Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 23. srpna 2023
Naposledy aktivní:
*Byla to další studená listopadová noc a Chiara se rozhodla jít načerpat inspirací pro kreslení na Bohem zapomenuté míst Renwick's Ruin. Znala jej z doslechu, věděla, že jde o místo s nekalou pověstí - i tak se jí to zdálo jako lepší varianta, než hřbitov, kde minule potkala pár upírů. Byla to možná naivní myšlenka, že zde nic špatného nepotká, ale minulá zkušenost jí prostě nedovolila zavítat na hřbitov. Měla na sobě černé, volné kalhoty a stejně černý kabát - tento outfit se jí stal standardem, když se vypravovala po nocích na různá místa. Nebylo to úmyslné rozhodnutí, ne, nebylo to ani tím, že by neměla nic jiného na sebe. Sama si neuvědomovala, že už má třetí noc na sobě to stejné. Když se jí konečně podařilo dostat k bývalé nemocnici, tak ji potěšil měsíční svit. Bylo vidět mnohem více, než čekala. Usadila se na něco, co kdysi možná bývalo sochou anebo něčím podobným - dnes z toho byl pouhý zbytek, zničený kus kamenného podstavce. Nasála chladný vzduch a zavřela oči. Ticho. Bylo naprosté ticho. To ovšem nevydrželo moc dlouho, jelikož po zhruba deseti minutách slyšela kroky. Kroky, které nepatřily jedné osobě, ale dvěma, možná třem. Nic si z toho nedělala, ignorovala je, ale pouze do té doby, než se skupinka zastavila za ní a dopadla jí cizí ruka na rameno.* Hele, hele, hele... *Řekl muž, který se jí dotýkal. Chiara s sebou škubla, ale pacholek ji stiskl ještě pevněji a silou ji srazil dozadu na zem. Nebyl to příjemný dopad. Konečně se jí naskytl pohled na všechny tři muže, kteří na ni měli spadeno. Chtěla začít křičet, ale ani k tomu se nedostala - nejvyšší ze trojce poklekl k ní a rukou jí zakryl pusu. Ostatní dva se pustili do šacování kapes.* Ta kunda nic nemá! *Zaklel jeden z nich.* Úplný hovno, *potvrdil druhý, který jí akorát vytáhl kroužek s klíči z kapsy. Chiara začala kopat nohama, ale jeden z mužů jí zaklekl obě dvě. Byl moc těžký na to, aby se zmohla k nějakému významnému odporu.* Kdo chce jít první? *Zeptal se nakonec muž, který jí zakrýval ústa. To ji zděsilo. Hodně. Podařilo se jí škubnout a zakousla se tomu nejvyššímu do ruky. Jde o trik, který jí již v minulosti vyšel. Tentokrát se to ukázalo jako osudová chyba. Dotyčný zařval bolestí a Chiaře do očí začala kapat jeho krev.* Ta zkurvená píča mě kousla! *Zařval z plných plic v nervech.* Jen počkej... *Začal, ale Chiařin křik jej přehlušil.* Na tohle fakt nemám nervy, *řekl jeden z nich, spíše pro sebe, než svým druhům a vytáhl z bundy nůž s minimálně 18cm dlouhou čepelí. Zaklekl Chiaře podbříšek a průdce jí jej vrazil do břicha - pravděpodobně do žaludku. Nevzmohla se ani na výkřik, jediné, co z ní vyšlo bylo malé hlesnutí.* A je to! *Pochválil se násilník a začal se smát.*
*Dominic zrovna procházel kolem, šel si vyčistit hlavu na jedno z klidných míst, kam sem tam rád zavítal. Na sobě měl černé sako, bílou košili, jak to často nosil a černé kahloty. Už už chtěl tak nějak vypustit, a prostě se jen uklidnit, kdyby se k jeho hlavě ale nedonesl hlas, ne jeden, tři a jeden slabší, ženský. Okamžitě zpozorněl, když měl na očích scénu před sebou, to, jak jeden muž z trojice bodl dívku do břicha. Dominic ihned vyskočil vpřed, doběhl na místo a než by se onen útočník nadal, tak už ležel na zemi se zlomeným vazem. Dominic se podíval nebezpečně na dva zbylé ostatní, přemýšlel, co teď dělat. Hned na to jednoho z nich popadl a než by stihl nějak zareagovat, přitáhl jej k sobě a zadíval se mu do čoí.* Zabij toho druhého a pak i sebe. *Zavelil jedovatě. Když se pak mladík, očarovaný encantem odtáhl, aby udělal to, co Dominic poručil, tak upír ihned přiběhl k dívce.* Zatraceně, holka, do čeho jsi se to dostala. *Hlesl, načež ji vzal do náruče a posadil se, její hlavu si opřel o stehno a rukou jí zatlačil na ránu.* Dostaneme tě do nemocnice, budeš v pořádku, dobře? *Snažil se jí uklidnit.*
*Za normálních okolností by byla Chiara znepokojena ze situace, která se jí odehrála před očima. Ne dnes. Věděla, co se stalo, dokonce to i koutkem oka viděla, ale nevnímala to tak, jak by to vnímala normálně. Ne, že by nechtěla, nedokázala to. Cítila, jak ji z břicha teče krev směrem dolů po bocích a zároveň její triko a kabát nacucával onu teplou tekutinu. Zima. Cítila zimu, velikou zimu a barva její pokožky se začala měnit, blednout, jako u umírajícího člověka. To bylo ono. Umírala. Nebyla si toho faktu vědoma, mozek jí nedovoloval přemýšlet takovým způsobem. Rukou si sáhla na ránu, ze které stále trčel nůž a nahmatala další ruku, která nebyla její. Dotkla se lehce, ale bolelo to jako čert. Slova svého zachránce vnímala jen polovičně, ani si nebyla jista, jestli to byl její zachránce. Pravděpodobně to byl někdo, kdo jí chce také ublížit. Podařilo se jí zaostřit pohled na tvář muže a vydala ze sebe jedno jediné slovo* Pomoc.
*Jak se tak na ni díval, bylo mu jasné, že tohle by byla pro dívku konečná. Jistě, mohl by jí tu nechat umřít. Neznal ji, nevěděl, kdo je, mohl by nechat, aby zemřela a pak to jen nahlásit úřadům. Ale chtěl to udělat? najednou s emu té dívky zželelo. A tak udělal něco, co ještě předtím nikdy neudělal, ale teď najednou pdovědomně tušil, že to je správně. V momentě se mu vysunuly špičáky, ke rtům si přiložil své zápěstí, zahryzl si a kousl. Hned na to své krvácející zápěstí přiložil dívce ke rtům.* Musíš to spolknout, věř mi. Prosím. *Hlesl, vcelku i naléhavě. Cítil potřebu ji zachránit a modlil se, aby nebylo pozdě.*
*Kdyby dokázala cítit a prožívat emoce, tak by byla k smrti vyděšená. Teď se jí ovšem mlžilo před očima a slova cizince jí přišla, jako kdyby přicházela z dálky, snad i z jiného vesmíru. Byla mrtvá? Ne, ještě ne, když ucítila kapky krve na svých rtech. Nechápala, jaký to mělo smysl. Krev se přeci podává nitrožilně, je zbytečnost ji pít. Alespoň si myslela, že to takhle má fungovat.* Mhmm, *dostala ze sebe pouze. Nedokázala vyslovit celé slovo. Povedlo se jí s vypětím sil chytit pravou rukou paži, kterou měla přitisknutou ke rtům a přisála se. Začala pít. A pila tak, jak jí to tělo dovolovalo - rozpoznala chuť krve, ale byla divná. Jiná, než když okusila svou krev. Připomínala jí chutí krev upíra, kterému kdysi ukousla maso z ruky, měla stejnou pachuť. Pila, co to jen šlo, ale po chvíli chytila další křeč do zraněného břicha a ruku pustila. Polkla poslední doušek a hlava jí dopadla na tvrdou, studenou zem.* P... P... P-proč? *Dostala ze sebe namáhavě a její pohled se potkal s tím jeho.*
*Chi toho po poslední noci na hřbitově moc nenaspala - celkově měla poslední dobou se spánkem - a tak se nakonec rozhodla zavolat si do práce a vzít si volno. Bohudík se našel někdo, kdo by ji vykryl, ale i tak přes den spánek nepřicházel. Těžko říct, jestli to bylo posledními událostmi anebo tím počasím. Možná kombinací obojího. Ve chvíli, kdy jí bylo jasné, že ani dnešek nebude nijak produktivní se rozhodla si opět vyjít ven. Tentokráte ji nohy zavedly na Manhattan. Nutno podotknout, že to byla poměrně daleká cesta od jejího bydliště, ale nijak jí to nevadilo, ba naopak. Co už se ukázalo jako větší problém byly mraky, které se stáhly na celým NYC - netrvalo dlouho a spustil se vydatný déšť. Tak vydatný, že cesta domů se nejevila jako možnost a to ani, kdyby se Chiaře podařilo odchytit TAXI. Když ovšem zašla za roh, tak se jí naskytl pohled na kavárnu. Neměla ráda kávu - vlastně ji nesnášela - ale co ji táhlo dovnitř byla vidina sucha a tepla. Když už se jí podařilo dostat dovnitř a pozdravit, tak přišlo vystřízlivění. Spoustu kolemjdoucích mělo stejný problém, jako měla ona sama a všechna místa byla zabrána. Jaká smůla. Rozhlédla se po místnosti a spatřila otrhaného bezdomovce, který si sám vychutnával kávu. Jako jediný seděl u stolu sám. Chvíli jí to trvalo, ale nakonec si rozhrábla mokré vlasy a přiblížila se k již zmíněnému muži. Odkašlala si.* Ehm... O-omlouvám se... Měl byste u stolu volno...? *Zeptala se nakonec s velikou námahou a studem.*
*Keď videl ako sa to tu začalo pomaly plniť s prichádzajúcim dažďom, je rád že prišiel tak ako prišiel. Kávu už mal na stole a plne si ju vychutnával Keď ho oslovila nejaká žena.* Jasné, pohodička. Kľudne si sadni. *Povie bez problémou a len sa prívetivo usmeje lebo z nej pociťuje istú nedvoveru.* /Asi by som sa mal prestať obliekaŤ tak pohodlne. Ľudí to nejako odradzuje./ *Chvílku trvá než pride obsluha, vzhľadom na nečakaný nával a preto sa snaží nadviazať aspoň milú konverzáciu na uvoľnenie atmosféry.* Som Ben, mimochodom. *Podáva slečne ruku, keď sa představuje a následne začne uvažýovať či by sa v tomto počasí nehodil aj nejaký koláč.* /Možno jablkový, alebo hruška s karamelom... Hmm./
Děkuji! *Vzdychla s úlevou Chiara a posadila se jen pro to, aby si uvědomila, že na sobě má stále černý, promočený kabát. Rychle se zvedla a komicky si jej sundala a pověsila na nejbližší věšák. Stejně rychle se zase vrátila ke stolu a nervózně se zasmála, spíše sama sobě, než-li směrem na muže, ke kterému si přisedla.* Děkuji, *zopakovala, snažíc se navázat tam, kde posledně skončila. V tu chvíli si všimla, jak jí dotyčný podává ruku. Zvedla se a přijala ji.* J-já jsem Chiara Lu... Jen Chiara. Prostě Chiara. Zkráceně Chi. Těší mě! *Potřásla mu rukou, opět se posadila a usmála se na něj. Její nový známý nevypadal, že by vyloženě hladověl, ale jeho vzhled vypovídal o tom, že na tom asi nebude moc dobře. Zhluboka se nadechla a pokračovala* Mohu Vás alespoň pozvat na kus koláče? Vypadá to, že se tady možná chvíli zdržím... *Navrhla mu a podívala se ven z okna na nekonečný příval deště.*
Potešenie na mojej strane. *Usmeje sa a v hlave si skúša povedať, ktorá verzia mena mu pride zaujímavejšia. nechá to však tak pretože sa cíti akoby mu číala myšlienky.* Kľudne sa zdrž koľko potrebuješ. A s koláčom sa netráp. *tykal jej rovno.* Ale ja možem na niečo pozvať teba. Kávu, čaj... možno tu majú aj jablčný must, neviem, lístok som ešte nečítal. *Prizná popravde a skor než by si ho vzal pre seba a niečo ďalšie si vybral, podáva ho jej.* a čo ť privádza v tento upršaný deň do kaviarne plnej ľudí? *odpije si zo svojho kapučína a uprene sa na ňu zadíva.*
*Vděčně přijala jídelák a letmo jej projela očima - hlavním artiklem zde byla, ne moc překvapivě, káva. Z představy trpké chuti se Chiaře lehce zkroutily koutky úst.* Já... upřímně nemám moc hlad, *zalhala Benovi. Nebylo to totiž tak, že by neměla hlad, spíše ji trápilo nechutenství.* Dám si vodu, až se nás někdo uráčí obsloužit, *rozhodla se nakonec.* Což může chvíli trvat vzhledem k tomu, kolik lidí se zde sešlo, *dodala po chvíli.* N-no... Řekla bych, že úplně stejný důvod, co sem přivádí většinu. Nevšiml jste si toho počasí venku? *Zeptala se ironicky a lehce se zasmála.* Předpokládám, že váš důvod bude asi stejný...? /Vypadá jako bezdomovec, ale, sakra, tak krásně voní./
Voda je trochu nudný výber, na to čo všetko tu majú. *Zasmeje sa, ale nenúti ju vybrať si niečo konkrétne.* Popravde som sem prišiel účelne a zároveň náhodou. Ako vždy keď mám voľno tak sa pokúšam nájsť niečo nové, no a dnes som sa dostal sem. Dážď mi nevadí, skor mi pomohol na základe vonkajšej atmosféry nájst niečo ako toto. Celkom to odpovedá tomu... *Naznačí rukou smerom k oknu a tomu čo sa deje za ním.* Vyžarovaniu a nálade čo sa tu skrýva. *Obráti sa naspať ku svojej spoločnosti a stále sa usmieva.* Hold, veľa ľudí spraví dážď smutnými, je len pár jedincov čo sa mu potešia avyužijú ho na zážitky. *Podotkne len tak mimochodom.*
T-to možná ano, ale... Nechutná mi. Mám na mysli kávu, ta trpká chuť mi nelahodí, *svěřila se následně se zasmála spolu s Benem. Jeho životní filozofie jí přišla zajímavá a trochu povznášející, jelikož ona sama se teď potácela v divném, bludném kruhu opakujícího se života, ve kterém se střídaly odstíny šedé.* Déšť... Je sám o sobě hezký, *přitakala a navázala na jeho slova.* Líbí se mi ta atmosféra. Líbí se mi ho pozorovat zpoza okna, jako teď. *Odvrátila hlavu od Bena, zakoukala se ven a pokračovala:* Vlastně to je hodně zajímavá myšlenka. Sama jsem tady poprvé. Brala jsem to jako nutnost schovat se před deštěm, ale ano, v podstatě vlastně jde o úplně nový zážitek. *Usmála se a pohled vrátila směrem k Benovi a zároveň mu podala jídelní lístek. Pak si opřela lokty o stůl a do dlaní si položila bradu.* Tak co, dáme si koláč?
Dnes je toľko možnosti ako si dať kávu bez tej trpkej časti. Ja si rozhodne vychutnávam najviac kapučíno s medom. Turka nemusím nejako moc, ale na druhú stranu postavý na nohy rýchlejšie než čaj. *Prizná a ďalej už nespomína tie rozne príchute, ako vanilkové laté a tekvicové laté a milión ďalších podla momentálního ročného obdobia.* Ďážď, alebo celkovo změna počasia, núti robiť ľudí náhle rozhodnutia. Skryť sa, isť von. Odhodiť šaty, naobliekať sa. Ale najviac nových vecí zažiješ, keď sa vzoprieš tomu zaužívanému stereotypu. Napríklad, keď prší, nebudeš len pozorovateľom z poza okna. Proste výjdeš von, zmočíš si každú nitku šiat, ale zároveň zažiješ nové dobrodružstvo. Trebárs, prázdny NY, alebo nájdeš ďalšieho blána čo sa túla vonku. Alebo sa odviažeš inak a v ďaždi si zatancuješ. Veď čo, aj tak ťa nikto nevidí... no možno vidí z okna, ale je ti to jedno, lebo ty si vychutnávaš nový pocit.*Pokrčí ramenami a potom sa na Chiaru usmeje, pretože dostal nápad.* Čo takto dať si jablkový koláč, a po ňom, ak bude ešte pršať, ísť von a zažiť niečo nove?
*Chi naslouchala Benovu vyprávění o kávě. Neměla ji ráda, ale zaujalo jí to. Bylo jí až líto, že se tématu nevěnoval více, ale nic neřekla, jelikož navazující téma ji také zaujalo. Způsob, jakým o takových věcech hovořil jí přišel nepopsatelně příjemný - sama nevěděla, čím to je, zda-li jeho hlasem anebo samotným projevem. Tak či tak ji to uspokojovalo. Postupně si uvědomovala, že si nepřisedla k obyčejnému bezdomovci. Dost možná to ani nebyl bezdomovec.* J-já... Moc ráda! *Odpověděla na Benův návrh a oplatila mu úsměv. To už se k nim konečně dostala obsluha. Objednala tedy dva kusy jablečného koláče a sklenici minerálky.* Napište to na můj účet! *Houkla za odcházející obsluhou. Nemínila se nechat od kohokoli zvát.* Moc ráda s tebou zažiju něco nového, *dodala nakonec s úsměvem, dávajíc důraz na slova "s tebou."*
*Už je to dávo, čo za neho niekto zatiahol účet, preto len ticho sedí a tvári sa, že si toho nevšimol. Aj tak má v pláne zanechaŤ tu aspon nejaké díško. Teraz má aspoň možnosť tu nechať viac ako plánoval.* A aby si si nemyslela, že som nejaký vrah alebo čo, tak ťa možem ubezpečiť že nie som. Takže sa nemáš čoho báť. Aj keď je to divné, ale to by povedal asi každý, aj taký čo by bol vrah... Oukey *Zarazí sa v strede myšlienkya rozmýšla ako by to napravil.* Tak ešte raz. Som síce podivín, ale nie tým nebezpečným sposobom. Len preferujem život pred prežívaním a snažím sa k tomu motivovať aj ostatných ľudí čo vyzerajú že to potrebujú. Vážne, tak pár týždňov do zadu som dcielil toho, že si jeden chlap vzal k sebe mačiatko, ktoré potrebovalo domov a on bol sám a mohol mu ho poskytnúť. Takže áno... som divný, ale na prijateľnej úrpvni. *Ukončil to, kým im priniesli dva kusy koláču.*
*Když Ben řekl "Oukej," tak se Chiara neubránila a nahlas se zasmála. Přišlo jí vtipné a roztomilé, jak se do toho zamotal.* Promiň, pokračuj, *pobídla jej po omluvě a zastyděla se za sebe. Poslouchala ho dál.* Já jsem si o Vás nemyslela nic špatného, *zalhala Benovi Chiara, když jí celou věc dovysvětlil. Měla několik otázek, ale zmohla se jen na jednu:* Vypadám, že to potřebuji? N-nemyslím to zle. Opravdu ne... Jen... Vážně na to vypadám? /Kam jsem to sakra dopracovala, když to na mě vidí i cizí lidi,/ *pomyslela si a zamrazilo jí. Když se k nim konečně dostal koláč, tak popřála Benovi dobrou chuť a ochutnala jej. Na její poměry byl až moc sladký, ale takovou poznámku si nechala pro sebe.* Tak a teď mi povězte, pane Bene... Kam mě chcete vzít? Věřte mi, že poslední dobou se mi staly dost divné věci, takže uvítám něco příjemného. *Vzpomněla si na setkání s upírkou Nat a její mentorkou - ráda, strašně ráda by o tom někomu pověděla, ale buď by ji lidé měli za blázna anebo by to nedopadlo dobře. Konec konců, výhrůžka, kterou obdržela nezněla prázdně. Rychle zapudila tyto myšlenky a vrátila se do přítomnosti, a trošku nervózně, možná až křečovitě se na Bena opět usmála.*
Ja nevravím, že myslela... *pritaká* len to dávam na pravú mieru. *Keď prinesú koláč, potešene si pomedlí ruky a vezme si vidličku. popraje dobru chť rovnako ako ona jemu a vezme do úst prvé sústo. Necháva tú chuť rozplynúť sa na jazyku.* Príjemná chuť. Sam by som volil menej škorice a viac prirodzenej chuti jabĺk, ale každý asi poďľa seba. *Pokrčí ramenami a pokračuje v konzumácii.* Nie je to nič konkrétne. Je to proste svet okolo nás... len je v daždi. *povie popri jedení koláča.* Jednoduch a na drzo sa budeme prechádzať v daždi. Stačí povedať a ideme. *Venuje jej ďalší úsmev*
Na Benovu první větu neodpověděla, zareagovala až na jeho poznámku o koláči Na mě je až moc sladký... Dobrý, ano, ale sladký, *ohodnotila jej a poslouchala dál. Mezitím si všimla, že venku konečně přestalo pršet. Mračna se začala pozvolna roztrhávat a do okna zasvítil paprsek slunce.* Vypadá to, že nám procházka v dešti asi nevyjde, Bene, *řekla na to konto lítostivě, skoro až omluvně. V tichosti dojedla koláč a položila na stůl 20$ bankovku - bylo to více, než byla celková útrata za sebe i za Bena, ale menší neměla a nemínila čekat. Nechala Bena dojíst a pak se zvedla.* P-procházka deštěm nám opravdu nevyjde, *řekla tiše a podívala se ven z okna.* Nebude Vám tedy vadit procházka na slunci? *Podívala se na hodinky a uvědomila si, že brzy začne slunce zapadat*. Nebo dost možná ve tmě... Mám to domů daleko. Půjdete se mnou? *Nabídla mu s úsměvem a čekala na Benovo vyjádření.*
*Byl krásný listopadový večer, který chtěla Chiara trávit kreslením. Nějakou dobu se o to snažila, udělala si pár jednoduchých náčrtů, ale nešlo jí se "do toho dostat" - to nebylo ovšem nic podivného vzhledem k jejímu psychickému rozpoložení. Když zjistila, že tím zabila již přes hodinu a čtvrt, tak naštvaně smetla papíry ze stolu. Potřebovala si vyvětrat hlavu. Navlékla na sebe černé kalhoty a černý, teplý kabát a vydala se bloudit městem. Neměla určený žádný konkrétní cíl a ani pořádně nedávala pozor na cestu. Byla plně zaměstnána svými myšlenkami a to i přesto, že se nedokázala dlouho soustředit na tu jednu a samou. Nakonec ji nohy zavedly na okraj, téměř mimo město - k hřbitovu. Měsíc jej slabě osvětloval a když si po chvíli oči přivykly na šero, tak začala rozpoznávat jednotlivé tvary a poté i lehce barvy. Zhluboka se nadechla chladného podzimního vzduchu a prošla otevřenou branou. Neměla tady nikoho, komu by mohla zapálit svíčku anebo vzdát hold, ale minimálně zde mohla zkusit načerpat inspiraci, ač toho moc neviděla. Konec konců, neměla nic lepšího na práci a osamělý člověk dokáže dělat podivné věci. Šla dál, cestičkou, rozhlížela se kolem a hledala nějaké místo, které by ji zaujalo.*
*Natalie ten den dokončila trénink s Elaine a rozhodla se jít na noční procházku na hřbitov. Neměla zarovna nejlepší vzpomínky na hřbitov, ale to bylo už hodně dávno. Elaine nasávala atmosféru hřbitova a pozorovala Nat jak si to užívá* Ne že něco zase rozbiješ..*Nat na ni pohlédla a usmála se spokojeně* Neboj na těchto místech jsem Extra opatrná! Furt se zlobíš za to setkání? *Elaine Přikývla a odvrátila zrak* Děláš si fakt ostudu..víš jak se Dragos zlobil? Vedle tebe vypadám neschopně *Dokončila Elaine a Nat si Utřela oči. V tu chvíli spatřila civilku a naklonila hlavu*
*Netrvalo dlouho, než Chi zaregistrovala dva dívčí hlasy. Věděla, že se k nim přibližuje, ale nebylo to schválně - bylo to prostě při cestě. Nejdříve z toho neměla dobrý pocit, ale pak si uvědomila, že ona sama měla úplně stejný nápad, jako majitelky hlasů. Nedokázala rozeznat konkrétní slova a ani se o to nesnažila, jelikož ta konverzace nebyla určena pro ni. Zatočila vlevo, aby se od "děvčat" vzdálila, ale k jejímu překvapení neutichly - naopak, teprve TEĎ jde přímo k již zmíněným hlasům. Po chvilce utichly. Chiara zvedla hlavu a uviděla před sebou dvě postavy s tím, že jedna na ni upřímně, prazvláštně kouká. Ten pohled ji vyděsil* D-dobrý večer...? *Pozdravila překvapeně a udělala krok zpátky*
*Nat se podívala na osobu na ní mluvící a usmála se* Čauky! Doufám že jsme vás moc neviděsily..*Elaine držela Nat za rameno a popotáhla ji* Omluvte moji studentku, je velice mazlivá a ráda si dělá nové přátele *Nat se odthrhla a usmála se* Jo to jsem..*Nat se dívala na civilku a snažila se kontrolovat svůj hlad. Elaine ji držela kolem ramena* Nat nebuď neslušná
*Chiaru přátelskost dvojice překvapila - bylo to svým způsobem děsivé, ale zároveň milé.* Ne, ne to je v pořádku... Odpověděla tiše a prohlédla si obě děvčata. Nic se nestalo, opravdu. Jen jsem nečekala, že tady na někoho v tuto dobu narazím. *Na chvilku se odmlčela a pak jí zvědavost nedala a zeptala se: * Nezlobte se na mne, ale co tady studujete? Tak pozdě a zrovna na tomto místě?
My přes den pracujeme doma a v noci máme trochu volna takže..A studuji tu atmosféru a tvary náhrobků, proč se koukat na počítači když můžu ven! A studovat texturu náhrobků..*Nat se snažila něco vymyslet aby zakryla svou pravou identitu. Elaine přikývla na její slova a usmála se* Nat chce být umělkyně tak jí pomáhám *Elaine rozcuchala Natalii a Nat se zasmala*
Takže... Studujete architekturu náhrobků? Slyším o tom poprvé, to je velice zajímavé. *Řekla nezaujatě Chi.* Ale je pravda, že to asi někdo musí dělat, že? *dodala za chviličku, již o něco veseleji* A mimochodem, já jsem Chiara! Těší mě! *zvedla ruku směrem k jedné z dívek (Nat) a pomalými krůčky se začala přibližovat* Také jsem svým... Způsobem umělkyně. *Usmála se*
*Nat se usmála a šla blíže a usmála se* Jo a copak děláš? *Nat naklonila hlavu zvědavostí. Elaine jí následovala a dohlížela nad ní* A ne studuji jejich tvar a strukturu ať je můžu nakreslit..A co ty tu děláš? Není trochu pozdě? *Škarlila Chiaru s úsměvem a naklonila se k ní* Nat neobtěžuj cizí lidi..to tě matka nenaučila? *Elaine pokarala Natalii a překřížila ruce. Nat na ní vyplázla jazyk a zasyčela tiše* Omluv mojí mentorku není s ní sranda
N-no... Vlastně jsem tady z podobného důvodu! Nepřišla jsem studovat náhrobky, to ne, ale také si ráda kreslím... Přišla jsem načerpat inspiraci, i když ne zrovna v nejlepší dobu, *zodpověděla Chi dotazy zvědavé dívky* Vůbec mě neobtěžuje! *řekla směrem k druhé z dívek* Mohly bychom se tady sejít někdy a studovat ty náhrobky společně, hm? *Zeptala se té zvědavější z páru.*
To neni špatný nápad! Ale jenom večer já prostě nemám čas přes den..a Zrzavý lidé nemají dobrou reakci na slunce..však já v létě nevycházím z domu! Jenom večer..*Nat se začala drbat na hlavě a usmála se na dívku. Elaine dala Nat malý pohlavek za drzost a povzdechla si* Au! To bolelo! *Nat zasyčela bolesti a sadla si na studenou zem* Tak..A co teď? Jestli nikam nejdete tak bychom mohli si povídat! *Nabídla holčina když si sundala bundu a poskladala ji na zem vedle ni, aby si mohla Chiara sednout*
Chiara se na Nat opět usmála a přikývla. To chápu, mě samotné občas dělá sluníčko problémy. Trpím na zánět spojivek a ostré sluníčko tomu úplně nepomáhá. Stejně jako pyl. Se zájmem pozorovala, jak jedna dívka kárá tu druhou - jejich dynamiku úplně nepobírala, ale bylo to zajímavé Wow, není Ti zima? Musela se Chi zeptat Nat, když viděla, jak bez bundy sedí na zemi. Nakonec ale nabízené místo přijala a sedla si na bundu, vedle Natalie.Ráda si s vámi budu povídat! *Řekla nakonec vesele a šeptem se zeptala Nat* Proč tě pořád mlátí....?
