Hráč obrázek nenahrál. =(
Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 22. června 2023
Naposledy aktivní:
*Dnešní den trávil v práci, po dlouhé době, mel nabitý den a popravdě ani nevěděl, kde mu hlava stojí. Těšil se domů, těšil se až se po práci projde a trochu provětrá hlavu. Chvíli zvažoval, že by e podíval do Faerie, nabral síly, ale nakonec zůstal jen u toho, že se prostě projde někde tady s tím, že by procházku mohl pak zakončit třeba drinkem v nějakém baru. Proto hned jakmile skončil, nasedl do auta, zastavil až poblíž Renwick Ruin, vystoupil a zamířil se projít po okolí.*
*Jak by mohla odolat tomu vyrazit mezi lidi zase jen tak jednou na večer, když se stmívalo a vše se halilo do temnoty, jejíž součástí se tak ráda stávala. Oblečená byla do černých legín, černého korzetu, stejnobarevného přehozu přes ramena a v puse si držela lízátko s jahodovou příchutí. Balancovala na jedné z říms ruin a sledovala, cos e děje pod ní. Přišla si sem původně spíše odpočinout, jakmile ovšem spatřila, že se někdo blíží, přikrčila se ve stínu a sledovala dotyčného, jak se prochází kolem. Netrvalo to dlouho, co se začala tiše chichotat, naečež se opět schovala do dalšího stínu.*
*Cas si sem přišel vyčistit myšlenky, sice se tady občas někdo scházel, ale v tuhle dobu si pamatoval, že sem moc lidí nechodilo, což pro něj bylo jen plus. Procházel se ruinami, koukal kolem sebe až se v jednu chvíli zastavil a zaposlouchal se do ticha. Zavřel na chvíli oči a zhluboka se nadechl. Vstřebával energii, sice to nebyla Faerie, ale i tak mu ta trocha stačila. Na chvíli i zpozorněl, když snad jako kdyby něco slyšel a otočil se za sebe.*
*Ještě chvilku jej pozorovala ze stínů, než se nakonec zastavila na ruině zdi, na jejím vrcholu, pod kterou bylo pár vystouplých zábradlí.* Ale ale, koho nám sem čerti nesou? není to až moc dystopické místo na procházku? *Optala se, ušklíbl se a přidřepla si, sledující jej pod sebou a naklonila jemně hlavu na stranu.* Tedy, moc lidí sem jen tak nechodí. *Ušklíbl se pak a olízla své lízátko, než si jej opět vložila do pusy.*
*Otočil se za hlasem a spatřil na vrcholu jedné zdi dívku.* Zřejmě ne, když je to tak rušno. Nejsem přece jediný, kdo sem zavítal. *Pozvedl obočí, naklonil hlavu lehce na stranu a pozoroval jí.* A právě proto, že sem nikdo nechodí, je to místo k procházce a klidu jako zrozené. Proto jsem taky tady, pro trochu klidu. *Pronesl na vysvětlenou a opřel se o polorozpadlý sloup za sebou, překřížil si ruce na prsou a dál dívku sledoval.* Kdopak seš maličká? *Pozvedl jeden koutek úst do malého úsměvu. Neznal jí a ani si nepamatoval, že by jí tu někdy viděl.*
*Poslochal jej a ačkoliv její výraz možná vypadal zamyšleně a jako že jej poslouchá, tak opak byl pravdou, ani ji to moc nezajímalo. Uculila se na něj, obešla si zeď, kde slezla po zdi dolů, držící se pár výčnělků a postavila se kousek od něj, s nevinným výrazem v očích a rukama spojenými za zády. Nakonec si do jedné chytla tyčku lízátka a uculila se.* Hm, někdo, kdo sem přišel taky najít trochu klidu, řekněme. *uculila se, zachichotala a zase zmizela do stínů. Dostala se za Case, kde na něj zpoza rohu vykoukla. * Chodím sem často. A tebe jsem tu ještě neviděla. *Zhondotila.*
*Celou dobu jí pozoroval, ovšem, když pak zmizela, jen zavrtěl hlavou a chystal se jít už dál, proto se od sloupu odrazil, ale to už jí slyšel zase za sebou a hned se otočil. Byla mrštná, to musel uznat.* To možná proto, že já sem často nechodím, sem zabloudím, jen když chci být mimo ruch města a trochu mimo od všech lidí. *Pronesl a sledoval jí, docela ho zajímalo, kdo takhle potřeštěná dívka byla.*
Hm, dál od lidí. To chápu. Je to, no, určitě dost náročné, pokud s nimi žiješ na denní bázi. *uculila se a stihla mu nakouknout v rychlosti do hlavy, kde spatřila, co byl zač. uculila se, opět zmizela ve stínu a objevila se jen kousek od něj. Zády se natiskla na ta jeho a zaklonila hlavu, aby se o jeho šíji mohla zapřít.* Takže, od čeho si víla potřebuje odpočinout v New Yorku? Hádám ale asi, že už jen od toho žití v něm, hm? *Ušklíbla se.*
Tak nějak. *Pokýval hlavou a jakmile zase zmizela, jen tiše zabručel, hned na to jí ale cítil za zády a tak jen lehce pootočil hlavou. Chvíli i mlčel.* Nevadí mi žít v městě, ani mezi lidmi, ale občas je prostě fajn mít jen svůj klid, svoje místo na pročištění hlavy a tak vůbec, ale to ti asi nemusím říkat. *Pousmál se, odtáhl se od ní a otočil se k ní čelem, aby si jí prohlédl. Oproti němu hodně malá.* A od čeho si potřebuješ odpočinout ty? Pochybuju, že to máš stejně. *Přimhouřil oči.*
*Jen se tiše zasmála. Opět si do pusy vrazila lízátko a pomalým korkem se vydala ke stěně.* Ach, lidé a město, jsou fajn, ale většinu času tak moc vyčerpávající! *Opřela se zády o zeď, trošku sjela dolů, zaklonila hlavu, přivřela oči, jednou rukou si setřela imaginární pot z čela a předvedla až dramatickou, vyčerpanou pózu. Hned na to se ale hned zasmála, narovnal se, koukla na něj a přiblížila se k němu, pomalu, jako kdyby obezřetně.* Hm, vypadáš jako moc milý fér, milý, hodný fér, štěňátko. *uculila se na něj spokojeně a své ruce si spojila za jeho krkem.*
*Lehce pokýval hlavou, v tomhle měla pravdu, ovšem při jejím výstupu, jen protočil očima, tyhle ty dívčí dramatická představení už ve svém věku nějak neřešil, přece jen usoudil, že byla mladší, než-li on. Když se pak k němu blížila, jeho obezřetnost stoupla, neznal jí a mohla být kýmkoliv, proto se musel mít na pozoru. Nakonec jen nad jejím gestem a slovy pozvedl obočí.* Nejsem žádné štěňátko moje milá, za to ty jsi až moc drzá, nemyslíš? *Naklonil hlavu lehce na stranu a zahleděl se jí do očí, než se od ní odtáhl.*
*Nerissa si jen ale odfrkla.* Hm, máš pravdu. *Pronesla a prosmýkla se kolem zdi, chytla se tyče and sebou, vytáhla se na ni, nohy protáhla pod ní a zavěsila se hlavou dolů, sledující féra kousek od sebe.* Jsi spíše starý a mrzutý pes, který se neumí bavit. *Pověděla, zasmála se a naklonila hlavu na stranu.* Nebo ne? *Optala se pak.*
*Nad označením, že je starý a mrzutý pes, se Castor jen zamračil.* To si myslíš ty, na starého psa se rozhodně necítím, ty malá drzá opice. *Ušklíbl se.* Už mi konečně řekneš kdo jsi, nebo jak ti říkají? Teda pokud nějaké jméno máš. *Pokrčil rameny, prohrábl si vlasy a pozoroval jí. Nakonec se jen lehce pousmál a vydal se o kus dál, kde se posadil na jeden z větších balvanů. Mohl odejít, mohl se jít projít jinam a nechat to být, ale jeho zvědavost zjistit, kdo je, jej nakonec přemluvila, aby ještě chvíli zůstal.* A bavit se umím, moc dobře, ale jen s lidmi, co znám. *Mrknul na ni.*
*Ušklíbla se.* Hm, no jistě, každý má nějaké jméno, no ne? *Hm, přemýšlím, jak by jsi mi tak mohl říkat. *uculila se, pak se zamyslela, koukla se mu opět do očí a pokrčila rameny.* Vyber si sám, jak by jsi mi chtěl říkat? Opice? Moje milá? Maličká? Už jsi mne oslovil tolika přezdívkami a přitom si stačí jen vybrat. *Usmála se a pak k němu natáhla ruku s lízátkem, jako kdyby jej pobízela, aby také ochutnal.*
*Cas jí poslouchal a nakonec se jen uculil.* Budu ti říkat malá drzá opice, to k tobě totiž dost sedí. *Mrknul na ni a pozoroval její další kroky. Když k němu pak natáhla ruku, jen zavrtěl hlavou.* Ne díky, to je pro děti, nech si to. Ještě by ses mi tu rozbrečela, že jsem ti to snědl. *Usmál se od ucha k uchu.* Tak co opičko, neměla by ses vrátit už domů? Já jen aby tě nehledali. *Mrknul na ni, načež se postavil a otočil se, aby pokračoval v procházce.*
*Naklonila hlavu na stranu a uculila se.* ne, mě nikdo hledat nebude, neboj se. *uculila se. Vytáhla se nahoru, přeběhla po zdi, načež pak saltem seskočila před Case do podřepu.* A co tebe? *uculila se, když se opatrně yvedala.* Tebe bz někdo hledal, kdyby jsi nepřišel domů? *Zavrněla, a její tón hlasu se zmněil do něčeho jiného, nebezpečného, zákeřného, jak se přibližovala každým krokem.*
No jen aby opičko. *Usmál se a pokračoval dál, dokud se před ním opět neobjevila. Pozvedl obočí a poslouchal jí. při jejich slovech se troch ošil, nelíbilo se mu totiž na co se ptala, jak vyzvídala ani jak zněla, ale nedal na sobě nic znát.* Určitě by mě hledali přátelé a známi. *Odpověděl, nemohl lhát i kdyby chtěl.* Proč se ptáš? *Naklonil hlavu na stranu a zadíval se jí do očí.* Copak máš za lubem? Hm? *Ustoupil o krok dozadu.*
*Uculila se na něj, zasmála se, pak znovu, pak už se jen tiše uchechtla, než se její tvář ale změnila na skoro až lítostnou. jako kdyby jí bylo něco moc, moc líto. Jako kdyby věděla, že se něco zlého stane a jako kdyby toho litovala. Litovala, ale?* Víš, zajímá mě, jak bude znít jejích pláč, až zjistí že jsi, hm, nezvěstný. *Začala si jej obcházet, sem tam olízla lízátko. *Jak budou prosit vyšší moc, aby jsi byl v pořádku, no, tak mě to tak napadlo, víš? *Usmála se poté, než si vyskočila na jeden výčnělek, jednou rukou se chytla dřevěného kůlu a lehce se na něm pověsila. pak se opět tiše zasmála.*
*Nebyl si jistý, co od ní čekat a tak byl tak nějak stále v pozoru, zvlášť když vedla tyhle řeči a chodila kolem něj jako hladový vlk.* Přemýšlím, zda jsi skutečně šílená nebo to jen hraješ. *Zamumlal a lehce se zamračil.* Tohle zrovna totiž nikoho normálního nenapadne. *Pronesl a když se od něj vzdálila, sám o pár kroků ustoupil, snad kdyby jí napadlo udělat nějakou hloupost.*
*Nerissa se ihned rozesmála.* Ale, starý vlku, *Zavrněla, než se na něj podívala a jemně našpulila rty,* kdo říkal, že jsem normální? *Usmála se a pak se posadila na zem do tureckého sedu.* Ne, teď ale vážně. Myslíš si, že mají rakve doživotní záruku? *Optala se jej a se zájmem naklonila hlavu na stranu, čekající, co z něj vypadne za odpověď.*
Nebuď drzá, opice. *Napomenul jí, načež si tiše povzdechl.* Proto se ptám, zda je to skutečně tak nebo jsi jen dobrá herečka, ale myslím, že to první bude pravda, jsi šílená. *Udělal ještě pár kroků vzad a znova se opřel o rozpadlou zeď. Nakonec jen pozvedl obočí.* Co já vím, možná, ale nikdy jsem neslyšel, že by je snad někdo reklamoval. *Pousmál se. Byla sice šílená, ale měla svoje zvláštní kouzlo.* Přece jen ti, co je používají už toho moc neřeknou. I když nad tím tak přemýšlím, zase kdyby jim nějak vadily nebo byly nepohodlné, třeba by se probudili. *Uculil se.* Kdoví.
*Pokrčila rameny.* HM, co ti k tomu mám říkat? Tobě přijde, že jsme šílená, mě, že jsme normální. Definuj pojem šílenství a normální, když to každý vidí individuálně. *Uculila se na něj. Nechala jej potom lámat si hlavu s odpovědí, která jí ani tak nezajímala. Její otázky, které byly silně nesmyslné, většinou jen tak vypouštěla ze rtů, více se o to moc nezajímala. Pokud by tedy odpověď nebyla nějak závratná. To ta Casova nebyla. Proto si nad tím jen odfrkla, nakonec se ale jemně usmála, vstala a došla k němu.* Myslíš si, že jsme šílená? *Našpulila rty a vzhlédla k němu.*
*S hlavou lehce nakloněnou do strany jí pozoroval. Musel uznat, že chvilkama z ní byl dost zmatený. Pohrábl si vlasy a jemně se pousmál, když sklonil hlavu, aby se na tu malou drzou opici podíval.* Asi ano, nebo mi tak přinejmenším připadáš, děláš věci, které asi normální lidi nedělají a taky se občas tak tváříš. No ale těžko říct. *Pokrčil rameny a sledoval jí.* Rozhodně máš občas šílený výraz v očích. *Mrknul.*
*Uculila se na něj.* No, a jsem na to pyšná. *Uculila se a pak zacouvala do stínu.* No, tak třeba zase někdy, protivný vlku. *Mrkla na něj a vytratila se do spleti stromů, na zemi za sebou nechávající dřívko po lízátku.*
Nejsem protivný a už vůbec ne vlk. *Zamumlal už do prázdna, načež ještě chvíli koukal na místo, kde zmizela, než se sám opět vydal na svou procházku, která ale netrvala dlouho. Nakonec se vrátil ke svému autu a poté hned i domů.*
*Castor se doma připravil, vzal ještě něco pro Remiho a když byl hotový, tak se vydal k autu, kde nasedl a konečně vyjel. Byl rád, že dnešek stráví s kamarádem. S úsměvem zvládl cestu z Manhattanu do Queensu a než se nadál, už parkoval před jeho obchodem. Zastavil, vystoupil a zamířil dovnitř.* Zdravím všechny. *Zvolal zvesela fér a jakmile spatřil Remiho, vydal se k němu.* Tak jak ti to tady šlape. Umět na to hrát, hned bych ti udělal kšeft. *Uculil se jako měsíček na hnoji, dnes měl dobrou náladu.*
*Remi se otočil za známým hlasem a usmál se na Case.* Ale, koho nám sem čerti nesou! Moc rád tě vidím! *Houkl po něm a mávl mu.* Děkuju děkuju, máme dnes nové kousky. Já se obléknu a jdu za tebou. *Mrkl na něj, skočil si do své kanceláře, kde na sebe vzal oblečení v podobě černé, koženkové bundy, hned na to vyšel, předal klíčky pak ještě Jennifer a koukl na ni.* kdyby něco, volej. *Usmál se a pak došel ke Casovi.* Tak co? jsem volný, kam míříme? *Optal se s úsměvem na rtech.*
*I Cas mu mávnul na pozdrav a uculil se.* Jasně v pohodě, počkám. *Pronesl a pak se rozhlížel po obchodě, koukal, co všechno tam vlastně Remi měl a mezitím na něj čekal. Když se pak opět k němu připojil, usmál se na něj.* No super, tak to jsem rád. Hm, přemýšlel jsem, můžeme jít ke mně, ale zase abychom se nenudili, tak mě napadlo, počasí je sice trochu nepřející, ale zatím neprší. Nechtěl bys třeba na chvíli vyměnit auto za koně a projet se. Můžeme jet buď na statek za městem, nebo jsem viděl, že i tady někde si jde půjčit koně a projet se, co ty na to? A kdyby náš náhodou chytil déšť, mám v autě medovinu na zahřátí. *Uculil se.*
*Remi se usmál a hned na to kývl na souhlas, zatímco vyšel ven z obchodu.* Sakra, no jo, koně, to je moc dobrý nápad! *Uculil se spokojeně, načež pak kývl na souhlas.* Tak jo, můžeme, ono to opravdu není daleko. Tak teda dobře. *usmál se a hned na to pak nasedl do auta. *Pojedeme mým? Pak se stejně asi vrátíme sem, můžeme na chvilku do bytu. *Usmál se Remi, který pak už jel k místu, kde byl statek.*
*Byl rád, že souhlasil, on sám rád na koni jezdil a občas is takhle zpříjemnil den, když vypadl z města a prostě se šel projet a vyčistit hlavu.* Tak super, to jsem rád, bude to super, těším se. *Mrknul a zamířil s ním ven.* Pojedem tvým, to bude lepší. *Přitakal a nakonec se posadil k němu na místo spolujezdce.* Já tam občas jezdím, je to tam prima. Někdy tam vem Lottie, bude se jí tam líbit, mají i poníky. *Uculil se, když už mířili na statek.*
*Remi se na něj uculil, než soustředil svůj pohled na silnici před sebou.* Já mám ale pociit, že už jsem tam byl. Nevím ale, jestli s tebou a nebo s Aless, a nebo sám s Chi, nevím,a le mám pocit, že někde tady jsem na koních už byl. *Podotkl s úsměvem Remi.* Ale těším se, koně jsou fajn. Co ty, jak jsi se za ty dny měl? *Proensl otázku.*
*Castor se usmál.* No se mnou asi ne, to bych si pamatoval, takže je možné, že jsi tam byl s některou z holek. *Zasmál se.* Mimochodem, ony um jezdit na koních? To jsem netušil. *Otočil se na Remiho s úsměvem.* Jo koně jsou fajn, kdybych bydlel trochu mimo město, asi bych si nějakého pořídil sám. *Přiznal a pak se jen tiše zasmál.* Já dobře, byl jsem na chvíli v práci, dal kafe s Lili, maloval a odpočíval, a co ty? Jak ses měl ty? *Optal se ho se zájmem.*
*remi se ušklíbl.* No, ježdění na koni je ted vcelku rozšířené, nemyslím si že je to něco čemu by se dalo divit. Hm, tak mám pocit že jsem tam byl s Aless. Ale nejsem si jistý. *Přiznal nakonec, než pak zase sjel stranou a usmál se.* No, ale tak to není zase tak špatné. Já jsme byl s malou, s Aless, dneska jsme byl od rána v obchodě, přišel jsme ještě včera večer, přišlo zboží tak jsem ho pomáhal dávat dohromady od rána. *usmál se.* Zase máme nějaké nové produkty ohledně akustických kytar, ale je to fajn, daří se. *Usmál se.*
Tak aby nebylo, říká se, že nejhezčí pohled na vět ke právě z koňského hřbetu a to je pravda, navíc projížďka uklidňuje a já rád jezdím na koni. *Uculil se a poslouchal jej.* Třeba jsi byl, bez tak to byl nějaký ten váš romantická víkend nebo tak. *Uculoval se Cas.* No jak tě tak poslouchám, tak jsi měl tako fajn dny. A koukám, že i obchod prosperuje skvěle, z čehož mám radost, bys mi mohl někdy zahrát a zazpívat, když už jsme u hudby a tak celkově. *Poznamenal a prohrábl si vlasy.* Mimochodem, jak jde výchova dítěte Aless jako novopečené mamince, jak to zvládá a co ostatní, jak ti si na to zvykli a malá na ně? *Optal se pak ještě zvědavě.*
*Usmál se.* Jo, ze hřebru koně je pohled nádherný, tos e nechat musí. *uculil se, než se pak zadíval opět na silnici před sebou.* A ano, dny to teď byly hezké, jak jsme se tak nějak oprostili od problémů, hned se cítím o něco lépe, a kdo by taky ne. *Zasmál se.* Výchova jde zatím dobře. Lot si oblíbila psi, co byli předtím Miry a jinak to s ní jde, je vděčná a my také. *Usmál se a konečně na místě zastavil.* Platím. *Mrkl na féra, zamkl auto a vyšel.*
*Zatímco jim cesta ubíhala, fér kamaráda poslouchal a usmíval se., byl rád, že už neměl tolik starostí a užíval si života s rodinou a byl spokojený. Vždy rád viděl, lidi které měl rád, když byli v pořádku a šťastní.* To je dobře. Bez problémů a starostí se člověku hned lépe žije. *Přitakal Cas.* Tak je to dítě, ty zvířata zbožňují, navíc je to prý také učí, jak se starat o jiné a celkově. *Usmál se.* A ve vašem zvěřinci bude jak v ráji, vy vlastně kromě psů od Miry máte ještě kočky a hady že? *Kouknul na něj. Pak už jen vystoupil a protáhl se.* Když jinak nedáš, tak beru. *Zasmál se a šel za ním.*
*Usmál se.* Ano, vypadá s nimi spokojeně, myslím si, že by to asi tak nějak mohlo vyjít, že by to mohlo fungovat a ona byla spokojená i s nimi. A jo, někdy ji vezmu i sem. *Usmál se a pak kývl.* Ano, a to jí nevadí, ii ty hady si oblíbila, což je super. jediné, s čím je trochu problém je ten, že má strach z krve, ale já si myslím, že pokud s ní nepřijde do kontaktu, což se neděje, tak to nebude tak špatné. *Usmál se a vešel dovnitř statku.*
Tak to je jen dobře, když je spokojená. *Usmál se a šel mu po boku, zatímco se kolem rozhlížel, měl to místo moc rád.* Vážně? Tak to je super, hele když se nebojí ani hadů, tak jen líp, no jen ta krev bude asi problém, ale pokud Aless ani nikdo z upírů nebude pít přímo před ni nebo ona sama tu krev někde nenajde, tak si myslím, že to půjde. Ale jestli víte, že se toho bojí, tak myslím, že tvoje žena už to asi i zařídila ne. *Pousmál se a když vešli dovnitř, kývl na pozdrav jednomu ze zaměstnanců, se kterým se tam občas vídal a chystal mu koně.* Tak si jedem nějakého vybrat ne?
Jasně, já si nemyslím, že s ní přijde do kontaktu, myslím si, že Aless už tak nějak lidem z klanu řekla, že před Lot prostě nic takového ne. Takže tak nějak hádám, že budou repsektovat. *Usmál se a pak už se jen uculil.* Jo, jdeme. *Usmál se a zamířil do stájí. Po cestě zaplatil jedné z žen jež tam pracovala s tím, že si pronajmou na nejméně pět hodin koně a pak je zase přivezou.* A kam vyrazíme? *Optal se.*
Myslím si, že pokud zjistila, že se toho bojí, že to určitě nějak vyřešila, přece by jí tím nestresovala a co se týče ostatních, tak ti se určitě taky podřídí, přece jen by nebyli tak blbí ne. *Uculil se, počkal, až Remi vyřídí co má a když se tak stalo, otočil se na něj.* Jsou tu různé stezky, od kratších, po delší, takže to můžeme nějak projet, myslím, že času máme víc jak dost. Klidně si můžeme vzít i něco k jídlu a pití, mají tady i malou hospůdku. *Oznámil ještě.*
To určitě ne, mohu s jistotou říct že ti, jež máme v klanu je někdo, na koho je spoleh. Takže bych se toho vůbec nebál. *Usmál se Remi spokojeně. Pak kývl na souhlas.* Tak víš co? Já tě nechám, aby jsi vedl. *Usmál se a když si pak vybral koně, ryzavého hřebce, tak si jej nasedlaal a pak už nasedl a čekal, až se k němu přidá ii Castor.* Máš nějaké plány na víkend nebo tak? *Optal se potom s úsměvem.*
To je dobře, že to tak je. *Pokýval hlavou a nakonec si šel i on vybral koně, on si vybral bílou klisnu, kterou si nastrojil, vyvedl z boxu a když byl připravený, tak nasedl na koně a na Remiho se usmál.* Tak jo, povedu tě, možná vám, kde tě vzít. *Oznámil nakonec a uculil se, načež lehce pobídl koně k chůzi.* Abych řekl pravdu tak zatím nemám, nějak jsem se naučil nic neplánovat, prostě beru co je. *Usmál se.* A jaké jsou tvoje plány? Rodina? Nebo nějaký výlet? *Optal se jej na oplátku.*
*Remi pokrčil rameny a pak se zamyslel.* S největší pravděpodobností budu doma, jen tak prostě s rodinou. Ale no, ještě uvidím, ale asi s niima. Přemýšlíme s Aless, že vezmeme malou večer do kina, až se setmí, budou dávat prý nějakou animovanou pohádku. A co potom, tak se uvidí. *Usmál se a pobídl koně do kroku.*
*Poslouchal jej a usmíval se, zatímco pomalu mířili ze statku na jednu stezku.* To bude mít určitě radost, že půjde do kina, aspoň si vás venku takhle užije oba, když přes den to jinak nejde. *Mrknul.* No a potom, přemýšlím, co by šlo dělat, ale věřím že malá si najde program, nebo mě napadlo, že byste jí mohli vzít do Zoo, jsou i noční prohlídky přímo nebo tak. *Nadhodil ještě nějaký nápad, zatímco pokračovali dál.*
*Remi přikývl na souhlas a usmál se.* Vidíš, zoo, to mě ani nepadlo. Ale co jsem si tak všiml, je dost, dost akční. Spíše než by byla kreativní. Hudba jí nic neříká, ale co viděla Alessina auta, tak je upřímně jako u vytržení. *Usmál se Remi spokojeně na Case.* myslím, že bude takový živý typ, navíc tančí a věnuje se bojovým sportům, takže i v tomhle bude dobrá. *uculil se.*
Tak pokud je to tak, pak mě napadlo ještě něco. *Usmál se.* Co kdyby jste jí vzali na motokáry, jsou jak pro dospělé, tak pro děti a jestli se jí líbí auta, tak by se u toho mohla dost zabavit, no ne? *Pokrčil rameny a uculil se.* A je dobře, že je živá, aspoň se s ní nebudete nudit. *Mrknul a oba pokračovali v cestě.*
*usmál se na něj.* Ano, je úžasná, upřímně tak jako kdyby, nechci to říct aby to vyznělo nějak špatně...ale jsem rád, že je takhle akční. Dává to hodně možností, navíc my jsme taky spíš akčnější. neříkám, že bych ji neměl rád, kdyby taková nebyla, ale chápeš moji pointu. *Usmál se pak Remi na Case a pobídl koně trochu více do rychlejšího cvalu.* Pojeď. *Houkl na něj pak.*
*Jel po jeho boku a usmíval se, zatímco poslouchal, co povídal a lehce pokyvoval hlavou.* Jasně, rozumím ti, kam ti míříš. No prostě sedí k vám. *Uculil se.* Vždyť jedu. *Nenechal se dvakrát pobízet a sám koně pobídl k rychlejšímu tempu a vyjel za Remim.* Na konci téhle stezky je takový malý mýtinka, kde je menší skalní převis s vodopádem a jezírkem pod ním. V létě, když je teplo se tam jde i koupat, minule jsem vlezl do vody i s koněm a bylo to skvělé a navíc tak moc lidí nechodí, protože je to ta nejdelší stezka. *Pronesl Castor cestou.*
*Remi se na něj usmál.* To zní dobře, taky se tam můžeme někdy podívat. *Přitakal na souhlas a spokojeně zavrněl.* Ale jo, tohle jsme potřeboval, volnost a přírodu, je tu moc hezky. Určitě tu nejsem naposledy. *Podotkl.*
*Usmál se.* Tady je to hodně fajn. Je tu ticho, klid, prostě pohoda a navíc projedeš si kus přírody, odpočineš si a nabereš sílu. *Pronesl.* Mám to tu moc rád, dříve jsem tu jezdil i na víkendy, je to tu skvělé. Hm dokonce mě napadlo sem vzít i Dominica, myslíš, že je to dobrý nápad? *Optal se, tak trochu asi potřeboval nějakou přátelskou radu, jestli to má smysl.*
*Remi si jej vyslechl a poté pokrčil rameny.* To je asi na tobě, ale tohle mi přijde přinejmenším jako dost romantické, takže bych klidně šel do toho. Proč by totiž ne? Myslím si, že to ocení. *Usmál se na něj a pak seskočil, chytl koně za uzdu a šel chvilku pěšky.* Pokud se ale vyčasí, bude moc hezky. *přiznal.*
*Castor se pousmál.* No romantické to je, to máš pravdu. Díky. *Usmál se na něj a pak s koně seskočil i on, vzal otěže a Remiho došel.* To ano, v létě je to taky kouzelné. *Usmál se a kouknul na něj.*
Tak to věřím, bude tu určitě tak hezky teplo a pokud je tady kousek jak říkáš vodopád, tak podle mě to bude o to lepší. *Řekl uznale a šel dál.* Ale jo, mohl bych tady být pořád. *Přitakal.*
Je, klidně ti ho ukážu a příště tam můžeš vzít i Aless jako na romantickou projížďku. *Uculil se a i on šel dál, načež se rozhlížel kolem sebe.* A kdy se vlastně pojedete do toho Japonska už nějak víte? *Optal se.*
*Remi zavrtěl hlavou.* Ne, ne nevím, ještě s3 to s velkou pravděpodobností naplánuje, ale hádám že to bude někdy později, co jsem pochopil, cestování je pro upíry snazší v zimních a a podzimních měsících, vlastně v době, kdy je noc dlouhá a dny krátké, aby se zmírnilo riziko toho, že by je chytlo slunko. Navíc, do Japonska je taky daleko. *oznámil poté.* ale hned, jak budeme vědět, tak se ti ozvu a řeknu ti.
*Castor mu šel po boku a poslouchal.* Jasně, tomu rozumím, slunce je omezující no, nejlepší by bylo, najít něco, co by způsobilo, aby mohla ven i přes den, ale tak kdoví. Jednou snad. *Pousmál se, chápal to.* Ale zase máte to fajn, nemusíte létat normálně, že máte vlastní letadlo. *Pronesl.*
*Remi se usmál.* No jo, to je pravda, ona má hlavně Aless soukromý tryskáč který má přímo okna z UV neprostupného materiálu. *Usmál se pak spokojeně.* Takže když se někam doletí brzy a nebo pozdě, je možné počkat tam. *Usmál se.*
Tak v tom případě, je to ještě lepší, když to tak má. To se pak cestuje mnohem lépe. *Přitakal a usmíval se.* Ještě že tyhle vymoženosti jsou, to je pak pro upíry hned lepší i život. Doma nemusí být závěsy a nemusí žít jen ve stínu. *Pronesl a usmál se na něj.* Ty sis za tu dobu na to už zvykl? Že to má takhle otočené?
*Usmál se.* Ano, zvykl, jinak to ani nejde. Ale věř mi, časem, se to nějak dáá. Hlavně, výhoda ty její kouzelný okna.* Zasmál se. pak sii už užili vyjíždku a pak se vrátili domů.*
*Castor přikyvoval a usmíval se. D8l se spolu ještě bavili, užívali si projížďku, než se nakonec opět vrátili zpět do města.*
*Castor se zrovna procházel městem, počasí se konečně umoudřilo a tak se rozhodl, že se prostě projde na vzduchu, koukne, co nového v městě a tak a navíc potřeboval koupit nové barvy ve svém oblíbeném obchodě. Zrovna tam mířil, když si všiml známého auta a v něm i Remiho. Došel k okénku a zaklepal na něj, načež se na kamaráda usmál.*
*Po chvilce si Čase všiml i Remi. Zamával mu, usmál se a hned na to k němu došel.* Ahoj, tyo, co ty tady? Já bych tě čekal upřímně někde na Manhattanu, ale tady, tady teda ne. *Přiznal* Ale je fajn tě vidět, jak se máš? *Usmál se.*
Ahoj. *Uculil se na něj, když k němu Remi došel.* Jo to je pravda, ale tady v Brooklynu je jeden skvělý obchod s barvami, do kterého rád a často chodím, tak jsem si řekl, že zastavím o kus dál a projdu se. Doma mi došly barvy, tak si pro ně jdu. A jinak se mám docela dovře, užívám si delšího volna a pohody, maluju a konečně je i hezky. A co ty, jak se máš ty. A co tady děláš? *Optal se a rozhlédl se kolem.* U školy? *Usmál se.*
*Remi se na něj usmál.* Ach, zase budeš něco malovat? Co to bude teď? *Usmál se a poté se opřel o auto a kývl na souhlas.* Ale, na někoho tu čekám, na jednu... *V tu chvíli jej napadlo, že by si mohl udělat z Castora apríl. *Na jednu dívku, ukradla moje srdce a já... Já tu na ni čekám abych ji pak někam vzal, někam kde nám bude dobře, jestli víš co myslím. *Mrkl na něj.*
Ano budu, poslední dobou mi to jde od ruky, ale tenhle mi zůstane, chci totiž malovat krásu Faerie, těším se na to, mám spoustu nápadů. *Pronesl a pak se usmál, když jej poslouchal, ovšem čím víc Remi mluvil, tím jeho úsměv opadal, nakonec se zarazil a nervózně se poškrábal na zátylku.* Ehm, chceš mi říct, že sis našel někoho jiného? A co Aless? Já… nevím co říct, měl bych ti asi vynadat, ale mělo by to cenu? *Zamračil se na něj.*
*Remi jen ale zavrtěl hlavou.* Ne ne ne, Aless miluju pořád, jen tohle je... No.. Prostě srdeční záležitost, stejně tak jako Aless, řekl bych, je to tak nějak. Je nádherná. A tak milá, počkej až ji uvidíš, seznámím vás! *Usmál se. To už se otevřely dveře že školy a vyběhla hromada dětí, společně s nimi byla i malá Lottie ale stejně tak šla i jedna z učitelek, v celku sexy kostýmku a dlouhými, blond vlasy. Remi se podíval tím směrem, ale jak tam byli všichni, tak to vypadalo, že i dle toho co říkal koukal na učitelku.*
*Poslouchal ho a netušil, co si myslet. Nakonec se otočil a sledoval tu skupinku dětí, nějak ho nenapadlo, že by Remi myslel právě jedno z dětí, proto jeho pohled ihned padl na tu krásnou učitelku, sjel si jí pohledem, zprvu pozvedl obočí, ale pak se zamračil a otočil se opět na Remiho.* To jako myslíš opravdu vážně? Učitelka? *Povzdechl si.* Hele děláš si zase problémy Remi, jestli ti na to přijde manželka, tak budeš mít zase peklo. Stojí ti to fakt za to?
*Remi se jen otočil na Case, rozzářeně se na něj usmál a pak mávl rukou.* Ale no, neboj se nic, jak říkám, ví o tom, je to v pohodě. *Usmál se. Pak už se skrcil, když Se Lottie rozeběhla a skončila mu do náruče.* Ahoj zlato, jak bylo ve škole? Koukej, tohle je strejda Castor. Cassi, to je Lottie, moje zlato. *Usmál se na Case, zatímco Lottie zčervenaly tváře.*
*Castor se už nadechoval, aby mu snad i vynadal, ovšem, to co viděl pak jej doslova zbavilo slov a jen na ty dva překvapeně hleděl.* Ehm ahoj, rád tě poznávám Lottie. *Usmál se nakonec na dívenku, načež jeho pohled pak padl na Remiho.* Tak teď jsem zmatený jak lesní včela. *Pronesl s úšklebkem.* Já myslel, že mluvíš o učitelce, že zas děláš nějakou blbost a ty… ty tu máš dítě. *Uculil se nakonec.*
*Remi se ale jen usmál.* To vis, nemohl jsem toho nevyužít, ještě k tomu, když je dnes tak hezký apríl. *Zasmál se a pak položil Lottie na zem.* Tak, co kdybych vás někam vzal? Pojedeme na jídlo, nebo nejdřív do parku a pak na jídlo? *Optal se. Lottie se nadechla ke slovu.* Na hřiště! *Houkla a pak už skočila do auta. Remi koukl na Case.* Jdeš taky? *Opatl se.*
*Castor kamaráda lehce praštil do ramene a zasmála se.* No ale dostal jsi mě, já ti to fakt sežral i s navijákem. *Culil se a pak čekal, co si teda malá vybere, nakonec ale přikýv.* Jo jdu s vámi, to si nenechám ujít. *Mrknul a nasedl do auta k němu.* Takže z tebe je teď taťka jo? Teda sekne ti to. *Uchechtl se fér.*
*Usmál se na něj, pomohl malé do auta, pomohl jí pak se sedačkou, i když mu řekla, že to zvládne, sedl za volanta zamířil pak k nejbližšímu parku.* No, tak nějak by se to dalo říct, že jsme teď, no, rodinně vytížený. *Zasmál se spokojeně, než pak jemně naklonil hlavu na stranu a usmál se, dívající se na cestu před sebe.* Vzali jsme si do života štěstí, ach asno, ano, je to dar. *Přiznal s úsměvem.*
*Celou dobu ho pozoroval, jak jí pomáhal a jen se usmíval.* Ale jako neřekl bych to do tebe, kdybys mi tak před půl rokem, řekl, že si adoptuješ dítě a budeš táta, tak bych se ti asi vysmál, sorry, ale je to tak. *Uculil se.* Ale je to hezké, že jste to udělali a malá vypadá, že se jí u vás líbí. Mimochodem, jak vzala to, kdo jste, teda pokud to ví? *Optal se pak zvědavé, chtěl vědět jak dítě reagovalo.*
*Usmál se.* Neboj se příteli, to bych se vysmál i já sobě. Ale teď jsme tu, s ní a jsme šťastný jak jen mohu být, je to...no je to prostě nepopsatelný pocit. *Usmál se Remi spokojeně a pak naklonil jemně hlavu na stranu a slastně si povzdechl.* Ví to, má Zrak. Že jo malá? tady strejda je taky jako já, víla. *Usmál se a Lottie se v ten moment rozzářily oči nadšením, koukla na Case a zavrněla.* Taky umíš čarovat motýlky? *Optala se.*
*Castor se culil jako měsíček na hnoji a poslouchal, jak jeho kamarád o té malé mluvil.* To štěstí jde na tobě vidět a jak koukám na tu malou, tak i ona vypadá, že je, za což jsem rád a hlavně, za to, že jste se k tomu dostali. *Mrknu a pak se k Lottie otočil.* Motýlky také, ale klidně i nějak jiné zvířátko, navíc jedno zvláštní doma mám, až vás někdy navštívím, tak jej vezmu sebou a můžeš si s ním hrát. *Usmál se na malou.*
*Lottie se ujen usmívala.* Moc rád, a co máš? Aless a Remi mají hady a psi, ty mám teda raději. *usmála se. Remi se jen spokojeně usmíval, zatímco řídil a sledoval dění na silnici před sebou, než za chvilku spatřil konečně park, kam měli dojet a spokojeně zastavil u krajince, zaparkoval a pak se uculil.* jsme tady, nevystupuj, máš dveře do silnice, půjdu první. *Proensl k Lottie jež poslušně počkala.*
To že ti dva doma mají zvěřinec vím, myslím, že mají ještě dvě kočky, pokud se nepletu ne? *Koukl na Remiho, nebyl si jistý, zda je ještě mají, pak se znova koukl na dívku.* No já mám doma lišku, ale trochu jinou, než znáš, je moc hodná a určitě se s tebou rychle skamarádí. *Mrknul na ni a když zastavili, tak sám Cas vystoupil a čekal, až tak učiní i ti dva.*
*Remi kývl na souhlas.* Přesně tak. No jo, velký barák, hodně lidí, ještě by to mohlo dojít k tomu, že bude chtít mít každý své zvíře a pak už můžeme mít rovnou zoo. *Zasmál se. Lottie se mezitím koukla na Case a jakmile k ní došel Remi, chytla se ho za ruku.* Páni, lišku, už se těším až ji poznám! *Usmála se spokoejně, než pak došla i s Remim na druhou stranu, kde jí pak už Remi nechal běžet na hřiště, kde byly děti a kam i on viděl.* No, není sladká? *Koukl na Case.*
Neboj se, brzo se u vás zastavím nebo dojdete vy a poznáš jí. *Uculil se na dívenku, než se pak věnoval Remimu.* Hele, takovou malou zoo už máte, ale jako jo, kdyby v domě každý něco chtěl, tak rovnou můžete vybírat vstupné. *Zasmál se, než nakonec spolu došli k hřišti, kde se od nich už malá odpojila, aby si šla hrát.* Je a je moc milá. *Pronesl a nakonec se posadil na jednu z laviček, která byla poblíž hřiště, aby na ni stále viděli.* A jak dlouho už jí máte? *Optal se.*
*Remi se usmál a sledoval, jak Lottie odběhla, pak se posadil na jednu lavičku, uvolnil místo i Casovi a hned na to si zapálil cigaretu. pro malou asi špatný vzor, ale dokázal vysvětlit, že to není zdravé. Koukl na Case a usmál se.* No, pár dní, dalo by se říct. Je to čerstvé, ale i tak, je to krásné a jsem za to rád. Aless s ní je, když není venku, když je ošklivo, já ji beru ven. Ale oblíbila si bazén, i zimní zahradu, díky bohu toho je ve vile tolik, že ji to tam dokáže zabavit taky. *Usmál se Remi.*
*Posadil se a poslouchal jej.* Heh ještě ses toho zlozvyku nezbavil? *Zasmál se, když poukázal na jeho cigaretu, pak opět pokračoval.* No jo vlastně, Aless přes den ven nemůže, leda večer. Ale tak je hlavní, že se zabaví i doma a u vás se nějak nebojím, že by nebylo co dělat, je tam tolik míst a možností, ještě ta velká zahrada a plno zvířat a lidí. *Usmál se.* A nevadí jí, že přes den jste venku jen vy, že tvoje žena nemůže?
*Remi pokrčil rameny.* Nah, tohle už mi zůstane. *Ušklíbl se. Pak zavrtěl hlavou.* Ne, ví to, co je Aless zač a respektuje to, což je na tom super, že to dokáže vzít. A jak říkám, když je doma, Aless is na ní dělá čas. Ale hledáme, snažíme se najít něco, co by jí zajistilo, aby mohla na slunko a tak, no, aby se mohla pohybovat venku ii přes den. zatím se nedaří, ale věřím, že něco se najde. Ale, teď k tobě. jak se máš? *usmál se na Case Remi.*
Taky si myslím, ale dobírat si tě musím. *Uchechtl se.* Tak přece už je o něco starší, takže nějaký rozum má a dokáže pochopit tyhle ty věci a určitě se podaří časem i najít něco, co by Aless pomohlo na slunce, pokud něco bude, najde se to na Stínovém trhu, stačí počkat a určitě něco bude. *Mrknul a posadil se pohodlněji, natáhl nohy před sebe a překřížil si je v kotnících.* No a já? Mám se fajn. Poslední dobou jsem si vzala trochu více volnější pracovní dobu v galerii, přece jen toho bylo dost za poslední dost, takže odpočívám, maluju, prostě tak nějak doplňuju síly a užívám si pohody. *Mrknul.* Pokud někdy budete chtít třeba hlídat, klidně pomůžu. *Mrknul.*
*Uculil se.* přesně tak. *Přitakal pouze k tomu tématu, než si pak vyslechl, jak se má, zatímcoa le po očku pozoroval Lottie, jak si hraje a zrovna vběhla k houpačce a začala se na ní houpat.* No tak to zní dobře.* A určitě, já no, já tak nějak přemýšlím, že ukončím pracovní popměr u Erna, sice je to fajn, finance a tak, je to super, ale na druhou stranu, no, na druhou stranu mě to dost omezuje co se týče času a rád bych si jej udělal na Lottie. Ale k tréninku pak chci zase směřovat, i k boji, ejn teď nechci nějak, no, být moc doma a spíš se věnovat obchodu, Aless a Lottie. *Vysvětlil.*
*I Cas občas kouknul na malou, ale ve většině času spíš koukal kolem nebo na Remiho, stejně jako teď, když mluvil a on jej bedlivě poslouchal.* Jasně chápu, teď když máte dítě, je to zase něco jiného a vyžaduje to další čas, to rozumím, ale tak až bud větší nebo se to nějak ustáli, vždycky se k tomu jde vrátit a navíc trénovat můžeš i doma, to taky jde. No máte teď oba jinou prioritu, ale hodnou a milou. *Usmál se na něj.*
*Kývl na souhlas.* přesně tak, ty priority, ano. No ale jinak, jiinak si myslím, že to bude dobré řešení. A priorita, to je přeci Aless a Lott, ale i tak. nějak už mě ta práce nebaví, nenaplňuje, ten trénink byl dobrej ale teď je to takové, no, nijaké. Lea mi bude chybět, dvůr taky, ale na něj mohu kdykoliv, teď chcii být asi jen ten fér z města. *Usmál se a pohled otočil na Lottie, jež teď mířila na klouzačku a očividně si našla kamarádku.* Budu i rád, když se někdy zastavíš. *Usmál se na něj.*
To asi jo, přece jen času budeš mít teď víc a můžeš si to hezky rozdělit. Mezi rodinu a obchod. Hele Leu můžeš vždy navštívit přece a jak říkáš na dvůr se taky můžeš podívat, kdy jen budeš chtít, takže žádný problém. *Mrknul uculil se.* Třeba když dojdeme na nějakou medovinku. A neboj se, já se rád zastavím kdykoliv budeš chtít, to přece víš. *Pronesl s úsměvem.* Hm támhle je stánek, nedáš si něco nebo i malá? Zvu vás. *Dodal pak, když viděl stánek s kávou i dalšími věcmi.*
*usmál se.* Jo, jak říkám, já tě vždy uviidím rád, na dvoře a nebo tady, nebo u tebe, nebo kdekoliv. *Usmál se Remi. To už k niim doběhla i Lot, která když zaslechla o tom, že by je na něco vzal, koukla se psíma očima na Remiho. ten se jen usmál.* Strejda nabízí, an mě tak někoukej prcku. *Usmál se. Lottie se usmála.* Můžu hranolky? *Optala se jej.*
*Usmál se a přikývl.* To já taky, však něco zase vymyslíme, to se neboj. *Uculil se a když k nim doběhla malá, jen se usmál.* Pokud chceš, tak není problém, řekl jsem, že vás zvu, takže ty jedny hranolky a něco k pití si taky dáš? A co ty? *Optal se pak i Remiho, načež vstal a čekal, na odpovědi, aby pak pro to došel.*
*Lot se usmála a spokojeně se ho chytal za ruku. Pak kouklna Case i Remi.* Já, no, možná si dám taky hranolky, dáš si taky? A ted zapeklitá otázka. Kečup, nebo tatarku? *Optal se.* Kečup! *Houkla ihned Lottie, čemuž se Remi taky zasmál.* Dobře, tak tedy tak, tak teda kečup, a ty taky, že jo? *Mrkl na něj se smíchem Remi, když se pomalu vydali na cestu ke stánku.*
*Cas jí lehce stiskl ruku a usmál se.* No tak dobře, tak tedy vy dva hranolky s kečupem a já si dám s tatarkou. *Zasmál se, když už mířili k místu.* A pití si dáš taky nějaké? Třeba džus nebo nějaká ochucená voda? *Optal se jí ještě a zatímco čekal na její odpověď, nadiktoval pak objednávku u stánku, s tím, že on si dal k pití jablkový džus, pak se koukl na ty dva.* A co vy?
*Remi se ale zasmál a pak na něj ukázal.* Trháš partu? No to neee, kečup! Kečup, kečup. *Začal skandovat a stejně se pak přidala i Lottie. Remis e jen usmál.* Ale ne, ať si dá, co mu chutná, že jo Lot? *uculil se a Lottie přikýgvla. K pití si pak požádala o colu, zatímco Remi o pomerančový džus.* Už se začíná hezky oteplovat, těšíš se, až budeme v létě chodit plavat? *Usmál se. Lottie hned kývla.* Jo, trochu je škoda, že nemůže i Aless, ale to nevadí. Já jsme s ní ráda i doma. *uculiila se.*
*Chvíli je pozoroval, než se zasmál a k tatarce si dal i kečup. Pak objednal ještě všem i pití a nakonec to zaplatil a když čekal na objednávku, tak se na ně podíval.* Jo teplo je už příjemné, za to jsem rád, ta zima už mi lezla krkem a si piš, že na koupání se těším, to zase bude sranda. *Uculil se, než mrknul na Lottie.* Neboj se, jednou i ona s námi půjde ven ve dne, musíš tomu věřit a ono se to splní. *Mrknul.* A navíc koupat se můžeme chodit i když už slunce zapadne, takové večerní koupání je taky fajn a to už může přece jít i Aless, uvidíš, že to bude fajn. *Pousmál se.*
*Lottie se umsála.* Tak jo! Já právě nemohla už večer nikam chodit a musela jsme brzo spát, ale to jsme chtěla vždy zkusit. tak dobře! *Houkla nadšeně a když pak dostala své hranolky, tak se do nich pustila.* Můžu se jít rozdělit i s kamarádkou? *Optala se a ukázala na holčičku, co na ně mávala.* Jasně, jen jdi. *Mrkl na ni Remi a pak si opět sedl na lavičku a sledoval.* Nikdy jsem si nemysle, že mi dítě přiroste k srdci. *Podotkl s úsměvem pak fér.*
Já si myslím, že tady s Remim a Aless se budeš mít královsky, takže u večer určitě podniknete nějaké super výlety nebo tak, uvidíš. *Uculil se a pak ji podal jídlo a i sobě a Remimu jej vzal, načež se i s ním posadil a podal mu jídlo a pití, hned se sám napil.* Ale stalo se a neměnil bys vid? *Pousmál se a začal jíst.* Ona je opravdu moc milá, myslím, že jste vyhráli už i tím, že chápe, kdo jsme a jaký svět je tam venku a přece se nebála a je s vámi.
*Usmála se na Case.* Bude to super. Těším se, až zase někam poletíme, teda, to se říkalo. *Proečnsl. Remi se hned uculil.* Jasně že poletíme broučku. *Proensl a sledoval, jak utíká. Pak koukl na Case.* Ach ano, je milá, je to kouzelná duše. Navíc, mám tušení, že je to zavržené dítě, že to byla víla. Tedy, zkoušel jsem se jí podívat do hlavy, s tím, co umím, ale nějak, no, mám prostě podezření. Navíc, její krása a ty modré oči? To není moc typické. *Podotkl.*
*Usmíval a sledoval tu malou, jak měla ze všeho radost, načež pak poslouchal Remiho.* No pokud je to tak, tak ještě lepší. Ale tohle je těžké prý poznat, víly to normálně nepoznají, takže buď by ses to nějak dozvěděl a nebo jak to máš ty, měl bys tušení. Ale něco kouzelného na ní je, to je pravda. *Podotkl a dál jedl, zatímco si povídali.* Ale pokud je to tak, tak vás osud hezky spojil dohromady. *Mrknnul.*
*Usmál se a sledoval dívku před sebou.* No, jo, je boží. *uculil se a nakonec ji pozoroval, bavil se s Casem jedl a když uplynul nějaký čas a Lot se vrátila, tak koukl na Case.* No, chceme ještě někam jít? Teď když jsme potkali strejdu, můžeme odvézt věci domů a třeba se někam podívat, nebo tak. Pracuje v galerii, chceš vidět obrazy? *Optal se Remi. Lot jen odfrkla.* Obrazy mě nebaví. Můžeme jít něco dělat! Třeba můžeme někam na procházku, nebo ti můžu ukázat, jak jsme se naučila bojovat! *Dávala jeden příklad za druhým.*
*Popíjeli, jedli a bavili se, když pak dojedli, tak odpadky vyhodil a pohlédl na malou, která už také přiběhla. Nad jejími poznámkami o galerii se musel jen zasmát.* Ale no tak Remi, pro děti je to nudné. *Uchechtl se a pak se sám zamyslel.* A co se jít podívat třeba na pláž a nebo nějaké zábavní centrum, slyšel jsem, že je tam spousta věcí pro děti. *Navrhnul také něco Cas.*
*Remi jen pokrčil rameny, tohle neznal. Ale, učil se každou informací. Nakonec se jen usmál, koukl se na Case a přikývl.* No, jo, to by asi šlo, řekl bych. A co si o tom myslíš ty? *Koukl na Lot, která ihned přikývla.* Jooo, do zábavního centra! Je tady jedno, a mají tam vevnitř prolízačky, takový velký hrad, a taky autíčka! A je to jen kousek! prosííím! *Usmála se a Remi nemohl těm očím prostě odolat.* No tak jo, tak tedy pojďme. *Vyzval je pak k autu.*
*Castor se usmál.* No ony se tam najdou blbosti i pro dospělé, takže si to asi užijeme všichni. *Vysvětlil ještě a uculil se, když malá byla radostí bez sebe, nakonec se podíval na Remiho a mrknul.* Taky si to užiješ neboj se kámo. *Uchechtl se a pak se postavil, aby se spolu s ním i malou vydali k jeho autu.* Myslím, že tam mají kromě těch prolézaček, i laser game, trampolíny, lezecké stěny a dalších atrakcí jak pro děti tak i pro dospělé. *Usmál se, sám se docela těšil až se zabaví.*
*Remi se usmál a zvedl ruce v obraně.* No, nevím, jestli laser game je pro děti, napadlo mě, že pak můžeme jít spolu, teď chci dát pozor na malou a být tam s ní, ne se vypařit na atrakci sám. *Usmál se a mluvil tak, aby Lot neslyšela, aby se třeba necítila odstrčeně.* Až pak bude s Aless, tak potom nějak se to vymyslí a my můžeme spolu. *Usmál se a nasedl pak do auta.* Tak teda hurá zábavní park! *Uculil se.*
Jasně rozumím, ale tam jsou dvě verze nebo spíše tři. Jedna je přímo pro dospělé, druhá je dětská a ta třetí je pro rodiny. Takže mírnější, ale klidně to můžeme nechat na pak a zatím si užít čas s malou. *Mrknul a nasedl do auta, načež se teda rozjeli konečně směrem k centru.* Tak co, na co půjdeš jako první Lottie? Skákací hrad, prolézačky nebo něco jiného? Co bys chtěla vyzkoušet? *Optal se Cas, když se na malou lehce otočil dozadu.*
*Usmál se na Case.* ano, asi bych byl proto, abychom to nějak nechali na pak. *Pokýval na souhlas. Pak jemně naklonil hlavu na stranu a uculil se na Lottie, když se podíval do zpětného zrcádka. Viděl, jak se nad férovou otázkou dívka rozzářila. Ihned se usmál o to víc.* Já nevím, ale asi na ten hrad. Ale, ty autíčka jsou taky fajn. Koupíme lístek na všechny atrakce, prosííím? *Protáhla a Remi se usmál.* No jasně broučku, že jo. *Podotkl s úsměvem, než se pak podíval na Case.* Je prostě sladká, no ne?
Dobře, souhlasím s tebou. *Mrknul na něj Cas a pak čekal na odpověď Lottie, když jí pak slyšel, jeho úsměv se rozšířil od ucha k uchu.* Ale víš, že ty autíčka nezní jako špatný nápad? To bychom si mohli zajet i s tebou, my jsme totiž taky oba pro každou legraci. *Uchechtl se a pak se už posadil normálně, načež jen pootočil hlavou na Remiho.* To teda je. Je skvělá. *Usmál se na něj.* Ta vám bude dělat jen radost. A mimochodem, už má i tvoje příjmení, už jste jí ho taky změnili? *Optal se pak.*
*Lottie se usmála. Pak ale pokrčila rameny.* Když budete chtít, tak jo. *Proensla a pak už se koukala z okna. Remi se usmál.* Jo, skvělá je, já si to užívám. Sice je to pár dnů, ale vím, že bych pro ni udělal cokoliv. Je super. *Podotkl a zatočil za další zatáčku.* A ne, ještě ne, ale budeme jej měnit, zatím ale nějak to chceme nechat na ní. zase, je to přeci jen jméno, na které je zvyklá, pak s ní o tom budeme mluvit, ale zatím, zatím to necháme tak .*usmál se na Case.*
To víš, že budeme chtít, teda asi. *Koukl na Remiho a usmál se.* Tak já myslím, že už když jste si byli vybrat nějaké to dítě, že zrovna ona se vám nějak dostala pod kůži, takže se ti ani nedivím, že i po takové krátké době se takhle cítíš a byl bys schopný pro ni udělat cokoliv, je to přece jen srdcová záležitost. *Mrknul na něj a pak lehce přikyvoval nad jeho slovy.* Jasně, chápu, však není kam spěchat. *Mrknul a pak už koukal, jak jsou skoro tam.*
*Remi se usmál.* Jo, jo řekl bych, že tohle srdcová záležitost je, ale, o tom ti povím pak. *Mrkl na něj, nechtěl to moc rozebírat před Lot. Nakonec zastavili u parku, vystoupili, pokud šel Cas tak i s ním a zamířili dovnitř budovy, kde se rozléhala obrovská aréna a všude byla nějaká atrakce. Remimu místo dost připomínalo místo ze hry Five Nights at Fraddys security Breach, byl to třípatrový objekt, na každém rohu byla nějaká zábavní atrakce. Remi koupil vstup všem třem, jejich jako opatrovníků byl o dost levnější a koukl pak na Lottie.* Tak jo, jdi kamkoliv, my budeme vždy čekat předtím, abychom na tebe viděli, ano, *Usmál se, načež Lot odběhla. Pak se Remi posadil na lavičku před obrovským hradem z pěny plný různých atrakcí a koukl na Case.* Bál jsme se, však víš, kvůli otcově výchově, ale asi nebudu takový jako on. Nechci. chci jí dát to, co jsem neměl. *Usmál se.*
*Castor se samozřejmě i s nimi odebral dovnitř, musel uznat, že se mu to tam líbilo.* Je to tady šílené, ale líbí se mi tu. *Mrknul a pak sledoval Lottie, jak se jí tu líbilo a když odběhla, tak se posadil vedle Remiho.* Tvůj strach chápu, ale ty rozhodně nejsi jako tvůj otec, do toho máš hodně daleko, ty jsi mnohem lepší a víme to všichni. A té malé dáš, jen to nejlepší. Bude mít toho nejlepšího tátu. *Usmál se na něj.*
*Remi se zasmál a rozhlédl se.* No, já tady tedy ještě nebyl. Ale ano, musím říct, že je to tady skutečně vcelku dost hezké, to se enchat musí. *zaculil se spokojeně, načež se pak podíval na Case.* Ach ano, ale, no, myslím si, že to je asi tak nějak strach každého dítěte, které má nevyhovující výchovu, že jednou bude na své děti takový, jací byli jehop rodiče na ně. No, a nebo mě ještě nenaštvala, ale nemyslím si, že by to pak nějak, však víš, zvtrlo se. *Podotkl Remi.*
Já tady byl jednou, jedna kolegyně z práce tady slavila narozeniny a jelikož tu jsou věci i pro dospělé, tak jsme to nějak odzkoušeli a jako super, člověk se tu pobaví s celou rodinou vlastně. *Uculil se a když jeho kamarád povídal, tak lehce přikyvoval hlavou, na důkaz toho, že mu pně rozumí.* Jo na tom něco je, j to hrozné, když se rodič takhle chová, ale jak říkám, malá má štěstí. *Pousmál se.* Počkej, a kdo tě nenaštval, myslíš jako Lottie? *Optal se lehce zmateně.*
*Remi se uculil.* Jo, asi sem budeme chodit častěji. *Proensl, když se ještě jednou kolem sebe rozhlédl. Pak na něj koukl a kývl na souhlas.* Ano, mám strach, že když přijde třeba nějaká vypjatá situace, co když ztratím nervy a udělám nebo řeknu, co bych jindy nechtěl? *Pronesl, se značnou obavou v hlase, než si pak povzdechl.* Ale bududoufat, že se to ustojí dobře. věřím si, ale bojím se. *Přiznal.*
Neboj se, sami sem taky zajdeme na nějakou šílenost. *Uchechtl se a pak mu položil ruku na rameno, načež se na něj podíval.* To je už něco, s čím musíš počítat. Určitě budou dny, kdy bude Lottie zlobit, odmlouvat, bude mít jiný názor než vy a nebude se jí třeba něco líbit, co uděláte nebo řeknete, tak to už ve výchově a v rodině chodí a určitě se občas stane, že se i pohádáte, ale nemyslím, si že by to bylo až tak zlé a řekl bys něco, co by nešlo vzít zpět. Věřím, že se to zvládne všechno tak, tak má.* Pousmál se na něj vlídně.* Jste teď v něčem novém a všichni si budete zvykat, ale jak říkám, takové to odmlouvání a výměny názorů mezi rodiči a dětmi, to občas k tomu všemu patří.
*-Castor mluvil s takovou klidností, jež Remiho nutila myslet si, že to bude vše v pořádku. Že to bude tak nějak klidné, že bude vše tak, jak má.* Děkuju, moc to pro mě znamená, opravdu. *Usmáls e a jemně položil férovi ruku na rameno. Pak se podíval před sebe, zkontroloval pohledem Lottie a pak zase na Case.* Vlastně jsem se ani nezeptal, nebo, nikdy jsem neměl důvod, ty jsi někdy měl svoje děti? *Optal se zvídavě Remi.*
*Fér se na něj usmál.* Není zač přece, kdykoliv. *Mrknul. Pak se zaposlouchal, do jeho otázky a na chvíli se odmlčel.* Já svoje děti nemám. V době, kdy jsem je mohl mít, jsem nějak neměl s kým, prostě mi to přišlo jako nesprávná doba na to mít děti a když jsem pak už měl po boku někoho s kým bych je i chtěl mít a měl to zázemí, tak jsem je už mít nemohl. Sice jsme pak mluvili o adopci, ale nakonec k tomu ani nedošlo. *Pokrčil rameny.* Jsem idiot já vím, nechal jsem si uteč tu možnost, ale když já to nechtěl tak, jak to dělala většina víl, udělat si rychle s někým dítě, protože to prostě bylo třeba politicky výhodné a spojily by se rody nebo tak. Já to chtěl jinak. *Pousmál se.*
*Remi ale zavrtěl hlavou.* Já ale neřekl, že jsi idiot. Hele, nebýt Aless, tak by mě to ani nenapadlo, že bych si já někde děti udělal. Teda, no, musím říct, že co se týkalo tak nějak užívání si, ochrana a tady ty věci...tomu jsem nikdy nějak neholdoval, takže je pravda že bych se nedivil, kdybych měl někde nějaké ztracené dítě, na druhou stranu, řekněme, že tak nějak to ale nemusí být pravidlo, že jo, že někdo bude mít děti. No a, o nějaké adopci jsi nepřemýšlel? I když, sám asi, nevím jak to funguje. Nelákalo tě to někdy? *Optal se fér.*
Já vím, že neřekl, ale někdy si říkám, že jsem asi v té době byl. *Pokrčil rameny a poslouchal jej, načež se lehce i usmál, když zmínil, že by snad Remi někde mohl mít děti, což by se u něj ani nedivil. Přece jen ho znal.* Ale jo o adopci jsme mluvili, ze začátku jsme si užívali jeden druhého, cestovali jsme, prostě byli jsme jen my a když pak přišla řeč na děti, tak jasně, že jsme chtěli zkusit i tohle, dokonce jsme dávali žádosti i třeba jako pěstouni, ale trvalo to a když už jo, tak se pak něco podělalo a prostě se to táhlo, nakonec jsme to vzdali. On ten systém adopcí a toho všeho je divný nebo ne divný, ale pro mě složitý. *Vysvětlil.* Já žil šťastný život, i když bez dětí. Asi mi to nebylo souzeno. *Pousmál se.*
*Remi se na něj usmál.* No, každý hledá štěstí tak nějak v něčem jiném, to je pravda. Já ho našel ve spoustě věcí, ale Aless a Lott, to je prostě něco, co tak nějak, no, asi myslím, že bylo souzeno mě. Ještě seknout s tou prací u Erna a bude to, jako jo, taky mě dělá šťastnou, ale, no, říkal jsem proč chci skončit. každopádně platí, že kdykoliv budeš chtít, tak vždy budeš u nás vítaný a Lottie, která si tě podle všeho oblíbila, tě taky určitě ráda uvidí. *Usmál se a pak se nadechl k další větě.* No, a když jsme u těch dětí a vztahů, máš někoho? *Mrkl na něj.*
Přesně tak, každý časem najde to své štěstí. Já ho prožil vcelku dlouho, ale věřím, že se poštěstí a zase najdu něco tak fajn, něco, co mě učiní šťastným. Tak jako tebe Aless a Lottie. *Pousmál se, přál mu to a byl za něj rád, že jeho kamarád, byl šťastný. On sám byl už dlouho sám, ale věděl, že jednou se to změní.* A děkuju moc si toho vážím, určitě se zastavím zase a nejen za vámi s Aless, ale i malou, protože je to vážně zlato. *Jakmile pak slyšel jeho otázku, lehce se začervenal.* No nemám, pořád jsem sám jako kůl v plotě, ale… je tu někdo s kým občas trávím čas. *Pronesl.*
Určitě ano! Podle mě na sebe tyhle věci moc dlouho čekat nenechají, takže sii myslím, že je to opravdu jen otázka času. *Usvědčil jej. Pak pokývl na souhlas a hned na to nastražil uši.* No, tak spusť, kdo je ten šťastný, nebo ta šťastná? znám toho dotyčného? povídej, přeháněk! Schází se a mě nic neřekne, no světe, vidíš to? *zasmál se.*
Uvidíme. Nechám tomu volný průběh a co se stane, stane se a třeba mě to mile překvapí. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se uculil od ucha k uchu.* No právě, že toho dotyčného znáš. A jelikož ho nemáš moc v lásce, tak jsem trochu váhal s tím něco ti říct. Hele řeknu to tak, není to nic vážného, jen… jen je to někdo s kým je mi fajn. No a je to… Dominic. *Zašeptal pak tiše a koukl na Remiho s malou dušičkou.*
Třeba jo, uvidíš, ale hele, já věřím tomu, že na každého štěstí čeká a že ho neopustí. A když jo, najde se další! Tak to je. *Uculil se a pak poslouchal. Pak nadzvedl obočí.* Dominic? ten Dominic co mi vopíchal Aless? *Zasmál se.* Ach, mělo mi to dojít, když jste se tam k sobě tak měli, jak jsi přišel a on dělal ty kamery. Hele, než nevadí, měli jsme mezi sebou něco, to je za námi a navíc já mu jsem vděčný, že zachránil Chi. takže když to tak vezmu, vlastně je to tak nějak v pohodě. Takže, s tím ty randíš joooo? Pověz mi víc! *zasmál se.*
*Nad jeho slovy přikývl a pousmál se, pak už jen čekal na reakci, ohledně Dominica.* Jo ten Dominic. *Pronesl a pousmál se, když tak nějak pochopil, že jej za to Remi neukřižuje, kdyby to šlo, možná by slyšel, jaký kámen Castorovi spadl ze srdce.* No já ani nevím, co říct. Prostě jsme se párkrát sešli. Rozumíme si, hm jak bych to řekl, ve všech směrem. *Zasmál se.* Nedávno jsem s ním byl v Kanadě, kde jsem byl na aukci a nabídl jsem mu, aby tam se mnou jel. Užili jsme si to a bylo fajn. Mě je s ním moc fajn. *Přiznal fér a zrudnul ve tváři.*
*Nadzvedl obočí.* Jo tak vy spolu i takhle jezdíte pryč? nebo to bylo jen jednou? *uculil se, natočil se k němu čelem, jednu nohu si přehodil přes hlavu a podepřel si rukou bradu.* Hm, takže vy spolu máte techtle mechtle. No to se na to podívejme. Ale tak, proč ne, pokud se cítíš dobře a je ti s ním dobře, tak je to dobře, no ne? *uculil se spokojeně Remi.*
No bylo to jednou, nechtěl jsem jet sám a ty jsi byl tehdy s Aless, tak jsem ti nechtěl kazit chvilky s manželkou, no a slovo dalo slovo, tak jel se mnou. *Pousmál se.* Prý techtle mechtle, ale jo, asi bych to tak asi nazval. *Uculil se a natočil se k Remimu taky víc.* Hele on není tak hrozný, je s ním sranda, rozumím si s ním a prostě celkově je mi s ním skvěle. Asi… asi ho mám rád no. *Přiznal pak tiše.*
*Remi se na něj usmál, nakonec si slastně povzdechl a kývl na souhlas.* No, zní to jako něco, že to asi nebude jen tak. A co on, myslíš, že má on ui tebe rád? teda, já doufám že jo, nevím co je horší než neopětované city,. *Ušklíbl se a pootočil se, jen aby zkontroloval Lot, než zase koukl na Case.* A jak dlouho že to spolu vlastně že taháte? *Ušklíbl se a sjel si jej pohledem od hlavy až k patě, celý natěšený z toho, jaká bude jeho odpověď.*
To já nevím. Neřekl jsem mu to a nevím ani jestli mám. Přece jen ještě donedávna byl z Inocencem, který no, jak bych to řekl, ten jejích vztah ne moc hezky ukončil, což Dominica dost vzalo, takže mi přijde blbé mu něco takového říkat a abych se přiznal, asi se trochu obávám toho, že by to snad měl jinak. Bojím se odmítnutí. *Přiznal fér a na chvíli se odmlčel, než se pak pousmál.* Hm, dlouho ne, řekl bych. Chvilku.
*Remi souhlasně kývl.* Ach ano, Inocenc, o tom sjem taky neslyšel dlouho. Asi nevíš, co se s ním stalo? neznal jsi ho? *Zajímal se, taky mu hlavou vrtalo, kde je férovi konec.* Možná máš pravdu, možná bude moudré ještě chvilku počkat, přeci jen, jestli je to čerstvé, může to ještě bolet. *oznámil.* Tady ty věci bolí dlouho. *dodoal ještě pak.*
Já se s ním potkal jednou, možná dvakrát, takže jsem ho tak moc neznal, abych řekl pravdu. A vůbec netuším, co se stalo, nebo kde je mu konec, vím jen to, že Dominica to dost vzalo, ale víc nevím. *Pronesl a pak přikývl.* Říkat mu to hned nebudu, to ne. Vím, že by to nebylo fajn, zvlášť pokud se to stalo nějak čerstvě nedávno. Asi… asi tomu nechám prostě volný průběh a buď to dopadne fajn a nebo ne. *Pousmál se.*
*Remi se uásmál.* Já si myslím, že to bude dost dobré řešení, že pokud to tak bude, tak třeba to někam dotáhnete. Jen, Inocenc zmizel čerstvě, takže já si myslím, že by to asi chtělo počkat, ale hele, víš co se říká, kdo si počká ten se dočká a navíc, když to necháš uzrát a tak nějak prostě proudit, tak to bude taky fajn, lepší než když do toho skočíte. hah, já mám co říkat, co, když jsme Aless požádal o ruku po třech měsících. *Zasmál se a pak se otočil, aby mávl na Lott, jež jim oznámila, že míří k autodráze. tak se Remi zvedl a pokud i Castor, vydali se za ní.* Ale přeju ti to, je fajn vidět tě spokojeného. *Usmál se.*
Právě, že je to čerstvé, proto nechci nic říkat, něco uspěchat nebo tak. Prostě to nechci pokazit. *Pousmál se na něj a pak se zasál, když slyšel jeho slova.* Tak já si třeba osobně myslím, že jsi to nijak neuspěchal, už jsem viděl lidi, co se vzali po týdnu, takže pořád jsi na tom dobře. A navíc, pokud jí miluješ, tak proč by ne. *Pokrčil rameny a culil se jako měsíček na hnoji, načež se pak vydal spolu s Remim za Lottie.* Děkuju, vážím si tvých slov. *Pronesl, byl rád, za kamarádovu podporu.*
*usmál se.* No, asi věř svému nitru a rozumu, pokud si myslíš, že je to v pořádku, pak je to v pořádku a nech to tak. *Usmál se. Pak už tam tak seděli, povídali si, než se začalo smrákat a i sama Lottie se vrátila s tím, že už je unavená, ale že se jí to moc líbilo.* Asi na čase jet domů. Casi, pojedeš taky? Lott necháme s Aless a ještě bychom mohli někam zajet. Budeš teď s Aless? *Usmál se pak Remi na Lottie a tak nadšeně přikývla.*
*Cas přikývl.* Asi to tak udělám, myslím, že je to nejlepší řešení. *Pronesl a usmál se. Nakonec se ještě dál bavili, než uběhl nějaký čas.* No já nic v plánu nemám, takže klidně můžeme, ještě něco podniknout, to budu jen rád. *Uculil se fér a usmál se i na malou.* Tak tedy zavézt malou a my vyrazíme na pánskou jízdu. *Uchechtl se a pokud se vydali k autu, šel s nimi.*
*Remi se na něj ještě usmál, než tedy nakonec tak nějak vyšli před dům, nasedli do auta a vyjeli. Doma předla Remi malou Lee, s tím že at vyřídí Aless, že se zdrží s Casem. pak se na féra podíval a uculil se.* No, tak kam to bude? Bar, pláž, les, park, nebo něco jiného? Jen si vyber. *Uculil se na něj, než ale stejně vyjel a napojil se na hlavní tah silnice, odkud se pak dalo vlastně zatočit odkudkoliv kamkoliv.*
*Fér se zamyslel a pak se uculil.* A co tak plážový bar. Už jsem viděl, že jsou některé otevřené, tak si tam můžeme něco dát a když to nálada a naše šílená nálada dovolí třeba se i vykoupat. Teda pokud do té vody vlezeme, hádám, že ještě bude dost ledová. *Zasmál se Cas a podíval se na Remiho.* Ale jestli máš jiné přání i ty, tak sem s tím, jsem jedno velké ucho. *Mrknul na něj a pak se opět podíval před sebe na ubíhající cestu.*
*Usmál se.* No jo, jo to by asi by šel ten plážový bar. Taky jsem tam dlouho nebyl, vlastně naposledy tehdy, když jsme se tam pokal s Aless. Vím tedy o jednom hodně dobrém, je tu nedaleko. *Usmál se pak na Case a jakmile se objevil požadovaný sjezd, sjel Remi ze silnice na silnici jinou a pokračoval dál, než najel na silnici podél pláže.* Páni, občas se pozastavuji nad tím, že já a auto. *Zasmál se Remi najednou nad tím, co se dělo.* A to jsme ještě nějakou dobu zpět tohle neměl rád. *Ušklíbl se.*
*Když nakonec Remi souhlasil, tak se jen usmál.* Myslíš jako ještě ve vašich začátcích jo? Tak to je už dost dlouhá doba teda, no tak dneska to napravíme. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy.* Časy se mění a my s ním, takže mě ani nepřekvapuje, že máš auto a ještě větší než já dokonce. *Zasmál se.* Ale čemu se divím, žiješ s ženou, co obchoduje s auty. *Zasmál se.* Přemýšlím, čím mě překvapíš příště.
*Remi se szasmál.* Pamatuješ si na to, jak jsme byli s Chiarou ještě na pláži a jak se tu Aless objevila, vypsala se s ní a pak se mi ještě v davu vysmála? No já myslel, že přerazím jak ji, tak i Chi. No, a koukni kde jsme teď. *Zasmál se. pak pokrčil rameny.* A nějak, to mě ani moc nebere, víš co jak se říká, vrána k vráně sedá. Ona obchodník, já obchodník, tak jsme se sešli a teď je to tu. *Uculil se a když zaparkoval, vzal si věci a vystoupil.* Pořád je to ale tak zvláštně kouzelné. *Přiznal nakonec.*
*Castor se zamyslel a pak se rozesmál.* Počkej, to bylo tehdy, jak jsi běhal po ulici a řval na ni nebo myslím, že to tak nějak bylo ne? *Smál se, při té vzpomínce.* Jo tehdy jsi zuřil, to si pamatuju. No ale aspoň na to máš vzpomínku a docela vtipnou, když to teď tak vezmeš. *Uchechtával se a jakmile zastavili, tak vystoupil a rozhlédl se.* A to je dobře ne? Tak to má být. Láska má být kouzelná přece. *Mrknul na něj a spolu s ním se vydal k baru.*
*Remi se zasmál a hned na to kývl na souhlas.* ANo, ano přesně tak to bylo, přesně tak. Bylo to, sakra, to bylo tak...bál jsme se o ní, dopálilo mě to. Ale že nakonec já budu její manžel, to se mi nezdálo. *Usmál se a sešli konečně schody k baru. Tak se Remi opřel a objednal si pití a pokud si řekl Cas, tak i jemu.* Ale je tu hezky. Za pár dní bude zase o něco tepleji a hned potom budeme moct zase dělat blázniviny, co se dělají v létě. Těším se na koupání. Co ty, nebo se pořád bojíš vody? *Dloubl do něj loktem Remi.*
Víš jak to je, od nenávisti je to k lásce už krůček. *Zasmál se.* A ber to tak, že vaše seznámení a celý ten začátek nebyl aspoň nuda. Někteří chodí do kina, kaváren a tak a vy jste to měli alespoň pestré. *Culil se, když pak došli do baru, řekl si, co by si dal a mrknul na kamaráda.* Jaro je už tady, takže za chvíli se ani nenadějeme a bude tu léto a co se týče mě a vody, asi lepší řekl bych. Už se tak moc nebojím, snažím se toho zbavit úplně, takže hádám, že brzo už mi to ani nepřijde.
*Zasmál se.* Ach ano, řekl bych, že tohle byla taková, hm, láska, co vznikla z nenávisti, víš co myslím. *zasmál se a pak jej poslouchal.* Bude to fajn. Třeba někdy, až zase poletíš někam na výstavu, můžeme s tebou a nebo, jestli někam poletíme my, vezmeme se sebou tebe. Podívej, byl jsi třeba někdy už v Japonksu? *Optal se.* Já ne a co jsme pochopil, Aless tam má docela dost zakázek co se týče aut, takže podle mě by bylo fajn se tam někdy podívat, nechceš? *Navrhl, vzal si svůj drink a navrhl přiťuknutí.*
Vím a u vás si myslím, že to je dokonce ta pravá. *Mrknul na něj a přikyvoval.* No pokud budete chtít a budete mít čas, tak já budu jen rád, když se mnou poletíte někam, takže klidně vám dám příště vědět a domluvíme se. *Pronesl s úsměvem a nadšením, načež jej pak poslouchal dál.* Ehm Japonsko a tam ty země kolem, ty jsem nikdy nenavštívil, ale říkají, že je tam hezky. Tak proč, ne, zní to lákavě, klidně bych se tam moc rád s vámi podíval, budu vám dělat chůvu, pokud budete brát i Lottie. *Zasmál se a spolu s ním si přiťuknul.*
*Remi se pak jen zasmál.* Ale ne, jasně že tě se sebou nechceme jako chůvu, to bych si nedovolil. * přiznal Remi, který se na něj zářivě culil.* Ale jen tak, chci se sebou kamaráda. *Podotkl a pak se opět napil. Hned na to upl svou pozornost na pláž.* Neprojdeme se? třeba jen kousek? *Usmál se.* je tu hezky, jen jak jsme ted většinou na místech, kde je hodně lidí, tak jsem občas rád za to, když mám kolem sebe jenom tiché nic. *Přiznal s úsměvem.*
Ale mě by to nevadilo, já bych se klidně i nabídl chvilku malou hlídat, pokud by jste potřebovali chvilku pro sebe. *Mrknul.* Problém mi to nedělá, ona je vážně moc milá. *Usmál se a odpil si ze svého pití taky.* Ale samozřejmě, že vím jak si to myslel, to se neboj, jen k tomu ještě přikládám své služby. *Pronesl a na jeho další slova přikývl.* Tak pojďme. *Sám vstal a čekal, až tak učiní i on a pokud ano, rozešli se směrem k pláži.* Ani jsem se nezeptal, ale když říkáš, že jsi pořád mezi lidmi, kolik vás vlastně žije ve vile, teda hádám, že ne všichni, že těch domů má víc, ale někdo ano že? *Optal se zvědavě.*
*Remi se jen spokojeně uculil.* Jo, zní mi to jako moc dobrý plán. Hlavně mi přijde že ta kultura tam je taky prostě super. *Uculil se a nakonec si lehl do písku, dal si ruce za hlavu a zadíval se na to, jaks e na nebi začínali ukazovat nějaké hvězdy, tedy jen ty, kterým svit vělkoměsta dovolil ukázat svou přítomnost. Hleděl k obzoru na vlnící se oceán a culil se.* No, bydlí jich tam taky dost. Většina jsou i upíři, co žili na ulici a nebo se jim rozpadl klan, hlavně tam chodí i za prací, takže je to tam vcelku divoké. V práci mám lidi, na dvoře lidi, tak jsme rád za tuhle chvíli klidu. *Usmál se.*
*Cas se s ním procházel a když si pak Remi lehl, on se posadil po jeho boku a díval se před sebe na oceán, přičemž jej poslouchal.* Ale vaše soukromá část je nějak oddělena od zbytku nebo ne? Popravdě ve vile jsem byl vlastně jen dole v obývacím pokoji a u bazénu, takže netuším, jak to tam vypadá dál. Ale věřím, že těch lidí kolem všude musí být někdy na palici. Hele napadlo mě. *Zamyslel se na chvíli.* Kdybys někdy chtěl utéct a třeba bys nechtěl být ve svém bytě, u mě jsi vítán vždy. *Usmál se na něj.*
Tak jasně že jo, jasně že máme část vlastní, ještě aby ne. Ti naši upíři jsou vcelku, no, takoví, řekněme, no, šáhlí, takže je dobré být tak nějak stažený v soukromí. *usmál se a pak kývl na souhlas.* Hm, tak co zítra, a nebo pozítří? Nebo třeba ve čtvrtek, to by šlo? Budu v krámě, tak můžeš přijít tam a až budeme zavírat, můžeme jít ke mě, jen nevím, kdy budu zavírat, děláme výprodej a je toho dost, ale pak se můžeme sejít a jít k tobě a nebo ke mě, nebo se někam podívat-.* Usmál se Remi.*
*Cas se zasmál.* Prý šáhli, ale jo v tom máš pravdu, jsou to šílenci, ale zase aspoň se s nimi člověk nenudí no ne. *Zazubil se od ucha k uchu.* Ale je fajn, že v celém tom zmatku ve vile máte i svoje soukromí, to prostě být musí. *Usmál se a zapřel se lokty o písek, načež spokojeně zavrněl.* Si piš, že šlo, já mám teď volnější dny a celkově mám klídek, takže klidně dojdu a něco pak vymyslíme. Aspoň se nebudu sám nudit. Ono odpočívat je fajn, ale občas ti ta samota už leze na mozek. *Pronesl a na chvíli zavřel oči.*
*Pokýval hlavou na souhlas.* Ach ano, tak to s tebou naprosto souhlasím. *Přitakal ihned Remi, který se na něj pootočil.* Na druhou stranu, dokáže to ale být dar. *Usmál se a pak vstal, protáhl si tělo a jen tak chodil do kolečka po pláži.* Hm, ale je tu hezky. Mám to město rád. je temné, ponuré a takové, no však víš co chci říct, ale i tak je to prostě moje město. Už mě nějak dokonce přešlo i to s tím otcem, no, však víš. *uculil se.*
*Otočil hlavu, aby na něj lépe viděl a usmíval se.* To ano. *Pousmál se a zatímco on ještě seděl na písku, sledoval, jak Remi procházel dokola.* Chtělo to jen čas, aby se to všechno vstřebalo a sedlo si. Ono se ne nadarmo říká, že čas všechno léči ať už jde o cokoliv. *Pronesl a pak se i on sám postavil, sundal si boty a došel až k vodě, kde si nechal omýt nohy studenou vodou.* Tohle město ať už je jakékoliv, je přece náš domov no ne. *Otočil se na něj.*
Souhlasím. jak bych asi tak mohl víc. Máš pravdu. *Přitakal. pak zaklonil hlavu, podíval se nahoru, na oblohu a usmál se.* Ano, tohle je naše město. Je to náš domov. *Zopakoval v přesmyčce jeho slova, než pak koukl an Case.* Vrátíme se, mám skelnku prázdnou, dáš si taky něco, nebo se chceme ještě jet někam podívat? Večer je ještě mladý, než půjde Lott spát mám čas ještě se tak nějak flákat. Hah, to je hezké. To je jako kdyby malé dítě říkalo, jak dlouho může být venku, nepřijde ti to tak? Že když si někdo vezme na starosti dítě, má podobné povinnosti jako ono? *Uculil se.*
*Castor mu ukázal svou prázdnou sklenku a usmál se.* Taky nic nemám a klidně bych si ještě něco dal, takže se můžeme vrátit a doplnit tekutiny. *Uchechtl se a došel zpátky k němu, aby si pět nazul boty.* Tak teoreticky můžeme dát ještě pití a pak se podívat do města a zastavit u první šílené věci, která se nám bude líbit. *Pronesl a nad jeho dalšími slovy jen přitakal.* Ono to tak asi prostě je, ale zase na druhou stranu, rodiče jsou dva ne a když mamka hlídá, taťka má volno do kdy chce. *Zasmál se.* Tak pojď taťko, jdeme pít. *Pobídl ho a sám se pomalu vydal zpět.*
*Remi se na něj jen zasmál.* To je zvláštní to oslovení. No, doufám, ale jak jsme řekl, že to bude skutečně jen takhle. Doufám že na mě ve světě někde moje pravé dítě nečeká. *Zasmál se a pak naklonil jemně hlavu na stranu, když se do jeho hrudi a těla celkově opřel příjemný, mořský vánek.* Můžeme klidně popojet o něco dál, co si někam sednout prostě jen na kafe? Vím o jedné dobré kavárně tady nedaleko. *Usmál se Remi.*
*Fér se zasmál a jen pokrčil rameny.* No kdoví, i to je možné, třeba ti jednou zaklepe na dveře. *Dobíral si jej kamarád.* S tím, jak jsi žil, bych se nedivil, kdyby jich přišla celá školka. *Smál se.* Ale ne, to je samozřejmě jen vtip. *Dodal pak ještě.* Ale na to oslovení si zvykej, jednou ti tak řekne i Lottie. *Mrknul a na chvíli se zamyslel, než pokrčil rameny.* Dobré kafe nezní špatně, já jsem pro. Hm a možná bych si dal i něco dobrého k tomu. Honí mě mlsná. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Remi ihned jen vykulil oči a dal ruce před sebe.* Ale ne, nedělej, ještě tohle by mi tak scházelo, blázne. *Zasmál se, než nakonec jen vydechl z plic přebytečný vzduch a ušklíbl se.* Bylo by to hezké, nezvyklé, ale hezké. *uculil se a pak se zamyslel.* Hm, tak jo, to by asi možná znělo docela dobře. No a co třeba místo toho vyrazit do baru? přeci jen, do pořádného? taky je tady nedaleko, můžeme se napít, pobavit se, co? *Nabídl ještě jedno řešení.*
Já to taky myslel jako vtip neboj, ale víš jak, člověk nikdy neví. *Smál se pobaveně, než se zamyslel.* Tak pokud si dáme hodně dobré pití, tak tu kávu oželím a tu zábavu beru. Fajn, jsem se ztřískat do baru. *Uculil se, když se vrátili do toho na pláži, tak vrátil skleničky a zaplatil pití za oba. Pak se podíval na Remiho.* Tak a můžeme vyrazit, mimochodem, ty jsi dal nápad a já platím, je ti to jasné, nechci slyšet žádné námitky. *Mrknul a pokud vyrazil k autu i Remi, pak jej následoval.*
*Remi zvedl ruce nad hlavu.* No, nejsem blbej, abych tohle nepřijal, takže dobře, dobře, beru. Platíš a já se vezu. Jo, to mi zní jako fajn plán. *uculil se, ale to co si objednali tady zaplatil i tak on, koukl pak na Case a usmál se, načež nasedli do auta a vyjeli. Bar nebyl skutečně daleko a poté, co zaparkoval se postavili do fronty, ve které si Remi zapálil.* Tady jsme enbyl taky dlouho, ale je to tu super, uvidíš. pandemko je mega, to jako o tom žádná, ale tady se ti taky bude líbit. *Ujišťoval féra Remi.*
*Castor nemohl popřít, že si dnešní den užíval a těšil se i na pokračování.* No vidíš, hodný to kluk. Mě by naštvalo, kdybys nepřijal, jsi můj nejlepší kámoš a já tě rád pozvu, když mohu. *Pokrčil rameny, nakonec došel do auta, posadil se a nechal se zavézt k baru, kde se nakonec postavili do řady, aby mohli pak jít dovnitř. Fér se mezitím rozhlédl kolem sebe, než se podíval na Remiho.* To jsem teda zvědavý. *Uculil se na něj, po chvíli čekání se nakonec přece jen dostalo do klubu.*
*Usmál se na něj a když na ně nakonec přišla řada, tak vešel dovnitř a uculil se.* Tak, k baru? Jo, to je asi super nápad, co? *uculil se, popadl féra za ruku a proplétal se mezi lidmi, aby se mohl dostat k baru. Tak se spokojeně rozhlédl po barmanovi, a když jej spatřil tak si objednal pití, ovocný likér fialové barvy a čekal, až si objedná stejně tak i Cas.* Viděl bych to na hodinu, cca si myslím že to je tak nějak čas akorát. *Pověděl pak.*
*Jakmile vešli, tak se Cas rozhlížel a musel dát Remimu za pravdu, bar vypadal opravdu dobře a líbilo se mi to, proto se nechal táhnout se smíchem až na místo. Hned po tom, co si objednal jeho kamarád, si pokynul i Cas a to podobný likér, akorát ten jeho měl modrou barvu, občas si sice dával i něco tvrdšího, ale dneska na to chuť neměl.* Za hodinu se toho stihne. *Mrknul na něj a když barman pak před ně postavil pití, Cas pozvedl to svoje.* Tak na co si připijeme? *Optal se.*
*Remi přikývl ihned na souhlas.* Víš kolik se toho dá stihnout za hodinu? mega moc! *Vypískl nadšeně, než konečně zvedl i on svůj drink.* Na přátele, na děti, na to, že život i když je strašná mrcha, dokáže být občas i dobrý a přívětivý. *Usmál se a pokud s tím Cas takto souhlasil, kopl do sebe drink a pak se rozhlédl.* Jdeme tančit? *Optal se féra s úsměvem.*
*Poslouchal jej a přikyvoval a když si přiťukli, tak t ho sebe hodil a uculil se.* Tak tohle bylo hodně dobré. *Pronesl a než by mu odpověděl, chytil jej teď on za ruku a pokud se nechal, tahal jej na parket, kde se už cestou vrtěl do rytmu hudby.* Na to se mě snad ani nemusíš ptát přece. *Zasmál se.*
*Remi se jen zasmál. Hned na to vyběhl mezi lidi, drink nechal na pultu, stejně už v něm chybělo jenom na dně. uculil se, podíval se směrem na Case a pak začal tančit. A bylo mu jedno jak, prostě tančil. Cítil nával energie, jež ze sebe vypouštěl svým energickým tancem. tančil a tančil a užíval si prostě jen to, že je, užíval si, jak se to vše kolem něj vlní, jak se to vše kolem něja motá a jak i on může vnímat tu svou dobrou náladu. Nakonec ke Casovi natáhl ruku, aby se přidal i on.*
*A Cas se k němu s velkou radostí přidal. I on po vypití svého pití se odebral na parket a nenechal se dlouho pobízet, přece jen, večer byl skvělý, cítil se fajn a byl tu se svým nejlepší kamarádem. Proto vypustil všechno nepodstatné a jen si užíval tuhle chvíli zábavy a pohody. Spolu s Remim si užili skvělý večer, tančili, popíjeli a když byl čas, tak se nakonec odebrali domů.*
Tak určitě. Ono to nijak nespěchá, ale řekl jsem si, že když už tam budu mít cestu, tak tě vezmu sebou. *Pousmál se a prohrábl si vlasy, načež se vydal na cestu spolu s ním.* Hm nového asi nic moc. Jak jsem řekl, mám teď trochu volna, nějak jsem cítil, že to potřebuju, takže Lily svolila a já si užívám klidu. Asi jsem se moc ponořil do práce a přerostlo mi to přes hlavu, takže od toho teď potřebuji chvilku oddech. *Přiznal.* Jinak jsem byl na pár dní v Torontu na aukci a celkově asi tak všechno. Já teď moc akce v životě nemám a nevím jestli mám být vděčný a nebo si stěžovat. *Zasmál se.*
*Timea mu rozepla košili a pohlédla na čaroděje. Nakonec přece jen opět ostří přiložila k jeho kůži a když zatlačila udělala mu několik dalších ran přes celou hruď. Narovnala se.* Obtěžovat někoho není hezké. *Rozmáchla se a dýku vrazila do židle mezi nohy muže tak, že chyběl jen kousíček a měl by ho v intimních partiíí.* Příště si to rozmysli dobře. *Řekla jen a otočila se. Dala si pramen vlasů za ucho a neuvědomila si, že si tak krví zašpinila jak vlasy tak i tvář.*
*Oba dva férové to je sledovali. Pak si vyměnili pohled a Kayn pokýval na souhlas.* Myslím, že má dost. *Uculil se, když pak povolil jeho řetězy a pustil jej tak. Čaroděj ihned vyběhl ven, nechávající za sebou jen stopy krve. Kayn a Mordred jej sledovali.* Hm, asi trefí sám. *Ušklíbl se Kayn. Pak se podíval na Mordreda. Ten sledoval čaroděje, nýbrž Timeu. Přišel k ní a přitiskl si ji k sobě.* To bylo moc hezké. *Uculil se a hned na to se rty vrhl na ty její.*
*Usmál se na něj.* No, tak to je fajn, ne? Že to tak nějak jde. Páni, Toronto, tam jsem nikdy nebyl. Já teď cestuji, no, jen na ostrovy, ale s Aless jsme přemýšleli i o Japonsku a nebo tak, takže uvidíme, jak to půjde. *Usmál se a pak se zadíval před sebe. Spatřil totiž někoho ležet ve sněhu.* Casi, hele! *Strčil do něj loktem a rozeběhl se tím směrem.*
*Tia na ně jen pohlédla a sledovala co s mužem udělali. Když pak utekl, tak se jen za ním dívala, než se lehce pousmála. Chtěla se otočit a jít si smýt krev z rukou, ale to už byla v náručí Mordreda a než mu vůbec stačila něco říct, políbil ji. Tia na malou chvíli ztuhla, nečekala to, jak by taky mohla, proto se odtáhla a zadívala se mu do očí. Nakonec se přece jen sama vrhla na jeho rty a víc se k němu přitiskla.*
Je to hezké město, co ti budu povídat, a třeba se tam jednou podíváš i ty. *Pousmál se a mířili dál.* Tak vidíš, Japonsko zní dobře, to mi pak musíš povyprávět až tam pojedeš, jaké to tam bylo. *Uculil se, ale když Remi ukázal na někoho ve sněhu, úsměv mu z tváře zmizel a hned tam běžel také. Doufal, že dotyčný ještě žil.*
*Když doběhl, zjiitil, že dotyčný ještě dýchal, trochu, ale ano. Proto se k němu sklonila na chvilku se mu vnořil do mysli.* Je to civil. *Informoval ihned.* a umírá. *Pronesl a díval se na něj. V další chvilce cítil, jak z něj uniká energie, energie, která jej lákala. Hleděl na civila a nevěděl, co by měl udělat. Pomoct mu ukončit trápení nebo ho zkusit zachránit?
*Mordred se jen uculil a v tu chvíli povolil pouto magie, kterou jí společně s Kaynem drželi moc. Dál si ji pak k sobě tiskl a bylo tak jen na ni, jestli se odtáhne anebo ne. Jen si ji tiskl k sobě, než nakonec jednu svou ruku přesunul na její krk a zezadu ji za něj chytl, načež si ji u sebe dál držel a natiskl jí na stěnu. Kayn to chvilku jen sledoval, než si nakonec odfrkl a začal uklízet nepořádek, co andělali.*
*Dostal se tam hned za Remim a dřepnul si k němu.* Sakra, to není moc fajn. *Zamumlal, pak se podíval na Remiho.* Můžu mu pomoct, nějak ho vyléčit, alespoň tak, aby zvládl cestu zpět, než jej předáme lékařům, víc pro něj udělat nemůžu, je na tom dost zle. *Pronesl fér a podíval se na kamaráda.*
*Jen co magie povolila, všechny emoce a pocity se na ni najednou nahrnuly, byla to směs všeho a Tia z toho byla dost mimo. Proto se jen na Mordreda podívala, měla se odtáhnout a nechat to tak, ale směs všeho toho zmatku uvnitř ní zapříčinila, že to neudělala. Objala jej rukou kolem krku a líbala jej dál s vášní a dravosti. Když jí pak přitlačil na zeď, z úst jí unikl tichý sten.*
*Remi jako kdyby jej ani nevnímal. A taky že ne. pamatoval si tu energii, a proto to udělal i teď. Féra, jež mu chtěl pomoct odstrčil stranou, pak se nad mužem, jež umíral sklonil a začal se živit a vysávat jeho životní energii, jako smyslů zbavený. Vstřebával to, co z muže tak rychle odcházelo, dokud už nebylo cesty zpět a civil naposledy vydechl. Mladý fér se nadzvedl. Jen tiše zavrčel, než se na civila podíval a pak se otočil na Case.* Stejně mu nebylo pomoci. *Pronesl.*
*Mordred se jen usmál, a aby taky ne. Vše se mu líbilo, bylo to poznat na jeho dotecích, na tom, jaks e víle věnoval. Sám se usmíval. Kayn to jen sledoval a nakonec zavrtěl hlavou. Nebylo mu trapně, to vůbec, jen byl trochu načuřený, že nepořádek musel uklízet sám. Proto nakonec odložilo plášť, sám si vyhrnul rukávy, aby se ještě více neušpinil a dal se do uklízení.*
*Tia nějak potlačila ten zmatek, co cítila a i ona se mu věnovala. Tiskla se k němu a dotýkala se jej. Jednou rukou féra objala kolem krku, zatímco druhou mu přejela po hrudi, nakonec na nic nečekala a svlékla mu svrchní díl, načež mu rukou projela přes hrudník, lehce se odtáhla a pohlédla na něj, skousla si spodní ret a pak koukla na Kayna.*
*Castor čekal, že Remi bude souhlasit, ovšem překvapilo jej, co nakonec udělal.* Co to děláš? Vždyť jsem mu mohl ještě pomoct nějak a mohli jsme jej odnést zpět. Proč? *Koukal na něj překvapeně. Netušil, že Remi začal brát civilům jejich energii.* Odkdy tohle děláš Remi? *Optal se pak tiše, když na něj hleděl.*
*Remi ještě chvilku seděl, koukal se na může a pak zavrtěl hlavou.* Ne, ne, nemohli, umíral. Nedostali bychom se nikam v čas a nechat jej tu, tak by ho sežral někdo, nebo něco jiného. A jo, nějak jsem se k tomu dostal, začínám být víc víla, abych měl energii. *Pronesl a pak vstal.* Musím se ho nějak zbavit. *Pronesl nahlas a začal pomocí magie země vytahovat kořínky, jež muže táhly pod zemi.*
*Cas se lehce zamračil a postavil se. Prohrábl si vlasy a pak došel blíž k Remimu.* Chápu, že chceš být víc víla, ale do háje jeho ještě šlo zachránit. Odkdy ubližuješ nevinným, do háje, co je to s tebou? *Zamručel.* Jsi mladý a nezkušený a ani nevíš, do čeho se to pouštíš, tohle není jen tak, tohle je návykové a kurva návykové. *Pronesl a sledoval svého přítele. Měl o něj trochu obavy.*
*Mordred se dál věnoval její voňavé a hebké kůži, polibky přesunul na její krk a spokojeně zamručel. Kayn mezitím stihl alespoň něco uklidit a nakonec zvedl pohled. Podíval se na Timeu, na Mordreda a zase na Timeu a jen nadzvedl obočí.* Co, co se na mě tak díváš? Sekne vám to. *Pokrčil rameny.*
*Dívka naklonila hlavu lehce na stranu, aby k jejímu krku měl lepší přístup a vzrušeně zavrněla. Nehty mu přejela po hrudi a víc se k němu natiskla. Na malou chvíli zavřela oči a když je znova otevřela, opět pohlédla na Kayna.* Co kdybys toho nechal… a přidal se? *Zavrněla a skousla si spodní ret, adrenalin a vzrušení jí zcela ovládlo.*
*Jakmile to vyslovila, otočil se nejprve nevěřícně na ni i Mordred a nakonec pohled nechal na Kaynovi.* To je ale moc dobrý nápad. *Zavrčel tiše. Kayn je ještě chvilku sledoval, než se nakonec usmál. Proč tedy ne? Nakonec tedy opravdu všeho nechal a zamířil k nim, popotáhl si Timeu k sobě na klín a hned na to to byl on, kdo ji políbil, zatímco Mordred z ní začal stahovat její horní část oblečení.*
*Timea byla docela překvapená, nečekala, že by skutečně souhlasil, čekala spíše, že odmítne, něco odsekne a odejde, ale tohle ji překvapilo. Za chvíli proto putovala z jedné náruč do druhé. Jednou rukou si jej objala a polibky mu s vášní opětovala. Během toho, co se věnovala Kaynovi, tak nějak pomáhala i Mordredovi se sundáním jejich svršků a když už byly dole, vrhla se na ty Kaynovy. Stále byl jediný, kdo ještě triko měl.*
*I Kayn se spokojeně nechal stáhnout si svůj svrchní díl a nakonec se uculil mrkl na Mordreda, který popadl Timeu, hodil si ji přes rameno jako pytel brambor a pak i s ní a s Kaynem v patách zamířili do pokoje, kde spali. Tam ji schodil na postel a oba dva si spolu jen vyměnili pohled. Pak už se Mordred vrhl na její oblečení a Kaym mu šel ochotně pomoct.*
*Než stačila vůbec něco udělat, už jí nesl do pokoje.* Mordrede, nejsem pytel. *Zamumlala a praštila jej lehce do ramene, načež hned na to vypískla, když dopadla na postel. Zapřela se lokty a na oba pohlédla, nemohla si nevšinout jejich pohledu, který si vyměnili. Ovšem ani Tia nezůstala pozadu a zatímco oni svlékali jí, ona svlékala na přeskáčku je.*
.
*Kayn se uculil a stejně tak i Mordred. Pak už se na ni oba dva vrhli a co se muselo nechat, užili si to. Skončili nakonec tak, že Kayn ležel na zádech, Timeu si držel na sobě a Mordred si opíral čelo zezadu o její rameno. Zhluboka vydechovali ale na tváři jim hrál úsměv.* To se na ni podívejme. *Zhodnotil Mordred.*
*A užila si to dost i Timea, co si budeme povídat, sex měla vždy ráda. Ještě chvíli ležela Kaynovi na hrudi se zavřenýma oči, po chvíli se však lehce zavrtěla, nadzvedla hlavu a vtiskla mu polibek na hruď, když pak slyšela Mordredova slova, otočila se k němu, jakmile to však udělala, sklouzla z Kayna a rovnou do Mordredovy náruče, zvedla hlavu a pohlédla mu do očí.* V tomhle ohledu jsem pořád víla. *Zavrněla tiše, než se k němu přitiskla a schoulila se mu v náručí, přehodila si jednu nohu přes ty jeho a zavřela oči. Spánek si jí pak pomalu bral do své říše.*
*Mordred chtěl ještě něco říct, ale nakonec jen sledoval, jak mu usnula v náručí. Chvilku na ni koukla, než se podíval na Kayna.* A co s ní mám teď dělat? *Zavrčel. kayn pokrčil rameny.* Ty jsi to začal, ty si to dotáhni do konce. *Mordred se jen zamračil a nakonec ji vzal, odnesl ji k sobě do pokoje, kde nakonec ulehl po jejím boku a pozoroval ji. Kayn mezitím vtsal oblékl se, a pak už se jen vydal na lov.*
*Remi se na Case ale zamračil.* Ne, není, je to to, co my víly děláme. Nevím jak ty, ale my Gwyllion ano a je to něco, co nás drží tak nějak energicky pohromadě. To jsme prostě my. A co se toho muže týče, umíral. Bylo pozdě. *Pronesl a když jeho tělo zmizelo, zvedl se ze sněhu a povzdechl si.*
Všechny víle, tohle dělají, teda jen ty, které si to vyberou, ale dělat to nemusí. A pokud ano, trvá to naučit se ovládat. Ono to není jen tak, někoho vysát, je to jako droga a pokud se to nenaučíš, pokud se tomu poddáš, ublížíš jiným, sobě i svým milovaným. *Zamručel.* Jsi mladý a nezkušený, prostě se jen o tebe bojím Remi. Nevíš, do čeho se pouštíš. *Zašeptal a sám si povzdechl. Na jednu stranu ho chápal, sám byl víla a znal to, ale na druhou stranu se o něj bál, že ho to pohltí a on ztratí sám sebe.*
Nemusíš se bát. Znám jednu starší vílu, která mi s tím pomůže. Jsme už součást Faerie, jednou mou částí, musím se naučit s tím nějak žít a tak nějak tomu i přizpůsobit to, co je třeba. Nebudu na tom závislý. Jen, občas potřebuju, ale to už tak prostě je. Nemusíš se o mě bát. *Koukl se Remi na Case, doufající že jej pochopí*
*Poslouchal jej a chvíli mlčel, než si povzdechl.* To, že mi řekneš, abych se nebál, ale nic nezmění. I tak se budu bát do háje. Jsi můj nejlepší kamarád a vrháš se do neznáma, chci jen vědět, že budeš v pořádku a nepřeroste ti to přes hlavu, nic víc. *Koukal na něj. Žil déle než Remi a viděl toho dost.* Jen nechci, abys… abys ztratil sám sebe. *Koukal mu do očí, než mu položil ruku na rameno jako znamení, že je s ním a nenechá ho v tom.*
Právě, ten alkohol, to je na tom to nejlepší. *Uchechtl se a pak jen pobaveně zavrtěl hlavou.* Já, že zdržuju, kdybys nekecal. *Smál se a hned se vydal za ním. Jen co vyšli z bytu, sešli dolů a došli k autu, kde nasedli a vyjeli. Netrvalo to moc dlouho, co nakonec zastavili na jednom malém parkovišti na East River. Cas hned vystoupil a počkal, až tak učiní jeho kamarád.* Takže jde pro kola? Mimochodem, abych řekl pravdu, tak jsem na tom jel tak asi osm let zpátky. *Zasmál se.*
*Remi, jakmile vystoupili, tak se zasmál.* Jo, tak to máme stejně, taky jsem na tom neseděl docela dlouho. *Přiznal a pak se uculil.* Ale hele, támhle! Za dolar na půl hodiny, to stačí, no ne? *Usmál se a ihned vybhl k místu, kde se pronájímaly kola.* Dvě na půl hodiny, prosím. *uculil se, a za chvilku si už vedl každý své kolo.*
*Přikývl a hned jakmile si mohli vzít kolo, tak si jedno vzal.* Si myslím, že to bude ještě hodně velká sranda tohle to. *Uculil se a když došli kousek dál od stánku, tak na něj nasedl.* Teď se jen modlit, abych neskončil někde v příkopu nebo kdoví kde. *Zasmál se a hned na to vyjel.* Tak pojeď bábovko. *Zvolal, když se na něj otočil.*
*Remi se zasmál.* A i kdyby, no tak skončíme, no a? Tak by se toho zase tak moc nestalo. *Zasmál se Remi pobaveně, který následně nasedl na kolo a pak jel. Jistě, moc si toho nepamatoval, ale co si pamatoval, to ihned aplikoval. A vypadalo to, že to jde dobře. Sice nejprve trochu zavrtěl řidítkamiá, ale nakonec přeci jen našel tu rovnováhu, jež hledal a pak už jel a spokojeně zahvízdl.* Juhuuu, jedu, kde jsiii! *Křikl na Case vesele.*
*Když se na féra otočil, musel se rychle pak otočil zpět a srovnat řídítka, jinak by asi přelétl přes ně a pořádně si natloukl.* No nestalo, byla by z toho akorát sranda. *Uculil se a šlápl do toho, aby jel hned za ním.* Kousek u tebe. *Zvolal Castor a dojel kamaráda, aby mohli jet vedle sebe.* Hele není to tak zlé, čekal jsem to horší. *Pronesl a šlápl do toho o něco víc, načež se i rychleji rozjel.* Co si dát nějaký závod?
*Remi se na něj usmál.* To zní vyzývavě, ale hele, asi to odmítnu, přeci jen, dlouho jsme na tom neseděl a už teď se mi klepou ruce, takže bych spíš jel jen tak pomalu. nechci se nikde rozbít. *Přiznal pak fér, zpomalil, na chvilku zastavil a ukázal před sebe.* Vezmeme to podél toku po chodníku, tam je pak otočka a odtama zpět, co ty na to? *Optal se Case.*
Oukej, tak příště, až si budeme jisti víc. *Uculil se na něj a pak jej nějak dojel.* Hm tak jo, to zní jako dobrý plán. * Přikývl fér, když si vyslechl Remiho slova.*Tak pojeďme. *Pronesl a znova šlápl do pedálu.* Šup šup lenochode. *Uculil se, když se pomalu rozjel, načež tak nějak kroužil kolem něj.* A co jinak, co ještě povíš? *Optal se zvědavě.*
*Remi se na něj jenom usmál a poté už jej následoval, jedoucí za ním a spokojeně se rozhlížel kolem. Tohle mu chybělo. Po tom všem, co se dělo, zase zapomněl na to, jaké je to být dítě. Vnímat vítr v vlasech a užívat si naprostou normální, běžnou věc, jen tak nechat pustiti uzdu představivosti a dovolit si vše procítit. Byl spokojený, musel uznat, že ano. když k němu dojel Castor na dosah, tak, aby na něj mohl promluvit, usmál se.* Není co. Vše jsme ti řekl, jen možná to, že tehdy, jak jsem ti říkal, že se stalo něco, o čem nechci mluvit. No, něco se stalo, a já...no zabil jsem...svého otce. *Vypadlo z něj nakonec.*
*I Castor si jízdu na kole docela užíval. Kličkoval sem a tam a celou dobu se spokojeně usmíval, když jej pak Remi dojel, tak se na něj usmál. Už se chtěl nadechnout aby něco řekl, ale jakmile slyšel tu věc o jeho otci, tak prudce zabrzdil, div z toho kola nespadl a zadíval se na něj.* Ehm cože jsi? *Optal se ještě jednou, snad jako kdyby se přeslechl, ale spíše se chtěl ujistit, že slyšel správně.* Teda… páni… to je něco. Ehm nevím ani co říct. Co se stalo? *Optal se nakonec lehce zaskočen.*
*Stejně tak zabrzdil i Remi, tedy, on o něco opatrněji a pak si lehce povzdechl. Hned na to se na něj otočil a začal mu tiše povídat to o Timee, to, jak se pak šel projít a vojáci jej vlastně unesli, to, co vše mu otec říkal, jak je napadl a chtěl Tiu zabít a Remi neměl jinou možnost.* Jo, bolí to, už o něco míň, ale vím, že jsme udělal to, co jsme musel. *Přiznal pak ještě fér, než si tiše povzdechl.* kdyby to mohlo být jinak, udělám to jinak, ale tohle nešlo. proto jsme to nechtěl předtím rozebírat, bylo to...dost čerstvé.
*Bedlivě svého kamaráda poslouchal a lehce přikyvoval, pak si tiše pozdechl.* No Timeu asi komentovat nebudu, to jsem teda nečekal, ale jako no, nevím co k ní říct. *Začal, než položil ruku na Remiho rameno.* Chápu, tohle není zrovna věc, o které se dobře mluví, ale jsem rád, že jsi mi to řekl. A i když to zní asi blbe, tak jsi udělala tak nějak správnou věci. Vím, že to byl otec, ale to ho neomlouvalo. On dělal horší věci a tohle byla jen karma, která si ho našla. Rozumím, jak se asi cítíš, ale skutečně jsi udělal, co bylo nezbytné. Občas to tak v životě chodí, někdy jiná možnost ani není. Teď už i chápu tu tvou poznámku o tom, že je dvůr zase o něco bezpečnější, když jsi říkal, než jsme sem šli. *Pronesl.*
*Usmál se na něj a jemně mu položil ruku na rameno.* Jo, děkuju, že se mnou soucítíš. Bylo to dost složité pochopit, zpracovat, ale šlo to, a teď už to tak nějak, no, ani vlastně nevnímám, to jak, to předtím bolelo. Jak říkáš, asi se to mělo stát. Nakonec, teď je to o něco bezpečnější. *Usmál se nakonec Remi.* A teď toho nechme. Co kdybychom jeli dál? Ještě to tu nekončí. *Zaculil se.*
Jo občas jsou věci, které prostě nezměníme a stát se musí. *Pousmál se a pokrčil rameny, než přikývl.* Ale máš pravdu, dost těch pochmurných řečí, jedem se bavit no ne.* Uculil se a zase šlápl do pedálu a rozjel se.* No jasně, že jedeme dál, že se ptáš. Tak šup. *Rozesmál se a čekal až jej dojede i Remi.* Mimochodem, jsem rád, že se konečně dělá hezké počasí, ta zima mi už trochu lezla krkem. Je sice hezké, jak je vše zasněžené, ale asi stačilo. *Uculil se.*
*Zasmál se a potom vyjel i on. pak se na Case pootočil, ale tak, aby pořád vnímal bezpečně cestu před sebou,.* No, abych řekl pravdu, zimu jsme si užil, co se musí jen nechat. Ale na druhou stranu, taky už se těším na to, až bude teplo, a hlavně na to, až se půjdeme někam koupat. Pojedeš doufám taky? Mohly bychom s Aless zase někam letět a vzít tě se sebou. To by bylo fajn, no ne? *Uculil se spokojeně.* A nebo jen nějaký aquapark tady poblíž. *Zavrněl.*
*Tak nějak jeli vedle sebe.* Jona teplo se těším i já. Hlavně, když budu na sobě nosit minimum oblečení. *Uchechtl se.* Tak koupání si nenechám ujít a pokud někdy budu moct jet s vámi tak klidně, hele třeba budu taková vaše chůva, co vám pak bude hlídat to dítě, co si adoptujete. Víš jak, rodiče budou mít free, aby dělali kdoví co a já budu hlídat. *Smál se tomu.* Fajn to rozhodně zní, pokud to teda nebude vadit tvoji ženě a i ten aquapark není špatná nápad, myslím, že možností bude dost.
*Zasmál se.* No, to nevím, to asi zvládnem, ale jinak, jo, já myslím, že by nebyl problém. No a nebo můžeme jet někdy jen my dva, třeba na pár dní, bez ženskejch. *Zasmál se pak, ale hned mávl rukou.* To bylo ze srandy, ale jinak, jo, pokud by jsi chtěl, tak já jsme tomu jen nakloněný. *Uculil se. Potom už projížděl dál, už se setmělo.* Přemýšlím, asi bychom měli vrátit kola, co ty na to? *Pronesl Casovi.*
Tak klidně můžu vzít s sebou ještě někoho, abych s vámi nejel jako páté kolo u vozu a nebo si dáme jen pánskou jízdu, to by taky šlo no ne. *Smál se spolu s ním.* Jako nápad je to dobré, proč by ne, však sranda by byla, to si nemysli. *Culil se a nakonec se rozhlédl.* Jo pojedeme zpět, je to fajn, ale přece jen bych si dal tu medovinu. *Přiznal a tak se tedy otočili a vraceli se zpět, aby mohli vrátit kola.* Jo na tu se těším, budu si muset domů zase udělat nějaké zásoby, už mi nějak zmizela. A víš jak, dobrá medovina, to musíš doma mít. *Uculil se.*
*Zasmál se.* Budu na to myslet a hned, jak budu něco možné, dám vědět. Šel by i ten kamarád, co tam možná bude. *uculil se. pak už jen Case poslouchal, zatímco se pomalu vraceli zpět.* NO, to by jsi měl! Je dokonalá a ze zimního dvora je skvělá"! Neříkám, že u nás taky není špatná, ale zimní dvůr je zimní dvůr. *Usmál se. pak už jen vrátil kolo a mrkl na něj.* Tak jedeme? *Optal se, na cestě k autu.*
Tak domluveno. *Pronesl ještě k tématu pánské jízdy.* Já tak nějak měl medovinu odevšad, ale jo ta ze zimního je asi nejlepší i když, u nás je taky moc dobrá. *Uculil se a pak se zamyslel, mezitím, co odevzdávali kola.* Jo jasně, že můžeme. *Přikývl.* Jen tak jsem přemýšlel a zase nějak bude čas, kdy se budu muset podívat domů a myslím tím na Stříbrný dvůr, nechtěl bys tam pak jít se mnou? *Optal se jej nakonec.*
*Usmál se na něj a pak už tedy sedli do auta a vyjeli.* Medovinu vezmeme, neboj se. v*Mrkl na něj. Poté naklonil jemně hlavu na stranu.* No, ještě jsme tam nebyl, ale někdy se tam můžeme podívat. *Pronesl pak a když zaparkoval u parku a vystoupil došli pak jen k portálu a prošli na zimní dvůr.*
Já tam nebyl už pár let, ale zase musím. Stále tam máme sídlo, na které občas musím dohlédnout, zda je všechno v pořádku a tak. A jestli jsi tam nikdy nebyl, tak chyb ti to tam rád ukázal. *Usmál se na něj, načež vystoupil i on z auta a spolu s Remim se vydali k portálu, kterým se pak dostali na Zimní dvůr.* A jo medovinu si dneska odsud určitě odnesu, spolu s kocovinou. *Zasmál se.*
*Cas měl dneska volný den, tak nějak cítil, že ho potřeboval. Nonstop poslední dobu trávil v práci, jediný odpočinek měl trochu, když jel do Toronta, ale jinak pracoval stále a proto si s Lily domluvil pár volných dní, kde se chtěl věnovat sobě, odpočinku a možná i malování, pokud by měl zrovna plodnou chvilku. Nakonec byl ale rád, když mu Remi napsal. Proto na sebe hodil něco pohodlného a nakonec se vydal k němu domů. Po nějaké chvíli jeho auto zastavilo u domu, kde jeho přítel bydlel, načež vystoupil, vyjel pak do požadovaného patra a když už stál u jeho dveří, zaklepal.*
*Jakmiel uslyšel klepání jal se toho jít otevřít.* Casi! Rád tě zase vidím, pojď dál. *Usmál se a uhl, aby mohl fér projírt.* Tak co, jak se máš? Víš, mě napadlo někam si vyrazit udělat nějakou bláznovinu, nebo tak něco, prostě jen tak si zablbnout. Jako jo, nejraději bych šel a někoho postrašil, ale tak nějak, to na druhou stranu nechci, ale co třeba zajít na dvůr? Do hospody, a nebo tak? Cokoliv? Nebo do knihovny, nebo si půjčit kola podél east river! *Vypískl a házel jeden nápad přes druhý.*
*Fér se na kamaráda usmál a hned vešel dovnitř.* Ahooj, taky tě rád zase vidím. *Uculil se na něj.* Mám se fajn užívám si pár dnů volna a co ty? Jak se máš ty?* Optal se na oplátku, zatímco pak poslouchal jeho praštěné nápady, načež se zamyslel.* A co to tak trochu spojit dohromady? Půjčili bychom si kolo, projeli se kolem East River, projeli pak portálem až bychom na kole dojeli do hospody, teda za předpokladu, že kolo projde portálem. *Zasmál se.*
*Uculil se.* To je dobře, že se máš fajn, já taky, byli jsme na oslavě narozenin Tanoi a asi budeme adoptovat dítě. Jinak jo, mám se fajn. *Uculil se a psolouchal jeho návrh.* NO, nevím, tak nějak se mi nepozdává kolo ve Faerii, ale můžeme se prostě jen projet po pobřeží, jak budeš chtít. *Uculil se.*
No skvěle, tak snad se oslava narozenin vydařila. *Pronesl s úsměvem, než se pak na Remiho překvapeně podíval.* Počkej, chce adoptovat dítě? Wow. Páni, teda to je něco. *Uculil se.* Abych pravdu řekl, tak jsem tohle nečekal, ale držím palce, ať se všechno vydaří. Teda bude z tebe taťka. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy.* Tak jo to kolo by byla velká šílenost, ale ty jsi chtěl něco šíleného a tak mě to napadlo. *Uchechtl se.* Ale klidně můžeme jen tady a nakonec si zajít na něco k pití. Co ty na to? Samozřejmě bez kol. *Mrknul.*
*Usmál se.* Jo, adoptovat dítě, trochu se bojím, ale spíš se těším. *uculil se spokojeně.* Děkuju. Pak poslouchal jeho nápad.* Jo, jo asi můžeme, to by šlo. *Uculil se a pak vstal.* Chceme jít teď, a nebo si dáš ještě něco k pití tady, ať nejedeme na sucho? Klidně si řekni. *Zavrněl spokojeně Remi směrem ke Casovi.* Každopádně ale zakončíme to ve Faerii, teď už se tam bojím o to méně. *Přiznal s úsměvem.*
*Pousmál se.* Tak je to sice velká a hlavně celoživotní věc, ale určitě to zvládneš. *Mrknul na něj a poplácal jej přátelsky po rameni, nakonec se na chvilku zamyslel.* Hm a víš, že to není špatná nápad? Tak si pro začátek teda dáme na kuráž a pak půjdeme. *Uculil se.* Ale jinak s tebou souhlasím, konec bude v hospodě u dobré medovinky, na to se moc těším. *Usmíval se od ucha k uchu.* Bude to moc fajn. *Přiznal.*
*Remi se uculil, načež se otočil, sáhl do lednice a vytáhl odtama sklenici s medovinou. Tu nejdřív podal Casovi.* No tak fajn, tak teda tak. Navíc, možná by tam mohl být i kamarád a třeba se s ním setkáme, bylo by to fajn, dlouho jsem ho neviděl.* Zavzpomínal si na Avalona, kterého neviděl od doby, co dostali Timeu od Kayna. Pak už se ale jen usmál.* Třeba to bude výživná návštěva. *uculil se.*
*Chvíli ho pozoroval, než si od něj převzal sklenici s medovinou, načež jí otevřel a sám si jeden, možná dva loky dal, než jí opět podal Remimu.* Ale jo, je dobrá, to se musí nechat. *Zavrněl spokojeně.* Tak další parťák k pití se vždy hodí, takže pokud tam bude, klidně, alespoň bude sranda. *Přikývl a usmíval se.* J8 si myslím, že každá návštěva nějaké hospody na dvoře je výstižná no ne. Už jen proto, že se tam tak dobře napijeme. Tak dělej, hoď to do sebe ať můžeme jít. *Zasmál se.*
*Když nakonec dojeli na hotel, byl už docela rád. Cesta to sice byla zábavná, ale dlouhá. Proto, když pak na recepci požádal o klíčky od pokoje na svoje jméno, byl rád, že si na chvíli odpočinou.* Pokud to stihneme tak můžeme se ještě třeba projít, než vyjde slunce úplně, to asi nebude problém. *Usmál se na něj fér mile a pak si konečně převzal klíčky od pokoje.* Snad ti nebude vadit, že jsem vzal jen jeden pokoj, samozřejmě ve vší počestnosti, jsou tam dvě postele. *Uculil se na Dominica pak pomalu zamířil k výtahu.*
*Dominic se jen uculil, ale nad jeho další poznámkou se usmál.* No, ale podívejme, i po tom všem si bere dvě postele, uvidíme, jestli si je nakonec nebudeme spojovat. *Mrkl an něj se smíchem. Pak se natáhl a koukl z okna.* Ještě nějakou malou procházku stihneme. *Uculil se a nakonec mávl na féra.* Jdeme? *Vyzval jej.*
*Castor se lehce začervenal.* No tak víš jak, nikdo neřekl, že každý bude spát zvlášť, já jen, asi jsem chtěl být jen slušný a nevypadat jako nějaký zvrhlík, co myslí, jen na to jedno. *Zasmál se.* Tak jo, nechám odnést věci na pokoj a my můžeme vyrazit ven dokud je ještě tma. *Mrknul na něj a když tedy předal věci hotelové službě, tak přikývl a vydal se ven, doufajíc, že jej upír následuje.*
*Dom se zasmál.* No co, tak jsem za zvrhlíka já. No, nevadí. To se stává. *Zhodnotil a pak se jen usmál, než se k němu naklonil, jemně vílu políbil na rty a odtáhl se.* Tak tedy, jdeme. *Vyšel za ním a pořád se držel tak nějak po jeho boku, než vyšlii ven.* Asi bych se jen prošel, co ty na to? *Zeptal se s úsměvem, než se na Case usmál.*
Docela pohledný zvrhlík. *Uculil se fér a když jej upír políbil, tak mu polibek opětoval a sladce se na něj usmál.* Taky si myslím, že víc jak procházku nestihneme, ale to nevadí, budeme mít ještě dost času. *Mrknul na něj a když vyšli ven, tak šel Cas po upírově boku, načež se na něj usmíval.* Jsem docela zvědavý na město, v Torontu jsem ještě nebyl. *Přiznal a procházeli se nočním městěm.* Mimochodem jak se cítíš, když jsi teď pryč a nesedíš jen doma nad prací? *Uculil se fér.*
*Dom se jen potutelně usmíval.* Bude to super, nějaké ísto najdeme. A jinak, je to lepší, cítím se dost uvolněne. *Přiznal. Když se pak rozednilo, vrátlil se na pokoj, aby mohl Dom počkat na to, co jim další dny přinesou.*
*Cas jen spokojeně přikývl a spolu s Dominicem se ještě nějakou chvíli procházeli, než nakonec došli zpět na pokoj, kde si na chvíli fér ještě lehnul a odpočíval, aby byl na další den plný sil.*
*Oba dva již oblečení se dostavili v Domově autě na výstavu a tržbu, kde měli být. Dom se usmál, zaparkoval auto a vystoupil.* Tak, to jsme na to tedy zvědavý. Máme vše? Ty máš své obrazy asi už uvnitř, že? *Optal se Case když si všiml, že si se sebou nic nenese.* Bude tam hodně lidi? *Zajímals e pak, hledící na budovu kousek před nimi.*
*Castor se na něj pousmál.* Ano máme všechno, svoje díla a díla, která prodává naše galerie už jsou tam, já mám vybraný obnos na koupi jiných děl, takže si myslím, že jsme připraveni. *Usmál se na upíra.* Většinou dost, tedy na samostatnou dražbu jich je vždy tak kolem dvaceti, ale pak je něco jako after party a na te už je lidí mnohem více. *Uculil se, načež mu pak pokynul, aby se vydali pomalu dovnit.* Ale neboj, není to nuda, tohle je většinou docela zajímavé, především, když se pár lidí mezi sebou skoro rvou o nějaký exponát a hádají se, kdo dá víc. *Uchechtl se.*
*Pokýval souhlasně hlavou.* Tak dobře. Budu ti věřit. *Zasmál se. Pak nadzvedl obočí.* Jo, zní mi to tak, že víc pro mě bude atraktivní asi přeci jen ta párty. *Zasmál se pak Dom ještě.* Ale jako bude zajímavé sledovat, až se o to budou prát. Řekni mii, kolik padne průměrná nejvyšší částka, za něco fakt jakože drahýho? Nebo, ví se, co je tady nejdražší? *Zajímal se*
Neboj se na part se hned pak dostaneme taky. *Mrknul a na chvíli se zamyslel, když se ho Dominic optal.* Většinou se dá seznam položek, jež budou v dražbě, ale zvykem je nechávat si maximální tři v tajnosti, to jsou pak ty nejlepší kousky, nejdražší a nejvzácnější věci, ale nikdo neví o jaké se přesně jedná a většinou se začíná na sumě asi tak čtyřiceti pěti tisících dolarech a většinou to končí hodně vysoko. *Pousmál se a pak otevřel dveře budovy a nechal tam vejít Dominica jako prvního.*
Nechci se prezentovat jako pařmen, ale, no, znáš mě. *Zasmál se následně Dom. Nad tím, kolik to stálo jen vykulil oči.* Páni, to je dost počáteční cena. Dokáže to jít i do milionů, ne? *Nadzvedl obočí.* A ty jsi sem přijel ulovit nějaký specifický kousek? *Ptals e, když vcházeli do budovy a Dom měl pohled na něm.*
U těch tajných jsou takové ceny a ano, jde to do milionu, ale to je díky tomu, že to jsou opravdu vzácné sběratelské kousky. *Usmál se a mrknul na něj, když Dom pak vešel a Castro hned za ním, načež mu pak ukazoval kudy má jít.* Kromě toho, že prodáváme naše věci, tak jedu s pověřením Lily pro dva konkrétní obrazy a jelikož mám tajné zdroje tak i pro jeden z těch tajných kousků. *Uculil se a kouknul na něj.*
*Vykulil očii.* Tolik věcí dají lidi za obraz.* Jako jo, je to mazec. hele, já bych to pochopil u těch straších jo, ale u těch moderních, no, tam moc prostě ne. *Zopakovala ušklíbl se.* Páni, to je něco.* Hele, tak mě napadlo, kdyby jsi chtěl třeba, já nevím, nějak počachrovat v penězích nebo tak, klidně se jim nabourám do systému, víš co. *Zasmál se nakonec Dominic.*
No jo, to víš lidi dají peníze za cokoliv, ale tady se najde dost i starších kousků, třeba se ti něco zalíbí. *Mrknul na něj a podal pozvánku jednomu z lidé u vchodu do malého sálu, pak si od něj vzal malou tabulku s číslem a mrknul na Dominica.* Pro tebe by to byla hračka viď. *Zasmál se fér spolu s ním.* Hele zatím to není nutné, ale kdyby něco, dloubnu do tebe a klidně můžeš. *Uchechtl se a pak se už mířili posadit na svá místa.*
Třeba ano. *Usmál se Dom. Pak kývl na souhlas.* Ani by jsi se nestačil divit, jak rychlé a efektivní by to bylo. *Zasmál se upřímně Dom. Pak pokýval hlavou.* Jo, dobře, to se pak budeme muset vrítit pro můj notebook. Ale myslím, že zatím je to v pořádku a kdyby něco, jsem tu. *Mrkl na Case.* Takže, asi se jdeme posadit, co? *Optal se.*
To bych se teda divil, to je pravda. *Uchechtl se.* No ale i tak myslím, že to nebude třeba. *Mrknul pak a na jeho otázku jen přikývl.* Ano, támhle máme místa. *Ukázal hned, kde budou sedět a tím směrem se i vydal.* Ještě než začneme, chceš něco k pití, v rohu je i bar, pokud budeš chtít. Můžu tě dneska já na něco pozvat? *Optal se jej s úsměvem.*
*Dominic se taky uculil.* Taky si myslím, přeci jenom, tak nějak snad to bude v pořádku, ale hele, jak říkám. Kdyby něco. *Mrkl na něj jen pak. Pak už se vydal k místu, posadil se a jen zavrtěl hlavou.* Ne, ne děkuju moc. *Usmál se na Case Dom a pak už jen čekal na to, cos e bude dít, jak to vlastně začne a co má čekat.*
Já vím, kdyby něco, řeknu. *Culil se a i on se nakonec posadil vedle Dominica.* Tak dobře. *Pousmál se a rozhlédl se. Bylo tam docela dost lidí. Ještě chvíli se díval, zda neuvidí někoho známého, ale nakonec se jen usmál sladce na Dominica a pohodlně se usadil. V tu chvíli pak na menší podium přišel pán, který se nejdříve představil a pak pronesl uvítací řeč s tím, co se zde bude dít atd. Nakonec zahájil dražbu. Dva další muži donesli první obraz a ten hlavní muž u pultíku odklepl první nabídku, načež na ni hosté začali reagovat.* Tak a teď sleduj, jak se budou předhánět. *Zašeptl Cas a usmíval se.*
*Jen se na něj usmál a poté už sledoval, co se děje. Jakmile jej Cas upozornil, tak sledoval. A skutečně, ihned se předháněli o to, co si koupí a kolik za to dají, a už při tom, kdy cena vyšla na čtyři tisíce dolarů jen koulel očima.* To jim za to tak stojí? *Pronesl, když se pootočil ke Castorovi, tak, aby nemusel mluvit zbytečně nahlas a jen to sledoval.*
Stojí. Většinou jde o malíře nebo sochaře co jsou dost známí a slavní a třeba tohle jsou kousky, které jsou pro sběratelé vzácné. Vem si, že máš sbírku několik kusů toho malíře a od něj je třeba spousta děl, ale zrovna na dokončení dané sbírky je jen ten jeden kus a všichni jej chtějí. Naštěstí to není nic, co bych chtěl já. *Uchechtl se tiše a pak to dál sledoval. Nakonec přišly na řadu i kusy z jejich galerie, které Castor přijel prodat.*
*Dom nadzvedl obočí. *NO, tak to na jednu stranu chápu. Jo, je to zvláštní, ale tak, asi se to dá pochopit. *Uculil se. Nakonec už je n zůstal hledět na obrazy před sebou a spokojeně se usmíval když viděl, jaks e přihazovalo.* Půjdou peníze všechny k tobě, že? Vypadá to, že si taky odvezeš dost. *uculil se.*
Za ty dva obrazy, co jsou teď ano, to půjde mě, ale pak tam jsou ještě dva, z těch peníze jdou do galerie. *Vysvětlil a sledoval to, musel se usmívat, i za svá díla toho dostane víc, než sám čekal, z čehož měl obrovskou radost.* No abych pravdu řekl, nečekal jsem, že se prodají tak draho, ale plus pro mě. *Uculil se a koukl na Dominica, na něhož se sladce usmál, byl rád, že ta byl s ním.*
*Dom po celou tu dobu sledoval, jak Casovi zářily oči. Pak mu jemně položil ruku na rameno.* Jsem za tebe rád, vypadá to dobře a nadějně. *Přiznal a pak už sledoval, jak se zahájila dražba dražších děl. To spíše jen sledoval, občas zkontroloval mobil ale jinak poslouchal ceny a koulel u toho očima.* Teda, to je něco.
No abych pravdu řekl, jsem rád i já. *Uculil se na něj a pak už to sledoval taky, on sám pro Lily koupil pár děl, které chtěla pro galerii, jinak se spíše díval a usmíval se.* To je, ale počkej si, teď budou ty, které byly tajemstvím. *Uculil se a to už přinesli k dražbě jeden z vzácných obrazů.* To je ten, co potřebuju, s Lily jsme se domluvili, že pro galerii to bude bomba. *Mrknul a pak už jen čekal, až vyhlásí základní cenu, když se tak stalo, hned nahodil nějakou částku.*
*Usmál se.* Tak si ho hlavně nenech vzít, myslím si že by to mohlo hodně zvýšit pozornost a navštěvovanost. *Mrkl na něj a pak už sledoval, co se dělo. Nemohl si ale nevšimnout, že přihazovala stále žena, kterou od někud znal. Neviděl ji do obličeje, jen záda a to, jak se jí pod kloboukem schovávaly kudrnaté, rudé vlasy a jak vždy jen zvedla ruku.* Casi, nevíš, kdo to je? *Ukázal na ženu Domu.*
No byl bych rád, kdyby mi ho nikdo nevyfouknul. *Usmál se a přihazoval dál, částka se už dost navyšovala a Cas se lehce zamračil, když žena stále házela protinabídku.* Hm, nevím, neznám jí, ale zdá se, že to jen tak nevzdá, což se mi moc nelíbí. *Zamumlal a znova přihodil tentokrát o něco víc a doufal, že to žena vzdá, ale ona se dál držela a přihodila dvakrát tolik. Castor se podíval na Doma a nakonec přihodil znova, také dvakrát tak víc.*
*Usmál se, ale pak věnoval opět pohled ženě. jen si odfrkl a naklonil hlavu na stranu.* Sakra, ale já ji od někud znám, a upřímně, obávám se, že ne z moc dobré situace. *Zavrčela s všiml si, že zase přihodila.* prosímtě, můžeš hodit a nějak já nevím, přilákat, aby se otočila? *Požádal Case Dom, ačkoliv měl na zátylku nepříjemný pocit.*
Znáš? *Podivil se Castor, ale pak na jeho prosbu jen kývl.* Zkusím to. *Pousmál se a zamyslel se na chvíli, nakonec vstal, zvedl svou tabulku s číslem a dost nahlas pronesl částku, jenž byla čtyřikrát tak vyšší jako ta její, což vzbudilo pozornost snad všech, jelikož pohledy hostů a pořadatelů stočily na něj, včetně pohledu ženy, jenž s ní vedl boj o obraz.*
*Jakmile se jeji pohled setkal s tím jeho, tak se Dominicovi zatmělo před očima. Viděl, jak byla překvapená a pak se usmála. Jen se pak koukl na Case.* Zvládneš to? Já, asi na tebe počkám venku, omlouvám se. *Hlesl, načež se rozeběhl ven, kde se ihned sesunul podel domu. Ještě chvilku tam seděl, než se chopil cigaret a zapálil si, zatímco se snažil tak nějak nemyslet na to všechno, jen tak prostě snažil mít mysl čistou a nevzpomínat.*
*Nevšiml si pohledu jaký si ti dva vyměnili, ale rozhodně viděl, v jakém rozpoložení Dominic byl. Na jeho otázku jen lehce přikývl a chvíli koukal za ním, když odcházel, nechtěl ho nechat samotného, proto ještě jednou přihodil a když nakonec obraz přece jen byl jeho, odložil svou tabulku s číslem a vydal se ven. Tam se rozhlížel, než jej nakonec uviděl. Došel až k němu a dřepnul si před něj.* Jsi v pořádku? *Optal se a položil svou ruku na tu jeho.* Kdo byla ta žena, která tě tak rozhodila? *Zašeptal svou otázku.*
*Jakmile Dom poznal, že tam někdo je, trhl sebou. Když ale zjistil, že to byl jen Cas, tak si oddechl a pak se zadíval před sebe.* Moje stvořitelka. Víš, tehdy jsme byl naivní a ona tak krásná. A zvyklala mě, jenže se zjistilo, že chtěla mou krev jen pro zvrhlý rituál jež jí nepomohl. Ale jen mě proměnil. Ztratil jsme kvůli ní vše. *Proensl.*
*Dřepěl před ním a lehce jej držel za ruku, načež poslouchal jeho slova, pak si jen tiše povzdechl.* Teď už chápu tvou reakci. Mrzí mě to Dominicu. To, co ti udělala nebylo fér. *Zašeptal, chvíli na něj jen tak hleděl, než jej nakonec objal, pokud jej nechal, tak své objetí více upevnil.*
*Upír jen chvilku seděl, ale jakmile tak nějak jeho myl pobrala, že jej objímal, přitiskl se k němu i on. Pak se ale jemně odtáhl.* Ale neboj, budu tu s tebou, neuteču, jen potřebuju ještě chvilku a budu dobrej. Na tu after párty se těším. *Usmál se pak mile, než si popotahl znovu z cigarety.*
*Objímal jej ještě chvíli, dokud se sám neodtáhl a pak se na něj usmál.* Ještě abys utekl. *Mrknul na něj a zlehka jej pohladil po tváří.* To bych ti neradil, musel bych tě pak hledat. *Uchechtl se a hleděl na něj.* Dobře, dám ti kolik jen času budeš potřebovat a pak si užijeme večer. *Pousmál se na něj, nechtěl, aby mu nějaká ženská kazila večer a už vůbec ne výlet.*
*Jen se zasmál. Byl rád, že to fér uměl odlehčit a pak naklonil jemně hlavu na stranu.* Jen je to bolestné, jo, já se zamiloval a ona toho využila, takže to bylo, no, prostě chápeš. Od té doby mám s city trochu problémy, jo, Inocenc byl taková nárazovka ale připomněl mi svým odchodem, proč se takhle rychle zvrhajícím se vztahům vyhýbat. Pak to skončí jako rána do hrudi dýkou. *Odfrkl si.*
*Usmál se, když slyšel jeho smích, ale pak zvážněl a poslouchal jej.* Ano rozumím ti moc dobře. Není to nic hezkého a bolí to. Člověka to pak jen odradí od toho si k sobě někoho pustit a dovolit si k němu něco cítit. *Pronesl a sledoval ho.* Vím, že je to bolestné zase jí vidět, že se ti všechno vrací, ale ty v tuhle chvíli jsi už dávno jinde, jsi někdo jiný, lepší a silnější, ne ten kluk, co se zamiloval a kterého využila. *Pousmál se na něj.*
*Poslouchal jej a pak se na něj jemně usmál.* Děkuju Casi. Moc to pro mě znamená, tahle podpora. Jsi hodný. *Usmál se a jemně se na táhl, aby mu položil ruku na tvář. Pak pokýval hlavou a cigaretu, jež dokouřil, típl vedle sebe.* No, tak jo, jsem rád, že už je to lepší, takže jestli se ti bude chtít, můžeme tedy asi zpátky. Už jsme nějak v pohodě. *Pokýval hlavou, i když v něm byla pořád malinká dušička.*
Není zač přece, jsem tu pro tebe, když bude třeba. *Pousmál se a nějak automaticky se kap přivinul k jeho ruce, ani nevěděl proč. Nakonec se usmál a sledoval ho.* Aukce už stejně skončila, ale můžeme se vrátit na tu párty, dáme si něco k pití a když budeš pak chtít, tak klidně někam vypadneme. *Mrknul na něj a postavil se.* A kdyby něco, jsem tu. *Dodal ještě, nějak ho v tom nechtěl nechávat, zvlášť, když viděl, jak ho to vzalo.*
*Usmál se na něj.* Tak dobře, tak tedy, jdeme asi pít. *Mrkl na něj a pak vstal, načež vyrazil tedy s Casem dovnitř. Tak nějak se pořád držel v jeho těsné blízkosti, a jak by také ne. když nakonec vešli do místnosti, kde se podával raut, usmál se.* Dáme si pití? Já asi šampaňské, co ty? Říkal jsi, že obraz máš, nebo? *Optal se nakonec.*
*Fér přikývl a spolu s ním nakonec vešel zpět dovnitř, kde už to docela žilo, hrála hudba, přibylo více lidí a všude bylo jídlo a pití.* Dám si ho s tebou.* Mrknul a usmál se.* Si piš, že je můj, nějak jsem ji nemohl nechat vyhrát, takže jsem jí přeplatil. *Uculil se vítězně.* Lily bude mít radost a galerie získala skvělý kousek. Takže teď už můžeme jen slavit a bavit se. *Usmíval se, načež se pak rozhlédl kolem sebe, když spatřil opět tu ženu, jenž je oba zpovzdáli sledovala.*
*Uculil se a nalil oběma tedy po šampaňském. jakmile se doslechl,. že obraz má, usmál se.* No tak to se musíme napít určitě. Zní to jako něco, no jako něco, co je fajn, to je dobře, moc dobře. Podařilo se ti to, jsi dobrej. *Zaculil se na něj. Dom. To si ale nevšiml, že se za jeho zády zjevila rudovlasá žena.* Moc dobrá práce, pane...? Asi jsem přeslechla vaše jméno. *Ušklíbl se na Case.* Dominic zkameněl tak, že se ani neotočil.* Ale, Dome, to je vcelku neslušné, nepozdravit. *Upozornila na sebe.*
Tak měl jsem jasný cíl a co jsem chtěl, jsem dostal. *Mrknul na něj a usmíval se, na chvilku však ženu ztratil z dohledu a když jí opět spatřil, už stála za Dominicem, načež se na chvilku zarazil i Castor.* Nepřeslechla, protože jsem ho ani neříkal. *Pronesl nakonec, když na ni pohlédl a sjel si jí pohledem. Svůj pohled ale pak věnoval upírovi před sebou a jemně se pousmál, jako důkaz toho, že je tu s ním.*
*Dom se ale zprvu neotočil. Až po chvilce zavřel oči, sebral odvahu a otočil se, aby se mohl podívat do zelených očí.* Heleno. *Hlesl a pokynul jí jen na poydrav.* Mohl jsme tě na takovém místě čekat, to je pravda. *Pronesl. Žena se usmála.* Už je to dlouho. Ale vypadáš dobře, myslela jsme že tě sežrali vlci. Vypadáš, docela dobře. Emett se o tebe dobře postaral. *uculila se, načež ale Dom jen zavrčel. Místo toho aby ale něco řekl, se jen napil. Žena se pak otočila na Castora.* Získal jste skutečný klenot, to je co říct. *Proensla.*
*Castor je sledoval, sám se napil ze svého šampaňského. Už od pohledu se mu ta žena nelíbila, měl z ní hodně špatný pocit. Tiše sledoval jejich rozhovor, než se na něj začala mluvit také.* Když člověk ví, co chce a jde si za tím, dostane to. Tak jsem to udělal právě s tím obrazem. *Ušklíbl se na neznámou ženu fér a postavil se více vedle Dominica.*
*Helena se usmála.* No jistě, to je samozřejmé. Tak doufám že počítáte s tím, pane Castore, že si za tím půjdu i tak. Měl by jstě se mít na pozoru, vy, i váš sladký kamarád a stejně tak i ten obraz. *Proensla. To Dominic zavrčel. Když na něj ale Helena otočila hlavu, jen ji sklopil, přeci jen, měl z ní respekt, jak by taky ne.* No, ráda jsme vás potkala, mládenci. *Usmála se a pak se dala na odchod.*
*Fér se jen ušklíbl.* Já s tím počítám, že to nenecháte jen tak, ale popravdě, dám si na vás pozor a to velký a mimochodem, zkuste si jen něco udělat s obrazem a věřte mi, že moc dobré to pro vás nebude. *Upozornil jí Castor, on byl hodný, ale pokud se dělo, co se mu nelíbilo, dokázal ukázat i svou temnou stránku. Když se pak jen rozloučila konečně odcházela, tiše si něco zamručel, než se podíval na Dominica.* V pořádku?
*Helena se jen zvonivě zasmála a pak se dala na odchod. Dom je n zavrčel a pak se otočil na Case.* Jo, jo pojdme se bavit, budeme si to jen užívat bude dobře. Jen, prosím, slib mi že kdyby něco udělala, tak si sním nezačneš. Nebo, spíš se nedostaneš do problému, prosím. není to bezpečné. *Apeloval an něj.*
*Cas jí jen sledovala lehce se mračil, pak dopil své pití a hned se rozhlížel, kde najde další, nakonec se podíval na Dominica.* Ovšem půjdeme se bavit. *Pousmál se na něj.* Budu se snažit nedostat se do žádného průseru, neboj se. Jen se mi nelíbila její poznámka, nějak budu muset zabezpečit ten obraz, nerad bych, aby ho ukradla. Dost nás stál. *Povzdechl si a přemýšlel, že by jej skryl iluzí.*
*Dom pokýval na souhlas.* No na druhou stranu je to dost stará upírka, i tak bych se měl raději na pozoru, víš? Přeci jen, aby to nedopadlo no, nějak špatně. Dokáže dost přehrávat, simulovat a tak nějak se přetvařovat, tak prosím Casi, opatrně. *Pronesl tiše Dom.*
Jsem si toho vědom neboj se a dám si na ni pozor. *Pousmál se.* Takových jako je ona jsem už v životě potkal dost, takže se opravdu neboj. Já si nějak zabezpečím obraz a ona mi může, víš co. *Mrknul na něj.* A teď už dost o ni, jdeme se bavit, nenecháme jí, aby nám zkazila nějak večer ne. Takže ještě něco k pití? *Uculil se na něj sladce.* Napadlo mě pak ještě třeba po party někam zajít, kouknout po městě, než odjedeme, co ty na to? Jen my dva. *Usmíval se.*
J8 jen, dokáži říct, že je nebezpečná. prostě...prostě pozor. *Povzdechl si a paik se usmál.*- Dám si asi whiskey. Děkuju. *Mrkl na něj s úsměvem. Pak se zamyslel.* I když, ta druhá možnost taky nezní moc špatně. Spíš naopak, dost lákavě, to je pravda co říct. *uculil se a mrkl na něj.* tak ven, kam nás nohy zavanou? *Usmál se.*
Opravdu se neboj, budu si na ni dávat pozor. *Usmál se a zlehka ho vzal za ruku.* Věř mi. *Snažil se ho uklidnit, přece jen, svá slova myslel vážně. Nechtěl se pouštět do žádných problémů a už vůbec se se starou upírkou.* Tak jo takže si dáme ještě pití a pak mizíme. *Uculil se a hned, jakmile kolem něj prošel číšník s drinky, tak Dominicovi vzal whisky a sobě likér, pak se na upíra otočil a podal mu jeho pití.* Tady. *Uculil se a sám do sebe hodil svoje pití.*
*Uculil se na něj. Věřil mu, jak by taky ne. Teď pro něj byla zoufalá volba věřit tomu, že to bude v pohodě. Pak už si převzal drink, s poděkováním si jej smíchal, hodil do sebe a pak se na něj koukl.* Půjdeme? Když jsme sem jeli, všiml jsme si že nedaleko je nějaký park, tak můžeme třeba tam? *Optal se s úsměvem na rtech.*
*Fér přikývl a usmál se na něj. Nakonec odložil jejich prázdné sklenky zpět nějakému číšníkovi na tác a pak se na upíra jen mile usmál.* Ano půjdeme, jen si skočím vyřídit papíry ohledně obrazu a jsem jen celý tvůj. *Pronesl a sladce se na něj usmál, načež kývl na jeho nápad s parkem.* Ale to není zle, klidně můžeme, projdeme se a pak uvidíme, kde nás to dál zavane. *Řekl a hned na to zamířil za pořadatelem, aby vyřídil vše potřebné.*
*Uculil se a pak přikývl.* Jasně, já počkám venku, zapálím si. *Mrkl na něj a pak se vydal před budovu, kde si zapáll cigaretu a dals e do pokuřování. Pak už jen čekal a pokud fér došel, usmál se na něj.* Dojedem si asi kousek autem, ne? Nechci se sem asi vracet, ten obraz....vyzvedneš si ho teď a nebo zítra? Nebo ho odvezeme na hotel a pak pojedeme? *Optal se pak.*
*Castor nějakou chvilku mluvil s pořadatelem a pak s ním odešel dozadu, kde vše připravili. Jeho obrazy, které koupil už byly připravené, proto se ještě na ně ještě chtěl kouknout, když se tak stalo a nikdo se nedíval, pomocí iluze je trochu pozměnil, Především ten nejdražší vypadal jako ten levnější a tak to udělal se všemi, aby to alespoň trochu ochránil. Proto pokud by jej někdo chtěl vzít, bude se asi hodně divit. Když měl vše hotové, podepsal ještě papíry a pak už vyrazil za Dominicem.* Obraz už poputuje do státu, ten si nevezu já, jede s ochrankou a podle předpisů, takovou drahou věc nemůžu jen tak vzít, ale už jsem to všechno vyřídil, tak se sem vracet nemusíme. *Mrknul.* A to auto zní fajn, takže jedeme?
*Uculil se.* Jo tak takhle je to ošetřené, no tak super, to je ještě lepší. A jinak jo, vezmu tě tam a pak se projdeme. *usmál se a když pak nasedli do auta a vyjeli, Dominicovii se o něco ulevilo. zastavil kousek od parku, jež viděl a pak jen vykulil oči.* Sakra, je to hřbitov. No, chceme jinam, nebo si dáme děsivou procházku po hřbitově? *Zasmál se.*
Ano, mají to tak, protože přece jen to jsou vzácné a drahé kousky, takže je to dost hlídané a já si o ještě pojistil sám. *Uculil se šibalsky, načež tedy pak dojeli na místo, kde se rozhlédl.* No park to sice není, ale když už jsme tady, tak klidně beru i tu děsivou procházku. I když nevím, co by me mohlo na hřbitově ještě vyděsit. *Zasmál se.* Leda, že bys na mě něco chystal, ale to ti neradím. *Vyplázl na něj jazyk a culil se jako pako.*
*Dom se jen uculil.* Prosím tě, s tím, jaké pako jsem, tak to asi ne ale na druhou stranu, podívej se, jaký je tu klid. Myslím, že takováhle místa patří k jedním z nejklidnějších, co se dá najít, no a ne? *Podotkl a branou vešel na hřbitov.* Zvláštní když si řeknu, že na takovém asi nikdy ležet nebudu. *Zasmál se pak.*
Pako jsem taky, věř mi, možná větší jako ty. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* Tak je to hřbitov, místo posledního odpočinku, klid tady musí být, kdyby ne, tak je asi něco špatně. No ne. *Pokrčil rameny a uculil se, načež prošel branou spolu s ním a rozhlížel se po místě.* Tak teoreticky můžeš, když se sem dají tvoje věci. *Zasmál se spolu s ním.* Já tady třeba taky nebudu, kdyby se něco stalo, chci aby mě vrátili do Faerie, do mého skutečného domova. *Pronesl a procházel se spolu s ním mezi hroby.*
*Zasmál se.* Jo, jo to asi jo, ale tak nebudeme si přivolávat nějakou zombie apokalypsu nebo tak. To by bylo šílený. *Zasmál se. Pak jej poslouchal.* Jo, to je moc hezké. No, ale dost o smrti, to je morbidní. Já už po jedné navíc jsme, takže, jo, takže bych asi změnil téma. *Zasmál se.* Nějaké návrhy? *Optal se pak Castora.*
To bychom rovnou mohli natáčet další série The Walking Dead. *Smál se a jen pobaveně vrtěl hlavou.* Je to morbidní, ale když to vezmeš, je to vlastně i součást života, ale jasně, změníme téma, to bude asi nejlepší. *Uchechtl se.* Hm přemýšlím, spíš mi řekni, jak se ti tady zatím líbí, když pominu tu chvilku na dražbě. Co říkáš na město a celkově na to, že jsi vypadl z New Yorku. *Optal se, otočil se k němu tak, že couval dozadu a hleděla na něj.* Napadlo mě, jestli bys občas nechtěl takhle se mnou jezdit. Někdy jedu jen něco zařídit nebo připravit a pak mám hromadu času a abych řekl pravdu, tak samotné se mi pak moc nechce trčet někde na hotelu a nebo toulat se městem. *Pousmál se.*
To jsem Vlastně nikdy neviděl. *Podotkl Dom. Pak pokýval hlavou a dal mu za pravdu. Hned na další téma se usmál.* No, za mě super, já jsem tady rád, rád jsem jinde a rád jsme změnil místo, je to dost, jo, uklidňující, to je to slovo, a takové, jiné od stereotypu. Ty jinak cestujes hodně? *Optal se.* Já moc rád, zní to jako zábava a vytáhne mě to z doupěte. *Zasmál se.*
Je to docel dobré, když nemáš co dělat, tak to alespoň zahání nudu. *Usmál se. Byl rád, že se mi tady líbilo a že se cítil fajn.* To mě těší. Jinak jo, občas jo. Většinou na naše pobočky nebo prostě jen do jiných galerii připravit nějakou výstavu a tak. Je to taková změna, když jedu jinam. Cestují spíš po Státech, ale hodně i do Evropy a nově teď i Kanada, ale je to fajn, takže klidně budu rád za parťáka na cesty. *Uculil se, načež pak malém o něco zakopl, ale jen tak tak to ustál.* Sakra, měl bych dávat pozor na cestu a nekoukat na tebe. *Uculil se.*
Hm, zní to zajímavé. Já nikdy takhle hodně necestoval a když ani, tak roste jen málo, ale no, spíš jsem jen utíkal. Jinak jsem a byl jsme pořád zalezly na jednom místě. Ale asi bych se od tebe nechal vytáhnout ven, to jo. *Když zakopl, jen se uculil.* Pozor na nohy. *Zasmál se a pak šel dál.*
Oukej, takže ode dneška, pokud někde pojedu, tak tě z té tvé nory vždy vytáhnu a ne neberu jako odpověď, je ti to jasné. *Zasmál se a nakonec jen zavrtěl hlavou.* No jo už koukám, jsem se nějak zapomněl. *Zasmál se a dál se procházeli.* Přemýšlím, kde bychom mohli jít pak. Napadlo mě třeba Ripley's Aquarium, prý to stojí za to, nebo k jezeru, kouknout na ty jejich úchvatné útesy, pak je tu ještě ta jejich největší věž a nebo vodopády. Co na to říkáš? *Mrknul na něj.*
Rozkaz šéfe. Tak to beru. *Mrkl na něj a pak už se věnoval procházce dál kolem náhrobků.* Co to je, to první? Název mi nic neříká. *Pronesl, když se na něj jemně potoočil aby zjistil kam ho zval.* Ale můžeme kamkoliv, budu jen rád. *Usmál se.*
Super. *Přikývl s úsměvem a dál se procházel malou cestičkou po jeho boku.* Ripley's Aquarium, je velké podmořské akvárium, procházíš se různými tunely a cestičkami a kolem tebe je jen voda s různými druhy mořských živočichů, myslí, že tam mají i žraloky *Pronesl a koukl na něj.* Prý je to moc hezké a hlavně večer, kdy je to osvětlené a není tam tolik lidí. *Na chvíli se pak zastavil a kouknul na něj.* Mám chuť udělat jednu věc, kterou jsem chtěl udělat už celý večer. *Zašeptal a chvíli na něj koukal, než k němu přišel blíž, natáhl se a políbil ho.*
*Dom se na něj usmál a spokojeně jej poslouchal.* No, to zní upřímně dost dobře abych řekl pravdu, nikde takhle jsem ještě nebyl. A hádám že mají otevřeno i přes noc, takže jestli chceš, tak klidně ano, můžeme. *Uculil se a pak jej sledoval a když jej políbil, překvapeně mu pak polibek vrátil.* Páni, Casi, já... Nevím, aby se to nezvrtlo v něco jiného, tu na hřbitově. *Zasmál sr.*
Tak pokud jsi tam nikdy nebyl, tak v tom případě jdeme. Mělo by to být otevřeno dlouho a myslím, že mají dokonce i nějaké speciální otvírací noční dobu, takže rozhodnuto. *Uculil se a pak na něj jen s úsměvem kouknul.* Pokud zvrtne, pak to bude jedno ne. *Pokrčil rameny a jen se uculil.* Ale pokud to bylo moc, tak se omlouvám. *Mrknul a pak se pomalu vydali zpět k autu, aby mohli vyjet do akvária. Musel uznat, že si výlet užíval, vypadl trochu z toho stereotypu a navíc se nenudil.*
*Dom se usmál.* Jen si říkám, no, úcta k mrtvým. *Pokrčil nakonec rameny a šel za ním. Ovšem, všiml si jendoho náhrobku, kde bylo podezřelé příjmení a i jméno a i podezřelé datum. Jen se nad tím zamračil, vtiskl si to do paměti a pak už šel za Casem.* A co místo toho jet na hotel? *Mrkl na něj ale pak Dominic potutelne.*
Já vím, dělal jsem si legraci. *Usmál se na něj a pomalu pokračoval v cestě, občas se rozhlédl, ale všude byl naprostý klid, pousmál se a pak se na něj otočil, když slyšel jeho slova.* Ale pane Northwoode, vy jeden proutníku, čtete mi myšlenky. *Uculil se na něj a pak přikývl.* No proč ne, myslím, že to asi bude mnohem lepší. *Kousl se provokativně do rtu, načež po chvíli došli k autu, kde nasedl na místo spolujezdce a čekal i na Dominica až tak udělá, aby mohli jet.*
*Uculil se na něj. Pak už je jen odvezl do hotelu a užíval si jen čas strávený s Casem.*
*S úsměvem se nechal odvézt na hotel a zbytek pobytu si užíval chvíle s Domem.*
*Nápad, že pojedou autem se nakonec Casovi i líbil. Nechal auto u Dominica doma, přehodil si věci k němu do auta a pak spolu vyjeli na cestu. Fér zrovna něco hledal v mobilu ohledně aukce, když uslyšel Dominica. Pootočil hlavu jeho směrem a usmála se.* Já určitě, jak na cestu, tak i na Toronto, bude to prima. A co ty? Ty se těšíš i když tam bude umění, kterému moc nerozumíš? *Uchechtl se.*
*Dom se ušklíbl.* No, moc od toho nevím, co čekat ale tak nějak doufám, že ty mi ukážeš, jak v tom najít krásu, alespoň v něčem,. A když ne, tak se podívám do dalšího, nového města a prozkoumám jeho krásy. Večer můžeme někam zajít, co? *Otočil se na něj a usmál se.* Bylo by to fajn. Třeba nějaký klub, nebo jen večerní pamatky?
Jak jsem říkal, aukce není taková nuda jako třeba obyčejný návštěva muzea nebo galerie, tam jde spíš o rychlost a o peníze, navíc nejsou tam jen obrazy, ale i šperky a další cenné věci. *Mrknul na něj a pak mobil odložil, aby se nějak věnoval jemu.* No a večer klidně můžeme nejdříve nějak město projít a nakonec zakotvit v nějakém klubu a památky pokud je budeš chtít, tak si necháme na druhý den. *Pokrčil rameny s úsměvem.*
*Usmál se.* No, kdo ví, třeba se tam i v něčem zhlédnu. *Usmál se a pak jemně naklonil hlavu na stranu, zatímco ale i tak sledoval silnici před sebou.* Jo, ten klub zní fajn. Možná otřepaně svým způsobem, ale jinak fajn. Ty jo, Jiné země teď po státech, jako tamti...hm, jak se jmenovali? Sam a Dean Winchesterovi? *Zasmál se.* Tak jo, já budu Dean, ty budeš Sam. *Dodal pak se smíchem.*
Třeba ano, to nikdy nevíš, co tě cvrnkne do nosu. *Culil se jako měsíček na hnoji.* tak místo klubu můžeme vymyslet něco jiného, myslím, že v Torontu bude dost zajímavějších míst, kde se dá jít a užít si to. *Pronesl, načež jej pak poslouchal.* Myslíš jako ty lovce duchů nebo co to bylo? *Rozesmál se.* Sakra vypadám snad jako Sam? Vždyť byl vysoký a já jsem malý, no ne tak malý, ale jo. *Smál se dál.*
*Zaculil se a pak přikývl na souhlas.* No, je pravda, že jsem tam ještě nebyl, takže jo, můžeme se tam podívat a třeba se nám podaří něco objevit. Jak říkám, já tam ještě nebyl, ale rád něco objevím. *Mrkl na něj s úsměvem. Pak jej zase poslouchal a jen se smál.* Ha! Takže to znáš? No výborně! No tak si to otočíme, no. Ale nevadí. Já myslel, že tím jak jsme starší, víš? *Podotkl s úšklebkem na rtech Dominic.* Ježkovy. to taky byla dobrá kravina.
Dojedeme a uvidíme, co vymyslíme, nechme se překvapit, třeba nás to trkne samo. *Pokrčil jen rameny a s úsměvem se posadil pohodlněji, než se zase zadíval na upíra vedle sebe.* Jo znám to, když jsem měl dlouhou chvíli, tak jsem na to koukal, dobře jsem se u toho bavil, to jako jo. *Tlemil se.* Taková prostě dobrá oddechovka.
*Usmál se.* JO, lépe bych to asi neřekl , tak jo, budu se na to těšit, moc. *uculil se a nakonec se zadíval letmo na Case, než se koukl zase na silnici.* Souhlasím, je to a bylo to takové hezké, ale občas kravina. Ale hezká. *Mrkl.* Na chvilku budu muset zastavit, potřebuju krev. Nechtěl by jsi na chvilku řídit? jen musíš na brouka pomalu a jemně, ale jinak myslím, že si sednete. *Usmál se.*
Na oddech dobrá kravina. *Přitakal a pak se pousmál.* Jasně, to není problém, klidně to teď vezmu za tebe. *Souhlasil hned.* A neboj se, na tu tvou káru dám pozor, budu jí řídit, jako kdyby byla moje vlastní. *Uchechtl se a pak už jen čekal, až Dominic zastaví, aby si mohli přesednout. Sám na něj chvilku jen s úsměvem hleděl, než se zadíval zase dopředu.*
*Dom se zasmál.* No ještě aby ne, to by jsi si docela vydělal. I když ne, teď to asi tak nutné není. *Mrkl na něj. Nakonec tedy zastavil u krajnice, načež vypl motor a vytáhl z kufru z boxu mezi ledy balíček chlazené krve, jež začal pocucovat. Nakonec si k tomu ještě zapálil.* Hroznej zlozvyk to kouření, ale nějak si bez toho už neodkážu představit den. *ZHodnotil.* Mimochodem, to jen tak otázka, běžně zveš náhodné známé upíry, aby s tebou jeli na několikadenní výlet za prací mimo město? *uculil se.*
*Když auto zastavilo, tak i Cas vystoupil, došel k němu a opřel se o auto. Zhluboka se nadechl a rozhlédl se kolem, než jeho pohled opět padl na upíra.* Já tenhle zlozvyk neznám, tohle mi nikdy nechutnalo a nikdy jsem si k tomu nenašel cestu, abych pravdu řekl. *Uculil se, než si prohrábl vlasy.* Běžně ne. Popravdě jsem chtěl říct Remimu, ale on teď má jiné starosti a nevím ani jestli by jel. Jenže když jsem pak viděl, tebe tak jsem si řekl, že te pozvu a proč by ne. Samotnému se mi jet nechtělo a když to tak řeknu, tak si docela rozumíme ne. *Pokrčil rameny a usmál se na něj.*
*Dom jej poslouchal a usmíval se.* Tak to jsme moc rád. Upřímně, já tak nějak jsme rád, že jsem byl vytáhnut ven na chvilku z práce, přeci jen, bylo to sice fajn, ale dlouhé a stereotypní a dlouho jsme takhle nikde nebyl. *uculil se a pak zahodil neodpalek.* Můžeme jet. *Uculil se na Case nakonec a sedl si tentokrát na místo spolujezdce a podal férovi klíčky.* Jako vlastní! *Zvedl ještě káravě ukazováček.*
No a to byl vlastně také jede n z důvodů, proč jsem tě pozval, až moc pracuješ, takže výlet tě má trochu vytáhnout mezi lidi a užít si něco jiného než práci a počítače. *Uculil se na něj, chvíli jej pak sledoval a když nakonec Dom dokouří, tak se tedy posadil na místo řidiče.* Ano, jako vlastní, neboj se, řídím už hodně dlouho. *Mrknul na něj, načež pak nastartoval a vyjel.* Vidíš, všechno je v pořádku, tak si dej krev, pohodlně se usaď a užívej si cestu. *Culil se sladce.*
*Nadzvedl obočí.* Páni, skutečně? teda, to pro mě ještě nikdo asi neudělal mže by mě táhl tak daleko. Ale, je to milé, zní to mile, děkuju, moc si toho vážím. *Usmál se následně Dom. Pak sledoval, jak se Cas rozjel a když si tedy byl jist, že jeho auto je v pořádku, tak s úsměvem přikývl.* Nu, tak tedy dobrá, věřím ti. *usmál se a pak vyjeli.* jak jsi se k malování vlastně dostal? *Optals e pak se zájmem.*
Tak vidíš, tak jsem asi první, navíc jsem možná i chtěl, abys prostě jen vypadl z města někde jinde. *Pousmál se na něj, nechtěl už dodávat, že to bylo i proto, aby tak trochu zapomněla na špatný rozchod a prostě si užil trochu i něčeho jiného, než jen New Yorku.* A není zač, kdykoliv. *Mrknul na něj a pak už jen spokojeně řídil dál.* A jen věř. *Uchechtl se, než se na chvíli zamyslel.* Popravdě netuším. Když jsem poprvé zavítal do tohoto světa, vím, že jsem procházel městem a dostal jsem se do jedné galerie, ze začátku jsem nechápal, obrazy a co znázorňovaly, ale postupem času jsem tomu přišel na chuť a když už jsem tu žil nějakou dobu, začal jsem tak trochu navštěvovat i školu umění, abych se to naučil. *Pokrčil rameny.*
*Usmál se.* To je milé, jak říkám. Děkuji. *uculil se a pak poslouchal jeho vyprávění. * Hm, to zní zajímavě. Věř mi, já byl ale na tolika výstavách, a tolika různých galeriích, no, ale nikdy jsem to prostě nepochopil. To, co se stalo z umění. Dřív bylo...nevím, pochopitelné, krásné, a to, co se děje teď? nevím, občas ani prostě nepoznám co ej na obrazu. No, jak jsme ti říkal předtím. *Pronesl a lehce se usmál.* Nevím, nějak to nechápu. *Zasmál se.*
*Cas jen přikývl a pak se dál věnoval řízení, načež jej s úsměvem poslouchal.* K pochopení asi člověk potřebuje jistý cit pro umění, buď ho máš, nemáš a nebo na něj přijdeš časem jako já. Taky jsem ze začátku nechápal některá díla, ale když se pak do toho dostaneš, tak ti to najednou začne dávat smysl. *Pousmál se na něj.* I když i já se musím přiznat, že v dnešní moderní době jsou někteří malíři u nichž jsi nejsem jistý, co vlastně vytvořili. *Zasmál se.* Takže tě uklidním, že v tom nejsi tak sám. *Culil se.*
*Netrvalo to dlouho, co Castor nakonec zastavil u Dominicova domu, načež vystoupil a zazvonil. On sám měl na sobě tmavé kalhoty, černé triko a na tom kabát, tak nějak nečekal, že by jel někam jinam, proto se oblékl spíše ležérně. Stál u dveří, usmíval se a čekal až Dominic dojde, aby mohli jít do klubu.*
*Nakonec vyšel i Dom a když Case uviděl, uculil se.* Tak jo, můžeme. *Mrkl na něj a pak se jemně odtáhl, načež nastoupil do auta, počkal na Case a pak jeli. Zaparkoval kousek od baru a postavil se do fronty, zatímco si zapálil ciigaretu.* No, jak se těšíš, věříš mi, že já takhle v klubu nebyl už dlouho? Snad jsem se nezapomněl i bavit. Ale ne, s vílou na to není možné zapomenout, no ne? *Uculil se jemně.*
*Přikývl, posadil se do auta a nechal se odvézt ke klubu, kde pak vystoupil a rozhlédl se kolem sebe, když spolu s Domem stál v řadě a čekali až je pustí dovnitř.* Nebyl? *Pozvedl překvapeně obočí.* No tak to je potom dobře, že jsme tady ne, alespoň se trochu vyvětráš, pobavíš a nebudeš sedět jen u toho počítače. *Uchechtl se.* A bavit se nejde zapomenout, i kdybys nešel někde sto let, tak tohle se nezapomíná, však uvidíš sám. *Mrknul na něj.*
*usmál se.* Ach ano, jak jsme říkal, jsem samotář a taková krysa, no, ale tohle je fajn, Ale je pravda, že sám bych asi nešel, takže jsme rád, že jsi přijal. *uculil se a když si vystáli frontu, tak s úsměvem vešel dovnitř a hned se rozhlédl.* Tak, co to bude? Zvu tě, jen si řekni. Něco tvrdšího, jemného, nebo nealko? No, to myslím ale, že asi ne. *zasmál se.*
Tak dneska samotář nebudeš, dneska nikam nezalezeš a prostě se budeme bavit. *Usmíval se jako měsíček na hnoji, zatímco na něj koukal. Pak spolu s ním konečně vešli dovnitř, kde se i fér rozhlédl.* No nealko nechci, hm asi bych zatím něco jemnějšího, než přejdeme na tvrdší. *Uchechtl se.* Mimochodem, chceme spíš k baru nebo do boxu? *Optal se zatímco koukal, kde by bylo volno, kdyby se rozhodl do boxu.*
*Dominic se usmál.* No jo, tak dobře, tak teda já se nechám vést, můj milý fére. *Mrkl na něj. Pak pokýval hlavou.*Dobrá, tak co to bude? Koktejl? Já si myslím, že půjdu rovnou s whiskey. *zasmál se a pak se uculil, potutelně a tajemně. *No, raději box, ono soukromí je mnohdy lepší, pokud ti to teda nijak nevadí. Ale tak nějak si troufám hádat, že by jsi to taky spíše uvítal. *Uculil se.*
*Cas se na něj jen usmál.* Přesně tak, koktejl a pak se uvidí, třeba si pak dám whisky s tebou i když taková medovina, to je něco, což mi připomíná, že až poletíme, tak jednu vezmu, abys ochutnal i když nevím, jak by na tebe působil vílí alkohol, asi hodně silně. *Uchechtl se a pozoroval ho, nakonec se jen lehce ušklíbl a nevědomky si skousl spodní ret.* Box je dobrá volba, navíc támhle dokonce jeden volný je. *Mrknul na něj šibalsky a pak se tam vydal, doufajíc, že půjde za ním.*
*Uculil se.* No, to jsme ještě nikdy neměl, ale hele, jaks e říká, tak vše bz se mělo zkoušet poprvé, no ne? Navíc, maličký, zapomínáš na to, že já jsme upír, já tak nějak něco vydržím, je n tak něco mě určitě neskolí. *-Mrkl na Case Dominic. Pak se na něj uculil. Nakonec se otočil směrem, kam Cas ukázal a pokýval hlavou.* Tak tedz, na co čekáme? *Usmál se, načež objednal pití, jež chtěli a když je dostali tak tam zamířil. Sám se posadila teď už tak nějak s větší důvěrou v sám sebe si posadil Case na klín.* Tedy, pokud ti to nevadí. *Usmál se.*
Tak maličký jo? *Uculil se na něj.* Tss, jen počkej. A co se týče medoviny, tak to by ses divil. Jako jo myslím, že jako upír to zvládneš i když i tak to bude něco.* Dodal ještě s úsměvem a pak už jen mířili do boxu. Chtěl se posadit, ale Dom byl rychlejší a stáhl si ho k sobě na klín, načež se na něj fér jen překvapeně podíval, ale zůstal na místě.* A víš, že ani nevadí? Docela pohodlně řekl bych. *Mrknul a naklonil hlavu lehce na stranu pozorujíc upíra před sebou.*
*Zaculil se.* No, myslím si, že kdybych si k tomu vzal krev, tak bych byl ale asi na zemi do chvilky, co? *uculil se a když řekl, že mu to je pohodlné, tak se zaculil ještě více.* No, to jsme rád. *Můj milý. *Usmál se a pak mu podal jeho drink, vzal si ten svůj a mrkl na něj.* Tak, na co by jsi si chtěl připít? *Optal se a naklonil jemně hlavu na stranu.*
Myslím, že ano, hele ale pokud vím, medovina byla i na svatbě Remiho a co si pamatuju, tak to pili i upíří a nějak se nikdo moc na zemi neválel, takže je tu i možnost, že bys to zvládl, jen bys byl asi rychleji na mol. *Uchechtl se, zatímco mu dál seděl v klíně, pak si od něj převzal pití a usmál se.* Klidně si můžeme připít jen na dnešek, prostě na dnešní večer. *Uculil se a koukal mu do očí.* Pokud souhlasíš nebo máš jiný nápad na co si ještě připít? *Optal se jej.*
*Dominic se zasmál.* No, nějakou výhodu to to, že to je z Faerie, asi nakonec mít bude. Každopádně, já jsem to tedy ještě nezkoušel, ale jak jsem řekl, budu rád, když mi to dáš ochutnat. *Mrkl na něj.* Myslím si, že přípitek na hezký den a dnešní večer by dokonce byl i fajn. Takže ano, pokud to tak může být, pak si rád tedy připiju na to, že dnes jsme tu spolu a užíváme si, a kdo ví, třeba si užijeme ještě nějak, hm, jinak. *Usmál se a jemně mu položil ruku na pas, zatímco zvedl sklenku ke rtům.* No, tak tedy na hezký večer. *Uculil se pak upír.*
Neboj se, jednu malou láhev vezmu do Toronta, takže okusíš férské pití. *Mrknul na něj a když pak Dominic mluvil, s úsměvem jej poslouchal a když si pak dal svou ruku na Castorův pas, tak si fér lehce zkousl spodní ret.* No kdoví, třeba ano, myslím, že dneska se může stát cokoliv. *Šibalsky se uculil a lehce upíra pohladil po tváři, načež se pak jen napil, zatímco se na něj stále díval.* Hezký bude určitě. *Mrknul pak na něj a když se napil, svou sklenku poté odložil.*
*Usmál se na něj.* No tak jo, to zní, abych řekl pravdu, docela dobře. *usmál se. Sledoval, jak sii skousl spodní ret a sám se na něj na ten podnět usmál.* Bude, to určitě, jsme na něj zvědavý. A hlavně, no, na tebe. *uculil se ale pak naklonil hlavu na stranu.* Hm, chtěl by jsi si zatančit, maličký? *Optal se Dominic, který jej jemně sundal ze sebe, vstal a pak mu podal ruku, čekající, zda ji fér přijme.*
Na mě? A pročpak zrovna na mě? *Culil se na upíra před sebou, načež mu stále hleděl do očí, nakonec se jeho úsměv ještě více rozšířil, když slyšel jak jej oslovil.* Tak maličký jo. *Mrknul a nakonec se jej chytil, postavil se.* Tak tedy jdeme tančit dlouháne. *Sladce se usmíval, zatímco mířil na parket, držel jej za ruku a občas se na něj otočil. Musel přiznat, že si večer s Dominicem užíval, byl navíc zvědavý, jak to nakonec dopadne i když už nějak tušil kam večer nakonec povede.*
*Usmál se.* NO, tak jsme tu s tebou, chci si užívat s tebou, jak jen mi to tedy dovolíš, takže možná tak? *Uculil se na něj Dominic a pak si i on skousl spodní ret, dívající se na něj. Když přijal, tak spokojeně zavrněl.* No, tak teda jo, tak mi ukaž, jak se umíš hýbat. *Ušklíbl se, nakonec se postavil sám na parket mezi lidi a tak natáhl ruku směrem k němu.* Tak pojď. *Zavrněl, načež se začal sám pohupovat do rytmu a usmívat se.*
Rozumím. *Usmál se na něj.* A myslím, že to mám asi stejně. *Pronesl nakonec a sledoval ho, načež se dostal na parket také a hned se začal vlnit do rytmu hudby.* Já ti klidně předvedu nějaký tanec, pro mě to není nic. Ale spíš jsem zvědavý na tebe, jen se ukaž, co v tobě je upírku. *Uchechtl se, sjel si jej pohledem a vlnil se dál, zatímco z něj nespouštěl svůj pohled.* Jen ukaž, jak umíš vrtět tím svým zadkem. *Mrknul šibalsky.*
*Dominic se jeho výzvě usmál. Hned na to si ale oblízl rty, načež se usmál.* To ti ukážu, jen se neboj. *usmál se a začal tančit. Musel uznat, že se cítí volněji, co byl sám. Chvilku byl smutný, jistě, naštvaný, byl u vytržení a nevěřil tomu, ale po nějaké době, což se blížilo,. se přes to, co se stalo s Inocencem konečně přenesl. A teď se tu vlnil pro dalšího krásného féra, který očividně o jeho pozornost stál více než dost. Spokojeně se usmíval, zatímco svůdně tancoval.*
Tak na to jsem teda dost zvědavý. *Zasmál se fér a sám se zcela uvolnil, tancoval, užíval si atmosféru klubu, hudbu a taky dobrou společnost Doma. Věděl, že byl po rozchodu a nechtěl, aby s tím nějak trápil a užíral, chtěl aby se bavil, usmíval se a užíval si.* No ale jde ti to, to se musí nechat, za chvíli tady ještě někoho tím svým tancem svedeš. *Culil se na něj fér a sám tančil dál.*
*Dominic se na féra usmál a pak jemně natočil hlavu na stranu.* No, abych pravdu řekl, tak jediný, koho mám zatím v plánu svést, jsi ty. *Ušklíbl se spokojeně Dom a přitáhl si jej k sobě, hledící mu do očí.* Co by jsi na to řekl? Dáme si ještě drink a pak můžeme do boxu, a nebo, hm, ke mě, nebo jinam, jen si řekni. A kdyby cokoliv, kdyby se ti to...no..nezamlouvalo...zastav mě. *Hlesl a jemně se na něj usmál, než se pak ale opět zavlnil v pohybech.*
*Castor se na něj jen uculil a zlehka si jazykem přejel přes spodní ret.* Hezky to máš vymyšleno, jen co je pravda. *Mrknul a když si jej k sobě přitáhl, tak si jen dal svoje ruce na jeho hrudník a pohlédl mu do očí.* No začal bych tím drinkem v boxu a pak se uvidím, kde nakonec skončíme. *Mrknul na něj šibalsky, natáhla se a jen se provokativně otřel svými rty o ty jeho, než se odtáhl a s tajemným úsměvem pomalu odtancoval k boxu, kde seděli.*
*Dominic se uculil. Tenhle vílák ho nepřestal udivovat. Nechal se pak ale táhnout za ním, a pak už tak nějak nečekal, nelenil. Hned, jak se octli v boxu, si jej opět posadil na sebe a dlouze jej políbil, bez nějakých dalších otázek nebo pohnutků, svolení měl více než jasné. Přisunul si jej k sobě a spokoejeně zavrněl, když mu prohrábl vlasy a jemně si jej na klíně zhoupl.*
*Cas se culil celou cestu k boxu, už se chtěl posadit, ale Dominic ho překvapil, nejen tím, že si jej opět posadil do klína, ale i polibkem. Fér se jen usmál a hned mu to opětoval. A proč by taky ne. Jednu ruku mu položil na hrudník a druhou na tvář. Spokojeně se usmál a polibky nakonec sám prohloubil. Přivinul se k němu o trochu víc a zavrtěl se mu v klíně.*
*Dom byl u vytržení, tohle se mu líbilo, no, a jak by také ne? Měl tu milého, krásného féra, který mu dával co jen mohl, který zkrátka opětoval jeho pozornost. Dominic nemohl být šťastnější.* Hm, přeci jenom bych to viděl na to, abychom se přesunuli ke mě domů. Je to, no, určitě mnohem bezpečnější a soukromější, ne že by mi tohle vadilo, ale rád tě budu mít jen pro sebe. *Mrkl na něj.*
*Nebylo pochyb, že i Castorovi se tohle zamlouvalo, bylo to velmi hezké rozptýlení a s Dominicem mu bylo fajn.* Asi máš pravdu, bude lepší, když se odsud vypaříme někde do soukromí, takže tedy k tobě? *Uculil se na něj fér a pak ho ještě jednou políbil, než se postavil a dal na stůl peníze za pití, pak už jen čekal na Doma.*
*Po tom, co Castor dostal zprávu od Remiho, že se můžou sejít a kde vlastně je, tak se rozhodl, že pojede tam. A proč by taky ne. Proto na sebe něco hodil, nasedl do auta a rozjel se do Brooklynu k vile, kde se jeho přítel momentálně nacházel. Cesta mu trvala nějakou chvilku, přece jen to nebylo zrovna za rohem, ale jelikož doprava nebyla tak zlá, tak po nějaké době už stál u brány, kde se ohlásil a když jej pustili, dojel až na příjezdovou cestu, kde zastavil, vystoupil a šel zazvonit, čekajíc až mu někdo otevře.*
*Jakmile uslyšel zvonění, tak ihned vyskočil ke dveřím, ale předehnala jej "Lea, jež si jej sjela s nesouhlasným pohlede. Remi ihned pochopil a ačkoliv nerad se tedy stáhla sledoval, co se, nebo kdo se nachází za dveřmi. Jaká radost byla, když otevřela dveře a on spatřil Castora.* casi" Pojď dál! Doufám, že tě nikdo nesledoval"! *Vydechl hned, čemuž se Lea zasmála.* Ticho, to ty jsi mě nechtěla nechat otevřít. *Sjel ji, než koukl na Case.* Máme trochu větší opatření, víš?
Pokud chceš začít, tak klidně můžeme, jen jsem se tě chtěla ještě zeptat, na něco jsem předtím zapomněla, na jedno místo a to Remiho obchod, myslíš, že by to šlo ještě nějak do toho zakomponovat? Samozřejmě vím, že se cena navýší, ale to je mi fuk. *Optala se jej ještě, přece jen v tom zmatku na to nějak zapomněla a chtěla to mít pokryté také.* Jinak programátory tady máme dva, Thomase a Ruby a hned se za námi dostaví. *Dodala ještě, než si prohrábla vlasy.*
*Castor čekal venku před dveřmi a když se konečně otevřely, jen sledoval dění, co se odehrávalo před ním, načež se lehce pousmál.* Ahoj. *Usmál se na oba a nakonec vešel dovnitř.* Myslím, že nikdo mě nesledoval, ale abych řekl pravdu, tak jsem to moc nehlídal. *Pronesl a pak se na féra zahleděl.* Jak moc velká? Hm hádám, že se do toho započítávají i ty hlídky venku asi co? *Optal se, když totiž jel k domu všiml si, že i venku bylo docela rušno.*
*Pokývl hlavou na souhlas.* Je nutno koupit kamery, nebo je tam má? *Optal se. Pak kývl na souhlas.* Dobře, tak jo, počkáme. *usmál se, než se pak posadil na jednu ze stoliček, na nohy si vzal notebook a rozjel program, ve kterém měl všechny potřebné věci a soubory.* Začal bych už dnes, pokud máš někoho, kdo s tím pomůže, bude to zlatý. Ona ta instalace sama není zase tak jednoduchá.* Vysvětlil.*
*uculil se když jej poslouchal.* No, vcelku velká, co se jen musí nechat. Ale tak nějak, pracujeme na tom, takže to bude o něco zase lepší, doufám tedy. *Podotkl s úsměvem na rtech Remi a pak se na něj opět koukl.* Dáš si něco? A co chceš dělat? vyber si. Na něco koukat, koupat se, no, Tony má u bazénu nějakou menší párty, chceš se kouknout tam? Plavky mám, anebo máme iluzi. *Zaculil se.*
Abych řekla pravdu, tak si nepamatuji, jestli tam kamery má nebo ne, ale i tak je nechám pořídit, to už je myslím maličkost. *Řekla jen a opřela se zády o jeden ze stolů, na kterém měla různé nářadí na opravu aut.* Lidé je tu dost, takže pokud s tím budeš potřebovat pomoct, tak stačí říct. *Chtěla ještě pokračovat, ale to už cink výtah a když se otevřely dveře vyšli z nich dva upíří – Ruby a Thomas, kteří zamířili rovnou k nim.* Tak jsme tady. *Pronesl mladík a položil si na stůl svůj notebook, i Ruby si jeden v ruce držela.* Ruby, Tome, tohle je Dominic, s ním budete když tak komunikovat, kdyby se něco dělo a tak a on vám všechno vysvětlí. *Představila těm dvěma Doma.*
*Dom pokýval na souhlas.* No, uvidíme, ale myslím si, že pořídit něco navíc pro tebe moc finančně nemožné nebude. *Ušklíbl se. Pak koukl na ty, jež přišli.* Jo,. jak říkám, pomoc se bude hodit. Northwood, těší mě. *Podal ruku Ruby, než pak vzal počítač do ruky.* Dobře, ukážu vám, co a jak. *Pronesl, načež přitáhl další ze stoliček a začal Ruby vysvětlovat, jak vše funguje.* myslím si, že na zbytek ale asi přijdete, je to jednoduchý program. Nic toho moc nemá, ale asi ho nastavím sám, aby fungoval dobře. Ještě vám ukážu, jaks e pak nahrávají různé tváře a příkazy, ale to asi...na to asi přijdete, ne?
