Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 24. května 2024
Naposledy aktivní:
*Chuan se procházel městem po dlouhém dni v Praetoru.* /Už teď to tam nesnáším nejen že mi něco píchají do těla.../ *Pomyslí si a odhrne si trošku límec a sáhne si na místo kde mu vpíchli čip.* /Ale ještě k tomu nemůžu zapalovat lidi./ *Poslední část ho až tak moc neštve spíš mu ulevila. Jeho ruce už by nejspíš více nesnesly. Najednou si všimne nějakého čínského bistra okolo kterého zatím neprocházel.* "Stejně nemám nic lepšího na práci..." *řekne si a vejde do podniku. Objedná si nějaké jídlo. Konkrétně jarní závitky. A čeká než mu to donesou.* /Nebýt mi ta budova užitečná nejspíš bych ji zapálil/ *Odkazuje na Praetor. A když mu donesou jeho jídlo pustí se do něj. Moc mu to ale nejde když musí jít čínskými hůlkami tak ten závitek na hůlku prostě nabodne a začne jíst.*
*Lotty sa ešte pred hliadkou rozhodla zastaviť v Jade Wolf bistre. Videla pohľady vlkodlakov, keďže jej bolo jasné ako moc sa im nové pravidlá nepáčia ako aj to že sa museli nepáčia nechať čipovať. Ona to chápala, ale nemohla s tym urobiť nič. Nemala takú moc aby to dokázala. Preto sa im nediví aké sú aktuálne podmienky a že ju neznášajú. Prejde k miestu, kde sa objednáva a požiada.* Môžem poprosiť o Kung Pao? *Vidi, že sa im moc dobre toho nechce ale nakoniec prikyvne, že jej ho pripravi. Peniaze nechá predavačke a ide si niekde sadnúť. Vidí, že nejaké dieťa je samo u stolu, tak si ide sadnúť k nemu.* Môžem si prisadnut? *Opýta sa ho, pričom jej oblečenie je klasický čierne a zakrýva jej runy. Viacmenej by ju človek nerozoznal od nefilima, až na vlkodlakov a ich čuch.*
*Chuan si dál všímá pouze svého jídla do té doby dokud neuslyší opět dveře. Příšel někdo nový. Jeho klasická zvědavost by ho asi donutila otočit se, kdyby mu právě nespadla omáčka na rukavice, které má na zakrytí popálenin.* /Do háje..../ *Posteskne si v duchu a moc ho nezajímá nově příchozí osoba do té doby dokud neuslyší trochu opožděnou odpověď zaměstnanců.* /Ty v tomhle podniku moc populární nebudeš/ *Pomyslí si a dál se láduje. Po pár sekundách ho ale v tom vyruší ženský hlas ptající se ho zda si může přisednout. Vzhlédne vzhůru k osobě a pokud ji potkal asi si ji moc pamatovat nebude. S plnou pusou každopádně mluvit nebude a tak jen přikývne a dál pokračuje ve svém jídle.*
*Chvíľu čaká na jeho reakciu a po chvíli jek ju dostane, tak si sadne. Cítila na sebe pohľady, lenže s tým nemohla nič urobiť. Vedela totiž dôvod, ktorý to spôsoboval a keď jej doniesli jedlo, tak bola rada, že sa doň može pustiť. Otvorí telefon, aby sa pozrela, či tam nemá nejakú správu, len jej vyskočila jedna od jej pošahaného skutočného brata a to okamžite zavrela. Nemala náladu sa s ním baviť a nech išlo o čokoľvek, tak na to odpovedať nemienila.* /Magor blbý. Odvtedy čo som zistila, že je moja rodina tak nepočujem nič iné ako jeho blbé urážky a nadávky./ *Pomyslí si a chuť do jedla ju viacmenej prešla. Položí paličky na tanier a naštvane sa díva na mobil, ktorý ani vyberať nemala.* Super, to je zase deň. *Povie si pre seba a vie, že vlkodlaci ju počujú, ale inak jej dávajú pokoj.*
*Jí a sleduje ženu jak si sedne. Je mírně naštvaný a neupravený. Kruhy pod očima jasně dokazují že moc příjemně se nevyspal. A něco mu říká že není jediný co ji sleduje. Vidí že nějací vlkodlaci ji sledují a o něčem si povídají. Pravděpodobně o ní když u toho na ní koukají a ne zrovna šťastně.* /Co ty jsi musela udělat..../ *Řekne si a všimne si že mu jídlo došlo. Odloží hůlky a podívá se na menu. Taky si rychle všimne že pohledy už nejdou jen na ženu ale tím jak si k němu sedla i na něj.* "Hádám že tu nejste zrovna populární" *Načne mírně konverzaci. A uslyší jak si žena postěžuje na den.* "Jop je neděle co čekáte..." *řekne a přemýšlí zdá si dá další jídlo nebo si koupí i nějaké pití.*
*Pri jeho slovách sa pozrie na vlkodlakov a mykne plecami.* Nedivím sa tomu. Po tom, čo sa deje majú dôvod na mňa byť naštvaný, aj keď vedia, že s tým moc nespravím nič. *Povie mu, pretože tak to aj bolo. Neboli to len vlkodlaci, ale aj upíri, čarodeji a aj víly. Bolo zbytočné niečo také riešiť keď ona s tým nemohla nič urobiť. Nemala takú moc, aby mohla zrušiť čipovanie. Hlavne kontroly tiež neboli moc dobré. Mysleli si práve, že ich prišla kontrolovať, ale to im povedať nemohla.* To už by som povedala, že pondelky sú horšie, ale tak normálne. *Povie mu a pokúsi sa pustiť do jedla znovu.*
"Jo? Co na to říct někteří... Můžu jim říkat lidi? Prostě některé stvoření jsou prostě hovada co vám na to mám jiného říct. Myslí sami na sebe a myslí si jak oni jsou ti nadřazení. A to se přitom snažíme všichni přežít na téhle mizerné kouli s názvem země. Stejně je to furt samý dokola. Jen nějaký řád sem tam nějaká událost ale proces je stejný. Narodit se, pracovat, rozmnožit se a umřít." *řekne a je mírně naštvaný že přemýšlí jestli nevyzve jednoho z vlkodlaků na souboj.* "Ne o pondělí se to říct nedá to už samo o sobě existuje. Neděle je horší v tom že i když si to užíváte stejně víte že to pondělí příjde a pak jste znechucený že ta neděle byla tak krátká" *řekne a objedná si ještě jeden talíř se závitky.* "Přesně proto nesnáším Praetor. Jen chcou aby jsme byli hodní a poslušní a přitom je to blbost a všechny to štve. I když najde se pár výjimek. Mě to už je jedno. Zaútočit a jsem v háji. Radši už to ani neřeším"
*Mlčí, pretože vie presne koho tým myslí a ona patrila k nim. Vedela to veľmi dobre a preto bola ticho. Nemohla poprieť to, čo musela robiť bolo zlé, lenže ona proti tomu nemohla nič urobiť. Akoby aj mohla, veď mala dosť problémov sama a v tejto chvíli jej to moc nepomáhalo. Fairlaw na nich tlačil a ona nemala na výber, aj keď poznala dosť podsveťanov na to aby jej ich bolo ľúto, lenže jej priatelia im bolo jedno, takže moc na výber nemá.* Čo dodať. *Povie jedine, keďže moc k tomu sa vyjadrovať nebude.* Normálny deň ako každý iný. Moc ma to neudivuje, ale deň môže skaziť jedina správa, alebo zlepšiť. *Povie a počúva jeho sťažnosti na Praetor. To ale nebolo dobré. Mal jediné šťastie, že práve tam sedela, inak by sa vlkodlaci postavili. No horšie bolo, že hovoril o niečom, čo nemal.* Za prvé, upozorním ťa, aby si sa vyvaroval tomu hovoriť pred druhými o Praetoru alebo o tieňosvete. Môžeš naraziť na niekoho, kto nebude ako ja a predá ťa rade, ktorá sa postará aby si zmizol zo sveta. A za druhé dávaj si pozor čo presne hovoríš. Si na mieste, ktoré vlastnia vlkodlaci a vlkodlaci spadajú pod Praetor, aj keď viac pod svorku. Nikdy nevieš kto počúva. *Povie mu absolútne kľudná, keďže tieto veci počula už veľmi veľa krát a mohlo jej byť jedno. Lenže by bola tá, ktorá o ňom nepovedala, tak radšej ho upozorní.* Máš jedinú výhodu, že ja nie som taká, aby som niekoho udala. Ale môže sa stať, že ma na teba pošlú a nebudem mať na výber.
*Přistane mu talíř s novými závitky s mírný třísknutím na stůl* /Jo možná nerozbít ten stůl/ *řekne a hodí si jeden do pusy* "Nejlepší je na to neříkat nic otevřít si hubu na tyhle lidi je sebevražda." *poté se zarazí nad tím jak je v klidu s tím že je to prostě den.* "To je fajn že to vidíte takhle no." *nad věcma o Praetoru a o tom že o tom nemá mluvit jen pokrčí rameny.* "Jo jo díky a upozornění. Stejně umřu tak či tak." *řekne a jednu závitku pod stolem trochu připálí za pomocí magie aby byla křupavější.* "Ale asi ti musím poděkovat že mě neudáš... Takže dík." *řekne a hodí si připálenější závitku do pusy* "Ale co že vás až tak nenávidí? Nevypadáte že by jste tu byla nějak zvlášť populární ba naopak. Ti vlkodlaci vás pomalu nemohou pomalu vystát."
/Akoby si otvoriť ústa pred lovcom bola tiež výhra. Jo viem samovražda je jednoduchá len tým si otvoriť ústa na inkvizitora. To za potrebu v tejto chvíli nemám. To už radšej budem počúvať nadávky toho môjho blbého brata./ *Pomyslí si a radšej to nepovie nahlas, čo si myslí. Bolo to tak a ona to tak aj videla, len druhá vec bola, že mohlo byť rozhodne horšie. Cítila napätie, čo aktuálne bolo medzi lovcami a podsveťanmi. To bolo zlé hlavne keď si jedna osoba rozhodla za všetko.* Je lepšie byť ticho ako zomrieť. Ceň si vlastného života. Máš ešte dosť pred sebou, len netreba na seba pútať pozornosť. Tým si ho skôr zničíš. *Povie mu. Sama to tak videla po tých jej blbostiach a podobne. Lenže ona to už zmeniť nemohla, ale on áno. Mal na to ešte čas.* Jednoducho môj nadriadený je blbec a spôsobil aktuálne rozbroje medzi lovcami a podsvetím. *Povie a od jedného stola sa ozve uchechtnutie. Vedela, že by tak nemala rozprávať, ale tak jej to mohlo byť uplne jedno.*
"Tak mi povězte čeho si mám cenit. Máma mě podle všeho nechtěla. Vyhodit z okna zabít dítě bum brnkačka. To znamená vyrůstat na ulici...." *Přestane. A nadechne se.* "Vždyť to je jedno. Několik dětí se ani nenarodí a já bych byl rád kdyby měli aspoň normální život. Ne takový jak já. Škoda že neexistuje kouzlo, které by tohle dokázalo." *Řekne a hodí si hlavu do dlaní kde se chvíli směje se slzami v očích.* "Haha já jsem fakt hovado. Ani se lidem nedivím proč to se mnou nevydrží... Já to se sebou už taky nedokážu vydržet. Takhle se cítíte když se mnou mluvíte? Jako kdyby jste mluvili do zdi? *Řekne a nakonec se uklidní a poslechne si zbytek.* "Aha a hádám že právě proto nenávidí vás i když vy s tím nemůžete udělat." *řekne a podívá se na stůl kde se někdo uchechtl.* "Fakt by mě zajímalo co jim přijde vtipné.... Mimochodem já jsem Chuan." /Že bych těm vlkodlakům zapálil ocas?/
*Počúva jeho výlev, ako je svet nespravodlivý a tak. Svet je nespravodlivý a ona to vedela tiež veľmi dobre. Preto keď ho dopocuva, tak rukou placne po hlave silno, ale nie tak aby mu ublížila. * Presne pre toto ľudia s tebou nechcú byť. Fňukáš o tom aký svet je nespravodlivý a tak. On je a aj vždy bude. Čakáš, že sa niečo zmení? Omyl ty sám musíš ho zobrať do ruky. Myslíš si, že si jediný kto bol nechceny? Vieš koľko takých je a nefňuká? Chceš normálny život? Taký existuje len vo filmoch. *Povie možno drastickejsie ako chce, ale je to tak aj ona si zažila veci. Zažila si to ako doslova prišla o spomienky, ako ju jeden čarodej hodil do horiaceho domu bez nich, ako ju lovili démoni, pretože bola lovec ale sama o tom nevedela. Prežila a je jej jedno, čo si on myslí. Život nie je prechádza ružovou záhradou.* Áno druhý sa tak môžu cítiť, pretože to čo ti druhý povedia myslia v dobrom, ale ty to nevidíš. *Len dopovie na jeho hovorenie do steny.* No a čo, ja s tým nič nespravím nech si myslia čo chcú. Moje slovo proti jeho je nič. Príde im asi vtipné to, že si dovolím na neho nadávať. *Povie a potom sa spomenie.* Charlotte. Keď už sme pri menách.
*Když ho žena udeří neškubne sebou ani po ní nějak nevyjede. Poslouchá jen co mu zena vytýká* "Máte pravdu... Je čas se dát dohromady... Díky za tu facku" *řekne a už to myslí vážně. Je načase aby začal. Napije se svého pití a po dlouhé době ve svém životě cítí úlevu. A chuť pití mu přijde lepší.* "Jop ale řekněte jak můžete věřit někomu koho znáte pár sekund či minut?" *Zeptá se a na to že nedokáže udělat nic se zasměje.* "Sama jste to řekla musíte to vzít do vlastních rukou. A páru máte proč mu prostě nevrazit a říct mu že dělá kraviny." *Řekne a myšlenku o tom že zápali vlkodlaku ocas zavrhne. Tohle bylo zajímavější*
*Lotty sa pozerá na neho a prikyvne na to, aspoň už konečne chápal, že sťažnosti mu nepomôžu . Vedela moc dobre ako sa cíti, ale lepšie je rovno vytknúť mu to narovinu ako sa snažiť ho presvedčiť o opaku. Hlavne jeho sťažnosti mohli byť každému jedno. Pozri3 sa na jedlo a pustí sa do neho, takže aby rýchlo mohla odísť.* Nie je to možné. Dôvera sa buduje roky, ale v najväčšej núdzi je jedno, či je nepriateľ alebo priatel. Ak chceš žiť tak necháš si pomôcť aj od nepriateľa aby si prežil. *Povie mu na dôveru, postaví sa, pretože by mala už odchádzať.* To čo si myslím je moja vec. Áno neznášam ho, ale cením si vlastného života, že niečo také neurobím, aj keď mám chuť. Také veci sa naučíš v budúcnosti. A teraz už bežím, lebo ma čaká práca. *Povie mu a ešte mu po ceste zamáva jak odchádza von. Predsa len mala ísť do ulíc a loviť démonov.*
"Já vím." *Řekne a dopije své pití aby se pomalu z tohohle místa mohl vypadnout* "Je to na vás já dávám jen návrh. Neříkám že to nutně musíte udělat" *řekne a poslouchá dál.* /A nebo se jen bojíš./ *Pomyslí si a sleduje jak se žena zvedne a vyjde ven kvůli práci. Že slušnosti na ní mávne jednou zpátky a objedná si závitky ještě sebou.* "Tak a teď konečně pryč."
*po dlouhém dni si Chuan do batohu sbalí nůž, menší pistoli, vodu, nějaké jídlo a pár knih ohledně magie. Poté vyrazí ze své skrýše do ulic města.* "Nechutné f3tky nejradši bych je zabil..." *Řekne si jak při cestě narazí na bandu divnolidí.* /Snad cestou najdu něco čím se zabavit/ *Pomyslí si a jde dál. Po nějaké době dojde na autobusovou zastávku kde si sedne na lavičku a čeká na to než mu přijede autobus. Hodí si kapuci přes hlavu a kouká se na svůj mobil. Zatím si nevšimne že má rozepnutý batoh.*
*Keďže sa blížila noc, tak sa Seojun vybral do ulíc. Samozrejme, že je oblečený v klasickom oblečení lovcov, pričom má na sebe runy, takže ho obyčajný civili nevidia. Tento raz má so sebou iba anjelské ostrie a niekoľko dýk, pretože sa mu toho moc brať nechcelo. Stele má zastrčené v topánke pod nohavicami, aby si ho nikto nevšimol a nevedel, že ho má so sebou. Nemá rád aktuálnu situáciu, takže aj keď má čipovať, tak sa mu do toho nechce.* "Blbý konzul za jeho vlády to ide ešte horšie, ako predtým." *Zfrfle si pod zuby, keď ide mestom a zastaví sa pri oblasti, blízko zastávky. Ľudia sú mu viacmenej u prdele, takže si ich nevšíma, len hľadá démonov, takže vytiahne senzor, aby hľadal demonsku aktivitu. Takže si nejaké decko s rozopnutym batohom ani len nevšíma. Skôr ho nezaujíma.*
*Po menší chvíli koukání se do mobilu se od něj na chvíli odtočí a všimne si muže co v ruce drží nějaký šutr.* /Tyv0le ten si musel dát slušný matroš.../ *Pomyslí si a chvíli muže sleduje. Po chvíli ho to ale přestane bavit a tak se rozhodne ho konfrontovat. S jeho tréninkem být dost nenápadný se připlíží zezadu k muží a chvíli ho pozoruje přemýšlejíc jak ho oslovit aniž by ho muž buď zabil a nebo zmrzačil. Rychle si zkusí promyslet nějaký plán avšak marně* /Nu prostě to budu muset risknout a dostat přes hubu a nebo se mi ho podaří oslovit. Tak či onak bude aspoň prd3l/ *A s tím že ho nic nenapadá zaklepe muži na rameno* Dobrý den pane. Prosím vás nemůžu si nevšimnout že čumíte na kámen a to dost zaujatě. Víte že to je jen šutr?
*Chvíľu čaká na nejakú reakciu, lenže dnes sa nejako démonom nechcelo alebo skôr nebol ešte čas na to aby sa ukázali.* /Alebo skôr počúvať to kázanie, choďte spolu na hliadky a bla bla bla. Jasné akoby ma to bavilo./ *Pomyslí si a cíti aj pohyb toho decka, ale nejako ho moc nezaujíma. Tvári sa skôr,že že o ňom nevie, pretože dostať sa k lovcovi nie je jednoduché, hlavne keď má na sebe runy. Lenže to pod oblečením nešlo poznať, aj keď skôr mu mohlo byť jasné, že len tak niekto sa po meste nepohybuje so zbraňou pri sebe.* /Keď už ma vidí, takže mi jasné, že ide o nejakého blbca podsvetana, čo nevie rozoznať lovca. Zabaviť sa na ňom? Hmm... možno./ *Pomyslí si. A otoci sa smerom k nemu. Nakloni hlavu a už len pri jeho slovách sa poriadne zasmeje. Je mu jasné, že on asi nemá potuchy o čo s jedná, ale tak predsa ho to pobavi.* "To ma pobavilo. Keď už ma vidíš, tak ti musí byť jasné, že nejde o len tak niečo. Pretože nikto iný ma vidieť nemôže hlavne ľudia." *Povie mu, pričom sa pozrie na senzor, ktorý bol v tejto chvíli v poriadku, ale mykne plecom. Prečo by mal vysvetľovať decku, čo on v skutočnosti je zač, keď sa to nebol schopndo teraz naučiť sám.* "Ten šuter, ako si ho nazval vie vycítiť démonov, len tak pre zaujímavosť. Asi by si sa mal niekoho opýtať aj na iné bytosti, ktoré existujú, aby si vedel s kým sa neradno zahrávať." *Nadhodi to, ale to že je lovec mu neprezradí. Nech si na to príde sám, predsa len niečo v tej hlave určite musi mať. Aj keď on sám o tom pochybuje. Zájde k puzdru na dýku a skontroluje znova okolie.* /Niekde ti démoni musia byť. Brooklyn sa nimi vyskytuje často./ *Pomyslí si a má v pláne sa vybrať ďalej, keďže tu nič nenašiel.*
*když se na něj otočí tak se mu jen podívá do obličeje. Nad jeho dalšími slovy se však pozastaví.* Nikdo další tě tu nemůže vidět? *Si zopakuje nahlas spíš pro sebe než pro něho.* Takže jsi podsvěťan. Akorát nevím který, ale s tím že tě ostatní nemůžou vidět můžu soudit jen dvě věci. Buďto jsi čaroděj a nebo lovec... *Nahodí. Akorát si uvědomí že to může být menší problém. Kdyby byl čaroděj nemusí být milý a kdyby to byl lovec tak neví jelikož žádného zatím nepotkal a neví co dokážou. Něco málo četl ale z té knihy ví jen to že něco jako lovec existuje a že se snaží skrýt svět podsvětí před civily* /d0prd3le to mě frustruje. Ať či onak nevím jestli může být nebezpečný. Ale zbraň mám takže v pohodě./ *Pomyslí si a nad slovy o šutru popřemýšlí.* Takže pokud to chápu dobře tak KÁMEN dokáže vycítit démony? Jako asi chápu a už ani nevím co je na tomhle světě normální a co ne. Každopádně pokud jde o to někoho se zeptat tak... *Poškrábe se zezadu na hlavě protože ho to tam mírně začne svědit* Nikoho už nemám. Moje máma mě vyhodila z okna. Moje adoptivní máma zmizela a to samé i moje učitelka. Jediný člověk kterému můžu mírně věřit se mi vyhýbá a upřímně se mu nedivím někdy se chovám jak k0kot. *Vzdychne. Pak ho však napadne menší nápad.* Hele když už o těch bytostech mluvíš nemohl bys mi o nich něco říct ty? *Nahodí a pak se pleskne do čela.* /Vždyť jsem se ani nepředstavil/ *uvědomí si a natáhne ruku směrem k němu* Omlouvám se kde jsou mé způsoby. Já jsem Chuan
*Sleduje reakciu chlapca a chápe jeho pozastavenie sa nad jeho slovami, bohužiaľ niečo také by už mal chápať vo svojom veku a ak ho nikto to nenaučil, tak prečo by mal on.* "Zapoj trochu svoje myšlienkové závity, aby si zistil čo som zač. Nie som povinný to hovoriť každému len tak." *Povie a kutikmi úst mu dosť cuká, pretože sa snaží nesmiať na ňom, aj keď je to pre neho ťažké. Je jedno či je čarodej alebo lovec, pretože ani jednu rasu netreba hnevať. Každá rasa má svoju trpezlivosť a netreba ju zbytočne provokovať. Pokiaľ nie si samovrah a provokácia je tvoja jediná možnosť. Ale aj v tom prípade to nemusí skončiť smrťou ale úplne niečím iným. Má chuť pretočiť očami, keďže fakt to nazývať furt kameňom je sranda.* "Skôr senzor, ale to je úplne jedno." *Zamrmle si skôr pre seba a nad jeho vysvetľovaním kto všetko sa na neho vykašľal sa skoro začal na plné ústa smiať. Nehovoril to práve tej správnej osobe, pretože túto osobu to vôbec nezaujímalo. Prečo by ho to aj malo zaujímať, keďže podsveťonov nemusí a určite na svete nie je jediný, ktorý prišiel o niekoho.* "Neviem o čo sa tu snažíš, ale rozhodne na moje svedomie s tým nikde nedôjdeš. Ja nemám prečo ťa učiť o týchto veciach. Nemám dôvod ti robiť chúvičku. Keď chceš pomoc, choď do Praetoru a tí ti nájdu niekoho kto ti pomôže. Ja o to nemám záujem." *Pri poslednej vete zdvihne na neho hlas. Keby on mal na starosti nejaké decko, tak by to dopadlo zle. Hlavne podveťani mu nikdy nesedeli a nikdy ich nemal rád. Horšie na tom bolo víly, ale zvyšných mal niekde. Ak chcel sa učiť tak mal ísť za Praetorom, pretože tí mali na starosti pomoc ostatným rasam nájsť pomoc pre nich. Vloží si senzor do kapsy od nohavíc a postaví sa tak aby mal dobrý pohľad na neho.* "Keď vieš ako zle sa chováš, tak prečo to nezmeníš? Máš pocit, že každý ťa bude mať rád, keď sa budeš chovať tak ako si sa sám nazval kokot? Nie nebude. Nikto sa s tebou baviť nebude. Prečo by aj mal?" *Nadhodí mu tu otázku a chce vidieť jeho reakciu na ňu. Chcel niečo, tak sa aj mal prečo chovať tak aby to dostal. Nie všetci budú vždy skákať, tak ako on bude pískať.*
/Moje myšlenkové závity? To bych ještě musel nějaké mít/ *Pomyslí si a usměje se nad vlastním vtipem.* /A jelikož to nechceš říct jen tak zjišťovat si to nebudu/ *Pomyslí si a nad jeho menší opravou protočí oči.* /Tak já se omlouvám pane senzore že jsem ublížil vašim citům/ No tak je to senzor co vypadá jak kámen. Co mám dělat. *Řekne a stáhne si batoh ze zad aby si vzal do ruky vodu. Uvědomí si že měl rozepnutý batoh a tak ho poté co si vytáhne vodu opět zapne. Napije se a flašku si zatím nechá v ruce. Na odpověď ohledně jeho idiotského backstory nijak nezareaguje emocemi a jen pokrčí ramena.* Mě je upřímně úplně jedno jestli vás to nějak citově zasáhlo nebo ne. Jako každý jednou vzdechneme ať chceme nebo ne a určitě jsou tu i lidi co trpí víc než já. Mě jen napadlo že když jste už tyhle věci zmínil mohl by jste mi o nich povědět více. Nebo mi aspoň říct kde se ten Praetor nachází protože já fakt nemám o těhle věcí žádné informace. Možná to vyučiju kdo ví? *Řekne bez nějaké arogance ve svém tónu a čeká co z muže dalšího vyleze. Poté co mu sdělí něco ohledně jeho chování tak se moc neurazí spíš pozastaví a na chvilku přemýšlí.* /Je fakt že bych se mohl některým lidem omluvit... Asi bych to mohl i změnit. Jo možná později zajdu za Hiramem a omluvím se mu za to jak jsem se k němu choval./ Máte pravdu měl bych to změnit. Přeci jen někdy přeci musím dospět. *řekne a napadne ho menší nápad* Hele pane když už hledáte ty démony můžu se aspoň zeptat proč? Já vím že mi do toho nic není ale napadlo mě jestli vám nemůžu pomoct?
*Ke´dže už ho to prestávalo baviť a vedel veľmi dobre, že on nie je tá správna osoba s ktorou by sa o tom mal baviť. Jedna vec bola, že si ho vypočul, ale druhá vec, aby ho znášal. On nebol nikdy ten typ, ktorý by mal rád podsveťanov a ani ich mať rád nebude. Mohol pomôcť mu len tak, že zavolá Praetoru a počká kým oni dôjdu si ho vyzdvihnúť. To bola jediná vec, ktorú bol ochotný pre neho urobiť a tak aj urobil. Vytočil číslo Praetoru a spojil sa s jedným členom a oznámil mu miesto, kde má prísť.* "Prídu si pre teba. Len treba chvíľu počkať." *Oznámi mu po chvíli, keď s nimi dohovoril. Usmeje sa, ale je to taký ten skôr protivný usmev.* "Tu nejde o dospievanie, ale o chovanie, ktoré ťa ponesie celý tvoj život. Chovaj sa tak ako chceš aby sa chovali ostatný k tebe. Ak sa budeš chovať ako blbec, tak sa k tebe tak budú chovať aj ostatný. Tak si vyber." /Že ja mu dávam rady a pritom robim podobné veci ako on. Aj tak si nehľadám priateľov, keďže ich nepotrebujem/ *Pomyslí si a nad jeho pomoc len pokrúti hlavou, lebo rozhodne nechce mať decko na krku s tým že ide loviť démonov.* "Haha... Vtipný. Ja pomoc nepotrebujem. Hlavne ty by si sa mal hlavne starať o to, že bude počúvať ostatných. Hranie sa s démonmi k tomu nepatrí." *Povie a vidí prichádzať člena Praetoru, takže zvihne ruku, aby na seba upozornil a nechá prísť členku Praetoru k nim.* "Nech sa ti páci, tu máš člena Praetoru, ten sa ti môže venovať viac ako ja. Nie vymýšľať blbosti s pomocou s démonmi." *Povie a kývne smerom k členke, ktorá si len povzdychne. Čaká na Chuana ako bude reagovať, aby náhodou žene pomohol s ním.*
*Chuan dojde za členkou Praetoru a cestou se otočí na muže* Tak já vám děkuji a na shledanou *řekl a k tomu kývl hlavou. Poté se už otočil a odešel s členkou Praetoru pryč*
*Elias má dnes smolný den. Sice je pod mrakem a díky tomu může ven, ale využil toho jeden člověk, aby se s ním sešel. Šlo o někoho, kdo mu chtěl prodat několik předmětů, ale Elias poznal, že jde o padělek. Taky mu chtěl prodat předměty, které viděl během svého života jako upír v držení čarodějů nebo jiných upírů, kteří je označili na zadní straně plátna nebo na podestě. Když se s ním dnes setkal, tak schytal ránu kulkou do hlavy. Takže teď leží v opuštěném starém skladišti, kam by šel max nějaký feťak, urbex fotograf nebo blázen. Takže má klid a hlavně stín, protože opět vysvitlo sluníčko. Takže leží na zemi a tváří se jako skutečná mrtvola. Cítí jak se mu mozek léčí, protože šlo o běžnou kulku a už z praxe ví, že kulka se ven dostane a mozek se vrátí do původního stavu. Už ho totiž trefili v Rusku.*
*Chuan se cítil že dlouho neudělal nějakou blbost a nebo se nezapletl do nějaké jeho pitomé činnosti.* /Boha to je nuda furt jen sedět nebo chodit... chtělo by to něco prozkoumat..../ *Hned jak vysvitlo vyletěl ven rychleji než kdokoliv jiný a začal hledat poté co hned přijel do bronxu, z důvodu že tam dlouho nebyl, chodil po městě a hledal něco co by ho alespoň na dnešek zabavilo.* /Mohl bych zkusit trénovat svoji magii, ale kde? kde?/ *rozmýšlí se ale nakonec to s tou magii vzdá. Nemá furt učitele. Ten předchozí mu někam zdrhl a on dodnes neví kam. Prostě puf.* /Třeba si hodím pár ohnivých koulí.../ *řekne a najednou narazí na staré skladiště a úšklebek se mu hned ukáže na tváři.* Perfektní... *řekne si pro sebe a ihned do skladiště vyrazí. Dveře otevře dokořán a hodí si dovnitř batoh. Hned jak vleze dveře zavře.* Haloooooooo? Je tu někdo? *Zavolá aby se ujistil jestli tu někdo není s ním.*
*Elias leží na zemi. Rána stále nezacelená, takže stále vypadá jako mrtvola. Uslyší něčí hlas a otázku. Zavře oči a doufá, že ho uvidí, protože leží v podstatě uprostřed té ohromné haly a sice není od vchodu vidět, ale stačí pár kroků a bude už vidět. Ve výhledu vadila jedna velká prázdná bedna.*/ Že zrovna někdo přišel. Můžu ho vystrašit. Oh, za chvíli budu mít hlavu vyléčenou. Ležím tu přeci jen dlouho a regenerace se mi vylepšila. No a pokud se mi to nepovede vyléčit a bude to civil, tak se najím./* Pomyslí si a dostane hlad. Doufá tak, že si ho všimne, je to civil a on bude mít večeři. Nebo spíše jen malou svačinku. Nemůže jen tak někoho zabít.*
*Poté co nic neuslyší si vezme zapalovač do ruky a zapne ho. Nechce zatím používat moc magii. Přece jen kdyby ho někdo viděl tak má po srandě vymazat vzpomínky ještě neuměl. Takže jediná možnost by byla osobu zabít a na to on neměl dnes náladu. Baterku nechal doma takže alespoň menší světlo z toho zapalovače měl. Snažil se nají nějaký vypínač.* /Tady určitě bude nějaký vypínač./ *čekal že u vchodu by mohl být, ale nenašel nic takže je buďto slepý a nebo ho dali na nějaké pitomé místo. Rozhodl se obejít celou halu a tak se vydal. Nenašel nic takže je určitě jen slepý.* /No to je jedno kdyby tu někdo byl určitě by si mě už všimnuly./ *Pomyslí si a zkusí znova štěstí hledáním vypínače. Párkrát z neopatrnosti narazí do bedny nebo palety a několikrát u toho zanadává.* Dopr- kde je ten vypínač.
*Poslouchá, co se děje a otevře oči. Zvedne se, protože to může už a rozhlédne se. Uvidí mladíka, jak něco hledá a tak se ladnými pohyby upíra vydá za ním a drží se ve stínu. Dojde k němu zezadu.*Baf!* Řekne klidným hlasem, protože emoce jaksi stále nejsou k dispozici v jeho hlase.* Mohu žádat vaší asistenci?* Zeptá se a vytáhne z kapsy malou baterku a nasvítí si do obličeje, kde je v čele vidět díra po kulce a samotná kulka vrhá mírné odlesky světla.*Už mě bolí hlava a mám hlad.*Zazubí se s upířími tesáky jasně viditelnými.*
*Jakmile uslyší něčí hlas okamžitě se otočí.* Ty koko- *Zastaví se. Co když to byl nějaký bezdomovec. Další vražda na krku nezněla zrovna lákavě. A on už umřít nechtěl vůbec. Slyší jak je hlas zatím klidný, takže se až tak nestrachuje.* /No taaaak ukaž se.../ *pomyslí si a zastaví se nad dalšími slovy.* Asistenci? Jakou as- *ale než to dopoví vidí jen baterku, hlavu a díru v ní. Malinko se zasměje, protože pro něj tohle nebylo nic k vyděšení. Spíš mu tohle přišlo humorné.* Jasně idiote pochutnej si na čarovné krvi... Ach jo doufám že bude chutnat *Zasměje se protože dobře věděl že upíři krev čarodějů nepijí, proto se o proměnu nebál zas tak moc. I tak pro jistotu si vzal jednu ohnivou kouli do ruky. Kdyby se upír o něco pokusil. Vrhne ji po něm.* Co kdyby jsi mi radši řekl jak se ti to stalo? Nepostřelil tě náhodou Hawk? Bo jestli jo tak vím kde má bar *Řekne a ušklíbne se.* Přece jen já bych ti s největší pravděpodobností neublížil. Já mám radši podpalování civilů.
*Elias se na mladíka dívá a poslouchá.* Oh čarodějná krev... ew. Ne díky. Jednou mi stačilo, když mi to udělali v upířím baru... fakt sranda...* Zabručí a ukáže na díru.* Chci pomoct s vyndáním té kulky. Pokud jsi čaroděj, mohl bys to udělat pomocí telekineze. Jestli předmět vidíš, tak je to snazší.* Vysvětlí a drží se dál od ohně. Takže musí couvnout.* Neznám Hawka. Tohle je od blba, co chce prodat předměty, které vím, že mají v držení čarodějové, upíři nebo dokonce lovci. Takže je nemůže mít on. Trochu ho to urazilo.* Ušklíbne se.* Takže mohu poprosit o asistenci? Dám ti za to 5 litříků dolarů. Jako kompenzaci za zkažený den.* Nabídne mu a ukáže opět na čelo, kde se leskne v díře kulka.*
Hehe jo *řekne spíš pro sebe a sleduje jak ukáže na díru. Potom co mu vysvětlí jak chce pomoct jenom zavrtí hlavou.* Lituji nic moc kromě ohně neumím a ani ten tak moc neumím ovládat. *řekne a vidí jak couvá od ohně, tak ho trochu provokativně posune více k němu.* Copak pane snad se nebojíte. *Zasměje se a oheň uhasí.* Škoda že ho neznáš. Zajímavej cápek nedávno jsem ho trošku nasral a asi bych se nedivil že by tě postřelil. *řekne a poslouchá co říká dál.* Blb co chce prodat předměty hm? Možná bych ho mohl potom podpálit. *řekne a usměje se nad svojí myšlenkou. Jakmile slyší o penězích zpozorní.* No nemám zrovna vystudovanou upíří první pomoc, ale vím jak vyndat kulku člověku, myslím že tohle by mohlo být to stejný. *řekne a shodí si batoh ze zad. Má tam lékárničku kterou vytáhne, ve které má i dvě pinzety. Jedna je na roztáhnutí rány a druhá na vyndání cokoliv co bylo zaseklé.* Tak co můžeme začít?
*Elias ho poslouchá a povzdechne si. Chtěl si ušetřit migrenu. Než si stihne udělat první pomoc, tak musí uhnout ohni.* Hele, upíři a oheň je jak papír a oheň. Umíme tak dělat parádní halywoodský smrti.* Zasměje se a pak ho poslouchá. U toho, co říká, tak ho napadne něco.* Hmm... Pokud nemáš práci, tak si tě najmu. Sice bych nerad vychoval psychopata, ale tohle by mohla být pro tebe zábava. Taky bych ti mohl domluvit učitele. Mám kontakty na několik čarodějů. Je lepší se učit od více než od jednoho. Čarodějové nejsou společenští tvorové. Dokonce i jejich vztahy mají menší trvanlivost jak čerstvé mléko mimo lednici.* Řekne a pak se na něj podívá a zamyslí se.* Dobře. Hlavně nevyndat mozek.* Zazubí se na něj a sedne si na větší bednu a drží světlo tak, aby viděl.*
Slyšel jsem no. Oheň zlý... Oheň moc zlý. Jak by řekl Frank z hotelu Transilvánie. *řekne a poslouchá muže jak mluví něco o práci. Neví jestli by to bylo něco pro něj ale jestli to není práce ve stylu hlídání děcek nebo dělání na stavbě tak by to mohl vzít.* /Zajímavá nabídka dítěti./ *Usměje se a chvilku ještě o tom přemýšlí.* To záleží co práce obsahuje, kolik peněz dostanu a s kým budu pracovat. To s tím učitelem nevím nechci aby to dopadlo stejně, ale asi klidně mám zatím jen knihy a nevím jestli se z toho dokážu naučit. Nevím jestli čarodějové nejsou společenský, minimálně já na intru jsem... a ještě k tomu jsem radši ve společnosti. *Řekne a zasměje se mírně nad vtipem s mlékem. Jeho další poznámka že může s operací začít ho málo vyvede z míry. Proto si vytáhne sklenku piva co měl a lokne si.* Tak jo můžeme jít na to. *řekne a podá sklenku upírovy.* Tak jo ale dělám to poprvé, takže to snad dopadne. *Řekne a první pinzetou vjede do rány okolo kulky, kterou následně roztáhne.* Snad to ta lobotomie nebude. *Poté co se rána roztáhla dost na to aby kulka byla schopna vyjet, vezme druhou pinzetu a s tou vezme kulku, kterou po chvíli vytáhne bez kusu mozku či jiné důležité věci. Chvilku si ránu prohlíží, jestli tam není nějaký pozůstatek nebo něco špatně, ale jakmile nic nenajde, tak vytáhne i druhou pinzetu a rána zase vypadá jako by se říznul hluboko.* No to by bylo *řekne a hodí si kulku do batohu.* Šití sebou nemám takže se budeš muset spolehnout na někoho jiného. *řekne a všechno své náčiní hodí do lékárničky a tu následně zavře.*
*Elias ho poslouchá a zasměje se.* Záleželo by. Buď ochranka nebo pomoc v obchodě. V obchodě to je tisíc dolarů týdně. No a co se společenskosti týče... Mluvím o těch starších. Nevážou se, aby nepropadali tolik depresím. V určitém věku přestanou stárnout a žijí v podstatě věčně. Znal jsem jednoho, co zažil ještě vikingy a nedávno jsem viděl jednoho, co zažil snad ještě křížové výpravy... ty ještě zásadní myslím...* Vysvětlí a svítí mu na práci. Poslouchá ho a mlčí. Když je kulka venku, tak se zazubí a rána se začne zase hojit.* Není třeba. Zahojí se samo. Teď jdu hledat palivo k hojení.* Zazubí se podá mu z kapsy vizitku než zmizí svou upíří rychlostí pryč hledat jídlo.*
*vizitku si vezme a zbytek dne už jen pálí boxy co našel ve skladišti*
O-ou..šéfík jde. *Kníkne Min, čaroděj za pultem, když si všimne Hirama, jak už počtvrté za celý den projde prosklenými dveřmi čajovny. Svým zjevením pomalu připomíná druhou matku z pohádky Coralina, aneb Goldam. A pročpak? Pod jeho očima vynikají větší pytle a tvář má o trošičku pohublejší jak obvykle.* Tváříte se jako kdybyste viděli ducha. *Odsekne nepříjemně, přejíždějíce své zaměstnance a přátele pohledem. Darwin se po sebrání odvahy nato ozve.* Ne, vidíme trosku na nikotinu. Podíval ses teď někdy do zrcadla? Pod očima máš...ani to nebudu komentovat. *Zavrtí hlavou.* Ty...poslouchej...kdo se s kým předtím rozešel? Ty s ním, nebo on s tebou? *Nadhodí.* A odkdy tě to tak bere? *Zavrtí upír hlavou, míchajíce svému šéfovi nějaký ten čaj na nervy a lepší spánek.* Konec, jako o rok starší jedinec si nárokuju právo ti rozkazovat. Dnes půjdeš brzy spát a pak si dáš aspoň týden volníčko. *Řekne nakonec Darwin nekompromisně.*
*Přijede do Brooklynu autobusem po incidentu kdy v sebeobraně zapálil tři lidi.* Kámo jsem unavený jak prase... Zajímalo by mě jestli je tu furt ta čajovna. *Řekne si pro sebe nahlas protože je tak trošku magor a vydá se po cestách Brooklynu.* /Damn jestli zase dostanu čaj na spánek tak toho Hirama zabiju, ale potřebuji nového učitele magie, když Lynx zmizela/ UGH TO JE TAK OTRAVNÉ *Zařve si a pak si začne všímat že si ho všímá okolí. Proto tedy přidá do tempa aby neupoutal větší pozornost.* /Taaaak jsem konečně tu./ *Než však přímo vejde, tak se podívá skrz okno.* Uuuuu tohle je zajímavé. *Řekne jakmile si všimne Hirama totálně na hračky. Zasměje se sám sobě a pak vejde.* Zdravíčko... Smím prosit nějaký dobrý čaj? *Zeptá se a dost dobře se snaží zadržet se předtím aby se vyvrátil smíchy.*
*Celou dobu, zatímco je svými staršími přáteli poučován, je probodává otráveným pohledem. U toho si poklepává prsty o desku pultu, za nímž Darwin s Minem stojí.* Já s ním? *Řekne rohatý čaroděj, jako kdyby to přece už nebylo několikrát ostatním sděleno.* Takže proč je z tebe chodící definice deprese? *Pozvedne obočí pro změnu Min. Celou tuto konverzaci ve finále ukončí Darwin rozkazem směřujícím na nejmladšího z trojice. Víc už stejně nestihnou, neboť se v čajovně zjeví host. Ten se nakonec, byť čajovnou už prošlo dost zákazníků, ukáže být někým známým. Všichni, dokonce i Hiram, se usmějou.* Samozřejmě. Tentokrát ti dám nějaký, co tě nepřiměje praštit hlavou o stůl. *Připomene mu s lehkým úšklebkem Hiram tehdejší situaci. Kdyby jen věděl, co na něj má momentálně Darwin připraveno.*
*usměje se* Abych byl upřímný ten čaj cos mi dal stál docela za nic ale efekt měl, ale ty teď vypadáš jak totální kus hovna. Možná by sis měl dát svojí vlastní medicínu. *Řekne a trochu se zasměje.* Ale dík. Potřeboval bych něco na uklidnění z traumatu máš tady něco takového? *Zeptá se a sedne si co možná nejblíž.* Hirame? Mužů se tě na něco zeptat? Akorát osobně. Jestli to je možný. Nezabere to dlouho, navíc z nás dvou vypadáš ty jako ten co si potřebuje zrovna sednout. *Podívá se opět na Hirama a čeká na jeho odpověď.* /Prosím ať řekne jo./
*Hiram se samozřejmě, byť nemá moc dobrou náladu, usměje, akorát to působí lehce strojeně. Na přesvědčivější příjemný výraz je až moc otrávený i unavený. Dovolí si svoje, neboť si Chuana samozřejmě vybavuje, a pak jen pozvedne obočí. Darwin s Minem mezitím na Chuana vrtí hlavou a zkrátka se mu snaží naznačit, že svá slova nemá dokončovat. To ovšem nezabere, a tak se oba plácnou do čela, zatímco Hiram na mladičkého čaroděje hledí velmi kritickým pohledem. Poté se ovšem hořce uchechtne.* Jsi dlouho nebyl zvířetem, huh? *Ušklíbne se. Únava se jej možná zmocňovala, ale stále se moc nebál dělat blbosti.* Koleduješ si, chlapče.. provokuješ hada bosou nohou. *Zavrtí nakonec hlavou. Stále si ovšem v hlavě hraje s původní myšlenkou.* /Třeba takový komár./ *Hlesne v hlavě a pokrčí rameny. Opět pak pozvedne jedno obočí. Darwin mezitím stihne odpovědět na Chuanovu původní otázku.* Namíchám ti něco na uvolnění. *Zazubí se na něj, přičemž tím pádem ukáže své tesáky. Pak se Hiram konečně rozhodne rovněž odvětit, obočí stále pozvednuté.* Chm...*Hlesne. Nejstarší čaroděj, Min, mu pak hodí pohled.* Běž si sednout, nebo tu svoji medicínu fakt dostaneš a pak tě bude muset Astre zanést dom. *Řekne už taky poněkud podrážděně. Hiram jen protočí oči, pobídnouce Chuana, ať si jde sednout.*
NE TO NEDĚLEJ! *Zlekne se menší narážky na Lynx, která ho před už nějakou dobou proměnila v papouška.* To já dělám vždycky a to už bys snad mohl vědět. *Ušklíbne se. A potom co se ozve upír, jak zjistí podle tesáků, které na ně vycenil, se na něj otočí a poděkuje mu. Jakmile se ozve další člověk tak se v mysli zasměje nad jeho humorem a s úsměvem sleduje Hirama, jak otrávený z toho je. Když mu však pobídne aby si sednul, sedne si a čeká pokud si Hiram sedne nebo ne. A jestli si sednul nebo ne, tak spustí.* Takže potřeboval bych pomoct s učením magie. Moc čarodějů neznám, ale ty které znám buď odjely do piče a nebo nemůžou, takže jsi tak trochu moje poslední naděje. Takže tě chci poprosit jestli bys mě nemohl učit. /Možná jsem se měl ze začátku chovat jinak.../
*Ruce si Hiram překříží na hrudi, dívajíce se na mladičkého čaroděje shora. Hlavu přitom lehce nakloní do strany. Aby pravdu přiznal, byť na něj únava fakt lezla a pomalu se už hodlala projevovat, klidně by takové kouzlo risknul, aby měl klid. Nakonec z toho ovšem, naneštěstí pro Hirama sejde. A tak akorát je zdrbán svým zaměstnancem. Protočí tedy oči, málem na něj i vyplázne jazyk a odejde i s Chuanem ke stolu, k němuž se posadí. Ruce si přitom opět překříží na hrudi, pozorujíce mladíka naproti sobě kritickým pohledem. Čím dál víc pozvedává obočí, než se pobaveně uchechtne.* To nemyslíš vážně. *Zavrtí hlavou.* Že? *Dodá, kdyby náhodou to naprosto vážně Chuan bral.* Promiň, ale co bych z toho měl? Nejsem včerejší, abych tě učil zadarmo.
Myslím to vážně. Proč bych ti to jinak říkal... *Vzdychne.* Hele já chápu že jsem debil nebo alespoň pitomec, ale vím že se to potřebuji naučit. *Dodá a podívá se na Hirama jako by čekal další otázku.* Hele dám ti cokoliv, co bude v mých silách. Samozřejmě ti nedám něco jako život, ale klidně můžeme sepsat nějakou smlouvu. *Řekne a dá ruce nahoru a se zasmáním dodá.* Tedy samozřejmě pokud chceš a taky pokud máš sílu... Protože vypadáš hůř jak já když jsem 4 dny nespal. *Jakmile to dořekne tak si opře hlavu o dlaň a podívá se z okna.* Tak co ty na to? *Zeptá se, ale s největší pravděpodobností čeká že mu Hiram řekne ne.*
*Zatímco se ti dva baví, za oknem se mihne stín dvou dívek, nebo spíše mladých žen, které se drží za ruce a něčemu se společně smějí, jejich 'konverzace' občas protnutá obláčkem kouře z elektronické cigarety jedné nebo druhé z nich, než se brunetka s ležérním zamáváním rozloučií, tedy jen chvíli předtím, než se k ní blondýnka znovu přitočí a přitáhne si ji do polibku, než se se smíchem odtáhne a odtanči někam z dohledu, zatímco brunetka jen pobaveně obrátí oči v sloup, zasune elektronku do kapsy své kožené bundy a vstoupí do podniku. Narozdíl od většiny návštěvníků, kteří vcházeli div ne jako do svatyně dveře rozrazí a vstoupí tak, aby si ji každý minimálně všiml, to všechno však bez toho, aby rozezvonila zvoneček nade dveřmi. Mávne na obsluhu baru, jako by se znali roky, očima přelétne nabídku na tabuli, než projde kolem baru a jakoby mimochodem si po cestě vezme nabídníček. Než má ale možnost ho začít studovat, zaujme ji debata u baru. Nejde rovnou k mužům ale sedne si poblíž a nijak se nesnaží maskovat, že rozhovor se zájmem poslouchá, dokonce se pobaveně ušklíbne a nevěřícně zavrtí hlavou, když zaslechne 'nabídku' mladšího čaroděje. Z vlasů jí přitom odlétne něco jako třpytky, ale pozornější a zasvěcenější pozorovatel by jistě dokázal určit, že třpytivý prášek má přeci jen trochu jiný původ… Žeby suvenýr od její blonďaté společnice..?*
*Na Chuana se pochopitelně dívá stále dost kriticky a samozřejmě nevěřícně. A aby přiznal barvy, nad jeho nabídkou vůbec nepřemýšlel. Děti rád nemá, a to ať už jsou v jakémkoliv věku. Jak by mohl mít pak nervy na to, aby jedno ještě něco učil.* V tom s tebou souhlasím, naučit se vše musíš. To bez debat, ale nejsem učitel. Ani nemám rád děti. *Zavrtí hlavuou.* Natož mít na ně nervy? A vůbec...nervy na učení tebe? *Uchechtne se, hlavu nakloní přitom do strany.* Jsi směšný. *Dodá nakonec. Byť si myslí, že ho mladík nepřesvědčí, nakonec jej i dál poslouchá. Až by mu málem praskla žilka, když mu Chuan znovu připomene jeho nepěkný stav. Lehce se zamračí, zhluboka se nadechne a vydechne, podobně jako Min kdesi ve předu, když nová zákaznice vleze do podniku takovým způsobem, že by si pomalu zasloužila i aplaus. Nic jí na to ovšem, společně s Darwinem neřekne, jelikož jim ještě předtím zmizí z očí. Hiram ty dveře nicměně moc nevnímal.* Co říkáš na zkušební dobu? Jestli mě během ní přivedeš do maléru, nechám tě tomu a bude klid. *Opře se o polštáře za ním, načež začenichá. Pohledem pak zabloudí po čajovně pohledem.*I když ty jsi vlastně předtím patřil pod Triss, že?
*Všimne si ženy co vešla ale nevnímá ji je mu lhostejná.* /Jestli si myslí že svým příchodem někoho zaujala tak to vůbec./ *Pomyslí si a pohledem znovu zavádí o Hirama* Zkušební doba huh? Jistě to by šlo. Do maléru se snažím moc nedostat takže by to nemusel být problém. A co se triss týče tak jo patřil. Pak jsem šel se učit k lynx ta mi pomohla rozšířit trochu mojí ohnivou magii, ale teď je v prdeli a já se zase sám učit nemůžu bo by to dopadlo tak že podpálim barák. *Řekne a pak si všimne podivného chování.* Chováš se ještě divněji než já když jsem byl ožralý. A na tebe to je docela divný. *Řekne a začne se rozhlížet.* /Asi je to magor/ *pomyslí si a jen čeká než k tomu Hiram něco dodá a nebo dokud mu nedonesou čaj*
*S pobavením dál poslouchá jejich rozhovor. V tomhle souhlasí s Hiramem. Jedna věc byla někoho učit, jenže tenhle fracek byl zjevně toho mínění, že to, že je čeroděj, mu automaticky dává privilegia a že jeho neschopnost ovládat své nadání je vlastně chyba všech, kteří ho nejsou ochotní vést, ne jeho vlastní.* Zajímavá ta dnešní doba. Kdysi bychom se předháněli, abychom ukázali jak dobří jsme, abychom mohli my i náš potenciální učitel být hrdí na to, že si nás vybral, zato dneska je to snaha ukázat co všechno neumíme, aby se nás někdo ujal z lítosti. Neznat tě, Hirame, skoro bych až řekla, že si za ty roky změknul. *Rýpne si, ale mísí se v tom jistá dávka pobavení a něžnosti. Na jeho stav neupozorňuje, tak nějak tuší že už to za ni dnes udělalo více než dost lidí.*
*Vstupu, který nový host předvede, si Hiram moc nevšímá, narozdíl tedy od těch ve předu, pochopitelně. Spíše se soustředí na to, co mu tu Chuan mektá, zatímco mu rohatý čaroděj dává najevo, jak moc seshora se na něj skutečně dívá. Něco takového zvládne nakonec hravě v jakémkoliv stavu. I když by mohl mít mladík momentálně rychlejší reflexy než on.* Snaha je jedno, ale už podle prvního setkání jsem schopný říct, že jsi tak moc velký blbeček, že by ses do nějakého pruseru dostal tak či tak. *Pozvedne jedno obočí, opět ze sebe dostane hořké uchechtnutí.* Vážně? Představ si, že by ses narodil pár stovek let zpátky. *Odsekne. Dál už kvůli Maeve nepokračuje. Akorát jí věnuje pohled, vykouzlí tentokrát upřímný úsměv a posune se, aby se mohla vedle něj usadit.* Asi za to může ten věk. *Ušklíbne se, hlavou opět zavrtí.* Díky za záchranu, až bych na to kvůli únavy i kývnul. *Odvětí jí. Tentokrát na svůj stav nevědomky upozorní sám. Při natočení k ní pak lehce zaváhá, zda jí nabídnout po té době objetí, což nakonec udělá, jen jej naznačí rukama pod stolem tak, aby to Chuan neviděl.*
*Chuan chce něco namítnout jenom neví co a tak se tohle kolo zdrží a nechá ať si ti dva mezi sebou promluví.*
*Jen s úsměvem zavrtí hlavou, zatímco si přisedne k Hiramovi. S úsměvem mu stiskne ruce pod stolem.* To nestojí za řeč. Když můžu, pomůžu. *Ušklíbne se, než pozornost natočí k Chuanovi.* Pokud jsi alespoň z části tak bystrý jak vypadáš, musí ti být jasné, že to, že tě Hiram neposlal do háje je jen jeho únava a dobré mravy. Pokud se chceš učit, musí ta žádost nějak vypadat. *Lehce nadzvedne hlavu. Je v tom jistá dávka hrdosti.* Jednak musíš mít co nabídnout, jednak musíš někam směřovat. O tom prvním jsi nás zatím nepřesvědčil, tak zkusíme to druhé. Co by ses chtěl naučit? Jakým čarodějem chceš být? *Nakloní lehce hlavu na stranu. Je v tom určitý zájem, nebo to tak přinejmenším vypadá.*
*Stisk rukou Maeve oplatí, přičemž se ještě více uvelebí do polštářů, jichž byla kóje plná. Zavřít jen oči a už by spal. Což ve finále i mohl v klidu udělat, vzhledem k tomu, že jeho kamarádka ve finále přebrala opratě do vlastních rukou. Zatímco jí tedy nechá nadzvednout hlavu, využije prostoru k opření se a přivření očí. Snaží se přitom všem ještě vnímat, co čarodějka na Chuana všechno vyvalí. Tiše se pak uchechtne.* Když pak pomyslím na to, jak to vypadalo, když já jsem potřeboval učitele. Deliah byl asi fakt výjimka, vyhledal si naši rodinu díky zvěstem sám. * Pokrčí lehce rameny. Říkal to spíš směrem k Maeve, než k Chuanovi, byť to taky mohl slyšet. Mezitím za nimi konečně dojde Min, který mladíkovi předá jeho objednávku a pak se otočí k Maeve. Té se pro změnu zeptá, co by si přála.*
*S úsměvem kývne na Mina a objedná si matté, zatímco čeká na Chuanovu odpověď. Než se k ní ale dostane, všimne si najednou, jak se mladík napne, jako kočka když vidí za rohem psa, nebo hůř, batole. Než stihne něco říct, zmizí jako pára nad hrncem. Čarodějka lehce nadzvedne obočí a mírně se nakloní, aby viděla, co se venku děje, když si všimne trojice policistů postávajících před čajovnou. Tiše se uchechtne a pohodlně se opře do křesla, oči pobaveně přivřené jako kočka.* Pokud takhle utíká před civilskými poldy, nechci si představit, jak reaguje na Lovce. *Ušklíbne se.* Vidíš co sis to málem uvázal na krk? Kdepak, Hirame. Tenhle trable nevyhledává, najdou si ho samy. *Prsty si prohrábne kštici hustých kaštanových vlasů, čímž opět 'vyzdobí' interiér čajovny trochou vílího prachu. Pak hlas lehce ztiší.* Tak to vyklop, co se stalo? Vypadáš jako někdo, kdo vzdal poslední zbytky naděje. Takového tě neznám. *Zavrtí lehce hlavou a koukne po něm.* A neříkej mi, že 'to nic není.' Tváříš se jako někdo, komu buď píchli jeden z těch zatracenejch čipů do zadku, nebo mu večer v baru někdo nedal. Tákže? *Zeptá se tónem, který jasně dává najevo, že by to z něj nerada tahala, ale rozhodně se té možnosti nebrání, pokud bude třeba.*
*Málem by už začal podřimovat, nebýt menšího rozruchu v podobě útěku z čajovny. Zamrká tedy, podívá se stejným směrem jako Maeve, než pokrčí rameny a vrátí se do původní polohy. Tedy, opře si opět hlavu o její rameno.* To by ztuhl a posral se strachy. *Uchechtne se s přivřenýma očima, skoro se k Mae až přitulí, než si to uvědomí a pozastaví se.* Všiml jsem si...toho bych pěkně litoval. Díky. *Kývne, načež lehce pokrčí nos, když si všimne toho prachu. Tentokrát hlavou zavrtí a zamlaská.* No tak..nedělej mi tu bordel. *Zamrmle pobaveně. Veselá nálada jej však náhle přejde. Hlavu ovšem nezvedá, stále se opírá o Maevino rameno, akorát si k sobě do klína přitáhne polštářek.* Moc práce v kombinaci s rozchodem...nebo spíš rozchod, na který se snažím nemyslet pomocí toho, že furt pracuju? *pokrčí rameny.* Stále si to beru za vinu..*S tímto si zaboří hlavu do polštáře. Nechce vědět, jak se na toto bude jeho kamarádka tvářit. Prostě ne. Nakonec jej takto neviděla snad nikdy.*
*Když se k ní přitulí, automaticky ho obejme kolem ramen a hlavu si opře o jeho. Pak lehce nakrčí nos a malinko ji pootočí.* Nevím, co je horší, jestli trocha vílího prachu na podlaze, nebo vypíchnutý oko. Nebo nikotin. Ach to štěstí nás nesmrtelnejch… *Oplatí mu rýpnutí. Její úsměv při tom trochu zněžní, ale pak opět zvážní, když Hiram zmíní rozchod, co víc, že si to dává za vinu. Spíš by čekala - Ne… Doufala, že je jen naštvaný, nevyspalý, ten druhý ho něčím naštval, koneckonců, upíři dokázali být podobně excentričtí a bezcitní jako řada čarodějů, ne-li víc. Pokud si to ale Hiram klade za vinu…* Takovýho tě neznám. Myslím, že by ses z toho obviňoval. Spíš bych tě čekala vysmátýho, ironickýho, že zas nějakej kretén něco zvoral. *Přizná popravdě.* Co se změnilo? *Zeptá se nakonec prostě, zatímco sáhne pro elektronku a do vzduchu vypustí obláček dýmu s lehkým ovocným nádechem.*
No jo...máme fakt štěst- vypíchnutý oko? Maeve? Nechceš mi náhodou něco říct? *Zarazí se a na mladší čarodějku se podívá, aspoň tedy na kus z ní. Podle toho, jak mu to jejich momentální poloha dovolí, je totiž poměrně líný se z toho uvelebení vytrhnout.* Neprovedlas doufám něco. *Řekne ještě dodatečně. Pak už se ovšem z odlehčeného tématu přesunou k něčemu vážnějšímu, aneb k Hiramově stavu. Byl si vědom, že vypadal jako nějaká oživlá mrtvola, nečekal však, že něco takového bude sdělovat zrovna Maeve. Ta jej nakonec dlouho neviděla a už vůbec ne takto. Proč by ji taky měl s tímto obtěžovat, ale budiž. Vyklopí to ze sebe a pak, aby neviděl na její výraz, zaboří obličej do polštáře.* Jenže nám to spolu klapalo. Celou dobu..dokonce se nezlobil ani, když jsem jej ze vzteku na jedné akci podvedl. Prostě jsme si to spolu v klidu vyříkali...a pak na mě začal srát. Dál pracoval, málo se za mnou vracel..byl jsem většinu času sám doma. A to u mě kurde bydlel. Mohl jsem si k sobě někoho přivést a jej by to beztak nezajímalo. *Dostane ze sebe rychle. Až by se divil, že z toho čarodějka něco pochytila. Obličej sice od polštáře odtáhl, ale tento monolog..no prošel jím tak rychle, jako člověkem jakýkoliv zákusek, když má zrovna průjem.* Nevím co se změnilo...zjevně namísto otupení emocí jsem spíše víc a víc citlivý. *Zavrtí hlavou, načež si povzdychne a zívne, u čehož si samozřejmě překryje ústa.* Prostě byl dokonalý partner, tak by mě zajímalo, co se stalo, že musel v jednom kuse pracovat a na mě začít kašlat.
Zatím ne, ale pokud se budeš dál vrtět, tak něco provedu, abys mi to oko nevypíchnul doopravdy. *Poukáže na jeden z jeho růžků, ale pak se zaposlouchá do jeho vyprávění.* To je divný. Teda, asi jak pro koho, pokud máte otevřenej vztah, je to fuk, ale pokud ne… *Povzdechne si, zatímco ho povzbudivě hladí po zádech. Ona sama za život moc vážnějších vztahů neměla, neviděla k tomu důvod. Navíc, poměrně rychle zjistila, že řada lidí, se kterými kdy něco měla, se víc zajímala o její magii, než nutně o ni jako osobu a tak neviděla jediný důvod, proč jim věnovat více energie a vázat se k nim víc, než bylo nutné. Z toho, co jí však Hiram vyprávěl však nabude dojmu, že zjevně doufal, že tohle bude dlouhodobější.* Pořád ale nechápu, proč si to vyčítáš ty? *Zamračí se zamyšleně.*
*Na moment se pozastaví, než mu to i přes únavu dojde. Nahodí proto omluvný výraz, i přes to, že jej Maeve asi neuvidí, když už se nemá hýbat.* Promiiiň. *Protáhne. Pak už začne vyprávět, co jej tak moc zřídilo. Často u toho cestuje pohedem po kóji, pokud tedy nemá obličej schovaný v polštáři, který si k sobě přitáhl. Často jím pak začne tlumit zívání, dokud nezačne znovu mluvit. Tehdy si ústa překryje akorát rukou.* Protože co když jsem provedl něco, co jej k tomu přimělo? Co když ve finále za to podvedení na mě byl i tak naštvaný? *Povzdychne si a opět zívne.* Hmpf...měl bych jít domů...jinak tu usnu. *Zamrmle pak hned. Pohledem opět sjede stůl, než oči přivře.* Asi bys mě domů nehodila, co? Nebo si mám zajistit jiný odvoz?
*Tiše se zasměje a zavrtí hlavou.* V pohodě. *Opět se zaposlouchá do jeho myšlenkového pochodu, pak lehce zavrtí hlavou.* Takhle nad tím nemůžeš přemýšlet. Pokud jsi mu něco udělal, měl ti to říct. Vyhýbání se problémům je nevyřeší. Ne že by snad nevěra něco řešila, ale… *Povzdechne si s lehce provinilým úsměvem.* Lidi, nebo ne, nic není tak neprůstřelný jako pocit, že tě všichni opustili a nikdo tě nemá rád. Zvlášť když víš, že to není pravda, ale TEN člověk od kterýho tu lásku potřebuješ tu prostě není. *Pousměje se na něj povzbudivě, zatímco pozoruje, jak div neusíná na místě.* Ale jo, hodila. Třeba se po cestě trochu vyspíš. *Usměje se, zatímco ho povzbudivě poplácá po zádech, než se vydá k pultíku, aby Mina s Darwinem požádala, ať jim pití nakonec nachystá s sebou, což odůvodní posunkem směrem k Hiramovi, přičemž lehce protočí oči, ale usmívá se.* Hodím ho. Nechci aby usnul někde po cestě. *Špitne spiklenecky, než pobere jejich objednávky, kývne na Hirama a společně se vydají k autu a rozjedou se k Hiramově domu.*
*Bylo okolo deváté hodiny večer a Joy se houpala na jedné z houpaček na hřišti. Všude byl klid a Joy si to velmi užívala. Po dlouhé době měla čas jen pro sebe. Mamka ji neposílala pro nákup všechen úklid už byl hotový. Ani se nemusela učit, jelikož byly prázdnin. Večer byl klidný a nádherný, byla daleko od světel takže viděla hvězdy. Tento klid ji navedl na vzpomínky, které měla na svého tátu.*
*Chuan se rozhodl vyjít na hřiště a kromě něj tam byla ještě jedna malá holčička. Chuana to docela mátlo co tady dělá sama* /určitě má někde poblíž mámu/ *řekne a sedne si na lavičku. Po 15 minutách se rozhodne holčičky zeptat kde má opatrovníka. Přijde k ní a sedne si na houpačku vedle ní.* Promiň jestli je tohle nějak divné ale kde máš rodiče? *Zeptá se holčičky* Jinak já jsem Chuan
*Joy to vytrhlo z doumání, nikoho nečekala v tuto hodinu. Leknutím poskočila, když se vzpamatovala podívala se na vlastníka toho hlasu. Vypadal, že byl o pár let starší než ona.* Proč se ptaš? *Zeptala se ho. Byla opatrná, nechtěla na sebe prozradit mnoho věcí.* /proč se mě na to ptá? Jaký je důvod?/ *Nikdo se ji nikdy nezeptal na tohle.*
*Maminka Joy skutečně nebyla daleko a když se s ní dal Chuan do rozhovoru, tak došla a označila se za matku, načež Joy pobídla, že už by měly jít domů. Krátce se obě rozloučily s Chuanem a odešly.*
*Elias má na sobě oblek bez kravaty a bílou košili má první dva knoflíčky rozepnuté. Je lehce unavený a má trochu hlad. Je z něj cítit kouř a kyselý pach žaludečných šťáv. Opravdu nesnáší, když musí jednat s junkies. Vytáhne cigaretu a zapálí si ji elektronickým zapalovačem. Potáhne a vydechne kouř. Kouří cigarety bez filtru, protože jemu už to neublíží. Jde a snaží se jít tak, aby se vyhnul prostorům s mnoha lidmi. Přeci jen nechce se na někom jen tak najíst. Nerad by na sebe lákal pozornost někoho, koho nechce.*
*Chuan má na sobě slušné triko a slušné tepláky. Nijak moc nevyniká. Tedy až na účes. Jelikož právě vylezl z postele má ho hrozně rozcuchaný a má pytle pod očima. Trochu větší. Ví že by neměl tak pozdě být zaprvé vzhůru a zadruhé venku. Sice se ohlásil takže by to neměl být problém. Teď se však soustředí na cestu a trochu se i potaci. Celkově vypadá buď opitě a nebo na tripu. Ať si lidé myslí cokoliv zatím policie na něj volána nebyla. Prostě se jen potaci a potom si všimne asi plamínku. Nejspíš něčí cigareta. Jde dál a snaží se to ignorovat.*
*Eliasovi zazvoní telefon a to ho vytrhne ze soustředění. Podívá se na zprávu, co mu přišla a německy zanadává. V tu chvíli do něj narazí mladík a vypadne mu cigareta. Rychle ji chytne svou upíří rychlostí a narovná se. Podívá se na mladíka a zamračí se.* Hej mladej, seš v cajku?* Zeptá se ho a tázavě se na něj podívá.*
*později také uslyší zazvonění a nějaké slova, které neslyší a tak jim nerozumí. Potom slyší jak ho nějaký muž osloví.* "Jo v pohodě. Omlouvám se. " *řekne a pokračuje dál. Fakt neměl náladu si s nějakým mužem co je právě na ulici povídat. Ještě by se mu něco stalo. Potřeboval se v klidu projít.*
*Elias se za ním otočí a všimne si, že míří do části, kde se v tuto denní dobu nepohybují příjemní lidé a tak ho rychle dožene.* Doprovodím tě. Nechci pak ve zprávách číst o tom jak někoho pobodali a já ho předtím potkal.* Ušklíbne se a zazubí se na něj a pokud je Chuan pozorný, tak si všimne lehce delších špičáků.* Navíc, neměl bys být doma? Nebo u nějakého opatrovníka? Tě klidně doprovodím ke dveřím.* Nabídne mu. Neřekne nic o tom, že by ho doprovodil domů. Jen ke dveřím. Opět potáhne a vyfoukne kouř. To je jediná práce, kterou jeho plíce dělají. Ani se nesnaží napodobovat pohyb dýchání.*
*Chuan se pozastaví a otočí se.* "Jak můžu vědět že se mi s tebou nic nestane. Co když ti nevěřím." *řekne trochi chladně a to že muž, kterého zatím neznal se zazubil ho vůbec nepřesvědčilo.* /Super. upír/ "Doma? Ne. Momentálně mám povoleno jít ven. A ne nepotřebuji doprovodit." *Otočí se a pokračuje dál ve své cestě. Později však narazí na bandu opilců, která si ho všimnula.* "Jdeš někam?" *zeptal se ho nejvyšší muž* "Do toho vám myslím nic není pokud vím." *řekne a snaží se projít okolo nich.*
*Elias pokýve hlavou.* Ah jistě. Jsem neznámí a neznámí je zlý. To naprosto chápu. Ber to jako mou všetečnou starost.* Ušklíbne se a dál si kouří. Jde však dva kroky za ním. Drží si tak odstup, ale stále ho hlídá. Když narazí na opilce, kteří se zdají být dost pod parou, aby si mysleli jaká to nebude legrace si pohrát s děckem, tak Elias mezeru mezi nimi dožene.* Jde rovně, copak nevidíte a vaše smradlavé kusy těl mu v tom překáží.* Prohlásí a dál si kouří. Přitom se zazubí, ale kouř nevydechuje. Jeho plicím to už neublíží. Elias oproti mužům působil trochu jak úředníček, co jde pozdě z práce, ale něco na jeho sebevědomém postavení těla říkalo, že by se měli držet dál. Pokud si toho jsou však opilé mysli schopné tohoto detailu všimnout.*
Přesně tak. A neberu co já vím co se ti ve skutečnosti honí mozkem. *řekne a jde dál. Samozřejmě si všímá celou dobu jak Eliase. Všímá si jak je opilci později obklíčí. Hned poté co jim Elias něco řekl.* "V klidu Kamo jen mu chceme pomoct známe se s ním." *řekne opilec Eliasovi a druhý položí ruku chuanovi na rameno. To vsak chuana naštve a tak ho přehodí přes sebe. Nebylo to tak těžké navzdory tomu že byl opilý* "Zkus se mě dotknout ještě jednou a chcipneš"
*Elias pokrčí rameny.* Teď jen jídlo.* Prohlásí jako by mluvil o opravdovém lidském jídle. Když pak stojí proti opilcům, tak přimhouří oči a mlčí. Sleduje ty chlapy a mlčí. Když se začne Chuan bránit, tak nezasahuje. Vydechne jen kouř a podívá se na toho, co leží na zemi. Ušklíbne se a klekne si k němu. Podívá se mu do očí a usměje se.* Spi.* Řekne mu a muž poslechne. Pak se zvedne podívá se na ostatní.* Pokud ho znáte, tak musíte vědět, že jsem jeho kmotr a kluk má zdědit Longwoodské výpalniště.* Zalže aniž by to na sobě dal znát. Spíše to vypadalo jako by to byla opravdu pravda. Přesto Longwood má na starosti on teprve krátce a je opravdu drsný k těm, co odmítají platit na čas.*
*převrátí oči.* "Jasně. Jaké? Člověk? Sklamu tě já se ti dobrovolně nenabízím." *naráží na jeho zuby. Poté co Elias se k muži sehnul a přinutil ho spát se mu vůbec nelíbilo.* /To samé se může stát tobě Chuane mysli./ *druhý opilec i pres varování Eliase, které Chuana nezajímalo vykročil k Eliasovi a poslední k Chuanovi. Ten už Chuana bral za ruku a tahal ho někam. Chuan mu proto vrazil do vajec. Je mu jedno co se stane s tím posledním mužem co je momentálně u Eliase.*
*Elias se zašklepí.* Co nabízíš ty není dobré.* Řekne mu vážně. Když vidí, že zvládá se o sebe postarat, tak se rozhlédne. Vidí, že jsou v místě, kde nejsou kamery. Jakmile se k němu opilec pohne, tak se rychle pohne za něj a chytí ho do chmatu, který mu brání v běžném dýchání, pak mu lehce kopne do kolene ze zadu a on klekne. Jakmile je trochu omráčen, tak vytáhne dýku. Je to nejběžnější dýka. Lehce ho bodne do ramene a k ráně přiloží rty. Napije se. Dá si jen trochu a muž pustí omráčeného na zem. Elias během souboje ztratil cigaretu, takže si olízne rty a vytáhne novou.* Doufám, že jsi hotovej mladej, protože tohle se nedá žrát.* Zašklebí se a podívá se na něj. Chce vidět jeho reakci a hlavně chce vědět, zda je civil nebo něco jiného. Předchozí větu totiž jen plácnul, protože na dětech se nekrmí a to ani Anna nedělala pokud se ji nezprotivili. No a Anna byla extrémně brutální.*
"Super..." *Vypadne z něho. Je unavený, ale ještě pořád chce byt venku než se rozhodne jít zpět. Slyší potom takové to zachraptění po dechu. Proto se otočí zpět a vidí souboj mezi opilcem a upírem. Překvapí ho ale dýka, kterou Elias bodl opilce do ramene. Nečekal že by upíři potřebovali dýky. Na napití krve však už tak překvapeně nereagoval. Jak jinak upíři.* "Jak jako hotovej? *řekne a jde blíž.* "Nepotřebuji posranou chůvičku aby bylo jasný." *dodá a otočí se* "A už vůbec ne upíří." *jde dál a je mu trochu jedno jestli ho Elias sleduje nebo ne.*
*Elias se na mladíka podívá.* Tak mi řekni co jsi. Abych měl jistotu, že nemusím dělat i uklízečku.* Prohlásí a snaží se mu dívat do očí. Jelikož se od něj vzdaluje, tak jde za ním.* Navíc se nudím.* Prohlásí a vytáhne elektrický zapalovač a cigaretu si zapálí. Opět si pokuřuje a ušklíbne se.* Ale aspoň nehlídám černokněžníka s s démonem.* Zasměje se a vzpomene si na to, jak pracoval pro Preator a musel na toto dohlížet.*
*Během roztržky se Chuan lehce zranil, poté co se mu nalepil jazyk na patro, jak se pokusil vyslovit sprosté slovo. Pravděpodobně jen škrábnul nebo odřel. Elias tak cítí jeho krev a pozná, že jde o čaroděje. To mu dá určitý klid, že nemusí řešit mazání paměti. Doprovodí ho ještě kousek než se od něj odpojí a jde řešit další práci. Chuan jde zase domů. Kde usne na gauči.* //HRÁČI CHUANA: Dávej si pozor na kletby, apod. Tvá postava nesmí mluvit sprostě
*Triss dneska vzala Chuana dopoledne do lesa, než bude muset jet zpátky na intr do školy. Chtěla nasbírat ještě nějaké lesní ovoce, než přijde zima. Dlouho nepekla nějakou buchtu nebo plněné knedlíky a takové jahody a ostružiny s cukrem? Nebo i jen tak. A Chuan si mohl vzít s sebou nějaké do školy. Ruce měla zastrčené v kapsách velké, hrubé mikiny, pod ní měla teplé legíny a sportovní tenisky. Tmavé vlasy se jí houpaly ze strany na stranu v copu, zatímco odcházela od auta, které na okraji lesa zaparkovala. Označila si pro jistotu jeho polohu v mobilu, kdyby se zatoulali a šli v kruzích, načež se protáhne a schová bezpečně klíčky od auta a mobil do kapsy kalhot, kterou zapne, aby nic nevypadlo. V ruce jí tak zůstane jen košík, dvojče toho, který sehnala Chuanovi.* Tak schválně, kdo ho naplní rychleji. *Mrkne na něj, a pokyne mu, aby vyrazili, když telekinezí naposledy zkontroluje zamčené auto a vyrazí po pěšině, aby se porozhlédli po plodech...a v nejhorším i po houbách. Sama je nejedla, ale voněly hezky a ráda je sbírala a čistila. Lucas a Tayler si z nich potom rádi pekli, smažili a vařili různá jídla.* Doufám, že nějakou znalost o plodech máš? Já jen, aby se nestalo, že se něčím v lese otrávíme. Do nemocnice to není zrovna blízko, víš? *Nadhodí a zatahá si za cop.*
*Po tom co ho Triss vyloženě narvala do mikiny a dotáhla ho do lesa, vyskočil z auta. Podíval se okolo a hned začal poznávat známé stromy, které si někdy značkoval.* /Snad na to Triss nepřijde/ *řekl a když se vydala do lesa rozběhl se za ní.* Ale hrát budeme bez kouzel *řekne a ještě si trochu uraženě odfrkne. Chuan sice borůvky a tyhle věci moc nemusel ale párkrát si je dal. Hřiby jsou však jiná. Měl je rád jak syrové tak i grilované na ohni.* Byl jsem bezdomovec ne idiot *řekne* Jasně že mám *dodá a poškrábe se na hlavě* Takže nápad kde hledat? *zeptá se po docela dlouhé chvíli*
Nemyslím, že nějaké by nám pomohly. *Ušklíbne se. Nakonec něco z ničeho udělat vyloženě nejde. Aby si pomocí země vypěstovala vlastní plod nebo houbu musela by se snažit a ztratila by sakra hodně energie jen s jedním. Stačilo bohatě nechat rozkvést poupě, ne nechat vyrůst celou rostlina...nebo něco jiného.* Tak jsem to nemyslela, jen každý se může splést. Prostě jen...budeme opatrní. Nic nejez, pokud si nebudeš úplně jistý tím, co to je a zda je to jedlé. Spousta jedovatých plodů, rostlin a hub se tváří jedle, víš jak. Ani já bych nedala ruku do ohně za to, že to vždycky trefém správně. *Pousměje se na něj a když nadhodí, kde hledat, tak se rozhlédne a trhne rameny.* Asi bych zkusila zajít někam trochu hlouběji. Jsou to plody, takže typuju budou spíše na sluníčku, než totálně schované pod stromy. Aspoň teda to je moje zkušenost, když jsem chodila s tátou nebo bráchou. *Trhne slabě rameny a pousměje se.* Co tvoje typy?
Já nevím co ty všechno umíš *řekne a pokračuje dál. Cestou si pobrukuje melodii a písničku tu stejnou furt dokola* Neboj nic jist nebudu. Vím jaké to je nakazit se plody a věř mi příjemné to není. *přeruší broukani si melodie a jak to dořekne opět začne. Když však triss zmíní tátu a bratra Chuan si jen hodí kapuci přes hlavu a usmívá se. Není to však pravý úsměv. Jeho cíl v životě je však svojí pravou matku najít. Ví že však u ní bydlet nechce jen chce vědět proč ho zahodila. Hned ho z toho triss vyruši a jen sebou cukne.* Nevím nikdy jsem tu s rodinou nemohl být *řekne a pokrčí rameny. * HŘIB *řekne a rozběhne se ke stromu.* Záleží však co hledáme. Plody v zemi často nerostou zato některé hřiby ano *řekne a snaží se odběhnout od tématu rodiny co nejrychleji doufajíc že si toho jeho máma nevšimne* Mám náskok o jeden *řekne a zasměje se dal však pokračuje s broukanim*
Tak různě. Od dost věcí aspoň trošičku. *Trhne rameny a chvíli poslouchá jeho broukání, než souhlasí s jejím upozorněním.* Co se děje? *Nadhodí na mlčelnivý a ne zrovna upřímný úsměv, který jde vidět, i když si natáhl kapici a nadzvedne obočí.* Já vím...ale zřejmě si na houby a lesní plody chodil, tak to tu třeba znáš lépe. Já v New Yorku ještě nebyla s TÍMTO účelem tady v lese. *Ušklíbne se a bod a hřib mu nechá, zatímco sama sezná, že jsou dost hluboko a houby a případně borůvky, maliny, jahody a ostružiny budou dál od pěšiny z velké části.* Co si to broukáš? Nějaká nová píseň ze školy a intru? *Usměje se a znovu si zatahá lehce za cop.*
No jo no nemusíš se vychloubat já jsem zase zlepšil oheň... opravdu, ale nemůžu to ukázat. Teda aspoň ne dokud nedostanu schválení od Lynx. *zakasle. Na její otázku se jen na triss podívá.* Nic jen že ty jsi měla šanci otce poznat a měla jsi i bratra. Já ani nevím jestli matka žije či jestli mám sourozence. Musím ji jednou najít ale vracet se k ní nechci. Chci jen vědět proč mě opustila, nebo spíš zahodila a nechala umřít. Chci vědět proč. *Nadechne se a chce se mu brečet.* Ostružiny jsou trochu hlouběji, borůvky vedle toho a jahody a maliny více na pravo u kraje. *Vzdychne. A snaží se vzpomenout.* Houby jsou tak nějak všude ale nejvíce vzadu u starého stromu s dírou. *dodá a na její otázku se jen usměje.* Aaaale takovou malou věc co jsem si složil abych se nenudil. *řekne a trochu se začervená.* Možná ti to jednou dám, aby ses na to podívala. Ale nic ti neslibuji *vyplázne jazyk*
*Nadzvedne obočí nad jeho učitelkou.* Neprotestovala jsem, když sis k učení našel někoho zkušenějšího, než jsem já, ale ráda bych, aby jsi s ní probral to, že budu moct vidět tvé pokroky. Nakonec jsem tvůj zákonný zástupce, dokud se nějak nerozhodne soud, že by byla možná adopce a dokud neuplyne ta zkušební doba před ní. Pokud budeš ještě chtít zůstat a pokud se neporuší naše dohoda. *Promne si kořen nosu. Nechtěla ventilovat, jak se cítila poněkud vynechaná z jeho...osobnostního růstu. Jistě, co nastoupil na vojenskou se začalo jeho chování zlepšovat a společné bydlení bylo čím dál lepší - a to včetně domácích povinností i chování u ní i mimo domov, nicméně...už tak jej vídala jen o víkendech, takže nebyla plně součástí jeho studentského života...a věděla, že čím bude starší, tím více se jí bude vzdalovat, nicméně nečekala, že to bude tak brzy. Skloní chápavě hlavu, jakmile se svěří ohledně rodiny.* Tomu rozumím...Můžeme zkusit poprosit úřady, zda by s tím něco zmohly, ale...opravdu netuším, zda to svedou. Ani, co s tvou matkou je...nebo kde by mohla být. *Vydechne a upraví si mikinu, na kterou spadlo pár lístků, když zafoukal vítr.* Neměj ale vysoká očekávání, ano? Někdy matky nejednají o nic lépe, než naši démonští rodiče a s tím mám bohatou zkušenost. *Nevesele se ušklíbne a pak zamíří tam, kam je směřoval, aby konečně mohli sbírat plody. Jakmile se dostanou k ostružinám, tak je začne obírat a zkusí si zabroukat melodii jeho písně.* Chtěl by ses naučit na něco hrát, aby jsi ty melodie mohl i produkovat mimo zpěv? *Nabídne mu, že by jej mohla učit alespoň na piáno nebo kytaru, kdyby měl zájem. A kdyby nechtěl za učitele ji...hold mohla sehnat učitele.*
*Zasměje se* Pokusím se jí příště říct ať si o tom s tebou promluví a nebo zkusím udělat výjimku. Nebudu lhát docela mě zarazilo že souhlasila. Tedaaaaa aspoň zatím na zkoušku. Prý pokud to bude nadějné, bude mě učit dál. Pokud nebude tak je konec. Ale aspoň už umím rozšířit plamen. Je to těžké a opravdu jsem málem něco nepodpálil, ale jo trochu pokrok za posledních 9 let jsem se posunul o ani ne krok. *Zasměje se. Nad úřady což byla další zmínka od Triss však více znejsitil.* Nezapomeň však že si zase budeme tím pádem vymyslet nějakou historku. Pokud mám bráchu nebo sestru nechci aby jim vzali mámu za to že se mě vyloženě pokusila zabít. Ale nebude spíš lepší nápad zajít na DNA testy. Myslím si že se určitě někde shodovat aspoň trochu bude. Musí ne v Nemocnici určitě musí mít vzorek. *Řekne a dá ránu do větru* HA KOMÁR ZA- *Hned se zastaví a uklidní. Nesmí to doříct a on to ví protože se mu pomalu začíná točit jazyk* Nemám žádná očekávání přece jen vím co ta žena udělala. *Řekne a přeskočí větev. Následně vyleze na strom a zhoupne se hlavou dolů. Poté však uslyší Triss zpívat si melodii kterou hned poznal.* HEJ TAK TO NE. TO JSME SI NE- *dřív než to stihne doříct tak ho Triss přeruší otázkou, která ho trochu šokuje.* Myslíš že mám až takový talent jen ve snech. *Řekne a podívá se na ní.* Ale jo bylo by to fajn *řekne a skočí saltem vzad z větve* Tak jo čas sbírat*řekne a koukne se na borůvky.* Nepočítají se tohle jako mé body když jsem ti řekl kde jsou?
Dobře, děkuji. *Pousměje se na něj.* A neboj, zlepšíš se, ani nebudeš vědět jak. Znám moc dobře začátky. Jeden čaroděj, co mě učil štíty do mě valil elektrické výboje a kolikrát mě jimi odhodil zády do stromu, na konci podzimu do ledové řeky, skrz skleněný stůl a jednou z toho byla otevřená zlomenina, jak mě to odhodilo a rozletěly se mi u toho ruce a já si ji zlomila právě o roh zdi. Takže mi věř, začátky nikdy nejsou snadné. Ale ono se to poddá, věř tomu. *Mrkne na něj a pak se přesunou k tématu o jeho rodině.* Zkusíme se v tom případě zeptat Lucase. Je lékař, mohl by využít kontakty a jako čaroděj by to mohl udělat tak, aby se v případě existence sourozenců nestalo, že by je vzali. Divil by ses, kolik podsvěťanů pracuje v různých státních sférách. Je to nutné, umíš si představit, co by se stalo, kdyby zatkli vlkodlaka a přišel úplněk? Hotová katastrofa. *Pokroutí hlavou a kývne nad zhodnocením jeho očekávání, načež si přestane omluvně broukat. Asi mu to nebylo příjemné. Pousměje se a kývne.* Mohu tě učit já na kytaru nebo piáno, ale jestli bys rád jiný hudební nástroj, asi budu muset sehnat někoho jiného. *Nadhodí a ostražitě, starostlivě, pozoruje jeho vylomeniny na stromě. Trochu jí trne, sama tohle neuměla. Jasně, jóga pomáhala ohebnosti, zvládla by předmět, ale jen pomalu, ne jako gymnasti. A salto šlo mimo ni, pokud by si nepomohla magií.* Jasně, jdeme na to, musím nasbírat víc, kdy už ti dáváme bonusové body za radu. *Zasměje se a sama s tím už začala u ostružin, borůvky nechala na něm, stejně jako si pravděpodobně později podělí maliny a jahody.* Na co máš spíše chuť? Buchtu nebo plněné knedlíky? Nespotřebuji na to samozřejmě všechno. Ještě můžeme experimentovat a zkusit si udělat domácí marmelády, buď to bude dobré nebo to skončí katastrofou. *Ušklíbne se. K večeru jej bude muset zavést na intr, ale určitě něco málo stihnou.*
Dík že mi věříš. Muselo to být jistě nepříjemné a kdyby jsi četla něco o žhářství alespoň budeš mít na někoho velké podezření *řekne a svému vtipu se málo zasměje. Pomalu už tohle téma dokončuje. Vlastně o něm asi už mluvit asi nebude. Na druhou stranu...* Nevím kdo je Lucas ale pokud mi promiň nám pomůže. Taaak nevím co. Nevím co bych mu dal. *Snaží se představit vlkodlaka jak masakruje lidi což se mu i povede. Není to až tak otřesná věc.* /Tedy pro mě kdyby se to stalo před Triss nejspíš by dostala trauma/ *vtom si vzpomene i na proslulou veverku a zasměje se. Jasně výraz Triss k smíchu nebyl ale Chuanovi nic nedocházelo.* Přesně tak. Vítězství je mé. *řekne a jde sbírat. Počítá si u toho body a dál si brouka tu písničku.* To s tím učením zvážím *řekne nakonec* Knedlíky? Jsem to nikdy neměl. Můžu zkusit *řekne a dál sbírá.* Umím homelesáckou marmeládu. Není to ale něco dobrého. Spíš kyselé a no prostě nedobré *dodá a dál sbírá. Poté se podívá na oblohu kde vidí pár šedých mraků* Počasí moc nepřeje. Jde vidět že se blíží podzim.
*Zasměje se a pak pokýve hlavou.* Jasně, že věřím, ale tomu žhářství se vyhneme. *Mrkne na něj spiklenecky a nadzvedne obočí.* Jak si můžeš nepamatovat jména mých kmotrů? Vždyť jsme s nimi už byli hodněkrát a když přišla onehdy Lynx k nám, byl tam i s jeho manželem Taylerem. *Ušklíbne se a doufá, že se jen na chvíli zapomněl. Párkrát už na něj dohlíželi a když spolu byli před nějakou dobou zpět u její rodiny, tak i tam byli.* No má rád dýmky, můžeš mu koupit nějakou novou dýmku. Tabák samozřejmě ti nikdo neprodá, ale dýmku by mohli...a kdyby ne, mohu ji jít koupit s tebou. *Zazubí se.* A taky rád maloval, v jednom životě byl malíř, tak třeba stojan, plátna nebo zajímavé barvy. *Nadhodí, čím by se mohl odvděčit, kdyby chtěl.* Tys je nikdy neměl? Tak to URČITĚ musíš zkusit. *Zasměje se a sbírá dál. Povedlo se jí ztratit počet, ale nesešlo na tom.* Tak další víkend zkusíme i marmeládu, která dopadne lépe. *Usměje se a sbírá dál, aby se mohli přesunout k dalším plodům.* Jo, to teda. Brzy abychom šli na nákupy a sehnali vánoční dárky všem. Napadlo tě už, co by sis přál na Vánoce? *Zeptá se naféra, i když bylo jasné, že toho dostane jako nový člen rodiny více. Triss i její rodina ráda dávali dárky.* Mimochodem hlavně okolo Vánoc, ale i na podzim, bývají různé charitativní akce. Ne, že bys musel, jen já ráda chodím vypomáhat do jídelen pro lidi v nouzi, kde se rozdává jídlo, oblečení a tak...napadlo mě, že když takový život znáš, tak bys mohl chtít pomoci. Tak kdyby jsi měl zájem dobrovolničit nějaký den, tak dej vědět. *Pousměje se znovu a mávne rukou.* Tak pojd, jdeme na ty červené plody, těchto už máme dost. *Nadhodí nakonec a pobídne ho, aby vedl, kde je najdou a mohli ještě stihnout doma ty knedlíky, než bude muset na intr.*
A joooo promiň zapomněl jsem. Trochu jsem mimo zítra máme test a střelby. *Řekne. Na Lynx si dost vzpomíná. Docela podpasovka to byla, ale teď jsou v pohodě. Snad.* Dýmka huh určitě to zvážím. Alespoň ode mně něco dostane za to jak nade mnou musel párkrát dohlížet. Znám taky obchod s uměleckými potřebami, tak snad mu tam něco vyberu. *Řekne a dál počítá borůvky* Dobrá tedy *odpoví na slova Triss* Zajímá mě jak to bude chutnat /97.. 98 tak ne... pořád 97... 98... 99.. 100... 1... 2... 3.../ *Počítá a nad slovy o marmeládě jen kývne. Hodí borůvky do košíku a jednu si hodí do pusy. Zrovna tu kyselou.* FUJ *Vyplivne plod a zahrabe ho listím. Nad vánočními dárky se však pozastavil. Má Triss vůbec tušení co pro Chuana vánoce znamenali? Vlastně nic. Jenom o nich slyšel, ale myslel si že je to jen nějaká pohádka. Když však poté viděl stromečky na ulici, které byli krásně zdobené a výzdoba na ulicích byla také krásná. Ho to však nezajímalo. Tou dobou bojoval s ukrutnou zimou. Tudíž vždy strávil někde, kde byl co nejdál od lidí. Pro některé to byl krásný čas pro něj boj o přežití. Proto jen opět tiše kývne.* Já nic nechci *řekne nakonec a dál jen sbírá a počítá. Poté Triss zmíní další téma. Ty charitativní akce. Slyšel o nich přesto se o ně nikdy nezajímal a nechodil tam. Nebude přijímat milostdary od ostatních a radši si věci poctivě nakradl.* Pomůžu rád *řekne opět nakonec a vstane po gestu že se mají přemístit. Přesunul se tedy ke stromu se zvláštním znakem. Pro Chuana však zvláštní nebyl vyryl ho do něj sám. Poté se koukl o strom dál kde byl stejný znak už trochu výš. Nakonec se vydal doleva. Tudíž směrem kde se měli ony jahody vyskytovat.* Tudy jinak kolik zatím máš?