Dobrá otázka! Prostě ji údajně neposlouchám..je přísná abych věděla jaké to je v životě..a ne Zima mi není..vyrůstala jsem v Kanadě, tam byla Zima mnohem větší..*Nat se zasmála když jsi vzpomněla na domov* však jako děcko jsem chodila hrát do sněhu a to byly ještě ty tuhé zimy..jo byla to sranda..*Nat si povzdechla a kouka na Elaine* Nechceš si taky sednout Mentorko? *Elaine zakroutila očima než si sedla vedle nich*
Kanada? Vždy jsem chtěl vidět Kanadu! *Rozzářila se Chiara, ignorujíc slova o mentorce.* Někdy bych se tam chtěla podívat. Odkud přesně pocházíš? Kanada je poměrně široký pojem, že ano? *Neodpustila si to a lehce se zasmála. Poté se posunula blíže k Nat, aby udělala místo její učitelce. Při této činnosti se dotkla loktem jejího loktu.* Pardon... *Omluvila se Chi. Pak obrátila oči k její mentorce.* A... Vy také kreslíte? Učíte na škole?
Toronto! Jo je to tam celkem super..a já kreslím jen na tabletu..ten tablet by měl mimikobat papír a ja nesmím pouzivat nic jiného než tužku..*Nat se podivala na čas a vstala s její mentorkou a poklonila se Chiare* Tak my půjdeme ať se ještě stihnu naučit pár věcí..byla to čest! *Nat vkročila do prázdná a spadla, narazila obličejem na tmavý náhrobek a automaticky se o něj opřela. Sekundu na to začala křičel bolestí když si chytla svou ruku a obličej. Ukázalo se že náhrobek měl na sobě stříbrné ramena kříže a to jí vážně popálilo. Elaine vyběhla za ní a zkontrolovala její ruku* trubko..* Řekla Elaine když Nat začala brečet a jak se jí zkroutil bolestí tak její ostré zuby vylezly*
Já zase pouze tužku a papír. Tablet mi nikdy nepřirostl k srdci, *sdělila Chiara svou zkušenost s kreslením.* Nápodobně, bylo to f-fajn! *Řekla Chi a zamávala se vzdalující se Nat. To už ovšem viděla, jak její nová kamarádka zahučela kamsi do země. Nejdříve jí ta situace přišla vtipná a tak jí to nedalo a lehce vyprskla smíchy - to bylo do chvíle, než Nat začala s hrůzou řvát. Zvedla se, popadla Nataliinu bundu a slezla za ní dolu. Logicky nemohla vědět - že se jedná o upírky, takže si myslela, že se ošklivě praštila. Narazila do její mentorky,* promiň! *omluvila se a klekla si k Nat.* Jsi v pořádku? Co se stalo? *zeptala se starostlivě, načež si všimla jejích ostrých, špičatých zubů. Leknutím vyjekla a spadla na zadek.* Aha, chápu.... *pošeptala, spíše pro sebe, než pro někoho jiného a pomalu se začala odsouvat od Nat.*
Neboj neublíží ti..Shh.. dýchej Nat..to bude dobrý já vím že to bolí.. *Elaine začala uklidňovat Natalie a vzala od Chiary Nataliinu bundu* nesmíme kousat..Vezmu jí domů..ty jsi nic neviděla..Jestli něco kecneš někomu..najdu si tě.. *Elaine vzala Nat do rukou a odnesla jí směrem do sídla. Nat brečela cestou a snažila se nesahatna čerstvou ránu*
*Chi těžce polkla a přikývla.* Ani slovo, *potvrdila Chiara a nechala obě kamarádky odejít. Zůstala ještě chviličku sedět, zpracovávajíc celou událost. Pak se konečně zvedla a odešla domů - celý zbytek večera nezahmouřila oči ani se nedotkla tužky či papíru.*
*Není to tak, že by Chiara neměla plno práce, kterou musí dotáhnout do konce. Naopak, má před sebou pár deadlinů (které si sama - a naprosto zbytečně - stanovila), které už tak nemá absolutně žádnou šanci stihnout. To samozřejmě nuceně znamená, že musí dělat cokoliv jiného, než se věnovat tomu, čemu by měla. V tomto případě to znamená odpojit se od okolního světa a navštívit festival v Queensu. Vypnula si tedy telefon, pro jistotu jej nechala doma, navlékla na sebe nevýrazné tričko a kalhoty černé barvy a vlasy si dala do culíku. Tak nejméně nápadná, jak to jen jde... Konec konců, byla by škoda, kdyby ji nějaký "známý" anebo nedej bože "kamarád" pokazil víkend. Indie hudba nebyla úplně vyloženě její šálek kávy (ostatně bylo těžké se jí v tomto ohledu zavděčit), ale stále to byla lepší alternativa, než se věnovat tomu, čemu by měla. Cesta na místo konání nebyla tak hrozná, jak si představovala, ale jak se blížila, tak hustota lidí se zvyšovala a na Chiaru to nemělo dvakrát dobrý vliv. Netrpěla sice žádnou sociální fobií a na úzkosti se vymlouvat také nemohla, ale nebylo jí to příjemné. Původní plán byl takový, že na festivalu bude trávit všechny tři dny. Netrvalo moc dlouho, aby dospěla k závěru, že jeden den je až moc. Po zaplacení a předání oranžového náramku, který spolu s černým outfitem působil naprosto křiklavě si uvědomila, že cesta byla náročná a vyhládlo jí. Rozhodla se tedy vydat se k nejbližšímu stánku s občerstvením. To už ji ovšem začal rozčilovat počet lidí, kteří neustále přicházeli. Sklopila zrak, koukala do země a šla stále stejnou cestou, doufajíc, že jí zavoní něco k jídlu. Cenou za to bylo, že si ani koutkem oka nevšimla, že prochází kolem Remiho stánku...*
*Plno ľudí okolo neho ho dokázalo zakryť celkom obstojne, aj keď s jeho oblečením, ktoré si zvolil, zrejme pritiahne viac pozornosti, než by si jeho introvertné ja žiadalo, zatiaľ čo jeho extrovertná maska pôsobí, že si užíva každý jeden darovaný pohľad. A on, predsa ako vždy, vracia pohľady a úsmevy tak nadšene, ako to len ide. No namiesto toho, aby za kýmkoľvek išiel a spoznával niekoho nového, radšej si tento čas užije sám s hudbou, aby ju mohol skúmať a nechal si ju zasiahnuť do svojho vnútra poriadne a naplno. Prísť s bosými nohami nebol úplne najlepší nápad a teraz si to uvedomuje, keď mu už piatykrát niekto šliapol na nohu a má pocit, že po konci víkendu bude mať z nôh placky. Veselo sa presúva pomedzi ľudí a ich blízkosť mu až tak nevadí, no zároveň si uvedomuje, že časy sa od posledného festivalu, na ktorom bol, o niečo zmenili a že tento festival tak trochu pripomína trhy a nie pohodové posedenie pri obľúbenej hudbe. To mu však nezmýva úsmev z tváre, jeho červené líca, chytené od slnka, jemne dvihnuté a oči skoro ako hviezdy pôsobia, akoby bol v raji, aj keď tento jeho výraz bol odpoveďou na to, čo práve zazrel. Opodiaľ postávajú dve osoby pri vlastnom stánku a malom pódiu, hrajú hudbu a predávajú veci a on si všimne, že tam predávajú aj hudobné platne, čo ihneď a v sekunde priláka jeho pozornosť natoľko, že sa vrhne aj do davu ľudí, aby sa k ponuke predral a mohol si odtiaľ zobrať nejaký špeciálny kúsok, ktorý síce so sebou bude musieť vláčiť celý festival, ale tak úplne mu to nevadilo. K večeru, keď sa zotmie, mal prísť aj jeho najlepší priateľ, takže ho požiada, aby u seba platňu uschoval, kým si po nu Tanoia nepríde. Ak si vôbec niečo vyberie. Podíde teda bližšie, jemne sa ospravedlňujúc popod nos každému, do koho nechtiac slabo vrazí, keď je odštopnutý niekým ďalším.* Pardon, s dovolením. *Zaznie jeho hlas, keď prejde pomedzi dvoch ľudí, nechtiac tak naraziac aj do istej mladej ženy (CHIARY).* Ospravedlňujem sa. *Prenesie k žene ospravedlňujúco a milos a usmeje, aby sa náhodou nenahnevala, a keď stojí pred stánkom, začne si prehľadávať hudobné platne, naraziac na rôznych umelcov, na niekoľko platní, ktoré už má, a hľadá, či náhodou nebudú mať aj The Next Day alebo Blackstar od Davida Bowieho, ktoré si ešte nestihol dokúpiť, naposledy si vybral v obchode iba Pink Floyd - The Division Bell, alebo keby mali Shirley Bassey, ktorú zatiaľ nevie zohnať. A popri tom očkom sleduje a uškom počúva mužského hudobníka (REMIHO) pri stánku.*
*Remi si ale své kamarádky všiml až moc dobře. Nejprve se uculil, přemýšlel, zda za ní vyběhne a nebo ne, ale nakonec to neudělal, jen v části písně kde by se zpívalo "Honey, are u comming?" vyměnil první slovo za Chiařino jméno. Pokud to by ve spojení s jejím jménem a faktem, že to byl Remiho hlas hned vedle ní, tak už nevěděl. Culil se na ní, byl zvědavý, zda si jej všimne. Jennifer už ale vyběhl ven ze stánku, a jelikož moc dobře věděla, o koho jde, chytla dívku za ruku a pozdravila ji. Pak ukázala na Remiho, jež na obě dívky mávl a začal zpívat další svou píseň, se jménem Supermodel. Sledoval je před sebou a usmíval se, stejně jako se culil i na ostatní lidi, jež ke stánku přišli. Všiml si, že mezi nimi byla i postava pro něj povědomá (TANOIA) . Proto využil toho, když se na něj fér letmo zadíval a ihned mu zamával, než ale vrátil ruku zpět na struny a pokračoval ve hraní. Když pak píseň dohrál, do mikrofonu vyhlásil pauzu.* Tak, na moment mne omluvte, a než budeme hrát dál, můžete kouknout ke stánku. Najdete tam vše možné na kytary, i kytary, a nějaké desky a CD, jak cizích skupin, tak i moje, amatérské nahrávky. Tak jen na to, má krásná, modrovlasá kolegyně vám pomůže s výběrem. *Ukázal na Jenn, jež zvedla ruce, aby na sebe upozornila a zářivě se na sebe usmála. Remi využil toho, že jsou jak CHIA tak TANOIA od sebe v podstatě kousek a došel k nim.* Páni, ahoj! MI amore, tebe bych tu nečekal, jsem rád že tu jsi. *Objal Remi Chiu a pak se otočil na Tanoiu.* I tebe rád vidím, viděli jsme se letmo na tom plese. *Osvěžil mu paměť, pokud Tanoia náhodou zapomněl.* Jak se vám tu líbí?
*Chiara zprvu slova osoby (TANOIA) ignorovala. Co naplno získalo její pozornost byla Remiho písnička. Nemohla si pomoci - začala se červenat. Vždyť neznala nic sladšího, než jeho hlas, hlavně pak v kombinaci s jejími oblíbenými písničkami. A ač tedy ze začátku vskutku litovala toho, že sem vůbec šla, tak byla nucena změnit názor. Protože, ruku na srdce, kam by nešla, když tam je Remi?* Ciao! *Dostala ze sebe vysokým hlasem poté, co se jí podařilo trošku setřást nervozitu a překvapení, které v ní REMI vyvolal. Objala jej zpátky a pak se otočila směrem k TANOIOVI* Am... My se asi ještě neznáme, že? J-já jsem Chiara.... *Podařilo se jí ze sebe nervózně dostat. Neměla totiž ráda nové lidi. A horší, než noví lidé bylo seznamování s novými lidmi.* Těší mě! *Dodala a napřáhla k osobě (TANOIA) ruku na potřesení. Alespoň tedy měla pocit, že takhle to je společensky v pořádku. To už ji ovšem přepadala úzkost. Tenhle týpek (TANOIA) a k tomu ta modrovláska a spoustu dalších lidí kolem Remiho. Počáteční nadšení ji opustilo.*
*Všimne si, že muž (REMI) na neho máva od gitary a tak mu plne venuje pozornosť, než si uvedomí, že ho pozná. Do mysli mu vypláve spomienka na tvár víly, ktorá ho istú chvíľu podporovala pri jeho tanci na stole pred Jasonom. Pri tej spomienke sa začervená. Jediný raz, čo sa s vílou stretol, bola slávnosť, na ktorej otvorene flirtoval s kráľom víl. A síce cíti, ako mu červenejú uši pod šatkou, iba veselo pokýve späť a vtom zahliadne medzi hudobnými platňami People Like Us od The Mamas and the Papas, ktorá mu od nich chýba.* Oh, vau. *Zvolá si sám pre seba šťastne a vie, že je to platňa, ktorá sa asi už tak ľahko nezháňa, preto je extrémne šťastný, že ju tu našiel, na cene mu nezáleží. Keď zaznamená, že hudba utíchla a že k nemu REMI pristúpi, otočí k nemu hlavu s veselým, detským úsmevom.* Pamätám si, nevedel som, že hráš. *Zvolá nadšene a pristúpi o krok bližšie, ako mu to ľudia okolo dovolia a jeho tvár naznačuje, aký je ohúrený. Otočí hlavu aj k dievčine (CHIARE), do ktorej predtým narazil, a keď si všimne, aká je nesvoja a podáva mu nie veľmi nadšene ruku, milo sa usmeje.* Som Tanoia. *Predstaví sa a teatrálne sa jej ukloní, tiež iba do takého bodu, ako sa mu to dá, keďže za ním postávajú ľudia. Stále v rukách zviera hudobnú platňu, pritlačí si ju bližšie a pozrie na REMIHO.* Dá sa zjednávať? *Opýta sa zvedavo, aj keď mu nerobí problém zaplatiť plnú cenu. Nie je si istý, či je CHIARA tiež víla alebo nie a tak nič na tú tému nevyťahuje, nechávajúc debatu na úrovni civilskej. Otočí sa k nej a v jeho očiach sa odrazí aj akási introvertná emócia, ktorá akoby sa u neho zjavila v prítomnosti neistej, uzavretej osoby, no zároveň si uvedomuje, že zrejme CHIARA nie je konverzačný typ, pokiaľ spoznáva niekoho nového, alebo…* Vy hrávate tiež? *Opýta sa, aby začal trochu konverzáciu a mrkne pri tom rýchlo na REMIHO, aby ho akosi podporil v tom, že sa CHIARA nemá čoho báť, pokiaľ ide o nich oboch. Síce sa s Tanoiom nepozná, no on je ten posledný, čo by jej chcel znepríjemniť deň.*
*Remi ji pozoroval a usmíval se, byl rád, že ji vidí. Ostatně, tak nějak jako vždy. Vždy byl s Chiou rád, a tak tomu bylo i teď.* Ciao, mi amore. *Zavrněl a vtiskl jí polibek na čelo.* Jsem rád, že tu jsi, to není pochyb, ale jak říkám, nějak jsem nečekal, že tě tu uvidím, tak nějak jsme měl strach, jestli tohle nebude až moc lidí, na tebe. *Osvětlil Remi a nervózně se podrbal na zátylku.* Ale neboj se, kdyby cokoliv, jsem tu s tebou, ano? *Zavrněl, načež ji povzbudivě stiskl ruku na znamení toho, že jak to říkal, tak to bylo- byl tu pro ni. Pak se otočil na TANOIU.* Jo, jo hraju,, tak nějak už několik let. *Zazubil se Remi. Pak se podíval na desku v jeho rukou, a uličnicky se usmál. Pak se natáhl k Tanoiovu uchu.* Nechci to říkat nahlas, ale ze známosti, nechám ti to za půlku. Za ten tanec na stole. *Popíchl jej a pak se uculil na CHIU.* Známý Tanoia, potkali jsme se na plese na dvoře. *Pronesla a pak koukl na féra. *Ví o tom, už kolik let. *Objasnil jen touto větou, doufajíc, že to Férovi dojde, ale tak, proč by ne?*
Tanoia? *zarazila se Chi* Co to je.... Hezké jméno... *zašeptala - bohudík z ní nevypadla otázka "co to je za jméno?" Am, na kytaru, chci říct, ani moc nehraju. Nejsem dobrá hráčka. Spíš, než cokoliv, mě baví písničky skládat. Hudbu samotnou. Nemám moc vlohy na její interpretaci jako takovou, od toho tu jsou jiní, *odpoví na otázku a mrkne na REMIHO. V tu chvíli jakoby se svět zastavil. Vyrůstali spolu, základy psychologie nepřipouští, aby se mezi "sourozenci" vybudoval takový vztah. Ale co už, Chiaru nezajímá, co říkají základy psychologie a už vůbec ji nezajímá to, co si myslí ostatní. To už ovšem cítila jeho stisk a veškeré negativní myšlenky ji přešly a stejně tak pro ni přestal TANOIA naprosto existovat* Remi! *Vykřikla opět pisklavě, nepříjemně vysokým tónem.* Vím, že máš určitě nové písničky. Uslyšíme dnes něco? Něco, co jsem ani já neslyšela? Prosíííííííííím! Tvůj kamarád je chce určitě také slyšet, že ano? *obrátila se k Tanoiovi, poprvé mu věnovala reálně upřímnou pozornost.*
*Chvíľu počúva REMIHO slová, venované Chiare, ale jeho pozornosť uprie na gramofónovú platňu, ktorú drží a jemne po nej prejde prstami. Je to pre neho ako poklad. Svoj pohľad znova venuje REMIMU, nadšene sa usmeje, zahrajú mu svetielka v očiach.* To je skvelé, nechceš niekedy zahrať so mnou? *Opýta sa povzbudene a nadšene. Bol by rád, keby sa s niekým dal do hudobného projektu, jeho prsty sa potrebujú znova rozhýbať a mohol by konečne priniesť na slnko aj texty a hudbu, ktoré napísal, a ktoré ležia u neho doma všade naokolo, stále neprezentované. Má na chrbte gitaru, takže aj to môže byť náznak toho, že sa sám o hudbu zaujíma. Pozrie na CHIARU. Jej poznámka o jeho mene mu nepríde úprimná a presne vie, čo chcela podotknúť, aj keď sa pozastavila.* Uhm, ďakujem. *Povie usmiato, ale v jeho očiach je neistota a zmätenie. On si to meno nevybral a ešte keďže je víla, jeho meno je skutočne trochu netypické na civilov. Keď sa k nemu nakloní REMI, začervená sa silno načerveno z jeho poznámky o tanci.* Nebol prvý a nebol posledný. *Odpovie ale nakoniec odvážlivo a flirtovne, aj keď flirt nie je mierený na Remiho priamo. On si úplne tento typ komunikácie neuvedomuje sexuálne, iba niekedy, napríklad pri Jasonovi. Ignor zo strany CHIARY si skúša nebrať vôbec osobne, zrejme ak by tam namiesto neho stál ktokoľvek, tak by skončil rovnako. Ale keď sa nadšene ozve aj k nemu ohľadom Remiho hudby, nadšene dvihne hlavu znova od platne a hadšene prikývne a poskočí si.* Prosím, rád si to vypočujem. *Prenesie detsky a hravo s očakávaním v tvári. Usmeje sa smerom na CHIARU a v rýchlosti sa obzrie smerom k pódiu, kde hrá istá kapela, ktorá mu hrá do srdca a on, síce bol zabraný v konverzácii, sa nechával tou hudbou posilňovať a rovnako si k tomu začal podupkávať bosou nohou, jemne si hýbajúc hlavou. No čaká teraz aj rytmickú dávku od FÉRA pred sebou.*
*Remi poslouchal Chii a usmíval se, byl rád, že se alespoň trošku uklidnila, při nejmenším na to vypadala. A on byl za to rád. Vidět ji nesvou, nebo nějak zranitelnou, nebo jen ne ve své kůži, mu trhalo srdce. Ať už chtěl a nebo ne, pokud šlo o Chiu, byla jeho největší slabinou. Pak se uculil.* Jistě že ještě něco oslyšíte, to je samo sebou, jen teď si musím dát trošku pauzu. Navíc, teď tu bude hrát Jessica, další moje kolegyně a přítelkyně Jenn, takže až dohraje ona, jdu na to zase já. Jsme tu všichni tři, za celý náš obchod a naše díla, takže tak. *Zavrněl spokojeně Remi a objal Chiaru jednou rukou kolem ramen. Koukne pak na TANOIU a uculí se.* Jasně, no a na co ty hraješ? Já fakt jenom na tu kytaru a taky zpívám, to je vše. *Zavrněl Remi. Když mu pak Tanoia odpověděl, tak se spokojeně zašklebil.* Tak doufám, že brzy budu svědkem dalšího. *Mrkl na féra. Pak se uculil.* Zahraju, zahraju, ale až skončí Jess, do té doby si asi skočím pro něco k pití a hlavně na cígáro, jelikož mne už závislost volá. Jdete se mnou? *Optals e Remi, a pokud na to kývli, tak zamířil jen za svůj stánek na místo, kde byl malý prostor bez lidí, mezi plachtou a Jenniinou dodávkou, ve které vše přivezli. To už se ale Chiara omluvila s tím, že v davu spatřila známého a odběhla za ním.*
*Obzrie sa za CHIAROU a aj keď ho mrzí, že sa od nich odpojila a nemôže ju zatiaľ lepšie spoznať – možno by mu v tom pomohla Remiho hudba, nechá to tak a pozrie späť na REMIHO.* Oh, um, viem hrať na… *Na chvíľu sa zasekne a potom začne vymenovávať nástroje, na ktoré sa naučil hrať, pomimo tých, ktoré ho zaujímajú a skúša sa niečo naučiť.* …gitaru, bicie, flautu, píšťalu, tamburínu, lýru, bongo alebo djembe. Tiež spievam a píšem texty a hudbu. *Trochu hanblivo sa pousmeje, akoby čakal, akú reakciu na to bude REMI mať. No zároveň má pocit, že by to FÉR mohol oceniť, hlavne ako hudobník a sám tvorca hudby. Potom je však jeho tvár ešte červenšia.* Heh, možno nejaký tanec ešte bude. *Odpovie detsky a jemne a znova sa obzrie, akoby hľadal spomínané stánky s pitím.* Rád sa pridám. Len… *Zamyslí sa a naširoko, no nervózne sa usmeje. Cigarety a alkohol veľmi neobľubuje, no uvedomuje si, že tak ako pre neho sú psychedeliká, pre ostatných sú tieto dve látky. Preto zmĺkne a nadšene prikývne a rozíde sa s REMIM smerom, kam ho vedie.* Nechceš skúsiť aj niečo iné, okrem cigariet? *Opýta sa opatrne. Pre víly nie je ničím novým skúšať alebo propagovať drogy, nečudoval by sa ani, keby REMI sám pri sebe niečo mal. A drogy, ktoré Tanoia takto otvorenejšie propaguje, nie sú návykové, skôr ak by si jedine niekto vytvoril psychickú závislosť kvôli ich účinkom. Snaží sa pretláčať pomedzi ľudí, snažiac sa stíhať za FÉROM, pretože čím bližšie sú k pódiu alebo k stánkom s pitím a občerstvením, o to viac ľudí je okolo nich. Cíti, ako pod jeho bosými nohami brní zem a zároveň ako mu po chodidlách stúpajú fanúšikovia skupiny Temples. On sám sa hýbe do hudby, aj keď sem-tam nakrčí obočie pri bolesti na nohách.* Počul som, ako si hral, a si dobrý. *Pochváli. A keďže je REMI víla, sám vie, že Tanoia to nemyslí ako nejaký kompliment iba aby sa mu dostal pod kožu, ale že ho skutočne úprimne pochválil.*
*Už jen, jak začal TANOIA vyprávět se na něj díval s vykulenýma očima.* Páni, tolik věcí? *Vydechl Remi překvapeně, než obdivně hvízdl.* No a já jsem rád, že hraju jen na tu kytaru a zpívám, musím teda říct, že jsi skutečně multitalent. *Pronesl Remi uznale a pokýval Tanoiovi hlavou na souhlas.* No, to bychom mohli dát dohromady, já hraju na kytaru, Jennifer na basovku, Jess taky kytara, a ještě bicí a byla by z nás super kapela. *Nadhodil Remi laškovně. Nad jeho poznámkou o tanci se uculil.* No tak super, já se budu jedině těšit. *Ušklíbl se na něj. Když se pak dostal za svůj stánek, tak se na něj otočil.* Něco jiného než cigareta? Záleží na tom, co by jsi nabídl. *Mrkl na něj, vyzvajíc jej, co to tedy bude. Nad jeho pochvalou se usmál.* Moc děkuju, kytara je pro mě jako...no, ani ji občas neberu jako nástroj. Je to pro mne takový, kouzelný předmět. *Podotkl.*
*Tento druh hudby rozhodne nepatrí do Thierriho šálku kávy. Zároveň ale odmieta sa poddať strachu z vonkajšieho a extrémne nebezpečného sveta, tak teda po dlhšom prehováraní jeho spolužiakov sa rozhodol ísť na festival tiež. Nahodil si iba biele tričko, džínsy a tenisky. Tak nejak očakáva, že to dopadne ako na Pride a skončí v nejakej farbe alebo minimálne sa vyváľa v nejakej tráve.* /Ale znova v krvi nejakého psychopatického jehovisti./ *Ale na jeho počudovanie odkedy vkročil na festival doňho ani nikto nedrgol, ani sa ničím nepolial. Sem tam do nejakej pesničky sa zakýve zo strany na stranu. Občas si len usrkáva nejakého nealkoholického radlera.* Pardón. *Povie a vyhne sa nejakým ľuďom čo akurát prenášajú dajakú hudobnú aparatúru. Ako tak vykročí vedľa tak drgne bokom do stánku a pár vecí tam pozhadzuje. Nenápadne to tam rovná keď v tom sa objaví menší plamienok.* /Dofrasa!/ *Vyvalí na to očí a rýchlo to nejakou handričkou, ktorá tam bola uhodená uhasí. Vydýchne a obzrie sa okolo či to nikto nevidel. Pousmeje sa, že sa mu ten problém podarilo vyriešiť lenže keď sa znova pozrie na stánok tak uvidí znova plameň... ktorý už je o dosť väčší.* Ou... *Je mu jasné, že to handričkou neuhasí. Postupne začne HORIEŤ STÁNOK.*
*Trochu sa začervená a uhne pohľadom.* Ale nie, multitalentom by som sa nenazval. Ale ďakujem. Dlhší čas na svete nechá viac priestoru venovať sa tomu, čo milujeme. *Prenesie trochu ako mudrlant, ale on rád rozpráva o tom, čo miluje. Keby na neho REMI vytiahol ešte prírodu, zvieratá, literatúru, Faeriu a ďalšie veci, dosť by sa s ním o tom dokázal porozprávať. Aj by rád, ale teraz je téma hudby a hudby je všade naokolo toľko, že nevie myslieť poriadne na nič iné. REMIHO nápad ho nadchne, vyskočí a skoro akoby sa na neho vrhol sa k nemu stiahne s nadšením v očiach a širokým úsmevom.* Vždy som chcel kapelu a síce hrávam verejne, tak iba na svojich párty a slávnostiach. Mohlo by to byť skvelé. *Detinskou veselosťou hovorí a pohodí rukou. Vtedy zacíti smrad a obzrie sa, ale najskôr si nič nevšimne. Otočí sa späť k REMIMU a rozhodne sa, že približne naznačí FÉROVI, že mal na mysli LSD alebo trávu, no to už znova pocíti ten smrad, akoby horelo.* Cítiš? *Prenesie rečnícku poznámku a začne ňuchať nosom skoro ako pes, keď sa jeho oči roztvoria a všimne si jeden zo stánkov, ktorý horí a obkolesili ho ľudia.* /Do kvitnúcej čerešne./ *Pomyslí si prekvapene a vydesene. Napadne mu, že keby tu bol Erno, možno by s tým niečo vedel urobiť, ale on ako fér, ktorý ovláda zemnú mágiu a ešte k tomu je obkolesený samými civilmi, nemôže si nič dovoliť. Stiahne aj seba, aj REMIHO za pažu k stánku a zbadá tam istého mladého muža (THIERRIHO), ktorého stretol zatiaľ iba raz v Pandemoniu a to sa tiež poriadne nerozprávali, iba sa predstavili. Ihneď sa začne obzerať po niečom alebo niekom. Je mu jasné, že na takomto festivale je určite zabezpečenie, ktoré pomôže zažehnať podobné situácie ako je menší oheň, ktorý sa však ale rýchlo šíri. Niekoľko ľudí okolo panikári a to vôbec nepomáha. Obzrie sa a vidí nejakého muža, ktorý už sa cez ľudí nervózne pretláča s hasiacim prístrojom.* Výborne. *Zašepká sám pre seba a obzrie sa k REMIMU a podíde k THIERRIMU.* Si v pohode? *Opýta sa starostlivo.*
*Remi se nad jeho dětinskostí usmál. Nemohl popřít, že duch víly, to jeho vnitřní dítě, jež mu tu básnilo o kapele, bylo neodolatelné. Chtěl mu už odpovědět,ale stejně tak jako on ucítil ten smrad. Reflexně se rozhlédl a zavrčel. Pak se podíval zpět na TANOIU.* Jo, cítím, a už i vidím... *Hlesl, ale to už ho fér táhl ven. Remi jen tak tak stihl zahodit cigaretu na zem a típnout, zatímco hledíc ke stánku přemýšlel, co by mohl udělat.* /Notak, ovládání živlů ti jde, tak jdi na to./ *Pomyslel si. Stojící před ohněm, se nejdříve ujistil, že je civil v pořádku. Rozhlédl se, bleskově doběhl ke stánku opodál, kde položil dolarovku na pultík a vzal si jedno z pití, jež tam většinou měli jako výstavu toho, co mají, vrátil se a lahev podal k civilovi.* Tady, napijte se, v pořádku? *Optal se stejně jako Tan. pak se na TANOIU koukl.* Já se o to postarám. *Ujistil jej. V momentě, kdy pak začal muž hasit stánek se Remi upřeně zadíval na oheň a schovaný mezi lidmi tak, aby nebyl moc nápadný zlehka zvedl jednu ruku dlaní k nebi, zatímco druhou namířil na oheň a roztáhl prsty, jež poté svíral do pěsti. Pokoušel se pomocí rozptýlení větru vzít ohni kyslík, tak, aby se sám oheň udusil. Byl rád, když viděl, že to pomohlo a nakonec i za pomoci hasícího přístroje zbyly z ohně už jen doutnající plamínky. Pak si úlevně vydechl, vrátil se za TANOIŮ a THIERRIM A sledoval, zda je vše v pořádku.*
*Otvorí pusu a potom ju zaklapne. Všimne si, že už pár ľudí zachytilo oheň a začali hýkať a panikáriť.* /Paráda. Panika v dave./ *Prevráti oči v stĺp a pozrie znova na oheň, ktorý je zas o niečo väčší a dokonca už aj oblizuje strechu stánku. Pozrie na svoj nealko radler a tak ho teda vyleje na ten ohník. Ako sa dalo predpokladať tak to nepomohlo. Trochu zakašle ako sa naňho otočí dym a tak teda trochu odstúpi. Trochu si aj pretrie oči ako ho zaštípu. Pozrie sa za známym hlasom.* Ale hej, len ten stánok asi nie. *Odpovie TANOIOVI a potom pozrie na REMIHO, ktorý mu aj ponúka pitie.* Díky. *Zoberie si nápoj a odpije si ale keď zo stánku vyšľahnú plamene tak sa nakloní dozadu a ten pohár tam hodí. Samozrejme, je to bez efektu.* Myslíte, že to mali poistené? *Rozkašle sa keď sa znova ich smerom otočí dym. Odstúpi ďalej a po chvíli vidí, že oheň dostanú pod kontrolu.*
*Sleduje oheň a aj keď často býva zosobnením deštrukcie, vždy mu prišiel hrejivo krásny, ale v tomto prípade asi nie je čas na tragickú romantiku pri horiacom stánku. Otočí sa k THIERRIMU, ktorý prijíma od REMIHO vodu a povzbudzujúco sa usmeje, no rovnako ako na mladého muža, aj na neho a REMIHO sa ťahá dym, ktorý ho zaštípe v očiach a začne ho dusiť. Rozkašle sa a rýchlo sa otočí, aby bol chrbtom, no už cíti, ako mu tečú slzy a škriabe ho v pľúcach.* /Dym nie je môj výberový typ drogy./ *Pomyslí si a otočí sa k REMIMU, ktorý už využíva mágiu na to, aby oheň pomohol uhasiť, aj keď je rád, že tam prišiel hlavne ten pán s hasiacim prístrojom.* Na toto som už starý. *Povie s jeho žiarivými zaslzenými očami a s úsmevom, až to vyzerá podivne, akoby plakal dojatím. Otrie si oči do ponča a ešte zakašle.* Čo sa stalo? *Opýta sa THIERRIHO a vďačne sa zazubí na REMIHO, ktorý sa teraz môže cítiť hrdinsky, aj keď Tanoia má pocit, že na festivaloch je to bežnou aktivitou, ak tam napríklad chodia ľudia, ktorí sa nestarajú o to, či poriadne uhasia cigaretu alebo trávu, či ako zhasnúť zápalku ich nikto v živote nenaučil. On však nebude súdiť, to sa u dávno odnaučil a nikdy to poriadne ani nevedel. Nakoniec veselo vezme aj THIERRIHO, aj REMIHO za zápästie a odtiahne ich pomedzi ľudí od tej drámy, aby sa mohli poriadne nadýchnuť.*
*Poté, co se vrátil zpátky za THIERRIM a TANOIOŮ, tak se ujistill, že jsou všichni v pořádku.* Co vy dva, tedy hlavně vy, je to lepší? *Optal se, ale to už jej Tanoia táhl společně s mužem pryč.* Jinak já jsem Remi! *Natáhl volnou ruku Remi směrem k Thierrimu a zazubil se od ucha k uchu. Když pak byly mimo lidi, alespoň kousek od místa dění, kde se to plnilo lidmi, tak si Remi vydechl a sedl si.* No teda, to je jízda, to jsem nečekal, vám řeknu. *Zahučel fér, nažeč si vytáhl cigaretu a zapálil si ji, přeci jen, musel alespoň trošku potlačit ten stres, co tam vznikl, a že nebyl malý. Tak nějak hádal, že tu bude ještě chvilku, než se vrátí ke stánku, byl rád, že oheň nedosáhl až k nim. A kdyby ano, tak věděl že Jenn by se o to nějak chytře zvládla postarat.* Teda, hudba, oheň, davy...skoro jako nějaký metalový fesťák, no ne? *zazubil se.*
*Zakašle a zamrká z toho dymu. Dokonca si aj jedným prštekom utrie zblúdilú slzu. Ten prst si potom utrie do džínsov.* /Vedel som, že biele tričko je hlúposť./ *Keď je oheň uhasení tak rovnako ako dalších pár jedincov zatlieska pánovi s hasiacim prístrojom. Úkosom pozrie na TANOIU.* Na toto je už hádam každý starý… aj keď možno nie. *Zahundre popod nos keď vidí, že sú v dave ľudia, ktorý sa aj radovali z horiaceho stánku. Na otázku ale potom len otvorí pusu, zaklapne pusu a nakoniec si len dá ruky v bok.* Vzbĺkol. *Odpovie to čo bolo očividné. Netuší čo sa mu podarilo v tom stánku zhodiť a vlastne ani netuší čo to bolo za stánok.* /Ale podozrivo rýchlo začal horieť.* Nechá sa čapnúť a odtiahnuť TANOIOV ďalej od miesta činu. Cesto pozrie na REMIHO a zamračí sa naňho. Pozrie sa na biele tričko, ktoré stále vyzerá čisté a potom späť na REMIHO.* Je to dobré. *Keď sa REMI naňho zazubí tak Thierri použije cely svoj francúzsky šarm. Čiže sa zatvári zhnusene a dokonca aj pohoršene keď dokonca k nemu natiahne ruku. Ale predsa len ruku k nemu natiahne a podá si ju s ním.* Thierri. *Keď ho pustí tak by človek čakal že si ruku otrie do gatí ale nespraví to. Keď sú mimo davu tak sa Thierri okolo seba poobzerá… a potom si kecne do tureckého sedu na zem. Sleduje REMIHO ako dá tak rozohnil.* Jízda, metalový fesťak? … *Zatvári sa opovržlivo.* Na metalovom festivale bežne niečo horí?