Pokud to pomůže, pak je to jen dobře, no ne. *Uculil se na něj a rozhlédl se kolem, načež poslouchal, co fér říkal.* Party? Hele ale to nezní jako špatný nápad co? Já bych klidně šel i tam. *Zazubil se od ucha k uchu.* Myslím, že troch zábavy v tomhle období asi neuškodí, co ty na to? *Mrknul na něj šibalsky. Přece jen, pokud se dělo tolik špatných věci, proč se trochu nepobavit a neužít si oddechu.*
*usmáls e na něj, a když souhlasil, tak se vesele usmál. I jeho rána se tak nějak léčila, takže by nebyl problém, že by se namočil.* NO, to máš pravdu, trochu zábavy do tohle období, jo, to je něco, co asi potřebujeme. No tak jo, tak pojď a nebo si chceš plavky vytvořit sám? Já si myslím, že upírkám nebude ani vadit, kdyby jsi tam šel jen tak, bez ničeho. *Zasmál se pak ale Remi s úškelbkem.*
*Nad jeho slovy se Aless jen ušklíbla a zavrtěla hlavou. Byla pravda, že v tom všem se už pár dalších kamer nějak ztratí.* Chceš je sehnat hned, že bych pro ně někoho poslala nebo ti to stačí až pak? *Optala se jej ještě, pak už jen sledovala, jak jím vše ukazoval a vysvětloval. Ruby se posadila a i ona si otevřela svůj notebook, zatímco spolu s Tomem Dominica poslouchali. Oba mu nakukovali pod ruku a koukali, co jim ukazoval.* Myslím, že přijít na to, jak se to dělá nebude tak složité. *Usmála se na Doma Ruby. Aless stála opodál a jen je sledovala, tohle šlo trochu mimo ni.*
No, to už je na tobě, já začnu asi ale hned, ať je to tak nějak hotové. Ale než se na to vrhnu, jak říkám, nastavím to a pak budu chtít poslat tu platbu. *Pronesl Dominic. a koukl na upírku.* Doufám, že to je připravené. *Pronesl jen, než sklonil pohled k obtrazovce.* No ještě aby ne, pro programátory je to primitivní věc. *Ušklíbl se a nechal Ruby notebook, aby se v tom tak nějak prohrabala. Pak se podíval jen letmo na Aless a došel k autu, odkud vyndal jednu z kamer a tu jí podal.* Takhle bude vypadat. Jsou malé, takže to nebude zase až tak, no, jako pěst na oko. *Vysvětlil.*
*Fér se jen hlasitě zasmál.* No možná nevadilo, ale víš jak, nebudu to raději zkoušet a pohoršovat. *Smál se, zatímco pobaveně vrtěl hlavou.* I když, no ale uvidíme. *Zazubil se na kamaráda.* A ty jdeš v plavkách nebo bez? *Optal se jej s úšklebkem, zatímco na něj koukal.* No a co jinak? Jak se ti vede, kromě toho, že se tady dějí takové velké věci. *Mrknul na něj a tak nějak po očku i koukal kolem, dneska tady bylo přece jen nějak rušno.*
*Ušklíbl se.* No, jak říkám, je to na tobě, ale nech mě tě jen upozornit, že upíři mají v sexu neúnavný apetit, Ale no, tak víle by to vadit nemuselo. *Zašeklebil se.* Já beru plavky, myslím, že Aless by mě asi nepochválila, kdyby mě tam viděla mezi ženskýma bez plavek. *Podotkl Remi a pak jen pokrčil rtameny.* NO, od doby, co jsme se neviděli, stalos e toho dost, tak nějak jo, ale, to ti řeknu asi jindy, protože si nějak nechci znepříjemňovat večer. Máme se bavit, budeme se bavit. *usmáls e a dostal se nahoru do pokoje.*
S platbou si starosti dělat nemusíš, všechno je to připravené. *Pousmála se jen, než si vzala mobil a napsala Sebovi, aby přišel dolů, chtěla jej poslat do města, aby dovezl kamery, které bylo potřeba ještě do obchodu.* Jo přesně, je to hračka. *Mrkla Ruby na Dominica, než si to tedy šla nějak obhlídnout, Thomas jí stál za zády a oba to prohlíželi. Alessandra je po očku sledovala, než k ní pak došel Dominic a ona si kameru prohlédla.* Sebastian je hned dole, tak mu to ukážu a doveze je, to nebude problém. *Řekla, zatímco si jí prohlížela.* Líbí se mi, že jsou takové nenápadné.
*Pokývl na souhlas, když mu řekla, že platba je v pořádku.* Tak tedy dobrá, to je tedy v pořádku. *Podotkl Dom s úsměvem. Když mu pak řekla, kde jsou lidi, co jim pomůžou, tak přikývl na souhlas.* Tak super. No a jinak, pokud je to tak vše připravené, tak se do toho můžu vrhnout, no ne? Nebo je ještě něco, co by jsi k tomu potřebovala vědět, dodat? Krom toho, co jsme si řekli? Když jsi si to objednávala. je tam vše.
Hele já myslel, že jdeme na párty, ne na orgie. *Zasmál se.* Mimochodem ten fakt o upířím apetitu znáš z vlastní zkušenosti? *Uchechtl se, zatímco jej následoval nahoru.* Nepochválila je asi slabé slovo, ještě by tě tam utopila prosím tě. *Culil se dál.* a máš pravdu, pokud se stalo něco zlého, počká to, teď se tím nebudeme zatěžovat, budeme se bavit, což je skvělý nápad. *Pronesl a rozhlédl se po pokoji, tak tady si žiješ? Teda, ale jako máš to tu moc hezké. *Pochválil jej a pak se na něj podíval.*
Nemusíš se bát, já vždy platím včas. *Mrkla na něj, pak pohlédla na ty dva upíry, co zatím sjížděli program, jenž jim Dominic ukázal. Aless se jen pousmála a pak se opět podívala na Doma.* Připravené je všechno, Ruby s Thomasem ti budou k ruce, pokud bude potřeba, tak i další, to není problém a myslím, že dodat asi ne. Abych řekla pravdu, tak tohle jde trochu mimo mě. *Pousmála se na něj, ale to se už k nim přidal Sebastian.* Tak copak mám sehnat? *Optal se, Aless mu tedy podala kameru.* Potřebuju, abys sehnal tyhle kamery, nejlépe ještě dnes. *Seba si kameru vzal, prohlížel si jí a pak přikývl.* Jasně, dovezu, jen se chci zeptat, jestli si tuhle můžu půjčit, vrátím jí nepoškozenou. *Otočil se na Dominica.*
*Dom si vše prohlížel a nakonec se usmál.* No dobrá, tak můžeme jít na to. Platbu si vezmu, až odtud budu odcházet. *Mrkl na ni a pak zamířil tedy k prvnímu místu, kde by měl instalovat kameru, aby pak mohl nahodit i systém. Když měl pak část hotovou, dal se na odchod s tím, že se vrátí další den.*
Dobře, pak teda dostaneš svoje peníze. *Usmál se, poslala Sebu pro kamery a ještě tam s nimi chvíli byla. Když pak měl Dominic nějak hotovo a odešel, sama se vybrala zas nahoru, kde chtěla dodělat ještě svou práci.*
*Zasmál se.* No jasně že znám, a jak by také ne, když mám upírku za manželku. *Pronesl s úšklebkem, načež se pak uculil.* Jo, pak ti to řeknu, jen teď ne. Teď, teď si budeme trochu užívat. *Podotkl, načež se s úsměvem podíval na Case a pak už se jal vynadat si plavky. Jedny po Casovi taky hodil.* Tady, ale víš co, sundat je můžeš kdykoliv. *Zašklebil se Remi pobaveně.*
Raději nechci vědět, jak to u vás pak vypadá. *Rozesmál se a pobaveně se u toho šklebil, než pak jen přikývl hlavou.* Jasně, jdeme se bavit, nic řešit ani nechci, alespoň chvíli. *Uculil se pak už jen chytil plavky a dal se do převlékání.* Hele nebudu se nikde svlékat jo, to jako zase ne, jsem na návštěvě. *Culil se od ucha k uchu, než ze sebe dostal svoje oblečení a oblékl si to, co mu Remi dal.* Hele asi tu nemáš tu svou medovinu co? Dal bych si. *Uchechtl se.*
*Usmál se na něj.* Přesně, jdeme na to. A ještě uvidíš, jestli se svlíkneš bo ne. *Mrkl na něj Remi. Paks e zaculil.* Medovinu vezmeme cestou.* Oznámil, a potom už se vydal tak nějak si užívat, dokud mohl.*
Ne nesvlíknu, to myslím, že nehrozí. *Uculil se a pak jen přikývl na to, že medovinu vezme. Nakonec se dostali až k bazénu, kde si tak nějak užívali chvíli pohody. Když byl čas jít, tak se Castor rozloučil a odebral se zpět k sobě domů.*
Tak. A vila je komplet hotová. *Protáhl Dom, který se sebou plácl na gauč a uculil se. Kamery všude nainstaloval, propojil se systémem a teď už to bylo jen na Ruby a programátorech Aless, aby to dali nějak dohromady. *-Spokojeně se ale usmál a zadíval se na Aless.* Tak, zatím tady všechno, ehm, myslíš, že bych si mohl nabídnout krev? Svoji už jsme tak nějak, no, už ji nemám. *Ušklíbl se. Tak ěnjak se asi chystal odejít, ale teď se potřeboval posilnit.*
*Dnes měl dorazit i Castor. To, že mezi ním a Domem byla spojitost, to věděl, ale tak nějak netušil, jak moc velká. Když proto běžel ke dveřím, aby otevřel svému kamarádovi, jen letmo pozdravil Doma, jež seděl na gauči a ještě mrkl na Aless. Pak u ale zamířil ke dveřím, kde mu přewd chvílí Cas psal, že už skoro je.*
*Aless se na upíra podívala a pousmála se, byla ráda, že alespoň jedno bylo hotové, pak už zbýval zbytek.* Tak to jsem ráda. *Pronesla a pohlédla na chodbu, kde pošel Remi, na něhož se mile usmála, než se pak opět věnovala Dominicovi.* Pak už jen zbytek a budu si moct, alespoň trochu oddechnout. *Přiznala a když mluvil o krvi, jen přikývla.* To není problém, hned ti jí donesu, stejně jsem si chtěla dojít taky a nabídnout ti. *Pronesla, než se vydala do kuchyně, kde vytáhla dvě sklenky, do nichž nalila vychlazenou krev, načež se pak vrátila zpět a jednu mu podala, sama se pak také posadila.* Mimochodem, budeš chtít pak pomoc i pro ostatní objekty? *Optala se jej.*
*Castor zrovna přijížděl k vile, kde jej hned pustili, už tak nějak věděli, že to byl on, proto u brány neměl problém, hned pak zaparkoval na příjezdové cestě a vyšel ven. Už cestou k domu psal Remimu, že je skoro tam, proto když došel ke dveřím, ani nezvonil, k čemu, to, že dojel už věděl, takže nechtěl burcovat všechny ve vile a jen s úsměvem čekal, až mu kamarád otevře dveře.*
*Dom mávl Remimu na pozdrav a pak se jemně pootočil, aby viděl na Aless. On sám nevěděl, koho dnes pozvali, a vlastně to nebyla ani jeho starost, jen se zajímal o to, kdo by to mohl být. pak už se otočil na Aless a s úsměvem jí pokynul.* Jo, děkuji, bude se hodit. *usmál se na ni a když přišla, tak pokýval hned na souhlas.* Jo, jo to by asi tak nějak vyhovovalo, pomoc ocením, hlavně s ní to bude o dost rychleji. *uculil se.*
*Remi se usmál a když nakonec stanul u dveří, tak je otevřel a pozval Case dál.* Ahoj, pojď dál, jsem rád, že jsi tady. *Usmál se jemně a pak naklonil hlavu na stranu, když se zadíval na Doma.* No. vás púředstavovat asi nemusím, co? *Ušklíbl se.*
*Zatímco seděla a popíjela svou krev, pousmála se na Dominica.* V tom případě ti samozřejmě budou k ruce, číslo si na ně vem, nebo ti ho dám já, to je jedno, vlastně domluvit se můžete i tady, kdy a kde, budou ti k ruce, aby to bylo co nejrychleji. *Řekla ještě, než se otočila ke dveřím vedoucím z chodby a uviděla ty dva. Castorovi kývla na pozdrav a pousmála se na něj, zatímco je tak nějak pozorovala.*
Ahooj. *Pozdravil fér Remiho a mile se na něj usmál.* Tak jsem zase tady, tak jsem zvědavý, jestli zase bude nějaká párty. *Uchechtl se, než vešel dovnitř. Jeho pohled pak padl na Aless, kterou také pozdravil a usmál se na ni a nakonec na Dominica.* Ne to nemusíš no. *Uchechtl se na Remiho, než se znova zadíval na upíra před sebou.* Teda, tebe bych tu nečekal, jinak ahoj. *Usmál se na něj.* Jsem nečekal, že tady bude taková sešlost. *Culil se.*
*Dominic, jakmile spatřil Case, tak vykulil oči. Pak hned koukl na Remiho a kdyby to šlo, zrudl by.* Jo, jo tak nějak jo, nemusíš nás seznamovat asi vůbec. Ahoj Casi. *Usmál se na féra upír.* No, musíme se shodnout na tom, že bych tu nečekal ani já tebe. *Přitakal, vstala jal se jej obejmout, pokud se fér nechal. Když ano, tak se pak odtáhla koukl na něj.* Co ty tu? *Optals e. Pak se otočil na Aless.* Budu rád, to bude moc milé. Hlavně, bude to rychleji. *Podotkl.*
*Remi se usmál. Koukl na Aless, pokynul jí hlavou a pak se podíval na Castora a Dominica.* Casi, dáš si něco k pití? Nebo tak nějak všichni, pro něco bych zašel. *Navrhl a sám odběhl do kuchyně, na kterou byl ale výhled, takže na něj mohli kdykoliv volat své objednávky.*
.
I tak by se to dalo nazvat, Ahoj Casi. *Pozdravila jej upírka a popíjejíc svou vychlazenou krev, je pak pozorovala.* Vida, jak se tady všichni hezky známe. *Uculila se a prohrábla si vlasy, načež do sebe hodila celou sklenku, pak se podívala na Dominica a přikývla.* Dobře, tak než odejdeš, domluvím se ještě s nimi a pak ti řeknu a dám kontakt. *Nakonec se podívala na manžela, zvedla se a svou prázdnou sklenku si vzala sebou.* Půjdu ti pomoct. *Došla až k němu a vytáhla z lednice další krev, kterou ale chtěla smíchat z whisky, dokonce dala ještě jednu sklenku pro Dominica, kde mu udělala stejný drink, kdyby si náhodou chtěl dát.*
Přesně tak no, my se známe. *Uculil se a pak Dominica na pozdrav také objal.* Tak víš jak tady s pánem domu jsme nejlepší přátelé tak občas sem zajdu na pokec a tak, ale co tu děláš ty? Popravdě tebe bych tu zase nečekal já. *Uchechtl se, než se podíval na Remiho.* Dám si bylinkový čaj, ale pokud se ptáš na něco jiného, tak klidně i medovinu, jestli ještě máš a nevypili jsme jí minule. *Zasmál se.*
*Dom se na Case usmál.* J8 tu mám práci, dávám kamery, jak jsem ti tehdy říkal, že mám rozjetý velký projekt, tak světě div se, bylo to u těchle mamlasů. *Pronesl a hned se uculil.* Samozřejmě, to bylo myšleno vtipem. *uculil se a pak se na Case opět usmál.* Ale teď mám hotov na jen si užívám pohostinnosti a klidu. *Přiznal pak.*
*Když si začal Cas podívat s Dome, tak se jen usmál.* No, myslím si, že ti dva si tak nějak vystačí spolu. *Usmál se a pak koukl na Aless.* Co ty, jak ti je? ještě to bolí, nebo už lepší? *Zajímal se, jestli je v pořádku a jak se jí vůbec daří, ne že by se jí neptal doslova každou půl hodinu.*
*Aless se otočila a pohlédla na ty dva vedle a jen se usmála.* Jo vypadá to, že jo. Netušila jsem, že se znají až tak moc, jako jo něco jsi říkal, ale i tak. *Pronesla a dělala dál pití, než se na něj podívala.* Rána se zacelila, ale ještě to pořád trochu bolí, zítra už to bude snad v pohodě. *Nechala drinky tak a přivinula se mu do náruče, tak nějak cítila, že to teď potřebuje. Zavřela oči, vdechla jeho vůni a spokojeně zavrněla.* A co ty? Jak se cítíš ty? *Optala se jej pak také.*
*Když fér Dominicova slova slyšel, jen se uchechtl.* Jasně, vím, jak to myslíš. No ale nečekal jsem, že to bude u nich, i když mohlo mě to napadnout s tím, co se kolem děje. Jsem rád, že jím v tomhle pomáháš. *Pokýval lehce hlavou a culil se od ucha k uchu.* Tak užívej, myslím, že je čeho. Já tu byl minule a zrovna jsem trefil nějakou bazénovou party, to taky byla docela sranda. *Zasmál se.*
*Dom se usmál.* NO, tak vzhledem k tomu, co mi bylo řečeno, a to toho nebylo hodně, hádám, že ne určitě všechno, tak tak nějak tipuji, že to je více než za potřebí. Je to, no, je to náročné, přeci jen, když ti jde někdo po krku, no znám to osobně. *Pronesl a pak si jen tiše povzdechl, než se na Case usmál.* No, to muselo být něco, škoda, že to jsem tu nebyl. Na pořádné párty jsem nebyl, no, ani nevím jak dlouho. To mě napadá, nechceme je tu nechat a jít třeba, no, do Pandemka? *navrhl.*
*Remi se usmál.* No, štěstí, že už to není takový parchant, jako byl. No, ale jinak, jsme rád, že nám pomáhá. *Pokýval hlavou. Pak si ji jemně vzal do náruče.* jsem rád, že je ti lépe, měl jsem tam o tebe trochu strach. Ale myslím, že pokud se teď Elisa objeví, tak mu to nějak snad, no, vymluví, i když, kdo ví, ale sázím na to, že to nenechá jen tak. *Pokýval hlavou.*
Řekněme, že jsme si pár věci vyjasnili, vyřvali, no prostě, tak nějak ujasnili, proč se co tehdy stalo, to co se stalo, takže tak nějak jsem prozatím zakopali válečnou sekeru a jsem za to asi ráda, popravdě na tenhle systém bych nenašla lepšího. *Přiznala a tulila se k němu, pak jen zvedla hlavu a koukla na něj.* Já vím, já o tebe měla taky strach mi amore. *Pohladila jej po tváři a pousmála se.* Navíc jedna dýka do zad sice dost bolí, ale jde to přežít. *Vtiskla mu letmý polibek.* Nevím, zda tomu šílenci půjde něco vymluvit, viděl jsi to sám. Spíš mám teď trochu obavy, aby to nebylo po tom, co se stalo ještě horší. Kayn nevypadal na to, že se mu líbí, když se Elisa postavila na naši stranu a ne na jeho. *Povzdechla si.*
Popravdě? Je. Ten proti komu stojí je vyšinutý psychopat, který se neštítí ničeho, dokonce bych řekl, že Dragos je proti němu slabý odvar. Já na vlastní kůži nezažil, co dovede, to spíš Aless, co mi tak Remi řekl, ale potkal jsem ho a i to mi stačilo. *Pronesl a prohrábl si vlasy, pak se ale uculil.* Jo přišel jsi o hodně, to byla vážně dobrá jízda, popravdě si moc ani nepamatuji, jak jsem se dostal domů. *Zasmál se.* Ale napadlo me, že když příště něco bude, třeba by ses mohl taky zastavit. *Pokrčil rameny, usoudil, že když si tak nějak nikdo nevjel do vlasů, že mezi sebou už mají lepší vztahy.* No hele možná i jo, ale nevím, nechci aby si Remi myslel, že jsem se na něj vykašlal, když už jsem přišel za ním. *Pousmál se, na jednu stranu to nebyl špatný nápad, ale zase přijel za kamarádem a nechtěl ho nějak zazdít.* Ale mě něco napadlo, hm. Jedu za pár dní do Evropy, připravovat nějakou výstavu a nechce se mi jet samotnému, nechceš jet se mnou? *Optal se jej nakonec.*
*Usmál se na něj.* Já se rád zastavím. *uculil se a když jej pooslouchal, tak se otočil k tomu, jak se Remi a Aless lísali a pak koukl na Case.* No, a co to zkusit? Stejně vypadají, že by rádi měli jeden sám pro sebe, tak co kdybychom jim dopřáli soukromí? *No tak, zvu tě. *Mrkl na něj svůdně a pak pokýval hlavou.* No jo, hele to zní dobře, dlouho jsme tam nebyl. Kam vlastně jedeš, jaké město? *Optal se se zájmem Dominic.*
*Remi pokýval hlavou.* No, ale to je na jednu stranu dobře. *Usmál se Remi a jemně ji pohladil po tváři.* Je to lepší, než být s dalším na nože. *Přiznal pak. Nad tím, že jí to bolelo se zamračil. Pak si jen povzdechl.* Bude to dobré, mi amore, určitě. Tak mě napadlo, no, nechtěla by jsi se na to vše vykašlat a odjet? prostě se sbalit a na pár dní zmizet, někam jinam. Přemýšlel jsme, třeba Maledivy? *Navrhl s úsměvem.*
Asi máš pravdu, být na nože ještě s ním se mi nechce a takhle je to asi lepší no. Alespoň někde je klid. *Pousmála se a přivinula se k jeho ruce, načež na chvíli zavřela oči, když však slyšela jeho návrh, znova je otevřela a koukla na něj.* Zase mít na chvíli klid a být jen spolu? *Očka se jí rozzářila nadšením.* Byla bych hloupá, kdybych řekla ne, navíc Maledivy zní dokonale, takže jo, vypadneme zase na chvíli. Asi to i potřebuju. *Přiznala nakonec.*
Dal bych ti třeba vědět, když nějaká akce bude, Tony, jeden z Alessiných upírů umí fakt dobré akce. *Uchechtl se a pak se i on podíval směrem do kuchyně, kde viděl ty dva, jak se k sobě měli a uculil se.* No na jednu stranu jo, vypadá to, že by si asi ani nevšimli, kdybychom se vypařili, když se k sobě tak mají. *Uchechtl se nad tím a při jeho návrhu, se jen sladce uculil* Hele nepokoušej jo. *Vyplázl na něj jazyk a pak se zamyslel, načež vytáhl mobil a na něco se díval.* Hm tak jsem to popletl, do Evropy jedu jindy, nějak se mi to už motá dohromady, jak je toho hodně, ale teď letím do Toronta, tak pokud i tak budeš chtít jet, tak budu jen rád, samotnému se mi moc nechce.
*Dom se usmál a pak pokýval hlavou.* To ej pravda, myslím, že tak nějak asi můžeme jít, takže, co kdybychom se teda, no, fakt vypařili? *uculil se na féra a jemně se natáhl a pohladil jej palcem po tváři a pak přes rty. Pak se ale odtáhla jen se uculil.* odpusť. *Zasmál se ihned. Pak pokýval hlavou a trochu si oddechl, přeci jen, Evropa pro něj byla z části bolestivá. * no tak jo, to se nic neděje, a co že se tam děje? nějaká další výstava umění, kterému jsme stále neporozuměl? *Zasmál se.*
*Usmál se na ni a ihned kývl na souhlas* Ano, přesně tak, prostě se jen zapřit, zase někam, kde by nás nenašli, někam si ukradnout kousek ráje pro sebe a zapomenout na to vše, cos e děje kolem, myslíš, že to by šlo? Zvu tě, nebo, chápeš. *Zasmál se.* Klidně to zorganizuji .*Dodal pak se jemným úsměvem.*
*Objala si ho rukama kolem krku a víc se k němu natiskla.* Ptáš se jestli to půjde? No jasně, že jo. Prostě se sbalíme a jedeme. *Usmívala se na něj.* S tebou kamkoliv mi amore. *Usmívala se spokojeně. Těšila se, jak by také ne. Na chvíli mohli zase zmizet, oddechnout si, nabrat síly a hlavně být spolu, jen oni dva. Poslední dobou jim to nějak nevycházelo, navíc byli nějakou dobu i rozhádaní, takže i proto si to chtěla užít, co nejvíc.* Joo chápu tě a klidně ti s tím pomůžu, pokud chceš. A mimochodem, když už jsme u toho cestování a kousku ráje, pokud pořád máme zájem o ten dům na Bahamách, tak je majitel ochotný jej prodat. Tak co, chceme to pořád? *Optala se jej a svými rty se lehce otřela o ty jeho.*
*Cas se zamyslel a kouknul se ještě jednou do kuchyně, kde se ti dva k sobě docela měli a opravdu to vypadalo, že by si toho ani nevšimli, doufal jen, že se Remi nějak nenaštve, pak se podíval na Dominica.* No s tím, jak se ti dva po sobě plazí, myslím, že asi můžeme. *Uculil se na něj a když jej upír pohladil, Cas zrudnul a jen se uculil.* V pořádku, nic se neděje. *Mrknul.* Je tam jedna velká dražba, takže jsem vyslán pro pár kousků, mi alespoň pomůžeš a třeba trochu porozumíš. *Zasmál se.*
*Dom se na něj usmál a byl rád, že to gesto Cas nepobral nijak špatně. I když, jak špatně, by se dalo pochopit? Že jej chtěl svést? no, to možná ani tak špatně nebylo.* No tak jo, tak jdeme. *Usmáls e a vstal. Pak koukl na Case, ještě koukl na Remiho a Aless, mávl jim a pak se usmál opět na féra.* No jo, jsem na to zvědavý, co se tam bude dít, jestli to bude nějak zajímavé, ale hele, budu ti věřit, že to nějak zvláštně záživné bude. *uculil se.*
*Usmál se na ni.* No tak jo, tak tedy fajn. *uculils e a pak si koutkem oka všiml, že Cas a Dom spolu odchází. nějak mu to ani nevadilo, tak nějak teď nemusel hledat výmluvu, proč být s Aless.* No, zní to dobře, ale tak mě napadá, nechtěla by jsi to probrat jinde? třeba, hm, kdo ví, třeba někde mimo lidi? Třeba u tebe v ložnici? *uculil se a jemně se natáhl, aby mohl upírku políbit jemně na krk, než se odtáhl a koukl na ni.*
*Na ty dva nějak zcela zapomněla, takže když si všimla, že odcházeli, jen se pousmála.* Myslíš u nás v ložnici? To je dobrý nápad, tak to teda probereme asi tam. *Zavrněla a lehce naklonila hlavu na stranu, aby měl k jejímu krku lepší přístup, než se na něj podívala taky. Chvíli mu hleděla do očí, než si provokativně olízla ret a vášnivě jej políbila.*
*Fér se uculil a přikývl.* Tak jdeme. *Mrknul, kouknul ještě na ty dva a lehce jim pokynul rukou na pozdrav i když měl pocit, že jej stejně asi moc nevnímali. Pak se už jen s Dominicem vydal ven z vily ke svému autu.* Hele dražba je někdy docela zajímavá, přece jen je to taková trochu přetahovaná, kdo dá víc za nějaké dílo. Ale uvidíš sám, no a pak budu mít volno, takže tam můžeme klidně zůstat pár dní, než se vyřídí přesun. S8m bych se nudil a takhle bude aspoň sranda. *Uculil se a došel k autu.* Sejdeme se teda na místě nebo jak to uděláme?
*Usmál se na něj.* No, jak říkám, jsem na to vcelku zvědavý. *Uznal nakonec Dom. pak se zamyslel.* No, můžeme se sejít na místě, hádám, že tu jsi autem, tak aby jsi se pro něj nemusel vracet. A nebo lépe, sejdem se u mě, a já tě potom zavezu domů, co ty na to? *Uculil se na něj a když vyšel ven, tak došel k autu, jež odemkl a opřel se o něj. Pak koukl na Case a vyzval jej k odpovědi, co tedy bude chtít.*
*uculil se a když mu zpřístupnila lépe krk, tak se ještě více vtiskl do její kůže a přejel jí po něm jazykem. Chtěl něco říct, ale když pak zvedl hlavu a zadívals e před sebe,. spatřil tam Tonyho, jak si s brčkem v puse cumlal krev, opíral se o zeď a nohy měl zkřížené v kotnících, zatímco je pozžoroval.* Blbe. *Zavrčel na Něj Remi, načež se Tony jen uculil, pak popadl Aless za ruku a zamířil k ložnici.* Máš úchylný upíry. Ale čemu se dívím, když vzhlížejí k nám. *Zasmál se.*
*Aless vyšel z úst tichý sten, nějak si ani nevšimla, že tam byl ještě někdo. To až po chvíli, kdy otevřela oči a hned na to je protočila.* Bože Tony, zase? *Zamumlala, ale dotyčný se ještě víc uchechtával a když pak upírka zamířila s Remim nahoru, ještě jim na cestu zamával a culil se u toho jak měsíček na hnoji.* No přesně, nemáš se čemu divit, se podívej na nás. *Zasmála se spolu s ním. Hned na to zapadli do ložnice, kde Aless jen nohou zavřela dveře a hned se vrhla na Remiho rty v dravém polibku.* My jsme ještě větší úchyláci, než celý klan dohromady. *Zavrněla.*
*Když Cas došel ke svému autu, jen se na upíra podíval a na chvíli se zamyslel.* Hm, tak to můžeme udělat teda tak, že se sejdeme u tebe, to bude asi nejlepší, od tebe to mám přece jen blíž pak domů, než odsuď. *Pousmál se na něj.* Takže jedem a za chvíli se uvidíme. *Uculil se a pak nasedl do svého auta, nastartoval a vyjel směr Manhattan, kde se měli sejít u něj doma.*
Tak dobře tedy. *Pousmál se a zatímco Dominic šel pití objednat, on se posadil ke stolu a tak nějak se rozhlížel po lidech, kteří tam byli, zda třeba nezahlédne někoho známého, nakonec se ale usmál na vracejícího upíra.* Někdy je asi lepší, když se nic neděje, než když se děje. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* ale kdyžtak koukám, oba jsme tak nějak zapálení do svých prací, někdy mám pocit, že žiju jen tím a zapomínám na okolí život. *Pronesl.*
*Poslouchal jej a pak pokýval hlavou.* JO, jo asi máš pravdu, je to takový shon všeho, a hlavně té práce, no ale na druhou stranu, když to tak vezmeš, když je ti ta práce vlastně koníčkem, když je ti něčím, co tě naplňuje, tak to zase takový hřích nebude, nebo ne? *Usmál se jemně a to už jim žena donesla jejich pití. Dom se usmál, převzal si kávu a koukl na Case.*/ Kdyby to byl takový ten stálý shon za tím, takové to, co je zkrátka jen o tom existovat a pracovat, pak bych byl asi dost k tomuto skeptický, k tomu, že, no, jak to říct, ach, zamotal jsme se do toho. No, chci říct, že když práce je naším koníčkem a potěšením, tak nás to nečíní takovými osudu a životu odepsanými ovcemi, no ne?
Něco na tom pravdy bude. *Přitakal.* Je hodně velký rozdíl, jak jsi řekl, když je ti práce koníčkem a baví tě, naplňuje. Znám plno lidí, kteří do práce chodí s nechutí, jen protože musí, aby měli z čeho žít, aby nakrmili rodiny, splatili dluhy a někdy ani nic nenašetřili. Prostě jen žili tím, že spi, jí, pracují a pořád dokola. Žádné život, pořádně nikam ani nezajdou, nic nevidí, nic nezažijí. Nevím male tohle by nebylo nic pro mě. nedokázal bych tak žít, nebo být někde, kde bych měl být roky, pracovat a přitom to tam nesnášet. *Cas si vzal svůj čaj a pousmál se.* Díky. *Mrknul nakonec na něj.*
*Usmál se na něj a pak přikývl.* Znám to. Dlouhou dobu, vlastně celé moje dětsvtí a dospívání až do mé proměny jsem pomáhal tátovi s prací v lese a mámě jako hrnčíř, ale bylo to něco, no, co jsme nikdy dělat nechtěl, Nakonec jsme se musel naučit tu práci milovat, i když byla, jak to říct, nebylo to ono, však mi rozumíš. Ale naučil jsem se to, ale když mi to pak vzali...každopádně, co jsem chtěl říct, že znám i ten druhý pohled, a tam asi musíš udělat vše proto, aby jsi se naučil s tím vyžívat. Tam si lidé nemohou říct, nebo...to že jsou ovce, je pro ně nepodstatné. Ten pud sebezáchovy a přežití je větší.
Vidíš ty sis tím dokonce i nějak prošel. *Pokýval lehce hlavou na důkaz, že mu rozuměl v tom, co říkal.* Já to nezažil, ale všímám si dost lidí. Občas jen tak zajdu do baru, sednu si, sleduji a poslouchal lidi kolem, to pak slyšíš všelijaké osudy a nejen v baru, ale i v galerii, když občas děláš, že pracuješ. Takže na jednu stranu to znám taky, jen z těch jejich pohledů. Je to těžké, život je těžký a přitom by se měl žít trochu jinak, lidi by si jej měli užívat, přece je jen jeden, další šanci nedostaneš, jenže copak to jde. Když je toho všeho tolik kolem, že na to užívání čas není. Pokud teda nejsi dítě štěstěny a nejsi nějaká hvězda nebo tak.
*Dom s eusmál.* JO, proto mám tak nezávislou práci, na věci si dávám čas, a většinou to jsou objednávky, které by se nedaly zrušit. A když se zruší, mám už cesty, jak k penězům přijít. No, je to takové, není to asi úplně fér, ale je to, hm, určitě zvlášt ně hezké. TU práci bych taky za nic nevymněnil. Ale přijde mi, že ty to máš podobně. To malování, můžeš malovat cokoliv, spojit to, udělat si z toho koníček, nebo, jistý vent, A pak za to ještě dostaneš zaplaceno. To ej vcelku dobré, no ne?
Chápu, prostě hackerství má i takové svoje temné stránky. *Pousmál se.* Ale tak pokud to není něco, co by někomu ublížilo nebo něco v tom smyslu, tak to snad není tak hrozné i když asi jak říkáš fér to není. *Pronesl a napil se čaj a pak přikývl.* Vlastně máš pravdu, je to nějak podobné. Mě nebrzdí daná témata nebo tak, dělám prostě, co mě napadne a práce v Galerii mi navíc dává výhodu v tom, že to můžu přes ní i tak propagovat, navíc svoje díla prodávám po světě, takže je jedno, co namaluji, svého majitele si to najde tak či tak.
*Dom se zasmál.* Ne, no, dokáže to být hezké. Ale, hm, asi bych se nazval v jiných případech takovýám, haha, internetovým Robinem Hoodem. *zasmál se a pak pokýval hlavou.* Ano, no, skutečně to zní tak, že to má hodně možností a máš tam z části volnou ruku. Opravdu to zní fakt dobře, tak se toho drž. Zníš, že v tom jsi spokojený. *Pronesl se spokoejným zavrněním.*
Vidíš, ale to je hezké oslovení. *Zasmál se spolu s ním a popíjel si svůj čaj.* No když nás tak poslouchám, oba jsme spokojení v tom, co děláme, tak nač to měnit. *Pokrčil rameny a hleděl na něj s úsměvem.* Tak co kolik ještě máme času? *Culil se na něj, tak nějak už totiž pozoroval, že někteří už se pomalu sbírali do sálu, aby se usadili.*
*Usmál se.* No, lépe bych to asi neřekl. A jinak, asi bychom měli jít, přeci jen, musíme se usadit.* Pronesl a pak se na něj usmál.* Chceš pití vzít se sebou? Pojď, vezmu ho. *Usmál se, načež si vzal do ruky svůj i jeho hrnek s nápoji a pak se otočil směrem k místu, kudy se šlo do sálu a nahoru po schodech k balkónku.* No, jsem na to tedy skutečně zvědavý. *uculil se, zatímco pomalu stoupal po schodech vzůru.*
Taky si myslím, že bude asi na čase se jít usadit. *Usmál se a než mohl navrhnout, že to pití vezme on, už to udělal Dominic, takže mu jen věnoval další ze svých úsměvů a vydal se za ním.* To jsme oba. Jsem zvědavý a natěšený a doufám, že nebudu zklamaný. *Uchechtl se, zatímco mířili nahoru. Když pak došli tam, kam měli, fér se usadil na jedno z prázdných míst.* Musím ale uznat, že výhled budeme mít prvotřídní. Dobře jsi to vybral. *Mrknul na upíra a vzal si od něj svůj hrnek čaje.* A děkuju, že jsi to vzal.
*Dom se na něj pak jen usmál.* Není zač. A ano, podle mě to bude super, už jen kvůli tomu soukromí. *Podotkl a když došli na balkonek, tak se usmál a zadíval se před sebe.* Tak, a jsme tady. *Usmál se a zadíval se před sebe, na to, co se dělo pod nimi na pódiu a to, jak se lidé shromažďpovali pod nimi v sále. On sám se pak koukl na Case.* vyber si sám místo, já si sednu pak. *Mrkl na něj a dal mu na výběr ze dvou míst.*
To ano, to je pravda. *Přitakal mu fér a pak se i on podíval dolů, divadlo se hezky plnilo, což bylo jen dobře, bylo vidět, že divadelní činnost ještě stále lákala davy.* Jak jsem říkal, výhled je tady skvělý. *Usmál se a pak se podíval i na Dominica, načež se uculil od ucha k uchu a následně na to se posadil na jedno z křesel, jenž tam byla.*
*Když se usadil i Dom, tak se usmál.* je to tu hezké, to se musí nechat. ještě jsme tu nebyl, no tedy jednou, kvůli jednání, jinak sem nechodím. Ty jsi tu ještě někdy jindy byl, nebo je to pro tebe premiéra stejně tak jako pro mě? *Zajímal se pak upír s jemným úsměvem, zatímco si porozepl sako a pak se napil ze své kávy, než ji položil vedle sebe.*
*Castor si své sako svlékl a pověsil si jej na opěradlo sedadla, na kterém seděl.* Ne, pro mě to premiéra není, už jsem tady byl dvakrát, ještě se svou ženou, moc jsem chtěla na představení, tak jsem ji sem vzal, ale jinak ne, tak nějak jsem pak už sem cestu nenašel, vlastně až teď s tebou. *Uculil se na něj fér a napil se svého čaje, který držel dál v ruce.* No ale jsem rád, že mohu být ten, kdo je tu s tebou, když je to tvá premiéra. *Mrknul.*
*Usmál se.* Měl jsi ženu? *Pronesl, ale pak se zarazil.* Ah, nemusíš o tom mluvit, pokud nebudeš chtít, ale rád si to poslechnu. Já nikdy takové štěstí neměl, nikdy to nebylo na svatbu, většinou to nebyla ani láska, řekl bych. Spíš jen chvilkové okoouzlení, apak zmizeli oni a nebo já, no zkrátka, nestálo to za nic. Tohle cením, musel to být hezký pocit, takhle, no, někoho mít. *Podotkl a jen rychle si zavzpomínal na to, co chtěl mít, ale nikdy ani neměl šanci moc poznat.*
Ano měl jsem ženu, teda nebyli jsme tak oficiálně manželé, měli jsme jen mezi námi dvěma něco jako obřad, pro nás to tak bylo, ale manžele oficiálně ne. *Pousmál se.* Všichni se diví, že jsem měl někoho, ale ano, skoro šedesát let jsem s ní byl, než mi jí nemoc vzala. Když jsem přišel sem, obcházel jsem pak umělecké školy, na jednu jsem dokonce i chodil, nebo spíše okukoval, co umění je a potkal tam ji. Byla civilka se zrakem, ale byla to láska na první pohled. *Pousmál se při té vzpomínce.* Prožili jsme spolu krásný život i když mi pak zestárla a já věděl, že jednou odejde. Nikdy sem toho ale nelitoval, ona byla moje nejlepší rozhodnutí, jaké jsem kdy udělal. Teď už je to deset let, co je pryč a svým způsobem, to někdy občas bolí, ale krásné vzpomínky to hned zaženou. *Kouknul na něj a pak poslouchal jeho.* Tak je jedno jestli svatba je nebo ne, hlavní je to, když jste spolu a milujete se. Máš navíc času dost, kdo říkal, že nikdy nikoho takového nepotkáš. Jednou budeš mile překvapen, jen počkej. *Usmál se na něj.* Najde si tě to, ani nebudeš vědět jak.
*Poslouchal jej a jemně se usmíval.* To je, skoro až dojemné. ne skoro, je to dojemné, je zvláštní, že tohle je schopen někdo jako mi přijmout i když ví, že ten dpotyčný mu bude vyrván z náruče. Je to, podivné, ale tak hezky, a dojemné, jo. *Zopakoval a pak odvrátil pohled k divadlu, jež pomalu potemňovalo.*Už to bude začínat. *Pronesl šeptem a usmál se.* A jinak, no, jinak asi tak nějak, nevím, jestli jsme na to vlastně připravený, kdo ví. *Pokrčil rameny.*
Je to zvláštní a těžko se to přijímá, ale miloval jsem jí tak moc, že jsem jí nedokázal nechat jít a to štěstí s ní, za to stálo. *Pousmál se na něj a pak přikývl, když pravdu nastala tma a všechno mělo pomalu začínat. Cas se k Dominicovi ještě lehce naklonil.* Na to není nikdo připravený, zasáhne tě to v tu nejmíň vhodnou dobu, ale věř mi, budeš za to rád a nebudeš to chtít změnit. *Usmál se a pak už jen čekal, když to na jevišti začínalo.*
Je to hezké. Asi byla tvým osudem. *usmál se, pak už jen pokýval hlavou a pak už nechal, ať se o jejich zraky postará divadlo. Po skončení odvezl Case domů a sám pak do svého domu dojel.*
*Castor se jen na něj pousmál, než se i on zadíval na představení, jež měli před sebou. Po skončení se pak odebral zpět k autu, kde jej Dominic zavezl domů, tam se s ním rozloučil a pak odešel k sobě domů.*
*Castor i dnešek nějak trávil v práci. Měl volnější den, neměl tolik práce a tak se spíše flákal, nebo alespoň dělal, že pracuje. Byl zrovna večer a moc návštěvníku už neměli a ti co byli, tak byli poslední, přece jen byl večer a to už většina trávila čas jinde. Fér seděl na jedné z pohovek, kterou tam měli a koukal na něco do tabletu, byl zamyšlený a chvilku ni nějak nevnímal okolí. Hlavu zvedl až tehdy, když se o kousek dál někdo mihnul kolem exponátu. Myslel si, že je to kolega, ale jakmile na dotyčnou osobu pohlédl, poznal, že to byl Dominic.* Hned se zvedl, a zamířil za ním.* Ahoj, co ty tady? *Optala se jej, když k němu došel.*
*Jakmile jej uviděl, tak se usmál. I on mu vyšel naproti, objal jej a usmál se.* NO, já jsem se tak nějak přišel podívat, jak se daří tomu umění, co nechápu, ale spíše jsem se přišel podívat, jak se daří tobě, kdy jsme se to viděli posledně? No, jak se máš? *Usmál se a naklonil jemně hlavu na stranu, zatímco féra sledoval.*
*I Cas jej na přivítání objal a pak se usmál.* No abych řekl pravdu, tak je to už hodně dávno, co jsme se my dva viděli, snad loni, pokud si to dobře pamatuji. *Uculil se jako měsíček na hnoji.* A mám se vcelku dobře, tak nějak jsem pořád v jednom kole, práce tady, výstavy, občas nějaká cesta mimo město a pak malování doma a kolem toho občas nějaké vzrůšo, člověk se nenudí a jak se máš ty, něco nového? *Usmál se na něj a poukázal rukou na pohovku, aby se posadili, načež se sám posadil jako první.*
*Usmál se na něj.* No, to zní tak, že toho máš docela hodně, no ne? Ale nezní to jako něco, co by byla nuda, teda pro tebe, já bych se nudou asi ukousal. No, já tak nějak pracuju, dávám dohromady další a další weby, tak nějak se snažím, aby vše mělo hlavu a patu, snažím se dál a dál tak nějak hledat zákazníky, ale teď dělám na zakázce, která pokud klapne a pokud se mi povede, jakože asi ano, pak mi vydá vcelku dost. *Zaculil se pyšně.* Jinak, no, tak nějak jsem asi zase single, a asi si budu dávat teď od vztahů pauzu. Byla to docela podpásovka, něco, co jsme nečekal, tak se z toho nějak pořád vzpamatovávám, ale však víš, když je práce dost, je dobrá a baví tak se tak nějak nechám zvyklat k relaxu i během pracování. No, ale ty, když jsme u toho, ty vypadáš spokojeně. *Podotkl s úsměvem a nakonec usedl na jednu z laviček.* Tak mě napadlo, kdy končíš? nechtěl by jsi někam zajít? Něco vymyslíme ještě, kam, kdo ví, třeba na to můžeme přijít spolu. *Usmál se nakonec Dominic na Castora a tak nějak se modlil v přijetí nabídky. Jemu by to zkrátilo čas a on by se taky uvolnil, tak nějak by se zase odreagoval a bylo by dobře.*
*Pousmál se na něj a poslouchal jej.* Tak to držím palce snad i na nohách, aby se zakázka vydařila, když říkáš, že to stojí za to a vydá za dost, to si budeš moct pak pískat co. *Uchechtl se, ale jakmile zmínil o tom, že je sám a nedopadlo to dobře, zvážněl. *Ach tak to mě mrzí. V tom případě se ti ani nedivím, že chceš nějakou pauzu, pokud to nebylo zrovna fajn. *Pousmál se na něj chápavě a pak si prohrábl vlasy, načež se koukl na hodinky.* No abych řekl pravdu, už jsem tu neměl být, mám už asi půl hodiny konec, ale nějak jsem se neměl k tomu ještě jít, něco jsem ještě hledal na netu a zapomněl kolik je hodin. *Přiznal a culil se.* Takže pokud chceš někam jít a něco podniknout, budu jen rád, abych řekl pravdu, nechce se mí jít domů, na malování nemám náladu a koukat do zdi se mi taky nechce. *Zasmál se.*
*Ihned přikývl na souhlas.* Ano, to si piš že ano. pro mě to bude skutečně velká věc, takže pokud to vyjde, pak to bude perfektní,. Říkám si občas, že jsem si za to mohl říct více, ještě, že nespím. *zasmál se zlehka Dominic, jako odpověď na jeho větu. Pak pokrčil rameny.* No, za svůj vcelku dlouhý život jsem si prošel tolika zklamáními, nechci říkat zlomenými srdci, přeci jen, to já jsem nikdy tak nějak nevedl, jednou samotář, vždy samotář, ale pokaždé, co jsem se někomu takhle srdečně otevřel, to nedopadlo dobře. Asi špatný člověk ve špatný čas, nebo nevím. No, třeba v jejich dalším životě. *Pokrčil pak rameny. Když pak přijal, jako kdyby mu srdce udělalo úder. Uculils e a tedy kývl na souhlas.* No, tak jo, počkal bych na tebe před galerií a můžeme někam jít. Navrhoval bych nechat si to projít hlavou a pak se můžeme domluvit na místě, co se nám bude líbit nejvíce, co ty na to? *Usmál se.* Už nějaké nápady mám, ale pokud tedy souhlasíš, hehe, pokud souhlasíš tak si to nechám na pak jako takové, no, menší překvapení? CO ty na to? Nebo pokud máš nějakého favorita, jen si řekni a uvidíme. *Usmál se.*
Pak mi řekneš, jestli to vážně vyšlo, jak jsi chtěl. *Zasmál se spolu s ním, než jej zase poslouchala lehce přikyvoval hlavou na důkaz, že mu rozumí.* Je to možné, třeba to tak bylo, nebo to byla správná chvíle, ale špatný člověk a nebo opačně, každopádně si myslím, že to chce jen trochu času a bude to v pohodě, uvidíš. Ono se to sice lehko říká a hůř dělá, ale vždycky je lék jen čas. A kdoví, kdo se ti postaví do cesty, třeba už to bude ta správná chvíle a správná osoba. *Usmál se na něj, osud byl v tomhle nevyzpytatelný.* NO abych řekl pravdu tak favorita žádného zatím nemám, musel bych se zamyslet, co, ale jestli máš, klidně z toho můžeme něco vybrat. *Usmál se na něj.* Hele tak já si jdu pro věci a potkáme se teda venku? *Optal se, když se pak postavil.*
*Ihned kývl na souhlas.* Moc rád, ale už teď ti dopředu říkám, že to vypadá hodně dobře, a myslím si, že tak to bude taky pokračovat. *Uculil se jako měsíček na hnoji Dominic na Castora. Pak jej poslouchal a nakonec si tiše povzdechl.* No, je to složité, ale myslím, že v tom mi budeš rozumět, přeci jen, už jen kvůli věku. I kdyby se chtěl nějak usadit, tak nemůžu s někým, kdo je omezený na věk. A víly, a teď to neber zle, většina víl, nejsou zase až tak, no, jak to říct, hm, pro společný život, co jsme tak poznal. Ale tak, kdo ví, třeba se někdy objeví nějaká hezká víla nebo vílák, a nebo někdo z mých řad,. Asi je to skutečně otázka jen a jen času. *Pokýval hlavou potom nad vlastní úvahou a jako odpověď na to, co mu řekl Castor, vděčný, že mu ej rozuměno. Pak se na něj usmál a přikývl na souhlas.* Nu tak tedy dobrá, tak se tak nějak sejdeme potom venku, abychom to spáchali. Já taky budu přemýšlet. *Mrkl na něj, pak se rozloučil a nakonec vyšel ven, kde si na chvilku sedl ještě do auta a čekal, než se Castor dostaví.*
*Culil se na něj taky, když poslouchal, jak je ze své práce, kterou měl nadšený a doufal, že mu to všechno vyjde. Pak jen lehce přikývl.* Ano rozumím ti moc dobře, v našich případech je ten věk trochu, ošemetný. Já to třeba risknul s civilem, nelitoval jsem. *Pronesl a usmíval se.* A hele jsou víly a víly. Jo většina je taková, že jím to nic neříká a spíš si jen užívají, ale pak jsou takové, co ten jak to říct normální život vítají, to víš, každý jsme jiný a jinak nastavený, ale to je asi u všech a je jedno jaká rasa jsme. *Pousmál se.* Dobře, tak jsem hned u tebe. *Pronesl hned se vydal pro své věci, vzal si klíčky, mobil, zavřel si svou kancelář a rozloučil se kolegou, pak už zamířil ven, kde došel až k autu.* A jsem tu takže, už jsem volný pro dnešní večer. *Uculil se.*
*Jakmile k němu pak došel, tak se usmál.* NO, jsem rád, že jsi to stihl. Přemýšlím, přemýšlím, a nevím, napadlo mě, no, jestli se ti tedy chce. V divadle asi za dvě hodiny hrají Hamleta. Měl jsme koupené lístky, na představení s Inocencem, už dopředu, chtěl jsme ho pozvat, no ale vzhledem k tomu, že jsem se s ním nespojil, nebo, nešlo mi to, tak jsme asi volný a jestli se ti bude chtít, máme koupený balkének pro dva. *Uculil se.*
To víš, moc věcí sebou nemám. *Pokrčil jen rameny a usmál se na něj.* Divadlo z ní moc fajn. Já chtěl navrhnout kino, ale divadlo si myslím, že je mnohem lepší nápad a Hamlet, skvělá volba, vidím, že máš vkus. *Zazubil se na něj.* Tak jo, tak tedy vyrazíme do divadla, bože už si ani nepamatuju, kdy jsem tam byl naposledy. To už bude taky pěkná řádka let. *Uchechtl se.*
*Dominic se usmál.* Tak jsem rád, že se ti to líbí, no, ale jelikož to začíná za dvě hodiny, bude čas i na to se převléknout. Chceš teď, a nebo nejdříve ke mě? A ano, taky jsme tam nebyl dlouho. *Usmál se a vydals e k autu, aby jej odemkl.* Jen, no, jen tak nějak mi to chybělo, a taky, je to přeci jen z mé domoviny, Anglie, a taky, chtěl jsme nám udělat takový, hezký večer. Jeho smůla že to nevyšlo, upřímně, já ale se tím nebudu už asi dál trápit. Každopádně, no, jedeme? *Uculils e a sedl za volant.*
Asi bych to vzal nejdříve k tobě, je to přece jen odsud blíž a pak ke mně, nebo jestli to chceš vzít opačně, ono je to vlastně celkem jedno. *Usmál se na něj.* Abych se přiznal, tak jsem Hamleta jen četl, jako hru jsem to neviděl, proto jsem docela zvědavý. *Přiznal fér, než se posadil na místo spolujezdce a kouknul na něj.* A pravda, nač se tím trápit, jediný kdo by se tím měl trápit je on, že byl debil a nechal tě *Pokrčil rameny.* A jedem. *Dodal nakonec jen.*
*Zasmál se.* Tak tedy ke mě, J8 mám stejně obleků a košil polovinu šatníku, budu rychle. *uculils e a pak vyjel.* No, nemyslím si, že to je nějaký hřích, ono na jednu stranu, jen to číst má taky svoje kouzlo, nemyslíš? Můžeš si to trošku přikrášlit o fantasii, to je takové, no je to výhodné, je to super, líbí se mi to, to, že tam můžeš vložit kousek sebe. *Usmál se. Nad tím s Iniem jen kývl, nic raději neříkal.*
Já doma taky něco mám, takže ani mě to nebude nijak trvat dlouho o to se neboj. *Uculil se na něj, jako měsíček na hnoji, pak už sledoval cestu.* Neříkám že nemá, to zase jako jo, v tom ti dávám za pravdu, knihy obecně jsou skvělé v tom, že tě přenesou kamkoliv jen budeš chtít a zažiješ cokoliv, stačí jen listovat stránkami a číst. *Mrknul a pohlédl na něj, než se opět podíval před sebe.*
*Dominic se usmál.* Jsitě, své kouzlo má oboje. NO, já ale doufám, že tohle se ti taky bude líbit, přeci jen, taky to má něco do sebe. Můžeme tedy? v*Uculil se, když zaparkoval před domem, koukl na Case a pak vystoupil.* Budu hned, jen vezmu sako a tak, kdyby jsi si chtěl něco nalít, v kuchyni můžeš. *Usmál se na něj a sám pak vyběhl do pokoje nahoře.*
Já věřím, že se mi to líbit bude protože kniha ta byla skvělá. *Přiznal a pak přikývl, když dorazili k němu domů a vystoupili, aby došli do domu.* Jasně v pohodě, nespěchej, času máme dost. *Zvolal za ním, když upír běžel nahoru. Cas se mezitím rozhlížel kolem, vzpomněl si, kdy tu byl naposledy. Nakonec se posadil na pohovku a čekal, nic k pití zatím ani nechtěl, na to bylo ještě brzo.*
*Dominic doběhl nahoru, tam na sebe tedy hodil bílou košili, své černé sako se zlatými okraji, které měl jednou na bále v renwrick ruin, černé kalhoty a černé boty a nakonec se vrátil zpět za Casem.* Tak jo, jsme tu, můžeme klidně k tobě. Jak daleko to je? Co si ale pamatuji, tak moc ne, ještě si před tím stihneme dát snad i nějakou kávu v divadelním baru, co ty na to? Pozvu tě, moc rád. *Usmál se na něj a prohrabl si vlasy směrem dozadu.*
*Netrvalo to ani pár minut, co se posadil a Dominic byl už dole. Cas se proto postavil a sjel si ho nenápadně pohledem.* Myslím, že daleko to není, takže na to kafe budeme mít dostatek času, než začne představení. *Usmál se na něj mile.* Mimochodem, dobrý výběr. *Mrknul na něj, když mu pochválil oblečení a pak se jen vydal ke dveřím, aby se vrátili k autu a mohli se rozjet tentokrát k němu do bytu.*
*Usmál se na něj.* Díky, věřím, že ten tvůj taky bude stát za to. *Uculil se a pak zamířil ven, kde opět nastartoval, počkal na case a když nasotupil, tak vyjeli.* NO, a jak se máš vlastně jinak? Co přátelé, nebo tak? Jen, co jsme chodil ven, nikde jsem tě nepotkal, což na to, že jsme tě onehdy potkal skoro dvakrát za sebou bylo vcelku divné.
Uvidíme, snad ano. *Mrknul na něj a posadil se opět na místo spolujezdce.* Hm jinak, kromě práce a koníčku je to trochu šílené, abych přiznal. Momentálně se teď řeší jeden dost nebezpečný fér, který tak trochu škodí, víc než je zdrávo a co se týče toho, že tady moc nejsem, tak to asi proto, že dost často jsem i ve Faerii, občas je dobré zajít do dobrého vílího hostince na medovinu. *Uculil se na něj.*
*Dominic poslouchal a pak se uculil.* No, raky jednoho féra teď řeším, ale nemohu říct víc, no, není to bezpečné, tak tak no. A jinak, to je fajn, že se tak nějak bavíš, i já se snažím, abych řekl pravdu. Je to, no, určitě zvláštní, ale jak říkám, jsem spokojený, V rámci možností. *Za chvilku už zastavil před Casovým domem.* Je to tu? Snad jsem se nespletl. *Zasmál se a koukl se na něj.* Počkám tu. *Pronesl pak s úsměvem./
Vtipné by bylo, kdyby to byl ten samý. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy, načež se pohodlněji posadil.* Snažím se, abych řekl pravdu, ale ne vždy to jde, záleží na práci, času a tak no, ale je fajn, že i ty to máš podobně. Hlavní je, aby bylo fajn a člověk byl v pohodě. *Mrknul a když zastavil, usmál se na něj.* Trefil ses naprosto skvěle, tak já budu hned taky. *Pronesl, vystoupil a zamířil do domu, kde vyjel až do svého bytu, kde se šel hned převléknout.*
*Pokýval na souhlas.* No, ono to v pohodě bude, to se nebojím, jen to chce čas. *uculil se. Pak už jen seděl a čekal, zatímco se podíval na mobil. Psal mu akorát Richie, jestli je vše v pořádku, jaks e má a jestli se někdy nechce sejít, ale spíš jen čekal na to, až se fér vrátí.*
*Castor vešel do bytu, došel až do své ložnice a otevřel šatník. Sundal si věci, co měl na sobě a hned na sebe začal oblékat něco, co do divadla patřilo. Což byly černé společenské kalhoty, černá košile a stejnobarevné sako, pročísl si ještě vlasy a když byl hotový, vzal jen potřebné věci do kapsy a vydal se zpět za Dominicem. Nakonec se opět posadil do auta a usmál se na něj.* Tak a můžeme jet, jsem připraven. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
*Jakmile došel, tak se na něj usmál.* Páni, hele, docela ti to sluší, víš o tom? asi štramák.* lehce do něj rýpl bokem a pak tedy vyjel, zatímco se usmíval od ucha k uchu.* NO, máme pořád hodinu na vrch, takže perfektní. chceš si dát něco tam, a nebo se někde zastavíme? I když, zase myslím si, že bude moudřejší, když tam budeme na čas, tak, abychom si dali něco tam, co myslíš? *Pronesl, už jedoucí k divadlu.*
*Castor se zasmál.* V tom případě jsme štramáci oba. *Vrátil mu to a jen se pak spokojeně culil, načež na něj hleděl a lehce přikývl hlavou.* Souhlasím. Myslím, že bude lepší dojet tam a mít čas, vklidu si něco dát, než jít někde teď a pak spěchat, abychom to stihli. *Řekl a koukl se oknem ven na večerní město.* Musím ale přiznat, že se těším.
*Pak se usmál.* Ah, ale to je od tebe milé. *uculil se, než zase otočil pozornost k silnici a pak kývl na souhlas.* No tak dobře, tak jo, tak tedy tam. A jinak, i já se těším, jak říkám, je to dlouho. Jsem zvědavý, jací budou herci, ano, podpobně. Ale recenze na to byly pěkné. *Usmál se a pak už zaparkoval u divadla.* Tak, a jsme tu. Takže, nejprve do bufetu, na kávu? Čaj? *Navrhl a otevřel Casovi galantně dveře.*
Uvidíme, zda recenze nekecaly, necháme se překvapit. *Mrknul na něj a když dojeli, tak vystoupil a rozhlédl se kolem, než se zadíval na Dominica.* Já si dám asi čaj, co ty? Hádal bych, že kafe. *Uculil se a pak vešel dovnitř, načež počkal až vejde i on a oba zamířili do bufetu, aby si ještě před představením něco dali.* no a jinak, kromě práce, co je ještě nového u tebe? *Optal se jej se zájmem.*
*Dnešek nebyl pro Castora ničím zvláštním, všichni jej slavili jako den lásky, ale proč by se měla láska projevovat jen jeden den v roce, pokud máš někoho rád, dokazuješ mu to celý rok. Proto se rozhodl, že dneska někam pozve Athenu. Přece jen, dost se toho událo a dlouho se neviděli. Navíc mu chyběla a tak chtěl napravit svou chybu, že se jí moc neozval. Seděl zrovna v kavárně u jednoho ze zadních stolků, kde bylo větší soukromí a čekal na ni. Sám už si objednal latté a momentálně hleděl do mobilu, přišel o něco dřív, jelikož měl cestu kolem a to co potřeboval zařídit stihl dříve.*
*Pozvání od Case ji velice potěšilo, přeci jen to byla už nějaká doba co se ti dva setkali a Athena se jako vždy na Case moc těšila. Dnešní den pro ní nebyl nějak vyjímečný, kdyby od Case neobdržela zpravu, tak u sebe hodí režim nerušit a celý den by proležela u filmu. Přišla co nejdříve do kavárny, kde se měli sejít. Vešla do kavárny a vyhlédla Case a poté přešla k němu.* No dobrý den pane. *Vykouzlil se jí úsměv na tváři, když ho zase spatřila.* Doufám, že nečekáš nijak dlouho.
*Castor se trochu nudil, ale jakmile jí spatřil, tak se jen usmál. Postavil se a přivítal se s ní polibkem na tvář, pak pokud svolila jí pomohl posadit se a sám se posadil naproti ní.* Ne nečekám dlouho, byl jsem tu jen dřív, tak jsem se už posadil a zabral místo. No a jak se máš, povídej, co nového, co ty a tak vůbec. Dlouho jsme se neviděli. *Usmíval se na ni jako měsíček na hnoji, byl moc rád, že jí opět vidí.*
*Nechala ho usadit ji a pak už jen věnovala veškerou pozornosto Casovi. Nedalo jí a musela se uchechtnout, když ji zamordoval otázkami.* No, tak já se mám fájn, teď aby jsme byli upřímní, tak teď se mám asi nejlépe? *S úsměvem na něj mrkla jedním okem.* Co je nového? *Zamyslela se, přeci jen jí bylo blbé, že vždy odpověděla že nic nového ji nepotkalo.* Noo.. potkala jsem jednovo vlkodlaka a zdal se být převelice fajn, dost jsme si padli do okaaa. *Hleděla na Case.* Takový roztomilý aa pak jsem se setkala ještě s čarodějem, který mě unesl a celou oblb aa radši nechci vědět co všechno semnou dělal aa pak jsem si ho ochočila, vlastně i toho vlkodlaka jsem si ochočila. *Nemohla se nesmát.* Ne dobře, pardon, dělám si jen srandičky z tebe. *Tlemila se.* Já nevím, mně je blbé ti říkat furt nic, nezažívám žádné dobrodružství no. *Protočila očima a pohled opět vrátila na chlapce před sebou.* Vlastně jo, to co jsem ti teď povyprávěla vlastně dobrodrůžo celkem bylo. *Začla se opět smát.* Fakt se ti omlouvám. Jak jsi na tom ty?
Já už si jinak objednal, takže pokud něco budeš chtít, stačí říct a já to zařídím. *Dodal ještě, než se pak pohodlněji a s úsměvem na tváři jí poslouchal. Celou dobu se usmíval, ale jakmile řekla, že jí unesl nějaký čaroděj a to všechno, zamračil se. Už se chtěl ozvat zda byla v pořádku a co se stalo, ale když se pak začala smát a řekla, že to vlastně byla sranda ulevilo se mu.* Tak ty bys potřebovala asi pár na zadek, takhle mě vyděsit. *Otřel si imaginární pot z čela a nakonec se rozesmál.* Holka jedna praštěná. Já už si vážně myslel, že se to stalo, vlastně bych se ani nedivil s tím, co se teď kolem děje. *Usmíval se a natáhl k ní ruku, aby jí za tu její chytil.*
Ale kdyby jsi se viděl. *Usmívala se.* To bych musela hodně trénovat, abych se při těchto situacích nezačla smát, protože ty výrazy občas jsou k nezaplacení. *Chytla ho za ruku, jak on už učinil.* Já si objednám později. A že tě to nepřekvapuje? Co se vůbec děje? Já doma teď koukala na pohádky a chtěla mít od všeho trochu klidu. *Na chvilku se dívka odmlčí* Vlastně bych si i něco objednala, aaale od tebe. *Dívá se na chlapce před sebou.*
Já ti to málem uvěřil, ale jen počkej, já ti to všechno vrátím, to se neboj. *Uchechtl se, ale pak trochu zvážněl.* No řekněme, že mým přátelům teď škodí jedna víla a docela dost. Umírají u toho lidi. *Povzdechl si.* I já měl tu čest jej potkat a musím říct, že je to opravdu psychopat a šílenec. *Koukal na ni a držel jí za ruku. * Ale o tom se teď nechci bavit, nechci nám kazit tuhle chvíli. *Usmál se nakonec a naklonil hlavu lehce na stranu.* Hm a copak bys si teda dala? *Optal se a culil se na ni.*
*Na odplatu čekala, to ji bylo více než jasné. Pak Case poslouchala a bylo jí líto, že chlapec má zase nějaké trable.* Tak hlavně, že se ti nic nestalo můj milý. To se nějak vyřeší, neboj. *Hleděla na jejich ruce a koutek úst se ji zvedl do lehkého úsměvu. Nenápadně se porozhlédla a postavila se. Hledící na Case a s úsměvem na tváři k němu přistoupila a posadila se na chlapce.* Když si tady hezky povídáme o tokových dobrodrůžek, tak mě napadlo, že by jsi mi mohl taky jedno udělat, hm? *Šeptajcí mu do ucha se usmívala. Špičkou nosu se dotkla toho jeho a lehce se na chlapci pokroutila, než se zvedla chystající si sednout na své místo.* Dneska vyhrávám.
Jsem, protože já nejsem ten komu on ubližuje, ale pokud zjistí, že patřím k Remimu, budu se muset mít na pozoru a ty prosím taky. Je to opravdu šílenec a neštítí se ničeho, nerad bych, aby ti nějak ublížil. Už teď unesl mladou vílu na dvůr, kde ji držel několik měsíců a ubližoval jí. *Povzdechl si, ale pak se pousmál, nechtěl nějak kazit chvilku, co spolu měli. Když se mu pak posadila do klína, objal si jí kolem pasu a pousmál se.* Počkej a jaké dobrodružství máš na mysli? *Optal se lehce zmaten jejími slovy.*
*Usmála se a vtiskla mu malý polibek.* Nemusíš se o mě bát, hlavně na sebe dávejte pozor. A na to dobrozdružství zapomeň. *Uchechtne se.* Takže krom tohohle všechno dobrý? *Optala se chlapce.* Zní to jako šílenství teď. Chceš se jít projít, ale přepadne tě nějaký psychopat a buď přežiješ, nebo ne. *Rozhodla se zůstat sedět na chlapcovi, přeci jen ji chyběl jakýkoliv kontakt od něj.* Nojo, já si živůtek užívala ležením a spaním? *Zasmála se.* Musím vymyslet co dělat, protože toto dělat faakt už dlouho nevydržím. Povyprávěj mi něco, cokoliv, ty jsi toho zažil určitě víc jak já. *Žadonila.*
Neboj se, já na sebe dám pozor, ale ty taky, ano? *Pousmál se a objal si jí více kolem pasu, načež jí vtiskl polibek na tvář a užíval si její společnosti.* Vidíš, co já bych dal za to někdy nic neděla a jen si lenošit a užívat si trochu klidu a pohody. Mám pocit, že už od minulého roku jen létám z místa na místo a nevím, kde mi hlava stojí. *Usmál se.* A klidně zůstaneme tady, dáme si něco dobrého a pak se uvidí, co ty na to? Dáš si něco sladkého nebo k pití? Dneska tě chci pozvat, takže si vyber, co bys jen ráda. *Mrknul.*
Žádný strach. *Ujistila ho a ruce obmotala kolem něj.* Nic by jsi za to nechtěl dát, to je horší jak smrt pomalu, extremní nuda. *Protestovala dívka. Položila mu ruce na hlavu a lehce s ní zakývala do stran* Mohu tě ujistit, že tvá hlava nestojí tady, toto bude jen okrasa. *Poukázala na jeho hlavu.* Ta potřebnější část hlavy chybí, tu jsi musel někde vytratit. *Uchechtla se, když si z něj zase dělala legraci.* Tvůj návrh se mi líbí. Sladkého? Třebaa něco jako ty? *Pozvedla zvědavě obočí.* Ja mám náladu, kdy si z tebe potřebuji dělat srandu. Tak si dám vanilkový věneček a k tomu nějaké sladké pití? Třeba malinovka, nebo něco takového, jestli tě mohu poprosit. *Uculí se dívka na chlapce.* Ty jsi si tedy něco už objednával, nebo jsi čekal na mě? *Ujišťovala se dívka.*
*Castor si jí objímal a koukal na ni, trochu nechápajíc, tedy občas, když řekla něco, co mu zrovna nedávalo smysl, ale když viděl, že je to jen vtip, rozesmál se.* Ty jsi mi ale vtipálek co, z nudy už nevíš, co vymýšlet. *Usmál se na ni a vtiskl jí pusu na tvář, pak jí jen poslouchal a čekal, co si vybere, načež jen kývl na obsluhu a hned jakmile k nim došla, objednal co si Athena přála, jen co obsluha odešla, koukl na ni.* Já už mám objednáno dávno, ale nevadí. *Usmál se a objímal si jí.*
*Při jeho slovech se zasmála a sáhla mu hřbetem dlaní na čelo, jestli nemá teplotu ze srandy.* Mezi námi dvěma jsi ty ten co většinou je mástr na vtípky, tak dnes velení přebírám já. *Zachychotala se a pak Case nechala, aby ji objednal co si dívka přála. Každý moment s Casem si užívala. Když uslyšela telefon, ohlédla se a sáhla si do kapsi.* To je bratr. *Řekla napjatě.* Prý až budu moct, že se mám stavit. Něco důležitého. *Protočila očima a podívala se na chlapce.* Nemůžu tě tu nechat. *Protestovala.*
*Usmíval se na ni a dal jí pramínek vlasů za ucho. Už se nadechoval, že jí něco na ty vtípky řekne, ale to se ozval její telefon a tak jí nechal, aby si to vyřídila. A pak se pousmál.* To se nic neděje, tak pokud je to důležité, tak to bys měla jít. Když tak se sejdeme jindy, to nevadí. Já tě doprovodím, abych věděl, že jsi v pořádku a pak půjdu domů. *Usmál se a kývl na obsluhu, nechal ji zabalit, co si objednala a zaplatil. Nakonec si vzali oba věci a vydali se z kavárny pryč. Cas dívku doprovodil a pak sám odešel k domů.*
*Jakmile auto pak zastavilo na místě, Cas spolu s Remim vystoupili a vydali se k portálu, kterým nakonec fér přešel na Zimní dvůr a počkal až projde i Remi.* No takže jdeme se opít no ne. *Uculil se na Remiho, když došel taky. *
*Remi se zaculil, načež zamířil k hospodě, kterou tak dobře znal. Když vešel dovnitř, otočil se ale na patě.* Ne, nejdeme. Tohle ne. *Odfrkll si, když spatřil svého otce. Ihned vyletěl ven jako namydlený blesk a odfrkl si.* zatraceně ale už, to není možný ne? To se mi musí vše lepit na paty? *Zavrčel.*
*Castor mu byl v patách a už se těšil až si dají dobré férské pití a posedí, aniž by řešili něco důležitého. Ovšem, jakmile vešli a Remi uviděl svého otce, došlo mu, že to asi nebude tak jednoduché.* No tak jeho jsem tu teda nečekal, abych řekl pravdu. *Pronesl a koukal na Remiho.* Co teď? Jdeme jinak? Nebo zpět a nebo to kašleme a prostě si to nenecháme zkazit. *Optal se jej.*
*Remi se na něj podíval a zamyslel se.* Ne, já nechci, nechci se tam vracet a dělat více problémů. Prostě jdeme pryč. *Pronesl a zamířil na odchod, zatímco se už neotočil aby viděl, že za ním vyšel ale i Ahantuon. Remi si jej všiml až když došel za pár domků. Zavrčel, otočil se na něj a zamračil se.* Ne, nemám na tebe náladu, nechci se s tebou bavit. Táhni. *Prskl po svém otci. Ten se na něj ale jen uculiil.* Slyšel jsem, že máš trable, synáčku, s Kaynem. *Ušklíbl se.* Do toho ti není vůbec nic. *Vrátil mu ale ihned Remi a koukl na Case, značíc mu že odchází.*
*Fér přikývl a spolu s ním šel dál. I když se Remi neotočil, on ano, takže viděl, že jeho otec vyšel ven také a následoval je. Jakmile je dohnal, jen se zamračil a poslouchal jejích rozhovor. Sám se pak na Ahantuona mračil, neměl ho v lásce a jak by také ne, měl to být přece on, kdo mu zabil matku, nebo se alespoň domníval, že to byl on. Když pak koukl na Remiho, pokýval hlavou a oba se tedy vydali dál.*
*Ahantuon už se k tomu sám nevyjádřil, protože Remi nakonec skutečně odešel a navíc se tam vyskytlo hned několik lidí. Remi si jen nesouhlasně odfrkl a pak koukl na Case.* jdeme ke mě, odtud jdu pryč. *Pronesl, než nakonec odešel, doufajíc, že i s Casem v patách.*
*Castor se ještě jednou podíval na Ahantuona a zamračil se, pak už ho ignoroval a spolu s Remim, kterému jen přikývl, že jde s ním, nakonec přece jen odešel zpět do New Yorku.*
*Cas hned po přečtení sms, hodil do sebe kafe, které zrovna doma popíjel a odepsal Remimu, že se za ním hned zastaví. Převlékl se do ležérního oblečení a ihned se vydal na cestu. Měl mu co vyprávět, přece jen se potkal právě s Kaynem a chtěl férovi říct své dojmy a navíc měl pocti, že i jeho kamarád mu bude mít, co říct. Netrvalo dlouho a Castor vešel do baru, kde se rozhlédl a když spatřil Remiho, zamířil k němu.* Ahoj. *Pozdravil jej a posadil se, načež mávl na obsluhu, aby mu donesla to samé, co pil fér.*
*Jakmile jej viděl přijít, tak se na něj usmál.* Ahoj. *Vrátil mu pozdrav, než si povzdechl a pak si složil hlavu do dlaní.* Všechno se sere, Casi. Všechno. Ještě by stačilo nějak aby byl v háji můj job s Ernem a obchod a můžu si to hodit. *Zanadával a pak na něj koukl.* Dneska se opiju, sakra, s tím ale počítej. *Odfrkl si Remi nakonec zničeně.*
*Než vůbec donesli jeho pití, už bedlivě poslouchal, co jeho kamarád říkal.* Počkej, počkej, vezmeme to popořadě. Co se děje? Zase něco Kayn? *Optal se.* Jestli se dneska chceš opít, tak budu tvůj chlastací parťák. *Pousmál se, snad aby mu alespoň trochu zvedl náladu.* Ne ale teď vážně, povídej, co všechno se sere? *Koukal na něj a čekal, co z Remiho vypadne. Podle toho, co slyšel si dál nějak věci dohromady a hádal, že ani doma to asi nebude růžové.*
*Remi ihned pokýval hlavou.* Jo, Kayn, a zabil Aless pravnučku. Aless je y toho v háji, jasně+, a dělá mi scény kvůli tomu, že chráním Timeu, tu vílu, však víš. A já nevím, co teď dělat. Vše se mi v tom hroutí na hlavu, hlavně Aless, já jí kurva miluju, ale znepříjemnuje mi to to její chování, její averze vůči Timee. *Pronesl a pak Casovi vysvětlil, o čem vlastně jejich poslední konflitktyl.*
*Hned jak dostal pití, si jej vzal a poslouchal jeho slova, načež jen překvapeně vykulil oči. Jeho tušení se potvrdilo.* Myslel jsem si, že udělal něco hnusného, ale ne zrovna tohle. To mě mrzí. *Začal.* Podle toho, co jsi řekl, je na ni dost vysazená. Jako na jednu stranu jí možná chápu, je toho na ni moc, Kayn jí dává zabrat, teď to s pravnučkou a tak a asi se cítí být, no nevím jak to říct, upozaděná Timeou, že jí chráníš, nebo že jí chrání víc lidí, ale ona se cítí být sama a nechráněná. Teda alespoň takhle bych to z toho chování vyčetl, ale kdoví, co se jí honí hlavou. *Pokrčil rameny.* Možná je v tom i špetka žárlivosti a je to smíchané vše se vším. No chápu tebe, že to není jednoduché, rozkrájet se také nemůžeš. Tohle je situace, kterou ti fakt nezávidím, abych řekl pravdu. *Hodil do sebe drink.*
Vždyť ale já jí neupozadil. Šel jsme Tiu zkontrolovat, to, že se pak věci semlely že jsme tam musel zůstat, že jsme se neměl s Aless jak spojit, za to přece nemůžu, nebo ne? Já nevím, je na můj vkus až moc žárlivá, moc hysterická, a já bych to asi měl přehlížet, ale nemůžu, nejde to, tak nějak to prostě nejde. Naráží na dost citlivá témata, dost na to, že prostě jsme jí zklamal, tak mi to přijde že to myslí, ale mě v tom taky není moc příjemně. Nevím, nevím, nelíbí se mi to, ani trochu. *Odfrkl si Remi a pak se zvedl.* Jdu k baru pro něco silnějšího, jdeš taky? *Optal se.*
*Hned zavrtěl hlavou.* Nikdo nemohl čekat, že se tohle všechno stane. Prostě se to byla dost hnusná souhra náhod, kdy se to bohužel stalo, jak se stalo. *Podíval se na něj.* Žárlivá to je, ale která ženská není, navíc teď se k tomu smíchaly ještě další emoce, takže se to možná znásobilo. Nevím. *Na chvíli se odmlčel, než přikývl a stejně jako Remi se i on zvedl a vybral se s ním k baru.* Já jsem měl za to, že ve vztahu je klíčová komunikace. Chtě nechtě, budete to muset probrat ať je to sebevíc citlivé, jinak se nehnete a bude to jen horší. Pro oba. *Pokračoval pak dál.*
*Pokýval hlavou.* Jo, jo to já vím, jen se mi do toho teď nechce. S tím vším, co se děje, se nechci bavit, chci teď chvilku jenom prostě utíkat, opít se, uvolnit se, to je vše. Tak nějak víc asi nechci, ne teď. nemám energii, slova, ani chuť se pouštět do nějakých konverzací, s jistotou vím, že by to nakonec stejně skončilo hádkou a to je to poslední, co bych teď chtěl. *Odfrkl si a objhednal si čistou vodku.*
Jasně, rozumím. *Pokyvoval hlavou a sám si objednal bourbon. Pak se natočil více ke svému kamarádovi.* Rozumím ti, ale hlavně, neutíkej moc dlouho, aby nebylo pozdě. Aby si nemyslela, že ses na ni vykašlal úplně. *Řekl opatrně. Žil přece jen delší dobu a tak nějak si snad myslel, že občas rozumí ženským i když si nebyl jistý nikdy ničím.* Hele teď se dej do klidu, dáme si drinky a trochu vypneme což? Ale ještě než se tak stane, musím ti něco říct. Potkal jsem Kayna v baru. Opravdu je to psychopat.
*Jen zavrtěl hlavou.* Já vím, já vím, ale teď vážně ne. *Pronesl pouze a pak se na něj podíval.* No, ale jsi v pořádku, koukám. Ano, to on ej, blázen. Já nevím, kdo mi jej do života musel vůbec postavit. Jinak, ano, ano, jediné co chcii, je vypnout. Vypnout, uklidnit se a prostě jen existovat, jenom existovat a žít, to je vše. Alespoň, pro dnešní noc. Možná se zastavím na dvůr, co by jsi řekl nějaké té hospodě na zimním dvoře? *Nabídl Remi.*
Dobře. *Kývl a napil se.* No jsem, ale to je tím, že jsem na něj narazil v baru a možná ani neví, že nějak patřím k vám, kdoví. No ale dost se chvástal tím, že někomu ublížil, že si to užíval a nevím co ještě, i jeho názory jsou jak to říct. Zastaralé, prostě je to typická víla, která zabíjí, bere si energii z civilů a je mu fuk, komu tím ublíží, hlavně, že on bude mít, co chce. *Popíjel u toho.* Ale určitě mi to setkání stačilo.* Tu hospodu beru, není nad naše pití. *Usmál se a hodil zbytek sklenky do sebe.*
*Cas pokýval hlavou.* Je šílený. Je blázen, to souhlasím. Ale na druhou stranu, alespoň ej dost čitelný. Ale, už dost o něm. jak se daří tobě? jak se máš? *Hlesl a podíval se na něj, objednávající si další drink, rovnou ale položil bankovku na stůl a vzal sii celou lahev. Pak naznačil, že se přesunou k boxu.*
Máš pravdu, dost o něm. Nebudeme si kazit ještě dnešek. *Usmál se na něj.* Hele neztěžuju si, tak nějak jsem pořád v tom samém kole. Práce, doma malování, pak nějaké odpočinek a zase znova. Nějak jsem jak v začarovaném kruhu. *Pousmál se.* A co jinak ty, kromě toho, že se to sere, je něco, co je fajn? Co obchod a kapela a tak vůbec? *Optal se jej.*
No, tak to je fajn že ty se máš dobře. Já? No, já, tak nějak žiju, dalo by se říct, tak nějak s kapelou fajn, obchod taky, je to dobrý, jen tam nejsem tak často, jak bych asi chtěl. Jinak ale tak nějak držím, u Erna je to taky v pořádku. *Pronesl Remi, který tak nějak okrajově zhodnotil to vše, co se dělo. Pak vstal.* Hele, půjdeme? Beru flašku na cestu. *Vzal lahev a pak, aniž by se za sebe ohlédl, zamířil ven z klubu.*
Tak to je dobře že je to zatím aspoň tamhle fajn a neboj se, ono se to srovná i v tom dalším, jen to chce čas. *Pousmál se na něj povzbudivě.* No pokud nic už tady nechceme, tak jdeme, já jsem jen pro. *Uculil se na něj a spolu s ním pak vyšel z baru.* Těším se na pořádnou medovinu. *Přiznal.*
*Castor měl opět dlouhý den a potřeboval trochu vypnout. Proto se rozhodl, že vyrazí do města na pár drinku, trochu se odreagovat. Oblékl se ležérně a následně na to vyrazil do jednoho z barů, který znal a občas tam zavítal. Když vešel, zamířil rovnou k baru, kde se posadil a ihned si objednal drink. Mezitím, co na něj čekal, se otočil a rozhlížel se kolem sebe. Jeho pohled al padl na jeden z boxu, kde seděl mladík a měl kolem pár žen, zdálo se mu, jako kdyby ho znal, ale netušil odkud.*
*Kayn si užíval pozornost dívek a tak nějak mu neušlo, že jej někdo pozoroval. Uculil se, a když se setkal s pohledem mladíka, jen mu pokynul hlavou. Pak se potočil na jednu ze svých dívek.* Donesla by jsi tomu okounovi nějaké pití, moje milá? Ode mne. *Zavrněl a pak se opět podíval na Case s úsměvem na rtech od ucha k uchu. Užíval si, když se na něj lidi dívali, ať už to bylo z jakéhokoliv důvodu. Kayn byl prostě diva. měl to rád.*
*Když se na Kayna díval, vzpomněl si odkud jej zná, nebo spíše mu přišel povědomý jeho popis, ten mu přece říkal Remi. Lehce se zamračil a pak se opět otočil k baru, kde už měl svoje pití, ze kterého se napil. Vedle něj se po chvíli objevila jedna z jeho společnic a s tím, že mu to posílá Kayn před nej postavila drink. Cas jí ho ale vrátil.* Já už drink mám, ať si ho tvůj pán vypije sám. *Mrknul na ni a poslal ji pryč.*
*Dívka jen přikývla a vrátila pak Kaynovi nabízený drink. Kayn se jen podíval krátce na Case, nakonec ale do sebe drink kopl a pak se sám pro sebe uculil. Přeci jen, on jej k životu nijak nepotřeboval. Když se po jeho boku ale pak posadily další dvě civilky, tak spokojeně zavrněl, a oběma začal věnovat svou pozornost, zatímco jim jemně začal manipulovat mysl tak, aby pak byly povolném s ním odejít. Jistě, měl v sobě ještě energii z Miriam, ale jak se to říká? Kdo má moc, chce ještě více. A to byl přesně Kayn.*
*Cas popíjel svůj drink, a chvíli přemýšlel, ale nakonec vstal a i se svým drinkem, došel pomalu až k němu. Byl opatrný a nehodlal udělat nějaký problém, jen chtěl možná zjistit, co a jak a hlavně, poznat trochu nepřítele. Jakmile k němu došel, načež se pousmál.* Mohu přisednout? *Optal se jej hned a sledoval ho.* Mimochodem, díky za drink, ale neberu si nic od nikoho, koho neznám. To víš, opatrnosti nikdy není dost. *Mrknul.* Říkají mi Castor. *Začala hned, čekajíc, zda on řekne, kdo je.*
*Kayn už by se ani nenadál, že Cas přišel. proto, když se u něj objevil jen mávl rukou a poslal pár dívek pryč, aby měl Cas kolem sebe prostor.* No, tak to chápu, v dnešní době je to velice nebezepčné, Kdo ví, kdo sedí vedle tebe, no ne? */Uculil se a pak naklonil hlavu na stranu.* Těší mě, Castore. Hm, to nezní jako moc, jak to říct, lidské jméno. *Zavrněl, načež si nebral servítky a ihned vklouzl férovi do hlavy. Když z ní pak opět vystoupil, pokýval hlavou.* Říkal jsme si, že budeš jeden od nás. No, když jsi teď tu, asi by jsi si ten drink mohl dát, ne?
Přesně, v dnešní době je to nebezpečné a i z ovečky se může stát vlk. *Uculil se a když měl tedy místo, posadil se a napil se svého drinku.* Ne nezní, protože není lidské, pokud to tak mohu nazvat a jak už ses asi sám přesvědčil, jsem víla. Mimochodem, byl bych ti vděčný, abys mi příště bez dovolení do hlavy nelezl, nemám rád takové lidi. *Pronesl s úšklebkem, když mu došlo, že se mu fér vrtal v hlavě.* To bych možná mohl, hm a jak vlastně říkají tobě? Když už jsme tedy oba stejní. *Optal se jej Cas a pohodlněji se posadil.*
*Kayn se jen natočil dopředu.* NU což, já rád dělám věci jež jsou zakázané, či se dělat nemají. *Uculil se. Jak ale pochopil, Castor byl mladší. Než tedy Elisa a dokonce i on. Proto nesměl začít žádný případný konflikt.* NO, mě můžeš říkat Kayne, maličký. *Uculil se a sjel si jej pohledem, než pak mávl na jednu z jeho dívek, jež zamířila pro pití.* Tak povídej, co piješ? je to na mě. *Mrkl na něj Kayn.*
*Castor se zasmál.* Tak za prvé, je mi jedno, co rád děláš, mě prostě do hlavy nepolezeš a za druhé, nejsem maličký, nejsem dítě a to už hodně dlouho. *Uculil se na něj a pozoroval ho. Věděl, že by si měl dávat pozor a to také dělal.* Piju drinky, ale nepohrnu ano dobrou whisky nebo bourbonem. *Pokrčil rameny a dopil svoje pití, kde měl nějaký sladký drink.* Hm a co tě sem přivádí Kayne? Hádám, že nejsi tak úplně z New Yorku, nebo se pletu? *Optal se.*
*Kayn jenom pokrčil rameny nad jeho vzdorem, načež se mu pak na rtech objevil spokoejný, šílený úsměv od ucha k uchu. Tenhle byl výzva a Kayn, ten měl zkrátka výzvy rád. Pak objednal to, co si Cas poručil a pohodlně se opřel do křesílka.* NO, ne, nejsem, jsme ze dvora. Lidský svět je dobrý jen na občasné načerpání sil a užití si, toť vše. Ale, no, zdá se mi, že ty na to máš jiný názor. */Pokrčil rameny.* Přeci jen, něco v jeho hlavě zachytil.* Co tebe nutí žít tady? *Zajímal se fér.*
Díky. *Poděkoval, když mu pití objednal a on jej pak dostal na stůl. Sám Cas seděl pohodlně a Kayna si prohlížel.* Ach tak, takže sem jen na výlet a užít si, už rozumím. *Pousmál se.* Já zde žiju, ale na dvůr se vracím, poslední dobou docela často. *Pronesl a natáhl se po pití, kterého se nakonec napil, opět se opřel a sklenku si držel v ruce, opírajíc jí lehce o svou nohu.* Měl jsem důvody odejít sem, z počátku to mělo být chvíli, ale pak sem i zde zalíbilo a tak jsem zůstal. Když tenhle svět poznáš víc, není tak špatný. *Pokrčil rameny.*
Hm hm. *Promlouval Kayn, i když toho moc neřekl> Pak si poposedl a koukl na Case.* No, kdybych do toho tématu šel, opakoval bych se. Tak moc a tak pořád, ale no, asi mě to baví. Ale tohle jsme vedl už s tolika vílami. Víš, nikdy to nepochopím. proč opouštět tak mocnou, rozlehlou a krásnou říši? Pro co? pro tohle? tyhle, hah, lidské červy, co žijí tak dekadentně, až to bolí? No, ale každý svého štěstí strůjce. Já to nikdy nepochopil.*
*Napil se svého pití, odložil jej na stůl a pak si sedl o trochu blíž k němu, aby na něj lépe viděl.* Podle toho, jak mluvíš, hádám, že jsi ze Zimního dvora. Tam je většina lidí takhle, jak to jinak říct, hm. *Zamyslel se.* Máte prostě tvrdou palici a zastaralé názory. To že víla žije v jiném světě ji neděla nijak slabou ani méněcennou. Cestu domů si vždy najde a co že chce žít jinde. Pořád je to víla jako každá jiná i kdyby žila na měsíci. A to že to někteří nechápou a odsuzují tak ty, jenž se tak rozhodli, to už je jejich mínus. *Pousmál se a mrknul na něj.*
*Kayn se jen nebezpečně a zle zasmál, než se pak jemně přiblížil opřel si ruce o kolena a podíval se na něj skrz obočí.* Ne, myslím tím to, co vidíte na tomhle světě. Rozpadá se. Hoří. Ničí jej jeho vlastní obyvatelé. Páchne smrtí, páchne hnilobou a zhoubou. Co je to, co se vám na něm líbí? Ten poslední kousek přírody, který lidé tak ukazují, aby zakryly rozpadající a hnijící město vedle toho? Ale notak, to přece není možný. *Odfrkl si Kayn.*
*Naklonil hlavu lehce na stranu a pousmál se, neměl z něj strach.* A co když ano? Co když je to ten kus přírody, ty místa, která jsou nedotknutá lidskou rukou. Zvířata, ale i lidé. Víš, ne všichni jsou stejní. Ano tenhle svět je z půlky na nic, ale ta druhá půlka se jej snaží zachránit. Takže si myslím, že tomu musíš jen dát šanci, podívat se na všechno jinýma očima, jinak než jak to vidíš ty. Ty hledáš jen to špatné, ale nevidíš, už to dobré, které většinou převládá. *Mrknul a napil se.*
*Kayn jen zavrtěl hlavou.* Ale ne, ne maličký, to ne. Já vidím všechno. Žiju dlouho, abych viděl všechno. Ty marné pokusy lidí snažící se zachránit to, co jim ze země zbylo, a víš na co jsem přišel? Že ti lidé se snaží jen odčinit své hrůzné činy spáchané proti matce přírodě. Je to jen touha po odpuštění, pocit za dosti učinění. Byl jsme v tolika hlavách, tolika myšlenkách, a většinou tam není nic, než jen touha po vlastním uznání. I ta pomoc bližním je egoistická. A pak říkají, že planetu chrání pro její dobro. Ne. Pro svoje. Lidé, hm, jsou shnilí. *Pokrčil rameny a zaklonil se do sedadla.*
*Cas jej poslouchal, ale nějak nesouhlasil, tedy ano, v něčem měl pravdu, to nepopíral, ale věřil, že se lidé změní a že nejsou tak hrozní, jak je vybarvuje.* Já žiju také dlouho a mnoho jsem viděl, přece jen tady na tomhle světě jsem déle než ty, který jej jen navštěvuješ, ale tvůj názor ti nechám, to je každého věc, jak to vidí a myslí si. *Zvedl ruce v obranném gestu a pousmál se.* Mimochodem ty musíš být ale hodně zatrpklý a zlý viď? Vůči lidem myslím. *Uculil se a pozoroval ho.* Nebudu se ani ptát kolik jsi jich zabil.
*Kayn se jen uculil.* Nemáš ani to nejmennší tušení, můj milý, jak často a, kdy já tu byl. Jak dlouho jsme je sledoval, jak se ničí, u čeho jsme byl přítomen. A bylo toho hodně. Svět navštěvuji rád, jak jsme řekl, už jen proto, abych mohl posoudit to, jestli lidstvo spíše spěje do záhuby či záchraně. *Uculil se a pak se hrdelně zasmál.* Ach ano, jsem, a nevadí mi to. To jsme prostě já a užívám si to. A kolik? Hm, no, docela dost, řekněme. Přesná čísla si nepamatuji, kdo by taky ano. Ale mohu říct, že támhleta roztomilá blondýnka bude dnes další. *Usmál se spokojeně.*
*Natáhl se pro své pití a napil se. Nejraději by mu jednu vrazil nebo jej odvlekl někde, kde by nikomu neublížil. Sám Castor ubližoval, jen když to bylo nutné a to je v boji, pokud u šlo o život, jemu a nebo někomu, na kom mu záleželo.* Ach tak. *Pohlédl směrem, kde byla mladá dívka.* Víš, aby ses jednou nedivil, až se ti do cesty postaví někdo, komu se tvoje chování nebude líbit. Komu vezmeš někoho, na kom mu záleží a půjde po tobě přes mrtvoly. *Usmál se.*
*Kayn se zazubil od ucha k uchu. Jeho úsměv se po jeho tváři rozléval pomalu, spokojeně, jako kdyby pocit ze věty jež Cas řekl projížděla až do morku jeho kostíá.* To už jsme udělal. A bylo to saldké, hořkosladké, ale více sladké a dokonalé. I když, ne, ani tak hořké ne, to jen ze strany přeživšího. Ale co na to mám říct? Jsem víla, jsem Gwyllion. Tohle je, jak žiju. A ty nemáš ani to nejmenší právo se mě snažit soudit na to, že jsme prostě víla reprezentující svou rasu tak, jak má. *Mrkl na něj pak Kayn.*
*Jakmile začal Kayn, mluvit, pomalu mu docházelo, že se muselo něco stát, přece jen měl jisté informace od Remiho a když féra před sebou sledoval, hádal, že opět udeřil.* Já tě nesoudím, jen říkám, že ne všem se tvé chování může líbit, tak abys nenarazil. *Pokrčil rameny.* Věř mi, jsou lidi a bytosti, co i když tak nevypadají, jsou schopní pro pomstu udělat mnohé. *Napil se.* A to, že jsi Gwyllion, jsem poznal hned. Ze Zimního dvora nic jiného ani nečekám.
*Uculil se.* No, abych řekl pravdu, pokud se chtějí mstít, mohou to zkusit. Přeci jen, nějaká zábava být musí, no ne? A setkal jsme se už s mnouho lidí, co se chtěli mstít. I jinými bytostmi. A jelikož tu zatím sedím, tak dopadli po většinou hodně, hodně špatně. *Podotkl a uculil se od ucha k uchu, než si pak spokojeně mlaskl.* No každopádně, tebe bych hádal na tu naší, hm, světlou odrůdu osidlující hlavně Stříbrné dvory. Ten už není takový jaký býval, od doby, co není Carmina u moci je to na jedno brdo.
*Jen přikyvoval, věděl, že měl pravdu, pokud by se mu někdy někdo postavil a vyhráli by, asi by tu Kayn nebyl, takže hádal, že porazit jej muselo být dost těžké.* Hádáš správně, jsem odtamtud. A popravdě, já jsem celkem rád, že už není. *Pronesl a dál se k tomu už nevyjadřoval, on sám politiku víl moc neměl v lásce a ani k ní netíhnul. Jen si vzal své pití a dopil jej, načež si objednal další.* Když už jsi mluvil o tom, že jsi někomu uškodil smím vědět komu? *Optal se zvědavě.*
*Kayn pokrčil rameny. Pak se jen uculil a zavrněšl.* Já to měl rád. Vyhovuje mi to. To, co je teď je jen pro smích. *Podotkl, než se pak zadíval Casovi do očí. Tak nějak začínal cítit podezření.* Ne. *Pronesl pouze jednoslovně, než se pak natáhl po dalším z drinků, jež mu přinesla jedna z dívek. O tomhle se nechtěl bavit, navíc, nechtěl odhalovat karty až tak moc.* Hodně lidem. To ti musí stačit.
Mě to vyhovuje tak jak to je teď. Já nejsem zastánce násilí a tyranie. Nevyžívám se v tom nevyhledávám to. *Pokrčil a napil se, když i jeho pití přistálo na stole.* Stačí. *Pronesl jen a sjel si ho pohledem. I tak si dokázal představit, kdo byl jedním z nich. Fér jej pozoroval a popíjel, Kayna určitě nechtěl jako nepřítele, natož s ním bojovat. Bylo vidět, že je to bezcitný parchant, který se neštítí ničeho.*
*Pak Kayn jen pokrčil rameny. Hned na to se na něj uculil, vstal, vzal blondýnku kolem pasu, jež se na něj zavěsila, jako kdyby byl její vysněný princ na bílém koni. Hned na to vytáhl bankovku a zamířil k baru.* Dej si na tenhle svět pozor, maličký. Ta tvoje naivní důvěra by ti mohla být osudnou.
O mě se bát nemusíš, já se o sebe dokáži postarat, ale ty si dávej pozor, jednou se ti to vymstí. *Uculil se na něj a pak už jej jen sledoval, jak odcházel a sám pro sebe si kroutil hlavou, načež dopil a přemýšlel. Tohle rozhodne byl někdo, koho proti sobě nechtěl a nedivil se Remimu, že se jej báli.*
*Kayn se už jen otočil. Mekl na něj, přejel si jazykem po rtech a ještě chvilku postával u baru, přičemž jej pozoroval a culil se jako blázen. Tyhle víly přímo nesnášel. Ale, musel se nějak chovat, když už mu nemohl jednu vrazit.*
*I Cas se na něj díval, než si ofrknul.* Parchant jeden.* Zamumlal si sám pro sebe, než nakonec nechal peníze na stole a vydal se domů.*
*Jen co dojeli a prošli portálem, přitáhl si víc k tělu svůj kabát, načež se podíval na kamaráda vedle sebe.* A jo tenhle hostinec, tak to není daleko. To snad cestou nezmrzneme, musím říct, že je tu dneska snad ještě větší zima než minule, nebo se mi to prostě jen zda, kdoví. *Pokrčil rameny a šel po jeho boku.* Mimochodem, když říkáš aby byla v bezpečí? On si jí bere k sobě a bude jí hlídat nebo bude u tebe? *Optal se.*
*Remi pokrčil rameny.* To nevím, asi se uvidí dle podmínek, dle toho, jak vše půjde, ale myslím si, že do té doby budou asi v NY, jak říkám, uvidíme. *Pronesl. Pak se podíval opět na Case.* Ale je milý, taková veselá kopa, myslím si, že v normální situaci neškodný. *Pronesl a pak už vešel do hostince. Jako první se samozřejmě obezřetně rozhlédl, než se pak posadil k jednomu stolu a objednal jim silné pití.* No, takže tak. *Hlesl a tiše si povzdychl.*
Jo takhle, takže bude s ní u tebe a pak se uvidí. *Přikyvoval, byl docela zvědavý, co za féra to bylo, když byl prý neškodný a veselá kopa.* Tak to je fajn ne, ochrání jí a ještě rozveselí. *Uculil se a jakmile vešli, posadil se naproti Remiho, on sám se sice rozhlédl, ale netušil ani koho hledat.* Takže co si teda dáme, medovinu? *Optal se jej, chtěl pak jít objednat něco k pití.*
*Remi pokýval hlavou.* Ano, myslím, že to dokáže, ne-li to, vypadá jako ten typ co čeká na svolení a dostane se holce do kalhotek, ale to je asi většina víl. *Podotkl. Pak pokýval hlavou.* Dej si co chceš, dnes platím já. *Usmál se, sám si objednal medovinu, která byla pro něj dostatečně silná. pak se koukl na Case.* Ale jinak, jo, jinak to jde, vlastně, Dragos se od té doby neukázal, nevím, jestli so oddechnout nebo se upřímně bát. *Pronesl a nervózně se podrbal na zátylku.*
*Fér jej poslouchal a pousmál se.* Tak pokud mu sama da svolení, pak není co řešit ne a jestli se znají, jak říkáš. Hele, to co bude mezi nimi je asi jejich věc, hlavní bude, když na ni dá pozor. *Odvětil a prohrábl si vlasy.* Dám si jí s tebou, stejně jí tu mají nejlepší. *Uchechtl se, načež si jí objednal spolu s ním.* No já si myslím, že Dragos je teď váš nejlepší problém. Sice jsi ho přejel a Aless pak taky, ale do teď co vlastně udělala – nic. A kdoví, jestli vůbec něco udělá. Jako jo, je to také hrozba, to neříkám, ale ten vílák je teď asi priorita a docela velká. *Kouknul na něj a když jim na stůl donesli jejich pití, pousmál se.*
*Remi se nad tou poznámkou musel usmát.* I když nevím, nemyslím si, že by po tom, co zažila chtěla tohle...já nevím, bůh ví, co jí ten psychopat prováděl. *Pronesl a pak se oklepal, znechucen jen tou představou. Pak pokýval hlavou a povzdechl si.* NO jo, lepí se nám to na paty jako smůla, zatraceně a já nějak nevím, co s tím mám dělat. nelíbí se mi to, ale nevím, jak z toho nějak efektivně ven. Jasný, bylo by asi řešení se sbalit a odjet, někam daleko, do Evropy, ztratit se v ruchu Asie, ale co pak a co dál? A navíc, asi bych neopustil New York a Faerii, ne kvůli pár potrhlejm magorům. *Proensl.*
No to nevíš, to ví jen ona, ale tak, jak říkám, kdoví co bude a jsou dospělí. *Pokrčil rameny.* Hlavní je, aby jí nenašel tam ten psychouš a tenhle aby jí ochránil, nic míň, nic víc. *Mrknul a vzal si svou medovinu, které se hned napil, tak nějak to po těch informacích asi potřeboval.* Útěk je fajn, ale jen na chvíli, nikdy to není dlouhodobé řešení. Navíc nejste na to sami. Aless má klan, ty máš určitě lidi na dvoře, kteří by pomohli a taky lidi v New Yorku, není možné, aby se z toho nějak nevybruslilo. Ještě, když nejsme zrovna obyčejní lidé. *Pousmál se, snažil se ho nějak povzbudit, věděl, že to nebude jednoduché, ale každý problém měl vždy nějaké řešení a tohle určitě také.* A teď si dej, je fakt výborná. *Zamumlal spokojeně, když se znova napil.*
*Remi pokýval hlavou.* Já si myslím, že zvládne, vypadal fakt v pohodě, a tak nějak,. nevím, věřil jsme mu, možná je to naivní, vzhledem k tomu, co vše se děje, ale ano. *Pokrčil rameny. pak jej poslouchal a pokýval hlavou, než se na něj opět podíval.* Přesně, je dát dost. Ted jsme tedy přisli o osm členů a nějací se ještě zvedají a rozhodují, ale, no, jsme pořád jedna velká, upíří rodina. *Ušklíbl se, než si s Casem nakonec přiťukl a zvedl sklenici ke rtům.*
Hm, zase kdyby jí chtěl ublížit, tak to už udělá a nebo by tomu blbovi dávno řekl, kde jste, takže si nemyslím, že to bylo naivní, prostě je asi opravdu takový jak to z něj vyzařuje. Mimochodem, neměl tady být? *Optal se jej a lehce se rozhlédl.* A s těmi upíry. Já se popravdě ani nedivím, nebo spíš chápu je. Někteří jsou prostě vyděšení, mají strach, ale věřím, že se to urovná a všichni se nějak dají dohromady a zůstanou, musí táhnout za jeden provaz. A jo jste jedna velký upíří rodina, ty upírskéj taťko. *Zasmál se a pak si s ním připil.*
*Remi pokýval hlavou.* Ano, měl, jen to nebyla domluvená schůzka, střílel jsem naslepo. Takže je možnost, že se objeví, ale taky, že ne, nevím, ale budu doufat, že se obejví každou chvilku. Kdyžtak se půjdu zeptat. *Pronesl Remi a usmál se. Pak se zasmál i on.* JO, upíří taťaka heh, to je zvláštní oslovení, tak jsem nad tím ještě neuvažoval. Ano, uvažoval jsem nad tím tak, že mě mají rádi, asi, vyhlížejí ke mě, ale nevím, jestli se tímto stavět to role vedoucího. *Pronesl zamyšleně.*
Ach tak, tak v tom případě uvidíš, zda se ukáže nebo ne, kdoví, třeba budeš mít štěstí. *Pousmál se na něj a pomalu si popíjel medovinu, než se nakonec uchechtl nad tím, co řekl.* Hele, nemusíš se ani do žádné role stavět, vem si, že už tím jsi díky tomu, že máš ženu vůdkyni, takže jsi tím asi získali ten statut, ale jako je to vtipné. Ty fér a upíří taťka. *Smál se tomu a lehce si ho dobíral.*
*Remi se uculiil.* Doufám že ano, protože vypadal jako že to je místní štangast, tak snad jsem se nezmýlil a snad budu mít štěstí. Chtěl bych. *Pronesl a pak se usmál.* Zní to zvláštně, na mě až moc, moc zvláštně, ale, no, vlastně proč ne. Asi bych měl být podstěnej, no ne? Takový role, no řekni mi, jaká víla to může říct? Dovoluju si hádat, že žádná, že nikdo nemůže říct, že k němu vzhlíží upíří klan. *Zasmál se Remi.*
Tak jestli je místní, tak to tu určitě bude a pokud ne, někdo ho bude znát. *Pousmál se a znova se napil, spokojeně pak zavrněl.* Je pravda, že neznám nikoho z víl, kdo by se pyšnil tím, že k němu vzhlíží klan upírů, to je jako pravda, v tom seš asi první. *Zasmál se.* Ale ber to pozitivně, máš spojence a jistou reputaci, tak když se někde mezi upíry řekne Remi Luca, všichni budou vědět kdo kurva jsi. *Smál se dál.*
*Pokýval hlavou.* Ano, myslím si, že to je jen otázka času, než se objeví, a až se objeví, pak už to bude jednoduché ho zabavit, je dost výřečný. *zasmál se Remi. Pak pokýval hlavou.* Jo, jo to, jo, to je ono, je to výhoda, zvláštní, ale hezká svým způsobem. *Mrkl na ně. To už se ale vedle Castora posadil bělovlasý fér, snad jako kdyby se zjevil jen tak, z ničeho nic.* Remi, tak rád tě vidím! Mám novinky, špatné, ale mám! *Začal, než spatřil Castora.* Myse neznáme. Avalon. *Uculils e a podal férovi ruku, zatímco se mu na rtech roztáhl veselý, upřímný úsměv.*
*Castor jej poslouchal culil se.* Výřečný? Takže bude žvanit, no super, třeba se něco dozvíme. *Uchechtl se a popíjel medovinu. Načež jen přikyvoval a když chtěl něco říct, viděl, že se vedle něj někdo posadil. Otočil se na něj a sjel si jej pohledem, než se usmál, když mu došlo, kdo to asi je.* Castor. *Pousmál se a něj.* Dáš si něco? Medovinu? *Optal se bělovlasého féra a potřásl si s ním ruku.*
*Avalon se na Case podíval, ihned mu ruku stiskl vesel nazpět a potřásl. Pak si poupravil svůj meč, který jako i minule měl v pouzdře za zády. Pak se uculil ještě jednou.* Ach, dám si, děkuji děkuji. Každopádně, Remi, k té zprávě, moc lituji, že to tak musíte zjistit, ale než bych stačil zasáhnout, tak se Kayn dozvěděl o tom, že jsi to byl ty, kdo Timeu odvedl. Stavěl se tu, zuřil, ta malá holka mu to raději řekla dobrovolně. Mrzí mě to, ale je možné počítat s tím, že vám bude asi za zadkem. Každopádně, budu se snažit být nápomocný, jak to u vás vypadá? *Zjišťoval. Remi mu hned pověděl, co a jak se má, i o tom požáru.* Božíčku, no to snad není možné. *Zhrozil se Avalon.*
*Uculil se na něj a pak poslouchal, co Avalon říkal, trochu čekal, že Kayn dřív nebo později přijde na to že to byl Remi, jen možná čekal, že to bude později. Pak když Remi zase vyprávěl, co se stalo, vstal a odešel jím pro medovinu, hned vzal raději celou láhev a ještě jednou sklenku i pro nově příchozího. Jen co se vrátil, položil před Avalona sklenku a pak všem dolil.* Tak si dejte, asi to bude potřeba. *Pronesl a kouknul na oba.* No takže tak se věci mají, jelikož ten šílenec teda už ví, že Remi je ten, co vzal tu malou vílu a ještě je manžel Aless, bude to asi hodně horké období.
*Ještě, než by se Avalon natáhl pro své pití, byl Remi první, kdo se pití ujal a kopl to do sebe. Avalon jen zavrčel, ale pak už se jen uculil, vzal si druhé pití a podíval se na ně.* No, hoši, zní mi to tak, že to budete mít ještě řádně divoké, no e? Ale jinak, jak se má má milá květinka? *Optal se.*Dobře, zatím nějak dobře. *Potvrdil Remi, to už se ale Avalon podíval na Case.* A ty, příteli, vy jste si tedy nějak blízcí? *Optal se.* Myslím, s tou dívkou. *Uculil se.*
Divoké to teda bude, tím si sem jistý také, ale jak jsem říkal, už Remimu, není a nebude na to sám, takže si myslím, že by to snad nakonec mohlo nějak jít. *Pronesl Cas a napil se také, svou medovinu. Pak se otočil trochu více k Avalonovi, aby na něj lépe viděl a jen zavrtěl hlavou.* Ne, já tu dívku ani neznám, vlastně jen z vyprávění tady Remiho, osobně jsem se s ní nesetkal. Ale když vás tak poslouchám, tak vy dva si asi blízcí jste nebo se pletu? *Optal se.*
*Avalon nadzvedl hlavu a pokýval na souhlas.* Hm, hm, rozumím, to víš, jen jsem se lekl, aby mi nikdo nelezl, hehe, do zelí, jak se tak říká, nu ne? *Zaculil se a pak mávl rukou.* Blízcí to ne, ale párkrát jsme se s ní setkal, tam, kde pracuje, jinak je pro mne jednou velkou neznámou. Ale krásnou neznámou. *Usmál se. Remi pak pokýval hlavou.* Ta krásná velká neznámá je teď v nebezpečí, je tedy možnost se s tebou nějak setkat i mimo tento svět? *Optal se. Na to se Avalon uculiil.* Napíšu vám číslo, chcete? Tak se domlouvá, nebo ne? *Uculil se a Remi se lehce zarazil.* Ah, nečekal jsme asi, že budeš mít...ale jo, dobrá. *Uculil se a převzal si kontakt, než pak pokynul ke Casovi, aby si vyměnil číslo i s ním.*
*Fér se jen uculil a zvedl ruce v obranném gestu.* Neboj se, do zelí ti nikdo nepoleze, jestli máš o tu tvou krásnou neznámou zájem, směle do toho. Navíc, myslím, že ochránce bude potřebovat. *Mrknul na něj a napil se, zatímco mluvili ti dva spolu, nakonec i Cas nadiktoval Avalonovi číslo a sám si od něj jeho vzal a uložil.* No takže to by bylo a ty se teda pak vracíš s námi do New Yorku za ni nebo tady zůstáváš? *Optal se Avalona.*
*Avalon se zamyslel.* Já se vydám asi s vámi, jelikož bych se měl asi za tou moji maličkou zahradnicí zastavit, podpořit, a dělat morální podporu. Takže asi teď půjdu s Vámi, nebo, vezmu si věci, vy mi dáte adresu a já pak dojdu, jak ti to zní? *Koukl na Remiho. Ten se usmál. Pak pokýval hlavou a spokojeně se usmál.* Dám ti na ni číslo taky, aby jste se mohli spíše spojit, co ty na to? *Optal se. Avalon pokýval hlavou.* Dobrá, to zní dobře. *Podotkl a pak koukl na Case.* A co ty, co je tvoje práce?
*Castor je pozoroval a usmíval se, bylo vidět, že Avalon se na tu malou těšil, že se mu asi dost líbíla, jen se culil a popíjel medovinu, když se jej pak zeptal, usmál se ještě víc.* Já jsem malíř na volné noze a zároveň pracuji v galerii jako kurátor, moje vášeň se stala mou prací. *Pokrčil rameny a kouknul i na Remiho.* Dáme ještě další nebo chceš už jít? *Optal se jej.*
Zvláštní zaměření. *Podotkl. Pak pokýval hlavou, ještě chvilku seděli, než Avalon vtsal.* Nevím tedy, jak vy, ale já půjdu, adresu mám a pak se uvidíme, a já se uvidím hlavně tedy s tou malou. *Mrkl na ně. Pak se rozloučil a odešel. Remis e pak podíval na Case.* Ano, myslím si, že to bude v pořádku. Já už bych asi šel, co ty na to? *Optals e pak Case Remi.*
To ano, ale baví mě to, no nejen baví, ale miluju to. *Usmál se na něj a dopil svou medovinu, zatímco je sledoval, než se s Avalonem rozloučil a pak pohlédl na Remiho.* Taky myslím, že bude na čase jí, raději.* Pousmál se, pak zaplatil za piti, načež se hned na to pak odebrali zpět k portálů, kterým se dostali domů.*
*Po tom, co se s ním spojil Remim se Cas rozhodl vyjít za ním co nejdříve. Přece jen z něj v telefonu dost naléhavě a to se mu moc nelíbilo. Nechal tedy Lynx pro teď doma, hodil na sebe kabát, vzal si klíčky od auta a po chvíli už mířil k domu, kde jeho kamarád bydlel. Netrvalo to ani nějak moc dlouho, když své auto parkoval na parkovišti před domem. Vystoupil a hned na Remiho, jenž postával před domem kývl. Zamknul auto a vydal se k němu.* Ahoj, tak co se děje, zněl si opravdu dost naléhavě. *Optal se jej, když k němu došel.*
*Remi, jakmile jej vidět přijíždět na něj kývl a pak poodstoupil. tak nějak už se dostal do toho, kdy jeho důvěra zase narostla, teď ale potřeboval, aby to bylo v pořádku i s Casem.* Ano, ano, jde o jednu vílu, která nám dělá čoro moro v životech, jsme rád, že jsi došel. Půjdeme nahoru? Dáš si něco? Povím ti o tom vše, co budu moct, jen mi řekni, nesledoval tě někdo? Promiň, asi už jsme paranoidní, ale raději se ptám. *Pronesl Remi.*
*Hned jak Remi spustil, tak jej zmateně poslouchal. Pak se ohlédl nějak kolem sebe a prohrábl si vlasy a zavrtěl hlavou.* Pokud vím, tak mě nikdo nesledoval. Ale teď zpět k tomu, co jsi říkal. Jaká víla? Jaké čoro moro a jo dám si určitě něco a asi to nebude jen čaj, když tě tak slyším a vidím, tak si asi oba dáme něco jiného než čaj. *Pronesl a sledoval ho, viděl, že nebyl ve sv kůži.*
*Remi pozvedl jen hlavu a pak si odfrkl.* Jo, jo to se neboj, podíváme se do Faerie, potřebuju nějakou spešl jinou meodvinu, než to co je tu. Každopádně, pojď. *Pozval jej Remi do bytu, a když za nimi zavřel dveře, jal se vyprávět. O tom, jak našel a odvedl Timeu, o tom, jaks e Aless tehdy porvala skoro s Elisou a potkali tam Kayna, o tom, jak Kayna potkala i pak a jak jí zmlátil a následně zapálil jednu z vil. nakonec si sedl po jeho boku.* A jelikož jí nakoukl do mysli, nevím, kdo vše je v nebezpečí.
No tak pokud půjdeme do Faerie, tak to jen uvítám. *Pronesl a hned šel s ním nahoru do bytu, kde e trochu podivil, proč tam Remi má dva upíry, ale jakmile se jeho přítel pustil do vyprávěním už asi chápal proč. Bedlivě jej poslouchal a nestačil se divit tomu, co se všechno dělo.* No sakra, to nezní vůbec ale vůbec dobře. Nechci nic říkat, ale jste v pořádném průseru. Zvlášť, když ještě zjistí, že tu maličkou jsi vzal ty. *Promnul si obličej a nějak to vstřebával.* Každopádně pokud půjde o nějakou pomoc, tak se mnou počítej. *Dodal ještě.* Hele jestli jí koukal do mysli, určitě jí proletěl celou nebo alespoň to, co mu stálo za to, ale radil bych jí obstarat něco proti tomu, jestli budete něco plánovat a oni se potkají, bude to vědět a pokud jde o bezpečí tak je možné, že o mě ani neví stejně jako o dalších, ale s jistotou to říct nemohu.
*Remi si povzdechl.* S mým štěstím neštěstím už to ví, myslím si, že to nebude moc dlouho trvat, než ho budu mít za krkem. *Odfrkl si Remi a pak se na Case zadíval.* Jasně, proto jsme tě chtěl varovat, můžeš to poslat dál,. někomu, nevím, co víš ty vím většinou ohledně blízkých lidí já, ale kdo ví, jak moc se v tom hrabal. Každopádně, ta je zatím u mě, tak nějak doufám, že bude v pořádku, holka jedna šílená, ale jinak se pak přesuneme do Faerie, musíme tam vyzvednout ještě jednoho féra, který ji zná, a říkal, že prý by ji i chránil. *Obeznámil Remi Casovii.*
Taky si myslím, že už to ví a jestli vás viděl spolu a ví, ž k sobě patříte, půjde po vás obou. *Povzdech si, nelíbilo se mu to, zvlášť, když slyšel jaký šílenec to byl.* Určitě tak nějak dám vědět i ostatním, co znám a vím, že je v okruhu lidí, se kterými se známe oba. *Kouknul na něj.* Hele je v dobrých rukou, je v klidu, je hlídaná, určitě bude v pořádku, jen to chce trochu času a vidíš, dokonce má i svého ochránce, no co víc si holka může přát, než tohle. *Usmál se na něj.* No a co teď máte nějak chráněné domy, aby se to neopakoval? *Optal se jej pak.*
*Remi kývla na souhlas, zatímco si popíjel sám čaj, jež jemu i sobě doensl.* Ano, ano něco máme, jsou v hlavní vile a jedna se ještě staví, a myslím, že něco pronajatého ej taky, takže problém snad nebude, ale každopádně, snad to teď bude dobré, jen se musí rychle dostavit ta poslední. *Pronesl a pak si promnul obličej.* No, každopádně kdyby jsi potkal prý dvoumetrového, černovlasého a nepříjemného féra, tak se drž dál, prosím, ať ti taky neublíží, dobře? *Pronesl.*
Kdyby náhodou bylo třeba tak u mě v bytě je taky nějaké místo a jeden známy, co teď odjel na půl roku do Evropy, má prázdný dům, občas mu tam chodím na kontrolu, takže taky by nebyl problém třeba složit hlavu tam, kdyby se k vám všichni nevlezli. *Vzal si čaj, jenž dostal a napil se, chvíli mlčel, nějak si to v hlavě všechno vstřebával, pak se na Remiho podíval.* Myslím, že takového féra jen tak nepřehlédnu a kdybych ho náhodou potkal, neboj se, dám si pozor.
*Remis e na něj usmál.* Děkuji, vážím si toho, Casi. *usmál se a pak se zadíval kolem sebe, než si povzdechl.* Ne, myslím, že ani já ne, pohlédl jsem Aless do vzpomínek, a je nápaditý, navíc, když mu padnou iluze, září mu jedno oko. *Hlesl.* Oranžově, takže ano, ano poznáte ho, kdokoliv o něm bude vědět. *Oznámil a pak se podíval opět férovi do očí.* Jestli chceš, můžeme pomalu vyjet, přeci jen, ať jsme tam co nejdříve, Avalon nás bude čekat. *Dodal ještě Remi.*
Za málo, pokud takhle mohu pomoci, pak je to maličkost. *Pousmál se a ještě se napil čaje, než na féra vedle sebe překvapeně pohlédl.* Jedno oko zářící, hm, tak to je taky dobré vědět. *Nakonec jen přikývl, dopil čaj a postavil se.* Klidně můžeme, čím dřív vyrazíme, tím dřív tam budeme ať tě ten známý nečeká. *Pronesl a pak už jen čekal, až se zvedne i Remi, aby mohli vyrazit.*
*Remi pokýval na souhlas hlavou a pak se na féra usmál.* Pak tedy dobrá,. Pojedeme se mnou. Říkal jsme ti vlastně, jak suprově jsme se naučil řídit? Bude to fajn, už jsme skoro dobrej jak Aless. Jen ten kov kolem unavuje, ale proto jsme teď tak častěji ve Faerii. *Přiznal. když pak došli před dům, Remi tam odemkl svou modrou Ramku a počkal, až si nastoupí Cas, a pak nastartoval.* Asi pojedeme rovnou, co? *Optals e.*
Dobře, nechám tady auto a až se budeme vracet, tak si ho vezmu zase. *Mrknul, než se uculil.* Počkej, ty už umíš řídit jo? Tak to chci teda vidět, hádám, že tě to ženuška naučila co. *Uchechtl se a jakmile sešli dolů, jen obdivně písknul a prohlédl si jeho auto.* Teda, ale pořádnou káru máš, to se musí nechat. *Dodal pak.* A s tím kovem ti rozumím, ale s občasnou návštěvou v naší říší to pak jde. *uculil se a usadil se na místo spolujezdce.* Jo, pojedeme přímo, to bude nejlepší.* Zapnul si pás a mohli vyjet.*
*Jen co vešli a Remi rozsvítil tak vypísknul.* No nekecal jsi, je to tady jak v muzeu. *Zasmál se a pak si sundal kabát a vyhrnul si rukávy. Lynx mezitím běžela prozkoumat byt, cítila, že tady v nedávně době byla jiná zvířatka.* Hele už jsem ti tu pomoct přislíbil takže tě v tom nenechám. Klidně k tomu něco pusť, já mezitím dojdu pro tu vodu a hadry a nějaké čistící prostředky. *Mrknul na něj a zamířil rovnou do koupelny, kde našel kýbl, jak mu řekl a dokonce i hadry, napustil vodu a dal do ní mycí prostředek, pak ještě našel něco na prach. A když měl hotovo, vrátil se zpět za ním.* Tak kde začneme?
.
*Remi se na něj usmál,l zapl tedy na televizi hudbu, přičemž se podivil tomu, že ovladač ještě fungoval, a pak se na něj otočil.* Jo, to kdybych věděl. Hádám, že asi každý začneme tam, kde chceme, a nějaks e snad sejdeme, co ty na to? *Optal se Remii a uculil se na něj.*
*Castor mu podal jeho věci a pak se na chvíli zamyslel.* Tak jo, to zní jako fér. Tak v tom případě já asi začnu v kuchyni, vezmu to tam celé nějak pořádně ať se ti to tady blýská novotou. *Zasmál se a pokud si Remi od něj vzal věci, tak šel do kuchyně, kde se zastavil a chvíli přemýšlel, kde začít, nakonec si řekl, že začne kuchyňskou linkou a nějak pak půjde kolem dokola.*
*Remi se na něj usmál, odkýval mu to, a pak začal tedy uklízet i on sám, rychtovat a pořádně utírat prach na každém místě, kam se dostal, přeci jen, aby to tak nějak vypadalo. Vzal to od svého pokoje.* No, a ty vymysli, co vyvedeme pak, chceme být tady? Objednáme jídlo, co ty na to? */Zajímals e a usmál se.* Čínu, Ameriku, Sushi? Vyber si. *Zahalekal.*
*I Castor se činil, uklízel jako divý. Když měl hotovou kuchyni, tak se přesunul dál, dokonce i květiny zalil, nakonec i vysál všechny koberce a udělal ještě co bylo třeba. Nakonec si otřel čelo a podíval se na Remiho.* Myslím, že máme hotovo, zase to tu vypadá jako předtím. *Pousmál se a pak se zamyslel.* No jelikož jsme to už vysmejčili, tak bych možná i zůstal tady a dal si třeba to Sushi, to jsem neměl už ani nepamatuju. *Pousmál se na něj.*
.
*Remi se na něj usmál, podíval se kolem sebe a poté zase na Case, Pak k němu došel a zvedl ruku na placáka, a když by si s ním plácl tak se pak rozhlédl a pokýval hlavou.* No, no tak to je super. *Uculil se Remi spokojeně se rozhlédl po pokoji a hned na to koukl na Case.* Jo, to je fajn. *Přiznal. A Pak objednal jídlo a hned se posadil na gauč. Zavřel oči a spokojeně vydechl.* No jo, ale tohle je dobrý. Jeee, jo, jo toto mi občas chybí, vlastní klid, útulno, jen já, byt a kytary. *Přiznal spokojeně Remi.*
*Cas si s ním plácl a pak se jen usmál. Mezitím, co Remi volal jídlo, tak uklidil všechny věci na úklid a pak se za ním zase vrátil, načež se posadil do křesla vedle něj.* Tak se sem vracej častěji, ať už sám jen tak si odpočinout, zahrát si nebo prostě tu jen být, nebo jak jsem řekl, i s Aless a budete mít klid oba, na chvíli od všeho, od klanu, od ostatních, teda ne, že by jí klan lezl na nervy. *Uchechtl se.* Spíš jsem chtěl říct, že klid někdy potřebuje každý. *Uvedl na pravou míru a pohodlněji se usadil.*
*Remi jej poslouchal a pak kývl na souhlas.* Jo, jo asi máš pravbu, asi potřebuju občas takovou osobní dovču. I když nevím, ne že bych se bál, ale bojím se, Dragose víš? Nebudu to popírat, je to vtíravý zmetek. *Pronesl a pak zavrtěl hlavu a zadíval se před sebe.* Věřil by jsi, že větší dick je asi už jen můj táta? *Pronesl a pak se uchechtl, než si odfrkl.´* No, ale snad to bude nějak dobré, nakonec. *Pronesl.*
Proklít tě nemůže, na to už máš prostředky, pokud by ti chtěl něco poslat nebo něco dát, nebo snad zkusil něco jiného, máš ochranku a myslím, že kdyby už k něčemu došlo, Alessin klan by tě v tom nenechal, stejně jako tvoje žena, která by se za tebe prala jako lev, to mi věř. *Pousmál se.* Hlavní je si to nepřivolávat, chápu, asi je to dost na palici, ale dokud se opravdu nic neděje nebo o něčem nevíš přímo, tak bych na to tak nemyslel, víš jak to ve většině případu bývá, člověk si to na sebe přivolá a pak už to jede. *Snažil se ho nějak uklidnit.* Ale tvůj táta nezklamal no. Myslíš, že bude na tom turnaji taky?
*Poslouchal jej a přikyvoval, než se na něj pak otočil.* No, snad to bude, jak říkáš. *Zhodnotil. To už ale zazvonil zvonek. Remi došel ke dveřím, kde sii převzal sushi a spokojeně se usmál, když se vrátil za Casem, předal mu jeho objednávkua vzal si svou.* hele, no tak to nevím. Nedokážu říct, možná aby udělal nějakou levárnu, jinak si to nedokážu vysvětlit, proč by chodil. *Pokrčil rameny.*
*Koukal za ním a když se vrátil, vzal si od něj jídlo a poděkoval, otevřel si pak svou krabičku a na chvíli se zamyslel.* Tak sám nemusí, může někoho poslat, aby to někdo udělal za něj že jo. On si asi ruce mazat nebude, na to si myslím, že je moc nobl debil. *Pokrčil rameny, vzal si hůlky a s nimi si vzal první sousto, které namočil do sojové omáčky a pak i trochu do wasabi, než si jej dal do ůst.* Sakra, tohle je fakt moc dobré. *Zamumlal s plnou pusou.*
*Pokrčil ramen.* No jo, debil byl a bude, to už mu niikdo neodpáře, ale hele, teď nemůže říct, že jsme v životě nic nedokázal. *Ušklíbl se a sám si taky dal sushi.* Jo, jo ale tohle taky a moc. *ZHodnotil. Tak tak jedli, povídali si, Remii byl rád, že má kamartáda zpět a ačkoliv byla jeho důvěra nakřáplá, pro teď to stačil nechat být. Poté co se s Casem rozloučil, zamířil zpět do vily.*
*Fér se na něj usmál a pak už jen spokojeně spolu jedli dál a povídali si. Když šel večer do knihovny, ani netušil, že by se dnešní večer mohl tak vyvézt. Byl za to však rád, sice to stále nebylo ono, ale to mu nevadilo, věděl, že si Remiho důvěru musí získat časem. Hlavní pro něj bylo to, že spolu zase nějak vycházeli. Nakonec se rozloučili a Cas se i s Lynx vrátil k sobě domů.*
*Castor se večer rozhodl vyrazit do knihovny. Toužil po troše klidu a soustředění, které mu knihovna vždy poskytovala a kde velmi rád trávil čas, pokud zrovna nemaloval. Během cesty se probíral myšlenkami a plány na další dny. Lynx jako vždy šla po jeho boku, v knihovně moc ráda trávila čas, kdy si lehla na nějaké volné křeslo a spokojeně odpočívala. Jakmile pak fér vešel do budovy, nečekaně se mu však před očima zjevil obraz jeho kamaráda, se kterým se před nedávném nepohodl. Ta vzpomínka přinesla do férovy mysli nepříjemné pocity. Rozpačitě zvažoval, co by v této situaci měl udělat. Měl by se sám sebou vypořádat a nechat minulost za sebou? Měl by zkusit se znova omluvit a nějak to napravit? Zvědavost a zároveň nejistota ho hnaly kupředu. Rozhodl se, že knihovnu navštíví alespoň na chvíli, aby viděl svého kamaráda. Možná to bude příležitost k odpuštění, nebo alespoň k tomu si promluvit. Jak se přibližoval k Remimu, jeho nervozita stoupala. Probíhaly mu různé scénáře setkání v hlavě, ať už se jednalo o nechvalnou hádku nebo o upřímnou omluvu. Měl strach, že se v tomto veřejném prostoru cítí nesvůj, a přesto se rozhodl odolat obavám a pokračovat dál. V hlavě si přemítal, co by řekl, takže si ani nevšiml, že se Lynx k Remimu rozběhla, jelikož si ho velmi dobře pamatovala a než by se Castor nadál, vyskočila mladému férovi do klína a zvesela pískla.*
*Remi seděl ve svém oblíbeném koutku knihovny, ponořený do světa slov a myšlenek. Tiše si četl a užívá si klidu, který mu tato místa poskytují. Jeho oči sleduovaly řádky na stránkách, přičemž se jeho mysl naplňovala příběhy a dobrodružstvím. V tom spatřil ze svého úhlu pohledu, jak přichází jeho kamarád, se kterým se nedávno ošklivě pohádal. Pohádal? Ne, ošklivě se spálil ohledně Chiary. Remi cítil, jak se v něm vzpínaly emoce z toho, co se mezi nimi stalo. Cítil dosud nepříjemné napětí, které mezi nimi viselo. Ale zároveň tu máělpřed sebou knihu, která ho vtahovala a přinášela mu pohodu. V tu chvíli se rozhodl, že nechce nechat tuto situaci kazit svůj klid a soustředění. Nějak si uvědomuje svoje emoce, ale rozhodne se je nechat být a nenechat se jimi ovládnout. Proto zvolí způsob, jak by mohl reagovat na přítomnost kamaráda. Nijak. Bude ho prostě ignorovat. To yb ale nesmělo být Lynx, ježž mu skočila do náruče a začala mu olizovat obličej.* Lynx, Lynx dolů honem, slez, šup. *Vystrkoval ji Remii, jako kdyby se bál, že by mohl pookřát.*
*Castor se zarazil, když viděl, že se Lynx vybrala jako první, tiše si povzdechl a došel až k němu.* Lynx, dolů, no tak holka, neotravuj. *Podíval se nejdříve na svou malou kamarádku, než pohledem zavadil na Remim.* Omlouvám se za ni, zná tě, tak tě prostě jen chtěla přivítat. *Vysvětlil lehce nervózně, než se alespoň jemně pousmál.* Ehm a ahoj. *Pozdravil jej i když si myslel, že to bylo asi zbytečné. Lynx však neposlouchala ani jednoho. Dál zůstávala sedět Remimu v klíně a lísala se k němu. Snad jako kdyby cítil to napětí mezi nimi a nelíbilo se jí to.* Lynx, no tak. *Povzdechl si Cas pak ještě.*
Ahoj. *Pronesl pouze Remi, který se díval na Case a na lišku, jež se k němu lísala. Neměl to srdce, aby jí odstrčil, prostě ne. Nakonec ji podrbal za ušima a když si mu lehla k nohám tak se na ni podíval. Pak zavadil pohledem o Case a pak sklopil pohled opět ke knize, kterou znovu otevřel, i když se na text teď už nezvládl soustředit. Cítil to napětí, ani jemu se to nelíbilo, al nemohl se prostě tak nějak nenechat zvést k tomu, aby dal knize pozornost. Ale, snažil se, i když si lehce podupával nohou.*
*Jen co se Lynx spokojeně uvelebila a tulila se dál k férovi, bylo jasné, že neměla v plánu nic na tom měnit. Cas, jí chvíli pozoroval, snad jako kdyby jí ještě prosil očima, aby toho nechala, ale nakonec to vzdal a nechal jí tak. Pohled pak přenesl opět k mladíkovi a chvíli mlčel, přemýšlejíc, co by měl říct. Dusno mezi nimi by se dalo krájet, nelíbilo se mu to, celá tahle situace a proto sebral veškerou svou odvahu a zkusil to.* Vím, že se mnou asi nechceš mít nic společného, ale nemohli bychom si promluvit. Prostě si to nějak vyříkat, udusat to dusno, co panuje? *Optal se jej s malou dušičkou.*
*Remi se stále nepříjemně dotýkal vyvrcholeného pocitu vzteku, který zůstal po jejich neposledním střetu. Jeho kamarád přišel s prosbou o rozhovor a přestože Remi cítil, že je na něj stále naštvaný, uvědomil si, že možná by nebylo od věci něco vyřešit. Seděl tam na křesle, pod oknem, ruce zkřížené na hrudi, zatímco si přehrával jejich spor v mysli. Nakonec se na něj zamračil, ale po chvíli váhání odpověděl.* Jo, dobrá, tak si promluvíme. Ale nečekal bych, že to něco změní.
*Castor jej sledoval a čekal, co Remi řekne, moc nedoufal, že by souhlasil, ovšem, jakmile slyšel jeho odpověď, malá naděje v něm vzplála.* Dobře, děkuju. *Pronesl a pak se posadil naproti němu na jedno z volných křesel. Mlčel, nevěděl totiž, jak začít.* Omluvil jsem se už mnohokrát a nechci se stále opakovat. Svou chybu uznávám, mrzí mě to a nechtěl jsem tě zklamat. Jenže se stalo, změnit to už nejde i když bych chtěl. *Koukal na něj.* Nevím jak to napravim. Pokud to vůbec nějak jde, ale co vím je to, že nechci aby to dusno mezi námi bylo. Je moc troufalé, žádat tě o odpuštění? *Optal se.*
*Remi se zlehka zatřásl.I když byl pořád trochu naštvaný, uvědomil si, že plně chápe, jak složitá situace mohly třeba být. Zároveň taky ale viděl to, že Chiara byla přeci jen u Doma v pořá[link src="dku.Prom"]ítlo se mu před očima, jak společně trávili spoustu času, jak se navzájem podporovali. Nemohl zapomenout na všechny ty zážitky, které prožili spolu. Nakonec tedy pohlédl kamsi do prázdna.* Dobře, tak jo. Odpouštím ti. Ale jsem pořád pořádně naštvaný. *Remi zavřel knihu, cítil, jak se v něm mixuje vztek s úlevou. Možná byl příliš tvrdý, ale nechtěl se svému kamarádovi dát najevo, jak moc mu záleželo na jejich přátelství. Byla to nejen důležitá věc, ale i jejich vzájemná důvěra, kterou tohle malé nedorozumění naťuklo.*
*Jen, co vyslovil svá slova, přemýšlel zda to bylo správně, zda to neměl říct nějak jinak, nějak lépe, ale jak nas tím tak dumal došlo mu, že to vlastně ani jinak říct nešlo, jelikož jeho slova šla od srdce a myslel je zcela vážně.* Děkuju, já… vážím si toho a chápu, že jsi stále naštvaný, to bych byl i já. Vím, že chtít všechno jako dřív, je velká prosba, to bude chtít asi čas, dost času, ale i za tohle jsem vděčný. *Koukal mu do očí, než pak lehce sklonil hlavu.* Jsi můj nejlepší přítel a ja bych nechtěl o tohle přijít. *Pronesl, na přátelství s ním mu moc záleželo.*
*Remu cítil, jak se jeho srdce of těžkých chvil rozplývá. Bylo obtížné ignorovat prchavé vzpomínky na dny, kdy byli nerozluční, kdy se smáli a prožívali dobrodružství společně. I přes bolest a hněv, který ho stále trápil, si uvědomoval, že tato výzva , tahle Casova touha a lítost přichází z čistého srdce. Zvedl hlavu a poprvé se podíval do kamarádových očí déle než na dvě vteřiny. Bylo pravda, že se stále zlobil, ale ona prázdná místa v jeho životě byla příliš hmatatelná na to, aby je mohl ignorovat.* Je to složité. *zašeptal Casovi.* Ale ano, i já po tobě pořád něco chci, i když se zlobím. Chybí mi to přátelství mezi námi. *Nevyslovil znovu slovo "odpouštím", ale oním složitým souhlasem dal najevo, že je otevřen novému začátku. Ačkoli se vztekal a cítil se zrazený, stál tu před svým kamarádem, protože asi by byl raději s ním než být bez něj.* Kamarádi se mohou pohádat, ale opravdové přátelství je něco, co vydrží. A možná, právě tímto setkáním, krůček po krůčku, se vše může napravit. *Pronesl Remi ale pak se ku upřeně zadíval do očí.* ALE máš štěstí, že Chia byla v pořádku. A víc už o tom nemluv, nebo ti zase vrazim. *Upozornil jej, ale usmál se.*
*Castor seděl naproti němu a díval se mu do očí, celou dobu, co Remi mluvil jej bedlivě poslouchal a na konci lehce přikývl.* Mě to chybí taky. Je těžké fungovat normálně, když víš, že někdo, na kom ti záleží, je na tebe naštvaný a vlastně ani netušíš, jestli to někdy ještě půjde spravit i když v to z celé hloubi duše doufáš. Proto jsem rád, že jsi souhlasil s tím, si promluvit. *Koukal na něj, souhlasil s tím, že když nato půjdu pomalu, že se to, co mezi sebou měli vrátí, protože to bylo něco, co nechtěl ztratit.* Dobře, tak víc už neřeknu nic i když je pravda, že si to zasloužím, kdybys mi zase namlátil. *Pousmál se na něj i on.*
*Remi už se k tomu nevyjadřoval, to co řekl Cas tak nějak přešel, aniž by na to nějak zareagoval a nebo odpověděl. Jak mu řekl, bavit se o tom už nechtěl a hodlala to splnit, jak kvůli vzteku, jež se mu podařilo tak nějak zahnat a znecitlivět alespoň pro tento moment, tak i kvůli tomu že si nastavil nějaké hranice a nechtěl, aby je on sám, ten, jež si je nastavil, překročil. Místo toho se jemně naklonil dopředu, aby na stolek před ním položil knihu a pak se na Case zadíval. Chvilku hledal ta správná slova a několikrát přitom i uhl pohledem, nakonec se na něj ale přeci jen zadíval a na jeho doposud zamračené tváři se mu podařilo vykouzlit jemný, i když nevýrazný úsměv.* No a jinak se máš vlastně jak? *Zeptal se, na otázku, jež by mohla alespoň trochu odreagovat jejich mysl od sporu.*
*Fér řekl, co k tomu ještě říct chtěl, ale už ani on se pak k tomu vracet nechtěl, nechtěl znova rozdmýchávat Remiho vztek nebo něco opět pokazit, takže byl rád, že tohle téma mají za sebou a že teď už se budou jen snažit jít vpřed. Chvíli pozoroval Lynx, jenž ležela stále v Remiho klíně a spokojeně odpočívala, než se nakonec podíval opět i na něj.* Unaveně a pracovně, ale jinak to tak nějak jde. Byl jsem teď i pár dní ve Faerii, trochu se odreagovat a načerpat trochu sil, kouknout se, co nového je doma a tak nějak to tam projít. I Lynx se tam líbilo, takže jsme si tam na chvíli odpočali, zjistili novinky, drby a pak se zase vrátili. *Pronesl s úsměvem.* A co ty? Jak vede tobě? *Optal se jej na oplátku Castor.*
*Remi jej poslouchal a zatímco vnímal každé jeho slovo, tak přikyvoval. Pak se na něj usmál.* No, já jsme to měl divoké. Mám toho dost, co bych mohl říct, takže, řekni mi, chceš abych začal těmi lepšími, nebo těmi horšimi zprávami, co se kolem mne točí a co mne možná ještě čekají? *Zasmál se Remi, který tak nějak cítil, jak z něj trochu opadává jeho vztek a pomalu, velice pomalu, jej nahrazuje opět ten pocit toho, že cítil že Casovi může vše říct. Šlo to ale skutečně pomalu.*
*Castor se na kamaráda usmál a pohodlně se usadila.* Jak tak na tebe koukám, tak asi bude těžké si vybrat, čím bys měl začít, jelikož to bude asi v obou případech stát za to, ale když už tedy, tak začni tím špatným, abychom skončili tím dobrým. Jsem na to zvědavý. *Uculil se nakonec od ucha k uchu. Byl rád, že si mohou zase nějak povídat, že mu zase chce svěřit, co se mu stalo, jeho pocity a dojmy. Věděl, že to nebude hned všechno, ale i za tohle byl rád.*
*Remi tak nějak čekal, že tohle si vybere a tak nějak přemýšlel, že v případě férovi nerozhodnosti by s tím začal tak či tak.* No, tak, potkal jsme otce, zase, Aless kvůli němu málem přišla o život, byly jsme totiž na dvoře, hrát bojovku s vlajkami. NO, ale dopadlo to dobře, jen ale, že si asi pořád nedal pokoj. Za další, Aless se porvala s vílou, co mě učila, ta Elisa, se kterou jsme spal. Takže plánuji, že se jí budu muset jít omluvit, aby to nebrala zle. Byli jsme sjetí a Aless bylo mimo, ale na jednu stranu jí chápu. No a v neposlední řadě, ehm, srazil jsem Dragose autem. Schválně, a ještě ho, no, ještě ho u toho seřval. taky jsem byl sjetej. Ale najel jsme do něj autem celkem třikrát, takže...hehe, očekávám problémy. *Pronesl Remi.*
*Poslouchal to s překvapeným pohledem.* Páni, tak toho je, to jsem nečekal. Hm, co se týče tvého otce, ani mě to nepřekvapuje. Ten to nevzdá asi jen tak snadno, ale alespoň se nic nestalo a nevyšlo mu to, co plánoval. *Pousmál se.* Uu takže Aless zjistila, kdo to byl, no pěkné. To musela v tu chvíli, ještě pokud byla sjetá, asi dost vypěnit, ale zase na její obranu, být na jejím místě, udělal bych to samé a to jsem víla. *Pokrčil rameny, ovšem když slyšel poslední zprávu, na chvíli se zarazil, pak si to přemítal v hlavě a nakonec se rozesmál.* chceš mí říct, že jsi přejel nedotknutelného pana dokonalého? Ty vole, tak to bych chtěl vidět, kdyby ten debil šel vidět na kameře, asi by se to stalo hodně virálním videem. *Zazubil se.* Jako zní to hodně dobře, ale ty následky asi nebudou tak sranda. *Pronesl nakonec.*
*Remi tak nějak kývla na souhlas, krčil rameny a přitakával na slova, jeř fér řekl. pak se ale pozasatvil u toho s Dragosem.* NO, jako jo, bylo to dost vtipný v ten moment, sice si pamatuji jen malé útržky, ale vím, že jsme byl sakra mimo. A taky, no, když se to tak vezme, tak jo, budou následky. Zasáhl mne dýkou, aby mě zranil a pak si ji asi vzal, ale měl čarodějka od Aless mi dala ochranný, magický předmět, co chrání od krevního prokletí. A taky to bylo v pohodě ohledně toho, že se cítím dobře, necítím nic, co by mě tak nějak omezovalo nebo trápilo, sex je taky asi fajn, takže prokletí snad žádné, doufám. *Pronesl Remi.*
*Prohrábl si vlasy a koukal na kamaráda.* Pokud máš ochranný předmět na krevní prokletí, tak bys měl být v pořádku a ochráněn i kdyby si zkoušel cokoliv, takže je dobře, že jsi ten předmět dostal tak rychle. *Pronesl a opřel se.* Kdybys byl prokletá možná bys to už věděl nebo by si nejspíše Dragos přišel rýpnout či to nějak zkontrolovat. Takže si myslím, že dokud nevymyslí něco jiného, tak jsi v pohodě. Ale i tak bych byl ve střehu, je to přece jen Dragos. *Dodal a pak se na něj usmál.* No ale asi dost toho zlého, spíše povídej, co je dobrého. *Vyzval jej.*
Taky si myslím, že to bude v pohodě, jo. *Usmál se jemně a pak se dal do povídání ohledně nového.* No, bude turnaj v tom boji o vlajku, pokud by jsi chtěl, více ti o tom povím, a pak taky, no, s Aless jedeme na dovolenou, třídenní ale jo, na Bahamy. Chiara je u Alessa je v pořádku, a máme nové ukázkové zbožží v krámě. Taky se mi daří na dvoře v práci, je to fajn, tak nějak, je to prostě super. *Usmál se a pak se na Case podíval.* Snažím se, aby to bylo fajn, protože nevím, co bych dělala kdyby se sralo ještě něco. A taky jsme se vrátil tak nějak do bytu a našel jsme jednu moji tehdejší oblíbenou knihu, proto jsmke taky tady. Chceš vědět, o čem je? *Usmál se a ukázal mu obal, na kterém stál název Do tmy.* První díl se jemnuje do neznáma je nejen skvělým dobrodružstvím, ale také knihou, která nese hlubší poselství, tak to alespoň působí. Hlavní hrdina, mladý bojovník jménem Talien, musí překonávat mnoho překážek a výzev na své cestě za tajemstvím ztraceného města Atlantis. Setkává se s obtížemi, zradou a osobními ztrátami, ale nikdy neztrácí naději a odhodlání. Kniha mi připomíná, že v životě často čelíme neznámu a nepředvídatelným situacím, ale důležité je, jak s nimi dokážeme zacházet. *Pronesl a usmál se.* A ten druhej díl je taky fajn.
*Fér se usmíval a poslouchal, další z novinek, které mu vyprávěl, u toho lehce pokyvoval hlavou a usmíval se. Především byl rád, že Chi byla v pořádku a u nich ve vile, ale nechtěl to říkat nahlas a ještě více se v tom vrtat.* O tom turnaji jsem slyšel na Stříbrném dvoře, když jsem byl, ale jen tak letmo, vím, že někteří se tam chystají jít, alespoň, co jsem tak pochytil, ale zní to zajímavě, budu rád, když mi o tom řekneš, třeba bych se pak i přidal. *Pousmál se na něj a natáhla se, aby mohl Lynx podrbat v kožíšku.* A tu dovolenou si užijte, určitě bude stát za to, přece jen, jsou to Bahamy a aspoň zapomenete na chvíli na to, co se děje tady. *Mrknul, než se podíval na knihu, jenž Remi četl.* Mám načteno hodně, ale o téhle jsem ještě neslyšel, její popis vypadá slibně a určitě zajímavě. *Řekl a s úsměvem na něj pohlédl.* Kolik to má dílů?
*Remi pokýval hlavou na souhlas.* Ano, rád tě s tím pak seznámím, možná, že by jsi to mohl zkusit. Aless to hrála poprvé a teda, byla skvělá, šlo jí to. Jo musíš umět bojovat, pěstmi a mečem, ale jinak nepotřebuješ nic. *Přiblížil mu to. Nad tím, aby si užili dovolenou pokýval hlavou a usmál se a pak se pozastavil nad tím, co říkal o knize.* Ano, ano, je to moc hezké, měl jsme to rád už dřív. Ale tenhle díl, to pokračování je fajn. A jinak, tak nějak ano, má to více dílů. Měl to být původě jeden velký, ale je z toho nakonec trilogie, ale skvělá. *Usmál se.* A co ty, proč jsi sem dnes přišel ty?
Tak myslím, že bych to i zkusil, něco málo s mečem umím, přece jen jsem trénoval jako malý, ještě když jsem s matkou objížděl dvory, takže myslím, že to se nezapomíná a jednu někomu vrazit, to taky půjde. Myslím, že klidně do toho s tebou půjdu, aspoň bude trochu odreagování a zase něco nového. *Pousmál se a přemýšlel o tom, už jen proto, že s jeho vyprávění se mu to moc líbilo. Nakonec, ale nechal turnaj turnajem a opět se zaposlouchal do vyprávění o knihách.* Třeba si jí jednou také přečtu. *Mrknul na něj.* Já sem chodím často, když mám chvíli pro sebe, většinou si tady pročítám staré svazky, buď o umění a nebo celkově o nějakých zajímavých věcech. Je tady docela klid a člověk se tu hezky schová. *Odpověděl mu na jeho otázku.*
*Remi jej poslochal a usmíval se.* Jo, no, bylo by to asi fajn, dají se tam dělat prý různé skupiny, jak už ze smíšených dvorů a nebo jen tak, takže je to o to lepší. Nemusí to být striktně jeden tým.* Uculil se a pak jej poslouchal.* No, já jsem sem ani neměl v plánu jít, ale jak jsme se vrátil do toho bytu, tak mě to vše tak nějak ovanulo, ta vůně strarého života víš? Aless je super, náš život je super, ale přeci jen, je na tom něco, něco co mi tam chybí. To vše, co se dělo předtím, naše oslavy v bytě, to vše kolem, kravinky a tak. Vidíš, nechtěl by jsi pak zajít ke mě? Musím tam tedy tak nějak uklidit, ale asi tam nechci být sám. je tam až, moc ticho. Ticho a prach. *Zasmál se.*
No tak mi pak dej vědět, až to bude a můžeme se domluvit, klidně se přidám, může to být zábava. *Pousmál se a pak dál poslouchal a přikyvoval.* Tomu rozumím, prostě domov je domov. No a když ti to tam chybí, proč občas nebydlíte s Aless u tebe v bytě. Budeš u sebe doma, budeš mít to svoje a jí po boku, to by taky šlo nebo ne? *Navrhnul mu jednu z variant.* Jste teď manželé a kromě vily máte i byt, tvůj byt, tak to nějak střídejte, přece jen u ní asi je dost rušno s těmi všemi upíry. *Usmál se.* A klidně můžu, pokud chceš, třeba ti pomůžu s úklidem, abys to tam neměl jen prach. *Uculil se.*
*Pokýval na souhlas a pak se usmál.* Ano, ano to by asi šlo, jen toho teď bylo hodně a navíc, nebylo to moc bezpečné, ale no, prý budu mít vlastní ochranku, takže tak. *Uculil se a pak si jej sjel pohledem.* No tak jo, a chceš jít hned, nebo ještě chceš, heh, obohatit svou mysl nějakými znalostmii? *Ušklíbl se na něj a pak vstal, s tím, že si knihu tedy půjčí domů.*
Tak si zkuste sednout, promluvit si a třeba si to nějak rozdělit, co já vím, po týdnu, po dvou týdnech, to už je na vás, máte teď dva domovy, tak si můžete vybírat. *Uchechtl se nad tím.* Heh s ochrankou už jsi jak celebrita, ale je dobře, že ji máš. S tím co se u vás děje, je to asi nejlepší řešení. Nakonec člověk nikdy neví, co se ještě může posrat a je lepší být alespoň trochu připravený. *Mrknul na něj a pak sledoval Lynx, která seskočila dolů, protáhla se kolem Remiho nohou a byla připravená jít také.* No myslím, že sovu mysl obohatím někdy jindy a půjdu s tebou teď, ať se ti doma nepráší ještě víc. *Uculil se a vstal také.*
*Remi se usmíval a přikyvoval, nad jeho výroky se usmíval.* NO jo, celebrita asi ne, ale tak nějak jo. *Uculil se a pak se na Case ještě podíval, jestli si je tedy jistý.* No, ale na jednu stranu fakt pozor, je tam dost prachu, takže to bude asi humus, jak jsem, řekl, musím uklidit. Přeci jen, je to tam delší dobu bez obyvatele. *Uculil se.*
*Castor jen protočil očima a uculil se.* Myslíš si, že mě nějaký prach odradí? Prosím tě, děláš, jako kdybych nikdy žádný prach neutíral a neuklízel. Hele pomůžu ti to tam dát do pořádku, takže až skončíme, ani nepoznáš, že jsi tam dlouho nebyl, bude to tam jako ve zlaté klícce, uvidíš. *Zasmál se tomu Cas a dal se na odchod, načež písknul a zavolal tak i Lynx, která hopkala kolem nich.*
*Castor se procházel městem a tak nějak bloudil bez cíle. Pořád ho trápilo to, co se stalo s Remim, ale doufal a věřil, źe časem se to nějak srovná, jenže momentálně netušil co dělat. Měl v sobě obrovský chaos. Dál se procházel až došel k čajovně, do které vešel spolu s Lynx, která mu dělala doprovod. Zamířil hned k prvnímu volnému stolu a posadil se. Objednal si u obsluhy jeden z jejich bylinných čajů a pohladil svou zvířecí kamarádku, pak si všiml, jak na něj zvědavě koukalo malé děvčátko stojící opodál.* Ahoj maličká, jsi tu sama? *Optal se jí s úsměvem.*
*Vzala si do ruk knihu, kterou četla, když vyčkávala na čaj. Uslyšela dveře, ale periferně viděla, že jen někdo vešel, takže o Sophi se nejednalo. Sophi si spokojeně svírala ovečku a chystala se vrátit za matkou, když zbystřila nad příchodem muže. Šarmantní mladík v očích malé dívky, jenže co víc měl sebou malé zvíře.* Máte kočku... *Dodala něco úplně zjevného a bez zeptání přešla ke stolu a z pohledu Castor šlo vidět jen pohybující se židli naproti němu dál od stolu. Posléze na stůl dopadla malá ovečka, kterou Sophi vyhodila a vyšplhala na židli.* S maminkou. Dovolila mi zkoumat *osvětlila svoji situaci* Teď ke kočičce *Ukázala na Lynx* To ti jako neuteče? *Byla tím fascinovaná, ale slušná. Nesnažila se ke zvířeti dostat. Cait jí naučila, že cizí zvířátka se nehladí a nechává se jim prostor.* A ty jsi tu sám s kočičkou?
*Cas se na ni usmál a přikývl.* Ano mám kočku, jmenuje se Lynx a je moc hodná, je zvyklá se mnou takhle chodit a neuteče.*Pousmál se na ni.* A ano jsem tu s ní sám. Byli jsme se projít, ale řekl jsem si, že by to chtělo něco na zahřátí a tak jsme tady. A kde ty máš maminku? Sedí tady někde poblíž, ptám se, aby tě nehledala nebo tak. *Pousmál se a pak se začal nějak rozhlížet, ale neviděl tak úplně dozadu, navíc ani netušil, kdo její máma byla.*
Páááááni, tak to je hustý. *vyhrkla a sledovala kočičku zvídavě.* Maminka mi slíbila křečka, když budu hodná. Já chtěla vlka, ale to zatrhla... Takže jsem se rozhodla pro křečka. Bude šedý, bude mít velký zuby a bude se jmenovat Vlkouš *Zamručela, ale nevypadala, že by jí to zase tolik trápilo. Očividně i křeček udělá radost.* Ovečka se jmenuje Havárka *Ukázala na ovečku, co měla sebou.* Jak se jmenuje ta kočička? *Natiskla ovečku na sebe. Cait už uznala za vhodné jít se po dceři podívat a začala rovnou okolo sebe zda ji neuvidí-* A jéje maminka už mě hledá *ukázala směrem ke Cait, která byla u východu a zeptala se jednoho páru zda neviděli malou holčičku. Neměla o Sophi strach věděla, že by si někam nejspíš zalezla a dělala bunkry.* Čeká brášku. *vysvětlila bříško Cait. Na to, že byla v sedmém měsíci neměla úplně obrovské bříško, ale byla už obeznámena o tom, že její maličké, co nosila pod srdcem nebude zrovna těžké miminko* Ty máš děti? *Přišel jí už dost starý.*
*Zasmál se.* Tak vlka? To je docela netradiční zvíře, to se musí nechat, ale myslím, že do města se takové zvíře moc nehodí, křeček je ale opravdu skvělá varianta a jméno bude mít dokonalé. *Pousmál se na dívku a když mu donesli čaj, poděkoval, než se opět věnoval malé, kde si poslechl jméno ovečky. Už se chtěl zeptat, proč se tak jmenuje, ale jen co ukázala na svou mámu a on poznal, kdo to je, celý strnul. Byl najednou zmatený. Věděl, že je Cait těhotná, ale nevěděl, že by měla ještě takovou dceru, nějak nemohl nalézt řádná slova, aby jí nějak odpověděl, jen těkal pohledem s malé na Cait a zpět a celý bledý je sledoval. Pamatoval si jejich poslední setkání.*
*Zahlédla Sophi sedět u jednoho stolu.* Ach tady jsi. Neříkala jsem ti náhodou, že nemáš chodit za ci... *Nedořekla to, když poznala Castora.* Castore? Lynx? *vydechla ty slova překvapeně. Byla to už dlouhá doba od chvíle, kdy ho naposledy viděla a nepřestala si vyčítat, že ho nechala odejít.* Mami, mami ten pán má kočičku *vyhrkla a ukázala na lišku.* Ano zlatíčko. *Přešla ke stolu, kdy svůj pohled směřovala na Castora a mile se pousmála. Viděla ho velice ráda, ale vše se od té doby tolik změnilo.* Neříkala jsem ti, že nemáš mluvit s lidmi? *Klekla si k malé dívence, která si tiskla k sobě ovečku.* Ale on není zlý. Vím to má kočičku. *Cait si povzdechla nad svoji dcerou, protože měla pravdu. Castor nebyl zlý člověk. Svoji tvář tedy odvrátila zpět k muži.* Ahoj... *Netušila, co říci jako první slova po tak dlouhé době načež Sophi hned zbystřila* Znáte se? Takže není cizí! Takže si můžu povídat. *Vyhrkla slavnostně, kdy pozvedla ovečku nad hlavu jako kdyby získala snad pás v těžkém souboji a vyhrála.* Ale ty ho neznáš. *Pozvedla prst výchovně s tím, že tohle není obhajoba a Sophi znovu ovečku stáhla k sobě, ale úsměv ji z tvářičky nezmizel*
*Byl stále nějak překvapený, nečekal, že by ji potkal zrovna tady a teď, vlastně po tom, jak vypadalo jejich poslední setkání.* Cait… *Vydechl tiše a nervózně si prohrábl vlasy. Pak jen obě sledoval a poslouchal. Pořád tak nějak přemýšlel jak je možné, že ta malá jí říká mami. Lehce se pousmál, načež se napil svého čaje, z toho všeho mu vyschlo v krku.* Ahoj, rád tě vidím. *Pronesl tiše a kouknul na ni.* Malá je moc milá a upovídaná, jen… netušil jsem, že máš ještě nějakou dceru. *Pronesl a těkal pohledem z jedné na druhou.* Mimochodem, klidně se tu posaď, mě to vadit nebude, tedy pokud chceš.
*Nečekala zrovna pozvání ke stolu a na pár vteřin zaváhala, jenže tentokrát si šanci být s ním aspoň na chvilku nehodlala utéct.* Tak dobrá... přisedneme si. Sophi zajdi říct obsluze, že si sedneme sem ano? *Pomohla ji ze židle a malá už utíkala pryč. Cait jí ještě chvilku sledovala, než svůj pohled směřovala k muži.* Neměla. Až nyní... Adoptovala jsem ji před měsícem tedy ne přímo adoptovala zatím ji mám v péči a o adopci nyní bojuji jen je těžké vysvětlit státu, že žena se může postarat o dítě i sama. Paradox těhotná být mohu, ale na osvojení dítěte je to delší debata, ale tak... zase je dobře, že ne každý si může adoptovat dítě. *Usedla ke stolu, když těkla pohledem mimo. Měla výčitky.* Také tě ráda vidím od posledního setkání už uplynula dlouhá doba, ale stále vypadáš skvěle a Lynx... krásná jako vždy *vzdala lišce pochvalu.* Znáš ovečku jménem havárka? *Tím se osvětlilo její jméno.* Je to jediná spojitost s tím, co se stalo. Děti... *pousmála se a Sophi už utíkala zpět, když začala znovu šplhat na židli.* Kdo to vůbec je mami? *Zeptala se* Jmenuje se Castor a je to velice milý muž, který je podobný jako starší bráška Tanoia. *osvětlila jí a Sophi pronesla dlouhé aaaaa* Takže jako víla! Umíš lítat?! *Fascinovaně ho sledovala. Samozřejmě, že maličká nic o druhém světě nevěděla, ale její fantazie si sama domýšlela "superhrdiny" v jejich očích.*
*Myslel si, že jeho pozvání odmítne a odejde, ale když souhlasila, byl docela rád, nemohl popřít, že ji opravdu rád viděl. Mrzelo ho, jak to skončilo. Napil se čaje a koukal, jak malá utíká pryč, pak se opět podíval na Caitlin, načež poslouchal její vyprávění.* Ach tak, takže ji máš teď v pěstounské péči, to je do tebe moc milé, že sis ji vzala a doufám, že se ti podaří jí dostat k adopci, moc bych ti přál, aby ti to vyšlo všechno. *Pousmál se na ni mile a na chvíli se odmlčel.* Taky tě rád vidím, je to už doba, od našeho posledního setkání. *Zašeptal a pak se zamyslel* Hm, tuhle ovečku neznám, proto jsem se divil, tomu jménu. *Přiznal a pak už jen kouknul na malou* Těší mě. *Mrknul na ni a když řekl co řekl, zasmál se.* Ne létat opravdu neumím, i když by to někdy bylo fajn. A jak se vlastně jmenuješ ty? *Optal se.*
Sophi! Jmenuji se Sophi. *Vyhrkla a Cait ji jemně pohladila po vláskách.* Tahle ovečka se dává dětem, kdy mají něco za sebou. Upínají do ní emoce a je jednodušší se s tím vyporádat *Vysvětlila Castorovi ohledně plyšáka, kterého měla Sophi neustále u sebe a nepouštěla ho z rukou pokud to nebylo potřeba.* Zatím to funguje *konstatovala. Nechala si přinést čaj od obsluhy a poděkovala jim, když mírně sykla. Maličké koplo* Už je dost živé a někdy má pěknou ránu do žeber *Zapřela se zády o opěrku.* A co ty? Jak jde tvůj život? *Zvídavě si ho prohlížela. Malá mezitím koukala na kočku, když před ní postavila ovečku.* Čiči a bééé *Vysvětlovala zvířeti, ale stále měla odstup a byla opatrná, aby kočičku nevyděsila přesto byla fascinována tvory, což Cait klidnilo v tomhle ohledu.*
Sophie, to je moc krásné jméno. *Pousmál se nejdříve na malou a pak i na Cait, kterou poslouchal.* Ah tak, teď už tomu rozumím, to jsem ani netušil, že něco takového je. *Přiznal a pozoroval ji.* Jde vidět, že jsme se neviděli dlouho, už to máš skoro za pár. A slyšel jsem správně, když malá řekl, že to bude kluk? *Zeptal se trochu zvědavě. Přivést na svět nový život bylo krásné, on sám kdysi děti chtěl, ale osud to chtěl jinak a tak se s tím nakonec smířil.* Já pořád tak nějak stejně, pracuji, maluji, občas zajdu ven. Můj život je trochu nudný poslední dobou. Nebo spíše, osamělý. *Přiznal a na chvíli se odmlčel. Lynx mezitím došla blíže k malé a začala se k ní lísat a mazlit se.*
Že je pěkné to jméno, taky se mi líbí *Pousmála se nad tím Sophi a pozorovala kočičku. Natáhla opatrně ručku.* Musíš jemně Sophi. *Upzornila ji Cait a Sophi jen přikývla, když začala kočičku hladit po srsti a zůstala ji fascinovaná, takže to Cait využila pro konverzaci* Osamělý? *Pohlédla do jeho očí, než si povzdechla* Také jsem byla a stalo se mnohé od toho, že si někdo přeje moji smrt po to, že jsem nechtěně donutila k přeměně jednoho muže až k tomu, že jsem našla city k osobě, která mě nikdy nebude chtít a nakonec adopce dítěte. *Ušklíbla se a zamyslela se nad Mari, jak ta se nejspíš má. Chyběla ji, ale věděla, že nyní toho má více než dost a nechtěla ji tímhle trápit.* A k tomu všemu jsem kdysi v hádce nechala odejít muže a doteď si to vyčítám. Chovala jsem se strašně *šeptla k němu a pohledem vyčítavě uhnula bokem* Neměla jsem tě nechat jít... a už vůbec jsem neměla říkat ty věci ani nevím, proč se tak vše odehrálo, ale byla to chyba *Tyhle slova ji tížila celou dobu. Od té chvíle, kdy se za ním zavřeli dveře a neviděla ho. Teď vnímala tu úlevu. Pocit, že řekla, co měla a i kdyby ji za to nenáviděl nebo ji soudil, tak to vyslovila.*
*Sledoval Lynx a malou a jen se usmíval, jeho kamarádka se jen mazlila s malou a on měl z toho radost, pak už jen poslouchal Cait a povzdechl si.* Ano cítím se osamělý, je toho prostě moc, navíc lidské Vánoce nemám rád, mám je spojené s tragickým obdobím a prostě celé tohle je… já nevím. Podělal jsem plno věcí, zklamal lidi, na kterých mi záleží. Ale to je nějak jedno. *Povzdechl si a kdyź řekla, co řekla, kouknul na ni.* Nemusíš se omlouvat, já se na tebe nijak nezlobím ani není pravda, že tě nenávidím. Mrzelo mě to, to nepopírám, ale opravdu se na tebe nezlobím. *Zašeptal a chytil ji za ruce.*
*Vnímala jeho bolest skrz slova, že tyhle svátky nemá rád. Zhluboka se nadechla a v jeden moment zacítila jeho dlaně na svých.* Nejspíš se věci nevrátí do toho, co bylo před půl rokem, ale ráda bych tě znovu vídala a byla ti oporou v takových chvílích. Bez nějakých hloupých výčitek z mé strany. *On si nezasloužil jednání, které učinila kdysi. Byl ten poslední na kom si měla vylívat nějakou zlost a frustraci.* Aby ses necítil sám teď ty dny mohl by ses zastavit u nás. Nevím, jak moc máš rád pohádky *zasmála se směrem k Sophi, která se těšila na celodenní koukání se na televizi.* Nicméně Shrek, Ledové království a jiné pojedou celý den. *Nahla se trochu více přes stůl.* A potřebovala bych někoho, kdo bude trpět semnou. *zašeptala, aby jí slyšel jen on, ale samozřejmě jí to tolik nevadilo. Byla ráda za svátky strávené se Sophi.* Docela by mě zajímalo, jak bys přežil Vílu zvonilku *ušklíbla se a Sophi hned zbystřila.* Ta je super! *vyhrkla malá, ale hned na to se znovu koukala na Lynx.*
Nic už nebude stejné, ať už se jedná o cokoliv, tak to prostě je.člověk se s tím může jen smířit. *Povzdechl si a napil se svého čaje. Nad jejími slovy pak chvilku přemýšlel, ale nakonec kývl.* Na chvíli bych se mohl zastavit a strávit s vámi trochu času. Pohádky sice moc nemusím, ale podívat se s vámi na ně mohu. *Pousmál se lehce a sledoval je obě. Na jednu stranu byl rád, že si to spolu nějak vyříkali a dokázali se opět normálně bavit. Cait měl rád a mrzelo ho, jak to skončilo.* Tak Zvonilka jo? No to jsem snad nikdy ani neviděl a docela se toho děsím, abych pravdu řekl. *Zasmál se.*
Tak to budeš mít premiéru. *Musela se usmívat jen při představě, jak se s nimi na pohádku kouká.* S největší pravděpodobností se bude dívat hlavně Sophi. *Ujistila ho v tomhke ohledu.* Moc ráda tě uvidím a Sophi také že. *Ohlédla se k ní a ta jen kývala hlavou.* Vezmeš i kočičku? *ukázala na Lynx a pohladila ji po kožíšku* Je tak hebká *Malá byla fascinovaná.* Buďme rádi, že s všímá kočky... normálně mi dohazuje kohokoliv, kdo se jí líbí, takže se připrav a neber to ve zlém. Kdysi otce melě, takže si hraje na malou dohazovačku. Ber to prosím s humorem *Upozornila ho na fakt, co může nastat, ale nyná bylo velké štěstí, že malá holčička byla fascinována jen zvířetem a snad tomu bude i zítra dost podobně a zabaví ji pohádky.*
Tak dobře, pokud na to nebudu koukat pořád, tak to bude asi fajn. *Pousmál se a popíjel si svůj čaj. Pak jen přikývl.* Lynx vezmu taky, aby sis s ní mohla hrát ona bude moc ráda. *Pronesl a sledoval Sophii jak si s liškou rozuměla, pak svůj pohled opět věnoval Cait.£ Rozumím a nemusíš se bát, budu to brát s rezervou a jen jako vtip. *Usmál se na ni.* No a teda jméno pro malého už nějaké máš? *Optal se pak lehce zvědavý.*
Ještě jméno pro malého nemám. Měla jsem pár návrhů, ale nic, co by mě pořádně oslovilo. *Pronesla a sledovala Sophi, jak byla nadšená z informace, že bude mít den s kočičkou.* Jsem ráda, že se to mezi námi uklidnilo. *Dopila svůj čaj* Rozhodně mám mnoho, o čem bych s tebou potřebovala mluvit a znát tvůj názor. *Hlavně fakt, že jí jde po krku otec dítěte a to, co se odehrálo. Měla pomoc už od čaroděje, víly a vlkodlaka, jenže Castor jí byl v tomhle nejblíž a neměla si s kým o tom pořádně popovídat. Když to zkusila u Chrise proměnil se ve vlkodlaka a šel jí po krku. Jen při té vzpomínce se sama nad tím uchechtla. Nebrala Chrise nikdy jako hrozbu.* Třeba to, že jsem zlomila vaz novorzenci. Co vůbec ten chlapec? *Vyhrkla jakmile si vzpomněla, že mu psala ohledně toho. Úplně ji to vypadlo z hlavy*
Tak ještě máš čas, to správné jméno se vymyslí v tu správnou chvíli. *Mrknul a popíjel si čaj, po očku sledoval ty dvě, zatímco koukal i na Cait.* Tak pokud budu moct nějak poradil tak to udělám rád, klidne povídej. *Usmíval se a i on byl vlastně za tohle rád, že to vyřešili a bavili se spolu jako dva dospělí.* Toho si odvezli lidé od Aless a momentálně je u ní. Takže bude v pohodě. Až se dá dohromady naučí se kontrolovat. Díky, že jsi mi dala vědět, bylo to překvapení, když jsi napsala. *Pousmál se na ni.*
*Mírně zrudla ve tváři, když se zmínil o poslání tváři* No... nemohla jsem jinak. Vím, že máš více kontaktů než já tady v New Yorku. Muž, co byl semnou, taky víla by ho rovnou utopil, ale neudělal to spíše nebyl v tomhle světě často dle mého A ještě jsem si něco odnesla... *Vyhrnula rukáv, aby ukázala kousance* Zjistila jsem, že zuby upírů jsou jako žiletky ani to moc nebolelo překvapivě. *Znovu si stáhla rukáv* Je toho mnoho. Rozhodně se nenudím poslední dobou... Začala bych tím, že otec dítěte je muž z New Orleans. Výše postavený vlkodlak, který není nadšený mým těhotenstvím, ale než budu o tom mluvit docela by mě zajímalo, jak se dařilo tobě za ten půl rok... *Dala hlavu zvídavě do boku*
*Překvapeně hleděl na její kousance.* Ještě štěstí, že to bylo jen tak málo a neublížil ti nějak víc. *Podotkl a pak dál poslouchal.* Mj půl rok byl spíše pracovní. Občas jsem někam s někým zašel si popovídat nebo tak, ale jinak to bylo takové stereotypní. Měl jsem plno věcí, plno starostí a na jiné věci nebylo nějak moc času. Taky jsem se začal scházet s jednou vílou, tak to taky bylo fajn. *Pousmál se na ni a na chvíli se odmlčel.* Ten vlkodlak, co jsi říkala, nejde s tím něco udělat, aby ti dal pokoje nebo tak?
Ale scházel se s vílou? *Potutelně se usmála, ale nic si nedomýšlela raději, jelikož to zmínil, tak decentně* Ohledně toho vlkodlaka? Už se to řeší pár měsíců. Řeším to s jednou vlkodlačicí, co je policistka. Je skvělá a dokonce mi dala nějaké zázemí a chrání mě, jak jen může *Osvětlila* Navíc má zákaz vstoupit do New Yorku od chvíle, kdy se najal nějaké očko. Poprvé po mě někdo střílel, ale vše je něco poprvé. *Povzdechla si jako kdyby to byla normální věc.* Střelec už je zavřený naštěstí. Jenže on se nezastaví ne jen tak. Dítě ohrožuje jeho pozici v jiném městě. Aspoň on to tak bere a největší chyba byla ta mu to oznámit. Nechci po něm peníze a nehodlám se ani vrítit do rodného města *vysvětlila.* Ale přesto má v hlavě, že ho opustí jeho žena pokud by na to přišla. Znáš Boba? *To malá zbystřila* Strýček Bob! Je kouzelník ukázal mi spoustu kouzel! *Sophi znovu zaujala pozornost na Castora.* Máš holku? *zeptala se maličká* To přišlo dříve, než jsem čekala. *šeptla si pro sebe* Sophi neptej se vše zda někoho mají ano? *Upozornila maličkou a ta nafoukla tváře* Máš? *zkusila to znovu* Sophi! *okřikla ji mírně*
*Zarazil se, když slyšel, co říkala, ale byl rád, že byla v pořádku a měla někoho, kdo jí chránil a pomáhal jí ve všem tom těžkém, čím si procházela a co jí trápilo.* Když tě tak poslouchám, tak to nemáš teda lehké a mrzí mě, že si tím procházíš misto toho, abys měla klid. *Chytil jí za jednu ruku a mile se na ni usmál.* Doufám, že se to brzy vyřeší a on dá pokoj, přece jen už to máš za pár a budeš pak mít jině starosti s malým a tak. *Řekl a pozoroval jí, už se nadechoval, že řekne ještě něco, ale to se už ozvala malá a on zrudnul.* No mám i nemám, nevím jak to nazval. *Odpověděl jí a stále byl celý rudý, ta malá ho dostala.*
*Sophi zjevně jeho odpověď nechápala, ale Cait tohle znala a musela na něj mile pousmát* Co to znamená mami? *hledala vysvětlení.* Víš drahoušku někdy to trvá. Nemůžeš někoho potkat a hned se s ním dát dohromady *osvětlila jí to trochu* Ahaaaaa ale strejda Chris nikoho nemá, takže má tebe i nemá? *zopakovala po ní a do rozpaků se dostala i Cait a mírně si odkašlala* No... ano něco v tom stylu *Zkusila to takhle třeba malá dá pokoj v tomhle ohledu* Tak to se mají rádi a i ty máš ráda strejdu a vlastně všichni se mají rádi, takže... *Maličká si dal ruku na bradičku a šlo vidět, že jí to šrotuje v hlavě* Takže strejda víla někoho má. *Pozvedla prst, jako vítězství nad tím, že to snad pochopila* Omlouvám se za ní *Odvětila Cait a pokusila se nesmát* Není to strejda víla. Je to strejda Castor. *Vyslovila jeho jméno a stále ji to příjemně hřálo na hrudi o to více, když se to mezi nimi urovnalo* Myslím, že se nemám vůbec špatně se Sophi. *Rozhodně se necítila jako někdo, kdo si procházel něčím špatným* Takže máš i tetu Mari *vyhrkla Sophi a to už se Cait celá začala červenat* No myslím, že pro dnešek toho bylo více než dost za chvilku tě s tou neznámou budou spojovat ve svatebním obleku. *Hodlala Castora mírně zachránit* Je pěkná? Je taky víla? Umí lít... *Než to dořekla dala ji Cait ruku před ústa* Mám se tedy zítra těšit, že se zastavíš? *Zkusila to jednoduše přejít, aby zastavila Sophi v dalších všetečných otázkách.* Nemusíš se bát dnes ji vysvětlím, co je trochu slušnosti vůči džentlmenům a jak se má malá dáma chovat a na co se ptát *mírně se na Sophi zamračila, ale na tváři měla stále svůj úsměv.*
To je v pořádku, je to dítě a ty mají všetečné otázky a věci, kterým nerozumí. *Usmál se na Cait a pak se podíval na malou.* Víš, Athenu, tak se moje známá jmenuje, je moje velmi dobrá kamarádka a mám jí moc rád, ale zatím to nemůžeme říct, že jsme spolu, jelikož se známe krátce a nevíme, zda to bude klapat nebo ne. Takže jsme kamarádi, proto jsem řekl, že mám i nemám víš. *Taky jí to nějak vysvětlil, než se znova podíval na Cait a dopil svůj čaj.* A ano je je hezká a milá a je také víla, jen neumí lítat. *Doplnil ještě na Sophiine otázky, načež se na ni uculil.* A jasně, počítej se mnou, moc rád dojdu a strávím s vámi nějaký čas. *Mrknul na Cait a usmíval se.
*Byla ráda, že souhlasil a co více dokázal to i hezky vysvětlit Sophi, která se nad jménem usmívala* Athena je moc hezké jméno. Zní to jako bohyně *Pověděla maličká a pohladila Lynx po hlavičce* Asi si tě budu zvát domů častěji na vysvětlení těchto věcí umíš v tom chodit lépe než já *zasmála se Cait a dopila svůj čaj s tím, že už půjdou.* Tak jdeme Sophi. Budou dávat tvoji oblíbenou pohádku na dobrou noc. Rozluč se a půjdeme *Pohladila ji po vláskách. Maličká seskočila ze židle* Papaaa čičííí *Ale ještě obešla stůl a ukázala Castorovi ručičkou, aby se k ní naklonil. Pokud tak učinil dala mu pusu na líčko* Dobrou noc strejdo Castore *S tím už chytla Cait automaticky za ruku. Cait si pohladila i bříško* Budeme se těšit tedy zítra. Dobrou noc Castore *S tím už vzala malou ven do ulic, aby ji odvedla domů-*
Pokud to budu umět vysvětlit, tak klidně. *Zasmál se Castor a když řekli, že už půjdou, jen přikývl.* Také pomalu půjdu. *Dodal a kdyź k němu malá došla, sklonil se k ní a jakmile mu dala pusu, jen se na ni usmál.* Dobrou noc Sophi a i tobě dobrou noc Cait, rád jsem vás obě viděl. *Pronesl a pak uź jen koukal, jak odešli. On sám ještě zaplatit a pak se i s Lynx vydali k domovu také.*
*Castor se nachystal do města. Ne, že by se mu nějak chtělo mezi lidi, neměl moc dobrou náladu. Od doby, co se pohádal s Remim, neměl náladu na nic. Mrzelo ho to a trápilo, ale věděl, že chyboval a o to víc se tím trápil, že se zachoval jako naprostý idiot a zklamal tak svého přítele. I když se mu nechtělo, na setkání s Athenou se ale těšil. Doufal, že alespoň s ní nebude cítit na chvíli dobře. Oblékl si černé kalhoty, bílé triko, na to šedá svetr a černý kabát, přičemž se vydal do kavárny, kde se měli sejít. Došel jako první, jakmile vešel rozhlédl se a ihned se vydal k jednomu ze stolů, které byly vzadu, aby měli trochu klidu. Kabát si dal přes židli a posadil se. Pomlácenou tvář měl skrytou iluzí, aby neděsil ostatní. Seděl, koukal ven a čekal až dorazí i ona. Těšil se na ni.*
*Dneska měla velice skvělou náladu a nemohla se dočkat na setkání s Casem, na které se těšila. Stále ji trochu mrzelo, že se na akci skoro vůbec nezdržela, ale stále to brala tak, že za to nemohla. I tak si stála za tím, že to Casovi chce nějakým způsobem vynahradit. Nechtěla přijít pozdě, takže na sebe hodila černé džíny, černý svetr a přes sebe černý kabát s bílím kožíškem. Vyběhla z domova a vydala se směr kavárna, kde byl domluvený sraz. Jen co došla do kavárny, tak se porozhlédla, zda už tam Cas je, či není a když ho spatřila, tak mu věnovala menší úsměv a ihned se vydala posadit se k němu.* Omlouvám se ti za takové menší spoždění. Zdrželo mě to, že jsem neměla tušení co na sebe. *Zasmála se a pohlédla na Case, ale ihned ji smích přešel, když viděla, že Cas je celý pomlácený.* Co jsi prováděl, pane bože? *Pověděla tišším hlasem a pohled měla stále na něm a vyčkávala na jeho vyjádření.*
*Seděl zamyšlený, ale jakmile jí spatřil vejít, lehce se pousmál. Když pak k němu došla, postavil se, aby jí pomohl posadit se.* Ahoj a v pořádku, nemusíš se omlouvat, nečekám nijak dlouho. *Pousmál se na ni.* A moc ti to sluší. *Pochválil jí, načež se sám posadil naproti ní a jen co se ho optala, tak si tiše povzdechl.* To je na dlouho. *Pronesl tiše.* Udělala jsem hroznou chybu a Remi mi namlátil. *Dodal pak ještě, ale to k nim už došla obsluha, která se jich zeptala, co by si dali. Cas se na ni podíval a objednal si mátový čaj, pak se podíval na vílu před sebou, čekajíc až si objedná i ona. Doufal, že vysvětlení, které pronesl jí bude stačil. Moc se mu nechtělo do toho, aby jí to celé vysvětloval.*
*Při jeho pochvale se usmála.* To mám po tobě no. *Oplatí mu a sleduje ho.* Toto ti udělal Remi? Jakože, Remi, tvůj nejlepší kamarád? *Byla lehce udivená, protože by ji v životě nenapadlo, že by toto mohl udělat Remi.* Co jsi zase provedl? *Řekla tiše a zakývala hlavou. Jak viděla obsluhu, tak ji věnovala pozornost. Řekla si o ovocný čaj s trochou cukrem a něco malého dobrého. Když obsluha zase odešla, pohlédla zpět na Case. Dlaň mu položila na tvář a jemně ho pohladila.* Nevypadáš moc, že by jsi o tom chtěl mluvit. *Povzdechla si a ruku zase odtáhla. Dělala si starosti, ale s tím nic nemohla dělat. Hlavně respektovala všechna jeho rozhodnutí. Věnovala mu menší usměv, aby situace nebyla zase taková zátěž pro ně.* Samozřejmě, kdyby jsi o tom mluvit chtěl, tak můžeš kdykoliv. *Ujistí ho.* A jinak všechno dobrý?
*Pousmál se na ni a když mluvila dál, lehce si povzdechl.* Ano, můj kamarád Remi. Ale na jeho obranu, já si to asi zasloužil, tedy ne asi, ale určitě. *Kouknul na ni a chvíli váhal, přemýšlel, zda to říct nebo ne, no nakonec to přece jen udělal.* Víš, Remi má nevlastní sestru, Chiaru, svou nejlepší kamarádku, když to tak vezmu. A jí před dvěma nebo třemi týdny přepadli a jeden můj známý ji našel a proměnil. Když jsem se s ním pak sešel, řekl mi to, jenže já udělal tu chybu, že jsem to Remimu hned neřekl. Místo toho jsem se nechal pohltit vším ostatním a na to zapomněl. Když jsem mu to před pár dny řekl. Pohádali jsme se a on mi namlátil. *Sklopil pohled.* Vím, co řekneš, že jsem pitomec a měl to říct hned, já vím. Nevím co se stalo, proč jsem to neudělal. Teď mě to mrzí a nevím co dělat. Remiho jsem zklamal a myslím, že to už nenapravím. *Posmutněl.* Nic není dobré. Mám pocit, že je všechno špatně.
*Jak poslouchala chlapce před sebou, tak pocítila lehký pocit smutku. Bylo jí ho líto, že se chlapec cítí takto. Chvilku nic neříkala, protože si úplně nebyla jistá co přesně by měla říct. Ano, měl mu to říct, ale zase ho na jednu stranu chápala, že se mohlo stát, že mu to vypadne z hlavy, ačkoliv by taková informace neměla.* Ty jsi pako. *Povzdechla. V tuto chvíli ho mohla okřiknout a pokárat, že je opravdu nemehlo, ale věděla, že by chlapci absolutně nepomohla.* Hele, jste nejlepší kamarádi, jste skoro jak bratři. Však při úplně prvním setkání jsem váhala, zda jste bratři a nebo jen kamarádi. *Na moment se odmlčela, ale pohled měla stále na chlapci.* Sice jsi udělal blbost a jsi střevo, ale myslím si, že jsi Remiho nezklamal. *Tím si byla opravdu jistá.* Podívej se na mě. *Pobídla Case.* Každý problém má nějaké řešení a ano, ačkoli jsi to dost pokazil, ne, že ne, ale když za Remim dojdeš a vysvětlíš mu to nějak, tak si myslím, že to nějakým způsobem pochopí. *Byla velice klidná, protože ji to přišlo jako nejvíce rozumné řešení.* Hele namlátil ti slušně, takže si myslím, že další už nedostaneš. Snad. *Pousměje se na něj.* Ale opravdu si nemyslím, že jsi Remiho zklamal takovým způsobem, že by ti neodpustil. Sice to asi potrvá teď trochu déle, než ti odpustí úplně, ale troufnu si říct, že na takových devadesát procent se to celé vyřeší a všechno bude jako dříve. Takže z toho smutný nebuď. Budu tu célou dobu s tebou a spolu to zkusíme vyřešit, co ty na to? *Z Case stále nespouštěla oči.* Nebuď z toho tak smutný, jen mu dej čas, vysvětli to a všechno bude doré. *Věřila tomu na tolik, že by za to byla schopná dát i ruku do ohně. Case měla opravdu moc ráda a byla by schopna pro něj udělat úplně cokoliv na světě. Byl pro ní moc důležitý.* Je to lepší alespoň trošku, teď? *Optala se. Mezitím vymýšlela miliony nápadů, jak chlapce rozveselit.*
*Koukal na ni, než si pak smutně povzdechl.* Ano jsme nejlepší kamarádi, ale já ho opravdu zklamal. Řekl mi to. A myslím, že mi už nikdy nebude věřit. Udělal jsem hroznou chybu a budu za ni pykat. *Zašeptal, moc nevěřil tomu, co říkala. Spíše si myslel, že to bude pravý opak, že s Remim to už nikdy nebude jako dřív.* Jsi hodná, že si to myslíš, že to bude fajn a zlepší se to, ale abych já řekl pravdu, moc tomu nevěřím. Ale děkuji za tvoje milá slova. *Pokusil se trochu pousmát, nechtěl nějak kazit jejich setkání po takové době a navíc, byl to jeho problém, který měl nějak dořešit, jenže teď nato nějak neměl sílu. Potřeboval se uklidnit a pak možná by našel nějaké řešení.* Asi možná jo, ale uvidíme později. Jak se jinak máš ty? *Optal se, aby nemluvil, jen on.*
Ano, ale to neznamená, že ti v životě odputí. Chápu jak se cítíš a musí to být pro tebe v tento moment opravdu těžké, ale sám uvidíš, že to určitě bude dobré. *Stát se mohlo cokoli, ale plně věřila, že toto skončí přeci jen v pohodě a nebo se to alespoň nějak rozumně vyřeší.* Nemáš vůbec za co děkovat. *Pousmátí mu vrátila.* Uvidíš prostě později. Já se mám náhodou skvěle. Naučila jsem se nový recept. *Ušklíbla se na Case.* A s bráchou máme v plánu jet někam na výlet, ale zmetek mi nechce říct kam, tak jsem na něj hodně zvědavá. A mám vlastně teď veliký klid, nic nemusím řešit, a tak, takže já si jakože vůbec nestěžuju. *Pousmála se a když už jim konečne donesli čaje, tak si ihned ze svého horkého čaje spokojeně usrkla. Snažila se mluvit co nejvíce, aby on nějak nemusel.* Chci zvířátko domů, ale nejsem si ještě na sto procent jistá a když už, tak vůbec nevím jaké. No prostě velké plány a můj život je momentálně na topu. *Usměje se a znovu si uskrne svého čaje.* Copak Lynx vůbec? Jak se má holčina? *Vždy o Lynx strašně moc ráda mluvila, nebo o ní poslouchala.*
*Vřele se na ni usmál, když poslouchal její slova. Nakonec možná měla pravdu, ale kdoví, co bude. Zatím to nechal tak a pak se uvidí. Když i jemu na stůl položil čaj, pousmál se a pak už jen poslouchal její další vyprávění.*Páni výlet, tak pokud je to tak tajemné, jak říkáš, určitě to bude bomba. *Pousmál se na ni a napil se.* Jsem rád, že se má dobře a nic tě nijak netrápí tak to má být. Co se týče zvířátka, tak to jsem tedy zvědavý, co si nakonec vybereš. I když, co tak na tebe koukám, bude to nějaký pejsek. *Mrknul a znova se napil.* Lynx se má dobře, teď jí spíše nechávám doma a ven ji beru jen když se jdu projít. Tak si hoví doma v teple hezky, někdy se můžeš přijít zase podívat a ukázat mi ten recept. *Pousmál se.*
*Usměje se.* Jo, věřím, že to bude stát za to, ale strašně bych chtěla vědět kam pojedem, protože jsem strašně zvědavý člověk a úplně mě to zajímá. *Zasměje se, protože o sobě moc dobře věděla, že to vlastně pravda skutečně je a že je částečně i dost netrpělivá.* Pejsek? Ty jo. *Na moment se zamyslí.* No musím o tom hodně popřemýšlet, ale je to jen takový nápad, nebo jak to říct. *Usrkne si svého čaje s úsměvem.* Velice ráda navštívím to tvé překrásné děvče. *Uculí se.* Ten recept ti velice ráda ukážu a rovnou mě napadlo, že by jsme mohli taky si udělat nějaký výlet? Vytáhnout tě ven? Kdyby se ti chtělo. *Doufala, že jí neodmítne, protože čas strávený s ním byl nejlepší pro ní.* Takže Lynx se má krásně. Tak to mám radost. Mimochodem, jestli u toho vaření zase skončíme jako minule. *Přimouří na něj oči.* Tak tě zlochtám. Jsi lochtivý? *Optá se ho.*
*Usmála se na ni, natáhl přes stůl ruku a chytil do své dlaně tu její.* Tak uvidíš, ale mít doma zvíře je fajn, necítíš se tak sám. *Mrknul a dál jí poslouchal, přičemž upíjel i čaj.* S tím výletem se mi ten nápad moc líbí, já bych byl klidně i pro jet nějak na pár dní a tak nějak si od všeho odpočinout. Můžeme to promyslet a vymyslet, kam bychom se chtěli podívat a tak. *Byl rád, tohle se mu opravdu moc líbilo a s ní by rád strávil víc času, přece jen mu bylo s Athenou moc dobře.* Ehm a pokud jde o vaření, tak uvidíme, jak to dopadne, ale taky musíme i něco pak sníst, ne že to bude jen na nás. *Lehce se zasmál, snad poprvé za pár dní.* A lechtivý nejsem ,takže máš smůlu, ale hádám že ty ano viď?
