stát. A nejenom jí.*- Jak dlouho u ní je? Já nevím, řekl bych, že to bude už delší dobu, vlastně od doby, co měla Alessina dceru tu benefiční akci. *Ani mu v ten moment nedošlo, že se přeřekl, byl tak vytočený a tak naštvaný, a tak mimo, že mu to prostě nedošlo.* Dva měsíce, a bydlí u Aless ve vile, to je taky super. Stejně tak jako jeho pravá ruka, i když, toho pár dní zpět zabili, no bude to déle, ale jinak tam jsou s ním i jeho nejbližší upíři, ostatní jsou různě po NY, ale kopou za Aless, nebo, mám říct spíše za Emetta? *Odfrkl si Remi podrážděně.*
*Dominic se culil a poslouchal ji a když pak řekla, že by ráda do rodného města, tak se ještě více usmál.* No tak, proč by ne? Já bych klidně jel s tebou, pokud by jsi chtěla, jestli třeba nechceš sama nebo tak, vím že tady to je občas dost těžký, takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, můžeš se na mne spolehnout. *Mrkl na ni a pak se usmál.* Dáme si ještě drink? Dal bych si něco jiného, hm, co kdybych já vybral něco tobě a ty potom ještě něco mně? *Navrhl, s uličnickým výrazem Dom.*
*Dragos pouze přikývne.* To byla jen má zvědavost.. *Informaci o dceři přejde, jakoby ji přeslechl. Už o ní věděl, nebylo nutné to dál rozmazávat.* Pokud by nevadilo, půjdu zpět dovnitř.. Chtěl bych se ještě pobavit, než půjdu zase o stát dál.. *Omluví se a jestli REMI nemá už žádný dotaz, tak zamíří zpátky dovnitř. Dojde si k baru, kde stála ALESS a jen pokývne hlavou.* Bohužel tanec s vámi již nestihnu.. Potřebuju si zařídit ještě jednu záležitost, než zase odjedu z New Yorku.. Ať se vám svatba vydaří.. *Popřeje ji ještě a pak zamíří od baru do davu, než v jedné klidné části u stěny zahlédne MADDIE a JASONA. Teda Maddie pozná. O Jasonovi jenom slyšel, takže si ho nepřiřadí. Nicméně tam i tak zamíří.* Okouzlující jako vždy, slečno Colban.. *Pronese, když se u nich zastaví.*
Těší mě, Jasone. *Kývne mu lehce hlavou, oči však nesklopí, tlumeně se zasměje a sleduje vílu, než se rozhodne přesunout ke zdi a ona jej následuje i s absintem bez jediného rozlití a přesune se vedle něj.* Chvíli to v těch světlech trvá, ale mnoho víl, které si říkají Jason není. Minimálně já vím o jedné, výsosti. *Nadzvedne elegantně skleničku ke rtům spolu s pitím, pokyne mu s ní a upije si.* Co vás ke mě přivedlo?
*Najednou jako by toho bylo na Taylora moc. Všichni přítomní mluvili téměř přes sebe. Nebo se mu to jen zdálo? Lehce nervózně promnul popruh své brašny.* Prominuto, madam. Ale to jen díky vašemu krásnému úsměvu. *Zmínil Sasha, načež se sám na KIM vřele usmál, než si jeho pozornost ukradl BOB, který si k nim i s KIM přisedl. Hned zavrtěl hlavou.* No nevím o ničem. *Začal, načež se k ČARODĚJI otočil naplno čelem.* Ale určitě nebudu proti. *Dokončil pak, načež se zaměřil na chvíli čistě na Taylora, když si všiml, že není poněkud ve své kůži. Než se však stačil zeptat, už byl osloven někým jiným. Mládě se viditelně zmateně podívalo na ROBERTA.* O čem mluvíš, BOBE? Co se k tobě doneslo? *Naklonil lehce hlavu na stranu. Vzápětí jej už ROBERT svíral v objetí, do nějž se instinktivně schoval, už jen protože na něj přilákal moc pozornosti. Na něco takového se vždy musel předem psychicky připravit. Vykoukl tedy jen na chvíli, aby si ověřil, zda si ho stále tak divně prohlíží.* BOBE, tohle mi už nedělej..připadám si jako expozice v ZOO..*Pověděl pak tak, aby ho slyšel pokud možno jen ROBERT.*
*Na odpověď jen přikývne, jelikož na jeho pravdomluvnost je poněkud brzy na to, aby posoudil, zda ho těší.* Ach, jistě. V lidském světě je to poněkud běžnější. *Pozvedne skleničku, aby si s ní symbolicky připil, když to naznačí a sám si upije z broušené sklenky.* A světla jsou vskutku poněkud... extravagantní. /Na druhou stranu to k tématu asi sedí, podle toho, co jsem si stihl za pár minut ve frontě nastudovat./ *Ve chvíli, kdy se chce vyjádřit k tomu, co ho k MADDIE přivedlo, si JACK začne představovat všechno možné. Něco, co Jasonovi evokuje velmi příjemné vzpomínky, něco, co se vzpomínkami ještě není spjato. Každopádně i přesto, že se jeho výraz nijak nezmění, panenky se mu roztáhnou touhou. To by mohlo v lepším osvětlení působit jakože touha je právě to, co ho zavedlo za čarodějkou. Ovšem... nepoznala ho ve světlech, jak by mohla vidět jeho oči? Možná na boku místnosti lépe, možná ne.* /Sakra. To ho to nechává chladným, že mi tam střílí takové představy?!/ Hmm... *Snaží se získat čas na vymyšlení odpovědi, zatímco mu mysl bombarduje něco, z čeho mu hoří celé tělo.* Byla jste pro mě na parketu nejzajímavější. *Řekne po pár sekundách, které se zdály jako hodiny, ale jeho hlas je lehký a jeho vnitřní utrpení neprozrazuje. Dokonce se k němu velmi atraktivně usměje. V tu chvíli se k nim však připojí DRAGOS, kterého by Jason nejspíše těžko poznal i bez masky, ovšem maska to neumožňuje vůbec.* /Takhle mě asi nikdy nikdo nevyignoroval./ *Malinko pozvedne obočí a napije se svého bourbonu, u čehož nově vzniklou situaci sleduje přes okraj sklenky.*
Ano. *Zasměje se a přitáhne si drink, pokroutíc hlavou, zpátky. Ne, dopijeme naše pití a jdeme tančit. Zazubí se, upije z toho společného a s dalším ksichtem to zapije whiskou, kterou dokončí.* Dopij obojí a jdeme na to, zlato. *Mrkne na něj a čeká, aby si mohli zatančit už konečně.*
*Bob se na upíra podívá a oči se mu rozzáří.* Zbožňuji květiny! Mají tolik možností. Doma mám několik jedovatých a několik bylinek. Dokonce jsem několik nových druhů vyšlechtil, ale jen pro účely lektvarů nebo vykuřovadel. Nedávno jsem očisťoval jednou tou bylinou opuštěné skladiště.* Zazubí se a pak se podívá na zmateného TAYE.* S tím si nelam hlavu. Dragos mi slíbil jednu hračku, která tě obtěžuje.* Usměje se na něj mile a pohladí ho po tváři, ale ne celém tom prohlášení a úsměvu nepůsobí nic mile. Spíše to vypadá, jako když kanibal někomu chválí pěkné nohy. Pak se podívá na Sashu.* Dobrá, zítra ti to pošlu a i Tayovi.* Řekne mu a podívá se na CALIBANA.* Oh, já medovinu s moštem a skořicí. Horkou. * Zazubí se a přitáhne k sobě Taye. Když na něj promluví, tak se na něj usměje.* Ne, antické umění je v muzeu a galerii. A musíš získat sebevědomí. Se sebevědomím lépe ovládneš enchanto a s enchantem budeš moct cokoliv.* Řekne mu s nadšením a podívá se na KIM.* Na tohle tančit neumím. Navíc, když jsem tu byl naposledy, tak došlo k nehodě a já musel pomáhat, takže parketu se radši trchu vyhnu. Vždy to začíná tam.* Řekne a jeho uši sebou zacukají.*
*Ačkoli svým vyzývavým kostýmem mohla upoutat pozornost, nebyla jediná, které to dnes náramně slušelo. A proto dokonale zapadla. Byla stejná jako ostatní, bavila se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ale i ona si nemohla nechat ujít pivo zadarmo, které ji náramně osvěžilo a zdvojnásobilo chtíč po kleptomanství. Stačil jen jeden pohled, který si vyměnila s Orion a dala se do práce. S alkoholem v krvi to bylo jednodušší, než si myslela. Nebo se alespoň méně bála. Noční klub byl plný lidí, plný světel, které však vrhaly své stíny a právě v nich se Eshe točila. V rytmu hudby, s úsměvem na tváři, jako kdyby byla pouhá opilá žena chtějící se bavit, obcházela KAŽDÉHO, kdo si této akce užíval. Na TY U BARU si netroufla, i když i ji mohli spatřit již s něčím lesklým v ruce, co brzy zmizelo v latexovém červeno černém kostýmu. Svými šikovnými prsty hbitě prohledávala kapsy ostatních a jakmile zmizela v davu, věci, co našla si prohlédla. Pakliže je zhodnotila za bezcenné, nechala je za zástěrkou hudby padnout na zem a nechat pošlapat, zatímco vyhledávala další oběť.*
*Dragos už při příchodu zaslechl část jejich rozhovoru a pozvedl nad novým faktem pod maskou obočí. Zkoušel prvotně navázat konverzaci s MADDIE, ale když byl hrubě odignorován, tak otočil zrak na jejího společníka.* Mno.. Takovou zkušenost jsem ještě neměl.. *Pronese.* Jak se máte vy? Bavíte se na akci? *Promluví pro změnu teda k JASONOVI.*
*Trochu sa zaťahá za opasok kombinézy.* Asi nie, neviem ako by som ti ich ukázal... neviem ani ako ísť v tej kombinéze na záchod. *Povie úprimne a netypicky preňho sa zazubí. Prikývne a trochu nesústredene sa poobzerá okolo seba. Ako keby čakal že sa k nim niekto pridá. Kým sa k nim neznáma dievčina pridá a da si pár šlukov tak Thierri dopije aspoň to čo má.* Hej ale ja neviem kde tu takž falafel majú. Raz som jeden jedol a ... bol hnusný. Dal by som si dobrý falafel. *Kukne sa dole a vykulí oči keď mu TANOIA ukáže holé nohy.* Čo keď do niečoho šliapneš? *Spýta sa ale pridá sa veselo do tanca. Krúti sa a otáča a ťahá do toho rytmu aj TANOIU. Vyzerá ako zajačik duracel keď má čerstvé baterky. Ani nevie ako dlho tak tancuje len vie, že už mu je horko a tak si rozopne trochu zips na kombinéze, pod ktorou má čierne tričko.* Tiež tu mám nejaký matroš. Teda ani neviem čo to je, lebo to vlastne nie je môj kostým. *Vytiahne zapaľovač a niečo... čo automaticky zapáli lenže ono to začne prskať a syčať. Thierri na to pozrie celkom vyjukane kým mu dôjde, že to je petarda. Tak ju pustí v momente keď buchne. Nebola veľká. No Thierriho to vydesilo.* Fuha... kto normálny dá k jointom petardy? *Spýta sa. Lenže pozrie na svoju ruku ktorá je celá krvavá. Ešte sa z nej aj tá krv valí. A o krok ďalej v tom kelímku od piva čo tak šikovne položil na zem a ako zázrakom ho nikto nezhodil... v ňom sa povaľuje kus jeho ľavého ukzováka. Zbledne ako krieda a má čo robiť aby nehodil šabľu.*
*Zazubila se na Sashu a lehce se mu uklonila, jinak dál poslouchala konverzaci, usmívala se a popíjela svůj drink. Řada jiných lidí by nejspíš při podobných prohlášeních na BOBA koukala s otevřenou pusou, nebo se ho alespoň zeptala, o čem to sakra mluví, ale Kim byla jednak zdvořilá a jednak - což bylo ještě důležitější - přirozeně zvědavá, tak si jen užívala jejich rozhovor. Skoro to působilo, jako by se omylem dostala do nějakého fantasy a seděla tady obklopená bandou nadpřirozených bytostí. Tiše se nad tím zasmála. Tak skvělou atmosféru na večírku nečekala. Nad BOBOVOU poznámkou se pobaveně uculila.* Vypadá to, že kam se hneš, tam je vzrůšo. Jsem v dobré společnosti. *Byla to upřímná poznámka. TAY se SASHOU na ni působili dobře, na CALIBANA ještě neměla názor, ale zatím se vedle něj necítila špatně. Teprve teď si všimla BOBOVÝCH uší. Na okamžik zatoužila se jich dotknout, ale v duchu se pleskla přes prsty a obě ruce nechala tam, kde byly doteď. Na skleničce. Jenže po chvíli jí to nedalo, natáhla ruku a prsty po jednom z nich opatrně přejela. V tu chvíli se za nimi ozval výbuch. Sotva znatelně sebou trhla a ohlédla se po zdroji zvuku.* Sakra… Jsou všichni v pořádku..? *Optala se, váhajíc mezi tím, jestli se snažit najít zdroj onoho výbuchu, nebo být raději opatrná.*
*Pobaveně se uchechtl.* Tak tím pádem musíme sehnat někoho, kdo nás chytne! *Nadhodil s úšklebkem. Lehce zamyšleně si pak promnul bradu.* Teď by se ten podivín, co řekl, že tě zná, hodil. *Zmínil, než se napil znovu spokojeně koktejlu, který se nyní snažil co nejdříve vypít, aby mohli konečně vylézt na ten bar. Už na ně určitě natěšeně čekal! Upřímně lehce litoval toho barmana, co tam zrovna bude. Nechtěl by být na jeho místě. Podávat zákazníkům drinky, zatímco musí dávat bacha, aby do něj nedrcli tanečníci na baru. Nuže..zabrání to těm dvěma? Ne. S radostí drink dopije a koukne na TRISS.* Můžeme.
*Měla momentálně konverzaci s JASONEM a v hluku jí popravdě slova utekla a nadzvedne nad delší odmlkou obočí nanovo a konečně se otočí k nepoznanému DRAGOSOVI a usměje se.* To víte, je slušné počkat, až ukončím konverzaci s někým jiným. Nicméně, ano není to zlé a stejně tak ani váš kostým, neznámý známý. *Osloví DRAGOSE ledabyle a nijak se necítí pohnutě faktem, že se jej to dotklo. Nepřiznala chybu, mohla by se odchýlit pozorností bokem od krále, ale nač také? Králi do tváře viděla, druhému muži nikoliv, takže v tuto chvíli na pomyslné příčce zájmů neměla muže za maskou. Nechá pak už JASONOVI slovo, protože mu nedala po stížnosti "anděla" šanci a omluví se mu, že mu do toho hrubě skočila.*
*Remi ještě chvilku seděl venku, pokuřoval, a nakonec si zapálil nejednu, ale rovnou tři cigarety, to byl důvod, proč se zdržel. Hned potom ale zamířil zpět do klubu, kde se zastvail, chvilku se rozhlížel, než spatřil Aless. Prodal se k ní a nešel rovnou za ní, ale za Leandrou. Věděl totiž, že i ona přišla od Emetta.* Mohu s tebou na slovíčko?: S vámi oběma? Venku nejlépe? *Pustil se do žen, ale svůj pohled upínal směrem k hlavně Leandře. Pak se ale podíval na Aless.* prosím,. myslím si, že tohle nepočká už ani chvilku. *Pronesl Remi, a nečekal, prostě zamířil ven pryč od nich a od lidí a ven z baru.*
Kdysi jsem míval také sbírku květin, ale spíš těch okrasných, možná bych jich ještě pár našel. Ale při mé práci na to bohužel již není čas. *Posteskne si při vzpomínce na jeden krásný záhon, co kdysi pěstoval. Už to byla nějaká ta doba. Další informace k němu přicházely aniž by se musel ptát a tak pouze pečlivě naslouchal. * Když vás vidím spolu musím se zeptat, patříte k sobě? *Tyto slova pronesl nejen k BOBOVI ale i TAYOVI. Nebyl sice zvyklý na takovou otevřenost, ale New York na to byl očividně schovívajěší, na tomto místě se mu líbilo najednou mnohem více. Poté ale zaslechl ránu, jeho první instinkt bylo velice elegantně vyhoupnout na nohy a postavit se zdroji čelem, instinktivně sáhl k pasu, kde mýval jednu ze svých dýk, ale ty nechal dnes doma. Zaslechl otázku KIM a pouze přikývl. Soustředil se jestli rána nepřijde i odjinud. Potom si uvědomí co byl zdroj a usedne si zpět na své místo načež se napije whiskey.*
*Nemôže z toho, aký je THIERRI zhúlený, že ledva pôsobí, akoby vedel, čo chce povedať, nie to že by kontroloval, čo sa valí z jeho úst počas tohto rozhovoru. Preto sa iba nahlas smeje a krúti pri tom rukou aj hlavou naraz.* Ak budeš chcieť, pomôžem ti na záchod, ale na rozkrok ti siahať nebudem. *Povie pobavene a nakoniec iba nadvihne obočie a plecia a nakloní sa k THIERRIMU.* Ja vlastne ani neviem, čo to falafel je. *Prizná smejúc sa do chlapcovej tváre, užívajúc si, že tu teraz nebude jediný, kto by mohol robiť alebo hovoriť hlúposti, ale aspoň sa naučil sčasti na seba dávať pozor, aby k Lónimu domov prišiel celý.* Ja rád šliapem. *Zasmeje sa, bez toho, aby si uvedomil, ako hlúpo to mohlo vyznieť a keby ho teraz niekto počul, okrem jeho spoločnosti, zrejme by si o ňom nepomysleli pekné veci. Odkašle si a veselo vykríkne a vystrelí ruky do vzduchu, hýbajúc sa tými najlepšími a najprirodzenejšími pohybmi, ktoré mu teraz jeho telo dovolí vyprodukovať, nevšímajúc si to, keď THIERRI namiesto jointu vytiahne petardu, iba nadšene zvolá, že majú ďalší matroš, čo si môžu spolu dať. Keď sa však rozprská a rozhorí, ihneď uhne, len čo sa ozve nepríjemný zvuk, vôbec neprípomínajúci niečo, čo by dobre poznal a s vyvalenými očami ihneď priskočí k THIERRIMU, ktorý sa zdá, si ani nevšimol, že má ruku celú krvavú.* Do… sakra, do mraku bleskového. *Zanadáva svojim typickým spôsobom a schytí chlapca za ruku, ihneď mu prekrývajúc a obviazujúc ukazovák svojim kusom svojho bieleho oblečenia, z ktorého odtrhol kus látky, cez ktorú rudá farba presakuje skoro okamžite. Dvihne nasilu THIERRIHO ruku smerom dohora, zatiaľ čo sa zohne, zahasí svoj joint vo vlhkej mláke na zemi, ledva sa uhýbajúc tancujúcim ľuďom, ktorí akoby ani neregistrovali petardu, ktorá tu pred chvíľou iskrila. Vytiahne z kelímku kus prsta a hneď na to potiahne THIERRIHO k toaletám, snažiac sa udržať si chladnú a pokojnú hlavu.* /No sakra, no sakra./ *Behá mu hlavou, zatiaľ čo vyrazí dvere na toalety a je mu tentoraz vlastne úplne jedno, či sú to ženské alebo mužské záchody.* Tu. *Povie bledému chlapsovi a strčí jeho krvavý prst pod prudko tečúcu vodu, len aby to trochu vyčistil naokolo, prehliadnuc si narýchlo kúsok prsta, zvierajúci v druhej ruke.* Poď, sadni si. *Vyhŕkne na neho bez možnosti akejkoľvek protirečiacej odozvy.* /Fajn, to zvládnem. Nie je to veľké zranenie, aj keď ten prst vyzerá opálene./ *Napadne mu, čupne si k THIERRIMU, ktorého usadil na zatvorenú záchodovú dosku a pritiahne si jeho ruku k sebe.* Zatvor oči! *Zavelí a keď tak chlapec urobí, pohľadom si to v rýchlosti preskúma, obzrie sa ešte, či nikto na toalety nechodí a začne so svojou liečiacou terapiou, snažiac sa zo svojej energie čo najviac využiť na čo najpresnejšie a najbezbolestnejšie zrastenie, aké dokáže, a ak sa to nepodarí, aspoň aby to vyzeralo čo najlepšie. Celý čas kontroluje, či sa THIERRI nepozerá, preto aj ich spojené ruky prekryl látkou, keby náhodou.* /Nebude si pamätať./ *Napadne mu a počas toho pre istotu využíva ilúziu, mätúcu pre THIERRIHO zhúlenú myseľ, len aby si myslel, že má ukazovák celý a iba poranený.*
Já jsem se právě chtěla zeptat jestli nechceš jet se mnou.. Vím že jsme Přátelé krátce ale bylo by to fakt super. *Než Nat mohla dopovědět tak zpozorněla a ztuhla, jako střela vyletěla a hledala zdroj té lahodné vůně. Když spatřila zdroj (THIERRI) rozběhla se a skočila po něm. Snažící se ho napadnout vyskočila po Thierri ale byla zastavena svou chůvou*
Je tu hodně lidí. *Zazubí se a zasměje se. Ohlédne se za zvukem petardy, ale chaos a lidé jí znemožnili něco zahlédnout a tak jen doufala, že to bude vpohodě a byl to jen zážitek, který už nikdo opakovat nebude. Už tak tu byl hluk. Podivín jim ale zmizel , jak řekl Hiram a když dopije, omluví se Triss lidem za barem. Ti ale zřejmě na podobné šílence byli zvyklí, protože si lidi stáhli na strany baru, sotva na něj začali Triss a HIRAM lézt, takže VŠICHNI U BARU, byli požádáni, aby si pro drink šli na stranu. Prostě zřejmě běžný páteční večer v Pande. A na rychlý rytmus popové hudby se rozhodně salsa dala tančit. A Hiram a Triss už v tom nakonec měli praxi. Když tedy stane naproti němu, zvedne ruce, aby mohli zaujmout pozici a tancovat...a doufat, že nesletí jako poprvé na zem. Chvílemi se prostě neubránila smíchu, obecně jí úsměv ze rtů nezmizel od momentů, kdy se nahoru vůbec dostala.*
*Samozrejme, že všetky tie predstavy si na ňom postupne vyberajú daň. Ale usmieva sa. Pije. A rozopne si o jeden gombík viac košeľu.* /Začína mi byť horúco./ *A to ešte keď pomyslí na svoje dolené partie. A na tie Jasonove. Hodí mu do hlavy obraz toho, ako by ho zatiahol do nejaké kúta, kľakol si pred neho na kolená a rozopol mu nohavice. Z tej samotnej predstavy mu je už tak teplo, že si vyzlečie bundu a hodí ju vedľa seba ku kolegyni cez opierku.*
*Za dobu, co byl Remi pryč, si Aless u baru povídala s Leou, objednali si ještě pár drinku a popíjeli. Občas po očku koukla, kde Remi byl, ale jakmile ho viděla jít pryč, jen se lehce zamračila, ale nechala to být, otočila se zpět k baru a popíjela whisky, kterou tam měla, zatímco jí Lea něco povídala. Ovšem, když pak uslyšela divný syčivý zvuk a pak ránu, otočila se za zvukem a nejen za tím, ale i pro ni velmi známým pachem krve. Chvíli hleděla na celou tu situaci, , která se odehrávala o kus dál na parketu, přičemž jí na malou chvíli vyjely špičáky ven, než je zase nechala hezky schovat. I Lea si toho všimla a chvíli to pozorovala spolu s Aless, než se na sebe podívaly.* Zdá se, že bude zábava, pokud je tady někdo, kdo nemá kontrolu. *Pousmála se Aless a Lea jen přikývla, chtěla ještě něco dodat, ale to už se přiřítil Remi a začal, načež se na něj Lea zamračila.* Co se děje? *Optala se Aless nechápavě, pak jen koukla na Leu a obě se vydaly ven za Remim. Když ho došly, postavila se k němu.* Můžeš mi říct co je? Jdeš na tanec a vrátíš se naštvaný. *Zamumlala mladá upírka.*
Hračku? Hračku, která mě obtěžuje? *Snažil se pobrat Taylor. Teď už byl de facto jako lesní včela. Nic mu nedocházelo. Navíc si ho během chvíle začal CAL s KIM prohlížet. To už se cítil o to víc nekomfortně. Bylo to na něj moc pozornosti. Nicméně na ROBERTOVY následující slova s povzdechem kývl. Nakonec to sebevědomí mu vskutku chybělo, neměl co vyvracet. Pořád to však neměnilo ten fakt, že taková pozornost mu nebyla ani trošičku příjemná.* Oh..ne, ne. Jsme jen dobří přátelé, nic víc. *Odpověděl CALIBANOVI, načež náhle zpozorněl. Kromě rány, kterou zachytil sluchem, zpozoroval i něco jiného. Krásná vůně čerstvé krve. Toho si samozřejmě všiml i Sasha, který věnoval ROBERTOVI pohled.* Když už ho teď držíš, tak ho drž sakra pevně, nebo ti ho vytrhnu a odtáhnu před klub, aby se vzpamatoval. *Zamračil se a tiše i dokonce zavrčel. Doufal, že tato akce bude bez úhony.* Odkud jde ta nádherná vůně? *Optalo se fialovovlasé mládě. Tentokrát bez problému vykoukl, aby se rozhlédl a když tak to zjistil pomocí zraku sám. To však doufal v něco zázračného, spatřil tak akorát dav. Nespokojeně zasyčel, načež se zkusil ROBERTOVI vytrhnout z náruče.*
*Krev ucítil i Dominic. Ale než-li by mu došlo, co se děje už byla Nat v tahu a on jí ale stejně, jako Elaine doběhl. I on ji chytil a koukl se na Elaine.* Musíme ji dostat jinam, nejlépe ven, vyvedeš ji a já seženu krev? *Optals e. Pokud Elaine souhlasila a vyvedla Nat ven, tak doběhl Dominic k baru a vysvětlil, co se stalo. Nejprve si vysleechl nadávky, proč tam je proboha novorozený upír, ale nakonec mu vydal krev a Dominic pak doběhl za Nat a Elaine, jež by na něj čekaly venku. Tam jí Dominic podal sáček a koukl na ní.* Nat, nerad to říkám, ale jsi si jistá, že to zvládneš? Už dvakrát jsi na někoho skočila, nevím, jestli je pro tebe a pro civily bezpečné, aby jsi tu byla. *Pronesl nahlas svou obavu Dominic.*
*Remi došel ven a uplně první, co udělal bylo to, že si zapálil další cigaretu. pak se koukl na Aless.* Absolutně nevím, kdo byl ten cápek, ale řekl mi něco, co není až moc pokojné. Řekl mi něco o Emettovi, o tom, že to je pěknej hajzl a že za tebou došel jen proto, aby snad skrz tebe mohl dělat nějaké kraviny. Nebyl konkrétní, ale upřímně bych tomu i věřil, jelikož když se na Emtta koukneš, to že je to zmetek mu prostě kouká z očí. tak se chci zeptat tebe, jako někoho, kdo přišel od něj, nevíš o tom něco? *Otočil se v dalším momentně na Leandru a sevřel oči do úzkých linek.*
*Natalie začala šílet abylo pro Elaine těžké ji udržet aby nezaútočila na krvácejícího civila. Kompletně ignorovat Dominica a sliny jí šly z úst a kopala kolem sebe aby se dostala k čerstvé krvi* Jdi z cesty tupče! *zakřičela Nat na Dominica když jí Elaine jí držela pevně a vyvedla ji vem kde se pomalu uklidnila* Je mladá neumí se ovládat tak dobře jak ty..*Řekla starší upírka a pomalu Nat pustila*
*Dominic se na Nat podíval nepřišlo mu, že by v tuto chvilku udělal něco špatně. proto se na Nat zamračil.* Snažil jsme se ti pomoct a to jsem taky udělal, nejsem žádný tupec abych to nevěděl. *Zavrčel jejím směrem a pak se podíval ještě na Elaine a i na tu se lehce zamračil.* Oba jsme byli tam, kde je ona, tak si schovej laskavě to svoje kázání, protože to každej ví a zná. *Pronesl k Elaine a pak se podíval na Nat. K té si nakonec přidřepl, povzdechl si a koukl se na ni.* Je to lepší? *Pronesl teď už mírnějším tónem a sjel si dívku starostlivým pohledem.*
Nie je mi ani treba teraz. *Prizná. Aj keď možno o nejaký čas po tom pive sa to zmení, teraz je v pohode. Vykúzli s pusou dokonalé O.* To sú také guličky ale sú bez mäsa. Neviem čo presne v tom je ale raz na dovolenke som to mal a bolo to bohovské a odvtedy som mal len hnusný falafel. Je to ako prekliatie. *Rozrozpráva sa o falafelu. Nie je to ani jeho najoblúbenejšie jedlo ale asi to slovo mu ide fajnovo cez pusu. Thierri sa zasmeje. Úprimne. Jemu nepríde, že by TANOIA hovoril niečo čudné. Dobre sa s ním baví. A ešte radšej s ním tancuje. Zatancuje si a z chuti si chce dať jointa. Len teda keby to nebola petarda. šťastie je že si ju nedal do úst.* /Na to ani nemysli./ *Skoro sa mu otočí žalúdok.* Mám prst? *Spýta sa s tými najviac vyvalenými očami a takmer detským strachom. Alebo šokom. Pootvorí pusu keď vidí ako sa látka, ktorú ani nepostrehol kedy sa mu dostala na ruku, farbý čo červena. Nadýchne sa a skoro ho napne.* Oh bože... *Nechá si dvihnúť ruku hore. A pozerá sa za ňou a drží ju tam ako prikovanú.* He-he... skoro ako Mercury. *Začne zo stresu vtipkovať. Ide za TANOIOM pretože on vyzerá že vie čo robí. Poslušne ide a...* Aaaa kurva! *Zahučí, o niečo vyšším tónom než by sa na chlapca patrilo.* To je môj prst?! *Znova ho napne a tentoraz to len tak tak prehltne. Vracanie mu teraz nepomôže. Sadne si. Zavrie oči. Pevno zatvorí oči a znaží sa nevracať.* Asi budem vracať... *Nadýchne sa.* Otec ma zabije keď prídem domov bez prstu. *Haleká potichu a s tragickým tónom. Zrazu na záchodoch počuje rachot a buchot. Mykne sa... a je dobre že nevidí ako jeho prst spadne na zem... ako malý ohoratý párok. Počuje ako niekto kričí.* /Fajn feťáka vidieť nemusím./ Tan asi radšej zavri kabínku, nemusí nás tu nejaký magor sledovať. Je tam veľa krvi? *Ešte sa opýta ale neodvažuje sa otvoriť oči. Pre jeho šťastie, aspoň nevidel že sa ho práve snažil zožrať upír... na pánskych záchodoch Pandemonia.*
*Bob se na KIM podívá a usměje.* Umím si vybírat lidi. Ale mám i ve svém seznamu osoby, které poznat nechceš.* Zazubí se na ni a pak se věnuje TAYOVI a ostatním.* Oh a co je to za práci? Já dělám pro mou sestru a jejich šéfa. Jen teda sestra je démon a starat se o její síť prostitutek není zábava.* Ušklíbne se na CALIBANA. Pak se podívá na TAYE.* S tím si nelam hlavu. Moje hračky stejně nemají dlouhou životnost.* Usměje se na něj, ale je to opravdu děsivý úsměv. Když pak druhý upír položí otázku, tak se zarazí. Moc ji nerozumí. Nakloní tak hlavu na stranu a podívá se pak na TAYE a doufá, že na to dokáže odpovědět. Když odpoví, tak pochopí.* Ah... jako milenci! Ne, to nejsme. Jen jsem víc kontaktní.* Vysvětlí a pak ucítí, že se někdo dotkl jeho uší a uhne z dosahu a zamračí se na KIM.* Na to může sahat jen někdo a s mým dovolením.* Prohlásí než uslyší ránu a i on trochu zaznamená ty pachy. Pach krve pozná vždy a všude.* Fuj to je, Tay!* Zakřičí na něj a pomocí magie ho drží na místě. Stáhne si ho i do klína, ale jeho lomcování se mu moc nelíbí, tak ho chytí pod krkem a přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě. Rozhodne se ho velice účinně rozptýlit. Olízne mu zátylek a dostane se k jeho uchu.* Lomcuj sebou ještě trochu a ucitíš v zádech něco nepřítemného.* Zašeptá mu do ucha. Pak se podívá na Sashu.* Dones mu Bloody Mary bez alkoholu.* Poradí mu a dál drží TAYE na sobě pomocí své síly i magie.* Nechceš vzít KIM si zatancovat, CALIBANE?* Zeptá se ho trochu udýchaně.*
*Málem pobavením vyprskne drink, když je ANDĚLOVOU druhou možností na hovor a pokývá směrem do masky.* Dneska vám to neslušelo, že jste musel zakrýt tvář? *Zeptá se DRAGOSE s tématicky andělským úsměvem a zdánlivě nijakým postranním úmyslem.* /Nebo je na útěku? Má v plánu něco nekalého?/ *Jeho postranní úmysl je však obhlédnutí případných nebezpečí, když je JACK poblíž. Samozřejmě existuje varianta, že si čaroděj vzal prostě masku jako součást kostýmu, ale v kombinaci s vůní magie kolem něj a měničem hlasu mu to zkrátka přijde podezřelé.* Ale ano, bavím. *Když na něj MADDIE dokonce zpočátku nereaguje, jeho zájem se v této konverzaci zdvojnásobí.* /Neznámý známý, hmm. Nepozná ho vlivem masky? Magie? Nebo je to jen hrátka se slovy?/ Je to večírek, MADDIE. Lidé budou přicházet a odcházet, omlouvat se za přerušení je dosti zbytečné. Je to jako byste se mi omlouvala za počasí. *Samozřejmě, že je omluva na místě. Ovšem Jason se dostává do večírkové nálady a omluvy by ji nepříjemně zpomalovaly. Co ho ale rozhodně nezpomaluje je JACK.* /Dej pokoj, než si pro tebe dojdu!/ *Vyšle JACKOVI do mysli a i v té zprávě má hlas o dost hlubší než obvykle. Navenek si však udržuje perfektní klid a MADDIE s DRAGOSEM tedy nemají šanci poznat, že si každou chvilkou bude muset odskočit.* Mezitím GIDEON: /Halloweenská party? Je to vůbec něco kam bych měl jít? Chtěl jít? Ne. Rozhodně ne. Nevím, co od toho čekat. No možná, že to, že to nevím by na tom mohl být trochu hnací faktor. Přeci jen ne všechno v životě musí být perfektně předvídatelný. No a s TRISS už vůbec ne. Celá TRISS je taková moje nepředvídatelná./ *To "moje" mu v hlavě drnčí ještě pěkně dlouho, ale tak jako hezky. No a tak se přeci jen vydá do civilského světa. Na době celočerný bojový oděv, který s velkou jizvou vedoucí přes tvář až na krk vypadá v lidském světě dostatečně kostýmově. Tmavé dlouhé vlasy si nahoře stáhne do culíku a zbytek nechá rozpuštěný. Nebere to jako masku, nepočítá s tím, že by měl mít masku, ale když mu vyhazovač řekne "Dobrá jizva, brácho, ta musela trvat hodiny!" tak pochopí, že by nikoho nenapadlo, že takhle běžně chodí. S tímto objevem trochu znejistí, ale nenechá si tím sebrat kuráž. Se svými 190 cm se davem prodírá vcelku bez problému, jen cestou hodí bokem někoho v kostýmu ledního medvěda.* /No tyvole./ *Začne se pořádně rozhlížet, kde by našel svoji přítelkyni a až po hodné chvíli se podívá nahoru na bar. Kde tančí s někým cizím a celá nadšená.* /Asi jdu nevhod-/
*Když začal mluvit, Aless i Lea se na něj překvapeně dívaly, pak se koukly na sebe a znova na něj.* Cože to? *Zamručela Aless a sledovala svého nastávajícího, zatímco nějak zpracovávala jeho slova. I Lea se zamračila.* Patřila jsem sice do jeho klanu, to ano, ale nebyla jsem zrovna jeho pravá ruka, jeho oblíbenkyně, aby se mi svěřoval s každou věci, kterou dělal. Na to měl svoje lidi, svoje kamarádičky. Hele, to že je nás spousta od něj, neznamená, že všichni jsme jako on! Tak nás laskavě neházej do jednoho pytle a vůbec, kdo byl ten tajemný šašek, který toho najednou tak moc věděl hm?* Zavrčela na nej Lea a udělala krok vpřed. To ji ale Aless zastoupila cestu.* Klid. *Koukla na ni a pak na Remiho.* Nepopírám, že Emett je parchant, to vím už dlouho, ale sakra jak tohle všechno víš a jak víš, že to je pravda? Vždyť toho chlapa ani neznáš. *Zamračila se.*
*Remi se ale nenechal. Ba naopak vystpoupiil tak, aby na Leandru viděl.* kdo tě hodil do jednoho pytle, ty jedna nádhero? Já jsme se jenom zeptal, jestli o tom něco nevíš, tak tu po mě přestaň prskat, joo? Já se jenom zeptal!! Tak ticho! *Křikl po ni. Už měl sám trošku napito a dalo se to poznat, i když to bylo jen malinko, ale i tak se cítil o něco více podrážděnější.* Ale tak proč by mi to asi říkal Aless? A sama víš, že to je parchant!! Co když má něco v plánu a kuje to přímo u tebe ve vile? *Prskl naštvaně.*
*Dragos se na MADDIE zaměří, když na něj konečně promluví.* /Kdyby jsi věděla, čarodějnice../ *Pomyslí si pobaveně.* Jsem rád, že jste mě vzala na vědomí, Madeleine.. To víte.. Na komplimenty není nikdy nevhodný čas.. *Odpoví ji, než se otočí na JASONA, kterého zjevně pobavil.* Ale kdepak.. Sluší mi to každý den.. Jen jsem to dnes pojal lehce pracovně a byl bych nerad, aby mě jistí lidé zde poznali.. *Pronese. Následně přikývne na jeho souhlas a pobaveně mu cuknou pod maskou koutky, když pokárá Maddie.* /Tohle mě baví.. Měl bych to dělat častěji../ Aby jste se necítila vynechaná, krásná čarodějko, jak se bavíte vy? A copak vás vedlo k volbě tohoto působivého kostýmu? *Otáže se opět MADDIE. TRISS s HIRAMEM na stole ani neregistruje. Když se ovšem ozve rána, tak otočí za zvukem hlavu a vzápětí cítí krev. Velice neslušně se odvrátí od konverzace a jeho oči skenují okolí. Když zahlédne jak je NATALIE zastavená Elaine; a k jeho lehkému údivu i DOMINICEM; tak si trochu přikývne, ale jeho oči ještě hledají TAYLORA, než může mít úplný klid. Toho zahlédne v držení ROBERTA, nad čímž se lehce zamračí. Nakonec ale hlavu odkloní, doufaje, že jej Sasha případně zadrží. Stále je ale lehce napnutý a ve střehu. Což se mu vyplatí v momentě, kdy se k němu připlíží malá bruneta a sáhne mu do kapsy. Jednu ruku ve zlaté rukavici přiloží na plášť a ten ihned zareaguje a zvedne se do podoby křídel bohyně Isis a zpevní, čímž odřízne ESHE cestu do jeho kapsy. Ohlédne se na ni přes rameno, ať už leží, nebo to ustála.* Zkus to znovu a tu ruku si odneseš jako pejsek v puse. *Varuje ji se zavrčením. Pak vrátí pohled k JASONOVI a MADDIE.* Pardon za mou duševní nepřítomnost.. Již se vám můžu opět věnovat.. *Pronese ještě omluvně.*
*Jack sa potutelne usmieva a tvári sa ako sa náramne baví na kolegovom vtipe. Nejaká historka s účtovníčkou... trochu sa zarazí a na tú historku sa sústredí. Až tak že to ako keby prehrá aj Jasonovi v hlave.* /Ja som vedela, že účtovníčka Doris spís s veliteľom dopravných policajtov!/ *A potom ako keby sa nechumelilo pokračuje v prasačinkácjh. Dokonca mu prehraje ako by sa nehol prehnúť cez krabice, ktoré určite majú v sklade. Trochu sa zarazí keď ho Jason varuje. S čertíkmi v očiach sa pozrie jeho smerom.* /Sľubuješ?/ *Hodí do ringu výzvu a ešte mu pošle predstavu, ako by si to k Jasonovi nakráčal a rovno tam kde stojí by mu strhol z tej trblietavej hrude tú nekresťansky drahú košeľu.* Jack, nejak si mimo. *Opýta sa ho kolegyňa.* Oh, ani nevieš ako. *Odpovie jej s kľudom Angličana, dúfajúc že jeho napnuté nohavice sa stratia v tom nepravidelnom svetle Pandemonia.*
Tak snad bude někdo tak milý a při smyslu. Kdyby sis nabila tu svoji krásnou tvářičku, lidi by asi nebyli nadšení. *Zašklebil se na TRISS. O její slávě už věděl, nuže on a tato informace do sebe nešli. Něco takového mu bylo prostě putna, šlo to mimo něj. Teď to akorát na poškádlení zmínil. Než se pak nadál, už lezli na bar, aby si na něm zatančili. Měl už takový pocit, že se to stalo jejich tradicí. Něco, co už nesmělo chybět nikdy. Pokaždé, když od teďka vstoupí spolu do nějakého baru, ozkouší si tancem, zda je pult udrží. Nebo konkrétně..zda se udrží na úzkém pultu, zatímco jim pod nohama šmátrají ruce pro trochu alkoholu. Tentokrát však bylo na tanec upozorněno, takže jestli se jim podaří spadnout, už za to nebude moc nějaká ruka. Chyba bude mezi stropem, stranami a samotným pultem - zjednodušeně TRISS s Hiramem. Ačkoliv totiž měli oba nějakou tu praxi v tancování Salsy..no Hiram byl stále tak trochu debil. Proto se asi není čemu divit, když špatně našlápl, čímž omylem TRISS podkopl nohy. A když je čarodějka nějakým způsobem nezachránila, určitě sletěli dolů, pokud je tedy někdo nechytil.*
A..Asi..To jsem fakt řekla?..*Nat se Rozhlédla a uvědomila si že není v budově ale venku, prohrabla si vlasy a koukla na Dominica a Elaine* Ublížila jsem někomu?..*Lehce se zdesila a stala na vlastní nohy a protáhla se* furt to cítím..ale jemně..P..Promiň Dome../To je hluboko v prdeli to určitě vidělo víc jak 20 lidí..Až se to rozkřikne jsem mrtvá na druhou../ *Pomyslela si mladá upírka a začala chodit v kroužku*
*Lea jen zavrčela a už mu chtěla jednu vrazit.* A já ti odpověděla ty květinko jedna! Emett se vždy staral o sebe, možná jen o ty, co měl kolem sebe, ale jinak na nás sral a Aless to taky moc dobře ví, zažila to. A laskavě tu po mě přestaň řvát, nebo ti vážně jednu vrazím! *Zavrčela už naštvaně.* A dost! Oba! *Křikla teď Aless, nejdříve koukla na Leu.* Jdi se trochu projít a vychladni. Upírka jen zavrčela, ale nakonec šla. Aless se pak koukla na Remiho.* A ty toho taky nech, šlo to i bez toho křiku sakra. *Zamručela a prohrábla si vlasy.* Vím, vím kdo Emett je, moc dobře to vím. Pokud je to pravda, pokud opravdu něco dělá za mými zády, pokud dělá věci, který by nás mohly ohrozit, pak to zjistím a sama se ho zbavím, tak jak jsem to měla udělat už dávno.
Abych ti já jednu nevrazil, ty jedna nádhero namakaná! Dostal ze sebe, a než by stačil dál slyšet, co Aless říká, tak se Lee kolem kotníků omotaly výhonky, které jí nakonec srazily na zem. Až pak se koukl na ALess, která zakřičela, a tiše zavrčel. Pak ji poslouchal, sledoval, jaks e Lea sbírala ze země a jen nad tím pokýval hlavou.* A co když bude už pozdě? Podle toho cápka už se něco děje, a já tě tam nechci nechávat samotnou, máš tam jen pár lidí, jinak většina je od Emetta, sakra. *Zavrčel.*
*Dom se na ni starostlivě koukla a nejprve nic neřekl. Pak se zvedl a došel k ní, chytl jí za ramena, chvilku na ní koukal, než si ji vtáhl do náruče.* To ej dobré, každý byl tam kde ty, promiň, že jsme křičel *Omluvil se tentokrát Dom a pak se na ni podíval.* Chceš se tam vracet? Nechceš jít jinam? Kamkoliv? Víš, že my si to užijeme kdekoliv a kdykoliv. Co jít ke mě, řekl jsme ti, že mám palystation pro dva? *Uculil se, snažíc se jí nějak rozveselit.*
*Iba si vydýchne, lebo nie je si istý, či by Lóni pochopil, že siahal na rozkrok niekomu inému (a sám by z toho bol červený a zrejme by potom utiekol). Ale podľa toho, ako pozná svojho priateľa, tak by to v tomto prípade pochopil, pretože THIERRI pôsobí, že nevie, čo robí, vlastne úplne vo všetkom. Zamyslí sa a vykrúca sa vedľa chlapca.* Musíš vedieť, kde hľadať. Často sú zlé veci v dobrých reštauráciách, ale v malých podnikoch im to ide dobre. *Povie z vlastnej skúsenosti podľa toho, keď videl, ako na niektoré jedlá reagovali jeho známi - civilovia, vlkodlaci alebo čarodeji. Aj by s THIERRIM zašiel do nejakého bistra, kde by sa mohol falafel predávať, no takéto jeho myšlienkové plány mu prekazí sám chlapec, ktorý sa rozhodol, že si zafajčí niečo veľmi iskrivé a pálivé. Pri spomienke Freddieho Mercuryho sa uspoň zazubí a automaticky mu, mimo tej hlasnej hudby, čo sa tam ozýva teraz, skočí do hlavy jedna z piesní, ktorú si na upokojenie pospevuje, keď sa presúva na toalety.* Nepozeraj na to! *Zahriakne chlapca a vlastnou rukou mu prekryje oči, snažiac sa jemne rozochvenými prstami spraviť tú ruku. Potrebuje na to sústredenie, ale zdá sa, že mu to nie je dopriate, keď sa niekto snaží na toalety dostať. Radšej za nimi dvere rýchlo zatvorí, siahne po kúsok prsta a pod tým všetkým, kútikom oka sledujúc po troške THIERRIHO, či sa nepozerá, snaží sa sústrediť na jedinú vec a to aby obhorený prst, ktorého krvavá časť nie je opečená natoľko, aby ho nemohol dať zrásť k zvyšku ruky, prisadol tam, kam má. Je aj rád, že kabínku za nimi zatvoril, ignorujúc otázku chlapca, či je vonku veľa krvi. Energia z jeho vnútra začne prúdiť do THIERRIHO ruky a sleduje zelenkavými očami, keď jemne nadvihne prekrytie, ako sa na boku prsta postupne, trošku neforemne, začne zrastať kúsok prsta k svojmu pôvodnému miestu. Kontroluje znova, či sa THIERRI pozerá, ale aj napriek tomu pociťuje, ako jeho telo slabne pri tom, ako predáva svoju telesnú silu do svojho liečiteľského umenia, úplne si nevšímajúc to, čo sa deje mimo kabínky.*
*Překvapeně ucukla, když se na ni BOB zamračil. Její pohled byl více než omluvný.* P-promiň, nemyslela jsem to zle… Měla jsem se zeptat. *Vysvětlí s omluvou, ale ruku stáhne do klína k té druhé a svému nápoji. Netušila sice, proč přesně mu to tak vadilo, ale nebyla ani dost hloupá ani dost nevychovaná, aby si neuvědomovala, že něco udělala špatně. To, co se ještě chvíli zpátky jevilo jako fajn děsivá atmosféra jí najednou připadalo jako přiliš mnoho informací, příliš mnoho pocitů, přiliš mnoho* /všeho./ *Chvíli sledovala TAYE, který zjevně zápasil s nějakým typem záchvatu a BOB ho sotva drží. V jiné části baru si nějakým záchvatem procházela jakási RUSOVLÁSKA. Celkově situace kolem začala být chaotická a byť to Kim jako zdravotní sestru obvykle z míry nevyvádělo, tohle bylo trochu moc i na ni. Rychle dopila svůj drink, pak kývla na barmana.* Prosím dvojitou vodku. To nejsilnější, co tu máte. *Objednala si a jakmile svou objednávku dostala, obrátila do sebe skleničku na ex, objednala si ještě jednu a celou akci zopakovala. Tělem se jí začalo rozlévat horko a byť nepříjemný pocit nezmizel, alespoň malinko otupěl. Společně s BOBOVÝM návrhem přikývla s prosebně se zakoukala na CALA.* To nezní jako špatný nápad, co Cale? *Usmála se podstatně srdečněji, než jak se teď cítila. Na nějaké varování, že se mu nemá dívat do očí teď úspěšně zapomněla, jen ho v duchu prosila, ať se v rámci podniku přesunou někam, kde bude trochu méně napjatá atmosféra.*
Ah tak, *vážně mu připadali jako něco víc, ale došlo mu, že nakonec to tak asi nemusí být. On to úplně nechápal, neměl žádné tak blízké přátele aby si s nimi dovolil dělat tohle na veřejnosti, milence ano, přátele ne. Ucítil krev, ale po tolika letech mu tohle nic vážně nedělalo, potom se zarazil, uviděl toho mladého upíra TAYE.* /Sakra, nedošlo mi, že je až tak mladý./ Jsi si jistý? *Optal se Boba jelikož mu chtěl pomoci s TAYEM, nebyl by to první upír co by musel krotit, ale pak mu došel důvod toho proč má vyzvat Kim. Chtěl civilku dostat z bezprostřední blízkosti běsnícího upíra, proto se postavil a aby ji lehce rozptýlil nasadil svůj nejoblíbenější okouzlující úsměv a udělal poklonu hodnou doby na které měl kostým.* Milady, mohu vás doprovodit na taneční parket? *Nabídl jí ruku do které by se následně mohla zavěsit.*
Buďte. *Odvětí DRAGOSOVI a pobaveně se ušklíbne na odpovědi JASONA směrem k nepoznanému DRAGOSOVI a kývne na slova, která se nasměřují jejím směrem.* S radostí. *Odvětí Jasonovi s letmým úšklebkem a zlehka si poupraví sukni, když o ni někdo zavadí. Sama u sebe neměla vlastně nic a dle potřeby si jedině z dekoltu vylovila bankovky. Rozhodla se neuvažovat, kdo se za maskou schovává, zas tolik ji to asi nezajímalo, ač jí osoba rozhodně zúžila okruh hledaných, nebylo mnoho lidí, co by jí stále aktivně říkali Madeleine.* Atraktivita. *A víc svou odpověď nerozvádí, nechá ji jen tajemnou, velice mírně se jí pootočí koutek. Otočí se ale také za zvukem petardy, načež se ohlédne zpět a potom sleduje scénu s civilkou a kývne na jeho slova.* No, zdá se, že dnes jste oběť pozornosti. *Nadzvedne pobaveně obočí a napije se absintu, který tím dopije a ruku spustí níž ke klínu.* Nicméně, pánové, co vás přivedlo na tuto akci?
*Proplouvala davem a s ním sbírala cennosti. Nebylo jich moc, nesměla na sebe příliš upozornit, přesto měla pocit, že o ní už někteří vědí. Nebo alespoň jeden. Vysoký muž v křiklavě třpytivém kostýmu zpodobňující anděla, nebo spíše exotickou tanečnici, nebýt těch křídel. Ty se i nečekaně roztáhla do své plné krásy a uštědřila Eshe jednu pořádnou ránu do nosu. S rukou nataženou k jeho kapsám zavrávorala a spadla dozadu, naštěstí ji úspěšně neznámá osoba zachytila a držela za ramena. Eshe se však nehodlala postavit a uposlechnout děsivému vrčení. Využila takové pozice, nebo se spíš nechala unést alkoholem, který vzbuzoval její rozčilení, a kopla DRAGOSE do lýtka s nadějí, že alespoň škobrtne. Byl dvakrát tak těžší než ona, dvakrát tak vysoký, přesto si Eshe dovolila zasáhnout. Nebo spíše udělat velkou chybu, neboť netušila, kdo před ní skrývá svou tvář pod maskou. Stejně se však rychle postavila a raději plánovala odchod, najít jinou kapsu, která je méně střežená.*
Ale já tam nejsem sama. To přece víš, navíc ne všichni jsou s Emettem, to jsi slyšel nebo jsi neposlouchal? *Zamračila se na něj.* Já jsem vůdkyně klanu, ať se to tomu blbovi líbí nebo ne, teď už tu žádné slovo nemá. On si myslí, že mu věřím, že mu všechno říkám, ale ví hovno. Říkám mu jen to, co vím, že není důležité, nikdy jsem mu nevěřila a od dob co se sem vrátil, co vyhrožoval tobě, si na něj dávám pozor. Možná teď nevím co dělá, ale zjistím to a jak jsem řekla, pokud to ohrožuje ostatní, tak to s ním skončím sama a s těmi, kdo v tom jedou taky!* Zavrčela, sama začínala být naštvaná. Vrtalo jí hlavně v hlavě, kdo byl ten chlap v masce, který to všechno tak hezky řekl Remimu. Tohle se jí moc nelíbilo.*
Já asi zůstanu tady venku..ještě nechci pryč..*Natalie si sedla na zem a schoulila se do klubíčka* Bože..jsem..mrtvá *Elaine jí hladila po zadech a Nat přestala panikařit. Když Nat byla klidná prostě sedla na zemi a koukla na Dominica* Promiň nechtěla jsem křičel..Prostě jsem se nemohla ovládat..*Nat Schovala hlavu mezi své kolena a těžce vydechla*
*Chvíli se zdá, že tentokrát jim jejich tanec fakt výjde, ale v jeden moment HIRAM Triss podkopne a ta zavrávorá a našlápne na okraj pultu a i když se zasměje, vyklouzne Hiramovi ze sevření a rychle se snaží zachytit magií, ačkoliv jestli ji snad někdo chytá, určitě bude rychlejší než zastavení telekinezí těsně nad zemí. A sotva se zastaví, tak se nahlas rozesměje.* V Pandemoniu nám prostě není přáno nepadat. *Vyblekotá ze sebe a pokud ji někdo snad zachytil, zvedne k němu pohled, aby poděkovala.*
Možná že ty jsi hlava klanu ale on je čtyři století starý upír, který je pěkný zmetek"!! Tak jasně, že se o tebe asi kurva bojím, už jenom proto, že vím co ej zač, nebo alespon tuším. Myslíš si, že mi ej tohle příjemný? Není!! Ani trochu!! Ale právě jsme se dozvěděl něco o potencionálním nebezpečí a tak jsem, prostě rozhozenej kurva, ne? *Pronesl, a už mu bylo i jedno, že je prostý, prostě to z něj lítalo. měl strach, nechtěl ji ve vile už nechávat, ne dokud tam bude Emett. Prohrábl si frustrovaně vlasy, a pak se začal procházet v kruzích kolem.* Sakra ale jak já jsem mohl vědět, kdo to byl, já jen vycházím z toho co řekl! *Křikl nakonec. Tím, jak začal ztrácet kontrolu si mohla Aless tak všimnout, jak mu potemnělo bělmo očí, stejně tak jako zčernaly konečky prstů na rukou a potemněly vlasy stejně tak jako mu i zbledla pokožka.*
*Zhulene ale aj tak pozorne počúva TANOIU. A prikyvuje. Skúsi si nájsť nejaké príjemné, malé bistro s falafelom. O chvíľu ale na celý falafel zabudnem keď si doslova nedopatrením ustrelí prst. Nevie či všetko ide pomaly alebo rýchlo. Následuje TANOIU a dúfa, že ešte v budúcnosti bude mať prst.* /Ako v najhorčom prípade si nechám od Gucciho spraviť protézu./ *Snaží sa dýchať, možno aby predýchal pocit na vracanie ale veľmi mu to nepomáha. Najmä keď cíti toalety.* /Nevracaj, nevracaj... nevracaj!/ *Okrikuje sa v duchu. Znova prehltne žlč, ktorá sa mu doslova derie hore krkom.* Je to veľmi zlé? *Špitne po chvíli a capne si sám ruku na oči. Fakt to nechce vidieť.* Vieš ako sa vraví, aby si videl pozitíva na zlej situácii? Je to blbosť. Vravím si, že si nechám spraviť Gucci protézu ale ja nechcem Gucci protézu. Chcem mať svoj prst. Možno by som mal ísť do nemocnice, Oh bože... už ma nikdy nedajú v baletu do prednej rady. Už nebudem mať žiadne sólo vystúpenia. Kto sa bude pozeráť na jednoprstého baleťáka! *Myslel deväť prstého ale v panike to poplietol.* Ešte že babička nežije, aby sa tohto dožila. *Nadýchne sa a už vyzerá, že sa rozplače.* Keby mi ho aspoň niekto odreže alebo mi ho zožerie pes... lenže patarda. To je tak hrozne trápne. Toto nemôžem v živote nikomu povedať. Plné telky sú toho, že si máme dávať pozor na petardy ale ja som fakt ani nevedel, že niečo také mám vo vačku. *A už začína revať. Chlapáctvo bokom, alkohol a tráva búra všetky zábrany.*
*Dominic se na ni koukla, a když si sedla, tak si sedl i on, naproti ní. jednu ruku jí jemně položil na rameno a pak ji pohladil.* Nat, to bude dobrý. Tohle je normální, za nic nemůžeš, opravdu. Já byl stejný. Hele, chceš abych ti řekl, co jsme vyvedl já? *Pronesl. Snažil se jí nějak uklidnit, viděl, že to rozdýchává těžce.* Já když jsme takhle jako malý jednou zavětřil krev, tak jsem po ní šel tak zběsile, že jsme si nevšiml, že je předemnou sráz a v něm řeka, a hupsl jsem do ní. Proud mě odnesl někam pryč, k jedné nedaleké vesnic. A víš co? Pak už jsem si dával větší pozor. *Zasmál se nad tou vzpomínkou a pak se na ni koukl. Bolelo jej ji takhle vidět. Proto se nakonec natáhl, načež si ji přitáhl do náruče a schoval ji ve svém velkém objetí.* Hele, dokud jsme tady, je to v pohodě, okei? jsem tu, s tebou. *Šeptal jí tiše.*
*Zmatený byl už dost, proto se nakonec začal věnovat jen a pouze Bobovi, který přeci jen mluvil přímo na něj případně..s menšími pauzami.* Teď mě docela děsíš..*Zmínil, když se ROBERT stále vyjadřoval k té hračce, o níž mluvil. Tohle mu už opravdu docela nahánělo hrůzu. Ještě víc to i doplňoval ten jeho úsměv..Tay se během toho zlehka oklepal. Nato ovšem přišla otázka na ně oba, na níž odpověděl jak za svou maličkost, tak i právě za ČARODĚJE, čímž mu vlastně neúmyslně pomohl v pochopení oné otázky. Na přímo jeho odpověď pak taky kvýl, aby mu ji stvrdil, než se opět pozornost BOBA přesunula ke KIM, kterou na něco zjevně upozorňoval. Ani to nemělo pořádně dlouhého trvání. Náhle totiž přišla ta rána, kterou následoval příjemný pach krve, který mladému upírovi krásně zamotal hlavu. Když však nebyl puštěn a ani nedostal pořádnou odpověď, spíše okřiknutí jak na nějakého psa, nespokojeně se zamračil, nelibě zavrčel. Když se ovšem opravdu chtěl pohnout, nešlo to, což absolutně nechápal. Nicméně o útěk, vytrhnutí se z ROBERTOVA sevření, se snažil dál. To se zjevně ČARODĚJOVI moc nelíbilo. Že by to však Taylora zajímalo? Nikoliv. Ten se postupně začal v rámci možností vzpamatovávat až tehdy, co mu byl olíznut zátylek a BOB mu začal něco šeptat do ucha. Lehce sebou ucuknul, věnujíce mu zmatený pohled. Pořád mu ovšem vůně krve docela mátla jeho hlavinku. Sasha se mezitím tvářil neutrálně a na BOBOVY slova kývl, načež se tedy k barmanovi otočil, aby vyřkl svůj požadavek.* Chci stále vědět odkud ta vůně jde. *Zafňukal nespokojeně Tay.*
*Stála u něj a zamračeně jej poslouchala, když pak znova křikl, jen zatnula ruce v pěst a tiše zavrčela.* A myslíš, že mě to příjemné je? Na jednu stranu nevím, co si o tom mám myslet, přijde si nějaký cizinec a říká něco takového, na druhou stranu začínám mít pocit, že na tom možná něco bude a snažím se přijít na to, co budu dělat, jak to vyřeším a ano, vím kdo kurva Emett je a kolik mu je. Ale to je mi u prdele, jestli se dozvím, že dělá něco za mými zády, že to ohrožuje všechny kolem, pak mu klidně tu jeho hnusnou hlavu utrhnu a je mi jedno jak to udělám!* Křikla pak už i ona frustrovaně, než si prohrábla vlasy a když viděla, že se začínal měnit, na chvíli zavřela oči a snažila se uklidnit, když se tak stalo, došla k němu, chytila ho za ruce a donutila ho, aby se na ni podíval.* Vyřeším to ano. Zvládne se to. *Pronesla už tišším hlasem.*
*Nat se konečně uklidnila a přikývla jeho slovům. Zavřela oči a snažila to pustit z hlavy, když dokončil svůj příběh začala se smát a objala ho* Díky Dome..*Zavrněla spokojeně a usmála se na něj a na Elaine* I tobě děkuji*
*Remi ještě chvilku koukal do země, ale jakmile jej pak chytla za ruce a promluvila na něj, tak se na ni koukl. Pohlédl jí do očí těma svými momentálně skoro černýma, které se ale po chvilce zase začaly měnit zpět. Stejně tak i jeho pokožka nabrala dobrý, a zdravý vzhled, tak i jeho ruce a vlasy byly zase kaštanově hnědě. Musel zavřít oči, párkrát se nadechnout, a pak se na ni opět koukl.* Já se o tebe prostě jenom bojím, Alessandro. Strašně moc, a tohle mě nijak moc nenadchlo, ani neuklidnilo. Mám o tebe prostě strach. *Hlesl, trošku i smutně.*
*Dominic byl rád, když se Nat zasmála. Její smích pro něj byl v ten moment jako dar a byl za to rád.* Není zač, maličká. *Pronesl a pohladil jí jemně po vlasech. pak se podíval na Elaine.* I tobě děkuju, vážná dámo, a omluvám se za ten zvýšený hlas. *Pronesl ke starší upírce a jemně jí pokynul hlavou, usmál se na ni a pak se koukl zpět na Nat.* Tak co, je ti lepší? ještě chvilku posedíme, já si zapálím, co ty na to? Ucítíš alespoň něco jiného. *Popíchl ji se smíchem.*
*Bob drží TAYE a je rád, že starší upír odvedl civilku.*/Sakra doufám, že ji ten blbec nekousne. Závislost na yin fen je strašně rychlá.../* Prolítne mu hlavou a dál drží mladého upíra.* Ah... Když nevnímáš na tohle...* Zavrčí a zakousne se mu svými ostrými zoubky do zátylku. Cítí odpornou upíří krev. Drží ho tak pár vteřin než ho pustí, ránu olízne a vyléčí. Chytne ho volnou rukou kolem pasu a přimáčkne ho na sebe, aby nikdo z okolí nemohl vidět, co se děje trochu níž než má uvázané lano. Doufá, že zrovna tohle Tay nevnímá. Položí mu bradu na rameno a podívá se do dálky před sebe.* Už se ani nehni. Nebo tě uspím. A rozhodně teď na mě nesahej dokud se neuklidním.*Řekne mu opravdu chladně. Je naštvaný. Ví, proč se mu tohle děje a že za to může sestra, která v něm vyvolala určité úchylky, které on vždy v sobě nějak měl.*
Bude mi ctí, Sire, *poklonila se Calibanovi s jemným úsměvem a zavěsila se do jeho paže. Společně tedy vyrazili na parket. Původně očekávala, že z toho bude jen nějaký společný tanec na party hudbu, ale někoho zrovna v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn party mix proložit něčím pikantnějším, takže se z reproduktorů začalo linout Feeling good. Za střízliva by Kim ani nenapadlo na takovou skladbu tančit s někým koho nezná, jenže teď už v sobě pár 'panáků' měla a její důvěra v realitu po všem, co dneska viděla a slyšela, zmizela a vystřídala ji jen jakási tichá rezignace a touha udělat cokoli, co by pro ni mohlo ten večer zachránit. Ruce obmotala Calovi kolem krku a zadívala se mu do očí.* Můžeme..? *Zeptala se s úsměvem.*
*Z jejich konverzace uzná, že MADDIE si také není na sto procent jistá s kým hovoří a jejich interakce mu k rozklíčování tedy moc nepomůže.* Aw, to zní jako nekonečná škoda jít na večírek pracovně. *Zavrní soucitně a ve svém opření o zeď si přehodí nohu přes nohu. Na jeho slovech necítí úplně nepravdu. Také proč by měl, když jsou v podstatě nicneříkající. Práce může být klidně nějaký průšvih.* /Doris spí s velitelem dopravních policistů? JACK tam má teda zábavu. / *Napadne ho pobaveně, když alespoň na chvíli ustanou sexy záběry a on se tak stihne pořádně zamyslet nad tím, co tu DRAGOS pracovně dělá.* /Někoho tu hlídá?/ *Napadne ho, když se začne upír rozhlížet po ráně. Jasonem to nějak neotřese, protože rána přijde z jiné části klubu, než kde se nachází JACK. Také kdyby se mu něco stalo, tak by přestaly neustálé vize.* Úspěšné. *Odpoví též jednoslovně, když DRAGOS okomentuje její šaty. Pak to netrvá dlouho a DRAGOS začne vyhrožovat CIVILCE (ESHE), která se ho pokusila okrást. A ať se snaží, jak se snaží, JACK jeho sebekontrolu pomalu ale jistě nahlodává, a proto se musí zasmát.* /Doháje, civilka a on dělá, jak kdyby byla jeho úhlavní nepřítel. To je tak roztomilé! Mohli by se třeba prát o to, kdo dřív zaplatí daně nebo půjde nakoupit do supermarketu... Ha! Jak přízemní./ Šikovná. *Zamumlá, když ESHE ustojí útok pláštěm a pak se ještě rozhodne DRAGOSE nakopnout.* /Je to jako souboj nemluvněte s obrem, ha!/ Budiž vám prominuto, moc jsem se bavil. *Přikývne, když se DRAGOS vrátí ke konverzaci a doufá, že ho nakopnutí znovu nevyruší a nechá to být.* Zřejmě se v Pandemoniu naskytnu pokaždé, když stihnu zapomenout na mizerný výběr hudby. *Uchechtne se, když začne hrát Nothing else matters. Nedlouho na to se ho JACK v mysli zeptá, jestli slibuje a v Jasonovi hrkne. Pořád nezjistil, proč tu je muž v masce a nechce riskovat odhalení. Ale už je to na něj moc.* Budu si muset odskočit. *Pozvedne výmluvně prázdnou sklenku, aby nonšalantně oznámil čůrací pauzu a JACKOVI pošle do mysli zásobovací místnost za méně narvaným barem, která je směrem na záchod, takže pro jeho společnost nebude podezřelé, když se tím směrem vydá.* Za chvíli jsem zpátky, budu rád pokračovat v našem hovoru. *Pousměje se na ně a svižným krokem zamíří na místo, aniž by k baru, kde sedí JACK byť pohlédnul.*
*Pomalu ji doprovodil na parket, obešel místo, kde byl předtím zraněn ten muž a pokračoval až dorazil na část, kde se dalo i pohodlně tancovat. Zaslechl první tóny písničky a postavil se k ní čelem.* Zajisté madam. *Sklonil se k ní a s prvním důrazným tónem udělal krok směrem ke KIM. Vedl jí po parketu a dával si pozor aby náhodou netrefil do někoho jiného. Jakmile již po několikaté zaslechl slova Feeling good lehce jí poklonil do záklonu. Pokud se poddala tak udělal celou obkruhu a postavil ji zpět na nohy aby vedl další krok. Pokud však ne, tak ji po záklonu jemně zpět postavil a tančil dál.* Jak se ti dnes líbí párty? *Snažil se vést konverzaci. S úsměvem jí přejel pohledem.* Mimochodem ten kostým ti náramně sluší.
*Koukala na něj a když viděla, že se nějak uklidňuje, docela se jí oddechlo, ovšem jen na malou chvíli, přece měla plnou hlavu toho, co se dozvěděla a pokud to byla pravda, pak to nebylo nic dobrého a to věděla moc dobře.* Já vím, že se o mě bojíš mi amore. *Povzdechla si a i ona na něj smutně koukala. Jenže vyřešit to musela, nějak prostě jo.* Nejdřív zjistím, zda je to opravdu pravda a pokud ano, pokud ten blbec v masce nekecal, pak se nějak podle toho zařídím. Zvládnu to, slibuju, vím, že to asi nic neznamená, ale nenechám se zabít. *Zašeptala.*
*Remi zavřel oči, načež se naklonil a své čelo si opřel o to její.* Beru tě za slovo, aby jsi věděla. *Pronesl a nakonec se usmál. Pak na ni koukl.* No, já si ještě zapálím, tak tady počkáš se mnou? Půjdeme pak zpátky? Nechcu si nechat nějakým moulou v obleku Anděla zkazit večer, na který jsem se tak dlouho těšil. *Zkonstatoval, načež si vytáhl cigarety a jednu si po vložení mezi rty zapálil a popotáhl. pak koukl na Aless.* Ale jinak, nikoho známého krom Kim jsem tu nepoznal, jeden by řekl, že jich poznáme víc. *Usmál se.*
Spojím příjemné s užitečným.. *Odpoví JASONOVI a opět mu pobaveně cuknou koutky na MADDIEina slova, dokonce se pobaveně tlumeně uchechtne při její odpovědi.* To nepochybně.. *Souhlasí. Jeho pozornost je krátce odvedená mladou civilkou.* Očividně.. *Pronese otráveně, když jej ten malý hmyz dokonce kopne. Rukou opět nechá plášť spadnout.* Omluvte mě ještě na moment.. Znova.. *Pronese k JASONOVI, který se královsky bavil, a MADDIE, načež ESHE popadne skoro pod krkem a odtáhne ji stranou. Po cestě zamumlá deativační povel pro prsten, neboť si nebyl jistý, zda by encanto fungovalo i přes něj. Pak Eshe přitlačí na zeď a druhou rukou si sundá masku, zády k celému sálu, aby jej nikdo neviděl. Semkne pohled s jejíma očima a hned ji pojme pod encanto.* Ty teď půjdeš k baru, kde nám všem předvedeš novou zábavu.. Vylezeš na bar a ukážeš nám profesionální striptýz, přičemž budeš do davu odhazovat i všechny ukradené předměty. Můj obličej si nepamatuješ a hned jak skončíš, tak zapomeneš i celou naši konverzaci.. *Zadá ji příkaz načež ji pustí. Masku ihned vrátí na tvář, aniž by ji někdo jiný kromě Eshe zahlédl, a pronese opět aktivační povel pro prsten, načež se vrátí za MADDIE, která osiřela, protože Jason mezitím někam zmizel.* Teď už bude snad větší klid.. *Pronese s uspokojením a pohledem na civilku.* Pochopitelně zábava.. Když nepočítám tu malou pracovní záležitost.. *Odvětí Maddie, jakoby neodešel.* A kampak se poděl náš společník? *Otáže se dodatečně.*
*CALIBAN byl zjevně ještě lepší tanečník, než ona, takže se Kim jeho vedení poměrně rychle poddala. Jejich tanec připomínal hru na kočku a na myš, kde on cílevědomě šel a ona mu poslušně uhýbala, jako by se snažila utéct, přesto si byli tak blízko, jak jen za daných okolností mohli. Když ji zaklonil, naprosto se poddala jeho velení a spolu s ním dokončila celou obkruhu. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně si nestěžuju. Party, na které si i přes kontrolu někdo odpálí petardu za to stojí, ne? *Zasměje se a jemně se začervená, když jí pochválí kostým.* Nápodobně. Málokdo dokáže vynést kostým mušketýra tak, aby v něm působil chrabře a galantně. Tobě se to povedlo. *Mrkne na něj.*
*Štěstí, které doteď měli zmizelo tu tam. Hiram opět pokazil kroky, díky čemuž neudrželi rovnováhu a začali padat. TRISS byla naštěstí zachráněna nějakým gentelmenem, co si jejich nešťastného konce tance všiml a DÍVCE přispěchal na pomoc. Hiram za to dopadl hezky na tvrdou podlahu, načež zaskučel a aby nebyl někým udupán, rychle se sesbíral a zvedl.* Tady ti už na baru netancuju! Nebo minimálně ne Salsu..jauvajs, můj zadek. *Zastěžoval si TRISS vedle sebe.*
GIDEON: *Už už se chystá otočit na podpatku a odejít, když v tom zaslechne crnčení nádobí na baru, jakoby něco padalo. S rychlými bojovými reflexy nezaváhá a čarodějku popadne pevně do náručí. Poté vzhlédne nahoru, kde ještě před chvílí viděl jejího tanečního partnera a poté dolů, kde HIRAMA najde na zemi.* /Co se to tu proboha děje?/ TRISS... *Osloví ji, a přestože chtěl znít trochu uraženě, že ho sem zve a pak najde tohle, jeho hlas je při vyslovení toho jména jemný.* Ahoj. *Nervózně se usměje a krátce ji políbí na pozdrav, než ji postaví zpět na nohy.* Ahoj i tobě.. ale tobě pusu nedám. *Pozdraví HIRAMA s přátelským úsměvem, přestože v očích má pořád jasně čitelné zmatení.*
*Provedl jí několika koly, když se při první zákloně poddala tak zkusil i něco jiného.* Taky jsem nic takového nečekal a mockrát děkuji za tvou poklonu- *Dořekl načež lehce jí stočil do boku a udělal úkrok dozadu, takže jí vzal sebou a protočil i pod rukou. Do hudby to sedělo krásně a KIM v jejích šatech najednou vypadala v jeho očích jakoby se proměnila v opravdového anděla. Lehce se sklonil k jejímu uchu a hlubším hlasem jí pošeptal, že je skvělá tanečnice.* Musím dodat, že tvůj výběr kostýmu ti velice padne. *Dodá stále u jejího ucha a zuby lehce přejede po něm. Nikoliv tak aby jí narušil kůži, ale dost na to aby to cítila a vnímala.*
*Sústredí sa a vníma veľmi dobre, ako chlapec na celú situáciu reaguje a napriek tomu, že keď vošli na záchody, bol skoro potichu, teraz začne prílišne premýšľať nad všetkým možným.* /Ešte že viem liečiť už celkom dlho a minule som Lónimu opravoval ruku./ *Napadne mu v rýchlosti a tak sa rozhodne, napriek prichádzajúcej únave, utešiť chlapca pred sebou, aby neupadol do nejakého šoku a nepozvracal sa.* Budeš ho mať celý, neboj sa. *Prenesie, keď znova nakukne pod prikrývku a vidí, ako sa celá časť ukazováčika vracia na svoje miesto a spája sa do jedného celku.* Neboj sa, nikto si nič nevšimne. Možno maximálne akoby si bol porezaný, ale to sa zocelí, len sa na to nedívaj a pokojne, zhlboka dýchaj. *Pokračuje v slovách, trochu sa pomrví na mieste, keďže už sa mu kľačí trochu nepohodlne a pevne pridržiava THIERRIHO odcudzenú časť na svojom mieste, vediac, že pokiaľ sa to takto vylieči rýchlo, THIERRI bude stále natoľko zhúlený a opitý, aby si ledva zajtra pamätal, čo sa stalo, možno si zapamätá isté veci, ale prst bude mať na svojom mieste a ak sa bude vypytovať, Tanoia mu iba veľmi rád vysvetlí, že si vytvoril falošnú spomienku. Nakoniec, keď už je prst zocelený, sťažka vzdychne a upustí sa na zadok na zem a cíti, aké má ťažké viečka.* /Toto bolo horšie ako prekusnutá Lóniho ruka./ *Posťažuje sa sám sebe v hlave a nadvihne sa, aby odňal zakrvavenú textíliu a prezrel si svoj výtvor, ktorý začne otierať od krvi, než sa trasľavo dvihne zo zeme a otvorí kabínku. Oprie sa o okraj umývadla, pozrie do svojich vyčerpaných očí v zrkadle a zapne vodu, aby sa niekoľkokrát napil zo svojich rúk a omyl si tvár, nech naberie trochu farby a sily.* Je to takto v poriadku? *Opýta sa THIERRIHO, keď sa k nemu opierajúc sa jednou rukou o umývadlo otočí a cíti, že každú chvíľu ľahne na zem a zaspí.*
*Triss se musí zasmát slovům HIRAMA, než se překvapeně otočí k povědomému hlasu a zorničky se jí rozšíří a polibek mu nadšeně opětuje.* Ahoj, zlato. *Vyklouzne jí, možná mixovat alkoholy nebyl dobrý nápad, když na ty dva druhé smixované dohromady a zapíjené whiskou nebyla zvyklá. Nechá se postavit, ale jednu jeho rukou zachytí za sebou a omotá si ji okolo pasu.* To nedělej... *Zamyslí se nad tím, než našpulí rty a podívá se na GIDEONA.* Nelíbilo by se mi to. *Prohlédne si ho a rty se jí roztáhnou do úsměvu.* Ale ty se mi líbíš. *Zamumlá mu u ucha, k němuž se natáhne a pak si vzpomene na chudáka HIRAMA a odstoupí od Gideona, aby kamarádovi nabídla pomocnou ruku.* Tohle je Gideon, můj přítel, *Po těchto slovech se ke zmíněnému otočí, aby mu představila tanečního partnera.* A tohle je Hiram, můj kamarád...a tohle byla taková naše...ehm picí tradice, trochu. *Zasměje se trochu rozpačitě a za uši si zastrčí pramen vlasů, který ze zadní části přeletěl přes čelenku do její tváře.* Přišels! *Okomentuje navíc příchod partnera.* Takže...přespíš?
*Taylor byl vůní krve rozhodně pomatený víc než dost, proto asi olíznutí zátylku a jakési šeptání nebylo natolik efektivní, jak si BOB mohl myslet, že bude. Hold to chtělo větší kalibr, kterého se mladý upír dočkal vzápětí. Tohle jej už dočista probralo. Bolestivě zakňučel, přivírajíce oči. Od slz měl však naštěstí ještě daleko. Nicméně to rozhodně nebylo nic příjemného.* Jau..*Vykníkl ještě dodatečně, jako by ještě potřeboval BOBOVI dokázat, že je zpátky při vědomí a to, jak jej pokousal, jej bolelo. Když pak ucítí jakési tlačení pod sebou, už mu je krev šumák. Chtěl by vědět, co se sakra děje..nebo spíše proč se to děje. Nejprve pohledem sklouzl dolů, pak na Bobovu ruku a ve finále jej zakotvil na jeho obličeji.* Jo, s tím mohu souhlasit. *Kývl zlehka, možná i lehce vystrašeně.* Myslím, že uspávat mě nemusíš..prosím.
*Drb o Doris je natoľko zaujímavý, že fakt musel prerušiť všetky tie laškovné a erotické predstavy. Keď ale tak pokračuje a ešte Jasona vyzýva... sám už má čo robiť. Dokonca sa na stoličke aj niekoľko krát zavrtí. Všetko ešte v nenápadnej forme. Nevie ako dlho ešte vydrží dráždiť Jasona. Vlastne... musí oceniť to ako spolu komunikujú. S nikým v živote nemá a ani nebude mať možnosť zdielať svoje myšlienky... predstavy... sny. Vie, že to je trúfale takto vyzvať Jasona, aby si preňho prišiel. Postrehne ranu z davu a dokonca zahliadne TRISS na bare... lenže to kolegyňa spomenie Jordana zo zásahovky, ktorý sa ide rozvádzať. Skoro otvorí do korán ústa keď im povie, že Jordan svoju ženu podviedol s tou istou Doris, ktorá spí s veliteľom dopravných policajtov.* /No to snáď.../ *Ani myšlienku nedokončí keď sa mu hlavou premietne zásobovacia miestnosť. Vzrušene sa nadýchne a dopije už ani nevie koľký pohár whiskey.* Odskočím si. *Oznámi kolegom a takmer odhodí pohárik na pult. Je rád, že stroboskom tu vytvára odporné mihotavé svetlo, pretože ten stan v nohaviciach už jednoducho neskryje. Ide na istotu, predsa len mal príležitosť tu robiť pár razií. Vidí ako Jason na ich malé dostaveníčko dorazí prvý a pár sekúnd aj on zahne za roh, otvorí plechové dvere a zabuchne. Prejde ešte za jeden roh, kde sú skutočne krabice plné chľastu a nejakých pochutín. Keď zbadá Jasona tak...* Doris chrápala aj Jordanom a ten sa rozvádza kvôli tomu. Vraj od nej chytil chlamýdie a tak mu na to žena prišla. *Vychrlí naňho celý drb za pól sekundy a už nečaká. Príde k nemu, chytí mu košeľu a trhne s ňou až gombíky odletia. A pritiahne si ho do žhavého bozku. Sám horí ako fakľa.*
*I nadále se nechala vést a to i do složitějších prvků. Některé z nich sice lovila z paměti z dob středoškolských tanečních, ale nechala se vést svými instinkty a hlavně CALIBANEM. Šaty kolem ní během tance příjemně vířily a křídla se jí pohybovala do rytmu hudby, občas se dokonce lehce pootevřela. Skutečně tak teď připomínala anděla. Koutkem oka si všimla, že se tančící dav z pódia vytratil - což při podobně pomalém tanci trochu čekala - ale že pár lidí zůstalo poblíž a jejich tanec pozorovalo.* Popravdě, byla jsem zvědavá, jak se mi v tom bude tančit a jsem ráda, že díky tobě mám skutečně možnost to otestovat… *Její odpověď se změnila v tiché spokojené zamručení, když se zuby otřel o její ucho. Rty se jí roztáhly do napůl pobaveného, napůl svůdného úsměvu, když zavřela oči a palcem obkroužila jedno z jeho uší naoplátku.* V tom případě jsem za tu volbu ještě radši… *Šeptne s úsměvem, než oči opět pootevře a spojí pohled s jeho.* Chodíš sem i mimo akce, nebo to dnes byla zvláštní příležitost? *Zeptá se a při návratu z jedné z dalších otoček se přitáhne trochu blíž k němu.*
*Bob vydechne a opře se čelem o Tayovo rameno.* Dobrá... Jen se teď chvíli prosím nehýbej. Za tohle se omlouvám, ale děsně jsi se o mě třel...* Řekne poloviční pravdu, protože mu nedokáže říct, že za to může i to jak do něj kousnul. Stále však TAYE drží.* Ah, nepůjdeme, radši stranou? Potřebuju si vypláchnout pusu.* Řekne. Po celou dobu má rudý uši. Pak si k sobě otočí TAYE předem a pustí tak jeho krk. Začne mu ho kontrolovat.* Dobrý. Promiň mi to.* Omluví se mu opět a přitáhne si ho do objetí.* Nechci být jako ten, co ti ublížil.
*Bylo hloupé si myslet, že se nenechá jen tak ponižovat a malá rebelie ji postaví nad situaci. Ačkoli mířila pryč od DRAGOSE, srdce jí nepřestalo bušit s myšlenkou, že tohle už možná přepískla. Upozornila na sebe příliš, trestala někoho za to, že jí chtěl zastavit v nekalostech. A také si vybrala svůj dluh. Náhle ucítila studivý dotek na svém zátylku a ani se nemusela obtěžovat otočit, jelikož to DRAGOS udělal za ní, když ji odtáhl ke zdi, ke které ji narazil.* Uuuu, *vyšlo z Eshe, ať už chtěla či nikoliv a zjistila, kdo byl celou tu dobu pod maskou. Nic ji ta tvář neříkala, až na to, že se pořádně namočila. Nestihla však zareagovat, dřív než si to uvědomila, příkaz DRAGOSE se stal chtíčem u Eshe. Chtěla udělat to, co říkal, nemyslela na nic jiného. Takže jakmile ji pustil a otočil k ní záda, Eshe si bezmyšlenkovitě mířila k BARU.* *Nečekala ani na správnou příležitost, protože ona měla v plánu si ji vytvořit. Vylezla na BAR a PŘED VŠEMI se postavila přímo doprostřed, načež hlasitě hvízdla. Tím si snad upoutala většinu pozornosti, a pokud ne, její další činy to určitě napraví.* Naše párty trvá už tolik hodin, a přitom tady vidím znuděné tváře, slyším nudné konverzace, *mluvila dostatečně nahlas, aby ji všichni, kdo chtěli poslouchat, slyšeli,* pojďme to tu trochu rozjet. *Na její tváři se objevil ďábelský úšklebek, když uchopila zip svého kostýmu a pomalu jej táhla dolů, přičemž se svůdně předklonila. Výstřih se tak prohloubil až k jejímu pupíku, přičemž odhalil několik cenností, které za tento večer odcizila. Avšak dřív, než je odhodila, hrála si s nimi. Kousala do nich, olizovala je a přejížděla s nimi před taková místa, která nutila pozorovatele si přát, aby oni byli těmi hodinkami, náramky a kreditními kartami. No jo, kdo by nelabužil po hubeném těle plným křivek v latexovém oblečku, který každou chvíli odhaloval víc a víc. Eshe se při tom kroutila, hýbala se do rytmu hudby a snažila se zvednout náladu, nebo spíš mnoho pokladů v mnoha kalhotách.* ,
Bylo mi potěšením. *Pronese stále ještě do jejího ucha, ale při tom se narovná aby mohl dotáhnout poslední kroky. Ucítil její prsty na svém uchu a proto jí věnoval ještě jeden úsměv.* Nejsem z New Yorku, přijel jsem teprve před pár dny. *Dodá na vysvětlenou a provede poslední otočku.* Takže by se dalo říci, že je to speciální příležitost. *Po těchto slovech dohraje hudba a on udělá krok zpět a pokloní se jí.* Mockrát děkuji za tanec, věnuješ mi ještě jeden nebo by ses ráda už vrátila. *Optá se KIM a při slovech vrátila ukáže jak na TAYE, SASHU ale i BOBA a čeká na její odpověď. Něco jej však vyrušilo. Koukl na dívku, která vyskočila na bar a nezbylo mu nic jiného než se zarazit.* /Tak něco takového jsem rozhodně nečekal./ Tohle je tady normální? *Optal se KIM a dál ESH sledoval v jejím výkonu.* /Neříkám, že to není dobrá podívaná, ale na můj vkus je ta dívka příliš vulgární, vždyť něco takového se dá provést i jemně a rozdráždit tak mnohem víc lidí./ *Přesto co si myslel jeho pohled zůstával na ženě, přece jen byl muž co měl krásné ženy rád a ona krásná byla.*
*Snaží sa nerevať a pritom už aj tak reve.* Fakt? *Špitne bojácne. Nadýchne sa ale to ho znova napne tak prestane na moment radšej dýchať.* Je tu smrad... majú tu divnú voňavku. *Povie a stále si drží ruku pred očami. Nechce to vidieť. Cíti, že ho TANOIA drží za ruku. Cíti, že to bolí ale asi vďaka tráve a alkoholu je to znesiteľné. Snaží sa viac nerevať, aj keď asi by nevedel presne povedať prečo plače. Či kvôli odtrhnutému prstu všeobecne alebo kvôli okolnosti ako si ho odtrhol.* /A odtrhol som ho?/ *Sám si nie je istý, Pamätá si len kopec krvi, pričom z tej myšlienky ho znova napne. Zaskuhrá a dúfa, že sa nepovracia. Cíti, že ho Tanoia pustí ale stále sa neodvažuje pozrie. Fakt nechce na ruke vidieť nejaký neforemný, obhoratý pahýl.* /Čo ak sa zo mňa stane nejaký politik. Čo ak bude zo mňa ďalší prezident Francúzska a niekto sa ma opýta na odtrhnutý prsť?!/ *Keď sa ho TANOIA opýta či je to takto v poriadku, tak sa naskôr nadýchne ústami a aj ústami vydýchne. Opatrne dá ruku preč a pozrie na poranené miesto. Na ruke má zoschnutú krv, ktorá sa už nedala utrieť krvavou handrou. Prste je červený, podráždený a trochu spuchnutý, niekoľko rán na ňom zostalo a nič také čo by sa muselo šiť.* Oh, bože, vďaka bohu, mám prsť. Môžem sa stať prezidentom Francúzska. *Vydýchne a zosunie sa zo záchoda na zem.* Ďakujem, ďakujem... ďakujem. *Hovorí TANOIOVI a pritom sa otočí, otvorí záchod a začne doňho vracať. Krv skutočne nemá rád.*
*Do "úkrytu" dorazí jako první. Nepochybuje, že Jack pochopí jeho zprávu a nepochybuje ani o tom, že se z rozhovoru z kolegy vyvlékne, co nejdříve bude moci.* /Jenže nejdříve není dost brzo./ *Začne si nervózně poklepávat nohou a na chvíli si opře horké čelo o studenou zeď, aby se malinko uklidnil. Netřeba říci, že naprosto neúspěšně. Teď když už se nemusí soustředit na rozhovor s dalšími lidmi se mu Jackovy představy z předtím v hlavě začnou opakovat a kompilovat do sebe pomalu jako nějaký umělecký edit a to, co potlačoval celou dobu se konečně nestydatě ukáže. Krev se mu nažene do klína a už by kolem něj nikdo nemusel číst myšlenky, aby mu bylo jasné, na co myslí. V tom slyší klapnutí plechových dveří.* /Prosím./ *Zakňourá si v duchu, aby to nebyl kdokoliv, kdo není Jack.* Nepovídej! Doris se tedy nezdá! *Na tváři má široký úsměv, když si vyslechne nejčerstvější drby, ale tou dobou už má dávno ruce na Jackově bocích.* Mm. *Zamručí, když mu Jack zmasakruje košili, což velmi spolehlivě zničí jeho zástěrku, že potřeboval na záchod.* /To je jedno./ *Rozum jde bokem, zatímco se k němu holou kůží napevno natiskne a náruživě ho líbá.* Málem. Jsi. Mě. Zabil. *Vydechne mezi líbáním a nestačí mu ten drobný kontakt v místě, kde má Jack rozepnutou košili. Svlékne mu trhaným pohybem koženou bundu doktora Jonese a hodí ji kdovíkam. Ví, že by ho neměl celého svlékat, moc dobře to ví. Ale už není schopný si uvědomit, že to ví. Chvíli se tedy přesune s polibky na Jackův krk, na citlivou hruď, kde si dá zvlášť práci s drážděním bradavek a u toho knoflíček po knoflíčku rozepíná nejen košili, ale i kalhoty. Nemůže myslet na to, co by se stalo, kdyby je teď někdo našel. Myslí jen na to, jak Jacka dostat co nejrychleji z kostýmu.*
*Sledovala i druhou situaci DRAGOSE s civilkou a když se JASON nakonec odloučí, tak přikývne a nic nepodotkne, nepřišlo jí dvakrát košér říct "užijte si to" nebo "bavte se", vzhledem k náznaku, že si jde odskočit. Spíše nevhodné. Staré zvyky od dvora zřejmě. A když se Dragos navrátí za ní, tak se na něj otočí a nadzvedne obočí.* O jakou záležitost to vlastně jde? *Nadhodí a ušklíbne se.* Odskočil si. *Jedno v jakém slova smyslu, pravda to vlastně musela být. A když se ozve přes hudbu hvízdnutí zaměří se na civilku, která se začne svlékat a skončí pohledem ke své SPOLEČNOSTI.* Vaše práce? Rozkošné. Je k nakousnutí. *Zkonstatuje nakonec a sleduje věci k nimž se ozývají popuzené hlasy lidí, kteří sem tam své věci poznají a strhne se zřejmě kolem ESHE brzy chaos.* Když jsme u toho, kdo se za maskou schovává? *Stočí pozornost od krásného ženského těla k DRAGOSOVI a náhodné opilé osobě, která nesla dvě sklenky piva, kterého očividně měla dost, jednu vezme. Nakrčí nad tím trochu nos, pivo nikdy nebylo tak docela její šálek alkoholu, ale byl to alkohol a ona tu stála už nějakou chvíli nalačno.*
Skutečně? A odkud jsi, pokud to není tajné? *Optala se během jejich posladních kroků a na konci se CALOVI rovněž s úsměvem poklonila.* Pokud si mě chceš ukrást pro další tanec, rozhodně se nebudu bránit. *Odpověděla s úsměvem. Pak však její pozornost upoutalo hlasité hvízdnutí a její pozornost se přesunula k baru společně s Calovou otázkou. Její pobavený úsměv se ještě roztáhl.* To netuším, jsem tady dneska poprvé kvůli té akci. *Odpověděla, zatímco sledovala dívčino vystoupení. Ona sama se dobře bavila. Dívka na baru byla sice možná příliš opilá, příliš nadržená, nebo možná obojí, než aby jí to přišlo jako skutečně dobrá podívaná, ale s výjimkou toho, jak rychlé a obscénní to bylo, šlo o podívanou slušnou. Dívka byla krásná, měla cit pro rytmus a Kim rozhodně oceňovala, že se toho nebojí.* Šikovná. *Okomentovala to prostě a hlavou kývla směrem k ESHE.*
*Automaticky si zastěžoval na bolest pozadí, na něhož vlastně před chvílí spadl. Nad TRISS a jejím smíchem ovšem nezareaguje kdoví jak mile, spíše protočením panenek - takže ve finále dosti podrážděně. Ale hned, jakmile si to uvědomí, se na ni s omluvným pohledem podívá. Vzápětí pohled hodí i na GIDEONA, kterému jen zamává.* Těší mě..*Kývl, načež se rozhlédl, aby zjistil, koho asi může otravovat. Nechtěl totiž být na obtíž těm hrdličkám, co se tu nyní sešly.* Hele.. já už asi půjdu, nebo minimálně nebudu otravovat..rád jsem si zatancoval. *Usmál se na TRISS. Pokud mu to pak její PARTNER svolil, objal ji, než se s ní dočista rozloučil.* Pa. *Zamával, než zmizel kdesi v davu.*
Osobní pracovní záležitost.. *Odpoví Dragos MADDIE schválně znova. Nehodlal ji detaily prozradit, ani kdyby věděla kdo je. Na její slova se rovněž ušklíbne, ačkoliv to není vidět a jen pokývne hlavou. Svůj zrak na chvíli stočí na ESHE a škodolibě si ten pohled užívá, zvlášť když se k ní začnou hrnout někteří návštěvníci, které okradla.* Ach ano.. *Odpoví poté, když se vrátí k jejich rozhovoru.* Čekám až se do ní zakousne ten dav.. *Pronese ještě na její slova. Jakmile začne vyzvídat, tak se pobaveně uchechtne.* Říká se o vás, že jste chytrá, lstiví a důmyslná.. Co takhle tyto dovednosti použít, než abych vám to tak ulehčil? *Pobídne ji s drobným rýpnutím a rukou ve zlaté rukavici ji zlehka přejede podél linie krku, na čelist až pod bradu a nadzvedne ji hlavu.*
To záleží, ptáš se odkud pocházím nebo odkud jsem přišel? *Optá se žertovně. Stále však koutkem oka pozoruje svlékající se dívku. Upřímně obdivuje její křivky, a že jich viděl mnoho, ale každá žena je svým způsobem speciální a to se mu líbilo.* Pak si tedy nechej tanec pro mne po tomto představení. *Pronese lehce a mávne rukou k baru, kde žena stále ještě kroutila svým tělem.* Tak to jsme na tom úplně stejně. /Hmm, a jsem rád, že jsem sem došel, získal jsem dost užitečných informací./ To rozhodně je. *Přikývnul.*
Záleží, co z toho mi chceš sdělit? A platí, dokoukáme a budeme pokračovat. *Uculí se a krátce po něm koukne, než se její pozornost stočí zpět k dívce na baru a k davu, který se kolem ní pomalu, ale jistě formuje. Část z něj vypadá až nadmíru dychtivě, část však podle všeho poznávala předměty, kterých se dívka s takovým gustem zbavovala. Nejspíš jejich vlastní.* Chudinka… Sežerou ji zaživa… *Pronese téměř dojatě a lehce jí zacuká v koutcích. Sama začíná mít poctit, že je jí v oblečení trochu horko a není si jistá, zda za to může adrenalin, před chvílí dokončený tanec, alkohol, dívčino vystoupení, CALIBANOVY doteky, nebo kombinace toho všeho. Cítí se však nadmíru dobře.*
*Doris nechá tak ako je... aj keď je úprimne šokovaný aká je tá nenápadná žena aktívna. Keď Jasona pobozká a cíti jeho horúce pery na tých svojich tak ticho vzdychne. Ani nečaká na nejaké dovolenie. Jednoducho si svojim jazykom najskôr oblizne a potom šikovne sa prešmykne do Jasonových úst, aby tam mohol urobiť poriadnu paseku. Pohladí, zakmitá... zavzdychá a tým jemne rozvibruje Jasonove pery. A aj tie svoje. Pritom si užíva ako naňho reaguje a odpovedá mu. A ten dotyk pokožky je preňho tak strašne málo. Zasmeje sa. Ticho. Chrapľavo. Zvodne.* Hmm, to by som ti nespravil. Chcem ťa mať živého. Veľmi, veľmi živého. *Zachraptí svojim tichým, hlbokým hlasom, ktorým by možno dokázal taviť aj kov. Zrýchlene dýcha a pritom sa provokatívne otrie o Jasona svojim bokmi. Tak aby ich ešte oboch rozdráždil.* Pohni si... *Šepne a jemne medzi zuby zoberie Jasonovu spodnú peru. Trochu potiahne a pustí. Je mu jedno kam letí jeho oblečenie... a popravde ak by im tam niekto vošiel tak by mu to bolo už v tomto momente jedno. Zakloní hlavu, aby mu uľahčil prístup na jeho krk a potom sa ostro nadýchne keď je dráždi bradavky. Pozrie sa naňho, ako sa s ním hrá a nevie čo ho berie viac. Ak by im tam skutočne niekto vošiel... zabil by dotyčného pohľadom. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien a pritom ho prstami poškriabe medzi lopatkami. Skloní sa, jednou rukou ho chytí za bradu a znova sa zmocní jeho pier a jednou rukou, šikovne a obratne rozopne Jasonov opasok. Podarí sa mu ho na jeden ťah vytiahnuť celý z nohavíc a odhodí ho niekam do priestoru.* /Snáď nebol tak drahý./ *Napadnemu ale to už mu obratne rozopána gombík, aby sa mu dostal do nohavíc. Pritom ani nepostrehne, že sa naňho nalepil trblietavý víly prach.*
*Milo sa na THIERRIHO usmeje, aký je vďačný za to, čo sa mu podarilo, ale zároveň je to unavený úsmev a vie, že nesmie zaspať tu pod umývadlom, ale ani v kdekoľvek v Pandemoniu a ani niekde po ceste v kriakoch alebo na ulici.* Za málo, rád som pomohol. *Prenesie šťastne, ale trasú sa mu ruky i nohy. Kým THIERRI na neho nepozerá, siahne si pod oblečenie a vloží si pod jazyk papierik LSD, aby sa nabudil.* /To nebude dobrý nápad, to nebude dobrý nápad./ *Behá mu hlavou, ale nakoniec to aj tak urobí a cíti, ako sa mu do mysle vtiera podivný, zvláštny pocit, vediac v jeho hlave, že to naozaj nebol dobrý nápad, že mal pravdu a nemal to robiť, pretože síce sa cíti viac nabudený, ale v zlom zmysle slova. Pozbiera sa na nohy a keď dvihne pohľad k THIERRIMU, vidí, ako sa steny k nemu sťahujú s čiernymi, roztečenými tvárami a prstami, ktoré steny trhajú a snažia sa dostať k jeho o to jemnejšej koži. Preľakne sa, zatvoriac oči a rukami si zbokov objíme hlavu, keď aj chlapec s ním na záchode vyzerá, akoby sa topil do podivnej masy čiernych čiar, hmýriacich sa pred jeho očami.* /Zlý trip, zlý trip./ Zlý trip. *Neuvedomí si, že to povedal nahlas a ihneď, nevnímajúc čokoľvek, čo mohol THIERRI hovoriť, otočí sa na päte a vybehne zo záchodov, ale objaví sa v ešte horšom prostredí, kde do neho skoro fyzicky tlačia farebné svetlá a hudba sa mení na krik, akoby niekto trhal ľudí zaživa, smiech sa zamotáva do vzlykania a aj tanečníci mu prídu ako masa miliónov rúk a nôh, pulzujúcich, vytvárajúcich akési biele diery do ničoho. Nalepí sa na stenu a chce odtiaľ utiecť, len nevie kam, pretože to by znamenalo, že sa má k tomu všetkému šialenstvu priblížiť, aj keď vie, veľmi dobre vie, že je to iba výmysel jeho hlavy, ale bojí sa pohnúť, omráčený zdesením.* Lóni. Lóni. *Opakuje meno svojho priateľa popod nos a sťažka odstrčí kohokoľvek, kto sa k nemu dostane bližšie.*
GIDEON: /Tak zlato? Na to bych si asi zvykl./ *Je rád, že dává takhle okatě najevo, ke komu patří a rukou, kterou si sama umístila, ji začne hladit po boku.* Nepatří to mezi tvoje fantazie? *Rýpne si Gideon, který je ze základu pansexuální jako většina víl, přestože muže bere spíše jako kolegy v armádě, než jako potenciální objekty zájmu. Inu a i kdyby bral, teď má oči jen pro Triss.* Ale... *Usměje se na ni, když mu řekne, že se jí líbí. Dojde mu totiž, že už se asi stihla trochu posilnit alkoholem.* Přítel Gideon, to jsem já. *Přikývne HIRAMOVI a zmatení se mu konečně definitivně vytratí z tváře, když mu čarodějka osvětlí situaci.* Aaaa, no na tradici vám to tedy moc nejde. *Uchechtne se a je na něm vidět, že to rozhodně nemyslí zle, spíše komunikačně. I když se však snaží udržovat konverzaci a potenciálně se seznámit s jedním z Trissiných přátel, HIRAM před ním začne utíkat.* /Oh, to bylo rychlý./ *Když vidí jeho tázavý pohled s rozpřaženýma rukama, mávne rukou s výrazem "ježiš no jasně" jako reakci na objetí.* Tak to bylo hodně rychlý seznámení, odradil jsem ho nějak? *Otočí se za čarodějem a pak zase na Triss a malinko nakrčí obočí přemýšlením.* Chtělas mě tu. *Řekne jednoduše v reakci na to, že přišel a vtiskne jí pusu do vlasů.* Doporučíš mi tu něco k pití? Jsem zvyklý spíš na to, co se podává ve Faerii. *Zeptá se a pak přikývne.* Rád bych, ale bude trochu záležet na tom, jak dlouho tu budeme. /Zítra mám hlídku.../
Osobní a pracovní se poněkud vylučuje. *Ušklíbne se, ale vesměs to odmávne a když promluví, tak se zamyslí. Chtělo to vodítko. Mohla si zrekapitulovat spoustu věcí, od vzezření, smíchu, očividně byl podsvěťan, ovlivnil civilku, rychlé reakce, styl humoru, znal ji, oslovoval ji Madeleine...Nakloní hlavu na stranu a usměje se, zvedne sklenku v pokynutí jemu samému.* Známe se, tak jednoduše. Kde jsme se poznali a při jaké příležitosti? *Na tento popis jí sedělo jen pár osob s tím vším, co si dala dohromady, stavbou těla dokonce...ale každou poznala v jiný čas.*
Oh..promiň..neměl jsem nic takového v úmyslu. *Pověděl slabším hlasem. Opravdu nechtěl nic takového udělat, ale ta krev..hold se stalo, co se stalo. Vrátit to nelze, BOB to teď prostě musel přetrpět.. a to i se Sashou, který konečně Bloody Mary bez alkoholu obdržel a vrátil se se svojí přítomností k těm dvěma.* Tayi na..a tobě objednám tu medovinu. Nebo myslím, že jsi ji zmiňoval, ne? Jestli ne, tak nevadí, i tak to udělám. *Řekl starší upír své, načež se znovu otočil k barmanovi, kterému sdělil svůj požadavek.* Mohli bychom..*Odvětil dodatečně Tay ROBERTOVI, když už Sasha přestal mluvit a staral se znovu o svoje. Nechal se otočit a až tehdy si z pultu vzal tu Bloody Mary, co mu Sasha přinesl. Z té se napil, načež ztěžka kývl. Teď se mu to už spojilo. Sklenku rychle odložil a BOBEM se nechal obejmout.* Dobrý, už jsem se chytil..půjdeme teď do boxu a ty mi řekneš, co všechno víš.. *Řekl poněkud vážně a jestli mu to ROBERT vůbec umožnil, odtáhl se, sklouzl z jeho klína a vstal, načež čapnul za rameno Sashu, který se už zrovna otáčel s tou medovinou.* Jdeme do boxu..ty taky, ani jeden z nás určitě nechce trest od Dragose. *Řekl v rychlosti, než jej pustil a popadl pouze BOBA, kterého prostě na férovku, pokud nechtěl, začal do toho boxu tahat se SASHOU v patách.*
Osobně pracovní.. *Upraví nepatrně svoje slova s pobaveným uchechtnutím. Odsune ruku a nechá ji se napít, ale přitom využije stěny za ní a opře se vedle její hlavy rukou.* Daleko odsud.. *Prozradí ji neurčitě a stejně tak dodává.* Při velmi běžné, ovšem pro nás se lehce utrhla ze řetězu, mo stór.. *Tady se ale malinko slituje a dá ji lehkou nápovědu v oslovění, zatímco se pod maskou ušklíbne. Věděl, že jestli někdo na jeho identitu přijde, bude to Maddie.*
Popravdě narodil jsem se v Rumunksu, ale většinu života jsem žil v Anglii, odkud jsem také přijel. *Pronese a vzpomene si na své dětství, které bylo díky bohu už jen pouhou vzpomínkou. Byl rád, že mohl změnit prostředí a dostat se do New Yorku, ale život tady byl rozhodně odlišný od toho, na který byl zvyklý.* Musím uznat, že ta dívka umí hýbat tělem. *Pronese ke KIM a stále sleduje ESH.* Myslím, že s tím tak nějak i počítala když vylezla nahoru na ten bar. *Uchechtl se a na chvíli svůj pohled zaměřil na Kim v jejím andělském kostýmu.*
Vím.* Usměje se a pak Sashovi kývne na dík. Pak se nechá TAYEM odvléct do boxu. Docela box uvítá, takže si tam sedne, vezme si medovinu a tu do sebe hodí. Uši má znepokojeně stažené. Podívá se na TAYE a čeká, na to až začne výslech.*
Anglii jsem jednou navštívila, ale Rumunsko ještě ne. I když, z dokumentů, co jsem měla možnost vidět, je to krásná země. Spousta netopýrů. *Usměje se.* To teda. *Dodá s pohledem upřeným na ESHE.* Jen je otázka, zda za to může čistě sebevědomí, nebo alkohol. Sama nevím… *Prohodí a tiše se zasměje tomu, že tím narážela vlastně na dívku i na sebe, chytne látku svých šatů mezi dva prsty a lehce za ni párkrát zatáhne ve snaze se trochu zchladit, než si všimne CALOVA pohledu. Po očku mu jej opatí a tváře jí opět mírně zrůžoví, tentokrát už však ne jen rozpaky.*
*Keď vracia tak matne započuje ako mu TANOIA hovorí, že za málo.* /Za veľa!/ *Asi druhý deň bude premýšľať, že ako je možné, že má prst na mieste ale teraz je šťastný, keĎ vyprázdni zo žalúdka všetko čo zjedol a vypil. Nadýchne sa a zistí, že už mu o niečo menej vadí ten smrad záchodov. Vyštrachá z nejakého vačku živačku, aj keď teda najskôr ju asi 5x prezrie či to je žuvačka a nie nejaká petarda. Strasie ho keď si predstaví, že by si miesto ruky dopálil pusu.* Díky, fakt. *Otočí sa na TANOIU a zamračí sa. Trochu naňho zažmúri, pretože nechápe prečo si drží hlavu.* Zlý trip? *Zopakuje a chvíľu trvá kým mu niečo v tom prehulenom, opitom a zo straty krvi omámenom mozgu niečo zopne dokopy.* TAN! *Zakričí ešte za ním keď TANOIA vybehne preč zo záchodov. Dvihne sa rýchlo na nohy, aby ho nasledoval, ale zatočí sa mu hlava a tak znova kecne na zem ako nanuk v lete.* Dofrasa. *Zahundre a skúsi to znova, tentoraz keĎ je na nohách tak to naskôr predýcha a potom vyrazí zo záchoda. Ignoruje že má krvavú ruku a aj časť kombinézy. Aj keď nie je to na pohľad tak zlé. Horšie je, že je bledý ako vápno.* TAN! *Zakričí do hudby ale príde mu, že jeho hlas sa stráca v davu.* Merde! TAN! *Predrie sa medzi nejakými ľuďmi a stále kričí TANOIOVE meno ale absolútne netuší kde ho má hľadať.* Kde dofrasa je? *Obzerá sa okolo seba ale z tých svetiel a davu je mu ešte horšie. Prudko sa otočí a má čo robiť aby sa vyhol dievčine čo tu nosí nejakú tácku. Pri tej priležitosti sa doslova hodí o stenu vedľa MADDIE a DRAGOSA. A zvezie sa po nej ak chutný bacuľatý chrobák na čelnom skle.* Merde... *Zahuhle z podlahy.*
*Tahle "nápověda" na první pohled příliš nepomohla. Ovšem to by nesměla znát jazyky. Irština. V Irsku žila jen jednou za celý svůj život a příliš ho nenavštěvovala, protože to bylo místo, které naopak obliboval Irvin.* Is fada ó shin Éire. *Broukne a v očích se jí zableskne, když vsune prst jen lehce pod masku, aniž ji dává pryč, spíš je jí příjemnější mu tak podebrat lehce bradu.* Mo daor Dragos. *Osloví jej ještě s jistotou.*
*Nostalgicky se pousměje.* Ve své rodné zemi jsem už tak sto let nebyl, nenašel jsem příležitost. *Pokrčí rameny.* /Ani chuť, není tam nic co by za návštěvu stálo./ V mé době tam bylo spousty chudoby a špíny, v dnešní je to mnohem lepší místo. *Podotkne a hlavou mu projede vzpomínka na špinavé ulice a dny plné šizení a kradení.* To je mnohem lepší téma. Řekl bych že obojí. *Popošel blíž k ní a sklonil se.* Co ty? Myslíš, že by sis na něco takového troufla? *Pošeptá jí u ucha a s úškrnem lehce odtáhne hlavu. *Její růžové tváře jí dělají ještě lákavější a on dostane chuť ji políbit.*
*Na Doris se později pravděpodobně vyptá, ale jelikož ho Jack vymučil téměř k prasknutí, rozhodně na ni nemyslí. Jednu ruku dá za sebe a začne šátrat, jestli je tam nějaký vhodný povrch. Když narazí na jednu bednu, napůl se na ni posadí, aby ozkoušel její nosnost a uzná ji za perfektní. Přestane tedy hrabat za sebe a zamotá ruku v Jackových vlasech a trochu ho zatahá. Hezky u hlavy, aby mu bolestivě nevyškubával vlasy, ale jen ho příjemně zatahal. Jeho dominance jakoby se však vytratila v sekundě Jackova smíchu a celý se zachvěje.* /Velmi, velmi.../ *Opakuje si v hlavě na chvilinku se na něj podívá s tmavýma očima plnýma hladu. Tím, že tu není krom pár žárovek daleko od nich nic rozsvíceno, má ještě roztažené panenky tmou. Na tu chvilinku jako kdyby zapomněl, že musí pospíchat , a že je ve skladu. Rty se mu roztáhnou do úsměvu, když se o něj otře a málem se na místě rozpustí, když Jack znovu promluví. Je znát, že předchozími představami netýral jenom Jasona.* S radostí. *Zašeptá mu do rtů, dorozepne všechno, co Jackovi ještě drží kalhoty a svižným pohybem je sundá i se spodním prádlem.* Do háje... *Vypadne z něj, když se mu po delší době naskytne pohled na přítelovo nahé tělo a rovnou si ho popadne a vysadí na otestovanou krabici, kde mu stáhne kalhoty kompletně, aby se k němu dostal blíže.*
*Jakmile dorazili do boxu, BOBA pustil a sedl si vedle něj, načež si brašnu přetáhl přes hlavu, aby ji mohl položit opodál a vzít si skleničku s krví, co mu Sasha zajistil. Spokojeně se z ní znovu napil. Tohle s radostí uvítal. Volně si nato položil hlavu na ROBERTOVO rameno.* Začneš mluvit sám od sebe, nebo se mám ptát? *Optal se, střelíc mimovolně pohled na Sashu. Ten seděl kupodivu mlčky naproti nim, zatím. Kdo ví, zda si nenajde taky znovu chvíli pro sebe a své monology.*
Nápodobně. *Usměje se ještě na HIRAMA a když se nechá obejmout, tak mu to krátce oplatí a sleduje jej zmizet v davu.* Jo...to nevím. Asi nám chtěl dát soukromí? *Nadhodí myšlenku, co ji napadne a kývne.* Můžu to zkusit, ačkoliv já tu piju spíše whiskey. Nicméně bourbon, pivo...nějaké pálenky... Co máš nejradši? *Nemohla si být jistá, zda pivo nemá odlišnou chuť a recepturu ve Faaerii a letmo jí poklesnou koutky.* Oh...spěcháš? Klidně můžeme přespat ve Faerii... *Nabídne napůl nadějně, ráda by strávila s partnerem více času, žel jejich povinnosti nečekaly a konkrétně technologie si je žádaly zde. Zvažovala, že požádá Gemmu, ale pochybovala, že starší čarodějka bude chtít "hrát Triss" i nadále. A asi ani nechtěla, aby jí zasahovala Praetorka tolik do osobního života. Bylo to jednoduše její soukromí.* Nebo klidně můžeme jít hned.. *Sklouzne ho pohledem, ač do něj nevloží intenzitu a když si konečně všimne ESHE, která je nahradila na baru a dosud ji zdařile ignorovala pro okouzlení novou láskou, nyní právě danou lásku začne tahat pryč, protože cítila, jak nekomfortně se začínala cítit, když se blízko ní svlékala žena a špatně se jí dýchalo. Potřebovala ji z dohledu. Z blízkosti.*
*Když má svou odpověď, tak se spokojeně ušklíbne.* Věděl jsem, že jestli na to někdo přijde, tak ty, Madeleine.. *Pronese sebevědomě.* Ale chtělo to nápovědu, že ano? *Rýpne si do ní ještě. Lehce hlavu skloní, přičemž její prst nechá zaháknutý o masku a tím ji potáhne výše. Má ji teď zvednutou, ale stále mu drží na hlavě. Nicméně kouzlo prstenu nezrušil, takže na Maddie to působí, jakoby viděla jeho tvář, ale přesto nebyla správná a nedokázala tu správnou identifikovat.* A taky ti to trochu trvalo.. *Dodá, když se s pobaveným úšklebkem rty skloní k místu, kde linie jejího krku přecházela v čelist. Vnímá, že tam o stěnu někdo (THIERRI) přistál a skácel se k zemi, ale bylo mu to naprosto ukradené.*
GIDEON: To je od něj asi milé. /Ale vyletěl, jak kdybych měl nějakou prudce nakažlivou chorobu. Nesnáší víly?/ Hmm, fakt nevím. *Uchechtne se a na chvilku se zamyslí.* Pivo možná raději ne, to si nechci kazit. Ale jinak jsem otevřený čemukoliv. /Byl by trochu průser, kdybych měl z civilského pití nějakou výraznou kocovinu, ale to je problém budoucího Gideona./ Ne, ne v pohodě. To si řekneme v průběhu večera, nemusíme zmizet hned, když se tu bavíš. *Zvedne ruce a párkrát s nimi zamává, aby jí vyvrátil domněnku, že musí okamžitě pryč. Pak už následuje její pohled a trochu mu poklesne čelist, když spatří ESHE na baru, jak olizuje kreditní kartu. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chtěl přesně analyzovat, co se tam děje, ale než to stihne pořádně promyslet, Triss už ho táhne pryč.* /To se tu děje běžně? A proč mě táhne pryč?/ Děje se něco? *Shodí z tváře překvapený výraz z baru a všimne si, že je z toho Triss vážně nějaká špatná. Tak se na místě zastaví, přestože se doteď nechal táhnout a položí jí ruce na ramena.* Jsi v pohodě?
To víš, nejsi jediná a ani nejdůležitější osoba v mém životě. *Oplatí mu rýpnutí zpátky a prohlédne si povědomou a zároveň neznámou tvář.* Někdo si tu sehnal hračky.. *Nedokázal by sám použít kouzla, jediná magie to osvětlovala. Nabídne mu nakloněním hlavy krk a lépe také hranu čelisti, ale jen na chvilku, dokud ji to baví, než mu potáhne vlasy a políbí ho. Sama si držela stále štít, lidé do ní nevráželi, ale to se nedalo říct o Dragosovi.* Pojďme si zajistit trochu pohodlí... *Broukne jeho směrem a otočí se na podpatku, zamíříc k boxům. Naprosto bez zájmu překročí THIERRIHO delším krokem, věnuje mu znechucený pohled a pokračuje dál k boxu odkud manipulací vyžene osadníky, aby měli skutečně pohodlí.*
Samozřejmě, čarodějnice.. Jako bych ti to věřil.. *Uchechtne se ironicky, načež ji dovolí nadzvednout masku a pobavení se mu mihne v obličeji.* Jen pár.. Mám nového kamaráda.. *Pronese pochlubně, ale zároveň s takovou dávkou sarkasmu, že to působí velmi arogantně. Chvíli se věnuje jejímu krku, než si jej přitáhne do polibku.* Vůbec nejsem proti.. *Šeptne ji nazpět, když s nezajmem a dost bezohledně překročí THIERRIHO. Jestli ho přitom kopnul nebo mu na něco šlápnul je mu ukradené. Jakmile zmizí z boxu lidi, tak Maddie nejprve plácne po zadku, než ji chytne kolem pasu a otočí, aby si sednul jako první a ji si stáhnul na klín.*
*Bob ho jednou rukou chytne kolem ramen, když si na jeho rameno položí hlavu. Povzdechne si a podívá se směrem z boxu.* V čtvrtek jsem se trochu o tom porafal s Dragosem. Řekl mi totiž o tvém ex. No a já to vzal trochu moc osobně, asi proto, že něco podobného si prožil můj bráška...* Řekne a podívá se na něj.* Navrhl jsem, že bych ti ho vymazal z paměti, aby kdybys ho potkal, tak ho nepoznal. Nebyla by reakce, kterou by očekával. Taková malá zlomyslnost. Ale přemýšlel jsem nad tím a spíše mě napadlo z něj udělat dvě osoby. Jiné tváře, jiná jména. Naštval by se. Chytili bychom ho. A já bych si hrál. Udělal bych mu vše, co by sis jen dokázal představit.* Řekne chladně a pokrčí rameny.* V tomhle jsem po otci. Nenávidíme takový druh posedlosti. Když to spozoroval na bratrovi, tak ho proměnil v prase.* Zasměje se.* No a jinak se asi spíše ptej.* Poví, protože neví, co by mu mohl říct.*
Oh, dobře. *Usměje se, než její výraz přejde do protipólu a tahá si Gideona pryč od nahé ženy. Teoreticky, kdyby se o ni nepokoušel panický záchvat, možná by byla i žárlila, že se na ni díval, ale na to nyní nemyslela.* Ne - ano. *Opraví svou první odpověď a když je zastaví a položí jí ruce na ramena, otočí se čelem k němu a schová se mu do náručí.* Ne, napůl...nevím. *Vyblekotá nakonec. Jak chcete víle vysvětlit PTSD? Nebo spíš...válečníkovi, aniž mu prozradíte jeho původ? Jiskřičky mezi prsty jsou snad dostatečně výmluvné a Triss je schová mezi jejich těla a opře si o něj čelo.* Vzpomínky...ne na ni, ale obecně. *Řekne tiše a neodváží se vykouknout, stejně tak nechce, aby se díval Gideon, takže si ho k sobě jen tiskne a po chvíli se bezděčně začne pohupovat do rytmu hudby, která klubem stále duněla.*
*Když si ji stáhne na klín, tak se pohodlně zavrtí v těch správných místech a nejprve z ramen pokračuje k masce, aby ji odložila bokem a poté níž mu rozepnout svršky. Její bodyčko jako některé jiné mělo rozepínání v rozkroku, vcelku nenápadné nutno podotknout, krásně přilnulo. Sotva se vypořádá s jednou částí, zatímco kriticky stačí nadzvednou přívěšek, tak mu věnuje polibek na rty a na klíční kost a její ruce zamíří ke kalhotům, aniž by přííliš řešila okolí. Nezajímal ji nikdo z nich. Snad jen kdyby se přidali.*
*Se zájmem CALA poslouchá, s hlavou v zamyšlení lehce nakloněnou na stranu.* Chápu. Každý to má nějak, někdo se rád vrací domů, někdo prozkoumává dál a dál. Každému, co mu vyhovuje. *Usměje se. Když cítí, jak se nad ní sklonil, jeho dech se otřel o její krk a ucho, tiše zavrní a nad jeho otázkou se zachichotá, tváře jí zrůžoví o malinko víc, ale pobaveně přivře oči a koukne po něm, než odpoví, pohled znovu upřený někam k baru, i když už ne nutně na striptérku.* Záleží… Před podobným davem asi ne. Navíc, vynechala bych tu předcházející část s kradením. *Dodá.* Ale v trochu větším soukromí… *Nedokončí tu větu, ale její tón je dostatečně výbmluvný. Když se poodtáhne, skoro ji to až zamrzí a věnuje mu naoko vyčítavý pohled.*
*Trochu na ni zavrčí po jejích pohybech a na rtech mu hraje úšklebek. Nechá ji sundat masku, přičemž mu do obličeje spadne pár pramenů, která jinak maska držela mimo něj. Odhodí sako, když mu ho sundá na zem v boxu, načež se škodolibě ušklíbne nad jejím kritickým pohledem.* Nelíbí se ti andělé, Madeleine? *Provokuje ji, zatímco si sundá černý rolák a ten míří také za sakem. Stejně tak jeho rukavice. Polibek ji krátce oplatí a když se přesune jinam, tak ji nejprve stiskne prsty boky, aby poté jednu ruku přesunul do jejích vlasů a její čelenka následovala jeho oblečení. Poté ruku v jejích vlasech sevřel v pěst. Ani on neměl v plánu řešit reakce okolí. Navíc většinu pozornosti strhla ESHE. Druhá ruka po chvíli zamířila pod její sukni a stoupala po stehně vzhůru.*
*Zvolna se k BOBOVI přitulí a za ruku, kterou ho ČARODĚJ drží kolem ramen, jej zlehka chytne. Tiše pak poslouchal, když ROBERT nakonec spustil sám. Už zprvu po něm vrhnul docela udivený pohled, než si jej celého prohlédl.* Neudělal ti Dragos nic? *Zeptal se pak ještě na ujištění, ačkoliv si ničeho nevšiml. Na druhou stranu věděl, že bylo v BOBOVĚ silách nechat si zahojit ránu a dělat, jako by se nic nestalo.* Oh..to mě mrzí.. *Dodal pak, když bylo zmíněno, že si něčím podobným prošel i ROBERTŮV bratr. Následně BOBA znovu mlčky poslouchal, aspoň na chvíli, než bylo zmíněno mazání paměti. Tay nespokojeně zavrtěl hlavou.* Nevím, jestli bych chtěl, aby se mi někdo hrabal v hlavě, promiň..*Dodal, načež si obě ruce složil do klína. Tentokrát už nechal ČARODĚJE doříct celý zbytek bez vyrušení. Faktu, že byl jeho další bratr proměněn v prase, se taky nakonec zasmál. Byl to takový fajn fakt na odlehčení.* /Jasně..chováš se jak prase, tak jím i budeš. / *Pomyslel si.* Doufal jsem, že ti to budu moc říct sám, někdy..ale hádám, že to je už docela vážné. *Načal.* Jinak by ti to šéf asi neřekl. *Dodal vzápětí, během čehož si začal pohrávat s levým rukávem košile.* Dragos se ty informace musel dozvědět od Morgana, mého bývalého dozoru..já mu totiž nic z toho, co se konkrétně dělo, neřekl. *Zmínil.*
*Nat se usmála na Dominica a přikývla* Jo dobrý už mi je lépe..Hele El..Skočíš nám pro něco k pití?..něco silného..*Nat podala Elaine peníze a Elaine šla dovnitř pro jejich drinky. Po chvíli přinesla dvě vysoké sklenice modro rudého pití že světýlkem na dně, brčkem a destičkem na vrchu* woah díky! *Vzala si drink a druhý dala Dominicovi*
*Dominic se na Nat usmál a jemně ji vzal kolem pasu, snad pro gesto, aby věděla že je skutečně s ní, tak jak řekl. když pak přišla zpátky, tak se podíval na barevnost pití.* Páni, a kde máš ty? *Zajímal se, lehce starostlivě Dominic o to, kde je pití patřící Elaine.* Ale toto se ti povedlo. *Zhodnotil hledíc na pití. Potom už si s Nat přiťukl.* Tak, na všeobecné úspěchy, maličká. *Usmál se na ni a pak se napiil.* Dopijeme a tančit? Hele? A nebo ne, tam se nekoukej. *Pronesl a zakryl Nat striptýz, když viděl ESHE, jak dělá stryptíz na baru.*
Za svůj domov jsem přijal Anglii, ale máš pravdu, někdo se domů vrací radši než jiní. *Ani Anglie kdysi nebyla tím nejčístším místem na zemi, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Pozorně jí sleduje a vnímá ji. Nadchne jej když uslyší její vrnění a poslechne si její odpověď.* Tak to by pak možná stálo za to po tanci najít soukromí. *Zašeptá a nabídne jí ruku.* Už máš dost show? Mohu tě vyzvat pro další tanec? *Zeptá se jí, je to už nějaká chvilka co ji pustil ze své náruče a rád by ji tam zpátky přivinul. *
To bys měl, protože já nekecám, přece se nenechám zabít teď, když mám mát svatbu a skvělý život s tebou. *Pousmála se, snažila se to nějak odlehčit.* A počkám s tebou, pak se půjdeme bavit, protože sakra tenhle večer už nám nikdo nepokazí. *Uculila se. Kolem nich prošla Lea a jen kývnutím Aless dala na vědomí, že jde dovnitř a že tam na něj počká, Alessandra se jen usmála a pak už se věnovala jen Remimu.* Ani já jsem tu nějak nikoho nepoznala, teda jo řekla bych, že tak dva lidi možná tři jo, ale to je tak vše asi. .*Pronesla a koukla na něj, než se k němu naklonila a vtiskla mu polibek.* Tak si dej cigaretu a pak jdeme dovnitř. *Mrkla.*
Hej! Je mi jednadvacet! *Nat se koukla a vytáhla mobil, začala si natáčet tu free show na baru a začala se smát tomu* Tomu nebude kámoš věřit *Nat upila svého drinku a zaostřila svůj mobil na ESHE a chytla záchvat smíchu, Elaine se koukala na tu scénku s znechucením a Obrátila svůj zrak pryč* Mám celkem chuť se kni přidat *Řekla lehce podnapilá Nat*
GID: *V duchu se pochválí za to, že poznal, že se něco děje. Sice to teď není úplně čas ani místo na to se chválit, ale přeci jen je emočně natvrdlý, a tak mu dělá radost, že se učí.* Aha. *Přikývne chápavě a pevně ji obejme, když si o něj opře čelo, aby jí trochu pomohl uzemnit. Kolegovi by v takové situaci vlepil facku, ale to tady rozhodně nepřichází v úvahu.* Jestli o tom budeš někdy chtít mluvit, tak můžeš. Když nebudeš, taky dobrý. *Pohladí ji po zádech, aniž by příliš povolil stisk. Samozřejmě ji nesvírá tak, aby jí drtil kosti, ale nevisí na ní jako volné triko. Zkrátka tak akorát, aby ho cítila a dokázala se lépe soustředit na něj a ně na tančící ESHE. Objetí povolí až ve chvíli, kdy se začne pohupovat, protože by jí tím mohl bránit a začne malinko nejistě tančit s ní.*
*Dominic je sledoval, ale jakmile to Nat řekla, tak se na ni koukl.* No tak to ne! Už jen proto že ne celý klub tě potřebuje vidět nahou, co kdyby tu byl i tvůj šéf, hm? A taky, to je ta civilka, co jsi po ní chtěla skočit, nebylo bz to asi moc rozumné. *Zasmál se, a potom už tak nějak reflexně chytl Nat za pas, kdyby mu chtěla náhodou utéct a zezadu se na ni natiskl.* Takže žádné tancování nahá na baru!