*Sleduje tých dvoch pred sebou a vymieňa si medzi nimi pohľady, skúmajúc, čo za emócie sa dokážu v tvárach dvoch ľudí vystriedať za tak krátku chvíľu. Pobavene sa pri tom zazubí, zatiaľ čo sa tam oprie o nejaké zábradlie zadkom a rukami. Tiež mu príde zvláštne, že sa THIERRI nejako podivne tvári, keď sa ho pýta na to, ako sa to stalo, ale nechá to tak. Sám si ani nestihol všimnúť, čo za stánok to vlastne bol, ale nebol ďaleko od toho REMIHO.* Pôjdeme si dať drink? *Navrhne, ale keďže on alkohol vážne nezvláda, odkašle si a opraví sa.* Teda, nejaké pitie? Pozvem vás. *Navrhne s detsky nadvihnutým obočím a pozrie najskôr na THIERRIHO, ktorého takýmto spôsobom akoby nedobrovoľne zahrnuli do svojej dvojčlennej skupinky, a potom na REMIHO, na ktorého poznámkou sa zasmeje, ale zároveň zamyslí.* No, okrem takých tých ohnivých šou som, aspoň čo si spomínam, ešte niečo horiace nevidel na metalovom koncerte, ale na tých som bol iba párkrát. *Odpovie a kývne na THIERRIHO na potvrdenie jeho akoby nechápavej otázky. Aspoň tak ju vnímal on. Potom sa narovná.* Tuto Remimu som ponúkal, či by ste nechceli skúsiť aj inú zábavu. *Navrhne otvorene a keďže nechce riskovať, že by pred THIERRIM vytiahol nejakú prazvláštnu drogu, ktorú by odrazu nikde nedokázal zohnať, ak by chcel ako neznalec podsveta, rozhodol sa pre LSD. Síce si ho šetril ešte na neskôr a na ďalší deň, stále mal pri sebe niečo ďalšie a bude ochotný sa podeliť. Ak by mali záujem. Tajnostkársky sa na oboch pousmeje a žmurkne a kývne na nich vysmiaty rukou, pokiaľ sa rozhodnú, že sa chcú ísť napiť na jeho pozvanie. Má pocit, že každý raz, čo THIERRIHO stretne, tak mu kupuje nápoj. A nevadí mu to.*
*Z Remiho nadšení jej vyvedla THIERRIHO poznámka. Nebo ne vyvedla, spíše jej zarazila a donutila jej se zamyslet. Pokud to myslel nějak útočně, či opovržlivě, pak to Remi neřešil. Nechtěl a ani to neudělal. Prostě a jednoduše se znovu zaculil, než vzhlédl k oblakům a na oko se zamyslel.* No tak, jak se to vezme. Chtěl jsem tím spíše říct, že metalové festivaly jsou s ohněm více spojované, než festivaly hudby této, víme? Jasně, že tam nehoří, pokud to není součástí vystoupení, mno, což bývá ostatně často, ale tak, no, hehe, chápeme se, ne? Alespoň trochu? Metal, démoni, peklo, oheň? *Zaculil se a podrbal se, už trochu nervózně na zátylku. Pad nad tím ale udělal otrávený obličej, mávl rukou a nesouhlasně mlaskl.* Nech to být. *Pronesl a pohled otočil k TANOIOVI.* Jo, já bych drink ii ocenil, to by jsi byl vcelku hodný. *Zazubil se a pak se k němu naklonil.* A stejně tak i něco dalšího, co jsi nabízel před tím, pokud je to bezpečné, rád si něco dám. *Zavrněl a mrkl na něj.*
Možno tak vodu by som si dal. *Ako si tak kecne do trávy, tak počúva definíciu metalového festivalu. Chvíľu pozerá na TANOIU a potom zas na REMIHO. Zamračí sa ako to tak spracováva. Nemá za sebou veľa hudobných festivalov. Vlastne žiadny. Toto je jeho premiéra a už sa mu podarilo nedopatrením podpáliť stánok.* Aha. *Zamračí sa ešte viac.* Takže metalová hudba je… taká ohnivá? *Spýta sa pomerne nechápavo a dokonca tá nechápavosť sa odzrkadlí aj do jeho výrazu. Teraz vyzerá ako tupeček sediaci v tráve. Keď TANOIA vytiahne drogy tak sa Thierri trochu nakloní a zažmúri na to. Keď nejako identifikuje čo by to mohlo byť tak nakrčí nos.* Nie, díky ale s týmto nemám dobré skúsenosti. Naposledy som… no… bolo to zlé proste. *Postaví sa na nohy a opráši si zadok. Potom si privonia k tričku.* Smrdím ako obhorená šalvia spolu so senom. Čo predávali v tom stánku? *Znovu pričuchne a zatvári sa ako čisté nešťastie.*
Jste v pořádku?! *vykřikne Chiara z povzdálí, zatímco se snaží prorvat davem k REMIMU a jeho... Známým. Nutno podotknout, že poměrně neúspěšně, jelikož se svými 163 centimetry ji převýší snad všechno. Po chvíli, která trvala minimálně 6 minut se jí podaří dostat zezadu k REMIMU.* Remi!! *Vyjekne a zezadu ho obejme jako plyšového medvěda silou, kterou by do ní žádný z přítomných určitě neřekl.* Jsi v pořádku? Viděla jsem ten kouř a všichni se sem začali cpát a... Měla jsem prostě strach, jasný? Moc dobře vím, jaký jsi nemehlo.... A vůbec! *Starostlivost, se kterou přišla se úplně vytratila, pustila Remiho a elegantně, a rychle ho obešla, totálně ignorujíc jak TANOIU, tak THIERRIHO. Zamračila se.* Co jsi to udělal? Určitě jsi zase dělal... Něco... Nějaké... Musíš být O-PA-TR-NÝ! *Pustila se do něj ke překvapení všech. Naštvaný výraz jí ale nevydržel dlouho, všimla se totiž THIERRIHO, kterého do té doby úspěšně ignorovala - kdyby neexistoval, tak by se celá situace udála úplně stejně.* O-omlouvám se.... *řekla směrem k cizinci (THIERRI) a veškeré její sebevědomí, se kterým nadávála REMIMU bylo úplně fuč.*Nechtěla jsem sem se... *zamotala se ve vlastních slovech a sklopila oči dolů* Nechtěla jsem sem tak vlítnout... *Omluvila se nešikovně a udělala tři kroky zpět*
*Nejako nad debatou o metale iba jemne pokrúti hlavou.* Metal je viac ako len oheň a démonické témy. Má veľa žánrov a každý je špecifický. Máš inštrumentálny metal, metal, čo rieši psychické problémy, šikanovanie alebo taký, ktorý hovorí o problémoch v spoločnosti. *Prepne na akúsi civilskú tematiku a sám nevie, prečo to vlastne rozoberá, keď sa mu zdá, že o metal tu nikto nemá poriadny záujem a že stereotypy o satanizme stále akosi pretrvávajú. Nakoniec veselo pohodí rukou.* Však zrejme vám na tom tak nezáleží, poďme po drinky. *Povyskočí šťastne, usmiaty od ucha k uchu a už by aj ťahal aj REMIHO, aj THIERRIHO za ruky k stánkom s pitím, ale REMI má zrejme naozaj záujem o drogu, ktorú mu ponúka, aj keď si nie je istý, či práve o LSD, na ktoré poukázal. Pozrie smerom k THIERRIMU, ktorý odmietne.* V poriadku. *Milo a priateľsky prikývne, zatiaľ čo svoj pohľad znova presunie na FÉRA pred sebou a začne si jemne kývať hlavou do hudby, pretože začala nová pieseň a jemu sa ihneď zapáčila.* Ak by si mal záujem o niečo iné. *Nadhodí iba tak medzi rečou, no vtom ho zarazí neznámy-známy ženský hlas dievčiny, ktorú stretol len pred niekoľkými chvíľami dozadu. Otočí sa k nej a jeho oči zažiaria, tešiac ho, že môže aj CHIARU pozvať na drink, no tá ho úplne odignoruje, ponáhľajúc sa starostlivo vynadať REMIMU. Pozrie na THIERRIHO a pokrčí pri tom plecami.*
*Remi se na mladíka zadíval a pak se zamyslel. Zazubil se od ucha k uchu, než se opět podíval na THIERRIOHO.* Já ani nevím jestli je přímo po ohni, ale jak jsem tak nějak řekl. Taky nejsem sice moc zastáncem metalové hudby, říkám jenom to, co vím že se tam občas děje. A taky vím, nebo jsem si alespoň všiml, že zkrátka občas bývají s ohněm spojení. Možná pro ty satanistické texty, možná jen tak, ale většinou, když se někde bavím nebo poslouchám metalovou hudbu, tak v ní vidím spojitost s ohněm, s peklem, s démony,... No a prostě tak no. *Zaobalil nakonec Remi a zazubil se od ucha k uchu, než na mladíka naposledy ještě mrkl a pak se zadíval střídavě z TANOI na THIERRIHO a na stánek, který ještě doutnal.* No já ani sám nevím co tam vlastně prodávali, ale už tam asi prodávat nic nebudou, a to je podle mě ta stěžejní informace, kterou mi teď potřebujeme vědět. *Pronesl Remi a zlehka se uchechtl . Vzhledem k tomu, že to tam lehlo popelem. Zazubil se, byl to sice pokus o vtip, i když sám nevěděl jestli byl dobrý. To už tam ale naběhla CHIARA. Remi se na ni podíval s vykulenýma očima.* Mi amore, to ne ja, začalo tam hořet, já šel jen pomoct, nic jsem neudělal, nemusíš se bát. *Zavrněl, než si ji k sobě natiskl, přivinul a políbil do vlasů, pak ji od sebe jemně odtáhl.* Koukni se na mě, nic mi není, vidíš? *uculil se, a otočil se před dívkou kolem vlastní osy, než se zazubil.* Jsem v pořádku, má milá, neměj strach, ano? *Usmál se na ni a vzal její tvář do dlaní. Jemně ji políbil ještě na čelo, než se koukne na TANA. Poslouchal, co povídal o metalu, a do toho pokyvoval hlavou. On sám byl spíše co se hudby týkalo rocko-pop styl, v tomto se moc nevyznal, ale Tanovu znalost obdivoval. Když pak fér skončil sklonil se k němu.* Měl bych zájem, já nevím, cítím se dost v tenzi, možná něco na uvolnění, nebylo by? Uvolnění, povznesení, ne úplně nic halucinogeního, dejme tomu něco na způsob extáze, akorát extáze pro vílu? *Naklonil se k TANOIOVI a podal mu svou objednávku toho, co by měl asi na mysli.*
*Thierri si bedlivo vypočuje aj TANOIU a aj REMIHO. Veľa mu to múdrosti nedalo a tak len prikyvuje. Však čo on by sa mohol vyjadrovať k metalu keď metal asi nikdy nepočul.* /Som baleťák, tancujeme na klasiku…/ *Odmietne tak tvrdú drogu ako je LSD a pritom si spomenie že vo vrecku si nechal do rezervy jointa ale povedal si, že bude trochu abstinovať. Byť stále zhulený tiež nie je úplne normálne. Už už vyrazí za TANOIOM že idú na tie drinky keď ho vyľaká dievčenský hlas. Trhne sa a otočí sa tým smerom a potom len sleduje tu telenovelu pred sebou. Pozrie na TANOIU akurát keď sa aj on naňho pozrie a tak isto ako on… aj on mykne plecami a dokonca sa usmeje. Keď sa ale k nemu priblíži CHIARA tak sa zamračí a trochu sa od nej odkloní. Jeho zamračenie sa iba prehĺbi keď sa mu začne ospravedlňovať.* /Defakto by som sa ja mal ospravedlňovať lebo ja som podpálil ten stánok. Nedopatrením./ *Chvíľu ešte na ňu tak pozerá ako sa snaží pochopiť o čo ide. Dokonca sa dá ruky v bok ako karhajúca mama.* Ehm, to je asi v pohode. *Vydoluje pre zmenu aj on zo seba a chytí TANOIU za rameno.* Tak a teraz drink. A možno sa aj zhulím. Festivali asi nie sú pre mňa. *Drmolí si pod nosom francúzsky šišlavým prízvukom a začne pomalinku ťahať aspoň niekoho so sebou.*
Tak fajn, *odsekla Chiara. Měla o REMIHO strach, samozřejmě, že měla. Ale zároveň nemohla před tolika jeho známými lidmi dát najevo, že jí na někom tolik záleží. Ve výsledku na tom ani nezáleželo, protože svým chováním dokázala ostatní maximálně tak odpudit, což se jí určitě zadařilo na výbornou. Win-win situace.* Ou-kej... *Řekla tiše na THIERROVU reakci. Zarazilo ji to, ale v tom dobrém smyslu. Nejen, že si od ní držel odstup, THIERRI ji dokonce dokázal svým nezájmem a tím, čemu by Chiara řekla povýšenost, fascinovat. Vždyť byl vcelku pohledný a to i přes to, že šlo o "prcka." Anebo možná právě proto.*Víte, já také nemám moc ráda festivaly, *vmísí se THIERRIMU a TANOIOVI do konverzace, aniž by o to kdokoliv ze zúčastněných byť jen minimálně stál.* Ale drink? To zní dobře! No taaaaak, platím! *Bylo zvláštní, jak rychle se dokázala její osobnost přehodit z totálního nezájmu. Dokonce si ani neuvědomila, že hned vedle stojí REMI* Samozřejmě předpokládám, že půjdeš se námi, že? *Snažila se vyžehlit situace, do které se svou nerozvážností zapletla. Samozřejmě, ve skutečnosti nešlo o nic, nebylo potřeba nějakou "situaci" řešit, ale v Chiařině hlavě se už zase odehrával zmatek ze strachu, že všechno pokazí.* No taaak, Remi! Na chvilku se přeci můžeš ztratit, no ne? *Zeptala se sladce a mrkla směrem na něj.*
*Obzrie sa okolo, akoby čakal, že v tej mase ľudí vôbec bude niekto, kto by im venoval pozornosť a ešte k tomu aj riešil, že Tanoia tam má nejaké drogy. Nakoniec, aj pri pohľade na THIERRIHO, radšej LSD odloží a siahne pod farebné pončo na opasok, kde má vačok s drogami.* Fajn, niečo tu mám. *Povie REMIMU, keď sa k nemu trochu nakloní, aby počul iba on, dúfajúc, že ho tam CHIARA na mieste nezabodne za to, že predáva drogy jej… vlastne Tanoia nepozná ich vzťah medzi sebou, aj keď sa k sebe majú. Podá REMIMU malú fľaštičku s nápojom vo vnútri, voňajúcim po kvetinách. Je to síce z rastlín z Faerie, ale vyrábajú ju čarodeji, nie je to teda úplne jeho vlastná výroba, ale danému čarodejovi veril.* Dávaj na to pozor. *Upozorní ho a niekto by to ani nemusel brať vážne pri jeho detinsky jasnom pohľade a usmiatych perách. Keď sa vzdiali, nechá sa chytiť za rameno THIERRIM a tak sa iba šťastne na neho usmeje.* Chceš sa zhúliť? Pridám sa. *Povie nadšene, akoby ho pozval mladý muž na kolotoče a sám je pripravený použiť svoj vlastný joint, nechávajúc LSD ležať vo vačku na neskôr. Potom, keď už sa otočí na päte spolu s THIERRIM, znova ho prekvapí odrazu nadšená reakcia dievčiny, ktorá sa k nim chce s REMIM pridať. Radostne prikývne.* Dobre. Ale už som pozýval ja a pozývam aj teba. *Vyriekne šťastne a je vidieť, ako mu to urobí radosť, očakávajúc, že keď už tu skoro každý z nich očakáva požitie nejakej drogy, tak možno aj CHIARA bude ochotná a rada, že si s nimi aspoň zafajčí marihuanu a tak na ňu iba s otáznikmi v očiach pohliadne.* Chceš sa pridať teda iba na drinky? *Opýta sa zvedavo a jemne dvihne ruky, akoby naznačil, že je vítaná.*
*Nad tím, co řek THIERRI se nakonec jen usmál, nijak na něj pak už nereagoval. Ba naopak, věnoval pak pozornost někam jinam, pro něj to byla pro teď jeho milá CHIARA. Otočil se na ni, zářivě se usmál, jednou rukou ji chytil kolem, pasu a přitiskl k sobě.* Jasně že půjdu, a moc rád, ale ty nezveš. To já. Nenechal bych si od dámy zaplatit drink. /Hehe, pokud by nešlo o Alessandru./ *Problesklo mu hlavou a měl co dělat, aby se nad tou poznámkou nepousmál. Pak se sklonil, vtiskl Chiaře polibek na tvář a otočil se na TANOIU. Převzal si lahvičku a usmál se.* Dobře, kolik to bude? A hádám, asi to do sebe kopnout, co? Nebo opatrně, a po jednom? *Zajímal se fér. On sám s tímhle moc zkušenosti neměl, a být viděn jak tancoval někde nahý opravdu neměl zapotřebí. Proto se zaculil a když Tanoia pronesl, že to on zve, koukl na CHI.* Tak vidíš, zaplatil bych to klidně sám, ale pozvání si nechám líbit. *Přiznal s úsměvem. Pak se koukl na Chi, jaká bude její odpověď.*
*Už ťahá TANOIU preč.* /Dajaký mi je ale povedomý…/ *Keď v tom sa znova ozve dievčina. Tak sa na CHIARU znova pozrie. Ale keď úplne zmení náladu a začne sa tešiť, že ide s nimi na drink a ešte ich aj pozýva… Thierri iba v prekvapení pootvorí pusu. Pár krát nezúčastnene zamrká a nakoniec tu pusu zavrie.* /Mení častejšie nálady než moja matka. A to je čo povedať./ *Unikne mu teda cely obchod s drogami, ktorý sa vedľa neho udial. Len si založí ruky na hrudi a tvári sa strašne otráveno keď sa tu všetci dohadujú kto bude platiť. Thierri sa nemienil ozvať aj ked má peniaze. Nie je hlúpy, aby sa bil o platbu ked sú tu rovno traja ochotní ľudia zaplatiť.* Miesto vody to vidím skôr na vodku. *Zahundre si a mimo to si skontroluje v kapse či je jeho joint celý.* Tak ideme? *Opýta sa dostatočne nahlas s nádychom panovačného tonu, ktorý asi ide ruka v ruku s francúzskym prízvukom. Možno aby ich popohnal tak sám vykročí smerom ku stánku kde sa to hmýri rôznymi fľaškami, pohármi a cedulkami s názvami drinkov.*
Záleží... *Zacne Chiara,* na tom, co se nabízí! Zkusit by se prý mělo vše, ne? *Dokončí větu směrem k TANOIOVI a obdaří ho flirtovnim úsměvem.* Pánové, *pronesla směrem k oběma vílám,* j-jste moc hodní, ale první runda bude na mě a pak se můžete předvést,Okay? Okay! *Uzavřela celou situaci ohledně placení. Když už nic, musela dokázat, že za své pití si dokáže zaplatit sama. Nešlo teď o REMIHO, nebylo by to prvně, co by ji někam na něco zval. Chtěla však zapůsobit na někoho jiného..* Vodka? S džusem? No, chci říct, proč ne! *Odpoví směrem k THIERRIMU* A kdyby n-nahodou... Mně říkají Chiara, *představila se cizinci a podala mu ruku, ale tak zvláštně, jako kdyby ji měl gentlemansky políbit, než jí potřást, ale na poslední chvíli se zarazí, koutkem oka pohledné na REMIHO a ruku stočí tak, že THIERRI nakonec nebude mít jinou možnost, než jí potřást.* /Jaká škoda, vždyť je strašně sladký *pomyslí si a věnuje neznámému cizinci s legračním akcentem přátelský úsměv, doufajíc, že jej bude opětovat.*
*Zamířila na festival, aby si po celém dni přemýšlení spravila chuť. Navíc nebyla ještě v pokročilém těhotenství, ale na samém začátku, takže nějaký menší festival ji jen potěšil. Očekávala lidi, co budou opilá nebo zfetovaní. New York je New York. Navíc se cítila více uvolněně, když věděla, že Castor má jinou a tím pádem bylo veškeré rozhodování o poznání snazší. Nalezla přes den i nějaké místa v Evropě, kde by se dalo usadit. Zvažovala Norsko a i nyní přemýšlela o tom. Vzala si na baru čistě jen džus a zaposlouchala se do hudby festivalu, když náhle mezi davem spatří TANOIU. Zasmála se u toho, jelikož jí ani nepřekvapilo, že zde je.* Jak jinak... *Zamrmlala si spokojeně a nijak ho nesoudila přesti si všiml, že je v docela velkém hloučku lidí, kdy se spíše rozhodla držet stranou a napila se džusu, jenže banda se vydala jejím směrem na drinky nejspíš proto věděla, že se možná pohledu s ním nevyhne a mávne mu na pozdrav, když tuší, že je v jeho zorném poli. Zbytku nedává nijak zvláště pozornost. Na sobě měla upnuté černé šaty s vystřihem a přes ramena přehozený béžový kabát.*
*Pozrie na REMIHO. Dúfal teda, že má nejaké skúsenosti, keď si o niečo také žiadal, ale zdalo sa, že nechtiac do toho namočí niekoho ďalšieho - možno nie, ak si bude FÉR oproti nemu dávať dostatočne pozor, ale tieto podporné drogy vedia byť veľmi náchylné na psychickú závislosť, aj keď podľa toho, ako rýchlo sa mu zdalo, že Remi bavil jednu vílu na slávnosti, tak to zrejme Remi toľko nepotrebuje. Veselo sa na neho iba zaškerí, akoby ho tým trochu podpichoval a nakloní nevinne hlavu na stranu.* Je to silnejšia dávka, naraz by som to neodporúčal, hlavne ak ešte nemáš skúsenosti. Rozdeľ si to na polovicu. *Navrhne mu veselo a s jeho detským výrazom je úplne zvláštne, že predáva drogy. Cenu si trochu upraví, pretože REMI sa mu zdá sympatický a priateľský a on má z festivalu príliš dobrú náladu, než že by išiel vysávať osoby z peňazí, aj keď Krištálové slzy nie sú tak drahé sami o sebe.* Dajme tomu, symbolická cena desať dolárov. *Mykne plecom a má pocit, že by nemal drogy ponúkať za tak lacno, inak do toho padne omnoho viac osôb, než by dúfal. Potom sa natočí na THIERRIHO a usmeje sa.* Voda, vodka, okrem jedného písmena sa nič nemení, nie? *Povie a na jeho tvári, keď sa začne chichúňať, je vidieť, že si iba uťahuje.* Tak poďme. Prosto budem platiť ja. *Dílerstvo je viac výnosné, než by možno niekto tušil. Už len teraz si nechal REMIM zaplatiť a teraz mu za to kúpi pitie, no to je teda naozaj úžasné, fakt. Ale to už to ukončila CHIARA s jej návrhom, že pôjde prvé kolo ona. On tak úplne nechcel kaziť náladu tým, že si s nimi alkohol nedá, keď vie, akí sú všetci prilipnutí na alkoholických nápojoch, aj keď je tá látka jednou z najtoxickejších. To im však rozprávať nemusí, objedná si iba tú vodu alebo džús, bude si počúvať hudbičku, srkať nápoj a nakoniec si možno s THIERRIM dá jointa, alebo aj s CHIAROU, ak sa k ním pridá, podľa jej flirtovného správania sa k Thierrimu - on veľmi rád sleduje tieto vyvíjajúce sa situácie, keď ide osoby tak ľahko prečítať a on im z diaľky môže držať prsty, usmievajúc sa a svietiac ako slniečko nad všetkými. Preto sa sám pre seba potmehúdsky usmieva, tajomne a pritom pobavene, keď sa nechá stiahnuť pomaly k stánku s nápojmi.* Caitlin. *Zvolá na vlčiu ženu, sediacu opodiaľ a veselo jej zakýva vystretou rukou dohora, aby si ho všimla. Ona však hneď zazrela, že tam je a on zatiahol aj VŠETKÝCH ostatných za sebou ku CAITLIN. Cítil sa už ako nejaký psychedelický hipisácky mesiáš, čo si tu zbiera ľudí na nejakú svoju ideológiu, ku ktorej spíšu manifest. On sa však tešil z toho, že sa všetci spoznajú medzi sebou.*