*Na tváři se jí objevil jasný úsměv, když její dlaň skončila v té jeho.* To ano, no prostě ještě uvidím. Jen mě to napadlo jen tak, jako s tím tetováním, jestli si to pamatuješ. *Pousmála se a vyslechla si jeho nápad.* Naprosto s tebou souhlasím. Tento nápad se mi opravdu moc líbí. *Při jeho slovech musela uznat, že má pravdu. Bylo by fajn, kdyby se alespoň i najedli při společném vaření.* Pokud si nezačneš, tak budeme úplně stejně čistí, jako když jsme začali. *Vykulila lehce oči, když ji Castor pověděl, že lechtivý není.* Já? Určitě ne? *Mávla sarkasticky rukou.* Kde jsi na to přišel, že bych já byla lochtivá? Vůbec. *Usmívala se.* Ale mohla bych se alespoň přesvědčit, že opravdu nejsi. *Lehce se natáhla k jeho žebrům a zkusila ho polochtat, zda opravdu lochtivý není, či je.*
Ano na to tetování si pamatuji moc dobře, popravdě jsem se chtěl zeptat, zda to pořád ještě chceš nebo sis to už rozmyslela a pokud ne, tak co sis nakonec vybrala. *Usmíval se na ni a když řekla, že by měli u vaření zůstat čistí, tak se jen šibalsky usmál.* Uvidíme, jak to vaření půjde. *Culil se, hned jak chtěla zkusit, zda je lechtivý, tak ji nechal, ale skutečně to s ním nic neudělalo.* Vidíš, říkal jsem ti, že nejsem, ale myslím, že ty trochu ano. *Naklonil hlavu lehce na stranu, chvíli jí pozoroval, než jí polechtal on.*
Popravdě, stále nad tím přemýšlím, že si ho na konec udělám, ale problém je, že jsem fakt extrémně nerozhodná a vůbec nevím. *Zasměje se.* Věřím, že to vaření půjde skvěle a věřím tomu, že oba zůstaneme hezký čistý a nedotknutý jídlem. *Opět se zasmála, protože ani z daleka tomu nevěřila, že tomu tak opravdu bude.* Jsi zrádce, opravdu nejsi lochtivý, to je nefér. *ja polechtal on jí, tak vyjekla a instatně ucukla.* Tak na toto zapomeň, to ti říkám na rovinu. *Ujasní mu s úsměvem. Usrkne si svého čaje doufající, že ji nebude zkoušet lochtat, aby svůj čaj na sebe nevylila.* Jaké jsou vůbec tvé plány na dnešek? *Zajímala se.*
*Castor se zasmál a skutečně ji polechtal, ale jen lehce. Pak už si jen povídali o plánech, o svátcích a všem možném. Čas s ní mu běžel tak rychle. Byl však moc rád, že se viděli a domluvili se, že se uvidí zase a velmi brzo, aby si zopakovali. Když nastala chvíle odchodu, Cas za oba zaplatil a pak ji pomohl do kabátu, načež ji doprovodil domů a pak se sám vydal k tomu svému.*
*Castor se dlouho rozmýšlel, zda někam jít, ale potřeboval na chvíli vypadnout z New Yorku a tak trochu upustit páru, zvlášť po tom, co se stalo s Remim. Nebylo mu z toho dvakrát fajn a mrzelo ho to, ve skrytu duše si přál, aby se to vyřešilo a opět spolu nějak mluvili, ale bál se, že to pokazil úplně. Doma se oblékl do tmavě modrého obleku s bílou košili, vrchní část obleku měla na sobě třpytky, které vypadaly jako vločky. Na to hodil ještě i kabát a pak se portálem, který vedl na Zimní dvůr dostal tam, kam měl. Rozhlížel se, koukal, jaké to tam bylo a v jednu chvíli ho zamrzelo, že Athena nemohla přijít. Když se pořádně rozkoukal, vydal se pro nějaké pití, ale to už tam viděl i REMIHO a tak se zastavil na místě, přemýšlejíc, zda tam vůbec jít stejně by s ním nemluvil a nebo by se opět poprali, tedy spíš on s Casem. Povzdechl si a přemýšlel co teď, jedno bylo ale jisté, dneska se domů střízlivý dostat nechtěl.*
*Remi chvilku ještě postával u stolu, kde si pil drink, a po chvilce se otočil. Hned, jakmile to udělal, tak jsi nemohl nevšimnout CASTORA, který stál jen kousek od něj. Jakmile jej viděl, tak tiše zavrčel, a k tomu že Féra vidí se nijak nevyjadřoval. Jeho jejich hádka mrzela, ale pořád nemohl z hlavy dostat to co udělal, co mu neřekl. Proto na něm jen pohled nechal na chvilku, že to možná i mohlo působit tak, jako kdyby ji přehlédl. Hned poté se odvrátil stranou, a zadíval se směrem k parketu.*
*Cas si REMIHO pohled všimnul, ale netušil, co dělat. Měl možná odejít, měl se sebrat a prostě se vrátit zpátky domů a bylo by to. Jenže to by byl zbabělec a zase by utekl. A to on nechtěl. Proto se nadechl a došel k baru, kde si vzal něco k pití, stál od něj kousek, ale mlčky sledoval všechno kolem, nevěděl, ani co by měl říct. Stačila by vůbec jen omluva? Věřil by mu to? Věřil by mu, že ho to mrzelo? Fér se napil a hleděl chvíli před sebe, než se zadíval do svého poháru, přemýšlejíc, co dál.*
*Jakmile Remi zaregistroval, že se k němu CASTOR tak nějak přiblížil, tak tiše zavrčel. Hned na to se dal na odchod dál od féra. Vadily mu jeho tiché pohnutky, to, jak se k němu plížili jako kdyby ji chtěl bodnout do zad. Nelíbilo se mu to, a chtěl mu to dát tímto gestem jasně najevo. Pokud chtěl něco říct, měl to říct hned. Proto se otočil na patě, načež skrz parket zamířil na druhou stranu místa, kde se nakonec postavil, a vyhlížel nějakou jinou, známou tvář.*.
*Viděl, to a vlastně mu to neměl ani za zle. Hodil do sebe jednu sklenku a pak ještě druhou, kterou si vzal. Snad na kuráž. Než se odebral ze svého místa za REMIM. Došel k němu a s povzdechem se na něj podíval, v jeho očích mohl vidět, že jej to opravdu mrzelo a trápilo.* Vím, že se mnou zřejmě bavit nechceš a pošleš mě ke všem čertům. Ale chtěl jsem se ti omluvit. Omluva sice nic asi nespraví, zvlášť co jsem udělal, nebo spíš neudělal, ale opravdu mě to mrzí, že jsem to neudělal hned a místo toho to nechal v pozadí a nic neřekl. Že jsem se pak nechal strhnout jinými věcmi a zapomněl. Tohle sis nezasloužil a ona taky ne. *Řekl to od srdce a pravdivě. Neměl důvod mu v tom lhát, ani v tom nebylo nic jiného.* Pokud mi to jednou odpustíš budu rád. *Dodal a kouknul na něj, nebylo mu z toho dvakrát fajn.*
Remi tak nějak tušil, že dá za ním CASTOR přijde. Jakmile se ale tak stalo, tak jen tiše zavrčel. Nechal jej domluvit, zatímco v ruce mačkal skleněnou nádobu, ve které měl pití. Hned, jakmile kCASTOR domluvil, se Remi trhaně nadechl než se na něj podíval.* Na co jsi myslel? Co bylo tak důležitější, než ona? *Zeptal se rozhořčen tím, že se na něco takového vůbec musel ptát.* Kam jsi dal priority? *Zeptal se potom ještě Remi zoufale.*
Právě, že jsem nemyslel na ni. Nebo spíše na všechno najednou. *Pronesl což byla pravda.* V té době toho bylo tolik a já sám ani nevěděl, co dřív. Chtěl jsem ti dát vědět, nemysli si, že ne, že jsem na to nemyslel. Ale pak se toho všeho nakupilo, všichni něco chtěli a já to nezvládl a některé věci jsem vypustil. Nebylo to fér, to já vím, věř mi, že si to vyčítám, že jsem udělal něco tak kurevsky hnusného. *V ničem, co mu řekl, nelhal. Prohrábl si vlasy a kouknul na něj.* Moje priority zmizely, když jsem všechno vypustil z hlavy, jakmile jsem se pak nějak sebral a chtěl to napravit, chtěl to udělat správně, bylo pozdě. *Hlesl.* Neudělal jsem to z toho, že bych ti snad měl nějak ublížit, to vůbec ne a ani mě to nenapadlo. Jsi můj nejlepší přítel a mě mrzí, že jsem tě zklamal.
*Všichni něco chtěli? *Zopakoval Remi, a nevěřícně vykulil oči. V ruce už mu zase škubalo, jako kdyby se chystal mu opět jednu vrazit.* Všichni něco chtěli? Takže to, co všichni chtěli, bylo důležitější než bezpečí života Chiary? Vždyť jsi jí znal taky! Taky pro tebe byla kamarádkou, a hlavně jsi věděl jak jsem se vždy bál když o tom mluvila. Rozebíral jsem to s tebou. *Zavrčel Remi, a poté jen nevěřícně zavrtěl hlavu. Všechny ty omluvy, které CATOR vypouštěl z úst, jako kdyby měli všechno tohle odčinit. Jenomže Remi měl nyní v hrudi díru, na místě, kde byla důvěra ke CASOVI, byla hluboká prasklina, a on nevěděl, co by vedlo k tomu aby jí zaplnil. Podíval se na féra a jen nesouhlasím zavrtěl hlavou.* Zklamal si mě. Moji důvěru, to vše, co jsem si o tobě myslel. Protože já bych si nikdy nemyslel, že něco takového, ještě když si o tom věděl, by bylo méně důležité než vše, co chtěli ostatní kolem tebe. *Odfrkl si Remi nesouhlasně.*
Já na ni myslel, myslel jsem na to, ze začátku. Do háje Remi já to neudělal schválně, vím, že to bylo důležité. Vím, že jsem chyboval, tak jak jsem nikdy chybovat neměl a kurva žere mě to, ani nevíš jak. *Kouknul na něj. Nehodlal mu říkat, že tohle období pro něj nikdy není zrovna dobré, že ho prožívá dost blbě, nezajímalo by ho to, tak proč by se snažil. Řekl mu pravdu, řekl jak to bylo a ano, na Chiaru myslel, v ničem mu nelhal.* Nechtěl jsem tě zklamat, tebe ne. *Pronesl tiše zlomeným hlasem.* Odpustíš mi to někdy? Je něco, jak bych to napravil, odčinil?
*Remi se na něj zadíval a na moment se zastavil. Byl schopen mu to někdy odpustit? To nevěděl, proto jen pátral v myšlenkách.* Pokud zjistím, že je v pořádku a nic jí ten zmetek neuděla, pak možná. Ale nepočítej s tím, že ti budu věřit, ne v blízké době, pokud vůbec kdy někdy. *Zavrčel Remi nedůtklivě, hledíc na Case, než nakonec odvrátil pohled a zabodl jej do země.* Nechtěl už nic říkat, už mi nic vyčítat, i když jeho podvědomí to na něj chtělo vykřičet, znovu, znovu a znovu. Nebylo nic, co by mohl udělat, nic, co by mohl napravit, byl jeho přítel a nic po něm nechtěl. Nechtěl ani slib, nechtěl nic. Jen vědět, že je jeho kamarádka v pořádku.*
*Castor tam stál a koukal na něj, při jeho slovech jen na sucho polkl, asi to v jádru čekal. Sám sklopil pohled. Cítil se ještě hůř, než sem vlastně přišel.* Rozumím. *Hlesl nakonec tichým hlasem.* Já… *Chtěl ještě něco říct, ale nakonec to spolkl a jen zavrtěl hlavou, otočil se, aby šel někam bokem.*
*Remi se na něj už ale nepodíval. Když se pak Castor otočil na odchod, přebral si to jasnou odpověď.* /Tak takhle to chce. Tak fajn. Ať si klidně jde./ *Pomyslel si, než se i on otočil na podpatku a zamířil směrem k jinému stolu. tam si všiml jendoho svého známého, kterého znal z podzimního dvora. Ihned k němu přišel a začal se s ním bavit, o tom, co je nového, co se děje ve světě, jaks e mu daří. Na CASTORA se už nepodíval, povídal si s mladým férem, kterého pak i vyzval k tanci.*
*Castor se odebral ke stolu s pitím, kde si vzal ještě jednu, možná i dvě sklenky dobré medoviny. Tak nějak to teď potřeboval. Občas s někým prohodil pár slov, ale jinak se spíš zdržoval sám.* /Možná jsem neměl odejít a měl jsem něco ještě říct. Ale co? Co by to mělo být./ *Myšlenky v hlavě mu vířily jedna za druhu a on je jen umlčel tím, že do sebe hodil další alkohol. Popíjel a občas se rozhlížel kolem, občas koukl i na REMIHO, ale odvahu za ním znova jít neměl. Nevěděl, co by měl ještě říct.*
*Remi se nakonec zdržel ještě chvilku, ale pak se dal stejně na odchod. Nějak se tam stejně pak nudil, krom mladíka z podzimního dvora tam nikoho neznal a ke Castorovi se teď jít neodvážil. Proto se nakonec rozloučil a zamířil pryč, domů.*
*Ani Castor se nezdržel bůhví jak dlouho. Prohodil ještě pár slov s některými lidmi, co nějak potkal. Za Remim už odvahu jít neměl a navíc ani nevěděl, co by měl ještě říct, jak se omluvit, jak to napravit a tak si dal ještě nějakou medovinu, než se pak skutečně vydal k sobě domů.*
*Castor se dneska vydal do města, chtěl se nejdřív projít, než by se pak podíval na trhy. Tak nějak se snažil vždy zajít na nějaké jiné a porovnávat, kde jsou lepší, kde je lepší výzdoba a hlavně, kde mají nejlepší svařák. Zrovna si to mířil cestou zase na jeden, myšlenkami byl opět mimo, tak nějak to dělal poslední dobou stále. Bylo pro něj jednodušší vypnout nebo přemýšlet nad malováním, než řešit pracovní věci. Zrovna se zase vrátil tak nějak do reality, když si všimnul naproti sobě známé tváře. Uchechtl se, sehnul se pro sníh a hodil sněhovou kouli na Remiho, kterého trefil do ramene.* Co tak zachmuřeně kámo? *Ozval se s úsměvem.*
*Remii si jej nejrpve ani nevšiml. Až když mu na oblečení přistála koule ze sněhu, taks e zastavil, otočil se a podíval se na féra. Hned na to se usmál.* Casi, no nazdar!! *Dostal ze sebe, načež k němu došel, objal jej a spokojeně si bradu opřel o jeho rameno. Hned na to se odtáhl.* ALe, nějaké nepříjemnosti, které ale teď nechci řešit, nezlob se. *Pronesl omluvně a pak se na něj usmál.* A co ty tady, z práce? Do práce? Volno? *Zajímals e, s úsměvem na rtech.*
*I Castor jej přátelsky objal a pak se na něj usmál.* V pořádku, pokud o tom nechceš mluvit nemusíme. Tak se budeme bavit o něčem, co ti zvedne náladu a já mám hned jednu nabídku. Zvu tě na svařák. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* Já ani do práce ani z práce, dneska mám volný den a tak nějak jsem si řekl, že nechci sedět doma na zadku a projdu se trochu, kouknu na trhy a dám si něco na zahřáti, ale ty jsi mi tak hezkly přišel do rány, že budu moc rád za společnost, pokud nikam teda nespěcháš. *Mrknul na něj a usmíval se, byl moc rád, že jej vidí.*
*Remis e nad jeho nabídkou usmál.* Jo, hele, to mi zní jako něco, co se neodmítá, tak jo, to beru. To by i šlo. *Uculil se na něj a poté se vydal tedy po jeho boku.* No, taky mám volno, na dvoře mám být nějak zase až za týden, takže tak nějak budu běhat, užívat si vánoční atmosféru a asi hledat dárky, co bych mohl komu dát. Těším se na to, Váncoe a vše kolem nich mám rád. je to hezky pozitivní atmosféra. *Zaculil se spokojeně Remi a pak koukl na Case.* No a jak se jinak vlastně máš?
Spolu s ním si to mířil k nejbližším vánočním trhům, co po cestě byly. A jak se jinak vede, co tvůj trénink na dvoře, ještě pořád pokračuje, nebo ti už mám gratulovat? Optal se jej a pak jej poslouchal. Ach ano Vánoce, přišlo to tak rychle a stejně rychle to odezní a bude zase po všem, ale líbí se mi ta atmosféra a když tě tak přemýšlím, asi bych taky měl hledat nějaké dárky, jsem ten typ, co to nechává na poslední chvíli. Zasmál se. A jak se mám? Přijde mi, že naprosto stejně. Pořád ten stejný chaos. V práci je teď toho plno, začínají akce a různé večírky, ale jinak si neztěžuji. Tak nějak je mi dobře. Usmíval se fér radostně, měl vánoční náladu, takže to šlo na něm vidět.*
*Remi se usmál, byl rád, že se cítí jeho přítel dobře.* To rád slyším, že se máš dobře. No, já taky tak nějak. A dárky, ty taky budu shánět, ale přemýšlím, žže to nebudu brát asi tak vážně, podle mě jde o to být spolu, než o přehnanné dárky, takže budu tak nějak v klidu plánovat, co vymslím, ttřeba nějaký výlet nebo tak, ale asi budeme všichni jako rodina, s Aless, možná leou, kdo ví. A dvůr, no, už můžeš gratulovat!! Už jsem plnohodnotný člen, jsem ve službě!! Mám po tréninku, takže teď už jen vzhůru a výš! *Zavrněl Remi spokoejně.*
*Jakmile mu Remi řekl, že už je plnohodnotný člen, tak se zastavil a potřásl mu rukou, pokud s tím Remi souhlasil a ruku mu také podal* V tom případě gratuluji a přeji štěstí, a hlavně plno úspěchu brácho, jsem za tebe rád. Jen tak dál. Vidím, že se ti teď daří na všech frontách, to je moc dobře. *Usmíval se a féra hned na to pak objal, než se oba vydali dál.* jako jo, Vánoce jsou o tom, být s těmi, na kterých ti záleží, dárky jsou už taková ta vsuvka, ta maličkost pro radost. *Přitakal. Sám ještě netušil co bude na Vánoce dělat, možná je stráví s Athenou, kdoví.*
*Remi se na něj uculil, načež přijal jeho ruku, a spokojeně mu pokývl hlavou. Ještě mu potom hraně zasalutoval, načež se musel usmát.* Moc děkuji. Hodně to pro mě znamená. Byl to hodně těžké boj, a upřímně jsem rád, že mám do období tréninku za sebou. Ta část, co přišla potom, mi přijde mnohem uvolněnější, ale jak se říká Těžko na cvičišti, lehko na bojišti.* Pronesl Remi a zasmál se. Pak se zamyslel.* No, napadlo mě, a nechceš být o Vánoce s námi? *Optal se.* Mohli bychom být tak nějak pospolu, rodina a přátelé. *Navrhl poté Remi, a zlehká se usmál. Potom se ale zamyslel.* Zeptal bych se i Chiary, ale tak nějak jsem jí dlouho neviděl ani se mi neozývá. Nevíš o ni něco? *Optal se fér*
*Castor se usmíval a poslouchal ho, byl rád, že to jeho dobrý přítel tak zvládl.* Já se ti nedivím, ale vidíš, dal jsi to levou zadní a teď už to bude jen pohodička. *Uculil se na něj, pomalu už nějak došli na trhy a Cas se rozhlížel, kde by byl stánek s dobrým teplým svařákem, přitom však stále féra vedle sebe poslouchal, načež na něj pak pohlédl a zamyslel se.* Mohl bych se k vám připojit a moc rád, jen bych se chtěl zeptat, zda by nevadilo, kdybych s někým přišel. *Optal se a lehce se začervenal. Než si pak povzdechl a chvíli na Remiho jen koukal.* Asi bys měl něco vědět. *Začal opatrně.* Víš, Chiara se teď mezi lidmi delší dobu neukáže. Ona je teď tak trochu stejná jako tvoje žena, je upírka. *Dostal to ze sebe těžce, načež si povzdechl.*
*Remi chtěl ještě něco říct, ale jakmile zaslechl ty poslední slova, co Castor řekl, taks e zastavil. Zadívals e na svého kamaráda a nesvůj si jej sjel pohledem od hlavy až k patě.* Cože jsi to řek? *Jistě, nejprve si myslel, že jen vtipkuje, ale jakmile mu rázem došlo, že jako víla nemůže lhát, tak jen nesouhlasně zavrčel a sjel si jej pohledem.* Jak dlouho tohle víš, Castore? *Hlesl, hledíc na něj nechápavě, proč to ještě neví.*
*Cas si povzdechl.* Moc dlouho ne. Chtěl jsem ti to říct, ale nějak se všeho nakupilo a já myslel, že se ti ozvala sama. Nebo že ti to řekl nakonec Dominic, když věděl ke komu patřila. Že už to nějak víš. *Pronesl a v duchu si vynadal, jaký pitomec to byl, měl mu to říct hned, znova si povzdechl.* Omlouvám se, jsem blbec. *Dodal a koukal na svého kamaráda.*
*Už mu chtěl vynadat za to, jak se asi tak mohla Chiara ozvat, když musela být vyděšedná a nesvá, ale nakonec se nechal pohltit šokem z další infomrace.* Co že jsi řekl, s kým že je? Kdo že ji proměnil? Dominic? Dominic Northwood? ten Dominic? Ten Dominic, který peče s Dragosem? Tak ten? *Remi se následně na to chytl za hlavu a musel se posadit a bylo mu jedno, že na zem do prostřed ulice. Měl pocit, že se mu rozskočí hlava.*
*Už se nadechoval, že něco řekne, ale když prohlásil, že Dominic peče s Dragosem, tak se zarazil. Tohle totiž netušil.* Ano on, ale to že má něco s Dragosem jsem opravdu nevěděl, to je novinka i pro mě. Vím, jen to, že Chiaře tím, že ji proměnil zachránil život, víc ne. Navíc jsem mu říkal, že patří k tobě, nevím proč ti taky nedal vědět. *Povzdechl si a posadil se vedle něj.* Hele, vážně mě mrzí, že jsem ti nedal já sám dřív vědět. *Pronesl tiše a mrzelo ho to, že ve všem tom shonu si nenašel chvilku to kamarádovi říct.*
Asi mi nedala vědět proto, že to nevěděl. Chiara není sama o sobě moc sdílná, a pokud ještě byl v šoku z toho, že je proměněná... *Nechtěl mu tu ale dávat kázání, že jej to mohlo napadnout. Jen zavřel oči.* jak dlouho to je? potřebuju jí od něj dostat pryč. Tak nějak tuším, nebo, nevím, říkál jsi, že ji má u sebe? Pokud ji u sebe ještě pořád má, tak v tom případě ho donutíme nejěk jí vydat Aless, ale... *-Pak se ale zastavil, trhaně se nadechl a jen si schoval tvář do dlaní, nevěděl, co dělat.*
*Povzdechl si, možná neměl spoléhat na to, že by se mu Chia ozvala nebo snad Dominic, měl to udělat sám a neudělal a teď ho to nesmírně štvalo.* Myslím, že dva nebo tři týdny. *Řekl, nelhal, sám si nebyl jistý přesným časem, kdy se to dozvěděl.* Co vím, tak jí Dominic má u sebe v domě, nemyslím, že by jí snad chtěl dát Dragosovi, to by udělal už dávno. *Řekl tiše a sledoval féra vedle sebe.* Hej podělal jsem to, neřekl to dřív, ale pokud chceš a odčiním to nějak, tak jí od něj dostanu pryč. Pomůžu ti.
*Remi ještě chvilku seděl, tak nějak si hlavou nechal znít to, co se stalo, co se událo, sám tomu ještě nevěřil, ale, co mu zbývalo. Nakonec se na Case pdoíval, a jen zvedl ruku, na znamení toho, že by měl raději mlčet. Zvedl se, a pak se na svého přítele podíval.* Co mám teď dělat? Mám za ním jít, nebo to nechat být? Musím si o tom promluvit určitě s Aless. *Zavrčel tiše.*
*Castor ještě chvíli seděl a raději opravdu mlčel, měl pocit, že to podělal na plné čáře, což také pravda byla. Nakonec vstal i on a prohrábl si vlasy. Chvíli váhal, zda mu má odpovědět nebo dál mlčet, ale nakonec se odhodlal.* Asi bych nejdříve promluvil s Aless a pak za ním zašel sám nebo i s ní, kdyby jste pak chtěli odvést Chiaru k vám do vily. Možná promluvit i s ním, aby ti řekl, jak to bylo a co se vlastně tu noc stalo, kdy se proměnila. Přece jen ví víc, byl tam. Jinak nevím, co poradit víc. *Pronesl tiše.*
*Poslouchal jej a přikyvoval.* Jo, jo, nejraději bych šel už ted, ale vím, že kdybych to udělal tak bych ho musel zabít, už jenom z principu. Ale vzhledem k tomu, s kým dělá a kolik mu je, nechci to riskovat, taky že nebudu, ale co teď? Zatraceně! *Vyjekl, načež si získla pozornost hned někaklolika lidí na ulici. Už už je chtěl okřiknout, místo toho ale nakonec zamířil pryč, kam jej jen nohy nesly, prostě pryč, dál, aby se tak nějak mohl vydýchat.*
Teď by to nebylo asi správné, nemuselo by to dopadnout dobře, je silný a ještě by tě zabil a jak říkáš, jestli pracuje s Dragosem a je ještě starší, nech to třeba až s poradíš s Aless, třeba bude vědět co a jak a hlavně má na to lidi, kdyby už k něčemu došlo. *Pronesl a chtěl ještě něco říct, ale to už se Remi vydal cestou pryč. Fér na něj jen koukal, než si povzdechl a pak se vydal za ním, držel si však tak trochu odstup, snad aby mu dával trochu prostoru na to všechno.*
*Remi už ho ale neposlouchal, tak nějak neříkal nic, jen prostě šel. Na konci ulice zatočil za roh, kde se ale sesunul po zdi na zem.* Zatraceně já jsem jí řekl, že ji ochráním, že jí budu na blízku a tohle je ono? Ne, tohle je přesný opak, Málem umřela, a pak umřela, a zase ožila, a teď je v rukách toho, který několikrát ublížil Aless, a co já teď s tím? *Rozkřikl se fér rozhořčeně.*
*Castor šel za ním, tak nějak se ho držel, ale nešel vedle něj, spíš mu stále nechával jakýsi prostor a možná prostě jen cítil vinu za to, že nic neřekl dřív, jenže teď už bylo pozdě na to litovat toho, stalo se a on to neměl jak odčinit. Když došel za roh za ním, zastavil se o kousek před ním a s povzdechem na něj koukal. Když pak Remi křikl, lehce sebou trhnul, pak se ale odvážil přijít k němu blíž a dřepnul si před něj.* Jediná možnost je, prostě Chiaru od něj dostat někde, kde bude v bezpečí a kde jí budeš mít blízko i ty.
*Remi si dál držel hlavu ve dlaních, a když pocítil, že se k němu Castor přiblížil, tak jen nevraživě odfrkl. Poté poslouchal to, co fér povídal, a jakmile dořekl, tak zvedl pohled. Chvilku na něj jen mlčky hleděl, než se pak zamračil a zvedl se.* Teď chceš něco dělat? Teď, po té době, co tam u něj je takovou dobu, a už dávno může být pryč nebo ji mohl něco udělat? Teď až chceš něco řešit? Proč si tohle nechtěl řešit předtím, když jsi se to dozvěděl!? Co když už je teďka pozdě? *Rozkřikl se na féra Remi.*
*Fér sebou nepříjemně trhnul a zarazil se. Věděl, že je na něj naštvaný, ale nečekal, že až takhle vyletí, bylo to však právem. Chvíli na něj koukal, než sklopil pohled a mlčky přemýšlel, co vlastně říct. Udělal chybu, obrovskou chybu. Měl to říct hned, ale neudělal to.* Neublížil by jí, nemyslím si, že by to udělal, když už ji proměnil a ani jí určitě nikomu nedal. *Pronesl pak tiše, když se na něj podíval.* Remi… vím, že je to neomluvitelné, ale opravdu mě to mrzí. Měl jsem s tím přijít dřív, měl jsem ti zavolat, napsat, cokoliv. *Povzdechl si.*
*Remi jej poslouchal tak nějak napůl. Nakonec se ovšem stalo to, že jí přestal poslouchat úplně. Nabral svou pravou podobu, načež se k němu otočil, a hned, jakmile fér dokončil svou poslední větu, se na něj vrhl, a vrazil mu jednu pěstí, hned na to druhou pěstí, a srazil jej na záda na zem, naklekl nad něj, popadl jej za límec, sklonil se k němu a opět jej udeřil do obličeje jednou dvakrát, pak se jejich vytáhl jednou rukou za límec, a natáhl se k další ráně. Hleděl do očí svého přítele, v těch jeho se jasně leskly slzy, kterému stékaly i po tvářích, z toho, jak zoufalý a vystrašený momentálně byl. Nevěděl, ani co by měl říct, nevěděl ani jestli tohle chce dělat.*
*Lhal by, kdyby řekl, že to nějak nečekal. Tedy ránu pěstí, vynadáno, ale to, co udělal Remi, překvapilo i samotného Castora. V jednu chvíli mu chtěl rány vrátit, bránit se, ale pak jej jen rezignovaně nechal, aby udělal co chtěl. Aby si vybil, to co potřeboval, navíc on si to zasloužil. Viděl ty slzy, v těch jeho se nakonec objevily, slzy lítosti, toho, jak moc jej to mrzelo. *Remi, prosím dost. *Ozval se však po chvíli, když už měl plná ústa krve a cítil, že několik kostí snad i prasklo* Omlouvám se, tak moc se omlouvám. *Hlesl a i jemu nakonec tekly slzy po tváři.*
*Ještě chvilku na něj fér shlížel, sledoval, jak jej prosil, jak mu tekly slzy po tvářích. Byl paralyzovaný vlastním hněvem, a chvilku nevěděl co má udělat. Ale jakmile se více zakoukal do férových očí, tak nakonec pustil jeho límec, volně sklopil ruku podél těla a pak se z fera svezl vedle něj na zem. Doplazil se až ke zdi, o kterou se opřel, trhaně se nadechl, poté si přitáhl kolena k bradě, a bez dalších řečí nebo činů se prostě a jednoduše rozbrečel. nevěděl, co má dělat, co si myslet Jak reagovat věděl jen, že to co se dělo, nebylo dobré, nic z toho, o čem by se teď dalo mluvit.*
*Cas na něj koukal, cítil se hrozně, když jej pak Remi pustil, lehl na záda a nějak to celé vydychával. Bolela ho tvář a musel vypadat hrozně. Svalil se proto na bok a vyplil nežádoucí krev z úst. Než se posadil a otřel si pusu rukou. Viděl ho tam seděl a plakat. Chtěl jít k němu, obejmout ho, ale bál se, že by jej stejně odstrčil, že by po něm znova skočil. Ani on sám netušil, co měl dělat, co říct. Jen tam seděl, po tváři mu tekly slzy a celý potlučený koukal na Remiho. Nakonec se přece jen odhodlal a bylo mu to jedno, co on udělá, stále to byl jeho přítel. Došel k němu, klekl si před něj a stáhl ho k sobě do objetí.*
Remi ani nevěděl, co by měl dělat. Jeho objetí pramálo vnímal, minimálně spíše bolest, ještě jí zevnitř zžírala. Vnímal jen to, jak se skrz něj rozprostíralo opět čisté zoufalství, netušící, co bude dál, co má dělat. Cítil tam všechno, jak se v něm hromadilo a bublalo, a on nechtěl aby to opět vše přeteklo přes okraj. Na obětí férovi nic neřekl. Jen tam dál seděl a stále se klepal.*
*Nic neříkal, už tak řekl dost a všechno tím pokazil, jen tam u něj byl a objímal ho, než se po chvíli odtáhl a posadil se vedle něj. Zbitá tvář ho bolela, ale bylo to to nejmenší, víc by ho bolelo, kdyby kvůli své pitomosti přišel o přítele. Seděl tam a koukla na něj, otřel si slzavou tvář i oči, nakonec jen sklopil pohled. Mlčel. Slova žádná vhodná pro tuto situaci nenacházel.*
*Remi ještě chvilku seděl, než jako kdyby kouzlem přestal brečet, přestal se klepat, jen tam seděl, ve své pravé, vílí podobě, s naprosto chladným pohledem v očích. Vstal, na Castora se ani nepodíval. Obešel jej, a pak se zastavil, jen se potočil přes rameno, aniž by se na něj díval.* Nechci tě vidět. Nechci se s tebou scházet. Nechci s tebou nic mít. Ne do doby, než se sám nepřesvědčím o tom, že se Chiaře nic nestalo. A pokud ano, *Pomalu se otočil, zadíval se férovi do očí, načež se k němu sklonil. Oči mu žhnuly zlobou, nenávistí, naštváním a vztekem. Propaloval Castora pohledem a ani na moment neuhnul.* Pak budeš litovat toho, že jsi se vůbec kdy narodil. To ti přísahám, Castore. *Zavrčel Remi. Pak se vyrovnal v zádech, otočil se, a dal se na odchod. Neotáčel se, ať už by říkal fér cokoliv. Prostě odešel, nechávajíc jej za sebou.*
*Sledoval ho, jak vstával, sám se rozmýšlel, že něco řekne a když se už nadechoval, Remiho slova ho dostala. Vzala mu vítr z plachet a on najednou jen zůstal na místě a mlčel. Sledoval svého přítele, když k němu došel a poslouchal každé jeho slovo. Jen na něj němě zíral, skoro ani nedýchal. Zabolelo ho co, řekl, ale mohl si za to sám. Sklopil pohled a beze slov se i on vydal pryč. V tuhle chvíli se modlil jen za dvě věci. Aby Chiara byla v pořádku a aby se s Remim udobřili.*
*Castor se rozhodl, že když už má chvilku času na sebe a volnho času, že nebude sedět jen doma, ale trochu se projde na čerstvém vzduchu. Tak jako vždy to vzal přes park, přece jen procházky tam byly prostě nejlepší. Lynx sebou tentokrát nebral, nechal ji doma. Na sobě měl černé kalhoty, bílé triko, svetr a ještě teplou bundu. Zrovna došel do míst, kde bylo kluziště. Opřel se o mantinely a s úsměvem se rozhlížel. Pamatoval si, přesně den, kdy tu byl se svou ženou a učil se bruslit na ledě, ten den se nasmáli. I teď měl na tváři úsměv, když sledoval ostatní, jak jim to jde. Zrovna sledoval mladou dívku, které její figury šly jako po másle.*
*Aniž by si to Val uvědomovala, kluziště se začalo pomalu vylidňovat. Nebo přesněji, řada lidí se přesouvala k mantinelům, aby si dopřáli vytouženou pauzu, nezřídka společně s kelímkem čokolády, punče, nebo méně vánočních alternativ čehokoli ostřejšího. Řada z nich si ale při jednom užívala možnost omrknout dívčiny kreace, nebo i ji samotnou při tom, jak si neúmyslně přivlastnila většinu ledové plochy. A přestože většina hitů se držela spíše vánoční klasiky, měl dnes zjevně skladby na starosti někdo, kdo Valérii znal. Mezi většinu pomalých, klidných skladeb se mu totiž nějak podařilo propašovat pár rockovějších pecek a vyvrcholení v podobě rockového coveru Black Betty, což byla hudba na Valériin mlýn. Vždycky měla raději rychlejší sestavy, zvlášť když bruslila sama. Víc si je užívala, bylo v nich víc triků, přilákaly víc pozornosti. Po chvíli odhodila bundu na jeden z mantinelů, čímž odhalila oblečení pod ní, černý crop top, pod kterým měla trikot v tělové barvě. Přesně v tomhle oblečení se ponořila do Black Betty a jen po prvních pár cvicích přišlo první ocenění ve formě uznalých hvízdnutí a potlesku, zatímco si mladá čarodějka užívala svou chvilku pubertální slávy.*
*Cas si mezitím, co na dívku koukal, koupit kelímek dobrého svařeného vína, který jej dokázal vždy zahřát, pak se opět přesunul k mantinelům a opřený o ně, popíjející teplý nápoj jí dál sledoval. Musel uznat, že byla skvělá. Na chvíli při pohledu na ni zapomněl na všechny problémy a těžkosti, co měl za poslední dny v práci a jen si užíval klidu a pohody. Když pak začali tleskat i ostatní, přidal si i on.* Skvělé, opravdu parádní. *Zvolal zvesela a usmíval se jako měsíček na hnoji. Měla talent a jemu s to velmi líbilo.*
*Když skladba skončila, s úsměvem se zhluboka uklonila všem tleskajícím a sama se přesunula bokem, aby opět dala v bruslení prostor ostatním. Koneckonců, svou chvíli si užila a nebyla tady od toho, aby blokovala kluziště pro vlastní zábavu. Byla lehce zadýchaná, sotva patrně se červenala, ale cítila se přímo skvěle. Zatímco si z mantinelu pobrala bundu, zaslechla, jak na ni někdo zavolal něco pochvalného. Byl to mladík stojící u jednoho z mantinelů se svařákem.* Díky. *Zazubila se na něj a vysekla mu ještě jedno pukrle, než k němu dobruslila.* Kromě krásného úsměvu máte i skvělý vkus, voní to fantasticky. Podělil byste se o tip na stánek? *Zeptala se s úsměvem a bradou ukázala na jeho kelímek.*
*Uculil se lehce se začervenal. *Děkuju, váš úsměv je také kouzelný a krasobruslení jak by smet. *Pronesl a koukal na ni.* A zajisté, je tu jen jeden ze stánku, ve kterém dělají naprosto skvělý svařák, klidně vás na něj pozvu, za tu nádhernou show, kterou jste zde předvedla. Myslím, že se líbila každému, kdo na to koukal. *Mrknul.* Navíc byste asi potřebovala zahřát, takže tento dokonalý nápoj je na to jako stvořený. Pokud tedy nejsem moc vlezlý a svolíte vás pozvat. *Optal se ještě, snad ze slušnosti, aby nevpadal jako nějaký blb.*
*Tiše se zasmála. Jestli doteď vypadal dobře, teď, když se červenal, byl přímo okouzlující.* Možná je to profesní deformace, možná lehčí forma exhibicionismu, nejsem si zatím jistá. *Zavtipkovala a hlavou se mu hluboce uklonila.* Ale vždy mě těší, pokud tím můžu dát trochu radosti i někomu jinému, než sobě. *Nad jeho nabídkou s úsměvem přikývla.* Naopak, jste velmi laskavý. Ale nemohu to pozvání přijmout, pokud nevím, komu za takový milý kompliment a pozvání vděčím. *S tím si sundala rukavice, respektive jen tu pravou a podala mu ruku.* Valérie Belanger.
Je jedno, co z toho to bylo, líbilo se to a to je hlavní. *Pousmál se a když mu nabídka ruku, přehodil si jen kelímek s pitím a ruku jí podal také.* Mě říkají Castor a velmi mě těší Valerie. *Usmál se na dívku sladce, vždy byl milý k lidem, kteří se mu zdáli v pohodě a ona tak působila, což bylo jen plus.* Tak tedy, pokud souhlasíte, jdeme pro ten nejlepší svařák široko daleko. *Mrknul na ni a čekal, až se k němu pak připojí.* Mimochodem, tohle tady děláte často? Myslím že jste krasobruslařka nebo je to jen koníček? *Optal se se zájmem, když dívku sledoval.*
Souhlasím. A ráda vás poznávám, Castore. *Usmála se a opatrně sestoupila z ledu.* Souhlasím. Jen si ještě ze skříňky vezmu boty, v tomhle by se mi nechodilo nejlépe. *Zazubila se a zamířila ke skříňkám. Jednu si odemkla, vyndala si z ní tašku a vrátila klíč hlídači, než si z tašky vytáhla černé kotníkové kozačky a vyměnila je za své brusle, které sbalila a opět se připojila ke Castorovi. Nad jeho dotazem se pousmála.* Letos asi pošesté, tuto zimu poprvé. *Zasmála se.* Svým způsobem, odpověď je ano. Dělám to často, v poměru k tomu, jak často se tu vyskytuju. A krasobruslení je sice jen koníček, ale jsem akrobatka, takže před lidmi vystupuji často. *Vysvětlila.*
Pokud to nebude vadit, budu rád za tykáni. Přijde mi to lepší jak vykání, navíc si přijdu pak hrozně starý. Ale jen pokud to není nějak troufalé. *Optal se raději. On sám preferoval, když si lidi tykali, nikdy si na to nezvykl. Pak už jen přikývl na to, že si šla pro boty a usmíval se, zatímco se napil ze svého kelímku.* Akrobatka? *Pozvedl překvapeně obočí a poslouchal jí dál.* Páni, tak to je taky velmi zajímavé. *Usmíval se a spolu se pak vydali ke stánku, kde Cas ihned objednal jeden další svařák.* A jak jste se k tomu dostala? *Optal se pak.*
Nápodobně a naopak, budu ráda. Ale v tom případě prosím Val, když mi někdo tyká v kombinací s Valerií, mám pocit, že jsem mu něco provedla. *Usmála se, když se k němu připojila.* Ano, akrobatka. Přesněji, věnuji se vzdušné akrobacii, takže šály, obruč, hrazda… I když, nějaký ten přemet zvládnu taky. *Dodala.* Moc děkuji. *Usmála se, když jí podal svařák a upila z něj, než pokračovala.* Je to v rodině. Všichni se pohybujeme v nějaké umělecké branži, tanec, hra na hudební nástroje, malřství… V podstatě jen bylo otázkou, co z toho chytne mě. Začínala jsem s klasickou gymnastikou, ale pak jsem viděla jednu slečno vystupovat na obruči, slovo dalo slovo a no, dnes jsem tady. *Usmála se.* Čemu se věnuješ ty, když už se o tom bavíme? *Zeptala se se zájmem.* Mimochodem, ten svařák je opravdu moc dobrý.
*Lehce se zasmál.* To znám, mě taky stačí říkat jen Casi, slyším na to moc rád. *Usmál se a když dostala svoje pití, tak jej zaplatil a pak se už otočil k ní a napil se ze svého, zatímco poslouchal, co vlastně dělá.* Teda, to zní zajímavě a kde tady v městě tě člověk může vidět? Já jen, že mě třeba ani nenapadlo, že by to tady mohlo být. *Usmál se.* Ja se věnuji taky umění, jsem kurátor v jedné galerii a zároveň sám maluji, takže asi tak. *Mrknul a spokojeně mlaskl.* Je viď, říkal jsem, že tady ho mají nejlepší. *Zasmál se a rozhlížel se kam by šli.*
Dobře, tak tedy Casi. *Usmála se.* Koukám, že naši rodiče byli podobně kreativní, co se týče řecké mytologie. Moje prostřední jméno je Eris. *Odtušila.* V Queensu máme akrobatickou školu, jmenuje se Ad Astra. Obvykle máme termíny vystoupení na stránkách, ale občas děláme veřejné tréninky, na kterých je možné se přímo zeptat nebo si vzít letáček, pokud to máš raději v tištěné podobě. *Se zájmem poslouchala jeho vyprávění.* Páni. Tohle jsem vždycky obdivovala, já se dostala akorát k jednoduchým náčrtům vyšívacích vzorů a stejně si je raději udělám na počítači. Se štětcem mi to zrovna nejde. *Uculila se, zatímco si nahodila tašku na záda.* Říkal a já naprosto souhlasím. Neprojdeme se? Ne že by mi vyloženě vadilo stát, ale na hovor je tady trochu hlučno. *Navrhla.* Třeba směrem k zoo? Pak se rozhodneme.
Moc krásné jméno mimochodem, jak to prostřední, tak to první. *Pousmál se a pak poslouchal, jak povídala o jejich škole.* Moc rád se někdy dojdu podívat, jak na nějaké představení, tak klidně i na trénink. Musí to být naprosto úžasné. Vidíš, ty si obdivovala malování a já akrobacii, jelikož sám bych to as i nezvládl. Já jsem rád, že občas si trochu zaběhám nebo zacvičím, ale to je tak vše. *Zasmál se a pak se na ní podíval, když mluvila o malování.* To já své obrazy dokonce prodávám a vystavuji. Umění mě celkově zaujalo a je to jak moje práce, tak i koníček. *Usmál se a napil, načež pak přikývl.* Ale samozřejmě, jen pojďme, trochu se rozhýbeme a nebudeme alespoň mrznout. *Mrknul a pak se pomalu vydali dál.*
Jsi moc milý, Casi. *Pousmála se i ona a pokud ji nechal, zavěsila se do něj, když společně zamířili dál do parku.* To je úžasné. Venuješ se konkrétnímu stylu umění? *Zeptala se se zájmem.* Ráda bych tvé malby někdy viděla. Na oplátku mohu nabídnout lekce akrobacie. Věř mi, to, že by to nezvládl, mi tvrdí snad každý kromě dětí a obvykle se jim pak daří výborně. *Dodala povzbudivě a sama upila ze svého kelímku.* Pravda, trocha pohybu v tomhle počasí nikdy neuškodila. *Oplatila mu mrknutí, když pokračovali v chůzi.* Když už jsem zmínila tu zoo… Máš nějaké oblíbené zvíře? Nemusí nutně být exotické, jakékoli.
*Castor se mile usmál a nechal, aby se jej chytila, přece jen, kdyby se stalo něco, že by jí uklouzla noha, mohl by jí zachytit.* Abych řekl pravdu, tak konkrétní styl nemám. Je to tak, že já většinou maluji, co cítím. Co se mi líbí, tak nějak těmi obrazy vyjadřuji emoce, pocity, vše, co jde. Díky tomu, to má své jedinečné kouzlo. *Usmál se a pak jen překvapeně pozvedl obočí.* Já a učit se akrobacii? No to si nejsem jistý, asi bych se bál, že bych se zlomil na desetkrát. *Zasmál se, načež se dál procházeli a občas se napil svého pití.* Moje oblíbená je liška. Ty jsou pro mě tak nějak srdcovka a jaké je tvoje? *Optal se jí s úsměvem.*
*Se zaujetím ho poslouchala a pomalu upíjela svůj svařák. Ona sama v tomhle ohledu umělecky nadaná nebyla, ale obdivovala každého, kdo byl a dokázal o tom tak zaníceně vyprávět.* V tom případě doufám že k prohlídce dostanu i výklad, ať je můžu skutečně docenit. *Usmála se.* No a proč ne? Začíná se bezpečně na zemi a pokud se člověk drží základních pravidel, nic mu nehrozí. *Vysvětlila.* Je to neskutečně osvobozující pocit, já osobně se na šálách nebo obruči i učím, občas to dodá tu správnou perspektivu, když je člověk hlavou dolů. *Uculila se.* Samozřejmě tě nenutím, ale pokud by ses rozhodl, nabízím. *S tím se porozhlédla po parku.* Lišky jsou moc roztomilé. Já osobně zbožňuji opeřence, hlavně havrany. Jsou neskutečně inteligentní a láskyplní. A koně. Není nic kouzelnějšího, než půltunové zvíře, které je tak neskutečně pracovité a zároveň něžné.
Když budeš chtít a budeš mít čas, klidně dojdi do galerie, kde pracuji, provedu tě, ukážu nějaká svá díla, která tam také mám a celkově tě provedu. *Pousmál se a popíjel svůj svařák, který mu moc chutnal.* Ehm jako nepopírám, že to zní lákavé, ale já bych se asi trochu přece jen bál a navíc jsem chlap, dělají tohle i chlapi? Já jen, že jsem to viděl provádět spíše ženy a dívky, tak abych pak u toho nevypadal jako mimoň. *Zasmál se a poslouchal dívku dál.* Páni, tak koně? To rád slyším, že někdo taky jezdí. Já sám občas jezdím na ranč za město, když se potřebuji odreagovat. *Usmál se na ni a očka se mu rozzářila.*
Přijdu moc ráda! Kdepak ji máte? *Rozzářila se.* To by bylo skvělé, moc ráda se podívám. Vždy se ráda dovzdělám v něčem zajímavém. *Nad jeho dotazem se, bylo-li to ještě vůbec možné, rozzářila ještě víc.* Jasně že dělají. A vypadají u toho sakra dobře. *Mrkla na něj.* Můj učitel profesionálně tančil, ale akrobacii dělal taky, o čemž mi neřekl, takže když jsem ho jednou vytáhla na obruč, hodně rychle mi spadl hřebínek, byl o kus lepší, než já. *Zasmála se.* Počkej, ukážu ti to. *Vytáhla z kapsy telefon a našla video, které z toho dne natočila.* Koukej. *Sama video zasněně sledovala. Bylo jasné, že ji k tomu momentu i k dotyčnému pojí velmi silné pouto.* Vážně? Třeba bychom si mohli někdy vyjet spolu? Mohla bych tě vytáhnout k nám do stáje, máme řadu skvělých koní, s některým by sis určitě sednul.
*Když slyšel, že by moc ráda přišla, byl moc rád.* Tak super, ono teď je tam přes den docela frmol, máme akce a různé výstavy, ale večery jsou klidnější a je méně lidí, klidně se můžeme domluvit a já ti udělám VIP prohlídku s výkladem. *Zasmál se. A řekl jí, kde přesně se galerie nachází, pak už jen poslouchal, jak mluví o tom, že i muži provádějí akrobacii.* Jako zní to dobře, ale i tak.* Uculil se a pak už jen sledoval video.* No dobře, tak jsem se spletl, tohle vážně nevypadá tak zle jak jsem si myslel.* Uchechtl se nakonec, než se pak na ni podíval a nad její nabídkou se usmál.* Pokud budu moct, tak bodu velmi rád, koně mám rád, projížďka na nich jen naprosto skvělá a pročistí si člověk hlavu.
Že ne? Uznávám, částečně za to může i vystupující. *Zasmála se.* Víš co? Pojďme to zjednodušit. Myslím tu domluvu na koně a výstavu. *Navrhla, když se dodívali, najela do kontaktů a opět telefon podala Casovi.* Pokud ti tedy nevadí se podělit o telefonní číslo, slibuji, že nebudu psát ani volat, pokud to nebude nutné. *Mrkla na něj a rozesmála se.* Ráda tě vezmu s sebou, bude fajn se taky projet s někým jiným, než s rodinou. Navíc, máme fríské koně. Člověk se na nich cítí jako král. *Usmála se zasněně.* Jen nám chybí kanadské lesy, město není pro koně to nejlepší prostředí, byť mají jen tu nejlepší péči a jsou až za městem, takže zeleně všude dost. *Pousmála se trochu smutně.* Byls někdy v Kanadě?
*Chvíli ji zmateně pozoroval, než mu došlo o co tu šlo.* Neboj se, rád ti dám své číslo, alespoň se pak lépe domluvíme. *Mrknul na ni. Vzal si od ni telefon a napsal do něj svoje jméno a číslo k tomu. Pak ji mobil zase podal.* Pokud budu moct jet, tak budu jen a jen rád. Jezdím sice občas, ale moc dobře a jak jsem řekl, je to skvělý relax. *Usmál se a pak ji jen poslouchal a přikyvoval na souhlas.* Ehm v Kanadě jsem nebyl, abych se přiznal.
Děkuji. *Pousmála se, když jí napsal číslo, dopila svůj svařák a pečlivě poskládala kelímek od něj, aby ho mohla vyhodit u nejbližšího koše.* Kanada je nádherná. Pokud jsi někdy slyšel něco o kanadských lesích, je to opravdu zážitek. Nádherné stromy, příroda celkově je tam nád- *Slova jí zamrzla v krku, když uslyšela podivné zaskřípění, které znělo trochu jako zvířecí, ale ne úplně. Kus od nich, možná sto, sto dvacet metrů, zahlédla modravý záblesk.* Slyšel jsi to taky..? *Zeptala se tiše.*
Není zač přece. *Sledoval jí, co dělala a jen se usmíval.* O lesích jsem slyšel. Mnoho mých známých v práci mi vyprávělo, že už tam byli nebo tam jezdí na dovolené a nemůžou si to vynachválit, takže na tom asi opravdu něco bude. Zdá se, že si někdy udělám výlet. *Chtěl pokračovat, ale to se zarazil už taky. Rozhlédl se a i on si všiml záblesku.* Ano slyšel a popravdě se mi to moc nelíbí. Tohle asi nebude světelná show. *Pronesl tiše a rozhlížel se kolem zda uvidí ještě něco.*
Ne, to rozhodně nebude… *Zamumlala. Modrý záblesk začal ve tmě získávat tvar, nebo spíš dva drobné tvary. Jenže nebyly jen dva. Bylo jich víc. Napočítala minimálně tři páry očí.* Merde *Zamumlala a kolem jejích prstů se objevila černofialová záře, zatímco pohledem pátrala po něčem, co by mohla použít na obranu.* Doufám, že umíš rychle utíkat. Zkusím je zdržet.
Tak tohle jsem opravdu nečekal a abych řekl pravdu už dlouho neviděl. *Pronesl směrem k potvorám, které se k ní pomalu blížily.* Utíkat umím, ale bránit se taky, zase tak marný nejsem drahá Val. *Uculil se a v očích se mu zablesklo. Lehce mávl rukou a kolem se začaly plazit kořeny rostlin, keřů a blízkého stromu, prozatím jen pomalu, plížily se kolem nohou obou a čekaly na povel, aby mohly pokračovat dál a zneškodnit nebezpečné protivníky, kteří se k ní blížili.* Pomůžu ti, nenechám tě v tom. *Mrknul a když se z jedné strany k ní blížilo jedno stvoření, které nakonec skočilo, Cas mávl rukou a největší kořen se zvedl tak, že démona probodl ve skoku.*
/Já doslova jednou a to u toho byl Gi./ *Pomyslela si hořce. Nehodlala se však vzdát bez boje. Poměrně rychle si však všimla, že na to zjevně nebude tak sama, jak si myslela. Castor zjevně vládl magií vlastního druhu, což teď nebylo vůbec na škodu. Na její tváři se objevil úšklebek.* Rozhodně neodmítnu trochu pomoci, drahý Casi. *Oplatila mu, zatímco po jednom z démonů pomocí telekineze mrskla prázdný kovový koš, spíš jen aby ho na chvíli vyřadila z boje a udělala si tak trochu víc prostoru pro třetího, kterého hodila oproti dalšímu z Casových kořenů, na který se démonovo tělo s křikem nabodlo. Jenže vzduch brzy kromě řevu démona proťal křik bělovlasé čarodějky, která najednou ucítila prudkou, nesnesitelnou bolest v kotníku a jakmile se otočila, aby se podívala, co se stalo, ucítila ji podruhé, jen tentokrát v jiném směru. Pokusila se ukročit, místo toho se však kecla na zem, protože se jí zamotala hlava a poraněná noha, u které si nebyla jistá, zda z ní vůbec něco zbylo, ji nedokázala unést. Netušila jak, nebo co přesně udělala, ale její pud sebezáchovy zareagoval za ni, když nechal její moc vybuchnout v jakési tlakové vlně, která vše v jejím nejbližším okolí odhodila o dobrých sto metrů dál.* CASI! *Zakřičela na něj, zatímco telekinezí odhodila démona k tomu poslednímu, který se právě osvobodil z koše a doufala, že její společník bude se svou magií dostatečně rychlý na to, aby je zlikvidoval, nebo alespoň pozdržel. Tohle náhle probuzení moci rozbilo jindy tak pečlivé iluze, takže namísto modrooké bělovlásky teď dívce pod čepicí slabě zářil krystal poukazující na nedávné použití magie, což bylo pořád nic v porovnání s rubínově červenýma, zářícíma očima, které díky černočernému bělmu zářily do prostoru jako dva žhnoucí rudé kotouče.*
*Už když mu řekla, že se o ně postará mu došlo, že asi jen člověk nebude. Možná typoval vílu, ale jakmile použila svou magii, hned poznal čarodějku. Z toho, že se tu objevili démoni moc nadšený nebyl, už díky tomu, že se doslechl, že se to poslední dobou stávalo často. Byl připraven bojovat dál, už se rozhlížel po dalším hnusném tvorovi, když uslyšel Val jak křičela, zpozorněl a jakmile pak zakřičela jeho jméno, jen mávl rukou a všechny kořeny, se v tu chvíli rychle vydaly směrem, kterým letěl poslední démon, načež se ozval opět hnusný řev, když se jeho tělo nabodlo na několik šlahounů. Ještě zkontroloval, zda se nikde neobjeví další, ale v další sekundě už běžel k Val, na kterou se zprvu jen překvapeně díval, než se vzpamatoval a dřepl si k její zraněné noze.* Nevypadá to moc hezky, ale máš štěstí, že jsem víla, co umí léčit. *Pousmál se a zhodnocoval, jak moc zraněná byla.*
*Val byla v obličeji ještě bledší, než obvykle, ale zatím se nějak držela alespoň v polosedě, i když se třásla.* Tak víla… *Špitla.* /To vysvětluje tu přírodní magii./ *Snažila se být zticha, nechtěla přilákat něčí pozornost, ať už dalšího démona, který mohl být potenciálně poblíž, nebo kohokoli s kolemjdoucích. Už tak existovala jistá pravděpodobnost, že někdo slyšel její křik, nebo viděl jejich magii. Modlila se, aby ne. Vzlyky tlumila ve své rukavici, zatímco druhou rukou horečnatě šmátrala v kapse, než jí do ruky vklouzly tři drobné kovové kuličky, se kterými si začala hrát, aby se alespoň v rámci možností uklidnila.* Strašně… To bolí… *Zamumlala sotva slyšitelně, zatímco se snažila nohu opatrně natáhnout, aby na ní spočívala co nejmenší váha jejího těla. Měla pocit, jako by jí démon nohu snad rozřízl.*
*Hned jakmile si prohlédl její nohu dívku vzal do náruče a nesl jí na nejbližší lavičku, na kterou ji pak opatrně položil.* Ano, jsem víla a ty jak se zdá čarodějka. *Kouknul na ni a pak kolem nich udělal iluzi toho, že tam vlastně pro nikoho ani nejsou, nikdo je nemohl vidět.* Je to ošklivé, ale nic, co bych nezvládl, jen to asi bude trochu víc bolet, proto se už dopředu omlouvám. *Zašeptal a o něco víc jí roztrhl legíny v místě zranění, aby měl k tomu lepší přístup. Nakonec na zranění položil ruku a nechal lehce plynout svou magii, aby alespoň ránu zacelil.*
*Mlčky přikývla, aby mu potvrdila jeho tip. Když ji zvedl do náručí, chytla se ho a víc se k němu schoulila. Snažila se zbytečně nevysilovat pláčem ani jinými přehnanými pohyby, přesto si se zaťatými zuby porozepla a skopla kozačku, aby Castorovi umožnila co nejlepší přístup k ráně. Přestože by jeho léčení na pozorovatele působilo nejspíš pohádkově, bolest byla snad srovnatelná s tou, co jí způsobil démon sám o sobě. Dívka ale stěží vydala nějaký zvuk, většinu utlumil rukáv její bundy.* Mon Dieu… *Zamumlala jen nakonec, objímajíc sama sebe. Byla v šoku. Byl strašný pocit si uvědomit, že její moc vycházela ze stejné podstaty, jako moc tohoto tvora. Že mohla takhle ubližovat u takového zvířete, mít takovou sílu.*
*Jakmile Cas udělal co mohl, ještě jednou nohu zkontroloval a pak pohlédl na dívku.* Omlouvám se za tu bolest, ale jinak to nešlo, rána se zacelila a mělo by to být dobré, tedy alespoň z téhle stránky. Určitě to bude chtít doléčit a odpočívat, nešlapat na nohu pár dní, nechat to doléčit úplně. *Zašeptal a pohladil jí po tváři.* Mám tě někam odnést nebo tak? *Optal se starostlivě.*
T-to je v pořádku. Děkuji, Casi…*Val se pokusila o jakýsi chabý úsměv, který v kombinaci s jejíma očima působil téměř děsivě a mlčky ho objala. V té pozici jen chvíli zůstala, aby se uklidnila, poté se pomalinku odtáhla.* Zavolám si Uber, kdybys mi pak do něj pomohl, byla bych ti vděčná. Sakra, někde tu mám tu druhou botu… *Zamumlala, zatímco se po ní rozhlížela.*
Není zač drahá Val. Mrzí mě, že to dnešní setkání dopadlo takhle. *Objal ji také a pak na ni pohlédl.* Pomůžu to a rád, to je to nejmenší, co mohu udělat. *Pronesl a koukal na ni, než ji pak podal botu a pomohl ji a nohy, sám ji podpíral a pomáhal ji.* Bolí to ještě? *Optal se jí*
*Sice se sotva zahlédla v jeho očích, ale okamžitě jí došlo, jak vypadá.* Promiň… *Špitla a zasoustředila se na iluze, aby své oči opět přeměnila na ledově modré.* Skoro vůbec. *Pousmála se, přestože ji noha stále bolela, ačkoli už o poznání méně. Tašku měla naštěstí stále na zádech. Vrátila kuličky do kapsy a vytáhla z ní telefon, zavolala si Uber a pak se smutně pousmála.* Mamka zešílí. To už bude za poslední týden podruhé, co jdu domů od krve.
Mě se omlouvat nemusíš, opravdu. Já tě nijak nesoudím a navíc, líbí se mi ta tvá pravá podoba. *Pousmál se na ni a pomáhal jí, jak jen mohl.* Tak to jsem rád, zahojil jsem to, jak nejvíc to šlo, ale chce to ještě klid a nohu šetřit, než se to zahojí plně. *Pronesl a spolu s ní pak čekal až jí dojede Uber, aby jí mohl odvézt domů.* Tu krev bych mohl skrýt iluzí, ale nevím, zda by to až domů vydrželo. *Řekl ještě a pousmál se. Bylo mu líto, že to skončilo takhle, ale byl rád, že byl v pořádku a že jí mohl nějak pomoct.*
Děkuji, Casi. Jsi opravdu moc hodný. *Usmála se na něj vděčně a malinko, sotva znatelně se začervenala.*To moc nepomůže, stejně by to prošlo prádlem. *Povzdechla si s úsměvem.* Ale děkuji. Ale nejspíš bude lepší, když si na to bude zvykat, má dost blízká přítelkyně je upírka. *Pousmála se a nechala si pomoci do auta, když uber přijel.* Moc děkuji za svařák a až na tu trochu adrenalinu hezký večer. *Na rozloučenou ho ještě jednou objala.* Až se dám dohromady, domluvíme se na té vyjížďce. Ráda tě uvidím za příjemnějších okolností, drahý Castore. *Usmála se na něj srdečně.*
Rád pomohu, pokud je to v mých silách drahá Val. A jsem opravdu rád, že jsi v pořádku. *Pousmál se a sledoval, jak se lehce červenala, přišlo mu to roztomilé.* Nějak se to matce snad vysvětlí a ty na sebe dávej pozor, ať na tebe dává pozor i tvoje přítelkyně. *Mrknul a pomohl jí nasednou do auta, načež se na ni ještě podíval.* Odpočívej, leč se a pak se moc rád domluvím na čemkoliv. *Usmál se na dívku mile.* Měj se hezky a rád jsem tě poznal. *Dodal ještě a jakmile se rozloučili, zavřel dveře a nechal auto odjet, sám se pak vydal k sobě domů.*
*Dnešní večer byl pro Castora dost dlouhý a náročný, už jen proto, že místo, aby už byl doma a odpočíval, ještě stále byl v galerii, kde se chystalo všechno na zítřejší akci, jenž se tam měla konat. Mezitím, co ještě stále měli otevřeno, on všechno bedlivě kontroloval, aby měli vše tam, kam to patřilo. Stál kousek od dveří do jednoho ze sálu, kde se vše mělo konat a hleděl do desek, jenž držel v rukou. Mezitím po očku sledoval ostatní a odškrtával si věci, které už měli hotovo. Zrovna dorazilo i nějaké víno, tak se postavil k malému stolu, kde kontroloval celou zásilku. Už ale na něm bylo vidět, že měl toho pro dnešek víc než dost, ale slíbil své šéfové, že se o to postará a tak to chtěl splnit.* Hej, dávejte tam s tím pozor, ty věci jsou dost drahé a pokud vám nějaké to dílo spadne, myslím, že se asi nedoplatíte. *Zvolal na dva chlapíky, kteří vzadu něco dělali a jen tak tak udrželi jeden z obrazů.*
*Zrovna nakládal jednu ze svých soch do auta. Měl ji zavést do galerie už před pár dny, skoro před týdnem, vyskytly se ovšem menší komplikace. Někdo mu rozbil zadní okno jeho vozidla a hromadnou dopravou sochu rozhodně tahat nechtěl. Už jen, protože byla těžká a on by vypadal blbě, když by ji nesl jako by měla váhu pírka, které vítr kdesi odnášel. Nehodlal tedy na sebe upoutat pozornost kvůli takové maličkosti, proto se taky slečně, která se s ním domlouvala, omluvil, že ji dodá s nějakým tím zpožděním.* Nuže, odvezeme tě a vrátíme se domů. *Pravil si pod nosem při pohledu na kus mramoru vysekaný do tvaru hlavy obrostlé všelijakými rostlinami. Trvalo mu to docela dlouho. Nuže, kufr zavřel, do vozidla nastoupil a nastartoval, aby mohl vzápětí hned vyjet směrem galerie v Manhattanu. Byl tam naštěstí včas. Spokojeně se tedy usmál, když vystoupil z auta, dívajíce se na budovu. Nemohl si však nevšimnout toho, že zde bylo vozidel víc. Obzvláště pak dodávek. Pokrčil nad tím však rameny.* /Ona se vlastně zítra koná ta akce, že?/ *Pomyslel si v hlavě, načež sochu ze svého vozidla vytáhl, auto na dálku zamkl a využil otevřených dveří, aby do budovy vstoupil. Následně se rozhlédl. Potřeboval najít někoho, kdo momentálně ten chaos řídí. Mohl tedy působit lehce zmateně.*
*Castor stále sledoval oba mladíky, ale jeho pohled pak zaujal opět někdo nový. Snad jako kdyby dneska byli všichni až moc nešikovní.* Tak dávejte na to pozor, kolikrát vám to mám říkat. *Zamručel na dalšího muže, který opět nešikovně něco vzal a málem to rozbil.* Jak s malými dětmi.* Povzdechl si fér a znova si něco odškrtal v deskách. Když pak pohled zvedl, spatřil někoho, kdo tady doposud nebyl. Mladíka nesoucího sochu. Ihned se vydal za ním.* Ehm, vy jste kdo? Jméno prosím. *Optal se a už listoval papíry. Potřeboval mít všechno pod kontrolou, zvlášť, když šlo o tak důležitou akci, jakou byla takhle.*
*Cesta mu kupodivu nezabrala tolik času a na místo dorazil včas. Dost jej to překvapilo. Obzvláště, když byla zpravidla v takovýchto hodinách docela velká špička, poněvadž se někteří už vraceli z práce. Nuže nemohl vznést žádnou stížnost. Byl by to pak za pěkného šílence. Stále měl však lehce problém s parkováním, protože u galerie stálo nemálo dodávek, což jeho možnosti dost rychle eliminovalo. Nakonec se mu nějak ale podařilo i to, takže mohl spokojeně nakráčet dovnitř, předat sochu a zmizet zase k sobě. To by ale musel najít toho, kdo to měl přebírat. To mu totiž slečna do telefonu neřekla. Byl tedy rád, když se u něj zjevil vysoký muž. Věnoval mu jemný úsměv.* Was Benjamin Doron. *Nadiktoval s nadějí v hlase. Snad by jej v těch papírech napsaného mít měl.* Měl jsem tuto sochu dovést už před několika dny, ale nastaly jisté komplikace, takže mě sekretářka přepsala na dnešek.
*Fér si vyslechl jeho jméno a sjel si jej pohledem, načež se opět sklonil k papírům a hledal jeho jméno. Listoval papíry až ho našel úplně na konci.* A tady vás mám. I s poznámkou ano, dobře tak jste tady. Hm sochu budeme muset dát na místo, ale musíte chvíli počkat. Máme tady trochu napilno s idioty, kteří nám to všechno trochu komplikují. *Pronesl a opět se zadíval na muže, kteří to tam měli chystat, načež si jen tiše povzdechl.* Někdy si říkám, že kdybych to udělal sám, v tuhle dobu bych už byl doma v teple a měl klid. *Uchechtl se nervozně.* Mimochodem, říkají mi Castor. *Podal muži ruku, pokud jí přijal, potřásl si s ním, pokud ne, opět sebral tužku a něco si zapisoval.*
*Trpělivě čekal, až si jeho jméno muž najde, doufajíce zároveň, že si nespletl den. I to bylo přece možné a on by byl nerad, kdyby zde strašil v nesprávný termín. Nakonec se mu však o trošku rozšířil, když jej na seznamu mladík našel, hraně si i oddechl. Jak ho pak poslouchal sochu na chvíli postavil na zem, před sebe. Už tak muselo být pro všechny kolem divné, že tu mramorovou hlavu v rukou držel tak dlouho.* Jestli to je potřeba, klidně pomůžu. *Nabídl pomocnou ruku. Nakonec bylo již docela pozdě a on by taky rád znovu zmizel k sobě domů, kde by mohl rozjímat nad další knížkou, kterou si rozečetl. Lehce se pak uchechtl.* To bych ale nemohl tu sochu dovést..dříve jsem čas neměl. *Zaobalil. Dříve sochu dovést nemohl kvůli slunečnímu svitu, který tam přes celý den strašil. A popáleniny či svoji smrt riskovat vážně nehodlal.* Těší mě. *Potřásl si s ním rukou, během čehož se krátce zazubil.*
I mě těší. *Pronesl fér a usmála se.* V pořádku, ona celá ta věc stejně začíná až zítra, takže vůbec nevadí, že jste s ní došel až dneska. Hlavně že jste teď tady. Lepší pozdě, než nikdy. *Uculil se a rozhlédl se.* Místo pro vaši sochu, už máme, takže jí tam pak klidně můžeme přesunout. A typuju asi správně, že je to vaše práce , že ano? *Optal se jej se zájmem a prohlížel si dílo, které mladík donesl. Jemu nijak ani nepřišlo, že vlastně sochu stále držel, odtušil, že to nebude asi člověk. Přece jen i mezi podsvěťany se to hemžilo různými umělci a on nebyl výjimka.* A pokud tedy nespěcháte a nijak vás nezdržuji, tak budu jen rád, za každou pomocnou ruku, která všechno nepodělá. *Pronesl s úsměvem.*
Přesně tak, lepší pozdě než nikdy. *Souhlasil s Castorem. Nakonec, taky nemusel přijet vůbec, což by mu ovšem moc ovoce nepřineslo. Jako autor práce, jenž byla jím přivezena, měl mít taky z této výstavy benefity, o něž se určitě nechtěl připravit. A možná se i na tu akci přijede podívat, pokud tedy bude trvat déle, až sluneční svit zmizí, aby mohl ze svého doupěte vylézt.* Jasně, můžeme. *Přikývl.* Zajisté, originální kousek, zatím snad žádné kopie nevznikly. *Uchechtl se, s čímž na féra mrknul. Socha mu stále stála u noh. Nemohl vzbudit více pozornosti. Tedy, zajisté by mohl, jen nechtěl. Obzvláště, když jen stačilo ten kus mramoru odložit, nic víc.* Nespěchám, takže stačí říct, co mám udělat a já to udělám. A neměl bych to podělat, od toho jsou tu zajisté jiní. *Uchechtl se.*
*Cas si ještě chvíli jeho sochu prohlížel, než se usmál.* Musím uznat, že je to vskutku skvostný kousek, bude s tu vyjímat. *Mrknul a něco si ještě u jeho jména v deskách zapsal., snad aby měl všechno. Jakmile dopsal poslední informaci, desky odložil a na chvíli se zamyslel.* No nejprve asi přesuneme sochu tam, kde má být a pak se uvidí. Měl jsem tu mít ještě kolegy, ale ti bohužel nemohli, takže je to dneska jen na mě a opravdu by mě zajímalo, zda to dneska tady přežiju. *Uchechtl se.* Takže to vezmeme a tudy. *Pronesl a nějak vzal sochu taky, aby mu s tím pomohl, pak už mu jen ukazoval kudy jít a kam jí složit.*
V to i doufám. *Odpověděl férovi opět s krátkým zazubením. Když už mu to zabralo tolik času, doufal, že se ostatním zalíbí. A kdyby ne, hold ji znovu přivítá u sebe doma. Nakonec..on sám s ní byl spokojený a to, že na ní strávil více jak dva týdny, mu vůbec nevadilo. Proč by taky, výrobu soch měl jako terapii. Patřilo to k němu a dělalo mu to radost. Raději trávil čas u něčeho takového, nepotřeboval trávit každý večer na pařbách a vracet se domů zlitý z alkoholu míšeného s krví.* Určitě ano, kdo by namísto vás přece zítřek řídil? *Pozvedl v jemném zašklebení Was. Určitě tu měli někoho jiného, ale Castor vypadal jako pohodový člověk, co by i mohl být dobrý moderátor, leč to byl pouze první dojem. Těžko říct, zda by to taky byla pravda.* Dobře. *Kývl. Sochu by pak vzal bez problémů sám, ale nakonec ji vzal jen z části, aby ji Castor netahal sám. Během toho se snažil i hrát, že to pro něj nic lehkého nebylo. Férovy instrukce následně poslouchal a šel, jak mu Castor pravil.*
Tak zítřek může řídit ředitelka, kdyby náhodou. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se znova rozhlédl a zamračil se nad jedním mužem, který rozbil vázu.* Věřte, že vám jí strhnou z platu! *Zavrčel a pak si povzdechl.* Omlouvám se, nebývám tak rozmrzelý, ale dneska je toho moc. *Pousmál se na něj. Pak sochu tedy nějak nesli na místo a když došli, tak jí položili na místo.* Tak skvělé, tady to bude naprosto dokonalé. *Mrknul a ještě tam přidal tabulku se jménem a názvem díla.* Takže potřeboval bych ještě nějak protřídit pár věcí, můžu tedy poprosit o pomoc? *Usmál se na něj mile.*
Může, ale hádám, že návštěvníci budou radši, když uvidí krásného charismatického muže..minimálně ženy určitě. *Uchechtl se pobaveně. Měl poněkud zvláštní humor, což už věděl. Tohle se mu ovšem zdálo dost slabé, takže doufal, že Castora nějak neurazil či třeba nepohoršil. Lehounce si pak skousl ret, když slyšel, jak někdo rozbil vázu. Nelibě proto zavrtěl hlavou.* /Nechtěl bych být na jeho místě./ *Pomyslil si. Těžko říct, zda by vůbec měl na zaplacení něčeho takového. Kdyby mu to sebralo celou jednu výplatu, byl by nerad.* Naprosto chápu. *Kývl. Nedivil se jeho nervům. Sám byl rád, že nikdy žádné výstavy nepořádá. Ani si nemyslel, že by někdo tolik toužil po tom, vidět jeho sochy. Sám se lehce divil, že se někomu vskutku zalíbila tato, co nyní dávali na její místo.* Jasně. *Kývl a na cedulku se spokojeně usmál.* Samozřejmě.
*Castor se lehce jeho poznámce začervenal a uculil se od ucha k uchu.* Děkuju, ale myslím, že kvůli mně tady určitě nebudou. Ti budou rádi, když jím dam pokoj a nebudu vysvětlovat, co je jaké dílo zač a tak. *Pokrčil rameny a opět si vzal svoje desky, načež nařídil vázu sebrat a toho pitomce, co to rozbil, poslal ven, nepotřeboval další škody.* Takže, mám tady seznam věcí, jídlo dojde zítra, ale vína a takové věci už máme tady, potřebuji to pomoct zkontrolovat a pak nějak uložit také na dané místo, což je tam ten provizorní bar v rohu. *Poukázal fér do jednoho rohu místnoti.* A ještě jednou, moc děkuju, vím že vás asi ruším a že máte určitě lepší program na dnešní večer a noc. A kromě soch, děláte ještě něco jiného? *Optal se se zájmem.*
*Věnoval mu pohled, aby si zkontroloval, zda ho svým vtipem neurazil, když se zarazil a ve tváři se mu objevilo překvapení. Ta červeň jej dosti zarazila. Ale bylo to lehce rozkošné. Tiše se uchechtl.* Hele, někteří by si občas takové vysvětlování i zasloužili. Nikdy se totiž neobjeví jen profíkové, ale i laici, co tu třeba museli přijít z donucení. Taková ta situace, kdy přijde rodina, v níž je jeden umělec a zbytek by tam ani nechtěl být. *Uchechtl se. Tohle přece nakonec nebylo nic nevšedního. Párkrát tohle na nočních výstavách zažil, ale moc se vysvětlování neujímal. Nebyla to jeho práce. Lidí, kteří na toto měli dohlížet, tam bylo dost. Na bar se podíval.* Dobře, tím pádem mám prostě to víno vyskládat do baru? Je tam nějaký chladící přístroj, nebo tak něco? *Dotazoval se, aby věděl konkrétně, kde to všechno má dát. Nechtěl taky něco pokazit.* Je to v pořádku. *Usmál se.* Jako profesi? Mívám brigády..sochy mě vždy neuživí. A ve volném čase čtu často nějaké knihy.
Jako neříkám, že to tak není, ale jsou tady občas individua, která na to koukají jako na tele na nové vrata, přitom dělají, že tomu nejvíc rozumí, ale pak chtějí vysvětlení, přičemž v půlce odejdou, protože je to nebaví. A proto občas nesnáším práci s lidmi, proto jací jsou to idioti. Teda s prominutím, že tak mluvím. *Zasmál se a prohrábl si znova nervózně vlasy.* Ano láhve s vínem a tím ostatním prosím do lednice, je hned pod pultíkem, děkuju. *Pronesl a sám se tam vydal, aby vše kontrolovat podle seznamu, zatímco jej poslouchal.* I tak to je dost zajímavé. Ale tak kdyby se našla nějaké galerie či něco jiného, třeba by šlo dělat naplno? Alespoň já to tak mám, já totiž maluji a zároveň pracuji tady, takže to pak hezky do sebe zapadá. *Usmála se na něj.* A knihy zni také moc dobře, moje knihovna by mohla vyprávět.
*Was se uchechtl. Moc dobře znal takové situace. Vždy to byla bolest pozorovat i poslouchat. Však ať tam ani nechodí, když je to nebaví. I když tam někoho mají, stačí odejít a pak se pro toho člověka vrátit. To to bylo tak těžké? Radši rovnou zmizet, než předstírat, jak vás to moc zajímá.* V pořádku, já tomu naprosto rozumím. *Odpověděl mu nakonec, než krabice s lahvemi s vínem popadl, aby je mohl zanést tam, kde patřily. Naoko se pak zakolébal, aby nevypadal opět nějak podezřele. Nato s nimi odešel a za barem je začal skládat do ledničky, během čehož Castora poslouchal.* Těžko říct.. /Smím jen po večerech, za tmy, to by nemohlo fungovat./ *Pomyslel si. Nevěděl však, zda to smí říct nahlas. Nebyl si u Castora jistý, zda byl členem podsvěta, nebo ne.* Opravdu? Taky ji máte přeplněnou až k prasknutí?
Jsem rád, že v tom nejsem sám. Sice většina mých kolegů je stejných, ale jsou tady i existence, kteří tohle třeba nechápou a jsou ochotní to tomu blbovi dokola vysvětlovat, což já bych nemohl. Jednou a dost, buď tomu rozumíš a baví tě to nebo na tebe zcela kašlu a půjdu svůj čas dát někomu, kdo o to stojí. *Pousmál se, zatímco si odškrtával názvy vín a počty, které Was ukládal, přičemž jej poslouchal.* Ano moje celá jedna stěna je jedna velká knihovna, pak mám něco i v ateliéru a dokonce i v ložnici. Myslím, že knih není nikdy dost, ale to chápe každý knihomol. *Zasmál se.* Mimochodem nechcete něco k pití? Vodu, čaj, kávu nebo klidně i něco ostřejšího? *Optal se jej, zatímco na něj hleděl.* A ještě jsem něco chtěl, jen mi to teď vypadl, hm… ach ano už vím, jak jsem říkal o tom, že byste to měl zkusit s nějakou galerii nebo někým, tak klidně můžete i zde. Naše ředitelka je velmi skvělá dáma, která se v tom vyzná a pokud vidí v daném člověku talent, nabídne pomocnou ruku. Což myslím, že u vás nehrozí, že by vás odmítla. *Usmál se na něj. On sám byl za Lily rád, už jen proto, že to byla žena, která měla zrak a proto věděla, co je Cas zač a díky tomu si rozuměli a pomáhala mu, když bylo potřeba.*
Myslím, že i ty to časem omrzí..doufám v to za ně, protože vysvětlovat to tisíckrát? To mě raději zabte. Přesně jak říkáte, jednou a hotovo, možná nanejvýš dvakrát. Víckrát už ne. Jednou to mohli přeslechnout, pro druhé je to už ale pravděpodobně nezajímá. *Pověděl, načež se věnoval vínu a jeho přemísťování z krabic do lednice, zatímco si všechno Castor zaškrtával. Aspoň si to myslel, snad jej jeho sluch neklamal. Takový zvuk měl docela dobře naposlouchaný.* Přesně tak. Divím se, že kus knihovny nemám i v kuchyni. *Uchechtl se. Vskutku, knih nebude nikdy dost. Hlavně co by taky kromě vytváření soch mohl dělat, než si poklidně číst v posteli a čekat, až bude moct vylézt ze svého skromného příbytku. Hold nebyl obdařen světlomilectvím, bohužel. I když, těžko říct, zda mu to nějak zásadně vadilo.* Ne..ne, díky. *Zavrtěl hlavou. I kdyby Castor nakonec měl co dočinění s podsvětem, pochyboval, že by tu měl krev. Bez ní nebyl schopen žádný jiný nápoj pozřít. Vydržel by to maximálně na krátkou chvíli, než by to potřeboval vyzvracet. Když pak féra poslouchal, během skládání lahví přikyvoval a nakonec se na něj i podíval.* Dobře, to zní..jako skvělá nabídka, jen mohu až k večeru..za tmy. *Pověděl lehce nervózně.*
*Castor přikyvoval a usmíval se, když jej poslouchal, měl totiž naprostou pravdu. S lidmi prostě bylo těžké vyjít a někdy jim i rozumět.* No jsem rád, že mi rozumíte, už jsem si někdy říkal, že jsem snad z jiné planety a mám to tak jen já. *Pousmál se a dál kontroloval všechno co měl, když to bylo hotovo, spokojeně si mlaskl.* Tak ještě pár věci a snad to pak bude v pohodě a vše nachystáno. *Pronesl si spíš sám pro sebe, pak pohlédl na Wase a usmál se, když zmínil, že by mohl jen za tmy, trochu zpozorněl, byl snad ten, koho myslel? Hm, nemohl se ho přece optat jen tak. I když.* Tak pokud můžete jen za tmy, myslím, že by to nebyl problém. Někteří jsme tady takoví, že to moc dobře chápeme, jak říkám. Hádám, že slunce asi nebude váš dobrý kamarád, že ano? *Optal se a lehce naklonil hlavu na stranu.*
*Uchechtl se.* Ne, z jiné planety určitě nejste..a jestli ano, jsme zjevně ze stejné. *Zavrtěl hlavou. Nato se už věnoval své práci, která mu byla zadaná. Přitom poslouchal, co se všude děje. A naštěstí pro Casovy nervy, nikde se nic nehodlalo roztříštit. Zatím. Rozhodně mu féra ale bylo líto, až zas někdo něco posere a on to bude muset řešit. Was by se mezitím neslyšně vypařil, i když by jej to pravděpodobně bavilo pozorovat.* Jasně, to se dá. Určitě to bude hned hotové. *Usmál se na muže, než se lehce zarazil.* /To si asi řekl čistě pro sebe, co?/ *Pomyslel si. Nuže, vrátit to zpět nemohl a Encanto rozhodně na zapomenutí používat nehodlal. Nebyl to jeho styl.* Jo, přesně tak..není to můj dobrý kamarád. Radši mám měsíc. *Uchechtl se lehce nervózně. Volnou rukou se pak podrbal na zátylku.* /Asi něco začíná tušit./
*Jakmile uslyšel, co mladík řekl, měl už nějak jasno.* V tom případě se moje domněnka asi potvrdila, hádám, že patříš do podsvěta a jelikož jsi bledší, hádám i studený, tak jsi upír. *Poslední slovo pronesl skoro neslyšně, moc dobře věděl, že jej on sám uslyší až moc dobře. Castor se pak jen pousmá.* Ale jak jsem řekl. Ředitelka má zrak a nebyl by problém se s ní domluvit. Má pochopení a je moc hodná. Určitě by pomohla i vám, pokud byste měl zájem a nebo mohu i já. *Usmál se mile.*
*Zvedl zrak ke Castorovi a během jeho proslovu jej poslouchal. Lehce se pak pousmál.* Přesně tak. Proto jsem taky odmítl cokoliv k pití..jedině, že bys zde měl někde i krev..jinak bych to pití vyzvrátil. *Osvětlil Castorovi, ačkoliv hádal, že to mu už došlo, když zmínil jeho rasu. Kdyby si pak chtěl ověřit i to, že se zrovna při dotyku jeho kůže nezatetelí blahem z tepla, chytil jej krátce a jemně Was za ruku. Narozdíl od něj ji měl fér krásně teplou. Rychle jej však pustil, pokud jej Castor nestihl už odstrčit.* Dobře, popřemýšlím nad tím. *Usmál se na něj.*
*Při doteku jeho ruky se fér jen usmál, nebylo mu to nijak nepříjemné, takže neuhnul.* Bohužel krev tady nemám, ale myslím, že na akci tady nějaká určitě bude, jen pokud vím, Lily, to je moje nadřízená, vždy pro podsvěťany má speciální heslo, které když řeknou u baru, barman pozná o koho jde a dá jím jiné pití. To víte, sem chodí jak upíří, tak víly, dokonce co vím, tak i sem ta nějaký vlkodlak a čarodějové taky. Takže to máme tak trochu pojištěné. *Vysvětlil mu Cas, jak to tam u nich chodí.* A určitě popřemýšlejte, však pokud se tady ukážete, klidně si s ní promluvte a sám pak uvidíte. *Mrknul na něj a pak se rozhlédl kolem sebe, než se podíval opět na něj.*
*Svoji ruku pak znovu stáhl, kdyby to fakt bylo nějak nepříjemné. Žádnou změnu však nezaznamenal. Castorovi zjevně ten chlad nevadil. Nebyl by však jediný. Třeba Tanoiovi něco takového bylo většinou u zardele. Prostě jej objal tak či tak, což se mu líbilo. Zlehka se nad vzpomínkou na mladičkého féra usmál. Dlouho jej už neviděl.* Tak to tím pádem budu rád, když mi to heslo dáš, abych tě tu mohl na té akci navštívit, potěšit svojí přítomností, a ještě si k tomu něco na chuť dát. *Usmál se na féra. Když se tak o občerstvení bavili, lehce mu vyprahlo.* /Půjdu za chvíli domů./ *Pomyslel si a kývl.* Dobře..co ještě je třeba udělat?
*Castorovi upíří nevadili. Pokud zrovna na něj neútočili, měl s nimi dobré vztahy, vlastně nikdo mu tak nějak nevadil. Leda že by bylo hrubí a ubližovali, pak ano, to by si jich ani nevšiml, ale jinak měl přátele tak nějak mezi všemi.* No abych řekl pravdu, tak myslí, že už tak nějak je všechno, musím jen kontrolovat tam ty blbce, aby díla dali na svá místa a nic znova nepoškodili a nerozbili. *Pronesl a pousmál se.* A heslo ti určitě dám, hm teď mě napadlo. Když už jsem se tě ptal na pití. Možná, že Lily má u sebe ještě nějakou krev, pro osobní účely, nechceš si dát s pitím? *Optal se jej s úsměvem.*
*Jakmile bylo vše hotovo, narovnal se, zatímco féra poslouchal. Zlehka pak přikyvoval, než se lehce zašklebil.* Můžu tě zatím upozornit, že nic nerozbili, ale myslím. *Odmlčel se, načež se zaposlouchal do okolních zvuků.* Myslím, že někdo zrovna balancuje s další vázou. *Řekl naoko vážně, než se pobaveně uchechtl.* Ne, dělám si srandu, ale rozhodně bych je po předchozí patálii hlídal. *Přitakal, načež zapřemýšlel. Nakonec, nespěchal nikam a když mu Castor tak laskavě nabízel krev s pitím, nemohl to odmítnout. Lepší, než plýtvat z vlastní zásoby.* Hale..klidně. S nějakým čajem bych si ji klidně dal. *Usmál se na féra.*
*Když jej Castor poslouchal, tak na malou chvíli snad samým zděšením vykulil oči, ovšem, když se dozvěděl, že je to jen vtip, oddechl si a otřel si pomyslný pot z čela.* Ty mi dáváš, už jsem si myslel, že je to pravda. Ta váza co rozbili nebyla zase tak drahá, ale jsou tu jiné kousky a za ty by se už asi nedoplatili. Nechápu, jak je možné, že jsou tak taková nemehla, přitom tu firmu známe, spolupracujeme s nimi dlouho, museli zřejmě najmout nové lidi a tak nějak si je asi neproklepli. *Uculil se a pak zavolal na jednoho z jeho kolegu, aby tady na to pořádně dohlídli, že se vrátí za chvíli zpátky. Načež už pak svůj pohled věnoval jen Wasovi.* Tak dobře, udělám nám čaj, když tak pojď se mnou. *Zazubil se a otočil, aby pokračoval ke schodišti vedoucí nahoru, kde byly kanceláře.*
*Dovolil si udělat si z Castora menší srandu, na jeho míru docela slabou. Zvládal hodit do pole i horší. Když však zpozoroval, že se náhle, ale díkybohu krátce, zrychlil Casův tep a tlukot srdce, lehce toho litoval. Málem se i bál, že zde fér chytne infarkt. To se naštěstí nestalo.* Promiň, měl to být vtip, nechtěl jsem tě vyděsit. *Poukázal na to, že každou vnitřní změnu ve férově těle díky sluchu zaznamenal. Dost jej to mrzelo.* Je to možné..budu ale doufat, že se nic už nestane, abys fakt nedostal menší infarkt. I když..ten by dostali spíš ti, co to rozbili, hádám? Nechtěl bych to za ně platit případně. *Vydal ze sebe, načež kývl, když mu Cas pokynul, že může jít případně za ním. Což i učinil, šel s ním.*
V pořádku. *Zasmál se.* A infarkt nedostanu, to se neboj, ale vypadá to, že jsem tím nějak nachytal tebe. *Uchechtl se a jakmile došli nahoru, vešel do kanceláře a hned zamířil k malé lednici, která vypadala jako nějaká skříňka. Vytáhl z ní sáček krve a položil na stolek, mezitím dal vařit vodu na čaj a připravil i dva hrnky, do něhož čaj dal a čekal jen až to bude.* Věř mi, ani já bych nechtěl být na jejich místě, ale bohužel stalo se nám, že dokonce i zákazník něco poškodil. Lidi jsou hrozne neopatrní. *Pronesl a když se voda dovařila, zalil jim čaje, které pak donesl k malému stolku, kolem nich se nacházela pohovka a dva křesla, pak se vrátil ještě i pro krev.* Posaď se a tady, kolik si ji tam dáš, nechám na tobě. *Mrknul a krev mu podal.*
Nečekaně jsem úplně slyšel, jak se ti zrychlil tlukot srdce i tep..narovinu, bál jsem se, že tu sebou sekneš. *Podrbal se jemně na zátylku, než se přesunuli do kanceláře, kde chvíli stál bokem a féra pozoroval. Dokud nedostal nějaký další pokyn, nesedal si nikam.* No..budeme doufat, že zítřek takovým patáliím ujde úplně. Nebylo by fajn řešit rozbité díla dva dny po sobě. Jen doufám, že to neschytá ta moje mramorová hlava. *Uchechtl se na odlehčení, ačkoliv se při té myšlence o své dílo začal pochopitelně více bát.* /Abych tu já sám sebou nesekl..i když to není už nějakou tu dobu možné./ *Pomyslel si a na pohovku se nakonec posadil, přičemž si vzal do ruky pytlík s krví, kterou velice opatrně do hrnku s čajem přelil tak, aby nekápla ani kapička na pohovku. Na stole by to nikoho moc neštvalo.* Díky.
Vidíš, tak z jedné strany jsem byl trochu v šoku, sle pak už jsem jen viděl ten tvůj výraz a řekl jsem si, proč si vystřelit i z něj.*Usmál se na něj.* Hele zítra to bude v pohodě, to už tu budou úplně jini lidi, takže se nebudu tak bát jako dneska. Protože ti ví, co mají dělat a jak se k tomu všemu chovat. *Usmál se a napil se svého čaje.* Jinak řekni mi o sobě víc? Jak dlouho se věnuješ sochařství? A jak ses k tomu vlastně dostal? Je ti nějak náhodně nebo k tomu tíhneš už od malička? *Optal se se zájmem a znova se napil.*
Dobře, takže jsme vyrovnaní. *Uchechtl se. Byl vskutku rád, že se nic nestalo. Nikdo neměl infarkt. A navíc i věděl, že Castor zjevně nebude mít problém s pochopením jeho stylu vtipkování, který bývá občas poněkud dost nemístný a i docela drsnější. Kdo by to ale do takové nevinné mladé tvářičky taky čekal?* Super, takže se nemusím obávat, že bych našel své dílo z mramoru rozpadlé v prachu, pravíš. *Pozvedl jedno obočí, než se uchechtl a raději svoji pozornost věnoval svému hrnku s čajem. Spokojeně si upil, načež si oblízl ret.* Svoji minulost nerad s někým rozebírám, takže to řeknu jednodušše..zjistil jsem až v pozdějším věku, že mě to baví.
Ano, přesně tak, jsme vyrovnaní. *Mrknul na něj a zkontroloval si mobil, jelikož na něm nebylo žádné upozornění, usoudil, že je dole všechno, jak má být, z čehož měl radost.* Ne opravdu ne, bude v pořádku, stejně jako ty ostatní. A myslím si, že po dnešku už si tyhle ty nenajmeme. Jak říkám, měli jsme s nimi dobré zkušenosti, ale asi prostě nabrali rychle nové lidi a už se to vezlo. *Pronesl na vysvětlenou a zatímco popíjel čaj, poslouchal jej.* Omlouvám se pokud jsem se zeptal nějak nepatřičně, nechtěl jsem vyzvídat nějak moc. Spíš mě zajímalo umění, takže se ještě jednou omlouvám. *Pousmál se lehce nervozně.* Tak pokud v tom pozdějším, pak je to také dobré. Asi to chtělo jen ten správný čas, sám to znám moc dobře. Mě k umění vlastně přivedl až svět lidí, abych řekl pravdu.
*Spokojeně se napil krve míšené s čajem. Téma se postupně měnilo jako ponožky. Dovolil si však ještě říct něco zpětně, než se pustil k tomu novému.* Tak stává se..příště se to snad vylepší. Oni ti lidi taky můžou mít špatný den, že. *Pokýval hlavou, než se tedy přesunuli k hlubšímu tématu, jemuž se snažil hned spíše vyhnout. Celkově se vždy snažil na svoji minulost a její strasti zapomenout, tudíž mu nepřišlo příjemné se v tom ještě šťourat. A to dokonce s osobou, kterou poznal teprve v tento den.* To chápu. *Kývl pouze, víc se k tomu nevyjadřoval. Raději se tak napil opět čaje, poslouchajíce féra i nadále.* Tak to zní zajímavě. *Pousmál se. Nějaký ten čas pak ještě strávil v kanceláři, dopíjejíce svůj čaj, než se s Castorem rozloučil a zmizel zpět pomocí auta domů.*
Je možné, že ano, ale tak uvidíme, třeba máš pravdu. *Pousmál se na něj a napil se čaje. Mezitím jej pozoroval, tak trochu měl pocit, že se zeptal na něco, co neměl, ale vzít to zpátky už nemohl. Proto se jen nervózně usmál a občas s ním ještě prohodil pár slov, oba pak dopili čaje a rozloučili se. Zatímco Was odešel domů, Cas se vrátil opět do práce, aby všechno připravil.*
*Castor se na dnešek také těšil, přece jen se ženil jeji dobrý kamarád a on z toho měl radost. I on si prošel něčím podobným a věděl jaké štěstí to je. Chystal se už nějak od poledne, nahodil na sebe tmavě modrý oblek i s vestou, bílou košili a tmavě hnědé boty se stejno barevnými doplňky. Zabalil obrazy, které pro novomanželé měl a ještě i nějakou maličkost, kterou k tomu dal a vydal se k autu, aby zajel pro Athenu, se kterou se dohodl, že ji vyzvedne a pojedou spolu. Cesta k ní mu netrvala moc dlouho, proto po chvíli už stál před jejím bydlištěm, počkal až nasedne, načež jí pochválil oděv a oba se vydali na místo určení. Jakmile dojeli, vešli dovnitř, položil svůj dar na místo tomu určené a pak se posadili. Musel se usmát, když pak viděl ty dva vepředu, jen se usmál, moc jim to slušelo.*
*Dnes měla být ta svatba. Kdyby si Axel nenastavil upozornění v telefonu tak na to i zapomene. Obleče se do červeného luxusního hábu ve kterém bude oddávat a pod tím má oblek, který si o sako vzal sebou. aby mohl jít na afterparty. Přijde tak akorát na čas na místo konání svatby a musí se slabě usmát. Svatby měl rád. Rád na ně chodil, prtoože to jistým způsebem chlácholilo jeho vnitřího romantika. Proto nakonec i povolil na to oddávání dnes. Čeká než se všichni hosté usadí a čeká na sboubenece než přijdou k pomyslnému oltáři. Rozhodně šlo pozdat že nešlo o civilskou svatbu. Jakmile je čas tak se postaví před všechne a usměje se. A snaží se být nealarmován tím, jak ženich a nevěsta vypadají, byl to docela nezvyk* Zdravím. Sešli jsme se dne zde abychom byli svědky této krásné události. Je pro mne vzácným potěšením přijmout manželský slib dvou osob kteří v sobě našli vzájemnou lásku. Vše má určenou chvíli, veškeré dění má svůj čas. A právě dnes a zde nastal ten okamžik, kdy oslavujete svůj sňatek. A proto.. Táži se vás, Remi Lucco zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomnou Alessandrou Ransom, budete jí oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Zeptá se první ženiacha, nebo nevěsty nebo co je vlastně zač a počká na jeho slova a pak se otočí na Alessandru.* Táži se vás, slečno Alessandro Ransom, zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným Remim Luccou budete mu oporou v dobrém i zlém, v bohatství i chudobě? *Pak počká na slova Alessanry.* Prohlašuji váš sňatek za právoplatně uzavřený. *Široce se usměje na ně.* Můžete si vyměnit prstýnky a políbit se. *Usměje se na ně a necá někoho novomenželům přinést prstýnky. A po polibku si ještě přirpaví všechny legální dokumnet,y co jsou potřeba podepsat. Pak je vše potřebné hotovo, podepsané papíry je čas na večírek.*
*Ještě než k ní její nastávající došel, se Aless rozhlížela kolem. Musela uznat, že lidí tam bylo dost, i když se našlo pár, které by tu raději neviděla. Chvíli je pozorovala, ale pak svůj pohled věnovala jen a jen Remimu. Musela se usmívat, když ho viděla v těch šatech, nakonec přece jen nevypadal tak zle. Jen co pak došel k ní, chytila ho za ruku a na jeho slova se jen šťastně usmála. Hledíc mu do očí a s úsměvem na tváří poslouchala slova oddávajíciho. Po tom co Remi řekl své ano a byla řada na ni, jej vyslovila i upírka. Během dalších slov Axela si pak s Remim vyměnili prstýnky, které donesla Jasmine, nejdříve jí ten její navlékl fér, pak prstýnek navlékla ona jemu. Když už je pak prohlásil za manžele, nečekala na jeho slova a prostě si jej k sobě přitáhla a políbila.* A je to, jsme manželé. *Zašeptala mu do rtu a stiskla mu ruku. Když se pak od sebe odtáhli, pohlédli na Axela. To už se k Aless přidala i Lily, která měla jako její svědek jít podepsat papíry. Když se tak stalo, počkala na Remiho a spolu se pak vydali uličkou pryč, aby se mohli převléknout na oslavu.*
*Remi se na ni usmál. Když se jej pak Axel zeptal, kývl na souhlas.* Ano, beru. *Hlesl. Nemohl si pomoct a když se na Aless podíval tak si slastně povzdechl. Když jim pak Jasmine přinesla prstýnky tak se pousmál, vzal ten, jež patřil na ruku Aless, vzal její dlaň do ruky a jemně ji prsten navlékl. Když pak udělala i ona, tak se na ni jemně usmál. Přistoupil blíže, načež ji položil ruku na pas, přitiskl k sobě svou druhou dlaň ji položil na tvář a natiskl své rty na ty její. Tahle chvilka pro něj byla neskutečně kouzelná a dokonalá. Když se odtáhl, usmál se na ni.* Miluju tě. *Hlesl a pak už ji stiskl dlaň a počkal, pokud svědci přistoupí k oltáři a podpisu. Pokud tak učinili, oběma děkovně pokynul. Pak se otočil na ostatní.* Na proslovy jsem nebyl, i když mi jede pusa o sto šest. Do přípitku něco snad vymyslím. Zatím se můžeme přesunout vedle, kde na vás čeká občerstvení, jine jídlo a pití je na nás, dneska jste všichni hostmi! Hraje nám živá hudba, tak doufám, že se budete bavit. *Usmál se na ně, na všechny ostatní. Pak už se s Aless rozešli uličkou pryč. Jakmile se za nimi zavřely dveře, usmál se na ni.* Tak tedy, moje paní manželko, převlekneme se a jdeme tedy za hosty, co vy na to? *Usmál se a pokud pak došli do jejich převlékárny, vzal si na sebe tmavě zelený oblek, stejnoarevné kalhoty a pod sako si vzal triko od NATEA. Zatím ale sako zapl, aby Aless nic neviděli a pak spolu ruku v ruce zamířili směrem k restauraci. Tam se Remi sklonil, aby jí jemně políbil na tvář.* Nějak se sejdeme, krásko, oběhnu nějaké hosty. *Mrkl na ní, načež pak zamířil jako první k TRISS. Ovšem, jak procházel, tak si až teď všiml DRAGOSE. srdce se mu rozbouchalo na polach, úsměv zmizel a nahradila jej panika. Rapidně změnil svou cestu k čarodějce, otočil se, obešel si upíra co největším obloukem a nakonec skončil u TRISS.* Jsem moc rád, že tě tu vidím, milá Triss, a musím říct, že ti to sluší. *Usmál se a věnoval ji dlouhé a vroucné objetí.*
*Nate koutkem oka zahlédne Triss a slabě se jejím směrem pousměje. Ne, že by ji tu nečekal; podle něj Remi pozval snad celé město; ale nechtěl se s ní zhádat opět a už vůbec ne na Remiho svatbě. Proto svou pozornost směřoval k obřadu, přičemž se za REMIHO zády celou dobu pobaveně šklebil.* Hlavně nevyhrkni omylem "Ne.".. *Nakloní se k němu a sdělí mu škodolibě za zády šeptem. Pak už mlčí a počká, až je jemu neznámý muž (AXEL) oddá, načež zamíří podepsat dokumenty, že skutečně si tenhle okamžik nikdo nevybájil a pak už pokračuje za novomanželi, přičemž se uchechtne nad Remiho slovy a vůbec mu nedojde, že většinou bývá tradicí, že si proslov připraví i svědci. Oddělí se od nich teprve až tehdy, když zamířili se obléct a Nate do sálu; a jako první zamířil pro něco k pití.*
*Dragos vše sledoval s pohrdavým úšklebkem. Stejně mu to přišlo směšné. Ano, taky býval ženatý, ale to mu bylo dvacet a bylo nutné, aby zplodil dědice. Nechápe absolutně, proč by se někdo chtěl ženit teď. Podle Dragose, upírce ani férovi z manželství v dnešní době a hlavně v jejich situaci, neplynou žádné výhody, kvůli kterým by se mělo manželství uzavírat. A lásku jako důvod k uzavření manželství Dragos nebral. Moc dobře věděl, že když je jeden nesmrtelný, tak se nějaký stálý partner brzo omrzí, proč se ještě spojovat ve věčnost manželskou a pak řešit zdlouhavě rozvod nebo vdovské papíry. Proto měl taky důvod si vzít, co si vzal. Barvami svého oblečení dával tiše najevo pohrdání vůči svatbě a tomu, aby nesmrtelní uzavírali sňatky. Řeč Axela mu šla jedním uchem tam a druhým ven a dokonce se ani neubránil protočení očí.* /Komedie/ *Otočil hlavu na Taylora, když promluvil a lehce se zamračí.* Protože posledně, co tě hlídal, se rozhodl zhulit.. Má teď jinou práci.. *Odpoví mu.* Navíc tady si tě raději ohlídám sám.. *Dodá už s pohledem zpátky k oltáři, kde pokračoval obřad Pozvedne obočí v reakci na Remiho příjmení. Vlastně si teď uvědomil, že ho slyšel poprvé. Ale nebylo to poprvé, co jej slyšel v souvislosti se svatbou. Pro sebe se zamračí a odfrkne si a raději rychle opustí tyhle myšlenky. Zvlášť v souvislosti s těmi dvěma. Počká až ty jejich žvásty skončí se založenýma rukama a úšklebkem na rtech a pak opustí místnost.* Jdeme, TAYLORE.. *Pobídne ho. V sále si pak jako první všimne BOBA, který lehce svým oděvem vyčníval. Naznačil Tayovi kam jdou a aby jej následoval.* Sis popletl kontinent trochu, ne? *Rýpne si do něj pobaveně.*
*Celý obrad trvá kratšie, než očakáva, ale je za to len rád, pretože nemôže ho prestať pučiť z oblečenia, ktoré si manželia zvolili, no zároveň ako na nich pozerá, cíti sa akosi podivne, akoby sa cez neho rozlievala emócia, ktorú ešte nezažil.* No, nakoniec vôbec nie sme jediní, kto sa obliekol výstredne. *Pošepká LÓNIMU do ucha a žiarivo sa na neho usmeje, keď si ho prebehne pohľadom.* Stále si najkrajší v celej miestnosti. *Doplní a horúčkovito si pritiahne CHLAPCOVU ruku k svojím perám a potom k svojej hrudi, obzerajúc sa dookola, aby si prezrel hostí.* Poznáš tu niekoho okrem Axela? *Opýta sa svojho PARTNERA a kývne hlavou k oddávajúcemu, u ktorého ho ani neprekvapuje, že si vybrali jeho.* /Axel vie asi prosto dávať ľudí dohromady. Je ako anjel lásky./ *Pomyslí si pobavene, ale jeho úsmev sa trochu zamrzne na LÓNIHO tvári, ktorú skúma svojim pohľadom, akoby ho videl prvýkrát, až pri tom trochu zabudne zatvoriť ústa. Z celého jeho sekundového primrznutia na mieste jedine s fungujúcim mozgom, ktorý premýšľal len o osobe vedľa seba, ho vytrhne pohyb a to, ako ALESS a REMI šťastne odchádzajú spolu od oltára a idú sa prezliecť, pričom im jemne tlieska. Nakoniec sa musia presunúť do inej časti, kde už sa začne zábava a tak stiahne LÓNIHO za ruku hlbšie medzi ľudí, ktorých je tam neúrekom, akoby ich Aless a Remi nakopírovali iba na túto príležitosť, no medzi tvárami si všíma aj také, ktoré pozná. Vidí CASTORA, ktorému kýve, aj TAYLORA spolu s upírom (DRAGOSOM), ktorého možno on sám na tejto svadbe ani nečakal a dokonca uvidí aj TRISS, ktorej iba zamáva, ale ihneď sa vráti pohľadom k SVOJMU ČARODEJOVI.* Chceš si zatancovať prvý tanec? *Opýta sa ho jemne, napraví mu vlasy za ucho a šťastne sa usmieva popod nos. Prisunie sa k nemu ešte bližšie a tak cíti LÓNIHO kožu a dych na svojich odhalených miestach, ale cíti sa príliš zamilovane, než aby na túto blízkosť pomýšľal inak než romanticky.*
*Kim si mlčky prohlížela hosty. Řadu z nich neznala - spíše většinu - ale nemohla si nevšimnout BOBA, který i v této společnosti poněkud vyčníval. Uvažovala, jestli nezajde pozdravit, ale jednak si všimla, že už k němu míří TAYLOR v doprovodu muže, kterého neznala, tak se rozhodla konverzaci nenarušovat a prozatím zamířila ke stromečku, který přinesla TRISS, aby zanechala novomanželům vzkaz i ona. Vybrala si jeden z lístečků, nakreslila na něj kávu a fotoaparát a zezadu napsala krátký vzkaz;* /Z náhod občas vznikají ty nejlepší věci. Věřím, že to platí i pro váš vztah a naše přátelství. KW/ *Zkontrolovala, že v malé mošničce, kterou měla zavěšenou na ruce, měla to nejdůležitější, krabičku s dárkem pro novomanžele, kterou jim chtěla osobně předat. REMI se momentálně bavil s TRISS, takže pohledem hledala ALESS. Všimla si jí v restauraci, tak se vydala k ní, aby jí poblahopřála.* ALESS! Přeji hodně štěstí ve všech nastávajících staletích. *Mrkla na ni se zářivým úsměvem, zatímco z mošničky vytáhla krabičku.* Přemýšlela jsem, co vám dát. Není to kdo ví co, ale věřím, že vám to oběma udělá radost. Ale také jsem vám ho chtěla předat osobně, ne ho anonymně položit na hromadu. *Pokud se k nim REMI připojil, předala jim dárek společně, v opačném případě jej předala ALESS. Šlo o dva umně vyřezávané přívěsky z ebenového dřeva na kožených šňůrkách, doplněné rubínem.* Říkala jsem si, že tohle přesně symbolizuje vaše spojení, víla a upír. *Dodala s úsměvem.* Navíc, žádný kov.
*Nadšene, s detskou radosťou v očiach si všetko obzerá - to ako sa miestnosť plní ľudmi, ktorí sa navzájom nejako poznajú, ako sa každý obliekol čo najkrajšie sa im dalo, a ako sa v miestnosti drží pocit lásky a domova, ktorý ho hreje napriek tomu, že má odhalený trup a vonku postupne začína zima.* Ale keď všetci sú tak krásni, aj tie ozdoby sú krásne. *Povie zasnívane, lebo si vždy prial sa zúčastniť niečoho takéhoto, ale nie len ako pozorovateľ z diaľky, ale ako plnohodnotný hosť. Vráti sa však k TANOIOVEJ tvári, keď mu povie, že je preňho najkrajší práve on napriek tomu, že je miestnosť preplnená krásnymi ľudmi, kvetmi a ozdôbkami.* Naozaj? *V jeho hlase prekypuje radosť, ktorú môže hocikto vidieť na jeho žiariacej tvári.* Podľa mňa si najkrajší ty, TANOIA. *Povie mu úprimne, a ako si pritisne jeho ruku k hrudníku, natiahne sa k nemu bližšie, a venuje mu rýchly bozk na pery. Potom sa už venuje hlavne obradu, ktorý nechcel rušiť, kým očami sa mierne obzerá navôkol a hľadá známe tváre. Dokonca sa aj prizrie lepšie k neveste a ženíchovi, keď okolo nich utekajú preč, s čím sa dostane k svojmu verdiktu.* Určite poznám MERITRISS, bola to prvá osoba, ktorú som spoznal v New Yorku. Ďalej spoznávam toho upíra TAYLORA, asi z Hiramovej oslavy. A ešte ty a...tamten starší čarodej, myslím, že sa volá BOB. Ale s ním by som sa radšej nestretol tvár v tvár. *Požiada nakonci, pričom sa ešte raz zamyslí.* A možno som stretol aj MLADOMANŽELOV niekde...iba že v druhom pohlaví? Bola to taká zvláštna párty, a nie som si teraz veľmi istý. *Prizná sa, s čím sa zdvihne a plynule prejde do druhej miestnosti, pričom sa pritisne na svoju PRIATEĽA.* Určite si môžme zatancovať. *Povie zasnene, ale zároveň si uvedomí, že všetci čakajú.* Ale nie je to ta, že prvý tanec majú iba mladomanželia? Poďme radšej zatiaľ za niekým. *Navrhne láskyplne s myšlienkou, že si určite rád neskôr zatancuje.*
*Bob sledoval celý obřad. Nebaví ho. Svatby jsou nuda. Za to jídlo a pití ho baví víc. Dnes ho láká hlavně to pití, ale nejdřív musí za nevěstou. Musí držet tradice, jinak ho jeho matky při další seanci proklejí. Už jen z té představy se ošije. Rozhlédne se a uvidí ALESSANDRU, jak se jde převléknout, tak jde za ni. Cestou ho zstaví DRAGOS a on se na něj naštvaně podívá a zvedne ruku, aby ho umlčel.* Moment, nejdřív povinnosti, pak tvoje vtípky.* Prohlasí. Dojde ALESS a stoupne si k ni zády a udělá kolem ní iluzi. *Zdravím, víte, mám pro vás svatební dar a dle tradic ho musím předat manželce. Takže gratuluji a ať vám je Freya nakloněna.* Prohlásí a natáhne k ní ruku v níž má krabici s dárkem. Je to kotě. Černé perské kotě, co nemá zdeformovaný čumáček. Je krásně načechrané a trochu naštvané, že je v té krabici. Ale nevěděl, jak jinak ho předat.*
*Keď aj LÓNI upozorňuje na vyzdobenú miestnosť a na všetky osoby, ako sa na nich trbliecu šaty alebo akí sú všetci rôznorodí, je z toho ohúrený rovnako ako JEHO PRIATEĽ. No nakoniec predsa len skončí na rovnakom bode ako každý raz predtým a stlačí mu dlaň v tej svojej.* Nezabúdaj, že som fér, pre mňa si najkrajší, môj magický kocúr. *Šťastne, s nefalšovaným potešením odpovie a bozk, ktorý si vyslúžil, prijme na pery s vďačnosťou a opätovanou láskou. Navráti svoju pozornosť obradu, aj keď by si prial, aby boli zahrabaní niekde pod lístím v lese, keby cítil stromy, no nemôže však povedať nič - kvetiny tam majú a on sám nechá niekoľko ďalších vyrásť neskôr, len čo všetci budú mať na práci rozhovory, tanec, balenie, vtipkovanie, jedenie a záležitosti, týkajúce sa takýchto stretnutí.* /Aj keď to asi nebude dobrý nápad v týchto priestoroch./ *Napadne mu spätne a vypočuje si zoznam ľudí, ktorých LÓNI pozná a prikyvuje.* Myslím, že poznám skoro každého, čo ty. Môžeme si ich rozdeliť, ak budeš mať záujem venovať sa ďalším osobám. *Nadšene mu navrhne. Nechce a ani nemôže ČARODEJA celý večer držať pri sebe, aj keď by sa s ním rád zabavil na parkete, vonku, urobil trošku bláznivých hlúpostí a možno niečo ďalšie. Keď sa obrad skončí, dáva si pozor na rastliny, pohádzané po zemi a nadšene cupitá popri SVOJMU PARTNEROVI.* Axel v tom vyzeral vtipne podľa mňa, nemyslíš? *Podpichne trochu Lóniho učiteľa a obzrie sa, akoby čakal, že za nimi bude rovno stáť s pripravenými úmrtnými listami, no sú tam iba ďalšie osoby, hrnúce sa za nimi, zabrané v rozhovoroch či v pozdravoch. Ako sa pridržiava ruky vedľa seba, neuvedomuje si, aký je z toho všetkého trochu nesvoj. Nevie, ako tieto veci prebiehajú a nečakal, že to bude tak oficiálne, no zároveň sa mu zdá, že to prúdi dostatočne rýchlo na to, aby mohli niečo stihnúť. Prekvapene pozrie k LÓNIMU a obočie mu vystrelí dohora, keď už sa aj chystal chytiť CHLAPCA pri sebe za pás.* Naozaj? No, to som nevedel. *Zasmeje sa nervózne, chytí sa za čelo, ale už tak rád by si zatancoval. Nakoniec však nasleduje SVOJHO MILOVANÉHO pomedzi ľudí niekam, kam ho tiahne, k niekomu, koho si vyberie. Sám nechce veľmi hovoriť, s kým si vlastne mali ísť rozprávať. Všetci vyzerali, že sú už v rozhovoroch zabraní, no aj tak zbadá AXELA v dave.* Nechceš ísť za tvojim mentorom alebo… no, za Axelom? *Opýta sa zvedavo a jeho tvár je skoro detská, akoby sa pýtal na zmysel života.*
*Obejme REMIHO, když se k ní dostane a uculí se.* I tobě, nevěsto. *Oplatí mu vesele a zaznamená i NATEA, jemuž trochu váhavě úsměv opětuje, protože...čert ví jak na tom byli, ale hádat se tu nemínila. Stejně tak její pozornost upoutávají během večera další povědomé tváře, i TANOIOVI zamává a otočí se zpět k REMIMU.* Tak gratuluju, jaký je to pocit, být zadaný? *Mrkne na něj a stiskne mu ruku, jestli s ní neucukne, aby mu skutečně pogratulovala ke sňatku.* Už se těším na první manželský tanec, určitě zazáříte. *Usměje se na přítele a zbloudilý pramínek si zastrčí za ucho a rozhlédne se.* Máte tu docela dost lidí, známých i neznámých tváří pro mě. Svět je malý. *Zasměje se ještě a zhoupne se na patách.*
*Remi se zasmál, vesele se s ní pak zatočil a pak se postavil tak, aby jí viděl do očí a mohl jí vzít za ruce.* Moje milá TRISS, ten pocit je úžasný. Už jsme se cítil šťastný, ale tohle, tak tohle j něco mnohem,. mnohem jiného. Ale musím říct, že se mi to moc a moc líbí, je to kouzelné. *Uznal a pak se trošku zašklebil.* Možná, že to zvykání bude horší, ale i kdyby, jsme zvědavý a natěšený na to, co mi život přinese. *Usmál se na ni. Pak pokýval hlavou.* Tanec bude, budeee, a můžu po něm vyzvat ještě tebe? *Zazubil se od ucha k uchu.* Ach ano, no, musím podotknout, že upíři jsou tedy všeci od Aless, ale většina zbytku je ode mě, jsem takový sdílný, ale jsem rád. Ale upřímně, támhletoho pána jsem tu nečekal. *Pokývl hlavou k DRAGOSOVI.* Bojím se ho, nebudu lhát, haha, jako kdybych to uměl!! *Zasmál se.*
*Zachichoce sa od radosti, a spokojne sa presúva do miestnosti plnej jedla, tanca a ľudí. V tejto druhej miestnosti mu prišlo, že tu bolo ešte viac ľudí ako na obrade. Trochu nechápavo nakloní hlavu a pozrie sa na TANOIU.* A ty tu nechceš byť so mnou? *Zarazí sa, nakoľko tak rozumel tomu, že by sa chcel FÉR rozdeliť. Zamyslí sa nad tým, ako vyzeral AXEL, keď dvojicu oddával, a až teraz si uvedomil, že skutočne mal na sebe veľmi zvláštne oblečenie. Od smiechu sa musí teda chytiť aj za holé brucho, a trošku ho ohne dozadu.* Ani som si ho nevšimol, keďže aj pár mali ozaj vtipné šaty. *Prizná sa a je aj rád, že TANOIU zastavil, aby nespravili nejaký spoločenský prešľap, ktorý by mu dal AXEL definitívne vyžrať. S tým spomínaného čarodeja opäť vyhľadá a nervózne kývne ramenami.* Môžme. Aj keď za ním pôjdem jedine s tebou. *Povzdychne si, keďže si stále spomínal na vtáčika, ktorému AXEL ublížil.* Môžeš viesť cestu.* Navrhne TANOIOVI, a necháva sa viesť ako jemný vánok medzi ľuďmi.*
*Když došla do převlékárny, sundala ze sebe oblek, jenž měla na obřadu a konečně si ona oblékla svatební šaty, které si pořídila. Bílé dlouhé šaty, s vysokým rozparkem na jedné straně, kde korzet byl pokryt květinami a motýlky, ramínka spadala na pažích, nechtěla nic honosného, líbily se jí svou jednoduchostí a jak se nesly v duchu víly. Když pak byla převlečená, ještě cestou koukla na REMIHO.* Jasně, že jo, sejdeme se někde mi amore. *Pronesla a pak už se sama vydala za ostatními. Chtěla si promluvit s Lily, ale to už viděla, jak k ní mířila KIM, lehce na ni zamávala a vydala se k ní také, ale to se už u ní objeví pro ni docela známy muž. (BOB). Chvíli jej pozorovala, co dělal, než se na něj usmíval, když slyšela jeho slova.* Děkuju mockrát za dar i za přání. Vy musíte být Robert, že ano, Remi o vás trochu mluvil. *Usmála se na něj, než začala zkoumat krabici, jakmile odklopila víko, div na ni neskočilo malé naštvané kotě.* Teda, tak to jsem nečekala, ale je to milé, Eiza bude mít kamaráda. *Zazubila se a vzala si kotě do náruče.* Doufám, že se budete bavit, přeju příjemnou noc. A snad se ještě dneska potkáme.*Usmála se na něj ještě jednou. Pokud shodil iluzi, rozešla se dál, krabici i malé kotě předala Jasmine, která se jen uculila, Aless pak konečně došla ke KIM.* Ahoj, taky tě moc ráda vidím a moc děkuji, jsem ráda, že jsi přišla. *Zazubila se na ni a převzala si i od ní dárek, který hned otevřela a koukla dovnitř.* Páni, je to nádherné. Tohle se bude Remimu určitě taky líbit. *Prohlížela si to, než se pak na ni podívala.* A mimochodem sluší ti to. Dáš si něco k pití?
*Zarazí sa a pozrie na svoju spoločnosť, na o trošičku nižšieho ČARODEJA a nakrčí obočie.* Nie zlato, chcem byť s tebou celý čas, najradšej s tebou trávim čas… *Ubezpečuje ho.* /Vieš, že si pre mňa zo všetkých najdôležitejší./ *Doplní ešte v mysli a dúfa, že LÓNI vie, že ako fér mu hovorí pravdu a ani nie je zvyknutý klamať, pretože si na to nemal kedy zvyknúť. Postupne, ako sa motajú pomedzi ľudí, všimne si, že TRISS mu rovnako zakývala a tak sa usmeje, než sa sám rozosmeje nad AXELOVYM outfitom, ktorý však taktiež vymenil už za niečo inšie, rovnako ako Aless a Remi, ktorí pôsobia, akoby si oblečenia vymieňali a požičiavali navzájom. Už skoro k LÓNIMU vyhrnie, že keď oni dvaja budú mať svadbu, tak mu rád niečo svoje požičia, no zarazí sa, pretože on nikdy nad svadbou nepremýšľal a ani ju nepotrebuje, ale niečo je na tej atmosfére priťahujúce.* /Ak by ale chcel, vezmem si ho./ *Napadne mu, nevediac, či vôbec túto myšlienku nepočul aj BLOND ČARODEJ vedľa neho.* Alebo som zmenil názor. Najskôr si pôjdeme po niečo na pitie alebo jedenie, čo povieš? A vezmeme pohárik AXELOVI. *Navrhne naradostene a šťastne si poskočí na mieste, na krajoch očí sa mu vytvárajúc malé vrásky smiechu, keď sa zatočí s LÓNIM raz na mieste tak, ako mu okolie dovolí a stiahne ho za ruku ku stolom, stále pozerajúc smerom k SVOJMU PARTNEROVI.*
Tak třeba na to taky jednou přijdu. *Vypadá šťastně za kamaráda a zasměje se po slovech k tanci. Veselé pokýve hlavou.* Jistě jistě, určitě se během večera zastav. Budu jen ráda! *Mrkne na něj. Otočí se k DRAGOSOVI a nepatrně ztuhne a pak skočí pohledem k REMIMU.* Jo...no já taky ne. Jsme na tom dva. Nezbývá než doufat v to, že vše bude vpohodě... *Pokroutí si sama pro sebe hlavou. Jasně, byl tu i Axel, který s ní taky neměl zrovna vřelý vztah, vlastně to bylo asi dost vzájemné, vesměs. Triss byla splachovací.* Hele utíkej, ať na mě ostatní hosté nežárlí, určitě se ještě potkáme během večera. *Obejme ho a pak dodá.* A ještě jednou gratuluji.
*S úsměvem zamávala na BOBA, se kterým se ještě před chvílí bavila ALESS, ale pak už svou pozornost stočila k upírce.* Jsou takové neutrální, klidně si je můžete střídat. *Zazubí se.* A co teprve vám dvěma, úplně záříte. *Usmála se.* Popravdě, dám, pokud je v nabídce i něco jiného, než A a B. *Zavtipkovala.* Mimochodem, to kotě je násherné. Bob má skvělý vkus. *Usmála se. S tím, snad společně s ALESS, zamířila k baru. Očima přehlédla nabídku krve, pro sebe se zasmála a sáhla po whiskey a něčem, co vypadalo, a jak sama doufala, taky bylo, cola. Přitom věnovala úsměv NATEOVI, který už tam stál. Zaujalo ji, že měl v porovnání s většinou osazenstva poměrně jednoduché oblečení. Sedělo to k němu.* Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo vyrazil v černém, trochu jsem se bála, jestli to na svatbu nebude smutně, hvězdičky nebo ne. Ale vidím, že je to spíš o tom, jak jej člověk dokáže vynosit. Sluší vám to. *Dodala s úsměvem.*
Řekl bych, že to je něco na co se nesmí spěchat, ale myslím si, že bych si asii...no...že bych asi enměl právo to říkat. *Zasmál se Remi. Pak se na ni usmál.* Bude!! Nebudeme na něj koukat, a třeba pak nepřijde. *Zasmál se, i když to byl smích opatrný a nervózní. Pak na ni koukl, objetí mu opětovala kývla.* Jasně, ale ještě se u tebe zastavím!! *Mrkl na ni, a pak už zamířil dál do davu, rozhlížejíc se, ke komu by se přifařil. Spatřil pak NATEA u pití a taks e rozhodl jít za ním.* NATEEE!! *Vyjekl a objal jej, načež se zasmál.* Chlape, jsme rád že tu jsi, jak se daří? *Zasmál se a sám si nalil pití, aby se napil. Pak na něj koukl a drkl do něj loktem.* Hele, co mám! *Pronesl pyšně, načež se k němu naklonil a dal si na stranu zelenou vestu, pod kterou bylo vidět triko od čaroděje.*
Ach, dobre. Len to znelo, ako keby si chcel za niekým ísť, a zbaviť sa pri tom mňa. *Prizná sa mu mierne smutný, a kebyže má etraz odhalené ušká, bolo by túto emóciu na nich vidieť veľmi dobre. Ale všetko sa vráti späť do veselej nálady, keď ho jeho PRIATEĽ uistí aj cez prstene, ktoré patrili iba im dvom, a mohli sa cez ne počuť iba navzájom. Objíme TANOIU okolo bokov, pritiahne si jeho vyššie telo k sebe, a venuje mu bozk na líce.* Dobre, tak poďme zobrať niečo na pitie. *Súhlasí poslušne, a presúva s asmerom ku stolom, kde si vezme pohár s kolou, ktorá mu začala veľmi chutiť, lebo bola až priveľmi sladká.* Čo by podľa teba chcel AXEL? Niečo s alkoholom možno? *Ukáže na tácky čerstvo naliatého vína alebo šampanského. Dokonca za nimi videl aj niečo s farbou medu, bolo to v širokých pohárikoch s ľadom, ale tekutiny v nich bolo málo.* Zoberieme to šampanské? *Napadne mu nakoniec, keďže to bol slávnostný nápoj, a s týmto druhým nápojom v ruke sa začne presúvať s TANOIOM po svojom boku až ku jednému zo svojich učiteľov.* AXEL! *Ohlási sa, aby o nich vedel, ale drží sa až moc blízko k FÉROVI. Natiahne svoju ruku s pohárikom k staršiemu čarodejovi.* Na. Pre teba.
*Čaroděj otočí pohled na blondýnku (KIM), co k němu dorazí. Pobaveně se uchechtne.* Nemám rád nic komplikovaného.. A když jsem dostal svolení od ženicha si vzít něco, v čem se budu cítit pohodlně, ale pořád to bude slušné, tak jsem to vzal.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Ale myslím si, že černá je vhodná.. Přeci jen teď umřela Remiho svoboda a bude z něj podpapučák, jak to tak vidím.. *Zasměje se krátce.* Nemyslím si, že to tady někomu vadí.. Většina přítomných je asi stejně zvyklá většinu času nosit černou.. Takže dokud jsou to krásné elegantní šaty, tak vše dobrý.. *Dodá s úsměvem a mrknutím, než je přepaden REMIM zezadu do objetí. Otočí na něj hlavu a pozvedne obočí.* Kdybych tady nebyl, tak se neoženíš.. Nezapomněl jsi na takový malý detail? *Zeptá se ho s úšklebkem.* A bude mi líp, až budu mít krev v alkoholu a ne alkohol v krvi.. *Dodá s uchechtnutím a poukáže na svou skleničku, než se vymotá z jeho objetí a otočí se k oběma bokem, aby se mohl na Remiho podívat.* To je dobře.. Protože pak jsem ten dárek pro Aless netahal zbytečně. *Prohlásí pobaveně a trochu spiklenecky.* Jinak když už jsi mě prásknul jménem, co takhle nás představit.. *Pobídne Remiho a hlavou naznačí KIM.*
Myslím, že půjčovat si je určitě budeme, ještě jednou děkuju.* Mrkla na ni a jejímu vtípku o krvi se jen zasmála, načež dárek od ní předala opět jednomu ze svých upíru, aby to vzal k jejich věcem.* Ano s tím kotětem máš pravdu, teď budeme mít doma už dvě kočky, to bude veselo. A co se oblečení týče, tak je jedno, kdo si co vzal přece. *Pronesla s úsměvem a když došla k baru, nechala si nalít zatím jen čistý bourbon, zatímco se koukla vedle na REMIHO a NATEA.* Nejsem si jistá, zda u něj sedí pojmenování podpantoflák, to se uvidí časem. *Zazubila se na oba a pak koukla na KIM, načež se napila svého pití a jen pobaveně zavrtěla hlavou.*
*Remi jej poslouchal a smál se. Jakmile ale Nate prohlásil svůj výrok, vykulil oči.* Počkej počkej, krev v alkoholu? Ty jsi mi tajil že jsi upír? *Pronesl Remi, než nad tím, asi možná přeřekem zavrtěl hlavou a pak se zasmál, načež s e opět napil a opřel se o stolek vedle něj. Pak se až teprve otočil na KIM a zasmál se.* Jsem ale jelito!! Takže, tohle je KIM, KIM, jsem moc rád, že jsi dorazila, moc ti to sluší! *Usmál se a objal ji, pak koukl na Aless.* No, a mou MANŽELKU tedy, tu už znáš. *Zavrněl, přešel k Aless, a vtiskl jí jemný polibek na rty. Pak se koukl na NATEA a KIM.* KIM je moc hodná a šikovná fotografka, no vidíš, možná pro tebe, pokud to dopadne, budu mít práci!! *Uculil se na civilku. Pak koukl na NATEA.* A Nate, to je hodně dobrý kamarád, a taky herec ostatně, jestli ti je jeho obličej povědomý. *Zazubil se.*
*Všimol si, že bol LÓNI trochu pokleslý z myšlienky, že by Tanoia nechcel byť s ním, ale nebola to pravda a dokáže mu to len tým, že bude s ním. Chce si to užiť.* /Neboj sa, zlato, užijeme si to. Len čo sa to viac rozbehne, zatancujeme si, dáme si drogy, ak budeš mať chuť, pokojne mi povedz a zbehneme niekam von./ *Navrhne svojmu PRIATEĽOVI v jeho blízkosti, do ktorého sa na sekundu roztopí, skoro akoby sa držal na nohách opierajúc sa o LÓNIHO telo, keď si nechá vtisnúť bozk na líce, ihneď ho oplatiac späť.* Bozk za bozk. *Zachichúňa sa ako školáčka, ktorá akoby poza školu trávila čas so svojim idolom. Ako sa pridružia k stolom, ihneď hľadá niečo nealkoholické, no bylinkové, ovocné alebo čistú vodu. Vezme do ruky jeden pohárik a ovonia, pričom sa zachveje a tvár sa mu skrúti do znechuteného výrazu.* Uh. *Pohár odloží a pozrie k LÓNIMU a na jeho kolu.* No, AXELA tak nepoznám, ale možno toto? *Ukáže na nejaký drink tyrkysovej farby, z ktorého sa dvíha jemná para, no ovoniať to nechce. Má však pocit, že je to niečo vílie, ale ani ochutnávať to nechce a tak pokrúti hlavou, prejdúc poza LÓNIHO chrbát, ktorého sa jemne dotkne bruškami prstov, než sa zahľadí na červené víno.* Čo tak niečo klasické? *Opýta sa nadšene svojho PARTNERA a vezme pohár na stopke do ruky, jemne sa usmievajúc.* Môžeme mu do toho niečo namiešať. *Navrhne potmehúdsky a trošku nadvihne obočie, akoby očakával LÓNIHO povolenie, za ktoré by bol však rád. No to už CHLAPEC berie do ruky niečo iné a presúva sa k AXELOVI a tak ho nasleduje, zo stola vezme v rýchlosti pohár s niečím, čo naozaj vyzerá ako džús alebo ovocný sekt a posúva sa za telom, ktoré ho tak neskonane hypnotizuje každý jeden raz, skoro akoby na LÓNIHO vlasoch hralo slnko a mohla sa mu z lúčov na hlave vytvoriť korunka, znázorňujúca jeho čistotu a srdce. Začne k jeho šiji naťahovať ruku, no to už sú pred AXELOM a tak si nadšene poskočí, až dopadne pred STARŠIEHO ČARODEJA s úsmevom na perách a zhlboka sa napije.* Na zdravie. *Zvolá a aj keď majú obaja pohár v rukách, dáva si však pozor, keď sa AXELOVI hodí okolo krku.*
*Ač celou tuto událost moc nepodporoval, hlavně tedy kvůli složení samotného páru, který tento den měl přejít do svazku manželského. I tak by však byl radši vepředu, aby to viděl zblízka. Byl tam přece, aby svého kamaráda podpořil..nebo mu spíše udělal radost. Podpořit jej v uzavření manželství s Alessandrou? No do toho se už dvakrát tak moc neměl. Víc jak ona jej však v jednu chvíli zajímal někdo jiný – Sasha. Měl s ním jít zde, ale nakonec zde skončil s někým, kdo mu nahání hrůzu.* Ja..byla zábava ho odtamtud tahat, vážně jo. *Pověděl, když na to namátku zavzpomínal a jemně se oklepal. Ty poznámky, co z něj padaly, byly poněkud zajímavé. Na dodání další věty už neodpověděl. Zas tak moc se ptát nechtěl. Už tak musel Dragosovi přijít docela otravný. Samotný obřad pak sledoval, zatímco si místy hrál s prstenem, opět podobně jako Arabela. Možná by i slzy uronil, přeci jen byl citlivka, nuže v tomto případě to nešlo. Pouze udržoval jemný úsměv, aby se neřeklo. A jak to bylo s tleskáním? Opět, aby se neřeklo, krátce zatleskal, s docela lehkým nezájmem, který na něm mohl Dragos poznat.* /Jsi tu pro Remiho, nic ostatního tě nezajímá./ *Připomněl si pak, načež následně kývl a společně se svým doprovodem (DRAGOSEM) opustil místnost. Celou dobu se jej pak držel, ne však doslova. Prostě jej následoval, aby neměl problém. Jakmile mu pak padne pohled na BOBA, starostlivě si jej prohlédl. Nevypadal zrovna moc živě, spíše jako chodící spánkový deficit. Než-li se však stačil zeptat, zmizel mu ROBERT z pohledu.* Vypadá jako každý student umělecké během období klauzur..nebo maturity, vyjde to vesměs nastejno. *Okomentoval Robertův vzhled téměř automaticky, než se znovu odmlčel.* /Klidni se, toho vedle to nezajímá./
To věřím.. *Odpoví ještě Dragos cynicky TAYLOROVI. Byl na svého svěřence naštvaný. Ano, byl hodně mladý, ale taky byl dost zkušený a Dragos doufal, že si ve výcviku nového upíra povede dobře, ale jak to tak vypadá, tak je na to asi ještě dost nedozrálý. A Dragos mu nemůže pořád dávat šance, jinak se mu klan vzbouří, že ho protěžuje. Jakmile jej ROBERT tak sprostě obešel, tak si odfrkne.* Prý vtípky.. Bastard jeden.. *Zabrblá si pro sebe a vrátí pohled na TAYLORA.* Vypadá jako člen společnosti P. T. Barnuma.. *Prohlásí, když vyprovází Roberta pohledem.* Fajn.. Někdo další, koho znáš a chceš si s ním pokecat, než na tuhle šaškárnu přestanu mít náladu? *Otáže se ho, zatímco založí ruce na hrudi.*
*Robertův vzhled jej poněkud znepokojoval. Vypadal, jako by naspal sotva tři hodiny. I tak se neubránil okomentování, po němž však měl v plánu na nějakou tu chvíli zmlknout, poněvadž se mu zdálo, že už mluví moc a mohl by působit příliš otravně. Na druhou stranu..neměl na Nat.* Ja, i takový popis by odpovídal. *Načal, načež si opět z nudy zatočil prstenem.* Ale nevím, zda se řídíte filmem, nebo realitou. Docela se to liší. Znám ovšem obojí. *Pokrčil pak rameny, načež se rozhlédl po okolí, aby zjistil, kolik známých tváří tu vidí. Rozhodně však chtěl jít za Remim a poblahopřát mu. Ne tedy k uzavření sňatku, ale k tomu, že u toho byl střízlivý.* Chtěl bych jít poblahopřát Remimu, pokud by to nevadilo. *Nadhodil.* Narovinu se divím, že přišel k oltáři střízlivý a při vědomí.
*Bob ALESS poslouchá a přikývne.* Ano. Snad máte dost alkoholu, má rodina a všechno mě vysírá.* Prohlásí a vydá se pryč.* Ahoj KIM.* Pozdraví ji a odejde pryč. Zamíří si to rovnou tam, kde je alkohol. Bar. Chce se vyhnout interakcím dokud se neopije a nebude mu jedno, co udělá. Kletba, co na něj sestra dala byla extrémně nepříjemná. Objedná si pivo a poté celou láhev medové whisky. Sice ji nemá rád, ale dnes se klidně i poblije, aby přežil tu kletbu aspoň někde a ne doma, kde to je ještě horší. Pivo do sebe hodí během dvaceti vteřin. A pak si nalije do skleničky do půlku whisky a do zbytku dolije colu. Prasárna, ale aspoň to bude sladké a on si to aspoň trochu užije. Na baru přistane papoušek a kriticky se na něj podívá.* Že se ti vyplatilo tahat se s tou démonskou courou.* Prohlásí papoušek.* Ty radši mlč Davide. Aspoň nejsem ptáček s malým ptáčkem.* Vyplázne na něj jazyk.* Přerostlé děcko...* Prohlásí David.* Ukecanej ptáku.* Vrátí mu Bob.* Prašivá kočko.* Prohlásí David.* Pfff... jsi víc prašivej kocour, jak já! Takže se uklidni.* Řekne Bob a napije se svého pití. Papoušek se na něj dívá jestli to myslí vážně.* Pardon? Tos řekl ty jo?* Bob se na něj zazubí s kočičími zuby a papoušek zapíská místo smíchu.*
*Rozesměje se nad Nateovou poznámkou.* Hádám, že i tak se to dá brát. Věřím ale, že to bude spíš skon hodný slavení, než smutku. A souhlasím, Aless, vypadali jste v tom oba skvěle. *Zazubí se na Aless, než Remimu oplatí objetí.* I já jsem ráda, Remi. Je to skvělý zážitek. I vám dvěma to moc sekne, je to tím oblečením, nebo tím svazkem? *Popíchne ho, ale v dobrém. Pak se otočí k Nateovi a podá mu ruku. Pokud ji stiskne, její vlastní stisk je pevný a upřímný.* Jasně že je. A pokud mě instinkt vede dobře, nejspíš je v reálu stejně pohodový, jako Triss. /Tu bych měla taky skočit pozdravit a zeptat se, jak na tom je po tom lunaparku./ Každopádně, ráda tě poznávám, Nate. Jsem fotografka, jak už Remi zmínil, ale to spíš volnočasově, jsem taky zdravotní sestra. *Pak se zájmem koukne po Remim.* Tak práci, říkáš..? *Nadhodí se zájmem, zatímco upije ze své skleničky.*
*Nate ještě pobaveně přikývne na slova KIM, než kousek pootočí hlavu.* Já už slyšel hodně a šance jsou tak 70 na 30.. *Uchechtne se na slova ALESSANDRY, zatímco přiběhne REMI.* Myslím to tak, *Řekne důrazněji, ale pobaveně.* ty jeden upíroholiku, že mi bude líp, až v mých žilách bude převažovat alkohol nad krví a ne naopak.. *Uchechtne se, načež jej vybídne k představení. Nate směrem ke KIM kývne místo pozdravu a dodá krátké.* Těší mě. *V hlavě mu však probleskne myšlenka, že si s Triss musí vážně už promluvit. Zatím ještě ale nechtěl odcházet z rozhovoru a tak se obrátí zpět na REMIHO.* A jsi dvojité jelito.. *Opraví ho s tichým smíchem.* Nebo mi připomeň.. Kdy, že jsem měl šanci tvou manželku poznat? *Optá se a následně dodá.* Jako teda.. Znám z vyprávění.. Tvýho.. *Ušklíbne se škodolibě a začne odpočítávat na prstech.* Když jsi si mi stěžoval, že je příšerná, že s tebou hodila o stěnu baru, že by sis o ní ani kolo neopřel, pak že jste se vyspali a ne jednou, a že možná není tak příšerná, a pak bum, oznámení svatby, a že jsi myslel na mě, když jsi ji žádal o ruku.. *Začal Nate kolovrátek a škodolibě se u toho uchechtával.*
*Dragos na slova MLADÉHO UPÍRA pozvedne obočí.* On je o něm nějaký film? *Pronese s nádechem otrávenosti.* Ovšem že je.. *Odpoví si ale následně sám.* ..a jako vždycky nebude ani trochu přesný beztak.. *Zavrčí si ještě pro sebe, než se rozhlédne, aby zjistil, že se Robert už vrátil a je u baru stejně tak jako Remi; a Alessandra a další jistě otravné vzduch dýchající stvoření.* Fajn.. Skleničku na baru bych stejně uvítal.. *Prohlásí a zamíří tam vědom si toho, že ho Tay následuje. Objedná si na baru a pak se otočí na ROBERTA jehož část konverzace má šanci zaslechnout.* Jestli jsem někdy tipoval, že tě uvidím se hádat s ptákem, tak jsem spíš čekal trochu jiného ptáka.. *Pronese a odpije ze skleničky.* Zase zdrhneš, nebo tentokrát už mi hodláš věnovat pozornost? *Probodne jej následně pohledem, přičemž si stále bokem hlídá Taylora.*
*Upírka se na KIM usmála.* Jestli myslíš přehozené oblečení nás dvou, tak děkuju, tohle byl nápad manžela, měla jsem o tom jisté pochyby, ale nakonec to nebylo tak zlé. *Uchechtla se a napila se, než se přivinula k REMIMU. Který e tam objevil také a polibek mu opětovala. Chvíli je s úsměvem pozorovala, než svůj pohled věnovala NATEOVI, kterého poslouchala.* On asi občas zapomíná, ale to nevadí, tak tedy oficiálně, jsem Aless a ty musíš být ten čaroděj, co s ním létal po New Yorku, jak mi nadšeně vyprávěl. *Usmála se na něj, přičemž pak jen pozvedla obočí, jakmile slyšela, co čaroděj povídal dál.* Tak on si takhle ztěžoval jo, no to je mi ale novinka. *Zasmála se a koukla na REMIHO s úsměvem, ten jí pak ale lehce povadl, když za ním uviděla, toho, kterého tu vlastně ani nechtěla a nechápala, co tu dělal, kousek od nich totiž stál DRAGOS. Aless pak zpozorněla a napnula se ještě víc, když z druhé strany od něj stála právě Lily, která si došla pro pití.*
*Remi ihned objetí KIM opětoval nazpět. Pak se usmál a zamyslel se.* Já nevím, ale řekl bych, že oboje. *Zavrněl spokjeně s pohledem na Aless. Pak koukl ale zase na KIM.* No, pokud to dopadne, budu mít vlastní kapelu. A hodila by se nám nejaká fotografka, co by fotila během vystoupení. *Uculil se tajemně. Pak se otočil na NATEA, zaposlouchal se a na moment se zarazil. Vypadalo to, jako kdyby starší počítač zpracovával příkaz. Pak se rozzářil.* Už chápu!! *Vyjekl pobaveně a zasmál se. pak se zaposlouchal do toho, co NATE říkal. Jakmile začal mluvit, vykulil oči, nakonec k ČARODĚJOVI přiskočil a hlasitě se zasmál.* Jooo, jo to stačíiiii, to stačí, heheheee, nooo, poznat z vyprávění a teď vidět na obřadu, tak jsem to, myslel...heheh... *Pronesl nervózně a zašklebil. Když ale viděl, že ALESS to vzala dobře, tak se usmál. Pak si ale všiml muže, jež na něj zamával, a Remi by k němu šel, kdyby nestál vedle DRAGOSE. Nakonec ale skousl svůj strach a došel až za svým strýčkem.* Ahoj, tady jsi, pojď, seznámím tě s přáteli!! *Uculil se, vzal jej za paži a táhl k NATEOVI, ALESS a KIM. Když se pak ale jeho pohled sešel s tím DRAGOSOVÝM, chvilku na něj koukla, než se jen přihlouple usmál a pokynul hlavou, snad na pozdrav. To už ale dovedl strýčka k OSTATNÍM.* Tak jo, všichni, tohle je můj strýc, Mano. Strýčku, to jsou KIM, NATE a ALESS, má manželka. *Usmál se.* Moc mne těší, vážení. Myslím, že alespoň jednou jsme o každém z vás slyšel z Remiho vyprávění. *Usmál se fér.*
*Castor, který ještě něco telefonicky vedle vyřizoval, se po chvíli vydal vedle také. I když měl volno, musel hovor vzít a vyřídit ho. Když došel vedle, už se to tam hezky rozjíždělo a on se rozhlížel, aby viděl, kdo všechno tam byl. Poznal mnoho známých tváří. Sám si došel k baru, kde se postavil vedle Jeffa a Lily a objednal si pití, načež se s oběma dal do řeči. Občas kouknul kolem, kdo kde byl. Měl v plánu zajít pak i za novomanžely, ale pro teď měli kolem sebe dost lidí.*
*Nate se škodolibě šklebí, zatímco REMI začne vyšilovat a u toho se pobaveně směje.* Ty jsi spíš nemyslel, co? *Rýpne si do něj ještě pobaveně, zatímco se obrátí na ALESS.* Bingo.. *Prohlásí na její slova.* Nate.. *Představí se nazpět i on a na její slova přikývne, přičemž se zazubí.* Jsem mu říkal už od první stížnosti, že co se škádlívá, to se rádo mívá.. Aaaa jeho slova byla asi něco takového.. *Prohlásí a pak co nejlépe zvládne zaparoduje Remiho hlas.* No a narazil jsem na takovou šílenou, sexy, ale šíleně pomatenou divnou upírku.. Pff.. Láska s ní? S tou pomatenou psychopatickou ženštinou.. *Rozesměje se.* Ale pak změnil názor.. *Mrkne na Aless pobaveně.* Další setkání už to bylo spíš.. Pamatuješ si, jak jsem říkal, že se ta upírka chovala jako totální kráva? No.. Tak já si nemůžu pomoct.. Něco na ní je.. Nesměj se miiii!!! Jsem zmateneeeej! *To Nate propukne v ještě větší záchvat smíchu a je mu jedno, že se ho fér asi brzo pokusí zavraždit.* A za dva měsíce to už bylo, víš jak mě ta upírka hodila o stěnu baru a o které jsem říkal, že je strašná potvora, ale nakonec jsem k ní začal něco cítit? No tak tu si budu brát.. *Uculuje se pobaveně s tichým smíchem. Dokonce si i utře neviditelnou slzu smíchu.* Mno.. Řekl jsem mu na to jen jednu věc.. *Otočí pohled výlučně na REMIHO a škodolibě se zazubí.* Já to říkal.. *Pronese ty tři slova, zatímco kývne na nově příchozího muže.* Těší mě, Nate.. *Představí se a na jeho slova mu cuknou koutky.* Doufám, že jen to špatný.. *Pronese pobaveně.*
*Když pak u Lily viděla Castora, trochu se uklidnila a mohla se zase plně věnovat ostatním. Jen co se k nim přidal Mano, přivítala se s ním a usmála se na něj.* My se přece známe, přece jen, ten oblek jsi mi pomáhal vybírat ty. *Zazubila se na něj a jakmile se jí představil i Nate, pokývala hlavou a jen co začal mluvit, poslouchala. Pohledem těkala z NATEA na REMIHO a nestačila se divit, chvíli vypadala, že se mračí, ale přitom jí cukaly koutky, jak se jí chtělo smát, zvlášť při pohledu na REMIHO, který se určitě modlil, aby byl neviditelný. Nakonec jen pozvedla obočí a podívala se na svého manžela.* Teda, tak to koukám. Vidím, že hodně věcí se asi dozvím spíše od tvých přátel. *Rozesmála se nad tím pobaveně a napila se svého pití.* Takže tím, jak jsi řekl „já ti to říkal“, jsi věděl, jak to nakonec dopadne? *Uculila se na NATEA, mezitím si objednala ještě něco k pití a občas koukla kolem.*
*Remi se pak uculil, a jakmile začal pak mluvit NATE, tak vykulil oči. nevěděl, jestli po něm chce skočit, nebo mu jen vynadat, nebo se zasmát, ale nakonec si jen složil ruce do hlavy, načež se na něj zadíval a odfrkl si.* NATE, ty jsi ale, fakt práskač. *Pronesl a pak se zasmál.* Takže tak, drahá, přesně takhle to asi bylo. *Zasmál se, než se natáhl k NATEOVI, aby jej jemně praštil pěstí do ramene.* Ale vystihl jsi to fakt přesně, mohl by jsi být herec. Oh, počkat. *Pronesl, a pak se zasmál. Nakonec se otočil na ALESS.* Ale hele, já jsme vždy shrnul aktuální situaci, no a ne? A nakonec se to tak vyvinulo, že jsme tady,. *Zaculil se a pak se natiskl k ALESS, aby ji mohl vtisknout polibek.*
*Nate se pobaveně škodolibě zašklebil, když si REMI složil hlavu do dlaní.* Co bych to byl za kámoše, kdybych tě nenapráskal? *Odvětí řečnickou otázkou, když ženichovi pocuchá vlasy. Pak vrátí pohled na ALESS.* Už ve chvíli, kdy si začal poprvé stěžovat.. Klasické klišé enemies to lovers.. *Prohlásí spokojeně a dvěma prsty ukáže nejdříve křížek, pak s nimi udělá oblouček a spojí obě ruce v srdíčko. Načež se uchechtne, že ho Remi praští.* Oh jinak.. Kdy plánujete otevírat dárečky? *Zajímá se.* Můj je teda spíš pro nevěstu, neboť ženich už toho dostal hodně na rozlučce..
*Přivinula se k REMIMU a polibek mu pak opětovala, než se znova uculila.* Ale jen ho nech, ať hezký napráská klidně ještě další věci, já si je moc ráda poslechnu. *Zazubila se na svého manžela, než se otočila na NATEA.* Abych řekla pravdu, tak jsi asi jediný, kdo si myslel, že to takhle skončí. Remi ani já jsme to nějak nečekali, takže když přišlo na lásku, asi jsme se toho každý lekli. *Uculila se a napila se.* Hm dárky? Ani nevím, tak nějak je otvíráme průběžně, někdo je dá osobně, někdo je odkládá, ale většinou hned otvíráme ty, co nám je dají osobně.* Odpověděla NATEOVI.* Což mi připomíná lásko, Kim, nám dála taky, jsou to přírodní šperky, jsou moc krásné a tvůj kamarád Robert nám dál kotě. Ano slyšíš správně, právě teď mi po šatně běhá malé černé kotě. Takže od teď budeme mít doma dva hady a dvě kočky. *Zasmála se.*
*Jakmile zahlásil, že to bylo kliše, protočil pak Remi očima.* No jooo, no jooo, klišé klišé. *Zasmál se a mrkl na NATEA. Pak se zamyslel.* No já nevím, kdy budeme otevírat dárečky, zlato? *Podíval se Remi na ALESS. Poslouchal, co mu řekla a pak se uculil.* No, jo přesně tak, něco teď, ale většinu až poté, takže se teď můžeme věnovat hostům a tak. Ale jinak, něco už máme a je to super!! *zasmál se. Pak se uculil.* Páni, tak ty šperky potřebuju vidět, a...kočku? Další kočku? A kde je!! Jak to že ji ještě nemám! Holka? Kluk? Má jméno? Ukaaaž!! *Vypískl.*
*Axel se po obřadu jde převléknout do toho saka, co měl nachystané. Proto na nějakou hcívli zmizí než se vrátí zpátky. To už vidí jak k nemu kríčí maldý čaroděj a fér. Slabě se na ně usměje.* Zdravíčko hoši. Jak se vám daří? *Zeptá se a pak překvapeně koukne na drink, který mu Lóni podá.* Oh děkuji. *Přičivhne si k pitíaby měl zruha představu coto je a pak se na nazdraví napije.* Nazdraví teda. *Napije se a pak se ležérně opře o sloup.* Krásná svatba, to oddávání nedělám poprvé. Jednou jsem už oddával, tady v new yorku. Byla to svatba---nějakého mladého čaroděje a ještě někoho mám dojem, je to pár let zpátky. *Našpulí lehce rty.* Vy ste....spolu, jako ofiko? *Ukáže na ně rukou plnou prstenů.* To je super. Přeju vám to. *Znova se napije.*
*Bob si užívá příjemné konverzace s Davidem, když je vyrušen DRAGOSEM. Oba bratři se na něj podívají jestli chce dál... existovat.* Hele, ty pijavice prašivá, nepleť se do mého bráchy, nebo ti ukážu jaké to je dostat bobek do oka!* Začne David poskakovat a řvát na DRAGOSE. Bob ho sleduje a usměje se na něj, než svého bratra obejme.* Oh, ty mě chceš chránit, to je tak milé... ah... malém bych ti odpustil, cos mi udělal.* Prohlásí a na Davidovi je vidět, že o to mu tak trochu šlo. Bob si pak dá Davida na rameno a podívá se na DRAGOSE.* Jasně, předtím jsem musel předat dar, co byl živý a docela naštvaný. Takže jsem ho radši předal.* Řekne s pokrčením ramen a všimne si TAYE. V jeho očích to zajiskří. Čehož si všimne David a přeletí na DRAGOSOVO rameno.* Nechci nic říkat, ale brácha má na sobě kletbu od démona, takže je lehce mimo.* Zašeptá mu a Bob mezitím zamíří k TAYOVI.* TAY!* Zavolá na něj a obejme ho.* Co si takhle zatančit?* Zeptá se ho a je mu jedno, zda je někdo kolem něj. Prostě je TAY jeho!*
*Keď si pripijú, nechá pohár vo svojich rukách a ramenom sa obtrie o LÓNIHO, než sa naširoko usmeje smerom k AXELOVI, na ktorom sa mu zdá, že ostáva spokojný výraz aj po ich náhodnom výbere alkoholického nápoja, čo mu priniesli. Šťastne pozrie na CHLAPCA vedľa seba, očakávajúc, že niečo AXELOVI povie on, predsa len sa poznajú o dosť dlhšie, ale nakoniec to vyzerá, že odpovie v sekunde on sám. Šťastne sa na LÓNIHO vrhne a pobozká ho na líce.* Áno, no… trochu sme poslúchli radu. *Žmurkne smerom k STARŠIEMU ČARODEJOVI, aby mu naznačil, že ak chce, môže si menšiu časť zodpovednosti privlastniť. Nakoniec, držiac za ruku BLONDIAKA vedľa seba sa zamyslí.* Ja som na svadbe ešte nebol. Ako to zvyčajne prebieha? *Opýta sa a v jeho tvári je vidieť zvedavosť, skoro by si mohol AXEL myslieť, že sa chce na niečo inšpirovať, ale Tanoiovi to v tomto zmysle nenapadne. Nasype si do nápoja jemný belavý prášok a ihneď sa napije, priloží pohár aj LÓNIMU k ústam, aby sa napil a popri tom sa skoro tajomne a zároveň detinsky usmieva.* Ten váš oblek pri oddávaní bol zaujímavý… a vtipný. *Povie úprimne, nemysliac na nejakú etiketu a čo vie, AXEL si na to celkom potrpí, no on si zas, akoby mal na výber, potrpí na úprimnosti.*
Víš jak to se mnou je, REMI. Potřebuješ fotky? Stačí říct. *Uculí se, ale pak už se zaposlouchá do hovoru SKUPINKY. Sama se s ostatními tolik neznala, takže pro ni bylo lepší poslouchat a snažit se dozvědět něco nového, než se snažit za každou cenu do hovoru zapojit. Když jim REMI představil svého strýce, s úsměvem jej pozdravila.* Těsí mě, Mano. Kim, Také vás moc ráda poznávám, snad jste slyšel jen to dobré. *Uchechtne se nad tím, jak to zní v porovnání s NATEM, ale pak se opět věnuje poslechu.* /Takže NATE je taky čaroděj./ *Neshledávala na něm nic zvláštního, jenže to při prvním setkání s BOBEM vlastně také ne. Buď znamení dobře kryl, nebo bylo nenápadné. Počkala, dokud se novomanželé nerozhodli vyrazit kouknout po kočce, nebo něčem jiném, s úsměvem se omluvila, že se chce ještě pobavít s dalšími lidmi a zamířila za Lily, aby se jí představila a poptala se jí na tu výstavu, kterou pro ni před časem fotila. Přitom se krátce pozdravila i s CASTOREM.*
Vidíš? *Zazubí se Nate na Remiho.* Tvoje žena si přeje vědět, co všechno jsi vyváděl.. Tak čím mám pokračovat? Rozlučkou? *Zeptá se a provokativně se ušklíbne na REMIHO, zda ho hodlá tentokrát zastavit. Na slova ALESS pokrčí rameny.* Jsem vědma.. *Uchechtne se.* Nebo mám šestý smysl.. Ale občas to jde vidět, i když si to někteří ani neuvědomují.. *Pronese, počež sleduje, jak Remi vyšiluje nad kotětem, zatímco Kim od nich odchází. Jen ji mávne na pozdrav, načež se otočí ještě na novomanžele.* To už je celá zoologická.. Ale já nemám moc co říkat.. Pes, kočka a dvě děti.. *Ušklíbne se nazpět.* Tak se jdi na něj podívat? *Navrhne víle, která vypadá, že dřív vyskočí ze svého těla, než ji bude dovoleno zamířit za kotětem.*
*I Aless kývla na pozdrav KIM a sledovala jí, když pak viděla, že je s Lily, jen se nad tím usmála. Poté pohlédla na manžela.* No myslím, že je to holka, ale nejsem si jistá, nemá ani jméno, takže to asi budeme muset pak vymyslet a pokud jí chceš vidět, tak je v místnosti, kde jsem se převlékala, někdo z našich se tam o ni stará, takže se klidně jdi kouknout. Je to taková malá černá koule, trochu se čertí, byla asi dlouho v krabici. *Uchechtla se.* A ty šperky jsou tam taky, na stole v krabičce, tak se při jednom na ně můžeš kouknut.* Mrkla a vtiskla mu polibek na tvář, načež se pak podívala na NATEA a pozvedla obočí.* Tak o rozlučce chci taky slyšet, hádám, že to asi bylo něco, takže co všechno jste provedli, rozbili a nevím co ještě? *uchechtla se a pak se lehce zarazila.* Počkej, ty máš děti? *Optala se.*
*Na Kim se pak už jen usmál. Pak koukl na NATEA. Chvilku přemýšlí, ale nakonec rezignuje.* hele, Aless se mnou byla na dvoře, pak jsem ji vezl střískanou domů z HAlloweenské party, myslím, že i kdyby jsi jí to řekl, tak jí to nepřekvapí. *Zasmál se fér a vyplázl pak na NATEA jazyk. pak kývl na souhlas.* No jooo, půjdu, ale...ale hosti...sakra, to je nerozhodnost. Po přípitku!! Pak až, teď budu tady. *Uculil se na něj a pak koukl na ALESS.* Kouknu se na to vše pak, ale neboj, podívám, jen budu ještě tady. *Usmáls e na ni, načež se natáhl a vtiskl jí jemný polibek na rty. Jakmile řekla, že chce slyšet o rozlučce, koukl na NATEA.* No, můžeš spustit.*
Muzikálový film, konkrétně. *Upřesnil. Věděl, jak to obecně s filmy podle skutečné události bylo. Nedá se na ně spoléhat. V tomto případě se to však tolik na přesnosti nezakládalo. Přeci jen se nakonec mělo přímo jednat o muzikál. Když by měl rozebrat třeba ten o Hamiltonovi, taky tam bylo dost chyb, o nichž párkrát i věděli, jen se jim to nehodilo do písně.* Myslím, že muzikály nejsou zpravidla o přesnosti..ty chyby se tam z většiny objevují naschvál, aby jim to sedělo do písní. Navíc dokud to není dokumentární film, na přesnosti tolik nezáleží. Má to stejně člověka jen pobavit. *Pokrčil rameny, načež se sám rozhodl vyhledat osobu, za níž chtěl určitě jít. Ta se nacházela u baru, což ovšem nemusel ani DRAGOSOVI sdělovat. Už si toho všiml, takže jej prostě následoval, než se od něj oddělil, aby mohl jít přímo za REMIM. K němu a ALESS s NATEM, se přiblížil zrovna, když KIM odešla.* Zdravím, chtěl bych jen pogratulovat. Nebudu dlouho zdržovat. *Řekne hned na začátku, než se otočí přímo k REMIMU.* Je super, že jsi nakonec přišel střízlivý. *Uchechtne se, načež zamrká a ohlédne se, když na něj BOB zavolá a hned vzápětí jej obejme.* Ale jo, klidně, jen vydrž na chvíli. *Odpověděl mu na jeho otázku.*
*Nate se pobaveně zasměje nad slovy REMIHO a jeho rezignací.* Hele.. Klidně se na to kotě jdi kouknout.. Já si stejně musím jít promluvit s Triss.. *Odpoví mu pobaveně.* A tvou rozlučku prásknu až za chvilku.. Až vám budu říkat přípitek.. *Mrkne na něj, protože mu to Remi svými slovy připomněl. Odloží svou sklenici na bar a ještě přikývne na slova ALESS.* Dvě. *Odpoví ji i ukáže na prstech s uchechtnutím, než vyrazí od nich pryč. Počkal schválně na moment, kdy TRISS nebude obletovaná lidmi. Cestou se schválně trochu zdržuje, aby dorazil v moment, kdy u ní zrovna nikdo nebude a on nebude muset narušovat rozhovor.* Ahoj.. *Začne pozdravem a dá Triss šanci maximálně mu ho oplatit, než spustí.* Nechci se hádat.. Vím, že jsem udělal chybu; ne jedinou v životě; *Pronese k sobě spíše.* ale také se mi nelíbí, že ode mě je očekávaná omluva za mou chybu, zatímco já ty tvoje několikrát benevolentně přehlížel. *Zvedne ruku, pokud by se chystala Triss něco říct a přerušit ho.* Ne, chci to doříct. *Dodá, kdyby náhodou a pak pokračuje.* Mohl bych tady začít vyjmenovávat kolikrát jsi ty likvidovala mojí důvěru a já to přešel, a co víc jsem tě mnohdy i utěšoval, ale nebudu to dělat.. Pokud si to sama neuvědomuješ, tak nemá smysl, abych ti to já tady připomínal. V každém případě chci říct, že tohle mě nepřipadá fér. Neudělal jsem to střízlivý, při plném vědomí, a v tom stavu jsem věřil, že je to pro tvoje dobro. Nebudu to tady okecávat, nebaví mě to už. Jestli chceš tak moc slyšet tu omluvu, tak dobře. Omlouvám se. Ale chci, aby sis uvědomila, že já po tobě omluvu nikdy nežádal, a nežádám ji ani teď, a nikdy jsem tě nenechával takhle samotnou a že ať už jsi provedla sebevětší blbost, tak já tam vždycky stál a čekal. Přeber si to jak chceš, ale já tímhle nehodlám kazit Remimu svatbu. Řekl jsem, co jsem potřeboval. *Ukončí svoje slova, než zamíří pryč. Nechtěl se tady a teď pouštět s Triss do další debaty, která by mohla vyeskalovat v hádku, protože pak by byl schopný právě vytáhnout ty momenty, které zmiňoval a to bylo to, co taky nechtěl. Proto zamířil ke CASTOROVI a nahodil pobavený úšklebek, neboť po dobu rozhovoru s Triss se snažil mít co nejvíc neutrální výraz.* Tak co? Donesl jsi ten porcelán? *Zasměje se.*
*Starší upír jen pozvedne obočí, načež si odfrkne.* Když už píšou o reálné osobě, tak by se měli držet faktů.. *Nesouhlasí se slovy TAYLORA. Vyrazí s nim k baru, kde jej má stále v koutku oka při rozhovoru s novomanžely, zatímco on je v rozhovoru s ROBERTEM. Dragos se na ptáka nejprve zamračí, ale pak mu zcvaknou drátky a on se ušklíbne.* Nazdar, DAVIDE.. Dlouho jsme se neviděli.. Vidím, že čím máš menšího ptáka, tím větší je tvoje ego i nadutost.. *Uchechtne se a sleduje, jak ho BOB obejme, nad čímž převrátí očima.* Oh, Hecaté.. To jsi jim dával leprikona nebo co? *Zajímá se na oko s lehce nakloněnou hlavou ke straně. Co se týká divného chování Roberta vůči TAYLOROVI, tak si už nějak zvykl, ale zpozorní, jakmile mu přeletí David na rameno. Zamračí se a zachytí Taylora rukou nad loktem.* Ty nikam.. *Přikáže mu. Druhou rukou chytí DAVIDA na svém rameni a stiskne v ní jeho tělo.* Jakou kletbu? *Zavrčí na něj.* Mluv, nebo ti uhryznu hlavu! *Poručí mu, přičemž střídavě pozoruje Davida, Roberta i Taylora.*
Ahoj.. *Odvětí NATEOVI, když se u ní objeví a napije se ze skleničky, kterou si mezitím uzmula, než se dala do řeči tu a tam s někým okolo, většinou šlo ale spíše o zdvořilost. Nechápala, proč však vytahuje tohle zrovna tady a nadechne se skutečně, aby se zeptala, alespoň je odvedla, ale umlčí ji a tak zmlkne, poslouchajíc další jeho slova. Svými slovy bodá do správných míst. Chvíle, kdy jí utěšoval byly chvíle...kdy mu ublížila. Byla v nich natolik v šoku, že ani nyní s jistotou neřekla, zda se při nich omluvila či jen litovala sebe, toho co udělala a opakovala, že tohle nechtěla... ale měl pravdu. Víckrát udělala něco, co mu vadilo, i kdyby takovou drobnost jako že jej dvojčata oslovují tati. Vždy byly hranice a byly chvíle, kdy si je neuvědomila a překročila je...a to zabolelo. Bodl ji osten sebeobvinění, že je špatná kámoška a když odešel, ani jej nenásledovala, jen roztržitě klepala do skleničky, než se zhluboka nadechla a sledovala čaroděje, jak míří za CASTOREM, polkne a po chvíli se vydá k nim a na vílu se usměje.* Ahoj, Casi. *Mrkne na něj a jestli svolí, i ho obejme.* Nechci ti kazit chvilku s Nateem, ale můžu si ho půjčit? Potřebuji s ním mluvit. *A teď už nemůže couvnout zpátky. Přesto se na NATEA otočí a nadzvedne obočí.* Jestli ti to nevadí a máš chvilku, ovšem... *Trochu znejistí, co když nechtěl, aby za ním šla, aby to tu řešila...ale aby si to proležela v hlavě a pak přišla a nebude s ní tak chtít mluvit?*
*Bob se nad DRAGOSOVÝMI slovy zasměje. David už ne. U jeho otázky se na něj vážně podívá.* U všech satanů, víš jak je leprikon drahej? Bych musel dát do zástavy i své bratry a za to mi nějaká hloupá svatba nestojí. Dostali kočku, jak si žádá má rodná tradice.* Řekne vážně a pat se věnuje TAYOVI. Jenže je TAY zastaven, protože David kecal. David je také přišpendlen.* Kletbu sukuby. Ale klid. Upírkovi nic nehrozí. Rune, se umí ovládat během těchto kleteb velice dobře. Není to poprvé, co ho takto naši sourozenci prokleli. Je to už jen vyčerpávající, po prvních dvou dnech a ty už má za sebou.* Prohlásí David a Bob se na něj podívá.* To má pravdu. Jen David tohle nedává a Jack by měl problém. Navíc je tahle kletba vždy zajímavá. Někdy se její trvání urychluje orgasmem, který je ovšem až nemožné dosáhnout. Protože sukuby během vyvrcholení požírají energii a pokud prokletý nemá sběrač sukuby, tak je prakticky nemožné dosáhnout uspokojení. David brečel když ho proklel Ghral během doby, kdy jsme se spolu bavili.* Nezapomene se vysmát Davidovi. Přitom je však vidět, jak i když je naštvaný, že je prokletý na pár dní, tak je to další věc, co může zkoumat.*/Experiment mezi lidmi, lovely./* Pomyslí si nadšeně.*
*Castor se chvíli bavil s Lily, ale když pak k nim došla KIM, pozdravil jí a nechal holky bavit se spolu, přece jen začali řešit nějaké pracovní věci mezi sebou. On si jen vzal pití a rozkoukával se kolem, když se pak k němu přidal NATE.* Zdravím. *Kývnul mu na pozdrav a uculil se.* Si piš, že donesl, je to ta největší krabice, jde o porcelánový set 42 kusů, takže myslím, že mají co rozbíjet a my se můžeme vsázet o to, kolik kusů jím zůstane do dalšího měsíce. *Zasmál se spolu s ním. Když se pak k nim přidá i Triss, mile se na ni usměje.* Ahoj Triss, rád tě zase vidím, mimochodem, moc ti to sluší. *Usměje se a objetí jí vřele opětuje. Pak jen lehce přikývne.* Jasně, klidně si ho půjč. *Mrknul na ně a sám se odebral o kus dál, aby jim dal soukromí.*
*Čaroděj se na CASTORA zazubí.* Výborně.. *Následně se ještě zasměje.* Mají před sebou líbánky, takže měsíc by to ještě mohlo přežít, ale já tipuju, že tak do půl roku už bude polovina sady v háji.. *Uchechtne se, než otočí hlavu, když dorazí k oběma TRISS. Chvíli si ji přemýšlivě prohlédne a pak vrátí pohled na CASTORA.* Dej mi chvilku.. Tu sázku s porcelánem určitě ještě proberem.. *Ušklíbne se jeho směrem a pak se s vážnějším výrazem vrátí na čarodějku. Udělá pár kroků stranou od féra, aby měli alespoň iluzi nějakého soukromí a pak začne.* Jestli máš k tomu nějaké proti argumenty, Triss, tak je nechci slyšet.. Nemám k tomu už co víc říct.. Navíc nechci Remimu a Alessandře kazit jejich den tím, že strhneme pozornost na sebe.. *Pronese, ale aby ji znovu nesebral veškerou možnost na reakci, tak zmlkne a s rukama založenýma na hrudi čeká, co k tomu vlastně Triss chce říct.*
No právě, myslím, že my spolu měli už tolik šíleností, že mě asi už nic nepřekvapí. *Zazubí se a pak na REMIHO koukne.* Tak se na ni můžeš podívat pak, času je dost, navíc jí budeme mít stejně doma.* Usmála se na svého milovaného a polibek mu opětovala, než pohlédla na NATEA.* Počkám si tedy na přípitek, jsem fakt zvědavá. *Uculila se a napila se svého pití, které pak odložila. Chtěla ještě něco říct, ale to k nim došel TAYLOR, na kterého se podívala, poslouchala jeho gratulaci a pak se na něj usmála.* Děkujeme za přání. *Pronesla a chvíli přemýšlela, než pokračovala.* A doufám, že to jak jsme se tehdy poznali přejdeme a necháme to být. Časy se mění a lidi taky. *Pronesla a znova se usmála. Pamatovala si tehdy, jak to bylo a do teď si myslí, že to byla pitomost.*
*Dnešek si nechtěla nechat ujít a hlavně si ho chtěla užít. Nejen, že tam s ní bude Cas, ale že bude na další menší oslavě. Byla překvapena, že součástí celé akce byl Remi, který to sám uspořádal. Přála mu to a moc. Byla ráda za oba. Jen co s Casem přijeli, tak si musela Athena ještě odskočit někam něco poblíže zařídit. Ne, že by se jí zrovna chtělo, ale když už byla poblíž, tak to chtěla uzavřít za vyřeše. Po nějaké chvilce se vrátila a ihned se snažila najít Case, což nebylo tak težké jak si myslela, že bude. Přicupitala k němu s úsměvem.* Už jsem tu. Promiň, že mi to tak trvalo. Neměla jsem vůbec v plánu to řešit, ale když už jsem tu. *Pokrčila rameny, přičemž si byla jistá, že zrovna Cas to pochopí.* Tak o co jsem přišla? *Optá se s úsměvem.*
Nad odchodem NATEA pak pokýval hlavou a ještě mu zamával. pak se otočil na ALESS.* Jasně, kouknu se na ni pak, ale ii tak, kouknu. A těším se, jaké vybere jméno? *Zavrněl spokojeně Remi a sklonil se ke své upírce. Když pak k ně mu došel TAYLOR, otočil se na něj pak a usmál se.* Děkuju, jo, nevím sice, jak dlouho to vydrží, ale ač by mě přemlouvali jakkoliv, tak bych tak asi nešel. *Usmál se na něj.* Já děkuji, že jsi přišel, rád tě tu vidím. *Usmál se mile fér.*
*Cas popíjel svoje pití a tak nějak přemýšlel, když konečně uviděl ATHENU, která se vrátila. Proto se vydal k ní.* V pořádku, neomlouvej se, hlavní je, že jsi už tady, takže dáš si něco k pití nebo jídlu nebo co bys ráda?* Optal se jí a sám prázdnou sklenku odložil na tác číšníkovi, který zrovna procházel s tácem prázdných skleniček.* A o co jsi přišla? Obřad byl moc hezký, rychlý a hezký a no teď se tak nějak všichni baví, s přáním jsem ještě čekal na tebe a přípitek taky nebyl. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, ani jsem ti ještě dneska neřekl, jak moc ti to sluší. *Mrknul.*
Ještě že tak..nevypadalo by zrovna nejlépe, když bys nedokázal pomalu ani dojít po svých k oltáři. *Uchechtl se pobaveně, načež kývl a přesunul svoji pozornost k ALESSANDŘE. Hlavu přitom lehce naklonil do strany.* Uvidíme, budu minimálně rád, když mi nebude hrozit přehození přes celou místnost. *Vypustil ze sebe. Asi aby dal najevo, že o tom incidentu ví, přestože u toho nebyl napřímo. Schovával se v boxu. Nicméně i tak ALESS věnoval jemný úsměv, než se přesunul k BOBOVI, jemuž i vzápětí odpověděl na jeho otázku. Ač by však rád tančit šel, bylo mu v tom zabráněno DRAGOSEM, který jej chytil a udržel u sebe. Zmateně mu tedy věnoval nechápavý pohled, kterým pak v tichosti těkal mezi DRAGOSEM, DAVIDEM a ROBERTEM. Moc předmět jejich konverzace nepobíral, původně tedy. Mnohé pojmy mu nakonec už známy byly a tak si dovolil BOBOVI věnovat docela zděšený pohled.* Nevím, jestli chci podrobnější vysvětlení, ale myslím, že radši ne. *Po tomto koukl raději do země a skousl si ret.* /Tak to už si asi teď nezatancuju, co?/
*Upír zakroutí hlavou.* Věř mi, že jsem za dobu svého žití zatím žádného sehnat nepotřeboval, takže ne.. *Odpoví mu pobaveně.* Nicméně bych ti doporučil zastavit spíš svou ledvinu.. Nevím jak toho mladšího bráchu, ale tohle jsem si jistý by nikdo nekoupil.. *Uchechtne se a hlavou poukáže na DAVIDA.* I když jako k papouškovi mám k němu mnohem větší sympatie.. *Dodá s úšklebkem. Poté zachytí TAYLORA dřív, než by mohl jít s BOBEM tancovat a zamračí se na papouška, aby mu vyzvonil, co je to za kletbu. Podezíravě se zamračí na čaroděje, který ještě čarodějem byl.* Varuju tě, Hellere. Taylor se nehne z téhle místnosti.. *Pronese ještě k němu, než mladého upíra pustí.* A ty jdi otravovat třeba nevěstu, ptáku.. *Pronese k Davidovi, kterého pustí a trochu vyhodí do vzduchu, aby stihl mávnout křídly a nerozbil si zobák.*
Já věděla, že ty to pochopíš. *Uculí se na chlapce vedle sebe.* Možná jen něco k pití. Hlad úplně nemám a pití taky není nikdy dost, takže nějaké pitíčko. *Uchechtne se a poslechne si od chlapce vedle sebe o co vše přišla. Mrzelo ji, že přišla o tak krásnou záležitost jak ji popisoval, ale bohužel s tím nic nemohla udělat.* Počkal jsi na mě? Ty jsi užasný. *Pověděla mu, alespoň tam za nimi nemusela chodit sama. Po jeho slovech se na něj dívka znovu uculí a lehoučce zčervená.* Děkuji. Ty taky dnes pěkně záříš. Normálně tu vezmeš dech spoustě ženám, chudáci jejich muži. *Lehoučce zavtípkuje, ačkoliv to myslela upřímně.* Takže v musíme dojít popřát, to je takový úkol jedna.. *Na moment se zarazí.* Úkol číslo jedna je sehnat mi pití, což nebude absolutně težké. *Zasměje se a ohlédne se kolem sebe pro pití.* Ty už jsi si něco dal?
Jméno asi vybereme pak, zatím mě nic nenapadá, ale věřím, že na něco přijdeme. *Uculila se sladce na REMIHO a přivinul se k němu ještě víc, než pak opět koukla na TAYLORA.* Neboj se, házet tebou určitě nebudu, postačí mi, když spolu budeme nějak normálně vycházet třeba. *Mrkla na něj a pak se usmála. Chvíli je pozorovala a pak svou pozornost věnovala REMIMU.* Půjdu to teď nějak projít, kouknu i na Lily, jestli je vše v pořádku a pak se za tebou zase vrátím mi amore. *Políbila ho a nakonec se vzdálila, ale ne moc daleko. Došla totiž k DRAGOSOVI, na kterého se usmála.* Páni, musím říct, že tebe bych tu nečekala. Věděla jsem, že dojde Taylor, ale myslela jsem, že přijde s chůvou, ne že ho přivede sám taťka. Hádám, že tvůj svatební dar bude ten nejjedovatější ze všech, mám pravdu? *Mrkla na barmana a nechala si nalít whisky, které se hned napila, zatímco staršího upíra nespouštěla z očí.* Mimochodem, ještě jsem ti nepoděkovala za ten tvůj dárek. Díky Remimu dostal sex zcela jinou perspektivu. Musím říct, že je to úplně jiný level. Takže moc díky Dragosi. *Sladce se na něj usmála.*
Ještě abych to nepochopil. *Mrknul na ni a když řekla, že chce pití došel k ní k baru, kde čekal až si něco řekne, zatímco jí poslouchal dál.* Tak jasně že jsem počkal na tebe, jsme tu přece spolu nebo ne? *Usmál se sladce a sám si vzal něco k pití.* No září tady hlavně novomanželé, já jsem rád, že jsem tu tak trochu neviditelný. *Zasmál se a prohrábl si pak vlasy.* A jasně, dáme si něco k pití a pak se půjde popřát, to se zvládne neboj se. Já už drink měl, ale dám si další, dám si s tebou. *Pronesl s úsměvem a sledoval jí.* Jinak všechno v pořádku? Myslím, jak jsi musela odejit. *Optal se.*
*Remi se na Aless koukl a pak přikývl. Když se nakonec vzdálila, aby promluvila na Dragose, tak jen zaslechl to, co řekla, a následně litoval toho, že zrovna pil. Pitím se skoro přidusil, a aby se k tomu nemusel vyjadřovat dál, vzdálil se, raději. V davu spatřil CASTORA, který se bavil s nějakou dívkou, a tak zamířil k nim. Až pak si všiml, že to je ATHENA.* Tak, jaks e tu bavíte? *Uculil se na CASE a pak se podíval na VÍLU před ním.* Athena, že ano? Viděli jsme se na tom plese na Zimním dvoře, rád tě zase vidím. *Usmál se, načež se natáhl pro její ruku. Pokud se mu nevycukla, galantně jí políbil na hřbet dlaně a pak se usmál.* No, a jak se daří? *Zazubil se.*
*Bob se podívá na Davida.* Jako papouška jo.... ale ledvina čaroděje... Hmm... co se stane s civilským tělem, když mu dáme orgán čaroděje? Zajímavá myšlenky, musím zjistit, zda ji někdo nezkoumal.* Prohlásí a David se na DRAGOSE podívá.* Dík... hádej od koho sebere orgány.* Zapiští na upíra a když je volný, tak odletí stranou na bar. Bob se na Dragose zazubí.* V klidu, nikam se s ním nechystám kromě parketu.* Prohlásí a odtáhne TAYE na parket, aby si tam s ním zatančil.* Tak jo, malá pravidla, moc se o mě netřít, dnes nedrbat za ušima a netahat za ocas. Jsem trochu citlivější.* Ušklíbne se a pustí se do trochu monotorního tance, aby jeho tělo neragovalo jak nechce.*
*Zvesela se usmál, když jej Dragos pustil, načež se podíval na ROBERTA. Jako by úplně zapomněl, o čem se právě ČARODĚJ se STARŠÍM UPÍREM bavil. Jednoduše se prostě nechal odtáhnout na parket, aby si s ROBERTEM mohl zatančit. Následně se podíval do očí svého tanečního partnera a kývl.* To poslední jsem ani v plánu neměl. *Pravil, načež naklonil jemně hlavu do strany.* Proč na tebe vlastně sukuba uvalila kletbu? Naštval jsi ji? *Optal se zvídavě. Z jejich předchozí konverzace pochytil docela dost informací, možná až příliš těch nechtěných. Opravdu nepotřeboval vědět, čím se ta kletba urychluje. Nebo to možná potřeboval a vědět to pouze nechtěl. Nuže, víc jej zajímalo proč se něco takového stalo.* Vypadáš jako chodící spánkový deficit..je to kvůli té kletbě? *Zajímal se dál se zvědavým výrazem. V očích se mu nakonec zračila i starostlivost. ROBERTŮV vyčerpaný vzhled jej poněkud znepokojoval už od chvíle, co jej takto viděl.*
Umíš být někdy fakt roztomilej, když chceš. *Řekne chlapci.* Neviditelný? Noo, jako v tom tě mohu přesvědčit, že jednu chvilku tak působíš. *Vezme si také pití.* Jak se ti chce, ale fakt nemusíš pít kvůli mně. *Utáhne si z něho, přičemž si svého pití usrkne. Pohlédne na CASE.* Jo, jasně, všechno je v pohodě, jak má být. *Usměje se, když v tom spatří REMIHO.* Jsem tu pár minut a sranda na každém rohu. *Řekne mu upřímně s úsměvem.* Ano, řekla jsem si, že by bylo fajn se tu ukázat a rovnou se s některými znovu vidět a pokecat. *Nechala ho, aby ji mohl políbit na hřebt ruky, přícemž se hned usmála.* Také tě mimochodem ráda vidím. Řekla bych, že všechno jde jak po másle. *Uchechtne se.* Hllavně s tvým kamarádem se faaaakt dobře vaří. *Poukázala na společné vaření s CASEM, které se stihlo trochu zvrtnout. Pohlédla na malý moment na CASE, aby mohla vidět jeho reakci, ale pozornost ihned odvedla zase k REMIMU.* Mimochodem, chci ti moc popřát k tomuto celému. Jsem velice ráda za vás za oba a přeji vám obě jen a jen to nejlepší. *Mluvila hlavně za sebe, aby CAS také mohl popřát, aby nemluvila jen ona za oba. Chtěla ještě pokračovat, ale v tom ji začal vyzvánět telefon. Normálně by si toho nevšímala a vypla ho, ale mělo to co dělat s tím co řešila. Pohlédla na chlapce před sebou.* Strašně se omlouvám, ale tohle musím vzít. *Pohlédla na Case, že se moc omlouvá a ihned se od chlapců vzdálila. Pří cestě příjmula hovor a stojící dál, aby měla nějaké soukromí řešila, co se děje.*
Až se mu ten papoušek promění v mrzutého čaroděje, tak nebude rád.. *Vrátí odpověď ROBERTOVI Dragos a nad jeho úvahami jen protočí očima. Odfrkne si při pohledu na pískajícího PAPOUŠKA.* Doufám, že tvoje.. Měl tě zabít už před sto lety.. *Odvětí mu.* A teď zmiz, nebo tě vycpu a upeču na Díkůvzdání.. *Odmávne ho rukou. Doufal, že půjde otravovat Alessandru, ale místo toho přišla otravovat ona jeho. Zvedl nejprve obočí při pohledu na jejího MANŽELA a kriticky nad tím zakroutí hlavou, než UPÍRCE věnuje nějakou pozornost.* Co tě vede k myšlence, že jsem ti něco donesl? *Nadhodí otráveně, přičemž se ještě vyjádří k jejím dalším slovům.* Poděkuj Malachaiovi.. Být to zcela na mě, tak se ti vaří krev v žilách při pouhé myšlence na mě, srdíčko.. *Odpoví ji s úšklebkem.*
*Opřela se zády o bar a napila se, načež se nejdříve rozhlédla kolem na ostatní, pohledem tak nějak zkontrolovala všechny a pak se opět otočila na něj.* Třeba proto, že vím, že jsi tam nějaký dárek dával, to víš, mám tady oči a uši všude můj milý, ale to tě taky mohlo napadnout ne. *Pousmála se sladce.* Tak to pak někdy poděkuju asi i jemu osobně. Ale musím říct, že kdybys dal tu svou variantu, tak bys z toho asi taky nic neměl. Víš, moje krev by byla pořád tak chladná, jako je teď, já totiž na tebe opravdu nemyslím ve dne v noci a každou možnou minutu svého života, víš zlatíčko. *Vrátila mu to stejně a ještě se sladce usmívala.* Tak co, nedáme si drink, když už tu teda jsi?