*Remi se na ni usmál. Potom si tedy zapálil, aby se zase mohli vrátit dovnitř. Když nakonec dokouřil, tak se na Aless usmál, vzal ji za ruku a společně vešli dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než nakonec zamířil k baru, kde jim objednal drinky. Potom zamířil do jednoho z boxů.* Tak jo, dáme si drinky, posedíme a pak půjdeme tančit? Jak ti to zní? Mě jako plán. *Mrkl na ni rozverně, než si zase sundal helmu a teď i štít a položil to vše na lavici vedle nich.*
*Cestou od baru do boxu Aless kývla na Leu, že jdou tam a pak už jen jde za Remim. V boxu si odloží svou zbraň i masku vedle sebe a pak s koukne na féra sedícího po jejím boku.* Tvůj plán se mi zamlouvá moc. *Mrkla na něj a pak si vzala sklenku a napila se. Informace, které se dozvěděla ač už byly pravdivé či ne, jí vrtaly hlavou, ale nechtěla se tím teď dál zaobírat, na to bude času pak dost, teď se chtěla bavit a užít si večer a hlavně byla ráda, že se Remi už uklidnil. Když pak odložila sklenku, koukla se kolem sebe a tak nějak pozorovala dění v baru, než se pak koukla na Remiho a lehce se k němu natočila, snad aby na něj lépe viděla. *
Aleee notaaak Oh! *zrudla když se na ni přitiskl a kouka na něj. Nat se ušklíbla ďábelsky a dopila svůj drink a uvolnila své tělo abyvy vyklouzla z náruče* Bacha na plášť kamaráde..Neboj..ještěti vydělá pár babek!*Vstala ze země a píchla ho prstem do hrudníku s úšklebkem* Neboj se o mě Bráško.. *zamotala se a Elaine ji chytla* Už máš dost mladá dámo *Řekla Elaine a vzala jí za ruku*
*Bob se pousměje.* Nemusí tě to mrzet. On si to tehdy vybral.* Řekne a pak si povzdechne.* Dobrá, Dragos říkal, že to asi neprojde.* Uchechtne se. Pak vše dořekne a poslouchá poté Taye.* To je možné.* Chvíli váhá a pak se podívá před sebe.* Walter tě hledá. Prý míří do států. Ale neví, co ho tu čeká. Pokud mi někdo chce něco vzít, tak za to vždy zaplatí. On se stane jednou z mých hraček.* Řekne a usměje se nad tím.* Navíc i Dragosovi se nelíbí, že chce vzít jeho člověka. Ten hlupák proti sobě poštval dva ze čtyř mocných bytostí v New Yorku. * Podívá se na Taye.* Máš nějaké přání, co mu mám udělat?* Zeptá se s úsměvem a v jeho očích je vidět, že se na to těší.*
*Dominic se na to malé škvrně zadíval a zasmál se.* Nat, jo, už máš dost. nechtěla by jsi si jít sednout na chvilku do boxu? *Zasmál se, a pokud Elaine, která ji držela souhlasila, pak zamířil k boxu. Sám se tam posadil, ať už bez nich, nebo s nimi, chtěl být na chviličku v klidu. Pití si vzal se sebou a teď si jej usrkával a koukal se kolem sebe na to, jak se lidi bavili. Jeho pohledu neutekla ani ALESSANDRA a její mladý fér, jak by také mohli- vždyť Dominici se posadil právě do boxu hned vedle nich.*
*Remi se na ni zlehka usmál.* ještě aby ne, já mám...hehe, většinou jen a pouze dobré nápady. *Mrkl na ni, načež si neodpustil to, aby vyplázl jazyk. Pak se koukl ještě vedle sebe, na to, coby viděl, jak lidé tančili a bavili se. Hned na to ale pohled otočil na Aless. S úsměvem se natáhl načež své rty jemně přiložil na ty její a usmál se.* Tak co, jak se jinak bavíš? když pomineme ten můj výstup. *Zasmál se Remi pobaveně nad vlastním činem.*
To nezní jako špatný nápad. *Usměle se na CALA a svou ruku vloží do té jeho. DJ však zjevně vnímá, jaká nálada se v klubu rozhostila a rozhodne se ji podpořit i hudebně. Z repráků se tak začne linout remix Candy Shop. Kim se pobaveně ušklíbne.* Tak koukám, že se teď kromě našich tanečních schopností bude testovat i naše sebeovládání… *Odtuší. Parket se na tuhle skladbu řádně vylidnil, zjevně ne každý se cítil na to předvádět své taneční schopnosti zrovna při této skladbě. Na parketu zůstalo jen pár nejodvážnějších, nebo alkoholem nejposilněnějších, nebo obojí v jednom, podobně jako Kim. Té to však v nejmenší, nevadí. Konečně bude mít možnost ukázat, co všechno se s těmi křídly dá dělat. A nejen s křídly… Osvětlení se lehce proměnílo a byť šaty Kim nebyly tak průsvitné, aby bylo vidět vše, v tomhle světle jdou perfektně vidět její křivky při každém pohybu. Očima se na vteřinu neodpojí od těch CALOVÝCH, ale jejich dotek se, i přes zjevný náboj skladby, omezí jen na občasný mezi mnoha kroky a otočkami, čímž celkový náboj ještě zvyšuje. Díkybohu při tom stíhá myslet na to, že křídla má roztahovat jen když je ke CALOVI zády, aby jej náhodou netrefila, jako předtím Javiera.*
Budu na to myslet...někdy ti to povím. *Přislíbí a nechá se mlčky mazlit, než se začne trochu uvolňovat, aby s ním tančila, ačkoliv mnohem pomalejší tempo, než jaké měla hudba - respektive nereagovala na každou dobu, ale na začátku jedné začala a na konci druhé pohyb přešel do dalšího.* Chyběl jsi mi. Jako vždy. Je to takové nezbytné mučení. *Podotkne nakonec, aby zcela odvedla myšlenky pryč a bezděčně se trochu pootočí při tanci a postupem času se ocitne k Eshe zády, čím dá Gideonovi na ženu možná výhled, ale musí uznat, že vlastní majetnické či žárlivé sklony zkousne snáz než panickou ataku a Gideon ji nakonec může jednoduše říct, když zmizí z dohledu. Nakonec mu nepřímo přislíbila drink...a po něm se kdyžtak přesunou domů.*
Abych tě do toho jazyka nekousla. *Ušklíbla se na něj, než mu polibek opětovala, pak se na něj koukla a rozesmála se taky.* Abych pravdu řekla, měla jsem chuť tě praštit, za ten výstup, byl jsi horší jak hysterická ženská. *Culila se na něj.* Ale chápu tě na druhou stranu. *Pohladila féra po tváři a pak se zase narovnala a rozhlížela se kolem, když její pohled padl na známou osob vedle v boxu. Nad tím, že tam seděl DOMINIC, jen protočila oči a raději se znova otočila na Remiho.* A co se týče zábavy tak zatím to jde. Ještě se to nerozjelo pořádně i když jak tak koukám na ostatní, tak am to už jede. *Culí se, když vidí, co se kolem děje*
*Remi se uculil a více si upírku natiskl k sobě. Popadl jí za boky, načež si ji vytáhl k sobě do klína. Pak se jí podíval do očí. V těch jeho se momentálně odráželo spoustu světel z celého baru, jež zářila a propůjčovala dění ještě lepší atmosféru. Remi se uculil a natiskl si její tělo an to své.* no, to je pravda, že se to tu rozjíždí, tak co kdybychom to rozjeli i my? *Uculil se, načež se pak už vrhl na její rty. Za záda si ji přitiskl blíže na sebe, než polibky věnoval na její čelist, tváře, a odhrnul rolák, aby se dostal i k jejímu krku.*
*Nat si sedla vedle Dominica a opřela si hlavu o jeho rameno aby si odpočinula* Měkký..hele víšjak jsem říkala ze chcu do Kanady?..Chceš jet se mnou? Road Trip nás tří..ano musim vzít sebou chůvu ale představ si to.. *Zeptala se na s ospalym, skoro mumlajícím hlasem. Elaine se posadila k nim, si všimla ALLESSANDRY hned vedle nich a povzdechla si* No tak to vypadá že tu brzo usne..*štípla Nat do kolene a Nat zleknutím vyskočila* Co je?..
GID: *Když mu slíbí, že mu to někdy povypráví, poplácá ji konejšivě po hlavě v jakémsi roztomile humorném gestu a usměje se na ni. Přijde mu výrazně klidnější, než bezprostředně po začátku striptýzu, a tak se i on uvolní. To, že začne hrát Candy shop a parket se vylidní ho nějak netrápí, protože aspoň mají kolem sebe s Triss malinko víc prostoru a není to tak dusivé prostředí. I to by možná mohlo být na náběh panické ataky nápomocné.* Bylo by horší, kdybych ti nechyběl. To bychom pak museli probrat nějaké změny. *Uchechtne se, aby trochu odlehčil její docela těžké vyjádření. Sice jsou oficiálně spolu, ale pro Gideona je to pořád dost nové a taková romantika se mu netahá z rukávu úplně snadno.* /Ale je vhodný o tom vtipkovat?/ *Uvědomí si se zpožděním, ale už mu přijde nemístné to brát zpět, a tak se od ní jen trochu odtáhne, aby si prohlédl kostým.* Moc ti to sluší. *Hrábne na penízky na sukni a doufá, že je uslyší zacinkat, ale v intenzivních beatech hiphopové klasiky s tím moc štěstí nemá. Na bar už se vůbec nedívá, přestože periferně ví, že tam Eshe ještě pořád je a úplně nevinně musí ocenit její výdrž.* /To nebude jen tak. Drogy, magie. Něco v tom musí být přimíchané. Neměl by jí někdo pomoci?/ *Ovšem s Trissinou předchozí reakcí ví, že on to být nemůže a upřímně ho tančící civilka zas tolik netrápí.*
*Dominic jen poslouchal a když si Nat opřela hlavu o jeho rameno, tak ji jednou paží objal. Pak se na ni koukl a usmál se.* Rád s tebou pojedu, pokud to tedy schválí Dragos, samozřejmě, myslím, že tady je to hlavní slovo na něm, takže musíš pokecat asi s ním. */Zauvažoval nahlas. Když se pak lehce probrala, tak se uculil.* Jsi unavená, nechceš odvézt domů? *Optal se opatrně, byl rád, že tu je a bavil se, ale zase, už vypadla, že mu usne na rameni. Pak ji palcem jemně pohladil a usmál se.*
Na co je sebeovládání, když se můžeme v tak krásnou noc pobavit? *Optá se a na candy shop si ji přivine k sobě, poté udělá úkrok od ní a vlnou se vrátí zpět k ní. Rukou ji přejede po obličeji a pozvedne si její bradu k sobě a zašeptá směrem k jejím rtům, které jej přímo vyzývají.* Tak se předveď. *Věnuje jí jeden ze svých úšklebků a uvolní se do rytmu tance. Využije každou možnou chvilinku aby se k ní přiblížil a některou částí těla se otřel o ni. Dává si pozor aby do nikoho jiného nevrazil a zároveň aby s ní a jejími pohyby udržel tempo.* /Tak s tímhle andílkem se rozhodně dneska nudit nebudu./ *Má chuť se lehce zasmát své myšlence, ale nechce narušit atmosféru mezi nimi dvěma. Při jedné příležitosti když se k němu přiblíží a otře se tak jí přejede prsty po obrysu jejích boků až ke krku.*
Mmm...jaké změny? Jakože zařídit, abys mi rozhodně chyběl? *Alkohol se vrátí s uvolněním trochu do hry a Triss ho pohladí palcem po krku na jizvě, kde jí sevření zrovna vycházelo.* Děkuji. Pousměje se a zvedne k němu pohled, když ucítí, jak si hraje s šátkem potažmo svrchní sukní s mincemi. Ani ona je neslyší cinkat, spíše to cítí, jak jí zabubnují o sebe na pokožce (ač přes látku).* Tak tedy...jakto, že dnes spěcháš ode mě pryč? *Letmo nakloní hlavu na stranu a bezděčně si promne mezi sebou rty, aby je zvlhčila.* Kdybys chtěl...můžu tě na drink pozvat i jinde. Nebo doma a tam si můžeme udělat v soukromí větší pohodlí... *Nabídne, když píseň končí a ještě jí nepřekryje tak výrazně jiná a chvíli se tak vpohodě slyší.*
*Když si jí posadil na klín, jen zvesela vypískla a položila si ruce na jeho ramena, hledíc mu do očí, nakonec jej objala kolem krku a uculil se.* Pokud máš na myslí rozjet to tak, jak si to momentálně představuji i já, tak jsem pro drahý. *Zavrněla a polibky jež jí věnoval mu s vášní opětovala, nakonec jen zaklonila hlavu dozadu a slastně přivřela oči. Užívala si jeho blízkost a spokojeně se usmívala.* Víš co mě na naších kostýmech štve asi nejvíc? To že jsou těžké na svlékání. *Uchechtla se a vjela mu rukou do vlasů, jež následně na to stiskla ve své dlani.*
*Remi zlehka na ten podnět zaklonil hlavu a podíval se jí do očí. pak se ušklívbl.* No, tak to myslím, že jsme dva, řekl bych, že to ej zatraceně otravná věc a měla by být zakázaná. Složitý oblečení obecně, kdo to vymyslel? není oblečení spíš od toho, aby se za ně vzalo a lehce se roztrhlo? *Uculils e a rukama jí přejel po těle. pak se na ni uculil.* Ale jsme naprosto a upřímně zvědav na to, jaks e pod ten můj budeš dobývat, ten tvůj je totiž v porovnání našich kostýmů hračka. *Pronesl provokativně.*
Není to, koneckonců, ten důvod, proč jsme tady? *Optá se s úsměvem. Napadne ji, zda ta poznámka o sebeovládání nebyla až příliš provokativní. Jenže pokud byla, na Cala to zjevně zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Vzal to jako výzvu. Stejně tak jako ona vzala jeho povídku.* /Předveď se? Máš to mít./ *Ona sama se tak poddá nejen rytmu, ale i jeho provokacím, které doplňuje svými. Jsou teprve na začátku, ale s každým krokem cítí větší potřebu být k němu blíž, přesto se užívá i to občasné 'odloučení.' Jen to prodlužuje společně strávené chvíle a nechává je to si situaci pořádně vychutnat. Jeho dotekům se nebrání, naopak, jde jim vstříc a ani její ruce přitom nezahálejí. Při jedné otočce mu kolem hlavy přes spánky nakreslí jakousi svatozář, pří dalších krocích, její prsty napodobí jeho cestu, v jeho případě od opasku až k bradě, kterou jemně stáhne níž. Téměř to vypadá, že se políbí, než opět odtančí, aby předvedla svá křídla konečně v jejich plném rozpětí. Pak je pomalu stáhne a opět se mu vrátí do náručí.*
*Zavrní pod dotykom Jasonovej ruky vo vlasoch. Má dokonca pocit, že cíti ako sa zachveje.* /Možno sa chvejem ja./ *Napadne mu. Ani by ho to neprekvapilo. Dosť sa aj čudoval, že sa pod ním nezačala roztápať tá stolička pri bare. Pozrie sa mu do oči a takmer sa mu v krku zadrhne dych. On sám má tiež oči tmavé od vzrušenia. Pripomínajú rozbúrené more, ktoré chystá ešte len ukázať aké dokáže urobiť vlny. Stiahne Jasonovi košeľu úplne dole. Zbaví ho opasku a pritom cíti ako on z neho sťahuje tak nepotrebné kusy oblečenia. Rozpne mu nohavice a škádlivo mu na moment vkĺzne do nich rukou. Pohladí ho cez spodné prádlo, aby ho ešte viac vyburcoval. A to sa aj podarí. Na to tata je nahý. Dravo sa naňho usmeje, Je mu úplne jedno, že by niekto mohol vojsť. Za Jasonovej pomoci sa usadí na bedňu a len v duchu zadúfa, že vydrží to čo sa na nej chystajú robiť. Bez nejakého ostychu a hanby sa na nej doslova rozvalí. Keď ho má na dosah tak nečaká, Pritiahne si ho k sebe, medzi nohy za ten zvyšok oblečenia čo mu ešte nechal. Rukami mu vkĺzne pod látku a aj pod spodné prádlo. Pohladí mu boky, prejde dozadu na zadok stisne mu ho. Áno, toto má rád.* Aké je vaše želanie pane? *Zavrčí divoko a trochu sa natiahne, aby mu pobozkal bradu. Trochu mu ju oblizne a prejde na sánku, kde ho jemne poškrabe zubami. Plynulo prejde na krk, ku ktorému sa prisaje a začne ho divoko bozkávať. Kĺzajúc nižšie a nižšie. Cez kľúčnu kosť, na rameno a z neho pomaličku na hruď,*
/To jistě ano./ *Na parketu s ní tančí jak jen to jde aby se jí mohl dotýkat ale zároveň se snaží budovat vzrušení občasnými mezerami, které zase nějakým kreativním pohybem zkrátí. Jakmile ale KIM popoodejde od něj, tak jí jen chvíli sleduje načež ale po plném ukázání jejích křídel se k ní dostane jako predátor ke své kořisti. Postaví se za její záda a přitiskne se k ní pánví, jelikož má však křídla roztažená tak jí pravou rukou chytí na břiše a přisune si jí víc k sobě. Levou rukou jí natočí hlavu a z pravé strany jí jen lehce přejede rty po krku. Jde jen o malé dráždění. Pak svou ruku přesune z její brady na křídla, pustí ji na břiše a obejde jí tak, aby najednou k ní stál čelem, nechá však na ní jestli se k němu tentokrát přiblíží.*
*Pozvedla obočí a sledovala ho s úsměvem.* Mám ti říct, kolik oblečení jsi mi takhle už svlékl, tím že jsi jen jak ty říkáš vzal a lehce se roztrhlo. *Zazubila se na něj a pak se podívala, na ten jeho kostým a jen nespokojeně mlaskla.* Hm, sakra, jak to z tebe dostanu? *Zamračila se a pak své ruce přesunula na rozepínání jeho kostýmu.* Nějak se to podaří, přinejhorším půjdeš nahý lásko. *Zasmála se nahlas a nahnula se k němu, aby jej políbila. Dravě a nesmlouvavě, načež se mu schválně zavrtěla v klíně, snad jako nějaký provokace. Tohle jí prostě bavilo.*
*Remis e zasmál a pak se na ni podíval. Pak se uculil.* Ale zase mne nesvlékni celého, jo? Přece nechceš, abych tu byl všem na obdiv, když jsme jen tvůj. *Uculil se, než se natáhl, přitáhl si ji opět k sobě a sám hledal, kde by jí mohl kostým trošku porozepnout, aby se na ni mohl plně vrhnout. Jaká byla jeho radost když zjistil, že její kalhoty jdou stáhnout vskutku jednoduše, to se ale nedalo říct o těch jeho, které byly ale samá přezka a pásek. Nad tím se Remi opět pobaveně zasmál.* No, budeš to mít těžší než já.
BLÍŽI SA VYHODNOTENIE NAJLEPŠEJ HALLOWEENSKEJ MASKY, NA PÓDIUM PRICHÁDZA CHLAP ČO SA NÁPADNE PODOBÁ NA SPEVÁKA THE WEEKND (pravdepodobne to ale nie je on, kto vie...). BERIE SI MIKROFÓN A HUDBA O TROCHU STÍCHNE "HOLA, OLA, NETVOROVIA! TAK IDEMEEE NA TOOO!" ZAKRIČÍ AŽ TO VŠADE PORIADNE ZADNUNÍ. "JE ČAS VYBRAŤ FINALISTOV S NAJLEPŠÍMI MASKAMI. TAK SA NÁM UKÁŽTE!" PO MIESTNOSTI ZAČNÚ BEHAŤ SVETLÁ A HĽDAŤ SVOJE OBETE. PO PÁR SEKUNDÁCH SA ZASTAVIA NA KIMBERLY, NEJAKEJ NEZNÁMEJ DIEVČINE V KOSTÝME BARBIE A V BOXE KDE SI TO ROZDÁVAJÚ MADDIE A DRAGOS... "EHEM, TAM V TOM BOXU... SLEČNA MEDÚZA JE FINALISTKA... ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMENIU! TAKŽE DÁMY! POĎTE NA PÓDIUM!"
/Tak křídla zjevně působí…/ *Pomyslí si s pobaveným zavrněním, které se promění v tichý, nebo spíše hudbou utlumený vzdech, když se na ni CAL zezadu natiskne a rty ji pohladí po krku. Tohle byla skutečná zkouška pro její sebeovládání, protože čím déle dotek trval, tím víc toužila jen roztát v jeho náručí, ale když myslela, že už o nevydrží, opět od ní odtančí. Jen tak tak potlačí nespokojené zamručení a místo toho se na něj usměje a dotančí k němu. Její ruce se přesunou na jeho tvář, její pohled a výraz dávají jasně tušit, že by nejradši viděla jejich rty spojené, jenže v tu chvíli ji doslova oslní reflektor a ozve se vyhlášení. Překvapeně se zadívá na CALA, s nevěřícným úsměvem, ale oči se jí rozzáří. Je vidět, že ji to skutečně potěšilo.* Páni... *Špitne, ale po vyhlášení od CALA kousek poodstoupí, roztáhne křídla do jejich maximálního rozpětí a vysekne ukázkové pukrle, doprovázené jen tichým syknutím, jak ji přitom zabolí pokousaná noha. Usmívá se však.*
*Už se chystala něco říct, ale to se ozval někdo z podia, že je vyhlášení masek, když nikde nepadlo její jméno, jen se spokojeně usmála, mohla se dál věnovat jen Remimu.* Neboj se, to bych zase neudělala, ještě by mi tě nějaká ukradla a to bych asi byla hodně zlá. *Uculila se na něj a snažila se postupně nějak rozepnout všechny ty pásky a přezky které měl, u toho tiše nadávala a když viděla, že se na tom ještě baví, plácla ho lehce do hrudi.* Nesměj se jo, nebo nic nebude. *Vyplázla na něj jazyk a dál se snažila, už měla dokonce nějaké povolené, přičemž se jen vítězně culila.* Sakra, zajímalo by mě, kdo ti ten kostým vybíral. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Mlč!
*Remi se a ale stejně uculil a mrkl na ní.* No kdo jiný, než ty. *Vyplázl na ni jazyka zlehka se skrčil, jako kdyby čekal, že mu přiletí nějaký ten pohlavek. pak se na ni ale koukl, vzal ji na tváře a stáhl opět do svého polibku. Hned na to jí ale ruce opět přemístil na pozadí, za které ji chytla mrkl na ni.* Tak co, bude něco? Nebo se z toho mám vysvléct sám? *Ušklíbl se na ni provokativně a pak si ji jemně nadzvedl, aby jí mohl trošku popotáhnout kalhoty dolů. Pak se usmál.* No jo, to ty kostými, co na to více říct. *Zaculil se.*
*Když k němu přitančí zpátky, tak se k ní lehce nakloní, jeho rty velice blízko těch jejích. To se ale v sekundě změní jelikož je oslní nepříjemné světlo a vyhlásí masky. To ho donutí tiše se rozesmát. Odtáhne svou hlavu od KIM, která po chvilce poodstoupí a provede nádherné pukrle. Lehce jí zatleská a na rtech mu panuje úsměv, který se mu tam usadil po smíchu.* Gratuluji! *Řekne dostatečně hlasitě na to aby jej slyšela, ale neřve aby tím nepohoršil nikoho poblíž, poté přejde k ní a natáhne ruku.* Můžu tě odvést k podiu? *Optá se a čeká na její odpověď s rukou nataženou.*
*Oprie sa chrbtom o stenu a sedí tam ako biela hromádka nešťastia. Len sa zamračí na obchádzajúce topánky (MADIE A DRAGOS) a je rád, že im neogrcal nohy. Chvíľu dýcha ale to tiež nie je nič také extra keď všade je teplo, smrad z piva a zo spotených ľudí. Napne ho, natočí sa trochu bokom a vyvracia sa. Nemá vlastne už ani príliš čo vracať, tak len z neho chvíľu ide žlč. Keď to rozdýcha tak sa narovná, utrie si pusu do rukáva a takmer bojovo sa pozrie na ten dav nôh ako tancujú. Príliš si nevšíma, že je nejaké vyhlasovanie kostýmov, skôr sa v tom relatívnom kľude keď ľudia toľko netancujú snaží nájsť bosé TANOIOVE nohy. Príliš mu to nejde ale keď nadobudne dojem, že zahliadol niečo ryšavé tak sa začne súkať na nohy. Rýchlo si to rozmyslí a znova klesne na zem a tak zvolí potupujúcu cestu. Plazenie. Ak sa postaví bez pomoci tak asi omdlie, takže sa po štyroch prediera medzi vyliatym pivom, stratenými topánkami a šperkami a ľuďmi. Nadáva ako pohan keď sa tak prediera kým sa konečne dostane k chlpatej bosej nohe. Pozrie hore.* /Hej... vyzerá to ako líška./ *Tak ho čapne za členok.* TAN?
*Chvíli si Roberta starostlivě prohlížel, než se uklidnil a znovu využil jeho rameno jako polštář, když už si ničeho zvláštního na čaroději nevšiml. Vesměs mlčky ho pak poslouchal, občas jej případně, když cítil, že může, přerušil. Pohledem pak zkoumal víceméně většinu z toho času box, občas se podíval na Sashu a nakonec pozornost věnoval nespočetkrát i samotnému čaroději. Nicméně po nějaké té chvíli mu téma jejich konverzace začalo být dosti nepříjemné, nekomfortní..podobně jako předtím ty pohledy u baru.* Jo, to by mu bylo podobné. *Vypadlo z něj při zmínce Walterovy schopnosti poštvat proti sobě zrovna ty nejvíc nebezpečné lidi, co jen může. Už tak se mu povedlo znepřálit jeho bývalý klan, minimálně. Čert ví, koho ještě, nebyl přeci jen na světě krátkou chvíli.* Ne, ne..*Uchechtl se zlehka.* V tomto ohledu má kreativita padá..žádné specifické přání nemám. *Dopověděl zrovna ve správnou chvíli. Hned na to se totiž začalo vyhlašování masek. Tay pouze, ostatně jako Sasha, pohlédl směrem ven z boxu, načež pokrčil rameny. Moc jej to nezajímalo. Popravdě mu ta soutěž i vypadla z hlavy.*
*Při jeho slovech se jen zamračila, ale hned na to na něj jen vyplázla jazyk, stejně jako on na ni.* Řekla jsem ti mlč, nebo tě umlčím sama. *Zazubila se a po chvíli se jí konečně podařilo rozepnout všechno co měla, včetně jeho kalhot.* Aleluja, konečně. *Zavrněla spokojeně.* Nemusíš, už to mám, a bez trhání, takže nahý nejdeš domů. *Políbila ho a pomohla mu stáhnout kalhoty, načež se na něj více natiskla.* Teď už zábava může začít. *Zašeptala.*
*Chris popravdě netušíl, co si od té halloweenské party slibovat. Tedy, kromě chlastu, pravděpodobně hromady podsvěťanů všech druhů a s trochou štěstí nějakého gigantického umělého pavouka na zdi. Ale s ohledem na to, že ho na party vytáhla Em, cítil, že by měl dojít. Koneckonců, potřeboval s někým probrat tu situaci s Cait. S civily nemohl, a nebyl si jistý, že by někdo jiný pochopil, čím si jako vlkodlak prochází. Možná mladý upír, jenže už když postával kousek od vchodu a dokončoval svou cigaretu, aby mohl dovnitř, pochopil, jak podcenil situaci, pokud šlo o upíří pach. Bylo to jako sedět v autobuse za někým s mimořádně silným parfémem, který je vše, jen ne příjemný a hlavou vám jde jen to, že byste dotyčného nejraději prohodili oknem, pokud by vám v tom nebránily morální zásady. Na ty se tedy soustředil. Típnul nedopalek a zařadil se do řady, když najednou zaznamenal známý pach, mnohem příjemnější a téměř instinktivně chňapl po ruce přicházejícího Willyho Wonky a pevně, přesto jemně ho stáhnul k sobě.* Nazdar Em. *Schválně ztlumil hlas, aby rozhovor pokudmožno proběhl opravdu jen mezi nimi.* Hádám dobře, že to, co je tu všude cejtit tak, že by se z toho jeden zadusil, je to, co si myslím..? *Optal se jí konverzačně, jakoby nic. Jeho silný makeup a čočky dávaly sotva tušit nějaký výraz, který se mu na tváři objevil.*
*Rovněž se rozesměje. Celá situace je koneckonců vtipná. CALŮV výraz ji naplňuje štěstím a jekousi netušenou vnitřní hrdostí nad tím, že její kostým skutečně přinesl takovou reakci, jakou přinesl, nejen u ostatních, ale i u pořadatelů.* Děkuji. *Září při úsměvu jako sluníčko a do nabízené ruky vloží tu svou.* Bude mi ctí. *Uculí se a společně vyrazí k pódiu.* Já moc děkuji, žes mě vytáhl na parket, abych mohla ukázat, co tahle křídla opravdu umí. *Usměje se a potáhne za jednu šňůrku, takže se její křídlo lehce otřese, jako by z něj smetávala jakési smítko. Tiše se tomu zasměje.*
*Bob se na mladého upíra podívá a povzdechne si.* Řekni mi Tayi. Když ti nejvíce ublížil, co sis přál? Co vyšlo z tvé bolavé mysli i srdce?* Zeptá se velice klidně a v jeho obličeji je výraz, který mývá jeho otec, když se rozhoduje nad trestu.* Tayi, sice se může zdát být tahle debata nepříjemná, ale ve světě stínů je smrt běžná. Jsem tu přes osm set let, znám jen deset dalších čarodějů, co jsou starší jak já. Jen osm je silnějších jak já. Další dva jsou na stejné úrovni. Pokud mě někdo naštve a to opravdu naštve, tak zmizí z dějin. To čeká i Waltera.* Řekne klidně a podívá se na Taye.* Hm, radši si tím nelam hlavu a nech to na mě a Dragosovi.* Usměje se na něj bylo vidět, jak přehodil do své běžné nálady, co má před Tayem.*
Ještě ne..budu v poho dej mi minutku..*Nat se probrala a koukla na pódium a na vítěze* Ach jo však naše kostým svou super! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Ne dostatečně Nat..Hraběnka by také vyhrála ale mě to je celkem fuk..*Nat se usmála a protáhla se. Konečně dopila svůj drink a usmála se* Tohle byla sranda..Heh Dík že si šel se mnou..
*Remis e na ni díval, poslouchal ji a smál se. Když se jí to nakonec vyvedlo, tak se na ni spokojeně zadíval a políbil ji na tvář. Potom už mu zbývalo jen to si ji na sebe vysadit. Slastně zavrněl, načež si ji chytl za boky. pak se ale podíval kolem sebe a zamručel.* Ale no, trošku soukromí. *Zavrčel. Popadl svůj štít, který zaklínil o své stehno, popadl jednu Alessiinu ruku, kterou položil na vrch štítu.* Tak, a drž. *Pronesl k ní. Štít tak zakrýval jejich klíny a nikdo tak nemohl na první pohled poznat, že mají oba stažené kalhoty, až jen ze jejich pózy a z toho, že Remi donutil tlakem rukou na Alessině boku upírku k pohybu, se dalo poznat, že to co se tam děje asi nebude pro oči mladších účastníků.*
Andělé se přeceňují. *Broukne, zatímco se mu dobývá do kalhot. Lehce si s kusem látky pomůže telekinezí, aby se ani jeden nemusel svléct opravdu do naha, zároveň je ale nedráždila při aktu samotném látka a u sebe prostě rozepne telekinezí body, aby to nijak neprotahovala a dopřála jim uspokojení. V tom nejlepším se samozřejmě pak objeví reflektor a Maddie se krátce skloní Dragosovi k uchu aniž ustane v pohybu a tím si zakryje oči před ostrým světlem. Lehce jej kousne a směrem k záři reflektoru zvedne jeden prst na znamení "vydrž, teď něco dělám" a kousne Dragose do krku, aby mu pomohla se dokončit rychleji a sotva se tak stane, políbí ho na rty a se slovy "tak zase někdy" se zvedne a někde v mezičase, kdy má tělo v zákrytu se body zapne, ona si podá ještě korunu zpět do vlasů a ona se naprosto nevzrušeně předchozí činností a s výrazem hrdé dámy prostě vydá za mužem, který jí vyhlásil.*
*Dominic se na ni podívala jemně se usmál.* Ale nesmutni, to že tě nevybrali neznamená, že to byl špatný kostým., hele já upřímně o tom, že se bude výherní vybírat ani nevěděl. *Mrkl na ni a objal si ji. Pak kývl hlavou.* Není vůbec problém,. kdykoliv se zase bude něco takého jít, tak můžeš jít zase, rád tě budu mít po svém boku. *Usmál se a jemně se k ní přitulil.*
*Pomalu s ní jde až k podiu a rozhlíží se okolo, vlastně si pořádně kostýmů ostatních ani nevšímal, takže většinu uviděl až po průchodu mezi lidmi.* Nemáš vůbec za co, to já jsem rád, že jsi mi poskytla tanec. *Dodá a rozhlédne se okolo sebe jakoby někoho hledal, doopravdy hledal. Díval se jestli neuvidí jejich předchozí společníka TAYE, BOBA a SASHU. Dovedl jí až před podium, kde jí nabídl ruku aby se jí lépe vylezlo nahoru a odstoupil o pár kroků dozadu. Hledal další vyhlášené očima aby si prohlédl také jejich kostýmy.*
Nemáš vůbec zač. Snad nebyl poslední. *Mrkne na něj a s jeho pomocí se vyhoupne na pódium. Je mu vděčná za tu pomoc, byť to nedává najevo, noha ji pořád trochu bolí. Pak se k němu krátce skloní.* Mohla bych tě o něco poprosit? Sehnal bys nám něco k pití? Výběr nechám na tobě a peníze ti dám po vyhlášení. Jen mi po tom tanci trochu vyschlo. *Zazubí se a lehce mu stiskne ruku, než ji pustí a věnuje pozornost vyhlášení.*
*Z moci encatna byla konečně vysvobozena, jakmile se rozhodovalo o nejhezčím kostýmu této akce. Hudba utichla a s ní se Eshe přestala nakroucet jako had, který se snaží svést Evu v Ráji. Zůstala na baru stát ve spodním prádle, které bylo již tak kousek od toho, aby odhalilo všechny její poklady, a svůj pohled překvapeně upřela na oblečení pod sebou. Dav, který na ní hladově i s nenávisti koukal, se přesunul k pódiu, čímž dal Eshe možnost seskočit z baru a poklidně si sebrat všechny své věci. Ačkoli jí doteď nevadilo předvádět svou holou kůži, první stud a ponížení se dralo do jejího podvědomí. Nepamatovala si, co se stalo před tím, než na bar vůbec vylezla, ale po své první neblahé zkušenosti v Pandemoniu uznala, že opět okusila drogu smíchanou v jednom z jejích pití. Měla se cítit ohavně, s rudými tvářemi utéct, plakat, ale místo toho se slabě usmála. Život měla jen jeden, tak proč se za své činy stydět? Možná za to mohl alkohol, který z její krve zdaleka nezmizel, ale cítila se dobře. Plná sebevědomí. Přesto si své věci sebrala a šla se obléct a upravit na záchody pro dámy, kde si zapálila i jednu cigaretu.*
*Dragos se pouze ušklíbne na její slova a víc než ochotně ji pomůže s rozepnutím jejího kostýmu. Poté druhou rukou ve vlasech odtáhne její rty od svého krku a udělá tak prostor těm svým na jejím, kde ji kůži zkousne lehce, jakmile se začnou navzájem uspokojovat. Pobaveně se uchechtne, když při vyhlašování namíří reflektor na ně.* Měla by sis jít pro cenu, atraktivito.. *Rýpne si do ní, ale jeho držení nevypadalo, že by ji chtěl pustit. Teprve až když je po všem ji ještě dodatečně stiskne zadek a nechá odejít, načež na sebe zpátky naháže všechny věci a z boxu odejde. Jeho kroky míří kolem celé řady boxů, když z jednoho zaslechne rozhovor s jeho jménem. Pouze se o box opře rukou a zaměří se na všechny účastníky (Sashu, TAYLORA a ROBERTA).* To by měl.. *Nadhodí prvotně.* ROBERTE, mohl by jsi přestat znepokojovat Taylora, když Walter ještě ani do Ameriky nedorazil? *Otáže se ironicky a zvedne si masku, načež i zruší kouzlo, co mu propůjčoval prsten a usadí se k nim.* To, jak se o něj postaráme už není Taylorova věc.. *Dodá podmračeně.*
*Tiše se uchechtla.* Tady a soukromí? Lásko jsme v baru plném lidí, tady soukromí nehledej. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej nakonec lehce i kousla. Pak už jen spokojeně zavrněla, jednou rukou tedy držela štít a druhou si jej objala kolem krku, natiskla se na něj a s vášnivými polibky se dala po pohybu. Zprvu pomalými, protože jej ráda provokovala, ale pak už rychlejšími a náruživějšími, přece jen si to chtěli užít dostatečně oba dva.*
*Remi se jen pobaveně zasmál, z části jí musel dát za pravdu, ale na druhou stranu udělal teď něco pro to, aby alespon něco, co bylo jen a jen jeho, mělo být ostatním skryto. *Uculil se a pak se na ni koukl.* Přece nenechám nikoho jiného, aby mi tě okukoval, nebo snad, aby mi na tebe sahal, co si to o mě myslíš. *Vyplázl na ni jazyk. Potom si ji zlehka nadzvedl, aby do ni mohl přirážet i on, což si hodlal plně užít.* Jako neříkám, nejraději bych tě teď vzal a dotáhl domů, ale.. *Dál to nedořekl, jelikož se k nim přifařila jakási dvojice mladých slečen, které na Remiho i na Aless omylem vylily své pití. Pak se obě posadily vedle nich.* Ježkovy, my se omlouváme, utřu vám to! *Zahlásila jedna která se už už jala Remimu čistit rukávem jeho kostým.*
*Elaine si nemohla pomoc než se usmát a Rypnout si do dvojice* Tak se už polibte..Nebo tu budem až do příštího roku *Nat zrdula a kopla Elaine do kolene, která ji na oplátku vrátila pohlavkem* Takové věci neříkej! *Křikla Nat na Elaine a překřížila ruce. Elaine se zasmála a zakryla si ústa* Ty si dávej pozor na to abych to neřekla Dragosovi že si málem napadla dva civily za jednu noc..
*Jakmile Elaine promluvila, tak se Dominic okamžitě, instinktivně odtáhl.* Co-co? Ne, to ne Nat je moc milá holka, ale je to, já ji beru jako mladší sestru, prosímtě neblbni, to jako, to neee zaseee. *Zasmál se na ni Dominic, který nad tím nakonec mávl ruku a vzal si pití. Potom se podíval zpět na upírky.* Dojdu vám pro pití? Co si dáte? *Navrhl raději, aby od této konverzace utekl. Jak řekla Elaine, tak bral Nat jako svou mladší, malou ségru, a to bylo asi tak vše. Měl ji rád, ale ne tak jak si starší upírka myslela.*
GID: *Nad její otázkou se tajemně uculí a navede ji do otočky, která je na tuto hudbu naprosto nevhodná, ale on upřímně DJ úplně nevnímá.* To nepotřebuješ vědět, dokud ti chybím. *A ani on to neví, protože to nadhodil spíše s humorem. Při její následující nabídce se na chvilku zamyslí a přestane si hrát s necinkajícími penízky.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych možná raději šel. Ale jestli se tu bavíš, tak se třeba vrátí tvůj odehnaný kamarád, až odejdu. Nechci tě tahat pryč. *Pokrčí rameny, ale je vidět, že je v tomto prostředí nesvůj, takže už to určitě dlouho nevydrží. Kdyby mu rovnou odsouhlasila odchod, tak se mu viditelně uleví, jinak si dá ještě jeden drink dle Trissina výběru a pokusí se to nějak zvládnout. V tom začnou vyvolávat výherce kostýmové soutěže, a tak Gideon následuje reflektory a spatří KIM s roztaženými křídli a MADDIE, která reflektor odmávne.* /Páni, oukej./ *Uchechtne se a podívá se na Triss, jak na takové výherce zareaguje. Gideonovi nejde si nepředstavit jaké by to bylo, kdyby takhle zachytili je dva, ale rychle tu představu zadupe.*
*Když zaznamenal povzdech, věnoval mu znovu pohled, možná lehce nechápavější než předtím. Nicméně nad čarodějovou otázkou se zamyslel. Jeho odpověď se však mohla jevit jako očekávatelná, většina obětí podobných zvěrstev, reagovala vesměs stejně. Nebo si minimálně myslel, že si podobné přání přáli taky.* Ať si někdy okusí vlastní medicínu? *Vypadlo z něj. Vyřkl to dosti nejistým hlasem. Měl aspoň za to, že si tehdy přál přesně to, co nyní vyslovil. Následný Robertův monolog pak znovu poslouchal, zatímco byl ticho jako myška. Pouze přikyvoval na jeho slova, pokud vůbec něco. Dost jej udivovalo s jakým klidem o tom zvládal čaroděj mluvit. To jej ovšem fascinovalo u mnohých z těch, co znal. Nicméně jakmile zpozoroval dalšího muže (DRAGOSE), věnoval mu pohled. Od ROBERTA se ovšem neodtáhl, a to ani tehdy, kdy zjistil, kdo vlastně byl ten muž zač. Pouze kývl na pozdrav, stejně jako Sasha.* Ani netoužím po tom, to vědět. *Dodal ještě.*
Samozřejmě. *Pokýval hlavou a pomalu přešel přes parket kolem lidí, které v životě neviděl a znovu už asi ani neuvidí. Procházel kolem poměrně přeplněného baru a musel dojít skoro až na konec aby našel poměrně prázdnější místo, objednal nějaký barevný drink KIM a sobě whiskey, všiml si boxů vedle a tak si řekl, že si tam může sednout a popřípadě napsat svému pánovi o některých zjištěních, jenže jak zaslechl jméno Walker od DRAGOSE, tak ztuhl a zaplul do vedlejšího boxu. Došlo mu že s tím mužem, co tam je a kterého nezná byl nejspíše BOB a TAY. Proto jej to zaujalo ještě víc, drinky nechal položené na stole a schválně se zaposlouchal co uslyší dalšího.*
Jo vem mi asi pivo! Dík! *Nat se zamračila na Elaine ale ta udržela vážný výraz. Pak se Elaine koukla na Dominica a požádala ho o Víno s krví. Natalie byla naštvaná na Elaine za [link src="to.co"] řekla a když Dominic odešel Nat se pustila do Elaine* Jsi normální? Proč si to řekla? Co si teď bude myslet!? To si fakt poslala Elaine! *Elaine se nadechla a pustila se na Nat* Jen jsem si do vás rypla neber to tak vážně..
*Když se pak Dominic vrátil s objednávkou, usmál se na obě. Položil před každou ještě pivo s krví a pak se zamkyslel.* No, přemýšlím, hraješ počítačové hry? Stáhl jsme si teď tu nejnovější verzi Ratcheta a Clanka, ale ještě jsme to nehrál, zahrajeme spolu? *Nabídl se.* Tak nějak hledám partaka na hry pro dva, a pokud hraješ, tak to bude moc fajn. *Uculil se o ucha k uchu, chtěl tak nějak zakecat to, co se před chvilkou vyslovilo.*
*Niekam sa vytratil a sám nedokázal istý čas vôbec nájsť cestu od steny, pozdĺž ktorej sa spustil dolu na zem a vložil si tvár do dlaní, dýchajúc a mysliac na Lóniho a na to, že by sa teraz chcel zabaliť do deky s čajom a uvoľniť si svaly, ktoré má bolestivo stiahnuté, rovnako zatnutú sánku tak bolestivo, až mu do uší prechádza zvuk lámajúcej sa kosti, aj keď je to len vokálna halucinácia, pôsobiaca však na jeho aj tak vizuálne pokrútené podnety iba nepríjemne a hrozivo.* /Nie je to reálne. A je to iba bad trip. Na párty to nikdy nie je moc dobrý nápad./ *Hovorí si v hlave, aby sa upokojil a pomaly sa dvihne, spomenúc si, že na záchodoch nechal THIERRIHO aj so zaschnutou krvou a síce sa cíti unavený, ihneď sa aj tým smerom vyberie, pretože akosi vie, odkiaľ prišiel, než sa zošúchol na zem.* THIERRI? *Ozve sa potichu, keď rozvalí dvere na záchod a miestnosť sa pred ním natiahne do dlhej chodby a znova sa splasne až k jeho nosu a cíti, ako sa mu chce z toho pohľadu zvracať. Chce sa napiť vody z umývadla, ale ak vstúpi, hodí na zem žlč a vodu zo svojho žalúdka.* /Mal som sa najesť./ *Pomyslí si, keď sa rýchlo vzdiali a cíti sa, akoby srdce v jeho hrudi vážilo tonu a ťahalo ho k zemi a akoby mu supy vytrhávali kusy mäsa z tela, len aby mohol v strede parketu vo vodopádoch vykrvácať a všetky osoby by sa vykúpali v jeho zvyškoch, hnijúcich rýchlosťou, ktorú ešte nevidel, a zo zeme by vyrástol iba ľuľkovec zlomocný. Preto sa iba plahočí, snaží sa vyhýbať výjavom a svetlám, iritujúcim jeho vnútorné rozpoloženie a iba stále opakuje THIERRIHO meno. Až vtedy si všimne, ako nejaký týpek kričí na niekoho na zemi a trhá svojou nohou, pokrytou chlpatými nohavicami.* Hej. Pardon. Nie je mu dobre. *Vysvetlí hneď smerom k neznámemu a pomaly začne dvíhať chlapca znova na nohy, keď ho chytí rukami pod pazuchu a samému sa mu krúti miestnosť tak, že keď vidí zvratky na zemi vedľa, skoro akoby stokrát viac cítil ten nechutný smrad.* Poď. *Prenesie k THIERRIMU a aby ho povzbudil, usmeje sa, aj keď sa sám cíti ako h-vno na podrážke.*
KEĎ UŽ SÚ NA PÓDIU KIM, BARBIE A MADDIE TAK MODERÁTOR ZNOVA ZAČNE ROZPRÁVAŤ. " KTORÁ Z TÝCHTO KRÁSOK MÁ NAJLEPŠÍ KOSTÝM?! O TOM ROZHODNETE VY!! JE TO TENTO KRÁSNY ANJEL?" DÁ RUKU NAD KIM A ÚČASTNÍCI ZAČNÚ KRIČAŤ, PÍSKAŤ a TLIESKAŤ.
*Mohl by se mu hodiny dívat do očí, další hodiny na zbytek tváře, další hodiny na tělo. Jenže ty hodiny nemá a vzadu v hlavě mu pořád bliká nepříjemně alarm.* /Oni ho zabijí. Jakmile zjistí, že k tobě patří, tak ho zabijí. Nebo hůř- Každý tvůj nepřítel ho může zneužít proti tobě. I když tu ten nepřítel není, může to mít špehy. I když tu špehy nemá teď, může podplatit nyní nezávislé osoby. Je tu hromada podsvěťanů s nadměrně dobrým čichem. Upíři, vlkodlaci, všechno může cítit Jasona z Jacka a Jacka z Jasona./ *Alarm běží o sto šest a pře se o pozornost s Jasonovým nekonečným chtíčem. Podívá se na něj, rozvaleného a zranitelného na krabici a ví, že teď nepřestane. Nemůže to v sobě držet, když cítí Jackovy ruce na svém těle a tvář se mu stáhne zadržovaným zasténáním. Ve chvíli, kdy se k tomu přidají polibky, král víl už doslova šílí. Mozek se mu pere mezi tím teď Jacka popadnout a jít ho na záchody drhnout mýdlem, aby z něj smyl svou vůni a tím, aby z něj vymiloval duši. Pro Jacka možná dlouhodobě bohužel vyhraje varianta b.* Ty. *Odpoví mu konečně drsným hlasem, v rychlosti si nasliní prsty a jeden po druhém je přidává do Jacka. Je to už nějaký ten pátek, co spolu byli, tak mu nechce ublížit, ale viditelně spěchá.*
*Podívá se na něj a usměje se.* Dobrá.* Řekne, protože víc ho znepokojovat. Když se objeví DRAGOS, tak se na něj s klidem a se zuby stále trochu od Tayovi krve, zazubí.* Je lepší být připraven než být v šoku.* Poví mu a pak je rád, že zruší iluzi, protože z toho lehce bolí hlava.* Jistě, ale co kdyby měl specifické přání, berme to jako dárek k Vánocům, Dragosi.* Řekne s klidným úsměvem. Pak se podívá ven. Slyší, že se ztlumila hudba, takže by je mohl někdo slyšet.* Kan jeg teste effekten av nye planter på den? Jeg har også en potion. Det kalles kjærlighetsdrikken. Men det er kjærlighet så sterk at den dreper.* Promluví norsky a v hlase je poznat, že jde o jeho rodný jazyk. Pak se pousměje.* Noen lytter kanskje, spesielt hvis Walter har ører her også. Det vil være fint å finne dem og gradvis kutte dem av.* Prohlásí s úsměvem a trochu tím naznačí, že první věta byla na odvedení pozornosti případných posluchačů, co by mu rozumněli a aby mu mohli rozumnět i ostatní, tak mluví současnou norštinou.*
*Kim se dojatě pousměje, udělá krok dobředu, ještě jednou udělá pukrle a roztáhne svá křídla, dává přitom pozor, aby nikoho netrefila. Když se jí to bezpečně podaří, opět je stáhne a couvne na své místo, nechávajíc prostor oběma spolufinalistkám. Barbie neměla špatný kostým, ale kostým medůzy byl podle ní hodně podařený.*
*Nad jeho slovy se jen usmívala.* Ani nevíš jak je úžasné to od tebe slyšet mi amore. *Zavrněla a políbila ho.* Tak stejně to mám i jí, abys věděl, jsi jen můj a nikdo na tebe nebude koukat ani sahat. *Jazykem mu přešla po krku a lehce jej i kousla, načež se pak lehce odtáhla, pohlédla mu do očí a chtěla ho políbit, když se tam najednou někdo objevil a ještě je polil. Aless jen tiše zavrčela a když viděla, že si dokonce sedají, zavrčela hlasitěji. Když se ta jedna dala k čištění Remiho rukávu, upírka jí chytla za ruku a odstrčila jí.* Nesahej na něj, pokud nechceš přijít o ruku. *Zavrčela a v očích se jí zablesklo, načež se jí vysunuly špičáky.* A teď obě táhněte k čertu. HNED! *Zavrčela výhružně. Všichni už byli na mol a navíc v maskách, takže to, že se proměnila obě braly jakože je to součást kostýmu a tak to nijak ani nekomentovaly, ale jakmile Aless zvýšila hlas, obě se postavily k odchodu.*
DAV KRIČÍ A SKANDUJE! MODERÁTOR TAKTO POKRAČUJE AJ NA BARBIE, KTORÁ SA TIEŽ POOTÁČA A ZAVRTÍ PRED DAVOM. NAKONIEC EŠTE PREJDE K MADDIE, ABY SA PREDVIEDLA A ZOŽALA TIEŽ OVÁCIE.
*Remi se na to díval, a nebyl by to Remi, aby se v té situaci prostě a jednoduše nezačal smát. Prostě se začal tlemit jako pako, a aby taky ne.* Hele, dobře dobře, moc je nevyděs. *Zasmála se. To si ale už jedna civilka ale sedla zpátky a podívala se na Aless. Doslova jí strčila hlavu přímo k její.* Páni, to jsou cool špičáky, kdes je sehnala?? *Chtěla se zeptat, ale to už svůj pohled sklopila dolů, tam, kam neměla. Ihned na to se pak překvapeně postavila.* Voni píchaj!! Ty vole Mandy, voni píchaj!! *Začala ječet po své kamarádce. To už Remi nevydržel a vypukl ve smích. Byl to prostě mamlas, co k tomu mohl kdo říct.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Dominic, jakmile si všiml, že Natlia se vydala k ty či okamžitě vyběhl vpřed. Doběhl právě včas.* Nat, ty blázne, pojď dolů! *Houkl na ni. A ještě že tam stál, protože za chvilku už mu mladá upírka letěla přímo na hlavu. Popadl jí do náruče, a jakmile se podíval, že je Elaine následuje, tak ej tahal pryč.* Hele, uber trochu, tyč už je trochu moc. *Pronesl, chtěl káravě, ale musel se smát.*
Jo, hádám, že to s tím má taky co dělat. *Uchechtne se nad jejím výrazem. Oba vypadali jako otrávení psi.* Neříkalas, že pomáháte i mladým upírům? *Nadhodí, ale pak nad tím mávne rukou. Pořád lepší jeden dva než tahle koncentrace. Nad její nabidkou se pousměje a přikývne.* To zní jako lepší plán. Taky by tam nemuselo být tolik uší. *Společně s Em vyrazí k Uberu, který jim zavolala a přitom přemýšlí. Nejspíš se bude muset otevřít víc, než měl v plánu a to zrovna před Em, se kterou se taky sotva znal, ale uvědomuje si, že potřebuje pomoc a jiná cesta možná nebude. Společně s ní nasedne do Uberu a zamíří směrem k Praetoru.* *PŘESUN*
*Celé to pozorovala, mezitím stihla vypít snad víc jak půlku whisky s krví, což na ni už šlo docela poznat. Vrazila jí Lee do ruky a koukla na ni.* Možná jsem blázen, ale beru si blázna za manžela, tak je to asi jedno ne, navíc je to party. *Pokrčila rameny a vydala se směrem, kde tančil Remi. Prodrala se davem a když došla k němu, vyskočila nahoru.* Nejsi jediný, kdo s tím umí puso. *Mrkla na něj, chytla se tyče a začala kolem ní tančit, vlnit se do rytmu hudby. Odvázaná na to byla už dost, přece jen vypila taky víc jak dost.*
*To už se u Remiho objevila jeho nastávající. Popravdě byl tak zabraný do svého tance, že si ji ani nevšiml. Ale v momentě, když se u něj objevila, už věděl jasně. Koukl se na ni a obdivně hvízdl, než se pak postavil bokem. Nechal Aless tančit jak jen se jí chtělo, zatímco vytáhl peněženku a bankovky, které po ní následně začal házet.* Jo, jo jo, ukaž seee!! *Křikl po ní. Stejně, jak řekl, a slíbil, chtěl udělat, všechny prachy, které by sem teď padly a to i pod něj chtěl dát slečně, kterou poprvé tak hrubě odstrčil do davu a které tyč patřila.*
*Zatímco pozoruje vyhlášení, její pozornost se na moment odkloní k REMIMU a ALESS a musí potlačit smích. Ti dva byli fakt střelení. Na tu svatbu se začínala těšit čím dál víc. Pokud se dokázali takhle odvázat na Halloweenské party, co teprve na svatbě? Pohledem přelétla bar, zda někde nezahlédne CALA, ale když ho nemohla najít, předpokládala, že se buď zapovídal s původní společností, nebo s někým jiným. Pak si ho najde.*
Ta p** mě shodila dolů! Pusť mě na něj! *Elaine pomohla Dominicovi odnést Nat pryč. Nat se vzdala a usmála se opile* A dost..musí jít než se strapní víc..Zavolej taxík a jedem k tobě..Dragosovi to pak vysvětlím..*Elaine jí posadila k baru než Zavolala taxi. Nat sebrala poslední síly a vylezla na bar totálně na sračky. Začala zpívat písničku co hrála v baru*
*Dominic kývl na souhlas. Poté ihned tedy zavolal taxi, jak bylo řečeno, a když se tak stalo, vrátil se zase zpět za Nat. Hned na to ale spatřil, že jí nevidí, alespoň ne místě, kde seděla. pro teď ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na ni.* Nat...ne, to asi nemá cenu. *Povzdechl si sám pro sebe. Viděl, jak hezky se bavila, i když byla asi uplně na mol, ale nechtěl jí to teď kazit. proto stál jen pod barem, připraven jí chytit, kdyby náhodou padala.*
*Elaine se vzdala a stáhla Nat dolů z baru, vytahla jí ven* Už toho mám dost Natalie..Jdeme *Nat šla Vem s ní ven ale Nat z těch všech drinků se udělalo špatně a zaběhla k nejbližšímu koši a nechalato všechno Ven* Lepší Nat? *Nat přikývla a sedla si na chvilku*
*Vše se seběhlo tak rychle, najednou byli venku před barem a Dom se díval na ty dvě.* vezmeš jí tam? Já možná ještě zůstanu a pak půjdu domů, přeci jen, nechci lézt Dumortu, zase si nejsem jist, jestli tam mám co dělat. *Osvětlil Elaine a pak se vzdal za Nat. Zlehkla ji pohladil po zádech a když se pak nadzvedl, tak se na ni lehce smutně koukl, ale i tak se pokusil o úsměv.* Bude tě bolet pěkně hlava. Ale hele, pokud to vyjde, tak tě co nejdřív zase rád uvidím. Tohle jsem si s tebou zatraceně užil.* Usmál se na ni.*
*Chýba mu. Nikdy v žiadnom vzťahu nebol typ, ktorý by chcel byť s partnerom alebo partnerkou 24/7. Vlastne mu vyhovovalo keď sa stretli raz, dvakrát do týždňa. S Jasonom... chvíle bez neho mu prídu ako muka. Keď je bez neho tak sa radšej zašije do práce, aby nemusel myslieť na to, že je sám. Keď je s ním... tak si ho snaží užiť do sýtosti. Aj keď Jasona sa asi nenasýti nikdy. Perami a jazykom ochutnáva jeho pokožku. Napadne mu či to nie je tým, že je Fér. Príde mu sladšia, exotickejšia. Trochu ho hryzne tesne nad bradavkou, Keď naňho prehovorí tak tak nadvihne zrak... a akurát sa mu naskytne pohľad ako si sliní prsty. Už len z toho pohľadu sa skoro spraví. Čisto automaticky a vlastne, aby to bolo pohodlné im obom, sa nakloní dozadu a trochu sa posunie na škatuli smerom k Jasonovi. Prudko sa nadýchne keď si ho začne pripravovať. Je to už nejaká doba. Jednou rukou sa drží, aby nespadol a druhou chytí Jasona za šiju, a pritiahne si k bozku. Bolí to, to nepopiera ale je vzrušený takmer až za hranicu nejakej racionality. Zavzdychá.*
*Maddie se davu ukloní a věnuje jim jeden z usměvů, dokonce jim ukáže svůj kostým a sotva bylo rozhodnuto, podle rozhodnutí se uklonila nebo odešla, aby mohla přejít k baru a dát si nějaký dobrý, kvalitní drink dle své chuti.*
MODERÁTOR POZRIE EŠTE CHVÍĽU BURCUJE DAV KÝM SA ROZHODNE. "MYSLÍM, ŽE TO JE JASNÉ! NAŠOU VÍŤAZKOU JEEEE......" ROBÍ DRAMATICKÚ PAUZU. "BARBIE!!!" SLEČNA V BARBIE KOSTÝME SA ZAČNE RADOVAŤ. AJ KEĎ ČAS5 OBECENSTVA ASI TUŠÍ, ŽE TO NEBOL NEJAKÝ KOŠÉR VÝBER VÍŤAZA. "O CHVÍĽU BUDE EŠTE VYHLÁSENY PÁNSKY KOSTÝM, TAK SA ZATIAĽ BAVTE!" LEN ČO TO DOPOVIE TAK MODERÁTOR ZMIZNE S BARBIE NIEKAM DO ZÁKULISIA.
*Na toaletách se navlékla zpátky do kostýmu, který tentokrát nechala více rozepnutý, než když do Pandemonia přišla a do záchodu tipla ne jednu, ale rovnou čtyři cigarety. Strávila tedy celé vyhlášení mimo rozvášněný dav, kdy si poklidně kouřila, prohlížela se v zrcadle a prstem upravovala svůj make-up. Nakonec si načechrala vlasy, upravila výstřih a vyšla zpět do tmavého prostoru klubu. Mířila přímo k baru, kde si objednala set panáků a zatímco vyčkávala na svou objednávku, rozhlédla se kolem. Cítila na sobě pohledy několika návštěvníků a taky viděla některé, kteří se plazili po zemi, aby zachránili svou peněženku, kterou jim Eshe při svém vystoupení “vrátila”. Zároveň hledala Orion, která se vypařila jako pára nad hrncem, ale brzy odvrátila pohled zpátky na bar. Seděla vedle MADDIE a kdyby nespatřila kousek od ní svou rukavici, která jí zbývala k doplnění kostýmu, jejím směrem by se nepodívala. Beze slov se přes MADDIE natáhla, aby rukavici získala zpět a pouze se na ni ušklíbla, nehledě na to, že se jí bez dovolení dotkla, byť jen malinko.* *Barman brzy přinesl tácek s panáky, na který se Eshe s nafouknutými tvářemi podívala.* Nečekala jsem toho tolik, nedáš si? *Promluvila směrem k MADDIE, zatímco brala do ruky první skleničku a tu bez jakéhokoliv ´na zdraví´ či jiného přání u pití kopla do sebe.*
To je jen dobře.. Už to není tvou starostí.. *Odpoví Dragos TAYLOROVI a na ROBERTA se zamračí.* Už jsi dostal ode mě varování, Hellere.. Taylora do toho netahej.. Tohle je teď problém klanu a ne jeho. *Odvětí mu, načež pozvedne obočí nad norštinou. Ne že by ji neuměl, i když s ní nemluvil od doby, co se vyléčil z covidu.* Du vil skjære deg i ørene når jeg lar deg.. Ikke før.. *Pronese tvrdě k čarodějovi, načež přikývne.* Jeg er enig.. Bedre å gå tilbake til villaen og diskutere det der.. Taylor měl myslím pro dnešek zábavy dost, nemyslíš? *Otočí se s otázkou zpět na mladého upíra. Vyhlašování soutěže nevnímá, ale co jej zaujme je křik Elaine a ono jméno, co křičí. Rychle zaktivuje prsten, než se otočí k davům, aby mohl NATALIE zahlédnout.* To si ze mě dělá.. *Zavrčí si pro sebe a Taylorovi s Robertem, kteří jej můžou slšet, může dojít, že se Natalie nevyhne pozvání na kobereček hned na druhý den. Hned na to zahlédne i Remiho a Aless, takže si pro sebe zatne ruce v pěst. Nemůže se prozradit, ale zase ji nemůže nechat takhle vyvádět. Situaci nakonec za něj vyřeší Dominic a Elaine a když je Dragos vidí, že berou Natalie ven z klubu, tak se otočí na ROBERTA a TAYLORA.* Jdeme. *Přikáže jim, ještě na obličej nasadí masku a vydá se ven z klubu. Najde je všechny tři (Elaine, NATALIE, DOMINIC) pohledem a zamíří k nim.* Trochu jsme to přehnali, ne, mladá dámo? *Zaměří se káravě okamžitě na NATALIE.*
*Nadýchne sa keď sa sú už konečne vonku. Aj keď teda vzduch v New Yorku je podobne odporný ako na tých záchodoch.* Fuj aj tu je smrad. *Zachytí pohľadom, že kus od nich nejaké dievča vygrciava obsah svojho žalúdka do koša (NATALIE). Potom ale pozrie na TANOIU, ktorý sa predklonil... tak trochu Thierri čaká že ide vracať tiež. Takže dvihne jednu nohu, aby mu ju náhodou neogrcal a trochu sa zakymáca, takže sa ho drží o niečo pevnejšie. Ale potom počuje ako sa hlasno smeje. Trochu sa obzrie naokolo a vidí, že veľa pohľadov k sebe ťahajú.* /Lepšie než aby sme tu všetci grcali./ *Postaví sa na obe nohy a pozorne... alebo aspoň tak pozorne ako sa to dá jeho prehulenému mozgu... ho počúva. Chvíľku naňho pozerá a potom si povzdychne. Dvihne svoju nekrvavú ruku a pohladká ho na vrchu hlavy po vlasoch.* Neboj, dám na teba pozor. Budeš v poriadku. *Pokojne pokojne. Sám pár zlých tripov mal a nebola to sranda. Prikývne a rozhliadne sa či niekde uvidí nejaké jedlo. Svoj obsah žalúdka vyprázdnil tak, že už má fakt hlad.* Ak teda budú mať falafel. Tam je nejaký turecky pizza stánok. *Ukáže prstom pár metrov od nich, cez ulicu, okienko s obrazkom nejakých tureckých špecialít. Thierri sa Tanoi drží ako princeznička za rameno svojho princa. Len keby princezné boli bežne od krvi, piva a všetkého možného čo povytierali na parkete toho najvychýrenejšieho podniku v New Yorku. Vyzerá biedne. A keď príde domov tak ten kostým hodí do koša aj s petardami.*
*Je neustále tak zaneprázdněný, až by se mu mohlo zdát, že si na Jacka zvykl a tedy už mu ani tak nechybí. Ovšem pokaždé, když má chvilku volno nebo civila po delší době vidí si uvědomí, jak ošklivě se plete. Že mu chybí neustále, jen si na to nedovolí myslet. A teď ho má konečně zase u sebe. Alarm dál bije na poplach v jeho mysli, jenže je tam sám. Jason dávno nemyslí hlavou, a tak už si nemůže stresové faktory ani uvědomovat. Když ho Jack kousne, zavrní jako kočka a hlavou mu na sekundu proběhne podivná interakce.* /Žádná koťata!/ *A rychle vrnět přestane. Pak už se poctivě věnuje Jackovi a úplně zapomíná na to, že vlastně Maddie a neznámému slíbil návrat. Když jsou hotovi, Jason těžce oddechuje a opře si čelo o Jackovo rameno.* Co teď? *Zeptá se tichounce a začne mu ukazováčkem kroužit po jedné z jizev na trupu.* Chceš jít zpátky? Nebo pro mě máš další drby? *Usměje se stále zaducaný v jeho rameni a odkládá tu chvíli, kdy se oba budou muset obléci a jeho paranoia se zase rozběhne na plné obrátky.*
*Aless tančila u tyče ještě chvíli, vrtěla se, vlnila se v různých kreacích a docela se bavila, ale nakonec to místo přenechala právě te dívce, která tam tančila předtím s tím, že snad Remiho už nenapadne pokračovat i když u něj by se ani nedivila. Seskočila dolů a koukla na féra.* Jsi blázen a nutíš mě pak nevědomky dělat bláznoviny. *Zazubila se a prohrábla si vlasy.* Jdu asi dopít tu láhev, co jsem si tam nechala, jdeš taky nebo pokračuješ? *Optala se a vlníc se v rytmu hudby se pomalu vydala k baru, hledíc na něj, zda jde s ní.*
*Remi se ještě chviličku vlnil do rytmu, než ale posbíral veškeré peníze které pro pár doletěly a které hodil po Aless. pak seskočil, dívce, která tam dřív byla peníze podal a pak ji ještě, nezávazně vlepil pusu.* Díky, kočko. *Mrkl na ní, než se vypařil za Aless. Ihned ji chytl kolem ramen a zamířil k baru.* Aby jsi odsud došla po svých. *Mrkl na ni, ale ještě, než stihli dojít k baru ji zatáhl mezi tančící lidi. zezadu se k ní postavil, chytl jí za boky a začal opět tančit. Po kůži mu stékaly kapičky potu, jak byl celý rozpálený a zadýchaný, ale byl sppokojěný.*
*Na Dragosovy slova kývl a dočista se odmlčel. Pořádně neměl ani co říct, hlavně když během chvíle zvládl ROBERT s DRAGOSEM přepnout do jiného jazyka, kterému nerozuměl. Věděl pouze, že už ten jazyk slyšel..nebo minimálně něco dosti podobného. Robert na něj mluvil v ten den, co se z plesu vytratili k němu, podobně. Tay se na Sashu během rozmluvy těch dvou podíval docela s menší nadějí. Doufal, že jim rozumí aspoň on, aby mu to mohl pak přetlumočit. Nicméně zpozorněl dočista až tehdy, kdy DRAGOS přepne zpět do angličtiny a zmínil jeho jméno. Lehce kývl. Zábavy měl opravdu dost. Úplně toužil po zběsnění kvůli krvi, to totiž chce každý mladý upír a ten, co na něj dohlíží. Nakonec mu však bylo víc líto Roberta, který ho musel držet u sebe. Hold mu mládě zjevně způsobilo krušné chvíle. Nechtěl by být přímo na jeho místě.* I tak bych chtěl vidět aspoň to vyhlášení nejlepší pánské masky, prosím. Už o to první jsem přišel. *Podíval se na vůdce klanu s prosbou očích. Fakt, že o to vyhlášení nejlepší dámské masky přišel jen kvůli tomu, že jej to moc nezajímalo a ani se to jej nijak zvlášť netýkalo. Když však zaslechli křik jedné upírky, kterou Tay moc dobře znal, zlehka polkl.* /To není dobrý../ *Pomyslel si. Minimálně to znamenalo, že má s vyhlášením utrum a Dragos bude chtít po tomto odejít. To mu sám i stvrdil příkazem. Vzal si tedy své saky paky -brašnu- a vstal. Ani Sasha nebyl pozadu a už stál hezky pevně na nohách. Mladší ovšem vyčkal na ROBERTA, zda se opravdu zvedne a půjde společně s nimi. Jestli ano, chytne se ho a ven jej následuje se starším upírem v patách.*
Když nedojdu, má tu přece svého prince, který mě domů odnese ne? *Zazubila se a chtěla jít dál, ale to už jí zatáhl zpět a když jej ucítila u sebe, jen spokojeně zavrněla a spolu s ním se dala do tance. Po chvíli se však odtáhla.* Vydrž chvilku. *Pousmála se a odběhla k Lee, kde si sundala návlek své ruky a taky bundu, pod kterou měla jen černé tílko, načež se vrátila zpět k Remimu, natiskla se zády na jeho hrudník a pokračovali v tanci. Aless se usmívala a užívala si to. Svým pozadím se schválně vrtěla v jeho klínu.*
*Remi sledoval jak odběhl a když se potom vrátila, tak si ji k sobě přitiskl a usmál se. Ihned si bradu opřel o její rameno a na pár chvil zavřel spokojeně oči.* Jo, tohle se mi líbilo. Byla zábava, taky i něco pěknýho, já jsme se bavil, takže, kdy půjdeme zase něco takého? Pokud další taká věc nebude naše after party na svatbě. *Zasmáls e mladý fér a pak si Aless otočil čelem k sobě, aby jí mohl vidět do očí.* Doufám že počítáš s tím, že lezení na stůl bude asi jedna z těch menších věcí, co vyvedu? Tam mě domů potáhneš ty, platí? *Uculil se od ucha k uchu.*
*Zaujatě naslouchal celé konverzaci, ale moc nového tam řečeno nebylo.* /Bude to někdo vysoce postavený v klanu. Musím do své zprávy dopsat, že je do situace zapojený místní klan. To by mohlo buď pomoci, nebo způsobit vážně nepříjemné problémy./ *Upil ze svého panáku whiskey a po odchodu se zvednul. Pomalu si nasadil úsměv na tvář, uvolnil se a vydal se zptáky ke KIM, aby jí pomohl dolů z pódia. Došel až k místu, podíval se kde je a přešel k ní.* Moc mě mrzí, že jsi nevyhrála, ale spousta lidí tvůj kostýmocenila. Nedala by sis ten tvůj drink? *Optá se a podá jí jasně modrý drik, který pila už předtím.*
Já nevím jestli bude ještě nějaký akce nebo ne a pokud ne, tak jo asi máš pravdy, že to další bude jen naše svatba, která jak se trochu obávám se asi dost zvrhne. *Zasmála se a když se na něj podívala, jen se usmála a vtiskla mu polibek na nos.* Takže pán se hodlá na svatbě ztřískat tak, že tě potáhnu já domů? Opravdu, v naši svatební noc budeš tak opilý? *Culila se.* A co myslíš tím, že lezení na stůl bude to nejmenší, sakra Remi co máš v plánu?* Smála se a tančila spolu s ním, jednu ruku měla kolem jeho krku a druhou si položila na jeho hrudník.* Jestli se tedy opiješ na svatbě, tak já dneska. *Vyplázla na něj jazyk.*
*Celé vyhlášení jí přijde jako fraška, ale nedá na sobě nic znát, mile 'Barbie' pogratuluje, pochválí kostým MADDIE, zvlášť hady na hlavě, jejich zelenkavé oči a její hadí oči, pak se rozhodne pro odchod z pódia. Koutkem oka jen zahlédne, jak se 'Barbie' někam vytrácí společně s jedním z pořadatelů a pobaveně se ušklíbne, ale to už si všimne Cala, který přišel tak akorát včas, aby jí pomohl z pödia.* A toho si vážím daleko víc, než té ceny. Lidi tady dole to alespoň mysleli upřímně. *Uchechtne se a bradou kývne směrem k mizející dvojici soutěžící-moderátor.* Kdybych byla líp informovaná, co je třeba pro výhru, mohla jsem být první. *Zasměje se, ale je vidět, že si z toho nic nedělá.* Moc děkuji. *Kývne na něj vděčně a upije ze svého pití, zatímco se v nenápadném bílém váčku u pasu svých šatů snaží vylovit drobné, aby mu drink zaplatila.* A taky děkuju za tu pomoc z pódia. Dokud jsem na rovině, ještě to jde, ale do schodů mě pořád trochu bolí noha. Nedávno mě pokousal pes. *Vysvětlí. Koutkem oka zahlédne odcházejícího TAYE a Sashu, možná i ROBERTA.* Vypadá to, že se nám vytrácí společnost. *Prohodí.* Co my dva, ještě parket, nebo už dáš přednost klidnější zábavě? *Je na ní vidět, že jí samotné by rozhodně nevadilo se zdržet.*
*Remi pokrčil rameny.* Já nevím, asi uplně v plánu nemám nic, jen o sobě asi nebudu vědět, pořádně to totiž oslavíme. A svatební noc? Tu si uděláme pak každou noc na líbánkách, zapomínáš, že na sebe budeme mít pak skoro celý víkend, celý víkend jen my dva a nikdo jiný. To ti těch svatebních nocí dopřeju, kolik jen budeš chtít. *Pronesl, načež ji chytl za vlasy, donutil ji tak zaklonit hlavu a když tak učinila, sklonil se a dlouze ji políbil. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* jen se střískej, já ti to zakazovat nebudu, každej na to má právo a zrovna já bych ti do toho neměl co kecat, jsme zvědavej co pak bude taková ožralá Aless dělat. *Ještě ji v tom podpořil malaý fér.*
*Jemne sa na THIERRIHO usmeje, keď ho ubezpečuje, že bude v poriadku, no pri pohľade na chlapca, ktorý na ňom visí, si nie je tak istý, či môže práve vypočuté slová brať vážne. Aj to, ako sa THIERRIHO tvár krúti do rôznych obrazcov a splýva do tmy a znova sa z nej vynára, je pre neho znepokojujúce. Zvracajúcu dievčinu (NAT) počuje tak, akoby mu práve zvracala priamo do ucha.* Oh sakra, do zhnitej jedle, asi ohluchnem. *Zašepká si pre seba a aj THIERRI by jeho slová mohol započuť, keby možno nebol natoľko zhulený, aby vnímal teraz niečo iné, než falafel, čo aj on sám pokladá za nemožné. Dúfal teda, že vonku bude príjemnejší vzduch, ale keď sa dosmeje a poriadne sa nadýchne, necíti nič viac, než len smog, betón a svetlo. Otrie si spotené čelo do oblečenia a potiahne THIERRIHO po svojej strane k stánku, na ktorý ukázal. Aj by si rád poskakoval a cíti, že spodok jeho chodidiel ledva dopadá na chladnú zem, postrádajúcu teplo prírody ako hlina, tráva, kvety, lúče slnka či teplého vetra z juhu. Akosi mu to chýba a bol by rád, keby aj THIERRI niekedy okúsil niečo pekné a aj keby spadol na zem, spadol by do trávy alebo do lístia a cítil krajšie vône a zaznamenal naozajstnú krásu svetla a skúsil by prirodzený chaos krajiny okolo seba, namiesto zeme, svetiel, chladu Pandemonia a podobným miestam, ktorých chaos je niekedy veľmi unavujúci. Možno by mal THIERRI niekedy potom aj lepšiu náladu.* Tak, čo si dáš? Pozývam. *Navrhne chlapcovi a ihneď si prezrie menu, len aby vedel správne vybrať Lónimu niečo dobré pod zub, keď sa vráti domov, a zároveň sa chce trochu inšpirovať výberom chlapca vedľa seba, ktorý zrejme v obsluhe vyvoláva so svojim výzorom nepríjemné, znechutené pocity, no aj tak sa slušne pýta, čo si dajú.* Vieš mi niečo dobré poradiť? *Opýta sa nadšene a naširoko a žiarivo sa spoza masky usmeje na obsluhu, aj masku nadvihne a tak mu spočinie na vrchu hlavy, aby nepôsobil znepokojujúco, a pohojdá sa hore-dolu na pätách, len tak, ako mu to dovolí jeho stav, pretože aj menu sa mu zlieva do akejsi šmuhy ničoho a všetkého, stánok je akýsi podivne malý a veľký a cíti sa, akoby mohol vstúpiť cez jeho steny, ale radšej stojí ako prikovaný na mieste.*
Tohle vůbec neřeš, můžu říct, že jsi ten nejkrásnější anděl, kterého jsem kdy viděl. *Usmál se na ní a vedl jí dál přes parket, jelikož oba měli své drinky chtěl si na chvíli s ní jen sednout.* A peníze nechci, je to pouze odměna za tvou krásu. *Zašeptá směrem k ní.* Pojďme si na chvilinku sednout, alespoň můžeme dopít své drinky a rád si poslechnu příběh o psovi co tě kousl. *Zaletěl očima k jejím nohám schovaných v šatěch.* /Tančila velice elegantně na to, že má poraněnou nohu./ Co upřednostňuješ? Bar nebo si sedneme do pohodlnějších boxů?
*Opět mírně zčervená, usměje se, a přehodí si drink do pravé ruky, aby se do něj mohla zavěsit.* A ty zase ten nejcharizmatičtější mušketýr. *Oplatí mu poklonu a společně s ním zamíří od pódia.* Dobrá, ale příští drink platím já. *Odpoví.* Asi by byly lepší spíš boxy. Nemusí to slyšet každý. *Usměje se a společně do jednoho zamíří. Společně s ním zasedne ke stolku, na který odloží svůj drink poté, co z něj ještě jednou odpije.* Popravdě, pořád je to pro mě trochu zvláštní zážitek, ale měla jsem z pekla štěstí. *Přizná a začne s vysvětlováním.* Vracela jsem se domů po směně. Poprvé po čtyřech dnech. Byla jsem minulý pátek taky na akci, v lunaparku na pláží, takže jsem pak pracovala celý víkend. No a když jsem se vracela domů, střetly jsme se s kamarádkou. Šly jsme společně, a najednou se za námi objevil ten pes. Popravdě netuším, co to bylo. Vypadal jako dobrman. Popadl mě za nohu a odtáhl od Em. Snad v životě jsem neviděla psa s takovou silou. *Zamyslela se.* Ze zbytku večera si moc nepamatuju, praštila jsem se do hlavy, jak mnou smýknul. Většinu večera mám v mlze, jen vím, že mě Em odnesla za nějakou známou, taky sestřičkou, co mě dala dohromady. Nechápu to, měla jsem snad všechny příznaky začínající vztekliny, ale všechny testy negativní. A noha sice jště pobolívá, ale řekl bys, že mě něco kouslo tak před měsícem dvěma, ne pár dní zpátky. *Zavrtí nevěřícně hlavou, pak se usměje.* Neskutečné štěstí. Ale jsem ráda, že je Em v pořádku.
*Upírka se uculila a přivinula se k němu.* Lásko, víkend? Líbánky jen na víkend? Jsi trošku přebral ne? Vždyť jedeme pryč na deset dní do Evropy, nebo jsi to už zapomněl? *Prohrábla mu vlasy a uchechtla se nad tím jen.* Ale jo, jinak to beru, pokud bude každou noc svatební noc, tak to si nechám sakra líbit. *Mrkla a když jí zatahal za vlasy a následně políbil, jen tiše vzdychla.* Prosím ještě. *Žadonila, když se pak odtáhl, až jí v očích zablesklo.* A neboj se, já se chovám normálně i jako opilá, nedělám blbosti, to se nemusíš bát. *Pronesla s úšklebkem a pak se lehce zarazila, když si vzpomněla, co se stalo minule.*
*Jakmile mu řekla že se spletl tak protočil očima a pak se plácl do čela.* promiň, jsme taky jelito, no jo, ale tak, na to už jsi si zvykla, když si mě bereš. *Zasmál se Remi. když pak tak hezky zavzdychala, tak překvapeně vykulil oči.* Ale, nevěřil jsme, že to řeknu, ale ten alkohol ti dost svědčí. *Přiznal, a pak už si nevšímal jejích rozpaků, jelikož se jí dravě přitiskl na její rty. Hned na to se ale odtáhl, aby ji mohl popadnout za zápěstí.* Dovol mi tě si někam odtáhnout, jenom na chvilku, i když, no, říct jen na chvilku tak škodím sám sobě. *Přiznal a než by se nadál, tak ji dotáhl na toalety. Měl na pandemoniu rád, že to nebyl jako ten levný, zapadlý bar, kde by se bál na toaletě na cokoliv sáhnout, ne,. Tady se nebál toho popadnout Aless za boky, zatáhnout do jednoho ze záchodků, zamknout za nimi dveře a zády ji natlačit na stěnu v dravých polibcích.*
Tak tomu mě těší milady. *Možná kdyby jí nedržel za ruku a nevedl dál, tak by i vysekl pukrle. Potom jí ale slovně zarazí.* Co bych to byl za muže, kdybych nechal dámu platit? Nech mi alespoň mé zvyky. *Usměje se na ní.* Dobrá, pak tedy boxy. *K jednomu jí zavede a je to zrovna ten, kde už předtím seděl. Pokyne jí ať si sedne první a poté naslouchá jejímu vyprávění, něco se mu na tom ale nezdálo.* /Rozhodně to nebyl normální pes./ *Při jejím vyprávění jí lehce pohladil konečky prstů přes hřbet její ruky, nikoliv však dráždivě, spíš jako utěšení.* Hlavní je, že jsi to přežila, určitě se to brzy uzdraví. *Pokývne jí a sám upije. Ten pes mu šrotuje hlavou.* /Že by se tu jen tak objevil démon? Ale přece přímo zde mají institut, to to tady nikdo nehlídá?/
Svědčí mi to? Ale nepovídej. *Zasmála se a když jej poslouchala dál, jen se nad jeho slovy zaculila víc.* Chvilku ne, brala bych spíš dlouhou chvíli. *Vyplázla na něj jazyk a než se nadála, byl tažena na toalety, kde se i s ní nasáčkoval do jedné z kabinek a když jí natlačil na stěnu, stáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala se stejnou vervou. Rukou mu zajela do vlasu, zatímco tou druhou mu po hrudi sjela až k pasu a začala mu rozepínat kalhoty. Nechtěla už čekat, proč by taky. Poprvé je vyrušily nějaké dvě slepice, tentokrát si to nechtěla nechat zkazit nikým.*
*Príde si ako v horúčke keď sa mu tam doslova ponúka. Nevie ako dlho to trvalo, či minúty alebe dlhšie. Je príjemne uspokojený, aj keď na druhé kolo by to isto videl. Jeho chrbát v neprirodzenej polohe ale protestuje, že toto nie je to správne miesto. Tak sa pre lepšie pohodlie do Jasona trochu zavesí a oddychuje.* Hmmm. *Zachraptí potichu a oprie si čelo o záhyb medzi krkom a ramenom.* Späť sa mi nechce ísť a drby... *Zamyslí sa a ožije. Odtiahne sa a pozrie na Jasona.* Patrick si našiel novú frajerku. Violet. Vraj je striptérka ale neviem či to je pravda alebo len Leila žiarli, pretože sa s ňou vyspal a odvtedy sa jej vyhýba. Vlastne to je celkom sranda. Minule sa schoval za tie malé odpadkové koše čo sú pred našim oddelením. Myslím, že ho videla a celá situácia bola už aj tak dosť trápna tak sa radšej tvárila, že ho nevidí. Ale my sme sa pobavili. *Zazubí sa naňho a potom sa odtiahne. Príde si spotený a asi tak aj je.* Podaj mi oblečenie. Mám plán.
Tak pojďme. *Usměje se na Gideona a pokroutí nad ním hlavou.* S tebou se můžu bavit taky a věřím, že i líp. *Zazubí se na něj a když dotančí, tak je začne vést někam k okraji, odkud se snáze zorientují a budou moci najít východ a zamířit domů. K ní domů, kde se samozřejmě mohou zbavit oblečení, které mají na sobě...a nahradit ho ve správný čas něčím pohodlným.*
*Pohlédne na mladou ženu, která se k ní natáhne a mine ji, byť se otře. Na rtech se jí objeví úšklebek.* Ah, to se už oblékáš? Nestěžovala bych si, kdyby jsi zůstala nahá. *V očích se jí zablýskne škodolibým pobavením. Bylo asi jisté, že zlodějka se nesvlékala dobrovolně, alespoň Maddie věděla, že je to Dragosova práce.* Když už pijeme, prozraď mi své jméno, krásná zlodějko. *Pokyne jí panákem a ten do sebe kopne, načež se natáhne po druhém a otočí se jí čelem, zatímco si přitáhne zpět i svůj absint, který byl rozhodně chutnější než to na táce, ale nač se nepobavit ještě víc, však? Sex je sex a je to nejsmyslnější droga světa.* Můžeš mi říkat Maddie. *Prozradí ESHE a místo ruky k ní natáhne vlastní skleničku k přiťuknutí.*
*Počuje, že TANOIA niečo potíšku hovorí ale presne nerozumel, že čo.* /Jedlo... chcem jedlo./ *Aj sa mu trochu pokrúti žalúdok a tak sa voľnou, rukou poškrabká po bruchu. Ide vedľa TANOI ako dôchodca. Pomaly a možno trochu mdlo. Niet ani divu, bohvie koľko krvi stratil a ešte si tam trádoval po kolenách na parkete.* /Ak by ma dnes chceli Jehovisti zabiť tak sa asi aj nechám./ *Zhodnotí v duchu svoj stav. Cíti sa celkom naprd. Má pocit, že už aj účinky trávy odznievajú a cíti sa len vyflusnuto, hladno, unavené a točí sa mu hlava.* Oh, to by som mal skôr ja teba, ošetril si ma. *Pozrie na svoj prst, ktorý je ešte od krvi, trochu opuchnutý, červený a celkovo vyzerá ako keby ho strčil do mlynčeka na mäso. Pozrie radšej na menu.* No celkom fajn je Borek. To je to lístkové cesto plnené... čo tam majú? Špenát a hentie sú s nejakým mäsom. *Pozerá do výlohy.* A tamto je Gozleme, to je ako slaná palacinka. Tamto čo vyzerá ako pizza tak to je Lahmacun... to je celkom fajn. A majú aj klasickú pizzu. A kebab. *Pozerá trochu zarazene a potom si prezrie celá stánok. Nevyzerá ničím zaujímavý, vyzerá ako každé druhé rýchle občerstvenie kde ti dajú jedlo do servítky.* Vlastne tu majú, že dosť špecialít. Som myslel, že majú iba pizzu a kebab. *Predavač za pultíkom si znudene a unavene odklašle.* Dam si Lahmacun. A ty? Mal by si niečo zjesť, nevyzeráš dobre. *Povie aj keď paradoxne on tiež vyzerá hrozne.*
*Pohlédla MADDIE do očí a sama se ušklíbla na jejími sladkými slovy. Nečekala, že někdy na sebe stáhne pozornost ženy, ale nikterak se tomu nebránila, i když to nebyl její šálek kávy. Konverzace může být zajímavá, může také vzniknout v něco nezapomenutelného, pokud se tedy i Eshe rozhodne hrát se slovy.* Myslím si, že veřejné obnažování už stačilo. Teď jsem totiž připravená na to, kdy mi někdo nabídne soukromí, abych mu mohla ukázat víc, než jen hloupé nakrucování, *mrkne na MADDIE a postaví zpátky prázdnou skleničku na tác. Rukavici si neobléká, pouze si ji položí do klína a natočí se k ženě vedle sebe.* Po dnešku asi požádám o práci striptérky, když jsem měla takový úspěch. *Pobaveně přitáká a vezme si další rundu.* Maddie, Mad…jako šílenství? Přivádíš lidi k šílenství, Maddie? *Eshe se škodolibě usměje a s cinknutím konečně oznámí své jméno.* Eshe. *Vypije celý obsah skleničky.*
*Narovná se, aby se o něj Jack mohl lépe opřít a začne se mu hrabat ve vlasech, jakoby jim doteď nedal pořádně zabrat. Pak už poslouchá novou dávku drbů a rty se mu zkroutí v úsměv.* Ještěže není Leila víla, to by jí takové výmysly nešly přes pusu a v práci by se dělo o to méně. Ale to, že se před ní schovával za květináč už je trochu moc. Pokud se přede mnou někdy budeš schovávat, dělej to pořádně. Jako maskovací výbavu a všechno. Ne, že bych tě hned nenašel přes mysl, ale... *Zamotá se do vlastní myšlenky a tiše se zasměje. Nedlouho nato dostane rozkaz, a tak si dá ruku k čelu a odpoví krátce:* Ano, pane! *A vydá se na průzkum, kam všude poházel Jackův Indiana Jones kostým. Když konečně najde všechny části a přinese je Jackovi- i spolu se svými věcmi- zvědavě se na něj podívá.* Řekneš mi ten plán nebo tě mám jen následovat? *Zeptá se a oblékne si košili s urvanými knoflíčky.* /Stejně jsem ji měl skoro rozepnutou, tak by to nemělo být tak nápadné./ *Gideon zmizí spolu s Triss.*
*Stejně tak jako Aless rozepínala kalhoty jemu dělal i Remi Aless. Za chvilku už ji opřel o stěnu čelem, stáhl jí kalhoty a než by se nadála, tak už si ji opět vzal. Neměl jí dost, nikdy a nikde a tohle nebyla výjimka. Tiskl se k ní a spokojeně se culil, když si ji pak chytl za boky a tiskl k sobě. Jednu ruku jí pak zamotal do vlasů, aby jí tak donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou si ji chytl pod krkem, tak, jak věděl, že se to upírce líbí. Dával jí to nejlepší, co jen mohl.*
*Privrie spokojne oči. Keď sa mu to takto preberá vlasmi tak je mu to veľmi príjemné. Spokojne si zabručí. Keď mu ale napadne nový drb tak sa doňho vleje energia.* Otázka je či vôbec klame. Patrick vlastne, aspoň čo som počul, rád chodí do bordelov a tak. Potom týždeň pred výplatou si odo mňa pýta cigarety. *Keď sa ale zamotá už Jason do svojich myšlienok... chytí ho za líca, pritiahne dá mu pusu až to mlaskne.* Neboj, ak sa ti raz budem z nejakého dôvodu schovávať, tak ma nenájdeš. *Uculí sa naňho ako nejaká školáčka a pustí ho. Pozrie sa okolo seba či tu nie je nejaká handra. Síce sa to prieči jeho hygienickým návykom ale...* /Heh. nejaká zástera.../ *Utrie sa, poskladá handru a dá ju bokom.* /U mňa sa už osprchujeme, obaja./ Díky. *Povie a začne sa obliekať, je mu nepríjemne ako sa to naňho všetko lepí ale to vydrží. Pozrie na Jasona a je na ňom vidno, že mu behajú čerti v očiach. Zazubí sa a vytiahne mobil.* V prvom rade, nám privolám uber, ktorý nás odvezie domov... pretože toto... *ukáže na nich dvoch a bedňu* ... bola iba predohra. Takže... *Odkliká objednávku aj s presným miestom kde ich má vyzdvihnúť.* V druhom rade, keď pôjdeme rovno tamtou touto chodbou a doľava tak sa dostaneme k zadnému východu. Je to fakt zašitá ulička a ani cez deň tam nie je bezpečné chodiť, nie to ešte takto večer. Ale myslím, že pre nás dvoch to nebude žiadny problém. *Povie, chytí si svojho milého a tak ako povedal ho vedie k východu. Ulička je skutočne dosť pofidérna ale auto s označením uber tam zastaví presne len čo výjdu von. Vonku už sa Jack tvári ako najväčší profesionál, ktorý sa chystá do nejakého prípadu a nie na celonočný sex so svojim partnerom. Nadiktuje adresu a hurá domov.*
*Dost neměla ani ona jeho a jak by taky mohla, vždyť z něj šílela. Po zatahaní za vlasy jen poslušně zaklonila hlavu dozadu a jen co ucítila jeho prsty kolem jejího krku, spokojeně zavrněla. Milovala, když už věděl, co dělat, aby jí přivedl do ještě většího šílenství, než už byla. Jednou rukou se zapřela o zeď před sebou a druhou natáhla dozadu, aby jej tak objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc, než už byl. Zavřela oči a nechala se unášet celou situací. Dokonce i zapomněla, kde jsou, z hrdla se ji linuly vzrušené vzdechy mísené s jeho jménem. Bylo ji v celku jedno, zda je někdo slyší nebo ne. Pro ni existoval jen on, nic víc.*
*Když pak Remi skončil a opět očaroval Alessinu mysl tak, že měla za to, že vyvrcholil, tak se od ní odtáhl, ale nakonec si ji k sobě ještě přitiskl a usmál se. Zadýchán si opřel své čelo o to její a pak se usmál.* Skvělá, ale tak , ostatně tak jako vždy. *Zavrněl mladý fér spokojeně, než se jí nakonec koukl do očí.* Chceš se tam vrátit? ještě pít a tancovat? *usmál se na ni a políbil ji, než jak sebe, tak i jí oblékl. Pak otevřel dveře, nejprve nechal vyjít ji a pak vyšel i on, přičemž se zazubil na dvojici dívek, které na ně koukaly a měly ruku před pusou.* Chcete taky? Sežeňte si péro, dámy. *Mrkl na ně, než se vydal za Aless.*
*Pousměje se, když ji prsty pohladí po ruce.* Souhlasím. Pro mě je hlavní to, že je v pořádku Em a že to nebyla vzteklina. *Přikývne.* A dokonce to dopadlo tak dobře, že jsem mohla dodělat ten kostým a přijít, takže si reálně nemám na co stěžovat. Kdyby mě to ochudilo o tak příjemnou společnost, možná bych si stěžovat začala. *Mrkne na něj.* Jak tě vůbec napadl zrovna mušketýr, co se kostýmu týče? *Zeptá se se zájmem, zatímco upije ze své skleničky. Jeho doteku se nebrání, ale po chvíli dlaň nenápadně přetočí vzhůru.*
*Než se vydali ven, ještě jej políbila.* Já bych na chvíli ještě zůstala, trochu si zatančila, dopila láhev a pak klidně můžeme domů. *Mrkla na něj, když viděla ty dvě, tak se jen uculila, ovšem po slovech Remiho se hlasitě rozesmála.* Ale někde jinde, to jeho je moje. *Smála se se dál, načež vyšla z toalet ven a když jí došel i Remi, chytla ho za ruku a vydali se k baru, kde hlídala jejich věci Lea, popíjela a bavila se tam s barmanem. Když k ní Aless došla, popadla svou láhev a nalila si do sklenky, kterou pak hodila do sebe.* A co si dáš ty mi amore? Koktejl nebo něco jiného? *Optala se jej s úsměvem a hned si nalívala další sklenku.*
*Bob se na Dragose podívá a protočí oči.* Však vím a netahám. Jen chci vědět jaké s ním má přání. Vem si, že ty jsi určitě měl nějakého nepřítele a vymyslel pro něj trest. To samé já mám i pro Davida za to, co udělal Jackiemu.* Pokrčí rameny a když se pak naštve a ne na něj, tak se podívá čeho si všimnul.* Oh... Jsem rád, že nemám učně...* Prohlásí a zvedne se.* Jo, půjdeme. Popravdě mi je trochu blivno, takže uvítám klid a alkohol na dezinfekci. Možná i trochu jin fenu.* Zasměje se a mrkne na upíry, aby pochopili, že si dělá legraci. Zvedne se a přitáhne si k sobě Taylera do takového toho objetí, ale ve skutečnosti si ho hlídá, kdyby tam byla zase krev. Když dojdou k upírům, tak se na ně zazubí s krvavími tesáky.* Zdravíčko, miláčkové.* Pozdraví NATALIE, ELAINE a DOMINICA.*
*Zasmál se jejímu vyjádření.* Také jsem rád, že jsi přišla a já tak mohl být tvou společností. *Podíval se na svůj kostým a potom jen pokrčil rameny. Lehce upil ze svého drinku.* Náhodou jsem narazil včera na plakát, no a jelikož jsem neplánoval jsem jít či na jakoukoliv podobnou párty, tak jsem hledal rychlé řešení. Našel jsem si jedno divadlo, které půjčuje kostýmy z ukončených představení a jak jsem tam došel, tak mi zrovna padl do oka mušketýr. *Sám si vybíral i mezi hezčími kostýmy, ale přišlo mu, že tento k němu poněkud pasuje.* A co tebe? Plánovala jsi být andělem nebo byl původní plán jiný?
*Nat se koukla na Dominica a přikývla nanjeho slova* Promiň..že [link src="jsem.te"] strapnila *Nat si Utřela pusu a objala ho pevně* Ještě chvilku..slibuji že nebudu otravovat.. *Elaine držela Nat za rameno a Ujistila se ze nespadne* omlouvám se za ní..ještě nikdy tolik nevypila- *Než mohla dokončit všimla si trojice, která šla za [link src="nimi.Nat"] se ozvala opilá a Elaine se styděla za stav Natalie a promluvila na Muže v masce* Už jí vědu pryč..Měla dost...*Nat uviděla povedomou osobu a usmála se* Hele to je ten Furík *Elaine zavřela Nataliinu pusu než mohla říct další slovo*
*To už si ale všiml, že si to k nim někdo štráduje. Podíval se dotyčného, ale nijak to nekomentoval, jen tam dál seděl po boku NAT a držel ji kolem pasu. Zodpovědnost za příchozího nechával zodpovědné osobě, a to Elaine. Nemohl si nevšimnout i dalších příchozích, ROBERTA a TAYE. v TAYLOROVI poznal toho upíra, se kterým už se jednou setkal, pro teď na něm ale nechal jen delší oční kontakt, než se pak věnoval opět Natalii v jeho náruči, ta pro něj teď byla priorita. Když se potom ujistil, že byla ale v bezpečí s Elaine, tak se zvedl. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu cinkal smska od Richieeho, která vypadala jako parádní emergency situace.* Jás e moc omlouvám, musáím letět. Nat, napíšu ti, ano? *Pronesl, usmál se na ni, pak se se všemui rozloučil, než se dal z místa na odchod, sedl do auta a směrem k místu, které mu Richiee napsal.*
*Remi ji sledovala a šel za ní. Pak se zasmál.* Hele ale, ty budeš fakt upe na mol. Ty si dojela autem, že jo? Víš jak to bude vypadat, jestli tě povezu domů? Hovno povezu, vezmu tě sockou, já myslím, že jestli takhle pojedeš dál, bude ti to stejně fuk. *Zasmál se Remi Aless a pak se k ní naklonil, aby ji políbil. Když došli k baru, počkal, až si Aless objedná a pak kývl na souhlas.* Já bych si dal nějaký ovocný likér, a je mi asi ve finále upe jedno, jaký, hlavně nějaký. *Zaculil se od ucha k uchu, než si sedl na barovou stoličku a objal si Aless kolem pasu.*
*Poslouchá ho a občas přikývne.* Plán nebo ne, sluší ti. Kdybych potřebovala ochranku, rozhodně bych si ji nechala líbit ve tvém podání. Pokud teda umíš s kordem. *zazubí se.* Popravdě, mám víc kostýmů. Úplně neplánuju, kdy a kde si nějaký vezmu, ale tady to plán byl. Říkala jsem si, že všichni budou chtít jít za vlkodlaky, upíry, popřípadě nějakou tu čarodějnici, tak jsem chtěla něco jiného. I když, zrovna tady je to, co se masek týče, celkem pestré. Viděla jsem jen pár známých, ale stereotypu se nedržel nikdo. *Dodá s nadšením.* Vždy mě tyhle podzimní akce baví, kolik různých kostýmů člověk vytáhne. Alespoň mám zase motivaci něco vymyslet na příští rok.
*Nad tím, že mu před výplatou krade kolega cigarety se usměje a úsměv mu na tváři zůstává i při tom, co řekne Jack hned na to. Moc dobře ale ví, že hned jak opadne euforie z přítomnosti jeho nejoblíbenějšího člověka, spustí se mu mysl na plné obrátky.* /Nenajdu.../ *Rozbuší se mu srdce a neví, jestli z toho, jak je Jack roztomilý a nebo z té podivné představy, že by se před ním schoval tak spolehlivě, že by ho nenašel.* Vážně s sebou musím začít nosit kapesníky. /Rýmu sice nemám, ale už máme dost historii s tím to nenechat na doma./ *Bezmocně se zadívá na zástěru a také ji znesvětí. Zatímco se obléká, pozorně naslouchá Jackovu plánu a zasměje se, když řekne nahlas, co si oba mysleli.* To rozhodně. *Při pokračování se k němu nakloní a dá mu schválně vlhkou pusu na tvář.* Jak ti ho hezky myslí i po tomhle. Já bych tě teď klidně vedl jako lovec kořist. *Ušklíbne se schválně hroznému přirovnání a je rád, že alespoň jeden z nich je zodpovědný do takové hloubky, že ani rozkoš ho z toho nevyhodí. Jason je na to zodpovědný zatím moc krátkou dobu. A tiše se za to nesnáší.* Nebál bych se zašité uličky, tak pojďme. *Přikývne a následuje Jacka ven z klubu, a když ho do tváře udeří chladný večerní vzduch, taky se hned vyvede z deliria ve skladu. Tvář mu stáhne ledová maska a na někoho, kdo má rozepnutou košili se tváří.. no, jako král. Nastoupí do uberu a vyrazí do známého bytu.* Nějaký chlapík mi vytkl, že ještě nemáme koťata. *Vypadne z něj po chvíli, když si znovu vzpomene na traumatickou situaci.*
*Upír se ještě na ROBERTA zamračí.* Ne, každý je jako ty a on je navíc mladý.. *Pronese a jeho poznámku o učni zcela ignoruje; i ty ostatní. Místo toho je sbalí a začne vyvádět ven. Dragos otočí pohled na TAYLORA, když mu začne kňourat za zády a převrátí očima.* Možná.. Ale nejdřív chci vyřídit Natalie.. *Pronese a pokračuje dál ven. Tam se zastaví u trojice a změří si Natalie pohledem, přičemž nadzvedne masku a zruší kouzlo.* Kolik že ti to je, mladá, že takhle vyvádíš? *Položí první dotaz. Nechce od upírky aby mu odpověděla, ale aby si tu odpověď uvědomila.* Ne moc dobrá práce dneska, Elaine.. *Pokárá ještě starší upírku a na DOMINICA svůj pohled pouze zaměří. Nic k němu ale nedodá.* To si piš, že ji odvedeš.. *Promluví zpátky k Elaine.* A Natalie si ve vile dá protialkoholní léčbu asi, když nezná svou míru.. *Dodá k mladší upírce.*
Bylo by mi ctí. *Jen co to dořekl, tak pozvedl její ruku ke svým ústům a lehce jí políbil. Poté nechal na KIM kam svou ruku dále položí, on se jen lehce pousmál.* Pak musím pochválit tvou dnešní volbu, jsi doopravdy andělsky krásná v tom kostýmu.* Zrovna zde bych takové stereotypní kostýmy moc nečekal. I když musím uznat, že jsem odolával kostýmu drákuly, který tam měli pověšený. *Zasměje se a představí si sebe jako hrabě drákulu.* /Zajímalo by mě, kolik upírů tyto kostýmy někdy v životě využili na Halloweenu./ Upřímně jsem moc na takových párty nebyl, rád chodím do barů a klubů, ale většinou nejsou kostýmové párty pro mě. Nyní vím o co jsem přišel. *Schválně poněkud okatě přejel po KIMINĚ těle očima.*
*Uculila se na něj.* Nebudu na mol, prosím tě, proč bych byla, jsem úplně v pohodě. *Ušklíbla se a hodila do sebe další sklenku, pak koukla na svou skoro prázdnou láhev.* A sakra, budu za chvíli na suchu, to není dobré. *Řekla si spíše pro sebe a zbytek nalila do sklenky, načež pak prázdnou láhev dala na bar, aby si jí barman vzal, se sklenkou v ruce se otočila k Remimu a zářivě se usmála.* Hele já to klidně odřídím a když ne, tak to zvládneš ty, však ti to jde dobře, ale sockou nejedu, to po mě nechtěj. *Zamumlala a hodila do sebe poslední sklenku, kterou měla.* Možná bys jí měl už vzít domů, než bude úplně na mol, přece jen vypila teď na ex druhou půlku láhve, za chvíli bude mimo. *Pronesla Lea k Remimu a pousmála se.* Nebudu mimo vůbec, řekla jsem, že jsem naprosto v pohodě. *Zamračila se.*
*Opět má pocit, že se v místnosti poněkud oteplilo. Ruku i po polibku nechá zklouznout zpět do té jeho.* Napadlo mě to, když jsem se na tebe koukala. Teda, možná až poté, cos zmínil, že jsi z Rumunska. *Zazubí se.* Upír by ti sedl, jsi štíhlý, docela bledý, ale vypadá to dobře. *Usměje se, pak pohodí hlavou a přivře oči. když si ji prohlédne.* A to je tady za stolem houby vidět… *Dopije svůj drink a odloží skleničku na stůl.* Nechceš se vrátít na parket? Byli jsme si tam tak nějak… *Pohledem na moment sklouzne na jeho rty, než se vrátí zpět k jeho očím.* Blíž… *S nevinným úsměvem si přitom zkousne spodní ret.*
*Remi si pak založil ruce v bok, načež se naklonil k Lee.* Hele já myslím, že ne. Bude dobrá, přeci jen, je to Aless. A když nebude dobrá a opije se, tak bude prdel, no ne? *Uculil se na ni a potom se podíval zpět na mladší upírku. Sjel si ji pohledem a přišel pak k ní.* Jo? hele, já si myslím, že pokud se tu střískáš, tak ti to bude upřímně uplně jedno, moje milá. *Uculils e. Už viděl, jak s ní jede sovkou. Pak se naklonil k Lee, tak, aby je neslyšela Aless.* Vezmeš jí kdyžtak domů auto a já ji vezmu hromadnou dopravou, to si totiž nesmím nechat ujít, okeii? */Uculil se a pak jí nastavil ruku na placáka.*
*Lehce jezdil prstem po hřbetu její ruky.* Myslíš, že bych byl hezký upír? *Tiše se uchechtl a ztlumil hlasitost. On viděl skvěle a velice se mu líbilo to co viděl, ale osobně si užíval to soukromí a přítmí zde v boxu. Lehce upije ze svého drinku. Přiblíží se k ní a její ruku položí na svou hruď, poté svou rukou přejede po její až ke klíční kosti, přes kterou konečky prstů dojede až k jejímu krku, který jen polaská a ruku tam nechá.* Pokud jde jen o blízkost stačí říct. *Věnuje jí jeden velice provokativní úškrn.* Ale pokud si přeješ jít tančit klidně můžeme.
*Do jejich konverzace se již nijak nezapojoval. Pouze, ještě předtím, než se začali zvedat, vyslovil podle něj skromnou prosbu. Odpověď na ni pak dostal až, když už mířili kvůli Natalii ven z Pandemonia. Na tu opět jen mlčky kývl, držejíce se pevně ROBERTA po jeho boku. Když se pak ocitli venku, hned se podíval na Natalii. Lehce si nato skousl ret, němě a co nejméně nápadně zavrtěl nad mladší upírkou hlavou.* /Taky možnost, že..proč by ne..ježiš tu bude bolet pekelně hlava./ *Pomyslel si při pohledu na ni. Pobaveně se pak uchechtl, když Roberta opět nazvala „furíkem“. Na druhou stranu však doufal, že se čaroděj nenaštve a nějak jí to nevrátí. Aji kvůli tomu, jako by si to nějak chtěl zkontrolovat, se na BOBA podíval. V tu chvíli si všiml, když se zazubil, že má stále na zubech jeho krev.* Měl by sis pořádně vypláchnout pusu..a umýt si zuby..máš na nich stále krev. *Řekne směrem k němu. V tu chvíli si moc Dragosovy přítomnosti nevšímal.*
*Lea pozvedla obočí a koukla na něj.* Dobrá? Vypila celou láhev a k tomu měla drinky už předtím, tak už se ztřískala a jestli si dá další drink, tak to pak asi sranda bude, ale máš já na krku ty. *Uchechtla se když jí řekl o autu, jen se zazubila a plácla si s ním.* Jo vezmu ho a pak chci info, jak to probíhalo cestou domu u vás. *Rozesmála se a koukla na něj a pak na upírku.* Aless je moc neposlouchala, ale jakmile uslyšela něco o drinku, jen se zazubila.* Řekl někdo drink? Dáme si? *Uchechtla se a naklonila se přes bar aby tak dala barmanovi najevo, že chce něco k pití.*
*Remi se uculil, ještě mrkl na leu a pak už se podíval na Aless. Nebyl nikdo, kdo by měl právo na to jí něco zakazovat a nebo jí v něčem bránit, sázel na to, že ví, kde má ve svých 116ti letech míru. proto se na ni uculil a pak naklonil hlavu na stranu.* Dáš si? A co? Jen si řekni, cokoliv pro Aless. *Mrkl na ni pak se naklonil přes bar. Sám sobě objednal ještě jeden likér a Aless pak dvojitou whiskey a nápoj jejího výběru, jež jí pak podla.* Tak co, jdeme tancovat?*Mrkl na ni, a než by se ptala, už ji táhl mezi lidi.* Ale nejak nevím, kde jsem nechal svršek, teda, ne že by mi bylo chladno. *Zasmáls e fér pobaveně.*
V tom případě si s radostí počkám do soukromí. *Prohlédne si ESHE zběžným pohledem, skoro jakoby odhadovala, co víc jí ještě může ukázat a tiše se zasměje na jejích slovech, při dalších se k ní laškovně nakloní.* Proč to nezjistíš sama? *Nenechá se rozhodit škodolibostí a otočí to v nabídku po dobrodružství. Jen hádala, nedívala se jí do mysli, aby zjistila, co má ráda. Zkoumat neprozkoumané bylo vzrušující, vědět vše bylo osvobozující, ale nedodávalo jí to potřebnou stimulaci a požitek po kterém se pídila. Neodklonila se od ženy, velmi letmo jí konečky prstů přejela nad kolenem obkreslujíc kroužek a pohled medúzy vpíjela do těch jejích. Mohla iluzi zrušit, ale pročpak? Nač si kazit zábavu. Nakonec se však odtáhne.* Přišla jste sem dnes večer i za prostým druhem zábavy, nebo za tím, do něhož jste nám všem poskytla náhled? Mimochodem...máte rychlé prsty...tak mě tak napadá, co všechno s nimi ještě dokážete... *Mohla to být narážka na něco, k čemu chtěla směřovat, snad pouhá zvědavost, jak dobrá je zlodějka.* Co takhle tamten muž? *Ušklíbne se a pohodlně se opře, zvědavě ESHE pozorujíc, zda tichou výzvu pochopí. Nikdo další jim už stejně pozornost nevěnoval, ne nijak výrazně, jen sem tam přitáhly pohledy mužů...méně často i žen, co bylo tím jediným, co jí okradení nebo cokoliv ztěžovalo.*
A nejsi? Kdo ví, co děláš po nocích… *Zacuká jí v koutcích.* A hezký? Museli by před tebou každou varovat, aby tvému šarmu nešla vstříc. A stejně si myslím, že kdybys jim zabořil zuby do krku, nebylo by jim žádné varování co platné… *Pronese s mírným, hraným povzdechem, který tomu dodá jakýsi kouzelný romantický nádech. Když ji přitáhne ruku na svou hruď, jen se pousměje.* Příjemně studíš… *Zamručí a na moment si o něj opře hlavu. Pro její rozehřátou pokožku je to jako balzám. Prsty ho po hrudi jemně pohladí, než ucítí jeho ruku na svém krku a roztaje do jeho doteku s tichým vzdechem.* Po tomhle..? Budeš mít problém mě ze sebe sundat… *Varuje ho s úsměvem a malinko se poodtáhne, aby si ho mohla prohlédnout, její ruka však zůstává na svém místě, její pohled je naprosto oddaný.*
No jo...* Odfrkne si a pak je sleduje. Upír se zpakuje, ale NATALIA ho opět nazve furíkem. Nechá ji sprdnout DRAGOSEM než promluví na NAT.* hreysivisla tveir dagr.* Řekne kletbu a promění upírku na Lasici hranostaje. Pak ji vezme a dá si ji do výšky očí.* Už mi neříkej furík a chovej se reprezentativně. Máš na zpytování svých činů dva dny.* Poví ji než předá lasici starší upírce. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasné, neboj. Stejně asi půjdu domů, nebo něco potřebuješ, Dragosi?* Zeptá se úplně nevině jako by zrovna nezměnil jednoho člena jeho klanu ve zvířátko.*
*Už se natahovala po sklence, chtěla ještě dodat, aby ji tam přidali krev, ale to už jí Remi tahal na parket.* Nechci teď ještě tančit, mám tam drink. *Zamumlala, ale pak si ho sjela pohledem a jen se uculila.* Pokud hledáš vrchní část svého kostýmu, tak ho má Lea, stejně jako ten mj a stejně jako štít. *Zasmála se, musela na chvíli zavřít oči, jak jí všechna ta světla trochu pomotala hlavu, pak pohlédla na Remiho.* Tak tedy pojďme tančit. *Uculila se a začala se vlnit do rytu hudby, která se linula klubem.*
Hmm, třeba lovím tak krásné ženy jako ty. *Zamumlá směrem k ní, její hodnocení jej potěší, samozřejmě.* A pokud by tě varovali, utíkala bys? *Optal se jí a sklonil svou hlavu tak aby se mu mohla podívat do očí. Schválně neužíval encanto, na tohle jej nepotřeboval, okouzlit uměl ženu i jinak. Její řeč o chladnosti kůže nechal na pokoji. Líbilo se mu cítit její tělo na svém a hodlal tento pocit prodloužit.* A kdo tvrdí, že bych něco takového vůbec chtěl? *Poté co pronese otázku si prstem přejede po dolním rtu.* Nechtěla bys naopak jít o něco blíže? *Rukou si poklepal po noze a druhou natáhl k ní aby v případě, že by měla zájem si ji mohl přitáhnout k sobě.*
*Elaine Přikývla a sklonila hlavu, než se nadála z Nat byla mala Lasička. Nat zacala pískat na ROBERTA ale Elaine jízbedla ze země a strčila jí do malé kabelky* Máš průser 'Maličká'..Moc se za ní omlouvám pánové..Nebude se to opakovat.. pěkný večer pánové *Elaine se rozloučila s muži přední, Nat se vrčela v kabelce snažící se dostat ven ale Elaine jí zavřela pevně a odešla směrem k vile*
ROBERTE! *Zavrčí na čaroděje, když se mu z členky klanu stane malá lasička. Kriticky si ji prohlédne v rukách Elaine a s povzdechem převrátí oči.* No.. Tohle snad uhlídáš lépe.. *Zamrmlá otráveně a nechá Elaine i s NATALIE v kabelce odejít.* Krev? *Zarazí se následně lehce Dragos a otočí na dvojici (TAYLOR, ROBERT) za ním pohled.* Jseš snad upír nebo co? *Zeptá se Roberta, přičemž přeskočí poté pohledem ještě na Taylora, zda mu chce něco vysvětlit on.* Aby jsi mi neproměňoval členy klanu v domácí mazlíčky.. *Odpoví mu v sekundě na otázku s otráveným ušklíbnutím.*
*Když se z jeho zrzavé kamarádky náhle stala lasička, hned zaraženě zamrkal, načež se na Roberta podíval a věnoval mu jemné zamračení, které ovšem hned zmizelo.* Zkus příště spíše veverku, když už má zrzavé vlasy. *Poradil mu tiše, i když věděl, že jej DRAGOS dost pravděpodobně uslyší. Proto mu taky věnoval pohled, aby si jeho zdrbání případně vyslechl, než se znovu pro jistotu začne dívat do země nebo například na ROBERTA po jeho boku. Při zmínce krve se pak nervózně podrbal na zátylku, přičemž tiše sykl, když na to kousnutí znovu pomyslel.* No ono to souvisí tak trochu s tím mým běsněním kvůli krve..*Načal.* Dobrý, trochu víc..Robert se mě z toho snažil probrat a jelikož nezabral první pokus, tak mě jaksi kousnul do zátylku. *Osvětlil, než se znovu podíval na zmíněného čaroděje.* Hádám, že mám krev na límečku, že? *Optal se jej, jako by mu to snad nebylo jasné, než se zatvářil poněkud smutně.* Nechceš mi dělat společnost při domalovávání jednoho obrazu? Bylo by to docela férové, když jsi mi tu poslední společnost proměnil ve zvíře.
*Zadívá se mu do očí.* Varování jsem dostala, stejně se ti divám do očí. *Pronese s úsměvem.* A jestli jsi mě uhranul šarmem nebo upířím šarmem, to už se nechám překvapit. Nebyla bych první žena na světě s pokousaným krkem, ani první, která si o to řekla. *Za střízliva by z ní nic podobného nevypadlo, jenže k té teď začínala mít dál, než k opilosti a vůbec, kdo ví, co bylo v tom pití… Teď je jí to jedno. Uculí se, když zaslechne jeho nabídku a vyhoupne se mu na klín. Prsty ho přitom pohladí po odhalené pokožce na hrudi a když se mu zadívá do očí, zlehka se otře nosem o jeho.* Tekhle, nebo snad ještě blíž..?
*Bob se podívá na DRAGOSE.* Co? Uráží mě a chová se děsně. Dnes už mi to leze na nervy.* Prohlásí uraženě. Poté se podívá na TAYE a zasměje se a rukou mu rozháže vlasy.* Skvělý nápad!* Pochválí ho. Když se ho DRAGOS zeptá, tak mu zrudnou uši při vzpomínce a stáhne se od Dragose dál.* Šel jsem nejdřív mile. Ale to nezabralo, tak jsem ho kousnul. Třeba si to s tím spojí.* Pokrčí rameny, ale stále je od DRAGOSE dál a dívá se s rudýma ušima jinam. Jeho kočičí uši jsou stažené dozadu. Pak se podívá na Tayův krk.* Moc ne, jen trošku, většinu jsem slíznul.* Prohlásí a pak se na něj podívá a nadšeně usměje.* Určitě.* Souhlasí a podívá se na DRAGOSE, zda taky souhlasí.*
*Opřená o bar sledovala dívku před sebou a slabě se usmívala. Možná trochu povýšeně, čemuž také značil slabý záklon těla. Propalovala ji očima, jako kdyby ji soudila, zda za ten čas stojí. Nebo byla pouze okouzlena krásou medúzy, kdy nemohla odtrhnout svůj pohled? Hypnotizovaná hadíma očima, hedvábnými vlasy a svůdným pohledem. Zrak neodvrátila ani ve chvíli, kdy cítila slabé šimrání na své noze, pouze slabě nadzvedla obočí, jako kdyby MADDIE k něčemu vyzývala. Napětí mezi nimi však přerušily její slova, které donutily Eshe zpozornět. Pobaveně se ušklíbla, když ji MADDIE složila dvojsmyslnou pochvalu a konečně sklopila pohled na své ruce. Prsty nepatrně zakmitala a po vyřčené výzvě zvedla pohled k davu. Ihned navázala oční kontakt s několika muži, někteří jej však okamžitě přetrhli. Avšak ten, kterého měla okrást se neotočil.* Těžký úkol, *broukla, načež se opřela o bar a zhluboka se nadechla, stále udržující oční kontakt s mužem,* ale ne nemožný. *Mrkla na Maddie, zatímco se otočila pro dva panáky a s nimi se odebrala za mladíkem. Cestou si ho prohlížela, analyzovala, kde na první pokus narazí na jackpot a jakmile měla odpověď, už stála u něj a nabídla mu pití. Brzy si uvědomila, že byl jedním z těch, které už za dnešní večer okradla, proto toho využila a panáka mu věnovala jako omluvu a blbý žert, který se hodil k charakteru, za kterého se dnes oblékla. Zřejmě měla štěstí, protože si svým nedávným představením na baru vysloužila jeho přízeň a také nestydaté doteky, které mu okamžitě opětovala. Skvělá příležitost mu opět vniknout do kapes a vzít si to, co už jednou bylo její.* *Po chvilce osahávání mu podala i svého panáka a se slovy ´splatila jsem svůj dluh´ se otočila a zamířila zpátky za MADDIE. Posadila se zpátky na svou židli a otočila se na muže, který se na ní pouze usmál, gestem ji popřál na zdraví a s vypitou sklenicí se odebral pryč.* No, dokud nedošlo k mému prozrazení, kradlo se mi líp, ale vždycky existuje nějaká cesta, že? *Promluvila k MADDIE a na bar hodila peněženku, kterou rovnou otevřela a podívala se, co v ní je.*
Myslíš, že k tomu abych svedl tak krásnou ženu potřebuji nějaká upíří kouzla? *Pozvedne obočí i koutek úst. Když se na něj usadí, tak ji chytí za boky a přitáhne si ji blíž.* Takhle by to mohlo stačit. *Jen co to dořekne, tak se k ní skloní a rty jí lehce zatlačí na krk.* Tak co, myslíš, že jsem dobrý upír? *Zuby lehce přejede po její straně krku, stále však neporušuje její kůži. Na chvíli se zastaví u klíční kosti kde pomocí svých úst vykouzlí malou modřinku. Poté zapojí i své ruce a lehce jí přejíždí po těle tak, aby jí mohl škádlit, jednou rukou přejede přes bok, oblinu prsou a krk až k bradě, za kterou ji chytí a pozvedne bradu, svými rty se přiblíží k jejím.* Smím? *Optá se na polibek a otázku jí vdechne přímo na ústa.*
Jak tě uráží zase "furík"? *Nechápe absolutně, ale pak mávne rukou, že u Roberta lepší neřešit. Komentáře Taylora taky neřeší. Na takovou úroveň se snížit nehodlal. Když je Natalie pryč, tak začne řešit ty dva. Po vysvětlení TAYLORA pozvedne obočí a káravě se podívá na ROBERTA. *A co dělal mezitím Sasha? *Otáže se.* Kde vůbec je? *Zamračí se, když se rozhlédne, protože ví stoprocentně, že je po klubu následoval.* S kousnutím? Upír? Běsnění po krvi? *Položí dotazy Robertovi tak sarkasticky, jak jen to jde. Nakonec si promne dlaní oči.* Já ti jednou fakt střelím přes uši.. *Pronese, zatímco si v hlavě jak mantru opakuje, že Roberta nemůže zabít. Na oba se zadívá, když je vyslovena žádost o nějakém pobytu Roberta ve vile.* Lasičku malovat nezvládneš? *Otáže se Taylora a oba ještě chvíli sleduje.* Fajn.. Ale zítra vás chci oba u mě v kanceláři, kde si zrekapitulujeme pravidla.. *Pronese výchovně se založenýma rukama na hrudi.* A žádné další proměny, Hellere. *Dodá varovně.*
Šikovná, myslím, že mladík nám s radostí zaplatí nějaký lepší drink, než je toto, co myslíš? *Prohodí a poukáže na levné panáky, které se tu nabízely skoro každému. Její jazýček měl však dávno vytříbené chutě a dívka před ní dobrý vkus...nebo talent. Snad obojí. Uměla odhadnout koho okrást, Maddie na setinu napadlo, zda by ESHE chtěla okrást i ji, kdyby měla příležitost a skutečně něco při sobě, kromě bankovek v dekoltu. Skoro to vypadalo, že se nechávala dnes večer pouze pozývat svou společností.* Ale abychom se nenudily...zkus okrást ji. *Kývne směrem k dívce, která si dokonce i kryla svůj drink, aby jí do něj někdo nehodil, zdálo se, že má čistou kolu nebo tomu podobnou sodovku a v kostýmu Welmy ze Scoobyho působila jako roztomilá šprtka. Zřejmě správně zvolila i svůj kostým. Nejistě se ohlížela za chlapci, kteří konverzovali s párem děvčat, které měly kostýmy lazené k dalším postavám onoho seriálu a když se na ni podíval jeden chlapec, Welma se otočila a začervenala. Tuhle už ESHe nesvede a pravděpodobně ani nenalije alkoholem, bude muset použít lepší triky.* Nemůžeš to přeci mít pokaždé snadné... *Sama se přitom dívá skoro znuděně na procházející ženu, kterou souhra náhod - a nebo ne? - přiměje projít okolo nich a Maddie jí zavadí o ruku. Nepatrný pohyb prsty, trocha magie a voalá... Žena se jí ještě bezmyšlenkovitě omluví, že do ní strčila, vypadala podnapile, Maddie mezi ně na jednom prstu zvedne náramek. Nesešlo na tom, zda to byla cestka, či nikoliv, Maddie se ohlédne a pošle ho po pultu pryč dostatečnou silou, aby vyletěl a do nějaké ženy vrazil. Ta se sehne a dobrácky zavolá za okradenou - to že ji k tomu Maddie přiměje je už druhá věc. Náramek se tak dostane rychle zpět k majitelce, která ještě vypadá dojatě, že je slečna tak hodná a Maddie se s odporem ušklíbne a napije se.*
Co já vím? Buď jsi zatraceně rychlý, nebo sis mě získával bez kouzel kus večera. *Když svou pozornost přesune na její krk, spokojeně zavrní a zakloní hlavu, aby měl lepší přístup.* Mmm… Málo krve, ale body za snahu bych ti přiznat mohla. *Poškádlí ho s úsměvem. Prsty mu vjede do vlasů a natiskne se ještě trochu blíž k němu, zatímco si užívá, jak jeho ruce zkoumají její tělo.* Rozhodně… *Odpověď mu rovněž vydechne do rtů a provokativně po nich přejede svými. Jejich pohledy se nakrátko spojí, než se nechá do případného polibku vtáhnout, zatímco její volná ruka se přesune na jeho hruď, kterou celou dlaní pohladí.*
A na kterou stranu se přikláníš andílku? *Zašeptá jí do kůže ale pak ji konečně políbí. Jemně jí zkousne spodní ret, jakmile ucítí, že Kim dochází dech, tak se jí přesune dál. Nechá jí chvilku oddechovat a on si mezitím pomocí polibků a lehkých kousnutí tvoří cestu dolů k jejímu výstřihu, jeho ruce doplňují jeho pohyby, lehce jí přejíždí konečky prstů ale i dlaněmi po celém těle tak aby ji rozdráždil co nejvíce to jde. Lehce mu zavazí její křídla, ale on si poradí. Poté se vrátí zpět k jejím rtům a ještě jednou ji velice vášnivě políbí.*
*DRAGOSOVI hned v rychlosti vysvětlil, proč zmínil krev. Když se pak mluvilo o Sashovi, rozhlédl se zmanetě. Měl za to, že šel za nimi.* No co vím, tak mi sháněl krev. *Vysvětlil to v rychlosti za něj. Nato se už u nich docela udýchaně upír zjevil.* Zatáhli mě do nějakého tance..nedalo se vymotat! A pak se mě jeden pár zeptal, zda nechci do trojky!..co s těmi stvořeními dneska sakra je?! *Zastěžoval si upír, zatímco svůj běh ještě nějakým způsobem vydýchával. Po chvíli se však zpamatoval a narovnal. Tay mu nato věnoval jen zmatené zamrkání. Raději se pak přesunul zpět k DRAGOSOVI.* Zvládnu, ale nevím, zda by se lasice opalovala na střeše Notre Damu během svitu krvavého měsíce. Nebo by maximálně visela z okna..maluju to z pohledu zespodu, moc země tam vidět nejde. *Pokrčil rameny, načež se spokojeně usmál a kývl, když Robert dostal od Dragose povolení.*
*Mykne rukou do strany a pohodí ramenom.* Na tom nezáleží, pozvem ťa rád. *Odpovie THIERRIMU na to usmeje sa pre potvrdenie svojich slov. On to teda nerobí len zo slušnosti, ale rád robí radosť a rád sa podelí. Pozrie na THIERRIHO prst a nepríjemne nakrčí obočie, skúmajúc jeho štruktúru, no zároveň už si nemôže dovoliť, aby ho teraz schytil a liečil ďalej - nemá na to energiu, už zrejme opadol účinok marihuany, sú tam ďalšie osoby a prosto, nie je to správne, musí mu to nechať zarásť už takto, prirodzene, hlavne, že to nekrváca a má prst na svojom mieste. Bolo mu ľúto, keď THIERRI plakal za to, ako veľmi to nechcel. Všetky tie slová, čo práve počul, sa mu zlievajú a on vlastne netuší, ako čokoľvek z toho chutí, ale špenát znie dobre, ten by mohol Lónimu chutiť, aj keď teraz vyzerá ako jedovatý sliz, vyliezajúci obrovskému hadovi z papule, skoro akoby mu Jormungandr ponúkal svoje menu rovno za žalúdka.* Fuj. *Zašepká si potichu a nakloní sa.* Ja vás poprosím… uum, tamto? *Povie skôr rečníckou otázkou a ukazuje prstom na hadie oko, ale je to zrejme úplne niečo iné ako špenátová špecialita, ktorú vybral, a nakoniec ukázal na kebab, čo bola asi tá najobyčajnejšia vec v ponuke, ale ako pozná Lóniho, zrejme ocení aj to. Dúfa v to, veľmi v to dúfa. Sleduje obsluhu, ako sa pohybuje a rozpíja do farieb a do čierna a je mu z toho podivne zle.* Viem, že nevyzerám najlepšie. Teším sa domov. *Prizná sa úprimne, keď sa zahľadí na THIERRIHO vedľa seba a usmeje sa na neho napriek svojim slovám a spokojne sa kýva hore-dolu na špičky a na päty a zas naspäť. Keď dostanú svoju objednávku, šťastne ako dieťa natiahne ruky a nadšene sa mu rozžiari tvár, napriek tomu, ako mu smrad mäsa udrie do nosa a chce sa mu pozvracať, ale udrží to, a ako cíti špenát, aj keď by nemal.* Ďakujeme. *Radostne zvolá a je hrdý na svoje herecké schopnosti.*
Spíš na tu druhou. V euforii jsem, ale vnímám. *Pousměje se, ale to už Cal spojí jejich rty a nechá se unášet tím, o čem koneckonců uvažovala přinejmenším poslední půlhodinu pokaždé, když její pohled padl na jeho rty. Když ji konečně nechá se znovu nadechnout, cití se víc opilá než doteď, jelikož jí odepřel většinu zbývajícího kyslíku. Trhaně se nadechne a spokojeně zamručí, když se rty opět přesune na její krk a začne se pomalu přesouvat k jejímu výstřihu. Každý jeho dotek pálí, paradoxně i přesto, že má poměrně studené ruce. Jakmile se jejich rty znovu spojí v polibku, vezme jeho tvář do dlaní a tentokrát převezme iniciativu ohledně toho, kdy a jak jejich polibky skončí. Pak se poodtáhne a zadívá se mu do očí, zatímco ho prsty pohladí po tváři.* Chceme se připojit k těm co už místní klub zneužili ve všech myslitelných smyslech, nebo… *Začne, skloní se k němu a políbí jej těsně před ucho, než šeptem větu dokončí* se budeme držet původního nápadu se soukromým striptýzem..?