*Jakmile se THIERRI otočil zády, protočil Remi oči a vyplázl jazyk jako odpověď na jeho spěchání. Sám se tomu ale pak zlehka uculila aspolečně se všemi jej následoval až k místu, kde se alkohol vydával.* Dal bych si sex on the beach…i když…hm…sex on the festival mii asi bude stačit. *Podotkl Remi. Nad tím, co Chiara udělala, se pobaveně zasmál, hned si ale plácl ruku před pusu. Jemně ji pohladil po pase a uculil se.* Veselá kopa, jako vždy, viď má drahá? *Zavrněl spokojeně Remi narážející na podání její ruky. Jakmile nakonec fakt došli ke stánku, kde si objednali pití, první panák do sebe Remi kopl na ex. Pak se podíval na TANOIIU a uculil se.* jasně, chápu, půlku půlku. *Povídal, zatímco už vytahoval peněženku a z ní deset dolarů. Ty férovi podal, společně s ní mu ale k desetidolarovce přistála i pětidolarovka.* Za ochotu, díky moc. *Mrkl Remi na féra, než se trošku vzdálil. Chvilku si lahvičku prohlížel, než se kolem sebe vytvořil iluzi, ve které jej ostatní viděli, že by nedělal nic podezřelého, jen stála pohupoval se do hudby. On sám ale mezitím skutečně obrátil půlku obsahu do sebe a čekal. A čekal. A po chvilce, když konečně ucítil nájezd, musel až překvapením vykulit oči.* No ale sakraaaa! Whuiíí, to se mi líbí!! *Vypískl. Pak se otočil a vrátil se celý rozzářený, uchopil první osobu, jež se mu připletla do cesty kolem pasu, což byla CHIARA a položil jí bradu na rameno.* Ahoj květinko, chceš prožít něco skvělýho? *Zavrněl, očka mu jen svítila.*
*Thierri našpúli zamyslene pusu.* /Všetko by sa určite nemalo skúšať. Napríklad heroin, pervitín a nekvalitný kokaín. Tomu je treba sa vyhnúť./ *Pomyslí si.* Vodka je iba silnejšia voda. Takže sa to dá zaradiť do pitného režimu. *Ešte chvíľu sleduje ich naťahovanie za platenie kým ich svojským spôsobom požiada, aby sa konečne presunuli. Pozrie na CHIARU keď ho osloví.* Bez džúsu. *Upresní. Otočí sa znova smerom ku stánku ale keď dievčina začne koktať tak jej znova venuje pohľad. Nadvihne jedno obočie a čaká čo z nej vypadne. Pozrie na ponúkanú ruku a trochu sa podmračí.* /Má ju ochrnutú? Ani som si to doteraz nevšimol./ *Keď ale CHIARA nastaví ruku poriadne tak ho to trochu zmätie.* /Možno dostala iba kŕč./ Thierri. *Potrasie si s ňou a dokonca jeden kútik úst vytiahne do poloúsmevu.* Inak na kŕče je dobré magnézium. *Povie jej vážne a v duchu sa aj pochváli, že niekomu dobre poradil. Pustí ju a vydá sa konečne ku stánku a len čo tam príde si objedná vodku. Dvojitú. Len teda keď ju dostane nakopne ju do seba na ex ale len si odpije, prikývne a obzrie sa naokolo. Je rad že sa ho nikto nepokúsil zabiť.* /Aspoň zatiaľ./ *Skepticky mu napadne. Ani nepostrehne že Remi odišiel ale všimne si ho keď sa vráti.* /Dajako ožil./ *Dopije vodku a zatiaľ si nič iné nedáva. Zvažuje ako príliš drzé by bolo si zapáliť rovno tu a teraz.*
Bez džusu, *potvrdila THIERRIMU jeho návrh* Na... Křeče? Co? *zeptá se ho po jeho poznámce, ale bylo jí naprosto jasné, že narážel na nešikovné podání ruky. Nepovedlo se, nevadí - určitě to není naposledy co se vidí. Došla se všemi na bar a, jak slíbila, zaplatila každému to, co si objednal a sama si dala džus s levnou vodkou. Usrkla ze svého drinku. Popravdě jí to nechutnalo. Měla ráda alkoholové opojení, ale samotná chuť lihoviny ji odpuzovala. Zatvářila se kysele.* Jak to můžeš pít? *zeptá se THIERRIHO, když vidí, že tuto ohnivou vodu pije vskutku čistou.* N-nemyslím to nějak špatně, *začne se omlouvat a mávat před sebou rukama. Není neobvyklé, že se ve společnosti neznámých lidí chová jako kopyto, ale z THIERRIHO byla opravdu v rozpacích. Bohužel (anebo bohudík) se konverzace nestihla už nikam ubírat, jelikož ji REMI objal zezadu a jí nezbylo nic jiného, než se věnovat jemu. Nevadilo jí to, samozřejmě, že ne, vždyť měla REMIHO moc, opravdu moc ráda. Položila svou ruku na jeho a přitiskla mu tvář na tvář.* Tady? T-teď? *Zeptala se REMIHO a sklopila zrak do země, jelikož ji poměrně silně zaskočil. Nebylo by to tedy poprvé, to určitě ne, ale tohle jí přišlo i na REMIHO až moc hrrr, jako kdyby byl úplně někdo jiný.*
*Pozorovala rozverné mladé lidi z toho jeden očividně pod vlivem něčeho. Musela se nad tímhle jen zasmát a pohlédla na TANOIU ke kterému přišla.* Nejsem tu na moc dlouho užívej dne s přáteli a ještě něco… Nakonec už ten lektvar nepotřebuji, ale to neznamená, že chci být v New Yorku bez tvé přítomnosti šklíbo *Stále v něm viděla hlavně to dobro a neustále vřelou náladu, kdy si vzala kabelku a zamířila pryč. Chvilku ještě pochodovala po okolí festivalu. Užívala si zábavu a nakonec se odebrala domů.*
*Remi nejprve spokojeně zavrněl, než se zaculil.* Kde chceš, hihi, jen si řekni, mi amoooooore. *Protáhl fér a vtiskl jí jemný polibek na krk, než jí pohladil dlaněmi po pase. Slastně pak přivřel oči a jemně se zhoupl ze strany na stranu. Pak ale oči otevřel a díval se před sebe.* Hele, támhle, kousek, u toho velkýho dělají jídlo, dáme jídlo? Mám hlad! Dám si jídlo, aaa pak si dám tebe, teda cože? Hihihihihi. *Vyváděl jako malé dítě a culil se. Ale nu což, bylo mu dobře, zatraceně dobře. Odtáhl se od Chii, chytl jsi za dlaň a pomalu tahal směrem pryč od ostatních, zatímco si jazykem přejel po rtech.* Jdeš taky, mi amore? Nebo tu budeš s gentelmany? *Zavrněl.*
J-jasně, ráda bych se najedla, ale- *nedokončila větu, protože to už ji REMI táhl pryč. Volnou rukou zamávala na TANOIU a THIERRIHO, zároveň jakoby očima vyslala prosbu o pomoc. Na pomoc jí ale nikdo nepřišel.* Fajn, jdeme, *odpověděla REMIMU na otázku, znepokojena jeho chováním. Znala ho a moc dobře věděla, jaký to dokáže být blázen, ale tohle jí přišlo až moc. Nechala se vést asi tři, možná čtyři minuty a pak REMIHO zatáhla za ruku a zastavila se. Pustila ho, založila si ruce na prsa a zamračila se na něj.* Remi,* začala přísným tónem, který u ní nebyl až tak obvyklý. Před jeho kamarády by asi nedokázala takovou konverzaci vůbec začít, ale když jsou spolu sami dva, tak jí to nedělalo až takový problém.*Jsi divnej - hodně divnej. I na tvý poměry, mi amore... Co ti udělali? *Chtěla se na něj původně nazlobit a dát mu kázání, ale ve výsledku převládla starost o jeho dobro. Nemohla na něj být zlá ani naštvaná, když viděla, že není v pořádku.* Chviličku se zastav a řekni mi, co se stalo, ano? Očaroval tě někdo? Tohle vážně nejsi ty...
*Pobavene prižmúri oči pri poznámke o pitnom režime a sám pre seba si nakrčí ramenami, akoby to prosto hodil za hlavu. Jednoducho nech si THIERRI vyberie, čo bude chcieť a čo je ochotný prijať do svojho tela a Tanoia mu to zaplatí. Jeho nálada je skutočne dobrá, hudba sa mu páči, vôbec nie je sklamaný a tak iba veselo poskakuje, nohy dobolené, ale ignoruje to a stále sa pučí smiechom z predstavovania Chiary s Thierrim. Ten mladý týpek mu príde asi tak nedopínavý ako je on sám. Sám si usmiato vyberie iba pohár čistej vody, nakoniec nič viac nepotrebuje, keď má pocit, že s THIERRIM si o chvíľu dajú niečo ďalšie. Remiho správanie ku Chaire mu iba potvrdí, že spolu niečo majú a riešia sa, alebo sú len kamaráti s výhodami, no sám má z takého správania trochu červené líca, aj keď sa to jeho netýka. Radšej pozrie na CAITLIN.* Ahoj, čo ty… *Začne hovoriť, ale pozastaví sa, keď začne vlčica hovoriť.* Oh, to… to som aj rád. A zároveň… Niekedy niekam pôjdeme. *Zvolá na ňu nadšene, keď vidí, ako odchádza, povyskočí na mieste a kýva jej vo vzduchu, až na neho niektorí ľudia podivne pozerajú. To on si však nevšíma nikoho, jedine keď sa otočí na THIERRIHO, oprie sa o stánok jednou rukou a povzbudivo nadvihne obočie.* Chceš si dať? *Opýta sa zvesela a vie, že nie sú jediní, kto si na tomto festivale dá jeden joint, a možno viac z nich. Potom siahne k opasku, neriešiac, kam vlastne Chiara s Remim zašli, tipujúc, že to vie, ale nechce nad tým premýšľať. Vytiahne joint z vačku a pridrží ho v dlani, pohliadnuc znova na civila pred sebou.*
*Keď sa ho CHIARA opýta sko to môže piť tak sa na moment zahladí na pohárik s vodkou, ktorý drží v ruke. Jej následne ospravedlňovanie ani neberie v potaz.* Roky praxe. *A dorazí svoj pohárik. Thierri už je v New Yorku celkom dlho, takže keď sa Chiara a Remi začnú na seba lepiť… ani mu to nepríde.* /Minule, v metre, dvaja bezdomovci mali sex. Počas jazdy, vo vozni plnom ľudí. Takže keď sa presunú aspoň do súkromia tak to len a len ocením./ *Keď im aspoň CHIARA zamáva tak jej odmáva späť. Predsa len je aj slušne vychovaný a neprišla mu taká hrozná. Otočí sa k baru s objedná si ďalšie kolo vodky. Potom pozrie na TANOIU a to ako vytiahne svoj joint. Chvíľu uvažuje, napije zo svojho drinku a vyloví z vrecka svoj joint aj so zapaľovačom.* Tak poďme na to. Inak nevideli sme sa už niekde? *Opýta sa zatiaľ čo medzi pery si pchá drogy a ide si zapáliť.*
*Opakuje THIERRIHO pohyb, keď si sám priloží joint k ústam a nechá si ho vytŕčať pomedzi pery, zatiaľ čo zašmátra v zadnom vrecku nohavíc po zápalky. Keď ich vytasí, pobavene pozrie na THIERRIHO.* Chytil som ťa v Pandemoniu. Aby si nespadol. *Odpovie mu, keď si do prázdnej ruky kvôli tomu, aby mohol odpovedať, vezme svoju trávu a trochu sa zamyslí, stále so šťastným úsmevom na perách. Aj vtedy sa mu zdalo, že THIERRI nemá skoro žiaden záujem akýkoľvek vzťah vytvárať s neznámymi osobami, ktoré ho vtedy obklopovali.* /Prečo chodí na tekéto miesta?/ *Zamýšľa sa a na jeho tvári je vidieť, že trochu mu myšlienky ulietajú niekam inam, než sa akoby strasie, nakloní jemne hlavu a potmehádsky sa uškrnie.* Takže rovno tu? *Nakoniec sa opýta zvedavo THIERRIHO, pričom naráža na to, či chcú naozaj rovno takto pri stánku fajčiť, ale keďže sám je akosi experimentálne a dobrodružne založený, ani nečaká na odpoveď a rovno si pripáli. Vtiahne dym sťažka do pľúc a sleduje pri tom svoju jednočlennú spoločnosť.* Chodíš bežne na festivaly? *Opýta sa a obzrie sa okolo seba, akoby chcel poukázať na tie davy, na indie hudbu, ktorá ich obklopuje, zvuky techniky a smiech a niekde v pozadí plače dieťa. Je veselo vysmiaty a potom iba vyskočí do vzduchu a roztiahne ruky s jointom v jednej.* Nechceš ísť na pódium? *Nie je si istý, či bude práve THIERRI ochotný niečo také podstúpiť, ale možno, risk je zisk.*
*Pripáli si a potiahne. Privrie oči ako si vychutnáva tú chuť ale keď mu TANOIA povie, že to je vlastne on kto ju zachráni v Pandemoniu pred udupaním tak naňho vyvalí oči. Dokonca sa k nemu nakloní, aby si ho lepšie prezrel.* A vážne. Ani som ťa bez toho make-upu nespoznal. *Zasmeje sa. Asi prvý krát čo vošiel na festival. Možno aj prvý krát za cely týždeň. A možno mu len začína šlapať tráva.* Thierri. *Predstaví sa mu. Konečne. Thierri sa obzrie. Všimne si že kus od nich si dve dievčatá dávajú vodné bongo. A pri pódiu videl svojho dílera ako predáva matroš. Mykne plecom.* Poznáš snáď lepšie miesto? *Potiahne si. Popritom si chlipne svoju vodku.* Popravde? Toto je prvý hudobný festival na ktorom som. A akože, niektoré pesničky nie sú zle ale na mňa je tu asi veľa hluku. Čo ty? *Keď okolo neho nič nehorí, nešaškujú čudní ľudia a ešte ma aj trávu tak je celkom v pohode. A uvoľnenejší než predtým. Pozrie ako TANOIA vyskočí. Pozrie na pódium a zas späť naňho.* Tak dobre. *Potiahne, dopije a odlepí sa od pultíku.*
*Sleduje spod mihalníc chlapca pred sebou a pomaly si potiahne. Začína cítiť nejaký účinok a síce to na jeho večne veselej tvári nie je vidieť, tak sa mu ústa rozšíria ešte viac, keď sa k nemu THIERRI nakloní. Pohodí veselo voľnou rukou.* Väčšinou ma uvidíš takto. Ale tým makeupom som si chcel užiť trochu neónu na sebe. *Jeho oči zažiaria ako dva mesiačiky, keď sa THIERRI zasmeje a znova si potiahne, chvíľu so zavretými očami užíva ten pocit a naleje do seba polku pohára vody.* /Sakra, jedlo som zabudol./ *Napadne mu, ale v mysli si nad tým iba pohodí rukou. Otočí sa smerom k dievčatám s bongom a potom na nejakého týpka, čo predával drogy, a tak iba chápajúc pozrie späť a pobavene nadvihne obočie.* Každé miesto je dobré. *Prenesie nadnesene a na potvrdenie si potiahne tak zhlboka, že pri výdychu na chvíľu jeho tvár zahalí mrak dymu, ktorý sa rýchlo rozplynie.* Ja som zvyknutý. Už som bol na mnohých. /Ešte aj minulé storočie./ Tak poďme. *Veselo zvolá, čapne ho za ruku, nesledujúc, či si stihne THIERRI pri tom schmatnúť aj svoju vodku a začne ho ťahať k pódiu. Jeho bosé nohy akoby lietali, pohyby má síce tvrdé, ale zároveň ladné, až to k sebe skoro nepasuje. Obzrie sa za ním.* Ale musíme byť nenápadní. SBS nás tam neocení. *Povie, ale nie so strachom, skôr s odhodlaním v hlase. Má pocit, že sa tým vracia do starých čias na Woodstocku. Nakrčí nos a zvolá na vystupujúcu skupinu, potom sa zasmeje a keď sa dostanú k pódiu, nadvihne obočie a detsky si spojí dlane, s jointom medzi prstami.*
Moje oblečenie si toho neónu užilo až, až. *Spokojne si začne pofajčievať trávu a len prikývne.* /Niečo by som zjedol./ *Napadne mu a chvíľu tu myšlienku prevaľuje v hlave. Prikývne, aj mu Tanoia príde ako niekto kto ma rad festivaly. Až teraz keď tak skloní hlavu, si všimne že jeho spoločník nemá topánky. Pootvorí ústa aby ho na to upozornil ale to už je čapnutý za ruku a nechá sa vliect k pódiu. Tak ide. Kam vietor tam plášť. Živo, na jeho pomery až príliš živo, prikývne hlavou. Zamáva na skupinu. Absolútne netuší čo sú zač a ani sa mu nepáči tá hudba ale zamáva. Keď sa doteperia k pódiu tak sa Thierri trochu rozhliadne. Pozrie na Tanoiu a všimne si, že spojil ruky. Pozrie na pódium, ktoré je o kus vyššie než on… ale pri jeho výške je veľa vecí vyšších. Chytí Tanoiu za ruky, svoj joint si dá do svojich úst. Jeho joint dá do jeho úst. Ruky mu skloní dole a potom ich použije ako stoličku. Následne to ide ľahko. Síce v dave padá ale v baletu je dobrý a tak nemá problém sa ľahko vyšvyhnúť hore, chytiť sa okraja pódia a vytiahnuť sa naň. Zvrtne sa a podá Tanoiovi ruku, aby mu pomohol.*
*Nechá si spomedzi prstov vytiahnuť trávu, ktorá mu skončí medzi perami, ktoré zopne k sebe s priduseným uchechtávaníms a popod nos a nechá sa trochu stiahnuť, keď sa na jeho rukách objaví váha ľudského tela, no zapne svaly a všetko to ide ako po masle, aj keď ledva uhne hlavou trochu odzadu, aby si svoju tvár nenechal dotknúť THIERRIHO rozkrokom a aby mu nevyrazil joint z úst. Ale skôr sa z toho teraz smeje, než že by si robil starosti, že je pri niekoho pohlaví tak blízko. Je to však iba stotina a až ho jemne ohúri, ako jednoducho THIERRI na pódium vylezie. Tiež sa nechá vytiahnuť na pódium, pevne zvierajúc joint, ale jeho výstup, aj keď je fér, nie je tak ladný, nemá úplne možnosť pôsobiť nežne a tanečne. Vytiahne sa na pódium, vytiahne joint z úst, daruje jeden rýchly úsmev THIERRIMU, než sa obzrie k mase ľudí pod nimi a hneď, ako si ich ostatní všimnú, začnú na nich volať, dav sa trochu viac rozveselí, tlieskajú im a tak si Tanoia neodpustí teatrálny, dramatický úklon so širokým úsmevom. Potiahne si a ihneď sa vyberie bližšie k skupine, kývajúc rukami všetkým naokolo, jemne sa hýbe do hudby a keď sa aj dostane skupina k refrénu, začne jemne skákať na mieste a síce nevie text, povzbudzuje, stiahnuc so sebou za ruku aj THIERRIHO, ktorého k sebe otočí, začne s ním tancovať tak, ako väčšinou víly tancujú s civilmi, veselo a divoko. Ľudia na nich volajú a on si ešte nevšimol, že by po nich niekto išiel, takže zatiaľ majú čas, no nie veľa. Potiahne si z jointu a mrkne jedným okom na mladíka pred sebou.*
*Remi se na ni chvilku koukal, než zavrněl.* Hm, mno, nooo...já... víš, mě totiž támhle kamarád, *ukázal Remi za sebe uplně nejistě do davu, kde se pohybovalo nyní hodně lidí a jeho pohyb rukou a to, kam ukázal, bylo dost neurčité,* On mi dal něco na zkoušku, takové, mno dobré, tohle! *Zvedl Remi lahvičku v ruce a ukázal jí je. *Moc dobrý, tak nabudilo mě to, jsem ve stresu kvůli Alessandře, ona mě miluje a já nevím jestli jí, víš, pořád se bojím že bych o ní přišel, že by jí někdo zabil jako Soph, tak jsem se chtěl uvolnit, a no...jeeee, jednorožcii!! Heleee!! *Ukázal Remi na dvojici mladíků kousek od nich, jež očividně podporovali LGBT a měli přes sebe duhovéhé vlajky.*
Zlato, *povzdechla Chiara,* vždyť ti to nedělá vůbec dobře.... Chjo. *Opět ho chytila za ruku* Nevím kdo ti co dal, ale očividně to je pěkný svinstvo. Nic takovýho jsem v životě neviděla, *poznamenala, zatímco si prohlížela zvláštní lahvičku.* Co kdybychom šli domů? Já vím, že se trápíš, ale tímhle si vůbec nijak nepomůžeš. Vím, že ji máš rád. Moc dobře to vím a je mi z toho mizerně, když o ní mluvíš... *Chia od REMIHO odvrátila zrak a podívala se na špičky vlastních bot.* Ale jestli budeš dělat tohle, tak o ni určitě přijdeš, vždyť to ti musí být jasný, *snažila se REMIMU promluvit do duše, ač jí celá ta věc byla nepříjemná. Bylo jí nepříjemné, jak je REMI vyjetý, bylo jí nepříjemné, že mluví o Alessandře a bylo jí nepříjemné to, že zase hraje jen druhé housle. Měla ten pocit už déle, ne, věděla to, ale slyšet to přímo od REMIHO pro ni bylo zdrcující. I přes to ho měla ráda natolik, že mu chtěla pomoci.* Pojď, Remi. Jdeme domů, *pošeptala, snad spíše pro sebe, než k REMIMU a začala jej vést směrem pryč z festivalu. Šla před ním a jeho výkřiky se snažila ignorovat. Když slyšela, jak mluví o jednorožcích, tak se jí oči zalily slzami a začaly postupně stékat po tváři. Vztyčila hlavu, aby na ní REMI nepoznal sklíčenost - ne že by si myslela, že by toho v tom stavu byl vůbec schopný - a vedla ho pryč. Domů. Už dlouho se necítila tak mizerně a litovala, že se vůbec vypravila na tento přiblblý festival...*
*Remi ještě chvilku povykoval kolem sebe, než se nakonec octl u dodávky Jenn. Ta se na něj podívala aprotočila očima. Pak se podívala omluvně na Chi.* Postarám se o něj, chceš tu zůstat taky? Dostane se z toho, doufám, jen...je toho na něj moc, co vím. *Hlesla tiše a podívala se na féra, kterého už si přebírala Jess. Pak se na Chii ještě jednou usmála.* Kdyby cokoliv, volej na jeho mobil, zvednu ti to já nebo Jessica, dobře? *Usmála se modrovalsá čarodějka, než společně s Jenn odvedli Remiho do dodávky.*
Mm, mě to dnes stačilo, ale děkuju za nabídku *odpověděla vděčně Chiara.* A... Jsem r-ráda, že se o něj někdo postará. Má vážně štěstí, že vás má, já bych ho asi domů nedokázala odnést, *řekla Chiara žertovně, snažíc se trošku odlehčit situaci. "Vtip" nepadl na úrodnou půdu.* Jasně, fajn, zavolám, *ukončila Chiara konverzaci a bez rozloučení se otočila a prodírala se davem neznámo kam. Možná domů, možná někam se opít, možná se jen chtěla ztratit všem z očí. Nikdo nevěděl, kam má namířeno, ani ona sama. Do očí se jí zase draly slzy. Sklopila hlavu a nechala se vést kamkoliv, kam ji nohy zavedou...*
*Keď sa mu podarí pomôcť Tanoiovi na pódium, tiež sa usmeje. Sám by tam vyzeral dosť nepatrično. Potiahne si z jointa a v duchu ocení tu kvalitu čo si kúpil. Sleduje Tanoiov teatrálne výstup. On sa len postaví a poriadne sú opráši kolená. Predsa len to pódium je dosť špinavé. Tiež sa pohne bližšie ku kapele a cestou si všimne, že im ľudia z davu mávajú. Tak zamáva späť. Ucíti, že je chytený za ruku a tak teda dáva pozor aby sa nepotkol, keď sa nechá pritiahnuť do tanca. Na moment je prekvapený tým divokým tancom. Lenže čo by to bol za tanečníka ak by sa nevedel chytiť rytmu? Tak sa pridá a už o chvíľu tancujú ako jedno telo. Keď je takto v rytme a ešte aj trochu zfajčený tak ani tá hudba mu nepríde taká zlá. Pozrie poza Tanoiove rameno a všimne si, že sa k ním už blíži ochranka. Rýchlo teda svojho spoločníka potlapká po pleci.* SBS, SBS… *Drkoce naňho prirýchlo ale potom si strčí joint do pusy, chytí Tanoiovu hlavu do rúk a nasmeruje ju tak aby videl čo sa k ním blíži.* Vieš utekať?