*Pousměje se, když souhlasí s pomocí na akcích a následuje jej. Chvíli jí trvá si všimnout těch znaků, a dalších pár, než si plně uvědomí, že je sleduje a nadzvedne sama pro sebe obočí. Možná si značil cesty v době, kdy neměl domov, protože věděl, kde jsou keře s jedlými bobulemi? Asi by to dávalo smysl. Třeba se na to někdy zeptá.* Netuším, zapomněla jsem počítat a pak jsem nevěděla kolik jsem natrhala. *Pokrčí rameny a když dorazí, zabere si maliny a požitkářsky si do úst dvě vloží, než začne trhat.* Jinak držím palce na zítřejší test. Učil ses? Nebo se na to vrhneš, zatímco budu dělat jídlo? *Věděla, že mají tak půl hodiny, než by měli vyrazit, aby skutečně knedlíky stihla udělat a mohli se najíst, než ho bude muset zase odvést. Oblečení vyprala a poskládala mu už včera, tak aspoň to měli z krku. Další věci si snad pečlivě hlídal on sám.*
*Chuan se zastaví* Já už mám 134 *poví a dál sleduje značky. Poté dojde ke keřům s jahodami* Dík. Jsem naučený. *Řekl a začne sbírat jahody. Věděl že test nebude ani tak těžký a naučit se na něj bylo jednoduché. Poté opět hodil jahody do košíku.* Triss už by jsme pomalu měli jít
*Triss a Chuan nakonec odjeli domů, když toho nasbírali dost. Triss udělala s jeho pomocí knedlíky a po jídle jej zavezla na intr a sama se vrátila domů.*
*Když se Lynxovi trochu uvolnil harmonogram, tak napsal zprávu Chuanovi, aby zamířil do prázdných skladů v Queens.* /Doufám, že si alespoň dokáže do mobilu zadat souřadnice../ *Převrátí očima, když lístek zapálí a pošle jako ohnivou zprávu k mladému čaroději. Neměl jak jinak mu totiž dát svou přesnou lokaci, neboť opuštěných skladů v téhle čtvrti byla hromada, takže doufal, že si Chuan prostě hodí napsané souřadnice někam do google maps a ty ho dovedou k němu. A než Chuan dorazí, tak využije pozůstatku plachet, které zřejmě oddělovaly skladové zásoby a po dvou z nich, který nejvíce připomínají akrobatické šály, se vyšplhá do výšky, aby si trochu zatrénoval a zabil čas.*
*Chuan zrovna blbl s kámošem na intru. Trochu rušili sousedy ale nakonec je také pozvali. Objednali si pizzu a nějaké to pití. DĚTSKÉ SAMOZŘEJMĚ PŘES HLÍDKU BY JIM ALKOHOL NEPROŠEL. No po nějaké době se Chuanovi zachtělo na záchod.* Hoši a dámy omluvte mě *řekl a šel se vysr-. Šel vykonat potřebu. Najednou když zavřel dveře a usedlna trůn se mu před očima zjevil plamen. Ze začátku se lekl ale potom zjistil že to je ohnivá zpráva. Rychle to projel očima. Dovykonal potřebu a svému kámošovi, který zrovna někoho balil, a který je také vlkodlak řekl že se vrátí asi až večer. Vzal si batoh hodil do toho tři monstery a odběhl na autobus který ho zavezl co nejblíže k místu setkání. Tam následně hodil souřadnice a o chvíli později dorazil ke skladu kde měl/a Lynx být* Tak jsem tu *řekne jak vešel dovnitř a tak trochu Lynx hledá*
*Propletl nohy skrz starou šálu a ta povážlivě zakřupala.* /No.. Alqarf.. Ještě si rupni../ *Zakleje v hlavě, když dokončí uchycení pro akrobatický prvek. Dole neměl žádné matračky, co by ho zachránily kdyby zpanikařil a nestihl se zachytit magií. Což by se zcela určitě mohlo stát, kdyby jedna ze šál nečekaně rupla.* /A nebo by mi to utrhlo nohu.. Taky možnost../ *Vytáhne se víc do sedu, když uslyší hlas a odtlačí jednu z šál na stranu, aby viděl k východu. Ušklíbne se, načež se zase prohne zpátky a mávne.* Tady nahoře.. Dej mi chvilku.. *Křikne zpátky, načež se zhoupne víc dozadu a prohne, aby přinutil gravitaci dělat svoje a začal se odmotávat ze svého zavázaní. Asi metr nad zemí šálu přitáhne a zastaví se.* Tadá.. *Ušklíbne se a vytáhne se do sedu a počež do stoje, aby ze sebe odmotal zbytek svých provizorních šál.* Fajn.. *Prohlásí, když stojí zase pevně na svých nohách a opráší se.* Pustíme se do práce, prcku.. Tady snad nemáš moc co zničit, takže si odlož stranou někde ten batoh a vnímej, kam jsi ho strčil, ať si ho nevyhodíš do povětří. *Dá mu instrukce a mávne rukou, aby se dal do pohybu.*
*jakmile uslyší hlas že je někdo nahoře podívá se a vidí tam Lynx. Nejspíš vyset na nějaké šále* Ok *odpoví na to aby mu/jí dal chvilku a jen civí s přihmouřenýma očima jak se houpe a jen čeká na to jak sleze. Jakmile řekne tadá dá jen palec nahoru a mírně zatleská. To víte pro spokojenost. Jeho pozornost však hned získá protože se mají do toho pustit. Nejvíce ho naštvalo to prcku a mírně se urazil. Batoh však sundal a dal ho k rohu.* Ok tak jsem asi připravený *řekne a sundá si bundu, kterou hodí k batohu.* Jen jedna věc nemáš telefon? Právě jsem na internátě a no... Však víš mohli to vidět civilové. *Radši nezmiňuje menší party co si tam udělali.*
*Uchechtne se, nad jeho dotazem.* Mám telefon.. To že je mi sto let neznamená, že nejdu s dobou.. *Zakření se na něj.* Ale ohnivé zprávy jsou rychlejší a přesnější a navíc nemám tvoje telefonní číslo.. *To, že si jej snadno mohl zjistit a jen se mu nechtělo, už nedodá a místo toho si přitáhne telekinezí několik dřevěných beden, co tu zůstaly, a vyděsí pár myší, aby se měl na co posadit, protože na zem si sedat nehodlal.* Vrátíme se k tomu ohni, co jsme začali řešit minule.. Tady je to opuštěné, takže jako první věc, co po tobě chci je, aby jsi dal ohni průchod.. Vím, že kontrolu udržíš jen nad těmi malými plamínky, ale aby ses zlepšil, tak musíš znát svůj potenciál a to, jak daleko můžeš s ohněm zajít. Moje maximum, které je udržitelné míře a nebere mi moc energie je ohnivý štít. *Jen co o dořekne, tak mu na ruce vzplanou plameny a on rukou obkreslí před sebou větší ovál, který se záhy vyplní a spojí do velkého plamenného disku.* Není to jako běžný oheň.. Je nepropustný a dokáže odrážet některé druhy magie. *Vysvětluje nadále.* Samozřejmě že znám i svoje konečné kapacity.. *Pokračuje a plamen se pohybem Lynxových ruk dolů a od sebe rozlije před ním a vyšplhá do výšky jako ohnivá stěna, zhruba o velikosti pět metrů na čtyři. Lynx ji nedrží dlouho. Jen krátce a pak plameny postupně pohasnou.* Jenže takováhle kouzla jsou už moc silná a berou energii. Kdybych tu stěnu držel moc dlouho, nebo se ji snažil zbytečně moc zvětšovat, tak nad ní ztratím kontrolu, protože mi dojde energie.. Tohle je ale důležité znát, aby jsi se nepřecenil.. Tvoje energie se ještě pochopitelně vyvíjí a je možné, že to co bude tvoje maximum dnes, může být za deset let úplná prkotina.. Vše se odvíjí od trénování a věku.. *Vysvětlí mu, než mu dá prostor se na něco zeptat a pokud nemá dotaz, tak jen kývne rukou, aby začal.*
ČEKEJ TOBĚ JE STO LET? *trochu mírně ho to vyhodí z rovnováhy. Dále poslouchá proč nechce používat telefon.* To je sice vše fajn, ale ty jsi z nás jediný komu jde magie mysli. Takže ty jim jednoduše můžeš vymazat paměť, ale já na to abych jim paměť vymazal tak jim budu muset roztřískat hlavu o stůl *řekne a pokud k tomu má co dodat vyslechne si to. Následně však vidí létat bedny a poslouchá Lynx co a jak má dělat. Když následně ví co dělat a vydí štít jen z něj vyjde chabým* Hustý *To že je to nepřípustný oheň ho však udivuje ještě více, ale* /u magie to asi nemá smysl se logicky zamýšlet./ *Řekne si a jak vidí stěnu jen trochu odstoupí* /no tady jde vidět jak jsou ostatní lepší/ *vzdychne a sleduje jak stěna mizí. O tom že berou dost energie ho trochu vyděsí ale zkouší to na sobě nedat znát.* Takže já začnu no.... *Řekne a natáhne ruku před sebe. Po chvíli se začnou zjevovat už známe tyrkysové malé plamínky. Zavře tedy oči a hluboce se nadechne. Snaží se dát ohni průchod. Jenže to dělá poprvé a moc to nechápe. Začne se tedy plamen rozrůstat. Pomalu však začíná ztrácet kontrolu. Ještě se však drží a tak dál rozšiřuje plamen až ho má nakonec kolem celé ruky. V tu chvíli začíná úplně ztrácet kontrolu a plamen se dál bez kontroly rozrůstá a rozrůstá. Obrovský žár mu jde do očí a tak je přivře.* NEMŮŽU TO OVLÁDAT *zařve*
*Pozvedne obočí, načež si přemýšlivě poklepe prstem na ret.* Neříkal jsem ti to už? *Zauvažuje, ale nakonec to odmávne a ušklíbne se.* Taky se naučíš.. A nemusíš jim otřískat hlavy o stůl.. Civilové jsou většinou slepí a jejich zrak je ještě víc kalen mlhou.. Nevidí svět jako my.. Je možné, že by se nejdřív divili, ale za dvě sekundy už by si mysleli, že sis jen hrál se zapalovačem.. *Mávne lhostejně rukou.* A kdyby jsi někomu potřeboval vymazat paměť, tak ho jednoduše můžeš vzít k Triss.. *Dodá ještě, než mu vysvětlí i prakticky ukáže, co po něm chce. Když nemá dotazy a prohlásí, že začne, tak se pohodlně, alespoň tak, jak to na bednách jde, usadí a čeká. Nehodlá mladému čaroději pomoct hned, jak se plameny začnou šířit, ale počká až na moment, kdy to opravdu přestane zvládat, kdy svou magií jeho plameny zarazí, aby nepokračovaly dál.* Přestaň panikařit.. Panikou vše zhoršíš.. Zhluboka se nadechni.. *Řekne a poté plamen stáhne zpátky na jeho dlaň. Neudusí ho ale.* Ten plamen je tvůj.. Ty mu poroučíš, ne naopak.. Představ si, že mu stavíš neviditelnou bariéru u svého zápěstí, aby jsi mu dal hranici. Bod kam může jít a kam už ne.. *Počká na nějaký projev, že ho Chuan vnímá a ví, co mu říká a pak pustí oheň ze svého držení.*
Ne neříkal *řekne a jen vyslýchá to co mu lynx řekne na co jen kývne hlavou že rozumí* Jo to máš asi pravdu *odpoví ještě předtím než mu Lynx ukáže co má dělat a také vysvětlí. No a potom víte co se stalo. Chuan pomalu začal přestávat ovládat magii. Zatím co Lynx pohodlně seděl Chuan panikařil dokud mu lynx nepomohl a vysvětlil mu že panika není to co mu pomůže. Proto se tedy nadechne a vydechne. Jak mu zase plamen vklouzne na dlaň se nadechne ještě jednou a vydechne hluboce. Slyší Lynx jak si má představit bariéru nebo bod* Dobře tedy chápu *řekne a tyrkysově mu zablikají oči a aktivuje zase svou magii. Jakmile Lynx plamen pouští se plamen opět začne rozrůstat. Chuan si ovšem představuje bariéru a zavře radši oči. Drží to jen tak tak a plamen je velký skoro přes celou dlaň. Každopádně se tam jakoby snaží přes něco probourat a rozrůstá se už pomaleji. Nakonec se však zastaví.*
Hm.. *Pokrčí už jen rameny, že jej to fakt netrápí, že tenhle fakt nevěděl. Sleduje jeho snahu krotit svou magii, až mu musí pomoct, aby se neupálil zaživa. Když Chuan kývne, že všechno chápe, tak jen přikývne a uvolní svou moc nad jeho ohněm a čeká, zda jej pochopil.* Otevři oči.. *Pronese, když vidí, že je má mladík stále křečovitě zavřené i přesto, že oheň se drží na jeho dlani. Jestli tak mladík učiní, tak potom pokračuje slovy.* Tak, jak si teď představuješ bariéru kolem zápěstí, s tím můžeš pracovat nadále. Můžeš dát ohni všemožný tvar, když jej dobře ovládáš. Nejjednodušší jsou pochopitelně ohnivé koule.. *Nad dlaní mu začne kroužit malá ohnivá kulička, ke které se po chvíli přidá druhá a ty se začnou točit v ležatých osmičkách.* ..nemusí se ti to povést hned.. Chce to cvik umět dát ohni formu a tvar.. *Upozorní ho na to, aby se nezačal rozčilovat, že se mu to hned nedaří.*
Dobrá tedy *Chuan otevře oči a vidí jak mu to vcelku jde* JO JÁ TO ZVLÁDÁM HA *řekne a poté poslouchá Lynx* Jasný chápu tak jdu na t- *v průběhu řeči ho však vyruší budík, který mu oznámí že je čas stáhnout se zpět na internát.* Doprčic zrovna když mi to šlo *uleví si a podívá se na Lynx* Pardón ale musím doslova by mě zabili kdybych přišel pozdě. *Řekne a vezme batoh načež odběhne ze skladu. Dřív než tak učiní rychle napsal na papírek své číslo a hodil ho blízko Lynx tak aby si ho všiml*
*Ušklíbne se pobaveně nad tou dětskou radostí z povedeného kouzla. Přikývne během jeho slov a čeká, až se pustí do kouzla, když je vyruší jeho mobil. Zaksichtí se nad jeho slovy.* Znám jednoho nekromancera kdyžtak.. *Prohodí ale nechá ho zmizet, než si přilevituje odhozený papírek a zakroutí nad tím hlavou. Zmuchlá ho do kapsy, načež si otevře portál a zmizí ze skladu.*
*Poté, co si odbyl výcvik, se na starší upírku obrátil ještě s tím, že by šel rád ven fotit. Nakonec to byla již nějaká doba a když se ten fotoaparát na něj tak smutně díval, nemohl říct sám za sebe „ne“. Jal se tedy přemlouvání, než mu po přísahání, že opravdu žádnou blbost neudělá, opravdu vycházka povolená byla. Při ní se samozřejmě, jak tak bylo zvykem, Lila nudila, chodíce už s menším odstupem. Tay se v sebeovládání po tom rozhovoru s Dragosem a s následujícími tréninky dost zlepšil, takže si vyprosil nějaký ten menší odstup, pravděpodobně i kvůli tomu, aby mu starší upírka nedýchala přímo na krk. Už tak mu stačily ty kecy o tom, jak zbytečné tohle je.* Já vím, já vím, není to plnohodnotná práce, spokojená? *Nadhodil, když se k ní na moment ohlédl, nasazujíce objektiv na tělo foťáku.*
*Chuan trénoval v lese kde nikdo nebyl. Přišel jsem aby z tělocviku dostal za jedna a stromy kdykoliv mohl využít.* Jé tu je hezké místo *řekl si sám pro sebe a dal ruce v bok. V tu najednou někoho uslyší a tak vyleze na strom podívat se kdo to je. Byl to jeden... ne dva lidé.* /Často tu nikoho nepotkávám./ *Chvíli je pozoroval a jak si jeden člověk došteluje fotoaparát tak se zavěsí za nohy a jde hlavou dolů přímo před něj* Ahoj *řekne a usměje se. Pořád tam vysí*
*Jakmile spatřil ten škodolibý a zároveň vítězný úšklebek, nenápadně protočil oči a zavrtěl hlavou.* /Přiznej, že má žena vždy pravdu a pak si užívej klidu, fakt že jo./ *Proběhlo mu hlavou, zatímco si nastavoval objektiv. Když však v téže chvíli jako Lila zaregistroval zašustění kdesi ve stromech společně s tlukotem srdce, ohlédl se a pohledem analyzoval okolí, než mu pán, nebo spíše kluk, neznámý skočil přímo před obličej. Nebo konkrétněji – naklonil se k němu z větve. Taylor jen zmateně zamrkal a poodstoupil, úspěšně potlačujíce touhu po krvi. Naštěstí se po tréninku musel ještě najíst, takže ho nic moc ke kousnutí nelákalo.* Dobrý večer? *Naklonil hlavu lehce zmateně na stranu, přičemž mu pramen vlasů spadl lehce do očí. Moc se nyní ke konverzaci neměl, takže lehce doufal, že kluk zmizí, nebo při nejhorším najde dobrou výmluvu pro své zmizení.*
/Prej 'DoBRý VEčeR'/ *pomyslel si a chtělo se mu smát. Nakonec se však udržel. Bylo to pro něj těžší než čekal ale nakonec se fakt udržel. Každopádně to teď nebyla jeho starost.* Co tu vůbec děláte? *Řekne a usmívá se* nejspíš budete fotit teda soudím dle vašeho fotoaparátu *dodá a furt vysí. Po nějaké době mu začíná natekat krev do hlavy a tak se radši zvedne a opře se o trup stromu /zajímavé/ *pomyslí si když se podívá na fotoaparát* Moc jsem jich za život neviděl *řekne a ukáže na fotoaparát v jeho rukou*
*V čirém zmatení, jímž nyní oplýval, ze sebe dostal zdvořilé popřání dobrého večera.* /Není moc pozdě na to, aby tu někdo tak mladý pobíhal?/ *Vrtalo mu hlavou. Upír to rozhodně nebyl, to zvládl poznat, o to víc jej tedy důvod toho nočního poletování v lese zajímal. Nicméně než se začne dotazovat, rozhodl se nejprve podat odpovědi. Nebo se tedy k tomu aspoň chystal, mladík to však stihl za něj. Lehce tedy kývl hlavou, zastrčíce si pramen vlasů za ucho.* Přesně tak. *Potvrdil aspoň, načež hlavu naklonil lehce do strany.* Oh, můžete se na něj jít podívat i zblízka, jestli chcete. *Vykouzlil aspoň slabé pousmání.* Jen by mě předtím ještě zajímalo... není na takové létání v lese na vás docela pozdě? Nebojí se rodiče? *Nadhodil. Věděl, že mu do toho nic moc není, ale co kdyby se tomu mladíkovi něco stalo? Nemuselo by to dopadnout dobře.* Toto místo zvládne být obzvláště touto dobou nebezpečné. *Dodal ještě.*
Neeeee to není dobrý nápad. Bude drahý a já jsem moc šikovný v rozbíjení věcí. Hlavně mojí hlavy *řekne a zase se zavěsí za nohy* Takže pokud nechcete zničený foťák tak ho radši držte ode mě dál *řekne a podívá se dolů na zem. Na jeho otázku se jen podívá zmateně* /Proč chce do háje vědět proč jsem tu tak pozdě/ *každopádně i tak odpoví* Proč ne? Méně lidí více klidu a více prostoru na to abych do něčeho mlátil a jsem na internátu. *Nad rodičema se však pozastaví. Nikdy pravé nepoznal* No jak se to vezme mojí rodiče. Mě zanechali napospas smrti a to tak že mě údajně vyhodili z okna
*Mladíka si vyslechl, přičemž se občas podíval i na Lilu, než následně na mladíkova slova kývl. Něco takového riskovat opravdu nehodlal. V tom se klučina fakt nemýlil.* To budu, jak tě tedy tak poslouchám. *Dodal pro doplnění i slovně, než se jal tichého poslouchání. To, co se však dozvídal postupně, jej nijak neuklidnilo. Vlastně to bylo naopak. Zděšeně po poslední informaci zamrkal. Nicméně z informace o internátu a vyhození z okna postupně něco vydedukoval. Mladík už pravděpodobně musel být s někým jiným, protože něco takového by biologickým rodičům rozhodně neprošlo.* I tak není moudré se v lese takto potulovat, sám a za tmy..co když by sis něco udělal? Nikdo by ti nezavolal pomoc, když bys byl v bezvědomí, protože bys tu těžko někoho potkal.*Zmínil statostlivě, nevědomky přitom přepl do tykání.* Navíc jestliže jsi na internátu, pravděpodobně nyní porušuješ večerku a večerní vycházení. *Dodal pak. Byl to sice už nějaký ten pátek, co vyšel střední, ale tyto věci mu v hlavě utkvěly, dost dobře navíc, Kari si na toto často stěžovala.*
Good nechci abych ti musel něco platit *řekne a zvedne se zase na větev kde přeskakuje z jedné na druhou a tak dokola* Nah je to v pohodě zeptal jsem se učitelů a řekl že za sebe nyní přebírám zodpovědnost. Taky to že potřebuju svěží vzduch. Tak mě pusili. Hopa *řekne a zase poskočí.* A to s tím že by mi nikdo nezavolal pomoc. Určitě zavolal. Někdo kdo by asi zítra prošel okolo *řekne a přestane poskakovat* Navíc když je to tu TaK NEbEzpEčNÉ tak proč jsi tu ty hm? *Řekne a nakloní hlavu* No tak to mě zajímá co máš HOPA *řekne a zase se zavěsí za nohy*
*Lehce svraštil obočí, nicméně nakonec pokýval hlavou.* /Jiný kraj, jiná pravidla očividně. Navíc se to taky během těch pár let mohlo změnit./ *Pomyslel si. Navíc mu do toho nakonec taky nebylo nic. Nemusel by se vůbec starat. Avšak ten pud jakýmsi způsobem chránit mladší a slabší jedince mu to dělal poněkud těžší. Pravděpodobně za to mohl i fakt, že Chuan vypadal jako dítě ve stejném věku, jako je jeho drahá sestřička.* To už by mohlo být pozdě. *Namítl, foťák si u toho pověsil na krk, aby si mohl překřížit ruce na hrudi.* Znám to tu, poblíž lesa bydlím a mám tu doprovod, který mi případně pomůže, když se něco stane. *Vyjmenoval a při poslední informaci kývl k Lile. O tom, zda by mu fakt pomohla, lehounce pochyboval, nicméně něco takového k němu patřilo. Hold se tohoto pocitu neuměl zbavit, ačkoliv ho upírka několikrát vyvedla z omylu.* Navíc jsem i zvyklý fotit za tmy. Fotky pak bývají zajímavější. *Dodal ještě, opět svraštíce obočí. Některým těm výrazům nerozuměl ani on sám, takže nechtěl raději vědět, jak je na tom Lila. I když...ta lehká otrávenost v jejím obličeji momentálně šla i poznat.* No nic, buď opatrný. *Promluvil náhle. Z jeho postoje šlo poznat, že se hodlá posunout o krok dál.* My už se půjdeme věnovat svému, měj se. *Lehce mávl, načež se otočil, naznačujíce Lile, že už jdou, ať stihnou něco nafotit, než se poté vrátí zpět do vily.*
*Chuan si ho vyslechl ale už ho to pomalu začínalo nudit. Jak nakonec Taylor odešel jen se rozloučil a pak se přesunul na místo kde předtím trénoval, sbalil se a následně na to odešel směrem na internát. Snad se nikdo nedozví že byl až TAK daleko od internátu. Sedl na bus a odjel směrem do města kde internát měl*
Chuan vyšel z internátu s batohem s učebnicemi a dal se na jedno ze svých oblíbených míst East river, kde mohl mít klid, pohodu a také čas přemýšlet. Moc lidí tu dnes bylo na jeho vkus ale aspoň se lépe schová před nějakou nepříjemnou návštěvou či někoho koho by zrovna potkat nechtěl. Nakonec si vzpomene proč vlastně přišel. Test. Ten test, kterého se bojí protože, za prvé je dost důležitý a za druhé bude tvořit třicet tři procent jeho celkové známky na vysvědčení. Vydal se na druhou stranu a o trochu dál se opřel o zábradlí, které jeho dělilo od řeky a země. Výhled byl krásný a řeka krásně vypadala. Jenom lidé okolo ní si toho moc nevšímali protože jsou závislý na svých mobilech a tak jsou zraky evidentně upřeni na ně. Byl to smutný avšak reálný pohled. Nová škola byla fajn a líbila se mu. Nakonec si sedl na lavičku a otevřel batoh, ze kterého vytáhl učebnici a začal se učit na test, který měl údajně brzo přijít.
*Kayn se zrovna procházel nedaleko. ne procházel, spíše někoho hledal a tušil, že ta víla bude spíše ve světě lidí, než na dvoře. Ale nemohl si nevšimnout známé osoby, která se posadila kousek od něj. Štěstí, že Kayn stál zády a pak už se na něj mladík nepodíval, jelikož sklonil pohled k batohu. Kayn se ušklíbl a zamířil až k němu.* No ale koukněme se na něj. Dneska jsi tu bez páničky? *Optal se, když si sjel Chuana pohledem a drze si pak sedl na lavičku vedle něj.* Teda, že bych tebe potkal, to jsem nečekal. *Přiznal.*
*Poté co na něj známí hlas promluvil jen vzdychl a vzhlédl od učebnice směrem ke Kaynovi, který nyní sedí vedle něho.* Dobrý den ano dnes jsem tu bez Triss. *řekl a podíval se zpět do učebnice.* Proč bys mě tu nečekal? To tu nemám právo jít. Navíc idioti na internátu dělaj bordel a já fakt nepotřebuji aby mi vtrhávali do pokoje a nutili mě do toho napít se alkoholu. *řekne a podivá se opět na Kayna* Co tu vlastně děláte vy?
*Kayn se ušklíbl, načež si spojil ruce za hlavou.* Neřekl jsem, že nemáš právo. Spíše si tak říkám, že je nezvyk potkat tě bez doporovodu. *Ušklíbl se a pak naklonil hlavu na stranu.* Hah, z našeho prvního setkání bych soudil, že ty budeš ten ve středu toho všeho rozdmýchávat bordel, jak říkáš, nemyslel bych sii, že od toho budeš naopak utíkat. Hm, asi jsme tě špatně odhadl, nebo nosíš jen zatraceně dobré masky. *Podotkl fér a nakoukl mu přes rameno.* Co to máš?
Super. *řekl a dál četl knihu ve svých rukou.* Jo to jsem si myslel taky, ale asi jsem si díky nim uvědomil jak otravný můžu být a jak se mnou lidé můžou ztrácet nervy. A také se snažím trochu polepšit. Hlavně kvůli ostatním a také kvůli sobě. *Moc si nevšímal Kaynova koukání přes rameno ale věděl o tom. Na jeho otázku jednoduše odpověděl.* Učebnici dějepisu. Mám brzy test a má to tvořit třetinu mojí známky. Je to ale těžké. Vůbec se mi to nechce dostat do hlavy a už vůbec mě to nebaví. Nemůžu si ale stěžovat. Lepší než angličtina.
¨*Kayn nadzvedl obočí.* No ale, počkej počkej počkej. Znělo mi to právě jako sebereflexe? *Optals e a naklonil se k němu.* Sakra, kdo jsi a co jsi udělals Chuanem? To uvědomění vyšlo z tebe, nebo ti s tím pomohla Triss? No, ať je to jakkoliv, děláš pokrok. *Zvedl palec,. když mu nepřímo řekl, že skutečně otravný byl. Pak se mu zadíval opět do rukou na učebnici.* Hm, tak dějepis? Jednoduché ne? Vědět kdy byla jaká válka, kdy skončila, kdo ji vedl a tak. A když se tvá odpověď nebude učiteli líbit, tak si za ním zajdeš po hodině, trochu mu zmanipuluješ mysl a máš dobrou známku hned. *Pokrčil rameny Kayn.*
Cože?.... *řekl a podíval se na něj* Jsem Chuan a jen jsem se změnil. *Na jeho druhou poznámku jen pokroutí očima* Moje uvědomění to je a díky *řekl a usmál se.* Jednoduché to fakt není. Je to asi kvůli tomu že mě to nebaví. A učit se i tak musím protože magii mysli neumím. Ale asi dík za radu. *řekne a zavře učebnici aby si takzvaně 'naslepo' zopakoval učivo. Jakmile si to zopakuje usoudí že to tak nějak na alespoň dvojku umí a mrskne učebnici zpět do batohu.* /Proč musí ty testy tak dávkovat. Jako bychom toho měli málo na práci. Hlavně že oni ve škole volaj, jsou na mobilu, učí úplně blbě a jediná věc co nás baví jsou praxe./
*Kayn se jen ušklíbl.* NO, tak aby to mělo dlouhého trvání. Nikdy není pozdě začít se svým vlastním rozkvětem. *Mrkl na něj pak ještě Kayn, který se zadíval na chvilku na nebe před sebou. Pak pokrčil rameny.* Ono na to časem přijdeš, ještě jsi pořád mládě. Za několik století budeš mít v hlavě těch informací tolik, že ti z toho půjde hlava kolem. *Zasmál se Kayn, narážející na to, že jen tak nezestárne.* Hele, ty jinej Chuane teda, nechceš? *Optal se, když vatáhl krabičku s cigaretami, jednu si vzal a pak nabídl i čaroději vedle sebe.* Na nervy je to fajn. *Mrkl.*
*Usměje se a skloní hlavu* Snad máš pravdu. *řekne a když se ho na něco optá jen zaujatě. se podívá na Kayna. Když uvidí krabičku cigaret ho to zarazí. Předtím je kouřil a ví že na nervy jsou fajn ale nemůže musí bohužel odmítnout. Nenechal to však na své tváři znát. Proto jen zakroutí hlavou.* Ne nechci kouření škodí zdraví plus já kouřit ještě nesmím. Ale asi děkuji? *přijde mu SMSka že už má jít za Triss a tak se tedy zvedne a jenom kývne na Kayna* Tak přeji příjemný zbytek dne Kayne *řekne a bez dalších slov odejde*
*Kayn na něj mávl a stejně jako on i pak odešel.*
A ty se mi budeš taky hodit.. *Uculí se Lynx, když si přidřepne a utrhne co nejblíže u země malou květinku. Zálibně si ji prohlédne, než se zvedne do své plné výšky a z brašny přes rameno vytáhne desky s fóliemi a do jedné z nich květinu zastrčí a uzavře, načež se rozhlédne kolem sebe. V ruce odemkne mobil a něco do něj naťuká, načež se pro sebe zamračí, když ji vyjedou výsledky a znepokojeně se rozhlédne.* /Notak.. Někde tady to mělo být../ *Zavrčí pro sebe a udělá pár kroků stranou.* /Jestli mi ten parchant lhal, tak ho ještě s radostí nechám zavřít až zčerná../
*Chuan opět skáče svůj parkur. Tentokrát už to skáče s lehkostí. Když tak skáče mezi stromy všímá si docela už známé postavy* /Potřeboval bych se naučit magii a mám pocit že je dost mocná čarodějka. Přece jen proměnila mě v papouška./ *řekne a zastaví se na stromě* /Mám se jí zeptat? Nevím jako asi jo ale asi mě bude ještě nenávidět/ *řekne si a vzpomíná na jejich setkání na pláži. Nakonec jenom vzdychne.* Fajn. Buď jsem magor a nebo jsem magor... Meh jsem magor a za pokus nic nedám *řekne a seskočí blízko k Lynx.*
*Chuan si myslel, že o něm Lynx neví, ale ona o něm věděl dávno. Přeci jen se nedá pohybovat ve větvích stromů tak, aby nebylo slyšet mlácení větví a jejich jemný praskot. Proto na moment tázavě zvedla pohled a převrátila očima, než se zas vrátila ke svému hledání.* /Vážně jsem ho měla proměnit v opici./ *Dál si vykračovala po lese, než kousek od ní seskočil.* Až mě příště budeš chtít zabít rozmáčknutím, tak lépe miř.. *Ušklíbne se.*
*Chuan se jen zasměje* Neboj nechci ublížit nikomu ani tobě ani zvířatům. *Řekl a rozběhl se za ní* Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat. Víš už je mi 15, ale.... Jak to říct no jsem sice čaroděj ale jediné kouzlo co umím je... Tohle *řekne nastaví dlaň a nechá tam tři malé plamínky tancovat. Po té pokud se Lynx vůbec chtěla podívat. Po té opět zhasl plamínky* Jednoduše umím jen toho hrozně málo a ty vypadáš jako schopná čarodějka... Tak jsem se chtěl zeptat jestli... Jestli *trochu se stydí ale nakonec to řekne* jestli bys mě mohla trénovat
*Pochybovačně pozvedne obočí.* Ne, že by se ti to povedlo.. *Zamumlá si pro sebe s převrácením očí a založením rukama na hrudi. Dnes na krku žádného mazlíčka neměla, ale i tak se lehce při zmínce o zvířatech zamračila, než naklonila tázavě hlavu na stranu a čeká na dotaz. Trochu pohrdavě se ušklíbne, když ukáže kouzlo, než navrátí tvář do zamrzlého tázavého pohledu.* Ví o tom, že mě žádáš, Triss? *Zeptá se nazpět, načež přidá ještě jeden dotaz.* Co bych z toho měla nazpět, když se ani neumíš chovat slušně?
*když se ušklíbne zčervená. Ví že oproti tomu to není ani to nic* Nooooo ne neví, ale klidně jí to říct můžu a co bys z toho měla... Nevím co ti můžu nabídnout, například nějakou laskavost a s tím chováním. Právě se snažím chovat lépe. Už jen kvůli ostatním. Chci se vám taky omluvit za toho hada a celkově. Nevím jestli chci podepisovat nějakou smlouvu ale... Lepší by bylo kdyby ne. *Řekne a podrbe se za krkem* Hele slibuji že se budu snažit a taky že vás poslechnu, když mi něco řeknete. Jen vás prosím... Já už dál nechci být ta nula
*Čeká, co z něj všechno vypadne a když skončí, tak přenese váhu z jedné nohy na druhou a zkoumavě si ho prohlédne.* To s tím ohněm.. *Prsty jedné ruky ukáže na ty jeho.* To je všechno, co ohledně magie zvládáš? *Otáže se, a nechá ho odpovědět, než pokračuje.* Dohodu chtít budu.. Nebudu riskovat vlastní krk, když něco dosereš.. Bude to moje pojistka.. A budu ti chtít si před učením prohlédnout hlavu, že přede mnou nic neschováváš.. Učit tě budu na zkoušku půl roku.. Když mi to nebude vyhovovat, tak s tebou nebudu dál v učení pokračovat. Ty toho půl roku budeš vázaný mě poslouchat a řídit se pravidly, které nastavím. Když neposlechneš bude následovat přiměřený trest. *Na ruce ukáže tři prsty.* Třikrát neposlechneš a končím s tebou.. Ber nebo nech být.. *Nabídne mu.*
*Chvíli Lynx pozoruje co tím vlastně myslí potom se podívá na ruce a hned mu to dojde* Vlastně ano to je. To je jediné co umím ovládat. Sem tam my vyjde malá ohňová koule, ale neumím je ovládat. *Řekne a vyslechne si její podmínky* S podmínkami souhlasím. Dřív to ale dám vědět Triss. *Řekne a vytáhne mobil. Naťuká zprávu ve které stojí: Triss našel jsem si nejspíš učitele na magii. Detaily ti řeknu doma* Tak jo přijímám *řekne a natáhne ruku směrem k Lynx*
*Přikývne na odpověď.* /Alespoň budu vědět, kde začít./ *Čeká, co z něj vypadne, když si stanoví podmínky, a když souhlasí, tak schová svůj mobil.* /No tak hold tu mrtvolu najdu jindy.. Buď já nebo policie../ *Pokrčí rameny, a podívá se na Chuana, co ji nabízí ruku.* /Pfff.. To je tak podřadný gesto../ *Zabrblá si pro sebe, ale vzhledem k tomu, že dokázala ocenit, že se chová zatím slušně, tak si s ním krátce potřese, načež se otočí k němu zády.* Fajn.. Tak jdeme.. *Vyzve ho a vytvoří před sebou rozmáchlým pohybem ruky portál.* Nevím, jak často jsi cestoval portálem, ale možná se ti udělá zle. Zkus mi nezblít podlahy v bytě.. *Propíchne ho při poslední větě přísným pohledem, načež vkročí do portálu do svého bytu v Brooklynu.*
*ruku s úsměvem stáhne zpět a tak i mobil* Dobře jdeme... *Řekne a podívá se dopředu kde vidí něco co nikdy předtím neviděl. Potom se hned dozví co to je. Portál.* Nikdy jsem ničím podobným necestoval *řekl a udělal krok vzad. Měl strach tím projít ale musel se odhodlat.* Zkusím to, ale radši otevři okno *řekne a pokud už prošla tak tam stojí před portálem* /Huf Huf Huf Chuane pojď zvládl jsi i bláznivější věci. To nezvládnu... Nejdu tam..... Tak fajn jdu jsem přece magor/ KABINGAAAAAAA *zařval a rozběhl se do portálu. Poté ho to vyplivnulo v něčím bytě Zjevně lynx. A ihned pocítil jak mu je blbě*
*Vzhledem k tomu, že dnes bylo poměrně teplé počasí, se Bridget rozhodla, že si půjde do parku zaběhat. Oblékla si šedé tričko, červené legíny, černé tenisky, vzala si sluchátka, telefon a šla do parku. Cestou přemýšlela, že až skončí s běháním, mohla by se zastavit za Zanem. Spolu by pak mohli jít koupat nebo se jet projet na kole. Bridget měla dobrou náladu a tak chtěla strávit den venku. Když došla do parku, postavila se na trávník a rozcvičila se. Dala si sluchátka do uší, pustila si svou oblíbenou hudbu a jakmile byla připravená, dala se do běhu.*
*Kayn byl zrovna poblíž, procházel se po parku, oblečený do černého trička a černých kalhot. Vlasy měl lehce sčesané dozadu. Byl chycen ve víru svých vlastních myšlenek a když až moc pozdě si uvědomil, že z trávníku vyšel na chodník a ještě později si uvědomil, že do něj někdo vrazil. Tiše vydechl a jen tak tak se sklonil, aby dotyčnou osobu chytil. Jaké to pro něj bylo překvapení když spatřil, že to bylo dítě. Lehce se zamračil.* Měla bys dávat pozor, mohl jsem tě srazit na zem. *Zavrčel, když se na ni díval zvrchu. Tak nějak tušil že tohle byla jeho vina a on měl být ten, kdo by dával pozor na cestu, ale to samozřejmě neřekl.*
*Bridget se tak soustředila na běh a na hudbu, že si nevšimla, jak jí někdo vstoupil do cesty. Zvedla hlavu a překvapeně se na něj podívala, když jí neznámý muž chytil. Pak si sundala sluchátka.* Omlouvám se, nevšimla jsem si vás. *Pokud jí pustil, tak Bridget o krok ustoupila. Schovala si sluchátka do kapsy a pak na něj znovu pohlédla.* Nestalo se vám nic? *Zeptala se ho. Byla nervózní, protože měla dávat větší pozor na cestu.*
*Kayn nadzvedl obočí.* Jestli mě se něco nestalo? Podívej se na sebe jak jsi malá. *Zhodnotil fér a pak zavrtěl hlavou.* Ale ne, abych tě uklidnil, mě nic opravdu není. Měla by jsi dávat větší pozor. *Apeloval na ni pak ještě a ustoupil.* Máš tu někde řidiče? Kolik je ti let? Měla by jsi být opatrnější. Pro malou holku jako jsi ty je New York nebezpečný. *Zavrčel tiše Kayn.*
*Bridget také zavrtěla hlavou aby naznačila, že jí nic není. Chvíli přemýšlela jestli má muži odpovědět, protože ho neznala a byl přece jen dospěly.* Příště si budu dávat vetší pozor, abych se s nikým už nesrazila. *Pronesla dívka a nervózně se pousmála.* Je mi 12 let. Rodiče jsou doma, šla jsem si zaběhat, ale brzy se tu mám sejít s kamarádem. *Zalhala mu, přece jen nechtěla, aby věděl, že je tu sama a že nikdo nepřijde. Pak chvíli mlčela.* Nebojte se, jsem opatrná, znám to tady. *Odpověděla mu.*
*Kayn si ji sjel pohledem a pak jen zavrtěl hlavou.* No fajn, jak myslíš. Ale většina holek ve tvém věku říkala že to tu zná a pak je už nikdo neviděl. *Ušklíbl se, jako kdyby se ji snažil vyděsit. Potom ustoupil krok dozadu a sjel si ji pohledem.* No, tak se asi měj hezky, ať jsi kdokoliv. *Řekl, ale i tak ji sledoval dál pohledem. Na jednu stranu měl špatný pocit z toho, když viděl děti jen tak samy v parku. Přeci jen, New York byl nebezpečný už sám o sobě.*
*Bridget se trochu zarazila když uslyšela, že tu zmizeli děti, ale pak se zamyslela.* /Jak ví, co říkaly?/ *Problesklo jí hlavou. A stejně jako on, si jej i Bridget sjela pohledem.* A kdo jste vlastně vy? Jak se jmenujete? Jak to všechno o těch dětech víte? *Zeptala se ho. Byla zvědavá, kdo to byl, ale i tak si udržovala jistý odstup od neznámého muže.*
*Kayn nadzvedl obočí když se na ni díval. Pak si jen povzdechl, dal si ruce do kapes a podíval se jí do očí.* Můžeš mi říkat Kayn. A jak já můžu říkat tobě? *zeptal se fér, sledující dítě před sebou. Pak jen pokrčil rameny.* Jak to vím o těch dětech? Řekněme, že to je tak, jak to ve velkém městě chodí. Čím větší město, tím více lidí a ještě k tomu více nebezpečí. Nemyslíš, maličká? *Optal se Kayn zvídavě.*
*Bridget se pousmála.* Těší mě Kayne, já jsem Bridget. *Odpověděla dívka a dala si pramínek vlasů za ucho.* Vím, že je New York nebezpečné město, ale tahle čtvrť je zrovna jedna z těch bezpečných, proto jsme se sem přestěhovali. *Odpověděla mu. Její pozornost po chvíli upoutal štěkot psa, který kolem ní proběhl. Podívala se na zvíře a potom, opět pohlédla na Kayne.*A co tady vlastně děláš ty? Přišel jsi si taky zasportovat nebo se jen projít? *Zeptala se ho.*
*Kayn nadzvedla obočí a jen se ušklíbl.* Myslíš si, že to je bezpečné? Ach, ano možná ano, ale kdo ví jak by to bylo kdyby jsi tu byla sama. Možná se ti to tu zdá bezpečné jen proto, že jsi ještě nic nebezpečného nepotkala. *Uculil se Kayn, možná i trochu zákeřně. Nad její otázkou se pozastavil.* Hm, víš že do nebezpečné situace tě dostane i to, když budeš mluvit s cizími lidmi? *Podotkl ale pak si přejel jazykem po rtech.* Jen se procházím. *Uvedl na pravou míru fér.*
*Bridget se zarazila tomu, jak se zvláštně uculil. Zvedla hlavu a pohlédla mu do očí.* Já se tu nebojím, protože sem často chodím cvičit, čist si, běhat a chodím se sem procházet se svým kamarádem. A také kdyby se něco stalo, tak umím základy sebeobrany. *Odpověděla Bridget. Pak se na chvíli odmlčela.* Jsi odtud Kayne, myslím jako jestli bydlíš poblíž? *Optala se jej zvědavě.*
*Kayn nadzvedl obočí. Bylo zvláštní vidět jak si tahle malá holka byla jistá v tom, ze by se ochránila. On si ji jen sjel pohledem a pak si povzdechl.* Když se na ni pak podíval tak nadzvedl obočí.* Myslíš? Tak se předveď. *Vyzval ji se smíchem na rtech.*A ne, nejsem odtud a jestli bydlím poblíž? Hm, jak se to vezme. *Mrkl na ni a pak už si dal ruce do kapes.* Tak mi ukaž, jak umíš bojovat, to mě zajímá. *Mrkl na ni.*
*Bridget se na chvíli zarazila.*/Proč chce vidět jak se umím ubránit? Měla bych mu to ukázat nebo bych se z toho měla vymluvit?/ *Říkala si sama pro sebe.*/Asi bude lepší když se z toho vymluvím./ *Pokračovala ve svých myšlenkách. Podívala se na něj.* A proč bych ti to měla ukazovat? K čemu by ti to bylo? *Zeptala se ho dívka.*
*Kayn se tiše zasmál, pak se naklonil dopředu a sevřel oči do úzkých linek.* Hm, že by jsi si nevěřila tolik, co říkáš? Že by jsi se bála, že můžeš prohrát, nebo že se neumíš ubránit? Zní mi to jako kdyby jsi si opravdu jistá nebyla. *Mrkl na ni, ale pak zvedl ruce.* Ale neboj se, já ti nijak bránit určitě nebudu, nemusíš se strachovat. Jen jsem si tě chtěl vyzkoušet. *Řekl. Pak se rozhlédl.* To ale nic nemění na tom, že bych si asi přišel špatně, kdybych tě tu nechal v parku samotnou. Ber to jako... Jakože mám třeba strach ze by ti někdo něco udělal. Kousek odtud prodávají zmrzlinu. Dáš si?
*Bridget se zamyslela*/Mám se nechat pozvat od cizího člověka na zmrzlinu?/ *Říkala si dívka sama pro sebe.*/No asi nebude vadit když s ním půjdu. Vždyť mě jenom pozval na zmrzlinu. Ale na druhou stranu se s ním ani moc neznám možná bych to dělat neměla. Radši bych se možná měla rozloučit a jít za Zanem./ *Pomyslela si v hlavě dívka. Ještě nad tím chvíli přemýšlela, než mu odpověděla.* Proč ne, zmrzlinu bych si dala. *Odpověděla mu.*
*Kayn kývl hlavou na souhlas.* No tak fajn, tak tedy pojďme. *Vyzval ji a pak zamířil sám jako první před ní směrem ke stánku kousek od nich. Pak si se na ni otočil a sjel si ji pohledem od hlavy až k patě.* Takže Bridget jsi říkala že se jmenuješ? Docela hezké jméno. *Pokrčil rameny, nějak ani nevěděl, co by řekl. Upravil si černou košili a pak došel ke stánku.* Jakou zmrzlinu si dáš?
*Bridget také přikývla na souhlas a vyrazila za ním. Cestou se na něj podívala.* Jo jsem Bridget, ale kamarád mi občas říká Bri. Tvoje jméno je taky zvláštní, jsi první Kayn, kterého jsem kdy potkala. *Usmála se na něj. Když došli ke stánku se zmrzlinou, podívala se jaké příchutě měli.* Hm, dám si asi s příchutí liči a maliny. Vždy jsem to chtěla ochutnat, ale neměla jsem odvahu si je dát. Děkuji. *Pousmála se na něj.* Dáš si se mnou taky jednu?
*Kayn se ušklíbl.* Já neřekl, že to je moje jméno. Jen že mi tak můžeš říkat ale máš pravdu. Ani já jsme nepotkal nikoho, kdo by se jmenoval Kayn. *Dal ji fér za pravdu a pak kývl na souhlas.* No tak fajn. Jednu liči a malinu, pronto. *Koukl na prodavačku u zmrzliny a vnikl ji magií do mysli aby ji zmanipuloval k urychlení a upřednostnění přípravy. Pak koukl na Bri.* Já si nedám, zmrzlina mi nechutná. *Zavrtěl hlavou Kayn a zády se opřel o stánek.*
*Při čekání na zmrzlinu, se podívala na Kayna a usmála se.* Proč ti nechutná zmrzlina? Co máš rád za jídlo? A co sporty máš nějaké oblíbené? Když jsi říkal, že to není tvé pravé jméno proč si tak říkáš? Je to snad tvoje přezdívka? *Vychrlila na něj zvědavě své otázky. Chvíli se na něj dívala, něž upřela zrak na prodavačku u stánku která připravovala zmrzlinu.*
*Kayn vykulil oči nad průjmem jejích otázek. Pak převzal zmrzlinu a podal ji Bri, zaplatil a dal si ruce opět do kapes.* Jídlo které tobě by určitě nechutnalo. *Přečin jen buď jedl Faerské jídlo a nebo vysával lidi.* Sporty? Hm, hlavně boj... Jméno ti říkat nebudu a přezdívka ano, je to moje přezdívka. Někdy není dobré aby tě lidé znali pod pravým jménem. *Mrkla na ni.* Běžně se tolik ptáš lidí na potkani skoro na vše?
*Bridget poděkovala a převzala si od něj zmrzlinu. Ochutnala ji a usmála se.* Hm, to je ta nejlepší zmrzlina kterou jsem kdy jedla. *Řekla. Obrátila se na Kayna a uchechtla se.* Boj? Jaký boj? Něco jako bojové umění nebo něco jiného? *Optala se jej dívka.* A ne neptám se takhle pokaždé jenom někdy, když jsem zvědavá. *Odpověděla mu Bri. Pak jí ale zazvonil mobil. Byla to smska od táty ve které bylo aby se vrátila už domů.* Už musím jít, volá mě táta. Děkuju za zmrzlinu a třeba se ještě potkáme. *Zamávala mu Bri a pak šla domů.*
*Než by stihl Kayn odpovědět, tak mu dívka zamávala a dala se na odchod. Zkoumavě ji ještě sledoval, než se ušklíbl.* Jo, možná. *Podotkl tiše, než sám zamířil pryč. Chvilku přemýšlel, kam si mohl sednout, kam by mohl vejít, a nakonec jeho pohled zaujal nápis klubu. Kayn si povzdechl. Přeci jen, v klubu nebyl dlouho, mohl by se v něm na chvilku zastavit. Proto sám sobě pokýval hlavou, a vešel dovnitř. U baru si hned objednal pro sebe tak typickou dvojitou vodku a jakmile se mu dostala, opřel se zády o bar a zadíval se před sebe, na všechny lidi, co tu byli.*
*Aless, dneska měla zase jeden z volnějších večerů. Remi byl stále na Podzimním dvoře a Lottie u Mana. Schůzky měla vyřízené a jelikož tak nějak neměla do čeho píchnout. Rozhodla se, že se zastaví v jenom z klubů, kde se občas zastavila, na nějaký drink. Oděná do černých kožených šortek a bílé košile, spolu s Tonym a Leou vystoupila z auta a zamířila dovnitř. Jamile vešla, letmo se rozhlédla a zamířila baru. Už ale z dálky si všimla známé tváře. Ušklíbla se a posadila se vedle Kayna.* Tebe bych tu nečekala v tuhle dobu. *Pronesla na adresu féra a hned kývla na barmana, aby jí dal láhev whisky a tři sklenky. Její dva upíří se postavili k baru vedle ní a spolu se o něčem bavili.*
*Henry stál za barem a utíral nějakou skleničku po zákazníkovi* Randy ukliď kabinku 5 prosím. Zákazníci tam nechali nepořádek *Řekl Henry Randymu a po té si všímá staré známé zákaznice. Chodí tu poměrně nějak často a tak to raději odešel říct Hawkovi* Lucasi vem to za mě *přikázal nováčkovi a vešel do mafiánské části baru kde zákazníci neměli přístup. Rovnou vešel do Hawkovi kanceláře.* Hawku máš tu nějak často jednu ženu. Měl bys to jít omrknout *řekl a opět odešel zpět za bar. Hawk se teda zvedl ze svojí židle a odešel do baru kde si hned všiml osoby na kterou Henry poukázal. A přešel k nim* Aaale dobrý den náš obvyklí zákazník *řekne. Dnes ráno mu už sundaly obvazy a na ruku dal jen dlahu.* A váš partner předpokládám? Smím si prosím přisednout? *Henry jenom vzal nejlepší whiskey co měli a poslal ji Hawkovi spolu se třema sklenkama*
*Jakmile zaznamenal známou postavu, tak se na ni otočil. Poupravil si vytažené rukávy své černé košile a ušklíbl se.* A to proč, přijde ti že je na mě brzy, nebo že je na mě tenhle podnik až moc... hm, nefaerský? Spíš bych řekl, že až moc primitivní. *Pronesl, když si sjel interiér pohledem. Pak pohled otočil opět na Aless.* Co tu ale děláš ty? jeden by řekl, že ti bude stačit tvůj osobní bar ve tvé vile, nebo ne? *Optal se. Pak si prohrábl vlasy.* No, ale zázraky se asi dějí... Jak se máš? *Zeptal se jí. Pak se podíval na muže, který k nim přišel.* Nejsem její partner. Běžně se vměšujete do konverzací ostatních? *Nadzvedl obočí a sjel si ho pohledem.* Zdá se, že jste na to asi už i nejednou doplatil, co? *Podotkl s úšklebkem Kayn.*
*Upírka se uculila a koukla na něj.* Brzy ani ne, spíš si říkám, že bych tě čekala někde tam u vás, než v lidském světě a jo… *Rozhlédla se, než se na něj podívala znova.* Máš pravdu v primitivní baru. *Pokrčila rameny a ušklíbla se.* Tak jasné, že by mi stačil, ale měla jsem práci a obchody se samy nevyřídí. No a když už jsem v městě, tak jsem si řekla, že zastavím na něco k pití. *Pronesla a čekala, kdy se konečně objeví její pití.* Mám se v rámci možností fajn…co ty? Jak si užíváš manželství? *Optala se s úšklebkem, ale pak se jen otočila za neznámým hlasem. Sjela si muže vedle nich pohledem a zamračila se.* Neřekla bych, že jsem obvyklý zákazník, byla jsem tu párkrát. *Zamumlala, ale pak se uchechtla nad tím, co Kany řekl.* Když vidíte, o něčem se tu bavíme. Takže… co kdyby jste šel otravovat někoho jiného?
*Ušklíbl se na Kayna* Být tebou dám pozor na pusu. Nevíš co se mi stalo a na tvojí otázku ne normálně ne. Jenom se chci na něco zeptat tady slečny. *Potom zrak otočil na Aless* No pro nás nejste jen nějaký zákazník Alessandro *řekne a ušklíbne se ještě víc.* Myslíte si že tady můžete jen tak prodávat drogy a nic se nestane? Tady v Brooklynu jsou drogy zakázané a nelíbí se mi jak porušujete pravidla které jsme si tu zadaly. Pro tentokrát bych vám to ale mohl odpustit. Samozřejmě ne zadarmo. *Řekne a podívá se na Kayna a zase zpět na Aless* Omlouvám se ale nebudu otravovat nikoho jiného. Nikdo jiný mě nezajímá. *Řekne a sedne si. Sám se natáhne přes bar a vezme ještě rum který si smíchá s whiskey*
*Kayn se jen ušklíbl nad slovy Aless a pak si povzdechl.* Inu, musel jsem asi tak nějak změnit stereotyp, řekněme. Jo, tak bych to nazval. *Pak si ji sjel pohledem.* Obchody? Hm, komu si prodávala drogy tentokrát? *Optal se, ani ne moc se zájmem ale spíše aby nestála konverzace. Pak pokrčil rameny.* Že bych užíval manželství.. ach, snad ano, ale je to jiné, než jsme čekal. Myslím si že kdybych si Elisu nevzal stejně by to bylo stejné, řekněme. *Podotkl. Pak se otočil opět na muže, který tam tál a nezaujatě si mlaskl.* Já jsme ten kdo si má dát pozor na pusu? Drahá, no slyšela jsi ho? *Pověděl, pak zaklonil hlavu a rozesmál se, hlasitě a upřímně. pak se ale opět podíval na Hawka, přísně do jeho očí a jeho pohled se stal ledově vážným.* ještě jednu takovou poznámku a uvidíš, že jediný kdo by měl mít zavřenou pusu, jsi ty. *Zasyčel hlubokým hlasem. Pak se na něj zamračil.* Hele, drahoušku, máš jedinou možnost odejít, dobře? *Pověděl a usrkl si ze svého pití.*
*Upírka se na féra uculila.* Ach tak stereotyp, rozumím. *Mrkla a prohrábla si vlasy.* Řekněme, že jednomu prominentnímu obchodníkovi. Stálý zákazník. *Zasmála se, ale pak jej dál poslouchala.* Tak jiné to je, ale na to si časem zvykneš, já budu za chvíli vdaná rok. *Uculila se, načež se pak otočila na muže vedle. Zamračila se a postavila se.* Tak aby bylo jasno, ty mi rozhodně nebudeš tykat, je ti to jasné. Takže si vyprošuji, aby jsi mi říkal jménem, dokud ti to nedovolím. Rozumíme si? *Zavrčela.* A za druhé. *Svým dlouhým a ostrým nehtem mu dloubla do hrudi.* Pokud ti tu nějaká myška prodává drogy, pak to nejsem já, ale máš tu jinou škodnou, tak si ji chyť. Kdybys totiž věděl, s kým mluvíš, tak by sis tak nevyskakoval a jak ti radí tady můj známy, držel bys jazyk za zuby. *Hleděla na něj a mračila se.* A pokud jde o Brooklyn, moc dobře vím, jak to tu chodí, žiju tu déle, než ty, takže se mi neser do cesty s nějakými pravidly, který sis sám vymyslel. *Naklonila se k němu a tiše zavrčela.* To bych spíš měla já odpustit tobě, že mě vyrušuješ. A jestli si budeš vyskakovat dál… věř mi, že to nedopadne dobře… pro tebe. *Odtáhla se a znova se posadila.* A to jsem si chtěla jen v klidu vypít drink. *Zamumlala a podívala se na Kayna.*
*nad jejich výhrůžkami se jenom zasměje* A to jsem si myslel že dnešek bude nudný. Ale neradil bych vám něco dělat. Pro vaše vlastní bezpečí. Já o problémy dneska fakt nestojím a myslím že vy taky ne. I když aspoň zábava by byla. Chci se zeptat jestli se nechcete přidat k nám a nebo alespoň uzavřít nějakou spolupráci *řekne a napije se whiskey s rumem.* Každopádně další runda je na mě. Jste hosté a já se k lidem chovám s respektem. *Řekne a najednou si jako kdyby na něco vzpomene.* Kam se poděli mé způsoby. *Odkašle si* Mé jméno je Hawk. Jsem majitelem tohohle klubu. Takže vítejte. Nevím proč bych měl odcházet ze svého vlastního klubu. Ale doporučuji vám dát si nějaký i jiný alkohol *řekne a dopije svojí skleničku*
*Kayn se ušklíbl.* Snad máš pravdu, *odvětil Aless a sám pak sledoval, jak se postavila proti muži, který u nich oxidoval. Musel se ale pobaveně zasmát nad tím, jak mu Aless nadala. Uznale pokýval hlavou a pak na ni ukázal.* Jo, asi tak nějak, přesně, jak tady slečna pověděla. Tak kšc kšc, běž najít myšku, než ti tu sebere všechny zákazníky nebo bůh ví co, je mi vlastně jedno.* Podotkl a pak se od něj odvrátil a rozhlédl se po místnosti kolem sebe. jeho další slova si ale opět získala jeho pozornost. Sjel si ho pohledem od hlavy až k patě a pak se naklonil k Aless.* Hele... on nám chce vyhrožovat? *Optal se Kayn, jako kdyby tak Hawk snad ani nebyl.*
Věř mi, v tomhle mám. *Uculila se nad Kaynovou poznámkou, než pozvedla obočí a sjela si ho pohledem Hawka, když se začal smát, nakonec se jen sama ušklíbla a koukla na Kayna.* Taky na to koukám. Myslím, že jedna dlaha mu nestačí. *Zasmála se, načež se pak zamračila.* Ty bys nám neradil? Ach jak ohleduplné. Spíš než o naše, by ses měl bát o své bezpečí. *Zamručela. Nesnášela tenhle typ mužských. Naklonila hlavu lehce na stranu a sjela si ho pohledem.* Nevím, co znamená k „vám“, ale ne, nemám zájem. Myslím si, že ty mi nemáš co nabídnout. *Uchechtla se.*
Myslíte si že potřebuji obě ruce? Jedna mi vystačí a ne nevypadnu zkus mě přinutit. Já si mám ve svém baru právo dělat co chci. A o své zdraví se nebojím chci jenom rozprodat drogy, které nám přivezly. Neměli s nimi co dělat a nakonec jsem si řekl že by určitě někdo Heroin nebo Pervitin ocenil. Samozřejmě volba je na vás *řekne a mrskne jeden balíček Aless přímo před ní na stůl.* A ano vyhrožoval jsem vám protože nepotřebuji aby mi nějací s prominutím idioti skákali po krku. Ale evidentně nemáte jak vychování tak ani pojmem o tom kdo kurva jsem *řekne a podívá se docela s klidem na prázdnou skleničku a jenom piskne na Harryho ať pošle další whiskey*
*Kayn se na Aless ušklíbl a pak ji objal jednou rukou kolem ramen. jeden by si o nich mohl nabýt i nepravé dojmy, ale pravda byla taková že tihle dva se sotva začali usmiřovat poté, co Kayn zabil Alessinu vnučku. Pak se koukl na Hawka, načež se otočil na Aless.* Roztomilý kousek, neřekla by jsi? *Optal se a pak se otočil opět na muže.* No, jelikož ty jsi byl ten první, kdo tak nepěkně vyrušil naši konverzaci, bych o slušném chováním pomlčel, ať už jsi kdokoliv. *Zavrčel Kayn posměšně. Pak odhrnul nos.* A upřímně, Heroin a Pervetin jsou slabota, nemáš na lepší? *Podotkl, kopl do sebe zbytek vodky a pak před něj posunul svou prázdnou sklenku.* Co kdybys mi nalil, pane majiteli? *Mrkl na něj. Ve stejnou chvilku vklouzl i Hawkovi do mysli svou magií a dal mu mentální příkaz, aby mu dolil on sám pití. Hawk by neměl moc asi možnosti vzdorovat, jelikož přeci to byl civil, zatímco Kayn skoro 250 let stará víla. Proto čekal, až se zvedne, zatímco ho dál pozoroval pohledem.*
*Jakmile ji fér objal kolem ramen, jen se na něj uculila a s lehce nakloněnou hlavou sledovala muže před sebou.* Ani bych neřekla, že roztomilý. Spíše… hm, asi k němu nemám ani vhodné slovo. *Pokrčila rameny. Když pak Hawk mrsknul balíček naprosto obyčejných drog před Aless, dopálilo jí to. Vzala balíček s úšklebkem, svým nehtem ho roztrhla a polila prvním alkoholem, co jí přišel pod ruku.* S kým si myslíš, že mluvíš ty, hm? A jak se opovažuješ mě nazvat idiotem? *Nebezpečně zavrčela a zničený balíček posunula před Hawka.* Když už znáš moje jméno. Možná by sis měl zjistit víc o tom, koho urážíš. Já nejen žádný pouliční dealer, který ti někde za rohem bude prodávat tyhle hnusy. To si strč do zadku. *Pohlédla mu do očí a dala pokyn rukou, že to zvládne sama, když se její dva upíří se zavrčením ohlédli.* A přesně, nemáš na lepší? *Ušklíbla se.*
Jak myslíte zasraní, kr#ténští zmr- už dost chytá nervy a má v plánu je brzo vyhodit. Sykne tedy znova na Harryho aby mu přihrál láhev a nalil Kaynovi. Po té co tak učinil a vyslyšel jejich nadávky se zvedl a zvedl i drogy. Dobrá tedy nedáváte mi asi na výběr ale.... Vypadněte kur-a z mého baru řekne a podívá se na Harryho a s ledovým pohledem kývnul že mají tyhle dva vyhodit a pokud budou dělat problémy... Postarat se o ně... Prosím vás zatím v klidu vypadněte
*Kayn to vše sledoval a když se drogy smíchaly s alkoholem na stole, natáhl jeden dlouhý prst a ve směsi, která se na stole nacházela smočil jeho šičku. pak se otočil na Aless, uculil se a přiblížil prst k jejím rtům.* Otevři tu svou hezkou pusinku, drahoušku. *Vyzval ji s úšklebkem a jemně otřel směs drog a alkoholu o její rty. Pokud pak tak učinila, tak jí jemně vlastní prst otřel o jazyk a pak jej zase vytáhl. Pokud ne, sám si vložil prst do úst a pak se na Hawka zářivě usmál.* proč bychom měli? Není snad naše právo bránit se proti nevhodnému chování? Ne, nejdu niikam, nic špatného jsme neudělal. *POkrčil rameny, vzal si pití a zářivě na Hawka mrkl, když do sebe pití kopl.*
*Upírka se jen uchechtla a pozorovala, co Kayn dělal. Nakonec se na něj podívala a otevřela ústa, tak jak chtěl, načež mu prst namočený do drog olízla.* Hm, chtěla bych říct, lahodné, ale tohle je… hnus. *Zasmála se, nad kvalitou drog, které ochutnala. Pak se jen natáhla pro své pití, do kterého jí jeden z jejich lidí tajne nalil trochu krve a napila se, aby spláchla tu odpornou chuť, načež se jen zasmála.* Ale ale, co kdyby ses uklidnil a trochu krotil slova? A nikam nejdu, přišla jsem na drink, tak si ho taky dám. A tečka a pokračuj dál a tvůj kolega bude hledat kousky tvého těla po celém New Yorku. Je ti to jasné!? *zavrčela na něj, než se pak otočila na Kayna a uculila se.*
*Hawk to už psychicky nedával jaci parchanti ti dva jsou a odejde do své kanceláře*
*Kayn pak vstal. Podíval se na Aless a natáhl k ní ruku. Pokud se ho chytla, pomohl jí vsát a jemně jí políbil na hřbet její dlaně.* Má milá, měla by jsi asi jít ven, myslím, že tady bude velké, huh, ano, teplo. *Mrkl na ní a v oku se mu oranžově zablesklo. Pak, pokud se jej chytla za nabízené rámě, ji nasměroval k východu. Počkal až vyjde a pokud tak učinila, tak se otočil směrem do prostoru před sebou.* Řekl bych, že toho bude škoda, ale ne, nebude. *Podotkl. Ještě jednou koukl na Aless, pokud vyšla, usmál se, pokud ne, znovu ji pobídl aby odešla. Pak se koukl na Hawka.* Doufám, že ti bude teplo, šéfiku. *Podotkl a pak se rozplynul v iluzi neviditelnosti. Dostat se pak za bar už pro něj bylo jednoduché. Pomocí dlaní i větrné magie začal shazovat a rozhazovat, lehce po chvilce lítaly poblíž baru všude možno. Pomocí svých dýk Kayn po cestě kdy byl pořád neviditelný podřízl i muže za barem,. když k němu přiskočil a přejel mu ostřím po krku. Pak popadl ještě dvě lahve, a zatímco šel k východu, lil jejich obsah za sebou. U vchodu se zastavila koukl na Aless, pokud tam stála.* Ustup, zlato. *Mrkl na ni a pak se mu v dlani objevil plamínek, sklonil se a přitiskl jej na alkohol. Cestička tekutiny začala ihned hořet a stejně tak pak i zbytek baru a následně i prostředí před ním uvnitř budovy. Kayn si jen oprášil imaginární prach a koukl na Aless.* Můžeme? *Nabídl jí rámě, směřující na odchod.*
*Aless dopila své pití a pak se otočila na Kayna, načež pozvedla obočí a uchechtla se.* Takové teplo jaké myslíš, já nerada. *Zasmála se a pak vstala a chytila se ho a nechala se odvést ven z baru. Tony a Lea je následovali a jen se tiše uchechtávali. Nakonec vyšli ven, jen Aless zůstala stát ve dveřích a pozorovala féra, co dělal. Musela se zlověstně ušklíbnout, na jednu stranu jí tyhle věci chyběly. Když jí pak řekl, aby ustoupila, tak i učinila a pak jen sledovala, jak hezky hoří.* Hezká práce. *Zazubila se a opět se jej chytila.* Jistě. Konečně bych si někde v klidu dala ten drink. *Pronesla, načež pak odešli pryč.*
*kayn se na ni ušklíbl.* Pozvu tě, chceš? *Optal se, pokud přijala odešel s ní, pokud ne tak se sám vrátil do Faerie, nechávající za sebou hořící bar.*
To zvládneš.. Čarodějové tím cestují často, tak by sis měl zvyknout.. *Ušklíbne se a zmizí v portálu. Elegantně doskočí, když ji portál vyhodí u ní v bytě, udělá pár kroků stranou a otočí se čelem k portálu, když čeká, až z něj vypadne Chuan. Jakmile se tak stane, tak ho případně zachytí telekinezí, aby nehodil držku, načež ho pustí. Pokud ani tak po zpomalení setrvačnosti nenabere rovnováhu, tak holt po puštění z telekineze tak či onak spadne. Lynx si ho kriticky prohlédne.* Jdi na terasu.. Za chvíli tam budu.. *Ukáže mu ke skleněným dveřím a sama se vydá po bytě ke své pracovně, kde vezme magickou dohodu a v rychlosti sepíše vše, na čem se s Chuanem dohodli, načež vezme pero na podpis a zamíří na terasu.* Už ses vydýchal? *Ušklíbne se a posadí se pohodlně na jedno z lehátek.* Tady máš dohodu.. Zkontroluj si to a podepiš.. *Podá mu smlouvu a pero.*
*Na terasu se doslova rozběhne protože se mu chtělo hrozně zvracet. A když tam doběhne tak se jen přehrbí div nespadne dolů a zkontroluje dřív že tam nikdo není a nakonec hodí tu šavli zrovna v moment když tam lynx opět přišla* Uhhhhh neeee vůbec ne *hodí ještě jednu vlnu a bohužel to na někoho spadne a tak rychle zaleze zpět. Vezme smlouvu do ruk a rychle jí projede očima. Tentokrát číst trochu uměl a tak smlouvu podepsal.* Tak jo hotovo
*Znechuceně nakrčí nos, když si všimne, co tam Chuan vyvádí.* Hnus.. *Okomentuje to a když skončí, tak magií sebere těch pár zbytků, co dopadly na její terasu a pro jistotu se trochu vykloní, aby zjistila, jestli neohodil i zeď a případně i z ní to sebere a pak celou kuličku zvratků odhodí telekinezí do moře. V ruce se jí objeví balíček mentolek, který hodí Chuanovi do klíne.* Pro mě za mě sežer klidně celé balení, ale dokud ti bude smrdět z pusy, tak na mě nemluv.. *Krčí pořád znechuceně nos a trochu štítivě si přebere dohodu, aby ji taky podepsala. Dohodu pak zatíží na lehátku polštářem, aby neuletěla a obrátí se na Chuana.* Vlezu ti teď do hlavy a prolezu ji. Nebude to nepříjemné, ani nic nepocítíš. Nemusíš ani mluvit, takže si žvýkej mentolky a mlč.. *Nakrčí ještě nos, než pronikne mladému čaroději do hlavy.*
Promiň za to snažil jsem se nezvracet ale nešlo to. *Řekne a hodí si dvě mentolky do pusy* Děkuji *začne je žvýkat a jenom poslouchá* Jasný tak ať to máme za sebou *řekne Chuan a dál čeká na to než do hlavy vleze a jen dál spokojeně žvýká mentolky*
*Jen opětovně nakrčí nos a dál se k tomu raději nevyjadřuje. Prostě mu strčí mentolky, ať si jimi zacpe pusu a mlčí, zatímco ona pronikne do jeho hlavy. Letí od události k události. Projede celý jeho život tak, jak si ho pamatuje. Projede jeho názory, co se mu líbí, co nesnáší. Projede co zná a umí a zastaví se až v současnosti.* Milé.. *Ušklíbne se a zapře se rukama za zády, když z jeho hlavy vyleze.* Takové nenávisti vůči mé osobě.. *Zakroutí hlavou a v očích se ji pobaveně blýskne.* Copak tě vedlo přes tvoje názory, že jsi došel nakonec za mnou? *Zajímá se a dá mu čas na odpověď, než pokračuje.* Ten tvůj zlozvyk.. Nespavost.. Toho se budeš muset zbavit.. Je mi jedno, jak toho docílíš.. Zda si seženeš prášky na spaní, budeš chtít ode mě lektvar, nebo necháš někoho, ať tě uspí ránou do palice.. Ale budeš spát.. Magie může být nestabilní, když jsi vyčerpaný a unavený a já nepřipustím, aby jsi mě vyhodil při tréninku do povětří.. *Oznámí mu nekompromisně a zakroutí u toho hlavou.*
Měl jsem k tomu důvod za toho papouška a tak, ale potom mi docvaklo že jsem si to vlastně zasloužil. Navíc jsi byla jediná co byla poblíž. *Když mluví o nespavosti trochu ho to zarazí.* /Tak opravdu vidí opravdu všechno. Opravdu to projela důkladně/ Ano budu asi muset jak tak poslouchám. To bych se chtěl taky zeptat na ty lektvary. Prý jsou nějaké knihy ale já nevím jestli Triss doma nějaké má.
*Hned z prvních slov Chuana by se už nadechovala k protestu, ale když to mladík sám přizná, tak se jen samolibě ušklíbne a mlčí. Sleduje, jak se zarazil, ale dokud nepromluvil, tak nereaguje.* Jsou.. Jinak se nové lektvary ani nenaučíš.. Vlastně žádnou magii. Jsou to v podstatě kuchařky a návody, jak se učit. Lektvar na nespavost ti namíchám a vytvořím já, jestli budeš chtít. Později tě ho můžu naučit. *Nabídne mu, načež se otočí za sebe krátce a pak zpátky na něj.* Pojď se mnou.. *Pobídne ho a když se zvedá, tak zvedne z lehátka i pero a dohodu. Vede Chuana zpátky dovnitř skrz místo, kde byl portál, kde zamíří doleva do obýváku, ten pak projde a vejde do následující místnosti. Knihovny. Místnost se zevnitř zdála větší, než zvenčí, ale zároveň dost útulná díky tomu, že knihy prostor pro změnu zmenšovaly. Lynx se telekinezí vynese o patro výš na menší balkónek, kde vytáhne z poličky jednu knihu a pak se snese zpátky na podlahu.* Tohle je běžná kniha lektvarů.. Jsou v ní úplně nejprimitivnější lektvary a zaklínadla na ně. Nějakou takovou seženeš na každém rohu. *Podá mu ji, aby si v ní prolistoval, ale je jí jasné, že to nepřečte, neboť je kniha psaná v démonském jazyce.*
/Takže žádná magie jenom hrnec a ingredience?/ *Zamýšlí se nad tím a když mu navrhne že by ho mohla naučit ten lektvar tak se mu rozzáří oči* Nebudu lhát to zní hrozně fajn *řekne a poté co Chuana pobídne tak se rychle zvedne a následuje jí do knihovny. Jenom poté sleduje jak se vznese* Hustý a to samé řekne když přiletí s knihou dolů. Po té co mu ji podá začne jí listovat a najednou se zarazí...* Tohle není normální abeceda. Tohle není ani normální jazyk? Co to je?
Je to zajímavý obor.. *Přikývne na jeho slova.* Rozhodně nenabízí takovou škálu pestrobarevných světýlek a speciálních efektů, ale umí být dvakrát tak smrtící.. Teorie je božská, praxe ďábelská.. *Ocituje, než ho pobídne, aby pokračoval za ní. Samolibě se pro sebe ušklíbne na slova obdivu a předá mu knihu, aby si ji prolistoval a pobaveně se uchechtne, když ho překvapí způsob, jakým je napsaná.* To je démonský jazyk.. Docela dost kouzel a většina knih je vedena právě v některém démonském jazyku. Nejhorší je vždycky zjistit, který z nich to je. Tohle je chtónština.. *Mávne rukou nad stránkami, které měl zrovna otevřené a snese na ně iluzi s překladem.* ..můj učitel vždycky říkal, že co není v hlavě, bude v knihách a ty knihy musíš umět přečíst. Ze začátku to bude hodně teorie a málo magie. Musíš se učit, šprtat se jazyky, zaklínadla, správnou výslovnost.. Špatné vyslovení zaklínadla a lektvar se ti při nejlepším nepovede a bude to jen nechutná břečka. V horším případě může mít úplně jiný účinek, než jsi zamýšlel, který nebudeš moct zvrátit, nebo ti při přípravě vybouchne a zabije tě.. *Nestraší ho jen tak pro nic za nic. Byly to reálná rizika o kterých se Chuan musel naučit a vědět, jaké jsou tady možnosti. Natáhne ruku a počká, až jí do ní Chuan vrátí knihu.* Vzhledem k tomu, že tvé první a zatím jediné kouzlo je ohnivý element, tak se zaměříme na jeho ovládnutí a na nějaký základní štít, ať tam máš i něco z obrany. Mezitím začneš šprtat démonské jazyky. *Obeznámí ho s dosavadním učebním plánem.*
Zní to zajímavě... *Řekne a pokračuje dál* Světýlek a efektů? *Zeptá se a po té co mu knihu předala a vysvětlila že to není normální jazyk.* Chtónština? /Bože horší jméno nebylo?/ *Na další slovak přikyvuje ale nad tím že ho to může zabít se zarazí...* Tak počkat chcete mi říct že mě to může fakt zabít? No doprkynka... *Řekne a ještě než odloží knihu si ji rychle prolistuje.po tě co knihu odloží a Lynx řekne že bude hlavně ten ohnivý element a nějaký štít. Tak se jen usměje. To že se má šprtat nějaký jazyk je v pohodě* Dobře jo a ještě jedna věc... Děkuji
Ano. *Odpoví mu na jeho otázku.* Lektvary nejsou jako blesky třeba.. *Na ruce se ji rozsvítí smaragdově zelené jiskření, co problikává.* ..nebo oheň.. *Blesky zmizí a nahradí je barevné plamínky, co se v dlani Lynx mezi sebou honí. Pak je Lynx nechá zmizet a pokračuje.* ..je to hodně o správném měření, udržování správné teploty, hledání správných ingrediencí a o správné a přesné výslovnosti kouzla, když lektvar vaříš. Mnohdy je třeba kouzlo vyslovit i při užití lektvaru. *Poučí ho a na jeho vyslovení démonského jazyka se zaksichtí.* Ano.. Kromě ní můžeš ještě narazit na purgatštinu, gehennštinu a tartarštinu. Je vícero démonských jazyků, ale tyhle jsou nejznámější a také nejčastější. Bylo by fajn umět jeden nebo dva pečlivě a zbývající alespoň základy.. *Řekne mu a nejprve si od něj přebere knihu, nad kterou zruší iluzi a zavře ji, než mu odpoví.* Samozřejmě, že může.. Každá magie tě může zabít.. Je to zbraň.. *Převrátí lehce očima a vynese se zase nahoru, aby knihu vrátila.* Nejen lektvary, ale i zaklínadla, špatně provedená kouzla, nesoustředění nebo i ten tvůj nedostatek spánku.. *Vrhne na něj významný pohled, když přistane zase.* Mnohdy stačí i naprostá neznalost fyzikálních zákonů, aby z toho byla katastrofa.. Například kdyby jsi prudce zmrazil velký objem kapalin, zavřený ve skleněné nádobě, tak riskuješ, že se ta nádoba rozstřelí na kusy a sklo si z tebe udělá jehelníček, protože zmražená voda má větší objem, než v kapalné formě.. *Vysvětlí mu, počež mávne rukou jednat, aby ji následoval zase ven a druhak, aby podpořila svá následující slova.* Ale o byl jen příklad.. Stávají se horší věci.. Čarodějové můžou ze své magie zešílet, když ji nezvládnou.. Pak otevírají portály do pekla a podobné blbosti.. *Vrátí se zpátky na terasu, přičemž smlouvu již ponechala v knihovně, takže se může plně uvelebit na lehátku a sledovat výhled na ostrov Manhattan. Podívá se na Chuana, když ji poděkuje a přikývne.* Uvidíme, jak marný budeš za půl roku.. *Ušklíbne se ještě, než si povzdechne krátce a podívá se skrz skleněnou stěnu na hodiny v kuchyni.* Mám dneska večer ještě nějaké povinnosti v práci. Máme ještě tak dvě hodiny.. Můžeme buď něco zkusit z magie, nebo tě pošlu portálem zpátky tam, kde jsem tě sebrala.. *Nabídne mu a čeká, jak se rozhodne.*
Ahaaaaa chápu *řekne a se závisti sleduje blesky a oheň se závisti ale hlavně velkým úžasem* /tohle mám možnost umět? Proč to vypadá tak hrozně dobře/ *pomyslí si a poslouchá co vše je u lektvarů potřeba.* /To je hodně věcí ale musím to zvládnout/ *nad jazyky se ani nevyjadřuje* Co.... Kolik těch jazyků je? *Řekne a jenom mu ukapne slzička z oka. Hned se otřepe a podívá se na zvedlou sevřenou pěst.* To zvládnu... Musím to zvládnout *řekne a o tom že ho může zabít i ten jeho spánkový problém. Nad tím se jen mírně začervená.* Jenom příklad...? Teď se bojím abych nezešílel... Ale portál do pekla zní docela krutě. *Doběhne jí a sedne si na zem na terase a na její slova se trochu urazí.* děkuji moc za víru *řekne ale hned se vzpamatuje. Poslouchá Lynx jak mluví o povinnostech a jen kývne.* Já bych ty dvě hodinky klidně využil k té magii *řekne a podívá se na Lynx.* Teda pokud chcete... Volba je hlavně na vás
*Pobaveně ji cuknou koutky nad jejím vyděšením.* Máme zmapované čtyři jazyky. Nevíme přesný počet, kolika jazyky se můžou démoni domlouvat, protože démonská dimenze je nebezpečná. Málo čarodějů se do ní za život podívá a ještě méně se vrátí zpátky živí. Všechno, co víme, studují neustále čarodějové ve Spirálovém labyrintu.. Můžeš se do něj dostat, když budeš zručný, ale nikdo ti nemůže říct jak. Já sama jsem do něj ještě nikdy nevkročila. Někomu se to podaří omylem, někdo to účelně zkouší, ale údajně žádný čaroděj, co v něm byl, nesmí jeho polohu a jak se tam dostat, prozradit nikomu jinému, kdo ještě ne, pod pohrůžkou smrti.. *Pokrčí rameny. Ona se tam ani dostat neplánovala. Bohatě ji stačila Alexandrijská knihovna a závazky k ní. Nepotřebovala další temná tajemství, co by ji mohla zabít.* V každém případě.. *Odkašle si a naváže ihned na původní téma.* Jeden jazyk minimálně by jsi měl ovládat. Ideálně dva. Nic jako slovník neexistuje, ale můžu ti do příštího setkání udělat kopii svých starých poznámek. Učí se z nich i moje spolubydlící. *Nabídne mu a jeho povzbudivá slova pro sebe ignoruje a nevyjadřuje se k nim. Místo toho zamíří zase zpátky na terasu.* Jsi ještě mladý pulec.. *Uchechtne se a pocuchá mu vlasy, přičemž lehce zavadí o jeho růžky.* Tvoje magie ti ještě nijak zvlášť neublíží.. Je ti patnáct ne? Což znamená, že první projevy magie u tebe mohly nastat tak před deseti, dvanácti lety.. *Lehce zahýbá rukou, že si není jistá, načež pokračuje.* ..a pokud magii nebudeš zanedbávat a nebudeš ji v sobě dusit, tak by ti neměla dělat velké problémy. *Odpoví mu.* Mimochodem s těmi růžky taky něco uděláme.. Můžu ti nejdříve sehnat předmět, který je bez tvojí námahy schová, než tě začnu učit iluzi. *Navrhne mu. Děsit víc, než teď už je, ho stejně nechtěla, takže i téma portálu do pekla nechá uzavřené a jen přikývne na další poděkování z jeho strany, než mu dá na výběr a čeká na odpověď.* Fajn.. Ale budeme tady venku, než najdu pro tebe vhodné místo na trénink. *Pronese a sedne si čelem k němu, ať už sedí kdekoliv, přičemž zůstává na lehátku. Na zem si nesedá.* Začneme dneska ohněm. Podle všeho je to tvoje první magie, první element, takže by pro tebe mělo být nejsnadnější se ho naučit. *Začne s výkladem.*
No doprkynka *řekne a snaží se to vše zpracovat. Když ale zmíní démony něco si vybaví.* Moje první setkání s Triss. Bylo to ve starých ruinách. Něco tam dole bylo. Něco co nebylo nic z našeho světa. A myslím že i Triss později řekla že to je démon. Byla to ohavná velká bzučící věc. Já toho moc neviděl. *Řekne a o spirálovém labyrintu nikdy neslyšel byla to pro něj novina* Počkat tu poslední část ještě jednou že když to někdo vyzradí zabije ho to? *Řekl si spíš pro sebe ale dost nahlas natolik aby to slyšela i Lynx. Po té co mluví o tom že slovník ani nic takového neexistuje trochu naději stačí ale hned jí dostane zpět když mu řekne o poznámkách.* Myslím že na výběr tady moc nemám. Takže ano poprosím ty poznámky. *Řekne a jak mu začne cuchat vlasy trochu sebou škubne. Nečekal to ale asi v pořádku. Nakonec se nechá. Po té poslouchá opět Lynx jak mluví o tom že magie by mu neměla moc ublížit vzhledem k jeho věku.* Ufff a nepamatuji si moc kdy se projevily moje první známky magie *řekne a jak mu řekne co dělat aby byl s magií v pohodě se jen usměje.* Ale však ty růžky jsou super *řekne a když Lynx odsouhlasí i to učení tak se podívá na svoje ruce* Dobře chápu oheň *řekne a čeká co má dělat dál*
*Pozvedne obočí a zaposlouchá se nad jeho slovy, aby poté pokývala hlavou.* Jo, to jsem slyšela, že tam před třemi nebo dvěma roky byl nějaký průser s pekelnou bránou.. *Zamyslí se.* Ale nevím, co to přesně bylo.. Měla jsem jiné starosti, než řešit pár pošuků, co si myslí, že démon v New York je vrchol zábavy.. *Odmávne to, neboť zastávala názor, že démoni jsou užitečné hračky, ale když jeden vyvolá silného parchanta, tak si koleduje o průser.* Ale jo.. Démoni se tady v New Yorku občas objeví.. Ale stačí je zabít a vykopneš je zpátky do jejich dimenze.. *Mávne nad tím rukou, než se zarazí a podívá se na čaroděje.* Víš co? Ty to radši zatím ani nezkoušej a prostě spíš zdrhni.. Můžeš totiž narazit na démon, co tě přemůže a pak si z tvých vnitřností udělá salát.. *Zašklebí se a ještě přikývne ohledně labyrintu.* Říká se to.. Ale potvrdit ti to nemůžu.. Nebyla jsem tam.. Ale můžeš se zkusit zeptat Triss. Jako nejvyšší čarodějka jej navštívit určitě musela.. *Odkáže ho jinam a ještě kývne na poznámky a zamíří ven, přičemž si po cestě zapíše do mobilu poznámku, aby to udělala, až navštíví Alexandrii zase. Usadí se na terase a pokrčí rameny.* Mnoho čarodějů si to nepamatuje.. Začíná to mezi třetím a pátým rokem.. Někdo může být rychlejší někdo opožděnější.. Není to přímo magie jako magie.. Spíš něco ve smyslu že kýchneš a podpálíš záclonu nebo tak něco.. Neděláš to úmyslně a hodně to reaguje na tvé pocity a emoce. Já třeba zmanipulovala svou příšernou sestřenici, aby skočila šipku ze schodů.. Zlomila si nohu.. *Zakření se pobaveně, když si na to vzpomene a nad jeho poznámkou nakloní hlavu na stranu.* Neříkám, aby ses za svoje znamení styděl.. Nemůžeš s ním chodit ale jen tak po venku.. Civilové by se vyptávali a ty by jsi jim tak nevědomky prozradil podsvět. Je mnohem lepší zapadnout a nevyčnívat.. Tvářit se nenápadně.. *Odpoví mu a chce pokračovat s učením, ale jen co se usadí, tak stihne pouze zvednout ruku na pokyn, aby počkal a je pár sekund mimo vnímání, než přes její tělo projede proměna. Pak zatřese hlavou a pohledem se vrátí na Chuana.* Ano, oheň.. Vytváříš ho, takže musíš vědět, jak na to.. A hlavně jak ho kontrolovat. Plamen je hodně nezkrotný živel, nicméně viděl jsem už, že ho vyvolat umíš, takže to bude první krok. Obyčejný plamen a soustřeď se na něj. Pak s ním budeme pracovat nadále. *Dá ruku před sebe a opře o kolena, dlaní nahoru, na které se mu poté objeví malý plamen.*
Aha. *Řekne na první věc na kterou odpoví. U druhé se zarazí* Nějak moc o tom víš ty už jsi to zkoušela? Nebo jak to že toho víš tolik o démonech? *Zeptá se. Radši ale odpověď vědět nechce.* Takže stačí abych je zabil a tím je prostě vykopnu, vymažu nebo něco takového? *Když ale řekne abych to nezkoušel tak se radši utiší.* Dobře madam *zasměje se nad svojí trochu popichovační poznámkou* No Triss se zeptat nemůžu když jsi říkala že pokud něco vyzradí umře. Nepotřebuji aby moje máma umřela hned před tím než si mě adoptuje. *Řekne a sleduje jak kývne na poznámky. Snaží se vzpomenout kdy mu vyjela první magie až si na to nakonec vzpomene* POČKAT JÁ UŽ VÍM V 6 LETECH SE U MĚ OBJEVILA MAGIE... V tu dobu jsem spálil člověka, který mě chtěl... Znásilnit. Reagoval jsem ve vzteku a strachu a jak jsem se bránil vystřelily mi plamínky z ruk. *Řekne a jenom vydechne spokojeně nad tím že si vzpomněl. Po 30 sekundách mu docvakne co vlastně Lynx udělala.* COŽE JSI UDĚLAL?! *zeptá se a radši to nakonec neřeší. Je mu i docela líto že musí schovat znamení.* Fajn schovám je ale koukej jak jsou roztomilé *řekne a pohraje si s nimi* Ještě dřív než ni to začneš vysvětlovat říkala jsi že máš pravidla ale neřeklas mi je
*Zarazí se a pozvedne obočí, než se uchechtne.* To jsou základní znalosti.. Je mi 132 let, prcku.. Bylo by divné, kdybych o démonech nic nevěděla.. *Odpoví mu, načež přikývne.* Ve zkratce.. *Okomentuje polohlasně, ale víc se nevyjadřuje. Nepokládala momentálně za důležité, aby mu pletla hlavu s tím, jak fungují dimenze a cestování démonů mezi nimi. Ze začátku potřebovala, ať se naučí alespoň základní magii.* Triss ti nemůže prozradit nic, co se v labyrintu děje nebo studuje a jeho polohu. Může o něm ale mluvit jako o objektu.. Stejně jako teď já.. *Opraví ho. Odmlčí se, když Chuan vyjekne, že si pamatuje, kdy u něj došlo k první magii a zarazí se nad tím, jak sdílné mu dá info, načež si odkašle.* Ehm.. Dobře.. *A raději se přesune na jiné téma, nebo chce dokud Chuan nevyjekne. Pobaveně se na jeho vyjeknutí zakření.* Štvala mě.. Byla jsem ta, co ji sebrala dědictví, takže mě nesnášela.. Ke všemu jsem byla mladší než ona, takže měla nademnou navrch.. *Pokrčí rameny a po chvíli se opře loktem o nohu a položí si bradu do dlaně.* Prcku.. Já bych kolem mohla taky chodit takhle.. *Skoro jako lusknutím prstu se změní její panenky, které jsou nyní napůl černé a když Lynx otevře rty a sykne, tak si může Chuan prohlédnout její delší hadí tesáky. Pak vše zase zmizí.* ..ale není mým povoláním děsit mini civily na ulici.. *Ušklíbne se. Jejím tělem projede proměna a během pár sekund jsou Lynxovi rysy lehce odlišné. On však pokračuje, jakoby se nic nestalo.* Ano.. Jasně.. *Přikývne a zhasne plamen na ruce.* Nebude na nich nic těžkého. Jen chci předejít tomu, aby jsi mě dostal do maléru, nebo jsi mi něco zlikvidoval. Budeš mě poslouchat, když ti zkrátka řeknu, že něco zkoušet nebudeš, tak to zkoušet nebudeš a podobně. Když budeme náhodou tady u mě doma, tak nebudeš chodit po schodech do spodního patra. Mám tam terária a pelíšek pro Lils a nebudu riskovat, že mi zabiješ někoho z mých miláčků. Tady tam má pokoj Nelly, spolubydlící, a nepotřebuje být od tebe rušena. Když ucítíš, že nějaké kouzlo nezvládáš, tak mi to okamžitě řekneš.. Nebudu riskovat, že se ti kouzlo vymkne z ruk.. Nemám problém s tím, aby jsi Triss říkal, co se učíš, ale nepřeji si na to znát její názory reflektované skrz tebe. Nelíbí se ti můj způsob tréninku? Tam jsou dveře.. *Ukáže mu palcem za sebe, kde byly hlavní vchodové dveře do bytu.* Je možné, že se při nějakém tréninku zraníš, nějaká kouzla budou náročná a můžeš si z něj odnést ne jeden škrábanec.. Nechci slyšet na tohle výčitky.. Nenechám tě se zabít, ale nemůžu zabránit všem zraněním.. Magii, kterou tě učím, chci ať si zkoušíš jen pod mým dohledem, pokud neřeknu jinak.. Já sám budu moct ti zajistit adekvátní ochranu, když to bude něco rizikového, ale někdo jiný nemusí.. *Poklepe si prstem na rty a pak zakroutí slabě hlavou.* To je asi všechno, co mě tak napadá.. Vesměs je to vše o tom, že mě zkrátka budeš poslouchat na slovo a nebudeš dělat blbosti.. Když mě něco napadne později, tak ti to řeknu a přidám ti to k pravidlům.. *Pronese.* Jinak samozřejmě se potom domluvíme, kdy bychom se potkali příště a jestli se budeme potkávat nějak pravidelně.. To ale až potom.. Teď zpátky k učení.. *Zase si sedne jako na začátku a vytvoří na dlani plamen.*
... Dobře tedy *řekne ale pořád ne jistě* /nevím jestli ti mám v tomhle ohledu věřit ale nic jiného nezbývá/ *pomyslí si a když mu Lynx odpoví i ohledně démonů tak prostě řekne* Dobře chápu *Je mu jasné že tohle téma bylo ukončeno a když mu odpoví i o labyrintu tak chápe že i o labyrintu už je téma u konce* Dobře chápu. *Řekne a jednoduchou odpověď u toho jak řekl svojí první magii si zapamatoval. Trochu ho děsila představa že jí zlomila nohu, ale když mu to vysvětlí tak na to odpověď má* Aha tak to je v pořádku. *Řekne a po 10 sekundách mu dojde že to vlastně v pořádku není* No tak počkat ne není to v pořádku, ale zase chápu tě. *Řekne a následně se lekne její vyzáže* Aaaa bože to jsem se lekl *a když to schová zpět tak jen oddychne* /dobře to jsou vcelku v pohodě pravidla čekal jsem asi něco horšího ale tohle se dá jenom jedna věc mě zajímá/ A to co už umím jak umím tyhle plamínky/jiskry můžu to co už umím používat mimo?
*Na jeho dobře, dobře a dobře už nereaguje. Bere jeho souhlas za uzavření tématu a tudíž nevidí nutnost se k němu nadále vyjadřovat. Pobaveně ji ještě cuknou kotky se zpožděnou reakci a taky už tohle téma nechá být. Škodolibě se zašklebí, když se lekne a iluzi zase schová.* A pročpak? Však jsou moje tesáky roztomilé.. *Parafrázuje jeho předchozí slova, aby pochopil lépe jak myslela to, že musí svoje znamení schovat. Vyjmenuje mu všechna pravidla a čeká, jestli bude nějak protestovat. Když ne, tak chce pokračovat v učení, ale Chuan má zřejmě jiné plány, takže Lynx ještě počká a dá čaroději prostor se zeptat.* Řekl jsem, že chci mít pod dohledem pouze magii, kterou tě učím. A to do chvíle, než si budu jist, že ji plně ovládáš. To, co jsi uměl přede mnou si používej jak je libo. *Odpoví mu. K magii se už ale vrátit nestihne, neboť mu zazvoní telefon a on jej zvedne.* Urgh.. Stejně tam za chvíli budu, to to beze mě tu hoďku dvě nevydržíte? *Zavrčí otráveně, načež převrátí očima.* No dobře, fajn.. Za chvíli jsem tam.. *Zabrblá nakonec a hovor típne.* Sorry, prcku.. Povinnosti.. Chceš vykopnout zpátky do lesa, nebo si to vezmeš jako já přes Manhattan? *Optá se Chuana a zvedne se z lehátka.*
Jo jo velmi roztomilé *řekne a vydechne* Phew dobře už jsem se bál že nebudu moct používat magii co už umím. *Řekne a najednou uslyší telefon, který Lynx zvoní. Evidentně se Lynx nikam nechce ale i tak je naštvaný. Což se mu i potvrdí převrácenýma očima.* /Práce?/ *Zamyslí se a jak mu řekne prcku we trošku naštve* Já nejsem prcek. *Řekne...* Vezmu to přes Manhattan. *A tak Chuan opouští Lynx a jde zpět za mámou k Triss*
*Zašklebí se ještě na Chuana, než je přeruší jeho mobil. Probodne ho očima, když vidí jak u něj nastupuje nelibost, že musí do práce, načež se zvedne na nohy.* I v ženské podobě jsem vyšší jak ty a to už o něčem vypovídá, ne, prcku? *Rýpne si do něj znovu a když se chystá zmizet hlavním vchodem, tak ho urychleně zachytí buď rukou nebo telekinezí.* Ne, ne, ne.. Kdepak.. Nechce se mi si dnes hrát s pamětí recepční, takže jdeme portálem.. *Zakroutí hlavou, načež ve vstupní chodbě bytu vytvoří portál a pokyne Chuanovi, aby do něj skočil. Portál je vyhodí v menší uličce mezi bytovými domy na Manhattanu, naštěstí prázdné. A pro Chuanovo štěstí i dost nechutné, aby se případně mohl znova vyzvracet.* Dám ti vědět, až na tebe budu mít čas.. Zatím hoşça kal.. *Mávne na něj a vydá se po vlastní ose.*
Aaaaaaa *po té co vypadne z portálu už jde domů*
*Jakmile se z přepravky ozvalo další mňouknutí a zacinkání, protočil Hiram lehce otráveně oči. Nejen, že se musel předešlý den kvůli Merlinovi pospíchat na veterinární pohotovost, ale dnes si jej samozřejmě musel i vyzvednout, jelikož si jej tam nechali na noc. A vzhledem k Hiramově náladě a rozpoložení, očividně to nebyla procházka růžovým sadem.* No jo, už tě na chvíli pustím, ty chachare jeden umňoukaný. Zkus sežrat zase něco špatného a přísahám, že další jídlo, co sám sobě připravím, bude kočičí guláš. *Začal čaroděj mrmlat směrem ke kocourovi v přepravce. Být to jiná z těch koček, co má doma, vůbec by ho nevytáhl, dokud by nedorazil do bytu, Merlin byl však poněkud klidnější a nikam se vyloženě nehnal. Navíc teď asi ani nebyl tak rychlý, jak obvykle.* No, na chvíli si sedneme, pokocháme se..opovaž se mě škrábnout, jasné? *Možná nyní vypadal jako blázen, když se bavil s kočkou..no u něj něco takového nebylo novinkou. Kocoura si přitáhl hezky do náruče a sedl si vedle přepravky, kterou před chviličkou postavil na lavičku.*
*Chuan se vydal do parku vyzkoušet svůj parkur. Docela mu to šlo a tak skákal ze stromu na strom. Běhal hodně rychle a lehce. Skákal dál a dál až mu to nakonec nad lavičkou kde seděl muž s kočkou podklouzlo a Chuan letěl stremhlav dolů.* A kur- *no ale než to stihne dorict nabourá hlavou do zeměna zem a tak spadne do bezvědomí*
*Rád by i poklidně rozjímal, no očividně ani teď mu to nemělo být dopřáno. Hlavně si původně myslel, že by se zrovna v tom docela dost teplém počasí nic nemuselo stát. Přece by bylo všem vedro, takže by nemuseli mít na blbosti náladu. No, opak byl očividně pravdou a ze všech těch prostorů, co se v parku nacházelo, sebou nějaký kluk musel seknout zrovna u jeho lavičky. Hiram tedy rychle vstal, jakmile se tedy vzpamatoval, Merlina položil na lavičku, a přešel k chlapci. Toho opatrně otočil do lepší polohy, aby mohl zjistit, zda dýchá a zda nemá náhodou i nějaké další zranění. Navíc se díky tomu zároveň i dozvěděl, o koho jde.* /Fakt mu musím pomáhat?/ *Problesklo mu na moment v hlavě, nicméně Chuanovi i tak podal první pomoc a trpělivě u něj počkal, až se probere. Pomocí magie si pak během toho zkontroloval, zda nemá mladý čaroděj nějaké vnitřní zranění. Merlin mezitím k oběma čarodějům přešel a tomu mladšímu se nakonec usadil na hrudi, zvědavě pozorujíce, co se bude dít dál.*
*Chuan se hned probere* Hej děkuji za pomoc ale dělat jsi to nemusel *řekne a jemně odstrčí kočku ze sebe* Moje hlava je jako z kovu. Mě nic nedostane *řekne a jemně si vyskočí na nohy. Potom si sáhne na hlavu a ucítí teplou krev.* Od 1-10. Jak moc je tohle vážný *otočí se s celkem dost velkou trhlinou že vypadá i na šití. Naštěstí na šití není. Poté se sehne dolů ke kočce a chce jí podrbat pod bradou. Pokud neutekla tak jí podrbe. Pokud utekla tak jen oddychne. Poté se zvedne a otočí se k Hiramovi.* Ještě jednou díky za pomoc
*Hned jakmile se Chuan probral a chystal se kocoura odstrčit, Hiram si Merlina vzal k sobě.* Nono, dám tě do přepravky. *Zašklebil se na zvířátko a tiše se uchechtl, když zaslechl mňouknutí. Jako kdyby mu kocour rozuměl.* Jasně, jako z kovu..to řekni té ráně...*Řekl, jakmile vrátil veškerou pozornost čaroději.* Sedej na lavičku, vyléčím ti to. *Oznámil hned poté. Chuan mohl z jeho hlasu poznat, že mu nedává na výběr. Jednoduše to byl rozkaz a kdyby se jej rozhodl neposlechnout, prostě ho k tomu přinutí.* A abych ti odpověděl..asi čtyři a půl. *Kocoura položil s tímto na lavičku a okolo něj s Chuanem zaktivoval iluzi, aby civilové nemohli vidět, jak mladšímu čaroději začne léčit ránu – jestliže ho tedy mladší poslechne. Nečekaně přitom použije magii. Neměl problém vzít a třeba mu to jen vyčistit, ale proč by něco takového dělal, když mu samotné vyléčení nezabralo ani pět minut? Navíc by Triss měla dost otázek, kterých mohl Chuana Hiram ušetřit. Merlin se mezitím podrbat nechal, dokonce i zapředl.* Mhm...co spánek, dobrý? *Zašklebil se poté rohatý čaroděj.*
Prosím neléč mi to. Aspoň něco mi* bude připomínat ten pád *řekne mu Pffft čtyři a půl tak to nebudu ani čistit. *Uchechtne si* Spánek? Uhhh joooooo jasný.... *Lež jako prase. Jasně že se mu v noci nedaří spát. Teď se to ale naučil skrývat.* Máte ho hezkého. *Řekne staršímu čaroději a podívá se k na kocoura na lavičce* No kdo je hodný kocour ano ty no ano ty *řekne kocourovi a poté se otočí zpět na Hirama* Jak se vůbec jmenuje *zeptá se ho*
*Pozvedl jedno obočí.* Tobě silně šibe. Sedej, ty experte. Hned. *Tentokrát hned poté, co mu to řekl nahlas, vyslal tentýž rozkaz do jeho hlavy. To mu samozřejmě nezabralo moc dlouho. Byl si navíc jistý, že by po tomto Chuan už poslechnout měl.* Dělám to pro tvé dobro, Triss tě jinak začne bombardovat otázkami, jestli takto přijdeš domů. *Zmínil, načež se uculil.* A to nechceš, ne? *Zazubil se krátce a tentokrát mu ránu opravdu vyléčil, nechajíce společně s ní zmizet jak krev, tak i složitější iluzi.* Taaakže to bychom měli. *Dal si na chvíli ruce vbok.* Nenuť mě zase prohrabávat tvoji hlavu. Nauč se už sakra normálně spát, to naposledy už bylo zahrávání si se zdravím. *Vyčetl mladému čaroději.* Navíc můžeš být rád, že se chovám momentálně mile. Kvůli tomu chacharovi jsem se strachoval dva dny. *Kývl k Merlinovi. Ten jen zastříhal ouškama a zvědavě naklonil hlavu do strany.* Merlin.
*Jenom zklamaně vzdechne* Hej tak to jsi nemusel dělat. Triss už ví že často padám na hlavu. Neptala by se. Navíc bych to Triss řekl *vypadá docela smutně* Ale já nechci spát. Věděl jsi že spánek tvoří jednu polovinu tvého života. Takže to neznamená že třeba žiješ 100 let ale jen 50. A já si chci života užívat a ne ho půlku prospat. Navíc mi všichni říkáte jak mám spát a tak. Ale napadlo vás že nechci spát kvůli něčemu jinému? *Nakonec se jen usměje* Hezké jméno... *Vyleze zase na strom a zavěsí se nohama vzhůru dolů* Co vy tu vlastně? A jak jde čajovna?
Nezájem. *Ještě aby se tu dohadoval o něčem takovém. Krom Triss by totiž měli otázky i lidi v okolí a někteří by hned mohli začít vyzvídat. Sice nebyl na vině, to v žádném případě, ale věděl, že jemu samotnému by něco takového bylo nepříjemné. Na Chuanův monolog pak zareagoval opět pozvednutým obočím, načež si promnul kořen nosu, vypustíce u toho ze sebe povzdych.* Chuane, čarodějové jsou nesmrtelní, takže pokud nikoho mocného nenasereš, nebo se nezblázníš, dožiješ se vysokého věku. *Začal. Když se tak zároveň poslouchal, jako by slyšel Deliaha, nebo svoji starší sestru.* Navíc, víš, že tě tvá vlastní magie může zabít, když budeš mít slabé tělo? Právě například z důvodu nedostatku spánku. *Pokračoval. Nyní mu krapet věšel bulíky na nos. Čaroděje sice jeho vlastní magie zabít může, no je to ovšem složitější. To se nicméně Chuan naučí později. Teď akorát využil něčeho takového k postrašení.* Takže pokud máš noční můry či co, radši si najdi někoho, kdo se s tebou o tom pobaví...nebo pokud máš problémy se spaním, namíchám ti nějaké směsi. *Pokrčil lehce rameny.* Ber to jako radu od zkušeného bylinkáře...prostě musíš začít spát aspoň těch šest až sedm hodin...ideálně osm. *Dodal nakonec, než se začala konverzace točit okolo jiného tématu.* Díky, ale nevymýšlel jsem ho...většina koček, co mám doma, byly od původního majitele bytu. *Pokrčil opět rameny.* Šel jsem zrovna domů z veteriny...a čajovně se daří, díky za optání.