*Užívá si to, celé jeho tělo má na sebe přitisklé to její a cítí tep v jejích žilách. Jakmile chytí jeho tvář do svých rukou tak jí tam vloží hlavu plnou vahou, po chvilince ale pootočí tvář tak aby jeho ústa dostáhla na hranu dlaně a lehce jí tam kousne. Jde spíš o smyslové vnímání než aby se jí pokusil způsobit bolest. Koukne do jejích očí a poměrně chraplavým hlasem pronese směrem k ní svou odpověď.* Nejsem proti ani jedné myšlence, ale moc by se mi líbilo změnit tohoto sladkého anděla na nahou ďáblici jen pro mě. *Iniciativu sice nechá na ní, ale posune si jí na svém klině aby cítila, že rozhodně něco s jeho tělem už dělá.*
*Jakmile zjistil, kde je jeho svrchní část a zbytek věcí tak si jen oddechl. Věděl totiž, že tu kravinu ještě při nějaké příležitosti určitě vytáhne a byl rád, že vše bylo v bezpečí, což taky potvrdila Lea, která z poza zad vytáhla štít a mávla po něm Remimu. Mladý fér se na ni usmál a pak se podíval na Alessandru.* No tak jooo, dobře dobře. Tak teda jdeme tančit. *Uculil se a když se octl na tanečním parketu opět mezi lidmi, tak přišel k Aless, aby ji jemně chytl opět za boky a natiskl k sobě. Pak se usmál.* Teda, koukám, že i paní vážná upírka se taky umí odvázat. *Pronesl za účelem, aby si do ní rýpl, v tom byl ten účel křišťálově jasný. Pak se ale zasmál a sklonil se k jejímu uchu.* Takhle se mi líbíš ještě víc. *Zavrněl spokojeně, a když se odtáhl podíval se ji do očí a usmál se.*
*Vlnila se kolem něj svůdnými pohyby a usmívala se. Alkohol, který vypila jí už dostatečně stoupl do hlavy, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Věděla, že je tu s Remim a že už žádnou chybu jako minule neudělá. Otočila se k němu a své ruce si položila na jeho hrudník, tančila dál a culila se nad jeho slovy.* Umím se odvázat i bez alkoholu nebo si snad myslíš, že ne? *Vyplázla na něj jazyk a rukama mu pomalu sjela z hrudi na břicho.* Tak líbím víc jo? Ale nepovídej. *Stoupla si na špičky a jazykem mu přešla po rtech, než se odtáhla a zase dál tančila.*
*Remi se na ni zasněně podíval, ale hned na to zavrtěl hlavou. Já neřekl, že ne, moje milá. *Usmál se na ni fér. Pak už si ji zase chytl za boky a i on tančil s ní.* Dám si ale ještě drink, ještě jeden, na kuráž. *Mrkl na ni, než jí metzi lidmi utekl k baru. Koukl na Aless, na kterou se usmál a zamával ji. Než by se ale nadál a nečeho si všiml, přišla k němu jakási neznámá dívka, Remi ji v životě neviděl. měla dlouhé, rudé vlasy a culila se, on jí stihl jen věnovat úsměv, a ani se nenadál a dívka už se k němu tiskla a vášnivě jej líbala. Remi ale jen zavrčel, načež ji popadl za ramena ve snaze jí od sebe odtáhnout.*
Tak na kuráž. *Zasmála se a když jí odešel, ještě chvíli tam tančila a usmívala se. V jednu chvíli se ale podívala jeho směrem a zůstala stát na místě. Stiskla ruce v pěst a s tichým zavrčením se vydala k baru. Jen co došla, popadla dívku za rameno a odtrhla jí od Remiho.* Jestli se chceš dneska vrátit domů v celku, tak se otoč a táhni k čertu. *Zavrčela výhružně, ale dívka jako kdyby si z toho nic nedělala. Jen se Aless vysmála, odstrčila jí a znova zamířila k Remimu, snad pokračovat v tom co dělala, jenže to jí Aless chytla za ruku a znova jí odtáhla.* Jsi snad do prdele hluchá! *Zamračila se na rudovlasou dívku.* Co kdybys mi šla z cesty. *Jen co to dořekla, tak cizí holka Aless pořádně vrazila a znova se na usmála na Remiho. Upírka stiskla znova ruce v pěst a vycenila špičáky, už se chystala na mladou dívku skočit, ale to se mezi Aless a neznámou postavila Lea.* Asi byste měli jít. *Koukla spíše na Remiho, zatímco odváděla neznámou pryč.*
*Remi to vše sledoval, a jakmile skočila Aless po dívce, nebo spíš se na to chystala, tak se na ni jen vykuleně podíval. Byl proteď rád za to, že Leandara zasáhla. Proto pak došel k Aless, jemně ji chytl za ruce a koukl se na ni.* Dáme si ještě drink a pojedeme, ano moje milá? ještě jeden na uklidnění. *uculil se na ni a jemně ji pohladil po tváři, pak ji ale chytl za ruce a začal ji tahat k baru* Trubka, vůbec nevím, kde se vzala, ale že byla drzá co? *Pronesl, ale jelikož mu přišlo že by to teď nebylo vzhledem k jejímu vzteku moudré téma, koukl se pak na upírku a pak na barmana.* Dvakrát dvojitá whiskey prosím!!
*Všechno se seběhlo tak rychle, najednou byla Leandra i s dívkou pryč a Remi na ni mluvil. Chvíli jí trvalo než si uvědomila, co se stalo a co skoro udělala.* Ano, drink prosím. *Pronesla jen a když se s Remim dostala k baru, opřela se o něj a zadívala se před sebe. Neměla by to dělat, neměla by se tak chovat, ale nějak nedokázala ovládat všechny ty nové emoce, které se k tomu všemu vázaly, nikdy neměla proč žárlit a teď jí to tak moc ovládalo. Když před ně barman postavil jejich objednávku tak sklenku popadla a vypila jí na ex, pak jí odložila a vzala si svou bundu, kterou si začala oblékat. Mezitím se k nim vrátila Lea.* Ty zbraně a štít vám vezmu do vily, vy asi pojedete k tobě co? *Optala se Remiho, zatímco po očku sledovala i upírku.* Půjdu ven a počkám tam. *Pronesla Aless a proklouzla mezi nimi, míříc ven. Když pak vyšla, posadila se na okraj chodníku a čekala.*
*Remi kývl na souhlas.* když poté dopil i svůj drink, tak se na Leu usmál.* Jo, díky to budeš hodná. Já ji vezmu se sebou, a neboj se, pak ti budu vyprávět, jak probíhala naše cesta MHD. *Zasmál se Remi, nakonec se na ni ještě jednou usmál a pak už vyrazil za Aless. Došel k ní a usmál se.* Tak co, jdeme? *Optal se jí. Pokud souhlasil, tak jí pomohl na nohy a potom už oba dva zamířili pryč, do nočních ulic New Yorku směrem k Remiho a bytu.* ODCHOĎÁK ZA REMIHO +ALESS
*Vytáhla z peněženky bankovky a okamžitě je podala kolemjdoucímu barmanovi s objednávkou na rtech. Otočila se i na MADDIE, vybízela ji k vybrání drinku a poté peněženku schovala do svého výstřihu, aby si jí její pravý majitel nevšimnul. Musela být ostražitá a hlavně se krotit s alkoholem, jelikož nechtěla opakovat své vystoupení. Proto tác s levným pitím posunula dál od sebe a zhluboka se nadechla, jako kdyby tím měla snížit své promile. Cítila se už trochu gumová, ale mysl měla bystrou, pokud se opravdu snažila. Byla vysloužilým alkoholikem, který se naloží do lihu snad každý den, takže věděla, kde má své hranice.* Baví tě posílat ostatní do terénu, zatímco je sleduješ? *Ušklíbla se, aniž by se podívala na dívku, na kterou MADDIE poukázala.* Mě teda ne, *úšklebek ji slabě povolil,* do rukou se mi dostávají cizí věci každý den, je to má práce, *řekla, zatímco pozorovala, jak i dívka před ní předvádí své umění.* Myslíš, že jsem zde pracovně, Maddie? *Přivřela své oči, jako kdyby chtěla MADDIE pokárat. Ale nešlo o to, že by krást nechtěla. Prsty ji svrběly, klidně by znovu obcházela všechny přítomné a obírala je o jejich cennosti, avšak šlo o to, že si nechtěla nechat rozkazovat. MADDIE zasahovala do její svobody, rozhodovala za ni a to se Eshe přestávalo líbit. Proto vzala osud do svých rukou a rozhodla se její nabídku odmítnout.*
*Tiše se zasměje nad tím kousnutím. Tohle byl ten zvláštní typ intimity, který nedokázala pojmenovat, ale neskutečně si ho užívala.* V tom případě bych ocenila spíš to soukromí… *Zavrní tiše s pohledem upřeným do jeho očí. Kdyby už ji doteď nezpracovával promyšlenými doteky, tenhle hlas a výraz by tu práci odvedl tak či tak, a to neméně kvalitně. Tiše vzdychne, když si ji přitáhne blíž k zaoblině svých kalhot a ještě jednou ho vášnivě políbí, než se pomalu zvedne, a svou dlaň nechá sklouznout od jeho obličeje přes krk, rameno a paži až do té jeho.* Přípraven mi ukázat svůj upíří hrad? *Zkousne si ret, zatímco na něj toužebně upírá pohled svých nebesky modrých očí.*
Hmm, správná volba. *Zamručí hlubším hlasem. Ještě jednou si ji celou prohlédne. Chytí ji pod zadkem a postaví se. Potom ji opatrně nechá sjet až stojí na svých nohou.* Tak pojďte milady. *Vzal ji lehce za ruku. Sám dopil svůj drink, který nechal stát vedle její skleničky a vydal se pomalu procházet pandemoniem. Ještě jednou se rozhlédl okolo sebe zdali nezahlédne nějakou známou tvář, ale poté už pomalu mířil až k východu. Jakmile byli z klubu venku, tak zavolal taxík a když nasedli tak nadiktoval svou adresu v Manhattonu.* KIM + CAL ODCHOĎÁK
*Kvalitní absint, dvě skleničky tohoto silného alkoholu, dvě ženy. Jednu z nich přisune směrem k ESHE a ušklíbne se.* Koho by to nebavilo. *Udělá si svůj obrázek ohledně faktu, že dívku okrást nesvede. Úzké zaměření, fajn. To je také dobré vědět.* Vzhledem k předchozímu výstupu? Myslím, že tu nejsi úplně volnočasově. Ale budiž, přesuňme zábavu do jiné sféry. *Ušklíbne se a absint zvedne.* V čem se ještě vyznáš? Vypadáš mladě na takové... *Sklouzne ji pohledem.* Dovednosti. *Snad lovila slovo, možná to byl smysl pro drama, nicméně Maddie málokdy věci nechávala náhodě, ač v lecčem magii vynechávala. Seznamování se nudným způsobem nebyla nic pro ni, ESHE jí ale takové nenabídla, zatím si tedy nebylo nač stěžovat.* Nebo jestli máš už dost mluvení... *Nakloní se k ní blíž a zavadí pohledem o její rty.* Tak se můžeme přesunout jinam za smyslnější zábavou. *Učiní jí už mnohem přímější nabídku a odpije si z absintu. Nebyl to alkohol, který bylo radno kopnout naráz, ne každý s ním ale měl zkušenosti. Znala i takové, co ho kopali, brali ho jen jako dalšího panáka. Byli nakonec lidi, kteří kopali i whiskey nebo...víno.*
*Thierri sa nadýchne k protestu. Predsa len, nebyť TANOIi tak by musel možno aj na pohotovosť. Ten účet čo by tam nechal, by len tak pred otcom už neskryl. Ale potom mu napadne, že vlastne mu TANOIA ponúka jedlo zadarmo.* Tak dobre. *Súhlasí nakoniec. Nebude sa priečiť. Prezrie ponuku a vymenuje mu niekoľko tureckých pochúťok. Sám si aj vyberie čo si dá. Počká ešte na TANOIOVU objednávku. Pozrie sa naňho skúmavo. Dokonca naňho aj žmúri trochu oči ako keby ho hodnotil.* /Furt sa smeje. Ja som na svojom zlom tripe asi prekričal polovicu večera./ Hej, tiež sa teším keď toto... *ukáže na seba a špinavé oblečenie* ... dám zo seba dole. Díky. *Poďakuje sa za objednávku.* Chceš sa najesť tu? Alebo zavolám taxi? Alebo Bolt... čokoľvek čo nás hodí domov. *V zranenej ruke si drží jedlo, zdravou vyloví z nejakého vnútorného vačku mobil a otvorí najbližšiu aplikáciu. Pozrie na TANOIU a čaká na odpoveď.* Keď chceš môžeš zostať aj u mňa kým ti to neprejde. *Navrhne dodatočne.*
*Ušklíbne se a přisune si blíž absint, na který zamyšleně kouká. Dnes toho vypila hodně, nebylo moudré přimíchávat další druh alkoholu. Na druhou stranu nemohla MADDIE nechat pít samotnou, proto i ona trochu upila a olízla si rty.* Jsem ve svých nejlepších letech, *okomentovala s úsměvem a zaměřila se MADDIE do očí. Hádala, že byla o něco starší, než dívka v kostýmu medúzy, ale zdání mohlo klamat, stejně jako u Eshe.* *Neodtáhla se, když se k ní čarodějka přiblížila. Pouze zatajila dech a nechala své oči zabloudit v těch jejích. Laškovně se usmála a slabě naklonila hlavu na stranu, přičemž lehce přivřela oči.* Hmm, lákavá nabídka, to opravdu, *potichu zavrněla a položila svou dlaň na tvář MADDIE. Palcem ji přejela přes ušní lalůček a později na krk, odhrnujíc tak vlasy, které jí překážely. Zároveň se taktéž o kousek přiblížila, stále ztracená v jejích očích. Měla je nádherné.* Ale atmosféra ještě není tolik napjatá, aby jsme si to obě užily. *Pustila ji a kývla na absint. Svůj vzala do ruky a upila o něco více, přetrhala tak jejich zvláštní chvilku. Zhluboka se nadechla a zvedla zrak na strop, hledala správná slova.* Jak se to říká, zakázané ovoce chutná nejlíp? *Vybízela dívku před sebou. Eshe si stále nebyla jistá, zda by společnost jako je MADDIE chtěla ve své tělesné blízkosti. Alespoň ne tak snadno, ne na povel. Chtěla cítit obří touhu, vzrušení, které nakonec celou její morálku a přesvědčení o sexualitě porazí.*
*Je rád, keď nakoniec ďalej THIERRI nepotestuje a nechá si za jedlo zaplatiť, aj keď vôbec nezapočuje cenu, ktorú zaplatí, teoreticky mu na tom nezáleží, peňazí ma so sebou dosť a síce dnes nič nepredal a ani nerozdal, čo sa mu zdá veľmi smutné a stratené, nakoniec zajtra má dohodnutých veľa obchodov, takže peňazí si zajtra zarobí dostatok. Spokojne podáva nejakú dvadsaťdolárovku, ktorá mu prdá padla do ruky a podá ju žene, ale keď mu podáva výdavok, nevšíma si ju a iba sa hojdá na nohách a sleduje bok stánku, kde sa to podivne vlní a krúti a popri tom počúva chlapca vedľa seba. Prikývne, že súhlasí, sám si predstaví, že zo seba naraz všetko stiahne a nahý sa vrhne do postele a rovno zaspí, ak sa vôbec v bezpečí dostane domov, pri spomienke ktorého len jemne pokrúti hlavou a pozrie na THIERRIHO.* Umm, ja sa bojím MHD. Je taxík MHD? *Opýta sa, ale nakoniec bude najlepšie, ak teraz nepôjde pešo, ale že ho dovezú rovno na miesto a ak pôjde s THIERRIM, malo by to byť viac fajn, aj keď sám vyzerá zničene a nemotorne, ale hádam to zvládnu.* Tak môžeme ten taxík. *Doplní nakoniec rozhodnuto čupne si na zem ako dieťa a začne si na betón kresliť nejaké obrazce. Keď im obsluha podá ich objednané jedlo, iba sa dvihne, šťastne poďakuje a zas si čupne, jedlo si položí na stehná a kreslí si ďalej. Keby nebol pod vplyvom, asi by si všimol, že tá farba, ktorá sa naťahuje pod jeho prstom ako sliz, tam v skutočnosti nie je. Nakoniec sa zas narovná, len tak-tak chytiac kebab pre Lóniho do dlane, pozerajúc na nejakú pokrútenú zvieraciu postavu, s dlhými končatinami, ako sa na neho škerí.* Desí ma to. *Povie THIERRIMU a ukáže na zem, kde chlapec nič neuvidí, ale za sekundu sám na to zabudne vrhne sa k THIERRIHO boku, aby ho chytil za ruku a pokrúti hlavou.* Ďakujem, ale ja musím ísť domov. *Prenesie vďačne a hravo sa zaškerí, cítiac, že pocity, ktoré pri predstave Lóniho hryžú dieru do jeho mozgu a slabín silnejú a on sa nechce takto strápniť a zároveň to potrebuje, pretože aj negatívne emócie sa stupňujú a má chuť hodiť sa o zem.*
No... *Skutočne sa zamyslí. Uňho doma taxi určite nie je niečo ako MHD. Ale má pocit, že tu v New Yorku to ľudia využívajú skoro ako MHD.* /Ale zas v taxi sa nemusím tlačiť s nikým cudzím, nehovoriac o čudných ľuďoch čo mávajú v metre sex alebo si honia.../ Nie, myslím, že to nie je MHD. *Uzná po svojom brainstormingu. Sklopí hlavu ako pohľadom nasleduje TANOIU. Prikľakol by k nemu ale má pocit, že už by sa z tej zeme nepostavil. Tak pozrie do aplikácie a objedná im odvoz. Keď ho TANOIA upozorní na niečo čo ho na zemi desí. Nič tam nevidí. Okrem nejakého chrachľu čo tam voľakto nechal.* /Dúfam, že si v tom nemáčal prst./ *Trochu sa nakloní a prikývne.* Neboj, to zmizne len čo na to zaprší. *Povie mu presvedčivo. A aj sa naňho usmeje. Síce s tým ako vyzerá to skôr pôsobí desivo ale v zrkadle sa ešte nevidel. Trochu je vyvedený z balancu keď ho TANOIA schmatne ale celkom slušne to ustojí.* Dobre, pôjdeš domov. Máš doma niekoho kto sa o teba postará? /Nemal by zostať v takom stave sám./ *Opýta starostlivo, čo v celkovom jeho správaní dosť netypický jav. Thierri je dobrý chalan, len to toľko neprejavuje. Kúsok od nich zastaví taxi, Thierri ešte skontroluje ŠPZ či je to ich odvoz a keď to sedí tak vedie TANOIU k autu.* Budeš už čoskoro doma. Hlavne sa musíš poriadne napiť. Aj niečo trochu zjesť. Ale hlavne vodu. *Hovorí mu keď otvára dvere auta.* A potom pôjdeš do postele spať. Ono to prejde a budeš zas v pohode.
*Nechá si zachytit tvář a shrnout vlasy na stranu, pozoruje její tvář a na rtech jí hraje jemný úsměv, když se odtáhne a napije.* Atmosféra je to nejmenší. *Broukne a položí si ruku vedle jejího stehna, letmo se dotýká, nijak intenzivně ovšem. Nechává ji, aby se po jejím doteku sama bezděčně natáhle. Minimálně v prvních chvílích, kdy se nakloní těsně k ní, hranou ukazováčku jí nadzvedne bradu a palcem přejede po rtech k nimž se nakloní. Na prstu jí ulpí kapka alkoholu a Maddie jej opět odtáhne od rtů a skoro se zdá, že palec nahradí svými rty. Maddie však jen podráždí svým dechem na rtech a prst si pomalu olízne od alkoholu a ukazováčkem ji při stahování se znovu pohladí a narovná se.* Jsem tvé zakázané ovoce? *Vrátí se pobaveně k poznámce ESHE.*
Není to snad základ všeho? *Naváže na tvrzení Maddie a opět neuhne pohledem, jakmile si vedle ní položí ruku. Možná to vypadalo jako odtažitost, ale Eshe nechtěla působit jako vyděšená panna, kterou obtěžují v temné uličce. Naopak, chtěla působit nad věcí, jistým způsobem dominantní. Svědomí, které již teď bojovalo s alkoholem a kouzlem čarodějky ji nutilo se držet zpátky, ale přesto si tu rozepři v její mysli užívala. Zvlášť ve chvíli, kdy mezera mezi dvěma ženami během mrknutí oka zmizela a Eshe ucítila na svých rtech horký dech. Horečka projela jejím tělem jako blesk, ale Maddie se po chvilce odtáhla. Eshe se slabě usmála, protože tohle potřebovala k tomu, aby zhřešila. Maddie její náznak pochopila, nebo to byl snad její styl, kdo ví.* Každá žena je mé zakázané ovoce. Ty jsi první. Nebo bys alespoň mohla být, *na chvíli odvrátila pohled, dokud se znovu zase nepodívala do jejích očí,* budeš? *Nadzvedla laškovně obočí.*
*Mykne plecom, akoby na tom už nezáležalo. Už sa rozhodol ísť autom, nech už bude akékoľvek a nech sa volá hocijako. Teraz je v stave, že by zrejme nastúpil aj do bielej dodávky a nechal sa predať na orgány, ak by mu povedali, že ho zavezú domov k Lónimu. Keď si na neho spomenie, stlačí kebab v ruke bližšie k svojmu telu, takže bude vyzerať ako stokrát prejdený autom, ale kým bude chutiť rovnako, všetko je podľa neho v poriadku. Súhlasne prikývne. THIERRI má pravdu, sám vie, čo má robiť, alebo aspoň v tomto stave sa snaží udržať si racionálnu hlavu, aby vedel, čo má robiť, no ešte aj taxík, čo pri nich zastavuje, v jeho očiach pôsobí ako dlhá žltá stonožka, ktorá pokračuje smerom po ulici a naťahuje sa ako želatína a nikde nekončí, no keď sa nechá chytiť THIERRIM a zaviesť k autu, zrazu vidí, ako to auto tam stojí, ale pohľad na jeho nohy v ňom vyvoláva pocit, že padá a každým krokom je zaborený v čiernej diere, do ktorej vkĺzava nohami a utopí sa v roztopenom čiernom betóne a tak sa vešá na THIERRIHO, akoby bol jeho posledné záchranné lano, ale hrozne sa pri tom chichoce, akoby sa nič nedialo.* Mám doma niekoho a ten niekto nebude šťastný, že ma takto vidí, ale mám pre neho kebab, takže možno mi to odpustí. *Prenesie otvorene a vkĺzne do taxíka, sledujúc upreným pohľadom plešinu šoféra, od ktorej sa odráža lesk natoľko, až ho oslepuje a tak si prikryje rukou oči, hodí sa dozadu a smeje sa.* Jemu sa v hlave otvára brána do inej dimenzie? *Opýta sa skoro zúfalo, ale za to potichu, THIERRIHo vedľa seba a započúva sa do zvukov motora, nalepí sa na sklo auta a sleduje lampy, ktoré sa míňajú, až pokým sa auto nezastaví a on z neho nevypadne, cítiac všetko bolestivejšie a intenzívnejšie, až sa mu z toho točí hlava.* Ďakujem za večer. Dúfam, že budeš v poriadku s tým prstom. Dobrú noc. *Zvolá smerom k THIERRIMU šťastne a napriek svojmu stavu zatvorí rýchlo dvere a vyberie sa so žiarivými očami k opustenému domu, len aby vošiel dnu a vrhol sa na Lóniho, strčiac mu kebab do ruky, sťažka ho pobozkajúc na pery a ihneď sa ide vyzvracať do umývadla.*
*Bob se na DRAGOSE podívá a to dost uraženě.* Proto nejsem nějakej zk...nej furík!* Zavrčí a pak nad ním mávne rukou.* No a už Skinner prokázal, že bolest v podobě trestu je dobrým učitelem. Celkově jeho behaviorální teorie a experimenty se mi zamlouvají. Škoda, že jsem tehdy byl v komatu.* Povzdechne si. Sice jeho teorii znal, proto si ji našel i poté, co nabyl zase lidskou podobu. Pak se podívá na DRAGOSE.* Pokud mě nebude urážet a rozčilovat... Navíc nejde o nic jako má David. Jen dva dny na to, aby si promyslela své chování. Třeba se ji to v budoucnu bude hodit a bude z ní fajne netopýr.* Pokrčí rameny, ale v tom mu zazvoní telefon. Ten vezme z váčku a zvedne.* Copak?* Zeptá se a poslouchá. Z druhé strany je slyšet neznámá řeč. Jde o démonský jazyk.* Ah, dobrá, budu tam.* Poví a položí telefon.* No pánové. Dnes s Vámi nikam nejdu. Mám práci jinde, kde jsem zavázán.
*Upír ještě pozvedne obočí.* Seš citlivka na svůj věk.. *Odfrkne si ještě a jeho komentáře o chování a trestech pouští jedním uchem tam a druhým ven. Podle něj je zrovna s tímhle Robert naprosto mimo, ale vymlouvat mu to by bylo jako chtít po vlkodlacích aby aportovali. A ano.. Už to jednou zkoušel. Dragos nad Sashou zakroutil hlavou, když se u nich ukázal, načež se vrátil k ROBERTOVI a TAYLOROVI.* Nevím jak lasice, ale proč by tam někdo chtěl vidět Roberta? *Nakrčí v úšklebku nos, než jim to oběma jak malým dětem povolí. Což je ve výsledku stejně k ničemu.* Užij si to s démony.. *Popřeje mu sarkasticky starší upír a pak pobídne oba mladší, aby si pospíšili a zmizí na cestu zpět na Staten Island.*
*Sashovi tolik pozornosti nevěnoval. Maximálně se na něj soucitně podíval, než si jeho pozornost k sobě znovu upoutal DRAGOS.* Nikdo neřekl, že bych je tam měl malovat. *Začal, načež se už předem s omluvou v očích podíval na čaroděje.* Ale když už, více do té scenérie sedí hořící čaroděj, než pověšená lasice. *Usmál se docela nevinně napříč tomu, co vlastně řekl. Vycházel hold z dějepisu - Notre Dame jednou vyhořel, takže by ten oheň zase znovu od věci nebyl. Nuže, když se nakonec dozvěděl, že s ním čaroděj zbytek večera strávit nemůže, věnoval mu aspoň na rozloučení objetí, pokud o něj tedy po té jeho odpovědi vůbec stál. Následně mu už jenom zamával a společně se Sashou a DRAGOSEM zmizel do vily.*
*Jen se pousměje k tomu tvrzení, ale nechá to viset ve vzduchu a radějí začne na té atmosféře pracovat. A zřejmě úspěšně, byť se Eshe po jejích rtech nenatáhla zpátky. Prozatím.* Tak první, *V očích se jí zaleskne, snad to bylo jen světlo, které přebíhalo přes tanečníky a okrajově i usedlíky baru. A když jí dá nabídku a podívá se jí do očí, tentokrát ji zachytí jemně znovu za bradu, lehce ji k sobě přitáhne a věnuje jí tak letmý polibek, že by mohla zvažovat, zda se vůbec odehrál. Byl to příslib něčeho většího, lepšího. Toho, že bude její první a zařídí, aby si to zatraceně užila.* Prozraď mi ještě jednu věc, ESHE, jaký vztah máš k hračkám? *Neodtáhne se, když zavadí druhou rukou o její stehno a zapínání, a ač by výstřih mohla zvětšit, udělá přesný opak, potáhne ho lehce nahoru, k sobě, aby si ji přitáhla blíž a pak ji pustí.* Pojďme se přesunout, má krásná společnice. *Vyzve ženu, v mezičase sklouzne dolů a nabídne jí svou ruku, připravena ženu vzít někam k okraji prostoru, kde to bude ponořeno do stínů, aby je mohla portálem přesunout a ESHE podsunout falešné vzpomínky na cestu uberem k ní domů.*
*Poočku mrkne na chudák kebab a je celkom rád, že ho TANOIOVI dali aj do sáčku. Najmä keď vidí ako pri tom mačkaní z neho vyteká dressing a šťava s teľacieho mäska. Keď tak s ním kráča k autu a TANOIA sa doňho vešia... je rád, že to auto nie je ďalej. Ledva ich oboch k nemu dostane, dokonca sa aj zapotil.* To je dobré. Odpustenie vedie cez žalúdok, takže ak sa bude hnevať, určite ti to odpustí. *Chlácholí ho a zároveň ho súka do taxíka. Nasadne tiež, tak aby si neprisadol svoje vlastné jedlo. Pozrie sa na čom sa to TANOIA smeje a uvidí lesklú plešinku šoféra.* /Dobre, ten je pekne zdrogovaný./ Pravdepodobne áno, tak ho necháme, aby sa sústredil na šoférovanie. *Cestou sa mu do hladu, krúti žalúdok ale stále dáva pozor aby náhodou TANOIOVI nenapadlo vyskočiť z idúceho auta. Keď zastavia tak nechá najskôr vystúpiť svojho spoločníka a potom sa chystá von aj on. Predsa len, aby sa uistil, že sa dostane v poriadku k sebe domov.* Ah, um... dobrú? *Vykokce a takmer dostane dverami po nose. Ešte ako sa taxikár rozbieha tak nakúka či TANOIA došiel ku dverám. Celkom mu odľahne keď vidí, že vchádza dnu.* /Keď by aj zaspal na schodoch tak aspoň nebude vonku./ *Odfúkne si. Kým ho taxík dovezie domov tak si zje svoje jedlo a už o niečo kľudnejší sa potom dostáva domoc. V zrkadle sa samého seba takmer zľakne, oblečenie hodí do koša a na polovicu zvyšnej noci sa naloží do vane kde aj nedopatrením zaspí.*
*Bob se nad nimi zasměje a pak od nich odejde a jen na ně na rozloučenou mávne. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a projde jím pryč na druhou stranu USA.*
*Napětí, které očekávala opravdu přicházelo. Touha se zvětšovala, dychtila po polibku, který ji MADDIE věnovala, i když jen na malou chvíli. Nechala na chvíli se sebou manipulovat jako s panenkou, dokud ji nepoložila opravdu choulostivou otázku, nad kterou se Eshe zarazila.* Hračky? *Zopakovala po ní, dokud se jí zorničky nerozšířily - pochopila. Úsměv čarodějce mohl naznačit, že proti nim nic neměla a Eshe vnitru cítila, že se dokonce i nemohla dočkat. Proto na nic nečekala a bez dalších zbytečných řečí se přesunula k MADDIE do jejího obydlí. Samozřejmě pod vlivem magie, který ji nedovolil poznat svět podsvěťanů.*
MODERÁTOR UŽ SA NA PÓDIUM NEDOSTAVIL NAKOĽKO SA V ZÁKULISÍ PORIADNE OPIL SO SLEČNOU V BARBIE KOSTÝME. HALLOWEEN PÁRTY AKE POKRAČOVALA AJ BEZ NEHO A NIKOMU V PODSTATE ANI NECHÝBALO VYHLASOVANIE PÁNSKYCH KOSTÝMOV. HALLOWEEN PÁRTY SKONČILA Až VONKU ZAČALO SVITAŤ. V TOM MOMENTE IŠLI DO PRÁCE UPRATOVAČKY, KTORÉ MALI ČO ROBIŤ ABY VŠETKO UPRATALI. ALE POPRAVDE NAŠLI AJ PÁR STRATENÝCH POKLADOV, KTORÉ ICH POTEŠILI.
*Castor měl dneska jeden z těch volných dní, kdy si řekl, že si zajde ven do parku, když to počasí opět dovolilo, projde se, přečte si něco a nechá Lynx se pořádně proběhnout. A to také udělal. Oblékl si černé kalhoty, bíle triko, na to stejně barevný svetr a ještě na to hodil černou koženkovou bundu. Do ruky si vzal jednu z knih, kterou měl rozečtenou a když usoudil, že měl všechno, vydal se ven. Cesta tam mu netrvala dlouho, přece jen bydlel nedaleko Central Parku. Cestou si koupil ve stánku ještě perníkové latte a když konečně došel na své oblíbené místo k jezírku, posadil se na lavičku a spokojeně zavrněl. Lynx, jeho černá liška s rudýma očima už zvesela pobíhala kolem, ovšem lidé jí mohli vidět jen jako černou kočku, přece jen byla skrytá iluzí. Cas jí chvíli pozoroval, než si odpil z latte a pak se dal do čtení.*
*Dneska měla v práci volno. Vlastně ona to volno nechtěla, protože potřebovala každou korunu, aby se její sourozenci měli dobře, ale byla nucena si ho vzít. Možná to bylo i dobře, protože teď měla hodně starostí a problémů. První z nich bylo, že se její mladší brácha popral ve škole. Na jednu stranu jí to strašně těšilo, že se její mladší bráška zastal někoho slabšího, ale pokud se tohle bude stát častěji mohlo by to přitáhnout zbytečnou pozornost v podobě sociálky. Musela jít kvůli tomu do školy a vysvětlovat. Ta učitelka na ní strašně křičela a Am v tu chvíli nevěděla co říct. Nechala na sebe řvát pak jen řekla, že se vynasnaží a odešla. Navíc už několikrát chtěla, aby se do školy dostavili rodiče. Jenže otce už nějakou dobu neviděla a matku taky. Jenže, jak jí zná určitě odjela hodně daleko. Musela aspoň najít otce, který určitě bude v nějaký hospodě. Měla jen strach, aby se nedostal do problémů. S lehkým povzdechnutím se vydá do Central parku s blokem ve své ruce. Milovala kreslení a malování. Jen tak si sednout do přírody a kreslit přírodu kolem. V Central parku nebylo moc lídí, Vlastně to bylo dobře. Am neměla ráda nežádoucí pozornost. V těhle situacích nedokázala dobře reagovat a výsledku to vypadalo tak, že jako zbabělec utíkala. Posadí se na nedalekou lavičku a chvilku jen tak pozoruje okolí s čerstvým vzduchem, který byl všude kolem. Mohla si povšimnout i muže, který se nacházel na proti ní. U sebe měl tu nejhezčí černou kočku, kdy mohla spatřit. Zvířata byla dalším vášní kterou měla. Studovala na veterinářku, ale učení muselo jít stranou, aby se mohla postarat o své sourozence. Lehce se na muže pousměje a začne kreslit přírodu kolem. To by jí mělo na chvilku odvést od všech těch problémů a starostí.*
*Cas se začetl do knihy, ovšem pokaždé, když nějak periferním viděním viděl pohyb, hlavu zvedl a rozhlédl se. Všiml si i dívky naproti na lavičce, která se na něj usmála a proto i on jí úsměv opětoval. Nakonec hlavu opět sklonil a dal se do dalšího čtení. To se ovšem nedalo říct o Lynx, která si sice chvíli pobíhala kolem féra, ale jakmile uviděla, že se objevil někdo další, zvědavost jí přemohl a ona se pomalu vydala k lavičce, na které zrovna seděla mladá dívka. Přiťapkala si k ní pomalu, stále byla ve střehu, sledovala jí a očichávala dívce nohu. Cas se znova podíval, kde je jeho kamarádka, ale když viděl, kde je, protočil očima.* Lynx neotravuj slečnu. *Zvolal a odložil knihu, načež vstal a vydal se k nim.*
*Občasnými chvilkami místo krajiny pozorovala náhodné lidi, co šli kolem. Člověk se prochází po ulici, jako po jevišti v divadle a kolem spěchají postavy. Po malou chvíli představují nepatrnou kulisu v jeho životě, ale vzápětí zmizí kdesi za oponou. Znáte to, člověk vidí někoho v otrhaných šatech, obejde ho velikým obloukem, protože, kdoví, mohl by být nebezpečný...Potom se kolem mihne mladý pán v překrásné robě Ale toho neobchází. Protože to bude jistě slušný člověk, říká si. A s ním i většina ostatních. Takže pokud je pravda, že šaty dělají člověka, jak je to s barvami? Žlutá barva je jasná, jako slunce. Je veselá a každý, kdo se na ní podívá si řekne, že mu přináší radost. Černá... pro někoho je to barva smrti, ztráty, ohrožení ale když se na to podíváme z jiného úhlu černá je elegantní, tajemná. Je jako černé nebe, kde je miliard hvězd. Avšak hodně lidí, když se podívají na tuhle barvu vidí jen smrt. Klidně bychom takhle mohli vyjmenovat všechny spektra barev a každý to bude vidět jinak. Am nikdy nedělala rozdílí ať už v lidech nebo v barvách. Každý byl něčím zvláštním, a tak bychom ho neměli odsuzovat jen protože v naších očích není ten nejlepší. Am chápala tu podstatu. Věděla, že jsou i zlý lidi, ale někde uvnitř pořád mají aspoň trochu světla a každý se může změnit. Je to v podstatě, jako s rozbitou hračkou. Nic není tak moc rozbité, aby se to nedalo spravit a pokud je něčí duše natolik zlomená pořád existuje naděje, že i to se dá napravit. Z jejich dalších myšlenek jí vytrhne černá kočka, která si jí očuchávala. Zatím neměla v plánu si jí hladit. Chápala totiž, že si jí kočka nejdřív potřebovala očuchat, aby poznala, že se jí opravdu nic nestane.* Ty si ale nádherná *Řekne s úsměvem na rtech.* Ale ne to je v pohodě. Ještě jsem takovou nádhernou kočku neviděla *Pokračuje když se majitel kočky rozhodne vydat se k její lavičce. Odloží svůj blok vedle sebe a natáhne ruku ke kočce.* Mohu? *Optá se muže, zda by si jí mohla pohladit. Kdyby jí, řekl ne rozhodně by se nezlobila měl na to právo. Navíc ani nevěděla zda by se kočka vůbec nechala pohladit*
*Když mířil za mladou dívkou, stále tak nějak sledoval Lynx. Poslední dobou se ta malá potvůrka chtěla kamarádit s každým a i když jí to nijak nezakazoval, přece jen se snažil, aby se ji nic nestalo. Byla jeho mazlíčkem, jeho drahou přítelkyni a společností doma, proto, když došel k neznáme, jen se pousmál a nejdříve sledoval svou lišku, pak pohlédl na dívku před sebou.* Pokud chcete, tak klidně, zdá se, že jí to taky vadit nebude, to by tu asi ani nebyla. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, pokud nějak otravuje tak se hned vzdálíme, jen ona je poslední dobou až moc přítulná a přátelská, až mě to někdy děsí. *Uchechtl se mladý fér a pak k dívce natáhl ruku.* Říkají mi Castor a jak vám slečno? Tedy pokud nejsem nějak moc vlezlý, když ano klidně mě pošlete někam. *Zasmál se.*
*Nejlepší okamžik dne, jak aspoň na chvilku zapomenout na vše špatné a stačí k tomu jen překrásná kočka a okouzlující mladík. Ihned, jak dostane svolení se ke kočce natáhne a pohladí jí po sametovém kožichu. Jednou by si chtěla taky adoptovat nějaké zvířátko, které by si zasloužilo domov* Ale vůbec neotravuje naopak. *Odpoví s úsměvem.* Jsem Amarisen zkráceně Am moc mě těší. *Natáhne k němu svou drobnou ručku, aby si s ním mohla potřást.* Vaše společnost v tuto chvíli je víc než příjemná. Takže nejste vůbec vlezlý *Opravdu se zdál být muž před ní velice sympatický, Neměla z něho strach už jen protože zvířata dokáží poznat, kdo je špatný a kdo ne.* Chodíte jsem často. Nevěřila jsem, že to tu je tak krásné. Musím jsem chodit častěji, jenže kvůli práci na to není moc čas. Tedy ne že bych do ní musela chodit tak často, ale *Na chvilku se odmlčela. Uvědomila si, že zase moc mluví a problémy a starosti, které Am má by Castora nemuseli zajímat. *Omlouvám se někdy až moc mluvím. Omlouvám se.* Zahanbeně na chvilku sklopí svůj zrak. Am byla zkrátka taková. Ze všeho měla obrovskou radost a říkala věci co by zrovna neměla. Jako například o svých problémech. Jenže na druhou stranu, kdyby Castor měl taky nějaké problémy vyslechla by si ho a možná by mu i pomohla.* Neprojdeme se? *Zeptá se a opět se mu podívá do očí.*
*Castor se pousmál a s dívkou si potřásl rukou.* Klidně mi i tykej, ono je to pro mě asi lepší. Člověk se pak necítí tak divně staře. *Zavtipkoval a zazubil se tomu, načež si prohrábl nervózně vlasy. On sám, občas pak mluvil jako blbec.* A klidně se projít můžeme jít, jen si dojdu pro knihu, abych jí tady nezapomněl a pak můžeme vyrazit. Ona i Lynx se ráda proběhne zase o kus dál. *Pousmál se a dál poslouchal, co dívka povídala.* A vůbec se neomlouvejte, i jí občas melu, zvlášť když jsem nervozni nebo tak, takže se nic neděje. *Pousmál se a na chvíli se omluvil, aby si doběhl na lavičku, pro své věci, které tam měl a pak se zase vrátil zpět.* Tak jdeme?
*Am ihned poznala, že Castor je milý mladý muž. Ne, že by někdy měla správný odhady na lidi, ale prostě to tak cítila. S tykáním rozhodně problém neměla.* Dobře Castore. Máš moc hezké jméno skoro až takové kouzelné. *Nadhodí Am šťastně.* Navíc staře nevypadáš spíš naopak *Pochválila mu jeho vzhled. Snažila se, aby se v její společnosti cítil dobře. Byl to po dlouhé cizí člověk se kterým dokázala konverzovat aniž by se zastavila u prvního slova.* Mě se tohle stává docela často. Kdy jsem zticha je když na mě někdo křičí. V tu chvíli totiž nevím co bych na to měla říct *Trochu zavtipkuje i když to k smíchu moc nebylo spíš k pláči. V jistých situací byla naprosto bezbranná.* Jistě *Řekne jen, stoupne si vezme si svůj blok a spolu s Castorem se vydají na procházku.* Abych byla zcela upřímná musím ti poděkovat. Naše setkání mi udělalo tu největší radost. *Řekne opět šťastně byla teď něco jako dítě, které dostalo svou první hračku. Doufala jen, že to mají aspoň trochu podobně.* Žijete tu dlouho? *Optá se po krátce odmlce. Chtěla se o něm dozvědět něco víc*
*Jen co se vrátil tak se na ni usmál a nad jejím souhlasem s tykáním se jen mile usmál. On sám neměl vykání moc v lásce, tykání mu prostě přišlo více tak odlehčené a neformální, člověk se cítil uvolněný.* Děkuju moc za komplimenty, no sice nevypadám, ale občas se tak cítím. *Zasmál se a pak se pomalu dali do chůze, načež jí Cas poslouchal a občas na ni při cestě kouknoul.* Tak snad na tebe lidi moc nekřičí, ono to není hezké, když se tak stane. *Pousmál se na ni mile a občas po očku sledoval i Lynx, která pobíhala kolem a užívala si volnosti.* A jsem rád, že jsem ti udělal radost, mohu se zeptat jen tak ze zvědavosti, čím to vlastně? *Optal se a pak se na chvíli odmlčel.* Já v New Yorku žiju už hodně dlouho, vlastně by se dalo říct, že věčnost a co ty? Jsi zdejší nebo ses přistěhovala?
*Nemusela se tolik bát toho, že by její společnost byla přítěží nebo si to aspoň myslela podle toho, jak se Castor usmíval.* Nemusíš mi děkovat je to samozřejmost občas člověk potřebuje trochu komplimentu, aby se necítil méněcenný. Navíc ráda dělám radost ostatní *Am si neuvědomovala, že tuhle vlastnost by měla dělat v případě, když je to vzájemné. Bylo hodně věcí co nevěděla. Zkrátka ještě nepoznala takové zlo, aby se její maličkatá osobnost změnila natolik, aby měla jiný pohled na svět.* Nedávno jsem měla takový problém s učitelkou. Můj mladší bratr se porval ve škole. Moc mě těšilo, že se zastal někoho slabšího na druhou stranu mám strach. Kdyby se to totiž situace opakovala mohlo by se stát, že bych už nikdy neviděla. Učitelka na mě křičela, že by tohle dělat rozhodně nemohl a já prostě nevěděla co na to říct. Byl to špatný den. Navíc pokud do té doby nenajdu svého otce stane se něco strašného. *Vybalila na Castora své problémy, které měla aniž by si to pořádně promyslela. Mluvila tak rychle, že by jí v tu chvíli asi nikdo nezastavil. Potřebovala to prostě ze sebe dostat a Castor ač nechtěla to prostě musel vědět.* To je taky důvod proč si mi udělal radost. Mohla jsem na chvilku zapomenout na své problémy.* Neznalo ho a asi by mu neměla ani věřit co když náhodou je to vrah. Jenže Am tahle vůbec nepřemýšlí. Nemá důvod mu nevěřit.* Jsi moc hodný člověk totiž. Sice tě moc neznám, ale vím to. Každý člověk je v jádru hodný i když si myslí, že není. I ta největší černota má v sobě kousek světla. *Pousměje se na Castora a pak se podívá na černou kočku, která měla radost.* Věčnost? tak dlouho? *Optá se Am překvapeně. Věčnost je totiž dlouhá doba.* Já jsem se tu narodila spolu se svými bratry, ale naše situace úplně není nejlepší. Nestěžuji si, každý v životě to má hrozné a někdo víc. Zkrátka kdyby byl život tak jednoduchý, jak bychom si ho přáli značně by to byla nuda nemyslíte? *Optá se ho znovu s dalším lehkým smíchem.*
Ach ano, komplimenty se teď skoro ani neříkají, lidi jako kdyby už zapomněli, že ta hezká slova vůbec existují. Ale abych nebyl takový blb, tak samozřejmě musím říct, že i tvá společnost je mi příjemná a mimochodem sluší ti to. *Pronesl Cas a sladce se usmál, než dívku dál poslouchal a na chvilku se snad i zamračil.* To není moc hezké, že se po tobě tak vozila, myslím si, že všechno jde říct tak nějak v klidu a vyřešit. *Zavrtěl nad tím jen nevěřícně hlavou a pak na ni pohlédl.* Pokud se mohu zeptat, proč by se stalo něco strašného, kdybys e nenašel váš otec? Chápu to správně, že tví rodiče nejsou asi doma a to je ten problém? *Zkusil opatrně, nechtěl se v tom nějak vrtat, jen ho to napadlo.* Ale pokud o tom nechceš mluvit nevadí, nic se neděje a klidně můžeme přejit na jiné téma. *Pronesl pak a pousmál se znova.* Tak nějak se to říká, že je to věčnost a já to tak i cítím. *Mrknul a pak jen souhlasně přikývl.* Ano, přesně tak to je. Nikdo nemá život jako z pohádky, každý něco má, něco řeší, ale i tak s snaží žít a užívat si toho, co mu každý den přináší, hlavně to dobré. *Dodal a když viděl stánek s kávou, jen se na ni otočil.* Mohu tě na něco pozvat? Přece jen už je zima a něco teplého přijde vhod.
*Am okamžitě zrudnou tváře a naberou červenější odstín.* Děkuji moc *Šeptne. Líbil se jí ten sladký úsměv co měl na tváři a vlastně úplně všechno. Pak se jeho tvář zamračila a Am se na chvilku zlekla zda neřekla něco špatně. Nakonec se jí ulevilo, když začal mluvit o učitelce.* Není to máš pravdu. Chtěla jsem to vyřešit v klidu, ale moc mě ke slovu nepustila. Pak jsem řekla, že se vynasnažím a jako trubka jsem odešla pryč. *Kdyby jí někdo napadnul, asi by se ani neubránila ani slovně a ani fyzicky. Jedině co jí šlo fakt dobře bylo utíkat. Naštěstí se jí ještě nestalo, že by jí někdo fyzicky ublížil.* Ano i ne.. je to složité. Svého otce musím najít jinak by mi sociálka mohla odvést mé bratry. Pořád je to zákonný zástupce. Matka nevím, kde je. Myslím si, že se odstěhovala někam daleko. Má totiž bipolární poruchu. *Doufala jen, že Castor bude vědět co je bipolární porucha. Za jiných podmínek by mu to ráda vysvětlila, ale bylo to docela citlivé téma.* Ne jsem ráda, že se někomu mohu svěřit. Jen prosím zastav mě, až si o tom nebudeš chtít povídat. Klidně můžeme mluvit o tvých problémech pokud nějaké máš a já bych ti s nimi mohla pomoci. *Nebylo přeci fér, aby si ona jen stěžovala na problémy. Pokud ovšem nebude chtít, bude jeho přání akceptovat.* Mám otázku pokud mohu, kdyby se tě věčnost týkala, jaké by to pro tebe bylo. Myslím tím nevadilo by ti, že lidé na kterých ti záleží umřou a ty pořád budeš žít?? *Sice to byla otázka z jiného koutku, ale přeci jen chtěla znát i názor někoho jiného co si o tom myslí. Věčnost si totiž každý představujeme jinak. Zadívá se na stánek s kávou, kam se díval i Castor * Dobře pod jednou podmínkou. Když tě příště budu moci pozvat já. Tedy pokud se znovu uvidíme. Jinak, jaké jsou tvé koníčky a zájmy? Já mám moc ráda kreslení a malování, hru na klavír a na další hudební nástroje a především miluji zvířata. Studovala jsem na veterinářku, ale díky tomu, že jsem se musela postarat o své bratry jsem studium musela ukončit a jít pracovat. *Dořekne další kus o svém životě, který sice nebyl tak moc, Am to bohatě stačilo.*
*Zatímco pomalu mířili ke stánku, tak poslouchal její vyprávění o otci a celkové o rodině. Musel uznat, že to dívka neměla lehké, přece jen, matka nemocná a někde pryč a otec nebyl k nalezení do toho starost o bratry, musel uznat, že toho na ni byli jako na člověka dost, ale i přesto se snažila a stále se usmívala a to ho velmi fascinovalo. Lidé v tomhle ohledu byli zvláštní, ale tím hezkým způsobem, že i když je život zkoušel jakkoliv, byli tací, kteří se i přes to všechno stále usmívali a rozdávali radost, jako ona. To zní vycítil hned na začátku.* Tak doufám už kvůli tobě, že se otec brzo najde a že to všechno dopadne dobře, přece jen, sociálka není moc fajn a nechce jí mít nikdo na krku. *Pousmál se na ni.* A co se týče mě, já ani nevím, zda nějaký problém mám či ne. *Zasmál se a když došli ke stánku, tak nad její nabídkou přikývl.* Platí, teď tě zvu já a příště tedy ty. A co si dáš?* Zeptal se ještě, on sám už si nadiktoval karamelové latté, pak koukal na dívku vedle sebe.* Hm, věčnost. *Zamyslel.* Na jednu stranu je to krásná věc, žiješ dlouho, vidíš spoustu věcí, míst, ale jak říkáš, ta jediná nevýhoda je, že ztrácíš lidi, co máš rád. *Pronesl a na chvíli se odmlčel, on to znal moc dobře, i on ztratil svou milovanou, ale vzpomínat na to nechtěl, proto se jen usmál.* Takže tak nějak asi. *Dodal ještě k tomu a pak si vyslechl co povídala.* Moje koníčky? Tak v tom si budeme možná rozumět, jsem totiž malíř na volné noze a zároveň pracuji jako kurátor v jedné Galerii kousek odtud, takže moje práce je i mám koníčkem. *Usmál se na ni sladce.* Veterinář je moc záslužná práce, je škoda, že jsi skončila, měla bys s tím dál pokračovat, třeba i dálkově.
*Všechno co Castor řekl byla pravda. Nikdo nechce mít sociálku na krku a i když to byla jejich práce někdy byly až moc otravný* No kdyby si nějaký měl, nebo nějaké tajemství tak se nemusíš být mi ho říct. U mě bude v bezpečí. Takže kdyby si teď řekl, že si například upír tak bych to nikomu neřekla * S úsměvem na potvrzení zvedne dva prsty do vzduchu, aby věděl, že to opravdu myslí vážně. Am sice neuměla lhát, ale držet tajemství uměla dobře. Bylo, ale hezké slyšet, že Castor vlastně žádný problémy neměl. Nebo aspoň o nich nevěděl.* Jestli mohu poprosit tak oříškové latté. Děkuji *Řekne svou objednávku a pak poslouchá, jaký názor na věčnost má Castor.* Osobně mě bych bylo líto každého, koho bych znala a on by umřel. Na druhou stranu poznat nové místa jiné lidi musí být prostě fascinující. *Měla by možnost vidět i jé místa. Poznat nejrůznější kulturu. Nemusela by se točit pořád v kruhu. S tím hezkým vždycky přichází to zlé a tou byla právě bolest ze ztráty milovaných. Každého to jednou zasáhne i toho největšího padoucha. Byla nadšená když jí řekl, že je malíř. Konečně měla s někým spojený zájem.* To je super! *Vykřikne potichu nadšeně* Moc ráda bych se podívala na tvá díla. Nebo jenom zajít do galerie, kde pracuješ. Neznám totiž moc lidí, kteří by byly vášnivým umělcem a tohle by mi udělalo velkou radost *Nechtěla se zbytečně vnucovat, ale tohle byla jedna z věcí co jí dělalo takovou jaká je. Mohla tím vyjádřit své emoce aniž by to musela říct nahlas a vidět díla někoho jiného a poznat ho víc pro ní dalším skvělým zážitkem* Jo bylo mi líto, že jsem musela přerušit studium, ale možná až se situace uklidní se do toho znovu pustím. *Přikývne lehce hlavou a napije se ze svého latté.*
*Ihned co řekla, že by si dala, tak oběma objednal a zaplatil, čekajíc pak na objednávku se na ni podíval a poslouchal, co povídala.* Já upír opravdu nejsem, myslím, že na to ani nevypadám, nebo snad ano?* Zasmál se tomu, on sice upír nebyl ale víla ano, ale to ona netušila a on se prozrazovat nechtěl.* Myslím si, že věčnost je krásná, ale zároveň sebou nese i svá úskalí, tak jako všechno v životě. Vše má svoje pro a proti, tak to prostě je. *Dodal ještě k tématu a když jím prodavač podával jejich objednávku, nejdřív podal Am tu její a pak si vzal to svoje, načež se oba vydali dál.* Klidně se za mnou stav do galerie, je to hned na druhé straně Central Parku, jsem tam skoro každý den, pokud zrovna nemám volný den nebo někde nepřipravuji nějakou akci a je díla, no buď jsou u mě doma, něco i v práci a nebo pak většina na internetu, kde e prodávají, takže si myslím, že mě najdeš. *Mrknul a napil se.* A ty maluješ jen tak pro radost? A něco konkrétního? *Optal se zvědavě, přičemž nad její otázkou školy jen souhlasně přikývne.*
*Rychle ho celého sjede pohledem a zavrtí hlavou* Nevím, žádného upíra jsem ještě neměla možnost poznat a i kdyby si byl tak mě to nevadí *Zaculí se. Jasně, že to myslela v rámci legrace. Pokud upíři existovali tak možná jen v knížce, jako další fantasy postava. Vezme si od něj svou objednávku a s úsměvem poděkuje.* Rozhodně se za tebou stavím. Chci totiž vidět všechna ta nádherná díla. *Každé umělecké dílo skrývalo svůj tajný příběh. Laik co se v umění nevyzná vidí čáru a kolečko a řekne si hm čára, kolečko nic víc. Malíř v tom vidí hlubší smysl a tak dílo dostává jiných rozměrů.* No zatím jsem neměla možnost nějaké své dílo publikovat, nebo ho někomu ukazovat. Víc to spíš dělám, že mě to baví. Jako malá jsem moc neuměla vyjádřit své pocity a tak jsem malovala a kreslila. Nejvíc jdu někam do přírody a maluji krajinu kolem. Příroda totiž dokáže být víc než okouzlující *Na chvilku se odmlčí, aby se mohla opět napít* A ty maluješ něco konkrétního? *Optá se zvědavě. Castor si mohl všimnout těch jiskřiček v očích, které jí radostně tančili.*
Jestli budeš chtít tak se někdy klidně stav a můžeš donést i svou práci, rád se kouknu na to, co jsi malovala ty, jaký máš styl a tak. A kdoví, třeba ti pomohu s tím, abys to nějak dostala dál. Mám kontakty, nejen v práci, ale i jinde, takže se pak klidně domluvíme a něco s tím uděláme, co na to říkáš?* Optal se a napil se svého latté, zatímco pohledem kontroloval, zda je Lynx stále někde poblíž a neutekla. Sice byla zvyklá držet se poblíž Case, ale přece jen někdy měla svou hlavu a on se o ni bál. Když jí ale viděl, tak si jen odechl a svůj pohled opět věnoval dívce před sebou.* Já nemám nic konkrétního, aby pravdu řekl. Já jsem v tomhle asi jako ty. Tím co maluji, dávám najevo svoje pocity, emoce, to co mě tíží, prostě všechno, je to taková terapie a moc mi to pomáhá. Dík tomu vznikají opravdu skvělá díla. Ale samozřejmě je to taky podle nálady nebo tak. Namaluji téměř cokoliv, od přírody, po portréty, zvířata nebo prostě jen směs barev a tvarů, tak nějak tom prostě vdechnu život. *Usmál se, moc rád mluvil s někým, koho tohle zajímalo, kdo měl stejnou vášeň jako on.*
Ráda, i když si myslí, že ty moje díla budou o proti těm tvým naprosté nic. *Bylo by super, kdyby se její díla dostala někam dál. Mohlo by jí to pomoci finančně a navíc by to třeba mohlo zaujmou i další lidi a ona by tak udělala radost ostatním.* Děkuji moc, vážím si toho. *Sice ještě neměla proč děkovat, ale už jen to, že jí vlastně nabídnul něco takového* Páni *Vydechne nad tou představou všech těch obrazů.* Ano forma terapie, tak bych to i nazvala já. *Lehce přikývne na jeho odpověď. Byla ráda, že neměl jedno striktní téma čeho se držel. Různorodost byla skvělá v tom, že bylo hodně možností a co tvořit. Podívá se do svého telefonu na čas a povzdechne si* Bohužel budu už muset jít. Budu muset vyzvednou své bratry. *Bylo jí líto, že bude muset opustit jeho skvělou společnost, ale nedalo se nic dělat* Určitě mě, ale očekávejte v galerii. Ještě jednou jsem moc ráda, že jsem měla čest tě poznat milý Castore. *Lehce se k němu nakloní a vtiskne mu rychlou pusu na tvář. S červenými tváři se otočí na černou kočku, kterou naposled pohladí a vydá se ač nerada od nich pryč*
*Cas jí poslouchal a koukal na ni. Byl rád, že mohl takhle pomoct někomu dál rozvíjet jeho talent pokud t bylo v jeho silách a když šlo o umění, nemohl jinak než pomoct.* Škoda, že už musíš, ale věřím, že se tedy zase uvidíme a v Galerii tě budu čekat. *Mrknul na ni a ještě než odešla jí dal svou vizitku. Pak už jen zavolal svou věrnou přítelkyni Lynx a pomalu se přes park dal na odchod zpět ke svému bytu.*
*Natalie s Elaine šli k Dominicovu domu po té co se předem dohodli. Nat se ještě vzpamatovávala z party a zoho jak jí Robert proměnil v lasici. Když přišli na místo určení tak Nat zazvonila na zvonek s úsměvem, Elaine nebyla šťastná že tam musela být a furt se hluboko styděla za tu Ostudu co jí Nat způsobila. Naštěstí si Natalie nic moc nepamatovala ale Elaine jí řekla úplně vše*
*Dominic byl u sebe doma, schovaný ve sklepení, a připravoval to co na dnešní den Nat slíbil slíbil jí, že jí ukáže PlayStation, a něco si spolu zahrají. Jakmile k jeho uším dolehl zvuk klepání, tak se jemně usmál, načež vyběhl ze sklepa nahoru. Potom už si jen reflexně oklepal ruce, i když neměl z čeho, a zamířil směrem ke vchodovým dveřím které otevřel a přivítal Natalii i Elaine s velkým úsměvem na rtech.* Tak jste tu, rád vás vidím. *Pronesl Dominic nadšeně, a věnoval Natalii přátelské objetí a Elaine jen milý úsměv.* Tak co, jak se máte? *Optal se mile.*
Ujde to..Nat se ještě vzpamatovavá z party ale jinak žije..No! Pochlub se! *Nat se zčervenala a poškrábala se na hlavě* No Čaroděj Robert mě proměnil v Lasici na dva celé dny za to že jsem ho nazvala Furíkem..*Elaine odfrkla a spustila* Furt mi ta kabelka smrdí jak mi tvá malá tlama nablila do ní! *Nat jí bouchne do ramene že vzteku a zavrčela na ní* Byla jsem opilá! A lasice
*Dominic sledoval dění před sebou a nestačil se vůbec divit. Čím více obě dvě mluvily, tím více se jemu na tváři objevoval úsměv. Když nakonec ale domluvily, a otočily k němu své pohledy, tak okamžitě nahodil vážný výraz, jako kdyby se nic nedělo, ale stejně si potom musel ruku plácnout před pusu.* No, koukám že jsi měla docela dost. *Zhodnotil nakonec Dominic, a pak jim uhl, aby mohly vejít dovnitř. Pokud tak učinily, tak za nimi zabouchl dveře, a usmál se na ně.* Tak jo, co si dáte? *Optal se mile upír.* Asi krev, co? A hádám, že bez alkoholu. *Nemohl si odpustit poznámku, která byla mířená hlavně tedy na Natalii.* No a jaké to bylo? *Zeptal se odkazujic se na její proměnu v lasičku.*
Nic jí nedávej..nakrmila se cestou sem, A mě víno s krví *Nat si sedla na gauč a přikývla* Nemám hlad ale díky..*Elaine se poradila vedle ni a vytáhla knihu* No a bylo to fakt na nic! Jakoo byla jsem malá, nemohla jsem nikam a ještě jsem schytala dlouhou lekci o tom jak jsem jen mohla způsobit Elaine takovou ostudu. *Nat překřížila ruce a otráveně se odsunul se pryč od ní* Není to moje vina že jsi v mysli furt nezletilé malé děcko Natalie McCoy! Je ti 21 a bude ti víc! *Poté co Elaine skončila svůj proslov se Nat schoulila do kuličky uraženě a vytasila na Elaine prostředníček*
*Upír to všechno sledoval, a vrtěl nad tím jen hlavou. Poté odešel do kuchyně, aby mohl pro Elaine připravit její víno z krví. Když se vrátil, aby jí víno předal tak se na ní zlehka usmál a potom se věnoval opět i Natali. Když viděl, jak měla vystrčený prostředníček, a dívala se na starší upírku vedle sebe, musel se pousmát.* Dámy, dámy. Co kdybychom se tady na to vykašlali, a šli si užít tu zábavu? Dole mám pro vás už všechno přichystané, zahrajeme si PlayStation, a bude fajn, co vy na to? Mám spoustu her, a další mohu stáhnout opravdu během chvíle , to je ta výhoda být hacker, většinu mám totiž zadarmo, sice nelegálně, ale zadarmo. *Rozhodil rukama a zářivě se usmál.* Takže pokud byste nenašly nic, co by vás bavilo, tak můžeme vybrat ještě úplně něco jiného. *Nabídl Dominic s rozpaženými rukami.*
*Elaine si povzdechla a začala číst sbiu knihu* Běž.. snaž se nikoho nezabit *Nat přikývla a šla s Dominicem do sklepení a když dorazila její oči zazářily. Takové menší doupě chtěla taky mít jako menší a usadila se před televizí* Hustý..*Nat se zakoukala do ničeho a schoulila se do klubíčka. Když schovala hlavu a ozvalo se z ní tiché fňukání. Konečně to chtěla vypustit ze sebe ale nechtěla to dát na Sobě vědět*
*Když šla mladá upírka s ním, tak se Dominic spokojeně usmál. Úsměv mu ale rázem zmizel ze rtů, když se schoulila do klubíčka, stála se do sebe, a co si všiml, tak se rozplakala. Opatrně k ní přestoupil, rukama jí objal kolem ramen a přitisklo k sobě.* Maličká, copak se děje? *Zeptal jsem mladé upírky, a jemně a konejšivě jí pohladil rukou po pažích.* Nemusíš nic, říkat jestli to ze sebe chceš jenom dostat, tak můžeš. *Pronesl tiše, a potom už si jí jen objímal.*
Bolí to..já za to nemůžu že prostě..šílím když toho vypiju víc..Jen..Jen jsem chtěla bavit! *Slzy jí tekly proudem ale zůstala schoulená* Ona mi to furt vyčítá a naráží na to..je mi to fakt líto...Já fakt nechtěla tebe či jí strapnit ...je mi to líto *Nat se na něj koukla a rty se jí třepaly tak jako její hlas. Začala koktat a když se snažila mluvit dál*
*Dominic si zlehka povzdechl, a více dívku objal.* Ale mě si vůbec neztrapnila, já se ztrapněný vůbec necítil, a teď jsem k tobě naprosto upřímný. Bavil jsem se, byl jsem rád, že jsi se bavila ty. To, že máš přísného vůdce klanu, tak to je něco, s čím já už bohužel nic neudělám. Ale já za sebe ti mohu říct, že jsem se za tebe nestyděl. Naopak, byl jsem rád, že se směješ. No tak, sranda prostě musí být, no ne? *Optal se zlehka, a dal jí vlasy zlehka na stranu, aby jí viděl do očí.*
Asi jo..*Koukla se na něj a Utřela si oči do rukávu a kývla na jeho slova. Když se Nat uklidnila, objala Dominica a vzala ovladač* Tak pojď..jdu ti nakopat zadek..staříku *Usmála se na něj a zůstala u něj* tak co zahrajeme? Vidím že máš It Takes Two! Zahrajem tohle? Viděla jsem videa a bude to pro nás dva perfektní! Ty máš Hogwarts Legacy!? Kašlu na it takes two zahrajeme too? *Její oči zářily a začala jmenovat hry co znala*
*Dominic mladou upírku s úsměvem sledoval. Byl nadšený z toho, že byla nadšená ona. Jakmile začala vyjmenovávat hry, tak jen souhlasně přikyvoval. Jakmile potom řekla, že by si zahrála hru o Harrym Potterovi, tak ihned kývl souhlasně na souhlas.* Dobrá tak si zahrajeme tohle. Ale hned potom si zahrajeme The asphalt, a tam tě zase rozsekám já. Tak pojď, jdeme na to. *Kecl si vedle ní, i on si vzal do ruky ovladač. a zapl konzole stejně tak jako je obrazovku.* A kdyby jsi náhodou měla hlad, tak mi určitě řekni, pro něco bych ti skočil. *Mrkl na ní se zařivým úsměvem, a potom už jenom čekal, až načte hra, aby mohli začít hrát.*
*Nat přikývla a po asi dvou hodinách hraní Hogwarts Legacy přepla na hru The Alphalt, když zjistila že to je závodní hra, na její tváři se vytvořil úšklebek. Začala tedy hrát s Dominicem a jak závodila tak how předjela lehce* Teď se ukaž staříku! Nemůžeš mě předjet ani ve hře! *Užívala se ve hře a čas od času se ho snažila vystrčit z dráhy tím že mu jednou rukou mačkala ovladač* Oops!
*Dominic se na ni podíval a jen se zamračil.* Heleee, nesahej mi na ovladač! *Zavrčel, ale pak se zasmál.* Já ti dám, že vyhraješ! *Zasmál se, načež před cílem mikl ještě jednu zkratku a když pak projel první, tak vyskočil na nohy a zavískal.* Vyhrál jsme! Vyhráááál! *Zasmáls e a pak popadl Nat do náruče a objals e s ní. pak ji posadil opět na sedačku a mrkl na ní. *Tak co, ještě jedno kolo? A nebo už máš dost? *Mrkl na ni, ale už zapínal další kolo. Pak se zasmál.* Jen počkej, zase tě rozsekám! *Připomněl ji svoje první vítezství.*
Si piš! A jen se nevychvaluj žes vyhrál! *Nat začala novou hru a opřela se o Dominica, využívajíc jako polštář* Já ti dám vyhrávat! O co že podvádíš! *Nat si začala fandit a usmála, div mu nevypíchla oko když najednou vystrčila ruce nahoru. Oslavující její vítězství. Když se Nat uklidnila tak se na něho škodlibě usmála a píchla ho do boku* Ha!
*Vesele se smál i Dominic, byl rád, když ji viiěl takhle veselou, hřálo jej to na jeho mrtvém srdci, a ani najednou nevěděl proč, co ho dokázalo tak rozehřát. Vždy byl spíš takový zamračený samotář, ale tahle zrzka dělala divy. V jeden moment , když jej píchla do boku se napřáhl, chytl její ruku a přitáhl si ji k sobě, za účelem, aby jej nemohla popíchnout znovu. Pak ale tak zůstal stát, hledíc mladé upírce do očí z blízkosti až nebezpečně těsné. Jednou rukou držel její jedno zápěstí, zatímco druhou měl položenou na jejím pasu a jemně se usmíval.* Jsem moc rád, že jsme tě poznal. *Hlesl tiše upír.*
*Nat lehce zrudla a usmála se na něj zpatky.* Já taky..Baví mě s tebou trávit čas. Prostě vyjít z té temné atmosféry mého klanu a být s někým kdo je akční jako já!.. *Natalie si lehla její hlavu na Dominicovo koleno a povzdechla si* Už nikdy pít nebudu..mě bylo tak zle že i jako lasička jen ležela!..*Nat naštvaně překřížila ruce a odfrkla s. Na toho Furíka se nemohla vzpomenout bez toho aby se naštvaná*
*Dominic se usmál. Jakmile si Nat položila hlavu na jeho koleno, tak bez okolků natáhl ruku abych jí mohl jemně hladit po vlasech. Jakmile jí začal poslouchat tak se zlehka usmál.* No jo, pro příště s tím alkoholem asi trošku brzdit. *Mrkl na ní povzbudivě, než se podíval před sebe.* Budeš pak chtít zahrát ještě něco jiného? *Zeptal se.* já jsem slíbil že ti ukážu tu novou hru. *Pronesl potom, ale pro teď jen tak seděl, odpočíval a hladil mladou upírku po vlasech.* A nebo, nedala by jsi si krev, dojdu ti nahoru pro sklenku. *Usmál se na ní mile upír.*
Ne díky..fakt hlad nemám a klidně mi tu hru ukaž! *Nat zavřela na chvilku oči jak jí začal hladit po vlasech a usmála se* Nee má neupířská slabina..ještě ti tu usnu *Zavrněla tiše a otevřela oči na něj* Domi fakt..tohle je jak můj vypínač *Nat začala znít ospale jak jí hladila po vlasech*
*Dominic naklonil hlavu na stranu as úsměvem tu dívku pod sebou seldoval.* Když mě se to líbí, a tobě taky,. *Usmál se na ni a hladil ji dál, užíval si to, jak mu ležela vedle těla a shlížel na ni. nakonec ale přestal a koukl se na ni.* Chci se na něco zeptat, odpovíš mi upřímně? *Optal se ji tajemně a pak ji zase jemně pohladil po vlasech, než se zlehka uculil.*
Mm..tak spusť *Nat sr kompletně uvolnila a usmála se na Dominica. Nechala své oči zavřené a poslouchala Dominicova slova přitom jak jí projížděl prsty vlasy. Spokojeně oddechovala na jeho koleně a na chvilku otevřela znovu oči*
*Dominic se na ni spokoejně usmál. Potom se jemně sklonil k ní, aby jí byl trochu blíže.* Řekni mi, kde jsi byla celý můj dlouhý a nehezký život? *Optal se po chvilce a dívals e na ni.* Mám pocit, že se známe už roky, a mám pocit takové, já nevím. když jsme s tebou, přijdu si zase...úplný. *Pronesl Dominic a opět ji jemně pohladil, hledíc jí do její rozkošné tváře.*
Bůh ví..možná jsem reinkarnace někoho..alespoň v tom moje máma věřila..že dobří lidé se vrací..taky mám ten pocit že prostě tě znám strašně dlouho..možná to bude tím he mi trvalo roky než Jsem získala takové přátelství s někým..*Začala si hrát že svými vlasy a zakoukala se do ničeho. Nat se usmála se na něj* Je mi s tebou taky strašně dobře..[link src="Proto.tu"] furt chodím..Ale těším se až naučím víc abych nepotřebovala chůvu..
*Dominic se usmál.* No, ted nás ale neruší, no ne? *Zaculil se jako měsíček na hnoji a potom si ji přitáhl ještě blíž k sobě. Zlehka se sklonil a skousl si spodní ret. Pak, když si ale uvědomil jak blízko je se odtáhl a jemně se uculil.* Promiň, asi se nějak nechávám unést. /zlehka se pousmál a dál na ni hleděl.* Jo, myslím si, že takovéhle přátelství musí být asi opravdu...jak to říct. Tak nějak, zázrak, řekl bych? *Usmál se jemně.* Já si za život udržel jen jedno dlouhé, a to s Richieem. Musíš ho taky někdy poznat, je to strašný pařmen. *Zasmál se Dominic.
To je v pohodě..Hm..Richee?..Kdo to je?..doufám že to není další civil *Usmála se na něj a vzpomněla si na párty. Nat se usmála a pohladila mu ruku* musíš mi ho představit zní zábavně..*Elaine se na ně po nějaké době podívat na tu dvojici a když je viděla spolu jak Nat ležela Dominivovi na koleni usmála se na ně* Neruším něco Hrdličky? *Ozvala se Elaine opírající se o trám*
*Dominic se na ni díval a usmíval se, to, že přišla Elaine mu ani nedošlo, ne do chvíle, co neuslyšel to, jak se ode dveří ozval hlas Elaine. Hned na to se na ni podíval.* Nerušíš, jdeš si taky něco zahrát? Mám ještě jedno konzoli! *Mrkl na ní, no, ve skutečnosti měl více jak to. pak se na ni uculil.* Vše je to v nejlepší pořádku, stejně jsem chtěl jít nahoru pro pití tady malé můře. *Mrkl na Nat a pak se usmál opět na upírku mezi dveřmi.*
Můra? Auuu tvá slova bolí..*Natalie začala přehánět a nastavila dramatickou pózu. Držela svůj smích na uzdě a koukla na Dominica* já fakt nemám žízeň! Ne! Můj polštář! *Elaine si povzdechla a vrátila se nahoru. Nat se zase posadila a protáhla se* až se vrátíš..Budeš mi zase hladit hlavu?..Nebo se můžem vyměnit!
*Dominic vstal, usmál se na Elaine, která byla na odchodu a pak se otočil zase na Nat.* Jasně že jo, a ty zatím máš za úkol to, vybrat nějakou hru, co ty na to? *Mrkl na ni, než se zasmál. Pak zamířil po schodech nahoru ze sklepa. Elaine nalil kdyžtak ještě další víno s krví, a sám sobě jen čistou krev do sklenky. Pro případ nouze vzal i jednu skleničku pro Na, načež zamířil zase dolů Tam postavil sklenky na stůl.* Tak, co jsi vybrala? *Uculil se na ni od ucha k uchu. Pak se posadil vedle ní, načež si poplácal na koleno jako gesto toho, jestli k němu nechce jít.*
Já nic nevybrala..ukaž mi tu hru o které tak básníš..*Nat se usmála a lehla si na jeho koleno, připravená na hlazení. Zapla novou hru a po chvilce se na něj koukla* už jsem se ptala kolik ti je? Nemůžu si vzpomenout..jako typuji že ti je kolem stovky..a jestli jo .Jaké to bylo v tvé době? *Zeptala se zvědavě a byla opravdu zvědavá se dozvědět o jeho době*
*Dominic ji poslouchal, jemně ji pohladil po vlasech, zatímco volnou rukou mačkal na ovladači tlačítka, aby spustil hru. Když se pak načítala, ovladač položil.* No, kolem stovky, je mi přesně 198. *Ušklíbl se.* A v mé době? No, pro chudé, jako jsme byl já a moje rodina, bylo více než těžké přežít a uživit se, zatímco ta druhá strana žila ve smetánce. Pro nás byl těžky tak nějak každý den, víš? Takže jsem byl rád za každou maličkost. Ale, no, nebylo tolik techniky, nebylo tak znečištěný ovzduší. Ale, teď si svůj život bez techniky neumím předstvait. *Zasmál se Dominic.* Ale ne, byla to hezké doba, lidé byli...uvolněnější, ted mi přijde, že jsou přehlceni a pořád ve stresu.
198!? Počkej to je..*Nat začala počítat na prstech a koukla na něj* 19. století! celkem hustý!..*Nat se usmála a začala hrát. Když si poslechla jeho příběh tak se koukla nannej se smutným pohledem* Ty jsi byl..chudý? Já myslela že si Kovář vidělá dost..to mi je líto..*Nat lehce zesmutněla a vzala si krev ze stolu a napila se jí*
*Dominic k ní shlédl a usmál se.* No, jestli chceš, můžu ti o mě povídat, ale není to moc hezký. Já si na to zavzpomínám, je to takové...no...zabila mě láska, věřila by jsi tomu? *Zasmáls e upír sám nad tím, co řekl.*/ Jestli ti někdo někdy řekne, že láska je hezká a léčí, ber to s rezervou. *Ušklíbl se nakonec a pak se podíval na hru, která se načetla.* Ale předtím, si ještě zahrajeme, tak jedeme jedeme jedeme, čapej ovladač, ukážu ti to! *Houkl, když se před ním ukázala úvodní stránka hry Ratchet And Clank.*
*Nat vzala ovladač a začala hrát já splašená, po hodině hraní se koukla na čas a usmála se* Hele zase budu muset jít..uvidíme se někdy..*Nat Vstala a váhavě mu dala rychlý a lehký polibek na tvář. Pak zamířila nahoru za Elaine, která už byla připravená* Když máš zase volno ať že můžu navštívit? *Zeptala se Nat s úsměvem*
*Dominic se usmál a následoval ji.* No, vlastně kdykoliv. *Mrkl na ni. Pak se ještě natáhl, aby jí i on vtiskl polibek na tvář, a pak už obě vyprovodil do tmy před domem, a sledoval, dokud mu nezmiizí z dohledu.*
*Dominic zrovna vyprovodil jednoho z dalších klientů, které měl a jednal s ním o výrobě jeho webových stránek. Dominic mu na to kývl, vzal si prozatimní termín týden, s tím že se případně ozve, bude-li rychlejší nebo pokud se vyskytne nějaký problém. Mělo jít o právnický web muže, který chtěl, aby to zkrátka vypadalo dobře, ne zase uplně striktně, ale tak uvolněně a dobře. Probral s Dominicem možnosti a vše kolem toho, načež upír kývl. Nyní jej tedy vyprovázel s tím, že se uvidí snad tedy co nejdříve. Sám poté ale zamířil nakonec ven, trošku si provětrat hlavu a podívat se ven do dění nočního parku.*
*Castor toho měl ten den víc než dost. V Galerii se chystaly věci na výstavy, on sám ještě dodělával dárek pro Remiho a Aless na svatbu a do toho ještě měl plno dalších věci, které musel udělat, aby to všechno stihnu. Když se konečně setmělo a on se mohl vybrat domů, byl více než rád, že konečně mohl vypadnout na vzduch. Proto jeho první kroky vedly do parku, chtěl se projít, nadýchat alespoň trochu čerstvého vzduchu a nabrat krapet síly na další dny. Byl opět ponořen do svých myšlenek, nápadů a tak prostě vypnul a nevnímal moc ani okolí, ani lidi kolem.*
*Stejně tak ale vypl i Dominic. Prostě se jen tak plazil ulicí a parkem, a ani si nevšiml že proti němu někdo jde. Proto když do dotyčného vrazil se jen zamračil, jakmile se ale zadíval na to, o koho se jedná, překvapeně se usmál.* Castore, páni, času! Jaks e vede? *Spustil ihned a na chvilku si vyčítal, že byl lehce namíchnutý. Pak se lae jen uculil.* Noční procházka? Jo, ty bývají dobré. *Připustil pak rozpustile upír a zářivě se usmál od ucha k uchu.*
*I fér chtěl zprvu danou osobu seřvat, ale když viděl, kdo to byl, jen se usmál.* Dominicu, rád tě vidím. Ale nějak to jde, jen je toho poslední dobou dost, tak jsem se chtěl cestou domů trochu projít a načerpat síly a koukám, že máme stejný nápad. *Uchechtl se.* Mimochodem, omlouvám se, občas vypnu natolik, že pak nevnímám okolí. *Pronesl Castor omluvně a prohrábl si vlasy.* A co ty? Jak se vede tobě? Jak to jde s tvou velmi zajímavou prací? *zazubil se vesele a sledoval jej.*
*Dominic se na něj usmál, poslouchal jej a nakonec jen mávl rukou na gesto, že si z toho pra nic endělal.* Hele, lhal bych kdybych řekl, že se mi nestvává to samé, jako třeba teď. Takže upe v klidu. *Mrkl na něj a pak si vyslechl jeho otázku.* No jo, zrovna jsem tak nějak zase dostal jednu objednávku, takže id zítra začínám makat na jednom webu pro nějakého nově vystudovaného právníka, tak chce, aby to bylo vyperličkované a chodili mu lidi. No, myslím si, že v NY na právníky není a nikdy nebude nouze. *Zasmál se.*A co ty a galerie? Jak se daří umění? je něco nového v módě nebo trendech? *Zajímals e upír.*
*Cas jej poslouchal a usmíval se.* V tom ti musím dát za pravdu. Tady v městě je advokátu všude plno a přitom stále málo. Lidi se jen soudí a všelicos a tihle ti si jen nahrabou kapsy. *Pousmál se.* Ale tak pokud to znamená, že ty máš práci, pak je to jen dobře. *Mrknul a když se zeptal na jeho práci, zasmál se.*Nového není asi nic, pořád tak nějak to samé, ale je teď dost výstav a aukci, takže práce je všude plno. Teď mě tak napadlo, když ty jsi přes ty stránky, nemohl bych si tě někdy najmout? *Optal se jej.*
*Dominic se usmál.* No, to je ono. Mě je to tak nějak jedno.. Hlavní je, že já z toho něco dostanu a Budu mít peníze. a tyhle lidi a tyhle věci dávají docela dost. *Mrkl ba Castora Dominic a pak jej dál poslouchal. Jakmile se zeptal na jeho stránky, tak se usmál.* No jo, jo. Tak nějak bych mohl, ale řekni mi spíš, co by jsi potřeboval? Zajímal se upír.*
*Fér mu jen souhlasně přitakal, než se zeptal na něj.* Abych řekl pravdu, tak nějak své stránky, kde bych pak mohl dávat svá díla, která by se pře stránky prodávala. Do teď to tak nějak šlo přes galerii, ale přemýšlel jsem o tom, že bych byl rád spíše za něco soukromého. Abych si to mohl nějak spravovat sám. Ono to přece jen přes galerii je takové nepřehledné a takhle. Pokud teda nebude problém, samozřejmě peníze nejsou problém,. *Usmál se na něj Castor mile.*
*Dominic jej poslouchal a usmíval se více a více. Když si vyslechl celý návrh, jež Castor vynesl, tak se vyrovnal, upravil si své oblečení a mrkl na něj.* Můžeme něco vymyslet. Vlastně, bydlím odtud jen kousek, nechceš ke mě? Můžeme posedět a tak nějak všechno probrat, co ty na to? *Optal se se zájmem.* Kde ty vlastně bydlíš? *Uculil se na něj upír, který už e pomalu vydal tím směrem, kde byl jeho domek. Už tak nějak se mu i v hlavě rýsovala představa webu, jež by pro Case vytvořil.*
*Jakmile Cas slyšel, že mu s tím pomůže, rozzářily se mu oči.* Tak to jsem moc rád, opravdu. *Usmál se mile a prohrábl si vlasy.* Pokud tě nebudu nějak zdržovat a máš čas, tak budu jedině rád. *Pronesl a vydal se tedy s ním k němu domů.* Já bydlím odsud jakoby na druhou stranu. Mám tam jeden moc krásný loftový byt z terasu a výhledem jak na město, tak na park. *Uculil se a spolu s ním kráčel dál.* tak nějak to mám všechno na Manhattanu, jak byt, tak práci. Asi jsem si uměl vybrat. *Zasmál se.* A ty máš tady byt nebo snad nějaký dům? *Optal se.*
*Dominic jej poslouchal q a pak se zacílil.* No ano, já tady taky bydlím kousek, koupil jsme dům ve španělském stylu, ale nemůžu si ho vynachválit. Mám ho rád, a má i garáž, to je výhoda navíc. I když, já nikam do práce nejezdím, jelikož makám z domova, ale tak, hodí se. Jen mám auto veterana5, tak tak nějak prostě jezdím opatrně a málo. *Mrkl na něj. Za chvilku už stali před jeho domem a upír se usmál.* Tak, pojď dál, řekni co si dáš, a můžeš mi pomalu vyprávět o té tvé stránce. *Mrkl na něj.*
*Cestou k němu domů jej poslouchal a usmíval se od ucha k uchu.* Náš dům nebo panelák, říkejme tomu nějak tak, má taky garáže, vlastně každý byt v domě má svoje místo, což je super. *Usmál se a když došli k němu, jen překvapeně hvízdl.* Páni, tak to je vážně moc krásný dům, to se musí nechat. *Pochválil mu jeho obydlí a culil se.* Starší auta jsou krásná, to je pravda, ale myslím, že na každodenní ježdění to asi není nebo ano? Přece jen to jsou už vozy, které mají nějakou hodnotu. *Pronesl.*
*Dominic se děkovne usmál a pak pokýval hlavou.* No, na moc ježdění to není, ale snažím se, aby to bylo vždy v dobrém stavu. Takže by se klidně i dalo, kdybych se o ní ale nebál. *Obeznámil upír a pak se na Čase usmál. Když jej pak pozval dovnitř, nabídl mu místo na sezení. Sám potom zamířil do kuchyně.* Tak jo co si dáš? Kávu čaj a nebo něco jiného? *Optal se pak se zájmem.*
*Fér vešel dovnitř a už cestou si to tam prohlížel, musel uznat, že to tam měl v velmi hezky zařízené na upíra.* No kdybych nevěděl, kdo jsi, řekl bych si že jsi zcela normální člověk, protože tohle je opravdu hezké. *Zasmál se a když se posadil, kouknul za ním.* Jestli mohu poprosit, tak bych si dal kafe. Dvě lžičky cukru a mléka tak čtvrt hrnku, děkuju. *Zvolal za ním a usmál se.* A jak se ti tady zatím vlastně líbí? Bydlíš tu už nějakou dobu, tak by mě zajímalo jak se ti líbí New York. *Optal se zvědavě a čekal, až se za ním zase vrátí.*
*Upír se usmál a potom se dal do přípravy zvoleného nápoje. Postavil vodu a potom se podíval na Fera.* Děkuji, tak nějak se snažím, aby to nějak vypadalo. nahoře, tady jsem většinou přes noc, abych mohl mít otevřena okna a ve dne by vám ve sklepě, tam mám tak nějak svoje doupě, dalo by se k říct. *Uculil se spokojeně.* A New York? No, je hezký. Líbí se mi, i když jsem viděl tedy hezčí místa, ale tohle je taky moc hezké. Hlavně tedy central park, to je asi moje oblíbené místo ze všech. *Přiznal a pak už donesl Casovi kávu ke stolu.* Tak, prosím. *Usmál se.*
*Castor se rozhlížel kolem sebe a usmíval se, zatímco jej poslouchal.* Tak jasně, přece jen slunce ve dne být nahoře asi není nejlepší nápad, i když ty nemáš taková ta speciální okna proti UV paprskům? Vím, že snoubenka mého kamaráda je má v celém domě. *Usmál se a když se k němu vrátil a položil před něj hrnek s kávou, poděkoval.* Také si myslím, že jsou hezčí místa, ale i New York má své osobité kouzlo. *Pousmál se a odpil si.* Takže tak, ehm a asi se tedy vrátíme k té webovce co? *Zazubil se a hrnek opět odložil.*
*Dominic se na to usmál. Pak se posadil naproti férovi, zatímco si sám před sebe postavil sklenku s krvi5. Pak koukl na Castora.* To souhlasím. Ale, ne vždy to jsou místa, co je dělají krásné, někdy stačí jen ti praví lidé. *Uculil se na Case potutelně a pak kývl na souhlas načež se uculil.* No jasně, jasně, jen sem s tím. C8 jsem pochopil, tak se tedy bude jednat o obchodně zaměřený web na prodej a produktivitu, ano? *Zajímal se.*¨
V tom mohu jen souhlasit, lépe bych to neřekl. Někdy je to místo fajn, ale dokonalým ho dělají až lidé, kteří vstoupí do vašeho života a udělají ho lepším. *Zazubil se fér mile a znova si vzal hrnek, z něhož si odpil.* Ano přesně tak. Jde o to, že jako malíř své díla nejen vystavuji, ale i prodávám a do teď jsem to dělal vlastně přes galerii a jejich stránky, ale už nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si nechal vytvořit na tohle svoje vlastní stránky, jakoby svým jménem a ne jménem galerie, pokud mi rozumíš. *Vysvětlil mu a usmál se na něj mile.* Já tomu nerozumí, proto jsem rád, že jsem narazil na tebe. A jestli mi s tím vážně pomůžeš, budu ti vděčný. Samozřejmě jak už jsem řekl, zadarmo to nechci.
*Upír se usmál, a jakmile začal povídat, tak jej pak přerušil. Když se pak vrátil, tak donesl zpátky počítač, na kterém si rozklikl poznámky a zapsal si vše, co Cas řekl.* No, určitě to bude chtít nějaké to potvrzení nebo jak se tomu říká, jako podklad pro to, že to můžeš provozovat a zveřejňovat, ale stránky ti udělám i bez toho, to je jen pro tebe. Přeci jen, kdyby to nebylo veřejné, asi by se to obešlo bez toho, já tak nějak třeba rozhazuji sítě, proto přímo živnost nemám, komu by se chtělo odvádět daně. *Zasmál se a pak se napil.* Ale pointu chápu, to není tedy asi žádný problém. No, a máš nějakou barevnou představu, nebo tak? *Optal se.*
Myslíš něco jako živnostenský list nebo něco takového, že s tím podnikám, jakože prodávám svoje vlastní díla? Jestli to budeš tedy chtít, není problém ti to pak doložit, to já mám, přece jen jsem to potřeboval i v práci, bez toho bych se nepohnul dál. *Usmál se na něj a popíjel kafe, načež se na Dominica usmíval. Byl rád, že mu s tím někdo pomůže.* A jsem tak nějak rád, že si v tomhle rozumíme. No a barvy, hm, nad tím jsem tak nějak nepřemýšlel. Ale abych řekl pravdu, tak bych to možná dál do černo zlaté, pokud to nebude vpadat jako blbost. *Zasmál se.*
*Dominic se usmál.* No hele, já to tak nějak nepotřebuju, já si to dokážu na hackovat a dokážu udělat i tobě falešné ovšření, jestli chceš, ale, no, možná to bude za službičku. *Mrkl na něj a pak je poslouchal dál. Přikyvoval na souhlas a zapisoval si, nakoenc se podíval na vílu před sebou. Pak se usmál.* No dobře, já se na to kouknu, ale ty mi řekni, jak se daří Lynx? *Mrkl na něj a jemně se popusnul blíže. Nemohl ani popřít , že se mu líbil, tak proč by si nemohl s ním něco jen tak nezávazně začít?*
*Pozvednul jedno obočí a sledoval Dominica.* Tak teoreticky to ani falešné dělat nemusíš, originál ti sehnat můžu, ale jestli to chceš udělat takhle, tak to nechám na tobě. Ty se v tom orientuješ a rozumíš tomu, takže asi tak. A jestli za to něco chceš, stačí říct. *Uculil se na něj a odložil hrnek zpět na stůl.* Moc díky. *Mrknul.* A Lynx, ale jo ta se má skvěle. Teď si našla kamaráda, nebo možná se snad i zamilovala. *Rozesmála se.* Třeba příště jí vezmu, myslím, že si tě oblíbila.* Uculil se a koukal na něj. *
Tak to je na tobě, co si vybereš, mě za to nebudeš muset platit. *Mrkl na něj. Pak se uculil, než si pak přehodil nohu přes nohu a koukl na něj.* Lynx je moc milá, někdy ji zase přiveď. *Uculil se a pak vstal, ayb se přesunul na gauč.* No, napadlo mě, nechceš si něco zahrát? mám spoustu počítačových her, pokud tě to tedy neobešlo. *Mrkl na něj a pak se uculil.* Ale jestli chceš, můžeme být tady nahoře a dělat já nevím, no, něco klidně jiného. *Zasmál se upír.*
Počkej, přece ti musím zaplatit, je to tvoje práce ne? *Usmál se na něj a jen co zmínil opět Lynx, tak se zazubil.* Určitě jí vezmu, pokud se domluvíme na nějakém setkání, tak se mnou půjde určitě ráda. *Sledoval ho a poslouchal.* Hry? No abych řekl pravdu, tak to jsem hrál v životě tak asi třikrát, myslím, že jsem jeden z těch, které to obešlo a nerad bych se ztrapnil. *Zasmál se.* Takže pokud máš nějaký jiný plán, sem s tím. *Culil se jako měsíček na hnoji.*
*Dominic kývl na souhlas.* Tak jo, tak teda dobře, ale, hm, co kdybych tě to naučil, co ty na to? *Mrkl an něj a pak se uculil. Vzal mu jeho kávu, do druhé ruky pak ještě svou krev, načež zamířil směrem ke dveřím do skelpa.* Neboj se, jeto jen neškodný sklep, nic se nestane. *Pronesl a pak se zasmál.* To znělo divně creepy, i když to tak asi mělo. *Uculil se a pak začal scházet dolů po schodech. Hned na to se pak posadil dole na sedadlo a zapl televizi.* Ale nechci tě zdržet dlouho, takže kdykoliv končíme, jen si řekni. *Zaculil se.*
*Fér ho chvíli pozoroval, pak se postavil a když pronesl, to o tom sklepě, jen se uchechtl.* No znělo to tak, to nepopírám, ale budu ti věřit, že je to jen neškodný sklep. *Culil se a následoval ho tedy dolů. Jakmile sešel schody, tak si to tam prohlížel.* Páni, vážně je to tu jak herní doupě. *Pronesl pochvalně a posadil se vedle něj.* Ale jak říkám, jsem v tomhle marný, tak mě to asi budeš muset naučit. *Pousmál se a sledoval ho.* Nezdržuješ mě, mám už volno.
*Dominic se uculil a pak se na něj podíval. Hned na to mu podal jedenovladfač.* Hele, je to jednoduché. Tímhle to zapínáš, tímhle potvrzuješ volbu. Tímhle se pak jede dopředu, dozadu. Pojedeme závody, tak aby jsi věděl. A taky, tímhle můžeš zabrzdit, kdykoliv jen chceš. *Uculil se, když mu ukazoval čudlíky na ovladači. Ani se nesnažil, aby jeho dotyky na Castorově rukou a prstech, jak mu dával prsty na tlačítka, skrývat, prostě se culil. Věřil, že kdyby mu to bylo nepříjemné, tak fér odejde. nakonec se ale odtáhl a zapl hru.* Tak co, jsi na to ready? *Ušklíbl se.*
Tak závody snad nějak zvládnu. *Pokrčil rameny a nechal si vysvětlit, co kde na ovladači je, když cítil ty jeho doteky, jen se na něj otočil a pohlédl mu do očí, načež se jen sladce usmál. Musel uznat, že Dominic by velmi pohledný muž, i když on sám byl spíše na ženy, nemohl si povšimnout, že občas se mu zalíbil i nějaký ten muž.* Tak tedy jdeme na to. Uvidíme, jak to půjde. *Zasmál se, přičemž na něj pohlédl a nevědomky si skousl spodní ret.* Jsem ready.
*Dominic se na něj pootočil a pak se podíval před sebe. Vzal si svůj ovladač a ihend na to se zadíval před sebe. Pak zapl první závod.* Tak se ukaž, co v tobě je. *Proensl a jemně do něj dloubl loktem a když pak závod začala, ihned vyrazil kupředu, jedouc mezi prvními vepředu. Pak se podíval na Case.* Pojeď, víličko, jsi za náma daleko! Přijde trochu, šneku!! *Zasmál se, načež předjel další auto a hrnul se na první příčky. Sem tam se koukl na půlku Case a jen se zasmál nad tím, co viděl.*
*Uchechtl se jakmile začala hra, tak se do toho pustil. Občas se spletl a udělal nějakou blbost, takže narazil ve hře do svodidel nebo tak, pak se jen pobaveně zasmál.* Hele nech si to upírku jo, nepodceňuj sílu víly. *Smál se a bavil se dál, nakonec přece jen nějak zvládl, co měl, takže se jal toho, aby předjel i Dominica.* Jen počkej, já ti ještě ukážu, budeš koukat. Možná to neumím tak, jak ty, ale i tak se budu snažit. *Smál se. Musel reálně přiznat, že se bavil velmi dobře. I Dominicova společnost se mu zamlouvala.*
*Dominic se jen zasmál.* To se ještě uvidí, co se stane! Doufám, že jsi připravený na drtivou porážku? *Zasmál se,. Hned na to, když se pak dostal vedle něj, tak jej Dominic svým autem vytlačil tak, že Cas sjel z útesu. Hned na to už ale Dominic projel cílem.* Haha! A máš to! *Vypískl, načež se na něj zasmál a pak odložil ovladač.* Ale moc dobrá hra. *Pronesl, načež k němu natáhl ruku, a pokud mu ji stiskl, tak stiskl i on, ale neodtahoval se, ruku mu pořád držel a spokojeně se usmíval.*
*Přitom jak dopadl ve hře jen překvapeně vykulil oči.* Tak to jsem nečekal. Jsem si naivně myslel, že tě vážně třeba porazím, ale ono nic. Musím říct, že na mistra nemám. *Uchechtl se a odložil ovladač, načež mu stiskl ruku a lehce si s ním potřásl. Ovšem pak ani on svou ruku nedal pryč. Neodtahoval se, jen se usmíval a koukal na něj.* Hra to opravdu byla skvělá, bavil jsem se. Takže, co je odměna pro vítěze, copak poražený musí pro vítěze udělat? *Uculil se a pohlédl mu do očí.*
*Dominic se na Case podíval a jakmile si uvědomil, co řekl, a hlavně jakým tónem to řekl, tak se k němu natáhl a zavrněl.* A co tohle? *Vydechl mu u rtů, načež své rty položil na ty jeho, za ruku si stáhl Castora blíže k sobě a ihned mu jednu volnou ruku položil na tvář. Tou druhou si jej přitáhl za pas, načež se na něj pak uculil, když se odtáhl.* Nebo...něco jiného? *Zajímal se a naklonil hlavu jemně na stranu, sjel si jej pohledem a čekal, co odpoví. nemohl popřít,. že i jemu bylo s Case dobře, a navíc, byl to nadpozemsky hezké rysy, prostě, jako víla. A určitě si nepřál, aby dneska v noci odešel jen tak.*
*Netušil, že svými slovy způsobí tohle, ale nemohl popřít, že by se mu to nelíbilo. Proto, když ho Dominic políbil, opětoval mu to místo toho, aby se odtáhl. Jakmile se pak na sebe dívali, fér se jen šibalsky culil* Ty jsi vítěz, ty určuješ, co to bude. *Tajemně se uculil a udělal krok směrem k němu.* Takže pokud je to tohle, proč ne. *Skousl si provokativně spodní ret a sjel si ho pohledem. Procházka byla sice fajn, ale proč by se nemohl uvolnit i nějak jinak.* Takže? *Přistoupil k němu ještě blíž a lehce se otřel svými rty o ty jeho, hledíc mu stále do očí.* Chceš pokračovat?
*Dominic se na něj díval, a než by se jeden nebo druhý vůbec nadál, tedy, než by se Cas nadál a Dominic si to stihl více promyslet, už své rty opět přitiskl na ty Castorovi, ve vášnivém a hlubokém polibku. Pak se jemně a tajemně uculil.* Jasně, že chci pokračovat, víličko. *Mrkl na něj, načež si jej přetočil pod sebe., Ani se nezdržoval, rovnou se vrhl na jeho svrchní část oblečení s pobaveným a spokojeným úsměvem na rtech a když mu stáhl horní vrstvu, jen slastně zavrněl a polibky natiskl na jeho krk, a následně hrudník, odkud pokračoval níže a níže.*
*Ani Castor nezůstával pozadu a jal se toho, aby ani na Dominicovi a tak mu začal sundával vrchní části, zatímco si užíval jeho polibky a doteky. Když se dneska vracel z práce, neměl vůbec ponětí, že by dnešek mohl skončit takhle, ale zase proč by ne. Dom nebyl špatný, ba naopak. Líbil se mu. Když mu sundal vršek, nečekal na nic a hned mu rozepínal kalhoty, které mu následně na to stáhl i se spodkami. Fér se uculil a slastně zamručel, načež na Doma pohlédl a lehce si olízl spodní ret.*
*Spokojeně se usmál, a když se pak na něj podíval, opět se natáhl pro jeho polibky. Spokojeně si pak užíval to vše, co mezi nimi probíhalo, a když nakoenc leželi nazí na jeho pohovce, tak se Dom spokojeně usmíval. Nadzvedl se pak na loktech, aby se podíval Casovi do tváře.* Upřímně, když jsme tě zval dovnitř,. netušil jsem, jak to dopadne, a že to bude tak skvělý. *Zazubil se, načež se natáhla vtiskl mu polibek. Pak se na něj koukl.* Chceš ještě chvilku zůstat? Udělám ti nějaký pití, jídlo, jestli chceš a můžeš mi ještě povědět víc o tom projektu. *Zasmál se nakonec.*
*Castor leže s jednou rukou pod hlavou a sledoval ho, načež se u toho jen culil, když jej políbil, polibek mu opětoval.* Abych řekl pravdu, tohle jsem nečekal ani já. Šel jsem sem pro pomoc s webem a nakonec skončím s tebou v posteli. Nečekané, ale úžasné. *Zasmál se, načež si prohrábl rukou vlasy.* A nemusíš si dělat starosti, já tě nebudu už nijak zdržovat, pomalu asi půjdu a pokud budeš chtít můžeme se sejít a doladit ten zbytek. *Pronesl fér s súsměvem.*
*Dominic hned vstal a zavrtěl hlavou.* Hele, kdyby jsi mě zdržoval, tak ti nenabízím aby jsi zůstal. Ale jak chceš, ej to na tobě. Mohu tě alespoň doprovodit? Pokud ti to tedy nebude vadit? *Usmál se na něj jemně a pak vstal, načež se rozhlédl kolem sebe. Pak se sehnul, aby mu podal jeho oblečení, které bylo rozházené kolem a i on sám se začal sunout do toho svého.* No, víš kde bydlím, můžeš se kdykoliv zase stavit, at už to bude kvůli čemukoliv. *Mrkl na něj.*Rád tě zase uvidím, ale teď, chceš abych tedy šels tebou? *Zajímal se.*
Rád bych zůstal, ale Lynx čeká a ještě nějaká práce. Ale děkuju. *Usmál se a když mu podal jeho oblečení, tak se začal také oblékat. Nakonec vstal a zapínal si kalhoty, když na něj pohlédl.* jestli mě chceš doprovodit, budu rád, přece jen, tvoje společnost je mi velmi příjemná. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy.* Příště se rád zastavím a nebo, mám lepší nápad, dojdeš ty ke mně, alespoň se uvidíš s Lynx, co ty na to? *Optal se a sledoval upíra před sebou, čekajíc jak na jeho odpověď tak i na něj aby mohli jít.*
*Dominic jej poslouchal. Jakmile Castor pronesl, že mu nebude vadit jeho společnost, no ba naopak, že mu jeho společnost příjemná, tak kdyby mohl tak se asi začervená. potom se uculil tedy, i on se dooblékl, vstal a zamířil tedy ke schiodům.* No to budu moc rád, rád se s ní více seznámím. Vypadá jako moc milé stvoření, tak se těším, až ji poznám lépe. *Mrkl na něj a pokud pak vyšli nahoru, Dominic si se sebou vzal mobil a pěneženku a klíče, načež se nazul a když byl hotový i Cas, tak vyšli ven.* No a jinak, jak ty jsi se vlastně dostal k umění? *Optals e a vrazil si ruce do kapes.*
*Všiml si jeho rozpoložení a jen se více uculil, načež se pak vydal nahoru za ním, kde si oblékl bundu a boty a když byl hotový a měl všechny své věci, uculil se.* To ona s tebou taky. Moc lidí si k sobě nepouští, ale ty ses jí zalíbil teda dost. *Pousmál se a pak se spolu vydali na ulici a mířili směrem, kde Castor bydlel.* Dost jsem cestoval, když jsem přišel sem z Faerie a myslím, že díky tomu mě uchvátilo umění jako takové a čím víc jsem se o to zajímal tím víc jsem zjišťoval, že je to něco, co mě fascinuje a zajímá a tak jsem vyhledával knihy a všechno možné, studoval jsem dokonce dvě školy, každou na jiném kontinentu a v jinou dobu. Tehdy jsem vlastně poznal i svou ženu, ona studovala tehdy fotografování a vše kolem toho. *Pronesl s úsměvem, když šli dál.* A jak ses k tomu dostal ty?
*Dominic se usmál a pak mu pokýval hlavou, když jej poslouchal.* Jo, i mě je s tebou dobře, upřímně doufám, že se naposeldy nevidíme. *Uculil se a potom už jej násleodval ven. Poslouchal, co vyprávěl, sem tam nakopl na cestě nějaký kamínek, ale vesměs se díval před sebe a nebo na féra.* To zní zajímavě. No, já jsme tak nějak...asi časem se k tomu dostal, a zůstal jsem u toho. zaujalo mě to, tak jsme se učil, vlastně upe od začátku techniky v tomhle ohledu. *Usmál se. To už ale zastavili před jeho domem.* No, tak tedy, asi se rozloučíme. *Usmál se.*
*I Castor jej poslouchal a usmíval se, když pak zastavili u jeho bytového komplexu, usmál se.* Tak to se nedivím, že jsi v tom tak dobrý, když vlastně jdeš s tím vším od začátku. *Uculil se na něj a prohrábl si vlasy, načež na něj pohlédl.* Ano, zřejmě se rozloučíme, teď už váš kde bydlím i já. Mimochodem, je to ten byt úplně nahoře. *Mrknul.* Ehm díky za procházku, pokec, pomoc a za skvělé uvolnění. *Uculil se sladce Cas.* Brzy se třeba uvidíme. Měj se Dome. *Pronesl, než se otočil a zmizel ve vchodě.*
*Nakonec se s ním rozloučil i Dominic, ančež se pak i on vydal na cestu domů, spokojenýa veselý.*
Opakuju mu to každý den, snad se to jednou naučí. *Ozve se znovu Morgan. Nehledě nato, jak často s ním je, nějakým způsobem podobnou větu mladému upírovi opakuje vskutku každý den. Někdy naživo, někdy přes zprávu či případně hovor. Těžko však říct, zda si to už k srdci vzal, ale zjevně ne. Zbytek cesty pak byli všichni tři zticha, Tay mluvil pouze tehdy, kdy bylo potřeba zabočit a podobně. Nakonec společně se všemi pak u B+ vystoupil.* Vsadím se, že zase budeš dnes někoho poučovat. *Lehce se zašklebil, když pohlédl na Morgana. Naposledy, jak tu byl s ním a Damianem, poučoval jednu blonďatou upírku, která se nakonec s nimi i dlouho bavila, než odešla.* Uvidíme..co bude předmětem sázky? *Zazubil se muž, na nějž předchozí věta byla směřována.*
*Dominic je jen poslouchal, nějak nevěděl, co by měl říct. Nakonec jen tedy vešel do baru a došel až k baru, kde si tedy objednla. Přišlo mu, že muži mají vlastní konverzaci, do které jim nechtěl vstupovat, proto si objednal a přemýšlel, že dopije půjde. Přeci jen, moc si s nimi neměl co říct, co tak pochopil, ale chtěl tomu dát přeci jen ještě šanci, proto si dal pití a čekal na to, co se bude dít dál. Objednal si whiskey s krví a spokojeně si pak převzal svou objednávku.*
*Uvnitř podniku si samozřejmě všichni tři sedli k baru, hned vedle Dominica.* Netuším? *Vydal ze sebe nejmladší. Morgan nato již podruhé beznadějně zavrtí hlavou a jelikož si všiml, že muž, který je zde dovezl, se již nějakou chvíli do konverzace nezapojil, zaměřil se s jednou otázkou na něj. No, hned po tom, co objednal sobě Negroni, Sashovi Cuba Libre a Taylorovi normální červené víno říznuté krví.* Hele, jak moc ti slouží ještě hlava? Potřebuju tady pro mladého vymyslet trest, pokud prohraje sázku..a nějaký pro sebe, ale ten ani nutný nebude. Já dnes nikoho poučovat nebudu. *Zazubil se nevinně na fialovovlasého upíra. Byl si tím nadmíru jistý.*
*Dominic se na ně otočil. Chvilku přemýšlel, jestli mluví skutečně na něj, a když mu došlo, že nikdo jinej neodpovídal a si to na něj bylo, tak se ještě ukázáním na sebe ujistil, zda to bylo opravdu na něj. Pak jen nadzvedl obočáí.* Zní to zábavně, o tom žádná. Ale na tohle já nikdy nebyl. Nikdy jsme se ani moc nesázel, a vzhledem k tomu, že nevím, co by ani pro jednoho z vás byl trest a nebo odměna, tak si myslím, že asi nic vymýšlet nemůžu,. *Pronesl omluvně, nakonec před sebe zvedl sklenku na znamení přípitku a napil se.*
*Morgan se lehce pobaveně uchechtl, načež kývl.* Pravda..ale určitě se ti něco podaří. Něco obecného. *Nadhodil, věnujíce pohled Sashovi s Taylorem. Ti se začali mezitím bavit mezi sebou. Z toho, co vyposlouchal, soudil, že se museli bavit o tréninku. Pokrčil rameny, načež se vrátil zpět svojí pozorností k Dominicovi.* Hele..já nemám v lásce, když se musím chovat slušně či držet jazyk za zuby a on, když musí jen tak bez jakéhokoliv důvodu mluvit s někým cizím..lepší? *Prozradil upírovi něco, co by mu snad mohlo pomoct s vymýšlením.* Na nějaký obecný úkol jsou tyto informace dostačující, ne? Navíc to může být i něco dětského, přeci jen..ta sázka je taky brána spíše jako vtip.
*Dominic se usmál, už chtěl říct, že tady na to opravdu není, ataky že nebyl. Ale to už by se nesmělo stát to, co se stalo. Otevřely se dveře a dovnitř vběhl jeden z upírů, který předtím postával před klubem.* Lovci, venku jsou lovci, asi dělají zátah s těmi svými čipováky!! *Zahlásil. To bylo pro Dominica jako signál. Málem se zadusil vlastním pitím. *No, asi si to budete muset domyslet později, teď bude na čase jít. *Zamumlala, a pak se rozhlédl kolem sebe.* A teď mi řekněte, že z tohohle upírského baru vede jen jedna cesta a to ta hlavní. *Zavrčel.*
*Jakmile do baru vtrhl další upír, jen trošičku více znepokojený a zjevně i lehce zděšený, obrátil se Morgan na Sashu s Taylorem. Během chvíle bylo po ptákách..a po bezstarostném Sashovi, co si prostě jen povídal. Ujal se své role a Taylora vedle sebe chytil za pas, rozhlížející se po podniku. Nestál o očipování, ostatně jako ani jeden upír zde.* Určitě jich tu musí být více..přece se vždy musí myslet na poplach. *Nadhodil Morgan, když nastejno s Taylorem, který se snad pomalu i klepal jak ratlík, a Sashou vstal z židličky. Věděl, že by bylo namístě jednak hlavně co nejrychleji, ale zároveň s klidem. Když se bude zmatkovat, nadělá to více škody.* Zajdu to tu omrknout.
*Dominic to vše kolem sebe sledoval a měl strašnou chuť utéct. Ale aby v tom nechal ostatní? Pro teď tedy skousl zuby a zahnal svůj instinkt, stejně tak jako otázku zda by to pro něj udělali i ostatní a rozhodl se, že zůstane.* Dobré, než zjistíme, jestli tu něco takového je, buď se můžeme schovat za bar nebo zkusit vyletět ven a prostě zdrhnout, to bylo šlo, ne? Autem vás ale nevezmu, pro to se vrátíme. Těchhle aut nejezdí moc, takže si myslím že by mi nepomohla ani jiná poznávačka. *Zhodnotil. Pak se rozhlédl kolem sebe na upíry.* Tak co, jak to bude? Myslím si, že tady teď není místo na chyby. *Pronesl, trochu už nedočkavě. Pro teď ale popadl Saschu a snažil se jej stáhnout za bar. Pokud se mu to povedlo a on stáhl i Taye, pak se posadil na zem a ani se nehl.*
*Hned, jakmile se zvedl společně s Taylorem a Sashou a oznámil, že to jde omrknout, zmizel. Hodlal projít celý bar, aby únikový východ co nejdříve zašel. Sasha s Taylorem se mezitím nechal stáhnout Dominicem za bar, zatímco mladšího upíra držel, aby se při vtrhnutí lovců přímo do baru nestalo, že by po některém skočil. Což nicméně hrozilo z pouhé poloviny. Nebohé mládě se nyní spíše klepalo strachy. Jakákoli chladnost, která v něm možná předtím byla, zmizela během chvíle. Vybavoval si dosti živě své poslední setkání s lovcem. Jistě, tehdy si za to bodnutí mohl sám, měl se zkusit více ovládnout. Nuže, toť vše, ostatní už bylo naprosto zbytečné.* Hele, klid, určitě se odsud dostaneme v pořádku. *Promluvil starší upír na mladšího a poté pohlédl na Dominica.* Mohl bys vykouknout a podívat se, zda se Morgan vrací?
*Dominic přikývl a pak se podíval kolem sebe. Nakonec vykoukl, aby viděl co se venku děje, a skutečně po chvilce uviděl Morgana, jak na ně mává.* Jo, můžeme jít! *Pronesl, a hned na to vstala čekal, jestli první poběží dva upíři. On sám, pokud oni proběhli, běžel až za nimi do podzemních chodeb. Tam se na ně otočil.* Tak jo, nevím, kde nás to vyflusne, ale půjdu napřed, abych pak mohl taky zmizet. Pochybuji, že tohle bude nějak chráněné, takže vám děkuju za drink, a snad se zase uvidíme. /*Mrkl na ně, než upíří rychlostí vyrazil do chodeb. Podařilo se mu vylézt v jednom opuštěném skladišti, odkud domů odjel raději hromadnou dopravou s tím, že se pro auto zastaví zítra.*
*Sasha si s úlevou oddychl, když mu bylo Dominicem oznámeno, že se již mohou pohnout, poněvadž byl únikový východ nalezen. Společně s Taylorem se tedy za Dominicem vydal, směřujíc do chodby, pomocí níž se měli dostat ven. Po celou tu dobu mládě prvně držel, aby se mu nevytrhlo a po lovcích se nevrhlo. Tay ovšem nic takového moc neplánoval, i když jej k tomu ta vůně krve dosti sváděla.* Taky děkujeme a budeme v blízké setkání doufat. *Věnoval Dominicovi Morgan vřelý úsměv, ostatně téže jako Sasha. Dokonce i fialovovlásek kývl, ovšem úsměv věnoval pouze jemný. Nicméně společně se svými doprovody se pak pomocí východu dostal ven a zmizel zpět do vily, kde tentokrát oba členové klanu zatáhli i Morgana.*
*Věděla, že nohy ji už poslouchat nechtějí, ale přesto dokázala udržet rovnou chůzi a nasednout do auta. Tohle nepatrné rozmazlování se jí líbilo a ve chvíli, co si hověla na místu spolujezdce, neodpustila si vše přejet okem zloděje. Nemohla si pomoct, i Orion kradla cetky. Byl to zkrátka instinkt. Své nenechavé prsty si však nechala pro sebe a raději nasála vůni toho luxusu. Tohle se ji tak často nestávalo, musela si to užít. Opřela si hlavu a na chvíli zavřela oči.* Jo, každý občas na své triko připíše nějaké fopa, *zavrněla a otevřela oči, aby se podívala z okna. V její ruce se opět objevily cigarety a jedna přímo v ústech. Naštěstí ji nestihla zapálit, zaraženě se podívala na Dominica a s úsměvem cigaretu zase schovala.* Jo, pauza, to půjde. *Ušklíbne se na něj. Po jeho vtipu se rozesmála a zavrtěla hlavou.* To bys byl zase moc starý, *zakření se na něj a potom kývne hlavou.* Pěkný věk, to teprve dozráváme. *Zavtipkovala a dále sledovala cestu. Nakonec se opovážila stáhnout okýnko a vystrčit ruku ven. Nakonec vystrčila i hlavu, kterou si opřela o rám a nechala si čechrat vlasy. Dlouho nebyla v autě. Ne v tak krásném, i když ona raději motorky.* *Když měla této hry na hlavní postavu dost, vrátila se zpět do interiéru, zavřela okno a podívala se na Dominica.* Je to tam drahé? *Požádala o informace k místu, kam jeli.*
*Dominic jí poslouchala u toho se culil. Když pak vytáhla cigaretu, v očích se mu mihl káravý pohled. Kouřil, ale ne v autě, to si dal jako pravidlo. Tak moc mu byla ta hromada kovu a plastu drahá. Pak se podíval na Eshe, zrovna, když zastavili na jednom ze semaforů.* Hele, ani ne, není to tam tak předražené, něco jako pandemko, ale musím říct, že to tam vypadá o dost líp a vypadá to tam jako místo, kam by jsi šla slavit. *usmál se. Když zmínila dozrávání, tak jen nadzvedl koutek úst doúsměvu.* Dozrávám, jasně, no, dozrávám už jistou řádku let. *Uchechtl se. Nakonec vyjel na dlouhou okružní silnici kolem Manhattanu, kudy by tam byli rychleji.* Takže tohle děláš pro život? kradeš? *Zajímal se.*
*Měla už obrázek v hlavě, jak by slíbený klub mohl vypadat. Dominicovy slova tomu napomáhala.* Tak snad mě to nezklame. *Usmála se a znovu si opřela hlavu o opěradlo sedačky. Sledovala barvy světel ostatních aut a nakonec hypnotizovala semafór, jako kdyby jej chtěla donutit, aby bliknul na zelenou.* Prosím tě, třicet je ještě málo. I když mi občas přes frňák přelítne, že mi ten svět už stačil. *Uchechtne se, ale úsměv ji povadne ve chvíli, kdy se zeptá na její život. Povzdechla si a rukou si prohrábla vlasy.* Ano, na nic lepšího nemám. *Slabě se usmála a sklopila oči na palubní desku, kde se zasnila.* Je to se mnou trochu složité. Z části si za to můžu sama, z té druhé ostatní. Znáš to, všichni jsme tak trochu chudinky. Místo toho abychom za sebe brali zodpovědnost, tak si neustále stěžujeme a obviňujeme jiné. Je to jednodušší, než se snažit. *Přiznala se a protáhla si ruce.* Na druhou stranu mi to vyhovuje. Svoboda, klid, *po posledním slovu pokývla hlavou na stranu a zakřenila se, protože o tomhle zrovna pochybovala.* No zrkátka dobrodružství. *Zazubila se na Dominica.* A co ty? Co tě přimělo krást internetové měny? Teda jestli toho neděláš víc.
*Dominic se jen uculil, na gesto toho, že ji slyšel se zasmál, ale pak poslouchal už to, o čem začala povídat ona. nakonec si zlehka povzdechl.* No, tak nějak to chápu, každý se musí nějak uživit, a svět jsme už poznal dost na to, aby mi došlo, že je k mnoha lidem krutý a nemilosrdný, ať už jakýkoliv způsobem. Není v mém právu, ani v tom nejmenším, tě za to soudit, nejenom proto, že dělám vlastně to samé přes sítě, ale taky proto, že přeci jen, jsme jenom lidé, no ne? /Tak trochu./ *Usmál se na ni. Pak sjel ze silnice, kousek jel po odbočce, než zastavil nedaleko od hlavní, a vypl motor, světla ale nechal svítit.* No, řekněme, že jsem se k tomu tak nějak dostal lety. Zkoušel jsme toho dost, na čem bych mohl pracovat,a le tohle se mi zalíbilo. Technika a tak. Jsem taky programátor, vývojář, a tohle jsme se naučil jako bonus. Tak sem tam zařídím, zajistím, něco ohledně bitcoinů, jeho převodu, nebo na zakázku něco hacknu tak, aby se to ke mě nedostalo. Mohl bych se nazývat špičkou v oboru, a nebyl bych ani egoista. * Usmál se. Pak vystoupil a opřel se o kapotu vpředu mezi světlomety,. než sám vytáhl cigarety, a pokud k němu došla i Eshe, natáhl jednu k ní.* Jak jsi říkala. I v tom je svoboda. Dělám si co chci, kdy chci a jak chci. když jsme na tom mizerně, prostě si převedu nepozorovaně nějakou měnu z účtu lidí, kteří na to ani nepřijdou. Je to vlastně jednoduché, jen nuly a jedničky. *Zasmál se.*
*Nehlídala čas, jak dlouho strávili na silnici, ale cítila, že veselá nálada z alkoholu vymizela. Možná za to mohlo téma, které probírali. Eshe to však nevadilo. Naopak. Dlouho si s nikým takhle nepovídala. S Orion většinou plánovaly krádeže, nebo se bavily v klubu, a svého malého syna prozatím musela ponechat s růžovými brýlemi. Mlčky poslouchala Dominica a slabě se usmívala. Byla ráda, že jí rozumněl.* To mě teda překvapuješ, že jsi toho stihl tolik, *navázala a rychle ještě dodala, dokud ho měla v autě,* ale má historie je taky obsáhlá, takže bych se divit neměla. *Vystoupila chvíli po něm a vzala si nabídnutou cigaretu. Postavila se před něj a po vyfouknutí kouře se zasmála.* Jednoduché, to se ti snadno říká, když už to nějakou chvíli děláš. Ne ne, pro mě je tohle úplně jiný svět. *Ušklíbla se a chvíli přemýšlela, dokud se opět nenadechla ke slovům..* I já bych mohla říct, jak jednoduché je krást peněženky z kapes lidí, ale ty bys to nezvládl. *Mrkla na něj.*
*Dominic ji poslouchal, ale pak se uculil.* No, myslím si, že pro nás oba je naše, říkejme tomu tedy práce, jednoduchá a už všední, ale kdybychom si to vyměnili, nemáme ani dolar. To už zní lépe, no ne? *Zasmáls e Dominic, nečež si vrazil volnou ruku do kapsy.* Ale chápu, že se k tomu taky muselo dopracovat. I já strávil léta a léta cvičením, a tak nějak, no, zkoušením, abych se dostala kde jsem, věřím že na tom nejsi jinak. Teď už je to všechno ale na denní bázi. Takže kdyby jsi třeba potřebovala falešné doklady, nebo tak, tak stačí říct. *Mrkl na ni, a pak se podíval před sebe. nadechovals e k dalšímu slovu, když ale přes jeho nos uhodil nepříjemný zápach.* A kurva. *Hlesla nahlas, rozhlížejíc se do tmy před sebou. Než se stihl nadít, z temnoty lesa kousek od nich se v dálce ve světle reflektorů objevily hned tři páry svítících očí.*
*Přikývla na jeho slova a potáhla si z cigarety. Popel nechala padat na zem a usmála se.* Toho určitě někdy využiju. Až jednou podcením svou práci a začne mě stíhat policie, budu si potřebovat změnit jméno. *Zasmála se, ale smích ji přešel, když Dominic spolknul slova a místo nich zaslechla nadávku. Nadzvedla obočí a později se zamračila, když si všimla, že něco hledá.* Co se děje? *Zeptala se rázně a sama se snažila najít něco, co upoutalo jeho pozornost. Nakonec zahlédla mnoho lesklych teček, a jako první ji napadlo - srny.* Asi chtějí přejít cestu? To se stává, neboj, nezničí ti auto. *Popíchla ho a přišla blíž k němu. Jenže v jeho výrazu něco nehrálo. Ledaže by měl strach z divoké zvěře.* No, *odmlčela se a nedopalek hodila na zem.* Asi je čas pokračovat v cestě.
*Dominic se ale ani nehnul. Ovšem, za chvilku otočil za sebe, jen proto, aby tam viděl další hned dva páry. Potom se otočil zpět na Eshe.* Eshe. *Hlesl, zatímco sledoval, jak ze tmy vyšla smečka vlků.* Jdi do auta. *Zašeptal potichu. Pak se na ni podívala.* Jdi do auta, hned, ano? *Pronesl, a ochranitelsky k ní přišel, aby jí mohl posadit do auta on. Ovšem jakmile k ní došel, tak jeden z vlků skočil před dveře auta a přikrčil se k útoku. Dominic si ihned stoupl tak, že dívku natlačil na auto a stál před ní tak, aby na ni vlci nemohl.* Ne, ji necháte být, vy zablešenci, jasně? */Zavrčel směrem k vlkům. Pak se otočil přes ramno.* Ať se stane cokoliv, zůstaň za mnou, dobře? *Hlesl, ale to už věnoval pohled vlkům před sebou.*
*Přestávalo se jí to líbit, když sám Dominic vypadal nesvůj. Koukala přesně tam, kam on, ale kromě svítících očí neviděla obrys jejich nositelů. Nakonec však ve stínu spatřila srst, která rozhodně nepatřila býložravému zvířeti. Nedokázala od nich odtrhnout oči, snad aby hlídala, zda se vlci o něco nepokusí. Přesto se donutila podívat na Dominica, který se jí snažil dostat do auta. Dávalo to smysl, přečkají uvnitř plechové krabice a vlci je po chvilce nechají. Přesto ruku raději položila na svou pistoli za opaskem. Jenže ruku si vzápětí natloukla o auto, když se Dominic snažil být čistým štítem.* Co tady dělají vlci? *Zašeptala zmateně a ruku vysvobodila, bohužel bez zbraně.* A nechat tě sežrat? Jsme v tom spolu. *Vyvlíkla se zpoza něj. Ačkoli si vážila jeho ochrany, měla i svou hlavu. Konečně se jí do ruky dostala její pistole. Zkontrolovala zásobník a později ji odjistila, aby mohla kdykoliv vystřelit. Vlci nevypadali tolik vystrašeně ani zmateně, tudíž by je jeden výstřel do vzduchu měl vyděsit a rozmyslet si, kdo má navrch. A to tedy Eshe měla v plánu, pokud ji Dominic včas nezastavil.*
*Dominic už nějak nestačil zareagovat na to, co se stalo. Prostě se ozval výstřel. A to byla asi ta chyba, to, co se nemělo stát. Vlci sebou totiž trhli, ale na ten popud i nějací vyrazili dopředu, lépe řečeno, jeden z nich. Mířil na Eshe, která vystřelila do vzduchu, jakmile ale doběhl k ní, do cesty se mu postavil Dominic. Popadl v rychlosti vlka za krk a vší silou jej zvedl do vzduchu a pak s ním práskl o zem. Ozvalo se hned několik nepříjemných křupnutí kostí a hned na to se vlk zvedl a kulhavě se vydal na ústup, ale další se začali kupit kolem Dominica a Eshe.* Už zalezeš dovnitř? *Zvýšil Dominic hlas. Viděl, jak se jeden vlk chystá skočit na Eshe zezadu, ale tomu zabránil dřív. Upíří rychlostí se přesunul za dívku a chystal se vlkodlaka chytit, ovšem byl jím povalen na zem. To, jakou rychlost předvedl, se rozhodl řešit až potom. Věděl jen, že mu odtud Eshe teď nesmí utéct, jelikož na spich s lovci neměl náladu. Dopadl na záda a držel nad sebou vlka, který na něj útočil drápy a zuby.* Střílej!! *Křikl po Eshe Dominic. Pak si ale všiml, že k ní samotné se blíží ihned dvojice vlkodlaků.* Před tebou, Eshe, pozor!!!