*Bob se zasměje a je v dobré náladě. Na to jak na začátku nebyl.* No ono by stačilo omylem. Ani nevíš, jak nepříjemné bylo mít na sobě první den nějaké oblečení.* Oklepe se při vzpomínce. * Ah, zjistila, že ji neberu na svatbu a urazila se. Taky se urazila, že jsem si nekoupil nový oblek... Vím dětinské, ale z pohledu démona je pořád dítě. Sice je starší jak já o pár let, ale pořád dítě.* Odpoví a vysvětlí. Pak s ním dál tančí a užívá si, ale ne zase až moc.* Ah, ano. První dva dny kletba nutí člověka k uspokojování. Takže je člověk jako zvíře v říji. Nepříjemné, ale po těch dvou dnech to slábne až to vyprchá.* Řekne s úsměvem. Dál s ním tančí.*
Ohh.. *Prohlásí Dragos skoro překvapeně.* Ty sis našla čas něco takového zkontrolovat? Od chvíle, co jsem přišel, tě vidím jen cvrlikat na to nedorostlé děcko, co sis vzala.. *Ušklíbne se následně.* Stojí ti za to, z něj dělat terč svých nepřátel? *Zajímá se, zatímco v davu najde Remiho hlavu, jak se baví s dalšími hosty.* Pověz mi.. Jaký má názor tvoje dcera na svého nového nevlastního tatínka, který by mohl být jejím vnukem? *Optá se škodolibě a spíš než ALESSANDRU tak pohledem sleduje dění okolo a hlavně si hlídá Roberta a Taylora.* Je zvláštní, jak moc mě o tom musíš přesvědčovat.. Skoro jakoby jsi tomu sama nevěřila.. *Pronese posměšně pobaveně se založenýma rukama.* Mám vlastní.. *Odbyde ji na pobídku k napití krátce.*
*Lehce zmateně se na ROBERTA podíval když se zasmál.* Budu se zkrátka snažit ty pravidla dodržovat. *Řekl nakonec, aby ČARODĚJE aspoň trochu uklidnil, i když ty pravidla byly pravděpodobně hlavně pro jeho dobro. Čert ví, k čemu by se Bob poté schýlil. Doufal jen, že ne ke kousání. Naposledy jej to nečekaně bolelo. Teď by však ta krev naštěstí na oblečení nešla vidět.* Nevím, jestli to vůbec vědět chci. *Přiznal se. Už tak to z toho povídání nevyznělo příjemně. I tak se ovšem o tu kletbu zajímal při tanci dál. Konkrétně tedy o důvod jejího uvržení na toho rozkošného čaroděje, s nímž právě tančil.* Oh..to vážně zní dost dětinsky. *Kývl.* /Na druhou stranu..co taky od ženy čekat. Snadno se urazí./ *Pomyslel si, přestože si právě touto myšlenkou lehce šel do protivky. Sám byl vesměs spíše taková dámička než pořádný muž a rovněž se i snadno urazil, což by mu třeba Morgan mohl potvrdit.* Oh... doufám, že to vyprchá úplně co nejdříve, aby ses mohl pořádně vyspat. Nemyslím si, že by ti výrazné kruhy pod očima slušely. *Uchechtl se na odlehčení, než se na BOBA vřele usmál a zlehka jej jemně a krátce pohladil po tváři, když se mu k tomu naskytla příležitost. Jinak tančil dál. Byl rád, že se jej tentokrát nemusel ptát on. Krátce mu během tance padl pohled na BOBOVY uši.* /Ale no taaak. Však jen čekají na drbání./ *Zafňukal si v hlavě, nicméně své slovo nadále držel.*
*Opět jí podceňoval, ale na to už u něj byla tak nějak zvyklá a nic si z toho nedělala.* Představ si že ano, i když se snažím trávil můj svatební večer se svým manželem, kterého máš za malé děcko, tak ano, i tak mám přehled o tom, co se tu děje. Od toho tady mám svoje lidi. *Pousmála se a napila se, už mu chtěla odpovědět ohledně Remiho, ale jakmile zmínil dceru, tak se na něj jen překvapeně zadívala.* Nevím kdo ti to řekl, nebo jak ses o ni dozvěděl, ale Lily je mimo tohle všechno. Takže se k ní ani nepřibližuj. *Tiše zavrčela a pohledem přejela po místnosti, jakmile jí spatřila daleko odsud s Kim, v duchu si oddechla a pak se zase lehce pousmála.* Nepotřebuju se přesvědčovat, protože tak to prostě je. Nejsi středobod mého vesmíru, abych tě měla v mysli pořád. *Pousmála se.* Tak dokonalý a neodolatelný vážně nejsi. Mám dost své práce, abych svou hlavu zaměstnala jinak, než myšlenkami na tebe. Ale to se asi nedá říct moc o tobě viď. Ty mě asi plnu hlavu máš, nebo to alespoň tak vypadá, když máš se mnou stále nějaký problém, i když si tě vlastně ani normálně nevšímám a pokud vím, tak ani spolu žádné spory nemáme. *Dopila sklenku a odložila jí na bar, nad tím, že jí odmítl s drinkem, se ani nepozastavila.*
Tady ne... *Řekne nespokojeně a kývne, aby ji následoval opravdu někam úplně bokem, kde zrovna nikdo není, i kdyby měli na chvilku vyjít ven.* Nemíním jim kazit den jen...jo taky jsem to posrala a nedošlo mi to, omlouvám se...měls pravdu... *Nikomu se vlastní chyba neuznávala snadno, ale Triss v ní nějak neochvějně věřila i tak, takže ač se trochu ošívala, tak se mu dívala do očí,* ať s mým zveličením, tak s tím, že jsi to přecházel a neurážel jsi se... *Zapátrá pohledem v jeho výraze, zda z toho, že měl pravdu a tak bude mít škodolibou radost, pocit vítězství nebo tak, ale taky zvedne ruku, aby ji nepřerušil jinak ztratí nit.* Ale mě chybíš...nechci tě mít tak daleko, chci abysme se bavili, pili, přespávali, koukali na pohádky a prostě aby všechno bylo jako dřív... *Tentokrát už z nejistoty zrak skloní a jednou rukou se poškrábe na paži druhé.* Myslíš, že by to šlo, jako uzavření a vrátit se k tomu, jak to bylo?
*Usměje se na mladý pár. Byl rád, že nějdo poslouch ájeho rady. to jej vždy potěšilo. Sleduje všechny hosty i novomanžele a slabě se pousměje.* Obvkyle... tedda nevěsta má šaty a ženich oblek, většinou, ale v dnešní době...no co já tomu rozumím já jsme už starej. *Zasměje se lehce. Pak se koukne přes rameno při zmínce toho obleku a nakčí nos.* Je to háb pro kneze z 18. století. Našel jsem to když jsem vyklízel jednu skříň. Ale tohle . *Ukáže na svůj oblek a zatočí se.* Je luxuní. *Upraví si sako a napiej se pití.* Asi budu muset jít, chtěl jsem trochu užít ale nakonec mám za pár hodin jednu schůzku a nemůžu se tolik zdržet. *Koukne se na hodinky.* Rád jsem vás viděl hoši. *Poplácá je oba po ramenou a rozejde se pryč. Nechá novomanželům nějaký dar a pak odeje.*
*Castor se na ATHENU usmál.* Neboj se, drink jsem měl už i předtím, takže se nemusíš bát, že je to jen kvůli tobě. A jsem rád, že je všechno v pohodě, s tím jak jsi musela odejít. *Pousmál se a chtěl ještě něco říct, ale v tu chvíli se k nim přidal REMI.* A tady mámě ženicha, naši hvězdu večera.* Zazubil se na něj a s férem se přátelsky přivítal, načež se pak jen usmál na vílu vedle sebe, když mluvila o jejich společném vaření, nad čímž se Cas jen lehce začervenal, pak jí nechal, aby popřála jako první a nakonec se toho ujal on.* I já bych chtěl moc pogratulovat, ať je to začátek jen toho nejlepšího, co vás ve vašem dlouhém životě čeká. *Usmála se na něj, jakmile se pak Athena omluvila, chvíli koukal, jak odchází, ale pak svůj pohled opět věnoval REMIMU.* Tak co, jak se cítíš jako čerstvý ženáč? A kde máš vlastně manželku, abych ji také popřál? *Uculil se.*
*Remi se na ATHENU podíval a nadzvedl obočí.* Vaří? Ehm, uniká mi něco? *Zavrněl, a když se pak dala na odchod, pokýval hlavou. Pak se koukl na CASTORA.* Asi někam zdrhla, nebo ne, spíš já zdrhl, mluvila s Dragosem, tak jsme práskl do bot, nebudu se tajit tím že se toho zákeřného mamlase bojím. *Ušklíbl se Remi lehce nešťastně. Pak koukl opět na féra.* No, a jinak se cítím...ani nevím jak, ale jsou toé určitě pozitivní emoce, to se musí určitě nechat. Je to hezký, líbí se mi to. *Usmál se fér.* No, a co teda ty a ta víla? *Poukázal na Athenu.*
*Tím že popošla Triss ještě víc stranou, tak tak učinil i Nate, načež se zastavil čarodějce naproti. Nakloní lehce hlavu na stranu, aby ji mlčky pobídnul, ať pokračuje a dostane se k pointě. Přerušovat ji nehodlal. Byl rád, že uznala, že měl pravdu, ale stále neslyšel nic, co by vyřešilo jejich situaci, proto jeho tvář byla vesměs neutrální. Jako kdyby jen poslouchal podmínky nějaké nové smlouvy na film či seriál, kterou měl podepsat.* Triss.. Součástí toho něco přejít a uzavřít, je se k tomu už nevracet a neotevírat to znova.. Teď jsi mi to vyčítala skoro rok.. Zvládneš to uzavřít a nevracet se k tomu? *Zeptá se ji. Proto taky chtěl, aby si vzala ten čas na rozmyšlení a probrání to sama se sebou. On to měl jednoduché. Ve většině případů byl splachovací a byl schopný spoustu věcí zapomenout, nevracet se k tomu a nerozvracet si tak vztahy s lidmi. Věděl ale, že Triss to má trochu jinak, takže teprve až po kladné odpovědi, nebo nějakém náznaku na ni k ní natáhnul ruku a přitáhnul si ji do obětí, přičemž ji dal pusu do vlasů.*
Jo...jo, zvládnu. *Nejistě se usměje a když k ní natáhne ruku, tak mu ji podá, snad v domění, že chce stvrdit tuhle nějakou dohodu, proto je trochu překvapená, že si ji přitáhnul do objetí a jen moment je nejistá, než ho pevně obejme. Fakt jí chyběl. Opatrně se mu zavrtá na chvíli do ramene a spojí si prsty na jeho zádech, kam ruce provlékla pod jeho pažemi. Výhoda toho, že měla namalované jen oči byl fakt, že černou košili neušpinila. Po chvíli, kdy potlačí emoce se zhluboka nadechne a tiše se zasměje.* A příště si na svatbu bereš sako. *Oznámí mu, čím je celá věc snad uzavřena a je možno změnit téma. Měl štěstí, že sklenku již dopila, jinak by se polil tím, že si ji přitáhl a jemně se mu vymaní z objetí, jestli ji nechá.* Takže...co dnes pijeme?
*Dragos jen zakroutil hlavou. Způsob jakým se snažila ALESSANDRA působit mu přišel, jakoby za ním došlo malé děcko a snažilo se o přesvědčit o nadvládě nad celým dětským hřištěm. Koutek mu cukne do škodolibého úšklebku, když si upije ze skleničky, jak mile na něj upírka zavrčí. Lehce pootočí hlavu, aby viděl jak pátr očima po místnosti a když se zastaví na jednom bodu, tak její pohled následuje.* /Jak říkal Dominic.. Ta sem opravdu teda nezapadne../ *Pomyslí si při pohledu na starší ženu.* Tak Lily, jo? Copak uděláš, kdybych se za ní teď vydal? Scénu na vlastní svatbě? *Zajímá se, jaké jsou možnosti, ale dost se u toho baví. Neměl by vůbec problém s tím, že by ho vyhodila, ale byl zvědavý, zda počítá s celým širokým obrazem, že tím vyhodí i Taylora a zklame tak svého novomanžela. Po jejích prvních dvou větách protočí očima.* Oh, Hecaté.. Bude to na dlouho? Jsem starší člověk.. Nevydržím během toho tvého chvástání o tom, jak nemyslíš a hlavně na mě stát tak dlouho.. *Uchechtne se. Pohledem opět vyhledá Taylora, aby si ho zkontroloval, než se vrátí vědomím za Aless.* Upřímně, drahoušku.. Dokud členové tvého klanu nedělají bordel, který ovlivňuje i mě, tak jsi mi ukradené.. Proč by si kočka všímala blech v kožichu, které nemají sílu kousnout? *Otáže se, čímž nepřímo naznačí, že mladá upírka pro něj není žádnou konkurencí.* Máš ve svém klanu pořádek? *Pozvedne obočí. Tohle je už testová otázka, protože Dragos moc dobře ví, jak to v něm vypadá. I kdyby neměl exkluzivní informace od Dominica, tak ti novorozenci se nedali přehlédnout. Dragos musel ze svého klanu zaměstnat celý tým upírů, aby je odchytávali dříve, než udělají větší škodu. Měl sklepení narvané víc, než kdy jindy, ale Alessandra nevypadala, že by tenhle problém hodlala řešit.*
Ehm. *Nervózně se poškrábal po hlave.* Tak nějak jsme spolu u mě doma vařili, ale opravdu jen vařili. *Uculil se a pak už jej jen poslouchal.* Cože mluví? Páni, má odvahu jít za ním. Myslím, že tady se ho bojí snad všichni, nebo alespoň většina. *Uchechtl se a sjel si celou místnost pohledem, než svůj pohled opět vrátil k REMIMU.* Je to svatba, negativní emoce sem nepatří a jsem rád, že jsi šťastný, musím říct, že ti to svědčí. *Uchechtl se, jakmile ale padlo slovo na Athenu, ušklíbl se a chvíli na něj jen koukal, zatímco se culil.* No my dva, jak bych to nazval, jde to dobře. Rozumíme si, trávíme spolu občas čas, tak nějak je to fajn, co ti budu povídat. *Pokrčil rameny a culil se jako neviňátko.*
*Jakmile Triss souhlasí, tak si ji přitáhne k sobě do objetí a jen co ho čarodějka zpevní, tak tak taky učiní. Nechá Triss ho objímat, dokud se emočně nesrovná, protože tak nějak tušil, že odtáhnout se dřív on, tak se z toho všeho brunetka rozpláče. Jakmile se tiše zasměje, tak se to pro něj signálem, že je to dobré.* Ani náhodou.. *Odmítne okamžitě s odfrknutím a propustí čarodějku z objetí.* Já whisky.. Ale jestli zveš na další, tak to už bude třetí sklenička.. *Uchechtne se.* A měl jsem v plánu dál ztrapňovat ženicha před jeho vyvolenou, ale teď se mi tak nějak rozprchli, takže to počká. *Dodá ještě.*
Ne, scénu bych neudělala, tak hloupá nejsem, aby něco takového dělala, navíc moc dobře vím, že by ses na tom jen bavil a takovou radost bych ti neudělala. Navíc ty bys k ní neměl ani možnost dojít, natož se jí dotknout. O to jsem se už postarala. *Pronesla směrem k DRAGOSOVI, aniž by se na něj jen podívala. Pokud šlo o její dceru, měla to už pojištěné, nejen ochrannými věcmi, ale hlídal jí Emett, tak nějak tušila, že pro dnešní večer to bude nejlepší a nespletla se. Jakmile pak pronesl další poznámku, jen se zazubila.* Tak jde to vidět, že už nějaký věk máš, možná by ses měl posadit, než ti ty tvoje staré kosti vypoví službu a složíš se tu k zemi jako balíček karet. *Mrkla na barmana a nechala si dolít sklenku, pak pohledem zapátrala po místnosti.* A co se týče mých lidí, tak pořádek mám, občas se stane chyba, ale tu vždy napravím. *Napila se, věděla, že je v tom nová a věděla, že jí to dává dost sežrat a testuje jí, ale ona se tím nenechala nijak rozhodit.* Navíc jediný bordel, který tady je, jsou ti novorozenci, co pobíhají jen tak po městě. *Sama se s pomocí několika svých lidi snažila nejen je odchytit, když na nějaké natrefili, ale také přijít na to, kdo je vytváří, měla v plánu se pak toho dotyčného zbavit, přece jen dělal tady dost nepořádek a ona to nehodlala uklízet donekonečna.*
*Pobaveně mu cuknou koutky, ale nechá ji při jejím vědomí. Jistě, že by si cestu našel, až takový problém by to pro něj nebyl. Nicméně někdy má člověk největší moc, když nedá ostatním znát všechny svoje možnosti. Alessandra o něm nevěděla ani polovinu a on ji nehodlal dopřát tu radost, že by ji něco o sobě prozradil chvástáním. Tiše se uchechtne na její slova.* S věkem přichází moudrost a rozum.. Ale neboj.. Možná do tohohle někdy dozraješ i ty.. *Odvětí ji, načež se na ni otočí s vážný výrazem.* Nemáš pořádek, ALESSANDRO.. Můj klan je nevyrábí, ale i tak máme plné sklepy novorozenců, kteří o proměnu nestáli. Dnes a denně poslouchám o tom, jak je napadl neznámý upír a ublížil jim.. Jestli hodláš svou chybu napravit, tak ji naprav rychle, protože pokud lovce zavedou tito novorozenci do mého klanu, tak ten tvůj půjde ke dnu se mnou.. *Varuje ji.* Někdy se ta nejjasnější odpověď schovává přímo v tvém stínu.. *Dodá a také odloží skleničku na bar.* Cría cuervos y te sacarán los ojos.. *Dá ji ještě poslední nápovědu a pak se otočí a odejde jinam.*
*Nad tím, jak Cas mluvil o Atheně se usmál.* No, tak to jsme rád. *Pronesl mile, a pak se otočil.* No, co si jít pro pití? Je tam ještě ta medovina, dáme si? *Vyzval jen a uculil se. Pak jej ale už táhl k baru, kam se postavil a usmál se.* Každopádně, jinak, jo, je to fajn, a jak říkám, fakt jsem rád, líbí se mi to, je to nová kapitola života a já jí vítám s otevřenou náručí. *Usmál se, než se natáhl přes bar, kde si odložil lahev. Do sklenky nalil sobě a Casovi a jednu sklenku mu podal. Sám se pak napil.* Divím se, že se tu neobjevil Ahantuon, upřímně. *Odfrkl si.*
*Nad tím, co řekl o Atheně se jen Cas usmál.* Mile rád, moc dobře víš, že dobré medovině nikdy neřeknu ne, to bych byl idiot.* Pronesl se smíchem a REMIHO následoval, pak se postavil k němu u baru a sledoval ho, přičemž i poslouchal jeho slova.* To je jen dobře, každý si myslí, že manželstvím, to hezké končí, ale mě přijde, že to je blbost. Nic nekončí, jen se to přesouvá do jiné etapy vztahu, která vás má prostě jen více spojit. Což mi přijde jako úžasná věc. *Usmál se a když dostal sklenku s dobrým faerským pitím, jen se uculil a napil se.* Myslím si, že na to je moc chytrý, aby to udělal tak veřejně. Šel by sám proti sobě, zvlášť, když je tu tolik podsvěťanů. *Pronesl a sledoval féra před sebou.* Ale změňme téma, nebudeme si kazit tenhle den tvým otcem přece. Spíš mi řekni, kdy vyrážíte na líbánky. Hned zítra nebo později? *Optal se.*
*Nad poznámkou o věku a modrosti se chtěla ohradit, ale když pak začal mluvit dál, zprvu měla sto chutí mu odvětit něco dost nehezkého, ale čím víc mluvil, tím víc jí to dávalo smysl, nebo spíše čím více mluvil, tím více narůstalo její podezření. Sledovala tak nějak dění kolem a její pohled padl je na jednoho člověka, který jí ve spojení s tímto napadl. Poslední DRAGOSOVA slova jí v tom tak nějak utvrdila. Už mu však nic neřekla, nechala ho odejít, sama dopila svůj drink a pak se vydala za Leou, aby si s ní o něčem promluvila. Musela ji vytáhnout ven, aby je nikdo neslyšel, tam vyřídila, co měla a nechala Leu konat, to co dostala za příkaz. Sama Aless se pak vrátila zpět, došla k REMIMU a CASTOROVI.* Tak už jsem se ti vrátila mi amore. *Pronesla směrem k manželovi, než pak kývla na pozdrav i druhému férovi.*
Ano, ano, je to moc hezké, a těším se na to, co bude pak dál. *Usmál se. Když pak dopil, nalil si sám ještě dál trochu medoviny a pak se uculil.* No, asi možná tu nějak budeme celý víkend po večerech, přeci jen, má to tu být celý víkend přístupné, takže možná tak, no a na líbánky letím až v pondělí, hned ráno, ještě před úsvitem, abych neměl z ženy jen malou hromádku popela. *Uculil se. Když k němu Aless došla, tak se uculil, načež se k ní přitiskl a políbil ji na tvář.* Tak co, vše v pohodě s tím starochem? *Optal se potichu.*
Jasně, že zvu. *Zasměje se Triss a pokyne mu, aby se vrátili víc do centra dění.* Za tanec.*Uculí se nevinně a zamrká na něj, načež k němu natáhne ruku a prostrčí mu ji zezadu pod paží, aby se do něj zavěsila.* Jsme přece na svatbě. *Mrkne a potáhne ho víc směrem, kde by si pak mohli zatancovat spolu.*
Co bude dál, je už jen a jen na vás. *Mrknul a hodil do sebe obsah sklenky, přičemž si dolil také stejně jako REMI.* Já úplně zapomněl, že je to celý víkend, vidíš, takže přes noc slavnost a přes den odpočinek co? *Zazubil se na něj a poslouchal jej dál, přičemž se zasmál, když řekl, co řekl. Jakmile se k nim přidala i jeho žena ALESS, jen se na ni usmál.* My se ještě oficiálně neznámě. Říkají mi Castor a chtěl bych ještě jednou vám oběma pogratulovat ke sňatku.* Zazubil se na oba, načež si odpil ze své medoviny a sledoval je.*
*Upírka se přivinula k REMIMU a polibek mu opětovala, pak se na něj jen pousmála.* Ano se starochem všechno v pořádku, nemusíš se bát. *Sladce se na něj usmála. Nehodlala mu víc říkat, nechtěla ho tahat do věci klanu, on sám si to nepřál a ona to respektovala. Tohle si musela vyřešit sama a už tak nějak dala věci do pohybu. Chvíli jen koukala na svého manžela, než pohlédla na CASTORA.* Už jsem o tobě slyšel, jsem Aless, ale hádám, mě už taky znáš dobře. *Mrkla a culila se.* A za blahopřáni děkujeme. *Pronesla a rozhlížela se.* Bude někdo dávat nějaký proslov? Ptám se jen, abych věděla, zda pak půjdeme na ty dárky. Nebo máš v plánu ještě něco lásko? *Optala se.*
*Nate si odfrkne.* A víš, že to neumím? *Otáže se ji ještě, než ho vtáhne na parket.* No a? Já tu jsem kvůli alkoholu a tomu ztrapňovat Remiho.. Ne, abych tančil.. *Uchechtne se, ale nechá se nakonec na parket vtáhnout a zachytí ji tak, jak by měl. V tom dalším už je trochu problém. Nekecal, když říkal, že tančit neumí. Rytmus udržet zvládnul, hrál přeci jen na kytaru, ale kroky neznal, takže pravděpodobnost podupání Trisssiných noh byla vysoká.* Budeš chytat kytici? *Rýpne si do své kamarádky pobaveně, když jsou na parketu.*
*Jakmile řekla, že vše je v pořádku, tak si odfrkl a pokýval hlavou.* To je dobře, moc dobře. *Zhodnotil Remi, a pak už sledoval, jaks e ti dva seznamují. Byl rád, že si rozuměli, věděl totiž, že Aless má s lidmi občas problém. Nakonec se na ni ale otočil.* Proslov, no jo, proslov, no nevím, já piju a tak nějak se bojím, že bych řekl jakoby nesmysly. *Ušklíbl se a pokrčil nevinně rameny. Pak se podíval a Case.* Jo, přes den budeme dělat něco, čemu by se možná dalo i odpočinek říkat, jo. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*
Ty seš tele... *Zasměje se a když ji zachytí, tak se ušklíbne.* Nevím, asi ne, rok ve vztahu je na svatbu dost málo... *Pokroutí hlavou.* Možná jindy. *Odmítne nakonec a ucukne nohou, když o ni zavadí a posadí se mu mezi nohy.* Stačí se klidně pohupovat. *Zasměje se.* Budu tě muset naučit tančit. *Nechá mu ruce volně okolo krku a rozhlédne se.* Je tu dost známých tváří. *Nadhodí a projde pohledem osazenstvo. Na okamžik ztuhne, když si všimne ROBERTA a pro vlastní uklidnění se několikrát zhluboka nadechne a pevněji se zachytí NATEOVÝCH ramen.* /Ahoj, Roberte./ *Nadhodí směrem k čaroději telepaticky, možná to bylo jen nějaké ujištění, snaha překonat, že prostě vypadá identicky s Hauresem.* Bude házet Remiho dáma podvazkem, že bys ho mohl chytat ty? *Oplatí kamarádovi nahlas pobaveně a nadzvedne jedno obočí, když se k němu vrátí pohledem.*
*Čaroděj pozvedne obočí a koukne se směrem k novomanželskému páru.* Rád bych ti připomněl, že Remim Alessandra ještě před půl rokem mlátila o stěnu.. *Uchechtne se, načež převrátí očima a odfrkne si.* Hodně štěstí.. *Popřeje ji ironicky a na její slova se s přikývnutím rozhlédne.* Známých ano, ale ne všichni by se dali počítat za přátele.. *Prohodí Nate. Nemyslel to tak, že úplně všichni jsou nepřátelé, ale spíše, že je nezná a když už tak jen z vyprávění. S některými z přítomných se dokonce seznámil teprve na rozlučce. Vrátí se na Triss pohledem, když položí další dotaz.* Jednak to nemám nejmenší ponětí a druhak, koho bych si prosím tě bral? Vždyť ani s nikým nechodím.. *Uchechtne se.*
Hádáš správně, tady REMI o tobě dost povídal, ale no nebudu zacházet do detailu, ale jo znám tě z vyprávění. *Uculil se fér na ALESS a napil se ze svého drinku.* Ale ty už si asi umíš představit, co si tak napovídal svým kamarádům co. *Rozesmál se a svůj pohled věnoval férovi, který se na něj díval, přičemž se jen potutelně uchechtl.* Ano rozumím, co tím odpočinkem myslíš, stačí se jen na tebe podívat jak se culíš a jak ti u toho svítí oči. *Smál se pobaveně.*
*Bob TAYE poslouchá a usměje se. Docela se baví a tanec si užívá. Pak však tanec ukončí a odvede TAYE na bar, kde se pořádně napije svého pití až si z toho škytne.* Já se vyspím, jen to bude jako v pubertě teď.* Zasměje se a začne se culit jak blázen Když ucítí Trissinu mysl, tak jen zvedne ruku a random zamává. Nemá mysl zrovna ready na propojování.* Oh, pamatuju, jak jsem jako puberťák vypadal skvěle. Dlouhé vlasy svázané a zapletené. Byla to sranda.* Řekne a vzpomene si, jak v té době byl v jedné vesnici kousek od jejich farmy a tam měli napíchnutou hlavu vlka. Jen co zašel úplněk, tak se z vlčí hlavy stala lidská. Bylo to děsivé a tehdy utíkal pryč a narazil do jiného čaroděje. Ten mě rudé rohy a černou kůži plnou šupin. Znovu se napije a zazubí se.* Děsivý věci se děli. Ah... chci to vidět znova.* Usmívá se, ale je jasné, že asi nemyslí na to jak vypadal, ale něco jiného.* Je tu někde vlkodlak...* Začne se rozhlížet a hodí do sebe zbytek pití a odrazí se od baru, aby našel, co hledá.*
*Aless se usmála na CASTORA.* Tak už jsem slyšela něco od Natea, takže si to umím představit, co tady pán manžel povídal. *Uculila se, načež se otočila k REMIMU.* Tak pokud už jsi opilý a pletl bys slovíčka, proč neřekneš svědkovi? No ale nevím, když se tak zamyslím, mám trochu obavy, co by řekl, ale horší jak to, co už má vyžvanil, to asi nebude ne. *Uculila se a prohrábla Remimu vlasy, načež se natáhla a věnovala mu polibek.* Tak šup, běž za ním a při jednom můžeš hodit kytici, nevěsta u obřadu jsi byl stejně ty. *Zasmála se.* A pak se půjde na darky.
Jo, ale každý to máme nějak. *Na slova o známých a přátelích jen znovu přikývne a ušklíbne se.* Co není může být, někdo se už určitě najde, nebo snad budeš fungovat pouze na jednorázovkách? *Zeptá se nahodile a usměje se, když jí Bob zamává nazpátek.* No...tak co ta whiskey? Máš na ni stále chuť? Pozvání platí zatančili jsme si.
*Remi se na Case uculil a pak pokýval hlavou.* Jo, jo přesně tak, asi tak nějak to bude. *Zavrněl, načež se podíval na Aless a opět jí věnoval dlouhý, milý polibek. Pak kývl.* Tak jo, jo půjdu za ním. *Uculil se, ale nebyl by to Remi, aby něco nevyvedl. I na rovině se mu nohy pomotaly a on spadl na zem, s nepříjemným zavrněním. Pak se přetočil a koukl se na Aless.* No co, jsem jelito. *Zasmál se. Pak se ale zvedl a nakonec tedy došel za NATEM, u kterého stála i TRISS.* Ahooj, vy dva!! *Zaculil se, Triss znovu objal a na NATEA se uculil.* Nate, Nate, mám problém. Rád bych nějak pronesl proslov, ale tak trochu mám už něco napito, a motá se mi nejenom hlava, a taky nohy a jazyk, myslíš, že bych tě mohl poprosit o to, aby jsi něco zahlásil? *Pronesl prosebně fér.*
*Pokrčí pouze rameny, načež se na její slova zašklebí.* A proč by ne? *Prohlásí.* Nač se vázat do vztahu, když by dotyčná po pár letech buď zemřela, nebo bychom se začali natolik otravovat, že bychom se rozešli každý svou cestou.. Kdybych nebyl nesmrtelný, tak možná bych se někdy usadil, ale takhle.. *Ukončí svoje slova s pokrčením ramen.* Je to pro mě nejlepší.. *Dodá, načež spokojeně s úšklebkem přikývne na whiskey a zamíří s TRISS k baru. Ani se nestihne napít, když je překvapí REMI a on pozvedne obočí, když řekne, že má problém.* Jestli chceš podat rozvodové papíry, tak ty sebou nemám.. *Rýpne si s uchechtnutím, načež na něj vykulí oči, než se škodolibě ušklíbne.* Ale ovšem.. Proč by ne.. Jen pak za mnou nechoď s hlavou omlácenou o zeď.. *Prohlásí a když už má v ruce skleničku, tak toho využije a z baru ukradne i malou lžičku, načež zamíří na podium, kde byla živá kapela, kterou pokynem ruky na moment utiší a postaví se k mikrofonu místo zpěváka, přičemž zacinká lžičkou o skleničku, aby upoutal pozornost VŠECH.* Zdravím všechny.. Nerad vás vyrušuji od snahy oslavit novomanžele a ztřískat se na jejich počest co nejvíc to jde, nicméně protože ženich má už plnou hlavu nevěsty a myšlenek na svatební noc, a není ve stavu, aby tady vymýšlel něco smysluplného, tak mě jakožto svědka požádal, abych přednesl pár slov. A ano, varoval jsem ho, že toho bude litovat.. *Ušklíbne se na hosty, než pokračuje.* Upřímně jsem jeho nevěstu osobně poznal až dneska. Přesto jsem o ní dost slyšel už před svatbou. Celý jejich vztah jsem měl tak nějak sesumírovaný z pohledu Remiho, takže se budu řídit jeho slovy a lehce je parafrázovat. *Informuje svoje publikum.* Alespoň co jsem pochopil, tak jejich setkání by ve filmovém průmyslu u diváků vyvolalo okamžitě myšlenky na šťastně až na věky, nejoblíbenější pár a klasické klišé enemies to lovers.. Ve zkratce s ním nevěsta hodila o zeď. A nepřál bych vám poslouchat Remiho věčné kňourání o tom, jak je příšerná a že za všechno může ona.. Už tehdy jsem mu říkal, že co se škádlívá, to se rádo mívá a on mi nevěřil.. A kde teď jsme? *Položí řečnický dotaz a pobaveně se uchechtne.* Už jen ze začátku jejich vztahu, lze soudit, že toto manželství bude asi pořádnou Itálií.. Ostatně něco takového jsme řešili i na Remiho rozlučce se svobodou.. Někde mezi prvním panákem 70% absinthu s jointem a Remiho pobíháním zcela nahý po ulicích Queensu.. *Zasměje se.* Ženichovu rozlučku mimochodem nejspíš ještě teď těžce rozdýchává jedna kašna ve které jsme se vykoupali a která po nás zůstala ozdobená ledovou sochou draků.. *Prozradí, přičemž si přiloží ruku ze strany pusy, jakoby jim svěřoval velké tajemství, ale říká to tak či onak stejně do mikrofonu.* Ale ještě předtím jsme došli k závěru, že si nevěstin temperament otestujeme malou sázkou.. Kdo má v plánu se přidat, tak sázky přijímá támhle kamarád CASTOR a jede se na to jak dlouho jim vydrží v domácnosti jeho svatební dar.. *Ušklíbne se na novomanžele přímo.* A když už jsme se dostali k nim, tak mě nezbývá nic jiného, než novomanželům popřát hodně štěstí a pevných nervů v manželství a předat jim vaši pozornost, protože jsou jistě natěšení jak malé děti na Vánoce, cože jste jim to do společného života darovali. Takže na závěr, hodně štěstí novomanželům! *Pronese a zvedne skleničku na přípitek, načež se krátce napije a opustí pódium, aby se vrátil k TRISS.*
*Aless se usmála na Castora a pak sledovala REMIHO, který cestou za svým přítelem jak jinak než upadl. Pobaveně zavrtěla hlavou a tiše se uchechtla, načež jen sledovala, zda udělá něco dál. Mezitím si popíjela drink a když začal NATE pronášet proslov, nestačila se divit. Ano, už nějaké ty věci věděla, když je práskl, ale co se rozlučky týkalo a svatebního daru spolu se sázkou, nad tím jen pozvedla obočí. Její pohled se přesouval z NATEA na CASTORA a pak na REMIHO. Výraz který měla byl zcela neutrální, nedalo by se ani vyčíst, zda se zlobila nebo ne, i když po chvíli ji začaly cukat koutky a ona se rozesmála.* Bože vy jste vážně banda debilu.* Pronesla spíše sama pro sebe a na Case se jen zazubila, než se vydala za svým manželem.* No nevím nevím zda se smát nebo litovat, že jsem tě poslala, aby ten proslov řekl, ale musím říct, že byl velmi zajímavý. *Uchechtla se a chytila ho za ruku.* Tak je čas asi jít, co myslíš,? *Optala se jej a když si pak připili, tak se dala i s REMIM na odchod.*
Ahoooj. *Pozdraví vesele REMIHO a obejme jej po konverzaci o vztazích s Nateem (v níž měl recht) nazpátek, a vytřeští oči ohledně proslovu,kterého se však Nate skutečně ujme a ona nad obemi přáteli nevěřícně kroutí hlavou. Když se k ní vrací podá mu další skleničku neb svou dopila.* Aby ty rozvodové papíry fakt nepřišly. *Zazubí se na něj a cinkne si s ním, načež se napije.*
*Dragos využil momentu, kdy proslov skončil, ale ten puberťák, co ho pronášel, ještě neměl šanci se vrátit do konverzace s TRISS. Lépe řečeno slyšel Triss na něj promluvit a viděl ji podat skleničku, ale než mohl něco odvětit, tak zachytil Triss za ruku a potáhl na parket poté, co se rozjela zase hudba.* Říkal jsem ti, že si tě ještě odchytím, Triss.. *Pronese k čarodějce s pobaveným ušklíbnutím, když ji zachytí do taneční pozice a začne ji vést po parketu. Je mu jedno, že držela skleničku a asi ji pustila na zem. On to uklízet stejně nebude.*
*Kim se sice i s Lily povídalo skvěle, ale v momentě, kdy se NATE ujal proslovu, se zdvořilým úsměvem se omluvila, rozloučila a přesunula blíž ke skupině, aby si jej mohla vyslechnout. Nemohla se přitom ubránit smíchu. Ona sice příběh jejich lásky takhle do detailů neznala, koneckonců, znali se pár týdnů, ale i tak ji těšilo, že tohohle mohla být součástí. Aless vypadala více než spokojeně, což ji po jejich prvním nepovedeném a druhém velice povedeném setkání velice těšilo. Pořád si nebyla jistá, jak přesně se zrovna ona dostala do této společnosti, ale ať už za to mohlo cokoli, byla víc než ráda. Po proslovu se přesunula na bar, aby si sehnala další skleničku, krátce mávla na TRISS, které si konečně všimla. Obočí jí překvapeně povyskočilo, když sledovala celou tu scénu s Dragosem a v hlavě jí naskočila Remiho slova, že nemá nikomu z podsvěťanů věřit. Zrovna u tohohle konkrétního, ať už byl kýmkoli, jí to přišlo jako zatraceně dobrá rada do života. Tiše se tak přimotala k NATEOVI.* NATE, můžu mít dotaz..? *Zeptala se potichu, tak aby ji, pokud možno, slyšel jen on.*
*Sám Remi, který pak poslouchal proslov NATEA, začal vesele tleskat. Byl z jeho řeči nadšený a veselý a byl rád, že to za něj čaroděj vzal. Když pak sešel dolů, došel až k NATEOVI.* Děkuju, bylo to hezké. Vtipné ale hezké, přesně jak bych to řekl já, děkuju. *Uculil se. Hned na to ještě objal TRISS a pak koukl na ALESS.* Bylo to hezký, ale teď bych, no, víš, asi šel, protože mám staršné nutkání tě..ehm. *Odkašlal si, vzal Aless za pas a pak se koukl na TRISS a NATEA.* Děkujeme ještě jednou, my jdeme...hm...pojmenovat kočku. *Zaculil se a pak už s Aless odešel.*
*BOBOVI věnoval po tanci spokojený úsměv. Byl rád, že tentokrát nebyl on ten, co se musel ptát. A navíc jeho taneční partner nebyl ani opilý. Ne, že by se jednalo o zázrak, ale naposledy z něj už lehce při tanci ten alkohol cítit šel – jinak by taky v ten večer neomráčil tu zrzavou palici, která Tayovi na plese dělala doprovod.* Jasně, nemusíš zabíhat do detailů, vybavím si to i bez toho. *Uchechtl se. Zas tak dávno jej jeho puberta neopustila. Jestli tedy vůbec. Jeho myšlenky taky nebyly vždy čisté a tak tomu určitě není ani v přítomnosti. Když pak ROBERT zmíní, že měl dlouhé vlasy, pozvedne lehce jedno obočí a zavrtí hlavou.* Tobě sluší kratší podle mě..ale nemůžu říct nic, já je měl taky dlouhé. *Načal a naklonil hlavu lehce do strany.* Delší než Dragos. Taky jsem je nosil zapletené..měl jsem je asi do poloviny zad? Nevím to už jistě, i když to není zrovna dávno, co jsem si je ostříhal. Vlastně padly hned, co jsem se přestěhoval do New Yorku. *Pověděl pak docela zamyšleně, než potom opět pohlédl opět na BOBA a poté i na NATEA, který si veškerou jejich pozornost přebral. Pohled, který mu však věnoval, byl dosti krátký. Ano, poslouchal jej dál, nicméně se u toho věnoval jiné věci. Když se ROBERT odrazil od baru, chytil ho za ruku.* Zůstaň tu se mnou, prosím. *Řekl směrem k němu a krátce se rozhlédl, aby našel v davu lidí Dragose.* Šéfík by asi nebyl nadšený, když by mě našel o samotě...nebo by za to byl i radši..Ich weiß nicht (nevím), do hlavy mu nevidím. *Dodal a pokrčil lehce rameny, než naklonil lehce hlavu na stranu při pohledu na Robertovy uši.* /Neměl bych..ale i tak to udělám./ *Pomyslel si. Věděl, že toho bude litovat, ale tak..zakázané ovoce je vždy hodně lákavé. Se skousnutým rtem se tedy natáhl, aby mohl ČARODĚJE podrbat za ouškem.*
*Sám sa obzrie k Remimu a Aless a pokrčí ramenami.* Tiež nie som, v civilskom význame, práve najmladší, ale takto… *Kývne hlavou k páru.* …je to aspoň originálne a svojské. *Dokončí nakoniec a obmotá si jendu ruku okolo Lóniho, keď nahliadne na Axela.* Oh tak, nič také sme predtým nevideli. *Sleduje kútikom oka aj Lóniho reakcie a vždy sa mu líčka ružovo červenajú, keď sa ich pohľady stretnú.* /Nie sme tu dlho, ale pôjdeme domov čo najskôr?/ *Opýta sa svojho priateľa v mysli a sekundu na to už Axel sám sa s nimi lúči, že potrebuje odísť. Spolu prehovoria naraz.* To je v poriadku, tiež sa dlho nezdržíme. *Tanoia ubezpečí staršieho čarodeja, o ktorom ani nevie, koľko rokov to vlastne má a obráti sa k svojmu milovanému, aby ho chytil za ruku.* Zabavíme sa a doma sa potom zabavíme inak. *Navrhne mu a keď už len na tvári vidí, že Lóni súhlasí, spolu strávia ešte veľa času, sledujú ostatných, sem-tam sa jeden z nich niekomu pozdraví, prehodí slovo, a Tanoia s drogami, ktoré do seba i do Lóniho natrepal, každú chvíľu má pocit, že už to z neho musí ísť von, nejaký ten podivný pocit, že už chce byť sám iba so svojim priateľom u nich doma. Po príhovoroch, prípitku, ktorému sa úspešne vyhol, prvom tanci, zatiaľ čo ho Lóni vedie za ruku ako malé dieťa, ktoré nepozná svet, tak ako on veľmi nepozná túto svadobnú etiketu, nakoniec si aj spolu zatancujú, síce tak svojsky a zaujímavo, keďže obaja sú pod vplyvom, ešte sa aj stihnú ozvať a rozlúčiť s novomanželmi a vyberú sa obaja za ruky preč, tešiac sa už domov, ako sa vyvalia na posteľ.*
*Nate se jen pobaveně zakřenil na ALESS po jejích slovech a otočil hlavu na REMIHO, co za ním došel.* Není za co.. *Kývne na něj a i s ním zamíří zpět k Triss. Když zaslechne její slova, tak se uchechtne a vrátí pohled na novomanžele.* Pojmenovat kočku, jo? *Ušklíbne se.* A bude se jmenovat Aless, Remi nebo bože? *Zasměje se ještě, jak ti dva odchází. Chce se otočit zpět na Triss, od které si vzal předtím skleničku, ale ta už nikde není. Rozhlédne se, až ji najde na parketu. Jen pozvedne obočí, než pokrčí rameny a nechá to být. Jen pokud by se muži Triss bránila, tak pak by šel za ní. Proto se opře o bar a následně otočí hlavu na KIM.* No? Co se děje? *Zajímá se zvědavě a odpije si ze skleničky.*
Ten co teď přišel pro Triss… Kdo to je? *Optala se, zatímco sama upila ze své skleničky. Jediné, na co mohla ona sama usuzovat byl fakt, že přišel s Taylorem a choval se ohledně nej podobně ostražitě jako Sasha, takže nejspíš upír. Nelíbilo se jí však, jak se bavil s Aless, ani jak se choval k Triss. Byť ani jednu z interakcí neslyšela, neměla z nich dobrý pocit.*
*Poslouchá ho a zasměje se.* Pravda. Ale v pubertě moje rysy byly ještě až dívčí.* Zazubí se. Všimne si, že mluví NATE, ale je alkohol mu brání rozumnět tomu, co říká, hlavně když radši poslouchá TAYE.* Oh... chci vidět fotky. Pokuds je měl než ses stal...* Dá si prsty jako tesáky upíří, i když jeho by na to stačili.* wrrr....* Zazubí se na něj a když se pak chystá hledat vlkodlaka, tak je zastaven a on se musí opřít lokty a zády o bar.* Dobrá. Budu ochranka, ale chci medovou whisky.* Řekne a vezme svou lahev, kterou si začne lít její obsah do panáka, který dostal. Jakmile se TAY dotkne jeho uší, tak na moment ztuhne, ale pak se uvolní. Jen u toho přelije alkohol. Položí lahev a víc se nakloní k TAYOVI a začne příst. Olízne si ruku a pak se víc přiblíží k upírovi. Má oči zavřené a užívá si drbání. Je extrémně citlivý. Přitáhne si ho k sobě a položí mu hlavu na rameno. Horký dech se dotýká upíří chladné kůže. Bob chytí upíra ze zadu za stehna a vysadí ho na bar. Podívá se na něj a jemně usměje.* Takhle je to lepší.* Prohlásí a dívá se na něj.*
*Na otázku KIM pokrčí rameny.* Nevím.. Vůbec ho neznám.. A jestli mi o něm někdy Triss říkala, tak si nepřiřadím podobu.. *Odpoví ji a ještě se jednou po nich koukne.* Co tě to až tak zajímá? Děláš si taneční seznam? *Zasměje se.* Prosím, nedávej mě na něj.. Neumím tančit.. *Dodá následně ještě se smíchem a napije se ze své skleničky.*
*Zasměje se, byť to nezní tak uvolněně jako od Natea.* Ale to vůbec ne, sama zvládám maximálně klubový tanec. I když, nedávno se mě jeden upír snažil přesvědčit o opaku. *Dodá a zachichotá se nad tou vzpomínkou.* Jen, viděla jsem ho tu během večera mluvit s pár lidmi a ani jeden z těch rozhovorů nepůsobil… Zrovna přátelsky. Zkusím se zeptat Aless. *Pousměje se.* Ale když už jsi to načal, dobrá, z tanečního seznamu tě škrtám. Na který si tě mám zapsat? *Zeptá se pobaveně.*
Takže jsi přestal stárnout později. Pardon, mělo mi to dojít. *Při tomto se podrbal na zátylku. Nakonec, Bob stále nevypadal jako někdo, komu bylo pod dvacet. I když.. lhal by, kdyby řekl, že mu něco takového vadí.* Jasně, moment. *Uchechtl se a na BOBA se zazubil, načež si sáhl do saka a z vnitřní kapsy vytáhl mobil, který hned zapnul, aby mohl nahlédnout do galerie. V té sjel co nejrychleji přibližně do roku 2019 a sjel na první fotku, na níž byl. Jen na ni nenápadně zasyčel, jelikož se na ní nacházel společně s Walterem. Další ovšem hledat už nechtěl, proto mobil vzápětí natočil k ROBERTOVI.* Zbytek ti ukážu ve vile. Mám tam ještě alba s fotkami. *Řekl s úsměvem, který se hned jevil o to spokojenější, když se BOB rozhodl s ním u baru zůstat.* No jo, dobrou chuť. *Uchechtl se. Nato už STARŠÍHO ČARODĚJE podrbal i přes pravidla za ušima. Hold zakázané bylo vždy lákavé, nedokázal odolat. Nicméně žádná negativní reakce se nekonala, vlastně se stal opak, za což byl mladý upír nadšený. Mobil tedy schová, pokud si fotku stihl Bob již prohlédnout a začne se věnovat především jeho uším, během čehož si užíval toho, jak u něj ROBERT předl. Sám si pak skousl ret a přivřel oči, když ucítil jeho teplý dech. Jakmile nato byl vysazen na bar, překvapeně zamrkal, tentokrát však nijak neprotestoval. Ostatní jako by pro něj neexistovali. Prostě kývl na ROBERTOVY slova a přitáhl si jej hned blíž, načež jej opět začal za ušima spokojeně drbat.*
*Pobaveně se na její slova ušklíbne, než na ni vrátí pohled, kterým sledoval Triss a toho muže.* Může být jen starý.. *Pokrčí rameny.* Nesmrtelné bytosti s věkem přichází o emoce a schopnost cítit.. Někteří se drží déle, jiní to vzdají rychleji. Nemusí to nutně něco znamenat.. *Odpoví ji a dopije svou skleničku, přičemž si vzpomene, že stále drží v ruce onu lžičku, kterou následně hodí někam za bar.* Hodně štěstí.. *Uchechtne se na její slova.* Novomanželé zrovna odešli pojmenovat kotě.. *U posledních dvou slov udělá prsty uvozovky, aby ji to bylo jasné a zasměje se. Na její dotaz se pobaveně uculí.* Můžu dávat lekce kytary, nabídnout svou osobu jako herce, předsvést improvizaci; ta na pódiu byla celkem dobrá, ne?; a nebo... Hmm.. *Dokončí, nebo teda nedokončí, ale výmluvně se koutkem ušklíbne, zatímco mu barman automaticky dolije skleničku, kterou si vezme.*
Ano, ale už jsem trochu zestárnul.* Řekne, ale dál to nerozebírá. Pak se podívá na fotku a zazubí se.* Opravdu dobré, ale takhle ti to sluší víc.* Zazubí se na něj.* Dobrá, jsem zvědavý.* Zazubí se a pak se věnuje alkoholu. Kterého měl už vlastně půl lahve v sobě. Jenže drbání v něm probere něco jiného. Celou tu následující scénu sleduje David. Je značně znechucen a radši letí ke KIM a přistane ji na hlavě.* Nepotřebuju to vidět z první řady. Radši s rozhledem až to uvidí ten, co nemá.* Prohlásí a pak se začne ďábelsky smát. Mezitím si Bob užívá drbání a rukama se opře o bar z každé stany TAYOVÝCH boků. Opravdu si to užívá a to až trochu moc, protože zapomíná kde je, s kým je a proč je. Takže se v jednu chvíli ještě víc přiblíží k TAYOVI a jeho dech musí upír cítit na obličeji. Je cítit sice alkoholem, ale není tak strašný, protože ho nemíchal a nebyl to rum. Pak však tu poslední vzdálenost překoná a TAYE políbí. Nejde však o letmí polibek, ale opravdu pořádný a jednu ruku mu položí i na zátylek.*
Hm, takhle mě nenapadlo nad tím přemýšlet. Jediný, alespoň co se odžitých let týče, starý podsvěťan, kterého znám, je támhle Bob, *kývne výmluvně hlavou k baru* a ten zrovna nevypadá, že by o ně přišel. I když… *Ušklíbne se.* Mám takový zvláštní pocit, že ten je spíše výjimka, n'est-ce pas? *Uchechtne se, ale nevypadá, že by ji to, co se děje na baru zásadně vyvádělo z míry. To se však nedá říct o papouškovi, který jí z ničeho nic přistane na hlavě. Kim sebou v první chvíli jen překvapeně trhne, ale pak se zasměje a pokrčí rameny. Tohle sotva byla jediná podivnost v poslední době. Opatrně papouška sundala a raději ho přesunula na své rameno, byl-li jen trochu ochoten se přesunout, jelikož si byla celkem jistá, že ramenem bude hýbat méně, než hlavou.* Nebudu se tedy zbytečně znepokojovat. *Dodá a upije ze své sklenky, jen aby měla vzápětí co dělat, aby se neutopila, když Nate zmínil pojmenovávání kočky.* S ohledem na to, jak se k sobě měli, když jsem je viděla naposledy, tipuju že jméno bude něco jako Oh Bože, Ano. *Rozesměje se.* Uznávám, za těch pár minut na pódiu jsem se o jejich vztahu dozvěděla víc, než bych byla kdy doufala a zajímavější formou, než jakou bych to kdy dostala z nich. *Pokýve se smíchem hlavou.* Dobrá. Lekce kytary se hodí vždy, improvizaci možná jednou ocením na své svatbě… Cože bylo to poslední? *Zeptá se nevinně s hlavou nakloněnou na stranu, byť si je moc dobře vědomá, že to poslední nedořekl.*
*Castor ještě chvíli postával u baru, poslouchal proslov, který měl Nate a culil se jako pako, jelikož se mu to opravdu povedlo. Když zmínil jeho jméno, jen pozvedl svou sklenku, aby viděli, že je to zrovna on, o kom se mluvilo a pak už jen dál poslouchal a usmíval se. Nakonec si na počest novomanželů dal přípitek a už jen sledoval, jak oba odcházeli. Měl za ně oba opravdu velkou radost. Když pak už zmizeli z dohledu, koukal kolem sebe, zda někde neuvidí Athenu, která se už měla vrátit. Měl trochu starosti, zda bylo všechno v pořádku.*
*Po nějaké tý delší chvilce, kdy Athena řešila nějaké věci po telefonu opodal, si všimla, že se celá akce pomalu, ale jistě schylovala ke konci. Stále pocitovala ten pocit, kdyz ji to bylo líto, že dnešek jí uplně nevyšel jak měl, ale na druhou stranu s tík nic nemohla udělat. Nehodlala to dále už řešit, proto telefon vypla a schovala, aby alespoň mohla mít chvilku klid pro sebe. Opět se pokusila najít Case, kterého nakonec po chvilce našla u baru. Přišla k němu a věnovala mu menší úsměv.* Promiň, nenapadlo mě, že toho bude tolik. Už absolutně nikam nejdu *Na malý moment se však odmlčela.* Teda maximálně domů. *Uchechtla se.* Co vůbec ten Remi? Ne, že bych mu popřála nějak hodně, ale alespoň jsem něco málo řekla. *Byla si jistá, že i Remi by to pochopil, proto se necítila nějak extra špatně.*
*Jakmile se objevila v jeho zorném poli, usmál se.* Už jsem si myslel, že jsi mi utekla. *Pronesl s úsměvem a pak jí poslouchal.* To nevadí, hlavně, že sis vyřídila, co bylo potřeba, jen vážně je všechno v pořádku? *Optal se ještě jednou.* Mimochodem Remi v pohodě, myslím, že jsme oba popřáli tak akorát a stejně už oba odešli, to víš plnění manželských povinností první noci. *Zazubil se.* A neboj se, všechno bylo v pořádku. Jen dáš si ještě něco, nebo už taky pomalu půjdeme?
Utéct? Tobě? Bych si pak v životě nedpustila. *Uculila se na chlapce* Ano, všechno je v pořádku. *Řekla mu upřímně, přeci jen se nic nedělo, jen spíše objasňovala pár věcí. Při zmínce ohledně jejich společné noci se uchechtla.* Tak to je více, než pochopitelné. *Zasmála se a při jeho otázce se zamyslela.* Jestli už chceš jít pomalu, tak můžeme pomalu zmizet, ale jestli se tu chceme zdržet, tak si asi něco málo dám. *Uculí se na něj.* Takže jestli nepospícháš nějak?
*Ani se nestačila nadát, pozdravit KIM nebo se věnovat NATEovi a ani pogratulovat nevěstě lomeno ženichovi, kterou ani neměla šanci poznat, když ji někdo stáhne tak prudce, že sklenička skutečně za tříštivého zvuku dopadne na zem, pití se rosprskne do stran a ona se ocitne jen moment na to v něčím držení.* Zbláznil ses?! *Vyjekne, když se ho zachytí, aby neztratila rovnováhu a zatváří se zmateně, protože DRAGOS jednak nebyl někým, koho by čekala, druhak ani nikým koho by při sobě chtěla tak blízko.* Vzhledem k tomu, že naposledy jsi mě unesl to budu vnímat jako výhružku. *Nadzvedne obočí a příliš hladce se přizpůsobí tanci, když ji začne po parketu vést, připomínajíc si, že scéna by mohla překazit svatbu. Letmo se alespoň na KIM usměje, když se jí dostane do zorného pole a při NATEovi nabere výraz trochu omluvný nádech, že mu tak zmizela.* Víš, ono stačí lidi normálně k tanci vyzvat, nebo je doslova musíš unášet i normálně, protože s tebou nikdo nic mít nechce? *Zeptá se upíra, protože jí ticho bylo možná nepříjemné a i když proti němu tentokrát měla ochranný šperk, do očí se mu ani tak nepodívá a raději sleduje scénu za ním nebo zpoza jeho paže, takže v jeden moment lehce klopýtne šokem.* ROBERT a TAYLOR se spolu líbají běžně? *Vypadne z ní s vědomím, že když má mladého upíra v klanu, nebude třeba specifikovat. Rychle se zase chytne rytmu, i když mu klopýtnutím lehce vrazila kolenem do nohy a špičkou boty snad nabrala tu jeho, protože ji ten pohled jednoduše...příliš zaskočil. Zvlášť když odhadovala, že Robert je sakra starý...starší než Malachai, jak tušila. Dokonce i než Lucas. A ten už byl sakra starý.*
*Když mu potvrdila, že je opravdu vše, jak má být, oddechl si a přivinul si jí pak k sobě.* Málem bych zapomněl dneska udělat tohle. *Sklonil se a sladce jí políbil na rty. Jakmile se jemně odtáhl, pohlédl jí do očí a usmál se.* Můžeme klidně pomalu i jít, ale na cestu si drink dáme. *Mrknul a objednal jim na baru něco na cestu.*
*Čekala co má namysli tím co řekl, ale jak si jí k sobě přivinul a poté ji políbil, tak se uculila, protože takto s ním se cítila nejlépe. Na malý moment ho objala rukama a polibek mu vrátila, než se odtáhl a dívka na něj pohlédla.* To zní jako nejlepší nápad. *Potvrdí mu. Když jim pití z baru předali, tak si Athena do rukou vezme obě dvě a z obou se napije.* Ehmmm *Spokojeně zavrní.* Máš to dobré, chceš ochutnat? *Optá se ho. Alespoň trochu mu chtěla vynahradit to, že tu s ním nebyla celou dobu.*
*Upír se na její (TRISS) vyjeknutí ušklíbne a dotáhne ji na parket, kde ji zachytí a začne tančit.* Nebo to ber tak, že.. Jste pochopila, že takovou krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Dá ji další nápovědu, neboť i tyhle slova stejně jako ty předchozí ji řekl právě na Halloweenské party před pár týdny.* Tak nějak jsem odtušil, že ty by jsi dobrovolně nešla a rád předcházím konfliktům a zdlouhavým debatám.. *Ušklíbne se na její slova. Na něco dalšího nemá šanci se ptát nebo reagovat, protože ho zaskočí. Otočí se s ní, aby na scénu vidět a přimhouří oči. Jestli v nich před chvíli byly vidět nějaké škodolibé jiskry, tak teď jsou pryč a on nabere směr ROBERT a TAYLOR.* Neruším vás dva v něčem? *Otáže se, když chytne Roberta za límec a odtáhne ho od Taylora. V jeho očích je znát, že mu dává jen jednu šanci ze z toho vymluvit, než mu rupnou nervy.*
*Na TRISSIN omluvný pohled jen přikývne a vrátí se k rozhovoru s KIM, když se trochu vykloní aby na Boba lépe viděla uchechtne se.* Toho neznám.. Ale ne každý zůstane mrzoutem.. Některým prostě jen postupem času hrábne.. Což vypadá na tenhle případ.. *Zasměje se, zatímco sleduje, jak na blondýnce přistane papoušek. Po jejich slovech pokýve hlavou.* Přesně to jsem jim říkal, když odcházeli.. *Prohlásí a na její slova se pobaveně pousměje, nad tím výčtem, co ona zopakuje.* Řeknu jen, že to i lekce kytary můžeme zvládnout u mě doma.. *Navrhne s úšklíbnutím a natáhne ke Kim ruku.*
*Když ji DRAGOS pustí a vezme si ROBERTA do parády - během čeho její mysl dojde k propojení nitek a vzpomene si, kdo to je a že poslední setkání nebyl únos -, vymaní se mu, pakliže se to povede vybere se za Nateem, kde zaznamenala přílet Davida a přejde k němu a KIM, takže zaslechne NATEŮV flirt a jen nadzvedne obočí, načež se otočí ke KIM.* Ahoj, nerada ruším, ale Davida si vezmu. *Mrkne na ni, nastaví čaroději ruku a když se na ni přesune s klapáním zobákem, tak se s nimi rozloučí, ať si užijí noc a zamíří bokem.* Jak sis užil den s Robertem? *Nadhodí směrem k čaroději, který se jí usadí na rameno a protože k DRAGOSOVI se jí už dvakrát vracet nechce a mnoho lidí nezná, rozloučí se s těmi, které potká a snad se znali nebo bavili a odebere se na cestu domů, kterou absolvuje taxíkem ač taxikář není zrovna nadšen z přítomnosti papouška a lamentuje, zda se mu tam nevykadí.*
*Se souhlasným přikývnutím následuje jeho pohled a uchechtne se.* Jen, všimla jsem si, že ten děsivý frajer přišel jako doprovod TAYLORA. Nechtěla bych být v kůži ani jednoho z nich, *kývne hlavou k BOBOVI a TAYLOROVI* až si toho všimne… *Nadhodí s napůl pobaveným, napůl soucitným úsměvem, než se k nim přitočí TRISS.* Já si říkala, že to nebude jen tak ledajaký papoušek… Měj se, Davide. A měj se, TRISS. Příště snad pokecáme víc. *Zazubí se na oba, než svou pozornost stočí zpět k NATEOVI.* To zní jako alternativní místo pro lekce. Je podobně alternativní i cena? *Zeptá se s pobaveným úsměvem a lehce přivřenýma očima, když mu stisk ruky oplatí.*
Já mám jen dobré nápady nebo snad ne? *Zazubil se, načež sledoval, jak upíjí s obou drinku, na to se jen uchechtl a když se jej zeptala, natáhl se a vzal si její drink, načež se z něj napil.* Ale ty to máš taky moc dobré. *Mrknul a drink jí vrátil, zatímco si vzal to svoje a napil se.* Mimochodem, vezmu tě pak domů autem, sice jsem něco málo pil, ale řídit zvládnu, neboj se pojedu pomalu. *Zazubil se jako neviňátko a jakmile pití dopil, počkal ještě až tak udělá i Athena, aby mohli pomalu vyrazit.*
*Nate se zasměje.* Nápodobně.. I když já mám většinu autorit na háku.. *Prohlásí při pohledu na upíra, který sice autoritu vzbuzoval, Nate z něj však respekt neměl žádný a i když by mu upír mohl utrhnout hlavu, tak by se mu nejspíš, být v situaci Taylora a Boba, vysmíval ještě. Otočí pohled na Triss a při jejím nadzvednutí obočí, ji jen věnuje pohled, kterým říká, ať si zkusí něco říct. Když odejde, tak ji jen mávne, než natáhne ruku ke KIM.* Záleží co považuješ za alternativní cenu.. *Odpoví ji, když ji potáhne ven ke svému autu a odjede s ní z místa obřadu k sobě domů. Jaké štěstí, že Tina dneska hlídá dvojčata se svou přítelkyní u ní doma a dům je prázdný.*
*Na ROBERTOVY slova s jemným úsměvem kývl. Něco takového neslyšel poprvé, napříč tomu mu však ty dlouhé vlasy lehce chyběly. Kromě Waltera mu totiž připomínaly i poslední léta na škole, na než rád vzpomínal. Proto si své vlasy nezkrátil zas tak moc, i když ten rozdíl šel rozhodně vidět. Nicméně i toto téma nakonec oba pustili k vodě a věnovali se trošku jiné aktivitě jak povídání o svém zevnějšku. Ze začátku BOBA nevinně a zvesela drbal za ušima, uvědomujíce si přitom, co to vlastně s čarodějem dělá. Proto taky neměl problém si u toho udržovat v obličeji spokojený úsměv měnící se místy jemný úšklebek, když mu začalo docházet, kam se to všechno začíná uchylovat. To přezení, lísání a postupné přibližování, díky čemuž po chvíli BOBŮV příjemně teplý dech cítil ve svém obličeji. To, že v něm šel cítit alkohol, už docela ignoroval. Stejně si jeho pozornost ukradl samotný polibek, při němž přivřel spokojeně oči a lehce jej ROBERTOVI oplatil, než k nim dorazil DRAGOS a oba je od sebe odtáhl. Nečekaně si tedy od Taye vysloužil zděšený pohled, který pak nasměroval do země, drbajíce se nervózně na zátylku. Tohle už jen tak nevysvětlí.* Omlouvám se, ale pro tohle vysvětlení nemám. *Přiznal rovnou. Nakonec..nechal se prostě zlákat něčím, co je zakázané. Pochyboval však, že by to Dragos přijal jako vysvětlení.*
S tím také souhlasím. Más jem ty nejlepší nápady. *Zasmála se a když ji ukrad její pití, tak potevřela ústa.* Zloději. *Vzala si své pití zase od něj a jeho mu vrátila, přičemž si hned ze vsého usrkla.* Tak to mohu odřídit já, ne? *Zavtípkuje.* Dobře, pojedeme autem a řídíš ty. *Objasnila na pravou míru a poté své pití dopila stejně jako Cas. Vzala Case za ruku a propletla si s ním prsty dpufající, že s tím bude v pohodě.* Tak můžeme jít. Ještě jednou se ti omlouvám, že jsem si tě tolik nevšímala, vynahradím ti to. *Slíbila mu a vydala se i s Casem k jeho autu, aby mohli jet domů. Poděkovala mu, jak jí odvezl a na rozloučenou mu vtiskla jeden polibek s úsměvem. Pak už jen šla domů, kde si šla udělat své osobní věci.*
*Bob si polibek i drbání užívá. Dokud není teda odtržen. Podívá se na DRAGOSE a zazubí se.* Dragos!* Natáhne se k němu a prohrábne mu vlasy.* Dneska je všechno super.* Prohlásí nadšeně s rozcuchanými vlasy od drbání a ještě do toho škitne. Za což může to, jak ho odtáhnul od TAYE.* A nerušíš... možná trochu. Možná ne. Záleží, co by se stalo, ale asi nic. Protože všechno je naprosto v ... po... pořádku.* Dostane ze sebe skrze zívnutí a jak u toho zavře oči, tak usne. Což vede k tomu, že ho zemská přitažlivost volá k sobě do své náruče.*
*Nad TAYLOREM jen pozvedne obočí.* Proto je dobře, že se ptám tohohle zlitého mamlase.. *Prohlásí, když se na ROBERTA podívá, držíc ho stále za flígr, kdyby se hodlal zase vrhnout na upíra. Volnou rukou ho pleskne po té, kterou mu prohrábne vlasy. Nevěřícně sleduje, jak usne a v ten moment ho taky pustí.* Neh.. *Odfrkne si, když pochrupující čaroděj padne na hubu.* Seskoč z toho. My dva jdeme do vily. *Přikáže nekompromisně TAYLOROVI, načež se otočí, překročí Roberta a zamíří odsud pryč, až za ním kabát zavlaje.*
*Cas se jen culil od ucha k uchu. Jen co pak oba dopili, vzal si své věci, počkal až udělá i ona a pomalu se vydali k odchodu.* Nemusíš se omlouvat, já to chápu a nezlobím se neboj se. *Usmál se a pak spolu tedy odjeli. Castor Athenu odvezl domů, kde se s ní rozloučil a sám pak zamířil k sobě domů.*
*Když se REMI rozplácl na zemi, tak se mu Cas vysmál, div přes něj nepřelétl taky, místo toho féra jen tak tak přeskočil a běžel dál, dokud nevletěl do fontány.* V obří péro se proměníš ty, jak tady NATE řekl. Narveme tě do toho obleku a pak i to triko a nadále se bude dít jen vůle boží. *Smál se div sebou nepraštil zpět do vody. Když pak přilétla sprška i od TANOIE, jen se smál a s radostí mu to všechno vracel, stejně jako ostatním.* Přemýšlím, co si asi budou myslet třeba takoví lidé, co půjdou venčit psy. Si řeknou, že jsme utekli z nějaké léčebny. *Uchechtl se, ale to se už otočil a než stačil něco udělat, smetla ho vlna vody, kterou na ně poslat NATE. Když se pak fér dostal zase z vody, jen se smál.* Ale podívejme se na něj, on to je čaroděj a chce si zahrávat s vílami. *Chechtal se.*
*Nesmierne nahlas sa rozosmeje, až ho prehne so všetkými vecami v páse dopredu, keď vidí, ako sa REMI šmykne na tráve a nič si z toho nerobí.* Hahaha. *Smeje sa a ako sa posúva dopredu, sám skoro stratí rovnováhu na rovnakom mieste a z toho sa smeje ešte viac. Nakoniec aj tak skončí vo vode, takže šmyknutie na tráve by mu nedalo nič horšie než udretie zadku. Vrhne sa do vody a ako na všetkých špliecha vodu, potom sám oľutuje, že začal túto vodnú bitku, pretože naraz sa na neho vrhnú všetci traja, zakončiac sprchu jemnou vlnou od NATEA.* /Čarodej?/ *Napadne mu a prižmúri sprisahanecky oči.* Buď rád, že ovládam iný element. *Snaží sa znieť výhružne, ale nemá to taký efekt, pretože jeho rozosmiata, žiarou presvetlená tvár pôsobí, ako keby sa im vyhrážalo dieťa malou pästičkou. Nakoniec sa vrhne chrbtom dozadu, na chvíľu sa ponorí celý a keď sa usadí vo vode, takže mu vrch tela z nej vytŕča, obzrie sa a smutne stiahne obočie k sebe.* Môj joint. *Zaplače s hraným smútkom a naberie ho do spojených dlaní. Vyjde z fontány, usadí sa na kolená a začne do trávy vyhrabávať malú jamku, aby jointu urobil pohreb.* Spi sladko. *Povie a keď prihrabáva hlinu naspäť, hrozne mu je smiešne, najskôr sa pučí sám pre seba a nakoniec sa zvalí do trávy s takým smiechom, že sa krúti zo strany na stranu a drží sa za brucho, sám nevediac, z čoho sa toľko smeje.*
*Remi se zasmál.* Jo, to zní dobře! Triko na pero! *Vyjekl ka NATEOVI a pak se zasmál. Hned na to už ale ležel na zemi ve vodě a plyval vodu.* J-ehm-joooo? A na co konkrétně? *Koukl se smíchem na čaroděje. Poté koukl na CASE.* Tak ať si to říkají! A proč by ne, ať si to myslí! Pokud za velké štěstí patříš do léčeben, tak bych měl být ten nejznámější pacient! Tady s mistrem!! *Zasmál se a už vzal za ruku TANOIU. Vytáhl jej na nohy od provizorního hrobu jeho jointu a pak na své hrudi udělal znak kříže.* Amen, anebo ameno, koleno, jelito, ZPÁTKY DO VODY! * Vyjekl a už se valil k vodě.* Ale hele, já vodě rozumím.* Mrkl na TANA a když vstoupil do fontány, ponořil do vody konečky prstů.* Takže jsi zvolil... Smrt! *Pronesl dramaticky a hned na to vycákl dva ohromné proudy vody, jež byly ještě okořeněné iluzemi dračích hlav, jež se s otevřeno tlamou hrnuly přímo na NATEA.*
*Zasměje se ještě nad rozhodnutím navléknout Remiho na svatbě do obleku obřího péra, než se nadechne, aby odpověděl REMIMU, ale ke slovu se nakonec nedostane a tak odpověď musí počkat. Jeho pozornost totiž zaujme TANOIA dělající hrob svému jointu. Na půl ucha zaslechne ještě konverzaci o blázinci, když se směje nad tím, co vyvádí fér, který byl venku z fontány.* Ameno, poleno.. *Zarýmuje ještě pobaveně s Remim, než se otočí na CASTORA.* A co jsi čekal? Tomuhle blbovi jsem jednou zachránil zadek.. *Práskne na Remiho, když táhne Tana zpět do fontány. Přimhouří pozorně oči a čeká, co REMI vymamlasí.* To mi věř.. *Prohlásí k víle, když začne ovládat tekutinu. Vyhodí rukama vodu na Remiho draky a rovnou ji při výhozu začne zmražovat, takže nakonec dva rampouchy, podivných tvarů, probodnou draky, kteří v ten moment taky zmrznou a těžce dopadnou do zbývající vody.* A ty sis zvolil život Steva Rogerse? *Zeptá se Remiho s úšklebkem, protože led se při dopadu nezastavil a pomalu zmražoval celou fontánu.*
*Cas přes to všechno pomalu dostal až k okraji, kde sledoval, co dělal TANOIA, chvíli mu trvalo, než mu to došlo a začal se smát, div nepřepadl přes okraj na trávu.* Hele, ještě věneček a svíčičku tam dej, a bude to top hrobeček. *Tlemil se jako pako od ucha k uchu, už jen z toho, jak se pak začal smát právě fér, který pochovával svůj utopený joint. Když z toho začal nakonec škytat, otočil se na REMIHO.* Hele mě je fuk, že jsem blázen, mě to mo říkala máma už když jsem byl malá vílička. *Uchechtával se a sledoval je, než se otočil na NATHANAELA.* Já se ani nedivím, že mu někdo zadek zachraňoval, divím se tomu, že jen jednou, s tím jaké je to pako. *Pronesl se smíchem, zatímco dal svou ruku do vody a když jí lehce pohnul proud vody se dostal ke všem třem. Pak už jen sledoval souboj féra a čaroděje a culil se jako měsíček na hnoji, když pak viděl, že to celé začalo zamrzat, jen vypískl.* Sakra, já nechci být Rogers nebo Barnes, sakra nevím, kdo ještě byl zmrzlej. *Zvolal a se smíchem couval k okraji.*
*REMI ho s ťažkosťou vytiahne na nohy, ale je to lepšie, ako keby sa mal v tomto podivnom záchvate smiechu skúšať postaviť sám.* Myslím, že veľa víl má v sebe niečo, čo by som nazval “civilské diagnózy” a nikto to nerieši, len nech nás nechytia. *Zvolá FÉROVI do ucha a náhlivo dvihne ruku po CASTOROVÝCH slovách.* Ja som ho ešte nezachraňoval. A ani on mňa. *Zazubí sa, akoby tým výrazom chcel naznačiť, že zázraky sa naozaj dejú a v moment, kedy vypustí REMI vlnu na NATHA, začne on behať vo vode a ide mu to ťažko, pričom veľakrát sa vytrie do vody, smejúc sa na štyroch, ledva dokáže vypľúvať vodu, ktorá sa mu dostáva do úst pri všetkom tom rozpohybovaní vody vo vlnách, ktoré sa okolo neho váľajú, než si všimne, ako k nemu postupuje ľad.* Pri Narnii. *Zvolá a ihneď sa začne zbierať na nohy, ignorujúc fakt, že absolútne netuší, kde sa to u neho to slovo nabralo, ale práve teraz sa mu podvedomo vplazilo do mysle - možno sa na to potom opýta svojho Lóniho, aj keď v tejto oblasti sú obaja ako polená. Vyvalí sa z fontány s ťažkým mľaskavým a tvrdým úderom na ruku, pričom trochu zasyčí bolesťou, zasmeje sa a už sa dvíha na kolená, aby nakukol do fontány a pozrel smerom k NATEOVI a ukáže mu palec zdvihnutý dohora a s úškrnom poznamená.* No skvelé. *On síce nemôže klamať a sarkazmus je často problém, ale keďže to bolo iba konštatovanie, dokonca si vo svojom hlase mohol všimnúť náznak irónie a to ho až detinsky poteší.* Radšej poďme preč. *Povie smerom k nim, nechápajúc, o kom to všetci traja hovoria, a nakoniec pohľadom zastane na CASTOROVI, či ho v tomto jeho nápade znova podporí.*
*Remi se smál na výroky NATEA, a jakmile uviděl, co potom vymyslel, tak vykulil oči.* Hele hele tohle jsme si jako nedomluvili. *Pronesl vyděšeně, zatímco hleděl na to, jak se voda měnila v led. Jen tak tak stihl vyskočit na okraj fontány. Samozřejmě že to ale nevybral. Proto spadl ihned zpátky, na teďka už ledovou plochu. Chvilku tam předváděl něco, čemu by se určitě dalo říkat Breakdance, než nakonec skončil se žuchnutím na zadku na ledě.* Čáry máry pod kočáry pojebaný. *Zaadával si sám pro sebe Remi a s námahou se zvedal. Poté se podíval na CASTORA.* No jo, ty aby jsi se nesmál že jo? *Odfrkl si Remi, ale hned poté se zasmál. Vydrápal se na nohy, a následně se po ledu sklouzl až k TANOIOVI. Pak si vyslechl, co fér říkal.* Ano, možná by jsme opravdu měli jít. Myslím si, že fontána plná ledu bude jen sama o sobě vzbuzovat dost otázek, my u toho být nemusíme. *Zkonstatoval prostě, načež se rozběhl k TANOVI, popadl jej za ruku, a prostě se rozeběhl pryč. Po cestě si na něj ale otočil.* Hele, pamatuješ jak jsem ti říkal o té kapele? Byl by jsi ochoten do toho se mnou pořád jít? Jediný, kdo nám chybí, tak je nějaký bubeník. Dokonce už mám i nějakou předpřipravenou píseň, je to tady jenom úryvek, ale dal bych ti to poslechnout. *Mrkl na féra Remi.*
*Vyprskne smíchy při CASTOROVÝCH slovech o malé víličce, načež důležitě přikývne na zachraňování Remiho zadku.* Zas se zapletl s vlkodlaky.. Čekám, kdy nasere všechny smečky v New Yorku.. *Uchechtne se a otočí na TANOIU.* Neboj.. To přijde.. Nevěřím, že jsme Remiho zachraňovali naposledy.. I když si budeme myslet, že to je naposledy, tak ho budeme muset zachránit znova.. Přinejmenším ho budeme zachraňovat od jeho ženy, až ji nasere něčím.. *Zamotává se pomalu do vlastních slov, i když jemu dávají perfektní smysl. Začne mrazit vodu a přitom se ušklíbne nad tím, jak víly zdrhají z vody.* Odkdy se škodolibé kousky domlouvají předem? *Křikne na REMIHO se smíchem. Sám počká až led dojde k němu a prostě na něj stoupne a sklouzne se až k okraji kašny, kde seskočí dolů. Nutno podotknout, že o hodně elegantněji, než Remi. Přeci jen nedělal hokej pro nic za nic. Ohlédne se na fontánu se zmraženými dračími hlavami a prsty na rukách naznačí zaměřování fotografie.* Nádherné dílo.. *Prohlásí spokojeně a hlavu otočí na TANOIU.* Ty jsi viděl Narnii? *Zajímá se ještě dodatečně.* Kam mizíme teď? *Otáže se, když se otočí na zbytek. Zároveň aktivuje svůj tepelný štít a ohněm na ruce si ještě trochu přitopí, aby se usušil.* Heleeeee! *Vyjekne opětovně, když začne Remi opět zdrhat.* Kam letíš?! *Křikne po něm ještě. Vezme si svoje věci ze země a rozběhne se za nimi. Co mu taky jiného zbývalo?*
*Ještě chvíli se culil, ale pak kouknul na TANOIU a přikývl na souhlas.* Asi jo, asi bude lepší vypadnout a posunout se o kus dál, přece jen tohle někomu vysvětlovat, by byla asi dobrá sranda.* Prohrábl si mokré vlasy a s úsměvem kouknul na Remiho.* No co, tlemí se tu každý, brečet na rozlučce nebudu, to by nebylo zrovna fajn, to budeš až ti dojde, že ses oženil. *Mrknul na něj a pak koukal, kde vlastně nechal oblečení, když ho spatřil, sehnul se k němu a sebral ho, ale to už viděl, jak REMI s TANOINOU byli kdesi vepředu a NATE za nimi běžel, proto na nic nečekal a doběhl alespoň čaroděje.* Hele zachraňoval se ho bude pořád s tím jak pořád padá to bude na týdenním pořádku a co se jeho ženy týče, no to bude oříšek i pro nás, pokud mu budeme pomáhat a zachraňovat ho. *Culil se a cestou si oblékl triko.* Hele co tak jít někde do baru nebo máte jiný plán kam teď? *Optal se tak nějak VŠECH.*
*Na chvíľu ho pučí od smiechu ako sa tam REMI korčuľuje na chrbte po ľade a aj by mu rád pomohol, keď pomaly vstane, opretý o okraj fontány, aby si napomohol. Zabodne pohľad do NATEA a zamyslí sa, než len pokrúti hlavou.* Nie, ale asi som čítal knihy? *Jeho odpoveď je však skôr otázka, pretože si sám nepamätá, čo všetko videl alebo čo sa ako volá. Iba prikývne a pozrie na krásnu zľadovatenú plochu s drakmi a tajomne, zároveň pobavene sa uškrnie, nakloniac hlavu do strany.* Mohlo by to byť v novinách. *Zabásni, než už sa chce vybrať po vrch svojho oblečenia, ale v tom pohybe ho REMI zastaví a stiahne za ruku niekam inam.* Namiesto kapely teraz rieš, kde si nechal svoje veci. *Navrhne mu a smeje sa nahlas, otáčajúc hlavu za ostatnými, či ich nasledujú. Keď sa však zastavia, zhlboka sa nadýchne a ukáže prstom, bez hanby, na REMIHO rozkrok a pri tom nadvihne obočie pri pohľade na CASTORA.* Takto ho do baru nepustia zrejme. *Zasmeje sa a nakoniec si veselo poskočí, zatočí sa na mieste a ignoruje fakt, že je bez trička, ak mu ho náhodou niekto z CASTORA alebo NATHANAELA nevzal spolu so svojimi vecami.* A rád sa s tebou o tej kapele pozhováram, ale obleč sa, inak ťa nahlásim… so svojim… umm. *Na chvíľu sa zasekne, pretože si uvedomí, že nemá mobil a iba pohodí rukou.* Tu opodiaľ je jeden bar, čo si pamätám. *Potešene navrhne a ukáže tým smerom, čakajúc, že všetci ostatní pôjdu s ním a ako kráčajú, ako tieň sa pridruží k REMIMU.* Vždy som chcel byť bubeník aspoň na chvíľku. *Povie mu otvorene a úprimne a to môže REMI aj chápať ako určitý spôsob súhlasu.*
*Remi se zaposlouchal do toho, co TANOIA říkal a uculil se od ucha k uchu. *Tak jooo, popovídáme si o tom!! *Super! *Zvolal a pak se otočil, aby našel svoje oblečení. Pak přimhouřil oči a došel k NATEOVI.* Neviděl jsi moje hadryyy? *Protáhl, stoupl si k němu a dal si ruce v bok ovšem, nevšiml si toho, že kousek od nich se na chodníku objevila dvojice dívek, která, jakmile asi poznala Nateův obličej vypískly, a každá vytáhla mobil a udělala pár fotek.* Jo, mizíme. *Houkl po čarodějovi a pak se dal na útěk.* Poběž! A doufám, že si užiješ bulvární tisk! *Smál se tak moc, že se skoro málem svezl na zem. Pak doběhl ke CASOVI.* Ca-hehehe- Ca-he- Casi, neviděl jsi moje oblečení? *Zasmál se, div se nepopadal za břicho.*
Hlavně lovcům.. *Zaskichtí se Nate na slova CASTORA a na ty další, co směřuje k Remimu se zasměje.* Oh, prosím ne.. *Zabručí Nate ohledně toho, že by to mohlo být v novinách, jak říkal TANOIA, ale to už on i Remi míří pryč. Nate tak popadne svoje věci a rozběhne se za nimi. Za běhu si oblékl tričko a přehodil si přes sebe i košily. Byl už suchý, takže mu to nedělalo problém. Jen v momentě, co vyběhli z parku už musel zhasnout oheň a tak mu zůstaly trochu mokré vlasy, které nestihly uschnout.* Tak zrovna od toho ho zachraňovat nehodlám.. Jen se mu škodolibě smát, až se tak stane.. *Odpoví CASTOROVI se smíchem. Jakmile oba féry doběhnou, tak si ještě na sebe hodí rifle, neboť to za běhu moc nešlo. Rozhlédne se a hledá pohledem teda nějaký ten bar, než na něj promluví REMI.* Ehhh.. Naposledy u kašny.. *Prohrábne si rukou vlasy, když se uchechtne.* Alespoň myslím, že tam ti je bral Tan.. *Odpoví mu, ale vzápětí je ozářen bleskem. A za ten z nebe by byl ještě rád. Tohle ale nebyl on a Nate měl smůlu.* No.. Tady máš reklamu na svou budoucí kapelu.. Účet za mou spoluúčast ti pošlu potom.. *Uchechtne se a začne zase utíkat.* /Triss z toho bude mít dobrý den dalších deset let a můj manažer mě zabije, bezva../ Není čas! *Houkne na TANOIU, kterého popadne za loket a snaží se zmizet do nějakého toho baru, aby byl mimo foťáky svých fanynek. Pro změnu tak nechávají za sebou Remiho a Castora, když vběhnou do prvního baru, kde byla slyšet hudba a cítit kouř cigaret.*
*Když i Casovi, dojde na co TAN poukazuje, tak se jen zasměje.* No nepustí, budeme ho muset obléknout nebo místo svatby skončí někde zavřený za veřejné pohoršování. *Uculil se a rozkoukával se kolem sebe, zda nikde neuvidí jeho věci, zatímco po TANOVI hodí jeho triko, které našel na zemi. Když pak kráčel dál, stačil ještě sledoval co REMI s NATEM vyváděli, jakmile pak spatřil dívky s foťákem, jen se smál, i když mu moc nedocházelo, proč si vlastně čaroděje fotily, jelikož on sám netušil, že je nějak slavný. Pobaveně nad tím vším jen vrtěl hlavou, ale jen co k němu doběhl REMI, pozvedl obočí a culil se od ucha k uchu nad tím, jak nemohl fér mluvit, snažil se nějak rozluštit jeho slova, ovšem povedlo se mu to až později, když se trochu přestat smát.* Tvoje oblečení bylo někde taky tady, ale kde přesně nevím, ty jsi to zahodil a běžel jsi do fontány první. Ale jako měl bys je najít, nebo tě tak vážně nikam nepustí. *Smál se a rozhlížel se taky kolem, nakonec je přece jen našel kus od nich a doběhl pro ně, načež se vrátil a REMIMU je podal, aby se mohl obléknout a mohli tak oba doběhnout ty dva, kteří už jim zmizeli uvnitř podniku.* Dělej, jdeme taky dovnitř. *Zvolal ještě na něj se smíchem.*
*Zasmeje sa nahlas a schuti na CASTOROVEJ poznámke o Remim a iba prikývne smerom k REMIMU s nadšeným výrazom.* Tak dobre, len zmiznime. *Vybafne a je práve chrbtom, keď začuje výskot dievčat a práve ako sa otočí, zachytia jednu stranu jeho tváre na svojej fotografii. Nevie, kvôli komu teraz tak vyvádzajú, ale zrejme ich tam majú všetkých.* /Len dúfam že REMIHO nie s jeho malým Remim./ *Zachichoce sa nahlas, keď už ho schmatne NATE a zatiahne ho niekam do baru, kam vkĺzne s ľahkosťou.* Kto je tu slávny? *Opýta sa chlapca vedľa seba, u ktorého si konečne potvrdil, že naozaj je čarodej.* Ja teda slávny nie som. Zatiaľ. *Zasmeje sa, keď stiahne pomedzi ľudí NATEA k baru a usadí sa tam na voľnú stoličku, na ktorej sa začne krútiť zo strany na stranu ako dieťa.* Kde sú tí dvaja vlastne? *Ešte nadhodí k jedinému chlapcovi, čo je teraz s ním a obzrie sa dozadu.* /Dúfam, že sa REMI stihol obliecť a CASTOR ho dovedie celého./ *Napadne mu, naširokos a kvôli tomu usmieva a to už sa k nim pridruží barman s otázkou, čo by si dali. Objedná si džús, zatiaľ čo nechá NATHANAELA a to sa už objavia aj ostatní dvaja a po ich objednávke sa k nim nadšene otočí.* Pozývam. *Zvolá na nich troch a keď pred neho dopadne pohár s džúsom, z vačku na nohaviciach, ktorý je, chvála matke prírode, nepremokaví, si vyberie jednu drogu, ktorá sa dá miešať do drinkov a tak tak urobí, kým sa nikto nepozerá a začne nápoj popíjať, sledujúc tancujúcich, zabávajúcich sa ľudí.*
*Remi se smál na NATEA a pakk se popadl za břicho, jelikož jej bolelo ze smíchu.* Dostaneš první album free a pak budeš mít i volné vstupy, to je tvoje kompenzace. *Zasmál se na něj Remi, než se otočil na CASTORA. Chtěl tedy hledat oblečení, ale jelikož jej neviděl, tak prostě jen mávl rukou a vytvořil si iluzi letních, červených šatů.* Perfektní. *Zaculil se. Pak už běžel do baru, do kterého zaběhl a zasmál se jako měsíček na hnoji a podívals e kolem sebe. Pak koukl na TANA.* Támhle pan čaroděj je slavnej!!! *Zahlásil a když řekl fér že zve, tak se uculil a přiskočil k němu.* Dám si ovocný likér!! *Usmál se.*
Myslím že jeho milovaná by vysála celou policejní stanici, kdyby jej na obřad nepustili ven.. *Uchechtne se, než se ocitne ve velice kompromitující situaci s Remim.* Tak to aby jsi za něco stál, aby se mi to vyplatilo.. *Ušklíbne se, zatímco mizí rychle pryč, než by mohlo vzniknout ještě víc fotek. Chytne TANOIU a odvleče ho do baru a na jeho otázku se ušklíbne sarkasticky.* Hádej.. *Vybídne ho, když se usadí.* Dorazí za.. Už jsou tady.. *Opraví rychle svoje slova, protože dovnitř vtrhne Remi s Castorem. Zašklebí se na budoucího ženicha, když jej práskne a následně si objedná whisky.* Vím zcela jistě, že tohle jsi na sobě neměl původně.. Které babičce jsi to ukradnul? *Rýpne si Nate do REMIHO.*
*Castor se nejprve podíval na ty dva, kteří zmizeli v baru a pak na Remiho, chtěl mu něco k jeho věcem říct, ale to se už fér zahalil iluzí, nad čímž se Cas je uchechtl a pak se oba konečně vydali dovnitř. NATE a TAN už seděli u baru a vyhlíželi je.* Tak jsme tady, čekalo se na ženicha, až se zahalí a nejde sem na Adama. *Culil se a sedl si vedle TANOII.* Já si dám asi to co Remi. Na nic jiného ani chuť nemám. *Mrknul a otočil se tak, aby na ně viděl.* Takže ty jsi slavný? Teda to abych si vyžádal autogram. *Zazubil se na čaroděje.*
*Prekvapene pozrie na NATHANAELA, ale potom si len mykne plecom.* Vlastne, prečo nie. *Podotkne si skôr sám pre seba na to, že je chlapec vedľa neho slávny.* V akom odvetví? *Opýta sa ho nakoniec a poposunie sa zadkom na kraj stoličky, oprie sa jednou rukou o bar a poriadne sa napije z džúsu, zatiaľ čo kývne na barmana, aby mohol objednať im dvom. Chvíľu tam ešte posedáva, než začnú účinkovať drogy.* No páni. *Zvolá, keď sa otočí k parketu a zdá sa mu, že ľudia tancujú stokrát viac než pred chvíľou, hlavne sú farebnejší a pokrútenejší a jemu je z toho hrozne vtipne a zároveň ho to tam ťahá. Naleje do seba zvyšok drinku, mrkne na OSTATNÝCH , než sa vyberie na parket tak ladne, akoby sa nedotýkal podlahy a s pohľadom zabodnutým do stropu si tancuje na mieste, krútiac sa okolo neho svet, ani si neuvedomuje, koľko času vôbec prešlo, než sa vráti konečne znova k chlapcom.* Práve ma balil nejaký muž. *Povie a ukáže palcom za svoj chrbát, no nakoniec sa zamračí.* Myslím, asi, možno. *Povie a pozrie na CASTORA.* Nevieš, prosím, koľko je hodín? Už je neskoro a povedal som Lónimu… *Aj keď zrejme ani jeden z nich jeho priateľa nepozná.* …že sa vrátim tak, aby sme sa stihli dozajtra vyspať a k tomu niečo viac. *Oprie sa zasnene o pult, vyžiada si pohár vody a keď ho do seba dostane, sťažka si vzdychne so širokým úsmevom na perách.* Ste farební. *Smeje sa a zatlieska si rukami, než sa odrazí od pultu a jemne sa kýve zo strany na stranu do podivnej hudby, ktorá sa mu veľmi nepáči, ale nenavyberá si, aj keď asi by radšej počul už inú hudbu pre svoje uši.*
*Nad poznatek NATEA se Remi podíval na své šaty a pak se zaculil.* Neee, měl jsme něco jiného, ale tohle je taky hezký, nebo ne? *Optals e pak se na něj zaculil. Nakonec se do něj zavěsil. Pak koukl na Castora.* Tak já jsem zahalenýyyy, na oko. *Zasmál se pobaveně. Pak se koukl na TANOIU.* No jooo, ty jeden barevnej, už se připozdívá, možná bychom si měli dát jen panáka jako přípitek a rozpustit to, co vy an to? *Optal se jich., pravda byla, že mu taky začínala být pomalu ale jistě zima, ale alespoň ten přípitek chtěl.* Tak, napijeme se a pojdemeee! *Zaculil se.*
*Nate se ušklíbne na CASTORA, když jim obhajuje důvod, proč se zdrželi a zatímco si objednávají, tak se obrátí na TANOIU.* Herec.. Teď šel nedávno film ven, kde hraju s Triss.. *Řekne jim, aniž by věděl, jestli Triss znají oni. Teda.. Remi ji určitě znal, ale jak zbytek netušil. Pak Tan odtančil a on se obrátil na CASTORA.* Jestli chceš.. *Pokrčí rameny.* Ale nezaručím ti, jak bude kvalitní.. Spíš se mě zeptej bez látek v organismu.. *Uchechtne se a přesune pozornost na posledního z nich.* Tak to hlavně pak najdi.. Měl jsi na sobě totiž to triko, co sis chtěl vzít na afterparty.. *Odpoví mu a napije se z objednané whiskey.* Věř mi.. *Poplácá ho důležitě po rameni.* I za to jsou lidi tady rádi.. *Vyprskne smíchy, když REMI řekne, že je zahalený jen na oko. Mezitím, než se vrátí Tanoia, tak už vypije svou whiskovku.* Máme alespoň všechny spektra duhy? *Zajímá se pobaveně.* Zbabělče.. *Uchechtne se Nate pro sebe, když to Remi už chce zabalit, ale není proti.* Tak objednej alespoň něco silného na ten přípitek.. *Pobídne ho místo toho.*
*Fér se usmál a opírajíc o bar sledoval ostatní, zatímco si popíjel svůj likér, který už jim barman stačil dál.* No tak když mám teda počkat, tak počkám do zítra. *Uculil se.* Třeba před obřadem, mám totiž pocit, že pak už budeme pod vlivem všichni asi a hádám, že více jak dneska. *Pronesl směrem k NATHANAELOVI. Pak dopil svoje pití a když se vrátil i TAN, tak se na něj usmál. Ještě si s námi dej pití a pak stejně půjdeme asi všichni. Ten tvůj na tebe ještě chvilku počká, pak už mu tě vrátíme. *Objal ho kolem ramen a culil se, nakonec jeho pohled padl na ženicha, kterému musel dát za pravdu. Dnešek byl šílený a užili si ho, ale možná bylo na čase jít a nějak se připravit na zítra.* Takže ženich vybere pití a pak asi teda rozlet. *Koukal na ně a usmíval se.*
*Zamyslí sa a prikývne súhlasne.* Triss. Triss poznám. Dlho som ju nevidel. Pozdravujem ju. *Povie NATEOVI radostne a chytí ho pri tom za dlaň oboma rukami, než sa stratí a po tom, čo sa objaví, už je celkom rád, že pôjdu preč a aj keď je pod vplyvom drog a znova sa domov k Lónimu vráti takto, teraz si akosi neuvedomuje, že mu z toho bude smutno. Len si veľmi dobre uvedomuje, že alkohol, jedna z jeho najmenej obľúbených vecí na svete, je teraz hlavnou témou a OSTATNÍ od neho chcú, aby si dal.* J-ja… ďakujem, ale alkohol vážne nemám rád. *Povie úprimne.* Ale zaplatím za vás, vyberte si. *Navrhne im a šťastne, priateľsky na na nich usmeje a keď si vyberú, objedná im všetkým s tým, že všetko zaplatí, žmurknúc na barmana, no je to žmurknutie oboma očami naraz a zasmeje sa. Pozrie na NATEA.* Áno, celí ste dúhoví. *Zasmeje sa a nadšene, po tom, čo vypijú svoje drinky, sa KAŽDÉMU z nich hodí okolo krku v priateľskom, pevnom objatí.* Predsa sa uvidíme možno na svadbe. Ďakujem za pozvanie a užite si to, čo sa chystáte ďalej robiť. *Naradostene si vyskočí na mieste a začne sa boriť medzi ľuďmi, farebnými, skoro kreslenými.* /Asi ma nemali púšťať samého./ *Pomyslí si pobavene v hlave a vyberie sa domov do Bronxu, poskakujúc si cestou šťastne - konečne sa zas uvidí so svojim priateľom.*
Jasně, objedánem něco silného a já si doma ještě loknu toho od tebe, ale já musím zítra na dvůr, sakra...asi si dám, hehe, omluvenku, podepíšeš mi jí? *Koukl na NATEA. Pak objednal tedy to pití.* A triko najduuu, neboj see, budu ho mít! *Slíbil. Pak koukl na CASE, objal jej a přikývl.* Ano, pití a nazdar!! *Zasmál se. Když pak TAN objednal pití, tak se na něj děkovně usmál.* Děkuju že jsi přišel, a rád tě uvidím. *Mrkl na ně, než i jej objal a sledoval, jak odchází. pak do sebe kopl drinky a uculil se.* No, a my asi končíme, co? *Optal se ostatních.*
*Čaroděj se uchechtne a přikývne na slova Castora, než se obrátí na Tana.* Pozdravím, neboj.. *Zazubí se na něj a k Remimu zakroutí hlavou.* Je mi líto, kámo,a le pochybuju, že můj podpis má ve Faerii nějaký vliv.. *Zasměje se a ještě se na něj ušklíbne, když slíbí, že triko najde. Trochu překvapen je vtažen do objetí Tana, ale i u jeho slov, že jsou duhoví se zasměje a rozloučí se s ním, zatímco mizí pryč. Čeká, co Remi objedná, načež to do sebe po přípitku hodí.* Zřejmě ano.. Hele, auto nechám u tebe za rohem a přijdu si pro něj zítra nebo pozítří.. Prostě někdy před svatbou.. Tak mi ho ohlídej.. *Uchechtne se.* A já taky mizím.. Už tak jste mě namočili do průseru až po uši.. *Zasměje se ještě a pak opustí bar. Venku zaleze do nějaké vzdálenější uličky, odhalí křídla a odletí. Jediná klika toho, že letí z Queensu je, že nemůže na cestě do Brooklynu přistát zase Triss na balkoně.*
*Jen co do sebe hodí poslední přípitek, odloží sklenku na bar a hned se obejme s TANOIOU na rozloučenou.* Tak dobře dojdi, nikam nespadni a uvidíme se na svatbě. Bude pokračko. *Mrknul na něj a pak se jen culil, když ho sledoval jak odcházel. Svůj pohled pak nechal na těch dvou, co ještě zbyli, konkrétně na čaroději.* Po Remim moc nechtěl něco hlídat, bude rád, že ohlídá sebe. *Zaculil se a pak se i s ním rozloučil s tím, že se uvidí na svatbě.* No a my asi taky jdeme co? *Pronesl směrem k Remimu, načež se vydal ven. Pokud s ním šel i fér, tak se oba vydali k němu domů, jelikož tam měl Castor auto, pokud se k němu Remi nepřidal, rozloučil se s ním už v baru a vydal se pro auta, načež do něj pak nasedl a nějakým zázrakem dojel domů.*
*Castor se na dnešek těšil jako malý. Už jen proto, že se dneska měla konat rozlučka se svobodou jeho dobrého kamaráda. Pár dní zpátky byl na dvoře, chtěl totiž donést dárek, dobrou medovinu, kterou si tam naposledy dávali a taky že se mu podařilo sehnat pár láhví. Spokojený a s dobrou náladou se poupravil a s alkoholem se odebral ke svému autu, kde krabici položil na zem na místě spolujezdce, pak sám nasedl a vyrazil. Vše se nějak mělo konat u Remiho doma, ale jak se znali, tušil, že to tam neskončí. Když nakonec parkoval auto u jeho domu, krabici zase vzal a odebral se dovnitř. Výtahem vyjel do patra, kde měl fér byt a když vystoupil. Zazvonil a čekal.*
*Remis e uculila jakmile uslyšel zvonek, tak se podíval ke dveřím. Po cestě co běžel otevřít se mu do cesty ještě připletla Eiza. Jakmile se tak stalo, Remi uskočil a spadl na držku, ale strašně ukázkově. Zanadávala a když se vydrápal na nohy doběhl ke dveřím a otevřel.* Casii!! *Vyjekl, načež mu věnoval objetí.* Pojď dál, jen dál, posaď se, co si dáš? Jsem rád, že jsi došel!! *Uculil se a ukázal na stolek s připraveným jídlem v podobě chlebíčků a sýrů., zeleniny a jednohubek.*
*Zatímco čekal na chodbě, slyšel uvnitř nějakou ránu, musel se tomu pousmát, už jen z toho důvodů, že asi tušil, co se tam dělo. Když se pak otevřely dveře. Mile se na féra usmála a věnoval mu jedno přátelské objeti, načež ukázal na bendu, kterou držel v ruce a byla plná láhví medoviny.* Já jsem rád, že jsi mě pozval kámo a nesu něco na lepší náladu. Byl jsem na dvoře a nemohl jsem to nevzít. *Zasmál se, když mu podával bednu s akoholem.* Jinak, hezky to tu máš připravené, to se musí nechat. *Mrknul a sehnul se aby si na ruce vzal Eizu, kterou začal mazlit.* A kdo vlastně ještě má dorazit? *Optal se, když se pak posadil na pohovku.*
*Remi se zadíval na bednu, jež Castor přinesl a pak vykulil oči.* Sakra, kde jsi to všechno vzal? To jsi nemusel, to nevím, jestli se zase až tak stříksáme. *Zasmál se a pak se na něj podíval a posadil se.* No, ještě Nathanael, potom možná i Taylro a Sacha, a možná že i Tanoia, taky jeden vílák, takže to snad bude jízda. Ale jako, plánuji se pořádně opít, to je samozřejmý. *Zasmáls e Remi, hledíc na féra před sebou.* Tak jo, cos i dáš? *Optals e jej.*
*Jak se říká.. My o vlku a vlk za dveřmi.. Asi tak nějak by se dal popsat příchod Natea, který na dveře zaklepal ve chvíli, kdy jej Remi zmiňoval Castorovi. Výjimečně si vzal na cestu auto a to kvůli těžké tašce, kterou sebou táhnul. Nebo spíše se s ní táhle jeho telekineze, kterou na ni šikovně používal, zatímco tašku držel v ruce. Tinu doma uplatil knihou, aby hlídala dvojčata, zatímco on zamířil do Queensu. Na sobě měl černé rifle s černým tričkem; to na sobě mělo červené logo ACDC; a přes to rozepnutou černo-červenou károvanou volnější košili. Po zaklepání na dveře tašku odložil mimo dohled za stěnu a čekal, až Remi otevře.*
No kde asi, na dvoře, prostě vím, kde hledat a kde koupit tu nejlepší. Mimochodem, co se nevypije teď nech na svatbu nebo prostě až budeš chtít, to že je toho tolik nezmená, že se máme ztřískat do němoty kámo. *Zasmál se a hladil Eizu, zatímco mu ležela v klíně a spokojeně předla.* No hele čím víc lidí, tím líp, bude aspoň prdel no ne. *Culil se jako pako.*Hm a co si dám, asi zatím jen vodu, než to začne. *Mrknul a pak se pohodlněji usadil.* A co jinak, jak se těšíš, už to máš za pár.
*Původně se kapku zdráhal. Přemýšlel, zda to vůbec je dobrý nápad. Úplně totiž neměl v plánu se zlít do němoty, aby ho musel z rozlučky Sasha na sílu tahat zpět do vily. Nakonec se však spíše obával, zda to nebude přímo naopak, když tak vnímal staršího upíra, jak docela netrpělivě opět dupal jednou nohou u něj v pokoji.* Přijdeš pozdě. *Upozornil fialovovlasého upíra starší, zatímco pozoroval, jak si vázal pásový korzet. Nepříjemně se pak zatvářil při uvědomění toho, že si Tay hodlal i chystat brašnu.* Proč to vůbec tolik řešíš? Vypadá to, jako že se na tu akci těšíš více než já. *S tímto se mladší obrátil k Sashovi, již čekajíc, co z něj vypadne.* Jen tě učím dochvilnosti. *To už se nemračil, spíše se nevinně zazubil, nad čímž mladší protočil panenky a na mobilu mu ukázal, kolik je vlastně hodin.* Máme ještě čas a i kdyby, pár minutové zpoždění nám odpustí. Nejsme cestovatelé časem a situace v dopravě jen tak neovlivníme. *Řekl k tomu svoje. Aby však už staršího netrápil, obul si v rychlosti černé osmi dírkové Steelky, upravil si ještě volánkovou košili a přehodil přes sebe černý delší kabát. Náušnice už řešit nemusel, ty měl už na sobě. Opět se jednalo o celý pryskyřicový komplet – kovové vzorované lůžka s pryskyřicí, která v sobě věznila černou vosku, zdobila jak náušnice s prstenem, tak i přívěšek na stužkovém jokeru. Ve finále si už jenom přehodil přes rameno brašnu, skrývající v sobě co jiného než skicák, pouzdro, mobil a peněženku. Potřeboval po cestě ještě něco koupit, aby nepřišel s prázdnou, což Sashovi ve zkratce vysvětlil, než s ním vešel do obchodu, kde zakoupil nějaký ten tvrdší alkohol a pro Remiho pár krabiček cigaret, pravděpodobně pro radost. Na adresu pak dorazili kupodivu včas a během chvíle už stáli u dveří férova bytu, kde spatřili zjevně dalšího pozvaného. Tomu lehce nervózně Tay jen zamával, načež si promnul popruh brašny a kouknul na Sashu, který zrovna na dveře zaklepal.*
*Remi se na Case usmál, dle jeho přání mu nalil vodu a ještě mu chtěl odpovědět, to už se ale ozvalo klepání na dveře. proto k nim vyrazil ještě zkotroloval, že Eiza je s Castorem aby de mu zase nepřipletla do cesty, načež otevřel dveře.* Nate, ahoooj! *Houkl na čaroděje a zářivě se usmál, než mu uhnul, aby mohl projít.* Jen dál, dál. *uculils e a chtěl vejít za ním, ale to už se ozvaly kroky a on spatřil Taylora a Saschu.* Tayiiii! Saschoo!! *Vypískl Remi a Tayovi věnoval objetí, se Saschou si potřásl rukou.* Jsem moc rád, že jste všichni přišli, jen pojďte, pojďte dál posaďte se, Nate, co si dáš? Vám asi krev, že? *Koukl na upíry.*
*Nate se na příchozího TAYLORA a druhého upíra jen mlčky zazubil a mávl rukou. Pak už se otevřeli dveře a on se na REMIHO ušklíbl.* Nazdar.. Kde máš místo? *Otáže se hned a pak luskne prsty a zvedne ze země tašku, která proletí před ním do bytu, načež projde on sám. Kývne na pozdrav dalšímu účastníkovi, kterého neznal (CASTOROVI) a pak položí tašku kamkoliv mu Remi řekne. Následně z ní vytáhne tričko, které má potisk, jenž momentálně není vidět, na němž se nachází postavy nevěsty a ženicha a nápis GAME OVER.* Začneme tím, že si vezmeš na sebe tohle.. *Zazubí se na něj pobaveně a tričko po Remim hodí.* A pak se můžeme probrat dalšími dárečky, co jsem ti přitáhnul. *Dodá s uchechtnutím.*
*Castor si od něj vzal pohár vody a napil se, zatímco dál mazlil Eizu. Už čekal, co z féra vypadne, ale jakmile se ozvalo zaklepání a tak Remi odešel otevřít novým příchozím, zatímco on stále držel malou chlupatou kouli, aby se někomu zase nepřipletla pod nohy. Sledoval, kdo přišel a když uviděl vejít mladého muže (NATHANAEL), jenž mu kývl na pozdrav, i on tak učinil a uculil se. Pak už jen sledoval další příchozí (TAYLORA), což podle toho, co následně řekl Remi, poznal, že jde o upíry. Nakonec Cas odložil sklenku a sledoval, co se bude dít. Když spatřil ono triko, rozesmál se.* Hele to si musíš vzít pak i po obřadu, myslím, že Aless bude koukat. *Smál se dál.*
*Je pripravený ako vizážou, tak drogami, rovnako tak aj náladou - jediné, na čo nie je pripravený, je zostava, s ktorou sa na tejto rozlúčke so slobodou stretne, pretože Lóni nemôže ísť s ním, tak ako na vyrezávanie tekvíc a na halloweensku párty, a zároveň netuší, koho Remi pozval, okrem seba, samozrejme. Ani sa nekontroluje v zrkadle, keď zamieri skoro skákavými pohybmi ako laň k Remimu, cesta mu trvajúc celkom dlho, keď sa zastavuje pri stromoch a v tráve a kade-tade pozerajúc do výkladov. Veľmi dobre si tu cestu pamätá, na to, že bol u neho iba raz - napriek tomu, so svojou nespokojnosťou s MHD dopravou ide pešo a ešte k tomu v ťažkých kožených topánkach, takže sa k Remimu dostaví neskôr, než mal.* /To nevadí, iste sa zatiaľ bavili bezo mňa./ *Napadne mu, stojac a prešliapujúc na mieste pred bytovkou, kontrolujúc si všetko, čo si priniesol. Snaží sa v hlave stres obmedziť natoľko, aby mu z tváre nezmizol ten veľký, široký úsmev a nepokoj v prstoch, keď zazvoní a čaká, kým môže vstúpiť.* /Remiho byt nie je tak veľký, milión ľudí sa tam asi nezmestí, určite to bude v poriadku./ *Pomyslí si a nevie, či túto myšlienku počul aj Lóni, ale aj keby áno, ozval by sa mu. A tak čaká a rukou si udiera do stehna v rytme nejakej piesne, čo mu vybehla na myseľ.*
*Na neznámého mladíka (NATEA), který tu byl ještě před nimi, se lehce nervózně a rozpačitě usmál a jemně mu zamával.* /Ber to pozitivně, Tayi, seznámíš se s novými bytostmi..bude to fajn. Nedopadne to katastrofálně./ *Uklidňoval se v hlavě. Kvůli jeho zkušenostem z různých akcí.. bál se nejhoršího a doufal v nejlepší.* Ahojky. *Pozdravil REMIHO hned poté, co fér vypískl jeho jméno a jméno jeho doprovodu. Div si na chvíli nezacpal uši, pouze se instinktivně na chvíli stáhl. Následně již klidně svého kamaráda objal.* Chyběl jsi mi. *Pověděl mu, když byl ještě v jeho sevření, než se odtáhl a nechal Sashu, ať si s ním potřese rukou. Poté pokračoval společně s férem a se svým doprovodem dovnitř, kde znovu zamával dalšímu neznámému muži (CASTOROVI).* Jistě. *Přikývl na otázku pití..tedy v jejich případě spíše jídla. V tu ho napadlo rovněž pár otázek.* Kde ti mám dát ty dárky? *Kývl k tašce v jedné ruce, kde měl vhozených pár sklenek různého německého alkoholu a pár krabiček cigaret.* A.. máš nějaké víno? *Optal se dodatečně. Tvrdý alkohol moc nemusel. Nicméně svoji pozornost nakonec pak věnoval samotnému triku, které bylo po REMIM hozeno. Společně se Sashou se uchechtl a na CASTOROVU poznámku přikývl.* Myslím, že bude nadšená. *Dovolil si utrousit, než natočil hlavu k hlavním dveřím, jimiž přišli dovnitř, když se zrovna ozvalo zvonění.*
*Remi se uculil a koukl na NATEA.* Hele kdekoliv kde tě napadne, pokud chceš, i ve vzduchu je taky místo. *Zasmál se, poukazujíc na to, že minule tu u něj čaroděj seděl doslova ve vzduchu. Jakmile vytáhl ono tričko, překvapeně vykulil oči.* No ale tak to je boží! Dej sem! *Chňapl po triku, načež košili stáhl a hodil na gauč a nasoukal se do trika.* Tak, jak vypadám? *Zazubil se a mrkl na ostatní. Pak koukkl na CASE.* Tyo, hele mohl bych co? Já myslím, že ta by teda čučela. *Zasmál se pobaveně.* I ty mě, TAYI. *Odvětil upírovi na otázku a pak pokývla hlavou.* Mám mám, vše bude, a tašku, hele kamkoliv. *Mrkl na něj. To už se ale ozvalo další zvonění. Remi se uculil, všem se omluvil a pak se dostal ke dveřím, aby otevřel TANOIOVI.* Vítám tě, jsme moc rád, že jsi tu. Pojď dál, dáš si něco? *Optals e. Pak se ale přede všechny ppostavil.* Tak jo, nevím, jestli se všichni znáte nebo ne, tak já to udělám za vás. Táhmleto je Castor, tady je Nate, toto je Tanoia, a tohle jsou Sascha a Taylor. *Představil v rychlosti všechny, když na všechny ukázal a pak se na všechny mile uculil. Pak se vydal pro pití, které pak dal všem, podle jejich přání a spráskl ruce.* Nemuseli jste si dát takovou práci, ale děkuju vím všem za všechno, hoši, opravdu. *Pronesl mile.*
*Nate se na Remiho ušklíbne.* Tam si sednu já, pokud jsi tady nedezinfikoval.. *Vytáhne tričko, které po Remim hodí a spokojeně se zaculí, přičemž i souhlasně kývne na slova CASTORA a ukaže na něj prstem při své odpovědi.* Naprostý souhlas.. *A REMIMU ještě odkýve, že skvěle. Načež se zamyslí.* To abych na tu afterparty dotáhnul trika všem.. *Prohlásí nadšeně. Sleduje příchozí dvojici, přičemž prohlásí.* Já taky ještě s dárkama neskončil.. *Přerušen je ale příchodem další osoby. Mávne na něj na pozdrav, když se ozve jeho jméno. Počká až se vrátí Remi a na jeho slova zakroutí hlavou.* To nic.. Maličkost.. Ale já ještě neskončil, jak jsem říkal.. *Uchechtne se.* Mám pro tebe doplňky.. *Prohlásí, když z tašky vytáhne plastovou kouli na řetězu. Bez ptaní zvedne Remimu telekinezí jednu nohu a kouli na ni na dálku upevní gumovým páskem.* Tak.. *Prohlásí spokojeně a nohu mu pustí, načež znovu hrábne do tašky.* Tohle nezapomeň na obřad, budeš to potřebovat.. *Prohlásí, když mu hodí placatku ve tvaru rakve.* A tohle si vyvěs někde, kde na to za deset let uvidíš, až se budeš ptát -Proč?- *Zasměje se a tentokrát mu normálně z ruky do ruky předá obrázek v rámečku. Následně se vrátí k tašce a stáhne její strany dolů, aby odhalil zbytek dárků. Tady se jednalo už pouze o chlast. Tématický chlast.* A my můžeme začít tímhle.. *Uchechtne se spokojeně, když na sbírku lahví prstem ukáže.*
*I Castor TAYLOROVI zamával na pozdrav a pak už jen sledoval dění v místnosti.* To její nadšení všichni uvidíme, jsem na to zvědavý. *Zasmál se .* Škoda jen, že to nepůjde zvěčnit, ten první moment, kdy to uvidí, to by byla fotka. *Uchechtl se. A sledoval ostatní. Jamile se pak dostavil ještě i TANOA, usmál se a pustil Eizu, aby mohla všechny nějak přivítat, i když ta se spíše schovala pod pohovku. Cas se nad tím jen pobaveně usmál a sledoval NATHANAELA jak vyndává další a další věci, které pro REMIHO přinesl. Když se koule objevila férovi u nohy, jen se znova zasmál. *Jak přesné, líp bych to nevystihl. *Culil se a když REMI představoval ostatní, jen jím ještě jednou kývl na pozdrav a mile se usmál.* Není přece zač, však se ženíš ne, dneska tu párty začneme a na tvé svatbě to dokončíme. *Zazubil se spoklenecky.*
*Po chvíli postávania mu nakoniec aj otvorí REMI a schody berie po troch, ani trochu zadýchaný, keď sa postaví do otvorených dverí a privíta sa s férom, ktorého rozlúčku so slobodou navštívil.* Ahoj. *Pozdraví sa mu a hneď cupitá za ním k ostatnému osadenstvu, aby sa zoznámil s tými, čo nepozná. Jeho pohľad ihneď padne na okrem Remiho najznámejšiu tvár a to TAYLORA, ku ktorému ihneď priskočí, aby sa s ním privítal.* Známa tvár. *Zvolá nadšene, skoro sa okolo upírieho tela zvíjajúc ako had, než sa od neho odlepí a všetkým sa princovsky ukloní.* Ako povedal Remi, som Tanoia, teší ma. *Prednesie milo a ihneď si do pamäte vryje mená prítomných, aby ich nezabudol, opakujúc si ich potichu popod nos, zatiaľ čo preskakuje pohľadom medzi tvárami, z ktorých sa mu šte jedna zdá známa a to tá CASTOROVA.* /Zrejme som ho zahliadol vo Faerii. Možno na tancovačke./ *Premýšľa, ale vtom sa jeho myseľ už stáča k niečomu úplne inému, akoby nevedel na sekundu uzamknúť svoje myšlienka na jednom mieste. Otočí sa v jemnom výskoku ihneď k REMIMU a počká, než ostatní prenesú svoje dotazy, zatiaľ čo si z kapsičky na zeleno-čiernych pruhovaných nohaviciach vytiahne tri plátené kapsičky a podá ich férovi pred sebou.* V tejto… *Začne a ukáže na bledožltú.* … je zmes bylín na čaj. V tejto… *Ukáže na koženú hnedú.* … je niečo na posilnenie, veď vieš. *Niekoľkokrát podvihne obočie hore-dolu a nakoniec ukáže na zelenú kapsičku.* A v tejto je marihuana. *Zasmeje sa.* Rozdelil som ich podľa farieb, aby si sa nepomýlil. *Vysvetlí a nakoniec sa zase začne venovať skupine, keď jeho pohľad padne na alkohol a nepríjemne nakrčí nos.* Ďakujem, mám svoje. *Prenesie, nevediac, v akej časti zábavy sa objavil, ale niekde v sebe nervózne a neisto dúfa, že svojim príchodom nič nepokazil, a vytiahne z vačku tri jointy, skoro čarovne pozastrkované pomedzi svoje prsty.* Dúfam, že si niekto dá so mnou toto. *Navrhne, nespomínajúc, že je to jeho vlastná odroda, do ktorej si ešte niečo pridal, aby bola zábava, a mimovoľne mrkne k TAYOVI s jeho doprovodom, na ktorého sa zazubí.* /Sympatický./ *Prebehne mu hlavou, než vôbec dostane od spoločníkov nejakú odpoveď.*
Skvěle. *Odpověděl REMIMU, načež se uchechtl, než věnoval pohled Sashovi vedle něj. Možná se bál, co z něj vypadne, ale nakonec by už měl být pomalu zvyklý na všechno.* Už jsem čekal, že řekneš k „sežrání“. *Zašklebil se starší, načež se vzápětí zvesela zazubil. Ale jo, vypadáš skvěle. Už teď bych těl vidět ten nevěstin výraz. Vsadím se, že bude nadšená. Narozdíl od mladšího se jako vždy rozmluvil poměrně rychle.* /Ty si fakt můžeš s Morganem potřást rukou./ *Pomyslel si. Tay se mezitím zvesela krátce uculil, kývl a následně taštičku odložil kde ještě bylo místo. Brašnu si však stále nechával přehozenou přes rameno. Těžko by vysvětlil proč, prostě by to svedl na zvyk. Ten je přece železná košile, no ne? Zvídavě se nicméně podíval na nově příchozího, který NATHANAELOVO představování donesených dárků přerušil. Hned se však vesele usmál, když spatřil konečně další známou tvář, když už tu byly dvě, které viděl poprvé. Až na toho docela upovídaného čaroděje. Přísahal by, že zrovna jeho obličej někde viděl. Minimálně si myslel, že ho měla Triss na nějaké fotce na instagramu.* Ahojky, TANE. *Objetí mu opětoval. Následně svoji pozornost věnoval zpět REMIMU, který je všechny představil. Během toho se snažil jména samozřejmě co nejdříve zapamatovat, aby pak nedošlo k omylům. Pak už jenom mlčky sledoval, jak NATE vytahuje všechny ty dárky, přičemž ke každému něco řekne. Kam se hrabou moje cigarety. Pomyslí si, když ukáže dary i TANOIA. Během toho si opět docela nervózně hraje s popruhem brašny. Možná byl toto další důvod, proč si ji nesundával, i když nervózně si hrát mohl i s rukávem. Asi mu to tak bylo příjemné.* Ale jooo, navaaal. *Ozve se Sasha, jakmile TANOIA vytáhne jointy. V tu chvíli se na něj mladší upír jen nevěřícně podívá.* Víš, že tahat do vily máš ty mě, ne já tebe?
*Remi s na to všechno díval. Díval se doslova na průjem dárků, které se sebou NATE přinesl. Ale nemohl říct, že by se mu to nelíbilo. Ba naopak. Byl spokojený, byl rád, že byla zábava. Jakmile neNATE skončil s vyndáváním všech věcí, tak se pobaveně zasmál.* Páni, ty jsi tady nelenil, to musím uznat. Ale všechno je to samozřejmě moc hezký, děkuji. *Pronesl, a zlehka zahýbal nohou, aby zarachotila jeho plastová koule na noze. Podíval se pak na CASTORA, a překvapeně vykulil oči.* No neblbni, Ježíši Maria, já se plánuji sice střískat, ale na svůj vlastní obřad plánuji přijď střízlivý. Opiju se až po první manželské hádce. *Zasmál se Remi, a potom se podíval na TANOIU. Sledoval, co všechno mu fér přinesl, a když to před něj všechno vyndal, tak se na něj podíval.* Moc ti za to děkuji, určitě to využiji. *Mrko na něj, a potom vzal vše, co mu podal, a položil to na stůl. Jakmile se potom fér zeptal, zda si s ním někdo dá jointa, tak se ihned přihlásil.* Já, já! Samozřejmě že já, dej sem. *Mrkl na něj, a už se k němu hrnul. Během toho si ještě vyslechl TAYLORA. Nebo spíše, hlavně poté jeho doprovod. Zasmál se když se starší upír sápal po jointu, a pak se zlehka pousmal nad výrokem Taylora.* No každopádně, tenhle večer bude ještě zajímavý. Viděl bych to tak, že se napijeme, povíme si, jak se kdo má, a pak bych to viděl na nějakou šílenost. Abych pravdu řekl, tak mám dneska strašnou chuť jít se vykoupat do kašny v Central Parku. Vidíte to někdo jinak? Optal se Remi, a potom se na všechny zářivě usmál.*
*Čaroděj se ušklíbne na CASTOROVA slova.* Toť prokletí jest jejich.. Ooo, krutý tož osud k upírům.. *Pronese dramaticky jak v nějakém shakespearovském představení. Pak se skloní skoro jakoby se klaněl, ale jeho záměrem je jen podrbat kočku za ušima, když prochází kolem něj. Mávne na pozdrav TANOIOVI.* Jak říkal Remi, já jsem Nate.. *Zopakuje jeho slova pobaveně a pak už konečně začne vytahovat všechno z tašky. Přiloží si ruku ze strany pusy, ale nijak nešeptá, když mluví ke CASTOROVI.* Chtěl jsem původně vzít pouta, ale nechtěl jsem mu omylem způsobit popáleniny před svatbou a plastová by stála za prd.. *Zakření se, když ruku stáhne.* I když by to bylo vtipné a vyvolalo by to dost otázek. *Skoro uraženě si odfrkne.* Samozřejmě, že jsem nelenil. *Odpoví REMIMU.* Musím dostát své pověsti.. *Dodá spokojeně a na slova CASTORA přikývne.* Ale houby.. Klidně tě budu u oltáře podpírat telekinezí, ale střízlivý nebudeš.. *Prohlásí na slova ženicha a sáhne po jedné láhvi ve tvaru lebky s naprosto černou tekutinou uvnitř.* A proto začneme tímhle.. 70%.. Takže dokud neoslepneme, tak jedeme.. *Podá láhev Remimu a naznačí mu, aby nalil. Mezitím dává pozor na to, co donesl TANOIA a trochu vykulí oči.* Upřímně, tohle moji pubertu lehce minulo.. *Uchechtne a sleduje, jak se jeden z upírů a Remi žene pro jointa.*Takže nemám absolutně žádnou zkušenost.. V téhle oblasti na mě maminka mohla být pyšná.. Na rozdíl od tohle.. *Zazubí se a jednou rukou lehce poklepe na vršek lahví. Pak věnuje pozornost tomu, který se dnes loučil se svobodou.* Nebo se můžeme proletět.. Na Empire jsi byl, ale co bych to byl za svědka, kdybych tě nevzal na pochodeň nebo korunu sochy Svobody.. *Prohlásí.* Ale proti plavání jinak nic nemám.. Pokud to nebude v tom jezeře, co mě dostane do Faerie.. To už tady bylo a děkuju nechci.. *Ušklíbne se a rozhlédne kolem.* I když.. Technicky vzato.. Ne, ani tak.. Sorry, kluci.. Máte tam zimu a tu já nerad.. Zvlášť opilý a mokrý.. *Zadrkotá zubama a obejme se i rukama na chvíli, než se zasměje.*
Tak když už všichni tak oukej, já jsem tedy Castor. *Zazubil se a na všechny se kouknul, tak nějak si už pamatoval kdo byl kdo, navíc TANOIU už viděl na nějaké vílí akci, takže si ho nějak zapamatoval. Pak už jen sledoval, jak dostával REMI od ostatních další dárky a u toho si odpil svou vodu, teď už mohl začít pít alkohol a kdoví co ještě.* Já si s tebou dám moc rád, přece nebudu trhat partu ne. *Pronesl směrem k TANOIOVI a uculil se, načež pak svůj pohled věnoval REMIMU.* Jak neblbni, však my tě k oltáři dotáhneme, budeme tě tam držet, ty zamrmláš nějaké to ano a pak se jde pokračovat a co se týče první manželské hádky, té se určo taky dočkáš, jen se neboj, tak nějak mám pocit, že u vás to bude italská domácnost. *Zasmál se, stejně jako se smál na NATHANAELOVÝMI slovy.* Hele a nešla by pouta ale z jiného materiálu? Taková by se dala sehnat, teď si říkám že stříbrné by mu nic neudělaly, ale nevěsta by asi nebyla nadšená. *Uchechtl se, načež pak pozoroval ostatní.* No takže to vidím asi takhle, že se opijeme a pak se jdeme tedy utopit do Central Parku či na jiné místo a co pak? Udělat další šílenou věc i když takových věci bude asi plná večer, je to přece jen REMIHO rozlučka. *Culil se jako pako.*
*Milo a žiarivo sa usmeje na každého, kto sa mu odzdraví, ale ďalej sa musí venovať “oslávencovi” (REMIMU), ktorý s radosťou príjme jeho malý darček a tak na neho iba žmurkne a detsky si zatlieska rukami.* Neboj sa, na svadbe ešte dostaneš ďalší. *Ubezpečí féra a po tom, čo vytasí jointy mu vnútro nadskočí entuziazmom a horlivo podá jeden joint Sashovi, ignorujúc ten fakt, že s tým TAYLOR nesúhlasí, ale aj na neho žmurkne.* Pridaj sa k nám. *Navrhne mu.* Dám na teba pozor. *Povie mu, aby sa nebál, pohladí ho mimovoľne po paži a priskočí k REMIMU naspäť, aby mu do dlane vsunul ďalší z jointov a dvihne pohľad k NATHANAELOVI, aby sa na neho usmial.* Všetko môže byť raz po prvý raz. *Prenesie, pridruží sa k nemu ladným pohybom tak blízko, až sa mu skoro dotýka hrude, strčí mu tretí joint medzi pery, chytí ho za ruky a zatancuje s ním dookola malý tanček, ľahko sa od neho odsunie a točivým spôsobom pozrie na REMIHO a povyskočí si na mieste.* Central Park, Central Park. *Začne skandovať a mrkne na NATHA.* Aj do Faerie ťa vezmem, ak bude záujem. *Podpichne ho, napriek tomu, ako negatívne sa chlapec-muž vyjadril o ceste do ríše víl. Nakoniec sa otočí ku CASTOROVI, bokom sa k nemu prisunie a zatiaľ čo mu hľadí do tváre a naširoko sa zazubí, prehliada si vak na nohaviciach, aby odtiaľ vytiahol ďalší joint.* Nebojte, pripravil som sa. *Povie hrdý sám na seba a zastrčí štvrtý joint ďalšiemu férovi za ucho. Tlieskne potom o seba rukami a skoro ako kúzelník si odniekiaľ z vrecka vytiahne zapaľovač a každému pripáli a prikývne na CASTOROVE slová.* Hotbox. *Zvolá, pretože očakáva, že pri toľkých jointoch sa daná miestnosť naplní marihuanovým dymom veľmi rýchlo.*
Jo..občas to je fakt na hovno, ale nelituju toho. *Promluví Sasha, když se zrovna mluví o nevýhodách rasy, k níž s Tayem patřil. Narozdíl od něj však mladší svého rozhodnutí už tak trochu litoval. Nic ovšem nahlas neřekl, byl tichý jako myška. Pouze se podíval krátce na svůj doprovod a poté do země. Po změnění aktivity – z předávání dárků na pouhé krátké povídání – se však krátce uchechtl.* Zahraju si zjevně na jediného andílka na tvém rameni, když už jsou všichni proti tvým původním plánům..drž se jich, obřad má být vážná věc a větší zázrak by fakt byl, kdybys tam přišel neopilý. *Načne, během čehož se přesune k pohovce, kde se usadí na jedno z jejích ramen. Tedy, spíše se o ni opře.* Nevypadalo by to jako, že by ses pomocí alkoholu snažil sám sebe přesvědčit, že je svatba dobrý nápad a vůbec toho nelituješ. *Lehce se pak zašklebil.* Ale jestli chceš působit jako troska, co vlastní svatby lituje ještě před tím, než se pořádně udá, tak prosím, poslechni je. *Možná teď lehce pokazil atmosféru a náladu přítomných, ale jelikož tak mluvil vlastně přímo na svého kamaráda, moc jej to nezajímalo. Chtěl zkrátka REMIMU povědět svůj názor..tak trochu nevhodným způsobem. Až měl pocit, že to vypadalo jako lehká manipulace. Raději se tak na chvíli umlčel a promluvil až tehdy, kdy se to začalo lehce zvrhávat? Zavrtěl hlavou. Chtěl být při smyslech co nejdéle..možná z lehce uličnických důvodů.* Ne, díky. Nepřemluvíš mě..rád bych byl co nejdéle při smyslech, když už budete vy vyvádět blbosti..někdo to musí zdokumentovat a pak to vytáhnout, až budou zas všichni střízliví, aby věděli, co vše vyvedli. *Nato se obrátil za Sashou.* A teď máš teprve štěstí..nebudu stíhat tě zachytit na papír a na kameře vidět nepůjdeš. *Zazubil se na něj. Následně se už řešilo téma programu. No..do koupání v kašně se mu moc nechtělo. Zábavu hold viděl v něčem jiném..což byl dost možná další důvod, proč o své účasti na rozlučce pochyboval. Bude to dost pravděpodobně kazit.* No..moc se do toho nehrnu, ale asi budu muset? Nebudu partu tolik rozbíjet..nebo se aspoň o to pokusím. *Kývl. Se Sashou to už vzdal. Nechal jej, ať si jointa vezme. Už mu to nevymlouval. Nakonec to asi ani nemělo smysl.*
*Remi si od NATEA převzal láhev, kterou mu podal, a trošičku podezíravě se na ní podíval. Poté ale pokrčil rameny, a jen se ušklíbl.* No co, žijeme přeci jenom jednou. *Pronesl, načež odběhl do kuchyně, aby přinesl skleniček tolik, kolik tady bylo momentálně hostů. Do každé sklínky pak trošičku nalil, a každou skleničku přistrčil k JEDNOMU Z MLADÍKŮ, kteří byli přítomni.* Tak pánové, a do dna. *Uculil se, a než by stihl kdokoliv cokoliv jiného říct, tak do sebe obsah skleničky kopl. Měl pocit, že se mu trošičku na chvilku zamotal svět, před očima se mu udělaly mžitky, ale svaloval to jenom na to kolik alkoholu bylo v oné láhvi. Pak se podíval NATEA*. No teda, tak ta teda dává. *Zhodnotil a potom se usmál.* Hele, Faerie je dobrá, pokud v ní zrovna nehoří, nebo pokud tě nechce do Fjollu zatáhnout nějaká podivínská víla. To už je potom problém. *Zasmál se mladý fér. Pak se podíval na CASTORA.* Ne ne, žádný takový, jak jsem řekl hoši na svém svatebním dnu budu střízlivý. Nebo...dnu, alespoň během obřadu, to co se bude dít po něm, už je zase něco jiného. *Vyjádřil se tedy jak ke CASOVÝM, tak i k čarodějovým slovům, a poté jsi se smíchem otočil na TANOIU.* No jo, přesně jak říká tam. Do Faerie ti můžeme vzít kdykoliv jen budeš chtít. *Zasmál se a následně sledoval to jak rozjařilý fér tancoval to místnosti. Potom se zasmál.* No ale na druhou stranu, nechci pro dnešní večer trhat partu. To znamená že kdybychom šli, tak bych byl rád abychom šli všichni, ale nechci tam tahat TAYLORA. To určitě není nic proti tobě, jen bych nerad před svatbou naštval tvého šéfíka, víš jak kvůlii tomu minule vyváděla ta druhá, Ella se jemnovala? *Pronesl trošičku nervózně a pak pokrčil rameny.* No co, nebudu tady kecat že se ho nebojím. Ten chlap je děsivej. *Zhodnotil Remi. Vyslechl si pak, co říkal TAYLOR a jen se na něj usmál.* Neboj se, já k oltáři opilý prostě nedju. *Zdůraznil nakonec se s míchem.*
Jako.. Mít tátu, u kterého se naopak modlíš, aby pro ty láhve s mlékem odešel a už se nevrátil, když je náhodou přítomen, taky není žádná výhra, ale neměnil bych.. Jen se mě neptejte na rodinné oslavy.. *Prohodí se smíchem jako vtip na slova SASHY. Uchechtl se, když se i CASTOR představil znova. I na jeho slova opětovně kývne.* Přesně.. A kdyby jsi nebyl schopný to "Ano" říct, tak tě dloubneme do žeber a ono nějaké to "Aaaa" už vyletí.. Navíc je obecně známo, že kocovině se dá předejít jen třemi věcmi. *Načne a ukáže na sebe.* Mít dobrou genetiku, ano, záviďte mi, pánové.. *Poté jeho prst zamíří na TAYLORA.* Být vyděšený z následků a nepít.. Sorry, kámo, ale takhle se dlouho ve světě nesmrtelných neudržíš.. *A naposled jeho ukázání zamíří se škodolibým úšklebkem na REMIHO.* Nebo pokračovat v pití pokaždé, co se začne kocovina hlásit o slovo.. A o to se u tebe postaráme, ženichu.. *Prohlásí sebevědomě. Mezitím je přerušen nabídnou jointu a i když úplně nekývnul, tak je mu jeden strčen mezi rty a vzápětí už s ní TANOIA tančí po místnosti.* Woah.. Pozor.. *Vyjekne se smíchem, když zakopne o jakýsi malý košík, co tam Remi měl a málem hodil hubu, ale ustál to. Jointa mezitím, co mluvil, vzal mezi prsty. Jakmile Remi vezme jeho láhev v potaz, tak si tleskne.* To je konečně správný přístup! Nalívej! *Prohlásí a vezme si skleničku, kterou Remi donesl, načež jim nabídnul přiťuknutí.* Ať s tebou při té hádce nehodí zase o zeď.. *Pronese přípitek, ve kterém odkazuje i na CASTOROVA slova o italské domácnosti, se smíchem a pak do sebe pití kopne. Ano, bylo silné, ale byl to jeho první alkohol dneska, byl najezený a měl výdrž, takže s ním toho moc, krom toho, že jej svěže pálil v krku, neudělalo. Jen se ušklíbl a skleničku položil. Pokrčil rameny a zaměřil se na CASTORA.* Možná by šlo, ale tohle stejně vypadá lépe.. *Uchechtne se a znova si prohlédne kouli, co má Remi na noze.* Sorry, ale Faeriu znova fakt ne.. Vím, že mi nemůžete kecat, to asi v průběhu večera zneužiju.. *Zakření se škodolibě.* Ale jeden výlet tam mi stačil.. Měl jsem jen štěstí, že mě tam nějaký pošuk z královské stráže nezabil.. *Oklepe se lehce a jakmile začne TANOIA zapalovat jointy, tak si svůj podpálí sám vytvořeným ohněm na prstu. Vyfoukne první dým, než se obrátí na TAYLORA, kterého poplácá po rameni.* Hele, prcku.. *Pronese ačkoliv upír nebyl až o tolik menší, než on.* ..nevím jak zbytek osazenstva, ale já si vždycky vše pamatuju.. Nicméně fotky se budou hodit na afterparty.. *Dodá ke zbytku skupiny. Na rozdíl od těch, co se usadili do křesla, on se posadil jako posledně do vzduchu.* Ještě jsi mi neodpověděl.. *Zdůvodní to REMIMU.* Dezinfikoval jsi? *Přimhouří na něj oči, když fér dořeší něco ohledně šéfa těch dvou krvesajek.*
*Jen co se k němu TANOIA přitočil, tak se na něj fér usmál.* Tebe si pamatuju, myslím, že jsme se viděli na plese na Zimním Dvoře, pokud se nepletu. *Zazubil se a když mu zastrčil jointa za ucho, jen se zvesela uchechtl.* Tak to má být, vždy připraven na všechno, to se mi líbí. *Mrknul na něj spiklenecky, přičemž se pak zasmál nad tím, co fér po chvíli zvolal a jointa si vzal do ruky, připraven na všechno. Když mu pak REMI podal sklenku, vzal si jí od něj a kývnul na náznak díky.* Tak na ženicha, ať neuteče hned druhý den.* Zasmál se a hodil obsah sklenky do sebe, přičemž se jen lehce otřásl.* Teda tak ta píše, to se musí nechat. *Pronesl a sklenku odložil na stůl, sledujíc všechny okoli.* Hele fajn, já ti to věřím, chceš jít střízlivý, já ti to připomenu tak za hodinu nebo dvě až budeš na mol kámo. *Uchechtl se., načež dál za pravdu NATHANAELOVI.* A když nebude ani žádné „Aaaa* tak to ano za tebe už někdo řekne, to se neboj, oženíš se tak či tak, no ne? *Rozesmál se znova a jen se dál pak culil.* Tak já myslím, že o házení tu nebude nouze, uvidíme, co nám pak bude vyprávět až se sejdeme třeba za měsíc. Buď to budou líbánky každý den nebo itálie, kdo na co vsází? *Směje se.*
*Pripadá si akýsi detinský oproti ostatným. Najskôr dvihne ruku v odmietavom geste, keď mu niekto podáva pohárik alkoholu.* Prepáč, REMI, ale ja nepijem. *Pozrie na féra a ospravedlňujúco sa usmeje a zatiaľ, čo on nestíha prípitok, zbehne rýchlo do kuchynky, aby si priniesol pohár vody a s tým iba nadvihne ruku.* Nazdravie. *Zhodnotí a kopne do seba na ex plný pohár vody, skoro mu stekajúc cez kútiky pier po brade. Keď sa však väčšina osôb zapojí aj do jeho typu oslavy, šťastne sa zubí a zapaľuje jointy, zastaviac svoj pohľad na TAYLOROVI, čupne si k nemu ako sedí na gauči a oprie sa prázdnou rukou o jeho kolená, zatiaľ čo si potiahne, otáčajúc hlavu do strany, aby dym vyfúkol pomimo svojho upírskeho blízkeho, a hneď na to sa mu zahľadí do tváre.* Vieš, sme tu tri víly a klamať by sme nemali. Keď som povedal, že dám pozor, tak dám pozor. *Ubezpečuje ho a nakoniec ľahko a svižne narovná svoje telo, joint si nechávajúc v ústach, zatiaľ čo palce na oboch rukách ukáže v pohoďáckom geste dohora.* Ale presviedčať ťa nebudem. *Nakoniec dokončí a zvalí sa niekam na voľné miesto, vťahujúc dym hlboko do seba a so zaklonenou hlavou ho vydychujúc, nechávajúc svoje uši naplniť zvukom rozhovoru - sem-tam zachytí niečo o svadbe, niečo o aktivitách, čo pôjdu o chvíľu robiť a pri téme o Faerii sa iba šťastne usmeje.* Faeria je krásna jej prírodou. To by si si možno užil. *Ubezpečí NATHANAELA, zatiaľ čo si s REMIM vymení akýsi pohľad, že veľmi dobre rozumie slovám, ktoré ohľadom ríše víl REMI zo seba vypustil. On sám nie je veľmi dobrý v nadväzovaní vzťahov, hlavne nie vo Faerii. Postupne však svoju pozornosť pri fajčení vráti miestnosti a stropu, sleduje, ako sa pod vplyvom drog a alkoholu tých pár osôb mení a aj jeho kútiky úst sú naširoko, keď vstane zo svojho miesta a zavesí sa za ramená ku CASTOROVI, z ktorého sa mu veľmi chce smiať, aj keď vyzerá prosto normálne.* Tak podivne sa hýbeš… alebo stojíš? *Zamumle si a povyskočí na mieste, s rukami vo vzduchu a polovičným jointom medzi perami, pevne stisnutými.* Ideme von! *Zvolá, schytí najbližšiu osobu (CASTORA) za ruku a začne ho so sebou ťahať z miestnosti.*
*Když si Nate ukradl slovo pro sebe a začal přednášet nějaký výklad ohledně prevence v oblasti alkoholu a následné kocoviny, věnoval mu společně se Sashou pohled. Narozdíl od svého doprovodu se však moc neusmíval. Nahlas však nic neřekl, ostatně jako vždy.* /Nejsem vyděšený, pouze nevidím důvod v tom, mít kocovinu kvůli alkoholu, který na rozlučce nemusí být ani potřeba. To, že se neumíte bavit bez něj, je váš problém, ne můj./ *Jakmile se mu do ruky dostala půlka plná jakéhosi alkoholu, nakrčil lehce znechuceně nos. Ne, že by se mu nelíbila ta barva, černá přeci jen patřila mezi jeho oblíbené. Spíše se mu do samotného pití něčeho takového nechtělo hlavně kvůli vysokému číslu procent potravinářského líhu.* /Však většinu z toho likéru fakt musí zabírat ten líh. Pochybuju, že v tom jde něco cítit./ *Pomyslel si, načež jej ani tolik nepřekvapilo, že to do sebe Sasha obrátil bez jakéhokoliv problému na ex. Sic nad tím pozvedl jedno obočí. Svoji půlku mu nicméně nepředal, pouze ji postavil na stůl tam, kde bylo ještě místo.* Děkuji, ale já tohle neriskuji. *Řekne pouze, aby nemlčel úplně jak mrtvý civil pod zemí.* Jde tam cítit i něco jiného než jen líh? *Optal se možná lehce provokativně, když na alkohol řekne REMI svůj názor. Když se pak k němu dostal TANOIA, věnoval mu pohled.* Díky, Tannie. *V jeho obličeji se kupodivu zjevil na chvíli opravdu vřelý úsměv, který ovšem zavčas zmizel, když se začalo řešit opět něco jiného.* Elaine..a ano, Dragos je děsivý. To není žádná novinka. *Opraví REMIHO ve jméně, když se začnou bavit o Faerii. Fialovovlásek opět mlčel, jak jinak. Tématu tentokrát pouze moc nerozuměl. Nikdy ve Faerii nebyl, pouze o ní věděl a pamatoval si různé historky, co mu někdo z jeho přátel pověděl. Když se jej NATE dotkl, pohlédl na něj. Dobře, cizí dotek nyní moc neočekával a ani nevítal, nechal to však být. Pouze protočil panenky nad oslovením.* Zeptal bych se tě na počasí tam nahoře, ale myslím, že se tolik neliší od toho mého. *Pronesl, načež si pohodil brašnu na rameni, když zjistil, že mu z něj sklouzávala. Překvapeně vzápětí při pohledu na NATEA zamrkal, když viděl, jak sedí ve vzduchu.* /Dnes už fakt na tohle nemám./ *Proběhlo mu hlavou, načež si opět dovolil pozvednout jedno obočí, když slyšel jeho otázku.* /A ty sis tu ruku dezinfikoval, když jsi na mě sahal?/ *Opět jej to vedlo k protočení očí. Nakonec se však rozhodl, když ty okolo tak pozoroval, že je asi nechá slavit o samotě. Už jen podle toho, co tu proběhlo doteď, mu došlo, že mají o oslavách trochu jiné představy. A ač to bylo dosti sobecké, prostě se rozhodl, když už je TANOIA začal tak ochotně pobízet k východu, čapnout Sashu, ať už byl v jakémkoliv stavu, a jít zpět do vily.* Tak si to tu užijte, uvidíme se na svatbě. *Načal a pohlédl na REMIHO.* Přijď tam hlavně střízlivý, ať nevypadáš jako troska. *Lehce se pousmál, načež zamával.* Auf Wiedersehen! *Zakončil, než odešel, pokud byly už dveře otevřeny. Když tak si je sám otevřel a táhnoucí za sebou Sashu odešel zpět do vily.*
Proč by se mnou házela, jsi fakt pako. *Zasmál se Remi na účet NATEA a pak už se posadil na sedačku. Nad jeho poznámkou pak, že do Faerie nepůjde jen pokýval hlavou a zvedl ruce na obranu, s tím, že to respektuje. Pak se zasmál.* Ne, nedisenfikoval, ale od té doby jsme tu nepíchali, myslím. *Zasmál se pak Remi nahlas, než se nakonec otočil ke CASOVI.* Nikdo se mnou házet nebudeee! *Protáhl a když si všiml, že má prázdno, dolil a mu a pak i sobě.* Jo, kdyby jste někdo chtěl, mám i férské pitíčko!! *Zasmál se, odběhl a vrátil se s férskou medovinou, jež položil na stůl. Nad TANOVÍM poznatkem že nepiije, pokýval hlavou.* Tak vodu? Čaj? Mám dost bylinek, něco z nich? *Nabídl. Pak už ale začal TAN tahat Case ven. Remi se zsamál.* JO!! Jdeme ven!! Pojďme!! *Zvolal i on a vstal, ale to už si vysloužil uražené mňouknutí od Eizy.* Ale až tě nakrmím, ano princezno. *Pohladil kotě, jež vzal do náruče, odnesl do kuchyně, a tam jí dal plnou misku granulí. Když začala jíst, uculil se.* Můžeme!!!! *Když se pak dla TAY na odchod, trošku zklamaně si povzdechl ale na odchod jej ještě objal.* Rád jsme tě viděl, netopýrku. *Hlesl a když jej pustil, sledoval, jak odchází.*
*Nate se uchechtne nad slovy CASTORA.* Přesně tak.. O to, aby v pátek už z něj nebyl svobodný mládenec se dokážeme postarat i na mol.. *Prohlásí pobaveně a ještě se přidá k jeho slovům.* Sázím na Itálii.. *Zazubí se zvesela. Ohledně slov Remiho se zašklebí.* Mám ti připomenout, jak jsi držkoval, když jsi se mnou o ní poprvé mluvil, jak je příšerná a že s ní nikdy nechceš nic mít? Nepochybuju, že při hádce tahle její temperamentnost, která ti tak vadila, vyleze hezky na povrch.. *Uchechtne se dodatečně, na TANOIU ohledně Faerie zakroutí hlavou.* To že nemůžete vy tři lhát neznamená, že máte stejný zážitek jako já.. Navíc vás se tam každá druhá větev nesnaží zabít.. Takže ať si je Faeria úžasná jak chce, já ji momentálně nehodlám riskovat. *Zakroutí hlavou odmítavě. U TAYLORA pouze pozvedne obočí.* Je to absinth, kámo.. To je pouze líh v podstatě.. *Uchechtne se, jakmile ho začne popichovat zpátky, tak zvedne hlavu a skutečně se rozhlédne.* Trochu mráčno, dost oblačno a hodně mlhy.. *Odpoví mu v závislosti na tom, že se místnost plnila kouřem. Ne teda z jeho přičinění, protože během toho kecání měl šanci si potáhnout maximálně asi dvakrát a věčně jointa odkládal. Na REMIHO se pouze zašklebí, když prohlásí, že od té doby tady nepíchali a raději zůstane u sebe ve vzduchu. Jakmile se osazenstvo začne hrnout ven, tak se mu v očích zableskne.* Vsadíme se, kdo tam bude první? *Prohlásí, přičemž se snese na podlahu. Utíkat ale v plánu nemá. Jakmile ostatní vyrazí, tak si telekinezí otevře okno a vyskočí z něj. Co nejdéle to jde, tak padá volný pádem, než hmátne po náramku a odhalí křídla. Jejich máváním zklidní pád a postaví se na zem, načež křídla zase pomocí náramku iluzí schová a opře se venku o lampu, aby mohl OSTATNÍM oznámit, že je vítěz, jen co vyběhnou ven.* Tak kam jdeme teda? *Nadhodí.*
Hele to si řekneme jindy kámo. *Pronesl s úsměvem směrem k REMIMU, když se tak moc bránil tomu, že s nikým se házet nebude. Dál si pár tahu z jointu a když mu Remi dolil, tak se hned napil a uculil se ještě víc, když poslouchal ostatní, pak se lehce naklonil k NATHANAELOVI.* Hele je to Španělka, ty jsou temperamentní, takže co čeká. To bude ještě hodně zajímavé, popravdě by to byla dobrá podívaná. Napadlo mě, co jim koupit nějakou velkou sadu talířů jako svatební dar, pak bychom se mohli vsázet dál, třeba o to kolik kousků jim pak zůstane na konci měsíce. *Smál se pobaveně, než se na něj TANOIA pověsil a žvanil něco, čemu se sám Castor jen smál.* Já ti vůbec nerozumím, ale asi se hýbu, co já vím. *Pokrčil rameny a než stačil říct ještě něco, už byl tažen pryč z bytu, přičemž se smál jako malý. *Šel bych po schodech, ale myslím, že to byl se tam asi nakonec jen dokutálel.* Pronesl směrem k TANOIOVI, který ho stále tahal. Nakonec se dostali před budovu, kde už postával NATE.* Hele on je tu první, asi ho REMI vykopl z okna. *Smál se.* A kam asi, k první dobré fontáně přece, jdeme se koupat nebo ne?
*TAYLOROV úsmev ho poteší a aj trochu povzbudí, pretože mu príde, že chlapec sa necíti práve dobre a nechce ho ani nijako provokovať a podpichovať do niečoho, čo nechce. Nakoniec sa aj jeho tušenie potvrdí, keď sem-tam zahliadne TAYOVU tvár medzi ostatnými a keď sa rozhodne potiahnuť ostatných von, tak jeho upírí kamarát využije možnosť odísť domov. Preto sa na neho iba zasmeje a veselo, detinsky mu zakýva nad hlavou.* Ahoj, snáď sa uvidíme čoskoro. *Zavolá na neho a ešte si prezrie aj TAYLOROV doprovod, s čím ich oboch vyprevádza pohľadom von, kým mu nezmiznú. Pozrie na NATHANAELA.* Tým, že naklameme, som ubezpečoval Taylora. *Zasmeje sa, akoby to bol najlepší vtip na svete.* Pred Feariou ochranu ti sľúbiť nemôžem, ale príroda je tam stále krásna. *Žmurkne na chlapca a už ako visí na CASTOROVI, drží sa jeho ruky a ramena, než však NATH vyhlási súťaž, kto bude von ako prvý, chce ostatných nechať a tak sa rozbehne rýchlo dopredu, ale kým ostatných nevidieť, skryje sa niekam za roh a keď vystúpia von, vypadne z dverí za nimi, skoro sa potknúc na niečom na zemi.* Ups. *Zvolá a zachytí sa REMIHO za rameno a ospravedlňujúco sa na neho zazubí.* Prepáč. *Prenesie a radšej sa narovná a začne sa pozerať zo strany na stranu a pri tom hýbe celým telom.* Kúpanie v rieke? Mohli by sme si dať súťaž v jedení. *Ani si neuvedomuje, že bude prvý, čo prehrá, pretože ľudské jedlo nestrávi, aj keď na maškárnom plese vydržal dosť dlho, než to vypustil pri odchode. A nie je si ani istý, či bude chcieť ďalšiu stávku prehrať, keďže teraz sa dostavil pred bytovku posledný.* Alebo! *Zvolá, dvihne ukazovák do vzduchu, druhú ruku si založí k boku a otočí sa k ostatným.* Budeme behať nahí. *Zvolá a veľmi sa uchechtáva a smeje, keď vidí ostatných, ktorí však nepôsobia zhúlene a tak nakrčí obočie a jeho tvár je odrazu úplne seriózna, zo sekundy na sekundu.* Vy ste v pohode? *Opýta sa ich a znie to vtipne, keď vyzerá ako prerastené dieťa s nafúknutou tvárou.*
*Nad NATEOVÝM výrokem se Remi zasmál.* Jasně, že si to pamatuju, to se nedá zapomenout. Byl bych jí schopen i proklít, ale no....no nic.*Nechtěl říkat, že už prokletá je. Pak se jen uculil.* Bude to v pohoděeeee!* Pak už ale sledoval, jak NATE vyskočil z okna.* Já přísahám, jednou budu mít infarkt z něj!! *Zasmál se. Poté, co Cas zahlásil svůj výrok s talíři po něm jen šlehl pohledem.* Ty jsi fakt pako! *Zasmál se, načež k němu přiběhl a práskl jej do ramene. Pak se zamyslel.* J8 jdu do vody!! *Pronesl. Pak už vyšel ven, nad tím, co udělal TANOIA se zasmál a jen zavrtěl hlavou.* Chlapi, já jsem tak rád že vás tu mám. *Zhodntoil. Vyslechl si pak férovi nápady, a jakmile zaslechl, že můžou běhat nazí, no, chytl se toho. Byl to Remi. A než by se kdokoliv nadál, už byl nahý a smál se.* A teď k fontáně!!!!!!! *Zvolal a i když nebyli u Central Parku, tak vyběhl směrem k parku kousek od jeho bydliště, oblečení nechávajíc na zemi.*
*Čaroděj se nad slovy CASTORA ušklíbne.* Yo soy español también. Conozco chicas españolas.. *Pronese.* Ale ty talíře nejsou špatný nápad.. Vždycky se vsadíme a ti co prohrají se budou muset složit na novou várku.. *Zasměje se a naprosto ignoruje REMIHO brblání. Pak hlavu otočí na TANOIU a zašklebí se nad jeho prohlášením.* Tak to dík teda.. *Pronese ironicky a vzápětí skáče už z okna. Přeci jen neprohraje sázku, kterou sám vyhlásil. Dole se zasměje nad slovy CASTORA.* Vykopnout se zvládnu ještě sám.. *Mezitím doběhnou i ostatní a Nate nad otázkou TANOII pokrčí rameny.* Já jsem moc nekouřil, takže.. *Možná by i něco dodal, ale to už se Remi chytí nápadu s nahotou. Nate pozvedne obočí. Tolik alkoholu, aby šel úplně nahý, v sobě ještě neměl, ale nechtěl úplně kazit zábavu, takže šel alespoň do spodního prádla, když vyběhl k fontáně taky.*
*Cas se jen smál NATHANAELOVÝM slovům.* Tak jo s těmi talíři platí, takže kdo je nese jako první? Mám je vzít asi já co? *Smál se dál a stejně jako čaroděj, REMIHO pohledy a mrmlání přehlížel, stejně to udělají tak či tak, ať už se mu to líbilo nebo ne. Když pak doběhl i TAN s REMIM, tak se jen uchechtával a sledoval je, zatímco poslouchal další návrhy, které tu padaly. Jakmile padl ten o nahotě, už se chtěl ozvat, že REMI půjde jako první, ale to už se fér svlékl a se smíchem běžel do parku. Cas se začal svlékat taky až se nakonec jen ve spodkách rozběhl za ním.* Hele pořád je to dobré. Je jen nahý, to kdyby se oblékl za obří péro a pobíhal tu, to by teprve bylo. *Smál se a dál ostatní následoval, až k první fontáně, která se jím naskytla cestou.*
*Castor měl po práci a jelikož měl dneska dost nabitý den, rozhodl se, že potřebuje na chvíli vypnout. Vypnout z toho velkoměsta, od všeho toho shonu a především dobít si trochu baterie a tak nasedl do svého auta a jel, až zastavil u lesa, kde vystoupil, pustil Lynx a když zamknul auto, pěšinou se vydal do přírody. Na sobě měl černé kalhoty, šedé triko s potiskem a černou koženkovou bundu. Jelikož věděl, že zde nenajde tolik lidí, tak Lynx nechal pobíhat ve své pravé podobě, přece jen zde nehrozilo, že jen tak někoho potká a pokud ano, rychle by jí skryl. A tak si oba kráčeli dál a dál do lesa. Dal si ruce do kapes a kochal se jen tím klidem, který kolem byl a který tak moc potřeboval. Kupilo se mu dost práce, dost výstav a všeho kolem a on cítil, že prostě nastal ten čas, kdy musí alespoň na malou chvíli vypnout.*
*Inocenc se procházel mimo lesní pěšinu, zlehka našlapoval bosýma nohama na mechu a bavil se hrou nevydat ani hlásku. V ruce držel své mokasíny a na sobě měl stále černé kalhoty a černou košili s bílým kazatelským páskem kolem krku. Ani se nepřevlékl po jeho prvním kázání. Už to bylo dlouho, kdy byl naposledy v přírodě i s Lawrencem - jeho lidskou liškou. Lawrieho rudý kožich se sem tam vynořil mezi kapradím a zase rychle zmizel jako záblesk světla. Očividně si svěží vzduch užíval stejně jako on. Konečně byl dost daleko od všeho toho znečištěného městského vzduchu. Tohle mu asi vadilo na New Yorku nejvíc, ten hluk a puch. Lidé tu byli zajímaví, ale po těch sedmdesáti letech se mu začínalo stýskat po Evropě. Doopravdy teď uvažoval nad tím, jak se rychle dostat na jiný kontinent, i když se přistěhoval do amerického velkoměsta teprve před týdnem?* /Ani jsi tomu tady nedal šanci…/ *Napomenul sám sebe v duchu. Šlápl na větvičku a tichém se neslo hlasité prasknutí. V duchu zanadával. Rozhodně vyšel ze cviku, před sto lety by se mu tohle nestalo.*
*Cas se procházel a opět byl ponořen do svých myšlenek, když tu se ozvalo praskaní větvě. V tu chvíli on i Lynx zpozorněli. Přece jen v tuhle denní dobu lidé byli většinou ve městě, v obchoďácích nebo doma a ne v lesích a tak tady nikoho nečekal. Navíc to vypadalo na něco většího než jen nějakou srnku či zajíce.* /Ještě aby to byl nějaký vlk./ *Prolétlo mu myslí a začal se tedy rozhlížet kolem sebe, ale když nic neviděl. Pomalu se vydal dál. Jenže v tu chvíli jeho přítelkyně zbystřila, nakrčila nos a než by se fér nadál, vběhla někde do křoví a zmizela mu z dohledu.* Lynx ne. Vrať se, tohle teď není dobrý nápad holka, no tak. *Zvolal za ni a dal se tím stejným směrem, jakým zmizela i ona.*
*Inocence vytrhlo ze sebemrskačský myšlenek až vrčení a rudá šmouha, která mu málem podrazila nohy. Lawrie se krčil u jeho nohou s ocasem staženým mezi nohama a vyceněnými zuby.* Lawrenci, co se děje? *Zeptal se spíš sám sebe, než svého věrného společníka. Bystrým vílím zrakem prohlížel okolí, dokud si nevšiml pohybujícího se porostu. Něco je obcházelo a Inocencovi se to vůbec nelíbilo. Doufal, že bude mít klidnou procházku. Tak spíš ne.* Pane Bože, za co mě trestáš? *Zalomil rukama a chystal se vyslat svoje schopnosti.*
*Fér se vydal za svou liškou, snažil se jí doběhnout, ale ta malá mrška byla až příliš rychlá.* Sakra Lynx! *Zavolal na ni znova, ale to už proběhl vysokým křovím a zaraženě se zastavil, když před sebou uviděl muže, jemuž se u nohou krčila další liška. Ta jeho černá stála kousek před Castorem a ty dva také sledovala. Když fér viděl, že muž předním je snad v obranném postoji, zvedl své ruce na důkaz toho, že on nikomu ublížit nechce.* Omlouvám se, jestli jsem vás já či moje společnice nějak vyděsil. Nebylo to v plánu. Popravdě jsem si myslel, že tady nikdo nebude. *Pronesl klidným hlasem.*
*Inocenc se zaraženě podíval na černou lišku a potom na jejího pána. Pozorně si ho prohlédl a potom se uvolnil a narovnal.* Tohle je tedy dosti nečekané setkání.* Pronesl s mírným úsměvem a zvednutým obočím. Přejel muže před sebou pohledem, ale tentokrát použil i svoje schopnosti a snažil se prolomit možnou iluzi, která se kolem něj mohla vznášet. Jeho domácí mazlíček rozhodně nebyla normální liška a tudíž Inocenc usuzoval, že na tom bude její páníček stejně.* A vaši omluvu přijímám, když jsem sem dnes přijel, byl jsem stejného názoru.
Abych řekl pravdu tak souhlasím s tím, že nečekané to je. *Lehce, leč nervózně se pousmál.* Jeden by řekl, že v tuhle dobu zde nebude nikde ani noha, ale vidím, že nejsem jediný, kdo měl nápad jít si pročistit hlavu do přírody. *Pronesl a stejně jako jeho společník, i on si jej sjel pohledem, načež pak jeho zrak padl na zvíře u jeho nohou. Musel se pousmát tomu, že i on měl za mazlíčka lišku, tudíž mu došlo, že se jednalo o podsvěťana.* Hádám, že oba máme rádi stejný typ zvířat. *Uculil se nakonec Cas a sledoval, jak se jeho Lynx pomalu plížila k lišce cizince před ním.*
Myslím si, že naši společníci nejsou to jediné, co máme společného. *Usmál se Inocenc na neznámého. Prohlédl jeho iluzi a moc dobře věděl, že je ze stejného rodu jako on sám.* Klid, Lawrie. *Promluvil na svoji lišku a pozorně sledoval její reakce. Jeho kožich už nebyl tak naježený a uši už nebyli stažené dozadu. Z nejistoty se stala zvědavost.* Jak se jmenuje? *Zeptal se a pokývl k černému zvířeti.*
*Castor jej poslouchal a pousmál se.* Zdá se, že asi ne i když hádám, že jsi asi z jiného dvora než-li já. *Pronesl a sledoval Lynx, která se dostala do blízkosti druhé lišky a opatrně jí očichávala.* Jmenuje se Lynx a mě říkají Castor. *Usmál se a lehce si prohrábl vlasy, načež pak svůj pohled nechal na cizinci.* A jak říkají tobě? *Optal se zvědavě.* Musím říct, že vílu kněze jsem ještě neviděl.
Obvykle mi říkají ,otče' nebo ,bratře', já osobně se v tuhle chvíli nazývám Inocencem Volpe. Je mi ctí tě poznat Castore a je mi ctí poznat i Lynx. Chovej se slušně Lawrenci. *Pověděl s mírnou úklonou kněz a vykouzlil zářivý úsměv. Sklonil se k druhé lišce a dal ji očichat hřbet ruky.* Ty jsi ale krasavice. *Zašeptal a podrbal ji za ušima. Lawrie se konečně vzpamatoval a začal vesele poskakovat okolo.* Vypadá to, že si budou rozumět, tudíž je mou povinností zeptat se, jestli nebudete tak laskavi a nepřipojíte se k nám při zkoumání zdejších lesů.
*Když se mu cizinec představil, Cas se usmál a o trochu své obezřetnosti upustil, přece jen, kdyby chtěl, už by dávno zaútočil, i tak však byl připraven bránit se případnému útoku.* I mě těší a zdá se, že máte pravdu, hádám, že Lynx bude mít kamaráda. *Usmál se a sledoval je, než svůj pohled věnoval knězi před sebou.* TeĎ nevím, zda vás mám také oslovovat otče nebo smím jménem, jak už jsem řekl, kněze jako takového jsem ještě nepotkal a to zde žiju docela dlouho. *Zazubil se fér a pak na jeho nabídku jen přikývl, načež se oba vydali dál lesem, přičemž jejich lišky pobíhali kolem.* Smím se zeptat? Jste tady nový, že? Jinak bych si vás už všiml. *Pronesl Cas.*
Stačí ,Inocenc'; ,otče' jen mezi lidmi. A pokud by ti to nebylo proti mysli, když už mám to štěstí a jsem mezi našinci, nebudu udržovat toto. *Pověděl pohledný kněz a rukou naznačil celou svoji maličkost. V jednu chvíli se lesem procházel obyčejný člověk a v druhou chvíli místo něj stál vílí muž bez jakékoli iluze. Na rukou s vytaženými rukávy se mu táhly bílé žíly jako větve stromu pokrytého námrazou. Oči měl najednou zářivější a na hlavě se mu vyjímaly dva světlé zakroucené rohy.* Hned je to lepší. *Oddechl si a úplně se uvolnil.* A abych zodpověděl tvou otázku, přistěhoval jsem se před týdnem.
*Chvíli to celé sledoval a pak se jen překvapeně pousmál. On sám snad ještě neviděl vílu, která by tak rychle nahodila svou pravou podobu. Snad ani Remi se mu ještě neodhalil a najednou potká v lese cizince a hned tohle.* Teda koukám, že se s tím nemáte ostych, že hned shodíte iluzi. *Pousmál se a sjel si ho pohledem.* Smím hádat, jste Zimní dvůr? *Optal se Cas zvědavě zatímco dál pokračovali v cestě a když mu pak odpověděl, jak dlouho je v městě, jen na něj kouknul.* To není dlouhá doba, ale snad se vám tady bude líbit. New York občas dokáže být pochmurný, ale když člověk, tedy v našem případě víla hledá, najde i kus něčeho dobrého.
*Inocence pobavil snad překvapený výraz jeho společníka.* Můžeš mi tykat, Castore. Žiji mezi lidmi tak dlouho, že už místy zapomínám, že nejsem jeden z nich. Za svou pravou podobu se nestydím a proto vždy ocením společnost, jíž to nevadí. *Promluvil kněz rozvážně, nespěchal a každé slovo vyslovoval pomalu a pečlivě, ale přesto šel rozeznat jemný italský přízvuk.* A máš správný odhad, Zimní dvůr je mým rodištěm. A tvůj? *Inocenc kráčel po lesní cestě s rukama založenýma za zády. Mezi nohama se mu proplétaly hrající si lišky.* Upřímně jsem do New Yorku zavítal poprvé a ještě jsem mu nepřišel na chuť.
Tykání beru moc rád, abych řekl pravdu. Když mi někdo vyká, připadám si až moc staře a navíc je to tak moc formální, toho mám dost v práci. *Zazubil se mile a pak se rozhlédl, aby se podíval, kde lítá ta jeho černá liška, když jí viděl, jak dovádí s novým kamarádem, jen se pousmál a dál svou pozornost věnoval víle vedle sebe.* Já pocházím ze Stříbrného dvora, ale tady ve světě lidí žiji už nějak přes sto let, s tím, že občas domov navštívím nebo ne zrovna domov jako takový ale Faerii. *Pronesl na vysvětlenou a dál jej poslouchal.* A odkud tě sem vítr zavál, jestli to není nijak tajné.
Inocenc se na chvíli zamyslel, uvažoval, co všechno může Castorovi říct. Přijel jsem z Jižní Ameriky. Posledních dvacet let jsem cestoval mezi Bolívii, Peru a Argentinou. Potom došlo… ehm… Odkašlal si a snažil se zakrýt tajuplný úsměv. K menší nehodě a já byl nucen - řekněme - prchnout. Jeden starý známý mi před sto lety básnil o tomhle městě, tak jsem se rozhodl ho zkusit. Jsem si vědom, že už jdu - jak jen to ti lidé říkají - s křížkem po funuse. Ano, to je ono. Stává se. Zachechtal se a pokrčil rameny. A jak dlouho tu žiješ ty?
*Castor se s férem dál procházel a poslouchal jeho povídání. Občas se usmál, občas přikývl, ale nijak se mu do toho nevměšoval, ani se jej nechtěl vyptávat na to, co se stalo, nechal jej povídat, dokud neskončil.* Já si myslím, že jsi nepřišel nijak pozdě. Ano doba se za těch několik let změnil, tedy co se vymožeností týče, ale pokud jde o lidi, je to stále to samé. *Uculil se Cas a prohrábl si vlasy* Já jsem sem přišel tak nějak právě, před sto lety a už jsem tu zůstal. Na dvůr jsem se vracel minimálně. Tady jsem se naučil žít, našel si práci, co mě naplňuje, zamiloval se, no prostě zvykl jsem si tu, co ti budu povídat. *Pousmál se.*
Ach, láska. Zhouba všech dýchajících bytostí. Znám to. Za svůj dlouhý život jsem miloval hned několikrát. *Pověděl vyrovnaně Inocenc a překročil spadlý strom. Chvíli šli s Castorem v tichu, než došli na louku. Inocenc se protáhl mezi větvemi a počkal na svého společníka.* Kolik ti je, Castore? Pokud to tedy není tvým tajemstvím.
To ano zvlášť, pokud žiješ dlouho, jako my. Třeba jeden můj kamarád, také víl, si za dva týdny bere upírku a to se na začátku chtěli zabít. *Uchechtl se.* Já miloval jen jednou a dlouhých šedesát pět let, dokud nás život nerozdělil. *Přiznal fér tiše a i on se protáhl větvemi, až se nakonec dostal na louku, kde se rozhlédl. Obě lišky tam dováděly a bylo vidět, jak moc si rozuměli.* Můj věk není tajný, je mi 216 let, takže už taky mám něco za sebou. *Mrknul a pohlédl na něj.* A smím se zeptat, kolik je tobě?
*Inocenc naklonil hlavu a pořádně si prohlédl může před sebou. Věděl, že je starý, ale nečekal, že tak moc.* Mně je krásných 332 let. *Přiznal nakonec a čekal na reakci svého doprovodu. Už to bylo dlouho, co někomu prozradil svůj věk. Naposledy to bylo před 79 lety a málem za tuhle naivitu zaplatil životem. To byl jeden z důvodu, proč utekl na jiný kontinent.* Přijmi mou upřímnou soustrast, i když přichází pozdě. Já viděl zestárnout a zemřít svého dobrého přítele a od té doby před tím utíkám. Nechci vidět další blízké umírat na sešlost věkem, zatímco já vypadám pořád stejně. *Řekl smutně a klekl si k jejich liškám, které zrovna skotačily u jejich nohou.*
*Když Inocenc vyslovil svůj věk, Cas překvapeně pozvedl obočí.* Páni, to je úctyhodný věk, to jsi toho zažil a viděl o něco víc než já. Jen se chci zeptat, pokud to není tajné, jak dlouho jsi ty mimo Faerii? *Optal se pak jej poslouchal dál, načež si tiše povzdechl.* Děkuji, ale už je to necelých deset let. Ano, máš pravdu, je to hrozné sledovat milované stárnout a zemřít, ale já nelituju. Ztráta bolí, ale nádherné vzpomínky zůstanou a já nikdy nelitoval. *Pousmál se a pak jej sledoval, načež se on sám posadil na chvíli do trávy, načež se obě lišky rozhodly, že pro ně bude překážková dráha.*
*Kazatel se podíval na oblohu a tiše počítal. Když konečně zjistil výsledek, povyjelo mu obočí vzhůru. /Jsem pryč dlouho… Moc dlouho. To se pak nemůžu divit…/ Pomyslel si a ironie z jeho slov přímo odkapávala.* Mimo Faerii jsem dlouhých 314 let. *Vydechl a shledl na Castora, na kterém zrovna rajtovala jeho černá liška. Posadil se k němu.* Ale není to můj domov, můj domov je v Evropě. A jaké je tvoje oblíbené místo?
Páni, tak to jsi ve Faerii moc dlouho nepobyl. *Pronesl Cas překvapeně.* Já osobně tak žil prvních sto let, ale po smrti matky jsem si řekl, že tam zůstat nechci, tak jsem se dostal sem a nějak už tu zůstal. Ze začátku jsem cestoval, ale pak jsem nějak zakotvil tady. Jinak kvůli práci cestuju dost, když je třeba. Jsem kurátor v jedné galerii a taky sám maluju, takže cestováni tak nějak patří k tomu. Ale mým domovem je asi tady New York. Ovšem oblíbená místa. Hm, to je těžké říct. Je jich spousta a jsou všude možně po světě. *Usmál se a pohladil Lynx po zádech, když se konečně uklidnila a posadila se mu do klína.*
To tedy ne. *Zasmál se upřímně Inocenc.* Podle mého otce jsem měl až moc velkou slabost pro lidské plémě, takže jsem po našem posledním střetu utekl ze Zimního dvora a usadil se v Itálii. To byly úžasné roky. *Zasnil se a podrbal Lawrence za ušima. /Kéž bych se do nich mohl vrátit./ Problesklo mu myslí, ale už kvůli udržení zdravého rozumu, tuhle tesknou myšlenku rychle zaplašil. Musel vidět do budoucnosti, ne se ohlížet do minulosti.* Říkal jsi, že pracuješ v oboru umění? Jsem sběratel a mám slabost pro originály. Především těch, s nimiž jsem se setkal, jestli mě tedy chápeš. *Mrknul na něj.*
*Castor se lehce zasmál.* Nevím proč, ale y víly jsme asi všichni tak nějak stejní v tom, že máme jisté problémy se svými rodiči. Tedy skoro všichni. *Uchechtl se a pohladil jak Lynx, tak i Lawrence, aby to ani jednou nebylo líto.* Ach Italie, krásné to místo, takže tam tě cesty zavály? A to jsi tam byl celou tu dobu až do teď? *Optal se se zájmem a sledoval féra před sebou, načež jej pak poslouchal a lehce přikyvoval hlavou.* Takže sběratel? To zní moc dobře. Ano a chápu moc dobře. *Uculil se na něj.* Tak pokud něco hledáš, možná bych ti mohl pomoci.
Je prostě údělem dětí vzpírat se rodičům. Nebyl jsem v Itálii celou dobu. Procestoval jsem celou Evropu a pletichařil na všech královských dvorech, na které si vzpomeneš. *Podrbal obě lišky a vzpomínal na svá léta v Rusku.* Máš něco určitého v nabídce? A chtěl bych vidět tvé obrazy. *Povídal Inocenc a prohlížel si Castora pozorným pohledem, a pak si něčeho všiml.* Ty nejsi rodilá víla, že ne, Castore?
*Pousmál se.* No u nás v galerii se toho najde dost, navíc občas pořádáme i aukce, takže myslím, že když budeš něco chtít, něco konkrétního, tak možná najdeme, to co se ti bude hodit. *Mrknul na něj.* Pokud se tam někdy zastavíš, ukážu ti jak obrazy jako takové, tak něco svého. *Pronesl a postavil se, načež ze sebe setřást listí a trávu, když pak uslyšel, co řekl, lehce se zarazil.* Jak to myslíš? *Optal se zmateně.*
Nejsem si jistý. *Zavrtěl hlavou kazatel a znovu si prohlédl Castorovu energii.* Přijde mi, jako bys měl v sobě něco lidského. *Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči. Nakonec jen zavrtěl hlavou.* Omluv mou neomalenost. V posledních letech dřív mluvím, než přemýšlím. *Také vstal.* Moc rád bych navštívil tvou galerii. Kde se nachází?
Třeba je to jen tím, že žiju dlouho tady, ale neví nic o tom, že bych neměl být víla nebo to, co říkáš. *Zamumlal a nějak se tím dál nezaobíral, možná nechtěl nebo spíš šlo o to, že jej to nějakým způsobem rozhodilo.* Ehm v pořádku, nemusíš se omlouvat. *Pronesl a kouknul na něj.* Je poblíž Central Parku, počkej dám ti vizitku, je tam jak číslo, tak i adresa. *Začal hledat po kapsách, až jednu našel a podal mu jí.* Tady, budu rád, když se tam ukážeš. *Pousmál se.* Teď se ale asi už budu muset rozloučit. Musím ještě dodělat nějaké věci a připravit se na zítra. *Usmál se mile na svého společníka.*
Ano, tu bude ono. Občas nás okolní svět dokáže ovlivnit víc, než bychom čekali. Ještě jednou se omlouvám. *Uklonil se Inocenc.* Děkuji. *Usmál se zářivě a převzal vizitku.* Jistě tě brzy navštívím. A ty můžeš kdykoliv přijít do kostela. Lawrenci! *Zavolal na svého lišáka a rozhlédl se okolo.* Je čas jít domů. Rozluč se. *Lawrence zakňučel a vzpurně se posadil vedle Lynx.* Tak pojď, určitě se ještě uvidíte. *Přemlouval ho dal a přitom mávl rukou a jeho pravá podoba zmizela za závojem iluze.*
Já se určitě zastavím, o tom není pochyb. Kdo by nechtěl vidět vílu kněze. *Zasmál se a pohladil ještě Lawrence.* Neboj se Lynx vezmu příště sebou, takže můžete zase skotačit. *Dodal a pak i on si svou lišku zavolal k sobě.* Tak tedy jsme domluveni, budu se těšit a nemusíš se omlouvat, je to opravdu v pořádku. Tak tedy, brzy nashle. *Pronesl ještě, než se spolu s Lynx vydal směrem ke svému autu.*
*Castor měl dneska jeden z těch volných dní, kdy si řekl, že si zajde ven do parku, když to počasí opět dovolilo, projde se, přečte si něco a nechá Lynx se pořádně proběhnout. A to také udělal. Oblékl si černé kalhoty, bíle triko, na to stejně barevný svetr a ještě na to hodil černou koženkovou bundu. Do ruky si vzal jednu z knih, kterou měl rozečtenou a když usoudil, že měl všechno, vydal se ven. Cesta tam mu netrvala dlouho, přece jen bydlel nedaleko Central Parku. Cestou si koupil ve stánku ještě perníkové latte a když konečně došel na své oblíbené místo k jezírku, posadil se na lavičku a spokojeně zavrněl. Lynx, jeho černá liška s rudýma očima už zvesela pobíhala kolem, ovšem lidé jí mohli vidět jen jako černou kočku, přece jen byla skrytá iluzí. Cas jí chvíli pozoroval, než si odpil z latte a pak se dal do čtení.*
*Dneska měla v práci volno. Vlastně ona to volno nechtěla, protože potřebovala každou korunu, aby se její sourozenci měli dobře, ale byla nucena si ho vzít. Možná to bylo i dobře, protože teď měla hodně starostí a problémů. První z nich bylo, že se její mladší brácha popral ve škole. Na jednu stranu jí to strašně těšilo, že se její mladší bráška zastal někoho slabšího, ale pokud se tohle bude stát častěji mohlo by to přitáhnout zbytečnou pozornost v podobě sociálky. Musela jít kvůli tomu do školy a vysvětlovat. Ta učitelka na ní strašně křičela a Am v tu chvíli nevěděla co říct. Nechala na sebe řvát pak jen řekla, že se vynasnaží a odešla. Navíc už několikrát chtěla, aby se do školy dostavili rodiče. Jenže otce už nějakou dobu neviděla a matku taky. Jenže, jak jí zná určitě odjela hodně daleko. Musela aspoň najít otce, který určitě bude v nějaký hospodě. Měla jen strach, aby se nedostal do problémů. S lehkým povzdechnutím se vydá do Central parku s blokem ve své ruce. Milovala kreslení a malování. Jen tak si sednout do přírody a kreslit přírodu kolem. V Central parku nebylo moc lídí, Vlastně to bylo dobře. Am neměla ráda nežádoucí pozornost. V těhle situacích nedokázala dobře reagovat a výsledku to vypadalo tak, že jako zbabělec utíkala. Posadí se na nedalekou lavičku a chvilku jen tak pozoruje okolí s čerstvým vzduchem, který byl všude kolem. Mohla si povšimnout i muže, který se nacházel na proti ní. U sebe měl tu nejhezčí černou kočku, kdy mohla spatřit. Zvířata byla dalším vášní kterou měla. Studovala na veterinářku, ale učení muselo jít stranou, aby se mohla postarat o své sourozence. Lehce se na muže pousměje a začne kreslit přírodu kolem. To by jí mělo na chvilku odvést od všech těch problémů a starostí.*
*Cas se začetl do knihy, ovšem pokaždé, když nějak periferním viděním viděl pohyb, hlavu zvedl a rozhlédl se. Všiml si i dívky naproti na lavičce, která se na něj usmála a proto i on jí úsměv opětoval. Nakonec hlavu opět sklonil a dal se do dalšího čtení. To se ovšem nedalo říct o Lynx, která si sice chvíli pobíhala kolem féra, ale jakmile uviděla, že se objevil někdo další, zvědavost jí přemohl a ona se pomalu vydala k lavičce, na které zrovna seděla mladá dívka. Přiťapkala si k ní pomalu, stále byla ve střehu, sledovala jí a očichávala dívce nohu. Cas se znova podíval, kde je jeho kamarádka, ale když viděl, kde je, protočil očima.* Lynx neotravuj slečnu. *Zvolal a odložil knihu, načež vstal a vydal se k nim.*
*Občasnými chvilkami místo krajiny pozorovala náhodné lidi, co šli kolem. Člověk se prochází po ulici, jako po jevišti v divadle a kolem spěchají postavy. Po malou chvíli představují nepatrnou kulisu v jeho životě, ale vzápětí zmizí kdesi za oponou. Znáte to, člověk vidí někoho v otrhaných šatech, obejde ho velikým obloukem, protože, kdoví, mohl by být nebezpečný...Potom se kolem mihne mladý pán v překrásné robě Ale toho neobchází. Protože to bude jistě slušný člověk, říká si. A s ním i většina ostatních. Takže pokud je pravda, že šaty dělají člověka, jak je to s barvami? Žlutá barva je jasná, jako slunce. Je veselá a každý, kdo se na ní podívá si řekne, že mu přináší radost. Černá... pro někoho je to barva smrti, ztráty, ohrožení ale když se na to podíváme z jiného úhlu černá je elegantní, tajemná. Je jako černé nebe, kde je miliard hvězd. Avšak hodně lidí, když se podívají na tuhle barvu vidí jen smrt. Klidně bychom takhle mohli vyjmenovat všechny spektra barev a každý to bude vidět jinak. Am nikdy nedělala rozdílí ať už v lidech nebo v barvách. Každý byl něčím zvláštním, a tak bychom ho neměli odsuzovat jen protože v naších očích není ten nejlepší. Am chápala tu podstatu. Věděla, že jsou i zlý lidi, ale někde uvnitř pořád mají aspoň trochu světla a každý se může změnit. Je to v podstatě, jako s rozbitou hračkou. Nic není tak moc rozbité, aby se to nedalo spravit a pokud je něčí duše natolik zlomená pořád existuje naděje, že i to se dá napravit. Z jejich dalších myšlenek jí vytrhne černá kočka, která si jí očuchávala. Zatím neměla v plánu si jí hladit. Chápala totiž, že si jí kočka nejdřív potřebovala očuchat, aby poznala, že se jí opravdu nic nestane.* Ty si ale nádherná *Řekne s úsměvem na rtech.* Ale ne to je v pohodě. Ještě jsem takovou nádhernou kočku neviděla *Pokračuje když se majitel kočky rozhodne vydat se k její lavičce. Odloží svůj blok vedle sebe a natáhne ruku ke kočce.* Mohu? *Optá se muže, zda by si jí mohla pohladit. Kdyby jí, řekl ne rozhodně by se nezlobila měl na to právo. Navíc ani nevěděla zda by se kočka vůbec nechala pohladit*
*Když mířil za mladou dívkou, stále tak nějak sledoval Lynx. Poslední dobou se ta malá potvůrka chtěla kamarádit s každým a i když jí to nijak nezakazoval, přece jen se snažil, aby se ji nic nestalo. Byla jeho mazlíčkem, jeho drahou přítelkyni a společností doma, proto, když došel k neznáme, jen se pousmál a nejdříve sledoval svou lišku, pak pohlédl na dívku před sebou.* Pokud chcete, tak klidně, zdá se, že jí to taky vadit nebude, to by tu asi ani nebyla. *Pousmál se na ni.* Mimochodem, pokud nějak otravuje tak se hned vzdálíme, jen ona je poslední dobou až moc přítulná a přátelská, až mě to někdy děsí. *Uchechtl se mladý fér a pak k dívce natáhl ruku.* Říkají mi Castor a jak vám slečno? Tedy pokud nejsem nějak moc vlezlý, když ano klidně mě pošlete někam. *Zasmál se.*
*Nejlepší okamžik dne, jak aspoň na chvilku zapomenout na vše špatné a stačí k tomu jen překrásná kočka a okouzlující mladík. Ihned, jak dostane svolení se ke kočce natáhne a pohladí jí po sametovém kožichu. Jednou by si chtěla taky adoptovat nějaké zvířátko, které by si zasloužilo domov* Ale vůbec neotravuje naopak. *Odpoví s úsměvem.* Jsem Amarisen zkráceně Am moc mě těší. *Natáhne k němu svou drobnou ručku, aby si s ním mohla potřást.* Vaše společnost v tuto chvíli je víc než příjemná. Takže nejste vůbec vlezlý *Opravdu se zdál být muž před ní velice sympatický, Neměla z něho strach už jen protože zvířata dokáží poznat, kdo je špatný a kdo ne.* Chodíte jsem často. Nevěřila jsem, že to tu je tak krásné. Musím jsem chodit častěji, jenže kvůli práci na to není moc čas. Tedy ne že bych do ní musela chodit tak často, ale *Na chvilku se odmlčela. Uvědomila si, že zase moc mluví a problémy a starosti, které Am má by Castora nemuseli zajímat. *Omlouvám se někdy až moc mluvím. Omlouvám se.* Zahanbeně na chvilku sklopí svůj zrak. Am byla zkrátka taková. Ze všeho měla obrovskou radost a říkala věci co by zrovna neměla. Jako například o svých problémech. Jenže na druhou stranu, kdyby Castor měl taky nějaké problémy vyslechla by si ho a možná by mu i pomohla.* Neprojdeme se? *Zeptá se a opět se mu podívá do očí.*
*Castor se pousmál a s dívkou si potřásl rukou.* Klidně mi i tykej, ono je to pro mě asi lepší. Člověk se pak necítí tak divně staře. *Zavtipkoval a zazubil se tomu, načež si prohrábl nervózně vlasy. On sám, občas pak mluvil jako blbec.* A klidně se projít můžeme jít, jen si dojdu pro knihu, abych jí tady nezapomněl a pak můžeme vyrazit. Ona i Lynx se ráda proběhne zase o kus dál. *Pousmál se a dál poslouchal, co dívka povídala.* A vůbec se neomlouvejte, i jí občas melu, zvlášť když jsem nervozni nebo tak, takže se nic neděje. *Pousmál se a na chvíli se omluvil, aby si doběhl na lavičku, pro své věci, které tam měl a pak se zase vrátil zpět.* Tak jdeme?