Ale... to je jedno. *Přemýšlí jak udělat odchod tak aby to nebylo trapné. Zkusí tedy rychlé řešení.* Hele děkuji ti za ošetření, ale chtěl bych ještě skákat parkur. Takže tě teď opustím. Snad to s čajovnou zůstane takhle i nadále a snad se bude dařit i tobě a kocourovi. *řekne zamává a odejde s úsměvem na tváři že dál může skákat svůj parkur*
Jasně, ale prosím už opatrně. Aby tě nemusel zachraňovat nějaký civil. *Zašklebil se lehce, načež Chuanovi zamával nazpět a hodil pohled na Merlina.* A my jdeme domů, šup do přepravky. *Naznačil rukou „kuš kuš“ symbol, samozřejmě zbytečně a jen pro pobavení, a kocoura popohnal k vlezení do přepravky. Případně jej tam sám šoupnul, než si ji opět uchopil do ruky a odešel domů.*
*Čarodějka měla od brzkého rána na návštěvě Lucase a Taylera - její kmotry - které Chuan už měl možnost poznat. Nakonec byl s ní i u její rodiny a Lucas a Tayler - oba dva čarodějové - jako blízcí členové a jakási součást rodiny, byli přítomní. Triss vyčkávala, až se Chuan vzbudí nebo vyleze z pokoje, zatímco si s nimi povídala. Sama seděla v tureckém sedu, na sobě měla pouze tílko tmavě šedé barvy a bílé tepláky. A v rukou půl litrový hrnek kakaa. Její kmotři si dali kávu a k tomu na stole stály sušenky s kousky čokolády. Probírali při tom jejich nedávný výlet do Brazílie a Triss se podělila, že po letech navštívila Londýn.*
*Po nějaké době se Chuan vzbudil a rozhodl se jít za nimi. Prvně si chtěl ale vyčistit zuby a tak šel prvně do koupelny. Poté šel Chuan za Triss a pozdravil se s jejími kmotry.* Ahoj... Jak se máte *řekne a trochu zívne. Pořád se ještě úplně neprobudil a tak stojí u stolu jako nějaký robot co vyčkává, než se mu něco řekne. Nakonec si ale sedne na zem. Zadívá se na sušenky a pak se podívá na Triss.* Můžu jednu prosím? *zeptá se Triss a čeká jestlii to dovolí a nebo ne*
*Triss se na něj usměje, stejně jako její kmotři, kteří jej pozdraví.* Jasně, vem si. *Nadhodí a nakloní hlavu na stranu.* Dáš si taky kakao? Nebo čaj? *Po vzbuzení by se měla káva pít nejdříve za dvě hodiny, jinak se tělo přirozeně neprobere a po přívalu energie může být vyčerpanější než je nyní. Aspoň to věděla, slýchavala to tolikrát v mládí...sama však obvykle kávu pila jen během dne nebo odpoledne. Triss odloží hrnek a protáhne si záda.* Jak jsi se vyspal? *Nadhodí a zauvažuje, že by měla říct škole, že v pondělí se vrátí, když už teď nebyl papouškem. A sociálce říct zrovna tak, že se uzdravil. Ještě se ho nezeptala, kam bude chtít do školy, až začne školní rok, ale měli by to začít řešit, aby ještě stačili připravit zkoušky a přijmout ho. Nebylo nikdy přeci jen příjemné nastoupit už do rozběhnutého roku a vše dohánět. Prozatím si ale mohli vychutnat všichni pohodové ráno.*
Díky *řekne Triss a vezme si sušenku a sní ji.* Můžu prosím kakao? *Na kávu zrovna neměl chuť a čaj. Čaj byl hořký a nebo moc sladký. Kakao mu chutnalo a navíc mělo v sobě kofein. Chuan se každopádně od setkání s Lynxem/Lynx hodně změnil. Nechtěl to zažít znova, ale jeho nové já se mu nelíbilo* Vyspal jsem se dobře a co ty? *zeptá se a podívá se na všechny tři.* Vlastně kdy jste přišli? *zeptá se těch dvou návštěvníků* /já chci energyťák/
*Celkem ještě pořád mladá čarodějka mířila kolem recepce nahoru do patra. Využila toho, že recepční byla zaneprázdněna a tvářila se, že sem patří, načež zmizla na schodech. Na sobě měla černou asymetrickou sukni, ta byla vzadu dlouhá, možná až moc, neboť ji táhla po zemi, a vepředu krátká. Ke všemu byla dost vrstvená různými pruhy látky. Každý jednotlivý okraj byl vyzdoben blýskavými kamínky červených a černých barev, což byla pěkná drbačka, neboť to Lynx dělala ručně a je na tenhle kousek svého šatníku náležitě pyšná. Horní část těla na první pohled vypadala hodně vyzývavě, neboť měla na sobě halenku v bílé barvě, která byla zcela průsvitná. Velmi průsvitná. Lynx si to však ošéfovala tím, že na sebe pod halenku natáhla ještě top béžové barvy, který splýval s její kůží. Díky magické úpravě materiálu tak nebylo právě ani poznat, že by pod halenkou něco měla. Sama halenka byla dosti volná s asymetrickými rukávy, které byly do delší špičky na konci. Na krku měla uvázaný jednoduchý černý choker a na nohy obula černé sandály, které byly na zavazování stuh, jenž Lynx pěkně protáhla až pod kolena. Vlasy byly opět pod účinkem lektvaru. Lynx totiž přestaly bavit dlouhé zelené vlasy a nechtělo se ji čekat až přestane účinkovat lektvar, který na ně použila. Přebyla ho proto jiným lektvarem. Vlasy dnes měla bohatě vlnité, nad ramena a hlavně blond. Tedy.. Z většiny.. Konce vlasů nastříkala Lynx smývatelnou pěnou na vlasy červené barvy. Díky zkroucení jednotlivých pramínků z toho nebyla jedna rovná čára, ale plynulý přechod. Poslední doplněk měla Lynx na ruce, omotaný kolem zápěstí. Jen při bližším ohledání se dalo zjistit, že se jedná o živou bytost a sice hada s duhovými odlesky na šupinách. Teď však spokojeně spočíval omotaný s hlavou zastrčenou pod svým tělem. Když byla Lynx z dohledu recepční, tak si vzala výtah a vyjela do správného patra. Jak jej věděla? Řekněme jen, že Chuanova hlava byla velmi sdílná. A taky si to ověřila na internetu, takže po chvíli už s jistotou klepala na dveře Meritriss Blakeové.*
Jasně. *Odvětí a sama se zvedne, aby mu šla sladký nápoj udělat a cestou z obýváku odvětí.* Tak jak jen to šlo. *Noční můry zastřely sny a bylo jí jasné, že se bude muset vydat na stínový trh pro ingredience, které se jí budou hodit, aby si udělala několik lektvarů - jak ty pro snazší usínání, tak ty pro omezení zlých snů, které ji v posledních dnech pronásledovaly a držely se v její mysli zuby nehty. Zívne si, jakoby to mělo podpořit jak dobře - nebo špatně - spala a zmizí do chodby směrem ke kuchyni, když se ozve zaklepání a Triss se zarazí. Někoho očekávala? Recepce by jí snad přeci dala vědět, kdyby za ní někdo dorazil. Nebo to snad byl někdo ze sousedů, kteří komplex také obývali? O tom jaksi pochybovala, každopádně přesto se vydala blíž, aby se skrz kukátko ve dveřích podívala, kdo to je, zatímco Lucas klidně odpoví Chuanovi.* Asi s úsvitem, zrovna jsme se vrátili z výletu po Brazílii. Vytáhli jsme Triss z postele, ale znáš ji, nevyhodila by nás. *I když jeho slova byla mírná, příjemná na poslech, jeho tvář už ze zvyku zůstávala vcelku neutrální. Nebylo to tím, že by někoho neměl rád, jen jednoduše míval svůj přísný a strohý výraz, i když nyní byl uvolněný. Tayler naproti tomu se usmál.* Měl bys to tam vidět, je tam krásně. *Nadhodil spokojeně, určitě si tam užili spoustu zábavy... a to jak po kulturní nebo společenské stránce tak i dalších - Triss nad tou fyzickou raději nepřemýšlela se, ale u manželského páru se prakticky nabízela. Čarodějka usoudí, že nejde o nikoho, kdo tu bydlí, ne že by všechny znala, ale bydlela tu dost dlouho na to, aby si byla jistá tím, že osobu tu ještě nezahlédla...a nikdo z přítomných nenosil takové....TAKOVÉ oblečení.* Lucasi, někoho očekáváme? *Nadhodí, jakoby nic, nenápadně jej tak požádá, aby si to převzal on, který štít okolo domu ovládal lépe a mohl zabránit osobě vejít, i když se otevřou dveře. Triss to příliš neuměla. Vlastně vůbec. Věděla, že neomezeně bez vyzvání mohou vstoupit ti, kdo byli nějakým způsobem zahrnuti v kouzlu, stejně tak, že bariéra vpustí každého, komu svěří klíč, ale otevřené dveře...nechtěla riskovat, že je to automaticky pozváním nebo by si to magie vyložila jako pozvání. Zamíří znovu do kuchyně, když se kroky staršího čaroděje přiblíží a dveře se otevřou.* Callisto. *Nadhodí překvapeně ač se jeho výraz příliš nezmění a pozvedne obočí, jakoby se ptal, co zde dělá. Nečekal ji tu, pochyboval, že ona tu čekala jeho. Triss zvědavě vyjde z kuchyně, kde na sporák dala ohřát mléko, protože mělo jaksi lepší chuť...a snáze se vyhnula nechutnému škraloupu, z něhož ji natahovalo. Nečeká na vyzvání, zamíří ke dvojici u dveří a zastaví se poblíž.* Dobrý den, potřebujete něco? *Zeptá se zdvořile. I když Lucas nevěděl, že je Nejvyšší čarodějka, nebo jí dával čas se s tím srovnat a říct mu to sama, netušila, zda se to zatím nemohlo rozhlásit a natáhla ruku ke...Callistě?...a to když Lucas promluvil znovu a pokud mu jméno neopravila, tak ji představil tím, jímž ji oslovil, v opačném případě by využil to, jímž jej opraví.* Triss toto je má známá Callista. Callisto - Meritriss, má chráněnka. *Zřejmě to znělo lépe než kmotřenka. Kdo ví. Triss se usměje.*
*zasměje se* Jo to by nevyhodila. Na to má až příliš velké srdce. *odpoví mu* Tak snad jste si to tam užili. *řekne a usměje se na ně po té co ovšem uslyší zaklepání zpozorní. A slova Triss ho vůbec nepřesvědčí o tom že se jedná o někoho koho máme čekat. Proto se radši zvedne a udělá krok k pokoji aby si kdyby něco mohl zaběhnout pro luk. Radši být opatrný než mrtvý. Sice tam měl 3 více mocné čaroděje ale co kdyby... Po té co tam Triss přišla se podívá a vidí známou tvář.* /Co ta tady dělá?!/ *podívá se na ně trochu více naštvaně. Dejme tomu že Callistu od posledního setkání velmi hrozně nenávidí* Co tu chce *špitne si pro sebe. Radši se tedy schová v pokoji. Další papoušek nebo jiné zvíře být už nepotřebuje*
*Čarodějka se zarazí ve dveřích a udiveně pozvedne obočí. Následně se zamračí a udělá krok zpátky, aby se podívala na dveře, i když nevidí žádnou potvrzující informaci o adrese, je to takový její zvyk. O krok se vrátí zpátky a potřese hlavou.* Lynx. *Opraví Lucase, což je všechno, co stihne, než se objeví Triss.* Jo.. Něco by tu bylo.. *Ušklíbne se a vykloní se, aby viděla dovnitř.* Támhle toho zbabělce.. *Ušklíbne se a ukáže prstem na mizejícího Chuana.* Taky mě těší a tak dále, dlouho jsem tě neviděla, ráda tě vidím, detaily probereme pak, ale teď si chci promluvit s tím malým spratkem.. *Přimhouří oči za záda Triss, ve směru, kudy Chuan zmizel.*
*Lucas se zatváří přísně, když se zachová skoro hrubě a Triss zvedne překvapeně obočí.* Přišla jste ke mě domů, očekávala bych trochu víc slušnosti, když s někým z mé domácnosti potřebujete mluvit, paní Lynx. *Osloví ji se jménem, protože její příjmení neznala.* Ten "spratek" má jméno a žije zde a protože jsem jeho zákonný zástupce, ráda bych věděla, proč s ním chcete mluvit, než uznám za vhodné, že mu nic hrozit nebude. *Chuan jí své vzpomínky neukázal, nevěděla, kdo jej proměnil, nicméně by se nebála číct, že to byla Callista - tedy Lynx. Ať podle Chuanova nebo ženina chování, které bylo vesměs provázané.* Takže sdělíte mi prosím důvod vaší návštěvy takto brzy a proč potřebujete mluvit s mým chráněncem? *Zeptá se smířlivě, protože Lucas si prohlížel Lynx a nijak do toho nezasahoval, nicméně jeho postoj dával jasně najevo, že jeho chráněnka a tím pádem i její chráněnec jsou pod jeho křídly. A to i když tomu jen přihlížel. Zajímalo by ji, co se mu honí hlavou, co o ženě ví. Nečekala však, že bude v tomto ohledu sdílný, i kdyby se sebevíc vyptávala.*
*zavře se do pokoje a začne se nervózně procházet.* To snad ne ta… Paní musela přijít. *Začne se mu potit tvář a také více tlouct srdce. Jde jasně vidět strach. Proto taky nebylo divu že první věc co Chuan udělal je že si do ruk vzal 3 šípy a luk* /Nechci někoho zabít ale pokud něco zkusí budu muset zajít k drastickým řešením/ *pomyslí si a nabije luk. Následně v pokoji vyhledá místo kde se schovat a kde kdyby ho nenalezla. Zvolí nakonec schovaní se pod postel a tak si tam zaleze.*
*Otráveně převrátí očima.* Nech si ten káravý pohled, Lucasi. Nejsem malé dítě.. *Zabrblá, než se otočí na Triss a ušklíbne se.* Zákonný zástupce, jo? To se nemáš moc čím chlubit, holka.. *Uchechtne se, než si založí ruce na hrudi s tím, že jednu ruku má volněji a trochu výš. Přesněji tu ruku s hadem, aby mu neublížila.* Klídek.. Nic mu hrozit nebude, pokud se nepokusí mi zase zabít domácího mazlíčka. *Její pohled je ke konci slov ostřejší než dýky a palcem pohladí hlavu Opal.* Jdu si ho jen zkontrolovat, že mu nezůstalo místo vlasů peří nebo něco podobného.. *Dodá se spokojeným škodolibým cuknutím koutku.*
*Lucas přimhouří oči, nezdá se potěšený, asi jako Triss, která na první slova zrovna nereaguje, ovšem ta druhá... Ustoupí Lynx a pokyne jí.* Ne, že by se pochlubil... *Zamumlá, možná spíše pro sebe a ještě se na ni podívá.* Ale sundejte si prosím boty. Tady se chodí bez nich. *Požádá ji, na vysvětlení si mohla všimnout, že nikdo z nich je nemá a Triss si zvedne na ruce kočku, která zvědavě pokukovala skrz dveře, jakoby zvažovala průzkumnou výpravu po domě. Pokud si Lynx boty sundá, Triss ji prostě zavede do pokoje za Chuanem a snaží se nezírat na to, co vypadalo podezřele jako had. Možná by jí to nedošlo, kdyby ho neznámá nehladila.* Chuane. *Osloví chlapce a zamíří k posteli na niž se usadí.* To, že bychom si měli promluvit o tvém dodržování dohody necháme na potom, ale řekla bych, že někomu dlužíš omluvu. *Nadhodí a zamračí se směrem k posteli naproti. Ne, že by věděla, pod kterou z nich se schovává, ale v pokoji nebylo zrovna moc míst, kam se schovat a okno zůstalo zavřené, takže pokoj zřejmě neopustil, aby proběhl na terasu a odtud snad zpátky do bytu. A na terase by jej už teď viděly, pokud by nešel do pokoje, kdyby to bylo místo, kam utekl. Triss samotná přestávala mít s chlapcem, kterému nedávala nic, než prostor, domov a péči, nervy. Opakovaně byl na hraně porušení smlouvy, dost možná ji nějakým způsobem i porušil, ačkoliv pokud si myslel, že jedná v sebeobraně, tak se to neprojevilo. Každopádně se vším, co už nyní věděla, si nebyla jistá, co dělat dál. Nebyla z těch, kdo by jen tak někoho opustil...Na druhou stranu jejich podmínky byly jasné...A Triss jednoduše netušila, co si počít.*
*Chuan vzdychne a vyleze z pod postele radši bez luku a šípů* No jo no omlouvám se *řekne a naštěstí nejde vidět že ho to štve.* Omlouvám se že jsem málem hodil nůž do vašeho hada *řekne opět a sleduje neustále Lynx a její pohyby. Nechce aby se k němu přiblížila na méně než 5 kroků* /Já tě tu vůbec nechci/ *pomyslí si o Lynx. Tentokrát se ale opravdu zamyslí. Ví že opět málem porušil smlouvu a to už po několikáté.* /možná bych s tím mohl už něco udělat/ *zamyslí se* /budu to už muset začít dodržovat přece jen... byla to moje chyba/ *pomyslí si a dal sleduje lynx*
*Věnuje Triss nevěřícný pohled, že si fakt myslela, že by ji to řekl, načež převrátí očima.* Nepovídej.. To by mě v životě nenapadlo.. *Ucedí ironicky.* Lucas ti nedal rodičovské rady? *Uchechtne se.* To by jsi totiž věděla, že děti ti zásadně nic neříkají.. *Dodá a s úšklebkem se na staršího čaroděje koukne, než kolem nich projde, ale v sekundě se zarazí a otočí se na Triss s nevěřícně pozvednutým obočím.* Ale noták! *Zahrčí otráveně, zakloní hlavu a převrátí očima.* Víš jak dlouho mi trvalo to zavázat? *Zabrblá, luskne prsty a stužky se ji začnou z noh odmotávat, načež ze sandálů elegantně vystoupí, než Triss následuje. Zastaví se v prostoru pokoje s mírně rozkročenýma nohama, jednou rukou založenou do druhé a tu druhou, právě tu s hadem, si zvedne k obličeji a nechá Opal, aby se ji otíral o tvář. Krátce se zakření, když se mladík začne plazit z pod postele, ale schová ho dřív, než se na ní stihne Chuan podívat.* Tys ji trefil.. *Podotkne naštvaně a probodne ho pohledem. Tím ho následně sjede, než se škodolibě ušklíbne.* Jak se ti líbilo být papouškem? *Rýpne si.* Doufám, že se ti do hlavy vtlouklo nějaké ponaučení.. /I když bych se vsadila, že ptačí mozek má i v lidské podobě./
*Lucas jen lehce přimhouří oči, zatímco Triss se pousměje.* Záleží jakou mají k osobě důvěru. A na dalších aspektech. Třeba vina. *Nadhodí, i když si nebyla jistá, zda Chuan cítil provinilost a proto jí to neřekl, ani když se stal zpátky člověkem - nebo tedy čarodějem. Pokrčí rameny, taková už tu měla svá pravidla a Lynx byla návštěvnicí. Všichni je dodržovali, dokonce i vílí král, když u ní kdysi byl, neviděla důvod v tom, to měnit. Vyhovovalo jí to, přišlo jí to čistotnější a více...domácké. Ne takový pocit, jakoby byla stále v nějakém veřejném prostoru. Neměla boty v domácnosti ráda. Sleduje, jak se Chuan omluví. Nemínila vyzvat čarodějku k omluvě, nakonec byla vlastně v právu jej potrestat a Triss Chuanovi několikrát říkala, že provokovat starší čaroděje se nevyplácí...Nadzvedne obočí nad onou konverzací a nakloní hlavu na stranu, když zmíní ponaučení a přeskočí pohledem k Chuanovi, zatímco čeká na odpověď. Počká si na ni, pokud jim ji dá, než se otočí k Lynx.* Dáte si něco k pití? Alkohol, čaj, kávu, džus,... kakao? *Nadhodí, načež se rychle postaví a když míří rychle pryč, mumlá si něco o mléku. Naštěstí ho tam nalila dost a dala to na malý plamen, ale už se začínalo vařit. Přilila do něj chladné mléko, promíchala to lžičkou, aby se ujistila, že tam není škraloup a potom sporák vypla, aby Chuanovi nalila do hrnku mléko, přisype kakao, lžičkou - novou a malou - to zamíchá a podle odpovědi zbytek mléka připadne Lynx nebo si z obýváku přivolá svůj hrnek a doplní si jej, jakoby byl bezedný a to včetně sladkého kakaa. Lynx v případě, kdy si vybere něco jiného, nachystá drink dle výběru.*
Náhodou ano líbilo. Splnil se mi dětský sen a to lítat. *řekne a usměje se* A ano ponaučení se mi vtlouklo a dokonce dvě... *na chvíli se zastaví pro dramatický efekt* První. Nauč se respektovat lidi. Druhé. Nevěř jim ještě více. *řekne a potom nasadí vážnější tón.* Nebudu lhát s těmi sprostými slovy jste to přehnala, ale aspoň mi to pomůže ne? *řekne a sedne si na postel. Kdyby něco tak prostě vezme luk z pod postele* Ještě něco potřebujete? Protože jestli ne byl bycj rád kdyby jste mě nechala na pokoji. *řekne a pořád lynx sleduje*
To taky nemluví dvakrát v tvůj prospěch.. *Ušklíbne se s pokrčením ramen a pokračuje dovnitř kolem Lucase. Tedy potom, co musí své boty, finální dohotovení svého outfitu, nechat u vchodu. Ušklíbne se, když ji Chuan odpoví.* Tak příště se pokusím o tu opici a budeš se moc houpat na vlastním ocasu na stromě.. *Pronese, načež pozvedne obočí a čeká až dokončí svoje dvě ponaučení. Kupodivu je docela překvapená, ale to dá najevo právě jen pozvednutým obočím.* Mno.. To zní, že to s tebou bude ještě zajímavé.. *Zhodnotí, ale na rtech se ji objeví slabý úsměv.* Naopak, zlatíčko.. Myslím si, že to bylo zcela akurátní.. *Ušklíbne se krátce.* Alespoň ti Meritriss nepůjde v nejbližší době na pohřeb, kdyby ti označení svině uteklo před někým méně milosrdným, než jsem já. *Odvrátí od Chuana pohled na Triss, na chvíli se zamyslí, načež pokrčí rameny.* Vlastně proč ne.. *Odvětí nakonec. Zdržet se může. Někdy si musí najít čas na staré známé. Hodně staré známé.* Dám si kafe.. Mléko i cukr.. *Dodá svou volbu a když Triss odejde, tak ještě sjede pohledem Chuana. Dost důkladným, kterým kontroluje, že se po proměně vrátil tak, jak měl. Když usoudí, že je v lektvarech skutečně tak dokonalá, jak ví že je, tak se s úšklebkem otočí a zamíří ven. Přičemž jeho otázku odignoruje, ale i její odchod je vlastně odpověď. Projde kuchyní a poté zamíří do obýváku.* Aha.. Takže to nostalgické setkání vezmeme komplet.. *Převrátí lehce očima, když zahlédne Taylera a usadí se na sedačku, kde je zcela volno, aby seděla sama.*
*Triss se musí pousmát, že si z toho opravdu něco odnesl, než vypadne z místnosti, kvůli mléku, takže zmešká jakýsi čas pro odpověď na jejich slova, i když je slyší a Lynx dá vařit vodu na kávu, kterou nasype do hrnečku, cukr pošle do obýváku, aby si osladila, jak bude chtít a když to zalije, tak přidá akurátně mléka, aby to nepřehnala. Nejprve však do pokoje donese kakao Chuanovi.* Pak si popovídáme, teď to nechám být. Klidně se k nám přidej v obýváku. *Nadhodí a vezme kávu i svůj doplněný hrnek kakaa, donese první zmíněné ženě i se lžičkou, sama si sedne do křesla do tureckého sedu, promíchá si kakao v hrnku a upije, zatímco Tayler se usměje.* Ale, naše rebelka. *Zazubí se na Lynx, jejíž nové jméno postřehl, protože nakonec nikdo nemluvil. Jeho manžel už v mezičase někdy když byli v pokoji usedl na gauč vedle něj. Prohlédne si zvědavě Lynx a kývne k hadovi.* Jak se jmenuje? *Nadhodí, jí samotné její kočka v mezičase, než šla do kuchyně utekla, nebo ji spíše musela pustit, protože musela mít volné ruce. Ezekiel si pošvihával ocasem a jen Lynx propichoval pohledem a mrskal u toho ocasem.* Koukám, že jsi už vyšukala vše, co jsi mohla, když jsi přišla sem, Lynx. *Prskne na ni zahořkle, jakoby je spojovala nějaká minulost. Čaroděj nakonec byl mladší, než ona.* Už jsem skoro doufal, že hoříš v Pekle. *Zůstane na svém vyvýšeném místě, zatímco Triss vytřeští už po prvních slovech oči a rozkašle se. Ezekiel však pokračuje.* Co kletba? Ještě pořád jsi pi** i kok*t v jednom? *Vyzývavě vycení ostré zoubky a zacuká fousky, když ji propaluje kočičím pohledem a jeho srst se zdá naježenější než před chvílí, div hrdelně nemručí a neprská. Triss je sleduje ostražitě a Lucas si s Taylerem něco špitá, když vnímá, že do toho nemá jak zasahovat. Havran - David - se nejspíše skryl v jejím pokoji, protože se nechtěl s nikým potkat, Aki spal pravděpodobně někde u ní na posteli a Momo naposledy viděla u Chuana, třeba tam zůstala a dělala mu společnost, pokud se nechtěl připojit.*
Běž k čertu *zabrblá si pro sebe když se Lynx zmíní o pohřbu a když si ho prohlíží a ještě se usklibne tak si jen pomyslí* /Opravdu tě nenávidím/ *Zůstane radši v pokoji až dokud mu Triss nedonese kakao* Jo možná později, teď bych radši zůstal tady pokud to nevadí. *řekne Triss a když odejde, tak si sedne ke dveřím a poslouchá. Přece jen. Podlaha je příjemné místo na sezení. Také poslouchá slova Ezekiela.* Ale další člověk co jí nesnáší *řekne si sám pro sebe*
E, e, e, mrňousi.. *Zakroutí ukazováčkem, když slyší jeho slova.* Chovej se slušně, nebo ti permanentně strčím na ten tvůj drzý čumák ptačí zobák. *Varuje ho podmračeně, než se otočí a odejde. Už o něco pobaveněji se zakření na Taylera, ale ruce založené na hrudi v obraném gestu ji zůstanou, než se obrátí na Triss a pozvedne obočí v němé otázce, že ji to fakt zajímá, ale nakonec odpoví.* Opal.. Opal Prism.. *Hada znovu pohladí a nechá ho z ruky přelézt na krk. Hned na to má ale jiné starosti. Vrhne pohledem po kočce a zamračí se. Brzo ten hlas poznala. Přeci jen to na poměry čarodějů nebylo tak dávno.* Pořád zlomené srdíčko, drahoušku? *Ušklíbne se sarkasticky.* Jak dlouho už máš celibát? Nebo sis poradil? Komu mám poslat děkovný dárkový koš? *Rýpne si do něj a jeho nového vzhledu. Nicméně si nyní víc všímá svého domácího mazlíčka, než kočky. A u toho by i zůstala, kdyby Ezekiel nepokračoval. Mrskne po něm nasraným pohledem a napne se na gauči.* Tak hele, ty zku-vysyne, dávej si majzla na ten svůj břitký jazyk. Nemám sebemenší problém ti urvat ocas a narvat ti ho do p-dele.. Přeci jen to se ti nejvíc líbilo, jestli si dobře pamatuji.. *Zavrčí na něj naštvaně, ale ke konci se už zlomyslně ušklíbne. Ještě chvíli ho propaluje pohledem, než se pomalu odvrátí. Pro jistotu probodne pohledem i oba starší čaroděje, kdyby se k tomu chtěli vyjádřit, než si zamračeně odkašle, a odfrkne si. Se svým výlevem očividně prozatím skončila.*
*Triss přikývne a opustí Chuanův pokoj. Přes kuchyň a chodbu se k němu donese jen nesrozumitelné mumlání a zřetelně snad jen hádka dvou čarodějů - Lynx a toho prokletého. Triss sleduje Lynx, ale pak se strhne hádka a tak už další otázky nepokládá, jen sleduje výměnu názorů, kterou starší čarodějové ignorují.* Ne, Moje srdíčko se-e na takové jako ty. *Broukne jejím směrem a pak zaprská a zvedne se, načež se dá s ocasem zdviženým, jakoby ukazoval fakáč.* Měl jsem i lepší, tvoje není nic moc, kotě. *A s tím si odkráčí do kuchyně a Triss si odkašle.* Hádám, že Ezekiela představovat nemusím. *Zamručí s pohledem za čarodějem, který jí kolikrát dělal podporu v nejtěžších chvílích.*
*Chuan zatím prostě zůstává v pokoji a přemýšlí jestli se přidá do obýváku*
*Pohrdavě se na Ezekiela ušklíbne.* Tvoje srdce na to se-e tak, že div neškemráš prstíčkem.. Ehm.. Drápkem.. *Rýpne si rovnou během urážky.* ..abych tě vzala zpátky? Máš pravdu.. Tvoje lhostejnost byla naprosto vidět v tom, že jsi mi ještě dalších deset let stalkoval před barákem, kňoural jsi, ať tě vezmu zpátky, a ještě asi dva roky poté, co jsem odjela ze země mi od tebe stále chodila ohnivá pošta.. *Převrátí otráveně očima, než ji Ezekiel více než nasere. Stát se taková situace před sto dvaceti lety, tak by z tohohle bytu zřejmě přežil jen Lucas a Tayler, ale teď se Lynx uměla už mnohem lépe ovládat. Probodne proměněného čaroděje pohledem.* A před tím nebo potom, co se z tebe stala koule chlupů? *Jakmile si kocour provokativně kráčí pryč, tak mu ještě nasraně podpálí špičku ocasu, než se pohledem vrátí zpátky na osazenstvo.* Co myslíš? *Uchechtne se ironicky, když se na čarodějku podívá. Přilevituje si šálek kávy a několik kostek cukru, které tam postupně naháže a promíchá, než se napije.* Už mě v Alexandrii začali postrádat, nebo Nadeen stále předstírá, že jsem mrtvá? *Otáže se s úšklebkem, když polkne a přesto že nekonkrétizuje koho se ptá, tak na tu otázku může odpovědět jen jedna osoba v místnosti.*
Nepřeceňuj se Lynx. *Kdyby mu to kočičí tvář dovolila, zřejmě by se ušklíbl se a nakloní hlavu na stranu.* Časy se mění, uvědomil jsem si, že za to nestojíš. Ale zdá se, že o tu pozornost momentálně škemráš ty. *Mrkne na ni, když se na chvíli ohlédne a na její poslední poznámku se jen ohlédne, ale jinou reakci jí nedá, jakoby jí očima říkal "co myslíš, když jsem v tomto bytě". A jak se zdálo, možná mu to i vyhovovalo. Daleko od drama, získat pohodlí. Možná už ani nikoho nechtěl. Sem tam šel s Triss na procházku, jindy se válel na terase, dokonce si hrál s jejími kočkami, když na to přišlo. Zvykl si. Triss ho sledovala snad se směsicí lítosti. Sama nevěděla zda jej Malachai promění zpět v čaroděje - do lidského těla - zda to zvládne, když se kouzlo vymklo kontrole, či zda někdy vyprchá. Uvěznil jej prakticky v tomto těle. Ani nevěděla, zda je to podoba do níž se uměl měnit i předtím - jen bez mluvení. Lucas a Tayler k němu konečně stočí pohled a pak k Lynx.* Neměla by jsi útočit na členy cizí domácnosti, když jsi na návštěvě. *Poznamená starší čaroděj a skočí pohledem k Triss, která se zahloubaně dívala směrem, kterým odešel, i když tiše vřískl, když ho popálila. Nejspíše si na terasu šel lízat spálené chlupy a bude u toho brblat. Konečně se podívá na Lynx, která k ní promluvila i na Lucase, který se k tomu vyjádřil a letmo pokrčí rameny.* Moje začátky s ním nebyly o moc jiné, za to čím si svou kletbu zasloužil. Ale naučili jsme se vycházet a fungovat. *Prohodí opatrně, protože nechtěla být v jejich sporu. Lynx byla zřejmě dost stará, aby byla dobrý nepřítel a protože se o ni Lucas nějakým způsobem staral, vyzařoval skoro otcovskou...náklonost v jisté míře, nechtěla si Lynx znepřátelit. Už kvůli němu.* Kdo ví, stejně jako ty jsi se mi vyhýbala, já ani jednu z vás nevyhledával a neptal jsem se. Ale dlouho jsem ji tam nezahlédl. A stejně tak mé návštěvy jsou nepravidelné v posledních letech, takže odpověď budeš muset zjistit sama. *Prohodí tentokrát zamyšleně Lucas, zatímco Trissin výraz prozrazuje zvědavost. Co bylo v Alexandrii? Jistě památky, měla svou historii, ale...o čem konkrétně mluvili? Upije svého kakaa a Tayler se na Lynx usměje. Věkově jí byl blíže, než Lucas nakonec. Neměl s ní ale vyloženě otcovský nebo bratrský vztah. Znal ji, určitě ji kvůli Lucasovi respektoval, ale Triss nedokázala odhadnout, co si o čarodějce myslí.* Odkud jste? *Zeptá se Triss zvědavě, at už jde slyšet čarodějčin přízvuk, který by otázku lépe opodstatnil, nebo ne. Pokud ale užívala britskou angličtinu, osazenstvo místnosti se jí bezděčně přizpůsobilo a možná si to ani neuvědomili, že přepli.* Zmínila jste Alexandrii, ale... na Egypťanku mi nesedíte. *Doplní to, kdyby přízvuk nebo zmínka a nějaký vztah k městu nebyl opodstatňující dostatečně.*
Časy se mění, ale minulost nevymažeš, drahý, takže to, že ti za to nestojím sis měl uvědomit tehdy, když jsem ti po milionté řekla, ať si ho jdeš vyhonit a neotravuješ mě, a ne po deseti letech.. *Odpoví mu povýšeně, neboť nehledě na to, že nyní už to bylo skoro čtyřicet let, tak těch deset let v osmdesátkách ji nebylo příjemných. Navíc mu nikdy nedala naději, že by z toho něco bylo, takže nebylo jejím problémem, že se zamiloval.* A teď si jdi zas hrát na rohožku před dveře.. Což jsi mohl od začátku a vůbec se neozývat.. *Dá mu najevo, že o něj nejeví zájem, ale nezapomene jej dodatečně vytrestat za to, že práskl něco, co neměl. Vezme si konečně připravený šálek kávy a vrátí pozornost na ostatní přihlížející.* Zasloužil si to.. Stalkerský hajzl.. *Ucedí poslední dvě slova spíš pro sebe a víc se k tomu nevyjádří.* Upřímně najít ho jako první já, tak je z něj ihned kastrát a visí za ocas v průvanu.. *Ušklíbne se, což by byl výsledek nehledě na to, co provedl, aby byl prokletý. Zkrátka by se mu pomstila za to, že musela až na druhý konec světa a i tak ji ještě dva roky nedal pokoj. S otázkou se otočí na Lucase, který toho moc od jejího příchodu nenamluvil. Odfrkne si uraženě, ale zároveň to zní lehce vinně.* Nevyhýbala jsem se ti.. *Zamrmle, přestože sama dobře ví, že to není pravda. Po kletbě se začala vyhýbat všem, co tehdy znala, a zkrátka začala úplně odznova.* Hmm.. Možná se Kamran konečně dočká své slavné chvíle.. *Zauvažuje s tichým uchechtnutím, neboť tenhle čaroděj byl učněm mnohem déle než ona, ale Nadeen stále nehodlala opustit pozici, na které byla nejdéle ze všech knihovníků, takže mu nezbylo než čekat.* A nemyslím si, že je to dobrý nápad.. Někteří by asi byli sto chutí mi zakroutit krkem, i když by je to rovněž vykoplo za porušení pravidel.. *Zakření se a zakroutí hlavou. Tu pak stočí na mladší čarodějku a odpoví ji.* Z Egypta. *Je to jednoduchá odpověď, jakmile ale Triss začne otázku rozvíjet a pitvat, tak ji o něco ztvrdne pohled.* A přesto jsem z Egypta.. *Pronese tvrdohlavě.*
Chuane prostě tam běž a kašli přece ti nic neudělá.... Snad *řekne si sám pro sebe a pořádně se nadechne* Dobře jdu tam *dřív než ale otevře se zástaví* Já nevím... Mám z toho blbej pocit... *nakonec ale dveře otevře, vezme ještě plný hrnek s kakaem a přejde do obýváku. Tam si sedne na zem ke stolku* /Přísahám bohu že se jednou odstřelím/ *pomyslí si a nad myšlenkou se jen pousměje* /A ještě dostanu zjebane od Triss SUPER/ *Pomyslí si a vydechne unaveně* /A to je teprve ráno/
*Ezekiel jí už neodpovídal, hrdě si odkráčel a kdyby nerespektoval Triss aspoň tak, jak se to naučil během posledních let, tak by možná natruc Lynx pochcal, aby jí zkazil image, když ho považovala za dítě a obyčejnou kočku. Na druhou stranu by tím Triss zkazil nábytek a čarodějka už teď byla schopna se těch věcí zbavit. A to i kdyby se měla svléknout, jak předpokládal, což by vyústilo v krajní nepohodlí ne-li záchvat u Triss, takže to nechal být. Triss neodvětí na to, co by mu udělala, ačkoliv jí krátce zajiskří nad tou nepříjemnou představou prsty. Ne nijak výhružně, čistě proto, že to bylo násilné a nechá Lucase chvíli jeho konverzaci. Ten pozvedne obočí, když řekne, že se mu nevyhýbala.* A proto, i když byl záznam, že jsi v knihovně a věděla jsi, kde mě najít, tak jsi se neukázala, ač předtím jsi tam bývala klidně pečená vařená? *Nadhodí a pokroutí hlavou.* Až tam někdy zase budu, doufám, že přijdeš pozdravit. *Upustí od tématu, protože to byla její věc a třeba mu utkvělo v hlavě jeho setkání s malou Triss, které řekl, že si odpovědi může zjistit sám z její hlavy a ona v děcké naivitě opáčila, že to je poněkud ubohé, a neprofesionální, protože by si měl umět vybudovat důvěru a jakmile by ji měl, třeba by mu to řekla - více méně. Ale nechce, dokud na to sama nebude připravená. Samozřejmě dotčené a svým způsobem zastrašené a úzkostné dítě to formulovalo jinak. Nikdy jí do hlavy nevlezl s úmyslem si tam něco najít. Jen jí s Taylerem zablokovali magii, i když tahle křivda už svým způsobem vyšuměla. * Třeba. *Pokrčí Lucas, který byl na své pozici také dost dlouho a kývne na její další slova, načež se ozve Triss se svým dotazem a pátravě si ji prohlédne, načež přikývne. Třeba se pletla, mohli tam být přistěhovalci...ne? Nebo ji tam matka nechala, když se jí narodil čaroděj, kdo ví. Ohlédne se za Chuanem, který se beze slova objeví, načež se posadí na zem ke stolku a Triss se na něj povzbudivě usměje. Lucas se podívá na Taylera, který mu oznamuje, že brzy by měli být v práci a přikývne.* Lynx, chceš někam doprovodit? *Osloví svou známou a skočí pohledem k Triss, která pokrčí rameny.* Nebo ještě chvíli zůstaneš? *Dodá, protože se zdá, že Triss to nějak zvlášť nepřekáží. Pokud se bude čarodějka chovat vpohodě.*
*Nepohodlně se ošije, když Lucas vyvrátí její slova a odvrátí od něj pohled.* No tak jsem možná nechtěla.. Fajn.. *Zabrble a povzdechne si. Na otázku se nevyjádří a pořád kouká mimo, zatímco ji odpovídá. Zamlkle sedí i v moment, kdy dorazí Chuan, než ucítí známé brnění v páteři. Na moment zauvažuje, že se rychle vypaří a bezeslova zmizí, ale nakonec se jen v klidu zvedne z gauče, založí ruce na hrudi a přeruší čaroděje uprostřed otázky.* Proto jsem se ti vyhýbala.. *Okomentuje těsně před tím, než se její kůže zavlní a tělo projde proměnou. Je si vědom/a toho, že se na ní/něj upírají teď zřejmě všechny oči v místnosti, ale to byl účel. Když už drama, tak v pořádném divadle.* ..ze zjevných důvodů.. *Ušklíbne se hořce a natáhne se pro kafe a ve stoje ho dopije. Odloží šálek zpátky a pokračuje slovy.* Nepotřeboval jsem další kázání o svém chování a o jeho důsledcích.. A nechtěl jsem, aby ses za mě snažil situaci řešit.. Hlavně to bylo krátce po Sethovi.. *Dodá hořce, zatímco se mu v ruce objeví se smaragdovým zablesknutím gumička, kterou si stáhne vlasy do drdolu. Rysy obličeje jsou tak náhle o dost zřetelnější. Nicméně už jen podle stavby těla to bylo jasné. Když Opal přišel o svůj úkryt pod vlasy, tak se se přesunul plynulým plazivým pohybem zpátky k zápěstí, kde zůstal zvědavě pozorovat okolí a hlavně nejmladšího čaroděje, který mu byl nejblíž.*
*Chuan pouze tiše seděl. Koukal se dolů a nechtěl s nikým navázat oční kontakt. Přece jen byl to ON kdo ji sem přivedl a byl to ON kdo to posral. Zvedne mírně pod stolem ruce a kouká se na ně.* /Co mám s vámi dělat.... Musím najít způsob jak vás dobře využít../ *přemýšlí však jen chvíli než si všiml že ho had pozoruje a otočí se jeho směrem s nijak nezaujatym pohledem* /To na mě bude takhle čumět ještě jak dlouho?/ *pomyslí si sám pro sebe a podívá se zpět na svoje ruce. Evidentně přemýšlí čím by chtěl být.*
*Lucas se zatváří skoro vítězně, ale už na to nijak nereaguje, nakonec se mu jen zalesklo v očích a to nebyl vyloženě podnět k rozebírání. A Lynx o tom mluvit nechce. Se zaujetím spolu s jeho mužem sledují její...teď už jeho proměnu, Triss vykulí oči v tichém šoku, ale rychle zamrká a ovládne svůj výraz. Natáhne se, aby se dotkla Chuanova ramena, možná to byl jen její dojem a mylný, ale zdál se jí neklidný v přítomnosti Chuana. S tichou prosbou se zaměří na Lucase, který se pomalu chystal k odchodu a on jen cukne slabě koutkem.* Tak asi půjdeme, Lynxi, neměl bys zájem o flašku Taylerovy pálenky? Dost se od posledně zlepšil, určitě ocení posouzení někoho jiného, než jsem já. *Nadhodí a nachystá jim portál, přímo v obýváku a nabídne mu, stejně jako Taylerovi rámě. Ještě se krátce, celkem vlídně rozloučí s Triss, Tayler ji obejme a políbí na tváře, načež se do něj zavěsí a vyčkají na Lynxe, pokud se přidá. Triss se se všemi odchozími rozloučí a posléze se podívá na ty zbylé.* Zahrajeme si karty? *Navrhne, protože ji nenapadne takto z rána nic vyloženě lepšího.*
*Možná to kárání opravdu čekal. Nebo spíše otázky a dotazy. Nějakou zvědavost. Protože přesně tohle, ta kletba, byla důsledek toho, že si zas dělal něco podle sebe a ignoroval rady starších. A hlavně ty Lucasovi. Při nabídce společného odchodu překvapeně zamrká a pozvedne obočí. Žaludek se mu podivně zkroutil. Už dávno si slíbil, že se nebude k nikomu emocionálně poutat. Hlavně po smrti Setha. Jenže Lucase znal dřív, takže technicky vzato se na něj slib nevázal, proto se od něj držel dál a do nového života ho nezahrnul. Lehce se zamračil. Jak si vlastně ten čaroděj dovoluje si s takovou lehkostí a pochopením vtančit zpátky?! Eahira! Možná by i raději bral, kdyby mu vyčítal jeho nezodpovědný život, než aby mu nabízel trávení času. Podívá se na oba čaroděje, kteří vyčkávají na jeho slova, než váhavě udělá krok k nim.* Nepiju.. *Odpoví nakonec.* Ale jednu dýmku bych si dal.. *Souhlasí poté a stejně váhavě jako ten krok se chytne ruky Lucase a vejde do portálu.*
*Chuan to celé sleduje a když mu z ničeho nic přistane ruka na ramenu trochu se lekne a uskočí. Jak se všichni loučí nic neříká a jenom z něj vyjde menší* Ahoj *po té co odejdou a Triss navrhne karty. Chuan jen kyvne* Karty by byli asi fajn
*Triss je nechá odejít, načež vytáhne balíček karet a pak už hrají, dokud je to neomrzí a ona se nevydá dělat oběd a Chuana nechá, aby si dělal, co potřebuje.*
*Dnešní den strávil procházkou po pláži, jako i nedávno. Nyní ale nepočítal s tím, že by na Elisu snad mohl narazit. proto se nakonec posadil na jeden z kamnů. Na sobě měl oblečené černé triko s krátkým rukávem, stejnobarevné kalhoty a v niich pásek se stříbrnou přezkou vpředu s podobou motýlích křídel. Prohrábl si vlasy, poklidně se zadíval na moře před sebou a vydechl, hledící směrem před sebe.*
*doma se nudil tak se rozhodl proletět. Byla to docela zábava umět létat a kadit lidem na hlavy. Nikdy však nebyl na nějakém ostrově. Proto se rozhodl letět tam.* Jako nevím jestli je tohle špatný nebo dobrý ale docela to zábava je *zasměje se* Teda až na ta sprostá slova to mě štve nejvíc a rok no to se asi úplně zbláznil/a *řekne a najednou si všimne někoho na pláži* hmmm možná kdyby *podívá se za sebe* Trošku si z něj vystřelíme *usklibne se v mysli*
*Kayn neměl ani ten nejmenší důvod se rozhlížet kolem sebe a nebo se dívat nad svou hlavu. Pořád byl ve svých myšlenkách, zaobraný tím, cos e stalo s Elisou, lehce rozhořčený, naštvaný, kdo ví, co ještě. Emoce v něm vířily jedna mezi druhou a on si tiše povzdechl. Nakonec si před sebou zkřížil nohy a jen si naklonil hlavu na stranu, zatímco se dál díval do vln před sebou, ztracen ve shluku myšlenek a emocí.*
*přiletí za něj a v duchu přemýšlí jak si z něj vystřelí* /mohl bych mu klovnout do hlavy. Nee to je moc klišé. Mohl bych..../ *pak dostane hrozně skvělý nápad* /Mohl bych si hrát na boha/ *nastaví si teda hlasivky na hluboký hlas a vzletne hluboko do stromů* Dítě moje slyšíš mě? *zeptá se kayna hlubokým hlasem*
*Kayn se zamračil a pak se rozhlédl kolem sebe. Zvuk šel z dálky, přeci jen, byli na pláži a stromů kolem něj bylo po skrovnu. otočil ale tedy hlavu směrem k místu, odkud se hlas ozval. Zněl krkavě, jako kdyby mluvil havran, či dítě, které si chtělo hrát. Kayn nad tím proto jen zavrtěl hlavou s tím, že tohle nepatřilo jemu. Místo toho se zadíval před sebe opět na moře, které se před ním rozprostíralo, vstal a skopl z nohou boty. Lehce si vyrhnul nohavice a jen tak, aby se neřeklo, si smočil chodidla, přičemž poodešel ještě dál od místa, kde se nacházely stromy.*
*jelikož ho ignoroval tak se rozhodl letět dolů za ním. Potom mu přistál na ramenu* Čau *řekl mu* Jak je? *zeptal se ho a skočil před něj* Jsi docela vysoký *řekne mu*
*Jakmile mu na rameni přistál pro něj neznámý papoušek. Kayn se jen zamračil. Volnou rukou mu cvrknul do zobáku, pak ho popadl za křídla a zahodil jej od sebe pryč.* Zmiz, otravnej pták.. *Odfrkl si Kayn, který si nakonec jen povzdechl, vzal své věci a pak se skryl do iluze neviditelnosti a odešel, hledící si svého.*
*když se muž vytratil byl na něj naštvaný. Nakonec se ovšem zvedl a chvíli odpočíval. Přece jen mu málem zlomil křídla. Nakonec přece jen vzletí a letí zpět k Triss*
*Lynx měla od rána mrzutou náladu. Kletba byla dnes dost aktivní a od rána už změnila minimálně pětkrát pohlaví, což byl skoro rekord. Většinou si dávala na čas a alespoň den v jednom těle vydržela, ale dnes.. Fjuu.. Momentálně se ustálila na ženské podobě, nicméně na Lynx bylo poznat, že ráno byla zřejmě více maskuliní. Měla na sobě černou košili, která měla dosti rozepnuté knoflíčky a odhalovala podstatnou část výstřihu. Doplňovaly je černé džínsy s teniskami. Místo pásku měla tmavě zelený šátek. Vlasy měla stažené gumičkou do nízkého copu, kromě pár pramínků rámující obličej. V uších měla několik různorodých zlato-zelených náušnic. Kolem krku pak měla originální doplněk, neboť se ji tam svíjel modrofialový had, druhu zmije stromové. Lynx ji sem tam pohladila, jak si kreslila do notesu další návrhy, ale jinak se had, stejně jako majitel vyhříval na odpoledních paprscích slunce. Samotný notes měla položený na klíně a seděla na lavičce s výhledem na řeku East River.*
*Chuan se nudil. Takže Triss napsal že jde ven. Někdo mu o tomhle místě řekl ve škole. Tak se sem rozhodnul jít. Přijel sem autobusem a jako obvykle měl ospalou náladu. Jak dojel všiml se že tu je moře, racci a pouze pár lidí což mu aspoň trochu zvedalo náladu* /Snad dnes někoho nepotkám/ *Po nějaké době ho začali bolet nohy a tak si sedl na nejbližší lavičku vedle které byla další kde někdo seděl. Nějaká žena asi. Nezajímalo ho to a jen koukal na moře jako na něco co nikdy neviděl. Vlastně moc neviděl. To teď nebylo podstatné, protože si všiml že si žena vedle něj něco kreslí. Radši se neptal a ženu ani nepozoroval. Nechce mluvit vůbec. Na to je moc unavený a beztak by ji přišlo divné proč na ní nějaký kluk čumí. Ani ho neznala. Teda pokud nesledovala televizi*
*Po chvíli kreslení se začala Cleo nudit, což Lynx poznala podle toho, že se přestala vyvalovat kolem jejího krku a místo toho se vydala na průzkum. Nejprve se odmotala z jejího krku a postupně se proplazila na lavičku, kde seděla. Přes půl metru dlouhý had už celkem pozornost přitahuje, ale to Lynx netrápilo. S oblibou své mazlíčky nechávala toulat, hlavně Cleo potom, neboť už byla v její péči dost dlouho, aby neměla obavu, že se ji ztratí. Dál pokračovala v kreslení, přičemž se občas nad něčím zamračila, pogumovala papír a zase kreslila, zatímco se Cleo vydala o lavičku vedle.*
*Jak dál sledoval moře najednou uslyší nějaké zasyčení a tak se podívá vedle kde vidí hada* CO TO KUR#A?! *hned vytáhne svůj nožík a zamíří s ním na hada. Také vyskočí z lavičky. Nůž následně po něm hodí ale netrefí se přímo. Nůž hada jenom lízl. Zase ale natolik aby mu ta kapka krve vyjela* Ha take that *řekne hadovi a kouká jak tam had trochu krvácí. Potom se podíval na ženu vedle něj jak si jen tak prostě kreslí. Radši nic neříká ale diví se jak jí had nemůže vadit.* /Tak snad není její/
*Když bočním pohledem zaznamená rychlý pohyb, tak otočí bleskově hlavu tím směrem. V očích se ji nebezpečně zableskne a vrhne po Chuanovi varovným pohledem. Mladík ji ale zřejmě nevnímá a když hodí po Cleopatře nožem, tak reaguje dost rychle. Vyskočí na nohy a od pasu vytáhne bič, který s prásknutím rozvine.* Co si to dovoluješ?! *Prskne na něj a švihne bičem po jeho krku, tak aby se omotal několikrát dokola a pak trhne zápěstím k sobě, tak, aby byl Chuan přinucen udělat několik kroků k ní.*
*Rychle si všimne biče a rychle se mu rozšíří oči* No dopr- *Dřív než to stačí doříct tak už se mu bič omotává okolo krku a pleskne ho do tváře* Au přísahám bo- *Ani to nestihne doříct a už jde 3 kroky dopředu* /Hell nah tak to tedy ne. Dostaneš/ *pomyslí si a využije toho jak ho žena zatáhla. Rozběhne se proti ní a hlavou jí narazí do břicha pokud neuhne. Pokud uhne tak spadne na zem a udělá si trošku větší odřeninu na čele možná i jizvu podle toho jak dopadne*
*Když pojde kousek blíž, tak znovu škubne. Chce si ho přitáhnout k sobě. Jakmile se sám rozběhne, tak se ušklíbne. Počká až do něj narazí, načež bič pustí na zem, nohou odkopne k lavičce, aby ji nepřekážel. Zachytí Chuana, rukama protočí, aby stál zády k ní a přivolá si telekinezí jeho nůž, který mu přitlačí na kůži pod krkem. Volnou rukou ho drží kolem hrudi. Ne, že by na to potřebovala extra sílu, neboť si rovněž vypomáhá telekinezí.* Jak se ti to líbí teď? *Zasyčí na něj nasraně.* Co?! *Dodá ještě řečnický dotaz.* Už to není taková sranda, že?! Útočit na nevinné zvíře.. Jaká ubohost! *Zavrčí mu ještě u ucha.*
*Začne ho pálet na ruce* Ku#va *Zařve. To že má nůž pod krkem ho nezajímá. Po ženě natáhne ruku a snaží se ji zachytit obličej. Pokud se mu to podaří, vzplanou mu na ruce tyrkysové malé plameny aby ženu spálili. Pokud ne rozhodne se jí silně dupnout na nohu* Ha ty s#ině *zasměje se a vykulí jedno oko* Toho zvířete jsem se prostě leknul nejsem zvyklej na to že by něco takového bylo blízko mě *řekne jí*
*Jakmile začal hmatat rukama za sebe, tak odklonila hlavu. Ne, že by tušila, co zamýšlí, spíš ji bylo velmi krajně nepříjemné, aby jí tento malý spratek hmatal na obličej. Nemá tak tvář přímo u plamenů, když je vyčaruje, nicméně to stačí na to, aby jej pustila. Volnou rukou provede pohyb, který by se nejlépe dal přirovnat asi k osmičce a plameny z Chuanových rukou se pod její kontrolou začnou šířit po jeho rukách dál. Nejprve k loktům, pak k ramenům. Když se je pokusí ztlumit, nepovede se mu to. Plameny byly nyní zcela v moci čarodějky před ním. Je jí jedno, jestli mladík začne panikařit, nebo se pokusí utéct. Povolá si do dlaně následně kouli, která prská zelenými blesky. Nejdříve střídmě jako by jeden poslouchal zvuky z plazma koule, pak z ní vystřelí, doslova jako, blesk zelený záblesk přímo do spodní části těla mladého čaroděje. Ne s úmyslem jej zabít, ale pouze mu dočasně ochromit nervovou soustavu.*
*Když se mu plameny začnou rozšiřovat po rukách zpanikaří* Co to kruci *vypudí ze sebe a začne utíkat. Všimne si ovšem zelené plazma koule která k němu letěla a ochromila mu jeho dolní část těla čímž přepadl přes zábradlí do mokrého písku na pláži. Hned se chytne za hlavu protože to byla první část na kterou spadl. Snaží se pohnout nohama ale nejde mu to* Co to je? Proč nemůžu HÝBAT NOHAMA *začne trochu více panikařit* To beztak ta ženská *řekne pro sebe a kouká se okolo sebe jestli někdo není poblíž kdo by mu pomohl. Pro jeho smůlu tam však nikdo není*
*Když přepadne přes zábradlí, tak jej nechá být. Ví, že na moment bude paralyzovaný a to ji dá dostatek času na to, aby zkontrolovala svého hada.* Miláčku můj.. Cleo.. *Zakňučí jeho směrem , když si modrofialovou zmiji vrátí na krk. Dojde si k tašce, kam si schová věci a pak vytáhne pár lahviček lektvarů. Přidrží Cleo otevřenou tlamu, aby ji do pusy nalila uzdravovací lektvar, načež ji nechá se omotat kolem jejího krku. Dojde k zábradlí a sleduje onoho čaroděje v písku. Nebo to tak vypadá. Ve skutečnosti se přes její tělo přelije vlna proměny a když potřese hlavou, tak jsou na Lynxovi jasně patrné mužské rysy. Přeskočí zábradlí a dopadne do písku vedle Chuana.* Co s tebou, ty malý grázle? *Pronese pro sebe, zatímco jej obchází. Luskne prsty a ruce mu telekinezí přiková k zemi dost daleko, aby ho přinutil si lehnout na záda. Dřepne si k jeho hlavě a prsty drží ampulku s lektvarem, kterou lehce krouživým pohybem promýchá.* Povídej.. Kdo má za tebe zodpovědnost, spratku? *Vyzve ho s pozvednutým obočím.*
*Zasměje se* Naser si *Řekne jí/mu?* /Co to ku#va je. Proč je najednou muž?/ *Pomyslí si. Přece někomu koho vůbec nezná nebude říkat kdo je a kdo za něj má zodpovědnost* /Tenhle idi#t asi nesleduje televizi/ *Opět si pomyslí* /Já mu dám grázla. Zm#d jeden zas#anej. Já ho dokopu do s#aček/ *Přemýšlí teď ale jak utéct. Navíc se mu vůbec nelíbí ampulka co drží v ruce*
*Pobaveně se ušklíbne nad jeho slovy.* Jsi drzý.. A sprostý.. To asi zvládnu napravit.. *Pronese, načež mu vleze do hlavy, aby mu tam dal příkaz k polknutí lektvaru, který mu následně násilně vlije do pusy, přičemž si vypomůže telekinezí. Pronese u toho magickou formuli v démonském jazyce, která přidá lektvaru na efektu. Důsledkem toho se mladíkovi přilepí jazyk k patru pokaždé, co pomyslí, že vysloví nějakou nadávku.* Má to účinnost rok.. Snad tě to odnaučí.. *Usměje se na něj rádoby mile, než sáhne po druhé lahvičce, kterou odzátkuje. Opětovně pošle Chuanovi do mysli příkaz k polknutí lektvaru a nalije mu do pusy z donucení i druhý lektvar. Pro mladíka to může být jako polykat tekutý oheň. Následně pocítí v těle mravenčení a poté se mu začnou měnit končetiny. Z ruk barevná křídla, z noh pařáty. Poté lektvar zabere na tělo a změní ho na opeřené tělíčko papouška.* Vypadáš jako ba.. *Ušklíbne se na něj Lynx.* Ale ti byli v Egyptě uctívaní a vážení.. Na rozdíl od tebe.. *Pronese, než se i mladíkova hlava změní na zvířecí. Lynx ho chytne do ruk a kriticky zakroutí hlavou.* Chtěl jsem sice opici, neboť jsi stejně drzý, ale i to postačí.. *Uchechtne se škodolibě.* Tohle teda rok nevydrží, ale nějakou dobu si to užiješ.. Leť domů si kňourat k Triss.. *Ano, její jméno si zjistil, když se nacházel v Chuanově hlavě. K Chuanově štěstí se jeho nové já nacházelo v těle mluvícího papouška, takže při troše snahy dokáže i komunikovat, ale bude to chtít cvik. Následně papouška vyhodí do vzduchu, aby ho přinutil letět.*
*po tom co ho lynx pustí odletí domů kde radši zůstane na verandě aby si ho Triss nevšimla*
*Chvíli sleduje, jak Chuan v papouščí podobě odlétá, načež se škodolibě ušklíbne a sám zamíří domů.*
*Bob ví, kde Triss bydlí a rozhodl se k ní vydat, aby nakrmil bratra a toho druhého čaroděje. Taky musí bratr dostat pravidelnou dávku sarkasmu. Přesto však Davida potká kousek od Trissina bytu, tak zlomyslně kadí na zamilovaný párek. Když si ho všimne, tak doletí k němu a podívá se na něj.* Co? Vezmeš mě k Triss? Dám vám granule a dávku vašeho trestu.* Zazubí se a havran se na něj podívá.* Klid, ulehčím ti to.* Mávne a mimo dohled civilů se změní do kočičí podoby. Pak ho David popadne a zvedne se s ním. Pomáhají se kouzli, takže to jde. David má otevřený průchod do bytu a díky tomu se dokáže dostat skrze bariéru. Takže kdokoliv je uvnitř bytu může vidět, jak havran vlítne dovnitř a v pařátech drží černou britskou kočku s oranžovýma očima. Kocourova srst je krásně načechraná a jakmile se dostane na zem, tak se pustí do jeho mytí. Odmítá mít stopy Davida na své srsti. Čistí si i tlapky a ignoruje okolí. David kolem něj hopká. Občas do něj klovne, za což schytá flákanec.*
*Zrovna se probudí ze svého, jak by řekl nepíku* Ty pi#o to byl naps *řekne a promne si oči. Je hrozně unavený a když je unavený tak je rozrušený a mrzutý a když je mrzutý rád jí. Takže se podívá okolo bytu a všimne si že Triss není doma. Vytáhne z ledničky toust co včera nedojedl a sní ho* Mňam to je dob- *Ani nestihne říct větu a vidí jak je u nich v bytě cizí zvíře které nepoznává* A ty si kur#a co? *řekne a kočku vezme ze země (pokud neuteče). Prohlídne si jí pohledem* Triss mi o tobě neřekla, takže letíš oknem *řekne a otevře okno s kočkou v ruce (pokud mu neutekla)* Stejně dopadneš na všechny čtyři *řekne jí a vyhodí ji z okna (pokud neutekla). Za sebou okno později zavře (pokud neutekla) a jde zpět do bytu dojíst toust. Dřív než začne jíst napíše Triss o té kočce* Jak se tu vůbec dostala? *Podívá se okolo sebe* Snad tu nic nevyvedla *vypne a sklopí mobil. Dojí toust a jde umýt talíř* Mohl bych se na něco podívat.... *řekne si a nalije si džus do skleničky kterou vytáhl* Třeba Simpsnovi... *řekne si a jde si sednout na gauč. Jak si sedne položí džus na stolek a zapne televizi, nastaví tam program kde hrají Simpsnovi*
*Bob sleduje Chuana a jeho pohled je přesný jako každé druhé kočky. Nezájem se stopami opovržení. Když dojde na gauč, tak se vydá dál do bytu. Zkontroluje misky a vidí, že jsou prázdné. Podívá se na Davida.*/Kdy jste naposledy jedli?/* Zeptá se ho a David se na něj podívá.*/Dnes ještě ne. Uděláš to, nebo to udělá on?/* Zeptá se ho a podívá se směrem, kde je gauč.*/Hmm... asi mu to naznačíme./* Pošle mu a pak společně s Davidem se vydá za Chuanem. Davidova chůze je komická i na Boba. Dlouhé havraní kroky a občasné poskočení dokonce i občas roztáhne křídla, aby udržel rovnováhu. Bob si sedne před televizi a upřeně se na něj podívá, než začne řvát jak na lesy a do toho se přidá i David, co křehotá. Oba u toho vypadají naprosto komicky, protože se snaží znít hladově. Což probudí i Ezekiela, který je začne sledovat z povzdálí.*
Co to kruci? Chcete něco po mně? Bože proč nemůžete prostě mluvit... *řekne a klekne si k nim, podívá se kočce přímo do očí jakoby hledal co po něm chtějí. Nakonec vzdychne a zase si stoupne* Takže já vám nerozumím a to znamená že si jdu zase sednout.... *řekne a posadí se zase na gauč* /Ty pi#o do guláše s vámi. Já vám fakt nerozumím/ *pomyslí si a uchechtne se. Zase se podívá na televizi a nadále sleduje Simpsnovi. Snaží se ignorovat jejich hluk ale po chvíli se začne smát* Jste fakt komický víte to? *řekne jim a nedokáže se přestat smát* Proboha můžete přestat já se chci koukat na seriál *řekne jim a ukáže na televizi* Jestli nepřestanete vyhodím vás opravdu z toho pos#aného okna *vyhrozí jim*
*Bob přestane a podívá se přímo na něj. Nechce mu lést do hlavy a jeho mluva v kočičí podobě je prakticky nesrozumitelná, neboť mluví hlavně svým rodným jazykem. Vzpomene si však na video, co jednou sledoval Jackie, když u něj bydlel. Vyskočí k Chuanovi. Poklepe ho na nohu, mňoukne a pak ukáže na svou otevřenou pusu. David to celé sleduje a pak začne krákat, jak se směje. Bob ho zpraží pohledem a pak se na něj plnou rychlostí rozběhne a srazí ho k zemi. David začne vřískat a plácat křídli jako by zapomněl létat. Schytá tak pár pohlavků a pak se Bob opět podívá na Chuana, zda už chápe, že nejsou v automatických miskách už granule.*
*Chuan kočku nevěřícně pozoruje* Ok takže otevřená pusa... Otevřená pusaaaaaa a nic mi to neříká *potom se zlekne když David začne krákat a ještě vic kdyz na nej kočka skočí* HEJ NECH TOHO *zařve na kočku A vezme davida do rukou pokud neuletí* /Za tohle by mě triss nepochvalila/ *pomyslí si* takže otevřená pusa... Bolí tě zub? Ne to nebude ono... Hlad nemáš hlad? *ukáže na Kočku a čeká jestli mu rozumí* Jestli jo v kuchyni jsou automatické misky
*Bob ho sleduje a David se na Chuana podívá, zatímco ho drží.* Ty misky jsou prázdné, Chuan.* Zakráká David.* Můj bratr je jen dětinský a odmítá s tebou mluvit.* Dodá krákavě a pak sletí dolů a klovne Boba do hlavy. Bob mu dá další kočičí pohlavek. Takhle se tam začnou prát, kdy David dokonce útočí křídly, což nic nedělá. Ezekiel jen protočí oči a vrátí se na své původní místo. Bob s Davidem se po své roztržce vydají k miskám a ukážou mu, že jsou prázdné.*
*Teď se Chuan málem dosral* A ty ku#va umíš mluvit? *podívá se na vránu nevěřícně* Počkat jak jako tvůj bratr. Kdo to je? *zeptá se ho. Místo odpovědi ale dotal úžasnou podívanou* Tak jo dost toho rvaní a prej já jsem dopr#ele malej *řekne a koukne na misky* Opravdu jsou prázdné. Dík žes mi to řekl *řekne a jde vytáhnout granule. Jak je vylovil nasype je do misek* Co vůbec žereš ty.... Chleba? *podívá se opět na vránu* Nevěřím že žereš tyhle granule když jsi vrána... Asi teda doufám. Taky bys mi mohl říct co to je kruci za kočku a jak se sem dostala
*David se na něj podívá.* Moment... ty nevíš, že jsem čaroděj?* Překvapí ho a vyletí mu na rameno.* Já jím ty kostky sušeného masa nebo tamto v té zadní krabičce v lednici. Příští rok to možná bude něco jiného.* Prohlasí a krákavě a podívá se na Boba, který se drží u linky a Chhuana.* On je můj starší bratr a ten se proklel sám. A donesl jsem ho.* Prohlásí a přeletí na kuchyňskou linku.* On s tebou nebude mluvit. Stejně jako Ezekiel. Já mluvím, protože jinak tu chcípneme hlady, když je Triss pryč.* Prohlásí a začne si rovnat pošramocené peří. Bob ho sleduje a pak mňoukne.*/Ne, že nechci mluvit, ale nerozuměl by mi a nechci mu lést do hlavy!/* Zakřičí na Davida, až z toho nadskočí.* Prý ti nechce lést do hlavy a je fakt, že když mluví, tak mluví staronorsky. Všechno zní jako nadávka.* Přetlumočí David a podívá se na Chuana a čeká až se naplní misky.*
Počkej Triss o tom něco říkala jen jsem nevěděl ze umíte mluvit *řekne mu a podá mu ty kostky sušeného masa* Tohle jo? Jak jako příští rok... *zeptá se ho a podívá se na kočku* Má ten tvůj bratr jméno? Jak jako proklel a jak jsi ku#va vynesl kočku?! *podívá se na něj* Ahaaaaaaa ok to se dá pochopit *řekne a dosype poslední misku* TAAAK HOTOVO *usměje se* Proč si se mnou vůbec nemluvil a taky proč bereš jiné zvířata k Triss domů máme zákaz je sem tahat *vzdychne* Jestli se to Triss dozví je to na tebe
*David i Bob se na něj chvíli dívají a pak havran jen kývne na své jídlo.* Má. Když je takhle, tak je to Bob. Což je jméno, co mu dal náš třetí bráška.* Vysvětlí a pak se frustrovaně podívá na Boba. Zamává křídly a Bob tedy ustoupí a změní se zpátky do lidské podoby. Je rozcuchaný a na sobě má tílko a kalhoty.* Oni neradi mluví jako zvířata. Je to energeticky náročné a navíc je to nebaví. A já tu jsem, abych dohlídl na bratra. Lepší když mě sem vezme on, než abych ji ničil ochranná kouzla. Musela ji dát práci.* Poví a podívá se do ledničky.* Objednám ti další jídlo. Nevím jak dlouhoo bude Triss pryč.* Poví a pak unaveně zývne.* Jinak David má na sobě démonskou kletbu. Každý rok se mění na jiné zvíře. Jen jeden den v roce je člověk a to často zařizuje věci kolem Jackových investic. Jak je náš bráška. Malý nevinný. Ah... jen škoda, že je ve vězení.* Povzdechne si a podívá se na Chuana.* Dám ti radu. Tyhle dva měj na dobré straně. Jeden je blázen a druhý je schopný vyvolat vyššího démona.* Prohlásí a pak se zarazí.* Víš vůbec o démonech něco? Nebo o své magii a podobně? Mohl bych ti půjčit knihy, ale většina je v latině nebo v němčině a tu neovládá ani Triss jak jsem zjistil...* David zpozorní a Bob se na něj podívá.* Ty na to zapomeň. Naposledy jsi mě zabil kvůli knize o posednutí vyšším démonem.
Hej neznám tě náhodou? *podívá se na Boba* Mám pocit že jo *poslouchá ho jen napůl* To asi jo nevím jak se taková kouzla dělají, ale asi to těžké bude *Když zmíní Triss zpozorní* Jak jako dlouho pryč nic mi neřekla. Nevíš kde vlastně je? *místo odpovědi ale dostal vysvětlení ohledně davidovi démonské kletby* Aha. Ten Jack mě moc nezajímá sorry *zívne* Okay dík za radu... Asi a ne moc toho nevím. No moc je slabé slovo. Vím skoro úplnou pi#u. Před démonem mě zachránila Triss za tu laskavost jsem na ni namiril luk. A o magii toho nevím též dost. Jenom malinko *tu věc s démonem ho trochu zarazila* Jak jako zabil však žiješ
To je možné...* Prohlásí Bob, protože nechce navazovat na poslední setkání, která má teda v mlze.* Oh ty kouzla jsou složitá, ale existují na to lektvary a často se objevují na čarodějných party. Je vtipné sledovat jak se někdo změní v myš.* Zasměje se a pak pokýve hlavou.* Povolala si ji rada čarodějů. Byla vybrána jako Nejvyšší čarodějka, takže musí přijít k nim, oni z toho místa nesmí odejít a já o něm nesmím konkrétně mluvit.* Vysvětlí, ale detaily, že on ji tam strčil vynechá.* V pohodě. Ten tě bude zajímat za 197 let. Snad se nevrátí ke starým zvyklostem posílat setnuté hlavy se stříbnou bombu vlkodlakům. Což je docela chytré.* Zazubí se a opře se o linku. Sleduje ho a přemýšlí.* Klidně ti můžu nějaké ukázat naživo. Mám jich pár u sebe a poslouchají mě na slovo. Navíc je má sestra démon. Ale tu ti nepředstavím.* Řekne a pak odsune ramínko tílka a ukáže ošklivou jizvu v místě srdce.* Zemřel jsem na několik vteřin a pak jsem byl dlouho v něčem jako komatu. Srdce jsem naštěstí nemusel regenerovat, ale hlavní problém bylo vnitřní zranění. Což tě mohu naučit jak si rány sám vyléčit. Je to druhé ze základních kouzel hned po iluzi. Ale s ohledem na tvůj věk tě naučím tu nejsnazší variantu, protože u tak mladých čarodějů jako jsi ty je obtížné korigovat magickou energii v těle. Často tak místo přivolání plechovky pomocí telekineze ji rozmáčkneš. Navíc každý čaroděj má vrozený talent na typ magie. Stejně tak má každý čaroděj jinou barvu magie. Je tak dobré se seznámit s co nejvíce základními typy, abys odhalil tu svou.* Poví mu a je vidět, že tohle je něco, co ho zajímá a rozumí tomu. Dalo by se říct, že materiál na učitele.*
Na žádné jsem nebyl takže nevím no. Ale asi hadam že ty lektvary pít nechci *odpoví mu a nechápe moc proč je vtipné někoho sledovat jak se změní v myš* Kdo že ji povolal? A z jakého místa? A Triss byla vybraná jako nejvyšší čarodějka? Tak to je fajn asi... *poslouchá ho ale furt je trochu unavený ještě se úplně neprobudil* Proč posílá setnuté hlavy se stříbrnou bombou vlkodlakům? A proč je to chytré? *zeptá se ho* Čekej.... Proč máš u sebe démony... Není to docela... No nebezpečné? *zastaví se* Tvoje sestra je démon?! *jenom se podívá na jizvu trochu znechuceně* Jestli mě chceš naučit neco klidně ale neříkej že nic neumím. Protože umím něco *řekne mu* Damn tebe tohle hodně zajímá co.... /Proč si prostě neotevře školu/
*Bob ho poslouchá, ale pak přijde Ezekiel. Skočí na linku a mentálně se spojí s Bobem. Ten se na něj podívá a zjistí, že Triss je už vlastně zpátky a hladem netrpí. Podívá se na Davida a chytí ho pod krkem. *Takže srandičky, jo? Přehlédnul bych to jak se snažíš obejít kletbu, ale to se mi nelíbí drahý bráško. *Prohlásí a z jeho prstů vyletí jeho magie, která je rudá jako krev. Havran zakráká na protest, ale pozdě. Už nemůže mluvit, což mohl dle všeho díky lektvaru, ale hlavně jeho peří zbělá a slunce mu nedělá dobře. Poté ho pustí.* Ezekieli, vyřiď Triss za co to má. *Požádá ho a kocour kývne a je vidět, že je pobaven. Pak se Bob podívá na Chuana. *Zdá se, že Triss je ze schůze dávno zpět. Takže nevadí. Co se zbytku týče. Zeptej se Triss.* Řekne a usměje se. *Jinak... jeden z tvých rodičů byl démon, aby ses narodil čarodějem. Já beru i démonské potomky svého otce jako své sourozence. *Vysvětlí a pak se na něj podívá.* Až budeš chtít otestovat, co všechno umíš, tak se můžeš stavit, ale neberu učně. *Řekne a protáhne se.* Já tedy jdu, musím ještě sehnat pár věcí na Stínovém trhu. *Mávne a vydá se ke dveřím, které otevře a pak jimi vyjde. Než by ho někdo doběhl, tak si otevře portál, projde a zmizí v něm.*
*Když Bob vezme Davida okamžitě zpozorní* Hned ho pusť! *zařve po něm a natáhne k němu ruku chystající se udělat magii v případě že by Bob neposlechl. Když viděl krvavě rudou magii tak se mu zorničky zužily* Co to kur#a *Když ho pustí Chuan sklopí ruku a vezme Davida do ruk* Zeptám ale příště ho nechej bejt *řekne a zamračí se* Jo tohle všechno vím. Řekla mi to Triss. *Když mluví o otci a o sourozencích Chuan jen sklopí zrak. Na další větu zase reaguje* Dík za nabídku *odpoví mu* Jasný měj se *Koukne směrem ke dveřím kde už vidí jak Bob v nich mizí* Co to dopr-
*Vzhledem k tomu, že Hiram Triss napsal ohledně Chuana, který u něj usnul, než si pro něj přišla, tak čaroděje rovnou požádala o portál, aby chlapce v hlubokém spánku netáhla skrz New York, když přišla pěšky. Tam jej pomocí telekineze přemístila na gauč a zamířila do kuchyně, aby počkala, až mladík vstane a ona sama trochu vychladla. Pomohly k tomu sušenky a heřmánkový čaj oslazený medem. Nevěděla, jak dlouho bude Chuan spát, vzhledem k tomu, že byl zřejmě extrémně vyčerpaný po fyzické a možná i psychické stránce, ale přestávalo se jí to líbit. Včetně jeho chování, když ho neměla pod dohledem a které jí ukázal Nate ve vzpomínkách. Mimo jiné stihla zavolat sociální pracovnici, aby se zeptala na jeho chování v dětském domově, aby věděla, s čím doma pracuje a taky se dozvěděla dost zajímavých informací o rvačkách, neustálých návštěvách samotky a podobně. Aby vybila energii, začala si poklepávat nehty o stůl a druhou rukou vybíjela tu magickou tím, že míchala pomocí telekineze lžičkou čaj.*
*Chuan se po dlouhé době vzbudí s extrémní bolestí hlavy* Ty p##o *uleví si. Rozhlíží se kde to vlastně je, až nakonec zjistí že je zpět u Triss* Co to- nebyl jsem teď v čajovně? Tyv##e moje hlava bolí *chytne si ji a ohlédne se. Vidí Triss a evidentně ne moc šťastnou.* Čau Triss... Jak je? A jak jsem se tu dostal však jsem byl v čajovně *sedne si*
*Než Chuan vstal, Triss si stihla začít číst knížku, ale když se vedle začalo ozývat nadávání, přestala a jen zvýšila hlas.* Slovník! *Křikne, aby ji slyšel a hlídal si své výrazy, načež počká, až dojde k ní. Jasně, že nebyla moc šťastná s tím, co zjistila. Namátkově ho přece kontrolovala, zda spí a tento týden tak neučinila a on to zneužil, že do něj vložila nějakou důvěru.* Jak je? Vzhledem k tomu, že se nechováš zrovna příkladně, tak dobře ne. Dostal ses tu, protože mi Hiram napsal a byl tak hodný a udělal nám portál. *Odpoví nakonec trochu nevrle a ukáže mu na místo naproti sobě.* Přestává mě to bavit. Dávám ti volnou ruku, ale ty se stále chováš...mírně řečeno sebedestruktivně. A nemluvím jen o tvé návštěvě čajovny nebo chování s Lónim, když jste se poznali, ale taky jsem viděla, jak ses choval na otevíračce jazz klubu. Divím se, že tě Robert přinejmenším neproměnil, zasloužil by sis to. A jako další, nespat týden? Chceš se snad zabít? *Zamračí se a ruce si bezděčně založí na prsou, aby podtrhla, že tentokrát bude přísná. Nate měl možná pravdu. Jestli si ho měla adoptovat nebude kamarádka ani spolubydlící, ale rodič, alespoň papírově a měla by se dle toho chovat. A když nefunguje demokracie, jednoduchá pravidla a empatie, bude muset být ta zlá, v jejích a možná i jeho očích...i když bude ve skutečnosti jen přísná a vychovávat. Měla v plánu se k tomu, co viděla v Nateových vzpomínkách ještě vrátit, ale k tomu se chtěla dostat postupně a promyslet si, co řekne.*
Ou tak to asi dává smysl... *Podívá se na zem a poslouchá Triss poznámky s přivřenýma očima. Jak Triss domluví nechce se bránit. Ví že má pravdu* Nechci já jen... Nemůžu spát. Sotva vyjdu z bytu a hned jsem obklopený lidmi kteří se mě na vše ptají a já... Já mám strach že sotva usnu budou mě sledovat. Chápu že to nic neomlouvá a nesnázím se zabít opravdu. Prostě máš pravdu. Omlouvám se... *Rozhlédne se okolo sebe a vidí že Triss nad něčím přemýšlí* Můžu tě poprosit nemáš něco na bolest hlavy? Prosím... Už teď to bolí jako z- hodně. *Podívá se na ní pořád trochu unaveně*
Jenže tady jsi u mě. Tu se není čeho bát. Jsou tu kočky, ty s tebou asi budou spát, ale David i Ezekiel jsou na noc snad vždy u mě. Takže tohle není omluva. Jestli máš zlé sny, mohu ti udělat nějaké lektvary, které jim zabrání, ale spát musíš. *Skočí po něm pohledem, když ji požádá o prášek a aniž změní výraz, tak se zvedne, vyloví ho z lékárničky a postaví před něj i se skleničkou vody.* A další věc, nemáš nejmenší nárok soudit lidi jen dle toho, jak vypadají, případně jejich majetku. To, čím sis prošel je strašné, ale jsou mnohem, mnohem horší věci, které by se ti mohly stát. Robert žil ještě ve středověku, já byl v pek- *Zarazí se než to dořekne a potřese hlavou.* Já to rozhodně neměla jednoduché a abych byla kde jsem, taky jsem pracovala, nenechala jsem si to vše zdarma padnout do klína. Mnozí z nás mají těžké příběhy předtím, než se dostali, kde jsou, ale i během toho. Nemusíš všem předhazovat čím sis prošel, ani je soudit, že si ničím takovým nebo jiným nikdy neprošli oni sami. Nadávat Robertovi nebo Mari, kteří za sebou mají mnoho je přes čáru. A stejně tak přes čáru je to u kohokoliv jiného. Nevíš, čím si prochází, nemáš právo je soudit na základě toho jak na tebe působí. Jediné, co máš právo SÁM PRO SEBE soudit jsou jejich činy a chování. A i tak si musíš uvědomit, kdy je správné to ventilovat. *Pohrozí mu ukazováčkem a promne si kořen nosu.* Por el amor de Dios, přísahám andělům, ještě jednu věc se dozvím a přes tu sociálku ti tu terapii zařídím, pokud se nebudeš chovat příkladně. Kolikrát ti mám říkat, že si nemůžu dovolit, aby ses choval špatně? Jestli to tak bude pokračovat, tak si tě nebudu moct osvojit a úřady ti už nějaký domov najdou, nebo si tě v tom ideálním případě vezme někdo z Praetoru a vychová tě. Třeba Gemma. *Pohrozí mu, dopije si čaj a podmračeně se na něj ještě podívá, zatímco u proslovu vesměs začala rozkrajovat rohlík, namaže ho máslem, dá do něj šunku a postaví ho na talíři před Chuana, než jde dělat další dva. Podle toho jestli ještě bude chtít mu dá druhý a sama sní jeden, nebo si nechá oba dva.* Najíst, umýt se, vyčistit zuby a spát. A bez diskuze. *Přikáže.* A než dojíš, je ještě něco, co bych měla vědět? *Nadzvedne obočí, opře se o linku a během jídla jej pozoruje, jakoby mu chtěla nahlédnout do duše a odhalit cokoliv, co by měli probrat a mohla pomoci vyřešit.*
*poslouchá Triss zatímco si vezme prášek. Celkově část ho zajímá část ne. Nejvíc se ale viděsí u části s tou adopcí. Tak jen kývne že rozumí* Jo půjdu spát slibuji... Jinak asi max... Rvačky, samotka a hodněkrát. Jo ještě děkuji za prášek... *Kouká do země jako by ho něco trápilo ale sám neví co to je. Jako kdyby na něj všichni koukali. A ani se asi nediví přece jen ke všem není zrovna dvakrát milý.* /Co je tohle ku##a za pocit/ *pomyslí si a začne jíst rohlík. Na druhý nemá ani chuť a jde se radši umýt a vyčistit zuby. Poté jak tak udělá si jde zase pomalu lehnout. Dřív než zavře dveře se na Triss otočí a zeptá se* Potřebuješ ještě něco řešit? *Snaží se ať to nezní blbě*
*Přikývne.* Pracuj na svém chování. *Pak už dojí vklidu a Triss našpulí rty.* Mimo to, dle dokumentů od sociálky jsi moc dlouho nechodil do školy, mám v plánu jim zítra zavolat a zapsat tě na letní internátní školu, přes víkendy by jsi jezdil domů, v nejhorším jsou odpoledne vycházky, takže se můžeme vídat i tak, ale před začátkem školního roku musíš dohnat základní učivo, aby jsi mohl jít na střední. Bude tě čekat náročné léto. Máš během toho čas zlepšit své chování a zařídit, aby jsi nebyl odstrčený ze skupiny, až začneš chodit do školy. *Nadhodí a prohrábne si vlasy.* Dobrou noc.
*radši nic neříká. Nechce se mu ale stejně ví že Triss je moc naštvaná na nějaké odpory* Dobře.... *Podívá se na zem* Ještě jednou se omlouvám... Dobrou noc *nakonec zavře dveře, lehne si do postele a sice v neklidu usně*
*Povzdechne si. Třeba pochopí, že to myslí dobře a chce, aby zapadl a naučil se fungovat normálně, kdy už nemusí o všechno bojovat na ulici.* Dobrou noc, *zopakuje ještě jednou už zavřeným dveřím a tedy sama sobě, načež zamíří do ložnice a odtud do sprchy, kde se sama zavře a dá si dlouhou sprchu.*
*Touto hodinou si již samozřejmě užíval hodinku volna, když předtím strávil minimálně dvakrát tolik času v pracovně. Nicméně, po tom lenošení je taky dobré si dopřát nějaký ten pohyb a tak se ladně zvedl z polštářků a vyšel ze své kóje, v níž se schovával. Během cesty nahoru pak kývl na pár svých zaměstnanců a zaměstnankyň, naznačujíce tím pozdrav. Když si posléze vyšlapal schody nahoru, zamával Darwinovi, který se nacházel jako obvykle za pultem.* Nazdárek...kdepak máme Mina? *Nadhodil směrem k upírovi. Jakmile se ocitl hned u pultu, zvesela se o něj opřel, čekajíce na odpověď.* Zrovna připravuje vzadu objednávky. Dáš si taky něco? *Přešel upír rovnou k věci.* Mhmmm, přemýšlím na co mám náladu. *Zazubil se Hiram.*
*zrovna vyšel z rezidence Triss. Taky potřeboval trochu toho vzduchu. Většinou u její rezidence byli novináři. Ta novinka že Triss Chuana vzala do opatrovnictví se roznesla rychle. Chuan každopádně nenáviděl tyhle novináře. Teď to nebylo jiné. Jenom Si dal kapuci a nastoupil na autobus* Ti zasr##í novináři mi nedají pokoj *řekne si sám pro sebe. Nakonec vystoupí v Brooklynu a začne se procházet. Až narazí na nějakou čajovnu* /tohle vypadá zajímavě/ *pomyslí si a vejde dovnitř, kde ho uvítá docela krásná výzdoba. Proto si to pořád prohlíží ve dveřích* Ty###e tady to vypadá dobře
*Ještě chvíli si poklidně povídal se svým zaměstnancem vyčkávajíce posléze rovnou na to, co si vyžádal, než se ohlédl ke dveřím, když zaslechl zvonek, značící, že přišel host. Doširoka se tedy usmál a k hostu se otočil. Během toho si však jeho upíří kamarád za pultem nezvládl odpustit svoje.* Ano, ale nadávky tady netolerujeme. *Hiram i Min, který už mezitím přišel z kuchyňky vzadu, se na upíra podíval. Jejich pohledy přímo říkaly: „To nemyslíš vážně“.* Však ty sám nadáváš o sto šest, lásko. *Vrátil upírovi jeho manžel.* Kušujte už sakra. *Uzemnil je oba Hiram a mladíkovi dveře telekninezí podržel.* No tak, pojďte dál. Nekoušeme.
*když mezi sebou ti lidé mluvili tak jen koukal unaveně a měl pohled že: Co se to ku##a děje? Nakonec se jen otřese a podívá se na Hirama* Tohle říct dítěti tak asi zavolá plody *řekne mu* Ale děkuji? Asi? *Jde si sednout ke stolu a kouká se na menu. Prohlíží si ho asi chvíli až ho nakonec položí* Nejsem dobrej ve čtení *řekne si a jen kouká co se děje okolo něj*
*Zatímco mladíka pobaveně sledoval vejít, nechal vstupní dveře se zaklapnout.* Sám vypadáš tak na třináct, hochu. *Uchechtl se rohatý čaroděj. Nato si u Mina a Darwina vyžádal papír s propiskou. Jasně, brát objednávky nebylo v popisu jeho práce jakožto majitele, nicméně proč se nepobavit, když se zrovna naskytne možnost? Vyžádané předměty si tedy převzal a zamířil tam, kde viděl Chuana si sednout. Rovnou přitom zkontroloval, zda nesedí na zarezervovaném místě. Což se naštěstí nedělo. Chuanovi tedy věnoval pouze úsměv a jednoduchou otázku.* Můžu ti něco nabídnout, chlapče? Studený, nebo teplý čajík? *Optal se s jemným pobaveným úsměvem. Jak si tak mladíka prohlížel, po chvíli zjistil, kam jej zařadit. Byly o něm plné televize i rádia. Dokonce i sociální sítě.*
Je mi 15.... Řekne z místa kde sedí. Potom k němu neznámý člověk přijde a zeptá se ho co chce /můžeš mi nabídnout klid od novinářů/ *uchechtne se nad myšlenkou* Co byste mi doporučil na uklidnění a únavu. Něco teplého určitě. *Moc se nechce zmiňovat že neumí číst. Proto se taky radši zeptal* Máte to tu hezký... nevím kdo to tu má na starosti ale musím uznat že to tu zařídil dobře. *Usměje se a podívá se na stůl. Pobrukuje si písničku která se mu líbí*
Dva roky nejsou zase tak moc. *Pokrčil Hiram rameny. On sám třeba to, jak se mu ty léta navyšovaly, už tolik nevnímal. Nakonec zde byl už nějaký pátek a jediný důvod, který ke slavení měl, byl takový, že se na každé party za ty léta vždy něco zajímavého stalo a tak byl zvědav, co jej potká na další.* Podivné požadavky...dáme tedy dva, ano? *Navrhl, usmívajíce se přitom. Následně mu vyjmenoval pár kombinací, které si Chuan mohl dát.* A to byla poslední...můžeš si klidně přečíst uvnitř nápojového lístku složení všech čajů, co jsem ti vyjmenoval. *Sdělil mladíkovi, načež lehce kývl.* Zařídili, majitelé jsou dva.
Jo tak si vezmu tu první *řekl mu hned na to jak řekl že si může přečíst něco z nápojového lístku. Potom se na může podívá* Dva majitelé? To je jak u Triss s tím jejím jazzovým klubem. Tak to jim přeji hodně štěstí mají to tu hezké *řekne a vzdychne.* /Ty p##o já jsem tak k##va unavený/ *pomyslí si v hlavě.* /Dneska jsem neměl běhat venku už tak jsem nespal asi týden/ *uchechtne se* /Nikdo mě nedonutí spát! Haha/ *usměje se a pak čeká jen na svoji objednávku*
*Rohatý čaroděj se nad rychlou odpovědí chlapce zarazil.* /Tady mi něco nehraje./ *Pomyslel si. Nebyl zvyklý, že by si i přes doporučení zákazník nepřečetl obsah. Což zrovna v případě první nabídky rozhodně měl udělat. Nacházely se v ní totiž i látky, co by se mladším neměly podávat a jelikož jednoduše vydedukoval z mladíkova chování, že zde ještě nebyl, v hlavě se mu ozvaly myšlenky plné nejistoty*. Vyřídím. *Řekl, možná mohl na moment působit, že až moc dobře nevnímal. Soustředil se totiž na nabourání do Chuanovy hlavy, což mu nějakou chviličku zabralo, snažil se ovšem dělat u toho, že si aspoň zapisuje objednávku. Nuže, to co zaslechl, jej zrovna moc nepotěšilo. Což dal následně i najevo. Do hlavy Chuanovi vyslal odpověď na jeho vlastní poznámky.* /To by Triss určitě moc nepotěšilo. Radši, než zahazovat takhle brzy své zdraví, se běž vyspat./ *Mírně se zamračil. Hned na to se už chystal odejít, aby připravil, lehce upravenější objednávku a během toho i napsal Triss, aby si hezky pro to své vyvedené adoptivní dítě přišla. Nevěřil ani, že měl Chuan u sebe na čaj peníze.*
*když dostal zprávu uskočil* CO TO KU##A JE!? Co se stalo? *Začne rychle dýchat a pomalu se snaží uklidnit. Jeho dýchání jde pomalu klidnější a klidnější l* /Co to doprdele bylo? Co to udělalo? Jak to ví o Triss? Jak to ví že jsem nespal? Do háje tolik otázek a žádné odpovědi./ *Pomyslí si a najednou začne být mírně paranoidní. Začne se rozhlížet kolem sebe, na lidi, začne si mumlat, zrychlí se mu tep a celkově se začne bát. Má podezření na toho neznámého muže ale nemůže dělat teď nějaké úsudky* /Přece jen neznám ho ale než přišel on nic se nedělo./ *Vytáhl radši nenápadně nožík z pouzdra a nůž schoval do kapsy aby ho měl po ruce. Potom už jen čeká na svou objednávku*
Eh...Hirame? Co si mu provedl? *Ozvalo se od pultu. Konkrétně se jednalo opět o Darwina. Ten totiž brzy změnu v rychlosti dýchání zpozoroval. Nicméně odpověď se mu nedostavila v mluvené formě, nýbrž v té, v níž ji předtím obdržel Chuan. Aneb – obdržel v hlavě zprávu.* /Jen jsem mu sdělil, že si nemá ničit zdraví./ *Pokrčil rameny a za Chuanem se ohlédl.* Dejte mi bylinný čaj na problémy s usínáním, pokud si pro něj Triss nebude moct přijít, uložím jej pro zatím u sebe v bytě...mám takové tušení, že sebou po tom tady sekne. *Oznámil Darwinovi s Minem nekompromisně. Naštěstí mu to ani jeden nezačal vymlouvat, takže si mohl poklidně počkat, dokud mu vyžádaný čaj nepodali. To se během chvíle stalo, a tak znovu zabloudil i s čajem do kóje.* Nuže, zde je vaše objednávka.
*Vzhledem k tomu, že Chuan nespal nejspíše týden, tak má sem tam halucinace a výpadky paměti, myšlení i fungování těla je zpomalené, jeho orgasmus je vyčerpaný, kdyby chtěl užít magii, nebude na to mít sílu, celkově je však unavený a klíží se mu víčka. Pokud by v tom pokračoval, může být v ohrožení života. Kór je o to vyčerpanější, vzhledem k tomu, že si dopřává chvilkový boost nápoji s kofeinem, které po vyprchání vyčerpávají o to víc.*
*po té co Chuan dostane čaj se na něj podívá a napije se* Děkuji... Ch-chutná to Dob- *pak jen s obrovským BANG spadne hlavou na stůl*
*Hiram jako jediný překvapeně nevypadal, jakmile sebou Chuan po napití se čaje sekl.* No co? Já říkal, že jsem tušil, že se to stane. Byl to i můj záměr...se tu nebudu dohadovat s děckem o tom, že by měl jít spát. Jednak není můj, druhak by měl vědět, co ho potká, když nebude spát. Však to museli brát ve škole, ne? *Pokrčil rameny. Jakmile pak dostal odpověď v podobě zprávy od Triss, připravil jí portál, aby Chuana nemusela tahat pěšky. Vše ji přitom znovu vysvětlil, než jím prošla.* Tak, zlatíčka, já jdu znovu dolů. *Pronesl nato spokojeně, vzal si svůj vyžádaný čajík do ruky a odešel zpět za prací.*
*Po dlouhé dlouhé dlouhé době v podobě dvou týdnů se Chuan dostavil opět do residence Triss. Samozřejmě nebyl sám, byla s ním sociální pracovnice, která mu pomohla s kufry a jeho taškami.* Ahoj Triss tak jsem tady. *Pozdraví Triss ať už je kdekoliv. A poté co položí kufry se k Triss otočí.* Tak jsme tady.... *Zoapkuje a usměje se* Můžete mi prosím ukázat jeho pokoj. *Přeruší jejich konverzaci sociální pracovnice* Musím zkontrolovat jestli je to tu pro něj vhodné. *Řekne a podá mu batoh, který si od ní vezme* Máš to tu lepší než jsi říkala *řekne Chuan a kouká na různé obrazy, zatímco pracovnice jde zkontrolovat pokoj. Chuan je následuje aby si mohl prohlédnout pokoj* TOHLE JE MŮJ POKOJ?! *vyhrkne když to uvidí* Díky Triss
Ahoooj! *Pozdraví Chuana, který hrál svou roli, že u ní byl poprvé a dosud se poznávali jen pod dohledem sociálních pracovníků.* Dobrý den. *Pozdraví pracovnici mile a pokyne jim dál.* Jen vás poprosím o sundání bot. *Požádá hned poté, co za nimi zavře, protože žena vypadala, že je zvyklá jako mnozí američané chodit v obuvi i doma. Nechá ji se vyzout, stejně jako Chuana a přikývne na její žádost.* Jistě, tudy. *Pokyne jí, ale vyrazí napřed kouskem choby, než vkročí do kuchyně a tudy do pokoje, kde jsou dvě postele.* Děkuji. *Pousměje se na hocha, načež se otočí k ženě a i mladému čaroději pokýve, když zní nadšeně.* Ano, je tvůj. A také budeš mít mazlíčky, kocouři Aki a Ezi a kočka Momo se tu někde potulují, pak ti je představím. *Nabídne, jakoby je snad neznal, což ale byla jen scénka pro ženu z úřadů. O Davidovi se nezmínila, na začátku měsíce se změnil z papouška na vránu, takže momentálně byl na střeše nebo terase, dokud žena neodejde, Ezekiel se Triss vyvaloval v posteli a kočky, které nebyly zakletými čaroději naposledy viděla v obýváku na parapetě sledovat ptáky, kteří křižovali nebe.* Není zač. *Dodá ještě k Chuanovi, než se otočí na ženu.* Je vše v pořádku? Mohu vám ukázat i zbytek bytu, pokud si na tom trváte, ale pokoj je připraven, v kuchyni jste byla, nevím zda si potřebujete projít i lednici a skříňky, kde jsou cereálie, pečivo a podobně, koupelnu a další místa. *Nadhodí přátelsky, protože záznam o tomto bytě nakonec už jednou měli a nijak se to tu nezměnilo, jen neví, zda to žena nemusí projít znovu.*
*chuan si dá věci do pokoje a čeká než domluví sociální pracovnice.* Vše vypadá v pořádku *řekne nakonec pracovnice.* Myslím že jsi v dobrých rukou Chuane *řekne mladému čaroději* Jen zkus nezpusobovat problémy. Ty víš co myslím *řekne mu* Děkuji už si to tu nepotřebuji prohlédnout vše vypadá v pořádku *řekne a připravuje se k odchodu. Nakonec si nazuje boty a s rozloučením odchází pryč.* KONEČNĚ. UŽ NIKDY NIKDY MĚ TAM NENECHÁVEJ TRISS. To se nedalo vydržet. Furt na samotce jsem byl. Nikdy nikdy tam nejdu. *Řekne Triss Chuan* Jsem rád že jsem tu. *Rozhlédne se kolem* Nechceš si něco zahrát. Třeba šachy nebo dámu nebo mlýn
*Triss jen zdvořile odpoví ženě, než ji vyprovodí a rozloučí se s ní a lehce založí ruce v bok.* Na samotku se dostaneš, jen když jsi neposlušný a chováš se nevhodně. Víš, že podmínkou naší dohody je, že se máš chovat slušně, aby jsi se mnou nestáhl další osoby na mě napojené ke dnu. *Povytáhne trochu přísně obočí, než zavrtí hlavou a pousměje se.* Vítej zpět. *Přivítá jej už bez hraní divadla a přikývne.* Jasně, šachy zní super. Nachystám je...vezmeš džus a skleničky z lednice? *Požádá a mávne k lednici, než se vydá šachy nachystat.*
*Ráno pred prácou ešte odprevadil Tanoiu k vstupu do Faerie, a teraz už len po 4 hodinách končil. Vychádzal spolu s krabicou starších koláčov, ktoré už by boli na vyhodenie, ak by si ich Lóni nevzal, napriek tomu, že boli ešte kompletne jedlé, len suché. S Tanoiom sa mali stretnúť u vchodu v Central Parku až okolo ôsmej večer, takže keďže bolo len niečo po obede, nemal teraz niekoľko hodín čo robil.* /Sakra, vôbec sa mi nechce ísť domov, a taktiež sa mi nechce znovu chodiť po meste bez cieľa. A tie koláče...tie by Tanoia aj tak nemohol zjesť. A sám to nedám./ *Nešťastne sa pozrie do telefónu na zopár kontaktov, ktoré v ňom mal, a hneď sa rozžiaril, keď videl to meno.* /MERITRISS!/ *V mžiku sa rozbehne smerom k nej domov, kde prebehne zápisom na recepcii okolo nejakej pani, a následne príde výťahom hore, kde začne nadšene klopať na dvere.*
*Chuan kývne* Jasný jdu to vzít *řekne a jde k lednici. Než ji ale stihne otevřít vyruší ho klepání* /kdo to může být?/ *Pomyslí si a jde směrem k vchodovým dveřím, které následně, jak dojde, pootevře* Dob- Oh to jsi ty... Co chceš? *Řekne Lónimu a otevírá dveře dokořán* /Co ten tu dělá?!/ *Pomyslí si a nakonec zakřičí* Triss máš tu návštěvu. Asi... *Poté odběhne do kuchyňe a vytáhne džus z teď už otevřené ledničky. Zavře ledničku a otevře dvířka od skříňky kde leží krásné skleněné skleničky. Vytáhne tři i pro návštěvu a nalije do nich džus. Nakonec si sedne opět na gauč a položí džusy na stůl*
*Triss se zastaví při chystání partie, načež zamíří ke dveřím, nikoho dalšího už nečekala, recepční si ještě asi Lóniho pamatovala, stejně jako to, že jej může pouštět k ní nahoru. Překvapeně se usměje.* Lóni! Ahoj, jak se máš? *Pozdraví ho automaticky a lehce jej obejme na přivítanou.* Pojď dál, *poukáže rukou směrem k obýváku a prohrábne si vlasy. Když dorazí, zjistí, že Chuan se už postaral o obstarání pití i pro Lóniho, tak mu jen vděčně poděkuje a nabídne mu, aby si sedl.* Zrovna jsme si chtěli něco zahrát, šachy asi nakonec posuneme na potom, ale možná...karty? *Navrhne a usadí se do tureckého sedu na svém křesle.*
*Spokojne čaká pred dverami, krabica s koláčikmi v rukách pred ním, a veselý výraz na tvári. Meritriss mal veľmi rád, a nevedel sa dočkať, ako si spolu sadnú na balkón, a pri koláčoch si zapáli. Ale keď uvidí Yurka, úsmev mu mierne povädne. Toho tu definitívne nečakal. Pokúsi sa však rýchlo pozbierať.* Ahoj aj tebe. Meritriss je, tipujem, dnu? *Sotva sa spýta, už sa chlapec vystrieda za spomínané dievča, a Lóni si krabicu vloží iba do jednej ruky, aby ju mohol objať.* Ach jasné... ospravedlňujem sa za prerušenie šachov, ale určite mi odpustíš, keď uvidíš toto. *Vyzuje sa, príde k stolíku, kde už boli tri poháre, a krabicu naň položí, aby ju mohol otvoriť. Vnútri sa nachádzali rôznofarebné koláčiky, ktoré boli možno na povrchu mierne suché, ale aj napriek tomu vyzerali podľa Lóniho chutne.* Vďaka za pohár. *Prenesie k Yurkovi, a keďže si pamätá, čo mu Meritriss na akcii v jazzovom bare hovorila, rýchlo sa k nej otočí.* A nemusíš sa obávať, tráva, ani žiadne iné drogy sa v nich nenachádzajú. Tieto sme ja a Tanoia nepiekli. *Podotkne so zachichtaním, a vyberie si z tašky sáčok s jointom. Ale tentokrát sa trochu nepokojne pozrie k chlapcovi, a pevnejšie sáčok drží. Už sa mienil uistiť, že sa k tomu chlapec nedostane, keď je neplnoletý.* Bola by si v poriadku, kebyže ideme na terasu alebo balkón, a tam by sme si zapálili? A vlastne....čo tu robí Yurko? *Pokynie ku koncu hlavou k chlapcovi, ktorého narozdiel od Meritriss nevidel až s takou radosťou.*
Mhm není zač, ale mě neděkuj, přece jen džus je tady Triss. *Řekne a podívá s k Lónimu a jen tiše poslouchá* /Tráva drogy tsk tsk tsk. Máš zajímavé přátelé Triss/ *Když se Lóni na mě podívá, tak dám jen hlavu nahoru. Ve znamení co je?* Jo jasný karty jsou fajn. Jaký karty? Poker, Black Jack, prší, žolíka a nebo autobus? *Když však Lóni zmíní balkón Chuanovi se hned rozsvítí oči* Jooo Triss pojďme na balkón, prosím *trošku Triss zatáhne za rukáv jako malé dítě* Já co tu dělám? *Zeptá se Chuan a v hlavě ho napadne si z něj vystřelit* Já jsem přišel Triss vykrást *zasměje se*. Co tu vlastně děláš ty? *Zeptá se a vezme jeden koláček, do kterého se hned zakousne* Nejsou špatné, jsou moc dobré děkuji. *Řekne a vezme džusy s tím že se připraví na výpravu na balkón*
*Nadzvedne obočí, když ukáže koláčky, příliš si pamatovala poslední akci ve Faerii s ním a Tanoiou, nicméně pak se usměje na oba, když se dostanou k poháru.* V to doufám. *Zvedne prst na Lóniho.* Tady se drogy nevedou. *Pohrozí mu vesele prstem a potom se zazubí na Chuana.* Žolíka. První dvě ani neumím a hazardní hry v oblibě nemám ani tak. *Trhne rameny. Nikdy pokeru ani black jacku z toho, co viděla ve filmech i realitě nepřišla na chuť. Ten zbytek mohli prostřídat.* Jasně, můžeme. *Přikývne jim oběma a zamíří zpět ke kuchyni, kde je terasa, cestou z kapsy bundy, kterou měla u vchodu pověšenou vyloví elektronku, a výjde ven. Dveře nechá dokořán, sama se usadí na pohovku, co zde byla a nohy si okrajově hodí na stůl.* Pokud jeho chování bude dobré, tak si ho adoptuju, ještě má pár měsíců mě o tom přesvědčit, než to úřady vůbec umožní. *Nadhodí a vrhne při tom pohled i na Chuana, na kterém bylo změnit své chování, aby si to mohla dovolit, jak to bylo i v dohodě.* Mám ti připálit? *Nabídne a pobaveně nechá vzplanout drobný plamínek na prstě v nabídce, jen doufá, že si nechce zapálit trávu, ale normální cigaretu. Tomu také odpovídá její pohled na Lóniho, a případnou tyčinku, kterou bude kouřit.*
*Nervózne sa pozrie opäť na Yurdu, a následne sa so širokým úsmevom vráti pohľadom k Triss.* Ozaj sa nemusíš týchto koláčikov obávať. Robím na kase v cukrárni, a tieto koláčiky sú teda pečené reálnymi pekármi. *Upokojí ju opäť. S výberom kariérnych hier musí z časti s Meritriss súhlasiť.* Hazardné hry ani mňa nezaujímajú. Ale celkovo karty hrať neviem, takže ak by ste mi to vysvetlili, rád si zahrám hocičo. *Navrhne ako možnosť. Aj tak pri sebe žiadne peniaze nemal, takže aj kebyže sa zvyšok zhodne na hazarde, Lóni by bol rýchlo z kola von. Ale sotva si začne Yurko robiť z neho srandu, Lóni si len povzdychne a opäť pozrie na Triss, ktorá mu práve oznámi, že to zatiaľ nie je na stálo. Vezme krabicu s koláčmi, a ide von.* Tak to aby sa Yurda-Yurko...prepáč, už som meno zabudol...polepšil. Lebo naše posledné stretnutie bolo... *Pozrie na chlapca pri nich, a sadne si na kreslo vedľa Meritriss.* ... zaujímavé. *Dokončí nakoniec, keďže nechcel robiť chlapcovi problémy, ale aj z toho, čo zachytil v jazzovom bare, tak to bolo riadné kvítko. Natiahne sa k Triss, aby si pripálil, a hneď sa rozosmeje.* Ale no ták, Meritriss. Sme vonku na balkóne, a vieš, že klasické nefajčím. A toto je slabšie, ani to nebudeš cítiť. *Požiada a priloží si joint k ohníku, ak ešte stále horí.* Ale mimo hrania hier a jedenia koláčov som prišiel aj za tebou, aby som sa spýtal, ako ti ide život. Až teda na adopciu s týmto priveľmi rozohneným mladíkom. *Ukáže naňho do boku palcom, a pozrie naňho. Ozaj nevedel, čo si o chlapcovi myslieť, ale jeho výbuchy nálad ho z časti stresovali. Aj preto bol rád, že si ich vtedy v tom bare zrejme nevšimol, lebo by nevedel, ako by mohol Tanoia reagovať na jeho... osobnosť. Sám si uloví jeden koláč a zje ho na dva hryzy.*
Sakra lidi, poker a Black Jack jsou super hry, ale je to vaše volba, ať to je tedy žolík. *Řekne Chuan* A už mi neříkej Yurda mé pravé jméno je Chuan. Svoje jméno jsem ti nechtěl říkat jen proto že jsem ti nevěřil. Vlastně ani teď ti moc nevěřím. Každopádně k tomu vysvětlování. Nejsem zrovna člověk co vysvětluje. Nedokážu to vysvětlit ale dokážu to hrát. *Řekne a podívá se na Triss* můžeš mu to kdyby něco vysvětlit prosím *když ale Lóni zmíní jejich setkání Chuanovi malém vypadnou oči z důlků a rychle se podívá na Lóniho ve stylu pssst ona o tom neví. Potom pokud Triss k tomu snad nemá žádnou otázku jenom poslouchá. Jak je ale zmínka o něm trochu mu jde tik do oka. Nakonec se ale uklidní.* Když už se o mě chceš bavit za mými zády zkus to aspoň pořádně jo díky *řekne, sedne si a položí džusy na stůl. Mezitím pokud Triss vysvětluje pravidla rozdává karty. Pokud ne rozdává je i tak*
Dobře. *Nadhodí nakonec a jeden z kousků si uzme tedy pro sebe a vezme si jej s sebou na balkón, které navrhla nakonec, zatímco Chuan se skutečně představí Lónimu. Jestlipak věděl, že brzy je konec s tím, že jej nikdo nebude znát jménem? Pokud si jej adoptuje. To stále bylo otázkou, stále měli čas na rozmyšlenou, aby Chuan změnil své chování a nemusela mít obavy o tom, jak se bude chovat, když nebude v její přítomnosti. Což jen potvrzovala slova Lóniho.* Jasně naučím. *Zasměje se a pokýve hlavou, když se dostane ke slovu. Už učila párkrát žolíka. Nakrčí nos, ale podrží plamen na prstu, dokud si nepřipálí a mávnutím ruky zavře dveře, aby kouř nešel dovnitř.* Život je teď celkem fajn. Aspoň na chvíli žádné průsery. *Zazubí se a pokrčí rameny. Nezabrušuje do detailů, které předtím nevěděl a neptali se na nic konkrétně. Zatím.* Ale no, není to muvení za zády, všichni víme, že jsi impulzivní a máš...celkem agresivní sklony. *Mrkne na chlapce a natáhne se pro džus, než začne Chuan karty z balíčku míchat. Nohy si vytáhne k sobě do tureckého sedu a pokyne Lónimu, aby si sednul, načež začne hru vysvětlovat, takže nějaké karty si od něj vezmee a otočí, aby mu je ukázala, aby viděl, jak fungují postupky, jakou roli má eso ve hře a stejně tak žolík, jak se to počítá a podobně.* Chápeš hru a pravidla?