*Myslela si, že bude mít vyhráno, ale šeredně se mýlila. Vlci nebyli očividně tak hloupí, aby je hlasitá rána vyděsila a Eshe svého činu začala litovat okamžitě, jen co se jeden vlk začal rychle přibližovat. Ruku okamžitě natáhla před sebe, s prstem na spoušti, aby zvíře zabila, jenže do cesty se jí postavil Dominic. Srdce jí poskočilo, jelikož ho téměř zabila a pistol okamžitě namířila k zemi, aby se tak nakonec přeci jen nestalo. Zděšeně sledovala, jak s vlkem hodil o zem a nepříjemně se zašklebila po zvuku praskajících kostí. Netušila, jak to Dominic dokázal, ale zabralo to. To bylo teď nejdůležitější. Jeho příkaz ji vytrhl z místa a rozhodla se ho uposlechnout. Jenže v tu chvíli se stalo něco, co si už kladla za otázku. Jak rychle se dostal za ni? Klopýtla dozadu, aby Dominic s vlkem nespadli na ni a namířila zvířeti na hlavu. Chtěla zmáčknout spoušť, jenže byla upozorněná na další nebezpečí. To byl ten okamžik, kdy se rozhodla jednat sobecky. Dominica znala pár hodin, nebyl pro ni důležitý. Bylo to velmi jednoduché rozhodnutí - zachránit si vlastní kůži.* *Otočila se na dva vlky a jednoho střelila do čelisti, čímž ho postřeleného poslala k zemi. To však donutilo toho druhého se rozběhnout a po Eshe skočit, čímž ji zbraň z ruky vypadla, hned vedle Dominica. Eshe se stihla vyhnout těžkému tělu zvířete, ale přesto klopýtla a spadla na kolena na zem. Nezastavila se, vyškrábala se na nohy a začala utíkat směrem k lesu, odkud smečka přišla.* Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, *opakovala tiše, načež se slova proměnila v tiché vzlyky, které se překrývaly s funěním z běhu. Nechtěla Dominica odepsat na smrt, přesto to udělala. Nechala ho za sebou, jen aby si zvýšila šanci na přežití, které stejně nebylo jisté. Cítila se příšerně, přesto dál utíkala mezi stromy. Tenké větve ji šlehaly do tváře, zatímco z kapsy od své bundy vytáhla mobil. Okamžitě vytočila číslo Orion, která se zanedlouho ozvala.* Orion, potřebuju pomoct! *Eshe zakřičela do mobilu, ale z druhé strany se nic neozývalo. Stromy rušily signál.* Kurva! *Sykla Eshe a otočila se za sebe na vlka, který ji nechtěl nechat jen tak utéct. Schovala si mobil do kapsy a přiběhla k jednomu stromu, na který začala lézt. V takové rychlosti ignorovala větvičky, které se jí zařezávaly do kůže a ten fakt, že jí z jedné nohy spadla teniska. I přes to se škrábala nahoru, dokud nebyla v dostatečné výšce a vlk ji tak nemohl dostat…maximálně si hrát s botou.*
/No jasně, to jsem si mohl myslet./ *Problesklo mu hlavou, když viděl Eshe na útěku. Na jednu stranu byl ale rád, že tak udělala, alespoň bude zatím v bezpečí. Podařilo se mu za sebe nějak vlka setřást, načež se natáhl vedle sebe, popadl pistoli a několikrát vystřelil sám na zvíře. Viděl, že ostatní jsou zranění a ne jeden, ale dva běží za Eashe. A to udělal i on. Využil svou upíří rychlost, načež se pustil. za nimi. Po chvilce běhu se ale zastavil a zaposlouchal se do zvuků lesa. Pak se zase rozeběhl tím směrem, kde slyšel zvuk. A došlo mu, že běží dobře, když spatřil dva vlky pod stromem, na který Eshe lezla.* tak tady jste, zmetci. *Zavrčel. Tím si získal jejich pozornost a zamířil k nim. Jeden po něm skočil rovnou, a toho Dominic střelil zbraní, jež pořád držel v ruce. Když nedal pokoj, střelil znovu, mezi oči do čela. To už vlk dal mrtvý, ale jak to s vlkodlaky bývá- začal se měnit ve člověka. A ten druhý, jakmile skočil na Dominica, jej povalil na zem, tak jako předtím. Upír měl ale navrch, hlavně silou a zkušenostmi. Proto si jej při dobré příležitosti přetočil pod sebe, jednou rukou jej chytl do háku pod krkem a tou druhou jej chytl za horní čelist a pak škubl. Ozvalo se opět nechutné křupnutí, jak upír vlkovi vylomil čelist nahoru. Ještě chvilku hleděl na to, jak se i jeho tělo měnilo na lidské tělo, než vstal. Ruce, košili, i kůži měl od horké krve a hleděl na tu spoušť, než se podíval nahoru.* Eshe. *Hlesl a vyhledal ve tmě dívčiny obrysy. Ani nevěděl, co říct.* Jsi v pořádku? *Zkusil opatrně.*
*Neměla dost síly na to, aby své tělo vytáhla a na větev si tak sedla, proto zůstala viset a doufala, že jí ruce nezradí. Několikrát se musela chytit pevněji a rozhlížela se kolem sebe, zda uvidí vlka se vzdalovat. Slyšela výstřely, které ji prozradily, že Dominic žije. Nevěděla, jestli se má radovat nebo obávat z toho, že když přežije, nebude k ní mít takovou důvěru, jako na začátku.* /Stejně chtěl všechny zastavit sám./ *Uklidňovala se a zároveň podle výstřelů počítala, kolik nábojů v zásobníku zbývají. Nakonec výstřely utichly a nahradily je kroky, následně hlas. Nedokázala se podívat pod sebe s jistotou, že nespadne, proto oči zavřela a silněji sevřela větev. Trhla sebou, když se ozval výstřel a následně přitiskla víčka blíž k sobě, když slyšela trhání masa a kostí. Netušila, jak dokázal všechny vlky tak rychle zabít. Začínala být z toho nervózní, ale mohl zkrátka chodit do posilovny a tohle byla šance se předvést.* Hmm- *Chvějícím hlasem se ozvala a otevřela oči. Podívala se pod sebe, aby věděla, kam bude padat a větve se pustila. Dopadla na zem a sykla, když se jí větev zařízla do bosého chodidla.* Co to byl- *zarazila se, když ji pohled padnul na dvě lidská těla. Netrvalo chvíli a její hrudník se začal v rychlosti zvedat. Panikařila a prsty si zajela do vlasů.* V pohodě?! Nejsem v pohodě! My jsme…ty jsi je… *Lapala po dechu a padla na zadek u stromu, hledíc na mrtvé lidi. Nervózně se rozesmála a začala vrtět hlavou.* Řekni mi, že jsi mi jen hodil něco do pití a mám halucinace. *Zaškemrala a zvedla k Dominicovi pohled. Ten ji ale hned sklouznul na zbraň, která byla poblíž.*
*Dominic si povzdechl. Pak si k ní přidřepl. Rád by jí řekl že to, co viděla, bylo skutečné, ale nemohl, nemohl to udělat, nemohl porušit kodex. Proto se na ni koukl.* Na všechno ti odpovím, dobře? Bereš? Ale co kdybych tě vzal teď k sobě, nebo k tobě, tady nemůžeš zůstat. je noc a krvácíš, a to není bezpečné, ne takhle venku a teď. Jen se uklidni. *Když se mu zadívala do očí, ač nerad, tak se ii on zadíval do těch jejích. když pak koukla, tak byl rychlejší než její myšlenka, načež vzal zbraň.* neboj se, nic ti neudělám, koukni, stejně je prázdný zásobník. *Otevřel zbran a ukázal jí, že v ní nic není, pak jí podal Eshe.* Bude to dobrý, jo? koukni na mě. *vyzval ji. Když tak učinila. tak neváhal a ihned použil Encanto.* Teď se uklidníš, pak tě odnesu do auta, odvezu k sobě a pak ti ošetřím tu nohu. Potom se pobavíme o tom, co se stalo. *Pronášel k ní, a kouzlem, jež na ni pro tuto chvilku uvalil jí tak nutil dělat, co říkal.*
*Opřela si hlavu o strom a snažila se zhluboka nadechnout. Nekoukala se na těla, nýbrž nahoru do korun stromů. Nechtěla zjistit detaily, co jim Dominic opravdu provedl. Nechtěla ještě více panikařit. Nakonec sklopila pohled Dominicovi do očí. Držela se, aby sledovala jen je a nic jiného.* Odpovíš? Ty v tom máš prsty nebo co? *zašeptala zmateně a zamračila se,* odvez mě domů, já tuhle noc zapiju. *Rozkázala naléhavě. Už si dokázala představit, že vše je opravdu jen výplod její fantazie a Dominic se jí nyní snaží nalákat k sobě, aby pokračoval ve svém plánu. Proto se taky podívala na svou zbraň, která však, bohužel jak zjistila, neměla v sobě ani náboj. Převzala si ji, ale pouze ji položila k sobě do klína, kam také sklopila svůj pohled. Netrvalo dlouho a po vybídnutí zvedla pohled na Dominica. Podívala se mu do očí a nechala je tam, zatímco se jí snažil přesvědčit. Aniž by si toho Eshe všimla, aniž by měla byť jen malé podezření, její zrychlený tep se uklidnil a s ním i dech. Měl pravdu, odpovědi by se jí hodily, a stejně tak ošetření zranění. Mlčky přikývla s pohledem upřeným do jeho očí.* Dobře. *Promluvila klidně a natáhla před sebe ruce, aby jí pomohl na nohy.*
*Pomohl jí na nohy, nejenom to. On si ji vzal do náruče, načež se podíval na dívku, zkontroloval, jetsli jí krom nohy nic není, a pak už s ní zamířil k autu. Když tam došel, posadil ji na sedačku, zatímco sii sám sedl za volant. pak vytáhl mobil, napsal bleskově textovku Richieemu, jestli by byl tak hodný a nemohl za něj spálit nepořádek. když se mu dostala odpověď, n že ano, zamířil pak k domovu. Cestou se podíval na Eshe.* Za chvilku jsme tam, nic tě nebolí krom té nohy? *Optal se jí.* hele, vím, že to co jsi viděla bylo více než děsivé, ale, no, tak nějak to je prostě dnešní svět. *Pronesl.* Vezmu tě k sobě, napiješ se, já ti ošetřím tu nohu a až se budeš cítit, vezmu tě k tobě domů a vyspíš se z toho, ano? Nebo chceš raději přespat u mě? *Optal se jí opatrně.*
*Nechala se odnést do auta a už se neohlížela. Neslyšela vrčení vzteklých vlků, už jen klid, který si posledních pár minut přála nejvíce. Sama se podívala na svou nohu, když Dominic obcházel auto, aby usednul za volant a poté zkontrolovala zbytek své odhalené kůže.* Jen odřeniny, nic vážnějšího se mi nestalo. *Otočila se na něj, aby si prohlédla i jeho, zda před ní něco neskrývá. Byl ale bez úhony, i když se to zjišťovalo obtížně, jelikož byl celý od krve.* *Úmyslně ignorovala jeho poznámku o tom, jak svět chodí a odvrátila pohled na cestu. Nakonec opět vytáhla svůj mobil, který získal zpět signál za doprovodu mnoha cinknutí, které znamenaly zprávy.* /Orion./ *Otevřela je, zatímco poslouchala Dominica a pomalu si je četla. Nejprve si Orion dělala starost, posléze se rozčílila. Ta nadšená nebude, až se Eshe vrátí domů.* Hele, kdybych se dneska ukázala doma, tak nebudu mít klid. *Slabě se usmála.* Zůstanu u tebe, když to nabízíš. Ráno zmizím, že si toho ani nevšimneš. *Se slovy odepsala Orion, že je v pořádku a ať se postará o jejího syna. Mobil schovala zpátky a zhluboka se nadechla.* To je den… *vydechla.*
*Kývl na souhlas.* Dobře, já tě ráno vyprovodím, dobře? *Usmál se na ni, než nakonec zaparkoval před domem. Pak se podíval na Eshe, než vysoupil, pak se natáhl, aby ji vzal do náruče a vyšel ven. Pak se na ni podívala a odnesl ji do domu.* Doufám, že ti bude lépe, alkohol mám, takže ti ho dám, jen klid, bude to v pohodě. *Uculil se ještě povzbudivě. Doma ji položil na gauč a rozsvítil.* Dobře, co si dáš *Optal se, zatímco stáhl jak budu, tak i košili a hodil je doi koupelny. Pak prošel jen bez ničeho na horní části těla kom vrstvy krve do kuchyně.* Naleji ti, pak se ale skočím umýt. *Pronesl.*
*Nechala se sebou zacházet jako s panenkou, dokud ji nepoložil na gauč a ona opět měla pocit, že může rozhodovat za sebe. Prohlédla si prostor obýváku a nakonec spočinula na Dominicovi, který začal bloudit sem a tam.* Předpokládám, že máš jen whiskey, *odpoveděla na jeho dotaz a naznačila mu, že si pamatuje jejich seznámení. Alkohol jí ještě vzpomínky nesmazal, ale doufala, že se tak ráno stane.* A nalij i sobě, budeš hodně mluvit. *Dodala a lehce se zachvěla. Pamatovala si do detailů, co se u cesty stalo, přesto byla mnohem klidnější. Jako kdyby jí smrt lidí vůbec netrápila, jako kdyby to bylo normální.* Jasně. *Přikývla a neodpustila si Dominica prohlédnout, když kolem procházel. Kdyby tento večer probíhal jako každý druhý, kdy se Eshe socializuje, možná by jí poletovali motýlky v břiše, ale takhle cítila pouze palčivou bolest na noze a prázdnotu místo starostí o svojí sanitu.*
*Dominici došel do kuchyně, kde nalil whiskey a pak došel zpět, aby před sebe i před ní položil sklenku s pitím. pak odběhl do koupelny, bleskově se umyl, načež ale na sebe pak hodil čisté, bílé triko. Z bundy, která se taky válela ještě v koupelně ale vytáhl placatku s krví, ze které se napil a pak ji nechal tam. Vrátil se zpět a sedl si naproti Eshe.* Nejdřív ta noha, dobře? *Pronesl, načež si sedl na kolen na zem před Eshe a podívals e na ránu. Pak odběhl zase do koupelny a přinesl balíček první pomoci, než se zase začal věnovat jejímu zranění.* No, to, co jsi tam viděla...věř mi, těžko se to vysvětluje, hlavně, bytosti jako jsi ty. *Pronesl Dom.*
*Whiskey se okamžitě chopila a zaslouženě se napila. Slabě se nad sílou alkoholu zašklebila a sklenici nechala ve své ruce. Trpělivě čekala na Dominica a přemýšlela, zda něco rychle neukrást. Než se však k tomu přesvědčila, Dominic byl zpět. Uvolnila se tedy do gauče a podívala se na něj. Mlčky přikývla a sledovala jeho postupy. Noha na tom nebyla tolik špatně, jak dopadnout mohla, kdyby na strom lezla pomalu, přesto nutila Eshe občas zatínat zuby. Nakonec ostrou bolest musela nechat bolestí, protože jí více zajímalo vysvětlení. Zamračila se, nerozuměla tomu.* Bytosti, jako jsem já? *podezíravě si ho prohlédla, ale nakonec pokrčila rameny a napila se.* Pokračuj, možná ti uvěřím, *vybídla ho. Její momentální názor byl takový, že se jí něco dostalo do alkoholu a společně s Dominicem, který je tajně sadista, zabili pár lidí, jenž ona chvíli viděla jako divokou zvěř.*
*Když skončil, tak odnesl věci zpět. pak se posadil vedle Eshe.* nestalo seti někdy, že jsi viděla něco zvláštního? A nemyslím to teď, myslím obecně. Neviděl někdo z tvého okolí něco zvláštního? Tak to zvláštního, to bylo to, co je ten náš druhý, jiný svět, který jsi dneska viděla. To venku, to byli vlkodlaci, pořádní zmetci, když na to občas přijde. A já bych ti tohle vůbec neměl říkat, už jenom proto, že tohle je něco, co někdo, jako ty vědět nemá. Obecně vám říkáme civilové beze zraku, nemáte podezření o ničem, co se děje. Jsou i civilové se zrakem, ale to je tak nějak...no...řekněme, že to je prostě ojedinělé. *Mluvil Dom.*
*Usmála se na něj ve znamení díků, když jí nohu ošetřil a čekala, až bude pokračoval. Celým tělem se na něj otočila, takže se musela posadit do tureckého sedu a pozorně ho poslouchala. V polovině jeho vysvětlování se zahleděla do dálky a letmo vnímala zbytek slov. Nedokázala to pochopit. Celý svět se jí chtěl rozpadnout před očima, ale ona tomu chtěla zabránit. Nechtěla tomu věřit, chtěla se smát a mávnout nad tím rukou, ale věděla, že se téhle informace už nezbaví. Dominic to totiž říkal s takovou jistotou, bez zacukání rtů do úsměvu, čímž by dal Eshe najevo, že žertuje. Místo toho měl snad obavy, že říká takové tajemství, které si lidi opravdu musí nosit do hrobu. Eshe dlouho mlčela, koukala se na Dominica jako na mimozemšťana. Nakonec zamrkala, zhluboka se nadechla a vypila obsah svojí sklenice. Natáhla se i pro tu Dominica a z té upila, načež si olízla rty a nadechla se. Hledala slova, ale žádná neměla.* No… *Odkašlala si a slabě se usmála.* Řekla bych, že je to dobrý vtip, který se momentálně opravdu nehodí… *přiznala a podívala se mu do očí.* A nemám důvod ti věřit, když jsem tě dnes poznala. Ty bys ani neměl věřit mně, když jsem tě tam nechala a utíkala. *Slabě zavrtěla hlavou, aby naznačila, že tomu opravdu nerozumí.* Ale je to moc detailné. Sákra, skoro jako kult. Nejsi prostě jen fanatik, co se zdroguje a potom vidí ty tvoje…vlkodlaky a druhý svět? *Opět se napila a postavila se na nohy, aby sklenici položila na stůl a mohla se začít procházet.* Mohla jsem vidět něco zvláštního, ale copak takhle nechodí normální svět? Hodně lidí věří na duchy, internet je plný videí, kde s domem hýbe něco zlého. *Zvýšila trochu hlas, ale jen kvůli toho, že měla strach. Strach z toho, že celý život žila ve lži, nebo že věří poblázněnému muži.*
*Nad tím, co řekla jako první, Dom jen zavrtěl hlavou.* Ne, jsme rád, že jsi utíkala, zachránila jsi se tak. Nemám ti to za zlé, opravdu ne. Bylo na místě totiž utíkat. *Pronesl klidně a tak, aby ji přesvědčil, že se na ni skutečně nezlobí. Pak se na ni ale dál díval.* Chápu, že je to složité a těžké, ale neboj se, pokusím se, aby jsi odtud odešla s tím, že to byla jen noční můra a nic se vlastně nestalo, dokážu to napravit. A ne, nebude to tím, že někoho dalšího, třeba i tebe, zabiju, to fakt ne. Zabíjení dneska bylo dost. *Řekl, a pak se na ni zadíval. Následně si poczdechl.* A ano, to venku, to byli vlkodlaci, ale já jsem trochu něco jiného, řekl bych, pravý opak. *Uchechtl se, a jako kdyby čekal, že to pro ní nebude ústojné, jí dolil sklenku a pak naklonil hlavu na stranu.* No, svět je mnohem šílenější, než by jsi si kdy myslela. *Přitakal.*
*Točila se jí z toho hlava, bylo toho na ní moc, ale kupodivu zůstala v rámci možností klidná. Kdyby jí to Dominic prozradil u kafe, nevěřila by mu, ale takhle to měla podložené důkazy, a to lidmi, kteří je před jejich smrti chtěli ve vlčí podobě zabít.* V tom případě pohádky o příšerách jsou podle skutečnosti. *Uchectla se. Celý život jí všichni lhali do očí, ale nebyla sama. Kolik lidí žije stejným životem, jako ona do této chvíle, dokud jí nebyla řečena pravda. Objevovaly se další otázky, další nejasností, co před ní svět ještě skrývá, proto se jí nelíbil nápad, že se její zkušenosti promění v noční můru, kterou brzy zapomene.* Proč o tom lidé nemůžou vědět? *zeptala se a vzápětí dodala,* mohli bychom si takhle dávat větší pozor, naučit se, jak se bránit proti vašemu...druhu. *Otočila se na Dominica a opět se posadila na gauč, aby se mohla napít.* Takže se taky měníš v monstrum? *Zeptala se ho opatrně.*
*Dominic ji sledovala pak ji poslouchal.* Věř mi, tohle není z mé hlavy. Ale určití lidé, co se o to starají chtějí, aby to tak bylo, aby lidé, co o tom nemají vědět, o tom prostě nevěděli. Souhlasím, že jim to pak bere určitou schopnost bránit se před tím, co může přijít, to nepochybně, ale na druhou stranu, není to zase chaos. Navíc, kdo víc co by se stalo, kdyby to věděli všichni. V našem světě se mnohdy pohybuje taková moc, která by byla ve špatných rukou...zlá, řekněme. *Pronesl zamyšleně a pak zavrtěl hlavou.* Ne, já se na nic neměním, zatím tedy, mám na to ještě svá mladá léta. Ale řekněme, že když jsme ti poprvé řekl svůj věk, tak nějak jsem nekecal. Skutečně mi bude za dva roky dvě stě let. *-Ušklíbl se.*
*Skleničku objímala prsty a sledovala tekutinu, načež si povzdechla a přikývla.* Lidé mají potřebu získávat co nejvíc moci, co dokážou, máme to v povaze. *Slabě se usmála a zhluboka se nadechla. Asi bude lepší, když na všechno zapomene. Ačkoli ji lákalo zjišťovat nová tajemství, nechce Dominica dostat do problémů, i kdyby slíbila mlčenlivost. Dřív nebo později by z ní někdo informace dostal a navíc by se cítila ohrožená na každém kroku.* Bude to tak lepší, *zklamaně přiznala a podívala se na Dominica. Nepřipadal jí jako monstrum, ale to ani vlkodlaci, když měla možnost se podívat na jejich mrtvá těla. Nevěřícně zavrtěla nad jeho pravým věkem hlavou a ušklíbla se.* Toho si musel zažít hodně, *uznala a napila se ze sklenice. Položila ji na stůl a znovu se podívala Dominicovi do očí.* Co se tedy stane? Zítra se probudím a všechno tohle bude jen zlý sen? Zapomenu i na tebe? *Optávala se, aby mohla být připravená.*
*Dominic ji poslouchal, a potom přikývl na souhlas.* No, asi ano. Ale počítej s tím, že si na tebe dám pozor. Viděla jsi něco co nemáš, a i když udělám své maximum, tak se ti možná ještě sem tam v životě objevím. *Zasmál se zlehka, ale pak si povzdechl.* Ale ne, nezapomeneš na mě úplně, ale jak jsi říkala, přijde ti to jako zlý sen, jako něco, co udělal alkohol. *Pronesl. Pak se posadil ale vedle dívky a ještě se zadíval před sebe.* Tohle mi přijde taky nefér, nemysli si. Spoustu mých známých, kamarádů, přišli o život právě proto, že nevěděli, co na ně číhá. Ale no, kdo ví, třeba se s tím setkáš sama. třeba potkáš vílu a ta ti všechno vyslepičí, co vím, tak víly neváže ta dohoda, ten slib, že o tom nesmí nikomu říkat. jsou taková, no, samostatná jednotka. Třeba kdyby jsi někoho takového potakal, tak potom budeš vše vědět sama a zase se setkáme, už bez toho, aniž bych ti musel udělat guláš v hlavě. *Usmál se a pak se zamyslel.* Na víly není nouze, zrovna nedávno jsem jednu potkal. Chodí po Central Parku a má u sebe černou kočku, no, ona to je ve skutečnosti černá liška, co má rudý oči. *Ušklíbl se při vzpomínce na Castora.*
*Zasmála se.* Takže budeš můj špión, hah...jako kdyby jich nebylo už dost. *Promnula si kořen nosu. Už tak byla paranoidní z vlastního světa, kdy má pocit, že ji dostane její bývalá rodina, ale teď jí v patách půjde i magická bytost. Pokud to ale bude znamenat její ochranu, nestěžovala si.* Je to škoda, ale zítra se toho bude těžko litovat, když si budu myslet, že to všechno nebylo skutečné. *Pokrčila rameny a trochu se šoupla, aby mu mohla udělat dost místa vedle sebe. Koukala se na něj a poslouchala.* Nebo místo vily potkám něco horšího, *hlas se jí slabě zachvěl, ale brzy nebyl čas na smutek. Zamyslela se nad popisem vily, kterou Dominic potkal a později jí došlo, že někoho takového přeci taky viděla. Vykulila oči a chytla Dominica za paži.* Počkej, já ho viděla! Jak se ale jmenoval, *zamračila se a hledala ve své paměti jeho jméno.* To je jedno, ale moc dobře si na něj pamatuju. Kolem jeho kočky byl chvilkový zmatek. On je víla? *Nemohla tomu uvěřit. Kolik lidí, které znala byli doopravdy něčím jiným, než za co se vydávali?*
*Dominic se na ni pootočil.* No, myslím si, že ten sen, tedy, budeš si myslet, že to byl sen, nebo že jsi byla na tripu, bude dost skutečný, a podle toho, jak se tvá hlava rozhodne, budeš moct vždy začít pátrat. Pokud by ale bylo nějak až moc jasné, že to vše je ode mne, asi by to se mnou ale nedopadlo dobře, proto to opatrnější. *Pronesl upír omluvným tónem. Pak ji poslouchal.* No, to doufej, že ne, snad ne. Podsvěťané ne moc často zasahují do života ciiviilů. *Usjitil ji. Pak se uculil.* Castor, Castor se jmenuje. A ano, ej to víla, je mu nějak kolem dvou set klet, jako mě. Takže možná ten by ti řekl víc. Jakto zmatek? Viděla jsi snad lišku místo kočky? Že by jsi přeci jen měla Zrak? *Nadzvedl obočí. tázavě.*
*Oči se jí rozzářily, když slyšela jméno vily a souhlasně přikývla.* To je ono. *Viděla ho nedávno, ale z jejich setkání si nic nedělala. Promluvili spolu krátce a nevšimla si na něm nic podezřelého. Možná i on jí nechtěl prozradit víc. Neměl důvod, když se sotva poznali.* Já ne, já viděla kočku, ale..můj syn viděl něco jiného. *Zamračila se a podívala se na na Dominica.* Co to znamená? Že on o vašem světě ví? *Opřela se o sedačku a prohrábla si vlasy. Ještě tohle jí zbývalo. Jak ho má naučit se o sebe postarat, když ona nevidí to, co on? Přestávalo se jí to líbit, nechtěla se dozvědět už víc.* Myslím, že mi to stačilo. *Přizná se a unaveně si rukou promne obličej.*
*Dominic se na ni podívala pak kývl na souhlas.* No, může to být tak, že má Zrak a že o tom ví, a že bude vídat věci, co ty ne, ano. To se stát může. Je to vzácné a vrozené, myslím, že se s tím nic neudělá, že s tím prostě bude vyrůstat,. Leda ho vzít k čaroději, nebo.. *Pak se ale zarazil, když sám viděl, že je toho na Eshe až moc. Sám se pak napil ze sklenky alkoholu a koukl na ni.* Jasně, chápu, je toho hodně a je to složitý, tomu rozumím. Ale neboj se, zase to bude dobrý. Jak potom naložíš s tím, co jsi si myslela že je sen, bude už jen na tobě. */Mrkl na ní s lehkým úsměvem a pak vstal.* Dáš si ještě něco? Hlad asi nemáš, co? *Ušklíbl se.*
*Každé další slova byly kůlem do jeho srdce. Jediná úleva byla taková, že zítra bude mít pocit, že se nic nezměnilo. Bude si myslet, že to byl pouze bláznivý výplod fantazie. Přesto se cítila nervózně a přemýšlela. Přemýšlela, jestli utéct a postarat se o svého syna s novými vědomostmi. Jenže dokázala by to? Prohlédla si Dominica, ale nemohla určit, v čem byl lepší než lidé.* Hlad? *V tu chvíli se jí v očích objevila jiskřička. Pomalu se zvedla na nohy a slabé se usmála.* Možná bych si něco malého dala, ať se mi lépe spí. *Plán byl jasný, on půjde do kuchyně a ona zamíří k vchodovým dveřím, aby utekla.*
*Dominic se na ni usmál.* Tak jo, dobře, něco ti dám, a co to bude? *Optal se, načež zamířil do kuchyně, a sklonil se k lednici.* Mám tu tousty, pomazánky, no, i nějaké maso, záleží, co si dáš? /Optals e a pak se na ni podíval. Sám se pak ale trošku rozptýlil a na první pohled si nevšiml, že je až podezřelé ticho. proto se na moment zarazila zaposlouchal se, načež sevřel víčka k sobě.* Ach jo, to jsme mohl čekat. *Zamumlal sám pro sebe. Než by se mohl nadít, využil svůj sluch a upíří rychlost k tomu, aby poznal, kde je. Hned na to se svou rychlostí přesunul ke vchodovým dveřím, které byly na škvírku už otevřené. Z Eshe se zjevil doslova jako duch, načež ještě v pohybu přitiskl ruku na dveře a už jen proto se ozvala zvučná, hlasitá rána, když je zavbouchl.* Eshe, v tvém vlastním zájmu bych ti doporučil, aby jsi se vrátila a sedla si. Dokud nebudeš mít vše jen za sen, nemůžu tě nechat jít. *Zavrčel za ní Dominic.*
*Naděje, že se dostane odsud pryč nepozorována v ní rostla. Tiše a pomalu se plížila chodbou k východu, zatímco k ní Dominic něco promlouval, a sotva co měla ruku na klice, připravená dveře otevřít dokořán a proklouznout jako myš, ozvala se rána a s ní se dveře prudce zavřely. Nepodařilo se jí skrýt vyděšení a podívala se na vysokou postavu Dominica, který se u dveří zjevil znenadání. Pokusila se ještě jednou zatáhnout za kliku, ale upír se o dveře opíral, tudíž to s dveřmi vůbec nehnulo. Upřela na ně pohled a pomalu si povzdechla.* Musí to tak být? *Nemůžeme si prostě slíbit, že o tom nikomu neřekne? *Mluvila nespokojeně i ona. Nemyslela už jen na Lucase, ale i na sebe. Přestávala se jí líbit myšlenka na to, že si nechá hrát s myslí jako s hračkou. Nechtěla být v něčí moci, i když to Dominic určitě nezamýšlel, jenže ona do jeho hlavy neviděla. Co když ji změní vzpomínky, změní jí celou.*
*Dominic se na ni koukl. V jeho pohledu se mihla i lítost, a taky že mu to líto bylo.* Omlouvám se, ale musí to tak být. Nemůžu ti věřit, a nebudu riskovat, že poruším dohodu. Kdyby se něco stalo, nebo kdyby jsi si to pak nakonec vyložila jako realitu, najdi Castora. *Řekl pouze. Potom využil jejího očního kontaktu a během ani ne dvou vteřin už na ni působil encantem.* Teď jsi unavená, che se ti spát, máš pocit, že usneš na místě. O všem, co jsi dne viděla a co jsi slyšela, si zítra budeš myslet, že byl buď sen a nebo výplod tvé mysli. V baru ti totiž někdo něco hodil do pití a budeš si myslet, že to možná byl jen bláznivý trip- Vše budeš mít v mlze, ale bude se ti zdát, že to nemohlo být skutečné. *Promlouval rázně a jasně, aby si zapamatoval každé slovo, zatímco své ruce položil na její boky, kdyby náhodou upadla za důsledku spánku, do kterého jí posílal.*
*Neměla šanci se z tohohle vykroutit, ale i tak dala najevo, že zkrátka nesouhlasí. On nemůže věřit jí, ona jemu vůbec. Vždyť jí před chvílí řekl, že existují jiné bytosti, než jsou lidé. Co když je ta jejich dohoda jen pouhý výmysl, aby měl ze sebe Dominic lepší pocit, když mu Eshe dá svůj souhlas. Bohužel pro ni nic takového nepotřeboval a znovu ji ovlivnil. Stalo se přesně tak, jak řekl. Eshe se začínaly zavírat víčka a chuť po spánku byla obrovská. Lákalo ji si ustlat dokonce i na zemi, kdyby jí Dominic nedržel. Poslední myšlenky na to, co se dnes dozvěděla se rozplynuly, protože upadala do chlubokého spaní. S pomocí Dominica se dostala na místo, kam ji chtěl uložit a už bez dalšího slovíčka prospala celou noc. *
*Když ji Dominic odvedl na místo, tak se spokojeně usmál, doufal, že to vše bude tak, jak řekl. Jistě, mohla se ke vzpomínkám vrátit, vyložit si je za pravé, to už bylo jen na n i. pro teď bude odcházet s tím, že ale to vše byl jen sen nebo vliv drog. Když se pak ráno probudila, neodpustil si ji trošku potrápit tím, že jí řekl, že v její opilosti měli divoký, úžasný sex, a sám pro sebe se culil. Když jí pak vyprovodil ven, tak se vrátil k sobě, načež si vytáhl počítač a jal se pracovat na nových věcech.*
*Dominic zrovna zaparkoval se svým výstavním kouskem na jednom z parkovišť a vystoupil. Jel zrovna z jednoho ze setkání ohledně jednání o jednom z dalších webů a po cestě si prostě jen tak zastavila, aby si zapáli. Ve svém autě prostě nekouřil, a tak si musel zastavit, aby si touhu zrozenou ze zlozvyku splnil, i když mu už pranic nedávala. Tak se opřel o kapotu auta, poupravil si svůj oblek a polorozeplou košili a zapálil se. Prohrábl si vlasy a rozhlédl se kolem sebe, zatímco se zaposlouchal do zvuků večera.*
*Zrovna vycházel z trafiky se Sashou a Morganem v patách. Spokojeně si pak svůj nákup v podobě několika lahviček liquidů s různými příchutěmi schoval do brašny, kde se mimo to nacházel i například mobil, peněženka, nějaké ty tužky a opět, jak jinak taky, skicák. Tentokrát, díky velikosti zavazadla, mohl mít ten, co nosil vždycky - dokonce i při prvním setkání s Dragosem.* Teď už si můžeme jít sednout do baru? Nebo přímo za vaším šéfíkem? Mám docela důležité zprávy. *Promluvil pak nejstarší, Morgan. Oba zbylí upíři mu nato věnovali pohled, načež od jednoho, toho nejmladšího, schytal souhlasné přikývnutí.* Já bych se baru tedy rád vyhnul, ale hádám, že ty se stejně chceš napít něčeho pořádného. *Zmínil pak, než zpozorněl. Zastavení auta někde blízko nich neřešil, bylo mu to putna, ale ten jemu i docela příjemný smrad kouře už neignoroval. Viděl v tom příležitost si dát normální cigaretu, kterou si zapálit nemohl. Vlastnit zapalovač měl ve vile už jen z bezpečnostních důvodů zakázané.* Omluvte mě na moment. *Pověděl, ačkoliv věděl, že to je zbytečné. Když si oba upíři všimli, kam se podíval, bylo jim jasné co má na mysli a tak šli s ním. Minimálně Sasha musel. Než Tay pak k neznámému došel, upravil si ještě košili a lehce poupravil i kravatu. Pro dnešek si ven nic s volánky nevzal, měl na sobě pouze normální oblek - onu košili v bílé barvě, vestu, kalhoty i sako v černé. Na každém kusu šlo vidět, že se na něm nachází krajkové vzorování. Po dlouhé době si pak nechal propíchnout i uši, aby si do nich mohl dát náušnice podobající se těm starším, pouze s tím rozdílem, že namísto velkého drahého kamenu, ve středu rámu byl kus pryskyřice s hmyzem uvnitř. Zde konkrétně to byla černá vosička, která mimo to zdobila i jeho prsten.* Promiňte mohl bych vás poprosit o cigaretu? *Oslovil pak muže s jemným úsměvem.*
*Dominic se potočil, aby spatřil mladíka a usmál se na něj. Pak vytáhl zapalovač a kývl na souhlas.* No ale jo, jistě že, proč by ne. *Mrkl na něj, než mu zapalovač podal. Pak ale, jako kdyby si to rozmyslel, sám škrtl a počkal, jestli mladík sám přiblížil cigaretu k ohni a nebo ne. Když by tak udělal, tak se na něj Dom usmál a zapalovač vrátil do kapsy. Pak se zadíval na něj, a mezi dvěmi mladíky poznal jednoho, jež mu byl povědomý, kterého spatřil posedávat v Sarpe Luna, když byl u Dragose. Proto se na něj podíval, načež mu na dálku pokynul a poslal mu úsměv.* Jak se má šéf? *Optal se Dominic, myslejíc Dragose.*
*Muže hned, jakmile se k němu přiblížil, dobrovolně oslovil a požádal jej slušně o cigaretu, kterou pro jeho štěstí dostal. Věnoval mu tedy děkovný úsměv, načež se už chystal vzít si zapalovač, aby si ji mohl zapálit, když náhle upír změnil svůj názor a škrtl jím za něj. Tay se tedy pouze přiblížil, nechal si nikotinovou tyčinku s radostí zapálit, poté už jen poodstoupil dál a nikotin do sebe potáhl. Sasha mezitím zpozorněl, když jej upír oslovil, načež si jej celého prohlédl. Netrvalo to dlouho, vzpomněl si docela rychle.* No, naposledy se měl docela dobře, i když ho tedy jeden upír s jistou upírkou naštval. *Zazubil se, věnujíce přitom pohled právě Taylorovi, který zrovna spokojeně vydechoval kouř. V mžiku zamrkal, pohlédl zpět na Sashu, pozvedl jedno obočí. Nicméně se k tomu nijak zvlášť nevyjadřoval.* Myslím, že jestli má dobrou náladu i teď, asi mu ji lehce pokazím. *Zmínil poté Morgan.*
*Dominic otočil pohled na Saschu a zasmál se.* No jo, on rád zprávy, ať jsou jakékoliv. Taky pro něj budu určitě začátkem nového týdne něco mít. *Zasmál se, načež se pak ale otočil na mladíka před sebou.* Omlouvám se, že vás tak přehlížím. S vaším, ehm, doprovodem? Jsem se potkal už ve vile u Dragose. Jmenuji se Dominic Northwood, a vaše jméno? *Natáhl Dominic dlaň na znamení seznámení směrem k Taylorovi, zatímco si přiložil cigaretu ke rtům a opět popotáhl. Pak se jemně usmál.*
*Sasha přikývl.* Jojo, moc je má rád. Obzvláště, když mu je přinese upírka, co je vzteky bez sebe. *Uchechtl se. Opět tímto narážel na jeden z Tayových problémů. V té době nebyl ještě přímo jeho svěřenec, teď už ovšem byl, proto si jej musel dobře hlídat a snažit se všemu předejít, pokud by se chtěl tedy posunout někam dál.* Tak hlavně, ať je to pozitivní a užitečné, to pak bude mít ještě stokrát tak lepší náladu. *Mrknul starší upír na Dominica. Morgan se kupodivu mezitím držel zticha a Tay se zrovna na upíra s delšími vlasy podíval, když jej oslovil. Nejistě vzal jeho ruku, kývajíce na slova, co vypustil z úst.* Taylor Brückner. *Představil se pak, načež ruku stáhl zpět k sobě, jakmile mu ji Dominic pustil.* A já jsem Morgan, těší mě. *Připomněl se vzápětí i nejstarší z původní trojice.*
*Dominic se usmál.* Není strachu, myslím si, že moje zprávy jej jen a jen potěší, hlavně když jsou o upírce, která mu, a teď to vyzní dost ikonicky a ironicky a nesmysleně, pije krev,. *Ušklíbl se. Tayovi stiskl ruku nazpět a uculil se od ucha k uchu.* Tak tedy Taylor. Moc mne těší. *Pokynul mu hlavou a pak se podíval na příchozího, kterému také podal ruku.* Taky mne těší, teda, tomu říkám slezina. *Zasmál se a pak se pohodlněji opět opřel o své auto.* No, a jak se jinak máte, tak při večeru? *Zkusil Dom zaplést koncverzaci.*
*Druhý nejstarší upír z původní trojice se uchechtl.* No jen aby. Jinak by to nemuselo skončit nijak zvlášť dobře. *Zazubil se téměř jako andílek na Dominica, než se přešlo k seznamování. Tay samozřejmě ruku k upírovi natáhl nejistě a po stisknutí ji i rychle znovu stáhl, potahujíc mezitím z cigarety. Morgan se přitom rovněž stihl představit, aby hlavně připomněl svoji existenci. S velkou vervou a úsměvem na tváři Dominicovi ruku podal, potřásl si s ním a poté se odtáhl, opírajíc se pro změnu o budovu za sebou.* Dobře, jen doufám, že mi případně jejich šéfík neodtrhne hlavu. Narozdíl od vás pozitivní zprávy nemám. *Přiznal. Hned po něm se ozval Sasha.* Já se mám dobře. *Zazubil se, podívajíc se následně na nejmladšího z celého hloučku.* No..ujde to? *Pověděl Tay lehce nervózně.*
*Dominic je poslouchal a po celou dobu se usmíval.* Ale, trable? Ale ne, nemyslím si...i když...je to Dragos, neznám ho sice nijak dlouho osobně, vlastně jsem s ním jednal jen jednou, ale dost jsem o něm slyšel. Takže, no hochu, přeju ti hodně štěstí. *Ušklíbl se. Když si pak vyslechl jak se mají, tak se usmál.* No, tak to rád slyším, chlapi. Jo, taky mohu říct, že se mám dobře,. o něco lépe zase než včera,. Dneska jsme si přivezl tady krásku ze servisu, měla problémy s koly, tak už je o tom postaráno, a zase bude jezdit jako nová. Pár dní zpátky v lese kousek od Manhattanu se od nás pustili vlkodlaci, asi mysleli, že jsou epic, nebo jak se to teď říká, no a holka to odnesla. *Koukl se směrem na své staré, ale krásné, vyleštěné, černé auto.*
*Nejstarší černovlasý upír přikývl.* Tak nějak..tedy, mně přímo se netýkají. *Uchechtl se zlehka, přičemž se podíval na fialovovlasého. Ten mu pohled oplatil, zlehka pozvedl jedno obočí a zavrtěl hlavou.* Hlavu by ti podle mě neodtrhl..nepatříš k němu, mohl by pak mít problém s tvou šéfkou. *Odvětil mu. Nemyslel si, že by něco takového vůdce jeho momentálního klanu udělal. Určitě si byl vědom toho, že by to nepřineslo žádné ovoce, spíše další zbytečné problémy. Navíc, proč by mu měl taky trhat hlavu? Přináší jen další dosti potřebné informace, aby věděli co dál. Všichni tři pak pohlédli na auto, o němž Dominic mluvil. Tay přitom pozvedl opět jedno obočí nahoru a raději mlčky vydechl kouř. Moc jej to nezajímalo.* Oh..aha, zajímavý. *Přitakal Morgan.* Asi si hold mysleli, že jsou něco víc, těžko říct. *Pokrčil nato rameny a lehce zapřemýšlel, čím by mohl trochu víc rozproudit konverzaci, aby se zvládli zapojit všichni. Všiml si totiž, že dva ze čtyř jedinců moc auto nezajímalo. Tay akorát mírně zavrčel a zlehka vycenil zuby, když byli zmínění právě vlkodlaci. Jednalo se o jakýsi instinkt.* Co si zajít do toho baru? Najíme se, ne? Nedaleko by měl být B+. *Navrhnul pak, nejmladší ovšem zlehka zavrtěl hlavou.* Moc se na větší společnost necítím..
*Dominic sledoval počínání upírů před sebou, sem tam se uchechtl. Když se pak podíval na Taye, a stejně tak i na ostatní, tak jen pokrčil rameny.* Já bych šel rád, ale asi není v mé kompetenci přemlouvat tady vašeho parťáka. *Ušklíbl se a pohlédl na Taye. Tuto kompetenci opravdu přenechal jim, mladíka neznal. Ani jednoho z nich. Bar mu zněl dobře, to ano, ale neměl ani tu nejmenší potřebu toho jít a začít přemlouvat člena, kterému se nechtělo. Pokud by se tak nerzozodl, prostě si bude hledět svého, dokouří a pak pojede domů. Pro Dominica to bylo vcelku jednoduché.*
*Morgan se na Taylora beznadějně podíval, zlehka toho vrtěl hlavou. Znal ho dlouho, věděl, že s ním v tomto nehne snad nic. V takovém případě jej vždy zavedl do bytu a šel někam sám, nicméně to nyní v jeho režii nebylo vůbec.* Ber to takto, čím déle budeme pryč, tím déle budeš bez otravování ze strany Nat. A všichni budeme spokojení, protože my se napijeme a ty budeš mít v rámci možností klídek. *Řekl nakonec Sasha, věnujíce nejmladšímu upírovi pohled.* Mimo to jsme tři proti jednomu a navíc si musíš zvyknout, že není vše jen o tobě. *Připomněl pak. Ač by pak chtěl fialovovlasý něco namítnout, věděl, že Sasha mluvil pravdu.* Dobře, ale prosím maximálně na hodinku, dvě..*Řekl aspoň své, na což mu Morgan hned s úsměvem kývl.* Takže jdeme? *Zazubil se Sasha a pohlédl na Dominica.* První runda je na mě! *Přidal se hned k němu Morgan.*
*Dominic se usmál.* Jak je daleko? ještě jsem tam nebyl, asi je dobré říct, že v NY jsme nový. Chcete tam odvézt? *Optals e jich a čekal na odpověď, načež típl cigaretu a pak se na ně podíval.* Ale, otravování a jméno Nat, a ještě k tomu spojitost s Dragosem. Že by byla řeč o ma-... řeč o Natalii? Taková zrzavá, mladá upírka od Dragose? *Optal se s úsměvem a zadívals e na upíry před sebou, než si pak poupravil své sako. N nabídku přikývl, načež ještě zkontroloval, jestli má u sebe skutečně svou peněženku, a když ji nahmatal v kapse, tak se jen spokojeně usmál.*
*Morgan se sám zamyslel. Taky už uběhl nějaký ten měsíc, co tu byl. Jistě, za takovou docela krátkou dobu, obzvláště pro upíra, se asi jen tak bar nepřesune, ale vzhledem k Morganově věku, klidně polohu onoho podniku mohl bez problému zapomenout.* Není, ale když tu máme to auto, mohli bychom toho využít, ne? *Nadhodil Sasha. Morgan s ním samozřejmě souhlasil, zato Taylorovi to bylo naprosto jedno. Pouze přikývl, když se Dominic začal ujišťovat, že ví, koho právě měli na mysli.* Přesně tak..malá, zrzavá, hyperaktivní, slon v porcelánu..naposledy mi málem zničila obraz. Měl jsem pocit, že v mém pokoji bouchla nášlapná mina, ne-li atomovka..to by asi bylo horší. *Rozmluvil se krátce fialovovlasý, než posléze tipnul cigaretu, načež se narovnal a prohrábl si vlasy.* To to bylo až tak hrozné? Našla ti snad po tom šmejdění robertka nebo něco takového? *Pozvedl Morgan pobaveně jedno obočí.* Nebo ti snad dala pavouka do vlasů? *Dodal ještě, načež se pro dovršení i uchechtl.*
*Dominici je poslouchal, zatímco nasedl do auta, počkal, až si nasednou i ostatní a potom nastartoval. Ihned na to vyjel směrem, kterým absolutně nevěděl. proto se otočil na Morgana, se kterým se mu povídalo nejlépe, nebo spíše mu přišel nevjvýřečnější.* Tak jo, můžeš mě navigovat? Nebo kdokoliv z vás? *Optal se, hledíc na ně, než pohled otočil zase k silnicii.* Jo, znám jí, ale vůbec mi nepřijde otravná. Naopak, jako malá, milá holka co je prostě o něco veselejší, ale tak, to je snad dobře ne?: Lepší než aby byla zaprdlá a smutná. *Ušklíbl se.*
*Do auta samozřejmě nastoupili všichni tři upíři, nicméně s jistým rozdílem. Ačkoliv se mu nijak moc nechtělo, sedl si fialovovlasý hned automaticky dopředu, protože věděl, že měl jako jediný z původní trojice nabitý mobil a funkční data. Nechápal tedy proč, ale tak nač se v tom hrabat. Když se to před nějakou tou půlhodinou dozvěděl, taky jim nic k tomu neřekl.* Už zapínám navigaci. *Zmínil, když byla nadhozená otázka s navigováním. Jistě, věděl už zpaměti, kde to je, jen postrádal tu jistotu.* Jsi zlatý, Tayi. *Zazubil se Morgan na mladíka vepředu a pohlédl ven z okna.* Zatím pojedete jen rovně. Nebo pojedeš, nevím jestli mám tykat, nabídnuto mi to nebylo. *Nadhodil, než se znovu vrátili k Natalii. Ty dodatky od Morgana spíše odignoroval.* Nemá ráda samotu a tak, i když je ve vile dost společenských místností, kde by se mohla bavit s ostatními, otravuje mě. Jistě, je super, že překypuje pozitivní energií, není zaprdlá a smutná, ale mohla by mě přeci jen nechat pracovat, nebo minimálně neštvat. Naposledy nám Dragos kvůli ní vyhrožoval samotkou.
*Dominic se na Taye otočil, ale pak hned vrátil pohled před sebe na silnici.* No jo hochu, to víš. Každý je takový a nebo makový, to si hold nevybereš. *Pronesl pouze a pokrčil rameny. K jeho dodatku s tykáním se nijak nevyjadřoval, jelikož už si s Morgane, Dominic tykal taky bez nabídnutí- on na tohle moc pedant nebyl, nešlo-li o nějakou hezkou a milou spolčenost, kterou by chtěl tak nějak učarovat a dostat do postele, to u Taye ale nehrozilo, proto se těmito formalitami nezaobíral. Když pak zastavili před barem, tak Dom zaparkovala když všichni vystoupili, zamkl auto.*
*Už dříve toho dne napsal Dominic Nat, jestli se sejdou. Jaká pro něj byla radost, když mu to dívka odsouhlasila. On sám pro ní měl připravený už její opravený telefon, který se mu podařilo opět zprovoznit, ovšem data, která v něm byla, musel extrahovat zvlášť, a ještě je nestihl nahrát. Věnoval se potom projektu jinému, který zrovna začal, ale když už se přiblížil ten čas, že se měli sejít, tak všeho nechal, načež vyběhl ten z domu a pomalu se vydal k místu, kde se měli setkat. Tam se posadil na jednu z laviček a čekal.*
*Nat s se zjevila ze tmy a držela chudáka Veverku v puse jako večerní svačinku. Když uviděla Dominica tak se ji rozjasnil obličej a popoběhla k němu než ho objala pevně. Tiše zaječela radosti a podovala se mu no tváře* Moc dlouho..Tak co nového? *Zeptala se s zubatým úsměvem*
*Jakmile ji Dom spatřil tak měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Pakl se ale uculil a jak k němu doběhla, tak jí objetí vrátil a něžně ji pohladil po zádech, než se od ní odtáhl a taky se zasmál.* To nevadí, pevného, hřejivého objetí není nikdy dost. *Mrkl na ni, než pohled sklouzl k veverce. *Měla jsi hlad? *Rýpl si se smíchem.* No, já se měl dobře. Tak nějak jsem pracoval na čem se dalo, dal sis schůzku s Dragosem, utíkal s Taylorem, který tě prý zná, z upírského baru...byla sranda. *Podotkl.*
Jo měla...Počkej On je Upířskej bar!? A proč si z něho utíkal? Co se stalo? *Zeptala se splašeně a vytahla mrtvou veverku z pusy* A Taylor je fakt fajn typek.. *Utřela si zakrvácenou pusu a sedla si vedle něj. Vytáhla náhradní mobil a dala mu ho* máš tam pár fotek sorry..
*Dominic se usmál a převzal si od ní telefon.* To nevadí, v pohodě, můžeš si je přetáhnout, i já mám něco pro tebe, ten telefon je opravený. *Zazubil se a pak ni dál poslouchal.* Jo jo, je, B+, ale tak nějak se udajně venku objevili lovci a chtěli čipovat, tak jsme zdrhali. *Zasmál se.* Když o tom mluvím, půjdeme ke mě? Přeci jen, abychom nebyli tak na ráně, já ti dám ten mobil a nějak jsme se tě ještě chtěl na NĚco zeptat. *Mrkl na ni Dom a pokud přijala, tak se zvedl, galantně jí nabídl rámě a zamířili k němu domů.*
Čipovat?..*Zvedla se a přikývla . když uviděla svůj mobil pousmála se a vzala si ho do ruky* Jako nový! Díky moc!..Tak jo tak jdem *Rozhlédla se kolem sebe a rozbehla hned za ním* Počkej Velikáne! Mírové kroky děláš!!
*Dominic se nad tím, jak měla radost jen usmál. Když pak zjistil, že jsou na ni jeho kroky až moc velké, tak tedy zvolnil, aby mu stačila a pobaveně se usmál.* Já jsme moc velkej, nebo ty jsi moc malá? *Rýpl si se smíchem. Pak se na ni koukl.* No jo, čipování, neslyšela jsi o tom? Lovci a Praetor Lupus běhají teď po New Yorku a čipují podsvěťany, jen proto, že někdo se chová tak, jak nemá. Tak to zase odneseme všichni, asi davová vina, nebo nevím, ale příjemné to není. *Zavrčel. Když došli k němu domů, počkal, až dovnitř Vejde Nat i její doporovod a pak se vyzul.* Naleju vám krev? *Optal se obou,*
*Nat vešla dovnitř s Elaine a usadili se do kuchyně* Ne díky veverka stačila. *Nat se zasmala se když si vzpomněla na ten moment kdy držela veverku v puse jako pouliční kočka. Elaine přikývla k nabídce krve. Nat koukla se na Dominica a naklonila hlavu v zvědavosti* Na že ses to chtěl zeptat?
*Dominic přikývl na souhlas, a přesunul se posléze do kuchyně, kde vyndal z lednice balíček krve, který nalil do již připravené sklenky. Skleničku s obsahem potom postavil před Elaine, s úsměvem pokynul hlavou, a potom už se otočil na Nat.* No, už jsi slyšela o tom, co se bude dělat o víkendu v Pandemoniu? *Optal se ale nežli by jí dal další možnost toho, aby něco řekla, tak se na ní podíval a uculil se.* Bude tam halloweenská party, a napadlo mě jestli by jsi nechtěla jít se mnou. Třeba, že by jsme si vzali společné kostýmy a šli tam spolu? *Pronesl, s lehkým úsměvem na rtech, když je doufají, že jej neodmítne.*
Stoprocentně! Kojo jiného bys [link src="tam.mohl"] vzít když jsem tak Úžasná *Zapozovala mu a snažila se vyoadat vic vtipně než vážně* Mám už něco v hlavě! *Prohlásila a našla obrázek Ginny Weasley a Harryho Pottera. Ukázala mu její nápad s hrdostí* Ty jako harry potter a ja jako Ginny..ale online jsou kostýmy drahé a ven jít nemůžu..mohl bys mi koupit hábit z Nebelvíru?
*Dominic se podíval na to, co mu Nat ukazovala a pak se zazubil od ucha k uchu.* No, já to nechám na tobě, a klidně půjdu za toto, to vypadá dobře. Totiž, stejně jsem přemýšlel, že kdyby jsi mi na to kývla, za což jsme moc rád, tak bych tě asi požádal, jestli by jsi vybrala kostými, já na to nemám hlavu. Ale jo, tohle se mi líbí a moc rád něco i koupím, chceš se kouknout na net? *Optal se a už otevíral notebook.*
Super!..Jistě můžem kouknout *Její zvědavost jí nedala a promluvila znovu* .Hele dneska zníš fakt mimo..Seš v pohodě?.. *Jemně se zamračila a koukla na něj zmateně. Bála se jestli ho něco netrápí. Možná to očkování ho vyděsilo? Kdo ví ale chtěla se i tak ujistit.* Jestli tě něco trápí tak řekni.. *Ujistila ho svým poplácání na zádech a úsměvem*
*Dominic se na ni chvilku jen koukla, ale pak se zlehka usmál. Pak zavrtěl hlavou. *Ne, nic mne netrápí, to vůbec, neboj se, i když, no...jo, možná jo. *Hlesl a pak se na ni opět podíval.* Pár dní zpátky, vezl jsem jednu slečnu, kterou jsme potkal domů, protože byla dost, no opilá a mimo, a v lese, když jsme se stavěli na přestávku, tak nás napadla smečka vlkodlaků, a tak nějak, no, doráželi na nás, uplně bez důvodu. *Hlesl a pak se zamyslel, nevěděl, jestli jí to má říct.* Nepřežil ani jeden, tak nějak, všechny jsme je tam...zabili. *Hlesl, jakoby se styděl.* Vím, bylo to život ohrožující a byla to sebeobrana, a abych řekl pravdu, v sebeobraně jsem to neudělal prvně...ale i tak to vždy tak nějak...zabolí. *Přiznal.*
*Nat zamrzelel jeho příběh a jemně ho hladila po zadech aby ho uklidnila* Hlavně že jste vyvázli bez úhony a s hlavou na krku..ne? Je mi líto že si to musel zažít..*Ujistila ho a usmála se a objala ho* Není za co se stydět..Doráželi na vás a tak jste je dorazili..*Snažila se nesmát aby nepokazila hezký moment ale hloupý humor byl silnější* pfft-..
*Dominic se na ni podíval a jakmile ucítil to jemné pohlazení, tak ji jemně opřel své čelo o rameno, až mu několik pramínků napadalo do očí.* Tohle je hezký, Nat. Byl jsem strašně dlouho sám, tady ty projevy něžnosti...děkuju ti za to. *Usmál se jemně, ale nedotahoval se, zůstával tak, jak byl, s hlavou opřenou o její rameno.* Já vím že ne, jen to i tak, když to je sebeobrana je prostě nepříjemný, hodně nepříjemný pocit, který bych nepřál nikomu, kdo si to může nějak hlouběji vzít, víš? Ale na druhou stranu, říkali si o to. *Uchechtl se lehce.*
*koukla na něj s úsměvem a pohladila mu i hlavu na jejím rameni.* Neděkuj prostě chci aby lidi kolem mě nebyly smutní..Tak to vypusť u mě..*Koukla na Elaine, která se na ně koukala než odešla z místnosti. Nat rozcuchala Dominivovi vlasy a poplacala ho na zadech*
*Dominic měl ještě chvilku hlavu jen tak opřenou, než ji ale nakonec zvedl, načež se Nat podíval do očí a jemně se usmál.* Tak jo, pokusím se, pokusím se to nějak...přejít. *Dostal ze sebe, než se zase pousmál.* Moc děkuju, jsi takové sluníčko, s tebou nejde být smutný. *Podotkl Dominic načež se pak zlehka zasmál a pak naklonil hlavu na stranu,.* Tak, já jsem pro, abychom se podívali na ty kostými, co ty? *Optals e jí.*
Jo klidně! *Nat se zčervenala když jí nazval sluníčko a pousmála se* Vem počítač a jdem koukat po kostýmech! *Píchla ho prstem do boku a zasmála se. Elanie zakroutila hlavou, vytahla knihu a popíjela krve* Nějaký cenově dostupný ať tě nezrujnuju. *Z kapsy vytahla gumicku a svázala si své krátké vlasy do Mini-Čulíku*
*Dominic ihned kývl na souhlas. Hned potom se usmál, načež se přesunul na gauč, na klín si stáhl svůj notebook a pak poklepal na místo vedle sebe, na gesto, aby jej Nat následovala.* Tak kde tě mám maličká, jdeme na to, teď přijde ta zábavná část, ale zábavnější bude, až se do toho budeme sunout, jsem na to sakra zvědavý, myslíš že budou mít moji velikost? *Zasmál se.*
No menší než XXL to nebude..*Nat si sedla vedle něj po jejím žertu a koukla na obrazovku laptopu. Elaine si v klidu četla knížku a seznam se na ně podívala. Když Dominic našel stránku s kostýmy hned viděla Hábity a ukázala na ně* Kup dva! Brýle vyrobíme a jizvu namalujem..me stačí čelenka..
*Dominic se nad její poznámkou zasmál. Potom už ale sklopil opět pohled k počítači, a zadíval se na to, co tam bylo.* Ale kušuj, já to koupím. Vůbec si s tím nedělej starosti. *Pronesl, a zlehka se na Nat usmál. Do košíku přihodil hábity, stejně tak jako mu říkala, a potom se podíval i dál.* Hele, mají tady dokonce i repliky hůlek obou dvou charakterů. Tak co kdybychom vzali i ty? *Zeptal se Dominic zatímco sjížděl stránky s hůlkami postav.* A ty brýle tady mají taky, nemusíme je vyrábět přímo je koupíme. A hele a mají tady i šály a rukavice, ale na ty bude asi ještě brzo co? *Optal se se smíchem, zatímco hledal dál.*
Ne! Neutrácej tolik! Ses zbláznil? *Koukla na něj a opřela si hlavu o jeho rameno. Ony samotné Hábity stáli už moc a představa že by kupoval i hůlky byla pro ní strašná. Nat se uklidnila a uvolnila, roztáhla se na gauči stále s její hlavou na Dominicovo rameni* Hůlky kup nějaké fakt levné z plastu..už tak je to drahé..A díru v peněžence ti dělat nechcu..
*Dominic se na mladší upírku vedle sebe otočil, a sjel si jí kritickým okem. Potom se ale ucululil.* Jsi lochtiivá? *Zeptal se jí a už se k ní naklonil, jako kdyby ji chtěl začít lechtat. Potom se ale přeci jen odtáhl a zasmála se.* Vůbec si s tím nedělej starost, tohle mi ani trošičku nevadí, já si rád zablbnu, a budu rád, když to bude stát za to, takže se vůbec neboj toho, že by mi to snad nějak vadilo, nebo mi to dělalo dílů v peněžence. Věř mi, peněz mám na to více než dost. *Pronesl Dominic s úsměvem, a jemně do ní drkl ramenem.*
*Nat přikývla a usmála se zpátky. Když to objednat zavřela na moment oči a protáhla se div mu oko nevypíchla. Jak skončilo protahování tak vzala lap top, dala ho na stůl a usmála se na něj škarlivě* Máš chuť dělat něco šíleného? Jako..Jízda na kole? Vím že se čipuje ale trošku Risku nikomu neublíží
*Dominic se na Nat podíval a překvapeně vykulil oči.* Ty chceš jít jezdit na kole? Jako myslíš, teď? *Optal se znovu, potom se podíval na její doprovod, snad jako kdybych chtěl vyčíst z jejího pohledu, co si o tom žena myslí ale potom se podíval zpět na mladou upírku. Poté pokročil rameny a zářivě se uculil.* No teoreticky proč ne. Všude tady po New Yorku jsou taková ty kola na půjčení, takže pokud tedy opravdu chceš, tak můžeme jít jezdit na kolech, a udělat tedy něco šíleného. Nevím ale jestli na to kolo dostaneme i tvůj doprovod. Ušklíbl se, načež se podíval na Natliin doprovod.*
*Natalie se podívala na Elaine ale ta zakroutila hlavou, chtěla si užít klid jak mohla. Nataliin úsměv zmizel a sedla si na gauč lehce uražena* Ale notak..*Elaine odmítala a Nat to vzdala po chvíli. Když se uklidnila koukla na Dominica s výrazem zmatení* Co teď? Já chci něco dělat ale Vem nemůžu!
*Dominic chviličku koukal na Nat, než si zlehka povzdechl, potom se podíval opět na svou kamarádku, a poté se nakonec zvedl. Odešel jen kousek, tak aby jsi mohl přisednout ke starší upírce. Sedl si vedle ní, než se na ní podíval.* Prosím. *Pronesl, a hodil po starší upírce ještě štěněčí pohled.* Jenom na chvilku, chceme se trošičku pobavit. Dáme pozor, já dám na ní pozor, slibuju. Nemám moc, co bych vám mohl nabídnout, ale věřte mi, kdybych mohl, tak bych to udělal. A nebo si řekněte cenu, i když si myslím, že Dragos vám toho dá víc než dost. Nabídl bych krev, ale to asi nemá cenu, stejně tak jako peníze, tak bude asi muset stačit jenom prosba, prosba nás obou. *Pronesl, a na to konto se podíval na Nat, aby mu se štěněčím výrazem, který upínali na Elaine, taky trošku pomohla.*
*Elaine zase začala číst knihu ale vzdala to po chvíli. Natalie objala Elaine a koukla na Dominica, usmívající od ucha k uchu* Tak jdem!- *Elaine ji zastavila a zavřela svou knihu s lehce otráveným výrazem a vysvětlila ji ze jde s nimi, na druhou stranu Nat vystřelila za gauče a táhla Dominica za ruku* Pojď!
*Dominic se taky uculil od ucha k uchu a poslal k Eliane vzdušný polibek.* Děkuju, nějak vám to vrátím. *Mrkl na ženu, než chytl Nat opět za ruku a uculil se. Pak už popadl klíče, bundu a zamířil ven z domu.* Tak jo, máme nějaký přesný plán, nebo chceme prostě jen někam jet na kole? Navrhoval bych central park, co ty na to? *Uculil se na ni vesele, zatímco si nazul boty a pak už na ni počkal před jeho domem. Ještě zkontroloval, že u sebe má případně krev v placatce a stejně tak i peěnženku, mobil a klíče.*
Někam dál než centrál park..*Čulila se a Elaine šla za nimi. Nat přemýšlela s Dominicem přitom jak šli pro kola* Hustý nejela jsem na kole celá léta! *pomocí mobilu zaplatila své a Elainino kolo a čekala na Dominica a Elaine. Když přišli sedla ba kolo a držela kolo pro Elaine připravené a usmála se na Dominica.*
*Dominic se uculil, načež si sám nasedl na kolo. Potom na ni mrkl.* Tak můžeme? A kam teda pojedeme? *Mrkl na ni a zaculil se od ucha k uchu. Pak už ale nasedl, a než by se stačila nadít jedna, nebo druhá, tak se na kole rozjel někam pryč, směrem do tmy parku. Pak se otočil na Nat.* Tak kde to váznee? *Zvolal na ně, hledíc před sebe, zatímco držel pevně řidítka. Užívals i to, byl rád, že ho Nat vytáhla, že mu takhle zlepšila náladu.*
Ty hajzle čekej!! Pojeď! *Vyrazili za ním adiv se nenabourala do něčeho, po pár chvílích se objevila s Elaine vedle něj* Úctyhodný výkon staříku! *Jela rychleji ale Elaine je nestíhala, Nat jela před Dominicem ale pak se zastavila když ucítila pach mokrého psa a natáhlo ji* Bleh co to je za smrad..
Já ti dám takového staříka! *houkl po ní Dominic, který nakonec trošičku šlápl do pedálu, a netrvalo to dlouho a dojel ji. To už ale, stejně jako Nat, jej přes nos práskl ten odporný smrad. Okamžitě reflexně zavrčel, už jenom při vzpomínce na to co se dělo pár dní zpátky s vlkodlaky kousek od místa, kde teď byli.* Asi se poblíž potuluje nějaký Alík, nechme to být, pojedeme raději jinam, co ty na to? *Podíval se starší upír na Natalii, a stejně tak i na Eliane, snad jako kdyby na ní apeloval, aby kdyžtak šla s nimi někam jinam.*
*Nat začala instinktivně vrčet a vytasila zuby. Elaine vzala Nat za ruku aby nevyběhla pryč ale že tmi parta mladých vlkodlaků a začaly se pomalu navážet do Nat s urážkami* A prej že vlkodlaci jsou divocí! *Skupinka se zasmála ale Nat to víc rozdivočilo a zasyčela na ně. Elanie vzala Nat kolem pasu a měla problém ji udržet. Skupinka se Nat vysmála a dělali si z ní srandu*
*Dominic se zarazil, všechno to pozoroval, a nakonec na vlkodlaky zavrčel. Když viděl, jak na tom Nat je tak se svou upíří rychlostí bleskově přesunul k jednomu z vkodlaků. Chytl mladíka pod krkem, a přitiskl jej na nejbližší strom ,hned potom svůj stisk pořádně upevnil.* Teď mě dobře poslouchejte a to všichni.* Rozhlédl se i po zbylých vlkodlacích, kteří někteří zmlkli, někteří se přikrčili, jako kdyby byly připraveni k útoku.* Teď se všichni seberete, a zmizíte odtud, a jestli ne, tak mi stačí jediný pohyb k tomu, abych tady tomu fešákovi zlomil vaz. Takže se dobře rozhodněte, jaké budou vaše následující kroky. *Pronesl nebezpečně, hledíc na vlkodlaky kolem nich.*
*vlkodlaci zavrčeli a tři z pěti se na něho vrhly v jejich vlčích formách. Jeden se mu zakoupil do ruky, kterou drzel mladika a další se mu zakousli do nohou. Nat se vzpamatovala lehce a Elaine ji tahala od místa* Pusť mě! *Nat začala kopat kolem sebe jako malé dítě, nechtěla hontam nechat i když byl schopný je premoct*
*Dominic nevraživě zavrčel. Věděl, že zranění se mu zahojí jak by smet, ale taky věděl, že vlkodlaci odtud zřejmě neodejdou živí. Proto jen nepříjemně zavrčel, načež více stiskl ruku kolem krku vlkodlaka, jehož držel pod krkem, až se ozvalo nepřirozené křupnutí. Hned na to padl vlkodlak na zem mrtvý se zlomeným vazem. To už se Dominic ale vrhl na ostatní vlkodlaky. Jednoho, který jsem mu zakousl do ruky, chytl pevně za krk, a mrštil s ním svou upíří silou o zem. Ozvalo se praskání kostí, hned poté nepříjemné vití, a vlkodlak se dal na ústup, celý rozbolavěný a s kulháním. Druhého vlkodlaka, který se mu zakousl do nohy ,Dominic volnou nohou nakopl, načež se sklonil, a uštědřil mu pěst do čelisti.*
*Zbylí vlkodlaci se stáhli a Nat se osvobodila z sevření Elaine a přiběhla k Dominicovi vyděšená* Seš celej? Je ti něco? *Opatrně ho objala, bylo znát jak moc se o něj bála a zkontrolovala ho po jakýchkoliv zranění* Promiň Promiň neměla jsem tě tahat ven..*Její hlas se roztřásl a slzy se ji hrobadili v očích, snažila je držet v sobě* Promiň.. *Elaine ji dohnala a snažila se ji uklidnit*
*Dominic se ještě chvilku díval na zdrhající vlkodlaky, než potom ale pohled upřel opět zpátky na Nat.* Ne vůbec se neomlouvej, ty nemáš vůbec za co. To jenom vlkodlaci nevědí, Jaké jsou jejich možnosti, a kde mají hranice. *Zavrčel, a pak se na Nat podíval.* To je dobrý, tohle všechno se brzo zahojí, neboj se. A vůbec si to nevyčítej, není to tvoje vina, ano? *Pronesl, a hned na to si jí vtáhl zlehka do svého objetí držel jsi jí u sebe, zlehka jí hladil po zádech, než se potom podíval na Elaine.* Asi bude nejlepší nápad, když půjdeme na chvilku domů zpátky ke mně, a případně potom by tě El odvedla do bezpečí, může být?
Ti to alespoň ošetřím..Elaine jdem pojď..*Elaine držela Nat za rameno a hladila ji po zádech aby ji uklidnila, Nat to ocenila ale furt se cítila špatně. Když dorazili k Dominicovi domů Nat se uklidnila a všimla si že jeho rány byly v pohodě. Sedla si na gauč a držela si ruce* Tupá fakt Tupá.. *Natalie si začala potichu nadávat a Elaine přistoupila k Dominicovi* Dej ji chvíli je mladá naučíse..musí..*Elaine šla k Nat a uklidnila ji*
*Dominic se zadíval na Elaine a pokynul hlavou. Pak k ní ale přeci jen došel, ale až poté, co zavolal známému, aby se postaral o vlkodlaky v parku. Pak se podíval na Nat, načež k ní došel a sedl si na kolena před ní.* Nat, notak, to fakt není tvoje vina, ano? *Pronesl zlehka a natáhl ruku, aby ji mohl pohladit po koleni. Pak se na ni opět jen koukl.* Tak já přinesu něco na ošetření a dáme se na to? *Co myslíš? *Usmál se.* Ale nic to není, vážně.*
I tak..kdybych poslechla Elaine dříve tak ty bys by v pohodě a bylo by vše super!..*Cítila de fakt mizerně i když jí uklidňovali ale nic moc nepomohlo. Utřela si oči, koukající na něj* Promiň jsem teď trochu citlivá..*Nasadila úsměv na tvář a schoulila se ještě víc*
*Dominic se na ni koukla, než pak kývl na Elaine jako znak, aby jej pustila. Přelezl si k Nat a hned na to si ji vtáhl na klín a do náruče.* Ne, tohle neříkej. Nemůžeš za to, opravdu ne, věř mi. Chtěla jsi se jenom bavit a to my, tohle opravdu není tvá vina, není to kvůli tobě. Na vině jsou ti zablešení všiváci a to, že se neumí chovat. *Zašeptal, než si ji přitiskl více do náričr.* Notak, netrap se, nebo tě budu muset zlochtat. *Ušklíbl se.*
Dominicu opovaž se..Ty víš že jsi víc lechtivej než já..*Začala ho lechtat a nehodlala toho nechat, přitom se usmívala a začala se i smát* vzdej se Domi! *Elaine se na ně dívala a pousmála se na ten pohled. Bylo to jako když si hraje dvě děti ale jedné bylo 21 a druhému bylo 198. Natalie ho lechtala bez smilování a pritom se vyhýbala jeho chvatům*
*Dom se ale zasmál. Byl strašně rád, že se směje, a proto pokračoval.* Jenom až mi slíbíš, že necháš toho smutku, co není na místě! *Zasmáls e a lechtal ji dál. Nakonec ale přeci jen přestal a přitáhl si ji do náruče, potom ale šťouchl do Nat a podíval se na Elaine.* Hele, pozitivní úspěch dneška- tvoje vážná chůva se usmívá. *Pronesl a pak na Elaine zamával, než se zase koukl a usmál na Nat.* Už lepší?
Jo..lepší..A El úsměvti sluší.*Elaine zakrouti hlavou* Aby to nebyla co uvidíte pane Nothwoode..*Pak se koukla na čas a postavila se. Bylo pozdě a Nat měla ještě nějaké učení nastarosti* Pojď Nat.. musíme jít, musíš se učit *Nat přikývla a objala Dominica pevně* Jestli tě přijmout do klanu tak příď ke mě okay?..*Nat pak Vstala z gauče a šla s Elaine ke dveřím*
*Dominic se na ni otočil, a pak ji ještě ochranitelsky dal pusu na čelo.* Spolehni se, jaks e tam dostanu, budu s tebou. *Přislíbil. Když je pak vyprovodil, tak zamířil zpátky, aby si ošetřil svá zranění.*
*Jakmile opustili Pandemonium, měla Kim najednou pocit, že se jí o něco volněji dýchá. Nejspíš za to mohl přísun kyslíku, kterého i v ulicích města, jako je New York, bylo pořád víc, než v malém klubu. S úsměvem vyčkala na taxík, který jim Cal zavolal, zatímco se osvobodila ze svých křídel a korunky. Přeci jen, byly to ty nejméně praktické součásti kostýmu. Po domluvě s řidičem je opatrně složila do kufru a protáhla se.* Zapomněla jsem, jak těžká reálně jsou, mám pocit, jako bych ze sebe sundala snad tunu. *Zasměje se, zatímco sklouzne na jedno ze zadních sedadel. Jakmile se připojí i Cal, spokojeně si o něj opře hlavu, zatímco jedou na adresu, kterou jim zadal.* Takže Manhattan? Tam už jsem se chvíli nepodívala. *Usměje se a prsty ho jemně pohladí po dlani.*
Mám to místo rád, i když jsem tam nějakou dobu nebyl. Přijel jsem teprve před pár dny, takže ještě není moc zabydlený. *Zasměje se a jakmile ucítí její dotyk, tak jí ho vrátí zpět pohlazením jejího zápěstí. Svou ruku jí za zády položí tak aby jí zpola objímal a lehce jí tvoří kroužky v oblasti jejích boků. Počká až taxík dojede k jednomu z větších bytových domů. Jakmile vystoupí, tak vezme z kufru křídla a korunku.* Dovol ať ti to vezmu. *Poté prochází dál kolem vrátného, kterého pozdraví a pokračuje až k výtahu ve kterém zvolí nejvyšší patro.*
*Tiše se zasměje.* Popravdě, to chápu. Teprve teď mám vybavený byt tak, jak jsem chtěla, a to jsem se stěhovala tři roky zpátky. Občas to chvíli trvá. *Pokrčí s úsměvem rameny, ale když vidí, k jakému typu domů přijíždějí, pochopí, že u Cala to, narozdíl od ní, rozhodně nebude otázka peněz.* Páni, to bydlíš tady? *Zeptá se se zatajeným dechem a společně s ním vystoupí z auta. Když jí nabídne pomoc s věcmi, vděčně se na něj usměje.* Jsi moc hodný, děkuji. *Rovněž s úsměvem pozdraví vrátného a přidá se ke Calovi ve výtahu.* Asi nebudu dost daleko od pravdy, když si myslím, že sis ho vybral kvůli výhledu? *Usměje se.*
Jsem celkem minimalistický co se týče výběru dekorací, takže každou věc vybírám několikrát než se rozhodnu zdali se to tam bude hodit. *Pomalu jede výtahem nahoru a jakmile se dostanou do osmého patra tak zadá ve výtahu kód pro otevření dveří.* Určitým způsobem jsem hledal nějaký pohodlný prostor, který by byl dobře zabezpečený a mohl bych tam nechávat i nějaké své sbírky. *Dodal. Poté vešel do dlouhé chodby rámované obrazy z různých století, jakožto obchodník byl i vášnivý sběratel. Celý interiér byl spíše tmavšího typu, nikoliv však šedý nebo černý ale hnědý. Líbily se mu dřevěné obklady a vše s nábytkem bylo v barvě ebenu. Jen jeho kuchyň byla zařízená černě s mramorovou deskou, v ní stála vinotéka s červeným i bílým vínem. Další lahve od vína pak byly schované v soukromé lednici, ale místo alkoholu se v nich nacházela krev, tato lednice však byla zajištěna zámkem na kód. Bylo to hlavně kvůli uklízečkám, které se o byt staraly když zrovna bydlel jinde než v New Yorku. S jeho pánem měli mnoho bytů v různých koutech světa, některé patřili jemu a některé zase Calovi.* Dala by sis víno? *Zeptá se jí a ukáže jí směrem na gauč, který je v obýváku hned vedle otevřené kuchyně.*
*Nechá ho mluvit a zaposlouchá se do jeho vyprávění. Byt skutečně působil jako obydlí někoho, kdo se nesmíří jen tak s nějakým bydlením, nebo si nové vybavení nevyrobí doma na koleni. Každý detail byl promyšlený a byť byt rozhodně nebyl prázdný, nebyl přeplácaný. Někdo nad ním přemýšlel.* Máš to tu moc krásné. Působí to jako takové ty reprezentativní byty, co si pořídí někdo, kdo je každou chvíli na jiném kontinentu. A přesto to má jakýsi osobní dotek. *Usměje se.* Čím že jsi říkal, že se živíš? *Zeptá se se zájmem, zatímco si sundá boty a odloží je u dveří. Když sestoupí z podpatků, je konečně vidět, jak malá v porovnáním s ním skutečně je. Nad jeho nabídkou vína se usměje a přikývne.* Ale pomalu, přeci jen už jsme v klubu něco vypili, *zasměje se a vyrazí k oknu, aby si užila výhled.*
Je to jeden z mých oblíbených. *Usměje se a přejde do kuchyně.* Jsem obchodník. Jezdím po světě a nakupuji zajímavé sbírky a předměty, které poskytuji zase jiným lidem za určitou odměnu. Ať už jde o umění nebo něco více použitelné. *Lehce se ušklíbne a otevře svou soukromou lednici. Zády k ní tak aby to neviděla nalije do půlky své sklenice krev, zavře soukromou lednici a rychle to vypije. Potom omyje obě sklenice a vytáhne jedno červené víno, které rozlije jim oběma. Na talířek ještě nachystá hroznové víno a všechny tři věci odnese na stůl.* Nikam nespěchám, ty snad ano? *Optá se jí a poté zapne televizi která je pověšená na zdi naproti nim aby tam pustil hudbu.* Přála by sis nějakou speciální?
/Takže jsem se nemýlila./ *Usměje se a zamíří ke gauči, kde se usadí, zatímco jej pozoruje.* Ah, takže umění? Pochlubíš se? Občas fotím výstavy, na kvalitní umění se podívám moc ráda. *Odpoví a zatímco Cal zapíná televizi, natáhne se pro svou skleničku.* Pokud to nebude metal, nebo něco podobně intenzivního, budu spokojená s čímkoli. *Zavrtí lehce hlavou a s úsměvem k němu vzhlédne.* Ne že bych neměla příjemný výhled, ale nechceš se ke mě spíše přidat? *Zeptá se s hlavou lehce nakloněnou na stranu a prsty jemně přejede po hřbetu jeho ruky.*
Milerád ti ukážu své oblíbené kousky, mám tu i pár velice povedených fotografií. *Jen co to dořekl, tak odepnul si své kožené chrániče ze zápěstí, první rozešněroval jeden a pak druhý a odložil je obojí na konferenční stůl.* Hmm, tak co tuhle? *Zapnul písničku Earned It. Podíval se na svůj kostým.* /Tohle nebude nejpohodlnější./ *Začal si rozepínat knoflík po knoflíku na své košili, kterou stáhl a pohodil ji přes opěradlo gauče. Takhle mu zůstala jen plátěná košile s dlouhým rukávem a vestou.* Takhle to bude pohodlnější. *Sedl si k ní a pozvedl skleničku.* Na dnešní večer.
*Rozzáří se.* To by bylo skvělé. *S úsměvem se zaposlouchala do písničky, dokonce si začala pobrukovat společně s ní, když ho sledovala, jak se postupně zbavuje svršků.* Výborná volba. *Usměje se a přiťukne si s ním.* Na dnešní večer. *Je zvláštní, jak rychle se atmosféra proměnila ze spalující na odpočinkovou. Upila ze své skleničky a přitom si ho prohlédla.* Ne že by ti to neslušelo jako mušketýrovi, ale pokud je ta košile tak obtažená, jak si myslím… Mám se na co těšit. *Pobaveně přivře oči. Měla by Robertovi poděkovat, zajistil jí, byť neúmyslně, dokonalou společnost.*
Děkuji, mám rád dobrou hudbu a krásné ženy, dělá to najednou večer mnohem lepší. *Tiše se zasměje a prohlédne si jí.* Hmm, košile je celkem v pohodě, zato ta vesta dost upíná, myslíš, že bys ji zvládla rozepnout? *Poškádlil jí lehce a přisunul se blíž, všiml si totiž, že jí na rtech zůstala kapka červeného vína. Lehce jí prstem přejel po rtu a tak ji otřel, poté prst přiblížil ke svým rtům a ochutnal. Zadíval se jí do očí.* Výborná. *Nechal jen na Kimině představivosti jestli mluví o víně nebo o ní samotné.*
Co teprve dobré víno a krásní muži… *Oplatí mu stejnou mincí, to už jí však přejede prstem po rtech a slízne kapičku vína, která na nich zjevně ulpěla. Pobaveně přivře oči a ukazováčkem mu přejede po knoflíčcích vesty odspoda až nahoru.* Uvidíme. *Usměje se a odloží skleničku na stůl, než se k němu otočí a začne mu vestu rozepínat, pomalu, knoflík za knoflíkem, než dojde k poslednímu. Jakmile rozepne i ten, poodhalí jeho košili a prsty se zastaví na jejím šněrování a malíčkem se sotva znatelně otře o kůži na jeho hrudi. Jen taková drobná provokace.*
*Když mu přejede po knoflíčcích tak se usměje ještě víc, užívá si každý její letmý i úmyslný dotek. Zatímco ona velice pečlivě pracuje na jeho hrudi on přesune své ruce na stehna a pevně jí je stiskne, levou ruku nechá položenou na šatech, ale pravou vyjede výš a chytí ji za bok a začne jí na něm dělat kroužky.* Tak mě už jsi vysvlékla andílku, teď je na čase, abys mi předvedla sebe. *Lehce zamručí a nakloní se k ní hlavou pro polibek, kterým ale přejede po líčku směrem k uchu, které lehce podráždí zuby.* Těsím se na to, až uvidím tyhle boky na mě a v pohybu. *Na chvilinku se odmlčí a hrubším hlasem ještě něco dodá.* Při tom slíbeném tanci. *Jen lehce se odtáhne ale jen proto aby mohl lehce dýchnout na její krk a lehce jej jazykem objet načež se oddálil víc a opět se topil v jejích očích.*
*Dopřeje mu to chvílkové potěšení v podobě své blízkosti a péči jeho rtů mu oplatí tichým vzdechnutím.* Ne že bys toho na sobě neměl ještě dost… Ale po tom slibu ti to dlužím. *Pousměje se a pomalu se od něj zvedne. Napřed si pomalu odepne a sundá pásek, který odloží na sedačku k jeho svršku, pak hrábne do vlaaů a konečně jej uvolní ze sevření gumičky, ve kterém byly většinu večera. Přitočí se k němu a sklouzne mu na klín tak, že je k němu zády, podél kterých se táhne zip šatů.* Mohu poprosit.. ? *Zeptá se s úsměvem. Dlaní ho přitom pohladí po stehně až ke kolení, poté, o něco pomaleji, zpět k rozkroku.*
*Sleduje pohledem celé její tělo a užívá si každého detailu, když odepne pásek a zahalí tak na chvíli svou křivku boků, tak se začne soustředit na její vlasy. Jako by je cítil ve své ruce, proto když si na něj tak provokativně sedne oplatí ji její doteky. Přejede prsty po zádech kolem zipsu až ke krku, přes který zamíří až k vlasům, své prsty tam proplete a pomocí tahů za vlasy jí zakloní hlavu čímž se musí celá propnout. On nakloní své tělo k jejímu a zašeptá jí do ucha.* Zajisté můj krásný anděli.*Poté ji pustí a lehce ji začne rozepínat zip. Každé odhalené místo však ocení pohlazením přímo po páteři až k spodní části.*
*Jedna věc je fakt, že si Kim celé tohle provokování neskutečně užívá, druhá, snad ještě lepší, že to, jak se na ni Caliban dívá, jak má hlas zastřený vzrušením, že se nebojí dotýkat se jí, navíc přesně ví jak, to vše dělá z celého zážitku něco výjimečného. Svým způsobem to je skutečně pořád tanec. Ale daleko smyslnější a intimnější. Když si ji za vlasy přitáhne k sobě, roztouženě zavrní a propne se jako luk. Pak se k němu pootočí a políbí ho.* Lepší pomoc ze šatů jsem si snad ani nemohla přát… *Zašeptá do jeho rtů. Stačí sotva nepatrný pohyb ramenem a šaty se z něj svezou na paži, poodhalujíc narůžovělou pokožku a bílé, krajkové ramínko podprsenky.*
*Při polibku chytí její tvář jednou dlaní a když se odtáhne a slyší její větu věnuje ji okouzlující úsměv.* Tak to abych ti pomohl ještě trošku co? *Pomalu rukou, kterou nechal na její tváři přejede na krk a rameno, které sama Kim odhalila, poté přejede přes její ramínko podprsenky a pečlivě pokračuje o kousek dolů až k místu, kde se jí dotkne už lemu šatů, který jen lehounce poodtáhne níž aby odhalil další kousek kůže. Poté sehne svou hlavu a políbí ji na místo které odhalil, přičemž zvedne k její tváři jen oči a čeká na reakci, kterou z ní tímto činem vyvolá. Líbí se mu to, jak Kim reaguje na všechny ty doteky, polibky a celkově podněty, které ji dává.*
*Usměje se nad jeho komentářem.* Nebránila bych se… *Dodá s tichým smíchem. Když se rukou i rty přesune na její rameno jen tlumeně vzdychne a přivře oči jako kočka, kterou někdo poškrábal na oblíbeném místečku. Jeho tvář přitom uchopí do dlaně a něžně hladí palcem, zatímco nechá šaty sklouznout i z druhého ramene a skloní se, aby ho políbila do vlasů.* Nechceš se také zbavit těch zbylých svršků? *Zeptá se a prsty volné ruky přejede po šněrování jeho košile.*
*Moc chtěl se na to s Kim vrhnout, jenže bohužel když se jí hodlal přikývnout, tak mu zazvonil mobil. Chtěl to nechat být, podíval se na display, na kterém bylo napsáno jméno jeho pána.* Kim promiň, ale tohle je naléhavé, omlouvám se, ale bude to na dlouho. Myslíš, že bychom to mohli dokončit jindy? *Optal se jí načež jí předal své číslo, pomohl jí dostat zpátky do oblečení, objednal ji taxi a vyprovodil z bytu s tím, že bude rád pokud se mu ozve.*
*Dominic se po večeru, který strávil s Casem v central parku pak vrátil domů. Tam seděl do doby, doku nedokončil projekt, na kterém pracoval. Když tak bylo učiněno, a on odeslal svou práci a obdržel platbu, tak byl více než spokojený. Bylo to dost peněz, a ještě do toho jel bokovku, kdy si jej jeden mladík najal na hacknutí jednoho ze systémů na počítači. To se mu povedlo a odnesl si z toho taky slušnou odměnu. Proto se rozhodl, že se vydá slavit. Zaparkoval své auto kousek od Pandemonia, vystál si frontu a pak se vydal dovnitř. U baru si objednal whiskey, načež se otočil baru zády, a popíjejíc si alkohol, se sklenkou v ruce se rozhlížel kolem sebe. Jako oblečení zvolil černou košili s rozeplými knoflíky u krku a na hrudi, černou koženku a černé kalhoty.*
*Jakmile se přiblížila k Pandemoniu, opět pocítila ten zvláštní pocit. Pocit, že se na ni všichni dívají, nechtějí ji mezi sebe. Chtěla se návštěvě klubu vyhnout a své povinnosti hodit na bedra Orion, jenže ta odmítala. Zůstalo to tedy na Eshe - setkat se v baru s kupcem zboží, které nedávno s Orion odcizily.* *Dlouhou řadu na vstup vystát nemusela, hned u dveří na ni mával muž středního věku, aby ji vybídnul k předbíhání. Eshe pevněji uchopila kabelku, ve které měla cizí cennosti a sebevědomě vstoupila do prostoru nasáklým sladkou vůní alkoholu a potem. Neonová světla většinu tváří skrývala ve stínu, ale jeden člověk vyčníval. Zřejmě proto, že byl nejblíže baru, který byl obehnán většinou světel. Eshe na něm nechala pohled, protože se zdálo, že se kouká přímo na ní. Nakonec však hlavu otočila na svůj doprovod a s ním zmizela do temnějšího kouta klubu. Nebylo to žádné přátelské setkání, nýbrž obchodní záležitost. Proto se s tím nezdržela dlouho. Odhalila svůj lup - svatební diamantový prsten a náramek, a muž nabídl cenu. Samozřejmě se to neobešlo bez dohadování o opravdové ceně, dokud se muž nezvednul a společně se šperky neodešel pryč. Eshe zůstala chvíli sedět s pohledem upřeným na peníze před sebou. Usmívala se, ale přesto ji něco trápilo. Jeden z důvodů, proč tohle nerada dělala byla nutnost utrácet. Ačkoliv ji něco slabounce našeptávalo, ať okamžitě zmizí a šetří, hlasitější bylo nutkání tento výdělek utratit. Našla tedy kompromis. Polovinu si schová a po zbytek večera na ni nesáhne, druhou utratí. A tak tedy udělala. Vylezla z tmavého koutu blíž k ostatním a postřehla, že onen muž, se kterým si nejspíš vyměnila pohled byl stále u baru. Se slabým úšklebkem se postavila po jeho boku a objednala si ovocný míchaný drink.* Trochu přízemní, pít whiskey zatímco by ti tady mohli umíchat cokoliv, co ti vidí na očích, *promluvila k muži, čelem na bar.*
*Dominic jí viděl už přicházet, a stejně tak si pak nemohl nevšimnout, že míří opět k němu, tedy- lépe řečeno k baru. Jakmile došla vedle něj, tak se sám pro sebe pousmál, ani nevěděl proč, možná proto, že večer mohl být zkrátka ještě zajímavější o to více, než byl teď. Proto když promluvila hleděl ještě chvilku před sebe.* No, neříká se nadarmo, že v jednoduchosti je krása. *Usmál se zlehka, načež se ale otočil čelem k dívce.* Mám ji rád, a tak v tom no, žiji,m řekněme. Whiskey je občas mnohem lepší než jiné věci a mezi námi, nic jiného mi ani moc nechutná. *Zaculil se od ucha k uchu, než se nakonec otočil celým tělem. Pak se opět otočil na dívku.* Užíváš si večer? *Optal se jí.*
*Zatím se muži podruhé nepodívala do očí. Sledovala precizní práci barmana, který před ní nakonec postavil sklenici barevné vody s ostružinovou vůní. Eshe si ji přesunula blíže a brčko položila bokem, aby se mohla pořádně napít. S rty ve sklenici zamručela, aby dala najevo, že muže poslouchá a zhltala tak velké dva loky, které téměř vyprázdnily celou sklenici. Olízla si rty a otočila se na muže. Lehce nad jeho slovy přivřela oči a našpulila rty, že přemýšlí.* Hmm, jednoduchost si chci dneska úplně zakázat. *Chtěla si dneska užít a když měla konečně tu možnost, po whiskey určitě nesáhne.* Alkohol je vždycky kamarádem, *uznala s odvráceným pohledem, ale ten vzápětí na muže vrátila s nadzvednutým obočím.* Vybíravý, *lehce zavrtěla hlavou a podívala se na své pití, které z poloviny tvořil led. Kdyby chvíli počkala, voda by alkohol naředila a ona by mohla mít pocit, že toho ještě tolik nevypila.* Večer mi teprve začíná, *usmála se pro sebe a povzdechla si,* ale budu si muset objednat něco tvrdšího, ať si ho začnu užívat dřív. Co ty? Oslavuješ? Nebo jsi stálým zákazníkem. *Opětovala mu dotaz.*
*Dominic ji poslouchal, sem tam se uchechtl, sem tam se zasmál, ale nakonec se loktem opřel o roh baru.* No, to je pravda, občas by se měla jednoduchost taky zakázat, když já už jsem na to tak nějak zvyklý, myslím si, že to jinak nepůjde. *Zasmál se nakonec a koukl na dívku.* To souhlasím, ale mohu dát trochu kázání a říct, že je dobrý sluha, ale špatný pán? *Ušklíbl se, s provokací v hlase. Pak se zamyslel.* No, jo, dalo by se říct, že ano, že tak nějak oslavuji. Dělal jsem na jedné práci, a dneska jsem ji konečně dokončil, tak jsme si vzal odměnu a šel to za část peněz zapít. Co ty? Ty jsi přišla oslavovat, a nebo jsi také, stálým zákazníkem? *Uculils e, když ji položil stejnou otázku jako ona jemu.*
*Vnímala jeho slova, ačkoliv to přes hudbu bylo občas obtížné a z kapsy od svých kalhot vytáhla krabičku cigaret se zapalovačem.* Co bych měla říkat já, jednoduchost je můj život. *Uchechtla se a vložila si mezi rty ruličku s tabákem. Rozhlédla se kolem sebe, ale nemohla najít zákaz kouření, tudíž to brala jako povolení na cigaretu. Navíc zde bylo tolik lidí a mlhy pro efekt, že si toho nikdo určitě nevšimne.* Jsem na to už stará, *doplnila s cigaretou v puse a zapálila si. Kouř vydechla mimo svou společnost a kývla hlavou.* Ke spoustě věcí se hodí taková slova. Ale co je to potom za život, kdybychom se tomu vyhýbali? *Mrkla na něj a posléze poslouchala jeho úspěchy. Jak nerada to poslouchala. Všem se dařilo více, než jí. Na druhou stranu si tuto cestu života vybrala sama. Neměla právo si stěžovat, přesto to dělala.* Jsme na tom úplně stejně. *Usmála se a dopila svůj drink, aby jej mohla použít jako popelník. Mávla na barmana, přičemž cigaretu schovala pod pult a objednala si trochu silnější sadu panáků.* Oslavovat, nechodím sem často. Mám to štěstí, že jsem se sem dostala…mám známosti, víš? *Lišácky se na něj usmála. Alkohol na ni působí mnohem rychleji, vzhledem k tomu, že dnes tolik nejedla.*
*Dominic se zasmál a poslouchal ji. pak se podíval, jak si zapálila a čekal, nebo spíše, doslova odpočítával, kdy na ni někdo přijde. A taky že jo. Za chviiku přišel druhý barman s tím, zda může jít ven, že tady se kouřit nesmí. Dominic se tomu jen uculil.* No, to je tedy pravda. *Zasmál se a pak se naklonil blíže k ní, aby ji lépe slyšel.* No, a co tady tedy oslavuješ ty? Ale jak jsem pochopil, něco podobného? Co bylo objektem prodeje, nebo tedy, hádám, že jsi něco prodala? Tak spusť, myslím, že mě nepřekvapí nic. Mrkl na ni, pak sám vyndal z bundy krabičku cigaret a zapalovač.* Jí si půjdu zapálit ven. Co ty na to, půjdeš se mnou a dopovíme si to tam? *Zadíval se jí do očí a uculil se. Pak, aniž by čekal, zamířil mezi lidmi před klub.*
*V zorném poli viděla, že se někdo blíží a brzy byla oslovena s prosbou, zda může uhasit. Eshe se na něj podívala a slabě se zamračila. Něco měla na jazyku, ale to spolkla a bez námitek cigaretu vhodila do sklenice, kde se ještě se zbytkem vody uhasila. Tohle nebyla obyčejná hospoda, nechtěla na svém těle cítit silný stisk, jak ji ochranka vytáhne ven. Byla by to ostuda. Chtěla odpovědět i muži, ale ten ji navrhl místo venku, kde si bude moct zapálit další cigaretu. Aniž by to stihla odsouhlasit, začal se od ní vzdalovat. Eshe ho chvíli sledovala, dokud ji nezmizel. To už si musela pospíšit, proto se ještě otočila na bar, kde ji přinesli její objednané pití. Většinu skleniček nechala prázdnou, praštila s penězi o pult a spěchala za mužem ven před klub. Chvíli jí trvalo se zorientovat a najít tu správnou osobu, dokud nestála po jejím boku.* No, takže, prodávala jsem cennosti. Víš co, já to nenosím, takže to zbytečně zdobilo můj byt. *Navázala na otázku a po jejím těle se rozjelo horko. S alkoholem, který právě do sebe kopla bylo těžké lhát.*
*Dominic se ještě otočil, jestli jej sleduje. Když ji pak spatřil po svém boku, tak se zasmál.* Tak cennosti, páni. A co to bylo? Promiň, jestli jsme až moc dotěrný, ale no, tak víš co? Taky něčím přispěju. Já jsem si shrábl za to, že jsme vytvořil a vyšperkoval jednu síť a ještě jsem si udělal bokovky při hecknutí bankovního účtu. Ne pro sebe, pro zákazníka, ale, odměna byla slušná,. *Uculil se, když takhle vyšel z kůží na trh,. Nestyděl se za to, on dostal práci, bylo mu zaplaceno, a to bylo vše, co jej zajímalo. pak si zapálil cigaretu, než se otočil na dívku a ze své tabatěrky nabídl jednu i jí.* Mimochodem, mé jméno je Dominic. *Usmál se a natáhl k ní svou mrtvolně chladnou, velkou ruku s úsměvem na tváři.*
*Bylo obtížné držet jazyk za zuby. Velmi obtížné, hlavně ve chvíli, kdy se i on pochlubil s něčím, co se trestalo. Nutili jí to být na stejné vlně. Pochlubit se i se svými špatnostmi. Olízla si rty a zatím neodpovídala. Vzala si od něj cigaretu, kterou ještě ponechala v ruce nezapálenou a podívala se na jeho ruku, kterou jí nabízel.* Eshe, *představila se a vložila svou ruku do té jeho. Ačkoli byl opravdu chladný, začínala zima, takže i její ruka nebyla úplně nejteplejší. Přesto cítila, jak zahřívala tu jeho. Nic si z toho však nedělala. Pustila ho a vzápětí si zapálila cigaretu.* No, mám něco už v krvi, takže se přiznám. Mé šperky to nejsou, ukradla jsem je. Svatební prsten a náramek. Dostala jsem dobře zaplaceno. *Musela si násilně strčit cigaretu do pusy, aby se zastavila a víc toho neprozradila. Hnědou koženou bundu si přitáhla blíže k tělu a rozhlédla se kolem.* No, takže oba jdeme proti zákonu, *uchechtla se a zavrtěla hlavou.* Já jsem do toho ještě patologická lhářka. *Zasmála se.*
*Dominic ji poslouchala a pak se uculil.* No, ale ale koukněme na to. Hm, jsme rád, že jsem nenarazil na nějakou policajtku, co není zrovna ve službě, takhle alespoň víme, o co tu jde, když každý, jak jsi řekla, jdeme proti zákonu. *Zasmál se, zapálil si a pak se rozhlédl kolem sebe.* No, ale Pandemonium je super bar. I když tedy, znám lepší, kde se oslavy pořádají mnohem hezčí. Co kdybych ti navrhl případný odvoz tam a nevím, společnost na večer? *Usmál se.* Samozřejmě, v rámci hranic, nechci, aby jsi si myslela, že jsme nějaký sexuální predátor, to ne, jen se zajímám. *Uculil se a sám popotáhl z cigarety,. která mu už roky nic nedávala vydechl dým. Pak se na ni koukl.* A koukám, že taky jedeš takový samotářský život, co se týče práce? Pracuješ sama? *Zajímals e upír.*
*Usmála se na něj. Věděla, že před ní nebude utíkat nebo ji hlásit na policii, přesto se bála jeho reakce. Snad jako kdyby mu ještě neměla věřit. Možná se zanedlouho dočká věznice, protože je Dominic právě tím policajtem, který chodí po klubech a hledá potížisty. Musela to ale risknout. Tenhle večer si chtěla užít, tudíž nebylo čas nad vším uvažovat. S alkoholem v krvi to ani nešlo. Proto se jí ani nezdál špatný nápad vést se za nos do tzv. lepšího klubu. Přesto si neodpustila poznámku.* Teď když o těch predátorech mluvíš, zapřemýšlím, *rychle se zasmála a potáhla z cigarety. Moc dlouho nepřemýšlela, nemusel ji přemlouvat, znělo to lákavě.* Pojďme si pořádně tento večer užít. *Přátelsky a možná trochu opile mu položila ruku na rameno, ale po chvíli ji zase stáhla k sobě. Přešlápla z místa a palcem si přejela přes rty, zatímco upřela pohled před sebe do země.* Samotářský život, něco takového. Na víc detailů mě ale budeš muset víc opít, je to obchodní tajemství. *Mrkla na něj.*
*Dominic se zasmál.* No tak tedy dobře, tak pojeďme. *Usmáls e Domini, načež ještě jednou potáhl z cigarety, než se na ni opět uculil. Pak cigaretu zahodil a podívals e na Eshe.* No, uvidíme, nechci z tebe tahat nic, co by bylo až moc soukromé, osobní, nebo dokonce tajné, to ode mne nečekej. *Mrkl na ni. Navíc, kdyby mohl, zjistil by si to sám a po svém, a alkohol by ani nepotřeboval, to jí ale neříkal. Jen se na ni usmál a pak vyndal z bundy klíče od auta.* Stojím jen kousek odtud. *Uculils e a stiskl tlačítko dálkového odemykání. Kousek od nich bliklo auto 1965 Pontiac Catalina 2+2 černé barvy, které se ve světlech lesklo a vypadalo jako nové, co říct, Dom si na něj potrpěl. Bylo ale jasné, že dálkové odemykání musel do starého auta zabudovat samostatně.* Tak můžeme, slečno? *Usmál se.* Kolik ti vlastně je?
*Kdyby se snažil, vyždímal by z ní všechno, proto se jí ulevilo, když prozradil, že nechce být příliš zvědavý, pokud si to Eshe nepřeje.* Hmmm, *zamručela na to pouze a taktéž dokouřila cigaretu, kterou hodila mezi mříže kanálu. Upravila si oblečení, hlavně smetla popel a nacuchala si vlasy, aby dostala trochu studeného vzduchu na zátylek. Zhluboka se nadechla a podívala se směrem, kde na ni mrkla světla auta. Zarazila se a své oči upřela na starý, výstavní kousek. Kdyby se neovládala, čelist by ji spadla dolů, ale to nebyl dnešní případ. Avšak bylo to velmi působivé.* To jsi musel hacknout bankovní účet prezidentovi ne? *Vyhrkla ze sebe, ale považovala to za příliš přehnanou reakci. Polkla, zamrkala a podívala se na Dominica.* Můžeme. *Nervózně se na něj pousmála. Vytrhlo jí to z noty, ale další poznámka ji opět vtáhla do pozitivní atmosféry.* Trochu nevhodné se takhle ptát ženy, nemyslíš? *Zasmála se, ale mávla nad tím rukou.* Bude mi třicet čtyři. *Povzdechla si trochu unaveně, jelikož už nebyla nejmladší, i když vzhledově na to možná pro některé působila.* Budeš určitě mladší, že? Stává se mi to pořád.
*Dominic se na ní uculil a pak jí pokynul hlavou.* NO, ne nevykradl, mám tu krásku už četnou řadu let. A pořád jede, potrpím si na její dobrý stav. *Usmál se a koukl na auto. Když k němu došli, tak jí podržel Dominic galantně dveře, a hned potom, jak nasedl, nasedl i on za volant, nastartoval a podíval se na ni.* No jo, občas bývám netaktní, ale tak, ej to snad normální věc, no ne? *Usmál se od ucha k uchu, než se pak rozjel.* Není to úplně blízko, navrhuji udělat někde ještě pauzu na cigaretu, co ty na to? *Optals e jí, než se zasíval už na silnici před sebou. Pak se pusmál.* Hm, kdybych ti řekl, že mi bude dvě stě let, tak by tě to uklidnilo? *Rýpl si, ale nakonec jí prozradil pravý věk.* Je mi třicet jedna. Není to zase až tak hrozný, ne? *Zasmál se pobaveně.* přesun
*Dominic se děl na svém oblíbeném místě. Seděl na lavičce u jednoho z jezírek Central parku, zatímco koukal na to, jak se světla velkoměsta odrážejí v hladině vody. Sledoval to a spokojeně se usmíval, už jen nad dobrým pocitem za posledních pár dní. Na klíně měl položený notebook, na kterém něco dělal, něco s jeho prací, a sem tam se podíval i kolem sebe, než zase sklonil pohled k obrazovce. Mohl být doma, ale chtěl si vyjít ven, přeci jen, měl to tu rád, a doufal, že zase někoho potká, třeba maličkou Nat, nebo kohokoliv jiného.*
*Castor mířil zrovna přes Central Park z práce domů. Těšil se, že už má konečně klid a může si užít trochu té procházky a klidu, už jen kvůli Lynx, která mu dělala společnost teď skoro každý. A tak si s rukama v kapsách kráčel po chodníku kolem jezírka a broukal si nějakou melodii, která mu utkvěla v paměti. Zvídavá Lynx si pobíhala kolem a hledala něco, co by jí zaujalo, až se tak stalo, když na laičce spatřila sedět muže. Proto na nic nečekala, vyskočila k němu na lavičku a tlapkami se opřela o jeho nohy, hledíc na něj a pak na počítač, který do tmy hezky svítil. Castor šel dál, ale jakmile spatřil, co udělala, zarazil se.* Lynx, ne, to nemůžeš, tohle se nedělá, slez dolů holka. *Zavolal za ní a hned se k mladíkovi vydal.* Já omlouvám se za ni, je trochu zvídavá. *Pronesl fér.*
*Dominica vyvedla z jeho nepozornosti až černá liška, která se mu opřela o nohy. Dominic se zasmál, načež se na zvíře podíval a pak podrbal lišku pod uchem.* To je poprvé, co vidím v New Yorku férské stvoření. *Pronesl Dominic, který tak nějak tušil, komu liška patřila a co ej asi zač, přeci jen, nežil zase krátce.* A to je v pořádku, nemusíte se omlouvat, vypadá mile. Jak pak se jmenuje? *Zeptals e Dom, hledíc na lišku před sebou, která mu při jeho dotyku ještě nastavila více hlavu a nechala se drbat.*
*Castor se pousmál, když došel k mladíkovi.* S tím, že je tady jediná, mohu jen souhlasit. *Pousmál se na něj.* Ona je milá a taky zvídavá, jen ně moc opatrná. A jmenuje se Lynx. *Pronesl fér s úsměvem a hleděl, jak na může před sebou, tak i na svou milovanou liškou. Tak se k němu lísala a nechávala se hladit. Nakonec mu olízla ruku a spokojeně se usadila vedle něj na lavičce.* Ale no tak, neotravuj pána, určitě má práci. *Kývnul ke své zvířecí kamarádce a čekal co udělá, ale té se moc nikam nechtělo. Jen vydala svůj šťastný smích a dál seděla vedle Dominica.* Tak zdá se, že se jí nikam nechce. Snad tedy nějak nepřekážíme. *Pohlédl na něj.*
*Dominic se ihned usmál a pak na souhlas toho, že nepřekáží, zavrtěl hlavou.* To ej dobré, tohle může počkat, ale tahle kráska ne. *uculil se, načež začal lišku hladit a užíval si to, stejně tak, jako ona.* Co je vlastně zač? *Optals e.* Jako, vím, že ne z našeho světa, ale co je zač přeci jen? *zajímal se, zatímco lišku hladil. když si pak vyskočila vedle něj na lavičku, překvapeně vykulil oči, ale nechal to tak.* Chodím sem často, tohle se mi ale ještě nestalo. *Usmál se, a pak natáhl k víle ruku.* Dominic Northwood, rád vás poznávám, i tady Lynx. *usmál se na tvora.*
*Castor je chvíli sledoval, než k muži natáhl ruku a potřásl si s ním.* Mě říkají Castor a Lynx, už jsi poznal. *Pronesl s úsměvem a došel k lavičce blíž, načež se po chvíli na ni posadil.* No tady ta malá kráska pochází ze Stříbrného dvora, tedy z lesů poblíž. Moje žena ji kdysi našla jako malou a tak nějak už s námi zůstala a jelikož jsme žili tady, tak se rozhodlo, že půjde s námi, no ona rozhodla. *Zasmál se Cas a pohladil Lynx po hlavičce.* A jelikož by bylo divné, mít jí tady v její pravé podobě, maskují jí iluzí v podobě kočky, převážně pro lidi bez zraku. *Vysvětlil.*
*Dominik se podíval nejprve na féra, a poté svůj pohled sklopil zpět k lišce, ke které natáhl ruku, a zlehka jí opět podrbal za uchem.* Tomu samozřejmě rozumím. Lidé by to asi moc nepobrali, kdyby kolem nich prošla liška s červenýma očima a s černou srstí. *Zasmál se Dominic, který se podíval ale zpět na Castora.* Bydlíte poblíž? Já jsem se nastěhoval Teprve nedávno, ale musím říct, že Central Park je opravdu úžasný. Často tu potkávám spoustu lidí, který to venčí svoje mazlíčky, a i když je ten centrál park vcelku rušný, tak občas se i najde místo kde je klid. Jako třeba tady. *Usmál se a podíval se před sebe.* Je tady vcelku hezky nemyslíte? *Optal se Dominic, který se potom opět zadíval před sebe na hladinu.*
To ano, mnozí by to těžko pochopili a vysvětlovat jím to, by bylo… no asi dost těžké. *Pousmál se a zadíval se před sebe, načež jej poslouchal.* Dalo by se říct, že bydlím na jedné straně Central Parku a na té druhé tak nějak pracuji. *Zasmál se.* Takže večerní procházky jsou pak ideální po těžkém dni v práci. Člověk vypne, uklidní mysl, nabere trochu sil a domů přijde docela zrelaxovaný. *Pronesl nakonec s úsměvem.* A máte pravdu, je tady krásně, člověk zde vidí kde co i co se mazlíčků týče. *Pousmál se a pak se na něj podíval.* Takže vy jste tady dneska pracovně, odpočinkově, nebo oboje v jednom? *Optal se jej Často.*
No to je hezké, to nemáte ani tak daleko. No, já pracuji z domu, vzhledem k tomu, že nevycházím ven a že přes den by mě to seškvařilo jako klobásu dlouho pečenou na rožni...tak makám z baráku. No, a dnes? Dnes jsem tu...ani nevím, pracovně? Odpočinkově? Jako mám něco, na čem pracuji, tak jsme to vytáhl ven, ale na druhou stranu, no na druhou stranu tak nějak u toho i odpočívám. *Usmáls e a mrkl na něj.* Pracuju, chvilku odpočívám, tím že jsme tak nějak nezávislej, tak se tomu věnuju kdy chci, kdy mám čas. Takže tak. *Mrkl na něj.* Jak vy pracujete? *Zajímals e Dom dál.*
*Cas se k němu lehce natočil a poslouchal, co mu DOminic vyprávěl. Podle jeho slov usoudil dobře, že je to upír, takže jeho teorie byla správná, když předtím v duchu tipoval, kdo by to měl být. Na vlka nevypadal a víla rozhodně nebyl, takže mu zbývalo už jedno a to se mu i potvrdilo.* Hádám, že když máte sebou notebook, tak to máte buď nějakou kancelářskou práci a nebo, pokud hádám správně, jde o nějaké ty počítačové kódy, nebo jak to vlastně nazýváte. *Pousmál se, on tomu tak moc nerozuměl, byl rád, že umí, to co umí a že s tím dokáže pracovat. Pak se jen pousmál.* Já jsem malíř na volné noze, ale jinak pracuji jako kurátor v Pace Galerii tady na Manhattanu.*
Páni, malíř, teda, to zní skutečně zajímavé. Musíte mít asi veliký talent. *Usmál se spokojeně Dominic, než se opět podíval na Castora, a potom zase na lišku.* No, já pracuji jako programátor. Trvalo mi spoustu let, než jsem se to naučil, ale nakonec jsem tady, vytvářím tak nějak všemožné sítě, kódy, jak jste správně řekl, a tak nějak Je to prostě všechno v pohodě. Naučil jsem se to, a teď je to jako moje největší záliba, stejně tak jako i práce. *Obeznámil.* Momentálně pracuji na jednom webu, který tvořím a upravuji, takže je skutečně co dělat. *Usmál se na mladého féra.*
Tak snažím se, obrazy se prodávají a vystavují, takže asi nějaký ten talent budu mít, jinak si myslím, že by mě poslali k šípku. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy, pak jen poslouchal, co Dom povídal a lehce pokyvoval hlavou.* Tak programátor, to musí být zajímavé. Slyšel jsem, co všechno dokážete a musím říct, že klobouk dolů. *Pousmál se a pohladil Lynx lehce po zádech, než se usmál.* Mimochodem, nemohli bychom si tykat. To vykáni mi přijde takové, no jak bych byl až moc starý, tedy pokud to nebude nijak vadit samozřejmě. *Pronesl a nervózně se uculil.*
No, snažím se. Myslím, že i na to je třeba talent, a no, zkušenosti, a tak, hodně věcí, stejně jako na to vaše malování. taky musí být spoustu věcí, co musíte umět a znát, ale musí to vás tak nějak být. *Usmál se, a když jej požádal o tykání, ihned kývl na souhlas.* Moc rád, ano, je to pak o dost uvolněnější. *Přiznal, než ale zaklapl počítač a oni se tak na chvilku, než si přivykly oči, octli ve tmě.* Zajímá mě, co je na dnešním umění dnešní umění. Potřebuju vysvětlit, co je uměleckého na černém pozadí a bílé tečce. *Zasmál se.*
*Nad jeho souhlasem s tykáním je pokýval hlavou a usmál se.* To je pravda. *Pronesl ještě, než jej poslouchal, jak mluvil o své práci.* Já třeba obdivuju lidi jako vy, protože dokážete vážně skvělé věci. Třeba já a počítač, jsme sice kamarádi, ale jen v takové t klasické rovině, kdy znám a vím, jen to, co mám. *Pousmál se.* Ale je pravda, že tak nějak na všechno je třena něco umět, mít ten talent a prostě se tomu věnovat. *Hladil Lynx a chvíli jí pozoroval, než se usmál a kouknul na něj.* Abych řekl pravdu, tak tečku na plátně, tu nechápu ani já. *Zasmál se spolu s ním.* Já to třeba ani za umění nepovažuji. To a tomu podobné, to jsou prostě jen blbostí, nevím, kdo tomu začal říkat umění, ale asi to byl pěkný kretén.
*Dominic se zasmál a koukl se na něj, než uklidil do pouzdra zpět svůj notebook a koukl na Case.* projdeme se? Co ty na to? *Usmál se a sám vyšel nehledíc, jestli jde za ním.* No, tečka na plátně...nevím...vyrostl jsme v době, kdy bylo umění ti, když malíř namaloval složité obrazce a úžasné věci, prostě, no, krásná věc na první pohled a ne jen černá tečka. *zasmál se.* Ale, kdo ví, co tím autor chtěl říct. *Pokrčil nakonec rameny a pak se na něj podíval.* A co ty maluješ? nějaký přímo styl, nebo věci?
Ano, rád. *Pousmál se, postavil se a pak se rozešel směrem, kterým šel i Dominic. Lynx pak seskočila z lavičky a zvesela si hopkala kolem nich, jen občas si odběhla, ale pak se zase vrátila.* I já mám rád malby, které mají třeba nějaký význam, prostě jsou složité a zároveň dokonalé. Sám se snažím malovat něco takového, dát život něčemu překrásnému, něčemu, co má duši, co je skutečné umění. *Pousmál se.* Protože popravdě, nevím, co kdo chtěl říct tou tečkou, ale asi to byl jen nějaký omyl, nevím, jak jinak si to vysvětlit. *Uchechtl se.* Moje díla jsou třeba rozmanitá, od přírody, po pocity, floru či faunu, ale spíše tu naši vílí a pak také lidi. Záleží taky od toho jak se cítím a co mě zrovna napadne. *Pousmál se.*
To cením, musíš být opravu zdatný, zní to vážně.. *Nedořekl to ale, jelikož mu zazvonil mobil. proto se omluvil a zvedl to. Byl to Richiee, který mu nesl zase nějaké drby, a tak se pak Dom podíval na Case.* Bylo to moc fajn, ale práce volá. Dáš mi na sebe nějaký kontakt? Třeba, na jiné setkání? *Usmál se, a pokud tak fér učinil Dom poděkoval a dal se na cestu k domovu.*
*Chtěl něco říct, ale když mu zazvonil mobil, jen se pousmál.* Rozumím, tak se třeba někdy zase uvidíme. *Mrknul a z kapsy vytáhl svou vizitku, kde na něj byl kontakt, jež mu podal. Pak se už jen rozloučil a když odešel Dominic, i on se se svou přítelkyni vydal k domovu.*
*Dnešní den strávil Castor doma. Měl ještě nějaké resty, které chtěl v poklidu udělat a pak taky trochu poklidit. Přece jen se na odpoledne domluvil a Athenou, že se u něj staví. Proto jí SMSkou poslal svou adresu. Byli dohodnutí, že ho naučí dělat nějaká jídla, a tak byl ráno ještě nakoupit a zásobit lednici, aby měl vše, co bude potřeba, dokonce koupil i nějaké dobré víno kdyby si chtěli dát. Nic z vílího dvora neměl, tak se museli spokojit s tímhle. Momentálně seděl na pohovce, poslouchal hudbu a dělal něco na notebooku. Oblečen byl jen do obyčejného bílého trika a černých tepláků a byl bosky. Lynx spala u krb, zatímco oba čekali, až dojde očekávaná návštěva.*
*Na dnešní den se vskutku těšila, nejen, že se uvidí s Casem, ale také po delší době si zavaří, jak slíbila. Také se těšila až se znovu uvidí s Lynx kterou si opravdu oblíbila. Proto se nehodlala dále už zdržovat a vyrazila na adresu, kterou ji Cas poslal. Na sebe si vzala tmavě hnědou sukni s černým trikem s dlouhými rukávy, přičemž tričko měla zastrčené pod sukní. Přes sebe měla jen černou mikinu na rozepínání s kapucí. Udělala si také dva mini suličky ze předních vlasů, aby ji přední pramínky vlasů nepadaly do obličeje, při vaření a zbytek vlasů měla normálně rozpuštěné. Při cestě si koupila menší pití, protože ji při půlce cesty přepadla žízeň. Několikrát zkontrolovala telefon, kdyby ji Cas potřeboval o něčem příct, přičemž po chvilce došla na adresu, kterou od Case obdržela. Zaťukala na něj a jen vyčkala, než ji otevře. Jen co jí otevřel, tak se na Case usmála a pozdravila ho, jen co ji svolil vejít k němu do bytu, tak ho objala.* Ráda tě zase vidím, ale než se s tebou pořádně přivítám. *Odmlčela se a zavolala na Lynx, pokud k ní sama nedošla. Vzala si jí do ruky a pořádně objala. Podívala se spokojeně na Case držící v ruce Lynx natisknutou na sobě.*
*Jen co se ozvalo zaklepání na dveře jeho bytu, odložil Cas svůj notebook na stůl před sebou a vstal, aby se odebral otevřít. Otevřel a když jí spatřil, jen se uculi.* Rád tě vidím Atheno. *Pousmál se na ni, objal jí a uhnul na stranu, aby mohla vejít, když se tak stalo, zavřel za ní dveře a otočil se k ní čelem. Chtěl něco říct, ale to už viděl, jak se Lynx radostně zvedla a přiběhla, aby se mohla s dívkou pozdravit také. Fér se jen zasmál a založil si ruce na prsou.* Jo takže ona má přednost jo, no to se podívejme. *Zavrtěl pobaveně hlavou a sledoval je.* Mimochodem, než se vy dvě pomazlíte. Dáš si něco k pití? Kávu, čaj, nebo nějaký džus? *Optal se s úsměvem na tváři a sledoval je.*
No.. *Zamyslela se nad jeho slovy s úsměvem.* S tebou pak budu dělat tolik věcí, že si Lynx sotva šimnu, takže si jí musím pomazlit. *Vyplázla na něj jazyk a při nabídce kávy přikývla.* kávu tě poprosím. *naznačila gestem, že mu posílá pusu a ihned na to se pořádně pomazlí s Lynx. Velice si jí oblíbila a bylo jisté, že kdyby je někdo viděl, tak to bude ihned jasné. Drbala ji všude možně. Až Cas šel udělat kávu, Athéna ho následovala.* Dej mi ještě tak dvě minuty a přivítám se i s tebou, ale toto je velice vzácný host a potřebuje opečovat od nějaké slečny, než jen od muže. *Usmála se na Case a stále v rukou držela Lynx.* Jak se jinak máme? Těšíš se na vaření? *Sleduje Case s úsměvem.*
A chceš černou kávu, kávu s mlékem, nebo chceš nějakou s příchutí z kávovaru? *Optal se zatímco došel do kuchyně a nachystal si už nějaké hrníčky, jak pro ni, tak pro sebe, zatímco čekal až mu ještě upřesní, co by si dala.* J8 přece nic neříkám už, jen se mazlete, já si počkám na nějaké pohlazení pak. *Uchechtl se a opřel se o linku, hledíc na ty dvě.* No ona má mazlení i od žen víc než dost… tedy myslím v práci od mé šéfky, má totiž zrak, takže o ní ví a občas jí nechávám u ni v kanceláři. *Vysvětlil, aby si snad nemyslela, něco jiného. Pak se lehce pousmál a prohrábl si vlasy.* Nevím jestli se víc těším nebo toho vaření bojím, ale udělal jsem zásobu v lednici, takže máme tak nějak všechno, nevím totiž co konkrétně chceš dělat. *Pronesl Cas a culil se na dívku před sebou.*
Jestli budeš tak hodný, tak kávu s mlékem. *Usměje se na hocha a přibslovech ohledně mazlení s ním, se uchechtla.* Nebudu se ptát, na co myslíš. Fakt ne. *Zasměje se a sleduje hocha, jak je opřený o linku. Pak ho poslouchala, přičemž se usmívala.* Od žen je vždy všechno lepší. Máme pro věci lepší cit. *Utahuje si z Case a stále drbala malou Lynx.* Nemáš se čeho bát. Buď to výjde, nebo ne. Ale jde jen o tu srandu a co z toho vznikne je vlastně už jedno. Tím nechci říct, aby jsi se nesnažil, ale jen tě chci uklidnit, že se nemáš čeho bát. *Uculí se a pustí Lynx k zemi, aby ji taky dala nějaký prostor. Pohlédne na chlapce před sebou a usměje se. Přiblíží se k němu bez žádných slov a obmotá své ruce kolem jeho těla. Zakloní lehce hlavu, aby se bradou dotýkala jeho hrudi a mohla se mu dívat do očí.* Ráda tě zase vidím, Casi. *Lehce ho stiskne.* Teď už tě nepustím. *Usměje se na chlapce.*
*Na její objednávku, jen přikývl a dal se tedy do přípravy kávy. Jen co čekal, až se voda zavaří, tak se znova opřel o linku a sledoval je.* Abys věděla, tak já na nic nemyslím. *Vyplázl na ni jazyk a uchechtl se u toho.* No sice říkáš, že se nemám bát, ale i tak se bojím, přece jen je to vaření. Tedy neříkám, že bych to neuměl, to já umím, to si zas nemysli. Ale jde o to, že když se učím vařit něco nového, vždy to dopadne katastrofálně, tak asi proto. *Pokrčil rameny a mrknul, než se otočil a zalil jim kafe. Pak ještě sobě i jí dal mléko a sobě nezapomněl na trochu cukru. Když se otočil, už se k němu přivinula a on si její drobné tělíčko přivinul do své náruče.* To je ale moc hezké, líbí se mi to. *Zavrněl spokojeně a vtiskl jí polibek na čelo.* Mimochodem. Cože to budeme vařit? *Optal se pak, zatímco si jí dál držel u sebe.*
Nevěřím ti ani nos mezi očima, že na nic nemyslíš. *Zasměje se.* Tak se alespoň pobavíme. A nebudeš to dělat sám, budu tu s tebou, takže fakt neměj obavy. *Jak si ji sám přivinul do své náruče, tak se široce usmála.* To je dobře, že se ti to líbí, nemáš na vybranou. *Uchechtne se a pohlédne na chlapce.* No, tak pokud se to stihne, tak Šopský salát, aby jsme si taky pochutnali *usměje se.* a to nechám na tobě, jestli chceš nějaké hlavní jídlo. Napadly mě bramboráky, nebo langoše, aaale to je zcela na tobě už. *Vtiskne mu polibek, aby mu ho také vrátila.* Samozřejmě, pokud máš jiný nápad sem s tím, to jsem vymyslela jen tak *přizná se s úsměvem.*
Ale no ták, já přece mluvím pravdu přece. *Ušklíbl se na ni a pak ji jen poslouchal, načež jí dal pramínek vlasů za ucho.* Tak dobře, něco bychom udělat mohli a klidně i ten salát, to zní moc fajn. Popravdě, bych se asi do něčeho složitějšího nepouštěl. *Pousmál se na ni a pak jí polibek opětoval, načež ji jeden sám ihned dal.* Přece jen nechci strávit čas jen v kuchyni. Mohli bychom si pak sednout i ke krbu, nebo si něco pustit, nebo kdoví, co nás ještě napadne. *Pousmál se potutelně a políbil jí, než jí pomalu pustil a odebral se k lednici, kterou otevřel a začal z ní vyndávat věci.* Hm, takže co budeme potřebovat kromě salátu.*
*Udiveně se na něj podívá.* Už nic neříkám, pane pravdomluvný. *uculí se a poslechne si jeho nápad.* Salátek bude za chvilku a určitě nestrávíme jen v kuchyni, ale máš pravdu. Nebudeme se pouštět do něčeho složitého. *Při polibku od něho se opět uculí.* Stihneme tolik věcí, že to ani jeden nepochopíme. *Zasměje se, protože věděla, že by byla ráda, kdyby stihli udělat alespoň ten salát. Když ji opustil udělala na moment smutné oči, přičemž toho ihned nechala a začala se soustředit.* Je to vskutku na nás co tam chceme, když to tak řeknu. *Usměje se.* Vyndej co máš. Rajčata, papriky, okurky. Dělal jsi někdy nějaký salat? *Mezitím než odpoví, začne hledat a připravovat věci na vaření, jako prkénko na krájení, nože, sůl a další věci.*
*Viděl ten její smutný výraz a jen se uculil.* Času máme na všechno víc než dost, neboj se princezno. *Mrknul a přisunul k ní její hrnek s kávou, než si odpil z toho svého a pak dál vyndával věci z lednice, které mu diktovala. Mezitím se k ní připletla i Lynx, která se posadila vedle Case a žadonila o pamlsek. Fér se jen uculil a ihned jí kus masa dal, přece jen to měla nejraději.* Salát jsem nedělal, tohle vždycky dělala moje žena, já jen koukal. *Pousmál se a když měl všechno na lince, tak zavřel lednici.* Mimochodem, tebe kdo učil vařit? Nebo ses učila sama? *Ptal se zvědavě.*
Času není nikdy dost. *Usměje se při jeho oslovení k ní. Tak též se musela usmát na Lynx, která jim přišla dělat menší společnost. Jak uslyšela Case něco povídat, ohlédla se po něm.* Tak to chápu. Nevadí, se kdyžtak naučíš. *Usměje se, ale při jeho další otázce ji úsměv lehce klesne. Vezme si do ruky papriku a začne ji krájet. Mezitím si promyslela co Casovi přesně řekne, přeci jen se mu tady nechtěla vypovídávat úplně o všem.* Ne, převážně jsem se to naučila sama. Někdy s brachou jsem vařila, ale ten spíše dělal své věci. *Znovu se usměje a začne krájet další z věcí co jsou na lince.* Připrav nějakou misku. *Trochu zaměstná chlapce, aby se jen nedívál.* Snad máš olivový olej, kdyžtak to dáme bez něj. *Pokrčí rameny.* Bude ještě potřeba sůl a pepř. Jsem zvědavá co vykouzlíme. Když už jsme u toho vaření, co tak nějak umíš vařit? Jen tak ze zajímavosti. Ještě otázka? Máš bazalku? A budeš chtít do toho trochu sýra? *Podívá se na Case s trochou upatlanýma rukama od rajčete a papriky.*
*Stál u ní a pozorovala, jak jí to šlo od ruky, zatímco poslouchal její vyprávění.* Ale i tak jsi dost šikovná, když ses to učila sama, to se musí nechat. Jak jsem řekl, mě učila má žena, teda alespoň něco, ale pak když jsem zůstal sám, tak jsem se musel přizpůsobit a naučit se vařit nějak sám, abych neumřel hlady. *Uchechtl se a podal jí velkou salátovou mísu, načež si vzal i on prkénko a nůž a dal se do krájení, aby to nebylo jen na ni. Když jej žádala o nějaké věci, ať už to byl olej nebo koření, tak ji milerád ukázal, kde co bylo.* Hm co já umím vařit? *Zamyslel se.* Nějakou omáčku zvládnu, těstoviny taky, nějaké maso, já si myslím, že tak nějak od každého něco. *Pousmál se, načež jí pak ukázal sýr, který vytáhnul z lednice taky.* Jasně, že jo.