*Am ihned poznala, že Castor je milý mladý muž. Ne, že by někdy měla správný odhady na lidi, ale prostě to tak cítila. S tykáním rozhodně problém neměla.* Dobře Castore. Máš moc hezké jméno skoro až takové kouzelné. *Nadhodí Am šťastně.* Navíc staře nevypadáš spíš naopak *Pochválila mu jeho vzhled. Snažila se, aby se v její společnosti cítil dobře. Byl to po dlouhé cizí člověk se kterým dokázala konverzovat aniž by se zastavila u prvního slova.* Mě se tohle stává docela často. Kdy jsem zticha je když na mě někdo křičí. V tu chvíli totiž nevím co bych na to měla říct *Trochu zavtipkuje i když to k smíchu moc nebylo spíš k pláči. V jistých situací byla naprosto bezbranná.* Jistě *Řekne jen, stoupne si vezme si svůj blok a spolu s Castorem se vydají na procházku.* Abych byla zcela upřímná musím ti poděkovat. Naše setkání mi udělalo tu největší radost. *Řekne opět šťastně byla teď něco jako dítě, které dostalo svou první hračku. Doufala jen, že to mají aspoň trochu podobně.* Žijete tu dlouho? *Optá se po krátce odmlce. Chtěla se o něm dozvědět něco víc*
*Jen co se vrátil tak se na ni usmál a nad jejím souhlasem s tykáním se jen mile usmál. On sám neměl vykání moc v lásce, tykání mu prostě přišlo více tak odlehčené a neformální, člověk se cítil uvolněný.* Děkuju moc za komplimenty, no sice nevypadám, ale občas se tak cítím. *Zasmál se a pak se pomalu dali do chůze, načež jí Cas poslouchal a občas na ni při cestě kouknoul.* Tak snad na tebe lidi moc nekřičí, ono to není hezké, když se tak stane. *Pousmál se na ni mile a občas po očku sledoval i Lynx, která pobíhala kolem a užívala si volnosti.* A jsem rád, že jsem ti udělal radost, mohu se zeptat jen tak ze zvědavosti, čím to vlastně? *Optal se a pak se na chvíli odmlčel.* Já v New Yorku žiju už hodně dlouho, vlastně by se dalo říct, že věčnost a co ty? Jsi zdejší nebo ses přistěhovala?
*Nemusela se tolik bát toho, že by její společnost byla přítěží nebo si to aspoň myslela podle toho, jak se Castor usmíval.* Nemusíš mi děkovat je to samozřejmost občas člověk potřebuje trochu komplimentu, aby se necítil méněcenný. Navíc ráda dělám radost ostatní *Am si neuvědomovala, že tuhle vlastnost by měla dělat v případě, když je to vzájemné. Bylo hodně věcí co nevěděla. Zkrátka ještě nepoznala takové zlo, aby se její maličkatá osobnost změnila natolik, aby měla jiný pohled na svět.* Nedávno jsem měla takový problém s učitelkou. Můj mladší bratr se porval ve škole. Moc mě těšilo, že se zastal někoho slabšího na druhou stranu mám strach. Kdyby se to totiž situace opakovala mohlo by se stát, že bych už nikdy neviděla. Učitelka na mě křičela, že by tohle dělat rozhodně nemohl a já prostě nevěděla co na to říct. Byl to špatný den. Navíc pokud do té doby nenajdu svého otce stane se něco strašného. *Vybalila na Castora své problémy, které měla aniž by si to pořádně promyslela. Mluvila tak rychle, že by jí v tu chvíli asi nikdo nezastavil. Potřebovala to prostě ze sebe dostat a Castor ač nechtěla to prostě musel vědět.* To je taky důvod proč si mi udělal radost. Mohla jsem na chvilku zapomenout na své problémy.* Neznalo ho a asi by mu neměla ani věřit co když náhodou je to vrah. Jenže Am tahle vůbec nepřemýšlí. Nemá důvod mu nevěřit.* Jsi moc hodný člověk totiž. Sice tě moc neznám, ale vím to. Každý člověk je v jádru hodný i když si myslí, že není. I ta největší černota má v sobě kousek světla. *Pousměje se na Castora a pak se podívá na černou kočku, která měla radost.* Věčnost? tak dlouho? *Optá se Am překvapeně. Věčnost je totiž dlouhá doba.* Já jsem se tu narodila spolu se svými bratry, ale naše situace úplně není nejlepší. Nestěžuji si, každý v životě to má hrozné a někdo víc. Zkrátka kdyby byl život tak jednoduchý, jak bychom si ho přáli značně by to byla nuda nemyslíte? *Optá se ho znovu s dalším lehkým smíchem.*
Ach ano, komplimenty se teď skoro ani neříkají, lidi jako kdyby už zapomněli, že ta hezká slova vůbec existují. Ale abych nebyl takový blb, tak samozřejmě musím říct, že i tvá společnost je mi příjemná a mimochodem sluší ti to. *Pronesl Cas a sladce se usmál, než dívku dál poslouchal a na chvilku se snad i zamračil.* To není moc hezké, že se po tobě tak vozila, myslím si, že všechno jde říct tak nějak v klidu a vyřešit. *Zavrtěl nad tím jen nevěřícně hlavou a pak na ni pohlédl.* Pokud se mohu zeptat, proč by se stalo něco strašného, kdybys e nenašel váš otec? Chápu to správně, že tví rodiče nejsou asi doma a to je ten problém? *Zkusil opatrně, nechtěl se v tom nějak vrtat, jen ho to napadlo.* Ale pokud o tom nechceš mluvit nevadí, nic se neděje a klidně můžeme přejit na jiné téma. *Pronesl pak a pousmál se znova.* Tak nějak se to říká, že je to věčnost a já to tak i cítím. *Mrknul a pak jen souhlasně přikývl.* Ano, přesně tak to je. Nikdo nemá život jako z pohádky, každý něco má, něco řeší, ale i tak s snaží žít a užívat si toho, co mu každý den přináší, hlavně to dobré. *Dodal a když viděl stánek s kávou, jen se na ni otočil.* Mohu tě na něco pozvat? Přece jen už je zima a něco teplého přijde vhod.
*Am okamžitě zrudnou tváře a naberou červenější odstín.* Děkuji moc *Šeptne. Líbil se jí ten sladký úsměv co měl na tváři a vlastně úplně všechno. Pak se jeho tvář zamračila a Am se na chvilku zlekla zda neřekla něco špatně. Nakonec se jí ulevilo, když začal mluvit o učitelce.* Není to máš pravdu. Chtěla jsem to vyřešit v klidu, ale moc mě ke slovu nepustila. Pak jsem řekla, že se vynasnažím a jako trubka jsem odešla pryč. *Kdyby jí někdo napadnul, asi by se ani neubránila ani slovně a ani fyzicky. Jedině co jí šlo fakt dobře bylo utíkat. Naštěstí se jí ještě nestalo, že by jí někdo fyzicky ublížil.* Ano i ne.. je to složité. Svého otce musím najít jinak by mi sociálka mohla odvést mé bratry. Pořád je to zákonný zástupce. Matka nevím, kde je. Myslím si, že se odstěhovala někam daleko. Má totiž bipolární poruchu. *Doufala jen, že Castor bude vědět co je bipolární porucha. Za jiných podmínek by mu to ráda vysvětlila, ale bylo to docela citlivé téma.* Ne jsem ráda, že se někomu mohu svěřit. Jen prosím zastav mě, až si o tom nebudeš chtít povídat. Klidně můžeme mluvit o tvých problémech pokud nějaké máš a já bych ti s nimi mohla pomoci. *Nebylo přeci fér, aby si ona jen stěžovala na problémy. Pokud ovšem nebude chtít, bude jeho přání akceptovat.* Mám otázku pokud mohu, kdyby se tě věčnost týkala, jaké by to pro tebe bylo. Myslím tím nevadilo by ti, že lidé na kterých ti záleží umřou a ty pořád budeš žít?? *Sice to byla otázka z jiného koutku, ale přeci jen chtěla znát i názor někoho jiného co si o tom myslí. Věčnost si totiž každý představujeme jinak. Zadívá se na stánek s kávou, kam se díval i Castor * Dobře pod jednou podmínkou. Když tě příště budu moci pozvat já. Tedy pokud se znovu uvidíme. Jinak, jaké jsou tvé koníčky a zájmy? Já mám moc ráda kreslení a malování, hru na klavír a na další hudební nástroje a především miluji zvířata. Studovala jsem na veterinářku, ale díky tomu, že jsem se musela postarat o své bratry jsem studium musela ukončit a jít pracovat. *Dořekne další kus o svém životě, který sice nebyl tak moc, Am to bohatě stačilo.*
*Zatímco pomalu mířili ke stánku, tak poslouchal její vyprávění o otci a celkové o rodině. Musel uznat, že to dívka neměla lehké, přece jen, matka nemocná a někde pryč a otec nebyl k nalezení do toho starost o bratry, musel uznat, že toho na ni byli jako na člověka dost, ale i přesto se snažila a stále se usmívala a to ho velmi fascinovalo. Lidé v tomhle ohledu byli zvláštní, ale tím hezkým způsobem, že i když je život zkoušel jakkoliv, byli tací, kteří se i přes to všechno stále usmívali a rozdávali radost, jako ona. To zní vycítil hned na začátku.* Tak doufám už kvůli tobě, že se otec brzo najde a že to všechno dopadne dobře, přece jen, sociálka není moc fajn a nechce jí mít nikdo na krku. *Pousmál se na ni.* A co se týče mě, já ani nevím, zda nějaký problém mám či ne. *Zasmál se a když došli ke stánku, tak nad její nabídkou přikývl.* Platí, teď tě zvu já a příště tedy ty. A co si dáš?* Zeptal se ještě, on sám už si nadiktoval karamelové latté, pak koukal na dívku vedle sebe.* Hm, věčnost. *Zamyslel.* Na jednu stranu je to krásná věc, žiješ dlouho, vidíš spoustu věcí, míst, ale jak říkáš, ta jediná nevýhoda je, že ztrácíš lidi, co máš rád. *Pronesl a na chvíli se odmlčel, on to znal moc dobře, i on ztratil svou milovanou, ale vzpomínat na to nechtěl, proto se jen usmál.* Takže tak nějak asi. *Dodal ještě k tomu a pak si vyslechl co povídala.* Moje koníčky? Tak v tom si budeme možná rozumět, jsem totiž malíř na volné noze a zároveň pracuji jako kurátor v jedné Galerii kousek odtud, takže moje práce je i mám koníčkem. *Usmál se na ni sladce.* Veterinář je moc záslužná práce, je škoda, že jsi skončila, měla bys s tím dál pokračovat, třeba i dálkově.
*Všechno co Castor řekl byla pravda. Nikdo nechce mít sociálku na krku a i když to byla jejich práce někdy byly až moc otravný* No kdyby si nějaký měl, nebo nějaké tajemství tak se nemusíš být mi ho říct. U mě bude v bezpečí. Takže kdyby si teď řekl, že si například upír tak bych to nikomu neřekla * S úsměvem na potvrzení zvedne dva prsty do vzduchu, aby věděl, že to opravdu myslí vážně. Am sice neuměla lhát, ale držet tajemství uměla dobře. Bylo, ale hezké slyšet, že Castor vlastně žádný problémy neměl. Nebo aspoň o nich nevěděl.* Jestli mohu poprosit tak oříškové latté. Děkuji *Řekne svou objednávku a pak poslouchá, jaký názor na věčnost má Castor.* Osobně mě bych bylo líto každého, koho bych znala a on by umřel. Na druhou stranu poznat nové místa jiné lidi musí být prostě fascinující. *Měla by možnost vidět i jé místa. Poznat nejrůznější kulturu. Nemusela by se točit pořád v kruhu. S tím hezkým vždycky přichází to zlé a tou byla právě bolest ze ztráty milovaných. Každého to jednou zasáhne i toho největšího padoucha. Byla nadšená když jí řekl, že je malíř. Konečně měla s někým spojený zájem.* To je super! *Vykřikne potichu nadšeně* Moc ráda bych se podívala na tvá díla. Nebo jenom zajít do galerie, kde pracuješ. Neznám totiž moc lidí, kteří by byly vášnivým umělcem a tohle by mi udělalo velkou radost *Nechtěla se zbytečně vnucovat, ale tohle byla jedna z věcí co jí dělalo takovou jaká je. Mohla tím vyjádřit své emoce aniž by to musela říct nahlas a vidět díla někoho jiného a poznat ho víc pro ní dalším skvělým zážitkem* Jo bylo mi líto, že jsem musela přerušit studium, ale možná až se situace uklidní se do toho znovu pustím. *Přikývne lehce hlavou a napije se ze svého latté.*
*Ihned co řekla, že by si dala, tak oběma objednal a zaplatil, čekajíc pak na objednávku se na ni podíval a poslouchal, co povídala.* Já upír opravdu nejsem, myslím, že na to ani nevypadám, nebo snad ano?* Zasmál se tomu, on sice upír nebyl ale víla ano, ale to ona netušila a on se prozrazovat nechtěl.* Myslím si, že věčnost je krásná, ale zároveň sebou nese i svá úskalí, tak jako všechno v životě. Vše má svoje pro a proti, tak to prostě je. *Dodal ještě k tématu a když jím prodavač podával jejich objednávku, nejdřív podal Am tu její a pak si vzal to svoje, načež se oba vydali dál.* Klidně se za mnou stav do galerie, je to hned na druhé straně Central Parku, jsem tam skoro každý den, pokud zrovna nemám volný den nebo někde nepřipravuji nějakou akci a je díla, no buď jsou u mě doma, něco i v práci a nebo pak většina na internetu, kde e prodávají, takže si myslím, že mě najdeš. *Mrknul a napil se.* A ty maluješ jen tak pro radost? A něco konkrétního? *Optal se zvědavě, přičemž nad její otázkou školy jen souhlasně přikývne.*
*Rychle ho celého sjede pohledem a zavrtí hlavou* Nevím, žádného upíra jsem ještě neměla možnost poznat a i kdyby si byl tak mě to nevadí *Zaculí se. Jasně, že to myslela v rámci legrace. Pokud upíři existovali tak možná jen v knížce, jako další fantasy postava. Vezme si od něj svou objednávku a s úsměvem poděkuje.* Rozhodně se za tebou stavím. Chci totiž vidět všechna ta nádherná díla. *Každé umělecké dílo skrývalo svůj tajný příběh. Laik co se v umění nevyzná vidí čáru a kolečko a řekne si hm čára, kolečko nic víc. Malíř v tom vidí hlubší smysl a tak dílo dostává jiných rozměrů.* No zatím jsem neměla možnost nějaké své dílo publikovat, nebo ho někomu ukazovat. Víc to spíš dělám, že mě to baví. Jako malá jsem moc neuměla vyjádřit své pocity a tak jsem malovala a kreslila. Nejvíc jdu někam do přírody a maluji krajinu kolem. Příroda totiž dokáže být víc než okouzlující *Na chvilku se odmlčí, aby se mohla opět napít* A ty maluješ něco konkrétního? *Optá se zvědavě. Castor si mohl všimnout těch jiskřiček v očích, které jí radostně tančili.*
Jestli budeš chtít tak se někdy klidně stav a můžeš donést i svou práci, rád se kouknu na to, co jsi malovala ty, jaký máš styl a tak. A kdoví, třeba ti pomohu s tím, abys to nějak dostala dál. Mám kontakty, nejen v práci, ale i jinde, takže se pak klidně domluvíme a něco s tím uděláme, co na to říkáš?* Optal se a napil se svého latté, zatímco pohledem kontroloval, zda je Lynx stále někde poblíž a neutekla. Sice byla zvyklá držet se poblíž Case, ale přece jen někdy měla svou hlavu a on se o ni bál. Když jí ale viděl, tak si jen odechl a svůj pohled opět věnoval dívce před sebou.* Já nemám nic konkrétního, aby pravdu řekl. Já jsem v tomhle asi jako ty. Tím co maluji, dávám najevo svoje pocity, emoce, to co mě tíží, prostě všechno, je to taková terapie a moc mi to pomáhá. Dík tomu vznikají opravdu skvělá díla. Ale samozřejmě je to taky podle nálady nebo tak. Namaluji téměř cokoliv, od přírody, po portréty, zvířata nebo prostě jen směs barev a tvarů, tak nějak tom prostě vdechnu život. *Usmál se, moc rád mluvil s někým, koho tohle zajímalo, kdo měl stejnou vášeň jako on.*
Ráda, i když si myslí, že ty moje díla budou o proti těm tvým naprosté nic. *Bylo by super, kdyby se její díla dostala někam dál. Mohlo by jí to pomoci finančně a navíc by to třeba mohlo zaujmou i další lidi a ona by tak udělala radost ostatním.* Děkuji moc, vážím si toho. *Sice ještě neměla proč děkovat, ale už jen to, že jí vlastně nabídnul něco takového* Páni *Vydechne nad tou představou všech těch obrazů.* Ano forma terapie, tak bych to i nazvala já. *Lehce přikývne na jeho odpověď. Byla ráda, že neměl jedno striktní téma čeho se držel. Různorodost byla skvělá v tom, že bylo hodně možností a co tvořit. Podívá se do svého telefonu na čas a povzdechne si* Bohužel budu už muset jít. Budu muset vyzvednou své bratry. *Bylo jí líto, že bude muset opustit jeho skvělou společnost, ale nedalo se nic dělat* Určitě mě, ale očekávejte v galerii. Ještě jednou jsem moc ráda, že jsem měla čest tě poznat milý Castore. *Lehce se k němu nakloní a vtiskne mu rychlou pusu na tvář. S červenými tváři se otočí na černou kočku, kterou naposled pohladí a vydá se ač nerada od nich pryč*
*Cas jí poslouchal a koukal na ni. Byl rád, že mohl takhle pomoct někomu dál rozvíjet jeho talent pokud t bylo v jeho silách a když šlo o umění, nemohl jinak než pomoct.* Škoda, že už musíš, ale věřím, že se tedy zase uvidíme a v Galerii tě budu čekat. *Mrknul na ni a ještě než odešla jí dal svou vizitku. Pak už jen zavolal svou věrnou přítelkyni Lynx a pomalu se přes park dal na odchod zpět ke svému bytu.*
*Natalie s Elaine šli k Dominicovu domu po té co se předem dohodli. Nat se ještě vzpamatovávala z party a zoho jak jí Robert proměnil v lasici. Když přišli na místo určení tak Nat zazvonila na zvonek s úsměvem, Elaine nebyla šťastná že tam musela být a furt se hluboko styděla za tu Ostudu co jí Nat způsobila. Naštěstí si Natalie nic moc nepamatovala ale Elaine jí řekla úplně vše*
*Dominic byl u sebe doma, schovaný ve sklepení, a připravoval to co na dnešní den Nat slíbil slíbil jí, že jí ukáže PlayStation, a něco si spolu zahrají. Jakmile k jeho uším dolehl zvuk klepání, tak se jemně usmál, načež vyběhl ze sklepa nahoru. Potom už si jen reflexně oklepal ruce, i když neměl z čeho, a zamířil směrem ke vchodovým dveřím které otevřel a přivítal Natalii i Elaine s velkým úsměvem na rtech.* Tak jste tu, rád vás vidím. *Pronesl Dominic nadšeně, a věnoval Natalii přátelské objetí a Elaine jen milý úsměv.* Tak co, jak se máte? *Optal se mile.*
Ujde to..Nat se ještě vzpamatovavá z party ale jinak žije..No! Pochlub se! *Nat se zčervenala a poškrábala se na hlavě* No Čaroděj Robert mě proměnil v Lasici na dva celé dny za to že jsem ho nazvala Furíkem..*Elaine odfrkla a spustila* Furt mi ta kabelka smrdí jak mi tvá malá tlama nablila do ní! *Nat jí bouchne do ramene že vzteku a zavrčela na ní* Byla jsem opilá! A lasice
*Dominic sledoval dění před sebou a nestačil se vůbec divit. Čím více obě dvě mluvily, tím více se jemu na tváři objevoval úsměv. Když nakonec ale domluvily, a otočily k němu své pohledy, tak okamžitě nahodil vážný výraz, jako kdyby se nic nedělo, ale stejně si potom musel ruku plácnout před pusu.* No, koukám že jsi měla docela dost. *Zhodnotil nakonec Dominic, a pak jim uhl, aby mohly vejít dovnitř. Pokud tak učinily, tak za nimi zabouchl dveře, a usmál se na ně.* Tak jo, co si dáte? *Optal se mile upír.* Asi krev, co? A hádám, že bez alkoholu. *Nemohl si odpustit poznámku, která byla mířená hlavně tedy na Natalii.* No a jaké to bylo? *Zeptal se odkazujic se na její proměnu v lasičku.*
Nic jí nedávej..nakrmila se cestou sem, A mě víno s krví *Nat si sedla na gauč a přikývla* Nemám hlad ale díky..*Elaine se poradila vedle ni a vytáhla knihu* No a bylo to fakt na nic! Jakoo byla jsem malá, nemohla jsem nikam a ještě jsem schytala dlouhou lekci o tom jak jsem jen mohla způsobit Elaine takovou ostudu. *Nat překřížila ruce a otráveně se odsunul se pryč od ní* Není to moje vina že jsi v mysli furt nezletilé malé děcko Natalie McCoy! Je ti 21 a bude ti víc! *Poté co Elaine skončila svůj proslov se Nat schoulila do kuličky uraženě a vytasila na Elaine prostředníček*
*Upír to všechno sledoval, a vrtěl nad tím jen hlavou. Poté odešel do kuchyně, aby mohl pro Elaine připravit její víno z krví. Když se vrátil, aby jí víno předal tak se na ní zlehka usmál a potom se věnoval opět i Natali. Když viděl, jak měla vystrčený prostředníček, a dívala se na starší upírku vedle sebe, musel se pousmát.* Dámy, dámy. Co kdybychom se tady na to vykašlali, a šli si užít tu zábavu? Dole mám pro vás už všechno přichystané, zahrajeme si PlayStation, a bude fajn, co vy na to? Mám spoustu her, a další mohu stáhnout opravdu během chvíle , to je ta výhoda být hacker, většinu mám totiž zadarmo, sice nelegálně, ale zadarmo. *Rozhodil rukama a zářivě se usmál.* Takže pokud byste nenašly nic, co by vás bavilo, tak můžeme vybrat ještě úplně něco jiného. *Nabídl Dominic s rozpaženými rukami.*
*Elaine si povzdechla a začala číst sbiu knihu* Běž.. snaž se nikoho nezabit *Nat přikývla a šla s Dominicem do sklepení a když dorazila její oči zazářily. Takové menší doupě chtěla taky mít jako menší a usadila se před televizí* Hustý..*Nat se zakoukala do ničeho a schoulila se do klubíčka. Když schovala hlavu a ozvalo se z ní tiché fňukání. Konečně to chtěla vypustit ze sebe ale nechtěla to dát na Sobě vědět*
*Když šla mladá upírka s ním, tak se Dominic spokojeně usmál. Úsměv mu ale rázem zmizel ze rtů, když se schoulila do klubíčka, stála se do sebe, a co si všiml, tak se rozplakala. Opatrně k ní přestoupil, rukama jí objal kolem ramen a přitisklo k sobě.* Maličká, copak se děje? *Zeptal jsem mladé upírky, a jemně a konejšivě jí pohladil rukou po pažích.* Nemusíš nic, říkat jestli to ze sebe chceš jenom dostat, tak můžeš. *Pronesl tiše, a potom už si jí jen objímal.*
Bolí to..já za to nemůžu že prostě..šílím když toho vypiju víc..Jen..Jen jsem chtěla bavit! *Slzy jí tekly proudem ale zůstala schoulená* Ona mi to furt vyčítá a naráží na to..je mi to fakt líto...Já fakt nechtěla tebe či jí strapnit ...je mi to líto *Nat se na něj koukla a rty se jí třepaly tak jako její hlas. Začala koktat a když se snažila mluvit dál*
*Dominic si zlehka povzdechl, a více dívku objal.* Ale mě si vůbec neztrapnila, já se ztrapněný vůbec necítil, a teď jsem k tobě naprosto upřímný. Bavil jsem se, byl jsem rád, že jsi se bavila ty. To, že máš přísného vůdce klanu, tak to je něco, s čím já už bohužel nic neudělám. Ale já za sebe ti mohu říct, že jsem se za tebe nestyděl. Naopak, byl jsem rád, že se směješ. No tak, sranda prostě musí být, no ne? *Optal se zlehka, a dal jí vlasy zlehka na stranu, aby jí viděl do očí.*
Asi jo..*Koukla se na něj a Utřela si oči do rukávu a kývla na jeho slova. Když se Nat uklidnila, objala Dominica a vzala ovladač* Tak pojď..jdu ti nakopat zadek..staříku *Usmála se na něj a zůstala u něj* tak co zahrajeme? Vidím že máš It Takes Two! Zahrajem tohle? Viděla jsem videa a bude to pro nás dva perfektní! Ty máš Hogwarts Legacy!? Kašlu na it takes two zahrajeme too? *Její oči zářily a začala jmenovat hry co znala*
*Dominic mladou upírku s úsměvem sledoval. Byl nadšený z toho, že byla nadšená ona. Jakmile začala vyjmenovávat hry, tak jen souhlasně přikyvoval. Jakmile potom řekla, že by si zahrála hru o Harrym Potterovi, tak ihned kývl souhlasně na souhlas.* Dobrá tak si zahrajeme tohle. Ale hned potom si zahrajeme The asphalt, a tam tě zase rozsekám já. Tak pojď, jdeme na to. *Kecl si vedle ní, i on si vzal do ruky ovladač. a zapl konzole stejně tak jako je obrazovku.* A kdyby jsi náhodou měla hlad, tak mi určitě řekni, pro něco bych ti skočil. *Mrkl na ní se zařivým úsměvem, a potom už jenom čekal, až načte hra, aby mohli začít hrát.*
*Nat přikývla a po asi dvou hodinách hraní Hogwarts Legacy přepla na hru The Alphalt, když zjistila že to je závodní hra, na její tváři se vytvořil úšklebek. Začala tedy hrát s Dominicem a jak závodila tak how předjela lehce* Teď se ukaž staříku! Nemůžeš mě předjet ani ve hře! *Užívala se ve hře a čas od času se ho snažila vystrčit z dráhy tím že mu jednou rukou mačkala ovladač* Oops!
*Dominic se na ni podíval a jen se zamračil.* Heleee, nesahej mi na ovladač! *Zavrčel, ale pak se zasmál.* Já ti dám, že vyhraješ! *Zasmál se, načež před cílem mikl ještě jednu zkratku a když pak projel první, tak vyskočil na nohy a zavískal.* Vyhrál jsme! Vyhráááál! *Zasmáls e a pak popadl Nat do náruče a objals e s ní. pak ji posadil opět na sedačku a mrkl na ní. *Tak co, ještě jedno kolo? A nebo už máš dost? *Mrkl na ni, ale už zapínal další kolo. Pak se zasmál.* Jen počkej, zase tě rozsekám! *Připomněl ji svoje první vítezství.*
Si piš! A jen se nevychvaluj žes vyhrál! *Nat začala novou hru a opřela se o Dominica, využívajíc jako polštář* Já ti dám vyhrávat! O co že podvádíš! *Nat si začala fandit a usmála, div mu nevypíchla oko když najednou vystrčila ruce nahoru. Oslavující její vítězství. Když se Nat uklidnila tak se na něho škodlibě usmála a píchla ho do boku* Ha!
*Vesele se smál i Dominic, byl rád, když ji viiěl takhle veselou, hřálo jej to na jeho mrtvém srdci, a ani najednou nevěděl proč, co ho dokázalo tak rozehřát. Vždy byl spíš takový zamračený samotář, ale tahle zrzka dělala divy. V jeden moment , když jej píchla do boku se napřáhl, chytl její ruku a přitáhl si ji k sobě, za účelem, aby jej nemohla popíchnout znovu. Pak ale tak zůstal stát, hledíc mladé upírce do očí z blízkosti až nebezpečně těsné. Jednou rukou držel její jedno zápěstí, zatímco druhou měl položenou na jejím pasu a jemně se usmíval.* Jsem moc rád, že jsme tě poznal. *Hlesl tiše upír.*
*Nat lehce zrudla a usmála se na něj zpatky.* Já taky..Baví mě s tebou trávit čas. Prostě vyjít z té temné atmosféry mého klanu a být s někým kdo je akční jako já!.. *Natalie si lehla její hlavu na Dominicovo koleno a povzdechla si* Už nikdy pít nebudu..mě bylo tak zle že i jako lasička jen ležela!..*Nat naštvaně překřížila ruce a odfrkla s. Na toho Furíka se nemohla vzpomenout bez toho aby se naštvaná*
*Dominic se usmál. Jakmile si Nat položila hlavu na jeho koleno, tak bez okolků natáhl ruku abych jí mohl jemně hladit po vlasech. Jakmile jí začal poslouchat tak se zlehka usmál.* No jo, pro příště s tím alkoholem asi trošku brzdit. *Mrkl na ní povzbudivě, než se podíval před sebe.* Budeš pak chtít zahrát ještě něco jiného? *Zeptal se.* já jsem slíbil že ti ukážu tu novou hru. *Pronesl potom, ale pro teď jen tak seděl, odpočíval a hladil mladou upírku po vlasech.* A nebo, nedala by jsi si krev, dojdu ti nahoru pro sklenku. *Usmál se na ní mile upír.*
Ne díky..fakt hlad nemám a klidně mi tu hru ukaž! *Nat zavřela na chvilku oči jak jí začal hladit po vlasech a usmála se* Nee má neupířská slabina..ještě ti tu usnu *Zavrněla tiše a otevřela oči na něj* Domi fakt..tohle je jak můj vypínač *Nat začala znít ospale jak jí hladila po vlasech*
*Dominic naklonil hlavu na stranu as úsměvem tu dívku pod sebou seldoval.* Když mě se to líbí, a tobě taky,. *Usmál se na ni a hladil ji dál, užíval si to, jak mu ležela vedle těla a shlížel na ni. nakonec ale přestal a koukl se na ni.* Chci se na něco zeptat, odpovíš mi upřímně? *Optal se ji tajemně a pak ji zase jemně pohladil po vlasech, než se zlehka uculil.*
Mm..tak spusť *Nat sr kompletně uvolnila a usmála se na Dominica. Nechala své oči zavřené a poslouchala Dominicova slova přitom jak jí projížděl prsty vlasy. Spokojeně oddechovala na jeho koleně a na chvilku otevřela znovu oči*
*Dominic se na ni spokoejně usmál. Potom se jemně sklonil k ní, aby jí byl trochu blíže.* Řekni mi, kde jsi byla celý můj dlouhý a nehezký život? *Optal se po chvilce a dívals e na ni.* Mám pocit, že se známe už roky, a mám pocit takové, já nevím. když jsme s tebou, přijdu si zase...úplný. *Pronesl Dominic a opět ji jemně pohladil, hledíc jí do její rozkošné tváře.*
Bůh ví..možná jsem reinkarnace někoho..alespoň v tom moje máma věřila..že dobří lidé se vrací..taky mám ten pocit že prostě tě znám strašně dlouho..možná to bude tím he mi trvalo roky než Jsem získala takové přátelství s někým..*Začala si hrát že svými vlasy a zakoukala se do ničeho. Nat se usmála se na něj* Je mi s tebou taky strašně dobře..[link src="Proto.tu"] furt chodím..Ale těším se až naučím víc abych nepotřebovala chůvu..
*Dominic se usmál.* No, ted nás ale neruší, no ne? *Zaculil se jako měsíček na hnoji a potom si ji přitáhl ještě blíž k sobě. Zlehka se sklonil a skousl si spodní ret. Pak, když si ale uvědomil jak blízko je se odtáhl a jemně se uculil.* Promiň, asi se nějak nechávám unést. /zlehka se pousmál a dál na ni hleděl.* Jo, myslím si, že takovéhle přátelství musí být asi opravdu...jak to říct. Tak nějak, zázrak, řekl bych? *Usmál se jemně.* Já si za život udržel jen jedno dlouhé, a to s Richieem. Musíš ho taky někdy poznat, je to strašný pařmen. *Zasmál se Dominic.
To je v pohodě..Hm..Richee?..Kdo to je?..doufám že to není další civil *Usmála se na něj a vzpomněla si na párty. Nat se usmála a pohladila mu ruku* musíš mi ho představit zní zábavně..*Elaine se na ně po nějaké době podívat na tu dvojici a když je viděla spolu jak Nat ležela Dominivovi na koleni usmála se na ně* Neruším něco Hrdličky? *Ozvala se Elaine opírající se o trám*
*Dominic se na ni díval a usmíval se, to, že přišla Elaine mu ani nedošlo, ne do chvíle, co neuslyšel to, jak se ode dveří ozval hlas Elaine. Hned na to se na ni podíval.* Nerušíš, jdeš si taky něco zahrát? Mám ještě jedno konzoli! *Mrkl na ní, no, ve skutečnosti měl více jak to. pak se na ni uculil.* Vše je to v nejlepší pořádku, stejně jsem chtěl jít nahoru pro pití tady malé můře. *Mrkl na Nat a pak se usmál opět na upírku mezi dveřmi.*
Můra? Auuu tvá slova bolí..*Natalie začala přehánět a nastavila dramatickou pózu. Držela svůj smích na uzdě a koukla na Dominica* já fakt nemám žízeň! Ne! Můj polštář! *Elaine si povzdechla a vrátila se nahoru. Nat se zase posadila a protáhla se* až se vrátíš..Budeš mi zase hladit hlavu?..Nebo se můžem vyměnit!
*Dominic vstal, usmál se na Elaine, která byla na odchodu a pak se otočil zase na Nat.* Jasně že jo, a ty zatím máš za úkol to, vybrat nějakou hru, co ty na to? *Mrkl na ni, než se zasmál. Pak zamířil po schodech nahoru ze sklepa. Elaine nalil kdyžtak ještě další víno s krví, a sám sobě jen čistou krev do sklenky. Pro případ nouze vzal i jednu skleničku pro Na, načež zamířil zase dolů Tam postavil sklenky na stůl.* Tak, co jsi vybrala? *Uculil se na ni od ucha k uchu. Pak se posadil vedle ní, načež si poplácal na koleno jako gesto toho, jestli k němu nechce jít.*
Já nic nevybrala..ukaž mi tu hru o které tak básníš..*Nat se usmála a lehla si na jeho koleno, připravená na hlazení. Zapla novou hru a po chvilce se na něj koukla* už jsem se ptala kolik ti je? Nemůžu si vzpomenout..jako typuji že ti je kolem stovky..a jestli jo .Jaké to bylo v tvé době? *Zeptala se zvědavě a byla opravdu zvědavá se dozvědět o jeho době*
*Dominic ji poslouchal, jemně ji pohladil po vlasech, zatímco volnou rukou mačkal na ovladači tlačítka, aby spustil hru. Když se pak načítala, ovladač položil.* No, kolem stovky, je mi přesně 198. *Ušklíbl se.* A v mé době? No, pro chudé, jako jsme byl já a moje rodina, bylo více než těžké přežít a uživit se, zatímco ta druhá strana žila ve smetánce. Pro nás byl těžky tak nějak každý den, víš? Takže jsem byl rád za každou maličkost. Ale, no, nebylo tolik techniky, nebylo tak znečištěný ovzduší. Ale, teď si svůj život bez techniky neumím předstvait. *Zasmál se Dominic.* Ale ne, byla to hezké doba, lidé byli...uvolněnější, ted mi přijde, že jsou přehlceni a pořád ve stresu.
198!? Počkej to je..*Nat začala počítat na prstech a koukla na něj* 19. století! celkem hustý!..*Nat se usmála a začala hrát. Když si poslechla jeho příběh tak se koukla nannej se smutným pohledem* Ty jsi byl..chudý? Já myslela že si Kovář vidělá dost..to mi je líto..*Nat lehce zesmutněla a vzala si krev ze stolu a napila se jí*
*Dominic k ní shlédl a usmál se.* No, jestli chceš, můžu ti o mě povídat, ale není to moc hezký. Já si na to zavzpomínám, je to takové...no...zabila mě láska, věřila by jsi tomu? *Zasmáls e upír sám nad tím, co řekl.*/ Jestli ti někdo někdy řekne, že láska je hezká a léčí, ber to s rezervou. *Ušklíbl se nakonec a pak se podíval na hru, která se načetla.* Ale předtím, si ještě zahrajeme, tak jedeme jedeme jedeme, čapej ovladač, ukážu ti to! *Houkl, když se před ním ukázala úvodní stránka hry Ratchet And Clank.*
*Nat vzala ovladač a začala hrát já splašená, po hodině hraní se koukla na čas a usmála se* Hele zase budu muset jít..uvidíme se někdy..*Nat Vstala a váhavě mu dala rychlý a lehký polibek na tvář. Pak zamířila nahoru za Elaine, která už byla připravená* Když máš zase volno ať že můžu navštívit? *Zeptala se Nat s úsměvem*
*Dominic se usmál a následoval ji.* No, vlastně kdykoliv. *Mrkl na ni. Pak se ještě natáhl, aby jí i on vtiskl polibek na tvář, a pak už obě vyprovodil do tmy před domem, a sledoval, dokud mu nezmiizí z dohledu.*
*Dominic zrovna vyprovodil jednoho z dalších klientů, které měl a jednal s ním o výrobě jeho webových stránek. Dominic mu na to kývl, vzal si prozatimní termín týden, s tím že se případně ozve, bude-li rychlejší nebo pokud se vyskytne nějaký problém. Mělo jít o právnický web muže, který chtěl, aby to zkrátka vypadalo dobře, ne zase uplně striktně, ale tak uvolněně a dobře. Probral s Dominicem možnosti a vše kolem toho, načež upír kývl. Nyní jej tedy vyprovázel s tím, že se uvidí snad tedy co nejdříve. Sám poté ale zamířil nakonec ven, trošku si provětrat hlavu a podívat se ven do dění nočního parku.*
*Castor toho měl ten den víc než dost. V Galerii se chystaly věci na výstavy, on sám ještě dodělával dárek pro Remiho a Aless na svatbu a do toho ještě měl plno dalších věci, které musel udělat, aby to všechno stihnu. Když se konečně setmělo a on se mohl vybrat domů, byl více než rád, že konečně mohl vypadnout na vzduch. Proto jeho první kroky vedly do parku, chtěl se projít, nadýchat alespoň trochu čerstvého vzduchu a nabrat krapet síly na další dny. Byl opět ponořen do svých myšlenek, nápadů a tak prostě vypnul a nevnímal moc ani okolí, ani lidi kolem.*
*Stejně tak ale vypl i Dominic. Prostě se jen tak plazil ulicí a parkem, a ani si nevšiml že proti němu někdo jde. Proto když do dotyčného vrazil se jen zamračil, jakmile se ale zadíval na to, o koho se jedná, překvapeně se usmál.* Castore, páni, času! Jaks e vede? *Spustil ihned a na chvilku si vyčítal, že byl lehce namíchnutý. Pak se lae jen uculil.* Noční procházka? Jo, ty bývají dobré. *Připustil pak rozpustile upír a zářivě se usmál od ucha k uchu.*
*I fér chtěl zprvu danou osobu seřvat, ale když viděl, kdo to byl, jen se usmál.* Dominicu, rád tě vidím. Ale nějak to jde, jen je toho poslední dobou dost, tak jsem se chtěl cestou domů trochu projít a načerpat síly a koukám, že máme stejný nápad. *Uchechtl se.* Mimochodem, omlouvám se, občas vypnu natolik, že pak nevnímám okolí. *Pronesl Castor omluvně a prohrábl si vlasy.* A co ty? Jak se vede tobě? Jak to jde s tvou velmi zajímavou prací? *zazubil se vesele a sledoval jej.*
*Dominic se na něj usmál, poslouchal jej a nakonec jen mávl rukou na gesto, že si z toho pra nic endělal.* Hele, lhal bych kdybych řekl, že se mi nestvává to samé, jako třeba teď. Takže upe v klidu. *Mrkl na něj a pak si vyslechl jeho otázku.* No jo, zrovna jsem tak nějak zase dostal jednu objednávku, takže id zítra začínám makat na jednom webu pro nějakého nově vystudovaného právníka, tak chce, aby to bylo vyperličkované a chodili mu lidi. No, myslím si, že v NY na právníky není a nikdy nebude nouze. *Zasmál se.*A co ty a galerie? Jak se daří umění? je něco nového v módě nebo trendech? *Zajímals e upír.*
*Cas jej poslouchal a usmíval se.* V tom ti musím dát za pravdu. Tady v městě je advokátu všude plno a přitom stále málo. Lidi se jen soudí a všelicos a tihle ti si jen nahrabou kapsy. *Pousmál se.* Ale tak pokud to znamená, že ty máš práci, pak je to jen dobře. *Mrknul a když se zeptal na jeho práci, zasmál se.*Nového není asi nic, pořád tak nějak to samé, ale je teď dost výstav a aukci, takže práce je všude plno. Teď mě tak napadlo, když ty jsi přes ty stránky, nemohl bych si tě někdy najmout? *Optal se jej.*
*Dominic se usmál.* No, to je ono. Mě je to tak nějak jedno.. Hlavní je, že já z toho něco dostanu a Budu mít peníze. a tyhle lidi a tyhle věci dávají docela dost. *Mrkl ba Castora Dominic a pak jej dál poslouchal. Jakmile se zeptal na jeho stránky, tak se usmál.* No jo, jo. Tak nějak bych mohl, ale řekni mi spíš, co by jsi potřeboval? Zajímal se upír.*
*Fér mu jen souhlasně přitakal, než se zeptal na něj.* Abych řekl pravdu, tak nějak své stránky, kde bych pak mohl dávat svá díla, která by se pře stránky prodávala. Do teď to tak nějak šlo přes galerii, ale přemýšlel jsem o tom, že bych byl rád spíše za něco soukromého. Abych si to mohl nějak spravovat sám. Ono to přece jen přes galerii je takové nepřehledné a takhle. Pokud teda nebude problém, samozřejmě peníze nejsou problém,. *Usmál se na něj Castor mile.*
*Dominic jej poslouchal a usmíval se více a více. Když si vyslechl celý návrh, jež Castor vynesl, tak se vyrovnal, upravil si své oblečení a mrkl na něj.* Můžeme něco vymyslet. Vlastně, bydlím odtud jen kousek, nechceš ke mě? Můžeme posedět a tak nějak všechno probrat, co ty na to? *Optal se se zájmem.* Kde ty vlastně bydlíš? *Uculil se na něj upír, který už e pomalu vydal tím směrem, kde byl jeho domek. Už tak nějak se mu i v hlavě rýsovala představa webu, jež by pro Case vytvořil.*
*Jakmile Cas slyšel, že mu s tím pomůže, rozzářily se mu oči.* Tak to jsem moc rád, opravdu. *Usmál se mile a prohrábl si vlasy.* Pokud tě nebudu nějak zdržovat a máš čas, tak budu jedině rád. *Pronesl a vydal se tedy s ním k němu domů.* Já bydlím odsud jakoby na druhou stranu. Mám tam jeden moc krásný loftový byt z terasu a výhledem jak na město, tak na park. *Uculil se a spolu s ním kráčel dál.* tak nějak to mám všechno na Manhattanu, jak byt, tak práci. Asi jsem si uměl vybrat. *Zasmál se.* A ty máš tady byt nebo snad nějaký dům? *Optal se.*
*Dominic jej poslouchal q a pak se zacílil.* No ano, já tady taky bydlím kousek, koupil jsme dům ve španělském stylu, ale nemůžu si ho vynachválit. Mám ho rád, a má i garáž, to je výhoda navíc. I když, já nikam do práce nejezdím, jelikož makám z domova, ale tak, hodí se. Jen mám auto veterana5, tak tak nějak prostě jezdím opatrně a málo. *Mrkl na něj. Za chvilku už stali před jeho domem a upír se usmál.* Tak, pojď dál, řekni co si dáš, a můžeš mi pomalu vyprávět o té tvé stránce. *Mrkl na něj.*
*Cestou k němu domů jej poslouchal a usmíval se od ucha k uchu.* Náš dům nebo panelák, říkejme tomu nějak tak, má taky garáže, vlastně každý byt v domě má svoje místo, což je super. *Usmál se a když došli k němu, jen překvapeně hvízdl.* Páni, tak to je vážně moc krásný dům, to se musí nechat. *Pochválil mu jeho obydlí a culil se.* Starší auta jsou krásná, to je pravda, ale myslím, že na každodenní ježdění to asi není nebo ano? Přece jen to jsou už vozy, které mají nějakou hodnotu. *Pronesl.*
*Dominic se děkovne usmál a pak pokýval hlavou.* No, na moc ježdění to není, ale snažím se, aby to bylo vždy v dobrém stavu. Takže by se klidně i dalo, kdybych se o ní ale nebál. *Obeznámil upír a pak se na Čase usmál. Když jej pak pozval dovnitř, nabídl mu místo na sezení. Sám potom zamířil do kuchyně.* Tak jo co si dáš? Kávu čaj a nebo něco jiného? *Optal se pak se zájmem.*
*Fér vešel dovnitř a už cestou si to tam prohlížel, musel uznat, že to tam měl v velmi hezky zařízené na upíra.* No kdybych nevěděl, kdo jsi, řekl bych si že jsi zcela normální člověk, protože tohle je opravdu hezké. *Zasmál se a když se posadil, kouknul za ním.* Jestli mohu poprosit, tak bych si dal kafe. Dvě lžičky cukru a mléka tak čtvrt hrnku, děkuju. *Zvolal za ním a usmál se.* A jak se ti tady zatím vlastně líbí? Bydlíš tu už nějakou dobu, tak by mě zajímalo jak se ti líbí New York. *Optal se zvědavě a čekal, až se za ním zase vrátí.*
*Upír se usmál a potom se dal do přípravy zvoleného nápoje. Postavil vodu a potom se podíval na Fera.* Děkuji, tak nějak se snažím, aby to nějak vypadalo. nahoře, tady jsem většinou přes noc, abych mohl mít otevřena okna a ve dne by vám ve sklepě, tam mám tak nějak svoje doupě, dalo by se k říct. *Uculil se spokojeně.* A New York? No, je hezký. Líbí se mi, i když jsem viděl tedy hezčí místa, ale tohle je taky moc hezké. Hlavně tedy central park, to je asi moje oblíbené místo ze všech. *Přiznal a pak už donesl Casovi kávu ke stolu.* Tak, prosím. *Usmál se.*
*Castor se rozhlížel kolem sebe a usmíval se, zatímco jej poslouchal.* Tak jasně, přece jen slunce ve dne být nahoře asi není nejlepší nápad, i když ty nemáš taková ta speciální okna proti UV paprskům? Vím, že snoubenka mého kamaráda je má v celém domě. *Usmál se a když se k němu vrátil a položil před něj hrnek s kávou, poděkoval.* Také si myslím, že jsou hezčí místa, ale i New York má své osobité kouzlo. *Pousmál se a odpil si.* Takže tak, ehm a asi se tedy vrátíme k té webovce co? *Zazubil se a hrnek opět odložil.*
*Dominic se na to usmál. Pak se posadil naproti férovi, zatímco si sám před sebe postavil sklenku s krvi5. Pak koukl na Castora.* To souhlasím. Ale, ne vždy to jsou místa, co je dělají krásné, někdy stačí jen ti praví lidé. *Uculil se na Case potutelně a pak kývl na souhlas načež se uculil.* No jasně, jasně, jen sem s tím. C8 jsem pochopil, tak se tedy bude jednat o obchodně zaměřený web na prodej a produktivitu, ano? *Zajímal se.*¨
V tom mohu jen souhlasit, lépe bych to neřekl. Někdy je to místo fajn, ale dokonalým ho dělají až lidé, kteří vstoupí do vašeho života a udělají ho lepším. *Zazubil se fér mile a znova si vzal hrnek, z něhož si odpil.* Ano přesně tak. Jde o to, že jako malíř své díla nejen vystavuji, ale i prodávám a do teď jsem to dělal vlastně přes galerii a jejich stránky, ale už nějakou dobu jsem si pohrával s myšlenkou, že bych si nechal vytvořit na tohle svoje vlastní stránky, jakoby svým jménem a ne jménem galerie, pokud mi rozumíš. *Vysvětlil mu a usmál se na něj mile.* Já tomu nerozumí, proto jsem rád, že jsem narazil na tebe. A jestli mi s tím vážně pomůžeš, budu ti vděčný. Samozřejmě jak už jsem řekl, zadarmo to nechci.
*Upír se usmál, a jakmile začal povídat, tak jej pak přerušil. Když se pak vrátil, tak donesl zpátky počítač, na kterém si rozklikl poznámky a zapsal si vše, co Cas řekl.* No, určitě to bude chtít nějaké to potvrzení nebo jak se tomu říká, jako podklad pro to, že to můžeš provozovat a zveřejňovat, ale stránky ti udělám i bez toho, to je jen pro tebe. Přeci jen, kdyby to nebylo veřejné, asi by se to obešlo bez toho, já tak nějak třeba rozhazuji sítě, proto přímo živnost nemám, komu by se chtělo odvádět daně. *Zasmál se a pak se napil.* Ale pointu chápu, to není tedy asi žádný problém. No, a máš nějakou barevnou představu, nebo tak? *Optal se.*
Myslíš něco jako živnostenský list nebo něco takového, že s tím podnikám, jakože prodávám svoje vlastní díla? Jestli to budeš tedy chtít, není problém ti to pak doložit, to já mám, přece jen jsem to potřeboval i v práci, bez toho bych se nepohnul dál. *Usmál se na něj a popíjel kafe, načež se na Dominica usmíval. Byl rád, že mu s tím někdo pomůže.* A jsem tak nějak rád, že si v tomhle rozumíme. No a barvy, hm, nad tím jsem tak nějak nepřemýšlel. Ale abych řekl pravdu, tak bych to možná dál do černo zlaté, pokud to nebude vpadat jako blbost. *Zasmál se.*
*Dominic se usmál.* No hele, já to tak nějak nepotřebuju, já si to dokážu na hackovat a dokážu udělat i tobě falešné ovšření, jestli chceš, ale, no, možná to bude za službičku. *Mrkl na něj a pak je poslouchal dál. Přikyvoval na souhlas a zapisoval si, nakoenc se podíval na vílu před sebou. Pak se usmál.* No dobře, já se na to kouknu, ale ty mi řekni, jak se daří Lynx? *Mrkl na něj a jemně se popusnul blíže. Nemohl ani popřít , že se mu líbil, tak proč by si nemohl s ním něco jen tak nezávazně začít?*
*Pozvednul jedno obočí a sledoval Dominica.* Tak teoreticky to ani falešné dělat nemusíš, originál ti sehnat můžu, ale jestli to chceš udělat takhle, tak to nechám na tobě. Ty se v tom orientuješ a rozumíš tomu, takže asi tak. A jestli za to něco chceš, stačí říct. *Uculil se na něj a odložil hrnek zpět na stůl.* Moc díky. *Mrknul.* A Lynx, ale jo ta se má skvěle. Teď si našla kamaráda, nebo možná se snad i zamilovala. *Rozesmála se.* Třeba příště jí vezmu, myslím, že si tě oblíbila.* Uculil se a koukal na něj. *
Tak to je na tobě, co si vybereš, mě za to nebudeš muset platit. *Mrkl na něj. Pak se uculil, než si pak přehodil nohu přes nohu a koukl na něj.* Lynx je moc milá, někdy ji zase přiveď. *Uculil se a pak vstal, ayb se přesunul na gauč.* No, napadlo mě, nechceš si něco zahrát? mám spoustu počítačových her, pokud tě to tedy neobešlo. *Mrkl na něj a pak se uculil.* Ale jestli chceš, můžeme být tady nahoře a dělat já nevím, no, něco klidně jiného. *Zasmál se upír.*
Počkej, přece ti musím zaplatit, je to tvoje práce ne? *Usmál se na něj a jen co zmínil opět Lynx, tak se zazubil.* Určitě jí vezmu, pokud se domluvíme na nějakém setkání, tak se mnou půjde určitě ráda. *Sledoval ho a poslouchal.* Hry? No abych řekl pravdu, tak to jsem hrál v životě tak asi třikrát, myslím, že jsem jeden z těch, které to obešlo a nerad bych se ztrapnil. *Zasmál se.* Takže pokud máš nějaký jiný plán, sem s tím. *Culil se jako měsíček na hnoji.*
*Dominic kývl na souhlas.* Tak jo, tak teda dobře, ale, hm, co kdybych tě to naučil, co ty na to? *Mrkl an něj a pak se uculil. Vzal mu jeho kávu, do druhé ruky pak ještě svou krev, načež zamířil směrem ke dveřím do skelpa.* Neboj se, jeto jen neškodný sklep, nic se nestane. *Pronesl a pak se zasmál.* To znělo divně creepy, i když to tak asi mělo. *Uculil se a pak začal scházet dolů po schodech. Hned na to se pak posadil dole na sedadlo a zapl televizi.* Ale nechci tě zdržet dlouho, takže kdykoliv končíme, jen si řekni. *Zaculil se.*
*Fér ho chvíli pozoroval, pak se postavil a když pronesl, to o tom sklepě, jen se uchechtl.* No znělo to tak, to nepopírám, ale budu ti věřit, že je to jen neškodný sklep. *Culil se a následoval ho tedy dolů. Jakmile sešel schody, tak si to tam prohlížel.* Páni, vážně je to tu jak herní doupě. *Pronesl pochvalně a posadil se vedle něj.* Ale jak říkám, jsem v tomhle marný, tak mě to asi budeš muset naučit. *Pousmál se a sledoval ho.* Nezdržuješ mě, mám už volno.
*Dominic se uculil a pak se na něj podíval. Hned na to mu podal jedenovladfač.* Hele, je to jednoduché. Tímhle to zapínáš, tímhle potvrzuješ volbu. Tímhle se pak jede dopředu, dozadu. Pojedeme závody, tak aby jsi věděl. A taky, tímhle můžeš zabrzdit, kdykoliv jen chceš. *Uculil se, když mu ukazoval čudlíky na ovladači. Ani se nesnažil, aby jeho dotyky na Castorově rukou a prstech, jak mu dával prsty na tlačítka, skrývat, prostě se culil. Věřil, že kdyby mu to bylo nepříjemné, tak fér odejde. nakonec se ale odtáhl a zapl hru.* Tak co, jsi na to ready? *Ušklíbl se.*
Tak závody snad nějak zvládnu. *Pokrčil rameny a nechal si vysvětlit, co kde na ovladači je, když cítil ty jeho doteky, jen se na něj otočil a pohlédl mu do očí, načež se jen sladce usmál. Musel uznat, že Dominic by velmi pohledný muž, i když on sám byl spíše na ženy, nemohl si povšimnout, že občas se mu zalíbil i nějaký ten muž.* Tak tedy jdeme na to. Uvidíme, jak to půjde. *Zasmál se, přičemž na něj pohlédl a nevědomky si skousl spodní ret.* Jsem ready.
*Dominic se na něj pootočil a pak se podíval před sebe. Vzal si svůj ovladač a ihend na to se zadíval před sebe. Pak zapl první závod.* Tak se ukaž, co v tobě je. *Proensl a jemně do něj dloubl loktem a když pak závod začala, ihned vyrazil kupředu, jedouc mezi prvními vepředu. Pak se podíval na Case.* Pojeď, víličko, jsi za náma daleko! Přijde trochu, šneku!! *Zasmál se, načež předjel další auto a hrnul se na první příčky. Sem tam se koukl na půlku Case a jen se zasmál nad tím, co viděl.*
*Uchechtl se jakmile začala hra, tak se do toho pustil. Občas se spletl a udělal nějakou blbost, takže narazil ve hře do svodidel nebo tak, pak se jen pobaveně zasmál.* Hele nech si to upírku jo, nepodceňuj sílu víly. *Smál se a bavil se dál, nakonec přece jen nějak zvládl, co měl, takže se jal toho, aby předjel i Dominica.* Jen počkej, já ti ještě ukážu, budeš koukat. Možná to neumím tak, jak ty, ale i tak se budu snažit. *Smál se. Musel reálně přiznat, že se bavil velmi dobře. I Dominicova společnost se mu zamlouvala.*
*Dominic se jen zasmál.* To se ještě uvidí, co se stane! Doufám, že jsi připravený na drtivou porážku? *Zasmál se,. Hned na to, když se pak dostal vedle něj, tak jej Dominic svým autem vytlačil tak, že Cas sjel z útesu. Hned na to už ale Dominic projel cílem.* Haha! A máš to! *Vypískl, načež se na něj zasmál a pak odložil ovladač.* Ale moc dobrá hra. *Pronesl, načež k němu natáhl ruku, a pokud mu ji stiskl, tak stiskl i on, ale neodtahoval se, ruku mu pořád držel a spokojeně se usmíval.*
*Přitom jak dopadl ve hře jen překvapeně vykulil oči.* Tak to jsem nečekal. Jsem si naivně myslel, že tě vážně třeba porazím, ale ono nic. Musím říct, že na mistra nemám. *Uchechtl se a odložil ovladač, načež mu stiskl ruku a lehce si s ním potřásl. Ovšem pak ani on svou ruku nedal pryč. Neodtahoval se, jen se usmíval a koukal na něj.* Hra to opravdu byla skvělá, bavil jsem se. Takže, co je odměna pro vítěze, copak poražený musí pro vítěze udělat? *Uculil se a pohlédl mu do očí.*
*Dominic se na Case podíval a jakmile si uvědomil, co řekl, a hlavně jakým tónem to řekl, tak se k němu natáhl a zavrněl.* A co tohle? *Vydechl mu u rtů, načež své rty položil na ty jeho, za ruku si stáhl Castora blíže k sobě a ihned mu jednu volnou ruku položil na tvář. Tou druhou si jej přitáhl za pas, načež se na něj pak uculil, když se odtáhl.* Nebo...něco jiného? *Zajímal se a naklonil hlavu jemně na stranu, sjel si jej pohledem a čekal, co odpoví. nemohl popřít,. že i jemu bylo s Case dobře, a navíc, byl to nadpozemsky hezké rysy, prostě, jako víla. A určitě si nepřál, aby dneska v noci odešel jen tak.*
*Netušil, že svými slovy způsobí tohle, ale nemohl popřít, že by se mu to nelíbilo. Proto, když ho Dominic políbil, opětoval mu to místo toho, aby se odtáhl. Jakmile se pak na sebe dívali, fér se jen šibalsky culil* Ty jsi vítěz, ty určuješ, co to bude. *Tajemně se uculil a udělal krok směrem k němu.* Takže pokud je to tohle, proč ne. *Skousl si provokativně spodní ret a sjel si ho pohledem. Procházka byla sice fajn, ale proč by se nemohl uvolnit i nějak jinak.* Takže? *Přistoupil k němu ještě blíž a lehce se otřel svými rty o ty jeho, hledíc mu stále do očí.* Chceš pokračovat?
*Dominic se na něj díval, a než by se jeden nebo druhý vůbec nadál, tedy, než by se Cas nadál a Dominic si to stihl více promyslet, už své rty opět přitiskl na ty Castorovi, ve vášnivém a hlubokém polibku. Pak se jemně a tajemně uculil.* Jasně, že chci pokračovat, víličko. *Mrkl na něj, načež si jej přetočil pod sebe., Ani se nezdržoval, rovnou se vrhl na jeho svrchní část oblečení s pobaveným a spokojeným úsměvem na rtech a když mu stáhl horní vrstvu, jen slastně zavrněl a polibky natiskl na jeho krk, a následně hrudník, odkud pokračoval níže a níže.*
*Ani Castor nezůstával pozadu a jal se toho, aby ani na Dominicovi a tak mu začal sundával vrchní části, zatímco si užíval jeho polibky a doteky. Když se dneska vracel z práce, neměl vůbec ponětí, že by dnešek mohl skončit takhle, ale zase proč by ne. Dom nebyl špatný, ba naopak. Líbil se mu. Když mu sundal vršek, nečekal na nic a hned mu rozepínal kalhoty, které mu následně na to stáhl i se spodkami. Fér se uculil a slastně zamručel, načež na Doma pohlédl a lehce si olízl spodní ret.*
*Spokojeně se usmál, a když se pak na něj podíval, opět se natáhl pro jeho polibky. Spokojeně si pak užíval to vše, co mezi nimi probíhalo, a když nakoenc leželi nazí na jeho pohovce, tak se Dom spokojeně usmíval. Nadzvedl se pak na loktech, aby se podíval Casovi do tváře.* Upřímně, když jsme tě zval dovnitř,. netušil jsem, jak to dopadne, a že to bude tak skvělý. *Zazubil se, načež se natáhla vtiskl mu polibek. Pak se na něj koukl.* Chceš ještě chvilku zůstat? Udělám ti nějaký pití, jídlo, jestli chceš a můžeš mi ještě povědět víc o tom projektu. *Zasmál se nakonec.*
*Castor leže s jednou rukou pod hlavou a sledoval ho, načež se u toho jen culil, když jej políbil, polibek mu opětoval.* Abych řekl pravdu, tohle jsem nečekal ani já. Šel jsem sem pro pomoc s webem a nakonec skončím s tebou v posteli. Nečekané, ale úžasné. *Zasmál se, načež si prohrábl rukou vlasy.* A nemusíš si dělat starosti, já tě nebudu už nijak zdržovat, pomalu asi půjdu a pokud budeš chtít můžeme se sejít a doladit ten zbytek. *Pronesl fér s súsměvem.*
*Dominic hned vstal a zavrtěl hlavou.* Hele, kdyby jsi mě zdržoval, tak ti nenabízím aby jsi zůstal. Ale jak chceš, ej to na tobě. Mohu tě alespoň doprovodit? Pokud ti to tedy nebude vadit? *Usmál se na něj jemně a pak vstal, načež se rozhlédl kolem sebe. Pak se sehnul, aby mu podal jeho oblečení, které bylo rozházené kolem a i on sám se začal sunout do toho svého.* No, víš kde bydlím, můžeš se kdykoliv zase stavit, at už to bude kvůli čemukoliv. *Mrkl na něj.*Rád tě zase uvidím, ale teď, chceš abych tedy šels tebou? *Zajímal se.*
Rád bych zůstal, ale Lynx čeká a ještě nějaká práce. Ale děkuju. *Usmál se a když mu podal jeho oblečení, tak se začal také oblékat. Nakonec vstal a zapínal si kalhoty, když na něj pohlédl.* jestli mě chceš doprovodit, budu rád, přece jen, tvoje společnost je mi velmi příjemná. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy.* Příště se rád zastavím a nebo, mám lepší nápad, dojdeš ty ke mně, alespoň se uvidíš s Lynx, co ty na to? *Optal se a sledoval upíra před sebou, čekajíc jak na jeho odpověď tak i na něj aby mohli jít.*
*Dominic jej poslouchal. Jakmile Castor pronesl, že mu nebude vadit jeho společnost, no ba naopak, že mu jeho společnost příjemná, tak kdyby mohl tak se asi začervená. potom se uculil tedy, i on se dooblékl, vstal a zamířil tedy ke schiodům.* No to budu moc rád, rád se s ní více seznámím. Vypadá jako moc milé stvoření, tak se těším, až ji poznám lépe. *Mrkl na něj a pokud pak vyšli nahoru, Dominic si se sebou vzal mobil a pěneženku a klíče, načež se nazul a když byl hotový i Cas, tak vyšli ven.* No a jinak, jak ty jsi se vlastně dostal k umění? *Optals e a vrazil si ruce do kapes.*
*Všiml si jeho rozpoložení a jen se více uculil, načež se pak vydal nahoru za ním, kde si oblékl bundu a boty a když byl hotový a měl všechny své věci, uculil se.* To ona s tebou taky. Moc lidí si k sobě nepouští, ale ty ses jí zalíbil teda dost. *Pousmál se a pak se spolu vydali na ulici a mířili směrem, kde Castor bydlel.* Dost jsem cestoval, když jsem přišel sem z Faerie a myslím, že díky tomu mě uchvátilo umění jako takové a čím víc jsem se o to zajímal tím víc jsem zjišťoval, že je to něco, co mě fascinuje a zajímá a tak jsem vyhledával knihy a všechno možné, studoval jsem dokonce dvě školy, každou na jiném kontinentu a v jinou dobu. Tehdy jsem vlastně poznal i svou ženu, ona studovala tehdy fotografování a vše kolem toho. *Pronesl s úsměvem, když šli dál.* A jak ses k tomu dostal ty?
*Dominic se usmál a pak mu pokýval hlavou, když jej poslouchal.* Jo, i mě je s tebou dobře, upřímně doufám, že se naposeldy nevidíme. *Uculil se a potom už jej násleodval ven. Poslouchal, co vyprávěl, sem tam nakopl na cestě nějaký kamínek, ale vesměs se díval před sebe a nebo na féra.* To zní zajímavě. No, já jsme tak nějak...asi časem se k tomu dostal, a zůstal jsem u toho. zaujalo mě to, tak jsme se učil, vlastně upe od začátku techniky v tomhle ohledu. *Usmál se. To už ale zastavili před jeho domem.* No, tak tedy, asi se rozloučíme. *Usmál se.*
*I Castor jej poslouchal a usmíval se, když pak zastavili u jeho bytového komplexu, usmál se.* Tak to se nedivím, že jsi v tom tak dobrý, když vlastně jdeš s tím vším od začátku. *Uculil se na něj a prohrábl si vlasy, načež na něj pohlédl.* Ano, zřejmě se rozloučíme, teď už váš kde bydlím i já. Mimochodem, je to ten byt úplně nahoře. *Mrknul.* Ehm díky za procházku, pokec, pomoc a za skvělé uvolnění. *Uculil se sladce Cas.* Brzy se třeba uvidíme. Měj se Dome. *Pronesl, než se otočil a zmizel ve vchodě.*
*Castor mířil zrovna přes Central Park z práce domů. Těšil se, že už má konečně klid a může si užít trochu té procházky a klidu, už jen kvůli Lynx, která mu dělala společnost teď skoro každý. A tak si s rukama v kapsách kráčel po chodníku kolem jezírka a broukal si nějakou melodii, která mu utkvěla v paměti. Zvídavá Lynx si pobíhala kolem a hledala něco, co by jí zaujalo, až se tak stalo, když na laičce spatřila sedět muže. Proto na nic nečekala, vyskočila k němu na lavičku a tlapkami se opřela o jeho nohy, hledíc na něj a pak na počítač, který do tmy hezky svítil. Castor šel dál, ale jakmile spatřil, co udělala, zarazil se.* Lynx, ne, to nemůžeš, tohle se nedělá, slez dolů holka. *Zavolal za ní a hned se k mladíkovi vydal.* Já omlouvám se za ni, je trochu zvídavá. *Pronesl fér.*
*Dominica vyvedla z jeho nepozornosti až černá liška, která se mu opřela o nohy. Dominic se zasmál, načež se na zvíře podíval a pak podrbal lišku pod uchem.* To je poprvé, co vidím v New Yorku férské stvoření. *Pronesl Dominic, který tak nějak tušil, komu liška patřila a co ej asi zač, přeci jen, nežil zase krátce.* A to je v pořádku, nemusíte se omlouvat, vypadá mile. Jak pak se jmenuje? *Zeptals e Dom, hledíc na lišku před sebou, která mu při jeho dotyku ještě nastavila více hlavu a nechala se drbat.*
*Castor se pousmál, když došel k mladíkovi.* S tím, že je tady jediná, mohu jen souhlasit. *Pousmál se na něj.* Ona je milá a taky zvídavá, jen ně moc opatrná. A jmenuje se Lynx. *Pronesl fér s úsměvem a hleděl, jak na může před sebou, tak i na svou milovanou liškou. Tak se k němu lísala a nechávala se hladit. Nakonec mu olízla ruku a spokojeně se usadila vedle něj na lavičce.* Ale no tak, neotravuj pána, určitě má práci. *Kývnul ke své zvířecí kamarádce a čekal co udělá, ale té se moc nikam nechtělo. Jen vydala svůj šťastný smích a dál seděla vedle Dominica.* Tak zdá se, že se jí nikam nechce. Snad tedy nějak nepřekážíme. *Pohlédl na něj.*
*Dominic se ihned usmál a pak na souhlas toho, že nepřekáží, zavrtěl hlavou.* To ej dobré, tohle může počkat, ale tahle kráska ne. *uculil se, načež začal lišku hladit a užíval si to, stejně tak, jako ona.* Co je vlastně zač? *Optals e.* Jako, vím, že ne z našeho světa, ale co je zač přeci jen? *zajímal se, zatímco lišku hladil. když si pak vyskočila vedle něj na lavičku, překvapeně vykulil oči, ale nechal to tak.* Chodím sem často, tohle se mi ale ještě nestalo. *Usmál se, a pak natáhl k víle ruku.* Dominic Northwood, rád vás poznávám, i tady Lynx. *usmál se na tvora.*
*Castor je chvíli sledoval, než k muži natáhl ruku a potřásl si s ním.* Mě říkají Castor a Lynx, už jsi poznal. *Pronesl s úsměvem a došel k lavičce blíž, načež se po chvíli na ni posadil.* No tady ta malá kráska pochází ze Stříbrného dvora, tedy z lesů poblíž. Moje žena ji kdysi našla jako malou a tak nějak už s námi zůstala a jelikož jsme žili tady, tak se rozhodlo, že půjde s námi, no ona rozhodla. *Zasmál se Cas a pohladil Lynx po hlavičce.* A jelikož by bylo divné, mít jí tady v její pravé podobě, maskují jí iluzí v podobě kočky, převážně pro lidi bez zraku. *Vysvětlil.*
*Dominik se podíval nejprve na féra, a poté svůj pohled sklopil zpět k lišce, ke které natáhl ruku, a zlehka jí opět podrbal za uchem.* Tomu samozřejmě rozumím. Lidé by to asi moc nepobrali, kdyby kolem nich prošla liška s červenýma očima a s černou srstí. *Zasmál se Dominic, který se podíval ale zpět na Castora.* Bydlíte poblíž? Já jsem se nastěhoval Teprve nedávno, ale musím říct, že Central Park je opravdu úžasný. Často tu potkávám spoustu lidí, který to venčí svoje mazlíčky, a i když je ten centrál park vcelku rušný, tak občas se i najde místo kde je klid. Jako třeba tady. *Usmál se a podíval se před sebe.* Je tady vcelku hezky nemyslíte? *Optal se Dominic, který se potom opět zadíval před sebe na hladinu.*
To ano, mnozí by to těžko pochopili a vysvětlovat jím to, by bylo… no asi dost těžké. *Pousmál se a zadíval se před sebe, načež jej poslouchal.* Dalo by se říct, že bydlím na jedné straně Central Parku a na té druhé tak nějak pracuji. *Zasmál se.* Takže večerní procházky jsou pak ideální po těžkém dni v práci. Člověk vypne, uklidní mysl, nabere trochu sil a domů přijde docela zrelaxovaný. *Pronesl nakonec s úsměvem.* A máte pravdu, je tady krásně, člověk zde vidí kde co i co se mazlíčků týče. *Pousmál se a pak se na něj podíval.* Takže vy jste tady dneska pracovně, odpočinkově, nebo oboje v jednom? *Optal se jej Často.*
No to je hezké, to nemáte ani tak daleko. No, já pracuji z domu, vzhledem k tomu, že nevycházím ven a že přes den by mě to seškvařilo jako klobásu dlouho pečenou na rožni...tak makám z baráku. No, a dnes? Dnes jsem tu...ani nevím, pracovně? Odpočinkově? Jako mám něco, na čem pracuji, tak jsme to vytáhl ven, ale na druhou stranu, no na druhou stranu tak nějak u toho i odpočívám. *Usmáls e a mrkl na něj.* Pracuju, chvilku odpočívám, tím že jsme tak nějak nezávislej, tak se tomu věnuju kdy chci, kdy mám čas. Takže tak. *Mrkl na něj.* Jak vy pracujete? *Zajímals e Dom dál.*
*Cas se k němu lehce natočil a poslouchal, co mu DOminic vyprávěl. Podle jeho slov usoudil dobře, že je to upír, takže jeho teorie byla správná, když předtím v duchu tipoval, kdo by to měl být. Na vlka nevypadal a víla rozhodně nebyl, takže mu zbývalo už jedno a to se mu i potvrdilo.* Hádám, že když máte sebou notebook, tak to máte buď nějakou kancelářskou práci a nebo, pokud hádám správně, jde o nějaké ty počítačové kódy, nebo jak to vlastně nazýváte. *Pousmál se, on tomu tak moc nerozuměl, byl rád, že umí, to co umí a že s tím dokáže pracovat. Pak se jen pousmál.* Já jsem malíř na volné noze, ale jinak pracuji jako kurátor v Pace Galerii tady na Manhattanu.*
Páni, malíř, teda, to zní skutečně zajímavé. Musíte mít asi veliký talent. *Usmál se spokojeně Dominic, než se opět podíval na Castora, a potom zase na lišku.* No, já pracuji jako programátor. Trvalo mi spoustu let, než jsem se to naučil, ale nakonec jsem tady, vytvářím tak nějak všemožné sítě, kódy, jak jste správně řekl, a tak nějak Je to prostě všechno v pohodě. Naučil jsem se to, a teď je to jako moje největší záliba, stejně tak jako i práce. *Obeznámil.* Momentálně pracuji na jednom webu, který tvořím a upravuji, takže je skutečně co dělat. *Usmál se na mladého féra.*
Tak snažím se, obrazy se prodávají a vystavují, takže asi nějaký ten talent budu mít, jinak si myslím, že by mě poslali k šípku. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy, pak jen poslouchal, co Dom povídal a lehce pokyvoval hlavou.* Tak programátor, to musí být zajímavé. Slyšel jsem, co všechno dokážete a musím říct, že klobouk dolů. *Pousmál se a pohladil Lynx lehce po zádech, než se usmál.* Mimochodem, nemohli bychom si tykat. To vykáni mi přijde takové, no jak bych byl až moc starý, tedy pokud to nebude nijak vadit samozřejmě. *Pronesl a nervózně se uculil.*
.
No, snažím se. Myslím, že i na to je třeba talent, a no, zkušenosti, a tak, hodně věcí, stejně jako na to vaše malování. taky musí být spoustu věcí, co musíte umět a znát, ale musí to vás tak nějak být. *Usmál se, a když jej požádal o tykání, ihned kývl na souhlas.* Moc rád, ano, je to pak o dost uvolněnější. *Přiznal, než ale zaklapl počítač a oni se tak na chvilku, než si přivykly oči, octli ve tmě.* Zajímá mě, co je na dnešním umění dnešní umění. Potřebuju vysvětlit, co je uměleckého na černém pozadí a bílé tečce. *Zasmál se.*
*Nad jeho souhlasem s tykáním je pokýval hlavou a usmál se.* To je pravda. *Pronesl ještě, než jej poslouchal, jak mluvil o své práci.* Já třeba obdivuju lidi jako vy, protože dokážete vážně skvělé věci. Třeba já a počítač, jsme sice kamarádi, ale jen v takové t klasické rovině, kdy znám a vím, jen to, co mám. *Pousmál se.* Ale je pravda, že tak nějak na všechno je třena něco umět, mít ten talent a prostě se tomu věnovat. *Hladil Lynx a chvíli jí pozoroval, než se usmál a kouknul na něj.* Abych řekl pravdu, tak tečku na plátně, tu nechápu ani já. *Zasmál se spolu s ním.* Já to třeba ani za umění nepovažuji. To a tomu podobné, to jsou prostě jen blbostí, nevím, kdo tomu začal říkat umění, ale asi to byl pěkný kretén.
*Dominic se zasmál a koukl se na něj, než uklidil do pouzdra zpět svůj notebook a koukl na Case.* projdeme se? Co ty na to? *Usmál se a sám vyšel nehledíc, jestli jde za ním.* No, tečka na plátně...nevím...vyrostl jsme v době, kdy bylo umění ti, když malíř namaloval složité obrazce a úžasné věci, prostě, no, krásná věc na první pohled a ne jen černá tečka. *zasmál se.* Ale, kdo ví, co tím autor chtěl říct. *Pokrčil nakonec rameny a pak se na něj podíval.* A co ty maluješ? nějaký přímo styl, nebo věci?
Ano, rád. *Pousmál se, postavil se a pak se rozešel směrem, kterým šel i Dominic. Lynx pak seskočila z lavičky a zvesela si hopkala kolem nich, jen občas si odběhla, ale pak se zase vrátila.* I já mám rád malby, které mají třeba nějaký význam, prostě jsou složité a zároveň dokonalé. Sám se snažím malovat něco takového, dát život něčemu překrásnému, něčemu, co má duši, co je skutečné umění. *Pousmál se.* Protože popravdě, nevím, co kdo chtěl říct tou tečkou, ale asi to byl jen nějaký omyl, nevím, jak jinak si to vysvětlit. *Uchechtl se.* Moje díla jsou třeba rozmanitá, od přírody, po pocity, floru či faunu, ale spíše tu naši vílí a pak také lidi. Záleží taky od toho jak se cítím a co mě zrovna napadne. *Pousmál se.*
To cením, musíš být opravu zdatný, zní to vážně.. *Nedořekl to ale, jelikož mu zazvonil mobil. proto se omluvil a zvedl to. Byl to Richiee, který mu nesl zase nějaké drby, a tak se pak Dom podíval na Case.* Bylo to moc fajn, ale práce volá. Dáš mi na sebe nějaký kontakt? Třeba, na jiné setkání? *Usmál se, a pokud tak fér učinil Dom poděkoval a dal se na cestu k domovu.*
*Chtěl něco říct, ale když mu zazvonil mobil, jen se pousmál.* Rozumím, tak se třeba někdy zase uvidíme. *Mrknul a z kapsy vytáhl svou vizitku, kde na něj byl kontakt, jež mu podal. Pak se už jen rozloučil a když odešel Dominic, i on se se svou přítelkyni vydal k domovu.*
*Dnešní den strávil Castor doma. Měl ještě nějaké resty, které chtěl v poklidu udělat a pak taky trochu poklidit. Přece jen se na odpoledne domluvil a Athenou, že se u něj staví. Proto jí SMSkou poslal svou adresu. Byli dohodnutí, že ho naučí dělat nějaká jídla, a tak byl ráno ještě nakoupit a zásobit lednici, aby měl vše, co bude potřeba, dokonce koupil i nějaké dobré víno kdyby si chtěli dát. Nic z vílího dvora neměl, tak se museli spokojit s tímhle. Momentálně seděl na pohovce, poslouchal hudbu a dělal něco na notebooku. Oblečen byl jen do obyčejného bílého trika a černých tepláků a byl bosky. Lynx spala u krb, zatímco oba čekali, až dojde očekávaná návštěva.*
*Na dnešní den se vskutku těšila, nejen, že se uvidí s Casem, ale také po delší době si zavaří, jak slíbila. Také se těšila až se znovu uvidí s Lynx kterou si opravdu oblíbila. Proto se nehodlala dále už zdržovat a vyrazila na adresu, kterou ji Cas poslal. Na sebe si vzala tmavě hnědou sukni s černým trikem s dlouhými rukávy, přičemž tričko měla zastrčené pod sukní. Přes sebe měla jen černou mikinu na rozepínání s kapucí. Udělala si také dva mini suličky ze předních vlasů, aby ji přední pramínky vlasů nepadaly do obličeje, při vaření a zbytek vlasů měla normálně rozpuštěné. Při cestě si koupila menší pití, protože ji při půlce cesty přepadla žízeň. Několikrát zkontrolovala telefon, kdyby ji Cas potřeboval o něčem příct, přičemž po chvilce došla na adresu, kterou od Case obdržela. Zaťukala na něj a jen vyčkala, než ji otevře. Jen co jí otevřel, tak se na Case usmála a pozdravila ho, jen co ji svolil vejít k němu do bytu, tak ho objala.* Ráda tě zase vidím, ale než se s tebou pořádně přivítám. *Odmlčela se a zavolala na Lynx, pokud k ní sama nedošla. Vzala si jí do ruky a pořádně objala. Podívala se spokojeně na Case držící v ruce Lynx natisknutou na sobě.*
*Jen co se ozvalo zaklepání na dveře jeho bytu, odložil Cas svůj notebook na stůl před sebou a vstal, aby se odebral otevřít. Otevřel a když jí spatřil, jen se uculi.* Rád tě vidím Atheno. *Pousmál se na ni, objal jí a uhnul na stranu, aby mohla vejít, když se tak stalo, zavřel za ní dveře a otočil se k ní čelem. Chtěl něco říct, ale to už viděl, jak se Lynx radostně zvedla a přiběhla, aby se mohla s dívkou pozdravit také. Fér se jen zasmál a založil si ruce na prsou.* Jo takže ona má přednost jo, no to se podívejme. *Zavrtěl pobaveně hlavou a sledoval je.* Mimochodem, než se vy dvě pomazlíte. Dáš si něco k pití? Kávu, čaj, nebo nějaký džus? *Optal se s úsměvem na tváři a sledoval je.*
No.. *Zamyslela se nad jeho slovy s úsměvem.* S tebou pak budu dělat tolik věcí, že si Lynx sotva šimnu, takže si jí musím pomazlit. *Vyplázla na něj jazyk a při nabídce kávy přikývla.* kávu tě poprosím. *naznačila gestem, že mu posílá pusu a ihned na to se pořádně pomazlí s Lynx. Velice si jí oblíbila a bylo jisté, že kdyby je někdo viděl, tak to bude ihned jasné. Drbala ji všude možně. Až Cas šel udělat kávu, Athéna ho následovala.* Dej mi ještě tak dvě minuty a přivítám se i s tebou, ale toto je velice vzácný host a potřebuje opečovat od nějaké slečny, než jen od muže. *Usmála se na Case a stále v rukou držela Lynx.* Jak se jinak máme? Těšíš se na vaření? *Sleduje Case s úsměvem.*
A chceš černou kávu, kávu s mlékem, nebo chceš nějakou s příchutí z kávovaru? *Optal se zatímco došel do kuchyně a nachystal si už nějaké hrníčky, jak pro ni, tak pro sebe, zatímco čekal až mu ještě upřesní, co by si dala.* J8 přece nic neříkám už, jen se mazlete, já si počkám na nějaké pohlazení pak. *Uchechtl se a opřel se o linku, hledíc na ty dvě.* No ona má mazlení i od žen víc než dost… tedy myslím v práci od mé šéfky, má totiž zrak, takže o ní ví a občas jí nechávám u ni v kanceláři. *Vysvětlil, aby si snad nemyslela, něco jiného. Pak se lehce pousmál a prohrábl si vlasy.* Nevím jestli se víc těším nebo toho vaření bojím, ale udělal jsem zásobu v lednici, takže máme tak nějak všechno, nevím totiž co konkrétně chceš dělat. *Pronesl Cas a culil se na dívku před sebou.*
Jestli budeš tak hodný, tak kávu s mlékem. *Usměje se na hocha a přibslovech ohledně mazlení s ním, se uchechtla.* Nebudu se ptát, na co myslíš. Fakt ne. *Zasměje se a sleduje hocha, jak je opřený o linku. Pak ho poslouchala, přičemž se usmívala.* Od žen je vždy všechno lepší. Máme pro věci lepší cit. *Utahuje si z Case a stále drbala malou Lynx.* Nemáš se čeho bát. Buď to výjde, nebo ne. Ale jde jen o tu srandu a co z toho vznikne je vlastně už jedno. Tím nechci říct, aby jsi se nesnažil, ale jen tě chci uklidnit, že se nemáš čeho bát. *Uculí se a pustí Lynx k zemi, aby ji taky dala nějaký prostor. Pohlédne na chlapce před sebou a usměje se. Přiblíží se k němu bez žádných slov a obmotá své ruce kolem jeho těla. Zakloní lehce hlavu, aby se bradou dotýkala jeho hrudi a mohla se mu dívat do očí.* Ráda tě zase vidím, Casi. *Lehce ho stiskne.* Teď už tě nepustím. *Usměje se na chlapce.*
*Na její objednávku, jen přikývl a dal se tedy do přípravy kávy. Jen co čekal, až se voda zavaří, tak se znova opřel o linku a sledoval je.* Abys věděla, tak já na nic nemyslím. *Vyplázl na ni jazyk a uchechtl se u toho.* No sice říkáš, že se nemám bát, ale i tak se bojím, přece jen je to vaření. Tedy neříkám, že bych to neuměl, to já umím, to si zas nemysli. Ale jde o to, že když se učím vařit něco nového, vždy to dopadne katastrofálně, tak asi proto. *Pokrčil rameny a mrknul, než se otočil a zalil jim kafe. Pak ještě sobě i jí dal mléko a sobě nezapomněl na trochu cukru. Když se otočil, už se k němu přivinula a on si její drobné tělíčko přivinul do své náruče.* To je ale moc hezké, líbí se mi to. *Zavrněl spokojeně a vtiskl jí polibek na čelo.* Mimochodem. Cože to budeme vařit? *Optal se pak, zatímco si jí dál držel u sebe.*
Nevěřím ti ani nos mezi očima, že na nic nemyslíš. *Zasměje se.* Tak se alespoň pobavíme. A nebudeš to dělat sám, budu tu s tebou, takže fakt neměj obavy. *Jak si ji sám přivinul do své náruče, tak se široce usmála.* To je dobře, že se ti to líbí, nemáš na vybranou. *Uchechtne se a pohlédne na chlapce.* No, tak pokud se to stihne, tak Šopský salát, aby jsme si taky pochutnali *usměje se.* a to nechám na tobě, jestli chceš nějaké hlavní jídlo. Napadly mě bramboráky, nebo langoše, aaale to je zcela na tobě už. *Vtiskne mu polibek, aby mu ho také vrátila.* Samozřejmě, pokud máš jiný nápad sem s tím, to jsem vymyslela jen tak *přizná se s úsměvem.*
Ale no ták, já přece mluvím pravdu přece. *Ušklíbl se na ni a pak ji jen poslouchal, načež jí dal pramínek vlasů za ucho.* Tak dobře, něco bychom udělat mohli a klidně i ten salát, to zní moc fajn. Popravdě, bych se asi do něčeho složitějšího nepouštěl. *Pousmál se na ni a pak jí polibek opětoval, načež ji jeden sám ihned dal.* Přece jen nechci strávit čas jen v kuchyni. Mohli bychom si pak sednout i ke krbu, nebo si něco pustit, nebo kdoví, co nás ještě napadne. *Pousmál se potutelně a políbil jí, než jí pomalu pustil a odebral se k lednici, kterou otevřel a začal z ní vyndávat věci.* Hm, takže co budeme potřebovat kromě salátu.*
*Udiveně se na něj podívá.* Už nic neříkám, pane pravdomluvný. *uculí se a poslechne si jeho nápad.* Salátek bude za chvilku a určitě nestrávíme jen v kuchyni, ale máš pravdu. Nebudeme se pouštět do něčeho složitého. *Při polibku od něho se opět uculí.* Stihneme tolik věcí, že to ani jeden nepochopíme. *Zasměje se, protože věděla, že by byla ráda, kdyby stihli udělat alespoň ten salát. Když ji opustil udělala na moment smutné oči, přičemž toho ihned nechala a začala se soustředit.* Je to vskutku na nás co tam chceme, když to tak řeknu. *Usměje se.* Vyndej co máš. Rajčata, papriky, okurky. Dělal jsi někdy nějaký salat? *Mezitím než odpoví, začne hledat a připravovat věci na vaření, jako prkénko na krájení, nože, sůl a další věci.*
*Viděl ten její smutný výraz a jen se uculil.* Času máme na všechno víc než dost, neboj se princezno. *Mrknul a přisunul k ní její hrnek s kávou, než si odpil z toho svého a pak dál vyndával věci z lednice, které mu diktovala. Mezitím se k ní připletla i Lynx, která se posadila vedle Case a žadonila o pamlsek. Fér se jen uculil a ihned jí kus masa dal, přece jen to měla nejraději.* Salát jsem nedělal, tohle vždycky dělala moje žena, já jen koukal. *Pousmál se a když měl všechno na lince, tak zavřel lednici.* Mimochodem, tebe kdo učil vařit? Nebo ses učila sama? *Ptal se zvědavě.*
Času není nikdy dost. *Usměje se při jeho oslovení k ní. Tak též se musela usmát na Lynx, která jim přišla dělat menší společnost. Jak uslyšela Case něco povídat, ohlédla se po něm.* Tak to chápu. Nevadí, se kdyžtak naučíš. *Usměje se, ale při jeho další otázce ji úsměv lehce klesne. Vezme si do ruky papriku a začne ji krájet. Mezitím si promyslela co Casovi přesně řekne, přeci jen se mu tady nechtěla vypovídávat úplně o všem.* Ne, převážně jsem se to naučila sama. Někdy s brachou jsem vařila, ale ten spíše dělal své věci. *Znovu se usměje a začne krájet další z věcí co jsou na lince.* Připrav nějakou misku. *Trochu zaměstná chlapce, aby se jen nedívál.* Snad máš olivový olej, kdyžtak to dáme bez něj. *Pokrčí rameny.* Bude ještě potřeba sůl a pepř. Jsem zvědavá co vykouzlíme. Když už jsme u toho vaření, co tak nějak umíš vařit? Jen tak ze zajímavosti. Ještě otázka? Máš bazalku? A budeš chtít do toho trochu sýra? *Podívá se na Case s trochou upatlanýma rukama od rajčete a papriky.*
*Stál u ní a pozorovala, jak jí to šlo od ruky, zatímco poslouchal její vyprávění.* Ale i tak jsi dost šikovná, když ses to učila sama, to se musí nechat. Jak jsem řekl, mě učila má žena, teda alespoň něco, ale pak když jsem zůstal sám, tak jsem se musel přizpůsobit a naučit se vařit nějak sám, abych neumřel hlady. *Uchechtl se a podal jí velkou salátovou mísu, načež si vzal i on prkénko a nůž a dal se do krájení, aby to nebylo jen na ni. Když jej žádala o nějaké věci, ať už to byl olej nebo koření, tak ji milerád ukázal, kde co bylo.* Hm co já umím vařit? *Zamyslel se.* Nějakou omáčku zvládnu, těstoviny taky, nějaké maso, já si myslím, že tak nějak od každého něco. *Pousmál se, načež jí pak ukázal sýr, který vytáhnul z lednice taky.* Jasně, že jo.
Děkuji ti. Brácha mě učil dost věcí. Vlastně brácha se staral o mě. *Podívala se na Case s úsměvem.* Rodiče ho nechali. *Pustila se znovu do krájení a poslouchala naoplátku zase Case.* To je mi líto, že jsi byl sám. Ale jsi úžasný, že jsi se zvládl s tím poprat, máš můj velký obdiv. *Usměje se a když ji Cas podá misku, tak veškeré nakrájené ovoce hodí do misky.* V klidu krájej, pak se to tam všechno dodá. *Jak ji ukázal olej, tak ho trochu od oka šoupla do misky i s ostatními věcmi potřebné k chutnému salátu.* Nejlepší je přidat všechno od oka. *Pohlédne na Case.* Protože máš větší šanci, že to netrefíš na akorát a pak je sranda to jíst. Ale neboj se, jsem naučená, takže umím. *Řekla sarkasticky s úsměvem. Pak ho poslouchala co vlastně všechno zvládne uvařit.* Ale tak to je v pohodě. Učený z nebe nespad, takže alespoň, že umíš od každého něco. *Jak ji ukáže sýr, tak ho také naporcuje na menší kousky a hodí ho do misky. Najde si nějakou lžíci a trochu to promíchá.* Ještě pár věcí a bude to. *Usměje se.* Ale to by nebylo ono, kdybych ti nic neudělala. *Uculí se.* Ale než ti něco udělám, tak potřebuji trochu mouky. Ta mouka nesouvisí s tebou, ale s tím salátem, mamka mi někdy poradila i co je dobré přidat do jídla, aby to mělo tu chuť vyváženou. *Nevinně se na něj usměje.*
Já nebyl úplně sám. Měl jsem, nebo spíš mám Lynx a taky dost dobrých přátel a taky jednu moc dobrou kamarádku, takovou malou drzou nezbednou princeznu. *Uchechtl se a lehce jí šťouchl do boku, načež se uculil a dál krájel zeleninu a dával jí do misky, mezitím, co jí poslouchal.* Hele když to Tak vezmu, tak s tím dokážu přežít a jak vidíš, ještě jsem neumřel hlady. *Zasmál se a sledoval jí, jak jí to jde hezky od ruky. Musel uznat, že byla velmi šikovná na to, jak mladá byla. Když pak zmínila mouku, jen přimhouřil oči a sjížděl si jí pohledem.* Hele, kdybych nevěděl, že jsi víla a nemůžeš lhát, asi bych ti to nevěřil a myslel si, že tu mouku chceš hodit na mě. Ale dobře. *Uculil se.* Mouka je tady. *Otočil se a podal jí dózu, kde byla ingredience, kterou potřebala.* Mimochodem, nikdy jsem neslyšel, že by do salátu se mouka dávala.
*Byla ráda, že měl kolem sebe takový fajn lidi jak je alespoň popisoval. Jak ji štouchl do boku, tak trochu odskočila stranou, kvůli tomu, že jí to zalechtalo. Pohlédla na něj s vraždícím pohledem.* Umřeš. *Zasměje se* Teprve hlady umřeš, protože salát bude jen pro mě. *Vyplázne na něj jazyk. Jak okomentuje jeho myšlenku ohledně mouky, tak nebyla daleko od toho, aby vyprska smíchy. Sice lhala, ale byla si jistá, že jí bude odpuštěno.* Jsem ráda, že mi věříš. *Usmívala se. Převzala si od něho mouku a ohlédla se na chlapce.* Je to takový trik? Dalo by se říct. Říkala jsem, že jde spíše o to, aby ta chuť byla vyvážená. Mamka je bláznivá, takže dělala bláznivé věci. *zasmála se a chytla chlapce za ruku, aby ho přitáhla k sobě blíže.* Nikdo o tom neví, že se to tak může dělat, je to neobvyklé. *Už mu dále nemohla lhát, proto si vzala velkou krstku do dlaně a dala ruku na mísu.* Musíš přiměřeně. *Na chvilku se odmlčela.* Ale na blbosti potřebuješ velkou hrstku. *Řekne co nejrychleji mohla a po dokončení jejích slov mu hrstku mouky hodí přímo do obličeje s velkým smíchem. Nepobavila se jen, protože se jí to povedlo, ale protože jí fakt věřil. Bylo jí ho trochu líto, ale byla si jistá, že má humor na podobné úrovni jako ona.* To jsi mi fakt věřil? *Smála se.*
*Celou dobu jí poslouchal a vůbec ho nenapadlo, že by něco udělala, až do doby, než mouka, kterou jí podával a kterou ona si vzala do hrsti, mu skončila na tváři. Zprvu byl překvapený, nečekal to, to opravdu ne, ale pak na ni pohlédl neurčitým pohledem z něhož se nedalo nic vyčíst. Mračil se? Byl naštvaný? Nebo pobavený? To se nedalo poznat. Cas ale naštvaný nebyl, jen to uměl moc dobře hrát.* Ty malá potvůrko, jen počkej. *Zamručel a než by se nadála, hrábl do dózy on a mouku na ni také foukl.* To jen aby ti to nebylo líto. *Vyplázl na ni jazyk a rozesmál se.* Mimochodem, dobře jsi to zahrála. Vážně jsem ti to věřil, na to že neumíme lhát, tak skvělé. *Uchechtl se.*
*Sledovala ho celá vysmátá ačkoliv od něho nedostala jakoukoliv reakci. Chvilku se bála, že to přeci jen nepochopil, ale jak jí to vrátil ihned ji došlo, že je s tím úplně v pohodě. Promnula si oči se smíchem.* Já umím takových věcí. *Stále se tlemila jak mále dítě. Někdy se chytla za břicho jak jí bolelo břicho ze smíchu. Takto se nezasmála hodně dlouho. Pozorovala Case se smíchrmem.* Ty jsi mě úplně ušpinil a já byla tak čisťounká. *Postěžovala si. Přešla k němu s úsměvem. Vzala si co nejnápadněji další menší hrstu do ruky, ovšem tak, aby si toho nevšiml. Postavila se těšně před něj a své ruce obmotala kolem jeho krku. Přiblížila své rty k těm jeho a když se skoro dotýkaly, tak mu ruku s moukou zvedla nad hlavu a jakoby pohybem mu pomalu solila na vlasy mouku. Smálá se. Pokud jí to celé nevyšlo, tak silně se smíchem protestovala.* Aby jsi byl taky ušpiněný. *Zasmála se.*
*Smál se i on až se za břicho popadal, dokonce mu ukápla i slza od smíchu, jak se bavil. Ovšem jakmile slyšel její slova, nejdříve celý zrudnul a pak se rozesmál znova. Možná v tom neviděla ten dvojsmysl, ale on ano a na chvíli se za to zastyděl. Když se pak k němu přiblížila a dala mu mouku jen do vlasů, bral to jako vyhlášení války.* No jak tedy myslíš princezno.* Uculil se tajemně a došel k lednici, jelikož byly dveře na straně tak, že když jí otevřel neviděla na něj, měl dobrou výhodu. Vzal si proto do ruky pár vajíček, rychle zavřel lednici a než by nějak zareagovala, byl u ni a pár vajíček jí plácl do vlas a na oblečení.* Hups, jsem to ale nešika. To mě tak moc mrzí. *Uchechtl se, otočil se pak pro další dózu, rychle jí otevřel, nabral trochu kakaa a foukl ho na ni.* Jé z tebe bude bábovka. *Smál se dál a dál, div sebou nešlehl o zem.*
*Nelíbilo se jí, jak šel do lednice. Sledovala ho. Věděla, že jí něco udělá, ale neměla tušení co. Ale než si stihla rozmyslet svůj další krok, tak už cítila, jak ji práskl po hlavě vajíčka. Otevřela pusu do kořán a podívala se na něj. Toto vskutku od něj nečekala. Byjo ji jasné, že se jedná o válku a taky chtěla vyhrát, ale jak na ní foukl i kakao, tak v tu chvíli šokovaně stála, protože tohle by ji nenapadlo ani ve snu. Sledovala se šokovaným úsměvem, jak se chlapec tlemí a ona jen stojí a hledí na něj. Nevěděla co dělat, smát se, protestovat. Sáhla na svou kávu, která už nebyla tolik horká, takže ji vzala a cákla po chlapci.* Ty umřeš ti povídám. *Začla se smát. Sice ji bylo kávy teď líto, protože se na ní docela těšila, ale byla to první věco co měla po ruce.* Za to mě umyješ! *Založí si ruce na prsou a pohlédne na chlapce čekající na jeho reakci.*
*Tohle zase nečekal Castor, proto když ho oblila kávou, jen pozvedl obočí a tiše zavrčel, ale v tom dobrém slova smyslu.* Tak za prvé, udělám ti asi novou kávu, když vidím ten tvůj výraz, tak to asi nebylo plánované a za druhé, ještě si rozmyslím, zda tě umyju a nebo tě nechám jít domů takhle, aby každý viděl, jak moc zlobivá jsi. *Uchechtl se a sjel si jí pohledem odshora dolů. Pak k ní přistoupil, vyzvedl si jí do náruče a posadil na linku, načež se na ni zadíval.* Zdá se, že tě to zlobení od minula nepřešlo co? *Naklonil hlavu lehce do strany a pozoroval jí, zatímco mu lehce cukaly koutky, jak se snažil být v jednu chvíli vážný.* To chce trest.
Můžeš si za to sám. Jsem na tom o něco hůř jak ty, ty jsi jen politý *Na chvilku se odmlčela.* kávou. A mě kdyby jsi několikrát přejel válečkem je ze mě pomalu těsto. *Protestuje. Vykulila oči, jak ji pověděl, že by byl schopný ji takto nechat jít domů.* Já nezlobím. Nemohu za to, že nepoznáš lež. *Pokrčí rameny s úsměvem. Tentokrát mu věřila, že by jí něco udělal, ale to jí nějak neodradilo od toho, aby si na něj nevyskakovala. Pohlédla na něj, když k ní přistoupl a zvedl si jí do náruče, tak automaticky obmotala své nohy kolem jeho těla. Nechala ho, aby ji posadil na linku. Při jeho dalších slovech si skousla lehce spodní ret a hleděla mu do očí. Pocítila vzrušení, které s klidem příjmula. Líbilo se jí, jak chtěl být vážný.* Trest? Záleží který máš přesně na mysli. *Pousmála se, protože si byla jistá, který trest má na mysli, ale jen to od něj chtěla slyšet.*
*Naklonila hlavu na stranu a sledoval jí.* Tak u víl lži nečekám, proto jsem nepoznal, že to je zcela jinak, víš má milá? *Pousmál se a pohladil jí po tváři, zatímco jí hleděl do očí. Moc dobře si byl vědom, co za trest myslí, ale on jí chtěl vyvést hezky z míry.* No jediný trest, který mě napadá je ten, že si tě ohnu přes koleno a dám ti na zadek. *Zazubil se a sledoval její reakci, chtěl vědět, zda to čekala, nebo si myslela opravdu na něco jiného.* Protože tohle většinou zlobivé holky čeká, rákoskou na prdel, aby si to hezky zapamatovaly, že nemají dělat blbosti a zlobit dospělé. *Uchechtl se.*
Taky mi dalo docela zabrat ti lhát. *Přiznala se, ačkoliv to tak nemuselo vypadat. Nechala ho, aby ji pohladil, protože ji nenapadlo, že by to mohl myslet jinak. Ale při jeho slovech pootevře lehce rty, protože čekala trochu něco jiného. Vskutku jí opět šokoval. Hleděla na něj a něměla tušení co na to říct, protože nevěděla, jestli by toho byl opravdu schopný, nebo si z ní jen utahuje, proto vymyslela plán, jak to zjistit a byla si vědoma, že to je dost riskantní.* Tak je super, že mě se to netýká. Já jsem taky dospěla. *Ucítila menší hromádku mouky vedle své ruky a v tu chvíli si byla jistá, že dost riskuje.* Netýká se mě to. *Na chvilku se odmlčí, přičemž si do dlaně nabere onu hromádku.* Teda asi až na teď. *V tu chvíli rychle mu opět do obličeje hodila onu hromádku mouky a zkusila rychle slézt z té linky a utéct do jiné místnosti. Pokud se jí nepovedlo utéct, šokovaně na něj hleděla a čekala co bude dál. Pokud se jí ovšem povedlo utéct, běžele do jiné místnosti, přičemž málem uklouzla, ale rovnováhu udržela. Schovala se za pohovku a koukala na něj, pro případ, kdyby chtěl k ní, tak ať může pohovku oběhnout, aby se k ní nedostal.*
*Jen co mu znova foukla mouku do tváře, tiše zamručel a rukou si jí očistil tak, aby zase viděl.* No jen počkej, tohle tě přijde draho a věř mi princezno, že já své sliby držím a tebe ten trest nemine. *Zvolal za ní, načež se vydal, aby si jí chytil. Byla drzá a nemohl popřít, že se mu to nelíbilo, přece jen to bylo takové to milé škádlení a on si to užíval. Když vešel vedle a viděl, kde se schovávala, jen se uchechtl a založil si ruce na prsou.* Myslíš si, že tě ta pohovka snad ochrání? Ale princezno, jsi naivní, když si to myslíš. *Zasmál se a rozběhl se k pohovce, pokud čekala, že jí oběhne a že bude mít čas mu tak utéct druhou stranu, spletla se. Castor totiž přeběhl přes pohovku, kterou pak přeskočil a popadl dívku tak, že si jí jednoduše přehodil pře rameno.* A mám tě. *Zavrněl, načež pohovku obešel, posadil se a dal si Athenu tak, že mu prakticky visela přes nohy, načež měl její pozadí přímo před sebou. Na nic nečekal a plácl jí rukou přes zadek.* Asi začneme trestat. *Uchechtl se.*
Nejsem naivní! *Protestovala s úsměvem schovaná za pohovkou.* Ochrání mě s přehledem. *Řekne sebvědomě a když chtěla utéct na druhou stranu, tak jí nenapadlo, že by Castor pohovku mohl přeběhnout a udělat takovýto podvod. Když si ji přehodil přes rameno, lehce vyjekla, protože to nečekala.* Castore opovaž se. *Varovala ho, ale už visela přes jeho nohy skoro nehybně.* Casi já. *Než by to dořekla, už ucítíla jemné štípnutí na jejím pozadí. To ji přimnělo opět lehce vyjeknout. Chtěla se postavit, ale marně.* Já už budu hodná, vážně. *Začla ho přemlouvat. Od teď už si byla jistá, že každému slovu od něho mu bude věřit.* Prosím tě, vážně, už si nedovolím být znovu drzá. *Smlouvala s ním, aby nemusela dostat další. Samozřejmě se tlemila, takže to mohlo být trochu težší na uvěření*
*Sledoval jí a poslouchal a jen se culil.* Když tak na tebe koukám, tak ti to moc nevěřím, takže ne. Trestat se bude, aby sis to zapamatovala. *Uchechtával se na tom a znova jí plácl po zadku. Nebylo to nijak silně, neměl v plánu ji ublížit, to ani náhodou. Bylo to spíše jen takové lehké plácnutí, řekněme hravé, které mělo spíše přinést jisté potěšení tedy alespoň tak malá bolest, když se jeho ruka dotkla jejího pozadí. Zopakoval to ještě dvakrát, než se na ni opět podíval.* Tak co, budeš pořád zlobit? Nebo ti mám ještě naplácat, aby sis to lépe pamatovala? *Olízl si lehce spodní ret a sledoval jí. Bavil se na tom.*
*Snažila se ho umluvit, ale marně. Nedovolila si nic říct, aby nedostala přídavek, ačkoliv to nebylo nic hrozného. Nevadilo jí to, spíše si to na jednu stranu líbilo, ale spíše protestovala nad tím, jakou moc on má. Nechala ho tedy, aby si dokončil svou práci, ačkoliv by nejradší prostesovala, ale věděla, že by to bylo marné. Usmívala se a při posledním placnutí se lehce uchechtla. Při jeho otázce se lehce zamyslela.* Už budu hodná, opravdu. *Nějak mu slíbila a pokud ji tedy pustil, tak Case přinutila, aby stále seděl a ona se posadila na něj. * Ale neřekla jsem v jakém smyslu slova. *Lehce sebou zakroutila a když dala náznak, že ho políbí, tak na něj vyplázne jen jazyk.* Co jsi si myslel? Copak jsi naivní? *Chtěla mu to alespoň trochu vrátit, proto se zase postavila a pohlédla na Case.* Salát není dodělaný, mladý muži. *Vyzívavě se usměje.*
*Jen co mu řekla, že bude hodná, pustil jí. I když jí to moc nevěřil, ale bral to jako nějakou hru, kterou mezi sebou měli.* Na jednu stranu se mi ta tvá drzost líbí, není s tebou aspoň nuda. *Pousmál se, když mu seděla v klíně a zase jej pokoušela.* Hele, potvoro jedna. *Vyplázl na ni jazyk a zasmál se, načež s ní vstal a postavil jí na nohy.* Dobře tedy, jdeme dodělat jídlo a pak se asi trochu dát dohromady. Myslím, že oba vypadáme jako kdybychom vyšli z nějaké kulinářské show, která se lehce zvrtla. *Smál se a spolu s ní se vydal do kuchyně, aby to konečně dodělali.*
Ty jsi snad někdy semnou pochyboval o tom, že by semnou byla nuda? No dovol? *Udělala uražený obličej.* Mám se teď urazit? *Pozvedne jedno obočí hledící na něj. Vypláznutí jazyku mu opět vrátí s úsměvem.* Kulinářské show? A víš čí je to chyba? *Ukázala na něho s úsměvem.* Podívej se do zrcadla a ihned to pochopíš. *Odebere se i s chlapcem do kuchyně, kde ho trochu zaúkolovala, aby dopřipravil salát, zatímco ona trochu sklízela mouku s vajíčky a kakaem po nich.* Dáš tám ten sýr, maličko soli a zamícháš. Mělo by tam být vše? Snad jsem na nic nezapomněla jak jsi mě rozptýlil. *Protočí ze srandy s očima a když to trochu sklidí, tak obmotá své ruce kolem jeho těla ze zadu a sledovala jak mu to jde.* Jde ti to dobře. *Usměje se.* Profesionální kuchař jsi normálně už. *Zasměje se a opře si o něj hlavu.*
*Vyplázl na ni jazyk a zasmál se.* To jsem já, pochybuju občas o všem, ale jsem rád, že u tebe jsem věděl, že to bude fajn. *Mrknul.* A do zrcadla se raději koukat nebudu, ještě bych se polekal a to opravdu nechci. *Smál se a když došli do kuchyně, ujal se toho, aby dodělal salát, tak jak mu říkala. Přece jen mu začalo kručet břiše a měl docela hlad, načež usoudil, že ona na to nebude jinak.* Já tě nerozptyluji, to zase kecáš. *Uculil se a dal jí zkusit, zda je to tak, jak to má být. Sám jí pak jednou rukou chytne za ty její, kterými jej objímá a usměje se.* No pokud je to dobré, tak se asi najíme co na to říkáš? *Optal se.*
Ty jsi neschytal vajíčka s kakaem. *Štouchla do něj s úsměvem.* No jo, rozptyluješ. *Ochutná od něj.* Čekala jsem to horší. Podle mě se najíme úplně v pohodě. Ještě by to chtělo tu mouku. *Utáhne si z něho a pustí ho.* Takže máme hotový salát *řekne s radostí.* Nebo jestli tam chceš něco přidat, tak můžeme, nejsem vůbec proti. *Vezme misku do ruky a vezme si malý kousek papriky, přičemž si ho hned strčí do pusy s úsměvem.* Kde se bude jíst? *Optá se chlapce před sebou.*
Kdyby sis nezačala, neudělal bych z tebe chodící těsto na bábovku. *Zasmál se a když se odtáhla, došel pro dva talíře a pečivo. Na talíře každému nabral salát a k tomu nakrájel čerstvou bagetu, pak se jen na ni usmál.* Buď tady nebo vedle, záleží, kde chceš. *Mrknul a čekal na odpověď, pak se ale zamyslel.* Ale asi to bude lepší vedle, je to tak pohodlnější a můžeme si k tomu něco pustit, když budeš chtít. *Pronesl a pak se tam i s jídlem vydal, čekajíc, zda jej bude následovat.*
A ještě to dáš za vinu mně? *S překvapeným obličejem ho sleduje.* Takže prostě moje vina je, že kdyby někdo chtěl, tak si na mně pochutná skvěle, kvůli tobě. *Usmívala se a jak rozhodl, kde se bude jíst, tak ho následovala do vedlejší místnosti, která pro ní byla tento den osudná. Posadila se a vyčkala, než se k ní posadí Cas a bude se moci pustit do jídla, na které se opravdu těšila. Jak si sedl, tak mu popřála na dobrou chuť a pustila se do samotného chutného jídla.* Maš fakt velkou pochvalu, protože se ti to fakt povedlo. *Řekla s úsměvem a spokojeně jedla svůj salát s pečivem.* Myslím, že si můžeš zapsat na seznam jídel, které umíš, tento nový receptík. *Pokrčí rameny a opře se o pohovku, přičemž pohlédne na Case.* Mluvil jsi někdy o svém otci? *Optá se ho.*
Na tebe si nikdo nepochutná, tedy kromě mě. Já s ti z tebe udělal bábovku, takže jsi moje. *Vyplázl na ni jazyk a pak se oba vedle posadili a pustili se do jídla. Když slyšel pochvalu, lehce se začervenal.* Moc děkuju, vážím si toho, navíc jsem se snažil, ale chutná mi to a ten salát si budu dělat častěji, možná zkusím i jiné, pokud budou vypadat dobře a zaujmou mě. *Uculil se.* Navíc jsem měl dobrou učitelku, takže díky patří i tobě. *Mrknul a dál jedl. Když zavedla řeč na otce, jen pokrčil rameny.* Nemám o něm co říct, neznal jsem ho. Umřel, když jsem byl malý a znal jsem jen matku, měl jsem jen jí. Proč se ptáš?
*Při jeho slovech ji srdce málem vypadlo z těla. Jen se usmívála, protože úplně nevěděla, co mu na to říct.* Saláty jsou fajn o tom žádná a jsou i dost jednoduché, takže myslím, že ti to půjde hezky od ruky. *Uculí se.* Děkuji. *Jak ji pověděl o svém otci, tak jen lehce přikývla.* Jen mě to zajímalo. Promiň, pokud jsem otevřela konverzaci, která ti je nepříjemná. *Odvrátila od něj pohled.* Příjdeš mi takový, že o tobě lidi neví nějak moc věcí. *Na chvilku se odmlčela.* Promiň. *Usmála se a narovnala se, přičemž si strčila do pusy kousek svého jídla.* To bude hříšné, když mi nepovíš, jak jsi přišel Lynx. Toto bude zajímavost dne. *Znovu se opře.* Jsi užasný kluk, víš to? *Pohlédne na Case s úsměvem.*
Nemusíš se omlouvat. Není to téma, které by mě nějak tížilo. Otce jsem nepoznal a nějak mi to ani nevadilo. *Pousmál se a když řekla, že o něm lidi moc neví, zasmál se.* To víš, rád jsem tajemný. *Přiznal a dál jedl svůj salát a poslouchal.* Lynx, hm. To taky není nějak moc extra šílený příběh. *Uculil se.* Pár let předtím, než moje žena zemřela, chtěla se do Faerie naposledy podívat a tak jsem jí tam vzal. Strávili jsme tam pár krásných dní během nichž jsme, tedy spíš ona našla opuštěné mládě lišky. Zamilovala si jí na první pohled už tím, že byla tak jiná a když jsem jí pak viděl, jak šťastná byla, bylo rozhodnuto, že jde s námi a Lynx souhlasila, protože se pak od Olivie nehnula ani na krok. Nakonec mi zůstala a já jsem rád, že jí mám. *Řekl a po chvíli dojedl. Pak se na Athenu podíval a usmál se.* Děkuju, je milé to slyšet. Zvlášť od tebe
Ale fakt, když se tak nad tím zamyslíš, tak o tobě člověk moc neví. Samozřejmě repektuji tvé soukromí. *Usměje se. Poté si poslechal jeho příbeh ohledně Lynx.* Prý to není nějak extra šílený příběh, za mě každý nějaký takový příbeh má v sobě něco, co ho udělá zajímavý. Je to hezký a zároveň mi to je líto. *Usmála se a když se podívala kolik je hodin, tak se zase podívala na Case.* Zvlášť ode mě? Neblbni, ještě si budu myslet, že jsem výjimečná. *Uculila se a dala si pramínek vlasů za ucho ze srandy.* Ačkoliv velice nerada, tak tě budu muset odpustit. A jelikož jsi ze mě udělal těsto, tak odmítám takto vyjít do ulice, takže věřím, že budeš tak laskavý a hodíš mě domů. Já se odtud jinak nehnu. *Snažila se teď ona být vážná, ale popravdě jí to moc nešlo, když se dívala na Case.*
Líto ti to být nemusí. Bylo to dávno a já už se z toho nějak dostal. Nepopírám, že mi nechybí, navždy bude mít míst v mém srdci, ale život jde dál a co se toho povídání o mě týče, tak o mě ví jen lidi v mém blízkém okolí, do něhož teď patříš i ty. *Pousmál se a když zmínila, že musí jít, přikývl.* Neboj se, počítám s tím, že tě hodím domů, nenechal bych tě jít jen tak. Půjčím ti alespoň něco svého na sebe a můžeme jet. *Mrknul, odebral se do pokoje, kde vzal jeho triko a když se vrátil, podal jí ho. Pak se sám vydal ke stolu, odkud vzal klíčky od domu a od auta.* Můžeme slečno výjimečná? *Optal se s úsměvem.*
Moc si toho vážím, že tam patřím i já. Opravdu moc. *Usměje se na Case.*To budeš moc hodný no. *Zasměje se a vyčká, až ji nějaké oblečení prinese, přičemž se do něho ihned převlékne.* Za chvilku budu mít celý svůj šatník u sebe.* Zasměje se, než na Casovi otázku spokojeně přikývne a odebere se s ním do auta. Za dnešek mu moc poděkovala, protože si ho více, než dost užila.* Tak snad se zase uvidíme co nejdříve. *Usměje se a s Casem se rozloučí, přičemž se odebere k sobě domů*
Však mi to jednou vrátíš. *Mrknul na ni a pak se i s ní odebral k autu, posadili se a vyjeli. Cesta netrvala dlouho a Cas už parkoval před jejím bydlištěm. Otočil se na ni, vtiskl jí sladkou pusu a usmál se.* Určitě se uvidíme, počítám s tím. *Mrknul, rozloučil se a pak ještě počkal až dojde domů. Sám se pak rozjel k sobě, aby to tam dal do pořádku včetně sebe.*
*Dneska trávil jen málo času v Galerii, hlavně proto, že potřeboval s Lily něco prodiskutovat, zbytek času chtěl strávit pak někde v klidu, kde by se věnoval práci a dodělal si, co potřeboval. Proto, když skončil schůzku se svou nadřízenou, odebral se do knihovny. Počasí na to bylo jako dělané on tam velmi rád trávil čas. A nebyl sám, stejně jako poslední dny i dneska byla po jeho boku jeho věrná přítelkyně Lynx, jenž byla před civily maskovaná iluzí černé kočky. Cestou si koupil něco sladkého, aby měl k práci co mlsat a pak už se vydal do knihovny. Jen co vešel, pozdravil pokynutím hlavy postarší dámu na recepci a pak se odebral najít si nějaké klidné místo. K jeho překvapení se v jeho zorném poli objevila známa postava. Athenu poznal hned a jen se potutelně usmál, když jej něco napadlo. Obešel si to tak, aby jej neviděla a došel až za ni. Pomalým a tichým krokem došel k ní a zezadu jí dal ruce na oči.* Hádej, kdo jsem. *Zavrněl jí tiše u ucha a letmo se usmíval.*
*Knihou byla plně pohlcená. Sem tam se ohlédla kolem, aby si v hlavně usrovnala celý děj příbehů, který četla, ale nějak neměla přehled o tom, kdo všechno se nachází s ní v knihovně. Když si chtěla usrknout svého čaje, tak ucítila, že ji někdo zakryl oči rukama. Jak so ozval známý hlas, tak se široce usmála.* Hmm.. tyjo, nějak netuším. *Na chvilku se odmlčela s úsměvem.* Ikdyž, není to ten. Jak se jmenuje? Ňouma co rád krade dortíky? *Uchechtla se* Jak se jmenuje? Fuha.. kastrol? Teda, Castor.. *Vyprskne smíchy a ruce mu da stranou z jejího obličeje, aby se na něj mohla podívat.* Odpusť mi to. *Usmívá se.* Co ty tady? Jinak ráda tě zase vidím. Koukám, že na sebe máme docela velké štěstí. *Usměje se a spatří zvířátko vedle něj. S otevřenou pusou se podívá na Castora.* To je ona? *Podívá se zpět zase na malé zvířátko vedle něj.* Ta je kouzelná. Že si ji můžu pohladit? *Podívá se zase zpět na Castora s velkým nadšení, že ji konečně může poznat.*
*Stál za ní a dál ji zakrýval oči, načež se jen culil jako měsíček na hnoji.* Tss prý ňouma, co krade dortíky, hele tohle se mi nelíbí, já nejsem ňouma. *Zasmál se a když si oči odkryla, tak jí obešel a posadil se vedle ní.* Jen se směj, však já ti to všechno vrátím, jen se neboj. *Mrknul na ní a šibalsky se usmíval.* V pohodě, já srandě rozumím, neboj se a co já tady? No šel jsem někde do klidu, kde bych dodělal práci, ale když vidím tak milou společnost, tak myslím, že na to asi kašlu. *Usmál se, mezitím se k nim přiblížila i Lynx, která nejprve nedůvěřivě Athenu sledovala, ale když poznala, že neublíží a že je dokonce víla, otřela se jí o nohu a posadila se před ní, jako kdyby čekala na pohlazení.* Myslím, že ti už sama odpověděla na tvou otázku, takže ano, můžeš. *Uculil se a pak je obě sledoval.* A ano štěstí máme, já ti stejně chtěl volat, jestli by ses nesešla, ale osud nás nějak spojil i bez toho.
Co by jsi mi chtěl vracet? Ty mi kradeš dortíky a vyhrožuješ, že mi ho nevrátíš. *Vyplázne na něj jazyk jak malé dítě.* A navíc, já jsem velice dobrá duše, takže jsem naprosto nevinná a ještě víc hodná. *Uculí se, protože moc dobře věděla, že to úplně pravda není.* Ano, to že rozumíš srandě ksem poznala, už když jsem ti sebrala to kafe, teda cože? *Uchechtne se.* Nechci ti kazit plány, takže pokud potřebuješ něco do práce, tak ti na to udělám prostor. *Usměje se na Castora.* Nebo to třeba zkusím pomoct? *Zasměje se, protože si byla více než jistá, že mu s větší pravděpodobností bude jen dělat naschvály, nebo že mu spíše vůbec nepomůže.* Ale děkuji. Mám to brát jako kompliment? *Pozvedne obočí, ale jak si jeho zvířátko sedlo před Athenu, tak ta málem zešílela z její roztomilostí a malé zvířátko začla drbat.* Víc roztomilé zvířátko jsem snad ještě neviděla. No že ano, maličká. *Podrbe ji za ouškem.* No, viď? *Naposledy ji pohladí a posadí se zpět vedle Case.* Na ten osud začnu ještě věřit kvůli tobě. *Uchechtne se.* Tak co? Jak se ti daří, už je lépe od minula? *Zajímala se, protože ji vskutku zajímalo jak na tom je a jestli se to nějak změnilo, či nikoliv.*
*Castor se zasmál.* Vrátím ti toho Kastrola, jen počkej ty jedna Anténo. *Uchechtával se jako malý kluk, ovšem jen do doby, než na něj nějaké mladý paní udělala pšt. To na ni hodil jen omluvný pohled a raději se jen usmíval.* No a už jsem dostal skoro vynadáno ty jedna. *Vyplázl jazyk a pobaveně zavrtěl hlavou.* Není to nic, co by nepočkalo, takže vůbec nerušíš, naopak, jsem rád, že jsem tě potkal. *Pousmál se a pak jí sledoval, jak se mazlila s Lynx, která si to podle všeho dost užívala, jakmile se totiž Athena posadila, liška na nic nečekala a vyskočila jí do klína, kde se stočila do klubíčka a lehla si spokojeně.* A v osud klidně věř, protože jak jinak bys to chtěla nazvat hm? *Naklonil hlavu lehce do strany a sledoval jí s úsměvem, načež jí dál poslouchal.* Daří se mi už lépe, díky za optání a co ty? Jak to jde tobě? *Zajímal se*
Anténo? Jen počkej Kastrole. Jen počkej. *Zasměje se a když dostal málem vynadáno, tak málem vyprskla smíchy.* Jsi nikdy nedostal vynadáno, pane princi kastrole? *Měla co dělat, aby ona sama teď nedostala vynadáno od někoho.* Dobrá, ale já se ti nabídla. A toto beru jako druhou lichotku? *Uculí se a když ji Lynx vyskočí do klína a spokojeně si ulehne, tak ji začne hladit. Podívá se na Castora.* Myslím, že už mě má ráda. *Řekne tišším hlasem a s úsměvem.* Nevím jak bych tomu měla říkat. *Zamyslí se.* Nechme to u osudu, tedy pokud ty tomu nechceš říkat nějak jinak. *Mrkne na něj a když ji řekne, že už lépe, tak byla velice ráda.* U mě jako vždy v naprostém pořádků. *Usměje se.* Vidíš tu knihu předemnou. *Podívá se na tu knihu, kterou ještě před chvilkou četla.* Chceš něco ukázat? *Usměje se. Jednou rukou hladí Lynx a do druhé ruky si vezme tu knihu, na kterou upozornila. Hodi ji do vzduchu úplně mimo něj a při dopadu to udělá lehčí ránu s trochou ozvěny.* Pardon, to je jeho chyba, omlouvám se za něj. Hned ho spacifikuji, už se to nebude opakovat. *Promluví k lidem, který si tam v klidu četli, či si dělali své věci. Podívala se na Case a široce se usmívala.* že budeš zlatej a zvedneš tu knížku, já tu mám malou. *Uculí se na něj.* To máš za tu anténu. *Řekla tišším hlasem a s úsměvem na tváři.*
*Cas se jen naoko zamračil, než se tiše uchechtl, aby nikoho nerušil.* Já vím, že ses nabídla a moc ti děkuji, ale raději si práci nechám na pak a budu teď s tebou strávit čas. *Vyplázl na ni jazyk, načež jí pak sledoval a Lynx v jejím klíně taky.* Ona pozná, kdo je hodný a milý a pak se k němu také tak chová, takže ano, myslím, že si tě oblíbila, což je moc fajn, jelikož já taky. *Uculil se na ni sladce. Pak jen sledoval, co dělala. Vůbec ho nenapadlo, že by vymyslela až takovou kulišárnu. Když pak dostal druhé pšt, od te jisté paní a pak dalších lidí. Jen se uculil jako neviňátko a zrudnul ve tváři, načež knihu zvednul a položil jí na stolek vedle. Pak se podíval na vílu před sebou.* Jen si nemysli, že mě Lynx zastaví od toho, abych se ti nějak pomstím má milá Anténo. Když budu chtít, zatáhnu tě někam, kde nikdo není a dám ti na zadek, abys věděla. *Ušklíbl se na ni šibalsky.*
Za chvilku se budu červenat kolik komplimentů mi házíš. *Uchechtne se. Pak jen sledovala celou tu událost s knihou a moc nevěřila, že by tu knihu opravdu zvedl a při jeho zčervenaní ještě předtím, se pěkně zasmála. Sledovala Castora s úsměvem jak pokládá knihu a stojí před ní. Po jeho skoro až výhružce se uchechtla.* Ty mi snad vyhrožuješ? Kastrole, to se nedělá.. to tě neučili? *Zakýve hlavou. Postaví se, přičemž Lynx vezme do ruky, aby ji mohla mít stále u sebe a postaví se, aby byla v tváří v tvář Castora.* Myslím, že mě Lynx ochrání. Takže ano, myslím si to. *Otočí se ke knize, aby ji mohla vzít a natáhne ruku ke Castorovi i s knihou a s úsměvem. Podívá se mu do očí, aby mu mohla naznačit projev mnohem větší provokace. Knihu zase pustila na zem. Pokud ji nechytl, tak jen se její úsměv rozšířil a stále hledící mu do očí prohlásila slůvko* Upsík. *A zase se chystala si sednout a uskrnout si svého čaje. Pokud knihu chytil, tak jen zakývala hlavou pro pogratulování, protože nečekala, že by ji mohl chytit. Tak či onak se zpět posadila.* Zvedneš ji? *prohlásila pokud knihu nechytl. Nevěřila tomu, že by ji někam odtáhl a udělal by co slíbil, proto se nebála mu to dát jasně najevo, že mu to zaprvé nevěří a za druhé, že se toho vůbec nebojí.* Takže co podniknem? *Usmívá se na něj.*
Ne já ti nevyhrožuju moje milá, já ti jen, ti říkám, co tě čeká, když toho nenecháš a věř mi, že já svoje slovo držím. *Uculil se na ni a sledoval jí, přičemž se uchechtával.* Říkám, že tě Lynx neochrání, znám jí, takže se za ni moc neschovávej. *Vyplázl na ni jazyk a sledoval co zase dělá s tou knihou, než jí pak zvedl a položil na stolek. Chvíli jí sledoval, než přivřel oči do úzkých linek, vzal Lynx na ruce a položil ji vedle, zatímco chytil Athenu, vytáhl jí na nohy a tahal jí pryč z dohledu lidí. Dostal se tak s ní až dozadu, mezi regály, kde už nikdo nebyl a nebylo tam ani vidět. Opřel jí zády na police a sám se rukama opřel vedle její hlavy.* Já tě varoval princezno, že když mě budeš zlobit, budu zlobit i já. *Zavrněl a sehnul se k ní lehce, hledíc jí do očí.*
*usmívala se do té doby, než ji Castor sebral Lynx. Myslela si, že její menší trest bude, že dostane zákaz k Lynx, ale když ji postavil na nohy, tak si ihned přestala myslet, že její trest se týká Lynx. Šla za ním, jak on ji táhl a mezitím se snažila přijít na to co má v plánu, protože mu zkrátka nevěřila jeho slib. O tom, že mu nevěří po chvilce začala pochybovat z důvodů, že se ztratili všem lidem co byli v knihovně. Opřela se o police, jak sám udělál a pohlédla na jeho ruku, kterou měla vedle své hlavy, jak z jedné strany, tak i z druhé. Po jeho slovech mu už začala zcela věřit. Nemyslela si, že by to mohlo být nějak extra špatné. Nebo v to alespoň doufala. Sledovala jak se k ní sehnul, tak jako on jí, tak ona jemu hleděla do očí. Občas si oči sjeli k jeho rtům, ale vždy pohled ihned vrátila k jeho očím.* Ty jsi zlobil mě, když jsi mi sebral dortík, jen menší poznámka. *Řekla potichu. Cítila takový zvláštní pocit v briše a něci ji napovídalo, že chce, aby se k ní přiblížil o něco více. Sama se k němu přiblížila o něco více, ale kvůli její nejistotě se zase opřela a hleděla na něj.* Uvěznil jsi mě mezi tou polocí a tebe, co teď máš v planu udělat? *Řekne opět tišším hlasem a sebevědomě.* Mám křičet o pomoc? *Nahne se k němu blíže a opět to řekne tišším hlasem.* pane Kastrole? *Nemohla ho přestat zlobit, prostě ji to zkrátka bavilo a byla ji jistá, že se ještě nehoupe na tenkém ledě.*
*Shlížel na ni dolů a usmíval se. Moc dobře si všimnul jejich pohled, on sám občas sjel tím svým na její rty, přičemž si skousl spodní ret a uculil se ještě víc.*Takže já tě zlobil jo? Ale ale podívejme se na malou potvůrku. *Ušklíbl se.* No ale jak říkám, teď jsi zlobila ty mě a já si to vyberu moje milá. *Zapředl jako kocour a sjel si jí pohledem.* A jestli máš křičet? Zkus to moje milá, ale věř mi, že tě hodně rychle umlčím a pokud se zeptáš čím, tak ti to milerád ukážu. *Zašeptal, nestačila něco říct, nebo udělat, se k ní sklonil víc a své rty spojil s těmi jejími v něžném polibku, který po chvíli o něco víc prohloubil.*
Ano, ty jsi zlobil mě. *Lehce protočí očima s úsměvem.* Dovolím si odporovat, protože ty jsi si o to řekl, abych tu knihu hodila na zem a svedla to na tebe. O to druhé jsi si taky řekl. *Odporovala mu.* Takže je to vlastně tvoje vina a já za to nesu následky? Měl by jsi mi ještě poděkovat, jestli to milostivý kastrol umí. *Uculí se. Dost si oblíbila jeho přezdívku spojovanou s kastrolem. Při jeho slovech, když ji povolil, aby zkusila křičet, tak tomu tak chtěla učinit, ale než se stihla sotva nadechnout, tak ucítila jeho rty na těch svých. Připadala si, jako kdyby ji vyslyšel, když si přála, aby se k ní o něco přiblížil a on tak opravdu učinil. Užívala si tuto chvíli stejně tak i jeho samotného. Ovšem po chvilce se odtáhla a ihned mu pohlédla do očí.* Jestli si to budeš vybírat tímto stylem, tak se vůbec nebráním. Ale menší drobnost. *Pošeptala a rukou nahmatala knihy za sebou, které naschvál shodila. Když uslyšela jejich dopad usmála se.* Ježišiš, to bylo omylem kastrole, teda Castore. *Měla co dělat, aby se nezačala smát, protože ji bylo jasné, že to by si podepsala už ortál smrt. Nechtěla ho nechat vyhrát a pro to byla schopná udělat cokoliv, jen aby vyhrála ona. Podlezla pod jeho rukou, aby se tak mohla vysvobodit a tak i učinila. Zvedla knihy a pohlédla na Case.* Nechci nic říkat, ale řekla bych, že vyhrávám. *Vyplázne na něj jazyk s vyzívavým úsměvem. Přistoupí k němu blíž, aby se mohla dostat k jeho uchu.* Shodila jsem ty knížky, udělej s tím něco. *Pošeptá a něžně ho do ucha kousne, přičemž se hned od něho oddálí s velkým úsměvem, že má našlápnuto na výhru.*
*Uchechtl se.* Já moc dobře vím, jak jsi to myslela, nemysli si, že mi to nedošlo, že to bylo všechno schválně. A že teď děláš neviňátko, abych tě nepotrestal, ale máš smůlu moje milá. *Zašeptal a hleděl na ni, když znova shodila knížky.* Vyhrávám já, ne ty a víš proč? *Pozvedl obočí a sledoval jí, než se pak sám rozhlédl a když viděl kousek od nich prázdný stůl, chytil jí za ruku a došels ní až tam, kde si jí vyzvedl do náruče a posadil jí na stůl. Sám se vtěsnal mezi její nohy a zapřel se rukama o stul, hleděl jí do očí a usmíval se.* Udělám. Jen se neboj. *Zašeptal, vzal její tvář do svých dlaní a znova jí políbil. Tentokrát už ale vášnivějí, přičemž se k ní více natisknul.*
*Poslouchala jeho slova. Ovšem nejvíce se zarazila, když prohlásil, že vyhrává on a ne ona. Opět se jim nechala táhnout a když spatřila prázdný stůl, tak si už jen domýšlela co všechno se na tom stole bude dít. S jeho pomocí se posadila na stůl a nohy měla dál od sebe, aby Cas měl lepší přístup k ní. Nepochybovala, že by s tím nic neudělal a když se jejich rty opět spojili, tak s ním bez rozmyslu spolupracovala. Chvilkami přemýšlela, zda nechce víc a došla k závěru, že si je více než jistá, že chce. Že chce jeho. Natiskla se k němu co nejvíce mohla. Na výhru se skoro až vykašlala, protože věděla, že nemá šanci. Rukama mu vjela pod triko, aby ho mohla cítit na dotek.* Prosím, Casi. Dovol mi více. *Řekla mu do rtů, aby celý polibek nemusela přerušovat. Pomalu se mu až doprošovala.*
*Ruce, které měl na její tváři, si zlehka položil na její stehna, které pal pomalu přesouval až na její pozadí, které ve svých dlaních zlehka stiskl. Polibky jí dál a dál s vášní a touhou opětoval. Jakmile pak cítil její ruce pod svým oblečením, tiše zavrněl a i on vklouzl pod její oblečení a hladil po hebké kůži.* Prosíš mě? Ale to je jak rajská hudba pro mé uši. *Zapřel a zlehka jí kousl do spodního rtu, načež jí dál líbal.* Pokud chceš dovolení, tak jej máš. *Dodal ještě mezi polibky, než se k ní více natisknul. Užíval si tu chvíli, to že jí má u sebe, že se jí dotýká a líbá jí. Chtěl jí a moc, o tom nebylo pochyb a cítil, že ona je na tom stejně.*
*Pomalu až hltala všechny ty jeho doteky, které cítila na svém těle. Toto byla pro ní nejlepší chvilka v životě a ještě radši byla, když si uvědomila, že má tu možnost prožít to s Casem. Polibky mu vracela stejně tak i doteky. Při slovech ohledně prosení, se lehce usmála. Jak ji ale dovolil, že si může vzít více, tak ani trochu nezaváhala a šla si pro to co chtěla. Nějak si nebyla jistá, že knihovna je správné místo, ale na druhou stranu se jí líbilo, že se toho nebojí a ona byla pro každou srandu, takže to nějak víc neřešila. Po chvilce ovšem přerušila polibky, aby mu mohla sundat tričko a tak taky učinila. Položila tričko vedle sebe a prohlédla si Case. Její chtíč po něm se o něco zvětšila. Vypadal dokonale ve všech směrech.* Jsi.. dokonalý. *Prohlásila, než se naklonila k jeho krku a jemně ho někdy pokousávala a někdy mu věnovala polibky. Rukama ho hladila od krku, až níže k jeho břichu. Soustředila se na každý dotek, který mu věnovala. Když dojela rukama až k jeho kalhotám, tak mu věnovala menší pohled, než ze stolu slezla a vyměnila se s Casem, aby on byl u stolu a ona před ním. Bez žádného slova ho přinutila si, aby si na stůl lehl. Pokud tak učinil, tak vylezla na stůl za ním a posadila se na něj.* Nevím co je na tom pravdy, ale řekla bych, že moc komplimentů nedostáváš. Chci to napravit. *Pošeptala mu hledící do jeho očí, než se k němu naklonila a věnovala mu menší polibek, který ihned přerušila. Rukama ho stále nějak hladila po břiše a za každou lichotkou mu věnovala polibky na různých místech, od krku, až k jeho břichu.* Jsi užasný.. dokonalý.. milý.. dechberoucí.. každý by po tobě toužil.. *Poté přestala a zahleděla se mu do očí.* Máš krásně přitažlivé oči. Mohla bych se na ně dívat každý den. *Naklonila se zpět k němu a znovu ho začala líbat, aby mu mohla nějak dokázat, že to myslí vážně. Ležící na něm si dala své ruce pod sebe, přičemž se lehce nadzvedla, aby měla přístup k jeho kalhotům a chopila jeho rozepínaní do rukou.* Smím? *Vyčkala na jeho souhlas, přičemž mu polibky stále věnovala, aby to opět nemusela přerušovat.*
*Sledoval jí, celou tu dobu jí sledoval, co dělala a když mu pak sundala triko, jen se potutelně uculil, nečekal totiž, že se rozjede až tak, ale líbilo se mi to. Líbilo se mu, že je tam s ní, že se tohle všechno děje. V tuhle chvíli si tam nepřál být s nikým jiným, než s ní.* Dokonalost se přeceňuje moje milá. *Zašeptal a nechal jí, aby pokračovala v tom, co dělala. Ani on sám nebyl pozadu a rukama jí bloudil po těle. Jakmile pak začala s komplimenty, cítil, že se červená. Opravdu to bylo dlouho, co mu tohle někdo řekl, alespoň tak, jak to říkala ona. Ale pak se to semlelo tak rychle, že nestačil ani nijak zareagovat a už mu chtěla rozepnout kalhoty. Lehce se od ní odtáhl a pousmál se.* Pokud to vážně chceš i ty, tak ano, ale, ty nezůstaneš pozadu. *Uculil se, chytil její triko a přetáhl jí ho přes hlavu, než si jí přitáhl sobě a políbil jí.* Chci tě Atheno. *Zašeptal.*
*Sledovala jeho reakce a nevypadal, že by se nějak bránil, spíše naopak, nechával se. Z jeho červenaní se musela i usmát, protože byl vskutku roztomilý. Když se od ní odtáhl, tak na něho pohlédla.* Chci. *Bez rozmýšlení odpověděla.* Nebo tě mám snad prosit? *Protočila očima s úsměvem, přičemž ho nechala, aby ji sundal tričko.* Jsme si kvit. *Uculí se a polibek mu vrátí. Při jeho posledních slovech se usmála.* Toužíme oba po tom samém. *Řekla tišším hlasem a začla mu u toho rozepínat kalhoty, přičemž věděla, že si to dovolit nyní může.* Ale řekla bych, že já chci tebe víc. *Mrkne na něj s úsměvem. Vklouzne rukou pod jeho kalhoty a uchopí celou jeho délku, přičemž rukou začne pohybivat sem a tam. Věnuje mu polibek, než se přesune k jeho uchu.* Dávám ti jen jediný úkol. To je, že tě chci cítit všude, úplně všude. *Pošeptala a na chvilku se odmlčela.* Prosím. *Řekla tišším hlasem. Znovu ho políbila a rukou stále pohybovala.*
*Když ucítí její ruku na svém chloubě, celý se napne a tiše zavrčí, načež se jen spokojeně uculil.* Jak si přeješ princezno. *Zavrněl jí u ucha a nechal své ruce bloudit po dívčině těle. Nechtěl totiž zůstat pozadu. A tak je chvíli nechal na jejím útlém pasu, než se dostal k rozepínání jejich kalhot, zatímco jí dál polibky opětoval, jemně jí kousal do spodního rtu a vzrušeně vrněl, když jej dráždila. Jenže in on jí chtěl dopřát to samé a tak ji stáhl kalhoty spolu se spodním prádlem, chytil si jí za boky a vyzvedl tak, že když se s ní otočil, posadil jí na stůl, znova se v těsnal mezi její nohy a jednou rukou jí vjel mezi nohy, kde hned dvěma prsty vklouzl do jejího nitra, přičemž se šibalsky usmál a hleděl dívce do oči.* Zní to tak sladce když prosíš. *Zavrněl jí do rtu, načež si ukradl pár polibků, než se svými rty přemístil na dívčin krk, který dál opečovával a laskal.*
*Bylo ji potěšení, že zrovna ona mu může dopřát po čem momemtálně touží. Nechala ho, aby si vskutku dělal co chce. Vnímala každičký jeho dotek. Jak zaregistrovala, že se dostal k rozepínání kalhot, tak se na sebemenší milimetr trochu od něj oddálila, aby měl lepší přistup. Kousání do rtů mu vskutku vracela. Pomalu to ani nepostřehla a už seděla na stole bez kalhot a mezi nohami ucítila jeho. Zavrněla, když ucítila i jeho prsty, které se nacházely v ní. Boky lehce začala pohupovat proti jeho ruce a polibky mu ihned vracela do doby, než se chlapec přesunul k jejímu krku. Hlavu naklonila lehce do strany, aby opět měl lepší přistup k ní. Své ruce přesunula k jeho vlasům, kde si s nimi pohrálava a u toho spokojeně vrněla. Každým pochybem chtěla víc, přála si jeho cítit v sobě. Každým pohybem to chtěla víc a víc a to by ji za chvilku mohlo přivést k šílenství. Proto přesunula rty k jeho uchu.* Chci tebe Cassi. *Šeptem mu pověděla a u toho stále spokojeně vrněla.*
*Slastně zavzdychal a dál laskal její hebkou kůži na krku a rameni. Občas si neodpustil kousnout ji lehce do její hebké kůže, zatímco jí dál svými prsty dráždil. Když však slyšel její slova, přestal a odtáhl se, ale jen aby na ní viděl. Dal ji pramen vlasů za ucho a opřel si své čelo o to její.* To máme stejně princezno. *Zašeptal a políbil jí. Prsty z ní vyklouzl, víc se k ní natisknul a její nohy si dal kolem svého boku, zatímco do ní pomalu vniknul až nadoraz. Jednou rukou se zapřel o stůl vedle nich a druhou si jí k sobě za pas přitáhl blíž. Z úst mu vyšel vzrušený sten a jen se do polibku pousmál.* Dokonalé. *Zavrněl a hned na to se v ní začal pohybovat. Zprvu jemně a pomalu, ale pak své přírazy z intenzivnil a zrychlil.*
*Stále si to užívala, ale nyní o něco více, když poměrně plnil její přání. Když se odtáhl, pohlédla na něj. Jak ji dal pramínek vlasů za ucho a opřel si své čelo o to její, tak se musela usmívat, přičemž lehce vydechovala. Oblíbila si, když ji nazýval princeznou a polibek mu ihned oplatila. Nechala ho, aby si ji nastavil, jak on chtěl, nebo potřeboval a při jeho dorazu potichounku zasténala. Ruce obmotala kolem něj, aby se ho nějak zachytila. Pousmála se stejně jak on, přičemž ocítila nával motýlků v břiše a spoustu adrenalinu. Začala se bohybovat stejně jako on. Vrněla mu do ucha a byla více, než spokojená, protože ho mohla cítit jak si přála. Pohybovala se a někdy si od něho ukradla polibek, aby stišila oba dva, přeci jen se stále nacházeli v knihovně.* Jsi užasný. *Pošeptala mu do ucha a užívala si tento moment s ním.* Jestli toto je ten trest, tak to abych zlobila častěji. *Vydolovala ze sebe s výdechý a s úsměvěm a ihned na to ho políbila.*
*Šibalsky se usmál, když slyšel její slova.* Klidně mě můžeš zlobit dál, o to víc tě budu trestat, moje malá princezno. *Zašeptal jí svůdně do ucha, načež jí hned na to lehce kousl do ušního lalůčku. Rukama bloudil po jejím dokonalém těle, hladil jí a tiskl si k sobě, zatímco se jeho pohyby jen stupňovaly. Užíval si to naplno, stejně jako ona, už jen podle její reakce to poznal.* Jsi naprosto úžasná a já tě tak moc chci. *Zavrněl, objímajíc si jí. Nakonec spojil jejich rty ve vášnivé polibku plném chtíče a touhy. Byl z ní doslova mimo. Nemohl popřít, že se mu líbila. Proto ještě více přidal na tempu, bral si ji, tak jak on chtěl a jak věděl, že je jí to příjemné. Když pak dosáhl vrcholu, slastně zavrčel, opřel si své čelo o její rameno a s úsměvem vydychával.*
*Při jeho oslovení se málem zbláznila, stejně jako tak, když ji lehce kousl. Pohrávala si s jeho vlasy, někdy rukama sjela k jeho ramenům a níže kam došáhla, aby i ona si mohla prozkoumat alespoň část jeho těla. Při jeho slovech mohla jedině souhlasit, též ho chtěla a udělala by pro to cokoliv. Jen pokývala hlavou, protože byla ve stádiu, kdy byla ráda, že je schopna vnímat jeho slova. Blížila se k vyvrcholení stejně jako on. Polibky mu vracela a při rychlejším tempu mu šoupla své ruce do jeho vlasů a jemně někdy za ně zatáhla, hlavně především, když stejně jako on dosáhla vrcholu. Vydechovala a své ruce stále nechala v jeho vlasech, přičemž mu vtiskla menší polibek do vlasů. V tento moment a v tuto chvíli byla snad nejšťastnější člověk na zemi. Objímala ho a hladila s úsměvem, protože stále nemohla pobrat, že je to opravdu on.* Chudák Lynx co si bude myslet? *Zavtípkovala s úsměvem a stále lehce oddychovala.* Jsi to ale neslušňák.. takto se chovat v knihovně mezi lidma? *Protočila očima s úsměvem.* Mně se to líbilo. *Pošeptala znovu mu vtiskla polibek do vlasů.* necháš mě se obléknout? *Pošeptala, přičemž si do ruky vzala jeho tričko, které překvapivě bylo stále skoro vedlé ní. Za žádnou cenu mu ho nehodlala dát.*
O Lynx se neboj, ta bude spát. *Objímal si jí a vydychával. Byl spokojený a cítil se skvěle. Ještě chvíli tak u ní byl, než se jemně odtáhl a pohlédl jí do očí.* I mě se to líbilo, bylo to kouzelné, ty jsi kouzelná, princezno. *Zašeptal a políbil jí, než se od ní odtáhl celý a pousmál se.* No zvykej si, já občas neslušňák jsem. *Uchechtl se a natáhl si spodky i s kalhotami. Když si pak začal zapínat kalhoty, kouknul na ni.* To triko je moje. *Pozvedl obočí a sledoval jí.* Zase mě budeš zlobit? *Udělal krok k ní a přitom jí stále hleděl do očí.* Jsi ty ale jedna malá potvůrka co? *Zazubil se a vzal na oplátku její triko.* Co tak výměna? *Optal se se smíchem.*
To ještě nevíš, že nad každým takovýmto oslovením doslova šílím. *Uchechtne se a lehce zčervená a polibek mu vrátí.* Já si tě vychovám. *Vyplázne na něj jazyk a je moc spokojená, že tu a ním může být. Sledovala ho, jak se oblíká, přičemž si také oblékla své kalhoty, ale stále držela v ruce jeho tričko.* Co je tvoje, je i moje. *Uculí se.* Tvoje potvůrka? *ohlédne se po něm s úsměvem, aby viděla jeho reakci. Při nabídce ohledně triček se ze široka usměje.* Hele a víš, že ano? *Rychle si oblékla jeho tričko a přistoupila trochu k němu. Otočila se kolem do kola a zastavila se, když byl před ní a ona mu pohlédla do očí.* Tak co myslíš? Sluším mi ne? *Uchechtne se a podívá se na své tričko.* Jestli ti bude, tak udělam cokoliv co si budeš přát. *Zasměje se, protože si byla docela jistá, že mu její triko nebude.* Ale mezi lidi takto nepůjdeme. Všem by mohlo dojít co jsme tu dělali. *uchechtne se a lehce zčervená.* už to, že tam je Lynx sama a my dva zmizeli je takové zvláštní. Ne že by mi to vadilo, ale nepotřebuji, aby to každý veděl. *Uculí se, přičemž zčervená ještě víc.*
Vím, že z toho šílíš, proč myslíš? Že to dělám? *Uchechtl se.* Za prvé, protože se mi líbí, jak na to reaguješ a po druhé, protože taková jsi, jsi moje malá potvůrka, když zlobíš a princezna, když jsi hodná. *Uculil se a pak jí jen sledoval, jak si oblíkala jeho triko.* Hm sluší ti, ale já se do tvého nevlezu, na to jsem trochu větší a nerad bych ti ho roztrhal nějak. *Mrknul a došel k ní blíž, nahnul se a políbil jí.* Ale to moje si klidně nech, pokud chceš. *Zašeptal a hleděl jí do očí.* Mimochodem, nemusíš se bát, Lynx tam spí a my tam tak nějak stále jsme, jen jako iluze přece, myslíš, že bych se nepojistil? Tahle jsme mohli mít klid. *Položil její triko vedle ní a prohrábla si vlasy. Stále se však na ni koukal a usmíval se. Bylo mu s ní moc hezky.*
Podvádíš. Uculí se a pak poslouchá jeho pár slov o tom, kdy ji říká potrvůrka a kdy princezna. Lehce se u toho červenala. Triko ji bylo sice trochu větší, ale cítila se v něm moc dobře. Tak ho roztrhneš, nic hrozného se nestane. Víš kolik jich ještě mám? Zasměje se a pak sleduje, jak se Cas přiblížil k ní blíže a poté ji políbil, polibek mu vrátila s úsměvem. Snad jsi si nemyslel, že bych ti ho vrátila. Uchechtla se a též jako on jí hleděl do očí, tak ona jemu taky. Po jeho slovech ohledně uluze, jen lehce vykulila oči a pootevřela pusu. Ty jsi fakt podvodník. Lechce do něj strčí s úsměvem. Hleděla na něj, jak jak si upravuje vlasy. Udělám ti malinký copánek, to půjde! Řekne s radostí a přistoupí k němu. Zvedne ruce, aby dosáhla na jeho vlasy a začne mu tam splétat cop. Bude ti moc slušet, narovná hlavu, aby mu mohla vtisknout polibek a poté ji zase trochu zakloní, aby mohla dělat svou věc. Co bude teď? Pojedeš domů? Optá se ho.*
To triko si nech a vem si i to svoje, já už se nějak skryju iluzí, aby to nebylo nápadné. *Mrknul a znova jí políbil, než se uchechtl a nechal jí tedy dělat mu copánek.* Ale víš, že mám krátké vlasy a že s toho nic moc neupleteš? *Uchechtl se a na malou chvíli se zamyslel.* No asi jo, pojedu domů, abych dodělal, co mám, ale klidně tě cestou vezmu domů, abys nemusela jít pěšky nebo autobusem. *Pousmál se a sledoval jí.* Mimochode, chtěl bych se tě na něco zeptat. Můj kamarád Remi se bude ženit a já bych byl rád, kdybys na tu svatbu šla se mnou, tedy pokud budeš chtít samozřejmě.
Ty jsi odborník na podvádění, takže myslím, že to pro tebe nebude žádný problém. *Uculí se.* Nemáš je nějak extra dlouhé, ale já jsem šikovná a ten copák ti na hlavně prostě udělam. Ikdyby to měl být mimozemšťán. *Zasměje se a stále se pokouší mu na hlavě vytvořit copáknek.* Velice ráda se s tebou svezu, alespoň si zaplatím téch pár minut s tebou. *Usměje se a pak poslouchá na co se jí chtěl chlapec zeptat. Remiho si pamatovala a taky jí to dost překvapilo.* Remiho si paamtuju. Myslím, že na něho už v životě nezapomenu, ani na tu jeho dívku. *Zasměje se.* To mě dost překvapuje, že Remi takový temperamentní kluk se bude ženit. Jsi starší ty, nebo on? *Dodělala mu na hlavě co chtěla. Prostřídala pohledy na něj a na copák, ale poté pohled nechala na něm.* Sluší ti. *Zasměje se, protože si nebyla jistá, zda se to dá přirovnat k copánku.* Velice ráda s tebou půjdu. Znovu uvidím energitického Remiho. Bude to sranda. *Pokrčí rameny s úsměvem. Pohlédne mu do očí a proplete si své prsty s těmi jeho a přistoupí k němu natolik blíže, že se dotýkají hrudníky.* Jsem nějaká unavená už. *Vtiskne mu polibek, přičemž si opře čelo o jeho hrudník.* za jak dlouho pojedeme? Ne že bych se tě chtěla zbavit, to kdybych mohla, tak jsem s tebou na věky veků. *Usměje se opřená o něj s propletenými jeho prsty se svými.*
No tak pokud to bude vážně copánek a ne nějaké monstrum, co se jako copánek tváři, pak dobře, nechám tě. *Ušklíbl se a jen na ni koukal.* Svezu tě moc rád, taky s tebou chci být ještě nějakou chvíli, tak proto jsem to navrhnul princezno. *Mrknul na ni a pak už jen poslouchal, co říkala, když nakonec souhlasila, byl moc rád.* Tak to jsi mě potěšila, abych řekl pravdu, trochu jsem se bál, že m dáš košem, ale tohle je paráda. *Pronesl a usmíval se.* Mimochodem, starší jsem já, a o dost, Remi je ještě takové ucho, ale pokud našel tu pravou a chce to tak udělat, tak jsem za něj rád, hlavně, aby byli šťastni a milovali se, to je si myslím to nejdůležitější. *Usmíval se na ni, než si jí přitáhl do objetí a políbil do vlasů.* Tak pojď moje milá, pojedeme domů a cestou ještě vyzvedneme Lynx. *Mrknul, když si jí držel za ruku a oba se pak vraceli zpátky.*
Anoo, určitě to vypadá jako copánek, musíš mi trochu věřit. Ne, že si ho rozpleteš. *Zasměje se.* jsi hodný, děkuji. *Usměje se.* Robě a dát košem? To jde? Se tady člověk na tebe jen podívá a už ihned ví kolik času by s tebou strávil. *Poslechla si ho ohledně Remiho a jeho svatby.* S tím naprosto souhlasím, jen je zajímavé, že Remi.. je Remin. *Zasměje se.* A už se žení, zatímco ty to máš tak, jak to máš. Prostě mi příjde zajímavé, že jste v tomto oba úplně jiný, nebo to tak alespoň působí. Ale moc mu to přeju. *uculí se a šla s ním zpět ro Lynx. Když Lynx zase spatřila, tak Case pustila a přiběhla k ní a vzala si jí opatrně do náruče. Otočila se ke Casovi celá spokojená a culila se na něj.* Je úplně úžasná. *Pomazlí v rychlosti Lynx. Vezme knihu, která ležela na stole, aby ji mohla rychle uklidit a tak taky udělala s Lynx v náruči. Přešla ke Casovi a propletla si s ním opět své prty.* Uklizeno je, Lynx mám, takže můžeme jít. *Usmála se a kráčela i s Casem k východu.*
*Nad copánkem se Castor jen usmál a hodlal jí v tom tedy věřit. Pak už jí jen poslouchal a usmíval se.* Ano v tom, že to máme jinak, je pravda. Ale asi je to tím, že on už tu svou pravou, se kterou chce zůstat na věky našel. Já doteď ne, takže proto. A víš, že láska je nečekaná, takže se u Remiho nedivme. Ale přeju mu to. *Pronesl a pousmál se, když pak došli pro Lynx, jen se usmál, jak moc si Athenu oblíbila, než se nakonec společně vydali k východu. Castor pak odvezl dívku domů a nakonec se k sobě domů vrátil i on sám.*
*Castor měl zrovna po práci, dneska skončil brzo a tak si řekl, že by si dal ještě někde dobré kafe. Proto když zrovna procházel kolem kavárny, kde rád trávil chvilky, neváhal a vešel dovnitř. Jelikož tma chodil často, ani jim nevadilo, že spolu s Case dovnitř vešla i černá kočka. Ovšem jako kočku jej viděli jen civilové, ve skutečnosti to byla černá liška s rudýma očima. Fér se posadil k malému stolku k oknu a nechal Lynx, aby si sedla vedle něj na měkkou podušku, načež si začal vybíral, co by si dal. Netrvalo mu to dlouho a už mával na servírku. Když k němu přišla, mile se na ni usmál.* Prosím si jedno karamelové Latte a k tomu ten čokoládový dort a jestli mohu prosit i malou misku s vodou, děkuji. *Mrknul na dívku a tak když si zapsala jeho objednávku, odešla. Cas si mezitím vytáhl tablet a začal v něm něco pročítat, čekajíc na svou objednávku.*
*Nikdy by do předražených podniků nevkročila, ale potřebovala zmizet z toho dusna, které mezi ní a Orion propuklo. Byt byl sice její, ale nechtěla svou kamarádku vyhánět jen kvůli toho, že se netěšila na to, co je čeká v noci - loupež. Eshe na ně byla zvyklá, nestyděla se ani nebála, ale vadil jí jeden prvek, a to byla tma. Jenže vysvětlovat něco Orion bylo jako mluvit do dubu.* *Na sobě měla hnědou koženou bundu, černé triko a kalhoty. Nic dechberoucího, na víc neměla. Po jejím boku cupital malý chlapec, který se od své matky nechtěl odloučit a vlastně očekával, že ho Eshe odmění něčím sladkým, co se na něj usmívalo za výlohou. Eshe na sladké neměla ani pomyšlení, i když dnes toho moc nesnědla. Žaludek si ale tak dlouho žádal o kus žvance, že jeho nářek žena již přehlížela. Ona zde šla pro kávu. Tu nejlevnější, zároveň takovou, která ji povzbudí a připraví na večerní dobrodružství.* *Sebevědomě vešla dovnitř kavárny, ačkoli by se měla stydět za malý obnos, který si s sebou přinesla. Lucas ji okamžitě opustil a běžel k dalším proskleným pultům, ve kterých se leskly karamelizované dobroty a jiné pečené zákusky. Eshe se k němu přidala, jen aby se vyhnula tomu, že na ni bude hulákat přes celou místnost.* Můžu tenhle? *Ukázal Lucas nedočkave prstem na ovocný dortík. Eshe okamžitě sklouznul pohled na cenu, čímž ji rychle došlo, že s takovou se kávy nedočká. Avšak na místo zklamání se na svého syna usmála a u obsluhy objednala to, co si Lucas přál. Spolu se synem byla poslána na volné místo v kavárně, aby vyčkala na objednávku a po vybízení, co si objedná ona stroze odmítla.* *Zaujala místo u stolu a Lucase posadila vedle sebe, načež se rozhlédla po místnosti. Na chvíli se zastavila na muži s tabletem, přičemž si nemohla nevšimnout, jak ji začaly svrbět prsty. Možná se najde příležitost, kdy muž odejde na záchod a jeho věci zůstanou nepozorovány. Uvažovala a přemýšlela, ale Lucas vzal věci do vlastních rukou. Muž s tabletem nebyl daleko, tudíž stačilo Lucasovi seskočit ze židle, udělat pár kroků a stát vedle něj, s pohledem upřeným do elektroniky.* Co čteš? *Zeptal se malý chlapec.*
*Fér si popíjel svoje Latté a občas si dal kus dortu, zatímco vedle něj odpočívala jeho milovaná Lynx. Mezitím listoval dokumenty které v tabletu měl a občas tam něco vepsal nebo upravil. Byl d své práce zabraný dost, takže si moc nevšímal, zda někdo odešel nebo přišel a už vůbec si nevšiml, že k němu došel malý chlapec Až když na něj promluvil, tak sebou Castor lehce trhnul a podíval se vedle sebe. Překvapený, jen lehce pozvedl obočí a pousmál se.* Nic zábavného to není. Jen papíry do práce, které se musí stihnout dneska dodělat. *Odpověděl mu a malého chlapce pozoroval.* A copak tady děláš ty? Jsi tu sám nebo s rodinou? *Optal se teď na oplátku on, načež zvedl pohled a jako kdyby hledal někoho, kdo by k tomu chlapci patřil. Lynx mezitím zvedla hlavu a zvědavě si prohlížela nově příchozího. Pak se postavila a protáhla se, načež vyskočila Castorovi do klína a svůj pohled nechala na chlapci. *
*Zamyšleně hleděla směrem, kde seděl muž, dokud se do jejího zorného pole nedostal Lucas. Jeho přemístění ji vytrhlo z myšlenek a donutilo se zvednout. Lucas ani nestihl odpovědět a Eshe stála po jeho boku.* Dobrý den, omlouvám se, proklouznul mi mezi prsty. *Promluvila žena a položila ruku na rameno svého syna, které slabě stiskla. Ten se ale pouze usmál a navzdory gest své matky, která ho chtěla zpátky u sebe se podíval na zvíře, které muže doprovázelo.* Hezká, jak se jmenuje? *Optal se, načež jeho rameno Eshe stiskla ještě pevněji. Nakonec si své snahy rozmyslela a sama se opět odmlčela.* No, nebude vám vadit, když si přisednem? Svého syna už asi nenalákám na nic jiného, když tady máte kočku. *Usmála se pouze ze zdvořilosti, aby měla větší šanci na souhlas. Avšak do její řeči opět skočil malý Lukas.* To není koška! *Zamračil se, čímž si u své matky vysloužil nejen přísný pohled, ale i značné překvapení.*
*Fér čekal na odpověď, ale to se už k nim přidala zřejmě matka chlapce. Castor se na ni jen mile usmál.* V pořádku, nic se neděje. *Pronesl mladý vílák a oba sledoval, stejně tak jako jeho malá zvířecí kamarádka, která jen lehce naklonila hlavu na stranu a ani jednoho nespouštěla z dohledu.* Takhle malá chlupatá koule se jmenuje Lynx a pokud chcete, klidně si přisedněte, mě to vadit nebude. *Pousmál se a vzal tablet, který si schoval do tašky vedle sebe, aby to na stole nijak nepřekáželo, zatímco Lynx posadil vedle sebe na polštářek. Pak se opět zadíval na mladou dívku s malým chlapcem a už chtěl něco říct, když slyšel, co ten malý řekl a na malou chvíli se zarazil. Došlo mu, že má asi zrak, ale nevěděl jestli ho má i jeho matka.* A co by to bylo, je to přece jen malá černá kočička. *Uculil se na něj, stejně jako na ni.* A jak se vůbec jmenuješ? *Optal se ho, snad aby změnil téma.*
*Posadila se na židli naproti muži a jakmile z jejích očí zmizel tablet, vnitru ucítila nepříjemný svíravý pocit. Na jednu stranu neměla nic tak lákavého na odcizení na očích, na druhou stranu ji zhatil plány, nebo je alespoň udělal obtížnější. Eshe si nenápadně povzdechla a unaveně se opřela o opěradlo židle. Sledovala Lukase, aby ho v případě problémů mohla rychle sebrat, ale ten kluk byl bystrý jako liška, rychle se učil a na svůj věk měl občas více rozumu, než jeho matka. Nyní měla ale pochyby, dobře si pamatovala, že jej s Orion učila poznávat zvířata, ale nyní pochybovala, jestli ho to naučila dobře.* Není to kočka, je to... *Chlapec hledal správné slovo, ale nedohledal se. Eshe se nad tím jen usmála a promnula si spánky. Není třeba, aby teď řešila takové hlavolamy a hlavně se hádala s malým klukem.* No, je jedno, co to je, *prohlásí žena lehce znaveně a ohlédne se kolem sebe, zda ji již přinesou její objednávku. Obsluha přišla jako na zavolanou a když malý chlapec uviděl zákusek, okamžitě přemístil svou pozornost na něj.* Jmenuje se... *Eshe se na chvíli zarazila. Nebylo by moudré se svěřit o svém osobním životě před cizími. Na druhou stranu tušila, že kdyby před svým synem lhala, tak jak to má ve zvyku, tak by se okamžitě ozval a muž před ní by věděl, že je Eshe lhářka.* ...Lukas, jmenuje se Lukas. *Odpověděla za svého syna, na kterého se podívala, jak do sebe cpe jedno sousto za druhým. Donutilo jí to se usmát. Byla ráda, že mu chutná, protože by to byla jinak škoda peněz.*
*Castor je oba sledoval a poslouchal je, mezitím jednou rukou hladil Lynx po hlavě a doufal, že už se k tomu, zda to je či není kočka nikdo víc vyjadřovat nebude.* /Hm, možná bych měl tu iluzi dát i na lidi se zrakem, člověk nikdy neví./ *Prolétlo mu hlavou a na ty dva se jen mile usmál, když mu mladá žena prozradila chlapcovo jméno.* To je moc hezké jméno, těší mě Lucasi, mě říkají Castor. *Mrknul na něj a pak pohlédl na jeho matku.* A vy si nic nedáte? Kafe nebo zákusek? Rád vás na něj pozvu, pokud to nebude moc troufalé, ale když už jste se ke mně přidali, tak si říkám proč ne. *Pokrčil rameny a mávl na servírku, aby k nim došla a mladá žena si tak mohla říct, na co by měla chuť.* Smím se zeptat i na vaše jméno, tedy pokud to není tajné. *Optal se jí nakonec ještě, než servírka dorazila k jejich stolu.*
*Chlapec se jen stihl usmát, dokud do svých úst neschoval další kousíček dortu, přičemž spokojeně houpal nohama. Eshe takovou energií neoplývala. Byla tichá, vážná a pozorná. Prohlédla si Castora a musela se znovu nuceně usmát, když tentokrát jeho slova patřily jí.* /Co čekáš, když si k němu sedneš./ *Jeho nabídku chtěla okamžitě odmítnout, ale než se stihla nadechnout, svědomí jí to rozmluvilo. Kávu potřebovala. Nejen aby se probudila, ale aby dokázala fungovat ve společnosti. A proč nevyužít pohostinnosti ostatních. Svá ústa tedy zavřela a přikývla.* Neodmítnu, děkuju. Jmenuju se Eshe, *představila se a poté se otočila na dívku, u které si objednala to nejsilnější, co měli. Jakmile je obsluha nechala opět o samotě, otočila se na Castora a lehce přivřela oči.* Chodíte sem často? Je to klidné místo na práci, *odpíchla se od toho, co říkal Lucasovi a opřela se lokty o stůl.*
*Fér se usmál na servírku a když si jeho přísedící objednala, poděkoval. Pak svůj pohled věnoval právě dívce před sebou.* To jsem rád, jinak moc mě těší. *Mile se na ni usmál a pak si odpil ze své kávy.* Vy si nic sladkého nechcete dát? Mají tady moc dobré dorty, možná proto tady jsem docela často, kvůli kávě a sladkým a taky, že je tady klid. Přijde mi, že venku je všude jen shon, lidé se pořád za něčí honí, pořád něco chtějí ale tady, si člověk sedne, dá si něco dobrého a jako kdyby se zastavil čas. Alespoň mě to tak přijde. Takže sem chodím, ano a docela často. Hlavně, když chci dodělat resty z práce nebo si jen přečíst knihu nebo jen posedět. *Pokrčil rameny a pak se lehce zarazil.* Ehm, omlouvám se. Občas se zapomenu a mluvím až moc. *Mile se usmál a sledoval Eshe, občas i toho jejího kloučka, který tak nějak stále pozoroval Lynx, jenž se k malému pomalu přiblížila a očichávala ho, snad aby se ujistila, že jí nijak neublížil.*
*Poslouchala Castora a tiše klepala bříšky prstů o dřevěný stůl. Dívala se mu do očí a zavrtěla hlavou společně s gestikulací rukou ve znaku odmítnutí.* Nemám chuť, ale děkuju. *Sama nevěděla, jestli říkala pravdu. Hlad měla, dala by si něco, ale sladké by jí brzy žaludek zalepilo. Vnímala odpověď na její otázku a nakonec se opět opřela o židli s myknutím ramen.* V pořádku, nic co by doušek kávy nespravil, *přiznala, že se opravdu rozpovídal do detailů, ale neplánovala jej příliš ponížit, i když to měla ve zvyku. Chtěla se ovládat před svým synem a zároveň by se jí Castor mohl hodit, jestliže udělá dobrý dojem. Servírka brzy Eshe přinesla hrnek s kávou, kolem kterého Eshe obemkla ruce, aby si je zahřála a pomalu usrkla.* No, takže práce…kde pracujete? *I když se mohlo zdát, že se žena ptá nevinně, pomalu si Castora analyzovala. Hlavně jeho majetek.*
*Na to, že nic nechtěla jen kývnul a sám si dal kousek dortu a pak se napil kávy. Pak se na Eshe mile usmál. Přišla mu tichá, taková trochu odtažitá, netušil proč a ani se v tom nehodlal nějak vrtat, přece jen znal ji chvilku a třeba taková prostě byla. On se snažil být dál milý.* Ehm moje práce. Pracuji v Galerii kousek odtud, jsem tam něco jako kurátorem a také maluji, takže tak trochu malíř na volné noze. *Opověděl jí na její otázku a usmál se. On moc rád povídal, zvlášť když měl s kým, ale teď se snažil být trochu méně upovídaný. Přece jen jí nechtěl nějak vylekat.* A co vy? Co děláte za práci, pokud se mohu zeptat. *Napil se opět své kávy a dojedl zbytek dortu, který mu ještě zbyl.*
*Vyčkávala na odpověď a mezitím se napila své kávy, čímž do svého krevního oběhu vmísila další dávku kofeinu. Olízla si rty a prohlídla si tmavou tekutinu, než zvedla pohled na Castora. Obrazy by jistě vynesly, kdyby se dobře představily pozornosti, ale ukradené kousky by se musely dražit opravdu opatrně, aby se nezjistilo, že jsou odcizeny.* Takže umělec, to je pěkné, *promluvila bez jakékoliv emoce, což se mohlo zdát trochu zvláštní.* Daří se vám? Myslím jako jestli bych vás měla znát, pokud bych se o umění chtěla zajímat? *Nadzvedla obočí a prohrábla si vlasy, které byly volně rozpuštěné.* Skáču ke všemu, co něco vynese. Taky na volné noze, když to tak řeknu, *mrkla a v tu chvíli Lucas zvednul svou hlavu a podíval se nejprve na svou matku, než přesunul zrak na vílu. Zřejmě rozuměl tématu, o kterém se bavili a věděl o tom své. Ale nic neříkal. Eshe mu podala ubrousek, aby se očistil a prázdný talíř s příborem odsunula ke kraji stolu, aby si jej servírka mohla vyzvednout.*
Ano, umělec. Je to má vášeň, jak po pracovní stránce, tak i té soukromé. *Pousmál se trochu nervózně, přece jen nebyl slepý a viděl její chování, tedy ano snažil se být milá a konverzovat, ale i tak se mu na tom něco nezdálo. Přece jen byl víla a žil na světě už dlouho, aby věděl, kdy se lidé chovali podivně. I tak s ale stále usmíval a byl milý, ovšem také dost obezřetný.* Ano, když to vezu kolem a kolem tak bych řekl, že si nevedu špatně. Tak slavné jméno sice nemám, ale moje práce už visí v několik galeriích po světe a také se prodávají i na internetu. *Pronesl a pak už jen poslouchal, co povídala ona zatímco ji i se synem pozoroval.* Aha, takže děláte práce se zrovna namanou a jsou dobře placené, chápu to správně? *Optal se, aby e ujistil, že to pochopil, tak jak to vyznělo.*
*Pozorně poslouchala a slabě při tom kývala hlavou. Nesnažila se seznámit, nýbrž muže před sebou analyzovat, jako kdyby byl dobře vykrmená koza na trhu. Na kamarádíčkování neměla náladu ani chuť, zároveň nové přátele nepotřebovala z důvodu její "profese". Moc dobře si pamatovala na ten zlom, kdy své kamarádce, Orion, sdělila svou minulost. U ní se s nechtěnou reakcí nesetkala, ale ne všichni byli jako ona. Eshe se opět napila své kávy a zřetelněji pokývla hlavou, že mu rozumí.* To vám gratuluji, *slabě se usmála a naklonila hlavu na stranu,* často do galerií nechodím, ale jestli se jednou tak stane, budu si na vás pamatovat. *Mluvila zdvořile, aby nepůsobila zase tolik nepřátelsky. Vzápětí tváře nafoukla, když se zeptal a pomalu vyfoukla.* No, zálěží na práci, ale nemám se úplně špatně. *Usmála se trochu víc, ale tentokrát to byl spíše úšklebek, než úsměv. Tato lež ji zabolela, ale nemohla se odhodlat k jiné odpovědi. Zavládlo chvilkové ticho, které prolomilo zvukové upozornění na jejím mobilu. Zpráva od Orion. Eshe si ji přečetla, načež si tiše povzdechla a podívala se na Castora.* Omlouvám se, budu muset už jít. *Mobil si schová do kapsy, zvedne se a dopije poslední doušek kávy, načež hrníček postaví zpátky na stůl.* Moc vám děkuji za kávu a přeji hodně štěstí, *promluvila rychle a společně s Lucasem se odebrala k odchodu. Jedné věci si muž mohl všimnout - střelné zbraně, která koukala Eshe zezadu z kalhot, dokud nezmizela vchodovými dveřmi pryč. Nezbývalo nic jiného, než nechat svou představivost pracovat a domyslet si, v jaké profesi se žena angažuje.*
*Castor si jí prohlížel a snažil se stále mile usmívat. Jeho pocit mu ale napovídal, že tady není něco úplně v pohodě. Něco se mu na ni nezdálo, ale nemohl přijít na to co. Nic špatného neudělala, to ne, ale šlo spíše o to jak mluvila, jak se tvářila, co z ní v tu chvíli vyzařovalo a to Castora lehce znervózňovalo.* Tak třeba jednou se tak uvidíme. U nějaké prohlídky nebo akce, kterou občas Galerie pořádá. *Pousmál se a pomalu dopil své kafe, když už dával prázdný hrnek na stůl, viděl, že se Eshe už postavila na odchod. Castor jí poslouchal a pak jen přikývl.* Není zač, rádo se stalo, hlavně že vám chutnalo, oběma. *Pousmál se a pak jen Lucasovi zamával a pokynul na pozdrav i Eshe, než jen sledoval, jak oba odchází. Nemohl si nevšimnou zbraně, kterou měla, nad tím však jen zavrtěl hlavou a raději ani nepřemýšlel o tom, co by tak mohla dělat za práci nebo na co ji měla. Když pak k němu došla servírka, zaplatil. Postavil se a spolu s Lynx se pak odebral k sobě domů, kde chtěl pokračovat v práci.*
Dobrý nápad, ukázat jím tu appku, myslím, že by koukali všichni. *Uculil se a nad tím, co řekl, se jen uchechtl.* Víš, že si tě jen dobírám a vracím ti to. *Mrknul.* Ale chápu to, sám nějaké kytky doma mám, ale zase, kdyby se něco stalo, máš mě, víš, že dokážu léčit, takže mě můžeš mít v mobilu jako první pomoct. *Zazubil se a šlápl na to, aby tam dojeli, co nejrychleji. Pak se na Remiho letmo zadíval a rozesmál se.* Myslím, že bys dostal, kdyby tě slyšela. *Smál se dál, zatímco projížděl ulicemi dál a dál.* Hm, přemýšlím, kdo by z vás dvou z toho koně spadl víckrát na zadek. *Ušklíbl se a po nějaké chvíli vjížděl do areálu stájí, kde zaparkoval na daném místě, načež vypl motor a vystoupit. *Jo tady je to moc hezké. *Uculil se a už kývl na jednu známou, která si jich všimla.*
*Remi se na něj podíval a pak se jen ušklíbnl.* NO to víš, já nemám takový upgrady, jako máš ty, tak se nedělej, že umíš léčit. Já ne, tak na to mám doma zahradu, menší, větší, to je jedno. *Zasmáls e Remi a pak se na oko zamyslel, než se na Case opět podíval.* Kdo? To ti řeknu hned. Aless. Já na koni už seděl, u ní pochybuji, už jenom proto, že ona si vozí zadek v autech a na motorce, a taky smrdí smrtí, to bylo hnusně řečený, ale chápeš mě. Já jsem přírodní víla. *Přejel si přes tváře rukama, ale pak se zasmál.* Ne, dělám sis randu. Nevím, ale bylo by zajímavé to porovnat. *Ušklíbl se, a nakonec, když zaparkovali, tak vystoupil a podíval se před sebe.* Teda, tady je to ale fakt hezký! *Usmál se Remi a prohlížel si to kolem sebe, než se podíval na CAse.* Tak jo, víláčku, tak mě veď. *Mrkl na něj.*
Já zase nemám tvoje upgrady, tak si to nech. *Vyplázl na něj jazyk a rozhlížel se kolem, než jeho pohled spočinul na Remi.* Prý smrdí smrtí, kámo, tohle před ní raději neříkej, pokud chceš mít klid, myslím, že to by asi těžko rozdýchávala a ty asi taky. *Uchechtával se nad tím, co o své snoubence fér řekl a jen pobaveně kroutil hlavou.* Ale jo asi máš pravdu v tom, že ona by asi padala nejvíc. Hele porovnat to můžeš kdykoliv. Škoda, že to nepůjde natočit, bylo by to skvělé domácí video. *Culil se zamířil ke stájím, kde postávalo pár lidí. Některé dokonce poznal a oni si pamatovalo jeho, jelikož na něj ihned zamávala jedna mladá dívka.* Casi, tak ses zase ukázal, to je super. A s návštěvou, takže dneska to hádám budou dva koně. *Uculila se mladá brunetka.* Mimochodem jsem Lucy, Castorovi přátelé jsou tu vítání. *Uculila se na Remiho.* Jdu vám připravit koně, hned budeme tady. *Pronesla ještě, než zmizela ve stájích.*
*Remi se na Case ušklíbl.* No jo, to víš, každá upgraduje po svém, nu což. *Zasmál se a pak naklonil hlavu na stranu, aby si sjel pohledem dívku, jež před nimi stála. Když pak odešla, tak se podíval po očku na Case a vyplázl na něj jazyk.* Tak Lucy jooo? Pověz mi o Lucy něco, ty její kamaráde. *Mrkl na něj, ale pak hned se zasmál, potichu, aby nerušil a zadíval se kolem sebe. Jeho pohled ihned upoutal vysoký, strakatý kůň v boxu vedle nich. Remi došel až k němu, usmál se a natáhl ruku směrem do boxu.* Ahoj, hehe...Charlie. *Přečetl Remi jméno na boxu, než se zadíval na hřebce, jež se otočil došel k němu a nozdrami šťouchl do jeho nabízené ruky. pak se spokojěn fér otočil na Case.* No, a my si tedy vyjedeme kam? Na vyjížďku? Já bych se toho nebál, abych byl upřímný. *Mrkl na něj a pak vrátil pozornost ke koni.*
*Fér jen protočil očima a uculil se.* Lucy má manželku a právě si čerstvě adoptovali dvě malé děti, takže asi tak bych to shrnul. A nech si to jo, moc dobře vím, kam tím zase míříš. *Smál se než se vydal za ním, načež jej pozoroval.* Hádám, že sis už pro dnešek vybral, když tak řeknu Lucy, aby ti ho připravila pokud budeš chtít. A jo vyjížďku bych bral. *Mrknul na něj a sám se odebral o dva boxy dál, kde stála černá klisna s malou bílou lysinkou, která nadšeně zařehtala, když Case uviděla.* Ahoj Královničko, taky tě rád vidím. *Pohladil jí s úsměvem. Mezitím se k nim vrátila ona mladí dívka a když oba viděla u koho stáli, bylo jí to hned jasné a tak se dala do příprav. Nejdříve osedlala Temnou Královnu a pak i Charlieho, když byli připraveni, nechala je vyvést ven. * Tak tady je máte. Hádám, že si pamatuješ kudy kam. *Usmála se dívka na Case a když souhlasně přikývl, vzal si otěže královny a hned na to vyskočil do sedla, čekajíc na Remiho.*
*Remi se nad jeho protesty jen zasmál, ale nakonec jen souhlasně pokývla hlavou a nechal to tak tedy být. Když mu pak začala Lucy připravovat koně, jen to zmatěně sledoval.* Aha, já myslel, že to je...že bude někdo jiný, ale tak teda jo, tak teda jo, kamaráde, hele! já koukám, že to ani není jeho celý jméno! *Zavískal a podívals e na ceduli, kde sice stálo jméno Charlie, ale pod tím i celé, plemenné jméno Cool Kid Charlie. Remi nad tím jen překvapeně nadzvedl obočí.* No tak jo, tak fajn, Cool Kide, tak jo, jen mě neshoď a já budu taky kamarád, jo? *Uculil se. pak vyšel ven za Casem, počkal, až mu Lucy dá otěže do ruky a pak se uculil.* Jo, a teď do sedla, jo to bude hračka. *Uculil se, a když si v hlavě připomněl, jak na to, vytáhl se tedy do sedla a spokoejně se uculil, když se konečně usadil.*
*Castor už spokojeně seděl na klisně a čekal na Remiho, když jej pak viděl přijít a nasednout jen se usmál.* Vrátíme se brzo, kdyby co, mám telefon. *Pronesl Cas s úsměvem k Lucy a pak už jí jen zamával a pobídl koně.* Tak pojď jdeme. *Pootočil se na svého kamaráda a krokem mířil za stáje, kde vedla pak cesta dál. Když jej Remi nakonec dojel, tak se na něj jen usmál.* Tak co? Jak se ti líbí tvůj nový kámoš? *Uchechtl se Castor a spokojeně jeli dál.* Jestli se budeš cítit, tak klidně můžeme přidat a trochu je proběhnout, ale jen když s tím budeš v pohodě, přece jen, nechci tě tu sbírat ze země jako pytel brambor. *Ušklíbl se.*
*Remi se na Case spokojeně usmál, pak nakonec chytl otěže do rukou a pobídl jemným stiskem holení Cool Kida k pohybu. Hned na to se natáhl a pochvalně jej pohladil jednou rukou přes hřívu, než se v sedle zase narovnal.* Moc hodný, hodný. *Zavrněl spokojeně Remi a pak se otočil na Case.* Jo, můžeme klidně trochu přidat, ale jen pomalu, a opatrně, nic zbrklého, jak jsi říkal, nikdo tu nechce nikoho sbírat ze země, já na koni sice seděl, ale nechci to riskovat, bylo to už přeci jen celkem dozadu. *Mrkl na něj, natáhl se, opět koně pohladil, a pak jej tedy pobídl do kluse. Musel se usmát, když mu došlo, že si vzpomíná na kroky.* Juhuu, parádaaa!!
*Fér se na něj usmál a i on lehce pobídl svou klisničku do klusu.* Neboj se, nebudu tě hnát nijak do extrému, to zase bych si nedovolil. *Pronesl s úsměvem a dál si užívali jízdu velkým parkem. Občas koukl na Remiho, zda je ještě v sedle a přece jen nesedí na zemi, ale když viděl, že mu to jde skvěle a užívá si to stejně jako on, už se pak věnoval spíše jízdě a okolí.* Ale jde ti to dobře, to se musí nechat. *Dodal pak, když bylo chvíli ticha.* A co jinak ještě povíš? Kam vlastně jedete na líbánky? Už jste se nějak dohodli, nebo to bude nějaké překvapení? *Optal se zvědavé a pohlédl na svého kamaráda jedoucího vedle něj.*
*Remi se držel v sedle a snažil se udržet si krok a tempo s Castorem. Tak nějak si připomínal, jak ho to učila jak Chia, tak i taky jeho Soph. Držet ruce u kohoutku koně, ale hlavně se držet stehny a holení pobízet. Nedělat žádné prudké pohyby a jít na to pěkně, hezky pomalu.* Děkuju, Casi, snažím se jak jen to jde! *Oznámil Remi kamarádovi a pak pohladil Cool Kida. Když nakonec přeci jen trochu zpomalilu a opět převedli koně do kroku, Remi se rozhlédl kolem se a a spokojeně se usmál. Pak se podíval na Case.* Jo, no na tom se ještě pracuje, ale hádáme, nebo, typiuju, že asi Evropa. Chtěl bych ji vzít tam, kde jsem vyrůstal, tedy Itálie a chtěl bych vidět i její rodnou zemi. *Podotkl Remi.* Asi na týden, prostě se zdejchneme jinam. *Usmál se.*
*Po chvíli se zase vrátili do kroku, Cas se na Remiho usmál a poslouchal jej.* Hele já si myslím, že řízení a jízdu na koni člověk nezapomíná, takže za chvíli budeš jezdit jako profík, jak na koni, tak i pak v autě. *Usmál se a pak pohladil svou černou klisnu. Měl jí moc rád, vždy když byl tady, tak jezdil na ni. Už si na sebe zvykli, ještě chvíli se kochal vším možným kolem, než se podíval na Remiho.* Evropa zní moc dobře a líbí se mi i ten nápad, že si projdete místa, kde jste vyrůstali a žili. To je moc fajn nápad. *Usmál se.* Takže půl líbánek u tebe a půl u ni jo? Ještě jí vem i do Faerie ať to máš všechno. *Mrknul.*
*Remi se na Case usmál a pak pokýval hlavou.* Tam už jsme ji vzal a mám to plánu znovu, za pár dní nějak bude na Podzimním dvoře nějaká tancovačka, řekli mi to kolegové strážní, berou tam své ženy, přítelkyně a nebo jen tak se tam jdou pobavit. Asi tam vezmu Aless taky, už jsme ji tam jednou bral. Dal jsem na ni iluzi tak, že vypadla jako víla, takže myslím, že nebude problém to zopakovat a potom případně zmizet, kdyby na to došlo, což si nemyslím- *Usmál se a koukl se na Case, než naklonil hlavu na stranu a zadíval se před sebe.* Ale tady ej taky nádherně, to se musí nechat. Určitě tu nejsem naposledy, Casi. *Mrkl na svého kamaráda a vděčně mu pokynul hlavou.* A líbánky, jo, přesně, jak říkáš. Seznámíme se s domovy a něčím nevšedním pro oba, něčím ale, co se k nám poutá.
*Když slyšel, že jej tam už Remi vzal, jen se překvapeně usmíval.* Takže už tam byla, no super, tak v tom případě si pak užijte i tu tancovačku. Určitě to bude pro oba dobrý zážitek. Co jsem slyšel, tak jsou takové oslavy nejlepší a všichni se moc baví. Všude je plno alkoholu a hlavně hudby, budete to mít moc fajn. *Usmíval se a dál projížděli celým parkem.* Tady je hezky, ale znám i lepší stáje, ty mimo New York jsou nejlepší, je tam víc míst na projížďky, přece jen je tam rozsáhlejší příroda, jezero, řeky, prostě je to mnohem lepší, ale to ti jednou taky ukážu. Nebo ti dám adresu a sám si tam zajedeš. *Pronesl s úsměvem a prohrábl si jednou rukou svoje vlasy, načež jej dál poslouchal.* Je to milé, že se tak poznáváte. Mimochodem, tohle jsem se chtěl zeptat. Víš, jak jo s pravými jmény víl. Řekneš jí někdy to svoje? *Optal se zvědavě.
*Remi ihned při kývl hlavou na souhlas. Potom pohladil koně opět po krku, než se zadíval opět na Castora.* Jo to vím, že tam jsou skvělé tancovačky i plesy, přeci jen, byl jsem na tom na zimním dvoře. A pokud tohle bude něco na podobné bázi, tak jedině dobře. Ale myslím si, že tohle je jenom taková vesnická tancovačka, kde se tak sejdou lidé i ze spodiny. Přeci jen, to co pořádal Král bylo takové víc noblesní. *Usmál se Remi mi a potom naklonil hlavu na stranu, než poslouchal, co Castor dál povídal.* No tak super, tak se podíváme i tam. Sám tam asi nepůjdu, budu rád moc za tvůj doprovod. Takže až tam zase budeš mít cestu, nebo budeš mít prostě jen volný čas, nebo tě napadne, že by jsi mohl oslovit svého kamaráda Remiho s tím, že někam valíš, tak mi řekni a já se určitě přifařím. *Mrkl na Castora Remi a pak se zářivě usmál jako měsíček na hnoji. Potom se zamyslel nad Castorovou otázkou.* Musím říct, že mne samotného už to taky napadlo. Ale mám z toho trošičku strach. Přeci jen, myslím si že moje pravé jméno, je ta poslední věc, kterou by kdo kdy měl znát, ne že bych jí nevěřil, ale lidé jsou lidé, bytostí jsou bytosti, a nikdy nemůžeš nikomu věřit na 100%. Pokud tedy někomu řeknu své pravé jméno, pak to asi bude na mé smrtelné posteli. *Obeznámil jej Remi a pak se podíval opět na svého kamaráda.* Ostatně, Ty už si někomu své pravé jméno řekl?