*Nie až tak prekvapene pozrie na ...Chuana. Tak trochu od neho očakával, že bude klamať, keď už mu ukazoval aj to, že si pokradol veci, a mal silné sklony k násiliu.* Ale asi by si sa mal naučiť dôverovať. Lebo verím, že ak budeš chcieť pri Meritriss ostať, pravda sa stane tvojím každodenným kamarátom. *Pousmeje sa na dievča vedľa seba.* Aj keď je pravda, že ja som vlastne nikdy nevidel dôvod klamať. A keď žiješ s vílou, tak klamstvo sa pre teba stane tabu. *Na konci sa veselo rozžiari v tvári. Miloval svoj nový život, ktorý nastal od stretnutia Tanoie. Žiť s vílou ti kompletne zmení pohľad na svet.* Ach, to som veľmi rád. Aj na tej akcii si vyzerala veľmi spokojne so svojím životom. Ja....no, prúserom som sa veľmi nevyhol, ale nie je to nič, čo by som nevyriešil...možno časom. *Je rád, že si mohol zapáliť, lebo si potreboval potiahnuť. Stále ho to trápilo, a trýznilo jeho dušu, že je tá sladká osoba v jeho domácnosti takto zronená.* Ale začíname robiť na liečivách, a vyzerá to, že už máme naše prvé výsledky. Dúfam, že s tým čoskoro budeme môcť ísť von. *Povie hrdý na to, čo s Tanoiom dokázali. Musí si však povzdychnúť, keď vidí ten Chuanov výraz v tvári.* Presne, a predsa viem, že tu pri nás si. Aj keď je pravda, že by možno Meritriss mohla vedieť, čo sa ti už podarilo vykonať. *Podotkne na jeho ofučanie, a opäť si potiahne. Schválne vyfúkne mimo nich oboch, aby im to nerobilo žiadne problémy s dýchaním. Počúva pozorne, a na konci prikývne.* V najhoršom prípade sa spýtam. O víťazstvo predsa nejde, hlavne sa to naučiť. *Prenesie veselo, a odje si z koláčika, načo si vezme svoje karty a drží ich ďalej od zapáleného jointu.*
Jo jo já jsem za svoje agresivní sklony rád náhodou. To vy zase s tím máte problém. A lidem... Můžu říct lidem i tobě? Nechci tě nějak urazit. Prostě nedůvěřuji nikomu. Je to základní pravidlo, kterého se rád držím. *Poslouchá. I když to je nezdvořilé ale smůla pro ně. Přece jen baví se přímo před ním. Když Lóni zmíní akci, hned se Chuan ohlédne.* Ty jsi tam byl? Jsem tě vůbec neviděl... Ta sociální pracovnice mě musela odvést. *Když zmíní průsery. Chuan se zasměje* Haha ty a průsery jo? *Na to že chce Lóni něco vykonat nic neřekne. Žádná reakce. Nezajímá ho to moc. Po té když ale řekne že chce říct co se stalo na jejich malém 'srazu' se Chuan hned po něm ohlédne* ZAPOMEŇ *Chuan dorozdava poslední karty a doufá že se Triss teď nebude ptát* Tak dáme se do toho?
*Pokýve na slova Lóniho a pozvedne obočí.* Nedůvěra budiž, nemusíš nikomu věřit, dokud si to nezaslouží, ale to neznamená, že je správné na každého vytáhnout luk, vyhrožovat mu, nadávat a podobně. Ke KAŽDÉMU by ses měl chovat s respektem, určitou mírou zdvořilosti. Je jedno jak se chovají oni. Ale řekněme třeba Kayn. Kdybych tam nebyla já...je po tobě. Při našem prvním setkání...nebýt to já, opět, je po tobě. Jsi součástí sakra nebezpečného světa, a i kdyby to byl jen ten civilský, nikdy nevíš, koho urazíš a kdo se rozhodne s tebou skoncovat. Nemáš esa v rukávu - ani politickou ani magickou moc, na to, aby jsi v tom komukoliv zabránil. *Promluví mu mírným, ale rozhodným tónem do duše, když na to narazili. Překvapeně se podívá na Lóniho, když promluví a přimhouří oči při Chuanově reakci. Pak ale potřese hlavou.* Jasně, dáme se do toho. Zkušební hra, kdyby něco, Lóni, ptej se. *Vyzve jej a tím ukončí debatu, tedy...skoro. Zatímco si srovná balíček karet, letmo se dotkne vědomí Lóniho a promluví jen na okraji jeho mysli, aby ji slyšel. Pokud nezačne vyvádět a neupozorní na myšlenkovou komunikaci, nemá to nakonec Chuan jak poznat.* /Co bych měla vědět?/ *Zeptá se jej tedy a pohlédne na balíček a pokud je na řadě, protože nechala začátek na chlapcích, tak si potáhne kartu z balíčku, porovná ji s kartami a když sezná, že je jí k ničemu, tak ji opět vyhodí.* Mimochodem, dáte si něco mimo koláčky? Můžu donést ještě tyčinky nebo oříšky. *Nabídne a skočí pohledem na oba z nich.*
*Je rád za slová Triss, lebo sám by to lepšie nepovedal. Jeho angličtina bola omnoho lepšia než pre rokom, keď do New Yorku prišiel, ale aj tak by sa dokázal lepšie vyjadriť v islandštine, než v angličtine.* A síce veľmi nerozumiem, prečo by som rovnako ako ty a Meritriss nemohol byť nazvaný človekom, ale to mi pripomína, že som si chcel uvoľniť ilúziu. *Vydýchne si, a sotva sa jeho myseľ uvoľní, už cíti svoje reálne uši na vrchu hlavy, ako sa s chĺpkami hrá vetrík, a ako sa na jeho stehnách objaví huňatý chvostík. Potiahne si.* Áno, bol som tam. *Nič viac nepovie, keďže si neprial hovoriť viac informácií o svojom priateľovi než bolo treba. Predovšetkým pred týmto chlapcom, ak sa mienil vystatovať tým, aký agresívny v skutočnosti je. Lóni z toho nemal dobrý pocit. A zároveň dúfal, že ho Triss urovná, ale aby si zároveň dávala na seba pozor. Nakoniec len nepokojne vydýchne, napije sa džúsu, a prezerá si svoje karty, aby pochopil, čo to má robiť. Hlas v hlave ho vôbec neprekvapí. Už si na to zvykol, keďže takto komunikoval často s Tanoiom.* /S Yurk-Chuanom som sa stretol už raz na ulici. Len tak tam blabotal o tieňosvete, priznal sa mi, že mal v taške viaceré ukradnuté veci, a pokúsil sa mi ukradnúť joint. Za to posledné sa ospravedlňujem, nemal som mu ho v pláne dať. Taktiež praktikoval ohnivú mágiu, ale plamienok som rýchlo zhasol. Nedáva si pozor./ *Celú dobu pri tom tuho pozerá na karty, ako keby skutočne iba premýšľal.* Počkať, takže tieto tri môžem vyložiť? Alebo som to zle pochopil? *Ukáže im obom spomínané tri karty, zvyšné si drží pri hrudi. Iba sa chcel uistiť, že to robí správne.* A ja by som si dal asi už len vodu. Doma mám navarené.
A jo ty nejsi víla promiň dost si to pletu, dost na ní vypadáš. *Na slova Triss nic neřekne ví že má pravdu. Ale něco mu říká že stejně mu to bude platný leda k hovnu* Tak to je fajn *usměje se a pak si vzpomene na něco. Byl to Dragos. Momentálně mu promítal hlavou. Ale až teď se může Triss zase zeptat. Ale Lóni ho trochu vyruší* Ne ještě ne teprve je první kolo. Teda pokud nemůžeš vyložit všechny karty *odpoví mu* Jo a ještě musíš mít v kartách 37 s jednou čistou postupkou, až po 3. kole můžeme vykládat *řekne mu a pak se podívá k Triss.* Můžu pak tousty? *Zeptá se jí* Jo a ještě dvě věci mami. 1. Můžu svůj luk? Nechal jsem si ho tady. Tam by mi ho vzali a za 2. Kdo je kruci Dragos? V klubu se o něm zmínili a řekli mi dost zajímavé věci
Tak "lid" se používá obecně na nějakou skupinu osob. Kromě víl, většina z nás jsme zčásti nebo jsme byli lidmi. *Trhne rameny, že není důvod to tak rozlišovat. U víl se také občas přeřekla, a buď se opravila nebo to zůstalo tak. Pousměje se na Lóniho, který se bez iluze cítil dobře, zatímco ona sama na odiv dávala prakticky jen své dračí oči a i jejich zornici pohlcovala duhovka tak tmavě hnědá, že byla takřka černá a tak zornička byla vidět pouze, když jí do očí svítilo slunce nebo jiné světlo. Za slunečných dní venku však často udržovala iluzi sama nebo pomocí náušniček k tomu určených, protože nechtěla lidem tvrdit, že má čočky s takovým tvarem. Nechá na Chuanovi vysvětlení hry, znala různé způsoby jak hrát žolíka, oni obvykle jakékoliv vyložení a ukončení hry mohli až po třetím kole, Chuan se zřejmě naučil jinak. Nevadilo jí to však.* Vodu donesu, tousty si uděláme pak na večeři. *Odpoví jim oběma a zvedne se i s kartami, aby donesla karafu s vodou, jen doufala, že Lóni dopije džus, v nejhorším dopije svůj a přelije si ten jeho, aby ho nevylívala. Překvapeně se na Chuana podívá, když zmíní Dragose a promne si kořen nosu, což je poměrně dobré zamaskování informací, které jí zrovna prozradil Lóni o jejich setkání. No jasně, i Maria něco takového naznačila a Chuan v té skupince byl taky. Sakra.* Luk nepotřebuješ, je to moc nápadná zbraň a výrazná. Můžeš chodit klidně na kroužek lukostřelby, ale jen tak po ulicích luk nenos. Není to moc vhodné ani dobré, když se mnou budeš na očích veřejnosti - k tomu jsme teď pod dozorem, co by asi řekli na to, že běháš po městě se zbraní? *Pokroutí hlavou.* A doma mi s ním taky střílet nebudeš, nemám to tu na to uzpůsobené. *Dodá jemně. Nezakazovala mu však úplně luk a lukostřelbu jako takovou, nicméně chtěla mít doma klid a nechtěla řešit s úřady, že je ozbrojen.* A Dragos...vůdce upířího klanu na Staten Island a pěkný parchant, kterého není radno provokovat. Pokud však něco udělat chce, nemusí ti pomoct ani slušné chování, *Poukáže letmo kartami na sebe, než si je začne spravovat zpět do vějíře, jak je měla, než šla pro vodu.* Nicméně když nejsi slušný je pravděpodobnost, že něco udělá prakticky stoprocentní. A nemusí to být fyzické, ale má očividně ve službách čaroděje a dokáže tě proklít, sice nemám vlastní zkušenost, ale znám osobu, kterou proklel. A vím, že Dragos ublížil více lidem. *Cukne rameny, ale nezachází do podrobností toho, co udělal jí, protože nevěděla, co Chuan ví. Ani neměla potřebu na někoho přenášet vlastní problémy. Stačilo, že je z ní doloval Nate, a občas je svěřovala i Gideonovi nebo jiným blízkým osobám, které měly dost rozumu, aby nenaběhly na jejich příčinu - zrovna v tomto případě jí byl Dragos. Vyhodí další kartu, tentokrát ze svého vějíře, protože ta, kterou si přibrala z balíčku, se jí hodila.*
*Pokrúti hlavou.* Nie, aj keď klamanie neuznávam, vílou nie som. *Uistí Chuana, aby neboli náhodou nejaké problémy. Ale už aj samotné ukázanie svojho mačacieho čarodejného znamenia povie za seba viac než dosť.* /Ach, ale aj mi trochu chýbajú časy, kedy som nemal žiadnu ilúziu mnoho dní, mesiacov aj rokov./ *Zaspomína na svoje smutné detstvo. Radšej sa však vráti do prítomnosti. Po vysvetlení pozrie opäť na svoje karty, a doberie si teda jednu kartu z balíčku. Nevedel, či mu mala pomôcť alebo nie, a tak ju vyhodil na kôpku, kam ich dávali aj ostatní. Vďačne sa usmeje na Triss za tú vodu, a kým je preč, dopije svoj pohár džúsu, aby si potom mohol rovno naliať. Celú dobu vrhá obozretne očkom po chlapcovi, a takmer sa zadusí na svojom pití, keď chlapec prehovorí. Dragosa nepoznal, takže ten ho netrápil, ale prekvapilo ho niečo iné.* Mami? *Spýta sa prekvapene, nakoľko tak blízke oslovenie nečakal. Je však rád, že Meritriss luk zakáže, nakoľko sa mu Chuan s ním zdal nebezpečný.* Je to ako to, čo som ti vtedy hovoril. Ak by si po meste chodil aj naďalej so zbraňou, ktorá nie je ohlásená a správne uložená v nejakej taške, mohol by si mať riadne problémy, keď by ťa chytili. /A to nie len policajti, ale možno aj lovci./ *Radšej sa však už sústredí na hru, ktorej rozumel len na polovicu, a potichu počúva slová o tom neznámom mužovi. Síce nevedel, ako ten muž vyzeral, ale Lónimu bolo jasné, že ak toto meno niekedy započuje naživo, bude bezpečnejšie sa spratať z cesty a nerobiť problémy. Namiesto toho len potichu čaká na reakciu chlapca, ktorý sa mu ani trošku nepozdával.*
Dobrý vědět. *Řekne Lónimu* Ale Triss prosím, já ten luk nebudu používat slibuji. *Řekne teď pro změnu Triss* Ten luk mám rád prosím. *Když ale slyší Lóniho "Mami?" Tak se jen začervená* Myslím že máš halušky *řekne Lónimu. Potom jen dále poslouchá popis Dragose. Když už Triss domluví, tak Chuan začne mluvit* Podle toho co říkáš zní jak pěknej ču**k *řekne tedy* Takže tomu ostrovu se asi budu dost vyhýbat *dodá a pohraje si s vějířem karet a čeká než Lóni dojede svoje kolo.* /Proč mám pocit že to není naposledy co uvidím Dragose.../ A ty vůbec co nového od našeho posledního setkání? *Řekne Lónimu*
Můžeš ho mít, ale nosit ho s sebou ven nebudeš. A doma ho používat nebudeš taky. *Nabídne mu kompromis, který se zdál výhodný a vhodný a pokroutí nad jeho odbytím Lóniho dotazu. Sama jen zlehka pokrčí rameny. Nevadilo jí, že ji tak oslovoval, i když se stále obávala reakce širší veřejnosti, zda to nebudou považovat vzhledem k nízkému věkovému rozdílu a nebo dokonce za úchylné, protože svět momentálně očividně žil kinkem mommy a daddy, který byl vesměs nechutný. Kývne i na slova Lóniho, načež se usměje na Chuana.* Jo, to by bylo asi vhodné. *Uzná mu kredit za myšlenku, načež se sama otočí opět na čaroděje s oušky a ocasem, který byl tázán.*
*Pre tému luku radšej už neprispeje, nakoľko sa mu zdala hocijaká vec v Chuanových rukách ako hazard. Ale ak sa Meritriss rozhodla chlapcovi veriť, potom nemal prečo Lóni protestovať. Keď však Chuan naďalej stál za tým, že ho Lóni počul zle, iba pokrútil pobavene hlavou, a zdvihol povedľa hlavy takmer dofajčený joint.* Máš asi pravdu. Bude to tou marihuanou. *Rozhodne sa ukončiť tento spor v neutralite, a už sa pokúsi plne sústrediť len na hru pred nimi, keď je joint dofajčený. Ohorok odbehne vyhodiť do koša, aby nerobil problémy. Celú tému s Dragosom ignoruje, nakoľko vôbec nevedel, o koho sa jedná, a tak ostane mierne zarazený, keď sa téma opäť zvrtne k nemu.* Teraz pred chvíľkou som hovoril. Nič také, menšie problémy v živote, a robím na liečivách cez alchýmiu. *Zhrnie opätovne, a pozrie sa späť na karty, kým si užíva zapadajúce slnko. V pokoji zahrá niekoľko hier, aj keď žiadnej nerozumie, a vždy prehráva. V tom si uvedomí, koľko už prebehlo času, a tak sa zdvihne, dopije svoj pohár vody, a zamieri si to ku dverám apartmánu.* Ospravedlňujem sa za náhly odchod, ale niekto dôležitý na mňa bude za chvíľku čakať. *Podotkne tak, aby hlavne Meritriss pochopila, o koho ide, a obuje sa.* Koláčiky si pokojne nechajte, v práci ich máme veľa. Zatiaľ ahoj. *Pevne dievča objíme, načo k nej mágiou vyšle prosbu, aby si dávala na seba pozor. A nech je ostražitá. Chlapcovi len kývne na rozlúčku hlavou, a odíde smerom do Central Parku.*
*Zbytek času je i pro ni velmi příjemný a když se Lóni zvedne, že musí jít, jen zamrká nad tím, kolik času v příjemné společnosti uběhlo a prohrábne si vlasy.* Jasně, pozdravuj. *Vstane, aby jej odprovodila, načež jej také pevně obejme a prosbu mu - a potažmo i Tanoivi - opětuje. Když se vrátí k terase, tak požádá Chuana, zda jí pomůže sklidit, aby mezitím udělala ty toasty, které spolu poté povečeří, jestli jej nepřešla chuť, načež mu popřeje dobrou noc, jelikož to byl dlouhý den, a byla unavená. Ještě mu řekne, aby neponocoval a zmizí i s kočkami, které se protáhnou, do svého pokoje, jen aby Akiho a Momo vypustila, protože rozčilovali Davida, který někdy v mezičase musel vletět zpět a usadil se teď na okraji postele a krákal na ně, aby mu dali pokoj. Ezekiel se posléze stočil do klubíčka na druhém konci postele tak, aby jej omylem neshodila a také se uložil ke spánku, podobně jako havran.*
*Chuan se rozloučil, po odchodu Lóniho se vším pomohl, najedl se s Triss a sám šel nakonec spát do svého pokoje, kam za ním během noci přišly kočky, uvelebily se s předením a spaly na peřině, pod kterou spal.*
*Když dorazíte před klub, je ještě oficiálně uzavřený, jak to tak bývá při slavnostních otvíračkách. Před ním je rudá stuha, která čeká na přestřihnutí svými majiteli, kteří zatím zůstávají opodál od dění, než přijdou hosté, ať ti přímo zvaní nebo ti, které zaujala dnešní akce. Nad vchodem neonové písmo hlásá název jazzového klubu “Mirabilis” a budova má zatemněná okna pro komorní atmosféru uvnitř. Sem tam se zableskne, jak si paparazzi pořizují záběry do článků o otevření nového podniku ve městě, sem tam si někdo šušká o tom, kdo je vlastně spolumajitel Jason a zvědaví lidé bez skutečné odpovědi teoretizují všemožnými nemožnými směry, zatímco se přidávají další a další účastníci této události. A kdyby se někdo chtěl snad předčasně podívat dovnitř, po stranách dveří stojí dva vyhazovači, jakoby si z oka vypadli, až na délku vlasů - jeden je má sotva k čelisti a spíše vlnité, zatímco druhému v prstýncích padají až k lopatkám a zpočátku stejně tmavé u kořínků světlají směrem ke konečkům. Postavu oba dva mají mohutnou a vysportovanou, jsou impozantní a působí snad až zastrašujícím dojmem, který připomíná, že je nutno prokázat se při vstupu platným ID, v případě nezletilého se zletilým doprovodem si nechat kolem zápěstí připnout svítivě růžový nebo zelený náramek, aby obsluha věděla, že zletilí skutečně nejste. Vlkodlaci, stejně jako upíři, dokáží z pachu vyhazovačů poznat stejně dobře, že jde o vlkodlaky, kdo se pokusí užít magie, velmi záhy zjistí, že aby byli ve své práci efektivní, tak mají nejeden ochranný předmět proti jakékoliv magii.* //PROSÍME HRÁČE POUZE O PŘÍCHOZÍ POSTY A POČKAT NA POSTY MERITRISS, JASONA A VYPRAVĚČE, PAK BUDETE MÍT VOLNOU INTERAKCI, DĚKUJEME
*Prial si nejako svojmu priateľovi pomôcť, a tak keď videl oznamy, že sa bude otvárať nejaký nový jazzový bar pod menom Meritriss Blake, rýchlo nastražil uši, a zistil si čo najviac to šlo. Následne pribehol za svojou láskou, aby mu všetko zreferoval so širokým úsmevom na perách.* Samozrejme, že celú dobu budem pri tebe, a len čo sa ti bude chcieť odísť, pôjdeme. Ale nechcel by si vidieť Meritriss? A zrejme tam bude hudba. *Povie mu so širokým úsmevom cez celú tvár, kým sa v skrini snaží nájsť svoju jedinú čiernu košeľu a elegantnejšie nohavice, ktoré použil už pri bankete čarodejov a na oslave Hirama. Natiahne k svojmu priateľovi ruku, aby ho podporil dotykom, a ešte než sa dostanú pred miesto otvárania baru, mu ponúkne, či by si s ním zapálil, aby sa mu trochu uvoľnili nervy.*
*Na slavnostní otevření nového klubu se čarodějka nedočkavě chystala již nějaký týden. Nemohla si jej nechat ujít, ačkoliv jazzová hudba nespadala mezi její favority. Byla to však společnost, do které se toužila opět zapojit a zanechat po sobě první oficiální dobrý dojem. V betonové džungli se již po pár osamocených procházkách dokázala orientovat, byli to však její obyvatelé, kteří byli zahaleni mračnem neznáma. Chtěla si odpovědět na otázku, jací jsou. Chtěla nalézt nové známosti, a kde jinde lépe hledat, než na místě, o kterém se mluví i v těch nejvzdálenějších koutech New Yorku.* *Na místo byla dopravena svým osobním řidičem v bílém autě, který ji posléze galantně otevřel dveře a nechal ji vstoupit do narůstajícího davu napjatých návštěvníků. Držela si odstup, stála opodál, narovnaná a s rukama jemně spjatýma dohromady. Byla si vědomá své doslova chladné aury, proto nechtěla vzbuzovat příliš pozornosti. Nebo ještě lépe - krást ji pořadatelům této akce. Nebylo totiž jednoduché si nevšimnou ženy, která svým vzhledem připomínala bílou dámu ze zámku a lesku, který se odrážel od její ledové pokožky.*
*Dnešný deň sa necíti najlepšie. Bolesť, čo ho obopína, vždy ustupuje pri zobudení a zosilňuje, čím viac svetlo zachádza za obzor a nahrádza ho noc. Drží sa v úzadí, aj keď svoju prácu nevynecháva, no robí iba to, čo je nutné. No dnes nie. Dnes ostal doma a tak ani nečaká, že sa niekam vyberie. Učupený na zemi mieša dve bylinky, ktoré začali začiatkom júna kvitnúť, aby z nich vytvoril niečo nové, experimentoval a k tomu si aj uvoľnil hlavu. Nemá chuť a čas premýšľať, iba náhodne pridáva ingrediencie, zatiaľ čo sa opodiaľ zohrieva výťažok harmančeka a medovky. Miestnosť po tom rozvoniava ako čaj a upokojuje jeho zmyzly, keďže Lóni sa ešte nevrátil domov. Len čo sa však ozve zvuk krokov, hlas jeho milovaného opodiaľ a zacíti jeho prítomnosť, zdvihne hlavu, ihneď odloží svoju prácu bokom počas vstávania a podíde k nemu tak blízko, aby mu mohol darovať bozk na líce. Ledva sa pozdraví a už si vypočuje návrh na akciu, ktorú by dnes mohli skúsiť. Hruď mu pri tom stiahne.* Bude tam… veľa ľudí. *Zaznie najskôr od neho a vráti sa k svojim bylinkám, no namiesto toho, aby pokračoval, ich zdvihne a uloží na stôl, o ktorý sa oprie. Zatvorí oči a predstaví si tú scénu.* /Pred toľkými sa nič nemusí stať, že?/ *Pomyslí si cez prsteň smerom k Lónimu, jemne sa mu chveje ruka, ale aj tak sa pousmiaty otočí, nechávajúc tak vyplávať aspoň na chvíľku časť svojej ľahkej, nevinnej duše.* Tak dobre. Ale… nechcem ťa obmedzovať. Ak… si budem istý a nebudem sa báť, môžeš ma nechať pri bare alebo ma necháš tancovať? Len… aby si bol aj s ostatnými. Triss ťa iste rada uvidí. *Prenesie pokorne a tiež podíde zo skrine. Jeho oblečenie nebude vôbec tak slušné, košeľu si na seba nedá, iba rolák s krátkym rukávom a voľné nohavice, pôsobiace, akoby boli vyrobené z vody. Vlasy si nechá padať po stranách a vrkoč, čo si stihol doobedu spraviť, je síce už trochu vyťahaný, ale nechá si ho. Chce ísť bosý, ale previazané topánky si vezme na rameno. Je nepokojný, keď kráčajú mestom, nevie vnímať iba radosť samostatne, čo v ňom aspoň trochu zosíli pri uvedomení, že so svojim priateľom kráča po vonku a idú sa zabaviť, ale aj paranoja vzadu jeho hlavy trošku kričí. Tlačí sa k boku blondiačika a ruku mu zoviera skoro železnou silou.* Uhm. *Vystrašene prikývne na návrh, aby sa uvoľnili, a nechá Lóniho tentoraz, aby vybral a zapalil marihuanu, aby si poriahol prvý a on sa k nemu mohol pridať, sem-tam zazerajúc na o niečo vzdialené slávnostné miesto.* /Zvládneme to. Zvládneme. Nič sa vám nestane. Lónimu sa nič nestane./
*Zabudol, že to Triss sľúbil, no stihol si spomenúť dostatočne skoro na to, aby to ešte včas stíhal. Teda, doplo mu to vo chvíli, keď v tréningovej miestnosti cvičil boj s jednoručným mečom, a tak si mohol vyčistiť myseľ od ďalších vecí, nad ktorými posledné dni uvažoval. A to spomenutie si prišlo ako blesk z jasného neba, až na to nebol pripravený. Preto sa aj rovno poponáhľa do svojej izby, odpratajúc používanú zbraň do zbrojnice len tak ledabolo, aby nebola pohodená v miestnosti pre tréningy. Vyberie si zo skrine košeľu, ktorú síce neoceňuje, ale vie, že oblek si na také otvorenie bude vhodné vziať - už len tým, aby nepriťahoval zbytočnú pozornosť - o to sa dostatočne dokáže postarať jeho skoro dvojmetrová výška. A priateľstvo s Triss. Nemá totiž v pláne nadväzovať nové “známosti”, ide tam iba kvôli nej, aby sa necítila, že na ňu zaneviera a aby ju podporil. Tmavomodrý oblek je asi dostatočný na to, aby sa cítil ako tak v pohodlí a mohol avoje kroky nasmerovať k miestu otvárania. Keď skontroluje čas na mobile, vydýchne si, že je ešte dosť času a jemu sa tak nebude Triss posmievať za jeho pokrytectvo, že prísne očakáva dochvíľnosť od ostatných a sám to nedodržiava. Preto len čo dorazí, nakrčí nos.* /Však som mal podsveťanov čakať./ *Napadne mu a radšej sa postaví pomimo, prekrížiac si ruky na hrudi, aby bolo dokonalo jasné, že nemá najmenší záujem sa rozprávať, tak typicky pre neho. Zamračený výraz a pohľad, zabodnutý na dvoch mužov z ochranky sú taktiež prejavom toho, že sem neprišiel klábosiť o počasí a ani že by vôbec prišiel, keby ho o to Triss nepožiadala.* /Že ja sa ňou stále nechám ukecať. Toľko ľudí som nečakal./ *Napadne mu a naozaj si teraz príde, že musí nahodiť svoju formálnu masku, ktorú musí aspoň ako tak využívať na loveckých stretnutiach a plesoch - a to dúfal, že sa tomu môže vyhnúť.*
*Prv sa za ne obávať, že nakoniec to asi nebol až tak dobrý nápad, ale len čo nakoniec počuje súhlas, rozžiari sa ako slniečko, a nevie sa prestať tešiť. Prial si, aby si obaja skúsili aspoň na pár hodín oddýchnuť, a nájsť niečo nové, a keďže na toto nebol ani jeden zrejme veľmi zvyknutí, tak by im to mohlo priniesť to niečo nové, čo potrebovali.* /Teda, Tanoia asi v minulosti chodieval do hudobných barov...ale už dlho nebol, no nie? Aj to sa ráta./ *Pokorne počká, než sa jeho fér vychystá, a potom už vyjde smerom k miestu, kde sa mala akcia konať. Bolo to viacero ľudí, preto najprv Tanoiu stiahol bokom do blízkej uličky. Síce odtiaľ nebudú to vítanie tak dobre počuť, ale aspoň sa mohol Tanoia v kľude obuť a mohli si zapáliť.* /Kebyže si budeš chcieť ísť zapáliť niekam von aj počas toho, tak mi daj len vedieť, dobre?/ *Snaží sa vytvoriť čo najlepšiu atmosféru pre svojho priateľa, a tak zapáli menší zapaľovač pod domácky spraveným jointom, načo si poriadne potiahne a priloží ho k férovým perám.* Inak, potom by sme mohli ísť určite za Meritriss aj spolu, ak by mala čas. Rád by som jej poblahoželal k otvoreniu, a dlhšie som sa s ňou už nevidel. *Snaží sa hovoriť tak, aby stiahol Tanoiove myšlienky k sebe, k tomuto miestu, aby sa nestrácal v minulosti.*
*Zapomněl Nate? Možná. Spěchá na otevíračku přímo z natáčení? Pravděpodobně. A musel uplatit Tinu dalšíma knihama, který nemá kam dát, aby hlídala dvojčata? Stoprocentně. Vzhledem k tomu, že sem míří přímo ze studia, tak má na sobě sice slušné, ale zároveň komfortní oblečení, takže do davu rozhodně nezapadá, neboť má na sobě černé rifle, tričko s motivem loga ACDC, až na to, že místo zmíněných písmen jsou tam písmena ADHD, a přes tašku přes rameno má přehozenou černou koženou bundu (ráno ještě byla zima a Nate nezvážil odpolední vlnu veder). A aby byl upřímný oblek by si na sebe stejně nevzal, i když si byl jistý, že za tenhle přístup ho Triss stejně upřímně zdrbe. Dorazí úmyslně za zády paparazzi, aby na sebe nepřitahoval pozornost a očima se zaměří na Triss kousek od vchodu, přičemž si zkontroluje čas na mobilu.* /Pff.. Na minutu přesně o minutu pozdě.. To se dá../ *Převrátí pro sebe očima.*
*I když byl pro ni den celkem náročný, tak se rozhodla, že na otevírání Trissina klubu zajde, nejen, že ji dlouho už neviděla, ale bylo dobré znát místa, které nejsou zas tak daleko od její práce. Pomalu šla než narazila na první lidi, necpala se nijak dopředu, spíše naopak, ustoupila o krok a čekala na slavnostní otevření. Jelikož šla přímo z práce, tak si jen rozpustila před stanicí vlasy, ale stále na sobě měla své kanady, černé kalhoty, tmavě modrou košili, přes kterou měla přehozené opět černé dámské sako. Přes pravou ruku měla přehozenou svou kabelku, ve které se mimo odznaku, se vyjímal i její mobil, klíče od služebního auta a do jejího bytu, zároveň v ní byla i kapslička s náplastmi, která se tam vzala od někud, kde ani sama nevěděla. Chvíli se rozhlížela okolo, ale nakonec ji to přešlo a jen koukala na stuhu a čekala.*
*seděl na samotce v decaku. Opět. Zase se musel porvat s Jirkou.* Pitomec jeden sere mě jak zm- *v klení ho ovšem zastaví pracovnice, která má Chuana na starosti, a která taky zaklepala na jeho dveře.* Pokud jsi už přestal nadávat. Nezapomeň že máš jít na otevíračku toho jazz baru nebo čehosi. *Řekne mu s klidem.* A dáte mi zpět můj mobil? *Zeptá se ale pracovnice se jen zasměje.* Dobře ale uděláme dohodu. *Řekne mu* Jakou? *Chuana by to moc zajímalo protože nechce aby mu někdo šahal na JEHO věci* Musíš se tam socializovat *řekne. Tohle byl pěkně zahraný tah. Ona dost ví že Chuan se moc nespecializuje.* Vidím že z našich partiček šachů jste se naučila dávat dobré podpasovky *vzdychne* Nu což dobrá přijímám *pracovnice se jen usměje* Hele uděláme to takhle. Já ti dám mobil a budu ti věřit. Ty zase neřekneš že jsem ti v tom baru dala prostor ok? *Tohle se zase Chuanovi líbilo a tak si podali ruce* Ale nezapomeň žádné bitky. No jo já vím co se dnes stalo. *Chuan se zasměje a vezme si jeho nejoblíbenější oblečení. Říká mu oblečení na přemýšlení. Ve skutečnosti se jedná jen o roztrhané triko a kalhoty. Je mu to pohodlné. Nakonec tedy nastupují do auta a Chuan už se nemůže dočkat.* Ty se dost těšíš co? *Zeptá se ho* Jo *po chvíli cesty která pro Chuana trvá věčně se dostávají na místo* Tu je dost lidí *řeknou oba zároveň Sociální pracovnice jen Chuanovi otevře dveře* Tak pojďme počkáme co to tady bude *Chuan jen vystoupí a už vyhlíží Triss. Místo ní ale vidí pár tváří, které poznává a také slušně oblečené lidi co vyčnívají z davu. Chuan se také snaží vyhnout paparazzi. Když vyhlíží Triss zjistí že není k nalezení ale k nalezení jsou jistě dvě gorily co střeží vchod* Tak tohle bude vážný *zabrbla si. A jelikož je Chuan agresivní tip moc je nebere vážně. Spíš jen tak kouká s nezaujatým výrazem na ně*
*Malá zastrčená brooklynská ulička zeje prázdnotou. Náhle se v ní začnou seskupovat stíny, na stěně se objeví krvavé kapky, co si líně putují po stěnách k zemi. Tyto cestičky vytvoří tvar dveří a hluboký stín mezi nimi tomu dodává nepříjemný dojem. Z nejhlubšího stínu vyletí ruka od krve a posléze prochází její majitel. Černovlasý čaroděj má na sobě bílou tuniku a černé kalhoty. Ve tváři pobavený úšklebek a v očích šílenství.* Hore! Det er varmt her! *Začne nadávat. Zruší portál z labyrintu, kde si chvíli hrál. Kouzlem ze sebe dostane krev a začne přemýšlet, kde by mohl splašit něco lepšího než to, co má. Vyjde z uličky. Silně znechucen. Rozhlédne se a opět je silně znechucen. Vrátí se do uličky a změní se na kočku.*/Sice jsem v téhle podobě z toho počasí unavený, ale co se dá dělat. /*Černý kocour se prodírá uličkami dokud nedojde k místu, kde je sekáč. Promění se zpět a vejde dovnitř. Tam na sebe vezme lehkou černou košili s krátkým rukávem a docela příjemné rifle. Pak si vezme sluneční brýle. Pak dojde ke kase. Usměje se na prodavače, poklepe na desku několikrát a odejde. Malé kouzlo na elektroniku a na prodavače. Spokojeně si odejde a zamíří si to někam, kde je živo. Nudí se. *Sakra a to tu jsem jen pár minut... Ah nejradši bych šel za svou pijavičkou.... Ten musí nádherně chladit. *Povzdechne si a všimne si nového podniku a že tam je živo. *Hmm...* Usměje se a zamíří si to tím směrem. Doufá, že tam bude něco chladného. Navíc se svými jizvami vypadá jako malý gangster, co tam jde vyhlížet někoho na okrádačku.*
*Triss měla bílé šaty, s dlouhými lehce nabíranými rukávy, které sahaly skoro ke kolenům a měly hluboký, ale uzavřený výstřih, který odhaloval jedině žlábek mezi ňadry, v pase byly obepínavé a až sukně byla volná. Stříbrné střevíce s páskem, který se omotával skoro do půlky lýtek a vlasy měla rozpuštěné. Poměrně výjimečně měla rudou rtěnku, lehce udělané černé linky a řasenku, každopádně jinak nevyčnívala a elegantně - i když ne zcela úmyslně - se sladila s Jasonovou stejně jednoduchou a formální barevnou paletou.* Tak po roce jsme to zvládli zrealizovat. *Nadhodí jeho směrem vesele a lehce jej zachytí za rámě, když se blíží jejich čas, aby vystoupili na druhou stranu pásky, kterou měli prostřihnout a vpustit hosty do svého prostoru.* Splníme ti sen. *Volnou rukou ukáže směrem, kde je pomalu už očekávali jakožto výzvu k tomu tam zamířit a klub konečně otevřít. Trochu netrpělivě a vzrušeně mu stiskne ruku v očekávání, jak na to budou reagovat ostatní. Jí se interiér a celková atmosféra uvnitř velmi líbila a co se týče zaměstnanců, měli vyloženě rasovou různorodost - vlkodlačí vyhazovače, civila a vílu barmanku, civila a čarodějku obsluhu a upíří šéfkuchařku. A když odhodili vlastní rasové předsudky, byli dost stmelená parta a Triss se to líbilo, protože tam byla skvěle vyvážená rasová zastoupenost vlastně. I nyní jí to vytvoří na rtecch spokojený úsměv, kterým už počastuje čekající účastníky, kteří s nimi přišli oslavit tento den a událost. Vesele jim zamává.*
*Jason si na sebe vezme to, co nosí v podstatě při každé návštěvě lidského světa. Oblek. Chvíli zvažuje, že si vezme něco upravenějšího, v druhou chvíli něco víc jazzového. Rozhodne se však pro klasiku v podobě černého obleku s bílou košilí, u které nedopne knoflíčky u krku. Nechce si brát červenou, aby nesplynul s červenými koženými sedačkami v novém klubu ani jinou barvu, která by se mohla s interiérem nějak bít. Stejně jako na královské akce se rozhodne přijít “fashionably late,” aby nestál jako blbec frontu před zabarikádovanými dveřmi. S Triss měli domluvený sraz dále od dění, protože mezi podsvěťany by oba přitahovali pozornost a mezi lidmi zase není moc nenápadná všestranný miláček showbussinesu Triss. Dají si tedy oslavný drink na to, že se jim konečně podařilo zrealizovat společnou vizi a čekají, než jim dá jeden z Jasonových špehů vědět, že je čas. Případně je jasně daný čas, na který tam zkrátka dorazí.* /Tak jdeme na to./ Jsem na nás pyšný. *Usměje se na ni a vydá se s ní z boku ke dveřím, před kterými je páska připravená k přestřihnutí. Na její další slova jen přikývne, protože už nejsou sami a na úsměv již není prostor. Uvnitř se ale moc těší na to, jak se dnešní večer vyvine.* Málem bych ti zapomněl říct, že vypadáš překrásně. *Zašeptá jí ještě před tím, než si odkašle, aby přitáhl pozornost.*
*Jason s Triss dorazí až k pásce a po pár slovech o tom, jak se zrodil nápad a sen při posezení v čajovně a začala realizace toho všeho a všechny tak vítají u naplnění jejich snu a měsíců práce, se konečně dostane na přestřihnutí pásky, po které jsou všichni vyzváni vstoupit a užít si první večer, kdy je klub oficiálně otevřený.* *Když vstoupíte dovnitř, spatříte hned naproti sobě krásný bar, za kterým se div neprohýbají poličky s alkoholem. Za barem příjemným úsměvem a pokývnutím vítá Mike v bílé košili, černé vestě a utěrkou přes rameno. Ve stejném ohozu, ale přesto jaksi svůdněji vedle něj leští skleničky Sophia. Po pravé straně od dveří se nachází elegantní červené sedačky vždy s tak akorát velkým stolkem, aby se na něj vešlo více než jedna sklenička (je možnost objednávky jídla), ale zároveň nezmenšoval taneční parket hned před sezením. Sezení, taneční parket, pódium. Dnes večer je na pódiu jak jinak než jazzová kapela, ale tím se nenechte zastrašit- máte-li chuť si s nimi zajamovat, jistě budou pro! Na pódiu je vždy několik volných nástrojů přesně pro tyto účely. Pokud se vydáte od dveří vlevo narazíte na pohodlné gauče podél celé zdi, švédské stoly a pyramidu ze šampaňského. Dále vlevo se dostanete do místnosti, která je až po strop nacpaná nejrůznějšími knihami a uprostřed je nemalý stůl na poker a kulečník. Celý klub je intimně osvícený ozdobnými křišťálovými lustry. Energie v klubu je tak akorát na užití si příjemné hudby, sklenky bourbonu a doutníku. Reflektuje krásy New Orleans, které si Jason leta zpátky oblíbil na svých cestách.*
*Poslouchala slova pořadatelů s lehkým úsměvem na tváři. Nebylo těžké spatřit, že sny, které oznamovali publiku, vycházely přímo ze srdce. Jakmile se páska rozpůlila na dvě poloviny a spadla k nohám prvních příchozích, nepřipojila se k potlesku vzhledem k její situaci. Namísto toho se však její úsměv více rozjasnil, načež se připojila do fronty a již brzy stála uprostřed útulného podniku. Její červené oči kmitaly prostorem, z jedné drobné výzdobě k druhé, načež ji pohled spadnul k pódiu, odkud se již rozeznívala jazzová muzika. Chvíli jí trvalo, než svou mysl přinutila k milování takové melodie, a dopomohla si i svým prvním přípitkem tohoto večera. Byla tedy jednou z prvních, co zaujala místo u baru. Ale nezdrží se zde dlouho, svou pozornost upínala k přítomným. Četla z jejich tváří, kriticky hodnotila jejich volbu oblečení, zkrátka hledala někoho, s kým prohodí svá první slova.*
*Je rád, že je s ním Lóni.* Vyzeráš prekrásne. *Zašepká k nemu, keď sa jemne nakloní a nemôže z neho spustiť zrak. Skoro mu v ňom poskakujú ohnivé iskierky, keď si potiahne z jointu svojho partnera a dym z úst vydýchne pomaly a blažene.* /Už je tu Triss. Pozri, aká je pekná v tých šatách… a … je tam aj férsky kráľ./ *Presunie svoje myšlienky Lónimu a díva sa na muža vedľa Triss, ktorého kedysi tak zvodne balil. Kedysi predtým, než spoznal skutočnú osobu svojich snov, osobu, čo miluje. Zadíva sa na neho.* Tiež som sa s ňou nevidel dlho. Až príliš. *Zaznie od neho potichšie a nalepí sa k Lónimu bližšie, zakvačí sa o jeho ruku a pobozká ho na líce.* Kým budeš so mnou, bude to v poriadku, však? *Opýta sa, aby mal potvrdenie, že sa nemusí strachovať, že je pripravený byť aj na verejnosti, medzi ľuďmi, dokonca aj medzi mužmi. Tí ho podivne desia - a valstne to ani nie je divné, je to nad mieru jasné.* /Nesmieš… sa ich báť. Nikto z nich ti neublížil, dokonca ani Jason, pred ktorým… si sa nesprával najslušnejšie./ *Napadne mu zahanbene a kútikom očí zaznamená anjelsky krásneho chlapca po svojom boku.* /Mám jeho. Mám jeho. Jeho./ *Akoby mu doteraz tá myšlienka nenapadla, ale pocíti tak silnú zamilovanosť, až mu telom prebehne teplý prúd a zastaví sa v jeho srdci. Nechce sa mu obúvať, ale musí, a tak si na bosé nohy nasunie svoje topánky, ktoré aj tak až tak cez široké nohavice nevidieť. Zhlboka sa nadýchne a potiahne Lóniho smerom k vchodu do podniku. Stiahne ho až k Triss, na ktorú sa usmeje a pristaví sa.* Ahoj, ja… vyzeráš výborne. *Pochváli a žiarivo sa usmeje, aj keď každá osoba, čo prejde poza jeho chrbát, mu vyvoláva na zátylku zimomriavky a stále sa musí obzerať, akoby medzi ľuďmi mohol zahliadnuť tých mužov z tej noci. Zhlboka dýchať, aj keď navonok môže vyzerať v poriadku. A to ho sťahuje do mysle o to viac, preto sa bokom ešte silnejšie natisne na svojho priateľa.*
*Len čo sa zjaví Triss po boku kráľa Zimného dvora, nakrčí obočie.* /Tak o tom, že má spolumajiteľa, mi asi nepovedala. Achch, tí podsveťania, dnes ich tu bude ako nas*ato, samozrejme./ *Otrávene si prehrabne vlasy a prekrúti očami, nevzrušene sledujúc celú oslavnú ceremóniu otvorenia. Vie, že tam dnes bude veľa alkoholu a nie je si istý, či sa zdrží dlho, zároveň sa cíti, akoby to bola jeho povinnosť byť tam ako ochranka naviac - byť políciou tieňového sveta má svoju daň.* /Uvoľni sa./ *Prenesie si otrávene, sťažka vzdychne.* Tak fajn. *Zašepká si, vloží si svoje veľké dlane do vreciek nohavíc a pomaly sa vyberie k Triss, pri ktorej sa však zastaví mužský pár blondiaka a kučeravca.* /Ježiš, keby tá nepoznala polovicu New Yorku, tak nikoho./ *Pomyslí si a zastaví, snažiac sa zachytiť Trissin pohľad medzi ostatnými. Vie, že Triss bude tento večer rozprávať s väčšinou ľudí, takže bude pri nej postávať a tváriť sa, že ho vôbec niečo z toho zaujíma.* /Aspoň to nebude jedna z tých hlúpych povoľných mladíckych párty, kde sa mládež zhúli a bozkáva sa v boxoch a na záchodoch, prinajlepšom./ *Napadne mu nezaujato a podíde ešte bližšie, no dosť ďaleko na to, aby bolo jasné, že nejde Triss otravovať dovtedy, kým nebude voľná aspoň na to, aby sa jej pozdravil.*
*Hrejivo sa na nakoniec nie jediného féra usmeje.* /Nečakal som, že sem príde aj férsky kráľ. Nie sme teda oblečení menej, než by sa patrilo?/ *Začne sa obávať, a pokukuje po neznámom vyššom mužovi, ako keby z neho mohol vyčítať, či mu dá poza ucho za to, že si nepriniesol viac než košeľu.* Poďme za ňou. Náhodou ju už potom ani nenájdeme. *Podotkne, keď si všimne, ako sa to začína plniť ľuďmi. Najprv celá plocha pred barom, ale tá sa rýchlo presuva dnu, kde bude teda plno tiež. Pevne stisne Tanoiovu ruku. Bol ochotný pre jeho ochranu spraviť hocičo. Aj kebyže má mať z toho problémy.* Bude to v poriadku. *Sľúbi mu rovnakými slovami, akými to povedal aj Tanoia, aby ho uistil, a ide k MERITRISS, na ktorú sa hneď usmeje.* Nikdy som na tebe nečakal biele šaty. Vyzeráš ako šľahačka. Lebo si vždy veľmi sladká na všetkých. *Povie spokojný so svojím komplimentom, a obzrie sa na muža vedľa nej. Zblízka sa mu kráľ zdal ešte strašidelnejší. Ako keby z neho vychádzala nejaká aura, ktorá jasne naznačovala Lónimu, že má navrch. Objíme Tanoiu jednou rukou okolo pása.* Prišli sme ťa sem dnes podporiť, a chceli sme sa uistiť, že si v poriadku, že si sa priveľmi pred otváraním nenamáhala. A mohli by sme sa niekedy stretnúť, čo povieš na to? *Jeho tón bol veselý, ale zároveň aj pokojný vďaka marihuane v jeho systéme. Obzrie sa, a keď za nimi vidí nejakého nahnevaného blonďáka, rozhodne sa radšej Triss už viac neotravovať.* /Je to lovec. S ním by som si problémy robiť nemal./ Keby niečo, nájdeš nás vnútri. *Povie nakoniec ešte MERITRISS, a vojde dnu, aby si u baru objednal colu a niečo Tanoiovi.*
*Když se klub otevře, tak Nate ještě chvíli počká, než se prosmýkne dovnitř. Možná ho kamery zachytily, možná ne, ale rozhodně s nimi neztrácí čas. Uvnitř se rozhlédne po interiéru a kousek se projde, zatímco se lidé usazují ve skupinkách a začínají se bavit. Když jeho oči prošmejdí každý kout, tak vyhledá pohledem Triss. Tanoiu neviděl od Remiho rozlučky, takže vlastně i uvítal, že by ho pozdravil a toho druhého neznal, ale nebylo to pro něj překážkou. Než se však skrz dav prokouše k Triss, tak oba míří od ní pryč a nahrazuje je někdo jiný. Tuhle tvář Nate taky zná, ale jeho výraz už není tak přívětivý jako u těch dvou tváří předchozích. Otráveně a trochu znechuceně si odfrkne a místo za Triss zamíří k baru pro skleničku alkoholu.* /Kdo ví, jak dlouho tam ta lovecká parodie na Justina Biebera bude oxidovat../ *Triss pozdravit chtěl, ale ne za přítomnosti jednoho z těch pokrytců.*
*Jakmile uviděla u pásky Triss, tak ji koutek úst málem vyjel nahoru, nakonec ale byla viditelná jen maska, kterou nosila na obličeji většinou. Jakoby spolu s jizvami na jejím obličeji ztuhly i mimické svaly.* /Musím ji pak jít pozdravit, dlouho jsme se neviděly./ *Neměla ale v plánu se za ní hned hrnout, věděla, že když je teď majitelkou klubu a většina lidí tady přišla právě proto aby klub poznala, tak budou chtít mluvit jak s ní, tak i tím druhým. Proto počkala, než se lehce uvolní vstuo a sama prošla dál do klubu. Když procházela kolem vyhazovačů, tak si je pečlivě prohlédla, na takových místech je dobré si pamatovat kdo může být tvůj nejlepší přítel a nebo i nepřítel. Na druhou stranu tohle byl bar někoho, koho by dokonce zvládla i nazývat přítelkyní, takže tady nemusela být tolik napjatá, ne jako v pandemoniu. Ve chvíli kdy vejde dovnitř, tak se minutu jen rozhlíží, celková atmosféra jí sedí a tak nemá chuť otočit se na podpatku a odejít. Zahlédne pár červených křesílek, do kterých má v plánu si sednout, ale nakonec prvně zamíří k baru aby si mohla něco objednat. Na suchu se jí tady sedět nechce.*
*čeká nějakou chvíli mezi davem lidí a pomalu ho to tu přestává bavit* Co se děje už nuda? *Zeptá se ho pracovnice a podá mu jeho mobil* Zkus se dnes socializovat. Vím moc dětí tu není ale s dospělými se i bavíš ne? *Chuan kývne a vezme si mobil. Potom najednou spatří Triss s nějakým mužem kterého nezná. Poslouchá příběh o tom jak byl bar vybudován. Koukne na sociální pracovnici a ta zaujatě poslouchá. Když konečně skončí přednáška a páska se přestřihne. Chuana doslova zadupe několik lidí jen aby se protáhli. Pracovnice mu jen pomůže nahoru* Moc slušné oblečení sis nevybral *řekne mu a postaví se s ním do řady. Když konečně dojdou k jedné gorile. Tak si ho prohlédne skeptickým okem a nakonec mu podá pásku* Na co to potřebuju? *Zeptá se podezíravě Chuan* Jsi nezletilý to ať pracovníci ví že nesmíš alkohol a podobně *odpoví mu. Chuan jen pokrčí rameny a vezme si od gorily pásku* Tak aspoň ti můžu víc věřit *popíchne ho pracovnice. Když konečně vejdou do baru je tam hudba, bar, stoly a podobné věci. Pracovnice Chuana opustí a Chuan si jde k baru pro Colu.* Tak co to dnes bude mladý muži *zeptá se ho barman* Máte colu? *Zeptá se Chuan. Nacoz barman jen kývne a podá mu colu s brčkem. Chuan poděkuje a srká z Coly jako kdyby čekal kdo k němu přijde*
*Když se místo otevře, tak tam Bob vejde. Zamíří rovnou k baru a zastaví vedle CHUANA.* Porosím vám, chci smetanu s medovinou a ledem.* Objedná si a podívá se na mladíka. *Medovinu vynechte....* Řekne a pousměje se. Schválně pak nechá oslábnout iluzi kolem sebe, aby ti ze světa stínů skrz ni viděli. Takže pokud se na něj podívá jiný čaroděj, lovec stínů, upír nebo vlkodlak, tak uvidí jeho kočičí uši a ocas.* Nečekal bych někoho takto mladého tady v tomto místě... Nechodíte vy mladí spíše do kaváren?* Nadhodí a švihne ocasem jeho směrem, aby viděl jeho reakci, zda si tohoto všiml. Nějak ho teď nezajímá, zda je někdo známí kolem.*
*Triss se na Jasona potěšeně usměje.* O vás se dá říct to samé, veličenstvo. *Prohodí tiše a mrkne, načež je třeba pronést pár slov, přestřihnout pásku a blázinec gratulací, děkování hostům za účast a veselí může oficiálně začít. A taky že začne. Upřímně mile ji překvapila účast i známé a zatím neznámé tváře a Triss tušila, že ji čeká vytížený večer, protože si dala za úkol všem, které potká, poděkovat, že si udělali čas a dorazili v takový důležitý večer - pro ně. Byznys pro ni byl novinka, ale zatím rozhodně příjemná. Po prvních pár gratulacích těch, kteří je na cestě do klubu míjí a to, že jim děkuje za jejich přítomnost, dorazí první známé tváře. Nadšeně se na ně usměje, i když ji trkne, z TANOIOVA chování, že jeden z nich je nervózní. Sama se párkrát ohlédne do míst, kam se otáčí a LÓNIHO vřele obejme,* To je nečekaný kompliment, ale děkuji, i VÁM to sluší! *Zahlaholí s veselým smíchem, načež přistoupí k TANOIOVI a trochu zmatená jeho chováním natáhne ruku a letmo se ho dotkne.* Vpořádku? *Zašeptá a nakloní hlavu. Nebyla si jistá, co se děje, proto nechala pro tuto příležitost možné objetí na něm a pokud na něj došlo, lehce jej stiskla, než se odtáhla a na oba se usmála se skoro dětským nadšením.* Jsem ráda, že jste přišli. Děkuji! A určitě se někdy domluvíme na sraze. *Splní si předsevzetí dnešního večera i u nich a zároveň odpoví Lónimu, který jí položil otázku.* Doufám, že se vám bude líbit a večer si tady užijete. *Spiklenecky se k nim nakloní.* Prosím, žádné drogy, pro moje PR by to nebylo úplně ideální. *Zazubí se a zase se odtáhne.* Bavte se! *Pobídne je, že si mohou večer užít a prošmejdit klub s více kouty, které mohly zabavit různé typy osobností a konečně si všimne lovce, který se vyfikl. Alespoň mu zatím věnuje úsměv, aby od sebe neodháněla Lóniho a Tanoiu, dokud je u sebe má. Sebastian musel počítat, že se za něj stydět nebude, protože ať je, čím je, ze všeho nejvíc byl jejím blízkým přítelem a nemine jej tak alespoň krátké objetí, až se k němu dostane. Její společnost však velmi rychle odejde, ani jim nestačila představit JASONA! Tak příště. Omluvně se na něj podívá.* Promiň, nějak jsem tě zapomněla zmínit. *Krátce si zakryje oči v rozpačitém gestu, načež se usměje.* A omlouvám se, půjdu se pozdravit se Sebastianem. Najdu si tě potom, snad ti to nevadí, že tě tu tak opouštím, ale věřím, že se neztratíš! *Zazubí se, protože i k němu už míří páreček, který mu chce zřejmě pogratulovat, stejně jako zastaví ji na cestě za SEBASTIANEM a ona jim poděkuje a popřeje krásný večer, spolu s díky, že přišli. Nakonec se k SEBASTIANOVI dostane, stoupne si na špičky a krátce jej obejme.* Přišels! *Nadhodí vesele, když se odtáhne.* Děkuji. Ráda tě vidím, navíc, tohle ti sekne. *Vřele se usměje a rozhlédne se po lidech - a dost možná i podsvěťanech mezi nimi, kteří se postupně, jak jen to vyhazovači umožňují, přesouvají dovnitř klubu.* Jak se máš? *Vrátí svou pozornost zpět k lovci.*
*Rozhlíží se po místnosti, ale ne kvůli tomu, že by někoho specifického hledal. Spíše si užívá to, jak se podařilo klub vyzdobit přesně tak, jak chtěl. Ať už to byly potíže s barvou na zdi nebo s instalací lustru. To všechno je teď pryč a vypadá to tu krásně. Zatímco se rozhlíží jako král v zámku (tak nějak doslova), přijde k nim LÓNI A TANOIA. Féra okamžitě pozná a přikývne mu na pozdrav, stejně tak pokývne i čarodějovi, přestože s ním ještě neměl tu čest. Cítí, že z něj má blonďák respekt, a tak to má být. Necpe se jim do konverzace a ačkoliv stojí tak jakoby bokem a přesto blízko, nepůsobí to, jakoby ho z konverzace odstřihli. Možná je to právě jeho aurou, že to působí, že on se nebaví s nimi a nebo jeho rozhlížením po hostech a klubu jako takovém. Když se mu pak TRISS začne omlouvat, skoro to ani nevnímá.* Ne, to je v pořádku. Jen si běž užít společnost, já si půjdu dát něco k pití. *Odmávne její omluvu na důraz toho, že vskutku o nic nejde a zamíří k baru.*
*když k němu muž přisedne trochu se lekne jeho impulzivního chování* /moc akční na mě jsi/ *poslouchá jeho objednávku. A když se otočí směrem ke mně koukne rychle pryč* Já jsem tu kvůli Triss *přizná* Navíc mě je jedno kam chodím jenom ať se nenudím *řekne a snaží se co nejrychleji vyhledat únikovou cestu z téhle konverzace. Na ocas nic neřekne. Už to je pro něj skoro normální. Ze začátku se trochu však lekne.* /Hej pomoc. Kámo borec se se mnou instantně začal bavit/ *pomyslí si a rychle popíjí z koly* Co tu vlastně přivádí tebe a proč se se mnou bavíš?
*Vďačne sa na svojho partnera usmeje. Nie je si istý, kam bude tento večer smerovať, ale je si istý jednou vecou - kým bude nablízku Lôni, nič mu nehrozí. Kým tam bude Lóni, užije si to aspoň trochu, vediac, že akokoľvek sa jeho telo a myseľ zachovajú, nebude to tak zlé. Predsa len pociťuje účinok marihuany, pri ktorej sa po prvom poriahnutí trochu obával, aby mu nevyvolala ešte hlbšiu a intenzívnejšiu úzkosť, no to sa jej nepodarí. Keď sa ocitnú v prítomnosti TRISS, letmo sa na ňu usmeje a aj svoju tvár natočí na JASONA, aby mu daroval aspoň spolovice tak žiarivý úsmev, ako na ňom kráľ mohol vidieť v ich minulých interakciách - tentoraz z neho však nevyžaruje ten flirt, ktorým kráľa obdarovával kedysi. V sekunde, čo sa o jeho chrbát obtrie akýsi lakeť, sa rýchlo stiahne a obzrie. Len čo pohľad vráti späť, stretne sa s TRISS a jej rukou a starostlivoi otázkou.* Ja… je to fajn, som tu s Lónim. *Povie akúsi polopravdu, len aby sa ďalej nikto nič nepýtal. Iba známe tváre mu dodávajú pocit bezpečia a šťastia. Ešte keby tu našiel Wasa, bol by šťastný a možno by tak nechal aj Lóniho si vydýchnuť od toľkých starostí a toľkej pozornosti, čo mu dáva. Ako prisatý na jeho pažu prehĺtne a aj keď si je neistý a strach mu stále pláva srdcom niekde v úzadí, cíti sa o niečo viac uvoľnený - možno tou marihuanou, Lóniho prítomnosťou, objatím od TRISS, ktoré jej letmo oplatí. So ženami nemá problém, o to viac s tými, čo mu sú známe. Na jej varovanie prikývne.* Budeme sa snažiť, dali sme si už pred začiatkom. *Prizná, ale necíti sa za to vinne, obaja to zrejme s Lónim nutne potrebovali. Nakoniec, len čo sa nechá objať okolo pása, chce si uložiť hlavu na rameno vedľa seba a zaspať, ale jeho stupňujúca sa nálada a radosť z toho, že je znova aspoň trošku medzi ľuďmi, ho nakopnú, aby sa nedesil vstupu do uzavretého priestoru, iba paranoja, že ten niekto ho sleduje z diaľky a čaká, kým bude sám, ho nenecháva užiť si to naplno. No vnútro podniku ho báječne prekvapí.* Whoa, pozri na ten parket. Na ten musíme ísť. *Zvolá na Lóniho, ktorého poťahá za rukáv ako malé dieťa, čo chce ísť na kolotoč, konečne s typickými potmehúdskymi iskrami v očiach. Len čo sa však chce jeho láskavý čarodej odísť k baru, prenasleduje ho ako tieň, držiac ho naďalej za ruku.* Zatancujeme si, láska, zatancujeme? Prosím. A poprosím si vodu, som nejaký smädný. *Hučí do neho, len čo podíde k baru, ľahko sa o neho oprie a začne si hýbať bokmi do strán, aj keď mu to kazí to, ako sa minútu čo minútu musí obzrieť. Cíti sa ako zviera na úteku, čo musí lovca vycítiť a vyčítať skôr, než on jeho. Je si však istý, že pri tejto návštevnosti by mu nikto neublížil takým spôsobom. Preto naďalej hýbe bokmi a čaká na nápoj, aj keď si je istý, že bude extrémne hladný po tej marihuane, čo si dali pred začiatkom. Chce pozerať na Lóniho a zároveň sleduje všetky tie krásne, zaujímavé tváre, čo ich obklopujú, dokonca dievčinu s jazvou na tvári, čo mu príde bolestivé, a zároveň fascinujúce, než si uvedomí, že nebyť Lóniho liečenia, mal by jednu na tvári aj on sám. Je to akoby bol v raji s jeho zábavou - tanec, hudba, inkognito a anonymita, napriek tomu, koľko je tam ľudí -, no zároveň akoby mu niečo stále našepkávalo, že sa niečo udeje. Že to nemôže čakať a nemôže vedieť. Natlačí sa na Lóniho a vtiahne do nosa jeho vôňu.*
*Sleduje ju uprene, akoby mohla zmiznúť každú sekundu z jeho dohĺadu, len čo žmurkne. Alebo akoby sa ju snažil pritiahnuť a tak dostal povolenie vstúpiť. Cíti na sebe nejaké pohľady, preto sa aj konečne obzrie, očakávajúc lovcov alebo podsveťanov, čo ho poznajú. A je pravda, že zaznamená známu tvár čarodeja, alebo niekoľko iných, čo niekedy v živote zaznamenal, pravdepodobne v Pandemoniu. Odfrkne si a sleduje osoby pri TRISS.* /Je až desivo populárna. Mám sa s ňou baviť ďalej? Ešte ma vtiahne do svojich kruhov./ *Napadne mu znechutene, ale je si istý, že TRISS by ho nevystavila väčšiemu mučeniu, než je vôbec návšteva tohto miesta, aj keď nevyzerá zle. Keď však už konečne zamieri čarodejka k nemu, vytiahne ruky z vrecák a prekríži si ich na hrudi, akoby jej išiel vyčítať, že sa baví s hosťami. Nechá sa objať, ale prekrúti nad tým jemne očami.* Vau, vieš dobre strihať stuhy, gratulujem. *Neodpustí si podrývačnú poznámku, ktorú však TRISS môže čítať ako priateľské podpichnutie. Obzrie sa a nadvihne obočie.* Prišiel som. Ale neviem, či sa mi chce celý večer podliehať vražedným pohľadom tvojich “mierumilovných” kamarátov. *Začne si mrmlať svoje a pri slove mierumilovných naznačí uvodzovky, aby bolo nadmieru jasné, že je to iba silný sarkazmus. Lovci prosto medzi podsveťanmi vítaní nie sú. Po kompimente však zabodne znova svetlé dúhovky do tváre čarodejky a uškrnie sa.* Ja som nečakal, že mi modrá bude tak pasovať k očiam. *Zamumle a aj spomínaným zmyslovým orgánom zatočí, skoro akoby si ním chcel prevŕtať dieru do hlavy. Nastrčí čarodejke ruku, aby sa ho chytila.* Poďme dnu, že si to tu neotvárala nadarmo, vonku som to už videl. *Prenesie seriózne a vykročí dovnútra, kde sa to až bolestivo blýska. Chce povedať hlúpu poznámku, ale prehĺtne ju, pretože si na tom TRISS dala záležať. A vôbec mu nevadí, že pri tom obchádza Jasona - ten ho vonkoncom nezaujíma, kým nerobí problémy.*
*Nežne TANOIU po chrbte hladí, aby ho upokojil, nakoľko si všíma tie jeho pohľady, ktorými si neustále kontroluje svoje okolie. Rozumel, že tomu musia dať ešte chvíľku čas, ale veril, že si budú môcť ešte v tento večer oddýchnuť. Spokojne si prikývne, keď MERITRISS súhlasí so stretnutím aj mimo priestorov tohto baru, a pri spomienke drôg sa mu na tvári objaví potmehúdsky úsmev.* Ach, no dobre. Ale to je ako by si pozvala niekoho na párty s bazénom, ale zakázala si im do toho bazéna vojsť. *Zasmeje sa pobavene, ale je si istý, že určite nebudú mať žiadny problém s tým, aby sa dnes krotili, a nechali túto párty pri plnom vnímaní. Alebo aspoň to teda nebude ich vina, ak sa náhodou niekto opije alebo strieska iným spôsobom. Tiež si parket všimol, ale najprv sa chcel napiť, a potom si ísť zatrsať.* Nemusíš sa obávať, pôjdeme tam, iba sa najprv napijeme. *Upokojí svojho priateľa, a objedná im obom na pitie podľa chuti, aj keď u Tanoie skôr podľa nechutí, keďže ten by sa mu zo všetkého iného mimo vody a čaju zrejme pozvracal. Všimne si, ako jeho oči trielia po miestnosti.* Všimol si si ešte niečo zaujímavé? *Podotkne, a kým čakajú, sám sa otočí do miestnosti, ale ako prvé si všimne chladivo beľavú dámu, ktorá bola pri bare. Bola fascinujúco oblečená, ale celkovo niečo na nej priťahovalo pozornosť. Je prekvapivé, že si ju nevšimol už skôr vonku, zrejme aj tam bola takto opodiaľ. Spokojne si uchmatne svoj pohár s kolou, druhý pohár s vodou podá Tanoiovi, a zaplatí.*
*Zacíti sa trochu zle, že je s tým tancovaním tak otravný, a tak spustí ruky vedľa seba, prestane sa viditeľne hýbať a zmĺkne. Vie, že to tak Lóni nemyslel, ale nedokáže tú reakciu ovládnuť.* /Prepáč mi./ *Zaznie v myšlienkach, poslaných svojmu priateľovi, na ktorého sa zahľadí ako psík, čakajúci na pána pred obchodom. S jemným úsmevom sa zahľadí na barmanku, aby iba prikývol na svoju objednávku vody. Nechápe, prečo to mnohých ľudí častokrát tak prekvapí, že iba rád pije vodu, lebo veľa z toho, čo civilský svet ponúka, mu jednoducho nechutí. Aj keď je to podsvetský podnik - majú ho predsa Triss a Jason, nejaké férske nápoje tam majú určite. Preto sa odváži k tomu, aby sa opýtal, opierajúc sa o pult pred sebou. Zahrabne si do vlasov.* Um, môžem sa opýtať. Niečo pre… vílu? *Povie a stíši hlas, kvôli civilom. On vidí, že barmanka je víla, to ho vôbec neprekvapuje, tie sú na takú prácu vždy ako vyvolené. Nechá si vymenovať niekoľko nápojov a tak si vyberie jeden veľmi, veľmi červený. Je z toho nadšený, a keď sa obzrie, aby videl okolie a zahliadol niekoho veľmi zaujímavého, čo boli asi všetci, a aby mohol odpovedať Lónimu na otázku, zozadu sa k nemu nakloní muž, rukou ho objíme okolo pliec, aby sa natiahol k barmanke a objednal si. V sekunde, čo ten dotyk ucíti, zo seba ruku strhne, vydesene sa nalepí na svojho partnera po svojom boku a oči mu skoro vypadnú z jamiek, ako so strachom hľadí na muža, čo nechápavo krčí obočie.* Pardon, prepáčte mi, nechcel som… *Začne hapkať a zdvihne ruky ako ospravedlnenie, aj keď jeho srdce zbesilo búši. Rýchlo a si vezme z baru svoj druhý drink a daruje Lónimu rýchly, zahanbený pohľad, než sa posunie niekam, kde budú môcť sedieť, a on sa vzdiali od toho ľuďmi preplneného miesta, kde si chce každý objednať.* Prepáč mi, nečakal som to. *Zaznie z neho, len čo sú s Lónim pri jednom stole pre dvoch, ktorý ešte vyzerá byť voľný. Uloží poháre, odtiahne stoličku Lónimu a keď jeho chlapec spokojne sedí, ak si chce sadnúť, usadí sa ladne aj on, čo najviac sa napičiac na kraj stola. Ihneď sa napije a chce zmeniť tému.* Videl som ženu s jazvou na tvári. A všimol si si toho lovca? Ja sa ich… trochu obávam, ale asi to môže byť mojou prácou. Žiadny lovec by neocenil môj obchod na tieňotrhoch. *Povie a aj keď zaznamená lovca práve ako ho spomenie, nakoniec sa iba usmeje na Lóniho a sťažka sa nadýchne.* Ďakujem, že tu so mnou si. A že si ma sem vzal. Rád si znova zatancujem, len… prosím, buď trpezlivý. Snažím sa. *Povie potichšie, ale tak, aby ho Lóni počul, a napije sa.*
To víš, někdo se ohání mečíky a někdo nůžkami. *Uculí se spokojeně a prohrábne si vlasy při jeho další poznámce.* Je mi líto, že neumí být na veřejných událostech civilizovaní. *Povzdechne si a sama se lehce rozhlédne po ostatních, načež si ho ještě prohlédne.* Ale rozhodně pasuje! *Ocení znovu jeho výběr oblečení a přikývne, když je pobídne k cestě dovnitř. Zlehka se do něj zavěsí, čímž definitivně podsvěťanům ukáže, že Sebastian je tu dnes jako přítel a ne jako lovec (jak jen to u něj je samozřejmě možné) a vklouzne i s ním dovnitř. Tedy poté, co se zářivým úsměvem děkuje těm, kdo se k nim přiblíží, aby pogratulovali a samozřejmě za účast. Konečně vklouznou do prostoru, který už se nedal zcela označit jako volný a Triss SEBASTIANA bezděčně nesměřuje lehkým stiskem paže k jednomu z rohů, kde se mu jistě bude zamlouvat, jelikož odtud mohl mít přehled na celý prostor a vstup. A taky to byl roh, takže byl trochu víc zšeřelý.* Obsluha se k nám snad brzy dostane... řekla bych výhody majitele, ale doufám, že neupozadí nutně kvůli mě všechny, kdo tu byli před námi. *Zazubí se a i když si neplánovala sama dlouho hovět na místě, tak prozatím si sedne, alespoň než přijde jeden ze dvou číšníků na směně, aby si vzali objednávku a taky ji doručili. Pak plánovala vyklouznout pryč, i když by si společnost svých známých ráda užívala plně.* Je to zatím tak zlé? *Nadhodí po chvilce, kdy si spokojeně prohlíží výsledek práce, protože s hosty to zde skutečně viděla poprvé.*
*Zarazí ho, keď Tanoia prestane tancovať, a hneď sa naňho s ospravedlnením pozrie.* Vieš, že mi tvoje tance nevadia, že? Si pri Tom tak rozkošný. *Uistí ho s pohladením po líci, a necháva ho si vyberať z ponuky pre víly. Samozrejme, že sa Lónimu začnú robiť slinky, keď vidí to červené ovocie, ktoré mal už možnosť ochutnať, ale podarí sa mu udržať tým, že sa napije koly, a dá svojim chuťovým pohárikom niečo ochutnať. Vôbec si nevšimne muža, ktorý sa Tanoie chytí, ale sotva jeho víla stŕpne, stiahne si Tanoiu k sebe, a na muža pozrie spôsobom, aby ani nepremýšľal sa k jeho priateľovi priblížiť.* Asi bude lepšie, keď si sadneme. *Povie Lóni nežne, a len čo si nájdu pre seba miesto, položí pohár na stôl, a vezme Tanoiove ruky do tých svojich, aby ho mohol pomaly hladiť . Videl na ňom, ako to ním otriaslo, a dúfal, že trochu súkromia mu pomôže sa znovu stabilizovať.* Ženu s jazvou som nevidel, ale videl som nejakú s ešte bielejšími črtami než mám ja. *Podotkne pre seba s úsmevom, a nervózne prikývne.* Sú vždy taký strašidelný? Tento mi prišiel, že nemal veľmi náladu čakať, až si prehovorí s Meritriss...počkať, aha, tam išli. *Ukáže na nich bradou, a sleduje ich. Nevyzeralo to, že je tu lovec ako ochranka, ale skôr ako priateľ. Bolo to kuriózne spojenie. Následne sa však opäť usmeje na svojho priateľa, ku ktorému si pritiahne svoju stoličku.* Som trpezlivý, a budem čakať tak dlho, ako budeš potrebovať. Som tu pre teba, Tanoia, a nech sa bude diať hocičo, stále budem pri tebe. Iba povedz, ak by si chcel odísť. *Upokojí ho, a naďalej drží jednu jeho ruku medzi tými svojimi. Nevedomo si jednou nohou podopuje do rytmu hudby.*
*Bob se dívá na mladíka a zazubí se na něj se svými kočičími zoubky. Které teda v jeho velikosti spíše působí jak od malého tygra.* Oh Triss znám. Můj malý bráška ji měl rád. Já ji zase přivádím panické záchváty.* Zazubí se ještě víc a podívá se na chlapce zblízka.* Ale mě se bát nemusíš. Pokud znáš Triss a jsi pod jejími křídly, tak jsi jeden z nás. Já jsem Robert. Poslední princ norský a švédský.* Představí se a pak poklepe na skleničku s ledem.* Nesnáším teplo, jdu sem za chládkem. Bohužel můj přítel sem nemůže a já pro něj ještě nemám dárek z mé dovolené. On totiž krásně chladí. * Zasměje se a pak mu hodí ruku přes rameno a obejme ho.* A k druhé otázce. Rád se bavím s batolaty. Za to skoro tisíciletí jsem zjistil, že jsou nejzábavnější.* Prohlásí a vesele se na něj podívá.* Navíc jsi nejmladší človíček tady. Měl by tě chránit ten nejsilnější. Co kdyby ti někdo chtěl něco hodit do pití. To už se mi totiž stalo.... Ale myslím, že u mě to spíše byl jed.... Akorát ho tehdy vypil Rasputin. Byla to komediální večeře. Klidně ti o tom budu vyprávět. Jsem skvělý vypravěč. A vše je určitě pravda.* Prohlásí sebevědomě, až to trochu zní jako senilní děda, co tvrdí, že za válka zastřelil Hitlera.*
*Mykne plecom.* Zrejme som si na to už dosť zvykol. Nemyslíš? *Najskôr sa obzerá okolo a keď vetu dokončí, s podpichovačným pohľadom zazrie na Triss. Nie že by jej tým niečo naznačoval na jej osobu, ale na ostatných? To ešte nepozná ani jedného z tých dvoch, s ktorými sa rozprávala pred vstupom - jeden bol určite fér, tie jeho hipisácke vlasy a dlhé uši neoklamú ani slepého.* Nečakal som, že začneš byť až tak družná s férskym ľudom, keď si niečo začneš s jedným z nich. *Podotkne, akoby to nič nebolo, práve, keď prechádzajú spolu trošku hlbšie do miestnosti. Obzrie sa po nej a uznanlivo prikývne.* Pekné. Možno sa to tu aj neobráti na krvavú zabíjačku. *Uvedomuje si, že je asi zbytočne sarkastický, ale kedy on nie je?* /Triss ma už pridobre pozná, skôr sa na tom zasmeje./ *A aj keď netuší, ako vyjadriť emócie, to, že je Triss k nemu taká, aká je, ho častokrát núti byť uvoľnený viac, než je u neho bežné. Aspoň teda rozpráva viac, aj keď možno nechcené poznámky. Presunie svoj pohľad od baru cez pódium až k rohu, kam ho jeho spoločnosť nasmeruje.* To vyzerá ako miesto, ktoré by som vybral ja. Nezačínaš sa na mňa podobať? Mali by sme spolu tráviť menej času. *Zabrdne znova, ale teraz sa na jeho perách aj objaví nejaký ten úsmev, ktorým naznačí, že tento večer stále neberie za stratený. A kým mu dajú pokoj ostatní, dá ho on im. To je vlastne aj poznámka, ktorou čarodejke odpovie na otázku, keď sa dostanú ku miestu a nechá Triss usadiť ako prvú, až tak sa usadí sám, vôbec nevnímajúc, že to robí automaticky.* Takže nie, nie je to tak zlé. Mohlo byť aj horšie. *Znova to znie, akoby nebol spokojný, ale Boh mu je svedkom, že Triss to bude od jeho osoby vnímať ako pochvalu. Nazrie do menu, nadvihne obočie a ihneď preskočí stránky s alkoholom.* Teraz však netuším, čo si dať. Nejdeme tancovať? *Opýta sa vážne a nazrie k pódiu, kde hrá kapela. Nie že by sníval o tancovaní, napiť sa chce, ale pri tom všetkom štrnganí, pri tých vôňach a obrázkoch v menu, čo mu všetko pripomína alkohol, sa necíti, že má tak pevnú pôdu pod nohami.*
*Mrzí ho, že Lónimu tak trochu kazí večer. Je ako ťažká, kovová guľa, prikovaná na nohe svojho priateľa.* Prepáč. Myslel som, či nie som príliš… rozjarený. *Vysvetlí, prečo prestal tancovať. Inokedy by mu to nevadilo, rozpútal by na parkete chaos a ukradol si aspoň trošku pozornosti všetkých pre seba, ale tentoraz sa viac ukazuje jeho skutočná, vydesená duša. Lóni to vie. Preto iba prikývne na návrh, aby si sadli, a len čo sa tak stane, jeho stŕpnuté telo sa znova uvoľní. Snaží sa nadýchnuť, ale cíti iba vydýchaný, nápojmi, jedlom a potom naplnený vzduch.* Tá marihuana mi nejako neúčinkuje. *Prenesie, ale je to skôr poznámka pre seba. Obáva sa, aby droga iba nezosilňovala jeho paranoické a vydesené stavy. Nalepí sa ramenom na Lóniho, chvíľku sleduje, kam pozerá a ako Triss kráča so spomínaným lovcom niekam k stolom.* Podľa mňa… na tom nie je nič nezvyčajné. Aj lovci majú priateľov a chodia ich podporovať, keď sa niečo vydarí. *Hovorí to tak, akoby to nebolo vôbec nič, iba obyčajná, pravdivá poznámka, ktorej verí.* A belavú ženu som nevidel. Naozaj bola bielejšia než ty? Lebo… *Keď vedú konverzáciu o všeličom, ustupuje jeho introvertnosť a vracia sa do tých momentov, keď na takýchto miestach vedel zažiariť. Zahĺbi sa na sekundu do svojho vnútra, cíti sa v ňom stratený, ako tie roky, keď bol závislý, ako keď zažíval ďalšie veci, na ktoré už zabudol, a vrátili sa.* /Vtedy si to prežil, dostal si sa cez to, posunulo ťa to a urobilo to z teba vílu ako si dnes. Máš známych a zopár priateľov a svet je krásny, bapriek tomu, čo sa ti stalo. Napriek tomu, že ti ublížili. Nemáš sa dnes čoho báť. Je tu Triss, je tu Jason, je tu aj lovec, vlčia ochranka a ďalšie víly. A je tu Lóni. Môj najláskavejší čarodej, moja múza, moja pevnosť. Dnešný večer bude pre neho krásny. Vezmem ho tancovať. Zaspievam mu. Dáme si marihuanu, dáš mu, o čo si zažiada./ *Myseľ mu lieta hocikam a aj keď to tak veľmi bolí a aj keď sa desí všetkých tých neznámych tvárí, uvedomuje si, že nikto si ho nevšíma, iba ten pocit očí na svojom chrbte nedokáže zmyť, akoby niekto čakal, kým sa vzdiali a bude sám, kým sa na neho vrhnú. Ale len čo stlačí jemné, hebké ruky Lóniho v tých svojich, len čo sa mu oči zaligocú tým typicky férskym jasom svetlušiek, zabojuje si svoj vlastný boj a usmeje sa.* Ďakujem. Ja ale nechcem byť pre teba bremenom. Posnažím sa, aby to bolo lepšie, sľubujem. A začnem dnes. *Zvolá nakoniec, naraz vypije celý vílí nápoj a len čo sa dno dotkne stola, vyhrnie sa na nohy, schmatnúc Lóniho za zápästie, aby ho stiahol do tanca.* Zatancuješ si dnes so mnou, dobre? *Zvolá, skoro sa vrúti medzi ľudí so svojim čarodejom po boku, chytí ho za obe ruky a začne s ním svoje férske tance, napolovicu ladné, na druhú polovicu prírodné. Znova sa cíti ako na skúške s Remim - keď udieral do bicích, hýbal sa, zamestnal zmysly a mohol si užívať plnými dúškami hudbu, veľa negatívneho sa vtedy stratilo do úzadia. A keď je tu s osobou, čo mu dáva spolu s Wasom najviac komfortu zo všetkých, je to o to účinnejšie.* Tá muzika… zbožňujem ju. *Zvolá na chlapca pred sebou, niekoľkokrát sa s ním otočí do rytmu a keď si ho pritiahne, nalepí sa na jeho pery, mäkké a saténovo príjemné, aby ho mohol mať pri sebe ako potrebuje.*
*Chuan se jen ustrašeně podívá do jeho očí* To je fajn. Teda to že ji znáš ne že ji přinášíš panické záchvaty. To jí prosím nedělej jinak budeš mít co do činění se mnou *řekne mu ledovým hlasem* Já nevím jestli se tě bojím nebo mě štveš, každopádně asi jo jsem jeden z vás. Já jsem... ¥urd∆ (Jurda) uhhh kluk z ulic. *Řekne a kouká na skleničku* Jo to znám. Když je léto jsem radši v řece nebo u splavu. A to s tím přítelem máš dobrý asi se k sobě hodíte. So good for ya /callate por favor/ *pomyslí si španělsky kdyby náhodou uměl lézt do hlavy. Když se ho však dotkne ještě více zpanikaří* Prosím já nejsem na sociální kontakt. Ale v pohodě zkusím to přežít. Jo a taky to zní docela divně nebudu lhát *odpoví mu* Já poznám jedy a takovéhle věci. 15 let na ulici vás leccos naučí. Navíc si nemyslím že jste nejsilnější. *Trochu se mu vysměje a pak je potichu pronese* Dědo...
*Trvalo to jen chvíli než si ji barman všiml, lehce na něj pokývla hlavou. Nechtěla se nijak opít ani vymýšlet složitě co si objednat. Proto zůstala u své oblíbené klasiky. Piva. Jakmile dostala láhev a sklo, tak si nalila a zaposlouchala se do hudby, která tam hrála. Jenže spolu s hudbou zaslechla i známý hlas. Nebylo to tak divné, přece jen se jednalo o klub pro podsvěťany a těch už pár znala za tu dobu co tady bydlela. Ale začala se rozhlížet aby přiřadila obličej k hlasu. Trvalo to jen chvíli než po její levici spatřila známé znaky. Byly to kočičí uči a ocas, ten ocas co se jí povedl při prvním setkání zasednout. Chtěla si ale být jistá, že si ho s někým neplete. Proto po jednom loku piva zůstala stát u baru a nešla si sednout ke stolu kam měla původně namířeno.* BOBE? *Lehce zvýšila hlas, nechtěla rušit zákazníky, ale dost na to aby ji někdo slyšel, přesněji ROBERT kdyby to doopravdy byl on.*
S vílami jsem byla družná už dřív, než jsem si začala s Gideonem. *Upozorní ho vesele.* S Jasonem se přátelím...no taky už to budou čtyři roky jako s tebou. A není jedinou mou známostí mezi vílami, ani nebyl první. *Mrkne na něj pro vysvětlenou a nadšeně se usměje, že to uznává, i když svým vlastním způsobem. Jo, doufala, že rasová rozmanitost v zaměstnancích klubu zklidní napětí mezi přítomnými. Když spolu zvládli oni pracovat jako rasově nesourodá parta, mohli by to návštěvníci nakonec tolerovat. No ne? Zvedne prst při jeho poznámce.* Ne, jen tě znám až příliš dobře a vím, že vzít tě na jiné místo, tak by jsi brblal, byl nervózní a ošíval se. Usoudila jsem, že tento kout tyto faktory zmírní nejvíce, protože budeš mít přehled. *Zazubí se na něj, když opraví jeho hypotézu, že je tam nevede kvůli sobě. Znovu se usměje, když jí potvrdí, že se to tu dá přežít a když ji vyzve k tanci, tak se jí koutky od sebe odtáhnout o to víc, až po něm blýskne bělostnými zoubky.* S radostí. *Alespoň na chvíli potlačí poznámku, že minule tvrdil, ať další tanec s ním už neočekává, postaví se a pokud ji následuje, zavěsí se do něj, aby došli na parket, kde se k němu otočí čelem, aby si zatančili. Tím, že ostatní se spíše ještě rozkoukávali, tak docela vyčnívali, minimálně Triss v bělostných šatech a s výrazným výškovým rozdílem od Sebastiana určitě a přitáhli několik pohledů, ale čarodějku to netrápilo. Stejně byla dávno dopředu na dnešní pozornost hostů i možných médií připravená, takže se uměla chovat přirozeně i s pomyslným reflektorem zaměřeným na její maličkost. Když se konečně na tanec dostane, pokud se nerozhodne Sebastian vycouvat, tak se jej na poslední chvílu zachytí v taneční póze a sama vykročí. A konečně také opustí od zadržování nenechavé, podpichující poznámky.* Myslela jsem, že jsi se mnou už znovu tancovat nechtěl. *Vesele se jí zalesknou oči a na rtech se moment udrží šibalský úsměv, než si nenápadně vyžádá, aby se mohla pod jeho rukou dvakrát plynule v rytmu hudby zatočit a vrátit se do zachycení jeho rukou.*
*Bob mladíka poslouchá a pustí ho. Dívá se na něj a ušklíbne se.* Zajímalo by mě, co je horší jestli je horší ulice nebo středověk, ale je fakt, že středověk jsem si užil víc.* Zasměje se a poslouchá ho dál. Pak si položí ruku na hruď.* Au... to bolelo. Jsem jeden z nejmocnějších v New Yorku. Z čarodějů jsem určitě na top trojce. Víly nepočítám. Ty mají jiný typ a styl magie, s nimi neuzavírej dobody, jsou pak divný.... Lovci jsou neškodní, vlkodlaci... to jsou taková štěňátka, no a pijavičky.... mají moc pokud jsou na to dost chytří.* Zazubí se na něj a sedne si vedle něj.* Kdybys chtěl, tak tě můžu někdy něco naučit. Triss jsem trochu taky učil, ale šlo jen o pohyb energie v jejím těle. Má jiného učitele a nehodlám mu brát jeho žáka. Určitá kolegiálnost.* Zazubí se a pak se zasměje.* Navíc zapomínám, že učně mám.* Řekne a pak uslyší své jméno. Otočí hlavu a jeho kočičí uši jsou v pozoru.* MARI!* Zavolá a zazubí se. Pak se natočí lehce k chlapci.* Buď nyní gentleman a chovej se slušně a nezýrej.* Poradí mu a mávne na Mari, aby se k nim přidala.*
Dík že rozumíš *nečekaně se usměje a je rád že ho pustil* Ulice není špatná. Bavilo mě krást hlavně bohaté. Hihihi *zasměje se a má chuť se mu více vysmát* Tak určitě. Já jsem zase slavná osoba a každá holkae chce. Tu si vzpomínám že jsem na jednu vílu už lukem mířil. Lovci jsou mi u prdele a to samé vlkodlaci. Nevím kdo jsou pyjavicky, ale víš že kdybych byl náhodou civil tak říkat mi o podsvětí je nezákonné. Plus podívej kolem nás jich je hromady. *Škárlí ho a zkouší jeho trpělivost. Když však uslyší nabídku, tak ho docela zaujala* Hele klidně, ale musíš počkat až se dostanu z decaku. Přece jen by s námi musel sociální pracovnice, a ta.... No řekněme že umí dobré podpasovky. *Pak poslouchá dál jak yappuje* Máš učně j- *v otázce ho vyruší ženský hlas a když uslyší že ji Robert zná okamžitě si sáhne na záda aby si vzal luk. Ale stejně nemá jak, luk má u Triss* /soy un idiota/ *když však Robert řekne aby byl gentleman a choval se slušně nahlas se zasměje* Já a slušný? Nasrat *směje se a otočí se k ženě* Ahoj nějaká náhodná capko, kterou jsem v životě neviděl a určitě přišla yappovat se mnou a tímhle mužem, který mě sexuálně obtěžuje *Směje se*
Úprimne. Tu nastáva otázka, s kým ty družná nie si. *Podotkne ironicky a nadvihne pri tom jedno obočie na znak potvrdenia svojich slov. Čarodejka vedľa neho je totiž jeho opakom. On nie je obľúbený ani v jednej skupine - podsveťania nad ním ohŕňajú nos, nefilim sú drzí a s civilmi má asi pravdepodobne hlavne profesionálny vzťah. Triss je opačná strana mince. Má priateľov v každom kúte - nefilim ju berú dôveryhodne viac ako iných, podsveťania ju zbožňujú a chodia za ňou ako včely na med a pre civilov je hviezdou, ktorú pozná svet. Niekedy sa zamýšľa nad tým, kam ďaleko sa táto malá osôbka za ten čas dostala - z knižnice do svetovej sféry. Nemôže klamať, ak si prizná, že je skutočne dobrá a zrejme vie, čo robí. Ale to jej neprizná. Priateľský vzťah, čo majú, je jedným z veľkého mála pre neho dôležitých osobných vzťahov. Preto nakoniec nechá, aby si porozprávala svoje a aj tak si neodpustí pri stole ďalšiu poznámku.* Stačilo toho tvojho sladkého “poznám ťa už tak dobre, uhuh”. *Zamrmle, na konci si odfrkne, aj keď to nemyslí zle. Táto osoba z neho ťahá viac, než by si bol ochotný pripustiť. Je však rád, keď Triss nenamieta s pitím, neprenesie žiadnu poznámku o tancovaním a prosto súhlasí, aj keď mu neujde jej pohľad, ktorý jej oplatí vážnym nadvihnutím obočia.* Nič nehovor. *Zamumle a vstane, aby jej podal ruku a on ho za ňu mohla vziať. Príde mu taj prirodzené byť s Triss a robiť veci, kvôli ktorým by si ich vzťah mohol niekto zle vysvetliť, ale on nad tým už ani nepremýšľa. Prosto prejde na tanečný parket, uloží ruky na svoje miesto a začne tanec. Jazzová hudba nie je tak zlá, aj keď ju bežne nepočúva, lebo nepočúva skoro nič. Zamračí sa na ňu.* Ešte ma podpichuj a pôjdem si sadnúť. *Prenesie rozhodnuto a pretočí očami. Vôbec nevenuje pozornosť ostatným a je mu jedno, že hviezdu večera si ukradol, aby s ňou trávil čas. Vie, že sa dlho nezdrží, a tak aspoň využije možnosť, že ich neotravuje zatiaľ žiadna nežiadúca osoba.* Vieš, že by mi tu teraz polovica miestnosti rada podrezala hrdlo, a tá druhá polovica to nechce, lebo ma nepozná a sú to civilovia? *Povie výsmevne a ani mu to žily netrhá. Vlastne je rád, nikto sa k nemu nepríde družiť a kaziť mu večer malými nudnými konverzáciami.* Aspoň sa už zbierajú ľudia do tanca a nebudem tu vyčnievať ako dvojmetrový stĺp. *Dodá nakoniec a jeho seriózna tvár by mohla ore nezainteresované osoby kričať, že preberajú niečo veľmi, veľmi dôležité.*
*Ľahko ako pierko plávajúce v jemnom vánku sa zachichoce.* Milujem tvoju férsku stránku. Keď si natoľko veselý, až namiesto chodenia poskakuješ, keď skúmaš svet očami novorodenca, ktoré ho ešte ani raz nevidelo, alebo aj keď si plný energie, keď sme len my dvaja sami. Samozrejme, že si pohupuj do hudby, ak ti to telo káže. *Prenesie so žiarivým úsmevom, a spokojne sa po trochu nepríjemnom strete s neznámym mužom presunie k stolom. Už sa to tu začínalo plniť, takže vlastne mali so stolom šťastie. Najväčšie šťastie však bolo aj tak to, že mimo vlastného oblečenia a pár vecí vo vačku so sebou nič iné Lóni nemal, takže sa nemusel obávať, aby si niekde niečo nezabudol.* Hlavne zhlboka dýchaj, a uvoľni svoje telo. *Poradí mu Lóni na problém s Mary Jane, a pomasíruje mu spánky, než svoje ruky opäť uloží do tých Tanoiových. Sleduje lovca, ale rovnako ako pri kráľovi, aj pred týmto obrovským mužom mal rešpekt.* Bola tam pri bare. Možno na niekoho alebo niečo čakala, ale aj by som si myslel, že mi je rodinou, ako vyzerala. *Opisuje naďalej neznámu, keďže videl, že to Tanoiu mierne upokojovalo. Ako keby v ňom bojovali dve mačky, a podľa toho, kam hodil Lóni klbko, tú mačku zabavil, a druhá vyhrala. Iba si vždy musel zvoliť správne. Vidí, že sa Tanoia opäť stráca v sebe, takže si odpije, a jemne jeho prsty stisne, aby mu pomohol späť k vnímajúcim. Ale nečakal takú rýchlu zmenu. Rýchlo dopije svoj drink, a už beží za svojím partnerom na parket, kde narazí do jeho hrude, ale rýchlo si zvykne na jeho tanečné tempo, a pridá sa čo najlepšie to sám vie.* Áno, je prekrásna, aj keď veľmi netypická. Takú som v rádiu u nás v práci ešte nepočul. *Podotkne so smiechom, a tancuje si. Zrovna, ako si vytáča piruetu, si v diaľke všimne CHUANA, a zmrazí ho.* /Hlavne nech sa ten nestretne s Tanoiom./ *Toto nevypočítal. Úplne zabudol na to, že je to niekto známy Triss, a tak tu zrejme bude. Než sa ale stihne vrátiť tvárou k Tanoiovi, všimne si aj ROBERTA a ženu s jazvou.* /Ak sú tam hentí dvaja na jednom mieste, ľutujem tú ženu už teraz./ *Pomyslí si, a je rád, že je na parkete s láskou svojho dlhého života.*
Myslela jsem si, že jsi to ty, ale nebyla jsem si jistá. Jak dlouho už jsme se neviděli? *Pronese poměrně přívětivím hlasem a na její poměry i milým. Schválně přejde BOBOVU poznámku o zírání, věděla, že to nemyslí zle a snaží se kluka vedle sebe jen varovat. Pomalu přichází k nim. Jen letmě si prohlédne BOBA, moc se nezměnil. Větší nebezpečí pro ni znamená to dítě vedle něj, všimla si jeho pohybu a její ostražitost narostla o sto procent. Vyrovnala záda a ve chvíli když uslyší jeho sprostou mluvu tak se jí zprotiví CHUAN ještě víc. Schválně pohne hlavou tak aby šly vidět její jizvy. Doslova ho vyzívá k tomu aby zkusil něco říct. S grázly jako on se na stanici zabývala denně.* Být tebou tak upravím svůj slovník, nekaž atmosféru Trissina klubu. *S těmi slovy se lehce zamračila a jizvy táhnoucí se přes celou polovinu jejího obličeje se pohly, ale ne tak jak by se mimicky svaly hýbat měly, prostě se divně zkroutily, jak jim to prostor dovolil. Otočí se zpět na BOBA* Kde si tohle nevychované dítě sebral?