Děkuji ti. Brácha mě učil dost věcí. Vlastně brácha se staral o mě. *Podívala se na Case s úsměvem.* Rodiče ho nechali. *Pustila se znovu do krájení a poslouchala naoplátku zase Case.* To je mi líto, že jsi byl sám. Ale jsi úžasný, že jsi se zvládl s tím poprat, máš můj velký obdiv. *Usměje se a když ji Cas podá misku, tak veškeré nakrájené ovoce hodí do misky.* V klidu krájej, pak se to tam všechno dodá. *Jak ji ukázal olej, tak ho trochu od oka šoupla do misky i s ostatními věcmi potřebné k chutnému salátu.* Nejlepší je přidat všechno od oka. *Pohlédne na Case.* Protože máš větší šanci, že to netrefíš na akorát a pak je sranda to jíst. Ale neboj se, jsem naučená, takže umím. *Řekla sarkasticky s úsměvem. Pak ho poslouchala co vlastně všechno zvládne uvařit.* Ale tak to je v pohodě. Učený z nebe nespad, takže alespoň, že umíš od každého něco. *Jak ji ukáže sýr, tak ho také naporcuje na menší kousky a hodí ho do misky. Najde si nějakou lžíci a trochu to promíchá.* Ještě pár věcí a bude to. *Usměje se.* Ale to by nebylo ono, kdybych ti nic neudělala. *Uculí se.* Ale než ti něco udělám, tak potřebuji trochu mouky. Ta mouka nesouvisí s tebou, ale s tím salátem, mamka mi někdy poradila i co je dobré přidat do jídla, aby to mělo tu chuť vyváženou. *Nevinně se na něj usměje.*
Já nebyl úplně sám. Měl jsem, nebo spíš mám Lynx a taky dost dobrých přátel a taky jednu moc dobrou kamarádku, takovou malou drzou nezbednou princeznu. *Uchechtl se a lehce jí šťouchl do boku, načež se uculil a dál krájel zeleninu a dával jí do misky, mezitím, co jí poslouchal.* Hele když to Tak vezmu, tak s tím dokážu přežít a jak vidíš, ještě jsem neumřel hlady. *Zasmál se a sledoval jí, jak jí to jde hezky od ruky. Musel uznat, že byla velmi šikovná na to, jak mladá byla. Když pak zmínila mouku, jen přimhouřil oči a sjížděl si jí pohledem.* Hele, kdybych nevěděl, že jsi víla a nemůžeš lhát, asi bych ti to nevěřil a myslel si, že tu mouku chceš hodit na mě. Ale dobře. *Uculil se.* Mouka je tady. *Otočil se a podal jí dózu, kde byla ingredience, kterou potřebala.* Mimochodem, nikdy jsem neslyšel, že by do salátu se mouka dávala.
*Byla ráda, že měl kolem sebe takový fajn lidi jak je alespoň popisoval. Jak ji štouchl do boku, tak trochu odskočila stranou, kvůli tomu, že jí to zalechtalo. Pohlédla na něj s vraždícím pohledem.* Umřeš. *Zasměje se* Teprve hlady umřeš, protože salát bude jen pro mě. *Vyplázne na něj jazyk. Jak okomentuje jeho myšlenku ohledně mouky, tak nebyla daleko od toho, aby vyprska smíchy. Sice lhala, ale byla si jistá, že jí bude odpuštěno.* Jsem ráda, že mi věříš. *Usmívala se. Převzala si od něho mouku a ohlédla se na chlapce.* Je to takový trik? Dalo by se říct. Říkala jsem, že jde spíše o to, aby ta chuť byla vyvážená. Mamka je bláznivá, takže dělala bláznivé věci. *zasmála se a chytla chlapce za ruku, aby ho přitáhla k sobě blíže.* Nikdo o tom neví, že se to tak může dělat, je to neobvyklé. *Už mu dále nemohla lhát, proto si vzala velkou krstku do dlaně a dala ruku na mísu.* Musíš přiměřeně. *Na chvilku se odmlčela.* Ale na blbosti potřebuješ velkou hrstku. *Řekne co nejrychleji mohla a po dokončení jejích slov mu hrstku mouky hodí přímo do obličeje s velkým smíchem. Nepobavila se jen, protože se jí to povedlo, ale protože jí fakt věřil. Bylo jí ho trochu líto, ale byla si jistá, že má humor na podobné úrovni jako ona.* To jsi mi fakt věřil? *Smála se.*
*Celou dobu jí poslouchal a vůbec ho nenapadlo, že by něco udělala, až do doby, než mouka, kterou jí podával a kterou ona si vzala do hrsti, mu skončila na tváři. Zprvu byl překvapený, nečekal to, to opravdu ne, ale pak na ni pohlédl neurčitým pohledem z něhož se nedalo nic vyčíst. Mračil se? Byl naštvaný? Nebo pobavený? To se nedalo poznat. Cas ale naštvaný nebyl, jen to uměl moc dobře hrát.* Ty malá potvůrko, jen počkej. *Zamručel a než by se nadála, hrábl do dózy on a mouku na ni také foukl.* To jen aby ti to nebylo líto. *Vyplázl na ni jazyk a rozesmál se.* Mimochodem, dobře jsi to zahrála. Vážně jsem ti to věřil, na to že neumíme lhát, tak skvělé. *Uchechtl se.*
*Sledovala ho celá vysmátá ačkoliv od něho nedostala jakoukoliv reakci. Chvilku se bála, že to přeci jen nepochopil, ale jak jí to vrátil ihned ji došlo, že je s tím úplně v pohodě. Promnula si oči se smíchem.* Já umím takových věcí. *Stále se tlemila jak mále dítě. Někdy se chytla za břicho jak jí bolelo břicho ze smíchu. Takto se nezasmála hodně dlouho. Pozorovala Case se smíchrmem.* Ty jsi mě úplně ušpinil a já byla tak čisťounká. *Postěžovala si. Přešla k němu s úsměvem. Vzala si co nejnápadněji další menší hrstu do ruky, ovšem tak, aby si toho nevšiml. Postavila se těšně před něj a své ruce obmotala kolem jeho krku. Přiblížila své rty k těm jeho a když se skoro dotýkaly, tak mu ruku s moukou zvedla nad hlavu a jakoby pohybem mu pomalu solila na vlasy mouku. Smálá se. Pokud jí to celé nevyšlo, tak silně se smíchem protestovala.* Aby jsi byl taky ušpiněný. *Zasmála se.*
*Smál se i on až se za břicho popadal, dokonce mu ukápla i slza od smíchu, jak se bavil. Ovšem jakmile slyšel její slova, nejdříve celý zrudnul a pak se rozesmál znova. Možná v tom neviděla ten dvojsmysl, ale on ano a na chvíli se za to zastyděl. Když se pak k němu přiblížila a dala mu mouku jen do vlasů, bral to jako vyhlášení války.* No jak tedy myslíš princezno.* Uculil se tajemně a došel k lednici, jelikož byly dveře na straně tak, že když jí otevřel neviděla na něj, měl dobrou výhodu. Vzal si proto do ruky pár vajíček, rychle zavřel lednici a než by nějak zareagovala, byl u ni a pár vajíček jí plácl do vlas a na oblečení.* Hups, jsem to ale nešika. To mě tak moc mrzí. *Uchechtl se, otočil se pak pro další dózu, rychle jí otevřel, nabral trochu kakaa a foukl ho na ni.* Jé z tebe bude bábovka. *Smál se dál a dál, div sebou nešlehl o zem.*
*Nelíbilo se jí, jak šel do lednice. Sledovala ho. Věděla, že jí něco udělá, ale neměla tušení co. Ale než si stihla rozmyslet svůj další krok, tak už cítila, jak ji práskl po hlavě vajíčka. Otevřela pusu do kořán a podívala se na něj. Toto vskutku od něj nečekala. Byjo ji jasné, že se jedná o válku a taky chtěla vyhrát, ale jak na ní foukl i kakao, tak v tu chvíli šokovaně stála, protože tohle by ji nenapadlo ani ve snu. Sledovala se šokovaným úsměvem, jak se chlapec tlemí a ona jen stojí a hledí na něj. Nevěděla co dělat, smát se, protestovat. Sáhla na svou kávu, která už nebyla tolik horká, takže ji vzala a cákla po chlapci.* Ty umřeš ti povídám. *Začla se smát. Sice ji bylo kávy teď líto, protože se na ní docela těšila, ale byla to první věco co měla po ruce.* Za to mě umyješ! *Založí si ruce na prsou a pohlédne na chlapce čekající na jeho reakci.*
*Tohle zase nečekal Castor, proto když ho oblila kávou, jen pozvedl obočí a tiše zavrčel, ale v tom dobrém slova smyslu.* Tak za prvé, udělám ti asi novou kávu, když vidím ten tvůj výraz, tak to asi nebylo plánované a za druhé, ještě si rozmyslím, zda tě umyju a nebo tě nechám jít domů takhle, aby každý viděl, jak moc zlobivá jsi. *Uchechtl se a sjel si jí pohledem odshora dolů. Pak k ní přistoupil, vyzvedl si jí do náruče a posadil na linku, načež se na ni zadíval.* Zdá se, že tě to zlobení od minula nepřešlo co? *Naklonil hlavu lehce do strany a pozoroval jí, zatímco mu lehce cukaly koutky, jak se snažil být v jednu chvíli vážný.* To chce trest.
Můžeš si za to sám. Jsem na tom o něco hůř jak ty, ty jsi jen politý *Na chvilku se odmlčela.* kávou. A mě kdyby jsi několikrát přejel válečkem je ze mě pomalu těsto. *Protestuje. Vykulila oči, jak ji pověděl, že by byl schopný ji takto nechat jít domů.* Já nezlobím. Nemohu za to, že nepoznáš lež. *Pokrčí rameny s úsměvem. Tentokrát mu věřila, že by jí něco udělal, ale to jí nějak neodradilo od toho, aby si na něj nevyskakovala. Pohlédla na něj, když k ní přistoupl a zvedl si jí do náruče, tak automaticky obmotala své nohy kolem jeho těla. Nechala ho, aby ji posadil na linku. Při jeho dalších slovech si skousla lehce spodní ret a hleděla mu do očí. Pocítila vzrušení, které s klidem příjmula. Líbilo se jí, jak chtěl být vážný.* Trest? Záleží který máš přesně na mysli. *Pousmála se, protože si byla jistá, který trest má na mysli, ale jen to od něj chtěla slyšet.*
*Naklonila hlavu na stranu a sledoval jí.* Tak u víl lži nečekám, proto jsem nepoznal, že to je zcela jinak, víš má milá? *Pousmál se a pohladil jí po tváři, zatímco jí hleděl do očí. Moc dobře si byl vědom, co za trest myslí, ale on jí chtěl vyvést hezky z míry.* No jediný trest, který mě napadá je ten, že si tě ohnu přes koleno a dám ti na zadek. *Zazubil se a sledoval její reakci, chtěl vědět, zda to čekala, nebo si myslela opravdu na něco jiného.* Protože tohle většinou zlobivé holky čeká, rákoskou na prdel, aby si to hezky zapamatovaly, že nemají dělat blbosti a zlobit dospělé. *Uchechtl se.*
Taky mi dalo docela zabrat ti lhát. *Přiznala se, ačkoliv to tak nemuselo vypadat. Nechala ho, aby ji pohladil, protože ji nenapadlo, že by to mohl myslet jinak. Ale při jeho slovech pootevře lehce rty, protože čekala trochu něco jiného. Vskutku jí opět šokoval. Hleděla na něj a něměla tušení co na to říct, protože nevěděla, jestli by toho byl opravdu schopný, nebo si z ní jen utahuje, proto vymyslela plán, jak to zjistit a byla si vědoma, že to je dost riskantní.* Tak je super, že mě se to netýká. Já jsem taky dospěla. *Ucítila menší hromádku mouky vedle své ruky a v tu chvíli si byla jistá, že dost riskuje.* Netýká se mě to. *Na chvilku se odmlčí, přičemž si do dlaně nabere onu hromádku.* Teda asi až na teď. *V tu chvíli rychle mu opět do obličeje hodila onu hromádku mouky a zkusila rychle slézt z té linky a utéct do jiné místnosti. Pokud se jí nepovedlo utéct, šokovaně na něj hleděla a čekala co bude dál. Pokud se jí ovšem povedlo utéct, běžele do jiné místnosti, přičemž málem uklouzla, ale rovnováhu udržela. Schovala se za pohovku a koukala na něj, pro případ, kdyby chtěl k ní, tak ať může pohovku oběhnout, aby se k ní nedostal.*
*Jen co mu znova foukla mouku do tváře, tiše zamručel a rukou si jí očistil tak, aby zase viděl.* No jen počkej, tohle tě přijde draho a věř mi princezno, že já své sliby držím a tebe ten trest nemine. *Zvolal za ní, načež se vydal, aby si jí chytil. Byla drzá a nemohl popřít, že se mu to nelíbilo, přece jen to bylo takové to milé škádlení a on si to užíval. Když vešel vedle a viděl, kde se schovávala, jen se uchechtl a založil si ruce na prsou.* Myslíš si, že tě ta pohovka snad ochrání? Ale princezno, jsi naivní, když si to myslíš. *Zasmál se a rozběhl se k pohovce, pokud čekala, že jí oběhne a že bude mít čas mu tak utéct druhou stranu, spletla se. Castor totiž přeběhl přes pohovku, kterou pak přeskočil a popadl dívku tak, že si jí jednoduše přehodil pře rameno.* A mám tě. *Zavrněl, načež pohovku obešel, posadil se a dal si Athenu tak, že mu prakticky visela přes nohy, načež měl její pozadí přímo před sebou. Na nic nečekal a plácl jí rukou přes zadek.* Asi začneme trestat. *Uchechtl se.*
Nejsem naivní! *Protestovala s úsměvem schovaná za pohovkou.* Ochrání mě s přehledem. *Řekne sebvědomě a když chtěla utéct na druhou stranu, tak jí nenapadlo, že by Castor pohovku mohl přeběhnout a udělat takovýto podvod. Když si ji přehodil přes rameno, lehce vyjekla, protože to nečekala.* Castore opovaž se. *Varovala ho, ale už visela přes jeho nohy skoro nehybně.* Casi já. *Než by to dořekla, už ucítíla jemné štípnutí na jejím pozadí. To ji přimnělo opět lehce vyjeknout. Chtěla se postavit, ale marně.* Já už budu hodná, vážně. *Začla ho přemlouvat. Od teď už si byla jistá, že každému slovu od něho mu bude věřit.* Prosím tě, vážně, už si nedovolím být znovu drzá. *Smlouvala s ním, aby nemusela dostat další. Samozřejmě se tlemila, takže to mohlo být trochu težší na uvěření*
*Sledoval jí a poslouchal a jen se culil.* Když tak na tebe koukám, tak ti to moc nevěřím, takže ne. Trestat se bude, aby sis to zapamatovala. *Uchechtával se na tom a znova jí plácl po zadku. Nebylo to nijak silně, neměl v plánu ji ublížit, to ani náhodou. Bylo to spíše jen takové lehké plácnutí, řekněme hravé, které mělo spíše přinést jisté potěšení tedy alespoň tak malá bolest, když se jeho ruka dotkla jejího pozadí. Zopakoval to ještě dvakrát, než se na ni opět podíval.* Tak co, budeš pořád zlobit? Nebo ti mám ještě naplácat, aby sis to lépe pamatovala? *Olízl si lehce spodní ret a sledoval jí. Bavil se na tom.*
*Snažila se ho umluvit, ale marně. Nedovolila si nic říct, aby nedostala přídavek, ačkoliv to nebylo nic hrozného. Nevadilo jí to, spíše si to na jednu stranu líbilo, ale spíše protestovala nad tím, jakou moc on má. Nechala ho tedy, aby si dokončil svou práci, ačkoliv by nejradší prostesovala, ale věděla, že by to bylo marné. Usmívala se a při posledním placnutí se lehce uchechtla. Při jeho otázce se lehce zamyslela.* Už budu hodná, opravdu. *Nějak mu slíbila a pokud ji tedy pustil, tak Case přinutila, aby stále seděl a ona se posadila na něj. * Ale neřekla jsem v jakém smyslu slova. *Lehce sebou zakroutila a když dala náznak, že ho políbí, tak na něj vyplázne jen jazyk.* Co jsi si myslel? Copak jsi naivní? *Chtěla mu to alespoň trochu vrátit, proto se zase postavila a pohlédla na Case.* Salát není dodělaný, mladý muži. *Vyzívavě se usměje.*
*Jen co mu řekla, že bude hodná, pustil jí. I když jí to moc nevěřil, ale bral to jako nějakou hru, kterou mezi sebou měli.* Na jednu stranu se mi ta tvá drzost líbí, není s tebou aspoň nuda. *Pousmál se, když mu seděla v klíně a zase jej pokoušela.* Hele, potvoro jedna. *Vyplázl na ni jazyk a zasmál se, načež s ní vstal a postavil jí na nohy.* Dobře tedy, jdeme dodělat jídlo a pak se asi trochu dát dohromady. Myslím, že oba vypadáme jako kdybychom vyšli z nějaké kulinářské show, která se lehce zvrtla. *Smál se a spolu s ní se vydal do kuchyně, aby to konečně dodělali.*
Ty jsi snad někdy semnou pochyboval o tom, že by semnou byla nuda? No dovol? *Udělala uražený obličej.* Mám se teď urazit? *Pozvedne jedno obočí hledící na něj. Vypláznutí jazyku mu opět vrátí s úsměvem.* Kulinářské show? A víš čí je to chyba? *Ukázala na něho s úsměvem.* Podívej se do zrcadla a ihned to pochopíš. *Odebere se i s chlapcem do kuchyně, kde ho trochu zaúkolovala, aby dopřipravil salát, zatímco ona trochu sklízela mouku s vajíčky a kakaem po nich.* Dáš tám ten sýr, maličko soli a zamícháš. Mělo by tam být vše? Snad jsem na nic nezapomněla jak jsi mě rozptýlil. *Protočí ze srandy s očima a když to trochu sklidí, tak obmotá své ruce kolem jeho těla ze zadu a sledovala jak mu to jde.* Jde ti to dobře. *Usměje se.* Profesionální kuchař jsi normálně už. *Zasměje se a opře si o něj hlavu.*
*Vyplázl na ni jazyk a zasmál se.* To jsem já, pochybuju občas o všem, ale jsem rád, že u tebe jsem věděl, že to bude fajn. *Mrknul.* A do zrcadla se raději koukat nebudu, ještě bych se polekal a to opravdu nechci. *Smál se a když došli do kuchyně, ujal se toho, aby dodělal salát, tak jak mu říkala. Přece jen mu začalo kručet břiše a měl docela hlad, načež usoudil, že ona na to nebude jinak.* Já tě nerozptyluji, to zase kecáš. *Uculil se a dal jí zkusit, zda je to tak, jak to má být. Sám jí pak jednou rukou chytne za ty její, kterými jej objímá a usměje se.* No pokud je to dobré, tak se asi najíme co na to říkáš? *Optal se.*
Ty jsi neschytal vajíčka s kakaem. *Štouchla do něj s úsměvem.* No jo, rozptyluješ. *Ochutná od něj.* Čekala jsem to horší. Podle mě se najíme úplně v pohodě. Ještě by to chtělo tu mouku. *Utáhne si z něho a pustí ho.* Takže máme hotový salát *řekne s radostí.* Nebo jestli tam chceš něco přidat, tak můžeme, nejsem vůbec proti. *Vezme misku do ruky a vezme si malý kousek papriky, přičemž si ho hned strčí do pusy s úsměvem.* Kde se bude jíst? *Optá se chlapce před sebou.*
Kdyby sis nezačala, neudělal bych z tebe chodící těsto na bábovku. *Zasmál se a když se odtáhla, došel pro dva talíře a pečivo. Na talíře každému nabral salát a k tomu nakrájel čerstvou bagetu, pak se jen na ni usmál.* Buď tady nebo vedle, záleží, kde chceš. *Mrknul a čekal na odpověď, pak se ale zamyslel.* Ale asi to bude lepší vedle, je to tak pohodlnější a můžeme si k tomu něco pustit, když budeš chtít. *Pronesl a pak se tam i s jídlem vydal, čekajíc, zda jej bude následovat.*
A ještě to dáš za vinu mně? *S překvapeným obličejem ho sleduje.* Takže prostě moje vina je, že kdyby někdo chtěl, tak si na mně pochutná skvěle, kvůli tobě. *Usmívala se a jak rozhodl, kde se bude jíst, tak ho následovala do vedlejší místnosti, která pro ní byla tento den osudná. Posadila se a vyčkala, než se k ní posadí Cas a bude se moci pustit do jídla, na které se opravdu těšila. Jak si sedl, tak mu popřála na dobrou chuť a pustila se do samotného chutného jídla.* Maš fakt velkou pochvalu, protože se ti to fakt povedlo. *Řekla s úsměvem a spokojeně jedla svůj salát s pečivem.* Myslím, že si můžeš zapsat na seznam jídel, které umíš, tento nový receptík. *Pokrčí rameny a opře se o pohovku, přičemž pohlédne na Case.* Mluvil jsi někdy o svém otci? *Optá se ho.*
Na tebe si nikdo nepochutná, tedy kromě mě. Já s ti z tebe udělal bábovku, takže jsi moje. *Vyplázl na ni jazyk a pak se oba vedle posadili a pustili se do jídla. Když slyšel pochvalu, lehce se začervenal.* Moc děkuju, vážím si toho, navíc jsem se snažil, ale chutná mi to a ten salát si budu dělat častěji, možná zkusím i jiné, pokud budou vypadat dobře a zaujmou mě. *Uculil se.* Navíc jsem měl dobrou učitelku, takže díky patří i tobě. *Mrknul a dál jedl. Když zavedla řeč na otce, jen pokrčil rameny.* Nemám o něm co říct, neznal jsem ho. Umřel, když jsem byl malý a znal jsem jen matku, měl jsem jen jí. Proč se ptáš?
*Při jeho slovech ji srdce málem vypadlo z těla. Jen se usmívála, protože úplně nevěděla, co mu na to říct.* Saláty jsou fajn o tom žádná a jsou i dost jednoduché, takže myslím, že ti to půjde hezky od ruky. *Uculí se.* Děkuji. *Jak ji pověděl o svém otci, tak jen lehce přikývla.* Jen mě to zajímalo. Promiň, pokud jsem otevřela konverzaci, která ti je nepříjemná. *Odvrátila od něj pohled.* Příjdeš mi takový, že o tobě lidi neví nějak moc věcí. *Na chvilku se odmlčela.* Promiň. *Usmála se a narovnala se, přičemž si strčila do pusy kousek svého jídla.* To bude hříšné, když mi nepovíš, jak jsi přišel Lynx. Toto bude zajímavost dne. *Znovu se opře.* Jsi užasný kluk, víš to? *Pohlédne na Case s úsměvem.*
Nemusíš se omlouvat. Není to téma, které by mě nějak tížilo. Otce jsem nepoznal a nějak mi to ani nevadilo. *Pousmál se a když řekla, že o něm lidi moc neví, zasmál se.* To víš, rád jsem tajemný. *Přiznal a dál jedl svůj salát a poslouchal.* Lynx, hm. To taky není nějak moc extra šílený příběh. *Uculil se.* Pár let předtím, než moje žena zemřela, chtěla se do Faerie naposledy podívat a tak jsem jí tam vzal. Strávili jsme tam pár krásných dní během nichž jsme, tedy spíš ona našla opuštěné mládě lišky. Zamilovala si jí na první pohled už tím, že byla tak jiná a když jsem jí pak viděl, jak šťastná byla, bylo rozhodnuto, že jde s námi a Lynx souhlasila, protože se pak od Olivie nehnula ani na krok. Nakonec mi zůstala a já jsem rád, že jí mám. *Řekl a po chvíli dojedl. Pak se na Athenu podíval a usmál se.* Děkuju, je milé to slyšet. Zvlášť od tebe
Ale fakt, když se tak nad tím zamyslíš, tak o tobě člověk moc neví. Samozřejmě repektuji tvé soukromí. *Usměje se. Poté si poslechal jeho příbeh ohledně Lynx.* Prý to není nějak extra šílený příběh, za mě každý nějaký takový příbeh má v sobě něco, co ho udělá zajímavý. Je to hezký a zároveň mi to je líto. *Usmála se a když se podívala kolik je hodin, tak se zase podívala na Case.* Zvlášť ode mě? Neblbni, ještě si budu myslet, že jsem výjimečná. *Uculila se a dala si pramínek vlasů za ucho ze srandy.* Ačkoliv velice nerada, tak tě budu muset odpustit. A jelikož jsi ze mě udělal těsto, tak odmítám takto vyjít do ulice, takže věřím, že budeš tak laskavý a hodíš mě domů. Já se odtud jinak nehnu. *Snažila se teď ona být vážná, ale popravdě jí to moc nešlo, když se dívala na Case.*
Líto ti to být nemusí. Bylo to dávno a já už se z toho nějak dostal. Nepopírám, že mi nechybí, navždy bude mít míst v mém srdci, ale život jde dál a co se toho povídání o mě týče, tak o mě ví jen lidi v mém blízkém okolí, do něhož teď patříš i ty. *Pousmál se a když zmínila, že musí jít, přikývl.* Neboj se, počítám s tím, že tě hodím domů, nenechal bych tě jít jen tak. Půjčím ti alespoň něco svého na sebe a můžeme jet. *Mrknul, odebral se do pokoje, kde vzal jeho triko a když se vrátil, podal jí ho. Pak se sám vydal ke stolu, odkud vzal klíčky od domu a od auta.* Můžeme slečno výjimečná? *Optal se s úsměvem.*
Moc si toho vážím, že tam patřím i já. Opravdu moc. *Usměje se na Case.*To budeš moc hodný no. *Zasměje se a vyčká, až ji nějaké oblečení prinese, přičemž se do něho ihned převlékne.* Za chvilku budu mít celý svůj šatník u sebe.* Zasměje se, než na Casovi otázku spokojeně přikývne a odebere se s ním do auta. Za dnešek mu moc poděkovala, protože si ho více, než dost užila.* Tak snad se zase uvidíme co nejdříve. *Usměje se a s Casem se rozloučí, přičemž se odebere k sobě domů*
Však mi to jednou vrátíš. *Mrknul na ni a pak se i s ní odebral k autu, posadili se a vyjeli. Cesta netrvala dlouho a Cas už parkoval před jejím bydlištěm. Otočil se na ni, vtiskl jí sladkou pusu a usmál se.* Určitě se uvidíme, počítám s tím. *Mrknul, rozloučil se a pak ještě počkal až dojde domů. Sám se pak rozjel k sobě, aby to tam dal do pořádku včetně sebe.*
*Dragos přivázal vzkaz na nohu ukrákaného havrana, který se neustále vychvaloval, jak je skvělý a dobrý. Byl v něm vzkaz pro Roberta, že jej počká v jednom společenském salónku v přízemí vily a ať sebou nezapomene vzít ty Taylorovi věci. V neposlední řadě tam byl dodatek, ať při vstupu následuje Sweetieho, který ho dojede do správné místnosti. Když je hotový, tak nechá černého ptáka mu vlézt na rameno a donese je k jednomu s přístupných oken. Když na mezeru otevře, aby pták mohl proletěl, tak sykne nad slunečními paprsky. Vadily mu sice méně, než většině jeho upírů, ale přesto byly nepříjemné. Nechá havrana vyletět a pak okno rychle zase zavře, načež se zamíří převléct. Hodí na sebe obyčejnou černou košily a kalhoty. Nechtěl mít na sobě nic drahého, kdyby se něco zvrtlo. Poté nechal vzkaz Ilariemu, svéu zástupci, aby věděl, kde bude a co bude dělat, kdyby bylo třeba poté něco řešit bez něj, ano myslel i na alternativu, že by se něco zvrtlo v nejčernějším scénáři. Pak schoval ve svém apartmánu předměty, co jej chránily před použitím magie na něj i na jeho hlavu. Už to bylo dlouho, co byl až takhle zranitelný. Přesto, že si ponechal ochranné amulety proti zranění zbraněmi, tak si připadal, jakoby ze sebe sundal neproniknutelné brnění. Vzal si papíry, které shromáždil tu noc po návratu od Roberta a i s nimi se přesunul do přízemí.* Výborně.. Jsi tady.. *Pronese směrem k Lile, která v salónku házela malé vrhací dýky na terč. Na něm se nacházela Robertova podoba, i když Dragos neměl ponětí, kde ji Lila tak rychle sehnala. Zrzka na něj vrhne nenávistný pohled.* Proč toho kokota nemůžu zabít?! *Zavrčí, ale Dragos si s největším klidem sedne do křesla.* Protože slouží našemu klanu a jestli ho zabiješ, tak zabiju pro změnu já tebe, protože přijdeme o důležitého spojence a k tomu o dědictví po něm. Už jsem ti to vysvětloval.. *Odpoví ji znova a dá se do čtení papírů, zatímco Ruska zavrčí a mrští další dýkou do terče.*
*Bob nebyl od setkání s Dragosem doma. Bolela ho hlava z jeho sestry, takže se odebral do své laboratoře. Ve čtvrtek k večeru se dostane na svou střechu a tam uvidí havrana.* Hmm, pěkný.* Zazubí se a vezme si ho na ruku, aby si přečetl zprávu. Vezme si své věci, takže doktorskou středověkou brašnu, která jde dobře k jeho oblečení. Jelikož nebyl doma, tak se musel obléknout do něčeho, co měl v laboratoři. Což je jeho úbor, co nosil jako morový doktor. Navlékne si i masku a vyrazí. Ve městě ani nebudí pozornost, protože je měsíc Halloweenu. Na sobě má i hodně ochranných předmětů a nese si i svou hůl. Na rukou má rukavice a v tašce má jak lektvary, tak i knihy a bylinky. Dojde do vily a havrana má na rameni. Vejde do salonku a podívá se na ty dva tam.* Zdravím, mrtví živí.* Prohlasí a sundá si klobouk.* Máš pěkného ptáka Dragosi.* Řekne a podívá se na Lilu.* Zdravím a z celého mého zkaženého srdce se omlouvám a jako nabídku smíru, přináším dary.* Řekne a odloží tašku z níž vytáhne lahev "vína", bonboniéru a krabičku se znakem carské rodiny.* Víno s krví posledního potomka Romanovců. Bonboniéra je krev zahuštěná na tolik, že má pevný tvar. No a poslední.* Vezme krabičku a otevře ji. Tam je jantarový náhrdelník.* Tenhle náhrdelník jsem ukradl Mikuláši II., když mě chtěl zabít. Poté jsem ho očaroval a jeho nositel je ochráněn, před jakýmkoliv fyzickým útokem a pokud ho někdo napadne, tak se útok odrazí jako tlaková vlna. Je to můj nejcenější předmět z Ruska, když vynechám Rasputina.* Řekne a má k ní natažené ruce s krabičkou a hlavu skloněnou.*
*Dragos pozvedne nad Robertem obočí, když dorazí a Lila mu věnuje vražedný pohled, přičemž ji podezřele cuká ruka s dýkou.* Já vím.. Jo aha, ty myslíš havrana.. *Rýpne si s ušklíbnutím a když mu havran přistane na rameni, tak mu dá odměnu a pak ho pošle pryč, aby otravoval nějaké další členy klanu. Poté srovná všechny papíry, zatímco bokem oka sleduje, jak se Robert omlouvá Lile. Zrzavá upírka nedůvěřivě nakrčí nos, když si prohlíží věci, co položil na stůl. Pak se její zrak přesune ke krabičce. Chvíli si ho mlčky prohlíží, než krabičku zaklapne dýkou v ruce.* Fajn.. Nezabiju tě.. Ale my dva nejsme ani náhodou v míru.. *Zavrčí na něj, když jej klepne rukojetí dýky po skloněné hlavě. Vezme si věci, co dostala a zmizí z pokoje.* To šlo lépe, než jsem čekal.. *Okomentuje to Dragos s úšklebkem, kterému je jasné, že Lila nechá všechny věci otestovat na nějakém civilovi a až když bude mít jistotu, že ji to nezabije, tak je začne užívat sama.* Máš ty věci pro Taylora? *Zajímá se, když k němu dojde i s hromádkou papírů.*
*Smotného ho překvapí, jak to šlo dobře. Přeci jen vybral věci, co se týkají Ruska. Pak se podívá na Dragose a zvedne hlavu s maskou.* Jo, mám.* Řekne a vytáhne zavákuovaný pytlíček s věcmi.* Věděl jsi, že tohle s věcmi můžeš udělat? Je to super. Všechno se vejde.* Prohlásí nadšeně. To že koupil hodně věcí z teleshopingu radši nikomu neřekl. Bylo to chvíli poté, co se plně změnil z kočky a nemohl spát. Dokonce má v telefonu i nějaké čínské obchody.* Mám i pár nápadů na proměnu, ale půjde jen o pokus. Stejně to musíš zvládnout jinak sám.* Řekne a skrz masku ho jde překvapivě dobře slyšet a rozumět mu.*
Fajn.. *Přikývne a věci si převezme, přičemž se nad tím zašklebí.* Vítej v jednadvacátém století.. *Rýpne si do něj, načež přikývne.* Vím.. Jen potřebuju pomoct s tím, jak na to.. Ale tady ne.. *Zarazí ho hned.* Tohle jsou zkopírované poznámky, co jsme dali dohromady s Mariusem.. Zkus to projít, jestli to nějak pomůže. *Řekne mu, zatímco projde do vedlejšího salónku a hvízdne.* Caidare, vem to ke mě do apartmánu do pracovny. Díky. *Předá mu věci a vrátí se za Robertem.* Jdeme.. *Pobídne ho a zamíří do hlavní haly. Dojde k jednomu z obrazů a přejede rukou po rámu, než najde zápatku.* O tomhle ani slovo. *Varuje ho, když odklopí rám a nechá ho projít prvního, než za ním vejde do chodby. Mlčky ho vede skrz labyrint chodeb po zpaměti. Po schodech dolů i nahoru, než dojde do určitého bodu.* Jsme na půli cesty mezi vilou a barem, tohle je jediné místo, které je klanu, kde funguje magie. Ví o něm málokdo a málokdo se tady dostane.. *Informuje ho. Nutno podotknout, že v chodbě je úplná tma, což Dragosovi nevadí, ale Robertovi by mohlo.*
*Jde za ním a poslouchá. Jen mu kývne a sleduje, jak otevírá tajnou chodbu. Ví, že mnoho klanů má tyto chodby. Je to už jen kvůli temným dobám, kdy po nich šli lovci, vlkodlaci nebo i jen civilové. Tma mu v chodbě nevadí. Na sklech masky má "noční" vidění. Takže vidí dobře.* Dobrý.* Řekne a sáhne do kapsy, aby z ní posléze vytáhl skleněnou kouli, která se rozzáří a vznese se do vzduchu.* Takže tady se bude zkoušet proměna?* Zeptá se ho s pousmáním.*
*Trochu přimhouří oči, když se světlo rozzáří a trvá mu déle, než běžnému civilovi, aby se světlu přizpůsobil, ale zase to zvládá lépe než kterýkoliv jiný upír.* Ano. Bude tady klid. A kdyby se něco podělalo, tak můj zástupce ví, kde nás najít. *Dodá a postaví se čelem k Robertovi.* Tak co máš v plánu? *Pobídne ho, aby spustil, na co přišel a co budou zkoušet.*
*Podívá se na něj a sundá masku.* Proměním tě. Ale nejřív ti dám jeden lektvar. Ten by měl zintenzivnit na hodinu tvé vnímání těla. Takže ucítíš, co tvé tělo a energie dělá když se změníš "nepřirozeně". Tomu se pak budeš muset snažit přiblížit skrze takovou meditaci.* Řekne a opět sáhne do tašky a vyndá lektvar. Je v malinké lahvičce. Vypadá jako malinký vzorek voňavky.* Mělo by to fungovat na upíry. Je to silný lektvar. Vzít si to civil, tak ho to zabije, ale u tebe to udělá to, že budeš vnímat každou buňku v těle.* Řekne a podívá se na upíra.* Běžně to používám na mučení.* Zazubí se a podá mu lahvičku.*
*Dragos ho poslouchá a přikyvuje.* Dobře.. Tak uvidíme.. *Souhlasí a převezme si od Roberta lahvičku.* /K čemu jsem se to upsal?/ *Bleskne mu hlavou, když lahvičku otevře a Robert znovu promluví. Jen na jeho slova pozvedne obočí.* Raději se neptám.. *Zakroutí nakonec hlavou a na tekutinu se ještě zašklebí.* Jen aby bylo jasno, na rozdíl ode mě, ty po mě nedědíš.. *Uchechtne se, než do sebe skleničku obrátí. Lektvary nikdy nechutnaly dobře, takže se lehce oklepe, když jej polkne a potom vrátí lahvičku Robertovi.* Fajn.. Můžeme.. *Přikývne s výdechem, který je spíše zlozvykem, na souhlas.*
A co bych asi zdědil? Tu upírku? Ne díky.* Řekne se zvednutou rukou a sleduje ho. Vezme si lahvičku a chvíli čeká. Pak si sundá rukavice a začne s kouzlem. Rozhodne se ho změnit v netopýra. To bylo nejblíž, co dokázal k tomu, co Dragos chtěl. Dotkne se Dragosova čela, aby do něj kouzlo velice snadno přešlo a zabralo. Také i jeho magie dle jeho teorie může zaktivovat přirozené buňky proměny, pokud je upír má. Bob má totiž jednu teorii, že ne každý upír má tuto možnost a je to u starších upírů hlavně proto, že jsou v přímé linii prvního upíra.*
Neboj.. Lilu nevlastním.. *Uchechtne se. Vypije lektvar a vrátí lahvičku Robertovi, načež ho nechá pracovat. Sám zavře oči, jelikož se mu tak lépe soustředí, i když by preferoval úplnou tmu a ne světlé mžitky kvůli světlu. Za chvíli cítí dotyk a potom stejné brnění jako před pár dny. Tentokrát ale silnější. Jakoby se to od Bobova dotyku šířilo, brnění se pomalu měnilo v pálení. Dragos to zkusil jen jednou, po covidu, vyjít na slunko. Spoiler: Nedopadlo to dobře. Celé dny pak ležel v bolestech. Ale tohle bylo podobné. Jakoby na něj Robert svítil UV zářením, které se rozšiřovalo do celého těla. Dragos byl na bolest dost zvyklý, takže ji dokázal dost dobře odignorovat, ale stále navyšující se hranice bolesti ho dost pokoušela čaroděje zastavit. Jaké štěstí, že byl Dragos také i tvrdohlavý a navíc odmítal dát bolest najevo. Pak se ta hranice zlomila. Jako voda, co se přelije přes hráz. Taková vlna se přehnala přes jeho tělo, ale bylo to skoro úlevné. Poté, co měl pocit, že se mu škvaří každá kost v těle, měl zase dojem, že je vše na svém místě, což bylo zvláštní. Otevřel oči a zároveň se chtěl zeptat, že to asi nevyšlo, ale svůj hlas neslyšel. Jen pronikavé švitoření. Zároveň přišel na druhou zvláštnost. Bob vyrostl. Nebo teda spíše on se zmenšil. Jeho nové tělo mělo do patnácti centimetrů a mělo křídla.*
*Bob ho sleduje a když se z něj stane netopýr, tak se na něj podívá a opatrně ho vezme do ruky.* Oh, roztomilé.* Usměje se na něj a vytáhne zubní kartáček.* Tohle neber osobně, ale chci, abys vnímal tohle nové tělo, nové části a všechno.* Řekne a projede jemně kartáčkem po zádech, pak i po hlavě a křídlech. Pak ho položí opět opatrně na zem.* Mám tě změnit zpět? Zvedni pravé křídlo na souhlas.* Poví mu a sleduje ho.*
*Kdyby Dragos mohl, tak se na Roberta zamračí a odfrkne si. Takové mimiky se mu ale momentálně nedostávalo. Mohl mu naletět na obličej a kousnout ho, ale tady zase riskoval, že ho za A, už nikdy nepromění zpátky a za B, že se rozfláká, protože létat neuměl.* /Neber osobně, neber osobně.. Je mi jasné, že si to maximálně užíváš../ *Zahudruje pro sebe, ale kartáček byl příjemný. Proto dá na Bobovu radu a zkusí vnímat, jak jeho nové tělo reaguje. Skoro až lituje momentu, kdy s tím přestane a položí ho na zem. Nad jeho otázkou zauvažuje, ale přeci jen chtěl ještě něco zkusit, kdyby se přeci jen do netopýra nakonec změnil. Místo jednoho křídla zvedne obě a zkusí jimi máchnout. Byl to statečný pokus ale marný, protože v momentě, kdy se snažil mávnout znova a vyrovnat to, tak se začal stáčet a křídly plácat zcela nesmyslně, což skončilo jeho pádem na zem. Poraženě tak zvedne pravé křídlo a nechá ho chvíli ve vzduchu, ať Robert pochopí.*
*Bedlivě ho sleduje. Vidí, že se snaží o let, ale je mu jasné, že to hned nepůjde. Když zvedne pravé křídlo, tak zamumlá protikouzlo, aby ho změnil zpět. To se mu povede a podívá se na něj.* Nic si z toho neber, že ti nešlo létat. I čarodějové s křídli s tím mají z počátku problém. * Vysvětlí mu a povzbudivě se na něj zazubí.* No a cítil jsi, co se děje, když se tvé tělo mění? Přiblížil ses k tomu předtím někdy?* Zeptá se ho a sleduje bedlivě jeho reakci.*
*Podobný, jen trochu rychlejší proces následuje poté, co zvedne křídlo. Dragos chtěl nechat oči otevřené, ale i ony procházely svou proměnou a to pro něj bylo tak nepříjemné, že je raději zase zavřel a otevřel je až poté, co byl zase ve svém těle. Koukne se na své ruce a promne si na nich prsty, než se sebe oklepe tu trochu špíny, co tady v chodbě byla. Na první Robertova slova nereaguje. Neměl rád neúspěch, takže se je snažil vytěsnit.* Trochu.. *Odpoví mu.* Když jsem to dříve zkoušel, tak jsem se asi dostával na hranu, ale nenacházel jsem cestu přes ni. Možná jsem přestal na proměnu tlačit v nesprávný moment.. *Zauvažuje. Je zvláštní se to snažit popsat, protože to moc dobře nejde. Jednou rukou si prohrábne vlasy.* A mám teď pocit, jakoby mě vyždímali na valše.. *Uchechtne se.*
*Poslouchá ho a zasměje se.* Jo proměny takové jsou.* Poví a zamyslí se.* Možná nejde o to tlačit, ale jít jinou cestou. My čarodějové máme ve svém těle magii a dokážeme s ní v těle pohybovat a díky tomu pracovat s kouzli. Takže je pro mne snadné tě proměnit nebo otevřít pekelnou bránu. Ale mladí čarodějové to nedokážou. Jejich energie jen poletuje, nevnímají ji a to je možná i tvůj případ. Musíš pracovat s energií ve tvém těle. Dostávat ji do míst, kde nebyla, takže to bude pálit, ale třeba tím probudíš to, co tohle kouzlo napodobilo. Netopýr a potkan jsou přirození pro upíry, proto jsem zvolil netopýra.* Řekne a poklepe si kartáčkem do brady.* Hmm... jen nevím jak u upírů pohybovat energií. Mám jen manuál pro čaroděje a ten má Triss a ještě mi ho nevrátila, asi se ho snaží přeložit. Pro čaroděje jde o to, že se nadechneme a sledujeme pohyb kyslíku v našem těle. Přeci jen naše magie je součástí naší krve. To je základní cvičení. Pak se výdechem uvolní naše magie a sledujeme, jak se pohybuje. Vím, že čarodějka, co mě to učila mi vlezla do hlavy a ukazovala mi, jak to dělat.* Zamyslí se.* Takže možná něco podobného. Najít jinou cestu pohybu energie, netlačit. Nejdřív najít okličku.* Poradí mu a je vidět, že trochu plácá dvě věci dohromady, ale ve výsledku mluví o té samé věci.*
*Dragos si založí ruce na hrudi a poslouchá ho. Když si poklepe kartáčkem do brady, tak nakrčí nos, ale nic k tomu neřekne.* Můžu to zkoušet s novými poznatky a uvidíme, jak to půjde. *Přikývne.* Teď ale ne.. Takovou únavu jsem necítil už pěkných pár desítek let.. *Protáhne se a ukáže směrem, kterým půjdou zase do vily.* Kdyžtak tě prostě budu muset nechat vlézt mi do hlavy.. *Pronese s ušklebkem a vzápětí se oklepe.* Už se mi do toho hrozně chce.. *Prohlásí ještě ironicky, zatímco popaměti postupuje chodbou.*
*Zasměje se a podívá se na něj.* Jo, já když se poprvé proměnil z té kletby, tak jsem dal nějakému chlapíkovi tisícovku, hodil mu kuří nožku a řekl mu, aby vypadl, protože chci spát.* Zasměje se.* No a když jsem se kletby zbavil úplně, tak jsem zjistil, že jsem koupil akcie Applu a Mincrosoftu.* Pokrčí rameny a jde za ním. Schová světlo a nasadí si opět masku.* Tvoje vzpomínky mě nezajímají.*Poví mu a najednou si kýchne, jak se mu pod masku dostal pavouk. Tak ho ještě kouzlem zlikviduje dokud může.*
*Dragos se pobaveně uchechtne, když pokračuje chodbou.* Tos udělal ještě docela dobrý kšeft, na to, že jsi nevěděl která bije.. *Jakmile Bob schová světlo, tak je to pro něj mnohem lepší. Upíři zkrátka byli noční tvorové, ať v sobě měli světlomilecké schopnosti nebo nikoliv.* Věř mi, že ani já netoužím po tom, aby ses mi v nich rýpal.. *Ucedí k čarodějovi ještě, než otevře vchod zpátky do vily a vejde do hlavní haly.* Mimochodem.. Slyšel jsi už o té svatbě? *Uchechtne se ještě, když za nimi obraz zabouchne. Jednalo se o malbu, kterou čmajznul někde v kapli v minulém století z hecu. Už ani neví s kým se to vsadil, ale šlo mu o to dokázat, že může vejít do kostela a neshořet. A jako suvenýr si dotáhnul obraz. Ani se mu nelíbil, takže jej mrsknul jako tajný vstup.*
*Bob vejde za ním do vily a hned cítí, jak jeho moc se blokuje.* Jaké svatbě?* Zeptá se zaskočeně. Podívá se na obraz a pousměje se.* Hmm... tenhle si pamatuju, jak se tvořil.* Zazubí se a pomalu začne mířit zpět do salónku, aby si tam mohl vzít svůj klobouk. Ten si vezme a podívá se na Dragose.* Víš, že kvůli ztrátě toho obrazu si civilové mysleli, že přišla pohroma do jejich města?* Ušklíbne se a upraví si klobouk, aby mu nevadil na uších.*
*Dragos pozvedne obočí, že to Bob neslyšel, načež odpoví.* Jsem mistr dohazovač.. Na gender party se mi servali upírka a víla.. Upírka nebyla moje a vílák mi tam šaškoval s ohňem, takže jsem je oba vykopnul.. Na to jak se nenávidějí, tak hodlají strávit věčnost ve slibu manželském.. *Uchechtne se pobaveně. Nad slovy ohledně obrazu převrátí očima.* Ale prosím tě.. To místo mělo už tolik problémů s mafií, že je jeden obraz nemůže vytrhnout.. *Prohlásí, ale na chvíli se zamyslí.* Počkej, já si vzpomenu.. Ten jejich název zněl skoro až pekelně.. *Zauvažuje a v hlavě si projede pár slabik.* Něco jako Palivo? Palmo? Palírna? Nějak tak.. *Vzdá to nakonec s odmávnutím rukou.* No a jestli tady nehodláš trávit Vánoce, tak bych tě velice zdvořile rád vykopnul a šel se natáhnout.. *Ušklíbne se, když Bobovi pootevře dveře vily a sám za nimi zůstane schovaný.*
*Poslouchá ho a pozvedne obočí.* Chyba... lepší dohoda na deset let a pak případné odloučení. Jsme nesmrtelní a mít za prdelí toho jednoho partnera... i když.... víly nežijí tak dlouho.* Pokrčí rameny a pak ho poslouchá a zasměje se.* Hele, mě obvinili ze smrti matky, ale to že ji nedávali jídlo a pití už nevidí. Nebo šíření moru... nemyjou se a divěj se.* Odfrkne si a pak se ještě trochu opráší.* Jo už padám. Mám v plánu zavařit dýni. Kdysi mě to naučili někde v Evropě. Byla to dobrota.* Zazubí se a zamíří si to ven i se všemi svými věcmi, oblečený jako doktor a pohupující se holí ve vzduchu.*
Tenhle ještě nějakou dobu bude.. *Uchechtne se Dragos, načež pokrčí rameny.* Dnes nejsou o moc chytřejší.. *Okomentuje to pouze a pak už čaroděje vypakuje ze svého domu a zamíří se natáhnout do pohodlné postele se skleničkou červené.. krve, aby načerpal energii.*
*Dominic se pro dnešek oblékl o něco lépe. jeho standartní oblečení bylo triko, flanelovýá košile a k tomu nějaké rifle. Dnes ale šel jednat s Velkým Šéfem, doufal že osobně, a tak se na to taky oblékl. Vzal si bílou košili, s knoflíčky u krku rozeplými, dobře padnoucí sako, jež nechal rozeplé a ve stejné barvě, černé kalhoty. Přes Richieho, který měl jako braman své kontakty a o dost věcech věděl, nebyla pro něj tak práce dozvědět se, že Sarpe Luna je místo, jež vlastní právě Dragos Sorin, ten, jehož hledal. Jakmile se dostal dovnitř, tak došel k baru a kývl na barmana. Podal si jako objednávku whiskey a pak se na mladíka podíval.* Hledám tu Dragose Sorina, je možné se s ním sejít? *Optal se.*
*Andrais se otočil od umývání skleniček k návštěvníkovi, přičemž jeho obočí zmizelo v pozvednutí za polodlouhými blond vlasy.* Za jakým účelem? *Optá se nazpět. Pochtívaný Dragos byl mezitím ještě u sebe ve vile. Celý dnešek uvažoval, že zkusí opět proměnu, ale nakonec jeho nesmrtelné tělo ještě protestovalo, takže to vzdal a pustil se do papírů. Potřeboval vyřešit další dodávku krve do vily a zamaskovat ji opět nějak, aby to nebylo civilům podezřelé, že zmizelo tolik krve. Proto taky nebral krev z jednoho místa, ale z více, aby to nebylo tak nápadné.*
*Dominic si poupravil svůj oblek.* Jdu se jej zeptat na možné přijetí do klanu. nejenom to, nesu mu ještě informace o možném vytváření zotročenců v New Yorku, a na jeho území, a za další, mám pár informací ohledně nové hlavy klanu v Brooklynu, o které se ke mě doneslo, že mu svým způsobem leží v žaludku. A ještě, kdyby bylo možné, dáte mi ještě jednu whiskey? Dvojitou, prosím. *Usmál se a položil na stůl bankovku převyšující cenu nápoje. Pak se opřel lokty o bar a rozhlížel se kolem sebe po prostředí kluibu.*
*Jakmile Dominic oznámil, co chce, tak Andrais přikývl. Zdánlivě nic neudělal, ale za barem nebyl sám a exotická upírka s dlouhými rasta copánky se nepozorovaně vypařila, aby Dragosovi vše oznámila. Blonďák mezitím nalil Dominicovi whiskey a pak ji položil na bar.* Krev? *Optá se ještě, zatímco v obdobnou chvíli klepe Marciela na dveře Dragosova apartmánu. Jakmile mu zrekapitovala dění, tak upír pozvedl obočí, načež souhlasil, že tam za chvíli dojde a Marciela s úšklebkem zas zmizela zpátky do klubu. Dragos se nejprve zamířil převléknout, protože jeho momentální oděv se skládal z kalhot, bosých noh a bílé košile a to na první dojem zabíralo jen na někoho. Vyměnil to proto za společenské kalhoty, boty, černou košili, přes to světle modrou vestu se stříbrným zdobením, která mu ladila k očím, a černé sako. Vzhled doplnil o několik doplňků, jako byly jeho typické řetízky a nesměl zapomenout na zbraně a ochranné předměty. Pak se teprve vydal skrz utajený vchod z vily do klubu. Onen vchod končil v jeho soukromých prostorách, které uzavíral z druhé strany zatažený závěs. Dragos trhl za obě jeho strany a tím jej působivě rozhrnul, načež po schodech zamířil dolů do prostorů klubu a rovnou k baru, kde mu Andrais už přichystal, když se Marciela vrátila, bourbon s krví a jen mu ho předal zpoza baru.* Doufám, že ty informace budou stát za to.. *Ozve se Dragos Dominicovi. Věděl, že je to on, neboť se od něj Andrais za barem nehnul.*
*Že se jedná o Dragose se nemusel snad ani Dominic ptát. Jen mu pokynul a usmál se, lehce a nepatrně. On upíra si pak nechal nalít i krev, a teď si svůj drink popíjel.* No, snažil jsem se, aby stály. Ovšem, krom nich bych chtěl projednat i tu první část, a to to přijetí do klanu. Ale, rozumím, k těm informacím tedy. *Pronesl, než se k němu otočil čelem a dal si spadlý pramen vlasů z očí.* Mám svého informátora,. který ej u klanu Alessandry Ransom. A od toho mám vše, co se v klanu šustne, a co Alessandra ví a řeší. Tak nějak mohu nabídnout od všeho kousek. Od toho, jak vypadá dění u ní v klanu, jaké má členy a co jsou zač, pak i ohledně jejího nového, nastávajícího manželství, a taky, kdyby dělala problémy ohledně její práce, nebo rodinného života. A co se týče toho dalšího- dle všeho má v klanu upíra, dalo by se říct, staršího, který dříve tvořil zotročence ještě v době působení na Aljašce, a teď se přesunul sem. A pokračuje v tom i v NY, ovšem, nejen v Brooklynu, ale na celém území. *Shrnul podrobněji celek Dominic.* Mimochodem, mé jméno je Dominic Northwwood. *Pronesl nakonec ještě.*
*Upír pozvedne obočí, když začne Dominic jmenovat svoje informace, načež se ušklíbne.* Běžně takové informace sděluješ u pultu baru? *Zeptá se, zatímco upije ze své skleničky.* Řekněme, že já víc preferuju soukromí, Dominicu. *Dodá a otočí se, aby zamířil zpátky ke schodům. Neohlíží se. Jestli bude Dominic stále něco chtít, tak půjde za ním. Pokud z toho vycouvá, nepůjde. Jednoduché. Jestli za ním šel, tak za nimi zatáhne závěsy a usadí se na svém gauči.* Takové informace, byť jen ten nástin, nikdy nejsou zadarmo.. *Načne jejich rozhovor.* Co za ně chceš? *Otáže se a opět odpije.*
*Dominic kývl na souhlas. Neměl proč by jej nenásledoval, přeci jen, do tohohle šel sám a nechtěl odejít bez toho, aby sdělil to, proč přišel. Proto se pak usadil na gauč vedle Dragose a nad tím, co říkal, se jemně usmál.* Dobře, vezmu to od začátku. Když jsem byl ve svém prvním klanu, tak ten klan patřil Emettovii Andersonovi. tehdy jsme byli v Anglii, pak se přesídlilo na Aljašku, neřekl nám proč, male z toho, co jsme se dozvěděl později, jsme tušil Na Aljašce jsme se poznal i s Alessandrou, Emett ji proměnil a přitáhl do klanu. No, ale o té teď nemluvím. Později se přišlo na to, že Emett si dělal zotročence, a děl si zotročenceii z přátel druhého klanu, co s námi na Fairbanks byl. Jelikož mezi nimi, těmi, co si zotročil, byla i má kamarádka, dobrá, tak mne ovládly emoce. No, ale věděl jsme, že jít proti Emettovi, či se nějak prozradit, by mne stálo krk. Emett je starý upír, který má svou sílu a má i svou autoritu. proto jsme informaci sdělil vedlejšímu klanu. ten zakročil a vyhnali Emetta z Alajšky, klan se tehdy rozpadl. Jenže teď je zpět, má ho pod sebou Alessandra, kterou on nenapadne, ani se jí nijak nebude chtít zbavit. Využívá ji, aby se schoval, protože se po něm pořád jde. A on pořád pokračuje v tom, co dělá. Ale pořád, kdybych jí řekl, co je zač, nevěřím tomu, že by mne nezmínila. Navíc, neberu ji jako důvěryhodnou. proto jdu raději za Vámi, řekněme, za starším a zkušenějším a hlavně proto, že to tak nějak pošpiňuje i váš klan. Když jsem řekl, že Emett dělá zotročence po celém NY, myslel jsme i na vašem území. Proměňuje dokonce i novorozence a nechává je ladem skladem, kdo je najde, ten je najde. A já, i když bych proti něme chtěl jít, nechci riskovat, že by to mne stálo život. Takže, pokud za ty informace mohu něco žádat, tak případné krytí v tom případě, kdyby se něco semlelo v jeho divokém příběhu a on na mne přišel a stejně tak i místo ve vašem klanu. Pokud by se to dalo spojit, bylo by to ideální. *Usmál se.*
*Dragos Dominica sledoval, jak si sedá a začíná mluvit, přičemž jej bedlivě poslouchal.* Takže jinak řečeno.. *Pronese, když Dominic skončí.* V New Yorku je bývalý vůdce klanu na Aljašce, který je ale vlastně současným vůdcem klanu v Brooklynu a jako svoje maskování využívá Alessandru, kterou vláčí jako loutku, přičemž vytváří zotročence a novorozence a působí chaos v New Yorku? *Zopakuje situaci, co mu popsal, ale ještě pokračuje.* A ty máš jakou motivaci konkrétně, aby jsi mi tohle sdělil a doufal, že já půjdu do války proti němu? Ta tvá kamarádka je dávná minulost, to už ses pomstil.. Co je to tentokrát? *Zajímá se, zatímco se ležérně protáhne.* Abys chápal.. Tohle je docela vážné a ne že by mě to neštvalo, ale nepoženu se nikam naslepo.. Takže pokud chceš mou pomoc, tak pokračuj a dej mi surový diamant.. Ne nablýskaný briliant.. *Pobídne ho a dopije svůj nápoj, načež se zvedne z gauče. Sundá si přitom sako, které přehodí o jeho opěrku, zatímco zamíří ke svému vlastnímu malému pultu s alkoholem a nalije si znova.*
*Nadzvedl obočí.* Tentokrát? To nebylo tak nějak ani o ní. Tohle bylo obecně o tom, že Emett měl pykat, a očividně nepykal. Jen utekl a schoval se. A tak to skončit nemělo. A moje motivace? Asi jen touha toho, hnát někam víš kdo je v New Yorku a jaký dělá chaos, asi tak. *Vysvětlil Dominic. Pak naklonil hlavu na stranu a zamyslel se.* No, tohle bylo to jedno. jako druhé, jak jsme říkal, mám ve vile Alessandry svého člověka, o kterém se, tedy zatím, pořád neví a je to vcelku dobrý informátor. Dostalo se ke mě to, že jste s ní měl jisté, no, spory. Proto myslím, že by se vám hodily určité páky, esa v rukávu. A jak jsme říkal, mám informace o jejím klanu, osobním životě, a práci. Takže, co chcete slyšet jako první? Řekl bych, že je z čeho vybírat. *Přehodil si nohu přes nohu a jedním ramenem se opřel o okraj gauče.*
Mám věřit, že jsi dobroděj, co by rád spravedlnost a jemu z toho nic nekápne? *Pozvedne Dragos obočí. U baru se otočí a opře se o něj zády, zatímco ve skleničce míchá alkohol s kapslí krve, kterou tam hodil a pobaveně se pousměje.* Spory.. *Pronese s pobaveným tichým uchechtnutím.* To je vtipné.. *Načež se koukne na Dominica.* Je spíše otravná malá moucha, kterou je těžké zaplácnout, ale sama o sobě je neškodná.. *Upraví jeho slova, načež na něj kývne.* Spusť kde chceš.. Máme celou věčnost.. *Pobídne ho.*
*Dominic jen zvedl dlaně ke stropu.* Dobroděj ani ne, a že by nekáplo, to taky ne. Tak nějak, to ukojí alespoň spory a touhu po odplatě v mojí hlavě. Ale jinak...no...vlastně by jste si to tak i mohl přebrat, co na to říct. *Uchechtl se a pak naklonil hlavu na stranu.* No, tak ta malá, otravná moucha si kolem sebe kupí vlivné lidi v New Yorku. Využívá své kontakty ze své práce k tomu, aby na svou stranu dostala určité, vysoce postavené upíry, lidi, čaroděje. Právníky, advokáty, politiky. Říká se, že se chystá i na Queens, ale to je jen teorie, ale dalo by se tomu i věřit, pokud by chtěla chránit toho svého víláčka, který tam žije. A kde začít, hm...mají před svatbou, o tom víte? No, včera jsem s ní strávil noc, řekněme, že byla dost povolná, a nevím, jak by to ta její víla vzala. Za další, věděl jste, že má žijící dceru? *Optal se, jakoby nic.*
*Nad jeho slovy se ušklíbne.* /Takže pomsta../ *Nahlas nic neřekne, ale v jeho očích se krátce zableskne. Na jeho slova krátce přikývne. O tom věděl. Ale ty, co promění z civilů jsou pro něj prozatím neškodní. A samotní civilové jakbysmet.* Věrná až za hrob jak vidím.. *Rýpne si do upírky Dragos.* O té svatbě vím.. Pohrávám si s myšlenkou jim osobně předat malý svatební dar.. Víš o něčem, co by mi v tom mohlo zabránit? *Zajímá se a u dcery pozvedne obočí.* Uznávám.. Tohle schovala dobře.. *Přikývne a odpije si, zatímco dojde zpátky ke gauči a sedne si na opěrku.* Dávají ty informace nějaký kontext, nebo je sypeš jako se sype písek v přesýpacích hodinách? *Zeptá se.* Sděluješ mi tady cenné informace. To ti můžu dát na vrub.. Já však nikdy neměl rád puzzle.. Raději celý obraz.. Je tvůj celý plán mi to tady pouze vysypat a čekat, že poskládám plán, jako to udělal minule klan? Nebo máš nějaké nápady, se kterými by ses chtěl ještě podělit? Potřebuju ti důvěřovat, ale kde mám hledat přesvědčení, že na ony informace je záruka? *Položí mu další dotazy a čeká, jak se s nimi popere. Tohle bylo pro Dragose moc snadný a nevěřil, že by to takhle mohlo fungovat.*
*Zavrtěl hlavou.* Ne, ne o ničem nevím. Výhoda je v tom, že ta její víla vyslepičí úplně vše. A jelikož její upíři tam nejdou jako hodit, ale jako organizátoři a především, ochranka, tak mají náhled i do seznamu hostů. No, a pokud vím, blacklist žádný není, tudíž, pokud přijdete jako host hosta, jistě vás nevyženou, jen si asi dají pozor. *Ušklíbl se. Pak se zaposlouchal a sám se naoko zamyslel.* Neřekl bych, že je to nějaký kontext. jen to jsou informace, které se ke mě průběžně dostávají z jejího klanu, toť vše. *pronesl, a pak jej poslouchal dál. Sám se nad tím zamyslel, než kývl na souhlas.* Jistě, jo. Vím, jak to vypadá, až moc podezřele, řekl bych. Ale tak nějak je to skutečně o tom, co jsem řekl. Ve městě je prostě škůdce, který ovlivňuje tak nějak všechny, protože se nedrží jen jednoho území, a sám si přeji, aby byl pryč... plus bych rád patřil do nějakého klanu, a jelikož ve tvém klanu je jedna dívčina, která tak nějak přirostla k mému mrtvému srdci, ocenil bych místo u vás, to je taky jeden takový, důvod mimo. *Obeznámil. Pak ale pokračoval.* Vím, že Emett se vrátil za Aless, protože nikoho jiného, za kým by šel, nemá. Ostatní jsou buď mrtví, nebo pryč. Pokud jej oddělíme od ní, pak se zaručí, že už nic nevyvede, a jelikož je možnost, že by se Alessandra mohla sekat, jelikož jak sama řekla prý několikrát, cituji, Emett je moje tajná zbraň, asi by se ho taky nechtěla jen tak zbavit dobrovolně. proto ty informace a páky na její osobu. Ona tam je hlava klanu, ne on.
/To moc moudra nepobral od doby, co jsem ho viděl naposled../ *Pomyslí si pro sebe, ale dál jen mlčky naslouchá novým informacím.* Nemám v plánu na svatbě dělat potíže.. Někdy i tichá přítomnost dobře poslouží.. *Pronese.* Jak dobře stabilní je tvůj zdroj informací? *Zeptá se. Teď už měl Dragos z Dominica docela dost informací, aby si mohl začít skládat nějakou tu informační klec a proto v ní začal vyplňovat mezery.* Dívčina? Ale.. *Nadnese.* A smím znát její jméno? *Nakloní hlavu lehce na stranu, jak čeká na odpověď. po dalších slovech mu koutek cukne v křivém úsměvu.* To už je lepší.. S touhle informací už se dá pracovat.. *Přikývne si, načež si odpije ze skleničky a lehce prstem přejede po jejím okraji.* Síla vůdce je v jeho klanu.. Jak moc jsou Alessandře její upíři loajální? *Optá se následně Dominica.*
*Nad tím, co řekl jen pokýval hlavou na souhlas a pak jej poslouchal.* Dost, řekl bych. Známe se od proměny, takže to bude už přes sto padesát let. A vždy jsme spolu táhli za jeden provaz, takže je velmi spolehlivý. Navíc, má blízko jak k Emettovi, tak k ní, řekněme, že patří do toho užšího okruhu upírů kolem hlavy. *Zhodnotil Richieeho postavení. Pak se zlehka pousmál.* Jo, prý je u vás čerstvě. Natalia. *Řekl její jméno a při vzpomínce na ni se musel pousmát. Jakmile Dragos zhodnotil kvalitu informace, jen mu Dominic pokynul hlavou.* Řekl bych, že dost. Alespoň ty, které si sama vytvořila a kterým dala domov. Pak ti, se kterými uzavřela obchodní smlouvy. Jediné slabé stránky tam jsou Richiee, jak jsme řekl, ten je tam jen kvůli informacícm, a na druhé straně pak Emett- o tom si myslí, že ji posilňuje, ale zároveň ji činí v tomhle zranitelnou a jako pěst na oko, a když mluvíme o pěsti na oko, včera v noci tam byl incident, s vílami s podzimního dvora. Alessandra u sebe nechala totiž bydlet tu mladou potvoru, Lyriu, jejíž nynější přítelkyně je Alessandřin novorozenec. Podzimní dvůr teď ví, že Lyria se schovává u ní ve vile. Taky celkem smutné, asi se jich teď nezbaví. *Pokrčil rameny s hranou starostí.*
*Dragos pokýve hlavou. Pohyboval se až moc dlouho v manipulativních kruzích a spletencích slovních pastí, že pro něj bylo těžké někomu dát svou důvěru. Za každou větou hledal skrytý význam a skrytou okliku a proto taky nekývnul Domovi hned na vše. Ohledně Natalie pozvedne obočí. K Elainině zprávě se ještě nedostal, takže neměl ponětí o tom, že se s Dominicem setkala. Ale tohle bylo jen výhodou pro Dragose.* /Nerozvážné rozhodnutí, maličká../ Řekněme, že bych tomu všemu chtěl věřit.. Jak bychom hypoteticky mohli rozdělit Alessandru a Emetta? Nemůžeme zapojit lovce kvůli novorozencům a zotročencům.. Byla by tady i jiná páka na něj? *Pokračuje ve svých úvahách.*
*Dominic se zamyslel.* Jistě, byla by, říct, že má v klanu zrádce. Podezření by asi padlo ihned na něj, jemu ona věří jen na oko, všichni to vidí, i on, myslím tedy. Nevím, jak by to brala, tak dobře jí neznám a oni tam jsou chvilku. těžko říct, jak by se na to celé tvářila ona, ale jak jsem říkal- bere jej jako potencionální ochranu, co jsme pochopil tak proti vám. *Ušklíbl se Dominic.* Možná ale by tohle zaselo alespoň trochu nedůvěry, a je jasné, více než jasné, že jako první by podezřívala jeho. jak by si to přebrala, to je na ní.* Zamyslel se. Pak přimhouřil oči.* Napadlo mě ještě něco, ale nevím, zda by to nebylo až moc riskantní. Ale byla by to automatická konečná pro Emetta v jejím klanu. *Pronesl, a pak začal povídat.* Alessandra netoleruje zrádce a Emett jde za tím, co je pro něj výhodné. Je proto velice pravděpodobné, že až se více usadí, tak změní klan, nebo se pokusí převzít ten její. Zkrátka, její důvěra v něj je malá a jeho loajálnost ještě menší. myslím, že tam by stačilo cokoliv, minimum, a bylo by po všem. Jakýkoliv tah, který by proti ní udělal, stejně tak, jako kdyby Emett ublížil někomu, na kom jí záleží. Nemusel by přímo ublížit on, ale mohlo by to tak vypadat. jak jsem řekl, Alessandra má dceru. Ale hlavně, má toho svého víláka, kterého už Emett podusil, a kdyby neměl ochranný předmět proti encantu, udělal by to znova. V ten moment by jej Alessandra nejspíše sama vykopla. *Pronesl úvahu.*
Výborně.. *Pokýve hlavou s ušklíbnutím, když Dominic domluví.* To už mi zní jako plán.. A jako něco s čím se dá obchodovat.. *Dodá.* O tu nedůvěru se dokážu postarat.. Tím můžeme začít.. *Pronese a dopije svou skleničku, kterou poté odloží na stolek, když se zvedne z opěrky a seskočí z gauče.* Risk je zisk, když vyjde.. *Pokrčí ještě rameny.* A o to, že to vyjde se dokážu postarat. *Dragos ještě vytáhne od pasu dýku, než se opět usadí a namíří s ní na Dominica.* Než celou věc uzavřu.. Nerad spoléhám na jednu kartu, i když je ta karta víla, kterou hodlá pojmout ve věčnost manželskou.. Co by jsi mi dokázal teď říct, nebo mi v budoucnu zjistit o té dceři? *Dýku si vrátí do dlaně a začne si s ní hrát.*
*Dominic jej poslouchal a přikyvoval, byl rád, že Dragose jeho informace potěšily. Pak se podíval na Dragose, na jeho počínání, než nadzvedl jemně koutek rtů do úsměvu.* Dcera, ach ano. O té vím celkem dost. *Pronesl a pak si zlehka odkašlal.* Neschovává se, je to ředitelka Pace galery na Manhattanu. je jí 85, už má svá léta, holka jedna, ale pořád jí to dost pálí. Co vím, schází se někde u ní, ne u Aless. A na svatbě bude taky, řekl bych, že to je jediná stará dáma, co tam dorazí. O tom, že žije, zjistila nedávno, měla ji za mrtvou. Bydlí na Manhattanu, kousek od té galerie, kde pracuje. *Obeznámil.* Samozřejmě, pokud přijdu i na něco dál, dám vědět. I Richiee stíhá vnímat a sledovat kolem, je to barman, takže se k němu dostane hodně věcí a hodně slov, když se někdo až moc napije. *Usmál se.*
*Dragos si pro sebe spokojeně přikývl.* /Pokud bude na svatbě, tak to možná věci ještě uspíší../ Dobrá tedy.. My dva se oficiálně neznáme.. *Začne svůj monolog.* Ty jsi s ní totiž spal a ona s nesmí spojit mě s tebou, takže prozatím ti nemohu nabídnout ubytování ve vile.. Prozatím neplánuju informace až do svatby zneužít, takže budeš ve stejném riziku jako doposud.. Po svatbě uvidíme, jak se věci pohnou a zda se mi podaří zabrnkat na správnou strunu.. A pokud tvé informace budou mít užitek, tak tě i uvítám v klanu.. Prozatím se ale rozejdeme.. *Dokončí monolog a zvedne se aby Dominica vyprovodil.* Pokud mi ještě nemáš, co říct? *Načne s lehkou výzvou v hlase.*
*I Dominic se zvedl a pak se pousmál.* Jistě, tak mi to stačí, a jak jste řekl, uvidíme. A místo ve vile není třeba, mám dům na Manhattanu, kousek od central parku. Kdybych měl něco nového, dám vám vědět, může být? Nebo vám tu nechám případně mou adresu? *Pokud Dragos přikývl, pak mu na kousek se usmál a pokynul mu hlavou. Už mu nic víc neměl co říct, předal, co měl. Pak už se tedy nechal vyprovodit k baru, kde požádal o kousek papíru a tužku, aby napsal svou adresu jež předal Dragosovi, pak si ještě dopil svůj drink, a pak se vydal na cestu domů, s o něco lehčí hlavou a veselejší náladou, snad jako škodolibost z úspěchu, z tahu proti Alessaandře a v tom, že se konečně někam posunul proti Emettovi.*
*Dragos pouze přikývne na všechno, co mu Dominic řekne. Mohl mu i adresu pouze říct, ale když mu ji napsal, tak si ji převzal a pak se vydal zase zpátky skrz svoje prostory do vily.*
*Jakékoliv protesty nakonec po chvíli přemlouvání ze strany zrzavé upírky vzdal. Dost na jeho rozhodnutí měla vliv i schopnost pochopit, že někteří hold v lásce samotu nemají. On by tedy pravděpodobně, být na jejím místě, šel prostě do společenských prostorů, ale moc vrtat se v tom nechtěl. Asi Natalie nebyla ještě připravená na seznámení se s ostatními upíry, nebo jí stačila jen jedna osoba. Těžko říct.* Příště ale půjdeš do nějakého salonku, nebo tak něco.. ano? *Otočí hlavu od desky, na níž má natáhnutý papír s větší gramáží, aby mohl bez problémů pracovat s mokrým médiem - pro dnešek znovu zvolil akrylové barvy.* A pokud mi tu uděláš nepořádek, jdeš tam hned. Klidně tě tam vlastnoručně dotáhnu. *Dodá poté. Určitě je jasné, že nic takového neudělá, nicméně i tak tím dívce pohrozil. Hlavně, protože měl v pokoji uklizeno a čisto. Dokonce i na stole byl pořádek. V jednom rohu místnosti byly akorát dvě stále nevybalené krabice, které pravděpodobně budou takto ve své pozici ještě dlouhou dobu. Obsahovaly pouze fotografie a jiné předměty ze střední školy. Tay se podíval na dílo, co momentálně maloval, načež odstoupil a věnoval ještě dodatečně Natalii pohled.* A hlavně dávej bacha, kde šlapeš, ty barvy už nevypereš a jestli se to dostane i mimo plachtu, jsem mrtvý. *Zmíní, když mu pohled padne právě na pár tub i menších barelů s barvami. Nebyly naplno otevřené, ale i tak hrozilo, že by mohly vytéct.*
*Natalie přikývla na jeho podmínky a vkročila dovnitř. Jak semkoukala kolem omylem šlápla na tubu s barvou a jeji bota byla nyní pokrytá barvou, nervózně zvedla nohu a koukla na škodu, kterou způsobila. Nat se pokusí nenadávat ale z jejích úst proklouzla tichá nadávka a začala si utíkat nohu* Takžeee znovu..ty seš Taylor...Aa seš Gay?..No jako tvůj šatník tomu fakt odpovídá *Usmála se a když skončila s čištěním bot sedla si vedle něj, plná otázek*
*Než se vrátil přímo k malbě, věnoval mladé upírce ještě pohled, když si všiml, že jeho slova musela vejít jedním uchem dovnitř a druhým ven. Kdyby jí neukázal a nedal jasně najevo, že tu jsou barvy, asi by to hodil za hlavu hned. Takto jí věnoval jemné zamračení a zavrtění hlavou.* Jako bych to neříkal..vydrž, dám ti nějaký ubrousek..*Pověděl a rozhlédl se někde po prostoru. Obzvláště tedy po ploše, kde měl plachtu. Po chvilce hledaní konečně balíček navlhčených ubrousků zvedl, načež jej podal Natalii, aby náhodou neušpinila něco jiného.* Hlavně se neotírej o nic tou rukou či botou. *Rovnou jí posléze předal raději celý balíček, načež zkontroloval pohledem plochu, kde barva měla vytéct po šlápnutí. Docela hlasitě si oddychl, když to neskončilo na nábytku či nezakryté podlaze. Na Nataliina slova pak kývl, tedy přesněji na ty s tím jménem. Jako by jí chtěl ujistit, že si jméno pamatovala dobře. Mít pak něco v ústech, asi by to tam dál nebylo. Pohlédl na ni opět, lehce pozvedl jedno obočí, nakonec ovšem přikývne.* Jo, jsem. *Potvrdí jí a očkem mrkne na svůj dnešní outfit. Vzhledem k práci s barvami, neměl nic přímo nového. Jen staré již zašpiněné černé džíny a triko s dlouhým rukávem téže barvy v dosti podobném stavu. Shodou okolností na něm byly skvrny od barev v barvách přímo gay vlajky. Těm věnoval pozornost.* Oh, jasně. Že mě to překvapuje.
Jo dík..*začala pořádně čistit svou botu s vlhčenými ubrousky a usmála se na něj. Když jeji bota a ruce byly dostatečně čisté rozhodla se že se koukne na nalbu z blízka, teď víc opatrná.* Hm na koho si to zkoušel před Kocourem v Botách? Jen mě to zajímá nic víc..*Zažertovala a na tváři se vyskytnul její ikonický úsměv. Oprela se on zeď a koukala na Malujícího Taylora s překříženýma rukama*
*Její domněnku jí potvrdil. Nestyděl se za to, ačkoliv se tím na druhou stranu ani okatě nechlubil..nebo to spíš minimálně neříkal na potkání. Jeho šatník to nakonec dal vskutku najevo sám. Obzvláště tedy ta slavnostní část. Měl ve skříni málo košil, které by neměly volánky. Nuže, od jednoho „wait“ momentu ke druhému. Tay opět věnoval Natalii pohled. Skoro jako by byla její maličkost o dost zajímavější jak rozmalovaný Notre Dame při svitu měsíce na papíru připevněném k desce.* Prosím? *Optal se nejprve nevěřícně, načež si vzápětí promnul lehce kořen nosu.* Měl jsem jednoho přítele. *Zmínil, načež si dal jednu ruku vbok.* A Roberta jsem nenabaloval, jsme jen přátelé. *Dodal ještě a vrátil se k malbě, načež konečně do ruky chytil paletu.*
*Natalie začala prohledávat jeho pokoj a v jednom z šuplíku našla pozoruhodný nález, balíček prezervativ a lubrikant. Natalie držela svůj smich a vytahla lahvičku z šuplíku.* Přátelé huhh? Tím pádem co je toto~ *Začala ho škarlit a mávala s lahvičkou nad hlavou* to ti tak věřím s tímhle! *Nat položila lahvičku zpatky a pokračovala v šmejění*
*Nejprve, doufajíce, že je to už naposledy, co jej takto přiměla odvrátit pozornost od malby k sobě, jí vysvětlil, jak to mezi ním a Robertem je. Ještě před touto informací i zmínil, že už jednoho partnera měl. No, to jak to dopadlo Natalie nutně vědět nemusela. Nuže, poté se konečně opět otočil k rozpracované malbě, chopil se palety a štětce, načež spokojeně pokračoval dál s malbou. Zrovna tedy pracoval na pozadí za kostelem. K celkové práci mu pak dopomáhala i podmalba. Natalie si mezitím moc nevšímal. K té svoji pozornost přesunul až v momentě, kdy znovu promluvila. Zaraženě si ji prohlédl a poté i věci, co zrovna z šuplíku vytáhla.* Vrať to zpět tam, kde to bylo! *Vyštěkl nahlas po upírce těsně předtím, než to tam vrátila, a poté si zakryl ústa, bezděčně se nadechl a vydechl a ruku z úst stáhl.* Scheiße. *Zanadával si už o trošku tišeji.* Jsme přátelé a už to víckrát opakovat nebudu. *Zamručel, načež se otočil znovu k malbě.* Pokud tomu nevěříš, zeptej se příště i Boba.. až tu znovu bude, zavedu ho za tebou.
*Dala věci zpátky a v koutu pokoje uviděla malé stvoření, 3 centimetrů dlouhého Slíďáka. Rozbehla se k němu a opatrně vzala pavoučka za zadeček. Taylorovi ho dala muho na rameno* Jee to je maličký! *Pavou pomalu lezl po Taylorovi a šuštění jeho nohou hnal mráz po zadech*
*K tomu, co Nat našla v jeho šuplíku, řekl svoje. Robert byl vskutku jeho kamarád, nic víc, ačkoliv to mohlo občas vypadat trochu jinak. On sám se zatím do žádného vztahu nehnal. Potřeboval ještě čas na zpracování toho posledního. Nicméně nyní opět mlčel, soustředíce se na práci před sebou. Jestli to chtěl v budoucnu prodat či někomu věnovat, muselo to být dobré a nejlépe bez chyby. Rovněž se moc neměl do toho, aby malbu začal dělat znovu. Sice nebyl nijak zvlášť daleko, ovšem i tak. Navíc by přišel zbytečně o čas zachraňováním něčeho, co se vůbec nemuselo stát. Každý tah si promyslel a nechtěným se snažil vyvarovat, což se mu málem nevydařilo, když se rychle podíval na své rameno, aby zjistil, co mu tam mladší dívka dala. Zděšeně pak pustil štětec na plachtou pokrytou zem a nahlas vypískl.* Dej to dolů! Je to odporné! *Téměř až zapištěl. Jeho arachnofobie byla hold moc silná.*
*Dragos ten ryk slyšel až u sebe nahoře. Doposud ty malé hádky Taylora a Natalie nechával plavat, přesto že ho urgovali členové klanu, že je to velice otravné, přeci jen to byly malé děcka. Ale jeho klid mu nikdo rušit nebude. Zaklapnul knihu a zamířil ke dveřím. Byl bos, v černých kalhotách a rozepnuté košili. Dnes relaxoval a byl nalehko, protože měl v plánu večer zkusit proměnu, nicméně s těmi dvěma se příliš relaxovat nedalo.* Prosím.. *Povzdechne si jeden z upírů prosebně, který už stál před jeho dveřmi a chystal se zaklepat.* Vždyť už jdu.. *Zamručí Dragos a zamíří po schodech dolů. Mine několik upírů, kteří se netvářili zrovna dvakrát nadšeně. Dragos si odhrnul vlasy z očí , když vešel do chodby, na které se nacházely pokoje nejmladších členů klanu. Ten hluk byl slyšet z dálky a on se svým upírům nedivil, že na ty dva mají pifku. Upír došel až ke dveřím pokoje, sáhl na kliku a otevřel je.* Zbláznili jste se oba?! Co se to tu děje? *Zahřmí, když je probodne pohledem. Nemělo smysl se ptát, co tu dělá i Natalie. Věděl, že za Tayem chodí a slyšel ji za dveřmi, že je v pokoji i nyní. Navíc ve vile nebyl zákaz vzájemného navštěvování.*
Ja ne! Taylor je jen hysterka..napálila [link src="jsem.ho"] že tam má pavouka a on dělá jakoby tam fakt byl..že? *Usmála se nevině na Upíra a poškrábala se na hlavě. Když viděla ze to je Dragos úsměv zmizel a uvědomila si jak hluboko v háji jsou* Noo..Hele Taylore..zalezl ti do vlasů~.. *Škarlila ho víc a přitom si hluboko uvnitř užívala jeho pištění.*
*Rozhodně něco takového neudělal schválně. Bohužel jeho přehnaný strach z pavouků s ním hýbal. Jistě, mohl se klidnit a dokonce i věděl, že se klidnit musí. Nuže, to mu zrovna v moment, kdy toho pavouka na svém rameni spatřil, nedošlo. Z hlavy mu to náhle vypadlo. Čert ví, kde ta vědomost zmizela, nicméně cestu zpět si našla docela rychle, když do pokoje téměř vrazil vůdce klanu. Tay mu věnoval pohled, než dočista zmlknul a podíval se do země.* /Tohle je zlé..to jsem pokadil../ *Pomyslel si, načež se podíval na Natalii, stále se lehce klepajíce.* Nejsem hysterka, viděl jsem ho. *Lehce se zamračil. Lhát neuměl, ani to neměl zapotřebí. Zato co bylo pro něj neodpustitelné - hned jakmile zaslechl další slova mladé upírky, se oklepal. Tentokrát tedy se skousnutým rtem, aby zabránil dalšímu zapištění. Pouze zlehka sykl, prohrábl si rukou fialové vlasy a jakmile mu z nich pavouk vypadl, mohl se osminohý chudák rozloučit se svým životem. Upír ho nemilosrdně zabil přimáčknutím kelímkem s vodou.* Fuj..ten je nechutný..*Lehce se oklepal při pohledu na rozmáčknuté stvoření, když zrovna kelímek zvedal.*
*Dragos pohledem přeletí od jednoho k druhému, načež pozvedne obočí.* Je to jen pavouk.. Nic ti neudělá.. *Promluví na Taylora a vzápětí obrátí přísný pohled na upírku.* Natalie, přestaň! *Napomene ji, když Taylora nadále poťouchá.* Oba dva se ztišíte, pavouk nepavouk a- *Zarazí se, když ho Taylor vyklepe a zamáčkne.* Výborně, je po něm, a nebylo to až tak těžký. Můžete se už oba konečně zklidnit? Nejste ve vile sami a chodí na vás víc stížností než na kohokoliv jiného.. *Sjede je ještě pohledem jakoby byl jejich otec a ukotví ho na Taylorovi.* Ty máš u mě ještě stále ty věci od Roberta a nedošel sis pro ně. *Upozorní ho, než se ve dveřích otočí.* Ještě jednou a oba půjdete na pár dní na samotku.. *Upozorní je, když vychází ze dveří.*
*Natalie ztuhla a přikývla než se koukla na rozsáhlého pavouka s znechucením. Když Dragos odešel koukla na Taylora a usmála se* No..co teď kámo? *Usmála se a položila ruce na boky. I když ted vyděsila Taylora nevzdala svou šanci na nového kamaráda a nabídla mu ruku* Mír? *Zeptala se aby se udobřili*
*Podíval se do země a kývl, když zaslechl Dragosova slova. Nedlouho na to z pavouka nezbyde nic jiného, než pouze šmouha zespodu kelímku. Znechuceně se na to něco, co kdysi bylo živé stvoření, podíval.* Nebylo, no..*Pověděl pak nervózně.* /Tohle bylo sakra trapné./ *Opět pak s pohledem zabodnutým do země kývl. Zrovna takovou pověst si nepřál, nuže bude se snažit, aby už žádné stížnosti nepřišly. Už jen kvůli svému bezpečí.* Oh, říkal jsem si, že mi něco chybí. *Vyšlo z něj po té zmínce. Úplně mu to vypadlo. To, že neměl ani mobil jej zjevně moc netrápilo. Rychle kývl, Natalii věnoval krátký pohled.* Pak..prosím už mi tu nešmejdi a pokud možno, nepřevracej mi pokoj naruby. *Věnoval jí prosebný pohled, než se vydal za Dragosem. Pár upírům poté na chodbě věnoval omluvný pohled.* /Heh..už se to fakt nesmí opakovat./ *Pomyslel si.* Mohl bych si ty věci vyzvednout teď? *Optal se pak pro jistotu staršího upíra, aby za ním náhodou nešel zbytečně.*
*Dragos jen s všeříkajícím.* Hm. *Opustí Taylorův pokoj a zamíří zpátky k sobě, když ho mladý upír dožene.* Čím kratší dobu mi to bude ležet v pracovně, tím lépe.. *Odpoví Taylorovi. Dveře do pracovny si otevře tak, že se kousne trochu do dlaně a nechá krev lehce stéct, než chytne kliku do dlaně. Neměl sebou momentálně nůž aby si otevřel, takže to byla jediná možnost. Pak pokračuje labyrintem apartmánu, načež vejde do pracovny.* Tady to máš, jak to Robert donesl.. *Hodí mu přesně do ruk zavakuovaný balíček.* A pro příště varuju ještě, že na samotce je těch pavouků mnohem více.. *Dodá se zamračením a počká jestli upír ještě něco potřebuje, případně až Taylor odejde, než se pustí do zkoušení proměny.*
*Staršího upíra dohnal a vzápětí se jej i zeptal, zda si své věci nemůže vyzvednout hned. Když už jej tak nepěkně vyrušili a dohnali to až tak daleko, aby za nimi přišel, proč toho takto nevině nezneužít? Na slova vůdce klanu kývl, načež na krev lehce nechápavě pohlédl, nicméně na nic se neptal a raději jej prostě mlčky následoval přímo do pracovny, kde hned své věci do rukou chytil. Na sáček se pak podíval, než na těžko při zmínce o pavoucích polkl a raději s tichým „nashledanou” odešel zpět do pokoje, kde se hned při vstupu dovnitř rozhlédl, aby zjistil, zda nastaly nějaké změny.*
Tak ne.. *Pokrčila rameny než se rozhodla odejít z pokoje ale rozhodla se že to lehce prozkoumá. Potom co zkončila zavřela dveře pokoje a odešla*
*Jakmile po otevření dveří překročil práh a stál ve svém pokoji, div nahlas nezakřičel jméno upírky, co se v této místnosti ještě předtím nacházela. Skousnul si ret, aby hlasitá zmínka z jeho úst skutečně nevyletěla, promnul si kořen nosu.* Zabiju ji. *Zamručel si tiše pod nosem, pozorující tu spoušť před sebou.* /Hlavní je, že ten obraz není poničen./ *Pomyslel si pak při kontrolování pokoje, než zavřel dveře a pustil se do uklízení a napravování všech nadělaných škod.*
*Potom, co Dominic strávil s Natalii celý večer, se nakonec rozhodl, že se přece jenom bude chvilku věnovat svým elektronickým hračkám, stejně tak jako opravě jejího mobilu. Musel si ale přeci jenom taky udělat pauzu. Proto poté, co tak nějak celý den odpočíval, nebo na něco koukal, a u toho si popíjel krev, se rozhodl, že tady někam vyrazí. A jako jasná volba bylo Pandemium, které bylo jen kousek od jeho bydliště. Proto na sebe hodil černé tričko, přes to červenou košili, a tmavou, džísovou bundu, kalhoty, a boty tmavé barvy. Vlasy si jen tak zlehka rozcuchal, ruce si vrazil do kapes, do náprsní kapsy košile jako vždycky svou placatku s krví, a vyrazil do klubu. Hned jak tam došel, respektive poté, co se vystál dlouhou frontu, zamířil k baru. Tam si objednal whisky, ihned dvojitou, a jakmile si došel ke svému vyhlídnutému boxu, tak se posadil, a nenápadně si dovnitř sklenky vlil trošku krve, než se jal pít, a rozhlížet se po baru, kdyby náhodou neviděl nějakou potencionální oběť pro dnešní večer. Samozřejmě, to nebylo myšleno jako oběť, kterou by někde za rohem vysál, ale jako dívka nebo mladík, která by s ním byla ochotná strávit noc.*
*Alessandra, oděná do černých upnutých minišatů na tenkých ramínkách s hlubokým výstřihem, černým sáčkem a černými kotníkovými lodičkami, zrovna mířila z jedné schůzky, která nedopadla moc dobře, byla z ní rozhozená, stejně jako ještě z rozhovoru nebo spíš hádky s Remim. Pořád se to snažila nějak vstřebat, pochopit. Věřila mu, o tom nebylo pochyb, jen to musela zpracovat. A tak po chvíli zastavila u Pandemonia. Vystoupila a odebrala se ke vchodu, kde jen kývla na ochranku, dála jím pár bankovek navíc a ti jí bez toho, aniž by si vystála frontu, pustili dovnitř. Došla dovnitř a ihned zamířila k baru, kde si objednala hned dvakrát dvojitou whisky. Zatímco pak čekala na svou objednávku, rozhlížela se kolem sebe, ale moc okolí nevnímala, spíš jen aby se neřeklo. Svou malou tašku měla položenou vedle sebe na baru, kde měla i svou placatku s krví, dneska měla totiž chuť se trochu opít.*
*Dominic se rozhlížel kolem sebe, vnímal všechny, kteří kolem něj prošli, rozhlížel se, a usmíval se. Užíval si tu atmosféru, ty tančící lidi, dokonce i ten hluk, který zněl, jelikož občas zahrála nějaká skladba, která mu lahodila na duši. Zkrátka a dobře, líbilo se mu tu, a tak tu chtěl zůstat. A taky že se zůstat rozhodl, ale došlo k závěru, že s někým by to bylo přeci jen trošičku záživnější. Proto po chvilce vstal, vzal si do ruky svou sklenku s whisky, a zamířil ze svého boxu ven, zatímco se rozhlížel kolem sebe, a hledal někoho, ke komu by si přisedl. Toho, koho viděl, si ani nedokázal představit, že by ještě někdy potkal. A ono ejhle, byla tam. Alessandra, tak, kterou potkal před pár dny na plese, tam kousek od něj seděla, a popíjela. Ihned se proto vydal k ní, se zářivým úsměvem na rtech.* Ale to je mi překvapení, koho nám jsem čerti nesou. Nebo bych snad měl říct, víly?* Optal se Dominic, a pobaveně se ušklíbl.*
*První drink, po tom, co si do něj dala krev, vypila na ex. Ten druhý pak následoval stejně a když už neměla, objednala si to samé. Mezitím, co čekala na své pití, si jen tak hrála s malým paraplíčkem, co našla vedle sebe na baru a přemýšlela o všem, co se jí honilo hlavou. Z jejího zamyšlení jí pak dostal až něčí povědomý hlas. Když se za ním otočila, jen protočila očima.* Ale kohopak tu démoni nesou, tebe. *Ušklíbla se a když před ní přistálo její pití, neváhala a po doplnění krve, pak svou dvojitou whisky do sebe hodila jakoby nic.* Jestli jdeš prudit, tak se otoč a odejdi, pokud chceš jen pít, pak si klidně sedni. *Pronesla po chvílí, kdy do sebe házela už asi čtvrtý drink a mávla po barmanovi, aby jí sem dál další.*
*Dominic si jí sjel pohledem, zadíval se na ni a potom mi nesouhlasně zavrtěl hlavu ze strany na stranu./ Já jsem myslel, že na tom plese jsme si to tak nějak vyříkali nebo ne? *Optal se jí a potom si přisedl.* Jak jsem řekl, nikdy jsem neměl problém s tebou, ale s Emettema jeho chováním ke klanu, jako asi většina z nás. Takže se nemusíš vůbec bát, že bych tě přišel otravovat. To jsem vůbec neměl v plánu. Možná bych si měla přestat přemýšlet tak dopředu, a tak negativní, nebo by se ti to taky mohlo jednou vymstit. *Ušklíbl se, a pak se zachechtal.* A určitě mě nenesou démoni, s těma nemám nic společného. *Mrkl na ní, a potom se podíval na stůl před ní. Potom kývl na barmana.* Dám si to co ona, a pro ní to přineste Ještě jednou. *Usmál se a potom se podíval na upírku vedle sebe.* No, a co tě sem dneska přivádí?
*Zatímco do sebe házela další pití, poslouchala, co povídal. Pak odložila prázdnou sklenku na stul a natočila se k němu čelem.* Nejsem zapomnětlivá, moc dobře, vím, co se řeklo na plese. Já to taky neřekla k tomu tématu, na které narážíš. Myslela jsem to tak, že mám jen dost blbý den a proste jen nechci dalšího člověka, který mě rozhodí nebo vytočí, nic víc, nic míň. *Usmála se na něj sladce a pak se opět otočila k baru a když před ní barman postavil, další pití, vzala si skleničku a chvíli jen tak koukla, na ten zlatavý mok v ni, nad tím, že by se jí to mohlo vymstít, už ani nereagovala, nesnášela, když jí někdo vyhrožoval, ale nějak neměla chuť se v tom dál vrtat. Položila sklenku, nenápadně do ni vlila krev a napila se, pak se podívala na něj.* Hm ani nevím, možná jen na chvíli vypnout a opít se, tedy alespoň v rámci možností. A co ty? Přišel ses bavit?
Dominic se na Aless podíval a jemně pokýval hlavu. To jsem moc rád. Zkonstatoval upír, než naklonil hlavu na stranu. No, a co kdybych ti tak nějak pomohl se uvolnit? Teda, myslím to tak, že bych stejně jenom s tebou poseděl, popil, popovídal si, třeba se zatancoval a tak. Usmál se na ni, a když před něj postavili další pití, tak si jej děkovně vzal, stejně jako ale si do něj vlil trošičku krve, a potom se podíval opět na upírku. No, tak říkáš tedy špatný den? Povídej mi o tom, co se tak špatného stalo? *Zeptal se Dominic.*
*Poslouchala ho a popíjela, než se na něj podívala.* No , proč ne. *Pokrčila nakonec rameny.* Třeba to nakonec nebude tak hrozné, ale varuju tě, nemám moc dobrou náladu, takže asi budu trochu nevrlá. *Pousmála se a hodila do sebe celý obsah sklenky. Chvíli mlčela, než se na něj podívala.* Jo den na houby, ale to se občas stává, když potkáš idioty první ligy, se kterými není moc kloudná řeč. Prostě jen mám dneska štěstí má idioty, kteří mě vytáčí a taky jsem trochu rozhozená z… no to je jedno. To rozebírat nebudu. *Pronesla jen. Přece jen to co bylo mezi ní a Remim, tam taky zůstávalo, ona to nechtěla s někým takhle řešit a už vůbec ne s ním.*No ale ještě jsi mi neodpověděl, co ty? Přišel ses bavit, chytat tu holka a kluky na dnešní noc? *Pousmála se.*
*Dominic se na ní usmál.* No, se mnou můžeš mluvit opravdu o čemkoliv, nemám potřebu to někomu dál vyžvanit nebo sdělovat, to opravdu ne. *Usmál se na ni, zatímco v hlavě myslel úplně naopak, který právě teď řekl. To ale ona nemusela vědět. Proto si podepřel hlavu, otočil se směrem k ní a podíval se jí do očí, aby ještě více zdůraznil to, že jí poslouchá.* Tak povídej co se děje? Budu hádat. Jsi nevrla, podrážděná, a jsi tady bez toho víláka. Můžu se správně domnívat, že ten problém, který si jsem přišla zapít, a o kterém jsi přestala mluvit, bude on? *Optal se jí zlehka a pak se sám ještě napil, než se jí zadíval do očí a čekal co mu odpoví.*
*Aless mávla na barmana, aby před ně postavil rovnou celou láhev a když tak učinil, hned si nalila a jemu pak taky.* Hele vážím si tvé nabídky, ale jsou věci, se kterými se s tebou bavit nebudu, nic ve zlém, ale zase takoví přátelé nejsme. *Uculila se. Nebyla pitomá, dobře věděla, na co si dávat pozor a na co ne. A on pro ni byl celkem cizí, když to tak brala. Chtěla ještě něco dodat, ale to už mluvil o Remim a ona se jen pousmála.* Oba máme své životy, to že se budeme brát, neznamená, že spolu budeme pořád. On má svou práci a jiné věci a já taky. A ano, jsem možná trochu rozhozená kvůli němu, ale jeho rozebírat nechci. A pokud jde o to, co zapíjím, tak jde nějak o všechno. *Pronesla nakonec a hodila do sebe už několikátou sklenku, což se už na ni trochu podepisovalo.* Omluv mě na chvíli. *Řekla jen, postavila se a mezi návštěvníky se odebrala na toalety.*
*Dominic ji po celou dobu poslouchal. Přemýšlel, co by tak mohl udělat aby se dostal k jádru problémů. Ale už jenom z toho, jak upírka vystupovala, si myslel, že to přeci jenom bude ohledně jejího víláka. Pro teď to ale nechtěl řešit, proto se prostě jen chtěl bavit, a čekat na vhodnou příležitost, až bude moc využít alkoholu v její krvy k tomu, aby dostal, to co chce. věděl i, že kdyby na ní teď použil encanto, tak by jí akorát odehnal. Proto si to nechal na později, třeba na chvilku, kdy bude sama ještě svolná mu něco říct. Jen na ni kývl, a pak se jemně usmál.* Jistě, Jen běž. Kdyby jsi chtěla, budu tu na tebe čekat. *Mrkl na ni, sám se otočil k barmanovi, a vyžádal si od něj stejně jako Aless předtím láhev alkoholu. On sám ho ale byl zatím samotný, krev si do něj přidal jen občas, přeci jen ještě se opít tak úplně nechtěl. Jelikož tu potkal upírku, tak měl nyní své určité plány, kterým chtěl dostat.*
Dobře. *Řekla mu ještě, než zmizela vzadu. Ale nešla na toalety, nýbrž vyšla zadem z klubu ven, kde na chvíli přecházela. Musela se trochu uklidnit, když se pak stalo, tak se nakonec přece jen vrátila zpět do klubu a zamířila k baru, kde se posadila na své místo a napila se.* Řekni mi, jak moc jsi mě tehdy nesnášel, když mě Emett přivedl do klanu?* Optala se jej, když se pak na něj podívala. Docela jí to zajímalo, přece jen, nikdy spolu neměli moc dobrý vztah, vždy na sebe štěkali jako psi, nesnášeli se a tak byla k němu nedůvěřivá i teď po těch letech, stejně jako k Emettovi, ke kterému stále ještě důvěru nenašla, proto ho nikdy moc do ničeho, co pro ni bylo důležité nebrala. Každý ji měl za mladou, hloupou, co neví, jak vést klan, jak dělat hodně věcí, ale ona věděla své a chtěla je prostě u toho nechat.*
*Dominic čekal, jestli se vrátí a nebo ne. Bylo pro něj příjemné překvapení, když se za chvilku Aless objevila mezi lidmi, a mířila to k němu. Jakmile k němu došla, tak se opět jen po usmál a přistrčil k ní její láhev, kterou tam nechala. Potom si vyslechl její otázku, sklopil pohled, a pak se uchechtl.* No, musím říct, že to bylo skutečně hluboké, ty city, ta nenávist, kterou jsem k tobě měl. Ale jak už jsem ti říkal, myslím si, že to bylo oprávněné, ale ne osobní. Víš, ještě než jsi přišla, tak Emett házel na klan, na svůj vlastní klan podotýkám, tak nehorázný bobek, že jsem se divil, že se proti němu ještě nikdo nevzbouřil. Vše pro něj bylo tak nějak rozhazující, a každý malý podnět odpoutal jeho pozornost od toho, k čemu měl věnovat pozornost tím nejvíce. A potom, když jsi přišla ty, tak nejeden z nás se zalekl, nemysli si, nebyl jsem jediný, kdo tě nenáviděl. *Zasmál se Dominic.*
*Když se pak napila, poslouchala, co říkal. Občas lehce pokývala hlavou, nebo se zamračila. Ona sama k tomu měla co říct.* Ja ale do klanu nepřišla, abych ho rozvrátila nebo něco jiného. Když se všechno v mém životě posralo, Emett mi dal druhou šanci. Šanci na to být silnější a pomstít se a o to mi šlo. Od něj jsem se učila, jak zvládat hlad a to všechno a když už jsem to zvládala, chtěla jsem vědět, jak to funguje dál. Nic víc. Až postupem času jsem poznala, že je něco špatně, došlo mi, že takhle by se neměl chovat. Hele chápu, že jste si mysleli, že mým příchodem se to zhoršilo a bůhví co ještě, ale tak to nebylo. Já se chtěla jen pomstít a pak… možná někam patřit. Jenže když se to sralo dál, štvalo to i mě. Proč myslíš, že jsem ho chtěla zabít? Že mě snad odkopnul jako milenku? Ale prosím tě, tak dobrý zase nebyl. *Ušklíbla se, než zvážněla.* Pohádali jsme se a dost, řekla jsem mu co si o něm myslím, že se mi nelíbí jak se chová a jak ke všemu přistupuje a řekla jsem mu, že je vůdce na hovno. Tehdy se to nějak semlelo, byla jsem rozčílená a chybělo málo, aby se mi to povedlo, ale byla jsem slabá a když to nevyšlo, zmizela jsem. *Vysvětlila a napila se.* A tu vaši nenávist jsem pociťovala, to si nemysli.
*Pokývla na souhlas.* Já vím že ano, ale jak jsme ti řekl nikdy nic nebylo osobní. jen jsme nechtěli, aby nám něco oslabovalo víc klan. Emett nám měl velet, měl nás držet. Byli jsme prakticky rodina. A on na to kašlala, jak nejlépe jen mohl. Tak se ale nediv. A zase zopakuji, osobní to nebylo. *Zasmál se, a pak k ní zase přisunul sklenku.* No, ale slyšel jsme, že klan už máš svůj, že ano? *Zavrněl spokojen ě.* To musí být taky celkem fajn pocit, a když jěště ho máš konečně pod sebou, to musí být ještě lepší. A ještě k tomu se vdáváš, no holka, řekni mi, může to být ještě lepší? *Usmál se.*
Jenže on na to všechno nekašlal, kvůli mně, bylo v tom něco jiného, do teď nevím co, ale bylo. A to, že mě učil to všechno, tak kvůli tomu klan rozhodně nezanedbával, to zase jako ne, to na mě všechno neházej. *Zamračila se na něj a napila se svého pití, do kterého, si dala trochu krve. Pak jen chvíli koukala do sklenky a byla tiše.* Ano mám. *Koukla na něj.* Nepopírám, že je to skvělé, je to sice občas o nervy, ale zvládám to, snažím se. Nechci být jako Emett, nechci dělat jeho chyby. Chci tady pro svůj klan být. *Pronesla a napila se, než se usmála.* Vdávám se, kdo by to řekl, že se to někdy stane. Jsem ale za to ráda a šťastní. *Zahleděla se zasněně před sebe.*
*Protočil očima, ale pak se usmál.* Já vím. Říkal jsme, byla jsi jen další hřebíček do rakve. Už se nějak motáš, holka. *zasmál se, hledíc na ni. Pak ale kývl.* Myslím si, že určitě budeš lepší než on, vždy ti to bylo souzeno, poznal jsme to už na ALjašce. *Mrkl na ni, a pak k ní přistoupil a natáhl k ní ruku.* Chceš jít tančit? *uculil se na ni, zatímco se už sám začal vlnit do rytmu hudby, jež hrála. Chtěl ji trošku rozpálit, rozproudit, tak nějak nalákat k sobě.*
*Pozvedla obočí a koukla na něj.* Já se nemotám, tak přestaň kecat jo? *Usmála se na něj sladce, než se rozesmála.* Hele ale teď kecáš, bez tak si to nemyslíš, jen to říkáš, abys byl milý. *Pokrčila nad tím jen rameny, nevěřila mu to totiž moc. Pak jen do sebe hodila sklenku whisky a když k ní natáhl ruku, tak nakonec vstala a chytila se ho.* Proč ne, třeba bude sranda. *Uculila se a pak se i s ním vydala na parket, kde se začala vlnit do rytmu hudby. Nějak nevnímala už okolí, ani starosti, ani nic, jen hudbu linoucí se kolem. Usmívala se a dál tančila, svůdně vrtěla boky a usmívala se.*
*Dominic se na ni usmál, než jej ale něco napadlo. A to se taky rozhodl vyplnit.* /Není to osobní, moje milá, opravdu ne. Jen tě trošku zneužiju. promiň, prostě jsi se mi postavila do cesty, a věř mi, že tvou bolest pocítím./ *Pomyslel si, když šel za ní. Jakmile došli na parket a mezi lidi, tak začal tančit tak, jako ona. Chvilku stál před ní, ale nakonec se přesunul za dívku, načež se začal vrtět svými boky za jejím tělem. Chytl si ji za pas, přitiskl k sobě a bradu si opřel o její rameno.* Ale, tobě to teda jde. *Uculil se.*
*Tak nějak ho nevnímala do doby, než jej ucítila za sebou. Jeho ruce na jejích bocích, jeho tělo na jejím. Chvíli váhala jestli se odtáhnout, ale pak jen dál tančila. Chtěla se uvolnit, užít si alkohol a tanec, nic víc.* Snad sis nemyslel, že jsem nějaké dřevo nebo co? *Zasmála se dál se vrtěla svým pozadím v jeho klíně, bavila se na tom, pro ni to nic nebylo, jen tanec a hra, nijak to nebrala. Užívala si hudbu, pak se od něj lehce odtáhla a otočila se, koukla na něj a sladce se zazubila.* Ale ty by ses měl trochu uvolnit. *Ušklíbla se a dál tančila.*
*Dominic ji sledoval a užíval si to, jak byla povolná. Užíval si to, jak mu v podstatě nahrávala do jeho ďábelskému, ale proti ní nijak osobně vedenému plánu. pak se na ni usmál, chytl si ji za boky a přitiskl k sobě, zatímco začal tančit on, tedy spíše, svým klínem se otírat o ten její. Culil se na ni a usmíval. se.* Ale já jsem uvolněný, moje milá. *Mrkl na ni, sklonil se a pošeptals o jejího ucha..* Kdo říkal, že nejsem? Snad by jsi si nemyslela, že bych se s tak hezkou holkou neuvolnil. *Zavrněl vesele a více se na ni natiskl.*
*Položila si své ruce na ty jeho a dál tak s ním tančila, načež se jen uculila.* Ano? Jsi? Ale nepovídej, já ti to moc nežeru můj milý. *Koukala na něj a pak si své ruce dala kolem jeho krku, načež se dál vlnila do rytmu a hleděla mu do očí.* Vážně se mě snažíš svést Dominicu? Ale podívejme se na něj. *Zazubila se sladce a pak se ho pustila a odtáhla se.* Jdu se napít. *Mrkla na něj a odebrala se k baru, aby si dala ještě další drink.*
*Dominic se na ni uculil a pak se na ni podíval, než se zasmál.* Já a tebe svádět? Ne, kde jsi na to přišla? To ty svádíš mě. *Mrkl na ni, a když odešla, tak se vydal za ní. Když jí viděl jít k baru, tak si spokojejně přejel jazykem po rtech a uculil se, než k ní došel, sám si sedl k baru a objednal si taky, ale místo toho, aby si tam dal krev, tak si dal čistou. pak se podíval na Aless a uculil se.* No, tak co? Jak se vlastně bavíš? Už jsi se uvolnila? *Pronesl, načež se jí přisunul blíž, a než by to stačila udělat Aless, on sám jí do drinku nalil trochu krve ze své placatky.*
*Zasmála se a koukla na něj.* Já a svádět tě? *Vrátila mu to.* Ne, to nedělám, já si jen hraju, nic víc. *Mrkla a pak se napila, když se na něj koukla.* Ale jo bavím se fajn, už jsem nějak poslala starosti pryč, takže asi tak. Ale dám si asi ještě pár drinků a pak asi pojedu nějak domů. *Pokrčila rameny a sledovala ho, co dělal, když jí dal krev do pití, nad tím se jen usmála a hodila to do sebe.* Mám otázku, proč si jí nedáš i do svého pití? Hm? Ty mě chceš opít, že ano? *Uculila se a raději se posadila.*
*Dominic se na ní dívala a usmíval se. Potom se zaculil jako měsíček na hnoji, naklonil hlavu lehce na stranu, a po tváři se mu rozlil ještě větší úsměv než měl doteď.* Já a snažit se tě opít? Ale ne. Vždyť ty už dávno opilá jsi, Alessandro. *Pronesl Dominic s úsměvem, než on tedy si sám nalil do sklenky trochu krve, aby neměl už co říct, napil se a pak se na ní opět podíval.* Domů?, A co kdybychom jeli třeba ke mně domů? *Optá se jí, Hledíc na to, v jakém stavu je.* Objednám taxi, a klidně můžeme jet. *Uculil se nevinně Dominic.* Nebo ještě líp, pojedeme mým autem.
*Koukla na něj a usmála se.* Nejsem opilá, vůbec nevím o čem mluvíš, jsem úplně v pohodě. Měla jsem jen pár drinků, hm tak ne pár, ale víc, ale to je jedno. *Pronesla a pokrčila rameny, než lehce přimhouřila oči a sledovala ho.* Počkej… Počkej, jak k tobě domů, co bych tam asi tak dělala? Taxi nechci, to nepotřebuju a proč bych jela s tebou autem, když tady mám svoje vlastní. Já nejsem ještě tak namol, abych ho nedokázala řídit nebo mě snad chceš odvézt domů ty? *Uculila se na něj sladce. Než se otočila zpět, vypila poslední drink a nechala na baru peníze. Pak se postavila, ale v tu chvíli cítila, že míra alkoholu je přece jen větší, než si myslela, když se jí lehce podlomila kolena.* Sakra, tak to jsem nedomyslela, no nevadí. *Zasmála se.*
*Dominic ji poslouchal, díval se na na smál se. Když se jí pak podlomily nohy, tak se jen zasmál, natáhl se, načež si jii vytáhl do náruče. Pak si ji k sobě přitiskla jako panenku.* Ale, ty tedy vypadáš, hehe, koukni na mě. *Usmál se. Pokud tak ve své opilé nevědomosti udělala, netrvalo mu to moc dlouho, aby začal používat encanto. Byl si jist, že poté Aless už nepozná, co se stalo, a vše svede jen a pouze na svou opilost.* Teď si tě odnesu do auta, pojedem ke mě domů a tam uvidíme, co dál, ano, maličká? *Usmál se na ni, zatímco jí do hlavy pomocí kouzla nutil své myšlenky. Věděl, jak to pro ni bude vypadat. Vybarvil se před ní jako citlivý chlapík, to, co měl v plánu, by ji nedošlo, měl výhodu, že byla opilá a ztrácela kontrolu už sama o sobě. On to jen trochu nakopl.*
*Když ji chytil a vzal si ji do náruče, chtěla protestovat, odtáhnout se, snad mu i vynadat, aby ji nechal, ale nic z toho, neudělala, hlava ji padla a ona si jí opřela o jeho rameno. Po chvíli k němu stočila pohled a koukla na něj. Nečekala od něj podraz, alespoň ne v téhle chvíli, takže encanto ani nějak nevnímala. Jen na něj dál koukala a pak lehce přikývla.* Tak jo, tak teda k tobě domů, když jinak nedáš. *Pronesla nakonec s úsměvem a znova si o něj opřela hlavu a zavřela oči. Nebylo ji z toho množství alkoholu moc dobře a začínala to pociťovat.*
*Dominic se na ni usmál, než se spokojeně uculil. Ještě, než ji ale vyvedl z baru, si neodpustil, aby se k ní sklonil a své rty zlehka natiskl na ty její. Pak se ale uculil a koukl se opět na ní.* Tak je hodná holka. *Uculil se. Zamířil s ní ven, načež si sedl do auta, které parkoval před barem, nebo spíše, kousek za ním. Alessandru položil na spolujezdce, načež jí zapl pás a on sám nasedl. Jezdil v 1965 Pontiac Catalina 2+2 černé barvy, starém autě, které ale bylo v perfektním stavu a na tom si Dominic taky zakládal. Bylo garážované, takže o něj ani tak neměl strach, a kdekdo se za jeho autem otočil. Sám se tedy posadil za volant a usmál se na dívku.* Tak tedy jedeme.*
*Když jí lehce políbil, ani nic neudělala, nějak jí tím vyvedl z míry, ovšem nijak to nekomentovala. Jen se o něj dál opírala. Při jeho slovech se jen usmála a vklidu se nechala odnést a posadit do auta. Na klín si pak položil svou malou tašku, kterou svírala v ruce.* Teda, musím říct, že auto máš prvotřídní a docela pohodlné. *Zasmála se, načež se pak pohodlně usadila, opřela si hlavu a koukla ven z okna.* Hm, ale co moje auto, nemůžu ho tady jen tak nechat. *Zamručela, když jej spatřila stát kousek od nich. Nerada takhle nechávala někde svoje auta, jenže cítila, že by to řízení asi nebyl dobrý nápad, tak si jen tiše povzdechla a dál tiše seděla a koukala ven.*
*Dominic se zasmál.* Já si myslím že sem určitě ještě budeš mít cestu. Teďka určitě nejsi v tom stavu, aby jsi řídila domů, takže mě nech odvézt tě ke mně, tam trošičku vystřízlivíš, a až ti bude lépe, a budeš se cítit na to, aby jsi si odvezla svoje auto, tak tě pro něj klidně odvezu zpátky nebo si to potom zařiď jak chceš. Teďka ale myslím, že není v rámci bezpečnosti dobré, aby si za volant sedala. *Mrkl na ní Dominic, než sám nastartoval své auto, a potom už vyjel do ulic z New Yorku.* A děkuji, upřímně je to třetí auto, co jsem kdy měl, ty všechny předtím ještě byly staré krabice, neříkám že tady to krabice taky není, ale je to krabice která zatím drží a jsem za ní strašně rád. *Pronesl, a potom už se věnoval silnici před sebou, odvážejíc sebe i Alessandru směrem k jeho domovu.* PŘESUN
*Upír se šel na večer projít. Měl hotovou svou práci na zakázku, se kterou se pral už nějakou delší dobu, a konečně bylo hotov. Konečně zase vyrazil ven, jen tak na procházku po večerním NY a usmíval se, hleděl kolem sebe a jen tak sám si pro sebe pobrukoval hudbu, jež nikde nehrával. nakonec to vyřešil ale tak, že došel k jednomu z jezírek, u kterého byla lavička, posadil se na ni a zadíval se na jemně vlnící se hladinu vody před sebou. Přehodil si nohu přes nohu, zatímco broukání písně neutichlo. Nakonec se změnilo v pravidelné broukání písně od Imagine Dragons, a pak zaklonil hlavu, jež opřel o opěradlo za sebou, načež zavřel oči a usmíval se.*
*Natalie s její chůva se rozhodli projít. Byla to její první procházka za dlouhou dobu a tak si ji chtěla užít. Koukla se na svůj mobil který mel za obalem vizitku upíra, který jí to daroval. Nemohla prestat myslet na bál. Když měla hlavu v oblacích malem narazila do pouliční lampy kdyby jí doprovod nezastavil*A! Děkuji! *Pokračovala v procházce než narazila na osobu jí povedomou.*
*Dominica z jeho rozpoložení vyvedlo až to, když za sebou, nebo spíše, kousek za sebou zalechl povyk. Otočil se a zadíval se na dívku. Viděl zatím jen její vlasy, to, jak vypadala, a jak maličká byla. Musel se usmát, načež vstal, poupravil si už reflexně pomačkanou košili, přes kterou měl džísovou bundu, načež zamířil ke dvojici.* A já bych přísahal, že my dva se známe. *Usmál se, hledíc na ryšavou dívku před sebou. Doprovodu pokynul hlavou na pozdrav, ale pozornost věnoval jen Nat.* Ale pokud se pletu, což myslím, že ne, pak se omlouvám. *Zasmál se, přeci jen pro případ. ALe vše- vlasy, vystupování, hlas- nasvědčovali tomu, že to byla Nat.*
*Natalie se usmala a kouka nahoru na Dominica* Ty jses ten co se mnou tančil! Dominic že? *Přistoupila blíž k Dominicov8 a zářila radosti, na rozdíl od jeji jo doprovodu,který udržoval bezcitný obličej.* Jsem celkem ráda ze jsme narazila na tebe..už jsem ti chtěla volat až bych přišla ba pokoj! A jak se máš? Je to celkem překvapení me vidět bez Masky *Natalie se zubyla a prohrabla si vlasy*
*Dominic se na ni podíval, a jakmile mu došlo, že se nemýlí, a že před ním skutečně stojí ona Nat, tak se jen uculil, načež vysekl poklonku a pak se na ni podíval.* Co by jste řekla, maličká, jsem to já? Jasně, jasně že ano. *Zasmál se, a než by se nadála, tak ji jemně chytl za ruku a otočil si ji v otočce jako při tanci. pak ji ale pustil a zasmál se.* Pokoj? Bydlíš někde na hotelu? nebo jen v místě, kde vás je víc? Ach, ale pokud budu hádat, tak asi nějaký klan co má společné sídlo, že ano? *Optals e se zájmem a podíval se na doprovod. Už jen její výraz se mu nelíbil, tak se k tomu nevyjadřoval. Jen se podíval na Nat a usmál se.* I já jsem rád, že jsem na tebe narazil narazit na fajn společnost je vždy polehčující . A ano, je to takové volnější. Ty masky a šaty a vše to kolem bylo hezké, ale takhle tě poznávám zase nějak jinak. *usmál se na ni jemně.* Chceš se projít? popovídat, nebo jen posedět a pak se projít? *Navrhl.*
Hm, jestli tady kazisvět mě pustí *Upír se urazil a tiše zavrčel a natalie se zasmála. Uklidnila doprovod a přikývla.* Moc Ráda..*Doprovod zmizel ve tmě a Natalie strcila ruce do kapes a přistoupila k němu* To znamená že jo. Tak pojď.. než se chůva nasere
*Dominic sledoval, jak chůva mizela, než se pak otočil na NAtalii.* Tak, jak se ti daří, maličká? jak se máš? Povídej mi o tom. Na tom plese jsem tak nějak zjistil jen, jakou hudbu máš ráda. Hm, takže, zásadní otázka číslo jedna. Hudbu z jakého roku posloucháš, tedy rock? Otázka číslo dvě, jaks e ti líbí New York a otázka číslo tři...kolik máš centimetrů na výšku? *Zasmál se a nemohl si pomoct, načež se natáhl a poplácal jí po hlavě.* Vypadáš jako trpaslík, maličká. *Zasmál se, ale pak si dal ruku na srdce.* Vše samozřejmě sranda. *Připustil pak a vydal se dál. Pak se ale jen přeci zamyslela a nabídl Nat rámě, pokud jej přijala, usmál se, pokud ne, tak jen souhlasně kývl a vrazil si ruce do kapes.*
*Zasekla se tolik otázek a poplacala ho nazadech* Zpomal! Mám se teď super, zadruhé jsem tak trochu všehochuť. Ti klidně pošlu odkaz..New york je krasny a taky osina v zadku. Za třetí mam..160 centimetrů. *Když zmínil trpaslíka zamračila se a pichla ho do boku* ja ti dám trpaslíka, obře.
*Dominic se musel zasmát, ale i tak ji poslouchal, to, co říkala.* No, za mě jsou super roky 70-90, ale jako, i dneska by se našlo něco, co bude fajn. Jo, taky bych ti mohl něco poslat, ale zajímá mě, co ty. takže, oblíbená kapela? *Zasmál se. Pak kývl na souhlas.* Máš pravdu, v něčem je hezký, v něčem zase temný, No, já tu jsem jen chvilku, zabydluji se, ale tak nějak si myslím, že to bude v pohodě, chce to, no, řekněme, asi jenom čas. *Zhodnotil Dominic a pokynul jí hlavou s úsměvem na rtech. Když jej pak popíchla prstem do boku, tak se zasmál, ale tak jinak, hlasitěji a vyšším hlasem. Pak uskočil.* Nedělej, to hrozně lechtá. *zasmál se, čímž jí tak odhalil svou slabinu. pak dal hned ruce před sebe v obraně. *Ne, nezkoušej to! *Zasmál se, jako kdyby už byl připraven na její případný, lechtací útok.*
Tak pán je lechtivej? *Zacala ho lechtat a pritom se smála* Chlap jak hora a lechtivej jak holka [link src="to.jsem"] neviděla! *Lechtala ho ještě víc a smala se přitom, brala ho hned jako za kamaráda a chtěla s nim blbnout víc. Po chvíli toho nechala a pokračovala v procházce* A jo..70-80 byla dobrá éra roku..můj táta me na to navnadil už od dětství
*Jakmile Dominicovi došlo, že Nat objevila jeho slabinu, začal ji uhýbat. Jistě, mohl použít upíři rychlost a prostě ji to zkazit, ale proč by ji to dělal? Líbilo se mu a bavila ho ta její dětskost, její nadšení a radost, se kterou je lechtala. Proto to hrál s ní a sám sobě dovolil bavit se taky jako malý.* No co, tak jsem. *Zasmál se. Když toho pak nechala, tak jí stanul po boku a w úsměvem pokračoval v jejich procházce.* jooo, skvělé roky, to můžu říct. Ale co bych já vybrap, tak ACDC, Kansas, Metallica, Led Zepelin a Bon Jovi, tihle umělci ukradli mé srdce. Jak jsme řekl, zvládnu i jiné, ale tito jsou srdcovka. *Uculil se na ni Dominic.* Tvůj táta měl dobrý vkus.