Já si myslím, že to je právě to lepší. Jako ples u krále je fajn, jen je to trochu, jak jsi říkal noblesní, ale právě ty venkovské tancovačky jsou lepší v tom, že jsou uvolněnější a víc si to každý užívá. *Usmál se a sám si vzpomněl na pár takových chvilek, které zažil.* Tak si to tam hezky pak užijte. *Usmíval se na něj a lehce pokýval hlavou.* Neboj se, pokud tam budu mít cestu nebo tak, určitě ti řeknu a zajedeme tam. Budu moc rád, když tam ani já nepojedu sám. *Uculil se na něj a pohladil Královnu po krku. Pak Remiho jen dál poslouchal a občas přikyvoval, než se lehce zamyslel.* Jasně, rozumím ti, přece jen je to citlivá věc a říct, to je riziko. Takže tě chápu. A pokud jde o mě, tak ano, já své pravé jméno řekl jen jednou. Řekl jsem to své ženě Olivii. Taky jsem nad tím přemýšlel, ale nakonec jsem to udělal a nelituju. Ona toho nikdy nezneužila, chápala to. A já jí za to miloval ještě víc.
Přesně tak. *Vykřikl radostně mladý fér a podíval se na Castora.* Myslím si, že o to spíš asi to užijeme, když to nebude tak moc vázané na nějaký dress code, a bude to prostě takové volnější. Klidnější, a hlavně, bude to na podzimním dvoře, na dvoře, kde asi jen tak nepotkám svého otce což je velké plus. *Podotkl Remi. Nechtěl moc Castorovi říkat o tom, jak mu jeho otec vyhrožoval ohledně jeho sňatku z Alessandrou, snažil se na to popravdě nemyslet, ale i tak byl pořád nějak v pozoru, kdyby se přeci jen jeho otec k něčemu takovému snížil.* Dobře, já ti budu moc rád dělat společnost, tak nějak jsi mě do toho dostal, a to tu jsme jen chvíli. Usmál se Remi a pohladil koně po krku. Po chvilce ale seskočil, pohladil jej po hlavě, vzal otěže do ruky, a dál šel kousek pěšky, zatímco vedl koně za sebou.* Ach jistě, rozumím ti, přeci jen byla to milovaná bytost. A pokud si ji věřil, tak je to skvělé, a tak trošku ti závidím. Víš, já si myslím že vzhledem ke své minulosti, kdy mi bylo do hlavy rváno něco, co bylo v podstatě falešné, ne úplně lež, ale otec využíval toho, že na světě prostě zlo je, a tak ho využil ve svůj prospěch, tak je moje důvěra přeci jen trošičku nabořená. Není to Alessandrou, není to Chiarou, Není to tebou. Není to nikým z vás, je to prostě tím, čím jsem si prožil. *Pronesl mladý fér, možná jako kdyby se i Castorovi omlouval.*
Podzimní dvůr je fajn, takže tam budete mít klid a užijete si to jak se patří. A jak se vlastně líbilo Aless ve Faerii, když už jsi říkal, že jsi jí tam vzal? *Usmíval se a na chvíli se zase rozhlížel kolem.* Někdy se musím i já zase podívat do té naši vílí země. *Zapřemýšlel Cas nahlas, než svou klisnu zastavil, seskočil z ní a pak už šel po boku Remiho po svých, přičemž jej poslouchal.* Chápu, že minulost se s tebou táhne a prostě jsou věci, které kvůli tomu jdou těžko, ale to časem zmizí. Navíc, není kam spěchat ne? Věř mi, ono to přijde samo, kdy ucítíš ten pocit, že právě tato chvíle a tato osoba je ta pravá, na to, abys to udělal, abys jí svěřil to nejvíc citlivé tajemství, které máme. Může to být za den, týden, rok, či století, nebo nikdy. Ale pokud to vážně přijde, poznáš to. Takže je to v pořádku. *Pousmál se na něj a poplácal jej lehce po rameni.*
*Remi se na Castora pousmál, a potom pokýval hlavou.* Máš pravdu, přijde mi, že podzimní dvůr je klidnější. A nebo je to možná jenom objektivní dojem, už jenom proto, že k němu se moje minulost tak moc neváže, jako k tomu zimnímu. *Zapřemýšlel Remi sám nad svými úvahami, které se mu momentálně honili v hlavou. Potom se podíval opět na Case a Usmál se.* Líbilo se jí tam, a moc. Upřímně, ještě jsem neviděl nikoho, komu by se v naší říši nelíbilo. Přeci jen, je to vílí země, no ne? *Zasmál se Remi mi a potom už jen poslouchal, co Castor říkal a přikyvoval mu souhlasně hlavou.* Ano, myslím si, že pokud to má přijít, tak to přijde. Ale teď to asi nemůžu říkat, už jenom proto, že se známe s Alessandrou všeho všude jen pár měsíců, a co se mně a lásky týče, což tedy zahrnuje i důvěru v nějakého člověka, tak nejvíc jsem kdy věřil Chiaře. Ale pořád, myslím že to nějaké rezervy má, a určitě bych se bál. Přeci jen, kolem nás jsou jiní lidé, a pokud by se těm lidem nebo bytostem podařilo z těch, kterým své jméno řeknu, to jméno nějak vypáčit, i kdyby to třeba ty dané osoby prozradit nechtěli, tak pořád jsem v ohrožení. Takže si i tak myslím že moje jméno je moje věc, kterou si vezmu do hrobu. *Podotkl Remi, ale pak pokrčil rameny.* Ale no, je mi teprve 24 let. Kdo ví, co se za tu dobu, co budu naživu, ještě vůbec změní. *Usmál se mladý fér.*
*Castor jej poslouchal a přikyvoval.* Je klidnější, ale čím to je, to ti nedokážu říct. Ale každopádně, si to pořádně užijte. *Pousmál se a pohladil Královnu po nozdrách, když se k němu více naklonila, zatímco dál spolu kráčeli pěšky, ovsem pomalu se už otáčeli a vraceli se zpět ke stájím, přitom kamarádka s úsměvem poslouchal.* Hele myslím, že by se našel někdo, kdo by řekl, že se mu tam nelíbilo. *Uchechtl se, ale pak zvážněl.* Přesně jsi mladý a kdoví co bude za několik let. Buď to přijde nebo ne, je to zcela jen a jen na tobě. *Pousmál se.* Navíc jak říkaš, jste spolu krátce a na všechno máte času dost. I kdyby sis to jméno měl vzít do hrobu, tak je to jedno. *Mrknul a pak zastavil a znova se vyhoupl do sedla.* Nevím jak ty, ale ještě než se vrátíme se projedu. Jdeš taky nebo to dojdeš? *Optal se jej a culil se jako měsíček na hnoji.*
*Remi se na svého kamaráda podíval, pokynul mu hlavou, a pak se usmál.* Užijeme, neboj se, pokud něco, tak ti přivezeme i nějaký suvenýr, neboj se. *Mrkl na něj Remi a potom se nakonec opět vytáhl do sedla a jemně popohnal koně do svižnějšího kroku.* Já se ani nedivím, vždyť je to tam ve finále strašně nádherný. *Přiznal Remi a začínal být pomalu víc a víc rád, že začal svou rodnou zemi poznávat. Potom kývnul Casovi na souhlas.* Jo přesně tak, máš pravdu. Přeci jenom, i ona je mladá, já si myslím, že celý náš život máme ještě před sebou, společně i s tím aby jsme si vybudovali důvěru, a já jí mohl svěřit něco tak osobního jako je moje jméno. *Usoudil nakonec mladý fér a usmál se. Když se Castor vytáhl do sedla, tak se podíval před sebe směrem ke stájím.* No nevím, já jedu ale jak ty? *Optal se Remi, načež pobídl koně do klusu následně do cvalu a potom i do trysku.*
*Fér se zasmál a přikývl.* Tak jo, budu rád, když i něco dovezeš, klidně to může být i něco tekutého, pak až se zase zastavíš nebo já za tebou bychom si dali dobré vílí pitíčko. *Uchechtl se, načež na něj pohlédl.* Přesně tak, jste mladí, zamilovaní, s životem před sebou, líp bych to ani neřekl. *Mrknul a když viděl, že nasedl taky, tak se jen spokojeně usmál.* Já jedu taky a budu tam první. *Zasmál se a stejně jako on pobídl koně do klusu, cvalu a následně do trysku. Po chvíli už dohonil Remiho a jen se spokojeně smál.* Vážně si myslíš, že můžeš vyhrát kámo? *Smál se a ještě víc koně pobídl, před nimi se už pomalu rýsovala cílová rovinka, kdy bylo vidět bránu stáji.*
*Remi se na něj usmál.* Jasně že ti něcoo přivezu, to se nemusíš bát. hele, já mám doma pořád ještě tu dobrou medovinu, takže si můžeme dát, až třeba přijdeš na návštěvu. *Mrkl na něj fér, ale slíbil mu, že mu ještě něco donese ze dvora, přeci jen, třeba by tam měli nějaké své speciality.* To si piš, jsme zabouchlí a mladí, tohle bude ještě sranda! *Usmál se, načež se nechal unášet koněm. Už už viděl, jak Case předjížděl, a taky že jo. Už se mu chtěl vysmát, ale kůň nezastavil. Až před hromadou sena tak nějak zamanévroval tak, že Remi zahučel do té kupy sena a kůň odběhl stranou. Remi v hromadě zmizel doslova celý, koukaly mu jen špičky bot.
*Castor se smál a snažil se ho pak ještě předjet, ale to už se všechno semlelo tak rychle, že ani on sám nevěděl, co dřív dělat. Zastavil svého koně a rychle seskočil dolů.* Remi jsi v pořádku? *Optal se starostlivě a ihned se vydal k velké kupě sena na místo, kde viděl jeho boty.* Remi.* Ozval se znova, přece jen mu prvně fér ani neodpověděl, a když se tak stalo i teď chytil jej za nohy, nebo spíše za boty s tím, že ho vytáhne, ale k jeho překvapení najednou držel v ruce jen boty bez Remiho.* Mám boty, ale kde je do hajzlu Remi. REMI!! *Zavolal znova a začal obcházet tu velkou hromadu sena, hledajíc svého kamaráda.*
Tady, tady jsem!! *Ozvalo se. Byl to kdo jiný, než Remi, který vyšel zpoza hromady sena, na sobě měl všude samá stébla od sen, ale smál se od ucha k uchu jako blázen a hleděl na Case před sebou.* Sakra, to byla ale povedená eskapáda!! To se mi moc líbilo. Hele, Casi, vrať mi ale prosím boty, tak nějak mě kouše do noh seno, stejně tak jako mě kouše uplně všude. *Zasmáls e Remi, hodnotíc svůj celý stav na těle, a pak se natáhl ke Casovi.* Ale bylo to moc fajn! A cílovou rovinou jsme proletěl první, první!! *Vysmál se mu.*
*Když ho uslyšel, došel za ním a chvíli si jej jen prohlížel, držíc v ruce jeho boty, než se pak začal hlasitě smát a když to nečekal, hodil po něm jeho boty.* Jsi opravdu kus blba Remi. Letěl jsi jak pytel švestek, to ti říkám, škoda jen, že jsem u sebe zrovna neměl nic čím bych to natočil, protože tohle by byl virál. *Smál se, div se za břicho nepopadal.* A máš ve vlasech seno. *Uchechtával se dál, než k němu došel a začal mu to obírat.* Takže ne jen zahradník, ale už i sedlák z tebe. *Dobíral si ho dál a smál se. Po chvíli ale přestal a jen se snažil nějak uklidnit.* No asi bude nejlepší sehnat koně a hezky je vrátit. *Zazubil se. Pak si chytil Královnu, kterou zavedl do stájí a s pomocí Lucy jí odstrojil a když měli hotovo, rozloučil se a spolu s Remim nasedli do auta. Načež jej zavezl domů a sám se pak rozjel k sobě do bytu.*
*Fér měl radost, těšil se. On sám měl přírodu a vše s ní spokojené moc rád, takže Remiho nápad vřele uvítal. Když sjeli výtahem dolů, vyšli ven a z budovy zamířili rovnou k jeho autu, kde oba nasedli.* Tak a jedeme. *Uculil se, hned na to nastartoval a vyjel.* Hele jsme na to dva, tak pobereme, co budeš potřebovat. Mimochodem, co tam nenajdeme, napadlo mě, že bychom příště mohli zajet někam jinam, třeba někde na venkov, tam většinou jde najít ještě lepší bylinky a kytky, takže pokud budeš mít zájem, příště si můžeme u dělat výlet tam. Navíc bych si i rád zajezdil na koni, takže to můžeme spojit. *Uculil se a za jízdy na něj kouknul. *Umíš jezdit na koni? *Optal se jej pak ještě zvědavě.*
*Remi ihned přikývl na souhals.* NO tak dobře, tak jak tedy navrhuješ, to mi zní dobře, pojedeme jinam. Myslím si, že tam bude určitě těch bylinek o to víc, takže jo, jo fajn, beru! *Vypískl nadšeně, ale pak se zadíval na mladého féra a vykulil oči.* Koně? ty jezdíš na koni? Hele, já na něm párkrát seděl, jo, mám je rád, jen jsme nějak neměl nikdy čas podívat se na to, jestli tu jsou. Ale očividně jo, no tak to je fajn!! A kde to tam je? Že bychom si domluvili nějakou tu vyjížďku? To je docela dobrý nápad! *Uculil se vesele, hledíc na svého kamaráda, než otočil nakonec pohled před sebe.* Teda, to ej něco. Jo, jezdil jsme, jezdil. Ještě, jak jsem žil v Římě a nějak se pohyboval po Evropě, tak jsme tam přebýval. *Usmál se Remi a spokojeně zavrněl.*
*Castor se na něj usmál.* Já to myslel jakože teď pojedeme tam, kde jsi chtěl a když nenajdeme bylinky, které bys chtěl, tak potom bychom jeli na venkov, ale záleží teď co chceš, jestli tu zahradu kašlat a jít rovnou na venkov a nebo jít tam i tam, jako času máme dost, můžeme celkově stihnout všechno . * Pousmál se a řídil dál.* Ano jezdím na koni, už dlouhou řádku let, učila mě to ještě matka, ale pak jsem se více zdokonalil až, když jsem přišel do New Yorku, občas když je hezky a chci vypnout úplně, tak jezdím za město. Je to malebné místo, je tam klid a nádherná příroda, stáje mají taky úžasné a koní na výběr plno. A ty projížďky, tak ty stojí za to. Ale to uvidíš sám. *Zazubil se.* A jestli umíš alespoň trochu tak je to paráda.
*Remi se na moment zamyslel, ale pak se otočil na Castor a usmál se.* Hm, asi bych navrhl to, že nějak sfoukneme to i to. Chci se podívat do té zahrady, Jenn mi říkala, že tam toho je fakt hodně,. a myslím, že vůbec neuškodí, když se podívám jak tam, tak i pak na tom venkově, kde to vlastně že je? *Optal se, a pak Case navedl, kde má odbočit.* je možné, že jsme o tom už slyšel, přeci jen, v NY nejsem první den., A ano, ty projížďky si pamatuji. Jééé, to tě musím někdy vzít i do Říma, až se tam zase budu vracet, protože projížďky tam, to bylo něco tak zatraceně kouzelného, že mi to snad ani věřit nebudeš. *Zavrněl, a když dojeli na místo, tak vystoupil. Remi se uculil.* Super, ještě že tu je otevřeno 24/7! *Zajásal.*
*Cas se usmál a jel, kde mu Remi ukazoval.* Tak v tom případě, jedeme na obě místa, jak jsem říkal, času mámě víc než dost, tedy pokud nikám nespěcháš. *Optal se a jel dál, po chvíli už vjížděl na parkoviště, kde zaparkoval a stejně jako fér vystoupil i on, načež se rozhlédl kolem sebe.* Abych řekl pravdu, tak tady jsem ještě nebyl a to tu žiju docela dlouho. *Uchechtl se a došel jej.* Jinak ty koně jsou asi hodinku cesty za New Yorkem, není to ani nijak moc daleko a kde, hm ten název jsem zapomněl, ale až si vzpomenu, tak ti řeknu. Každopádně se těším na obě dvě místa. *Mrknul a nechal se už vést Remim, přece jen on už tady byl a věděl kudy kam*. A máš nějaký seznam těch bylinek, které bys chtěl? Já jen, abych věděl, po čem koukat.
*Remi se na něj usmál apřikývl.* Jo, tak to se budu moc těšit. *Mrkl na něj a pak už zamířil mezi zahrady a podíval se ně Case.* Ne, nemám nějak žádnou představu o tom, jak by to mělo vypadat, co by to mělo být, abych řekl pravdu, tak prostě jen uvidím, co to je, a podle toho si to vezmu. Pokud ale vím, co mi chybí tak nějak, abych to řekl z hlavy, tak myslím že kozlík, dochází mi bazalka, a chtěl bych si vysadit bobkový list. Taky by se mi hodilo zase o něco víc máty, jako mám ji a mám ji dost, ale každá navíc se hodí. Pak taky, hm, nech mě přemýšlet. *Zavrněl Remi, než se pak rozzářil.* JO, heřmánek mi chybí, tak ten taky, a to bude asi vše z toho, co znám, zybtek už se jen uvidí. *Ušklíbl se a ukázal na tašku u boku, ve které měl i desky, na každé desce štítek a u věcí tužku, aby si to mohl nadepsat.* No, a ty už jsi tam tedy byl, jo? Půjčují koně i jen tak, nebo musíš s instruktorem? Na to musíš mít nějaké ty zkoušky, ne? Aby jsi mohl sám. *Optal se Remi.*
*Castor šel s ním a když vešli, jen se nadšeně rozhlížel všude možně.* Oukej, tak když uvidím něco z toho, co jsi řekl tak ti to vezmu a možná i něco, co bych si myslel, že bys taky mohl potřebovat. *Uculil se a kráčel spokojeně dál, byl z toho nadšený.* Páni, žiju tu tak dlouho a ještě jsem si nenašel čas sem zajít. Vědět, jak je to tu úžasné, jsem tu pořád. *Uchechtl se a když viděl to, co Remi chtěl, hned se jal toho, aby si nenápadně něco odtrhl. Pak to podal Remimu a jen se uculil, než jej poslouchal dál.* Jo párkrát jsem tam byl, většinou, když už jsem měl města dost a chtěl jsem trochu vypnout. Půjčuji koně jak s instruktorem, tak samostatně, záleží, jak jezdit umíš, ale já už jezdím sám, jelikož no… prostě už přec jen jezdím dlouho. Takže pokud pojedeš se mnou, tak pojedeme sami na projížďku. *Usmál se na něj.*
Ajo vlastně, občas zapomínám, kolik ti vlastně je, drahý příteli. *Usmál se na něj Remi a přátelsky plácl Case po zádech. pak se rozhlédl kolem sebe a ukázal před sebe.* Hele támhle ten záhonek vypadá dost dobře, jdeme!! *Zavelel fér, a jakmile k onomu záhonku doběhl, tak se jen spokojeně usmál, pak se přeci jen rozhlédl, jestli jej někdo jen tak nevidí, ale jakmile spatřil, že na ně nikdo vyloženě podezíravě nekoukal, tak se sehnul, aby se jak toho trhat květinky, jež se mu líbily a jež chtěl. Pak ale vrátil konverzaxi zpět ke Casovii.* A kde že jsi říkal, že to je? Queens? nebo jinde? To mě zajímá víc. Jako, ti koně zní fakt fajn, ale přeci jen, znáš mě, ty kytky mi zní o něco ještě líp. *Přejel si jazykem po rtech.*
No tak nějaký věk už mám, ale zase tak starý nejsem. *Uculil se na něj a když Remi zavelel, tak se vydal s ním. I on občas koukal, zda se nikdo nedívá a nebudou mít problémy, ale když nebyl nikdo kolem, tak se jen spokojeně sklonil a pomáhal Remimu natrhat květiny a bylinky, které chtěl. Mezitím jej poslouchal, než se usmál.* Ne není to v Queensu, ale o trošku dál. Jsou to Stáje Riverdale, ty jsou v Bronxu, ale znám ještě jedny, jen ty jsou dál, až na venkově, takže pak záleží, kde budeš chtít jet, pokud tedy budeš chtít. *Zasmál se a dál trhla bylinky pro svého kamaráda, načež se občas koukal kolem sebe, zda na ně náhodou někdo nejde.*
*Remi se zrovna ohýbal pro pár květin, než se podíval na Case a uculil se.* Abych pravdu řekl, tak jsme neslyšel ani o jedních. Ale hele, jak jsem říkal už dřív dneska mám čas, celý dnešek a i zítřek vlastně, u Erna zatím nebudu, takže můžeme kamkoliv kdykoliv, mě to vadit nebude. Takže, nechám na tobě, kam se podíváme. Ale jak jsem říkal- už je to dlouho, co sjsem na koni seděl, určitě si ještě něco pamatuji, ale zase bych na to uplně nespoléhal, tak tě nechci nějak zdržovat, nebo tak, víš co. *Pronesl, a pak se zvedl, ukázal Casovi plnou dlaň květin a zaculil se.* Hele, koukej, to je něco! *Zavískal nadšeně.*
Vidíš, slyšíš nich teď, ale abych řekl pravdu, má raději ty, co jsou dál od New Yorku, přece jen je už město daleko a je tam větší klid, více přírody. Mají tam i ubytování, takže když si člověk jede odpočinout třeba na víkend, ideální. Vážně doporučuju. *Mrknul.*A i když jsi na koni seděl méně, tak to vůbec nevadí a určitě mě nijak nezdržuješ, klidně ti ještě ukážu, co a jak a rozpomeneš se hned na to, co už znáš, pak ti to ani nepřijde. Až tedy budeš mít květin už dost tak pak můžeme klidně vyrazit. *Culil se jako měsíček na hnoji a do dlaní, ve kterých už Remi květiny měl, mu dosypal ještě ty, co posbíral on.* Je toho spousta, ale jsou nádherné, no vypadá to, že tvoje zahrádka se pěkně rozroste, jak ta doma, tak ta u Aless co. *Zazubil se na něj Castor.* Tak, co ti ještě chybí?
*Remi se nad jeho pochvalou nasbírané sbírky jen spokojeně zavrtěl, jako kdyby se natřásal páv, a jakože to on uměl, než na Case mrkl.* Anii nevím, co mi chybí, jak říkám, beru to náhodně. ještě se podívám támhle, myslím, že jsme tam minule zahlédl, čili papričky a nějaké ovoce, tak se na to chci podíval. No,. ovoce, teď už jen rostlinky. Ale jahody si vezmu. *Ušklíbl se a přebehl si vedle, pak koukl na Case.* Tak jo, pojedeme se podívat k těm, co jsou blíž, a příště k těm druhý, hm? *Optals e jej, utrhl si pár květinek a pak se na Case usmál.* Tak jo, já mám hotovo, jestli teda budeš chtít, tak se může jet. *Usmál se od ucha k uchu a věše co měl dal do své tašky u pasu.*
*Castor jej poslouchal a šel dál s ním, cestou se jen uchechtával a sledoval ho.* Ty jsi vážně takový zahradník, ale mám radost, že ty máš radost. *Culil se a přidal mu ještě pár rostlinek nějakého ovoce a k tomu pár druhů chilli papriček, které tam viděl.* No já už ti dal všechno, co jsem nějak viděl, takže pokud ty máš hlavně hotovo, můžeme vyjet. *Pronesl a oba se pak vydali k východu. Když pak vyšli ven, nasedli do Castorova auta, načež fér ještě kouknul do navigace, aby našel adresu, kterou potřeboval.* Tak platí, teď jedeme do těch bližších a příště dál. *Pousmál se a když měl co potřeboval, tak konečně vyjeli směr Bronx.* Tak mě napadlo, že bys tam pak mohl vzít i tu tvou divošku, někam na venkov, hodně tam jezdí i páry na víkendy, ber to jako tip na výlet. *Uchechtl se a pokračoval dál v cestě.* PŘESUN
Hele jestli tvoje manželka má alespoň jedno zvíře, tak zvládne i tu tvou kočku i když je to holka, takže klídek, aby ti jí nechtěla ještě vzít a neměla jí ráda víc jak tebe. Dobíral si ho fér se smíchem a když nanosili všechno nahoru, tak se rozhlédl. Tak za prvé, máš vážně útulný byt a za druhé, uložíme to hezky popořadě. Mrknul a zkontroloval zvířata. Oo ale Eiza je moc hezké jméno, tohle bych jí nechal. Usmál se už přemýšlel co a jak. Ten záchod jo, dáme ho na chodbu, je krytý, takže bude tam v pohodě. I škrabadlo v obývací je dobré místo a nejlépe někde u okna, aby když na něm bude mohla koukat ven. Misku s jídlem a vodou, bych dal někde do kuchyně, na nějaké klidné místo. Pelíšek jí dej kde uznáš za vhodné, klidně i do ložnice někde, je možné že si pak sama vybere, kde se ji bude nejlépe spát i když to bude asi tvoje postel. Zasmál se. No a hračky bych jí taky dal někde na jedno místo. A granule pak jen přesypeme do toho boxu a dobroty do toho druhého a myslím, že bude hotovo. Uculil se a dal se do práce. Když měli hotovo, tak se rozloučili a Cas se s Lynx vydal domů.
*Poslouchal jej a usmál se.* tak jo, jdeme na to!! *Vrhli se tedy na to a než by se nadáli, bylo hotovo. Remi poděkoval Castorovi za pomoc, než se nakonec vypařil pryč. Remi pak počkal, až si Emett přešel pro psi, než se sám jal děla chůvu novému přírůstku rodiny.*
No tak jo, někdy si taky třeba půjde podívat za námi, to bude fajn. *Okomentoval Remi to, co řekl Cas o Lynx. Když pak vystoupili před jeho panelákem, zabouchl Remi dveře a vydal se ke vchodu. Odemkl, podržel Casovi dveře a pak už se jen vydal k výtahu. Se dveřmi od nich udělal to samé a když vyjeli nahoru, tak za pak otevřel a pozval jej dál.* Sedni si kam chceš, no však to znáš. A co ti nabídnu? Já so dám kafe, ale já musím mít asi svoje, to mi jede nejvíc Co ty, dáš ještě jedno? *uculil se, než nalil vodu do kávovaru. Pak zamiříl do pokoje.* Maličká, kde tě mám? *Zvolal. Po chvilce se ozvalo tiché, jemné zamňoukání a napřed mu vyběhlo bílé kotě. Remi se sehnul, aby ji vzal do náruče a došel zpět za Casem.* Podrav strejdu, tady! *uculil se a kotě strčil Casovi do náruče.*
*Jen co Cas, došel i s Remim k němu do bytu, sundal so boty a posadila se na židli v kuchyni.* Kafe si dám moc rád, zvlášť, když je domácí. *Uchechtl se jen co se objevilo i malé kotě, usmál se ještě víc.* Ale podívejme se na to malé stvořeníčko, jak si tu vesele žije. *Přivinul si jí do náruče a vtiskl kotěti pusu mezi ouška na hlavičku.* Ale musím říct, že vypadá o něco líp. Léky asi zabraly a navíc je v teple a má dostatek jídla a určitě se s tebou tady taťulda i dost mazlí co. *Uchechtával se, když mluvil s kočkou a přitom sledoval Remiho.* To víš, on se o tebe bude starat moc dobře. Dá ti to nejlepší papání a dobroty, hezky si tě rozmazlí a ty si z něj v noci budeš dělat polštář a hlavně prolézačku, viď maličká. *Smál se dál, zatímco Eizu drbal v kožíšku.*
*Remi se na něj otočil, než se ale podíval zpět ke kábvovar.* Dobře, a příchuť tak nějak jakou? *Optal se jej a raději na stůl vyndal všechny ukázky kapslí, jež měl, od limitek až po nějaké ty standartní. Pak se vydal do obýváku kouknout se na ty dva.* To už si ze mě dělá, každou noc mě probudí to, že mi vyleze na břicho, bok nebo záda a šlape mě jako zelí. *Protočil fér očima, ale pak se zaculii.* Ale je to strašně roztomilý, je to prostě malý poklad, asi moje dítě, co budu prostě mít. *Zasmál se a pak kotě podrbal taky, než se vrátil vedle. Sám sobě začal připravovat vanilkové latté, čekal, až si vybere i Cas, a zatím se opřel o liinku.* Jo, ale má se dobře, jde to na ní poznat, na malé. A jsem za to moc rád. *Usmál se.*
*Fér jen překvapeně pohlédl na všechny příchutě.* Teda, ty máš dobrou zásobu, to se musí nechat. No ale když už si mám vybrat, tak si prosím karamelové latte. *Mrknul na něj a dál se věnoval kotěti, které si držel na rukou.* Takže si tě hezky šlape jako těstíčko, ale to je milé. *Zaculil se Castor a mazlil se s Eizou dál.* Tak ona ti tím projevuje lásku a vděčnost, jsi teď její rodič, takže tě občas musí pošlapat. Ale jinak je fajn, že si už zvykla a ty docela taky. Musím uznat, že máš moc hezkou dceru, jako kdyby ti z okna vypadla. *Dobíral si ho teď na oplátku on, konečně mu to mohl nějak vrátit.* Určitě jí s matičkou vyberete dobrou školu a provdáte jí za dobrého manžela. *Smál se dál.*
*Remi se uculil a když si on připravil své laté, tak dal vařit to pro Case, Behem toho, co je kamarád mluvil, se zasmál a mrkl na něj.* No to víš, jsem na ni pyšný, na holku moji. je krásná, miloučká, roztomiloučká a hodná, tak jako já. Ale to, že občas vytasí drápky, to má asi po Aless. *Zasmál se a pak si kotě od Case převzal. Dal si jej na rameno, kde se malá kočička uvelebila, svoje kafe položil na stůl před sebe a pak, když bylo hotové i Casovo, jeho před něj. Pak přisunul ještě cukřenku a podívals e na něj.* No, abych to dořekl, tak ten vlkodlak, byl z Praetoru. A, no, tak nějak, už jsi to asi slyšel, co? To o těch čipech. myslím ale, že na nás se to jako víly nevztahuje, ne, když máme vlastní říši? Nevím, já ty jejich politický frašky moc nesleduju. *Ušklíbls e Remi a latté si zamíchal.*
*Smál se i celou dobu, co Remi povídal.* No tak to jako nevím jestli je po tobě hodná, teda možná jo, ale řekl bych že i pořádné ztřeštěné pako to po tátovi bude, a když už je řeč o mamince, tak a už ví, jaké děťátko sis přivedl domů? Nebo je to pořád ještě překvapení. Já jen, aby jí pak netrefilo, až to na ni vybalíš, že jste rodiče. *Uchechtával se dál a když mu dal kafe na stůl, jen pokynul díky a dal si do něj ještě jednu lžičku cukru, jenž pak zamíchal a sledoval féra před sebou.* Ach ano o těch čipech se to ke mně už taky doneslo. Abych řekl pravdu, doufám, že na nás se to opravdu nebude vztahovat, přece jen mít v těle nějaký kov nebude nic příjemného a vůbec, přijde mi to jako děsná fraška, čipovat nás jako nějaký dobytek. *Zazubil se.* Myslím, že se to nebude nikomu moc líbit.
*Remi se uculil, zatímco jej poslouchal. Pak zavrtěl hlavou.* Kdepak, moje sladká nastávající o tom ještě pořád neví, ale dozví se to, jen co se s ní spojím. teď jsme neměl moc čas, navíc, zítra zase letím na dvůr a bude toho až nad hlavu, je to asi i takové překvapení co zjistí až sem přijde. Jen doufám, že o ní omylem nezakopne, ona se malá ráda plete pod nohy. *Ušklíbl se a sledoval, jak si kotě slezlo na stůl, pak Remimu na kolena a pak seskočilo dolů, než se vydal k parapetu, na který se vyškrábalo, lehlo si mezi květiny a slunilo se.* A teď si hraje na kytku, no hezký. *zasmáls e Remi a kotě chvilku sledoval, než se otočil na CAse.* No kdyby mě to potkalo, nechám si to vyříznout a nebo to udělám sám a budu to raději nosit v peněžence, nebudu mít v těle žádné železo. *Odfrkl si fér.*
*Castor popíjel své kafe a usmíval se.* Tak to bude mít teda hezké překvapení, až sem dojde a uvidí tu malou chlupatou kouli, teď už jen, aby jí fakt nenakopla nebo na ni nešlápla, pokud se plete pod nohy. Sám to znám, když byla Lynx malá, pletla se všude, kolikrát jsem jí šlápl na ocas nebo jí nechtíc přivřel dveřmi, když jsem někam šel a ona běžela za mnou, ale to je asi jen o zvyku. Je to přece jen ještě malé dítě, plést se bude. *Uchechtl se a pak sledoval, jak se Eiza hezky sluní mezi kytkami, načež se dál usmíval jako měsíček na hnoji, než svůj pohled věnoval Remimu a dál jej poslouchal.* Tak pokud to budeme muset mít, tak to udělám taky, přece si pod kůži nenechám něco, co mi uškodí, to je pitomost. Prostě to vyndám a pokud budeš někdy chtít, vyndám to i tobě. *Mrknul a dál popíjel své karamelové latté.*
*Remi se opět otočil na Castora a usmál se.* Jo, to ona se ráda plete po nohy, dokonce i mně a docela často. Je jí prostě všude pořád plno. Ale hlavně v noci, to buď běhá jako blázen, a nebo mě prostě šlape tak jak jsem ti říkal. *Usmál se mladý fér, natáhl se a malé kotě podrbal po zadečku, než sklidil jen kritické zamňoukání. Ihned zvedl svoje ruce na obranu a ušklíbl se.* No tak promiň královno, já už na tebe teda sahat nebudu, když máš své vlastní pohodlí. *Ušklíbl se Remi a pak se otočil zpět na svého kamaráda, než se napil kafe.* No s těma čipama je to pěkná sranda. Pokud ale vím dobře, tak ve Faerii se na to Dohody nevztahují. Nebo alespoň to tak bylo, si tedy myslím. No ale kdybych to někdy měl mít, tak jak říkám, prostě to půjde z těla ven. Zahrajeme si zkrátka na doktory. *Ušklíbl se a pak vstal. Přišel do kuchyně, kde otevřel dvířka pod dřezem a z prostoru mezi hrnci vytáhl konvičku, kterou napustil vodou.* Musím tady ty kvítka trošku zalít, je jich hodně a docela na ně praží. *Vysvětlil a začal květinky zalévat vodou.*
*Culil se, když kotě protestovalo, při Remiho doteku.* To si nesmíš dovolit, pro teď je tu ona královnou a všechno jí tady patří, včetně tebe a pokud ona bude chtít, pak jí můžeš pohladit. *Rozesmál se Castor a koukal na Remiho, který na něj jen překvapeně hleděl.* No co, měl sis nastudovat soužit s kočkami, pak bys to věděl, od teď prostě nic není tvoje. *Smál se dál, než jen pobaveně vrtěl hlavou a sám kotě lehce pohladil za oušky, přičemž mu dopřáno tiché předení, pak už jen seděl, popíjel kate a sledoval svého kamaráda, jak běhá po bytě s konvicí a zalévá květiny.* Však jak říkáš, když na to přijde, budeme doktoři, nic jiného se a si nedá dělat. *Usmál se.* Mimochodem, s tou konvičkou ti to sekne, už jen nějaký klobouček a je z tebe zahradník jak vyšitý. *Měl dobrou náladu a tak si jej trochu a rád dobíral.*
*Remi se na něj podíval a jen protočil očima.* Jen počkej, já ti dám takového zahradníka, že se z toho ještě zblázníš. *Zasmál se mladý fér, než se sklonil aby zalil další květinu. Potom odběhl ještě do vedlejšího pokoje, tedy do své ložnice, kde strávil dalších asi 10 minut, než se konečně vrátil zpátky a uculil se od ucha k uchu. Konývku, ve které měl ještě přebytečnou vodu vylil, utře jí a uklidil zpět dopPoličky pod dřezem. Potom už se posadil zpátky ke stolu a jal se napít se opět svého kafe, než se podíval zpět na Castora.* Ale možná na tom něco bude, mám ty květiny rád, a myslím si, že u Aless na zahradě si asi vysadí nějaký záhonek venkovních kytek, přeci jen ne všechno mohu mít v bytě. *Ušklíbl se Remi na svým ďábelským plánem a přehodil si nohu přes nohu. Potom naklonil hlavu na stranu a prohrábl si vlasy.* No takže asi tak. A co vůbec u tebe v práci? Jak se má Chiara? *Optal se Remi mi.* Moc sem nechodí, ani se neozývá, jako párkrát jsem za ní byl, ale spíš mě tak jakoby odbyla, než aby s ní byla nějaká rozumná řeč.
*Castor spokojeně posedával na židli a sledoval Eizu, jak se spokojeně slunila, mezitím jí občas podrbal na bříšku nebo za ouškem, ale víc si nedovolil, přece jen věděl, jak je to s kočkami. Když pak nesledoval kotě, tak Remiho, jak lítal po bytě a zaléval jednu květinu za druhou načež se mu občas Castor smál, že je vážně jak nějaký zahradník. Za což si občas zasloužil šťouchnutí, což způsobilo, že se smál ještě víc. Jakmile si pak Remi konečně sednul, tak se i on napil kávy a spokojeně zamručel, než se zazubil.* takže budeš u vily plné upíru zahradničit jo, ale tak proč ne, oni stejně ve dne nelezou ven, tak proč si to tam neudělat podle sebe no ne, občas se za tebou stavím, pokud má ta tvoje bazén, což asi má, si dáme relax u bazénu a budeme se mít dobře. *Uchechtl se, než pak lehce zvážněl.* No Chiara. Má se asi dobře. Svou práci dělá dobře, to se musí nechat, ale že by se mnou nějak komunikovala se říct nedá. Jestli nemá jen blbé období, protože co vím, tak moc nemluví s nikým, jen s Lily občas, ale to je její nadřízená. Takže asi tak.
*Mladý fér se usmál.* Jo, tak nějak se na to těším, udělám si na její zahradě ještě svojí vlastní, menší zahrádku, kde budu mít ty svoje kravinky a podobně. *Ušklíbl se a potom se podíval kolem sebe. Pak si ale povzdechl.* Jo tak nějak jsem si všiml že není ve své kůži. Jen nevím, co se s ní děje, protože se mnou nechce mluvit, ale myslím, že už je to stará na to, aby si to v hlavě dala dohromady sama. Nemůžu jí stát pořád za zadkem. *Zhodnotil nakonec Remi a povzdechl si. Pak se zamyslel.* Co kdyby jsme někam vyrazili, nikam se projet, něco prozkoumat, nebo tak nějak? Je to tu fajn ale úplně se mi zase nechce sedět doma. *Pronesl fér a pak se zamyslel, než zvedl nadšeně ukazováček na prstu jedné ruky a zadíval se Casovi do tváře.* Co takhle podívat se do nějaké botanické zahrady nebo tak? Hele, vím, že kousek od tud jedna je a mají tam nějaké ještě bylinky, které nemám, tak bych si pokradl nějaké domů. *Mrkl na něj spiklenecky.*
Tak na to jsem teda hodně zvědavý, jak ji to tam předěláš, když budeš chtít, tak ti klidně s tím pak pomůžu. *Uculil se a dopil svou kávu, načež vstal a hrnek odnesl do dřezu, než se pak opřel o linku a pohlédl na Rermiho.* Není no, všiml jsem si toho i já a i ostatní, ale tak nějak jí dáváme prostor, aby si to nějak srovnala sama. Jak říkáš, je dospělá. Uvidíš časem, třeba se to zlepší. *Pokrčil rameny a když fér pronesl svůj nápad, jen se uculil.* Si piš, že jsem pro, takže dělej vstávej, jedeme. *Zasmál se.* Tak šup, zvedej ten svůj zadek, jedeme nakrást bylinky do tvé upíří zahrádky. *Dobíral si ho Cas a se smíchem si to kráčel ke dveřím.*
Tak jsou drahá, potřebují spoustu věcí, jak na hraní, tam hlavně pro život, což je jídlo a péči o něj, ale nemusíš se bát. Když to pak budeš už jen nějak dokupovat, tak to bude lepší, to jen teď to budeme brát všechno najednou a poprvé, tak se toho zdá tak moc. *Pousmál se a po chvíli už zaparkoval, před chovatelskými potřebami a vystoupil, pak se ještě sehnul a kouknul na Remiho.* Klidně ji tu nech, koukej, už stejně skoro spí, tak ji tu ni nebude a my si pospíšíme. *Zazubil se na svého kamaráda a pak už jen čekal, až dojde k on a budou moct jít dovnitř. Mezitím, co na něj čekal, tak vzal vozík, přece jen toho budou brát víc než dost. Když pak Remi dosel k němu, Cas zamknul auto a konečně šli nakupovat.*
*Remi tedy kývl na souhlas, ještě jednou rychle zkotroloval jak psi, tak kotě, než zamířil do krámu. Probíhal jim jako blázen, momentálně se cítil ztracený, i když se v nich za jiných okolností cítil jako doma. Cas ho musel ve zverimexu pořád navádět, jinak by vzal Remi vše špatně. Na poprvé dokonce vybíral v odvětví hlodavců, než mu do šlo, že to asi nebude ono. Nakonec zamířil směrem k pokladně, oveseny věcmi stejně jako Cas. Zaplatil, částku raději nekomentoval, a jak odcházeli, otočil se na Case.* Ještě že tu jsi tím autem, upřímně bych to jinak asi nedotahl.* Zhodnotil.*
*Jen co dojeli k autu, zastavil Castor vozík u kufru, který pak otevřel.* No to taky nevím, jak bychom to všechno i s těmi zvířaty tahali pěšky nebo hromadnou dopravou až k tobě domů. Popravde, už by sis mohl udělat řidičák a pořídit si auto, člověk nikdy neví, kdy se co posere. *Zasmál se když psy přesunul na zadní sedadlo a do kufru začal pomalu skládat všechny ty věci, které nakoupili. A že jich bylo požehnaně, ale alespoň na nic nezapomněli.* Už jsi nějak přemýšlel o jméně? *Zeptal se pak během toho, kdy ládoval kufr všemi těmi věcmi. Když měl pak hotovo, vozík odvezl a došel zpět k autu.*
*Remi pomohl kamarádovi na skládat věci do auta, pak se opřel o kapotu načež si vyndal cigarety z kapsy, zapálil si a povzdechl si.* No jo, bude to složité, ale zvládnu to, tomu věř, protože tomu věřím i já. *Usmál se, než vydechl kouř z plic. Pak se koukl na Case a zamyslel se.* Hele asi ne, ale nějak na něj přijdu, to se neboj. Vyberu ji nějaké hezké jméno a bude to moje hezká holka. *Zavrněl a když Cas zmínil i auto, tak se taky usmál.* Hele, a víš že o tom jsme přemýšlel? Aless mě učí jezdit, takže si myslím, že to nebude trvat dlouho, nez se k tomu semele a já budu mít řidičák. *Ušklíbl se.*
Ze začátku možná, než si zvykneš, že máš doma zvíře a tak, ale pak už to ani nepoznáš a navíc, nebudeš ji chtít už nikomu dát. *Zazubil se na něj a postavila se vedle něj.* A jméno se jí taky vymyslí, věřím, že bude mít dokonalé. *Mrknul a nahlédl dovnitř oknem. Všichni čtyři tam hezky leželi a tiskli se k sobě, nad tím se jen lehce pousmál, než se zase zadíval na Remiho, načež pozvedl obočí.* Takže tě učí jezdit? Tak to klobouk dolů teda, to jsem nečekal, že tě k tomu vážně dokope, ale zase tím líp pro tebe. Hele až se to naučíš, tak už stačí jen sehnat auto a hotovo. *Zasmál se.* Budeš další vílí řidič.
*Remi na to kývl a zaculil se.* Jo, ten zvyk bude docela náročnej, jak říkám, nikdy jsem s tím tak nějak nežil, ale myslím si, že to bude tak, jak říkáš. Jak na ten uzel koukám, už teď ho asi nechci dávat pryč. *Usmál se Remi, než kývl opět hlavou.*Jméno...hm...Co Eiza? *Usmál se a podíval se na malou kočičku, než zase zpět na Case.* A ten řidičák...hele, bojím se toho, jasně že. Ale na druhou stranu si myslím, že mi to jen prospěje. Víš co, zase něco poznám, rozšířím si prostory a myslím, že určitě i možnosti, takže i na to se těším. To se dá. *Mrkl na něj, típl cigáro a vydal se k autu.* Můžeme, Casi.
Třeba z mé zkušenosti vím, že je fajn mít zvíře doma, nejsi tak sám, pořád je takříkajíc živo, pořád se něco děje a když se pak přijde pomazlit a dá ti tu svou lásku, za to, že se o něj staráš, je to k nezaplacení. *Uculil se spokojeně.* Navíc tě někdo doma čeká, když přijdeš z práce, teda jo chápu, tebe už tam bude čekat manželka brzo, ale i tak. *Zasmál se a když Remi dokouřil cigaretu, jen přikývl a šel se posadit na místo řidiče. Otočil se ještě dozadu a když už nasedl i Remi, Cas nastartoval a vyjeli z parkoviště.* Jako jo to auto má něco do sebe, zajedeš si sám kde chceš, někdy je to skvělé i na uklidnění, prostě jen sedneš a jedeš, je ti fuk kam, prostě jen za nosem. Dokonale to vyčistí hlavu, věř mi, až to budeš umět, nedáš na to dopustit. *Pronesl a zamířili k Remimu domů.* PŘESUN
*Castor, oděn do černých kalhot a bílé košile, jejíž dva knoflíčky u krku měl rozepnuté, seděl na jedné z pohovek, které v galerii měli a listoval papíry, které mu jeho nadřízená Lily dala. Byl to seznam galerii po celých Státech, které měl osobně navštívit a vše tam zorganizovat a domluvit, co by bylo potřeba. Přece jen začínal podzim a to znamenalo, že bude všude plno akcí a na to se hodně těšil. Navíc zde také čekal na jednu fotografku, která se měla dostavit ohledně focení zahajovací výstavy. Schůzku měla původně vyřizovat samotná Lily, ale jelikož musela řešit jiné věci, poprosila právě Case, aby se toho ujal, když už teoreticky byl tak trochu její pravá ruka a v dost věcech jí zastupoval. Podíval se na hodinky a odložil složku vedle sebe, načež se natáhnul před sebe pro šálek kávy, kterou tam měl a napil se. Ten pak vrátil zpět a opět do rukou vzal papíry a zapisoval si nějaké poznámky, které vždy k něčemu měl.*
*Kim nepochybně prozradil klapot jejich bot. Přestože byl podpatek miniaturní, na schodech přeci jen nějaký ten rámus nadělal. Dveře do kanceláře byly sice pootevřené, ale přesto nechtěla vstoupit bez ohlášení, tak vstoupila s lehkým, přesto slyšitelným zaklepáním na dveře.* Zdravím. Měla bych tu mít dnes schůzku s Lily ohledně nafocení výstavy pro týdeník. Jsem tady dobře? *Zeptala se s úsměvem jediného obyvatele místnosti, kterého v tu chvíli viděla. Byla skutečně drobounká; podpatek jí na výšce příliš nepřidával, dokonce ani výrazný gepardí vzor její halenky ji nedělal o nic větší. krom něj měla ještě slušivé bílé šortky, krémovou kabelku sladěnou s botami a na krku zrdcadlovku. Na rtec jí pohrával vřelý, přátelský úsměv, když doěla k muži na pohovce a natáhla k němu ruku.* Kimberly Wirght. Ale stačí Kim. *Dodala, zatímco si jej její nebesky modré oči se zájmem prohlížely.*
*Už z dálky slyšel kroky a tak když se ve dveřích objevila drobounká dívka, zvedl hlavu od papíru a mile se na ni usmál.* Lily tu momentálně není, ale jsem tady, abych za ní na téhle schůzce zaskočil, pokud to tedy nebude vadit. *Odložil papíry a vstal, načež k ní také natáhl ruku a potřásl si s ní.* Mě říkají Castor, ale občas stačí jen Cas, slyším na oboje. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* Ehm dáte si něco. Vodu, čaj, nebo kávu? *Optal se.* Mohu zařídit cokoliv, dokonce i nějaký džus, pokud bys te chtěla. Já si s dovolením ještě jednu kávu dám. *Pronesl s uculením a rychle se otočil, aby dal stranou všechny své papíry a poznámky, aby si Kim mohla sednout.* Takže pokud se mohu zeptat, co všechno vám už Lily řekla? *Zeptal se, aby věděl, co všechno dívce má říct, načež se vydal ke kávovaru aby si udělal kávu, čekajíc i na její přání, co se pití týkalo*
Ráda vás poznávám, Casi. *S úsměvem mu ruku stiskla. Byl okouzlující s tou svou nonšalancí, to mu musela nechat.* Jemně perlivou vodu, pokud mohu poprosit? *Její úsměv se ještě rozšířil, když sklouzla na pohovku, která byla ještě pohodlnější, než působila na první pohled.* Mám jen pár základních informací k výstavě a vytipovaných pár děl, která bych měla v kontextu výstavy nafotit, koneckonců, nejsem zodpovědná za článek, jen za fotky. Pokud by se vám ale chtělo mě neoficiálně provést, bránit se nebudu. A slibuju, že se informace nechám pro sebe. *Zvonivě se zasmála.* Pokud by to nevadilo, ráda bych si udělala i pár fotek vstupu a interiéru. Myslím, že by to potenciální návštěvníky mohlo namotivovat sem skutečně přijít, ta budova je nádherná.
Hned vám jí donesu. *Uculil se na ni sladce, vzal si své kafe, z lednice perlivou vodu a ještě i prázdnou sklenku a vydal se k dívce. Na stůl před ní položil její pití a sám se posadil vedle ní, načež si hned upil ze své kávy, načež jí dále poslouchal.* Jestli budete chtít tak vás tu milerád provedu, můžete si rovnou už něco nafotit a klidně i vstup a interiér, to myslím problém nebude. Lily bude jen ráda, když se o nás bude psát, takže jen směle do toho. Mimochodem, ještě než půjdeme, chtěl jsem se na něco zeptat nebo spíše mě něco napadlo, zda si nemůžeme tykat, myslím, že to bude asi lepší a nebude to tak moc formální. *Pronesl a na dívku se mile usmál.* Co vy na to Kim?
Mockrát děkuji. *Oplatila mu to podobně sladkým úsměvem a rovnou si trochu vody přelila do skleničky.* To by bylo skvělé. Stejně jako ten interiér. Osobně si myslím, že trocha reklamy navíc nikdy neuškodí a když je navíc na co nalákat, proč tu možnost zahodit, že? *Upila ze svého pití a sama si prsty pročísla vlasy.* To je moc milé, Casi. Ráda. *Usmála se, odložila skleničku zpět na stůl a začala si chystat svou zrcadlovku.* Mimochodem… Jsem zvědavá a nestydím se za to. Tím, že jsem mluvila jen s Lily nemám nejmenší tušení, co tady vlastně děláš, tedy, kromě toho, že dnes jí děláš zástup. Podělíš se?
*Když souhlasila na jeho nápad s tykáním, jen se spokojeně usmál. On sám moc vykání neměl v lásce, přišlo mu to moc neosobní a to si nechával pro lidi, kteří mu byli nesympatičtí nebo je neměl rád, ale Kim se u zdála jako milá a hodná dívka.* Pokud to ukojí tvou zvědavost, tak ano, podělím se. *Zazubil se.* Pracuji zde jako pravá ruka Lily, což je, jak už jsi pochopila, ředitelka celé galerie. Tak nějak bych se nazval kurátorem výstav a celkově celé galerie, teď momentálně plánuji výstavy po celých Státech, ale to už je něco jiného. *Usmál se a pak se lehce poškrábal na zátylku.* A taky jsem malíř. *Dodal jakoby nic a napil se kávy.* A co ty? Fotíš jen výstavy nebo i jiné věci?
Ah, takže nejen láska k umění, ale přímo osobní vztah. *Tohle setkání se Kim líbilo. Cas byl nenuceně milý, působil jako zajímavý člověk a díky jeho chování se v jeho přítomnosti cítila dobře. Bylo na něm něco, co nedokázala popsat. Hezkých, přitažlivých a zajímavých lidí díky svému povolání i povaze potkala v životě nespočet, ale on něčím vybočoval. Jako by jeho elegance vycházela z něčeho nadpozemského. Jeho chování však zajišťovalo, že se díky tomu necítila méněcenná, ale naopak. Jako by všechny ty vlastnosti nějakým kouzlem propůjčoval i jí.* Já vlastně fotím hlavně pro zábavu. Dřív jsem hodně soutěžila, mám doma pár cen a to hlavně za focení zvířat a přírody. To je moje specializace, výstavy a další akce jsou spíše jen spojení zábavy a občasného kapesného. *Uculila se.* Dnes už je to spíše jen koníček, když mám chvilku volna. Jsem teď hlavně zdravotní sestra. Je to takový příjemný únik od přesčasů. *Vysvětlila.*
I tak by se to dalo říct. Moje práce je i mým koníčkem a mou láskou. *Uculil se jako neviňátko. Lidské umění si velmi zamiloval a věděl, že když kdyby tady zůstal, věnoval by se tomu a ono se tak stalo skutečností.* Popravdě bych to ani neměnil. Pro mě je malování jako taková terapie. Člověk tím řekne někdy mnohem víc, než slovy a to se mi na tom tak líbí. *Usmál se mile, napil se kávy a pak už jen poslouchal, co vyprávěla Kim.* Takže zdravotnice, ale to je také velmi hezké a prospěšné povolání. Vždy jsem takové lidi obdivoval. A co se týče focení, tak už jsem nějakou tvou práci viděl a myslím dle mého uměleckého oka, že by ses tím klidně mohla živit. V dnešní době je tolik možností, co fotit, od lid, zvířat po přírodu a tak, že bych se toho nijak nebál. *Mrknul a na chvíli se zamyslel.* Smím se jen zeptat, fotila jsi už někdy svatby? *Optal se pak zvědavě, když jej něco napadlo.*
*S úsměvem a se zájmem ho poslouchala.* Já tedy malovat neumím, ale mám to podobně s focením a hudbou. Ne že bych teda byla nějaký virtuos, to ne. *Zasmála se opět tím svým zvonivým smíchem.* Ale myslím, že kytara u ohně, nebo při nějakém jiném posezení je jedna z těch lepších věcí v životě. Ale i když nemaluju, dokážu ocenit tu kreativitu. Umění, ať už je jakékoli, lidi spojuje a to se mi na tom vždy líbilo. *Překvapeně nadzvedla obočí, když zmínil její fotky a mírně zčervenala.* To je moc milé, Casi, děkuju. Kdysi jsem se focením živit chtěla, ale mám pocit, že moje aktuální práce je důležitější. Zdravotníků je málo. To však neznamená, že se foťáku jen tak vzdám. Pořád je to pěkný kus mě, baví mě to a jsem ráda, když tím můžu dělat radost i ostatním. *Bylo vidět, že ji jeho chvála skutečně potěšila.* Zeptat se můžeš na cokoli, kdyby se mi to nelíbilo, dám vědět. *Uculila se.* Ano, svatby už jsem taky párkrát fotila, pročpak?
Tak já to mám stejné s focením. Namalovat dokážu cokoliv, vlastně mě to i živí, když nepočítám práci tady, ale vyfotit nějakou hezkou fotku, která by za to stála, tak to je pro mě španělská vesnice. Já jsem rád, že se mi podaří dát občas selfie a nebo jen to, co se mi líbí, i když to občas má hroznou kvalitu. *Zasmál se sám sobě, přece jen dokázal si ze sebe také vystřelit, nebyl to žádný morous, který by se ještě urazil.* Tak ono focení je moc hezký práce, přece jen zachycuješ momenty života, vzpomínky, na které se lidi budou za pár let dívat a řeknou si - Je to jsem já a to jsme my tam a tam. *Usmál se.* Prostě si myslím, že je to také důležitá práce i když ano, být zdravotník je přece jen důležitější, to zase nepopírám. *Pousmál se a díval se na ni, když mu pak řekla, že fotí i svatby, chvíli váhal, ale pak jen lehce pokrčil rameny a usmál se.* Jeden můj moc dobrý kamarád se bude za měsíc ženit a tak nějak jsem si myslel, že bych mu pomohl tím, že bych mu doporučil nějakého dobrého fotografa a když už tě tady mám. *Zazubil se.* Proč se nezeptat rovnou. *Mrknul a sledoval jí, tak trochu přemýšlel zda udělal dobře, přece jen, to že je civilka poznal hned, ale měla vůbec zrak?*
Je to hlavně o cviku, jako všechno. Se sebevětším talentem nebudeš mít kvalitní fotky, pokud nebudeš skutečně fotit, editovat, zkrátka dělat cokoli, co s focením a následnou úpravou fotek souvisí. Talent ti ale poví, co zachytit. Ne všecno je nutné dokumentovat. Půlka fotek z dovolených, co lidi náhodně hážou na net by na netu prostě být neměla. Je fajn, že si cvakneš řizek v restauraci, kde ti chutnalo, ale pro nikoho, než pro tebe, to nemá hodnotu. Zato fotky, které inspirují i ostatní? Dokážou je přenést do jiného světa, vyvolat v nich nějaký pocit, zachytí něco, co dotyčný dokázal? To je to, o co jsem se vždy snažila. O fotky, které budou mít význam pro všechny. *Rozesmála se.* Promiň, moc mluvím, já vím. Ale je to jeden z těch celoživotních koničků, o kterých chceš říct VŠEM. *Se zájmem si vyslechla jeho nabídku.* Páni, to se ti ty fotky musely hodně líbit, když ses rozhodl pro takhle osobní pozvání. Toho si moc vážím. *Úplně se rozzářila a bylo vidět, že ji to skutečně zahřálo u srdce.* Moc ráda. Seznámíš nás? Bylo by fajn s nimi probrat, jakou mají stran fotek představu.
*Nad tím, co povídala, jen přikyvoval a usmíval se.* Ano, v tom máš pravdu, kolikrát jsem projížděl Instagram a viděl ty fotky, které byly naprosto otřesné a nemístné, ale všichni se jimi chlubili jako kdyby to bylo nevím co. Přitom půlka toho by měla být buď po zámkem, a nebo jen pro soukromé oči, ne takhle veřejně. Ale tohle asi nikdy nepochopím, asi jsem na to prostě jen starý. *Rozesmál se načež se pak natáhl pro svůj hrnek a napil se kávy.* A v pořádku, mě to nevadí. Já jsem rád, že si mám s kým popovídat a hlavně, že ten dotyčný mluví tak nějak normálně a nemele nesmysly, které občas ani nedávají smysl, což tady umí skoro co druhý návštěvník. *Uculil se a když viděl, jak se rozzářila, jen se na ni sladce usmál.* Tak moc fotografů neznám a když tě tu mám, řekl jsem si, že toho využiju. Hele dám ti na něj kontakt, klidně mu napiš, že tě posílám já, dám mu vědět, že se mu ozveš. A určitě se s ním i s jeho snoubenkou pak třeba sejdeš. *Mrknul a pomalu se postavil.* Hm, tak mě napadlo, že bychom pomalu mohli jít na to, co říkáš?
Nejhorší jsou fotky dětí. Nemyslím ty, kdy se třeba fotí celá rodina na oslavě, nebo tak něco, ale fotky dětí v bazénu, ve vaně… Copak si ti rodiče reálně neuvědomují, co dělají? *Nevěřícně zavrtěla hlavou, ale pak se jí úsměv vrátil.* Nechci se rozčilovat. Tomu tvému kamarádovi ráda napíšu. Co vlastně ty? Budeš na svatbě malovat, nebo jsi tam 'jen' za hosta? Slyšela jsem, že malování svatebního portrétu je v poslední době na vzestupu a nemůžu říct, že bych to nechápala. *Při slově 'jen' naznačila prsty ve vzduchu uvozovky. Přeci jen si uvědomovala, že být na svatbě přítele jako host rozhodně nebylo 'jen.' Vždy to byla pocta a pokud byli skutečně dobří přátelé, měl nejspíš o kus více povinností, než jen sedět u stolu a užívat si dort.* Kdybych se vdávala, asi bych to taky zvážila, ty obrazy jsou nádherné, *dodala a s úsměvem se vyhoupla ze sedačky.* Tak jo, jdem na to. Napřed si projdeme výstavu a interiéry, schodiště, halu a vchod si naforím pak.
Lidé jsou v tomhle ohledu naivní a hloupí a neuvědomují si to, když už pak k tomu dojde, tak ve většině případu, pozdě, ale co já je mám co soudit. Jsou to jejich životy, jak si je udělají, tak je mají. Já se nad tím jen pozastavím, občas rozčílím, ale nechám to plavat. *Pokrčil rameny a uchechtl se.* Tohle téma raději necháme, nebudeme si jím kazit den. *Mrknul a nad tím, co řekla, se jen usmál.* A víš, že přemýšlel. Teda ne já, ale ženich mě o to prosil, jestli bych je nenamaloval. Tak jsem mu na to kývnul a ještě aby ne, je to skvělá příležitost a navíc dám jim to jako svatební dar. *Pronesl spokojeně, na to se moc těšil. Přece jen už měl i vymyšleno jak to bude vypadat.* Jasně, já ti to tu ukážu a pak si můžeš nafotit, co jen budeš chtít. *Pousmál se a nechal jí vyjít z kanceláře jako první, načež se pak sám vydal za ní a postupně jí to ta celé ukazoval.*
A to je možná vůbec ten nejlepší přístup. *Pokývala s úsměvem hlavou.* A dobře děláš. Tohle je ten typ dárků, co by, podle mě, měl mít na svatbě každý. Jasně rýžovar je super, ale není osobní. Tohle je. *Následovala jeho pobídku a vyrazila z kanceláře. Společně s ním procházela celou výstavu a fotila si díla, která ji zaujala, nebo na která ji přímo upozornil. Nezapomněla si vyfotit ani celkový interiér. Osobně zastávala názor, že éra digitálních fotoaparátů měla hlavně tu výhodu, že neexistovalo nic jako 'moc fotek.' Mohla jich nafotit i sto, stejně se do časopisu dostal jen nejlepší výběr.* Mohla bych tě ještě poprosit o jednu malou laskavost? *Zeptala se s úsměvem.* V rámci článků v týdeníku vždy vychází něco jako autorské poznámky lidí, co na tom konkrétním čísle pracovali, obvykle i s fotkou. Vždycky se tam snažím dát nějakou tématickou, třeba z místa, kde jsem fotila, ať lidi vidí, že jsem tam byla dobrovolně a užila si to. *Zasmála se.* Vadilo by ti se se mnou vyfotit? Samozřejmě tě zmíním a poděkuju za prohlídku. Za kterou ti, mimochodem, opravdu moc děkuji. Na vernisáž se nejspíše nedostanu a moc si vážím toho, že jsem mohla dostat výklad mimo ni.
*Castor se zasmál.* No to nevím, zda by zrovna tihle dva využili rýžovar. *Uchechtl se, už jen představa, že by Remi nějak používal rýžovar a vařil jim večeři, nebo snad Aless, která vlastně ani nejí, nad tím se prostě musel zasmát.* Ale jinak máš pravdu, takové věci jsou praktické, ale jako svatební dary bych je nedával. Tohle si můžou koupit sami, ale tohle by mělo být něco osobního, něco, co jim ten den připomene, něco na co když se podívají, tak se usmějí a zavzpomínají, jak úžasná chvíle to byla. Proto, když mě o to Remi – mimochodem, tak se ten můj kamarád jmenuje, požádal, neváhal jsem a souhlasil. A moc se na to těším .*Uculil se, načež se pak už jen věnoval prohlídce a výkladu. Po jeho skončení se na Kim podíval a usmál se.* Tak snad máš tedy všechno potřebné, kdybys chtěla ještě něco vědět, tak se klidně ptej a pokud jde o fotku, tak to si myslím, že nebude žádný problém. *Usmál se na dívku mile.* Není zač, pro mě je to něco, co mám rád, když mohu předat i někomu jinému informace o umění a celkově o všem, co tady máme. *Mrknul.*
Právě, na co chceš vzpomínat u rýžovaru? 'Hele, zlato, pamatuješ, jak jsme ten rýžovar poprvé viděli mezi svatebními dary a tvá první reakce byla ah bože neeeee už tak v té kuchyni není k hnutí! To je od tvé sestry, že jo? Hlavně že jsme říkali, žádné hmotné dárky!' *Rozesmála se, ale pak se opět zaposlouchala do jeho vyprávění.* Remi, Castor… Páni, to jsou jména. Vaši rodiče museli být dost vynalézaví. *Poznamenala s úsměvem, zatímco si shodila ze zad městský baťůžek a opatrně do něj sbalila svou zrcadlovku. Poté z kapsy kraťas vytáhla telefon.* Super, budu moc ráda. Čtenáři mají rádi, když je za článkem příběh, ne jen 'přišel jsem, viděl jsem, za něco to stálo.' Minimálně já to tak mám. *Prohlásila sebejistě a oplatila mu jeho úsměv svým. Byl opravdu moc milý. Poté co si vyfotili pár fotek, více i méně formálních, krátce prolistovala galerii a pak vybrala jednu, na které se oba smáli a Kim na ní hravě mrkla.* Tahle je super. Vypadáme na ní jako normální lidi, ne jako stereotyp milovníka umění, co se zapomněl v minulém století. Co myslíš ty? *Zeptala se, ale její další úvahy přerušilo zakručení jejího břicha. Lehce zdrudla a s rozpačitým úsměvem si prohrábla vlasy.* Páni, doteď jsem netušila, jaký mám hlad… Když tady pracuješ, nemáš tip na nějaké dobré jídlo v okolí?
*Poslouchal jí a u jejího vyprávění se hlasitě začal smát.* Já… omlouvám se, ale ta představa, to prostě nejde se nesmát, líp bych to nevystihnul. *Culil se pak dál jako měsíček na hnoji, když se pak na ni podíval, jakmile zmínila jejich jména.* Ach ano, to víš, rodiče měli rádi zvláštní jména, to ano, alespoň nejsme jako všichni ostatní kolem, řekněme, že jsme tak trochu výjimeční, dalo by se říct. *Mrknul a když je začala fotit, tak se snažil, vypadal nějak normálně, hlavně se sladce usmíval, což mu šlo moc dobře. Jak by tako ne v takové hezké společnosti.* No já myslím, že nejsme nudní páprdové, co se sem přišli jen nudit. Takže za mě super, líbí se mi to a moc. *Pronesl nadšeně, když si pak prohlížel fotky, které vyšly, jakmile viděl, její rudou tvář, jen se uculi.* Koukám, že tady má někdo hlad jako vlk. *Zavtipkoval.* Jasně, že vím, hned ulici dál je jedna dobrá restaurace, ale pokud si zajdeš o trochu dál, je tam bistro, takové malé, ale naprosto skvěle tam vaří, tam bych ti doporučil zajít. *Mrknul na ni.*
*Musela přiznat, že ji Cas bavil. Byl příjemně neformální, jeho smích ji nabíjel pozitivní energií a to, jak se usmíval a prohlížel si ji, kdykoli mluvila, jí dával dobrý pocit ze sebe sama. Býť se v porovnání s ním cítila tak nějak obyčejně, nebyl to negativní pocit. Naopak si připadala poctěná, že se někdo takhle elegantní, krásný, s bezchybným smíchem i úsměvem baví zrovna s ní, která je jen obyčejná holka z Brooklynu.* To teda, přímo jako smečka. Od rána jsem na nohou, sotva jsem si vypila kafe. Ale nechci si stěžovat, stálo to za to. Pokud mi na sebe dáš nějaký kontakt, ráda ti ty fotky pošlu. A hlavně mi prosím dej kontakt na Remiho, ať se můžeme spojit stran té svatby. Víš že už se na ni vlastně dost těším? *Usmála se a nalistovala v telefonu adresář, než jej podala Casovi.*
*I Castor se dneska velmi dobře bavil. Přece jen tak milou společnost v práci už dlouho neměl a proto si to užíval, jak jen to šlo. Kim byla veselá mladá dívka, se kterou si docela rozuměl, navíc se s ní ani nenudil, tak jako to bývalo ve většině případu, co se návštěvníků týkalo. Ze začátku si i myslel, že když musí za Lily jít na schůzku, že to bude jen nějaká formální věc, ale Kim jej mile překvapila. Vše bylo tak spontánní a bylo vidět, že se dobře bavil nejen on, ale i ona.* Tak to by chtělo ten hlad utišit a pořádně se najít, přece jen jídlo je také potřeba k životu. *Zazubil se, načež si od ní vzal mobil a naťukal do něj svoje telefonní číslo. Poté jí ještě řekl číslo Remiho, ale dodal, že její číslo dá i jemu, přece jen se ozve spíš on jí, načež si pak ještě chvíli povídali, než se rozloučili. Kim odešla a Castor se zavřel opět u sebe, kde dodělával, co měl.*
*Castor balancoval na svým vratkých nohách a sledoval Remiho, jak leze do kašny a křičí na něj, aby se k němu přidal.* Ještě jsem neviděl, že by byl med teplý. *Zasmál se a pomalu se vydal k němu. Chytil se okraje kašny a pomalu se snažil to přelézt, ale ujela mu ruka a on jak nějaký pytel padl přímo do vody, jen to šplouchlo. Když se pak vynořil, promnul si oči a snažil se zaostřit aby našel Remiho.* Do hajzlu s tím, teď mám i mobil utopený a asi jsem ho i ztratil. *Zamumlal a hleděl do vody, kdyby náhodou mobil snad zahlédl.*
* Remi se jako reakce na to začal nahlas smát. nakonec vylezl z kašny, nebo, spíše se z ní tak nějak vytáhl a podívals e na Cse.* hele, brácho, já to asi domů bnedám, mohl bych dneska spát u tebe? Ráno až mě přejde kocovina tak vymizím jako pára nda hrncem, ale teď bych smým štěstím sedl na metro a vzbudil se beztak někde v Evropě. *Podívals e na něj Remi prosebně, než vydechl a položil se na jednu lavičku v parku, hledíc nad sebe na oblohu.*
V jednu chvíli jej skutečně uviděl, sehnul se a vylovil svůj mobil. Mám ho. S jásotem jej ukazoval svému kamarádovi, než je jen přikývl na jeho otázku. Jasně, že u mě můžeš přespat, taky myslím, že je to blíž ke mně než k tobě a opravdu bych zítra nerad vyhlásil celostátní pátrání. Smál se a po chvíli se z kašny dostal i on, načež se vybral za Remim a s úsměvem na něj koukal. Hele vstáváme a jdeme. Zavelel fér přičemž mu pomohl na nohy a podpírajíc jeden druhého se odebrali směrem, kde Castor bydlel. Když došli do jeho bytu, padli oba na pohovku a po chvíli i v těch mokrých věcech usnuli.*
*Pro dnešní den se chtěl sejít Remi s Casem, aby tak nějak ještě popili, popovídali, prostě probrali, jak se daří ve vedení životů. Remi se nakonec ale stejně musel zastavit za Aless, jelikož neměla žádného upíra, jež by byl ochoten vzít Miřiny psi ven. Proto se tam zastavil, chvilku se s fenkami seznamoval, než ale nakonec vzal pejsky na vodítko a vydalil ven.* Vlastně ajo, kdo by je bral? Elijah jako jediný světlomilec musí pomáhat s novorozenci a je den, no jasný. *Plácl se Remi do čela, než se uculil. To už vystupovali s Casem z auta před parkem, přeběhli silnici a vešli na jeden z chodníků.* Co ty, jak se vůbec vede? Jo, kdyby něco, ty jsi tu přes zvířata, tak mi pomůžeš. *Koukl na Case Remi a zasmál se.*
*Castor se na Remiho usmál.* Neboj se, pomůžu, ale možná ani nebude třeba, jelikož jak tak koukám na Lynx, ta si je ohlídá sama. *Zazubil se a měl pravdu. Liška, která ale byla kryta iluzí a vypadala teď spíše jako černá kočka, tedy alespoň pro lidské oči, kráčela mezi psy a oba sledovala, snad jako kdyby byla jejich chůva, byla menší, ale i tak měla pocit, že je jejich šéfem.* Takže pokud jde o psy, nebál bych se, ta malá mrška je pohlídá, není možné by jí utekly. *Zasmál se a šli dál.* A jinak, hele vede se fajn. Maluju teď jak o život, v galerii to taky všechno funguje jak má, takže si teď nemůžu nijak ztěžovat. *Uculil se fér a pohlédl na svého kamaráda.* A co u tebe? Jak se vede tobě? Co obchody a co plánování svatby? *Zazubil se a po očku sledoval zvířata před sebou.*
*Remi s eusmál.* Tak to jsem rád, moc rád slyším, že je to v pohodě, že se máš dobře. *usmál se na něj fér a přátelsky jej poplácal po rameni. pak se podíval na psi a zasmál se.* Hele, mě by nikdy nenapadlo, že budu běhat po venku a někomu venčit psi. Ale jako, jsou krásní, to se musí nechat. jen je mi líto té její třetí, když jsem ji poznal, měla ještě bílou fenku, ale no, to je prostě život, teď je jí líp. *Pronesl a pak poslouchal Casovi otázky.* Vlastně, jak mluvíš o té svatbě, zvládl by jsi nás s Aless namalovat? Víš přece, že jí její původ nedovoluje být moc fotogenická, ale nějaký šikovný malíř by mohl udělat divy. *Mrkl na něj.*
Tak víš, jak nic zásadního a nového se neděje. Možná jen budu trochu víc cestovat, tak když budeš někdy chtít, vezmu tě sebou. Lily mě totiž pověřila nějakými schůzkami ohledně výstav. *Pousmál se, pak už ale poslouchal Remiho.* Tak když to tak vezmeš, vždy je něco poprvé, nikdy jsi to nedělal a najednou jo. Hele předtím jsi taky nepomyslel, že budeš mít svatbu a brát si upírku a hola hej je to tady. Tak teď zase poprvé venčíš psy, kdoví co to bude příště. *Uchechtl se a když pak fér zmínil, že by je mohl namalovat, tak se jen uculil.* Že se ptáš, jasně, že zvládl a levou zadní, klidně to udělám a přesně vím, co. Bude to ještě lepší jak svatební fotky. *Zazubil se.*
*Remis e spokojeně usmál*. No jo, to je pravda, je to pořád tak nějak poprvé, ale těším se, a moc. *Zavrněl a pak se na něj podíval.* Cestovat? takže mi odjedeš pryč? Jako pryč? Ne že budeš píchat nějaký záměstský vlky, prosímtě, hlavně opatrně. *Zasmál se Remi a pak se zamyslel.* Vlci jsou pořád schopný mít děcka myslím, hele, já alespoň většinou píchal něco, co už bylo mrtvý...teda...jako upíry myslím...ehm nech to být. *Zasmál se Remi nakonec a když si vyselchl, že Castor zvládne vyhotovit obraz, tak spokojeně spráskl ruce.* No tak to je super! Zapištěl. To budu moc rád, tak beru, zaplatím ti, neboj se. *Mrkl na něj a pak se zastavil, aby odepl psi.* A budete mě poslouchat. *Dal jim pamlsek, než je pustil na volno.*
Jo odjedu, ale ne na dlouhou dobu. Vždy na den nebo dva a pak se zase vrátím, chvíli zůstanu a pak zase. Jde jen o schůzky ohledně výstav, domluvit co a jak a pak se zase vracím normálně sem. Nejedu nikam na dlouho, to ne. *Zazubil se.* Proto říkám, že když budeš chtít, klidně jeď se mnou, schůzka bude krátká a pak bude dost času jít do baru nebo tak a neboj se vlky nikde píchat nebudu. *Zasmál se a když jej dál poslouchal, jen vykulil oči a smál se snad ještě víc.* Bože ty jsi kus vola Remi, ale vážně. *Smál se dál, než jen nakonec pobaveně zavrtěl hlavou a kouknul na něj.* Nechci to zaplatit, bude to ode mě svatební dárek pro vás, co říkáš? *Usmál se a už se mu v hlavě rojit plán, jak by to udělal. Mezitím sledoval zvířata před sebou a jen se spokojeně usmíval. Jen co psi byli na volno, a šli si po svém, Lynx je následovala, tak nějak je spíše hlídala.*
*Remi spokojeně zavrněl.* No tak jo, tak dobře, tak tedy domluveno. Kdyby jsi byl někde poblíž a já měl čas, moc rád s tebou pojedu, toho se neboj, však víš že já jsme pro tyhle kravinky a výlety. *Zavrněl spokojeně, než se podíval na psi, kteří sice běhali kolem, ale pořád se tak nějak drželi poblíž, aby se náhodou neztratili.* No tak jo, jej, to budu rád, takový svatební dar je fajn. *usmál se a pak kývl.* Jo, to bude super. *Uculil se, než jeho pohled padl ke jednomu ze stánků před nimi.* Dáme si něco? Kafe, nebo čaj? *aculil se na něj.*
Tak domluveno, hele já budu mít seznam míst, kam pojedu během pár dnů, tak bych ti pak dal vědět, která to jsou a můžeme se domluvit. *Zazubil se a když fér ukázal na stánek, tak jen přikývl.* Bral bych kafe. Snad mají dobré a ne jen nějakou vodu, co se jako kafe tváří. *Uchechtl se a už se tam oba vybrali.* A co si dáš ty? *Optal se jej, když se díval do nabídky. Psy už ani tak nehlídal, přece jen dal povel Lynx, aby na ně dávala pozor, takže se pletla kolem nich a běhala spolu s nimi.* Klid o psy je postaráno, Lynx má za úkol je hlídat, ona je nikam nepustí, nemusíš se bát, že se ztratí. *Uculil se na kamaráda a pak už jen čekal, až si vybere taky. On sám si poprosil o karamelové latte.*
No dobře, tak mi pak dej vědět, než se někam poděješ a já ti řeknu, jestli jo nebo ne. Ale rád s tebou někam pojedu, i když, ona to bývá s náma někdy vždy sranda, snad až bude to místo ještě žít a fungovat, až se vrátíme. *Zasmál se a pak se podíval na nabídku. Chvilku přemýšlel, než se usmál.* Já si dám mátový čaj. *Řekl, jak nezvyklou to pro něj objednávku. Pak se podíval na Case a hned na to na psy. Byl rád, že nikam neběžely a že je liška hlídala.* Ale jsou fajn, rozkošní. *uculil se*. je mi jich až líto, že nemají Miru, ale, no, tak, snad se někdy dočkají, i když, nevím jestli na ni teď budou nahlížet stejně. *Zhodnotil a povzdechl si. Pak už se jal objednávat.*
Neboj se, napíšu ti místa a kdy kam jedu a nějak se domluvíme. *Mrknul a pak už jen zaplatil za oba. Mezitím se otočil a pohlédl na ty tři jak si pobíhali kolem a dělali blbosti.* Jo jsou skvělí. *Pronesl.* A Miry se určitě dočkají, sice budou muset chvilku čekat, ale myslím, že s nimi pak ještě stráví dost času. A i když je teď upírka i tak si k ní najdou zase cestu, bude to chtít čas a zvyknout si, ale bude to v pohodě. *Usmál se a když dostali svou objednávku, vzal si svou kávu, Remimu podal jeho čaj a vydali se posadit na jednu z laviček, jež se nacházely opodál, tak aby stále viděli na ty tři.* No a co ještě nového řekneš? *Optal se pak.*
*Remi pokýval souhlasně hlavou.* Já si myslím, že ano, ano. Určitě to nějak vyjde, budou zase s ní. prý pomůže i encanto, takže je to taky fajn. *Uculil se Remi, poděkoval Casovi a převzal si svou objednávku.* Posadíme se? *Poukázala n lavičkou kousek od nich, posadil se a spokojeně vydechl.* Jeee, no já se cítím skvěle, abych řekl pravdu. *zavrněla zhluboka se nadechl. Pak se podíval na Case a pokrčil rameny.* Hochu a víš že já ani nevím? Nějak, no, nějak ani nic. Vše je tak nějak stále stejné, uplně stejné, a možná bych řekl i že občas lepší. *Zavrněl.* U tebe něco? *Zajímals e.*
Jasně, sedneme. *Uculil se a posadil se na lavičku, načež se napil kávy, hleděl před sebe a poslouchal, co povídal Remi.* Tak ještě, aby ses dobře necítil. *Uculil se a pak se posadil pohodlněji, znova si odpil a uculil se.* Tak já myslím, že u tebe to bude už jen lepší a lepší no ne. *Uchechtl se a pak se na chvíli zamyslel.* No abych řekl pravdu, tak něco nového bude, teda spíš se chystá no. Jak jsem se viděl s Athenou, padla řeč na tetování a tak nějak slovo padlo slovo a asi se půjdeme tetovat, myslím jako ne žádné společné, každý svoje, ale prostě jdu na tetování. Já nad tím jen přemýšlel, ale ona mě k tomu trochu dokopala. *Zasmál se.*
Jakmile Remi zaslechl o tetování, tak vykulil oči./ No vidíš, já jsme věděl, že jsme ti chtěl něco ukázat!! Tebe bude tetovat Athena? Nebo...hele, no tak nějak jsme byl u jednoho čaroděj, co tetuje. Doporučil mě Taylor, ten upír, a no, tak nějak slovo dalo slovo a já tam strávil celý včerejší den. No a nakonec z toho bylo tohle. *Zavrněl, načež vstal, stáhl si košili a otočil se Casovi záda. Ukázal mu tak tetování přes celá záda, která vypadala jako kdyby mu ze zad rostla velká, vážčí křídla. Byla doplněna o květiny, ještě o mech a houby a budila dojem jako kdyby bal opravdivá. Remi se otočil na CAse.* Tak co říkáš? Dobrá práce, co? *uculil se fér, celý veselý.
*Castor se usmál.* Ne, ona mě tetovat nebude. Prostě jsme se jen bavili, nebo spíš ona říkala, že půjde na tetování, ale pak jsem zmínil, že nad tím už nějakou dobu přemýšlím, ale že nevím ani co a stalo se to, že mě k tomu přemluvila, abych to skutečně udělal a tak se tak nějak chystám no. *Uculil se a odpil si kávy, načež féra dál poslouchal, když pak odhalil svoje nové tetování, tak Castor jen obdivně hvízdnul a celé si to prohlížel.* Teda, tak to je opravdu úžasná práce, je to jako pravé, jako kdybys vážně ty křídla měl. Teda klobouk dolů kámo, tohle je mega skvělé. *Culil se na něj.* Hádám, že to asi není poslední tetování, které sis dal co? *Zasmál se a odložil si kafe vedle sebe na lavičku.*
*Remi se spokojně uculil, načež se posadil zpátky na lavičku vedle Castora a vzal si do ruky svůj kelímek s čajem.* Ne, rozhodně to není moje poslední tetování, a ani první, abych byl upřímný. Líbí se mi to a zatraceně moc, a hlavně jsem teďka narazil na super tatéra. Jako jo, ona by mi to mohla vytetovat i Akamira, která je taky šikovná, ale na druhou stranu nevím co by s ní udělalo to, mít mě v místnosti. Přeci jen, pořád mi bije srdce a ona je novorozená upírka. *Zasmál se fér, načež si upil z čaje a pak se jen tak letmo podíval na psy, jestli se mu ještě nikam nezaběhli a jsou v pořádku. Potom pohled otočil zpět ke Castrovi a zaculil se od ucha k uchu.* Ale toho tatéra, co mi to udělal, ti doporučím. Slíbil jsem mu, že jej doporučím za tu super práci. Jmenuje se Hiram, a má studium na Manhattanu. *Pronesl Remi, načež svému kamarádovi ukázal, kde tatérský salón je, jak se jmenuje, a pověděl mu, že majitelem je čaroděj jménem Hiram. Potom se spokojně opřel do opěradla lavičky a zadíval se na oblohu nad sebou.* Ale že to je dneska hezký den co? *Optal se fér a spokojeně se usmál.*
Tak ještě aby bylo, už teď jsi jako omalovánka, ale jako musím uznat, že ty křídla jsou dokonalé, sedí to k sobě jako nejen k tomu, že jsi víla, ale prostě celkově k tvému charakteru. *Zazubil se a vzal si zase svou kávu, načež popíjejíc jí, jej dál poslouchal.* O tom, že Mira dělá tetování jsem ani nevěděl, vím je, že návrhy ano, ale ne, že tetuje a je pravdou, že teď by nebylo moudré k ní jít. *Usmál se a na chvíli se jen tak rozhlížel kolem, na lidi, na přírodu a pak i na ty tři skotačící opodál. Nakonec svůj pohled věnoval opět Remimu, kterého celou tu dobu dál poslouchal a usmíval se.* Zní dobře a když vidím jakou práci odvádí, asi začnu přemýšlet o tom, že se za ním zastavím také. *Pronesl a prohlížel si fotky, které mu fér ukazoval.* Díky, zapamatuji si, jméno a kde to je a zkusím ho kontaktovat. *Mrknul na něj a odpil si kávy.* To je, dneska je moc krásně. Teplo, slunce, jako kdyby pořád bylo léto. Člověk má hned lepší náladu a cítí se plná energie.
*Remi se zasmál.* No já počítám s tím, že ze mě omalovánka bude, to víš, kdyby se někdy ti Alessiny novorozenci nudili, můžou si vzít fixu a jít malovat. *zasmál se, než se usmál Jo, jo toho si pamatuj, určitě to nebude problém, říkal, že bere a že bude rád. A víš, co by jsi tak chtěl, nebo je to jen hozené od boku? *Zazubil se Remi a pak se podíval před sebe. Už chtěl komentovat počasí, než ale spatřil, jak psi sedí u stromu, koukají nahoru a štěkají.* Skara co to tam maj. *Zavrčela Remi, položil si kelímek na lavičku, načež zamířil tím směrem, kde seděli jak fenky tak i Lynx.*
*Cas se zasmál spolu s ním.* Úplně tě vidím, jak sedíš uprostřed oni kolem tebe a zvesela si vybarvují, jak v nějaké školce. *Smál se, div si nevylil kafe. Pak jen pobaveně vrtěl hlavou, načež to kafe raději i dopil, přece jen, nechtěl po městě chodit k fleky na triku.* Oukej, budu si pamatovat a zmíním tě, jako toho, kdo mi jej doporučil. *Mrknul a chtěl ještě něco dodat, ale to už se Remi zvedl a šel k psům. I Cas nakonec vstal a vydal se tím směrem také.* Bez tak viděli jen nějakou veverku, to je tu normální. *Pronesl, když mířili k místu, kde se ti tři nacházeli. Zatímco psi štěkali, Lynx pobíhala kolem kmene, za občasného pokusu na něj nějak vylézt. *
*Remis e podíval na fenky a zavrčel.* Sednout! Notak! Klid, dobrý! *Pronesl rázně a když psi opravdu sedli na zem, tak se Remi podíval nahoru. Už když zvedal pohled zaslechl tiché mňoukání. Pohled mu potvrdil to, co si myslel. Na jedné z větví sedělo malé kotě. Byla to bílá kočka, se zlatými očima. Remi tiše zavrčel.* Dolu asi neskočí, hele, vylezu pro ni a podám ti ji, okei? *Zaculils e Remi, než se chytl jednou rukou kmene, druhou větve nad ním a vytáhl se nahoru. když se k malému zvířeti blížil, usmál se.* Dobrý, maličká, dobrý, nic ti neudělám, jenom klid. *Konejšil ji a natáhl ruku. Kotě nejprve zaprskalo, ale pak se natáhlo, očuchalo Remimu nabízenou ruku a nastavilo mu hlavičku na drbání. *No ty jsi ale malá, hezká viď? *uculil se a pak opatrně vzal kotě do ruky. Natáhls e pak dolů.* Casi, máš?
Jo jasně, jen dávej bacha ať nesletíš dolů. On ten dopadl by nebyl asi příjemný. *Pousmál se Cas a zatímco Remi lezl pomalu nahoru, on stál pod stromem, hlídal ty tři a ještě dával pozor na svého kamaráda, čekajíc až mu podá kotě.* Počkej. *Pronesl, když se jej ptal, proto rychle přiskočil ještě blíž, stoupl si na špičky a natáhl ruku.* Mám. *Zvolal, když ve své dlani ucítil něco měkkého. Spustil ruku a pohlédl na to malé překvapení. *Ale podívejme se na tebe, ty jsi mi ale zlatíčko. *Uculil se Castor a kotě začal hladit, načež se po chvíli uklidnilo a jen spokojeně předlo.* Vypadá hladově, kdoví jak dlouho tady byla. *Prohlížel si ten malý vrnící uzlíček.
*Remi se ještě chvilku motal ve větvích, než ale nakonec zavrčel a při svém pokusu seskočit dolů skočil tak, že se rozplácl na zem. Ihned ale vstal, jako kdyby to vše bylo součástí jeho eskapády, načež se zaculil na Case, natáhl ruku a převzal si toho malého drobečka. Pak se na něj podíval.* Hm, a co teď? Co s ním? Já kočku nikdy neměl, ani jsem s ní nebyl v kontaktu více než na dotyk. Odneseme ho někam? Podíváš se, kde je tu největší veterina, zjistit, jestli je v pořádku? Přemýšlím, že prověříme, že je v pohodě, a nechal bych si ho u sebe, třeba než se nedozvíme, komu to malé patří. *Zauvažoval Remi nahlas a pohladil malé kotě po hlavě.*
*Zatímco držel kotě v ruce, sledoval Remiho počínání a jen se u toho tlemil jako pako, když pak padl na zem jako pytel brambor, jen se uchechtl.* Říkal jsem to a ono se to stalo. *Culil se na něj a když konečně vstal, podal mu kotě. Chvíli jej poslouchal, pak přemýšlel, než se usmál.* Kousek odtud by měla být jedna veterinární klinika, tak tam můžeme zajít a jen co budeme vědět, že je v pořádku, tak si jí necháš a podle toho, že je to kotě, co nemá ani obojek, hádal bych, že ani žádný čip, tak nikoho mít nebude. Tohle se stává, že se zvířat pak zbavují v parcích, takže pokud si jí chceš nechat, bude asi tvoje. *Zazubil se a sledoval ho.*
Tayk si myslím, že nikoho nebude, myslím si, že kdyby někomu uteklo, asi by ho hledali. Nebo, na druhou stranu, viděl jsi jak je ten strom vysoký? Řekni mi, mohlo tam to kotě vylézt? Nebo ho tam někdo dal, aby se ho zbavil, taky moc hezký přístup. *Protočil Remi očima a malé kotě pohladil mezi ušima.* To nic, hochu, holka, nevím co jsi, bude to dobrý, budeš v pohodě. *Uculil se a pak se na Case zadíval.* Tak jo, tak mě věď, dojdeme tam a necháme ho vyšetřit, a no, pak si ho asi vezmu domů. *Povzdechl si a zadíval se kotěti do očí. V ten moment se málem celý roztál. *Jo, jo určitě si ho vezmu se sebou domů. *Zhodnotil nakonec a jemně se usmál, než kotě opět pohladil a pak se rozešel.*
*Pokrčil rameny a povzdechl si.* Bohužel i tak to dopadá. Odhodí mláďata v parku, nebo je dají na strom či nechají v igelitových taškách a krabicích. V tom nejlepší případě no. V tom nejhorším, je prostě hodí do řeky. * Ošil se a kouknul na toho drobečka.* To kotě má štěstí že ho nechali tady a my ho našli. *Usmál se nakonec a sledoval Remiho.* No vidím, že už máš asi taky domácího mazlíčka. *Uculil se a vzal si vodítka, aby zapnul psy, přece jen měli mít namířeno na veterinu a ne všichni to tam snášeli dobře.* Hele tak pokud si jí tedy necháš, asi budeme muset cestou koupit věci. Jídlo záchod, hračky, no prostě, co kočka potřebuje. *Usmíval se a pomalu se vydali na na veterinární kliniku.*
*Jak to Remi poslouchal, tak se více a více mračil. On, i když byl víla, nebyl nikdy se zvířaty moc spjatý, už jen proto, že jej jimi otec děsil a seznamoval jej jen s těmí zvířaty, co byli hrozbou. Proto, když poznal, že to tak není, jen nespokojeně vrtěl hlavou. Teď měl ale chuť ty, co ty malé kuličky vraždili, zavraždit taky. Nic neřekl, jen zavrčel, musel by být neslušny.* Nikdy jsme mazlíčka neměl, jen kytky. Co když se o něj nebudu moc postarat? *Povzdechl si Remi a ochrtanitelsky k sobě kotě přivinul.* No, v tomhle mi budeš muset prostě pomoct. Jak říkám, já to neznám a nevím, co potřebují, takže budu rád pokud mě navedeš. *Povzdechl si Remi a mrkl na Case. Pak se koukl na kotě.* Ty jsi se tu ale vyloupl, cooo?
*Castor jej poslouchal a sledoval, zatímco držel vodítka se psy.* Neboj se, pomůžu ti se vším. *Mrknul na něj.* Teď uděláme to následovně. Jako první zajdeme na veterinu, aby to kotě prohlédli. Až budeme mít vyřízeno, tak zajedeme do obchodu pro zvířata a já ti pomůžu vybrat a nakoupit všechno potřebné. Bude toho asi dost, ale nevadí, naházíme to do auta. No a doma ti to všechno pomůžu složit a pak ti vysvětlím co a jak. *Usmál se na něj povzbudivě.* Ono to není těžké, do toho se dostaneš raz dva, věř mi. A kdyby co, budu vždy na telefonu nebo ti poradí i ta tvoje. Určitě bude vědět, jak se postarat o zvířata. *Pousmál se a dál všichni kráčeli k autu. Když došli, nechal Castor nasednout psy do kufru, Lynx si vlezla na zadní sedadlo. Remi pak sedl na místo spolujezdce a Cas jako řidič. Jen co byli všichni na svých místech, rozjel se. Cesta netrval dlouho, snad jen 10 minut na druhý konec parku, kde zaparkoval, vystoupili a odebrali se k veterináři.*
*Remi jej poslouchal a Prikyvoval na souhlas.* Jo, jo já se asi nějak chytnu, to bude fajn. No tak dobře, tak teda kočka. Ale ti stej většinu dne spí, že jo? Takže to nebude takové, brát to ven a starat se? Jako jo, starat, ale je spíš na doma, viď? *Ujišťoval se a když vystoupili, ihned se vydal směrem k veterinární ordinaci. Nebylo ani tak velké vedro, takže pootevřeli psům okýnko a nechali je v autě. Pak už se Remi věnoval kotěti. Sedl si a Drbal jej za uchem, čekala tam jenom paní s malým jezevčíkem. Remi koukl na Castora.* Tak uzavíráme Sazky. Holka, nebo kluk? *Zasmál se a kotě podrbal mezi ušima, než se podíval před sebe a sledoval tabule s plemeny psů, a koček. Pak vstal a zadíval se na tabuli s kočkami.* Co jsi zač, prckz?
Si piš, že chytneš, navíc kočku nemusíš venčit, má doma záchod, na který si chodí a ty jej jen vyčistíš. A jo kočky spí většinu času, někdy i v noci, pokud zrovna neběhají a nehrají si, ale celkově je to fajn. Hraješ si s nimi, krmíš, mazlíš, samozřejmě když ony dovolí, jsou to přece jen kočky. *Zasmál se a posadil se pak v čekárně, hledíc na Remiho, jak si u sebe držel kotě.* Já tipuju, že to bude holka, malá kočičí slečna. *Zazubil se fér a prohrábl si vlasy, rozhlížel se kolem než pak zastavil pohled opět na Remim, který už stál u tabule s plemeny.* Beztak to bude ta největší rasa, to by bylo. *Zasmal se.*
*Mladík se usmál, podrbal kotě a zavrněl.* Taky si myslím, že to bude holčička, tak Sazka nebude. A tohle? Tenhle drobek největší plemeno? No to nevím nevím, ale možné je vše. *Usmál se spokojeně, zatímco si lékař pozval paní s pejskem. Remu se usmál, než si nakonec sedl zpět ke Casovi.* Snad bude v pohodě, popravdě by mi srdce urvalo, kdyby ne. *Přiznal mladý fér a podrbal kotě. Pak koukl na Case.* Teď mě tak napadá, taková otázka. Jak ty jsi vlastně přišel k tomu, k té Lynx? *Optal se mladý fér se zájmem.*
Tak na tebe lezou většinou jenom holky, takže hádám, že to bude tak i u zvířat. *Uchechtl se a sledoval dál tabuli.* Mimochodem, podle těch oušek bych tipoval opravdu na obra, vypadá trochu jako mainská mývalí a pokud to bude vážně ona, tam jako dospělá bude obr, máš se naco těšit, ale i když jsou velké, tak jsou to mazlící jak se patří. *Usmál se a sledoval ty dva, než se na chvíli zamyslel.* Lynx mám už nějak dvacet let. Našel jsem jí, tedy ne já, ale Olivia, když jsem ji vzal do Faerie, chtěla jí ještě jednou vidět a tehdy tam našla malé liščí mládě, které vypadalo, že se snad už nedožije rána, ale ona si ho vzala a vypiplala. A jelikož jsme si ji zamilovali a ona se od nás už taky nějak nechtěla hnout, tak zůstala s námi. *Pousmál se při té vzpomínce.*
*Když si Remi vyslechl, že by se z toho drobka měla stát obří kočka, kterou viděl úplně nahoře když zvedl pohled a zádival se na největší plemena tak vykulil oči. Pak od sebe kotě natáhl, sjel si jej pohledem, ale nakonec se zasmál.* Tak ať je velká, to mi nevadí. Já budu rád, bude to takový ochránce domu. *Ušklíbl se pak už polsouchal Case jak mluvil o Lynx. Pak se musel pousmát taky.* No teda, víš že ani nevím, kolika let se takové potvory dožívají? Tedy, chci říct, já a zvířata z Faerie, nevím o nich moc. Jen že medvědi a vlci bývají dost agresivní. *Uchechtl se Remi a pohladil kotě. To už vyšla ven paní a Remi koukl na Case.* Za chvilku asi jdeme co?
To teda budeš mít hlídače, až bude dospělá, tak bude mít tak přes deset kilo. *Smál se Castor, který se nakonec postavil, aby se protáhl.* Tak kdyby žila ve Faerii tak určitě déle než v tomhle světě, ale jelikož zůstala s námi, tak se moc let nedožije, už teď má něco přes 11, takže hádám, že ještě pár let se mnou bude. *Povzdechl si a raději už o tom dál nemluvil, nebyl připravený na to, že by mu měla Lynx odejit. Proto už mlčel, stejně je pak zavolal doktor a oba šli tedy s kočkou do ordinace, aby se na ni podíval.*
*Jakmile mu Cas řekl o tom, kolik by měla kočka vážit, tak vylulil oči a pak překvapeně zamrkal.* Cože? Tolik? *Užasl mladý fér. Čekal cokoliv, ale tohle asi ne. Vždy měl kočky za malá, rozkošná, jistě, občas i děsivá a divoká stvoření, ale určitě ne jako nějaké obry.* Uf, to si teda dám. *Zasmál se. Pak se podíval na doktora a s Časem vešel dovnitř. Jen jak kotě položil na stůl, začal doktorovi povídat, kde a za jakých podmínek ji našel, že si ji plánuje nechat a že chce vědět, jestli je zdravá, pokud ne, jak má zajistit aby byla, a co je to za rasu a za pohlaví. První šok přišel, když mu doktor potvrdil, že se jedná o plemeno, o kterém mluvil Cas. Remi se na něj otočil a vykulil opět oči, než poslouchal doktora dál. Pak jej jej nechal udělat pár testů. Prý měla blechy, červíky a zánět v očích. Remi ji nechal podat léky, nějaké ji koupil i na doma a pak už zamířili ven.* Tak je to teda holka! Teď jen vymyslet jméno a koupit ty věci, je toho hodně? oPtal se Case, když opouštěli oridnaci.
*Jakmile vyšli z ordinace, zamířili si to ven k autu.* Věřím, že nějaké hezké jméno se jí vymyslí. A co se týče věcí, které bude potřebovat, tak ano, je toho hodně. Především potřebuje misky na jídlo a vodu, jídlo, hračky, záchod, stelivo do záchodu, pelíšek, škrabadlo, pokud jí budeš brát ven, tak obojek na klíšťata a parazity, normální obojek s vodítkem, hm a nějaké dobroty taky je třeba. *Vyjmenoval mu zásadní věci, které bude potřebovat.* Ale já ti s tím všim pomůžu, neboj se. Jak vše vybrat a hlavně i pak smontovat a taky ti ukážu i co a jak se o ni starat. *Mrknul na něj a když oba nasedli, vyjeli o kus dál k velkému obchodu chovatelských potřeb, kde měli pro malou nakoupit.*
*Remi jej poslouchal, ale čím dál tím víc jej poslouchal, tím víc kulil oči a viděl, jak další jeho měsíčního příjem mizí v neodhlednu. Jakmile mu to Cas vyjmenoval, tak si setřel imaginární pot z čela.* Sakra, to abych poprosil Aless. To je to zvířátko fakt tak náročný? *Pronesl. Nakonec nasedl, po cestě se koukal všude možně, než vystoupili u zverimexu. Remi vystoupil, a podíval se na Case.* Asi bych ji měl vzít se sebou, co? Nepohlida ho třeba Lynx? *Optal se se zájmem a podíval se na lišku mezi dvěma husky na zadních sedadlech.* Tak jo, snad vše pobereme, jo, jo to bude fajn, ufff. *Odfrkl si Remi, snažící sám sebe uklidnit.* PŘESUN
*Vyplave ve studeným jezeře v Central parku na hladinu a začne prskat vodu na všechny strany... je úplně v šoku, protože vzpomínky se jí k sobě vůbec nevracejí.* /Jak?/ *Ptá se sama sebe a v tu chvíli už na ní křičí strážce parku, že koupání je v jezeře zakázaný. Zhluboka se nadechuje a plave na druhý břeh od hlídače.. zmáčená vyleze vena je překvapená zimou a barevným listím v parku. Obejme si rukama hrudník a podívá se, co má na sobě.. Je to lovecká uniforma diplomata ..z části potrhaná a hlavně úplně mokrá. Velká díra na stehnu odhaluje hlubší tržnou ránu. Najednou si uvědomí, že přitahuje až moc pozornosti a tak se rychle jde zašít pod nějaký strom, kde nebude moc lidí.. runy má skoro úplně všechny vybledlý. Když se posadí a zkouší rozdejchat prvotní šok, začne po kapsách hledat stélu, aby si nanesla runu pro teplo a iratze... Nenajde vůbec nic, ani svůj mobil.* /Musel jsem... musela jsem ho nechat v institutu. Byla jsem na Zimním dvoře, ale jakým portálem jsem se dostala zpátky? A kdo mě vůbec pustil zpátky?/ *Prameny mokrých vlasů si přehodí na jednu stranu a zkouší si vzpomenout na to jak stihla napsat ohnivou zprávu do institutu a pak za otevření portálu zaplatila svojí stélou.*
*Ve zbrojnici Institutu se převlékl a vyzbrojil pouze tím nejnutnějším, co za deset minut zvládl. Teplákové kalhoty vyměnil za odolné lovecké, přes triko přehodil v rychlosti vestu s bundou a posbíral pár nožů, včetně andělského ostří. V podstatě ve své rychlosti vše naházel do batohu a přes hlavní bránu, kde posbíral Hailey, vyrazil do Central Parku, kde se nacházelo několik vstupů do Faerie.* Nechci být nepříjemný, ale jakmile je jeden z nás v nebezpečí, vše ostatní zkrátka musí jít stranou. *Dovysvětlil svou lhostejnost k Haileyiným požadavkům při cestě do Central Parku. Ve spěchu si nestihl nanést ani jednu z run. Možná chtěl po cestě vypálit runu Mendelin, která by ho skryla před zraky civilů, jenže uvědomil si, že by se stal neviditelným i pro Hailey, která v první řadě neměla na této záchranné akci co dělat. Park byl obrovský a hledat v něm jednoho člověka bylo jako hledat jehlu v kupce sena.* Rozdělíme se. Grace znáš, štíhlá, světle hnědé vlasy, věčně nespokojená. Běž se podívat k jezeru, já to vezmu druhým směrem. Číslo na mne máš. *Pevným hlasem zavelel a už se natahoval po stéle, která by mu stopování mohla usnadnit pomocí několika run.*
*Jak očekávala Caleb jí moc k tomu neřekl, jen že jdou někoho vyzvednout? Ale už neřekl koho, ale vypadal dost znepokojeně. A tak možná z hloupého zvyku starostlivé matky sebou vzala bundu navíc bohužel, čaj připravit jí absolutně nenapadlo. Pokračovala rychlým krokem přes park k jezeru, tiše tam stála a koukala kolem sebe. Že by tady nikdo nebyl. Stále se nervózně rozhlížela kolem sebe. No nervózně spíš měla obavy. Netušila o koho jde, ale už uměla cítit rozpoložení Caleba. A nebylo nejlepší. Nakonec se jí podaří uklidnit a chovat se na prosto přirozeně, chodila kolem jezera sem a tam, jako kdyby na někoho čekala. Nakonec jí napadne vzít do ruky telefon a dělat, že posílá hlasovou zprávu.* GRACE JSI TU NĚKDE? Čekáme na tebe věčnost?* přeci je nechtěla zbytečně poutat pozornost lidí. A co víc jako lovec ona rozhodně nevypadala, tak pochybuje, že si jí dívka nějak víc všimne, ale slyšet by jí mohla. Nakonec jak se zdá nemusela ani dále hledat nebo čekat na odezvu. Byla tu, dojde rychle k ní. *Ahoj, ty musíš být Grace vid? *usměje se hned jí dá bundu, přitom napíše SMS Calebovi, kde jsou přesně *
*Zima se jí dere do těla a tak se choulí u stromu a přemýšlí jakým směrem se vydá směrem k institutu a jestli je to vůbec dobrý nápad... jenže bez stély a mobilu nemá vůbec možnost sehnat nějakou pomoc.. pak uslyší někoho volat její jméno. Vyděsí jí to, protože si na Hailey moc nevzpomíná a napadá jí že by to mohl být přelud a nebo v horším případě víla... Když ale přijde blíž, zjistí že je to jenom civil... asi?* A-hoj... *Vydere ze sebe zmateně a dívá se za ní, jestli přišla sama..* Ty jsi..? Pamatuju si tě.. odněkud.. *Její tvář jí je povědomá.. ale už jsou to tři roky, co jí viděla někde ve skleníku v institutua její stav jí zrovna moc nepomáhá k tomu, aby si vzpomněla.. Vezme si od ní bundu třesoucíma se rukama a sleduje jí psát smsku.* Jak jsi věděla, že jsem tady? *Zeptá se a trochu nechápe proč kouká do mobilu.*
*Už při svém příchodu viděla tu nejistotu v jejím pohledu. Rozhodně to byl jiný pohled než, co viděla tehdy v institutu, když přivedla Tobiase sebou. To samé platilo i o Sebovi. Ale neměla čas se tím víc zabývat. * Rok zpět institut, jsem ta žena, která porodila Calebovi dítě. Komplikované to teď rozebírat. Až bude víc prostoru rádi ti to vysvětlíme, ale teď to není hlavní. Ale jediné, co ted ti bude stačit, je že jsem došla z Institutu spolu s Calebem.* poví jí a začne si sundávat svoji bundu. A proč? Aby si vyslekla i svůj svetr, který po ní měla a dala ho Grace, pak si zapne bundu až ke krku, když si ji zas obleče.* Na Zbav se mokrého trika a vršku, obleč si bundu.* bylo to lepší než jí nechat v mokrých šatech a čekat na Caleba. Už i tak měla dost zmrzlý obličej. *Jak? Caleb.* poví jí jen a sleduje její stav. Nakonec jí položí otázku.* Máš někde tržnou ránu?* přeci jen vypadala i dost otřesně a zmateně.*
*Při jejím představení k sobě stáhne zhrozeně obočí...* /Co mi chtějí vysvětlovat? Jak si udělali dítě?/ *Oči má doširoka otevřený a snaží se pochopit co tím myslela.. jen doufá, že tím nemyslela vysvětlení detailů.* /S Calebem jsem měla tu čest.... asi není třeba nic vysvětlovat./ *Radši zůstane mlčet a vzpomene si pořádně na setkání s Hailey.* Potkaly jsme se asi před třema roky... *Vzpomene si a třesoucíma rukama si pokusí ze sebe sundat okrou bundu, když jí Hailey zahrnula vlastním oblečením... Pakse na ní podívá, když se jí zeptá na zranění a podívá se zpátky na svojí nohu kde je docela velká nepřehlédnutelná rána.* Caleb je tady? *Zeptá se a rozhlíží se kolem.* /To teď pro nás pracují civilové... nebo jak je to?/ Potřebovala bych stélu... *Stiskne ránu na stehnu a zaúpí bolestí.*
*Trochu jí pobaví její výraz ve tváři a proto uvede věci na pravou míru.* Tím myslí, proč tu je s tebou člověk. A proč jdu z Institutu. Ale není vhodné to rozebírat na ulici.* uvede věc na pravou míru, aby věděla. Že se jí nehodlá vysvětlovat co je mezi jí a Calebem. Navíc muselo být velice divné, že tu s ním byla a ne další lovec. Ach, že by to už byli tři roky? Ani jí to nedošlo čas v Idrisu jí plynul trochu jinak než si pamatovala. Co víc zdálo se, že má s vyvlékáním potíže proto jí bez jakékoliv praní začala pomáhat se převlékat. Bylo to nejmenší věc, co pro ní mohla teď udělat. A proto, kdy se jí dostane do rukou tričko zmáčené, vyždímá jej, co nejvíc a přitlačí jí ho na ránu, aby to nekrvácelo. Omluvně k ní se podívá a jistě, že se jí zeptala zda nemá nějakou ránu, jelikož mohla jich mít klidně víc. I těch, co nejdou vidět. A při její otázce na Caleba pokývne hlavou.* Jo, měla by tu být každou chvíli. Nevím..co mu tak trvá.* zamumlá tiše, jelikož se jí doopravdy nelíbilo, jak Grace na ní působila zmateně a malátně k tomu. Jestli jí to omdlí bude to nejhorší, co teď bude moct udělat. *Grace, víš kde jsi nebo co se s tebou dělo? Vypadáš, že nejsi moc ve své kůži.* snažila se zjistit, jak na tom je a modlila se, aby tu Caleb už byl.*
*Procházel zrovna kolem břehu jezera a mostu, kde se údajně nacházel portál do Faerie. Věděl, že jich bylo víc, a že Zimní dvůr měl vstup u jednoho z dubů Central Parku. Na předloktí si stihl nanést runu pro lepší sluch a jiné runy, které by mu pomohly najít ztraceného lovce stínů. Nicméně v tu samou chvíli se ozval jeho telefon se smskou od Hailey a jejich lokací. Neváhal ani chvilku a vydal se jejich směrem, lehce překvapen, že Hailey byla úspěšnější. Zdálky je již spatřil pomocí posíleného zraku z runy. Všiml si i , že mladá lovkyně krvácí.* Ve stopování jsi na civila dobrá. *Prohodil směrem k Hailey a rovnou si přiklekl ke Grace, která zápasila s mokrým vrškem uniformy, obházená mnohým oblečení od Hailey.* Ukaž. *Vytáhl ji poměrně neopatrně z vrchního dílu a podal ho Hailey, aby ho mohla vyždímat.* Teleportovala ses z Faerie? Ta rána svědčí o tom, že nebyl dvakrát bezpečný. *Komentoval její zranění a následně ji na odhalenou kůži na hrudi nakreslil runu pro regulaci tělesné teploty.* Proč ti to tam trvalo tak dlouho? Co se stalo? *Zahrnoval ji otázkami, zatímco se přesunul k noze, aby ji ošetřil ráno pomocí runy Iratze. Věděl, že tím pouze zastaví krvácení a hojení bude zdlouhavější, neboť Grace vypadala natolik slabá, že runy nemusela dobře vstřebávat.* Ty mokré věci můžeš hodit do batohu, Hailey. *Prohodil směrem k civilce, aby se necítila tak nezúčastněně, na což si stěžovala. Poté přes holý hrudník Grace natáhl svetr a Haileyinu bundu.* Budeme ji muset vysvléct i z kalhot, jinak ta rána bude mokvat. *Tentokrát by si snad i přál, aby existovala runa i na tyto obtíže.*
*Zmateně Hailey přikyvuje i když je pořád z toho šokovaná.. nejen ze svojí situace ale i to, že Caleb za ní poslal civila, se kterým má dítě.* /Jasně, jasně.. to dává úplně smysl./ *Uleví se jí když uvidí přicházet Caleba.. skoro chce instinktivně vstát a obejmout ho s úlevou, že je tu někdo kdo se postará...ale naštěstí to neudělá. A navíc je Caleb rychlejší a tak se najednou ocitne napůl vysvlečená někde ve veřejným parku.. Obejme si hrudník, když jí nanáší runy... částečně trochu studem ale i zimou. kterou pořád cítí.* Já .. já si toho moc nepamatuju. *Zavrtí hlavou a najednou pocítí záplavu tepla od hrudníku až směrem ke končetinám.. hned po tom, co runa je dokončená.* Jak dlouho? *Zeptá se a zase k sobě stáhne obočí..pak se podívá i na Hailey, když Caleb navrhne aby jí zbavili i kalhot.. Vůbec neví jaký mají s ní plány, je docela vysílená na to, aby nad tím přemýšlela nebo protestovala, takže se klidně vydá napospas jejich plánům.*
*Čekání na Caleba jí přišlo dlouhé, ale možná to byla otázka minut netušila. Během té doby se nedívala na hodinky. Jediná důležitá věc byla, že byl tady a že se všichni našli.* Jen štěstí začátečníka.* prohodí zpět, mohl na ní vidět změnu nálady. Vlastně ani na pochvalu tohle nebylo. Jednoduše dělala jen, to co jí řekl. Ted si spíš dělala starosti o Grace a její stav. Nic víc však těm dvoum už nepoví. Jen poslouchá, co si říkají. Vezme od Caleba mokré oblečení a vyždímá ho, co nejvíce předtím než ho uloží do batohu. Když tak učiní. Koukne na něj, jestli to myslí vážně.* / Ted jí chceš zbavit kalhot, abychom víc poutali pozornost? Ani nápad. A nechat jí jít v kalhotkách?/ *zavrtí nad tím hlavou a dovolí si navrhnout změnu plánu.* Vím, že to bude pracnější, co jí jen zbavit látky v místech rány, kdybychom jí vedli ve spodním prádle jen by jsme poutali pozornost. A v batohu jsem náhradní kalhoty nenašla.* odpoví mu zpět.*
Jak nepamatuješ? *Odvětil, když Grace přikrýval bundou od Hailey. Ve tváři měl vyobrazené znepokojení nad možnou amnézií, stejně jako vyvedení z míry nad její otázkou ohledně času.* Přece dva měsíce. Dva měsíce o tobě nic nevíme, Grace. Nevím, jaká diplomatická cesta tohle byla, ale rozhodně ti neměla sebrat dva měsíce povinností v Institutu. *Obeznámil ji přísněji, než kdykoliv jindy, až byl sám překvapený svým přístupem k povinnostem poslední měsíce. Poté se obrátil na Hailey, která měla alternativní návrh.* Nemohu ji nechat celou tu dobu v těch mokrých hadrech. *Zavrtěl hlavou a bez zeptání ji nadzvedl, aby ji mohl stáhnout mokré kalhoty, přičemž byl opatrnější v té oblasti, kde měla zranění a nanesenou runu. Pod ní položil bundu od Hailey.* Zabalím ji do té bundy a ponesu ji. Abychom se vyhnuli civilům, nanesu nám runy a sejdeme se u Institutu. *Sundal ze sebe bundu, do které Grace navlékl a zapnul ji. Následně ji kolem pasu zapnul i bundu od Hailey, aby se necítila tolik obnažená. A jako úplně posledníjim oběma nanesl runy Mendelin, čímž se zneviditelnili pro civily. Vzal ji do náručí a držel se u Hailey po cestě do Institutu, ačkoliv ho nemohla spatřit.*
/Dva měsíce?/ *Cítí na sobě jak se jí zrychlil dech při tomhle zjištění.. má úplný prázdno co se týkalo posledních týdnů.. pamatuje si, jak si jí splšil kůň na Zimním dovře a jak potkala Tanoiu, co jí dal nějaký drogy a protancovala celou noc.* /Chce snad říct, že mě nikdo nehledal?/ *Pocítí jak se to dotkne její pýchy, ale nahlas nic radši neříká protože se soustředí na to, co s ní dělají.. Taky se jí nechce strávit ani o minutu navíc v mokrým, takže ocení nápad že to z ní sundají.. Caleb se chytí kolem krku, když z ní sundavá kalhoty a pak dopadne na měkkou bundu od Hailey... Dívá se na oba dva a snaží se přečíst jaký spolu ty dva mají asi teď vztah a nakonec to nevydrží.* Proč s sebou bral civila? Není to proti Zákonu? *Zeptá se i když je Hailey poblíž, protože jí to přijde jako normální otázka.. jednou rukou se ho chyte kolem ramen, aby mu usnadnila chůzi s celou svojí váhou a nechá se nést až k institutu.*
*Jedno věděla s jistotou, nebude si stěžovat. Byla naopak ráda, že jí Caleb vzal sebou, ačkoliv mohla být nápomocná jen trochu. Bylo to stále lepší než vůbec. Taky se dostat mimo čtyři zdi byl jako malý bonus tím největším bylo, že Grace našli v realitně zdravou, když do toho nepočítala asi amnézii a zranění plus neopatrný průchod portálem. A co víc, kdy spustí o povinnostech skoro by mu i řekla, že má ted větší problém než to, že přišla o x měsíců práce. Ale to, že si nepamatuje. Ale mlčela. Nakonec, když příjde ještě s lepším nápadem pokývne hlavou, postará se taktéž o mokré kalhoty, které uloží do batohu. Ještě se rozhlíží kolem zda nic dalšího neměla u sebe nebo nevytratila.* Grace tohle je všechno, co si měla u sebe?* i přesto vše se jí raději zeptá, jelikož pokud by měla zbraň a někde se tady válela nebyl by to dobrý nápad. A co víc minutu na to zamrká na to co jí vyjde z úst. Jako kdyby jí neříkala, že jí to poví pak. Podívá se na Grace tvrdě.* Povznesení, chci jím projít. Myslím, že není co víc k tomu říct.* upřímně začínala Caleba chápat o něco víc. Co myslel tím, že vojáci neměli mít pochybnosti, navíc se jí to nelíbilo z důvodu že do toho zatahovala Caleba. Jako kdyby porušil nějaké pravidlo, ona nechtěla dovolit, Aby kvůli ní měl víc starostí. Nakonec po tom všem zamíří zpět k institutu. Cest si pamatovala, ale i tak bylo zvláštní nevidět je oba. *
*Remi čekal na místě setkání, přesně tak, jak se s Castorem domluvili. Volal mu totiž, že pro něj něco má, a stejně tak, jako on měl něco pro něj, měl Remi i něco pro Case. Chtěl mu říct o tom, jak se sešli s jeho otcem, nechtěně, co vše se řeklo a co bylo řečeno. Chtěl mu říct, co má, co se dělo a jak to probíhalo, celý jejich rozhovor,. Sám z toho měl ještě dost rozporuplné myšlenky, ale na jednu stranu se těšil, až se s kamarádem sejde. Seděl na lavičce, v bílé košili a hnědých kalhotách, na tváři mu hrál úsměv a tak nějak se těšil na to, až dojde, dají si kávu, proberou, co mají a bude dobře.*
*Castor měl dneska výjimečně volný den, proto byl rád, když mu Remi zavolal, aby se sešli, kdyby to totiž neudělal on, sám by mu zavolal, přece jen pro něj něco měl a chtěl mu to říct, stejně tak jako podle všeho měl i Remi nějaké novinky po něj. A tak na sebe nahodil rifle a bílé triko a vydal se za ním na smluvené místo. cestou se však ještě zastavil u stánku s kávou a oběma jim jedno vzal, zaplatil a když měl objednávku hotovou, sebral kelímky a vydal se dál. Už z dálky Remiho viděl a lehce mu na pozdrav pokynul hlavou.* Ahoj. Tak už jsem tady a nesu nám kafe a čaj, doufám, že jsem si dobře zapamatoval, co to piješ. *Uchechtl se.* To víš, občas nějakou tu maličkost zapomenu. *Zazubil se a podal mu jeho kelímek, načež se s ním přivítal a pak se posadil vedle něj na lavičku.*
*Jakmile jej Remi uviděl, zazubils e od ucha k uchu. Ještě, než Cas došel, a sedl sii, tak Remi vstal, načež k němu přišel a objal jej. Pak se spokojeně usmál.* Jsem moc rád, že jsi přišel musím se ti s něčím svěřit, neuvěříš, co se mi stalo. *Pronesl, ale pak si převzal čaj, poděkoval a posadil se.* Ale začni ty, jelikož si myslím, že inforamce, co nesu já, jsou o dost horší než ty co ty, tak to necháme na pak. Já bych ty dobrý, co určitě neseš ty, asi pak tolik neprocítil. Tak spusť, copak to bude? *Podívals e na něj a uculil se od ucha k uchu, než se napil a spokoejně mlask na souhlas.*
*Cas se pousmál se.* Takže říkáš, že tedy to tvoje jako druhé jo? Hm, docela mě děsíš tím, co mi chceš říct, už teď jsem docela dost zvědavý. *Uculil se a napil se kávy, než se na něj zadíval.* Ale dobře začnu já, přece jen mám dobrou zprávu. Měl jsem teď před pár dny v galerii jednu schůzku s mladou holčinou, je moc milá a je to fotografka. Tak nějak jsme se bavili, co všechno fotí a přišla řeč na svatbu, konkrétně tvoji s Aless. *Uculil se a prohrábl si vlasy.* Tak nějak jsem řekl, že mám dobrého kamaráda, který se bude ženit a slovo dalo slovo, no asi pro vás mám fotografa. Hele vím, že upíří nejdou na fotkách vidět, ale tak bude tam i spousta jiných, takže nafotit to by nebyl špatný nápad ne? *Pousmál se a koukal na něj, možná jen byl moc akční a nebudou jí chtít, ale on jí ani neřekl přesně, jen že se poptá a dá její kontakt Remimu.*
*Remi jej poslouchal a naokec, poté, co si jej vyslechl, kývl na souhlas a usmál se.* Jo, jo to by bylo fajn, přeci jenom hele, tak nějak ještě tohle sehnané a zajištěné není, já budu rád za každou pomoc. *Usmál se na něj.* Hm, tak fotografka říkáš jo? Teda, to se na to podívejme. No a jak se má Athena? *Dloubl jej loktem do žeber, než se zasmál a sám se napil. Rád jej škádlil, ostatně, tak jako všechny a tak tomu nebylo ani teď. Pak si prohrábl vlasy.* Jo, já budu moc rád, hodně nám to pomůže, alespoň budeme moct něco odškrtnout. Asi jsi se neptal, kolik by si za to vzala, co? Ale, to je asi poslední, co by mě tak nějak tížilo. *Přiznal nakonec.*
Tak pokud to sehnané není, tak už jsem vám to zajistil, teda ne úplně samozřejmě. Řekl jsem jí, že ti o tom řeknu a předám kontakt že se s ní třeba sejdeš a proberete to. Víc už jsem se do toho angažovat nechtěl, přece jen je to váš den a záleží jen na vás. *Uculil se na něj a když vzpomenul Athenu, jen pobaveně zavrtěl hlavou.* Hele Kim je známá, která fotí pro nějaký ten kulturní deník, takže jsme se domlouvali na pracovní linii, nic víc a co se týče Atheny, tak ta se má fajn, měli bychom se v brzké době vidět a nech si to jo. Já moc dobře vím, že si ze mě děláš prdel. *Rozesmál se a popíjel kafe, nakonec se jen opřel a kouknul na něj.* Cenu nevím, ale nemyslím, že to bude moc, takže by to mohlo být v pohodě, ale to uvidíš sám až se domluvíte. *Mrknul.*
*Remi se uculil, a když mu Cas vynadal, aby si z něj nedělal srandu, rozesmál se o to víc.* hele no co, znáš mě, dělám si srandu ze všeho a všech a všude, tak co. *Ušklíbl se a pokrčil rameny.* To víš, já už asi jiný nebudu. *Mrkl na Case a pak se pohodlně opřel do lavičky.* No, pokud to je jak říkáš, pak budu moc rád. Ale mohl by jsi mi ukázat, jak fotí, nemáš nějaký ten příklad její práce? nebo, kde její fotky najdu? *Zajímal se Remi, přeci jen se chtěl ujistit, že to bude dobrá fotografka. Pak naklonil hlavu na stranu.* No ale jinak super, tak jednu věc už můžem s Aless vypustit z hlavy, já se jenom podívám, jestli je to teda fajne. *Mrkl na něj Remi a upil si z kelímku.*
Právě, že tě znám a vím, že si srandu děláš. Tohle budu mít asi hodně dlouho na talíři co. *Lehce jej praštil do ramene a smál se dál.* Hele neměň se ani, to by už byla nuda, kdybys byl jiný kámo. *Zazubil se a chvíli jej sledoval a poslouchal, než vytáhl z kapsy mobil a něco na něm hledat, pak mu to podal a usmál se.* Tady, klidně si to prohlédni, jsou o všechno její fotky, jsou tak věci, co fotila pro nás, ale i ostatní. Určitě se ti to bude líbit. *Mrknul a nechal ho, aby si to projel.* Jo klidně si to odškrtněte, kdybych něco zase věděl, tak rád pomůžu. *Uculil se a popíjel kafe.*
*Remi se usmál a začal projiždět fotky, jež mu Remi podal. Koukal se na to a usmíval se, přičemž spokojeně vrněl a culil se.* Jo, jo tak to je hodně, hodně dobrá práce, já si myslím, že u nás bude více než vítaná, pokud má také nadání. *Zhondnotil Remi a spokojeně zavrněl, než se podíval na Case a podal mu telefon.* To jste na sebe narazili jen tak? *Optal se jej se zájmem a naklonil hlavu na stranu, než si opět popotáhl a pak si prohrábl vlasy.* A civilka říkáš? Se Zrakem a nebo bez? *Zajímal se ještě dál.* Přeci jen, pokud bude fotit i upíry, pak je to vcelku risk, řekněme, takže doufám, že se zrakem. *Podotkl mladý fér a usmál se na něj.*
Říkal jsem ti, že je dobrá. *Usmál se a sledoval ho, jak si prohlíží její práci, načež si pak svůj mobil zase schoval a napil se své kávy.* Ne, jen tak ne. Přišla k nám do Galerie fotit jednu výstavu, zprvu s ní měla mít schůzku Lily, ale tak měla jinou práci, tak jsem to za ni vzal já a to je tak v kostce asi všechno. Takže to byla taková spíše pracovní schůzka. *Zazubil se.* Říkám to jen, aby tě nenapadlo zase něco říct i když to uděláš bez tak i tak. *Strčil do něj lehce se smíchem. No a co se zraku týče, tak ten podle všeho nemá. Alespoň co jsem tak poznal já. Hele až s ní promluvíš, tak uvidíš sám jestli si jí nakonec najmete nebo ne. *Pokrčil rameny.*
*Remi jej poslouchal a usmívals e, jakmile Ale Cas řekl, že nemá zrak, tak jen nesouhlasně sykl.* No to asi bude problém, nechci s tím mít pak nějaké problémy...i když...jako lovce tam nezveme, ale i tak, nechci tam porušovat všechny možné zásady před ostatními podsvětany a ukázat jí, že to tak je, že na fotce někoho nemá, toho by si všimla. Ale no, popřemýšlím o tom, jo. *Usmál se a kývla na souhlas. pak se nadechl.* Tak, no, pokud jsi skončil ty, teď začnu já. *Řekl fér a trhaně se nadechl, než se na Case podíval. *Setkal jsem s tátou, no nic příjemného, co ti budu říkat. Byla to hrůza. *Zavrčel Remi.*
Jak jsem říkal, promluv si s ní a uvidíš, buď to vezmete nebo ne, však se nic dít nebude. *Mrknul, než dopil svou kávu a odhodil prázdný kelímek do opodál stojícího koše, když se pak zase posadil, zaposlouchal se do slov Remiho, přičemž jen překvapeně pozvedl obočí.* Počkej, on se objevil tady nebo jsi ho potkal ve Faerii? *Zeptal se. Věděl, že to nebylo nic dobrého, nejen z jeho slov, ale především z toho, jak se tvářil.* Hádám, že měl asi zase nějaké ty svoje kecy a tak co? A jak jsi to zvládl, vydržel jsi být v pohodě nebo dostal přes hubu? *Ptal se zvědavě, i on totiž poznal z toho, jak jej minule potkal, že je to krutý člověk.*
*Remi se na něj podívala a pak si povzcdechl.* Já jsem byl ve Faerii. Chtěl jsem se tak nějak, no, postavit na vlastní nohy a přemoct ten odpor, no tak jsem šel. A tak jsem šel, ale no, nějak se to vymklo. Nechtěl jsem an něj narazit, nebylo to plánované. Ale, no dostal jsem vlastně já, ale myslím, že jsem si vedl dobře, nenechal jsme si moc líbit to, co se dělo, co dělal, prostě jsme se nažil postavit se sám za sebe. *Pronesl Remi, a pak se podíval na špičky bopt.* I tak mi to ale stačilo, víc než dost. Ten jeho ksicht vidět po tak dlouhé době byl sice adrenalin, ale asi mi stačil. *Zavrčel Remi, než se podíval na CAse.* No, mám nějaké informace ale. *Poronesl.*
*Castor se k němu více natočil a poslouchal, co říkal.* Takže tě on praštil? To vážně udělal? No pokud jsi ho už za to nezabil, tak jo, tak to sis vedl vážně dobře. Já bych to možná asi tak nezvládl, nevím. *Pokrčil rameny a pozoroval ho.* Třeba ho už zase dlouho neuvidíš, což by bylo asi fajn co, přece jen, kdo by ho chtěl potkat znova. Já určitě ne, ještě teď mám divný pocit, když si vzpomenu na to setkání minule. *Oklepal se a lehce si prohrábl vlasy, než se pak se zájmem zadíval opět na svého kamaráda.* Informace? Jakože od něj? Tak povídej, nenapínej.
*Remi jen protočil očima a podíval se na kamaráda vedle sebe.* Tak jasně že mě praštil, je to můj táta, já se tomu ani upřímně nedivím, to by prosím tě nebyl ani on. *Mávl nad tím fér pouze rukou a pak si povzdechl.* Tak nějak jsem čekal, že to setkání by případně probíhalo podobným způsobem, že jeden druhého zmydlí a nebo naopak. *Ušklíbl se fér a pak si přehodil nohu přes nohu, než se opět napil ze svého kelímku a pak se zadíval před sebe.* No a ohledně toho co jsem se dozvěděl, tak přiznal, že skutečně někoho zabil. Však víš, to jak jsem ti říkal ohledně toho, co řešíme s mým strýcem. *Povzdechl si Remi a prohrábl si frustrovaně vlasy.* No, takže asi tak nějak. Zjistil jsem, že můj otec je skutečně vrah, tak jak se o něm říkalo.
Tvůj táta je vážně ubožák. Nezmůže se nic jiného než praštit svého syna, místo toho, aby se třeba snažil to napravit, nebo třeba omluvit, ale ono nic. *Zamračil se fér a dál jej poslouchal, načež jen pozvedl obočí.* Takže přece je to pravda, i když promiň, že to říkám, ale tak nějak to měl vepsáno už ve tváři, že by toho byl schopen. *Podíval se na Remiho, ale pak se podíval před sebe a na chvíli se zamyslel. Pokud byla pravda, že opravdu někoho zabil. Mohl zabít i jeho matku? Mohl to být opravdu on? Ale proč si Cas víc nepamatoval. Chvíli mlčel, než si tiše povzdechl.* Víc ti asi neřekl co? *Optal se pak tiše.*
*Jak to Castro řekl, tak Remiho hlava byla rychlejší než úsudek. A tak se rozesmál. Pak se ale podíval na svého kamaráda a položil si ruku na srdce.* ne, promiň, omlouvám se, jen mě to rozesmál. Ten fotr se nikdy nebude snažit nic napravit. Nikdy to nedělala a nikdy to neudělá, je ubohej a tohle není on. Tohle, to co předvedl, to je on. A nic jiného nikdy nebude. *Odfrkl si Remi. Pak se zamyslel a koukl se na něj, než ale zavrtěl hlavou.* Ne, ne moc víc mi neřekl, jenom že někoho zabil i mimo svou povinnost strážného. Ale koho, to nevím. *Pronesl a koukl na něj.* Ty jsi taky ale asi nic nezjistil, viď? Nic, co by mohlo pomoct v tom řešení toho, co se s ním děje? *Zajímals e Remi.* Třeba, nějaká nová vzpomínka? *Zajímal se dál.*
*Jakmile se začal smát, tak se na něj Castor překvapeně zadíval, přece jen, tuhle reakci zrovna nečekal, ale asi jí chápal. Nad jeho slovy o otci, pak jen přikyvoval. Než si tiše povzdechl.* A víš co, k životu ho nepotřebuješ. Jsi dospělý, děláš svá rozhodnutí a žiješ svůj život, ne ten jeho. On ať si trhne, když se mu to nelíbí no ne. *Pousmál se a chvíli se snažil pátrat v paměti, ale nic nového nenašel.* Hm, nic nového bohužel nemám. Jestli to vážně udělal tvůj otec, jestli jsem ho vážně viděl, pak mi možná prostě jen ty vzpomínky vzal. Schopný by toho přece byl ne, ty taky umíš manipulovat s myslí, takže on jako starší a zkušenější by se klidně mohl hrabat v mé hlavě a já bych to ani netušil. *Pronesl. Logiku mu to dávalo.*
*Těmi se na něj zadíval a pak kývl na souhlas, než si povzdechl.* Jistě, máš pravdu, ale přeci jen, je to můj otec a asi nebude dvakrát lehké pustit to z hlavy. I když, tak nějak jsem jej už odepsal, tak snad to půjde. *Uculil se a koukl se opět na Case, než se zase napil svého čaje a když dopil, tak zahodil kelímek do koše kousek od něj.* To neví, úplně mazat myšlenky nevím zda jde, je možné ale, že straší víla by to zvládla. A co já vím, otec je na to starý dost. Nevím, nevím ale možné to je, jistě že. Tedy asi. Ale to nevadí, pokud nevíš, nech to. Já myslím, že do té doby určitě ještě nějaké věci na něj najdu. *Usmál se a pak na něj koukl.* Nechceš ke mě? Dáme kafe nebo čaj, stejně musím za Eizou. *Usmál se. *
Nebude, ale, do teď jsi to zvládal, přece ho nenecháš, aby ti pokazil a vzal to, co teď máš. Může se postavit na hlavu, ale ty už jsi jinde a on ti nic z toho vzít nemůže. A pokud se o to pokusí, pak jsme tu my a my mu to nedovolíme. *Uculil se na něj. Než se znova zamyslel.* Možná je nevymazal, jen potlačil kdoví, já sám moc nevím, jak to funguje, ale i tak si myslím, že jsem něco viděl, něco, co jsem neměl a on mi to nějak vzal. *Zašeptal, než si pak jen povzdechnul, moc na d tím teď nechtěl přemýšlet, proto se na Remiho podíval a lehce se pousmál.* Klidně můžu, aspoň kouknu na malou, mimochodem, moc hezké jméno jsi ji vybral. *Uculil se a postavil se, čekajíc i na Remiho, aby se vydali k němu domů.*
*Remi se na něj děkovně usmál.* Díky, Původně jsem chtěl Elsa, ale zase, nechtěl jsem, aby to bylo tak okatě princeznovský, však víš. *Zasmál se Remi a pak si povzdechl.* Ale je hodná, musím říct, že to je super. Ještě že doma nemám žádné jedovaté kytky, to by bylo asi hotovo. *Zasmál se Remi, než si nakonec přehodil tašku, se kterou sem přišel přes rameno a zvedl se.* Super, tak pojďme, jsi tu autem, nebo tě provedu městskou dopravou NY? *Zasmál se fér na svého kamaráda, načež k němu přistoupil a přátelsky jej plácl do zad. Pak se rozhlédl.* Jo, a taky ti pak musím něco říct. Potkal jsem vlkodlaka. A nezabili jsme se. Dokonce jsem si s ním i vcelku kámošky pokecal. *Uculil se Remi pyšně.*
Jo, Elsa by bylo už asi moc, ale Eiza se mi líbí, tohle jsi vybral moc dobře. *Pronesl s uculením.* No tak ty kytky jo, ale zapomněl jsem ti říct, že existují i kytky, co kočky jedí. Jedna je na dobré trávení a druhá, řekněme na uklidnění, kočky jsou po ní jako sjeté. *Zasmál se jen a spolu mířili pryč.* Jsem tu autem, prosím tě, od doby co ho mám, jsem městskou dopravou nejel. *Smál se.* To bych už asi nezvládl, takže dneska jedeme autem, žádný autobus see nekoná. *Mrknul a z kapsy lovil klíčky od auta, než se pak na něj překvapeně podíval a sjel si ho pohledem.* Kdo jsi a kde je Remi? *Optal se zprvu vážně, než se hlasitě rozesmál.* Tak to jako klobouk dolů, to musím říct, že jsi překvapil. Sakra chlape, ty se nám nějak měníš. *Culil se.*
*Remi šel poslušně za ním a usmíval se. Pak se nakonec zadíval na case před sebou a pokýval hlavou.* Jo, věř mi, že ani já jsme tomu upřímně nijak nevěřil, ale pak jsme tam najednou seděl a kecal s vlkoušem. Nutno ale podotknout, že byl z Praetoru, tak asi žádné nekalosti z jeho strany nehrozily, ale i tak, vlkodlak, a zvládl jsem to. Nějak mi došlo, že za to nemůže ta rasa. Jo, je pravda, že mi bude trvat, než se zbavím toho pocitu obviňovat je, ale byl to můj fotr, ona nikdo jiný. *Pronesl Remi, než se na něj usmál.* Tak jo, pojedeme teda spolu autem. *Mrkl na něj a když došli k jeho autu, tak Remi nasedl a připásal se.* No, a jak se má Lynx? kde ji máš, holku jednu hezkou? *Uculil se Remi, když se podíval na Case vedle sebe.*
Jsem rád, že jsi na to přišel, že za všechno může jen tvůj otec a že někteří nejsou tak zlí. Chápu, že to bude trvat, ale časem ti to už nijak nepřijde, uvidíš. Takže, teď mě napadlo, že si mě už konečně přestaneš dobírat za to, že jsem spal s Cait. *Zasmál se a nějak automaticky uhnul na stranu, jako kdyby čekal, že jej Remi ve srandě praští. Nakonec oba nasedli k němu do auta, Cas si zapnul pás a nastartoval.* Si piš, že pojedeme a už se těším, až svezeš jednou ty mě. *Mrknul a v tu chvíli se rozjel.* Lynx je doma, byl jsem s ní venku dneska celou dobu, navíc byla se mnou i v galerii, takže nějak je asi ráda, že má doma klid a může spát, ale příště ji vezmu s sebou, třeba si bude s Eizou hrát. *Zazubil se a mířil k Remimu domů.* PŘESUN
*Castor jej následoval a cestou poslouchal. Nad upíry jen přikývl, ale jakmile promluvil o svatbě, tak se zastavil a překvapeně na něj zíral.* Slyšel jsem dobře, že ty se budeš vážně ženit? *Koukal na něj, snad jako kdyby čekal, že je to vtip, ale když nakonec poznal, že je to pravda, tak se jen uculil a přátelsky jej objal.* Páni, tak to je hodně nečekaná zpráva, ale moc gratuluji. Nemyslel jsem si, že ty mi jednou řekneš něco takového, ale mám radost, opravdu. Že to vy dva doklepete od zabití ke svatbě, tak to je úspěch, ale pokud se milujete a chcete spolu být, tak proč ne. Tedaa, tak to rád přijdu, ehm a můžu sebou vzít doprovod a mimochodem, kdy to vlastně je, abych ještě stihnul nějaký svatební dar vymyslet. *Zazubil se.*
*Remi jej poslouchala a umíval se, zatímco si razil cestu sněhem. Do vlasů jim sem tam spadla nějaká zbludilá vločka, ale jinak se Remi držel té trasy, jež si pamatoval.* Dar není podstatný, hlavně, abych tě tam měl. A ano, vezmi doporovod, pozvání se váže na pozvaného a jednoho jejich hosta, takže ano. Ale doufám že ne tu čubu. *Zastavil se a sjel si jej pohledem, než se uculil.* Neber to osobně, ale snad mě chápeš, ne? *Usmál se na něj a za chvilku ukázal před sebe.* Hele, támhle, je tam pár domů, taky ještě trh a hospoda, tak jdeme tam, a propiju tam asi peníze...nebo teda...já si vzal jen dolarovky, asi se sebou náhodou nenosíš férskou měnu, což? *Zavrčel nevrle fér.*
To sice není, ale i tak něco malého alespoň, však je to přece zvyk ne. *Zazubil se a pak na něj pohlédl.* Neboj se, jí sebou nevezmu, ale přemýšlel jsem, že bych pozval Athenu, před pár dny jsme se náhodně potkali a domluvili jsme se, že se uvidíme zase a jelikož jí znáš taky, tak mě napadla jako první. *Pronesl, načež se rozhlédl kolem sebe, než pak sáhl do kapsy a vytáhl peněženku, ve které hledal nějaké vílí peníze. *Hele něco tu mám, ale není to moc, snad na nějaké dobré pití to bude stačit, když ne tak jím dáme něco jiného. *Pokrčil rameny a peněženku zase schoval do kapsy. Prohrábl si vlasy a oba se vydali tedy k místní hospodě.* A jak to pak vlastně bude po svatbě, budeš bydlet u ní nebo ona u tebe? *Optal se zvědavě.*
*Remi chviličku pátral, než se ale uculiil.* Jo, joooo, Athena, to je ta y toho plesu, že jo? jak jste se tam někam zašili a pak jste se muckali jako malé děti za tabulí, no jooo, já už vím. *Neodpustil si Remi popíchnutí Case, a ještě k tomu, aby tomu nasadil korunu, sebral ze země kouli sněhu a hodil jí po Castorovi.* Hha, trefa!! *Vypískl Remi nadšeně.* No tak super, já ti to vrátím, jak budu doma, něco tam taky mám. Navíc, jak chodím od Erna, taky dostávám nějaké ty premie, však víš. *Uculil se, a pak se zamyslel.* No, asi u Aless, ale byt si nechám, jelikož budeme asi muset někam utíkat před jejími upíry a prací, jen tak si odpočinout. *Usmál se.*
*Castor protočil očima a když mu na hlavě přistála sněhová koule, jen se rozesmál.* Hele nech si to jo, byla to jedna pusa, nevím, kdo si to tam rozdával ve křoví. *Uchechtl se, načež tentokrát on vzal sněhovou kouli a hodil ji po Remim.* Zásah! *Smál se dál, než pokračovali dál.* V pohodě, nemusíš mi nic vracet, jsou to jen drobné, řekněme, že příště to třeba zatáhneš ty. *Pokrčil rameny a oba pak nakonec vešli dovnitř a posadili se k jednomu z volných stolů.* Je dobrý nápad si byt nechat jako takové hnízdečko lásky, když budete chtít být sami. Ono asi žít v sídle klanu, bude taky docela výzva. Ale tak to se zvládne ne, od toho bude tvůj byt a když ne to, tak můžete kdekoliv na světě na chvíli zmizet. *Culil se.* Mimochodem jak jde práce u Erna?
*Remi se jen samolibě nadmul jako páv a zaculil se.* Ale já jsem na to sakra pyšnej, ta holka byla k nakousnutí. *Zavrněl, ale pak se přikrčil a rozhlédl se, jako kdyby snad měla z poza nějakého křoví vyskočit Aless a dát mu co za vyučenou. Pak se jen uculil, oklepal si sníh z košile a pokračoval s Casem dál.* Jo, jo přesně tak, taky si myslím, že to bude dobrý, proto si ho necháme. Je to malé, utulné, ale jsme tam doma a myslím si, že Aless začíná být taky. *Usmál se a pak se zamyslel.* Ale jo, jo dobrý, pořídil jsem si kvůli práci u jednoho čaroděje i ochranné předměty, i když, myslím si, že to je taky i kvůli tomu, abych chránil Aless. *Usmál se Remi a to už se před nimi rozprostřela začínající vesnice. Remi se culil na víly kolem sebe, které tu chodili v pravé podobě a nijak se tím netajili, a pak ukázal před sebe.* Hele, támhle je jeden hostinec, tak pojď. *Vyzval Case.*
*Sledoval ho a když viděl, jak se přikrčil, jen se zasmál.* Ale snad se nebojíš své budoucí ženy, že tě uslyší a vlítne na tebe. *Smál se mu, než jej přátelsky poplácal po rameni.* Ještě aby se tam doma necítila, když je tam s tebou a pokud á vilu plnou lidí, ani se nedivím, že občas chce taky klid pro sebe. *Mrknul a pak se kolem sebe rozhlížel a sledoval ostatní víly. I ona nějak upustil od své iluze a ukázal svá špičatá ouška.* Tak doufám, že smlouva, kterou jsi s čarodějem podepsal bude v pohodě a nebude po tobě chtít bůhvi jaké věci. Ale ochranné předměty jsou fajn věc. Kámo, ale když tě tak poslouchám, ty jí musíš vážně zbožňovat, přece jen o ni mluvíš tak hezky a staráš se i o její ochranu. Láska s tebou dělá divy. *Uculil se a když vešli do vesnice, našli místní hospodu a vydali se k ní.*
*Poslouchal ji a po celou dobu mu jako odpověd dal smích a nebo jen pousmátí. Pak pokýval hlavou.* Jo, jo tohle jsem hodně dlouho necítil, abych byl upřímný. No, máme poslední dobou nějaké problémky, co se nás týče, Aless má problém, no, má problém s tím se udělat, abych to teda řekl na plnou hubu. Nevíme co s tím, ale jako, nemůžu říct, že by to mezi námi něco změnilo. Tak nějak jsem našli v tom vztahu y vžití určité kouzlo, a to na sebe neváže jedině sex. *Usmáls e Remi, vešel do hospody a ihned bral první stůl.* A jo, je to kouzelný, hlavně, je to někdo, s kým se nemusím bát, že mi jej vezme čas nebo že nebude vědět o nebezpečí, co náš svět skrývá. *Zavrněl.*
*Celou dobu jej bedlivě poslouchal a když se posadili, pousmál se.* V tom máš pravdu. Oba jste tak nějak stejní a času máte víc než dost, takže tohle je na tom opravdu fajn, že se tak nemusíš bát, ale můžete si jen užívat života jeden druhého.* Pousmál se a když mu Remi řekl o jejích malém problému, jen se na chvíli zamyslel.* Tak, třeba je to tím, že toho má teď hodně, to taky může dělat svoje, ale popravdě, pokud se vám to ještě před tím nestalo, tak mě napadá ještě taková jedna věc, ale přijde mi to jako blbost, nevím. Hele a když to přišlo prostě z ničeho nic, nemůže být ta holka prokletá? *Optal se jej, přece jen mohl plácnout blbost, ale taky to mohla být jedna z možností. V jejich světě by se tomu ani nedivil.*
*Remi se usmál apřikývl.* Jo, jo prostě jak říkám, je mezi námi kouzelná magie, dokonalá chemie a já jsme rád, že ji mám. Myslím, že na tohle jsem asi čekal, že jsem se musel dostat až sem, právě kvůli ní. Nedokážu to moc rozumně popsat, víš? prostě....prostě to cítím. *Zavrněl Remi a pak jej poslouchl dál. Mezi tím se u nich zastavil ale krásná mladá víla. Remi si objednal ovocný likér a medovinu, a pak čekal, až si objedná i Cator. Mezitím spustil.* No, nebudu kecat, ale řekl bych, že bude dost lidí, co ji nemají rádi, ale že by to někdo hnal až do takových extrémů? navíc, mohl ji zabít, kdyby ji chtěl proklít, nemusel jí dávat něco tak stupidního, jako tohle, ale, myslím si, že v tom něco je, na tom něco je. Hm, popřemýšlím o tom, kouknu se do nějakých knih, ale jo, je to taky možnost.
*Fér se usmíval.* Tak já si myslím, že je ráda i ona, že má tebe. Hele vem si jak jste začali a kde jste teď. Kámo udělal jsi malý zázrak, probudil mrtvé srdce jedné upírky. *Uculil se.* Ale rozumím, co mi tím chceš říct. Je to něco jako osud nebo něco takového, stačí, když to cítíš a víš, že to tak má být. *Kýval hlavou a když k nim došla víla, objednal si jen medovinu a pak Remiho poslouchal dál.* Tak je to upírka obchodující s drogami, teď už i vůdkyně klanu, tak je jasné, že budou někteří, kterým se to nebude líbit. *Zamyslel se.* Hm, když chceš někomu ublížit, zabití je to poslední, to by nebyla přece taková zábava ne. Za to prokletí ano. Vem si, že, ten, kdo za tím stojí, se tím bude bavit. Musí jí znát a ví, že to pro ni nebude zrovna fajn.
Ano, no to ano, je to tak, jak to má být, a jinak bych to ale nechtěl. II když si ted vzpomenu na to, jak jsme se poznali a nevěřím tomu, pak mi dojde, kde jsem byl a kde jsem teď. Tohle je to, co jsem chtěl, dokonce začínám zapomínat i na Soph. *Usmál se Remi, a když se pak vrátila víla, převzal si s úsměvem své věci na pití a položil je na stůl. Pak koukl na Case a nadzvedl obočí.* No, to je pravda. Máš asi nějaký point, jo, to dává smysl. *Zamyslel se, a pak se ušklíbl.* Z těch, co znám já i ona dohromady vím o jednom, ale ten by si s tím asi ruce nemazal, i když...ale, Aless zná hodně lidí, může to být kdokoli. No co, třeba to ani tak nebude, ale dal jsi mi brouka do hlavy.* Přiznala a pak zvedl svou číši.* Tak, na co připijeme? Na to, že už se netaháš s tou čubou? *Zasmál se Remi.*
Tak Soph byla tvá láska, ale je to minulost, kterou už nevrátíš a je čas jít prostě dál. Dál žít ten život, dál milovat a být milován a prožít krásné chvíle. Už i já na to přišel. Olivii budu mí vždy ve svém srdci, ale nemůžu žít ve vzpomínkách, musím to nechat jít a jít dál. *Usmál se.* A na to prokletí bych se podíval, zkus knihy, najdi třeba to, co je potřeba, když pak dáte hlavy dohromady, tak možná přijdete na něco, uvidíš sám. *Dodal ještě a sám zvedl svou číši, načež jen protočil očima.* Hele budeš mě tím prudit hodně dlouho? *Zasmál se a jen zavrtěl hlavou.* Já bych připil na tebe a na tvoji svatbu, hlavně na to, že jsi konečně dospěl. *Uculil se na ni.*
*Remi se usmál a přikývl na souhlas. Věděl, že jeho kamarád má pravdu, že to je tak, jak říkal.* Já vím, Casi, já vím. Jen jsem asi potřeboval čas na to, abych si to uvědomil, ale teď už to vím, teď už vím, že nechci zůstat na místě. *Usmál se a pak se napil ze své sklenky, hned nadzvedl ale obočí.* No, tak tomuhle říkám řádný alkohol! Svět lidí je fajn, ale musíš vynaložit hodně energie, aby jsi se tam opil. *zasmál se. Pak kývl na souhlas.* Jasně, neboj se, dám na to pozor, kouknu na to a zjistím, co a jak. *Ujistil jej. Pak se zasmál.* Víš že bych si to neodpustil. *Mrkl na něj, a pak kývl.* Tak jo, tak na svatbu. *Zavrněl a cinkl si, než se opět napil, a opět obdivně zavrněl.*
Takže připíjíme nejen na svatbu, ale i nový život. *Uculil se a sám se pořádně napil.* Teda ale joo, má to sakra pořádný říz, to se musí nechat, hm když tak přemýšlím, na svatbu by to chtělo alkohol od nás, od víl. Aby se dalo pořádně opít. Pokud budeš chtít, tak si to vezmu na starost. *Zasmál se a znova se pořádně napil.* Jo tvoje rýpavé poznámky si hold prostě neodpustíš, ale jen počkej já ti to vrátím, až to budeš nejméně čekat. *Dobíral si ho se smíchem a rozhlížel se kolem, když uviděl za okny hlídku královské gardy. Naklonil hlavu do strany a sledoval je, tedy konkrétně jen jednoho člena. Muže, který je vedl. Přišel mu tak povědomý, ale on si jen nemohl nikde zařadit. Ovšem tušil, že už ho viděl, snad možná i znal.*
*Remi se zaculil a hned zakýval hlavou na souhlas.* Jo, jo bude tam všechno, aby si vybrala každá rasa, i no, i psi, i když, já žádného nepozvala a si ani nebudu zvát, ale pokud někdo vezme někoho jako doporovod, tak se asi nebudu bránit, přeci jen, dokud nejsou šmejdi, tak mi tam vadit asi nebudou. *Pokrčil rameny, ale pak pokračoval.* Bude tam i vílí alkohol, ale ten bude podáván opravdu jen vílám, aby se tam nedej bože něco nestalo. *Povzdechl si a pak se jen uculil.* Já vím, že mi to vrátíš, jak jinak. Ale hei, stejně mě to baví. *Zasmál se a opět se napil. Pak se podíval na Case.* Hele, kam to tam zíráš? *Optal se a podíval se tím směrem taky. Viděl pár víl, vojáků, kteří ale byli otočení zády.*
*Zatímco koukal ven, celou dobu jej poslouchal.* Jo to je dobrý nápad dávat náš alkohol jen vílám i když možná by ho zvládli ještě i upíři, když si do něj dají kapku krve, třeba bude veselo. *Uchechtl se pak se opět napil, nakonec sklenku položil na stůl a lehce se zamračil. I když byli vojáci otočení zády, stejně toho prvního viděl, čekal už jen na okamžik, když se pět otočí.* Nevím, mám pocit, že je tam někdo, koho znám, ale nemůžu si vzpomenout odkud, ani na jméno. Pamatuju si jen tvář. *Zamračil se a vstal, aby přešel blíž k oknu. Dál koukal ven a když se voják, kterého Castor sledoval otočil, jen na něj hleděl dál.* Je to on. Už jsem ho viděl, kdysi. Ale nevím kde. *Zamručel, měl pocit, že by to měl vědět.*
No, nechcu to moc riskovat, ale tak, zkusit se to může. Jak říkám, budou tam víly i upíři a každý bude rozdávat pití dle své rasy, snad to dává smysl. *Uculil se a pak vstal za ním, aby se šel podívat, koho to tam fér má.* Hele, na koho se tam tak koukáš? *zaculil se a pak se podíval na toho, jež se otočil. Jakmile spatřil jeho tvář, tak celý ztuhl. jako kdyby ho minulost plácla přes pusu, jako kdyby mu došlo, co se děje. Odstoupil od okna, ale viděl, že ho ten voják stále sleduje. Podíval se na Case.* Musíme odtud, hned, prosím, pryč.* pronesl. To už se ale dveře otevřely, a dovnitř vešel právě onen muž, jež se díval dovnitř. Remi ale už byl dávno skryt za oponou iluze neviditelnosti.*
Jo pojďme pryč. *Pronesl Castor, ale to už se všechno seběhlo tak rychle. Remi se schoval za závoj neviditelné iluze a dovnitř vešel onen voják. Fér však zůstal stát na místě, nějak nevěděl, co má dělat. Jeho mysl stále hledala odpověď na to, kdo je onen muž, zatímco přemýšlel o útěku.* Tamhle vzadu jsou dveře ven, běž k nim a já půjdu předem. *Pronesl tiše směrem ke kamarádovi, načež se vybral přímo k vojákovi. Tedy spíše k východu u kterého dotyčný stál. Cestou nechal u servírky peníze za pití, cítil pohled toho muže a když se na něj otočil, dotyčný se jen zamračil. Castor na nic nečekal a dal se k východu, když jej muž chytil za ruku a upřeně se mu zadíval do očí. Castor se zarazil.*
*Remi se už už chtěl vydat k východu, ale jakmile viděl, že muž Case chytl, krve by se v něm nedořezalo. Pro teď vyhrál impuls nad rozmyslem, a Remi došel k muži. Objevil se za ním, chytl jeho ruku, kterou sevřel Castora a zavrčel.* Nesahej na něj. *Pronesl pouze. Nevěděl, co jiného by měl říct, věděl jen, že Case nechtěl nechat na pospas tomu, kdo před ním stál. Pak se podíval na Castora a pokynul mu.* Běž ven, hned jsem u tebe, ano? *Pronesl a a lehce se usmál, i když uvnitř se mu chtělo křičet a dotyčného, jehož ruku pustil, zmlátit. Pak jej ale pustil a vyplul ven za Casem, jak nejrychleji to šlo.*
*Když jej muž chytil za ruku, oba si pohlédli do očí, Cas už se mu chtěl vytrhnout, něco namítnout, ale nějak ztuhl na místě. Kdyby nebylo Remiho, stál by tam do teď. Jen co ho poslal ven, na nic nečekal a vyběhl před hospodu. Ovšem voják se jen zamračil a svůj pohled věnoval právě Remimu. Byl překvapený, že ho zde vidí, ale i tak se mračil dál.* My dva se brzo uvidíme synu. *Pronesl s tichým zavrčením, věděl, že ho ještě slyší, pak už jen sledoval jak mladý fér mizí ven. Castor zatím stál venku a čekal na svého kamaráda, když ho pak viděl vycházel, úlevně si oddechl.* Jsi v pohodě? *Optal se jej a sám si nervózně prohrábl vlasy.* Hele Remi, ty toho chlápka znáš? *Zašeptal.*
*Remi měl sto chutí vrátit se dovnitř a do féra se pustit, ale neudělal to. Věděl by, že vzhledem k tomu, že byli tak zvaně na jeho herním poli ataky měl více zkušeností a navíc, vojáky kolem, Byla by to asi pomyslná sebevražda. Proto jen zavrčel, ale pak vydechl.* Víš co? Ne, ne. Já si nenechám zkazit večer. Chtěl jsem se napít a taky že se napiju. Pojď, dopijeme si drinky a já ti to řeknu, hm? *Nadzvedl Remi obočí. Už nechtěl uztíkat, Ted už ne. proto se zavrčením zamířil dovnitř. Otci nevěnoval ani jeden pohled, vydal se zpět k jejch stolu, ze kterého ještě nesklidila víla pití, usedl a čekal na Case.*
Tak dobře, jdeme dovnitř. *Pronesl Castor a vydal se za Remim zpět do hospody. Prošel kolem vojáka, který ještě stále stál uvnitř aniž by se na něj jen okem podíval a došel až k místu, kde předtím seděli, načež se posadil. Chvíli mlčel, než na Remiho pohlédl.* Tak povídej. Znáš ho? A odkud? *Chrlil Cas jednu otázku za druhou, načež se pak lehce pootočil a pohlédl na muže, který je oba propaloval pohledem. Castorovi to nebylo dvakrát příjemné a tak se opět podíval na Remiho před sebou a čekal, až začne odpovídat na otázky. Jemu samému další otázky létaly myslí, ale snažil se najít odpověď spíše u sebe samého.*
Remi se podíval na muže a jako kdyby mu přeplo. Z jedné části byl ten hodný Remi ten tam, z druhé strany se ale držel, aby nevstal od stolu a nepustil se do bitky, krteré by liitoval. To, můj milý Castore, je můj otec. Nebo spíš, byl. Teď ho beru jen jako jednu velkou chybu a osinu v mém překrásném, vypracovaném zadku. Zkonstatoval, než se napil. pak se ale zadíval konečně na Case, zvedl sklenku z medovinou a ťukl si s ním, než se sám napil. pak se uculil. Ten, který mi tak zničil život, však víš. Mrkl na něj. Co ty, řekl jsi, že ti je povědomý? Povídej. Vyzval jej mladý fér a naklonil hlavu na stranu, než se napiil.
*Castor na něj hleděl a poslouchal.* Tohle je ten tvůj otec? *Zašeptal a chvíli to zpracovával.* Tohle mě teda nenapadlo, abych pravdu řekl. *Pronesl a když si přiťukli, tak do sebe celý obsah hodil na ex, pak jen prázdný pohár položil na stůl. Otočil se směrem ke dveřím a viděl, že dovnitř došel další z vojáku, něco pošeptal Remiho otci, ten se pak jen zamračil a oba nakonec odešli pryč. Cas si oddechl. Chvíli hleděl do prázdného poháru, než zvedl hlavu a koukl Remimu do očí.* Myslím, že to je on. Nejsem si úplně jistý, je to jen pocit, divný pocit, který mám, ale myslím, že to je on, ten kdo zabil mou matku. *Pronesl skoro neslyšně, jakoby se bál Remiho reakce.*
*Remi poté, co mluvil na Case, vrátil pohled k muži u dveří. Když pak odešel, otočil se na svého kamaráda a nestačil se divil tomu, co sylší.* Počkej, počkej počkej, cože? Neříkal jsi mi, že jsi si myslel, že tvou mámu zabila jen nehoda, a ne někdo? *Zamyslel se, a pak do sebe i on hodil pití na ex. Mávl na vílu, aby mu donesla další pití, než sám zavrtěl hlavou a zamyslel se.* Můj strýc, no, bratr od Ahantuona, to je ten parchant co odešel, přišel na to, že je zapletený do nějakých vražd. Vím, že nechal zabít Soph, ale o tom, o čem jsme se začali bavit na poprvé, to jsme nevěděli. *Zarazil se, a pak jej něco napadlo. Věděl, že Mano říkal, že Ahantuon má odpor k určité rase víl.* Casi, jaké rasy byla tvoje máma? *Zajímal se.*
Ano, to jsem si myslel, že to byla nehoda. Jenže, když jsem ho dneska viděl, jako kdyby se ve mně něco spustilo, neumím to popsat, prostě takový divný pocit, že něco vím, ale nemůžu Jeho tvář mi byla povědomá a asi to spustilo nějaký proces v mé mysli. Jako kdyby mi kus něčeho chyběl. *Povzdechl si a napil se znova, když před ně víla postavila pití.* Pokud on ublížil Soph, ani bych se nedivil, že zabil i matku. Prostě ta jeho tvář. *Zamumlal a zkusil se zamyslet, ale stále jako kdyby měl v hlavě jistý blok. Pak kouknul na Remiho.* Matka byla stejně jako já Ellyllon. Nemyslíš snad, že by to udělal kvůli tomu, kým byla nebo ano?*
*Jakmile Cas řekl, že byla jeho matka stejně jako on Ellylllon, tak jako kdyby mu zapadl další dílek.* Když jsem se viděl s Manem, se strýcem, tak říkal, že má odpor právě k vílám Ellylllon. Neměl to prý ale vždy, jen od určité doby. Jako to, že byl parchant od narození, to se nějak vědělo, upřímně se divím, že se s ním máma kdy dala dohromady, pokud tedy nebyla stejně šílená a zvrhlá jako on, kdo ví, a já to měl vše zdědit, jen se to nepovedlo. *Zasyčel Remi a dopil další medovinu, než se na něj podíval.* Casi, asi budu muset vědět co nejvíce o tvé rodině, nebo spíš o matce. Na vše se pak zeptám strýce, mám takový divný pocit, že se tu děje něco, co by neměmlo. *Přiznal fér opatrně.*
Pokud chceš vědět víc o tom, co dělala, a tak, to bych ti dokázal říct, ale pokud jde o tu danou chvíli, tak bych ti rád pomohl, řekl víc, ale mám pocit, že mi někdo musel promazat vzpomínky, protože si nic nepamatuju. Něco se mi vyjasnilo, když jsem viděl jeho tvář, ale to byl jen záblesk. *Povzdechl si a napil se, chvíli přemýšlel a pak spustil.* Matka byla něco jako velvyslankyně. Co přesně to znamenalo a co dělala, to jsem nevěděl, vždy mi odpověděla, že tím nechce zatěžovat moji hlavu. Vyzvídal jsem, ale když její odpověď byla vždy stejná, nakonec jsem to vzdal a nechal to být. Pamatuju si, že byla často pryč, cestovala mezi dvory, ale nejčastěji trávila čas právě na Zimním dvoře, kde mě párkrát i vzala, ale to už jsem ti říkal. *Koukal na něj, než na chvíli zavřel oči a snažil se na svou mysl zatlačit, aby si vzpomněl víc.*
Rozumím, rozumím. *Pronesl Remi a pak si tiše povzdechl. *No, přijdeme na to, co se tehdy stalo, to ti slibnuju. S Manem na tom už pracujeme, takže by neměl být problém se tomu dopátrat, prostě kolem něj něco zatraceně smrdí, víc než mi smrdí vlci, to mi věř. *Hles. Remi a pak se zase napil nově přinesené medoviny.* No ale teda k jinému soudku, k jinému tématu, ať to pro nás není tak traumatizující. *Nadechls e Remi a pak se podíval na Case.* Co ty a ta Athena? Jste jen kamrádi, nebo, jak to mezi vámi vypadá? *Uculil se a pak se napil a zavrněl spokojeností.*
*Fér na něj pohlédl a přikývl.* Pokud bych si třeba nějak vzpomněl, tak ti řeknu víc, ale pro teď víc nezmůžu. *Zašeptal a dopil svou medovinu, než prázdná pohár vyměnil za nový a kývl servírce, aby pak donesla ještě další.* Souhlasím s tím to pro teď nechat být. *Pousmál se a poslouchal Remiho. Když zmínil Athenu, tak se lehce začrvnal.* Viděli jsme se po tom plese poprvé, takže si myslím, že jsme zatím jen kamarádi. Je milá, taková trochu nesmělá a hodná a je hezké s ní trávit čas. Potkali jsme se teď v kavárně a domluvili se, že dáme příště procházku i s Lynx a pak u mě budeme vařit jídlo. *Uchechtl se, jelikož věděl, že pro Remiho to bude další náboj do jeho rýpací pistole.* A ne, nemyslím tím sex. *Dodal raději ještě.*
No tak to máš super, chlape. Hele, užívej si dokud můžeš, přeci jen, léta už ti nikdo nevrátí, tak se tooh neboj a jen do toho. *Mrkl na něj, ale pak zvedl ruce v obraně.* Hlavně víš jak se říká, tačí kapka a jseš taťka, tak prosím, pozor, já nejsem asi připravený na to být strejda ve svých čztyřiadvaceti letech. *zasmál se Remi a pak si podepřel rukou hlavu a koukal na něj.* Tak ne seeex, jooo? Řekni mi, jak dlouho jsi znal tu Caitlin, a po kolika schůzkách jsi se s ní vyspal? *Pronesla Remi otázkua apk se zasmál.* Já tě měl za nezkušeného a hodného, a stydlivého, Casi. *Podotkl se smíchem.*
*Zasmál se.* Hele já si myslím, že už jsem ve věku, kdy to už ani není možné, takže se neboj, že bys byl strejda. To spíš se divím já, že za tu tvou soudničkářskou éru za tebou ještě žádná nebyla s tím, že čeká tvoje dítě, to by byl teprve gól, přece jen, ještě jsem mladý na to, abych byl strejda. *Vrátil mu to a smál se dál, načež se pak napil a odložil pohár před sebe na stůl.* Hele pokud to bude s Athenou dál fajn, tak nevylučuju, že to nemusí dojít až do vztahu, ale víš jak ona je ještě dost mladá a víc nesmělá než já. *Pokrčil rameny a když opět zmínil Cait, jen protočil očima.* Nezkušený zrovna nejsem, měl jsem ženu pamatuješ. *Uculil se.* A hodný můžu být i tak, copak to s tím souvisí? I když jsem potkal Caitlin, tak nějakým zázrakem šel ten stud pryč, ale to bude asi tím, že ona byla ta dominantnější a já se jí snažil překonat. *Uchechtl se.*
*Remi jen roztáhl ruce a uculil se jako měsíček na hnoji.* To víš, ono většinou, než se ta holka stačila rozkoukat, nebo abych se s ní setkal déle na to, aby si mě pamatovala a věděla, kde má hledat, tak už jsem byl dávno pryč. Takže hele, je možný, že mám někde nějaký malý víly, ale hei. Nikdo mi zatím ke dveřím nepřišel, tak což. *Pokrčil rameny a zasmál se. Pak už jej ale poslouchal, jakmile ale řekl poslední větu, tak se zasmál.* Ha!! Já to věděl!! Já věděl, že jsi ji ohl na prvním rande. Tak co kecáš? Teda, no, kdyby jsi nebyl víla, tak ti ten tvůj stud nevěřím ani trochu. *Zasmál se a objednal další rundu, už nějak cítil, že mu alkohol stoupá do hlavy, ale nechal to být.* Ty jeden, záletníku. *Mrkl na něj.*
*Castor se smál.* Hele bez tak se ty tvoje vílí děti někde seskupí a přijdou za tebou až to budeš nejméně čekat, jako taková malá armáda a víš co bude ještě větší sranda, až ti zaklepou na dveře u Aless doma a ona otevře a ti malí začnou jednohlasně řvát, že hledají tátu Remiho. U toho bych si sedl s popcornem a skvěle se bavil. *Smál se dál, už sám cítil, že jej alkohol dostává do lepší nálady.* Hele tak aby bylo jasno, ohla ona mě a to mě chtěla ještě svázat jo, takže si to nech. A jediný záletník jsi tu taky jen ty. *Smál se a když dopil své pití, objednal ještě další.* Sakra ale jo je to silné, to se musí nechat.
*Remi se zarazil a zadával sena něj.* Moment, řekl jsi, že tě chtěla svázat? *Pronesl a napil se nově doneseného pití, než si dal ruku před pusu a zasmál se.* zatraceně,. Casi, ty se mi snad zdáš! Ty by jsi se málem nechal svázat od vlka! *Pronesl, než ale vypukl ve smích. Klátil se tam jako pako a strh na sebe pohled nejedné víly kolem. pak se ale uklidnil a zadíval se na kamráda.* ne, ne já se omlouvám, když ale mě to prostě zatraceně dostalo, víš? To je teda fór, vidět tě svázaného, uuuh...ale teď, už dost fakt. A ne, ty děti nedojdou, už jen proto že jak říkám, já jsme si dával pozor. *Vyplázl na něj Remi jazyk.*
*Sám vyprsknul smíchy a netušil ani proč.* Hele řekl jsem, že chtěla, pak jsem to převzal do rukou já, takže si toho nech. *Chechtal se a pak už nad tím jen mávl rukou a pil dál.* Hlavně si nic nepředstavuj jo. *Culil se jako pako a pak na něj také vyplázl jazyk a dopil své poslední pivo.* No já myslím, že mám pro dnešek dost. Dvojitě už skoro vidím a vím, že budu mít i problém dojít zpátky domů. *Smál se a snažil se z peněženky vytáhnout peníze, kterými by jejich útratu zaplatil. Když se mu to po delším dolování konečně podařilo, položil to na stůl a zazubil se.*
*Remi už se ale zasmál, a v momentě kdy řekl, aby si nic nepředstavoval, zavřel Remi oči.* Já se omlouvám, fakt že jo, ale já to práv+ udělal. *Pronesl, ale hned oči otevřel, hlavně i pro své vlastní bezpečí. pak se ale zase zasmál.* Mám z tebe fakt dost. *Zhodnotil Remi.* Nooo, hele já si dám ještě jedno, ještě ještě jedno, jo? *Zazubil se na něj a mávl na vílu, aby mu donesla ještě medovinu.* A můžete mi dát i se sebou? Bych si to uložil doma, jo? *Uculil se, a když víla kývla, tak jí poslal vzdušný polibek a pak se zaculil a povzdechl si.* je, ale jsem rád, že jsme tě potkal, to jako ne že ne. *uculil se.*
*Castor se nahnul přes stůl, aby ho praštil, ale nějak ztratil rovnováhu a svalil se přímo přes celý stůl.* Já už si medovinu nedám, mám dost, já bych už nedošel domů. *Zamumlal, když se pomalu zvedal, aby se opět posadil, nakonec si jen prohrábl vlasy.* Já jsem taky rád, že jsem tě potkal, musíme to dělat častěji, tedy jako potkávat se, ne to co tě napadne u toho slova. Bože měl bych mlčet, než řeknu zase nějakou blbost. *Plácl se do čela a zasmál se.* Mám nápad, ještě než půjdeš do chomoutu, tak dáme rozlučku se svobodou, nějakou pořádnou chlastaci akci, ze které se všichni poplazíme jako hadi po silnici. *Mumlal se smíchem.*
*Remi se uculil, ale jak se Cas natáhl a málem spadl, tak se zasmál.* Sakra ale, fakt jo, už nesosej, nebo budeš mít zadek jako světluška, velkej a svítivej, teda cože? *Zasmál se, než do sebe hodil ještě lok medoviny, to k nim ale přišla víla a on si od ní přebral medovinu v keramické lahvi. Pak poděkoval a když Cas zaplatil, ještě chvilku seděl.* Nějaká bude, sakra, to určitě ano. Ale jen s pár lidmi z blízkého okolí, nic moc velkého. Asi jen na vílí bázi, ať neriskujeme mozkové buňky někoho jiného, víš co, bůh ví, co se bude dít. *Zasmál se rozjařile Remi.*
Já myslím, že po dnešku těch buněk pár ztratím. *Smál se a když už měli vypito, zaplaceno a Remi měl i svou medovinu, tak se Cas postavil, chvíli mu trvalo, než našel rovnováhu, ale pak se přec jen na nohách udržel.* No tak uděláme jen malou rozlučku, ty jsou možná ještě lepší, ale bude to i tak naprostá pecka. *Culil se a sledoval féra před sebou.* Hele zvedej ten svůj dokonalý zadek a jdeme, je čas jít domů. *Zamumlal s úsměvem Cas a pomalu se vydal ke dveřím opírajíc se rukou zdi, aby nespadl na zem. Když konečně našel dveře, vyšel ven a tam se nadechl čerstvého vzduchu.*
Uuuuh, tak ty si myslíš, že mám dokonalej zadek, jooo? No teda Casi, na jednu stranu škoda, že jsme zadanej, tak nějak bych tě ohl. Ale ne, fuj Remi, to se přece neříká. *Protočil fér očima a pak vyšel za Casem ven. Hned ale, jak došlápl na zem, mu na ledu podjela noha a on spadl. A nejenom to, chytl se totiž ještě Case toho stáhl se sebou, takže dopadli na zem oba dva. Remi chvilku ležel, než se začal smát. pak se al přetočil na čtyři a podal mu ruku.* Hele, já pomůžu vstát tobě a ty pak mě, projdeme do central parku, a mažeme domu, bereš? *Zadívals e na něj a začal se pak smát jako pako.*
*Chtěl mu něco říct, ale když se ho v jednu chvíli Remi chytil za ruku a v té druhé už oba padali k zemi, jen se nakonec rozesmál a válel se na zemi.* S tebou se člověk vážně nenudí. *Smál se, než se posadil a kouknul na něj.* Tak platí. *Podal mu ruku a s jeho pomocí se po chvíli skutečně postavil, nakonec pomohl na nohy i Remimu a když už oba tak nějak stáli, tak se skoro objímajíc vedli k nejbližšímu portálu.* Asi tě budu držet, jinak na te zemi skončíme zase a nikdy nikam nedojdeme. *Smál se dál Cas. S tím jak pomalu šli, jak se smáli a občas padali jim trvalo vskutku dlouho, než k portálu došli. Nakonec se jim přece jen povedlo jim projít a dostat se tak zpět do New Yorku.* PŘESUN DO CENTRAL PARKU.
*Castor měl dneska chuť si sednout někde do baru, dát si něco dobrého k pití a jen tak pozorovat všechny kolem. Proto na sebe hodil černé kalhoty, zelenou košili a černobílý kabát. Jelikož už v Pandemoniu už byl, rozhodl se proto, že teď navštíví bar s příznačným názvem B+. Stejně jako ostatní i on si vystál frontu a když konečně vešel dovnitř, tak se rozhlédl. Přemýšlel, že si sedne k nějakému stolu, ale když uviděl známou tvář u baru, jeho kroky vedly přímo k němu.* Zdravím Remi, tebe jsem teda dlouho neviděl, jak se máš? *Optal se svého kamaráda, když se vedle něj objevil s úsměvem na tváři. Byl rád, že ho zase vidí.*
*Remi absolutně nečekal, že by tu někoho potkal. JIstě, možná tak Richieho nebo někoho dalšího z upíří bandy od Aless. Ale že vedle sebe uslyší kamaráda, na kterého měl pifku a chystal se vyčinit mu, tak to ne. I tak ale nejprve dopil svůj drink, než položil sklenku na stůl a pak se na něj teprve otočil.* Ale, kdo to tu je? Že by nějaký píchač vlkodlaků? *Pronesl místo pozdravu a pak zavrčel.* Dostávají se ke mě zajímavé věci, abych řekl pravdu, takže teda vlkodlačice jo, vlkodlačice a Mira? Ty taky koukám nevíš, co si vybrat co? Jako chápu civilku, ale tahat se s vlkem? *Sjel si ho Remi pohledem.*
*Jen co Remi spustil, tak Castorovi zmizel úsměv z tváře. Chtěl s ním o tom mluvit, říct mu to sám, až se sejdou, netušil však, že se to dozví dřív.* Nikoho už nepíchám a chtěl jsem ti to říct, jak to celé bylo, ale měl jsem toho moc. *Povzdechl si.* Hele to s Mirou si tak nějak nepamatuji. Mám z toho všeho trochu v hlavě guláš a co se týče Caitlin tak s ní to skončilo a možná jsem jen nevěděl, jak ti to říct, když tak nesnášíš vlkodlaky. *Zamručel a prohrábl si vlasy, přesně toho se bál, Remiho reakce.*
*Remi měl ale před očima černo.* Aha, takže tak chtěl jsi mi to říct. Casi, ne že je nesnáším, já je nemůžu vystát, a ty víš proč. Zatraceně, začít si něco s vlkodlakem, prostě proč by jsi něco tak hloéupýho dělal? Aby jsi si získal odér mokrýho psa? To je fakt fajn! *Zahučel víc nahlas, než měl, až se na ně otočil jeden upír sedící kousek od nich.* Co čumíš, hm? *Zařval po něm Remi. Co ale nečekal bylo to, že se onen upír zvedne a dojde k němu. Remi cítil z jeho pohledu, jak se snaží používat Encanto, ale to se mu nepovedlo, díky tomu, že měl Remi ochranný předmět od Aless. Za další chvilku už ho ale upír držel pod krkem.* Co jsi řekl mladej? *Zasyčel. A vílu nenapadlo nic jiného, než aby mu sklenku na stole prostě a jednoduše neomlátil o hlavu.*
Ježiši Remi nech toho, prý státu mokrého psa. *Zavrčel.* Cait je sice vlkodlačice, ale ona nebyla z těch zlých, ale proč bych ti měl něco vysvětlovat, názor sis udělal. Fajn spal jsem s vlkodlakem, teď už to víš sakra! *Zavrčel fér vytočeně, chtěl ještě něco říct, ale to se k nim dostal už upír, co seděl vedle a na kterého Remi řval. Nestihl ani nic udělat a už jeho kamaráda ten idiot držel pod krkem, když pak Remi o jeho hlavu rozbil sklenku, protočil očima a tiše něco zanadával. Nakonec se dostal i on k upírovi a kopl jej pod koleno, přičemž už tak naštvaný upír poklekl na jedno koleno. „Víly pošahané!“ zavrčel a už se chystal na oba zaútočit.
*To už se ale ze země sebral Remi, který přitom, co Cas udělal, upadl na zem. Chytl upíra a použil svou magii, aby se mu dostal do hlavy. Stačilo už jen pár přeludů na to, aby pak upír sám od nich odběhl pryč se strachem toho, že kolem něj běhají iluze jednoho z jeho největších strachů.* No tak sorry, že mě to vyděsilo, když můj dobrej kámoš spí s někým, nebo spíše s rasou, o které mám mylné a pochybné představy. *Zavrčel Remi, ale to už se k nim hrnul další upírův kumpán.* Asi zdrháme brácho, dělej, padej padej padej!! *Zahučel Remi a strkal jej ven z baru tak, aby se co nejrychleji dostali pryč a nejlépe ne do další šarvátky. Castorovi ale cestu zastoupil další upír.*
A já ti řekl, že není taková jako ostatní, ale to už je jedno. Skončilo to, už s ní nic nemám, je konec. *Zavrčel a když mu řekl, aby zmizel, tak Castor na nic nečekal a běžel za ním, jenže když se mu do cesty postavil upír, už to nějak nestihl ubrzdit a narazil do něj, přičemž se lehce odrazil a kdyby to neustál, padl by na zadek.* A kurva.* Zamumlal fér a hledal kudy by zmizel, jenže to už se upír rozpřáhl a vrazil mu pěstí. Castor jen zamručel bolestí a když jej chtěl znova praštit, jen mu uhnul, strčil do něj a rozběhl se za Remim ven.*
No, díky bohu za to, to bych tě musel asi koupat denně v ředidle a savu. *Ušklíbl se Remi. Chtěl se pak podívat, jestli je na tom Cas dobře, ale když viděl, že je v pohodě, tak utíkal dál, než zaběhl do jedné postranní uličky. Tam se opřel o stěnu, zadívals e na něj a začal vydýchávat.* Pleskl bych ti, Castore, fakt, ale nemůžu, nemám na to právo a je to tvoje věc, tak sorry. Ale i tak, fuj, vlkodlaci. *Zhodnotil pouze, než jej ale přepadl strach o kamaráda.* Jsi v pohodě? Nestalo se ti nic? Ti zmetci byli pěkně divocí, myslím si ale, že do béčka jsem zašel naposledy, alespoň takhle sám. *Odfrkl si.*
*Nad jeho slovy Castor jen protočil očima.* Fajn rozumím. Hele jestli ti to udělá radost, tak mi jednu vraž, ale už bych jinak tuto tému dál nerozebíral. Je konec. Už se s ní nevídám a vídat nebudu.* Zamručel a promnul si bolavou část, kde ho upír praštil.* Jo jsem v pohodě, jen mi vrazil, ale jinak jsem oukej a ty? *Optal se jej.* Divocí byli, to je pravda, asi jsme si vybrali špatný bar, jak tak koukám. *Pousmál se a chvíli přemýšlel.* Chceš jít někam jinak na drink?
*Remi pokýval hlavou na souhlas. Pak se ale rozmáchl a skutečně Castorovi jednu vrazil. Pak se odtáhl a uculil se.* Jo, jo je mi líp. *Ušklíbl se na něja protřepal si ruku, kterou jen uhodil. Pak se rozhlédl.* Jo, jo někam můžeme jít, jsem zralý na něco řádného. Takže jo, něco bych si dal. No a víš ty co, co takhle na dvůr? Na Zimní dvůr? kašlu na to, že tam mám nevrlýho tátu, ale myslím si, že mě teď upokojí jenom nějaký dryák z pořádnýho, vílího podniku. A kde najdeme lepší, než tam? *Uculils e na něj jako měsíček na hnoji.*
Fér jen zamručel, když jeho nabídku Remi skutečně přijal a znova si projel bolavé místo na tváři. Jsem rád, že se ti ulevilo. Pousmál se nakonec a dál jej poslouchal. A víš, že to nakonec není tak špatná nápad? Kašli na tátu, ten se tam stejně nikde neukáže a my si dáme alespoň něco dobrého. Naposledy jsem tam byl na tom plese, takže já jsem jedině pro. Usmál se a pak oba zamířili k nejbližšímu portálu. Tak, Jak ses vlastně měl od posledně? Optal se.* PŘESUN NA ZIMNÍ DVŮR.
*Castor, měl volnější den, dopoledne byl v práci a odpoledne jen oběhal pár pochůzek, které měl. když měl pak všechno hotov rozhodl se, že se zastaví na nějaké dobré kafe, přece jen dneska ještě žádné neměl a tak zamířil do jedné své oblíbené kavárny, kde občas rád chodil. Vešel dovnitř a rozhlédl se kolem sebe. Na sobě měl černé kalhoty a bílou košili. V kavárně nebylo tolik lidí, takže měl dost místa, kde se posadit, chtěl si najít nějaké útulné místo někde na klidném místě. Ovšem jaké bylo jeho překvapení, když spatřil pro něj tak známou tvář. Chvíli váhal, ale nakonec řece jen vykročil směrem k ní, kde se zastavil.* Zdravím Atheno, je to už dlouho, co jsme se viděli. *Pousmál se na dívku sladce.*
*Semtam si usrkla kafe a stále se věnovala svým myšlenkám. Možná by si měla vymyslet i nějaké plány navíc, protože neuznávala zavhodné, aby u toho seděla doslova celý den a usrkávala kafe za kafem. Jak uslyšela známý hlas, zvedla oči k mužskému hlasu a spatřila někoho známeho.* Castore? Co ty tady? *Úsměv mu oplatila. Sešit zavřela a dala ho stranou.* Posaď se. *Naznačila rukou a opřela se o opěradlo. Už to je nějaká doba, co se viděli a vybavila si všechno od úplněho začátku, až do úplného konce.* co věneček? Vydržel, nebo jsi ho vyhodil? *Optala se se zájmem a s úsměvem, který měla stále na tváři.*
Měl jsem chuť na kafe a hádám, že nejsem jediný. *Pousmál se a kdy mu nabídla, aby se posadil, tak také učinila sedl si naproti ní. Mezitím k nim došla i servírka, tak si Cas objednal Latte a když opět odešla, pohlédl na Athenu.* A co ty tady? Je pravda, že naposledy jsme se viděli na plese, co ty jsi dělala celou tu dobu? A jak se vůbec máš? *Ptal se jednu otázku za druhou a když zmínila věneček, tak se jen pousmál.* Stále ho mám, díky magii je pořád jako kdybys mi ho dala včera. *Usmál se, byl rád, že ji potkal, přece jen si řekli, že se zase uvidí, ale sám toho měl tolik a možná i ona, ale náhoda je opět spojila dohromady.