*Alessandra měla dneska schůzku, ovšem když se z ní vracela, jela přes Queens místem, kde se konal festival. Nakonec si řekla, že by se tam mohla na chvíli zastavit a tak zastavila svoje auto u krajnice a vystoupila. Na sobě měla černé upnuté kalhoty, bílé tílko a na sobě koženkovou bundu. Pomalým krokem se vydala dovnitř a už z dálky se rozhlížela. I přesto kolik tam bylo lidí, viděla pár známých tváři. Viděla odejít CHIARU, která kolem jen proběhla, jen nad tím pokrčila rameny a šla dál. V dálce uviděla i známého TANOIU, který stejně jako Aless také rád navštěvoval Stínový trh, už se k němu chtěla vydat, když v dálce uslyšela pro ni známy hlas. Vydala se tedy tím směrem. Po chvíli skutečně uviděla modrovlásku s dívkou s růžovými vlasy stojící u dodávky, hledíc na REMIHO, který jak bylo vidět, nebyl zrovna ve své kůži.* Můžeš mi říct, co sis vzal, že si tak sjetý? *Optala se jej, když se k nim postavila a sjela si féra pohledem.*
*Už teraz vie, že si kúpi niekoľko nových platní od skupín, ktoré tu zatiaľ počul, pretože sa mu zdá, že táto nová indie hudba je niečím, čo sa mu páči zatiaľ najviac spomedzi tých melódií, ktoré po návrate do New Yorku počul okolo seba. Aj keď, možno to bude aj tým opojením, ktorým si teraz spolu s THIERRIM prechádza, pretože všetko sa mu zdá skvelé. Aj to, ako sa potí, že si ani neuvedomuje tašku, prehodenú cez jeho trup, v ktorej sa nebezpečne trasie jeho nová platňa, je sa práve otvorene baví pred takým veľkým množstvom ľudí, čo ani neplánoval, ale také situácie sú niečím, čo on obľubuje. Joint v ústach popťahuje, počas toho, čo sa usmieva a vykrúca sa s THIERRIM, ktorý rýchlo chytil rovnaký krok a ide im to spolu výborne.* /To je tanečník. Tanečník-gulečník-konečník./ *Napadajú mu hlúposti v hlave, nie však voči THIERRIMU, skôr nesúvislé asociácie, ktoré spolu nemajú nič spoločné. Keď však sleduje THIERRIHO, ktorý odrazu niekam ukazuje, zasmeje sa, ale neobzrie, pokým mu mladík nevezme hlavu do dlaní a nenasmeruje jeho pohľad smerom k dvom SBSkárom, ponáhľajúcim sa k nim.* Oh nie. *Zvolá pobavene a začne sa hrozne rehotať, pričom vyskočí na mieste a splašene, ale radostne pozrie na THIERRIHO s vyvalenými očami.* Jasné, že viem utekať. Poďme. *Zvolá veselo, potlačí THIERRIHO za chrbát pred sebou a počuje, ako ich ľudia podporujú a smejú sa, zatiaľ čo on im všetkým počas behu máva akoby na rozlúčku a posiela im vzdušné bozky. Dokonca aj členovia skupiny sa na tom bavia, ako si všimne, no robota SBS je robota SBS a s tým asi ani on, ani THIERRI a ani nikto iný nič nenarobia. Obzerá sa do publika, bežiac za THIERRIM, nepozerajúc pod nohy.*
*Jakmile Remi zaregistroval známý hlas a známou postavu, tedy Aless, vymanil se ze sevření Jenn a domotal se až k ní.* Aleeeeeeeeesss!!!!!! *Vypískl nadšeně, objal ji, pak se odtáhl, její tvář vzal do dlaní a vtiskl jí dlouhou pusu. Pak se odtáhl a uculil se.* Já? Já něco, malého, mám to v kapes, hm, někde. *Culil se a pak ji vzal za ruku.* Pojď tančit, jdeme jdeme jdeme!!! *Křikl, a než by si toho stihla Jenn všimnout, už táhl Aless skrz dav směrem k jednomu podiu.* Budeme tancovat, bavit se, a pak se milovat. *Uculil se na Aless Remi, když jí tsanul čelem.*
*Jen pozvedla obočí a sledovala ho, než mu objetí i polibek vrátila.* A co malého sis vzal, sakra REMI jsi úplně mimo. *Zamručela, koukla na obě dívky, snad v domnění, že jí řeknou co se tu děje, ale to už jí fér tahal od nich pryč. Upírka protočila očima a nechala se tedy odvést až k podiu, kde se pak na něj podívala.* Už mi řekneš, co sis vzal a proč? *Stáhla si ho k sobě a opřela si své čelo o to jeho.* Jsi blázen, když tak vyvádíš, víš to? Vezmu tě pak domů. *To už se jej neptala, spíše ten fakt konstatovala, nechtěla ho nechat v tomhle stavu samotného. S drogami a různými opiáty měla dost zkušeností.*
Já nevím, Tanoia mi dal nějaký slzy, ale dobrý slzy, myslím, že Chiara, Chiara, že se naštvala a šla pryč, nějak se jí to nelíbilo, ale tobě se to taky nelíbí? Já se cítím dobře. Alespoň nesjem tak zmatený z toho, co se děje, víš? Já ani nevím, co k tobě cítím, jako vím, ale jsem zmatený, a bojím se, ale no, pojď tancovat, moje milá. *Plácal Remi páté přes deváté, než se k ní natiskl a dlouze ji políbil, dlouze a vášnivě. Pak se odtáhla a spokojeně zavrněl.* Hmmm, nádherně voníš, mi amore, víš o tom? Moc hezky, nádhera, jak se máš, co tu děláš? Taky máš tuhle hudbu ráda? Hehehe. *Zavrněl, než si ji zatočiil kolem své osy a přitáhl do náručí.*
Dal ti slzy? *Optala se a hned jí došlo o co tady jde, načež jen protočila očima a poslouchala jej dál, než na něj překvapeně pohlédla.* Sjel ses protože jsem ti řekla, co cítím a ty jsi z toho zmatený? Proto tak vyvádíš? *Povzdechla si a jen so promnula tvář, než se k ní natiskl, polibek mu ale nakonec opětovala stejně a když se odtáhla, pousmála se.* měla bych tě nakopat a pořádně, ale čert to vem pitomče. *Usmála se a usmívala se dál nad tím, co povídal.* Jela jsem kolem ze schůzky, tak jsem se zastavila a mám se tak nějak… asi to jde, pracuju teď dost, zaměstnávám se co nejvíc. *Řekla, proč to tak bylo už ale neřekla, prostě jen musela přestat myslet na ten jejich rozhovor, na to co řekla a co řekl on.* A ta hudba je fajn. *Usmála se a objala si ho pak, když byla opět v jeho náručí. Koukala na něj a usmívala se nad tím, jaký byl.* Blázne můj. *Špitla.*
Hm hm hm. *Povídal Remi, zatímco se Pohupoval do rytmu a užíval si, jak to vše kolem něj proudilo. V jeden moment by i řekl, že viděl jak má ta hudba barvu. Pak se podíval na Aless.* Jsem moc rád, že tu jsi, víš Aless? Moc, mám tě totiž moc rád, až možná já nevím, opravdu chceš mě? Jsem jen... Hm, pomatená víla. *zakňučel a naklonil hlavu na stranu čekající, co mu odpoví. Pak ale jako kdyby změnil téma se roztančil do rytmu hudby a zavrtěl spokojenim, držící si ji u sebe.*
*Baví sa. Skutočne sa po dlhej dobe baví. Okrem hodín baletu si nemá kde a s kým poriadne zatancovať. Ani za zlaté prasa by nepriznal, že je tanec jeho vášňou ale pre jeho šťastie sa to nikto nesnažil z neho dostať. Dokonca si aj ten pot užíva lebo to k tomu patrí. Tanečnú eufóriu mu ale prekazí výhľad na SBSkarov.* Dobre, lebo beh sa nám bude hodiť. *Zanotuje skoro až do rytmu hudby a potom sa nechá strkať preč. Vyhne sa členom hudobnej skupiny a keď už to vyzerá, že im stačí pár metrov od kraja pódia… Thierrimu sa pod nohy pripletie hrubý kábel. Doslova sebou hodí o zem, len tak tak stihne natiahnuť ruky pred seba aby si nenarazil aj držku.*
*Upírka mu prohrábla vlasy a poslouchala jej dál.* Tyhle rozhovory bychom neměli vést, když jsi v tomhle stavu dobře, myslím, že to není zrovna dobrý nápad. *Pronesla a objala si ho více kolem krku, načež se k němu natiskla.* I já jsem ráda, že jsem tě tu potkala a opravdu tě chci, i kdybys byl, co já vím, jednorožec, tak tě chci, protože… *chtěla už říct ta dvě slova, ale nakonec to neudělala, vyzněla by totiž do prázdna a to nechtěla, jen na něj chvíli koukala, než si položila hlavu na jeho rameno a více jej objala.* Nechceš jít domů? Zavezla bych tě? *Optala se jej po chvíli.*
*Asi by mal skôr dávať pozor pod nohy a neužívať si nejakú tú adrenalínovú zábavku, ktorú si pre nich pripravila ochranka, no s jeho náladou, dvihnutými rukami dohora, medzi perami s jointom poťahujúc dym, si vlastne ani nestihne narýchlo uvedomiť, keď sa aj on sám nielen že potkne o hrubý kábel, ale ako sa snaží udržať rovnováhu, druhou nohou nemá kam šliapnuť, potkne sa o nohu THIERRIHO a spadne, aj keď sa stihne ešte zvaliť tak, aby nepriklincoval THIERRIHO pod celou svojou váhou, teda na neho dopadne iba jednou časťou svojho tela, zatiaľ čo druhou sa vyvalí na pódium. Ihneď sa začne zbierať.* Si v pohode? Nemáme čas spať na pódiu. *Volá s rehotom na THIERRIHO, ktorého zatrasie za rameno a popri tom si druhou rukou kontroluje gramofónovú platňu v taške na chrbte, či je v poriadku. Joint mu síce niekam vypadol a ohlušuje ho silný smiech a volanie z publika, no to už k ním stihne dobehnúť SBS, ktorí ich prudko začnú zbierať zo zeme. Keby v sebe Tanoia nemal trávu, vyvolalo by to v ňom nepríjemné pocity, zrejme by sa chcel zahrabať, ale takto sa len zubí na ľudí a necháva sa tiahnuť preč z pódia.* Veď práve sme odchádzali. *Podotkne s detsky nevinným pohľadom v očiach na muža, ktorý ho tlačí pred sebou. Obzrie sa za THIERRIM a dvihne palec na znak toho, že budú v pohode, zatiaľ čo ani nepremýšľa nad tým, či to tak bude. A to, že je víla, mu pred civilmi nijako nepomôže.*
*Chvilku jen tak pohupoval hlavou opět do hudby, než se na ni usmál.* No a, tak nějak, hehe, zůstaneš se mnou? Já si myslím, že by to mohla být ještě zajímavá noc, já bych ji s tebou chtěl teda zažít, a ty se mnou? *Zavrněl a objal ji.* Takže teda ke mě? Až do rána? Já pak musím na dvůr, snad to ze mě do té doby nějak vyprchá, myslíš, že jo? *zajímal se. Pak se opět zatočil kolem své osy, koukl na Aless a spokojeně se uculil, přišla mi tak nádherná, přitažlivá.* Jeďme ke mě, prosím má milá. *Zaculil se na ni.*
*Při jeho slovech se jen usmála.* Vyprchá, neboj se, vyspíš se z toho. A zavezu tě domů, zůstanu u tebe do rána, ale než vyjde slunce, tak budu muset jít, abych se pak přes den mohla nachystat na večer. *Pronesla a vtiskla mu polibek, než jej chytila za ruku a spolu s ním se vydala k autu.* A co se týče te zajímavé noci, si piš, že jí chci s tebou zažít, pochybuješ snad o tom, že bych nechtěla? *Mrkla na něj a dál s ním mířila pryč, dokud nedošli k autu, kde ho usadila na místo spolujezdce a sama se pak posadila na místo řidiče. Posléze se rozjela k jeho domovu, který neměl naštěstí daleko a tak po chvíli už parkovala před jeho domem a spolu s Remim pak došla k němu do bytu, kde ještě ve dveřích ze sebe strhali veškeré oblečení, načež si užívali do brzkých ranních hodin, než nakonec Remi usnul a Aless se před svítáním vytratila k sobě domů.*
Merde… *Zahuhle do podlahy a chce sa dvihnúť, aby mohol utekať ďalej ale to už cez neho preletí Tanoia a tak znova žuchne o zem. Bez ujmy našťastie.* Mali by sme zmiznúť. *Prikývne a zasmeje sa tiež. Jeho joint tiež kamsi zmizol. Nedbá na to, doma má trávy kopec a niekde tu v okolí aj pár dílerov. Ale akurát keď sa dvíha tak si do vzpriamenej polohy nechá chtiac nechtiac pomôcť SBSkarom.* Ouu. *Zatiahne nešťastne.* Amerika je slobodná krajina. Tak sme slobodne išli tancovať. *povie im ale tiež mu je to prd platné a je silno schmatnutý svalnatým pánom ochrankárom a vedený z pódia ako zločinec.* /Alebo celebrita./ *Ochrankári sa s nimi nemaznajú. Síce sa Thierri snaží vykrútiť ale pri jeho fyzickej stavbe tela je mu to prd platné. O chvíľu už sú doslova vystrčení von, poza vstup, z festivalu.* Ale noták! Nemá to byť zábava?! *Zakričí za nimi Thierri ale ani to im nepomôže. Dá si ruky v bok.* Myslíš že sme práve dostali doživotný zákaz na tento festival alebo je to len dočasné?
*Nechá sa tlačiť preč okolo davu ľudí, kde na nich niektorí stále pozerajú a volajú. Tanoia im niekoľkým zakýve, než ho SBSkár schmatne za tú ruku a prudšie ho posunie.* Pardon, pardon. *Začne sa jemne ospravedlňovať, no stále sa naširoko usmieva a ten úsmev mu nemizne z tváre hlavne po THIERRIHO poznámke o Amerike, čo ho donúti sa popod nos chichúňať ako školáčka. Keď hneď za THIERRIM vyhodia za bránu aj jeho, slabo sa pootočí.* Dovidenia. *Slušne pozdraví a začne sa hrozne smiať, chytí pri tom mladíka za rameno a keď si sťažka vydýchne, narovná sa a pozrie trochu dodola na chlapca vedľa seba.* Doživotne podľa mňa nie. Na ďalší rok na to zabudnú. Len neprídem oblečený ako dúhový maják. *Poznamená na svoje oblečenie, pričom rozpaží ruky a prebehne sa pohľadom.* Každopádne to bolo skvelé. *Zvolá na neho veselo a nadšene, vystrčí ruky dohora a otočí sa na päte, odchádzajúc niekam pod blízky strom.* Čo plánuješ teraz? *Opýta sa THIERRIHO, zatiaľ čo si hľadá miesto, kam sa usadí na zbytok festivalu, aby si vypočul hudbu, ktorá tu budeš ešte hrať do konca.*
Tak nakoniec… festivaly asi nie sú také zlé. Až na toto. Že nás vyhodili. *Upresní a porozhliadne sa okolo. Kus od nich vidí svoju spolužiačku ako v dosť podnapitom stave sa opiera o stenu budovy.* /Tá vyzerá dosť zle./ *Prezrie si Tanoiove oblečenie.* Nie je to až tak zlé. Ale hej skús niečo iné aby ťa nespoznali. *Usmeje sa naňho. Celkom ho baví aký je Tanoia plny radosti. On si oproti nemu príde ako chodiaca depresia. Prejde s ním ku stromu a zamyslí sa. Pritom sa znova pozrie na spolužiačku ktorá už sa neopiera ale už sedí na zemi. Povzdychne si.* Vyzerá to, že plánujem pomôcť jednej známej aby sa nestala obeťou znásilnenia. Hej, inak… *Vytiahne si z vrecka nejaký pokrkvaný papierik, asi lístok na autobus a miniceruzku ostrúhanu až na samí konček. Naškrabe svoje číslo.* … ak by si potreboval… ja neviem čo. Tak napíš. *Dá mu papierik, schová svoju miniceruzku a narovná sa.* Tak zas niekedy, na nejakej párty. Prisaham že už si dám pozor a nebudem padať! *Zakričí za ním a rozbehne sa ku spolužiačka. Akurát včas lebo sa k nej už približovali nejaké indivídua. Zavolá im taxi a nechá sa aj s ňou odviesť domov.*
*Veľmi ho teší, keď počuje THIERRIHO priznať, že sa nakoniec aj celkom bavil, aj keď na začiatku vyzeral, že sa skôr prišiel opiť do nemoty, aby ako-tak zvládal tých ľudí a tú hudbu. Preto ho obdaruje spokojným, nadšeným výrazom v tvári.* To ma teší. Zábavu si treba vytvoriť. *Zabásni šťastne, zatiaľ čo sa zatočí okolo svojej osi a chytí sa za líca.* Tak nabudúce prídem v koži. *Pobavene prenesie a už si predstavuje, ako sa vyšvihne. Vykročí ku stromu pomaly, ale akoby si slabo poskakoval. Konečne sa jeho pohyby znova viac podobajú tým férskym, ladnosť a jemnosť. Užíva si to. A hlavne konečne znova cíti pod svojimi nohami príjemnú trávu, ktorá mu osviežuje tie došliapané chodidlá. Je rád, keď si všimne, že THIERRI ide za ním.* /Možno by sa chcel pridať./ *Napadne mu a obzrie sa za ním, aby na neho počkal, no to si aj povšimne, že mladík hľadí niekam ku stene za nejakým dievčaťom a Tanoia by aj rád pomohol, lenže zdá sa, že THIERRI to pod palcom. Znova sa pozrie na neho a vezme si od neho papierik s číslom. Jeho líca sa trochu červenajú, milo sa usmeje a keď odtrhne pohľad od papierika, už vidí THIERRIHO chrbát.* Rád, ale ja… *Začne, ale to ho už mladík nemôže počuť, keďže je už ďalej.* … nemám mobil. *Dokončí si sám pre seba, ale úsmev ho vôbec neopúšťa, keď si papierik odloží do vačku, dke má všetky drogy. Otočí sa, prejde až k vyhliadnutému stromu a je rád, že stále hudbu veľmi dobre počuje, nie je ani jediný, čo postáva okolo plota, a jemu to takto stačí. V noci pozoruje hviezdy alebo si vyčaruváva malé rastlinky v tráve, prezerá si platňu, spokojne si užíva hudbu a premýšľa nad tým, že nakoniec ani to ich spoločné vyhodenie s THIERRIM nebolo tak zlé, predsa len sa zabavili a to bolo podstatné.*
*Tri dni plné hudby, pitia a spoločne zažitých spomienok sa mnohým ľuďom zdali ako mihnutie oka. V nedeľu večer odohrala svoju poslednú pieseň skupina Yeah Yeah Yeahs, s potleskom a krikom sa rozlúčili s davom ľudí, ktorý sa postupne začal rozchádzať do svojich domovov. Viacero skupín, veľkých i malých, ostalo popíjať pri stánkoch, smiali sa, bavili, niekoľkí sa pokúšali dostať ku svojim idolom a niekoľkí členovia kapiel sa rozhodli porozprávať sa s pármi fanúšikov. Atmosféra ukončenia bola síce zvláštne nostalgická, ale väčšina zúčastnených bola spokojná. Síce po sebe zanechali bordel, papierové poháre na zemi, obaly z jedál, preplnené odpadkové koše, špaky z cigariet či z iných látok, sem-tam sa našla stratená podprsenka alebo topánka, tie však v opojení zo skvelého zážitku nikomu nebudú chýbať. A tak sa skončil veľký víkendový indie festival Goedwig.*
*Seděla v autě a koukala z okýnka ven, než se na něj otočila.* Dřív s ním řeč byla, tedy ne vždy, ale teď je to korunovaný idiot. A nedovolím, aby tě ještě nějak ohrozil nebo ti ublížil. Mám sjednanou schůzku s jednou čarodějkou, tak zkusím sehnat něco, co tě ochrání. *Pronesla a stiskla mu ruku, musela udělat něco, aby se tahle situace už neopakovala, nechtěla, aby mu někdo ublížil.* Hm, tak pokud máš volno a můžu zůstat jak dlouho chci, pak tedy využiju tvé nabídky a zůstanu u tebe ty dva dny. Řeknu jen Sebovi, aby mi k tobě hodil něco na sebe, myslím, že ani on ve vile teď nebude. Až se pak vrátím domů, musím to nějak vyřešit. *Povzdechla si.*
*Poslouchal ji a přikyvoval.* No tak snad s ním bude řeč i teď, protože upřímně, asi bych nesnesl aby jsi měla za zadkem takové hovado, jako přijde mi dost pochroumanej. Kolik že mu je? Neharaší mu už v bedně? *Ušklíbl se a pak si ji přivinul do náruče.* Hele jak jsme řekl, pořád to platí, zůstat u mě můžeš jak dlouho chceš a kdy chceš, myslím, že to že to nemá čtyři hvězdičky už jsi překousla úspěšně, takže to zvládneme, hm? *Usmál se na ni. Pak se zamyslel.* A co se podívat na ně jaký film, co ty na to? Jak jsi na tím s filmografii? Já bych něco dal, nějakou romantiku, hm? *Optal se a když zastavili, tak ji otevřel dveře a chytl ji jemně za ruku.*
Emett j o něco málo mladší než Dragos, takže má také něco kolem 400 let a asi mu v bedně haraší. *Uchechtla se, než pak zvážněla.* Ani mě se to nelíbí, ale když ho budu chtít vyhodím, bude to jen horší, takže s ním musím najít společnou řeč a vymyslet, jak to bude fungovat, jinak nevím, co budu dělat. *Schoulila se u něj v náručí a chvíli tak u něj byla, než se jemně odtáhla a koukla na něj.* To že bydlím ve velké vile neznamená, že se mi nelíbí útulné malé byty, jako je ten tvůj. *Vyplázla na něj jazyk a uculila se.* Náhodou, jsem tam moc ráda. *Přiznala a když jí pak pomohl vylézt z auta, chytila se ho a mířili k němu do bytu.* Většinou přes den, když nemám nic k vyřizování, tak lenoším a koukám filmy nebo seriály, takže já jsem s tím v pohodě, klidně si můžeme i něco pustit a jestli chceš romantiku, tak jo. *Usmála se a po chvíli už vešli k němu, Aless si hned sundala boty a doložila věci.* Půjdu si dát asi sprchu a můžu tě poprosit jestli bys mi nepůjčil něco na sebe, kromě šatů tady nic nemám, Sebastian mi nějaké věci doveze v noci.