No já az tak tyhle kapely nemusím ale mám svoje oblíbené.. *sklonila hlavu a úsměv z jeji tváře zmizel když si vzpomněla na svoje rodiče* A..ty jsi odkud? Ja jsem z Kanady..Přesněji z Toronta..ale chtela bych se tam vrátit..a navštívit rodiče..neviděla jsem je od té noci kdy mě proměnily...Co ty?..Nějaká rodina nebo něco? *Koukla na něj posmutněle ale s malým úsměvem*
Povídej, jaké to jsou? *Uculil se a pak ji poslouchal. Nemohl si nevšimnout, jak posmutněla, ale nechal to pro teď být. Pak ale začal.* Ach ano, rozumím ti, a mrzí mě to, ale tak to prostě je. Pokud nemají zrak a nejsou z nich podsvěťani, tak je má čase jít dál. Musíme, nebo by nás to sežralo, stát na místě víš? Chápu, jak ti asi je, byl jsem, kde jsi, nebo jsi byla. Měl jsem milující rodiče a mladšího brášku, ale zim5, co se stalo, už jsme je neviděl. Všichni mě měli za mrtvého a nemohl jsem se jim jen tak ukázat. Bolelo a trvalo, než jsem se přesto dostal. Nikdy jsem nezapomněl, nikdy jsem nelitoval, že jsem je měl. Chybí mi. Jistě. Jen už... Méně než předtím.* Když se jej pak zeptala na jeho rodinu, jen se pousmál a zavrtěl hlavou.* Ne, maličká. Upírem jsem už sto šedesát sedm let. Všichni, které jsem měl, už zemřeli. Nemám nikoho. *Posmutněl, ale hned se usmál a koukl se na ni.* Ale i tak si užívám a jsem rád za to, co mám. *Mrkl na ni.* Já jsem původem z Anglie, ale pak jsem žil dlouho na Aljašce. A teď teď jsem tu. *Usmál se rozhlédl se kolem sebe, zatímco jí šel po boku.*
To mi je taky líto...Strašně mi chybí..jen chci aby jsem je na mkment mihla vidět..ale je marné, mohla bych jim ublížit *Zesmutněla ještě víc a její hkas se otřásl lehce než se vzpamatovala* Promiň..nechala jsem se unést..jinak mám ráda X-Ray Spex a taky zlatou ABBU..vimbze to neni moc rock ale když se objeví ADHD moment tak me to uklidní!.. *Zasmala se a zatočila se dokola. Než se podívala na Dominica* Nejsi tak staromódní jak jsem si myslela..vypadáš jak typek, kterej je falt mega super kámoš
*Domini jí jemně položil ruku na rameno a pohladil jí jemně po kůži. Pak se usmál.* Já ti rozumím, věř mi, myslím, že upír upírovi s tímhle rozumí více, než dost. taky jsem ten strach měl, ale to se spraví. No, moc se neznáme, ale kdyby jsi se na to cítila i jindy sama, hehe...číslo máš, maličká. *Usmál se na ni a pak ji dál poslouchal.* jsem rád, že na tebe působím fajn. No, tak nějak se snažím jít s dobou, občas se zaseknu, ale pak se snažím zase hoodně rychle chytit, takže tak. *Mrkl na ni. Chvilku pak ale přemýšlel, než se rozhodl, že trochu odlehčí situaci. Stoupl si před ní a začal notovat píseň Gimme Gimme Gimme od ABBY, snad aby jí zlepšil náladu. Nebyl žádný zpěvák, a taky se u toho smál, ale doufal, že Nat trochu pobaví.*
*Natalie se usmala a z překvapení se uchechtla a vytahla mobil aby tu písničku pustila. Pak zacala sním zpívat jak to puberťáci dělají po nocích a hodila do toho i mírně taneční pohyby s rukama nahoře. Bokem do něho narazila schválně aby se k ní přidal i když jeji hlas nebyl nijak skvělý, spíš naopak ale to teď nebylo důležité. Vypadala že si ten moment užívá a nadala znát že byla před minutou smutná. Když hraje ABBA kdo by byl smutný že?* No tak ty víš jak povzbudit někoho jako já
*Tancoval s ní, užíval si to a držel se jí po boku, sem tam ji i chytl za ruku a zatančil si s ní tak, že si ji zase nějak otočil a přitáhl k sobě, nakonec se zastavil a podíval se na ni, s veselým úsměvem na rtech.* No, snažím se, měl jsme dost let na to tak nějak poznat, jak se kdo může cítit a tak. *Usmál se na ni a galantně vysekl poklonku.* Taky jsi taková ta dobrá duše? Ten druh člověka, co chce, aby kolem něj byli všichni v pohodě? tedy, no, mě je strašně dobře, když je lidem kolem dobře. Nějak nezvládám to, když je dusno a podobně, proto rád nějak odlehčuji situace. Tedy, ne že by s tebou bylo nějak dusno, to říct nechci, ani omylem, jen jsem viděl že jsi tak nějak zamlklá. *Usmál se na ni a pak se rozhlédl.* No, kdybych mohl, pozvu tě na horkou čokoládu, ale to bychom asi neocenili ani jeden, takže... *Zasmál se, když kousek od nich uviděl osvětlený stánek. Tak se na ni podíval. pak se podíval zase vedle sebe, tam, kde se nacházelo jedna z velkých kašen, tedy komplex kašen. V noci byly ozářené světly, a tak bylo vidět, jak velké to je. Všude ale byla voda tak po kolena a u nich stály lavičky.* Posadíme se? *Ukázal na lavičku u kašny.*
Myslím že do života potřebuješ trochu dětské divokosti nemyslíš? Ať neskončíš jak madam chůva čůza, která je otrávená na každém kroku.. A jo jistě! *Zašla k lavičce a posadila se na ni. Vypla svou hudbu z mobilu a povzdechla si než se podívala na osvětlenou kašnu.* Páni. Tady jsem to ještě neviděla.. *Na lavičce se uvolnila a oddechla si.* Hele. Fakt díky....že mi nasloucháš. Nikdo nemá čas jak ty nebo jsou už otrávení. Nevíš jak to pro mě znamená. Já vím že hodně mluvím ale taková jsem...upír s víc života v sobě než nikdo jiný..*Koukla na něj s klidným úsměvem a olízla si rty* Něco bych zakousla...*odpověděla a koukla se kolem sebe po nějaké zvěři jako je veverka, cokoliv by ukojilo jjí hlad než se dostane do vily*
*Dominic ihned souhlas kývl.* Jasně, jasně, přesně tak, ta dětskost a hravost je důležitá, bez ní to nijak nejde. *Usvědčil se a i ji v tom, co říkala. pak si sedl po jejím boku a usmíval se.* jsem rád, že se ti to tu líbí, já to objevil nedávno. On Central park je kouzelný, když ty kouzelná místa najdeš, a tohle, to je prostě super. *Usmál se na ni a pak naklonil hlavu na stranu, zatímco ji poslouchal. Potom natáhl ruku, chytl její malou do té své a podívalos e jí do očí.* To nic, opravdu.<Vím, jaké to je najedou přijít o to, co jsi měla ráda, vím, že to je prostě...složité, a vím, že je dobré mít v tu chvíli někoho, kdo tě vyslechne, kdo to s tebou bude sdílet, nejlépe někoho, kdo si prošel tím co ty. Takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, volej kdykoliv. *Mrkl na ni. Jakmile pak řekla, že má hlad, tak se uculil a mrkl na ni.* Přemýšlím dopředu. Vždy se sebou něco nosím, něco, co by ten hlad zahnalo. A teď ještě, když se ochlazuje, nemusím tahat alespoň chladící lahev, ale stačí to jen takhle. *uculil se. Z kapsy pak vyndal širší placatku, která nebyla uplně malá, prostě dost na to, aby se tam vešlo krve na zahnání hladu. Dominic to podal Nat.* Na, posluž si kolik jen chceš. *Mrkl na ni.*
Kecáš..Dík! *Vzala si lahvičku a popíjela než jí navrátila Domovi. Utřela si ústa a usmála se* To bodlo. Nevíš jak. Ještě před týdnem jsem byla v lese a krmila se na Králících..*Když její hlad by jakžtakž ukojen spokojeně si povzdechla spokojeně a zasmála se tomu* něco ti tam nechám, ať nemáš sám hlad *Usmála se na něj a poplácala ho na zádech* Okay staříku co pak bys teď chtěl dělat?
*Dominic se na ni uculil a pak kývl na souhlas.* Jo, naučil jsme se chodit se zásobou. *Usmál se, pak si lahvičku schoval a podívals e na ni.* Ehm, mhm, máš tady... *Natáhl se, vytáhl si rukáv košile a tím pak zlehka setřela ještě krev z koutku, než se spokojeně usmál.* To je lepší, maličká. *Mrkl na ni. Pak se zasmál.* Jo, jo to znám taky, to mi věř, moje první roky taky byly takové, že pokud se to neuhlídalo, letěl jsem potom, co se jen hnulo. *Zasmál se nad tím. Když jej pak oslovila, jak jej oslovila, jen se naoko hraně urauzil.* Staříku? Hele, maličká, nedovoluj si, nebo.. *Nedořekl to, protože vstal, došel ke kašně, a rukou vjel do vody, než ji pak vycákl na Nat. pak se zasmál.* To máš za to! *Zachechtal se.*
*Lehce zaječela a vstala z lavičky než na něho cákla víc vody a skončila celá mokrá ale stálo jí to za to, její košile byla promokla ale ona ho cákla ještě víc* Já se jen tak nevzdám! Začal si sválku strejdo *Škádlila ho než uskočila na stranu. Připravená na jeho další pohyb* Tak pojď! *škádlila ho víc jak to měla ve zvyku a smála se přitom jak dítě. Natalie se cítila jako dítě a vyzubila se z radosti* A maličká? to je teď má přezdívka?
*Dominic na ni vyplázl jazyk.* Jo, maličká, přesně tak, máš přezdívku, jsi maličká, tak jsi...maličká. *Pronesl, a pak se zasmál, načež na ni dál cákal vodu. když mu ale uskakovala více než to, tak se k ní dostal upíří rychlostí, načež si ji přenesl ne ke kašně, ale rovnou do kašny. Nad vodou ji držel v náruči a smál se.* Tak co, zaplaveš si? *Zasmál se. Bylo mu jedno, že má mokré boty a kalhoty, jelikož vlastně stál po kolena ve vodě, důležité bylo, že se bavil. A jak se tak koukl na Nat, ona taky a užíval si to a škádlil ji.*
Do by sis nedovolil.. *Zašklebila se a snažila se dostat z jeho náruče ale sama zapadla do vody a rychle si sedla by nevdechla vodu koukla se na něj skrz mokré vlasy. Vzala ho za nohu a přitáhla ho k sobě* Já ti dám.. *začala se z plných plic smát a koukla na něj prosákla vodou* Tohle bylo. Super!! Lepší než na střední! *Pomalu vstala z kašny a nabídla mu ruku aby mu pomohla z vody* Vstávej nebo ti bude zima..
*Dominic se smál, a smál se ještě o to víc, když ona upadla. Potom, jak se jej chytla, tak se na ni koukl dolů a jen našpulil rty.* Ale noo, maličká, snad by jsi se nečertila. *Zasmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* Jsem moc rád, že jsem ti pomohl, nebo teda, že jsme tě rozesmál, to byl můj účel. Dokážu být občas blázínek. *Zasmál se, a když mu podala ruku, tak se jí rád chytl. nebyl by to ale Dom, aby si neodpustil ještě jeden žertík. proto, když se ji chytl, tak zatáhl k sobě. Nějak to ale nevybral a spadl do kašny na záda, a aby Nat nespadla vedle a neuhodila se o beton, tak ji stáhl na sebe a chytl za boky. Až pozdě si uvědomil, jak blízko si najednou bylii.* Uhm, no, tohle je... *Nedořekl, a začal se nervózně chechtat.
hm...Díky ze si me chytnul ale moc je moc..Za boky mě moc neber nemám to rada od..lidí, které na 100% neznám..*Vstala z vody a oklepala se a vyšla z kasny celá mokra a koukla na něj s vodou kapající z jejiho oblečení* Podzmim zacak a minulý tyden bylo ještě hezky *oklepala a usmála se na něj zubící se přitom*
*Dominic se ihned usmál, a když vstala tak jí pomohl na nohy.* Beru na vědomí, maličká, jen jsme tě chtěl chytit, aby jsi se nerozbila o ten beton ve vodě. *Odůvodnil své jednání, a pak jí pomohl z kašny ven. když se potom zadíval před sebe, musel se zasmát. Posadil se na lavičku a pak kývl na souhlas.* Jo, lidé ještě chodili v krátkém rukávu, takže asi teplo bylo. *Usmál se. Potom si přehodil nohu přes nohu a zamyslel se.* Jestli budeš chtít, tak bydlím nedaleko, pokud ti mohu dát něco suchého na sebe, bereš? *Usmál se.* neboj se, opravdu, jen ti dám oblečení a můžu nabídnout krev, tvůj doprovod jde stejně s námi. *Mrkl na ni. pak se ale zarazil a rozhlédl se. Něvo nebylo v pořádku, zavětřil nežádoucí pach smrdutého psa. Dom se koukl na NAt.* No, cítím tu vlka...poblíž...takže...mohu na tom trvat? Nebydlím daleko, vlastně hned za parkem, v jednom malém domku.
Psa..to jako vlkodlak?..J-jo klidně tak jdem *Ještě vlkodlaka nepodkala takže se drzela u něj a začala jemně syčet když to take cítila. Snažila se drzet zpatky a chytla Dominicovu ruku pevně* Jsou až tak nebezpeční? Nikdy jsem žádného nepotkala.. *Natalie se zmocnil menší strach a s další minutou co tam staly tak vrčela víc*
*Dom chytl Nat za ruku stejně tak, jako ona jeho, on ji ale stiskl jen tak, aby to bylo snesitelné. Když se ujistil, že chůva je s nimi a nijak mu nezakazuje jít s ním, tak kývl na souhlas.* Dobře, pojďme. No, ono jde o tu nesnášenlivost. I když jsme nekofliktní,a snažím se být i k vlkům, tak ten odpor tam je. A občas bohužel, to tak není ze druhé strany, jelikož je to dlouhou dobu zakořeněná nenávist. Dalo by se říct, že jsme opaky, a nechtěl bych to riskovat, raději půjdeme do bezpeční. *Mrkl na ni, a vydal se na cestu. Za chvilku už míjeli začátek parku a před nimi se rozprostřelo nekolik s domky. Dom do jednoho zašel a počkal, až vejde i mladá upírka a její doporvod.* Tak, buďte jako doma.* Usmál se. Domek byl malý, ale měl vše, co potřeboval. Před nimi byla předsíň, velký obývák, kuchyně koupelna a toaleta a ještě schody do patra, kde se nacházel jeden pokoj a ložnice pro hosty.* Dáte si něco? Asi ano, co? *Optal se, jak Nat, tak jejího doprovodu.*
*chůva a nat vešli dovnitř a nat se rozhkedla kolem* Pani, neni to špatný! *Chůva se posadila a pozorovala Nat a vypadala fakt otráveně ze tam musela být. Naopak Nat yla úchvacena jeho obydlím.* To je super! Ehe..můžu dostat to teble oblečení?..*voda jí kapala z oblečení na Domincovi dřevěné podlahy a blasy mela přilehlé k obličeji* A jo krev zbi skvěle *Chuva si povzdechla a mlčela*
*Dominic se na obě dvě podíval, a potom se je mě usmál.* Jasný jasný, jen se usaďte, já vám jako první dám tu krev, a potom uvidíme co dál. Teda jako, určitě ti přinesu to oblečení, ale uvidíme co potom dál. *Zasmál se, načež došel do kuchyně, vyndal dvě skleničky, a postavil je na linku. Poté otevřel lednici, ze které vyndal dva balíčky krve, a vždy jeden vlil do jedné sklenky. Potom skleničky postavil jednu před Nad, a druhou před jejich chůvu, a s úsměvem kývl hlavou.* Posilněte se, napijte se, já ti jdu pro to oblečení. *Pronesl Dominic, který poté vyběhl nahoru do pokoje. Chvilku se prohraboval oblečením, než si nakonec vytáhl to, co hledal. Poté době ho zpátky za Nat.* No, já tu ženské oblečení nemám. Takže budu doufat, že tohle bude stačit. *Zasmál se nervózně, a podal jí jednu ze svých flanelových košil, a ještě k tomu kraťasy, které ale vzhledem k poměru výšce Nat a jeho, mohly být mladé upírce tak pod kolena, zatímco on by je měl do půlky stehen. Byly ale na gumičku, takže si daly stáhnout. Společně s tím vzal i ponožky a jemně se usmál.* Kdyžtak si vyběhni nahoru do pokoje, nebo tady kousek vedle je takový růžek, stojí tam klavír, myslím že to nepřehlédneš. *Mrkl na Nat, podal jí oblečení, a poté si sám šel do kuchyně, aby jsi i on nalil trochu krve.*
*Natalie si ryhcle vzala a vyběhla po schodech nahoru aby se převlékla, chůva v tichosti popíjela krev a Nat se převlékala nahoře. Košile ji padla celkem dobře ale kraťasy měla velké na jeji drobnou postavu, pomocí opasku z jejich kalhot a sešla z pokoje dolů k nim a v ten moment zjistila ze se ji namočil mobil* Do prdele! Domi?? Potřebuji rýži A to honem!! *Začala silně panikařit protože na nový mobil nemá, na mobilu mela všechny fotky ještě z jeji střední a s rodinou takže jí na tom belmi záleželo. Příběhla za Dominicem a z nervozity stepovala na místě* prosím řekni mi že ji máš..
*Dominic se na ní vyjeveně podíval, když přiběhla zpátky. Potom ale ihned přikývl na souhlas, skutečně to doma měl.* Jasně, mám doma tak nějak ty standardní trvanlivé věci, to kdyby náhodou někdy přišla nějaká civilská společnost, tak abych nevypadal jako naprostý podivín a abych měl alespoň něco, co jí lidi, ve špajzu. *Ušklíbl se, a poté se otočilo za sebe k poličce, odkud vytáhla sklenici s rýží. Trochu ji vysypal do misky, kterou vytáhl z vedlejší poličky, a natáhl se k ní pro mobil.* Podej mi ho. *Vyzval ji. Pokud tak udělala, tak položil telefon do rýže, a trošku jej zase zasypal nahoře. Potom se podíval na Nat. *No, vzhledem k tomu že technice tak nějak rozumím, a jsem sběratel elektronických věcí, tak do té doby, dokud to neuschne, nebo kdyby tomu nedejbože něco bylo, tak tady mám telefonů vcelku dost, kdyby jsi si chtěla vzít nějaký zatím k sobě. Kdyby byl náhodou ten tvůj rozbitý, tak se ti na něj podívám a pokusím se ho vysušit a spravit. Co ty na to? *Optal se jí.*
Dobře..jen jsou tam fotky, ktere FAKT nechci stratit.. *Uklidnila se trochu a sedla si na židli aby se uvolnila. Držela svou hlavu v lehke panice,ktera pomalu mizela. Přehrála si jehonslova v mysli a usmála se* Civilka? Ty někoho máš? *Zase ho popichovala a koukla na než si sedla do tureckého sedu v kuchyňské židli a nalila se krve* ale máš fakt super bydlení nebudu ti lhát..je to tu útulné
*Dominic pokynul hlavu, než ale dal ruce před sebe na znamení obrany, nebo také uklidnění druhé strany, a jemně se usmál.* Neboj se, myslím si, že by bylo v mé síle dostat ty fotky ven, i kdyby bylo zařízení jako takové už nepoužitelné, věnoval jsem tomu vcelku docela dost dlouho, abych věděl, jak to funguje. Přeci jenom, měl jsem na to celkem dlouhý život.* Usmál se zlehka Dominic, naklonil hlavu na stranu a pak jí poslouchal. Jakmile se zeptala jestli někoho má, tak se ale podíval opět kolem sebe. Jeho pohled, byl skoro jako kdyby byl vyděšený, nebo alespoň nesvůj.* Ne ne, nikoho nemám. To je ne náhodou. Přeci jenom, možnost jakékoliv návštěvy je vždy možná, nevím, koho potkám. A kdyby náhodou jsem přišel nějaký civil, a podíval se mi třeba do poliček, a našel tam jen prázdno a prach, a lednici plnou krve, tak by to asi nebylo moc fajn. *Ušklíbll se Dominik.* A děkuji moc, ten dům je opravdu krásný. Vybíral jsem z mnoha domů, i z mnoha bytů, ale tenhle prostě padl do noty. *Usmál se.* Ty bydlíš asi se svým klanem, žže ano? *Optals e ji.*
Jo bydlím...neni tam co dělat proto po setmění vyrazím ven..jako dneska a potkala jsem tebe *Usmála se na nej a povzdechla si upila krev ze sklenice a poslouchala ho chvilku než naklonila hlavu na stranu a postavila se* Jako myslim že tu je nějak ticho co kdybychom zapli hudbu a něco upekli..Četla jsem že 17 mililitrů krve může nahradit vejice v pečení! Šlo by to? *Jeji oči zazářily a koukla na něj se štěněcím výrazem*
*Dominic se na ní díval a poslouchal jí. Poté naklonil hlavu zlehka na stranu, přimhouřil oči, a zlehka se usmál.* Takže jsi z klanu. Super. *Pronesl Dominik, načež si přehodil nohu přes nohu a podíval se Nat přímo do očí.* Víš, já teďka momentálně klan hledám... U koho jsi? Pokud ale jsi na Manhattanu, mohl bych tipovat ty, které znám, nebo spíše jsem o nich slyšel. Že by u Dragose? *Optal se Dominic a naklonil hlavu na stranu. Když potom poslouchal co říkala, tak se usmál a vstal.* Dobře, to není vůbec žádný problém. A nebo si chceš zahrát na klavír? *Optal se jí s hravým úsměvem.* A potom určitě můžeme něco upéct. Něco bych tu měl mít, takže klidně jen do toho. *Pronesl vesele.*
Ano! Dragos je šéf..je fakt Děsivej..*Zaposlouchala se do něho a zvedla obočí s úsměvem když mluvil o klavíru* Klavír?..nikdy jsem nehrala na klavír..ukážeš mi to? *Její úsměv se zvětšil a Nat nemyslela na nic jiného v ten moment. Poskakovala na místě a chtěla piano zkusit.* Jak dlouho vlastně hraješ??
*Dominic poslouchal a potom přikývl na souhlas. Dala mu jasnou odpověď, že ten, kterého hledá, je hlava jejího klanu. Tomu dalo taky možnost se nějak k němu dostat. Proto se pousmál, naklonil se trošičku blíž, aby jeho slova která bude pronášet měla větší důraz, a pak se usmál.* No, jak jsem už říkal, hledám klan. A napadlo mě, jestli by jsi se nemohla poptat na to, zda bych se nemohl do klanu přidat. Myslím, že určitými věcmi bych byl Dragosovi užitečný. A teď nemyslím jen můj um ohledně elektroniky, ale zkrátka mám informace o někom, které by ho, myslím dost zajímaly. *Pronesl, ale tak to nechal být. Potom svůj pohled otočil spíše na chůvu Nat, na kterou kývl, jako kdyby potvrzoval svá slova, a doufal, že když ne Nat, tak alespoň ona by se zeptala. Potom se usmál na Natalii, zvedl se, a přikývl.* Milerád ti něco zahraju, pojď, pojď za mnou. *Vyzval jí ihned vesele, a vydal se do růžku v obýváku, do malého výklenku, kde se klavír nacházel. Ihned se k němu posadil.* No, nějaký rok už to bude. Možná 100 let? *Zasmál se Dominic, než začal na klavíru hrát tichou, jemnou melodii.*
Závidím..Jsou nějaké plusy v tom žít víc jak sto let?.. *Zklidna svůj elán když zahrál klidnou melodii a zaposlouchala se do ni, úchvacena a broukala si tu melodii* Fakt hustý..A něco veselejšího tam nemáš? *usmala se vic a zkoušela něco zahrat ze srandy, bylo to strašné ale záleželo že ji to bavilo. Elanie zakroutila hlavou a upila krve ze sklenky*
*Upír se na mladou Natalii podíval a usmál se.* No, ono ani není moc čemu závidět. Možná sice máš zkušenosti, si naučená více věcem, a tak nějak prostě víš, orientuješ se ve světě, ale nese to s sebou velikou ztrátu. Všichni, které jsi milovala, celá tvoje rodina, tvoji přátelé, které si kdysi měla, tu najednou nejsou. A ty jsi sám. A pak si uděláš zase nové přátelé, a pak si zase sama. Protože jsou prostě lidé, kteří nic netuší, nic nevědí, a stárnou rychle. *Pronesl, ale pak mu došlo, jak mluví a co říká.* Omlouvám se, nějak jsem se nechal přemoct silou okamžiku. Pokusím se tomu vyvarovat. *Usmál se, a když si potom vyslechli její otázku, tak začal tedy hrát veselejší melodii, která byla podobná další písničce od aABBY.*
*Natalie se vyzubila a koukla na nej předtím než mu rozcuchala blasy a povzdechla si* Zas se cítím jak když jsem měla kamarády...abych ti řekla byt zrzka nebylo lehké..Já jsem byla ten Ronald Weasley protožev dětství jsem mela krátkéhuste vlasy..[link src="a.Li"]ška Ryšavá..už od školky..na škole to bylo ještě horší..Asi to moc neznáš když seš dítě. Poštuchovali mě..jednu dobu jsem měla.. *Zase posmutněla a koukla na něj s věřícím výrazem.* Vím že jsme se potkali dneska ale příjde mi to jako bych tě znala dlouho..hele jestli ty moje řeči te otravuji já toho nechám.. *Píchla ho do boku s výměnnými zuby a povzdechla si. Přiněmse citola bezpečně a pro ní působil jako jeji straší sourozenec* Nemám komu se svěřit..a ty seš fakt jak brácha který dokáže rozveselit, vyslechne tě a prostě svět, ktery jinak krutej a hnusnej je sním růžovej a barevnej..
*Když mu rozcuchala vlasy, tak se Dominic usmál. Podíval se na ní, než spustil ruce s klavíru, a svěsil se je samovolně do klína. Pak už jí poslouchal a jemně se usmíval. Rázem mu ale úsměv zmizel ze rtu když začala mluvit o své minulosti.* To mě moc mrzí. *Pronesl Dominic obezřetně, než k ní natáhl jemně ruku, aby jí pohladil zlehka po paži. Pak ale hned zavrtěl hlavou a usmál se. Ne ne, vůbec mě to neotravuje, klidně si povídej, jak chceš. Já tě vyslechnu, a budu moc rád. Stejně je zvláštní a hezké zároveň, že se tu svěřujeme po tak krátké době, vždyť jsme spolu jen tančili a pak se vlastně potkali. No asi to prostě musí člověk cítit. *Usmála se na ní, a pak zlehka mávl rukama.* Jestli chceš, tak povídej. Ale jestli ne, tak nemusíš. Nechci tě nutit do ničeho, v čem by jsi se necítila komfortně. *Povzbudil ji jemně Dominic, dal jí taky najevo, že tu pro ní teď momentálně je, a že jí poslouchá.*
*Nat se usmála a schoulila se do menší kuličky* No a co teď jsme prokecali co jsme mohli. Něco co bys chtěl dělat? Jsem otevřená nápadům. Počkat. Nemohl bys mě naučit tu rychlost cos na mě použil v kašně? Chci se to naučit abych obstála jako upír. Jinak jsem tak rádoby Komár...Jen piju krev.. *Koukla na něj se štěněcímu očima a zaculila se. Párkrát zamrkala a začala prosit. Tohle jí šlo nejlíp, jak pes u stolu když se jí.*
*Dominic se není překvapení podíval. Potom svůj pohled věnoval jejímu doprovodu, a pak se zase podíval na Nat. No, nemyslím si že tohle je v mojí kompetenci, takže to nechám na tvé chůvě a Dragosovi. Každopádně, aby jsme se vrátili k tomu Dragosovi, Myslíš že by jsi se za mě mohla přimluvit? *zajímal se upír a naklonil hlavu na stranu.* Myslím si, že by to jít mohlo, no, pokud hledá lidi do klanu a tak, a taky bych ti mohl být tak nějak více blíž, než teď. *Mrkl na ni a pak se zamyslel.* No, co dělat, to nevím. nechceš třeba místo toho naučit na klavír? Nebo, že bych se koukl na ten mobil? *Zasmál se.*
Měli bychom se stýkat častěji...A jo ten mobil..Tak se na něho koukni *Zasla do kuchyně kde byl jeji mobil v misce rýže a koukla na něj* Doufám že se zapne..*Koukla po Domincovi a usmála se na něj. Protřepala si vlasy, které byly ještě vlhké a hrála si s nimi chvilku* Hele fakt díky..bych se taky měla víc bavit s tím klukem z našeho klanu..Trosku Ghotic Emo abych byla upřímná..ale vypadá jako fajn typek a má učitele šermu,.který ma kočičí uši a je to dost cool..*Natalie začala mluvit o všem co by jen mohla s rychlostí dítěte, když mělo až moc cukru. Nebylo znát že před minutou vůbec zesmutněla*
*Dominic se na ni podíval a pak kývl na souhlas, než se usmál.* To bychom měli, jsi strašně fajn a zábavná, dlouho jsem nikoho takového nepoznal. *Zavrněl spokojeně a podepřel si hlavu rukou, než kývl na souhlas.* Jasně, jasně, neboj se, já na to kouknu, hned jak trošku vyschne, což bude snad za chvilku, jinak ti půjčím zatím jiný. *Mrkl na ni a pak ji poslouchal, než nadzvedl obočí.* Kočičí uši? Nebude to nějaký čaroděj? *Zasmál se upír a vstal. Sledoval ji, jak rychle mluví a u toho se culil, načež přešel k mobilu, chvilku na něj koukal, než jej vytáhl z rýže.* Nahoře mam na to věci, jdeš taky? *Optal se jí.*
*Přikývla jeho nabídce a následovala ho po schodech nahoru. Natalie se rozhkedla kolem sebe a usmála se na Dominica* Hele..pak odsud zmizím ať nemám problém.. *Sedla si vedle něj aby se mohla koukat pres rameno.*
*Dominic poslouchal a potom se usmál.* No, já si nemyslím, že by jsi měla problém. Když už tě jsem tvoje chůva pustila, tak to asi zakázané nebude. Navíc, nic co by bylo proti klanu, neděláme. Ba naopak. Sám Jsem tě požádal o to, aby jsi se u mě přimluvila u Dragose, a nebo alespoň aby jsi mu poslala poselství, že bych se s ním rád sešel, ohledně jednání o přijetí do klanu. A jak říkám, kdyby to opravdu bylo problémové, tak by tě tady slečna nepustila. *Usmál se a pokynul starší upírce, potom se podíval na Nat.* Ale jinak musím říct, že jsem se bavil. Jsem rád, že jsi se mi otevřela, že mi věříš, a taky se moc rád, že jsem se mohl otevřít i já tobě. Tohle bychom měli dělat častěji, tedy pokud budeš chtít. *Usmála se, než ale svůj pohled sklopil k telefonu, který si položil na stůl, rozsvítil na něj lampu, a během toho, co mluvil se v něm už hrabal svým nářadím. Pak si povzdechl.* No, stejně za mnou budeš muset dorazit, protože ten telefon tady bude muset asi chvilku zůstat, než se vrhnu na jeho opravy. Prozatím ti z něj vytáhnu soubory, to bych asi dokázal, stejně tak jako SIM kartu, a oboje ti vložím do náhradního telefonu. A až bude hotový, tak bych se s tebou spojil, napsal bych ti. Takže budeš vědět, a už víš, i kde bydlím, i kdyby ne, tak přeci jenom máme telefony. *Usmál se na ní, a jemněji pokynul, než vstal a začal v jedné z přihrádek šatní skříně něco hledat. Po chvilce vytáhl dotykový telefon, a ušklíbl se.* Bingo!
Jo..chůva vyřídí..*Rozchuchala mu vlasy než se podívala na novy mobil* Cool! Hele ty víš že mi taky můžeš zavolat že?..Nechám můj mobil v tvých mocných rukou..*Usmála se a šla k schodišti* Jdeš mě vyprovodit?..El! Mužem jít *Zavolala na svou chůvu a zasmála se. Sešla ze schodů a pohlédla nahoru* Pojď! *Chůva Vstala z pohovky a čekala na Dominica spolu s nat. Když sešel Dominic dolů take se houpala na chodidlech a cuclila se* Tak zas někdy Bracho..Jestli můžem..
*Dominic se na ni při odchodu podívala usmál se.* Jo, zas někdy, malá ségro. *Mrkl na ni, ale pak ji stejně ještě na odchod objal. Když pak odešly, tak se vrátil ke své práci a k řešení problému s Natiiným problémem.*
*Axel, ačkoliv byl teď Nejvyšším čarodějem Queensu, se odmítal přestěhovat do té části města. Přece jen měl dvě krásné obydlí tady na Manhatannu a ještě blíž Central parku, kam se šel teď večer proběhnout. Měl nároční den. Gwyndolyn se mu jdeště neozva s tím že něco má a ani jeho ostatní kontatky. Neheldě na to že ani lovci se neozvali s dalším tělem zavrženého. A nechce ani myslet na to čipování. Potřebuje se vyčistit hlavu a proto se rozhodl jít se proběhnout. Zatočí po stesce kolem stromů a zpomalí, aby si vydechl a odpičinul aspon na pár vteřin.*
*Klasicky ako každý večer vyráža do mesta. Nie je to dnes za zábavou ale za prácov. Rozhodla sa rozdať letáčky bezdomovcom v parku, a rovnako tak ďalším ľuďom, ktorý by takto mohli pomocť ďalším. Organizácia pre ktorú pracuje nie je velká, ale má množstvo sponzorov - vačšinou vďaka nej samotnej, takže rozšíriť rady či už dobrovolníkov alebo uchádzačov o lepší život sa vždy oplatí.* Ták, tu je jeden letáčik pre vás. *Povie staršiemu mužovi, ktorý pred sebou tlačí vozík z obchoďáku a ukladá si do neho veci, ktoré nájde a zídu sa mi. Je hodne cítiť potom a odpadkami, ale našťastie žaden alkohol či drogy, možno tak ešte moč.* Keby ste mali záujem znova žiť trošku usporiadane stačí sa dostaviť na túto adresu... *Ukáže na letáčik a usmeje sa a ide ďalej. Starec si niečo zašomre pod nos, ale to nerieši. Urážky od bezdomovcov vždy s ľahkosťou prehliada. Kráča ďalej keď narazí na výrazný pach mágie. Nenápadne s aporozhliada okolo seba a vidí chlapíka, ktorý si dáva nejaký bežecký tréning. S hodou náhod kúsok od nej zastaví a ona sa rozhodne využiť príležitosť.* /Sponzorov nikdy nie je dosť./ *Nasadí úsmev a osloví ho keď sa zastaví aby si oddýchol.* Zdravím. Nebol by záujem podporiť charitatívnu organizáciu na návrat bezdomovcov spat do bežného života? Podporiť trebars osobnou účasťou, pridaním sa do týmu dobrovolníkov, alebo príspevkom pár dolárov. *Drží pred ním leták organizácie, zatiaľ čo sa predýcháva po behu.*
*Všimne si pár lidí v parku, kteří jdou s někými letáčkami, ale nedává tomu nějaký důraz jen to přejde a pokračuje dál. Dokud se teda nezastaví a neopře se o jendu z laviček, aby se vydýchal. Podívá se na své chytré hodinky, které mu ukazují kolik uběhlu a jakou trasu. Chceš už pokračovat v běhu ale osloví jej nějaká mladá žena. Dneska neměla zrovna dvakrát náladu na to se s někým vybavovat. Jen bezeslova vezme letáček a začne si ho číst.* Na osobní účasti nemám čas, jsem velmi zaneprázdněný muž. *Mykne rameny a vytáhne peneženku a z ní šekovou knížku, kterou má skoro jako zárkaem předvyplněnou a jen napíše částku 500$.* To bude stačit? *Zeptá se zvědavě, když jí dává do ruky šek.* Stačí když to dáte do banky. *V tomhel byl prostě oldschool. Téměr nenosil žádné peníze u sebe a ted se docela naučil i platit hodinkami.*
*Nadzdvihne jedno obočie a trochu viac nasaje voňu mágie.* No, myslím, že osoba vášho razenia by sa vedela stať aj pravidelným sponzorom. *Stúpne si k nemu zo strany a presunie pozornost od šeku na leták.* Tu máte například číslo učtu, na ktoré možete mesačne zasielať ľubovoľnú sumu peňazí. A na tejto webovej stránke si možete pozrieť na čo sa peniaze využili. *Trilkuje ďalej a obťažuje čarodeja.* /Myslím, že ten má peňazí viac ako dosť. V nose mi praská jeho mágia ako, tie praskavé cukříky./
*Axelovi na první pohled nepřiadá na ženě nic zvláštního. Možná, kdyby se na ni podíval lépe tak by si všiml, že i přes chladno večera se jí vůbec chladem nečervenají tváře tak jako obyčejnému člověku.* Jo jo, o to asi nemám úplně zájem. *Zamrmle pro sebe zatím co vypisuje sumu na šek.* V téhle ekonomii jsem rád, že zvládám platit všechny daně a obydlí sama pro sebe. *Koukne se na ni. To uplně nebyla pravda, ale v poslední době se opravdu výrazně zvedli všechny náklady co měl. I přes to že měl našetřeno dost penez z minulosti.* Takže tady to je...*Podá jí šek a přihlíží si ji. Všimne si čehosi na jejím krku.* Není tohle... nějaká sekta co se tváří jako charita že ne? *Koukne se na ni přímo.*
Rozhodne nie sme nijaká sekta. /AKo oukey, už nás nazvali aj horšie, ale čo majú všetci v poslednej dobre so sektami./ Normálne sa staráme o ľudí bez domova. To že pracujeme v noci je síce divné, uznávam, ale všetci ludia, čo majú peniaze sú cez deň zaneprázdnený prácov. Takže je lahšie ich zastihnúť na večer. *Pousmeje sa a nedá mu mužnosŤ odísť. KĽudne mu zatarasí cestu ak bude mocť.* Ale ak to chcete povedať na rovinu, tak to poviem takto... Vy tie peniaze máte. A ja viem že ich máte, ste po nich cítiť, a nie len po nich. Takže by sme si mohli trošku vypomocť. Ja vám dám pokoj, a vy prispejete na dobrú vec. /A nepreklajete ma na niečo horšie než ej už tento upíri život./ Plus, ak by sme boli sekta, používáme úplne iné metódy. A registrujeme sa ako náboženství, trebars cirkev nejakého svatého alebo andela. *Kedysi sa snažila nejaké z nich vysloviť, ale nikdy to nešlo bez bolesti, tak sa to naučila obchádzať.* STavím sa, že sa ponáhlate domov robiť niečo zaujímavé. Ale představte si, že ste na mieste nejakého toho chudáka, čo bude spaŤ v smradlavej uličke za vašim bytom. No nebolo by lepšie mať NewYork trochu čistčí a plný dzravých civilistov? /Sakra, dnes to ide s tými ľudmi z touha./ *Prehodí si rozpustené blond vlasy cez rameno a na krku odhalý cejch, od neznámych upírov. V minulosti tak boli označené pobehlice... to jej však len vyjadruje to že bola špinavým lovcom. Iné časy... no jej znamenie jej ostalo.*
*Axel lehce zvedne obočí při tom, když Ele řeken že pracují hlavně v noci. Nebyl hlupák a začal si pomalu spojovat jednu k jedné.* Nebo je to kvůli něčemu jinému...*Myken rmaeny a orzhodne se jí lehce obejít.* Kvůli jisté... řekněme alergii na denní světlo. *Podotkne a pak tlumeně si povzdechne, když mu zablokuje jít dál.* Ano peníze mám, ale ted jsem vám vypsal šek na 500$ to není málo. Aktuálně víc penez dávat nechci. *Snaží se odejít ale poslouhcá ji a zhluboka se nadechne.* Třeba Anděla Rafaela? *Zvedne tázavě obočí a zakrotuí nad tím hlavou.* To je věc vlády ne moje. Naštěstí bydlím v dobré čtvrti. Takže když mě omluvíte...*Pousměje se na ni.* Jestli vám 500$ nestačí to už není můj problém. *Mykne rameny.*
/Hlavne sú ľudia povolnejší, lebo idú z baru.../ *Zamyslí sa a pousmeje. Vezme mu z rúk šek, aby si ešte aj to nerozmyslel. Strčí ho do malej prenosnej truhličky, ktorá je uzamknutá, a má len malú dierku na vklad.* Hele, ono chápem, že tuto bosoráci si musia udržovať nejakú povesť a tak... ale velkorisosŤ sa dá robiť aj tajne, pre vašu informáciu... *Povie drzo a sykne keď spomenie andela. Snaží sa to ale uhrať tak akoby jej to neubližovalo.* Ach, to je tak prízemné. Žijete už stovky rokov a aj tak si stále idete svoje. Bez ohľadu na to čo sa deje okolo vás, ste všetci sebecký. AK je dobre vám, nezaujímajú vás iný, ak je vám zle, všetci zaslúžia trpieť. *Povie už naštvane.* Pekný to odkaz.
*Koukne se na ni a musí zavřít oči a napočítat do deseti.* Moje pověst je mi jedno...Slečno...*Koukne se na ni se zvednutým obočím.* Asi jsem nepochytil vaše jméno. *CUkne lehce a podívá e jí do očí. A poslouhcá její monolog.* Ano žiju už stovky let a jedu si svoje. A možná jsem sobecký no a co? *Mykne rameny.* Ale pokud mě je zle tak si všichni nezaslouží trpět. Nechápu o co vám jde. Peníze jsem vám dal. *Zakrotuí hlavou a dá se pomalu na odchod.* Možná žádný odkaz mít nebudu. no a co? *Rozhodí rukama.* Obykle je to stejně z toho důvodu že ostatní nechtějí poslouchat. *Zakrotuí hlavou a rozejde se pomalu pryč.*
Pekný pokus... Poevdz meno čarodejovi a si v prčicách už navždy. *Začína sa prejavovať jej hádavá povaha, aj keď sama nevie prečo sa tak rozčuľuje.* Peniaze sú len prostriedok ako pomocť jenorázovo. A o čo mi ide? No v prvom rade o zdravie civilov. V druhom rade o schopnosť pomocť druhým, keď už mám tu moc - čo mám pocit, že každý v tieňosvete nejakým svojim sposobom tú moc má. No a potretie, tolerancie. *Aj keď jej to tretie momentálne příliš nejde.* Nemyslela som odkaz v potomstve, vieme predsa kde to možné je a kde nie... *Pretočí očami.* Tak od počúvania sú tu kamoší, alebo... no rodina asi nie. *Poškrábe sa na hlave a keď ide od nej preč, ide rozhodne za ním, zatiaľ čo schováva letáčky do tašky.* Hele, alebo terapeut... prípadne úplne cudzí člověk, vážne... nesúdi a zabudne, lebo šak na čo to bude vykladať ďalej keď vas nik nepozna... *Dohodní ho a chytí a ruku aby ho zastavila.* Tak spravíme dohodu. Tu si sadneme ja vás vypočujem, a vy zvážite prispievanie na charitu. *Usmieva sa teraz už zdvorilejšie a dúfa že to trochu pomože.*
*Axle se kysele zasměje.* Asi si mě pleteš s vílou. *Podotkne. Poslouchá ji co říká, ale zakrotuí hlavou.* Za svou zkašenost si můžou civilové sami, bohužel. A co se týče toho ostatního toleranci mám až až moc, tolik že se s vámi ještě do ted vybavuju. *Chce už jí a zluhoka se nadechne nad jejími slovy a pak se na ni koukne.* Až budete moc přesvědčit všechny nefilim a hlavně Spolek o tom, že čipování podsvěťanů je kravina a nepřinese to nic dobrého tak se můžeme o něčem bavit. Ale vzhledem k vašemu stavu a tím, že jste sama byla někdy v minulosti Nefilim...Nemyslím si že vás budou poslouchat o moc víc než mě. *Ukáže na její znamení co si všiml na krku.* Možná z toho vychází to vaše samaritánství. *Podotkne a vytáhne další šek.* Tady máte dalších 500$ a můžete čekat dalších 500$ každý měsíc. Nemám čas ani náladu se s vámi dále diskutovat. *Odsekne a v rychlosti vypíše šek, který jí dá a rozhodne se odejít. Uplně z parku.*
Tak to teda nie… ak vie čarodej tvoje meno roznosí ta kade chodí a člověk má po kšefte. *Pokrúti hlavou nad jeho mienkou u civilov.* Jasné, lebo práve oni možu za to čo všetko sa skryte pohybuje v tieňoch. Dokonca určite vasa civilská matka mohla za to že si ju vyhliadol démo a splodil vás s ňou… to sú předsudky. A to všetko len koli… *Zarazí sa a stopne.* Hele, jako tak ma netolerujte. Ja sa snažím v tomto svete aspoň poctivo pracovať. *Obhajuje svoju doterajšiu činnosť a jeho prenasledovanie až ju totálne zamrazí.* Po-po-po-po-počkaaať…. Jak jako čipi do prdele! To jako sú už vážne v tom Idris na hlavu? *Kecne si na zem a neveriaco pozerá ped seba.* To sú kokoti. Jak jako to mohli schváliť…. *Pozrie na neho keĎ spomenie jej cejch.* Rodinu si človek nevyberie a ani to čo ho zabije. *Povie skrz zuby.* Človek tu robí jejich prácu a ešte nás budú značkovaŤ jak nejaký dobytok! Zasraný bastardi! /To chce protest! A nie len tak ledajaký. Poriadny. A keĎ to prejde i tak tak budú padať hlavy!/ Peniaze si nechaj… teraz mám inú prácu. *Postaví sa na nohy, odchádza z parku, a je rozhodnutá kľudne tiahnúť proti lovcom sama.*
*Venku se zastaví a zvedne ruku.* Oh, málem bych zapomněl. Sehnal jsem od známého.* Řekne a vytáhne plechovku coli. Pomocí telekineze ji pošle dovnitř k upírce. Uvnitř je totiž krev. Pak dál pokračuje ve vyprávění cestou na Mannhaten, kam to vezme metrem. Dovede ho k jeho domu, kde zrovna stojí jedna vysoká mladá černoška s ubrečným výrazem. Je civilka, ale na zátylku má tetování, že patří k Sukubě. Bob se na ni podívá a zamračí.* Zdá se, že musím ještě pracovat, chceš vidět, co dělám?* Zeptá se TAYE a dívka je v tu chvíli zaznamená.*
*Ač jej jistota opustila a cítil se víc nervózní, čaroděje následoval, zatímco se své emoce snažil udržet na uzdě a nevyšilovat.* /Snad se pak v pořádku dostane v pořádku do vily./ *Pomyslel si během chůze a rovnou si i sundal masku, kterou pak společně s psaníčkem svíral v jedné a té samé ruce, poněvadž se tou druhou držel Boba, aby případně neskočil po nějakém civilovi. V hlavě se mezitím přesvědčoval o tom, že hlad přece nemá a proto nepotřebuje po někom skočit a vysát mu krev. Svůj stisk nato o něco zesílil, když se přiblížili k jeho domu a všimli si právě jedné civilky. Tay tiše nespokojeně kníkl.* /Ovládat se je tak těžké./ *Proběhlo mu hlavou. Svému kamarádovi pak věnoval pohled.* Nevím, jestli je to dobrý nápad..tolik se ovládat neumím. Už teď je to pro mě těžké.
*Bob se na Taye podívá a pousměje.* Její krev by tě zabila. Na.* Řekne a vytáhne z pod saka další plechovku s krví.* Vidíš to tetování na krku? To jasně říká, že patří démonovi.* Poví a vyjde ke svému domu. Má mnoho pater, ale to spodní slouží k návštěvám jako je tato. Podívá se na dívku a sice má soutředění trochu rozházené, tak mladého upíra drží pomocí kouzla a podívá se na ni.* Co tu chceš? Víš, že za mnou máte chodit jen když jde o vážnou věc.* Řekne ji a ona si utře slzy.* Jde o vážnou věc. Nemůžu jít za paní, pane.* Řekne a Bob protočí očima. Fajn, ale žádné krvácení, jinak tě sežere.* Řekne a pustí oba dovnitř. Pak se nakloní k Tayovi.* Ber to jako trénink. Nemysli na krev, ale na něco jiného.* Řekne a dovede je do obýváčku. Tam jsou dva moderně tvarované gauče proti sobě a mezi nimi je ještě stolek.*
*Zvídavě naklonil hlavu na stranu, načež jej nejistě pustil, aby měl do čeho plechovku vzít. Mezitím se kousnul do rtu a přikývl. Když si dívku prohlédl, skutečně tetování spatřil.* Ale proč by si někdo něco takového vybral? *Optal se nechápavě.* Oh, ona si to asi nevybrala, že? *Uchechtl se nervózně. Ta otázka předtím byla naprosto nesmyslná. Proč by si někdo něco takového dobrovolně vybral, obzvláště, když by věděl, do čeho jde. Mlčky tedy, aby něco nepokazil další pitomou otázkou, vydal za čarodějem přidržovaný jeho kouzlem. Když pak vstoupili dovnitř, pohlédl znovu na Boba, načež kývl.* Dobře. *Hlesl. Jakmile pak byli v obýváku a on si všiml stolu, vše si hezky na jeden jeho roh položil. Do ruky si nato vzal pouze plechovku, kterou otevřel a hned se napil. Mlsně si pak olízl ret a sedl si na gauč, konkrétně do jednoho rohu, aby měli ti dva prostor pro sebe.*
*Bob je dlouho zticha než Tayovi odpoví.* Většina jde dobrovolně. Je to pro ně lepší než to, co mají doma.* Řekne a když jsou uvnitř, tak ženu posadí na protější gauč než je Tay a sedne si vedle upíra.* Tak proč tu jsi a nemůžeš to říct mé sestře?* Zeptá se a položí ruku na Tayovu nohu, aby ho tím hlídal. Dívka si toho nevšímá, je zvyklá jednat s někým, kdo u rozhovoru pořádá orgie, takže se naučila nevnímat to.* Jde o to, že jsem otěhotněla se zákazníkem.* Řekne a opět se ji chce plakat.* A? Hodně holek má děcka. Nebo se ho snad chceš zbavit?* Zeptá se a ona zakroutí hlavou a je trochu zaskočená.* Takže to není problém?* Zeptá se.* Ne. Buď se o dítě budeš starat sama, nebo se najde vhodná rodina. Většina holek se o ně stará sama nebo je vychovává jejich normální rodina. Vím, že jedna dala dítě otci toho dítěte. Jeho manželka nemohla mít děti, tak ho přijala. Prý se pak rozvedli a ona si dítě nechala, ale což. Volba je na tobě. Já ti můžu dát směs bylin na posílení plodu a dělohy. * Řekne a zakloní hlavu a zavře oči. Díky alkoholu se pořádně točí a trochu se mu lepí jazyk na patro. Jenže dívka ještě neskončila.* A vy dva byste se ho pak neujali?* Zeptá se a Bob otevře oči a najednou vypadá jako by umřel. I když spíše jen mrtvého hrál.*
*Lehce ho znepokojilo Bobovo mlčení.* /Asi to byla opravdu pitomá otázka./ *Pomyslel si. Vzápětí se mu nálada ale zlepšila, když mu čaroděj skutečně odpoví. Znovu se v něm nato probudila zvědavost. Proto taky, zatímco byl samozřejmě následně celou dobu zticha a pouze si usrkával z plechovky krev, jejich rozhovor poslouchal. Neřekl nic ani když během toho ucítil čarodějovu ruku na své noze. Hned mu totiž došlo proč tomu tak je. Nicméně naštěstí pro něj, na krev nemyslel vůbec. Víc jej hold aktuálně zajímalo, proč se dívka tak pozdě nacházela u domu jeho kamaráda. Zvědavě tedy občas, když zvedl zrak od plechovky, těkal mezi čarodějem a dívkou, než krev vyprskl po tom, co z černošky náhle vypadlo* Pardon. *Omluvil se hned. Krev utřel do volánky zdobeného rukávu. Následně se podíval na Boba. Lehce s ním volnou rukou zatřásl.* Jsi v pořádku, Lieber? *Optal se jej starostlivě, přičemž poslední slovo pro jistotu vyslovil ve svém rodném jazyce.*
*Bob Je zticha. V mysli si vybaví chvíli, kdy se musel starat o své sourozence. Štěstí bylo, že šlo jen o den. Podívá se na dívku a v očích mu je vidět chlad.* Ne. On by ho sežral a já zabíjel a oživoval pořád dokola. To chceš?* Zeptá se ji a dívka zbledne. Zavrtí hlavou a tehdy si až všimne, co Tay pije.* Vy jste oba jako paní?* Zeptá se a Bob se ušklíbne.* Ne. Ale na to zapomeneš hned, co odejdeš.* Řekne a dívka kývne. Pak se zvedne a vydá se k východu. Ještě oběma poděkuje a odejde. Bob se podívá na Tay.* Nebo by jsi snad uvítal civilské dítě?*Zeptá se a pustí jeho nohu. Vydá se zamknout vchod a je mu dost vedro. Sundá si teda sako a pak i košili.* Fuj... tenhle oblek mi připomíná jak jsem málem uhořel.* Odfrkne si. Bob není svalnatý jako nějaký body builder, ale pořád není ani takový ten, co má pivní pupek.* Oh, chceš vidět střechu? Opravil jsem výtah, takže se tam dostaneme díky němu.* Prohlásí nadšeně a ukáže na zvláštně barevné a zdobené dveře, které jsou od výtahu.*
*Ta otázka dozajista vykolejila oba. Tay by se po tomto vzpamatovával dosti dlouho, kdyby si neuvědomil, že muž vedle něj mohl klidně při tomto dostat infarkt. Podíval se tedy na něj, prohlédl si ho a starostlivě se jej i optal, zda je po tomto v pořádku. Nato se podíval na dívku a raději už znovu mlčel, dokud neodešla. Mimovolně si pak oddechl, načež věnoval Robertovi pohled. Na chvíli zapřemýšlel.* To je komplikovanější. *Načal, na chvíli se odmlčel a napil krve.* Moje schopnost ovládat se není stále nijak excelentní. Nicméně mám mladší sestru, takže postarat se o dítě by mi asi takový problém nedělalo. *Pokrčil rameny. O Alessiu se staral dříve často a dokonce si ji bral na pár dní během prázdnin k sobě do Londýna, než se nechal přeměnit v upíra.* Dobře, radši na to zapomeňme. *Prohlásil nakonec. Vzápětí se lehce začervenal, což mu umožnilo větší množství přijaté krve, nicméně dlouhé trvání to nemělo. Červeň zmizela stejně rychle, jako přišla.* /Jako bych ho takto viděl poprvé./ *Protočil nad sebou očima.* To asi nebude nutné. *Zavrtěl hlavou a čaroděje si prohlédl.* Nechtěl by sis spíše už lehnout? Já jen, že jsi toho na plese vypil docela dost..
*Bob ho poslouchá.* Já měl asi patnáct sourozenců, ale matka by mi je nesvěřila na dýl než hodinu.* Zasměje se a obejme upíra, ale opatrně, aby mu nevylil jeho pití.* Fajn, tak ti ukážu mou ložnici, ale ta je taky vysoko, takže musíme výtahem.* Řekne a výtah se otevře. Vtáhne ho dovnitř a spokojeně se usměje. * Poprvé mám dům velký jako palác. Žůžo.* Zazubí se a vystoupí v pátém patře, kde má ložnici. Z výtahu se vydá doprava a hned doleva, kde je ložnice. Jsou zde dvě menší okna, která však Bob jedním pohybem a pomocí dřevěných okenic zatemní a ještě zatáhne provizorní závěsy z nějakých hadrů.* Jedna z mnoha ložnic.... je jich tu asi sto.* Zasměje se a pustí Taye. Jen, co ho pustí, tak sebou plácne na postel.* Okna jsou zatažená teď všude. Můžeš i do knihovny, ta je dole nebo i o patro níž. Vlastně tam mám kancelář. Nechoď někam, kde jsou portály..... *Pak přepne náhle do staré norštiny a dál povídá, kde co je.*
*Překvapeně zamrkal.* Patnáct? To je dost. *Zmínil. Na druhou stranu, když pomyslel na to, kolik čarodějovi ve skutečnosti bylo, už mu to tak divné nepřišlo. Narodil se přece už nějakých těch pár století zpět, tehdy byly jiné zvyky. Nicméně když jej Bob objal, usmál se a na chvíli jej opatrně objal nazpět, než se tedy s kývnutím zvedl a následoval čaroděje rovnou do výtahu.* No, když pomyslím na to, jak jsem se ztrácel při prvních dnech v Dragosově vile, byl bych radši za svůj starý byt v Londýně. *Uchechtl se. Při prvních dnech se mu stalo nejednou, že se ztratil. Na druhou stranu, potom, co se musel vymotávat přímo z Dragosova apartmánu..no zlatá vila. Pro jistotu čaroděje celou dobu následoval a jakmile byli v jedné z ložnic, oddechl si.* /Dnes už asi nikam nepůjdu./ *Pomyslel si, načež zamrkal.* /Asi už je fakt mimo./ *S touto myšlenkou přistoupil k Bobovi, zvedl mu nohy, aby mohl zpod nich zvednout přikrývku, kterou jej vzápětí přikryl.* Hele, vůbec ti nerozumím. Umím jen německy a anglicky. Další jazyky se zatím učit nehodlám. Rozhodně ne teď. *Pověděl, z noh si sundal boty, což zopakoval posléze i u čaroděje, než si k němu sedl. Plechovku s krví přitom postavil na stolek, aby si Boba, pokud mu tedy nijak neodporoval, mohl přitáhnout k sobě.*
*Bob ho poslouchá a zasměje se.* Našel jsou zámeček. Je v lese, pryč od lidí. Blíž domovu.* Prohlásí a pak si žvatlá zaniklým jazykem. Podívá se na upíra a usměje se.* Min eldgamle kunst.*Zamumlá už současnou norštinou, kterou umí také. Sice v ní má lehký přízvuk, ale je poznat, že je to jeho rodný jazyk. Když si ho k sobě přitáhne, tak ho obejme a spí. I když mluví ze spaní.* Alle som berører min eldgamle kunst er skjebnebestemt til å dø.... Katt... Demoners dans....
*Ačkoliv Robertovi řekl, že mu vlastně vůbec nerozumí, pomohlo to pouze na chvíli. Navíc mu nic užitečného či aspoň smysluplného neřekl. Co jiného měl ale upír čekat, Bob toho nevypil nejméně. Však on sám mu to i předtím připomínal. Bylo dobře, že šli do pokoje, nezvládl ani pomyslet na to, co by se mohlo stát, kdyby šli na střechu. Tay si lehce oddechl, načež začal Roberta aspoň drbat za ušima, když už mu nemohl na to jeho rozkošné žvatlání odpovědět. Posléze si pak i on sám dá šlofíka, poněvadž měl toho pro dnešek docela dost a chtěl, aby si jeho mysl odpočala. Usnul tedy s rukou ve vlasech staršího muže a spal, dokud jej náhodou něco nevzbudilo přes noc či ráno.*
*Bob se probere pozdě. Jenže mu je děsně zle. Cítí, že na někom leží. Rozlepí oči a podívá se na Taye. Je na něm vidět, jak se snaží si spojit tvář se jménem, stoletím, místem a vším kolem. Chvíli mu trvá než pozná Taye.* Oh... Tay.* Zamumlá a pomalu se vyškrábe z postele. Jde jako zombie do koupelny. Tam je chvíli slyšet hluk. Pak vyjde Bob opět jako zombie, ale otevře si portal do kuchyně. Tam si zapne kávovar a opět odejde do koupelny. V jiném patře. Tam se zastaví a otočí zpátky, protože cestou zapomene proč tam jde. Vezme si kávu a vrátí se zpátky. Napije se a pomalu je vidět, jak se probouzí.*
*Normálně by asi tak dlouho ležet nehybně nevydržel. Nikdy nebyl zrovna vylehávač, proto když se po pár hodinách probudil, dalších několik hodin pro něj bylo vesměs utrpení. Čuměl do blba, mlčel a snažil se na sobě ležícího čaroděje nevzbudit. Občas na něj hodil očko, pousmál se. Jediné, co dělal kromě bezcílného hledění do neznámého bodu ve tmě, bylo drbání právě onoho čaroděje za ušima. S tím ovšem nakonec přestane, jakmile se Bob vzbudí a chvíli poté i vyhrabe neohrabaně z postele. Tay pouze kývne, když vysloví jeho přezdívku a starostlivě si čaroděje prohlíží, dokud nezmizí do jiné místnosti. Upír jej ale, pravděpodobně pro jistotu, nenásleduje. Namísto toho rovněž vstal z postele a hned na to ustlal, odklízejíc přikrývku na jeden kraj postele, aby si případně mohli opět sednout, což vzápětí udělal. Jakmile se Bob poté vrátil, opět mu věnoval starostlivější pohled, kterým jej zkoumal, zda je stále něco v nepořádku.* Popřál bych ti „Guten Morgen”, ale pochybuju, že bys to ocenil. *Pověděl, usazující se na postel rovnou v tureckém sedu.* Jak se cítíš, Lieber?
*Pije kafe a pak zvedne ruku.* Eh... nemluvit německy, vybavuje se mi, jak jsem někoho majznul po hlavě a musím to zařadit, zda se jedná o tuto akci, anebo ples v Berlíně ve 40tým roce...* Zamručí a zamíří do vedlejšího pokoje, kde je sedačka do niž si sedne.* Hmm... asi to bylo včera. V Berlíně jsem poslal jen Hitlera do prdele.* Přemýšlí nahlas a podívá se směrem k Tayovi.* Nemáš hlad? Mám nějakou krev ve sklepě v kuchyni. Odebral jsem ji... někomu, který s tím určitě souhlasil...* Řekne a odvrátí pohled a napije se kávy. Je hned tak jasné, že ten člověk nesouhlasil. Přeci jen, ten zloděj se k němu taky vloupal do domu aniž by s tím, Bob souhlasil.*
*Pozvedl jedno obočí nad Bobovy slovy, načež se taky zamyslel.* /Jo, jasně. Už vím./ *Došlo mu to docela rychle. Lehce si skousnul ret a pokýval hlavou. Lila musela být určitě nadšená, když se probudila a všimla si, že mládě, které měla v ten večer na starosti zmizelo.* Určitě to bylo včera, pokud jsi tedy neudělal to samé i v minulosti, což hádám, že asi minimálně jednou ano..majznul jsi můj doprovod holí po hlavě. *Vyjádřil se k Robertovu hlasitému přemýšlení. Tu část s Hitlerem ovšem nekomentoval. Pouze na čaroděje hodil podivený pohled, z úst nic nevyšlo. Začínal si na podobné přemítání zvykat. Hlavně se mu kupodivu držel ten fakt o Robertově věku stále v hlavě. Mírně pozvedl jedno obočí.*Jasný, souhlasil, chápu. *Pokýval hlavou.* Ale jo, dal bych si.
*Poslouchá ho a povzdechne si.* Ah... tak poď se mnou. Udělám tam něco tomu tvému doprovodu jako omluvu.* Řekne a vydá se k výtahu.* Co mi o ni můžeš říct? Já jen, abych podle toho zvolil dárek.* Povídá cestou a pořád si nese to své kafe.* Jako můj bráška byl za upíra ženatý. Dělal mu nějaké jídlo. Viděl jsem to v jeho vzpomínkách. Bylo to zajímavé. Vypadalo to jako bublinky. Zajímalo by mě, jak to udělal.* Prohlasí zamyšleně.*
*Pouze kývl hlavou. Jistě, být na Robertově místě, určitě by se taky snažil za něco takového nějak lépe omluvit. Nicméně v případě Lily..ta ženská byla otravná čarodějnice se zrzavými vlasy. Ano, lítost se v něm vzala, ta rána musela jistě docela bolet, ale to je všechno.* Popravdě? Nic, snažím se s ní netrávit čas. *Pověděl s nevinným úsměvem. Celou dobu čaroděje následoval, šel za ním jako ocásek. Nerad by se mu v jeho domě ztratil.* Netuším, o takových jídlech jsem nic neslyšel. *Pokrčil rameny. Doteď často míval samotnou krev či například drinky, v nichž byla přimíchaná.* A jídla umím jen normální..lidská? Je divné to tak nazývat, když pomyslím na to, že jsem vlastně ještě nedávno byl člověk. Tři roky nejsou dlouhá doba..ne? *Optal se zamyšleně.*
*Vejde do výtahu a přemýšlí.* Hmm... tak udělám bonboniéru.* Rozhodne a pak mladšího upíra poslouchá.* Oh, je to nějaká moderní kuchyně. Dělají z toho drahá jídla, s želatinou u toho pracují... Už si moc nevybavuju z těch vzpomínek, viděl jsem je letmo, když jsem je odemykal.* Vysvětlí a pak se zasměje.* Mrknutí oka. Čím starší budeš tím rychlejší rok bude. To ti potvrdí i Dragos.* Zasměje se a když výtah zastaví, tak vystoupí a vydá se doleva, kde je malá kuchyňka. Otevře ledničku, kde je krev a podá mu ji.* Mám ji tu na svá kouzla, měla by být zdravá a bez látek.* Řekne a odloží hrnek, aby se protáhl.*
*Pokrčil rameny. Něco takového bylo jen a jen v Bobově režii. On se ve finále omlouvat nemusel, neměl za co. Možná. Žena mu mohla vytknout maximálně to, že ji tam nechal a nechal se Robertem odvést k němu domů. Ve finále to mohl brát jako osvobození od otravných keců a stížností.* Se zeptám Sashy. * Pověděl, během čehož opět pokrčil rameny. Nato téma přešlo ke zmínce o ubíhání času. Však letěl jako voda, aspoň to si mládě často myslelo. Lehce si povzdechl.* Kdybych mohl, tak ten čas vrátím ještě do doby před souhlasem s proměnou. *Zastěžoval si. Kdyby jen věděl, že to dopadne tak, jak to dopadlo, s proměnou by nesouhlasil. A možná by klidně tehdy ani do té rozpadající se budovy nešel. Raději si ovšem nyní, namísto pokračování v přemýšlení o tomto tématu, převzal krev od čaroděje.* Díky. *Pověděl pouze, načež se rozhlédl po kuchyňce, hledajíce nějaké místo, kde by si mohl sednout, než ho do hlavy trklo něco jiného.* Kolik je vlastně hodin? Mobil jsem si nechal dole..
*Bob ho poslouchá a pousměje se.* Kdysi jsem na alternativní rozhodnutí využíval otce. Vidí budoucnost, minulost i současnost. Díky tomu ví s kým se vyspat, aby se narodil syn. Když jsem ho na to využíval, tak jsem nevěděl, že to je můj otec. Ale vždy řekl, jak by to dopadlo, kdybych se rozhodl jinak. Jako občas si říkám, že je škoda, že tohle jsem po něm nezdědil.* Ušklíbne se a podívá se mu do očí.* Ale jednou mi skrze sny řekl zajímavou věc. Většina zásadních rozhodnutí nás vždy dovede ke stejné věci. Takže kdyby ses nestal nemrtvým, tak by tě mohl srazit autobus a ty bys nikdy nemohl vidět svět magie, který kolem tebe je.* Řekne a lehce zasněně se usměje.* Ah... Je asi šest večer a zapadá slunce.* Řekne a ukáže za něj, kde je na stole rostlina, která pomalu rozkvétá.* Kvete jen když zapadá slunce a vychází měsíc. Má magické účinky, ale nyní se používá jen na jedy, parfémy a prokleté předměty.* Vysvětlí a dívá se na tmavě zelenou rostlinu s květem, jehož lístky jsou rudé jako krev a fialové až černé ve středu. Okvětní lístky vypadají jako na orchideii.*
*Zvídavě se na čaroděje podíval, když se rozmluvil poté, co si zastěžoval na svůj souhlas s proměnou v upíra. Během toho, co jej poslouchal, si usrkával krev, kterou mu Bob předtím dal. Občas i zakýval hlavou, aby mu dal najevo, že jej poslouchá a jeho slova nejdou jedním uchem dovnitř a druhým ven.* Taky pravda. *Přitakal, načež kývl.* Ale myslím, že „srážka s autobusem“ vyzní lépe než „usmrcení padající terasou“, nebo taky „zasypán troskami rozpadající se budovy“. *Přemítal nahlas. Na něco takového nemohl zapomenout už jen kvůli tomu, že to bylo poprvé, kdy se smrti podíval do tváře.* No..minimálně to zní méně divně jak ty trosky. *Pokrčil pak rameny, načež pohlédl na orchidej na stole. Lehce naklonil hlavu do strany. Až poté se nějak vyjádřil k hodinám.* Jo..tak to jsi spal docela dlouho. *Pověděl zpětně.* Měl bych dát vědět nějakému staršímu upírovi vědět, že bych potřeboval vyzvednout..myslím, že mám číslo na Sashu. *Zapřemýšlel nahlas, poté svoji pozornost přesunul opět k rostlině.* Už jsi ji na nějaký prokletý předmět použil? *Optal se zvídavě. Jediný takový předmět, co si pamatoval, že viděl jistě, byly tehdy ty mince, co mu Robert ukazoval v Pandemoniu.*
*Dragos byl naštvaný, ale Lila byla vzteky bez sebe. Když ji násilně zamykal do stříbrných mříží ve sklepě vily, tak stále dokola vykřikovala, jak toho zmetka, co ji omráčil, vysaje do poslední kapky a jak si s jeho hlavou zahraje fotbal a nakopne ho podpatky rovnou do oka. Také se odvolávala na všechny komunisty světa a přísahala, že najde způsob, jak oživit Stalina a přinutit ho vystřelit atomové bomby na Ameriku. Dragos byl rád, že z ní dostal, co se vlastně stalo s Taylorem, než se ho se západem slunce vydal hledat. Měl svůj tip a navíc by tam asi stejně zamířil. Přeci jen měl s Bobem dohodu o pomoci klanu. S posledními zapadajícími paprsky dorazil k velkému domu a došel k jednomu z vchodů. Tipoval to na hlavní vchod. Opatrně rukou sáhl na bránu, ale necítil žádný odpor. Zkusil tedy otevřít a vejít na pozemek.* /Že by jsi žil bez ochrany? Tím líp pro mě../ *Pomyslí si, ale i tak dojde obezřetně ke dveřím. Zkusí znova kliku. Opět necítí nic, co by mu bránilo ve vstupu. Pokud jsou dveře odemknuté, tak prostě vejde, pokud ne, tak pomocí tenkých dýk si sám otevře. Zaposlouchá se, zda něco uslyší. Je jako ticho před bouří. Projde první patro a zastaví se u schodů do sklepa. Rozhodoval se zda jít nahoru nebo dolů, ale když se zaposlouchal, tak měl svou odpověď jasnou a potichu se vplížil do sklepa. Jeho oči se automaticky přizpůsobily. Potichu došel až k místu, kde se ozývaly oba hlasy, ale zůstal ve stínech. Chvíli naslouchal rozhovoru a zareagoval až na Taylorovu otázku. Malý miséricord vyletěl ze stínu a stříbřitě se zaleskl, když proletěl kolem Taylorovi hlavy, kolem Boba a jeho pohyb zastavil až květináč s rostlinou.* Není třeba.. *Odpoví poté Taylorovi a udělá dva kroky k nim.* My si ještě jednou promluvíme o tom, že součástí dohody není unášet upíry svému doprovodu.. *Zavrčí na Boba pro změnu a ukáže na něj druhým miséricordem, kterým si spolu s prvním i otevřel případně ty dveře.* Musel jsem Lilu zamknout, protože ti hodlá udělat plastickou operaci svými podpatky. *Nůž zapíchne do kuchyňské linky.* Vysvětlení. Oba. *Probodne je na střídačku pohledem.*
*Bob ho poslouchá a přikývne.* Jo jeden můj vytvor mi kdysi řekl, že to je nepříjemné, ale rychlé, když se to dobře trefí.* Ušklíbne se a vzpomene si, jak se během jednich bojů nudil, tak si oživil mrtvolu na pokec. Pak poslouchá Taye, ale všimne si, jak se po stropě pohnul stín. Šlo o kouzlo, které dal na celý dům, aby věděl, kde se kdo pohybuje. Takže mlčí a čeká, kdo to je. Když se objeví Dragos, tak se na něj podívá a tiše ho sleduje a nejdřív ho ignoruje, protože chce odpovědět Tayovi.* Ano, na prokletý předmět i jako jed.* Řekne a podívá se na Dragose. * Dobré ráno i tobě. Na mé konání mám dokonalé vysvětlení.* Řekne a zvedne prst a odkašle si.* Byl jsem opillý, magickým alkoholem a asi se mi popletli doby. Za so může asi můj oblek, co jsem si vzal. Moc pěkných vzpomínek z nacistického německa nemám.* Řekne a tváří se naprosto vážně.* Oh a co má Lila ráda? Klidně ji nechám zabít opět Rasputina, ale nesmí ho moc zošklivit. Už tak je naštvaný za tu díru v hlavě.* Poví a tváří se u toho trochu otráveně, protožýe mu to Rasputin vždy vyčítá, když se hádají.*
*Kývl. Zase až tak hluboko u tohoto tématu jít nepotřeboval. Spíše zpozorněl, když si všiml, že čaroděj náhle zmlknul. Věnoval mu lehce nechápavý výraz, nicméně ticho nenarušoval. Čekal, až se něco stane. Rychle sebou poté škubne, když okolo něj proletí nějaký předmět, než konečně věnoval narušiteli jejich konverzace dosti vyděšený pohled. Bezděčně se nato nadechl, aby se uklidnil, a na slova vůdce klanu pouze kývl, ostatně jako i na ty Bobovy, co následovaly hned poté. Následně pozvedl jedno obočí při Robertově vysvětlení. Souhlasil jen s první částí. Ovšem těžko říct, co se mu dělo v hlavě. Do té mu Tay přeci jen neviděl.* Chtěl jsi mi ukázat svůj dům, ale na Lilu jsi moc dobrý dojem neudělal, na což jsem tě i upozornil. No a potom už jsi ji praštil tou holí a mně jsi začal tahat sem. Ale ano, opilý jsi u toho opravdu byl, proto jsi musel jednat tak, jak jsi jednal. *Vysvětlil. Během svého projevu Dragosovi nevěnoval jediný pohled. Buď se díval do země, nebo na Boba.*
*Dragos pozvedne obočí, když Robert prohlásí, že má dokonalé vysvětlení. Čeká, co z něj vypadne a když skončí, tak se na něj zamračí.* /Ovšem.. Co jiného mám asi čekat, že?/ *Pohled přesměruje na Taylora, který začne mluvit po něm.* Nic a nikoho.. Proto dostala na starost Taylora, abych měl jistotu, že se nebude opakovat ten kostel v Bronxu.. *Probodne mladého upíra ještě pohledem. Vytáhne dýku z desky a vydá se směrem k Robertovi, aby za ním sebral tu druhou dýku. Z díry v květináči se vysype trocha hlíny, než se díra sama ucpe, jak se hlína přeskupí, to Dragose ale moc netrápí. Ukáže onou dýkou na Taylora.* Ty, absolvuješ trénink s Lilou ve vile. Jednak proto, aby jsi příště uměl tohohle cretino sám praštit, kdyby se zas ztřískal jak zákon káže a chtěl tě někam táhnout. *Při oné nadávce ukáže dýkou na Roberta, přičemž jen kousek chybí, aby ona dýka skončila v jeho krku.* A druhak.. *Dýku vrátí k sobě a začne ji čistit o rukáv volnější košile.* ..doufám, že ti při něm vtluče konečně do hlavy, že mimo vilu se svého doprovodu budeš držet nejlépe jako klíště.. *Dodá a dýky obě do sebe založí, přičemž do sebe zapadnou jako dva kousky puzzle.* Ty jsi už střízlivý? *Otáže se Roberta, přičemž na něj kouká shora.*
*Bob se dívá na květinu a pak na Dragose.* Desifikuj si tu dýku. Jed z téhle rostliny zabije i upíra.* Poradí mu a kouzlem květinu opraví. Ta krásně kvete, ale tentokrát, je více rudá, jako by ukazovala svůj vztek, že na ni byl spáchán atentát. Usměje se na ni kousne se do zápěstí a nakape krev na květinu.* Hehe, brzy bude mít pyl a zahubí jím mnoho živočichů.* Prohlásí a pak si vzpomene, že tam má upíry.* Oh, pardon.* Vyléčí si ránu a podívá se na Dragose.* Ano. Jo a jinak, se Tay dobře ovládá. Včera sem přišla civilka. Nevím, už co přesně se mnou řešila, ale pak mi chtěla dát svoje dítě. Tay byl celou dobu naprosto v pohodě.* Řekne a usměje se hrdě. Jenže úsměv zmizí.* Když tak nad tím přemýšlím... já neaktivoval jeden malý bezpečnostní systém...* Podívá se na upíry a pak sleduje stíny.* Pánové. Pokud by vám to nevadilo... Mohu aktivovat jeden bezpečnostní systém?* Zeptá se jich.*
/Však jo, jak by mohla mít ta fúrie něco ráda? Maximálně tak komunistický režim. To by sedělo./ *Pomyslel si, když se přešlo přímo k Lile a jejím schopnostem si něco či někoho oblíbit. Skoro by své myšlenky doplnil i o protočení panenek, kdyby takovou drzost měl. Něco takového by si už před vůdcem klanu nedovolil..nebo rozhodně ne, když mu věnuje zrovna pohled. Třeba jako nyní. Pouze se tedy podíval do země a kývnutím naznačil, že jeho slovům rozuměl a určitě je nevypustí druhým uchem ven. Nato se spokojeně znovu po nějaké té chvíli napil krve, kterou následně horko těžko zadržil v ústech, když mu bylo oznámeno, že s Lilou bude absolvovat trénink ve vile. Ztěžka poté polkl, načež staršímu upírovi věnoval pohled.* /Ten se mi aspoň nestará do práce./ *Opět se mu ozvalo v hlavě, nicméně nečekaně nic nahlas neřekl. Pouze kývl, doufajíce, že jej čeká pouze jeden trénink a ne víc. To by musel už fakt držet své nervy na uzdě. Lehce se oklepal, jakmile Bob zmínil, že jed z oné nádherné rostliny zabije i upíra. Stále je ovšem spíše ticho. Na další čarodějovy slova s úsměvem kývl.* No..těžko říct? *Nejistě pokrčil rameny.* Neudělá nám to něco?
Dobrý vědět.. *Kývne jen Dragos s pohledem, v kterém se nedá určit, zda tu dýku nakonec očistí, či nikoliv. Při slovech Boba nejdřív pozvedne obočí.* Těžko by byl v pohodě, kdyby jeden z nich krvácel. Proto má sebou vždycky doprovod. *Oponuje mu stroze. Koukne se po Taylorovi, když položí svůj dotaz a odpoví.* Neudělá.. *Pronese sebevědomě a varovně se podívá na Roberta.* On moc dobře ví, že minimálně mě si nemůže dovolit ohrozit nebo zabít.. *Dodá.* Jak se vrátíš, tak mám variantu trestu i pro tebe. *Dodá, než nechá Roberta odejít.* A Lile se omluvíš i ty, nejen on. *Poručí Taylorovi, když zůstanou o samotě.*
*Sleduje je a poslouchá.* Ne, nic se vám nestane, jen ucítíte tu magii a možná dostanete hlad. Trochu vedlejší efekt, nevím proč. Ale je to obrana proti teleportům a portálům sem.* Vysvětlí a vezme v šuplíčku athame. To se mu tam valí mezi pozůstatky toustovače, mixéru a nějakého telefonu. Jejich opravu vzdal. Řízne se do ruky a začne mumlat ve staronorštině kouzlo. Jakmile krev dopadne na podlahu, tak celým domem projede energie, jak se aktivuje kouzlo. Ránu si vyléčí a uslyší ránu do vchodových dveří.* Hehe... zavřel jsem včas. Radši vás pošlu portálem. Venku je naštvaný démon.* Zazubí se na ně a pak se podívá na Dragose.* Jasně.* Poví a podá oběma z ledničky pytlík s krví.* Jinak, na Stínovém trhu jsem nedávno viděl, že prodávali upíří zuby. Nebo to aspoň tvrdili. Dal bych si bacha, aby tu neřádila zoubková víla.* Řekne a sedne si na linku. V ledničce si vzal nějaký sendvič s masem. Ani neví, co je to za maso, ale chutná jako vepřové.*
*Dragosovi věnoval pohled, který ovšem zakotvil vzápětí někde mimo něj a raději se napil krve, načež dál poklidně mlčel. Nedovolil si zatím nic komentovat. Pouze pozvedl jedno obočí, když vůdce klanu prohlásil, že si ho Robert nemůže dovolit ohrozit či zabít.* /Tohle znělo lehce egoisticky./ *Dovolil si utrousit aspoň ve své hlavě, když už se to neodvážil říct nahlas, aby si zachoval hlavu na místě, kde správně má být a zatím tam i je. Nicméně nyní se už moc neovládl a jakmile se dozvěděl, že se i on musí upírce omluvit, krev v ústech vyprskl.* Ups. *Sykl tiše, podíval se na kapičky na zemi, načež se zhluboka bezděčně nadechl.* /Fuj, nesmíš, tohle by bylo nehygienické./ *Řekl si v hlavě, skousl si ret.* Jistě. *Pověděl poté. Bylo mu jasné, že i kdyby nechtěl, jakože fakt nechce, musel by. Věděl ale, že jediný důvod, proč by to od sebe udělal, byla slušnost. Zmateně zamrkal na čaroděje, když se zmínil o démonovi, nicméně jinak to nekomentoval. Pouze konečně dopil jednu dávku krve, načež si s radostí vzal pytlík. Na další slova pak opět kývl, ačkoliv se i jemně oklepal, pravděpodobně strachem.*
*Dragos se nejdřív na Taylora zamračí, když vyprskne, a sjede ho pohledem, než vydechne.* Já vím, že se ti to pramálo zamlouvá, ale nehodlám mít rozepře v klanu a nehodlám si v něm vybírat jako vůdce stranu. Takže se prostě omluvíš a budeš držet pusu během tréninku. Podle toho jak ti to půjde uvidíme, co bude dál. *Promluví nakonec stejně, jako by otec mluvil se svým synem. Pak se Dragos vrátí pohledem na Roberta.* Ode mě z klanu nebyli.. Ztráty jsem neregistroval. *Na pytlík krve se zaškaredí. Ano, přišel by mu vhod, i když by to ještě asi chvíli vydržel, ale nechtěl ho sát takhle barbarsky.* A skleničky nevlastníš? *Utrousí otráveně a počká, jestli mu ji podá, nebo si ji půjde najít sám, než pokračuje.* Každopádně.. Taylore, ty jdeš teď domů. Lila je ještě stále zavřená, takže se ji omluvíš dokud po tobě nebude mít šanci skočit. S tebou si chci promluvit. *Poukáže na Roberta a kývnutím hlavy naznačí, zda udělá Taylorovi portál.*
*Bob je poslouchá, ale nekesá jim do toho. Jeho míra soustředění u těchto věcí upadá. Proto většina studentů, co kdy měl buď odešla nebo on zapomněl, že vůbec existují. Když se ho zeptá na skleničky, tak otevře skříňku vedle sebe a tam jsou skleničky z období secese.* Klidně si jich nech. Sestra se je snažila asi třikrát vyhodit.* Pokrčí rameny a pak odloží sendvič a dojde ke dveřím do skladu. Přivolá si fixu a na rám začne kreslit symboly. Dává jasné souřadnice před vilu.* Víš, že nemůžu otevřít portál až do vily, že? Místo, co je chráněné jako tvoje tenhle jednoduchý portál neprobourá.* Prohlásí a luskne. Portál se aktivuje.* Je pouze jednosměrný. Pouze před vilu na Statenu.* Řekne a pousměje se.*
*Otřel si rty, načež již pouze s lehkým povzdechnutím kývl a věnoval Dragosovi krátký pohled. Nemělo cenu odporovat. Mimo to, ty slova měly něco do sebe. Byla pravda, že není ideální mít ve vůdcovské pozici nějakou oblíbenou stranu či obecně oblíbence, obzvláště pak kvůli takto pitomým rozepřím a konfliktům. Bohužel byl Tay občas ale i trochu dětinský a neuměl si od těch naschválů pomoct.* /No tak, už tak působíš jako naprosté dítě, to není to, co tě otec učil./ *Pomyslel si. Opět pak věnoval Dragosovi pohled, když zmínil skleničky, než se podíval na Roberta a poté i na sklenky ve skříňky.* Ví vůbec, jakou cenu takové věci mívají? Pokud jsou tedy pravé a ručně malované a obecně zpracované. *Zeptal se a kývl.* Dobře, to by byl dobrý nápad. *Kývne. Nepotřeboval úplně skončit s nějakou zlámanou končetinou. To úplně v plánovači neměl. Jakmile byl portál vytvořen, podíval se na něj a dokonce k němu udělal krok, než se zarazil.* Oh..mé věci. *Zmínil a věnoval oběma starším mužům pohled, který pak zakotvil přímo na Dragosovi.* Mohl byste mi je prosím vzít? Ať to tu nezdržuju ? *Optal se nervózně. Podle odpovědi se pak případně zeptal i Roberta, než prošel portálem a poté zamířil rovnou do vily, kde se šel starší upírce tedy omluvit.*
*Upír si převezme skleničku a poté zuby trhne pytlík krve, aby jej otevřel a jeho obsah mohl vylít do ní. Prázdný obal od krve nechal na desce a skleničku si vzal do ruky a upil. Při slovech Taylora se pobaveně uchechtl.* Máš se ještě co učit, mladej. V mojí šatní skříni jsou věci, co mají větší hodnotu, než tyhle skleničky.. *Ušklíbne se. Nad Robertem protočí očima.* To vím.. Proto tě taky nežádám o portál do vily.. Taylor ty dva kroky k ní zvládne.. *Prohlásí a opře se zády o linku, sledujíc Taylora, jak míří k portálu a upíjíc ze skleničky. Pozvedne obočí, když se zarazí a otoč se na něj. Věnuje mu otrávený pohled, ale nakonec přikývne.* Vezmu ti je.. Pak si pro ně ke mě dojdeš.. *Souhlasí a čeká, až úplně zmizí. Pak dopije skleničku a obrátí se na Roberta.* Mám lehký problém s jednou svou schopností a napadlo mě, jestli nebudeš užitečný.. *Začne hned od podlahy.* Slyšel jsi už o upířích proměnách, že ano? *Optá se ho a v hlase mu zní frustrace.* Nedávno jsem potkal jednoho starého známého, ještě z mého prvního klanu. K této schopnosti ho přivedl náš stvořitel.. Dal mu základy a on to postupem let piloval, až se dokázal proměnit.. Já jsem nijak oblíbený u něj nebyl.. *Uchechtne se ironicky.* Jeho chyba.. Asi to pochopil až když jsem mu zabodával dýku do hrudi.. *Uleví si s pohrdavým odfrknutím, než trochu pokořeně přizná.* Zkouším na ten princip přijít už léta.. Myslel jsem, že jsem na to přišel se svým synovcem, ale ten pak umřel a já se sekl a nejde mi ani navázat kam jsem se dostal.. *Zamručí otráveně, přičemž při slovech o jeho rodině trochu těžce polkne a sklenička v jeho sevření vydá zvuk praskajícího skla, ale ještě se nerozbije. Jestli něco dokázalo dokázat, že Dragos kdy měl nějaké city, tak to byla právě jeho rodina, která ale už byla zcela mrtvá. Oklepe se z toho, pustí skleničku, a když se podívá na Roberta, tak už má zase ten ledový pohled, jakoby se schoval za masku.* Napadá tě něco?
Pff... tohle má jen percentuální cenu oproti tomu, co mám jinde.*Ušklíbne se a podívá se na Dragose.* To ti to ještě nesežraly moly?* Nazvedne obočí a zazubí se na něj. Bob pak na Taye na rozloučenou zamává a usměje se na něj. Poslouchá ho a kývne.* Jo, dělají to staří upíři v ohrožení nebo velkém stresu. Nebo tak nějak. Vždy mi řekli něco jiného když jsem je zkoumal...*Zapřemýšlí a poslouchá ho.* Hmm... víš, já přeměnu ovládl trochu jiným způsobem. Ale to je trochu na dýl, takže si sedneme do kanceláře, co je tady dole. Jako tenhle barák je obří mám tu asi čtyři kuchyně, dvě kanceláře, čtyří obýváky a snad tisíc ložnic. K čemu to někomu bylo.* Odfrkne si, když jde do kruhové kanceláře, kde si sedne na sedačku. Má tam kávovar a ten zapne, aby mu udělal další kávu. Je mu jedno, zda ho bude upír následovat, prostě jde a povídá.* V roce 1943, myslím, jsem byl skoro zavražděn a to kvůli knihám. No a musel jsem uniknout, tak jsem se proklel. Je to rychlejší než léčení. Během svého prokletí jsem se občas dokázal dostat do lidské podoby a poslední roky to bylo čím dál častěji. Kdybys věděl, co vím na vílího krále, pfuuu....* Zasměje se, ale pokračuje.* Během těch přeměn jsem zjistil, jak magie proudí, reaguje tělo a podobně. U vás to spíše funguje na přirozeně nabrané magii v průběhu staletí a reakci těla...* Zamyslí se a vstane. Dojde k Dragosovi, chytne ho za ruku a vpustí nechá magii kolem něj proudit.* Cítíš něco?* Zeptá se ho a tím zkouší teorii, zda upíři vnímají magickou energii kolem.*
*Ušklíbne se podobně. Mohl by mít doma artefakt, za který by mu britské muzeum utrhalo ruce a on by ho bez mrknutí oka rozbil. Takové už to zkrátka bylo, když byl jeden nesmrtelný. Odfrkne si u poznámky Boba.* Podceňuješ mou zálibu v dobrých kouskách šatníku.. *Počká až je Tay pryč a pak spustí.* Nejen tehdy.. Je to dobrá úniková strategie, ale taky dobrý způsob cestování.. *Opraví ho lehce. Proto bylo tak těžké plánovat Viorelovo svržení. Nikdo totiž neměl ponětí, zda je zrovna v podobě potkana neposlouchá.* Ty jsi čaroděj.. *Odfrkne si.* Pro vás je to více běžné.. Přísahám, že za celý svůj život jsem poznal maximálně pět upírů, co se uměli proměnit.. *Zabrblá, ale následuje ho po domě.* Počítáš s tím, že ten někdo měl zřejmě rodinu, že ano? *Uchechtne se.* Tohle není sídlo pro samotáře.. Kdybych ti tu nastěhoval klan, tak ti najednou začne připadat malý.. *Ušklíbne se. V kanceláři se usadí na nejbližší možný prostor a je mu jedno, zda je to křeslo, gauč, stůl nebo nízká komoda.* /Jak nečekané../ *Převrátí očima. Při slovech o vílím králi pozvedne obočí.* Vždy se rád dozvím nové drby, ale věřím, že budeš mít sdílnou náladu i někdy jindy.. *Naznačí mu rukou, aby pokračoval. Když se ho chytne, tak nejdřív pozvedne obočí, načež se pobaveně uchechtne a čeká, jestli to Robertovi dojde a kdyžtak potom vymaní svou ruku z jeho.* Dovolíš? *Pronese s egoistickým uchechtnutím. Z malíčku sundá nenápadný železný kroužek a pak vyhrne rukáv košile a s cvaknutím odepne kovový náramek. Oba předměty položí vedle sebe z druhé strany, než je Bob.* Pamatuješ si na Azira? Byl to zmetek, ale vyklubal se z něj nakonec slušný čaroděj.. Je ho škoda.. *Pronese s pokrčením ramen a natáhne k čarodějovi ruku, aby to zkusil znova.*
*Podívá se na něj a ušklíbne.* Dobrý... záleží v co se změníš. Mám dojem, že upíři se mění na jedno zvíře. To které jim je charakterem nejblíže.* Zamyslí se a pro sebe si udělá poznámku, že najde popel těch, co zkoumal a znesvětí je, za špatné informace.*/Hajzlové.../* Jako rád bych tu měl společnost, ale chodí mi sem jen prostitutky, démon a mrtvola... To je teda výhra.* Odfrkne si. Když zkouší magii, tak vidí, že to nefunguje, tak ho pustí a sleduje, co všechno si sundává.* Nepamatuju. Na jména jsem nikdy nebyl. Sám si nepamatuju, ani své studenty. Jeden na mě čekal dokonce sto let, ale já netušil, kdo to je.* Pokrčí rameny a chytne ho znovu a pustí magii. Začne mírně a postupně ji navyšuje až nabírá i fyzické podoby ve formě rudého dýmu. Pak ho pustí a podívá se na něj.* Cítil jsi něco?*Zeptá se.*
*Přikývne nejprve, ale pak ho opraví.* Máme omezenou sortu.. Alespoň, co jsem zjistil s Mariusem.. Nikdy nebyla zaznamenaná jiná proměna než netopýr nebo potkan.. A pak je tady ještě jedna taková vzácnější.. Kouř.. S nikým takovým jsem se ale nesetkal.. Našli jsme jen zmínky.. *Pokrčí rameny a protáhne se v zádech tak, že dá ruce víc za sebe a zakloní se.* Moje ambice ale nikdy nebyly malé, takže chápeš, jakým směrem jsem směřoval, že ano? *Ušklíbne se ještě. Nad jeho slovy převrátí očima, ale poté co mu přizná svou paměť mu ani žádné učně raději nenavrhuje. Pouze se ohledně toho chudáka uchechtne. Sundá si ochranné předměty a odloží je stranou. Ze začátku skoro nic neregistruje a tak se trochu soustředí.* Má to být, jako když tebou probíjí elektřina? *Zeptá se nazpět.* Takové brnivé napětí?
*Poslouchá ho a přikyvuje.* Jo to by sedělo. Já se setkal s jedním kouřovím...* Podívá se bokem.* Jsem ho zabil... mě štval.* Řekne a víc k tomu neříká. Pak se na něj podívá.* Hmm... tebe bych typoval na potkana. Jsou hodně chytrý a vynelézavý a často mají sex. Jednou jsem je měl jako mazlíčky.* Zazubí se na něj. Pak ho poslouchá.* Může být. Každý to cítí jinak, ale většinou jde o takové napětí jako těsně před tím než do tebe uhodí blesk nebo když jsi moc blízko elektrickým drátům.* Řekne mu a zamyslí se.* Hmm, víš co. Do čtvrtka vymyslím pár technik a stavím se u tebe.* Řekne zamyšleně a sedne zpátky na gauč a přemýšlí.*
*Dragos pozvedne obočí, než nad Robertem protočí očima. Nic jiného u něj asi ani nečekal. Když však popíše jeho osobu, tak si uraženě odfrkne.* No au teda.. Děvku ze mě dělat nemusíš.. *Zcela ignoruje i to, že mu také řekl, že je vynalézavý a chytrý. Pro něj bylo podstatné, že z něj dělal nymfomana. Což co si budem, byla pravda, ale tu nikdo nikdy slyšet nechtěl. Sundá ochranné předměty, aby na něj měla magie nějaký účinek a hned po experimentu je zase nasadí.* Fajn.. A rovnou se omluvíš i Lile.. A doufej, že se uklidnila, jinak tvůj bráška bude dědit a já budu vraždit.. *Ušklíbne se a seskočí z místa, kde seděl.* A teď bych poprosil portál.. Zabíjet démona se mi dneska nechce.. *Dodá a promne si prsty.*
Děvku ne, potkana a potkani jsou krásní.* Opraví ho. Pak ho poslouchá.* Ha, mou sestru bys nezabil. Vy--kala by ti muzek a ten pak sežrala.* Zazubí se na něj a luskne a otevře se portál opět v těch stejných dveří.* Máš otevřeno. Dokud nevybledne barva, tak bude fungovat na to dané místo.* Řekne a zamává na něj. Počká až zmizí, aby si vzal kávu a šel si ji vychutnat na střešní terasu s výhledem na Hudsen.*
*Dragos po zkušenostech s Viorelem sdílel jiný názor, ale dnes Robertovi ze své minulosti prozradil už dost. V jednom měl ale jasno. Do potkana se měnit nehodlá.* To by se ještě uvidělo.. *Uchechtne se.* Vezmi sebou ty Taylorovi věci.. Nevím, kde to tady má a šmejdit celý barák se mi nechce.. *Požádá, načež zamíří do portálu. Vyplivne ho to kousek od dveří vily, do které vejde a hned na to zamíří zkontrolovat, zda se Taylor omluvil a propustit Lilu z vězení. Pak se vrátí do svého pokoje a v knihovně začne hledat všechny zápisky, co dali s Mariusem dohromady, aby si byl jistý, že mu nic neušlo.*
*Otočila na něj hlavu a uchechtla se.* Tak pán se o mě bojí. *Zazubila se ještě víc.* Prosím tě, nebylo by to poprvé, kdybych jela opilá autem a navíc, těch pár zlomených kostí při nehodě, nic, co bych neznala, při závodění se taky stane ledacos. *Mrkla na něj a tak nějak na půl ucha, jej poslouchala.* Třetí, za celý tvůj život? Páni, tak to není moc. Já jich vystřídala už desítky, ale momentálně jich mám ve svém držení asi tak dvanáct, možná víc, co já vím. *Pokrčila jen rameny a opět pohlédla ven z okna. Chvíli jen tak pozorovala dění za oknem, než oči zavřela a jen tak odpočívala. Musela uznat, že trochu přebrala, vlastně víc, než kdy za poslední dobu.*
*Dominic se zasmál.* No vidíš, někomu hold život a štěstí přeje. *Mrkl na ni.* Ale určitě jsou super. *Zkonstatoval nakonec, než zastavil před svým domem. Zaparkoval auto do garáže, načež pomohl Aless ven. Jak si ji pak dovedl do domu, posadil ji na gauč a pak se pousmál.* Tak jo, dáš si něco? Hádám ale, že kdyžtak asi jen čistou krev, co? *Optal se, a aniž by čekal na odpověď, tak do skleničky nalil krev, jež vyndal z lednice, pak došel až k dívce a sklenku jí podal. Sám se usadil vedle ní, usmívals e a podepřel si hlavu, zatímco na ni hleděl.* Tak co, jak moc mimo se slečna cítí? *Zajímal se.*
K autům, mě to nějak vždycky táhlo, tak je to možná tím. *Pousmála se a nechala se odvést do domu, kde se pak usadila a když jí podal krev, napila se. Pak skleničku položila na stůl před sebe a chvíli na ni koukala, než se otočila na něj.* Ehm, abych pravdu řekla, tak netuším. *Pokrčila rameny a uculila se. Naklonila hlavu lehce do strany a lehce přimhouřila oči.* A proč se mě na to vůbec ptáš? *Zeptala se. *Mimochodem, proč jsem tady? Proč jsi mě vzal k sobě domů? *Zajímala se. Tak nějak si začínala myslet, že to nebyl zrovna dobrý nápad mu na to kývnout, vlastně ani netušila, proč to udělala.*
*Naklonil hlavu na stranu a usmíval se, aby vzbudil dojem, že ji poslouchá. Během toho, co povídala, přesunul jednu svou ruku za její záda a druhou něžně položil na její stehno.* No, já ani nevím, asi mě to zajímá, jak se cítíš, nechci, aby ti bylo špatně nebo tak. *Pronesl.* Asi jsme i já trochu přebral, abych řekl pravdu, jsem, no, necítím se svůj. *Zalhal jí. ve skutečnosti se cítil při smyslech více, než dost.* Já nevím, asi jsme tě chtěl tak nějak poznat, mít šanci poznat jinak, než tehdy, kdy jsme si na tebe udělal neoprávněně zlé mínění. *Hlesl. Ani si neuvědomila, že byl najedou blíže, než předtím, kdyby mohla, cítila by teď jeho dech na tváři.*
Abych pravdu řekla, není mi zrovna oukej, asi jsem toho vypila víc, než jsem myslela, ale to nějak zvládnu. *Chtěla ještě něco říct, ale najednou ucítila jeho ruce na sobě, sjela pohledem na své stehno, než se podívala na něj, ani si neuvědomila, že se lehce kousla do rtu.* Poznat, říkáš? A jak by z tvé strany mělo vypadat to tvé poznávání? *Pousmála se a znova lehce naklonila hlavu na stranu, svou rukou pak chytila tu jeho, kterou měl položenou na její noze a chtěla jí dát pryč, ale to se k ní už přiblížil, načež se na něj jen zadívala a nasucho polkla.* Ehm, Dominicu… co to sakra děláš? *Zašeptala.*
*Zadíval se jí upřeně do očí, tentokrát ale nic nedělal.* No, já nevím, prostě se poznat, jinak a lépe,. než tehdy, když jsem si udělal jen vlastní, jednostranné mínění. *Uculil se. Nad tím, když si skousla ret se pousmál.* Jsi rozkošná, už jsem ti to řekl? *uculil se, načež natáhl ruku, aby jí položil na tvář a zlehka pohladil. Pak se k ní natáhl a políbil ji. Hned na to se ale odtáhl, jen ale tak, aby zůstal v její blízkosti i nadále.* Omlouvám se, promiň, asi bych...asi bychom...neměli. *Hlesl. Stále se od ní ale nevzdaloval, ruce nedával pryč, jen se k ní tiskl a zlehka jí hleděl do očí, spíš tak nějak čekajíc na to, co udělá dál. Nechtěl jí do toho nutit Encantem, ne- protože, to by pak nebylo ono.*
*Nate se pobaveně uchechtne.* Pro mou mámu to taky bylo překvapení.. /Trochu smutné a nervující, ale bylo../ *Na Remiho slova přikývne.* Jop.. *Potvrdí ještě slovně, než křídla roztáhne do celé své délky. Každé křídlo má necelé dva metry, takže v plném rozpětí dosahují něco přes tři metry. Remi si také může všimnout, že se křídla nenapojují přímo na Nateovo tělo. To je součástí magie jeho náramku, který křídla u těla znehmotňuje, aby mohl Nate nosit normální trička, když má křídla neschovaná a v momentě, kdy jsou schovaná, je znehmotňuje celá. Čaroděj se nechá nadnést vzduchem a občas mávne, aby se udržel ve vzduchu, zatímco natáhne ruku k Remimu. Nadšeně se zazubí, když se jej Remi chytne. Upraví ještě chycení, ať se oba můžou chytit nejpevněji to jde a nehrozí, že se hned, jak zapůsobí gravitace, pustí. K tomu Nate ono chycení podpoří magií a pak už zabere křídly silněji a oba je vznese do vzduchu. Postupně nabírá větší a větší výšku, ať jsou pro civily snadno přehlédnutelní a jeho směr letu namíří na Manhattan.* Už jsi byl někdy na Empire State Building? *Zakřičí na Remiho přes vítr a přesně tam začne směřovat. Jejich výška je stále v běžné letové hladině ptactva, ale už je pomalu skrývá tma a Nate ví, co si může dovolit, když prolétá kolem vyšších pater některých budov, většinou kancelářských, kde už v tuhle hodinu nikdo nebyl.*
*Usmívala se a poslouchala ho, pak se jen uculila o něco víc.* Chceš si udělat lepší mínění? Líp mě poznat? To je milé. *Pronesla a hleděla na něj, pak se k němu naklonila o něco víc a znova si nevědomky skousla spodní ret.* A proto mě tiskneš k sobě? Proto mi říkáš komplimenty? Proto mě líbáš? *Uculila se, stále ho držíc za ruku, kterou měl položenou na jejím stehně. Chvíli na něj jen koukala, než se k němu sklonila víc a teď to byla ona, kdo jej políbil.* Tohle ne… tohle nemůžeme, jo nemůžeme. Já… ehm. *Zamumlala, když se od něj lehce odtáhla a nervózně si prohrábla vlasy, než na něj opět koukla.*
*Dominic se zaculil. Cítil, jak ten pocit vítězství další eso v jeho rukávu pomalu ale jistě dostálo svému splnění. Tiskl si ji k sobě dál a dál, hleděl na ni a usmíval se. Když jej pak políbila, tak jí polibek opětoval, ovšem, aby to působilo důvěryhodně, zahrál překvapeného. ihned jej ale prohloubil, a když se pak odtáhla a řekla to, co řekla, tak se jemně uculil. Natáhl ruku, načež jí dal pár pramínků vlasů za ucho a podíval se jí upřeně do očí.* je to zakázané ovoce, já vím. Proto je to tak dobrý. *Zavrněl, než ji opět políbil, tentokrát více vášnivěji, majetnicky a nesmlouvavě. Jednu ruku jí položil na pas, za který si ji přitáhl, zatímco druhou ji chytl zezadu na krku a i tou přitiskl k sobě.* /Ne že bych to dělal rád, ale....dělám to rád./
*Remi se nestačil divit,. Nechával se nadzvednout do vzduchu Nateovou magií a jeho křídly, zatímco se podíval pod sebe. Hleděl na to, jak se podlaha střechy paneláku vzdalovala od jeho nohou, hleděl na ulice pod sebou, jež se zmenšovaly více a více. potom otočil pohled nahoru, k čarodějovi. *Doufám že tohle není naposledy! *Křikl na něj a zasmál se, vesele a hlasitě. Bavil se, a nemohl ani popsat jak. Dlouho se tak nebavil, dlouho neprožíval takový nával štěstí a veselí, jako prvá teď. Jistě, s jeho Aless, ano, ale teď, tohle, bylo něco úplně jiného. Pobaveně zavýskal, než se rozhlédl pod sebe, na to, jak bylo město menší a menší. pak se podíval zase na Natea.* Ne, nebyl! *Zvolal k němu, tušíc tak nějak, kam se asi bude jejich let ubírat.*
*Koukala na něj, když jí dával pramínek vlasů za ucho a poslouchala ho.* Tohle nemůž… *Zašeptala, ale to už jí umlčel polibkem. Jakmile si ji přitáhl k sobě, položila si jednu ruku na jeho hrudník a druhou u zajela do vlasů. Chvíli mu polibky oplácela jen lehce, než tiše zavrněla a víc se k němu přitiskla. Nakonec i ona polibky prohloubila a líbala jej vášnivějí. Chvíli takhle u něj byla, než si vlezla k němu do klína, vlastně to udělala nějak automaticky, nepřemýšlela nad tím, co dělá. Rukou, jež měla v jeho vlasech, jej lehce za ně zatahala, než jí přesunula na jeho hrudník. Ještě chvíli mu polibky oplácela, než jej kousla do rtu. Pak se lehce odtáhla a s úsměvem mu pohlédla do oči.*
*Domini byl štěstím bez sebe, nejenom proto, že jeho plán vycházel, ale taky proto, že dostál toho, proč do klubu šel- chtěl si přivést nějakou společnost na večer, a tu teď taky měl. Vlastně, chytl zlatou rybku, která se mu sama namotala, on tomu pomohl jen dobře nahozenou návnadou. Jakmile se mu posadila do klína, ruce si přemístil na její pozadí a uculil se. Pohlédl jí do očí, ale než by se nadála, upíří, rychlostí si ji přetočil pod sebe a teď to byl on, kdo byl nahoře a shlížel dolů.* To by nešlo, hezky zůstaň dole. *Uculil se na ni, než se sklonil v dalších polibcích, zatímco už jeho nenechavé ruce stahovaly její bundu za ramen.*
Dokud mě lovci nechytí, tak hodlám létat! *Křikne zpátky na Remiho se smíchem. Postupně nabral výšku, než se trochu ustálil. Nechtěl zas na Remiho jít rychle. On už tlak zvládal lépe po tolika letech zkušeností, ale Remi nemusel. Navíc znal v tomhle Triss, která měla problém se s tlakem vyrovnat.* Tak teď budeš! *Odpoví mu Nate a začne postupně nabírat zase lehce výšku, jak se blížili k centru přes řeku.* Jen pro instrukce! Pustím tě, co nejblíž to vrcholu půjde! Já pak musím udělat ještě kolečko! A pak přistát sám! S tebou to nezvládnu! *Upozorní ho, aby věděl, co čekat. Zase o něco stoupne a ustálí let. Rozhodne se proletět nad pátou avenue a dopřát Remimu ten světelný výhled, než to stočil k Empire. Nejvyšší možné místo, kde mohl přistát se společností bylo kousek od úplného vrcholu. Výš nemohl kvůli drátům vysílače. Když se blížili, tak naklonil křídla stranou, aby proletěl bokem, takže z jedné strany Remimu zaclonil na chvíli výhled. Vílu pustil hned, co se objevila plošina pod jeho nohama, aby měl dostatek prostoru získat rovnováhu. On sám udělal, jak řekl, ještě jedno kolečko a pak s vícero mávnutími křídly přistál vedle Remiho. Ihned křídla stáhnul a k tomu hmátnul po náramku, aby je okamžitě i schoval, jelikož vítr tady nahoře byl neskutečný. Poté se posadil na plošinu a udělal kolem sebe bublinu teplého vzduchu pomocí ohně.* Tak jaký je výhled? *Zazubí se na Remiho.*
*Nečekala to a když jí přetočil pod sebe, jen překvapeně vypískla.* Ale, podívejme se, ty nerad dole jo? *Pronesla šeptem mezi polibky a jen se uchechtla, než se svými rty znova přitiskla na ty jeho. Nechala ho, aby jí sundal bundu, lehce se i nadzvedla, aby mu tím i pomohla. Aby pak nebyla pozadu, začala mu sundávat nejprve bundu, tu pak někde zahodila a celkově jí bylo jedno. Pak mu začala rozepínat knoflíky na košili. Moc dobře jí to nešlo, přece jen, díky alkoholu byla trochu mimo a knoflíky teď nebyly zrovna kamarádi, proto se jen uculila a udělala první věc, která já napadla. Chytila okraje košile a svou silou trhla tak moc, že se ozvalo jen páraní látky a cinknutí knoflíku o podlahu.* Hups, asi to budeš muset reklamovat, špatný materiál. *Uchechtla se.*
*Dominic se na ní podívala a přejel si jazykem po rtech.* Abych ti to nepřičetl na účet, a nekupovala jsi mi pak n novou ty. I když, ne, to asi ne. *Zasmál se nakonec, zatímco se pak k ní sklonil. Vyhrnul jí šaty a zahodil za sebe, a když pod ním zůstala jen ve spodním prádle, sám se ušklíbl a polibky začal zkoumat její kůži na těle.* Nikdy bych si nemyslel, že s tebou takhle skončím, věřila by jsi mi to? *Zašeptal mezi motýlími dotyky na její kůži, dál se k ní tiskla laskal a culil se spokojením. Pak se nadzvedl, aby jí viděl do očí, zatímco jí začal rukama, jež vsunul pod její záda, rozepínat podprsenku. Uculil se a polibky přemístil na její krk.* /To je ono, takhle přesně to má být./ *Povídal sám sobě a dál se chválil na to, kam až Aless dostal.* Kdyby jsi ale chtěla přestat, tak zastav, ano? *Vyzval ji, ale jen proto, aby v ní opět vzbudil pocit, že mu tohle není lhostejné, a hlavně, že má možnost volby. Kdo ví, možná proto, aby jí to mohl jednoho krásného dne předhodit?*
*Remi se díval kolem sebe a smál se, radostně křičel, užíval si vítr ve vlasech. Přišel si jako malé dítě, jako radostné, malé dítě- to bylo to dítě v něm, které nikdy nemělo to štěstí a tu možnost šťastný být. proto si to snad užíval teď o to více, než-li cokoliv předtím. Rozhlížel se kolem sebe, na město, jež bylo teď malinké, tak malinké, a to se mu líbilo. Najednou i to málo problémů, které měl, byly malé, tak malé, jako mravenečci pod nimi, kteří jindy byli nepříjemní návštěvníci jeho obchodu, nebo třeba jeho otec, se kterým Remiho trable ještě neskončily. Pro teď si ale zakázal nad tím přemýšlet. prostě se jen držel, a rozhlížel se. Nad Natovou informací kývla usmál se na něj.* Jasně! *Houkl na něj. když jej pak pustil, tak se ihned přitiskl k okraji, aby byl v bezpečí a hleděl kolem sebe, na tu krásu a zářící měst.* Nate, tohle je... *Hlesl Remi. *Tohle je nádhera. *Přiznal a koukla se pod sebe.* Musím říct, že tohle mě dojalo, tohle je neskutečný. *Pronesl, než se na čaroděje koukl.* Děkuju moc. *Pokynul mu.*
*Když má souhlas, tak Remiho pustí na kovovou římsu. Poté přistane sám. Spokojeně se usměje nad jeho slovy.* Je tu klid.. Rád sem utíkám, když mám možnost.. Ještě před pěti lety jsem brázdil noční oblohu každou noc. Mám prochozené střechy snad všech budov. *Zazubí se, načež pozvedne obočí.* To jsem teda nečekal.. *Přizná s trochu pobaveným úsměvem.* Ale jsem rád. Že se ti tu líbí. *Dodá. Sám nemá z té výšky nejmenší strach. Nohy mu volně visí z okraje římsy a klátí s nimi tam a sem, zatímco sleduje New York probouzející se do nočního života.* S Calebem a Triss děláme podobné věci běžně.. Třeba i bungee jumping bez lana.. *Uchechtne se.*
*Remi se na něj usmál a pak si sedl po jeho boku. Posadil se pak taky na okraj, jen ale o něco opatrněji, nohy spustil taky pod sebe a rozhlížel se.* Jo, v tom, že tu je klid, máš pravdu,. najednou mi přijdou všechny ty trable problémy a tak...menší. Je to takové....no, nad věcí, doslova. *Zasmál se a pak se na něj otočil.* kdo ej Caleb? *Nadzvedl obočí, ale pak jen zavrtěl hlavou, s tím že to bude asi stejně jedno. Pak se podíval před sebe.* No, ale nedivím se, že sem utíkáš. Vypadá to skvěle, hlavně teď za tmy. Přiznala a hleděl kolem sebe. Pak se nějak zamyslela, ale nakonec se jal povídání.* Víš, řeším teď jednu nepříjemnost, s mým otcem. Strýček přišel na to, že má na triku nějaké vraždy víl Ellyllon různě po dvorech. Sám mi to doznal. Tak nějak mu pomáhám přijít na to, kde je pravda a o co šlo, ale no, tak nějak...se to prostě táhne. Hehe, ani nevím, proč ti to říkám, asi proto, že je mi tak fajn, najednou jakoby to všechno prostě fakt bylo menší. *Uchechtl se.*
*Smála se.* Smůla, nic ti nekoupím, určitě jich máš víc než dost, takže asi tak. *Mrkla na něj, než se nakonec odmlčela. Chvílí ho sledovala, než se nechala unést jeho doteky a polibky. Jednou rukou mu zabloudila do vlasů, které lehce stiskla ve své dlani, zatímco to tou druhou mu přejela o vypracované hrudi směrem dolů na břicho až se zastavila u rozepínání kalhot. Nad jeho otázkou, se jen pousmála, ale nic neřekla, popravdě si to nemyslela ani ona, ale copak ona teď nějak racionálně myslí? Rozepínala mu kalhoty, které mu pak stáhla, zatímco hlavu zaklonila dozadu a přivřela oči, načež jí z úst unikl tichý sten. Při jeho další otázce se na něj jen podívala, musela se pousmát, tomu, jakou starost měl pokud se tomu tak dalo říkat. Ovšem ani teď nic neřekla, jen přitiskla své rty na ty jeho v polibku a svým tělem se natiskla na to jeho.*
*Jakmile se Dominicovi dostala odpověď jejím podnětem, tím, co udělala, tak se uculil. Nahrála mu teď tím, že mu sama svolila. A jeho to tak moc bavilo a těšilo. I proto, že nebude muset někde hledat někoho jiného na dnešní noc. Zaculil se, načež si jí zbavil posledních kousků oblečení, hned potom se sám posadil na pohovku, ji si vysadil na sebe s usmál se.* No, tak udělám asi výjimku. Jen se ukaž, co v tobě je, maličká. *Zasmál se, načež si ji sám chytl za boky, a čekal, jak se předvede. V mysli jásal, i jeho tělo bylo nadšené z toho, co se mu tu právě dostávalo.*
*Nate na jeho slova přikývne a lehne si na záda, přičemž zavře oči.* Jen posloucháš, jak to dole troubí, ale všechen ten hluk k tobě jde skoro jako přes bublinu.. Jakoby ses odřízl od světa.. A taky je tu čistčí vzduch.. *Dodá se smíchem. Aby mu odpověděl, ale oči otevře a koukne se na něj.* Caleb je můj nejlepší kamarád.. Známe se ze školy.. Už ze základní.. Byl první, komu jsem kdy vyžvanil o podsvětě.. A upřímně, umí to tajemství držet mnohem lépe, než já.. *Uchechtne se. Už jen přikývne, když Remi zopakuje jeho slova a zůstane se zavřenýma očima ležet na podestě. U začátku jeho vyprávění vyhodí nohy nahoru a přetočí se na břicho, přičemž si podloží hlavu rukama.* Páni.. Podsvěťanské drama, jak se patří.. *Ušklíbne se.* Já si své řecké tragikomické divadlo prožil před dvěma roky.. To byla taky sranda.. Byl tu kvůli mě nejvyšší démon.. *Ušklíbne se ironicky.* Jestli ti je jinak zima, tak klidně zamíříme do nižší výšky.. *Navrhne, protože on sám byl schovaný ve své bublině, takže to nevnímal.*
*Fér jej poslouchal, odkyvoval mu vše, co řekl a pak se usmál.* No teda, to je pěkný. No, já o tom vykecal jen kamarádce, ale to jsme byl malej kluk na útěku ze dvora, ještě+ jsem nevěděl, jak důležité je to držet za zuby. Utíkal jsem před hrůzami a potřeboval jsem pomoct, tak jsme to vyžvanil té první, které jsme věřil. *zasmál se nad tou vzpomínkou nad tím, jak Chiara kulila oči. Pak je poslouchal a jen zavrtěl hlavou.* Ne ne, není mi zima, v pořádku, zatím ještě jo. *Usmál se.* Nejvyšší démon? Co jsi sakra vyvedl? *Vykulil překvapeně oči, ale pak ještě zabrousil k sobě. No, já už si myslím, že mě nic nepřekvapí. Teda, doufám, že zjištění, že můj otec je vrah víl je asi to nejvíc, co bych asi o své minulosti zjistit chtěl. *Přiznala pak si sáhl do kapsy, odkud vyndal krabičku cigaret.* Asi nebude vadit, když si zapálím, viď? *Ušklíbl se.*
*I ona jemu strhla poslední kus oblečení a když si jí na sebe posadil, jen se uculila a tiše zavrčela vzrušením. Zapřela se rukama o jeho hrudník, podívala se mu do očí a pohla se na něm. Zprvu jen pomalu, snad jako nějakou provokaci, či hru, bavila se na tom, jak se tvářil. Jen se uculila, načež se kousla do rtu a nehty mu sjela po hrudi o něco níž. Když se pak k němu naklonila, aby jej políbila, své pohyby o něco více zrychlila. Cítila jej až na doraz, přičemž jí z úst vyšlo několik vzrušených vzdechů. Každý jeden její pohyb byl o to víc rychlejší a náruživější. I když byla opilá, dokázala si to užívat.*
*Stejně tak ji cítil i Dominic, to jejich spojení, o kterém upřímně nikdy ani nesnil, o kterém si nemyslel, že by se kdy stalo. Teď to zažíval a musel přiznat, že si to užíval opravdu perfektně. Za boky si ji přitiskl k sobě, než ji jednou rukou zezadu chytil za její drobný krk, aby ji více přitiskl k sobě do polibku. Chvilku ji nechal užívat si to po svém, ale v jeden moment ji přeci jen popadl a přetočil pod sebe.* Teď já. *Uculil se, načež jí zvedl obě ruce nad hlavu a sevřel její drobná zápěstí v jedné své dlani. Druhou ji hned na to chytl pod krkem, držel si ji tak na místě tak jak on chtěla donutil ji se pro tento moment podvolit. Pak už si jen užíval jejich dokonalé souznění, ke kterému dnes celý večer směřoval.*
*Nate se pobaveně zazubí.* Já to vykecal Calebovi, když jsem nás chytal ze stromu, kam jsme lezli jako kluci.. *Doplní svá slova. Když mu odpoví, tak přikývne a dál to nerozvíjí. Počítá s tím, že mu Remi řekne, až mu zima bude.* Narodil jsem se.. *Uchechtne se v odpověď, načež zvážní.* Ne, celé je to mnohem komplikovanější, ale zjednodušeně. Můj nevlastní otec urazil, když byl mladý, dost nechutně čarodějku. Ta se mu pak rozhodla mstít, že nikdy nebude mít děti vlastní krve. Takže když byl ženatý s mou mámou, tak povolala démona, aby ji oplodnil místo něho a narodil jsem se já. Když zjistil pravdu, tak ji začal podvádět a nakonec se s ní rozvedl, ale to už jeho milenka byla těhotná opět se stejným démonem. Tak vznikla moje polorodá sestřička. Ta čarodějka nejdřív chtěla vychovávat mě jako svoje dítě, ale když se rodiče rozvedli a otčím se vzdal práv na mě, tak se ke mě nemohla dostat. U sestry už mu to nedovolila a učila a vychovávala ji jako svoji dceru. Když Tina zjistila o mě, tak mě chtěla navštívit. Ta čarodějka začala mít asi pocit, že ztrácí pevnou půdu pod nohama a povolala démona, aby zaútočil na mě a mou tehdejší přítelkyni. Za to mu přenechala město New York. Z toho napadení vznikla dvojčata a démona jsme se pak zbavili. Samotné čarodějky jsme se zbavili až o půlroku později.. *Odvypráví to Remimu tak zestručněně, jak dokáže, načež nakloní hlavu na stranu.* Můj otec je vyšší démon.. Chceš soutěžit, který z našich otců by měl dostat cenu roku? *Navrhne se smíchem a na jeho slova zakroutí hlavou.* Pokud to v tomhle větru dokážeš.. *Rýpne si ještě.*
*Nemohla popřít, že když jí popadl a uvěznil pod sebou s tím, že chytil její ruce do těch svých a dokonce jí chytil i pod krkem, že spokojeně nezavrněla. Používal proti ní věci, které zbožňovala. Zaklonila hlavu dozadu, jak jen jí to jeho ruka na jejím krku dovolila a přivřela oči.* Prosím, ještě…Remi. *Zasténala hlasitě férovo jméno, když se tomu zcela poddala a nechala se unést, ovšem díky tomu, že byla opilá, se jí to popletlo. Přece jen on byl jediný komu dovolila si ji podmanit, komu dovolila si s ní dělat, co jen chtěl, proto ji na mysl vlezl právě on. Aniž si vůbec nějak uvědomila, co řekla, si jednu nohu omotala kolem Dominicova pasu a víc se k němu natiskla, zatímco trhla rukama, které stále držel a užívala si tento moment, kdy se celé její tělo chvělo touhou a vzrušením.*
*Mladý fér po celou dobu poslouchal to, co mu Nate povídal. Během toho se ale ušklíbl nad jeho poznámkou ohledně cigarety, načež si jednu vložil mezi rty, vytáhl zapalovač, a potom se zlehka rozhlédl kolem sebe. Chvilku studoval, odkud vítr vane, ale když mu došlo že v této výšce asi tak nějak odevšud, tak se jen zhluboka nadechl, na vteřinu nebo dvě zavřel oči, načež volnou rukou zlehka mávl ve vzduchu vedle sebe. Pomocí živelné magie umírnil proudění větru v jeho přítomnosti, a ještě zlehka podpořil i plápolající ohýnek ze zapalovače. Podařilo se mu tak si zapálit nakonec svou cigaretu, nad čímž se vítězoslavně ušklíbl, a ještě se podíval na Natea stylem, jako kdyby čekal pochvalu. Potom už jej ale dál jen poslouchal.* No, musím uznat, že tvůj život byl vskutku zajímavý. Neřekl bych ani tak moc hezký, jako zajímavý. Jen osobní pohled. *Zvedl před sebe ihned jednu ruku v obraně, a potom se mu podíval do očí.* No, víš tady jde o to, že můj otec spáchal veškerá ta svinstva i přesto, že démonem nebyl. Jako, já jsem věděl vždy, že je tyran. Jen jsem nevěděl že to je i vrah. *Přiznal Remi, a pak se podíval kolem sebe.* Ještě že tady, vysoko nad vším a nad všemi, se nic takového řešit nemusím. *Zhodnotil, snad trošku i vesele.*
*Jakmile upírka pronesla jméno féra, tak se Dominic spokojeně usmál.* /Aha, tak takhle se jmenuje. Já už jsem to jméno vlastně úplně zapomněl./ *Problesklo mu hlavou, než se podíval opět na upírku. Dával jí v tento moment vše ze sebe, užíval si jejich spojení, až do chvíle, než se přes něj nepřelil jeho vlastní vrchol. Potom se spokojení podíval na Aless, a upřímně, už mu bylo jedno, jestli svého vrcholu dosáhla nebo nedosáhla i ona. Místo toho se na ní ještě podíval, políbil ji a pak se odtáhl. Možná kdyby to byl někdo jiný, a ne jenom žena, proti které chtěl mít své vlastní páky, tak možná potom by ještě pokračoval. Nyní se ale zvedl, ještě jí políbil na čelo, a sám se následně vytratil se šibalským úsměvem na rtech, do koupelny.*
*Z celé te situace byla zcela mimo, takže ji v tu ránu ani nedošlo, že vlastně žádný vrchol ani neprožila, že je prokletá. Je zůstala ležet na pohovce a vzpamatovávala se, hned na to se jen zapřela o lokty a sledovala, jak Dominic odcházel. Ani to nijak nekomentovala, proč by taky. Po chvíli se pak přece jen zvedla a nahá se vydala za ním v domnění, že je tam koupelna. Když ji pak skutečně našla, vklouzla do sprchy za ním a nechala na sebe téct proud vody. Po očku jen sledovala upíra vedle sebe, ale nic neříkala, nevěděla ani co. Chtěla jen sprchu a na chvíli si lehnout, než pak vyrazí domů*
*Upír na sebe nechával spát dávat kapky teplé vody, a jakmile uslyšel, že se vedle něj do sprchy postavila i mladší upírka, tak se jen spokojeně usmál, Načež se otočil, aby se na ní podíval.* Ale, ty jsi přišla, to jsem nečekal. Ušklíbil se provokativně, a otočil se jí čelem.* Zůstaneš, nebo pojedeš dneska ještě domů? Mám tě hodit? *Optal se jí, a naklonil hlavu na stranu, hned potom ale omotal ruce kolem jejího těla, abys jí k sobě mohl přitisknout zase blíž. Jednou rukou jí dal na stranu pramínky vlasů, jež jí padaly do tváře, a pak naklonil hlavu jemně na stranu, zatímco se jí díval do očí.*
*Pokrčila rameny.* Jo přišla, potřebuju si dát sprchu. *Pousmála se lehce a koukala na něj. Když si ji pak přitáhl k sobě, jen si položila ruce na jeho hrudník stejně jako si o něj opřela své čelo. Vnímala jen tekoucí proud teplé příjemné vody. Pak pozvedla hlavu a koukla na něj.* Asi si na chvíli lehnu, pokud to nebude vadit a pak pojedu domů. Potřebuju trochu zmírnit tu opilost. *Uculila se sladce a lehce mu přejela rukama po hrudi. Všimla si pak, že ji pozoroval, tak naklonila hlavu lehce do strany a dívala se na něj taky.* Copak? Proč na mě tak koukáš? *Optala se s úsměvem.* Děje se něco?