Tak tomu rozumím. *Zareagovala na jeho slova ohledně kafe. Než si sedl, tak si hlavu položila do dlaně ruky, aby se mohla opírat a usmívala se u toho. Byla ráda, že ho zase vidí po docela dlouhé době.* Fuha.. já jsem tady, protože na dnešk nemám absolutně žádné plány, a tak jsem si řekla, že dnešek si udělám pěkně odpočinkový. *Musela se uchechnout, když na ní vyvalil tolik otázek najednou.* já jsem zařizovala pár věcí. Spoustu věcí plánovala a hlavně jsem trávila dost času se svým bratrem. Jinak jsem nic extrelního nedělala. Nebylo co. Dneska se mám docela odpočatě a ještě takový klid s kafem, víc spokojená snad už ani být nemohu. *Usmála se a při odpovědi ohledně věnečku se narovnala a lehce pootevřela pusu překvapením.*Páne jo, myslela jsem si, že ho po nějaké chvilce vyhodíš, ale že by jsi ho měl takovouhle dobu, tak to jsem nečekala. *Byla to pravda. Ani neví proč si to myslela, ale měla takový dojem.*A co vůbec ty? Ráda tě zase vidím po takové době. Co všechno jsi prováděl? Jak se momentálně máš a co je celkově nového? *Trochu se bála, aby mu nepokládala moc otázek, nebo že by na to nechtěl odpovědět, ale strach ji ihned přešel, protože si byla jistá, že by ji o tom řekl. S úsměvem a údivem ho sledovala.*
*Castor se na dívku usmála.* Ne, nevyhodil, proč bych to dělal. Byl to přece dárek a ty já si nechávám. *Mrknul na ni a když před něj servírka postavila jeho kafe, jen se na ni usmál a pak se opět věnoval Atheně.* No co já jsem vyváděl? *Zamyslel se, bylo toho přece jen dost.* Spoustu věcí, trochu cestoval, pracoval jsem. V práci máme novou kolegyni, shodou okolností je to Remiho nevlastní sestra, tak na ni trochu dávám pozor. Také jsem odpočíval, někoho jsem potkal, teda jako ne že bych s ní měl vztah to ne. Jen, no bylo to složité a navíc, stejně mě už nechce vidět, takže tak. *Nad poslední větou si jen povzdechnul a napil se, pořád to tak nějak ještě zpracovával.* A mám se nějak fajn, novinky teď asi momentálně žádné nejsou. *Usmál se na ni.* A co novinky u tebe? A jak se má bratr? *Optal se.*
*Se zájmem poslouchala káždé Castorovo slovo. Byla ráda, že alespoň někdo měl trochu záživné dny, když ona to být nemohla.* Ajoo, málem jsem zapomněla na Remiho, jak ten se vůbec má? *Úplně ji vypadlo, že vlastně díky němu se oni dva znají.* Potkal jsi někoho? A jaktože tě nechce vidět? Můžeme si o tom popovídat, jestli chceš. Můžeš mi říct úplně všechno, čas mám celý den. *Usmála se na chlapce. Od minula od toho moc nečekala, spíše to sváděla na množství pití, který oba v sobě měli ten den. Vyhla se tak veškerému zklamání a bůh ví čím ještě. Myslela to ovšem upřímně, pokud to potřeboval, tak tady mohla pro něj být celý den.* Novinky u mě? *Na chvilku se zamyslela.* přemýšlím, že si udělám tetování. *Usmála se na chlapce před ní.* A je mnoho plánu do budoucna, ale nějaké přímo aktualní novinky asi nemám. *Pokrčila ramena s úsměvem.* A bratr? No, ten se nezměnil. *Uchechtla se.* Stále je furt otravný, zbytečně moc ochranitelský? *Zamyslela se, zda to tak vůbec může říct. Zasmála se a trochu zčervenala.* to je jedno. Zítra bych ho měla vidět, ale ještě uvidím. *Usměje se na chlapce.* Ale ráda bych si poslechla spíše tebe, než abych ti tady blbě skloňovala slova. *Situaci trochu chtěla odlehčit, proto se pokusila o menší vtípek.*
*Popíjel své kafe a poslouchal jí s úsměvem na tváři.* Klidně mluv dál, víš, že tě rád poslouchám. *Poznamenal a ještě více se usmál.* Věřím, že sourozenci jsou někdy otrava, kdybych nějakého měl, asi bych říkal to samé. *Uchechtl se.* A Remi se má fajn. Jeho obchod se bude rozrůstat, do toho ještě začal pracovat jako osobní strážce jednoho vévody na Podzimním dvoře a chodí s upírkou. *Zasmál se.* Takže se také nenudí. No a co se týče té známosti, nebo jak to mám nazvat. *Na chvíli se odmlčel, než si tiše povzdechl.* Je to složité, nebo spíš není. Já nevím. *Pokrčil rameny.* Potkal jsem jí náhodou v lese jednou, když jsem se byl projít. Přeskočila taková ta, jak to říct, sexuální jiskra. Párkrát jsme se sešli, vyspali se spolu, ale tak nějak jsme si rozuměli i normálně. Oba jsme ztratili někoho, koho jsme milovali, možná to bylo tím. Ani mi nevadilo, že byl vlkodlak, byla milá a měl jsem jí rád, ale rád jako dobrou přítelkyni, jenže ona se do mě zamilovala a pak mi řekla, že čeká dítě, tedy ne moje, s někým jiným ze své minulosti, tedy tak jsem to pochopil. Víš, nejsem hajzl, řekl jsem jí, že jí mám rád, že jí klidně se vším pomohu, ale víc ji dát nemůžu. Ne to, co by ona chtěla a potřebovala. Tak to prostě ukončila celé natvrdo s tím, že už se nebudeme vídat, nic. Takže tak no. Asi mě to jen zaskočilo, nevím. *Sklopil hlavu a jako kdyby se díval do hrnku, chvíli mlčel, ale pak to nechal tak, nechtěl si kazit den, ani chvíli s Athenou.* Ale dost o mě. Spíše mi povídej o tom tetování. Jaké chceš a kde ho chceš, přijde mi to jako moc dobrý nápad. Sám dva mám. *Usmál se zase.*
Děkuji. *Zareagovala na jeho slova ohledně jeho poslouchání a zaroveň se znvou rozčervenala, ale ihned ji to zase přešlo.* Ale jako ráda ho mám. Svým způsobem. *zasmála se a pak už poslouchala jak Castor mluví o jeho kamarádovi.* s upírkou? Zajímavý výběr. *uchechtla se.* Děkuji, že jsi se takto svěřil. Vážím si toho. A jestli chceš něco ode mě slyšet ohledně této situace, tak si myslím, že to tak nemyslela. Jen se potřebuje nejspíše srovnat s tím, že jí nemůžeš, nebo asi spíše nechceš dát více. Všechno chce svůj čas, takže bych se ohledně toho zkusila netrápit, protože čas vše spraví. *Pousměje se na něj. Jak zmínil aby povídala ona, tak si dala obě ruce dlaněmi na obličej, aby si ho schovala a trochu se předklonila s velkým úsměvem, protože se lehce zastyděla. Poté se ihned narovnala a podívala se Castorovi do očí.* Je to jen další šílený nápad. *Usmívala se.* Asi na ruku od ramene až k zápěstí. Ale učitě to nebude nějaký mega tetování. *Zasměje se.* Ani nevím jak to popsat. Prostě buď na ruku, nebo na bok motýlky. Jako mám hodně nápadů, takže si to ještě musím důlkadně rozmyslet. *Usměje se.* ty máš dvě? Ukaa *Řekla se zájmem.*
Tak výběr to je zvláštní, zvlášť když pominu jejich začátky, kdy se chtěli pozabíjet navzájem. *Uculil se a odpil si ze své kávy, pak ji dál poslouchal. Musel uznat, že asi měla pravdu ohledně Cait. Možná to tak opravdu bylo, kdoví.* Možná dám na tvou radu a nechám tomu čas. Víš, nejde o to, že nechci, ale spíš, že nemůžu. Mám jí rád ale nemiluju. K lásce se nejde nutit, ta prostě přijde nečekaně. *Pokrčil rameny. Chvíli nad tím ještě přemýšlel, než to nechal vypustiti z hlavy. Proto se na ni jen usmál.* Motýlky jsou moc krásné, určitě pak budu chtít vidět výsledek, ale věřím, že vymyslíš něco úžasného. A jo mám, už dávno. *Uculil se a vyhrnul si rukáv levé ruky, kde mě kolem zápěstí vytetovaný motiv jednoduchého náramku s ornamenty květin, pak se otočil a trochu odhrnul i košili Athena tak mohla vidět jeho druhé tetování, kde měl jako motiv půlměsíc.* Takto jsou moje skvosty. Přemýšlel jsem ještě, že se někdy dám, ale zatím je to jen jako nápad v mé hlavě schovaný hluboko. *Zasmál se.*
Rozumím tomu. *Usmála se.* Nic s tím udělat nemůžeš, hlavně si to nedávej za vinu, není to tvoje vina. *Znovu se usmála.* No buď to bude ta ruka a nebo ten bok s motýly. *Rukou si přejela po tričku na boku, aby naznačila približně místo, kde by ho chtěla.* Vslékat se tu fakt nebudu, takže tohle tu musí statič. *Zasměje se a usrkne si svého kafe. Poté sleduje, jak ji Castor ukazuje jeho tetování.* Jsou nádherné. No, jestli mě podporuješ v mém tetování, tak já tě popořím taky. *Usměje se.* Vyzkoušet se má všechno. *Usměje se znovu a usrkne si opět svého kafe.* Jak se vůbec má tvá liška? *Vzpomněla si na jeho Lišku, která ji fascinovala, protože nepotkala někoho jen tak a ten ji oznámil, že chová lišku.* Nebo alespoň doufám, že to byla liška. *Uchechtla se.*
*Na to, co řekla jako první, jen přikývl, něco na tom bylo i když si stále tak trochu myslel, že udělal něco špatně. Ale nechtěl to už dál rozebírat, chtěl se pro teď jen hezky bavit.* A co kdybys to dala na obě místa, jak na ruku tak i na boka třeba to nějak spojila v jedno, bylo by to mnohem větší, ale lepší, co myslíš? *Uculil se a napil se.* Jak říkám, ty své už mám dávno, ale určitě bych si někdy další dal, jen vymyslet, co a kde. Ale děkuji za podporu, samozřejmě ty máš tu mou o tom není žádná. *Culil se.* Ano, liška, no Lynx se má skvěle, tak jako vždy. Což mě teď napadlo, mohli bychom se někdy zase sejít, vzal bych jí třeba sebou ven nebo by ses mohla zastavit na kávu ke mně domů, pokud to není moc troufalé, ale nechám to na tobě, co bude více vyhovovat tvému uvážení. *Mrknul.* Mimochodem, nechceš si dát něco sladkého? Rád tě pozvu, na dortík nebo nějaký zákusek, vidím, že výběr je tu dost dobrý. *Pousmál se na ni sladce.*
Na obě místa? *Zamyslela se trochu.* Zní to strašně dobře. Děkuji za radu. *Usměje se.* Nebooj, kdyžtak ti pomůžu něco vymyslet. *Mrkne na něj a zároveň přikývne hlavou na poděkování ohledně jeho podpory k ní.* Velice ráda bych s tebou šla a poznala tvou lišku Lynx. A klidně bych to spojila. Vůbec to není troufalé. Doufám, že teď nebudu troufalá, když řeknu, že me napadlo to spojit. Jít ven i s Lynx a pak kdyžtak na kávu k tobě. *Usmála se.* Napadlo mě úplně to samé, že bych tě taky pozvala na něco sladkého. *Uchechtla se.* Ráda tvojí nabídku přijímám. Je něco co by jsi mi doporučil? *Usměje se.*
Ano na obě, proč by ne. Mě se to třeba líbí, vypadalo by to opravdu skvěle, zkus o tom popřemýšlet. *Mrknul na ni, než se na chvíli zamyslel a s úsměvem přikývnul.* Já bych byl pro, hele je to dobrý nápad, tak se nejdříve projdeme a pak to zakončím na čaji nebo kávě u mě, no musím říct, že lépe bych to nevymyslel, takže platí domluveno. *Napil se a když pak odložil hrnek, hledíc na nabídku dobrot, které tam měli.* Malinový cheesecake vypadá moc dobře, stejně jako čokoládový dort. Makronky, moc nemusím, ale pokud je máš ráda, klidně si řekni, pak tam mají mrkvový dort, red velvet, Tiramisu, panna cotta a myslím že ještě nějaké ovocné řezy a čokoládové rolády, víc už nevidím, tak… co to tedy bude? *Optal se jí.*
Rozhodně o tom popřemýšlím, děkuji za radu. *Úsměv mu oplatí.* To bylo hodně rychlé rozhodnutí. Tak tedy domluveno. *Přikývne s úsměvem. Musela se uchechnout, když ji začal nabízet pár dobrot z nabídky.* Tak já si dám malinový cheesecake. Na to mám dneska docela chuť. Jak jsi na tom ty s vybíráním? Už jsi si vybral? *Než odpověděl, tak si usrkla svého kafe, které ji pomalu mizelo.* Budu si muset objednat další. *Zamračila se na hrnek se zbytkem kafe, který držela v ruce, ale ihned se zase začala usmívat.* jaké je tvé neoblíbenější jídlo? *ohlédla se na Castora.*
To taky koukám, že se to tak hezky rychle rozhodlo, ale vidíš, když se da více hlav dohromady, tak je nápad na světě ihned. *Mrknul a když si Athena vybrala, sám ještě chvíli přemýšlel.* Já si dám asi čokoládový dort a jelikož vidím, že i mě dochází kafe, takže rovnou objednám i to. *Uculil se a mávl na servírku, která k nim po chvíli došla. Castor jí nadiktoval, co by si dali a když si to dívka všechno zapsala a řekla, že za chvíli to donese, jen se usmál a poté svůj pohled opět věnoval víle před sebou.* Tak za chvíli to tady máme. *Mrknul a pak poslouchal její otázku.* Moje oblíbené jídlo, to popravdě ani nevím. Nikdy jsem nad tím tak nepřemýšlel. A co tvoje? *Optal se na oplátku.*
Uuu zajímavý výběr. *Usměje se.* Zaplatím si to. *Oznámila mu, aby ho třeba nenapadlo, že by to platil celé on. Vždy ji to bylo blbé, aby druhý platili za ní, proto si radši platila vše sama.* Nikdy jsi si prostě neřekl, Hey jo, tohle je teď moje oblíbené jídlo? *Uchechtla se.* Mojeee asii *Zamyslela se.* Já mám ráda skoro všechno. Sice jsem v tomhle dost vybíravá *Zasměje se.* Ale jinak sním tak skoro všechno. A když nevíš, tak te zvu na několik jídel, dokud alespoň u jednoho neprohlásíš, že je tvé neoblíbenější. Abych tě taky někam pozvala. Buď uvařím já a nebo se koupí. *Usměje se na Castora a když po chvilce přišla servírka i s dobroty a kafem, tak se na servírku usmála a poděkovala. Usrkla si svého kafe.* Vypadá to dobře. *Musela uznat. Dala si první sousto malinové dobroty.* Je to hodně dobré. Chceš taky? *Babídla mukousek svého dortíku.* Ještě, než něco řekneš, tak když se podíváš za sebe, tak tam uvidíš, takový obraz. *Pokud se otočil, tak si rychle na lžičku ubrala kousek jeho dortíku a poté dělala jakoby nic. Pokud se neotočil, tak mu jen řekla, ať na to zapomene. Celou tu dobu se jen usmívala a zobala si svého dortíku.*
Já rád ochutnávám a jím jejich jídla, ale nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, co bych mohl nazvat tím nejlepší, tím, co mám nejraději. Ale tvůj nápad se mi líbí, takže jsem pro. Klidně můžeme pak někdy něco objednat, nebo zkusit uvařit a uvidíme, zda si vyberu a nebo ne. *Zasmál se a když dostali svou objednávku, jen poděkoval a hned se napil kávy.* Hm, ale musím přiznat, že jí tady mají nejlepší. Kafe mám moc ráda. *Přiznal a pak jen koukal jak se Athena dala od jídla.* Ale vypadá taky moc dobře. *Mrknul. Když mu pak řekla, aby se otočil, tak to udělal, ale nic tak zajímavého neviděl, ovšem jakmile se otočil zpátky poznal že mu kus dortu chybí a hlasitě se rozemál.* Takže ty tak jo. *Uchechtl se a hned si od ní kousek dortu také vzala sousto strčil do úst.* Mňam. Dobrota. *Culil se od ucha k uchu.*
No dovol? Takhle mi krást jídlo? Podepsal jsi si ortál smrti. *Zasmála se. Vzala si jeho kafe a napila se.* Mám lepší. *Vyplázla na něj jazyk s úsměvem. Do druhé ruky si vezme své kafe.* Nedám. Přišel jsi o kafe. *Usmívala se a odmítala mu ho vrátit, za to, že ji sebral kousek jejího dortíku.* Asi si budeš muset objednat nové. Ale máš ho taky dobré, ale stále si stojím za tím, že mám lepší. Počkej. *Znovu si usrkne od jeho kafe.* Hm, mám pravdu. *usmívá se.* Snad nebudeš milostivý pán uražen, že mu dáma oprávněně sebrala opravdu dobré pití. *Mrkla na něj.* chceš ho zpět?
*Celou dobu jí pozoroval se zvednutým obočím a úšklebkem na tváři.* No počkej, takhle mi brát moje kafe, ale víš co, teď sis trochu nabila, protože máš obě ruce plné a já ti tak můžu v klidu ukrást tvůj dortík. *Zasmál se a hned se natáhl a vzal do jedné ruky talíř s jejím dortem a do druhé ten svůj, načež vyplázl jazyk a smál se.* Hehe ty si kafe nech, já si pochutnám na tomhle, hm ale to bude dobrota a ty nebudeš mít nic. *Culil se jako neviňátko a čekal, co udělá. Bavil se a moc, přece jen se s ní uvolnil a na chvíli zapomněl na ostatní problémy.*
Zapomeň. *Když viděla jak se natahuje pro její dortík, tak zjistila, že je úplně bezmocná a že má vlastně pravdu.* To je nefér, ty máš to lepší *Protestovala.* Víš co? *Usmála se a obě kafe položila na stůl, přičemž se zvedla a došla k samotné servírce, který něco řekla. Mezitím se podívala na Castora, který seděl za ní u stolu a po chvilce prišla servírka s nějakým dortíkem. Poděkovala ji a šla zpět ke Castorovi. Stoupla si hned vedle něj a prst rychle zabořila do toho dortíku, poté ho ihned vyndala a otřela o nos Castrovi. Zasmála se a položila ten dortík před Castora.* To máš za mé ukradené jídlo. *Vyplázla na něj jakyz a šla si zase sednout před něj s velkým úsměvem.*
*Už chtěl říct, že vyhrál, ale když se dívka postavila a pak mu krémem zamazala nos, tak se jen zasmál a uznale pokýval hlavou.* Tak tedy asi jsi vyhrála, dobrá práce. *Uculil se a její dortík jí vrátil, načež jí dál i půlku svého čokoládového.* Rád se s tebou podělím. *Mrknul a vzal si kapírový ubrousek, kterým si otřel nos. Pak se napil své kávy a uchechtl se.* Musím říct, že jsem moc rád, že jsem tady na tebe narazil. Opravdu jsi mi moc zpříjemnila den. Byl bych rád, kdybychom se vídali častěji, přece jen moc lidí takhle kolem sebe nemám a je fajn takhle s někým zablbnout. *Pronesl pak a dal se do jídla.*
*Když priznal její výhru, tak se široce usmála. Vrácený dortík si vzala a když ji tam zanechal i kousek svéhi čokoládového, tak se usmívala.* Děkuji ti mnohokrát. Chceš také kousek mého? *Optala se ho. Když ji pověděl, že je rád s ní, tak si toho opravdu vážila.* Moc si toho vážím a jsem ráda, že jsem ti den takto zpříjemnila. Nemám vůbec problém se více vídat, právě naopak, takže budu moc ráda, když tě uvidím zase co nejdříve. *Usmála se.* Abych mohla zase vyhrát. *Vyplázne na něj jazyk a dá si kousek dortíku do úst.* Takže až budeš mít čas, napiš a půjdeme ihned ven. Už máme domluvenou procházku a kávu u tebe a pak jídlo a vaření. Stačí se jen domluvit. *Usměje se* ještě nějaký plány na zbytek večera máš?
Víš, měl jsem opravdu pár dní na nic, ale díky tobě je to lepší. Moc děkuji. Myslím, že to nebyla náhoda, že jsme se potkali, ale asi osud. *Usmál se.* A ne, děkuji, jen papej. *Mrknul, napil se a dal se také do jídla.* No určitě to jídlo a procházka platí, s tím počítám. Nevím jestli na mě máš kontakt, ale pokud ne, dám ti číslo a můžeme se kdykoliv domluvit a spáchat to. *Uculil se a po chvíli snědl všechno ze svého talířku.* Mňam, myslím, že se pokusím něco upéct i já sám. I když nedával bych tomu moc velké šance, já a pečení to nejde moc dohromady. *Uchechtl se, než pak zavrtěl hlavou.* Dneska už plán nemám. Snad jen jít domů, možná ještě něco udělat a pak si odpočinout. A co ty?
Děkuji moc. Vážím si toho, opravdu moc, že to vnímáš takhle. *Usměje se a když odmítl její nabídku, že mu také dá kousek svého dortu, tak jen přikývla a dále jedla svůj dortík.* Myslím, že nemám. Takže kdyby jsi mi ho dal, byl by jsi moc hodný. *Po chvilce dojí svůj dortík a položí svůj talířek stranou.* Ti kdyžtak s pečením pomohu *uchechtne se.* Také dnes už nemám žádné plány. Maximálně půjdu spát. *Zasměje se.* Kdyby jsi si chtěl kdykoliv očemkoliv, tak jsem tu *usměje se*
*Jen co zmínila, že jeho číslo nemá, tak vytáhl z kapsy svou vizitku, kde ještě perem dopsat svoje osobní číslo.* Tady, tohle je do galerie, ale připsal jsem ti tam svoje normální číslo. Kdykoliv budeš chtít se sejít nebo jen tak pokecat, zavolej nebo napiš, budu moc rád. *Mrknul na ni a podal jí papírek, než se pak znova napil.* Ten spací plán myslím, že máme oba stejný, já si možná ještě něco pustím, ale myslím, že nic víc už dneska dělat nebudu, přece jen zítra je taky den no ne. *Zazubil se jako měsíček na hnoji.* A děkuju, vážím si tvé nabídky, já jsem na tom stejně, kdyby cokoliv, jsem tady ano?
*Dala si jeho vizitku do kapsy s úsměvem.* Rozumím. Takže buď napíšu, nebo zavolám a sejdeme se. Velice ráda tě uvidím. *Usměje se.* Takže dva spáči se sešli. *Zasměje se.* Máš pravdu, zítra je taky den. Sice já si asi nic nepustím. Zalehnu a usnu do pár minut. *Zasměje se.* Též si vážím tvé nabídky. *Usrkne si svého zbytku pití a podívá se na Castora.* jestli mě tedy omluvíš, asi už pomalu půjdu, ačkoliv jsem celý den nic nedělala, tak jsem docela unavená. To bude z té výhry. *Vyplázne znovu na něj jazyk.*
*Fér se na ni usmál.* No jo výhra to byla těžká, to se musí nechat, ale rozumím, také už asi pomalu půjdu, přece jen musím ještě s Lynx. Ale ještě jednou moc díky, za všechno, určitě se budu moc těšit na další setkání, jsem totiž zvědavý, co za jídlo nakonec jako své nejlepší vyberu. *Zazubil se a když k nim došla servírka, jako správný gentleman zaplatil za oba, když pak odešla, pohlédl na Athenu.* Řekl jsem, že tě zvu, takže snad to přijmeš, víš asi jsem prostě jen ze staré školy, kdy to muži takhle prost dělávali. *Pousmál se a lehce se začervenal.*
*Usměje se na něj.* také jsem zvědavá co si nakonec vybereš. Budu se moc těšit. *Postaví se a když spatřila jak Castor zaplatil za oba, tak si povzdechla.* Je to roztomilé gesto, pokud to tak mohu nazvat. *Usměje se.* Ale aby jsem se nemusela cítit ak blbě, tak příště to bude na mě, nebo ti to chci alespoň jakkoliv vrátit. *Řekla upřímně, protože se vždy za takovéto věci cítila docela zle a vždy měla potřebu to vracet.* Ale děkuji ti moc. *přistoupí k němu a obejme ho.* I za celý dnešek. *Řekne tišším hlasem a pustí Case. Doufala, že to nebylo na něj nějak moc a trochu zčervenala.* Kdyby něco piš, volej a ráda tě uvidím co nejdříve. *Usměje se.* tak se měj krásně Casi a snad brzy. *Zamává mu na rozloučenou a odejde směrem domů.*
Jestli tedy chceš, tak tak příště se nechám pozvat já. Ale jak říkám, vůbec se nemusíš cítit špatně, opravdu, není proč. *Pousmál se a pak jak ona i on vstal od stolu a na rozloučenou jí objal.* To já děkuji a na příště se budu moc těšit. *Mrknul a pak jen koukal jak odcházela, načež jí ještě zamával. Sám se pak vydal z kavárny pryč, přece jen byl čas jít domů, postarat se o Lynx a pak si trochu odpočinout.*
*Castor toho měl za poslední dobu hodně. Maloval, pořádal akce spojené s Galerii, zaučoval Chiaru, měl práce nad hlavu, proto když mu napsala Caitlin, že se chce sejít, byl moc rád. Přece jen na jejich setkání se těšil vždy. Ze zprávy, kterou mu Caitlin poslala nevyčetl nic, co by mu naznačilo, že by se něco dělo, proto na ni vyrazil s úsměvem. Oblečen do bílé košile a černých kalhot, vyrazil autem k místu, kde se měli sejít. Cesta mu netrvala dlouho a proto po nějaké době už parkoval své auto na parkovišti. Vystoupil a vydal se dovnitř. Jakmile vešel, začal se rozhlížet. Jen co jí uviděl, usmál se a zamířil si to přímo k ní.* Rád tě zase vidím. *Pronesl hned, když k ní došel, ovšem něco se mu nezdálo, měl divný pocit, že není něco v pořádku a jeho úsměv proto rychle z tváře zmizel.*
*Netrvalo to moc dlouho, než se nakonec zjevil a ona si myslela doposud, jak je připravená na vše, jenže jeho úsměv ji odzbrojil. Zhluboka se nadechla, aby znovu uzavřela veškeré pocity v sobě. Rozhodně k němu nechtěla být krutá a už vůbec ne zlá. Poslední osoba v jejím okolí, která by si to zasloužila byl on ačkoliv měl přítelkyni se kterou ji podvedl a to jí přišlo jako velký kůl do srdce.* Já tebe... *Neznělo to tak upřímně, jak bych chtěla, ale nabídla mu, aby si sedl naproti ní, než se zapřela do sedačky.* Chtěla jsem s tebou jen mluvit. Moc dlouho tě nezdržím, ale... asi bude lepší, když půjdeme rovnou k věci. *Koukla na svůj džus a snažila se zahledět chvilku na hladinku než na něj, ale musela vydat tichý povzdech, kterým se donutila pozvednout tvář k němu.* Já jen, že se už nemůžeme nadále vídat a bude lepší, když se každý vydáme svoji cestou, *Tohle byla věta, kterou očekávala, že vše zavře. On si přeci musel být vědom všech důvodů. Aspoň, tak si to myslela.*
*Posadil se naproti ní a už jen z tonu jejího hlasu mu došlo, že měl pravdu, něco se dělo, když pak spustila a začala mluvit, poslouchal jí, pak se ale zarazil, nerozuměl tomu.* Počkej, počkej, proč. *Snažil se to nějak pochopit, myslel si, že si rozuměli, že jim bylo fajn, nechápal najednou tu její změnu.* Stalo se něco? Proč najednou tahle slova? Já to nechápu Caitlin. Proč to chceš najednou utnout? *Chrlil jednu otázku za druhou, zatímco si prohrábl vlasy a koukal na ni. Byl zmatený a tak trochu nesvůj. Měl pocit, že udělal něco špatně.*
*Náhle jí nic z toho, co říkala moc smysl nedávalo. Když ho viděla před sebou, tak toužila po jediném a to obejmout ho a rozplakat se samým zoufalstvím. Za poslední dny si neustále připadala zahnaná do kouta a v ohrožení, což bylo úplně něco odlišného, než od Ney Yorku čekala.* Proč? *zopakovala jeho slova a očividně jí to nechtěl ulehčit. Sevřela čelist k sobě a nabrala vzduch do plic.* Za prvé... *Poklepala prstem do stolu.* Máš přítelkyni a není v mém zájmu spát s někým, kdo je zadaný a už vůbec ji nemám v zájmu poslouchat, když nenávidí vlkodlaky a velice ráda ponižuje... *Dala ruce pod stůl a vnímala, jak ji vadí jen pomyšlení, že ona na sebe nenechala už naivně sáhnout zatím, co on spal s jinou, Štval jí ten fakt, ale nemohla ho soudit nic si neslíbili.* Nespím s nikým, kdo už vztah má. To jak to máte mezi sebou je Vaše věc, ale mohl jsi mi to alespoň říci a překvapuje mě, že chceš udržet nějakou bokovku... Akamaira mi nesedne jako bytost, ale stále jste spolu... *Když ty slova říkala měla chuť mu dát facku za to vše, ale neučinila tak jen se zvedla a přešla po místnosti, když dovnitř došel barman, který se optal zda si něco Castor dá a na její stůl položil další sklenici džusu.. Na nic dalšího se ani neptal bylo zjevné, že vešel do nějaké vášnivější diskuze. Cait, ale očima neuhnula s Castora.*
*Castor Caitlin poslouchal a lehce nepobíral její slova.* Tak moment o čem to mluvíš? Cože je Akamira? Jak jsi na to přišla. *Zamračil se a hleděl na ni.* Akamiru znám, to je pravda, ale není moje přítelkyně, tím jsem si jistý. Pokud si dobře pamatuju, pořád jsem svobodný, kdybych někoho měl, tak bych o tom snad asi něco věděl, nemyslíš? *Zamručel.* S Aki jsme jen dobří přátele a nikdy jsme spolu… *V tu chvíli se zarazil. Chtěl totiž říct, že spolu nikdy nespali, ale když to chtěl vyslovit, tak nemohl. On sám netušil proč. Věděl, že spolu nic neměli, ale jako kdyby ho jeho mysl zastavila, jako kdyby mu něco chybělo, co si pamatoval a zapomněl. Nechápal to a sám byl z toho mírně vykolejený, pak si jen povzdechl a prohrábl si vlasy, došlo mu totiž, že by lhal, kdyby řekl, že s ní nic neměl a jako víla lhát nemohl.* Spal jsem s ní. *Pronesl tiše a sklopil pohled.* Ale moje přítelkyně není. *Dodal a dál už mlčel, netušil, co by měl říct.*
*Zarazila se při jeho obhajobě. Věděla, že víly lhát, tak nějak nemohou a že nejsou spolu říkal s přehledem bez jediného zastavení.* Tak tím pádem to tak bereš jen ty... Ona zjevně touží po tobě více než se dalo čekat, když mi tě popisovala. *Odvětila chladně, jelikož zmínka, že s ní spal, tak jako s ní jí z nějakého důvodu ranila.* Já prostě nehodlám být nějakou holkou mezi dalšími, které máš to je snad pochopitelné... *Upila z džusu a barman odešel, když Castor o nic nežádal.* Prostě... nejsem žena, která by měla být jednou z těch, co si zapíšeš do pořadí. Taková prostě nejsem a mrzí mě, že jsem ti tímhle způsobem zamotala hlavu nebo snad přivedla na mysl, že bych mohla být... *Její hlas už byl klidný, ale dělala vše proto, aby ochránila sebe i dítě a Castor měl divoký život ani nechtěla přemýšlet kolik jich ještě má v záloze. Nechtěla mu přiznat, že k němu začala něco cítit a obrat ho o jeho život. * Ty žiješ jinak a já také. *Jenže už nebyla schopná se mu podívat do očí, jelikož kdykoliv tak učinila spatřila štěněčí výraz, který ji pookřál srdce. Měla k němu city a snažila se je zničit. Objala se a sevřela zuby k sobě.* Mrzí mě to.
*Fér jí poslouchal a sledoval, než si sám tiše povzdechl.* Nevím proč si myslí něco takového, ale já s ní ve vztahu nejsem. Opravdu jsme jen přátelé a pokud ti řekla opak, pak tě chtěla vytočit. Hele pravdou je, že jsem s ní asi spal, jen z nějakého důvodů netuším, proč si to nepamatuju, víš však, že jako víla lhát nemohu. *Koukal na ni a na chvíli se odmlčel.* Tohle tak není, nebral jsem tě jako další v pořadí nebo snad někoho na jednu noc. Opravdu si tohle o mě myslíš? *Zamračil se. Nečekal, že o něm bude mít až takové mínění. Ano měl pár žen, měl svou milovanou ženu, kterou nikdy nepodvedl. S Aki se vyspal, ale i tak jí bral jen jako kamarádku, ale Cait měl rád, opravdu rád.* Ano mě to taky mrzí, svůj obrázek sis už udělala, takže co, mám vypadnout?
A jaký jiný obrázek bych asi měla mít? Potkám ženu, která o tobě mluví jako o sexuálním bohovi. Chtěla mě vytočit? Hlavně nenávidí vlkodlaky, tak jako každý tady. *Už se neudržela v klidu, když znovu naběhl adrenalin do jejich žil.* Vždyť tě ani skoro neznám Castore.... ale... nemyslela jsem si to o tobě do té doby, než mi ona popsala dost barevně, jak moc jsi úžasný a já si v tu dobu připadala jako podvedená ani nevím, proč bych měla protože mezi námi nic nebylo vyřčeno a sotva se známe jen jsem ti chtěla říci, že nejsem jako ony, nebo ona a nikdy nebudu jako lidi, kteří se okolo tebe drží. Vlastně ani do New Yorku nezapadám bylo pošetilé myslet si, že ano. *Sáhla po džusu a nejraději by si tam představovala nějaký alkohol.* Omlouvám se za to, že jsem tě podala jako největšího zhýralce. Nejsi a nikdy jsi dle mého ani nebyl člověk, co by jen tak spal s lidmi, kdyby měl někoho rád. Což... *Zhluboka se nadechla.* Mě přesvědčilo o tom, že tu pravou ještě hledáš. *Pousmála se a konečně mu koukla do očí, když se snažila udržet slzy. Emoce díky těhotenství byly silnější než obvykle.* Už můžeš jít. Víc nemám, co říci. *Vnímala to zklamání, které se v jejím těle rozlévalo nad tím vším. Nejraději by do něčeho bouchla, nebo vykřikla, ale místo toho se pohladila po břiše, aby se nějak uklidnila kvůli tomu maličkému.*
*Vstal, snad jako kdyby chtěl odejít a také, že udělal pár kroků pryč od stolu, ale nakonec se zastavil a povzdechl si. Nemohl si nevšinout jejího chování. Nakonec se otočil a vrátil se zpět na svoje místo, kde chvíli také seděl beze slov, než na ni pohlédl.* A tebe hned jako první napadlo, že je to moje přítelkyně, aniž by ses mě třeba zeptala, rovnou jsi ze mě udělala někoho, kdo má každou noc v posteli jinou. Od smrti mé ženy jsem spal jen se dvěmi ženami. S Aki a s tebou. S ní to podle všeho bylo jednou, kdyby věděl více okolností, budu se třeba hájit jinak, ale já je nevím a pak s tebou, ale tebe jsem nebral jako někoho na jednu noc a musela jsi to poznat sama. *Koukal na ni.* A pravá se nehledá, to ani nejde, ta pravá se najde sama, sama přijde do tvého života, když to nejméně čekat. *Zamumlal a chvíli ji pozoroval, než se zarazil.* To ale není jediný důvod, proč mě odháníš, proč tohle všechno, že ano? *Zamračil se.*
*Když to vypadalo, že odejde už s tím byla smířená ačkoliv jí v celém těle rezonovala bolest ze ztráty někoho, koho znovu měla ráda, jenže on se otočil a usedl ke stolu zpět. Mlčela a nechala ho mluvit.* Uznávám, že to byla hloupost a neměla jsem dělat tak prudké závěry, takže mi chceš říci, že jsi spal jen semnou a s ní? *Věděla, že víla nemůže lhát a ani netušila, proč se ho takhle ptá, ale byl to nějaký její způsob k tomu odehnat ho, jenže zároveň by ho nejraději objala. Došlo mu, že za tím vším je ještě něco. Kdyby nebyla těhotná nic z toho by neřešila, takovým způsobem a bylo snazší odehnat ho s tím, aby si žil s Aki se kterou tedy nejspíš nakonec ani nic nemá, než aby vysvětlovala její těhotenství. Mlčela a připravovala se na to odpovědět popravdě, protože jestli on byl upřímný chtěla být i ona.* Čekám dítě. Jeho otec žije v New Orleans a byla to jedna noc, kdy jsem svolila... jediné, co vím je to, že otec dítěte raději vše zapře a já se dostala do místa, kde je nenávist v vlkodlakům velká... *Měla strach, že znovu přijde o dítě a o muže ke kterému začala něco cítit. Nechtěla své dítě dávat pryč, ale zároveň věděla, že nebude schopná dítě bránit sama už nebyla nejmladší.* Ani v mém nejlepším věku jsem nebyla schopná uchránit rodinu, kde bych měla jistotu, že... *Koukla na něj a následně rukou přejela po břiše.* Nechci zažít to, co jsem už jednou zažila. Jsou okolo tebe lidé, kteří vlkodlaky nenávidí a já se jim nedivím. Nemohu se už proměnit a právě proto se mé rány hůře hojily.... Jsem nejlehčí terč pro bandu mláďat z řad upírů. Smečka mě přijala a já se držím v Bronxu, jelikož zde je více vlkodlaků, kteří jsou ve smečce. Mohl by ses taky dostat do problémů a sám to moc dobře víš. *Na sucho polkla.*
*Chtěl něco říct, ale když mu pověděla, že je těhotná, zarazil se. Čekal, že se sama stýká s někým jiným nebo něco takového, ale dítě ne. Měl sice podle jejího chování nějaké podezření, ale myslel si, že se třeba pletl, že to tak není a jen si něco domýšlel, ale jakmile to sama vyslovila, prakticky ztratil řeč.* Jsi těhotná s někým cizím. *Zašeptal po chvíli a znova se na chvíli odmlčel.* Musím říct, že mě to teda dost zarazilo. *Promnul si tvář, než na ni pohlédl.* Je fajn, že ses konečně spojila se smečkou, myslím, že takhle alespoň budeš v bezpečí. *Začal a hledal další slova, byl totiž trochu mimo.* Omlouvám se, já nějak potřebuju chvíli, abych to vstřebal.
Ten muž s kým to dítě čekám... ani jsem tě ještě neznala v té době. *Pronesla a těžce si povzdechla nad tím, když si sedla zpět na židli.* Nemohu pomalu nic Castore. Bezpečné je pro ně udržovat se v Bronxu. Do zbylých části města mohu přes den, ale mám strach z toho všeho okolo. Nové místo, kdy čekám dítě a nevím co dál... *Napadlo ji odstěhovat se někam dál, ale nejspíš by to nebylo řešením. * Máš času kolik chceš *pronesla a nevěděla, co dále říci. Sama byla zahnána do kouta s tím, co by měla nyní dělat.* Pochopím, že tohle není snadné rozdychat. Ani pro mě to nebylo snadné. V novém prostředí bez nikoho a... nechci tě do tohohle zatahovat, ale stalo se.
*Castor přemýšlel, co by měl říct, co by měl dělat. Nějak toho na něj bylo hodně. Chvíli jen mlčel a koukal na ni, než si tiše povzdechl a lehce jí vzal za ruku.* Chápu, že to musí být těžké, přece jen, jsi na novém místě, čekáš dítě a ten, kdo by se o vás měl postarat se k tomu nemá, což mě velmi mrzí. Myslím si, že když už se tohle stane, měl by ten dotyčný převzít odpovědnost. Nejde tady o věc, ale o dítě. *Zašeptal.* Cait, chci ti nějak pomoct, ale nevím jestli ti dokážu dát to, co právě teď potřebuješ. Rád s tebou trávím čas a mám tě rád, opravdu, ale to asi nestačí. A vím, že ty v téhle situaci potřebuješ mnohem víc. Jenže se bojím, že já víc teď dát nemůžu. *Posmutněl a sklopil pohled.*
*Poslouchala Castora a sevřela ruce v pěst, když slyšela jeho slova.* Právě proto chci to vše mezi námi ukončit. Vím, že tohle mi dát nemůžeš a vím, že víc se ani nedočkám... *Nasála do sebe vzduch, když vnímala, jak se jí celé tělo zevnitř svíralo. Přesně kvůli tomuhle chtěla, aby jen odešel. Nechtěla ty slova poslouchat.* ... I když bych chtěla. *Dodala, aby pochopil ten veškerý důvod. Zvedla se tedy ona a koukla se mu do očí, kdy nahodila svůj úsměv, ale v očích měla slzy.* Jsem si více než vědoma toho všeho Castore a právě proto chci tomuhle všemu dát konec, protože se nechci trápit kvůli tomu, co cítím není nikdo jiný na světě, kdo by to měl více chápat než ty. *Vyrazila rychle z místnosti, protože vnímala, že ji po tváři stékají horké slzy a zamířila rovnou k východu. Jak by si nejraději dala vodku nebo něco tvrdého, ale nemohla. Nechtěla už Castora vidět kvůli tomu, že ho vlastně chce vídat neustále, ale tohle je jen jeden pohled.*
*Fér zůstal jen překvapeně sedět a hleděl nejdřív na ni a pak jen na prázdní místo, které po ní zůstalo, když odešla. Zamračil se, vstal a došel jí, chytil jí za ruku a otočil k sobě.* Me mrzí, že ti víc nedokážu dát, ale i tak tu můžu být přece pro tebe, pomoct ti, když to bude třeba, tohle přece nemusí znamenat konec. Mám te rád a nechci aby to takhle skončilo, abys mě prostě jen vykopla ze svého života? *Koukal na ni, nebylo mu moc fajn z celé téhle situace a už vůbec ne z toho, že ji viděl plakat.* Cait. *Zašeptal a sledoval jí. *
*Na jednu stranu doufala, že ji chytí, ale na druhou věděla. že bude lepší zmizet, jenže osud zavelel a ona skončila v jeho rukách, když se mu koukla do očí a po tváři ji stékali slzy. Chvilku nebyla schopná mluvit tím, jak vzlykla.* Castore... *Pohlédla k němu konečně, kdy se pousmála.* Ty to dokážeš, ale já ne. Nedokážu tě mít na očích a hledat někoho jiného. Někoho, kdo je schopný mi dát víc a kdo se postará o mě a o dítě... Pokud budu s tebou nebude místo pro jiného muže v mé hlavě a nemohu se s tebou přátelit, protože na tebe nepohlížím jako na přítele. Je mi to líto... *Mrzelo jí to a drásalo srdce, ale ona ho měla ráda a více než to.* Viděly jsme se jen dvakrát a přesto prostě tě nemohu pustit z hlavy. Já ani s nikým jiným nedokázala spát jako ty... *Nevyčítala mu to, ale jen jí to potvrdilo, že on zvládne žít bez ní.*
*Stále jí držel za ruku a hleděl na ni, zatímco jí poslouchal.* Zamilovala ses do mě a proto mě teď od sebe odháníš? *Už spíše konstatoval, než že by se ptal. Bylo mu to líto, protože od smrti své ženy si s Cait opravdu rozuměl a měl její společnost rád, jenže se nedokázal ještě zamiloval, pro něj to bylo těžké a tak trochu stále běh na dlouhou trať.* Mrzí mě to, že jsem tě zklamal, že ti nedokáži oplatit, to, co bys chtěla, co bys potřebovala. A mrzí mě, že to chceš takhle ukončit. Je to ale tvoje rozhodnutí a zdá se, že ho už nijak nezměním. *Pronesl tiše, pustil její ruku a jen sklopil hlavu, bylo mu to nesmírně líto, zaleskly se mu oči a jen tam tiše stál.*
*Nechtěla, aby z toho byl natolik smutný, ale ona nedokázala být po jeho boku a jen tak se mu dívat do očí s tím, že nic víc než sex mezi nimi ani nebude.* Castore... *Vnímala, když jí pustil a mohla by odejít, jenže viděla jeho zaslzené oči, když si tiše povzdechla.* Tohle nemůžeme. Trápila bych se, kdybys byl po mém boku a nemohu od tebe chtít něco jako lásku. Ty už jsi miloval a já také... Nevím, proč mám k tobě takové city, ale mám a bude mě ničit víc to, že budeš po mém boku a nikdy tě stejně nebudu moct mít. Nehnula bych se z místa a kdybych nebyla těhotná nejspíš by to byl nějaký ideál, který bych přetrpěla, ale... *Natáhla ruce a vzala jeho tvář do svých dlaní.* ... těžko se miluje někdo po dvou setkání a já to chápu. *Na sucho polkla, jelikož málem znovu vzlykla.* Teď to bolí, ale za pár dnů se najde někdo, kdo tě utěší. *On byl pohledný a měl ještě dlouhý život před sebou, kdy potká dost lidí.*
*Když pak vzala jeho tvář do svých dlaní, zvedl pohled a kouknul na ni.* Říkáš to, jako kdyby mě snad čekal zástupy žen. *Zamumlal jen, než si povzdechl. Chápal jí, věděl, že by to pro ni nebylo lehké být přítel s někým koho miluješ, časem by to nedělalo dobroty i když kdoví, co by bylo časem, ale nutit jí nechtěl.* Jestli to tak skutečně chceš, pak… pak to asi budu muset respektovat, i když nerad. *Přiznal nakonec poraženě. Už nevěděl, co víc říct, nic by nevyřešili, ona byla rozhodnutá a on s ní nechtěl přetrhat veškeré kontakty, ale nic víc už nezmohl.* Takže konec, budeme dělat, že se neznáme, že nic nebylo. Takhle si to teda přeješ.
*Nedělal jí to snadné, ale chápala důvod proč. Své ruce přesunula na jeho hrudník, kdy nedokázala zastavit už proud slz a pokusila se mezitím usmát.* Už to tak vypadá, že je konec. Já... *Jako kdyby chtěla ještě něco říct, ale nešlo to. Místo toho si přiložila čelo na jeho hruď, kdy se začala třást pod návalem emocí.* Je mi to líto. Moc mi je to líto, ale já bych to nezvládla. *Vydala ze sebe v samotné zoufalosti. K tomuhle závěru nedošla hned, ale musela nad tím přemýšlet každý den.* Jsi dobrý muž Castore. Ženy neví, co v tobě je vše za dobro... *Odtáhla se jelikož to dělala jen více těžké pro oba pokud by se držela v jeho blízkosti.* Pokud se někdy potkáme... pozdravím tě. Úplně nikým pro mě nebudeš. *Ale nebude už někým s kým bude schopná trávit čas, protože ho miluje a pocity jsou jen jednostranné. Musela by mu dát více času, ale ten ona kvůli dítěti neměla.*
*Chvíli na ni koukal, než jí k sobě přivinul a snažil se jí nějak utišit.* Moc mě to mrzí, kéž bych ti to dokázal opětovat, dát ti víc, dát ti to co si zasloužíš, ale momentálně to prostě nedokážu. Omlouvám se Cait, moc se omlouvám. * Bylo vidět, že to není lehké ani pro jednoho, měl jí opravdu rád a nechtěl ztratit fajn člověka, ale když to jinak nešlo. Tiše si povzdechl a smutně na ni pohlédl.* Snad najdeš, co hledáš a budeš nakonec šťastná i s tím malým. *Zašeptal a pohlédl na ni, než k ní přistoupil a naposledy jí políbil, pak se odtáhla a obešel jí.* Sbohem Caitlin. *Pronesl tiše a vydal se z podniku pryč. Musel, bylo to těžké pro něj a věděl, že i pro ni a on to nechtěl už víc ztěžovat. A tak vyšel ven, kde do něčeho jen silně kopnul a vydal se pomalu ke svému autu.*
*Castor byl rád, že jej Remi vytáhl ven a výlet do Los Angeles byl prostě skvělá volba. I on měl na sobě podobné oblečení, jen ne tak barevné jako jeho kamarád. Cas měl oblečené černé šortky a bílé triko.* Myslím, že mám a pokud ne, vždy se dá všechno sehnat. Hele jestli chceš něco k pití, tak ještě někde koupime, už jsme za kontrolou, takže tohle nám nevyhodí a můžem si ho vzít do letadla. Tam jde sice taky něco koupit, ale tady je to lepší. *Zazubil se Fer a zamířil i s Remim do jednoho z obchůdku.* Byl jsem tam dvakrát, skvělé město. Mám to tam moc rád, uvidíš, že se ti tam zalíbí taky. *Mrknul a vybral si lahev vody a něco dobrého na zub.*
*Remi, táhnoucí za sebou svůj kufr bronzové barvy, za ním docupital až do krámu a rozhlédl se. Nakonec zvolil nanuk, vodu na cestu z chlaďáku a ještě nějakou energetickou tyčku na to, aby měl něco na chuť.* No tak to je dobře, já to znám jen z doporučení, ale jestli jsi tam už byl, tak o to lepší, budeš nám dělat průvodce.* Zasmál se.* Abych řekl pravdu, krom toho že vím, že tam jsou Boží pláže, o tom nevím nic. Takže budu rád, pokud nás povedeš, fakt že jo. *Zasmál se a rovnou se napil z lahve.*
Tak teď budeš mít možnost to vidět na vlastní oči. *Mrknul na něj Cas a zaplatil, pak si vzal svůj nákup a i se svým černým kufrem se postavil opodál, aby nepřekážel lidem v ceste. Když se pak k němu přidal i jeho kamarád, pohlédl na nej a usmál se.* Tohle bude prima víkend, koukal jsem i naše ubytování, budeme ho mít hned u pláže a na letišti už jen vyzvednu auto z půjčovny, takže se všude dopravíme v pohodě. *Pronesl s úsměvem a otevřel svou lahev, aby se napil. Gumové medvídky a čokoládu už měl schovanou v kufru.*
Jooo, bude to prima víkend, doufám i, že tam mají krom super pláží i nějaké ty bary a tak, potřebuju se i napít, ale myslím, že asi nebude pochyb, že se tam něco najde. *Uculil se, než uklidil vodu. Čekali tak ještě chvilku, než byli vyzváni na vstup do letadla. Jen, co tam Remi došel, si sedl do sedadla a zadíval se z okýnka.* Hm, po cestě bychom mohli kouknout, co tam je, hele co maj! *Ukázal v prihradce u sedadla na magazín o LA, hned se jej chopil a začal hledat, co by se tam dalo dělat.* A ty jsi tam byl jen tak, nebo pracovně? *Zajímal se.*
Je to LA, o bary a kluby tam není nouze, to bys měl vědět i když jsi tam nikdy nebyl. Navíc dost jich je i na pláži. *Mrknul na něj a když se pak odebrali konečně do letadla, dali kufry nad sebe do úložného prostoru a posadil se vedle Remiho, spolu pak listovali magazínem.* Jednou pracovně a jednou se ženou, chtěla se tam podívat, tak jsem ji to splnil. *Pousmál se Cas. Po chvíli je pak letuška vyzvala aby si zapnuli bezpečnostní pásy, tak jako vždy pronesli instruktáž ohledně toho, co dělat při pádu letadla, načež pak konečně letadlo vzlétlo.*
Tak v tom případě se těším o to víc, myslím si, že pláže a bary jsou dobrý plán, ale, hm, bary na pláži, to je ještě lepší. *Zhodnotil nakonec Remi nakonec zavřel magazín a na cestu si zavřel oči. po chvilce je ale zase otevřel.* Nebyla za tebou náhodou Akamira? Víš co ta holka plánuje? Stavěla se za mnou nějaká její kámoška a prej se chtějí měnit na upíry, no přijde ti to normální? Jako jo, nemůžeme jim nic říkat, ale kdo by to chtěl dobrovolně? *Zadíval se na Case s neuvěřením ve tváři. Pak zavrtěl hlavou.* Mě by to bylo třeba líto, zahodit život pro to být pijavicí. *Přiznal nakonec.*
*Castor se zasmál.* V tom případě vím, kde budeme trávit většinu svého času, na pláži s drinkem v ruce. *Culil se jako pako, než pak jeho úsměv zmizel a on si tiše povzdechl.* Ano byla za mnou a řekla mi o všem. Snažil jsem se ji to vymluvit a ne jednou, ale ta holka je pevně rozhodnutá. *Na chvíli se odmlčel.* I když se mi to nelíbí, na jednu stranu ji asi chápu. Prožila si traumatizující zážitek, někdo po ni jde a ona jen nechce byt zranitelná. Navrhoval jsem ji, že toho parchante najdeme, ale ona nechtela, chce to udělat sama. *Pronesl a prohlédl na něj.* Ber to zase tak, že lepší být pijavice, než vlkodlak a nebo se nechat zabit. A s Aless snad bude v pořádku, horší by byl asi Dragos. *Pousmál se.* Mimochodem, když mluvíš o pijavicích. tak jednu máš v lásce, tak bych pomlčel. *Dobíral si ho Fér s úsměvem.*
*Poslouchal jej a musel uznat, že má tak nějak pravdu. Pravda byla, že kdyby z ní byl vlkodlak, byl by asi více nesvůj, navíc o tom silné pochyboval poté, co s nimi měla za pře.* No, snad to bude v pořádku, pevně v to doufám. Jo, máš pravdu, ale i tal, i to ji může zabít, ale no, budeme věřit, že je silná a dá to. *Nad jeho posledni poznámkou jen mávl rukama, ušklíbl se ale se k tomu dál nevyjadřoval. Cesta jim utekla, ani nevěděl jak, a za chvilku už stáli před letištěm v LA.* Tak, a co teď? Někde to auto? Máme ho někde? *Zajímal se a rozhlédl se.*
Ja věřím, že to zvládne a zde v pohodě. Musí to jen přežít a zvládnout to težké období novorozence a pak snad už bude vše dobré. *Pronesl a jen co vystoupili z letadla, prošli pasovou kontrolou a vyšli před letiště.* Auto bude na parkovišti támhle. *Ukázal mu fér velké parkoviště s půjčovnou.* Tak tedy jdeme. *Mrknul a vydali se tam oba. U brány řekl své jméno, dal ještě na kontrolu doklady a na oplatku dostal kličky od kabrioletu.* Myslím, že když jsme v La tak jiné auto se ani nehodí. *Zasmál se a když došli k autu, hodili kufry do kufru, nasedla a vyjeli k místu, kde měli ubytováni.*
*Remi se uculil.* Já si myslím, že to je super, pak tedy bereme tohle, budeme, jak se to říká, hm .. Slova slova... No jo! Flexit!! *Zahlásil vesele, nasedl a rozhlédl se.* Tak a teď hurá do hotelu! Měl by být u pláže, nebo spíš ne hotel, ale malý byteček, takže si myslím že to bude o to lepší. *Zaculil se. Cesta opět netrvala dlouho a vystpupili, u hezkého domku na okraji pláže skoro.* No, tomu říkám teda něco, asi bych dneska vybalil, možná jen skočil na nějaké koupání a zítra si to užijeme lépe, co myslíš? Mohli bychom pak prošmejdit a prolézt, co ty na to? Dneska už jen klid. *Vydechl a vyrazil k domku. Klíče našel tam, kde se domlouvali s pánem o ubytku. Pak už jen vešel dovnitř a spokojeně se svalil na postel.*
*Castor jen na jeho výrok přikývl, nasedl a vyjeli k místu, kde měli byt ubytováni. Z kufru vytáhl jejich věci a když Remi odemkl, vešli dovnitř.* No vypadá to tady naprosto skvělé. Vybral si to dobře kámo. *Poplácal jej po rameni a vyšel na terasu, která k bytu patřila. Protáhl se a s úsměvem pozoroval ten výhled.* Ja myslímp, že je to dobrý nápad, dát si dneska klídek a zítra to pořádně rozjet. Chceš i někde do centra nebo stačí ti jen tady v okolí? *Optal se, když k němu Remi došel.*
Ano, taky jsi myslím, že jsem vybral dobře, líbí se mi ta lokace a obecně i to co tu všechno je, za mě fakt super, i cenove pěkne dostupne. *Zhodnotil Remi a přetočil se na záda.* Hm, dal bych si místo kolem města klidně i, podle mě to bude taky super, ale dneska bych s etedy věnoval jen a pouze pláži a pití. Na vše ostatní je čas zítra. Tak co kdybych se sebral a mohli bychom se převleknout a zamířit na tu pláž? Já bych se rád tedy schladil, jsem splaveny jak pes. *Přiznal fér a vstal, hledající plavky v batohu.*
Taky si myslím, že zítra bude času na vše ostatní dost. Takže do plavek a k vodě. *Přikývl fér a vrátil se dovnitř, otevřel kufr a začal hledat plavky. Po pár minutách našel svoje koupací šortky a začal se převlékat.* Doufám jen, že tady nebudeš chtít zase nafukovací penis. *Zasmál se a otočil se na svého kamaráda.* Jinak dělám, že tě neznám. *Smál se dal a hodil po něm polštář.* A první drinky jsou na mě dneska, mám dobrou náladu a chci si to užít. *Pronesl se smíchem a šel se napít vody, než se u Remi připravil.*
Ne, neboj se, péra dneska nehrozí, i když, tady by to nebyl takový trapas, no ne? Tady nás neznají. *Zasmál se, nakonec se oblékl, popadl ručník a vyrazil ven k vodě. Otočil se, zda jej Čas následuje, nakonec hodil svůj ručník do písku na zem vedle řad lehátek a usmál se.* Tak pojď, slibuju, že tě nijak topit nebudu. *Mrkl na Case a vydal se do vln. Užíval si to, po dlouhém dni pro něj tohle osvěžení bylo jako vysvobození, jako pěkná odměna. Položil své tělo do vln, zavřel oči a nechal se jen tak kolébat.* No není to super? Tohle bude skvělý víkend, to ti povídám. *Zavrnel Remu spokojeně. *
*Castor došel k vodě s ním. Položil si ručník na lehátko vedle Remiho a protáhl se.* To bych ti radil, jinak bych se ti pomstil jinak a věř mi, to nechceš. *Zazubil se fér a hned se pak vydal k vodě za ním. Na jeho okraji se zastavil a koukal na Remiho, jak se už koupal, sám pak za ním vlezl do vody. Chvíli plaval a pak se i on opatrně nechal unášet na vlnách a hleděl do nebe.* Je to tady skvělé, jsem rád, že jsme vypadli pryč z NY. *Přiznal tiše. Sám nějak potřeboval od všeho odstup.*
*Remi kývl na souhlas.* To s tebou souhlasím, ten věčný shon, stereotypy, potřeboval jsem vypadnout. Od lidí, od povinností, od společnosti, od vzpomínek, myšlenek, nejlépe někam, kde sem nikdy nebyl, jako třeba sem. *Zauvazoval nahlas, než se podíval opět na Castora a na tváři se mu objevil úsměv.* Ale jsem moc rád za to, že jsem u tebe, nebo spíše, že jsi tu se mnou. Musím uznat, že jsi dobrej kámoš. *Zavrnel spokojeně fér.* A taky jsem rád, že tu mám průvodce, myslím, že bych byl schopen tu to projít a tak, ale průvodce je lepší, alespoň nestravim tolik času hledáním a blouděním. *Řekl uznale.*
Právě, je to nějak pořád dokola to samé. Nic nového, takže tohle je naprosto dokonalé spestření. *Uculil se a užíval si vodu, pak doplaval kousek k němu a znova se položil na vodu.* Jo taky jsem rád, že jsem tady s tebou. Jsi prostě kámoš k pohledání. *Mrknul a svou mocí k němu poslal vodu a pocákal ho, sám se se smíchem pak rozplaval pryč, přece jen čekal nějakou odvetu a chtěl být co nejdál.*
*Uculil se, pak se na něj zadíval a překvapeně vykulil oči. Tohle mu nedaroval. Proto se ušklíbl, rozplaval se za ním, a když jej doplaval, tak jej chytl zezadu za pas, přitáhl k sobě a otočil čelem.* Jo tak ty tak jooo? *Zavrněl a hleděl na něj. Ani nevěděl proč, ani nevěděl jak. Ale jak se mu díval do očí, najednou byly jeho rty na těch jeho. Jakmile si to ale uvědomil, odtáhl se.* Promiň mi to, promiň, nějak jsem se nechal unést. Asi proto že už to jsem já, musel jsem to zkusit, znáš mě. Asi jsem... Asi jsem prostě děvkař no. *Povzdechl si a celý rudý sklopil pohled.*
*Castor čekal, že dostane stejnou vodní sprchu, ale to co udělal Remi jej překvapilo a na chvíli vyvedlo z míry.* Ehm v pořádku, nemusíš se omlouvat. *Zašeptal a koukal na něj, sám moc nevěděl co říct, tohle totiž nečekal.* Znám tě, to je pravda a i tak mě občas dokážeš překvapit, tak jako nikdo. *Pokrčil rameny a pozoroval ho, chvíli mlčel než zmenšil tu vzdálenost mezi nimi, nadzvedl mu bradu a polibek mu vrátil. Pak se na něj s úsměvem podíval a položil se znova na hladinu.*
*Remi čekal cokoliv jiného, ale že mu to vrátí? No tak to ani v nejmenším. Díval se na něj a nějak nevěřil tomu, co se stalo, jen na něj prostě hleděl a hledal správná slova. Místo toho, aby ale nebo řekl, tak se jak konat. Místo toho doplaval k férovi, načež se k němu natiskl, a opět jej nazpět dlouze a vášnivě políbil. Byla pravda, že s mužem už dlouho nic neměl, ale Castor byl prostě kouzelný. Něco na něm bylo a on chtěl přijít na to, co. Proto se k němu natiskl a polibek prohloubil. Pak se ale odtáhl a koukl na něj.* To víš, jsem prostě samé překvapení, někdy dokonce i sám pro sebe. *Pronesl Remi zadychane, hledící Castorovi do očí. Prostě takový byl, a pokud byl, jak řekl, děvkař, nestyděl se za to. Ba naopak, si to užíval jak jen mohl.*
*Cas také mlčel, netušil proč to udělal, prostě v tu chvíli to tak cítil, možná jen aby jej provokoval, možná jen aby zjistil jaké to je, přece jen muže nikdy nepolíbil i když byly chvíle, kdy na to pomyslel, ale sám se k ničemu neodvážil. Když pak k němu Remi doplaval a políbil jej znova, tentokrat mu ten polibek Castor opětovat, sice o něco jemněji, ale přece.* To asi máme společné, řekl bych. *Zašeptal, když pak na něj celý rudý hleděl. Byl v rozpacích, ale usmíval se.*
*I Remi na něj hleděl s úsměvem na tváři. Díval se mu do očí, nevědomky si kousal spodní ret a za pas si jej natiskl k sobě, na své tělo. Voda jim nemohla být více jak do poloviny hrudníku, pár lidí po nich koukalo, ale Remimu to nevadilo.* Co kdyby, no, ehm, mohl bych tě pozvat na drink? A potom třeba... Já nevím.... *Zavrněl a pohladil jej po pase, než mu sjel jednou dlaní na pozadí a druhou jej hladil po hrudi,* Potom k nám do domku? Že bychom tam dotáhli, co jsme načali? *Optal se jej, nakonec na plnou pusu. Díval se na něj a sumíroval si v hlavě vše, co cítil, když se na něj díval. Castor byl atraktivní, jednoznačně, a Remi nějak cítil, že by chtěl vyzkoušet, jaký by mohl být, co v něm vše je.*
*Hleděl na něj, do jeho očí a občas nevědomky sjel pohledem na jeho rty, pričemž se usmíval. Když si jej pak přitáhl k sobě, jednu svou ruku mu položil na hrudník a nevědomky při jeho dotecích tiše zavrněl.* Řekl jsem, že první drinky jsou na mě, takže asi tě zvu já. *Pousmál se a při jeho další otázce jen zrudnul o to víc.* Asi by to nebyl nápad k zahození. *Kousl se do rtu a znova se mu zadíval do očí. Netušil, kde se to v něm vzalo. Myslel si, že jej přitahují jen ženy a teď líbal svého dobrého kamaráda a líbilo se mu to. Byl z toho mírně zmaten, ale řekl si, proč to nezkusit.*
*Remi se uculil.* No pokud chceš, pak tě pozvu já, víš moc dobře, že mi to nedělá problém. *Zavrněl fér vzrušeně, a natiskl se více k němu. Pak se mu zadíval opět do očí, sklonil se a jako odpověď na jeho větu jej znovu, dlouze políbil.* Chci poznat, co v tobě je, Casi. I když působíš na jednu stranu tak křehce, chci aby jsi mi ukázal, co dovedeš. *Navedl jej, s uličnickým tónem v hlasu. Pak jej vzal za ruku a vedl pomalu z vody. Jakmile mu stál na břehu ale čelem, trhaně se nadechl.* K čertu s barem. Chci tě hned. *Pronesl, načež jej za ruku táhl do jejich domku.*
*Na dotaz ohledně dalšího pozváni na drink se už nijak nevyjadřoval, přece jen moc možnosti pak už nemel.* Tohle mi většinou říkají ženy, ty jsi první chlap, vlastně abych se přiznal, jsi vůbec první chlap, kterého jsem políbil. *Začervenal se snad i na zadku. Jen co pak byli na opět na plazi, podíval se na nej a snad mel stejnou myšlenku, jenže on jen předběhl.* Jsi blázen Remi, ale líbí se mi to. *Zapředl a nechal se dotáhnout zpět do jejich domku. Jen co se za nimi zavřely dveře, Castor opřel Remiho o dveře, natiskl se na nej a vášni jej dlouze políbil. Jednou rukou mu přešel po hrudi, zatímco tu druhou si položil na jeho pas.*
*Tohle Remi jaksi nečekal, nečekal, že se takhle rozjede. Nemohl ale říct půl slova na to, že by se mu něco nelíbilo, ba naopak. Nechal se natisknout ke zdi, zatímco mu vracel veškeré polibky, veškerou pozornost se chtíčem a touhou, jež momentálně cítil. Po chvilce se natáhl, a dlaněmi, jež měl položené na jeho tvářích sjel po jeho bocích až na jeho pozadí, jež zmáčkl a natiskl k sobě. Poté jej tlakem donutil k pohybu, a dotlačil jej až do postele, na kterou jej shodil a polibky mu dál a dál pozorně vracel.* Napodobne, blázne. *Zavrněl zachraptěle a tiskl se na Castorovo tělo.*
*Ani Castor tohle nečekal, nějak reagoval spontánně. A když mu Remi stiskl zadek a donutil ho couvat, s úsměvem na nej pohlédl, než se opět k němu natáhl a líbal jej s vášni a touhou, kterou pociťoval. Jen co dopadl na postel, stáhl si ho k sobě a rukama mu přejel po hrudi.* Já a blázen? V tom případě jsi blázen i ty. *Uculil se na něj a natiskl své rty na jeho krk, do něhož jej po chvíli i zlehka kousl. Rukama bloudil po jeho vypracovaném těle a tiše zavrněl. Nechápal, kde se to v něm vzalo.*
*Tiskl Case k sobě, líbal jej a užíval si to, a rozhodl se v tom, co mezi sebou měli postoupit o něco víc. Proto už nečekal, když cítil, že jak on tak i Cas jsou připraveni na toho druhého, stáhl férovi jeho plavky a spokojeně zavrněl. Pak už se na něj podíval, znovu jej políbil, než svými rty putoval přes jeho krk až přes hrudník, břicho a dolů, až k jeho klínu. Věnoval mu citlivé, leč chtivé dotyky a pohyby, něžně do své hry zapojoval zuby a spokojeně u toho vrněl. Pohledem často vyhledával oči Castora a byl spokojený, že on byl spokojený. Když pak měl hotovo, spokojeně se zaculil, načež se polibky vracel zpět nahoru ke Casorovým rtům.*
*Fer si užíval každý jeho dotek, každý polibek, když se pak Remi přesunul do jeho klína, jednou rukou pevne stiskl přikrývku vedle sebe, kousl se do rtu a tiše vzdychl. Byl to pro něj nový a šílený zážitek a on si to dokonale užíval. Občas na něj pohlédl a v tu chvíli se mu do tváře nahrnula červeň. Po dosažení vrcholu jen blaženě vydechl, než mu jeho polibek opětoval. Jemně se pak do něj odtáhl a zadíval se mu do očí. V těch jeho se šibalsky zablesklo a v tu chvíli byl Remi pod ním na posteli a bez šortek, zatímco jej Cas políbil na krku, postupujíc až na hrudník, přičemž jeho ruka skončila ve Remiho klíně, kde jej zprvu pomalými pohyby začal dráždit. Jazykem pak postupoval z hrudi až na břicho a pak níž, kde si jej vzal do úst a pokračoval dál. Měl v plánu mu dopřát to samé, co on jemu.*
*Remi byl mile překvapen, když začal Cas spolupracovat. Měl to rád, to, prostě si s někým užít, asi to vycházelo z jeho vili podstaty. Měl rád sex, a nijak se tím netajil. Když jej Cas přetočil pod sebe, překvapeně se na něj zadíval.* Ale hele na... Ah... Na něj. *Vyšlo z něj s toužebným stenem. Jakmile se on začal věnovat jemu, Remi oběma rukama vjel Casovi do vlasů a a hlasitým zasténáním mu je stiskl.* Zatraceně, ty se nezdáš, ale přísahám, jestli přestaneš, tak si mě nepřej. *Zakňučel a dál jej svíral. Nakonec musel zaklonit hlavu a zavřít oči, a zatímco hlasitě sténal cítil, jak se blíží k vrvholu. Ten na sebe vzhleden k jejich nalazeni nenechal čekat dlouho a po chvilce se i přes něj přelil úžasný vrchol. Zhluboka tu jízdu vydýchával.*
*Jen co Remi pronesl větu o tom, že má pokračovat a nepřestávat, se Cas jen uculil, v jednu chvíli jej to i napadlo, ale nakonec to neudělal a jen dál ve svých pohybech a dotecích pokračoval, dokud i jeho kamarád nedosáhl vrcholu. Castor se pak vrátil k jeho rtům a vášnivě jej políbil, než se svalil vedle něj na posteli a s úsměvem odpočíval a zíral do stropu.* Ehm abych řekl pravdu, tak tohle mě ani ve snu nenapadlo, že se jednou stane. Je to bláznivé ale… ehm fajn.* Přiznal fér a začervenal se.*
*Remi se díval do stropu a celý zadychany, i když ale spokojený, se usmíval. Pak se otočil na Castora a zahubil se od ucha k uchu.* No, co budu říkat, jsem moc rád, že jsi si to užil, protože já jsem si to užil perfektně. Ale teda, na to, že jsi mi říkal že se toho bojíš a jsi tak nějak nesvůj, když na tohle přijde, tak jsi byl skvělý. *Natáhl se, a políbil jej.* No, a řekni mi, co my budeme teď dělat? Spát? Uvidíme, nebooo... Ještě probereme naše zkušenosti? *Natiskl se k němu a spokojeně se uculil.*
*Mladík se začervenal a kouknul na něj.* Sám jsem překvapený, že jsem to udělal. Abych totiž řekl, máš v sobě jisté kouzlo a asi ti prostě nejde odolat. *Pronesl tiše a polibek mu opětoval, než se od něj lehce odtáhl a kouknul mu do očí.* Já to tak mám no, jsem prostě od přírody stydlín, ale pak když mě ovládne touha nějak se rozjedu a nechám se tím unést. *Špitl tiše a cítil jak rudne.* Ehm a dneska no, asi bych už jen zůstal tady, nebo chceš někam jít? *Uculil se a přejel mu rukou po těle.*
*Remi se otočil na bok, zadíval se Casovi do očí a zazubil se na Fera jako měsícek na hnoji. Pak si jej sjel pohledem od hlavy až k patě.* Tak tedy kouzlo? Hm, a to jsem tě ani nijak neočaroval, ani nebylo třeba. ale no, pokud se naskytne možnost, tohle bych si rád zopakoval. *Zhodnotil. Pak mu nakonec odsouhlasil to, že by si mohli oba odpočinout a rozjet to zítra. Remi proto objednal jídlo, na kterém se dohodli a pak už jen oba, hledící na západ slunce, čekali na objednávku. To už se ozval kurýr. Remi vyskočil, přebral jídlo a vrátil se.* Tak to tu mám, pustíme se do toho!! *Postavil před Case jeho jídlo, před sebe položil krabici z pizzou, promnul si ruce, otevřel ji.... A chytl se za srdce.* Mamma miiia!! *Zahučel.* Nějaký mamlas spletl objednávku a dal mi tohle!! *A pak Remi, fér se srdcem itala, ukázal Casovi pizzu, kterou dostal. Pizzu s ananasem.*
Ale ty nemusíš nikoho očarovavat svou magii, na to stačí tvoje charizma a úsměv, takže se nedivím, že ti podlehla i upírka s ledovým srdcem. *Uculil se a prohrábl si vlasy, načež se na něj usmál.* Pokud někdy bude možnost a budeš ještě sám, tak proč ne. *Pokrčil rameny a uchechtl se, pak čekali jídlo a když jim konečně došlo a Remi viděl, co to vlastně bylo a jak začal lamentovat, jen jej pobaveně sledoval.* A jeje Ital a pizza s ananasem úhlavní nepřátelé.* Zasmál se.* Hele tak to dáme pryč a sníme to.
Bláznis? *Remi si ho sjel nevěřícně pohledem a ukázal na pizzu.* Už jen ze vím že to tam bylo, to jíst nebudu, tohle láme moje italské srdce sakra. *Zakňoural a plácl se do čela. Pak ale ohrnul nos.* No, znovu nic objednávat nebudu, tak do toho. *Přemáhal se, ale jídlo nakonec snědl. Noc byla klidná, dokonce si i chvilku pospal, než se ráno vzbudil, a vzbudil i Case. * Jedemee, dneska to bude divoký!!! *Zasmál se, načež se rozešel k šatníku a přemýšlel, co si obleče. Nakonec to vyhrálo bílé triko, růžová košile s palmami, klobouk, krémové šortky s černým páskem a bílé ponožky a bílými teniskami.*
*Po jídle se nakonec uložili ke spánku, chvíli si ještě povidali, než nakonec Castor usnul. Ráno jej fér vzbudil jásotem.* Páni, ty máš teda po ránu energie. *Zasmál se Cas a vstal, protáhl se a i on se odebral pro nějaké to oblečení. Zvolil bílé šortky, bílou košili s krátkým rukávem a palmovým potiskem a žabky, pak pohlédl na něj.* Dneska bych to viděl na dobrou snídani někde v městě a pak nás čeká Santa Monica Pier. *Pronesl Cas s úsměvem a sledoval svého kamaráda.* Tam se ti bude líbit. *Mrknul, vzal si mobil, kartu a klíčky od auta a posléze se oba vydali ven, kde nasedli a vyjeli najít dobré bistro, kde by si dali vydatnou snídani a hlavně kafe.*
*Remi si sedl do auta a jelo se. Pak se po cestě ale otočil na Case.* a co že to je? Nebo počkej, se kouknu. *Zazubil se a vytáhl mobil. Pak se ale zazubil, zadíval se na Fera a vykulil oči.* Páni, to je super!! Ale hele, já budu jako malý dítě víš? Já neodejdu, dokud neprojdu všechno, musíme na všechno, jo? Na všechno! A kolik toho sním, a vypiju, a kolik toho proběhám a večer... *Přešel najednou z módu Veselého dítěte do nadrženého féra,* Večer té přefiknu. Ale teď, teď jedeme!! Dáme latéčko, snídaňovou briošku a valíme!!
*Castor ho nechal, aby si našel, co to je a když viděl jak se jeho oči rozzářily, jen se uchechtl.* Když mě napadlo tohle místo, tak jsem si řekl, že pro tebe to bude to pravé ořechové. Atrakcí je tam víc než dost a různých stánku s dobrotami taky, takže si užijeme fajn den. * Mrknul na něj a musel se zasmát, když ho po slouchal, ovšem když zmínil večer, lehce zrudl.* Ehm přefikneš? Opravdu? *Zašeptal a culil se, po chvíli zastavil u jednoho bistra a oba se vydali dovnitř na rychlou snídani. Objednal jim oběma lahodné Latte, Remimu obloženou briošku a sobě avokádový toust. Když pak svou objednávku dostali, sedli je stolu a dali se do jídla.* Hmm, mají to tady výtečné. *Pronesl fér skoro s plnou pusou a culil se na svého kamaráda.*
*Remi na znamení souhlasu vykulil oči a kývl na souhlas. Chtěl něco říct, ale došlo mu že s jeho plnou pusou by to znělo asi jako "Ehefil hem e iský io ue haf hobfý", proto počkal, než polkne, než se zaculil.* Nevěřil jsem, že lidský jídlo bude tak dobrý. Vezmi si, na co jsou zvyklé víly na dvoře, a co máme my. Ale no, myslím si, že to už je síla zvykz, no ne? Jako hele, je spoustu jídla, který nesnáším a nesnědl bych ho, ale převažuje to, co mám rád. *Přiznal. Pak už si dál užíval své snídaně a když měl dojezeno, vstal a rozhlédl se.* No, jak daleko je to od nás? Půjdeme, nebo pojedeme? *Zajímal se.*
*Castor se mu smál, když Remi mluvil s plnou pusou a sám se div nepolil pitím.* V tom máš pravdu. Jídlo mají skvělé. Já si ho oblíbil dost. Sice jsou některá nic moc, ale zbytek je prostě mňamka. Chutnalo mi i na dvoře, ale co jsem na Zemi, tak jsem si přivykl na jejich jídlo. *Pronesl a dojedl i on svou snídani, zaplatil a koukl na féra.* Odtud je to hodinky cesty, přece jen LA je obrovské město, takže to občas trvá než se člověk někam dostane, ale šlápnu na to a budeme tam možná rychleji. A pak už si jen užijeme park. *Mrknul a oba se odebrali k autu, kde nasedli, Castor nastartoval a poté vyjeli na místo.* A co jinak ještě prozradíš. Nějaké novinky? Už jsi byl u toho vévody na dvoře? *Ptal se Castor a řídil dál.*
*Remi mu to s úsměvem odkýval a jak dojedl, nasedl do auta. Pak se uculil.* No hele jo, jo byl jsem tam, tak nějak je už probrali, o čem to je, o čem to bude, a už jsme i bojovali. Říkám ti, to bude jízda, myslím si, to ale zvládnu. Jde o hlídání jeho malé dcery a dělání jim stráž na nějakých větších akcích. A jo, myslím, že to bude fajn, jako odměna bude finanční příspěvek do obchodu. *Culil se jako měsícek na hnoji a rozhlížel se kolem sebe na okolí.* A co ty, nějaké novinky? Jak se tam u vás vlastně daří Chi jsou s ní ostatní spokojení?
*Castor jej během řízení poslouchal a usmíval se.* Tak to moc rád slyším, takže nakonec se ti tam i zalíbilo a to ses bál. Myslím, že jsi udělal dobře, že jsi to vzal. Občas mu pohlídáš dceru, zajdeš na nějakou akci a pohodička. A třeba se s tebou někdy do Faerie zase podívám. *Pousmál se a dál řídil, než po chvíli zastavil na parkovišti a oba vystoupili.* Novinky asi žádné, pořád tak nějak při starém, to víš občas mám nudný život, nejsem jako ty. *Zasmál se a prohrábl si vlasy.* A co se Chii týče, tak ta je skvělá. Začlenila se hned a práce ji jde taky skvěle. Je fajn ji tam mít. i Lili je s ní velmi spokojená a je ráda, že ji přijala. *Pronesl a pomalu pak s Remim kráčeli směrem k molu.*
Tak to jsem moc rád, a myslím si, ze ona upřímně tak, podle toho, co se u vás děje, se jí to líbit bude. Jen pozor, občas je na tom s nervama špatně, ale myslím, že když tě požádám aby jsi ji dělal případně oporu, mohu se spolehnout viď? *Usmál se na něj. Pak už se rozhlížel kolem sebe. A úsměv mu na tváři zůstával.* Teda ale, je to tu obrovský! Hele, dostanu tě tam? *Ukázal Remi na velkou, horskou dráhu, která zrovna vyjížděla s lidmi ven. Remi na to obdivně koukal a smál se.* Ver nebo ne, na tomhle, jako takový park, jsem nikdy ještě nebyl. *Přiznal.*
Neboj se, kdyby něco, pomůžu ji a budu tu pro ni jako opora, kdykoliv bude potřebovat. Na mě se můžeš spolehnout. *Mrknul na něj a zamířili dovnitř.* Je to tady obří a fakt zábava. *Uchechtl se a když Remi zmínil horskou dráhu, chvíli přemýšlel a zvažoval, než nakonec přikývl.* Já myslím, že dostaneš, jdu do toho a ty taky. *Zasmál se fér a už ho tam tahal.* Všechno je jednou poprvé, tak o to víc si to tady užijeme no ne, ať máš pořádné zážitky. *Poplácal jej po rameni a po chvíli už držel v rukou dva lístky na horskou dráhu.*
*Remi, celý Veselý, se na něj zaculil. Vesele si poskočil, načež se ještě jednou rozhlédl.* No tak to je super, těším se! *Když na ně pak přišla řada, tak se Remi vecpal dopředu a usurpoval místo i pro Castora. Ten, jak přišel se posadil a Remi se zasmál.* A pojedeme, pojedeme! *Vískal vesele. Pak se podíval na féra.* A kam půjdeme pak? *Rozhlížel se kolem sebe, jakmile je vyvezla dráha nahoru.* Byl bych pro řetízák, a třeba támhle to velký kolo! A určitě cigáro a k tomu mochitto!
*Jen co Cas ukázal lístky už si to mířil za Remim, kde se posadil a uculil se.* Už pojedeme. *Smál se.* Ty jsi rozjařený jako malé dítě, to jsem už dlouho neviděl, že by měl někdo takovou radost. *Uchechtl se a zlehka jej praštil do ramene.* Máme času dost, takže jestli chceš klidně to můžeme zkusit všechno i s tím mojitem. *Usmál se na féra a hned na to se dala dráha do pohybu. Se smíchem si celou jízdu užili a když zastavili, vystoupili a mířili si to k další atrakci.*
*Po celou tu cestu, co jeli, Remi vesele křičel a vískal, nechal se unášet a občas dal i ruce nahoru. Bavil se, a to zatraceně dobře. Po cestě k další atrakci se skutečně stavěl na mojito, po cestě se pak rozmýšlel, kam půjde dál.* Hm. *Zamumlal zamyšleně a zadíval se kolem sebe. *Je toho tu tolik, že normálně ani nevím. Co ty, nějaké návrhy? Kam by jsi to viděl? Kam chceš jít? Hel, a co támhleto? To je střelnice, že jo? A co tohle, a tohle? *Rozhlížel se kolem sebe jako pako, ukazoval na každý stánek a na každou malou hloupost. Ani se ale nějak nestačil nadít, najednou totiž pocítil, že je něco špatně, hodně špatně. Byl to jen pocit, takový ten vzadu na krku, ne moc příjemný, lezavý, značící nebezpečí. Hned na to se začal rozhlížet, hledíc na Case, zda to cítí taky.*
*Castor byl rád, že si to jeho kamarád tak užíval a vlastně i on sám se skvěle bavil. Když tedy skončila jejich jízda na horské dráze, tak se odebrali dál. U jednoho ze stánku si dal spolu s Remim mojito a * Hele já bych to klidně obešel nějak postupně, takže pokud teď chceš jít na střelnici tak jdeme, pak můžeme vyzkoušet třeba ten řetízkáč, co jsi chtěl a autíčka, ty tu jsou myslím taky. *Uculil se a pozoroval jej s úsměvem, přičemž si občas odpil svého drinku, zatímco jej sledoval, co všechno ukazoval. Jakmile pak sám viděl stánek s cukrovou vatou, už chtěl říct Remimu, že se tam zastaví taky, ale v ten moment strnul a divně se ošil. Už chtěl něco říct, ale fér vedle něj se na něj podíval a jemu došlo, že cítí to samé.* Tohle se mi nelíbí, něco je divně, hodně divně a nechce se i to líbit. *Zamumlal a přešel k zábradlí, kde se začal rozhlížet, jak po celém molu, tak i okolí.*
*Stojíc sobě takhle zády, se tam jak Cas tak Remi otáčeli, hledajíc, kde je problém. Remi měl chvilku i pocit, jestli to třeba nebyla jen náhoda, či tak něco podobného, když mu ale pak došlo, že to tak není a Cas je na tom stejně, znervózněl o to víc. A pak to uviděl. Dole, na pláži, kousek od nich, na místě, kde nebylo až tak moc lidu, stál v písku už na první pohled nehezky vypadající pes. Vypadal ale, že se tam něčemu věnoval, snad nějaké mrtvé rybě, ale i lidé, co jej obcházeli, se na něj podivně dívali. Remi hned šťouchl do Case a otočil se tím směrem.* To je... *Hell hound, že jo. *Hlesl tiše. Nečekal na potvrzení. prostě jen zahodil mojito stranou a vydal se dolů, z pláže. Nic totiž nenaznačovalo tomu, že by tu byl nějaký lovec či tak, a Remi nechtěl riskovat, že by se mohlo cokoliv stát. Už jen to, že tu byl bylo až moc divné a špatné.*
*Ještě chvíli se společně rozhlíželi, než mu Remi ukázal, co viděl.* Jo je, sakra to není vůbec dobré. *Pronesl tiše, odložil svoje pití, na které už nějak neměl pomyšlení, pokynul hlavou férovi vedle sebe a oba se vydali přes molo až k pláži, po které se pak vydali až pod molo. Už z dálky viděl onoho psa.* Bože to je otřesná obluda. *Pronesl a na chvíli se zastavil.* Snad bude stačit jen naše magie, protože já sebou žádné zbraně nemám. *Zašeptal a pohlédl na Remiho, který stál vedle něj.* No budeme to muset asi zvládnout i tak. *Povzdechl si a pomalu se blížil k onomu místo, zatímco svou magii začal vytvářet iluzi, že tak nic není, dokonce ani oni dva.*
*Iluzi začal vytvářet i Remi, zatímco se blížil ke psovi. ještě se jednou rozhlédl, zda tu skutečně není žádný lovec, a když už se chtěl otočit na Case s tím, že něco vymyslí, pes si jich všiml. Nebo spíše, Remiho, který mu stál zrovna zády.* Casi sakra co s ním? Tohle se mi nezdá, není to nějaký divný, že by to tu bylo a nikde nikdo? Co když je tu přece jen nějaký ten lo... *Nedořekl to ale, protože už jej na zem shodil hellhound, jež mu skočil na záda. Remi se jen tak tak překulil a pomocí své síly démona odhodil, a už už se zvedal na nohy, aby byl připraven útočit dál. Sám nevěděl, co dělat, s démonem se nikdy nesetkal. Pro teď ale vytvořil iluzi mlhy kolem psa, aby mu zamezil nějak vidění, rozfoukal kolem jeho čenichu vítr aby rozvířil pachy a otočil se na Case.* Musíme něco vymyslet, tohle dlouho nezabere!!
Nevím proč tu nikdo není a nehlídá to tu. *Zavrčel Castor a už chtěl pokračovat, ale to se k nim Hellhound rozběhl a povalil Remiho na zem. Cas už chtěl reagovat a to stvoření z něj dostat, ale jeho kamarád byl rychlejší a setřásl jej ze sebe.* To musíme, jinak jsme dost v háji a nikdo jiný tady není. Tohle by si měli řešit lovci, ne my. *Zavrčel a zadíval se směrem, kde tušil démona, soustředil se a nechal svou magii vyjít na povrch, v písku vyrašily kořínky, které svou magii podzemí dotáhl až z blízkého parku, zprvu byly malinké, ale čím víc se sunuly nahoru a plížily se směrem k mlze, tím víc nabíraly na šířce a síle. Cas se soustředil dál, byl rozčílen, protože měl v plánu si užít pohodový víkend a teď bojoval s démonem. Jakmile se kořeny začaly vzpouzet, došlo mu, že už chytily Hellhounda.* Držím ho, ale nevím jak dlouho. *Zamručel fér.*
*Na moc dlouho to nebylo. Místo toho se Hellhound vytrhl ze svého provizorního vězení, načež vyskočil z mlhy ven. Chvilku se ošíval, než ale otočil pohled k blíže stojícímu- Castorovi. Hlasitě zavrčel a už se na něj hnal. Remi ale neváhal, nebyl pozadu, vyslal proti psovi dávku mořské vody z blízkého břehu, která démona nejprve položila, než jej ale pak vzala se sebou do vln.* Casi, přitopíme ho, drž iluzi!! *Poručil mu Remi, a když se tak stalo, on své iluze upustil. Místo toho magií omotal proudy vody kolem těla psa a držel jej pod vodou, jak pevně a dlouho jen mohl.* Musíme sehnat něco, čím ho zraníme, nějakou zbraň, cokoliv!! *Houkl na féra.*
*Castor byl rád, že Remi tak pohotově reagoval a jen pokýval na slova díku.* Fajn, jen mu dej napít slané vody, já zatím zkusím něco vymyslet. *Pronesl směrem ke kamarádovi a dál držel iluzi toho, že tam ani jeden z nich není a nic se neděje. Mezitím, co se tak dělo, se rozhlížel kolem sebe a hledal nějakou provizorní zbraň, kterou by mohli použít. Pak se ale zarazil, když v jednom z pilířů, které drželo molo pohromadě uviděl trčící dřevěný kůl, jej asi metrový kus trčel už z rozpadajícího se betonu.* Něco mám, vydrž ještě. *Zvolal na Remiho a rozeběhl se tam, v rychlosti si to prohlédl a zjistil, že to snad nebude tak složité vytáhnout. Kůl byl ulomený, ale pořád zakotven v betonu, takže stačilo by vynaložit trochu víc síly a drolící se beto by povolil a přesně tohle také Castor provedl. Popadl kůl a vší silou tahal, dokud se mu skutečně nepodařilo jej ukořistit. V tu chvílí se vrátil za Remim, který jej stále držel u vody.* Ty potvoro jedna hnusná! *Zavrčel Castor, pořádně se napřáhl a zabodl kůl do těla démona.*
*Remi to vše sledoval, na moment uskočil a sám se musel nadechnout. Potvora se mrskala ve vodě, Remi tomu po chvilku ještě přidal další dávku vody, aby démona přitopil, ale nakonec, když viděl, že je oslabený natolik, že toho už moc nedokáže, rozhlédl se.* Musíme to oznámit, dřív než... *Nedořekl to, jelikož se stalo to, co nechtěl. Už ho enetihl zastavit, démon se vymanil ze spárů vězení tyče, načež se dal na zběsilý útěk. Remi věděl, že běžet za ním by nemělo smysl, tak jen vydechl a zaklel.* Musíme to nahlásit, na místní institut. Udělali jsme, co jsme mohli, teď ale musíme jet, Už jsi tu byl, víš kde to tu je? *Zajímal se.*
*Ani Castor nestačil nic udělat a už jen koukal, jak démon mizí pryč. Načež si povzdechl a prohrábl si vlasy.* Sakra, utekl nám zmetek jeden. *Zamručel, než se otočil za Remim.* Ano máš pravdu, udělali jsme, co bylo v naších silách, navíc jsme neměli ty jejich zbraně a stejně bychom ho asi nezabili. *Pronesl a na malou chvíli se zamyslel.* Ne nebyl jsem tady v institutu, ale myslím, že mi někdo říkal, kde se tady nachází, počkej, podívám se jestli to nemám někde napsané. *Řekl tiše a vytáhl mobil, ve kterém začal něco hledat. Po chvíli skutečně načež adresu místního institutu a tak se i s Remim vydali k jejich autu na parkoviště, oba nasedli, načež Cas nastartoval a podle navigace se rozjel k danému místu, nahlásit vše, co se právě odehrálo.*
*Remi kývl na souhlas a nastoupil za Casem a jelo se. Tam podali veškeré vysvětlení, jež mohli, pak už to nechali na lovcích. Zbylý čas, jež zde měli trávit si nakonec ale přeci jen ještě užili, i přes menší nepříjemnost. Remi tak nějak odmítal ten fakt a událost, aby jim zkazila jejich společně trávený čas. Pak, když druhý den odlétali, na to už skoro ani nepomyslel, a pokud ano, pak jen jako na zpestření krásného víkendu.*
*Po vyřízení všeho potřebného v institutu si šli vyčistit hlavy opět do víru andělského města. Ani on, stejně jako Remi si tímto nechtěli nechat zkazit výlet a tak se šli bavit. Užili si zbytek pobytu, jak jen mohli a když se vraceli zpátky domů, ještě se domluvili, že někdy dají opět nějaký víkend někde a když nakonec přistáli opět v NY, zavezl Cas ještě Remiho domů a pak se sám odebral do svého domova.
*Castor se vracel zrovna z obchodu, byl si pro nějaké jídlo a pití a také pro dobroty, které chtěl dát Lynx. Načasoval si tak, aby v čase, kdy se bude vracet už nějak snad cestou potkal i Akamiru, se kterou se měli sejít. Na sobě měl černé triko a černé kraťasy, v rukou si nesl tašku s jídlem pro sebe a o něčem cestou přemýšlel. Když se blížil k domovu, všiml si postavy, jež postávala před budovou. Už si chtěl říct, kdo to asi je, ale když se dívka lehce pootočila, překvapeně v ní poznal právě svou kamarádku.* Aki? *Optal se raději, zda je to skutečně ona, aby se náhodou přece jen nespletl.* Jsi to ty? Vypadáš, tak jinak, než si tě pamatuji, ale sluší ti to. *Pousmál se na ni, přičemž jí pokynul, aby šla s ním. Došli ke dveřím, které kartou odemkl a vydali se chodbou k výtahu, který je měl vyvést až do posledního patra, kde měl Castor svůj byt.*
*Dívka jen už čekala, přeci jen se blížila ta hodina, kdy se měli sejit. Proto, když uslyšela hlas za sebou, tak se otočila na svých vysokých podpatcích a zadívala se na Fera.* Jsi tady skvěle. Musím s tebou mluvit, jak jsem ti psala. *Pronesla, jeden by dokonce řekl, že na Akamiru až moc chladně a bez emocí. Pak jej ale následovala do bytu, kam když ji pustil, vešla. Vyzula se, prošla za ním do obýváku kde se usadila na gauč, nohu si přehodila přes nohu a hodila si vlasy z ramen na záda.* Máš se jinak dobře? *Optala se, ale z otázky bylo jasné cítit, že se zeptala jen aby nebylo ticho.*
Ano jsem, byl jsem jen pro nějaké jídlo a pití, ale už jsem tady. *Pousmál se na ni a oba pak vešli do bytu, jí nechal usadit se a sám prošel do kuchyně, která byla s obývacím pokojem spokojena, odložil tašku na pult a kouknul na ni.* Jo mám se nějak dobře, ujde to a co ty, co bylo tak naléhavé, že jsi se mnou chtěla mluvit? Děje se něco? *Optal se a začal z tašky vytahovat věci, mezitím se k Akamiře dostala Lynx, zprvu došla jen kousek k pohovce a novou návštěvu si prohlížela, když pak usoudila, že to není nepřítel, vyskočila na pohovku a posadila se vedle ni, načež dala hlavu lehce na stranu a svýma rudýma očima dívku pozorovala.* Dáš si něco k pití? Kávu, čaj, limonádu nebo něco jiného? *Optal se a sklízen věci z tašky.*
*Akamira pootočila hlavu k Lynx, načež naklonila hlavu na stranu a zadívala se jí do očí. Pak ale pohled vrátila opět ke Casovi. Na jeho otázku co si dá neodpověděla nic, jen zavrtěla hlavou, jakože nic nechce.* Já, no, nějak jsem chtěla přijít, podívat se za tebou, protože jsi mi dost pomohl a objasnil spoustu věcí. Tak nějak jsme se ale přišla, jak to říct, rozloučit na dobu neurčitou. *Řekla dívka a pak hned pokračovala.* Aby bylo nějak jasné proč, tak, začátkem září ze mě bude někdo jiný. Podstupuji proměnu. proměnu v upíra. *Pronesla jasně a jednoznačně.*
*Lynx si lehla vedle Aki a hlavu ji položila na nohu, mezitím Cas douklízel co měl a když tedy dívka nic nechtěla odebral se za ní. Cestou jí poslouchal, ovšem ve chvíli, kdy řekla o loučení a následně o proměně, se v chůzi zastavil a zaraženě na ni pohlédl.* Cože to? Slyšel jsem dobře, že se chceš nechat proměnit v upíra? *Vydechl a prohrábl si vlasy, nějak měl stále pocti, že se přeslechl nebo ona přeřekla. Ještě chvíli stál na místě, než se dal znova do kroku a konečně se pak posadil vedle ni.* Ale proč? Proč bys takovou hloupost dělala? Víš, jak je to složité a proč chceš zrovna takový život? *Zašeptala otočil se lehce směrem k ní. Pořád to nějak nechápal.*
*Sledovala jej, jak se vedle ní posadil a podívala se mu upřeně do očí.* Vím, a jsem si toho risku vědoma, Jsem si vědoma i toho, že bych mohla umřít, kdyby to nevyšlo, i toho, že tu bude těžký život, plný trablí. *Přiznala.* Ale už nedokážu žít takhle, jen tak prostě přihlížet tomu, cos e kolem mne děje. Kdyby ten svět alespoň nezasahoval do našeho, když už o něm vědět nemáme. Ale ne. Místo toho je Indigo teď mrtvá a po mě jde sériový vrah vlkodlak, a ani vlastně nevím proč, ani se vlastně nemám jak pořádně bránit. Takový život já nechci, Casi, protože to je čekání na jistou smrt. *Špitla dívka a opět vyhledala jeho oči.*
*Celou dobu co vedle ní seděl, jí bedlivě poslouchal, když pak skončila, jen si tiše povzdechl.* Indigo je mi moc líto, to jsem nevěděl a pokud po tobě někdo jde, tak ti s tím přece můžeme pomoct, já i Remi známe dost lidí, kteří by se ho zbavili, pomohli ti. Kvůli tomu se přec nemuší měnit, nemusíš zahazovat svůj život. *Pronesl a koukala ni. Velice ho to mrzelo. Díval se jí do očí, než sjel pohledem na její ruku.* Tohle ti udělal on? *Zeptal se opatrně, než si opět povzdechl.* Aki, promysli si to ještě prosím, tohle není život, který chceš žít, věř mi. Ty máš na lepší a krásnější život, ne na tohle. *Snažil se jí nějak její rozhodnutí rozmluvit, přece jen se mu to moc nezamlouvalo.* Já vím, že je těžké sžít se s našim světem a mrzí mě to, ale víš, že to jde udělat i jinak.
*Poslouchal akždé jeho slovo, dokonce jej i vnímala, ale ona sama již byla přesvědčená a rozhodnutá. Každým dnem se ujišťovala o to více. Proto se jemně pousmála, jako kdyby mu za jeho názor a rady děkovala.* Jsi milý, Casi, ale já už jsme se rozhodla. Kdyby to nebyl on, bude to někdo další, a já se nechci cítit takhle bezmocná, zbytečná, méněcenná a nechci, aby kvůli mě umírali druzí. Chci být sama silná, postavit se za sebe, udělat tomu křížek přes rozpočet. nechci jen přihlížet a nechat si zachraňovat krk, ne, to skutečně ne. Chci být součástí vašeho světa a být tak připravená na to, co příjde. *Sdělila mu dívka, doufajíc, že její podněty snad pochopí.*
*Prohrábl si vlasy a chvíli mlčel, když domluvila. Na jednu stranu jí chápal a moc dobře, ale na druhou mu bylo líto, že chtěla takhle zahodit svůj život. Ovšem podle toho, co říkala, jí to už asi neměl šanci nijak vymluvit.* Hádám, že jsi už pevně rozhodnutí a že s tebou už nic nehne. *Zašeptal a koukal na ni.* Jen doufám, že sis to dobře rozmyslela, všechna pro a proti a také tu možnost, že se to nemusí povést. A vůbec, kdo tě má proměnit? Místní vůdce klanu Dragos, nebo sis našla někoho jiného? *Optal se zvědavě. Když už se měla stát upírkou, chtěl nějak vědět, ke komu by patřila.*
*Zavrtěla hlavou.* Ne, myslím si, že moje rozhodnutí už nezmění nikdo, ani Lyr, ani Remi, ani nikdo, Prostě na chvilku zmizím, stejně si toho většina ani nevšimne, jen, ti kteří ano, ty s tím chci obeznámiit. *Uvedla na pravou míru, proč za ním přišla. Když zmínil Dragose, uchechtal se.* Ten? Ne, ten ne. Slyšela jsme o něm, a nechci s ním mít nic společného, ani zdaleka. Chci, aby to byl někdo jiný, někdo, komu věří někdo, komu věřím já. Takže Alessanrda Ransom, vím, že se zná s Remim a mají spolu dobrý vztah. Takže s tou. Vím, není zase uplně nejlepší volba, ale má, co chci a já jí dám taky to, co chce ona. Ona mi dá možnost, já jí dám člena klanu, jednoduché a prosté. myslím si, věřím, že to bude v pořádku. Musí být. Couvnout už není kam. *Hlesla.*
Na chvíli? Aki, můžeš být pryč i roky, než se naučíš ovládat a ani to není zcela jisté. Všechno záleží jen na tom, jak to budeš zvládat a tak. To není jen o tom, že se proměníš a za pár týdnu to bude v pohodě. Tohle je proces, který bohužel trvá. *Pronesl a natočil se více k ní, načež si docela oddechl, že k Dragosovi jít nechce.* Tak to jsem docela i rád, že ne k němu, o i když Aless, ale jo řekl, bych že ona je to menší zlo a je pravdou, že s Remim si jsou blízcí, takže by to snad mělo být v pohodě. *Nervózně se pousmál, i když řekl, že to v pohodě mlže být, sám si myslel, že nic z toho, co chtěla udělat, v pohodě nebylo.* Takže pokud to dobře chápu, tak nějak se využijete navzájem. *Konstatoval už spíše fakt.* Mimochodem, jestli chceš, tu ruku ti můžu vyléčit. *Dodal ještě.*
Myslím sii, že vzhledem k tomu, co se ve světě děje, jsem si, no, lépe vybrat nemohla řekněme. *Hlesla a koukla na něj. Když jí pak nabídl, že ji vyléčí, tak nadzvedla obočí.* Jakože hned? Jakože to bude dobrý hned? Nebo, jak to myslíš? Jako jo, jo budu ráda, jasně, kdo by taky nebyl, jo, můžeš. *Uculila se. * A pokud budeš chtít, můžeš s tím vzít i ty šrámy, modřiny, a vše, ale tak, jak jen uznáš za vhodné, jsem ve tvých rukách. *Pronesla jeho směrem, snad i laškovně? Ano, dalo by se to tak říct.*
V tomhle ti musím dát asi za pravdu. Aless patří tak nějak k Remimu a ten tě zná, takže si myslím, že kdyby byla taková, jak se o ní říká, asi by si o ni ani kolo neopřel, takže snad to všechno dobře dopadne. *Pousmál se a vstal, aby došel pro velké nůžky na maso, když se pak vrátil, opět se k ní posadil.* Ano pokusím se to vyléčit hned a všechno, i modřiny i šrámy. *Zazubil se a dal se do stříhání sádry. Docela mu to alo zabrat, ale po chvíli se mu podařilo jí rozdělat. Odložil jí na stůl a opatrně jí vzal za zraněnou ruku.* Je možné, že to bude trochu bolet. Přece jen to jsou kosti, tak jen, abys s tím počítala. Budu se však snažit aby to bylo co nejjemnější. *Pousmál se na ni a dál už se jen soustředil na svou léčivou magii, kterou pomalu přenášel na ni. Soustředil se víc a víc, přece jen jí nechtěl způsobit bolest.*
*Pokývla hlavou na souhlas a sledovala jej. Tak nějak čekala, že bolet to bude, ale to by nebyla Aki, kdyby nebyla na bolest připravená. Ta ji totiž provázela celým životem a pro ni to byla jen stará známá. Proto se ani moc nedojímala, a bolest, jež přišla, vnímala jako tu, jež už mnohokrát zažila, sice jinou, ale zažila. Když bylo hotovo, alespoň tedy, to tak vypadalo, pohla párkrát prsty a zadívala se na CAse.* Děkuji, nezapomenu ti to. Kdo ví, jak bych ještě chodila kolem, v sádře a se šrámy, ne to se mi moc nechce. Tohle je fajn, děkuju. *Zavrněla spokojeně a naklonila hlavu na stranu, hledíc Casovi upřeně do očí.*
*Ještě chvílí pokračoval, než ucítil, že je v pořádku a vše, co bylo špatně, zahojil. Ještě opatrně prohlédl, že skutečně je vše, jak mělo být, než pak pustil její ruku, pohlédl na ni a usmál se.* Není zač. Rád pomůžu pokud je to třeba a když je někdo zraněný. Teď už to bude v pořádku. Kosti by měli být srostlé a ranky zacelené. Takže žádná sádra už tě zatěžovat nebude. *Dodal ještě s úsměvem.* Vážně si nic nedáš? *Optal se lehce nervózně, když viděl, jak na něj koukala. Nebyl si jíst, jak si to má vyložit.*
*Sledovala jej a překvapeně se dívala na výsledek, jejich svět ji zkrátka nepřestával překvapovat. Podívala se na něj a usmála se.* Děkuji, hodně jsi mi pomohl, jsem ti vděčná. *Zavrněla, sledující jej dál.. V ten moment se v ní začalo něco bít, i když, to se dělo už před tím. Pokud byla skutečně tak jiná, pokud se změnila, jaká je teď? Čeho všeho je schopna? Byla pravda, že od doby co se stalo to, co se stalo by se měla bát a mít úzkosti, ale nepřišlo ani jedno, ba naopak. Bylo to vše proto, protože byla jiná? A bylo to ve všem? Snad aby to zjistila, se natáhla a vtiskla Castorovi dlouhý polibek na rty.*
*Nad jejími slovy se jen vřele usmál, byl rád, že ji mohl alespoň nějak pomoct, ovšem to, co udělala pak, jej zarazilo a vzala mu slova z úst. Chtěl se totiž ještě na něco zeptat, jenže to se k němu natáhla a políbila jej. Chvíli jen ztuhle seděl a nic nedělal, nakonec jí polibek lehce opětoval a když se od sebe odtáhli, pohlédl jí do očí. On sám tak trochu zrudnul a nervózně si prohrábl vlasy. Nevěděl, co říct, co udělat, byl z toho všeho nějak v rozpacích.* Ehm, proč jsi to… proč jsi to udělal Aki? *Zeptal se tichým hlasem a hleděla na ni. Jeho tváře ještě stále měly lehce rudý nádech.*
*Dívala se na něj a lhala by kdyby řekla, že si tu otázku sama nepoložila.* /Ale co, Lyria to vědět nemusí, navíc, chci si jen ozkoušet, čeho jsem schopna, no ne? Pak určitě půjde zajistit, abych na to zapomněla, to víli takhle umí, že ano? /*ptala se sama seb, než se usmála a naklonila hlavu na stranu.* Řekněme, protože jsem chtěla? *Zavrněla, načež se k němu opět přiblížila a skousla si spodní ret.* A neříkej, že se ti to nelíbilo, to bych ti totiž nevěřila. *Uculila se. Flirtovala s ním? Určitě. Šlo jí to? I k jejímu překvapení, bezpochyby. Vždy byla ustrašená, amlá, vyděšená holka, o to víc, co se mužů týkalo, ale teď tu s Castorem flirtovala jedna radost, snad i připravena přijmout, co by mohlo přijít.* Tak co, Casi? Nebo se mýlím? *Hodila na něj nyní štěněčí pohled a přejela si jazykem po rtech.*
Ehm, neříkám, že se mi to nelíbilo, jen jsi mě tím překvapila a trochu asi i zaskočila. Nečekal jsem to. *Přiznal a lehce se pousmál. Sám seděl natočen víc k ní, hledíc jí do očí.* Takže ne, nemýlíš se.* Zašeptal a naklonil hlavu lehce na stranu, přičemž se stále usmíval. Nemohl říct, že nebyla krásná, právě naopak, byla a moc. Jenže tak trochu měl obavy, že kdyby se nechal unést, nějak by to pokazilo jejich přátelství a to nechtěl a nechtěl ani využít jejího rozpoložení. Jenže její filtrovací taktiky ač se jim snažil bránit, začala zabírat, přece jen byl to také muž.* /Pokud to ale tak sama chce, však zastavit to můžeme vždy./ *Zazněl mu hlas v hlavě, než se k ní natáhl teď on sám a lehce jí políbil.*
*Na to jako kdyby čekala. Jakmile ucítila jeho rty na těch svých s tím, že ji políbil on a ne ona jeho, tak pookřála o to víc. Ihned, aniž by na to čekala, mu ruce spojila za krkem a svůj polibek prohloubila. Líbala jej náruživě a chtivě, tak, jak jí její vlastní mozek pouštěl, jak jí to dovoloval. A sama se té zěmně divila, jistě, na jednu stranu měla lehké výčitky, ale nakonec, pro ni to nebude znamenat nici než zkoušení jejích hranic. Říct, že to byla jen chyba, která byla spuštěna z její vlastní zmatenosti, bylo pořád ve hře, a i to se chystala později udělat. Teď ale ne, tohle jí pořád nestačilo. Chtěla zkoušet dál. A tak mu dávala, co jen mohla, co cítila, tiskla se k němu a laskala jej, užívala si tu chvilku, ty emoce, ty pocity. Tím, že se sem tam i zaklonila, mu snad dávala i pocit nadvády nad ní samotnou. Na jedu stranu tohle potřebovala, čistě jen pro její "věděcké účely".*
*Když jeho polibek prohloubila, chvíli váhal, ale nakonec i on jí je oplácel s vášní. Chytil si jí za pás a přitáhl k sobě do klína, tak aby jí měl blíže. Držel si jí, objímal a lehce svýma rukama bloudil po jejím těle, přičemž po chvíli tiše zavrněl. Jakmile zaklonila hlavu, svými rty se natiskl na její hebkou kůži na krku a opěvovával jí polibky a jemným skousnutím. Jednou rukou si jí držel kolem pasu u sebe, zatímco ta druhá putovala po jejich zádech směrem nahoru. Ve svých myšlenkách stále bojoval sám se sebou, zda má pokračovat či toho nechat, ale byl zmaten jejím chováním, celou touhle nastalou situací, že pomalu přestával racionálně přemýšlet a prostě to nechal tak a jen si danou chvíli začal užívat. Dál polibky laskal její krk, než se jazykem pomalu přesunul až na její klíční kost, kde jí vtiskl další polibek, mezitím jeho jedna ruka začala rozepínat její korzet, teď jej buď zastaví nebo bude pokračovat. Jednu z těchhle variant čekal.*
*Sama se nechala unášet na vlně chtíče, cítila, jak moc po tom touží. Čekala, že by se naopak zastavila a odtáhla, či prostě protestovala, ale to ne. Ona chtěla více, potřebovala více. Možná to byl důvod, proč zvolila Castora, kdyby do toho šla rovnou s Lyr a pak vycouvala, cítila by se špatně. Chtěla si být jistá. Jistá, že už neuteče. Zaklonila krk a nechala jej tak, aby jí laskal na kůži, jakmile své prsty přesunul na její korzet, zadívala se na něj a mlsně se kousla do rtu. Jako odpovědí na jeho čin vzala lem jeho trika, a zajela mu dlaněmi pod něj, aby prozkoumala jeho kůži.* /Zatraceně, tak hebká, tak jemná./ *Neubránila se vzrušenému povzdechu nad celou situací, než to byla ona kdo jej znovu políbil.*
*Když se na něj podívala, už počítal s tím, že bude chtít skončit, znova se posadí vedle a postě na tohle zapomenou, ale její pohled mluvil pravý opak a to jej tedy ujistilo vtom, co dělal. Rozepl jí korzet a svlékl jej, načež jej odložil vedle sebe na pohovku a dál se věnoval jen jí.* K sakru. *Zavrněl, když se její male ručky dotkly jeho kůže. Pohlédl jí do očí a než by se nadál, opět jej políbila. On jí je opětoval s vášní a touhou, za občasného tichého zavrnění. Přejel jí dlaněmi po nahé kůži na zádech a natiskl si jí o to víc k sobě. Užíval si její blízkost, její vůni. Ještě chvíli jí hladil po zádech, než sjel až k jejím šortkám a začal je rozepínat, aby je mohl hned na to z dívky svléknout. Ovšem v tu chvíli se lehce odtáhl a zahleděl se jí do očí.* Opravdu chceš pokračovat? *Optal se tichým hlasem, snad jako kdyby čekal na svolení. Nechtěl si dovolit něco, co by bylo nakonec špatně.*
*Lísala a tiskla se k němu, jako kočka která vyžaduje pozornost. Chtěla, aby pokračoval, aby se jí dotýkal, sama cítila euforicke pocity nejen z toho, co se dělo, ale i z toho, co cítila za emoce. Byla toho schopna, byla schopna něčeho, čeho nebyla. Nespokojeně zavrnělaq, když se odtáhl, poslouchala jeho otázku a usmála se.* Ver mi, nenechala bych tě zajít až tak daleko, kdybych nechtěla pokračovat. *sykla, načež se natáhla a přetáhla mu triko přes hlavu. Sama se pak natáhla a polibky začala Obsypavat jeho hruď.*
*Pousmál se.* V tom případě asi pokračujeme. *Zavrněl, chytil si jí za boky a povalil ji lehce na pohovku vedle sebe, načež sám nad ní naklekl a uculil se. Zachytil lem jejich šortek i s kalhotkami a jedním rychlým pohybem je z dívky sundal, než je hodil někde za sebe. Pohlédl na ni mlsně a obdivně zároveň, než se sklonil a políbil jí. Jednou rukou se opíral o pohovku vedle její hlavy, zatímco tou druhou jí uchopil do dlaně jedno ňadro a pevněji sevřel. Chvílí se věnoval jejím sladkým rtům, než se přesunul opět na krk a polibky se přesouval níž a níž, kde mezi zuby vzal jednu její bradavku a lehce jí s kousl s pohledem upřeným do jejích očí. Sám spokojeně zavrněl a uculil se, když viděl, jak její tělo reagovalo.*
*Tiskla se k němu, užívala si to, co jí tu dával a co mohla vnímat, pro ní to byly v podstatě zcela nové pocity, které ale vítala s otevřenou náručí.* /Když mám být jiná, pak budu jiná. I kdybych měla dělat různé zákeřnosti, abych dosáhla svého. Tak to udělám./ *Hned se na něj vrhla, polibky mu věnovala stejnou gardou nazpět jako on jí, a tiskla se k němu.* Bože. *Vydechla vzrušeně, když jej pozorovala. Sama byla už celá ruda skoro až na zadku, hleděla mu do očí, které jasně křičely touhou po něm. Nečekala pak, prostě natáhla ruce a přivinula si jej k sobě, tak, aby byl v její těsné blízkosti a políbila jej. Pak se ale přeci jen odtáhla, aby i Castora mohla zbavit posledního kousku oblečení, jež na sobě měl. Když se tak stalo, kousla se do spodního rtu.* Ne, teď už vážně přestat nechci. *Zašeptala.*
*Všiml si jejího rozpačitého rozpoložení a uculil se ještě víc. On sám snad byl rudý také, přece jen byl ještě lehce v rozpacích.* To ani já ne. *Přiznal tiše, když Aki pronesla ta slova. Teď už byl moc roztoužený a poblázněný na to, aby přestal. Teď už chtěl jen jediné, ji. A proto na nic nečekal, věděl jisto jistě, že je připravená stejně jako on, proto se vtěsnal mezi její nohy, přitiskl se opět na její hebké sladké rty a když to nejméně čekala, vniknul do ní celou svou délkou, až mu z hrdla unikl hlasitý sten. Jemně jí kousl do rtu a pohnul se v ní. Zprvu pomalu, jemně, pak své tempo o něco zrychli, zatímco začal laskat její krk.*
*Polibky mu obsypávala jeho krk a obličej, ovšem jakmile jej ucítila v sobě otevřela rty a zaklonila hlavu. Ze rtů jí přitom unikl vzrušený vzdech jeho jména, když se na něj pak podívala, skousla si vzrušeně spodní ret a jednou rukou si jej za krk stáhla k sobě, zatímco tu druhou mu položila na hebkou kůži na rtameni.* Castore, sakra, asi se zblázním. *Hlesla. Už se zbláznila, a tohle byl toho výsledek. Natiskla se k němu, nohy omotala kolem jeho boků a nechala jej v jeho pohybech, tak aby do ní mohl dál a dál přirážet. Saamotné se jí ze rtů linuly steny a vzdychy toho, jak byla spokojená, jak se jí to líbilo.* Chci tě, tak moc. *Dostalo se jí mezi rty a koukla na ně. To byla pravda, pro teď po něm prahla, po jeho dotyku a pozornosti, po jeho pohybech a polibcích.*
Pokud se zblázníš rozkoší, pak budu jen rád. *Zavrněl jí do ucha, které hned na to lehce skousl mezi zuby, načež pak jazykem přejel po krku, na klíční kost a dál až na Akamiřina ňadra, jedno začal ústy a jazykem laskat, zatímco to druhém mnul ve své dlani. Sám byl vybuzený touhou a vzrušením a chtěl víc a víc. Nemohl se jí nabažit, tiskl se k ní, laskal její dokonalé tělo a víc a víc přidával na svém tempu dopřát jí jen to nejlepší.* A já chci tebe.* Zavrněl, načež se dál věnoval jejímu tělu. Jednu její nohu si posunul o něco výš, aby se do ni mohl nořit ještě hlouběji. Nic kolem v tuto chvíli neexistovalo, jen oni dva a nespoutaná vášeň, jenž mezi nimi vybuchla. Bral si jí náruživě a nespoutaně, ani nevěděl, kde se to v tu chvíli v něm bralo, ale bylo mu to jedno. Chtěl jí i sobě dopřát jen ten nejlepší vrchol.*
*Sama hledala ta pravá slova ne že by chtěla něco říkat, jen si to musel v hlavě vše sesumírovat, vše to, co se momentálně dělo. Tak nějak nechápala, nevěděla, co si má myslet, nebo možná věděla, ale moemntálně prostě jen chtěla existovat a být tu s ním. Celá se napnula a opět vykřikla v salvě rozkoše, když jej v sobě ucítila hlouběji než předtím. Chtěla ale zkusit něco jiného, vyzkoušet, co v ní je. Proto se na něj uculila, využila jedné z chvilek a nemotorně se přetočila nad něj, sama se na něj obkročmo posadila a ruce mu položila na hrudník. Sama si nyní zvolila tempo, jaké chtěla, ne proto, že by se jí být v pozici dominantní líbilo, jen to chtěla zkrátka vyzkoušet, experimentovat. To se mohlo dát vyčíst i z jejího opatrného, leč chtivého chování.*
*Laskal jí po těle dál, když tu se Akamira najednou přetočila nad něj. Castor na ni s překvapeným úsměvem hleděl, načež si ruce položil na její útlé boky a hleděl jí do očí. Když na něj posadila, jen tiše zavrčel vzrušením a nechal jí tedy volnou ruku. Když chtěla vést ona, proč by jí to nedopřál.* Netušil jsem, že jsi taková malá divoška. *Zavrněl a užíval si pohled na ni. Byla rozpačitá, ale o to víc jí to slušelo. Dodávalo jí to na roztomilosti. Přejížděl jí rukama po těle, občas se v ní sám pohnul, ale jinak jí nechal, aby si sama určila co a jak. Nakonec se zapřel jednou rukou a vrhl se na její rty ve vášnivém polibku.*
*usmála se na něj a rty si přejela po rtech.* Ne, nejsem, jen zkouším, co vlastně dokážu, tak se vším všudy. *Osvětlila, než se k němu sklonila a políbila jej, ve chvíli, kdy se k polibku natáhl i on. Snažila udržet si určité tempo, po chvilce ale začala samovolně zpomalovat, už jen kvůli tomu, že přeci jen, chyběla ji výdrž a tahle pozice nebyla přeci jen nic pro ni. Proto se zadívala na Castora a sklonila se k němu.* Pokud to chceš převzít, bránit se ti nebudu. *Zavrněla mu do ucha, načež mu jemně stiskla kůži na krku a vrátil své rty opět na ty jeho, zatímco se rukama zapřela vedle jeho hlavy. Byla rudá, zadýchaná, ale spokojená, chtěla to dotáhnout do konce.*
*Ještě chvíli si užíval její polibky, než se opět položil a sledoval jí.* Tak zkoušíš. *Zazubil se a stisk svých dlaní na jejích bocích lehce zesílil. Když pak viděl, že její tempo ustálo, pousmál se.* Mile rád, přece tě takhle nenechám trápit se. *Políbil jí a i s ni se postavil, načež ji položil zpět na pohovku. Tentokrát do kleku zády k němu a tak, aby se hrudí opírala o opěrku pohovky. Sám si klekl za ní a svým tělem se na tiskl na to její.* I tahle se ti to bude líbit. *Zavrněl jí do ucha a než by se nadála, vnikl do ni zezadu a ihned se jal rychlého a nespoutaného přirážení, přičemž jednou rukou vklouzl zepředu do jejího klína a začal dráždit její citlivé místo, aby ji dopřál ještě větší potěšení. Sám už pociťoval, že se jeho vrchol blížil. Proto ještě více zrychlil a bral si ji tak, jak chtěl on., přičemž jí lehce líbal a kousal do krku.*
*Ani se nestačila nadít, a už si ji položil na pohovku tak, jak chtěl on.* Páni, koukám, že ty se s tím teda nemažeš. *Zavrněla, načež se jemně pootočila, aby na něj viděla. v Dalším momentě se ale prohla v zádech, jednu ruku zatla v pěst a druhou se pevně chytla opěradla vedle sebe.* Kurva, Casi! *Vydechla vzrušeně, a když se na něj pokusila otočit, už jen kvůli pohybům a tomu, jak dokonale rozbolavěná byla, padla zpět na opěrku. Zůstala proto tak, jak byla, užívala si jen a jen to, co jí tu fér dával. Za stálých, hlasitých stenů míchanými i se steny jeho jména to netrvalo dlouho, co pociťovala, jak se její vrchol blíží nezávratnou rychlostí.*
Jen ti chci dopřát to nejlepší. *Uculil se a když hlavu lehce pootočila, políbil jí. Nakonec jí jednou rukou zajel do vlasů, které lehce stiskl ve své dlani a donutil jí tak mírně zaklonit hlavu dozadu, rty se natiskl na její krk a druhou rukou uchopil jedno z jejich ňader. Dál a dál přirážel, z jeho pst se linuly vzdechy smíchané s jejím jménem. Když pak ucítil jak se její nitro kolem něj stahovalo, ještě více zrychlil. Užíval si to naplno, její hebkou teplou kůži, vůni, doteky, jejich spojení, proto mu stačilo přirazit ještě párkrát a sám s hlasitým zavrčením vyvrcholil, opět nepřestával, chtěl slastný konec dopřát i ji.*
*Sama se cítila tak moc dobře, tak krásně a tak euforicky, že to ani snad nedokázala popsat. Místo toho,mu jen jako odpovědí byly její slastné steny, které se o to víc, prohloubily, když donutil zaklonit hlavu do zadu. Ještě více se prohla v zádech, než se ale zlehka nadzvedla a křečovitě sevřela opěradlo pohovky. Pak už trvalo jen chvilku, než pocítila dokonalý vrchol, jak se přes ní přenesl jako nárazová vlna.* Castre! *vydechla, nebo spíše, vykřikla, když pocítila ony emoce, ony pocity, a celá se rozechvěla. Cítila to tak intenzivně, tak silně, až jí z toho šla hlava kolem. Hned na to ale dokonalým vysílením padla hrudníkem zpět na opěradlo pohovky y vydýchávala.* Zatraceně, to bylo...skvělý. *Vydechla vyčerpaně, ale s úsměvem na rtech.*
*Castor se pousmál.* Bylo to naprosto úžasné. *Zapřel jí do ucha, a ještě chvíli zůstala natiskly na ni a objímal jí, vydychávajíc jízdu, kterou spolu ještě před minutou prožili. Následně na to se od Aki odtáhl a posadil se vedle na pohovku. Dívku si za pás stáhl k sobě do klína a pousmál se na ni. Mlčel, nevěděl, co dál říct, aby to nepokazilo nějak celou tuto chvíli, tak se jen sladce usmíval a odpočíval. Hleděl na ni a na malou chvíli se zamyslel. Kdyby mu někdo ještě včera řekl, že její dnešní návštěva skončí takto, tak by jej měl za blázna. Držel její křehké a chvějící se tělo ve své náručí.* Tohle jsem tedy opravdu nečekal, abych řekl pravdu. *Vypadlo z něj nakonec tiše a tváře mu lehce zrudly.*
*Celá hotová vydýchávala jejich chvilku, nechala se ochotně stáhnout do náruče a pak se na něj podívala.* Ani já ne, upřímně, a asi bych se asi měla omluvit. To všechno nové, ve mě, nějak jsem netušila, že to dokážu, a přece jen, pokud mám umřít, což je možnost, že se stane, chtěla jsem to udělá. Chtěla jsem zksuit, co zvládnu a tak nějak tím i potěšit tebe, abych pravdu řekla. Pochopíš ale, když řeknu že tohle bylo jednou a naposledy, kvůli Lyr, taková, řekněme jednorázová akce? Myslíš, že to tak můžeme nechat a pořád být přátelé? *Zeptala se, lehce nesvá, dokonce se od něj i h pocitu viny lehce odtáhla.*
*Pohladil jí po tváři a mile se na ni usmál.* Nemusíš se omlouvat, já to chápu. *Zašeptal.* Myslím, že jsme oba potěšili toho druhého a pokud si přeješ na to zapomenout, nechat tuto jednorázovou akci být, pak souhlasím. Budu rád, když i nadále zůstaneme přáteli a tohle malé tajemství necháme skryte. *Pousmál se a natáhl se o kousek vedle pro její oblečení, které jí podal. Nechtěl, aby se třeba cítila ještě nějak více nesvá.* Ehm, no takže co teď? Chceš něco k pití nebo máš nějaké jiné přání? *Optal se a prohrábl si vlasy. Necítil vinu, spíše stud a cítil, jak sem u do tváři opět hrnula červeň. Proto se natáhl i pros své oblečení, aby se pak sám začal oblékat.*
*Usmála se na něj, byla moc ráda, že to chápe a bere, a že není nepříjemný nebo nekřičí. Prostě byla ráda, že se stalo tohle a že to vše šlo v klidu.* Asi tak, za to bych ti byla moc vděčná. *Přiznala dívka a Uculila se na něj. Přijala jeho oblečení, jež ji dal zatím se ale neoblékala.* Možná, bych ocenila sprchu, tebe v ní se mnou a nějaké já nevím, povídání? Myslím, že o vašem světě toho víš víc než já, ocenila bych nějaké informace. *Přiznala Mira, než se nakonec zvedla, v rukou svirajic své oblečení a čekala, až ji ukáže koupelnu.*
*Na její první větu jen s úsměvem přikývl, než vstal, nechal toho oblékání a prohrábl si vlasy.* Hm, takže sprchu by sis dala jo? *zazubil se, aniž by to čekala, popadl jí do náruče a už si to kráčel směr koupelna.* To víš, než bys tam došla, je rychlejší tě odnést. *Mrknul a jakmile došli, postavil jí na zem až ve sprchovém koutě, sám si stáhl ještě spodky, které si stačil obléknout a vešel za ni. Podal jí sprchový gel a pustil na ně příjemný proud vody.* Tak tvé přání jsem splnil tedy jen jeho část, když jsem tě vzal do společné sprchy, teď ti splním i tu druhou a to, že ti zodpovím, co jen budeš chtít vědět. *Mrknul.* Tak se tedy ptej, copak tě ještě zajímá? *Optal se jí a do jejich dlaní dal trochu sprchového gelu, který si od ni převzal.*
*Než stačila pořádně zareagovat, už ji držel v náručí. Překvapeně vypískla a objala jej kolem krku, nechala se ale ochotně odnést do sprchy a usmála se.* Jsi mi to ale galantní, mladý fér, to se musí jen nechat. *Zaculila se na něj sladce, a neodpustila si jej políbit q usmála se. Pak se zamyslela a koukla na něj.* Hm, víš, zatím jsme ve světě stínu viděla jen to zlé. Co je ta jeho krása, co je to, co jej může dělat tak krásným? *Optala se se zájmem a naklonila hlavu na sttanu.*
*Polibek ji vřele opětoval a sladce se na ni zazubil, než se na chvíli nad její otázkou zamyslel.* No jak bych to řekl. Myslím, si že je jedno, zda je to můj nebo tvůj svět. Vždy se v obou najde jak to zlé a ošklivé, tak i to hezké. Mrzí mě, že ty jsi jako první z mého světa viděla jen to zlé. Také záleží hodně na lidech. Na to, kým jsou, jací jsou. Když to vezmu za sebe, pro mě je třeba krásná vílí magie, nebo náš svět. Ano najde se v tom i ta stinná stránka, ale když ji pomineš je krásné co všechno dokážeme. Ať už jedná o iluze či magii živlů, léčené, kterým lze pomoct ostatním. *Pronesl a jako ukázku lehce pokynul rukou a proud vody, který do teď dopadal na oba se stočil do spirály, která se lehce ovanula kolem Akamiřina těla. Castor jí sledoval a usmíval se.* Někdy i my tu krásu bereme z maličkostí, učíme se z nich radovat, vážit si jich. Třeba vílí dvory, jsou zároveň nebezpečné, ale tak kouzelné. I čarodějové, pokud to nejsou zrovna idioti jsou fajn, dokáži také udělat skvělé věci. Jak jsem řekl, tu krásu si musíš někdy najít. Tak jako jsem jí já našel ve vašem světě, v přírodě, v malování, v maličkostech, v lidech. *Špitl.*
*Jemně se usmála.* Ne, neviděla jsme to zlé jako první, jako první jsme viděla Lyr. Krásnou, ji a její magii taky. Až pak jsme viděla ty hrůzy, ale nějak byly asi silnější, nebo spíše, byl možná silnější můj strach, ano, to je ono, tak to asi bylo. *Zauvažovala.* Vím, jak je vaše magie krásná, vím, jaké pro váš svět přináší, i tak mě děsí a mám z něj z části strach, i když už menší, ale i tak. *Přiznala Mira.* Hledám ty maličkosti, snažím se, ale pak vidím to zvěrstvo, co dokáže vlkodlak způsobit, jak dokáže rychle upír zabít člověka, co se stane, když si víla hraje s myslí druhého až moc dlouho a to nemluvím o démonech. je to hezké, ale děsivě hezké. *Pronesla.* Hm, pokud bych se měla zajímat, pak tedy...jsou upíři nesmrtelní, nebo jen stárnou pomaleji? *Zajímala se. Věděla dost, ale něco jí bylo přeci jen neznámé.*
Věř mi, i já mám občas v mém světě problém vidět to dobré. Ale je, jen to je těžké najít. *Pohlédl na ni a dal ji pusu na čelo.* Ale musíš věřit, že toho dobra je víc než zla. Všichni máme své stinné stránky, určitě i já nějaké mám, proto musíš na to všechno nahlížet s odstupem a to zlé, i když je to těžké a někdy zcela nemožné, vypouštět ven a k sobě pustit jen to krásné. Jinak tě to pohltí a teď mluvím celkově o všem, jak v našem, tak tvém světě. Vidíš sama jsi řekla, že Lyr je jedna z toho dobrého, tak si toho važ a drž se jí. Máš i dobré přátelé, kteří kolem tebe jsou a pomůžou pokud to půjde. *Pronesl tiše a na chvíli se odmlčel.* Nejsem si jistý, ale myslím, že upíří jsou nesmrtelní, už jen tím, že vlastně zemřeš se ti všechno zastaví, tudíž i stárnutí a jak jsem řekl, budeš nesmrtelná. Ovšem jsou zbraně, které upíra dokáží zabít či zranit, na to pozor.* Dodal ještě.*
*Poslouchala jej a usmívala se. Najednou měla strašné nutkání natisknout se k ně mu, a to taky udělala. Až an ten rozdíl, že ne aby se k němu natiskla, ale obkročmo se na něj posadila.* Jo, jo je to heký, nějaký ty věci jsou hezký. *Pronesla uznale a položila mu ruce na hrudník.* No a, víly nesmrtelné jsou? A vlkodlaci? Nebo jen upíři, protože už vlastně nežijí? Občas se v tom ztrácím, tak mě tak nějak zajímá, jak to funguje. A taky, jak funguje magie víl? Každá má stejnou, nebo se nějak liší? *Zajímala s.*
*Tiše se zasmál, když se k němu natiskla a posadila se na něj, pak na ni pohlédl.* Vlkodlaci stárnou, sice pomalu, ale stárnou, rodí děti, mají rodiny, vlastně si to tak nějak předávají z generace na generaci, tedy pokud nejsi pokousán, to je pak jiná. Ovšem až nastane jejich čas, umřou. Podobné to nějak máme my. Do jisté doby můžeme mít děti. Stárneme, ale velice pomalu. V určitém věku se náš lidský věk zastaví a my pak i po sto letech vypadáme stejně, ovšem i náš věk je tak trochu omezen, takže nežijeme věčně. Takže s tou věčností tady jsou na tom takhle je upíří. *Uvedl na pravou míru a pousmál se.* A co dál tě ještě zajímá, ptej se klidně dál.*
Hm, zajímavé, koukám, že ten svět je skutku rozmanitý. *Uznala a přemýšlela, na co se asi tak zeptat. Pak na to ale přišla. Podívala se na něj a nadechla se. * Co se mnou bude, až se proměním? Jaik dlouho bude trvat, než budu normální? Znal jsi nějakého upíra novorozence? Jací jsou? Povídej mi o tom, co o upírech víš? Jsou to zabijáci, nebo zabíjí jen pro hlad? *Zajímala se a samovolně se v jeho klíně pohnula a zavrtěla, když si uvědomiila, co dělá, zopakovala to a spokojeně zavrněla.*
To vskutku je. *Přitakal a objal si ji kolem pasu, čekajíc na co dál se zeptá a když nakonec přece jen vychrlila své otázky, na chvíli se zamyslel.* Pár upíru jsem znal a znám. Ovšem ne každý je stejný. Vím, že jeden, kterého sjem potkal asi před padesáti lety, pil jen zvířecí krev a byl docela v pohodě, zabil jen jednou v sebeobraně, ale jinak neublížil nikomu. Znal jsem i takové, co pro krev zabíjeli, jak kvůli hladu, tak pro zábavu, ale to je od každého jedince. Ty taková nemusíš být. *Zašeptal, už se chystal pokračovat, ale když se mu zavrtěla v klíně, sám tiše zavrněl a pohlédl jí do očí, než nakonec mluvil dál.* Po proměně tě asi vezme pak k sobě do sídla, kde budeš žít a učit se kontrolovat. Nevím jak dlouho to trvá, ale co jsem slyšel, tak roky, než budeš moct jít sama někde ven. Bude to těžké, ale věřím, že to zvládneš. *Pousmál se.* A ne žádného novorozence jsem neznal, bohužel. Ty budeš první. *Mrknul a políbil jí.*
Hm, takže pokud chápu dobře, tak i upíři to mají různorodé? Není to tak, jaks e říká? Vrazi pro krev? I když to se říká v povídačkách, a drákula, a tak podobně, to mě vede k otázce...Byl Drákula skutečně upír, nebo to je taky jen nějaký babská povídačka? *Zajímala se se smíchem.* Ale jo, asi chápu, že to musí být taky otázka povaha, jistě. Každý umí být občas monstrum, to vím, takže tak to bude i tam. *Povzdechla si a poslouchala jej dál.* Bude to asi hodně perné, náročné, ale tak, vidím, kde Aless teď je, myslím, že to zvládnu, jen to bude trvat, co tak poslouchám. A možná i bolet, bude to stát dost přemáhání. Ale ne, jsem na to připravená, kdybych nebyla, nešla bych do toho. Věděl jsem, že to bude těžké, ale myslím, že to bude možné, těžké, ale možné. *Řekla nakonec a polibky Casovi, které jí věnoval, oplácela nazpět. Pak se ale odtáhla.* A slabé stránky pro upíra? To bude asi hlavně slunce, co?
*Zasmál se spolu s ní.* Pokud jde o Draculu, myslím, že to je jen povídačka, alespoň jsem neslyšel o tom, že by ho skutečně někdo potkal. *Castor se uculil, než přikývl.* Ano slunce, způsobuje dost nepěkné a bolavé popáleniny, pak také oheň. No a samozřejmě kolík v srdci. Myslím, že i stříbro, ale to ti jen způsobí bolest a dlouho hojící se zranění. A pak nějaké ty věci lovců, svěcená voda a posvátně blbosti. A co si tak pamatuju, tak i čarodějné světlo tě popálí. Je toho hodně, ale když se tomu vyvaruješ, budeš v pořádku. Navíc co jsem slyšel tak má Aless speciální okna, u ní doma budeš moct chodit i ve dne, aniž by tě slunce spálilo, takže budeš v bezpečí. Navíc si nemyslím, že ona patří do sekce monstra. Ano je to mrcha, kšeftuje s drogami a kdoví co ještě, ale kdyby byla až tak zlá, Remi by si s ní nikdy nic nezačal a neměl jí rád. *Pohlédl na ni, když se lehce odtáhla a naklonil hlavu mírně na stranu.* Zvládla to a ty to zvládneš taky. *Mrknul*
*Poslouchala jej a nervózně si kousala ret.* Říkáš teda, že pokud ji má rád Remi, nebude zase až tak nebezepečná? *Optala se dívka, snažíc se nějak uklidnit. Když jí ale Castor nastínit, že moc se bát nemusí, oddechla si.* Jo, je to něco nového, tak mám strach. A no, nevím, to jsou asi všechny otázky, co zatím mám, nic už mě nějak nenapadá, abych řekla pravdu. *Uchechtla se a mrkla na něj, než se ale naklonila dopředu a nadechla se.* Vím že bych neměla, nesmím, nemůžu, ale chci tě, zatraceně, jsem děsná, co? Jedna jediná traumatická událost a koukni se na mě, to jsou mi ale věci. Jaká budu, až budu úplně mimo? Až budu...upír? *Položil nahlas otázku sama sobě a uchechtla se.
Ano říkám. Znám Remiho a vím, že jen tak někoho si k sobě nepustí, obzvlášť pokud jde o nebezpečí a jelikož vím, že jí má rád a hodně, tak nebude tak hrozná, jak se zdá, ale to zjistíš sama i ty, časem uvidíš. *Pousmál se.* Chápu, že je to nové a nové věci většinou člověka děsí, ale to bude fajn. Navíc, pořád si to ještě můžeš rozmyslet, dokud nejsi proměněná, stále je čas. *Dodal tiše, snad jako poslední naději, že by to skutečně udělala, že by si to rozmyslela, ale dost o tom pochyboval, spíš to bylo jeho přání, nechtěl, aby svůj život jen tak zahodila.* Když budeš mít ještě něco na srdci, tak se ptej, rád ti zodpovím vše, co budu vědět. *Pronesl a pousmál se. Když pak mluvila dál, znova jej překvapila svými slovy.* Nejsi děsná, neboj se, nic takového si o tobě ani nemyslím a až budeš upír, budeš snad stále stejná. *Dal jí pramen vlasů za ucho a objal jí kolem pasu.* Časem určitě, věřím v tom.
*Polsouchala jej a jemně se usmívala.* Takže myslíš, že to bude v pohodě? Upřímně. Myslíš že já budu v pohodě, budu nějak snesitelná a nebudu chladnokrevný vrah? *Optala se jej, tak nějak potrebovala jeho odpověď, potřebovala vědět, jak to vypadá, jak to vidí a jak to bude. Sama pořád si jistá nebyla.* Je, ne měnit rozhodnutí už nechci, chci jen vědět, že se mě nebudou bát ti, kteří se mě bát nemají. Jistě, mám určité cíle, ale ne, aby se mě báli ti, které mám ráda. Ostatní ať strach mají, a budou ho mít oprávněně. *Ušklíbla se.*
*Castor přikývl.* Myslím, že ano. Musíš projít tím ošklivým a těžkým obdobím, ale pak to bude fajn. Navíc si nemyslím, že ty bys byla chladnokrevný vrah, teda jo budeš upír, ale jak jsem řekl, vše je o povaze daného člověka. Takže pokud se nějak razantně nezměníš ty, nemělo by tě to nějak ovlivnit. Ty sama víš jak jsi a kým chceš i nadále zůstat, tak se toho drž, pracuj na tom a nevzdávej to, pokud se ti bude zdát, že to nezvládáš. Pořád budeš mít kolem sebe nás, své přátelé, kteří ti budou k pomoci.. *Pousmál se a nad tím, že už rozhodnutí nezmění, jen lehce pokýval hlavou.* Bát se tě budou jen nepřátelé, my ne. *Zazubil se a opřel si své čelo o to její.* Mimochodem teď mě tak napadlo, co vlastně budeš dělat se svými psy? *Optal se.*
*Usmála se na něj a spokojeně zavrnela. Pak se k němu natiskla, pohladila jej po tváři a usmála se.* Děkuju moc, tahle podpora pro mě hodně znamená, ani nevíš. Je to složité, změnit úplně od základu sebe sama, a bude, ale mám super podporu, tak by to asi mohlo jít. *Ušklíbla se a skousla si ret.* Pso, no, Alessandra říkala, že něco vymyslí, kouzlo, ocarovani, nechci se jich zbavit, prý na něco přijde. Ať to bude cokoliv, pokud mi zůstanou na blízku a budou mimo ohrožení, pak to beru. *Pokrčila dívka rameny a nakonec vstala a natáhla se pro osusku.*
Od toho přátelé přece jsou. *Mrknul na ni s úsměvem.* Určitě půjde, věř tomu, tak jako já. *Pronesl a sledoval jí, než jí lehce pohladil po tvář a zaposlouchal se dál.* Takže zůstanou s tebou ve vile? Tak to bych chtěl vědět nebo raději nechci vědět, jak si s nimi ona poradí a co vymyslí. Ale pokud to znamená, že ti zůstanou, tak to snad bude v pohodě.* Zašeptal a sledoval jí jak vyšla z vany. Sám ještě chvíli seděl, než i on vyšel a natáhl se pro osušku, do které se zabalil.* Máš ještě nějaké přání? *otočil se na ni a zazubil se.* Nemáš hlad nebo žízeň, nebo si řekni, cokoliv. *Mrknul a prohrábl si vlasy, než se vydal z koupelny do ložnice, aby si vzal oblečení.*
Jo, zůstanou, ale jak říkám. Ať to bude jakkoliv, hádám, že budou třeba nějaká kouzla, už jen přeci jen kvůli tomu, abych je na první dobrou nezabila. *Zhodnotila dívka a pak se usmála.* Dala bych si něco studeného k pití, pokud mohu prosit. *Usmála se na Case a sama vylezla, nahá došla do obýváku, kde si vzala oblečení a nasoukala jej na sebe. Když pak byla hotová, počkala na Case, než se vrátí. Mezitím se postavila k oknu a zadívala se na ten výhled, který se před ní rozprostíral.* Kdo by to byl řekl, že se v tomhle městě toho bude dít tolik. A nejenom v tom městě. Ale i na celém světě. *Špitla tiše.*
Tak až najde nějaké řešení, to se pak dojdu kouknout, samozřejmě i na tebe. *Zavolal na ni z ložnice, kde se zrovna oblékal do trenek a šortek. Triko si už nebral, přece jen bylo příjemné teplo. Vrátil ručník do koupelny a vrátil se pak zpátky za Aki. *Jestli chceš klidně vyjdi i na terasu, výhled je tam ještě lepší. *Prohrábl si vlasy a zamířil do kuchyně, vyndal dvě sklenky, z mrazáku pár kostek ledu, kterými skleničky lehce naplnil, než do nic z lednice nalil pomerančový džus. Pak sklenky vzal a vydal se za ni. Kousek od dívky byly velké dveře vedoucí na obrovskou terasu, ty Castor otevřel a pokynul dívce, aby jej následovala, tam pití položil na malý stolek a protáhl své tělo.* O tom, co se děje ví málokdo. Někdy si říkám, že to je tak lepší. *Zašeptal a pohlédl na ni.*
Budu tě očekávat moc ráda, a až se to dá Dohromady a budu v pořádku, pak mne můžeš očekávat i ty. *Usmála se na něj a poupravila si své vlasy, než skutečně vyšla i ona ven na terasu za Casem. Sledovala to a jemně se usmívala.* Měla bych si to užít, přeci jen, kolik slunných dnů mám ještě před sebou? Už jen pár, musím si to pořádně užít. Slunko pak už nikdy neucítím, uvidíme ho možná tak jenom v televizi. *Povzdechla si.* Jo, jo někdy je to lepší, ale někdy je to jen k problémům, když nevíš, co tě může čekat a potkat. Však víš, právě proto se měn. Nebýt toho, co se děje, tak do toho vůbec nejdu. *Zhodnotila.*
*Kouknul na ni a chvíli jí jen s úsměvem pozoroval.* Slunce uvidíš i tak, přes den ve vile můžeš chodit, slunce ti neublíží, jen nesmíš ven a neucítíš ho na ruce tak jako člověk. *Povzdechl si tiše a došel k ní, vzal jí lehce za ruce a kouknul jí do očí. Aki… nedělej to, najde se jiný způsob, ale tohle nedělej, prosím. *Zkusil to ještě jednou. Tak nějak věděl, co to obnáší a nechtěl, aby si tím procházela.* Vím, že ti to nerozmluvím, ale zkusit to musím, jinak bych toho pak litoval, že jsem to neuděl. *Dodal pak a dal ji pusu na tvář, než se postavil vedle ní a mlčky chvíli sledoval město.*
*Po celou tu dobu co mluvil se na něj dívka dívala a jemně se usmívala. Líbilo se jí, jak se o ní bál jak se strachoval, co s ní bude jak si přál aby to bylo jinak. Teď se jí to nelíbilo kvůli pozornosti, ale kvůli tomu, že i když byl svět stínu plný nebezpečí a ošklivých věcí, taky tak se v něm našlo něco, co jí ohromovalo. A to byly city. Ať už byly jeho nebo Lyrii, pořád tam nějaké byly. A ona měla za to, že v tak temném místě jako je svět stínu, to byla zkrátka výjimka, výhoda, a něco co se jen tak nenašlo, proto si toho cenila více než kdy jindy.* Já vím že by jsi chtěl aby to bylo jinak Castore, ale já už jsem se opravdu rozhodla. A svůj názor už nezměním, i kdyby jsi se nesnažil přemlouvat jakkoliv. Tohle už je něco, co prostě změnit nechci, něco, co už je prostě dané, a něco, na co se na jednu stranu i těším, už jen z toho důvodu, že se budu moct pomstít všem těm, kteří mi ublížili, všem těm, kteří si myslí že se po mě můžou vozit jenom protože jsem civil, už jen proto to jinak nechci, už jen proto chci být někým jiným protože už jsem z tohohle světa upřímně docela unavená. *Odůvodnila a dívala se mu do očí, na jednu stranu jej ji bylo líto, už jenom proto jak se k ní stavěl a co jí tu říkal, ale ona už byla pevně rozhodnutá.*
Ano chtěl. *Přiznal a koukal do očí i on jí.* Protože na upírku je tě škoda, protože nechci, aby někdo jako ty si zničil život, protože máš na víc a vždy se dá vymyslet možnost, která by byla lepší. Ale i když to chci, i když si t přeju, vím a vidím, že už ti to nikdo nerozmluví. Budu jen doufat, že to všechno zvládneš, že budeš v pořádku. *Pousmál se a stáhl si dívku do svého obětí. Akamiru znal krátce, ale moc si jí oblíbil a popravdě se mu dost těžko přijímal fakt, co chtěla udělat, jenže byla dospělá a bylo to její rozhodnutí, on jej musel jen respektovat a to také chtěl udělat. Respektovat to a stát při ni, kdyby to bylo třeba.*
*Aki se usmála.* Na druhou stranu, budu mít možností více, však víš, dělší život, víc možností, více věcí, no ne? To je taky jeden z velkých plusů, myslím si. *Pokrčila s úsměvem rameny. Nad tím, že jí to nerozmluví už jen kývla na souhlas a nakonec se natáhla po džusu, ze kterého upila.* Musím věřit, že to zvládnu. Ale ano, mám v sebe víru. Ale jak jsem ředkla, doufám, že mě pak budete s Remim a Lyrií navštěvovat, jestli ne, ukousnu vám hlavy. *Pronesla Aki, s náhlým smíchem. Chtěla prostě situaci odlehčit.*
*Nad jejími slovy se jen uculil.* Já a Remi tam budeme jak jen to půjde, přece jen on a Aless spolu spí, takže já se tam občas přimotám, abych zašel za tebou zatímco si budou užívat. *Zasmál se a prohrábl si vlasy, než se i on napil džusu a opět se na ni zadíval.* A Lyria za tebou taky určitě dojde, o to bych se nebál a až přejde to novorozenecké období, pak už si budeš chodit sama kde jen budeš chtít. *Uculil se, než se na chvíli zamyslel.* A jak to vlastně přijala ona, že chceš být jednou z nás? *Optal se zvědavě.*
*Kývla hlavou na souhlas.* Až budu sama za sebe schopná, pak se budou ještě všichni divit. *Uculila se.* No, ta to ještě neví, to je to, a bojím se jí to říct. Ale no, snad to vezme fajn.* uculila se a pak se na něj zadívala.* Ohledně dneška, no, máš tu moc, abych na to, já nevím, zapomněla? Aby kdyby se mi někdo podíval do hlavy, to tam nenašel? Nevím přesně, jak je to u vás víl, vím ale, že někdo to tak prý umí, ovlivňovat myšlenky? Mazat je? *Skousla si nervózně ret.*
Mám pocit, že nebude asi moc nadšená, tak nějak jako já, ale když jí to vysvětlíš, pochopí ti, uvidíš. *Pousmál se, načež s pak při dalších jejich slovech lehce zamyslel.* Já tu moc nemám. Umím léčit, vytvářet iluze a používat elementární magii, ale co se týče mysli, na to tu jsou jiní. *Pronesl a chvíli přemýšlel, koho by o to požádal. Remiho do toho tahat nechtěl a tak nakonec vzal mobil a napsal krátkou sms, než však mobil odložil a stačil Aki něco říct, došla mu zpráva, kterou si přečetl a pohlédl na ni.* Já to sice nedokážu, ale někdo koho znám ano, takže pojďme. Bude nás čekat u parku. *Pronesl, počkal na Aki až si vzala své věci a pak se oba vydali z jeho bytu směrem k parku, kde jej čekal jeden jeho dobrý přítel z dětství, Faileon. Nejdříve se s mladíkem přivítal, než mu ve zkratce řekl co a jak. Faileon jej poslouchal, než nakonec přikývl. Castor se na Aki usmál a když i na přikývla, že byla připravená, nechal jej konat. Fér jim oběma postupně pronikl do mysli a vymazal jen chvíli, kdy spolu oba spali, ponechal jím však celý rozhovor. Když bylo hotovo, jen se na oba usmál a Casovi kývl na pozdrav. Ten mu pozdrav opětoval a ještě chvíli koukal, jak Faileon odchází, než pohlédl na Aki vedle sebe. Prohodili spolu ještě pár slov s tím, že jí Castor drží palce a že se brzy uvidí a poté se s dívkou rozloučil a zamířil zpět ke svému domovu.*
*Pousmál se a sledoval, jak hledala šitíčko.* Nebudu se ptát, ale hádám, že kvůli tomu, že často zašíváš nějaké rány? Nebo se pletu?* Uculil se a už jí nechal, aby dokončila ošetření. Když bylo hotovo, pohlédl na svou jizvu a jen nakrčil lehce nos. I kdyby mu nějaká jizva zůstala, nebylo by to tak hrozné. Ještě chvíli své zranění na hrudi pozoroval, než zvedl hlavu a zadíval se na ni. Chvíli mlčel. Vycítil nervozitu ve vzduchu.* Počkám tady, pokud chceš, ale když ne, klidně řekni a já odejdu, nebudu tě nijak rušit nebo tak. *Pronesl a postavil se.* Přijde mi, že se něco děje, jsi nervózni a podivně nesvá. Je vážně všechno v pořádku nebo jsi ještě nějak zraněná, nezahojilo se to? *Optal se a byl připraven jí pomoct, pokud by řekla, že ano, přece jen léčit uměl dobře, to byla jedna z věcí, kterou se naučil jako první, tedy první věc, kterou ho jeho matka naučila. Nelíbilo se mu její rozpoložení, proto došel až k ní a vzal ji jemně za ruku. *Caitlin, co se děje? *Optal se znova, tentokrát už tišeji a hleděl jí do očí.* Myslím, že tady asi počkám, nechci tě v tomhle rozpoložení tady nechávat samotnou. *Dodal nakonec a pousmál se.*
*Měla chuť mu říct, aby odešel, ale ne z důvodu, že by chtěla, ale že by byl v bezpečí. Byl zraněn kvůli ní, kdyby ho nestáhla sebou, ale zase si to nemohla dávat za vinu a litovat se, takže nic takového z úst nevyřkla, přesto cítila, jak se jí hrnou slzy do očí, než začali padat první po její tváři v moment, kdy jeho ruce spočinuly na jejich a stiskl je.* Nic *Začala se smát se směsí zoufalosti, když na pár vteřin odvrátila zrak a následně se znovu na něj podívala.* Jen jsem šťastná, že jsi v pořádku a nic se ti nestalo. *Zhluboka nasála vzduch do plic a následně si slzy setřela hřbetem ruky, když se dívala, že stále jeho jednu svírá a přemýšlí zda by se měla svěřit. Nemluvila o tom dlouho. Bylo to jako kdyby jí mělo puknout srdce jen při zmínce.* Měla jsem dvě děti... dcery a manžela. *Přelkla, když se její hlas roztřásl, když jen zakývala hlavou, že to nedokáže a zabořila tvář do jeho ramene, aby se na chvíli schovala před tím vším a uklidnila se u něj.*
*Celou dobu jí pozoroval. Moc dobře poznal, že je něco v nepořádku a ujistilo ho to, když uviděl na její tváři slzy. I když jakmile se začala smát, byl z ni trochu zmatený, ovšem poslouchal jí a především sledoval dál. Dokud neřekla, co měla na srdci. V tu chvíli se Castor zarazil. *To je mi…. To je mi moc líto Caitlin. *Pronesl upřímně když se k němu natiskla, objal jí a schoval ve své náručí.* Moc mě to mrzí. *Zašeptal a vtiskl jí polibek do vlasů. On sám věděl, co taková ztráta obnáší a jak moc bolí, když ztratíš milovanou osobu. Proto jí u sebe držel a snažil se alespoň takhle jí uklidnit, pomoct, když už neměl jak jinak.* Jestli o tom chceš mluvit, jsem tu, ale pokud ne, nevadí. Nechám to na tobě. *Pronesl po chvíli tiše a když se lehce odtáhl, pohlédl na ni.* Vím, že je to těžké, moc dobře to vím, kéž bych ti mohl nějak ulevit, udělat něco pro tebe. *Dodal tiše.*
*Chvilku se u něj jen schovávala a poslouchala jeho konejšivá slova. Tohle nyní potřebovala mít u sebe někoho, kdo na ni nekřičí a nedělá ji naschvály.* Nechci mluvit, jak těžké to mám ani o tom, co se stalo je to minulost *odtáhla se trochu, aby mu mohla vidět do tváře. Nechtěla se sebelitovat její dcery už to nevrátí a jejího muže už vůbec ne. Celá její rodina byla zabita a ona musela začít žít a zkoušet hledat důvody, proč nic z toho nevzdat.* Už mi pomáháš tím, že jsi zde. *zašeptala mu u rtů než ho políbila vášnivě a přestala už plakat. Nechtěla se ukazovat v slabém světle, ale fakt, že byl zraněný a mohlo se mu stát něco závažného jí vyvedl z míry. Byl v jejich očích dobrým člověkem, co si tohle nezasloužil. Odtáhla se a zkusila nahodit ten svůj vřelý úsměv jako vždy. Nehodlala na něj tlačit, když sám byl zraněný a potřeboval spíše odpočívat* Mám jen jednu prosbu... zůstaň tu ještě semnou *Potřebovala kontakt jinak by se se svojí myslí zbláznila a běžela by se něka opít, jenže v tom viděla jen chvilkové řešení, kterému se chtěla spíše vyhnout.*
Pokud nechceš mluvit, nemusíme, nechám to na tobě. Jak jsem řekl, nutit tě nebudu. *Pousmál se na ni sladce a držel jí u sebe, než jí polibek opětoval a opřel si své čelo o to její.* Tak díky tobě nebudu mít ošklivou jizvu a navíc, jsem tu rád. Jen nechci, abys byla smutná. *Pronesl tiše a sledoval jí.* A pokud si přeješ abych zůstal, tak ještě zůstanu, nikam zatím nespěchám. Tak si můžeme sednout a povídat nebo, co si jen budeš přát. *Pousmál se na ni.* Takže pokud jdeš do vany, já můžu udělat čas nebo něco a počkám na tebe a pak si můžeme udělat přijemné poledne, co ty na to? *Snažil se jí nějak povzbudit, nechtěl, aby byla smutná nebo aby plakala.*
Čaj zní skvěle. Dám si koupel a pak si můžeme jen povídat. Hned jsem zpět a čaje mám v tamté skříňce *Ukázala na malou kuchyň, kterou tenhle pokoj také disponoval, ale nedalo se zde vařit. V královském apartmá se opravdu neočekávalo, že si hosté budou vařit, ale rychlovarnou konvici zde mají. Zašla rovnou do sprchy, kde na sebe nechala puštěnou teplou vodu nějakou chvíli, aby se vzpamatovala a po nějaké chvilce se otevřeli dveře od koupelny. Trochu páry se dostalo ven, když vyšla jen v bílém županu, který zakrýval její prsa, ale bylo zjevné, že pod ním nic nemá. Chtěla nějaké pohodlí a trochu provokace si nikdy nemohla odpustit ne vůči Castorovi.* Hezky to tu voní *Usedla do křesla, kdy si dala nohu přes nohu a odhalila své nohy. Zamyšleně se koukala na čaj, když se nadechla. Už byla uklidněnější.* Zabili je vlkodlaci *Pronesla k tématu předtím. Měl by to vědět aspoň část toho. Věděla, že on to stejně nemá komu povědět pokud se týkalo jí. Nikoho jiného zde neznala.* Viníci byli moji rodiče. *Pozvedla zrak k němu, ale nechávalo jí to už více klidnější.* V New Yorku nejsem pro inspiraci, ale pro začátek nového života. Nechci na ně zapomenout to ne... jen... chci žít a neutápět se v minulosti to mi je už nevrátí.
*Castor přikývl a když odešla do koupelny, zamířil do malé kuchyňky, kde napustil do konvice vodu a mezitím, co se vařila nachystal do hrníčku sáčky s čajem a jakmile se voda dovařila, zalil je. Sebral oba hrnky a vracel se do pokoje vedle, když jí spatřil jen v županu. Hned mu došlo, že to bude jediná věc, kterou měla na sobě.* Udělal jsem bylinkový, na zklidnění. Kdybychom byli u mě, udělal bych čaj z čerstvých bylinek, ten je lepší. *Pronesl s úsměvem a jeden hrnek postavil před ni, načež se posadil vedle ni a poslouchal, co říkala. Její vyprávění ho zarazilo.* Ehm, to mě mrzí. Opravdu. Takové věci by se neměly dít, ale bohužel, to je život. Krutý k těm, kteří si to nezaslouží. *Položil na její ruku tu svou.* Nikdy na ně nezapomeneš, to ani nejde, navždy zůstanou ve tvém srdci. Nikdo ti je odtamtud nevezme a určitě by chtěli, abys zase žila, byla šťastná a v bezpečí.
*Poznala, že Castor mluvil z části i ze své zkušenosti. Jeho slova jsou upřímná a vlídná, jako kdyby si je kdysi sám říkal* Znáš to... *Konstatovala. Člověk, co přišel o někoho důležitého a má empatii dokáže poznat i druhého, kdo zažil něco podobného a nebylo se čemu divit. Žil už moc dlouho a musel vidět umírat mnoho těch na kterých mu záleželo.* Žít žiji, šťastná jsem teď s tebou tady a teď, ale bezpečí je těžké najít v New Yorku. Opravdu jsem zkoušela alfu zkontaktovat a zkusila ho i najít, ale marně. Jako kdyby se propadl do samotného podsvětí a tohle město tak dobře neznám a jak vidíš s vlkodlaky není tolik dobrá řeč. *Přiznala a podívala se na něj.* Ale teď se necítím v nebezpečí spíše naopak. Kolik žen jen dokážeš zblbnout Castore *zavtipkovala a položila si hlavu na jeho rameno, když se dívala na dva hrníčky vedle sebe. Souhlasím, že čerstvé bylinky jsou stokrát lepší, ale nepiji čaj tak často byla by jich škoda, kdybych si je koupila, ale někdy ráda zkusím tvůj čaj. Přejela palcem po jeho hřbetu ruky. Mohu se na něco zeptat? Zhluboka se nadechla Jak dlouho jsi takhle sám? Neřekla by že mu samota nevyhovovala možná se v ní nějak našel, ale to co se odehrálo před pár dny byl jasný důkaz, že stále umí toužit a vnímat, což jí přitahovalo ještě více, že našla někoho podobného ji.*
Ano, znám to a moc dobře, proto vím, jak těžké to je. *Pronesl tiše a vzpomněl si na ni, na svou sladkou ženu, která mu stále chyběla. Věděl, že i kdyby si v budoucnu snad někoho našel, na ni by nikdy nezapomněl. To ona mu ukázala, co je to láska, jak úžasná a krásná věc to byla. Ještě chvíli byl ztracen ve svých myšlenkách, než si tiše povzdechl.* Je to už pár let, sám nevím kolik přesně, po třech letech jsem to přestal počítat. Začal pomalu. Měl jsem ženu. Tedy nebyli jsme svoji, ale rádi jsme si tak říkali. Byla civilka se Zrakem a stejně jako já se věnovala umění, byla fotografka a skvělá. S ní to byla láska na první pohled. Věděl jsem, že jinou nechci. Byla mi vším. Ale jak už jsem řekl, nebyla z našeho světa a jako každý člověk stárla. Ale ani tak jsem jí neopustil. Nechtěl jsem, i když mi říkala, že je stará a ošklivá. Pro mě byla pořád krásná. Byli jsme spolu 60 let, než mi umřela a já se s tím nedokázal smířit. A tak jsem zůstal sám. *Na chvíli se odmlčel.* A já ženy neoblbuju, to já snad ani neumím. *Pousmál se nakonec.* A pokud jde o ten čaj, tak příště bude u mě.
*Jeho příběh byl dost podobný tomu jejímu, ale u ní nebyla šance, že by byla tak dlouho na tomhle světě.* Musel jsi jí hodně milovat dle tvých slov. Přišlo jí to krásné. Já svého muže potkala, když jsem utekla z toho snobského prostředí jménem rodina. Byl vtipný a skromný, také civil bez zraku. Rodiče to nějak nemohli snést... Měla jsem dvě dcery... Nejstarší Sophii bylo osm let a mladší Eloise bylo pět. Toho rána jsem se s nimi loučila a můj muž zůstal doma. Bylo před víkendem a bylo krásné počasí. Slíbila jsem grilovačku. Zkusila jsem pozvat i své rodiče, ale odmítli jako vždy, jenže zdržela jsem se v práci a pak ještě zajela do obchodu nakoupit nějakou zeleninu a pečivo. Sophie milovala čerstvý chléb mohla se po něm utlouci. *Zhluboka se nadechla, když vnímala znovu slzy, jak ji pálí v očích.* Když jsem se vracela autem viděla jsem už v dálce hustý kouř a netrvalo dlouho než mi došlo, že je to náš dům. Zamkli je... ve sklepě. Nemohli nijak utéct. Přelkla. Když jsem tam přijela už se nedalo nic dělat. *Objala se, když zavřela oči jako kdyby ten štiplavý kouř znovu cítila* Zemřeli s tím, že jsou v pasti. Potřebovali mě a já tam nebyla... Zabili je moji rodiče. Věděli o dni, kdy budou doma samotní a nikdy neuznali civila do své rodiny a zamykaní do sklepa byla jejich specialita. Zařekla jsem se a když byl čas, kdy i oni umírali slíbila jsem na jejich smrtelné posteli, že nikdy nedovolím, aby náš rod pokračoval. Už nikdy nedovolím, aby hnusná krev, co koluje v mých žilách patřila někomu dalšímu, *zavrčela ke konci bolestně tím, jak se ji sevřelo nitro při té vzpomínce.* Svět není fér ani k jednomu z nás *Nebrala smrt jeho ženy o nic méně bolestivě než smrt její rodiny
Ano, miloval jsem jí hodně. Potkali jsme se, když ještě studovala. I já tehdy chodil na školu, abych nějak zapadl, abych se mohl učit o umění a všem ostatním. *Pronesl a pak už poslouchal jen ji. Seděl vedle, lehce jí držel za ruku a bedlivě poslouchal každé slovo. Když pak skončila, na chvíli mlčel, než začal.* Tohle asi nikdy nepochopím, když takovou věc dokáži udělat rodiče svému vlastnímu dítěti. Museli to být velmi krutí lidé, když ti tohle provedli, když tohle provedli svým vlastním vnučkám. *Povzdechl si a bylo mu z toho úzko. Pevněji stiskl její ruku a více se k ní otočil.* Není tvá vina, že se to stalo, ani to, že jsi tam nebyla. Nečekala jsi to a nemohla si vědět, že se to stane. *Pronesl a poslouchal dál.* Asi tak nějak chápu, proč jsi jim to ke konci řekla. Byla to jistá forma pomsty. Ale netrestáš tím tak nějak i sebe? Sice ti v žilách koluje jejich krev, ale to neznamená, že nebo třeba v budoucnu tvé další děti budou stejné. *Řekl, jak to viděl on.* My děti neměli, ne že bychom nechtěli, ale moje žena je mít nemohla a tak jsme se s tím smířili a užívali si život spolu ve dvou. A ano máš pravdu, svět není fér ani k jednomu z nás, ale pořád jej žijeme a musíme jít dál s nimi v srdcích. *Lehce se pousmál, nechtěl a nemohl si dovolit opět spadnout do té smutné nálady, ze které se pak dost těžko dostával zpět.*
Možná trestám i samu sebe, ale přeci jen... Nemám na to mít děti znovu. Nezaslouží si to. *Byla v tomhle zahleděná v problémech své rodiny, která už jí tak ublížila a měla dojem, že kdyby měla další dítě jen by ho ohrozila, i když své děti milovala a byla skvělou matkou, která je milovala tělem i duší.* Ale mohu si aspon užívat zašeptala k němu a následně se zadívala zpět na čaj, když se napila. Nebyl už tolik horký. Přesně tak... Máme je v srdcích.* Zvedla se a zašmátrala v kabelce, než vytáhla fotku, aby mu ukázala rodinou fotku, kde byly děti, její manžel a ona v jeho náručí na rodinné fotografii*. Nosím ji vždy sebou. Pro štěstí a nechci zapomenout, jak vypadaly. *Časem se mysl rozostří a je problém udržovat přesný obraz tváří. Obě dcery měly blond vlasy a mladší Eloise vypadala jako malá napodobenina Cait. Šlo vidět, že z části s tím byla už srovnaná.* No a nyní tu sedím s tebou *pozvedla k němu tvář. Jeho přítomnost byla vždy vítána.* My stále ještě žijeme. *Naklonila se k němu, když zrakem sjela na jeho rty a na sucho polkla. Bylo to po dlouhé době, kdy k někomu cítila tu touhu, jako k němu*
Ne možná, ale určitě trestáš i samu sebe. Jsi pořád mladá a krásná a máš život před sebou. Není všem dnům konec a jednou třeba najdeš někoho s kým budeš chtít opět založit rodinu. Tuhle možnost nezahazuj, bylo by to škoda. *Pousmál se a sledoval jí, načež se natáhl pro hrnek čaje a napil se. Když jej pak vrátil zpátky na stolek, vzal si od ní fotku, kterou mu ukazovala.* Je to moc krásná fotka, je dobře, že jí máš, alespoň si budeš stále pamatovat jejích tváře a nezapomeneš. *Špitl a fotku jí hned na to vrátil. Pak kouknul na ni.* Ano, teď tu sedím s tebou. *Pousmál se a sledoval jí. Když se pak k němu naklonila, i on jí sjel pohledem na rty, než se znova zadíval do jejích očí. Měl trochu výčitky, že po tom všem, co teď bylo řečeno jí chtěl políbit.*
*Znovu mezi nimi zavládl ten pocit, jenže viděla na něm znovu tu zdrženlivost.* Moc přemýšlíš. *Netušila nad čím, ale ať to bylo cokoliv, tak ho to pozastavilo v tom, co čekala, že začne. Natiskla své rty na ty jeho, jelikož vše o čem se zde bavili byla minulost. Neměla výčitky vůči své rodině ani vůči jeho ženě, protože kdyby aspon jeden z nich žil z jakékoliv strany nikdy by se tohle nestalo, ale nejsou zde. Jsou tu oni dva a jak sám říkal je potřeba žít a hledat štěstí a život někde jinde. Polibek prohloubila do více vášnivého, ale ať chtěla nebo ne taky se trochu zdráhala. Netušila, jak to vnímá on v nějakou chvíli ji přišel opravdu jako člověk, kterého lze nějak zranit aniž by člověk chtěl. Po chvilce se odtáhla a podívala se do jeho tváře, než se uchechtla.* Stále si budu stát za tím, že mám navrch.
*Ano moc přemýšlel, ale to dělal vždy. Už takový byl. Zdráhal se protože nechtěl udělat nějakou chybu nebo něco, co by se jí snad nelíbilo. Jenže když jej sama políbila, vše nad čím on přemýšlel, bylo nějak fuč nebo si to alespoň myslel. Položil jí ruce na boky a polibky jí opětoval, ze začátku jen tak něžně a jemně, než je pak také prohloubil. Stále si nebyl nějak jistý, ne že by nechtěl, ale celý ten rozhovor jej nějak rozhodil. Pak na ni pohlédl.* Máš navrch? A proč si to myslíš? *Optal se jí a lehce se pousmál.* Že by zase ta tvá dominantní stránka? *Pozvedl obočí a lehce naklonil hlavu na stranu, přičemž jí sledoval.*
*Hlavou jí projížděla slova, které říkal o tom, že je stále krásná a mladá. Mnozí by s tím ve smečkách nesouhlasili, jelikož už dávno neměla osmnáct let, ale sama si ještě stále přišla pěkná a jeho slova jí tímhle hladila na duši. Sedla si na něj obkročmo, jako minule.* Má dominantní stránka snad někdy zmizela? *Jistě že, když se jí zmocnil a vlastně ji nedal prostor proto jakkoliv se vzepřít. Jen při té vzpomínce začala vnímat, jak ji v těle koluje rychleji krev.* Vždycky mám navrch *Byla sebevědomá, ale očima zapátrala po jeho ranách. To jediné ji bránilo. Nechtěla mu ublížit a způsobit bolest její pohled to dal jasně najevo, když si prohlížela jeho hruď a následně pozvedla oči k němu, jako kdyby se ptala na souhlas. Měla o něj starost v tomhle. Mohla by se na něj vrhnout, ale co by to byl za požitek, kdyby to vnímal jen jeden člověk. Přesto rukou sjela o něco níže k jeho rozepínání kalhot. Nyní v župan ani neplnil tolik účel jak měl opravdu jen zakrýval nezbytné, když na něm byla obkročmo a vnímala jak chladný vzduch hladil její každé místo, kde župan ztratil své pole působiště.*
*Nad její otázkou jen pozvedl obočí a pousmál se.* Myslím že ne, možná jen na chvíli jsem jí tehdy potlačil, když jsem ti sebral vedení a vítr z plachet má milá. *Zazubil se jako neviňátko a celou dobu z ní nespouštěl zrak. Moc dobře si všímal těch pohledů a když se na něj dívala, snad jako kdyby čekala jeho souhlas, tak jen lehce přikývl. Rány na hrudi nebyly tak zlé a ani moc nebolely, neviděl v tom tedy problém. Ruce přesunul z jejích boků na její stehna a sjel si jí pohlede. Přece jen župan už toho moc nezakrýval. Když se na něj totiž posadila, rozvázal se a on tak měl prvotřídní výhled na její nádherné tělo.* Proč si myslíš, že budeš mít navrch i teď v tuhle chvíli? *Uculil se.*
*Když dal jasně najevo slovy, že minule byl ten dominantnější srdce se jí rychle roztlouklo, jelikož měl pravdu.* Nemluvila jsem v autě jasně? *Pozvedla obočí a nyní jdou zábrany stranou, když moc dobře ví, že smí díky jeho souhlasu. Rukou sjel od jeho ramene, až dolů, kdy vjela pod látku.* Tentokrát ti nedám možnost odejít. *Nehodlala ho nechat jen tak se sebrat a zmizet jako v autě. Rty natiskla na ty jeho, když se lehce nadzvedla a rukou ho začala dráždit stiskem a třením po celé délce.* Myslím si, že nyní jsem silnější než ty *Zavrněla mu do kůže na krku, kterou začala líbat a tvořit si cestičku níž a níž načež pohyb ruky zpomalila. Přeci jen on byl zraněný a možná i trochu oslabený, co se týkalo energie kterou dnes vynaložil. Chtěla tenhle hrozný zážitek zničit něčím po čem oba touží.* Nepotřebuješ pomoct se svlékáním? *Trochu si ho dobírala tím, že v jeho spodním prádle a kratasech to nemuselo být úplně příjemné.*
*Pousmál se.* Možná mluvila, co já vím, třeba jsem se přeslechl. *Pokrčil rameny a uculil se, když však vjela rukou do jeho kalhot, napnul se.* Caitlin, co to zase vyvádíš? *Zavrněl a když jej rukou začala dráždit, tak jen lehce zaklonil hlavu a přivřel oči, načež tiše zamručel. Své ruce opět přesunul na její boky a lehce je stisknul. Pokud se rozhodne pokračovat dál, tak opět přestane myslet a zdá se, že přesně o tohle jí šlo, zvlášť když jí poslouchal.* Nějak moc si věříš, co když se to zase obrátí proti tobě? *Zašeptal a pohlédl jí do očí, když se pak na něj podívala.* Já a pomoct? Ani ne, to snad ještě zvládnu. *Uculila se a chvíli jí pozoroval, než pak skutečně šortky i se spodkami stáhl, ale aby to bylo fer, tak stáhl i její župan z jejího těla.* No co, nebudeš tu jediná oblečená. *Pokrčil pobaveně rameny.*
Přeslechl? Tak to bych ti vše měla připomenout. *Trochu zrychlila z rukou, když ji následně vytáhla, aby se rukama zapřela.* A co když chci, aby se to obrátilo proti mě a je to záměr? *Dala hlavu do boku, když se nadzvedla, aby si sundal kalhoty a zkousla dolní ret, když ji sundal župan. Natiskla své rty na ty jeho, když dosedla na celou jeho délku, ale tentokrát nečekala jako minule a začala hýbat boky. Chtěla ho vnímat v sobě natolik, že nebyl problém, aby se do ní dostal.* Tentokrát ti to první vítězství nenechám *zašeptala mezi vzdychy kdy k němu byla natisknutá a zdálo se jí, že ten pocit byl ještě lepší než naposledy*. Přece nebudeš trápit ženu *zavrněla s tím, že nechce, aby přebral vedení. Dokonce uchopila obě jeho ruce a sevřela mu je za hlavou.* Já už si tě nějak udržím.
*Chtěl něco říct na její první poznámku, ale jen tiše zavzdychal, načež na ni pohlédl a sledoval jí.*Takže záměr jo? *Uculil se šibalsky. Jakmile se pak na něj posadila a on cítil, že je až nadoraz, tiše zavrčel a pevněji stiskl její boky, na kterým měl stále své dlaně. Užíval si ten úžasný pocit jejich opětovného spojení.* Dobře, mysli si to dál, že vyhraješ. *Špitl tiše a uchechtl se, bavilo ho to se s ní takhle natahovat, kdo z nich tady bude velet, vzrušovalo ho to stejně jako věc, kterou následně na to udělala, když chytla jeho ruce nad hlavou, instinktivně jimi mírně trhnul, ale nic víc. Vnímal jen jí a čirou rozkoš, kterou mu dopřávala. Občas sice syknul bolestí, ale to jen když se špatně pohnul a zatahala ho rána na hrudi, ovšem nic tak zlého to nebylo a tak si to po chvíli ani nevšímal.*
*Zaznamenala to, jak sykl od bolesti, ale nezdálo se, že by to bylo něco hrozného, proto to spíše ignorovala.* Zatím to vidím dost jasně *septla u jeho ucha, když zkousla jeho krk a mírně nehty zaryla do jeho předloktí. Zrychlila tempo, kdy sama se musela prohnout v zádech, ale na samém kraji vzrušení skoro až zastavila a je se podívala do jeho očí, kdy sama se trápila, ale videt jeho pohled, který chce víc a víc byl něco, co si musela dopřát.* Minule jsi mi říkal vlkodlačice *pronesla s tím, že mu minule jasně řekla že se jí to nelíbí nebo spíše ani já to nebyla zvyklá* To máš za to *zavrněla, když dosedla v celé jeho délce a vnímala jak uvnitř ní pulsuje a sama se okolo něj stahovala tím, jak jejich těla touží už vše dokončit, ale to trápení ji za to stálo, když ho pozorovala* popros *zopakovala slova, které řekl on minule ji. Připadala si, že má teď navrch a celou situaci pod kontrolou*
*Rána ho sice tahala a lehce bolela, ale bylo to nic v porovnání s tím, co se dělo mezi nimi.* Já bych řekl, že se trochu pleteš. *Zavrněl jí nazpátek a znova o trochu víc trhů rukama, snad aby zkusil, zda je její stisk stále tak silný, ale v momentě, kdy zrychlila, jen tiše zavrčel. Sledoval jí, jak se prohýbala v zádech, jak dokonalá byla a sám občas, snad jako provokaci se v ní pohnul, přičemž se ušklíbl. Ovšem úsměv z tváře mu zmizel v momentě, kdy se jeho tělo celé napnulo v blížím se vrcholu a ona přestala. Zamračil se.* Takže pomsta? *Pozvedl obočí a sledoval jí. Jeho dech byl zrychlený a tělo si žádalo víc, on chtěl víc. Řekl by hned prosím, ale když viděl, že trápí i samu sebe, dával si načas a schválně to protahoval, i když z toho šílel. Nakonec trhnul rukama vší silou až se z jejího sevření dostal, ihned své ruce omotal kolem jejího pasu a natiskl se na ni, hledíc jí do očí.* Netrap náš oba Caitlin. Nebo to znova převezmu já a konce se nedočkáš. *Zavrčel a culil se u toho.*
*Když se dostal z jejího sevření jen položila ruce na jeho hruď a pousmála se nad tím, když se k němu více přiblížila rty.* Tak se ukaž. Budu se bránit *zašeptala mu u rtů a pohla boky provokativně* nepoprosil si *čekala následky za to, že si ho takhle dobírá, ale na druhou stránku se nehodlala jen tak vzdát. Znovu mu věnovala polibek a vnímala jeho teplé a plné rty na těch jejich. Byl to pocit, kdy ji rychle tlouklo srdce a nemohla to zastavit. Byla si nyní chce než jistá, že Castor v ní vyvolával pocit touhy a bezpečí. Chtěla být u něj a nevzdálit se, jenže to nebylo možné chtěla tím pádem natáhnout každou minutu s ním, která ji může stát i klidnou mysl, když se znovu pohla a tentokrát vydala slastný stén tím jak toužila a trápila i samu sebe*
*Své ruce pomalu spouštěl z jejích boků na Caitlinino pozadí, které pak pevně stiskl ve svých dlaních. Neodpustil si ani provokativní ušklebek.* Bránit? A jak? Škrábat, kousat… neuděláš nic, ještě bys mě spíš sama prosila, abych tě udělal. *Zaculil se jako neviňátko a dravě jí políbil. Musel si přiznat, že ho tohle jejich škádlení bavilo a líbilo se mu. Nebyla to žádná nuda, ale vzrušení a nespoutaná touha. Držel jí za zadek a sám se v ní pak prudce až nadoraz pohnul.* Já prosit nebudu, prostě si to vezmu, co s tím ty uděláš? *Dobíral si jí a hrál si sní. Držel se jen tak tak, jelikož už mu chybělo málo ke slastnému konci.*
Škrábat a kousat už není moderní *zavrněla a hned na to nechala jeho polibek prohloubit, když ho ucítila v sobě až na doraz. Zasténala mu do úst a nehty zaryla do jeho kůže. Byla skoro na samém vrcholu.* Trápíš stejně sebe jako mě drahý *rukou sjela na jeho bradu, aby pozvedla jeho tvář k té své v jistém škadlení.* Co udělám? Zatím většinou první kroky vždy činím já, takže tě nejspíš povedu? *Zvedla se a zase dosedla* nebo chceš snad slyšet* rty sjela k jeho uchu.* Udělej mě. Prosím Castore... Prosím chci tě v sobě, chci abys byl hrubý a aby sis mě vzal jak chceš jen ty. Jsem jen tvá *zakňučela a pohla párkrát boky provokativně než prudce dosedla jako on udělal příraz a rukou sjela dolů, když ho začala ještě dráždit. Snažila se ho dohnat k šílenství a k tomu aby byl bezpříčetný a ona tak vyhrála tuhle hru na kočku a myš. Nešlo ji o dominanci. Šlo jí o to dostat z Castora za každou cenu tu povahu, kdy nejsou zábrany.*
Ne? A co je teď vlastně moderní? *Zavrněl a znova se v ni pohnul, tak jako předtím.* Vím, že trápím i sebe, ale pohled na tebe v tuto chvíli je nezapomenutelný. *Dobíral si jí dál, chtěl ještě něco říct, ale jakmile začala mluvit, jen jí poslouchal a u poslední věty se dokonce i zarazil, načež jeho stisk na jejím pozadí zesílil.* Přesně tohle chci slyšet, prosit tě, protože já to nebudu. *Uculil se, pevně ji jí chytil a posadil vedle sebe na pohovku. Než však mohla něco namítnou nebo udělat, otočil jí tak, aby klečela k němu zády a hrudí se opírala o opěradlo pohovky. Sam si naklekl za ní a aniž by čekal, zezadu do ni vnikl opět až na doraz, jednou rukou se zapřel o opěrku vedle jejího těla, zatímco druhou ruku zapletl do Caitlininých vlasů a stiskem jí donutil zaklonil hlavu dozadu.* Tak kdo tady zase vyhrává, hm? *Zavrčel jí u ucha a hned na to se dal do tvrdého a nespoutaného přirážení. Už se nedržel zkrátka, ani nechtěl. Teď už jen chtěl oběma dopřát ten slastný konec vyvrcholení, který měli oba na dosah.*
*Viděla, že její slova zasáhla přesně to místo, co bylo potřeba. Zacítila, jak ji pevně sevřel za zadek, ale to co následovalo předčilo všechny její očekávání. Seběhlo se to rychle a neměla ani šanci cokoliv říct, než se ocitla k němu zády a opřená o opěradlo.* Cas.... *Než cokoliv řekla ucítila ho v sobě, jak do ní začal tvrdě přirážet a donutil ji zatnout hlavu. Tohle ji vzrušovalo asi nejvíce. Celá se chvěla pod nárazy a ještě, že klečela, jelikož její kolena by se jinak podlomila.* Ty vyhráváš *Přiznala poslušně a prohla se v zádech. Nestihla ani reagovat na jeho přírazy, jak by chtěla jelikož on si určil rychlé tempo. Z úst se ji dralo sténání a oddávala se každému jeho pohybu poslušně. Neměla ani šanci jakkoliv se zkusit vymanit. Tělo na to reagovalo, že byla ještě více dole vzrušená, jelikož tohle zacházení bylo něco po čem toužila. Hnát lidi do samotných možností jejich představivosti a moc dobře věděla, že Castor jí v budoucnu ukáže i více buď ho k tomu donutí jako dneska za pomocí dominance a nebo mu to sama ukáže, co i ona dokáže provádět s jeho tělem.* OH ano *Zkousla si dolní ret, když do ní dorážel až na doraz a vnímal jak její nitro je na pokraji zhroucení orgasmu, který bude velký. Už nyní její tělo reagovalo a tohle snad ani nikdy nezažila ten pocit.*
Ano vyhrávám, říkal jsem ti to. Mě netrumfneš. *Ušklíbl se a rukou, kterou se opíral o opěrku jí plácl po zadku, pokračujíc dál, ovšem jelikož byl už těsně pod vrcholem, po dalším přírazu se jeho tělo napnulo, zapřel se rukou vedle jejího těla a s hlasitým zavrčením vyvrcholil. Ovšem ani tak ve svých pohybech nepolevil, dokud k vrcholu nedostal i jí. Cítil, jak se kolem něj stáhla a jak jej Caitlin pevně chytila za ruku, kterou měl vedle ní. Když se pak svalila na opěrku pohovky, on se svalil na ni, opřel si čelo o její rameno a vydychával. Po chvíli se však odtáhnul a posadil se vedle, prohrábl si vlasy a potočil hlavu, aby na ni kouknul. Vlastně ani nevěděl co říct, měl pocit, že cokoliv by pronesl, tak by nějak zničilo tu chvíli.*
*To co se odehrálo v následujících minutách bylo něco neuvěřitelného. Vnímala, jak vyvrcholil do ní a nakonec jí nenechal, aby trpěla a následovala ho do chvilky, kdy se celá roztřásla pod náporem, který ji projížděl tělem. Zkoušela popadnout dech, kdy se svalila na gauč a ohlédla se k němu a zajela rukou do jeho vlasů, kdy ho políbila na spánek dokud se nezvedl a ona pozorovala, jak se choval. Ve tváři měla úsměv, kdy se zhluboka nadechla naposledy, než se ji dech ustálil* Nečekala jsem, že je v tobě tolik. Stále je co objevovat *Nepřestával ji bavit a věřila, že ani nikdy nepřestane dokud on sám nebude chtít. Posadila se a líbla ho na odhalené rameno, když očima zatápala po čase.* Za chvíli budeš muset jít *Povzdechla si nad tím, že i dnešní chvíle není nekonečná a vnímala, že jeho odchod jí mrzí jako minule, ale ještě se nezvedal a mají tu drahocennou chvilku pro sebe. Nahmatala jeho ruku, aby si s ním propletla prsty a jen vnímala jeho přítomnost nic jiného ani pro ted nepotřebovala.* Snad se znovu náhodně setkáme a kdyžtak víš kde bydlím a kde mám pokoj. *Natáhla se pro šálek čaje, který dopila a hlavně už byl studený nebylo se čemu divit.*
*Stiskl ji ruku, kterou si s nim propletla a pousmál se.* Myslím, že toho daleko víc, kdoví. *Zazubil se tajemně a pohladil jí po tváři pozorujíc jí jak byla ještě cela narůžovělá a zadýchaná po tom, co se před chvíli odehrálo. Když pak zmínila čas, sám se podíval, kolik bylo a jen si povzdechl.* To ano budu muset jít, ještě něco mám a nechci přijít pozdě. *Jemně se pousmál a natáhl se pro své oblečení, které si pak na sebe oblékl. I on si dopil svůj čaj a když byl hotová, prohrábl si vlasy a kouknul na ni.* Vím, kde bydlíš a určitě se ještě uvidíme, myslím, že tohle nebylo naposledy. Příště to snad bude bez toho dramatu a nebezpečí. Snad už bude všechno v pořádku a tohle se nebude opakovat. Musíš najít alfu, než ti ublíží. *Pronesl a postavil se.