*Bob se na něj usměje a poklepe si na nos. *Nesmím říkat civilům, což silně pochybuji že seš. A co se okolí týče, tak mi řekni, kdo tu vnímá cokoliv, co tu říká někdo, kdo vypadá jako by pracoval pro gang a kluk z ulice? Slang je krásná věc. Navíc mám menší trik v rukávu. *Usměje se, protože jeho iluze kolem něj ovlivňuje kdo co slyší. Dodal si to do své iluze od té doby, kdy šel po Tayovi jeho ex. Pak pokýve hlavou.* Ah jistě. Tak pak řekni Triss, aby mi zavolala a domluvíme se.* Řekne a pak už se věnuje Mari. *Chvilinku. Byl jsem pracovně mimo. *Řekne a nevině se usměje a položí CHuanovi ruku na rameno a malíčkem se dotkne kůže na jeho krku. Pokud se mu to povede. Nechce na něj použít svou krev. Díky tomu dotyku se dostane kletba chladu na jeho tělo a pokožka začne reagovat jako by byl na Mount Everestu.* Já ho našel tu a patří Triss. Zatím nevinné batole. Až zjistí, jak to venku opravdu funguje, tak bude zaskočen. *Zazubí se a podívá se na něj.* Například to, že malé triky černokněžníka mohou být trvalejší než malé tresty čarodějky. *Řekne a pustí ho. Než stihne něco udělat, tak si kolem sebe zvedne obranný štít a zvedne prst. *Ber to jako varování. *Upozorní ho i pohybem ruky na lidi kolem a také už tím, že dal ruku pryč kouzlo přestalo působit a šlo o otázku pěti vteřin. Posléze se otočí na Mari. *Co ty předměty, fungují jak mají? *Zeptá se a doufá, že se trefil do události, co je spojuje.*
*Triss se musí zasmát a prsty naznačí, že si na rtech zapíná zip a zahazuje klíček.* Samozřejmě. *Ušklíbne se a při tanci ji rozesměje znovu svou připomínkou.* Neznají tě, celkově nemají s lovci vazby, aby to vnímali i z vašeho pohledu jako já. Mnohé učí ti, co už mají špatné zkušenosti, takže předávají ten postoj dál a dál. Stejné to je i u lidí s politiky, policisty a podobně. *Nadhodí, že to není věc jen nefilim, ale běžně se tak vnímají i poldové, ať jsou civily, vlkodlaky nebo čaroději.* Ale aspoň vyčníváš v dobrém slova smyslu, když odmyslíme tu nefilimskou vs podsvěťanskou záležitost. *Mrkne na něj, že to jde brát i z druhé stránky věci a naprosto přirozeně, aniž nad tím přemýšlí se nechává vést, i když to není snad nikdy poznat, zda nebo kdo v tanci vede, jak přirozeně na pohyb reagovala s neznatelnou či žádnou prodlevou.*
Dobře. Řeknu.... *odpoví mu rychle a pak se otočí na Mari. Jenom vidí jizvu.* /Co to dělá? Počkat to mě chtěla viděsit ahahahahahaha ať to jen zkusí/ *myslí si a když mu někdo položí ruku na rameno hned se otřepe. Najednou cítí něco na krku. Prst. Ihned ho zmrazí.* /Brrrrr co to kurva je/ *Na slova Mary hned vyjede* JAK JAKO KURVA DĚCKO A NASRAT JÁ JSEM CH- ¥URD∆ (JURDA) A JAK JAKO KURVA BATOLE TY SVINĚ. *na jeho slova se jen zamračí* /já tě zapíchnu/ *po tom co mě pustil tak ho jen praštil* Naser si s varováním a jaké předměty *zeptá se* Vy se znáte?
*Nate pohledem probodává Triss a Sebastiana. Chtěl Triss alespoň pozdravit, aby o něm věděla, ale nehodlal za ní jít, dokud se v její blízkosti držel jeden z těch rádoby samozvanců. Proto upíjel alkohol a na půl ucha poslouchal konverzaci kolem sebe. Když zaslechne Trissino jméno z úst někoho jiného, tak se tím směrem (CHUAN, MARIA, ROBERT) otočí a kousek si poslechne, než promluví.* Pak by mě zajímalo, kde ho sebrala Triss? *Uchechtne se, když velice elegantně nevychovaně vklouzne do debaty. Pozvedne obočí nad tím, jak se CHUAN rozparádí se slovy a uchechtne se.* A proč je to tak sprosté? *Rýpne si ještě pobaveně.*
*Odignorovala řvaní a prvně reagovala na BOBA. Chvíli se vážně musí zamýšlet nad tím co řekl, přece jen už to byla pro ni doba co spolu mluvili a pak si vzpoměla na situaci s Cat na stanici.* Upřímně netuším, poslední dobou jsem byla zavalena prací natolik, že jsem ji nestíhala vídat. Ale pokud se nepletu, tak by to mělo být v pořádku jelikož za mnou nepřišla s nějakým problémem. *Pokývla BOBOVI než musela zase věnovat pozornost tomu spratkovi. Prvně řešila to milejší. Poté svůj pohled stočila na CHUANA.* Už jsem říkala až sklidníš svůj slovník, přesně ten z tebe dělá děcko a ničí zdejší příjemnou atmosféru. *V klidu upila ze svého piva. Tihle grázlové jsou stejní, neustále dělají problémy, vyskakují i tam kde nemají a absolutně nechápou, že nejsou ti nejsilnější na světě a převálcovat je může kde co. Hlas za jejími zády uslyší neznámý hlas. Načež se na NATEOVA slova uchechtne.* Triss taky sbírá kde koho, ale očividně její výběr známých klesá laťkou. *Nakrčí ramena načež odpoví CHUANOVI.* Ano známe se, nemáš žádné pozorovací schopnosti nebo co?
*Dragos si dal načas. Mohl sice vyrazit už se zapadajícími paprsky slunce, ale raději přišel až v moment, kdy byla párty v plném proudu. A v samém středu toho proudu ta, kvůli které se celá akce pořádá. Dragos se zašklebí. Muže (SEBA), co s ní tančí bohužel taky zná, byť mezi nimi k osobnímu kontaktu nedošlo. Naštěstí. Ve svém typickém obleku se přitočí do skupinky zámožně vypadajících mužů u kterých si je jistý, že jsou civilové a jednoho pojme pod encanto a přikáže mu, aby šel zdvořile vyzvat TRISS na tanec a přerušil tak to odporné vrkání čarodějky a lovce. Sám se ukryje do stínu a čeká, jak situace dopadne.*
*Nechá se praštit, už jen proto, že mu to nic neudělá díky ochraně, co kolem má. A i kdyby je nezvedl, tak může to hrát civilsky.* Z mého pohledu jsi. Kolik ti je? Max dvacet. To je pro mě malá siesta na mém balkóně. Vynásob to 40 a budeš blíž tomu, proč jsi z mého pohledu pouze malé dítě. Stejně jako většina tady.* Pak se podívá na MARI.* Oh, tak to jo. Já toho měl taky dost. Jak v osobní sféře, tak v pracovní. Navíc mě zase shání právníci ohledně mého bratra. Tak snad jsem přišel včas a nějak to David pozdržel.* Odfrkne si. Podívá se na NATEha, který se připojil.* Asi někde na ulici. Však víš, že osobnosti jako Triss a Jackie sbírají takové typy. Nezapomeň, co všechno sebral Jackie a vždy to dopadlo blbě.* Mávne rukou a napije se svého pití.* Jinak je nějaký rozruch v Radě, zdá se, že museli rychle hledat nejvyššího čaroděje. Nebo to se aspoň říkalo. Mě od smrti Murada II. jaksi neberou v potaz jako možnost na cokoliv.* Pokrčí rameny. Pak se podívá na CHUANA.* Já znám tady snad všechny a minimálně tři znají mého otce. Třeba ho jednou taky potkáš.* Usměje se nevinně.*
*Uši sa mu stále jemne červenajú, keď o ňom Lóni rozpráva tak pekne. Niekedy má pocit, že si to vôbec nezaslúži. Vždy ho chce radšej objímať, lebo nevie, ako reagovať. Je vďačný, že sa od baru presunú inam, kde sa aj upokojí a ponorí sa viac do toho, čo sa okolo neho deje. Ale aj do toho, čo sa deje v ňom. Keď si tento večer prehráva a preberá v hlave znova a znova, nejako v tom dokáže nájsť štrbinu, cez ktorú sa zvládne pretiahnuť a dostať sa do svojho vlastného komfortu. Určite nie je v poriadku, to je nad slnko jasné jemu, a podľa Lóniho správania aj Lónimu. Priliepa sa na svetlé telo chlapca, akoby z neho získaval silu dýchať, inak by sa zložil. Preto aj rozhovor, ktorý vedú, mu pomáha uvoľniť sa a vyčistiť si myseľ o niečo viac.* Baví ma sledovať osoby naokolo a premýšľať, čo sa asi deje v ich živote a kým sú. *Povie zamyslene, skoro akoby bol zasnívaný, aj keď pri tom celý čas hľadí iba na jemnú, mierumilovnú tvár svojho mesačným svitom žiariaceho partnera.* Možno ju uvidím, niekto tak špecifický sa iste v dave nestratí. *Prenesie svoju myšlienku a ako na povel zazrie priamo za Lóniho hlavou bielu ženu, o ktorej čarodej rozpráva. Sám pre seba sa usmeje. Také momenty mu prídu krásne a magické, odhliadnuc od toho, že obaja mágiu využívajú. Namiesto toho, aby však túto konverzáciu ťahal ďalej, sa radšej upustí trochu z reťaze, akoby mal sám seba úplne nakrátko, ledva nechá Lóniho dopiť svoj drink a už ho vlečie na parket, ktorý sa stihol zaplniť viac, len čo naň vstúpila majiteľka podniku s jej loveckým tanečným partnerom.* /Triss a ten lovec sú spolu?/ *Prenesie v mysli a tá myšlienka smeruje priamo k Lóniho mysli. Je to len zamyslenie, než sa začne stooercentne venovať iba osobe pred sebou.* Si moja láska. *Prenesie do jeho pier, odtiahne sa a začne čarodeja vykrúcať v tanci tak, ako to len víly dokážu.* Užívaš si takto moje tancovanie? *Opýta sa so zvedavosťou v hlase, vlasy akoby mu stokrát ožili a krútili sa ako hady v hudbe. Pleť akoby mu žiarila rovnako ako Lónimu, iskrivá a jasná ako plameň ohňa. Cíti, že v ňom v pohyboch znova viac ožíva jeho nežná, ale divoká férska nátura, ktorou väčšinou obohacuje akcie, ako je táto. Len kvôli Triss to nebude až tak dravé s drogami a tancovaním na stole - teda, k tomu by sa teraz nemal. Má pocit, že ak by čo i len trochu odhalil zo svojho tela, ešte viac by pošpinil svoju pokazenú dušu. V tomto tanci sa však očisťuje, ako práve krstené dieťa, chránené pred zlom a bolesťou.* Vieš ako ťa milujem? Vieš ako ťa milujem? *Volá, zabíjajúc tým svoj strach, oživujúc však chuť splynúť do jedného tela so svojim čarodejom. V tabci tak podíde bližšie, nalepí sa na Lóniho hruď a ruky sťažka obopne okolo chlapcovho pása, vdýchne jeho sladkastú vôňu a teplo jeho tela, teplo iva tohto tela, mu dodáva odvahu a pocit ochrany.* Si tak jemný na dotyk. *Zašumí jeho hlas, keď prejde chrbtom ruky po Lóniho líci a zastaví pod sánkou.*
*Sladko sa usmieva. Už dlho nemal takto uvoľnenú náladu, aj keď bol stále v strehu, čo sa deje navôkol nich.* Je to čarovné. Viac ako mágia, ktorú mám v sebe. Je to ako keby si mohol otvoriť niekoho životný príbeh, a keďže sú pre teba jeho stránky biele, môžeš si k nim dopísať vlastný príbeh. Ako napríklad pri tej žene s jazvou. Odkiaľ ju len má? *Usmieva sa nadšene, že si našli takéto jedinečné hobby na zaplnenie krátkej chvíle, a aj by pokračoval, kebyže jeho priateľa zrazu niečo nenabudí, a začne sa predierať ľuďmi na parket. Pobavene sa na tom smeje, ale je rád, tak veľmi rád, že opäť vidí na Tanoiovej tvári úsmev a uvoľnenie aj medzi ľuďmi.* Ty si moje srdce. *Odpovie nežne. Zamyslí sa nad tým, čo sa deje s Meritriss a lovcom, ale potrebuje sa ešte na nich párkrát pozrieť, než odpovie.* /Možno áno. Aj keď nevyzerajú ako pár, nedržia sa za ruku, nedávajú si pusu, ani nemajú v očiach ten cit. Ale možno je to vzťah na dohodu./ *Nápadné Lónimu, a preto túto myšlienku vyšle aj férovi. Venuje mu bozk na jemné plné pery, a spokojne sa znovu otočí.* Ako silno miluje moje srdce teba. *Odpovie s úsmevom, a znovu sa necha otočiť, aby sa uistil, že je CHUAN stále na svojom mieste.* /Ale môže mi to byť aj jedno, čo robí ten YURKO, či ako sa to volal. Ak sa priblíži, a bude robiť problémy, dokážem ho nejako spacifikovať. Aspoň tolko som sa už stihol za ten rok naučiť. Hlavne nech ochránim Tanoiu./ *Upokojí sa, a taktiež Tanoiu objíme v pomalšom tanci načo zodvihne svoju tvár, aby oprel ich čelá o seba, a privrel oči v sladkom opojení Tanoiovej náruče.* Tvoja vôňa mi pripomína lesy Faerie. Je na tebe tak krásna. *Šepne mu naspäť, a potichu sa húpe do taktu hudby v objatí.*
*Prižmúri oči.* Ten zips na mňa neskúšaj, nikdy to nepomohlo. *Znova ju podpichne a aj by ju štuchol, keby nemal obe ruky zabrané tancovaním. Čuduje sa, že za Triss ešte nikto nedoliezol, ale nesťažuje sa. Byť tu s jedinou osobou, ktorú má z tohto podniku aj rád, nie je až tak zlé.* Áno, ja to chápem. Mláďatá podsveťanov si nevedia vyvodiť vlastné názory, ale… *Mykne plecami.* … Asi im to neberiem. Nemám potrebu s nimi trkotať a vychovávať ich na svoj obraz či čo. *Mykne hlavou do strany, akoby tým poukazoval na celú prítomnosť každej osoby v miestnosti. Všíma si, že Trissina prítomnosť na parkete začala priťahovať viac odvážlivcov, čo sa chcú do aktivity zapojiť, a tak je rád, keď aj vyšší muži začnú vytancovávať svoje partnerky a partnerov. Možno tak aspoň nebude úplným tŕňom v oku.* Čudujem sa, že za tebou ešte netiehnu ako lososy za párením. *Povie podivné prirovnanie, o ktorom sám netušil, že mu vyjde z úst a vo vnútri ho to úprimne pobaví, aj keď je jeho tvár kamenná ako neustále.* Čakám len moment, kedy niekto príde a vyzv- *Ani to nestihne dopovedať a už sa vedľa nich zboku objaví nejaký mužík, hľadiaci do tváre Triss, a vyzve ju do tanca. Nepríjemne sa zaškerí.* Máme to tu. *Zamumle ostro, pretočí očami a trochu sa skloní.* Myslím, že náš čas vypršal. Mala by si sa postarať o svoju svorku hladných psov. Ešte si im nedala nažrať. *Prenesie nepríjemne, ale táto emócia nie je mierená na čarodejku, ktorá to určite vie.*
*Triss v některých momentech stačila vypozorovat, že u baru sedí hned čtveřice jejích známých (ROBERT, CHUAN, MARIA a NATE), ale neměla zatím čas na ně příliš reagovat, ačkoliv po tanci stejně plánovala a sem tam kývne na souhlas na SEBova slova, ale dál se o tom nepře, dokud se nerozesměje nad jeho přirovnáním. A než stačí SEBASTIAN dokončit další myšlenku, skutečně je někdo přeruší. Pobaveně se na něj podívá, ale pak ho letmo poplácá po paži.* Pokud to půjde, ještě si tě najdu, zatím se bav. Máme tu nějaká dobrá jídla. *Zkusí ho navnadit na kuchyni, načež se přitočí k civilovi, který ji vyzval k tanci a do konce písně s ním zůstane. Krátký rozhovor je poměrně příjemný, poděkuje mu za účast, načež po skončení se omluví, že musí obejít i ostatní a skutečně zamíří za skupinkou ZNÁMÝCH U BARU a přistoupí k nim. Zaslechne ještě poslední slova ROBERTA a ušklíbne se.* To upřímně doufám, že ne. Takové setkání nepřeji nikomu. A ty sám si ho nepřeješ pro sebe, nezní příjemně, že to přeješ jiným. *Zapojí se plynule do konverzace a na všechny se usměje.* Zdravíčko, snad jsem nepřišla nevítaně, doufám, že se tady dobře bavíte. Děkuji, že jste přišli. *Postupně všem věnuje úsměv - NATEovi, ROBERTovi, MARIi i CHUANovi, než se nakloní do volného místa mezi nimi k baru a vyžádá si dvojitou whiskey s dvěmi kostkami ledu.*
Zaprvé tak starý nejsem dědo za druhý nas3r si krávo. Jsem dítě a co má bejt tak se z toho Nepos--. *Otočí se k třetímu neznámému muži.* Nejsem to a je mi ukradený že se znáte jak jsem to měl ale vědět prostě mě nechte na pokoji. Já fakt nepotřebuji být další měsíc na samotce *podívá se na sociální pracovnici která balí každého muže kterého potká* Můj slovník je jaký je pokud s tím máš problém můžeš si políbit ty víš co řekne Mari Všichni totiž nemají tak nóbl život jako vy. Všichni nejsou tak bohatí jako vy a to mě na vás všech s##e. Myslíte si jak jste lepší a přitom jenom žijete a ubližujete. Já sám nechci být takový jak vy. Zkuste si 15 let žít na ulici *Chuan je naštvaný a do breku. Nerad o tom mluví ale ví že Triss taková není* K Triss se chovám s respektem protože mi pomohla. To je důvod *Z důvodu vzteku si ani nevšimne že Triss přišla. Prostě potom zmlk a dýchal*
*Jakmile se lovec odporoučí pryč, tak se Dragos pro sebe vítězně ušklíbne a zamíří za ní. V očích se mu zableskne nad skupinkou, ke které zamířila a klidným krokem dojde za její záda.* Nemáš za co.. Rád tě poctím svou přítomností.. *Ušklíbne se, když tato slova pronese k TRISS, která je k němu zády. Pokud se k němu překvapeně otočí, tak toho využije, aby ji odvedl na parket. Kdyby se neotočila, tak ji zachytí na pasu a stejně otočí na sebe a rovněž odvede.* Určitě smím prosit. *Pronese. Neptá se. Ihned nasadí tempo do hudby, když Triss zachytí do tanečního postoje.*
Vzhledem k tomu, že si pamatuju její poslední výběr, tak bych spíš řekl, že je ta laťka vyvážená, ale na jiné straně než posledně.. *Uchechtne se na slova MARI, než se jeho pohled otočí k ROBERTOVI a odfrkne si.* To raději ani nepřipomínat.. A nejhorší vkus měl stejně na partnery.. *Zašklebí se a otočí při jeho posledních slovech hlavu na Chuana.* Nechceš. *Odpoví mu rovnou.* Věř mi, že nechceš.. *Tato jeho slova jsou ale nejspíš přehlušena dalším výbuchem mladého kluka. Nad posledními slovy se zamračí.* Co takhle nejprve si o někom něco zjistit a pak soudit? *Odpije ze své skleničky.* Můj život taky není dvakrát růžový a tam kde jsem jsem jen díky sobě.. A rozhodně ne proto, že jsem někdo v klubu začal dupat nožičkama a stěžovat si, že je něco těžké. *Dokončí svoje slova, když zaregistruje, jak se k nim blíží Triss.* A to máš jediné štěstí, jinak bych tě už zkopnul z Empire.. *Sykne k CHUANOVI, než to TRISS může zaslechnout. Na tu se otočí s úsměvem.* Ča-..u.. *Dokončí svůj pozdrav o hodně nakrkleji, jakmile je zase odvedena.* Co ten tu dělá? *Zabrble si pro sebe tiše.*
Tak to vidím, že v tomhle světě se lidi nikdy nenudí. *Pronese se špetkou humoru k BOBOVI když ji popisoval jeho příběh o tom jak je zaneprázdněný. Potom ale začíná být naštvaná nad slovníkem CHUANA, proto se otočí na BOBA.* Můžeš ho nějak umlčet? Všechno co mu vypadne z úst jsou odpadky, a i ty jsou občas příjemnější a méně zapáchající. *Otočí se na NATEA* Nebo klidně ty, podle toho cos říkal chápu, že padáš do podobného odvětví jako BOB. *Nakrčí s rameny a to dítě radši dál ignoruje, kdyby nebyla tak unavená z práce tak na něj už asi vrčí a cupuje ho na kousky, ale takhle si jen upije dalšího loku piva.* Každý máme nějaký ten příběh a délka života na tom nezáleží, ale to nic nemění na tom, že pokud se budeš chovat jak malý spratek, budou tě brát jako malého spratka. *Dodala ještě protože neodolala. Poté uviděla TRISS a na její tváři se objevil náznak, koutek jejích úst povyjel nahoru.* Aho - j. *Než to dořekla, tak ji cizí týpek odvlekl pryč. Proto se Mari na DRAGOSE zamračila, ale nechala to být protože věděla, že její přítelkyně se určitě vrátí když bude mít čas.*
*Bob ho sleduje s klidným pohledem. Nic neřekne. Nehodlá mu říkat, že je bohatý díky tomu, že jednou rozespalí něco podepsal a najednou má akcie velké společnosti. Navíc žil ve středověku a prožil všechny války zásadní pro lidstvo. Poslouchá i Natea. Určitou část života ho sledoval a ví, jak se vypracoval tam kde je.* Pravda. Viktor bylo jeho vlastní sebemrskačtví skrze někoho jiného.* Řekne a uchechtne se.* Navíc po něm zdědil gang.* Zasměje se. Pak se podívá na Mari.* Meh, si to pamatuju a pak mu to budu dávkovat. Není zábava trápit slabé, proto z těch, co mi vlezou do domu je jen žrádlo pro démony.* Pokrčí rameny. Když přijde Triss, tak se na ni usměje.* Byl by to krásný reality check pro někoho, kdo si myslí, že máme dokonalé a bezpečné životy s milující rodinou. Nebo že jsme bohatí.... Což já jsem, ale žít 800 let a nemít peníze, to už trochu ukazuje mentální retardaci.* Ušklíbne se. Pak se však objeví Dragos a úsměv mu zmizí.* Ew... doufal jsem v příjemný večer, ale už jsem zase na radaru určitě. Ah... a to jsem si myslel, jak předám dárky v klidu.* Zamumlá si pro sebe.* Vidím, že vám Dragos taky kazí náladu... mě kazí i mučení a drbání....* Řekne a odfrkne si.* A teď kazí i její večer. Chce to klub antiDragos. A pokud mě slyšíš, tak víš, že to je pravda.* Prohlásí a dopije pití.*
*Triss se na ně sotva stačí pořádně usmát, než se za ní ozve hlas, který tu chtěla zaznamenat nejméně ze všeho. Naprosto tak souhlasí s tím, co řekne ROBERT, co se ještě skrze hudbu donese k jejím uším. Otrávený výraz se jí nepovede včas skrýt.* DRAGOSI. *Odvětí na jeho slova, snad je to forma pozdravu, než ji odtáhne od jejich přátel a známých a nakrčí nos.* Ne, to určitě nesmíš. Oba víme, že můj zájem o tvou osobu se týká jen toho, že zůstaneš dost daleko od všech mých blízkých, což jsou vesměs všichni ti, od kterých jsi mě odtáhl. *Ušklíbne se a sama si pro sebe odfrkne.* Poděkovala bych, že jsi dorazil, ale nebyla bych upřímná. Alespoň buď tak slušný pro jednou a nekaž tento večer, když už ti mám věnovat tanec. *Nadhodí a i když ne zrovna ochotně, přestane se na něj tvářit jakoby snědla citrón, už kvůli očím, co se na ně mohou upírat a její kroky splynou s těmi jeho.*
*Chuan jen vzdychne. Nemá náladu se hádat* /chodit sem byla chyba/ *nechce se už hádat. Tak se rozhodne udělat nejlépe. Prostě ztichne. Utře si slzy V očích a zhluboka se nadechne* Omlouvám se za to jak jsem se choval. Přece jen jste starší máte pravdu *řekne klidně a otočí se ke svojí Cole a už moc nevnímá jejich konverzaci spíš ho zajímá kdo je ten DRAGOS. Proto taky zatáhne BOBa za rukáv.* Hele kdo je ten DRAGOS? A proč jde tančit s mámo- TRISS? *Řekne Chuan* Vypadá jako docela v chillu týpek. Ale vy ho nevím proč nesnasite /prostě proč je nějak špatný něco provedl nebo co?/ A jak by jí kazil večer však jdou jen tancovat.... Asi
*Prikývne.* Síce, kým nám to niekto nepovie, môžeme si len vymýšľať a vymýšľať a aj tak nás to môže prekvapiť. Život niekedy je tak zvláštny, aký dokáže byť nečakaný a… *Na chvíľu sa zasekne. Pripomenie mu to ten večer, znova. Nečakal, že môže niečo také prísť, aj keď ho vnútro varovalo a ako víla ho mal poslúchať - síce neovláda jasnozrivosť, nečíta v budúcnosti ako niektorí z jeho rasy, ale… jeho intuícia je ako slabým odvarom, čo upozorní a nejako nakopne, ak je to potrebné. Rýchlo preto svoje myšlienky zameria na predstavu jazvou okrášlenej tváre ženy, ktorú videl.* Určite je to niečo, čo ju nielen telesne poznačilo. Bolesť, ktorú by chcela ukryť, keby nebola priamo na očiach ako nejaká zvrátená trofej toho, že prežila. *Zaznie z jeho úst a pripadá si v tých slovách tak vzdialený. Preto iba zatrasie hlavou a jasne sa usmeje, natiahne sa po pohladenie a vydýchne.* Ale všetko z toho nás formuje, že? Chcel by som jej príbeh počuť. *Dopovie nakoniec a uvedomí si, že aj keď život vie byť zvrátený vo svojom humore a písaní životov ako pri útoku na neho, rovnako je tak život plný momentov, ako keď sa stretol s Lónim. Ten slnečný deň v tráve pod jasným nebom je jednou z najkrajších spomienok a spomína na neho vždy tak rád. Bolo to tak nečakané a teraz? Má jeho. Jeho. Slnko na dvoch nohách, hviezdu zo všetkých hviezd najžiarivejšiu, tú najbližšie k jeho srdcu, ktorá v ňom nikdy nevyhasne. Je tak preplnený láskou, že mu dovolí zmeniť svoje správanie, nevytrvať celý večer v ublížení, ale aby mohol skutočne lietať ako víla i bez krídel. Usmieva sa na neho, pretože chce. Posledné týždne boli ťažké, priťažké na jeho dušu, pretože nie len že ho to tak ovplyvnilo, že sa bojí chodiť sám, lebo všade vidí tie tváre, všade cíti ich pach a prítomnosť, že sa myká pred dotykmi a obáva sa mužov, ale ovplyvnilo to aj jeho priateľa, ktorý rovnako s paranojou pozerá za každý roh, akoby odtiaľ mal vybehnúť strášiak a oboch ich vypitvať do morku kostí. Chce mu to vynahradiť, chce bojovať sám so sebou - aj jeho chtíč k Lónimu je nateraz tak mocný, že niektoré dni ani nezvláda iba zaspávať, ale musí sa o neho trieť ako do zbláznenia, alebo sa pri ňom dotýkať, lebo sú to jeho vlastné ruky, alebo tie Lóniho, žiadne cudzie špinavé pazúry. A keď Lóni vraví o láske, oh nebesia, chce sa mu utopiť sa v nej.* Si to najdrahšie v mojom živote. *Odpovie hneď späť a tanec, ktorý s ním zvolí, je voľný a nežný, trošku drsný, ale vedie ho a necháva sa sem-tam viesť, aby mu chlapec ukázal, ako to vie. Téma vzťahu Triss ho neudrží dosť dlho v zaujatí.* /Nemyslím. Lovci si dohodnuté partnerstvá s podsveťanmi nerobia./ *Povie ľahko, pretože túto skutočnosť pozná. Naposledy dvojici venuje pohľad a zamkne sa v bubline, v ktorej sú len oni dvaja. Pomalá pieseň, čo nasleduje, ho vtiahne a tak môže zabudnúť na niečo viac. Hľadí do chladivých očí a vnútro sa mu aj tak roztápa.* Tvoja vôňa je ako chladivý oceán, chce sa mi v nej kúpať. *Páči sa mu výmena slov, ktorú urobia - Lóni iba naznačil miesto, odkiaľ prišiel on, s lesmi, kam patrí, a on zas naznačil oceán, vodu, ktorá obklopuje nádherný ostrov, ktorý už videl a zamiloval si ho, napriek bolesti, ktorú Lónimu spôsobil. Ale chce ho naučiť to miesto zas milovať, vytvoriť mu s ním nové spomienky.* Vezmem ťa znova na Island. Budeš sa ma môcť dotknúť, pobozkať ma ako predtým si chcel, dáme si koláčiky a vykúpeme sa v teplom prameni a už sa nebudeme musieť držať od seba ďalej. *Prenesie sladko, nahne sa znova, pobozká chlapca zase na pery, ale tento bozk je hlboký a nespútaný, akoby tým chcel do Lóniho vdýchnuť svoju podstatu a zobrať si tú jeho.*
*Mohol to čakať. Ale je rád, že to všetko išlo tak ľahko, že keď nakoniec prestane tancovať a nechá Triss, aby prešla k druhému mužovi, iba si uhladí jednou rukou vlasy dozadu a vloží si ju do vrecka.* Uvidím, čo sa dá robiť. /Ale nesľubujem, to dúfam vieš./ *Doplní si v mysli, ale nakoniec… nechce aby jeho slová zneli, akoby sa jej chcel vyhrážať, že ak pôjde s niekým iným, ihneď odíde. A on sa aj posnaží trochu, nejaké jedlo by si možno dal, aj k baru keď príde, nejaké to pitie na zapitie večera by mu nemuselo uškodiť, ale keď vidí, koľko osôb sa vôbec pri bare schádza a baví a že ten bar je vlastne miesto, kde sa aj Triss ocitne medzi jej kumpánmi, z ktorých niekoľko tvárí je mu aspoň minimálne známych, zastaví sa a pretočí očami.* /Tak, asi najvyšší čas odísť. Však Triss mi to odpustí. Napíšem jej potom sms./ *Napadne mu riešenie tejto ani nie zamotanej a jasnej situácie. Koniec oddychu, späť do práce. Prosto sa otočí a vyberie sa podnikom pomedzi ľudí preč. Nerobí mu s jeho výškou problém predrať sa k východu, vlkodlačej ochranke nevenuje žiaden pohľad a vydá sa smerom k inštitútu, vediac, že ak sa niečo na mieste pose-ie, dozvie sa o tom na druhý deň. Ale na dnes asi nechá podnik v rukách boha a bude dúfať, že je boh dostatočne pozorný na to, aby tú partiu udržal na uzde, inak si privolajú apokalypsu. Ale… ak sa niečo také stane, aspoň na to bude zajtra vyspatý.*
*Nepozdáva sa mu, kam táto konverzácia putuje, keď vidí trápenie v Tanoiových očiach. Prial si, aby mu napadlo skôr nevyťahovať jazvy iných ľudí, nakoľko mnohé z nich ako aj u Tanoie sú neviditeľné, ale bolia dlhé roky.* Ale vyzerá byť ...spokojná. Možno si už tak zvykla, že to berie ako súčasť seba, ako znak toho, že prežila. Ale to nebudeme vedieť o nikom, dokým nám to nepovie. *Rozhodne sa radšej ukončiť túto tému veselšou myšlienkou, a už si to spolu hrnú na parket, kde je síce Lóni zo začiatku mierne zaujatý inými ľuďmi v okolí, ale keď vidí, ako si s Chuanom všetci ostatní okolo neho zahrávajú, a viditeľne ich jeho výstup nijako neovplyvňuje, tak sa upokojí, a spokojne tancuje so svojou neobyčajne krásnou láskou. Lóni si prial, aby mohol každý uzrieť Tanoiovu krásu, a aby žil večne len preto, aby mal každý človek možnosť vedieť, že žije v rovnakom čase ako tento láskavý fér s rukami a srdcom zo zlata.* Ďakujem ti, že si mi dal domov a rodinu, Tanoia. Len vďaka tebe sa cítim na tomto svete o toľko šťastnejší, než som si kedy myslel, že budem. /Pôvodne som ani nečakal, že prežijem tak dlho, aby som si našiel šťastný koniec. V mojom pláne bolo maximálne žiť v nejakej ruine, ktorú by som si možno nejako opravil, ak by mi niekde ponúkli konečne prácu. Ale môj náhly útek do Ameriky bolo predsa len to najlepšie, čo som mohol urobiť./ *Na nápad s Islandom sa spokojne vyškerí, a chytí Tanoiu za boky, aby sa s ním mohol rýchlejšie vytočiť.* Áno, prosím. Ak prídeš so mnou, bude mi tam opäť krásne. A mohli by sme odísť aj na niekoľko dní. Zbalíme si tašku s vecami a jedlom, a prejdeme sa aj hlbšie do ostrova, aby som ti ukázal aj veci, o ktorých mnohí turisti nevedia. *Navrhne nadšene, a má chuť si poškočiť od radosti. Sám bol vo vnútrozemí ostrova len málokedy, ale počas leta sa tam dalo dostať ľahko, keď mal človek pár dní voľna. A žiaľ, ako duch mesta, mal Lóni voľno každý deň. Možno aj boli ľudia radi, keď Lóniho jednu dobu v meste nevideli asi mesiac, a potom museli cítiť silný smútok, keď ho opäť objavili ku koncu leta na uliciach, ako sa snaží nájsť niečo na jedenie, čo by mu pomohlo prežiť do ďalšieho dňa. Ale aj napriek všetkému, čo sa v minulosti stalo, sa teraz celým telom natlačí na Tanoiu a začne ho bozkávať, ako keby neexistovali ďalší deň. S rukami okolo jeho ramien si ho sťahuje bližšie k sebe, s užíva si dotyk jeho mäkkých pier na tých svojich.*
*Otočí ještě během tance hlavu ke kroužku jehož součástí byl ROBERT.* Utáhnu ti obojek, macku. Neštvi. *Ušklíbne se na něj, když schválně použije toto označení. Pak vrátí pozornost na TRISS a rovněž se ušklíbne na její slova, když ji navede do kroku.* Škoda.. Už jsem si chtěl pokecat s tím spicy prtětem.. *Prohlásí když čarodějku vynese do otočky a pak vrátí k sobě.* Mimochodem, Roberta za svého blízkého považovat nemůžeš.. S ním mám svou vlastní dohodu, která předchází té tvoji.. *Ušklíbne se na ni, než nasadí metodu nevinnosti.* Drahá.. Já se vždycky chovám slušně.. Jsem galantnost sama.. *Řekne rádoby uraženě, ale na rtech mu hraje pobavený úsměv.*
*Na slova ROBERTA se oklepe.* To byl případ sám o sobě.. Případ pro psychiatra.. *Odfrkne si ještě a na MARI se uchechtne.* Tohle bohužel neumím.. Umět to, tak zalepím pusu Triss, ať ji zabráním uzavírat tu hromadu šílených smluv s nebezpečnými osobami.. *Pronese sarkasticky a ještě přikývne na její slova o těžkosti života. Sám si prožil dost a nemá potřebu to vykřikovat do světa. Má pocit, že se najdou lidi, co si prožili mnohem víc, jako například Triss, a proti kterým i jeho život vypadal lehký jako peříčko. Jen přikývne, když se Chuan omluví a následně otočí hlavu na odvedenou Triss. Jen krátce, neboť pak se jeho pohled navrátí ke skupině.* Je tady víc lidí, bez jejichž existence by byl ten večer příjemnější.. *Pronese, načež pozvedne obočí nad slovy Chuana.* Za prvé.. Být Triss tvojí mámou, tak tě má tak v sedmi letech.. *Nakrčí nos, načež si ještě odfrkne.* On? Tenhle "v chillu týpek" *Ukáže prsty uvozovky.* Jak jsi ho nazval.. Triss na pokyn jedné parodie na Romea sledoval, unesl a zdrogoval.. A to jen kloužu po povrchu problému.. *Zabrble a kopne do sebe skleničku.*
*Naslouchá tomu co řekl BOB i NATH směrem k CHUANOVI.* To je celkem škoda, taková schopnost by mohla být dosti užitečná. A rozhodně bych chtěla slyšet víc o Trissiných nerozvážnostech, ať v tom nejsem sama. *Ušklíbne se a když se to dítě, CHUAN, omluvilo jen pokrčila rameny. Už před dlouhou dobou se naučila nereagovat na slzy a pláč, doslova každý druhý to zkouší ve výslechovce. Co ale nedokázala tolerovat bylo když začal NATH popisovat co ten muž udělal Triss. Při každém dalším jeho slově se víc a víc narovnávala, zatla ruce v pěst, doslova měla problém aby přímo na místě nezavrčela. Triss považovala za přítelkyni, a byla taky jediná v tuto chvíli, kterou tak brala. Proto její ochranářské instinkty jely na sto procent. I kdyby se ji někdo pokoušel zastavit, tak by se mu vysmekla nebo bojovala. Z toho důvodu věnovala NATHOVI, BOBOVI a CHUANOVI jeden velice ledový úsměv.* S dovolením pánové, musím si teď jen něco zařídit. *Svižným krokem překonávala vzdálenost mezi TRISS a sebou, jakmile stála u ní, tak jí chytla za ruku a potáhla k sobě. Schválně se toho divného muže DRAGOSE nedotýkala, ale promluvila k němu přičež se dívala do obličeje TRISS jen aby zjistila zdali je v pořádku.* Omluvte mě prosím, ale potřebovala bych něco vyřešit se svou přítelkyní, jsem si jistá, že s Vašim vzhledem si najdete taneční partnerku, či partnera, nechci urazit, během chvíle. Ale toto může být urgentní. *Schválně se schovala za masku zdvořilosti, kterou používala v práci. Přece jen věděla, že násilí vyvolává násilí a nechtěla způsobit scénu v Trissině novém klubu.*
*Bob se dívá směrem za Triss.* No, je to šéf upírů, můj zaměstnavatel v podstatě. Kdybych to dal do civilské řeči, tak on je kmotr. Já jsem někdo kdo dodává materiály a lezu mu za jedním z princů klanu. Takže se zrovna nemusíme, ale bavíme se. Jeho povaha je jako povaha kmotra. Pokud se mu zprotivíš, tak můžeš zmizet. Jako že úplně přestat existovat. Nebo se probudíš s hlavami tvé rodiny v posteli. * Řekne a pak uslyší DRAGOSE.* Oh, neslibuj, ještě se budu těšit.* Usměje se a pošle mu vzdušný polibek. Je na něm poznat, že to má jen jako legraci. Pak poslouchá Natea.* Zdá se, že měli zajímavé setkání.* Ušklíbne se a vzpomene si jak se setkali poprvé, když hledal Davida. Pak jen mávne na rozloučenou MARI a podívá se na CHUANA.* Nečekej, že všichni kolem Triss jsou jako ona. Ona je jak motýlek mezi sršni. Pokud ji nezkazí čas, tak to bude dobré.* Řekne mu a objedná si medovinu se skořicí v jablečném moštu.*
Na to "spicy škvrně" nesáhneš. Pokud jsem ti to náhodou zapomněla oznámit konkrétně, tak Chuan je pod mou ochranou a tedy je zahrnut do naší dohody, stejně jako Nate a Mari, o kterých už víš, ale předpokládám, že od pohledu je stejně znáš, když sis hrál na mého stalkera. *Ušklíbne se, když si ji po otočce přitáhne a musí si vyslechnout i poznámku o Robertovi. Ten očividně byl ze hry, i kdyby chtěla, pokud jí Dragos nekecal. Nevěřícně se zasměje.* Samozřejmě, mám ti připomínat všechny naše interakce, kdy jsi měl ke galantnosti blízko podobně jako démon k andělovi? - a nebavíme se o anticích, biblických monstrech ani padlých. *Dodá, kdyby chtěl přesně tyto démony vytáhnout jako argument. A dřív než mu stačí cokoliv dalšího říct se objeví při jejím boku MARIA, na kterou se přátelsky usměje.* Samozřejmě, omluv mě DRAGOSI, a užij si zbytek večera. *Nasadí obdobně zdvořilý výraz, když od něj odstoupí ještě dál, než ji odtáhla MARI, i když nic takového se v jejích očích nezrcadlí.* Půjdeme někam bokem? *Nadhodí k vlkodlačici a naposledy se podívá na DRAGOSE s úšklebkem.* Nějak nevěřím, že bys toto nechal být našim posledním setkáním, takže bohužel, sbohem příště. *Rozloučí se trochu kysele, i když výraz v její tváři se po krátkém úšklebku změnil na zdvořilý a snad trochu neutrální, načež udělá několik kroků od něj, aby jej ještě zaznamenala pohledem a pokud je nechá být, odstoupí dost daleko na to, aby přes hudbu neslyšel ani on, když tiše k MARI šeptne: * Děkuji. Tak, o čem jsi chtěla mluvit? Je všechno vpořádku? Děje se něco? *Přepne do módu starostlivé přítelkyně a stejným pohledem si ji taky prohlédne, aby se aspoň o možném fyzickém problému přesvědčila sama.*
*Prikývne a na súhlas k Lóniho slovám sa pousmeje. Rád ho drží za ruku, rád sa s ním rozpráva, ale teraz už nemá čo ďalšie k tomu dodať. Tanec mu obopína telo a hlas jeho priateľa je len ako domácou šľahačkou, čo robí koláč jeho terajšej existencie tak dokonalo chutný.* /Dal by som ti omnoho viac, než si vôbec dokážeš predstaviť, ale láska je to najpodstatnejšie a tej odo mňa budeš mať zo všetkých osôb na svete najviac, až do môjho posledného dychu. Už nebudeš tým starým životom žiť. A síce aj tento náš dom je ruina, je to domov. Lebo som tam s tebou./ *Odpovie mu iba v mysli. Je to dôverná konverzácia a on nepotrebuje nahlas niečo povedať, hlavne ak ide o osobný život jeho priateľa. Sladko sa na Lóniho usmieva, aj sa šťastne zatočí, keď preberie čarodej na sekundu tanečné velenie.* Nikto nás nedrží, urobíme si výlet a aj keď na ňom stratíme mesiace, čo na tom záleží? *Opýta sa do vzduchu a chce sa každý raz, čo sa okolo seba otočia, vrhnúť chlapcovi okolo krku a objímať ho. V opojení tanca však nakoniec zmĺkne, vníma iba telo ored sebou a to svoje, medzi tým všetkým. Než sa k chlapcovi nakloní a začne ho bozkávať. Oči priviera v opojení ako z rozprávky, priklincováva sa na zemi len preto, aby z toho nespadol na zadok. Stále sa mu v mysli mieša strach a keby sa nad tým lepšie zamyslel, zrejme by mu doplo, že jeho aktivita na parkete je z veľkej časti podporená adrenalínom a jointom zo začiatku večera. Aj keď účinok už prestáva a ľudia okolo neho začínajú uzatvárať priestor okolo nich, akoby ich chceli uzavrieť do pasce. Pritisne sa viac na svojho partnera, akoby z neho chcel piť.* Si tak horúci. *Zašepká sladko a len čo sa na neho zozadu chrbta nalepí nejaký tancujúci muž, keď sa mu o ruku obtrie niekoho bok, ako má zapnutý pud úteku, pretože tá paranoja, že tam muži sú s nimi, že sa k nemu chcú dostať, dotknúť sa ho, všetko to vytvára nátlak na jeho dušu i myseľ a on nevie, ako to spracovať, aj s tým adrenalínom a chuťou tancovať, že namiesto toho, aby utiekol z miesta, ktoré v ňom tieto emócie vyvoláva, tak na ňom ostáva a podporuje svoje stiahnuté slabiny.* /Zase. Ja…/ *Akoby chcel Lóniho tou myšlienkou upozorniť, no než to stihne, zaryje svoje prsty do jemných, bielych bokov v čiernej košeli, pritiahne si Lóniho k sebe tak drzo a neúnavne, zakusne sa mu do krku, aby mu vytvoril peknú značku a so zatiahnutým pohľadom sa zahľadí do ľadovo modrých očí.* Triss povedala… *Zaznie jeho hlas, ale ako sa o neho znova niekto obtrie, akoby to stláčalo neviditeľný gombík, akoby sa na neho pokladali špinavé pracky a on ich nedokáže striasť, že jediné, čo mu napadne, je prudko vziať Lóniho ruky a napasovať ich okolo svojho pása, kým sa nosom zaryje do záhybu bieleho krku, rukami mieri k nohaviciam a sťažka dýcha. Už to nie je tanec, je to jeho útek cez myšlienku toho, že ak sa ho Lóni vydotýka a on sa vydotýka Lóniho a bude navrchu, bude dávať vzrušenie, možno si nebude pripadať tak ponížený a špinavý.* Poďme domov, poďme domov. *Začne opakovať. Nasleduje ďalší dotyk, keď zadkom niekto narazí do jeho zadku a s ospravedlnením sa začne smiať, ale Tanoiu to iba pobáda ďalej a ďalej, hlbšie a hlbšie do temnoty vlastného vnútra, kým jeho telo koná.* Si to ty. Ty, Lóni. Dotkni sa ma. Vezmi ma domov. Poďme domov. *A len čo zbadá skulinku v skupine ľudí, vezme chlapca za ruku a potiahne ho z podniku preč. Musí to dostať čo najskôr. Triss sa poďakujú hádam neskôr.*
Jak říkám.. *Ušklíbne se s pokrčením ramen.* Škoda.. *Ohledně jejich známých jen přikývne. Mari tolik ne, ale o tom čarodějovi toho věděl podstatně víc.* Možná víc, než ty sama.. *Nadhodí s tajuplným úšklebkem. V tanci pokračuje i při konverzaci a skoro se na něj ani nemusí soustředit, jakou je to pro něj přirozeností. Když zaslechne ještě ROBERTA, tak se ušklíbne jeho směrem.* A tvou společnost ti bude dělat jedno padlé hádě.. *Pak se vrátí ke konverzaci s TRISS.* Technicky vzato, právě ti andělé jsou vlastně ti špatní, když se na to podíváš, že své padlé bratry zavrhli jen proto, že se moc ptali.. A není nakonec samotný ďábel vlastně ten dobrý, když má podle bible trestat ty hříšné.. *Zapolemizuje si pobaveně. Spokojeně s ní udělá další otočku v prostoru místnosti, než jsou vyrušeni. Jedno nasátí nového vzduchu a je mu jasné s kým má tu čest ještě, než ji uvidí.* Určitě.. Já totiž nemám blechy.. *Rýpne si do MARI, než ještě mrkne na Triss a odkráčí ke skupině, která po odchodu Mari na baru zůstala.* Někdo se tu sháněl po mé společnosti? *Zvedne koutek v ušklíbnutí, když se zastaví vedle TŘÍ ČARODĚJŮ.*
*Jason chvíli zvažuje, že se zapojí do nějakého hovoru. Obzvláště, když se tvoří skupinky u baru, kde on vysedává a nasává atmosféru. Ale vždycky když už si představí, jak by taková interakce probíhala, raději si objedná další drink. Buď dnes nemá společenskou náladu a nebo je jednoduše trochu přešlý z toho, že tu není Jack.* /Samozřejmě vůbec nedává smysl, aby tu byl. Jsou tu nebezpečné osoby, plus moc nevím, jak realistické je, že by agent Irons investoval do jazzového klubu. Ačkoliv, kdybych to uhrál na rodinné bohatství... to bych ani nemusel lhát. Obrazně řečeno, samozřejmě, že nemohu lhát. A ač je to iracionální a nebylo by dobře, kdyby tu Jack byl, tak bych si to užil víc po jeho boku. Na baru je nejlepší bourbon. V knihovně pár psychologických titulů, co by ho mohly zajímat... něco bych mu zahrál na klavír a pak bychom společně navazovali nové kontakty a nebo rozdmýchali drama nějakým vtípkem. Jenže to by nesměl být stejně lehce zabitelný jako unavený komár. To bych nesměl být král, co by ho producíroval jako prase na porážku. Hej podsvěťané New yorku! Pojďte si zabít tohohle měkkého civila, je to slabina krále víl! A nebo lépe, uneste ho a žádejte cokoliv, on vám to totiž dá! To sotva. Je dobře, že tu není. Ale sdílelo by se to s ním krásně. Tak alespoň z vyprávění.../ *Odfoukne si a odsune kdoví kolikátou sklenku před sebe.* Teď ne. *Odmávne barmana, který se už už nadechuje, aby mu dal nějaký pep talk.* /Bude líp, já vím. To si schovej pro zákazníky./ *Platit ve vlastním klubu nemusí, což pro něj není z Faerie vlastně taková novinka, a tak se prostě zvedne a odejde nenápadně zadním vchodem.* /Triss se pak omluvím. Věřím, že bude mít pochopení./ GIDEON: *Triss mu povídala o té lehce bizarní události. Ona a jeho král spolu otevírají podnik v civilském světě. Neví, jestli jde na otvíračku víc kvůli podpoře své přítelkyně a nebo je zkrátka zvědavý, jak taková kombinace mohla dopadnout. Přeci jen jeho král je trochu...* /Upjatý./ *A Triss je přeci jen...* /Plná života a elánu. A barev a celkově vůbec nevím, kde se jejich styl sešel./ *Na druhou stranu musí uznat, že viděl svého krále na večírcích a zas tak ztracený není. Přesto se odhodlává a připravuje si nelživé ale ne zrovna pravdivé komplimenty, kdyby z klubu byla doopravdy nesourodá míchanice dvou rozdílných osobností. Když však vstoupí, zjistí, že se bál zbytečně.* /No super, to mi usnadňuje přivítání./ *Kompliment "Rozhodně zajímavá dekorace!" by totiž u Triss určitě neobstál. Chvíli ji hledá v davu a pak ji uvidí s tmavovláskou trochu dál od ostatních. Nechce je rušit, ale zároveň mu přijde nezdvořilé Triss alespoň nepozdravit. Vydá se tedy k nim.* Nelekej se. *Zavolá přes hudbu a obejme TRISS zezadu. Nechce se nechat usmažit ohnivou koulí, a tak se raději dopředu hlásí, přestože Triss může cítit jeho přítomnost klidně dřív, než začne halekat. Krátce na to jí dá pusu na tvář a s úsměvem kývne na pozdrav MARIE.*
*Veselo sa zasmeje na tom, ako jeho nápad Tanoiu nadchol.* Stále potrebujem chodiť do práce, dokým tam mám zmluvu. Takže ak by som zrazu prestal chodiť, zrejme by poslali políciu, aby ma našla, a vtedy by si uvedomili, že mám falošné papiere. *Objasní nervózne. Trochu mu to bolo aj ľúto, ako ho život civilov prikoval k jednému miestu. Že aj keď si celý život prial ostať normálny, aby bol iba ďalším človekom v dave, keď našiel Tanoiu, začal si užívať ich jedinečnosť, a zrazu sa jeho dovtedy neskrotená duša mala chuť opäť rozletieť do sveta. Opäť mal chuť len tak odísť a stratiť sa na mesiac, a prial si, aby sa nikto nepýtal. Ale bál sa, že pri tom niečo z toho, čo teraz má, stratí.* /Ale ak by som nestratil Tanoiu...ak by šiel on so mnou, tak by to bolo v poriadku, nie? Za ostatnými by mi bolo smutno, ale jeho by som stratiť nedokázal./ *Uvedomí si, a zrazu mu predstava vytratiť sa s Tanoiom do sveta až tak nevadila. Mohli by sa prípadne vracať kvôli tieňotrhom, a medzitým objavovať svet ako aj samých seba spoločne. Prekvapene zajahká, keď sa k nemu Tanoia zrazu pritiahne. Bál sa naňho skúšať hocičo intímnejšie, aby mu nespôsoboval problémy, ale keď to inicioval sám Tanoia...potom to bolo v poriadku, nie? So znovunájdenou stabilitou sa vtesná do toho dotyku, a z pier mu unikne jemný vzdych, keď ucíti zakusnutie. Nevníma ani to, že sú okolo nich iní ľudia, či to, že Tanoia povedal niečo o Triss, vníma len to, ako sa ho dotýka, jeho plameňmi oblizujúce sa telo, a jemný hlas, ktorým ho žiada, aby ho vzal domov.* Dobre, poďme, poďme. *Zopakuje po ňom, a sotva cíti potiahnutie za ruku, sám sa za Tanoiom dobrovoľne vydá, a veselú iskričku v jeho bledých modrých očiach nahrádza tmavý tieň.* /Tanoia, čo to so mnou robíš?/
*Vzhledem k tomu, že CHUAN je ve společnosti dospělých a připozdívá se, tak si sociální pracovnice dojde pro CHUANA s tím, že už musí jít a odvede jej s sebou pryč z klubu a zamíří s ním zpět do dětského domova.*
Nechtěla.. *Zašklebí se Nate na MARI a na slova ROBERTA se sarkasticky uchechtne a nijak obdivně dodá.* Mírně řečeno.. Je to spíš pořádná osina v prdeli a je mi ukradené, že to slyší.. *Poslední slova jsou trochu hlasitější a dokonce mírně nakloní hlavu směrem k tančícímu páru. Následně vysype z rukávu setkání Dragose a Triss a jen stihne přikývnout na Robertova slova, než sleduje že se Mari pouští do akce.* Ale pozor.. *Upozorní prstem CHUANA po Robertových slovech.* I Triss umí bodat, když chce.. *Dodá, než je mladík odvedem sociální pracovnicí a k nim se přidává ten, kterého tady v podstatě pomlouvali.* Já teda ne.. Vrať se do hrobu.. *Zabrble k DRAGOSOVI a objedná si další whiskey. Když už Triss uzavírá pitomé smlouvy, tak té mrtvole alespoň od plic řekne, co si o něm myslí.*
*Jakmile odchází tak ještě zaslechne poznámku od DRAGOSE, ale raději to přejde, jediné na čem ji teď záleží je aby byla Triss v bezpečí. Což pro Mari znamená co nejdál od toho podivína, co ji podle Natha způsobil tolik problémů. Její jediné soustředění se přesunulo na její kamarádku. Jakmile se zeptala zdali se nepřesunou bokem tak potvrdila přikývnkutím hlavy. Jakmile popojdou dál od toho muže, tak pokývne na TRISS hlavou a nechá povyjet koutek úst nahoru.* Já jsem v naprostém pořádku, spíš jsem se bála o tebe. Když tě od nás ten neomalenec tak odvlekl, tak jsem slyšela Boba s tím druhým kouzelníkem, jak se jmenoval, Nath? Nebo tak nějak, bavit se co je zač a co no. *Nedopověděla větu jen si ji starostlivě prohlédla. Ráda by pokračovala, ale v tu chvíli ji objal druhý cizí muž.* /To jako vážně? To je ten klub plný úchylů co neumí nechat ruce pryč od TRISS, chudák holka./ *Zamračila se na GIDEONA, jelikož nevěděla co mají za vztah a prvně kmitla očima po Triss a čekala její reakci.*
*Bob se podívá na Dragose a ušklíbne se. *Rád bych s tebou pokecal, ale už musím. Ještě jsem ani nebyl doma a kdoví, co tam mám. * Pak se podívá na Natea.* To ano, ale nic takového jako tady Dragos, Ismael nebo jiní starší.* Prohlásí a rozloučí se se všemi a odejde. Nezaplatí. Prostě odejde.*
*Triss se na DRAGOSOVA slova jen ušklíbne, ale už nemá prostor a vlastně chuť o tom debatovat. Řekla, že myslela démony, kteří nebyli nikdy na té "dobré" straně. To že je vytáhl není její problém. Má umět poslouchat. S MARI poodejde a zatváří se překvapeně.* Co no...? Co udělal? Netrap se s tím, jsem vpohodě. A Nate by o tom neměl mluvit, nemusí to všichni hned vědět, ale chápu proč to udělal. *Pokrčí rameny a i když chce něco dodat, tak se překvapeně pootočí a tvář se jí rozzáří, nejen úsměvem, když zaznamená svého vílu.* GIDEONE! Přišel jsi! *Vyhrkne a na okamžik zapomene na okolí a na přivítání mu věnuje upřímný polibek na rty, v němž snad vycítí, jak moc jí chyběl. Oplatí mu úsměv, který jí věnuje a pak si odkašle, protože si vzpomene na MARI.* Mari, tohle je můj partner, Gideon. Gideone, má dobra kamarádka Maria. *Představí je a nechá je si podat ruku a pozdravit se, zatímco se bokem zlehka o svého muže opře a ještě se na něj velmi spokojeně usměje.* Opravdu jsem vpořádku, Dragos je proste nenechavý pitomec a provokatér. *Prohrábne si krátce vlasy a usměje se, načež si proplete prsty se svým přítelem.*
*Dragos se zašklebí na slova mladého čaroděje.* Abych tě tam nestáhl sebou.. *Probodne ho krátce pohledem za drzost a pak se otočí pohledem na ROBERTA.* Dvě sukuby, jednu šlapku a mrtvého učně? *Navrhne, ale to už je Robert v tahu. Jeho pozornost je tak znovu přesunuta na Natea, ale jen krátce.* Dej si pozor na jazyk.. Smlouva s tou cácorou tě nebude chránit věčně a já ti ho jednoho dne velice rád vyříznu.. *Zavrčí k němu, načež si na účet Roberta o kterém obsluha neví, že už úplně odešel, vezme flašku alkoholu a z klubu zmizí.*
*Pouze se na upíra ušklíbne.* To dřív uvidíš sluneční světlo, než já svůj vyříznutý jazyk.. *Odsekne mu nepříjemně a pak se od baru vydá konečně za Triss.* Heleme se.. Ty jsi tu taky.. Kdys přišel? *Ušklíbne se a zaměří tak svou pozornost místo na Triss na GIDA.* Jo.. Čau, TRISS.. *Uchechtne se ještě, když ji pozdraví.*
*Jakmile ji ujišťuje že je v pořádku, tak si TRISS radši ještě jednou prohlédne.* Budu si dělat starosti, od toho jsou přátelé ne? *Schválně to pronese takto, aby si uvědomila, že TRISS pro ní znamená hodně. Jakmile uvidí že se od toho muže nedrží dál, tak napětí v jejich ramenou povolí a jen pokývne hlavou. Jakmile ji ten muž, GIDEON, podá ruku tak ji přijme, pevně jej stiskne, ale v lidském měřítku a stáhne ji k sobě, striktně, jasně, jednoduše. Víc interakcí vlastně ani nepotřebuje.* Chápu. *Pokývne hlavou na její poznámku o Dragosovi, jakmile se k nim připojí Nath, tak jim do toho nijak nezasahuje. Ale začíná mít interakcí pro dnešní večer víc než dost.*
*Gideon Nateovi odpoví, zatímco Triss se na NATEA ušklíbne a dvěma prstama si namíří na oči a pak na něj.* Sorry, že mě tak odtáhl, ani jsme si nestačili popovídat. *Omluví se za svůj nedobrovolný odchod a prohrábne si ještě krátce znovu vlasy.* Nicméně, asi bych měla obejít ostatní, než začnou odcházet a poděkovat jim, že přišli. MARI my se domluvíme na tom běhu konečně, NATE, my se brzy určitě taky uvidíme. Omlouvám se, že se nezdržím déle, pokud zustanete, zkusím se k vam vratit. Snad chapete. *Mrkne na ně a pak se znova pousměje a odejde pomalu i s Gideonem obejít ostatní, jak řekla.*
*Nate se na GIDA ještě škodolibě uculí.* Musíme pak ještě zajít na tu střelnici.. *Pronese se spikleneckým mrknutím, načež obrátí pozornost na TRISS.* Máš se za co omlouvat.. *Pronese rádoby uraženě. Dokonce si založí ruce na hrudi, aby to podtrhl.* Když tu zůstanu ještě, jde útrata na baru na účet podniku? *Zkusí to troufale s úšklebkem.*
Chápu TRISS, uvidíme se snad brzo a jakmile si najdeš čas na běhání, stačí zavolat, poslední dobou se snažím běhat každé ráno před směnou. Pokud nejsou naléhavé. *Odmlčí se.* Okolnosti. *Dodá a nakrčí rameny. Poté se otočí na NATEA.* Ráda jsem tě poznala, ale bohužel už půjdu, zítra mám směnu na ráno a nechci se dopovat kávou celý den. *Ušklíbne se odmávne na Triss a stejně svižně jak přišla, tak i odejde.*
Jasně, tak to konečně zralizujeme, ale upozorňuji, že moje fyzička je příšerná. *Ušklíbne se a krátce sleduje Nateův a Gideonův plán o němž nemá tušení a tak to zatím nechá na nich, kdyžtak to pak proberou v soukromí, hlavně s Nateem, aby neprozrazoval věci, které by raději řekla o sobě Gideonovi...nebo komukoliv vlastně...sama.* Nejde. *Zasměje se na Nateova slova, když se k ní konečně otočí s pozorností.* Ale někdy tě pozvu. *Uculí se, než odejde ještě se rozloučí s Mari, načež zbytek večera jsou s Gideonem chvilkami spolu, chvilkami obcházejí hosty. Někde mezi tím si všimne, že Jason se už taky ztratil, sama ale ještě nějakou dobu zůstane, než se i ona a Gideon rozhodnou odejít domů. Pokud tam Nate ještě je, tak se s ním rozloučí a sama se vydá pryč, stejně jako její známí předtím a vyřeší útratu za její "přátele", co byli na baru s tím, že to je na účet podniku, protože se jí nechce řešit to, že by měli buď dát kartu do zástavy, kdyby se rozhodli odejít, aby jim mohli sami strhnout peníze a nebo zaplatit rovnou. Chápala, že dnes toho měli hodně při otvíračce a chvilkami mohl vzniknout chaos. Věděla, že až bude otevřeno normálně, nebude tu až tak moc hostů jako dneska při otvíračce.*
Jasně.. Já tebe taky.. *Odpoví ještě rychle Mari a vrátí se ke konverzaci s Gidem, než Triss dokončí rozhovor s Mari, pak se na ni otočí.* Tss.. To je mi mizerná omluva teda.. *Ušklíbne se, než dopije, co si objednal a klub opustí a zamíří domů.*
*Večer se ještě nějakou dobu rozvíjel v podobě konverzací a tanců, než se blížila doba zavření, kdy už poslední hosté odcházeli po příjemném večeru a naprostá většina, která přišla před odchodem Triss i po krátké interakci s ní. Přesto jak to tak bývá se nakonec prostor vyklidil, obsluha pozavírala, pouklízela a nakonec za celým večerem zůstal jen po zbytek noci zavřený , zabezpečený a uzamčený klub se zhasnutým nápisem, který předtím signalizoval, že je otevřený.*
*Triss vklouzne chvíli před obědem do jídelny a cítí jako dozor ženu, sociální pracovnici. Bylo jich tu více, aby hlídali své svěřence v kontaktu s jinými lidmi. Donesla s sebou kebab, aspoň ji za to nevyhodili. Už byl spíš vlažný, než ji vpustili, ale chutnat bude stejně pořád dobře. Někoho poslali, aby sem Chuan přišel, jen doufala, že se bude držet i té části plánu, že hrají na ostatní, že se ještě dobře neznají a donedávna se vídali jen na ulici a on jí sem tam, když se už dostali k řeči lhal, že rodinu má a teprve včera z něj vypadlo, že ve skutečnosti nemá nikoho a ani skutečnou identitu, načež ho Triss přivedla k úřadům, takže teď jako osoba, co jej zná, jej přišla navštívit a lépe se s ním seznámit a zjistit jak se má. Ještě pár takových návštěv, aby nikomu nebylo podezřelé, když požádá o dočasné opatrovnictví, jakožto možný předkrok před adopcí. Tedy oni věděli, že si jej chce adoptovat, ale celé tohle bylo divadlo. Nervózně si urovná kostým, který na sobě měla - tmavě zelené sako a kalhoty, k tomu bílé triko s mírným V výstřihem, obvyklé šperky a bílé plátěné tenisky. Nepohodlně si poposedne na židli v rohu nejdál od ulice a východu, čelem k místnosti a sama pro sebe vyšle tichou myšlenku, aby to Chuan dokázal sehrát dobře a nikdo nepojal podezření, protože tady byly z logických důvodů kamery a ty už ošálit magií nemohla.*
*Chuan jde v tichosti a za ním jde sociální pracovnice, která má prozatím na Chuana dohlížet. Chuan má na sobě momentálně bílé tričko s červenými smajlíky a zelené tepláky trochu vojenské. Vůbec to k sobě nesedí, nu což přece není nějaký expert na módu, přece není někdo kdo se o módu zajímá. Prostě vybral to co ho na víc než půl sekundy zaujalo. Taky se netvářil moc šťastně, ba naopak* V pohodě *zeptala se ho pracovnice. Chuan na to ale neodpovídal. Prostě jen dál šel a šel* Víš možná by ti pomohlo kdyby sis o tom s někým promluvil co tě trápí. *navrhne mu a doufá že z něho aspoň nějakou tu větu vytáhne. A chvílí to vypadá že se i povedlo, protože se Chuan na pár sekund zastaví a vypadá že přemýšlí o tom. Nakonec ale nic a on jen dál pokračuje v chůzi. Nebude přece pracovnici říkat že tu není ani den a už ho pár dětí nenávidí. Prostě pitomci co chtěli šikanovat, tak ji Chuan jednu vrazil* Víš co? Měl by ses považovat za velkého šťastlivce, ne moc dětí je poslední dobou chtěných hlavně ne celebritou jako je Meritriss *snaží se opět navázat konverzaci. A k jejímu velkému překvapení.... se jí to opět nepovede* Tak jsme tu *vzdychne a otevře dveře které nyní do očí září velkou jídelnu. Je plná prostíraných stolů se židlemi s rytím krásných ornamentů. Také hafo lidí* /JAK TU MÁM NAJÍT TRISS?!/ *vzdychne* /Hlavně klid Chuane víš že by se Triss snažila vyhnout davu. A jak ji tak znám tak bych měl koukat do rohů/ *řekne si a kouká. A opravdu. U jednoho rohu je malý stolek se dvěma židlemi a na jedné Triss. Chuan proto vyrazí směrem k ní a pracovnice prostě odejde ke kantýně. Proč by chodila za Meritriss. Přece jen je celebrita ta by nic nelegálního neudělala. Chuan si sedne k Triss a pozdraví ji* Ahoj jak je? Co nového a co to máš v ruce? *řekne a ukáže na roli co drží Triss*
*Čekání se jí zdá dost dlouhé, než se konečně dveře znovu otevřou - naposledy sem vešla nějaká babička na návštěvu, pravděpodobně za vnučkou o kterou se kvůli svému zdraví už nedokázala postarat - a vejde hoch, kterého zde očekávala. Chuan ji chvíli hledá, a tak čeká, až se na ni nebo aspoň jejím směrem podívá, aby na sebe upozornila krátkým zamáváním a když k ní skutečně zamíří, jen si poposedne a usměje se. Měla před sebou položené dva talíře na sobě, aby to tu nepodrobili a neumazali omáčkami, které byly v kebabu, nebo šťávou z rajčat.* Ahoj. *Odvětí mu a krátce se porozhlédne, kolik lidí naslouchá, ale každý byl zaujatý svým...objevem. Nakonec se jen usměje a pokrčí rameny.* Nic moc, včera bylo doma ticho, *odmlčí se, aby to pochopil, ale kdyby někdo přeci jen poslouchal, tak druhým dechem větu dokončí,* kočky byly potichu a někam si zalezly, asi sledovaly déšť a blesky na obloze. A já si pustila pár filmů, takový klasický páteční večer. *Zazubí se nakonec a pokyne mu rukou, aby si vzal to, co měla v ruce.* Kebab, ty jsi ještě žádný neměl? *Zeptá se a pokud se dočká negativní reakce, trochu překvapeně vykulí oči, než si odkašle.* Je to tortila a v ní maso, zelenina a omáčky...eh nevím, zda jich na tebe nebude moc, já si obvykle dávám všechny, co jsou v nabídce, tuším tam je tatarka, nějaký dip - asi bylinkový nebo česnekový, kari, pak ještě chilli myslím...? a hořčice, jestli se nepletu. No prostě takový mix, ale výslednou chuť miluju. *Pousměje se.* Snad ti to bude chutnat. *Dodá k tomu a prohrábne si volně rozpuštěné vlasy, načež mu podá ještě talíř, než rozbalí jídlo v alobalu.* No a co ty? Jak se ti tu zatím daří? Nějaké nové zážitky? Co sociální pracovnice a vychovatelky? *Oplatí mu otázku, když si ho zkoukne, jde vidět, že se o něj hezky starají prozatím, což ji, jak se zdá, uklidní a sama si rozbalí z první poloviny svůj kebab a pustí se do jídla.*
Kebab to neznám... Ale zní to fajn *s úsměvem přijme kebab a rozbalí ho z alobalu* To mám jíst? *ale na odpověď nemusel čekat dlouho když viděl že se Triss se do něho okamžitě zakousla. Pomalu si k tomu čuchnul a chvilku vypadal že přemýšlel* /Mám se do toho zakousnout? Bude to dobré? Proč by mi Triss lhala?/ *tyhle otázky si kladl nějakou chvíli a nakonec jen položil tortillu na talíř. Poslední dobou moc nechtěl jíst ani pít vůbec ho to tady nebavilo nemohl moct chodit po městě volně. A to ho bavilo. Taky se jenom porozhlédl kolem sebe* Vlastně nic moc je to tu pruda a nuda *vysolí ze sebe* Děcka se tu nechovaj zrovna dobře *uchechtne se* Žádné zážitky. Moc mi ani nedovolují chodit ven vzhledem k tomu že jsem se nedávno porval *vzdychne* Ty se snaží hlavně se mnou navázat kontakt a budu upřímný dost mě to sere. Nechci se s nimi bavit už jen proto že nechci vyzradit naší minulost. Zjistil jsem že když se nebudu bavit s nikým budu na to mít větší šanci. Takže tak *řekne upřímně* Každopádně ty ses asi musela bavit já vůbec je tu přísná večerka ani mobil mi někdy nechtějí nechat. Už se nemohu dočkat až odsud vypadnu *řekne a už se konečně zakousne do kebabu* Ta pracovnice asi měla pravdu když si o tom s někým promluvím budu se cítit lépe *řekne si pro sebe tiše* Jak se jinak mají kočky?
Jop. *Zamumlá, když si zakryje výhled do úst kebabem, aby mu neukázala napůl požvýkané jídlo. Navíc bylo neslušné a nechutné mluvit s plnou pusou.* Proč ses porval? *Vypíchne hned první věc a nelibě našpulí rty. Ušklíbne se.* To můžu zařídit, pokud mi dovolíš ti vstoupit do mysli, aby jsi se nemohl prokecnout. Příkaz sám vyprchá. *Pokrčí rameny, mluvila velmi potichu, ústa si zakryla dlaní, jakoby žvýkala, spíš ale šlo o to, aby nikdo nevyčetl její slova ze rtů, kdyby je náhodou zajímal jejich rozhovor.* Měl by jsi s nimi mluvit, nesnaží se ti uškodit, ale naopak ti pomoct. *Nadhodí a nakrčí nos.* Prostě jsem nějak žila, nudila jsem se. *Trhne nakonec upřímně rameny a pak se pousměje.* Taky si myslím, už se těším, až to bude za námi. *Dodá s úšklebkem, protože legální stránka věci byla otravná, ale byla na očích veřejnosti a nemohla jinak.* Tak nějak klasicky, hrají si, spí, všude nechávají chlupy. *Zasměje se.* Ještě nás čeká pár schůzek tady, než nebude podezřelé zažádat o dočasné opatrovnictví. *Nadhodí, celou dobu se snaží mluvit tak, aby nikdo při sledování kamer nemohl odezírat a nikdo je ani neslyšel.* Už se těšíš zpátky? *Broukne jemně, zda si to nerozmyslel, že by s ní zůstal.* Doufám, že s tebou přijde i ta tvoje snaha být hodný klučina. *Popíchne ho vesele.*
Je to dobrý to jídlo. Ale ta hořčice a majonéza mi nesedí *řekne s plnou pusou* Hele neřeš to prostě ty děcka tady jsou kreténi a já se o tom bavit nechci *řekne a dál jí. Chutě kebabu jsou zvláštní pro něj a docela i dobré. Potom co uslyší Triss si jen zakryje čelo rukou* Do mysli mi lízt nebudeš *řekne a zamračí se* Nechci aby jsi viděla moje myšlenky *odhodí pohled od Triss na okno* Já ti nevím mě se to tady nelíbí hlavně jim nevěřím. Víš jak to mám. Tobě věřím ale bylo to taky těžký *řekne a podívá se dolů trochu smutně. Nakonec jenom vzdychne* Jo já taky *odpoví a zívne* HA! Tak aspoň můžeš po nich uklízet ať máš alespoň co dělat *zasměje se* Jasný chápu snad to všichni tady prezijou do tý doby *zasměje se jako kdyby měl něco za lubem* Jo těším *usměje se na ní* HAHAHAHA... *Krátká pauza* Leda ve snu *na chvíli se zastaví a začne zase koukat z okna* Slibuješ že mě tu nenecháš? *Zeptá se jí nakonec protože si uvědomuje že se jejich čas krátce ale rychle blíží ke konci*
Dobře, drž se a kdyby cokoliv, mě to říct můžeš, fajn? *Mrkne na něj, načež nadzvedne obočí.* To bych neudělala. Nemám důvod procházet tvé myšlenky nebo vzpomínky, pokud mi to sám nedovolíš a nemám žádný důvod. *Nakonec to nechá plavat jen s tímto vyjádřením a trochu rozpačitě se pousměje nad tak...zatvrzelým odmítnutím, načež pokýve hlavou.* Nemusíš nikomu věřit, aby jsi s nimi mohl vést zdvořilou konverzaci. To je kouzlo tohoto chování. Je to prostě slušnost. Nikdo tě nemůže nutit svěřovat se, ale odpovídat nebo vést konverzaci, která pro tebe není osobní, je základ slušného chování. *Vysvětlí mu, jak se věci mají a že by možná spíše prospělo, kdyby byl zdvořilý. Nakonec jestli s ní má žít, bude se muset naučit slušnému chování a pohybu ve společnosti, bez toho se žel neobejde, pokud si to nechce rozmyslet. Zasměje se nad jeho slovy a ušklíbne se.* To teda. Abych to nenechala na tobě. *Vyplázne na něj rozpustile jazyk s tichým smíchem, aby nikoho nerušila.* Ne, myslím to vážně. Víš, co obnáší fakt, že bys měl zůstat se mnou. Veřejnost, která se angažuje do mého života, pohyb ve společnosti...to všechno vyžaduje, aby jsi se naučil chovat...neimpulzivně. Nevím, jak ti to teď lépe vysvětlit, snad chápeš. Pořád si to ale můžeš rozmyslet a jen se mnou zůstat v kontaktu, pokud pro tebe takový život není. Oba víme, že si nemůžu dovolit veřejné průsery. *Smutně se pousměje.* Slibuju, že nenechám, i kdyby jsi se rozhodl nezůstat se mnou, tak ti pomůžu pryč odtud do dobrého prostředí. *Dodá na to konto, načež pomalu dojí, ví, že návštěvní doba bude brzy končit, jelikož dětský domov má určitě nějaký vlastní program, nebo jej má Chuan se sociální pracovnicí, která už pomalu začínala přešlapovat a ošívat se, jakoby zvažovala, zda by měla Chuana s návštěvou vyrušit a říct Triss, že musí jít. Přes místnost se na ni mile usměje a nakonec se tak začne pomalu balit.* Zase brzy přijdu, jakmile mi to čas dovolí. Zítra a pozítří budu pracovat, ale snad ve čtvrtek, nejhůř v pátek se sem zase stavím, fajn? *Mrkne na něj a vyloví z batohu fantasy knížku, první díl Zaklínače.* Kdyby ses nudil bez mobilu. Třeba tě to bude bavit. *Pousměje se, když mu dárek podá zabalený v balícím papíru s šipkami, jakožto určitou metaforou pro šíp, kterou s ním měla spojenou. Jestli mu to dojde je věc druhá. Papír však přímo čekal na rozbalení. Nachystá se k odchodu a pomalu se postaví. Ještě moment čeká, zda si dárek rozbalí rovnou, nebo až pak, nicméně se rozloučí alespoň krátkým pocucháním jeho vlasů a šibalským úsměvem.* Měj se a nezlob. *Rozloučí se nakonec, ať se s ní sám rozhodne rozloučit objetím nebo to nechá být a ji odejít bez dalšího kontaktu a zastavení. Na cestě ještě poděkuje sociální pracovnici, s tím, že zminí, že chlapec je skutečně hodný a zase určitě přijde na návštěvu, podívat se, jak se mu daří, aby udržela imige mladé ženy, která se zajímá o zdraví, bezpečí a stav chlapce, jehož zachránila z ulice. I s ní se velmi rychle rozloučí, než odejde.*
*přijme knížku* Děkuji ti a ano vím co to obnáší *rychle ji ještě obejme* Fakt musíš *podívá se k pracovnici* No jo musíš chápu *vzdychne* Tak jo uvidíme se *zamává a pak ztrácí Triss z dohledu* /šíp docela ironie co/ *Přejde k pracovnici a už ji následuje k další aktivitě*
*Spokojeně se procházela po ulici, na sobě měla oblečené černé legíny, bílé triko a přes to potrhaný, pletený černý svetřík. Sem tam se rozhlížela, kam by se vydala, kde by dnes tak nějak zakotvila. Nakonec se rozhodla, že své peníze utratí za vstup do zoologické zahrady, kam se ještě neměla tu šanci podívat, ačkoliv tušila, co by tam bylo. Jen na jiných místech, ale ne v té co byla v Bronxu. Proto když se dostala dovnitř se chvilku jen tak motala mezi lidmi, než nakonec zamířila směrem do pavilonu ke dravým šelmám.*
*Calipso se už od rána toulala městem. Užívala si svá oblíbená lidská jídla a dokonce si jako společnost namotala i jednoho mladíka, který za ní cupital jako poslušný pejsek, dělal jí společnost a ona ho nechala, aby jí zval na jídlo, pití a dokonce i do Zoo, kde se nakonec spolu vydali. Procházeli se mezi zvířaty, on něco povídal, ona jej však nevnímala, těšila se jen na to, až si jej dá jako svačinku, přece jen jeho energie jí vábila už od začátku, kdy jej spatřila, proto když došli k pavilonu šelem, zatáhla ho trochu stranou a vrhla se na jeho rty, aby si dopřála alespoň trochu, jako ochutnávku, než si jej pak odvede pryč.*
*Ještě chvilku se procházela, a jakmile jí na pohled padla tak známá osoba, protočila očima.* Ježiši marja...zase tahle otrapa.. *Zhodnotila pouze. Pak už se otočila na podpatku a zamířila směrem do volného prostranství směrem, kde byla mříž u lvů. Hleděla na ty spoutaná zvířata a tak nějak jí jich začínalo být líto, slabé, ale ano. Spíše hravá emoce. Proto naklonila hlavu na stranu a přemýšlela, co by mohla vyvést, jak by mohla uškodit a zároveň tak nějak dopřát zvířatům, jež tu byli.*
*Mladá víla se po chvíli odtáhla a na mladíka, jenž jí obdařil trochou své energie mrkla. Pak se otočila a sama protočila očima nad tím, koho potkala, ale nakonec jen nasadila úsměv a došla k ní, postavila se po jejím boku, zatímco hleděla před sebe.* Nevím čím to je, zda smůla nebo štěstí, ale až moc často tě potkávám a to je jak Faerie, tak New York docela velký. *Ušklíbla se hledíc stále pře sebe na zvířata.*
*Nerissa tak nějak zaznamenala, že jde za ní, ale nijak se k tomu nevyjadřovala. Ba naopak se na ni ani neotočila.* Něco ode mě snad potřebuješ, nebo jsi se rozhodla svou přítomností mě jen dál otravovat? Neměla by jsi ještě foukat nožky? Mordred povídal, že jsi byla zlobivá. *Ušklíbla se. Ale i přes to s ní nenavázala jakýkoliv oční kontakt, ani nejmenší. Nakonec popošla blíže ke kleci, hledící do očí lva, jež se na ni podívala jemně nakrčil zuby, což na něj udělala nakonec i Nerissa, než se rozverně zasmála.*
*Cali se jen pousmála a teprve teď se na vílu koukla.* Nevím, možná otravovat, možná ne, to se ještě uvidí, jak se mi bude chtít. *Pokrčila rameny a pak se jen uchechtla.* Proč bych si měla foukat nožky, ach ano… mohlo mě napadnout, že se to dozvíš, ale co už. A ne foukat nic nepotřebuju, bolest posilňuje a není to nic, co bych nevydržela. A jo zlobila, musím říct, že to stálo docela za to. *Ušklíbla se, když si vzpomněla, jak Kayna sekla do zad. Chvíli Nerissu pozorovala a pak se uchechtla.* Měli by být volní, ne sedět tu zavření. *Pronesla a sledovala tygra, jenž chodil dokola ve své kleci.*
*Jen si ji sjela nezaujatým pohledem, načež se pak zadívala opět na šelmy. Nakonec spráskla ruce, zadívala se na Timeu, naklonila se k ní a na tváři se jí objevil úsměv.* Ach, takže teď se budeme chovat jakože spolu sdílíme i stejné zájmy, dojmy a sympatie? ne, to teda nesdílíme. Řekni mi, proč vlastně nejdeš o dům dál? proč mě nenecháš jen tak si existovat? Běž, kšá, kšá, zlobivá fenka. *Pronesla Nerissa, naznačila jí rukama, aby zmizela. pak ale zmizela ona, nechala tam stát svou iluzi, která nakonec splynula s davem a zmizela vcelku nepozorovaně, zatímco Nerissiny vlasy mizely ve vnitřním teráriu, kde byli volně na stropě ve tmě zavěšeni netopýři.*
*Mladí víla jí poslouchala a pak jen protočila očima, načež se uculila.* A víš co, možná máš pravdu, proč se tu s tebou vlastně zahazuju a ztrácím čas, když můžu dělat lepší věci. *Uchechtla se a zavrtěla jen hlavou, načež dál jen sledovala jak nakonec zmizela, přičemž se jen ušklíbla. Ona jí k životu nepotřebovala a byla jí vcelku ukradená. Stála tam a sledovala dál zvířata, chvíli přemýšlela. Líbilo by se jí mít nějaké zvířátko, možná by si měla nějaké pořídit, velké s ostrým zuby a drapy.*
*Nerissa zůstala tak nějak odpočívat od socializace v terárku, kde se ale pak zadívala na netopýry. A napadlo ji, co by mohla vyvést. Pomocí větrné magie zvedla uvnitř vítr tak, až se zvířata začala poplašeně budit a poletovat. Většina návštěvníků utekla a stejně tak nechal jeden z nich i otevřené dveře. Netrvalo to dlouho, co poplašená zvířata vyletěla ven ze svého terária. Nerissa se jen uculila, když spatřila, jak kolem začali běhat poplašení zootechnici a pečovatelé, kteří nakonec přemýšleli, jak zvířata pochytat, zatímco se na to vše dívali i lidé. nerissa nakonec vyběhla taky a pak se zamyslela, kam dál. Zaběhla za jeden ze sloupů, kde se skryla za iluzi neviditelnosti a zamířila do ubykace šelem.*
*Zrovna se ke Cali opět přidal mladík, jenž s ní byl dneska celý den, když se pustil křik a chaos, jenž dívka pak se smíchem sledovala. Hned jí došlo, co se stalo a kdo za tím stál, jak by taky ne, tady byla jen jedna osoba, která mohla udělat tuhle šílenost. Ještě chvíli se nad tím culila, než se opět otočila a zadívala se do klece s bílým tygrem, který se jí zalíbil a kterého pozorovala, pohrávala si s myšlenkou, že by si jej dokonce i odvedla, nakonec jí napadla ale jiná věc. Mohla by je nakrmit a čím lepší, než svým společníkem, proto se na něj jen sladce usmála došla k němu, chytla ho za ruku a zamířila s ním ven, tedy aby to tak vypadalo, ovšem než vyšli ven a mohl je kdokoliv vidět, skryla je iluzí a zamířila s ním do míst, kde přebývali zaměstnanci.*
*Nerissa nepolevovala na svém počínání. Prošla k terárku, kde se otevíral výběh šelem, lvů, tygrů, gepardů a stačilo jen chvilka, než všechny pomocí magie a síly dokázala otevřít. Většinou byly dveře na západku, ty, jeden, jež byl na klíč, silným kopem vyrazila. Pak už jen nechala vládnout chaos, zatímco sledovala, jak jedno zvíře zamířilo směrem k prostoru pro zaměstnance. I když byla Nerissa neviditelná a zvíře ji asi cítilo, neútočilo, zaujala jej až Timea s civilem. Když měl tygr pozornost víly, tak se Nerissa zviditelnila.* Vedu ti zábavu. *Ušklíbla se
*Cali zrovna procházela chodbou pro zaměstnance do míst, kde bylo zázemí pro přípravu krmení pro šelmy. Mladík po jejím boku jí následoval, stále sledoval jen Cali a malé kouzlo světel, jež na něj použila jako vábničku, pot byl trochu mimo a moc nevnímal nic, co se dělo kolem něj. I dívka si všimla tygra a jen se uculila, než se podívala zvesela na Nerissu.* No super, ty zábavu a já mám krmení, to bude fajn. *Ušklíbla se a pomalu přešla za mladíka, sledujíc šelmu kousek před sebou.* No pojď čiči, bude papání. *Zavrněla a mezitím co mluvila, v ruce se jí objevilo ledové ostří, kterým podřízla mladíkovi krk, ovšem ne nijak hluboko, ale jen, aby jeho krev nalákala šelmu blíž. pak odstoupila o kus dál a čekala až začne zábava.*
*Nerissa se na ni jen dívala, než zavrčela.* To ty jsi měla být to krmení...ale nevadí. *Podotkla a sledovala, jaks e zvíře vrhlo na muže.* No, máš smysl pro věc. Možná si tě pro teď nechám. *Pokrčila rameny, než se pak otočila na dochod. Než zmizela za rohem, se ale na Timeu otočila.* Jdeš? *Nadzvedla obočí, načež pak sama zmizela venku. Tam začala křišet.* Ale ne! Zvířata na útěku! Spaste duši! *Zahulákala už do takového chaopsu. Zvířata spíše utíkala, než by utočila, ale lidé plašili a to se jí líbilo.*
*Cali se na vílu hraným zděšením podívala a dala si ruce před ústa.* Ach bože, ty jsi mě chtěla nechat sežrat. *Hleděla na ni, než se rozesmála a pak už sledovala krmení dravé zvěře. Chvíli to fascinovaně pozorovala, než se podívala na Nerissu a přikývla.* Jo jdu. *Pronesla jen a s hlavou otočenou ještě na krmící se zvíře vyšla ven, kde se jen sama pro sebe uchechtla a koukala se na ten chaos, jenž nastal.* A to jsem si vždy myslela, že Zoo jsou hrozná nuda, přitom je to pravý opak. *Tetelila se blahem a ještě naschvál nastavila nohu probíhajícímu muži, který se natáhl na zemi.*
Ne že by si k tomu nějak přispívala. Tohle je moje práce a ty jii můžeš maximálně tak okoukat. *Pronesla se zavrčením Nerissa, která pak procházela zoo dál, přemýšlející, co by mohla vyvést teď. Sledovala poplašené lidi, poplašená zvířata, poslouchala jejich halekání a upozornění z rozhlasu, at se všichni dostanou k nouzovýcm východům a jen se tiše culila.* Inu, je čas zmizet, než na nás přijdou. Měj se. *Mrkla na ni pak Nerissa, než zmizela v davu a následně i ze zoo.*
Tak se z toho neposer, jsi jak malé děcko. *Ušklíbla se na Nerissu a jen protočila očima. Ona si z toho nehodlala vzít nic, bylo jí to vcelku jedno a když pak víla zmizela, Cali se sama odebrala pryč, pro jinou svačinku, kterou by si mohla vzít s sebou na dvůr.*
*Přijel sem na motorce, kterou zaparkoval na parkovišti a vešel do kavárny. Původně chtěl pozvat svou manželku, která slavila narozeniny, ale ta jeho pozvání omítla, že si své narozeniny oslaví doma, takže zde byl sám. Uniformu měl upravenou a na ní se třpitila medaile za statečnost.*
*Přijel do města busem a chvíli se procházel po ulicích města. Po nějaké chvíli dostal hlad a tak si zašel k Číňanům pro smažené nudle s gyrosem. Jak vešel dovnitř přišel k prodavači a povídá* Jedny nudle s gyrosem prosím *prodavač mu kývne a řekne mu* Za pět minut hotovo *na to si Chuan jen sedne na zadek ke stolu a přemýšlí o nějaké historce co říct aby ho mohla Triss adoptovat a aby mohli vysvětlit proč už je nějaký ten týden u Triss doma* /Kdyby Triss neřekla nad ničím bych přemýšlet nemusel/ *přemýšlí nějakou chvíli a pak uslyší prodavače* Smažené nudle s gyrosem *Chuan se zvedne a jde k prodavači.* Tady nebo sebou *zeptá se Chuana* Tady prosím *odpoví mu a prodavač mu podá nudle. Chuan zaplatí a jde si i s nudlemi sednout. Po chvíli je sní a vydá se opět ven* /Týjo mám docela chuť na kávu/ *řekne si a když pokračuje všímá si takové menší nenápadné kavárny* /Hele tu jsem byl s Triss minule/ *vzpomene si* /nebyl by špatný nápad zase si na nějakou tu kávu zajít, zvlášť ne sem/ *řekne a vchází dovnitř. Po chvíli ho začne obklopovat známá vůně a hlasy lidí kteří si v kavárně buďto povídají a nebo sedí sami a jen popíjí kávu. Odloží si luk a hledá si místo. Všechny jsou zabrané. To ho trochu sere a tak se ptá lidí jestli si může přisednout že nebude rušit. Ale lidé jsou jak si myslel stejní. Přece jen kdo by pustil nějakého 15 letého kluka, který ani nemá slušné oblečení a ani upravené, většinou hlavně roztrhané. Takže ho většina pošle, jak se říká, do prdele. Zkouší to tedy u posledního stolu kde si všímá pána s medailí a uniformou* Dobrý den prosím vás mohl bych si přisednout. Slibuji že budu potichu jen si chci sednout /hlavně ani mluvit nechci/
*Přejde si ho pohledem. Jistě, že můžeš. odpověděl a usmál se. Na to, že byl voják s povolání. Byl milým mužem. Sám byl otcem, takže věděl, jak se má chovat k dětem.* Jsem Andreas. *představil se, jak ho jeho otec vychoval. V očích se mu mihl stín smutku, ale ten zmitzel jak se objevil.* Jak se jmenuješ ty? *zeptal se jen tak ze zvědavosti. Všiml si luku.* /Zvláštní zbraň pro dítě/ *pomyslel si.* Tu zbraň máš protože si lovec stínů nebo se mi to jen zdá. *zeptal se tiše, aby to slyšel jen on a nikdo jiný. Byl zvědavý už od přírody.*
*Chuanovi nebylo moc do mluvy ale přesto ze sebe něco dokázal vydat* Yurda *odpověděl a sedl si naproti a koukal z okna. Poté co Andreas zmíní mojí zbraň se na něj podívám trochu vystrašeně* Nevím kdo jsi, nevím co jsi, ale nemůžeš mluvit o podsvětí jen tak *zašeptá mu* Nevím co je to lovec stínů ale já k nim nepatřím a prosím už nemluv jinak tě asi zastřelí *napomene ho a zase kouká z okna* /super další člověk co ví o podsvětí. Je vůbec člověk? Můžu mu věřit? Co když mě chce zabít?/ *po chvíli přemýšlení ho přeruší číšnice* Dobrý den tak co to dneska bude *zeptá se nás a usměje se* Já bych poprosil o kapučíno *odpovím ji a čekám než si Andreas objedná. Potom vidím jak číšnice odchází a zase hledím z okna. Přemýšlí jakou historku teda má vymyslet.* /Z toho přemýšlení mě bolí hlava!/ *pomyslí si* /fakt dnes nemám náladu NA NIC. Jen vypiju kávu a půjdu do hajzlu nepotřebuju se zahazovat s dalším kokotem co něco ví o podsvětí hlavně ne po tom co mi Triss vynadala za to že jsem zkusil jointa a fakt nepotřebuji další malér jinak mě Triss asi vyhodí/ *řekne si a dál civí z okna čekající na kávu*
Aha. Jo promiň. V ohrožení života jsem byl několikrát. Jsem voják.*řekne s úsměvem. Podívá se ven. Motorka je pořád na svém místě. Zašátrá v kapse a na stůl položí klíčky od motorky fotografii a potom konečně najde tu zatracenou šajtrofly* "Jsem prostě jen zvědavý. Omlouvám se ti, chlapče. *omluví se podruhé. Schová klíčky od motorky, ale na fotografii schválně zapomene. Je na něm on a smějící se blonďatý muž. Oba v uniformě pěšího regimentu New Yorku.* Chybíš mi, Xave. *řekne italsky. Svou mateřštinu miloval a milovat nepřestane. Zívne si. Tuhle noc spal málo. Zase měl dlouhý týden, ale ten má teď pořád řekl by někdo, kdo není vojákem jako on, ale to mu nikdy nevadilo.* "Namluvíš toho vážně málo. *zasmál se.*
*Zasměje se* Tak voják eh. No mě je to celkově jedno, ale nejsem zrovna člověk zákona *odkašle si a dál kouká z okna* /tyvole fakt bych měl už držet hubu/ *pomyslí si a najednou kouká na Andrease jak vytahuje věci z kapes* Hele já nevím jestli bych tohle vytahoval zvlášť ne přede mn- před lidma co neznáš /CHUANE DRŽ UŽ HUBU/ *v mysli si nadává a pak si všimne fotky na kterou Andreas něco tichu řekne rozhodně ne anglicky* /prostě se neptej a a nebudeš s ním mluvit/ *prostě se jen dál kouká z okna a přemýšlí pořád nad tím co řeknou úřadům* /KURVA JÁ NA TO NEMÁM/ *naštve se a trochu třískne pěstí do stolu* Hm tak pardón nerad mluvím *řekne trochu arogantně. Poté mu přistane smska na mobil. Naštvaně se podívá na mobil a všímá si smsky od Triss že má doma jídlo* /budu ještě jíst? Asi jo/ *"dobře večer přijdu možná trochu později momentálně jsem v kavárně kde jsme byli naposled" napíše a usměje se*
Aha. *hlesl a na chvíli zmlkl. Napsal manželce, že dnes domů zase nepřijede*. Zaplatím i za tebe. *nabídne se s úsměvem.* Kolik ti vůbec je? *zeptal se jen ze zvědavosti. Úsměv mu ze rtů nezmizel, ale v očích mu zůstal stín smutku. Takže to vypadalo divně.* Za tu italskou větu se omlouvám. Automaticky z angličtiny skočím do své mateřštiny. *omluvil se.*
Děkuji ale to nemusíš *odmlčí se* /proč se tenhle borec ptá kolik mi je?/ *Přemýšlí jestli mu odpovědět nakonec jen vzdychne a trochu ho popíchne* Rozhodně méně jak tobě *zasměje se a dopije kávu kterou už servírka donesla zatím co jsme si povídali* Nemusíš se omlouvat není to tvoje chyba
*Triss mu napsala aby šel okamžitě domů že ho v noci nenechá toulat se po ulicích kvůli podsvětí* NO JO NO UŽ JDU *řekne, zaplatí a odejde z kavárny čekající na autobus. Jakmile autobus přijede tak do něj jen nastoupí a jede za triss do residence*
*Potreboval si vyvetrať hlavu. Posledné dni boli jedny z najhorších, ktoré kedy zažil, a to 20 rokov žil sám na uliciach v meste, kde sa všetci tvárili, že je duch, a dúfali, že čoskoro zdochne. Svojho milovaného, Tanoiu, odprevadil na skúšku s Remim, aby cvičili v tej ich novej kapele, a celú dobu zazeral na každého, kto čo i len žmurkol smerom na jeho priateľa. Chcelho ochrániť, chcel o zachrániť, ale nemohol spraviť nič iné, ako len čakať, až sa sám Tanoia vylíže zo svojich rán, a začne sa cítiť lepšie. Kým skúška kapely trvala, chcel sa trochu prejsť po meste, a vyčistiť si myšlienky.* /Mohol by som nakúpiť niečo na jedenie. Alebo nejakú peknú rastlinku. Tá by určite rozveselila náladu doma./ *Premýšľa, čo bude najbližších niekoľko hodín robiť, a naslepo sa prechádza ulicami mesta.*
*Je nádherný večer a Chuan se znova prochází po ulicích Brooklynu. Vzdychne. Poslední dny se buď učil magii nebo byl venku nebo byl doma. Tohle přeci není nic pro chuana. Jak velkou chuť měl někoho okrást, podvést ale nemohl kvůli dohodě.* /Ta nuda mě zabije/ *pokračuje dál a pak si všímá nějaké osoby co jde proti němu. Je to mužská postava. Zatím neznámá* /asi jde jen okolo/ *řekne si a s kapucí na hlavě pokračuje dál*
*Na sebe mal pre lepšiu náladu voľné ľanové nohavice, vlastnoručne uštrikovaný prehoz cez jednofarebné tielko, a látkovú tašku. Svojím výzorom, aj keď nebol ničím presným zaujímavý, predsa len vystupoval z davu. Mal chuť si vyzuť zničené, už nie biele, tenisky, a prechádzať sa bosý, ako to robili víly vo Faerii. Ale to by si tak akurát popálil nohy na rozpálenom betóne. Zastaví sa pred výkladom kvetinárstva, a nazerá na rôzne kvietky, ktoré sa pred vstupom do obchodu nachádzali, či ho nejaké zaujme.* /Táto je priveľmi farebná, táto nemá kvety, túto už máme...a vlastne aj túto, a túto, a túto...takže takmer všetky aj tak už máme./ *Povzdychne si. Nevedel, ako potešiť botanika, keď už aj tak vlastnil takmer všetko.* /Tieňotrhy...?/ *Bol natoľko zaujatý svojimi myšlienkami, že si ani nevšimol chlapca, ktorý sa naňho pozrel.*
*Chuan upjatě pozoroval zvláštní osoby. Měl nepříjemný pocit. Něco mu na tom chlapovi nehrálo.* /Jak já bych ho rád okradl/ *řekne si. Nakonec jen projde Kolem něho.* /Pitomá dohoda/ *nakonec se zastaví a prohlíží si to co si prohlíží zatím neznámá osoba a zasměje se* "kytky to jako vážně" *řekne nahlas* "Trapný" *dosmeje se*
*Bol natoľko zamyslený, že keď naňho náhodný chlapec prehovorí, trhne celým svojím telom. Otočí sa naňho, a v tvári sa mu vystrieda prekvapenie, nepochopenie, až zhrozenie.* Ehm...áno? Rastliny dokážu byť silnejšie, než si môže niekto myslieť. *Prehovorí nakoniec pokojným hlasom, pretože už niekoľkokrát videl ich silu. Vedel, že ešte toho nezažil ani náznakom toľko veľa, koľko by sa dalo, a že to bude preňho ešte dlhá cesta, aby sa naučil všetko potrebné.* /Predovšetkým v alchýmii. Ach, aj keď je to tak zložitá záležitosť, neviem prestať ostávať v údive z každej veci, ktorú sa naučím./ *Ešte raz mrkne na chlapca.* Ak chceš, môžem ti o nich niečo povedať. /Aj keď je pravda, že by som sa mal predovšetkým držať bylín, ktoré poznajú civili, aby som neprezradil tieňosvet./
"Já vám nevím mě se to zdá nudné navíc k tomu vám nevěřím ani slovo. Kytky silnější jsou to jen hnusné věci co mají dodat světu krásu ale jenom zamořují svět dávají med a alergie" *řekne a otočí se na může* "víla evidentně nejste. Nemáte špičaté uši. Co jste zač? A co v takovouhle pozdní hodinu děláte venku. Víš že se tu můžou pohybovat démoni. Víš vůbec o démonech?" *Zeptá se podezíravě* "mimochodem vyčistit si boty by neuškodilo co?" *Zasměje se a vytáhne energy drink ze kterého se napije*
*Prv len pokojne chlapca pozoruje. Došlo mu, že ak si niekto nezažil plnú silu rastlín, nedokázal ju pochopiť a uznávať. Iba sa pousmeje.* Skôr by som povedal, že iný organizmus tento svet zamoruje. *Podotkne, lebo Lónimu by určite nevadilo, ak by svet zamorila napríklad marihuana.* A dávajú omnoho viac než med, aj keď je pravda, že už med je skvelým náznakom toho, čo všetko rastliny dokážu. ...Aj tie alergie, aj keď to je trochu iná rozprávka. *Zasmeje sa pobavene až od brucha, a prekríži si ruky pred hruďou. Jeho pokojný postoj sa však veľmi rýchlo vystrieda s napjatým a strnulým, a chlapca začne rýchlo ťahať do blízkej postrannej uličky plnej košov a krýs. Snaží sa ho dostať čo najďalej od hlavnej cesty, koľko sa mu to len podarí.* Pozri, ak je toto len nejaký žart, niekedy to vtipné nie je. *Aj keď sa v jeho očiach zračili obavy, jeho hlas si stále držal pokojný tón, ako keby sa nič nedialo. Mohlo to byť tým, koľko si už toho zažil, alebo aj užívaním menšieho množstva exotických rastliniek v plynnej podobe. Chvíľku počká, než pokračuje.* Odkiaľ o tom všetkom vieš? *Povie nakoniec, keďže určite nechcel byť ten prvý, ktorý všetko o tieňosvete vyzradí, a ešte k tomu náhodou civilovi, ktorý len povedal blbý vtip v blbú chvíľu. Na topánky len mrkne.* Takto vyzerali, keď som ich už našiel...ešte v mojej domovnej krajine. /Ešte keď som musel kradnúť a vyberať z košov, aby som prežil do ďalšieho dňa./
"Jak to myslíš a nešahej na mě do hajzlu! Myslíš že jsem blbej. A já ti nic říkat nemusím. Absolutně ti nevěřím." *řekne trošku drze* "Tyjo tak to jsi smolař že jsi našel zrovna tyhle. Víš že můžou být začarované. Já jsem ale našel horší zase ale pohodlné dobře se v nich přemýšlí" *zasměje se a podívá se do koše* /nic co bych mohl použít škoda/ *najednou najde nožík a vezme si ho* "no opotřebovaný ale ještě použitelný" *řekne si a nůž si strčí do kapsy* "ještě něco?"