Uvidíme. Ale podle mne, no, nechci tě moc děsit, nebo tak nějak, ale nevypadal na to, že by se měl dvakrát na odchod, mio caro. Spíše, co jsem zaslechl, mi to přišlo, jako kdyby se chtěl snad nastěhovat což by pak bylo vcelku...no, divoké. *Zhodnotil Remi a jemně ji pohladil po tváři* No, tak dobře, tak jo, dáme něco romantického v mém malém, útulném bytě, to by šlo ne? *Zasmál se. Jak vyšli do bytu a on otevřel, kývl na souhlas.* Jasně, umyj se, já pak půjdu taky, zatím ti něco připravím a vyberu něco na koukání, může být? *Mrkl na ni. Když pak zmizela v koupelně, jal se připravování. Připravil sklenky na pití, jí i trochu krve, co u sebe práv+ pro ni měl a sedl si, aby začal vybírat film. Korzet i košili si sundal, bylo t hezké ale peci jen, dal přednost pohodlí. Pak už na ni jen, rozvalený na gauči, čekal.*
Vím, že chce zůstat, ale nebude to jen podle něj. Možná mu něco dlužím, ale pořád je to můj dům, proto s ním chci pak mluvit, ale teď už dost o něm. Nechci aby nám Emett ještě víc pokazil večer, než už to udělal. *Uculila se, vtiskla mu polibek.* Dobře já jdu do sprchy a ty připravuj. *Mrkla na něj, než po chvíli skutečně zmizela v koupelně. Svlékla ze sebe šaty i veškeré šperky. Rozpustila si vlasy a vlezla si do sprchy. Pustila na sebe proud vody a užívala si chvíli uvolnění, umyla si i vlasy a jelikož tu neměla nic svého, půjčila si jeho šampon i sprchový gel. P chvíli byla hotová, tak vyšla ven, osušila sebe i vlasy a zabalená jen do ručníku se vydala za ním. Když jej pak viděla sedět na pohovce, opřela se o rám dveří a s úsměvem na tváři jej sledovala.* Ale podívejme se na slaďouše. *Skousla si spodní ret a pomalu se vydala za ním.*
*Když ji s patřil mezi dveřmi, tak odložil ovladač stranou, otočil se na ni a usmál se.* Ale hele na ni, na fešandu, pořád máš na sobě, ale nějak moc látky, no ne? *Uculil se, načež vstal, došel až k ní a natiskl si jii do náruče.* Takže, co by jsi ráda k pití? Jen si řekni, hodně toho mám a všechno se dá nechat dovézt, takže vybírej. A film? Nebo tak? Na co by jsi se chtěla podívat? *Usmál se na ni a zlehka si ji k sobě za pás přitáhl. Sám musel uznat, že byla kouzelná, ostatně, tak jako vždy. Uculil se, vzal si ji do náruče a sám se pak posadil na gauč, načež si ji posadil na sebe.* Sprcha dobrý? *Usmál se na ni a dal jí pramínek vlasů za ucho.*
Moc látky? Mám tady být nahá? *Pozvedla obočí a když viděla ten jeho úsměv, uculila se taky.* Ty jeden prevíte, no jasně, že by se ti to líbilo. *Přivinula se k němu a objala si jej kolem krku.* Kvůli mně nemusíš nic vozit, pokud máš whisky nebo víno, tak mi bude stačit to, hele to že mám vilu a prachy neznamená, že mi nestačí i málo, nejsem až tak rozhýčkaná, jak si o mě asi všichni myslí. *Culila se sladce, než se natáhla a políbila jej, když si jí pak posadil na pohovce na klín, spokojeně zavrněla a koukla na něj.* Ano sprcha úžasná, jen jsem si drze půjčila šampon a další věci. *Uculila se na něj. Jen v ručníku, odlíčená a s mokrými vlasy vypadala úplně obyčejně.* Výběr filmu, nechám na tobě mi amor. *Políbila jej a přivinula se k němu víc, načež si hlavu položila na jeho rameno a nohy si natáhla na pohovku.*
*Zasmál se.* Jo, přesně jak říkáš, nejraději bych tě viděl skutečně nahou. Ale no, to jsou moje chlapský pudy. Myslím si, že i takhle mi budeš stačit, má krásko.*Zavrněl spokojeně a koukl se na ni. Pak spokojeně zavrněl a dal jí ovladač.* Víš ty co? Najdi něco ty. Já můžu cokoliv, ale asi bych to přeci jen nechal na tobě. *Zaculil se a pak na ni mrkl.* Taky dám sprchu, a pak dojdu sem, okei? A něco si nalej, buď jako doma, má milá, hlavně žádný ostych. Myslím si, že ten ti nechybí. *Zavrněl spokojeně, než se před ní provokativně svlékl a namířil si to skutečně do sprchy.*
*Pozvedla obočí a jen si jej při svlékání prohlížela.* Hele neprovokuj, nebo ten ručník sundám taky, ale nic víc než koukat nebudeš moct. *Rozesmála se. Než si vzala ovladač a začala vybírat nějaký film, jenže netušila co a tak projížděla, dokud nenarazila na film s názvem Než jsem tě poznala, nachystala ho, vstala a pak šla donést nějaké pití, vybrala víno, přece jen Remi ho pije taky, takže jedno vzala a donesla jej na stůl, kde jim oběma nalila do sklenky, ovšem to její mělo ještě příchuť krve, za což byla ráda. Pak už se jen pohodlně posadila a čekala, až se Remi vrátí, mezitím se na malou chvíli zamyslela.*
*Remi si pospíšil když se ale vrátil tak se culil jako sluničko.* Aless? Oblékni se a pojď se mnou ven, chci ti něco ukázat. *Uculil se na ni a spokojeně zavrněl. Sám se začal oblékat a koukal se na ni. Navlékl si jen triko a kalhoty a culil se.* A neměj strach, myslím, že se ti to bude moc líbit. *Mrkl na ni. Podal jí sdvé volné triko, kraťasy a pak se psoatvil ke dveřím a čekal,. Pak se ale přeci jen vrátil, do ruky vzal jednu sklenku vína pro ně a pak ještě nádobu s krví a spokojeně zavrněl.*
*Tak trochu byla myšlenkami jinde, proto když začal mluvit, lehce sebou trhla.* Cože ven? A proč? *Vyptávala se zatímco vstala a přešla k němu, kde si od něj vzala oblečení. Sundala ručník, přehodila ho přes opěrku pohovky a na sebe oblékla jeho triko a kraťasy, když byla hotová přešla k němu ke dveřím.* Hele co chystáš? Co ta tvá hlavička ve sprše vymyslela? *Uculila se na něj, ale když ani teď nic neřekl a jen se usmíval, byla její zvědavost ještě větší.* Tak jdeme. *Usmála se a oba pak vyšli z bytu, nechala ho jít prvního, přece jen netušila, kam měl namířeno.*
*Remis e usmál a počkal, až se oblékla.* Chci ti něco ukázat, a chci aby jsi šla se mnou. A taky na to potřebuju auto, no, takže tak. *Uculil se a potom už otevřel dveře, aby mohli vyvíj ven.* Každopádně kousek odtud je takový kopec, budu tě navigovat, dovezeš nás tam? Je to fakt jenom kousek, ale říkám, bude se ti to tam moc líbit, hlavně ten program, alespoň, no, alespoň doufám. *Mrkla na ni a když vyšli ven, tak jí podržel dveře.* Ale opravdu, je o co stát, slibuju. *Mrkl na ni a nakonec si ji přivinul do objetí a políbil ji. Zlehka jí pohladil po vlasech a sledoval ji.* Jsii krásná, mio caro. *Hlesl s úsměvem.*
*Byla z něj zmatená ale mile. Chystal překvapení a byl u toho tak sladký. Jen co došli dolů k autu, usmála se, objala si jej a polibek mu opětovala.* Tak v tom případě jsem tedy zvědavá, co to bude. A hodně zvědavá. *Přiznala a usmála se na něj.* A ty jsi sladký a úžasný mi amore. *Zašeptala a ještě jednou jej políbila, než se od něj lehce odtáhla a sehnula se k přednímu kolu na straně řidiče, kde našla klíčky od auta. Ještě než došli dolů tam totiž přijel Sebastian se svým a jejím autem, které řídil řidič, nechal jí ho tam i s věcmi a klíčky dal na místo, kde měli vždy domluvené, proto když je našla, auto odemkla a oba nastoupili, pak jen nastartovala a vyjeli.* Tak naviguj kudy mám jet. *Usmála se na něj.*
*Remi se usmál a ihned kývl na souhlas.* Dobře, takže teď tudy, a pak tudy. *Navigoval ji pokaždé, když někam jela, nebo když se ukázala další zatáčka. Za chvilku už nakonec stejně vyjeli skoro až an samotný vrchol nedalekého kopce. Tam se na ni Remi usmál.* Tak jo, odtud pěšky, pokud nechceš jet s tím autem po louce, můžeme? *Usmál se a jakmile i ona vystoupila, vzal věci a nabídl jí volnou rukou rámě.* No, ale neříkám, ten večírek byl zajímavý, hezký, půjdeš za Lili ještě někdy? *Zadíval se na ni se zájmem, čekajíc na její odpověď.*
*Jela podle instrukci, až k místu, kde zastavila a vystoupila.* To auto vyjede všude, ale klidně se projdeme, je hezky a noční procházka může být fajn. *Mrkla na něj a chytila se ho, spolu pak pokračovali dál.* Byl zajímavý a byl fajn, dokud to Emett nepokazil, ale to snad nějak přejdu. I tak jsem si to s tebou užila a Lily, ta mě překvapila, nečekala jsem, že to vezme všechno tak klidně, ale pokud toho už věděla víc, tak to chápu. Vidět se s ní určitě budu chtít, myslí, že toho máme ještě víc než dost k povídání. *Pousmála se na něj.* Ráda bych věděla, jaký měla život a zda má rodinu, je toho prostě spousta. *Usmívala se dál, než se začala rozhlížet.* Remi, kde to jsme? *Optala se pak.*
Jo, to máš pravdu, ale no, i Emett ho udělal zajímavý, svým způsobem. *Pokusil se Remi o vtip, i když, vidina toho, jak stál před skokem do prázdnoty, byl stále děsivý. pak se na ni usmál, vyslechl si co říkala a jen ji v tom podpořil stiskem dlaně. Jakmile se zeptala,. kde jsou, tak se uculil.* Na uplně obyčejném kopci, to je takové, jednoduché místo. Ale, podívej se nad sebe. *Usmál se. I když to znát musela, jelikož byla noční tvor, tak tady, nad odvětlením města, svítilo nebe jasným světlem hvězd. Dnes byla zrovna jasná obloha, což Remi vzal jako šanci.* Umíš číst hvězdy? *Optals e a posadil se na zem.*
Tak ano udělal to zajímavým, teda možná já nevím. Když tě pak donutil jít nahoru, to už nebylo fajn. *Poslední větu pronesla skoro šeptem, přece jen to pro ni nebyli příjemné, bála se o Remiho a hodně a nechtěla na to znova myslet, proto to dál už nerozváděla a jen se rozhlédla kolem sebe.* Jdou tady vidět tak jasně. *Pousmála se, než se posadila vedle něj do trávy, zvedla hlavu a dál koukala na tu jasnou oblohu posetou malinkými světlýlky.* Neumí číst hvězdy, ale vždy jsem je ráda sledovala. *Přiznala a koukala dál nahoru, než po chvíli zavřela oči a jen tiše seděla.* Je tady takový klid a to ticho. Slyším jen vítr a zvířata a tlukot tvého srdce. *Pohlédla na něj s úsměvem, když znova oči otevřela.*
*Remi se usmál. Už tak nějak upustil od toho těžkého, co řešili, proto ji na její otázky jen kývl a nebo zavrtěl hlavou, než aby odpovídal. Už se chtěl věnovat tomu hezkemu a to Aless před sebou. Proto se usmál a jen ji stiskl ruku.* Jsem rád, že se ti tu líbí, mio caro. Hm, napadlo mě, co kdybych ti ve hvězdách něco přečetl? Nějakou, řekněme legendu? *Uculil se na ní a zahleděl se na nebe nad sebou. Hledal tam, co by ji mohl říct, co by ji mohl ukázat, popsat. I když, sedět tu jen tak s ní pro něj bylo taky více než kouzelné a užíval si to.*
*Upírka se usmála a víc se k němu přivinula, načež i jemu stiskla ruku a hlavu si opřela o jeho rameno.* Je tu vážně moc hezky, člověk se nedostane na takové místo každý den. *Usmála se a vtiskla mu pusu na tvář, než si hlavu zase o něj opřela a dívala se nahoru spolu s ním.* Ty z nich číst umíš? V tom případě povídej. Jaké legendy jdou vidět? *Zeptala se, byla nadšená z toho, že jí chtěl vyprávět, nadšená z toho, že tady byla s ním. Cítila se moc hezky a jak by taky ne, když měla vedle sebe někoho, koho tak moc milovala.*
Podívej se, tamhle. *Pronesl Remi po chvilce hledání, než ukázal na dlouhé souhvězdí. Obklíčil jej prstem a usmál se, udělal tak, aby Aless věděla, o jaké jde.* To je souhvězdí draka. Neumím ve hvězdách číst budoucnost nebo tak, spíše, no, jsou to ty legendy. Třeba.. V jedné řecké báji tohle to souhvězdí představuje draka, kterého zabil Kadmos při zakládání Théb. Ve druhé legendě souhvězdí představuje opět draka, tentokrát chránícího zlaté rouno a kterého přemohl Iásón. Taky, je to souhvězdí, které nikdy nezapadá za obzor. *Usmál se a chvilku přemýšlel. Pak vytvořil iluzi. Vyvstávala pomalu, ale nakonec se tam, kde mělo být souhvězdí, vytvořil zářivý obrys reálného draka. Tam se po chvilku odtrhl ze své hvězdné podoby a rozletěl se k Aless a Remimu, než jim začal kroužit nad hlavami v tom směru, kterým Remi kroužil prsty.*
*Hned jak ji ukázal, kam měla koukat, udělala to, víc se k němu natiskla a objala si ho, zatímco bedlivě poslouchala každé jedno slovo. Ani netušila, že i drak má své vyobrazení ve hvězdách a tak já to vyprávění nadchlo ještě víc.* Tohle je moc zajímavé a hezké. *Špitla, když pak vytvořil k tomu všemu i iluzi, oči se jí rozzářily nadšením. Sledovala to a usmívala se.* Musím říct, že mě nepřestáváš překvapovat, tohle je úžasní Remi, je to tak kouzelné. *Lehce zaklonila hlavu a dál iluzi pozorovala, dokonce natáhla ruku nad hlavu, snad jako kdyby se toho chtěla dotknout.*
*Drak sletěl ještě níž a nechal se, aby jej Alessandra pohladila po břiše. Kde se jej dotkla prsty se rozplynul na desítky malých světlušek, jež začaly poletovat kolem nich. Remi se spokojeně usmíval.* To ty jsi kouzelná, Aless. *Zavrněl a podíval se na ni. Pak si ji k sobě více přivinul a políbil ji dlouze na rty, usmívající se od ucha k uchu. Pak se odtáhl a koukl se na ni.* Tak jako vždy mio caro. *Zavrněl, a nakonec si opřel své čelo o to její.*
*Sledovala světlušky a culila se, než pak pohlédla na něj.* Nejsem, ale i tak děkuji, jsi opravdu sladký. *Zašeptala a polibek mu opětovala stejně, přivinula se k němu do náruče a přála si, aby ta chvíle nikdy neskončila. Stejně jako on si i ona opřela své čelo o to jeho a hleděla mu do očí. Spokojeně se usmívala se a užívala si ten krásný večer. Ještě nějakou chvíli tam spolu byli, povídali si a hleděli na hvězdy, než se vrátili zpátky k Remimu do bytu, kde nakonec zůstala Aless ještě další dva dny. Poté s vrátila k sobě do víly.*
*Byl to už nějaký pátek, co tu spolu s Remim, respektive kousek od něj, bydlela i jeho sladká, rozkošná a dokonalá Chia. Přišlo mu to tak moc k neuvěření, poté, co se jejich cesty rozdělili a onii zůstali sami, nebo spíše, oddělení, potom, co spolu zažili tak krásné dětství. Byli prostě nerozlučná dvojka a to, že ji měl takhle blíž, jej hřálo na jeho vílím srdci. Zrovna čekal poblíž East River, seděl na jedné z laviček a drnkal na kytaru písničku, kterou nedávno složil a tiše si broukal její tóny. Věděl, že Chi tudy půjde za chvilku ze svého dnešního dne v práci v galerii, a tak ji chtěl tak nějak překvapit. Jako outfit zvolil bílou košili, rozeplpu u krku a černé kalhoty, vlasy si vytáhl do drdolu a spokojeně si hrál na kytaru, vnímajíc i tak ale dění kolem sebe.*
*Dočkal se. Chia konečně vyšla z Galerie. Neviděl na ni, ale i tak poznal, že to je ona. Poznal to díky tomu, jaký zvuk vydávala vrata, když je otevírala, ale hlavně podle jejích kroků. Chia se zastavila, přímo před vraty. To bylo špatné znamení. Hodně špatné znamení, protože Chiara se zastavuje jen, když byl daný den na houby. Nestála tam moc dlouho, ale Remi už věděl, že nemá absolutně na nic náladu. V normální den by si Remiho všimla, vždyť obvykle to je to jediné, na co myslí. Remi. Remi.... Remi! Ale ne dnes. V myšlenkách byla nastavena na autopilota a aniž by věnovala nejmenší pozornost svému okolí. Jediné, co zaregistrovala byla jakási otravná hudba pocházejíc odněkud z povzdálí. Hluboce se nadechla, otočila na podpatku a vydala se cestou domů, podél zdi budovy, naprosto ignorujíce své okolí.*
*Ještě chvilku seděla a drnkal, než mu ale přišlo divné, že to Chiii tak trvá. Přeci jen, měla sednout na bus, tu vyskočit na zastávce a jít kolem, jako vždy. Že by se snad něco stalo? proto vzal kytaru, zamířil k místu, kde začínala kousek od řeky silnice a čekla. Chia nikde. Až další autbus, který jel, to byl ten ze kterého dívka vystoupila. Jen jak jí viděl, si povzdechl, přehodil kytaru na rameno, aby měl volné ruce a došel až za ní.* Mi amore. *Zavrněl, načež ji objel zazadu kolem ramen.* Copak se děje? Jsi nějaká skleslá? kdo ti co udělal, koho mám zabít? *Ptal se hned, než si ji k sobě otočil čelem a své dlaně položil na dívčiny tváře, hledíc jí upřeně do očí.*
Remi! *Hlesla Chiara v polohlase, očividně podrážděná, ale ani tak se neubránila slabému úsměvu. Byla ráda, že ho vidí. Ne, to nic, já jen... Jsem unavená, zlato. A... Zasekla se. Zasekla se, uhnula pohledem a jakoby na chvíli zaváhala. Byla to jen setina vteřiny, ale nepřehlédnutelná. Podívala se Remimu do očí, zbytkem sil vykouzlila malý úsměv a dala Remimu pusu. Na tvář.* Nepůjdeme jinam...?
*Hned, jak mu řekla, co se děje, si tiše povzdechl.* Ach mio caro. *Zašeptla, načež sii ji přitáhl do náruče. Schoval ji u sebe tak, jako kdyby jhi chtěl schovat před světem, před vším zlím. Bál se o ní, nechtěl ji tak vidět. V moentě, kdy ji k sobě natiskl, použil magii, aby jí mohl vniknout do hlavy a použít tak ovlivňování emocí k tomu, aby povýšil její radost, alespoň, aby jí bylo trochu lépe. Když se odtáhl, usmál se.* Vím, že nemáš ráda, když ti lezu do hlavy, ale nechci tě vidět takhle trpět, nebudu koukat, jak jsi smutná.Ne, dokud vím, že s tím mohu něco udělat.* Špitl a natiskl se k ní, naž kývl an souhlas.* Půjdeme, u East River nikdo není, co jsme koukla, tak tam? Může být? *Optal se jí.*
Nemám ráda? Remi, zlato, já to nenávidím, řekla Chiara žertovně, už očividně v lepší náladě. Mm, East River, jasně! Máš dnes čas? Jen na mě? Anebo někam spěcháš...? *Podívala se na Remiho a jedním očkem flirtovně mrkla*
*Remi se uculil od ucha k uchu. Byl rád, že už ji bylo lépe, alespoň o něco. Jak ji řekl, vidět ji sklíčenou pro něj byl jeden z největších strachů a bolestí. Když se usmála, musel i on, už jen kvůli tomu, jak krásná byla, když se ji na tváři úsměv objevil.* Jen a jen na tebe, mio caro, dnešek je jen náš. Zítra musím jít ale na dvůr, máme s Ernem zase trénink, takže bych to neviděl na moc ponocovani. Maximálně do té druhé ráno, víc ne. *Zasmál se. Pro něj osobně bylo ponocovaní třeba i do pěti ráno, proto to podal tak, jak to podal.* A ty mi teď řekni, co se děje? Co to kolem tebe zase lítá za démony? Povídej, přeháněj. *Vyzval ji a nabídl ji své rámě.*
*Chi přijala Remiho rámě a nechala s jím vést.* Víš, Remí, pokračovala Chiara v konverzaci se zvláštním důrazem na druhou slabiku Remiho jména, strašně mě unavují. Lidi, víš? *Nepřijde ti, že jsou všichni úplně stej-* Zarazila se. Ne, samozřejmě, že teď nemyslím Tebe, ty můj hlupáčku, *začala se pobaveně, ač možná zbytečně omlouvat.* Už to neřeš... Vidíš, jaká stačí chvilička, abys mně zlepšil náladu? *Odpoutala se od Remiho a s dětskou lehkostí ho rychle obešla, jen aby se za něj znovu zachytila* Tak a teď pojď! Rychleji, nemáme zas tolik času. Určitě máš nové písničky, viď? Je ti jasné, že je chci slyšet? Všechny! *Zrychlila krok, aby se už mohli s Remim posadit - jako kdyby do ní vjela nová energie*
*Remi kývl na souhlas.* Máš pravdu. Lidé mě občas zatraceně unavují, to je pravda. Chápu, že je to těžké, ale tak, musíme to brát občas s nadsázkou a humorem. *Zavrněl. Když do ní vjela úplně nová energie, zazubil se, nechal se jí chytit a táhnout se za ni.* Nějaké mám, takže bych ti je rád zahrál, ano, ale no, myslím, že většinu už jsi slyšela, mám tak jednu, dvě myslím. ale budu rád, když si je poslechneš. *Uculil se na ni, a jemně se natáhl, aby ji mohl políbit- přeci jen, pro ně to bylo typické gesto už několik let. * No, a co zatím galerie? Jak se ti líbí? *Zajímal se a pohledem hledal opět nějakou lavičku podél břehu řeky.*
*Letmý polibek mu opětovala a pak si lehce povzdechla.* Co myslíš, broučku? Já... Není to tak hrozné, víš? Dělat s něčím, co mě naplňuje. Z části. Ale, já jen... Myslela jsem si, že tam najdu spřízněné duše. Remi, zlato, *zastavila se náhle a otočila se čelem k němu, lehce se na něj přitiskla* Remi, *šeptla* myslíš si, že si i já dokážu najít kamarády? Myslím normální kamarády. Přátelé. *Nenechala ho odpovědět. Jako vždy, pokládá otázky, na které nechce znát odpověď.* Neřeš to! Pojďme! *Odlepila se od něj a zase ho, možná až zbytečně rychle, popohnala do kroku. Po asi 300 metrech víceméně tiché chůze se opět zastavila* Hele! *vykřikla a ukázala na lavičku vzdálenou maximálně druhého půltuctu yardů.* Remi, vidíš to? Vidííííš? Tam je pes! Pes! Myslíš, že někomu patří? Co by dělal takhle pozdě... Tady?
*Mladý fér se na ni díval, sám nějak nevěděl, co by ji řekl, ale když uz se mu konečně nějak sesumírovaly odpovědi, už mu Chi řekla, aby to neřešil. To on ale nechtěl. Došel k ní, chytl ji jednou rukou za tu její a druhou ji odhrnul vlasy z čela.* Najdeš, jasně že ano, máš mě, Castora, seznámím tě i s dalšími, moje kolegyně v práci, Jess a Jenn si tě taky oblíbí, najdeš, neboj se mi amore. *Usmál se, sklonil a vtiskl ji polibek na čelo. Když pak pověděla něco o psovi, ihned se reflexně rozhlédl. Jistě, měl strach, aby to nebyl třeba vlkodlak. Když ale zjistil, že to je nějaký zatoulaný ovčák, usmál se.* No asi se jen zatoulal, no třeba tu bude mít někde majitele.
Je to opravdu jen pejsek? *zeptala se úzkostlivě Chiara* Není to nic... *Z Remiho výrazu poznala, že ho nejspíš napadla stejná myšlenka. Klid, s jakým o psovi mluvil jí dodal jistotu, že se nejedná o nic nebezpečného*. Musíš si myslet, že jsem úplně hloupá, viď? *neubránila se úšklebku.* Miláčku, je ti jasné, že ho tu nemůžeme nechat, že? Musíme najít, komu patří... Určitě bude mít známku! Nebo ho někdo přijde hledat. Remi, prosím! *Začala se k velkému plemeni přibližovat, jako kdyby neměla pud sebezáchovy a Remiho nechala někde za sebou. Tak neopatrná... V půli cesty se jí to, stejně jako vždy, vymstilo. Pes, nebo lépe řečeno jeho silueta se otočil směrem ke Chiaře a začal na ni vrčet. A že vrčel - hlasitě, nepřátelsky, výhružně. Chiara z toho, pochopitelně, dostala strach a udělala pomalý krůček zpátky*. Remi! *vykřikla jeho směrem prosebným, vystrašeným tónem.*
Ty a hloupá? Ale prosimtě, to ne, jen v rámci možností, ale tak hezky, a to mě baví. *Zazubil se a políbil ji. Už už ji chtěl stáhnout stranou, aby nikam nešla, ale už byla dál, pryč. Jakmile Remi poznal, že není nic moc v pořádku, tak vykulil oči, vyběhl k ní a stáhl ji za sebe. Pak se podíval psovi do očí, a zamračil se. To už na něj ale vyskočil a zakousl se mu do ruky. Jak ale Remi couvl, omylem shodil Chiu na zem. Jak rychle se to ale stalo, tak se pes dal na útěk, jako kdyby se bál.* Zemtek jede! *Zanadával Remi. Rána nebyla moc velká, byl to přeci jenom pes. Pak se ale otočil na Chi a pomohl jí vstát.* Jsi v pořádku, mi amore? Máš odřený loket, má milá. *Špitl, chytl ji za ruku a posadil na nejblížší lavičku.* Krom toho jsi v pořádku?
*Nechala se usadit. V hlavě ještě stále zpracovávala vše, co se stalo, zjevně v malém šoku. Celé se to odehrálo strašně rychle.* Já? Já asi ano, ale... *zadívala se na jeho ruku, nešlo si nevšimnout prosakující krve.* Ale tohle nevypadá moc dobře. Ukaž, sedni si ke mně. Tohle možná bude trošku bolet... *Opatrně mu začala vyhrnovat rukáv bíle, nebo spíše červené, košile. Po chvíli trápení a nejméně dvou nadávkách se to povedlo. I přes spoustu krve to kousnutí nevypadalo tak hrozně, jak si myslela, že to bude vypadat.* Remi, *šeptla* tohle... Tohle není v pořádku. Bolí to? Mm, já vím, to je hodně hloupá otázka... Měli bychom s tím někam jít. Nechci, aby jsi dostal infekci a už vůbec ne, abys' mně tu vykrvácel. Co když měl vzteklinu?! CO KDYŽ UMŘEŠ?!! *Chiara začala panikařit, samozřejmě jako vždy přehnaně.*
*Remi ji sledoval, nakonec, ač to bylo ne moc vhodné, se usmál a pohladil ji.* Chi, jsem víla. Nebyl to podsvetan, nebo tak, jen pes. Doma mi stačí bylinky a bude to dobrý, jen ty ukaž to svoje. Jsi moc hodná, mi amore. *Usmál se. Ani si nevšiml, nebo spíše, při tom všem mu uniklo, že se stihlo setmět. To mu došlo až g momentě, kdy jeho citlivé smysly zaznamenaly něco, co tam nepatřilo.* Chi, pojď, zvedni se, musíme odtud, něco je špatně. *Hlesl. Zvedl se, přitiskl k sobě a chtěl už jít pryč, ale netrvalo to moc dlouho.. Cestu jim zastoupil mladý, černovlasý muž, až moc rychle na člověka, s bledou kůží. Remimu bylo jasné, kdo před nimi stojí a co chce. Upír, upír kterého přilákala krev Chi.* Ale ale ale, co to tu máme, civil a... Hm, vílička? *Zazubil se neznámý. Remi zavrčel a naklonil hlavu k Chi, nespouštějíc pohled z upíra.* Nekoukej mu do očí a drž se u mě. *Pronesl k ní.* Zmiz, nechceme problémy! *Houkl pak na upíra.*
Já vím, i tak se o tebe bojím... *Odpověděla Chi na Remiho bezstarostlivost* *Ztuhla a očima sjela k zemi, takže pozorovala vlastní boty. Třásla se. Ruka ji začala pálit jako ďas, nepřiměřeně vzhledem k rozsahu "zranění" které utrpěla.* Remi, to je...? *Otázku nedokončila a přitiskla se k němu jako kotě ke své matce, když se přiblíží nebezpečí.* Bojím se, *zašeptala* a něco mi říká, že tady není kvůli tobě. Co budeme dělat? Měli bychom utéct, každý na jinou stranu. Co je? Moc dobře víš, že běhám rychle! *Chiara si i v TAKOVOU situaci dokázala najít prostor pro to, aby se mohla alespoň trošičku urazit.*
*Remi ji ale držel i tak u sebe, neochoten pustit. Nic neřekl, jen jemně omámil její mysl tak, aby zachovala větší klid.* To víte, přilákala mě sem krev, tak se jdu podívat, o koho tu jde, hádám, že o tebe. *Zavrněl upír a nakročil si ke Chiaře.* Neboj maličká, jen si kousnu a zase půjdu. *Hlesl a natáhl k nim ruku, to už ale stál Remi před dívkou. Oči mu zčernaly a kůže zbledla, ukazovala se jeho pravá podoba.* Zmiz odtud, ji nedostaneš, ani kdyby jsi se snažil. *Zavrčel fér nebezpečně. Následovalo ale jen uchechtnutí upíra, a Remi už ležel kousek od nich na zemi, kam jej poslala upírova pěst. Upír sám se zaculil, načež popadl Chiaru do náruče a zašklebil se.*
Remi! Remi! *vykřikla hlasitě dvakrát Chiara předtím, než ji upír čapl. Byla zděšená, nejen z upíra a z této situace, ale nejvíce ji vyděsil Remi a to, že ho nepřítel vyřadil až tak neskutečně rychle. Nechápala to. Mozek jí přepnul a z racionálního myšlení najela do režimu přežití.* Nech! Mě! *zaječela Chi na upíra a začala do něj bušit svými pěstičkami. Zbytečně. Mělo to pramalý účinek, ba naopak jí přišlo, že stisk jeho sevření sílí s každou ránou. Po chvíli - asi 15 vteřinách - se vzdala. Měla strach, ano, neskutečný, ale jakoby se smířila se svým osudem. Konec konců, co ona zmohla proti upírovi? Proti upírovi, který byl schopen jednou ranou poslat k zemi* Remiho. Remi... *pošeptala, spíš pro sebe, než směrem k němu a po tváři jí stekla osamělá slza.*
*Remi se zlehka zvedl, podepřel se lokty a nadzvedl hlavu, kterou následně zavrtěl. Byla to pořádná šlupka, a aby taky ne, přece jen to byla upírská síla, která jej poslala k zemi. Tomu taky odpovídala bolest jeho zad a hlavy, stejně tak jako zbytku těla, které se setkalo s tvrdým betonem. Remi nespokojeně zavrčel a podíval se na dvojici před sebou. V momentě, kdy slyšel svou kamarádku křičet, se mu až sevřelo srdce. Ne ze strachu, ale spíše z hněvu. Strach tam byl, ale upozaděný. Teď jej vedl příšerný vztek směřovaný na upírá.* Koukej ji pustit! *Zařval Remi, který se postavil. Už jak si to k nim kráčel, tak zvedl zlehka ruce tak aby vyvolal svou magii. Kousek za upírem se zavlnila tráva, a za chvilku už se kolem jeho nohou omotaly dlouhé šlahouny, které jej strhli k zemi. Stejně tak ale k zemi strhli i Chiaru. Tu ale Remi zachytil tak, aby jí upír nestrhl s sebou a zlehka jí odtáhl stranou. Pak se zadíval do její tváře.* Jsi v pořádku? *Optal se jí a ujišťoval se, že na jejím těle nespatří žádné dvě tečky v podobě kousanců. Chtěl se ještě na něco zeptat, ale to už jej zezadu opět popadl upír, a začal jej škrtit. Remi hlasitě vykřikl, a podíval se na Chiaru.* Běž! Uteč a schovej se! *Křikl, a začal používat svou magii, kterou by zmanipuloval upírovy emoce.*
¨*Probudila se v ní jiskra života, když uslyšela Remiho hlas. Bála se totiž, že se mu něco stalo, něco vážného. Ne, že by mu nevěřila - naopak. Někde uvnitř moc dobře věděla, že ji přeci zachrání. Když šel upír k zemi a Remi ji zachytil, tak měla naprosto prázdný výraz. Z jejího obličeje nešlo vyčíst naprosto nic - ani strach, ani hněv, prostě nic. Dokonce na tom byla tak bídně, že Remimu nedokázala odpovědět na jednoduchou otázku, zda-li je v pořádku. Nevyšlo z ní ani hlásky, dokonce ani nemrkla. Vypadalo to, jako kdyby koukala někam daleko, 100 metrů před sebe. To se ale změnilo ve chvíli, kdy Upír začal Remiho škrtit.* Re-mii! *Zařvala po pár vteřinách z plných plic. Věděla, že by měla utéct, byla to rada nad zlato, konec konců co by vlastně zmohla? Ale nemohla ho přeci nechat o samotě. Ne. Nemohla, kdyby se mu něco stalo, v životě by si to neodpustila. Ne, když on je pro ni ochoten riskovat svůj vlastní život. Překvapivou rychlostí se vrhla k Remimu a upírovi.* Hajzle jeden, *procedila mezi zuby, spíš pro sebe než pro nepřítele a plnou silou se mu zakousla do hřbetu ruky, kterou upír škrtil vílu. Zahryzla se pevně a po chvíli v ústech zacítila železitou chuť s příměsí něčeho zvláštního. Upírovi to nedalo, v agónii povolil sevření, pustil Remiho a odstrčil ho od sebe. Chiaře zůstal kus masa v ústech. Znechuceně jej vyplivla a zvedl se jí žaludek. Z pusy jí po rtech až po bradu stékala krev, která nebyla její...*
*Jakmile upír zaregistroval, co se stalo, tak hlasitě zařval, Remiho pustil, ale už bylo stejně pozdě. Kolem krku ho držely šlahouny trávy, jež Remi vytvořil pomocí své magie. Nyní stál před upírem v celé své "kráse", ve své pravé podobě víl Gwyllion. Jeho oči byly celé černé, kůže bledší než ta upírova, a z pod košile mu jasně byly vidět černé žilky, jež stoupaly přes krk až na tváře. Stejně tak mu zčernaly i rty, a konečky prstů, které taky zvýrazňovaly černé žíly na pažích, splývající až někde u ramen. Remi, celý takto nalazený, a že nebyl nalazený dobře, došel až k upírovy, který se celý nesvůj chytl za travnatý obojek, jež jej nemilosrdně svíral. Remi zavrčel, dřepl si k němu a vytáhl zapalovač, kterým mu škrt u obličeje, ne tak moc blízko ale na to, aby jej spálit. Ovšem, svou magií nechal plamínek o něco narůst a vál jej směrem k upírovi.* Teď bych tě mohl zabít jednou pro vždy. Ale víš, i když to ze mě chtěli, nejsem vrah. *Zasyčel a zapalovač nechal zhasnout.* Ty se teď vrať odkud si přišel a mě, a nebo jí *Ukázal na Chiu. *Už nezkřížíš cestu, rozuměl jsi? *Zavrčel. když upír kývl, ještě chvilku jej Remi svíral, než kouzlo povolilo. Upír dopadl na všechny čtyři, chvilku jen tak seděl, než se ale zvedl a za chvilku po něm nebylo ani stopy. Remi za ním ještě chvilku koukal, než vyběhl zpět ke Chiaře. *Mi amore, jsi v pořádku? Ukaž se mi, pojď, pojď se mnou k vodě, umyju tě, ano? *Chytl jí Remi za ruku. Pak si to ale rozmyslel a popadl jí do náruče, nesouc jí směrem k řece. Ani mu nedošlo, že má pořád svou pravou podobu, nezakrytou iluzemi.*
*Chiara, snad vyčerpáním, ať už fyzickým či psychickým, padla na zadek, když viděla, jak se Remi proměňuje. Smrad palícího se čehosi - asi masa anebo snad vlasů či vousů - jí moc nepřidal. Nedokázala se na celou tuhle scenérii koukat, bylo to na ni až moc. Odvrátila zrak a pozvracela se, z části na zem a z části na sebe. Postřehla, že Remi nechává upíra jít, ač nechápala proč. Jejich konverzaci sice slyšela, ale význam těch slov nedokázala vstřebat. Klidně by oba dva zúčastnění mohli mluvit hebrejsky, výsledek by byl naprosto stejný.* J-jo... *Odpověděla Remimu nepřítomně. V jeho náručí se celá třásla, jako kdyby trpěla zimnicí. Byla natolik vyděšena, že jí ani nevadilo, že je celá od všelijakých tělesných tekutin. Nevadila ji hrozná pachuť po krvi a zvratkách. Byla jen ráda, že je v pořádku. Že ON je v pořádku*. Remi? *zeptala se. Její hlas zněl, jako kdyby se měl každou chvíli zlomit. Proč jsi ho pustil pryč...?* Zašeptala, objala Remiho kolem krku a začala nekontrolovatelně vzlykat*
*Držel si ji u sebe a zlehka zvedl v dlani vodu, kterou jí jemně omyl tvář. Nebylo to hodně, co pro ni udělal, ale chtěl, aby se alespoň trochu cítila lépe, aby až se na sebe podívá neviděla jen krev.* Vezmu tě domů, mám nějaké bylinky na uklidnění a na nevolnost, ano, mi amore? *Usmál se na ni a políbil ji na čelo. Pak, když položil otázku, se jemně odtáhl, sklopil pohled, ale pak se jí zase podíval do očí.* nemysli jsi, že jsem nechtěl, aby umřel. Ale já nejsem vrah. Chi. Nechci mít na rukou krev někoho jiného. Myslím si, že už se nevrátí. A slibuju ti, že zjisitím kdo to byl a budu si ho hlídat. Vím, že je ve městě pár nových upírů, možžná je jeden z nich. Ale tobhě už neublíží, ano? *Koukl na ní. jeho slib platil, jeho sliby vždy platily. Proto se potom usmál a povzdechl si.* Zvládneš vstát, drahá, nebo budeš chtít odnést? Není to daleko, klidně tě ponesu. *Usmál se na ni.*
*Voda byla studená, velice studená, ale zároveň neskutečně osvěžující a poskytovala pocit úlevy. Nechala REMIHO, aby ji omyl.* Děkuju, drahoušku, *poděkovala a usmála se na něj. Vypadala mnohem lépe, než před nedávnou chvíli.* Ráda s tebou půjdu, Remi, *kývla na něj, úsměv stále na tváři. Žaludek se jí stále svíral v nevolnosti a i když bylo konečně po všem, tak se jí střídavě dělalo špatně. Nemohla se dočkat toho, až se zbaví té hrozné pachuti, kterou měla v ústech. Aby toho nebylo málo, tak stále cítila zápach spáleniny a to i přes to, že se již dávno nic nepálilo. Pravděpodobně to bude cítit ještě nějakou dobu, s tím se nedalo nic dělat.* Já vím, že nejsi, *dala mu za pravdu a obě své dlaně přiložila na Remiho pravou ruku, aby ho trošku uklidnila a vyvolala v něm trošku příjemné pocity. Zároveň to uklidňovali i ji.* Ano, drahý, já vím. Děkuju, *pošeptala, vděčná za to, že má takového kamaráda, kterému může důvěřovat. Moc dobře věděla, že je na něj spoleh naprosto ve všech ohledech.* Myslím, že to zvládnu, bez problému, *odpověděla mu a začala se škrábat na nohy, které se jí stále ještě lehce klepaly. Nakonec si tento úkon vyžádal více síly, než si myslela, že bude potřeba.* Pojďme k tobě, prosím, *požádala Remiho, naprosto ignorujíc jeho vzhled.*
*Remi si ale nakonec sám dobře uvědomil, jak vypadá. Proto svůj vzhled ihned změnil a zadíval se na dívku.* Dobře, ale kdyby se cokoliv dělo, cítila jsi se špatně nebo tak, tak mi řekni, ano? *Pohladil ji po paži a i tak si ji tak nějak pořád přidržoval.* Vím, že to nemáš ráda, ale i tak ti to nabídnu. Kdyby se cokoliv dělo, tak si řekni, víš že mám tu moc ti ulevit od emocí, ano? *Nabídl se, nic nedělal, chtěl jen, aby věděla, že ta nabídka je ve vzduchu a platí.* Bude to v pořádku, není čeho se bát, jak říkám, zjistím, co je zač a dám si na něj pozor.*.