*Dominic kývl hlavou na souhlas.* Jasně, vůbec nic se neděje, klidně si lehni, mně to vadit nebude, hlavně, aby ty jsi se pak cítila lépr, ano? *Usmál se na ní a zlehka jí položil jednu svou dlaň na tvář. Potom se jeho rty nadzvedly do lehkého úsměvu, když mu položila otázku, proč se na ní tak kouká.* No co, nemůžu se koukat na krásnou dívku? *Optal se Dominic, načeš se sklonil a své čelo si opřel zlehka o to její a spokojeně zavřel oči.* Bylo by opovážlivé říct že mi je takhle a teď dobře? *Optal se jí tiše a pak otevřel oči, aby se jí mohl podívat do těch jejich.*
Tak si tedy dám sprchu a pak si nějak odpočinu. *Dodala tiše a při jeho dalších slovech se jen usmála.* Možná trochu opovážlivé ano, jen se nemůžu zbavit dojmu, že to nemyslíš vážně. *Pronesla tiše a hleděla mu do oči. Ještě chvíli tam tak s ním stála, než se odtáhla, osprchovala se a posléze vyšla ze sprchového koutu. Sebrala ručník, osušila se a zabalená do něj, se pak odebrala zpět. Ovšem cestou minula pokoj a když viděla tu pohodlnou postel, jen se ušklíbla a hned se vydala tam. Na nic nečekala a ihned si do ní lehla na bok. Schoulila se do klubíčka a jen na chvíli zavřela oči. Potřebovala se trochu vzpamatovat, než vyrazí.*
*Dominic se za Alessandrou otočil, než když byla z dohledu, tak se ušklíbl.* /Kdyby jsi jen věděla./ *Pomyslel si, než ale sám potom vypnul vodu, vyšel ze sprchy, a zamířil za Alesss. Kolem těla měl omotaný ručník, a hned jak došel do ložnice, tak se vydal ke skříni. Tam si vzal triko na spaní a spodní prádlo, než se otočil na Aless. Chvilku se na ní koukal, než nakonec ale přešel k ní, a položil se tak, aby jí bylo čelem. Pak se na ní podíval.* A proč ti přijde, že bych to na tebe hrál? *Optal se jí a zlehka nakrčil obočí, snažil se z ní vytáhnout její dojmy. Jistě, že to hrál, ale odváděl tady to nejlepší divadlo, které by mohl sehrát.* Nemám zapotřebí lhát ohledně svých pocitů, skutečně mi s tebou je docela dobře. *Přiznal a zlehka se usmál.*
*Ležela na boku a měla zavřené oči. Slyšela ho přijít, i když se postel zhoupla a on si lehl vedle ní. Aless jen tiše ležela a mlčela, až do doby, než promluvil. To hned otevřela oči a chvíli na něj hleděla.* Prostě z tebe mám ten pocit, nevím zda je to tím alkoholem nebo se mi to jen zdá, ale tak to cítím. Že ke mě nejsi fér a hraješ to, tu tvou milou stránku. Říkejme tomu vnitřní pocit nebo nějak tak. *Pronesla a hleděla mu do očí. Nevěděla, jak jinak to vysvětlit, ale prostě ten pocit uvnitř ní byl.*
*Dominic zlehka zamrkal a pak si jemně povzdechl.* Ach ano, asi ti rozumím, to bude pořád ta minulost, to, že jsme tě kdysi, já nevím? Zklamal? *Hlesl, než si povzdechl a posadil se.. pak si jemně prohrábl vlasy.* Nechtěl jsem to tak, jen jsem...měl strach o to, málo, co jsem měl. O tu rodinu, co jsme měl, měl jsme strach. Ale když jsi se mu pak postavila...když jsi ukázala, že sdílíš stejné zájmy, jako my, a stejný strach, stejný vztek... *Odmlčel se a pak se na ni podíval.* Pochopím, když mi nebudeš věřit, jistě že ano. jen chci, aby jsi věděla, jak to tehdy bylo a že to, když jsme řekl, že mi s tebou je dobře, je pravda. *Špitl Dominic.*
Já ti řekla, že jsem vám nechtěla nic ničit, nic vzít. Chtěla jsem jen jednou někam patřit, Emett jen sliboval, ale byl to taky jen lhář. Lituju toho, že jsem ho nezabila, možná bych teď měla klid. *Zamručela a posadila se taky, prohrábla si vlasy a povzdechla si.* Abych řekla pravdu, nevěřím ti. Je možné, že se to časem změní, ale teď se nemůžu zbavit pocitu, že ke mě nejsi fér, ty to možná myslíš dobře nebo ne, co já vím. *Koukla na něj. Naklonila hlavu na stranu a povzdechla si.* Asi bych měla jít. *Pronesla pak tiše.*
*Dominic se na ni podíval. Vlastně, to, co chtěl, už měl, takže, proč by ji teď měl k něčemu potřebovat? Prozatím tě nepotřebuju k ničemu, ale, dejme tomu čas.* No, když by jsi měla jít, tak by jsi asi měla jít. Nebudu ti brát tvůj názor, ani už se zbytečně snažit obhajovat, když to očividně nemá smysl. *Pronesl, a na oko smutně si povzdechl. Pak vstal.* Donesu ti věci. *Řekl jí ještě, než se vydal do obýváku pro její věci, jež tam nechali. Jakmile byl z dohledu, přelil se mu přes obličej potutelný, zlomyslný úšklebek, zatímco se sám v hlavě chválil a nemohl se dočkat, až nastane chvíle, kdy bude most za účelem vyplnění svých plánů splnit, co chtěl. Když se pak vrátil, pohled byl zase neutrální. Věci položil před ní.* Odvezu tě alespoň ke tvému autu, nebo rovnou domů? *Optal se.*
*Nate se pobaveně zašklebil nad jeho malým vítězstvím nad větrem, načež přikývne souhlasně na jeho slova.* Byl bych možná rád, kdyby byl trochu méně zajímavější.. *Dodá však vzápětí. Když Remi pokračuje, tak pokrčí rameny.* Nejsi myslím ani první, ani poslední osoba na světě, co nesnáší svého rodiče a to, co udělal. Ne každý to má možná takhle extrémistické, ale takový svět holt je.. *Pousměje se smutněji a ještě se na chvíli rozvalí po podestě, než promluví do ticha.* Asi už budeme muset jít.. Nebo minimálně já.. Ty jsi tady jestli chceš zůstaň a já tě dolu stáhnu zase zítra ve stejný čas, co ty na to? *Navrhne, ale na konci se začne smát.*
*Poslouchala ho a mračila se.* A co čekáš? Objevíš se po takové době a chceš abych ti věřila, abych všechno nechala plavat. Řekla jsem ti, že to chce asi čas, ale když ti to nestačí. *Koukne na něj a postaví se, ale trochu se jí pomotá hlava a zase si sedne. Nakonec se natáhla pro věci, sundala si ručník a začala se oblékat. Nejprve spodní prádlo a pak šaty a bundu, nakonec na něj koukla.* Tohle… tohle to se nikdy nestalo. Tohle mezi námi. *Prohrábla si vlasy a obešla jej, aby se vydala k východu.*
*Dominic se za ní díval. Už nic neříkal, nic nedělal jen ji sledoval. Bral to jako odmítnutí pro odvoz, místo toho se tedy jen uculil, ale ten úsměv byl skutečně jen letmý a rychlý.* Ale jistě, jak jen si myslíš. *Pronesl, opět naoko smutně. Pak naklonil hlavu na stranu, zlehka přimhouřil oči.* /Ale mělo, maličká./ *Místo toho, aby to řekl si jen povzcdehcl.* No, asi se to s tát mělo, jinak bychom tu teď nebyli. *Mrkl na ni zlehka, než se s ní tedy rozloučil. Pokud pak odešla, tak upravil postel, stejně tak jako upravil gauč a své oblečení, došel k lednici, ze které vytáhl krev v pytlíku, nalil si ji do sklenky a i s ní se postavil k počítači. Hned na to si otevřel chat s Richieem a uculil se.* /Neuvěříš mi, ajké eso mám v rukávu na tu vaší krasotinku./ *Napsal do chatu, než se spokojeně zapřel do opěradla, napil se ze své sklenky a pak s úsměvem zavřel oči.* (Odchoďák)
*Remi jej poslouchal a kýval na souhlas.* Jo, jo v tom máš pravdu, že to je složité, co se týče rodičů. No, ale...to si prostě nevybíráme. *Pokrčil rameny, a pak ihned vyskočil na nohy. Zaculil se na Natea a chytl se ho, na znamení, že tu opravdu zůstat nechce.* Nenene, jen mě vezmi hezky domů. A děkuju, že jsi přijal pozvání, moc rád tě tam uvidím, a na rozlučce jak by smet. *Usmál se na něj ještě. Pokud jej pak čaroděj zanesl domů, ještě se s ním rozloučil a dal kartičku se svatebním oznámením, než si sám odešel do bytu, aby douklidil to, co nestihl a přichystal si k večeru jeden ze svým bylinkových čajů.*
*Nate se na Remiho ušklíbl, když se ho chytil a sám se postavil na nohy.* A víš jaká je nejrychlejší cesta dolů? *Prohlásí se stejným leskem v očích jaký měl před několika desítkami minut u něj na střeše. Přitom kolem sebe zruší tepelnou bublinu, aby měl víc energie.* Spadnout. *Odpoví jednoduše, když do Remiho silně strčí; a možná si pomůže trochou telekineze; aby jej dostal mimo rozšiřující se budovu a zajistil, že se nerozmázne o jinou její plošinu, než jej dostihne. Pak se sám se smíchem odrazí a skočí. Je poznat, že už má něco odzkoušeno, protože okamžitě stáhne ruce i nohy k sobě, aby padal co nejrychleji. Kousek od Remiho hmátne po náramku a ve stejný okamžik, kdy se mu za zády objeví roztažená křídla, tak on chytne féra za ruku a let plynule vyrovná.* Žiješ?! *Rýpne si do něj se smíchem, když letí nad Manhattanem směrem ke Queensu. Tak Remiho postaví zpátky na střechu; tentokrát přistane s ním, protože to je větší plocha a může si to dovolit. Se smíchem přijme ještě jakékoliv jeho spílání, že mu zase nejspíš způsobil infarkt, zatímco schová křídla pod iluzi, a pak se vydá normálně po schodech dolů. V bytě si vyzvedne svoje věci, rozloučí se s Remim a zamíří pro motorku a pak zpátky do Brooklynu.*
*Zastavila se, když slyšela jeho slova. Otočila se a koukla na něj.* Já budu ráda dělat, že se nic nestalo. *Pronesla jen a pak už odešla z jeho domu pryč. Jelikož Pandemonium nebylo zas tak daleko, dostala se tam pěšky vcelku rychle. Jakmile začal alkohol pomalu vyprchávat z jejího těla, docházelo jí, jakou věc provedla, načež si jen povzdechla. Nasedla do svého auta a pomalu vyjela k zpět k sobě do vily.*
*V ruinách sa pre neznalé oko dnes nedialo nič podozrivé. Stará zničená budova, ktorá postupne obrastala brečtanom bola cieľom skôr pre vandalov než pre vkusnú spoločnosť. Dnes sa však zdalo, že išlo o priamy opak. Nad budovou sa zdalo byť nebo jasné, akoby oblačný New York bol obdarený jasnou nocou len nad touto opustenou nemocnicou. Svetlo mesiaca tak padalo na steny a pokiaľ sa jeden prizrel bližšie, svetlo tvorilo šípky na stenách, ktoré smerovali pocestných ku vstupu, ktorý bol zakrytí magickou hmlou. Nikto nemohol vstúpiť bez zakrytej tváre a aj keď si toho mnohý neboli vedomí, padlo na nich kúzlo kedy aj keď by sa o to pokúsili ich meno by im nevyšlo z pier. Možno si organizátori len príliš zakladali na anonymite. Na miesto diania už od prvých lúčov noci vstupovali hostia v pompéznych róbach a oblekoch pri čom tváre zakrývali Benátskymi, alebo inými maskami. Po vstupe cez jednu zo stien sa jeden ocitol v obrovskej otvorenej sále. Akoby stará budova bola desaťkrát väčšia. Obloha však bola stále nad parketom, aby sa všetci mohli prizerať tomu, ako noc plynie. Po okrajoch kamenej dlažby boli stoly plné jedla a pitia. Všade chodili zahalený čašníci, ktorí roznášali pitie. Išlo skutočne o skvelú možnosť si zatancovať či nie?*
*Remi se nakonec s Alessandrou dohodl tak, že se na plese teprve sejdou. Už jenom proto, že dívka měla svou práci, a Remi byl zkrátka do všeho hr. Proto navrhl, že tam bude dřív a vybere nějaká místa, nebo zkrátka něco, co bude stát za to a co potom své dívce ukáže. Na ples jako takový přišel, tedy alespoň pro něj, ve vcelku zajímavém oblečení. Na výrobě jeho obleku se podílela i čarodějka Jennifer, která mu s ním pomáhala ohledně všití několika detailů. Remi měl na sobě blankytně modrý oblek, který měl na jedné straně zlaté a zelené, lesklé ornamenty, zatímco na druhé podél lemu knoflíků vpředu až podél lemu límce u krku, byla velká, vystupující výšivka páva, opět v zelených a zlatých barvách, i v jiných odstínech modři, která stejně tak jako zapadala do celého saka, tak i tak pěkně vystupovala. Kalhoty zvolil Remi modré stejně jako košili pod sako a zlatou kravatu, a jako masku na obličej zvolil modro-zeleno-zlatou masku na gumičku na zadní části hlavy v podobě páva, vpředu byl dokonce i dlouhý, zahnutý zobák a v horní části se skládalo hned několik pavích a černých nebo modrých per, které tvořily jako kdyby korunu nad maskou. Remi vešel dovnitř, rozhlédl se kolem sebe, ale nakonec se uchýlil k tomu že na svou upírku počká u jednoho ze stolu s občerstvením. Proto si do ruky vzal jeden z alkoholických nápojů, do kterého si ale dal brčko, protože přes zobák by se moc dobře napít nemohl, a čekal.*
*Gabriell sa dopočul o plese dolnosveťanov, pokiaľ si však sám bol vedomí nefilim zákaz vstupu nemali. Bol tak pečlivý, aby ho nebolo možné rozoznať. Chcel vedieť, aká atmosféra panovala medzi ostatnými rasami po navrátení aktívneho čipovania. So sebou prekvapivo nemal zbraň, len stéle, ktorú mal skrytú pri topánkach. So svojho šatníka vybral jedno zo svojich hanfu, tentokrát v čiernej farbe bez výrazného zdobenia. Len pri vyššom límci sa nachádzal drobný kvetovaní detail. Nebyť toho jeden by ho v tieni ani nezazrel. Vlasy mal zopnuté do uhľadeného copu a tvár mu zakrývala jednoduchá čierna maska. Na dlaniach sa nachádzali rukavice a tak možnosť, aby bol spozorovaný sa nenaskytovala. Okrem toho, keby sa naskytol nejaký problém, Samanthe hovoril kam ide a rátal, že sa na ňu môže spoľahnúť. Aj keď by pravdepodobne prišla už neskoro, stále sa neobával. Pomalým krokom tak prešiel s maskou na tvári ku vstupu, kde sa už vyskytovalo pár ľudí. Všetci mizli na jednom mieste a tak nezaháľal a pridal sa do sprievodu. Netrvalo dlho kým sa objavil vo veľkej sále, netváril sa však ohúrene či prekvapene. Bol nezaujatý a len prešiel ku strane kým pozoroval príchody hostí. Niektorý sa skutočne extravagancie nestránili, neďaleko videl muža s maskou páva, inde jeleňa.* /Zdá sa, že si na výstrednosť mnohý potrpia/
*To, že se nedaleko koná maškarní ples, který je určen převážně pro podsvěťany, tedy vlastně co tak pochopil, tak nejspíše jen pro podsvěťany, se doneslo i k Dominicovi, který byl v podstatě většinu času poslední dobou od té chvíle, co se do New Yorku nedávno přestěhoval, zalezlý doma, a sjížděl různé weby, fóra, a zkrátka tak nějak čerpal inspirace ke svému programování. Měl sice na zakázku momentálně tvorbu jednoho celého webu se vším všudy, ale jelikož na tom pracoval skutečně dnem i nocí, tak se rozhodli trošku zvonit a tak nějak si užít. Proto se rozhodl, že se tedy vydá na onen maškarní ples, a trošku si užije, možná tam čapne i nějakou krásnou dívku, nebo mladíka. Jako svůj outfit zvolil jednoduchý černý oblek a černé kalhoty, ovšem jedna strana černého obleku byla lemována zlatými výšivkami, které jako kdyby připomínaly větve. Vlasy si sčísly jednoduše dozadu, a na hlavu si nasadil masku, která držela na gumičku, byla zlatá a v horní části se nacházelo několik zlatých lístků a Jelení parohy, které už tak dodávaly dojem, že je se svými skoro dvěma metry ještě vyšší. Na místo konání se dostal v podstatě ihned, své auto nechal zaparkované kousek od místa dění, načež vystoupil a vydal se směrem, kde se vše konalo. Prošel vstupem, a okamžitě se mu naskytl pohled na spoustu bytostí. Spokojeně se usmál, načeš se posadil k jednomu z volných stolů, a jel se navíc se ze sklenky šampaňského jež bylo na stole. Hned poté se rozhlédl kolem sebe, a přemýšlel, co bude provádět.*
*Istý čas len stál pri boku a pozoroval, keď sa však zdalo, že si ľudia skôr sadali než tancovali, nechal sa strhnúť davom a obhliadol sa po voľných miestach. Do oka mu padol jeden stôl na okraji. Zdalo sa, že mal primárne voľné miesta, pokiaľ jeho osadenci už nečakali na svoju spoločnosť. Narovnal sa zatiaľ čo už tak sa týčil nad ženami na opätkoch, rovnako, ako nad mužmi. Nemyslel si o sebe, že vyzerá, ako nefilim. Zvyčajne pri takej veci sa predstaví statný muž, alebo žena ponášajúca sa na Grace. Gabriell bol o niečo chudší aj keď stále dobre stavaný. Nesála však z neho nadradenosť, alebo nefilská majestátnosť, aspoň by to o sebe rád povedal. Prechádzal tak ku stolu keď jedenému z čašníkov vypadla tácka s pitím a niekoľko pohárov tak letelo k zemi. Niektoré by takmer zasiahli DOMINICA, pokiaľ si toho nevšimol. Gabriell niektoré kúsky skla chytil, nemal však dostatok rúk na to, aby sa na zemi neobjavili črepiny. Náhle ospravedlňovanie sa čašníka Gabriella prekvapí a len dvihne ruky na znak toho, že to je v poriadku.* Nič sa neudialo, pokiaľ sa postaráte o črepiny a uistíte sa, že pán je v poriadku. *Povie pokojne a len popoženie čašníka, ktorý tak skákal od podlahy k DOMINICOVI, aby sa mu ospravedlnil, pomaly aj za to čo sa nestalo.* Nebojíte sa, že by ste tou maskou niekomu spôsobili ujmu? *Opýta sa ľahko keď čašník odíde a nastane aspoň dočasné ticho. Masku mal pohľadnú, pekne upravenú aj keď nebola Gabriellov štýl. Od zvyku by vystrel ruku a predstavil sa, avšak tu chcel mať trochu ostrejšie lakte. Len sa tak posadí na jedno z voľných miest a vezme sklenku medzi prsty.*
*Dominic tam seděl, rozhlížel se kolem sebe, užíval si hudbu, která hrála i lidi, který chodili kolem něho, zkrátka tu pro něj byla pastva jak pro uši, tak i pro oči. Byl tak zaobraný do toho rozhlížet se kolem sebe po všech ostatních, že si ani nevšiml toho, že na něj padaly skleničky plné šampaňského. Stačil jen tak tak uskočit, a proto jej díky bohu polila jen jedna sklenka, která se mu vylila na rameno. Hned na to se otočil na číšníka, sjel jsi nejprve pohledem ale pak přeci jen pokynul hlavou.* /Stát se to může každému, tak proč se čertit./ *Pomyslel si a potom se sklonil, aby dobře viděl na střepy, které botou odsunul směrem ke stolu, aby, než číšník přijde zpátky, se o ně ještě nikdo nezranil. Potom se podíval na muže (GABRIELL), který přišel k němu., a zlehka se po usmál.* Ani ne, nemyslím si, že tohle je něco, co by mělo někomu způsobit újmu. Věřte mi, viděl jsem už i šílenější věci, než je zlatá maska jelena. *Pronesl a usmála se na něj. Potom si sedl zpátky ke stolu, i ono se jal skleničky a napil se z ní.* Bavíte se dobře? *Zeptal se Dominic GABREILLA a podíval se na něj.*
Vzhľadom na nešikovnosť mnohých by som si nebol príliš istý. *Prehodí zatiaľ čo si z lepšej blízkosti prezrie masku muža oproti. Musel uznať, že sa zdala byť kvalitná, pompézne Benátske a iné masky mu prišli skvelé. Pre neho však nemali úžitku. Mužovi sa pozeral do očí, boli podobne vysoký a tak to nebol problém.* Ako napríklad? *Pokynie k mužovi kým mu ľahko pohárom naznačí, aby hovoril. Gabriell nebol rečník, v takýchto situáciách však nemal na výber a jedným byť musel. Bez rozhovoru sa jeden k informáciám, ktoré potrebuje nedostane. Pery priloží k poháru, do nosu mu udrela aróma šampanského, nenávidel alkohol a tak sa skutočne snažil, aby sa na jeho tvári neobjavila grimasa. Trochu si však odpije, ale bol si istý, že po druhý glg sa už nenatiahne.* Zábava ešte nemala začať či? *Nadvihne obočie kým prehodí nohu cez nohu.* Všetci ešte len prichádzajú, nemôžem začať večer skorej, ako ostatný, potom by to bolo nudné. *Slabo sa pousmeje a pozrie naokolo.* Ale možno, je to len moje zmýšľanie a vy už priam skáčete od zábavy. *Presmeruje pozornosť na muža a prepletie si prsty pod bradou.* Čakáte na niekoho? Alebo ste si len ukradli voľné miesta keď boli k mání?
*Caitlin se těšila na maškarní ples jen, co se o něm dozvěděla. Bylo to poprvé, co se rozhodla vzdát se svého běžného samotářského života a zúčastnit se takového společenského události. Vybrala si kostým, který jí dával pocit síly a nezávislosti. Byla to kombinace vlčí masky a směsi viktoriánského a gotického oblečení, která jí dodávala tajemný vzhled. Její plášť z tmavého sametu šustil, když se procházela svou ložnicí, aby si udělala poslední úpravy. Přesně v ten večer cítila Caitlin, že se stává jednou s nočním městem. Měla plány a naděje na to, že to bude večer, který jí přinese nové dobrodružství a možná i nějakou nečekanou známost. S maskou na obličeji, která ji skrývala před světem, se vydala na maškarní ples. Byla trochu nervózní, ale ani trochu to neovlivnilo její chůzi a nedovolila si vytvořit žádnou chybu. Dokázala si udržet i jistý vnitřní klid, který ji držel s čistou myslí. Vkročila do ruin, aby nakonec odhalila krásné místo, které bylo uspořádáno pro ples. Bylo zde už pár účastníků, které si pro začátek moc neprohlížela, i když postava muže sedícího u stolu s tím, že působil dost vysoký o parohách nemluvě, ji neunikla, ale to asi nikomu zde. Začala na chvilku rozjímat u stolu s pitím zda se zde neobjeví Castor nebo Chris, ať tak či onak by je s největší pravděpodobností nepoznala, kdyby se opravdu nezaměřila na detaily. U žen to bylo vždy snazší, i když masky dávali jakousi výzvu v tomhle ohledu. V jednu chvíli nad jejím rozjímáním ji vyrušil zvuk rozbitého skla. Musela se tiše pro sebe zasmát, jelikož jelen očividně přitahoval jistou smůlu, ale i pohledné muže. Rozhodla se usadit k jednomu stolu a začít pozorovat okolí. Ve svém oblečení se cítila sebevědomě. Byla na samotném počátku těhotenství a hodlala si užít ještě možnost, že vypadá atraktivně, proto se rozhodla vybírat s rozumem ty které osloví ať už kvůli zajímavé debatě, či jiným úmyslům kvůli kterým přišla.*
*Dominic se na GABRIELLA pousmál a pak se naoko zamyslel.* No, nežiju první den, a ono se většinou najde dost bizárů. Tady jsme v NY, drahý pane. Tady není na bizár nouze. Takže pokud bych měl zmínit nějaké podivnosti, jež mne potkaly jen tady, v New Yorku, i tak by to byl příběh na dlouhé hodiny. Věřte mi, když říkám, že věci jsou i divnější. *Usmál se na něj, pak zvedl svou sklenku jako kdyby mu pokynul na přípitek, než se napil. Pak se zmyslelnad jeho otázkou.* No, tak spíš to bylo myšleno tak, jak se vám tu líbí? Jistě, zábava teprve začne. *usmál se.* Abych se přiznal na takové akce nejsem, ale jsem rád, že jsme sem šel. Je to tu...vcelku i pěkné, řekl bych. *Uculil se.* A ne, na nikoho nečekám, jsme tu sám, ale, kdo ví, třeba v průběhu večera nebudu. *Zauvažoval nahlas.* Vy čekáte někoho? nebo jste se sem taky jen přišel podívat, pobavit a zabít čas? *Zajímal se dál. Pak se porozhlédl, jeho pozornost upoutala žena v gotickém oblečení s vlčí maskou (CAITLIN). Chvilku se na ni díval, a pokud mu pohled opětovala, nadzvedl koutek úst a zvedl k ní svou sklenku na znamení přípitku.*
*Alessandra už byla na cestě. Musela dodělat nějaké věci a tak se tedy s Remim měli vidět až na místě. Seděla na zadním sedadle a sledovala dění kolem, dnes jí řidiče dělal Jeff. Když pak auto zastavilo, mladý upír rychle vystoupil a Aless galantně pomohl z auta. Ta se na něj jen usmála.* S odvozem si nedělej starosti, kdyby co zavolám nebo se nějak už zpět dostaneme. *Pronesla, načež se rozloučila a zamířil na dál. Po chvíli prošla vstupem dovnitř, kde se zastavila, aby se rozhlédla a mezi těmi všemi návštěvníky našla toho jednoho - REMIHO. Na sobě měla dlouhé černé šaty, které se od půlky barvily do tmavě modré barvy, jen s jedním ramínkem, jež bylo zdobené bílými perlami. K tou jí ladily černé kotníkové boty na vysokém podpatku. Tvář jí pak zdobila maska kočky, který nesla stejné barvy jako její celý outfit. Jelikož tak nějak věděla, co měl mít na sobě on, začala to tam pomalu procházet, než jej nakonec uviděla u jednoho stolu, jak popíjel nějaký drink. S úsměve zamířila jeho směrem.* Zdraví mi amore, musím říct, že ti to dneska neskutečně sluší. *Pousmála se upírka a hned si od číšníka vzala sklenku šampaňského.*
*Rozprava muža nebola to čo očakával. Niekoho kto na sebe nosil zlaté parohy si predstavoval viac elegantného, možno honosného. Dolnosveťanov ktorých poznal sa tak zvyčajne správali. Je pravda, že komunikoval skôr na diplomatickej úrovni a nie takejto. Možno aj najvyšší čarodej v Paríži by komunikoval rovnakým spôsobom, keby sedeli pri pohári vína.* New York je svojský, myslím, že ide skôr o to čo vás vyvedie z miery. *Gabriell nepovažoval jeho masku za podivnú, ale aj tak sa zdalo, že sa týmto smerom ich konverzácia prirodzene ubrala. Nebránil sa tomu, stále sa však v myšlienkach snažil rozhodnúť kto muž skutočne bol.* Zdá sa, že skutočne nebudete. *Podpichne muža, ktorý už kýval k neznámej žene, ktorá práve vošla do miestnosti.* V mieste nie som dlho, takže tak trochu oboje. *Pousmeje sa kým sa rozhliada naokolo, sála bola značne plnšia, ako pár minút späť.* Na ženy sa takto nemáva, myslím, že by ste neznámej mali venovať slušnejšiu pozornosť.
*Hned, jakmile ji spatřil jak vešla, jako kdyby se ozářil celý prostor. Zasněně se na svou dívku dívala usmíval se od ucha k uchu. Když se k němu přiblížila, tak vzal její ruku a už už jí chtěl políbit na dlaň, když mu došlo, že přes zobák to asi jen těžko zvládne. proto se jen zasmál, načež ji jemně objal a pak se odtáhl.* A co mám říkat já o tobě, moje milá? Jsi skutečně úžasná, tohle je dobrý výběr. *Usmál se. Pamatoval si, že si jen řekli jaká bude barva a druh kostýmu, finální verze pro ně byla oba překvapením. Remi ji pak opět vzal za ruku a rozhlédl se.* Sedneme si a já ti přinesu něco k pití? Co by si moje milá dala? *Usmál se na ni, a pohledem už hledal volný stůl, kam by mohl svou dívku i sebe usadit.*
*Dominic se pousmál a otočils e opět na GABRIELLA* To víte, no, ono by se toho skutečně našlo hodně, jak říkám. Vyvede mě ale poslední dobou z míry už máloco. Kdysi, no, kdysi to bylo vše jinak, ale teď? Teď už ne. Přestávám být překvapen. *Usmál se a pak jej poslouchal dál. Nad jeho poznámkou se jen ušklíbl. Pak se rozhodl vyjádřit až k další větě.* Ach, jistě, no, tak snad se vám bude večer líbit. Jak jsem říkal. Častěji chodím do barů a klubů, než na plesy, ale myslím si, že si nějaký brzy opět zopakuji. *Zhodnotila. Nad další poznámkou muže se jen uchechtl, povzdechl si a pak jen zavrtěl hlavou.* Děláte, jako kdyby na ni mával a povykoval přes celý sál. Jen jsem lehce zvedl ruku. *Ujasnil, s pocitem se bránit, ale nakonec se od tohoto tématu tak nějak odloučil a podíval se kolem sebe. Když kolem prošel další čísník, jen si vyžádal další sklenku šampaňského, které, když se mu dostala, se s úsměvem jal a rovnou se napil.*
*Axel se o tomhle plese dozvěděl nedávno a i tak věděl, že bude muset dorazit. Byl ale docela stará škola, proto chtěl jít s doprovodem. Mads se mu neozvala tak předpokládal, že je asi zaneprázděná. Tak se ozval svému dalšímu kontaktu, víle se kteoru udělal dohodu. Nebylo tak těžké ji kontaktovat jak si myslel. Proto jí dal vědět a pak šel ke krejčímu si nechat udělat oblek. Jistě mohl si jej prostě vyčarovat, ale bylo jisté kouzlo v tom jít na měření a zkoušky a prostě si to nechat ušít. Stejně jako prostě jen přeskočil velkou loži do itálie a šel si sehnat tu krásnou masku. Pak v den plesu se jen připravil a vydal se k Renwick’s Ruin. Jakmile tma odrazí tak čeká. Čeká dost dlouho až začne stepovat na místě zatím co se kouká na hodinky. Měl dvoje. Jediny cibulačky, které byly bohužel nefukční ale byla to starožitnost kterou si střežil a pak i obyčejné hodinky na ruce. Pokud se jeho doprovod neobjeví do dalších pěti minut jde do vnitř.*
*Kdyby mohla začervenala by se.* Děkuju, musím říct, že jsem byla hodně zvědavá na to jak budeš nakonec vypadat, ale tohle asi předčilo veškeré mě představy. *Zazubila se a sjela si ho mlsně pohledem, pak mu stiskla ruku a rozhlédla se kolem sebe.* Klidně si pojďme sednou a hm co bych si dala, no jelikož už pití mám, tak bych řekla, že tebe, ale to si nechám na doma. *Skousla si spodní ret a i s REMIM se vydala k volnému stolu, který viděli. Když došli, posadili se. Aless si odložila sklenku na stul a z malé taštičky si vybrala malou placatku z té si pak do šampaňského vlila trochu krve, aby se jí to lépe pilo. Když jí pak opět schovala do tašky, napila se a koukla na REMIHO.* Musím uznat, že to tady vypadá vážně dokonale.
*Rune přijde na ples. Je zde dnes však hlavně kvůli kontaktům. Sice chtěl ukrást Davida, ale nepovedlo se. Na sobě má tmavě šedý oblek, bílou košili, černou kravatu a velice pěkné boty černé boty. Na roce má hodinky a drží hůl. Jde o hůl, která připomíná jeho zamaskovaný meč, ale nejde o něj. Je to prostě jen hůl, která je taky dobrá někoho ji umlátit. Vlasy má sčesané a uhlazené dozadu. Vypadá jako by přišel z minulého století. Dost tomu napomáhají i manžetové knoflíčky se svastikou. Šedivo modré oči jsou dnes obzvláště chladné. Vyrazí dovnitř a hned se u vchodu setká s AXELEM.* Zdravím.* Pozdraví a lehce se ušklíbne a odhalí své tesáky. Iluzi má totiž jen na ocasu a uších. Zuby si nechává odhalené. Projde kolem něj a vyjde dovnitř.*
*Remi se na ni usmál, stiskl jí ruku, než jí nabídl rámě a pokud jej přijala, tak si ji odvedl s úsměvem ke svému stolu. Tam ji podržel židli, počkal, až si sedne a pak ji přisunul, než si sedl i on. když kolem procházel číšník, tak si od něj vzal dvě sklenky šampaňského, jedno položil před svou dívku a tu druhou před sebe.* To i já na tebe, pořád, moje milá, to moc dobře víš. *Mrkl na ni spiklenecky, než si přejel jazykem po rtech.* A ano, máš pravdu, že je to tu krásné, musím říct, že se jim to povedlo. *Zhodnotil, pak koukl ale opět na ALESS, než nadzvedl sklenku a zadíval se jí do očí.* Tak, má nejdražší, na co si připijeme? *Optal se jí a po tváři se mu přelil zářivý úsměv.*
*Posadila se a vzala si sklenku, pak na něj pohlédla a usmála se. * Myslím, že ty chutě jeden na druhého máme oboustranně, ty moje páví vílo. *Uculila se a pozvedla sklenku, přemýšlejíc chvíli na co by si mohli připít.* Připijeme si na dnešní skvělý večer a hlavně na nás. *Pousmála se, načež si oba pak přiťukli a Aless se napila. Sklenku pak odložila na stůl před sebou, položila si jednu svou ruku na REMIHO stehno a rozkoukávala se kolem sebe. Všude bylo tolik lidí a tolik rozmanitých masek.* Tyhle akce, kdy nevíš, kdo je kdo jsou nejlepší, jsem ráda, že jsme nakonec šli. *Usmála se pak na svého nastávajícího.*
*Ve Faerii se nezdržela dlouho, i když to měla v plánu. Nemohla odmítnout nabídku čaroděje, který si ji vyžádal jako doprovod na ples. Avšak jak to u Gwyndolin bývá, neplánovala přijít včas. Vlastně to ani nebylo možné, jelikož výběr šatů a masky nechala na poslední chvíli. I když stačilo nahlédnout do jejího šatníku, sladit masku s oblečením bylo obtížnější. Nakonec se přece objevila na půdě Renwick´s Ruin. Vlasy měla volně rozpuštěné a občas se mezi nimi mihl tenký copánek. Dlouhé šaty sahaly až na zem a při chůzi odhalily levou nohu a bosá chodidla. Gwyn nepospíchala, i když věděla, že se zde měla objevit dřív. Navíc nechtěla riskovat, že zakopne, když maska zakrývala celý její obličej. Hledala svůj doprovod, ale před vchodem jej již neměla možnost spatřit. Vklouzla tedy dovnitř, načež se po tak zvláštním místě porozhlédla. Nakonec zde nebyla první, jak si myslela. AXEL byl již uvnitř, vlastně ho zastihla chvíli poté, co ho netrpělivost donutila vstoupit. Postavila se po jeho boku a s pohledem upřeným na ostatní jej oslovila: * Tak jsem přišla, snad ses tady beze mě moc nenudil. *Nebylo překvapením, že v jejím tónu byl nádech arogance.*
*Remis e usmál, přikývl na souhlas, a nakonec si tedy zvedl sklenku ke rtům a napils e-. Poté se zadíval na svou dívku a jemně se pousmál.* Jiistě, to máš pravdu, i když, na druhou stranu mě to zlehka tak nějak znervozňuje, přeci jen, nevědomost je nevědomost, ale, no, na druhou stranu, i kdyby tu seděl největší nepřítel, může nám to být jedno zasmál se, a pak se zvedl, než jí nabídl ráme.* Projdeme se tu trošku? prokoukneme to? Co ty na to? *Usmál se na Alessandru, načež zasunul židli, poupravil si oblek a pak se na svou dívku zadíval. ještě pak ale rychle dopil sklenku prázdnou vrátil jednomu z procházejících číšníků na tácek.*
Nezdáte sa, ako niekto kto by toho mal zažitého tak veľa. *Povie vo všetkej úprimnosti zatiaľ čo len ľahko prstom klepká po pohári. Tekutina dnu sa len slabo chvela. Gabriell vyzeral byť stále pomerne strohý aj keď jemný úsmev pomedzi prispieval ku troške náklonnosti. Napraví si kožené rukavice a silnejšie si ich pritiahne okolo zápästia.* Myslím, že budete mať ešte mnoho možností sa dostať na plesy pokiaľ sa vám zapáči tento. Predsa len sezóna ešte len bude začínať. *Mykne zľahka plecom kým si neďaleko všimne jedla na okraji sály. Nebol príliš hladný, avšak rozhodne by niečím nepohrdol.* Hm stále sa to javí pomerne neohrabane. *Pousmeje sa nad defenzívnosťou muža kým sa len postaví z miesta.* Ospravedlňte ma. *Kývne k mužovi kým sa s pohárom v ruke vydá smerom k jedlu. Nevedel, aký rýchli či pomalý jeho výlet bude, avšak drobné chlebíčky a zákusky k nemu volali. Pomerne dlho nejedol nakoľko Samantha mala opäť patálie v kychyni.*
*Dominic se upřímně zasmál a pak se omluvně podíval na GABRIELLA zvedl i dlaň na gesto toho, že se za svůj smích omlouvá.* Omluvte mne, jen mě to pobavilo. Ale věřte, mám toho odžito už dost. Alespoň v porovnání s určitou většinou, sto procentně. *Usmál se nakonec Dom.* Ach ano, taky si myslím, a rozhodně toho využiji! protože, toto je skvělé, a hlavně, přijde mi to i jako super možnost, se seznámit, i když myslím si, že seznámení na maškarním plese zůstane jen u seznámení na maškarním plese. Kdo by chtěl kazit to kouzlo nevědomosti, no ne? *Usmál se pak na d svou doěmnkou.* Tak, možná, že takový jsem, nejsem totiž, no, jak to říct, ukázková gentelman. *Mrkl na něj, a pak mu pokynul,. když vstal. On sám zůstal ale sedět, čekajíc, jestli se jeho doteď společník vrátí, a nebo ne. Nakonec ale vstal a vydal se za mužem, ne proto, aby jej snad sledoval, ale proto, že už byl na suchu a chtěl si nalít něčeho jiného, než šampaňského. Jakmile se opět postavil vedle GABRIELLA, tak se na něj nevinně usmál.* No, a co vy? Vy jste plesový typ, nebo je tenhle jen takový ples jednou za uherský rok, jak by se řeklo? *Uculil se.*
Ale to je na tom právě to tajemné a úžasné, že nevíš. Tahle si můžeš nerušeně užívat večer, aniž by tě otravoval někdo, koho třeba ani nechceš potkat. *Pousmál se a i Aless do sebe hodila celý obsah sklenky, načež jí pak položila číšníkovi na tác, chytila se REMIHO a postavila se.* O jaký jsi galantní, to se mi líbí. *Zavrněla spokojeně. Pak se oba pomalu vydali obhlédnout všechno, co tam měli.* Mají tady i výběr jídla, můžeš si pak něco dát i za mě. *Pronesla s úsměvem a dál se koukala kolem sebe. Celkově jí bylo fuk, kdo tam byl, pro ni byl hlavní on a to jí ke spokojenosti stačilo.* Zatančíme si pak? *Optala se po chvíli, když začala kolem hrát i příjemná hudba a ona mu o něco víc stiskla ruku, za kterou ho držela.*
*Jakmile řekla, že tam, je i výběr jídla, tak se Remi usmál.* Neboj se, já už jsme si tak nějak všiml, a taky se neboj, mám v plánu se na to v průběhu večera vrhnout. *Mrkl na ni Remi, než se začali procházet kolem lidí. Prošli hned kolem několik, a Remi tak mohl taky obdivovat, jak hezké a originální masky někteří z nich měli.* Jistě, že si zatančíme, to se spolehni. *Zavrněl a pak se k ní naklonil.* Mimochodem, to jsme ti chtěl říct, v dalkším týdnu by měl být nějakou taneček na podzimním dvoře, nějaká jen hospodská tancovačka, co takhle ti nahodit u tvoji hezkou iluzi a vzít tě tam? Šla by jsi se mnou? *Usmál se na ni a jemně jí položil ruku na zdá a přitáhl tak k sobě.*
*Když jej pozdraví mužský hlas tak seAxel jen zdvořile usměje, ne že by to šlo pod tou jeho celoobličejovou maskou vidět, ale stále.* Zdravím. *Kývne slabě na pozdrav ačkoliv jeh jeho hlas docela tlumený kvůli masce. Jeho pět minut vyprší a když nevidí Gwydolin tak prostě vklouszne na ples. Chvílku se orzhlíží kolem koho by oslovil, protože neplánoval tady stát jak solný sloup ale dřív než se rozhoupal k někomu jít uslyší hlas Gwyndolin. Jen se postaví rovněj a koukne se na ni. Jak vidí také zvolila celotvářovou masku. Nad tím se sám pro sebe ušklíbne, stejně tak jako nad jejími slovy.* Vidím, že jsi dochvilnost sama. *Pronese sarkasticky a natáhne k ní ruku, aby přijala jeho rámě a zatím si ji prohlédne.* Opět bosá? *Otázka se mu odrazí i v očích, které jsou vlastně jediné co jde vidět. Dokonce upustil trochu iluzi, aby šly vidět jeho hadí oči, které jsou jedním z jeho čarodějných znamení.*
*Nezdalo sa, že sa na mužovi podpísal jeho vek. Mohol len hádať avšak pri takých slovách boli stovky rokov jednoznačne v reči. Fakt, že takéto bytosti chodia po svete ho často fascinovalo. Pre Gabriella bol tak vysoký vek niečím.. ohromným. Ako nefilim už jeho vek bol prekvapivo vysoký. Aj keď prekvapivejšie bolo to, že stále nemal rodinu a potomstvo. Muž po jeho boku pravdepodobne tiež nemal príliš veľa potomkov vzhľadom na predispozície niektorých rás.* Možno nakoniec zavrhnete vaše obšubované bary pre príjemné tancovanie. *Kývne ľahko plecom, bolo to niečo čo aj Gabriella pomerne bavilo. Viazalo sa to však s tým, že obľuboval spoločenské tance. Aj keď na to nevyzeral jeho otec si na tieto galantské veci celkom potrpel. A sem tam prevetrať svoje "pekné oblečenie".* Tak to ste potom značnou výnimkou. *Na mnohých dlhovekých tvoroch sa práve iná doma poznačila. Neschopnosť s elektronikou, zastaralé názory a iné to často ukazovali. Keď sa muž opäť objavi vedľa neho pri jedle, začne byť už mierne podozrievaví. Žeby niečo tušil?* Obľubujem ich, rád tancujem a sú to pomerne decentné podujatia, aj keď sa konajú v opustených nemocniciach. *Usmeje sa a len si vezme pohár na stopke s čistou vodou zatiaľ čo konverzáciu nechá len vyšumieť.*
To je dobře. *Usmála se, když slyšela, že se vrhne na všechno to jídlo.* Já budu ráda, když mi vystačí krev alespoň do alkoholu i když nechci se zase opít, to by nebylo asi fajn. *Ušklíbla se a lehce se otočila za jednou dámou, která měla velmi zajímavou masku, načež se pak opět otočila k Remimu a poslouchala, co povídal.* Tancovačka na dvoře? *Pozvedla obočí.* Vážně se mě na tohle ptáš, zda půjdu s tebou? No jasně, že chci a ještě víc chci zase svou podobu víly. *Tiše se zasmála. A přivinula se k němu, načež se mu zadívala do očí.* Máš úžasnou masku mi amore, ale štve mě na ni jen to, že tě nemůžu políbit, což bych teď velmi ráda udělala. *Skousla si provokativně spodní ret a zazubila se jako neviňátko.*
*Dominic ihned kývl GABRIELLOVI hlavou na souhlas. pak se jemne usmál.* Ach jistě, taky si myslím. Je to přinejlepším zábavnější, a přijde mi to, no, o dost více elegantní, než-li by to bylo tak nějak v tom baru. *Zhodnotil nakonec upír. Pak už se na muže jen pousmál, nad jeho výrokem přikývl na souhlas, a pak mu jen pokynul hlavou na způsob toho, že se vzdálí. Otočil se, rozhodl se, že se půjde projít a tak nějak se zadívat, co se kolem děje. Jak tak ale procházel, v jeden moment se otočil za ženou s černými vlasy v černém obleku, ale když se otočil zpátky, ani si nevšiml, že se před ním z davu vynořil pár v modrém. Omylem strčil do ALESSANDRY, a jelikož to byla zkrátka hora svalů, tak se jal toho jí zachytit,. kdyby náhodou padala.*
*Remise celý zaculil.* Tak to budu moc a moc rád,. půjdeš-li se mnou. tak jo, platí, ještě ti pak dám vědět, jaký je to přesný datum, ale myslím, že tam nějak tuším.* usmál se, a když se na něj zadívala, tak jen spokoejně zavrněl.* No, ale tak, an druhou stranu, dodržuje to o to větší tajemství. To už by jsme jako pár byli dost okatí. *Ušklíbl se a chtěl si ji odvést už už dál, když ale do ALESSANDRY nekdo strčil. jen tak tak spatřil muž ve zlaté masce, ale ihned Aless zachytil za rameny, stejně tak jako spatřil že muž ji chytl zepředu. Tak ji tam takhle drželi oba.* Remi ale nakonec stejně věnoval pozornost Aless.* V pořádku mi amore? *Optal se jí.*
*Kmitala prsty, zatímco si prohlížela areál, dokud hlavu mírně nezaklonila a spatřila, že celou dobu se nad ní rozprostírá noční obloha. Líbilo se jí tady, ale stejně to nestačilo k tomu, aby se nezačala nudit. Naštěstí zde dělala společnost čaroději, který ji snad nenechá na holičkách a nebude ji mít jen jako ozdobu. I když to stejné by mohl říct on o ní. Naklonila hlavu jeho směrem a usmála se, což mohl pouze spatřit na jejích očí, které se slabě přimhouřily.* To víš, na mě se vyplatí čekat. *Podívala se mu do očí a přijala jeho rámě. Všimla si, že se v jeho očích něco zalesklo. To zmizelá iluze, která odhalila hadí oči. Chvíli je zkoumavě prohlížela, dokud nesklopila pohled na své obnažené nohy a ušklíbla se.* Ano, chci ti udělat tu radost, když mi omylem při tanci šlápneš na nohu, *popíchne ho a znovu se mu podívá do tváře. Prohlížela si lesknoucí se masku v měsíčních paprscích, která perfektně ladila s jeho oblekem. Někdo si tady dal velmi záležet na vzhledu.* Takže, *odmlčela se,* připraven udělat lepší dojem, než ten první?
*Upírka se na Remiho podívala a usmála se sladce.* Jasně platí, na to se moc těším. Abych řekla pravdu, tak se mi tam líbí. Je to úplně něco jiného než tady, takže jsem zvědavá na tu vaši tancovačku. *Mrkla, otočila se, chtěla ještě něco říct, ale to už se seběhlo všechno nějak rychle, když do ní strčil mladý, vysoký a statný mladík se zlatou rohatou maskou, který jí stejně jako REMI ihned chytil a ona tak zůstala uvězněná mezi oběma muži. Otočila se pak na REMIHO a pousmála se.* Ano jsem, nemusíš se bát. *Zašeptala, ale pak se opět otočila k DOMINICOVI* Myslím, že už mě můžete pustit, jsem v pohodě a vám radím si příště dávat větší pozor kam jdete. *Zamručela s úšklebkem a nenápadně si jej sjela pohledem. Pak se ale uvědomila, že je za ni její snoubenec, který jí ještě stále držel a raději pohledem uhnula a víc se na féra přitiskla zády.*
*Musí zadržet smích, který se mu lehce odrazí v očích při jejích slovech.* To se ještě uvidí zda to stálo za to čekání. *V očích se mu odrazí šilbasltví zatím co ji nechá chytit se jeho ráměte. Všimne si toho jak si prohlíží jeho oči.* Líbí se ti? Nebo se snad bojíš? *Zeptá se než nahodí zpátky tu iluzi, která dělá jeho oči normálními.* Udělat mi radost? *Jeh ooči je lehce rozšíří v překvapení.* Netuším jak by mi to mělo udělat radost...*Kukne se na ni.* A navíc já jsem skvělý tanečník. *Podotkne lehce malicherně. A pousměje se, když si prohíž jeho masku.* Z Itálie, pravá Benátská. Tohle je zlato a diamanty. *Poklepe na zlatou část masky. Dával si na takových věcech záležet opravdu hodně.* Dodstávám druhou šanci? Páni jak štědré. *Uchechtne se tiše a sám si prohlédne její masku.* Vybrala jsi tu masku schválně? *Zajímá se.* Je to Arianrhod, Welšská bohyně, znamená to stříbrné kolo... Je bohyní nebes a měsíce a ochránkyní mrtvých, kteří čekají na znovuzrození. *V mytoligiích se vyznal velmi dobře. Hlavně protože časokrát vycházely právě z něcoho z podsvěta, navíc jej to bavilo číst.*
*Jakmile se ujistil, že je ALESSANDRA v pořádku, ihned ji pustil postavil se urovnal si krvatu.* Moc se omlouvám za svou neopatrnost, otočil jsme se jen na chvilku, a ... *jakmile na něj ale žena spustila, tak se jen pod maskou zamračil, a pak zavrtěl hlavou.* Jo, jo dám pozor, jak říkám, je tu hodně lidí a tak nějak jsme se zamotal, omlouvám se.* pronesl, a pak se podíval i na mladého REMIHO.* A omlouvám se, i vám, doufám že jsme vás nebo vaši snoubenku nijak neurazil. *Pronesla pak se podrbal nervozně na zátylku, než se koukl na UPÍRKU a pak zase na vílu.* No, mohu vás někam pozvat? třeba vám donést jako omluvu drink? *Optal se upír přátelským tónem.*
*Remi to jen celé sledoval, jakmile spatřil, že je dívka v pořádku, tak se jen usmál, ale stále ji držíc za ramena se na ni podíval. Ujistil se ještě, že si ji prohlédl, že jí opravdu nic není. Pak se podíval na muže před sebe, ale rázem na Aless, která na cizince nepříjemně spustila. Jen se taky zamračil, ale nic jí neříkal, jen do ní strčil.* To se stává, v pořádku. Každý občas tak nějak zakopne, nebo do někoho vrazí, mě se to děje pořád, není proč se zlobit, že ano, drahá? *Dal na poslední tři slova silný výraz, a podíval se na Aless. Pak vrátil pohled k mladíkovi.* Nic se neděje, opravdu, ale pokud trváte na tom pití, budeme více než rádi. *Mrkl jedním okem, což asi upír neviděl.* Pak se otočil k Aless, nabídl jí rámě a podíval se na muže.* Půjdeme s vámi. *Usmál se na něj, a čekal, až se muž vydá k nějakému ze stolů.*
*Když se setmělo, Natalie vstoupila do sálu kde se ples konal, doprovod stál u ní se zlatavou maskou na jeho obličeji. Natalie měla na sobě také zlatavou masku a její vůbec první šaty, které měla od doby dětských karnevalů. Byla okouzlena krásou a elegancí, kterou sál měl a koukla na ostatní hosty co se tam nacházely. Sice byla nadšená z celé té atmosféry ale musela si zachovat eleganci a chladnou hlavu ať ze si neudělá ostudu. Pomalu se rozhlížela aby si zvykla na mačkání se mezi ostatními hostya snažila se balanc jak nejlépe mohla na vysokých podpatcích co měla na sobě.* /Pane bože co jsem si to myslela. Nat není to poprvé co je máš tak se soustřeď. Hlavně nespadni../ *Pomyslela si jak se promačkávala skrz*
*Tentokrát se úplně nedalo říct, že šel na tuto akci neplánovaně, z fleku. Naopak si na ni i sám vytvořil masku, jíž si zrovna na sebe nasazoval, jakmile si na sebe vzal černé kalhoty společně s téže barevnou košilí zdobenou volánky a pasovým korzetem. Nebylo to tedy nič kýčovitého, na to se spíše specializovala jeho nejlepší kamarádka. Jednalo se pouze o jednoduchou černou škrabošku ozdobenou různými pocínovanými ornamenty, které měly často podobu jakýchsi popínajících rostlin. Ale jaký byl jeho důvod? Proč se teď žene někam, kde ví, že bude trpět? Nikdy totiž nebyl zrovna nejvíce extrovertní typ, ovšem jednou za čas něco takového neuškodí. Navíc doufal, že by mohl po dlouhé době potkat někoho známého, ač to možná bude skrze masky docela obtížné. Napomoct mu tedy pak mohlo jen to, že své známé poznal již díky hlasu. Nemusel se proto bát, že by třeba Roberta od ostatních nerozeznal. Navíc právě v jeho společnost doufal a byl by za ni stokrát tak radši, než za tu, co měl momentálně. Po jeho boku totiž šla starší zrzavá upírka, která se, jako vždy, tvářila spíše neutrálně. Mládě to poznalo i přes její masku.* Je zvláštní vidět tě v šatech. *Špitl k ní, když se oba již blížili k místu konání. Tay až i litoval, že si nevzal fotoaparát. Kromě mobilu měl pouze menší skicák s tužkou a kusem gumy, aby se mu to vlezlo do psaníčka, jenž už teď vypadalo docela na knap. Foťák by tak akorát bleskem mnoho lidí rozhodil či i vytočil. Opět se tedy držel pouze věcí na skicování, kdyby si náhodou chtěl na chvíli oddychnout mimo veškerou společnost. Nicméně, Lila vrátila na tu poznámku Taylorovi pouze lehce nepříjemný pohled, než jej chytila a společně s ním vstoupila po zkontrolování dovnitř rozpadlé nemocnice, kde nečekaně rovnou zamířila pro něco na nervy, kdyby jí začalo být toho fialovovlasého mláděte po krk.*
*Netušila, proč AXEL chvíli odhalil svou pravou podobu a nakonec ji zase schoval za iluzi. Přemýšlela, jestli oči byly to jediné, co skrývá pod maskou.* Nevím, jestli se mi líbí. Záleží, jestli se hodí k celku, takhle se to těžko určuje. *Rukou pokynula na jeho kostým a poté se ušklíbla.* No možná toho využiješ, až začneš litovat toho, že si mě sem vzal. *Mrkla na něj a dále si už prohlížela jeho masku. Původně si nemyslela, že je z pravého zlata, ale čaroděj ji přesvědčil o opaku. Zpozorněla, zmkla a dovolila si prsty pohladit zlatou masku, i když věděla, že AXEL nechce, aby se ho dotýkala bez dovolení. Jenže využívala jejich dohody a toho, že ji znovu potrestat nemůže.* Fascinující, *okomentovala a ruku zase stáhla k sobě.* Masku jsem vybírala tak, aby se hodila ke zbytku. *Odpoví mu na dotaz. Nevěděla, že obličej, za kterým skrývala svůj má takový význam. Musela ale uznat, že vybrala velmi dobře.* Ochránkyně mrtvých, *uchechtla se.* To by sedělo vzhledem k mým zájmům.
*Těsně před nemocnicí se zastavil a na moment si sundal masku, které věnoval hned na to lehké zamračení.* Stále je špinavá, jako bych ji zrovna vytáhl ze sto let staré krabice, co jsem měl na půdě. *Zamručel si pod nosem. Jako by to tak skutečně nebylo. Jen kvůli přehnaně zdobené masky si vytvořil portál do svého bytu v Česku, kde ji ještě doopravdy musel lovit z bůh ví jak dlouho staré truhlice, kde se kdysi schovávalo oblečení jeho učitele. Hold se něčeho tak památného nemohl zbavit. Obzvláště, když to drželo jeho vzpomínky ještě víc při životě. Kusy ozdobného zastaralého kovu ještě jednou vyleštil rukávem černé volánkovité košile, k níž si samozřejmě vzal stejnobarevné kalhoty a boty s vyšším podpatkem, snad aby si připadal o něco vyšší, než je. Škrabošku následně nasadil zpět na obličej, aby jej dovnitř budovy pustili. Už skoro automaticky by pak zamířil rovnou k občerstvení, kdyby ovšem nebyl hlavou lehce jinde a nevrazil do jedné dívky (NATALIE).*
*Už se nadechla, že něco řekne, ale když do ní REMI strčil, ohlédla se na něj a při jeho tónu, který použil, když s ní mluvil, jen tiše zavrčela. Nelíbilo se jí to, ale jen na pár sekund zavřela oči a držela jazyk za zuby. Pak se opět otočila na DOMINICA, načež nasadila lehký úsměv.* Ano, tady můj snoubenec má pravdu. To se stává občas každému. *Pronesla tiše, ale už dál nic neřekla, nehodlala se mu omlouvat, že na něj trochu vyjela, proč by měla. Neznala ho a byl jí ukradený.* Pokud tedy a tom trváte, pak si tedy nějaký drink rádi dáme. *Pousmála se, načež pak koukla na REMIHO, kterého se chytila a oba se pak vydali za upírem ke stolu, kde si měli dát pití. Cestou koukla na féra, snad jako by mu chtěla říct, že se jí nelíbilo, to že jí to řekl takovým tonem, ale nakonec mlčela a nechala to být, nechtěla se nějak hádat.*
*DOMINIC sledoval to, jak mladý fér mluví se svou nejspíše polovičkou, než se uculil.* Jsem rád, že přijmete mé pozvání, tak tedy jdeme. *Usmál se a pak se vydal směrem ke jednomu stolu.* prosím, posaďte se. *Odsunul Alessandře galantně židli a počkal zda se posadí. Na mladíka se jen usmál a pak se postavil k nim, jak kdyby byl číšník. *Takže, co si dát? *Optals e. Když mu oba objednal, co si dají, tak kývl, došel k jednomu ze stolů, kde popadl jejich zadané pití, nakonec jej donesl zpět a položil před každého z nich.* No, a jinak se bavíte? *Usmál se upír a těkal pohledem mezi mladíkem a dívkou.*
*I Remi věnoval Aless kritický pohled, pak ale jen tiše mlaskl, a podívals e na ni. Z jeho očí se dalo vyčíst, že to tak nemyslel a ještě ji palcem ruky pohladil po její odhalené kůži. když je pak muž vyzval, aby se posadili, chtěl Aless sám odsunout židli, ale když to udělal onen muž, tak mu jen s úsměvem pokynul, posadil se vedle Aless a chytl ji za ruku.* Já si dám nějaký ovocný likér, prosím. *Usmál se na muže, a pak se podíval na Aless.* V pořádku? *Optal se jí. To už se k nim ale vrátil muž. Remi stále držel Aless za ruku, převzal si od něj pití a kývl.* Já se bavím dobře, doufám, že i má slečna. A co vy? *Zajímal se, zatímco hladil Aless po pažii.*
*Natalie se koukala s dozorem a bavící se hosty, kteří se proháněli po tanečním parketu a smáli se. Byla ponořena do svých myšlenek a váhala, zda se odvážit a zapojit se do konverzace. V té chvíli najednou cítila něčí přítomnost, jako by do ní někdo narazil. Obrátila se rychle s překvapeným výrazem na tváři. Natalie zůstala stát v mlčení, než jej prolomila* Vše v pořádku pane?.. *Pohlédla na mladého muže (HIRAM), který do ní neštěstím strčil a usmála se na něj skrz škrabošku*
*Axel prostě mykne rameny.* Je to jedno z mých čarodějných znamení. Víš co to je? *Zeptá se než tiše spustí.* Každý čaroděj má na těle určitý rys, podle kterého je jasné, že není člověk. Čarodějná znamení jsou různorodá, mohou být nenápadná nebo bít do očí...Jako třeba jen nepřirozená výška, nebo křídla, je to různé. A nikdy nevíš co to bude. Jde o náhodnou mutaci těla v důsledku s démonskou krví. Čarodějové to skrývají iluzí. *Mykne rameny nakonec.* /No snad nebudu litovat./ *Nahlas svou myšlenku neřekne ačkoliv obvykle říkal to co mu přišlo na mysl.* Myslíš, takové slabé potrastání? *V tónu jeho hlasu lze slyšet rýpnutí, slabé popíchnutí. Povzdechne si, když se dotkne jeho masky. Ne že by ten dotek cítil na své vlastní tváři. Pomalu zavře oči a zhluboka se nadechne. Nemůže jí sice potrestat tak jako předtím, ale za ruku jí chytí.* Ty si nedáš pokoj, co? *Cosi jako varování se odrazí v očích.* Máš pěkně nenechavé ruce. *Mlaskne nespokojeně a zakorutí hlavou.* To tedy...*Uznale pokývne hlavou.* Je známá z mýtů Mabinogi a welšských triád. Je dcerou bohyně Dôn a boha Beli a sestrou mnoha dalších sourozenců známých z tohoto mytického cyklu, mimo jiné známého čaroděje Gwydiona. *Významně na ni koukne.* Ale to je co říkají civilové, dle mého to byli všechno víly. *Uhechtne se dokud nedorazí na hrani parketu.* Zatančíš si se mnou? *Zeptá se.*
*I upírka se na REMIHO dívala, ale při jeho pohledu si pak jen tiš povzdechla a usmála se na něj, jemně mu tiskla ruku, za kterou ho držela a když se pak posadila, jen svůj pohled věnovala DOMINICOVI.* Já si dám bourbon, hm možná s trochou krve, kdyby to šlo. Děkuju. *Pousmála se a když odešel, sjela si ho pohledem znova, než se podívala pak na Remiho.* Jo v pohodě, nemusíš se bát. *Odpověděla jen a sladce se na něj uculila. Když pak před ní upír postavil její pití, vzala si ho a věnovala mu úsměv, než se napila.* I já se bavím a ještě aby ne, je to tady opravdu dokonalé. Tyhle ty maškarní plesy jsou prostě nejlepší. *Uculila se na oba a pak jen čekala až odpoví i Dominic.*
*Když už vzpomínal během cesty přímo k nemocnici na svého učitele magie, zatímco se snažil vyčistit starou zaprášenou masku, která musela pomalu přežít i samotnou britskou královnu Viktorii, proč by se nemohl zaobírat dalšími vzpomínkami, jen na někoho jiného? Třeba na jednoho ze svých přátel, který mu z života zmizel před nedávnem, ale on to zjistil o ne zrovna malý počet dnů později. Hold se nikdy moc nemusel dívat na zprávy, slyšel to až, když se o tom mluvilo i v rádiu.* Huh? *Vydal ze sebe a lehce sebou ucuknul, než se zmateně rozhlédl okolo sebe, aby zjistil, co se děje. Jakoby před chvílí byl v transu a nic nevnímal. Pohled mu nakonec padl na dívku před ním, načež mu pomaleji došlo, co se asi tak stalo.* Pardon, vrazil jsem do vás..asi? *Jeho omluva tak nakonec však vyzněla spíše jako otázka. Stále byl lehce zmaten, zatímco se na NATALII díval.*
*Dominic si ji sjel pohled a uculil se.* Koukám, že máte dobrý výběr, slečno, nebo, bych měl říct paní? *Usmál se, a i jí přinesl alkohol dle její objednávky. Když se pak vrátil, položil jej před ženu a posadil se tedy. Psolouchal oba dva a usmíval se.* Ach ano, je to tu krásné, já tedy na plesy nikdy moc nebyl, ale teď, jak sem přišel na tenhle, tak mě to tak nějak samotného okouzlilo, asi budu chodit častěji. *Přiznal, a poté vytáhl z kapsy v košili placatku, ze které si nalil trochu krve do šampaňského a promíchal točivým pohybem sklenky Pak se na ně podíval.* Ale, tady bydlím jen čerstvě, ještě ty manýry a plesy, a vše, cos e tu děje, tak nějak poznávám. *Usmál se Dom.*
*Remi to poslouchala usmíval se na Dominica. Když si všiml, že si do svého pití leje, nejspíše, soudě jeho prvního komentu na Aless krev, tak se jen uculil.* No, tak to nevíte, o co přicházíte, drahý pane. Ty plesy tady jsou skvělé, byl jste již v nějakém New Yorském baru? Vřele doporučuji, B+ je skvělý bar, ale i Pandemonium stojí za návštěvu. *mrkl na něj, a pak se napil sám ze své sklenky.* A odkud jste se sem dostal? Pokud to tedy není tajemství. *Usmál se. Nakonec, neptal se na jméno, na nic, jen odkud sem muž zavítal. Po celou dobu i tak držel Aless za ruku a usmíval se, občas se na ni podívala spokojeně zavrněl, když viděl, že je už jakž takž klidná a v pořřádku.*
*Rune dojde dovnitř a zamíří k jídlu a pití. Okamžitě zhodnotí špatný keterink. Nemají medovinu. Takže vezme jedno pití a začne ho ochutnávat. Nechutná. Takže sáhne do kapsy saka a vytáhne lahvičku. Jde o lektvar, který posiluje alkohol. No a místo, aby si to dal jen do své skliničky, tak to nalije do zdroje pití. Svůj obsah skleničky nenápadně vylije a nalije si nový. To už mu chutná více. Usměje se a nevinně odejde k jídlu, kde začne ujídat šunku nebo salám z malých chlebíčků a zbytek tam nechává.*
*Nat se podívala na muže (HIRAM) před sebou s klidným výrazem. Odpověděla s nenuceným tónem* Žádný problém, pane. Každý máme své myšlenky, které nás občas vtáhnou do svého vlastního světa. *Natalie se usmála a posunula svůj pohled směrem k maskovaným hostům, kteří tancovali a smáli se v dáli.* Já se omlouvám že jsem stála jako solný sloup. Jak si to tu užíváte hm?..*Snažila se s ním povídat ale zněla dost nervózně*
*Krom schopností čaroděje zjistila, že ho využije i jako pokusného králíka k tomu, aby lépe poznala jeho vlastní rasu. Mlčela jako odpověď na otázku, zda věděla, co to čarodějná znamení jsou. Určitě mu došlo, že v tomto není příliš vždělaná, když začal vysvětlovat, aniž by ho k tomu vybídla. Poslouchala ho a začalo ji mrzet, že jí nemůže dát lepší názornou ukázku. Jistě se však najde ještě spousta příležitostí, které budou lepší a nebudou před zraky spoustu lidí.* *Sama pro sebe se ušklíbla, když ji opět ruku chytil.* Musíš si začít zvykat. Možná se ti to začne líbit a potom ti bude po mém doteku smutno, *zavrněla a nechala tedy jeho masku na pokoji. Znudeně si povzdechla, když jí odkryl další skrytý význam její masky. Měl to přece pochopit, když řekla, že se jí hodila jen k šatům. Mělo mu to dobře napovědět, že ji historie nezajímá. Přesto si neodpustila jednu poznámku.* Gwyndion a Gwyndolin, to je mi náhoda, *uchechtla se a podívala se před sebe, kde byl taneční parket.* Když odmítnu, budeš mě prosit? *Zeptala se ho hravě, ale již dávno pustila jeho rámě, aby se postavila před něj.*
*Napila se.* Výběr to je nejlepší, je to moje oblíbené pití, čím starší bourbon, tím lepší. *Mrkla.* A zatím ještě slečna, ale paní budu brzo. *Zazubila se a mrkla na Remiho, kterému stiskla ruku. Tak nějak se nemohla už dočkat. Pak se opět podívala na Dominica.* Věřím, že v New Yorku se to touhle dobou plesy netrhne a že tohle určitě není poslední. Takže máte možnost zajít i na další a jak znám podsvěťany, budou dost tematické. *Uchechtla se a znova se napila, pak už jen poslouchala Remiho, jak se ptal onoho muže odkud byla kam všude by mohl zajít.* Ano, to je pravda. B+ je fajn, ale já třeba osobně preferuji Pandemonium, ale asi každý měl přijít na to, kde je mu nejlépe. *Pronesla a stejně jako fér čekala, až jejich společnost odpoví.*
Páni, tak to vám tedy gratuluji. Přeji vám to, mě se ještě nepoštěstilo, nebo, no, od určitého bodu v životě se nevážu. *Mrkl na Aless, a pak je oba poslouchal, jak mu doporučovaly různé podniky. Musel se usmáat.* Tak oba už jsme prozkoumal. A ano, za mě je Pandemonium skvělé, rád tam sem tam zajdu, ale do B+ stejně tak. *Usmál se na ně. Pak se ale zaměřil na otázku od mladého féra.* No, vcelku zdaleka, dalo by se říct. Původně jsem žil v Anglii a potom nějakou dobu na Aljašce. *Usmál se na ně a pak se napil. Ani nevěděl, kdo před ním momentálně sedí, a jak důležitá, i když, dost zavádějící ta infomace, jež o svém původu podal, byla. jen tam klidně seděl a pil pití.* vy jste taky původem odtud? nemohu si nevšimnout toho, že máte oba dva cizí přízvuky, jen je nedokážu přiřadit. *Uculil se.*
*Remi se na Aless uculil, když povídala, a pak se nakonec otočil i na muže.* No vidíte, tak toho se držte, tam je fajn, alespoň mi to tak přijde, ale jak říká má polovička. Pandemko je za mě skvělé. *Usmál se a pak jej poslouchal díl.* Páni, koukám že jste toho taky celkem dost procestoval, co? *uculil se a jakmile položil otázku na jejich přízvuk, tak ihned kývl na souhlas.* Ach ano, já jsem původně z Itálie, nebo tedy, původně jsem z jiné říše, ale pak jsem bydlel dlouho v Itálii. *Pronesl. Pak se podíval na svou prázdnou sklenku.* Ještě si zajdu pro pití, chcete taky? *Optal se, a pokud mu to odsouhlasili, tak Remi vzal sklenky a poodešel pro pití.*
*Lily se samozřejmě musel držet, jinak by mohl mít problém u Dragose. Tak nějak ovšem doufal v to, že aspoň při tanci by jej mohla nechat a na chvíli si opravdu hledět jen sama sebe, když už se jí to dařilo často předstírat. Zběžně se rozhlédl po prostoru a poté si prohlédl nabídku alkoholu před nimi. Narozdíl od svého doprovodu si ovšem nevzal nic, aby potom nemusel zpět odnášet sklenku. Ne, že by s něčím takovým měl nějaký velký problém, spíše se tím nechtěl zdržovat, když by nakonec Boba zde skutečně potkal a jeden tanec si od něj ukradl.* Už jsi toho vypila dost, ne? Já jen, že strávit celý večer u stolu s alkoholem nepotřebuju. *Poví směrem k zrzce, lehce už předem litujíce, že něco takového řekl. Mohl být rád, že s ním někdo vůbec zde šel, mohl přece taky zůstat ve vile.* Bacha na jazyk. *Zavrčela pak upírka nazpět, nakonec si však vzala dva panáky do rukou a na mládě kývla, aby mu naznačila, že tedy může jít, když už se rozhodl ji od pití vyrušit. Posunuli se tedy o kousíček dál k jídlu. To ovšem mohli tak maximálně pozorovat, jíst to by bylo k ničemu. Taylorovi do oka padlo ale něco jiného než-li občerstvení. Spíše osoba u něj stojící. Lehce naklonil hlavu na stranu.* /Že by? Má masku, jde to blbě poznat./ *Pomyslí si, načež k muži (BOBOVI) přistoupí blíž a zaklepe mu jemně na jeho rameno, aby jej na svoji přítomnost upozornil.* Bobe? Jsi to ty? *Řekl spíše potichu, zatímco Lila za ním už spolkla druhého panáka, aby mohla skleničku někam postavit a plácnout se do čela, když mládě tak zticha pozoruje.*
Děkujeme. *Pousmála se, když jím oběma poblahopřál, pak si jen odpila svoje pití a poslouchala, co povídal Dominic. Když pak zmínil Aljašku, začalo jí to nějak šrotovat v hlavě. Upír, který kdysi přebýval na Aljašce, bylo by možné, aby ho snad znala? Chvíli nad tím přemýšlela, než jí vytrhl Remiho hlas.* Ano, můj milý je z Itálie a já pocházím ze Španělska. Jsme taková trochu Evropská dvojka. *Zazubila se a když fér vstal s tím, že jde pro pití, jen se na něj sladce usmála.* Vezmi mi prosím dvojitou mi amore a s krví. Děkuju. *Poslala mu vzdušný polibek. Chvíli ještě za ním koukala, než se otočila k Dominikovi.* A jak dlouho jsi strávil na Aljašce. Je možné, že jsme se tam někdy potkali, jelikož i já nějakou část života strávila právě tam. *Pronesla a prohlížela si ho, snad jako kdyby čekala, že najde nějakou nápovědu, která by jí trkla do nosu a ona poznala o koho se jednalo.*
*Bob si spokojeně jí to, co si našel a škrabošku, kterou sice má od začátku, ale zapomněl na její existenci si nyní uvědomí. Dost mu překáží. Zrovna si chystá masku sundat, když ho někdo osloví. Otočí se po hlasu a uvidí Taye.* Ah, TAY!* Zazubí se na něj a odhalí kočičí tesáky a hned na to sundá z dalšího chlebíčku šunku.* Víš, je škoda, že přicházíš, o dobré jídlo.* Zazubí se a napije se svého upraveného pití.*
*Dominic sledoval, jak se fér zvedl.* Já si dám prosím ještě whiskey, pak si ho namíchám, tak do větší sklenky prosím. *Požádal jek, a pak se podíval na upírku před sebou. Nakrčil nos, a přimhouřil oči, když řekla, že je ze Španelska.* Hm, ze Španěl, říkáš? *Optals e jí. Když se pak ale Remi vrátil, tak se na něj usmál, přijal pití a pak se zvedl a zadíval se mu do očí.* Doufám, že to nebude ode mne až moc troufalé, ale, směl bych požádat vaši milou o tanec? Skutečně, o nic nejde, jen o tanec. *usmál se na něj, mezitím co už ale svou ruku natáhl k upírce. Potřeboval s ní mluvit a tak nějak si myslel, že ona mu dá ty odpovědi pro které tu byl. Že by to byla až taková náhoda?*
*Axel za svůj život potkal spoustu víl. Tedy když žil na jednom z dvorů. V hodně směrech se podobali lidem. Byly zvědalné víly a ty, které se ke spoustě věcím nedostali, třeba k jiným rasám podsvěťanů. Nejspíš šlo o jistou izolaci ve Faerii nebo tak něco. Proto si řekl, že by se Gwyn mohly hodit nějaké informace. Nechce říkat, že vypadá nevzdělaně spíš...z jejich interakce šlo poznat, že nemá tolik zkušeností s jinými rasami. Nad její poznámkou se uchechtl.* Ale ale, aby se to nezačalo líbit tobě. *Mrkne na ni a její ruku pustí. Pak se opět rozpovídá nad významem její masky.* Ano přesně, velká náhoda. *Poví lehce sarkasticky a pak se koukne na tanenčí parket, připraven vyrazit, ale Gwyn ho zarzaí v cestě. Lehce otráveně mlaskne a koukne se na ni.* Nejspíš ne, nejspíš tě prosit nebudu. *Mykne prostě rameny a strčí si ruce do kapes.* Ale lehce se obávám, že asi jíst nepůjdeme kvůli našim maskám. *Ukáže na jeho i její masku.* Ale sluší ti to. *Zazubí se a je to takový ten úsměv, který se odrzí i v očích.* Máš strašně dlouhé vlasy, stříháš si je někdy nebo to prostě necháš tak růst jak ruslaka? *Chytí jeden dlouhý pramen jejích vlasů, které mu na dotek přijdou jemnější než hedvábí.*
*Když se Remi vrátila donesl těm dvěma pití, jež si objednali, tak on sám se posadil a vzal si svoje piití. uculil se, přiťukl si, pokud tak učinili oni, a pak sledoval muže, jak vstal. Jakmile mu položil otázku, kterou mu položil, nejprve se zamračil. pak ale napomenul sám sebe.* /Notak, nebuď jak malá holka, o nic nejde. Stejně se neví, kdo to je, takže je možné, že už jej nikdy neuvidí./ *Proto se pak Remi podíval na Aless, a pak zase na muže.* Pokud bude souhlasit dáma, pak ano, ale vrátit, ano? *Ukázal na něj, a pak se podíval na Aless, čekajíc hlavně na její odpověď.*
*To, jak zmatený byl, muselo jít beztak poznat i přes masku. Chudák pomalu ani pořádně nepobral, co se vlastně stalo. Potěšilo jej ovšem, že dívka jednala naprosto v klidu a jinak, jak mnoho jiných, co za svůj život potkal. To zvládl ocenit.* Jo, přesně tak. Díky za pochopení. *Pousměje se na NATALII lehce. Následně si ji celou prohlédne a nakloní hlavu do strany, načež uznale kývne a tiše hvízdne.* Sluší vám to. *Poví. Možná to myslí vážně, možná se jen snažil z jakési slušnosti zalichotit.* V pořádku, to já jsem nedával pozor. Nemusíte se tedy omlouvat. * Kývl, načež krátce zapřemýšlel. Na to, že se nedostal ještě k alkoholu, aby si náladu zvedl ještě víc, se necítil až tak nejhůř.* No..zatím to tu není tak zlé. Mám tedy radši méně formální akce, ale tak..jednou za čas ani tohle neuškodí. A co vy?
*Původně si nebyl dvakrát moc jistý tím, co dělá. Prostě se mu muž s tváří skrytou pod škraboškou zdál povědomý, tak jej oslovil. Sám nad sebou tedy lehce žasl a dokonce se i šťastně zazubil, když se ukázalo, že jeho tip nebyl špatný a opravdu se trefil do černého.* Ahojky. *Uchechtne se pak, načež se opět podíval na jídlo, když ho ROBERT zmínil.* Jo, vypadá docela dobře. *Uzná. Skutečně nevypadalo špatně, ale mohlo mu teď být zcela u zadní části. Pohled tedy přesunul zpět na čaroděje vedle sebe.* Možná jsem tak trochu doufal, že bychom si mohli zatančit..? *Začal, ač hned na to lehce zazmatkoval.* Tedy, dlouho jsem netančil, takže nevím, jak by to mohlo dopadnout, ale tak..snad ne tak špatně.
Ano, ze Španělska. *Zopakovala a když jí požádal o tanec, jen lehce pozvedla obočí. To se už ale vrátil i Remi, který se posadil zpět a donesl i pití. Když slyšela, co řekl, jen se uculila.* Neboj se vrátím se ti. *Naklonila se k němu.* Jsem přece jen tvoje mi amore. *Zapředla mu tiše do ucha, načež se pak odtáhla a postavila se.* Zatančím si s vámi. *Pousmála se a chytla se jeho nabízené ruky, načež se s ním vybrala na parket. Jednu svou ruku vložila do te jeho, zatímco tu druhou si položila na jeho rameno a jakmile znova začali hrát, dali se spolu do tance. I upírku zajímalo, kdo dotyčný byl, už jen ten fakt, že byl na Aljašce stejně jako ona jí zarazil.* Už mi odpovíš, jak dlouho jsi tam žil? Nebo v jaké době? *Optala se jej znova.*
*Dominic na féra děkovně kývl, než si nakonec odvedl upírku na parket. Jakmile jí stanu čelem, tak jednu její dlaň schoval v té své, zatímco druhou jí položil za záda a přitiskl si její drobné tělo k sobě. Musel se až sklánět, aby jí viděl do očí, což teď chtěl.* Vím, že jméno mi neřekneš, a masku si taky nesundáš, to je tak nějak pointa této akce. Ale myslím, že vím, kdo jsi. *Usmál se, odpočítal si kroky, a když na to přišlo, tak se s ní dal do tance. Tiskl si ji k sobě, ale přeci jen něženě aobezřetně.* Na Aljašce jsme byl ještě do nedávna. Ale předtím jsem tam byl tak šedesát let zpět, plus mínus, kdy jsme tam byl tak nějak aktivněji. A myslím si, že jsme se tam setkali, nebo to vidíš jinka, Alessandro? *Zeptal se jí. Byl si téměř jistý. Španělský přízvuk, dívka na Aljašce, která měla za to, že jej znala, a v hlavě povědomý hlas. Otočil si ji v jedné z otoček a opět přitiskl k sobě.*
*Její úsměv se rozšířil při lichotkách a přikývla hlavou.* Děkuji vám! Vy vypadáte také úžasně, když si to mohu dovolit říct! *Doplnila s lehkým a přátelským tónem* Moc si to tu užívám. Je to má první společenská akce.. *Krátce se nadechla a koukla se na pult s alkoholem* Chcete zajít pro nějaké drinky? Možná to trochu rozjasní tuhle akci..*Koukla na Hirama a poukázala na pult*
Remi sledoval, jak si odvádí Dominic Alessandru na parket. Chvilku se na to koukal, než se ale vydal směrem ke stolu s jídlem. Nalil si další alkohol, než se zadíval na chlebíčky. Jak si tak všiml, tak na každém skoro, na který narazil, byli ojedené salámy a šunky. Remi se kolem sebe podíval, a když si byl jistý, že jej nikdo nevidí, tak z chlebíčků, které byly už takto pošramocené, začal ojídat rajčata a případně papriky, zatímco si to zapíjel alkoholem a uličnicky se u toho culil.
*Bob do sebe hodí své pití a popadne TAYE.* Fajn, ale pozor na hlavy.* Zasměje se a vede ho na parket. Přítáhne ho k sobě a zajme postoj k tanci. Pomalu se začne pohybovat a pobrukuje si melodii, která je naprosto jiná než ta, co hraje.* Tanec je fajn. Tančím vždy se sestrou ve Vídni, ale to není taková zábava. Navíc jsem jen vždy doprovod. Takže nuda. Můžu jen pít a ne jíst. Takže nuda. Hlavně, že tam jdu jen kvůli jídlu zdarma.* Začne vyprávět a culí se.*
*Dovolil si dívce složit poklonu a její outfit jí pochválil. Dokonce to kupodivu myslel víc vážněji, než normálně. Dívka hold působila mile, zatím tedy. Nač být tedy nepříjemný. Zlehka se začervenal a uchechtl.* Když myslíte, děkuji. *Kývl, načež si jednu ruku dal v bok.* Oh! První? *Zvídavě se na NATALII podíval a znovu si ji sjel pohledem. Odhadoval, že se pod maskou skrývá dosti mladá tvář, což šlo i docela poznat podle dívčiného hlasu. Tohle ovšem zvládlo všechny snadno oklamat.* Tak to si to tu musíte pořádně užít. *Zazubí se, načež hned přikývne na její nabídku.* Samozřejmě. Pozvání na chlast bych neodmítl nikdy.
*S lehce zakloněnou hlavou na něj koukala nebo spíše do jeho očí, které se snažila zařadit. Dál spolu tančili a ona jej poslouchala. Čím víc mluvil, tím víc překvapenější byla. Ve chvíli kdy pak vyslovil její jméno, jen se zarazila a zůstala stát na místě, hledíc na upíra před sebou. Stále si skládala střípky dohromady. Vzpomínala na upíry, které tehdy na Aljašce v klanu potkala, když si pak dala všechny věci konečně do spojitosti, zarazila se ještě víc.* Dominicu. *Zašeptala, pustila se ho a lehce od něj odstoupila.* Co tady… co tady děláš? *Optala se. Vzpomněla si na něj. Moc spolu nevycházeli už jen z toho důvodů, že na ni kdysi žárlil, že se jí Emett věnoval víc.* Vlastně to je jedno. *Odpověděla si sama a otočila se, aby se mohla vrátit zpět za Remim.*
*Dominic ale upevnil stisk na jejím pase, přitiskl si ji k sobě a usmál se.* je neslušné odcházet, dokud tanec neskončí. tak prosím. Já jsme se sem nepřišel hádat. *usmál se, a v otočce si ji k sobě přitáhl zpět. Stála teď k němu zády a on se bradou opíral o její rameno.* Ale pravda, už jsme nemyslel, že tě kdy potkám. *Zašeptal jí do ucha, a když si ji opět otočil, tak si ji k sobě natiskl čelem. Pak se dal do dalšího tancování.* No, ale koukám, že mimo Emettův klan ti to prospělo. *Zavrněl.* hele, co bylo bylo, nechceme to nechat být? Teď jsme tady a teď. *zavrněl, mrkl jedním okem opět si ji otočil.* Takže, manžel, jo? *uculil se, a dál se věnoval tanci s ní, jakoby se nic nedělo.*
*Překvapeně zamrká, načež ROBERTOVI věnuje lehce vyjevený pohled, jako by nemohl uvěřit, že s jeho slovy souhlasil. Hned se však hodil do klidu a nechal se zavést na parket, kde o něco nejistěji rovněž zaujal taneční postoj.* Jestli ti šlápnu na nohu, tak se omlouvám. *Řekne hned. Lila se mezitím postaví opodál, aby měla Taylora stále na očích, když už jí ho přebral ROBERT. Tomu čaroději zrovna nejvíce nevěřila.* Dobře? *Naklonil mladík hlavu lehce do strany, načež krátce vyhledal čarodějovy oči, pokud to tedy bylo vůbec možné a dotyčný se raději nedíval jinde.* Zrovna v tuto chvíli bych spíš ty řeči omezil..jsi teď dost upovídaný, lieber Robert. (Drahý Roberte). *Poví, zatímco se nechává čarodějem při tanci vést.*
*Nechtěla dělat scény a tak tedy zůstala a dál s ním tancovala.* Já se přece nehádám, jsem jen překvapená, že te vidím zrovna tady. Z celého světa můžeš jít kdekoliv a ty se objevíš tady. Zavolal tě Emett nebo ses objevil prostě sám? *Optala se, potřebovala vědět, zda patřil k těm, co utekli a schovávali se a Emett je pak svolal znova nebo to bylo jinak.* Že tě uvidím, jsem si nemyslela ani já, to mi věř a co se týče Emetta, ano prospělo mi být bez něj, dost jsem se naučila za tu dobu. *Pronesla a pohlédla na něj, tančíc dál do rytmu hudby, která se nesla kolem. Chvíli mlčela a poslouchala jej.* Pokud jsi nepřišel dělat problémy, pak fajn. Necháme to být. Ale varuju tě, už nejsem ta stejná osoba jako dřív. *Ušklíbla se a koukala mu do očí, než se pak pousmála.* Copak, překvapuje tě, že se budu vdávat? *Uchechtla se a znova se zatočila.*
*Dominic se jen jemně usmál.* Ne, Emettovi nijak nesloužím, a ani už to nemám v plánu. *Pronesl Dominic a pak naklonil hlavu na stranu, než si ji pevněji chytl za zády, aby jsi mohl přehnout dozadu, načež se jemně pousmál.* To je moc dobře. Nebyl to dobrý vůdce, věděl jsme to už od začátku. proto jsme na tebe taky tak žárlil. Protože si tě dovedl jako něco, co by ho dál rozptylovalo, a místo toho by se věnoval více tobě, než klanu, na který doteď kašlal. *Ušklíbl se upír. Potom si ji vytáhl opět k sobě, načež se na ni zadíval a sjel si ji pohledem.* To já vím, a neboj se, nepřišel jsme dělat žádné problémy. *zavrněl.* /Prozatím, má milá./ Ale víš, že ani ne? tak nějak, vím, že každý se pořád vyvíjí, roste, dospívá. A jak tak koukám, i ty už jsi toho dosáhla, drahá Aless. *Uculil se, než si ji opět zatočil a pak zase přitáhl k sobě.* Víš, nejhlavnější je, že jsi šťastná. *Mrkl na ni.*
Tak abychom šli ne? *Přistoupila k pultu a s úsměvem, který měl nádech tajemství, objednala* Prosecco s krví, prosím. *Požádala osobu co připravovala nápoje. Když se obrátila na něj s plnou sklenkou, pohlédla mladíka a položila mu otázku* A pro vás? *Krev v jejím víně zbarvilo její bíle víno do červeného odstínu*
*Když slyšela jak mluvil o Emettovi, jen se ušklíbla.* Jako upíra mě naučil hodně, to se mu musí nechat, ale ano tohle ti musí dát za pravdu, jako vůdce stál za nic a viděla jsem to tehdy už i já, proto jsem ho chtěl zabít, ale při mé smůle jsem podcenila své síly, no což, stalo se. Teď už jsem chytřejší a vím, že jen síla nestačí. Měla jsem dost času dospět, růst a učit se a teď jsem jí ta, co velí jemu. *Zasmála se. Kdo by to čekal, že jednou to tak skutečně bude, o to víc si to užívala.* Za ty roky jsem toho dosáhla dost., ale myslím, že až v poslední době jsem našla to, co mi chybělo nejvíc. *Pousmála se a pohlédla směrem, kde byl Remi.* Ukázal mi, jaké je to milovat a být milovaná a já jsem díky němu neskutečně šťastná a to jsem ho chtěla na začátku zabít stejně jako on mě. *Uculila se.* Ale ano, jsem šťastná, poprvé v životě, tedy, podruhé, ale to je vedlejší.
*Dominic ji poslouchal, přikyvoval a usmíval se. Ale to, co jí chtěl říct, nebo, co by měla vědět, neříkal. Bál se, že v tom přeci jen jede taky. Richiee mu sice nic o tom neřekl, ale on věděl, že tu věc o zotročencích si držel Emett u těla a dlouho tom niko nevěděl. Byl tu risk, že to u sebe držela i ona, a navíc, nechtěl ji s tím konfrontovat, Věděl, že by s tím hned letěla i se jménem za Emettem, a nechtěl přijít o krk. To ne. proto to nechal být a jen se culil.* No vidíš to, jak jsi povýšila, takže jsi teď šťastná? *Usmál se. Pak se podíval, kam Aless koukla a spatřil tam mladého féra, jak zrovna vzal do ruky chlebík, sundal z něj rajče a chlebík vrátil zpátky. Musel se zasmát.* Koukám koukám. No, hlavně že ty jsi s ním spokojená a šťastná. *Usmál se. Pak naklonil hlsvu na stranu.* Vypadáš určitě líp než posledně. *pronesl ještě lehce kousavě.*
*Hned na její otázku přikývl, vůbec neotálel. Prostě se svižným krokem společně s upírkou rozešel přímo k pultu, načež dívku nechal si objednat drink jako první. Na pracovníka za pultem se pak zazubil, přemýšlejíce ještě rychle nad svojí volbou.* Sex on the Beach máte? * Optá se pak, vysléchajíce vzápětí odpověď.* Super, tak to. *Přikývne, načež pohlédne na NATALII.* Říkala jste, že je tohle váš první ples, že? *Optá se, aby se ujistil opět. Po obdržení odpovědi pak pokračuje.* Jestliže je to tak..kolik vám je? Chápu, že toto není zrovna nejlepší dotaz na dámu, ale tak, já nikdy moc lekcí etikety nepobral, abych se na něco takového bál zeptat.
*Zatváří se zklamaně, když od něj prosbu nezíská, ale rozhodně ji to nedonutí si nezatančit. Jak říkal, jinou zábavu nejspíš nenajdou, protože jejich masky je velmi omezovaly, takže se bude muset spokojit s málem. Nad jeho pozvánkou se povýšeně usměje, měla ráda komplimenty a věděla, že dnes ji to slušelo obvzlášť. Dala si totiž záležet víc, než kdy jindy.* Já vím, pozor, abych tě neokouzlila, *ušklíbla se a zdržela se opětovné pochvaly vůči jeho vzhledu. Samozřejmě jemu to slušelo taky, byl hezký, ale Gwyn mu takovou radost nechtěla udělat, že pohladí jeho ego. Již při jejím prvním setkání zmínila, že nevypadá vůbec špatně. Zpozorněla, když se dotknul jejich vlasů a možná už trochu začala chápat, proč jemu vadí, když na ni sahá. Avšak nic na to neříkala, nevyhýbala se mu, jen naklonila hlavu lehce na stranu.* Ještě jsem si je nestříhala a nemám to zatím v plánu, *zamumlá a v tu chvíli jej chytne za ruku. Jenže ne proto, aby ji pustil, ale aby jej konečně vtáhla na parket a mohli začít tančit.*
Povýšila, ale nebylo to jen tak. Abych se dostala až sem, chtělo to hodně úsilí, ale jo jsem spokojená. *Zazubila se a nova se zatočila, načež se ho pak chytla víc a znova pohlédla na Remiho, když pak viděla, co Remi dělal, jen se zasmála.* /Bože, co to zase děláš Remi?/ *Prolétlo jí hlavou.* Šťastná a spokojená. No co, je to vílá bláznivá víla, ale á už si zvykla a neměnila bych. Proto si ho přece beru. *Zasmála se a ještě chvíli Remiho sledovala, než se otočila zpět na Dominica a když řekl, co řekl, naoko se zamračila, než se uchechtla.* Posledně jsem byla neopeřené kuře brouku, říkala jsem ti, že jsem se změnila a dost. *Zasmála se a koukala na něj.* A co ty? Co jsi dělal ty celou tu dobu? Kromě toho, že jsi byl stále v klanu, jak jsem pochopila. *Tančili spolu dál.*
*Dominic spokojeně přikyvoval, co ji poslouchala jakmile se zase naskytla možnost, ohl ji v pase dozadu a nebo si ji zatočil tak, že se mu pak stejně zase vrátila do náruče.* Ale jo, vypadá fajn, jako galán, myslím si, že jsi vybrala více než dobře. *Mrkl na ni a pak si ji opět přivinul k sobě.* No, já se asi nějak moc nezměnil. Pořád jsme , takový jaký jsme, jen jsem se začal věnovat programování, lítám po síti a sháním, co jen mohu. je to takové hobby a práce zároveň. Jsme sem dojel...no, bylo na čase zase změnit místo a hlavně, je to New York, ten za tu návštěvu stojí. Mrkl na ni a spokojeně tančil dál, i když už podle skladby poznával, že se blíží ke konci.*
Vybrala jsem si dobře. *Souhlasila s ním a usmívala se, načež jej pak poslouchala.* Hádám, že New York je jako maják pro podsvěťany. Když se sem sjíždějí všichni. *Ušklíbla se a držela se ho dál, i ona poznala, že se tanec blíží ke konci.* Tak programátor, zajímavá práce, to se musí nechat, ale když tě to baví, tak super. A mimochodem, jsi tu tedy jen na návštěvě nebo se tady chceš nějak usadit? *Optala se zvědavě a když hudba dohrála, zastavili se. Aless mu stále hleděla do očí, ale už se jej pustila.* Tak tedy díky za tanec a já se už asi vrátím zpět za snoubencem. *Pronesla nakonec.*
*Dominic se na ni usmál.* Už jsme se usadil, na Manhattanu mám malý domek, pokud chceš, tak se můžeš přijít podívat. *Usmál se, načež pak sáhl do saka, a pak jí podal malou vizitku s číslem a adresou. Nosil to u sebe pro případy pracovní spolupráce.* Tak, kdyby jsi se chtěla zastavit, budu rád. *Usmál se.* Jakmile dotančili, tak se od ní zlehka podtáhl, než vysekl uklonku.* Děkuji za krásný tanec, má milá. Doufám, že nebyl za tento večer, ale i obecně, náš poslední. *Mrkl na ni, a pak už se otočil, načež jí zmizel v davu. Usadil se pak kousek od stolu, kde spatřil sedět ženu na začátku plesu, ženu v černém, gothickém oblečení, ke které po chvilce otočil svůj pohled.*
*Když Remi viděl, že se dal dlouhán na odchod a stejně tak se vracela i jeho Aless, tak se vydal k ní., Už zdálky se usmíval.* Tak co, mi amore, vše v pořádku?: jak se máš? *Usmál se na ni a jemně ji pohladil, než si ji na moment přivinul do náruče, ale opatrně, aby ji svou maskou nijak neublížil.* I na tu chvilku jsi mi chyběla. *Přiznal Remi a zadíval se Aless do očí. pak se jemně odtáhla položil ji ruku na tvář, jak mu to jen její maska dovolila.* chceš si sednout a napít se? Co ty na to? Pak si zase zatančíme? Teď si sedneme a bude na chvilku klid, ano? máš ještě krev? *Ptal se jí fér starostlivě, než ji chytil za dlaň a táhl k jednomu stolu.*
*Axel se ušklíbne pod maskou, ale přitom přivře oči jako kdyby se mu ten ušklbek v očích odrazil.* Myslím, že to nebude potřeba. *Poví a lehce zvedne bradu.* Ale být tebou tak nepolevím v ostržitosti. *Mrkne na ni s jistou nepopsatelnou jiskrou v oku. Opravdu jim nezbývalo toho moc jen tančit a bavit se. Jistě mohli popíjet nějaké drinky třeba brčkem, ale upřímně to celí by lehce pokazilo celou elegatnost jejich kostýmů. A navíc kdo by pil víno nebo šampaňské. Ale Axel by teď zabíjel za dobré Sherry. Pak chytí pramen jejích ohnivých vlasů. Při pfvním doketu se bál, aby se mu nerozpadly v prstech. Trochu jí chtěl oplatit to co dělá ona jemu. Promne jemně vlasy mezi prsty než je pustí.* Jsou krásné, myslím si že by sis je měla ale na tanec zaplést...Však víš. *Koukne se na dav a s lusknutím prstů jí kouzlem zaplete z vlasů cop. Zrovna ve chváli kdy jej ona táhne na perket, takže si toho nemusí ani všimnout.* /Teda možná.../ *Každý kdo znal trochu folklor věděl, že bys vílami nikdy za žádných okolností neměl tančit. Že lidi utančí k smrti, protože nemůžou přestat. Axel tak nějak předpokládal, že je dost silným čarodějem na to, aby se chytil do kouzelného tanečního kruhu. Navíc pokud tančili ve dvojici tak nějak přepdokládal, že se ot nestane. Zkušeně ji chytí za pas a nasměruje ji kam ona má dát své ruce. Pak vezme její dlaň do své a vykročí do valčíku.*
*Převzala si od něj jeho vizitku a na oplátku mu dala svou.* To kdyby ses třeba chtěl ozvat ty. *Pokrčila rameny a tu jeho schovala do psaníčka, pak se na něj usmála.* Děkuji i jí za tanec a uvidíme, třeba ne. *Pousmála se a pak už se vydala za Remim, kterého už viděla, jak se k ní blížil. Už z dálky se na něj usmívala a když k němu došla, nevydržela to a objala jej.* Všechno v pořádku neboj se a když jsem u tebe, mám se dobře, moc dobře. *Zašeptala objímajíc si ho, než se pak odtáhla a pohlédla na něj.* A ty jsi chyběl mě mi amore. *Zašeptala a přivinula se k jeho ruce.* Asi bych si dala něco k pití a pak si šla zatančit, chci s tebou protančit noc. *Přiznala a musela se usmívat nad tím, jak starostlivý byl.* Ještě trochu krve mám, ale to zvládnu, určitě bude nějaká i tady. *Stiskla mu ruku a šla s ním.* Mimochodem, viděla jsem tě, jak jsi znesvěcoval ty chlebíčky. *Uchechtla se.*
*Remi ji poslouchala musel se usmívat od ucha k uchu. Když pak viděl, jak k němu došla a jak se tvářila, tak kývl.* Dobře, kdyby jsi neměla, tak víš, že já mám. *Obeznámil ji, než ji ale chytl za ruku. pak došli ke stolu, kde se podávala pití, Remi si vyslechl to, co by si Aless dala to jí nalil.* Hehe, to i já s tebou, má nejmilejší. *Uculil se.* Z části od toho tu jsem, budeme tančit až do rána. jsem rád, že Erna mám až pozítří. *Přiznal, než k ní podal pití. jakmile mu připomněl chlebíčky, tak se jen rozhlédl kolem sebe, než se pak podíval na ni a zasmál se.* Heleee, no co. Už byly ojedené, tak jsme jim jenom pomohl, no ne? *Pronesl a zasmál se tomu.*
*Sledovala ho, jak připravoval pití, zatímco si jej zezadu objala a natiskla se svým tělem na to jeho.* Vím, pamatuju na to, ale ještě maličko mám, až nebude, určitě ti řeknu, to se nemusíš bát. *Zašeptala, načež se od něj odtáhl a převzala si od něj pití, zatímco jej poslouchala a když se začal smát i on, jen pobaveně vrtěla hlavou.* A ty sis prostě řekl, že nebudeš pozadu a uděláš to samé viď? *Smála se, než si pak do pití, přilila trochu krve.* Jsi blázen, ale můj blázen a věř mi, že mám velkou chuť tě zlíbat mi amore. *Skousla si provokativně ret a napila se svého pitá, přičemž z něj nezpustila oči.*
*Remi se usmál a pak kývl na souhlas.* Přesně tak, však víš, že jsem pro každou kravinu, tak jsme se dal na chlebíčky.* Zasmál se Remi a pak si ji k sobě přivinul, naže si opřel bradu o její rameno. Pak se ale odtáhl, a když měli oba dva svoje pití, tak si pak šel i s Aless sednout.* takže, chvilku počkáme, a potom tančit? Jinak, co ten tahoun? Vše v pořádku? Víš, přišla jsi mi trošku mimo, tak se raději ptám, jestli je všechno v pořádku. *Zajímal se Remi starostlivě, než se natáhl a chytl jí za ruku, než se jemně pousmál a sledoval dívku.*
*Aniž by to chtěla přiznat, cítila se po dlouhé době...dobře. Možná za to mohlo prostředí, ve kterém se nacházela. Dobrá a nakažlivá atmosféra bavících se lidi. Ačkoli byla stále arogantní a chladná, užívala si to. Začalo ji to znervózňovat, svírat v nitru jejího těla. Měla nutkání se usmívat, laškovat se svým společníkem, aniž by jí k tomu pomohla byť jen jedna kapka alkoholu. Něco jí říkalo, že je to špatně. Že ona taková není, nechce se cítit dobře a nechce vzbuzovat ten stejný pocit v ostatních. Slabě se zamračila, zatímco z jejích očí vyhasly slabé jiskřičky. Jako kdyby se změnila, někdo ji nahradil. Bylo to však něco, čeho si všimne jen opravdu bystré oko.* Na to není čas, *odpověděla na jeho komentář k jejím vlasům, ale všimla si, že ji už pramínky nešimraly na kůži, jak to bylo doposud. Ať udělal co udělal, doufala, že to vypadá stejně dobře jako když sem přišla. Dále už vložila svou ruku do té jeho a druhou položila na jeho rameno. Tančit umělá a dokonce jí to bavilo, i když mnoho lidí to nemohlo vědět. Tančila vždycky sama, s iluzemi jako společníky někde hluboko v lesích Faerie. Alespoň v něčem mohla být konečně lepší, než AXEL. Automaticky si stoupla na špičky, aby při tanci nešlapala na látku šatů, i když to při jejich tempu nebylo ani možné, jelikož se sukně nadzvedávala a Gwyndolin tak nepřekážela. Vila měla pocit, jako kdyby něco měla říct, nahodit nějaké téma, ale něco ji nutilo mlčet a prostě tuto akci přetrpět, dokud si zase nepůjde po svých. Cítila, jako kdyby v ní něco bublalo. Nutkání, aby provedla něco hrozného a tím se uklidnila, že je to pořád ona. Pořád ta vila, na kterou si ostatní musí dávat pozor.*
*Co se Axela týkalo posledních pár měsíců bylo náročných, ale už se začínal cítit jako on. Zase ten nápadný okouzlující čaroděj s jiskrou v oku a arogatním úšklbkem na rtech. Což bylo dobře, protože jinak by se asi jen dál deptal. A to nechce. Jeden z momentů kdy se cítil jako on sám bylo když šel za Maddie a druhý je právě teď. Baví se. A jde to vidět v jeho očích. Jak se říká oko do duše okno. A protože se tolik baví, nevšimne si jisté změny u Gwyn. Sám měl styl, to věděl takže nebyl problém s tím, aby Gwyn udělal kouzlem stylový účes. Slabě se pousmjěe nad tím, že se postaví na špičky.* Nebudou tě bolet nohy, když jsi bosá? *Napadne, když po nějaké době tance přeruší ticho. Pak se na ni koukne, do očí přímo a navede ji do otočiky. Jistě, cítil že svým způsobem za Gwyn lehce zaostává. Byl dobrý tanečník, dost dobrý na jeho vkus ale na eleganci víl rozhodně neměl.* Řekni mi...bylo by možné, že by u tebe v kultu byl nějaký nefilim? *Zeptá se zvědavě. Nechtěl dnes vytahovatg práci, ale prostě mu to nedalo.*
*Natalie na chvíli zaváhala, když na ni položil takovýto otázky, které se pohybovaly na hranici zdvořilosti.* Hm..21..Já vím že vypadám na míň ale je to tak. *Natalie si popíjela svůj drink s něžným úsměvem a chtěla si připít s maskovaným mužem* Tak ať si tento večer užijme..*pozvedla svou sklenku a pohlédla na něj (HIRAMA)*
*Po celý večer spíše jen koukala na události okolo ní. Když přišla muž s jelení maskou ji věnoval úsměv a pozvedl své pití, což mu i oplatila. Zdálo se, že je muž s jelení maskou také hlavně pozorovatelem, který kouká po okolí. Chvilku váhala zda se za ním vydat, ale nebyla na uspěchané věci. Tenhle večer teprve začínal a průběh byl dosti zajímavý. Ať se snažila, jak chtěla, tak na tajemném parohatém muži (DOMINIC) jí vždy pohled zastavil. Nejspíš nebylo zbití a bude muset vyzkoušet, co vše dokáže odhalit. Nehodlala ho vyrušovat v procesu, kdy se zjevně bavil s nějakým párem a dokonce přesvědčil druhého muže o tanec s jeho polovičkou. Jistě, že jí taková věc vyvolala na tváři úsměv. Upila ze své sklenky a spokojeně vydechla, když se na malou chvíli koukala do dna sklenice. Měla by si objednat další. Chystala se zvednout, než se v jeden moment střetla s pohledem muže, kterého celou dobu tajně pozorovala a očividně i on stále neztratil zájem. Zvedla se ze židle a přešla rovnou k němu.* Zvete rád na drinky? Nebo mě aspoň půjdete doprovodit k baru, když mě pozorujete. *Jistě, že nechtěla přiznat, co vše dělat stejně jako on.*
*Už když se zvedala a šla, tak si říkal, jestli pak náhodou za ním. A jaké bylo překvapení, když skutečně ano. jakmile se u něj zastavila, tak okamžitě vstal. nechtěl přeci jen sedět, když před ním stála dáma. Proto si urovnal oblek a jemně jí vysekl galantní poklonku, než se usmál.* Ach tamto, jistě, omluvte mne, to víte, krom žen, co znám, jsem dlouho na tak krásné a galantní akci neoslovil, možná, že to byla jen nervozita, že jsem vás tak nestydatě sledoval. Pokud jsme vás nějak rozhořčil, nebo se vás to dotklo, pak se omlouvám. *Položil si Dominic ruku na místo, kde by mělo být srdce. Pak ale natáhl svou ruku směrem k ní, pokud se nevytrhla, tak vzal její dlaň a jemně jí políbil na hřbet ruky. Pak se usmál.* Moc rád vás pozvu, pokud tím pak můžeme zapomenout na mé chování? *Optal se, než jí nabídl rámě.*
*Pozorovala, jak byl vysoký a musela se nad tímhle zasmát. Milovala vysoké muže a měla pro ně jakousi slabost.* Neurazilo mě to a ani jakkoliv jinak nepohoršilo. Je pravda, že je trochu zvláštní, když musí žena za mužem, ale o to více působíte jako někdo koho jsem pro dnešek hledala. *Snadnější cíl na popichování a dráždění než ho donutí, aby s ní něco možná měl, ale zároven chtěla tomu dát i šanci v tom, že si tenhle večer chce užít i tancem a dobrým nealkoholickým pitím.* Pozvání přijímám a na Vaše chování možná sem tam budu mít milou poznámku. Zatím se chováte jako džentlmen.*Zavěsila se do jeho rámě, aby s ním došla k baru, kde vyřkla svůj požadavek ohledně nealkoholického šampanského* Nejsem moc gurmán v alkoholu. *Přiznala s klidem. Nechtěla mu sdělit že čeká dítě pro dnešní večer si chtěla připadat, že tenhle závazek tolik neovlivňuje její život a rozhodnutí.*
Vím mi amore a proto tě tak zbožňuju, pro to jaký jsi. *Uculila se a když se posadili, vzala si od něj pití, do kterého si vlila zbytek své krve, poté se napila, než opět koukla na Remiho.* Asi nějak tak, dáme si drink a pak si zatančíme. *Pousmála se, když se pak zeptal na Dominica, pousmála se.* Byla jsem mimo, protože mě překvapilo zjištění, kdo to je. Já ho totiž znám, víš. *Přiznala a jemně mu ruku stiskla.* Kdysi byl u Emetta v klanu stejně jako já. Netušila jsem to, ale jakmile zmínil Aljašku, začalo mi to vrtat v hlavě, nakonec to byl on, kdo mě poznal jako první. *Pokrčila rameny.* Ale jinak je všechno v pořádku. *Pousmála se a opět se napila svého pití, nad kterým se lehce pozastavila, už jen díky tomu, že jí přišlo o něco silnější, než předtím.* A co ty mi amore, všechno v pořádku, nenudíš se? *Optala se.*
*Dominic se nad tím jen usmál, než se na ni otočil.* Dobrá, myslím, že nějak jsem schopen to akceptovat, myslím si, že mé chování bylo stejně úsměvně, takže, proč se mu nezasmát? *Mrkl jedním okem na dívku, než si ji dovedl tedy k baru. Poté se tam zastavil a pak se zasmál.* Tak tedy ne gurmán v alkoholu jste řekla? No, to si mám vysvětlit tak, že nepijete, a nebo že se nevyznáte? Pokud ne, tak mne veďte. Já si dám whiskey, a pro vás? *Usmál se na ni a připravil před ní jednu sklenku, než se na ni podíval.* A jinak, užíváte si dnešního večera? *Zajímal se. Popravdě, byl rád, že na ni nakonec narazil. Pokec s Aless a jejím snoubencem byl fajn, ale Dominic byl rád i za jinou společnost.*
*Remi ji poslouchal, přikyvoval, a pak se nakonec na ni podíval. Poté ale opět sklonil pohled k pití, aby před ni mohl postavit jí žádaný alkohol, stejně tak jako před sebe. poslouchal ji, a přišlo mu to jako víc, než jenom nějaká náhoda. Ale co, i ty se ve světě stávají. Nakonec sebral svou sklenku, přiložil si ji k ustum a napil se, než se podíval opět na svou milou.* Ach tak, a jsou to nějaké špatné vzpomínky? Mám mu zakroutit krkem, nebo tak něco? Jen si řekni, má milá. *Zavrčel, ale jakmile mu položila další otázku, tak zkrotl.* Já a nudit se? Mi amore, s tebou? ne, nenudím! To ani nejde!!
Nemyslím, že bych alkohol potřebovala ve vaši přítomnosti. *Sklonila mu menší lichotku.* Nealkoholické šampanské *Byla v tomhle přesvědčená a hned si vzala sklenku, když se podívala na jeho whiskey. Nemohla říci, že na to neměla chuť, ale má jistou zodpovědnost.* Dnešní večer rozhodně začíná být zajímavější a musím uznat, že jsem ještě zvědavá, kam tenhle večer bude směřovat. *Upila ze šampanského když ji kapka unikla a sjela z jejího krku až přímo k dekoltu* A jak si užíváte večer vy? Viděla jsme vás na parketu s jednou mladou ženou, takže se úplně nenudíte ne? Kde je vůbec ta příjemná společnice? *ohlédla se a snažila se vypadat, že ví co nejméně, i když věděla, že ta žena je tu s partnerem.* Snad neopustila zrovna vás? I když pro mě lepší.
*Dominic se uculil. Jakmile zadala objednávku, tak se na na ni pak uculil, načež jí podal její pití a pak si vzal i to svoje. než se napil.* To souhlasím, a ano, je zajímavý, ale mohl by být i lepší, to souhlasím. *Mrkl na ni. Pak ale jen zavrtěl hlavou.* Ach, ta, ale ne. Jak jsem říkal, ukázalo se, že to je jen stará známá, co tu je se snoubencem, takže jsme si jen chtěl popovídat. *Usmáls e a pak se rpozhlédl.* A vy? Co jsme koukal, dorazila jste sama, nebo tu ještě na někoho čekáte? *Zajímal se upír a sjel si dívku pohledem, ne ale nijak okatým, jen jej zajímalo, kdo to před ním vlastně stojí.*
No řekněme, že jsme se moc nemuseli, tedy spíše on mě. Žárlil na mě, protože tehdy Emett dával pozornost mě, ale zdá se, že to chce nechat být minulostí a zakopat tu válečnou sekeru, takže to nakonec bylo v pohodě a nemusíš nikomu kroutit krkem. *Pousmála se a přivinula se k němu.* Ale je to od tebe milé, jak si mě chráníš. *Zašeptala mu do ucha a lehce jej políbila na odhalený krk, přičemž jen spokojeně zavrněla. Pak se opět narovnala a pousmála se, načež do sebe hodila zbytek svého pití, než se pak na něj sladce usmála.* Oo jsi sladký mi amore, tak víš co, dáme si ještě drink a pak jdeme na parket, co na to říkáš? *Zazubila se spokojeně.*
*Remi ji opět poslouchal, pak se na ni podíval, ještě jednou se zadíval v davu na Dominica, který se nyní bavil s jinou ženou, než se podíval opět na Aless.* Tak to má štěstí, pff. *Odfrkl si, než si ji jednou rukou objal kolem pasu a jak jej políbila, tak si ji natiskl k sobě. Pak se jemně usmál a podíval se jí do očí.*/ Tak dobře, ještě jeden drink a tanec. Konečně si s tebou dneska taky zatančím, ty moje potvůrko. *Ušklíbl se, a pak ji pohladil rukou, jež ji držel na pase, než se usmál.* No, a co jinak? Ty se bavíš? Já tak nějak cítím, že se mi vlévá alkohol do žil asi víc, než by měl. *Zasmál se mladý fér.*
Ach ták, takže jste tu sám bez doprovodu. *Něco jí říkalo, že jejich záměr bude dost podobný. Prohlédla si ho od pasu nahoru. Musela uznat, že měla trochu myšlenky, které by odmítla vyslovit nahlas.* Já jsem zde bez doprovodu. Čekala jsem, že poznám někoho, ale byla to naivní představa, takže tu jsem na ocet a popíjím své nealkoholické šampanské dokud někoho nelapím svým kouzelným pohledem *Zavtipkovala.* Už jsem se zmínila, že mám slabost pro vysoké muže? *Cait nikdy nechodila okolo horké kaše a svá slova říkala s jistým nádechem elegance, jelikož moc dobře věděla, jak se ve společnosti chovat. Vždyt prakticky pocházela z velkého rodu.* Byl jste už někdy na takových akcích?
*Dominic se na ni díval a usmíval se. jakmile řekla to s pohledem, tak se zaculil jako měsíček na hnoji.* No a vidíte, lapila jste, teď jsem tu. *Zavrněl spokojeně, než se k ní lehce sklonil.* Ale nebojte se mne včas odehnat, kdybych vás, třeba no, hm, začal nudit. *Zašeptal jí kousek od ucha, než se od ní odtáhl. Pak se ale musel zaculit znovu.* No, takže si to mám brát jako lichotku? Ale, to je mi krásné, děkuji za kompliment, milá slečno. *Zavrněl spokojeně, než naklonil hlavu na stranu.* Ne, abych řekl pravdu, tak ne, a nebo, dřív, o hodně dřív než teď, na jedné, ale, to už je dávno. Po letech, je tohle moje premiéra. Jak jste na tom vy? *Usmál se, a když pak dopil, počkal, až dopije i ona.*
*Uculila se na něj.* Už jsem jen tvoje a tančit spolu můžeme až do rána mi amore, už ti nikam s nikým nepůjdu, to se bát nemusíš. Navíc ani nechci. *Zavrněla, postavila se a nahnula se k němu, aby jej znova lehce políbila na krk, přičemž se jen potutelně usmála když její ruka nenápadně sklouzla do jeho klína.* Jdu tedy ještě pro pití a pak můžeme. *Zavrněla a narovnala se.* A s tím alkoholem máš pravdu, myslím, že ho někdo posílil, protože to leze do hlavy i mě. *Zasmála se a odešla jím pro piti. Remimu vzala jeho oblíbený likér a sobě dvojitý bourbon, který jí nakonec číšník doplnil o krev, jenž tam měli i pro upíry, pak se vrátila zpět za Remim.* Tady to je můj blázinku. *Uchechtla se.*
*Upila z šampanského, když ji mírně přejel mráz po zádech. Vnímala jeho teplý dech u krku a ucha, kdy to bylo jako impuls pro její tělo. Snažila se nedat nic najevo, což nebylo tolik těžké. Přeci jen měla masku.* Myslím, že mi ve vaši společnosti bude dobře. *Natiskla se na něj v jednu chvili, když ho uchopila za lem jeho obleku, aby si ho mírně stáhla k sobě.* Doufám, že mi řeknete nějaký kompliment také během večera *zašeptala k němu spokojeně, když ho pustila a neustále se usmívala* Ach... takovéto akce *Koukala se na ostatní.* Nejsou mi cizí. Má matka s otcem mě na takové večery brávali často ačkoliv bez masek. Pocházím z rodu tím se rozhodně nechci chvástat spíše si dneska přijdu více jako za starých časů *A právě proto to chtěla změnit v něco, co by se nikdy na takových akcích nemělo dít, aby se zbavila toho pocit a svoji touhy. Její rodiče by ji proklínali za to, co se chystá udělat a to jí těšilo ještě více.*
*Upír se na ni jemně usmál.* Jsem rád, že vám je dobře, pokusím se o maximum toho, aby to tak zůstalo, slečno. *Usmál se na ni a opět se jí poklonil, ale než se potom nadál, tak už byl u ní. Zlehka se pousmál.* Rád bych, a určitě se nějaký najde, ale víte, nerad bych působil jako ten typ muže, který se vás snaží dostat do postele na první schůzce, ještě k tomu na maškarním plesu. Vlastně, nevím, jestli chci kazit to kouzlo anonymity. *Usmál se na ni, pak ji chytl zlehka za boky a jemně ji od sebe odtáhl, aby jí dal jasně najevo, že někde má i on své hranice.* Tak, kde jsme skončili? Ach ano, jistě. Ano, tak pokud už jste na nějakém dalším plese, tak to bude plus pro vás, já ještě tápu, můžete mne vést. *Usmál se, ale jakmile se rozehrála další hudba, koukl na ni.* Směl bych prosit, madam? *zavrněl Dominic.*
*Remi se na ni usmál.* jistě, pití, a jdeme. *Mrkl na ni, než se pak podíval na ostatní kolem sebe, jen tak letmo, aby měl přehled o tom, co se kolem děje. pak počkal na Aless, zatímco si on sám nalil trošku pití, ještě se napil, a když se jeho dívka vrátila, tak se usmál. Natáhl k ní ruku a přitáhl si ji k sobě.* Smím prosit o tanec? *uculil se na ni, než si ji pak tedy odvedl na parket, natiskl si ji k sobě a pak se usmál.* Tak, to mi připomíná ten náš večírek, nemyslíš si? Ten, jo, tu benefiční akci. *Usmál se.* Až na to, že tam jsem viděl do té tvé krásné tváře, moje milá. *Zavrněl spokojeně.*
*Překavpilo jí, že muž po jejím boku byl dost zásadový.* No aspoň jeden z nás se umí krotit. *Nehodlala dělat uraženou a chápala jeho chování, kdy si držel svůj osobní prostor. Nelitovala ani nyní výběru muže pro dnešní večer, ale stejně se bude dívat po nějaké oběti se kterou by dnes strávila noc více než jen u tance.* Jistě smíte prosit. *Vzala jeho ruku, když zamířila na parket.* Doufám, že mi nepošlapete nohy, ale hádám, že máte nějaké způsoby, ale když se tak na vás dívám. Nemám pochyb o tom, že budete skvělý. *Uchopila se ho a nechala se vést jeho kroky, kdy k němu byla blíž a spokojeně se nechala vést hudbou a jím.*
*Ještě než odešla s Remim na parket, hodila do sebe celý obsah sklenky, kterou pak postavila na stůl, už se jej pak jen chytila a nechala se odvést na parket, kde se Remiho chytila, natiskla se k němu, jak nejvíc mohla a sladce se usmála.* Ach ano, ten večírek, ten by taky povedený. *Usmála se sladce.* A neboj se, až se budeme vracet domů, tu masku mi můžeš sundat. Alespoň já se na to těším, až ti jí sundám. Je moc hezká, ale vidět tvou tvář a políbit tě, je to, na co teď myslím pořád. *Uculil se a víc se k němu přitiskla, když jí alkohol začal stoupat do hlavy.* Mám pocit… že začínám být opilá. *Pronesla po chvíli.*
*jak tančili, tak se na ni zadívala uculil se. Několikrát už vrazil do lidí kolem sebe, když se mu nepovedl krok, nebo jej zkrátka vliv alkoholu zamotal. pak se ale přeci jen podíval na dívku a usmál se.* Hm, moje milá, i já se těším, až ti stáhnu masku, šaty, ehm cože? *Zasmál se nakonec a přitiskl si ji k sobě. Tancoval dál, užíval si to, i když se na něj upínaly pohledy lidí, do kterých vrazil. nakonec nevybral jednu ze zatáček a sedl si na zadek, nebo spíš na něj spadl a rozhlížel se kolem sebe.* Aless? kdepak tě mám? *Rozhlížel se, ale jediné, co ve své rovině teď viděl, byly nohy tanečníků.*
*Dominic se usmál, a když se s ním rozhodla jít na parket, tak spokojeně zavrněl.* No, alespoň že tak. ale neříkám, vaše společnost je velice příjemná, o mnohem více, než by byla jakákoliv jiná, co jsem tu zatím měl. *Přiznal upír.* Je jen málo lepších pocitů, než být s někým, komu se líbíte, komu jste sympatická. jsem za to rád. A jak říkám, lepší pocity určitě jsou, je jich málo, ale jsou. *Usmál se. Jak si ji odvedl pak na parket, chytl jednu její ruku do té své, zatímco ji druhou položil na záda a natiskl na své chladné tělo. Potom se uculil. Na tempo a odpočítání vyrazil do kroku a hleděl na svou partnerku dolů.*/ Ale, jde vám to dobře,. Jde poznat, že skutečně není tento ples váš první. *Pochválil otočil si ji v otočce a pak přitáhl těsně k sobě.*
*Rozhodně muž, co s ní tančil uměl kroky velice dobře a vedl ji, tak že působili sladěně.* Na to, že je tohle ples, co máte po velice dlouhé době tak... *Nestihla to doříct, když šla do otočky a posléze se natiskla málem na jeho tělo, když přiložila ruku na jeho hruď. To ona udělala tu drobnou chybičku. Nechala se tímhle pohybem dostat do rozpaků, ale rychle se vrátila zpět k tanci.* Ve vyšší společnosti by to byla potupa pro rodinu, kdyby dívka neuměla tančit, ale věřte, že bych si to užila více, kdyby to byl jeden z těch první plesů. Aspoň bych na ně měla veselejší vzpomínky *Držela se jeho tempa a přestala vnímat úplně vše okolo sebe.*
*Uculila se a pozvedla obočí.* Takže i šaty jo? Hm, tak to si nechám líbit. *Zasmála se a spolu s ním tančila dál, ale v jednu chvíli se prostě stalo, že jí zmizel.* Kde jsi?* Otáčela se kolem sebe, zrovna couvala a snažila se ho vidět, ale tím jak neviděla za sebe, si nevšimla, že tam na zemi seděl právě on a o jeho nohy prostě zakopla, načež mu padla přímo do klína.* A hele, tady je moje víla. *Rozesmála se a bylo jí teď cekem jedno, že se oba váleli na zemi. Prostě se jen smála a koukla na něj.* Jsi v pořádku? Nešlápl na tebe nikdo mi amore?* Optala se pak ale starostlivě, když se smát přestala.* Hm, asi bychom měli vstát, než tady popadají další lidé, co ty na to? *Zazubila se na něj sladce.*
*Upír se usmál.* Jistě, rozumím. Ach ano, vzpomínám si, sice matně ale ano, na svůj první ples, kdy jsem vyzval dívku k tanci. Pošlapal jsem jí nohy tak, že z hospody ven belhala. *Zasmál se nad tou vzpomínkou, než se k ní opět sklonil.* A jaké jsou vaše vzpomínky na první ples, moje milá? *Uculil se na ni a naklonil jemně hlavu na stranu, než si ji ale opět otočil, přitáhl k sobě a snažil se jí opět chytit tak, aby si ji držel u sebe. Rukama jí provokativně přejel po pase a sám se nad tím zlehka pousmál.* Takže říkáte, vyšší sféry? o jakých přesně se tu bavíme, smím-li se zajímat? *Optal se zvědavě.