*Zdvihne pred seba ruky na znak toho, aby chlapcovi ukázal, že on mu neublíži.* /Aj keď...je pravda, že naposledy to dopadlo trochu inak... musím si dávať viac pozor na svoju mágiu./ *Ale zároveň sa tým snaží chlapca upokojiť.* Ospravedlňujem sa za to, je pravda, že to bolo odo mňa drzé. *Priznáva, ale potreboval sa s tým chlapcom pozhovárať. Ak by niečo takéto povedal civilovi, ktorý by potom prišiel na tieňosvet, mal by riadny malér. Sám Lóni ho už takmer parkrát mal, než sa naučil, čo sa môže a čo nie. Ale podľa všetkého bolo Lónimu zrejmé, že chlapec je s pravdepodobnosťou niekto z ich sveta...alebo veľký nadšenec pre fantasy.* Pre začiatok, som Lóni. *Natiahne k nemu ruku na znak mieru. Opäť mrkne na svoje tenisky. Už boli v stave, kedy by sa do koša aj hodili, ale stále boli pohodlnejšie než chodiť naboso po tomto meste plnom žeravého asfaltu a rozbitého skla.* Podľa mňa to až taká smola nie je. Ja som ich bral ako celkom trefa do čierneho, keď som ich našiel. Nič lepšie som v ten moment ukradnúť alebo zohnať nedokázal. *Netajil sa svojou minulosťou na ulici. Proste robil všetko preto, aby prežil. A teraz sa ukazuje, že sa to oplatilo. Pozoruje ho s nožíkom, a na moment sa mu stiahne žalúdok. Až priveľmi kvalitne si spomenul na moment, keď našiel svojho priateľa v uličke obkoleseného tromi mužmi. Radšej to rýchlo vyhodí z hlavy. Nemohol teraz na to myslieť. Opatrne sa dotkne chlapcovho ramena.* Musíš si dávať pozor, pred kým rozprávaš o našom svete. A na tvoju otázku...nie, víla nie som. Ale môžeš si skúsiť tipnúť. *Ponúkne mu formou hry. Ale aby to nerobil ťažké, skontroluje okolie, či ich niekto nevidí, a potom si stiahne ilúziu, takže mu na hlave spomedzi rozhádzaných vlasov vystanú dve chlpaté ušká, a spoza nohy sa objaví dlhý huňatý chvost. Počká tak len sotva pár sekúnd, než to všetko opäť schová.* /Ak je civil, napíšem Axelovi, nech mu zmaže pamäť./
"Takže... Já nevím nějaký hybrid?" *Řekne* "Jo a já jsem yurda" *lže ale nenápadně jedna z jeho užitečných vlastností* /svoje jméno ti ani za hovno neřeknu/ *chuan ještě neumí kontrolovat magii iluze jen je aktivní a on ani o tom neví* "Jak jsi to udělal?" *Zeptá se a hrabe se ve svojí Billa tašce. Nakonec vytáhne boty* "zkus si je pokud ti budou můžeš si je nechat. Pokud ne prodám je někomu" /nebudu říkat že jsem je ukradl/ "takže jsi zloděj? Nebo co?" *Zeptá se jako by ho to zajímalo a taky že zajímá vzhledem k jeho minulosti* "Nejsi náhodou čaroděj?"
*Pousmeje sa, keď mu povie svoje meno. Bral to ako krok smerom k dobrému. Vydýchne si, a pokračuje ďalej v odpovedaní na jeho otázky.* Je to ilúzia. Zakrýva moje znamenie, inak by civilom došlo, že je so mnou niečo zle. Ako mladší som si to nevedel schovávať, takže som musel často nosiť čiapky a voľné nohavice na zakrytie oboch znakov. *Usmieva sa. Trochu mu to aj chýba, ale je rád, keď aspoň on sám cíti príjemnú váhu jeho chvostu, vďaka ktorému je jeho stabilita omnoho lepšia.* Ale určite sa to dá aj nejako...pridať hocikomu. Ale na to mágiu nepoznám. A zrejme by boli na tebe nefunkčné, kým pre mňa sú to moje reálne uši, a tieto... *Potiahne sa za lalôček ucha, za ktorým boli zahrnuté jeho vlasy. Aspoň na to sa dobre toto falošné ucho používalo, aby mu vlasy nelietali do tváre.* ...sú falošné. *Pokrčí ramenami, ako keby sa nechumelilo. Preňho to nebolo nič zvláštne ani cudzie, žil s tým celý život. Na topánky zamáva rukou.* To je v poriadku. Ďakujem ti, ale nepotrebujem ich. Pokojne si ich nechaj. *Odmietne, a v hlave si zapíše, že by mal zbehnúť do second handu, aby si našiel nejaké nové. A tieto skúsi vyprať.* Zlodej, bezdomovec, sirota, duch. Volali ma všelijako. Od svojich piatich rokoch som žil na uliciach. A keďže pri mojom pôrode zomrela moja mama, ktorá bola v našom mestečku veľmi obľúbeným dievčaťom, stal som sa...znakom nešťastia. Tipujem, že obyvatelia sú radi, že ma už nevidia v uliciach mesta po tom, čo som utiekol. *Nehovoril to ani s hnevom ani so smútkom. Konštatoval to ako fakt.* A čo ty? *Zaujímal sa, keďže mu došlo, že Yurda bude mať za sebou nejaký príbeh tiež. Človek si podobného pozná. Nadšene prikývne.* Ding-ding-ding! *Prenesie veselo, podobne, ako keď to hovoril jeden pekár v jeho práci, keď niekto pochopil, o čom hovorí.* A ty? Hm... *Zamyslene si chlapca pozrie.* Tipujem medzi vlkolakom a čarodejom. Ale asi čarodej, na vlka nevyzeráš.
"Můj příběh? Huh..." *Poškrábe se za krkem* "noooooooooooooooooooooo..." *Zamyslí se* "Nikdy jsem mámu ani tátu nepoznal" *přizná* "žil jsem na ulici už když jsem se narodil teda alespoň myslím podle toho co mi říkali přátelé spíš další bezdomovci na ulici. Máma mě prý vyhodila z okna naštěstí mě stačil jeden bezdomovec chytit. Potom jsem vyrůstal s nimi naučil se všechny podvody, hazard, lhaní, krádeže, běhat rychle, manipulovat jak s prostředím tak s lidmi, střílet z luku, rvát se, zabíjet bez lítosti a taky přežít bez spánku" *řekne a usmívá se* "jo staré dobré věci" *zasměje se* "každopádně já nvm co jsem údajně čaroděj podle triss"
*Videl na chlapcovi, ako premýšľa. Nechcel mu náhodou spôsobiť ujmu tým, že tu teraz z neho bude vyťahovať nepríjemné spomienky.* Vieš, že mi to nemusíš rozprávať, ak ti je to nepríjemné, že? Úplne by som to pochopil. *Usmieva sa naňho s pokojom aj keď priestor okolo nich definitívne nebol stavaný na takú konverzáciu. Ale museli ostať skrytí, takže sa s tým nedalo nič robiť. Potichu počúva, a s každou novou informáciou sa mu v očiach zračí prekvapenie alebo neistota. Síce už Lóni počul všelijaké príbehy, príbeh Yurdy ho mierne zarazí. Aspoň teda niektoré časti.* Tú časť s vyhodením chápem. Zrejme sa to stáva väčšine dolnosveťanov, ako som počul. Inak, ak ešte nevieš, pojem dolnosvet sa využíva na opísanie všetkých nadprirodzených bytostí a ich okolia. Mágia a tak. *Dodá, aby neostal Yurda náhodou prekvapený, že čo to Lóni teraz trepe. Ale aj tak sa mu niektoré časti zdajú zvláštne.* /Streľba z luku? Vieš vôbec na ulici zohnať dobrý luk a šíp? Nebolo by v Amerike jednoduchšie sa naučiť streľbu z pištole?/ *Radšej to nepovie nahlas, Už aj tak vie, že Amerika to má s tými zbraňami riadne pomiešané.* Zabíjať bez ľútosti? *Povie nakoniec, keďže aspoň tomuto nerozumel najviac. Hlavu naklonil mierne do strany, ako keď sa na niečo pozerá mačiatko a nechápe. Chápal by sebaobrane, ale zabíjaniu nie. Predsa len sa snažil vynájsť nové spôsoby, ako mágiou a alchýmiou zachrániť a ochraňovať.* Čarodej...to dáva dosť zmysel. Hlavne, ak to povedala Meritriss. /Mal by som sa prestať diviť tomu, koľko ľudí to dievča pozná./ Hlavne to, že nepoznáš svojich rodičov. Naši otcovia sú totižto démoni, ktorí sa len zabavia s civilmi, a potom zdrhnú, ak ich náhodou nezabije tieňolovec. Oni sú niečo ako ochranka medzi naším svetom a civilmi bez zraku a poňatia o nás. *Dodá, keďže naozaj nevedel, koľko toho Yurda vie.*
"jop zabíjet bez lítosti. Samozřejmě že už jsem člověka zabil. Musel jsem" *řekne s úplným klidem. A všímá si jak se zamýšlí nad střelbou s luku. Nakonec svůj po domacku vyrobený luk vytáhne a dá do něho šíp* "Ta střelba mi jde asi nějak takhle" *vyhodí nějakou botu co se tam válí a ve vzduchu ji prostřelí šípem* "TREFA DO ČERNÉHO" *zařve s zábavným tónem v hlase* "ahhh jak já bych teď něco rád ukradl" *řekne trochu smutně a vytáhne šíp z boty* "takže meritriss evidentně znáš jak to?"
*Strasie ho. Lóni mal tiež chuť zabíjať pred týždňom, ale našťastie sa zastavil skôr, než by to skutočne dotiahol až do konca. Nechal tam tých mužov iba ležať, nech sa z rán vylížu sami, keď sa prebudia.* Ak si musel...tak asi chápem. *Dodá nakoniec, keďže si prial túto časť konverzácie ukončiť. Cítil, ako mu po chrbte behajú zimomriavky, a trochu sa odtiahne, keď vytiahne luk, ktorý si Lóni doteraz zrejme nevšimol kvôli tomu, lebo sa viac zaujímal o to, kým ten chlapec pred ním je, a ako ho zastaviť predtým, aby odhalil tieňosvet ostatným civilom na ulici. Uznanlivo zatlieska, keď Yurda prestrelí botu.* Ale ako dlho ti vôbec taký luk vydrží? A čo šípy? A nemáš problémy s políciou, keď nemáš ten luk schovaný v nejakom obale? *Zaujíma sa už nahlas, keď chlapec sám túto tému vytiahne streľbou.* Radšej nekradni. Meritriss ti určite s peniazmi zo začiatku pomôže, a v meste je veľa možností na brigádu, ak máš potrebné papiere. Tie by ti tiež dokázala Meritriss zohnať. Mne ich zohnal jeden ďalší čarodej, keďže z Ameriky nie som, a nemal by som tu byť bez víza. *Navrhne mu ako možnosť namiesto kradnutia, a opäť sa uvoľní, keď už z luku ďalej nestrieľa.* Áno, bola to prvá osoba, ktorú som tu spoznal. Bol som extrémne hladný, chcel som využiť telekinézu na ukradnutie nejakého sendviča, a ona ma zastavila. Kúpila mi jedlo, ukázala mi jedného staršieho čarodeja, ktorý ale už z Ameriky odišiel, a ten ma začal učiť moju mágiu ovládať. *Zhrnie svoje začiatky v New Yorku, a aby ukázal, čo myslel tou telekinézou, tak tu prestrelenú topánku v diaľke zdvihne do vzduchu mágiou, a nechá ju prilevitovať smerom k nim. Nechá z nej vytiahnuť šíp pomocou mágie, aby sa nijako nezničil, a ten potom ponechá levitovať pred Yurdom, kým topánka sa odhodí do koša povedľa nich, z ktorého predtým Yurda vytiahol nožík.*
"wow zajímavé. Mě možná adoptuje" *řekne a vezme si šíp* "samozřejmě že mám problémy s policií ale nikdy mě nechytili jsem rychlý a mrštný. Každopádně teď zabíjet ani krást vlastně skoro nic co by mě bavilo dělat nemůžu" *přizná* /ne dokud mám tu dohodu/ "telekineze? Zajímavá schopnost já mám oheň" *řekne a tři malé tyrkysové plamínky mu začnou tancovat na dlani* "
*Rozosmeje sa.* To ma neprekvapuje. Zrejme si chcela adoptovať aj mňa, keď ma prvýkrát našla. Dokonalo by som zapadol k jej mačičkám, ktoré doma má. Ale určite to nie je zlý deal, ak to prijmeš. *Potľapká ho po rameni, aby mu tým naznačil, že sa bude mať dobre, ak to spraví. Meritriss by bola skvelá vychovávateľka, ak by robila v škôlke. Aj keď možno trochu nemotorná raz za čas. Ale aj tak nad Yurdom pokrúti hlavou, keď povie, že mu chýba kradnutie a zabíjanie.* V tomto si s tebou asi rozumieť nebudem. *Povie nakoniec, a sadne si na jednu pomerne čistú drevenú krabičku. Od hlavnej ulice ho odrezával obrovský smetiak, ktorý stál medzi jeho miestom na sedenie a ulicou. Vytiahne si menší joint, lebo to teraz potreboval. Nie len kvôli téme zabíjania, ale kvôli všetkému, čo sa za posledný týždeň v jeho živote stalo. Natiahne sa k Yurdovým plamienkom, aby si joint zapáli, a potom sa zameria na krabičku v taške. Vyletí z nej jedna tarotová karta, ktorá sama o sebe nič neznamenala. Z jointu si potiahne, vydýchne dym, a sústredí sa na význam, ktorý ku karte pripísal. Vďaka tomu sa mu podarí okolo Yurdových plamienkov spraviť niečo ako vákuum, vďaka čomu nemajú plamienky žiadny kyslík, ktorý by spaľovali, aby ich Lóni takto nepriamo zhasol.* Môj prvý element je vzduch. Je to síce menej žiarivé, ale aspoň ho môžem používať bez toho, aby ho bolo vidno. Dávaj si na to pozor. Skús napríklad pri sebe nosiť starý zapaľovač, ktorý budeš "zapaľovať". *Navrhne mu možnosť, ako spraviť svoju mágiu prístupnejšiu pri civiloch.* Ako čarodej sa toho budeš môcť naučiť veľa. Telekinéza, alchýmia, elementy, liečenie, ničenie, a iné. *Kartu, ktorá ešte stále levitovala medzi nimi, na moment zmenší, potom zväčší do väčších rozmerov, než ju vráti späť do pôvodnej veľkosti, a taktiež späť do krabičky v jeho taške. Karty mu pomáhali sa sústrediť, takže ich radšej nosil neustále pri sebe.*
*vzdychne* "hele podívej já nejsem člověk se kterým si většina lidí rozumí jo. Celý život žiju na ulicích a tam mě to i bavilo a nic krom podvodů a zabíjení a dalších takových věcech jsem nepřemýšlel. Až potom co jsem potkal triss mi vše ukázala. Já lidem nevěřím hlavně ne těm urozeným. Na ulici se naučíš že věřit lidem nemůžeš. Ne vždycky ti nechcou ublížit. Ani triss jsem nevěřil a mířil na ni lukem" *řekne a vytrhne mu joint a dá si pak mu ho vrátí* "nemůžu s tím nic dělat a taky moc nechci to je ten problém. A ohledně toho co mě čeká tak na to se těším" *dodá*
*Pozerá naňho očami, z ktorých sa nedalo zistiť, čo si myslel, lebo sám mal teraz v hlave bordel.* Yurda, ja viem...naozaj chápem, odkiaľ tieto emócie pramenia, ale uvidíš. *Ponúkne mu menší úsmev ako olivovú ratolesť, znak mieru medzi nimi, dvomi ex-bezdomovcami.* Nie je úplne zlé žiť život plný pokoja a radosti. Možno to niekedy nevyjde úplne dokonalo... /Neochránil som Tanoiu.../ ...ale možno sa ti aj zapáči tento život, ktorý by ti mohla Meritriss ponúknuť. A radšej nemier na ľudí...ničím - nožíkom, lukom alebo aj strelnou zbraňou. *Dokončí, užíva si príjemne mravčenie, ktoré mu dym z jointu ponúka, a uvoľňuje svoje telo. Keď mu však Yurda zrazu po jointe vybehne, rýchlo si ho opäť vezme, a prezrie si chlapca od hlavy po päty. Áno, Lóni šiel v psychadelikách od svojich štrnástich, ale ak môže, rád niekomu zlepší život tým, že sa na tom nestane závislý v tak mladom veku.* Koľko máš vlastne rokov? /Nevyzerá na viac ako 17./ *O to viac si teraz joint chráni, a je pripravený za pomoci telekinézy ho Yurdovým rukám vytrhnúť. Pokojne ho radšej aj vyhodí do koša, ako si brať na triko, že nejaký mladý chalan, ešte k tomu pod ochranou Meritriss, príde domov sfetovaný ako fretka.* Vždy môžeš so všetkým niečo spraviť. Máš možnosť sa rozhodnúť. Ale obávam sa, že ak si nebudeš dávať pozor, civili si budú chcieť z teba spraviť pokusného králika, a dolnosveťania ťa nahlásia tieňolovcom alebo Praetoru. A nemyslím si, že tí ťa nechajú ujsť. Čo som počul, vedia, čo robia. *Dodáva, a poriadne si potiahne, aby sa cítil opäť lepšie. Spokojne sa usmeje, nálada bola hneď lepšia.* Inak, čo všetko si sa už stihol naučiť vlastne?
*začne ho dost pálit ruka* "do hajzlu" *podívá se na Lóniho* "Uhhhh jen impulzivní reakce" *zalže a otřepe se. Snaží se schovat bolest a i k jeho údivu mu to docela jde* "POČKEJ JAK JAKO POKUSNÉHO KRÁLÍKA?!" *zeptá se a trochu zařve* "Mám další důvod ti nevěřit. Teď ti nechci vůbec říkat co jsem se naučil" /vlastně skoro nic/ "To je jedno" *podívá se do země* "fakt doufám že mě Triss adoptuje je docela fajn a dělá skvělý tousty" *vytáhne další energy drink* "JÁ MÁM MONSTERA JEŠTĚ?"
*Pozdvihne obočie.* TO nevyzeralo ako impulzívna reakcia. Určite nie na dym z jointa alebo hocijakej cigarety. To by si sa začal skôr dusiť. *Podotýka, a ďalej spokojne poťahuje, keďže teraz bol joint už iba preňho. Ale musí si povzdychnúť.* Presne tak, ako to počuješ. Kebyže náhodou niekde odpadnem, a spadne mi teda aj ilúzia, čo si myslíš, že by spravili civili, ak by našli chlapca, ktorý má chvost a uši podobné mačke? *Na konci len pokýve hlavou, akoby tým chcel potichu dopovedať presne to, čo hovoril predtým. Pokusný králik.* A inak, aké máš čarodejné znamenie? Niektorí ho majú menej viditeľné, ako napríklad biele oči. To mal môj učiteľ. Ale iní môžu byť napríklad celý modrý, alebo majú krídla a tak. Ak máš niečo viditeľné, zožeň si pre istotu nejaký šperk na maskovanie, lebo ilúzia ti určite inak spadne, ak stratíš vedomie. *To všetko pochytil z toho, keď si o rôznych rasách čítal. Ale aj tak ho udivovalo, že na to, aký mladý Yurda bol, tak mal dobrú ilúziu.* Dobre, nemusíš mi nič hovoriť, je to na tebe. *Potiahne si ešte jeden poslednýkrát, a ohorok hodí do koša. Prikyvuje na Meritriss, a jej milosť, a potom sa rozosmeje na energy drinku.* Ty ozaj nevieš, čo nosíš pri sebe? *Podotkne s pobavením. Ale smiech ho rýchlo prejde. Počul v hlave správu od Tanoie.* /Dobre, do pol hodinky budem tam, drievko. Počkaj na mňa vnútri, zaklopem 5-krát./ *Odpovie v myšlienkách, a zdvihne sa.* Budem musieť ešte zbehnúť a nakúpiť, a potom sa už ponáhľam...niekam. *Nepáčilo sa mu, že by sa Tanoia stretol s Yurdom. Nemyslel si, že by oni dvaja boli dobrá kombinácia.*
"ok?" *Řekne si* "každopádně ne já si nepamatuju co všechno jsem ukradl je toho spousta" *řekne a dopije energy drink* "Navíc monstery miluji jsou nejoblíbenější. Každopádně proč jsi to někam řekl tak zvláštně?" *Zeptá se a odhodí plechovku neznámo kam* "mimochodem víš že ten tvůj nedopalek může ten koš podpálit? Každopádně ještě jedna otázka co je to čarodějné znamení?"
*Pousmeje sa.* Nemyslím si, že je kradnutie úplne legálne. Ale dávaj si pozor pred Meritriss - jej sa určite nebude páčiť, keď sa dozvie, že si kradol. Je síce milá, a dovolí ti u nej bývať, ale určite ťa nenechá robiť si hocičo, keď si pod jej strechou. *Dá mu radšej varovanie, lebo ani Zacharie by určite niečo také Lónimu nepovolil. Obzrie sa nervózne. Skutočne si iba neprial, aby ho náhodou chlapec sledoval až k Remimu, lebo chcel nechať prechádzku s Tanoiom k nim domov čo najviac v poriadku a bez konfliktov.* Potrebujem ísť na jedno miesto. *Viac nepovie, lebo ani nevedel, čo by viac k tomu miestu povedal. Nebolo to nič zaujímavé. Pozrie na kôš.* Bol to už len špačok, ktorý ani nehorel. Určite sa nič nestane. *Pokrčí ramenami, a zamyslí sa, ako chlapcovi znamenia vysvetlí.* Je to niečo, čo ťa robí unikátnym. Nevyzeráš vďaka tomu ako civil. Meritriss má napríklad šupiny. Ja uši a chvost. Ty...si to svoje ešte nevidel? *Prišlo mu to zvláštne, nepravdepodobné, ale potreboval ísť.* Radšej tie ukradnuté veci daj na charitu. Meritriss sa nahnevá, ak zistí, že si ich predal alebo nechal si si ich. *Zdvihne sa a vyjde smerom k hlavnej ulici.*
"Ona už to ví" *řekne a jde za ním* "Neee jsou to moje úlovky. Chápu charita je důležitá aaaale aji ví že tyhle věci mám takže naštvaná nebude" *řekne a usměje se* "ne dokud si nedám k večeři veverku nebo tak něco" *zasměje se nervózně a vzpomínka která mu připomíná smutný výraz Triss mu stoupne do hlavy* "Tyvole ale veverku bych si teď dál nebo i lidské maso bych chtěl jednou ochutnat" *řekne omylem nahlas* "A ne moje znamení jsem asi neviděl"
*Pozerá naňho s očami dokorán.* Prosím, nejedz ľudí. *Povie jemno, ale mierne so znechutením, až ho strasie. Zvládne veľa, ale toto je jedna vec, čo moc nedáva.* A no dobre, ako uznáš za vhodné. Neviem tvoj vek, ale ak si dokázal prežiť na uliciach doteraz, dokážeš sa o seba postarať. *Rozhodne nakoniec, a zamyslí sa.* Skús poprosiť Meritriss, aby ti pomohla ho odhaliť. Možno to bude niečo cool ako čierne oči, rohy alebo šupinaté krídla, či pazúre. *Usmeje sa naňho žiarivo ako slniečko.* Ale už fakt musím ísť, takže...drž sa. *S tým vybehne z uličky, zastaví sa v tom kvetinárstve, a a potom ešte beží do Targetu, než výjde za svojím rozkošným priateľom.*
"ou dobrá tedy sbohem" *řekne a vydá se směrem domů už teď je venku pozdě. Přece jen slíbil že se nebude moc potulovat v noci kvůli démonům. Naposledy tedy zamával a vytáhne další plechovku* /Tyjo ukradl jsem jich spoustu/ *řekne si a pokračuje v cestě*
Těžce. Musíš se naučit ji v sobě najít a stejně tak kontrolovat. Včera...To s mojí magii byla jen část. Bylo by to mnohem horší, bolestivější a nebezpečnější. Znáš to pořekadlo, že oheň je dobrý sluha a zlý pán? Pro magii platí dvojnásob. *Při řízení ho nemůže příliš uklidnit, jen mu lehce stiskne rameno, ale je zrovna v provozu, který jí neumožňuje někde zastavit.* Je možné, že to bylo z důvodu, že zjistili, že jsi doteď neměl zákonného zástupce- ani v státních orgánech - a skutečnou identitu. Neboj se, až to vyřídíme, tak tě na nějakou školu dostaneme. To zvládneme. A s kamarády se stále můžeš vidět, na to bude čas. *Nadhodí a pousměje se.* Není za co děkovat, ještě se nám nic nepovedlo, ale budu se snažit, jak nejlépe to půjde. *Odvětí, než po delší době sjede na parkoviště k plážím, kde byla i cedule na blízké metro.* Tak pojď, musíme se dostat mimo zrak civilů, aby jsme neprozradili podsvět a stejně tak, aby se nikomu nic nestalo. *Pobídne ho a zamíří k písku. Rozverně si sundá boty a jde těsně kolem vody, nechávajíc si omývat chodidla vlnami. Když se dostanou kam potřebuji a kde jsou sami, tak odstoupí od vody a sedne si do písku, aby se mohli lépe soustředit.* Tak jo. Po teoretické stránce je spousta druhů magie, ale nejprve tě naučíme ji v tobě najít a použít. Oheň je ti už blízký, takže začneme s ním. Viděla jsem tě použít ohnivé kuličky, to je fajn, dá se s nimi v obraně házet nebo posvítit ve tmě. Ale z prvního setkání vím, že ne vždy se ti povede tvou magii uchopit a použít, neposlouchá tě. Hádám, že dosud ji spíše řídily tvé emoce, což ale znamená, že nad ní můžeš snaze ztratit kontrolu. V běžných situacích ji musíš umět použít na zavolání a stejně tak ji zkrotit, kdyby si chtěla dělat, co chce. Začneme tedy tím, aby jsi ji uměl přivolat. *Otočí ruce dlaněmi vzhůru a nechá v nich objevit rotující ohnivé kuličky. Jejich pohyb je pomalý, nijak poháněný adrenalinem. V momentě zavře pěst, nechá je zmizet a znovu objevit.* Zkus to. Možná ti to zezačátku nepůjde, ale magie s tebou bude celý život a jak jsi viděl v ruinách, může ti ho i zachránit. Zvládneš to i kdyby to trvalo. Tak jo, připravený?
*přikývne a rozestoupí se* "tak jo připravený" *řekne a zatne svaly snaží se vyvolat magii a chvíli to vypadá že se mu to podaří ale nakonec nic bohužel mu koule stejně rychle zmizela jako se objevila* "hele tou školou se ani moc netrápim já toho už dost umím" *zkusí to znovu* "jen mě mrzí ti kámoši" *když to řekne tak se mu konečně povede udělat kuličku* "YEEEES" *kulička se ale pořád zvětšuje a zvětšuje* "co se to děje. Tohle nedělám já tohle se nemá dít POMOC" *podívá se na triss* "pomoc prosím"
*Triss sleduje jak se jeho kulička začne zvětšovat a rychle vstane, protože zřejmě i emoce jako radost přebíraly vládu nad jeho magií. Přeskočí k němu zezadu a lehce mu zachytí ruce.* Vidíš to dřevo kousek od nás? Hoď ji. Teď. *Pokud si neví rady ze strachu, pomůže mu se samotným pohybem odhodit oheň pryč od něj.* Neboj, někdy se to stává. Proto jsme tady. Dřevo na písku zapálit můžeš a písek nevzplane. Navíc v případě nouze mám poblíž vodu.* Mrkne na něj.* Chceš to zkusit znovu? Není čeho se bát. Pokud se ti to vymkne a nedokážeš magii vtáhnout dovnitř a oheň nechat se rozplynout, prostě ho zahoď. Tady jsi na bezpečném místě. Jen nehazej po mě ani po sobě. *Mrkne na něj a nadechne se, aby uhasila případný oheň, který na několika kusech dřeva vzplanul vodou. Je to vlastně jen vodní kulička, kterou na dřevo pustí. Zhluboka se nadechne.* Možná ti může pomoci udělat si nějakou představu o své magii. Nemusí se týkat ohně. Já se třeba vodu naučila poměrně nedávno ale pro mě byla magie vždy jako studnice. Je to vlastně magická energie, která je provázaná s tvou životní energií - po užití magie ve větším rozsahu se budeš cítit unavený, když prekročíš hranici, může ti téct třeba krev z nosu, takže si dávej na takové signály, co ti tělo dává pozor. Unavený nebo naštvaný nad ní snaze ztratíš kontrolu. Každopádně...pro mě je moje magie jako studna. Když potřebuji magii použít je to jako bych ji vytahovala nahoru pomalu a když ji uchopím, tak se promění v to, co potřebuji. Časem tohle přirovnání nebudeš ani potřebovat. Pokud by tě zajímalo jak vnímám ztrátu kontroly, je to jakoby že studni prorazil víko gejzír nebo přišla tsunami. Nevím...s vodou cítím spříznění a je pro mě jakousi přirozenou metaforou pro mou magii. *Pousměje se.* A když už magii ale nepotřebuji tak ji spustím zase zpátky do studny. Taky pomáhá kontrolovat svůj dech. Až získáš praxi tak většina emocí nemusí nutně nijak afektovat tvou magii nečekaným projevem. *Povzbudí ho, ale snaží se zůstávat zároveň realistická.*
*trochu ho slova dojmou ale pak se naštve na svůj neúspěch* "ne už to nechci zkoušet, alespoň ne teď... Jsem unavený naštvaný všechno..." *Vezme krok vzad a otočí se zase na triss* "promiň mami ale já to dneska nedám... Potřebuji se projít můžu?" *A pokud mu to triss dovolila tak odešel pokud ne tak ještě prosí*
Jasně, projdi se. Ale žádné vylomeniny a buď opatrný. A do tmy buď doma. Nebudu riskovat, že narazíš na démony. Zkus nikoho nenaštvat, nikdy nevíš, kdy potkáš někoho, kdo ti ublíží, ano? Buď opatrný. A na, na metro. Jet načerno je taky není úplně legální. Za zbytek si klidně něco kup. *Podá mu z obalu mobilu bankovku, kterou měla v případě nouze, kdyby se jí třeba vybil mobil, kterým platila, nebo nemohla zaplatit kartou.* Buď prosím opatrný a opravdu buď doma včas. *Pousměje se, i když trochu starostlivě.* Kdyby něco, ozvi se mi.
*vezme si věci* "děkuji jen mi na moje věci nešahej" *potom se opět zavře v koupelně a sundá si Věci aby mohl vlézt do sprchy* "tyjo co je tohle? Jak to funguje?" *Zapne kohoutek a najednou na něj vystřelí studená voda* "AAAAAAAAAAAAA" *vypne kohoutek* /CO JSOU TOHLE ZA ČÁRY/ *teď zapne druhý kohoutek a najednou na něj vystřelí horká voda* "TO PÁLÍ DOPRDELE" *vypne to* /jak to mám udělat/ *zapne oba kohoutky a teď už na něj vystřelí taková vlažná voda.* /Tyjo to je super/ *osprchuje se a zase vypne vodu* "tak to by bylo" *nasadí si věci co mi triss dala* /hodně velké tyjo/ *vyjde na chodbu se svými věcmi* "Ježíši to bylo fajn" *přijde k triss která má u sebe smlouvu (pokud má)* "to je ta smlouva?"
To nechci, jen ti je vyperu, aby byly čisté, stejně jako ty, pokud mi to po sprše dovolíš. Nebo ti ukážu jak na pračku a sušičku a můžeš si je nechat vyprat a vysušit sám, aniž se jich dotknu, jestli to pro tebe bude příjemnější. *Navrhne alternativu, jak mu je vyprat a zároveň nepřekročit jeho komfortní hranici.* Jsi v pořádku? *Zvolá hlasitěji, když ji poleká výkřik a zamíří ke koupelně. Chvíli čeká na ujištění, nebo zvuky, že je vpořádku, než dodělá postel - telekineze byla úžasný pomocník, jak převléct postel dál od dveří, u skříně a okna, snadno a rychle, načež mohla udělat na večeři alespoň toasty se šunkou a sýrem a k tomu ovocný čaj. Na stůl nachystala i cukr, kdyby sladil...a taky kečup nebo tatarku, kdyby nechtěl jen toasty, kde je máslo, šunka a sýr. Ona sama si místo másla dávala tatarku, kterou jí dováželi kmotři ze zahraničí, nicméně někteří preferovali kečup...nebo jen máslo. Během čekání, než se toasty udělají a Chuan přijde začala sepisovat jejich společnou dohodu.* /Dohoda mezi Chuanem a Meritriss/ /1) Strana Chuana/ /- Žádná nelegální činnost, jak je klasifikována a obecně přijímána a platná mezi lidmi a podsvětem, zejména jde o krádeže v jakékoliv podobě. Jediná omluva pro takové jednání je v případě sebeobrany a záchrany života, v takovém případě to neprodleně bude nahlášeno Meritriss, která taktéž může učinit výjimku z pravidla, pokud to shledá za vhodné./ /2) Strana Meritriss/ /- Meritriss je zavázána, že bude jednat v Chuanově nejlepším zájmu, bude s ním konzultovat cokoliv, co se jej týká, nezradí jej a neopustí po dobu platnosti dohody, stejně tak jej nevyužije pro naplnění vlastních pohnutek bez jeho případného souhlasu./ /3) Další věci platící pro obě dvě strany/ /- Vyvarování se nečestnému chování vůči Meritriss,Chuanovi, živým obyvatelům jejího bytu a stejně tak majetku obou stran./ /- Tolerace soukromí a majetku obou stran - Chuan má bez přítomnosti nebo výslovného svolení Meritriss zákaz vstupu do jejího pokoje, i v případě návštěvy tohoto pokoje bez jejího svolení nebude procházet její věci ani jinak narušovat její soukromí, Meritriss stejně tak nebude zasahovat bez svolení do soukromého majetku Chuana ani do jeho mysli, výjimkou je pomoc, případná záchrana života a prevence před možným nebezpečím./ /- Do bytu Meritriss bez svolení Meritriss nebude Chuan nikoho pouštět ani zvát. Byt je chráněn ochrannou bariérou, takže bez svolení do něj nesmí nikdo vstoupit. Pro ochranu všech obývajících byt budou návštěvy s Meritriss konzultovány. Taktéž budou probíhat případně pouze za její přítomnosti pokud nerozhodne jinak a Chuan dohlédne na to, aby nebylo nijak narušeno její soukromí, majetek, stejně tak aby v bytě nedošlo k nelegální činnosti - například k odcizení čehokoliv, co se nachází v bytě. Výjimkou tohoto pravidla je samozřejmě strava a pití či hygienické pomůcky, které Chuan může využít bez svolení, stejně tak je nabídnout případným hostům./ /4) Důležité náležitosti smlouvy/ /- Po podepsání smlouvy Meritriss zajistí “výstrahu” pomocí mentální magie, která obě strany varuje v případě toho, že se dotyčný chystá dohodu porušit ať vědomě, či nevědomě a mimo uznané výjimky./ /- Pokud bude dohoda porušena i přes varování, smlouva bude neprodleně i bez souhlasu přítomných zrušena a Meritriss rozhodne o osudu Chuana dle vlastního nejlepšího uvážení, čímž bude jeho předání příslušným úřadům./ /- Po dva týdny bude soužití tzv. na zkoušku, načež se Chuan rozhodne, zda by s Meritriss chtěl zůstat, či by raději, aby mu byl život zajištěn jinde. V obou případech budou kontaktovány příslušné úřady, které zařídí, aby se Chuanovi dostalo legální a oficiální identiny a aby o něj bylo postaráno. Pakliže se obě strany domluví, že by Chuan zůstal, pokusí se vyjednat Meritriss dočasné svěření do péče, než bude vyřízena identina Chuana oficiálně a než by bylo možné přistoupit k případnému osvojení Chuana a jeho přidělení do její péče.Výjimkou k bodu 2), který by se týkal využití, opuštění nebo porušení důvěry Chuana k Meritriss by bylo, pokud třetí strana zajišťující jeho následný pobyt u ní a jeho život, rozhodla zamítnout její dočasné opatrovnictví, než by mohlo dojít k osvojení a přidělení péče do jejích rukou soudem. V případě sjednání varianty, kdy s Meritriss Chuan nezůstane bude dohoda rozvázána stejně jako při jejím porušení./ /Jakýkoliv způsob podepsání této dohody je závazný, ať je listina podepsána krví, symbolem, jménem, přezdívkou, či jiným způsobem a bude platit do doby, než dojde k jejímu porušení, či smluvní dohodě o jejím zrušením. V případě smluveného zrušení dohody zůstane pouze výstraha, kdyby mělo dojít k jejímu porušení, jakožto připomínka toho, že by mohlo dojít v budoucnu k narušení vzájemné důvěry, nicméně za porušení již výše uvedené sankce následovat nebudou./ /Podpisy obou stran: / *Triss přikývne, když se objeví Chuan a zeptá se, zda je to ta dohoda.* Přečti si to a případně podepiš, jestli k tomu ještě něco nemáš a pokud máš dotazy, ptej se. Za chvilku bude večeře. A nevím zda sladíš čaj, takže v té nádobce je cukr. *Pousměje se a zamíří k toastovači, aby toasty vytáhla na velký talíř, kde už jich pár bylo, a dala dělat další, poslední.*
"Co je čaj?" *sedne si a vezme toast* "OOOOOOOOOOOOOOOOOOO TOUSTYYYYYYYYYYYY YIPPEEEE" *odkašle si* "děkuji" *vezme dohodu do ruky a začne ji zkoumat* "Jo za mě vše vypadá v pohodě..." *čte si ji dál a vzdychne* "Fajn žádné krádeže" *vezme si zvláštně vypadající pero z kapsy a začne to podepisovat* "Tak hotovo" *vezme si další toast*
Ehm...druh pití. Jsou různé, ovocné, nebo bylinkové, které mohou pomáhat při nemoci, bolestech, myslím, že heřmánek je na uklidnění...ale teď si nejsem jistá. A nebo je černý a zelený, V jednom z nich je kofein, tuším je to ten zelený. Nevím zda sladíš nebo ne, já jsem na tohle sladký člověk. Nech to trochu ale vychladnout, máš ho v hrnečku. *Nadhodí a usměje se, když se zaraduje nad tousty a nechá jej pročíst dohodu a stejně tak ji podepsat. Pak sama podepíše a usadí se naproti němu. Vzhledem k dohodě mu pro tentokrát bez svolení mohla vstoupit do mysli a zasadit do ní příkaz, aby jej jeho tělo varovalo, kdyby se pokusil či chystal porušit dohodu ať vědomě či nevědomě. Tím upozorněním bylo pálení v ruce - jen pocitové, ale dost silné, aby jej nemohl přehlédnout. Tak samo učiní u sebe, i když dávat tento příkaz sama sobě je náročnější a věděla, že kdyby chtěla, mohla by jej sama přetlačit. Možná pak o případné doazení požádá své kmotry, přeci jen s tím měli větší zkušenosti. Obeznámí s upozorněním Chuana, aby si byl vědom, jak to bude vypadat a pochopil to, když to nastane.* Pak s tebou někdy projedu zákony lidské i ty podsvěťanské, aby jsi věděl, čemu se vyhnout. *Přislíbí.* Ráno musím do práce, takže tu budeš sám, nechám ti tady náhradní klíčky, zkus se nenechat sledovat a nenechat utéct kočky, kdyby jsi někam šel. Na recepci se akorát budeš zapisovat, ale zajistím, aby tě pustili nahoru, i když nebudu doma, že tu jsi prozatím dočasně na návštěvě. Neprokecni se prosím, protože pak by někdo mohl zavolat úřady dřív a trochu nám to zkazit. *Požádá ho.* Odpoledne budu doma, normálně si vem klidně jídlo, pití, jestli umíš vařit, tak si klidně uvař, jen to tu nepodpal. V případně nutnosti ti tu nechám číslo na mého kmotra, kdyby se něco podělalo, zavolej mu, dostane se sem portálem, takže o jeho přístup se starat nemusíš. Dám mu o tobě vědět. Jmenuje se Lucas Heel. Televizi si taky klidně pusť, kdyby jsi s něčím neuměl, tak ve skříňce vedle krbu jsou v nejhorším návody ano? Takže tak. Tady za tou zdí je tvůj pokoj, nachystala jsem ti tu postel vedle skříně, kam si můžeš dát věci. Jestli ti to nevadí, nechávej pootevřené dveře, na té druhé posteli spí obvykle kočky a zvířectvo. Teď tam je Ezekiel, jeden z prokletých čarodějů, má podobu černé kočky a je...no sarkastický. Umí mluvit normálně lidskou řečí, tak se nelekni. David má podobu papouška, někde tu bude, ale zas tak ukecaný není, vlastně spíš vůbec nemluví. Oba si hledí svého, kdyby něco ti dva potřebovali, tak si řeknou, jo? A prosím...jednou za čas kdyžtak spláchni záchod. Jsou naučení všichni chodit na něj, ale...spláchnout si neumít. *Zasměje se.* Zvládneš to tu?
*dojí další toast* "Zvládnu a nemusíš se bát" /bál bych se teď dvojnásobně/ *uchechtne se nad myšlenkou* "Hehe joooooo" *potom se zase zamyslý* "T-ty mě opouštíš
Ne, neopouštím. *Ujistí ho.* Jen musím pracovat, což znamená odejít do práce a přijít z práce. Navíc tu bydlím, pokud se nerozhodneš zdrhnout nebo porušit smlouvu a opustit mě sám, tak se není třeba bát toho, že bych se nevrátila. Unést nebo zabít mě snad nikdo v nejbližší době neplánuje, takže bych tu měla být pravidelně jako hodinky. *Pokrčí rameny.* Zítra jak přijdu z práce bychom ti mohli jít koupit nějaké věci. Oblečení, nějakou hygienu - tedy nějaký sprcháč a šampón co ti budou vonět, pokud ti nevyhovuje to, co tu mám. *Popravdě měla v koupelnách jasmínové a borovicové vůně, z čehož ta druhá byla taková unisex. Triss sama voněla většinou po jednom nebo druhém, ne-li po obojím. Byly to domácí výrobky od jedné známé, uzpůsobené vesměs na míru jejímu typu vlasů a pokožky, stejně tak měla od dané osoby i deodoranty a voňavky, ale každému voní něco jiného.* A taky nějaký mobil pro základ, aby jsme mohli být případně v kontaktu...ať se za dva týdny rozhodneš jakkoliv. *Bylo jí jasné, že jí ještě zcela nevěří a za pár hodin neopustí od starého života. Jestli si zvolí změnu se uvidí časem, jen doufala, že jí to nepřinese hořký pád za snahu pomoci a zlepšit život.* Každopádně, víš kde co je? Postel, koupelna...jídlo a tak, že ano? Snaž se prosím udržovat čistotu, ať se nám tu dobře žije - uklízej si po sobě nádobí, obaly...na použité prádlo je v koupelně prádelní koš, takže až tam bude víc prádla, vyperu. Když něco vyliješ, za dveřmi je určitě hadr, tak to utřít. Jednoduše, ať to tu máme hezké. *Mrkne na něj, zívne si a protáhne se. Snědla jen dva toasty, zbytek nechala jemu, bylo na něm znát, jaký vedl dosud způsob života. Nakonec si přitáhne svůj čaj a osladí si ho, lžičkou cukr rozmíchá a spokojeně jej upíjí, zatímco se jí na klíně uvelebí Aki a toho začne taky bezděčně drbat.* Půjdu pomalu spát, tak se uvidíme ráno. Kdyby ses nudil, v obýváku jsou určitě nějaké knížky, televizi teď prosím nepouštěj, mám pokoj hned za zdí, takže by mě to budilo. *Dodá a když dopije, tak otevře myčku a naskládá tam po sobě nádobí, načež ji zase přivře.* Dobrou noc a vítej v alespoň prozatimním domově. *Popřeje mu, ještě se protáhne a zamíří směrem k obýváku až do pokoje, který automaticky zamkne, už kvůli kočkám, které si dveře uměly otvírat.*
"dobrou" *jde do pokoje a lehne si na postel* "zajímavé" (lepší konec mě nenapadl srry)
*Trissina se protáhla na několik hodin, ani ji netrápilo, když začala nakonec tést chladná voda. Kolena měla pod bradou, seděla na zemi, nechávala vodu na sebe bubnovat v pravidelném, uklidňujícím proudu a tvář měla ve dlaních. Vzlykat už dávno přestala, měla pocit, že cítí každou buňku v těle a všechno ji bolí, i když kontrolu plně neztratila. Nicméně snažila se ztrátě bránit a vlny magické energie, co se od ní šířily procházely skrz ni a měly i na ni vliv. Nakonec však vodu přeci jen zastaví a trochu bez ducha oproti předchozímu dobrému nalazení se osuší, oblékne se do volného trika a tepláků a bosa nakonec opustí pokoj. Jen doufala, že stejně jako ona Chuan poslechl a oblečení vyhodil, aby to už nemusela nikdy vidět. Prošla celou cestu bez zastavení do kuchyně, aby si nalila dvojitou skleničku whiskey a i když se kvalitní alkohol měl jen upíjet, kopla ho do sebe celý a nalila si druhou. Projede si vlhkými vlasy a otevře dveře na terasu - rukou, pro jistotu. Nechtěla zjistit, zda se jí spustí krev z nosu. Bezmyšlenkovitě nakonec vytáhne pánev a vajíčka, aby udělala vaječinu a než se pánev a máslo v ní rozehřejí, dá jídlo a vodu kočkám i prokletým čarodějům.*
*Chuan vyjde ven ze svého pokoje a jde do kuchyně kde vidí triss a tak ji obejme se slzami* "promiň mami promiň hrozně se omlouvám neměl jsem to udělat" *začne brečet* "nebuď naštvaná prosím neopouštěj mě prosím..."
Jak, že to? *Zeptá se překvapeně a potřese hlavou.* A co ta veverka? Zabil jsi ji bez důvodu. Takhle jsi na cestě stát se černokněžníkem, a je spousta druhů magie v ní, za které tě mohou i lovci zabít nebo minimálně zatknout. Znala jsem jednoho, co na tu stranu přešel, bývalý Nejvyšší čaroděj, který vyvolal vyššího démona, který zabil stovky lidí a podsvěťanů a posedl civila. Je prakticky neexistující šance, že posednutí démonem někdo přežije. Toho čaroděje zatkli na 200 let. *Odvětí a povzdechne si.* Neměl jsi to dělat. Neopustím tě, ale musíš mi slíbit, že své chování zlepšíš. A tím nemyslím to, že vezmeš život, který ti nepatří a rozhodneš o jeho konci, což ti mimochodem nenáleží. Myslím tím i fakt, že jsme se bavili, že jestli u mě máš zůstat, musíme se na sebe umět spolehnout. Jenže dnes jsem se na tebe spolehnout nemohla, když jsem tě požádala, ať ustoupíš. Já vím, proč jsem nepřešla do útoku ani k výhružkám. Vím, když je někdo i potencionálně mocnější než já. Ty víly by nás mohli zabít a ani jeden z nás by s tím nic nezmohl, kdyby se rozhodl. Když ti řeknu, ať ustoupíš, nemůžu tě kontrolovat, zda jsi to udělal a ocitnout se zády potencionálnímu nebezpečí jako dnes. Stejně tak tvé chování já...musíš být slušnější. Nemáš rád vysoce postavené, ani bohaté. Ale...narovinu. Jsem herečka, zpěvačka a s tátou máme globální charitu, chápeš? To je to o čem mluvím, můžeš zničit mě, ale i celoživotní dílo mého otce. Něco, co pomáhá všem, i lidem na ulici. Mám tu možnost lidem pomoct a něco se snažit změnit, ale ne, když mi budeš podkopávat nohy. *Rozhodí rukama. Chtěla být hodná, věděla, že chce pomoct, ale musela mu to vysvětlit a něco s tím udělat.* Neopustím tě, máš dva týdny na to se rozhodnout, zda ti tento život se mnou za to stojí, ale musíš na sobě zapracovat. *Nechce se tvářit zklamaně, ale není si jistá, zda se jí to zcela povedlo.* Dělám vaječinu. Chceš k tomu opéct toast? Nebo nechceš? *Nadhodí a pozvedne obočí.*
"TOUUUUUUUUST" *pak se ale podívá dolů a trochu zrůdné* "ano chápu já se omlouvám já jen... Je těžké si zvykat když celých 15 let žiješ na ulici ani matku jsem nepotkal ani otce... Maximální společnost mi dělali švábi a bezdomovci" *podívá se dolů se slzami opět na krajíčku* "Víš jak dobře chutná pečená veverka... Já vím že ty jsi normální jídlo ale já tohle jíst musel a nemyslím že potřebuji dva týdny na to se rozhodnout chci tady zůstat nechci opět žít na ulici kde mě můžou zabít, znásilnit kde musím zase krást i když mě to baví má to své nevýhody...." *Zase se rozbrečí* "já si nechci opět projít nějakými srackami"
*Dá dělat dva toasty, naposledy promíchá vaječinu, než pánev odstaví a vaječinu přesune na talíře. Přidá k tomu vaječinu.* Já vím, ale když máš ty nutkání...poděl se o ně, jestli nevíš, zda je to správné či nikoliv. Vždyť tu jsem od toho, abych ti pomohla, i s přechodem do nového života. *Řekne mu a povzdechne si.* Jez než to vystydne. Pokud je ti to opravdu líto, dookaž to. Činny jsou vždy víc, než slova, ano? Nebudu ti to předhazovat, ale snaž se, ať se to neopakuje, můžeš mi to slíbit? A neporušit to i bez dohody? Jestli spolu zůstaneme, tak ti chci věřit bez dohod a bezvýhradně. *Dokončí nakonec a podá mu talíř a toust.* Dáš si i čaj?
*podívá se do země a otře si slzy* "slibuju" *potom se usměje* "jak ti to můžu dokázat? Udělám cokoli jenom prosím nebuď na mě naštvaná a ohledně toho čaje... Energický nápoj by asi nebyl co?" *Ušklíbne se* "jo na tyhle sračky já jsem doslova blázen" *zamyslí se* "hele proč myslíš že mě máma zahodila... a ještě otázka nejde ta smlouva nějak zkrátit?" *Zeptá se* /nechci čekat dva týdny jsem rozhodnutý... Evidentně projevuje zájem a pomohla mi nejen jednou jestli by tohle byla moje máma tak by to bylo fajn/
Prostě se ode dneška snaž. Dokaž mi to, když ti řeknu jak, tak by to ztratilo point. *Mrkne na něj.* Nejsou zdravé, nevedu je. *Zasměje se.* Navíc spánek je zdravý. Regeneruje tělo, mysl, a podobně. A zítra začneme trénink magie. Nikdy jsem neučila, tak buď shovívavý, budeme se učit oba. Já jak na to, ty magii. *Ušklíbne se.* Jestli chceš, tak můžeme zahájit řízení zítra. Nemůžu ale slíbit, že se úřady nerozhodnou mít tě po dobu procesu u sebe. *Upozorní jej.*
"ale píčovina spánek je sracka" *zasměje se a zase trochu zčervená* "to by bylo fajn každopádně nemáš aspoň kafe? Já fakt nenávidím spánek" *sní toust* "nemůžu se dočkat že budu umět něco víc než jen pitome jiskry a malé kuličky z ohně fakt hrozně moc se těším a vážím si toho a ještě jedna otázka můžu ti říkat mami?"
A proč ho nemáš rád? Spánek opravdu pomáhá. Jestli máš noční můry jako já, mám tu na to pár lektvarů na klidné spaní. *Nabídne a pousměje se, když mluví nadšeně o magii. Magie byla něco z čeho mít respekt, byla stejná jako oheň. Dobrý sluha ale špatný pán. Proto se zoufale vyhýbala situacím, kdy by mohla ztratit kontrolu. Čarodějové měli obvykle přirozený blokátor, když jim docházela energie, jenže u ní blokátor nebyl tak spolehlivý, proto jí magie tolik ubližovala a mohla ji dokonce zabít když ji neovládne na sto procent. A vzhledem k tomu že ani ne před třemi lety měla ještě velkou část magie zablokovanou ji čekala dlouhá cesta. Zarazí se u jeho dotazu.* Pokud chceš a nebude ti vadit že nejsem zas o tolik starší než ty, tak samozřejmě můžeš. *Rozpačitě se ošije a trochu jí zčervenají tváře.* Pro pořádek, v sobotu mi bude teprve čtyři a dvacet. Takže rozhodnutí je na tobě, jestli mi chceš říkat nadále Triss nebo mamá. *Řekne poslední slovíčko španělsky a shrne si pramen vlasů za ucho.* Nicméně...energy drink ani kávu ti na večer nedám. Jestli opravdu nezkusíš spát, musíš se udržet sám vzhůru. Knihy, nějaké tužky a papíry nebo sešity v obýváku jsou, máš se čím zabavit. Ale jako včera...televizi teď v noci ne, já spánek rada a budilo by mě to. *Pousměje se a jestli už dojedl, vezme talíř i svůj, aby je dala do myčky a protože se od včerejšího dne naplnila, rovnou ji taky zapne. Ezekiel je zvědavě pozoroval ze vstupu do kuchyně. Zatím se s Chuanem příliš nebavil a David jakožto víc než tři století starý čaroděj v podobě papouška už vůbec ne. Bude muset Chuana připravit, že 8. se z něj každý rok stává na den člověk a pak se změní zase na jiné zvíře. Doufala že to bude opět něco, co bude moct být v bytě. Teď ji černý kocour následoval do pokoje, když chlapci popřála dobrou noc. Nechala ho si lehnout do noh postele v místě, kde by spala druhá osoba jindy a tiše si s ním chvíli ještě povídala, i kdyz si neodpustil svuj obvyklý sarkasmus, nevhodné a apatické poznámky, než skutečně šla spát s tim, že mu pripomnela, že ani nad ním nezlomila hůl a ocividne se snazi byt lepsi, než před kletbou, již uvalil Malachai.*
*chuan prostě po pár minutách usl s knihou na gauči*
*Triss vstala brzy, hlavně kvůli Ezekielovi, který potřeboval na toaletu a ona měla dveře do koupelny zavřené a pokoj zamčený. Prošla tak kolem Chuana, který ještě podřimoval a jemným gestem ruky jej zakryla dekou, než pokračovala se zívnutím do kuchyně, cestou ještě spáchala záchod, nejprve obstarala kočky, připravila do prosklené konvičky černou kávu, na stůl a vytáhla tousty, které opekla a na stůl přidala nůž s medem pro sladkou snídani. S tím, pokud jej nevzbudil pohyb, jej zamíří lehce probudit dotykem na rameni a slovy, že snídaně je na stole. Hygienu spáchají potom.*
*chuan se probudí po tom co se ho triss dotkne a lekne se* "nezabíjej mě pr-" /ou to byl jen sen/ *mávne na triss a zívne* "dobré ráno" *když chce ale vstát tak mu se mu pod únavou podlomí nohy díky čemuž spadne obličejem na zem. Když padá tak jen řekne* "Do psí kundy" *potom s obrovským zuchnutim dopadne. Kočky po něm začnou lézt a lehat si na něj jedna ho i drapne* "tak dík no" *zvedne palec že je v pohodě a sedne si. Vypadá jak kdyby už 5 dní pořádně nespal a taky že ne.* "Hele můžu energický nápoj prosím" *prosí triss protože by ho fakt chtěl a má na něj chuť jak prase. Jak se chuan zvedne všimne si toustů s medem a jen je že YEEEEEEEEEEEES. rozběhne se k tousům a strčí si dva do pusy. Začne mluvit s plnou hubou* "to je dobrotaaaaa"
Proč bych- *Zarazí se u mávnutí a popřeje mu nazpátek.* Vpořádku? Doporučuji si první sednout ať si tělo uvědomí, že je probuzené a má fungovat. *Prohodí a pohledem kontroluje, zda si neublížil, telekinezí si přitáhne kočky a podrbe je.* Ale no, hrát si s ním můžete pak, nechte ho, ať se probere. *Podrbe je za ušima a ušklíbne se.* Už jsem říkala, že je nevedu, ale udělala jsem kávu. *Mrkne na něj a zamíří do kuchyně, kde mlaskne nad jeho stolováním.* Tak jo, lekce stolování a chování. Nikam nespěcháš, jež klidně, jídlo ti tu neuteče a nikam se neženeme. Akorát si říkáš o břichabol. *Poučí ho a sama si vezme kousek a pomalu bude jist.*
*zhltne toust na jedno kousnutí* "díky za snídani mimochodem srry zdála se mi noční můra moc jsem nenaspal" *zívne* "tak co budem dneska dělat" *řekne a vypije kávu na ex* "yeeeeees to je to co jsem potřeboval" *cítí jak mu hořká, horká a dobrá káva teče v hrdle* "a jo ty úřady" *vypadá jako kdyby už 5 měsíců neznal slovo spánek, vlasy rozcuchané ale to má i normálně rád si je procuchava a tak si je zase jen procese, kruhy pod očima a odřeninu na čele* "já nenávidím spánek"
O čem se ti zdálo? *Zeptá se opatrně, kdyby to náhodou bylo citlivé téma a pokýve hlavou.* Vlastně jsem chtěla začít magií a tím, že si vymyslíme nějakou historku pro úřady. Nemůžeme jim nakonec říct, že jsi u mě a máme dohodu. To by nám trochu celý proces narušilo. Pokud bys mi to pak dovolil a sepsali bychom si nějakou společnou verzi našeho setkání tak, abychom se nedostali do problémů, tak bych mohla zařídit, aby nehrozilo prořeknutí pomocí magie. *Poklepe si na mysl, že by mu potřebovala vstoupit do mysli. Mohla použít mentální příkaz totiž, že nic než jejich smluvenou verzi událostí neprozradí, aby vše mělo hladký průběh. Nebyla si jistá, zda by dovolil Lucasovi či Taylerovi - jejím kmotrům - vstoupit do jeho mysli a udělat to, jako ostatně asi ona zajde za nimi, aby tak učinili. Když zmíní spánek, tak si povzdechne.* Co kdybychom zkusili ty lektvary, které ti pomohou mít klidný spánek? Používala jsem je a stále je občas používám, když se noční můry a zlé vzpomínky přihlásí o slovo. *Navrhne.* Mimochodem, chceš to vyléčit?
"aaale mě ty sny baví je zábava se bát" *zasměje se* "raději bych se učil magii zní to jako zábava" *zamyslí se* "jak ses vlastně naučila magii a ne nechci to vyléčit musím si dát na to čelo bacha padám na něj často" *zasměje se nahlas* "tyvole já jsem takový blbec fakt musím přestat padat" *zvedne se* "dobrý pojďme něco dělat už se nudím"
Je to na tobě...tu možnost kdykoliv máš. *Přikývne ohledně magie.* Připrav se na to, že to není lusknutím prstu. Magie je celkem těžká, hlavně učení se nových věcí než přijdeš jak na ně. *Upozorní jej s úsměvem a pokroutí nad ním hlavou.* Musíš se naučit nebýt tak zbrklý. Teď už to nepotřebuješ a hlavně se to nehodí, jak jsi viděl s Kaynem, může ti to jen přitížit, protože zbrklost zastíní možnost vyhodnotit situaci. Navíc, čaroděje třeba ani nepoznáš obvykle. Nevíš kdy narazíš na staletí starého čaroděje. Navíc je fajn prokazovat všem základní slušnost alespoň. Co dáváš, to dostáváš. A pokud ne, můžeš jim vmést, že narozdíl od nich jsi vychovaný. *Šibalsky mrkne a pokýve hlavou, načež se vrátí k otázce, na kterou se ptal.* Tak jo, Vem si mobil a ohnivé zprávy a nějakou tužku pro jistotu. Jdeme ven, abychom si nepodpálili bydlení. *Ušklíbne se a sklidí zbytek nádobí že stolu, než se sama dooblékne ven, zkontroluje klíče, mobil v němž má nějaké důležité doklady, kdyby se cokoliv stalo, aby se mohla prokázat a zamíří ke dveřím, kde popadne klíčky od mercedesu. Mínila jet na jednu odlehlou pláž, kde je nikdo nebude rušit, navíc je skrytá za výčnělkem a měli by být v bezpečí, proti případným sledovatelům. Na to, že byla blízko lunaparku to bylo fajn místo. Jen je čeká trochu delší cesta autem. Nicméně Chuan si pak může zajít za nějakou zábavou nebo tak. Byl dost velký, aby mohl chodit sám ven, pokud bude mít jak se jí ozvat v případě nouze.* Tak k mé magii...v pěti jsem si podala skleničku telekinezí...a pak nějakou dobu nic. Ale okolnosti si vynutily další druhy magie poměrně...nepříjemnou cestou bych řekla. Rozvíjení schopností už pak šlo snáze, ale stále to byla dost velká překážka pro zdolávání. A stále se mám co učit, jsem pořád dost mladá a v některých věcech umím prakticky základy. *Trhne rameny.* A v některých nejsem vůbec špatná. *Mrkne na něj, když jedou výtahem k autu a pobídne ho, aby nasedl a zapásal se.*
*nasedne do auta* "to věřím... Hmm jak se vlastně učí taková magie?" *Zamyslí se* "je to jako ve škole.... Škola.... Zdravka....." *Podívá se na mobil a vidí zprávu že ho vyloučily. Trochu začne brečet* "DOPRDELE ONI MĚ VYLOUČILY MĚ...." *brečí* "měl jsem tam fajn kámoše" *vzpomíná na ty časy kdy dělali učitelům lumpárny a jak dobře se měl* "Joo starý dobrý časy.... Nu což teď se mám učit magii tak aspoň něco " *ušklíbne se* "ještě děkuji za to že mě naučíš tu magii mami"
Hah...věř mi že časem získáš nějaké zkušenosti, práce, peníze a podobně. Jednoho dne budeš možná v bodě, kdy už budeš mít tolik, že nebudeš potřebovat pracovat nikdy. Kdo ví, kam tě život zavane, ale většina starých čarodějů, upírů nebo víl co znám pracuje spíš pro radost, vlastní nějaké podniky, hotely nebo tak a má vlastně pasivní příjem, mají zlato nebo další věci. *Pokrčí rameny.* No...civilové jsou obyčejní lidé. Někdy mají schopnost vidět to co by se označilo za nadpřirozené. Démony, magii, vili uši...Skoro cokoliv. Pak jsou tady nefilim. Napůl lidé, napůl andělé řekněme. Mají po těle černé runy, které jim dávají různé schopnosti. Léčí je, zneviditelní pro obyčejné lidi, ziskaji dočasně upíři rychlost nebo vlkodlačí sílu a tak dál. Mívají meče, nože a podobně a primárně loví démony. Na jejich zbraně nesahej. Mohly by tě doslova zabít. Nemuzeme se dotknout adamasu, čarodějného světla ani jejich stély, takového pera, jímž si nanáší runy. Můžeš si je představit jako takovou...nadpřirozenou policii. Lépe řečeno podsvěťanskou. Podsvěťané jsou oni a všichni kdo mají demonskou krev nebo nákazu. Což jsme my, víly, upíři a vlkodlaci. Víly...říká se, že ty původní vznikly křížením andělů a démonů. Žijí ve vlastní říši, Faerii. Je nádherná, ale může být smrtící pokud tě neprovází nějaká víla. Má zvláštní schopnost, že jakmile se vzdálíš od portálu, tak k němu už sám bez víly netrefíš. A vojáci vilich dvoru...řekněme že k cizincům na území nejsou vždy zrovna příjemní. Víly nemohou lhát, ale umí si hrát se slovy a uzavírají magické dohody - ty nejdou porušit, většinou jejich porušení znamená smrt. Pozor na to co vilam slibuješ. Vzhledem k našemu věku ber v potaz, že jsou mocnejsi než ty a bývají hrdé. Nesnaž se je okrást nebo porazit. Maji vetsi fyzickou silu nez my a ovládají magii. A jsou citlivé na železo, které je spálí. Poznáš je dle špičatých uší a toho že jsou nádherné. Upíři jsou...no jestli jsi někdy četl nějakou fantasy knihu tak celkem odpovídají. Nesmrtelní, neplodní, nadpřirozené rychlí, silní, nemohou na slunce a mají schopnost encanta. Dej si pozor na jejich oči, jinak tě mohou ovládat. A taky na zuby. V jejich krvi a jedu koluje droga zvaná Yin Fen. Sice z tebe nemohou pít kvůli démonské složce v krvi, ale pořád tě mohou zdrogovat i když jejich krev léčí. Nemají odraz v zrcadle, tep a bývají chladní na dotek. Jsou vlastně živé mrtvoly. Upirem se může stát jen nefilim - lovec stínů - a člověk. Pak jsou vlkodlaci. Ti mají stejně jako upíři démonskou nákazu. Jsou citliví na stříbro, pálí je, mění se na vlka, o úplňku z nutnosti, to doporučuji nechodit do lesa pro jistotu, a když se rozruší září jim oči. Jsou velmi silní, maji lepsi cich a myslím, že i sluch a mají rychlejší reflexy. Jinak jsou velmi podobní lidem. *Zmlkne aby zaparkovala.* Je to hodně informací, ale mohou tě ochránit. Každopádně jsou tu různá pravidla aby ses vyhnul tomu, že tě nefilim zatknou...nebo uloví. Nejsou špatní, ale chrání nás a lidi před démony i námi. Nesmíš prozradit co jsi obyčejnému člověku. Pokud by se tak stalo, musíš zařídit aby jim byly upraveny vzpomínky. Můžeš se ozvat mě, nebo třeba Praetoru, ten pomáhá čerstvě proměněným upírům, vlkodlakům...a někdy i čarodějům. To je asi nejhlavnější. Nikdy neprozraď svět stínů lidem. *Vypne motor a podívá se na něj.* Co si teď dát pauzu a zajít na to kakao nebo si muzes dat kávu. Zvu tě. Hádám toho máš hodně co zpracovat. *Omluvně se pousměje, že jsem jej tak zahltila.*
"meh docela to chápu ale kávu" *mlaskne* "tyvole kávu bych si i možná dal, ale neeee" *přikrčí se v sedadle* "to je tahle kavárna" *nervózně se zachechtne* "Joo tady jsem omylem ukradl pytel kávy" /a možná ublížil pár lidem/ "snad mě nepoznají no měl jsem masku"
*Zhrozeně se na něj podívej.* Tak dneska nic nekraď. Chodím tu ráda a často. A vůbec...proč vlastně kradeš? *Zamračí se. Zmínil, že nezná rodiče a má lidi na ulici, ale chtěla se i tak ujistit, než se zeptat, zda má kde bydlet. Nate ji zabije, jestli zjistí, že si vzala pod svá křídla někoho dalšího. Beztak by řekl něco ve smyslu, že má měkké srdce a je jak útulek, když k sobě bere každé zatoulané stěně. Ale Triss neuměla nechávat lidi napospas osudu, když mohla pomoci. Kor když šlo o děti.* Kolik ti vlastně je? *Zeptá se opatrně.*
"uhhhhhhh" *podívá se do země* "p-patnact" *hraje si s prsty* "jak jinak si mám opatřit jídlo a další věci plus k tomu mi krádeže jdou" *zasměje se* "jooo to jsme jednou chtěli vykrást banku ale Karlovi se udělalo blbě"
Vždyť jsi ještě dítě! Nemas rodiče...bydlíš někde? *Zeptá se šokovaně, i když to celkem tušila. Pokroutí hlavou.* Brigády? Mohu ti pomoci nějakou zajistit. Ale krádeže tě dostanou možná tak do vězení a mohou tě v tomto životě - čarodějové obvykle mění jména, a podobně aby ochranili podsvět - obrat o možnost dobrého života. *Pokroutí nad tím hlavou. Konečně vstoupí do kavárny a zamíří k pultu kde se usměje a položí peníze na pult.* Poprosím velké kakao a...co si dáš ty? *Nadhodí k chlapci.*
"to nejsilnější kafe co mají" *vzdychne* "nemám rodiče ani domov nepočítáme-li mojí krásnou vilu z boxu" *zamyslí se* "mě ale krádeže baví
*Objedná mu nějakou dobré esspresso, zaplatí a zamíří ke stolku, k němuž mu pokyne, aby si sedli, než jim kávu a kakao donesou. Má semknuté rty a pokroutí hlavou.* Mohla bych tě vzít k sobě, aspoň na čas...ale mělo by to své podmínky, vzhledem k tvé zálibě krást. *Navrhne opatrně a jemně. Nemohla mít děti, ale měla silný mateřský instinkt, i když ji od mladíka naproti ní nedělalo tolik let. Pořád byl dle zákona klasifikován jako dítě.*
"co je špatného na tom že kradu vůbec ti lidé většinou ty věci získanou znovu" *sedne si* "já vám nevím... Zní to sice fajn ale... prostě mi to přijde divný" *zívne* "ale tu kávu už bych si hodně rád dal, když se nad tím zamyslím naposledy jsem měl kávu v pondělí"
Je to nezákonné. Můžou te zatknout, zavřít a protože nemáš rodiče mohou tě dát do dětského domova nebo do pasťáku na nápravu...mohli by ti vzít vlastně svým způsobem svobodu. *Odpoví rozmrzele. Pousměje se.* Rozhodnutí je na tobě. Nemusíš hned. Dám ti adresu a kdyžtak tam přijdeš a ohlásíš se na recepci. Zavolají mi nebo tě pošlou ke mě do bytu. *Pokrčí rameny.* Ale dopředu říkám, že jestli by se to stalo, pro svou ochranu bychom podepsali magickou dohodu. Mám doma věci kterých si cením a rozhodně bych nerada aby zmizely. Neboj nastavili bychom ji tak, aby tě nezabila, ale prostě by měla své podmínky, hlavně týkající se krádeže. Mám svou pověst a můžu ti pomoci, ale nemohu si dovolit si ji spojit s krádežemi. Což asi chápeš, doufám. Pokud bys ji neporušil, nebude na tebe mít žádný efekt. Nedlužil bys mi služby ani nic, jen žádné krádeže a snahu zlepšit svůj život. *Pokrčí rameny, když mu dá šanci na něco lepšího, než je dráha kriminálních a nabídne mu lepší život. Pak se podívá k pultu, kde na tácek dávají jejich nápoje. Nebylo tu moc lidí, měli to rychle.* Už nám nesou objednávku. *Oznámí s letmý úsměvem a mrkne na něj, načež číšníci poděkuje za nápoje a usměje se na ni, než odejde.*
"gracias" *vypije celý hrnek na jeden zátah* "no dobrá ale krádeže venku mě baví. Mohl bych alespoň to? JEŽÍŠI TO BYLA DOBRÁ KÁVA" *mlaskne* "měl bych tu chodit častěji"
Ne. Krádeže už ne. *Zasměje se Triss.* Pokud bych tě vzala k sobě, s krádežemi bude konec. Hele klidně můžeš jít někam do podniků předvádět svůj talent. Jsou lidi, kteří jsou takoví pouliční kouzelníci, něco někomu ukradnou, ale vrátí, je to prostě show. Taky ukazují různé kouzelnické triky a nemyslím teď magické, ale iluze - prostě králík z klobouku a tak. Tenhle talent se dá legálně uplatnit a taky ti může vynést legální peníze, ne želízka a celu. *Mrkne na něj.* Mohli bychom tu chodit častěji, třeba tu někdy utratíš vydělané peníze. *Popíchne ho vesele.*
"ale..."
Bohužel, žádné ale. Jestli tě budu mít pod svými křídly, bude z tebe slušný kluk, který se bude moct dopracovat k slušnému životu, rozvíjet svou magii a vědomosti a bude se mít na koho spolehnout, protože nejsem z těch, kdo lidi opouští. Ale mám slušný život, tím že bys stáhl sebe bys mohl stáhnout mě. Což znamená, že bych se nemohla spolehnout já na tebe. A na mě závisí víc krků. Mám rodinu, která má své jméno v kariéře, což by mohlo podkopat i je, mám mazlíčky, které musím živit, mám na krku dva prokleté čaroděje do zvířecí podoby o něž se musím starat, mám vlastní kariéru a nějaké jméno a taky mám své blízké, kterým mohu pomáhat a být tu pro ně. Nemůžu si dovolit žádné ale. Navíc sama jsem proti nelegálním věcem, takže...mohu ti pomoci, ale skutečně ze svých podmínek nemůžu ustoupit nejen kvůli sobě. Je na tobě zda je přijmeš. I tak ti mohu pomoci třeba k dětskému domovu, může ti najít rodinu, která tě podrží, ale na sebe navzájem bychom se nemohli spolehnout, chápeš? *Pousměje se. Jo, Nate ji rozhodně přerazí. Povzdechne si.* Nemůžu tě nutit, ale porovnej si svůj starý život s tím, co bys mohl mít, ať už bys měl nějaký azyl u mě, a věř že by se dost brzy musel řešit i právně, nakonec jsi nezletilý a nejsem nijak oficiálně tvůj zákonný zástupce, nebo ti pomoci zařídit život u někoho jiného. Chceš být na ulici a žít z ruky do úst na hraně zákona, nebo bys chtěl pro sebe něco víc? *Zakončí to nakonec a vyloví vizitku, asi každý, kdo se pohyboval v showbyznysu měl nějakou. Ona ji měla vloženou v obalu mobilu. Nenápadně a snaží se o to, aby to bylo slušné, na sebe upozorní servírku, aby ji mohla poprosit o zapůjčení propisky a když se jí jí dostane, napíše na prázdnou zadní stranu svou adresu.* Můžeš si to rozmyslet a kdyby jsi měl zájem, můžeš mi dát vědět, Yurdo. *Přisune k němu vizitku a upije si svého kakaa.* Chtěl bys ještě kakao, nebo ti stačila káva? *Nabídne mu, když už u sebe mají servírku, která čeká na to, až jí Triss vrátí propisku, takže dál téma nerozvádí, dokud nejsou sami.*
*zamraci se a vezme si vizitku* "Fajn zvážím to a děkuji káva stačila" *kouká se na vizitku* "Fakt ani ty malé kr-" *všimne si naštvaného obličeje triss* "Okay Okay dobře přistupuji na tvé podmínky" *podá ruku aby si mohli potřást* "a lhal jsem moje jméno není Yurda"
*Pokroutí trochu podrážděně hlavou, že o tom opravdu nebude diskutovat a ani nemůže, jak mu už vysvětlila, načež se usměje a natáhne ruku, aby si mohli přes stůl potřást a viditelně se uvolní. Měla radost z toho pomáhat ostatním, nějak ji to naplňovalo, ať si století a starší čarodějové nebo upíři klidně říkají, že je naivní. Proč by nepomáhla, když na to měla prostředky? Když měla tu možnost? Nemohla zachránit celý svět, ale mohla pomoci jedincům, kteří si šanci zasloužili. Pozvedne obočí.* Není? A jak se tedy jmenuješ? *Nadhodí a zvědavě nakloní hlavu na stranu. Sice si nebyla jistá, zda přistoupení na podmínky znamenalo, že s ní půjde už teď nebo si to promyslí a pokud přijde bude s nimi posílat, ale byla si jistá, že šikovný kluk jako on si dokáže najít cestu se správným zázemím a podporou.*
"upřímně nevím ale pojmenovali mě Chuan" *zvedl se* "ale to není až tak podstatné" *podívá se na zem zamlkle* /proč jsem právě dál pryč jedinou věc co mě v životě naplňovala/ "No nic já jdu zas asi na ulice" *mává a chystá se odejít*
Tak to mě těší oficiálně. *Usměje se a mrkne.* Já jsem celým jménem Myana Meritriss Blake. *Dodá, protože mu předtím řekla jen zkrácenou verzi svého jména, kterou ji oslovuje naprostá většina lidí. Zatváří se malinko nesouhlasně, i když mu čas na rozhodnutí dala, a starostlivě, protože...no byl dítě, byl mladý a co vše mohlo na ulici číhat? Dala mu informace, dala mu nabídku...ale rozhodnutí je nakonec přeci jen na něm. Doufala, že pro sebe najde to nejlepší rozhodnutí, protože se odmítala snížit k tomu jej k něčemu nutit.* A ještě jedna věc...taky bych tě případně mohla zkusit naučit něco z magie, kdyby jsi měl zájem. Potenciál máš. Měj se a kdyby cokoliv...víš jak mě najít. *Usměje se na něj nakonec na rozloučenou a ještě skoro spiklenecky mrkne, než jej nechá odejít s jeho osudem v rukách.*
*vyjde ven ale najednou se zastaví* "ach jo" /má pravdu měl bych asi udělat něco se svým životem, ale nevím nechci se vtírat můžu ji vůbec věřit nechce mě jen zneužít? Zatím mi jen pomohla./ *Sedne si a tváří se smutně*
*Triss to chvíli trvá, nakonec jí zmizel z výhledu, netušila, že neodešel, takže si snažila vklidu dopít svoje kakao, než jim nechala na stole ještě nějaké dýško, i kdyby jen za propisku a opustila kavárnu. Uša jen pár kroků, než si Chuana všimla a na chvíli se zarazila, než se jemně usmála a přešla k němu.* Děje se něco? Myslela jsem, že jsi ctěl jít a vzít si čas na rozmyšlenou. Nebo to chceš risknout a zjistit to a rozmyslet se za pochodu? *Nadhodí jemně, až opatrně, kdyby se pletla a jen...kdo ví na někoho čekal nebo nad něčím přemýšlel.*
*vypadá jako kdyby se měl každou chvíli rozbrečet* "jak vám můžu věřit? Jak můžu věřit že mě nechcete zneužít nebo se mě potom zbavit jak to udělali mí rodiče a-a..." *Ukapne mu slza*
*Triss se zatváří znepokojeně, protože má pocit, že se něco děje a když jí něco řekne, tak se jen víc narovná a zvýrazní těch pár centimetrů, o které jej převyšovala a zamrká. Nějak si nevěděla rady s mladým dospívajícím, který se bál, že jej někdo opustí, protože nevěděla, co si může dovolit a co ne. Ošije se, než letmo zvedne ruce, jakoby ho chtěla obejmout a utěšit, než je stáhne, protože neví, jak citlivý je na hranice svého těla.* Chceš...ehm chceš obejmout? *Nabídne, aby se rozhodl sám, načež potřese hlavou. Měla by mu odpovědět. Našpulí rty.* To, že můžeš ti nepomůže, na to musíš přijít sám, ale máme v plánu magickou dohodu. Klidně to tam můžeme dát, jestli chceš jistotu. Magické dohody nelze porušit. Jestli tě to uklidní, můžeme to tam připsat jako tvou stranu, co ty na to? *Nabídne mu, protože neměla v plánu jej využít a zbavit se ho, ale udělat to, co by mohlo být pro něj nejlepší a poskytnout mu zázemí.*
*snaží se přestat brečet* "dobře to by *smrk* šlo" *pokrýve hlavou a obejme ji* "děkuji" *zase půjde zpět a vstane* "děkuji hrozně moc" /teď už ji věřím více/
*Když ji obejme, tak ho zachytí okolo ramen a jemně si ho přitáhne k sobě a stiskne a spokojeně vydechne, protože Chuan nezůstane sám někde v nebezpečných uličkách a ještě se natáhne a s rozpustilým úsměvem, který nasadí, mu setře zbloudilou slzu, která mu utekla.* Ještě nemáš zač, máme před sebou docela krkolomnou cestu ohledně legálních a právnických ohledů. Ale to zvládne. To se poddá. *Mrkne na něj a odemkne auto poblíž.* Pojď, uděláme si ještě jednu zastávku a pojedeme domů sepsat dohodu a představit tě mému...řekněme zvěřinci. *Uculí se a mrkne na něj.* Tak nasedat. *Zvolá jakoby svolávala posádku na loď vesele, aniž se trápí pár lidmi, co se ohlédnou. Jen jim pobaveně zasalutuje a nechá je jít dál.*
*nasedne a kývne a většinu cesty nemluví párkrát si zabrouka jednu a stejnou melodii ale jinak nic* /snad se mi nic nestane prosím ať se mi nic nestane/
*Ruiny staré nemocnice ji k sobě přitáhly jako už tolikrát. Byly jako magnet pro podsvěťany, ale i obyčejnou, trochu problematickou mládež. To bylo vidno na zdech posprejovaných graffiti od různých nápisů po kusy skla z lahví, plastové i papírové odpadky, nedopalky cigaret a další. Odsune špičkou nohy nazuté v černé, vyšší šněrovací botě větší střep tak, aby na něj někdo náhodou nespadl, i když se to tu dnes zdálo klidné, na to, že se pomalu stmívalo. Rozhlédne se zdech obrostlých popínavkami a pousměje se. Měla to tu ráda, i když si pamatovala některé nepříjemné setkání, co tu zažila a fakt, že pár let zpět tu démoni otevřeli bránu do pekla. Nepatrně se zachvěje při té vzpomínce a zamíří ke schodišti, které se dvojilo. Jedno vedoucí do sklepení, kde se mohli vyskytovat démoni, kteří nevylezou ven, dokud je venku denní světlo a slunce, druhé vedoucí do patra, kde to nebude vypadat jinak. Kamení na schodech i dlaždice se částečně rozdrolily časem, pádem trámu i vlivem lidí - i jiných bytostí, co tudy procházely a místy je pokrýval mech a malé houby, kterým se v šeru dařilo. Přitáhne si mikinu černou jako její džíny i tílko pod ní blíž k tělu a vykročí ke schodům do patra.*
*přijde do ruin nemocnice* "Co se tady stalo... no nic jdeme něco najít" *začne prohledávat okolí a všímá si zvláštních dřevěných dveří ke kterým příjde a otevře je* /Schody dolů? Hádám že to bude nějaký sklep. Je tam ale docela tma... Doprdele proč jsem si nevzal baterku nebo něco!/ *schází dolů po schodech a najednou slyší pohyb a zvuk připomínající hmyz* "Haló je tu někdo?" *najednou slyší nějaký zvláštní řev a něco ho se ho dotkne* "TYVOLE TO PÁLÍ" *řve bolestí*
*Triss měla dojem, že něco zaslechla, takže se zastavila a zaposlouchala, zda se neozve zvuk znovu, místo něj se ozval výkřik, který se zdola nesl v trochu neforemné a roztříštěné ozvěně. Zúžené zorničky se jí během okamžiku rozšíří, protože osoba, která zakřičela si nejspíše něco udělala, nebo jí NĚCO ublížilo a prudce se otočí, až na rozbitých schodech takřka ztratí rovnováhu, aby se rozeběhla dolů. Tma, která ji obklopí je skoro neprůhledná, musí si pomoct ohněm, aby vůbec viděla na krok a prudce se zarazí, když se ocitne za démonem, který je k ní zatím zády, čelem k nějakému klukovi. Nevypadal, že by se uměl bránit, nebo byl možná překvapený, ale rozhodla se být za idiota a raději předpokládat první možnost, kdyby náhodou.* Zdrhej, na co čekáš! *Vykřikne a ohnivou kuličkou hodí démonovi po ocase, aby přitáhla jeho pozornost k sobě a dala mu tak prostor se vypakovat do bezpečí na denní světlo. Hlasité zasyčení a hadovité tělo s nohami, které vypadaly samy o sobě nebezpečně se otočí jejím směrem k dalšímu útoku. Místo ucouvnutí udělá krok vpřed, aby plně získala pozornost démona a v ruce ji zaplane znovu oheň, aby jej nalákala tím, že se zjevně chystá zaútočit. Telekineze jí však poslouží lépe k tomu, aby démona mohla zabít. Bylo však třeba, aby ji démon prozatím vnímal jako větší hrozbu. A kdyby náhodou nemohla tu potvoru zničit...tak má za sebou alespoň schody nahoru, kam nebude moct. Prozatím. Více se jí zamlouvala však možnost zničit ho.* Tak běž! *Okřikne osobu znovu, ať už tam je nebo ne, protože si poněkud kazí dohled tím, že jí tvář osvětluje jasný oheň.*
*je příliš zděšený a najednou uvidí oheň* "C-c-c-co to je?" *snaží se pohnout ale nejde to* /proč se moje tělo nehýbe?! POHNI SE KURVA. DĚLEJ/ *snaží se pohnout, ale hrozně se bojí. Takže tam stojí s viděšeným výrazem a nedokáže se pohnout*
Doháje! *Zakleje Triss, když démon zaútočí hbitým výpadem, uskočí a plameny pohasnout a ona je tak na několik chvil ponechána v naprosté temnotě, která se jí vymstí, protože démon ji při prosmýkutí se švihne ocasem, až vyjekne. Děkuje andělům za to, že to není její první boj a démona dokáže zachytit telekinezí. Prudce stiskne pěst, až to hnusně zakřupe a zamlaská, když na zem dopadne několik kusů masa. Uskočí vzad ve stejný moment, nepotřebovala na sebe dostat krev démona. V takové rychlosti, v jaké celý útok proběhl, nestihla zaznamenat co za démona to bylo, ale znala dost démonů, aby věděla, že někteří jsou jedovatí, nebo v sobě mají prakticky kyselinu. A taky se nechtěla ušpinit, lidi by se blbě dívali. Ještě chvíli drží pěst, než na druhé ruce znovu rozzáří plamen, kterým si prostor osvítí, aby se ujistila, že je po démonovi, pak ruku povolí a otočí se k druhému východu, kde byl kluk...který tam k jejímu překvapení stále stojí.* Chceš se nechat zabít? Pojď, můžou tu být další. Co jsi viděl? *Vychrlí na něho vlivem adrenalinu v rychlosti několik otázek a jestli ji nechá, chytne jej za paži a potáhne ho ke schodům, po nichž jej nechá jít prvního.* Jsi zraněný? *Zeptá se, aby doplnila důležité informace, co teď potřebovala a sice vědět, zda má Zrak nebo ne a zda potřebuje vyléčit, protože pak by mu musela upravit vzpomínky, pokud by Zrak neměl.*
"Pálí mě hrozně noha" *otřepe se a vytrhne se ji z ruky* "Kdo kurva jsi?" *vezme si svůj vyrobený luk a nabije ho* "A ptám se jen jednou" *namíří ho na ženu* "Co to bylo? Au. Proč jsi mi pomohla?" *přikrčí podezíravě oči* "Nech mě na pokoji. Absolutně se mi nelíbíš. Jsi přesně typ člověka které nenávidím. Takový ti elegánové. Kurva to bolí!"
Uhm...Triss. *Nadhodí převapeně, vzhledem k tomu, že na ni vzápětí míří luk a jen letmo pohne rukou, aby jej telekinezí odsunula a pojistila. Vlastně zachytí šíp, aby nevystřelil, i kdyby ho pustil.* Démon...a protože jsi vypadal, že to potřebuješ. Zabil by tě. *Nadzvedne obočí. Pořád si nebyla jistá, zda má zrak nebo viděl třeba obyčejného velkého hada jako civilové, kteří neměli dar vidět "nadpřirozené".* Počkej, notak, vyléčím ti to. Jen pojď ven ze sklepa, můžou tu být další a já nemám chuť se s nimi setkat. Na denní světlo nepůjdou. *Zkusí ho mírněji pobídnout a smířlivě zvedne ruce. Andělé...vždyť byl nejspíše ještě dítě, byl mladý, vypadal hodně mladě.*
"ONI EXISTUJÍ DÉMONI?" *sklopí trochu luk* "Moc ti teda nevěřím, ale dobrá" *začne vycházet po schodech nahoru* "A nezkoušej na mě tyhle hnusné sladké řeči. Nemám problém tě hned teď střelit" *dorazí opět na povrch na něco co vypadá jako nádvoří* "Jak mi to vůbec chceš vyléčit nevypadáš že bys sebou měla nějaké obvazy a tak"
Ano, existují. Velká spousta, jsou nebezpeční, takže se vyhýbej takovýmto místům, slepým a tmavým uličkám, kanálům...a prostě místům, kde by mohli žít. *Nadhodí a pokrčí rameny, ať nad tím, že pro ni jejich existence byla vlastně normální nebo tím, že jí nevěří. Nemusel, neznali se, jen mu pomohla.* Ehm....to se špatně popisuje, ale potřebuji, abys mi zkusil aspoň trochu věřit, sedl si a držel. Slibuju, že ti nic neudělám. Klidně si nech luk, jen nestřílej. *Požádá ho a nechá ruce smířlivě v zápěstích stále nadzvednuté, zatímco zamíří ke kusu okna, na které mu nakonec pokyne. Mohla jen doufat, že ji fakt nestřelí, kdyby se lekl léčení.*
"nemám důvod ti věřit i kdyby jsi mě zachránila nevěřím ti. Hnusí se mi lidé jako jsi ty. Jenom si z nás dělají srandu a nadávají nám" *napne více luk* "Ale pokud znamená věřit ti vyléčené zranění myslím že nemám na výběr" *sedne si*
*Povzdechne si nad jeho zarputilostí a pokroutí hlavou.* Nenadávám ti, jestli jsi si nevšiml. Nemám důvod se nad někoho povyšovat. *Nadhodí a zhluboka se nadechne.* Prosím, nestřílej. *Požádá ho a přidřepne si k jeho noze.* Vytáhnu ti nohavici, abych se dostala ke zranění, ano? Ocením, pokud na mě chvilku nebudeš mířit, aby jsi nevystřelil omylem, kdyby to zabolelo. *Požádá ho a chvíli počká, než tak učiní a pro jistotu drží před sebou ruku, aby přidržela telekinezí šíp, kdyby mířil dál. Když má k ráně přístup, tak mlaskne a přiblíží k ní ruku a na chvilku zavře ruku, aby se na zranění soustředila, než začne léčit. Hoch může cítit mravenčení a fyzicky vidět, jak rána mizí postupně pod nepoškozenou kůží, stejně jako slabou fialkovou záři, která vychází z její dlaně. Někdy během toho přestane držet šíp telekinezí, protože se na ni už nedokáže při léčení soustředit. Když je hotovo, tak se odtáhne a postaví.* Lepší? *Zeptá se, aby se ujistila, že nepřehlédla zranění a už ho nic nebolí.*
"docela jo" *přestane na ni mířit a kouká se na nohu zaujatě* "Co to bylo? Magie?" *usměje se* "Děkuji mnohokrát počkejte něco vám dám." *Zašmátrá do kapsy a vytáhne peněženku ve které se přehrabuje* "tady" *vytáhne pár stovek a podává je Triss* "ještě jednou děkuji"
Přesně tak...takže máš Zrak. *Pousměje se.* Kdyby ne, musela bych ti měnit vzpomínky, to dělám nerada. Přijdu si, že narušuju soukromí ostatních, když jim musím lézt do hlavy. *Nad tím faktem se upřímně zamračí a pak se usměje a překvapeně se stáhne.* Ne, to není třeba, nemusíš mi to nijak oplácet. Nechci si brát peníze, jsou tvoje. Jestli mi to chceš oplatit, pojď vypadneme odtud, než padne tma. Máš chuť na kakao? Jsem tu autem, můžeme sjet do jedné dobré kavárny. *Usměje se na něj mile a mrkne.* Co jsi vůbec zač? Civil? Čaroděj? ... Vlkodlak? *Ani neví, zda má ponětí o jiných rasách. Víla ani upír však jistě nebyl. Jako upír by tu nestál na denním světle a jako víla by měl špičaté uši.*
"Huh cože, co je čaroděj, civil, vlkodlak? Co to je" *vypadá zmateně* "Ale ber trvám na tom" *přikrčí nebezpečně oči* "ber nebo se budu cítit blbě" *opět se usměje* "kakao zní fajn docela... ale jak ti můžu věřit. Bez urážky ale nemám moc rád urozené lidi. Jeden z nich mi ublížil a tak jsem ho malinko pořezal" *vzdychne a vrazí ji peníze do ruky* "Fajn, mimochodem mé jméno je.... Yurda (přezdívka)" *uchechtne se* /zatím ti moje pravé jméno neřeknu pořád ti vůbec nevěřím/ "a ty peníze tak trochu nejsou moje"
Ehm...umíš něco? Oheň...telekinezi nebo tak? Nebo se umíš měnit na vlka? Nebo něco prostě co ostatní lidi neumí? *Zeptá se nejistě. Třeba byl civil se Zrakem?* Pokroutí hlavou a usměje se.* Urozená nejsem. *Pokroutí hlavou.* A pořád máš šíp. I bez luku s ním jde zranit, takže není důvod se bát ne? *Nadhodí a pousměje se, když se představí.* Těší mě. *Nakonec si peníze vezme, pozve jej za ně na kakao. Zatváří se zhrozeně, ale pak si jen povzdechne.* No...dobře. Půjdeme?
"No dobrá... Jo a něco umím" *snaží se vytvořit malou ohnivou kouli ale moc se mu to nedaří a ruce mu tyrkysově září po chvíli tedy s neúspěchem přestane* "no tak to se moc nepovedlo ale aspoň umím tohle" *vytvoří malé jiskricky na ruce které začínají tančit okolo sebe* "tohle umím"
Takže jsi čaroděj. *Usměje se a potom našpulí rty.* V tom případě mám asi nějaké blbé zprávy...my čarodejove máme...no pár zvláštností...kromě magie a znamení... *Odmlčí se aby mu dala čas zpracovat informaci, že není člověk. Asi možná čekala že se tím ohradi.* Ale hezký. Takže jsi samouk? *Nadhodí a zamíří k tomu východu, kterým se nejrychleji dostane k autu.*
"zvláštností? Samouk? Dámo vy mě pletete. Já ani nvm co je čaroděj" /co to doprdele mele/ "špatné zprávy nemám rád" *zívne* "tak sem s nimi..."
Pardon. *Omluví se cestou k autu a vyloví z dosud zapnuté kapsy klíčky, aby je měla připravené a znovu ji zapne, aby nevytratila mobil.* Čarodějové ovládají magii protože nejsou lidé. Tedy...jen napůl. Z druhé poloviny jsme démoni. Každý z nás má jednoho démonského rodiče, který obvykle toho druhého znásilnil. *Udělá pauzu, ať pro případný dotaz nebo aby to vstřebal. Pak teprve pokračuje dál.* A asi ty horší zprávy...jednak jsme neplodní, takže žádné děti, ale hádám máš ještě věk na to tohle plánovat. A...jsme nesmrtelní. Žijeme stovky let. *Vydechne trochu úzkostlivě, neb ji samotnou děsí fakt, že by měla vidět lidi okolo sebe umírat. Lidi a členy rodiny, aby byla přesná.* A pak jsou tu další rasy. Ale...asi tě teď bude víc zajímat ta tvá, viď? *Nakloní hlavu na stranu a zastaví se u Černého mercedesu. Byl méně nenápadný než sytě rudý jaguár a podívá se na něj.* Nic mi neber prosím. Ani se mnou nic neber nikomu. Není to...správné. Jestli něco potřebuješ, řekni mi. Nemám problém ti pomoct, ale neber mi nic tak, jako jsi získal ty peníze, ano? *Pak odemkne a pokyne mu na místo spolujezdce.*
*nasedne a zasměje se* "nesmrtelnost zní fajn... Takže můžu krást hooooooooooooodně dlouho. A ohledně těch rodičů neznám ani jednoho. Moje rodina jsou lidi z ulice. Budu upřímný žádná ta rasa mě moc nezajímá ale něco si klidně poslechnu ať vím na co si dát pozor" *pousměje se a zavře oči zatímco zívne* "nemáš nějaký energetický nápoj? Dost bych si dal nějakého monstra"
*Seděla na jednom z menších hřištích, kde moc lidí nebylo. Proč by také. Vše, co tu bylo, byla starší klouzačka, dvě houpačky vedle sebe a k tomu úzká roura na prolézání. Houpala se na jedné z houpaček, pobrukovala si píseň, jež slyšela dnes při obchůzce kolem obchodů. Jednu kapsu černého, krátkého sáčka měla narvanou dolary, jež se jí podařily za dnešní den ukradnout. Její oblečení se skládalo z černých, gotických šatů do půli stehen s nařasenou sukní, pod tím na místech potrhané, síťované punčochy. Nohy jí zdobily boty se cvočky z umělé hmoty a vyšší klín. Vlasy si zapletla do dvou copů a jen tak se pohupovala, rozhlížela se a culila se. Moc lidí jí nevěnovalo pozornost, ti, kteří tak učinili, si ji maximálně tak jen sjeli pohledem a pokračovali dál v cestě.*
*Calipso měla dobrou náladu, po tom, co domů dotáhla Siofru, byla spokojená a jelikož Mordred i Kayn byli opět pryč, zase se rozhodla jít zpět do New Yorku. Chtěla si domů dotáhnout nějakou svačinku a navíc se i trochu pobavit, možná zatančit, prostě se uvolnit někde v baru. Na sobě měla černé přiléhavé mini šaty bez ramínek, černé boty na vysokém podpatku a malou modrou kabelku. Své dlouhé modré vlasy měla rozpuštěné jen tak volně. Zrovna procházela parkem, když si všimla Nerissy na houpačce. Jen se uculila a zamířila jejím směrem.* Ale podívejme se kohopak tu máme? Číháš snad na nějakou kořist? *Uchechtla se, načež naklonila hlavu na stranu a sjela si jí pohledem.*
*Ještě chvilku se dívala do strany, i když o Cali už věděla. Nakonec se k ní ale přeci jen otočila, věnovala jí pohled a ušklíbla se.* Já? Ale ne. Možná. Nevím. Uvidím. *Ušklíbla se na ni, zastavila, poklepala na houpačku vedle sebe.* Jdeš taky? je to fajn! Mám pocit, že můžu letět až do nebes! *Houkla spokojeně, než se na Cali opět zadívala.* A co ty? Co ty tu, taky číháš? Jak se má vůbec Mordred? *Popíchla ji, než se ještě více zhoupla, zaklonila a zavřela oči.* Je krásný den. Venku je spoustu lidí, spoustu možností na to udělat něco nehezkého a zákeřného, neřekla by jsi? *Mrkla na ni Nerissa pak.*
*Dívka jí ještě chvíli prohlížela, než pokrčila rameny a vydala se k ní, kde se posadila na druhou houpačku.* Není to špatné. *Pronesla a lehce se zhoupla, načež se uculila.* Já? Hm chci se zabavit, pobavit a uvolnit a možná se napít, kdoví co vše ještě naskytne, jsem otevřená všemu. *Zasmála se a jakmile zmínila Mordreda, jen se ušklíbla.* Má se fajn, je nadšený, doma máme novou hračku. *Zasmála se, už teď se těšila, až te malé couře ukáže, že jí srát nemá, pak se natočila lehce k Nerisse.* A víš, že máš pravdu? Chtělo by to něco udělat. *Zazubila se a dál se lehce houpala.* Co si pak dát spolu drink, zvu tě. *Pronesla pak ještě.*
*Poslouchala se a culila se. Pak se na ni přeci jen pootočila.* Hračku? Víš kolik věcí se dá považovat za hračku? Hračku jako hračku, hračku jako něco čím si zpestřujete intimní chvilky a nebo nějakého neposlušného tvora? *Pronesla a jakmile zmínila poslední možnost, v očích se jí zablesklo. Pak naklonila jemně hlavu na stranu.* Hm, mám se bát, že by jsi mě chtěla otrávit? *Optala se poté, ale nakonec tedy seskočila na zem. Upravila si věci, posbírala pár dolarovek, co jí spadly z kapsy a kývla na souhlas.* Ale když jsme u toho, drink bych si moc ráda dala. Jako kdyby jsi mi četla mysl. *Ušklíbl se na ni.*
*Koukla na ni a uculila se.* Ne na intimní chvilky jsem ta hračka já. *Zasmála se.* Tohle je spíš někdo, kdo si moc dovoloval a no jak to říct, sama si podepsala ortel, my máme alespoň zábavu a koho mučit. *Zazubila se, tohle jí moc bavilo. Když pak slyšela, že by si drink dala, jen přikývla, zastavila a sama se postavila., načež si upravila šaty.* Otrávit? To je trochu primitivní způsob jak někoho zabít ne? *Uchechtla se.* Jde jen o drink, možná víc, nevím, zda mi jeden bude stačit. *Pronesla a prohrábla si vlasy.* Mysl ti nečtu, jen je to věc, kterou mají rádi všichni ne, tak tedy jdeme? *Mrkla a sama vyrazila jako první.*
*Neri se na ni usmála a její výraz se ještě více umocnil, co se týkalo psychopatického pohledu, smíšeného ze zvráýceností.* Jo, jen tomu ukaž, kde má místo. To je dobře! *Houkla s úšklebkem. Pak naklonila hlavu na stranu.* No, když to promyslíš a když vybereš jed, který například nejprve zmaten, navodí halucinogenní stav, a pak pomalu rozlévá bolestnou křeč do celého těla a trvá hodiny, než oběť zabije, pak to sranda je. *Ušklíbl se a místo toho, aby se pak ještě vyjádřila, došla ke Cali, nabídla jí rámě a uculila se.* Tak, kam? Vím, že kousek odtud je pandemonium, prý takový, pěkný bar, řekněme. *Ušklíbla se.*
To jí také hodlám ukázat, ještě bude prosit, abych jí tehdy v lese zabila. *Zasmála se a v očích se jí zablesklo, pak Neri poslouchala a na okamžik se zamyslela.* Zvládám dost věcí, ale co se týče jedu, tak to zrovna moc ne, ale můžeš mě zaškolit, hodit se to přece jen bude. *Uculila se na ni a pak se jí chytla.* Pandemko znám, už jsem tam párkrát byla, takž bych tam klidně šla, člověk tam většinou vždy najde, co potřebuje. *Uculila se na ni sladce a pak spolu s ní tedy vyrazili k baru.*
*Nerii se na ni opět zadívala, skoro až s prosíčkem.* Páni, myslíš, že bych se mohla přidat? Že bych se mohla podívat? Sledovat? Já chci taky! *Vykníkla skoro až jako nadšené dítě. Pak se na ni potutelně usmála.* No, jeden by řekl, že tohle tě učí ten tvůj sexy fešák, ne? Přeci jen, je to taky kousek, tak aby nežárlil. *Zachechtala se tiše, nakonec tedy vyšla směrem ke klubu.* Inu dobrá. *usmála se a chvilku mlčela, než se na ni opět zadívala.* Víš, tak mě napadá, tak nějak si říkám...co je to nic? *Vypadla z ní otázka.*
*Cali lehce nakrčila obočí a zamyslela se.* Hm, uvidím, rozmyslím si to. *Mrkla na ni, neznala jí tak dobře, aby si dovolila tahat jí do skrýše, možná časem.* Ten fešák mě toho učí dost a nejen on, ale víš jak, ráda bych viděla jeho pohled, kdybych se naučila něco nového a pak se mu předvedla. *Zasmála se, vždy na sebe byla hrdá, když ty dva mohla nějak překvapit a ukázat jim, že je stále lepší a lepší. Na Neri se jen uculila a když už se chystala něco říct, překvapila jí otázkou.* Netuším, nikdy mě tyhle věci nezajímaly, takže pokud ode mě čekáš, nějakou filozofickou odpověď, tak jsi asi na špatné adrese. *Zasmála se víla.*
*Nerissa se na ni po očku zadívala a pak nadzvedla obočí.* Jo, takže chceš, abych tě něco naučila? Mám to brát jako takovou, hm, žádost? *Optala se jí a mrkla na ni. Pak už přešla její odpověď, nijak se k ní nevyjadřovala, dokonce jí začala skákat do řeči v půlce věty. Odpověď pro ni byla neatraktivní a nezajímavá a i když to nedala moc znát, na základě toho ta atraktivita Cali u Nerissy také o něco klesla.* Hele, hele hele hele! *Houkla a ukázala před sebe. Na ulici postávalo dítě, které bylo očividně samo. Jen tak tam stálo, a slzy se mu koulely po tvářích. nerissa naklonila hlavu na stranu.* Ztracen= dítě! Neměly bychom pomoct? *Uculila se, i když v jejím pohledu bylo něco, co bylo bezpochyby zlé a zákeřné.*
Možná, i tak by se to dalo říct, i když žádost z ní divně, ale řekněme, že něco na ten způsob ano. *Pronesla a uculila se, pak už jen pokračovali v cestě, než si i ona všimla dítěte kousek před nimi.* Ubohé dítě, kdepak má asi rodiče. *Ušklíbla se a rozhlédla se kolem sebe, než se opět podívala před sebe.* Myslím, že naši pomoc by určitě uvítalo, však se na něj podívej, jak pláče. *Uchetla se a v jejích očích se nebezpečně zablesklo.*
*Nerissa se ihned uculila od ucha k uchu, jako malé dítě, kterému byla slíbená odměna.* No v tom případě tě ale musím varovat, mám svou cenu, občas nejsou moc nízké, takže to bude něco stát. Co, to si ještě rozmyslím. *Ušklíbla se na ni sladce. Pak se podívala opět před sebe.* Tak, na co čekáme? *Zašklebila se, načež pak tedy vyšla ku dítěti. Ani en o chvilku později si ji ale chytla asi matka do náruče. Nerissa si jen odfrkla.* No nic. Jdeme se napít. *Zhodnotila, pak se vrátila ke Cali a zamířila po chodníku dál.* Tak, copak by jsi chtěla tedy naučit? *Optala se poté.*
Pokud to nebude moje duše, pak myslím, že by to šlo. Ale počkám si, co si za to řekneš. *Mrkla na ni a pak už jen sledovala, co se dělo. Moc líto jí to však nebylo, přece jen, město jím poskytne ještě dost příležitostí, jak si s někým pohrát. Proto už jen počkala až se k ní víla opět vrátí a spolu opět pokračovaly k Pandemoniu.* V bylinkách a dalších věcech se docela vyznám, ale co mi schází je asi to, jak z nich udělat, co nejlepší jedy nebo tomu podobné věci. V tomhle trochu plavu. *Pronesla a jen pokrčila rameny. Ona se spíše věnovala bojům, lovení a celkově věcem kolem toho, ale jedy by se jí také mohly někdy hodit, člověk přece nikdy neví.*
*Mrkla na ni.* nejsme přeci žádný démon, abych si od tebe žádala duši, nebo snad? *Mrkla na ni se smíchem. Pak už si ji jen vyslechla.* Ach jistě, chápu. Inu, někdy, co jsem měla zkušenost, nejsme v tom také moc zběhlá, tak stačí smíchat nějakou naši bylinu s jejich, no, rádoby léky. Však víš, i něčeho léčivého ve velkém množství je věc, která je pak škodlivá. Ale doporučila bych ti prolézt knihy z Faerie. Ta je přeci jen více nápaditá, než tenhle, hmpf, šedý svět. *-Podotkl a poté se otočila, aby se ještě jednou podívala na dítě. Pak už vyšla ven z parku.* jen si nejsem jistá, jak by na tom byl sběr na zimním dvoře, možná zkus jiný, nějaký, no, nějaký slunečnější. *Ušklíbla se.*
To sice ne, ale nikdy nevíš, koho co napadne. *Zasmála se spolu s ní.* No v tom ti asi musím dát za pravdu, že Faerie bude mít více věcí, než lidský svět, přijde mi, že ty jejich věci jsou všechny na stejné kopyto, jen to má jinou barvu a tvar. Ale díky za tip, zkusím ty knihy a možná trochu experimentovat, nějaký ten člověk se pak určitě rád přihlásí jako dobrovolník. *Zasmála se a pak jen přikývla hlavou.* Nejsem původně ze Zimního, takže vím, kde co hledat. Myslím, že co se týče bylin a květin a těchhle sraček, tak to je asi jediná dobrá věc, co mě matka naučila. *Ušklíbla se.* Měla bych jí poděkovat, no vlastně už nemůžu.