Už jsi to zase ty! *Přeměna v "normální" podobu - anebo alespoň pro ni to byla normální podoba - ji uklidnila, snad více, než by dokázala Remiho magie.* Ne, to je v pořádku, úplně v pořádku, nepotřebuju nic... Vlastně, hodila by se mi sprcha. A ráda bych tyhle hadry vyhodila do popelnice, jestliže nic nenamítáš, *odmítla Remiho nabídku a znechuceně se podívala na své znehodnocené oblečení. Trestem za to jí byl další protest v jejím žaludku, ale podařilo se jí udržet jej pod kontrolou, ač jen o fous.* Okay, vážně potřebuju sprchu a čistý hadry, *pronesla již pevnějším hlasem a dokonce se lehce zasmála. Strach ji začal opouštět a byla již téměř probrána ze šoku. Její mozek stále tak nějak zpracovával vše, co se stalo tak, jak by měl.* Remi, hlavně... N-na sebe dávej pozor, jo? *Podala Remimu ruku, aby mu pomohla vstát.* Nezvadla... *řekla tiše, zatímco sklopila zrak, aby se mu nemusela koukat do očí,* bych to tady bez tebe. *Poté se na něj znovu zadívala a lehce se zamračila.* Tak na co čekáš? Jdeme!
No jasně, mi amore, není problém. Dojdeme ke mě, dáš si sprchu, přinesu ti čisté oblečení a dám ti nějaké bylinky na nervy, co ty na to? II na ten žaludek, aby jej to trochu zmírnilo. *Usmál se. Byl rád, že i když spolkla krev upíra, tak než by se stihla vstřebat stejně ji Chi vyzvracela. Proto si pro tuto věc v hlavě odfrkl a zamířil s ní k domovu. Neměli to díky bohu daleko, proto už za chvilku stáli ve výtahu jedoucí nahoru k Remimu do patra. Fér otevřel dveře, a ihned za nimi podal Chii ručník.* Na, tumáš, hoď si sprchu jak dlouho chceš, jdu ti pro oblečení a přichystám ti čaj, dobře? *Usmál se na ni.*
To zní jako skvělej plán na to, žes' ho vymyslel ty, *popíchla ho Chiara a krátce na něj vyplázla jazyk. To, že si dokázala dělat legraci, byť byla sebetrapnější, znamenalo, že se dostává zpátky do své kůže.* Hele a je ti jasný, že už jsme mohli bejt dávno doma? *Rýpla si do něj znova, když výtahem míjeli Chiařino patro.* Konečně! *Ulevila si Chiara radostí, že se bude moci dát trošku do pořádku. S úsměvem od Remiho převzala ručník* Jak dlouho chci? Neříkej dvakrát, může se stát, že mě z koupelny už nedostaneš... *Nečekala na odpověď a zamířila si to ke koupelně. Zastavila se až u dveří. Než je začala otevírat, tak se podívala za sebe, na Remiho. I on by určitě ocenil horkou sprchu a hlavou jí probleskla myšlenka, že by ho mohla vzít s sebou. Konec konců, věděla, že by ji Remi neodmítl, ale vzápětí tento nápad zavrhla. Tohle opravdu nebyla ta nejlepší chvíle.* Přineseš mi oblečení dovnitř? *Houkla nakonec na Remiho místo svého původního návrhu. Vešla do koupelny a zavřela za sebou. Představa horké vody dopadající na její kůži byla ta absolutně nejlepší záležitost, která mohla existovat. A i přestože vytouženou sprchu měla přímo před nosem, tak na ni najednou padla šílená únava. Jakmile za sebou zavřela dveře, tak po nich sjela zády a sedla si na podlahu, kolena pokrčená. Tak unavená se necítila snad nikdy. Nedokázala ale sebrat síly na to, aby se zvedla. Celé tělo ji bolelo, ruka ji pálila a žaludek si neustále stěžoval na vzpomínku těch hrozných pachutí a zápachů, které si musela protrpět. A i přes to nebyla sto ze sebe sundat tričko, natož se dostat do sprchy. Lehce se předklonila, chytila se za kolena a schoulela se do klubíčka. Chtěla na chvíli zavřít oči, ale když to udělala, tak se jí živě odehrávala scéna, kdy se zakousla upírovi do ruky a odtrhla mu kus masa, načež se ozval její podrážděný žaludek. Nakonec úplně rezignovala a ztratila pojem o čase. Seděla v klubíčku, opírajíc se lehce o dveře snad celou věčnost. Reálně to mohlo být něco mezi pěti až deseti minutami, ale přišlo jí to, že to byla celá věčnost. Věděla, že eventuálně přijde Remi zkontrolovat, co se děje a nechtěla mu přidělávat zbytečné starosti, ale svým způsobem jí to bylo tak trochu jedno. Pouhá existence bylo vše na co se zmohla a naprosto jí to tak vyhovovalo.*
*Remi se na ni usmál.* Jasně že přinesu, uplně v klidu!! *Houkl za ní. Ještě, než se za ní zavřely dveře, tak Remi začal připravovat odvar z listů jedné z mnoha bylinek, zatímco z druhé zase obvaz na její ránu, něco, co by urychlilo léčení. Potom už seběhl k ní do bytu, vybral nějaké lehké oblečení a vrátil se zpátky. Zaklepal na Chi, když neodpovídala, vešel dovnitř. Jak ji tam viděl, schoulenou celou nesvou, povzdechl si a přidřepl si k ní, načež si ji přivinul do náruče.* Chi... *začal tiše.* Víš že stačí jen malé kouzlo a může ti být líp, viď že jo? *Zašeptal tiše a pohladil ji po tvářii.* Trápí mě tě takhle vidět. *Přiznal fakt, jež ale dívka už věděla a tak si ji jen přivinul do náruče a políbil ji do vlasů.* Mám tu s tebou teď zůstat, mi amore? *Optal se jí.*
*Ani když se otevíraly dveře, tak nijak nezareagovala a tím pádem do ní, ač jen mírně, vrazil. Vše bylo naprosto bez odezvi. Když si ji k sobě přivinul, tak se k němu přitulila stejně, jako toulavá kočka, kterou někdo kdysi vyhodil na ulici a od té doby hledá lidskou bytost, která by jí věnovala péči a lásku.* Jsem v pořádku, Remi. Opravdu, *začala ho ujišťovat po asi dvou minutách ticha, kdy ze sebe nedokázala vydat ani slovo a náležitě si užívala jeho přítomnost, jeho doteky a jeho teplo, které ji zahřívalo. Kdyby byla onou toulavou kočkou, tak by začala vrnět a vytahovat drápky. Moc dobře si byla vědoma toho, že vypadá jako hromádka neštěstí a věděla, že tím akorát svého ochránce zatěžuje, ale nechtěla, aby se jí hrabal v hlavě. Chviličku o tom přemýšlela a nakonec musela přiznat sama sobě, že nechat ho udělat své kouzlo je lepší varianta, než ta, že se budou spolu válet na zemi. Nechtěla mu kazit náladu, rozhodně ne po tom všem, co pro ni dnes udělal. To nejmenší, co může udělat je, že mu dovolí, aby se dotkl jejích emocí. A vůbec, proč by se měla cítit špatně? Proč se upínala do tohoto stavu, ve kterém nedokáže ucítit jediný pozitivní náboj?* /Protože aplikovaná magie na emoce může být úplně stejně nebezpečná, jako jakákoliv droga,/ *projelo jí hlavou. Nakonec se jí přeci jen podařilo sebrat odvahu. Konec konců, není to tak, že ona sama by dokázala vymyslet něco lepšího. Pustila svá kolena a zvedla hlavu k Remimu. *Zůstaň, prosím, *zašeptala tak tiše, jak jen to šlo. Přitiskla své čelo na to jeho a pokusila se o chabý úsměv.* Udělej to, *svolila nakonec, zavřela oči a levou rukou Remiho objala, tlačíc se k němu ještě blíže.*
*Remi se jemně usmál, zlehka ji pohladil po tváři. osobu, kterou měl tak moc rád, už tolik let. Sám sobě se zavázal, že ji bude chránit, ať se děje cokoliv, a pro to tu chtěl taky teď být. pro ni. Proto jednu její ruku položil dívce na tvář, druhou ji k sobě zlehka přivinul a zavřel oči. Hned na to mohla Chia cítit, jak se jí ulevovalo. Remi uchopil veškeré pocity a emoce, myšlenky a podněty jež jí tak bolely a přeměňoval je v něco krásného, něco, co by jí mohlo hřát a těšit. Něco, co by jí mohlo na tváři vyvolav úsměv. Byl to jako dotek tepla, samotného, čistého štěstí a veselí, kterým jii a její mysl zalil. Když se odtáhl, tak se na ni usmál.* Je to lepší, mi amore? *Optals e ji, i když sám věděl, že být muselo. I tak se ale chtěl ujistit, slyšet to od ní.*
*Chiařiny negativní myšlenky se začaly vytrácet, jako kdyby je v první řadě vůbec nikdy neměla. Obraz upíra, který škrtí Remiho byl ta tam, jako kdyby žádná taková vzpomínka nikdy neexistovala. Stále v ní samozřejmě byla, nikam nezmizela, ale nervala se na povrch. Kdyby chtěla, dokázala by si celou tu situaci vybavit, ale nevyvolalo by to v ní žádný strach, hrůzu, žádnou bolestivou či negativní emoci. Celá vzpomínka by byla prázdná, plochá, prostě by jen existovala. Ale Chia si ji v první řadě nechtěla vůbec vybavit. Chuť krve, která ji ještě před chvílí pronásledovala byla také pryč - věděla, že se to událo, věděla, že to bylo nepříjemné a nechutné, ale tím to končilo. Věděla to, ale necítila to. Nakonec jí přišlo hloupé, že se kvůli tomu takhle sesypala a během chvilky byly všechny tyto myšlenky, vzpomínky a děsivé obrazy vytlačeny veselou melodií, kterou pro ni Remi kdysi složil. Úryvek melodie, který trval 2 takty se jí v hlavě opakoval dokola a nedokázala se jej zbavit, i kdyby se o to snažila. To ale neudělala, jelikož melodie, respektive její část, ji uklidňovala, naplňovala hezkou vzpomínkou na něco vzdáleného a po chvíli se přidaly zbylé dva takty, které vytvořily naprosto dokonalou smyčku, která otevírala dveře dalším pozitivním vlnám a uklidňujícím myšlenkám. Nemohla si pomoct, na tváři se jí objevil upřímný úsměv pramenící z čirého štěstí. Usmívala se na Remiho, ale ten úsměv nepatřil jemu, patřil čemusi nebo komusi jinému, jakoby strašně vzdálenému a cizímu. Něčemu, co bylo až doteď ukryto někde hluboko v její mysli. Něčemu, na co již dávno zapomněla. Po prvotním návalu euforického stavu se začala vracet do reality a přítomnosti a konečně si začala uvědomovat sama sebe, své okolí, kachličkovanou koupelnu a postavu, féra, který se dotýkal její tváře. Ten dotek bylo - minimálně v tu chvíli - to nejkrásnější, co kdy zažila. Měla pocit, jako kdyby jimi doslova proudila čistá láska a usazovala se v ní. Pak svůj zrak upřela na Remiho, plně vnímajíc jeho přítomnost a krásu. Zadívala se do jeho očí a, ač se to zdálo nemožné, tak se její úsměv ještě rozjasnil a ona, ač toho měla tolik na srdci, co by chtěla říct, se spokojila s Remiho přítomností. Nic víc teď nepotřebovala. Na jeho otázku mu neodpověděla, byla by to zbytečná ztráta drahocenného času, který spolu teď trávili. Přitulila se k Remimu, tělo na tělo a pevně ho objala. Hodně pevně a neměla v plánu ho pustit pryč, ne teď, ne dnes, ani zítra. Nechtěla se ho již nikdy pustit. Svou tváří se dotkla té jeho, a pak položila bradu na jeho rameno. Z desítek, ba možná dokonce stovek slov, která jí přicházela na mysl si dala záležet na tom, aby vybrala ta správná, ta která potřebovala říct. Nepřemýšlela nad tím, nebyl to vědomý proces, na který by se soustředila, a po chviličce se jí podařilo zachytit přesně tu kombinaci slov, kterou by ze sebe mohla dostat.* Polib mě, Remi... * pošeptala mu do ucha.*
*Hleděl na ni, překvapený a nesvůj z toho, co po něm chtěla. Jistě, u nich to bylo normální- ale teď? po tom, co řekl Alessandře? potom, co se jí konečně otevřel, po tom, co jí vyznal své city? Sám se zalekl. Strašně moc. Toho, co se dělo, toho, v jaké situaci byl. Věděl, že ho má Chi ráda. Věděl, že tu pro něj vždy byla a věděl, že jejich vztah je krásný, ale nikdy nebyl o tom, že by byl romantický. Tak proč mu to teď takhle přišlo? Ale i tak- přeci jen, vždy, když spolu byli, i když byl tehdy se Soph, polibky mezi Remim a Chi byly normální. Vždy si tak projevovali náklonost. Tak proč by to teď mělo být jinak? * /Hledám v tom složitost jen proto, že jsem Aless vyznal své city? Asi ano, pravděpodobně./ *Na sobě ale nechtěl nechat nic znát, ne teď, když byla Chi tak moc křehká. Proto se na ni usmál, sklonil se s vtiskl jí polibek, dlouhý, jemný a uklidňující. Držel si její tělo v náručí a tiskl se k ní, jako kdyby nechtěl aby zmizela. Pořád to byla jeho Chi, vždy byla vždy i bude.*
*Bylo nemožné si nevšimnout toho, že byl zaskočen. Bylo to malé, nepatrné zaváhání, které by nikdo jiný, kromě ní nedokázal postřehnout, což vzápětí samo o sobě lehce zaskočilo i Chiaru. Nedokázala si odůvodnit, proč se jí neoddal hned a ani nad tím moc nepřemýšlela, protože jediné, čeho by tím mohla dosáhnout by bylo to, že celou tuhle, pro ni naprosto úžasnou, situaci zkazí. A to bylo to poslední, co by chtěla. Tušila, ne, věděla, že je něco špatně, ale zároveň jí nepřišlo, že by udělala něco špatného, něco, co by se už nestalo. Možná by nad tím dokázala přemýšlet pořádně, hlouběji a podařilo by se jí odhalit příčinu onoho nečekaného zaváhání, které Remi projevil, ale do mozku se jí vyplavovalo spousta dopaminu umocněna stále trvající magií. Bez sebemenší pochybnosti či špatného pocitu mu polibek opětovala a snažila se jej prodloužit, jak jen to šlo. V tu chvíli si přála zastavit čas, přála si, aby všechno a všichni ostatní přestali existovat, aby to byli jen oni dva, navěky věků zamčeni v tomto jednom okamžiku, v okamžiku, kdy se cítila šťastná. Doopravdy šťastná. Vše, co bylo dřív a vše, co bude následovat pro ni bylo naprosto nepodstatné a bezcenné podobně, jako jeden list javoru, který byl odván větrem a dopadl na hladinu nekonečně širokého a hlubokého jezera. Naprosto se oddala tomuto magickému okamžiku, ale neexistovala žádná věc, žádná bytost, žádné kouzlo, které by je dokázalo na vždy zmrazit v čase a pokud ano, tak nebylo v jejích silách něco takového uskutečnit. Ale i tak jí to připadalo jako celá věčnost a když se jejich rty oddělily, tak nemohla uvěřit tomu, jak krásné to bylo. A ač nebylo v jejích silách zastavit čas, tak bylo v jejích možnostech to zopakovat, znovu a znovu, klidně i celou noc. A to by také byla udělala, pokud by jí na Remim nezáleželo víc, než na ní samotné - chtěla by to, chtěla by to moc a chtěla by toho víc, ale vědomí toho, že Remimu na tom něco nesedí jí to nedovolilo. Nemohla si od něj vynutit něco, po čem on netoužil anebo o to nestál. Sice nechápala proč, ale to bylo teď naprosto bezvýznamné - nedokázala si Remiho sobecky uzmout kvůli tomu, aby se cítila dobře, protože jeho pocity byly stejně důležité tak, jako její. Usmála se na něj a pravou rukou mu prohrábla vlasy, do jednotlivých pramínku zapletla své prsty a hýčkala si je, jako kdyby byly středobodem celého vesmíru.* Nemusíš to dělat, jestli nechceš, *řekla mu po chviličce.* Nebudu se zlobit. Opravdu, Remi. *A opravdu - i kdyby jeho důvod byl jakýkoliv, nedokázala by se na něj za to zlobit. Kdyby ji teď odstrčil, vynadal jí a už s ní nikdy nepromluvil, tak by mu to nevyčítala.*
*Remi ji poslouchal, držel v náruči a hleděl na ni. Pak si tiše povzdechl.* Chi.. *Začal..* Ono nejde o to, že bych nechtěl. Moc dobře víš, že bych chtěl, a moc, chtěl bych tě mít, tady a teď, ale tam, kde jsme teď, tak tam musíme zůstat, ano? Dokážeš mě pochopit? *Hlesl. Věděl, že dokáže, ale bál se, že ji to bude bolet. proto se nadechlo.* Zasloužíš si vysvětlení, ale nechci tě s ním zase trápit. Pravda je, že jsme jedné ženě vyznal své city. Alessandře, však ji znáš. Už jen proto nemohu překročit tu hranici, která by pokládala otázku, zda to, co děláme je ještě v souladu s tím, co jí jsme vyznal. Jsi moje nejlepší kamarádka, duševně sestra, a miluju tě svým způsobem, ale tohle je to, kde musíme říct stop. *Hles fér, hledíc jí do tváře. Z části jej to, co říkal, bolelo i za ni, z druhé si řekl, že to má konečně za sebou, konečně jí to řekl. Pro teď tu byla ona a on, a chtěl, aby to tak zůstalo. Takhle. Ne jinak. proto se jemně usmál a koukl se na ni.* Ale vanu si s tebou dám, co ty na to, hm? *usmál se a dal jí pramínek vlasů za ucho.*
*Ještě nějakou dobu s ní byl, konejšil ji a držel se u ní, dal jí bylinky a pokus se, aby byla co nejvíce v klidu. když pak pod vlivem bylin na spaní nakonec usnula v jeho náruči, odnesl ji Remi do jejího bytu, než se k ránu sám vytratil ještě na dvůr k Ernovi. Vše potřeboval tak nějak strávit, uklidnit se, vysvětlit sám sobě, co se děje a jak se věci mají, a že budou v pohodě.*
*Pohladila ho po tváři.* Ne, nejsi vrah, to opravdu nejsi a nesmíš si to ani myslet. Asi teď v tobě jen prostě zvítězila pomsta, za to co jí udělali, za to, co udělali tobě. Ale to neznamená, že jsi nějak špatný to vůbec ne. *Pronesla tiše než se oba zvedli a došli k autu, Aless se posadila na místo řidiče, nastartovala, když v tom jí cinknul mobil. Byl to Seba, který psal, že už je na cestě a o všechno se postará. Upírka proto mobil odložila a vyjela. Položila férovi ruku na stehno a řídila, mlčela. Nevěděla, co říct, aby to nějak nepokazila. Mrzelo jí to a moc, možná ji prostě měla zabít sama a ušetřit ho toho všeho, udělala by to pro něj, kdyby řekl. Koukla na něj a pak zpátky na silnici. Po nějaké době zaparkovala u domu, kde Remi bydlel.*
*Oba pak vyšli k němu do bytu, kde se na ni Remi podíval.* Sedni si, dej si co chceš, víš, kde vše je, tak se nesotýchej, já si dám sprchu, dobře? *usmáls e na ni jemně. Sám se pak vydal do sprchy, vzal to hopem, přeci jenom, nechtěl, aby na něj čekala. Když se pak vrátil, tak došel do kuchyně, kde si namíchal nějaké ty bylinky, jež si nakonec dal do hrnku a zalil vodou.* No ale, krom toho konce, bych řekl, že to byl vcelku obstojný večer, tedy alespoň mě se líbil. *Přiznal, ale na tváři mu bylo jasně znát, že mu do smíchu moc nebylo. Sice se pomstil, ale nakonec poodhalil zase kousek něčeho, co se dělo. tak nějak věděl, že o tomhle si taky bude muset popovídat s Manem, říct mu, o co šlo a co se dělo, třeba by to byla nějaká spojitot s tím, co se stalo, co řešili.*
Počkám na tebe. *Pronesla a když Remi zmizel v koupelně, posadila se v kuchyni na židli na chvíli se zamyslela. Když se pak vrátil, koukla na něj.* Jsem ráda, že sis to užil, tedy v rámci možností. *Lehce se pousmála a chvíli jej pozorovala, než vstala, došla k němu a zezadu jej objala kolem pasu, hlavu si pak položila na jeho záda a zavřela oči.* Jen chci, abys věděl, že jsem tu pro tebe. *Ozvala se po chvíli ticha.* Mám tu s tebou zůstat i přes den? *Optala se pak ještě. Nechtěla jej nechávat v tomhle stavu samotného. Kdyby ale řekl, že sám zůstat chce, respektovala by jeho přání.*
*Fér se jemně pousmál, své dlaně si položil na ty upírčiny, načež tiše zavrněl. Pohladil ji, pak se odtáhla otočil si ji k sobě čelem a něženě jí dal pár pramínků vlasů z očí.* To je v pořádku, vím, že toho máš hodně, ale...děkuju. *Zašeptal. Byl za to rád, věděl, že ji vždy měl po svém boku, nebo tedy spíše, že od chvíle, kdy si řekli co si řekli se na ni mohl spolehnout, a bylo to tak nějak oboustranné. Teď jej ale doháněla děsivá minulost a on měl strach, ne o sebe, tak jako o ní.* Pořád, tam venku je ale někdo, kdo mi chce ublížit. Nebo ne mě, ale mým blízkým. A asi vím, kdo to je. *Zkonstatoval.* A dokud nebudu vědět, že ten někdo si nedá pokoj, tak budu mít o tebe strach. *Vzal jí její tvář do dlaní a zlehka si povzdechl.*
To sice mám, ale taky mám i lidi, kteří mi pomáhají, takže pokud budeš chtít, zůstanu. *Pousmála se a přivinula se k jeho dlaním. Sama jej objala kolem pasu a přitiskla se svým tělem na to jeho.* O mě se bát nemusíš, víš, že se dokážu o sebe postarat. A pokud tam někdo takový je, pak ho spolu zastavíme, aby už nic nemohl udělat. *Zašeptala a zadívala se mu do očí.* No tak, hlavu vzhůru, zvládneme to ano? *Snažila se ho povzbudit, nechtěla, aby se tím trápil.* Kdo myslíš, že to je, když jsi říkal, že to asi víš? Někdo, koho znáš? Někdo tobě blízký? *Zeptala se a sama se snažila přijít na to, o koho by se jednalo.*
*Ještě chvilku mlčel, než nakonec kývl.* Říkal jsem ti o svém otci, že ano? Ano, mám pocit, že ano. *Odmlčel se.* Víš, nikdy jsem si nepřátelé nedělal, alespoň, žádné jsem neměl v době, když jsem byl se Soph a šťastný. Ale až na jednu osobou, která se mi očividně rozhodla vstoupit do života. Otec. Podle mě věděl, kde jsem byl, celou tu dobu, možná to ví i teď a sledoval mě, možná prostě věděl, kdo jsem. A tak se mi vetřel opět do života a když jej nemohl ovlivňovat na přímo, poslal prostředníka. Poslal Roxy, aby zabila Soph, aby docílil zase toho, že bude po jeho, že blízkou osobu mít nikdy nebudu. To je důvod, proč mám strach i o tebe, Aless. O tebe a o Chi. O vás dvě nejvíc, bojím se, že mě o vás připraví. Podle strýčka by to ale nebylo poprvé, co někoho zabil nebo nechal zabít, nevím ani, čeho je schopný a to je to můj otec. *Povzdechl si, pak ji vzal za ramena a zadíval se jí do tváře.* Musíš mi slíbit, že pokud se bude něco dít, pokud uvidíš něco nekdy někde, co se ti nebude zdát, řekni mi to, ano, Aless? *Apeloval na ni.*
*Když se ptal, zda jí povídal o otci, tak na souhlas jen přikývla a dál jej bedlivě poslouchala.* Nepřijdeš o mě, to se nestane, to nedovolíme. A pokud je to opravdu tvůj otec, pak najdeme způsob, jak mu v tom zabránit, jak ho zastavit, není přece nezničitelný. Vždy jde každého zastavit a s ním to nebude jiné. *Dívala se na něj, než pak znova lehce přikývla.* Slibuju, že kdyby se něco dělo nebo bych měla podezření, řeknu ti o tom, ale ty mi musíš slíbit, že dáš pozor i na sebe. Ano, protože ani já nechci přijít o tebe. *Povzdechla si tiše a přivinula se mu do náruče. Nelíbila se jí tahle situace, kdy rodiče dělali problémy, sama o tom věděla víc než dost.*
*Okamžitě jí kývl na souhlas.* Dám na sebe pozor, o mě strach neměj. kdyby chtěl zabít mě, udělá to už dávno. Nejsem to já, kdo je je mu trnem v patě, jste to bohužel vy. *Zašeptal. Pak si ji k sobě přivinul do náruče a bradu si opřel o dívčino rameno.* Doufám, že ho se strýcem brzy najdeme, musí tady tomu čelit před spravedlností. A pokud mi nedá na výběr, nebudu hledět na to, že je to můj otec. *Zavrčel remi, než se odtáhl, koukl na Aless a pousmál se.* Ale dost o něm. Co ty, jsi se měla? Jak se cítíš, jak se ti to vůbec líbilo? Vyhráváš tam často? I když, to bude asi odůvodnění, proč máš tolik aut, no ne? *Usmál se Remi a sám se napil čaje, který si před chvilkou zalil.*