*Jakmile mu spadla skoro do náruče, tak se Remi musel taky zasmát. Pak se na ni podíval, podařilo se mu tak nějak vstát a pomohl na nohy i jí.* Já bych si asi šel sednout, co myslíš? *Zasmáls e a podíval se na ni, než ji chytl za pas a společně se vydali ke stolu. Tam se posadil na židli a koukl se na ni.* No, já mám dost, ale řekni mi, z čeho? Tak silný to nebylo, nebo joooo? *Protáhl, vzal sklenku před sebou, ve které bylo něčí pití, a zadívals e na to, jako kdyby tam měl něco najít, něco vyzkoumat. Pak se ale už díval do prázdna, když kolem něj prošel mladík, jemuž pití asi patřil a vytrhl mu jej z ruky. Remi jen mlaskl a položil si hlavu na stůl.*
*Bylo to dlouho, co tančila s živou osobou. Přesto to nijak neovlivnilo její pohyby. Čas od času se rozhlédla po areálu, zda se něco zajímavého neděje, ale jinak hleděla do očí čaroděje.* Mě nikdy. *Ušklíbne se a pokračuje v ladném tanci. Tančit na špičkách byl její zvyk, tudíž se jen tak neunaví. Navíc měla pocit, že to přidává eleganci. Prohlížela si Axelův obličej, dokud ticho neprolomil a nezeptal se jí. Dlouho mu neodpovídala, vypadalo to, že jej schválně ignoruje, avšak pravda byla taková, že ji otázka zarazila. Nikdy nad ničím takovým nepřemýšlela. Identitu svých následovníku neověřovala, ale teď se tichý hlásek v její hlavě ozval, že by to bylo bezpečnější, kdyby ano. Vlastně si musela i vzpomenout, kdo to nefilim vlastně byli.* Možné to je… *zamumlá zpod masky a slabě se zamračí.* Kdyby ale byl, už dávno bych to věděla. Řekněme, že dřív nebo později by na sebe upozornil, vzhledem k, *hledala ta správná slova, dokud se tiše neuchechtla,* vzhledem k programu, který máme. Proč se ptáš? *Naklonila lehce na stranu a přivřela oči.*
Ach chudák dívka, ale jistě se jí to do svatby zahojilo, nebo už nechtěla nikdy s nikým tančit. *Zasmála se, jenže začínala být z něho trochu zmatená. Sám ji odtáhl před chvíli a nyní ji provokoval. Zaznamenala pohyb po jejím těle a upřela pohled do jeho očí.* Ukážete, že máte své hranice a tak rychle je začnete překračovat? Trochu Vám v tomhle nerozumím. *Dala hlavu mírně do boku.* Pak nevím, co smím a co nesmím... *Nevyvedlo jí to z míry ne natolik aby učinila nějaké další chyby v krocích.* Vyšší sféry? Řekněme, že peníze hýbou světem a tahle sféra byla o zbohatlých lidech, kde se neřešilo nic morálního ohledně světa, ale spíše jak vyždímat každou korunu. Má rodina už po několik generací sbírala peníze a udržovala se na špičce korporátních řetězců jen díky jménu, ale popravdě nic zajímavé. Ani nepocházel nikdo z nich z New Yorku přestěhovala jsem se zde nedávno, jelikož jsem poslední žijící z rodu a užívám si svobodu peněz po svém *Vysvětlila a v jeden moment se ho chytla pevněji jako kdyby tím vydala svůj pocit toho, že tohle téma ji spíše svírá.*
*Jen co jí pomohl na nohy, se pak Aless poupravila a srovnala si šaty, než se i s ním vydala ke stolu.* Nebylo, proto si myslím, že si někdo dělal srandu a to pití trochu okořenil, zesílil, či jak bych to měla nazvat. *Pousmála se a pak jen sledovala, co fér vyváděl, než se uchechtla, když mu pití bylo vzato někým jiným. Lehce mu položila ruku na záda a přivinula se k němu.* No tak jsme asi dotančili můj milý, nebo to chceš zkusit pak ještě později? *Optala se jej a vtiskla mu pusu na krk, než si svou hlavu položila na jeho rameno a tiše pozorovala všechny na okolo. Tak nějak byla mimo i ona, cítila to. Přece jen pokud míchala alkohol s krví, opít se mohla.*
*Usmál se, nad její první větou kývl na souhlas, ale pak se jemně pousmál.* Tančíme, tak tančíme, snažím se, aby to bylo v kontextu s tancem, a k tanci dotyky patří, drahá. *Uculil se, to, že kecá, prozradil jeho uličnický úsměv na tváři. Pak ji poslouchal, co říkal. Jakmile ucítil její stisk, tak se jí zadíval do očí.* nemluvte o tom, nechte-li. Pokud je to téma nějak nepříjemné, pochopím to, i já taková mám. A určitě vás nechci nutiti mluvit o ničem, co by vím nepříjemné bylo, to ne. *Usmál se na ni, a dal ji tak najevo svou toleranci k jejím osobním věcem.* V jaké části New Yorku bydlíte? Ne že bych chtěl vyzvídat, jen chci trochu změnit téma. *Objasnil.*
*Remi se chvilku rozhlížel kolem sebe, než se podíval opět na Aless a kývl.* Asi bych chvilku poseděl, a uvidíme, jestli se vrátím na parket. Ale, i na posezení je to hezké, no ne? *Usmál se.* Asi se napiju, ale myslím, že zvolím nějaký džus nebo něco chceš taky? *Optal se. Když kolem procházel číšník, zastavil se ho. Přeci jen, dost se bál, že jít teď s pitím mezi lidmi by byl risk. proto si od něj objednal pomerančový džus a čekal, než mu bude pití doneseno. pak se otočil na Aless, natáhl k ní ruku a za jednu ji chytl.* A, co jinak? Vše dobré? hezky se to tu rozproudilo, že ano? *Ušklíbl se.*
No já ty džusy a takové věci moc ne, to víš u mě by to byla spíš krev s trochou džusu, hm ale asi si dám ještě bourbon, jen do toho dám víc krve, pokud ji najdu. *Pokrčila rameny a pak stejnému číšníkovi řekla, co by si přála ona s tím, že do toho chce i krev, pokud jí mají, přece jen byl to podsvěťany ples, museli počítat s upíry.* Neboj se lásko moje, všechno je fajn a ještě bude, napadla mě šílená věc. *Uculila se, vstala a na chvíli odběhla, s tím, kdo měl na starost hudbu se na něčem domluvila. Po chvíli hudba přestala hrát, mezitím se Aless vrátila a jen se tajemně culila.* To bude jízda, jen počkej. *Pronesla a když jí číšník donesl bourbon, hodila ho do sebe jakoby nic a prázdnou sklenku položila na stůl. Mezitím se hudba změnila, už nehrála ta krásná pomalá hudba, u které všichni tančili jako na nějakém královském plese, ne teď to byly pořádné pecky, staré vypalovačky asi patnáct let staré, které dřív hrávaly na tanečních akcích a diskotékách. HUDBA TAK OVLIVNILA VŠECHNY, KTEŘÍ TAM BYLI A ZROVNA TANČILI.* No co. *Pokrčila rameny, když na ni Remi kouknul.* Trochu jsem to rozjela, nemůžu? *Uculila se a začala si zouvat boty.*
Budu ráda za změnu téma *Souhlasila s tím, že byl pozorný v tomhle ohledu.* Žiji v Bronxu *Místo, kde se mohla cítit více bezpečně a nic jí tam nijak zvláště nehrozilo. Vlastně po velmi dlouhé době vytáhla paty. Bylo to zvláštní. Díky tomu, že od sebe Castora odehnala se sžírala sama v sobě a zároven ji to mrzelo a nějak i doufala, že ho někdy někde potká, aby se mu omluvila, ale hlavním důvodem, že začala znovu žít byl Chris, který jí věnoval svoji pozornost a nyní zde tančila s někým o kom nic nevěděla, ale zároven jí bylo příjemné být v jeho pozornosti. V jeden moment už hudba utichla a ona se odtáhla* A vy? kde bydlíte? *Odtáhla se a tentokrát mu dala sežrat to, že to on jí od sebe odtáhl první.* Tanec skončil. *Jeho slova zněla s tím, že se jí dotýká díky tanci a nyní to už nebylo potřeba. Hudba, co začala hrát nebyl její šálek čaje.* Půjdeme si sednout? Nebo můžeme na chvíli trochu od hudby *Navrhla opustit sál s tím, že mohou jít jen o kousek dál. Přírody zde bylo více než dost.*
*usmáls e na ni jemně jí pokynul hlavou. Byl rád za to, že vyhpověl.* Jistě, to není problém, v pořádku. *Usmáls e a pak pokračoval.* Já bydlím na Manhattanu, ale dostal jsem se sem z Aljaška, takže tak. Ale líbí se mi tu. A Bronx je pěkný? ještě jsme tam nebyl, někdy mne třeba provedete. *Usmál se. Jakmile pak hudba skončila a nahradilo ji něco jiného, jen se rozhlédl a zamračil se.* Hm, to se sem moc nehodí. Ale no, nechceme to tak. *Usmál se, než jí nabídl rámě a uculil se.* Jistě, pojďme se projít, třeba kolem ruin? Co vy na to? *Optal se.*
*Remi sledoval, co dělá. Nestihl jí ani odpovědět, jen viděl, jak utekla a když se pak vrátila, tak začal poslouchat, co hrálo. Podívals e nejprve k místu, kde byla, pak zase na ni a pak nakrčil nos a sevřel oči do úzkých linek.* hele, co jsi s ním udělala? Co jsi mu dala? Kolik jsi zaplatila? *Zasmál se a pak se podíval kolem sebe na nějaké lidi, které to začalo tak nějak zastavovat a rozhlížet se. Pak se ale zasmál.* No tak teda jo, tak teda jak jenom chceš. *Zazubil se, načež se na ni zasmál. pak vyskočil a začal tancovat stejně tak, jako ona, divoce a nespoutaně, nebo spíš tak nějak různě poskakovat na místě.*
*Upírka se jen zazubila.* Nic, jen jsem ho poprosila, aby na chvíli změnil hudbu, že takhle je sice fajn, ale trochu nás tady uspává, takže ať jí nechá tak půl hodiny a pak to klidně vrátí zpět.* Zasmála se.* Jo a přidala jsem pár dolarů, nebudu tu kecat. *Smála se a když si sundala boty, začala se vrtět do rytmu hudby, jež se linula kolem. A nebyla jediná. Někteří, kteří tancovali se se zamračením odebrali pryč, další tam zůstali a začali také tancovat, dokonce se k nim i jiní přidali. *Věděla jsem, že se to chytí. *Uchechtla se a užívala si to. Alespoň na chvíli se mohli vyřídit a zcela uvolnit. Když už tady někdo říznul alkohol, proč by ona nemohla změnit na chvíli hudbu.* Tohle je mnohem lepší. *Mrkla na Remiho a tančila s ním dál.*
Někdo to očividně ocení *Koukla na ten pár se kterým se předtím bavil, jak divoce tančil, ale nijak zvláště tomu už pozornost nedávala a přijala jeho rámě.* Ráda tě někdy provedu Bronxem to problém nebude, ale jak říkám. Jsem tu krátkou chvíli a moc míst ještě neznám. *Vydala se s ním za ruiny, kde už byl trochu klid od otravné hudby.* Když to zase roztancuje jiné, proč jim nedopřát také tu zábavu *Vyjádřila se ještě k divoké hudbě, která by měla být spíše na nějaké party než na plese, ale zase na druhou stránku jí to potěšilo. Bylo to jiné než to co znala a tahle různorodost se ji líbila.* Neměla bych se bát, když jdu s cizím mužem mimo dosah ostatních? *optala se zatím, co se ho pustila a otočila se k němu. Za svitu měsíce její maska bílého vlka vypadala, že se třpytí.* Ale možná by ses měl bát ty. Přeci jen já jsem tu za dravce. *Ohlédla se hned okolo zda nikdo nikde není a působilo to zde opuštěně. Zvědavě se začala dívat po ruinách, jako kdyby zde šla s Dominicem opravdu jen na chvilku odpočinku a odpoutání se od hudby vevnitř, což tak i brala. Věděla, že měl nějaké hranice a ona sama je nehodlala překračovat. Tušila, že se v průběhu večera naskytne někdo další až bude neznámého muže nudit.* Já jsem původem z New Orleans *Došlo ji, že se nezmínila jako on o Aljašce.*
*Sám Dominici se otočil,. a spatřil, jaks i to užíval i pár v modrém.* Hele, to je ta známá a její snoubenec. *Ušklíbl se, než se pobaveně zasmál, pak ale vrátil svůj pohled zpět k dívce a usmál se.* To mi asi nijak nevadí, já se nechám provést i tak rád. Určitě to znáš mnohem lépe než někdo, kdo tam nebyl vůbec. *Usmál se na ni a jemně se k ní sklonil, aby jí pokynul hlavou. Když se pak procházeli kolem, tak se na ni podíval a usmál se. v jednom bodě se zastavil, než se posadil na jeden z kamennů. Natáhl k Cait ruku, a pokud ji přijala, a posadila se vedle něj, tak ji až pak pustil.* Ne, nemusíš se bát, věř mi. I když, to by přesně řekl, nějaký násilník asi co? Tak to je pěkný. *Zasmál se a dívals e na ni. pak naklonil hlavu na stranu.* A jsi dravec, zvláštní neznámá? *Uculil se na ni.* Páni, New Orleans, tam jsme nikdy nebyl. Povídej mi o něm, pokud tedy chceš. *Vyzval ji.*
*Remi se na ni zasmál.* I ty jedna uličnice, tak teda jo, tak jdeme na to!! *zasmál se. Než by se pak kdokoliv další nadál, tak si Remi vylezl na jeden ze stolů, kde začal předvádět své taneční kreace. Hned na to se natáhl ale k Aless, aby jí mohl pomoct nahoru, aby tančila s ním.* Nebo se n ad bojíš, mrtvolko? *Ušklíbl se, než si přejel jazykem provokativně po rtech. Čekal, že každou chvilku na ně někdo přijde, ale do té doby si to užíval. tančil, z tácu jednoho kolemjdoucího si vzal sklenku, kterou do sebe kopl a s prázdnou skleničkou pak v tanci pokraočval.*
*Aless pozvedla obočí a sjela si ho pohledem.* Já a bát se? To myslíš, vážně? No jen počkej, já ti ukážu, co dokážu. *Zasmála se a chytila se ho za ruku, načež se dostala k němu na stůl. A začala se vlnit do rytmu písně, která začala dál hrát. Koukla na Remiho a jen se uculila, načež se lehce kousla do rtu. Cítila ten alkohol, jak jí úplně odvázal, jak se cítila opilá, ale to jí bylo celkem fuk. A aby ukázala Remimu, že se opravdu ničeho nebojí. Začala zpívat a dál tancovat. Prostě s odvázala jak už dlouho předtím ne. Nikdo netušil, že to byla ona a to se jí líbilo, tedy až na pár výjimek možná, ale to ji nijak neštvalo. Zpívala dál a na Remiho se jen culila.*
*Stejně tak tancoval i Remi a držel si ji u sebe. Chytl jí za boky, přitiskl si ji k sobě, a začla taky tancovat.* To je moje holka!! *zasmáls e, a neodpustil si, aby ji plácl po zadku. Ovšem, to už viděl, jak si to k nim cestou jde někdo z pořadatelů. Remi se jen zasmál, ukázal an něj a pak ji chytl za ruku.* hele, zahrajem si na schovku? Zdrhámee!! *Vyjekl, než slezl ze stolu, chytl Aless za ruku a pokud slezla taky, tak se i s ní schoval v davu, utíkal, zatímco se otáčel. Pokud ne, tak běžel sám. Cestou mu to ale nějak nevyšlo a v jednu chvilku se natáhl a spadl. pak se ale ihned sebral a jako pako pak utíkal dál, než ale zalezl pod stůl a schoval se pod ubrusem.*
*Slabě se pousměje nad tím že prý ji nikdy. Její tanec byl ladný až si připadal skoro jako slon v porcelánu. Ale snažil se na to moc nemyslet spíš si užíval tanec a sme tam se rozhlédl kolem ale nikoho přes masky nedokázal poznat. Nakonec prolomil jejich ticho otázkou. Jistě nechtěl se moc v tom hrabat, protože jej to mohl stát hodně, sposutu věcí ale zároveň chtěl domu přojít na kloub. Gwyn byla navíc zatím jediný člověk kterého znal s měl cult. Mohl by o otm něco vědět. Když neodepoví hned má chut se zeptat znova. Ale dřív než to stihne tak už odpovídá.* Nemusí být... uhm...nemusí mít runy může vypadat jako kterýkoliv civil. *Podotkne. A pak se nadechne a rozhlédne se kolem.* Myslím sim že bychom měli jít sranou pokud se budem o tomhle bavit...*Odmlčí se a navede ji do otočky a z toho ji odvede bokem z parketu, Tam kde by mohli mít soukromí.* Nefilim neboli lovec stínů může nanést runu na civila a jelikož nemá andělskou krev stane se z něj zavržený, monstrum...A v poslední době se nachází po městě těla těchdle zavržených. Není možnost, aby to dělal někdo...Z institutu, protože tam jsou pod dohledem. Musí to být někdo z venčí. *Vysvětlí.* Vzhledem k tvému...oboru. Mě napadlo jestli bys o tom něco nevěděla...
*Upírka se jen smála, když jí plácl po zadku, ale pak se seběhlo všechno rychle. Jakmile uviděla i ona pořadatele, tak se Remiho chytila a slezla ze stolů, načež se dala se smíchem na útěk. Běželi davem a občas do někoho strčili. Poté co Remi pak spadl na zem, se Aless rozesmála ještě víc, než se zarazila.* Já se musím vrátit, nechala jsem tam boty. *Otočila se, aby tak učinila, ale když se chtěla podívat na Remiho, už byl pryč.* Kde jsi? *Zmateně se rozhlížela kolem sebe.* Mi amore, kde jsi. Ty jsi mi utekl. *Zamručela, ale pak viděla jeho botu pod stolem a jen protočila očima, než za ním vlezla pod stůl.* Tady jsi. *Uculila se na něj a stáhla k sobě i svoje šaty, aby ji nebylo vidět.*
*Chvilku se ještě rozhlížel, ale jakmile viděl, že vlezla k němu, tak se zasmál.* A ty jsi tadyyy! *Zazubil se na ni a pak si ji k sobě přitáhl do náruče, než se uculil. Pak se ale zamyslel.* No, nevím, chceme být celou dobu pod stolem? Asi pak ještě půjdeme ne? I když, hele, tady fungují kouzla, napadlo mě, co udělat iluzi nějak nám změnit hadry? *Ušklíbl se a pak se uculil od ucha k uchu na svou dívku, než ji pohladil po tváři, tam kam dosáhl a usmál se na ni. Pak na oko vykoukl z pod stolu.* hele, ale vypadá, že už zmizeli, tak třeba to bude už dobrýyy!! *Vypáískl vesele.*
A kde bych byla prosím tě? Hledala jsem tě a ty se tu schováváš. *Smála se, než se k němu opatrně přivinula a poslouchala jej.* No ne že by i tady s tebou bylo fajn, ale není to tu moc pohodlné, takže bych možná vylezla. *Zazubila se a když jí dal vědět, že je vzduch čistý, pomalu z pod stolu vylezla a poupravila se, počkala až vyleze i on a rozhlédla se kolem.* Jo nikde nikdo. *Mrkla a pak se zamyslela.* Napadlo mě, nepůjdeme na chvíli na vzduch trochu dál, kde by s dalo už sundat masku? Myslím že to je teď to, co momentálně potřebuju. *Uculila se a natáhla se po skleničce s alkoholem a krví, který zrovna nesl číšník kolem, obsah sklenky ihned hodila do sebe a prázdnou mu vrátila na tác, než se podívala na Remiho.*
*Fér se ještě chvilku rozhlížel, ale potom se uculil, než se zase podíval na Aless. Pak ale nesouhlasně zavrtěl hlavou.* Nen ne ne, sundat masku ne, co kdyby nás někdo viděl i venku? To nenenene, nesundám, moje! *Zaprskal, ale pak se zasmál.* Ale na vzduch jít můžeme, stejně si asi musím zakouřit, tak toho využiju, a možná to trochu pročistí i hlavu. *Uculil se a pak vylezl tedy ven. Chytl ji za ruku.* Můžeme, moje milá, rozmilá? *Uculil se od ucha k uchu, načež se rozhlédl po východu ven.*
*Pozorně ho poslouchala a zmateně zvedla obočí. Svět lidí byl ještě složitější, než si myslela. Spolu s Axelem opustila parket, což bylo perfektně načasované, jelikož se prostorem rozezněly trochu veselejší písně, které se Gwyn nelíbily. Pustila čaroděje a pokračovala po jeho boku. Dozvěděla se, co dokáží Nefilim a její obočí se ještě více nakrčilo. Pomalu kývala hlavou ve znamení, že ho poslouchá a rozumí, dokud však neoslovil ji, jestli o tom nemá informace. V tu chvíli se Gwyndolin prudce postavila před čaroděje, aby jej zastavila. Lehce zaklonila hlavu a Axel si tak mohl všimnou nenávisti, která se odrážela v očích víly.* Obviňuješ mě, že bych v tom snad měla mít prsty? *Sykla na něj rozčíleně, zatímco mu prstem píchla do hrudi. Její reakce byla nemístná, ale víla nejspíš potřebovala záminku k tomu, aby se druhá strana její tváře dostala na povrch.*
*Axel si povzdechne když vidí ten pohled který mu věnovala a tu nenávist která se jí ve tváři odrazila. Zhluboka si povzdechne. Chytí její prst a jen se na ni klidně podívá.* To jsem neřekl. *Upozorní ji.* Spíš jsem myslel, jestli někdo z tvých následovníků by...byl něčeho takového schopný. A nebo jestli neznáš nějakou další sektu co by to mohla dělat. Nebo člena sekty. Co v tom mohl mít prsty. *Podívá se na ni vážně, ale je klidý. Její druhá tvář jej nijak nevyděsila.* Jak jsem řekl neobviňuju tě. Jen..je to závažná věc a zdá se že by to mohlo být rituální nebo tak něco... *ysvětlí.*
*Slušnost a etiketa mu většinou nic neříkala. Jistě, nějaké meze ještě měl, ale mnoho jich nebylo. Třeba nemluvil s plnou pusou, ačkoliv to bylo spíše proto, že by mu nikdo nerozuměl. Navíc byl docela zvědavý. Dívka sice zněla dosti mladě, ale Hiram si troufal říct, že minimálně jeden ples za sebou přece musela mít. Třeba maturitní, nebo něco takového. Měl tedy za to, že jej pouze balamutí zrak i sluch.* Oh..tím pádem bych čekal, že za sebou máte aspoň maturitní ples. *Zmíní, načež se napije svého drinku, když jej konečně obdrží.* Ale asi jste upírka, volá to vaše bledost, ale možná se mýlím..říkala jste, že jednaadvacet, neuměla jste se v tom období, kdy maturita nastává, ovládat? *Naklonil hlavu zlehka na stranu.* Hádám jen..jak říkám, jste docela dost bledá, hádám to podle toho. *Opět si usrkne, než rovněž pozvedne sklenku.* Jojo, nazdraví. *Ťukne si s dívkou.*
*Vytrhla svou ruku z jeho sevření a založila si ruce na hrudi. Skousla si jazyk, aby nevyprskla další protivná slova a dala čaroději šanci na vysvětlení. Mezitím od něj odvrátila pohled a poslouchala jej. Pátrala ve své paměti, jestli si něčeho zvláštního mezi svými lidmi nevšimla. Bohužel sekta nefungovala tak dlouho, aby byla schopna vypátrat, jestli někoho podezřelého mezi sebou má.* Jsou jako ovce, nedělají, pokud neřeknu... *vysvětlila a povzdechla si.* Ačkoli bych si takový problém ráda napsala na svou osobu, protože to zní zábavně, ne, nevím o nikom, kdo by měl podobné zájmy. *Promluvila vážně.* Ráda bych tě zasvětila do mého života. V New Yorku jsem nová, můj kult působí sotva rok, takže ti momentálně nedokážu pomoct. *Podívala se na Axela a po chvíli se tajemně usmála, což šlo s malou šancí poznat z jejích očí.* Ale jestli chceš, zájmy kultu můžu na chvíli odložit stranou a pokusit se nastražit “uši” kdekoliv to bude možné. Poskytnout ti tak informace, které by mohly pomoct. *Nedoplnila důležitý detail a to, že všichni její následovníci byli lidé. Využívala by je tedy jako návnady, jestliže pro vznik zavrženého je třeba lidská oběť.*
*Usmála se na mladíka, když zmínil maturitní ples.* Maturitní ples, říkáte? *Zopakovala v hravém tónu. Maturitní ples jí připomněl bolestivé vzpomínky a její úsměv pomalu zmizel z jejich rtů.* Já jsem ho neměla šanci zažít. V létě před ní mě zakouslo splašené mládě.. *Zamračila se a upila ze své sklenice a snažila se na to nemyslet. Na ty léta nekonečné šikany a odsuzovaní s ní lehce otřáslo. S zachvěním na její tváři se zpátky vyjasnil úsměv a přiťukla si sním.* Jsem tak trochu uvízlá v těle sedmnácti leté. Ne že by mi to extra vadilo ale nikdo mě nebude brát vážně později. Když nejsem na společenské události chovám se velmi dětská.. *Jemně se rozesmála při vykládání s mladíkem vedle ní (HIRAMEM)*
*Koukla na něj.* Tak ne, tak jí nesundáme, ale na vzduch stejně půjdeme. *Pousmála se a stiskla mu ruku.* Ano, zajisté můj milovaný, že můžeme. *Uchechtla se a když ukázala na východ, vydali se tedy tím směrem. Prodrali se kolem lidí až nakonec prošli ven, kde zamířili o kus dál od celého místa, kde se nakonec Aless posadil na velký kámen.* Já tam nechala ty boty. *Povzdechla si a povytáhla si šaty až nad kolena, chvíli váhala jestli má tu masku skutečně sundat, ale nakonec si ji nechala a jen pozorovala Remiho.* Kam vlastně pojedeme k tobě nebo ke mně? A jak to teď vlastně budeme říkat? K nám? I když to bude…hm ve vile nebo v bytě? Ale jak to rozeznáme? *Zamyslela se nad tím, než se rozesmála.*
Přesně tak. *Přikývne. On například měl za sebou rovnou dva takové, když by tedy nepočítal těch několik během těch let, co je na světě. Proto by se ani s dívkou neměl srovnávat. Už pár těch století zažil, takže měl takových možností dost. Dobrovolně by se ale většiny z nich ani nezúčastnil. Nebylo to úplně nic pro něj, ale když nechtěl být sám, byl rád i za tohle. Ač se tedy musel chovat víc slušně, nebo přesněji..ne jako normálně.* Tak jsem měl pravdu, to mě těší. *Zazubí se, než dívce věnuje pohled. Hned mu ten úsměv opadl. Nervózně se podíval do země, přemýšlejíce, co dělat teď. Byl přece rád, že měl opět pravdu, leč zvládl i pochopit, že samotná událost musela být dosti traumatizující. Na druhou stranu by ji ta smrt ani nebolela kvůli jedu v upířích slinách.* To se časem může i změnit. *Načne, usrkajíce si znovu z drinku.* Ale radši bych byl být vámi radši za to, jaká jste teď. Plná emocí, i když trochu dětinská..to jsou vaše slova, ne moje. *Připomene.* Protože se nám postupem let může stát, že se nám ty emoce otupí.
*Vedel o plese už chvíľu dopredu, ale chcel tam Lóniho pozvať čo najskôr, lenže uvedomil si, že chlapec o tom bude vedieť ešte skôr, než mu o tom povie. A nakoniec to tak aj bolo. Lóni si zohnal kostým už skôr a on teraz iba na poslednú chvíľu zohnal poslednú časť svojho outfitu - masku s dlhými čiernymi rohami. Dával si pozor, aby to bol prírodný materiál a preto aj zohnal posledný poriadny kúsok až takto ledva-ledva, aj keď si z toho nerobí ťažkú hlavu, že nakoniec budú meškať na začiatok.* Lóni. *Zavolá, keď vojde nadšene do ich domu, nevediac, či na neho čarodej čaká vo svojom kostýme, alebo či nezabudol, že sa mali stretnúť niekde úplne inde. Zbadá ho v miestnosti a tak k nemu nadnesene, skoro levitujúco priskočí a vybozká jeho tvár jemnými božtekmi.* Prezlečiem sa a môžeme ísť. *Prenesie hravo a podíde k šatníku, kde už má všetko prichystané. Na ruke si stále necháva prsteň, aby spolu mohli komunikovať aj na plese, keď sa začne prezliekať do poloodhaleného outfitu incubusa, aj keď je na neho akosi viac upnutý a konečne si upraví vlasy - využil svoj špeciálny prípravok, ktorý mu vlasy nechá v šere a tme svietiť jemne do smrekovej zelenej. Celý čas je v rohu miestnosti, takže na ňom nič nevidieť a až keď sa otočí na mieste, roztiahne ruky a ukáže na seba.* Vyzeráš výborne. Krásne. *Zavolá na Lóniho v jeho oblečení a podíde k nemu, aby ho pobozkal na pery.* Ale nestíhame. *Pobavene sa zasmeje, chytí svojho priateľa za ruku a poberie sa s ním na dané miesto, kde sa ples odohráva, aj keď mu to príde ako netypické miesto na takú akciu.* Pokúsim sa ťa vytancovať tak, že doma odpadneš únavou. *Prenesie, keď konečne pred sebou zbadá miesto akcie.* /Páni./ *Pomyslí si a spokojne sa chytí svojho opasku, v ktorom má nejaké látky, ktoré by rád využil. Minimálne s jeho sladkým Lónim.*
*Remi se na ni usmál, než si ji k sobě pevněji přivinul a vydali se tedy ven. Jakmile řekla, že tam nechala boty, tak se otočil a zasmál se. Pak se koukl opět na ni.* Ale, no, to se najde, neboj se, uvidíš, že jo. *Mrkl na ni, než se pak podíval před sebe a pokrčil rtameny.* A nebo se nenajde, to nevadí. *Zasmál se, a pak už vyšli ven. Tam si Remi kousek od nich sedl na jeden z kamenů, ji si přitáhl k sobě a uculil se.* No, je to u nás oboje. Tak co říkat byt a vila, nebo Queens a Brooklyn, nebo tak nějak? Hm? *Optals e ji a začal se kolébat do hudby, jež hrála zevnitř.*
*Odpověděla s mírným úsměvem. Měl pravdu a to musela uznat.* To máte pravdu. Když jste se mě zeptal na věk ráda bych znala váš! *Její úsměv se změnil v jemný úšklebek. Její zvědavost rostla víc a víc.*
*Lóni bol ráno v práci, a opäť jeho zámena prišla o hodinu neskôr, takže domov pribehol tesne pre Tanoiom.* Tanoia. *Usmeje sa naňho a na moment zastaví, aby sa so smiechom nechal vybozkávať. Nadšene prikývne, a sám si na seba oblečie jednoduchý čierny oblek, ktorý už na sebe párkrát v minulosti mal, iba tentokrát si pod neho nedal biele tričko, ale čierny úzky rolák, a cez tvár si priložil jednoduchú čiernu masku na oči, nakoľko hlavná časť jeho kostýmu bolo niečo kompletne iné. Najprv sa napil zvláštne chutiaceho lektvaru, ktorý na jeho pobavenie zmenil doslova všetko ochlpenie na jeho tele na uhlovo-čierne, a potom si na svoje ušká a chvostík naniesol len jemnú ilúziu, aby vyzerali ako falošné kvôli možným civilom. S týmto sa otočil na Tanoiu, aby mu ukázal svoj nový vzhľad na pár ďalších hodín, a nadšene ho pobral za ruku, aby sa mohli rozbehnúť na miesto akcie.* /Ty vyzeráš na zožranie./ *Venuje mu myšlienku cez prstene, keďže toto si chcel nechať len medzi nimi. Opasku na férovi si nevšimol, ale aj kebyže áno, problém by s tým nemal, ešte by sa aj potešil, že sa určite v každom prípade zabavia.* Len aby to tvoje storočné telo vydržalo dlhšie ako moje. *Podpichne ho láskyplne a s nadšením v očiach schovaných za maskou si obzerá miesto, na ktoré konečne dorazili.*
Haha. *Zaškerí sa na Lóniho po jeho poznámke.* Však uvidíme. *Doplní svoju odpoveď a potmehúdsky sa usmeje. Chlapcova ruka v tej jeho je príjemná a dodáva mu teplo a radosť, napriek tomu, koľko osôb sa na mieste nachádza, má chuť vyliezť na najvyššie miesto a hodiť sa medzi dav, ktorý by ho zachytil a posúval ho až k stolom, kde by už stál Lóni, vytiahol by ho na stôl a vybozkával ho, ponoreného v mise s krvavým punčom. To je však predstava, ktorá mu iba v rýchlosti prebehne hlavou, než sa naozaj pridružia k ďalším osobám a on spomalí na Lóniho úroveň a pobozká ho na líčko, obtočí okolo svojej ruky, ktorú mu drží nad hlavou a šťastne si poskočí.* Moje stodvanásťročné telo vie niečo ako zázraky. *Zavrčí, ale jeho jasná, hladká tvár pôsobí skôr akoby sa hral na mačiatko.* Nie si hladný alebo smädný? *Opýta sa Lóniho a poobzerá sa naokolo, či náhodou nezbadá nejakú známu tvár - a vidí ich tam viac, no napriek tomu jeho oči znova skončia na krásnom čiernom kocúrovi vedľa jeho boku a náhodne sa mu vrhne okolo krku, aby ho objal.* /Teraz nie je slnko, ale mesiac./ *Napadne mu a keď sa vzdiali, nechtiac vrazí do nejakého pána za svojim chrbtom.* Pardon. *Ospravedlní sa, viac sa nalepí na chlapca a mykne plecami, zatiaľ čo nakloní hlavu a nevinne sa zazubí.* Ak chceš, pokojne si zatancuj s hocikým iným, si plne voľný v tom, čo chceš robiť, dobre? Sme tu síce spolu, ale nemusíme byť celý čas spolu. *Ubezpečí svojho čarodeja a oboma dlaňami ho chytí za jednu jeho.* Máme predsa toto. *Dokončí ešte potichšie a dvihne ruku s prsteňom pred Lóniho oči.* /Aj keď by som s tebou rád trávil každý deň, si voľná bytosť, Lóni./ *Prebehne mu hlavou a nechá chlapca, aby sa rozhodol.*
Nesměj se mi. *Plácla ho do ramene, když se jí vysmál ohledně bot, pak se jen k němu přivinula a opřela si hlavu o jeho rameno přičemž ho chytila za ruku a na moment se zamyslela.* Líp mi zní, když se řekne naše, jen to musíme nějak rozdělit, aby bylo jasné, co myslíme, když to řekneme. *Zamyslela se znova.* Hm… tak co naše vila a náš byt? *Lehce se odtáhla, aby na něj viděla a čekala, co na to řekne. Jí samotné se to zamlouvalo, přece jen, na obou místech tak nějak bydleli oba. Remi už měl nějaké své věci ve vile a dokonce tam začal zahradničit, což mu Aless mile ráda dovolila, jelikož ona přes den na zahradu nechodila kvůli slunci , a i ona měla věci u něj v bytě, takže tak nějak bydleli na obou místech.*
*Remi si v hlavě chvilku přehrával celý její návrh, než se ale nakonec usmál a kývl jí na souhlas.* Dobře, tak teda naše vila a náš byt, to mi zní dobře. *uculil se na ni. a pak si ji přivinul do náruče, než se s ní začal kolébat a tak nějak si broukat dál a dál melodii. pak se na ni zase podíval.* Až půjdeme dovnitř, budeš chtít ještě tančit? A nebo něco pít? nebo něco jiného? *Zazubil se, než si ji posadil na klína a spokoejně se usmíval.* A nebo už to chceš tak nějak balit a pomalu se chystat domů? Vyber si, je to na tobě. *Ušklíbl se.*
To ešte len uvidíme. *Odpovie mu so smiechom, a pokrúti rýchlo hlavou.* Teraz ešte nie. Ale neskôr si asi pôjdem niečo vziať. *Uistí ho, že je všetko v poriadku, a iba si užíva teplo jeho ruky. Prekvapene vyjakne, keď je mu ruka zdvihnutá nad hlavu, a nechá sa zatočiť. Ešte nikdy toto nespravil, ale páčilo sa mu to.* Toto musíš ešte niekedy spraviť. *Požiada ho s hviezdičkami v očiach, a pevne ho objíme okolo bokov, keď narazí do pána, aby si ho pritiahol späť k telu, a neudrel ešte niekoho ďalšieho.* Prepáčte. *Zvolá aj on, a potom sa zasmeje na tom, aký je jeho priateľ trdielko. Pustí ho, až keď je pán už ďalej, a za Tanoiom nestál nikto ďalší, do koho by narazil.* Doteraz som tu ešte nikoho nespoznal. Ale prípadne ti dám vedieť. *Ubezpečí ho, a vytiahne svoju ruku s prsteňom pred jeho tvár, aby uistil féra, že ho má stále na ruke. Obzrie sa, až sa nakoniec rozhodne.* A mohol by si si najprv zatancovať so mnou? *Požiada ho, a za ruku ho dotiahne na časť parketu, kde bolo osôb menej, a uloží si podľa jedného páru blízko nich svoje ruky okolo Tanoiovho krku, za ktorým ich spojí.*
*Jej jeho emoce zatím naštěstí neopustily. Stále vše prožíval naplno, na podněty reagoval i nadále dosti emočně, ačkoliv empatie u něj byla trochu na jiném levelu. Vcítit se do někoho sice uměl, ovšem ne vždy. Něco si zkrátka zas tak představit nedovedl. Na dívku pohlédl, načež kývl. To, co řekla, tak trochu i očekával. Vzhledem však k tomu, že si s tím sám začal, připadalo mu to férové a vůbec poprvé po dlouhé době proti tomu doopravdy nic neměl.* Dvě stě sedmdesát sedm. *Poví narovinu, dopíjejíce svůj drink.* I tak bych byl o dost radši, kdybychom si zároveň nevykali. Cítím se pak ještě víc staře. *Zamručí zlehka, načež mu taky na chvíli úsměv opadne.* /Nevypadám ani na věk, v němž jsem uvízl..na kolik Zach říkal, že vypadám? Na šestnáct?/ *Pomyslel si, svírajíce na moment sklenici o něco silněji, než-li předtím.* Omluvte mě, asi se půjdu nadýchat čerstvého vzduchu.
*Spokojeně se usmála a koukla na něj, než se k němu přivinula ještě víc a hlavně, jak to jen jeho maska dovolila.* Až se vrátíme dovnitř, tak si klidně ještě můžeme zatančit, ale pití si už asi nedám. Myslím, že alkoholu mi stačilo a nechci se opít až tak, aby mi pak bylo zle. Doma si dám krev, ale tady asi už nic. *Pronesla a konečky prstu mu kreslila malé kroužky na hřbetu jeho ruky.* A ty si ještě něco dáš? Nebo už ne, abys pak vůbec došel? *Zazubila se a provokativně se mu zavrtěla v klíně.* No a po tanci, bychom možná mohli pomalu asi jít, co myslíš? *Optala se jej a dál u něj spokojeně seděla a tiskla se do jeho náruče.*
*Remi jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne já už mám alkoholu dost, ale řeknu ti, takhle jsem se nesjel skoro ani na tom dvoře, jak jsme byl s Casem, ale toto, toto bylo dost podobné. *Ušklíbl se, než si ji ks obě natiskl a pak se jen usmál, než si ji postavil stranou a pak vstal.* tak dobře, půjdeme, mohu vám nabídnout rámě, slečno? *Uculil se, než si ji chytil a zadívals e směrem ke vchodu na parket. pak se na nipodíval.* No, ale napiju se asi něčeho, kde alkohol není, to jistě, a pak, pak bych navrhl jít ke mě, to by šlo? *Mrkl na ni.*
*Axel se na Gwyndolin jen koukne a podívá se do prostoru než jí vrátí pohled.* I mezi ovcemi může být vlk v rouše beránčím...*Podotkne tiše a poslouhcá její slova.* Ach takhle...*To nečekal, čekal že v New Yorku je delší dobu. Navíc ty vraždy se objevily před nedávnem co pochopil z toho co mu říkal Caleb. Ale chtěl to vyřešit nebo aspoň se pokusit to vyřešit. Ostatně to bylo nebezpečí pro všechny a teď, když je Nejvyšším čarodějem Queensu nenechá si na svou hlavu srát. Všimne si toho čehosi v jejích očích a to jej zaujme. Nad její nabídkou nepřemýšlí dlouho, byl to dobrý návrh.* To zní dobře. To by mohlo vyjít.. *Pokýve uznale hlavou.* Kde je háček? *Zvedne tázavě obočí. Vždycky byl nějaký háček aspon u víl. Navíc potřeboval by vidět nějaké tělo toho zavrženého, aby mohl stopovat dál třeba. Jenže se m uCaleb ještě neozval.*
Raději se ani neptám, jak jsi skončil po tom tahu s Castorem, když jste se tam takhle opili. *Zazubila se jen a když jí nabídl rámě, s úsměvem se jej chytila a oba se pak vydali pomalu zpátky.* Tak zkus nějaké ty džusy, už předtím sis je chtěl dát, tak to udělej teď. *Mrkl na něj a když oba vešli dovnitř, tak se jen rozhlédla kolem sebe.* Už nám zase přepnuli hudbu, ale nevadí. Ty se napiješ a pak jdeme tančit. Hm a boty už nikde nevidím, super. *Protočila očima.* Tak až půjdeme na parket, lásko, mi nešlápni na nohu. *Zazubila se na něj. Pak se zamyslela.* Tak jo pojedeme pak k tobě, bude tam aspoň klid. *Stiskla mu ruku a culila se dál.*
Je to slušné vykat lidem, které neznáš. Ale když myslíš *Natalie přikývla na jeho požadavek a usmála se na něj* Bylo mi ctí si s tebou povídat.. *poklonila se mu a zároveň si nadzvedla sukni tak jak se sluší. poklonila hlavu aby ukázala respekt a odešla opačným směrem. Setkala se znovu se svým doprovodem a oba zmizely v davu*
*Axel mluvil pravdu, opravdu mohla mít v kultu škůdce, který ji využívá. Ale Gwyn byla svým způsobem naivní, myslela si, že měla všechny pod kontrolou. Byla přeci jejich vůdce, který nebyl v roli charismatického jedince, nýbrž takové, kdy se ostatní báli odporovat. Stačilo, aby se někdo znelíbil její maličkosti a bude ho to stát takovou cenu, ze které se nedá vykoupit. Usmála se, když svým nápadem zaujala, jenže zanedlouho začala viset ve vzduchu otázka, která ji nutila se svěřit o detailech. Gwyndolin sklopila pohled jako neviňátko a začala si hrát se svým copem.* Dejme tomu, že se zbavím těžké váhy, *ušklíbne se. Ne se všemi následovníky byla nadmíru spokojená, takže ji nebude dělat problém, když některé pro dobro New Yorku obětuje.* Ale nic, co by nevyneslo své ovoce. *Podívá se opět na čaroděje a přivře oči, což mělo na následek spokojený úsměv.*
*Prikývne súhlasne a pousmeje sa.* Dobre. Myslíš, že tu budú mať aj niečo pre férov? *Opýta sa chlapca pred sebou, keď zastanú v dave a keď sa obzrie, na stoly vôbec nevidí a zrejme by ani nedokázal určiť, čo z toho je jedlé pre víly, aby sa z toho nakoniec nepozvracal, kým si nenájde kúsky ovocia, ktoré by mohol zjesť.* /A Lónimu uchmatnem iste nejaké poriadné sendviče alebo niečo./ *Naplánuje si a už mu v hlave behá plán, že ako had prekĺzne popri všetkých, uchmatne celý tanier a donesie ho Lónimu ako vojnovú korisť, tváriac sa, že pri tom musel zabiť minimálne desať protivníkov. Keď si uvedomí, ako sa zatočenie páčilo čarodejovi, je mu jasné, že ho dnes povykrúca, nech sa bude brániť alebo nie.* Neboj, spravím. *Ubezpečí ho, mrkne na neho jedným okom a nechá sa pritiahnuť bližšie k svojmu partnerovi, ktorému sa zahľadí do nádherných jagavých očí, v ktorých sa neustále stráca viac, než v lese Fjoll ešte predtým, než sa v ňom naučil výborne orientovať. Nakoniec si aj šťastne poskočí, vediac, že Lóni chce ísť tancovať s ním a rovno v tú chvíľu.* /Ľúbim tanec, ľúbim Lóniho, toto nemôže byť lepšie./ *Jeho detské oči sú plné tej najväčšej radosti, aj jeho pohyb pomedzi osoby je ľahký ako vánok, akoby mu blondiačik (teraz čiernovlasý kocúr) pomáhal sa nadnášať, aj keď je to jeho typická férska chôdza. Vezme Lóniho okolo bokov a nemôže z neho odtrhnúť pohľad.* Vieš, že pomaly tancovať budem iba chvíľku. *Potmehúdsky sa usmeje a jemne hýbe bokmi zo strany na stranu.*
*Znal lidi, znal i Nefilim. A věděl jak se chovali ke zrádcům a nebo lidí, kteří se vzdali toho být lovcem stínů. Klidně mohlo jít o někoho, kdo si zvolil žít jako civil a nebo někdo kdo se prostě lovcům chtěl pomstít. Axelovi se to zdálo jako něco ze msty. Zesměšnění pro lovce, výsměch. Jenže to ohrozovalo všechny. A jaká je lepší zásněnka než kult? Ještě pomerně nový, s...krásnou ale ne tolik zkušenou vílou, která je dost sebestředná a egoistická aby si myslela že má všechny omotané kolem prstu. Gwyn zapadala do takového profilu. Axel lehce zvedne obočí a koukne se na ni.* Takže nic čeho bych se měl obávat? *Zeptá se, aby se ujistil jestli její slova chápe.* Jen win-win situace pro oba dva?
*Pokrčí rameny a zašklebí se.* Je to možná slušné, ale ne vždy pro oba jedince příjemné. Jak jsem řekl, cítím se pak staře. *Uchechtne se, než se opět začne, ať už chtěně či nechtěně, zaobírat svými vzpomínkami. Proto taky, ač ne na sto procent jistě, řekl, že půjde na chvíli ven, aby se mohl nadýchat čerstvého vzduchu.* Nápodobně, díky za pochopení. *Kývne, načež se skutečně s oddechnutím vypaří z budovy ven, kde si na chvíli sundá masku, zatímco se zlehka opře o zeď za sebou. Pohled pak věnuje obloze nad sebou, naklánějíce hlavu lehce do strany.*
*Samozřejmě hledala benefit pro obě strany. Nejen že najde nový způsob, jak potrestat zradu svých lidí, ale taktéž se naučit novým věcem, které se týkají zavrženců. To, že ve výsledku všechny informace sdělí Axelovi byl jen vedlejší produkt, se kterým možná upevní pouto s čarodějem. Pokud se mu tedy neznelíbí její plány, jak vyřešit jeho problém.* Určitě, ty dostaneš informace a já z toho budu mít i své. *Rukou ukázala na něj i na sebe a naklonila hlavu na stranu.* Takže domluveno? Chtěl bys se ještě s něčím svěřit? *Zeptala se ho. Možná bude mít něco dalšího, čím by víla zaplnila své nudné dny.*
*Pozorovala ho, jak si zabral místo u ruin, kde usedl na kámen. Vložila svoji dlan do té jeho a usedla po jeho boku.* Nepotřebuji mluvit o New Orleans je to místo, kam se nechci už nikdy vrátit myslím, že mi to stačilo, ale místo na návštěvu je to pěkné to ano. Já bych se zase někdy ráda podívala do New Orleans. *Pronesla a natiskla se na něj. Nebylo nejtepleji a jako těhotná byla stejně zranitelná jako každý civil.* Jsem dravec dá-li se to takhle považovat, ale nelovím *Odpověděla na jeho otázku ještě předtím a jen si spokojeně oddechla zatím, co začala pobrukovat jednu elfskou písničku, která ji hrála v hlavě.* Tohle jsem potřebovala prostě jen vypadnout... co tebe vlastně zaválo do New Yorku?
*Povzdychne si, a pokrčí ramenami.* Ak je to akcia aj pre civilov, tak určite nie. Ale ak sme tu len my, možno bude férske jedlo nejako vyčlenené. *Skúsi sa držať nadeje, aj keď sa obáva, že bude musieť jeho priateľ vydržať bez jedla, než sa dostanú domov, kde mu Lóni hneď niečo pripraví. Prekvapivo v dave ešte stále nikoho nespoznal, ale netrápilo ho to, lebo to predsa len s niekým bol, a chcel tomu niekomu spraviť ten najlepší večer. Aj preto sa na parket tak teší. Naposledy to nedopadlo práve nijak veselo, ale tentokrát vedel, že bol čas len na tanec a smiech radosti.* Ale môžme si ho užiť, no nie? *Sladko sa na trošku vyššieho chlapca usmeje, a uloží si hlavu na jeho rameno, aby sa mohol tešiť aj z tohto pokojného tanca. Prišlo mu to ako niečo krásne. Bolo to intímne, ale takým tým nevinným spôsobom.*
*Dominic ihned zvedl ruce na obranu, a pak se usmál.* Ne, dobrá, nebudeme do toho rýt, jak jsem řekl, pokud o něčem mluvit nechceš, nemluv. *Mrkl na ni a pak si ji k sobě více přitáhla a spokojeně si opřel bradu o její rameno.* Pak se zamyslel.* Takže, mám hádat, že co se rasy týče, jsi vlkodlak? *Optal se, pokud by to byla civilka, co pochyboval, tak by jí zkusil omámit nějak encantem. Pak se usmál.* Aha no, myslím si, že tohle potřebuje tak někdo každý, sto procentně. *Zavrněl spokojeně.* je to tam hezké, bez keců, ale oddych je oddych, no ne? *uculil se.* Ale pokud by jsi chtěla, klidně ti dovnitř poběžím pro pití. *Usmál se na nii.*
*Remis e zasmál.* No, to co bylo s Casem, tak to se nasměješ, až ti řeknu, ale necháme si to na jindy, co ty na to? *Zasmál se, a pak už si ji vedl na ples.* Neboj se, nešlápnu ti na nohy, nejsem zase takové nemehlo, ale fakt se neboj, budu dávat pozor, aby jsi byla jako v bavlnce. *Mrkl na ni, a pak už si ji navedl k sobě, ale pak se posadil ke stolu, který byl poblíž stolu s pitím. Natáhl se pro svůj nový drink, tedy pro džus, a pak se na ni usmál.* A ty si něco dáš? *Zavrněl spokojeně, ale pak se rozhlédl a podíval se kolem sebe.* A nebo rovnou tančit, moje milá?
Ano, co se rasy týče jsem vlkodlak *Potvrdila mu jeho domněnku a nestyděla se za to kým byla přesto vše věděla o nevraživosti mezi vlkodlaky a ostatními tvory. I víly si více rozumí s upíry než s vlkodlakem, kterého každý považuje za špinavce, ale vůbec tomu, tak není* Oddych je oddych to máš pravdu *Zopakovala jeho slova a nechala ho, aby se opíral o ní. Také h v tomhle ohledu využívala a spokojeně by i zavrněla nad tím, že má někoho u sebe.* Ale za chvilku bude lepší vrátit se za ostatními přeci jen tam tolik nefouká. *Nechtěla nastydnout, i když nic hrozného to tolik nebylo a ještě se cítila moc dobře na to, než by se zvedala.* Pro pití si zvládnu dojít sama, ale nepiji alkohol tudíž to ani není nutné. Jak dlouho jsi v New Yorku? A vůbec... co jsi za rasu? Upír? Víla? Nebo snad Vlkodlak? *Jenže to pochybovala do Bronxu by musel za alfou oznámit jeho příchod nebo ho nějak vyhledat a Bronxu se zdržuje mnoho vlkodlaku a jistě by to tam znal* Navíc musím si pak najít na večer někoho s kým si ulevím více než slovně zda mi rozumíš. Můj záměr byl docela jasný pro dnešní večer. Nevíš o někom? *Drcla do něj lehce loktem a rozhodně věděla za čím si dneska jde.*
*Dominic se usmál, a když mu potvrdila jeho domněnku, tak se taky pousmál. Nijak mu to nevadilo, neměl proč, vlastně tu nesnášenlivost nikdy moc nepochopil. Pak se a la jemně odtáhl, aby na Cait viděl.* Souhlasím, jak říkám, je důležitý, a ještě lepší je s dobrou společností. *Zavrněl. pak kývl na souhlas.* Jistě, proč by ne, rád tě tam doprovodím, a rád si ještě zatančím, budeš-li mít zájem. *Usmáls e na ni povzbudivě.* No, je tam i nealko výběr, takže není problém, ale jak si jen bude dáma přát. *Vyhověl jí Dominic.* Ani dlouho moc ne, jen pár měsíců, ještě se tu rozkoukávám. Ale, má své krásy. *Přiznal. pak se na ni podíval, snad trochu nervózně z předsudků, jež ostatní většinou dávali.* Jsem upír. *Přiznal potom a jemně se na ni usmál, snad i trošku jako kdyby omluvně. pak se na ni ale zadívala a dal si ruku v bok.* No, já jsem na to narážet moc nechtěl, vím, že některé ženy by to urazilo, ale abych byl upřímný, tak pokud to tedy dámu neurazí, rád ti budu dělat společnost i v tomto...pokud tě tedy neodradí mé špičaté zoubky. */Zasmál se zlehka.*
*Bob se zasměje a podívá se na TAYE.* V pořádku.* Řekne a tančí. Sice má alkohol v krvi, ale elegance mu nechybí. Pohybuje se mezi tančícími páry a dívá se upírovi do očí.* Reden ist mein kleiner Fluch, Liebes.* Řekne s velice dobrou němčinou a usměje se na něj. Hudba se chýlí ke konci a alkohol s tancem mu v hlavě dělá trochu nepořádek, ale ještě nedosáhl alkoholového limitu. Tančí tak až do konce písně.*
*Obzrie sa okolo a pousmeje sa.* Nemyslím si, že tu sú nejakí. *Odpovie veselo Lónimu na jeho starosť o civiloch a nechá sa stiahnuť do stredu parketu, aby si konečne mohli takto zatancovať spolu, čo už chcel dávno, aj keď by si to viac užil v súkromí ich izby, kde by pustil nejakú zo svojich gramofónových platní a mali by súkromie a láska by sa vznášala v ovzduší. Takto je okolo nich mnoho ľudí a každú chvíľu na nich môže vybehnúť niekto jemu alebo Lónimu známy a to by teraz nechcel, keď si na neho Lóni uloží hlavu. Oprie svoje líce na jej vrch a tak sa stretne s hebkými, naterz čiernymi vlasmi. Vie, že teraz Lóniho aj tak neosloví jeho skutočným menom, pretože tak fungovala mágia tohto večera, ale tak veľmi chcel. Ako má natočenú hlavu, prezerá si masky naokolo a zdá sa, že všetci sú perfektne ukrytý, možno by ich akurát spoznal podľa správania, čo hrozí aj jemu, ak začne blázniť a tancovať. Ale hudba im nedovolila nateraz nič veselšie a bláznivejšie. Vdychuje Lóniho vôňu, tak krásnu, pripomína mu domov a po tom, čo sa vybláznia, môžu ísť spokojne do Bronxu aj skôr.* Keby si chcel, mám tu niečo na posilnenie, potom. *Zašepká mu do mačacieho ucha a milo sa usmeje, nie akoby chcel robiť hlúposti, ale iba tak, niečo pre nich dvoch.*
*Říkal si že ta dohoda s ní asi nebude tak na škodu a jak se zdá, měl pravdu. Což mu jistým způsobem pochlácholo ego. Co se týče zavržených bude se muset ještě podívat do knih na to všechno. Stoprocetně z hlavy věděl to, že pouze nefilim může vytvořit zavrženého když na civila nakreslí runu. Lehce nahne hlavu nad jejími slovy a mykne rameny.* Asi není potřeba abych věděl co z toho budeš mít ty, že ano? *Zeptá se, vlastně mu to víceméně bylo i jendo.* Takže domluveno a nemám se o ničem jiném sveřit. *Zazubí se na ni.* Co ty? Ty máš něco s čím by ses mi chtěla svěřit? *Zajímá se a popojde dál ke stolu s pitím a částečně si sundá masku tak, aby se mohl napít.*
Tak to se oba rozkoukáváme, také jsem ve městě jen pár měsíců *Možná i kratší dobu než on, ale stihla toho zažít už více než dost.* Upír? *Položila si ruku na hruď, jako kdyby byla v šoku, ale pak se jen zasmála.* Popravdě ta nevraživost mezi tvory mě spíše vytáčí. Tenhle maškarní ples je dobrý v tom, že všechno všichni hodili pro dnešní večer za hlavu a také to byl jeden z dalších důvodů, proč jsem přišla. Je tu klid a nemusíme se v tomhle ohledu bát... Upíři mi nevadí, tak jako víly nebo kdokoliv jiný je to spíše o nás samotných *Musela mu sdělit svůj pohled na věc, jako správná žena, co si tvrdě stojí za tímhle názorem, jenže jeho další slova ji uzemnila. Byl by ochotný ji splnit tohle přání večera. Chvilku na něj jen koukala, než se nahnula a natiskla své rty na jeho pokud se neodtáhl tak polibek prohloubila a zkousla dolní ret než se odtáhla.* Tolik k tomu, co si myslí o špičatých zubech *zašeptala provkativně*
*Tiež sa rozhliadne, ale ešte nemal natoľko vytrénované oko, aby dokázal rozoznať, kto je civil, a kto nie. Musí teda Tanoiovi veriť, že ich okolie prečítal správne.* Tak...možno tu bude jedlo aj pre teba. *Usmeje sa naňho a začne si užívať príjemnú hudbu. Ešte nikdy neskúšal tancovať pomaly, ale niečo na tom, ako sa o seba opierali, a držali sa pri sebe v jemnom objatí, mu prišlo natoľko čarovné, že možno bude mať niekedy chuť pri Tanoiovom speve vykročiť do tohto objatia, a pomaly sa kolísať. Videl, že niektoré páry používali vo svojom tanci aj vyspelejšie kroky, držali sa v náručí inak, a boli kompletne zladený, ale Lónimu zatiaľ stačilo len toto. Blyskne pohľadom nahor, a úprimne sa rozosmeje.* Neverím, že si to sem doniesol. *Hovorí ešte za smiechu, aj keď sotva to vyslovil, už vedel, že povedal hlúposť. SAMOZREJME, že to Tanoia doniesol.* Čo tu máš?
*Jemne prikývne.* Možno si skúsim dať niečo na jedenie spolu s tebou. *Navrhne. Chce to znova skúsiť, experimentovať s tým, čo by mu Lóni odporučil. Je to pre neho stále zaujímavé, aj keď nechutné.* /Musím sa naučiť lepšie to znášať./ *Pomyslí si ako sa už spolu vedú v tanci, ktorý nie je najlepší a je cítiť, že je Lóni nový, ale absolútne tomu nevenuje svoju pozornosť. Trošku sa oddiali, stále držiac chlapca za boky.* Jasné, že áno. *Žmurkne na neho šibalsky a jednu ruku stiahne, aby Lónimu naznačil, že ukazuje na svoj opasok, na ktorom visí jeden malý miešok.* Obchodovať nebudem, doniesol som to iba pre nás a keby mal niekto záujem. *Zazubí sa vysmiato a zatvári sa zamyslene, aj keď presne vie, čo doniesol.* Samozrejme, že jointy. Hubičky, tak akurát. A rebu. Tú si niekedy skúšal? *Opýta sa láskavo a zvedavo. Nie je si istý, či sa Lóni predtým, ako sa spoznali, stretol s viacerými typmi drog, alebo mal rád trávu, pretože tá stačila na dobrý pocit a vysmiatu náladu.*
*Usmál se.* No, tak někdy, pokud by jsi chtěla, můžeme poznávat to město společně, rád bych tě, no, někam pak pozval, chtěla-li by si. *Usmáls e na ni. když pak pokračovala, nejprve se lekl, ale pak se hned uklidnil.* zatraceně, ani nevíš, jak jsme rád, že tohle sdílíme. Ani já jsme to nikdy moc nepochopil, a jsem rád, že ještě najdu ty, kterým to taky nevadí. *Pronesl upřímně. pak ji poslouchala a musel pokývat hlavou.* Tak, to bylo moc hezky řečeno. *Přiznal jí a pak ji vzal za ruku, zatímco ji palcem jemně pohladil po jejím hřbetu. Potom už nestačil nic moc udělat, jelikož jej políbila. Překvapen, co se děje, se na ni podíval, ale pak se uculil, než se natiskl i on k ní a polibek jí vrátil. Dlouhý, vášnivý a hravý. Pak se jemně odtáhl, ale jen taky, aby čela svých masek opřeli o sebe.* Co se vykašlat na pití a trochu se odtud vzdálit? *Navrhl jí.*
Jo takhle, v tom případě se těším, až budeš vyprávět. *Uchechtla se a držela se ho, dokud si nesedli. Pak na něj jen koukla.* Jsi tak milý a galantní mi amore, víš, že tě miluju víc a víc každou chvíli? *Pohlédla na něj zamilovaně a usmála se sladce, načež pak jen zavrtěla hlavou.* Ne já už si nic nedám, alkohol nechci a krev tu pro sebe už taky nemám, takže si počkám až na doma. *Pronesla tiše a začala se rozhlížet kolem sebe, pak ale stejně svůj pohled věnovala jen svému snoubenci.* Počká až si to vypiješ a pak můžeme jít tančit, ještě si to pořádně užijeme, když už jsme tady. *Stiskla mu ruku, za kterou ho držela a pozorovala ho. Připadala si jako nějaký zamilovaná školačka.*
*Fér se na ni podíval a zazubil se.* Snažím se být, s tebou více a více, mi amore. *usmál se. Pak pokýval na souhlas, než se ale sám ještě napil a pak se zvedl. Natáhl před sebe ruku, zlehka se ohl v pase a uculil se.* Smím prosit, kotě? *Okomentoval tak i její masku, než si ji ale stejně vytáhl na nohy.* To galantní moc nebylo, ale co. Nevadí. *Zasmál se, a pak už ji táhl na parket.* Musíme hodně tančit, protože až budeme na dvoře, tak tam tě utančí k smrti. *Zasmál se Remi a hned na to se jal tancovat do rytmu hudby, jež hrála požadovaný druh tance.*
*Ona nepotřebovala vědět detaily, stačilo jí vědět, ze nyní své lidi bude posílat na smrt, aby čaroděj mohl dopátrat, kdo zavržené dělá.* Myslím, že tě té vědomosti ušetřím. Ještě bys z toho nespal, *pobaveně se uchechtne a slabě přikývne, když s ní Axel tedy počítá. Ačkoliv nikdy neměla ráda, když ji někdo využíval nebo žádal o laskavost, na tohle se těšila. Sledovala ho, jak míří ke stolku s občerstvením a proplete si prsty za zády.* Nech mě se zamyslet. *Nakloní hlavu na stranu a přemýšlí, jestli něco nepotřebuje. Nakonec pokrčí rameny a zasměje se.* Máš štěstí, nejsem příliš náročná. Nemám nic, s čím bych se ti chtěla svěřit. Nebo spíše nic, s čím bych ti věřila. *Mrkla na něj. I když spolu měli dohodu, stále byl cizí, který ji mohl kdykoliv ublížit, aniž by na to použil sílu.* Vlastně bych ti chtěla říct, že mě moc láká ti tu masku strhnout a nechat si ji.
*Nechápavo natočí hlavu na stranu.* A nebude ti z toho zle? *Chce sa uistiť, nakoľko doteraz si pamätal len to, že sa tomu Tanoia vyhýbal, lebo to nebolo najlepšie pre jeho žalúdok. Aj Lóniho zaujímalo, ako by mohli chutiť tie férske bobuľky. Predstavoval si, že museli chutiť ako najzlatšie svetlo, ako anjelský spev alebo ako tanec v rannej rose, keď oproti tomu ich jedlo chutilo tak zle, že to jeho milý nedokázal v sebe udržať. Ale bál sa toho, že by bol potom skutočne uväznený vo Faerii, dokým by sa nerozhodol inak kráľ víl. Lebo síce to miesto miloval, bolo priveľa vecí, ktoré ho pútali k tejto realite. Sladko sa smeje na tom, že sa chlapec pripravil na všetky typy zábavy. Poslušne ho počúva, keď mu menuje zoznam terajších možností.* Nie, rebu som nikdy neskúšal. Zrejme to aj počujem prvýkrát. Nebude mi po nej zle, že nie? *Uistí sa, nakoľko chcel teraz skôr niečo na štýl marihuany, iba sa nechcel cítiť až tak unavený a pomalý, ako sa pri nej cítil. Chcel byť veselý a plný energie, aby s Tanoiom roztancovali tento parket.*
*Mimovolně si oddechne, doufajíc, že se takto předem omlouval zbytečně. Nerad by skutečně svému tanečnímu partnerovi šlápl na nohu. To se ovšem kupodivu po celou dobu tance stalo pouze jednou a to dokonce zlehka. I tak se mu za tento počin omluví, kdy se na moment podívá jinam, než se mu opět začne dívat do očí. Byl rád, že se čaroděj nebojí takto udržovat oční kontakt, ačkoliv to bylo i pochopitelné. Zrovna od Taylora mu nic nehrozilo, encanto neuměl ovládat. Pořádně neměl zmáknutou ani kontrolu při ucítění lidské krve.* So verstehe ich das. *Poví, načež se uchechtne.* Aber manchmal könnte sie sich etwas beruhigen, denkst du nicht? *Dodá ještě. Když pak při konci písně dotančí, koukne se na starší upírku, stojící opodál.* I když má masku, jde vidět, jak se mračí. *Kývne k ní, aby Bob věděl, o kom mluví. * Každopádně díky za tanec.
Jasně, že můžeš. *Uchechtla se a chytila se jeho nabízené ruky, načež se nechala odvést na taneční parket. Chytila se ho tak jak měla, načež pak začali tančit. Mezitím poslouchala, co povídal.* Počkej, počkej, jak utancuješ k smrti. *Zazubila se na něj.* Navíc nezapomněl jsi na něco. Já už mrtvá jsem, takže nevím, jak to chceš provést. *Rozesmála se a víc se k němu natiskla, dál tančíc do rytmu hudby.* Mimochodem, už teď přemýšlím, co z tebe doma strhnu jako první, ale asi to bude ta maska a pak až ten oblek. *Uchechtla se.* Doufám jen, že ti nebude vadit, když ho trošku roztrhám? *Skousla si provokativně spodní ret.*
*Bob ho poslouchá a zasměje se.* Kletby vyprchají.* Zazubí se a pomalu dotančí. Podívá se na upírku a přiháhne si k sobě TAYe a vyplázne na ni jazyk.* Žárlí, že s ni nikdo netančí.* Prohlásí a s upírem u sebe zamíří k nápojům. Dá si pití, které upravil a napije se. Podívá se na upíra a zazubí se.* Dneska budu hlavně pít. A pak ti ukážu svou vilu.* Řekne rozhodně a hodí do sebe pití.*
*Remis e uculil, zatímco s ní tančil. pak se na ni zadívala a uculil se.* No dobře dobře, tak jinak, myslím, že tě to vyčerpá, i když už jsi po smrti, moje milá. To ej tak romantické, že? *zasmál se, a pak si ji ks obě přitiskla uculil se.* Ale koukněme se na ní, jak se tady rozhoduje. Uvidíme moje milá, uvidíme. Teď ale tančíme, tak se neloudej. *Rýpl si do ní, načež se uculil a opět ji otočil v otočce, než ji chytl do své náruče.* Sakra, já na ty plesy budu chodit častěji, tohle se mi líbí, ani nevíš jak. A co ty? Až bude další, někde v NY, půjdeš se mnou? *Zajímal se.*
*Po tanci věnuje Lile pohled, nicméně namísto opětování zamračení, se prostě zvesela usměje.* Možná? *Uchechtne se, zlehka se opírajíce o BOBA, než se společně s ním rozejde zpět ke stolu s alkoholem. Zrzavá upírka jim ovšem je v patách, a tak se není čemu divit, když ji ROBERT Taylorem spatří i když už jsou mimo parket. Po tomto mu jistě muselo dojít, že se jedná o dnešní doprovod fialovovlasého upíra.* No tak to ne, po plese jde hezky zpět do vily. *Ozve se. Narozdíl například od Elaine, kterou právě Lila nahradila, se do konverzace nebála vkročit. ROBERTA si prohlédne a sama si rovněž vezme do ruky sklenku.* Jen by mi ukázal své bydliště, nebuď tolik nepříjemná. *Odvětí jí mladší upír.*
Možno bude, ale mal by som to ustáť. Minulé storočie som skúšal veľa civilského jedla, ale nestálo za veľa. *Prenesie úprimne a zasmeje sa na tom. Rád spomína na tie časy, keď si skúsil dať omeletu a ledva to v sebe udržal s úsmevom na perách, že je to vynikajúce. Nebolo.* Neboj sa, zvládnem to nejako. *Ubezpečí ho a otočí ich na mieste v tanci, ladne, snažiac sa, aby nepostúpal Lónimu nohy, alebo Lóni jemu. Trochu sa odtiahne, znova a zahľadí sa na chlapcovu masku.* Pekná, si šikovný. *Pochváli a nakloní hlavu do boku.* Môžeme to skúsiť, je to nabudzujúce, vážne. A hrozne krásne. Neboj, viem to odkontrolovať. /Okrem tej jednej dávky na slávnosti víl./ *Nakoniec natiahne ich oboch ruky a nasmeruje svoj pohľad na Lóniho.* Ukážem ti kroky? *Opýta sa zvedavo a detsky sa na neho usmeje. Rád by chlapca naučil niečo nové. Rád by s ním zabehol niekam do rohu miestnosti a potajomky mu tam šepkal do ucha. Rád by sa s ním ohadzoval zo srandy jedlom a zaspieval mu nejakú pieseň, veselú a živú, nech si aj všetci ostatní zatancujú poriadne.*
*Zasmeje sa na jeho slovách.* Tak to jednoducho nepapaj, a nebude ťa aspoň trápiť nespokojný žalúdok. *Požiada ho. Čím ďalej, tým viac si bol istý, že by do toho Tanoiu nikdy nenútil. Že radšej vstane každé ráno o niečo skôr, aby im stihol navariť, a potom aj obed varil na dvakrát, aby si ho mohli obaja vychutnať do posledného sústa. Nechá sa znovu vytočiť, načo sa z jeho úst ozýva nadšený smiech, ako keby bol malý chlapec, a Tanoia mu práve do ruky vložil malé lízatko. Keď sa dotočí, pozrie opäť k jeho boku a k sáčku.* Dobre...tak si teda dám. *Rozhodne sa, a len čo chlapec vytiahne všetko potrebné, iba poslušne otvorí ústa rovnako, ako vtedy na Hiramovej oslave. Všetko potom prehltne, dokonca si pre istotu oblíže aj pery, a na kroky prikývne, aj keď vedel, že droga o chvíľku ukáže svoje účinky.* Veď ma. *Požiada, a necháva sa navádzať, a do počítania prekladá jednu nohu cez druhú, aj keď sa občas pomýli v pravej a ľavej, a tým pádom stúpne do zlej strany, alebo tesne minie niekoho iného alebo Tanoiovu nohu.*
*Iba jemne predloží pred chlapca ruku a pokrúti hlavou.* Nie, nie, nie. Uvidíš. Zvládnem to. *Aj by si založil ruky vbok, ale namiesto toho iba na Lóniho žmurkne. Má rád, keď vtipkujú a môžu sa spoločne doťahovať. Pripomenulo mu to, ako boli na Islande. Pod jeho rohatou maskou nie je vidieť, aké sú jeho líca ružové od usmievania a tepla, ktoré cíti z pocitov k Lónimu. Keď sa posunú niekoľko krokov v tanci, zasmeje sa šťastne a jeho smiech sa ozýva okolím ako zvončeky a spev vtáčikov. Nakoniec, keď chlapec súhlasí, zastaví v tancovaní na chvíľu, aby siahol k vačku vytiahne odtiaľ maličké vrecúško s práškom a znova sa pobavene zasmeje, štuchnúc do Lóniho líčka prstom.* To sa neje. *Vysvetlí mu, naberie si trochu prášku na prst a priloží k nosu, aby ho vdýchol.* Je to na vdychovanie, šňupanie… *Mykne plecami a naberie trochu na prst, priloží k čarodejovej tvári, aby vdýchol svoju dávku do jednej nosnej dierky.* … alebo si s tým môžeš dať nápoj. *Dokončí, ešte si jednu dávku šňupne do druhej dierky, zopakuje postup aj pri Lónim a síce vie, že jemu to zaúčinkuje menej, nedá si viac, aby mohol aspoň trochu dávať pozor na svojho milovaného. Nakoniec rebu odloží a už cíti a vidí, ako sa svet okolo neho rozkladá do farieb.* Už si to mal. Spomínam si… *Zazubí sa, zatiaľ čo sa snaží chlapcovi ukázať tanečné kroky, ktoré si on sám myslí, že sú správne.* …to na tej párty v lese, kde sme… *Potom sa však zasekne, jemne nechávajúc odznieť túto debatu, aby nemusel pokračovať ďalej, lebo sa bude červenať.* Ide ti to. *Pochváli hneď na to a vidí, ako Lóni v jeho očiach teraz pôsobí skôr ako morský ježko, rozťahujúc sa do strán a miešajúc sa do farieb.* Krásne. *Zajasá zasnene a natiahne sa k nemu, aby ho pobozkal, ale jeho pery skončia na Lóniho oku.* Prepáč. *Zasmeje sa a pokračuje ďalej v krokoch, ktoré však vie kontrolovať omnoho lepšie.*
*Obzrie sa, a keď zbadá, čo hľadal, tak sa spokojne usmeje.* V prípade núdze som objavil toalety, aby sme ťa tam čo najskôr dostali, ty hrdina. *Pousmeje sa na tom, ako sa snaží jeho jedlo konzumovať, aj keď mu to poriadne pokazí žalúdok. Radšej by mu dal iba privoňať a potom by sa ho spýtal, či mu to voní ako niečo z ich jedla. Na drogu sa len prekvapene pozrie. Ústa teda zatvorí a nechá si do systémy vojsť prášok cez nosné dierky, ktoré ho začnú vďaka tomu mierne svrbieť. Musí si preto najprv trochu pošúchať nos, aby si zvykol, než sa zrazu rozhodne obzrieť sa a svet navôkol sa začne rozkladať do primárnych farieb.* Takže sa to neje, ale pije. *Zasmeje sa na tomto zistení, a chvíľku nedokáže odtrhnúť zrak od svetiel, ktoré pulzujú farbami. Sladko sa na Tanoiu usmieva, keď sa tvárou vráti k nemu, a prikývne.* Najlepšia noc, akú som mohol zažiť. *Povie úprimne, a capne vílu po zadku, keď ju ide objať. Zábrany stratili svoje hranice, a tak sa začne nahlas smiať, keď ho pobozká na oko, až takmer spadne dozadu, ale rýchlo sa chytí Tanoiovej tváre, aby si približne vypočítal, kde v tom záplave farieb má fér pery, a venuje mu na ne jeden sladký bozk - aj keď skôr len na pravú stranu pier. Prudko sa odtiahne, vezme chlapcovu ruku do tej svojej, a potom, čo si ju pridrží nad svojou hlavou dostane chuť skackať, takže sa začne v točitých poskokoch venovať svojmu novému tancu s ich rukami nad sebou.*
Vykašlat se na pití a trochu se vzdálit rozhodně nezní jako špatný nápad *Zvedla se z kamene, když se na něj zadívala a na chvilku se zamyslela.* Jen... *Zhluboka se nadechla, když se zamyslela.* Dá se to? No... křížit se takhle zdá se mi, že jsem o tom kdysi něco slyšela... *Zůstala stát naproti němu, ale vnímala ten chtíč v celém těle. Srdce ji bušilo, že ho slyšela i v uších, ale myšlenkami utíkala ještě ke Castrovi a Chrisovi.* Krucinál *Zanadávala si tiše pro sebe, protože ty dva nemohla dostat z hlavy hlavně Castora... Už na tom byla lépe, ale stále ji chyběl.* Koho tu vlastně všechno znáš z města? *Hodlala se ho ještě trochu vyptat, když zamířila o něco dál.*
/On si zo mňa iba uťahuje./ *Prižmúri spolu s tou myšlienkou oči, akoby naznačoval, že sa práve začala vojna.* Však ja ti ukážem, koľko toho vydržím. *Zabodne svoje oči do stolov s jedlom niekde o dosť ďalej od nich a už skúma, čo aa také by si dal.* Stavíme sa? Nechávam ti vymyslieť podmienky a trest. *Nadvihne vybudzujúco jedno obočie a nastaví do vzduchu medzi nich jeden malíček.* /Som zvedavý, či pristúpi./ *Napadne mu a v očiach má na sekundu malý tieň. Hneď na to sleduje, ako sa Lóni tvári po vdýchnutí drogy a zdá sa mu, že sa chce chlapcovi kýchnuť. Chytí ho jemne za rameno a cíti v sebe hrejivý pocit, akoby sa mu telom prelieval termálny prameň a prúdil mu cez kožu.* /Tak veľmi mi dôveruje. Je to tak krásny pocit./ *Prebehne mu hlavou a chvíľu s láskou na čiernovláska pred sebou pozerá, než sa jeho tvár začne postupne meniť a na jeho perách sa roztiahne široký úsmev. Podľa Lóniho správania vie, že už účinkuje aj u neho. Nechá sa pobozkať na kraj pier a hneď, ako čarodej začne tancovať okolo jeho ruky, veselo sa na mieste začne kývať do strany. Zakloní hlavu v smiechu a keď otvorí oči, ani necíti, že ruka ho trochu bolí, ale vidí, akoby sa otváral strop a za ním bola nekonečná obloha, čo sa prelieva cez ďalšiu a ďalšiu, skoro ako portál do inej dimenzie.* Neprišla nás pohltiť Faeria? *Zavolá prekvapene a pobavene na svojho priateľa, keď si ho za ruku pritiahne k svojmu boku a ukáže dohora. Dokonca počuje, ako niektoré osoby okolo nich si niečo hovoria, keď len tak ukazuje do vzduchu na prázdny šedý strop. Pre neho však nie.*
*Dominic se na ni podíval, ale jakmile začala mluvit o křížení, tak to najednou ucítil. Jako kdyby měl nějak zatemnělý úsudek, či něco, proto se na ni podívala tiše zavrčel.* ne, ne myslím že ne... Omlouvám se, krásná neznámá, ale nemyslím si, že tohle půjde, ač je mi to skutečně líto. *Hlesl. Dominic byl dobrák od kosti, který nechtěl mít problémy vůbec s nikým, ovšem ten podvědomý pud prostě nezvládl ovládat. Proto si jen povzdechl.* Možná bude lepší, když si najdete někoho jiného, než mne, a teď to nemyslím útočně. Jen, asi to nepůjde, a ač bych chtěl, tak podvědomí z několika stovek let sporů mi říká něco jiného. Jste ale jinak skvělá společnost. Dovolíte mi odvést vás dovnitř? *Usmál se. Pokud dívka přijala, nabídl jí ráme a dovedl dovnitř, kde se galantně rozloučil, a pokud ne, rozloučil se už tam. Potom měl pocit, že se musí nadýchat čerstvého vzduchu, a tak zamířil směrem ven, dál od místa děni, kde si sedl na kámen, sundal si masku, prohrábl si vlasy a promnul si kořen nosu. Ani si v tom spěchu nevšiml, že kousek od něj stojí HIRAM, ale když na něj padl jeho pohled, tak se pousmál.* Koukám, že nejsem jediný kdo si utekl odpočinout od socializace. *Podotkl s úsměvem.*
*Nedokáže sa prestať smiať. Jednoducho mu predstava toho, ako si Tanoia napcháva líca jedlom, ktoré mu nechutí, a potom aj tak pôjde na toaletu, ako si aj Lóni myslel, vytvorila úsmev na tvári. Ale keďže ho teraz chlapec vyzýval, nemal dôvod povedať nie, keďže z tohto mohol vyjsť jedine ako víťaz. Malíček mu teda oblapí svojím, a nadšene sa naňho usmeje.* Dobre, tak keď to zvládneš udržať v sebe do ďalšieho rána, môžeš odo mňa požiadať o hocičo, inak môžem žiadať hocičo ja od teba. *Rozhodne, a už teraz sa tešil na to, ako toto všetko odpadne. V opojení drog sa všetko zdalo natoľko zábavné. Tancovanie mu síce spôsobovalo, že mu z točenia začínalo byť zle, ale nechal to tak, iba sa začal točiť do druhej strany. Až keď ho Tanoia zastaví, sa pozrie smerom hore, ale Lóni namiesto hviezd videl iba tancujúce útvary.* To môže znamenať iba jedno. Musíme jesť. Musíš mi ukázať, že vieš jesť. *Spomenie si zrazu na ich výzvu, a tak začne Tanoiu prudko tahať medzi ľudmi, ktorých sotva v rôznych farbách spoznáva. Príde tak k stolu, ktorý sa pred nimi krúti, a Lóni si hned vezme jednu jednohubku, a strčí si ju do úst. Bol pripravený zjesť všetko, čo vidí.*
*Zatímco byl opřený o zeď za sebou, pohledem těkal mezi maskou ve svých rukou a oblohou nad ním. Neuměl úplně určit střed svého zájmu. Obou dvojí viděl už tolikrát, pouze se snažil najít něco, čeho by se mohl chytit, aby nemyslel na co myslel doteď. Zároveň se mu však úplně nechtělo jít mezi ostatní, ač by mu i něco takového mohlo i pomoct. Hold občas prostě musel jít i sám sobě do protivky. Nespokojeně si odfrknul pod nosem, masku přehodil do jedné ruky, načež lusknul, aby se mu cigarety ze stolu u něj doma zjevily v ruce. Moc si ovšem nepomohl, s jednou rukou mu něco takového půjde docela špatně, nepochyboval však o tom, že by se to tak nedalo udělat. Než by ovšem něco víc podnikl, zaslechl hlas vedle sebe. Na neznámého (DOMINICA) tedy pohlédl.* No dá se to tak říct. *Dal mu aspoň na půl za pravdu, načež se narovnal.* Podržel byste mi to? *Kývl k masce v jedné své ruce.*
*Dominic na neznámého chvilku hleděl, ale nakonec mu přikývl na souhlas, natáhl se k němu a vzal do ruky jeho masku, jež přidal k té své, jelení, kterou držel v ruce.* Zajisté, v pořádku.* Pronesl Dominic, který se nakonec zvedl a tak nějak došel kousek k němu a posadil se na jeden z kamenů o něco blíž. Pak se chvilku díval na oblohu, než pohled sklopil směrem k mladíkovi, nebo, alespoň tak vypadal.* No...a jinak jak se bavíte? *Zkusil otázku. Potom sám sáhl do jedné své kapsy, ze které vyndal tabatěrku cigaret, Maksy na moment položil vedle sebe tak, aby na spodu ležela ta jeho, nechtěl mladíkovi tu jeho nějak poškodit, jednu cigartetu si vzal, zapálil si a pak zase schoval zapalovač a tabatěrku zpátky, než se na mladíka opět podívala a vyfoukl kouř.*
*Zamyslí sa a nakoniec prikývne.* Platí. *Vie, že aj keď vyhrá a aj keď prehrá, stále to bude výhodné, pretože Lóni určite vymyslí niečo príjemné pre seba a čo je príjemné pre neho, je príjemné aj pre Tanoiu. Pobavene nadvihne obočie a začne skákať spolu s Lónim. Má chuť vyliezť si niekam, napríklad Lónimu do lona a tancovať na ňom, alebo sa spustiť po stĺpe niekam do davu. Robiť hlúposti. Nakoniec však jeho pozornosť priťahuje iba strop. Nad logikou odpovede jeho chlapca sa zamračí, pretože to nedáva súvis, ale asi nič nedáva súvis v túto chvíľu tak, ako by malo, pretože ani obrazy pred nimi nie sú súvislé a dané tak, ako by mali, a rozlieva sa realita.* Čierna mačka. *Volá na Lóniho, keď mu prejde popred nohy, akoby mu mal priniesť smolu z povier, aj keď sa na tom iba sám náramne a nahlas pobaví. Pretože vie, že Lóni mu prináša iba šťastie a bolo to tak doteraz a bude to tak potom.* Poďme jesť. *Odpovie chlapcovi a nechá sa stiahnuť k stolom, ledva sa uhýbajúc tancujúcim alebo stojacim telám naokolo. Ale jeho férske kroky akoby to všetko robili automaticky za neho. Sleduje, ako si čarodej vloží do úst nejakú jednohubku a sleduje ho až skúmavým pohľadom ako prežúva.* V tvojich ústach to vyzerá dobre. *Prenesie zasnene, párkrát pokýve obočím hore dolu a len tak ledabolo si hodí jednu jednohubku do úst a cíti, ako ho chce v tú sekundu napnúť, pretože to sám od seba nečakal, ale udrží sa, prehĺtne a vyzývavo sa usmeje.* Chutné ako… /Hlina? Bahno? Štrk?/ *Nemôže však klamať, aby to prirovnal k niečomu dobrému a tak namiesto doplnenia iba hodí ďalší kúsok jedla do svojho krku.* /Čím viac si dám, tým rýchlejšie si zvyknem./
*Mladíkovi poté, co uslyšel souhlas, svoji masku podal. Spokojeně si nato mohl z krabičky cigaret jednu vytáhnout a posléze i zapálit, jak jinak než pomocí magie. Zapalovač si nosit nemusel. Hned do sebe vdechl nikotin, načež chvilkově přivřel oči, zaklonil zlehka hlavu a kouř vydechl. Pohled pak věnoval DOMINICOVI, když si všiml, že se pohnul a sedl si na kámen blíž k němu. Pozvedl obočí, prohlížejíce si ho.* Ale jo, když mi vzpomínky zrovna nedělají naschvály, dá se to. *Kývl, vzápětí se tomu ovšem uchechtl.* Asi je to baví, celý den jsem kvůli nim úplně marný a roztěkaný. Třeba v práci jsem dnes málem popletl inkousty. *Uchechtl se opět, zavrtějíce nad sebou hlavou, než se zlehka škodolibě ušklíbl.* Ale ten klient se choval jako idiot, možná bych se aspoň pobavil.
*Dominic otočil na HIRAMA pohled, a jak si všiml, že si cigaretu nezapálil zapalovačem ale, no, ničím, bylo mu jasno a jen se usmál. Pak naklonil hlavu ba stranu.* Ach, to nerad slyším. Ale máte pravdu v tom, že vzpomínky dokáží být ošklivé, vlezlé, a ještě k tomu tak nějak i nežádoucí, třeba když jste upír a zalíbí se vám vlkodlak, ale kvůli dlouholetému, podvědomému boji máte chuť toho vlka pak nakonec rozervat, než aby se vám líbil. Jistě, znám to, o čem mluvíte, proto je nejlepší si pak provětrat hlavu. *Usmál se, a sám vydechl taky kouř.* Tetujete? *Optal se jej pak s úsměvem, když tam HIRAM, popisoval, co se mu stalo.*
*Spokojne sa pletie všetkým pod nohy napriek tomu, že je jeho kostým teraz súčasťou smutnej povery o zvieratách. Lóni tomu neveril. Ako prvé nebol zviera, iba mal zvieracie prvky, nakoľko sa jeho telo rozhodlo o tieto pri vývine, a po druhé v skutočnosti ani čierny nebol. Bola to len farba na jeho pieskových vlasoch. A zrejme ako najdôležitejšie mu priesiel fakt, že si nevedel predstaviť, ako by tak rozkošné zvieratko dokázalo niekomu priniesť šťastie, keďže jeho hruď sa pri pohľade na nich vždy zaplní hrejivou radosťou.* Len tvoja, ty môj roháčik. *Zasmeje sa a ako sa zastavia, pohľadí Tanoiovi jeden roh na jeho maske. Potom sa už pustí do jedenia, ale sám jedlo takmer vypľuje, keď vidí Tanoiov výraz. Mal totižto chuť sa rozosmiať a baviť sa na tom, ako sa chlapec tváril. Musí sa na moment pozrieť inam, aby sa upokojil a prehtol, keďže Tanoiova tvár v Lóniho očiach nabrala až radioaktívne zelenkavú farbu.* Toalety sú potom tam. *Ukáže opäť k tomu otvoru v stene miestnosti, a spokojne sa pustí do menšieho koláčika. Na jednej strane nerozumel, prečo je jedlo na spoločenských akciách také malé, ale na druhú stranu mal možnosť toho viac ochutnať. A Lóniho brucho plesalo radosťou.*
*Pozvedla na něj překvapeně obočí a usmála se.* No tak to abych si sebou vzala zásoby krve miláčku, jinak mě budeš pak muset domů odnést. *Zasmála se a natiskla se němu o něco více, než se jen tajemně zazubila.* Neloudám se, to ty se nějak táhneš, asi ten alkohol viď. *Dobírala si ho teď na oplátku ona, načež se jen uchechtávala. Měla dobrou náladu a bylo to znát. Celý večer si neskutečně užívala.*Pokud budeš chtít, tak moc ráda s tebou půjdu na všechny, bude aspoň sranda a zase si to dokonale užijeme. *Mrkla na něj a dál s ním tančila a užívala si to naplno, než se k němu opět přivinula a vdechla jeho vůni.* Te amo mi amore. *Zašeptala mu do ucha.*
*Remi se zasmál.* No to si vezmi, a pokud si nevezmeš ty, tak ti ji vezmu já, přece víš, že u sebe stejně od doby, co se s tebou důvěrněji znám, nosím krev. To mi připomíná, ještě máš? Mám tu, co ti chutná. *Zavrněl, naklonil se k jejímu uchu a sdělil jí skupinu její oblíbené, než se odtáhl a usmál se.* Já se neloudáaam, jen vidím všechno dvojmo, ale nějak už se to ustaluje, tedy, alespoň myslím, že se to ustaluje, vypadá to tak. *Ušklíbl se Remi, než si ji přitáhl do své náruče.* Na všechnyy? tak jo!! Já ti do té doby seženu nějaký hezký oblek, něco na sebe, co by se hodilo. Budeme ladit, neboj see! *Vypískl. Pak si ji ks obě přivinul, než si spokojeně opřel čelo masky o tu její.* I já tebe, mrtvolko. *Usmál se Remi, než se od ní zlehka odtáhl, jen proto, aby si ji otočil v otočce, pak si ji ale přitiskl blíže a rozhlédl se.* Hm, ale já mám hlad, jdu na chlebíčky. *Mrkl na ni, a utekl ke stolům.*
*Přitom, jak jí šeptal do ucha, jen spokojeně zavrněla.* Ne, já už nemám, všechno jsem to vypila s tím silným alkoholem, ale děkuji, vezmu si pak do tebe. *Zašeptala a koukla na něj, než jej dál poslouchala a u toho se bavila a tančila, když jí pak její slova opětoval zpět, jen se sladce usmála, chtěla ještě něco říct, ale to už byl Remi u občerstvení a Aless tam zůstala stát sama, načež jen pobaveně zavrtěla hlavou a odešla z parketu posadit se na nějaké volné místo ke stolu. Svoje boty už ani nehledala, tušila, že je už stejně někdo vzal, ale tak nějak jí to bylo jedno. Dala si nohu přes nohu a sledovala dění kolem sebe.*
*Remi jí s úsměvem kývl na souhlas, zběžně zkontroloval to, že placatku v kapse u košile skutečně měl a když si to potvrdil, tak se podíval na Aless, bujaře jí zamával přes celý parket, pak si vzal talířek na který nabral hned několik chlebíčků, vrátil se ke stolu, kde seděla i Aless, posadil se k ní a jal se do toho je jíst. Sem tam se rozhlédl kolem sebe, sem tam na Aless.* Takže, asi pak ke mě a zítra prospíme den, ale jsme rád, že jsem sem šel, zase, moc se mi to tu líbilo. Ještě, než půjdeme, si ale pořádně zatančíme, dobře? *Uculil se, a pak jí podal svou placatku s krví, aby si mohla nalít do pití, nebo se prostě jen napít.*
*Samozrejme, že si Tanoia iba robil srandu z tej čiernej mačky, Lóni je jeho zlato, skutočné, jagavé a nefalšované zlato, ktorého cena sa nedá vyčísliť nikdy, nikde, ani celým vesmírom. Chce sa Lónimu ihneď vrhnúť okolo krku, prilepiť si svoje líce k tomu jeho a poriadne ho vyobjímať.* Moja. *Zopakuje nadšene a jemne si poskočí, v hĺbke neveriac, že to hovorí a predsa je to tak, keď mu to ešte aj samotný čarodej odsúhlasí.* A ja mám mačky najradšej. Tak ako všetky ostatné zvieratá. Ale teba… *Hodí na Lóniho detsky zamilovaný, šťastne vysmiaty pohľad.* …Teba mám najradšej úplne najviac. *Dokončí a vtisne chlapcovi veľký bozk, než jeho pozornosť pritiahne misa s nejakým sladkým nápojom.* /V tom by sa dalo kúpať a Lóni by bol z toho sladký ešte iným spôsobom. A všetko to zlížem./ *Napadne mu, ale to, ako sa mu krúti svet do rôznych tvarov a farieb, jeho nápady sa teraz v jeho mysli dlho neudržia. Radšej sa vráti k jednohubkám a ďalším jedlám.* /Remi je zvyknutý jesť ľudské jedlo. Ak ho budem jesť častejšie, určite si môžem aj ja zvyknúť a nebudem za anorektika alebo podivína na akciách alebo v spoločnosti, že vôbec nejem./ *Napadne mu a je odhodlaný túto stávku vyhrať.* /Ja ti dám storočné telo./ *Napadne mu, pobavene prižmúri oči a zaradom si začne brať do rúk malé jedlá v ponuke, dáva si ich do úst a prehĺta bez toho, aby skoro požul. Čím kratšie to bude mať v ústach, tým lepšie.* Mhm… *Zahmká, akoby chcel chlapcovi v kostýme čiernej mačičky ukázať, že je to výborné, aj keď vôbec nebolo a svet sa mu krútil o to viac.* /Kombinácia krútenia sveta a jedenia ľudského jedla nie je dobrý nápad./ *Prebehne mu hlavou pred tým, než ho pri asi desiatom drobnom koláčiku napne. Zhlboka sa nadýchne a hodí na Lóniho psie oči.* Do zajtra? *Opýta sa, hrajúc nenúteného, ale vo vnútri si vzdychne, aj keď sa nechce vzdať a ani to neurobí, kým jeho telo nezačne protestovať.* /No, som zvedavý aký trest mi vymyslí./
*Překvapeně koukala na muže, který začal mluvit něco čemu sotva dokázala prozumět.* Běžte sám *Odmítla jeho ruku a nadále se k tomu nevyjadřovala. Nechápala důvod a dost se jí to ranilo, jelikož ona nic za celou dobu nijak zvláště nepocítila. Po tomhle zážitku si vzala své věci a rovnou se vydala pryč z plesu. Na to, co mělo být krásným večerem se dokázalo během chvilky změnit na potupu a blbý nápad. Chris se nejspíš ani neukázal. Chvilku přemýšlela, jestli mu napsat sms, ale vlastně nebyl důvod. On za ní nepřišel, tak měl jistě jiné důležité věci na práci a nehodlala ho rušit. Zamířila si to rovnou domů*
*Sledovala lidi kolem a jen se usmívala, než se pak k ní přidal i Remi.* Souhlasím, že den bude nejlepší prolenošit. *Mrkla na něj a vzala si od něj placatku s krví. Chvíli přemýšlela, zda si dát ještě i alkohol, ale nakonec to nechala ta a napila se jen čisté krve. A že hlad měla velký, když vypila celý obsah. Pak jí zavřela a podala jí opět Remimu.* Děkuju a s tím tancem, to beru, to je moc dobrý nápad. *Pronesla a dál koukala kolem, čekajíc, až Remi dojí svoje chlebíčky, které už z části byly trochu ujedené, ale nad tím jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Ač si původně na vzpomínky spíše zastěžoval, nakonec se tomu uchechtl. Stále to bylo něco svým způsobem kouzelného. Navíc pozitivní pro něj bylo, že když něco takového stále zvládal takto prožívat, jeho emoce nebyly ani zdaleka otupené. A zjevně momentálně nebyl jediný takový. Lehce se pousmál, načež UPÍROVI věnoval pohled. Byl rád, že mu neznámý rozuměl. Vlastně mu z části kradl slova z úst, když tedy počítal první polovinu jeho procítěného povídání. Druhé rozuměl, ovšem nic konkrétně takového by zažít na svoji kůži nemohl. I čaroděj se po chvíli svezl dolů, konkrétně tedy na zem a svoji masku si k sobě přitáhl, dal si ji do klína a přikývl.* Přesně tak. *Usmál se, načež do sebe opět vdechl nikotin a posléze vydechl kouř.* Už nějaký ten rok. A co vy? Co je vaše povolání?
*Remi ji ale přeci jen tak nějak obezřetně a opatrně sledoval, měl o ni strach. Viděl, jak rychle to do sebe kopla a pak si povdechl.* Mi amore, je čas jít má milá, vidím ti to na očích a tak nějak, jak se na tebe koukám, jak jsi to rychle zpracovala, že máš hlad. Tak prosím, co kdybychom šli domů, a odpočali si? U mě se najíš a bude to zase v pohodě. Já si to užil i tak, nebude mi to vadit. *Mrkl na ni, ale už jen jak mluvil, zněl vcelku nekompromisně. Pak tedy vstal, natáhl k ní ruku a usmál se.* Zavoláme odvoz a jedeme, ano? *Zavrněl.*
*Dominic se na HIRA podíval, a jako odpověď mu jen pokynul hlavou a pousmál se. Potom se podíval před sebe, na hvězdné nebe a spokojeně zavrněl.* To musí být hezké, nebo tedy, chci tím říct, že určitě tedy nemáte na kreativitu nouze, co? *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* Já byl původně kovář. *Zasmál se.* Ale čas, doba a to, jaks e ubírá celkový svět, mne nakonec naučilo novému povolání, jsem teď tedy programátor. Věnuji se jedničkám a nulám, tvorbě webů, fór, a podobně, umělé inteligenci a občas i nějakým průlomům do dat, jak je to třeba prostě. Takže počítače. *Obeznámil jej.*
*Zachichoce sa ako mladé dievča, ktorej sa práve chlapec priznal, že ju ľúbi...alebo ako niekto z poriadne nahúleným mozgom. V oboch prípadoch sa Lóni teší, že ho má Tanoia najradšej a hneď za ním sú mačky a zvyšné zvieratá sveta. Prišlo mu to krásne. Prišlo mu to správne, a hrialo ho to na hrudi pod prsnými svalmi.* Aj ja mám rád mačky. Ale teba ešte viac. *Prizná sa mu nevinne, a naďalej spokojne vyžiera všetko na stole, k čomu sa dostane. Aj keď bol chudý ako palička, keď sa ho to chytilo, dokázal zjesť aj veľa. To však objavil až teraz, keď mal k poriadnemu jedlu aj pravidelný prístup, a párkrát Zachariemu vyžral celú chladničku na posedenie, načo sa doslova dostal do kómy z toľkého jedla. Je však ťažké jesť, keď váš priateľ vyzerá, že o chvíľku všetko vráti späť na taniere.* Nikto ťa nenútil, ty si to sám navrhol. A áno, do zajtra, až keď vyjde slnko. *Žmurkne naňho nevinne, a ďalej sa spokojne pchá, načo Tanoiovi ponúkne bobuľku hrozna. Nevedel, či to jeho žalúdku uľaví, alebo sa to ešte zhorší.*
*Podívá se na ni a přokvýne.* Viděl jsem spoustu zvěrstev, mě jen tak nic nerozhodí. *Mykne rameny, ale věnuje jí ještě jeden pohled.* Ale asi to vědět nepotřebuju.*Ujistí ji, že se nemusí namáhat mu něco vysvětlovat s tím, co plánuje. Proto jde se napít. Tím jí dává možnost se zamyslet. Vypije skleničku sampasnkého a koukne se na ni, když stáhne masku zase dolů.* Chtít se s něčím sveřit a mít něco s čím se světřit je rozdíl. *Podotkne jen tka mimochodem a pak přejede prsty po masce.* Víš, co... já stejně už asi půjdu. *Poví a masku si sundá a na tváři se mu objeví další maska, jen spíše škraboška. Tu masku co měl předtím dá Gwyn.* Dělej si s ní co jen chceš. *Myken rmaney a dá se na odchod.* Díky za doprovod, zatím se měj. Když něco zjistíš dej mi vědět. *Mávne na ni než se orzejde z ruin domů.*
*Konečně se lehce zvesela usmál a přikývl.* To ne no. *Dá DOMOVI za pravdu, načež se zlehka opře o zeď za sebou a zamyslí.* A i kdyby mi na chvíli dala papa, hned ji zvládnu najít. Je přece všude. *Pověděl a zaklonil hlavu, zatímco cigaretu nyní pouze držel v ruce. Pohledem zkoumal oblohu nad sebou.* Jo, to je docela velký rozdíl. *Zlehka se zašklebil. Od kovu k počítačům, je to docela velký skok na jinou stranu. Jiná trasa. Ale proti gustu.* Nicméně pokud vás to baví, tak proč ne. Taková práce je důležitá. *Uznale kývl. Ačkoliv on si s webem už poradit zvládl, snadno si dokázal vzpomenout na to, jak se vztekal při jeho vytváření.* Hlavně když pomyslím na to, jak dlouho mi trvalo vytvořit web ke svému byznysu. *Poškrábal se na bradě.* Fíha..to bylo nervů v koši! Už nikdy víc. *Uchechtl se.* Ale co bych neudělal pro to, aby ty stránky vypadaly přesně podle mých představ.
*Dom se uculil a kývl.* Jo, to máte pravdu. Já nejak, když zrovna nesedím na síti, tak čtu, nebo sepisuji, nějaké sice nesmysly, ale taky čerpám z toho, co j tak nějak všude kolem nás.* usmál se, a pak se na něj podíval.* Jsme Dominic. *Usmál se přátelsky a natáhl k němu svou ruku, pokud ji HIRAM přijal, tak mu ji stiskl a usmál se, pokud ne, chápavě ji stáhl.* To mi povídejte, ale no, ono jak doba jde, nějak mne to naučilo. *Usmál se na něj.* Myslím si, ale, že víte, o čem mluvím, pokud tedy mluvím o tom, jaks e doba hýbe a rozvíjí. *Zasmál se zlehka.* Ach ano, věřte mi, když jsme s tím začínal, tak jsem trpěl tak nějak stejně. To bylo vyčerpaných nervů, rozbitých noteboků a podobně, takže tomu rozumím. Ale jsem rád, že jsem vytrval. *Usmál se.*
*Poslouchala ho a chvíli mlčela, než si povzdechla.* Večer to byl krásný a naprosto úžasný, užila jsem si ho jak už dlouho ne, ale máš pravdu, že mám větší hlad, než jsem si myslela. *Pronesla tiše a koukala na něj, než se ho chytila za ruku a vstala.* Tak tedy asi půjdeme, zavolám Jeffa, ten pro nás přijede, stejně je tady někde poblíž. *Pousmála se a stiskla mu ruku, načež se oba vydali z plesu pryč. Když došli ven, konečně si sundala masku a z malé tašky vytáhla mobil, ze kterého hned zavolala Jeffovi, aby pro ně přijel, když pak domluvili, tipla mobil a koukla na féra.* Bude tady za deset minut. *Pousmála se.*
*Remi kývl na souhlas, byl rád, že upírka souhlasila, nechtěl o ni mít starost, aby se náhodou ještě něco nesemlelo. Proto potom, když tedy nakonec vyšli ven, jí stiskl ruku, než ji objal. Pak, jak se dostali do větší vzdálenosti ruin si Remi sundal konečně masku a natáhl se k Aless, aby to samé udělal i s tou její. Jakmile jí viděl do tváře, tak se usmál.* Ale ahoj, mi amore, rád tě zase vidím. *zasmál se, než se konečně sklonil, aby jí políbil. U toho spokojeně zavrněl.* Jo, večer byl fajn, ale tohle mi chybělo. *Usmál se na ni. Pak, když konečně dojel jejich odvoz, Remi nasedl, počkal až tak udělá i Aless a společně vyjeli.*
*DOMOVI věnoval zvídavý pohled.* Dáte mi někdy, pokud se znovu setkáme, něco z toho přečíst? *Optal se. Zajímalo ho to. Rád podporoval každý typ umělce, takže třeba i spisovatele, zlatníky, šperkaře, hudebníky. Zkrátka každého, obzvláště pak, když se mu výplod jejich fantazie opravdu zalíbil.* Hiram *Ruku přijal a potřásl si s ním, načež si tu svou pak znovu přitáhl k té svojí. Nato přikývl. Hold čas šel dál a vše měnil. Taky si na to musel zvyknout, což udělal i rád. Dost mu to zpříjemnilo práci.* Jistě, vím o čem mluvíte. *Odvětil, načež opět cigaretu přiložil ke svým rtům. Namísto potáhnutí se ovšem zasmál.* I rozbitých notebooků? No nene, to musela být velká škoda. Není to přece nic levného. *Zlehka se zašklebil.* No tak to gratuluju, takže žádné rozmlácené notebooky už nehrozí? *Pozvedl jedno obočí v dalším úšklebku. Rád si takto ze všech utahoval, aspoň mu to zlepšovalo náladu.*
*Překvapeně se na HIRAMA podíval, ale pak se usmál.* No, jasně, rád. Vítem, tuhle otázku mi ještě nikdo nepoložil, takže jo, budu rád. *Usmál se na něj a přikývl. Když mu ruku přijal, uculil se.* Hiram. Dobře. Směl bych navrhnou tykání, když už známe jména a ještě k tomu budete číst má díla? *Usmál se na něj. Pak se zasmál.* No, to víte, bylo to divoké, těžké roky učení, ale zvládl jsem to. Teď si dokážu nějaký křáp i opravit, takže je to v pohodě. *Usmáls e na něj Dominic a pak naklonil hlavu na stzranu.* Ale jo, je to super, jsem za to za vše rád, za to, kam jsem se dostal. *Mrkl jedním okem a i on si popotáhl z cigarety.*
*Natalie se rozhodla zmizet z toho dusna davu a nadechnout se svěžího nočního vzduchu. Když vyšla ven a chtěla se zhluboka nadechnout ale zakašlala z kouře cigaret, poté se znovu lehce nadechla čistého vzduchu a koukla se po zdroji toho nehorázného pachu. Uviděla povědomého mladíka z jejich konverzace a vysokého muže vedle něj. Vydala se za nimi aby si popovídala s novými lidmi* No to je milé překvapení! *Usmála se na něj (HIRAMA) a pak se podívala na muže (DOMINICA), který stál vedle něj* Chvilku jsem si myslela že jsem vstoupila do kuřáckého salónku. S kýmpak jsem měla tu čest mluviti předtím? Smím znát jméno? *Upravila si masku tak aby ji seděla na obličeji lépe a koukla na oba muže před ní s velkým úsměvem* Jestli jsem vás vyrušila je mi to líto, tady nikoho neznám a ráda bych si našla nějaké nové lidi k povídání!
*Nevie posúdiť, či práve porovnanie s mačkami znamená, že by ho mohol mať Lóni najradšej na svete a vo vesmíre, tak ako má rád on jeho, ale je príliš zhúlený na to, aby sa na to teraz pýtal, napriek tomu, že vie, ako veľmi má jeho čarodej rád mačky.* Ďakujem. *Prenesie nadnesene a dáva si do seba ďalší koláčik, z ktorého sa mu skrúti Lóniho tvár do podivnej farebnej bublinky.* Nebol si pred chvíľou čierna mačka? *Opýta sa ho a nahlas sa rozosmeje, až mu venuje pozornosť niekoľko osôb okolo a keď zbadá pred sebou bobuľku, trochu mu pripomína bobule, čo sa dajú zohnať vo Faerii, ale na miestach, kam ešte chlapca nezobral na výlet, čo plánuje urobiť postupne, keď začnú spoločne poriadne preberať alchýmiu s ukážkami.* /Lóni bude milovať, aká bohatá je Faeria na všetky možné druhy života, všetko akoby to dýchalo. Dýcham teraz?/ *Napadne mu a začne sa sústrediť na bobuľu medzi Lóniho prstami.* Hrozno. *Zaznie z jeho úst, akoby to Lóni nevedel, prevezme si ju od neho a hodí si ju do úst. Oči sa mu rozšíria a nadšene sa hodí okolo Lóniho ruky.* Je to dobré. *Zvolá a začne oberať hrozno zo strapcov na tanieri.* Aj keď vo veľkom množstve… *Nespokojne zamručí, ale aj tak to požúva a je rád, že prebil tú hnusnú chuť. Nakoniec nechá chlapca pri stole a vytratí sa niekam medzi ľudí, aby predsa len zašiel za niekým, kto rieši hudbu.* Mohol by som objednať pesničku? Niečo veselé? *Zvolá a chytí náhodného človeka za ramená, hľadiac mu prosebne do očí. Keď dostane pozitívnu odpoveď a ozvú sa tóny piesne, celý parket sa mu skrúca a nakoniec vylezie na nejaké prázdne vyvýšené miesto.* Prosím, chytajte ma, skáčem. *Zvolá na nejaké osoby pod ním a dostane ľakavú odpoveď predtým, ako sa tam naozaj hodí. A neúspešne, ledva ho zopár rúk pribrzdí, že pád na zem nie je práve najtvrdší, ale končatiny si aj tak poriadne odrie.*
*Trochu nechápavo sa pozrie na svoju ruku, aby sa uistil, že sa mu ochlpenie ešte nezmenilo, ale stále bolo všetko pekne čierne. Vyzeralo to na ňom inak, než bol zvyknutý, ale bolo to tam.* Stále som čierna mačka, trdielko. *Odpovie, aby ho uistil. Kusne sa do pery, keď si chlapec začne bobuľky hádzať do seba, a necháva ho, aj keď na ňom znovu badá, že je zelený. Otočí sa, že by teda našiel aj niečo ďalšie, čo by mohol Tanoiovi ponúknuť, keď mu oči padnú na miniatúrne burgery. Takmer kompletne zabudne na okolie, keď si do jedného zahryzne, a preto si hneď nevšimne, že mu jeho priateľ zmizol. Že by už odbehol na záchod? Dostane zlé tušenie, a tak sa tam vydá. Našťastie ho zastaví ešte pred dverami to, že Tanoia niečo zakričí do davu, než sa cez neho prepadne, až aj Lóni započuje tlmivý dopad. Začne sa oredierať cez ľudí, čo okolo neho stoja, a rýchlo si ho vyloží na seba. Jednu jeho ruku si vyloží na ramená, a začne ho staviať na nohy.* Ach, si sa mi zašpinil, ty môj truhlík. Radšej poď, umyjeme ti kostým pri umývadle. *Usmeje sa naňho láskyplne a začne ho odtiaľ ťahať k toaletám, kde má v pláne zamieriť k umývadlám, aby si navlhčil utierky, a trochu mu zotrel špinky z oblečenia, a uistil sa, že sa nezlámal.*
*Dopad nebol práve príjemný a zatočí sa mu svet so všetkými bytosťami naokolo, vidiac Lóniho ako svieti spomedzi všetkých.* Anjelik. *Zašepká nahlas a rozosmeje sa. Nechá sa vytiahnuť na nohy, ale pomáha mu pri tom.* V poriadku, zlato. *Ubezpečuje ho, keď kráča vedľa svojho priateľa, jemne o neho opretý. Chce dvihnúť ruky a zakričať, že to bolo sakra zábavné, aj keď ho nikto nechytil.* /Asi z toho robím viac zábavu, než by som mal. Je to ples, nie párty./ *Napomenie sa a vojde na záchody, kde si omyje tvár, než mu jeho mačací chlapec pomáha a tak sa na neho díva, kým môže, kým si nezačne prezerať svoje odreté ruky a kolená, jemná bolesť mu pulzujúc na daných miestach a je mu to jedno. Stiahne si Lóniho hneď za zadok hlavy do bozku, jemne ho zatlačiac k umývadlu, jeho jazyk stále s chuťou hrozna.* Ako poďakovanie. *Prenesie šťastne a detsky, veselo si zatancuje na mieste bokmi, siahne k opasku a vytiahne odtiaľ znova miešok s rebou.* Dáš si so mnou? *V jeho očiach žiadosť a láska, siahne dnu a vyfúkne trochu prášku Lónimu do tváre, než si sám šňupne, odloží to a radostne čapne chlapca za ruku.* Poďme tancovať. *Navrhne a začne sa zbierať z toaliet znova von.*
*Naklonil hlavu do strany a na DOMINICA se vřele usmál.* Rád podpořím dalšího umělce. *Zmínil nejprve, načež zaluskal, aby se mu v ruce vzápětí objevila vizitka, kterou upírovi vedle sebe předal.* Prosím, dejte mi vědět, když budete mít čas. *Pověděl. Následně nadšeně přikývl. Byl rád, že tykání nemusel hned nabízet on.* Samozřejmě! *Odvětil zvesela, potáhl z cigarety a vydechl kouř, zatímco se tiše se zakuckáním zachichotal.* Super, když něco poseru, mám kam jít. *DOMOVI věnoval pohled, usmál se. Tohle setkání mu fakt zlepšilo náladu. Náhle sebou však ucukl.* /Že by další, koho omrzelo dění v sálu?/ *Pomyslel si a pohlédl se tím směrem, odkud další hlas zazněl. Byla to ta upírka, do níž předtím vrazil.* Teď už ano..Hiram, těší mě. *Ač původně moc nechtěl, nakonec vstal, aby si dívka nemusela kleknout, a podal jí ruku, aby si s ní mohl potřást.* Za mě je to v pohodě. Co tobě, Dome? *Ohlédl se za zmíněným.*
*Dominic se na HIRAMA usmál a pak kývl na souhlas.* Jistě, dám vědět, vlastně, to si můžete vzít toto. *Uculil se, ze saka vyndal jednu svou vizitku a podal mu ji. Byla na ni jak jek jeho jméno, tak adresa. Pak se zasmál.* Ano, ano jistě. *Pronesl spokojeně, hledíc na čaroděje. Potom ale jeho pozornost upoutala příchozí upírka. Dominic se usmál, počkal, až si podá ruku s HIRAMEM potom vstal. Hned se musel pousmát nad tím, jaký výškový rozestup je s dívenkou dělil. Oproti němu byla skutečně drobná. Pak se ale pousmál.* Ne, nebude mi to vadit, jistě že ne. *Zavrněl a i on natáhl ruku k upírce před sebou.* Jsem Dominic, také mne těší. *Usmál se na Natalii a jemně ji pokynul hlavou.* Taky potřeba se provětrat? *Usmál se na ni.*
I já tě ráda vidím, tvoje sladká tvářička mi chyběla. *Pronesla s úsměvem a polibek mu vřele opětovala.* V tom máš pravdu, i mě tohle chybělo a těšila jsem se jen na to, až si ty masky sundáme. *Uculila se a ještě jednou jej políbila, než se pak oba odebrali k autu, do kterého nasedli. Pozdravila Jeffa a už chtěla říct, že pojedou k Remimu, ale to se jí v tašce rozezněl mobil, zvedla to a chvíli o něčem mluvila, než se pak omluvně podívala na Remiho. * Nebude ti vadit, když pojedeme k nám do vily? Em zase dělá problémy a musím jí usměrnit. *Povzdechla si a kývla tedy na mladého upíra, který se nakonec i s oběma rozjel k Aless do vily.*
*Zahreje ho u srdca, keď ho nazve jeho zlatom. Začínal si všimať, že ho vlastne stále prirovnáva k niečomu drahocennému alebo až nadpozemsky dokonalému. Nevedel, či teda Tanoiovi nevadí, že on mu ešte nič také nevymyslel, ale keď... Lónimu sa páčilo jeho meno, a chcel používať to čo najviac sa dalo. Chcel ho vyslovovať, šepkať do vzduchu, kričať do okolia, vzdychať do férového ucha...ale chcel v tom všetkom práve jeho meno, jeho pomenovanie. Lóni vlastne ani nevedel, že férovia majú ešte iné meno, ich pravé meno. Keď si ide umyť tvár, Lóni sa obzrie a opatrne mu odstráni masku, ktorú mu na tvár vráti, len čo sa osuší, aby mu schoval identitu. Sladko sa do bozku usmieva, ako keby ho prvýkrát niekto za jeho život pobozkal. spokojne mu to opätuje, načo sa uistí, že je skutočne znovu upravený.* Toto ako poďakovanie s radosťou prijímam. *Šepne mu, ako sú si blízko.* Dám si...iba sa mi už nehádž z pódia na zem, dobre? *Požiada ho a poslušne vdýchne všetko, čo sa mu dostane pred tvár, aby na prášku nemíňali. Tentokrát už pocit jýchnutia nepríde, a tak si chlapca popadne za ruku, a stiahne ho na parket, kde si vezme jeho ruky do tých svojich, a začne sa krútiť dookola, kým mu na tvári hrá úsmev.*
*Tiež sa na Lóniho usmeje blízko pri jeho tvári a vybozkával by ho ešte omnoho viac a omnoho intenzívnejšie, no chce si to nechať na čas, ktorý spolu strávia doma.* Dostaneš ešte viac potom. *Prenesie a veľmi sa na to teší. Keď vdýchne ďalšiu dávku, privrie oči a poriadne sa nadýchne, keď otvorí oči, zrkadlá sa prelievajú do seba a pôsobia nekonečne.* Skákať z výšky dnes už nebudem. *Ubezpečí ho poslušne.* /Nie z pódia, ale pri tanci áno./ *Pomyslí si nadšene a cíti v hĺbke svojho vnútra, že hrozne túži po tom, aby Lóni miloval tanec rovnako veľmi ako on sám. Jeho krásny čarodej ho drží za ruku a cíti ju stokrát viac, keď sa ťahajú späť na parket.* Začínaš sa zlepšovať. *Pochváli čarodeja, jemne mu stlačí ruky a znova ho zatočí s rukou nad hlavou, ako si Lóni na začiatku prial, pretože sa mu to páčilo. Tancuje s chlapcom a vôbec si nevšíma všetko ostatné naokolo, ani to, že sa okolo nich mohlo mihnúť viacero známych tvári, prekrytých maskami. Nevníma nič krajšie než to, čo stojí a tancuje rovno pred ním.* /Čarovný./ *Behá mu hlavou a akoby mu vnútrom rástli ťahajúce sa rastliny a napĺňali ho najpríjemnejším šteklivým pocitom. Istý čas ešte tancujú, ale postupne začne niekoľko osôb odchádzať a tak sa vytrhne z akéhosi zamilovaného točivého a farebného tranzu, aby sa obzrel dookola. V žalúdku mu prerába a asi by sa aj najradšej napil vody.* Chcel by si už ísť domov, môj drahý? *Opýta sa nežne a trochu spomalí, aby mu Lóni mohol odpovedať bez námahy.*
Už teraz sa neviem dočkať na potom. *Prizná sa mu, nakoľko mu jeho bozky prišli niekedy viac omamujúce než drogy, ktoré mu ponúkol. Boli omamujúce, ale zároveň zbystrili jeho vnímanie, takže féra vnímal ako keby bol vytvorený len na to, aby poznal každý kúsok jeho tela.* Dobre, ďakujem ti. *Vydýchne si, nakoľko chcel liečiť, ale ešte sa to nestihol začať učiť. Ale vedel, že len čo sa zlepší v základoch mágie aj alchýmie, toto bude ďalšia vec, ktorú sa bude učiť, aby mohol liečiť aj on féra. Sladko sa smeje na tom, ako sa sppolu vykrúcajú na ich malom mieste parketu, dokonca pákrát zatočí aj on féra, aby mu to oplatil. Ale po pár hodinách tancovania cíti únavu vo svoich nohách, ešte keď bol ráno v práci.* Asi už áno. *Vydýchne si spokojne vytancovaný, a oprie sa o férovo rameno, keď sa spolu vydajú von. Ako vyjdú z ruin, dá im obom dole masky, a celú cestu dáva pozor na Tanoiu, kebyže mu náhodou ostane zle.*
*Natalie přikývla a potřásla s DOMINICEM. vzhlédla k němu nahoru* Je mi potěšením. Hirame a Dominicu. Jmenuji se Natalie. Nebo Nat *Usmála se na ně a posadila se na kámen aby si na chvíli sundala své střevíce s podpatky a povzdechla si úlevou* Nenávidím tyhle boty ale je to formální.. *Rychle schovala své nožky pod šaty a držela své boty v rukou. Byla to velká ulévá když cítila studeny vzduch na svých znavených nohách* A Ano, uvnitř je tak dusno až bolí tam dýchat! Musím říct že tento ples je velice..plný..první ples a tolik hostů.. *Z ušlechtilé Natalie se stala na moment stará dobrá Nat, která mluví někdy až moc* Takže. Jak si to tu užíváte vy pánové? *Na Moment se Zakoukala na DOMINICA než se posadila zpříma a pohlédla na oba dva*
Aj ja. *Súhlasí šťastne a pohladí ho po líci, dostávajúc sa na miesto medzi ľudí udržiava rovnováhu a ani si neuvedomuje, keď tancujú, koľko času ubehlo. Zrejme dosť veľa, keďže po zastavení sa vidí na tvári svojho priateľa, že už je unavený, a on sám začína viac cítiť svoje telo - odreniny, ktoré si bude musieť vyliečiť, keď prejde efekt drog, žalúdok a líca, ktoré ho začali pobolievať z toľkého usmievania sa.* Tak poďme domov. *Prenesie potichšie a poberie sa pomedzi ľudí s Lónim pri svojom tele, nechávajús hudbu pomaly ale isto miznúť v pozadí, ako sa spolu vzdiaľujú. V polovici cesty aj pomaly prestávajú účinkovať drogy, ale namiesto toho príde prekvapivé napnutie, keď sa rýchlo vzdiali od Lóniho, aby ho nezašpinil, a prehne sa v páse, keď sa trochu pozvracia, cítiac tú jednohúbku a koláčiky, ktoré do seba napchal. Otrie si ústa a spolu s Lónim sa dostanú domov, kde sa ihneď ide napiť poriadného pohára vody a ospravedlňujúco sa na svojho kocúrika usmeje.* Tak.. a je to. *Prenesie s prehrou v hlase a mykne plecami, než k nemu prikročí a uloží si čelo na jeho rameno, oddychujúc a užívajúc si, že už sú doma spolu.*
*Od DOMINICA si s úsměvem vizitku převzal a strčil do kapsy. Nato se u nich zjevila i upírka (NAT), do níž předtím vrazil, když zrovna v sále nedával pozor. Se sdělením svého jména si s dívkou potřásl rukou, než se otočil na UPÍRA s otázkou, která mu byla kladně zodpovězená vzápětí.* Máš dlouhé šaty, kdyby sis vzala kecky, asi by si toho nikdo nevšiml. *Podotkl se zašklebením, načež se uchechtl.* Kdybys měla puchýře, nabídl bych ti jejich vyléčení, ale to by nakonec bylo zbytečné. *Pověděl pak. Upírům se přeci jen rány hojily samy a hodně rychle. Hlavu následně naklonil do strany, načež jí pokýval.* Zažil jsem i horší. *Zmínil, zatímco se ohnul dodatečně ještě pro svoji masku. Během tohoto činu o kámen tipl cigaretu.* Za mě to ujde, konečně..ale asi už půjdu. Chce se mi docela spát. *Pověděl zamyšleně.* Asi? Zkrátka se už necítím tolik nabitý energie, ač se mi nálada o něco zlepšila.
*Dominic se na ni podíval, usmál se a pak jí pokynul.* Moc mě těší Natalie, a věřím vám, že to musí být nepohodlné. *Zasmál se Dominic a pokynul mladé UPÍRCE, než se nakonec podíval jak na HIRAMA, tak i na ni.* Mohl bych i vám nabídnout tykání, NATALIE? *Optal se jí z galantním úsměvem. Pak se zamyslel.* Ach ano, no, já si občas taky musím udělat pauzu od lidí, ale jinak si to užívám jak jen to jde, má milá, díky za optání. Vy si to užíváte dobře? *Zavrněl spokojeně.* Je to váš první ples? Co jsme pochopil? *Podíval se na NAT. Pak akle otočil pohled na HIRAMA a pokynul mu.* Bylo ale moc super tě poznat, doufám, že se ještě někdy uvidíme, alespoň při předání toho psaní. *Uculil se na HIrama a pokynul mu hlavou.* A jsem rád, že je ti lépe, ono, pozitivní energie je důležitá.
Samozřejmě, že si můžeme tykat, *přikývla s úsměvem na HIRAMA, zatímco si zpátky nazula své boty a elegantně se uklonila.* Bylo opravdu skvělé tě poznat, Hirame. Doufám, že se někdy zase potkáme.. *Pak se věnovala svým botám s nádechem humorného komentáře* A co se týče těchto krasavic, dodají mi na výšce pár centimetrů navíc. Z mých 169 centimetrů udělají něco kolem 175, což je pro mě rozhodně výhoda. *Zasmála se lehce, odrážejíc radost z momentu. Úsměv na ní rostl každou minutou, jak si užívala společnost obou pánů.* Ano, byl to můj první ples, a musím říct, že to je nezapomenutelná zkušenost! Maturitní ples jsem nestihla zažít, takže tohle je fakt super..
*Když se oba UPÍŘI bavili mezi sebou, Hiram si zběžně zkontroloval, zda má všechno - vizitku, masku a mobil, který byl celou dobu schován v druhé kapse jeho kalhot. Nechtěl pak odejít a znovu přijít s tím, že něco důležitého ztratil.* No, snad se spíše potkáme někde, kde si nebudu muset dávat pozor na jazyk. *Zazubil se na NAT a poté pohlédl na podpatky v jejích rukou, když se řeč opět týkala jich.* To chápu. *Kývl. Sám nebyl zrovna nejvyšší, ale moc se za to nestyděl a ani mu to nevadilo, dokud mu to tedy neznemožňovalo dát někomu facku.* /Teď je o jednoho takového míň../ *Pomyslel si. Vzpomínky na jeho dobrého kamaráda se mu opět vmísily do hlavy.* Jistě. Uvidíme, kdo se stihne ozvat dříve. *DOMINICOVI věnoval vřelý úsměv.* Tak, bylo mi ctí vás oba potkat. *S tímto odstoupil od obou dál, vytvořil si portál a hned po tom, co oběma zamával, jím prošel.*
*Bob se na starší upírku podívá a usměje se. Je to milý úsměv, co není vůbec milý. Sleduje ty dva a hodí do sebe další sklenku.* Hmm... to pití je fajn. Skvělé, že jsem zvolil správný lektvar.* Zazubí se a sáhne do kapsy. V ruce má rúžový okvětní lístek.* Oh, to jsem zapomněl, že v tohle obleku mám. Heliogabalova růže. Prokletý předmět, který se sám rozmnožuje a dusí své oběti.* Řekne a strčí ji zpátky do kopsy.* Škoda že nevím jak se aktivuje.* Zasměje se a podívá se na TAYE.*
*Dominic se ještě podíval na čaroděje, než se na něj usmál, zamával mu, a pak se otočil k Nat.* No, a jak se vám líbil? Jste s ním spokojená, nebo by mohl být lepší? *Zajímal se a pak se zasmál.* Já jsem tedy byla na plesu před hodně, hodně, hodně lety zpět, ale i toto se mi líbilo. *Zavrněl spokojeně, než si ji sjel pohledem a pak se uculil. Vypadala mladě, dost mladě na to, aby nespustil své balící hlášky a techniky. Proto to nechal tak, a jen se na ni jemně pousmál. Pak si přešlápl z nohy na nohu a zadívals e na NATALII.* No, pokud nejsi úplně na odchodu, myslíš, že bych ti směl nabídnout ještě tanec? *Optals e se zájmem, nasadil si masku zpět a už před sebe natáhl ruku a zlehka se ohl v pase, čekajíc, zda jej přijme a nebo odmítne.*
Ano, líbil se mi tento ples. Ten výraz znám... Neboj se, nejsem tak mladá, jak si možná myslíš. Trochu jsem uvízla v těle puberťáka, ale jinak mi je jednadvacet, *pousmála se a elegantně si oprášila své šaty, než se k němu otočila*Ne, ne, já zatím nikam nejdu, *řekla s překvapením v očích na jeho nabídku, a přestože se na okamžik zastavila, nakonec přikývla a jemně vzala jeho ruku.* Tanec zní dobře, ale musím tě varovat. Nejsem nejlepší, ale základy umím, *dodala, lehce zvedla svou sukni a elegantně se mu poklonila. Pod její maskou se začervenala a k němu přistoupila blíže*
*Mládě lehce znervóznělo a mezi ROBERTEM a upírkou začalo chvíli těkat pohledem. S takovou ho Lila nepustí nikam a i kdyby odporoval, klidně ho zpět do vily odtáhne po zlém. Zmíněná upírka nyní nicméně ČARODĚJE propalovala pohledem.* Bobe, s takovou mě nepustí vůbec. *Pověděl pak mladší upír, hned poté, co k němu přistoupil blíže a naklonil se k jeho uchu. To povídaní o prokletých předmětech se mu zrovna moc nezamlouvalo, hlavně ne teď, kdy to rozhodovalo o tom, zda ho Lila odtáhne domů hned, nebo svolí. Tay se tedy nervózně podrbal na zátylku.*
*Poslouchal ji a usmíval se.* dvacet jedna? No, hádám, že jsi uvízla v té pubertě, kdy tě drží naživu krev, že ano? Nebo, jsme se spletl a mám tu čest s čarodějkou? *Optal se jí s lehkým úsměvem a naklonil hlavu na stranu a dívals e na ní.* Tak to máme stejně. Já uvízl v těle jedna třicetiletého, ale jak jsem řekl, jinak je mi více. *Usmál se na na když přijala jeho ruku a vložila tu svou drobnou do jeho velké, musel se nad tím zlehka pousmát. Pokynul jí hlavou na znamení díku a když se uklonila, udělal to samé.* Pak tedy můžeme jít, mladá slečno. *Usmál se Dominic na NATALII, než si ji tedy odvedl na parket.* Ach, to se nebojím, v pořádku. Nejde o kroky, ale hlavně o to, aby byla zábava, no ne? *Usmál se na ni, a když se odpočítal rytmus, začal tančit.*
*Bobovi zmizí iluze, což trochu značí, že míra alkoholu v jeho těle je poměrně velká. Nejde však o přirozený alkohol, takže nemá reakci, jakou by měl. Vezme svou hůl a zvedne ji.* Oh, to vůbec nevadí. Jsi mé antické umění.* Prohlásí a zazubí se na něj, než majzne upírku po hlavě a vyšle na ni výboj, který by ji měl omráčit. Nechce ji ublížit a pravděpodobně se ji za to za střízliva omluví a donese krvavou bonboniéru, ale nyní jedná trochu víc jako syn svého otce. Než syn své matky. Popadne TAYe a táhne ho sebou.* Měl bys vidět, jak vypadá originál téhle hole, je naprosto úžasná. Taky mám doma vlastního Rasputina a v laboratoři mluvícího hada.* Začne vykládat zatímco ho táhne ven směr Manhattan.*
*Upír sebou jemně ucuknul, když se ČARODĚJOVI zjeví náhle jeho znamení. Nečekal to. Nicméně to ovšem nechal být, nakonec zde ani nebyli mezi civily, necítil je tu. Neměli se tedy čeho bát, aspoň tedy co se tohoto týče. Mladší nadzvedl jedno obočí, zatímco se na ROBERTA díval s výrazem, říkajícím „co se právě chystáš udělat“.* Cože? *Optal se pak nechápavě, než rychle a vlastně úplně zbytečně ucouvne. Ránu totiž schytala upírka, co mu dělala doprovod. Se zasykáním spadla na zem, během čehož se jí udělalo černo před očima. Taylor jí vyděšeně věnoval pohled, než se podíval přímo na ROBERTA, který ho zrovna začal tahat ven z nemocnice. Rozhodl se ovšem mu neodporovat, aby zbytečně neudělal scénu. Jeho slovům tedy jen přikyvoval, zatímco jej následoval.*
*Usmála se, když si všimla kontrastu mezi její drobnou rukou a Dominicovou větší dlaní.* Kdyby to měla být víc zábava tak pustí rock.. *Když se přidali k tanečnímu parketu. Začala s ním tančit a usmála se ale přitom se soustředila na své kroky, Natalie si užívala každý okamžik tance. Sem tam se zasmála ale nemohla si pomoc a zeptat se* Kolik ti je. Jestli to není problém..
*Dominic se nad výrokem NATALIE zasmál.* Rock? No proč by ne, proti gustu...ale jako, znělo by to fajn, no ale slyšela jsi, co to hrálo před chvilkou? Myslím, že to byl rok tak 2015, možná dříve. *Zasmál se Dom nad tím, jak se před chvílí na moment změnila hudba, ale nyní hrála zase ta pěkná, plesová.* Rock má něco do sebe. Já tak nějak poslouchám sem tam všechno, záleží asi na tom, jak mi to zní. Ale, jsem takový...no na všehochuť. *Uculil se, a v jednom z dalších korků si ji otočil v otočce, přitiskl k sobě a poté zase odtáhla tančil dál. Pak se na ni potutelně usmál.* Hádej, maličká. *Usmál se.*
Ne neslyšela, A všehochuť říkáš? To jsme si víc podobní než se zdá.. *Zasmála se a když se přiblížila k němu lehce znervóznila. Zamyslela se a odpovědela* Hm...vypadáš na třicet možná víc? Kdo ví mezi upíry *Lehce ho škádlila a naposledy se zatočila se a když píseň skončila zakoukala se na něj na moment než si povzdechla* Děkuji za poslední tanec. No teda můj první... *Uklonila se mu a usmála se na něj*
*Dominic se spokojeně uculil a mrkl na ni.* No, ono je důležité, nebo, ne důležité, ale takové hezké najít krásu ve všem, a tak by to dle mne mělo být, aby se dodržela nějaká ta...jak to říct...ach ano, harmonie. *Pronesl. Když pak tipla jeho věk, tak se zazubil.* Ach ano, jednatřicet, v tom věku jsme uvízl, ale jinak za několik měsíců oslavím svých 199 let. *Zavrněl spokojeně. Jak pak tance skončil, stejně se uklonil i on jí, ještě se natáhl pro její dlaň a pokud se mu nevytrhla, tak jí jemně vtiskl na hřbet polibek. pak se ale narovnal a usmál se.* No, kdyby jsi si někdy chtěla jen tak pokecat o hudbě, a nebo zajít na sklenku oblíbené skupiny, tak tady. *Natáhl se k ní s vizitkou v ruce.* Moc mne těšilo, maličká. děkuji za milou společnost. *Zavrněl Dominic, než se nakonec ztratil v davu. Zamířil mezi hosty nakonec pryč, večer to byl hezký, ale on měl doma ještě práci, kterou musel udělat.*
*Natalie se usmála a když našla svou tak říci chůvičku odešla s ním a přitom se koukala na tu vizitku, kterou ji dal s úsměvem. Doprovod se na ní podíval a optal se jestli si to užila* Ano..velmi.. *S doprovodem vedle ní pomalu odešli směrem k vile*
*Ples bol u konca. Noc plná tanca a zábavy tak skončila s prvými slnečnými lúčmi, ktoré dopadli na ruiny. V okamihu tak zastala hudba a čarovná sála sa stratila, akoby tam nikdy ani len nebola. Posledný účastníci sa tak objavili v priestoroch starej nemocnice, ktorá sa im rozpadala pod drahými topánkami. Už však mohli zložiť masky a predstaviť sa po mene čo dovtedy možné nebolo. Možno všetko malo svoje výhody a nevýhody.*
*Překvapeně vezme masku, kterou jí čaroděj podal a sevře ji v prstech. Sklopí na ní pohled, aby si ji prohlédla. V paprscích měsíce se krásně leskla, ale víla ji nechtěla kvůli penězům, spíš jako ozdobu. A teď ji měla, bez jakékoliv snahy. Beze slov na čaroděje zvedla pohled a přikývla.* Bylo mi potěšením, *promluví Axelovi již do zad a sleduje, jak mizí v davu. Gwyndolin opět sklopí hlavu k masce a slabě se zamračí. Něco se ji mihlo hlavou, ale slabým zavrtěním to nechala zmizet. Ona ještě odcházet nechtěla. Postavila se bokem a čekala, dokud akce neskončí. A když se tak stalo, iluze kolem ní se rozplynula a ona tak zůstala mezi ruinami prorostlými rostlinami. Konečně ze své hlavy sejmula masku a mohla se tak nadechnout čerstvého vzduchu. Chvíli ještě postávala na místě, ale nakonec se přeci jen sebrala a s maskami v rukou zmizela.*
a poté