*Pokrčila rameny.* No, na druhou stranu, jejich technologie jsou, řekla bych, při nejmenším úctyhodné, neřekla by jsi? Takové my nemáme, tím se Faerie pyšnit nemůže, ale to, co máme, no, máš pravdu v tom, že to se jim zkrátka, rovnat nemůže. *Podotkla s rozverným smíchem než se pak opět zadívala před sebe a poupravila si vlasy. Jen zamručela souhlasně nad její poslední větou a zamířila směrem k pandemoniu. Z její poslední věty cítila, že by snad Cali měla touhu se jí s něčím pochlubit, či něco sdělit. proč jinak by nadhazovala, že matce to již říct nemůže? Snad čekala, že se Nerissa zeptá, co se matkou stalo. To bylo ale přesně to, co ona naopak neudělala. Za prvé, jí to nezajímalo, a za druhé, žila v tom, že ona byla hlavní rolí příběhu. Nechtěla dát takhle možnost vyjádřit se ostatní bytosti, nechtěla jí dát pocit, že by s ní snad nedej bože soucítiila.* Co piješ? *Zeptala se spíše.*
Jsou. *Přikývla.* Některé jsou úžasné, ale zase, my jsme ti, kdo mají magii, kdo dokáží mnohem víc, než oni a jejich technologie. *Pousmála se a spolu s ní, pokračovala dál. Sice zmínila svou matku, ale bylo ji fuk, zda se zeptá nebo ne, ona to nadhodila spíše jen pro sebe, než pro ni, nezajímalo jí, zda se bude zajímat ona, Cali to bylo fuk, občas se prostě stalo, že to, co řekla, byť to bylo nahlas, mířila spíše k sobě, než k jiným.* U nás medovinu. Tady mi chutnají ty jejich sladké likéry, nejsou špatné, ale přišla jsem na chuť i whisky. A co ty? Na co tě tedy dneska mohu pozvat? *Uculila se na ni sladce.*
*Na chvilku se zamyslela.* No, nepohrdnu něčím, jak to oni říkají, silnějším. Ocením whiskey, ocením vodku, ocením jhin a nebo absinth. Cokoliv, co bude mít větší procentu alkoholu. *Podotkla s úsměvem Pokračovala dál v chůzi, netrvalo to dlouho, co kousek před sebou spatřila bar.* Tak, jdeme? Ale ještě předtím... *Zastavila se před barem, pak si vytáhla z volné kapsy krabičku cigaret a zapálila si. Pohybem ruky natáhla i k Cali.* Chceš? *Optala se jí s úšklebkem na rtech a spokojeně blaženým výrazem.*
Dobré vědět, tak to už vám, co nám objednám a asi rovnou i celou láhev. *Mrkla a uculila se na ni. když pak došli před bar, Cali se podívala na Neri a její zapálenou cigaretu. Sama jen zavrtěla hlavou.* Ne díky. Tohle je neřest, která mi nic neříká. *Uculila se a dala si neposedný pramen vlasů za ucho, načež se hned ohlídla po dvou mladících, jež obě víly míjely a culili se na ně. Cali si je oba sjela pohledem a jen se ušklíbla.* Přemýšlím i nad nějakou dobrou večeří. *Zavrněla.*
Proč by ne, to zní vcelku jako docela dobrý nápad. jen si říkám, jestli nám tohle něco udělá, přeci jen, moje snášenlivost je přeci jen někde jinde. *Uculila se na Cali, pak ruku stáhla a pozorovala ji.* Hm, to mi povídej, taky bych si dala říct. Ale podívej se na ně. je to hubený, je to vyzáblý, z toho moc masa nebude....počkej...jo...to jsi myslela energii? Aha, no, tak to jo... *Pronesla poté a tiše se zachichotala.* Neboj se, však noc je ještě mladá, o co že někoho najdeme uvnitř, někoho, kdo bude, hm, kdo bude tak nějak více svůdný, více se bude hodit na naši, bezpochybně dobrou večeři. *Usmála se a mrkla na Cali vedle sebe. Když pak dokouřila, kývla.* Já můžu.
Tak neřekla jsem, že skončíme jen u jedné. *Pokrčila rameny a mrkla na ni. Nehodlala si dát dneska jen pár drinků, navíc za tu dobu, co žije ve Faerii a naučila se pít, toho vydrží mnohem víc. Poslouchala pak Neri a jen co to dořekla, se rozesmála.* Nebo by sis jej ráda opekla na ohni? Máš teda zajímavé choutky moje milá. *Pobaveně vrtěla hlavou.* Hm, máš pravdu, tam bude určitě někdo mnohem lepší. *Uculila se a když řekla, že může, tak Cali jen kývla a odebrali se tedy dovnitř.* K baru nebo box? *Optala se jí ještě.*
*Pokrčila rameny.* nejeden člověk, nejedna i jiná bytost už mi řekla, že jsem šílená. A já jsme, a víš co? jsem na to po právu pyšná. ještě aby ne, viď? kdo by chtěl být normální a obyčejná ovce, co dělá to, cos e požaduje, jde se s systémem, dodržuje nějaké nudné, morální limity. To je zatracená, ale zatracená nuda. *Zhodnotila. Pak na ni kývla.* Dobrá, jdeme. *Zahodila nedopalek, mrkla pak na Cali ještě jednou, a poté zamířila směrem do baru. Fronta nebyla zase až tak dlouhá, přeci jen, bylo ještě odpoledne. Nakonec se ale přeci jen dostaly dovnitř.* K baru, zatím. *Mrkla na ni.*
,
Joy jde domů poté co šla koupit jídlo, jde cestou jako obvykle od obchodu přes náměstí do parku
*Poté, co pomohl Mordredovi opracovat mrtvou srnu, svléknout ji z kůže a uložit, nasedlal svého koně a vyjel, směrem, ani nevěděl kam. jen tak se prohánět krajinou zimního dvora. Nakonec ale přeci jen směr stočil, aby se octl u portálu. Seskočil z koně, nechal jej se jen tak klidně popásat, a zamířil skrz portál do New Yorku. Svůj teplý kabát ihned sundal a nechal v dutině vykotlaného dubu, načež se zamířil projít. Svou pravou podobu měl skrytou ilizí, na sobě oblečené černé kalhoty, stejnobarevnou košili. Po chvilce, co se jen tak brouzdal trávou, zamířil na chodníček. Míjel spoustu lidí, sem tam se po nich otočil, jindy je enchal být. Tak nějak si začínal připomínat, proč že sem vlastně čel? Jistě, Zkusit, už jen kvůli Elise, lépe snášet lidskou rasu. Tiše si odfrkl, nakonec zamířil na jednu z méně viditelných cest, kde už taková koncentrace nebyla. S rukama v kapsách procházel a jen tak se rozhlížel kolem sebe. Je tak ale moc unešený do vlastního světa, že si nevšiml malé dívky, možná proto, že má přes dva metry do výšky. Ale přeci jen, vrazil do ní. Ihned se na ni podíval. Měl sto chutí ji seřvat, jak by to udělal jindy, místo toho ale vykouzlil jedovatý úsměv.* Omlouvám se, jsi v pořádku? *Řekl směrem dívce (Joy)*
*Joy viděla jak se k ní blíží ta žirafa, došlo ji, že do ní vrazí, chtěla uhnout, ale nestihla to a velikán do ní narazil. Málem ji to srazilo, ale nakonec to ustála. Jakmile na ni žirafa promluvila, Joy se mu podívala do očí. Okouzlila je jejich barevnost , avšak po momentu zírání se sebrala a odpověděla* Jsem v pořádku nic se nestalo a vykouzlila úsměv.
*Kayn se na ni zlehka, opět usmál, tak nějak se přemohl.*/Je to dítě, kdybys něco udělal dítěti, máš po ptákách, tak se uklidni, dýchej../ *Napomínal sám sebe v mysli. Nakonec se k ní přeci jen naklonil.* Dávej si pozor, holka. Ulice dokáží být nebezpečné. *Mrkl na ni pouze, připravený pokračovat v chůzi. Možná, že jí mohl spíš nabídnout doprovod, možná, že se jí mohl zeptat, kde má rodiče, nechtěl ale působit jako někdo, koho by lidé nazvali úchylem. proto se na ni ještě jednou otočil, natáhl dlaň, ze které se zvedla iluze pestrobarevného, zářivého motýla, jež za sebou nechávala duhové pramínky vzduchu a usedl Joy na rameno.*
*pro Joy ten muž byl zvláštní, něco na něm bylo zajímavého, ale nemohla si to nikam zasadit. Ty oči byly pro ni taky povědomé. /wow ten pán je vysoký/. V tu chvíli Kayn vyvolal iluzi motýlka. Joy to nikdy nezažila vyrazilo ji to dech. /udělal to ten pán?/ ptala se sama sebe. vzpomněla si na všechny ty příběhy, které vymýšlela se svým tatínkem, když byl ještě naživu.
*jejího zvídavého pohledu si nemohl nevšimnout. Proto k ní došel, podřepl si před ní a kývnul k motýlovi na jejím rameni.* Líbí se ti? *Optal se.* Chtěla bys ještě jednoho? *Optal se, načež před sebe směrem k jejím očím natáhl dlaň, jež měl zavřenou v pěst. Když ji rozevřel, tak mu na dlani seděl podobný motýl.* Jakou máš ráda barvu? *Optal se Kayn.* Nebo, bys raději viděla jiné zvíře? *uculil se. Motýl se v tu chvilku zbarvil do fialova, pak do růžova a postupně přešel do tyrkysové a modré barvy, zatímco lehce třepotal křídly.*
Je moc pěkný! *odpověděla Joy, její oči začaly zářit* Vy jste jak ty víly v příbězích, o kterých mi tatínek vyprávěl! *Joy byla velmi nadšená po dlouhé době* dokázal byste vykouzlit srnku? Moje maminka a tatínek mi vždycky říkali, že jsem jako malá srnečka, která vždycky poskakuje radostí.
*Kayn se uculil.* To víš, víly existují, věděla jsi to? *Možná by tohle neměl. Ale byl to Kayn. Nějaké tajení světa stínu mu bylo cizí, přeci jen, vždy byl rebel co šel proti systému. Uculil se na Joy a mrkl na souhlas.* Jistě. *Podotkl. V ten moment se motýlek v jeho dlani rozplynul v jemnou, barevnou mlhu, která mu až na zem proklouzla mezi prsty a zadíval se na Joy.* Srnku tedy. *Zopakoval. Obalil je iluzí, aby se nestalo, že to, co jí ukazuje, uvidí ještě někdo jiný. Stejně tak nechal v tu chvilku padnout iluzi ze sebe, takže mohla Joy vidět jeho jedno, ohnivě zářivé, oranžové oko a špičaté uši. Následně vykouzlil iluzi srnky, která zářila lehkým modrým světlem, ani ne metr od Joy.* Takhle?
*Joy se rozzářila radostí, bylo to po dlouhé době co se cítila tak štastne. Chtěla skákat radostí a výskat, ale věděla, že by to jen přivolalo pozornost na toho muže, a tak jen v tichosti skákala radostí a pozorovala srnku, která kolem ní poskakovala. Po chvilce řekla:* Kéž bych to mohla říct tatínkovi! *Její úsměv v té chvíli povadl protože věděla, že mu to už nikdy nebude moct říct, ale po chvilce se zase usmála, protože si vzpomněla na jeho slova.* Nenechej se zničit smutkem až tu nebudu, smutek tě dokáže zničit, mě nikdy neztratíš. *Joz se usmála na Kayina a zeptala se ho.* Jak se jmenujete?
*Kayn ji pozoroval, se zvláštním pocitem, jež ho nijak často nepohlcoval, ani se neukazoval. Byl tpo pocit, emoce tak lehká, tak jemná, tak nevýrazná a přesto tak zvláštně hřejivá. Hádal, že Elisa by rozhodně pochopila, proto si to rozhodl schovat na někdy jindy, na to, až ji uvidí a bude se jí na to moct zeptat. Když se jej zeptala na jméno, uculil se.* Víla ti nikdy neřekne své pravé jméno, pokud ti nebude skutečně věřit, víš: *Mrkl na ni a pak se zlehka uklonil, s pokusem o galantnost.* Můžeš mi říkat Kayn. *Hlesl pak ale.* A ty, malá dámo? Jak zní tvé jméno? *Optal se.*
*Joy pocítila, že něco v něm se změnilo, nebo aspoň o kousek posunulo, cítila, že najednou už nebyl tak chladný. Joy se líbilo jak byl tajemný a přesto milý.* Jmenuju se Joy *odpověděla s velkým úsměvem,
*Joy se pokusila a poklonu taky, ale zavrávorala, protože to udělala moc rychle.*
Hm, tak Joy. *Uculil se, a pak vstal načež se na ni zvrchu podíval. Iluze srnky se rozplynula a ona naklonil zlehka hlavu na stranu.* Musím se zeptat. Běžně chodíš přes park domů, nebo kam to jdeš? nebo tu nikoho nemáš? Víš, jen že je nezvyklé potkat holčinu tvého věku na ulici samotnou. kde máš rodiče? *Zajímal se Kayn dál. Přeci jen, děti bylo top poslední, v čem se vyznal. Ale na tom, že tu byla takhle sama, se mu přeci jen něco nepozdávalo.*
Normálně tak chodím. maminka mě posílá nakoupit, protože hodně pracuje a nemá čas jít nakoupit.
Hm, skutečně? *Nadzvedl obočí.* To je, no, přijde mi, nezodpovědný přístup. *Podotkl Kayn a nechal si to je tak proudit hlavou. Pro něj to znělo tak zvláštně, poslat malou dívenku přes park v New Yorku, kde je silná koncentrace lidí. byl svědkem toho, jaks e lidé dokáží chovat, co dokáží provést. Proto chvilku přemýšlel, co by měl udělat dál. ne, přemýšlel, co by asi tak udělala Elisa. Určitě by ji tu nenechala jen tak.* No, nevím co je tvoje máma zač, ale pokud ti to nebude vadit, doprovodím tě. Víš vůbec, jak zlí lidi v new Yorku žijí? A pohybují se právě na takových místech, jako je New York. *Povzdechl sii.*
Moje maminka je super! *odpověděla na Kayinovu poznámku.* Jenom má moc práce, poté co tatínek a babička umřeli, maminka je na všechno sama, /nějak ji pomoct musím./ *Její obličej po těchto slovech zesmutněl* Ale děkuju, že mě doprovodíte pane Kayine... *před Kayinem stálo dítě, které se chovalo daleko dospěleji než 6 leté děvče*
*Kývl na souhlas.* To nestojí za řeč. *Podotkla uculil se, načež tedy počkal, až vyjde. Už v tu chvilku ale na zádech cítil podezřelý pohled, tak bodavý a tak známý. Otočil se, zadíval se na muže, jež je sledoval a zavrčel.* Tuhle ne. *Podotkl nevraživě. Mířil si to k nim stejně jako Kayn vysoký muž, s lehce skosenýma očima, úšklebkem na tváři, v černé košili. největší ale výrazná věc na něm byly jeho až po pas dlouhé, rovné, bílé vlasy. Uculil se.* proč ne? Víš jak je dětská energie čistá a výživná? *Ušklíbl se. Kayn se ale zamračil, schoval Joy za sebe a zavrtěl jen nesouhlasně hlavou. Mordred ale nelenil, Kayn prostě obešel a sklonil se k Joy.* Ale, nejsi ty rozkošná maličká, taková, nevinná, malinká... *Ušklíbl se na ni a v očích se mu zlomyslně zalesklo. To už byl ale moment, kdy jej Kayn popadl za límec a vytáhl k sobě.* Řekl jsem ne, Mordrede. *Podotkl. bělovlasý fér na něj ještě chvíli koukal, než zavrčel.* není s tebou žádná sranda., Kayne...
*Joy pocítila náhlou změnu atmosféry, to ji vystrašilo. Cítila jak ji probíhal mráz po zádech. Schoulila se za Kayinovými zády. Ten strašidelný a škaredý muž se k ní přiblížil začala se bát ještě více, chtěla ho praštit do obličeje, ale její svaly jakoby ztuhly. z hrůzou zírala jak ho Kayn popadl za límec. Věděla, že ten muž není hodný.* pane Kayine kdo je ten škaredý a starý pán? *zeptala se ho. Mezitím se kolem spustila panika lidé co byly v parku začali brát své děti a utíkat. Děti co tam s rodiči nebyly se schovávali a nebo se koukali z opodál co se děje.*
*Mordred se zamračil.* Starý? Prej starý! *Houkl. Kayn si jen odfrkl.* Je ti přes 400 let, táhne ti už na staří, Mordrede. Tohle, to je můj nevlastní bratr a máš pravdu, je to zlý fér. Je to parchant, ale neboj, nic ti neudělá. Že ne, Mordrede? *Otočil se na něj Kayn. Mordred se ještě chvilku díval na Kayna, pak koukl na Joy, pak protočil očima.* Najdu si jinou, ale spíš mě zajímá, co někdo, jako ty dělá s malým dítětem. Řekl ti o sobě, co ej zač, Že to je zloděj, násilník a vrah? Víš jak pracuje? Stíná vílám hlavy! *Podotkl Mordred. Kayn jen zavřel oči a dlouze vydechl. měl sto chutí Mordreda na místě zaškrtiti, věděl ale, že před tou malou by neměl.* Neposlouchej ho. *vyslal jen tichou prosbu k Joy.*
*Joy už nabrala trochu odvahy. Podívala se Mordredovi do očí a odpověděla.* Pokud to je pravda, tak má určitě dobrý důvod k tomu. pan Kayn je velmi milý a hodný. Což ty nikdy nebudeš. /je to pravda opravdu Kayn zabíjí další víly? proč by to dělal?/ * I přes její obavy Kayinovi z nějakého důvodu důvěřovala, byla tam jakási důvěra pocit. Nemohla to, ale pořádně pochopit. Začalo se stmívat.
*Mordred se na ni díval, ještě chvilku, než se pak ale z plných plic rozesmál.* No, pokud jsi si s ním povídala, řekl ti, že víly neumí lhát? takže mi budeš muset věřit, že to dělá jen proto, aby se pobavil, no ne? *Podotkl Mordred. kayn zatl ruku v pěst a zadívals e na něj varovným pohledem.* Ještě slovo. *Sykl na Mordreda. Ten se na něj ale jen podíval, pak koukl na Joy a zlehka se uklonil.* Doufej, že dnes dojdeš domů. Jemu bych moc nevěřil. *uculil se. Následně se přímo před očima Joy vypřil, jako kdyby zmizel v mlze. byla to je jeho další iluze. Kayn si povzdechl, pak se na Joy podíval.* jdi domů, není to tu bezpečné. *Podotkl, rozhořčen tím, co Mordred předvedl.*
*Joy byla vystrašená rozklepaná, byla znepokojena.* /proč bz to dělal? Zabíjení je špatné/. *Tím jak se setmělo se hodně ochladilo, začala se třepat zimou. její maminka neměla peníze, aby ji koupila kabátek. Joy se podívala na Kayina a zeptala se ho:* Můžeš mě prosím dobrovodit? bojím se. * v jejích očích se začaly tvořit slzy, byla hladová a konečky prstů ji začala nahlodávat zima.*
*Zadíval se na ni, překvapený, že po tom, co jí Mordred řekl, jej ještě chtěla, aby ji doprovodil., Na druhou stranu měl strach z toho, že kdyby ji nechal jít samotnou, Mordred by si na ni už jen z trucu došel. Tohle bylo přesně to, proč se nerad vázal, nebo si někoho nějakým způsobem obliboval. protože všude bylo spoustu vetřelců, spoustu šelem, které se na ně pak sletěli. Kayn tohle rád neměl. ale pořád...bylo jí jen šest. Kdyby se jí něco stalo by si na triko asi moc vzít nechtěl.* Zajisté. *Pověděl, pokynul jí hlavou a ustoupil.* Tak mě veď. *vyzval ji následně, čekající, kudy se vydá, aby mohl vyjít za ní.*
*Společně vyšli a Joy vedla. Hlavou ji prolétávalo milion myšlenek a otázek. Avšak šli v tichu. Po pár minutách chůze došli do Joyiny ulice. Byla to velmi škaredá ulice, spoře osvětlená a špinavá, na stranách se válely odpadky. a pár dětí ve špinavém oblečení se choulili u sebe, aby se aspoň trochu ochránily před studeným větrem, další vybíraly odpadky. Odevšud bylo cítit utrpení a bolest. Děti zaujala vysoká postava Kayina, pozorovaly oba příchozí se svýma smutnýma a hladovýma očima. Joy se zastavila u jednoho ze zchátralých domků.* Tady bydlím díky, že jste mě doprovodil. *řekla Joy*
*Jak povědomé mu toto bylo. Některé ulice na zimním dvoře vypadaly podobně, nějaké už i viděl ve městech. Nebylo to něco, co on by vyhledával, ale byl to pohled, který v něm nevzbudil absolutně nic. Ani sebemenší zachvěv, ani jedinou možnou obavu, či touhu pomoct. Byl nakřápnutý Mordredem a tím, co předvedl. nakonec se zadíval na Joy.* měla bys dávat větší pozor, věř mi. Obzvlášť v těchto čtvrtích. A hlavně, měla bys mámě říct, ať tě nepouští na taková místa samotnou. *Zavrčel a pak se otočil.* Tak třeba zase někdy, Joy. *Mrkl na ni. Nakonec zmizel za rohem , vmísil se mezi lidi a odešel, nejprve směrem do baru a pak plánující najít Mordreda.*
*Joy polil smutek, věděla, že Kayn není úplně dobrá osoba jak si myslela i tak se cítila smutně, že odešel, byl první kdo se ji věnoval pořádně skoro po roce, došlo ji, že si ho oblíbila, i když ho znala jen chvíli, bylo pro ni těžké ho pustit. Chtěla ho poznat více. A bylo tu tolik věcí na které neměla odpovědi, Chvíli doumala, ale po chvilce ji přejel mráz ochladilo se ještě více. /maminka se už bude bát./ řekla si a vešla do svého domova
*právě se prochází s triss po Central Parku, je už neděle večer a Chuan si prohlíží okolí s úsměvem. Vítr je příjemně studený, vůně mokré trávy je ve vzduchu a jen se usmívá a užívá si tohohle krásného večera* /docela jí začínám věřit/ *uchechtne se nad tou poznámkou a schová se do stínů aby triss viděsil narazí tam však na strom na který následně vyleze a zašeptá "tu je krásný výhled" /teď dost závidím ptákům taky bych chtěl umět létat/ *všimne si triss pod větví a skočí na ni* "Bububu"
*Práce, nákupy i večeři měli za sebou a lampy osvětlovaly cestičky, nicméně Chuan se jich zjevně držet nechtěl a užíval si možnost je opustit. Následovala jej ke stromům, kde se jí ztratil, když se ohlédla za hlukem od ulice. Někdo tam troubil, ale byli dost daleko od cesty, než aby na ni nebo událost vůbec mohla dohlédnout. Vyjekne, když se na ni snese cizí váha a vyvede ji z rovnováhy.* Ty jeden! *Hravě po něm plácne po ruce a odběhne dál, jakoby jí to mohl vrátit...nebo jako pobídku k tomu se pobavit a zahrát si honičku. To už asi záleží na něm. Měla dobrou náladu, zatím se nic nepokazilo a ona věřila, že to může být skvělá zkušenost pro oba. A těšilo ji to. Vyzývavě nadzvedne obočí, jestli si troufne a koutky jí o to víc zacukají, když si zkontroluje kapsy od bundy, že jsou zapnuté, aby nic případně nevytratila.*
Ještě jednou se k ní přiblížíš. Ještě jednou předvedeš to, co jsi předvedl, tak se neznám. Vymlátím to z tebe takovým způsobem, že se mi do cesty už nikdy nepostavíš. Rozuměl jsi tomu? *Zařval Kayn. Skláněl se nad Mordredem, kterého držel za límec. Fér, s dlouhými, bílými vlasy ležel pod ním, hleděl mu do tváře, zatímco jemu se na obličeji skvělo již několik pohmožděnin a natrhlý ret. Kayn byl vzteky ze sebe, už jen kvůli tomu, co dnes Mordred předvedl.* Proč vždy, když chci začít jinak než ty, tak musíš jít a zničit to, ty hajzle! *Vřískl po něm a znovu mu vrazil jednu ránu pěstí. Pak jej s trhnutím pustil, zvrchu se na něj zadíval a kousek si popošel dál. Vlastní klouby měl rozedrané od toho, jak mlátil druhého féra do obličeje. Oba dva na sobě měli dost podbný outfit složený z přilehlých kalhot a košile oboje černé barvy, jen ta Mordredova byla více poničená. Kayn se na něj varovně zadíval.* Je mi jedno, co si o tom bude myslet tvůj otec. Tohle už se nebude opakovat. *Zavrčel jedovatě.*
*dožene rychle triss* "HAHA JSI POMALÁ I MALÝ KLUK TĚ CHYTIL" *ohlédne se za křikem* /kdo to řve tyvole/ "HEJ AŤ JE TO KDOKOLIV DRŽ HUBU" *natáhne na osobu co řve svůj luk* "nech ho na pokoji nebo střelím" *podívá se na triss* "počítá se tohle jako porušení dohody?" /Snad ne snad ne snad ne/ *chuan nebezpečně přimhouří oči* "nelíbíš se mi kdo do hajzlu jsi"
*Utíká aspoň chvilku, nesnaží se utéct, aby se jí neztratil, je otázkou, zda je opravdu rychlejší a nedostala by ho na oplátku, ale to už nezjistí. Trissin sluch zaznamenal docela brzy hádku, která byla dosud dost vzdálená, ale očividně vyeskalovala a zamrká nad tím faktem a pohledem zaletí k Chuanovi, protože ten byl tím, koho přislíbila mít pod ochrannými křídly. Hlasy zněly dost rozzuřeně, neměla ráda násilí a ráda přinášela vesměs mír a odhalovala svou pacifistickou stránku, možná by se normálně dobrovolně šla podívat zda jsou vpořádku a nejde to urovnat, možná by i nyní měla, ale trochu se v ní byl faktor, že nechtěla zbytečně ohrožovat Chuana, kdyby se zapletl do něčeho, co by bylo nad její síly. Nakonec...její jedinou zbraní byla magie. Jak bylo řečeno, byla pacifista, necítila nikdy potřebu učit se násilí, i kdyby pro vlastní sebeobranu, pěstí dala jen jednou před několika lety a zlomila si u toho prst. To nebyla zrovna motivační ani slibná vizitka, kdyby konflikt obsahoval více přihlížejících a došlo na fyzické násilí i vůči ní a hlavně Chuanovi. Pochybovala, že facky nebo hození třeba mobilem by něčemu pomohlo v takovém případě a protože nebyla cvičená, i věci jako kopnutí do slabin v obraně by někdo zkušený s bojem snadno vykryl, pokud by to od děvčete, kterým byla čekal. Nemluvě o tom, že byla drobná, ač průměrné výšky celkem a neměla oproti mužům silou šanci. A pokud ovládali magii? Její vnitřní rozpor přetne Chuan, který zareagoval taktéž a dostal se do blízkosti dvou peroucích se víl.* /Jsou to víly, buď opatrný. Není radno je štvá-/ *Ozve se do jeho mysli telepaticky, nebo spíš k němu vyšle myšlenku, aby neporušila dohodu o lezení do jeho hlavy, jenže jeho impulz je rychlejší, když sáhne po luku a Triss zbledne. Tohle by se mohlo sakra špatně zvrtnout.* Yurdo! *Vyhrkne pohotově a zcela úmyslně jeho přezdívku, nebyla si jistá, zda by nebylo před vílími muži v ráži dobré zmiňovat jeho skutečné jméno, navíc těžko lidem věřil, kór asi v této situaci a nechtěla rozhodovat za něj, jaké jméno se víly dozví. Sáhla po bezpečnější volbě, když stanula při něm a velmi plynule se při prvním pohybu víl postavila mezi Chuana a je. Jednu ruku stáhla lehce za sebe a dlaní naznačila, aby jí nemířil do zad a ideálně sklonil zbraň. Ohrožovat vílu nebylo zcela jistě moudré, ani nevěděla, zda by ji samotnou ochránil její štít, kdyby zaútočili magií a nepomáhalo, že se neměla šanci naučit jej přesunout na někoho jiného, aby ho ochránila a byla tak skoro nucena se stát živým štítem. Neodpoví mu prozatím na otázku o porušení dohody, to mohou probrat jindy, ale vzhledem k jeho úmyslu někoho ochránit a bránit a tomu, že se zřejmě nedostavilo u něj pálení v ruce se dovtípí, že chránit jiné dohodu neporušuje.* Pánové, myslím, že by všem prospělo si zachovat nadhled. *Vyhrabe opatrně slova, která neurazí a nepobídnou je se nedejbože spojit proti nim a v mysli si zakleje. Není dost mocná na to se bránit víle a věděla to, musela to uhrát na diplomacii. Musela. A mohla se jen modlit, aby to vyšlo.*
*ještě chvilku na něj hleděl a když by to snad i vypadalo, že by se Morded rozhodl protestovat tím stylem, že na něj dokonce ještě zaútočí, se přihnalo něco, co Kaynovi v hlavě rezonovalo jako obtížný a nechutný hmyz. A takovým pohledem se na mladíka, jež k němu doběhl, taky podíval.* Chceš mě zastrašovat? Udělám si z tebe podložku v koupelně! *Křikl po něm napružený Kayn, který už ztrácel kontrolu a nechal skrz iluze viditelně ukázat své jedno ohnivě zářící oko. To by se mu do cesty ale neměla postavit žena, která mu byla jakýmsi způsobem povědomá. Matně si vzpomínal, že se nějak bavila s Elisou. Proto jen zatl ruce v pěst a zadíval se na mladíka za ní.* Máš štěstí, že tě zachránila. Jinak bys už byl na kousky jako krmení pro zvířata. *Zavrčel a z tváře si setřel krev, která nepatřila jemu. Patřila Mordredovi za jeho zády, který si měřil nově příchozí těžko čitelným pohledem. Kayn jenom natáhl ruku za sebou a ukázal na něj.* S ním? Nadhled? Jak šlechetné, že bys chtěla tento způsob využít, ale s tím hajzlem to možné není! *Prskl a otočil se na Mordred. Pak se ale pomalu podíval zpět na dvojici před sebou a chvilku pátral v paměti, než tam našel, co hledal. Její jméno.* Podívej se. Triss. Potkal jsme tě jednou a řekl bych, že je štěstí, že jste si s Elisou tehdy očividně sedly. Takže ti dám možnost odvést si toho kluka, než se mu stane něco velice nehezkého. *Zavrčel Kayn nebezpečně a v oku se mu zablesklo.*
*naštve se* "tenhle kluk ti rozbije hubu pokud mě budeš srát nezapomeň pořád mám natáhnutý luk šmejde" /jsi přesně typ člověka kterého nenávidím, přesně ten elegán/ "A ŘÍKÁM TO NAPOSLED PUSŤ HO NEBO TVŮJ ROZKROK ZAŽIJE ZKURVENOU AMERIKU ZATRACENEJ ZMRDE" *natáhne luk ještě více a namíří na rozkrok* "máš 3 sekundy"
*Triss jen těžce polkne u výhružek, které vysype Kayn, ale nehne se ani o kousek, jedině tak, aby stále kryla Chuana svým tělem. Napjatě zůstává stát, i když se zdá, že mu nic neudělá a zhluboka se nadechne, protože jí v nevhodný moment zajiskří mezi prsty a zrychlí se jí při pohledu na krev dech. Peklo ji stále dohánělo v nejméně vhodných chvílích, alespoň už nemívala panické záchvaty, už se s tím naučila trochu pracovat. Ale stále to pro ni nebylo komfortní a uvádělo ji to do náročné situaci skrze sebeovládání. Vděčně kývne na Kayna, ale pak se zhrozeně ohlédne.* Dost! Jsou to víly. Nežertuje, když říká, že by ti mohl ublížit! Musíš si uvědomit, kdy máš navrch a kdy můžeš prohrát. Navíc míříš mě do zad, jestli sis nevšiml. *Má lehce zvýšený hlas nervozitou a frustrací, že jí ztěžuje celou situaci, protože Kayn taky může změnit názor i na to, aby ušetřil ji, že jej kryje.* Kayne...nadhled si udržet dokážeš, už jsem u toho přece byla a sice věřím, že máš důvod, ale určitě oběma pomůže to vyřešit jinak, než si dělat nepřátele. Oba víme, že dost pravděpodobně máte moc oba. A s věkem poroste moc vás obou. Chceš riskovat potencionálně nebezpečného nepřítele? A vy? *Kývne bradou k druhému muži.* Určitě to jde vyléčit lépe, než se tady snažit zabít a zbytečně na sebe tahat pozornost... *Její diplomacie se opatrně vyčerpává a hlas se jí lehce chvěje nervozitou, když těká pohledem z muže na muže a zariskuje pohled i na Chuana.* Prosím, nech toho. *Šeptne jeho směrem.*
*Kayn se zamračil. Zadíval se na mladíka a než by stačil napočítat do těch třech sekund, zmizel pod iluzí nevidizelnosti. V tu chvíli se prudce vyhnul tak, aby nebyl na mušce, dvěma dlouhými kroky obešel Triss, dostal se za mladíka, jednou paží jej chytl do háku a ruku, ve které držel mladík luk mu popadl, zkroutil silně za zády a zadíval se na Triss.* Podívej se, mám špatný večer. Hodně špatný večer a nenechám nějakého malého grázla pořvávat na mě. Takže dám poslední možnost. *Zavrčel. To už se k nim začal přibližovat i zmlácený Morded. Ačkoliv se s Kaynem silně nepohodl, pořád byl vázán slibem sloužit mu a stát při něm. Proto se přibližoval k zádům Triss.* Tenhle malej parchant se mi teď omluví za to, jak se mnou mluvil a já si rozmyslím, jestli mu nezlomím obě ruce na třech místech. *Zadíval se na Triss, tisknoucí paží Chuanovo hrdlo. Černovlasý fér se opět podíval na Triss, tentokrát ale skoro až naléhavě, skoro tak naléhavě, jakoby to nebyl ani on. Skrz to jeho zuření pořád prozařovalo...něco... Proto vyslal k Triss myšlenku, a ačkoliv od ní vnímal silnou energii, jež mu způsobovala lehkou bolest hlavy, tak se o to pokusil. Cítil, že nemůže ale myšlenku vyslat přímo, proto ji zkrátka vyslal směrem k Triss jak jen mohl daleko, doufající, že ji pochytí.* /Prosím. Triss. Působila jsi na mě jako milá slečna. Snažím se být lepším. Snažím se být někým jiným pro někoho, koho miluji. Bohužel zvyk je železná košile a vzhledem k situaci a tomu, jak on se choval pochybuji o tom, že takový dokáži být i teď. Nechci mít na rukou další krev, ale půjde-li to takhle dál, tak už to neudržím./ *Vyslal k ní. V násilí žil celý život. Celý život trestal ty, jež se mu stavěli, jež mu vzdorovali. Teď, když chtěl být jiný měl pocit, že mu odevšad všichni házeli klacky pod nohy.*
*když si chuan všiml že zmizel hned vystřelil a sledoval jak šíp těsně minul triss* "do hajzlu" *neuplynula ani vteřina a už cítí paži pod jeho hrdlem a ruku která kroutí tou mojí* "AU TY ZATRACENEJ ZMRDE" *poslouchá co po mně chce* /leda ve snu/ *najednou si ale všímá jak se ten druhý objevuje za triss* "TRISS BACHA" *cítí jak se sevření více sevře až moc dobře nedokáže dýchat a podívá se nahoru kde vidí jako by měl kayn problém a hryzne ho do paže kde se následně otočí vezme volnou rukou plechovkovy nůž a přiloží ho ke kaynove hrdle (pokud povolí sevření)* "ha zdá se že karty se obrátili
*Rozhlédla se, aby našla neviditelného vílu a při tom úlekem nadskočí, když ji sotva mine šíp a znovu jej okřikne jeho přezdívkou, ale když se hlas ozve za ní, trhne s sebou a postaví se bokem ke všem přítomným, aby na všechny viděla. Víly nemohly lhát, Kayn svou výhružku myslel vážně. Znovu těžce polkne a skočí pohledem ke Kaynovi. Lehce uvolní obranu, aby se jim lépe komunikovalo a obratem mu odpoví.* /Ten kluk je ale pod mou ochrannou. Netrestej ho za to, že je mladý a ještě světu kolem nerozumí a soudí na základě toho co vidí a chce někoho chránit. Není zlý, jen se učí. Ani já nechci krev, tak jdi příkladem a buď lepší teď. Já chápu, že to má svůj důvod a můžeš být v právu, ale nás z toho vynech./ *Vytrhne Chuanovi luk i šípy telekinezí a zachytí je do vlastní ruky a podívá se na Chuana. A zpět na Kayna.* Udělal chybu, nevybíjej si to na něm. Pokud potřebuješ někomu ublížit, tak si posluž. *Nabídne mu vlastní ruku.* Ale slíbila jsem mu, že je pod mojí ochranou. Takže se za něj omlouvám, ale jemu nic nedělej...prosím. *Podívá se na Kayna podobně zoufale a naléhavě, není si jistá, zda totiž dokáže přimět Chuana se omluvit bez toho aby ho vyloženě donutila. Budiž mu to ponaučením, pokud za jeho skutky teď schytá ona sama, i když ji to rozhodně netěší. Ale slíbila mu přece, že se o něj postará. Pohledem na moment zaletí k druhé víle, ví že by si nepomohla, kdyby zaútočila, i kdyby jen z nutkání se bránit proti jeho blízkosti.* Kayne? Je to na tobě... *Vloží mu eso do rukou, jelikož se zdá, že ze dvou čarodějů si ona uvědomuje nebezpečí.*
*Jindy by se Kany pokusu mladíka upřímně zasmál. Nyní mu ale do smíchu nebylo. Byl zoufalý. Cítil, jak jej kousnul, a i po tu dobu, co se snažil mladý čaroděj vypustit, i po tu dobu, co jej dál pevně držel a obratně zablokoval jeho pokus vytáhnout nůž tím, že si případně přehmátl ruce, tu, v níž držel nůž přetočil teď za jeho záda tak, že si mladík ostřím sám mířil na páteř, dál se díval na Triiss. Mordred se ani nehnul. A Kayn už nic neříkal. Jeho pohled mluvil za vše. Neuměl to skoro nijak, tohle byly snad první chvilky, kdy chtěl být jiný.* Triss, prosím. *Vydechl tiše, tentokrát už nashlas směrem k čarodějce. Nikdy neovládal svůj vztek. Ani jej ovládat nepotřeboval. Byla to vždy jeho zbraň, jeho dokonalý motor, jež jej hnal kupředu za tím co on chtěl, za vítězstvím. Teď se ale jeho priority změnily. Díval se na ni. Na její gesto. Na to, ja se za něj postavila. Nedokázal popsat jak, ale nějakým zvláštním způsobem, jej to zahřálo. Zvláštně...krásně. Podíval se jí do očí, tak hluboce a upřeně.* Nabízíš mi vlastní bezpečnost, vlastní zdraví, za to jeho? *Optal se jí. V dalším momentě mladíka pustil. Nepustil. Doslova jej od sebe odstrčil takovou silou, že velká pravděpodobnost, že by upadl, ale vybrat to mohl. Jeho nůž si schoval do kapsy v košili. Zamířil pak k Triss. Pomalým krokem, stále s pohledem v jejích očích, jen letmo mikl pohledem k Mordredovi, který jako kdyby pochopil. Znali se již dlouho, sdíleli spolu vše, i to, jak to kayn občas (ne)zvládal. Černovlasý fér se napřáhl k jistě silné ráně pěstí, která pak letěla. Stejně tak ale letěla i dlaň Mordredaa zpoza zad Triss. Tak to pak zůstalo, jeden dvoumetrový, bělovlasý fér, se skláněl Triss těsně za zády se svou dlaní před sebou, ve které svíral zachycenou pěst Kayn, který se nad ní tyčil zepředu. Ačkoliv Modreda ještě před chvilkou proklínal, teď byl rád, že tu byl. Bylo jasně poznat, že ta rána Kayna uklidnila, lehce, ale ano.* To bylo...moc hezké, co jsi pro něj chtěla riskovat. Více lidí by mělo být jako ty. *Hlesl Kayn zachraptěle, když pak otevřel oči.* Omlouvám se. Jsem...v procesu duševního...rozkvětu... *Pojmenoval Kayn monotóním hlasem. Mordred pustil po chvilce konečně jeho pěst a Kayn se tak mohl odtáhnout, otočit se a zadívat se na Chuana.* Kde jsi to sebrala? *Zavrčel tiše. Dalo se ale poznat, že jeho tón se změnil. Nebyl naštvaný, spíše otrávený, nevýrazný.*
*spadne na zem* "au" /parchant jeden zasranej/ *podívá se na teď už trochu naštvanou triss jak se snaží situaci uklidnit spolu s neznámým kretenem po tom ale zaslechne jak mu řekne to* "jak jako kurva to ty zatraceneje zmr-" *hned se zastaví a podívá se na triss* "fakt musím?" *Vzdychne* "dobře omlouvám se za to že jsem vám vyhrožoval" /každou chvíli tě nenávidím víc a víc/
Přesně tak. *Odvětí obratně a udělá sice drobný krok, aby Chuana zachytila, ale neletěl jejím směrem.* Vpořádku? *Zeptá se jej a otočí se zpět ke Kaynovi a jen sklopí odevzdaně oči, když zaznamená pěst, která nedopadne. Srdce cítila až v krku v očekávání bolesti, které se ani nebránila, i když to šlo proti přirozenému instinktu. Zachvěla se, když si uvědomila i důvod, proč nedopadla a vtáhla zhluboka vzduch do plic. Nejistě se na Kayna pousměje, když řekne, že by víc lidí mělo být jako ona a nakonec si odkašle a pokud jí to víly dovolí protáhne se mezi nimi do volného prostoru a zamíří k Chuanovi. Teď už trochu naštvaná byla, ale stačil jen pohled, aby se jí zeptal, zda fakt musí. Jen nadzvedne obočí a poukáže rukou směrem k vílám v němé výzvě, aby se omluvil.* Výborně. Ani to nebolelo. *Pochválí ho bezmyšlenkovitě, i když by raději, kdyby se omluvil i za jejich ohrožování lukem a ten mu taky vrátí.* A už na nikoho nemiř. O tom luku si ještě promluvíme. *Dodá k tomu, než se otočí ke Kaynovi.* To víš, démoni byli překvapivě štědří a upozornili mě na něj. *Nemínila lhát, ale ani prozrazovat jeho původ vílám. Nezáleželo na tom, zda jim věří, či ne, věděla, že Chuan k nim důvěru nechová a neprozrazovala za něj informace o jeho životě.* Kayne, tomuto mladíkovi, co umí přitáhnout pozornost, můžeš říkat Yurda. *Stejně to jméno slyšel předtím. Navíc neřekla, že se tak jmenuje, ale že mu tak může říkat. Styky s vílami na ni očividně měly vliv.* Yurdo, toto je Kayn, jeden známý s kterým mě seznámil nejspíše trochu neúmyslně jeden kamarád. *Ušklíbne se nad tím, že Remi je táhl za Elisou a nějak se to zrovna událo, že s ní byl i Kayn.* Já jsem Triss. *Kývne i směrem k druhému vílovi. Její spor to nebyl, neměla důvod chovat se k jednomu z nich nezdvořile. A alespoň zachytil Kaynovu pěst, než by jí mohl například zlomit čelist, takže nějaký důvod pro vděk měla.* No...říkala jsem, že to jde řešit i jinak, jen pro příště bych nechtěla být to řešení, na které se přesune pozornost, pokud možno. *Ucuknou jí koutky.*
*Nad vyjadřováním Chuana se Kayn jenom zamračil, když pak ale přišla omluva z jeho strany, chvilku se na něj díval, pak si vyměnil pohled s Mordredem a kývl hlavou.* Pro teď prominuto, už to nedělej, tak něžný na tebe příště nebudu. *Varoval jej pouze, než se pak zadíval směrem k Triss. Zlehka kývl hlavou na znamení toho, že jí rozumí.* No, nedivil bych se, kdyby sae jej ti démoni chtěli zbavit. *Neodpustil si uštěpačnou poznámku, než se zadíval na mladíka.* Yurda. *Zopakoval, ale jeho tón hlasu zněl, jako kdyby si na jazyku pohrával s kapkou jedu a ne jeho jménem. Nakonec ale jen lehce pokrčil rameny. Pak se otočil na Mordreda, který jakmile zaslechl její jméno, tak se vyrovnal, po tváři se mu rozlil úsměv a naklonil hlavu na stranu.* Těší mě, Trissss.* Protáhl poslední písmenko, přičemž v kombinaci s jeho už tak syčivým hlasem to znělo jako kdyby syčel had. Kayn se ale zamračil na svého druha, v nevyřčené nespokojenosti, jež ale ani Triss, ani Yurdovi nijak nepřiblížil. Mordred ale jako kdyby jeho pohled pochopil zrak ihned sklopil k zemi. Černovlasý fér se mezitím zadíval na Triss.* Nabídla jsi se. Já bral. Málem. Ta pěst by se tě stejně ani nedotkla. Na vině jsi nebyla. *Přiznal poté svůj záměr Mordredovy přítomnosti za jejími zády v předešlém scénáři.*
/ne fakt to tak těžký nebylo/ *pomyslí si ironicky* "Hele můžu svůj nůž zpátky prosím" *vztáhne ruku směrem k němu* "prosím já nenávidím když mi někdo bez svolení sahá na věci... Ale chápu že ses jen bránil ale prosím byl to dárek" *vypadá spíš neklidně a smutně než naštvaně* /ať mi to vrátí ať mi to vrátí ať mi to vrátí/ *na to že si s triss promluví o tom luku jen kývne* "prosím chápu že mi moc nevěříš ale přísahám že ti teď ublížit nechci"
Démoni se chtějí zbavit každého. *Pokrčí rameny.* Já nejsem výjimka. *Nakloní hlavu do strany, když si sám pro sebe řekne jeho jméno, ale pak stočí pohled k muži, který sice řekl, že jej těší, ale sám se nepředstavil.* To prozatím říct nemohu, neznám ani vaše jméno. *Odpoví, zatímco nenápadně sleduje konverzaci Chuana a Kayna a jemně se pousměje. Sama stočí pohled ke Kaynovi a nepatrně kývne.* /Vrať mu to, prosím, myslím, že svou lekci už dostal./ *Dodá, kdyby víla váhal a znovu se tak za Chuana přimluví. Pokud mu to ovšem vrátí sám od sebe, nijak nezasahuje a nechá tu domluvu čistě na nich. Uchechtne se, když řekne, že se nabídla.* Myslím to tak, aby jste to zvládli i bez zásahu zvenčí a nemuseli přesměrovat pozornost jinam. *Vysvětlí to trochu lépe a promne si bezděčně předloktí své ruky. Krev na mužích ji stále znervózňovala, snažila se na ni nedívat.*
*Sjel si jej pohledem.* Ten nůž ti dám možná na konci tohohle setkání. *Odvětil Yurdovi Kayn na otázku, pak si jej jen sjel pohledem od hlavy až k patě. To bylo vše, jak se vyjádřil na znamení odpovědi ohledně jeho nože. Pak se podíval na Triss.* Myslel jsme tím zbavit, jako zbavit. Zbavit v tom slova smyslu, že je otravný až moc, i na démony...to je jedno. *Mávl nad tím pak rukou. Zachytil pak myšlenku od Triss. Chvilku ještě přemýšlel, než nakonec protočil oči dostatečně na to, aby dal najevo svůj nesouhlas, načež mu nůž podal. Pokud se po něm Yurda natáhl, nejprve jej ještě chvilku svíral.* Opovaž se mě s tím ještě někdy hrozit. *Dodal ještě, pak teprve nůž pustil. Nad Trissinou poznámkou se zasmál.* Zvládli bychom to, pokud se to tedy týká mě a Mordreda. Dal bych mu ještě párkrát pěstí a dotáhl ho na dvůr, kde bych ho možná ještě chvíli vláčel na provaze za koněm. Pokud to bylo sěřované na Yurdu...no...tak má štěstí, že jsi tu byla ty. *Podotkl Kayn. pak se ohlédl na Modreda.* Zmiz, najdu si tě. jdi domů. *Zavelel mu pouze. Mordred kývla na soushlas, ještě jednou pokynul k Triss, načež zamířil do temnoty parku za ním. Kayn jej ještě chvilku sledoval.* Ach jo. je straší a i tak je občas horší jak děcko. *Zavrčel.*
"A to mělo znamenat co?" *Řekne zatím co si s úsměvem schová nůž* "Děkuji...." *Kývne a jde za triss a schová se za ní* "Co vlastně udělal? Proč bys mu ubližoval?" *Asi bych měl být rád za to že mě zatím nechá žít tváří se jako blbec s úsměvem* "Ještě jednou se omlouvám pane kayne" /teď to myslím vážně/ *podívá se na triss trochu ještě vystrašeně* "Hehe malém jsem umřel" *řekne s úsměvem a slzou u oka* /prosím pomoc/
No zvládli byste se dorvat, to ano. *Ušklíbne se a skočí pohledem na Chuana, kterému věnuje úsměv, když poděkuje a zvědavě se na Kayna sama podívá, protože i ji by možná zajímal důvod jejich konfliktu, že se to strhlo v krvavou rvačku. Když se na ni Chuan podívá a vyčte v jeho pohledu strach, stejně jako ze slov, i když se je snaží překlenout v humor. Možná se jí to jen zdálo...nebo možná jen neklid? Tak či tak k němu zamíří a přátelsky mu pocuchá vlasy a zůstane při něm, aby se měl o koho případně opřít, kdyby se necítil komfortně, koho obejmout, kdyby to potřeboval, protože taková situace rozhodí, jen co je pravda. A to jak fyzicky, tak metaforicky. Pokud ji nechá, tak mu jemně přejde palcem po tváři, aby slza zmizela v zapomnění a mrkne na něj, než mu dá zase vlastní prostor a zároveň je blízko, aby se sám rozhodl, kdyby chtěl narušit ten její. Upřímně se zasměje, když řekne, že Mordred i když je starší se chová někdy jako děcko.* Z vlastní zkušenosti vím, že to spousta starších - jak v lidských letech, tak mezi dlouhověkými a nemsrtelnými rasami. *Pokrčí jemně rameny a prohrábne si vlasy, aby je dostala z tváře.* Z kterého jsi vlastně dvora? *Zeptá se zvědavě. Zatím se jí nepoštěstilo vidět jiný dvůr než ten Zimní a ten měla ráda, i když v tom dost možná hrál roli fakt, že tam měla přátele a přítele.*
*Kayn se na Yurdu otočil, jen si jej sjel pohledem a pak se nadechl ke slovu.* Házel mi klacky pod nohy. Obrazně řečeno. Máme spolu takové zvláštní, řekněme, fungování. *Podotkl a dál se k tomu pak nevyjadřoval. Nad jeho další omluvou zvedl pouze dlaň.* Dobré, už jsi se mi omlouval a neříkej mi pane, přijdu si pak starej. *Odfrkl si nesouhlasně. Ještě mu věnoval jeden pohled, než se pak dlouze nadechl, stejně dlouze vydechl, stiskl si kořen nosu a zadíval se opět na ně.* Jistě, jen občas je to...jak se to říká? přes čáru. On je...no...je to prostě podivín. *Zkonstatoval pak Kayn nakonec nad Triissinou poznámkou.* Zimní dvůr. Oddaný tělem i duší. *Podotkl poté. Pravda byla, že skoro nikde jinde nebyl. Občas na podzimním dvoře, když se konal Boj o Vlajku mezi vévodstvími, ale jinak na jiný dvůr za svůj vcelku dlouhý život ještě nevkročil.* Znáš Faerii? *Optal se Triss.*
*chuan se zachichotal* "Tak jo pane" *popíchne ho slovy pak se zase schová* "dvůr co je to dvůr? Jaký dvůr co huh fakt nechápu" *zamyslí se ale na nic nakonec nepřijde* "toust" *řekne nejvíce random věc co jeho mozek dokáže vyprodukovat* /mmm dal bych si energy/
Chápu. *Pokrčí rameny a usměje, když zmíní Zimní dvůr a když se zeptá, zda zná Faerii, tak se uculí.* Řekněme, že na Zimní důvr mám volný přístup. *Mrkne, protože jestli je voják nebo tak něco, mohlo by ho napadnout, že volný přístup jí mohl dát král Zimního a Slunečního dvora, její dobrý kamarád Jason. To, že tam měla přítele a že strážní mívali na hlídkách řekněme...deník s osobami, co tam volný vstup mají, předpokládala, že i se skicami, a když řekla, že chce do zámku, tak ji vzali do sedla - jeden dokonce šel vedle koně a vedl ho, protože věděl, že je to králova známá.* Nemůžu říct, že ji znám plně, má tendenci nevíly mást, ale na pár místech jsem byla, ano. *Doplní to nakonec a pousměje se.* Je to krásná země. *S čímž se otočí na Chuana.* Víly žijí ve Faerii, jak jsem ti říkala. Je to jejich vlastní dimenze. A je rozdělena na dvory. Řekněme, že bližší název by byly země nebo státy. Nemám všechny vědomosti o jejich dělení a poddělení, ale je tam Zimní a Sluneční, kterým vládne jeden král, i když na Slunečním má regenta, pak je tam Podzimní a Stříbrný, prý se kdysi jmenoval Jarní. *Vysvětlí celkem prostě, sama toho nevěděla o zemi samotné extrémně mnoho, ale učila se.* Před chvílí jsme měli večeři, jaký toust? *Nadzvedne pobaveně obočí.*
*Jen se na Yurdu zadíval s očima sevřenýma do úzkých linek.* Neprovokuj. *Zavrčel tiše. Na to, aby mu odpověděl, nějak nenašel trpělivost, doufal tedy, že se toho ujme Triss a k jeho radosti, skutečně se tak stalo. Nad tím, že má na Zimní dvůr volný přístup, kývl.* To je dobře pro tebe, třeba se někdy potkáme, ve vašem zájmu ale mimo mé vévodství. *Podotkl. Přeci jen, to, ze kterého pocházel on citlivé typy jako byla Triss, moc nepřijímal. Ba naopak, vévodství to bylo tvrdé, přísné, nelítostné. Přesně, jak to Kaynovi vyhovovalo. Nad Trissinou definicí kýval souhlasně hlavou, nakonec se zadíval na Yurdu.* Toust? To je ten připálený, nevoňavý, odporně nasládlý bílý...rádoby chléb? *Nadzvedl obočí.*
*poslouchá triss a pak prostě odpoví* "huh" /co se stalo?/ *Moc nedával pozor a tak jen kývl že jako by rozumí a nakonec se hlasitě nadechne* "jak se opovazujes nadávat toustu ty nevděčné hovado víš jak je to dobrý" *vytáhne z batůžku energy drink a začne ho pít* /YEEEEEEES to je to co jsem potřeboval/ *grkne si* "dobrotaaaaa" *hodí plechovku do koše po té co ji dopije* /jo ty dvory/ "ty dvory zní jako píčovina" *pokrčí rameny* "ale kdo já jsem abych soudil nikdy jsem tam nebyl"
Třeba ano. *Odsouhlasí a pak se uchechtne.* Hele, vílám nechutná skoro žádné lidské jídlo, pokud nemá fakt výraznou chuť - sladkou, slanou a podobně. Ale on je fakt dobrý, když s ním umíš připravit jídlo. *Brání vesele tousty a postrčí vesele Chuana.* To víš, každý má jiný chutě. A víly to mají prostě geneticky, jejich jídlo má mnohem výraznější chuť...a stejně tak pro nás je mnohé z nich spíše jako návyková droga. Vlastní zkušenost. *Ušklíbne se.* Ale taky jsem viděla, že vílí koláčky zapůsobily na civila tak, že měl halucinace a dost možná by se i utančil k smrti, kdyby pokračoval v jejich jedení. *Nadhodí, aby mu kromě informací dala stejně tak tu informaci, že pro ně může být mnoho vílích pokrmů a nápojů škodlivých.* Stejně tak třeba upíři nepožijí lidské jídlo, mohou pít jen krev, ještě snáší alkohol, ale i do něj krev přimíchávají. A vlkodlaci zase tíhnout ke krvavému masu ze své podstaty. *Dovysvětlí, aby to měl kompletní a prudce se nadechne.* Řekl bys, že státy nebo země jsou blbost? Každá země má u nás svou územní správu a hranice a víly to mají stejně, jen ne jako my, ale říkají svým územím dvory. *S tím se s omluvným výrazem otočí se na Kayna a rozhodne se změnit téma, protože vzdělávat čaroděje, co ještě včera ani nevěděl, že je čaroděj bylo složité.* Jak se vlastně daří Elise po té akci, kde se to tak nepříjemně zvrtlo? *Nadhodí, aby jej nevynechávala z konverzace.*
*Na Kaynovi bylo vidět, už jen z jeho pohledu, toho, jak zatínal pěsti, že jej přítomnost Yurdy silně, vskutku silně iritovala. Přešel jeho nadávku poprvé, přešel jeho krknutí, ale jakmile zmínil věc se dvory, tak Kaynovi od zápěstí až po konečky prstů olízl kůži oheň, jasně oranžový plamen, pravidelně se kmitající v jemném vánku.* Já mu fakt něco udělám! *Zavrčel nevraživě. Nakonec se ale na chvíli zastavil, věnoval mu poslední pohled, než mávl rukou směrem dolů a plamen tak nechal uhasnout. Ještě chvíli pak Yurdu propaloval vražedným pohledem, než se zadíval ale na Triss, snažící se odpoutat pozornost.* Elisa se teď má dobře. Měli jsme trošku temné období, nebo, spíš Elisa, vlastně pořád máme, ale se mnou je v bezpečí. Děje se toho vcelku hodně, dělo se toho hodně, ať už šlo o pozdější řešení věcí s Alessandrou a jejím manželem, které se sice neobešlo bez násilí, ale máme teď, řekl bych, příměří, za což jsem rád. Hlavně kvůli Elise. *Vydechl tiše, uvědomujíc si, jak mu vlastně chyběla. Vcelku dlouho se s ní neviděl.*
*na jeho výhrůžku se chuan jen zamračí a ušklíbne se jako by testoval jeho autoritu* "zkus to" *když však uvidí jeho plameny tak k němu naprahne ruku a na prstou mu začnou tancovat tyrkysové plamínky a taky se schová víc za triss až jí skoro objímá* "Okay Okay sorry" *poté si oddychne když jeho plameny zmizí každopádně chuanovi nezmizí snaží se působit drsně ale působí trapně* /damn já se teď tak ponižuji/ *po chvíli tedy zhasne i svoje tyrkysové plamínky a jen mlčky poslouchá rozhovor* /JÉ VEVERKA/ *rozběhne se směrem k ní*
*Triss se opět podvědomě přesunula víc před Chuana, ač nemusela, protože se schoval za ni a ona si promne kořen nosu už trochu unaveně. Jo, na jeho impulzivním jednání, slušném vychování a diplomacii ještě bude muset zapracovat...a taky na tom, aby nad ním magie nepřebírala kontrolu, mohlo to být nebezpečné pro něj, pro okolí, pro ukrytí podsvěta, ale tento problém očividně měli oba muži. No...alespoň nedošlo na ztrátu kontroly nikoho z nich tří. Minimálně u Kayna a Triss by to mohlo být opravdu nebezpečné, kdyby ztratili kontrolu.* Teprve se učí. Víly v tom všem vyrůstají od mala a ví o ostatních rasách, čarodějové a někteří další podsvěťané...mnohdy ani neví, co jsou a že existují další, dokud je nepotkají. *Brání jeho neznalost, o které už leccos zjistila, i v detailech, jako je sprcha nebo čaj. Nadechne se a letmo se znovu pousměje.* To je dobře, pozdravuj ji, až se potkáte. *K Alessandře a Remimu se příliš nevyjadřuje, sama s nimi teď měla vlastní temnější období, přes které se ještě nedostali, protože se s Remim od incidentu na oné akci ani nepotkali.* Nechoď daleko! *Zvýší hlas, když mladík odběhne pryč a snaží se ho sledovat a otočí se ke Kaynovi.*
*Na Yurdu se pak už jen mračil a v tu chvíli se jej rozhodl ignorovat. Alespoň se o to chtěl pokusit, přeci jen, to, co předvedl bylo pro Kayna vcelku až moc. Byl proto rád, když se vyhnal za veverkou. Nad jeho plamínky jen ještě více svraštil obočí, nakonec se ale otočil na Triss.* No, to neomlouvá jeho drzost. *Podotkl pouze Kayn s dlouhým výdechem. Nad vyjádřením pozdravu kývl na souhlas.* Vyřídím, moc rád. *Podotkl poté, než si došel k jednomu stromu, o který se zády opřel.* Jak ho můžeš zvládat? Vážně...být mě, spálil bych ho dávno na popel. *Zavrtěl opět hlavou, snad to byla poklonka k Triss vyjadřující obdiv nad její trpělivostí.*
Celoživotní praxe v tom ovádat své emoce...řekněme, že jako dítěti se mi nepovedlo úplně skrýt svou magii a způsobilo to hodně problému a rozbilo rodinu. Když nevíš, co jsi zač a myslíš si, že jsi jediný, učíš se to skrývat a ovládat se, aby to nevyšlo napovrch. Jemu s tím akorát musím pomoct. Věřím, že když ho postrčím správným směrem, tak z něj bude skvělý mladý muž. *Pokrčí rameny a usměje se.* Každý si zaslouží šanci, nejsem ta, kdo nad někým zlomí hůl. *Prohodí a nakloní hlavu.* Hádám ale, že tobě nikdo nešel tímto směrem příkladem, však? Je škoda, že někteří vidí jako řešení využít vztek do té míry, že je pohltí. Přijde mi to, že je pak člověk ztracený, aspoň já si tak přijdu, když se stane, že ztratím nad sebou kontrolu. *Přizná opatrně, aby to nevzal špatně a přiblížila mu, jak to myslí.* Budu muset jít za ním, ať se mi neztratí z dohledu, ještě se dostane do maléru...jestli ti ale nevadí společnost, klidně se přidej. *Navrhne mu, že tím nemyslí, že se mu chce stranit. Naopak. Společnost jí nevadila.* Takže...oheň je asi první po čem sáhneš? Jak to vlastně u víl je? Vím, že ta magie je trochu jiná, ale...můžeš se, můžete se naučit normálně i ostatní elementy stejně jako já, ne?
Páni, koukám, že jsi to také neměla lehké. Zní to, že máš za sebou dost krušný život. Teď bych měl říct, že mě to mrzí, ale…do toho se dostanu. Říkal jsem, emočně kvetu. *Podotkl Kayn, který nemohl vyjádřit očekávané pocity, jelikož nemohl lhát. Pak se ucehctl.* Ještě jako mladý, druhý dědic vévodského titulu jsem zabil svého bratra. Utekl jsem, schovával se, žil pro sebe, učil se magii sám, a trpělivost mě nikdy…no, neobdařila, řekněme. Hádám tedy, že každý se se svými démony potýká jinak, no ne? *Vyspal Kayn. Pak se zamyslel.* Ujal se mě pak můj tehdejší cvičitel, otec toho, kterého jsme tehdy poslal pryč. Byl na mě tvrdý, už od samého začátku. Vychovával mě jeho vztek, jeho agrese, jeho tresty. No, občas mě usměrňují i teď ale věřím tomu, že bez jeho péče bych byl ztracený, přecitlivělý a nepoužitelný. Na jednu stranu jsem rád, kým jsem, ale pro lidi, které milujeme, bychom někdy chtěli hory přenášet, no ne? *uculil se zlehka. Pak se zamyslel.* No, když ho budeš trochu redukovat, tak ano. *Upozornil na Yurdův slovník a činy. Pak se přidal k Triss po boku.* Ne, ve většině případů je to moje kosa. Zbraň. Pak sekera. Pak oheň. Jelikož ani jednu z toho u sebe nemám, pak je to oheň. Co se týče živlů, ostatní zvládám jen, no, řekněme v základech. Kdybych tomu ten čas věnoval, byl bych v nich lepší, ale oheň je pro mě základním kamenem, takový, no, osudový živel. Když k tomu připočtu to, že jako mladý jsem měl nehodu s ohnivým lektvarem, který kromě toho, že mě pomalu zabíjí mi dává možnost magii ohně zvládat lépe, umocňuje ji, tak ze živlů je oheň má první volba. *Podotkl.*
Vpohodě, nějak jsem se s tím srovnala. V některých ohledech, objektivně, jsou i horší věci. *Nadhodí. Ani mu neřekla detaily, jen že její prozrazení magie rozbilo rodinu. Pravda, ale velice osekaná.* Uhm páni...já...kromě démona nikdy nic nezabila. Ani mě to neláká. Přijde mi, že démonů je na světě dost doslovných, ne ještě se k nim víc přidružit než jen míšeným původem.. *Povzdechne si nad tím faktem.* Možná bys to měl chtít i pro sebe, magie je nebezpečná, i naše vlastní nám může ublížit nebo nás zabít. A stejně tak výbušné jednání. Taky můžeš být v Yurdově pozici, kdy by ses ocitl proti někomu mocnějšímu než jsi ty sám, a doplatit na to a nemusel bys mít nikoho, kdo by pomohl, jako měl Yurda mě. *Nadhodí, že jeho snaha se změnit nemusí a možná by neměla vycházet jen z lásky k jiné osobě. A některé věci by na sobě jiní měnit neměli, jako když jí Malachai nepřímo řekl, že by měla zabít.* To chápu. Mým prvním elementem byl oheň a pak země a přitom jsou to mé nejslabší druhy magie, bych tak řekla. Elektřina...je složitá na usměrnění. Voda mi ale jde lépe...a z nich nejlépe. Ale když můžu, sáhnu po telekinezi, tu ovládám nejdéle ze všech. *Přizná, když jí on sám přiznává potencionální slabiny a historii. Sama však má obtíže se svěřováním, takže nepoodkrývá příliš, je na své soukromí, hlavně to, které jí ublížilo, citlivá, ještě více na své vztahy, hlavně intimní a romantické. Rozhlédne se po Chuanovi a zamává na něj, když je na dohled.* Nechal jsi tam šíp! *Zavolá za ním, aby si pro něj mohl zajít a připojit se k nim.* Navíc je pozdě, půjdeme domů! *Dodá ještě na konto času.*
*Kayn kývl na souhlas. Když pak řekla, že nic kromě démona nezabila, vykulil oči a pak se zasmál. Dlouze a táhle, než ale zvedl ruku.* Ne, omlouvám se. To bylo nevhodné. Jen je to zvláštní. Našel jsem v tom...ani nevím, jak to vyjádřit. Klid? Přirozenou věc. Na dvoře jsem popravčím a nikdy jsem necítil nic...jen ledový klid. Občas si říkám, jak moc špatným, mě to dělá. *Podotkl s lehkým úsměvem.* Věřím tomu, takové situace vítám. jsou to přinejmenším výzvy. Chápu, Triss, že se možná snažíš o nějakou motivační nadsázku, jen si říkám, jestli to není plýtvání slovy. *Podotkl pak. V jeho hlase ale bylo něco, co se podobalo obavám a sebepohrdání z vlastních činů. Proto pak jemně zavrtěl hlavou a nechal to být. Poslouchal ji a přikyvoval.* Voda je snadno tvárná, dobře se dá utvářet do dalších skupenství, obecně mi přijde jednoduchá. *Podotkl pak Kayn. následně už se otočil směrem k Yurdovi.* Takže chápu dobře, že jsi se jej ujala? To je...no...ani nevím, jak to popsat. Asi hezké, moc lidí by to neudělalo, tipuji. *Podotkl poté.*
*vyleze na strom a začne skákat do menšího lesíka za veverkou* "pojď sem večeře" *tváří se teď asi nějak takhle :3 ale veverka mu trochu víc utíká tak se rozhodne ji nalákat na oříšek tak jeden vytáhne z kapsy je krásný hnědý a velký* "no pojď poooojď" *když se Veverka k němu přiblíží vytáhne nůž a bodne ji do hrdla až její temná krev vystříkne na jeho celé tělo* /teď jsem je dostal/ *vezme si veverku na rameno a vydá se zpět po nějaké době mu uklouzne noha a spadne hlavou napřed ze stromu. Jak padá tak se jeho oči střetli s těmi od triss a pomyslel si* /i am in danger/ *spadne na hlavu a pak dopadne zbytek těla a chuan jen zvedne palec že je v pohodě.* "Jo jo v pohodě" *zvedne se a jen má odřeninu na čele jinak je celý potřísněný Veverčí krví tak tmavě rudou jako by to skoro byla temnota*
*Triss chtěla odpovědět, protože Chuan se jí neozýval a někam zmizel, ale pak se všechno seběhlo ráz na ráz a hoch před ně dopadl hlavou napřed a sotva si uvědomila, co se děje, noprosto strnula v kroku a zbledla při pohledu na všechnu tu krev. Tentokrát magická energie nebyla jen nenápadná a kromě prosycení vzduchu bez efektu, ale tentokrát to bylo spíš jako vlna, která dost možná mohla oba dva muže porazit k zemi. Znovu se objevilo tolik známé jiskření mezi prsty a lístky a větve v okolí se pohnuly jako ve větru.* Ne, ne, ne.... *Zamumlá zoufale, moc dobře věděla, že ztrácí kontrolu. Doháje! Co to provedl! Bylo to už sakra dlouho, kdy ji ztratila, snad víc než rok. Bála se toho, vždycky to bolelo, když její magie převzala kontrolu, krev jí tekla z uší i z nosu, magie si dělala co chtěla a rozhodně na kontakt nebyla bezpečná, její tělo to samo nezvládalo a magie ubližovala i jí, když na to přišlo. Její kůže praskala ve velké rány, hojila se a znovu praskala, stejně tak ale zraňovala tělo zevnitř. Nejednou zvracela krev kvůli vnitřnímu krvácení.* Kayne...zastav to. Prosím.. *Zalape po dechu a tak tak ještě magii zadrží, aby nevytryskla úplně, ale bylo to jako jít se štítem proti tsunami. Další vlna, tentokrát silnější než předchozí se od ní rozšíří a narazí do obou mužů se silou, která je teď už o dost pravděpodobněji smete na zem a její duhovky se pokusí poddat a zmizet v bělmo, aby zůstala jen protažená dračí zornička. Na levé tváři se zalesknou v pouličním osvětlení stříbrné šupiny a Triss zalapá po vzduchu, kterého se jí v panice nedostávalo. A nepomohlo se ani otočit k Chuanovi tak, aby na něj přímo neviděla.* Prosím, zastav to.. *Vyšle znovu ke Kaynovi.*
*snaží se dojít ke triss* "Promiň" *krokem se opět přiblíží a už je skoro u ní* "v klidu hlavně prosím" *pokračuje až k ní nakonec přijde a obejme ji a u toho brečí* "promiň mami promiň"
*Kayn zpočátku jen přihlížel změně v Trissině chování, dokud jej nepožádala o pomoc, jenže velmi rychle jej podrazila na zem vlna magické energie šířící se od ní. Než by přišla další, tak však byl schopen zareagovat, ač to znamenalo, že musel vklouznout do její mysli, kterou si ve svém stavu ani nedokázala ochránit. Zatímco křečovitě objala Chuana nazpátek ve snaze získat mizející kontrolu - poměrně neúspěšně, protože vír se kolem ní zvedal stále víc, měl Kayn šanci zahlédnout několik vzpomínek z pekla, byly chaotické, ale obsahovaly mučení jiných, na které se mohla jen dívat, protože byla vydána na milost a nemilost vyššímu démonovi stejně jako mučedníci, co ji žádali o smrt. Mučedníci od věku starého po ten dětský. Uměl však užít mentální magii a byl schopen zachránit situaci pro změnu on, když ji přiměl se uklidnit. Stále se třásla, stále byla bledá, ale magie pohasla. Těžce polkla a jemně, protože na víc ani neměla sílu od sebe odtáhla Chuana a znovu polkla.* Běž tu veverku pohřbít. Hned. *Řekne slabě, vypadá, že se nejspíš pozvrací. Je jí jedno, kam mrtvé tělíčko zmizí, ale potřebovala ho dostat ze svého dohledu. Nechá Chuana odejít a mezitím stačí požádat Kayna, zda by je mohl doprovodit, protože si nemůže dovolit, aby je lidé viděli od krve, ale teď se na magii nedokáže ani soustředit, navíc iluze nedokáže ani na někoho přenést. Iluze, aby vypadali normálně tak zajistí Kayn a skutečně je doprovodí až k bytu, kde mu Triss poděkuje a přislíbí, že se spolu domluví na nějakém splacení dluhu, načež vstoupí už sami do bytu a nechají odejít Kayna po jeho vlastní ose, ať už jej kroky zavanou kamkoliv. Vyzve Chuana k tomu, aby se zašel umýt a oblečení vyhodil, protože krev stačila zčásti zaschnout a z oblečení ji už nedostanou v tomto množství. S tím se taky omluví, že potřebuje být chvíli sama a dát si sprchu. V jejím pokoji jen cvakne zámek od dveří, když se skoro uteče schovat do koupelny.*
*Poté, co uložili Lottie a co usnula a také, co měli jistotu, že jí budou chůvy hlídat, navrhl Remi že bude dobrý nápad když se zastaví do baru. Přeci jen, co ještě viděl, tak byl nedaleko od místa kam jeli konaný pouliční závod a Remi tentokrát chtěl jet i ten. Proto jeli dvěma auty. Remi jel ve svém novém W Motors Lykan HyperSport modré barvy a otočil se do zpětného zrcátka na Aless, usmál se a nakonec zaparkoval před barem. Ihned spatřil, jak se na něj otočilo pár lidí a žen na ulici, nad tím se jen ušklíbl, vystoupil, upravil se a čekal na Aless. Se svým autem ladil, měl na sobě modrý oblek a kalhoty nebeské modři, a pod tím bílou košili. Prohrábl si vlasy dozadu a jen mrkl na lidi, jenž obdivovali jeho auto.*
*Aless jela hned za ním ve svém oblíbeném autě Dodge HellCat Demon černé barvy s rudý podsvícením i světly. Ve svých garážích i firmě měla desítky aut, ale tohle byla její srdcovka se kterou vyhrávala dost závodu, proto nesměl chybět ani dneska, kdy se rozhodli na jeden jet. Docela jí překvapilo i to, že Remi chtěl dneska závodit sám. Své auto zastavila za tím jeho a vystoupila. Stejně jako jeho i její oblečení ladilo s barvou auta. Proto na sobě měla černé kožené mini šaty bez ramínek a jako doplňky zvolila rudé lodičky a pár náramku na ruku, včetně malého psaníčka, kde měla potřebné věci. Poohlédla se kolem na ostatní, načež se pak s úsměvem vydala k Remimu.* Koukám, že dneska je to i s diváky. *Zazubila se na svého manžela.*
*Ušklíbl se.* jen ať se dívají. jen je nech a užívej si to. *Mrkl na ni, načež k ní došel, nabídl jí rámě a rozhlédl se.* Možná podplatím vyhazovače, nebo tam dojdeme prostě pod iluzí, co ty na to? *Zavrněl spokojeně Remi, který pak, pokud se jej Aless chytla vyrazil směrem před ně, zakryl je iluzí tak, aby to vypadalo, že oni dva odcházejí do stínů parku naproti a ušklíbl se na ni.* Tak, co si dnes dáš? je to na mě, chci oslavit napřed to, že dnes vyhraju. *Zasmál se pak Remi samolibě.*
To, že koukají mi nevadí, právě naopak, líbí se mi to. Mám co ukazovat. *Mrkla a sjela si ho mlsným pohledem. Než se jej chytila a spolu s ním se tedy pod rouškou iluzí vydala do baru.* Opravdu myslíš, že mě porazíš mi amore? *Uculila se na něj, ona byla ostřílený řidič, jezdila jako blázen, ovšem nemohla popřít, že Remi nebyl dobrý, přece jen jej učila sama.* Však uvidíme na dráze, kdo z koho. *Mrkla a pak se rozhlédla kolem sebe, než se podívala opět na něj.* Já si dám asi whisky, tak jako vždy. A co ty? Něco sladkého? *Uculila se.*
*Remi se zasmál.* hah, hlavně svého krásného manžela, no nemám pravdu? *Popíchl ji se smíchem, než pak jemně naklonil hlavu na stranu a pak šel po jejím boku.* Pak pokrčil rameny.* Inu, proč by ne? přeci jenom, učila jsi mě a to už je co říct. Je to, jak to nazvat, záruka kvality. *Přiznal a uculil se a když vešli dovnitř, tak jí rovnou zavedl k baru. Mezi lidmi je nechal zviditelnit se, takže nakonec došli až k baru. Tam objednal a pak se na ni usmál.* No, takže myslíš že vyhraješ?
Tak jasně, že svého manžela. *Zasmála se.* Viděl jsi přece, jak na tebe koukali nebo ne? Ne jedna z nich by po tobě skočila, ale to bych zase já skočila po ní. *Culila se. Jakmile pak došli k baru, opřela se o něj zády a chvíli jen koukala kolem sebe, než se podívala na Remiho.* To je pravda, učila jsem tě, takže vím, že dobrý jsi, hodně dobrý. *Pochválila jej s úsměvem.* Ale pořád zvládám jízdu s nitrem lépe, než ty brouku, to popřít nemůžeš, takže ano, myslím, že dnešek bude můj. *Vyplázla na něj jazyk a culila se, provokovala jej, bavilo jí to.*
*Ušklíbl se.* No, to se ještě uvidí. *Zavrněl spokojeně. I on už měl o nitru ponětí, a navíc, věděl, kdy Aless jej pouštěla. Proto se rozhodl taktizovat a přeci jen, chtěl využít její taktiku a k tomu si ještě trochu přilepšit. Převzal si nakonec pití a Aless podal to její.* Učil jsem se, jak jen to šlo a věř mi, že tohle bude můj večer, ani nebudeš vědět. Možná máš um, já mám magii. *Mrkl na ni.*
*Usmála se a vzala si od něj pití, načež se culila ještě víc a poslouchala jej.* Takže budeš taktizovat s magii? Při závodech? *Pozvedla obočí a naklonila hlavu lehce na stranu, načež mu přejela rukou po hrudi.* Tak tedy dobrá, dneska si to pořádně rozdáme a věř mi, šetřit tě nebudu. *Uchechtla se a pak se napila svého pití, do kterého si tajně přidala krev.*
*Zasmál se. Měl plán a plně mu věřil. Věřil tomu, že může uspět, věřil tomu, že dokáže vyhrát. Už jen díky tomu, co chystal. Naklonil jemně hlavu na stranu, upil z pití a pak se na ni koukl.* Je tam vlastně ještě někdo, koho bychom se měli bát? Někdo, kdo stojí za to dávat si pozor? *Optal se nakonec Remi, přeci jen, neměl o nich tolik informací, proto byl rád za Věci, co mu sdělila přímo Aless jež to znala.*
*Sledovala ho a usmívala se, věřila, že dnešní noc si užijí. Pak se na chvíli zamyslela.* V tomhle závodě nás celkem bude šest. Já a ty. Pak ještě Lola a Drake, jsou dobří a rychlí, ale celkem neškodní, s nimi by neměl být problém. Ale Flex a Daryl jsou jiná liga. Jsou agresivní a jdou, no jak se říká přes mrtvoly. Neštítí se zdemolovat ti auto během jízdy. Takže na ně bacha. *Řekla, znala je moc dobře a věděla, čeho ti dva byli schopní. Sama už několikrát skončila se zničeným autem.*
*Pokýval souhlasně hlavou.* To znamená že špetka magie pro každého? Ne, ne jen pro tebe. S ostatními si poradim. Kdyby byli tak horší, tak by jsi mluvila jinak. Možná budou dobří, ale na nás mít nebudou. *Zasmál se. Pak poukázal k prázdnému boxu.* Jdeme? Nebo budeme zde? *Optal se ji poté.*
Ale oni nehrají fér, zlato. Pár lidí už dostali do nemocnice a dva, no dva to nezvládli. *Dodala ještě.* Navíc mě nemají zrovna v lásce, když jezdím s nimi, ani já nejsem fér, oplácím jim to totiž stejně. *Uculila se a přikývla.* Záleží, jestli tady budeme dlouho a nebo krátce, pokud chvíli, tak klidně zde. Pokud se zdržíme, chci s tebou soukromí. *Naklonila se blíže k němu a vtiskla mu polibek na tvář.*
*Remi se na ni chápavě usmál.* Jistě ale se vší úctou, co mi po těch lidech je? Nehrají fér, já taky nebudu. Nebudou mě zajímat, dokud neohrozí tebe a nebo pokud se nebudou do cíle hnát dříve jak já. *Mrkl pak na ni a dal jasně najevo, že mu to skutečně je jedno. Pak se uculil.* Máme ještě dost času, tak pojď. *Odrazil se od baru, vzal pití a natáhl se k Aless, aby ji nabídl rámě.*
Není nám po nich nic, to je pravda, jen chci, aby sis na ně dával pozor mi amore. *Mrkla a usmála se, načež si vzala své pití a chytila se jej, nakonec se odebrali k boxu.* Ale líbí se mi, jak si myslíš, že mě opravdu porazíš, připomenu ti to, až uvidíš zadní světla mého auta. *Zasmála se a jakmile došlo k boxu, posadila se.*
*Jak se k ní naklonil, aby se vyhnul pár lidem, přiklonil se směrem k jejímu uchu.* Nejsou to oni, koho bychom se měli bát. Ale víš, já jsem ten, kdo bude ukazovat zadek auta. *Zasmál se, políbil ji na tvář a pokračoval až směrem k boxu, nechal ji posadit se jako první a pak si sedl po jejím boku.* Tak tedy, uzavřeme sázky, co ty na to? Když vyhraju já, tak další závod pojedu já za volantem a ty na místě spolujezdce. *Mrkl na ni.*
*Jeho slovům se zasmál, měl kuráž, to mu musela nechat. Soupeřit s manželem při závodech, to se jí zamlouvalo. Hned jak se posadila, napila se a poté odložila sklenku na stůl. Pak se natočila k Remimu.* Hm souhlasím. Pokud vyhraješ, bude to podle tebe, ale pokud vyhraju já, tak, hm, co bych jen mohla chtít. *Sjela si ho pohledem a uculila se.* Ještě si to promyslím, co bude moje cena.
*Remi se zasmál.* Tak to aby jsi začala vymýšlet rychle, rád vím dopředu, o co hraju. Tak co? Povídej, přeháněj, poslouchám. Ale než začnu, tak jest3 zajdu pro jedno pití. *Mrkl na ní, políbil jí ruku, načež pak vstal, zamířil směrem k baru, už vytáhl peněženku, zaplatil a položil na pult, načež čekal na pití. To poté vzal a zamířil směrem zpět ke stolku.* Tak, na co jsi přišla, moje milá? *Mrkl a přesunul před ní sklenku, jež ji patřila s Whisky.*
*Aless se zasmála a zatímco šel Remi pro pití, tak ona přemýšlela. Nechtěla toho nějak moc, všechno už měla a tak jen co došel, usmála se na něj.* Možná ano, ale není to nic velkého. Ty chceš jízdu se mnou jako spolujezdcem, já chci od tebe masáž celého těla a pak koupel, chci abys mě jeden večer rozmazloval. *Uculila se.*
*Remi se zasmál, naklonil se k ní a jemně ji dal pramen vlasů z krku.* No, to je něco co bych udělal i bez toho, aniž by to byla sázka, no ne? *Zasmál se a zvedl sklenku do úrovně jí, aby si mohla cinknout.* Každopádně, i tak je tam opět to, že dostaneme auto jako výhru a nebo je jako výhra něco jiného? *Zajímal se pak Remi.* Jen tak se ptám, víš? *Mrkl na ni*
To sice ano, ale přemýšlela jsem a nic víc ani nechci. Jo vlastně zapomněla jsem dodat, že to všechno uděláš v mém oblečení, které ti vyberu, aby to byla alespoň trochu zábava. *Zasmála se a svou sklenku pozvedla stejně, načež si s ním cinkla.* Pokud vím, výhra je opět auto a peněžní částka, myslím, že 50.000 dolaru. *Pronesla, když se napila.*
*Zasmál se.* Tak tvoje oblečení, no, ale miláčku, vždyť já mám narozdíl od tebe přece svaly, tak co když mi to nebude? *Zasmál se a pak poslouchal.* Hm, tak jo. Napadalo mě, co udělat Lottie pěkný večer, napadlo mě ještě, auta, co odteď vyhrajeme v závodech schovávat a jednou, až dospěje Lott, budou její. Taky bych ji začal i spořit. Opět, z výher ze závodů. Co ty na to? *Optal se Remi.*
*Rozesmála se, pak se k němu natáhla a rukama mu přejela po ramenou a hrudi.* Nějak si poradíme a pokud ti to nebude, tak si oblékneš aspoň spodní prádlo, to by taky mohl být zajímavý pohled. *Uculila se a pak jej poslouchala.* To není špatný nápad. Já jsem pro. Tak dobře. Peníze jí budeme dávat na účet, co jí zřídíme a auta jednou budou její. Myslím, že s tím, co jí baví a jak je má ráda, bude v tomhle po nás. *Usmála se.* A jednou si zazávodíme i s naší dcerou.
*Usmál se.* Spíše si myslím, že přeci jen, budou to drahá auta a za tu dobu určitě nabydou i na ceně. Je na ní, jestli si je pak nechá a nebo prodá, ale za mě je to dobrý způsob řešení a šetření. Ale také bych tak nějak dával stranou i ostatní příjmy, část z nich. Chtěl bych ji dát co jen mohu. *Usmál se a pak sklopil hlavu, i tak se dál usmival.* Tohle jsem snad ještě necítil. *Přiznal poté.*
*Přikyvovala lehce hlavou, v tomhle měl Remi pravdu. Než malá vyroste, budou auta mít cenu vysokou a navíc od obou bude mít na účtu našetřeno dost.* V tomhle budeme spolu, já jí tam také budu dávat, přece jen jsme rodiče a oba chceme, aby jednou měla do začátku. *Vzala ho za obě ruce a podívala se na něj.* Co máš na mysli? Co jsi necítil? *Optala se jej.*
*Remi se začervenal.* Myslím tu touhu tak nějak věnovat lásku, majetek, čas dětem. Našemu, sice adoptovanému, ale našemu víš jak to myslím. Je to zvláštní, ale hezké. Mimochodem, už jsi o tom říkala Lily? O tom, ze má nevlastní sestru? *Usmál se na Aless jemně a popíchl jí.* A vidíš, ani jsem ti nepopřál. *Sáhl si do kapsy a vytáhl malou krabičku, uvnitř který byl zlatý řetízek se zlatým přívěskem L. Remi se usmál.* Hezký den matek, moje milá. *Zavrněl.* Je to L... Jako jména tvých dcer. Lily a Lottie. *Usmál se.*
*Usmála se na něj, pak zvedla jednu ruku a pohladila jej po tváři.* Ano vím. Taky si pamatuji, že jsi děti moc nemusel. *Hleděla na něj.* Ale změnil jsi se Remi, Lottie tě zbožňuje a ty jí, to vidím každý den. Jsi úžasný a milující otec. Je krásné to sledovat a o to víc tě miluju. *Natáhla se a políbila jej, když se pak lehce odtáhla, koukla na něj.* Ne Lily ještě nic neví, od smrti Miriam se mnou nemluví. *Povzdechla si, ale pak překvapeně a s úsměvem na něj pohlédla, když si převzala krabičku a zadívala se na její obsah.* Děkuju, jsi opravdu dokonalý. *Objala jej kolem krku a spokojeně zavrněla.*
*Remi jí objetí opětoval a pak se jemně usmál.* No, a co kdyby jsi jí zavolala? Co kdybychom za ní zašli? Měli byste se nějak spojit, přeci jen, i na tom, že se nás držel Kayn jsem měl trochu své přičinění. Co ty na to? *Optal se jí, načež si převzal řetízek, natáhl se a jemně jí je sepl za krkem. Pak ji položil přívěsek na krk.* Dokonale ti sluší. *Usmál se.*
Měla bych, ale popravdě, nemám odvahu to udělat. Náš poslední rozhovor nebyl dobrý, nevím, zda mi odpustila. *Přiznala. Už několikrát za ní chtěla jít, ale po dceřiných slovech při posledním setkání, na to neměla odvahu.* Ale zvážím to. *Pousmála se a pak si jen dala ruku na přívěšek.* Je opravdu nádherný mi amore.
*Remi na ni ještě chvilku koukal, než se natáhl pro její telefon.* Je, je hezky, snažil jsem se vybrat nějaký, jak to říct, stylový. Každopádně... *Odmlčel se a pak si přiložil telefon k uchu. Následně jej ale podal Aless.* Domluv to na zítra, na večeři. *Mrkl na ní a t9 byl moment kdy se na telefonu na obrazovce rozsvítilo jméno Lily a pod tím její přijatý hovor.*
*Než stačila zareagovat, už jí podával mobil.* Remi, co jsi to… *Lehce se na něj zamračila, ale pak si jej přece jen vzala a přiložila k uchu, načež se stále dívala na Remiho.* Ano? Na telefonát je trochu pozdě Aless. *Ozvala se Lily.* Já vím, snad tě nebudím. Chtěla jsem s tebou jen mluvit a třeba se vidět. Chybíš mi. *Poslední slova zašeptala. Na druhé straně bylo ticho.* Lily? *Optala se Aless, načež uslyšela jen povzdech.* Jsem tady, jen přemýšlím, co říct. *Ozvala se její dcera.* Vím, že se asi pořád zlobíš, ale nemohli bychom se sejít a promluvit si? *Upírka se natáhla pro sklenku a napila se.* To bychom možná mohli, na chvíli. *Ozvala se opět Lily.* To budu ráda, tak pokud budeš mít čas, nechceš zítra přijít na večeři? *Optala se Aless Lily a čekala na odpověď, ta po chvíli ticha nakonec přišla.* Dobře, přijdu. Teď už ale musím. Dobrou. *Než Aless stačila odpovědět, Lily zavěsila.*
*Remi se na ni po celou dobu usmíval a nakonec si od ní převzal její telefon a schoval ji jej do její kabelky. Pak se ještě jednou uculil.* Tak tedy, jak to vypadá? Zní to, že dobře. Zítra tedy jdeme na večeři a nebo přijde ona k nám? *Uculil se a loktem ji jemně dloubl do žeber, než se pak napil. Díval se na ni a povzbudivě se usmíval.*
Pozvala jsem jí k nám domů. Ostatní budou mimo vilu, takže budeme mít klid. *Pousmála se a koukala na něj, ale pak se opět napila.* Ovšem zněla neutrálně, nemůžu říct, jestli to bude nebo nebude dobré, ale snad ano, souhlasila. Tak uvidíme. *Pronesla a přivinula se k němu.*
*Remi se na ni jemně usmál, svou sklenku odložil a pak se natáhl, jen proto, aby mohl do svých dělají schovat ty její. Jemně ji přejel palci po hřbetech dlaní.* Podívej, bude to dobré. Tohle byla jen ošklivá shoda náhod. Zkusíme to nějak opravit, nějak ošetřit a stejně tak se pokusit z vás udělat opět rodinu. Myslím si, že Lott pozná taky ráda, trochu ji obměkčí. Neboj se. *Mrkl na ni pak.*
*Poslouchala ho a musela mu dát za pravdu.* Asi máš pravdu, zvládneme to a Lottie pomůže. Ovšem řekl jsi to špatně, ne z vás, ale z nás bude opět rodina, na to nezapomínej. Lily je svých způsobem i tvoje dcera. *Uculila se na něj a jednou rukou jej pohladila po tváři.*
*Usmál se na ni. Musel říct, že ho to zahřálo na duši. Sám se pak natáhl, aby ji jemně políbil, než se opět odtáhl, mrkl na ni, podal ji své pití a sám se taky napil.* Tak super. Myslím si, že plány máme, bude to super. *Zavrněl spokojeně, než pak vstal a upravil si oblek.* Ještě máme čas, Moje milá. Smím prosit? *Zavrněl spokojeně na Aless a sklonil se.*
*Polibek mu opětovala a usmála se na něj, pak si od něj převzala pití a napila se stejně jako on. Sklenku pak odložila a koukla na něj.* Snad máš pravdu, uvidíme zítra. *Mrkla na Remiho a sledovala ho.* Hm taneček? Proč ne? Aspoň budou mít co okukovat. *Uchechtla se a vstala, vtiskla mu polibek na tvář a pak se smíchem a za rytmu hudby odtančila na parket.*
*Remi si ji chytl za ruku, mrkl na ni a pak si ji k sobě v otočce přitáhl.* No, přeci jen máme co slavit, no ne? Alespoň moje vítězství. *Popíchl ji poté, než se mile uculil. Poté si ji k sobě za pas přitiskl a položil ji ruku na pas.* Ale neboj se, nebudu si tě za to dobírat noc dlouho, jen... Hm... Pár dní. *Zasmál se pobaveně. Upřímně jej to bavilo.*
Tak bacha mladý pane. Ještě jste nic nevyhrál. A kdoví, zda se tak stane. *Uculila se a objala si Remiho kolem krku, načež se svým tělem natiskla na to jeho.* To já si tě budu dobírat lásko, protože tě s přehledem porazím. Takže být tebou se nesměju, dokud to nemáš v kapse. *Smála se spolu s ním. To pošťuchováni jí bavilo.* Přece jen né všechny své triky jsem ti ukázala. *Mrkla.*
*Remi se k ní sklonil tak, aby jí mohou políbit. Pak se odtáhl, zvrchu se na ni zadíval a dlouze se zasmál.* Jasně, já všechny tvoje triky viděl. Ale nezapomínej na to, že stejně tak mam6i já svou hlavu a své triky, jen se neboj, bude to mazec. A bude to příjemné shodit z té tvé krásné hlavy korunku. *Mrkl na ni a poté tancoval ochotně s úsměvem dál.*
Opravdu? *Zasmála se a prohrábla mu jednou rukou vlasy.* Opravdu seš si tak jistý, že jsem ti ukázala všechny? *Optala se tajemně a culila se na něj jako neviňátko.* Ale souhlasím, že to bude něco, ovšem korunka bude i tak moje. *Vyplázla jazyk a tančila zvesela dál. Užívala si to naplno a nemohla se dočkat, až si to rozdají v závodě.*
*Remi ale zavrtěl ihned nesouhlasně hlavou a zasmál se.* Ne, nemusela jsi mi ukazovat vše, staví mi to co znám a taky, mám i svůj důvtip. *Uculil se poté pyšně, než k ní jemně nakonec natáhl ruku a pokud se chytla, tak si ji k sobě přitáhl, natsikl si ji zády na svůj hrudník a usmál se.* Ještě tančit, nebo pití a posadit se? Ještě máme minimálně dvě hodiny čas, začíná to ve dvě ráno. *Připomněla poté Remi s úsměvem na rtech.*
Dobře tedy, nebudu ti to brát mi amore. Uvidíme pak. *Zavrněla, chytila se ho a usmála se, když se k němu natiskla zády.* Tohle je mi příjemné, můžeme ještě chvíli tančit a pak si dát další pití, ovšem ty bys možná neměl, pokud chceš vyhrát. *Dobírala si ho.* Nechceš snad řídit opilý. *Uchechtla se.*
*Remi se na ni podíval, zasmál se a pak si ji zase otočil pro tanci zády.* Ale, to jsou mi obavy o to, co se mnou bude. Moje milá dovol mi připomenout ti, že tohle není vili medovina a jsou to jen lehké a ne moc alkoholické nápoje. Je to jen slabé, málo procent. Zato ty, moje milá, jsi měla už dva drinky s krví, co drinky, hah, whiskey a ta druhá byla dvojitá. Myslím si, že pokud by se tu měl někdo obávat, tak ty. *Mrkl na ni, než se zasmál.*
*Natočila hlavu tak, aby na něj viděla, chvíli jej pozorovala, než se zasmála.* Jsi tak sladký. *Pohladila ho po tváři.* Ale neboj, dva drinky s krví, to není moc, musela bych vypít více, abych byla opilá a navíc, i v takovém stavu jsem schopná řídit. To víš, mnoho let praxe. *Uchechtávala se, otočila se k němu a vtiskla mu pusu na tvář.* Nic co bych nezvládla. *Mrkla a pak se odtáhla, aby se pomalu vrátila na místo.*
Ještě aby jsi to nezvládla, zvládáš i více věcí a s přehledem a i s větším procentem alkoholu v krvi. *Popíchl ji pak ještě, než ji nakonec následoval, sám se posadil, napil se a usmál se na ni.* Tak, dáš si ještě něco, nebo už mě nenecháš, abych tě tu dál opíjel, co? *Zasmál se, než se natočil tak, aby si mohl svou hlavu čelem opřít o její hrudník a políbit jí nakonec krk.*
Jsem prostě skvělá. *Zasmála se a když se posadila, koukla na něj.* Ale podívejme se, tak to byl jeden z tvých plánů? Opít mě? I ty jeden prevíte. *Smála se.* Myslím, že si nic už nedám, dopiju co mám a dost. *Mrkla a sledovala ho, než se při jeho polibku zachvěla. Jednou rukou si jej objala a přivřela oči.* Ale ale, copak máš v plánu dál?