Je jedno zda chce nebo nechce, i tak prosím na sebe dávej pozor. *Pronesla ještě nakonec, než se vyhoupla na linku a začala lehce houpat nohama.* Cítím se v rámci možností fajn, mám radost z toho, že jsi byl se mnou a že jsem ti mohla ukázat další část mého života, už tě jen naučit řídit a budeme si to pak moct rozdat i na silnici. *Uculila se, přece jen chtěla trochu odlehčit atmosféru.* napadlo mě, pokud bys tedy chtěl, že kromě auta, tě naučím řídit i motorku. Věř mi, auto je skvělé, ale pokud chceš vypnout, na to je nejlepší tenhle stroj. *Koukla na něj a usmívala se.* A ne, ty auta nejsou všechny ze závodů, sice vyhrávám dost často, ale nechala jsem si jen tři auta, které jsem vyhrála, zbytek upravím a prodám dalším šílencům, kteří s nimi pak dál závodí. To je taky tak trochu můj další byznys, ten už je ale legální. *Dodala ještě.*
*Zaculil se na ni, dopošel i to až k ní, kde se vtěsnal mezi její nohy a dlaně jí položil na boky.* Hm, a kdepak jsi vzala teda ten zbytek, jestli jsi je nevyhrála? Koupila, a nebo počořila? *Vyplázl na ni jazyk, bylo opět jasné, že si z ní dělá srandu. Podebral si ji, stáhl k sobě do náruče a posadil se na pohovku, zatímco ji si vysadil na klín a jal se toho svlékat jí oblečení.* No, motorka zní taky dobře, určitě je pohodlná a super rychlá, tomu věřím. *Mrkl a přetáhl jí přes hlavu její triko.* Ale, no, abych se ti někde nevysypal, však víš, jaký jsem jelito. *Zbavil ji i podprsenky a dál se věnoval kalhotům.* Ale, nechám tě ukázat mi, co tě baví a co umíš, a rád si i něco přiučím. *Zavrněl.*
Ty ostatní jsou slušně koupené. *Uchechtla se a vyplázla na něj jazyk, než se nechala poslušně odnést na pohovku, kde se mu provokativně zavrtěla v klíně.* Auto i motorku zvládneš, věř mi, nejsi jelito i když občas v posteli možná. *Zasmála se, jen mu vracela ty jeho provokace a srandy, co si z ní dělal.* Ale ale, snad mladý pán dneska neměl dost? *Skousla si spodní ret a i ona jemu začala svlékat oblečení. Nejprve mu rozepla a sundala košili, přičemž mu rukama přešla po nahé hrudi a tiše zavrněla, nakonec se přesunula i k jeho kalhotám, které z něj chtěla dostat co nejdříve.* Jsi tak nenasytný mi amore. *zašeptala mu u ucha, když se k němu naklonila, načež ho políbila na krk, po kterým mu pak přejela i jazykem.*
*Remi si skousl spodní ret a naklonil hlavu na stranu. pak se zlehka usmál a podíval se na Aless.* To říká ta pravá, viď, ty moje neúnavná mrtvolko? *Uculil se na ní a zasmál se, než si ji ale nadzvedl aby jí mohl sudnat kalhoty, stejně tak jak i sobě.* Ale ne že by mi to vadilo, a myslím, že to nevadí ani tobě, nebo se snad pletu? *Zavrněl a zartlačil jí na boky, načež se on sám provokativně zavrtěl a sledoval její výraz. Pak jen spokojeně vydechl, chytl si ji za zády a přitiskl k sobě blíže, tak, aby jí mohl věnovat své polibky. Spokojeně se usmíval, zatímco jí laskal a hladil po těle.*
Já, že jsem neúnavná? Já? Vážně? Nevím, kdo minule dováděl celou noc hm. *Culila se na něj, když jej pak ucítila v sobě, kousla se do rtu a spokojeně zavrněla, přičemž zavřela oči a sama se na něm pohnula.* Kurva. *Ulevila si tiše, než na něj opět pohlédla a tajemně se uculila.* Ne nepleteš, mě to rozhodně nevadí, ba naopak. *Přejela mu jazykem přes rty, než mu začala polibky oplácet. Chvíli nic nedělala, než se pak začala pomalými pohyby na něm pohybovat, snad aby jej provokovala. Rukama mu přejížděla po hrudi, občas lehce za použití svých dlouhých nehtů. Ještě chvíli jej trápila, než své pohyby zrychlila, potřebovala jej cítit v sobě ještě víc, potřebovala jeho doteky, jeho polibky, potřebovala jeho celého.*
*Usmál se.* Přesně to jsme si myslel.* Mrkl na ní, než se společně oddali dalším svým zvířeným pocitům, emocím, dotekům a souznění hry jejich těl. Tiskl si ji k sobě s úsměvem na rtech, líbal ji a laskal, užíval si její náruče a jejích doteků. Když potom oba dosáhli vytoužených vrcholů, Remi si upírku objal kolem pasu, čelo si opřel o její hrudník a zhluboka vydýchával.* Nikdy tě asi nebudu mít dost. *zazubil se, koukl na ní a políbil ji. Pak vstal, zaculil se a odnesla ji do koupelny, kde si jak ona tak i on sedli do vany- respektive on ji tam položil a vlezl si za ní. Posadil se za dívku a přitáhl si ji do náruče, než jej něco napadlo.* Slyšel jsem, že nějací upíři se koupou v krvi...ty to děláš taky? *Optal se na otázku, jež jej napadla, ale pak se sám zasmál.* I když, možná to byl jenom nějaký kec, legenda, kdo ví, ale slyšel jsem to. *Přejel jí rukou po těle.*
*Ani Aless na tom nebyla jinak. S hlasitými vzdechy si užívala jejich spojení, jeho přítomnost a vše, co ji dával.* Ani já tě nebudu mít nikdy dost, moje sladká vílo. *Zavrněla spokojeně a přivinula se k němu, načež vstřebávala ještě doznění vrcholu, který s ním dosáhla. Vtiskla mu pusu do vlasů a nechala se odnést do vany, kde se zády pak opřela o jeho hrudník a jednu nohu si přehodila přes okraj vany, přičemž se přitulila ještě víc do jeho náruče a poslouchala, co říkal.* Není to kec, ani legenda, někteří to třeba dělají často, co vím, třeba v Japonsku, tam to berou jako jakýsi rituál. I když co oni neberou jako rituály. *Pousmála se a lehce jej hladila po stehně.* A nepraktikuju to často, ale přiznám se, že jsem to už párkrát zkoušela. *Uculila se.* Proč tě zrovna napadlo tohle?
*Remi vykulil oči a podíval se na Alessandru. *Takže se to opravdu děje? *Pronesl s očima navrch hlavy, než se zlehka uchechtl.* Páni, To bych teda rozhodně neřekl. To jsem si vůbec nemyslel. Jako jo , Věděl jsem o tom, že to byla nějaká legenda a že se to říkalo, ale že by se to opravdu fakt někde dělo? Ale neboj se, nebudu se na tebe teďka dívat jinak. Budeš prostě dál moje sladká dokonalá Alessandra, která se prostě občas vykoupe v nějakém tom chudákovi. *Zavtipkovala Remy, než se zasmál a tak nějak už se skrčil, jako kdyby očekával ránu od ramene od Alessandy. Pak se na ní ale přece jenom podíval, lehce naklonil hlavu na stranu a Usmál se.* Zvláštní věci co se v tom světě dějí. Občas se nestačím divit. *Zhodnotil a pak si jí k sobě přitáhl blíže, jako kdyby nechtěl aby mezi nimi bylo jen kousek volného prostoru. Tiskl jsi ji k sobě, objímal si jí a užíval si ten dokonalý pocit, to, že mohli být spolu teď a tady.*
Je možné, že to praktikuje ještě někdo po světe, ale v Japonsku je to více rozšířené, oni přece jen mají ty svoje zvyky a rituály a berou věci zcela jinak, než třeba my tady. *Vysvětlila a když pak řekl, co řekl, jen se na něj otočila a zamračila se, ovšem jen na ono, než se rozesmála spolu s ním.* Hele když už tak v krve z krevní banky, opravdu nechytám po městě lidi a nepodřezávám jim krky, abych si napustila vanu, to opravdu ne. *Smála se.* Navíc, to je už dávno, co jsem to udělala na posledy, nebo spíše podstoupila tenhle, jak tomu říkají očistný rituál. *Culila se a přivinula se více do jeho mužné náruče. Milovala, když se k němu mohla takhle natisknout a nechat se objímat, cítila se s ním pak v bezpečí a nic kromě něj v tu chvíli neexistovalo. Přivřela oči a spokojeně zavrněla.* Jaká je vlastně Faerie? Nebo to místo, kam chodíš trénovat? Podzimní dvůr to je, že? *Optala se jej pak zvědavě.*
*Remi se zasmál společně s ní a když se mu natiskla do náruče, tak si jí objel nazpátek.* Ale je to docela vtipná představa toho, vidět tě běhat po městě s nějakou kudlou nebo prostě jen tak, s vycněnýma zubama, jak chytáš nějakého ubožáka bez domova, který chce jenom vydělat na živobytí a místo toho po něm jde takováto upírka. *Zasmál se.* ale sexy upírka. To bych se teda nechal nahánět i já, abych řekl pravdu. *Usmál se Remi a jemně políbil Alessandru na krk. Nad její další poznámkou se zase jen uchechtl, než jí poslouchal dál. Pak se na chviličku zamyslel a přemýšlel.* Chtěla bych si ten dvůr vidět?* Optal se jí a dal jí pár pramínků vlasů za ucho.
*Alessandra se nad tou představou rozesmála taky.* Představa je to opravdu vtipná. *Smála se, než k němu lehce natočila hlavu a sladce se zazubila.* Já tě klidně s vyceněnými špičáky nahánět budu, ale pak si mě nepřej, potrestám tě.* Pozvedla obočí a culila se, než se zachvěla, když se jeho rty dotkly její kůže na krku. Tulila se k němu a přejela mu rukou po stehně směrem výš.* To víš, že chtěla, musí to být úžasné, ale jsem upír, pochybuju, že bych tam jen tak mohla a problémy ti dělat nijak nechci v tvé nové práci. *Pousmála se na něj a něžně jej políbila.*
*Remi se ale usmál.* No tak se postaráme o to, aby tě nikdo nepoznal. Já věřím tomu, že ty problémy dělat nebudeš, takže není vůbec problém ti to tam ukázat. Alespoň tedy, jenom kousek. Tak co, šla bych si do toho? *Pronesl Remi a zlehka přijel Alessandře rukou po těle. Začal na tváři, na kterou jí položil dlaň a postupně jel dolů přes krk, hrudník, břicho, stehna až ke konečkům prstům. Stejně tak potom pohladil i její vlasy a pak se uculil.* Tak to by takhle asi mohlo být. *Pronesl a Usmál se. Kdyby se Alessandra na sebe podívala, mohla si všimnout, že má jiný, o něco zdravější odstín pleti, jako kdyby byla zase člověk. Stejně tak byly lesklejší a živější její vlasy, a Remi jí zastrčil pramínek vlasů z teď špičaté ucho. Všechno to ale byly jen iluze, které mohla ale vnímat. Sám Remi vstal z lázně, podal jí ruku a vytáhl si jí na nohy. Pak jí postavil před zrcadlo. V dalším momentě pomocí další iluze ukázal to, co viděl on. Takže nyní se v zrcadle mohla vidět i ona, i když to nebyl její odraz ale jen další hříčka Remiho magie.* Tak a takhle tě od víli nikdo nerozezná. *Ušklíbl se Remu a políbil jí jemně na rameno.*
*Aless se na něj usmála.* Pokud to bude nějak možné, pak ano, půjdu do toho, jsem totiž dost zvědavý tvor a ráda bych alespoň trochu viděla, jaké to tam je. *Zazubila se, načež pak jen sledovala, co Remi prováděl, chvíli jí trvalo, než si všimla, že její kůže vypadala opáleně.* Ty mě iluzi měníš. *Pronesla tiše a když jí pak pomohl z vany a postavil jí před zrcadlo, chtěla protestovat, že se v něm stejně neuvidí, ale jaké bylo její překvapení, že díky němu a jeho magii se viděla. Prohlížela se v zrcadle, tu změnu, kterou udělal, viděla i ty špičaté uši a jen se usmívala.* Páni, tohle je… dokonalé. Vážně vypadám jak víla. *Culila se a prohlížela se dál.* Co kdyby ses proměnil i ty? *Otočila k němu hlavu a políbila ho, než se znova zadívala před sebe do zrcadla. Usmívala se, ale po chvíli jí úsměv lehce z tváře opadl. Chybělo jí to, vidět samu sebe . vybrala si tenhle život, ale byly maličkosti, které jí prostě chyběly.*
*Tak jako byla nadšená Alessandra ze své podoby, byl i Remi nadšený z toho, jak nadšená byla ona. Miloval ty její zářivé úsměvy, sledoval konečně oba je v zrcadle, a užíval si to, užíval si její radosti, jako kdyby byla jeho samotná . A taky že byla, sdílel to s ní všechno, to co právě zažívala ona. Potom se jemně pousmál a podíval se na ní.* No já nevím. Půjdeme tam takhle. Původně jsem ve své pravé podobě jít nechtěl, co se týče Podzimního dvora, tak tam v této podobě ani nechodím, nedávám jí tak nějak na obdiv. Vím, že na Zimním dvoře jí nosí vcelku často, ale tam tě vezmu zase někdy jindy, až tam budu mít cestu i já. Momentálně se tam teda nechystám, ale jednou ti ho snad ukážu taky. *Usmál se. Ale přeci jenom, na její přání nechal opadnout i svoje iluze a stál tam před ní teď tak, jak vypadal, když byl ve své temné podobě. Tím, že nyní neměl ani triko ani kalhoty, v podstatě ani jeden kousek oblečení, tak mohla jasně vidět že své temné žíly, které byly vidět na jeho pažích a krku, měl i po těle. Zkrátka kdekoliv, kde by u normálního člověka vystupovaly nebo byly vidět jeho žíly, tak byly vidět i u Remiho, akorát že nebyly namodralé nebo červené, jak tomu měli ostatní, ale černé.* Ale stejně, půjdu tam tak jak budeš vypadat i ty, aby jsme je tam nějak moc nezmátli. I když pochybuji, že bychom tam někoho potkali. Tak co, oblékneme se a můžeme jet? *Optal se Remi a zlehka se uculil.*
*Nadšená to byla, o tom nebylo pochyb. Stále se na sebe dívala, přišlo jí to, jako kdyby byla zase normální, tak jako kdysi. Musela se culit, užívala si především pohled do zrcadla, zvlášť, když Remi opět nechal padnout svou iluzi a byl ve své temné podobě. *Sakra, když já si nemůžu pomoct, jsi takhle prostě sexy. *Zavrněla, přičemž se kousla do rtu a hned nato se k němu otočila čelem. Své ruce položila na jeho hrudník a konečky prstů mapovala každý kousek jeho kůže. Prostě si to užívala, milovala ho snad ještě víc a bylo jedno, jak vypadal, pro ni byl prostě dokonalý.* Já vím, že takhle tam jít nechceš, to jsem ani nemyslela, spíš jsem tě tak chtěla vidět teď, protože se mi líbíš. *Sladce se usmívala, než ho políbila.* Počkej, chceš tam jít teď hned? *Optala se překvapen.* Bude ale svítat mi amore. Na závodech jsme byli dlouho, nevím, jestli bychom to stihli. *Zašeptala, ráda by šla klidně hned, ale nevěděla, jak to je tam, zda je tam den a noc stejně jako tady nebo tam jde všechno jinak.*
*Remi se podíval na hodiny, které ukazovaly něco málo kolem 3:30 ranní. Pak se podíval zase na Alessandru a zlehka se usmál.* Věříš mi? *Optal se jí.* Nevystavil bych tě žádnému nebezpečí, to mi věř. Kousek odtud je portál, kterým projdeme, když sedneme do auta, jsme tam doslova ani ne za dvě minuty. *Uklidnil ji fér a pak se usmál.* Když si teďka pohneme, hned se oblékneme a vyjedeme, tak se tam podívat můžeme. Tak pojď, mám chuť udělat nějakou šílenost, a o čas se tam vůbec bát nemusíš. *Mrkl na ní a pak se zlehka odtáhl, aby jsi mohl doběhnout pro svoje oblečení, stejně tak jako podal i oblečení Alessandře.* Budu tě navigovat, Je to odtud opravdu jenom kousek. *Mrkl na ni.*
To víš, že věřím. *Usmála se na něj a poslouchala jej dál, než nakonec přikývla.* Dobře, tak se oblékneme a pojedeme. *Mrkla a když jí donesl oblečení, tak se do něj rychle nasoukala, počkala ještě na něj a když byli oba hotoví, tak sebrala klíčky od auta a vyšli z bytu ven míříc k jejímu autu.* Jsem zvědavá jakou šílenost máš na mysli, u tebe člověk totiž neví. *Zazubila se a když došli k autu, oba nasedli a Aless nastartovala.* Tak tedy naviguj. *Usmála se a pomalu vyjela směrem, kterým jí ukázal.* Mimochodem, jak jsi to myslel, když jsi řekl, že se tam o čas nemusím bát? *Zeptala se jej pak po cestě.*
*Remi se zasmál.* I dkyž jsem strašně komplikovaný, tak si musím, že o tohle se bát nemusíš. To že se nemusíš bát o čas znamená, že tam sice běží trochu jiinak, ale řekl bych, alespoň mě to tak vždy přišlo, že tam utíká o dost pomaleji než tady. A ta bláznivost. No to je už jenom to, že tě tam vůbec beru. *Mrkl na ní, aby osvětlil situaci.* Hele, táhmle to je!! *Ukázal a když vystoupili, tak se na ni koukl a zaculil se.* Jsi připravená, moje vílo? *Zavrněl spokojeně Remi.*
*Během řízení poslouchala jeho instrukce a občas na něj koukla, kromě toho poslouchala i co povídal dál.* Komplikovaný? Ty? Tak to nevím, jak jsi na to přišel, jo šílený to už je jiná. *Zasmála se a dál řídila.* Takže pomaleji? V tom případě budeme mít, pokud to chápu správně dost času si to prohlédnout. *Usmívala se a když pak zastavila na místě, které jí ukázal, oba vystoupili. Aless se rozhlédla a pak svůj pohled nechala na něm, chytla ho za ruku a pousmála se.* Ano, jsem připravená. *Pronesla a ruku mu víc stiskla, než se oba vydali vpřed a prošli portálem do Faerie.*
*Včera jí volal Killián, potřeboval pomoci se vzpomínkami dítěte zřejmě a Triss...nemohla odmítnout a po koncertě tak ještě rychle sehnala let zpět do New Yorku na otočku a přespání. Byla rozlámaná, ale dokázala zařídit, co bylo třeba. Teď měla ještě několik hodin volno a ani neměla nic k odbavování, pouze jí čekala kontrola kabelky, kde měla deodorant a kartáček s pastou, pro pocit. Mimo to samozřejmě peněženku s doklady, kartou a nějakou hotovostí a nabíječku na mobil a nové také malou lahvičku s pitím. Nic víc nepotřebovala. Přes tašku měla přehozenou mikinu na večer a jinak v černých džínsech a bílém tílku kráčela městem, aby se zabavila, než se bude muset přesunout na nádraží. Zvířectvo doma neměla a tak hr, aby někoho tahala ven, nebyla. A s Nateem, ač to bolelo, se stále nebavili, protože...měla přece právo být naštvaná a chtěla vidět, že ho to mrzí, protože jí to zlomilo důvěru. Nakonec vydechne a zvědavě stočí kroky do galerie. Nebyla znalec, ale stejně neměla nic jiného, čím by se dnes zabavila. A umění bylo hezké.*
*Chiara měla nudný den v práci. Opravdu, opravdu nudný, jelikož byla neustále zatěžkávána svými myšlenkami na nedávnou událost, kdy ukousla upírovi kus ruky a tak měla poměrně potíž se soustředit na svou práci. Pro dnešek měla jediné přání - aby nepřišel žádný idiot, který by po ní chtěl provést galerií. Bohužel, nebylo natolik pozdě, aby byl celý den v klidu a NY je poměrně zalidněné město, takže šance, že nikdo nepřijde se blížily téměř nule. Chia seděla v rohu recepce, nenápadně, na sobě měla tmavě modré tenisky, černé džíny a bílé tílko, tedy naprosto reprezentativní oblečení pro Galerii umění. Ale dnes na to opravdu kašlala, bylo jí jedno, jak ji kdo vnímá. Když si všimla, že jí neznámá osoba vykračuje směrem k nim, tak se přikrčila, aby to vypadalo, že tam nikdo není. Snad si to pak dotyčný rozmyslí a ani nevejde. Maximálně by zvládla nějakého turistu, který by potřeboval nasměrovat anebo si odskočit na záchod. Ale prohlídku? Ne, to opravdu ne. Zhluboka s nadechla a doufala, že osoba skutečně nevejde.*
*Pro Chiařinu smůlu neměla Triss nic lepšího v plánu a vstoupila dovnitř. Krátce se rozhlédne a ze zvyku zamíří k recepci. Nepodívala se moc detailně, takže si nebyla jistá a chtěla se raději zeptat.* Dobrý den,* věnuje recepční milý úsměv a zachytí si v trochu mile rozpačitém gestu vlastní paži.* Chtěla jsem se jen zeptat...platí se tu nějaký vstup nebo je to na prohlídky...jakože...můžu jít na prohlídku sama? *Asi moc mluvila s lidmi a vymluvila se tak, že neuměla poskládat normální větu. Poslední dobou měla víc sociálního kontaktu než jindy a...i když si celou tour i lidi na a po koncertech užívala a moc...těšila se do relativního ticha svého bytečku...těšila se, že zmizí do Faerie, jen co bude doma v New Yorku zase trvale. Těšila se za Gideonem, se kterým si teď sice snažila vyměnit ohnivou zprávou alespoň jednou, dvakrát týdně, nicméně to nebylo tolik, kolik by si přála.* Nebo jestli je tu nějaká brožurka, eh... *Došly jí nápady, nechtěla nikoho moc otravovat, a sice by společnost jedné milé osůbky uvítala, možná by si to tu i byla prošla sama klidně se sluchátky, které nechala z výstřihu přepadnout dolů. Měla je protažené pod tílkem právě pro praktičnost, že když je vytáhne, tak nespadnou až na zem, to delší většínu času měla i zezadu okolo krku. Už dlouho neměla v uších sluchátka, nosila častěji asi ty větší, které byly NA uších jako klapky, ne V uších.* Je otevřeno...že ano? *Zeptá se, protože při jejím příchodu nevypadala, že tu má co dělat. Navíc se zdálo, že je tu prázdno...*
*Pozdrav neznáme osoby Chiaru probudil z denního snění.*/Tak přeci jen měla zamířeno sem.../ D-dobrý den, *vykoktala ze sebe nakonec Chiara nejistě s neskrývanou nechutí. Opravdu neměla náladu na prohlídky* No... T-to záleží... Klidně můžete sama anebo s průvodcem. Jelikož tu náš průvodce zrovna není, tak se budete muset spokojit se mnou. Anebo přijít někdy jindy, *dodala tiše, doufajíc, že návštěvnice sáhne po poslední variantě, ač to bylo jen zbožné přání.* Tady, *podala Triss dvě brožurky - jednu hubenější, menší a druhou poněkud obsáhlejší, kde byly veškeré expozice popsány do nejmenších detailů.* A ano, samozřejmě, že je otevřeno, *odpověděla Chiara, lehce pobaveně nad rozpaky návštěvnice - nakonec to asi nebude tak hrozná společnost, jak se domnívala. Konec konců, je docela milá, minimálně tak působí. A i kdyby ne, nemůže se pořád utápět v depresi - ne, že by s tím dokázala něco udělat, ale fakt, že se bude muset někomu věnovat a být alespoň trošku profesionální jí neublíží.* Omlouvám se, neměla jsem nejlepší den... Dny... Jestli chcete, ráda vás provedu, pokud netrváte na opaku, *snažila se Chiara zachránit špatně rozjetou konverzaci - uvědomila si totiž, že dotyčná opravdu nemůže za to, jak se cítí. Pokusila se, ne úplně úspěšně, o úsměv a čekala na odpověď.*
*Triss je nervóznější při svých slovech s každou odpovědí.* Cítíte se dobře? nebudu obtěžovat...klidně si to projdu sama, jestli máte nějaké náročné období a potřebujete osobní prostor... *Začne empaticky a přitáhne si k hrudi obě brožurky.* Na opaku samozřejmě netrvám jen...jestli vám to přitíží nenamáhejte se kvůli někomu jako jsem já...psychické zdraví za to nestojí... *Ošije se s jemným úsměvem. Ona to vlastně byla pravda, jen Triss se toho sama neuměla držet.*
Jsem naprosto v pořádku! *Chiara se snažila Meritriss vyvést z omylu, který vlastně nebyl vůbec omyl. Cítila se hrozně, ale na tom teď absolutně už nezáleželo. Nervozita nově příchozí ji nejen pobavovala, ale přišla jí i poměrně roztomilá.* V naprostém pořádku, *řekla ještě jednou pro ujištění, když začala Meritriss mluvit o psychickém zdraví.* Samozřejmě, máte pravdu.. A j-je to od vás velice laskavé. A i kdyby, pořád by bylo lepší hlavu nějak zaměstnat, nemyslíte? *Otázala se s úsměvem. To už vycházela z recepce, ujímajíc se své role.* Vstupné je dobrovolné, *odpověděla na před chvílí položenou otázku a ukázala na skleněnou "kasičku," kde se nacházela směsice bankovek a kovových mincí.* A teď, jestli byste mne následovala... *požádala ji Chiara a vyrazila směrem k první expozici.*
a poté