*Remi se ale jen usmál.* Ale ne, ne nechtěl jsem tě opít, to se neboj. Ale jak nad tím tak přemýšlím, tak si myslím že by to byl dobrý nápad. Na druhou stranu, když tě ale omámím jen tak, aby se přeci jen neřeklo al3 bylo to nefér? To by šlo. *Uculil se, pak si ji vysadil na klín a dlouze políbil na její úchvatné rty, zatímco si jí pohladil po zádech a natiskl více na sebe.*
*Poslouchala ho.* Tak na to zapomeň, neomámíš mě, to se nestane drahý. *Chtěla ještě něco dodat, ale jakmile si jí vytáhl na klín, jen pobaveně zavrtěla hlavou a polibek mu opětovala. Objala si jej kolem krku, natiskla se svých tělem na jeho a jednou rukou Remimu prohrábla vlasy. Líbala jej s vášní a dravosti a spokojeně zavrněla.*
*Dal si ji k sobě tiskl, nakonec se jemně odtáhl.* No, vsadím se, že bych to tak nějak i zvládl a taky, jsem odhodlaný to udělat. Každopádně, kde jsem to skončil? *Zavrněl, načež se rty opět natiskl na ty její, sešel na krk a následně i směrem dolů, kde přes oblečení políbil její ňadro. Pak se na ni podíval, jemně se usmál a více si ji na sebe natiskl.*
Řekla jsem, abys na to zapomněl, jinak si mě nepřej. *Uculila se a schválně se mu zavrtěla v klíně, snad jako provokaci. Polibek mu pak opětovala a když s polibky mířil níž, lehce se zaklonila, aby měl lepší přístup a tiše zavrněla. Znova se zavrtěla, snad ještě víc jako předtím a šibalsky se na svého muže usmála.*
*Jen se spokojeně zasmál* vyhrožuješ mi? Moje milá, já si to ještě rozmyslím, a aby jsi věděla, mám svou hlavu, takže nespoléhej na to, že se na tvou stranu nakloním. *Uculil se, stáhl ji ze sebe a poté vstal, hned na to k ní natáhl ruku a pokud se chytla, tak si ji vytáhl k sobě na nohy a usmál se.* Tady ale ne, půjdeme do auta, kousek si tě odvezu. *Zavrněl spokojeně, načež se na ni pak opět potutelně zaculil a tahle davem dál za sebou ven."
Nevyhrožuji, jen ti dávám dobrou radu. *Mrkla a sledovala jej, moc se Aless nelíbilo, když jí ze sebe sundal. Ovšem jeho nabízené ruky se chytila a nechala se stáhnout zpět do manželovy náruče.* Uuu pán si mě odveze, ale copak se mnou hodláš dělat? To tvé omámení? *Zasmála se a nechala se táhnout ven. Jakmile vyšli, koukla na něj.* Mým nebo tvých? *Optala se.*
*Pokrčil rameny a rozhlédl se pak kolem sebe. Pak pohledem padl na prvním autě co viděl a to bylo to jeho.* Mým a jenom kousek, nechci si moc zajíždět. *Zaculil se, načež se pak opět na Aless zadíval, odemkl si, posadil ji do auta a následně sedl i on za volant.* Vím tady o jednom parkovišti, vezmu tě tam a tam uvidíš, jak tě chci omámit. *Zasmál se a poté nastartoval a vyjel.*
*S úsměvem se tedy posadila do auta na místo spolujezdce a když naseď i on, otočila se na něj.* V tom případě bys měl jet rychle, docela jsem zvědavá, co chystáš. *Uculila se.* Já se jen tam omámit nenechám drahý muži. *Vyplázla jazyk a pohodlně se posadila, zvědavá, co měl v plánu.*
*Remi se na ni pootočil, jemně se na ni usmál a pak nakrčil obočí.* Říkáš, že se nenecháš omámit mnou jen tak? No pozor, to bych si, moje milá, taky mohl vzit osobně, nemyslíš? *Optal se a nakonec zaparkoval kousek od parkoviště. Vystoupil otevřel na zadní sedačky, natáhl k Aless ruku a pozval ji dovnitř, zatímco se sám posadil doprostřed.*
Možná, záleží ale jak mě chceš omámit víš? *Mrkla na něj a když zastavil, sledovala co dělal. Vystoupila a chvíli na Remiho koukala, než se chytila jeho ruky a posadila se k němu na zadní sedadlo.* Tak tedy můj milovaný, pročpak sis mě odvezl na odlehlé místo? Jestlipak je to to, co si myslím. *Zazubila se a prstem mu přejela po hrudi, načež se mu Aless zadívala do očí.*
*Remi se na ni zadíval, sjel si ji pohledem od hlavy až k patě a pak nadzvedl obočí.* No, doufám že děláš hloupou jen naoko, moje milá. *Zasmál se poté, než si ji k sobě přitiskl a opět natiskl své rty na ty její. Sjel ji rukama podél švu oblečení a když se dostal k zapínání, začal jej otevírat a rozepínat, aby ji z něj mohl dostat.*
*Zasmála se.* Tak jasně, že vím, co máš za lubem. Na to tě znám až moc dobře a navíc, za boule v tvých kalhotách je nepřehlédnutelná. *Uculila se, načež mu začala polibky oplácet. Nechtěla být nijak pozadu, proto z něj servala sako a pokračovala s košili, kterou mu rozepla. Svými drobnými dlaněmi mu posléze přejela přes nahou hruď.*
*Usmál se, načež se pak polibky přemístil na její odhalenou kůži. Nakonec se natáhl, aby se na ni usmál a opět políbil na rty. S úsměvem ji sledoval, to, co mu prováděla a to, jak se dlaněmi on věnoval jejímu tělu.* Tohle mě neomrzí, moje milá, hah, ještě aby ano. *Podotkl nakonec se smíchem.*
*I Aless se na něj usmála, jakmile pak ucítila jeho rty na své kůží, tak jen slastně zavrněla, zatímco z něj svlékla košili. Pozadu však nijak nezůstávala a své hbité ručky přesunula na zapínaní Remiho kalhot. Uculila se, nahnula se k němu.* To abych se o tebe starala ještě víc můj milovaný. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej posléze lehce kousla.*
*Uculil se.* To by jsi měla, víš že já to jenom ocením. *Usmál se, načež ji poté svlékl, na nic nečekal a vzal si ji. Ovšem, když by se blížil její vrchol, svůj nechal přeznít ale hned pak zastavil, než by stačil použít svou magii a nechal ji v napětí.* No, co myslíš, bude tohle pro tebe dost velké rozrušení? *Nadzvedl tázavě obočí, než se k ní ale naklonil, políbil, zasmál se a následně se začal se spokojeným úsměvem oblékat.*
*Užívala si to, jak si jí vzal, ovšem nečekala takové zakončení. Už si zvykla na jeho magii, jenže teď nic nepřišlo.* Remiiii. *Zamručela, když pak slyšela jeho slova.* To nemyslíš vážně. *Sledovala ho a když se začal oblékat, pochopila, že ano.* Tak za tohle můj milý, se ti pomstím, to mi věř. *Pousmála se a sama si oblékala své šaty.* Tohle mi zaplatíš.
*Remi se zasmál.* To se ještě uvidí, jak se mi chceš pomstít? Porazit mě třeba v závodě? Hodně štěstí s tím, až budeš roztržitá. *Mrkl na ni, pak vystoupil, galantně ji podržel dveře, aby mohla na místo spolujezdce a i on se pak posadil za volant a vyjel směrem, kde měli auto.* Nejvyšší čas, měly bysme jet. *Mrkl na ni poté.*
V závodě tě hravě porazím, o tom se teď nebavím. Tohle ti vrátím jinak, jen se neboj. *Vyplázla na něj jazyk, chytila se jeho ruky a s pomocí se posadila pak na místo spolujezdce.* Tak jeď, dojdu si pro auto a můžeme na místo srazu. *Usmála se a pak u jen čekala až se vrátí, jakmile se tak stalo a dojeli zpět, koukla na Remiho.* Tohle ti nezapomenu. *Zamručela s úsměvem, než vystoupila a vydala se ke svému autu.*
*Remi se na konec ale jen usmál, vyplázl na ni ještě jazyk a poté už vyjel na smluvené místo. Věděl kudy, Aless taky, i tak jel ale pomalu aby se jeden druhému neztratili. Když dojel, tak zastavil, vypl motor a vyndal klíček a vystoupil čekající, až dojde i Aless. Mezitím se opřel o auto a zapálil si.* Tak, jdem se bavit, a nebo počkáme tady? Ale nebylo by od věci protivníky trochu, hm, pozlobit a rozhodit. *Mrkl na Aless.*
*Upírka se zasmála a nasedla do svého auta, pak se tedy vydala na místo konání závodů, nechala jet Remiho prvního, přece jen adresu věděl a sama jela za ním. Těšila se, to popřít nemohla, ovšem díky tomu, co jí provedl byla lehce napnutá. Své auto pak zaparkovala vedle Remiho a vystoupila, stáhla si lehce šaty a celkově se poupravila, nakonec se rozhlédla kolem sebe.* Klidně můžeme, mě to problém dělat nebude. *Zasmála se a jakmile uviděla Flexe a Daryla, ušklíbla se.* A hned vidím ty dva pitomce, ty klidně nakrknout můžeme, alespoň na dráze bude sranda. *Uculila se a zamířila jejich směrem, načež se ještě otočila, zda jí Remi následuje.*
*Remi jí byl ihned v patách.* Drahá, přijde mi že děláš, jako kdyby jsi mě neznala. Jistě že pro mě bude velkou ctí si z nich utáhnout a potrápit je. To jsme přeci já, nebo ne? *Zavrněl spokojeně, načež se vydal za Aless.* No ale pánové, rád vás vidím. Copak to je, auta kterýma pojedete se zapřaženým orebným tělesem orat? *Zasmál se, pak si vzal Aless kolem pasu a uculil se.* Ale, dovolte mi představit se. Remi Luca. Řekl bych, že tu jsme s manželkou, ale vlastně dnes jedu i proti ní. *Mrkl na Aless a pak zase na mladíky, než si je sjel pohledem.* Co vy, přijeli jste také vyhrát? Měli byste, protože pokud by vaše auto padlo v osudí jako auto pro vítěze, vítěz by pohořel. *Opět se zasmál, jakoby nic.*
Já tě znám právě až moc dobře, proto tam jdeme. *Zasmála se a když došli k mladíkům, hned si všimla jejich otrávených výrazů, mezitím co poslouchala slova Remiho, dokonce si všimla, že jeden tiše zavrčel a zatnul ruce v pěst, na ten pokud se upírka usmála ještě víc a přivinula se k manželovi.* Být tebou, tak si moc nevyskakuju nováčku, tebe smázneme jako mouchu jednou ranou a tvou drahou ženušku jak by smet. *Uchechtl se na adresu Remiho Daryl a udělal krok vpřed, byl to chlap jako hora, plný svalů a vyšší než víla, kdyby mu natáhl, asi by to Remi jen tak neustál. Aless se jen ušklíbla.* Ale ale snad z tebe necítím strach? Protože bát by ses měl, nás obou. V tuhle chvíli je asi jedno kdo vyhraje, zda já nebo můj manžel, hlavní bude, když ty, uvidíš zadní světla našich auta. *Mrkla a v tu chvíli se do toho vložil i druhý muž.* Jen abys dojela princezno, tenhle závod nemá pravidla a dovoleno je všechno. *Zasmál se.*
*Remi se zasmál.* právě, že pravdila nemá. To znamená, že to budete možná vy, kdo uvidí zadní světla ne našich, odpusť miláčku, mých zadních světel. Ach, kolik já toho mám jen připraveno! Ani nevíte! Bude to jízda, doslova jízda! *Zavýskl. To už zaslechl ale hlas hlasatele, který jim oznámil, že závod bude probíhat po dvojicích vyřazovacím způsobem, než nezbyde jen jedna dvojička jež se utká ve finále. To, čí auto nakonec vítěz získá, bude vybíráno náhodně z osudí. Remi se uculil. Měl toho tolik v plánu, a tak moc se těšil, až bude moc pokořit všechny, co se mu chtějí postavit. Měl dobrou taktiku a hodlal ji využít. A to i proti Aless.*
*Aless protočila lehce očima, když říkal, že porazí i jí, ona se nehodlala nechat porazit jen tak, proto se pak na něj jen usmála a nechala ho v tom.* No tak tedy na dráze hoši. *Mrkla na oba a poté se vydala ke svému autu, ještě než do něj nasedla, otevřela kapotu a zkontrolovala, aby všechno skutečně bylo tak jak má. Když byla hotová, kapotu zaklapla a posadila se na místo řidiče. Nastartovala a čekala, až se objeví pořadatel, aby si mohla vylosovat s kým pojede první závod. Zatímco čekala, koukla na Remiho. Čekala od něj podrazy v podobě magie, ona tohle použít nemohla, ale mohla využít své dovednosti, za ty roky, co jezdila, uměla ledacos a byla připravená na všechno. Pokud chtěl vyhrát, pokud jí chtěl porazit, nehodlala mu to dát zadarmo.*
*I Remi se na ni koukl a mrkl a když padlo, že má jet závod jako první ona a jeden z mladíků, se kterým se neviděli, tak se uculil. Tak nějak dle jeho výrazu tváře posoudil, že má strach, no, a měl se také čeho bát. Usmál se, došel k Aless a poklepal jí na rameno.* Hodně štěstí, i když to ti asi nemusím přát. Tohle je tvoje. *Mrkl na ni, načež pak sledoval, jak už auto mladíka přijelo na start.* Tak jo, jdi tam a natři jim to tak, jako vždycky. Zazáříš. *Mrkl na ní, natáhl se a pak ji políbil na rty.*
*Už když slyšela jméno Drake, tak se uculila, byl dobrý, ale na ni neměl, tudíž to brala spíše jako vyhlídkovou jízdu, než závod. S autem si kousíček popojela a čekala už jen až to začne. Jakmile k ní došel Remi, usmála se na něj a polibek mu opětovala.* To si piš, že tohle je moje, ten chudáček nemá žádnou šanci, bude rád, když to dojede. *Uchechtla se, načež i ona pohlédla na mladíka, jenž už stál vedle ní na startovní čáře.* Tak za chvíli mi amore. *Mrkla na Remiho a když odstoupil, připravila se. A když konečně dali povel ke startu, pořádně na to šlápla a vyjela jako první. Hned od začátku si držela náskok i když se jí Drake snažil předjet, Aless mu nedala žádnou šanci, pokaždé jeho pokus zmařila, což mladíka rozlítilo. Použil své nitro a po chvíli Aless skutečně předjel, ovšem upírka se jen zasmála.* Ach hochu, nikdy se nepoučíš. *Pronesla si a sešlápla plyn až k podlaze držíc se za mladíkem, čekala na vhodnou chvíli a ta nastala, když jeho nitro vyprchalo. V tu ránu to své Aless zapnula, s přehledem a zvednutým ukazováčkem jej předjela tak, že mladík už neměl šanci jí dohnat, tudíž do cíle dívka dojela s velkým náskokem.*
*Remi se uculil, poznal co se stalo a zavrtěl nesouhlasně hlavou nad tím, když vyrozuměl, že Aless je o jedno nitro lehčí. Lepší pro něj. Musel se usmát, škodolibě a samolibě, ale kdyžs e vrátila, nedal nic znát.* Šikovná, jak jsme předpokládal. Nandala jsi mu to, vyhrála jsi s přehledem. *Podotkla apodívala se na to, jaks e mladík chytá za hlavu a kleje. To už se vyhlásila další dvojice a byl to onen Flex a Daryl.* No, jak ti si s tím poradí? Pak jsou ještě dvě dvojiice, jsem zvědavý, koho schytám já, snad ne tu holku jak jsi říkala, že je dobrá. *Pronesl, moc se ale nebál. Proč by také?
*Aless zaparkovala auto a vystoupila, pak přešla před auto a opřela se o kapotu.* Je to idiot, dělá pořád tu samou chybu, pustí to už na začátku a pak se diví. *Zasmála se, načež došla ke kufru a otevřela jej, měla tam totiž ještě dvě náhradní láhve nitrem a nějaké nářadí.* Jestli jede teď Flex s Darylem, tak ty pojedeš s Lolou, ale myslím, že to máš v kapse, řekněme, že holka je občas trochu zbrklá. *Uculila se a vzala si nářadí a prázdnou láhev odmontovala.* Ale nevím kolik je ještě pak dvojic, pokud už nikdo, tak je možné, že pojedeme ve trojku, ale uvidíme jak se to vyvine a kdo se ještě zapíše. *Pokrčila rameny.*
*Remi se ušklíbl.* No, myslím si že podle toho co říkáš to nebude zase nic tak hrozného. Dejme tomu, že bych to třeba i mohl vyhrát, protože hádám, že do finále se dostaneš, tak já půjdu za tebou. To bude něco. takže ne, moc se jí nebojím. Navíc, jestli říkáš, že je neškodná, nebo že je tak, jak to říkáš, zbrklá, tak to bude dobré. *Uculils e Remi. Přeci jen, i on byl dost zbrklý, ale na druhou stranu se spokojeně usmíval nad tím, že tohle bude jeho. Těšil se, až uvidíš ve zpětném zrcátku dívčin pohled a stejně tak, až uvidí stejný pohled pak i na tváři Aless.* Ah, nikdy bych neřekl, že tohle mě bude bavit. *Přiznal.*
*Když Remi mluvil, tak Aless odložila prázdnou láhev a začala montovat plnou zpět na své místo.* Myslím, že na tvůj první závod je Lola asi dobrá volba, jak říkám, je zbrklá, ale ne že by byla špatná to ne, jen jezdí podobně jako Drake, takže asi tak. *Usmála se.* Ale finále bude asi opravdu naše, já závo vyhrála, teď se uvidí, co bude dál a jak to bude, no pokud budou dvojice, tak si to s tebou ráda rozdám. *Zasmála se a montovala dál.* Abych řekla pravdu, tak jsi mě překvapil, že se ti to zalíbilo. Což mě osobně jen těší, přece jen to je věc, kterou mohu s tebou sdílet. *Usmála se.* A navíc, pro mě je to odreagování, řízení celkově. Prostě věc, co mě baví nejvíc. Mimochodem v kufru máš i ty náhradní láhve, když budeš potřebovat vyměnit. Já totiž nikdy nejezdím s prázdnou, je lepší mít do zálohy vždy dvě. *Pronesla a když byla hotová, odložila nářadí.*
*Mrkl na ni.* Jen se neboj, drahá, pořád máš ještě nějaké závody před sebou. Já to zvládnu, jen se nenech mýlit. *uculil se, než se pak zadíval na to, jak odstartovali další dva, jež byli na startu.* No, to je mi ale rychlost, ale přeci jen, máme rychlejší. *Poplácal po kapotě svého auta.* Nakonec se zadíval na lahve, jež Aless montovala do auta, načež se pak jen uculil.* Myslíš si, že ti to proti mě pomůže? *Optals e poté s úsměvem na rtech.*
*Po očku i ona koukla, když ti dva vyjeli, ale spíš si chtěla vědět, kdo dojede jako první, jinak jí to nějak teď nezajímalo.* V tom máš pravdu, naše jsou rychlejší, to bude asi tím, že je pořád vylepšuji, to víš, pokud člověk chce vyhrávat musí si to auto vymazlit, jinak je to k ničemu. To že si na něj nastříkají nějaký obrázek a dají nitro a nijak to dál neřeší, to už je jejich mínus. *Pokrčila rameny a pohlédla na něj.* Hele ty toho nenecháš viď ? Pořád mě budeš pošťuchovat ty prevíte jeden. *Zasmála se a když měla hotovo, kufr auta zavřela.* Uvidíme, kdo z koho a navíc, šanci pořád mám. *Mrkla.*
*Zasmál se.* jasně, že tě budu pošťuchovat, to se ví že jo, no ne? *Zasmál se, než se pak otočil na hlasatele, jež vyhlásil jeho jméno.* No, drž mi palce. *Mrkl na ni. Sám pak sedl do auta, mrkl na Lolu, jež s ním jela, jež mu jen ukázala prostředníček. Tiše si povzdechl, načež jemně nadzvedl ruku. V ten moment zespod podvozek dívky vedle něj zamrzl. Když se pak vyhlásil start a Remi vystřelil, Lole to ještě chvilku trvalo, nakonec se ale auto s burácením vyhnalo za ním. Remi, spokojený, jak se mu to povedl, nakonec projel cílem jako první. Spokojeně smykem zastavil v cílové rovince, mrkl na Lolu, která se jen zamračila a šla zjišťovat, co že to měla s autem.*
*Aless se pohodlně opřela o kapotu svého auta a sledovala závod, tedy alespoň tam, kam dohlédla. Musela uznat, že Remi byl dobrý a jak by také ne, když jej sama učila. V jednu chvíli si začínala myslet, že pokud pojede s ním, což určitě ano, bude to hodně tvrdý boj a že je tu opravdu velká možnost, že by vyhrál. I tak se mu však nehodlala dát jen tak, proto když zastavil, s úsměvem na tváři k němu došla, sklonila se a políbila ho.* No to je mi ale šikovný kluk, to bylo hezké, natřel jsi jí to ani se nenadála jak rychle. *Zasmála se, pak se narovnala a rozhlížela se kolem.* Jede ještě jedna dvojice, takže pak bude poslední vyřazovák, než se pojede pro vítězství. *Pronesla upírka a sledovala poslední dvojici, jež se zrovna seřadila na startovní čáře, aby mohla hned na to vyjet.*
*Remi se zasmál.* Hm, co to tak počítám, byl jsem ted poslední z osmi, co tu jsou. Ted pojedeme my čtyři vítězové a pak se pojede o třetí a čtvrté místo. Pak se jede o vítězství. *zasmáls e pobaveně Remi.* No jo, zlato, nedopočítala jsi se. Bude ti ta zásoba niter stačit? *Opravil ji trochu, než se spokojeně opřel o auto a poté si zapálil.* No, bude to sranda. *Podotkl pak ještě. Jako první měla jet dvojice vítězů z minulých kol.* No ale hele miláčku, to znamená, že už teď jedeme my dva spolu. Takže jeden z nás si jde pro třetí nebo čtvrté. Finále spolu mít nebudeme. *Mrkl na ni poté a sledoval, jaks e dali ku startu.*
*Pozvedla obočí a pak si jen odfrkla.* Stane se, kdo má na to pořád dávat pozor. *Pokrčila rameny a prohrábla si vlasy. Tak nějak to přestala sledovat a jak by také mohla, když si jí stále dobíral a ona se snažila vymyslet, jak mu to vrátit. Culila se na něj, ale pak se lehce zamyslela, než k němu došla, natiskla se na něj a rukou mu přejela po hrudi.* Je mi jedno, která budu, hlavně, když ty budeš za mnou. *Zavrněla a jazykem mu přešla po rtech, pak se odtáhla a zamířila ke svému autu, aby se posadila. Chtěl boj, měl ho mít.*
*Jen ji sledobal a nakonec se usmál. Byla to sice jeho manželka, ale v tomhle to byl jeho soupeř, kterého chtěl porazit. Už jen z principu, jak měla Aless vysoko korunku, kterou měl touhou srazit, alespoň jen tak, jednou, a moc se na to těšil. Jak by také ne. Když odešla, jen pokrčil rameny. Přeci jen, teprve vyjeli ti předtím a do jejich kola byl ještě čas, ale nakonec se tedy posadil i on, pustil si písničky a jen tak odpočívala připravoval se na jejich závod. U toho sii pokuřoval cigaretu, měl otevřené dveře a nohy ven a usmíval se, nakonec zamával poražencům, jež už si vybrali malý podíl své hodnoty a teď sledovali, kdo z koho.*
*I upírka sledovala dění venku, ovšem důvod proč seděla v autě už tak brzo byl jednoduchý. Měla hlad a pít krev na veřejnosti i když jí měla v placatce, se jí moc nechtělo, proto se zašila do auta, aby si alespoň trochu dala, než vyjedou. Vytáhla si svou malou nádobku a dala si pár loků krve. V tu ránu se hned cítila o něco lépe. Nakonec se posadila pohodlně a než se vůbec nadála, placatku měla prázdnou. Proto jí hned schovala a lehce si otřela rty, aby na nich nezůstala snad žádná kapička rudé tekutiny. S úsměvem pak sledovala, jak na dráhu mířila další dvojice, než svůj pohled věnovala Remimu v autě vedle ní.*
*Fér ale už čučel do mobilu, kde se smál na zábavná videa s koťátky, zatímco burácla hudba. Zpozorněl až když dojela dvojice do cíle a Remi se usmál když zjistil, kdo ej vítěz a kdo poražený. Flex musel vyhrát asi jen náhodou, moc dobrý nebyl. Proto pak na pokyn přejel na startovní čáru, nejspíše tak učinila i Aless. Podíval se na ni zpod zesunutého okénka, načež se usmál.* Tak v cíli, drahá. *Mrkl na ni, než se pak podíval před sebe. Představení, jež měl připravené, bylo směřované na vzdálenější část, kde je jen tak neuvidí a proto byl Remi rád, že tam nejsou nikde ani kamery. Jeho iluze se nemusely proto podřizovat očím civilů. Na povel pak dupl co nejrychleji na plyn a vyjel kupředu, a jakmile se rozjel, ihned využil v plné rychlosti plnou láhev nitra. To ale nebylo vše. Svou moc soustředil na své nohy a cestu za ním v určité části pokryla do celé šířky ledovka na silnici. Hned poté Remi vytvořil iluzi. Sám sebe zneviditelnil a nechal své auto aby vypadalo, že se na ledovce svezlo taky, zatímco Remi pokračoval dál. Aless si tak mohla myslet, že Remi právě schytal hodiny kousek před ní.*
*Pobaveně nad ním jen zavrtěla hlavou a když dorazili ti dva do cíle, tak konečně na startovní čáru dojela i ona.* V cíli drahý. *Uculila se na něj a už byla připravená na povel, který se ozval hned po chvíli. Stejně jako Remi, tak i ona se vyřítila ve velké rychlosti vpřed. Ovšem jen co jí předjel, tak se lehce zamračila. Teď už mohla čekat cokoliv, sám řekl, že má magii, takže s tím nějak počítala, že jí bude chtít použít a v momentě, kdy lehce dostala smyk, tiše zaklela. Viděla i Remiho, jak se s autem otočil, což jí vykouzlilo úsměv na tváři. Svou káru však pohotově srovnala a jen sledovala to jeho před sebou, načež v momentě, kdy si byla jistá, že auto plně ovládá, spustila své první nitro, což jí dostalo dost blízko Remiho. Nehodlala se vzdát, ani ho nechat vyhrát. Plyn sešlápla až na podlahu a než se nadála, už jeho auto míjela a jen se na něj dívala ve zpětném zrcátku, netušila však, že to není on.*
*Remiho iluze dupla na plyn a Aless dojela. Remi, který byl už v tu dobu daleko před ní jí tam hodil ovšem další zpomalovač, který mohl vypadat jakože se tvořil před nimi a jako, že iluze Remiho právě tvoří. Země pod nimi pobředla a zpod dlažeb se vyhrnulo bahno, hluboké minimálně po kolena a dralo se skrz dlažbu nahoru. Dlaždice popraskaly a prodraly se nahoru i nějaké výhonky a ostré, růžové křoví, které se motalo do kol. Remiho iluze se na Aless zaculila, ale v ten moment se začala zlehka rozplývat. Remi už byl totiž daleko. Vlastně právě objel místo na konci, a jel zpátky. Nechal svou iluzi opadnout, mávl Aless a už tak, jak byl, se hnal do cílové rovinky.*
*S ledem si dokázala poradit, to nebylo nic, co by nezvládla, ovšem, to co mělo přijít pak, to už byl jiný šálek kafe, který Aless překvapil. Stále se řítila dál, ale jen co viděla, co se dělo na silnici, měla nutkání zpomalit, přece jen bahno se v ulicích New Yorku v takovém množství nevidí. Došlí jí, že to byl Remi a jeho zpropadená magie. Nutkání zpomalit v tu chvíli Aless hned opustilo. Zvlášť, když se auto vele ní rozplynulo, v tu chvíli dívka zanadávala a šlápla na to pořádně. Jenže kola se jí zabořila do bláta a auto najednou zpomalilo, aby toho nebylo málo, tak se do předního kola ještě namotalo ono křoví, jež se na cestě objevilo také. Upírka naštvaně praštila do volantu, ale i tak se nechtěla vzdát. Zavrčela, pořádně sešlápla plyn až na doraz a do toho pustila i nitro, auto zařvalo a snažilo se vyjet z bahna.* Kurva! *Zavrčela Aless.*
*Remi měl cílovou rovinku nadosah. proto věřil, že bude už jen otázka času, kdy dojede. V zadním zrcátku viděl, že Aless se teprve ještě motá z bahna, a ještě ani neobjela záchytný bod. Musel se zasmát. Dobrá čtvrtina byla před ním, Remi si ale dál držel rychlost jakou měl. K dobru, bylo i by třeba, měl ještě nevyužitou lahev nitra. Spokojeně proto pokračoval dál v jízdě, zatímco si kontroloval Aless ve zpětném zrcádku.*
*To kde byl Remi si momentálně ani nevšímala, došlo jí, že bude už nejspíše na cestě k cíli. Jenže ona se potřebovala dostat z bahna, což se po chvíli skutečně stalo, když plný na plná plyn a ve spojení s nitrem vystřelila z bahna ven, ovšem místo dál na silnici ji to vehnali přímo do pouliční lampy, do které narazila bokem. Auto se zastavilo a Aless se jen překvapeně dívala, co se stalo.* No to si snad děláš prdel! *Zavrčela a vystoupila, když se jí podařilo otevřít pomačkané dveře. Aby toho nebylo málo, tak se se svými lodičkami zabořila do bahna.* Kurva! *Zaklela znova a v tu chvíli nevěděla, kam koukat dřív, zda na Remiho, jež už měl cíl na dosah, pomačkané dveře u auta nebo nohy od bahna.*
*Projel cílem, ovšem, tam se ihned otočil a dojel zpátky pro Aless. Zastavil se kousek od ní, vystoupil, podíval se na ni a jen se ušklíbl.* Tak, tohle auto do osudí asi nepůjde. *Zašklebil se a podal jí ruku, tak, aby se jej mohla Aless chytnout.* Pojďte madam, váš kočár čeká. Hádám, že automaticky mají už i třetí místo. *Oznámil jako fakt, že Aless další závod asi už nepojede.* A vidíš? vyhrál jsem. *Uculil se. Sám musel ale uznat, že byl unavený a vyčerpaný a že bude rád, když dojede ten poslední závod a bude zralý na odpočinek. Magie jej stála přeci jen dost síly.*
*Byla naštvaná, ale na sebe, že jej podcenila a že skončila v osvětlení. Když se pak objevil Remi, jen se na něj zamračila, než se otočila zpět na své auto a pak si tiše povzdechla.* Vyhrál, ale jen protože jsi používal magii. *Otočila se na něj a vyplázla jazyk, než k němu natáhla ruku a chytila se ho.* Ale já si to zapamatuju a všechno ti to vrátím, jak tenhle závod, tak to píchání, jen počkej. *Ušklíbla se a frustrovaně si pak prohrábla vlasy, načež se sehnula a sundala z nohou boty, teď už to bylo jedno, boty či ne, stejně byla od bahna.* Ale musím uznat, že jsi vychytralý parchant. *Zasmála se pak.*
*Remi se na ni díval a musel se upřímně smát.* Teda, ty vypadáš, to ti ale povím. *zasmál se jí ještě jednou, než jí pak pomohl do auta.* pro tohle zavolám odtahovku. No, a ty doufej, že vyhraju pro naší dceru, i když, už teď se jí pak mohu pochlubit, že jsem tě předjel. *zasmál se Remi, než si ji objal, přitiskl k sobě a spokojeně zavrněl.* Ale, už jsme ti řekl, že jsi moc sladká, když se vztekáš? jeden by ti i na zadek plácl. ale ne, teď vážně. Vedla jsi si moc dobře. *Pronesl a napodobil Alessin hlas, když jej chválila za závody, načež ji pak objal a políbil na čedlo.*
*Když se začal smát, tak se na něj jen zamračila a lehce jej praštila do ramene.* Remi, neštvi mě, nebo půjdu domů pěšky. *Zamručela, ale po chvíli se přece jen usmála a když si jí k sobě přitiskl, tak se k němu přivinula.* Já se klidně budu vztekat dál, věř mi, jsem docela v ráži. *Uculila se na něj, než se pak nechala obejmout.* A na ten zadek dostaneš ty. *Zapředla mu do ucha, než se pak posadila a z okýnka se zadívala na svoje auto.*
Ale, až tak tě dokáže rozohnit to, že prohraješ? To se mi nějak nechce věřit, moje milá. POvěz mi, jaké je to prohrát? *Zasmál se, dupl na plyn a dojel do cíle. Tam jii vysadil zapálil si a nabídl jí, jen tak ze zvyku.* Každopádně, až večer dojedeme, dal bych si vanu, pořádnou teplou vanu a k tomu, k tomu bych si dal víno, televizi, film a pak i tebe. A nebo, co kdybych jim napsal, ať přichystají v jedné z jiných vil párty? Třeba takovou nějakou klidnější, nebo tak? *Optals e a začal hledat mobil, aby tak učinil. Hned se zasmál.* Hele, Lottie ještě prý nespí. Co jí na zítra omluviit ze školy, mohla by jsi vymyslet nějakou leýž, aby nemusela vstávat a může jítz s námi! Třeba prostě jen tak, zapařit, užít si. Vím, je malá, ale dětskej šampus by neuškodil, no ne? *Navrhl.*
Jsem rozohněná z toho nabouraného auta a jo taky z toho, že jsi mě oblafl magii a tím vyhrál. A přestaň už s tím popichováním. *Zasmála se a když dojeli, tak jen vystoupila a posadila se na kapotu auta, nabízenou cigaretu odmítla, to jí nikdy nijak nelákalo.* Tak pokud Lottie nespí, tak klidně mohou něco udělat doma u bazénu, to je stejně jedno, takhle jí aspoň nebudeme tahat nikde a když bude unavená, tak si půjde lehnout. *Pokrčila rameny.* A tu školu jí omluvím, jeden den se nic nestane, ale nesmí si na to zvykat. *Pousmála se a hleděla na něj.* A zajímalo by mě jak to, že nespí, když jsme obcházeli tak chrněla jak nemluvně.
*Remi se na ni uculil.* NO, tak tedy dobrá, tak budu moc rád, páni, bude to něco, už jen proto, že si myslím že se jí to bude líbit, bude moc o čem povídat. Podle mě to připraví, než dojedme a pak už si dáme jenom, jaks e tomu říká, klídek, lážo plážo, a Lott bude přes den s námi doma další den. Hlavně aby pak byla vypsaná na to, až se sem zastaví...jak to chceš podat? Sestra a nebo babička? teoreticky, zrak má, tak by to mohla vědět, jak to je, ale zase aby jí to nepřišlo zvláštní. No tohle bude nakonec asi ale stejně na tobě, přeci jen, já jsem pako, já neumím lhát. Bohužel. Takže, ať to uděláš jakkoliv, věřím ti. *Usmál se na ni a políbil jí na čelo.*
*Aless Remiho poslouchala a přikyvovala.* S tím jak jsou všichni hrr na párty, to opravdu bude všechno hotovo, než dojedeme, takže to bude pohoda a věřím, že Lottie už tak bude řádit jako první, je to přece jen dítě, které nemusí spát a bude moct dělat blbiny, takže se alespoň unaví, prospí se a než dojde Lily, tak bude už v pohodě. *Usmála se a nad jeho dalšími slovy se lehce zamyslí.* No to ještě nevím, jak to udělám, ale možná prostě bude jednodušší říct pravdu. O nás jí ví, takže ví jak to chodí, jak dlouho žijeme, možná to zvláštní tak nebude, ale uvidíme. Zatím to nechám tak a promyslím to zítra. *Mrkla na něj a když jí políbil, spokojeně zavrněla.* Už by ses měl pomalu chystat, než ti ujede první místo. *Culila se.*
*Remis e na ni usmál, polibek jí opětoval nazpět a poté kývl na souhlas.* Tak tedy dobrá, jek jen řekneš. *Usmál se a pak na ni mrkl.* Jistě, judu na to. Fandi mi, snad to dáme. *Zavrněl spokojeně, načež se pak připravil na cílovou rovinu a vyjel. Jel s ním civil, nechal si svá kouzla na jindy, využil jen lahve nitra. No, a když nakonec dojel jako druhý a ještě bylo jeho auto vylosované pro vítěze, jen se tomu smál, Flexovi vyznal poklonu a pak se zadíval na Aless. Se svými věcmi z auta v igelitkách pokrčil rameny.* Takže jako postaru, domů sockou, co ty na to? *Mrkl na ni a následně spustil ve smích. Neměl nic, auto, ani on, ani Aless, sebou v peněžence pár drobných akorát na metro do Brooklynu a taxi k vile.*
No ještě abychom nedali. *Zvolala na něj a pak už jen sledovala závod, přičemž se na jejím konci musela rozesmát.* Já se z něj asi zblázním. *Řekla si Aless pro sebe a když k ní došel i Remi, tak se začala smát znova.* Tak ses chvástal, jak to celé vyhraješ a teď nemáš ani auto, no já mám dost. *Smála se, načež pak pobaveně vrtěla hlavou.* Sockou nejedu, na to zapomeň, dojdeme k mému autu a dojedeme domů. Pojízdné je ještě pořád, jen je trochu pomačkané. *Uculila se na něj a pak pokývala hlavou, aby se tedy vydali zpět.*
*Kýbl na soud.* Tak tedy dobrá, dojedeme domů tvým. *Usmál se a pak tedy ještě pořád vysmátý došel k autu, sedl na místo spolujezdce a mrkl na Aless.* Tak, a teď tu kraksnu a nás dovézt domu. *Zasmál se a zadíval se na slavící vítěze, jak jeden z nich sedl do auta. Remi se na Aless otočil* NO ale že ti to od toho bahna sluší, to se musí nechat. *Podotkl*
*Když došli k jejímu autu, jak se jen s povzdechem podívala na stranu řidiče a na to, co nadělal za škody náraz do sloupu. Nakonec silou otevřela dveře a posadila se, načež se podívala na Remiho.* Doma to opravím a zase bude jako nové. *Usmála se, ale pak se lehce zamračila.* Hele, abych tě cestou někde nevyklopila. *Vyplázla na něj jazyk a pak nastartovala. Naštěstí auto chytlo na první dobrou a tak mohli pomalu vyjet.*
*Počkal, až se rozjedou a když se dalo auto konečně do pohybu, zasmál se.* No vidíš, my fakt pojedeme. Jenom bychom asi měli dát trochu pozor na hlavní tahy, i když, skrýt nás iluzí nebude pro....blém.... *Nedořekl ale moc s naději v hlase, když auto škytlo, pak znovu, a pak se vypnul motor a stejně tak i baterka a auto zůstalo stát.* No, možná si říkám, že by bylo fajn někomu zavolat. Podle mě jsme totiž už dojeli, moje milá. *Podotkl a zadíval se na Aless. V dalším momentu se rozesmál znovu, upřímně a hlasitě nad tím, jak jim osud nadavá.* No, jo, takhle bychom stejně dojeli při svítání. *Podotkl pak, dusící se vlastním smíchem.*
*Aless byla ráda, že auto nastartovalo a mohli vyjet, jenže jakmile popojeli, auto zastavilo a už se nepohlo.* Ne ne ne ne, no tak nastartuj. *Zamručela upírka a snažila se auto opět zprovoznit, ovšem marně.* Jo dojeli jsme. *Povzdechla si a pak napsala Sebastianovi, aby pro ně přijeli a zároveň odtáhli i auto, když se tak stalo, podívala se na smějícího se Remiho.* Jsem ráda, že se bavíš. *Zamručela, ale pak se rozesmála spolu s ním.* Tohle je šílená noc.
*Remi se ale znova zasmál.* ještě abych se nebavil, já jsme bez auta, ty jsi bez auta, já nemám nic, jen miliardu igelitek jak bezďák, ty máš boty a nohy od bahna, ale hlavně, že máš lodičky, sakra, to je ale prdel, a ještě mi řekni, že není! *Zahalekal se smíchem, a když odložila mobil, vzal si ji k sobě do náruče. Poté se podíval na to, jak k nim přijíždělo auto, jeho ještě před pár minutami.* Hele, jedou se nám asi vysmívat. Takže, možná přeci jen ještě s autem odjedeme, no ne? *Mrkl na Aless a zadíval se do okýnka, ze kterého vykoukl Flex a Deryl, jež vystupoval.*
*Upírka se smála spolu s ním, ale pak jen pobaveně zavrtěla hlavou.* No což, i to se stává, věř mi, už jsem dopadla hůř, tohle se ještě nějak zvládne. Sebastian už pro nás jede. *Uculila se na něj a když byla u něj, objala si jej kolem krku.* I ve sračkách si musíš zachovat svou tvář a nech moje lodičky na pokoji jo, to že jsou od bahna je tvoje vina. *Zasmála se a hned jak si i ona všimla těch dvou, jen protočila očima.* No to se na ně podívejme, kdo že se tu chvástal, že nás porazí a skutek utek. *Zasmál se Daryl, když vylezl z auta.* Zajímalo by mě, cos dělala, že je tvoje auto nepojízdné. *Dodal se smíchem Flex, ale to se jen Aless uculila.* Nepřálo mi počasí, stane se. *Uchechtla se.*
*Remi kývl na souhlas.* Přesně tak, silnice jsou tak nějak, jak to říct, nevyzpytatalné a to samé i počasí. Co víte, aby se ještě nestalo něco vám, nezdá se mi, že to místo pod vámi je stabilní. Navíc, jsme u řeky a tohle jsou staré dlažby, praskliny se udělají hned a v dalším momentu máte auto v bahně a zničené od zbylých dlaždic jedna dvě. Tak bacha, raději byste měli odjet. *Mrkl na ně Remi a nestydatě, jako kdyby mu to bylo jedno, políbil Aless na stranu krku.* Vy jste ještě tady? *Zvedl následně hlavu směrem k mužům.*
*Aless se jen culila a poslouchala, co Remi povídal, snažila se nevyprsknout smíchy.* To jsou jen kecy. *Odfrknul si Flex a zamračil se, zatímco je oba sledoval.* Když myslíš. *Pronesla upírka a spokojeně zavrněla, jakmile ucítila na svém krku Remiho rty.* Jo vy jste ještě tady? Nevidíte, že rušíte? *Uchechtla se zajela jednou rukou svému manželovi pod košili, zatímco se culila. Oba mladíci jen protočili očima.* Tohle vidět nemusíme. Jedeme. *Zavelel Daryle, oba se vrátili opět do auta a posléze odjeli.*
*Remi se za nimi jen díval a zasmál se.* Ale abych řekl pravdu, hah, jako kdybych uměl něco jiného, tak kdyby tu chtěli zůstat ještě chvilku, tak bych jim to bahno skutečně ukázal. Přeci jen, řeka je tu hned za tím kanálem, nebo ne? A pod námi je kanalizace, takže v této části je půda pěkně rozbahněná a stačilo by skutečně jenom kousek na to, aby se dostali do pořádného průseru. To pořadatelé dělají závody tady schálně? *Optals e pak Remi, načež se zasmál.* Každopádně máme ještě chvilku na to, než přijede Seba, co tak počítám, maximálně dvacet minut? a pak za malou a na party, na to, že jsme...tě alespoň porazil. *Zasmál se.*
A víš, že ti věřím, že bys je byl v tom bahně i utopil? *Zasmála se a prohrábla mu vlasy, než se k němu přivinula.* Tak tyhle závody mají být plné adrenalinu a nemají být zrovna snadné, proto se vybírají složitější terény, někdy jsou to závody i z části na ulici mezi normálními auty, aby to bylo zajímavější, jindy je to kolem starých továren, jelikož jsou tam také dost zrádná místa a to jsi nejel ještě v horách, to už je pak jiná, to se jezdí už pak jinak. *Usmála se na něj a než mu stačila odpovědět, už se zase smál, přičemž jej Aless praštila do hrudi.* Ty toho nenecháš co, jak dlouho to budu mít na talíři, že jsi mě porazil? *Vyplázla jazyk.*
*Remi se ale zasmál.* Dlouho, asi, uvidím,. Porazil jsem svou učitelku, to ti předhazovat prostě budu. *Podotkl se smíchem, načež se na ni pak zlehka usmál, natáhl se a vtiskl jí polibek.* Další chci jet taky, zní to zajímavě, ale logicky, už jen proto, že to je nelegální, tak zní že to bude logické. Takže tak, no, já budu rád. V horách to taky asi bude něco, co? A nějaký přístav? Mezi těmi velkými bednami? Tam s tebou ale asi nepůjdu, moc železa. I po tomhle jsme dost vyčerpaný, myslím, že zapařím co mi to jenom dá a pak padnu za vlast. Ale, padnu s tím, že... *zarazil se a zasmál se.* Že jsme tě porazil, má milá. *Zavrněl, a už se skrčil před očekávanou ranou.*
*Přivřela oči a sledovala ho, pak jen zavrtěla hlavou.* Však tebe to brzo přejde, jen se neboj. *Mrkla a polibek mu opětovala.* Klidně můžeš jet další, příště už můžeš mít svou přezdívku, je lepší je mít. *Pousmála se.* A ano i v přístavu se jezdí, ale to málokdy, většinou se využije čas na závody tam, jen když tam opravdu nikdo není, nebo jen minimum lidí. Ale kam tě vezmu na závody bude v Japonsku, to už je jiná liga a je to mnohem zajímavější. *Uchechtla se.* Nedivím se ti, všude kolem je toho dost, ale doma si pak nějak odpočineš a… *Už chtěla pokračovat dál, ale jen tiše zavrčela a znova ho praštila, tentokrát do ramene, načež z něj slezla a vylezla z auta.* Blbe jeden. *Opřela se o auto a jen pobaveně vrtěla hlavou, doufala, že Seba přijede rychle.*
*Zasmál se.* Nu což, však v pohodě. Ty jo, a jakou že ty máš vlastně přezdívku? Asi jsme zapomněl, znám tě prostě jako Aless. A já nevím, co bych si měl vymyslet? Co třeba Blb jeden? *Zasmál se nad tím, jak jej pak oslovila.* A nebo vílička? Nebo, hele, já to nechám na tobě, nebo nad tím budu přemýšlet. Nebo necháme rozhodnout Lottiie? *Nakrčil pak obočí s návrhem, než se spokojeně uculil. Pak se rozvalil na zadní sedačky, nohy si nechal ven a zazubil se.* No, abych řekl pravdu, jsme docela vyčerpaný už teď. Ale! Párty pořád zvládám! *Zasmál se, když zvedl vítězně ruku, až moc rychle nahoru a bouchls e o strop auta.*
Moje je Hell Cat, nechala jsem si jí podle toho, jakým autem jezdím a už mi to nějak zůstalo. *Pronesla a uchechtla se.* No ten blb by byl nejlepší, ale raději ti vymyslíme něco jiného, to bude nejlepší. *Odstoupila lehce od auta a otočila se, aby na něj viděla.* I kdybys umíral, tak si to nenecháš ujít viď? *Usmívala se, načež se pak rozhlédla, zda už neuvidí přijíždět Sebastiána, zdálo se že ne, ale když už se chystala otočit zpět na manžela, z vedlejší ulice k nim mířily dva auta, Aless hned poznala o koho šlo.* Vstávej, jedeme domů. *Řekla a plácla Remiho po stehně.*
*Uculil se.* Víš, že jsme rypna a že tohle si užiju. *uculil se, načež pak tedy vstal.* jej, ti budou mít zase radost. O co, že se sebou vzali i Tonyho a o co, že bude s Leou remcat, že se sem museli táhnout. A pak, pak se nám vysmějí. Hele, vo co. *Nastavil ruku, chystající se s Aless plásnout, než se pak otočil celý vysmátý k přijíždějícím autům. Opřel si ruce o stehna a vydechl. Musel vypadat vcelku humorně, jak tam stál, s igelitkami zavěšenými na zápěstí.* Sakra, už potřebuju pití a bazén. Docela horko začíná být, nezdá se ti? *Otočil se na Aless a ani mu nedošlo, že ona teploty vlastně moc nevnímá.*
Tak jasně, že dojedou i ti dva, to by nebyli oni, aby sem nepřišli, zvlášť pokud jím Seba řekl, proč tady jede i s odtahovým vozem. *Zasmála se a pak si s Remim plácla.* Prosím tě polož ty tašky, co v nich vlastně máš? *Optala se, ani nějak nezaregistrovala, co tam měl.* Neboj se, brzo budeme doma. *Mrkla a zavrtěla hlavou.* Nevím, já nepociťuju změny teplot. *Uculila se a pak už viděla, jak oba auta zastavila, jednou vedle nich a to druhé, větší před Alessiným autem. Z toho vystoupil Tony s Leou už se tlemili od ucha k uchu.* Tohle se může stát jen vám dvěma. Jeden bez auta, druhý s nabouraným. *Smál se Tony, zatímco mířil k závodnímu autu, aby jej dal na hák. Seba vystoupil z osobního auta a také se usmíval.* Promiň, chtěl jsem vzít někoho jiného, ale nedali si říct. *Pokrčil rameny, načež Aless jen kývla hlavou.* V pohodě, čekali jsme je.* Culila se.*
Co v nich mám? Vše, co v těch autech bylo, doslova všechno. *Zasmál se Remi, který pak jen pokrčil rameny.* Jinak bych to nepobral, nebylo v čem, proto jsme rád, že schovávám nestydatě tašky z fastfoodů. *Zasmál se Remi následně. Pak, když se k nim vydali upíři, se zadíval na Aless.* No, neříkal jsme to? *Ušklíbl se a sledoval, jak auto braly na hák. Sám naskočil do auta na zadní sedačky, uvolnil Aless místo a poklepal na místo vedle sebe.* Máme party ready? A co Lott? *Optals e Remi pak Seby.*
*Tony ani Lea už nic neřekli, jen se pochechtávali, zatímco se postarali o auta, následně na to jen kývly Sebovi a odjeli směr vila. Aless se zadívala na Remiho a pak jeho tašky, než se rozesmála.* Ach tak, už chápu. A raději už se nebudu ptát na nic. *Culila se od ucha k uchu, došla k autu a poté se posadila vedle manžela. I Seba se posadil na místo řidiče a na oba se otočil.* Si piš, všechno je připravené, už se čeká jen na vás a co se týče te malé nezbednice, tak na to kolik je hodin, je až moc živá. Řádí v bazénu s ostatními. Zajímalo by mě, kde se v ní ta síla a výdrž bere. *Zasmál se a pak konečně vyjel směr domov. Aless se usmála.* Je to dítě, ty bývají takhle živé. Zvykejme si.
*Remis e zasmál.* No, tak jak dojedeme, skočím za ní. Hned, v Oblečení, kašlu na to. Jo, a víš co slavíme? Vyhrál jsem! ne závod, to je asi očividné, ale vyhrál jsem nad Aless! Anii to nedojela! To jsme ale šikula co? Normálně mě to nutí i uvažovat nad tím, že zvážím odchod od dvora a zůstanu na něm dál, jen proto, abych se více zdokonalil v magii. I když Elisa by taky asi dokázala pomoct, jen si říkám, že takhle to bude takové, no, více přímé. A nebo změnit dvůr? I to by šlo. jen si zase říkám, jestli bych si chtěl zvykat na nové víly. Tam jsme se přeci jen nějak chytl. *Zauvažoval Remi a pak si pogvzdechl.* Uvidíme, pořád se kolem toho cítím zvláštně. *Přiznal pak.*
*Aless protočila očima a tiše zamručela. Seba se na Remiho otočil přes rameno a uculil se.* Neříkej, ž jsi opravdu porazil královnu, tak v tom případě, oslava je na místě. *Zasmál se, když pak viděl pohled Aless, raději se dál věnoval řízení. Upírka se mezitím podívala na Remiho a poslouchala.* Myslela jsem, že to už máš nějak vyřešeno, ale pokud to tak cítíš, tak zůstaň a uč se dál, víš, že tě podpořím ať už se rozhodneš jakkoliv mi amore. *Chytila ho za ruku.* Popřemýšlej o tom, jestli je ti lépe tam kde jsi, pak neměň, myslím, že už tam máš nějaké zázemí. *Usmála se.* Teď si ale nad tím hlavu nelámej, teď už jen odpočívej, času bude dost pak. *Mrkla.*
*Remi na Sebu pak jen mrkl ve zpětném zrcátku, než se podíval na Aless.* Máš pravdu, dost času na to vyřešit to bude i později, takže podle mě nebude vůbec vadit, když tak nějak, no, když se na to teď nebudu nějak soustředit. jen mě to tak nějak napadlo, že by to nemuselo být tak nějak od věci víš? Zůstat. Přeci jen, jsou to zkušenosti navíc, je to prostě něco navíc, co ocením, ale i tak si říkám, že bych tím okrádal sebe, tebe a Lottiie o společný čas. A to se mi zase moc nechce. Ale zase, když se něco naučím, mohu to použít k ochraně vás dvou a toho, co mám rád. Je to prostě, tak nějak se to vylučuje, nevím co s tím, ale já na to přijdu. A za tvou pomoc budu moc rád. Teď ale, už se chci soustředit jen na tu party. *Zasmál se spokojeně Remi následně.*
*Stiskla mu ruku a pousmála se.* Vždycky se to může nějak vymyslet, aby to bylo dobré pro všechny. Na něco se přijde, tak abys nemusel odcházet a mohl se učit dál, zdokonalovat se v magii a zároveň byl s námi. Chtěla jsem navrhnout, že bychom mohli jít třeba i s tebou, mě o vadit nebude, Faerii jsem si oblíbila, ale nevím zda bych riskovala Lottie, přece jen je člověk a to by asi nebyl moc dobrý nápad. *Pronesla a na chvíli se zamyslela.* No každopádně, je čas a nějak se to vymyslí. A neboj, jsem s tebou. *Vtiskla mu polibek na rty, než se uculila.* No jo tvoje oslava, hele aby jste se nezbláznili z toho, že mě porazil, stalo se no. *Zasmála se.* Však já tě dostanu, zase někde jinde.
*Remi se k ní naklonil, jemně jí políbil na stranu tváře, pak jí prsty chytl bradu a donutil ji na něj kouknout.* Víš, že u Erna jsi vždy vítaná a v bezpečí. Podle mě to není nic, co by nebylo tak nějak problémové, ví o tobě, máme tam útočiště. *Podotkl spokojeně a pak se odtáhl, aby se opřel a na chvilku zavřel oči.* Jo vidí, to jsme ti neříkal, v dalším týdnu mi psal Mano, že by potřeboval zase pohlídat Angie. Tak si říkám, že bych vzal se sebou i Robin, samozřejmě a k tomu ještě Lott a mohu je vzít někam ven, nevím, kamkoliv? myslím, že holky budou rády když se seznámí. Bude to něco, jsem zvědavý, jak si sednou. A taky, Mano se chtěl zastavit, tak co ty na to, mám mu napsat, že může? Šel by i s manželkou, a hádám, že samozřejmě i s Angie. *Usmál se.*
Já vím, že tam jsem v bezpečí, o sebe strach nemám, ale myslela jsem Lottie, když ji tam vezmeme. Tím, že je člověk, aby byla také v bezpečí, to jsem měla na mysli. *Pohlédla mu do očí a pousmála se.* Ale hádám, že se asi bát nemusím. *Přivinula se k němu.* Jasně, že mu napiš, to se mě přece ani ptát nemusíš drahý, já budu jen ráda a Lottt bude mít alespoň kamarádky, ať pořád není jen mezi dospělými. Takže za mě ano. *Usmála se a docela se na to těšila.* Bude to fajn, pro všechny.
*Remis e na Aless ušklíbl.* NO, jelikož u sebe bude mít matku upírku, otce féra a ještě bude chráněná vévodou, myslím si, že ne jen tak někdo by se dovolil na ni sáhnout. Navíc, jak říkám, bude nás tam mít, a já bych nedovolil, aby se jí něco stalo. *Ubezpečil Aless a pak se usmál.* takže tak. Pokud chceme jít, není problém, vše bude v pořádku, za to se zaručuji. *Usmál se a pak se uculil.* Jo, bude to fajn. Tak jo, pak nějak zítra napíšu Manovi, kdy přesně chtěl, aby ji vzal a pak ti dám vědět, ale asi je vezmu někam ven, možná do parku, na nějaký hřiště a na oběd zároveň. *Podotkl pak Remi.* A ohledně jeho návštěvy ti taky dám vědět, ale co vím, tak by chtěl někdy v blízké době nebo začátek nového měsíce, to by asi šlo, za mě ano, udělám si čas na dvoře i v práci. *Ubezpečil ji pak.*
*Usmála se, v tom měl pravdu, kolem Lottie bylo dost lidí, kteří by jí ochránili, proto veškeré obavy zahnala.* Vím, že nedovolil, to ani já. Stejně jako bych nedovolila, aby někdo ublížil tobě. *Pousmála se a pak přikývla.* Dobře, tak mu napiš a kde je vezmeš, nechám na tobě, ale myslím, že to bude hřiště, nějaké dětské centrum a cukrárna. *Zasmála se.* No co, jsou to děti, ale třeba překvapí. A na ten oběd je pak určitě vem, škoda že nemohu ve dne ven, ale věřím, že si to užijete i tak. *Mrkla a konečně už vjížděli branou k vile.* Já se přizpůsobím, pro mě to problém není, takže ať přijdou kdykoliv. *Pronesla ještě, než auto konečně zastavilo.* A jsme doma. *Usmála se a jako první vystoupila z auta. Svým sluchem hned uslyšela hudbu v zadní časti domu, kde se už party rozjížděla.* No ani to tam nechci vidět. *Zasmála se.*
*Remi se k ní přivinul a po zbytek cesty si lehl na sedadlo a hlavu si položil k dívce do klína.* NO, já si myslím, že jednou najdeme ten sluneční prsten, nebo jaks e to jmenuje. Taková ta věcička, po které smí upíři na slunce? chce to jen sehnat, kde to bude a pak hned to brát. *Usmál se na ni. Pak už taky vystoupil, zadíval se před sebe a zasmál se, když viděl už několik laserových, barevných světel.* Salra, to bude něco. Poběž! *Houkl na ni, igelitky pustil na zem, popadl Aless za ruku a vyběhli směrem k domu, pokud šla s ním. Rozrazil dveře, ihned vyběhl k bazénu a zaculil se, když viděl Lottie a mladší členy klanu společně s ní ve vodě, jak si tam hráli. Sice jej pohled na to, jak se cachtala se zlodějkou a dealrkou moc neuklidnil, ale teď to šlo stranou. viděl, že je veselá a to mu stačilo.*
Ten kdyby se našel, tak by to bylo nejlepší. Ale zatím jsem nenašla nic, žádnou informaci, kde jej sehnat, ale uvidíme. Pokud se ale objeví, tak to určitě nebude levná záležitost. Přece jen, aby si to nedovolil každý. *Pronesla a než mohla dál pak něco udělat, viděla jak padly tašky na zem, jen se rychle chytila Remiho a běžela za ním. Uvnitř u bazénu to žilo. Všichni se bavili, popíjeli, ovšem, tak aby Lottie krev nijak neviděla, tančili a dělali blbosti v bazénu, kde skotačila i dívenka. Aless se jen uculila a sledovala jí.* Čekala jsem, že bude alespoň trochu unavená, ale ona je opravdu až moc živá. *Uchechtla se.* No nic, já se jdu umýt od bahna a pak za vámi přijdu, nerada bych to tu zakalila. *Zasmála se.*
*Remi se usmál.* Jo, já na tebe počkám, vem to šupem, a nemusíš se ani moc oblékat, plavky stačí! *Houkl, to už ho spatřila Lottie a on ji. zamával, na lehátko, vedle jedné z upírek, která ironicky ležela jen v plavkách, slunečními brýlemi a kloboukem společně s další vedle ní, koukaly nahoru na srpek měsíce a utahovaly si z toho, jak hezky jim svítí slunko na jejich opalování.* Dámy, vy máte dost. *Zasmál se, to už se ale zkontroloval, že vše vyndal na stolek z kapes a pak se rozeběhl a skočil do vody.* Ahoj broučku! *Doplaval hned k Lottie, která se zrovna vydrápala na nafukovacího jednorožce. Voda byla vyhřívaná, cítil to z ní, nejspíše kvůli němu a Lott.* kdyby ch nebyl unavený, tak bych ti udělal nějakou hezkou iluzi ve vodě. *Zavrněl a jemně ji pohladil, načež se k němu dívka přitiskl a rukama jej objala, tak, aby nespadla z nafukovací hračky.*
Neboj se, budu tu hned, nebudu se nijak zdržovat. *Usmála se a pak už zamířila nahoru, kde se hned zavřela v koupelně. Svlékla ze sebe šaty a ostatní věci a vlezla si do sprchy, kde si od bahna umyla nohy a ruce. Poté vylezla, osušila se a vzala si na sebe černé dvojdílné plavky, načež zamířila zpět dolů. Mezitím se Lottie na Remiho usmála.* Už jste tadyyy. *Zvolala radostně a objímala si jej.* Teď už můžeme blbnout všichni. *Uculila se pak na něj.* A nevadí, tak mi něco ukážeš jindy, teď budeme dělat blbiny. *Smála se. Její zvučný smích slyšela už i Aless, která konečně došla k nim. Pozdravila se o ostatními a posadila se na okraj bazénu.*
*Uculil se na svou malou.* To zní jako plán brouku. Tak, co vymyslíme? Třeba něco pro mamku? *Zasmál se a koukl na Aless, která seděla na okraji. Doplaval k ní, posatvil se do vody, natáhl k ní ruce a mrkl.* jdeš za náámi? *Vyzval ji s úsměvem na tvářii.* Voda je příjemná, ale to ti nemusím asi říkat, když je ti to ve finále fuk. *zasmál se, spokojeně jí pak položil dlaně na pas a pokud se nechala, tak ji stáhl k sobě.* Tak, a teď, co budeme dělat? *Otočil se na Lottie, čekající, co vymyslí za aktivitu.* Co ostatní, byli na tebe hodní? Nic se nedělo? *Chtěl se ještě ujistit, ale vzhledem k tomu, jak spokojeně vypadala, tak věřil tomu, že skutečně vše v pořádku bylo.*
Ano, něco vymyslíme. *Uculila se Lottie a chytla se svého nafukovacího jednorožce, zatímco se culila na všechny okolo. Aless je mezitím pozorovala a když k ní Remi doplul, mrkla.* Půjdu, neboj se. *Uchechtla se, když mluvil o vodě, vskutku jí to bylo jedno. Teplota byla nastavená hlavně pro ně. Venku se už sice oteplovalo, ale i tak nechtěla, aby malá nastydla i když byli v krytém bazénu. Upírka se pak chytila Remiho a nechala se stáhnout do vody, načež si jej objala kolem krku a natiskla se na něj. Lottie mezitím k nim doplula.* Strejdové a tety jsou vždycky hodní, dovolili mi i zmrzlinu a bonbony. *Zajásala.* Tak doufám, že jsi toho nesnědla moc, by ti pak nebylo špatně. *Mrkla na dívenku Aless, ale Lott jen zavrtěla hlavou.* Neboj mami, snědla jsem toho jen málo. *Pronesla, načež se Aless zarazila, to bylo poprvé, co jí tak malá nazvala.* A já chci vodní bitvuuuu. *Jásala Lottie a ostatní se k ní přidali.*
*Remis e na Aless pootočil.* I kdyby toho snědla dost, zapomněla jsi na to, že jsem vílička. Něco by se sesmolilo, i na bolavý žaludek, na to vsadím krk. *Mrkl na ni a pak už se otočil na Lott, která začala. *No tak jo.* Hele vy dvě můry, letí voda! *Houkl a pomocí magie vyslal vlnu na dvě upírky, jež se "opalovaly" na lehátku kousek od nich. Obě dvě se zvedly, jedna stáhla brýle a zamračila se.* NO ty jeden bídáku, tak to ti nedaruju! *Houkla, načež se rozeběhla a skočila do vody. Když se vynořila, začala na Remiho cákat vodu, u čehož se smála a Remi stejně tak. nakonec se ale stejně schoval za Lott.* Tak, teď cákej, to by jsi přece nebohé holčině neudělal! *Argumentoval se smíchem Remi, krčící se za dívenkou.*
Já vím, ale i tak, je lepší jí od toho uchránit no ne. *Uculila se a pak se Remiho pustila.* Jestli chcete bitvu, tak beze mě. *Zasmála se a odplavala se opět posadit na okraj bazénu. To už ale kolem ní do vody skočil Tony a hned za ním i Lea a Seba, kteří se rozhodli do bitvy připojit.* Jste blázni. *Smála se Aless sedící na okraji a popíjející drink, která dostala od jedné z upírek, jež se ujaly funkce barmana. Lottie se smála, načež upírka, kterou ošplouchla voda, jež na ně poslal Remi, se na něj mračila.* Nestydíš se, chlap a schovává se za malou holku. *Smála se upírka, než se pak potopila a pod vdou chytila Remiho za nohu, aby ho stáhla za sebou.* Jak malé děti. *Bavila se na tom Aless.*
*Remi se pak ale vynořil, zamračil podíval se na Lottie a pak se podíval na Aless.* No podívej se na to, jak se řeklo, že bude vodní bitka, tak odplavala si sednout ven. No to je mi teda, Lottie, přines Aless! *Zavelel Remi se smíchem a ukázal na upírku. Mezitím nestydatě Lott shodil dolů z jednorožce, sám si na něj vyplaval a pak se zasmál.* Blíží se léto, teplo, voda, srandičky, možná i nějaká nafukovací péra, jak jsme jednou...teda co? *Pronesl, když si vzpomněl, že by tak asi mluvit neměl. Podívals e místo toho na Aless, vyplázl na ni jazyk a rozplácl se na ploše nafukovacího jednorožce, se spokojeným úsměvem na rtech.*
Tu bitvu jste si vymysleli vy, já ne, takže si to hezky užijte a mě nechte odpočívat a popíjet drinky. *Zasmála se a vyplázla na ně jazyk pak si spokojeně popíjela drink a sledovala dění kolem, takhle jí to stačilo.* Hej, to nemůžeš, ten je můj. *Vykřikla Lottie, když se ve vodě otočila na Remiho, pak připlavala blíž a odšpuntovala zátku, tak, aby se jednorožec pomalu vyfukoval, pak se smíchem plavala k Aless. Ta jen protočila očima.* Brouku, tohle bys před ní říkat neměl a navíc, zapomeň, pokud s tebou někam půjdu a ty si něco takové vezmeš, tak si mě nepřej. *Ušklíbla se.*
*Remis e na Aless potutuelně ušklíbl, ani si nevšiml, že jednorožec jde ke dnu.* Tak jako, jednou jí to stejně nemine, zjistit, co to je. A do té doby, je to jen vtip, no ne? *Zasmáls e Remi, který se nakonec zamračil, když zjistil, že mu teče pod tělo.* Ty jedna malá! *Vypískl a zasmál se. pak se zamyslel.*- hele, co by jsi navrhl na to, kdyby. *Spočinul pohledem na bílé stěně před nimi.* Se přinesl projektor a můžeme si něco promítnout, co jenom budeš chtít? *uculil se spokojeně Remi, který na ni jen mrkl a pak se po ní natáhl, aby si ji vytáhl na koně. Nemohl si ale nepovšimnout toho, že jedna z upírek jen něco zavrčel, a sjela si je pohledem a dala se na odchod. Remi se ihned zarazil, Lottie stáhl a podal ji Tonymu.* Hned jsem zpět. *Proensl a vydal se směrem k upírce. Lena za sebou zrovna práskla dveřmi na terasu.*
Možná nemine, ale pořád je to ještě dítě, co má na takové věci spoustu času. *Mrkla a dál si popíjela, když pak viděla, že se Lottie k ní rozplavala, svůj drink odložila vedle sebe a čekala, aby jí pak mohla pomoct nahoru, ale než se tak stalo, už by u ní Remi a držel si jí u sebe.* Hodná holka, moc dobrý nápad jsi měla. *Pochválila dívenku a její nápad vypustit mu lehátko. Chtěla ještě něco říct k nápadu, co Remi pronesl, ale to už nadšeně vypískla Lottie.* Jooo kinooooooo. *Zvolala dívenka a pak už putovala k Tonymu. Aless se na Lenu podívala, nějak nechápala co se dělo, proto jen koukla na Remiho, který šel za ní.*
*Remi se na ně ještě otočil a pak už následoval Lenu. Bylo vidět, že ji něco trápí a jelikož si toho všiml, nechtěl to nechat jen tak. Hlavně si toho všiml, když bylo položeno za otázku, jestli nechce Lott film.* Hele, Len, vše dobrý? *Optal se a tím jí zastavil v chůzi. Upírka se na něj pomalu otočila, založila si ruce na hrudi a pak se zamračiila.* JO, jak by taky ne, dobrý, vrať se věnovat středu vesmíru. *Prskla, až moc jedovatě. Bylo jasné, že to mířila na Lott. To Remiho popudilo a trochu vyvedlo z komfortní zony. Ihned vyslal myšlenku k Aless, slabou, ale snažil se dát najevo, aby přišla.* Hele, jestli je s něčím problém, víš, že se s námi o tom můžeš bavit, vše se dá prodiskutovat a o všem se dá povídat. *Zkusil opatrně fér.*
*Aless je tak nějak sledovala, nechápala, co by se mohlo stát. Po chvíli však svůj zrak přesunula k Lottie, která ve vodě dováděla s Tonym a Leou, proto se na ně jen usmála, během toho však zachytila Remiho. Kývla proto na Leu, aby dala pozor na malou a sama se postavila a vydala se tedy ven za Remim a Lenou. Doufala jen, že to nebude nijak vážně. Nechtěla momentálně řešit žádné problémy. Vyšla ven, zavřela za sebou dveře a na oba se podívala. Na Remim poznala, že jej něco rozhodilo, ale i Lena byla divná.* Co se děje? *Otočila se pak k dívce.* A nechci slyšet, že nic. *Dodala ještě.*
*Lena se na oba podívala, pak si jen na prst namotala jeden svůj dred a dlouze si odfrkl.* Co je? Aless, všímám si toho, že poslední dobou, co tu je Remi a Lott a nic proti nim vlastně nemám, se věnuješ převážně jim. A nejsme jediná, kdo to tak vnímá. Většina věcí je podřízená jim, většina je prostě...točí se to kolem nich. Mají vlastní ochranku? jako jo, chápu, že jsou tvoji blízcí, ale my jsme taky tvoje rodina, ne? A ty děláš ze členů rodiny sluhy dalších členů jiné rodiny. I když za peníze, prostě se mi to nelíbí. Přijmy co se týká nákupů a akcí, které zajišťují nás jako klan poslední dobou klesly, všimla jsi si toho vůbec? I krev se nám tenčí a jo, můžeme si ji sehnat sami, ale ty jsi hlava klanu. Už mě to prostě sere, strašně mě to sere. A jak říkám, nejsem sama. *Zavrčela Lena, na Aless. Remi se na upírku podíval, pak koukl na Lenu, pak zase na Aless. Tak nějak ale spíš vnímal, že spíše než on by se k tomuto měla vyjádřit Aless.*
*Aless jí poslouchala a pak se zamračila.* Chceš mi snad říct, ne, chceš mi vyčíst, že na vás seru? Tak to je? *Zavrčela.* Tak za prvé, ochranku mají, protože moc dobře víš, co se stalo, když se objevil Kayn, navíc vím, že vy se bránit umíte, trénujete, jste rychli a umíte věci, co ti dva ne. Navíc i nás všechny jsem se snažila nějak ochránit, hlídat, prostě to mít pod kontrolou. *Zamručela.* Ano chápu, že teď poslední dobou jsem omezila obchody, toho jsem si vědoma, ale udělala jsem to, abych se ze začátku věnovala te malé, ovšem obchody se nezastavily, jen co to jde, věnuju se práci, oběma a i když některé akcie klesly, tak to se prostě stává, to není nic, čeho by ses ty nebo ostatní měla obávat. Pokud sis nevšimla nejsou to jediné příjmy pro klan, na účet jdou peníze jak z drog, tak aut a je jich víc než dost. *Možná se teď tomu plně nevěnovala, ale i tak měla všechno pod palcem a když měla chvilku během noci nebo dne, tak udělala, co bylo třeba.* O krvi jsem už se Sebastianem mluvila, za dva dny se vyjede pro věší zásoby a doplní se, ano to jsem trochu podcenila, ale snažím se to napravit. To, že je tu Remi a Lottie neznamená, že na vás kašlu i když si to ty a asi ostatní myslí. Já se to snažím rozdělit, ale zdá se, je to málo. *Pronesla Aless a na upírku před sebou se mračila.* A ještě jedna věc, z nikoho sluhy nedělám, mluvila jsem s nimi o tom a bylo to jejich rozhodnutí, že do toho půjdou, ale jestli jim to vadí, ať za mnou přijdou, najdu si někoho zvenku. Ještě něco mi chceš vyčíst? *Zavčela.*
*Lena se na ni nakonec jen zamračila, než jen protočila očima, odfrkla si a pak se dala na odchod. Remi ji ještě chvilku sledoval, než se otočil na Aless.* Hele, pojď sem. *Stáhl si ji k sobě.* Řekla jsi jí to dobře, jen jsi mohla trochu více, no, mile. Hele, pokud říkala, že cítí tak nějak, že je něco špatně, tak možná by nebylo od věci udělat sraz, se všemi upíry, poradit se s nimi, vyslechnout si, co k tomu mají oni říct, co ty na to? To by mohlo jít. A mohlo by se to udělat co nejdříve. Pokud z tebe cítí, že je něco zle, tak by se tomu mělo nějak, jak to říct, udělat přítrž, zkusit to prostě vysvětlit a osvětlit, tak nějak zaobalit, najít, kde je jak se říká zakopaný pes a připomenout jim, že jsou s tebou v bezpečí. *Navrhl remi.*
*Aless se zamračila také, ale pak si povzdechla a koukla na Remiho, měla v plánu se vrátit dovnitř, ale on s jí k sobě stáhl dřív.* Promiň ale v tu chvíli jsem zrovna milá nedokázala být. *Zamumlala, chvíli mlčela a pak na něj koukla.* Je už pozdě, pošlu Lottie spát, na nějakou party mě už přešla nálada a jelikož tu jsou všichni, pokud chtějí mluvit, pak budou mít možnost. *Pronesla a odtáhla se, prohrábla si vlasy, povzdechla si a pak pomalu za mířila dovnitř. Rozhodně nečekala, že noc skončí takhle.*
*Remis e ale zamračil, načež se otočil přes rameno, pak Aless popadl, hodil si ji přes rameno jako pytel brambor, donesl na gauč a shodil na něj.* To teda ne. Nenecháš si zkazit náladu a nenecháš na sobě znát, že tě něco rozhodilo. Zítra s nima promluvíš, já budu s tebou. Zjistíme, co potřebují. Ted se Lott slíbila party a jestli ti na ni přešla nálada, tak ti ji do té hlavy nějak dostanu. *Zamumlal, pak ji opět popadl, načež vyšel ven a než by se Aless nadála, tak ji hodil do bazénu a zasmál se.* Tak, a opovaž se být nějaká přešlá. Já ti dám, ty jedna. *Odfrkl si, než se zasmál, posadils e na okraj a smočil do bazénu nohy.*
Remi. *Zvolala, jakmile se ocitla na jeho rameni a snažila se od něj dostat.* Problém je, že já už náladu pokaženou mám. *Zamumlala, nemohla popřít, že jí to všechno rozhodilo víc, než si připouštěla. Poslouchala jeho slova a chtěla opět něco namítnout, ale to s ní už šel ven k venkovnímu bazénu, kde jí do vody hodil. Netrvalo to dlouho, co se Aless vynořila a vyplázla na manžela jazyk. Pak se rozplavala k němu a vylezla a sedla si po jeho boku. Zadívala se na hladinu vody, než se pak otočila a pohlédla dovnitř na ostatní, jak se bavili.*
*Remis e usmál, jednou rukou si ji objal a spokojeně pak sledoval dění kolem sebe.* hele, podle mě to není tak hrozné,. myslím si, že se to zvládne, zvládla jsi toho už tolik, tohle bude jen další, co zvládneš, určitě ano. *Usmál se na ni Remi, nakonec se k ní natáhl, jemně jí políbil na rty a pak se podíval před sebe.* Přijde mi, že většina vypadá spokojeně. Možná jen to, že s nimi třeba často nepromlouváš, je ten problém. Chtělo by to zpevnit je, tak nějak, no víš jak to myslím, více s klanem mluvit. Je pravda že nám věnuješ hodně času a já si toho vážím a neříkám, že klanu ne. Jen asi potřebují více interakce od tebe jako od hlavy klanu. To se fakt zmákne, uvidíš. *Promluvil k ní, než si opřel hlavu o její rameno a koukl na Lott.* Vypadá spokojeně. *Proensl.*
*Zatímco mluvil, mlčela, stejně jako pak, když skončil, jen se na něj podívala, když si o ni opřel hlavu a tiše si povzdechla.* Chtěla jsem být jen… šťastná. *Pronesla na konec tiše a sledovala všechny kolem. Bylo pravdou, že se poslední dobou věnovala Lottie a také čas trávila s Remim, pokud byl doma, ale na tom nebylo nic zlého. Nevykašlala se přece na nikoho, stále pracovala, stále se o všechny starala, snažila se, aby byli v bezpečí a když to šlo, tak trávila i něco času s lidmi co byli ve vile nebo i mimo ni, když byla mimo dům, netušila, že to bylo málo a byla naštvaná, ne na ostatní, ale na sebe, že si toho nevšimla.* Jo nějak, to snad půjde. *Řekla pak a vstala.* Půjdu si pro drink a pak teda se asi půjdeme bavit. *Snažila se pousmát, ale moc jí to nešlo.*
*Remis e na ni podíval, jemně ji vzal za ruku a pak si tiše povzdechl.* NA jednu stranu si to nedokážu představit, ale na druhou stranu mi dochází, že to je velká zodpovědnost. Mít klan, víš? Určitě ano. Máš zodpovědnost za hodně upírů, za spoustu bytostí, které jsou na tobě v nějakých případech v podstatě závislé. Pokud cítí, že je něco špatně, je dobré o tom mluvit. Přeci jen, komunikace je klíčem k ledasčemu. Neboj se toho, jen si s nimi prostě...prostě promluv a bude to, uvidíš, že až se věci vyjasní, bude to fajn. Neříkám, že jsi špatná hlava klanu, jen že taky potřebuješ zpětnou vazbu a to, aby ti sdělili cos e děje, co chtějí změnit, co se jim nezdá. od toho jste jeden celek, abyste tak tak fungovali, musíte mluvit. Zmákneš to, zmákla jsi i horší věci. *Mrkl na ni a pak kývl na souhlas a čekal, až se vrátí.*
*Koukla na něj a povzdechla si.* Máš v tomhle pravdu Remi. Tohle není zrovna jednoduchá věc, já s tím počítala, když jsem do toho šla, když jsem to chtěla. Jen… copak dělám málo? Jo teď se prostě zásoby krve doplňují trochu později, než obvykle, ale jinak mají všechno. Dělám co můžu, abych se o ně postarala, abych je zabezpečila a nejen je, ale i vás. *Pronesla a koukla na něj.* Až bude chvilka, tak s nimi promluvím, zjistím, co se děje a snad to nějak napravím. *Dodala a pak se vydala k baru, kde si vzala hned celou láhev, tak aby jí Lottie neviděla, si do ní dala krev a pořádně se napila. Tak nějak to potřebovala. Dala si ještě pár loků, než si pak jako všichni nalila do sklenky a vracela se zpátky.*
*Remi se na ni pootočil a když se vrátila, jednou rukou si ji objal, přitiskl k sobě a pak si tiše povzdechl.* Ne, neděláš málo, podle mě ne, ale záleží na tom, jak to vidí i zbytek. Přeci jen, nemůžeš vzcházet z toho, co ti řeknu jen já. Fakt je to na nich a možná to není přímo, že by jsi dělala málo, jen jsou třeba nejistí, kdo ví. Hele, popovídáš si s nimi a bude to super, určitě jo. Budu tam s tebou, neboj se nic, vše se zase obrátí v dobré. jen trochu života do toho umírání jaks e říká, bradu nahoru a můžeme pokračovat dál, no ne? *uculil se a nakonec se k ní natáhl napil se od ní a položil jí ruku na stehno.* Možná můžeš napsat Lily, jestli ta večeře nepočká s tím, že zítra to nějak vyřešíme, zítra nebo pozítří, s tím klanem a potom, potom budeme řešit večeři s Lily. Myslím si, že bude lepší když sem pak přijde potom, co budou mít upíři ve všem jasno. A hlavně potom, co budeš mít jasno i ty. *Zkusil.*
*Přivinula se k němu a napila se.* Budu se snažit tu party nezkazit, ale nic neslibuju, protože mě opravdu nálada přešla, ale kvůli nim. *Poukázala na upíry a malou Lottie.* Kvůli nim se budu snažit bavit. *Pousmála se na něj, načež si pak dala svou ruku na tu jeho.* Ráno se s ní spojím a řeknu jí, že to posuneme. Asi to bude nejlepší, já bych se stejně moc nesoustředila a řešit věci ještě s ním, na to asi teď momentálně nemám. *Pronesla a dala mu za pravdu, že to tak bude asi nejlepší. Musela vyřešit jednu věc a pak se vrhnout na druhou, nechtěla řešit obě věci zároveň.*
*Remi kývl na souhlas.* Tak je to dobře. Podívej se, stejně nám chybí ještě pár hodin, no ani ne, tak hodina do svítání a zablíme to, uklidí se to zítra nebo já pak s Robin, to nebude asi žádný problém. Takže pak už budeme jen spolu, hádám, že Lottie usne jako zabitá. Nalývá se dětským šampusem, bude dělat, že eopilá a odpadne. *Zasmál se pak Remi, když malou dívenku sledoval. Ale jsme rád, že jii mám. A jsem rád, že mám rád tebe. Už nevím jak bych si to bez tebe a těchle šílených upířích párty dokázal představit, věříš tomu? *Podotkl a jemně jí políbil na líčko, než si tváří opřel o tu její azadíval se před sebe, zrovna na scenérii, kdy Lottie skočila na záda Tonymu a ten se z části potopil a plaval pod vodou.*
V pohodě, však se nic nestane, když to počká do večera a pak se to uklidí, klidně to udělám i já, mě to problém dělat nebude. *Pousmála se na něj, odložila sklenku a koukla na Lottie, která se tak dobře bavila a užívala si to.* Já jsem také ráda, že jsme ten krok udělali a že jí máme a že mám tebe, ty moje šílená víličko. *Vtiskla mu polibek na tvář a objala si ho, pak už jen spolu s ním sledovala dění v bazénu také.* Ostatní si s ní rozumí, tedy alespoň v to doufám. *Pousmála se, pak se natáhla opět pro sklenku a napila se.*
*Remi se zaculil.* Jo, i já tě mám rád, moc rád. *Usmál se a poté se zadíval kolem sebe.* Každopádně, ano, myslím si, že si ji oblíbili. Jak by také ne, no jen se na ni podívej, jak je spokojená. *Uculil se a mrkl na Lott na zádech Tonyho.* Kdo by to byl řekl. Ale i tak jsme pořád nevypustil z hlavy to, že by mohla mít domácí školu. Přeci jenom, děti jako ona, teď nechci, aby to vyznělo ofensivně, ale děti, které jsou adoptované, to moc lehké nemývají. To samé to nemají moc snadné děti, které jsou, a zase, jen vycházím z toho, co říkáš společnost, jsou očividně, hum, míšené. Lottie je krásná, ale pořád má snědou pleť a modré oči. Víš, bojím se, aby se nestala obětí šikany. *Povzdechl si Remi.*
No ještě abys neměl drahý, to by asi nebylo moc fajn. *Usmála se na něj a opřela si svou hlavu o jeho rameno, načež sledovala dění před sebou.* Jsem ráda, že jí berou a že ona si s nimi sedla i když ví, kdo jsou. *Pronesla a pak poslouchala Remiho slova, načež mu dala za pravdu.* Rozumím jak to myslíš. I já bych byla nerada, aby si z ní někdo utahoval nebo jí šikanoval. Myslím, že domácí výuka není špatná, bude víc v bezpečí, ale neztratí tím kontakt se svými vrstevníky? *Koukla na něj.* Ale můžeme to zvážit a nějak to promyslet a pak s ní o tom promluvit, jestli i ona by souhlasila. Co myslíš? *Optala se jej.*
To je to, co mě na tom tak nějak trápí taky. Jestli to je to, co by chtěla ona, ale na druhou stranu, jestli to pro ní bude dobré. Řekl bych, že to budu sledovat, ale nechci jí stát na jednu stranu za zády, na druhou ale nechci nic podcenit. Nikdo, kdo by nás mohl ohrozit, o Lottie neví. Ani Taylorovi jsem o ní neřekl, ví o ní Erno, jistě, Tan ví, že jsme chtěl adoptovat dítě, Nathanael o tom ví ale to jsou vše lidé, kteří nám nejsou na škodu, kteří nás nemohou ohrozit. Jen si říkám, že chci pro ní bezpečí, ale zase nechci, aby se cítila až moc hlídaná, chápeš? Ale myslím si, že mezi tím je hodně těžké najít hranici, když ti na někom záleží. *Podotkl Remi s tichým povzdechem.*
Ještě nesmíš zapomenout na to, že o ní ví i Elisa, ale u ní pochybuju, že by té malé chtěla nějak ublížit, jinak o ni opravdu neví skoro nikdo, to je pravda. *Pronesla a pak se na chvíli odmlčela, hledíc na dívku, jak dovádí ve vodě, Aless se musela pousmát, pak vzala do své dlaně tu Remiho a stiskla jí.* Tak si s Lott promluvíme, navrhneme jí to a uvidíme, zda se jí to zalíbí a nebo ne, pokud odmítne, tak to budeme respektovat a necháme jí dál na škole kde je, pokud bude chtít, pak to tedy uděláme formou výuky na doma. Zašla bych i osobně do školy se podívat, jak se učí a jak se k ní chovají ostatní, ale slunce mi to trochu znemožňuje. *Povzdechla si.*
*Remi pokýval hlavou na souhlas.* No, mohu jít já. Udržet iluzi neviditelnosti, a až budu vyčerpaný, zašiju se třeba, já nevím, na záchodky, víš jak, protože pochybuji, že udržím iluizi v budově, která je prošpikovaná železem tak dlouho. *Podotkl a pak i on otočil pohled na Lottiie.* Ale jinak jo, jinaks e asi nějak chápeme ohledně toho, jak to může být. *Usmál se spokojeně, hledící na dívenku, jak skotačila ve vodě. Pak koukl na Aless.* Tak, co ale ty, už lepší? vezmu tě do vody, chceš? zaplaveme si, a nebo tě alespoň pořádně smáčím. To mi taky zní jako plán, neřekla by jsi? *Zasmál se spokojeně fér, který se postavil, natáhl k upírce ruce a mrkl na ni.*
To bys byl hodný, ale klidně jen na chvilku, nemusíš tam být celou dobu, třeba jen na obědovou pauzu nebo ty jejich velké přestávky, to jsou chvíle, kdy děti mají více volného času a může se dít cokoliv. *Pohladila ho po tváři.* Jen na chviličku, aby ti to neublížilo. *Pousmála se a když si všimla, že na ni koukal, usmála se.* Ale jo, tak nějak už je mi líp, asi jsem to potřebovala nějak strávit. Nemám moc ráda, když na mě lidi něco vybafnou a já nejsem připravená, ale už jsem v pohodě. *Mrkla na něj a pak se jej chytila, aby se mohla postavit s jeho pomocí.* Tak pojď ty můj závodníku, jdeme se bavit. *Pronesla a pak se už tak nějak věnovala jak Remimu, tak i ostatním, užívajíc si zbytek párty před rozedněním.*
*Remi se na ni pak uculil.* Vše bude v pořádku, jen se neboj. Uvidíš. *Pronesl, načež se k ní pak natiskl, dlouze jí políbil a pak už si po zbytek večera užíval po boku s Aless.*
*Triss řídila známou cestou do Brooklynu, respektive na jeho okraj přes Brooklynský most, zatočila a sjela k opuštěnému skladišti, kde měla sprejem nakreslený "podpis" ještě s bývalým přítelem - vlastně jen srdíčko a iniciál jejich jména a mezi nimi plus. Jednoduché, ale pro ni jaksi nostalgicky cenné. Pro to tu ale nebyli. Vystoupí a zamíří pod most. Normálně by asi na takovém místě přesně žili bezdomovci, shlukovali se zde narkomani a podobné individua - zvětšiny nic ve zlém - ale místo pod mostem bylo opuštěné, jen opodál byl slyšet šum vody a doléhaly k nim zvuky velkoměsta žijícího a hýřícího sobotní nocí.* Pojď, neboj se. Nehodlám tě tu nechat, něco ti ukážu. *Usměje se na něj a jestli má zájem nechá ruku chvíli nataženou tak, že se jí klidně může zachytit. Naposledy se ujistila, že auto zamknula a zamíří vstříc pod most.* Podsvěťané nemohou hledat své předměty, přísady do lektvarů, krev, a další věci v běžných obchodech, takže mají své vlastní tržnice na několika místech pro světě. Tady je jedno z nich. A zatím to zní neuvěřitelně, jen chvilku počkej. *Pousměje se a pokračuje v chůzi dál, jestli ji nijak nezastaví, i kdyby tím, že zastaví on sám. Čekala na něj, aby mohli spolu projít neviditelnou bariérou. Sotva se tak ale stalo, kolem nich vybuchl život. Jakoby byli v jiné dimenzi. Stáli na okraji tržiště, které bylo různé roztodivných stánků s ještě roztodivnějším obsahem. Někde bylo oblečení, někde šperky, drahokamy, bylinky, nádobí, zvířátka jako z jiného světa, zbraně, ale ne všechny vypadaly bezpečně. Triss se podívala na Chuana, aby zaznamenala jeho reakci na tu změnu, pochybovala že by někdy prošel portálem, bariérou, která něco skrývala a něčím tomu podobným, vzhledem k tomu, že před pár hodinami ani nevěděl, co je zač. Pak ho pobídne, aby šli a aby se držel při sobě, protože kolem nich dost pravděpodobně není jediný člověk a všechno to jsou podsvěťané.* Tady se dá sehnat mnoho věcí, bohužel i těch ilegálních. Ale i spouta užitečných. Knihy, zakleté předměty, lektvary...nebo také magické dohody. Je to takový...řekněme očarovaný list pergamenu, ale já se toto kouzlo ještě nestačila naučit, takže si jeden prázdný seženeme. Mimochodem...strašně úžasnou věc ti ještě seženu. Ohnivé zprávy. Pak ti ukážu jak fungují, ale jednoduše na ně napíšeš vzkaz, napíšeš jméno toho, kdo ho má dostat a ony "shoří" a pak se objeví u toho, komu je chceš poslat. Je to rychlý a dobrý způsob komunikace, co vím, ve Faerii na Zem funguje, takže putují asi i mezidimenzionálně. *Nadhodí. Nenapadlo ji, zda se chytne toho, že mu říkala, jak je Faerie nebezpečná a neměl by do ní chodit, i když s ní zřejmě měla zkušenosti. A nezněla negativně, sama pro sebe se usmívala.* Jdeme hledat. *Zazubí se a zamíří vstříc do bludiště tržnice.*
"a co tu vlastně hledáme" *zeptá se a kouká hlavou* /aww ty děti jsou roztomilé jak si hrajou s tím plamínkem/ *otřese se* /nedělej si ostudu/ "wooooooooooooooooow tady je to hrozně hezký a ten vstup a říkáš knihy?"
Stánek, který prodává magické dohody. Potřebujeme jednu takovou, abysme na ni mohli sepsat tu naši. *Pousměje se.* Ohnivé zprávy tam mívají taky. *Zamrká, když se kolem ní prožene pestrobarevná osoba s výrazným parfémem a kýchne, jak jí to podráždí nos.* Mhm, knihy. Mohou to být herbáře, něco o rasách různých, démonologie, démonské jazyky, knihy s kouzly, na lektvary a podobně. Určitě jsem nevyjmenovala všechny, tyhle mi tak zrovna přišly na mysl. *Pokrčí rameny, zatímco se proplétá tržištěm a vyhlíží známý stánek, který se mohl přesunout. A taky, že ano. Byl mnohem dál, než si ho pamatovala a chvíli jim to zabralo, ale nakonec se k němu dostanou a ona si koupí to, co potřebuje a tužku. Ohnivé zprávy a tužku vtiskne Chuanovi, načež se pousměje.* Pro případ nouze, je to rychlejší než mobil, pokud bych ho u sebe zrovna neměla a podobně. Pak ti to ukážu. *Přislíbí a zamíří zase zpátky, načež se zastaví u jednoho stánku s bylinkami a k němu přidruženými knihami o nich a základních lektvarech, které ještě nevyžadovaly magii.* Líbí se ti tu něco? Klidně nějaká drobnost nebo tak něco? *Nadhodí a sama zachytí mezi prsty lístek máty a promne ho mezi prsty, načež k němu přikývne.* Ne všechno je tu neškodné, hlavně si dávej pozor na víly prodávající oblečení. Ze zkušenosti vím, že oblečení může být smrtící. Třeba boty, co tě utancují k smrti. Taky tu můžou být prokleté předměty a šejdíři. Ale časem se naučíš tu najít důvěryhodné obchodníky. *Usměje se a pokud si nějakou drobnost, knihu nebo tak něco vybere, tak to zakoupí. Kdyby se rozhodl sám odejít, alespoň bude mít něco na památku.* Tak jo, myslím, že je čas si dát večeři, koupel a jít domů. *Navrhne, aby se už konečně šli pomalu zakutat do postele a zívne si na to konto, protože už bylo dost pozdě.*
*přikývne a prohlíží si ten stánek. Nakonec se zakouká do jedné knihy o magii* "tahle kniha se mi hrozně líbí" *ukáže na knihu* "když už se tedy tu magii učit budu tak ať mám i knížku k tomu" *vezme knížku a zaplatí* /hmmm taková stará zvláštní nu což je to magická/ *přikývne* "tak jo můžeme jít" *usměje se*
*Triss si prohlédne, co si vybral, aby zjistila, zda tam není nějaká nástraha, ale vypadá, že tam bude hlavně o magii, možná nějaká kouzla. Rozhodně to nebude kniha s černou a krvavou magií. Ačkoliv...nebyla si jistá, kolik existuje výtisků zakázané knihy, ona věděla o dvou, svým způsobem o třech, protože znala tři černokněžníky. Zachvěje se nad tím a sama se pousměje.* Jasně, pojedeme. A zítra ti seženeme něco na sebe. Mám dotaz...chodíš někam na školu a tak? Já jen že k takovým věcem potřebuješ aspoň něco, čím prokážeš totožnost, takže hádám, že aspoň rodní list nebo tak máš? *Dokončí myšlenku.*
"hmmm nemám vlastně jako občanku jsem získal náhodou. Na školu chodím" /proč ji tohle zajímá/ "a děkuji já nepotřebuji oblečení v tomhle mě to baví, je to pohodlné a dobře se v tom přemýšlí" *zasměje se* "Ale i tak děkuji" *porozhledne se a uvidí něco co ho zaujme* "můžeš jít napřed já si potřebuji odskočit"
Takže máš vlastně řekněme falešné doklady, kterými ses prokazoval na škole... no...To teď nezměním, ale vyřešíme to, aby jsi měl brzy skutečné doklady. *Posměje se letmo.* Budeš ho stále moct nosit, jen budeš mít víc na výběr, když se ti oblečení bude třeba prát. *Vysvětlí že od něj nepotřebuje, aby se vzdával a pohledem proletí stánky v okolí, když ji vyzve, že si potřebuje odskočit a zvedne prst.*Žádné krádeže, *zvolna zvedne i druhý,* prosím tě, teď ani žádné mazlíčky, dokud nemáme jisté, zda se mnou vůbec budeš chtít zůstat delší dobu, *Přidá třetí prst.* Sleduj. Počkám tě u okraje, kudy jsme přišli, takže buď velmi velmi opatrný a snaž se proti sobě zatím neotočit nikoho. Na pohled málokdy poznáš, kdo je blíž našemu věku a kdo už má nějaké to století za sebou. *V rychlosti mu ukáže jak funguje ohnivá zpráva a odstoupí dál, aby mu předvedla její odeslání. Plamen v jejich rukách jí nijak neublíží, vlastně je to záležitost několika vteřin a v další moment se objeví papírek Chuanovi v ruce ve stejně drobném záblesku ohně jako zmizel. Je na něm: * /Kdyby cokoliv, piš./ Buď opatrný. Čekám tě do deseti minut. *Dodá nahlas a ještě mu vrátí tužku a zamíří dál. Třeba bude rychlý a dožene ji, než se vůbec k bariéře dostane a nebo na něj chvíli počká. Snad se neztratí a nerozhodne zmizet.*
/sakra jak věděla že chci krást... Ale nu což ještě tu dohodu podepsanou nemáme a já prostě řeknu že jsem nic neukradl/ "jasný..." *Odejde za roh a vidí někoho s peněženkou v zadní kapse. Pomalu a tiše se přiblíží k postavě a peněženku mu čmajzne bez povšimnutí a zase odejde do temných uliček* "tak pojďme se podívat co jsem to ulovil" *začne se přehrabovat v peněžence a počítá* /100, 200, 300, 800, 1000, 3000.... 8000!/ "Tyjo 8000 dolarů pěkný pěkný" *hodí peněženku na zem* /kartu už znovu brát nebudu no asi bych se měl vydat za triss/ *pomyslí si a vyjde k okraji až dojde za už čekající triss* "tak jsem zpátky"
*Malinko podezřívavě přimhouří oči, ale neptá se nakonec, i pro zachování vlastního zdraví.* Tak jo, jedeme domů. Půjdeš se vykoupat, já zatím převléknu postel, protože pokoj pro hosty nemám moc využívaný, takže tam vesměs žijí moji zvířecí spolubydlící. Sepíšu tu dohodu a pak to projdeme, ano? *Pousměje se na něj, načež zamíří do podzemních garáží jednoho z prestižních apartmánových domů na Manhattanu, ne zas tak daleko od Brooklynu. Zamíří k výtahu, když si zkontroluje, že vše má, vozidlo je zajištěné, okýnka zavřené a zamknuté.* Pokud budeš souhlasit, půjčím ti něco na spaní od mého přítele a vyperu ti věci. Když už budu převlékat postel, tak ať v ní spíš v čistém, ano? *Nadhodí, zatímco míří do nejvyššího pětadvacátého patra k jejímu bytu, k němuž také po vystoupení zamíří a pobídne ho, aby se vyzul. Sice v Americe byly domácnosti, kde se v botách chodilo, Triss však vyrostla v prvních letech života v Británii a byla vychována se zout. Kdyby případně Chuan chtěl, měla tu pár párů papučí pro návštěvy, sama však žádné nepoužívala. Po vejití se ocitli v chodbě a hned naproti nim byl výklenek s pracovním stolem. Po pravé straně se nacházela kuchyň, terasa a také pokoj, v němž bude spát, po levé se šlo do obýváku a ještě před ním na pravé zdi byly dveře vedoucí do koupelny. Z obýváku se taky vcházelo do Trissina pokoje a její vlastní koupelny. Pod nohami se jim začaly motat dvě kočky, ale zakletí čarodějové se někde zašili, možná takto pozdě spali a nenechali se rušit.* Ty bílá je Momo, šedobílý je Aki. Ne, že se jim něco stane, jsou to hraví mazli, nechci vidět žádné týrání a experimenty s nimi, které by je mohly zranit, ublížit jim nebo je traumatizovat. *Lehce mu pohrozí prstem.* Tak se běž vykoupat, tady tyhle dveře. Je tam sprcháč, šampón, ve skříňce pod umyvadlem by měly být nějaké náhradní kartáčky, tak si nějaký vyber. Hřeben tam taky někde najdeš. Donesu ti nějaké tepláky a tričko. Po koupeli přijď do kuchyně, připravím večeři. *Dodá a ukáže na opačnou stranu chodby než se nachází koupelna. Zamíří však nejprve do svého pokoje, kde ze skříně vyloví nějaké triko a tepláky. Nejspíše mu obojí bude trochu volné, Gideon byl nakonec přeci vílí bojovník a jeho postava dle toho vypadala a taky byl o hlavu vyšší, než Triss a potažmo i Chuan. Zaklepe na dveře, pokud už se zavřel a jen dovnitř prostrčí ruku a pokud si to nevezme, tak telekinezí přesune oblečení vedle umyvadla, aby mu nenarušovala soukromí a pak se vrhne na postel, jak řekla.*
a poté