*Tiše si povzdechla nad tím, když se zvedl, ale chápala, že povinnosti volají.* Příště se nebudu zdržovat na místech, kde mě mohou tak lehce přepadnout. *Pronesla a oblékla si zpět župan, když se zvedla, aby ho aspon vyprovodila* Snažím se Alfu najít seč to jde, ale vlkodlaci mě k sobě moc nepouštějí jak vidíš. *Měla nad tímhle těžkou hlavu už zkoušela procházet New York, ale přišla na to, že je zde více smeček a ani jedna se netváří přátelsky spíše naopak.* Nemohu nic slíbit, ale dám na sebe větší pozor ano? *Líbla ho mezi dveřma ještě na rty.* To doufám, že se nevidíme naposledy. *zavrněla ještě u jeho tváře spokojeně a opřela si své čelo o to jeho, jak to dělal on, aby zakončila posledních pár sekund, kdy už bude muset jít.* Ať ti schůzka výjde *mávla ještě ke konci*
Asi je těžké ho najít, kdoví, třeba je mimo město, jak jsem řekl, nevím moc o smečkách, které se tu vyskytují a ani nevím, kdo by to věděl, budeš muset buď počkat nebo najít někoho, kdo ti víc poradí a hlavně dát na sebe pozor. *Pronesl s úsměvem a když si opřela čelo o to jeho, chvíli na ni jen tak koukal, než jí vtiskl pusu na čelo a odtáhl se.* Určitě se nevidíme naposledy, to se neboj a děkuju. *Mrknul než vyšel z pokoje, ještě se však otočil.* A odpočiň si. *Věnoval jí jeden sladký úsměv, než se pak vydal ke schodišti a následně na to ven z budovy.*
*Dneska měl mít odpoledne schůzku s ředitelkou v galerii, ale jelikož bylo teprve ráno, rozhodl se den začít procházkou, ty měl Castor moc rád. Proto, když nasedal do auta, hned věděl, kde zamíří. Na pláž. Ne proto, že by se snad chtěl koupat, to ne, ale miloval když se mohl jen tak procházet po písku, zaposlouchat se do šumění vln a jen tak vypnout. Lynx pro tentokrát nechal doma, stejně se slunila na terase a vypadala, že se jí moc nikam nechtělo. Takže nakonec jel sám. Zastavil na skoro prázdném parkovišti, vystoupil a vydal se na pláž. Na sobě měl jen černé šortky a bílé triko, boty nechal už v autě, přece jen z parkoviště na písek to bylo už jen kousek. Došel až k vodě a spokojeně se usmál. Přijel v tu správnou hodinu, kdy tu nebylo tolik lidí. Jen pár rakových jako on, co sem přišli vypnout a sportovci, jež podél vody rádi běhali. Ještě chvíli pozoroval tu krásu kolem, než se i on vydal podíl vody projít. Cestou se ponořil do svých myšlenek a za chvíli už nevnímal ani okoli*
*Dostal se k ní závan příjemné vůně, kdy se musela pousmát. Koukla na pláž kdy v dáli viděla někoho procházet se.* Ale, ale... *Chvilku ho jen pozorovala, ale vypadal dost zahleděně. Mohla mu zmizet z cesty aniž by si toho všiml, jelikož vypadal, že zdejší klid vyhledal hlavně kvůli sobě, ale nějak to nešlo. Ráda ho viděla a možná i o rád uvidí ji. Zvedla se a zamířila k němu.* Říkala jsem, že tě najdu *Pronesla, když od něj byla kousek. Sice trochu lhala, jelikož on spíše našel jí, ale to vítězství mu nechtěla nechat. Zrovna kolem proběhl jen nějaký další sportovec, který se po Cait ohlédl, ale hned pokračoval v cestě. Vítr si pohrával s jejími vlasy a šaty.* Nech mě hádat. Potřeboval sis vyčistit myšlenky *pousmála se starostlivě a v očích měla ten vřelý pohled, jelikož ho chápala. Ona sama zde nebyla s jiným záměrem.*
*Procházel se bez povšimnutí dál, ovšem, když se před ním pak objevila postava, opět se ze svého zamyšlení vrátil zpět a na tváři se mu objevil úsměv, když poznal o koho se jednalo.* Caitlin, rád tě vidím. Jak nečekané setkání, opět. *Zazubil se sladce a zastavil se až u ní.* A ty jsi mě našla? Není to náhodou opačně? Že ty chceš zase vyhrát? *Zasmál se a sledoval jí. Nečekal, že někoho tady potká, ale to nečekal ani tehdy v lese a přece stalo a zdá se, že je osud svedl dohromady i tento den.* Takže taky ranní procházka a relax? A jak se jinak máš? Co nový dům, už nějaký je? a co smečka? A jak se vůbec máš? *Začal se ptát s úsměvem a doufal, že jí nějak svými otázkami nezahltil. *Mimochodem, moc ti to sluší, opravdu. *Dodal ještě kompliment, přece jen to byl i gentleman a věděl, co se sluší a patří.*
No jak vidíš všimla jsem si tě první *Poznala, že Castor ji vidí rád a ona si to užívala. Jenže posléze započal s otázkami, kdy si povzdechla a postavila se vedle něj, když se bez zeptání zahákla o jeho ramě a šla po jeho boku* Nový dům jsem stále ještě nenašla, smečku jsem tak trochu našla dá-li se to tak říci a byly i lepší dny. *Snažila se s ní držet krok.* Je krásné slyšet takovou lichotku *Otočila se k němu, když posléze ukázala rukou k místu, kde předtím seděla.* Pověz mi něco ty. Jak se daří v galerii? *Neměla tolik otázek nebo spíše si je šetřila. Nechtěla mu říkat, že se dostal nejspíš d větších problémů a tak raději mlčela. Nepředpokládala, že někdo ze smečky bude na pláži, jenže přesto se nemohla zbavit divného pocitu, že jí někdo sleduje. Přišlo ji tím pádem na mysl zda nedostala i Castora tak trochu do nebezpečí. Byla oslabená, takže pro mnohé je snazší kořistí.* A ještě k tomu, že jsi mě našel. Všiml by sis mě snad na pláži, nebo bych musela sledovat jak chodíš ve svých myšlenkách *Plácla ho do hrudi na to, že ví kde je pravda.*
*Když se jej chytila, neprotestoval, naopak, byl rád a sám by jí to nabídl, kdyby nebyla první. Pak spolu pokračovali dál a on poslouchal, co říkala.* Tak s domem to bude zřejmě ještě trvat, než se najde ten pravý, ale určitě to bude stát za to. *Pousmál se na ni sladce.* A co se týče smečky, tak když jsi je našla, tak to znamená, že tedy už do ní patříš nebo se něco pokazilo? *Optal se a když ukázala na místo, přikývl a nejprve pomohl posadit jí a pak se až posadil on vedle ni. *Když je to pravda, proč bych nedal krásné dámě kompliment. *Mrknul a zahleděl se na chvíli před sebe.* V galerii jde všechno dobře, připravuji se nějaké akce, prodeje obrazů a možná mě bude čekat cesta do Evropy, ale to se uvidí. *Odpověděl na její otázku a otočil se zpět k ní.* Ale všiml bych si tě o to se neboj, já bych z těch svých obláčku zase spadl na zem, o to se neboj. *Zazubil se na ni a chvíli jí sledoval. Všiml si, že byla nějak nesvá a podivně nervózní a došlo mu, že nebude všechno tak v pořádku.* Děje se něco? *Optal se narovinu.*
Cesta do Evropy? To zní skvěle. *Rozhodně mu to přála, když byl nadaný v umění tedy sama ještě hodnotit nemohla.* Já si myslím, že by sis klidně prošel a ani se neohlédl *Neměla mu to za zlé, ale bylo od něj hezké, když se pokusil říci, že by si jí.* No a k té smečce... Našla jsem jednoho z nich. Včera. Napadl dvě dívky. *Zhluboka se nadechla, jelikož tyhle věci řešila poměrně nerada.* Polichotí ti, když ti řeknu, že jsem očekávala tvoji přítomnost v tom lese? *ohlédla se k němu a zahleděla se mu do očí, když natáhla ruku, aby ho pohladila po tváři a věnovala mu polibek.* Někdo mě sleduje *zašeptala mu rtů, tak aby jí slyšel jenom on.* Dva.... tři.... jsou tři *počítala je. Byla si více než jistá, jelikož nyní jsou dostatečně.* Je tu ticho. Žádný běžec. *Na sucho polkla, když se jí prudce rychleji roztlouklo. Museli to vnímat a v ten moment věděli, že jsou prozrazeni. Okamžitě zareagovala a strhla Castora stranou, když jí jeden z vlkodlaků srazil o kus dál od něj. Byly mladší než ona, takže energie měli na rozdávání. Jeden z nich ji pevně namáčkl do písku. Sama se ohnala, ale to drápy zaryl do jejího ramene. Byla to běžná hyerarchie. Byla jsem na území New Yorku už dlouho, jako vlkodlak samotář, kdyby jejich alfa nebyl tak schovaný... vyřešila bych to už dávno.* Hoď jí do vody! Utop jí! *křičel další z nich, který se tomu smál. Vlkodlaci dokázali být zvrácení pokud se jednalo o to uštvat své soupeře nebo je zabít bylo to pro ně potěšení. Dokázala jednoho z nich od sebe odhodit a očima zkusila zapátrat kde je Castor, když v ten moment druhý ji opravdu stáhl k moři, kde ji natlačil pod vodu. Jeden z nich dával pozor na Castora, nebo spíše ho měl v merku od začátku, kdy neměli ani tušení s kým mají tu čest. Cait se mezitím povedlo i druhého utočníka poranit, aby ustoupil.* Ta svině mě sekla! *křikl, když si držel ruku, kde měl prořízlou tepnu zatím co se dostala z vody a zhluboka oddechovala kvůli kyslíku. Ještě byla schopná se bránit.*
*Všechno se událo tak rychle, že sotva něco stačil udělat. V jednu chvíli seděli vedle sebe a povídali si a v té druhé se odněkud vzali vlci a zaútočili. Castor neměl rád tyhle ty situace, snažil se jím všemožně vyhýbat, což ovšem byla výjimka pokud šlo o někoho, koho znal. V tu dobu se Cs dokázala naštvat natolik, že jeho milá a usměvavá stránka prostě zmizela.* Co kdyby jste se otočili a vypadli odtud co nejdříve, nebo vám ty vaše kožichy vypráším tak, že vás ani vlastní matka nepozná! *Zavrčel na ně výhružně, ale to už začal používat svou vílí magii. On sám si byl blíž spíše se zemním elementem, ale pokud bylo třeba dokázal použít všechny a to chtěl i teď. Castor, který měl zrovna pohled, který kdyby mohl, vraždil by, lehce pokynul svou levou rukou a vlkodlak, jež dotáhl Caitlin k vodě teď sám zmizel pod velkou vlnou vody, která ho smetla jako nepatrné smítko. Fér hleděl na místo ve vodě, kde se objevila hlava vlkodlaka, přece jen vír vody, ho stále držel ve svém sevření a kdykoliv se snažil z toho dostat, stáhlo jej to pod vodu. S úšklebkem se proto Cas otočil na zbylé dva.* Říkal jsem vám, aby jste se sebral a odešli. *Zamračil se, jenže v tu samou chvíli se na něj vrhnul jeden z nich a Castora složil k zemi, přičemž mu uštědřil několik škrábanců na rukou a hrudi. To se už ale fér naštval úplně a svou moc zesílil ještě víc. Nejprve je poryvem velkého větru odhodil o kus dál a posléze, když se sehnul a přiložil ruku na zem nechal, aby oba vlkodlaky pohltil tekutý písek, který je začal pomalu stahovat dolů.*
*Poprvé měla možnost vidět sílu víl. Pokusil se zvednout a narovnat se, jenže rány, které dostala nebyly nijak malé a chvilku regenerace potrvá.* Castore! *vyjekla v moment, kdy ho jeden z vlkodlaků povalil na zem a začal do Castora bušit, jako kdyby to byl jen nějaký pytel masa. V jednu chvíli se, ale zvedl vítr, který ji donutil přikrčit se, než zbylý dva zmizeli v písku, i kdyby pro ně něco zkusila udělat nebylo to už možné. Nyní měla v hlavě jedinou osobu, které chtěla pomoci. Dokulhala k němu, když spadla na kolena přímo před něj a uchopila jeho tvář do svých dlaní. Měl potemnělé oči a zdálo se, že ho vlkodlaci vyprovokovali příliš. Vnímala jistý strach i z něho, ale ne přímo z jeho osoby, ale jeho moci. Věřila tomu, že by nikomu jen tak neublížil a musel uznat, že víly opravdu dokáži vzbudit obrovský respekt.* Už je to dobrý. *zašeptala, kdy ho palci pohladila po tváři a natiskla své čelo na to jeho, jak to minule dělal on. Očima si ještě prohlédla jeho zranění, co měl na sobě. Triko měl poničené a od krve u ní šaty na to byly dost podobně, ale neštvalo jí to. Věděla, že její regenerace ji pomůže ačkoliv se tělo nevzpamatovalo ze včerejšího útoku.*
*Castor dál svou mocí držel všechny tři vlkodlaky na uzdě. Jak ve vodě, tak i v písku, byl rozzuřený. Neměl rád rvačky, ani boje, ale momentálně mu nedávali na výběr. On však neměl rád tuhle tu svou stránku, kdy byl naštvaný, to totiž nebyl on a nechtěl, aby ho tak někdo viděl. Chvíli vnímal, jen ty tři, než se začal soustředit i na Caitlin před sebou. Trochu se vzpamatoval a pohlédl na ni, hned na to si jí sjel pohledem.* Jsi v pořádku? Jak moc jsi zraněná? *Optal se hned a tiše si povzdechl.* Myslím, že bude nejlepší, když odsud odejdeme. Můžu je omráčit, aby nás nesledovali, ale takhle je dlouho neudržím a zabít je nechci. *Pronesl tiše. Neměl rád zabíjení, ale už se stalo, že i on párkrát vzal něčí život, když to bylo nutné a mělo to zachránit něčí životy. Lehce se od ní odtáhl a vstal, načež k ní natáhl ruku, aby i jí pomohl na nohy. Stále však měl na očích i ty tři, které ještě držel svou magii a po očku se rozhlížel i kolem, zda se neobjeví někdo další. To, že byl on sám zraněný ani nijak nevnímal.*
Zraněná... no nedokážu nyní hodnotit, ale dokážu chodit. *Poslouchala, jak sám k ní promlouval.* Jistě... nemusíš je zabíjet. Jsou to jen kluci, co se řídí kodexem. *Neměla vůči ním zášť. Dělají to, co je naučila smečka.* Omráčení zní fajn *Pokynula a s jeho pomocí se zvedla, když zamířili k autu.* Vy víly máte nějaký dar na regeneraci? *optala se, když spatřila jeho auto na parkovišti.* Lynx dnes zůstala doma jak vidím. *Opřu se o auto, když ztěžka oddechnu a sáhnu dlaní na rameno, kde byla hluboká rána.* Kam pojedeš? *optala se s tím, že mu nechtěla sednout do auta, aby ho nezašpinila od krve. Přijela zde taxíkem a ani do taxíku nehodlala nastoupit v krvavých šatech, jelikož tušila jaká panika by u řidiče nastala. Měli štěstí, že na parkovišti a v okolí nikdo pro teď nebyl.* Očekávala jsem naše druhé setkání trošku drsnější, ale tohle jsem si ani nepředstavila v nočních můrách *pronesla a hřbetem ruky si setřela krev ze rtů.*
*Ještě než se odebrali k jeho autu, nechal vlkodlaka z vody přesunout k těm dvěma na pláži, kde je díky tomu, že jim ubral trochu vzduchu, poslal do bezvědomí. Tak měli s Cailtin čas odsud odejít bez dalšího boje.* Ne, my se neregenerujeme, umíme léčit někteří, ale ne sami sebe, jen druhé, takže si nastup do auta, vezmu tě k tobě domů a vyléčím ti to. *Pousmál se a hleděla na ni. oba vypadalo podobně, roztrhané a zakrvácené oblečení.* A ano, zůstala doma, nechtělo se jí, tak jsem ji dal chvilku pro sebe. *Zodpověděl, ještě otázku ohledné svého mazlíčka.* Jak už jsem řekl, nepojedu, ale pojedeme, takže nastup, tohle opravdu potřebuje ošetřit a vyléčit. *Dodal ještě k jejímu zranění a otevřel dveře na místě spolujezdce, čekajíc až si nasedne, pokud tak učinila, posadil se na své místo i on. Nastartoval a nakonec vyjel zpět do města.*
*Zdálo se, že bojovat slovně proti němu nemělo cenu.* Dobrá *Zvedla ruce a důkaz, že se nehodlá hádat a usedla na místo spolujezdce. Zhluboka se nadechla, když vnímala bolest v celém těle, ale zároveň měla spíše strach o Castora. Neuměl se vyléčit.* Vezmi to zadem. Hned tady do uličky. *Ukazovala mu směr kudy mohou dovnitř bez menšího rozruchu. Vystoupila jako první, když se opřela o auto.* Tudy. *Vzala jeho dlaň do své, když ho vedla přímo zadním vchodem k výtahu a vyjela rovnou nahoru do nejvyššího patra, kde se nikdo moc nezdržoval. Právě z důvodu, jak byl pronájem drahý.* Je tu pár kamer... Ale snad se nikdo nedívá. *Nepotřebovala už nic vysvětlovat nikomu nebo spíše nechtěla. Zastavila se u obrovských dveří z dubu, které otevřela kartou a vešla do apartmánu, který byl více než prostorný. Naskytl se pohled na královské apartmá s místem, že by tu lidé mohli tančit.* Taky budeš potřebovat ošetřit. Sundej si triko, nebo spíše, co z něj zbylo. *Přejela ho pohledem, ale nyní nechtěla na nic narážet ne když byl zraněný.* Já mám regeneraci. Ty se nedokážeš zotavit. *Zamířila do koupelny a vrátila se s dezinfekcí a čistými tamponky. Překvapilo jí samotnou, že její vlastní regenerace nebyla, tak rychlá. Možná nějaká únava nebo stres... Nedokázala si to pro teď vysvětlit. Působila rozrušeně, ale ne kvůli sebe měla obavy o něj.*
*Kde má jet už věděl moc dobře, přece jen jí minule vezl domů také, proto netrvalo dlouho a parkoval na parkovišti v místě, kde to měli co nejblíže ke vchodu dovnitř. Jen co se pak za nimi zavřely dveře bytu, Castor si povzdechl.* Jsem v pořádku, nic to není. *Protestoval a prohrábl si rukou vlasy, načež zůstal stát a čekal na ni. Zranění nebyla zrovna hezká, ale dokázal něco vydržet a chtěl nejdříve pomoct jí, proto když přišla, vzal jí z rukou věci a odložil je na stolek vedle.* Prosím sedni si a nech mě ti pomoct. *Zašeptal a když se oba posadili, položil zlehka ruku na místo, kde byla zraněná a nechal na něj proudit svou léčivou magii, tím jí zrychlil její regenerační proces tak, že se rány po chvíli skutečně začaly pomalu zatahovat. Když to fér viděl, oddechl si a pousmál se, než zvedl hlavu a pohlédl na ni.* Myslím, že večer už ani nebudeš vědět, že jsi byla nějak zraněná. *Pronesl a pokračoval dál.* Jak se cítíš? Snad jsem tě nějak nevylekal. *Povzdechl si, narážel na to, jak ztratil kontrolu.*
Castore no ták... *chtěla mu vynadat, ale nakonec usedla a nechala jeho ruce, aby je přiložil na ránu. Bylo to příjemné, když vnímala energii, která na ni působila,* Běžně je regenerace rychlejší, ale jako kdyby jí něco předtím zpomalilo. *Zašeptala s obavou, že se možná s ní děje něco špatného, nebo stárne.* Popravdě jsem nečekala, že na mě zaútočí tak rychle *Pozvedla oči k těm jeho do kterých se upřeně dívala* Cítím se o poznání lépe, když zde mám svého ošetřovatele. Nevyděsil jsi mě a nebojím se tě. Jistě jde z tebe respekt, ale je to přirozený jev, jelikož jsi silnější *Uchopila jeho tvář než své rty natiskla na ty jeho v polibku.* A ted mi dovol... *sjela na lem jeho trika.* Abych já ošetřila tebe. *Moc se rty neodtáhla, jelikož se jí líbilo, jak je k němu blízko a jak vnímá jeho tělo, ale zároveň si více nedovolila, jelikož byl zraněný.*
Možná to zranění, stres, kdoví, je víc faktorů, proč tomu tak je, ale snad už bude všechno dobré. *Pousmál se a dál jí léčil, dokud neviděl, že se všechno pomalu zaceluje, ruku pomalu stáhnul.* Měla bys co nejrychleji najít alfu a vyřešit to, než se stane něco horšího, je štěstí, že jsem s tebou byl já. Co kdybys byla sama nebo někdo, kdo by se tak neubránil. Mohlo to dopadnout daleko hůř. *Konstatoval, přece jen viděl, jak mladí vlci dokáží být násilní.* Snažím se jen pomoct, když už mám tu moc a jsem rád, že nevyděsil. Nerad se ta ukazuji, nemám tyhle chvíle rád, snažím se jim vyhýbat, ale když už se něco stane a je do toho zapojen, někdo koho znám, pak zasáhnu, jen občas se nechám unést až moc. *Přiznal tiše a než by se nadál, už jej políbila, on jí polibek samozřejmě opětoval a když se odtáhla, pousmál se.* Víš, že to nemusíš, nic to není, opravdu. *Pronesl a sledoval jí, jak mu svlékla zničené a krvavé triko a začala jej ošetřovat.*
Nic to není? Nebuď skromný máš dost podobné rány jako já akorát neumím léčit jako ty. *Vytáhla tamponky a namočila je do dezinfekce, když začala rány otírat a čistit. Starostlivě si ho prohlížela než narazila na jednu hlubší ránu.* Tahle by potřebovala zašít. Dělala jsem zdravotní sestru, takže vím o čem mluvím *Zbytek byl spíše povrchové zranění, které se zahojí a nyní měla jistotu, že se tam nedostane infekce.* Snažila jsem se alfu najít i ho zkontaktovat, ale neozval se mi. Co jsem zjistila je v okolí možná více smeček, ale jen to jen mí teorie. *Zatím hotel a město bylo nejvíce bezpečné místo.* Pro teď bude lepší držet se jen ve městě a v noci nevycházet. *Sama jsem měla starosti i o sebe, jelikož dneska to mohlo dopadnout opravdu špatně.* Chceš tu ránu zašít? Je hlubší, takže budeš mít ošklivou jizvu, jestli ti ji nezatáhnu, ale volbu nechám na tobě. *Položila ruce na jeho stehna, aby se opřela.* Jsem i tak ráda, že jsem tě dneska potkala. *přiznala.*
To sice mám, ale taky něco vydržím, přinejhorším použiju nějaké bylinky a tak, aby se to třeba hojilo, ale opravdu to nic není, asi. *Pokrčil rameny a sám si rány prohlížel, než usoudil, že možná v něčem má přece jen pravdu.* Pokud tedy je ta jedna opravdu tak ošklivá, tak asi bude lepší jí zašít. Odevzdávám se tedy do tvých rukou. *Pronesl s úsměvem a dál jí nechával se o něj postarat. Ani když používala dezinfekci, tak sebou neucuknul, něco přece je vydržel.* Pokud jde o alfu, musíš najít k němu jinou cestu, nebo někoho, kdo ví, kde je, protože tohle se opravdu může vymknout kontrole a nebude to moc fajn. *Konstatoval a zaklonil lehce hlavu dozadu, načež přivřel oči. Otevřel je až ve chvíli, kdy se o něj opírala a pozorovala ho.* To jsem rád i já, jen by to mohlo být za klidnějších podmínek, ovšem, člověk si nevybere. *Mrknul a pousmál se.*
*Na malou chvíli se ji zatajil dech, když viděla jeho pohled, který na ni hodil a zůstala jen koukat, než si uvědomila, že chtěl zašít tu ránu* Jistě já...no... kam jen jsem to dala *rozhlédla se po pokoji, než našla šitíčko.* Neptej se proč ho nosím sebou *pousmála se a jehlu vydenzifikovala.* Je ostrá, tak nemusíš mít obavy bude to rychlé. *Jak řekla, tak i učinila a do chvilky jeho rána byla stáhnutá. Ještě jednou ji potřela dezinfekcí.* Bude lepší, když ty rány budou dýchat. *Odložila věci a vzala si čisté šaty, když se zastavila a chvilku přemýšlela.* Já... *Nechápala proč byla tak nervozní možná tím, že byla napadena a hlavně byl zraněný, což ji rozhodilo asi nejvíc.* Půjdu si dát koupel ať smyji tu krev počkáš tu? *Nejraději by mu řekla, aby se přidal, ale nějak se nedokázala vzpamatovat v myšlenkách. Jednou přišla o muže a dvě dcery a nyní někoho, koho měla ráda byl zraněný, což jí dostalo znovu do toho svírajícího pocitu, kterého doufala, že se už zbavila.*
*Dneska se měl Castor sejít s Remim. Od doby co se vrátili z jeho pracovní cesty, se neviděli a tak se oba dohodli, že se sejdou a nějak chlapsky zase poklábosí. Navíc mu Remi prozradil, že s ním potřebuje něco probrat nebo spíše mu něco sdělit a tak byl fér docela zvědavý o co se jednalo. Jelikož bylo teplo, dohodli se na setkání na pláži a tam se také Castor vydal. Jel už o něco dříve, chtěl se ještě projít a trochu pročistit hlavu. Na sobě měl černé šortky a šedé triko s nápisem. Přes něj mu tak nešlo vidět zranění na hrudi, které se pořád ještě hojilo i když už o něco rychleji, když použil bylinky, co měl doma. Proto jakmile zaparkoval, zamířil na pláž, kde se podél vody procházel, než si sedl do písku na smluveném místě. Tak napůl byl ztracen ve svých myšlenkách, občas z písku sebral mušli nebo kamínek a hodil jej do vody, hleděl na vodu před sebou a jen čekal na svého kamaráda.*
*Remi, oblečen do své bílé košile a černých kalhot si to razil kousek od místa, kde stál Castor k místu, kde se měli setkat. Šel tak polovině rychlým krokem a snažil se tam být nějak bez problémů, což bylo vzhledem k lidem, jež po promenádě šli také, skoro nemožné. Šel zkrátka tak, jak ku lidé dovolili. Jakmile se ale dostal ke schudkum kousek od něj, jež vedly na pláž, ihned na ně zatočil, sešel je a zadíval se Casovým směrem. Zamával mu a po po písku vyrazil za ním. Už z dálky si ale říkal, že je něco divně, cítil až podezřele nepříjemnou energii.* Čau brácho, tak co, jak je? *Pozdravil fér a uculil se.*
*Castor ještě chvíli jen tak zíral před sebe na vodu, než se otočil a uviděl jak k němu kráčí Remi. Postavil se a ze svých šortek si oklepal zbytky písku, načež mu zamával na pozdrav také a vydal se pomalu směrem k němu.* Ahoj. *Pronesl a usmál se na něj.* Docela to ujde, co ty? Jak se máš? *Optal se kamaráda na oplátku.* Hádám, že skvěle a jsem zvědavý na ty novinky, o kterých jsi chtěl mluvit. *Dodal, načež se pak oba rozešli kolem vody dál po pláži. Castor byl docela zvědavý, co nového Remi měl, zda se to týkalo jeho firmy nebo té jeho upírky se kterou se zapletl. Ať už to bylo cokoliv, tak byl natěšený na novinky. Sám byl ale trochu zamlklý, ale přisuzoval to jen tomu všemu, co se teď dělo.*
Fér se usmál a přikývl na souhlas. Stejně tak jako její pozdravil před chvilkou, když přišel, přátelský její objal, ale i tak se nemohl pořád zbavit toho divného pocitu. Zkrátka cítil, jako kdyby v jejich okolí bylo něco, co neměla ani trochu rád. Snad něco, čeho by se dokonce i byl bál, nebo spíše něco, co z duše nesnášel. Proto předtím než se dal do rozhovoru se svým kamarádem, se ještě několikrát rozhlédl po pláži kolem nich, dokonce pohledem zabrouzdal i do moře, jako kdyby i z něj mělo vylézt nějaké pro něj Velké nebezpečí. Když se ale ubezpečil tím, že kolem nich skutečně nikdo není tak to svedl jen na nějaký špatný pocit, je vycházel z jeho Nitra a podíval se na Castora.* No, je to skutečně zajímavá novinka, chvilku jsem přemýšlel zda bych to, co se ke mě dostalo nakonec ještě přeci jen neodmítl, ale nakonec jsem si řekl že ne, a že to nechám tak jak to je. Abych tady šel konečně k věci, tak jsem dostal pozvánku od vévody z podzimního dvora, abych se stal jeho ochráncem a ochráncem jeho malé dcery. Jednalo by se o Post strážného V mém případě tedy bych je Hlídal na velkých akcích, které by se pořádaly na dvorek, a zároveň i na zemi. Přeci jen ten vévoda jsi mě našel na ten podnět, že to tu znám už delší dobu, vím jak to na světě lidí chodí, a tak mohu tušit o nějakých větších nebezpečích, které by to mohly tak nějak číhat. Taky jsem přišel na to, že se vlastně známe z minulosti. Když jsem byl malý kluk, tak jsem její viděl na podzimním dvoře, tehdá, když mě tam můj otec jednou vzal No a já jsem na to kývl, doufám tedy, že jsem neudělal žádnou chybu, a že to bude v pohodě. Pro mě to akorát znamená Méně času tady, nějaký čas na podzimním dvoře, ale myslím si že to bude v pohodě jen jsem ti tedy chtěl oznámit že jedna má část se bude vracet na dvůr, a mám z toho vcelku různorodé pocity. * přiznal s r a zadíval se na Castora vedle sebe.*
*Castor mu objetí vrátil a vřele se na něj usmál, než jej začal poslouchat. Procházeli se dál a čím víc Remi mluvil, tím víc se Castor usmíval, než se zastavil a pohlédl na něj.* Páni, tak tohle jsem rozhodně nečekal. Musím říct, že je to velké překvapení, přece jen vím, jak ses návratu do Faerie bránil a stačilo tě tam dokopat na jeden ples a už se tam vracíš i sám, a ještě s tak dobrou nabídkou. Jsem za tebe rád a zní to jako skvělá možnost a příležitost. *Poplácal féra po rameni a culil se jako měsíček na hnoji. Opravdu mu to moc přál.* Takže z tebe bude ochránce, hm to abys začal už nějak trénovat. *Dobíral si ho se smíchem, ale pak se dali opět do kroku.* Hele chápu, že z toho máš plnou hlavu a plno pocitů, ale je to opravdu dobrá příležitost, navíc budeš na Podzimním dvoře, tam to nebude tak špatné ne a budeš to střídat i se Zemí. Nasbíráš zkušeností a určitě to bude fajn, takže si nemyslím, že to byla chyba. Vzal si příležitost za pačesy, kdybys to neudělal, později bys třeba litoval. Takhle to zkusíš a kdyby se cokoliv dělo, tak skončit můžeš ne a ten tvůj vévoda by si našel jiného. *Pokrčil rameny.* Ale budeš toho mít asi dost co, obchod, teď tohle, se budeš hezky otáčet tedy. *Uculil se.*
*Remi kývl hlavou na souhlas.* Jo, tak nějak počítám, že toho bude hodně, jak by taky ne. Přesně, jak říkáš, obchod, tohle, pak ještě osobní věci, to že se sem stěhuje Chiara jsem ti taky neříkal, co? No tak ještě ta, bude to divoký. Ale na jednu stranu se těším, na tu druhou se bojím. Je to prostě takové, mno, různorodé, řekněme. *Ušklíbl se a dál šel bok po boku s Casem.* No, ale tak nějak dost o mě, jak se daří tobě? Ty jsi já dvoře od té doby byl, nebo už ne? *Optal se a vzhledem k počasí si porozepl trochu košili.*
*Fér jen souhlasně přikyvoval.* Bude toho hodně, ale když se to dobře zorganizuje, tak to půjde v pohodě. A co se týče Chiary, tak mi to došlo, když jsem viděl její životopis a u nás v galerii, proto jsem jej taky sám posunul Lili a zaručil se za ni, takže když jsem ji pak volal, že tu práci mám, říkala, že se bude stěhovat, ale že mám mlčet, chtěla ti to říct sama. Pokud budeš pak chtít, klidně na ni budu v tvé nepřítomnosti dávat pozor. *Nabídnul se a uculil. On sám si Chiou rozuměl a bral jí jako malou sestru, která byla jako Remi, jen v ženské verzi.* A co ta tvoje upírka? Té jsi to řekl? *Optal se zvědavě, než se na chvíli zamyslel.* Mě se daří tak nějak dobře. Měl jsem teď trochu malou krizi, kdy jsem nemohl namalovat nic, ale už se do toho zase dostávám, navíc chystáme benefiční večer a je toho nějak moc. *Pokrčil rameny.* A na dvoře jsem od toho plesu nebyl. Nějak nebylo proč. *Dodal a pokračovali dál.*
Ano, co té se týče, tak ta bude s námi. Respektive, se mnou bude skoro bydlet, ale k tobě se na sáčku je do práce. Podle toho, co mi říkala má již práci skoro jasno .no a když mluvíš o té Lily, tak mi vlastně došlo, že to, jak jsem tě v noci budila ptal se tě na věci ohledně ní, tak to bylo proto, že jsme přišli s upírkou na to, že to je vlastně její dcera. Tedy, abych byl konkrétnější, tak Lily je dcera alessandry. * zazubil se fér a dál šel bok po boku se svým přítelem.* a ano, Aless jsem to řekl, Myslím si že z toho nebyla dvakrát nadšená, ale nakonec to přeci jen pochopila. Musela to pochopit, moc na výběr jsem jí nedal, navíc je to moje věc a jí jsem to konstatoval jako pouhý fakt. Jistě, měla sice určitá podezření Ale naprosto neoprávněná.* řekl Remi a dál svého přítele poslouchal. * No ale už je to lepší ne? Teda Alespoň doufám, Přál bych ti to. A ten benefiční večírek, jo tak o tom vím. Budu tam i já a Alessandra, rozhodla se, že půjde Lily navštívit. * ohledně jeho poznámky kterou zmínil při zmínce dvora jen kývl hlavou. Pak ještě pokračoval dál v konverzaci s Casem, procházeli se, než se dal i on, i Cas na odchod ke svým domovům.*
Mě to vadit nebude, když tam bude pracovat, právě naopak, bude to sranda a ano práci má už jistou, Lili a já jsme přátelé, ona ví, kdo jsem takže když jsem jí řekl, že je Chia v pohodě holka a že jí znám, tak neváhala a přijala ji. *Usmál se na něj fér a pak jej poslouchal.* Dcera? To vážně? No mě přišlo divné, že ses mě na ni ptal zrovna v tuhle hodinu, ale v životě by mě to nenapadlo. A jsem zvědavý jaké bude tedy jejich setkání, škoda jen že to neuvidím, já ho sice připravuju, ale nejdu na něj, budu mimo město dva dny v tu dobu, zase na jiné akce, ale rozhodně pak chci vědět, co a jak. *Pousmál se na něj a prohrábl si vlasy.* A mimochodem, jak to mezi vámi je, už jste pokročili do další fáze? *Dobíral si ho Castor s úsměvem, než se pak na chvíli odmlčel.* Jo lepší to je, ono to občas tak je, člověk nemá nápady a nemůže se ani k ničemu dokopat, takže pak pomůže jen odpočinek, dát si od toho trochu odstup a ono to přijde samo. Někdy je fajn prostě si jen pročistit hlavu. *Pronesl a na chvíli se zastavil a zadíval se na vodu. Když se mu dostalo odpovědi, že do další fáze s Aless Remi postupně vstupuje, si nakonec ještě chvilku povídali, než se oba dva přátelsky rozloučili a vydali se na cestu k domovům.*
*Po návratu zpátky do New Yorku, měl Castor ještě chvilku volna. Chtěl toho využít, především, aby znova nějak získal nápady na malovaní. Poslední dobou měl s tím problémy a dost ho to trápilo. Chtěl malovat, ale nic ho nenapadlo, kolikrát stál před plátnem a neuděl ani čárku. Netušil čím to bylo a doufal, že delší volno by mu mohlo prospět, proto i souhlasil s tím, že s Remim pojede na výlet. Teď když se vrátil se rozhodl ještě si dopřát dlouhou procházku. Počasí na to bylo ideální. Bylo lehce zataženo a jemně mrholilo. Hodil na sebe černé rifle, šedé triko s krátkým rukávem a černou bundu. Vzal sebou svou černou lišku a rudýma očima, kterou před civily měl skrytou iluzí černé kočky. Dojel autem až k lesu, kde zaparkoval a pak vystoupil. Lynx jako vždy vyběhla první, přece jen tady se mohla vyřádit a tak jí nechal jít popředu a sám se zamyšlený procházel lesní cestou, doufajíc, že si nějak vyčistí hlavu. Z jeho zamyšlení jej dostal až něčí hlas.* /Někdo, ví, že je to liška?/ *Problesklo mu hlavou, jelikož iluzi vždy nechával, proto mu v tu chvíli došlo, že jde asi o podsvěťana.*
*Liška vypadala dost krotce nehledě na nezvyklé zbarvení k tomu všemu vůně, co není z lesa. Hned zbystřila všechny své smysly. ale rozhodně ne z důvodu, aby zaútočila spíše kvůli jisté obezřetnosti. Učinila několik kroků dopředu, aby vstoupila na lesní cestu. Prohlédla si muže, který byl očividně sám překvapen jí.* Patří k Vám? *ozvala se s klidným tónem hlasu, aby sama navodila, že není nebezpečná, ale blíže k muži nešla. Neznala zdejší pravidla a vlastně jediné, co tak chápala bylo nezamotat se s upírem do konfliktu o New Yorku se už něco málo dozvěděla a jednou z věcí byla právě jistá nevraživost mezi nimi spíše žabo myší války dá-li se tomu tak říct, ale ani jí to nepřekvapilo. Uslyšela jistý smích, který lišky vydávají a sama se neubránila mírnému úsměvu.* Taky si vyčistit hlavu? *Promluvila k němu a pozorovala malého společníka, jak si užíval svobody v lese. Měla na sobě černé tílko, overal a obyčejné džíny, takže nepůsobila ani nijak snobsky. Sama sebe se nyní ptala, jak pozná nebezpečného jedince v New Yorku. Nikdy zde nebyla na tak dlouho, ale hádala, že se všemu přiučí. Dala hlavu mírně do boku, jak to dělají zvířata, když jsou jistým způsobem zvědavá, ale nerozumí tomu.*
*Castor se zastavil a hleděl na příchozí dívku.* Ehm ano, patří ke mně. *Pronesl a stejně jako dívka, lehce naklonil hlavu na stranu a sjel si jí pohledem.* Lynx. *Zvolal jen a jmenovaná ihned přiběhla k jeho noze. Přece jen dotyčnou neznal a chtěl svou zvířecí kamarádku mít u sebe.* Ano, šel jsem si pročistit hlavu a netušil jsem, že tady v tomhle počasí někoho potkám. *Lehce se pousmál. Jeho tušení o tom že jde o podsvěťana byl správný a dokonce poznal i že šlo o vlkodlaka, přece jen už tak nějak dokázal rozeznat i podle pachu, kdo byl kdo.* Netušil jsem, že v tomhle počasí má rád procházky i někdo další. *Pronesl a prohrábl si vlasy, lehce mokré od deště. Lynx se mu otřela o nohu a pak se pomalu vydala prozkoumat nového návštěvníka. Pomalým krokem došla k dívce, prohlížela si jí, očichala, než se nakonec i jí otřela o nohy a svým typickým liščím smíchem dala najevo svému lidskému příteli, že nejde o nepřítele.* Asi se ji líbíte. *Pousmál se.*
Také bych neřekla, že zde někoho potkám v tomhle počasí a v tuhle hodinu. *Bylo něco mezi ránem a polednem, takže by spíše věřila, že se všichni budou chystat na oběd nebo se vyhrabávat z postele.* Vlkům déšť nevadí a ba naopak díky souznění s přírodou jako zvířata chápeme spojení a harmonii, která nastává v období dešťů, něco jako víly pokud si pamatuji dobře. *Moc víl za svůj život nepotkala, ale právě ten jistý specifický pach, který nedokázala zařadit jí naznačoval, že on bude jedním z nich.* Jste víla ne? Nejdete cítit jako démon, nebo upír. *Klekla si v moment, kdy se blížila černá liška a následně ji konečky prstů pohladila po kožíšku, než sama vyprskla smíchy nad tím, jaké vydávala zvuky.* Mě se také líbí navíc nemám v plánu ublížit ani jí ani Vám, což hádám není ani Váš záměr. Jsem Caitlin, ať se můžeme zbavit toho vykání cítím se pak starší, než doopravdy jsem. Jsem zde nová v New Yorku, takže pokud je zdejší smečka nějaká agresivní nejsem toho zastánce. *vysvětlila stručně, že je prakticky cizinec a o to méně může být nebezpečná. Jiný kraj, jiný mrav. Zabíjení se jí vždy příčilo ačkoliv vlkodlaci celkově jsou dost průbojní tvorové dokazující si dominanci ona byla malou výjimkou, která dávala přednost klidu a bezpečí, také už nebyla ve věku dětí, ale ve věku, kdy jsou vlci jako ona Alfy nebo na vyšší pozici, kde si udržují řád.*
Tak většina lidí v tomhle počasí je buď v obchoďácích nebo pěkně doma v teple u televize s rodinami. *Poznamenal s úsměvem na tváři a udělal pár kroků směrem k dívce, přičemž se lehce usmíval a poslouchal jí.* Ano jsem víla, uhodla jsi to správně, stejně jako mě došlo, že jsi vlkodlak. *Mrknul a sledoval Lynx, jak se k ní lísala.* Vím, že ublížit nechceš, kdyby ano, chovala by se jinak a určitě by se k tobě tak nelísala. A těší mě, mě říkají Castor a ta má černá chlupatá koule je Lynx. *Uculil se a podal jí ruku, pokud přijala tak si s ní potřásl, pokud ne jen se pousmál a ruku stáhl.* A vítám tě v městě. Snad se ti tu bude líbit. Co se týče místních vlků a jejich smečky, tak v tím ti moc neporadím. Abych řekl pravdu, netuším jak fungují. Je to už dlouho, co jsem nějakého vlka potkal, vlastně jsi po dlouhé době první. *Přiznal a pousmál se. Lynx se mezitím opět přesunula ke Castorovi a otírala se o jeho nohy, než se posadila a začala si olizovat přední tlapku. Její rudé oči zářily jako rubíny, když oba sledovala, mezitím, co se čistila.* Tak pokud ti nebude vadit procházka s námi, rádi se k tobě přidáme. *Dodal nakonec ještě.*
*Rozhodně na ni působil mile, takže veškerý sebemenší strach šel stranou. Jistě ostražitá bude vždy ve svém životě, ale tenhle muž není ten, co by rád vraždil, ač slyšela o vílách už mnohé a je někdy lepší se jim vyvarovat.* Děkuji za přivítání jsi vlastně úplně první s kým mluvím pokud nepočítám paní v pekárně. *Uchopila jeho pomocnou ruku, aby se dostala zpět na nohy. Pokud se nabídl přišlo by jí sprosté tuto pomoc nepřijmout.* Víly mají také nějaký čich, že jsi poznal kým jsem? *O tomhle rozhodně neslyšela, že by tahle varianta existovala, ale stále se člověk učí navíc na tomhle světě je mnohem kratší dobu než on nejspíš.* Jen se připoj ve dvou se lépe rozjímá než v jednom. *Nehodlala se ho ptát na přesný důvod, proč zde je, ale na druhou stránku jí to trochu zajímalo.* Sama bych tě nejspíš vyzvala k mé společnosti *S tím, že neznal zdejší vlkodlaky si hlavu nelámala. Přišla do přírody si odpočinout od těch myšlenek než je nadále rozdmýchat. Trochu si popotáhla již vlhké oblečení lepící se na její tělo a vydechla s povzdechem, než se zabalila více do overálu.* Máte tu tedy větší zimu než v New Orleans to se musí nechat. Běžně tu máte deštivé dny? Za poslední dobu jsem tu jiné počasí ani nezažila. *Rozhodně si do svého šatníku bude muset přikoupit nějakou lepší mikinu a nejlépe aspon bundu. V kožichu vlka by ji bylo lépe, ale nehodlala se ošidit o příjemnou společnost, takže vykročila lesní cestou směrem hlouběji do lesa a sem tam koukla na Castora a Lynx, když se nemusela věnovat túře.*
*Sledoval jí a přemýšlel, co si asi myslela. Víly uměly lide nahlédnout do hlavy, ale ne všechny a Castor patřil zrovna k těm, kteří tuhle magii neovládali.* Tak to mě těší, že jsem to já a ne nějaký hrubián či kdoví kdo jiný, který by snad dojem udělal, ale opačný. *Pousmál se na dívku.* Víla vílu pozná, čaroděj vyzařuje jisté vibrace, takže je taky, upíry, no občas je to těžší, ale vás vlkodlaky, ano tak nějak je to váš pach, který vás trochu prozradí. *Pronesl a prohrábl si mokré vlasy, načež se usmál.* Opravdu? Tak to jsme měli oba stejné myšlenky, ale já to vyslovil jako první. *Uchechtl se a pomalu se procházeli dál lesní cestou. Lynx šla kousek před nimi a vesele poskakovala sem a tam. I ona byla ráda, že mohla zase volně běhat přírodou.* Teď pár dní je trochu zima, ale jinak je zde teplo, myslím, že to chce ještě pár dalších dní a bude zase teplo. Taky jsem nečekal, že se z cest vrátím do zimy a deště, ale i to je někdy třeba. *Koukl na ni.* A co tě vlastně přivádí sem? Proč zrovna New York? *Optal se.*
*Kráčela dál, když se zaposlouchala do jeho slov.* Co mě sem přivádí? *Byla to dobrá otázka na kterou sama hledala odpověď, ale tak trochu i důvod znala.* Na venkově bych měla myšlenky jen pro minulost a zdejší svět je uspěchaný a není čas se nad ničím zamýšlet dlouho. Buď se musíš pohnout, nebo do tebe někdo vrazí zní to jako adekvátní odpověď? Navíc mohla bych se ptát na to samé. Víly se dožívají vysokého věku a nedivila bych se kdybys mě přežil už pětkrát minimálně, takže co tebe zde drží, když si chodíš utříbit myšlenky do lesa? *Ne že by cokoliv na tom bylo špatně spíše sama byla ráda za ten kus přírody, co zde byl.* Jestli jsi moc vlků nepotkal říkám si, co si o nás asi tak myslíš? *I to dokázalo dát jistý náhled zdejší kultury.* Tyrani, nebo nevybouření agresoři? *Mírně rozmáchla ruce načež se zasmála a zůstala stát v moment, kdy jejich kroky zastaví u cesty tedy spíše měla to být cesta. Most, který vedl před řeku už byl z části pod vodou, jelikož koryto bylo rozvodněné díky dešťům.* Pokračujeme? *Učinila první kroky, kdy došlápla na prkna a měla kotníky ve vodě. Most zaskřípal pod námahou, ale stále byl na místě.* Nebo také blázni. *Ohlédla se k němu zda zůstane nebo půjde. Neměla by mu za zlé ani jedno a přinejhorším by se vrátila zpět za ním, což bylo to nejmenší.*
Aha takže jsi přijela z venkova. To je teda velká změna, ale máš pravdu. Ve velkoměstě je shon a někdy ani na své myšlenky není čas, takže tě tak nějak chápu. A co tady dělám já? Už když jsem sem přišel poprvé tak mi tohle město něčím učarovalo, teď tady žiju přes sto let a mám to tu rád. Našel jsem si práci, občas cestuji, jsem spokojený. A procházky mám rád, je mi jedno zda je slunečno, či prší, je teplo nebo zima. Tak nějak mě to k přírodě vždy táhlo. A dneska jsem potřeboval na chvíli vypnout, chybí mi nápady a doufal jsem, že čerstvý vzduch mi hlavu trochu vyčistí. *Uvedl na pravou míru a usmál se mile, zatímco oba pokračovali v cestě dál.* Jak jsem řekl, vím, že v městě jsou, pár jsem jich potkal, ale neznám nikoho tak, že bych s ním hovořil jako s tebou. Je těžké si tak udělat o vás obrázek, proto ti asi neodpovím. Uvidím časem. *Pokrčil rameny a když se zastavili u zbořeného mostu, jen jí sledoval a culil se.* Půjdu, ale až udělám tohle. *Jen co to dořekl, dřepl si a položil ruku na zem, soustředil se a v tu chvíli se z břehu na kterém stáli začaly sunout kořeny přes vodu až na druhý břeh a spojovaly se snad jako nějaký provizorní most.* Teď to bude lepší. *Mrknul na ni.*
Venkov úplně ne. Pocházím z New Orleans, ale nechtěla bych se odstěhovat na venkov. *Vysvětlila s tím, že zapomněla dodatek odkud vlastně pochází. Jeho slova j nějak utěšili v tom, že si vybrala dobře místo, kde bude po zbytek svého života. Ovšem záleželo i jaký byl alfa kterého musí posléze vyhledat rozhodně se mu nebude líbit fakt, že se mu po New Yorku pohybuje bez ohlášení. Překvapeně se v jednu chvíli ohlédla, když viděla schopnost.* Já zase neměla moc možností potkat víly, ale pochybuji, že bych tě ohromila přeměnou jako ty touto schopností. *Rozešla se na druhou stranu zatím, co pozorovala vodu, která proudila pod nimi.* Očekávala bych, že jsou vlkodlaci více na očích. Přeci jen se rádi předvádějí a težko se mi věří, že mladí nemají chuť dělat něco nezákonného, ale možná je to i tím, jak je New York velký. *Zastavila se na konci mostu a pozorovala Lynx, která náhle radostně vyskočila a běžela dál.* Vlastně k čemu potřebuješ nápady? Malíř, spisovatel, hudebník? *Pohlédla mu do očí s jistým mateřským citem minimálně díky tomu, že matkou byla měla tendenci zajímat se o ostatní, i když byl znatelně starší.* Pokud o tom ovšem nechceš mluvit můžeme pokračovat dál. Slyšela jsem, že tahle cesta vede k nějakému pomníku.
Ach New Orleans, to je docela hezké město, především mám rád jeho francouzskou čtvrť, ta je naprosto úžasná. *Usmíval se jako sluníčko, než své kouzlo dokončil a vstoupil na most za ní.* Já si myslím, že každý svou proměnou či magii nějak ohromí, takže věří, že i ty. *Mrknul na ni a po chvíli oba došli na konec a opět se vydali cestičkou dál. Lynx mezitím někam odběhla, ale i tak Castor stále věděl, kde byla, cítil jí, tak nějak spolu byli spojeni.* Je možné, že někde řádí, ale asi v jiné části města, já to tak nepozoruji. Většinou si hledím svého. *Pronesl s pokrčením ramen a zadíval se na ni.* Jsem malíř a také pracuji v jedné galerii v městě. Bohužel moje múza je teď nějak na dovolené a tak se snažím pročistit hlavu, zda mě něco napadne. *Culil se sladce, nevadilo mu mluvit o jeho práci a vášni. Kdyby mohl, mluvil by o tom pořád.* A co děláš ty? Myslím zaměstnáni.
Vidím, že jsi znalý, co se týče New Orleans. Žila jsem tam donedávna a vlastně vyrůstala v rodu vlkodlaků. *Neměla důvod cokoliv tajit, jelikož jsou to snadno dohledatelné informace.* Neumím donutit kořeny k tomu, co ty jediné s čím mohu ohromit je šarm a snad ještě nějak vzhled. *Poukázala na sebe v poze nějaké modelky, ale spíše na způsob jisté parodie.* Budu je muset vyhledat, ale myslím, že to nebude nijak těžké. Největší kriminalita města bude jistým způsobem vodítko... doslova *K vlkodlakům už se ale vracet nechtěla. Ne nyní, kdy se zmínil o svém umění.* Malíř to dokážu ocenit. Prošla jsem mnoho galerií, takže něco málo v tomhle umění již dokážu pochopit a hodnotit. Vystavuješ je někde? *Jenže padla otázka i na ni.* Jistě má práce. Žádnou nemám už. Dříve jsem pracovala jako zdravotní sestra na dětském oddělené v momentální chvíli mám obrovské dědictví a vzhledem k tomu, že můj rod již nikam nebude pokračovat mohu si užívat. *Jak ji těšilo jen pomyšlení, že nastřádané peníze promrhá za hlouposti a stejně s nimi výjde do konce života, ale její rodiče se musí otáčet v hrobě jen při tom pomyšlení.* Kdybys potřeboval sponzora jen si řekni ráda ve jménu své rodiny přispěji na nějakou galerii *Ač jeho obrazy ještě neviděla a k tomu všemu zahnula z cesty na menší lesní cestičku mezi stromy. Byla to obchůzka, která na ni působila více přirozeně pro pohyb v lese.*
Ano jsem, teda alespoň si to myslím. Občas tam jezdím do galerii, jsou úžasné. *Pousmál se a dál jí poslouchal, když se pak natočila do pózy modelky, jen se zasmál.* Určitě je někde najdeš. Rád bych ti pomohl, ale s vlkodlaky se nesetkávám a ani nějak nevím, kde mají svá sídla. *Pronesl a poupravil si mokrou bundu.* Ano mám svá díla vystavená v jak v galerii, kde pracuji, ale také v jich nejen po NY, ale i celých státech a Evropě. *Řekl hrdě. Na svá díla byl patřičně hrdý a jak by také ne, zdokonaloval se celá léta, aby byl tam, kde je teď. Pak ji opět poslouchal* Ach tak, takže jsi vlastně na takové dlouhé dovolené co. *Usmál se na ni a stejně jako ona zabočil na menši cestičku. Občas se porozhlédl po Lynx, ale tak jen pobíhala po lese a užívala si volnosti.* Přijď někdy ke mně do práce, když se ti to zalíbí, můžeš nás nějak podpořit. Naše ředitelka bude jen ráda, občas pořádá i různé benefiční akce, brzo jedna bude. *Přiznal.*
Nejspíš si tím pádem autor, kterého bych asi měla znát pokud máš obrazy i po světě. *Rozhodně jí to překvapilo. Čekala, že se bude jednat jen o nějakého malého umělce, ale jméno nejspíše měl.* Ráda se přijdu podívat a popřemýšlet o podpoře. *I když měla jasno. Pokud se někdo věnoval své vášni a nemůže již podporovat své děti ráda podpoří jiné v tom.* Pověz mi. Víly mezi sebou nemají žádné rozepře nebo to je jako s jinými druhy? *Jistá zvědavost ji donutila se zeptat za tím, co přemýšlela nedávala ani pozor na cestu a v jednu chvíli ji noha podklouzla na kluzké trávě a v ten moment se ho prudce zachytila.* K sakru *zaklela v ten moment a pozorovala mírný svah, kde mohla skončit. Nic by se jí s největší pravděpodobností nestalo, ale nepotřebovala být od bahna a více mokrá. Netrvalo to dlouho, když dojdou konečně k pomníku, který měl menší přístřešek v podobě pergoly, kam se okamžitě schovala a sundala ze sebe přehoz, aby ho trochu vyždímala v rukou. Ne že by to něčemu pomohlo na cestě zpět. Výhodou bylo, že zde nepršelo, ale všimla si už po cestě sem zabořených stop, které ještě nezmizeli po dešti.* Jaké zvířata v okolním lese žijí? *optala se s tím, že stopy byly čerstvé a očividně patřili nějakému dravci, ale zvíře bude možná najezené nebo bojácné, takže se není čeho bát. Otázkou bylo zda Lynx už o přítomnosti jiného tvora ví.*
Sice mám svá díla všude možné, ale nejsem tak známý, jak si myslíš. Ale nějaké jméno mám, maličké. *Uculil se sladce.* Dlouho jsem je měl jen u nás v galerii a po pár dalších ve státech, ale má známá a zároveň ředitelka místa, kde pracuji, mi pak pomohla je dostat i do Evropy a také se prodávají i na internetu.* Přiznal a lehce zrudl ve tváři. On se moc takhle nechválil. Neměl to v povaze, ale když se už někdo zeptal, tak mu o tom řekl.* Bohužel, co vím, talk víly rozepře mají, tedy konkrétně různé dvory mezi sebou, ale do toho já se neangažuji, takže moc nevím, jak to přesně je. A abych řekl pravdu, ani mě to nezajímá. Já sám odešel ze dvora před sto lety a nedávno jsem se vrátil domů jen na ples asi po 20 letech, takže tak. Já jsem tady spokojený a zpět mě to netáhne, není ani proč. *Pokrčil rameny a šli dál, když však viděl, že Cailitn skoro spadla, chytil jí ve stejnou chvíli jako ona se chytila jeho a stáhl si jí víc k sobě, aby neskončila na zemi, přičemž se jen usmál nad tím, jak zaklela. Když se pak pustila, došli na místo, kde si i on sundal mokrou bundu, zatímco jemně zapískal. Netrvalo to ani minutu, kdy se ze křoví objevily prvně rudé oči a pak i černá chlupatá koule, která k nim rychle přiběhla a posadila se pod přístřešek k nim. Castor se k ní sehnul a podrbal jí v kožíšku, načež Lynx vydala opět svůj liščí smích.* No to nevím, určitě nějaká jsou, jeleni, kojoti, mývalové a mnoho dalších. *Pokrčil rameny a pohlédl na ni nahoru.* Proč se ptáš?
*Ohlédla se po Lynx, která přiběhla, kdy následoval její smích. Jenže v jeden moment Caitlin pozvedla hlavu. Vnímala pach, který byl okolo.* Na cestě byly čerstvé stopy. *Pronesla a oblékla si zpět přehoz, když došla k Lynx.* Větší než Liška. Nějaký druh dravce. *Pohladila ji po mokrém kožíšku.* Trochu ti závidím maličká. *Sama by raději byla v kožichu vlka než člověka.* Dle pachu, co vnímám něco ji pronásledovalo, ale bojí se to lidí. Minimálně to tedy nenabralo ještě odvahu zaútočit na nás. Nejspíš nějaký vlk, či kojot. Vlkodlak to není. *ušklíbla se nad tím, když se z lesa ozvalo prasknutí větve. Chvilku jen poslouchala a přišla blíže k němu než z lesa vykoukla vlčí hlava.* Vypadá, že je sám. Ten k nám nepůjde je jen zvědavý * Sáhla po jednom kameni, než hodila úplně bokem, když se vlk rychle rozběhl pryč.* Ještě si vybuduje vztah k lidem a zůstane z něj rohožka jen ať se bojí. *Ruce si otřepala od špíny, když si prohlédla triko, které díky vlhkosti dost vyrýsovalo jeho postavu. V jeden okamžik se koukala déle než bylo nutné a jen co jí to došlo, tak si odkašlala a ohlédla se po Lynx.* Ten vlk měl štěstí maličká. Ještě, že tě nepotkal.
Stopy? Tak těch jsem si nevšiml. *Pousmál se a znova se postavil, načež i on zpozorněl. Především proto, že Lynx nastražila uši, a i Caitlin byla v pozoru. Cas se proto zaposlouchal do zvuku přírody a když se po chvíli ze křoví objevila vlčí hlava, lehce se pousmál.* Myslím, že byl zvědavý především kvůli ni. *Pronesl a svůj zrak stočil dolů na svou lišku u nohou.* Lynx je přece jen ze Stříbrného dvora a pro některá zvířata je odlišná a tak jsou zvědaví. *Dodal ještě, načež už jen sledoval, jak vlk zmizel. Prohrábl si vlasy a pohlédl na Caitlin, přičemž si všiml jejího pohledu, nevědomky si skousl spodní ret a pousmál se.* I kdyby ji potkal, pokud by nezaútočil, nic by neudělala. V tomhle ona je ostražitá. *Podotknul a teď to byl on, kdo si jí sjel pohledem. Přece jen mokré oblečení dělalo svoje.*
Něco mi říká, že jste oba povahově podobní, takže jsi potkal ve své podstatě vlka. *Byl to jakýsi způsob lichotky, když se zpět otočila k němu a na vteřinu ještě zahlédla jeho pohled. Také se na ni díval, což ji vnitřně potěšilo a rozproudilo v ní jakési teplo. Byl to nejspíš adrenalin, který u vlkodlaků nebylo těžké rozproudit a navíc se ji v hlavě odehrála situace v lese, kdy ji podklouzla noha a on si jí vice na sebe natiskl. Vlastně se jí ten pocit líbil, ale bylo lepší nechat to jít za hlavu. Znala ho chvíli, ale také byla pravda, že dlouho nikoho neměla a někdy ty touhy vyplují na povrch nečekaně.* Kolik ti vlastně je? Tedy pokud u víl není ten samý způsob jako u žen, že se na věk nikdo neptá ze slušnosti *Tentokrát svůj zrak udržovala na jeho tváři, ale periferní vidění stačilo k tomu, aby ho stále vnímala i po fyzické stránce. Vlastně s ním chtěla jaksi navázat na lichotivou notu, jenže bylo to už pár let, kdy něco takového učinila.*
Ano je pravdou, že s Lynx jsme na tom povahově stejně, asi proto si tak rozumíme a sedli jsme si od první chvíle.*Zazubil se a znova se seknul, aby svou zvířecí kamarádku podrbal v kožíšku, když se pak opět narovnal, pousmál se. Nemohl popřít, že Caitlin byla velmi přitažlivá žena. Jenže on v tom všem byla tak trochu stydlivý, kdyby tady byl Remi, zase by ho k něčemu nakopnul, jako tehdy na plese, ježe teď tu byl sám, sám s krásnou vlkodlačicí. Lehce zavrtěl hlavou, aby zahnal myšlenky a když mluvila o věku u žen, jen se zasmál.* Ne to není. Věk alespoň já nijak neřeším. Stárnout jsem přestal, když mi bylo 26 let, momentálně je mi 216 let. *Pronesl jako by to nic nebylo, on sám se ani na tolik necítil, přece jen u víl to bylo zcela jinak. Sladce se na ni pousmál a pozoroval jí. Moc dobře viděl, že na něj i tak stále nenápadně koukala.* Typovala jsi snad jinak? *Optal se pak a prošel kolem ní na druhou stranu, kde se zastavil a chvíli se rozhlížel kolem, než se otočil opět k zpět ke Caitlin, teď už ale stál skoro za ní.*
Tak to jsem ráda... *I když ani neočekávala, že by ho to urazilo. Co nečekala, bylo číslo, které vyřknul* Typovala jinak? Myslíš třeba na tři sta nebo čtyři sta? Popravdě mé tušení nebylo zase tolik od pravdy. Myslela jsem si, že ti bude tak 28, ale spletla jsem se o dva roky, kdy jsi přestal stárnout i to se počítá. *Mírně ji přejel mráz po zádech, když vnímala jeho dech. Bylo to po velmi dlouhé době, kdy měla o někoho zájem takhle. Těžko říci zda to byla jen jistá touha nebo chuť poznávat ztracené. Všímala si každého jeho pohybu a úsměvu a jako vlkodlak i vnímala po sluchu vše, co se dalo. Neotočila se k němu úplně jen nahla hlavu do strany, aby na něj viděla.* Raději nechci vědět kolik typuješ mě, ale musím říci, že jsem znatelně mladší. *Bylo zvláštní si připouštět, že je někdo starší o tolik let. Prožil všechny světové války a důležité objevy za posledních dvě stě let. Musela, ale uznat, že oba jsou v tomhle našlapování trochu nemotorní. On měl očividně stejné problémy jako ona, takže nezbývalo než se nad tím zasmát a otočit se k němu. Krroky snížila vzdálenost mezi nimi a zaposlouchala se do rytmu srdce.* Víš, co se mi na tobě líbí? Máš 216 let a stejně jsi neztratil svoji nevinnost vůči ženám. *Pozvedla k němu oči s jistým vyzývavým pohledem. Ona oproti němu kdysi lovila a byla dominantnější, takže ještě něco málo v sobě dokázala probudit a připomenout si jaké to je. Nějaký chlad z promočeného oblečení byl ten tam. Hodlala ho trochu provokovat a užít si tuhle situaci kdo ví, kdy se jí něco takového znovu naskytne.*
Ano, asi tak. Přece jen je známo, že víly se dožívají dost vysokého věku, tak proto. *Uculil se, když stál pak za ní a ona se na něj otočila jen lehce hlavou, uculil se ještě víc.* Pokud smím typovat já, řekl bych tak maximálně 28 let, ale ne víc. *Pronesl a doufal, že vlkodlačici nijak neurazil, přece jen v tom byl pořád tak trochu nezkušený, pokud šlo o mluvu s ženami. Když pak řekla, co řekla, ucítil že ve tváři snad i zrudnul.* Ehm, to bude asi tím, že jsem dlouho byl jen s jednou ženou a flirtování jsem už asi zapomněl. *Přiznal a v tu chvíli zrudnul ještě víc, přičemž si nevědomky skousl spodní ret a prohrábl si vlasy. Z Caitlin však svůj ohled nezpouštěl. *
*Jeho vůně a nejistota ji přitahovali ještě více.* Nemáš nikoho, kdo by tě zaujal natolik, abys tyhle emoce vytáhl ven? *pozvedla obočí a svojí dlan položila na jeho hruď, kde mu tlouklo srdce a nakonec sjela k jeho krku. Kdyby chtěl mohl by se kdykoliv odtáhnout, ale Cait vnímala, že je to jistý způsob, jak si oba mohou zlepšit den.* Možná tě něčemu přeci jen přiučím. *Musela se usmívat při pomyšlení, že má tolik kolik má, ale stejně je to smýšlející a cítící bytost jako každá jiná. Vždy si o vílách myslela, že jsou to spíše mudrci a znají lidstvo lépe než kdokoliv, jenže se očividně mile spletla. Netušila zda vlkodlaci mají větší touhy než běžní lidé, jelikož to nemohla nikdy porovnat, ale už vůbec netušila, jak to mají víly, ale dokud ta příležitost zde byla nehodlala ji pustit.* S jednou ženou? *Tohle jí dost překvapilo, ale nezastavilo v jejím počínáním. Neznají se a vlastně se nikdy už nemusí vidět krom galerie, kam měla v úmyslu dojít. Dlaň vrátila zpět na jeho hruď když ho zatlačila na jeden sloupek pergoly a svým tělem se natiskla na to jeho a neváhala rty přitisknout do polibku. Z části vnímala na malou chvíli sevření, jelikož ona to měla stejné. Předtím žádného jiného muže krom svého manžela neměla, ale je v New Yorku, kde může začít žít doslova a nezůstat stát na místě přesto nějak jemu rozuměla v nejistotě z toho všeho a jisté nevinnosti. Kdyby se odtáhl, nebo jí odstrčil nedivila by se tomu a nic by mu nevyčítala.*
Asi, ne, já nevím. *Lehce se zakoktal, než ucítil její dlaň na své hrudi. Ovšem oční kontakt nepřerušoval.* Přiučíš? A co myslíš? *Optal se tiše, ovšem než stačil zareagovat na poznámku o jedné ženě, už jej natlačila na sloupek a vrhla se na jeho rty. Chvíli měl nutkání se odtáhnout, ukončit to, ale nakonec to neudělal. Své ruce položil na její boky a lehce stiskl, čímž si jí tak přitáhl blíž k sobě, zatímco jí polibek opětoval.* Tak řekni, čemu mě chceš přiučit Caitlin? *Zašeptal, když se lehce odtáhl, aby jí pohlédl do očí. Na tváři se mu objevil úsměv, chvíli ji jen tak pozoroval, než se odvážil a tentokrát to byl on, kdo se k ni nahnul víc a své rty přiložil na ty její. Zprvu byly jeho polibky něžné, pak se stávaly vášnivějšími. Jedna jeho ruka pomalu putovala po jejich zádech nahoru, zatímco tu druhou měl stále na jejím boku.*
*Najednou jí začalo docházet, že se možná ona dostala do pasti, ale Castor vypadal... ne nehrál to to by poznala, ale něco v něm na chvíli probudila alespoň tu vášeň, kterou spolu mohou sdílet.* Chceš prozradit vše hned? *Pozvedla k němu tvář, když náhle ucítila jeho rty na svých. Doteky po těle, které tak dlouho nezažila. Ten pocit být v mužské náruči plné tepla byl nepopsatelný. Uchopila pevně jeho lem trika a vnímala, že tohle nemůže dopadnout jinak nebo zešílí. Každý pohyb jeho ruky a každý společný nádech jí donutil myšlenkami zůstat jen u jedné věci. Jenže kladla si otázku zda nezachází až příliš daleko.* Myslíš si, že jsi připravený na to, abych tě naučila trochu vlčím způsobům? *optala se ho, když se k němu nahla, tak že mu slova zašeptala u ucha a následně své rty natiskla na jeho krk. Nebyla upír, takže neměla nutkání kousnout jen mu tam zanechala polibek na provokaci, když k tomu nehty přejela po jeho šíji.*
Možná chci, záleží, co to bude. *Pronesl a s úsměvem a když viděl, že ho chytila za triko, snad jako kdyby mu ho chtěla svléknout, uculil se a sám se chopil toho, že jí sundal přehoz z ramenou a nechal padnout na zem, přičemž se jí zadíval do očí. Sám netušil, zda je to správné. Přece jen potkali se poprvé, sotva se znali, ale z nějakého důvodu se mu to líbilo. Polibky, doteky. Cítil tu vášeň nejen v sobě, ale cítil jí i u ni. *nevím zda připravený, ale zvědavý rozhodně. *Sladce se na ni uculil a znova si na chvíli přivlastnil její hebké rty, než i on zachytil lem jejího tílka a pomalu jej vyhrnoval nahoru, snad jako kdyby čekal, že se odtáhne a vynadá mu, aby toho nechal. Že mu vrazí facku a odejde. On sám se zachvěl, když ucítil její rty na svém krku a na chvíli přimhouřil oči.*
*To co následovalo byla přímo horská dráha emocí. Každý jeho dotek, každé zachvění jen v ní křičelo, aby pokračovala.* Nejlépe se učí zkušeností *ušklíbla se škodolibě s tím, že mu nehodlá vyzradit zhola nic a sám si to musí zažít. Polibky mu oplácela, že už nebylo ani moc prostoru na slova a začala mu vyhrnovat triko. Kdyby bylo teplo bez rozmyšlení by ho roztrhla, ale nepotřebuje, aby prochladl. Přetáhne mu ho přes hlavu, když sleduje jeho tělo. Nelitovala toho, co provádějí a už vůbec ne, když vidí, jak je na to fyzicky. Rukou přejela po jeho těla, aby si vychutnala každý milimetr a zapamatovala si vše. V jednu chvíli si ale povšimla, jak se zdráhal u tílka. Líbla ho na rty a zkousla jeho dolní ret, ale ne natolik aby mu tekla krev. Odtáhla se a sundala ze sebe triko, když následně povolila i podprsenku a rozepla si kalhoty, které pomalu stahovala ze svých nohou níže. Na to kolik měla bylo její tělo srovnatelné s bohyněmi. Nebyla nejštíhlejší žena světa, ale právě že měla ženské boky a tvary, které na ní sedí dokonale. Nakonec zůstala jen v kalhotkách, když mu rozepla kalhoty přes které mu ještě drze přejela dlaní.*
*Skutečně, to, co následovalo pak, Castor ani nečekal. Najednou jeho triko bylo dole a on se jen uculil a lehce zrudl ve tváři. Zvlášť, když si všiml, jak si jej prohlížela. Když pak sama začala se svlékáním, došlo mu, že zřejmě vycítila jeho rozpaky a vnitřní boj zda pokračovat, ovšem, když padaly i další její oblečení a nakonec před ním stála jen v kalhotkách, věděl, že už není cesty zpět. Nebo spíše nechtěl už couvnout. Ne teď, když jej už ovládala vášeň a chtíč, který se v něm probudil. Její polonahé tělo si prohlížel jako dravec svou kořist, až se v jeho očích lehce zablesklo něco tajemného, stejně jako se na tváři objevil i jeho šibalský úšklebek, když jej začala provokovat dlaní přes kalhoty.* Tak, když zkušeností, tak zkušeností. *Prohlásil, než si jí za pás stáhl opět k sobě. Na své odhalené hrudi cítil její teplou kůži, držel si jí u sebe a hleděl jí do očí. Než se s úsměvem opět sklonil a políbil jí, zatímco jí druhou rukou stahoval kalhotky. Sám sebe nepoznával, ale v tuhle chvíli se nechal zcela ovládnout jen chtíčem a tím, že dlouho se ženou nebyl.*
*Vnímala, jak ji sáhl na lem kalhotek a znovu byla na něm natisknutá. Srdce ji tlouklo jako splašené od chtíče, který k němu měla, když mu věnovala několik dalších polibků. Už zdaleka nebyl ostýchavý a pochopil o co jí jde, což jí hrálo do karet nebo spíše do toho, kam chtěla vše dotáhnout.* Slíbila jsem ti, že se něčemu přiučíš. *zašeptala mu do kůže, když vnímala, že už nemůže přestat vnímat to, jak po něm touží a po každém doteku, který by ji přesvědčil o tom, že stále dokáže něco vnímat. Stáhla z něho kalhoty s tím, že když tak činila políbila ho na podbříšek a následně mu stáhla i trenky než ho posadila a sama na něj dosedla. Chtěla mu ukázat dravost a to, že ženy jako ona dokáží být ve vedení. Rukou zajela níže, aby ho ještě dráždila, ale boky nehýbala. Chtěla ho dostat do nějaké moci šílenství, kdy si ráda hraje s hranicemi mysli chtíče a vidí, jak se lidi nakonec odevzdají jen touze a ničemu jinému. Chtěl si vyčistit hlavu a ona mu to hodlala zařídit, jelikož tímhle svoji mysl upře už jen na jedno a na zbytek zapomene. Vzdechla mu do rtů, když ho vnímala v sobě a ušklíbla se provokativně přesto na sobě dávala také znát tu touhu, aby si nemyslel, že je v tom sám.*
*Jejím slovům se jen pousmál, než jí skutečně stáhl poslední kousek látky, který na sobě měla. Když tak učinila i ona jemu, jen jí s chtivým pohledem sledoval. Ano toužil po ní, ani sám nevěděl, jak se to stalo. Možná prostě jen tím, že dlouho nikoho neměl, nebo to bylo tím, že chtěl jen upustit páru, vypnout a na nic nemyslet, kdoví, každopádně nechtěl, aby tahle chvíle teď skončila a podle toho, jak na něj koukala i ona mu došlo, že to nechce ani ona. Jen co se posadil a ona na něj, vzrušením zamručel, načež svou jednu ruku položil na její bok, zatímco tou druhou jí přesunu na jedno její ňadro, jenž lehce stiskl ve své dlani. Jeho oči potemnělý chtíčem on jen tiše zavrčel, když mu došlo, že si s ním hraje.* Ráda si hraješ vlčice? *Pronesl zastřeným hlasem, než se s dravostí vrhnul na její rty a sám se v ní pohnul jako první přičemž mu z úst unikl slastný vzdech.*
*Nehodlal zaostávat a své ruce nenechal klidnými. Při doteku na její prsa vnímala mráz po zádech, jak jí přejel celým tělem, jenže nehodlala mu nechat vedení. Hodlala být dominantní, takže se ani těmhle dotekům nepodmanila.* Říkala jsem, že tě přiučím novým věcem a chtěl jsi přijít na jiné myšlenky... *dál už nemohla pokračovat, jelikož jeho rty jí umlčely a pohnul se v ní jako první. Vzal jí to privilegium, což se jí nelíbilo, takže se v bocích zvedla, kdy pak po celé jeho délce dosedla zpět a stáhla se okolo něj.* Tady rozhoduji já *zavrněla v polibku, kdy mu zkousla dolní ret a dál pokračovala ve vášnivém polibku, než začala hýbat boky pomalu. Sama by to dlouho nevydržela a potřebovala vnímat pohyb a tření těl. To příjemné teplo a ten pocit. Nechtěla, aby to zmizelo rychle, ale také mu chtěla dopřát tu slast po doušcích. Sem tam jí samotné utekl slastný vzdych, kdy neočekávala, že bude tak dobrý. Začala trochu přidávat na tempu a rukama se zapřela o jeho ramena, aby udržela rovnováhu zatím, co přivřela oči v opojení toho, co se dělo.* Kdybych teď skončila zlobil by ses? *zastavila, ale musel tušit, že sama by nevydržela jen tak přestat, takže znovu boky pomalu hýbala do rytmu.* Nemusíš být tak jemný *Dala mu najevo, že má právo svoji frustraci přenést na její tělo a jeho stisk nemusí být jemný. Chtěla bouřlivou vášeň mezi nimi a chtěla v něm probudit ten hlad po tom všem který ona už v sobě probudila jen díky němu. Nehty párkrát zaryla do jeho kůže, jak se snažila aspoň trochu uklidnit to jak tělo volá po vyvrcholení, ale právě to bylo ono. Zbavit se toho pocitu hned nebylo pro ní. Vychutnávala si trápení sebe sama a jeho.*
*Věděl, že tím, že se pohnul jako první jí lehce rozhodil, přece jen oproti němu byla dominantnější, ale o to víc jej to začínalo bavit. Když se pak nadzvedla a znova na něj dosedla, jeho stisk na jejích bocích zesílil.* A co, když rozhodnu já. *Zavrněl a lehce se ušklíbl, načež mu v očích opět tajemně zablesklo. Když se pak na něm začala pomalu pohybovat, přidal k tomu i své pohyby, tak aby se nějak sladili těly, tiskl si jí k sobě, hladil její hebkou kůží a líbal její dokonalé rty. V tuhle chvíli opravdu nemyslel na nic, jen na to, co se dělo mezi nimi. Nechal se unášet touhou a chtíčem, jenž jej celého pohltil, jak už dlouho ne.* Neskončíš, potrestala bys i samu sebe a to přece nechceš, nebo ano? *Zašeptal ji u ucha, než se rty natiskl na její krk, do něhož jí po chvíli i kousl, ale tak, aby to přivolalo jen další vlnu rozkoše. Po chvíli však udělal něco, do zřejmě nečekala. Aniž by se nadála, odtáhl jí od sebe a rychle vstal i s ní, rty se přitiskl na ty její a zatímco jí líbal vyzdvihl si jí do náruče a donutil jí tak omotat si své nohy kolem jeho boků, zatímco jí teď on zády natisknul na sloupek za ní. Na nic nečekal a opět vklouzl do jejího nitra, přičemž se začal pomalu pohybovat.* A kdo rozhoduje teď, hm? *Zavrčel, pevně stiskl oběma rukama její pozadí a nasadil už rychlejší tempo přírazů, užívajíc si její slastné vzdechy mísícího s těmi jeho.*
Potrestala bych samu sebe, ale za trochu vidiny tvého trápení mi to stojí drahý. *zašeptala k němu s tím, že se nehanbila vidět ho, jak by toužil více a nemohl. V moment, kdy jeho zuby přejeli po jejím krku bylo to jako kdyby znovu rozpoutal další vlnu rozkoše. Neznala toho tolik, jak si myslela a Castor ji ukázal také nový směr, jenže v jednu chvíli jí postavil až byla překvapená a dívala se na něj nechápavě s tím, co se právě děje.* Cas... *Než stihla doříct jeho jméno, aby zjistila, co se děje najednou ji zvedl a ona se okamžitě ovinula okolo jeho těla aby nespadla. Neměla šanci rozhodovat nebo se zkoušet proti tomu bránit, jelikož ani nechtěla.* Nelíbilo se ti, když jsem dominovala? *optala se škodolibě, ale hned na to se prohla v zádech, když do ní vnikl znovu a cítila to teplo.* Ty.. ty rozhoduješ. *Rukou vjela do jeho vlasů zatím, co ho líbala na rtech a snažila se utišit sténání, ale bylo to marné. Když nasadil tempo a ovládl ji nebyla šance, aby nedala rozkoši průchod.* Nepřestávej prosím! *Měla dojem, že kdyby zpomalil, tak zešílí. Dostala se na hranici, kdy už potřebovala vyvrcholit, ale nemohla si to rozhodnout sama. Koukla mu dravě do očí a ráda by učinila cokoliv, ale tak dobře ji zaklínil mezi jeho tělem a sloupkem, že šance byla nulová.*
Líbilo a taky vím, že tobě se ta moc líbila ještě víc, ale nepadlo mě, co bys udělala, kdybych ti jí vzal a ty jsi se musela podřídit mě? *Tajemně se usmál a hleděl jí do očí, načež prudce přirazil, až lehce nadskočila v jeho náručí a pak znova a znova a sledoval jak jí přiváděl tím vším k šílenství.*Ano teď rozhoduju já a řekni mi, jak moc by ses zlobila, kdybych přestal? *Dobíral si jí a vracel jí to, co říkala ona jemu, zatímco ona prosila, aby nepřestával. Ani netušili, kde se to v něm vzalo, možná na něj teď měla vliv ona. Divoká a nespoutaná vlčice, co jej potkala v lese a naprosto jej dostala. I tak navzdory tomu, že bude mučit i sebe, nakonec své tempo přece jen schválně zpomalil. Teď jí měl v hrsti on a hodlal si to náležitě užít. Díval se jí do očí se stejnou dravostí, jako ona jemu, zatímco jí dál mučil pomalými pohyby.* K sakru s tebou vlčice. *Zavrčel, když už šílel i on a opět přidal na tempu. Bral si jí tvrdě a nespoutaně a sám pociťoval, že už se blíží jeho vrchol, který tak toužebně očekával. Přivlastnil si její rty a tiskl si jí k sobě, přičemž občas hlasitě zavzdychal, či zavrčel.*
*Nečekala to, když prudce přirazil a vnímala ho celého uvnitř sebe. Při každém přírazu se prohnula mírně v zádech.* Ach ano! *vyjekla nad tím, že se k ní choval jak on chtěl. Tohle potřebovala ačkoliv se i trochu zlobila, že převzal kontrolu. V jednu chvíli, ale uslyšela tu větu, která ji donutila pohlédnout mu do očí.* To bys neudělal vždyť bys trápil i sám...*zpomalil a v jejich očích se objevilo zoufalství z toho, jak ji dráždil.* Ca..Castore....*Neměla jak ho donutit k tomu, aby to vše urychlil, ale držel ji přímo před bodem vyvrcholení, kdy nehty zaryla hlouběji do jeho kůže. Nehodlala se mu omlouvat, když ji sám trápil takhle krutě.* Prosím... *Zavrčela už, než ucítila, že začal přirážet rychleji. Vzdychala nad tím dokud neucítila teplo rozlévající se v podbříšku. Nesvolila mu, aby se vymanil. Nohami si ho držela u sebe, aby vyvrcholil do ní. Věděla, že mnoho žen mělo obavy, ale ona ne. Nebála se ničeho a nehodlala přijít o tenhle požitek jen kvůli domněnkám navíc ani netušila zda jsou víly plodné, ale hádala, že ne. Tělo měla v křeči při vyvrcholení a zakousla se mu do ramene, ale ne nijak silně. Snažila se rozdýchat tohle šílenství rozkoše, které právě zažila. Když vše pominulo spokojeně ho políbila na krk a nadechla se jeho vůně.* Nenechal jsi mě. abych tě něco nového přiučila *Dlaň přiložila na jeho tvář a ještě mu věnovala polibek na rty, když rozdýchávala, co se právě stalo.*
*jen co jeho uši uslyšeli své jméno z jejích úst, jak žadonila, aby pokračoval rychleji, jeho úsměv se ještě více rozšířil. Užíval si to, po dlouhé době si to naplno užíval. Tu živočišnou touhu, ten chtíč, to, jak dokázal zcela vypnout a myslet, jen na spojení jejich dvou těl chvějících se v rozkoši a slasti. Na její tělo ve svých rukou, na polibky a vzdechy, které ji unikaly ze rtů pokaždé, když se v ní pohnul.* Hezky prosíš,. *Zavrněl jí do rtu, než nasadil opět své rychlé tempo. Přece jen už je nechtěl trápit. A když se kolem něj stáhla, jen spokojeně zavrněl, načež i on už měl těsně před vrcholem, ovšem když se chtěl odtáhnout, držela si jej u sebe nohami. Došlo mu, že to nemá dělat a může klidně pokračovat a proto se už nedržel a s dalším přírazem skutečně vyvrcholil uvnitř ni, načež mu z úst uniklo hlasité a vzrušené zavrčení. Opřel si čelo o její rameno a spokojeně vydychával, držíc si jí stále ve své náručí.* Třeba mě něco přiučíš na další procházce. *Pronesl po chvíli, když k ní zvedl hlavu a zadíval se jí do očí. Naklonil se a vtiskl jí polibek pod klíční kost, pak výše na krk až se setkal s jejími rty. Ještě chvíli takhle s ní stál, než jí pomalu postavil na zem a vyklouzl z ní. Držel si jí za boky u sebe a přemýšlel, co by měl v tuhle chvíli říct. Nakonec se jen sehnul a opřel si své čelo o to její.*
*Tohle vše bylo úžasné a sama byla překvapená tím, jak byla s Castorem naladěna na stejné vlně. Líbilo se jí, jak byl nevinný, ale dokázala v něm probudit tu touhu. Ten pocit, že chce víc a hlavně, že chce jí. Když se dostala na zem znovu v něm viděla tu nevinnou vílu, která je lehce zmatená a zároveň jí to těšilo. Opřel si o ní čelo a ona ho dlaní pohladila po tváři se spokojeným výdechem.* Mám to brát tak, že chceš další procházku v budoucnu? *optala se zvědavě s tím, že přeci jen mu splní vše. Představa, že tohle nebylo naposledy jí i uklidnila* Jsem ráda, že jsem narazila na tebe. Rozhodně asi nepříjemnější setkání v New Yorku *Nejspíš bude New York městem hříchů.* Ale příště... *pozvedla jeho tvář, aby se na ni koukal.* Vedu já jasné? To nebylo fér, co jsi ukázal *pozvedla prst výhružně, ale stále se u toho usmívala.* A také bych chtěla vidět jiné místa. *zašeptala mu s touhou, že tohle byl nejspíš jen začátek jejich setkání, jelikož projevuje stejný zájem se s ním setkat.*
Mám procházky rád a chodím na ně často, takže pokud se zase potkáme na nějaké společné, proč ne, budu rád. Občas se dobrá společnost hodí na to, aby člověk zapomněl i myslet. *Rozesmál se, než jí jemně pohladil po tváři.* To mě těší, že jsem mohl zpříjemnit tvůj začátek tvého života v New Yorku. Snad se ti tu bude líbit. *Uculil se spiklenecky a jemně ji políbil, když mu pak začala naoko hrozit, znova se rozesmál.* Vedeš? Vážně? No dobře, jak si tedy přeješ, ale uvidíme, jak dlouho ti to vydrží. *Mrknul a culil se jako neviňátko, užíval si ten pocit, kdy jí vzal tu možnost, být ve vedení a věděl, že pokud nějaké příště bude, udělá to zase , když to bude nejméně čekat.* Nevím zda bylo či nebylo fér, ale já s ti to užil a nepopřeš, že se ti to líbilo také. *Usmál se, než se lehce odtáhl, aby se sehnul a posbíral kousky jejich oblečení, načež jí podal to její.* Chceš s tím pomoct? *Dobíral si jí a uchechtával se u toho jako malý kluk, zatímco si natáhl boxerky. Pak jí opět k sobě přitáhl.* Kolem je dost hezkých míst, jen si vybrat vlčice. *Zašeptal tentokrát on a šibalsky se uculil.*
*Zrudla ve tváři, když se zmínil, že jeho vedení se jí stejně líbilo a nemohla to popřít. Měla pravdu, ale i tak nehodlala příště svolit, aby on se dostal do vedení.* Nevím zda příště se svázanýma rukama budeš schopný. *zašeptala mu u ucha svoji výhružku a následně si vzala oblečení od něj do kterého se nasoukala zpět* Já a pomoci? Nevím, kdo prvně potřeboval ukázat, jak se svléknout. *pozvedla obočí a pak se začala smát, když se ocitla v jeho náruči. Smích ji přešel, ale úsměv z jejich rtů nevyprchal. Dívala se na něj a začalo ji docházet, že je mu s ním příjemně a doufá, že jejich další setkání bude ve stejném duchu. Vytáhla svůj telefon, když mu ho předala, aby naťukal své číslo.* Nebudu tě přeci hledat po celém New Yorku ačkoliv musím uznat, že tvůj specifický parfém mi utkvěl v paměti *zašeptala laškovně zatím, co ho ještě provokativně líbla na krk.*
*Když však slyšel poznámku o svazování, zrudnul ve tváři i on, načež si nervózně prohrál vlasy.* Jen tak hypoteticky by mě zajímalo, čím bys mě svázala, nebo to si běžně na procházky bereš svazovací pomůcky? *Uculil a zrudnul znova, když řekla poznámku o svlékáni.* Nepotřeboval jsem nic ukázat, jen jsem si nebyl jistý, to víš, jsem občas ostýchavý, ze začátku. *Zazubil se a pokrčil přitom rameny, než ji pustil a opět se začal oblékat dál. Občas jí pozoroval a usmíval se, než k němu natáhla ruku s mobilem, který si vzal a naťukal k do něj svoje telefonní číslo. Pak ji mobil poslal zpátky a dopnul si kalhoty. * Stejně by mě zajímalo, zda bys mě tedy podle parfému našla. *Mrknul a sám jí políbil na rty, než si oblékl i mokré triko. A rozhlížel se po své bundě.* Musím ale přiznat, že takovou procházku jsem dlouho neměl. Pročistil jsem si hlavu pořádně. *Zasmál se a sledoval jí.*
Doposud jsem provaz sebou nenosila, ale na naší další procházku ho nezapomenu. *Napsala si i poznámku k jeho číslu ohledně svazování, když se k němu ohlédla a lehce se oklepala zimou tím, jak se vítr zvedl a hlavně adrenalin začal opadat* Našla bych tě v davu lidí snadno, ale je pravda, že v New Yorku by to bylo horší, ale kdo ví možná by se mi to povedlo nebo na tebe někde narazím. Jako vlkodlak mám vytříbený čich. *Schovala si telefon do kapsy a vzala si přehoz, který ji aspoň trochu zahřál.* Jsem ráda, že jsem splnila tvůj požadavek k dnešnímu dni pročistit si hlavu i mě se to podařilo díky tebe *Zvedla ruku, když ji přiložila na jeho šíji a pomalu nehty přejela.* Navíc znám i místa, kde ti naskakuje husí kůže *zašeptám mu rtů.* Možná bychom se mohli vrátit nebo zde prochladneme. Kde je vůbec Lynx? *Ani jsem si nevšimla kdy odběhla, ale na druhou stránku jenom dobře.*
Tak provaz jo, to abych si já na tebe taky něco vymyslel. *Zazubil se a sledoval jí. Když si pak všimnul, že ji otřásla zima, sebral svou bundu a přehodil jí přes její ramena.* Je sice taky trochu mokrá, ale snad tě trochu zahřeje. *Mrknul na ni* A věřím, že i v New Yorku bys mě nějak našla, máš přece vodítka, víš, že pracuji v galerii a mám rád přírodu, takže někde bychom se určitě potkali. Ale samozřejmě, teď máš moje číslo, takže to bude jednodušší asi takhle. A nemáš zač. *Usmál se na ni sladce, načež se začal rozhlížet.* Vráti se až půjdeme zpátky, myslím, že zmizela, když se to tady zvrtlo, ale to nevadí, aspoň nešmírovala. *Zavtipkoval a než se vůbec oba nadáli, z křoví se vynořila černá koule s rudýma očima a oba sledovala, snad jak kdyby se ptala, zda už skončili.*
*Překvapilo jí, že ji daroval bundu na zahřátí.* Bude zima tobě. *Pronesla mírně starostlivě, ale byla mu více než vděčná za trochu tepla.* Můžeš zkusit něco vymyslet, ale nevím, jak bys chtěl zkrotit vlka. Leda, že by sis.... *nedořekla to a okamžitě zrudla ve tváři, když si uvědomila, co málem vypustila z úst.* Nic... nic. *Raději se věnovala Lynx, která vykoukla.* Taky by jistě nechtěla být šmírovaná *Dloubla ho loktem do boku, když k ní zamířila. Jako vlk také věděla, že tohle způsobilo smíchání našich společných vůní, takže mohla být klidně trochu zmatená.* Umí lišky aportovat? *ohlédla se k němu a více na sebe natiskla jeho bundu se spokojeností, že ji má.*
To je v pohodě, kousek u lesa mám auto, mimochodem, pokud budeš chtít, můžu tě někde hodit, abys nešla v tom počasí pěšky, aspoň budeš v teple, co na to říkáš? *Optal se a pousmál se na ni, poslouchal jí a když se odmlčela zrovna v té důležité části, pozvedl obočí a zazubil se.* No to ne, pokračuj pěkně dál, to chci vědět, to mě zajímá. Jak jde zkrotit vlka, co bych musel udělat? *popošel k ní blíž, lehce naklonil hlavu na stranu a sledoval jí.* Z toho se nevykroutíš. *Uculil se a když zmínila Lynx, jen se usmál o to víc.* Myslím, že nám dopřála jen chvilku soukromí a sama byla ráda, že je volná a má ode mě pokoj. *Zasmál se, načež se sehnul a vzal malý klacík, který hodil o kus dál, Lynx se ihned rozběhl tím směrem.* Umí, a moc ráda. *Dodal ještě.*
Cestu autem neodmítnu ba naopak velice ráda se svezu. *Rozhodně to mohlo být mnohem příjemnější, než cestovat pěšky ani sama netušila, proč si ksakru nevzala své auto.* Vykroutím se z toho ladně, jako vždy. Nemáš představivost v tom jak zkrotit vlka? *Optala se a pozorovala Lynx, jak se rozběhla rychle za klackem, než se zhluboka nadechla.* Existují i jiné věci než jen svazování rukou. *Pohlédla mu do tváře než se na něj natiskla a zvědavě si ho prohlížela zda mu to dochází. Samotné se jí, ale rozbušilo prudce srdce jen při pomyšlení na ta slova, jak ponižující to je, ale zároven nějakým způsobem vzrušující.* Někteří používají biče, jiní klidně roubíky. *Jenže sama netušila, jak by na tyhle věci reagovala. Byla to jistá představa, ale stále jen představa.* Ale více se mi líbí varianta, jak ležíš svázaný a já tě trápím *šibalsky se usmála, než si ukradla od něj polibek.* Měli bychom se už vrátit přeci jen je chladno a nerada bych abys prochladl. *Měl na sobě jen tričko a vítr se uměl opřít do těla.* To bych pak musela místi procházky přijet s hrncem vývaru.
*Chvíli na ni jen koukal a přemýšlel, než to vzdal.* Abych řekl pravdu, tak skutečně netuším, jak se krotí vlci, ale ty mi to jistě ráda řekneš. *Zazubil se a když se natiskla k němu, jednou rukou ji objal kolem pasu a pozoroval ji s lehce nakloněnou hlavou na stranu, načež jí dál poslouchal až jeho tváře zrudly.* Ehm takže biče a jiné věci? To zní zajímavě, rád bych o tom slyšel víc, když už jsi to nakousla. *Zašeptal a lehce se k ni sehnul, přičemž se svými rty otřel o ty její.* Uvidíme, kdo bude svázaný a kdo koho bude trápit. *Zapřel sladce, než se odtáhl a mrknul na ni.* Tak pojďme k autu a do tepla. *Pronesl načež zapískal a v tu ránu k němu přiběhla i Lynx, která si spokojeně v tlamičce nesla ukořistěnou veverku.* Hm, takže svačinku už doma nedostaneš. *Zasmál se, než se podíval na Caitlin.* A neboj se, nenastydnu, něco už vydržím. *Uculil se, než nakonec oba vyšli k autu.*
Nechtěj po mě, abych ti to vysvětlovala *zrudla ve tváři a vůbec netušila, co mu na to má říct.* Tak tedy... *Zhluboka se nadechla, ale naštěstí zavelel jít k autu. Cesta nebyla naštěstí dlouha a do chvilky spatřila odstavený vůz na krajnici. Pozorovala sem tam Lynx, jak si spokojeně nesla veverku a nakonec ji u auta snědla. Cait si mezitím sundala bundu, aby jí podala Castorovi.* Děkuji. *Pronesla s tím, že nyní nebude potřeba.* Budu tě navigovat ke mě domů. *Neměla potřebu pro dnešek kamkoliv jinam a než se potácet po městě v mokrém oblečení raději by uvítala horkou koupel a odpočinek. Navíc stále zde byl ten problém ohledně smečky musela, co nejdříve najít najít alfu, než se dostane do problémů. Zabořila své unavené tělo do sedačky, když si spokojeně vzdechla nad teplem. Řekla mu adresu a ve zpětném zrcátku pozorovala Lynx, jak už odpočívala na sedačce. Náhle ji došlo, že se bude muset vrátit myšlenkami zpět do reality, ale něco jí říkalo, že s Castorem se nevidí naposledy.*
*Poslouchal jí a když nakonec svou větu nedořekla, jen se pousmál.* /Však já to z tebe dostanu./ *Problesklo mu hlavou, když se vydali k autu. U něj si vzal svou bundu a hodil jí na zadní sedadlo, kde se uvelebila i Lynx, spokojená a s plným bříškem zavřela oči. Otevřel jí dveře a když se posadila, zavřel za ní a sám se posadil na místo řidiče. Zapnul vyhřívání sedadel a nastartoval.* Dobře tak naviguj, mezitím mi ale dopovíš, co jsi nedořekla, jinak tě domů nepustím. *Zazubil se na ni sladce a konečně vyjeli směrem k městu, když už věděl adresu, tak trochu věděl kudy kam. * A co máš dál v plánu, myslím budeš hledat místní smečku nebo jsi spíš samotář? Tak trochu nevím, jak to funguje u vlkodlaků. Zda musíte či nemusíte být ve smečkách. *Optal se, jelikož o vlcích toho moc nevěděl, chtěl alespoň něco zjistit.*
*Chvilku si myslela, že jejich cesta bude spíše v tichu, ale položil otázku zatím, co se soustředil na řízení.* Musím, co nejdříve najít Alfu... Nelze být samotářem. *Koukla se z okna na míjející krajinu a následně zpět na něj s úsměvem.* Mezi vlkodlaky je nastolené pravidlo, že nemůžeš být samotářem v rajonu smečky. Nehledě na to, že ve většině případů to pak znamená smrt. Každý musí být ve smečce, i když bych se nejraději všech těchto povinností zbavila, ale to bych musela žít na kraji lesa o samotě. Nesouhlasím moc s těmi pravidly, ale lepší být ve smečce než mrtvá. *Nebrala to na lehkou váhu, ale na druhou stránku to odvykládala s lehkostí* Hádám, že být vílou není také jednoduché... *Slyšela o dvorech a něco málo o vílách věděla.* Mnohokrát jsem slyšela, jak jsou víly zákeřné a kruté, ale očividně není vše, jak je psáno *Castor byl nyní v jejich očích vše jen ne špatný.* Tady doleva *Ukázala na ulici.* Sehnat dům v New Yorku není tak snadné, jak se zdá, takže zatím bydlím v apartmánu *odvětila, když její adresa byl ve své podstatě čtyřhvězdičkový hotel.* Na druhou stránku je hezké, že mám každé ráno teplou snídani *zavtipkovala. Nechtěla žádný byt, když se měla usadit tak do rodinného domu.*
*Castor dál řídil a poslouchal jí.* Aha, tak to tedy je, já měl právě za to, že to není nutné mít smečku nebo v ní být, že to jde i takhle, ale pokud to znamená konečnou, pak bude opravdu lepší, když je vyhledáš. *Pousmál se na ni, než se opět věnoval řízení.* Pokud jde o nás víly, tak to taky není žádná sláva. To že víly jsou kruté a zákeřné je pravda, množí se vyžívají v intrikách a všech těch věcech. Dokonce i některé dvory jdou proti sobě, ale do takových věcí se já nestarám. Můj život je tady a nic víc mě nezajímá. *Pronesl a jel podle jejich instrukcí, které mu dávala, když už pak nějak věděl kudy kam. Po chvíli pak zastavil u krajnice před hotelem.* Tak to teplé jídlo bez práce je asi někdy dobré ne. *Uculil se.* Sehnat dům, jo to je těžké ono i byt je někdy sehnat, naštěstí já měl štěstí a našel jsem si loftový byt s terasou s nádherným výhledem na město. *Zazubil se a natočil se k ni.* Mimochodem pořád mi dlužíš odpověď na mou otázku. *Pohlédl jí do očí.*
Takže ani víly a ani vlkodlaci to nemají snadné *Koukla na vchod do hotelu, ale z vyhřátého auta se jí moc nechtělo. Navíc v pokoji byla sama zde mohla být s ním a povídat si.* Najala jsem si realitního agenta, aby mi něco sehnal, kdo ví třeba budeme sousedi, i když já raději rodinný dům. Zatím není kam spěchat. *Měla tolik peněz, že nebylo možné je ani utratit a navíc už měla nějaké investice, které ji vydělávají zpětně.* Nevím o jaké odpovědi mluvíš *Nahla se, aby ho políbila na rty a otevřela si dveře od auta s tím, že se ladně vyhne tomuhle tématu.* Děkuji za dnešní den. *poslala mu ještě vzdušný polibek.*
Myslím, že nikdo to nemá lehké, ať jsme kdokoliv. *Pousmál se a celou dobu jí sledoval. Přemýšlel o celém dnešním setkání, o tom co se stalo v lese a věřil, že se opět setkají, přece jen, to co se mezi nimi odehrálo byl naprostý výbuch, který nezažil už velmi dlouho.* Budu ti držet palce, aby ti našel něco, kde budeš spokojená. *Už jí chtěl odpovědět na její další věc, ale umlčela jej polibkem. Když pak chtěla vystoupit, chytil jí za pás a stáhl zpátky k sobě.* Nikam. Řekl jsem ti, že bez odpovědi te domů nepustím. *Ušklíbl se a políbil jí.* Takže? *Pozvedl obočí a sledoval jí, čekajíc na odpověď.*
*Castor byl rád, že jej Remi nakonec vytáhl s ním na cesty. Přece jen v posledních dnech toho na něj bylo dost. Docházely mu nápady na malování a chystaly se výstavy, proto se mu hodilo na chvíli vypnout a bavit se. Hned po příletu si Castor v letištní půjčovně půjčil auto, do kterého naskládali věci a mohli se tak dál pohybovat po městě. Nakonec ses Remim vydal na koncert Triss, čarodějky, kterou potkal už tehdy v parku. Postával s férem po koncertě ve frontě k VIP sekci a jen se smíchem pozoroval jeho nadšení a dobrou náladu. Na sobě měl šedé kalhoty, černé triko s dlouhým rukávem a v ruce držel hnědou koženou bundu.* Hele určitě s námi někde půjde, přece jen si bude chtít taky oddechnout a pobavit se ne, takže se těším a dost. Jen mě trochu děsíš v tom tvém, bude rachot, raději se neptám, co všechno máš v plánu. *Smál se a měl radost z jeho nadšení. A navíc Remiho nálada byla nakažlivá, což Castor poznával na vlastní kůži a užíval si to.* Koncert byl skvělý, naprosto boží ta holka má sakra talent, to se musí nechat. Užil jsem si ho parádně, to teda. *Odpověděl mu a culil se dál. Když se pak skutečně fronta hnula, po chvíli se dostali na řadu a když ochranka zkontrolovala, že tam skutečna patří, pustila je dovnitř.*
*Ještě se pořádně nestačila zastavit. Naštěstí V.I.P. lístky byly drahé a taky limitované, aby si ona i Zacharie mohli po koncertě oddechnout. Tváře měla po koncertě stále ještě zrudlé námahou a hlas se jí trochu chvěl, jak dostal zápřah, oči se jí však šťastně leskly, když objímala fanoušky, kteří sem sice mířili především kvůli Zachovi, ale užili si i ji. Byl to přímo doping pro ni samotnou. Čím byla známější, tím víc si cenila vlastní anonymity a soukromí, na druhou stranu tahle euforie, energie davu a souznění na koncertě byly něco, co ji nabíjelo a naplňovalo touhou pokračovat. Zacharie se možná zmýlil, když ji tenkrát po pekle přiměl se držet mimo kamery, třeba by jí přesně toto pomohlo více než cokoliv. A nebo měl pravdu a ona by se na té pozornosti a "dopingu" stala závislou, kdyby před kamery a na pódium vlezla moc brzy? Stále se trochu třásla vzrušením z celého koncertu, ale taky mírným vyčerpáním. Ráda by si alespoň na chvilku sedla, napila se něčeho chlazeného a užila si nějaké klidné zábavy. Přímo cítila, jak má pod oblečením vlhkou pokožku a pramínky vlasů se jí lepí ke krku a tváři, když ji objímala další teplá ruka a ona se usmála do objektivu a dala podpis. Natáhne se pro sklenku vody v pauze a ovine se rukou. Bylo jí horko. Její tvář se rozzáří o to víc, když se do jejího zorného pole dostanou poslední návštěvníci této zóny a ona v nich pozná své známé. Rychle zaletí pohledem k Zachariemu a pak se k nim vrátí a s veselým smíchem udělá rukou kudrlinku a ukloní se, jakoby říkala " prosím, tady mě máte."* Ráda vás vidím, nečekala jsem, že tu budou nějaké známé tváře. *Pozdraví je a udělá pár krůčků jejich směrem.* Jak jste se bavili? Kde se tu vůbec berete?
Ale ježiši neboj se, slibuju že už se nebude opakovat ten nafukovací...no víš. *Zvolil to nedoříkávat, jelikož byli kolem lidé.* Ale počítej s tím, že se nechám unést, protože já se prostě bavím!! jsem nadšený a těším se, protože tohle bude super. Navíc ten dárek, tyjo, myslíš, že se jí bude líbit? Poole mě to je přesně něco, co k ní jde, ale i tak, trošku jsem nervózní. *Zamumlal potom. Když je konečně pustili dovnitř, tak se Remi zazubil na všechny okolo, pak už svůj pohled upřel k Triss.* Triiiiss!! *Vypískl, načež rozpažil ruce, nabízejíc jí objetí. Pokud jej objala, nazpět, pevně ji sevřela spokojeně si zamručel, pokud ne, pak se jen usmál a podívals e na Case. *No, tak nějak jsem se měl cestu ohledně spolupráce s Yamahou, podepsal jsem tu smlouvu a teď už budu mít po USA další pobočky. Momentálně se můj krámek jmenuje String Theory a bude ještě jeden na Manhattanu, pak he Washiingtonu, Los Angeles a ještě pár městech. No jsem nadšený!! Ale tak, jelikož se to sešlo, že jsme tak nějak tu, tak jsme tě jeli navštívit aaa možná nabídnout jestli by jsi s námi až tu skončíš někam nezašla, odpočinout si a tak, zvu! *Zvolal s úsměvem.*
Hele pokud už nebude žádné nafukovací, ty víš co, tak je mi to celkem jedno. *Zazubil se při vzpomínce, když byl s ním a Chiarou u vody.* Už tě nějakou tu dobu znám a vím jaký jsi, takže ano už když jsem souhlasil s touhle cestou jsem počítal, že to nebude žádná nuda ale pořádná jízda v tvém podání, takže se neboj. *Mrknul a když Remi zmínil dárek pro Triss, jen se usmál.* Má ráda hudbu, sám jsi říkal, že u tebe nakupovala, takže is myslím, že až uvidí tvůj dárek, bude neskonale nadšená, není se proto čeho bát kámo. *Pronesl s úsměvem a když se dostali konečně dovnitř, rozhlédl se a sledoval, co všechno a hlavně všichni byli kolem, než uslyšel Remiho zakřičel dívčino jméno a pak i jmenovanou, jak k nim mířila.* Zdravím a také tě rád vidím. *Usmál se na čarodějku mile. Neznal se s ní tak moc dobře, proto se nevrhl do objímání jako jeho kamarád, navíc netušil, zda by to bylo vhodné a proto jen na pozdrav pokýval hlavou a mávl rukou.* Já jsem se přidal k Remimu, nechtělo se mu jet samotnému, tak mě prosil, abych jel s ním. A bavil jsem se skvěle, opravdu se mi to líbilo. Jsi dobrá, moc dobrá. *Pochválil Triss a uculil se sladce, než se podíval na Remiho.* Zveš? To je mi novinka, ale jo má pravdu, bude fajn, když se k nám přidáš, bude to zábava. *Jeho pohled opět padl na dívku vedle nich.*
*Nechá se se smíchem obejmout a mávne Castorovi. Pravda, neznali se tak dobře a ještě se nepoznali v nejlepší chvíli, na to, aby se nyní objímali.* Ooo můj bože, to je úžasný! Gratuluji! No vidíš, jaký máš úspěch! To je skvělá zpráva! *Měla radost z cizích úspěchů, vždy pro to byla zvláštně zapálená, aby kdokoliv okolo ní byl v dobré náladě, cítil se s ní dobře...nebo vlastně měla radost z toho, že oni mají radost, ať s tím byla asociována či nikoliv.* Jasně, ráda s vámi někam zajdu, jen se budu muset stavit na hotelu pro věci. Myslíte, že se můžeme sejít tam? Ještě je třeba to tu zabalit...ale věřím, že do hodinky tam být zvládnu, jestli vám nevadí na mě počkat? *Hold musela první uzavřít dnešní povinnosti, snad to pochopí a neurazí je to...*
Pfff, já ti dám novinka. Jo, jo zvu vás! Kamkoliv a na cokoliv budete chtít, mám chut utrácet a taky že to dneska udělám! *Pronesl Remi jako kdyby sděloval nějaký veleplán a ještě u toho nasadil hrdý výraz.* Bude zábava, bude ještě větší, tohle je teprve druhý den, co tu jsme, i cestou zpátky chci něco projet, takže se na to těším taky, ty nikam nespěcháš, nebo jo? *Zeptal se Case, přeci jen, ještě nevěděl, jak to má s prací, bylo možné že mu to říkal, ale Remi měl občas děravou hlavu. Pak už se otočil na Triss a uculil se jako měsíček na hnoji.* To je uplně v pořádku, chápu to, hele, noc je dlouhá, takže asi tak. A ano, jen nám řekni, kde se máme sejít, kde tě čekat a my tam budeme, ready steady a asi tam bychom domysleli, co dál? Vyhovuje to tak? *Zazubil se.* Teď ale, můžu požádat paní zpěvačku o fotku? *Zavrněl Remi spokojeně a vytáhl mobil. Pokud mu na to kývla, přizval i Case, jednou rukou objal Triss jemně kolem pasu, počkal, až se všichni usmějí do kamery a blýskl.*
No jasně novinka. *Dobíral si fér kamaráda, než ho pak přátelsky poplácal po rameni. A pak je jen oba sledoval a s úsměvem poslouchal. Na Triss bylo vidět, že z Remiho má radost, což měl i Castor. Jejich kamarád si plnil sen, posouval se výš a on mu to přál a držel palce, aby se mu dařilo.* Ne já nikam nespěchám, dostal jsem volného času, kolik jen budu potřebovat, takže pokud nikdo nikam nespěchá, tak si myslím, že si to užijeme dostatečně. *Mrknul na Remiho a pak pohlédl na Triss.* Jasně, někde tě počkáme, takže žádný spěch, noc je ještě mladá. Nám to určitě vadit nebude. *Usmál se na ni sladce a když Remi začal a s tím, že chce fotku, jen pobaveně zavrtěl hlavou a sám se postavil k Triss na druhou stranu a i on jí lehce objal kolem pasu, zatímco se culil do kamery a čekal, až fér udělá pár fotek. Když pak skončili, lehce se odtáhl a prohrábl si vlasy.* Takže tedy jak to bude? Máš nějaké místo, kde tě máme počkat, nebo něco máme najít my a dáme ti vědět? *Optal se Triss*
Jasně, tak to naprosto vyhovuje! *Potvrdí plán vesele a rozhlédne se po nějakém papírku, aby jim napsala adresu, nakonec je ale požádána o fotku a tu samozžejmě neodmítne.* Jo, jasný! *Nechá se vzít kolem pasu oběmi féry a věnuje displayi šťastný úsměv a ona si vydechne.* Uf, jestli máte tipy, klidně tam můžeme zajít, ale já se tu moc nevyznám, pro mě osobně by asi bylo nejlepší, kdybyste mě mohli vyzvednout v hotelu? Pokud by to šlo? *Na oba se podívá a dle potvrzení si vyžádá Remiho mobil, aby mu tam naklikala adresu hotelu, o níž se ujistí na svém telefonu, a pro jistotu i kontakt, kdyby jej neměl, nebo se jen ujistí ohledně kontaktu, kdyby jim víc vyhovovalo, aby sama někam dorazila. Posléze se s nimi ale pomalu rozloučí, aby to zde, co nejrychleji uzavřela a sejde se s nimi něco málo po hodince na smluveném místě.* Tak kam teď? Potřebuji ještě něco?
*Remi i Castor už tam čekali. Remi akorát vyměnil svou košili za černou a rozpustil si vlasy a v rukou svíral onen dárek pro Triss. Stáli ale u Casova auta, takže uložit jej na později by nebyl problém.* Neee, já myslím, že nepotřebuješ nic, a my tě svezeme. Chtěl jsem se jít někam vykoupat, mají tu prý kousek lesní jezero, je tam i plážička a tam nějaké bary a tak, vypadá to ale celkem klidně, co na to vy? A prý je tam dneska i večer karaoke!! *Vypískl, než se ale otočil k Triss.* Každopádně, něco pro tebe mám, tak nějak jako díky za ten obchod. Ono je to tak nějak z části i díky tobě, že jsi na to narazila a nakoupila tam, jinak by si mě asi nevšimli ještě hodně dlouho. No a jelikož nejenom že ty kytary opravuji a udržuji a prodávám, ale občas i nějaké upravím. Takže tohle je taková malá pozornost pro tebe. *Zavrněl fér spokojeně a dal před sebe konečně ten skvost, jež pro nii měl. Jednalo se o fialovou kytaru s drobnými, květinovými ornamenty.* Snad bude sloužit dobře. *Natáhl Remi ruku s nástrojem a letmo se podíval na Castora s úsměvem na rtech, jako kdyby mu snad říkal: hele, to je něco! Bude se jí líbit! Jsem nadšenej jako děcko!!*
*I Castor se převlékl. Místo černého trika si vzal bílou košili a bundu nechal taky v autě, přece jen už bylo teplo a podle toho, co plánoval Remi, to vypadalo, že teplo ještě bude. Zrovna se opíral o dveře na straně řidiče,, když k nim došla i Triss, na kterou se usmál, pak jen kouknul na svého kamaráda a když zmínil karaoke, jen protočil očima a uchechtl se.* Tak to zapomeň, že budu zpívat. Já to ani neumím. *Zazubil se.* A pokud jde o místo, kam půjdeme, tak zní skvěle. *Mrknul na féra a pak už jen sledoval, jak Remi předával čarodějce dárek, který jí vyrobil. Cas už jí viděl ještě před odletem a moc se mu líbila. Celou dobu ujišťoval Remiho, že se jí bude líbil a jak by také ne. Byla to dokonalá práce. Proto, když se na něj fér s nadšeným úsměvem podíval, uculil se taky. *
Koupat se? To bych si asi spíš měla zajít pro plavky, ne? *Zeptá se trochu zmateně. Ona jediná zůstala v tom v čem byla, protože nechtěla zdržovat, když už na ni chlapci čekali.* Dneska zpíváte vy, mě už jste slyšeli! *Zasměje se ještě k tomuto a potom se rozzáří a zrudne.* Jeeee to jsi nemusel! Ale je nádherná! *Skoro až vypískne radostí a lehounce mu ruku odstrčí z cesty i s kytarou, aby jej mohla pevně obejmout a až poté, co se odtáhla si kytaru převzala a zadrnkala pár tónu a udělala zpatra improvizačně děkovný cover na "Hodně štěstí zdraví". Nestálo to zas tak za moc, nepromyslela text a bylo to jen pár slov, ale na rtech jí hrál úsměv. Skočila pohledem na Castora a zatváří se zhrozeně.* Vždyť já si nezabalila plavky. No nic...tak to bude koupání v oblečení. *Zasměje se.* Tak jedeme, odvezte mě na váš koncert.
Ale neee, hele jestli chceš plavky, skoč si pro ně, a nebo tam nějaké koupíme, nu což? A nebo ti půjčím triko, mám jich zabalených dost. *Navrhl Remi s úšklebkem. Když řekla, že dneska je zpěv na nich, vykulil oči.* Nooo, já beru, ale nevím, jak tady pán? Ale jooo, ten taky, že jo Casii? *Zazubil se a plácl kamaráda po zádech.* Není zač, jsem rád, že se líbí, nechal jsme se vést nějak intuicí. *Zavrněl, a jak jej objala, věnoval jí i on objetí ihned nazpět. Jakmile pak zmínil, a že se bude koupat v oblečení, tak se uculil.* No tak vyřešeno, my tam v něm vlezeme taky, aby jsi v tom nebyla sama, mio caro. *Pronesl. Pak už mrkl na Case.* Můžeme? *zazubil se na něj, a sám otevřel Triss dveře, aby mohla nasednout.* Víš kudy, nebo chceme navigaci? *Optal se ještě féra.*
*Fér postával u auta, opřený o dveře řidiče a sledoval, jak si Triss převzala dárek, především její reakce. Předpovídal dobře, že se jí bude líbit a měl pravdu. Než se pak do objímali, tak Castor mezitím zjistil, kde se ono místo, kam mají jet, nacházelo. Tudíž už nic nebránilo tomu, aby se tam vydali. Ovšem, když uslyšel, že Triss zpívat nebude a jen on a Remi, jen se ošil.* Tak to ne, hlavní hvězda bude zpívat taky, jinak do toho nejdu, jak už jsem řekl, já a zpěv, to opravdu nejde k sobě. *Uchechtl se.* A pokud jde o plavání, tak i v těch věcech to jde, přinejhorším spodní prádlo to jistí. *Pokrčil rameny a když už byli všichni připravení, nasedli do auta. Castor čekal až budou sedět všichni a když se tak stalo, pohlédl na Remiho sedícího vedle sebe.* Navigaci nepotřebuju, už jsem zběžně kouknul, kde to je a není to těžké najít a dokonce to není ani daleko. *Mrknul a hned na to nastartoval a vyjel. Cesta netrvala dlouho. Než by se kdo z nic nadál, tak auto už parkovalo na parkovišti.* A jsme tady vážení, zábava může začít. *Uculil se fér a jako první vystoupil z auta.*
Uvidíme, pokud půjdeš sólo zvážím to. *Rozpustile vyplázne jazyk, načež se vyřeší záležitost s koupáním a Triss se usadí vzadu za oběma féry a připásá se. Trochu se předklání dopředu, aby viděla pohodlně na cestu a zlahka se přidržovala jejich sedadel.* Výborně, tak jdeme na nějaký drink na rozjezd, ne? *Nadhodí a protože jsou na pláži, tak čistá whikey nezní jako plán...narozdíl od Cuba libre, nebo toho drinku, který obsahuje whiskey! Boulevardier se tak stal Trissinou volbou a ona sledovala, jak slévají dohromady whiskey, Campari a sladký vermut. Kostky ledu přímo křičely "osvěžení", nicméně počkala, až si drinky dají také muži, kteří ji s sebou vytáhli ven. Pak zvedne skleničku.* Na skvělý večer a dobrou volbu písně u karaoke. *Zazubí se a pokyne sklenkou, aby si mohli přiťuknout.*
Ale kuš, jen ticho, budeš zpívat, budeme oba, netrhej partu. *Vyplázl na Castora Remi jazyk. Když pronesl, že nepotřebuje navigovat, už připravený mobil nakonec uklidil do kapsy, načež se posadil na sedadlo a připásal se.* No já jdu sólo určitě! Těším se na to!! *zasmál se a rozhodil rukama. Když pak dojeli na pláž, tak vyrazil společně se dvojicí.* Jo, dáme si!! Já chci sex on the beach!! *Zasmál se, a když před i něj přistála objednávka, i on zvedl sklenku.* Tak napít, ale neopít a valíme se koupat! Ta voda vypadá dost dobře, myslím, že ji po dnešku dost uvítáme, všichni! *Zavískl Remi vesele a podíval se po obouch přátelích.*
*Castor jen protočil očima a rozesmál se.* No když jinak nedáš, tak jo, budu zpívat, protože jak tě znám, ty bys mě k tomu nějakým způsobem stejně donutil. *Uchechtl se a podíval se na Triss.* Jestli zazpíváš i ty, tak to dám sólo. *Teď na oplátku vyplázl jazyk on na ni. když pak konečně došli k baru, objednal si Caipirinhu a jen co jí před něj barman postavil, sám jí zvedl a uculil se.* Jo napít a koupat se, jen vás prosím, netopit jo.* Ušklíbl se ještě na oba, načež se napil ze svého drinku.* A když už je řeč o koupání? Takže jak v oblečení nebo spodním prádle? *Optal se zvědavě.* Já jen, zda mám jít pro něco do auta tady pro Triss. *Mrknul.*
Doufám, že ne i doslovně. *Zasměje se Triss a sama si odkašle po perverzním vtipu a pak si povzdechne nad Casem, kterému nedala ještě odpověď.* Fajn všichni zpíváme sólo. *Uculí se nakonec a zamyslí se nad dotazem.* Co první zazpívat a pak se jít koupat? Ať si na to mokré prádlo neoblékám hned to upnuté oblečení. *Jako sluníčko se zhoupne na patách a nevinně zamrká se štěněcím pohledem na oba féry.*
Si piš, že bych tě donutil. Ale neboj se, však jo, jak řekla Triss, všichni zazpíváme. *Zasmál se Remi a mrkl na ně. Pak se zadíval na Triss a mikl obočím.* Tak proč by ne doslovně, třeba tu někoho ještě čapnu, ale i když ne, to si nechám na doma. *Zavtipkoval.* No hele asi jak chceš, mně by nevadilo jít ani nahej. Možná že tak půjdu. *Zasmál se poblázněně Remi na Case i Triss. Nad jejím návrhem se zamyslel a pak pokýval souhlasně hlavou.* Myslím, že to je asi dobrý nápad. No, tak kdo půjde první? *Zazubil se, když se podíval směrem k malému podijku nedaleko od nich a lidí kolem. Když se pak začal moderátor večera ptát, kdo půjde další, tak Remi hned ukázal na svého kamaráda.* Tady Castor!!!!! *Zaječel vesele tak, že jej museli slyšet uplně všichni.*
Tak doma jo? Ale nepovídej a někdo konkrétní? Nebo náhodná známost? *Uculil se šibalsky Castor a na féra ještě mrknul. Rád si ho dobíral, když se naskytla nějaká příležitost a že mu jích dával dost.* Když chceš jít nahej, tak jdi, já jdu ve spodkách, tak odvážný zase nejsem. *Zasmál se a napil se svého drinku., načež se na Triss jen usmál.* A dobrý nápad máš, asi bych to peklo měl raději za sebou a šel do toho menšího zla, což je voda, já bych byl schopný se z toho stresu, že mám zpívat ještě utopit. *Uchechtl se a znova se napil, skoro mu však zaskočilo, když Remi zařval jeho jméno.* Pomátl ses? První? Na to zapomeň. *Zamručel, ale když se na něj začali všichni dívat a dokonce i moderátor, který jej jménem zavolal, tiše si povzdech a na Remiho se zamračil.* Tohle ti vrátím, věř mi. *Vyplázl na něj jazyk, ještě jednou se napil a vydal se k pódiu, kde se s moderátorem domlouval, co vlastně bude zpívat.*
Eeee neeeeeee.... Zůstaneme všichni aspoň minimálně oblečení...prosím. *Zakryje si obličej rukama poté, co se nadhodí chvíli předtím téma náhodné známosti a hned na to nahého koupání.* Tolik odvahy taky nemám. *Dodá vzápětí.* /A taky bych se vůči Gideonovi cítila špatně./ *Dodá si v myšlenkách impulzivně, aniž se nad tím pozastavuje. V tento moment jí už myšlenky utíkaly dál a to ke karaoke.* Tohle není peklo, tohle je fajn. *Uculí se Triss a být tu někdo, kdo VÍ, že byla v pekle, asi by se na tento její shovívavý výrok doprovázený mrknutím díval jinak. Kór kdyby věděl všechna trápení, která absolvovala a stále absolvuje od návratu odtud. Vlastně se některé předchozí problémy pouze změnily v horší, nebo přešly, aby je nahradily jiné...stejně jako po pekle se posralo dost věcí. Noční můry zřejmě byly její prokletí už navždy? Nebo možná jen na neurčité množství času.* Běž, to zvládneš, Casi. *Zazubí se a féra zlehka poplácá v povzbudivém gestu po zádech a když odejde, tak se nakloní k Remimu.* Tohle bylo podlé, asi si na tebe začnu dávat pozor. *Pak se zazubí a pokud se setká s pohledem víly na pódiu, ukáže mu zkřížené prsty pro štěstí a gestem naznačí nádech, výdech a přidá s úsměvem palce nahoru v němém vyslovení "to dáš!"*
*Remi se zaculil.* Známost, řekněme. No a když mluvíme o těch známostech, myslím, že jsem pár dní zpět potkal tvého kamaráda, alespoň tak to vypadalo, uhm, Nate se jmenoval? Jo!! Nate!! Viděla jsme vás na fotkách a tak!! *Uculil se fér na Triss.* Pff, prý menší zlo, bude to zábava, jako v NY, uvidíš! *Mrkl na féra.* No a dobře, jak si přejete, oblečený zůstanu. *Zavrněl nakonec a sledoval Castora na podiu. Ještě mu ukázal zdvižené palce a zvolal *tozvládneš brácho!! *a pak se otočil k Triss.* Na mě? A pozor, ale neboj se, vždyť já jsem bezpečnost a schovívavost sama, co tě nemá. *Pronesl, načež se poplácal pyšně po hrudi. Pak se ale zasmál jak nad svým gestem, tak i jeho a jejím výrokem.* Podlý jsem jen na ty, co si to zaslouží. *Upřesnil s úšklebkem, než se zadíval k podiu a čekal, jak to Casovi půjde.*
Známost? Tak o tom mi ještě povyprávíš, to chci slyšet. *Zasmál se Castor dřív než odešel na podium. Domlouval se na písní a ještě než něco vybral, na oba kouknul a když viděl, jejich podporu, jen se uculil.* /No asi není cesty zpět Casi, tak do toho, hlavně se neztrapni./ *Prolétl mu hlásek v hlavě. Nakonec vybral jeden song, který měl rád a občas si jej prozpěvoval, když řídil. Kývl na moderátora a vzal si mikrofon, hledíc před sebe na televizi, kde se pak měl promítat teext songu. Ten, který si vybral nesl název All That Really Matters od Illenium. Nadechl se a když se rozezněly první tony, snažil se uklidnit, pak už začal zpívat.* Learnin' how to live when there's no one around. It's like learnin' how to feel when the drugs run out. You can see my scars 'cause I'm wearin' 'em proud. Even with my broken parts, I feel better now. If I could crawl in the mind. And give any advice to my younger self. *Zpíval a culil se, když se na něj culili i ti dva.* Find somethin' you can hold on to. Find someone who'll be there for you. 'Cause that's all that really matters in the end. Find somewhere you can come home to. Find someone that'll die for you. 'Cause that's all that really matters in the end. It's love, love, love… *Pokračoval ještě refrénem a pak dál až konečně dozpíval.*
Uhhh... *Triss se zarazí, protože zvažuje, které fotky to viděl. Zda měl na mysli, ty, kdy hráli vztah, nebo nějaké z interview a natáčení.* Jo, Nate...Ehm...nechodíme spolu. *Vyhrkne, pokud nepostřehl i informaci o jejich "rozchodu". Prozatím je ale téma u konce, protože je přeruší dotlačení Castora na pódium - a řešení koupání v nebo bez kousku prádla. Čarodějka si Castorův hlas naprosto užívala a pohupovala se do rytmu písně, kterou příliš neznala, snad jen v rádiu ji už zaslechla. Když se moderátor podruhé ptal, tak tentokrát zvolala Remiho jméno a s nevinným výrazem zvedla jeho ruku pomocí telekineze, zatímco na něj ukázala. Poslala mu ještě vzdušný polibek po ruce a nechala i jeho odkráčet na pódium, věnujíc mu obdobnou podporu a popíjejíc svůj drink. Ona sama měla v plánu zazpívat Losing my religion, což byla poměrně pěkná píseň, která ji náhodou napadla...po delší době.*
*když Castor zpíval, tak se na něj spokojeně, snad i pyšně culil. Byl rád, že se fér uvolnil a zvládal to, jak jen to šlo.* Jo, jo to já vím, že ne, kamarádi myslím, už jsem proběhl net, ale možná mám mylné informace. *Zasmál se zlehka, když Triss vychrlila že spolu určitě nechodí. Když pak zvedla jeho ruku, tak se na ni překvapeně podíval.* Hmmm, i ty jedna. *Vyplázl na ní jazyk. Jakmile odcházel Cas z podia a míjeli se, tak se na něj jen zlehka uculil.* Byl jsi dobrej brácho! A teď drž palce mě! *Mrkl na něj. Jakmile došel, tak hned nadiktoval, co si v hlavě vymyslel. Byla to jedna italská píseň, kterou on sám rád hrál na kytaru a už několikrát se mu stalo, že se u ní při jeho vystoupeních v parku sem tam rozplakal. I jeho dojímala, no byla ve skutečnosti moc hezká. Počkal, až tedy začne hrát a začal zpívat první tóny písně Duemi La Minuta. Měl ji rád, jak by také ne. Z těch pomalejších byla jeho a Chii oblíbená, pravda byla, že to byla právě Chiara, kdo jej k ní přivedl. Do svého vystoupení dal pak vše, co mohl. Když pak dozpíval a hrdě sklidil potlesk, jen si setřel imaginární slzičku a poklonil se. Pak sešel z podia a nechal Triss, aby se předvedla ona. I její výstup si užíval. Nemohl ani slovy popsat, jak.* Je dobrá, ale to jsi byl i ty. Šikula. *Plácl Remi Case po ramenou.*
*Vystoupení se bál, přece jen nikdy před nikým nezpíval, jen v autě, nebo doma, když maloval, ale tady se nějakým záhadným způsobem uvolnil a dokonce si to i užil, když pak dozpíval a šel si sednou, míjel culícího se Remiho, kterého poplácal po rameno.* Díky a teď se předveď i ty, držím palce. *Mrknul na něj, než se posadil vedle Triss a napil se svého drinku. Píseň, kterou zpíval neznal, ale o to víc se mu líbila, seděla k Remimu a v jeho podání byla dokonalá. Jen co dozpíval, tak mu zatleskal a zapískal.* Seš taky dobrý, to říkám pořád. *Uculil se na něj, když se k nim Remi vrátil, pak byla na řadě i Triss. Sice jí slyšel na koncertě, ale i tady předvedla skvělý výkon a její výběr songu se mu také zamlouval. Seděl a poslouchal, usmíval se na ni když se zrovna podívala jejich směrem, pak pohlédl na svého kamaráda.* Díky kámo, snažil jsem, ale ty jsi byl taky skvělý, což jsem už věděl a Triss, tak to je jasné. *Usmál se a dopil svůj drink, čekajíc, až dozpívá i čarodějka a dojde k nim, aby mohli jít pak do vody.* Takže se jdeme pak koupat tedy jo? *Optal se Remiho.*
Oba jste byli dobří. *Rozstřelí to nakonec, když se vrátí i Remi po svém krásném výkonu. Sebe tam ani neřadila, ona se zpěvem živila - alespoň to byla jedna z činností, jež ji živila. Triss tak zazpívala svou vybranou píseň, uklonila se a vrátila se k oběma mužům, kde dopila drink.* Jasně, jdeme! *Někteří lidé se začali už po jejich skupince a ne, že by Triss přímo pozornost vadila nebo byla introvert, nicméně už byla přesocializována cizími a chtěla si užít večer jen s lidmi, které si na trávení času vybrala. Jak už zmiňovala i v nějakém rozhovoru...anonymity a soukromí si velmi cenila. Vlastně měla čím dál víc ráda, když ji nikdo neznal a seznamování probíhalo na obou stranách od nuly. Sotva se dostali k vodě, tak si Triss sundá a vyklepe sandálky, načež si stáhne také kalhoty a už tak průsvitné triko, zůstávajíc tak v černém spodním prádle a zamíří do vody.* Tak pojďte, snad nás nic nesežere. *Podotkne s úšklebkem a rukou přejede těsně pod hladinou vody, aby ošplíchla oba víly - pomohla si magií vody.*
*Remi vystrihl ještě jednu poklonku.* Děkuju vám, děkuju. *Chytl se hraně za srdce.* To i ty jsi byla skvělá!! Sakra jooo, já se bavil! *Zavískl nadšeně a jakmile Castor zmínil koupaní, souhlasně, nadšeně kývl na souhlas.* Jdeme na tooo!! *Zajásal a vyběhl k vodě. Stejně jako Triss se svlékl jen do spodního prádla, čímž odhalil svá četná tetování a než by stačil vlézt do vody, tak na nich přistála studená sprcha. S otevřenými rty do nevěřícího úsměvu se zadíval na Triss, než mrkl na Case vedle sebe, uličnicky se uculil, a teď to byl on, kdo ponořil dlaně pod vodu. Co se týkalo živelné magie, ta vodní mu byla snad nejblíže. Právě proto mu stačilo chvilku se soustředit, a následně pomocí gesta to byl on, kdo vyslal "magický šplích" na Triiss.* Abychom v tom nebyli sami, mio caro. *Zavrněl spokojeně a mrkl na ní, načež se jen zasmál a než by se kdo nadál, byl pod hladinou. Vyplaval pak o něco dál a rozpustile na dvojici mávl.*
Já bych řekl, že všichni jsme byli dobří. *Zakončil tuhle téma nakonec Castor, když se k nim přidala i Triss, načež se všichni vydali k vodě. Oba už byli ve vodě, sledoval je jak po sobě posílali vodu a jen se culil. Sám se po chvíli svlékl do spodního prádla, načež i on odhalil své dvě tetování, na zápěstí a vzadu na krku. Posléze pomalu mířil do vody.* Hele, vy dva se klidně cákejte jak chcete, ale mě z toho vynechte. *Usmál se na ně a když došel do bodu, kdy mu byla voda po prsa, začal plavat. Sice si to minule užíval, ale stále měl z vody jistý respekt a strach.* Ale voda je příjemná, to se musí nechat, hlavně jsem rád, že tu Remi nemá zase ty své nafukovací hračky. *Uchechtl se a doplaval k Triss.*
*Castor se na dnešní den těšil, přece jen, měl volno a měl se setkat s Remim a jeho nejlepší kamarádkou. Jediné co na tom všem už nebylo tak fajn, bylo místo setkání. Ale to věřil, že nějak zvládne. Oblékl si černé šortky a černé tílko, nazul si žabky, vzal dalších pár věcí a vyšel z bytu, míříc ke svému autu, do kterého nastoupil a vyjel. Po nějaké době zaparkoval na plážovém parkovišti a vydal se najít ty dva. Čekal, že to bude těžké, ale jak moc se pletl. Ti dva totiž byli jako maják, byli prostě nepřehlédnutelní. A zdá se, že už viděli i oni jeho, jelikož začali skákat a mávat na něj, jak zběsilí. „A sakra Remi na druhou,“ uchechtl se sám pro sebe a šel k nim.
*Hned, jak jej jak Remi, tak i Chiara uviděli, tak se uculili od ucha k uchu, Chia se pak podívala na Remiho a ten na ni kývl. Pak oba společně vykřikli Casovo jméno a rozeběhli se za ním.* Tak jsi tu, jsem moc rád! počásí je doslova koupací! *Povídal hned Remi.* A taky, tohle je Chiara, Chio, to je Castor, kamrád. *Seznámil je. Chia se uculila a natáhla k férovi ruku.* Moc mě těší, Remi říkal, že jsi fajn kluk, tak snad měl pravdu. *pRonesla a jak na něj hleděla, skousla si ret. Remi si toho hned všiml a šťouchl ji lpoktem.* Hele, ten už balí jinou, bal mě, co ty na to? *Mrkl na ní, načež se Chia rozesmála. Pak se na Case otočil Remi.* Cesta sem byla fajn?
*Když je viděl běžet k sobě, jen pobaveně zavrtěl hlavou a zasmál se. Byli si vážně tak moc podobní* I mě moc těší, Remi mi o tobě taky dost povídal, tak jsem rád, že tě konečně poznávám. Snad se zdržíš na delší dobu. *Uculil se a pohlédl na Remiho.* Jasně, cesta v pohodě, dneska nebyl žádný provoz, takže se jelo jedna radost. Jsem rád, že se zase vidíme, ale řekni mi, proč zrovna tady? Já a pláže, to tak trochu nejde k sobě. Jako ne, že bych je neměl rád, jen asi spíš voda a já nejde k sobě, heh no to je jedno. *Uchechtl se, odložil si věci do písku a svlékl si svoje tílko, které tak odhalilo jeho docela vypracovanou hrud, tílko hodil na své věci a prohrábl si vlasy.* Koukám, že ty jsi do vody vybavený víc než dost, teda vy oba. *Sjel si je pohledem a zaculil se.*
*Chiara se usmála a pak si povzdechla.* I já tebe ráda, poznávám, Castore, můžu ti říkat jako Remi? Casi? Každopádně za dva dny odjíždím a pak tu budu až na podzim, ale o to víc si to chci tady s pánem užít. *Šťouchla tentokrát ona féra do žeber a uculila se. Pak se na Case podíval Remi. Na to, že cesta byla fajn se usmál a podíval se na něj.* I já tě rád vidím. *Poplácal jej po rameni. Pak se uculi.* No, je hezky, teplo, tak proč ne? Vykoupeme se, zaplaveme si, bude nám fajn, je hic, a navíc, chtěl jsme to ukázat i Chie. *Odůvodnil.* Co ty, máš alergii na slanou vodu? Nebo neumíš plavat? *Popíchl Castora fér.* A jo, my ano, ale ty nic nemáš, žádné rukávky ani kolo. *Zasmál se Remi. Chia, jakmile zmerčila Casovo tělo když se svlékl, se ihned vydala k němu, spojila mu ruce za krkem a uculila se.* Ale hele, on ej fešák. *Ušklíbla se a podívala se Casovi do očí. To jí už ale Remi táhl se smíchem od něj.* Toho ne, ten je křehký. *Zasmál se.*
Klidně mi říkej, jak jen si přeješ, slyším na všechno. *Mrknul na ni, než se zase usmál.* Ale i za dva dny jde stihnout dost věcí a když se tady objevíš příště, bude to ještě lepší. *Ještě jeden úsměv jí věnoval, než se podíval na Remiho.* Tak viděli jsme se včera, to není dlouhá doba, ale jo řekněme, že se vidíme oba moc rádi. *Zasmál se Castor, než při dalších Remiho slovech mu lehce úsměv povadl.* Umím plavat a dost dobře a se slanou vodou nemám problém, jde prostě jen, hele to teď nebudeme rozebírat jo, užijeme si zábavu. *Usmál se na oba.* Díky já tyhle šílenosti nechci, to přenechám jen vám. *Uchechtl se a když se na něj Chia pověsila, dal své ruce na její boky a nasadil svůj sladký úsměv, po kterém většinou šly ženy do kolen. * Křehký? Oh kamaráde moc o mě nevíš. *Smál se i Castor.*
*Jakmile to řekl, tak se Chiara zachichotala.* Pak tedy Cas, Casi. *usmála se, a poslala mu vzdušný polibek.* To máš pravdu. *Pronesla tajemně,* stihnout se toho dá udělat opravdu dost. *Zavrněla. Když jí castor na její hru odpověděl, usmála se a než by se stačila nadít, vtiskla mu polibek, pustila jej a zatočila se kolem své osy.* Tak a jdeme na to!! *Na nic už nečekala a rozeběhla se k vodě a rovnou do vln. Remi to chvilku sledoval, než došel ke Casovi.* Omluv ji, je rozverná a divoká, tak, jako já. *Uculil se, ale pak se zaposlouchal do jeho odpovědi. Na moment se zamyslel.* Casi, ty se bojíš plavat? Bojíš se vody? Hele, jestli je to moc nebo tak, můžeme jinam, řekni si, nevěděl jsem, že s tím bue problém. Ale třeba se to zvládne hele, uvidíš. *Usmál se na Case Remi a povzbudivě jej poplácal po rameni.*
*Celou dobu jí s úsměvem na tváři sledoval a poslouchal.* Ano věcí se dá stihnout dost. *Mrknul a než by se nadál, najednou jej políbila a pak jakoby nic utekla do vody. Cas tam stál a překvapeně za ni koukal, než se sám pro sebe uculila pohlédl pak na Remiho.* V pohodě, nemusíš se za ni omlouvat, mě to nijak nevadí, opravdu. Náhodou vypadá jako skvělá holka a bude s ní zábava. *Pronesl s úsměvem Castor. Na chvíli se pak odmlčel, zhluboka se nadechl a znova se dal do řeči.* Nebojím se vody, bojím se hloubky a… utopení. Je to, no jak bych to nazval taková moje slabina od doby, co se utopila moje matka. Pořád s tím bojuju. Ale v pohodě, já to zvládnu, takže nemusíme jít nikam jinam a kazit dnešní den. Zvládnu to. *Pousmál se na něj.*
*Remi pokýval hlavou na souhlas.* Jo, jo Chia je super, jen je divoká, víc než já, takže na ni musíš dávat pozor, nebo spíš, ne takhle...ale brát ji s rezervou, prostě s tím, že je divoká, šílená, ale zároveň milá a zatraceně hodná. Přenášela by hory pro ty, co miluje a má ráda. Ale promiň, zase moc mluvím. *Zašklebil se fér. pak se ale zarazil.* Jej, to mě mrzí. Hele, dáme na sebe pozor, uvidíš, nikoho tu resuscitovat ani lovit nebudeme, hm? *uculil se a pak se na něj podíval.* Máš kruh? Nemáš, to se musí napravit! *A než by se Cas stihl nadít, Remi už jej táhl směrem k jednomu nedalekých obchůdků s nafukovacími věcmi.* Tak co chceš, to? To? Nebo tohle? *Rozhlížel se mezi kachnami, krokodýli a želvami, ale pak se zaculil. A nebo tohle? Extravagantní, ale super, no ne? *Ukázal Remi na obrovskou, růžovou, nafukovací napodobeninu penisu.*
*Castor se jen usmál.* V pohodě, já už si na tu tvou ukecanost zvykl, takže se mi opravdu nemusíš pokaždé= omlouvat kámo. *pronesl a poplácal kamaráda po zádech.* A chápu, jak to s ní myslím, neboj nejsem zase takové pako, hele zvládám tebe, takže dám i jí. *Uchechtl se, chtěl ještě něco říct, ale to už ho Remi dotáhl ke stánku s nafukovacími blbostmi.* Hele tohle vážně přenechám vám, já tohle nepotřebuju, nebudu plavat nějak moc daleko, takže fakt tohle nechci, ale díky, jsi kámoš. *Uculil se na něj a prohlížel si, co všechno tam měli.* A to obří péro je spíš pro tebe, než pro mě, já sice jsem občas ulítlý, ale tohle je moc i na mě. *Zasmál se. Na tohle měl kuráž vážně asi jen Remi, on by se červenal snad i na zadku.*
*Remi je pokýval hlavou, čímž mu odsouhlasil to, co řekl.* Já vím, máš pravdu, ale tak víš co, respektuju, že ne každý je na to zvyklý. Díky brácho. *Usmál se a plácl jej po ramenech. Pak, když mu Castor řekl že by to byl spíše on, kdo by byl schopný jezdit kolem ve vodě na nafukovacím, dvoumetrovém penisu, uznale kývl. *Máš pravdu, a právě proto, na. *Pronesl a šoupl Casovi do rukou jednorožce, zatímco on sám vytáhl z kapsy na zip na plavkách plastovou taštičku, ze které vyndal bankovky a utíkal zaplatit. Za chvilku už si to kráčel ke Casovi a v rukou svíral právě onen nafukovací penis. A jak hrdě si to nesl. Obchodník se jen smál, zatímco lidi na něj koukali jako na blázna. On si to ale užíval.* Půjdeme? *Zazubil se na Case.
Ale já… *Nestačil už svou větu ani doříct a v jeho rukou byl najednou jednorožec který na něj divné civěl svým plastovým okem, když pak Castor vzhlédl a uviděl Remiho s nafukovacím penisem, musel se rozesmát.* Tak tohle dostalo i mě. Kdybys jen viděl všechny ty pohledy, tohle vážně můžeš udělat jen a jen ty. *Smál se dál až se za břicho popadal, div nespadl do písku na zadek.* Musím si tě pak vyfotit, tohle by mi nikdo nevěřil. *Culil se pak, když se oba vydali k vodě. Celou cestu je pozorovaly pohledy lidí, některé byly zhrozené, jiné pobavené, další nevěděli, co si myslet a svým dětem zakrývali oči. Když pak došli k místu, kde se písek pojil s vodou, Cas se zastavil a hluboká se párkrát nadechl, než pomalu do vody vstoupil a pokračoval dál, až do míst, kde měl vodu po pás.*
Tiše tiše, nech si ho a jdeme! Jdeme do vody, pooojď!! *Volnou rukou Remi popadl Castora za ruku a táhl jej k vodě.* Bude zábava, uvidíš, není se čeho bát, fakt. *Z dálky už na ně mávala Chiia a on zamávala taky.* Já vím jak se dívají, a víš co? Nevadí mi to. Ať se dívají, ať jsou pohoršení, ať jsou překvapení. Já se bavím a to je tu hlavní, no ne? Co si myslí ostatní nám může být fuk,. *Zaculil se a stejně jako Cas vlezl do vody. Když byla tam, kde on, vyskočil si na svou nafukovací hračku, odplaval kousek a podíval se na něj.* Tak poojď! Chiii, jdi mu pomoct! *Zvolal po své kamarádce, která se ke Castorovi rozplvala.* Tak co, půjdeš dobrovolně? *Zavrněl a a odhrnula si z očí své světlé vlasy.
Máš pravdu, zábava je to hlavní. *Uculil se a když Remi skočil do vody a rozplaval se na svém velkém nafukovacím penisu dál, stále zůstal stát na místě, kde už byl, jako kdyby si to rozmýšlel, zda se vrátit či to zkusit. Z přemýšlení jej nakonec vytrhl až hlas Chiary, která k němu doplula. Nervózně si skousl spodní ret a sladce se na ni uculil.* Hele já vím, že když řeknu, že ne, zkusíš na mě nějakou šílenost, abys mě do té vody dostala viď? *Uchechtl se, nemusel ani hádat, viděl jí to na očích.* Ale v pohodě, já jdu dobrovolně. *Pronesl.* Raději. *Dodal ještě a plavacího jednorožce si dal před sebe, ještě jednou se zhluboka nadechl, vyskočil a plácl sebou přímo na něj. V duchu si gratuloval, že neminul a nespadl do vody.* Vidíš, zvládl jsem to. *Mrknul na dívku a pomalu doplaval až k ní.*
*Dívka na něj hleděla, naklonila hlavu na stranu a sjela si ho pohledem.* Přesně tak, mi amore. *Zavrněla, načež už ale na víc nečekala. Zlehka zvedla ruce a chytla jej za lem plavek a zatáhla.* Jen pojď, není se čeho bát, kdyby cokoliv, tak slibuju že tě nenecháme se utopit. Pojď, bude to zábava. *Přešla mu nehty po hrudi, snad aby odpoutala jeho pozornost. Když se pak rozplaval, tak spokojeně vypískla.* No, a jak jste se ty a Remi vůbec poznali? Jako, já ho znám dlouho, vím, že je sdílný až až, ale i tak mě to zajímá, jak il mio tesoro poznal tak milého fére? *Optala se Chi a pohledem mezitím hodila k Remimu, který na ně z dálky ukazoval zdvižený palec.
Tak to budete hodní, když mě nenecháte utopit. Já plavat umím, ale když mě dostane strach, ztuhnu a zapomenu, jak plavat, tak i fakt, že umím živelnou magii. *Přiznal upřímně a měl pravdu, tehdy ho strach vždy dostane a ochromí tak moc, že nějakou chvíli nemůže udělat vůbec nic. Z jeho myšlenek, jej vytrhl až dotyk Chiary na jeho hrudi, přičemž se fér sladce zaculil.* V to věřím, že s vámi zábava bude. *Mrknul a plaval vedle ní za Remim, kterému mezitím zamával.* My dva se poznali náhodou. V parku. On tam hrál na kytaře a já se šel po jedné akci projít. Nějak se mi zalíbila jeho hudba, tak jsem tam poslouchal a pak jsme se dali do řeči. No a aby toho nebylo málo, ještě nás napadli dva civilové opojení alkoholem. Řeknu ti, kam se hrabe klasické seznamování. *Zasmál se.* A děkuju za kompliment, ty jsi taky milá a hezká civilka. *Mrknul.*
Chm, tomu rozumím, jedna moje známá to má obdobně, ta se ale zase bojí spíše hloubky. Vždy, když se dostane někam kde nedosáhne, začne strašně panikařit a taky, jak říkáš ty, zapomene i, jak by se mělo správně plavat a čachtá se tam jako pes. *Zasmála se Chiara. její italský přízvuk byl ještě silnější, než ten Remiho, i tak byl ale její hlas zvonivý a krásný. Usmála se na něj a jazykem si přejela po rtech.* To tedy bude krásný, fére. *Zavrněla, načež jej dál poslouchala.* Ah ano, jeho hudba, ta už spojila a seznámila tolik lidí, to se musí nechat. Ale hele, buď rád, že jsi ho poznal. Upřímně, je to moc hodný kluk. Jo má své mouchy, ale jinak je hodný. *Pousmála se Chi. Pak k němu ale doplavala, zlehka se opřela o jeho nohu a položila si bradu na jeho stehno, hledíc mu zespod do očí.* Já ráda skládám komplimenty krásnému mladíkovi, Mi amore. *Zavrněl spokojeně. To už se ale u nich objevil Remi.* tak co vy dvě hrdličky, jak se vám tady daří beze mě? *Zamával na ně a připlul blíže.* Co ty, Casii, vše okei? Neusurpuje tě moc? *Mrkl na Chiaru, která po něm cákla.
U mě je to stejné, taky jde o hloubku. Když dosáhnu, je mi to celkem nějak jedno, protože vím, že mám pod sebou pořád dno a zvládám to, ale kdyby mě někdo hodil do vody uprostřed jezera, nevím co bych dělal, asi bych v tu chvíli zešílel strachy. Nemůžu a hlavně nevím jak se toho zbavit, nechci pak vypadat jako pako, co se bojí vody. *Pronesl tiše a pohlédl na ni, když mluvila o Remim, tak jí poslouchal a usmíval se. Když se pak o něj opřela, sladce se zazubil a skousl si spodní ret hledíc jí do očí. Tolik mu připomínala jeho milou Olivii, krásou, divokostí, nespoutaností, možná snad i úsměvem. Lehce zavrtěl hlavou, aby zahodil oné myšlenky a pohlédl na kamaráda.* Daří se nám dobře, zatím žiju, jak vidíš. A jsem v pořádku, jde to, mám tady dobré rozptýlení a ty už jsi tady taky. *Zazubil se.* Náhodou, tvoje kamarádka je skvělá, vůbec mě neusurpuje. *Vyplázl na něj jazyk a rozesmál se.*
*Chiara se sladce usmála.* Jen se neboj, my si tě kdyžtak zachráníme, víličko. *Zavrněla spokojeně.* Ale tvůj strach chápu, nemusíš mít strach. *Usmála se. To už se k nim ale vracel Remi a na tváři měl úsměv.* No, já bych byl pro¨, abychom se nějak schaldili, a potom bychom mohli jít na nějaký drink nebo tak, ne? Plánuješ odejít dřív, Casi? Co takhle se pak zastavit i na večeři a večer zajít tady do plážového baru, to by šlo ne? *Uculil se, načež si ze své kapsy a plastového sáčku vyndal cigarety, jednu si zapálil a zbytek uklidil.* Zvu vás, oba dva! *Chiar na to hned kývla, připlula k němu a vyžádala si z cigarety potáhnutí, jež jí Remi laskavě dal,. Pak se otočil na Case.* Nebo, jestli máš plán, tak můžeme i někam jinam, jen si řekni. *uculil se od ucha k uchu.*
Ne, vůbec ne, mám pár dnů volno od práce a všeho, co je s tím spojené, takže nikam nespěchám, nic v plánu nemám, jsem tedy jen váš. *Mrknul na oba a sledoval je, to jak si Remi zapálil a Chia si od něj potáhla.* Já myslím, že oba se za chvíli schladíte ani nebudete vědět jak, až si ty vaše nafukovací hračky propálíte a skončíte ve vodě. *Chichotal se Castor a oba je z bezpečné dálky dál sledoval, čekajíc až se tak stane.* A na to si klidně počkám. *Culil se od ucha k uchu.* A co se týče drinku, tak beru a večeři taky, myslím, že je to super nápad. Jen teda doufám, že se nebude opakovat čínská restaurace. *Ihned zrudnul jen u té vzpomínky a začal se chichotat.*
No tak to je výborný! *Zasmál se Remi a pohladil Chiu, která se na něj culila z vody, po tváři. jakmile ale řekl Cas to, co řekl, oba dva se na něj otočili s nadzvedlým obočím. Pak se podíval Remi na Chiu.* Mí amore, je tu na dosáhnutí? *Optal se. Hned na tu Chia vyklouzla ze svého donutu a postavila se tak, že jí ještě koukala ramena.* Dost.* Usmála se. Remi se hned na to zaculil, načež ponořil ruku do vody a mávl směrem ke Casovi. Toho hned na to do vody shodila vlna vodní magie, dost silná na to, aby jej shodila z hračky, ale dost malá na to, aby to tak bylo vše. Remi se hned na to začal chichotat a potáhl sii opět z cigarety, zatímco Chia se se smíchem rozplavala ke Casovi a vytáhla ho nad hladinu.* Žiješ nám, víláčku? *Zaculila se.*
*Castor je oba sledoval a než mu došlo, co se plánuje, už bylo pozdě a on skončil pod vodou. Snažil se zachovat si klidnou hlavu, byl si na místě, kde dosáhl, ale v jeho hlavě jako kdyby se všechno vrátilo na tu osudnou chvíli a on najednou nedokázal myslet racionálně, jeho tělem se začala šířit panika, dřív, než se to mohlo nějak zhoršit, jej vytáhla Chia nad hladinu a on jí v tu chvíli by nesmírně vděčný. Vykašlal přebytečnou vodu a zamračil se na Remiho. Ovšem jen hraně. Hned na to se vyhoupl zpět na svého nafukovacího jednorožce, aby se přece jen zklidnil úplně a nabyl zase pocit jistoty. Když se tak po chvíli stalo, pohlédl na Remiho.* Takže chceš hrát podlé jo? Tak dobře, to umím i já. *Ušklíbl se, teď to byl on, kdo ponořil ruku do vody a poslal svou vodní magii vlnu, která nabírala na rychlosti čím víc se blížila k Remimu. Když už se zdálo, že ho smete stejně jako Case, najednou zmizela. Castor se však jen uličnicky uculil a v ten moment se za Remim zvedla vlna do velké výšky a ze shora na něj padla jako nějaká vodní lavina.* A máš to. *Uculil se fér spokojeně.*
*Mladý fér se svému kamarádovi nemohl vynasmát, ale to už mu úsměv zmizel ze rtů, když spatřil, co se to na něj žene.* Castoreeeeeeee! m*Vypískl vyděšeně a už už málem vyskočil, když ale vlna zmizela. Chtěl něco říct, ale v ten moment na něj dopadla vody a on sklouzl z nafukovací hračky do vody. Trvalo to chvilku, než vyplaval a vykašlal vodu v plicích.* Chioooo, drž ho! *Zvolal a začal se vodou brodit k nim. Chiara se zatím podívala na Case a s úsměvem jej objala kolem krku a nohy omotala kolem jeho pasu.* Kdyby cokoliv bylo zle, křič. *Mrkla na něj, to už u nich byl ale Remi a silně na něj cákl vodou, zatímco mladá dívka se féra držela jako klíště.* Já ti dám, takhle na mě házet vodu!! Ty jeden, ti ukážu! *Křičel u toho Remi urputně, ale zároveň se smál.*
*Castor si Chiaru chytil po zadkem, aby když tak sama nějak nespadla do vody a se smíchem se snažil uhýbat Remimu a jeho proudu vody, prakticky si z dívky dělal živý štít.* Promiň krásko, asi to schytáš za mě a nebo mám lepší nápad. *Tajemně mu problesklo v očích a jakmile viděl, že se Remi chystá znova je pořádně pocákat, jen na něj vyplázl jazyk.* Na mě si jen tak nepřijdeš, kámo. *Zasmál se a v tu chvíli dal lehce rukou pokyn vodě, která kolem něj a Chiary udělala něco jako bublinu, ve které ale mohli dýchat zatímco se Remiho pokusy vždy zbrzdily o stěnu vodní koule.* I já se umím bavit a občas vystrkovat drápky. *Uchechtl se a mrknul na dívku ve své náručí.* V pohodě? *Optal se jí. On sám při té zábavě nestačil myslet na svůj strach.*
*Nejprve se na něj s úsměvem podívala a mrkl, když ale fér řekl, co má v plánu, tak vyjekla.* No počkej, já ti ukážu! *Vymanila se z jeho sevření a teď to byla ona, kdo pomohl Remimu na Castora víc a víc cákat. Jakmile se ale octla v bublině, jen se překvapeně rozhlížela kolem sebe. Stále byla v jeho blízkosti, takže jakmile se kolem nich stěna vytvořila a stáhla je pod vodu, aby si toho nedejbože někdo nevšiml, tak se na něj uculila.* V pohodě, s takovým štramákem, jako jsi ty, *Zavrněl a natiskla se k nmu blíž. To už ale bublina rupla, jelikož Remi použil svou magii a vytáhl jak Chiu tak i Case za zápěstí nahoru.* Co vy dva se tu schovávate, co? *Zasmál se* Hele, zaplaveme si a pak vás zvu na drink, jak vám to zní? *Uculil se.*
*Cas už se chystal, že něco Chie odpoví, ale to už jeho bublina praskla a on i s ní byli vytaženi nad hladinu.* Neschováváme, jen koukáme na krásu podmořské hladiny. *Ušklíbl se Castor a hleděl na svého kamaráda.* S tím pláváním souhlasím, ale do hloubky nepůjdu. A pokud jde o drink, na ten vás zvu já, ty jsi říkal, že platíš večeři.* Mrknul na féra a hned na to se všichni tři rozplavali.* Jo, abych nezapomněl, chci detaily toho plesu kámo a toho, co se na něm dělo. Kdopak byla ta snědá víla, co jsi s ní dováděl v zahradách? *Culil se Castor od ucha k uchu a občas Remiho pocákal vodou.* Víš, jen abys byla v obraze, tvůj kamarád se totiž z plesu hezky vypařil a užíval si s neznámou dívkou ve křoví a já měl zase to štěstí, že jsem na ně musel narazit. *Pronesl Castor se smíchem.*
*Chi se smála od ucha k uchu, ale jakmile zmínil to, co Remi udělal, tak vykulila oči.* Tak jo, budeme plavat jenom tam, kde dosáhneme, a ty budeš vyprávět! *Ukázala na Remiho a sama se rozplavala podél pláže, držíc si donut u sebe. Remi se jen zasmál a následoval ji, penis ale nechal tam, kde ho nechal, nebo spíš jej se smíchem a povykem poslal směrem k partičce mladíků s tím, ať si jej nechají, načež ti se ho ihned se smíchem ujali.* No co, co bych tam dělal, byla hezká, říkala si Maeve, milá, a tak jsme se zakecali, a kecali jsme a kecali, víno udělalo svoje, tak jsme na to skočili, co ti mám říkat. *Mrkl na Case.* Teda, to zní uplně jako ty, Remi. Kolik holek jsi ohl za poslední dva týdny, prosimtě? *Zasmála se.* Dvě, a obě byly perfettamente. *Pronesl zasněně Remi. Pak se podíval na Case.* No a co ty, myslíš, že jsem tě tam nechal omylem? Co Athena? *Vyzvídal hned on.*
*Castor pozvedl obočí.* Dvě? A kdo byla ta druhá šťastná žena, co skončila ve tvé náručí? Hádám, že ještě před Maeve jsi tam přetáhl jinou vílu, přece jen bylo jich tam víc než dost. *Optal se zvědavě fér. Pak ale lehce zrudl, když se ho Remi optal na Athenu.* Hele, já moc dobře vím, že jsi to udělal schválně, zase tak naivní nejsem, to se neboj. *Uculil se a na chvíli zavzpomínal na večer plesu, přičemž se mu na tváři zračil úsměv.* Athena je moc milá a krásná dívka, abych řekl pravdu, tak jsem si s ní i dost rozuměl. A díky ní byl večer opravdu kouzelný, dokonce jsme se domluvili, že se zase uvidíme. Za což bych byl i rád. *Přiznal fér a podíval se na Remiho.* Takže jsem na jednu stranu i rád, že jsi tak hezky zmizel a nechal nás. Takové nakopnutí jsem asi potřeboval. Asi bych měl zase začít častěji randit. *Pokrčil se smíchem rameny a plaval dál.*
*Remi se na něj uculil a spokojeně zavrněl, dokonce se i začervenal.* No, možná se budeš divit, ale byla to ta upírka, o který jsem ti žíkal, že je strašná mrcha. Tak nějak jsem ji podlehl, chtěla mě zfetovat, nakonec jsem zfetoval já jí jejím vlastním lektvarem a nechal ji u mě další den uvězněnou přes den. *Pokrčil rameny a uculil se na něj jako měsíček na hnoji. Chi, která o tom už věděla, se jen [link src="uchechtla.Remi"] místo toho dál poslouchal Castora.* No tak to jsem moc rád! viděl jsem vás pak spolu, jsem rád, že se to povedlo, a že jsi se takhle odvázal. A co vy, bylo něco? Kam jsii ji zatáhl ty? *Mrkl na něj spiklenecky. Chiara se mezitím zasmála.* Ty si taky myslíš, že každý je jako ty, on ji tam určitě ale neohl, že jo Casi. *Zadívala se na něj se smíchem.*
*Castor snad na chvíli zapomněl i plavat, když to slyšel. Dokonce si i všimnul, jak se jeho kamarád začervenal, přičemž se pak jen uchechtl.* Ehm slyšel jsem správně? Ty sis to rozdal s ní? Páni a to se nedávno ještě chtěli pozabíjet, hádám, že musela mít pak radost, když musela být u tebe doma. Remi ty seš fakt číslo. *Uchechtl se.* A který byla lepší co? *Mrknul na něj a když pak stočil opět řeč na něj, uculil se.* Ne neohl jsem jí. *Smál se taky.* Hele já nejsem ty, to ti řeknu hned, ale taky se někdy dokážu odvázat, ale až pak později, když už dotyčnou znám. Zatím jsme došli jen k polibkům, ale kdoví, co bude dál. Nechávám tomu volný průběh. Je to už delší dobu, co jsem randil, někdy mám pocit, že jsem to za ty léta zapomněl, to víš, když má někdo jen jednu lásku, jsou mu ostatní ženské ukradené. *Pronesl nakonec a pomalu doplaval ke břehu, kde vyšel na písek a prohrábl si mokré vlasy.*
*Pokrčil rameny.* No cooo, naběhla si sama. Hele, kdo jinému jámu kopá, sám do ní pak spadne, a tahle do ní spadla dost. Ale zase, říkala, že jsem ji zaujal, ale tak, je to upírka, mohla lhát, nejspíš mě jenom tahala za nos. Ale kdo ví, mám v plánu ji navštívit, dala mi na sebe číslo a adresu. *Zasmál se. Pak se ale zamyslel.* No tak samozřejmě, že Maeve, Alessandra je dobrá, hezká, ale prostě...zlá. A vyzařuje to z ní. Pocitově, i tělesně jsem si to užil spíš s tou vílou. *Doznal nakonec. I s Chiarou se rozplavali za ním.* No ale co ty víš, třeba po další schůzce to bude zase o něco lepší, no ne? *Nadhodil Remi. Pak ale začala mluvit Chia.* Hele, tak jen mimořeči, co kdybych se taky nechala v něco proměnit, třeba ten upír, abych s váma mohla tyhle věci sdílet víc? tyo, to musí být strašně coll. *Jakmile to ale dořekla, tak se hned ozval Remi.* Ani na to nemysli, Chi, o tom už jsme se bavili několikrát, to nedovolím. *Jeho tón hlasu se hned změnil. Chi chtěla ještě něco říct, ale on ji vzal za ramena a koukl jí do očí.* Ne, tohle je fakt nebezpečný. Nemueíš se po proměně ani probudit, je to o život. Dej na sebe pozor, ano? *Špitl. dívka na něj ještě chvilku koukala, než jej objala. Když se odtáhla, mrkla na něj.* tak dobře, dám na tebe. No a jinak, jdu dát věci na deku, počkejte u baru, sjedeme se tam! *Mávla na ně, popadla donuti jednorožce a rozeběhla se k místu, kde měli ona a Remi věci. F=r ji ještě chvilku pozoroval, než se otočil na Castora.* Je šílená, no, co na to říct. *Ušklíbl se.*
*Celou dobu ho bedlivě poslouchal a pak se malou chvíli zamyslel.* Počkej, když tedy říkáš, že Maeve byla ve všem lepší a užil sis to s ní mnohem víc, proč tedy nejdeš za ni? Proč přesto chceš jít zase za upírkou? To mi moc hlava nebere. Teda, pokud to zase není jen tvůj plán, jak jí ponížit a ukázat jí kdo je tu pánem, což by na tebe sedělo. *Uculil se a pobaveně zavrtěl hlavou.* A jestli ti lhala nebo ne, to časem poznáš, kdoví. Ale jsou to upíři, u nich bych čekal všechno.* Dodal ještě, než pak sledoval ty dva jak se baví, následně se usmál na Chiaru a sledoval jak odbíhá od nich pryč.* Je, ale tohle jí dostaň z hlavy, být upírkou chce být možná teď, když se jí to jako civilovi jeví úžasné, ale pak by litovala. Ať zůstane, jak je, takhle je lepší. *Pousmál se a šel si pro ručník, aby se trochu osušil.* Tohle jí napadlo teď nebo už o tom mluvila dříve, že by chtěla, no jak to říkala sdílet naše věcí víc? *Optal se zatímco si sušil vlasy ručníkem, který si vzal.*
*Remi se ušklíbl.* Casi, já ale s nimi nejsem ve vztahu. Anii s jednou ani s druhou. A v blízké sobě to určitě nechápu. Maeve je milá, hodná, určitě bych ji chtěl jako kamarádku, nebo kamarádku s výhodami, ale Aless...tam je něco víc, je to mocná osoba, a ty je dobrý si držet u sebe. Budu tak mít i přehled nad tím, aby se vyvarovala ubližovat těm, koho mám rád, abych si ji hlídal. Víš jak to myslím. *Objasnil nakonec situaci s dívkami. Nakonec to téma ale opustil a vrátil se k tomu, co řekla Chia.* Blbne s tím už dlouho, prý chce být naši součástí. Neboj, daří se mi jí to vymluvit, a doufám, že to i tak zůstane, protože by mi to strach prostě nedovolil. Bál bych se, ale o to spíš bych ji pak neopustil. Ona se mnou byla, když mi bylo nejhůř, a já tu jsem pro ni. Pokusím se, ale...rozhodnutí je přeci jen ve finále na ní. *Povzdechl si nakonec.* A pojď, jdeme za ní, jak se ti jinak zatím líbila voda? *Zajímals e dál.*
Vím, že s nimi nejsi ve vztahu, zase nejsem idiot, aby mi to nedošlo kámo. *Uculil se a prohrábl si mokré vlasy, zatímco si hodil ručník přes rameno.* Hele jak tě tak ale poslouchám, máš to dobře promyšlené. Tak u Maeve není co dodat, tam to vypadá jako pohodička, přece jen vypadala jako fajn holka. *Mrknul.* A co se upírky týče, jak se to u lidí říká. Přátele si drž u těla, nepřátele ještě blíž? Myslím, že tak nějak. Jsi hlavička, máš prostě dobréj plán. *Uculil se a vzal si i zbytek věci, načež se oba vydali za Chiou, přičemž se i on vrátil k tématu, které nakousla dívka.* Ona zatím v tom všem vidí asi jen to dobré, nevidí už tu temnou podstatu našeho světa, možná, že kdyby se jí trochu přiblížil, pustilo by jí to. Ale třeba to nakonec nechá být sama. *Pronesl a pokračovali v cestě.* A voda byla překvapivě fajn, sice ze začátku jsem měl trochu strach, ale nakonec dobré. Budu to muset zkoušet častěji a odbourat to úplně.
*Nad jeho poznámkou se Remi jen zašklebil a s tichým no jooo jej plácl do ramen. Pak se tomu ale přeci jen zasmál. Pak kývl na souhlas.* Přesně tak. Nechci si ji znepřátelit, podle mě umí dost dobře zavařit, protože pokud říkala pravdu, což ostatně už brzo zjistím sám, pak je to dost nebezpečný živel, se kterým si nechci nic začínat v tom slova smyslu, jako podílet se na jejích věcech, co dělá a nedělá. Nechci, až na ni jednou přijdou lovci nebo někdo jinej, se v tom vézt s ní, to opravdu ne. Mám svoji hlavu docela rád. *Přiznal s pokýváním na souhlas a pak si povzdechl.* Ale kdyby nebyla taká mrcha, je fajn. *Uznal nakonec.* Co se Chi týče, tak jí to řeknu. Ostatně, už jsem jí to říkal. A zase ji nemohu hlídat 24/7. Každopádně, je to moje nejlepší kamarádka, a budu tu pro ní at se děje cokoliv. *Dořekl nakonec. Nad tím, že bylka voda fajn, se spokojeně usmál, a jakmile došli ke smluvenému baru, opřel si dlaně o pultík.* Tak, kde je ta holka jedna?
Ty s ni budeš trávit čas, tak zjistíš co pravda je nebo není. A sice nebezpečný živel je, ale mocný, ta si bude dávat hodně pozor, co kde dělá, aby na ni jen tak nepřišli, nebude hloupá, kdyby byla, tak si myslím, že není tam, kde je teď a už dávno by jí dostali. *Zapřemýšlel a dávalo mu to i smysl.* Heh, tak fajn jo, co ty víš, třeba jí ještě změníš. I když to by byla těžká ne-li nemožná výzva. *Uchechtl se Castor a opřel se také o pultík, rozhlížejíc se po Chie.* Varovat jí můžeš, poprosit také, ale neuhlídáš jí, nakonec si i tak udělá, jak sama bude chtít, ale je od tebe hezké, že budeš stát po jejím boku ať to bude jakkoliv. Doufejme jen, že jí to pustí. *Pronesl a hledal dál Chiu, až jí konečně uviděl.* Hele támhle je. *Ukázal na ni, když se k nim už blížila.* Už se našla.
*Remi se potutelně zaculil.* Tak to máš pravdu, můj milý Castore, ale nesmíš zapomínat na jeden důležitý fakt. *Otočil se, opřel se zády o bar a položila si na něj lokty. *Já jsem prohnaná víla, která ví, jak na ní. Na mě si holka jen tak nepřijde, to se opravdu neboj. *Mrkl na něj jedním okem.* Ale jo, byl bych klidnější, kdyby se Chia rozhodla pro to nedělat blbosti a zůstat taková, jaká je, protože přeci jen, Je to nebezpečí a pak je i nebezpečí v tom žít a fungovat. Ale rozhodnutí je opravdu na ní. Je dospělá, sama za sebe zodpovědná, a pokud se nějak rozhodne, z hlavy jí to budeme jen těžko dostávat. *Zhodnotil nakonec. Když k nim Chia přišla, uculila se.* Tak co vy dva, pomlouváte mě tu, že jo? /*Zasmála se. Remi jí plácl po zadku.* Ne tak uplně. Co si dáš, mi amore? *Optal se ji a nechal dámu, at si první vybere.*
Jsem velmi rád, že si v tomhle věříš příteli, ale i tak buď ve střehu. Ty možná jsi prohnaná víla, ale ona je vychytralá upírka a určitě jednou nastane chvíle, kdy ti to vrátí a pak bude vědět ona jak na tebe, na to nezapomínej. Určitě, ale chci pak detaily toho, jak s ní budeš pokračovat, myslím, že to bude ještě zábava. *Uculil se na Remiho, než pak trochu zvážněl.* V tom máš pravdu, když si někdo něco zamane, je těžké jej přemluvit, ale věřím, že se rozhodne správně. Přece jen je to milá a hezká holka, jako upírky nebo vlkodlaka by jí byla škoda, ať raději zůstane kým je a užívá si to, co má. *Pronesl a jakmile k ním došla, sladce se na Chiu usmál, přičemž mu ona úsměv opětovala a na Remiho vyplázla jazyk, když jí plácl po zadku.* Nevím jak vy kluci, ale já bych si dala Sex on the beach, co vy na to?* Provokativně se na oba uculila, než se rozesmála.*
*Usmál se,* To je mi jasný, je prohnaná, už mi to jasně dokázala, ale na druhou stranu, jo věřím si v tom. Čekám problémy, to je samozřejmé, ale udělám vše pro to, aby nenastaly a abych se co nejlépe nespálil. *Dodal ještě nakonec. Chtěl ještě něco odpovědět, ale to už k nim přišla Chia.* No tak jo, Sex on the beach zní dobře, ale spíš mi řekni, *naklonil se k ní blíže,* myslíš sex on the beach nebo sex on the beach, mi amore? *Přejel jí prstem od krku až k bradě, než se natáhl a dlouze ji políbil. Když se pak odtáhl a uculil se, podal barmanovi svou objednávku společně s tou Chiinou.* No a co ty, Casi, dáš si s náma taky sex on the beach, nebo spíš něco jiného, třeba Mojito, tady ho mají skvělý, stejně tak tu mají luxusní i Piňa Coladu! /*Navrhoval hned.*
*Nad jeho slovy ohledně upírky jen přikývl a dál už to nerozebíral, místo toho sledoval ty dva a jen se pobaveně uculoval. Stejně tak se culila i Chia na Remiho a když se k ní naklonil, úsměv se jí ještě více rozšířil.* Co když myslím, obě varianty? *Zašeptá dřív než jí políbí a pak mu polibek opětuje stejně, než se spokojeně opře o barový pult a koukne na Castora, kterého si mlsně sjede pohledem. Cas si toho všiml a jen na Chiu mrknul, než svůj pohled věnoval kamarádovi.* Piňa Colada mi nechutná, nepřišel jsem jí na chuť, Mojito mám rád, ale asi nebudu trhat partu a dám si to co vy dva. *Uchechtl se a prohrábl si mokré vlasy.* A dáš si s námi jen ten drink nebo i tu druhou variantu slaďouši? *Zavrněla Chia Castorovi do ucha.* Ehm… *Vypadlo jen z rudnoucího Case.*
*Nad tím, co mu Chia zašeptala, se Remi jen celý napl, načež se podíval na Case a uculil se. Pak se vrátil ale pohledem na Chiu, a než se stihla odtáhnout, ještě jednou si ji k sobě přitáhl a opět políbil. Pak už se ale jen spokojeně culil. Pak už jenom sledoval Chiu, jak se tiskne ke Castorovoi. Se smíchem ji popadl za paži a stáhl k sobě, načež si ji opřel zády o svou hruď a objel ji kolem ramen.* Netrap ho, zlobíš. Dostaneš jen jeden drink, byla by jsi pak uplně na mol. *Podotkl, načež se Chia zachechtala. Remi se pak podíval na Case.* no, a co budeš dělat vlastně další týden? Nebo tak, máš něco v plánu, něco velkého? Já se budu stavět za Akamirou, nebo teda spíš ona se bude stavět u mě, budeme domlouvat to logo konečně, nevíš ani jak se těším! *Zavrněl.*
Já ho netrápím, ani nezlobím, však se mu to líbí, navíc je sladký, když je v rozpacích. Což mi připomíná, že jsem něco chtěla udělat. *Lehce se odtáhla od Remiho, otočila se a vtiskla mu polibek, načež se s uchechtnutím od něj odtáhla a přešla ke Castorovi, ke kterému se natiskla a nakonec políbila i jeho.* To aby ti nebylo líto. *zašeptala, než mu jazykem přejela po rtech a odtáhla se. Sám Cas zůstal chvíli překvapený, ale pak se jen sladce usmál.* Jsi blázinec. *Usmíval se a sledoval jí. Pak kouknul na Remiho.* Tak super, konečně jste se dohodli. Uvidíš, že ti vyčaruje něco skvělého a s čím budeš spokojený, je to talentovaná holka. To logo bude bomba. Jí pak i pozdrav.* Dodal ještě než konečně dostali své drinky a jeden si vzal. Počkal až si vezmou i ostatní a pak svou sklenku pozvedl.* Tak na dnešní skvělý den. *Uculil se, načež si přiťukli a pak se Cas napil.*
*Remi svou dlouholetou přítelkyni potutelně pozoroval a culil se od ucha k uchu. Když si pak vzal do ruky sklenku, tak se zářivě usmál. * Tak, a už ti to líto nebude. *Vyplázl na něj jazyk, než si za ruku Chiu přitáhl zpět. když se i ona jala sklenky, ťukli si s Casem a také se napili. Remi pak Chiu s úsměvem na rtech objal, než se otočil k moři.* Hele, nejsme tu už nějak dlouho? Utíká to. *Okomentoval, když spatřil, jak se slunko začíná schovávat za obzor.* Jinak jo, nějak jsme se domluvily, ale prý přijde osobně a vytvoří to na počkání dle přání, o to víc fajn to je, těším se na to, jsem na to dost zvědavý. *Přiznal s úsměvem a zadívals e na západ slunce.* No není to kouzelný?
*Castor se jen zasmál a pobaveně vrtěl hlavou, načež oba sledoval. Byla to opravdu šílená dvojka, to popřít nemohl. Pak i on konečně zaregistroval, že slunce skutečně zapadlo. Napil se svého drinku a celou tu nádheru pozoroval.* Když je dobrá zábava a skvělí lidé, tak čas vždy ubíhá strašně rychle. *pronesl s úsměvem a na malou chvíli se odmlčel, snad jako kdyby se zase ztratil ve své hlavě. Hleděl před sebe a hlavou se mi mihotaly vzpomínky, přičemž mu vykouzlily úsměv na tváři. Ještě chvíli se jimi nechal pohlcovat, než lehce zavrtěl hlavou a napil se.* Ano je to kouzelné, to máš pravdu. *Pronesl s úsměvem.* Aki znám chvíli, ale podle toho, co vidělo mé umělecké oko, budeš opravdu nadšený. *Dodal ještě.*
*Remi na jeho výrok pokývla souhlasně hlavou.* To mi povídej, sakra, ale jsem rád, že tady teď jsem. Ty jsi fakt super chlap, Casi, a ty, ty jsi mi prostě chyběla, mi amore. *Sklonil se k uchu Chii, načež jí věnoval polibek na krk. Sakra, dneska v noci tě chci. *Zašeptal jí do kůže, potichu, a tak, aby to zůstalo jen mezi nimi. Hned na to jí ale pohladil a podíval se opět na Case. Pak se otočil zase k zádpadu.* Jo, a s tím znamená i to, že vylejzaj potvory, za chvilku to tu bude beztak samej upír, o co že jo. *Zasmál se.* Ano, i já jsem něco na jejích stránkách viděl, stejně tak jsem viděl i to, co mi posílala, myslím si, že tohle bude skutečně dobře uzavřený obchod. Ještě+ že jsi mi o n í řekl, myslím, že tak talentovanou osobu bych hledal ještě dlouho. *Přiznal Remi s úsměvem.*
Nápodobně, jsem rád, že jsem vás poznal. *Pousmál se fér a dopil svůj drink, načež odložil prázdnou sklenku na pultík a dál se kochal tou krásou. Chia se mezitím zavrtěla v Remiho objetí a nad jeho slovy se jen uculila.* Třeba mě dostaneš, když budeš hodný. *Zavrněla mu tiše do ucha a sama se jala k tomu, aby dopila svůj drink.* Tady moc upíru nebývá, ti jsou spíše v městě a praku, ale pláže málo kdy, i když u nich vlastně člověk ani neví. **Uchechtl se Castor.* Tak já jsem jí také potkal náhodou, myslím, že tomu se říká asi osud. *Uculil se.* Možná to klapne tak dobře, že s tebou bude spolupracovat i nadále, pokud se ti podnik rozroste a tak. Reklama je vždy dobrá.
*Remi se na féra zářivě usmál a natáhl se, aby jej mohl jednou dlaní poplácat přátelsky po rameni. Pak se natočil zpět k Chie a opět se k ní sklonil.* Možná? Mi amore, splnila by jsi mi moje dlouholeté přání, krásko. *Zavrněl, než se zasmál a pohled stočil na Case.* Ne? Tak to je jedině dobře, ti dokážou zavařit. Ale mnohem, lepší, než kdyby to byli vlkodlaci. Fuj. Ty nemusím vůbec. To raději upíry. *Doznal.* A jo, doufám v to, protože by to bylo hodně dobrý. *Stočil téma hned nikam jinam. Nakonec se na něj Chia otočila a usmála se.* No pánové, já vás tu asi na chvíli nechám, a nejspíš půjdu na lov, však víte. *Mrkla na ně, než dala oběma polibek a zmizela. Remi se hned na to otočil na Case a zasmál se.* Šla lovit chlapy, možná ženský, to je prostě celá Chi. *Ušklíbl se, otočil se k baru a jal se pít ze svého drinku.*
*Fér se na dívku usmál a koukal jak od nich odchází.* Tak na lov? Ta bude mít teda pernou noc. *Uchechtl se a objednal si ještě jeden drink, který když před něj barman postavil, ihned si jej vzal a napil se.* Jo až se ti to rozjede, bude to pecka. *Usmál se a na malou chvíli se zamyslel.* Zdá se mi to nebo ty víc sneseš upíra než vlkodlaka? A proč vlastně, má to nějaký specifický důvod nebo je to jen tak? *Optal se zvědavě, jelikož si všiml té nevraživosti k vlkodlakům.* Teda pokud to není nějak tajné nebo moc osobní, pokud ano, tak se omlouvám za dotaz. *Dodal ještě rychle, snad jako kdyby měl divný pocit, že se ptá nějak nevhodně. Nerad by totiž svými dotazy vyvolal u Remiho něco, co by bylo nepříjemné.*
*Remi se rozesmál a sledoval Chiaru, dokud mu nezmizela z dohledu.* To spíš bude mít pernou noc ten někdo, kdo si s ní začne, věř mi, Chi dokáže dost divočit. *Uculil se napil ze svého drinku.* To mi povídej, už pak jen ten podpis a bude to fajn. *Zaculil se jako sluníčko a poslouchal jej dál. Nevěděl, zda to téma rozevírat, ale nakonec kývl.* No proč by ne, je to minulost, je to za mnou, takže...hm....měl jsem před pár lety přítelkyni, civilku se zrakem, a no, tak nějak na naše výročí jí napadl vlkodlak. Nemohl jsem nějak nic dělat, i když jsme se snažil, ale bylo pro ní už pozdě. *Podíval se na Case, než si přiložil drink k ústům a napil se.* Od té doby jsem nějak...nop nemusím je. Jsou podle mě až moc...nevyzpytatelní. Upír, který má nějaký věk, se dokáže ovládat, ale ti vlci...já nevím...nikdy mi nebyli sympatičtí, a po Soph už vůbec ne.
Abys s ní v té posteli ještě nakonec neskončil ty. *Pronesl to jako vtip, ale když viděl, jak se Remi zatvářil, došlo mu a rozesmál se. Když se pak uklidnil, napil se.* Jsi nenapravitelný blázen Remi. *Dodal ještě k tomu tématu a pak jej poslouchal, jak mu vyprávěl o tom, co se stalo. Když skončil, Castor byl chvíli tiše, než promluvil.* Ehm, to jsem netušil. Mrzí mě, že jsi o ni přišel, taková ztráta pak bolí hodně a je jedno zda jsi člověk nebo fér. *Pronesl tiše a napil se.* I já vím, jaké to je ztratit milovanou osobu. Bude to 10 let, co Olivia zemřela. *Pronesl tiše.* Byla také civilka se zrakem. Poznal jsem jí, když jí bylo 22 a studovala, já tehdy na jejich škole občas chodil na přednášky, abych se dovzdělal lidskému umění. Byla to láska na první pohled. Dokonce ani moc nejančila, když zjistila, kdo doopravdy jsem, spíš naopak, podle jejich slov mě o to víc milovala. A já jí, za to, jaká byla. Zbožňoval jsem tu její nespoutanost, vášeň a uměleckého ducha, byla fotografka a moc dobrá. Už jen její úsměv stačil k tomu, aby rozjasnil pochmurný den. *Rozpovídal se.* Žili jsme spolu skoro 60 let. A já jí každý den miloval stejně jako ten první, i když se už ve stáří smála, že je ošklivá a že bych jí měl nechat a najít si jinou, ale já nechtěl. Neopustil bych jí a neudělal jsem to ani v poslední chvíli jejího života. V lidské světě se říká, že pravou lásku najdeš jednou za život. Já ji našel a pak ztratil. *Zašeptal a vypil svůj drink na ex.* Ehm, omlouvám se, trochu jsem se rozpovídal.
*Remi se na něj pootočil a nadzvedl obočí.* Jednou skončím, kamaráde, jednou ano, to si zatraceně pamatuj. *Zazubil se od ucha k uchu.* Jsem blázen, ale baví mě to. Jsem takový rád, Mnohem lepší než to, co chtěl mít otec, tohle je prostě o dost lepší a jsem s tím i tak více spokojený, to se musí zase nechat. *Zavrněl spokojeně. když se pak Cas omluvil a vyjadřil soucit, Remi se jen pousmál a mávl rukou.* Už se stalo, osud zpátky nevrátím. Musím hledět dopředu, a dát si prostě pozor, asi tak. *Snažil se zamluvit, i když jej to bolelo, jen z části nějak už se z toho dostal, ale vzpomínky neodcházely. Místo toho se zaposlouchal do příběhu Case. jakmile domluvil, tak se hned nadechl.* Teda, 60 let, to už je úctyhodné. *Usmál se, ale pak se na něj podívala položil mu ruku na rameno.* Já žiju zatím jen 24 let. Řekl bych, že to je ten věk, kdy se mi seklo to naše vílí stárnutí. Ale Casi, budeme žít ještě dlouho. Ano, lásku najdeš možná jednou za život, tu pravou, ale podívej se na ten rozdíl. byla civilka, ti nám jsou vyrváni z náruče časem, který běží a nezpomaluje. I mě s Chi to jednou čeká. Hele, říkám to proto, aby jsi se odvázal. Užívej si okamžiku, najdi si pěknou vílu, a nebo prostě jen tak žij. To, že jsi s Olivii byl celý její život je uctyhodné a moc hezké, ale nemůžeš se pak uzavřít. Teda, doufám, že to tě ani nepadalo. ty máš život ještě před sebou, oba máme, takže doufám, že pozveš Athenu na rande. *Dloubl do něj loktem.*
Je dobře, že jsi sám sebou a ne tak, jak tě chtěl otec. Tak je s tebou alespoň zábava a nejsi žádný morous. *Pousmál se a zase jej poslouchal.* Máš pravdu, osud nevrátíš, nic co bylo nejde vrátit. Proto je dobré se těšit z každého dne, z každých chvil s milovanými osobami a hledět do budoucnosti a pokud vzpomínat, tak jen na to dobré a hezké. *Řekl tiše a položil kamarádovi ruku na rameno tentokrát on, načež se lehce pousmál.* Jo 60 let. Ona sama říkala, že pro ní to byl celý život, krásný život, pro mě jen střípek. Nikdy nelitovala ani já ne. Pořád to svým způsobem bolí, ale to chce asi čas, více času, než to zmizí a zůstane jen to hezké. Nezanevřel jsem to ne, jen jsem potřeboval čas. Od té doby jsem už párkrát randil a ano měl jsem ženy i v posteli, vidím, jak ti to kouká z očí, takže ti odpovím hned. *Uculil se na něj. Už ho tak nějak znal.* Ale s láskou si dávám zatím oddych, třeba to jednou zase přijde, jak říkáš, žijeme dlouho. A co se Atheny týče, tak ano. Mám tak nějak v plánu jí pozvat na rande. Byl bych rád kdyby tedy pozvání přijala. *Usmál se.* No a co ty? Hodláš si taky jen užívat nebo bude i nějaké rande? Třeba s jednou vílou? *Optal se*
*Fér přikývl.* Kdybych byl jako táta, věř mi, že by to byla nuda, a nejenom nuda, bylo by to asi dost extrémní, chladný a ošklivý, no prostě, hrůza děs,. To mě přivádí k tomu, že jsme strašně rád, že jsem se s ním tam nepotkal, na tom plese. Jediné štěstí, to ti povídám. *Zasmál se.* Jo, to máš pravdu, je důležitý žít teď a tady, protože tady a teď už nikdy nebudem, a je důležité si užívat ten moment a kouzlo přítomnosti. *Zavrněl spokojeně, načež dopil svůj drink a rychle si objednal další, aby se mohl opět vrátit ke Casovi a tomu, co mu říkal.* Jo, přesně tak, to byl jen střípek, ale ještě menší střípek je těch deset let, možná potřebuješ ještě čas, ale ten máš. Určitě nebudeš starý mládenec, na to osobně dohlídnu. *Mrkl na něj.* No a víš že asi jo? Jo, už jsem jí pozval na další ples, který ani nevíme kdy bude, ale rád se s ní i sejdu, má číslo na mě i adresu na String Theory, takže se zastaví a ozveme se, ale jinak...hm, jinak se zatím budu pohybovat kolem Aless, přeci jen, ta je teď můj hlavní objekt zájmu. *Zazubil se na Case, to už se k nim ale vracela Chia. Zazubila se na své kamarády a opřela se o bar.* Tak co vy, mám docela hlad, půjdeme se někam najíst? *Podívala se na Remiho. Ten hned kývl.* Jo, dopijeme a kousek odtud je restaurace, co takhle se tam zastavit? *Navrhl a podíval se na Case, zda souhlasí.*
Nudného si tě neumím představit a ani si to představovat nehodlám, buď prosím pořád stejný, takhle jsi fajn. *Uculil se a kouknul na něj.* A máš pravdu, budeme žít přítomnosti a uvidíme, co nás ještě čeká. Jen se trochu obavám toho tvého osobního dohledu, já nehodlám zůstat nějak sám, to se neboj, ale spíš nevím co čekat od tebe, snad ne nějakou šílenost. *Zazubil se.* Tak super, takže až bude ples půjdeme už ve čtyřku jak to tak vidím. Zní to jako dobrý plán. *Pokrčil rameny a pak se zamyslel nad čím se pak rozesmál.* Když teď říkáš, že Aless je tvůj hlavní objekt zájmu, dej si i bacha, aby ses do ni nakonec ještě nezakoukal to by byl teda pecka, to ti řeknu. *Zasmál se té představě, načež pak kouknul na CHiu, která se k nim už přidala.* Já myslím, že večeře zní jako skvělé zakončení dne. Takže jdeme?
*Remi se zvonivě zasmál.* Tak toho se neboj, já se neplánuju měnit, já budu vždy ten jeden a ten samý Remi, jak ho znáš. *Zavrněl spokojeně. Pak se na něj po očku podíval.* Myslel jsem to tak že tě nenechám samotnýho, však já tě naučím, jak se žije, pije, slaví a píchá, to se neboj. *Mrkl na něj.* To beru, tak to bude společné rande, říkáš? no i když, jak jsem tak seznal Maeve, tak bude stejná záletnice jako já, netipuju to na bližší seznamování, co se týče vztahu. *Jakmile ale řekl to s tou Aless, tak se na něj podíval s vykulenýma očima.* Do ní? A zamilovat se? Co tě nemá, hochu, vždyť je prohnilá jak...mrtvola, to fakt ne. Je zlá, to rád nemám. *Když ale přišla Chia, uculil se a dal jí ruku kolem pasu, načež se vydali k restauraci.* Tak co, ulovila jsi někoho? *Optal se.* Jo, pár mladíků, stihla jsem rychlovku v kabince, a taky mi dala kontakt jedna slečna, milá a hezká. *Zavrněla spokojeně.* I ty jedna, ty se mi líbíš. *Zasmál se Remi a políbil ji na tvář. Ještě zkontroloval, že Cas je s nimi a šli.*
Tak pokud ten tvůj dohled myslíš takhle, pak tedy proč ne, může to nakonec přece jen být zábava. Heh jsem rád, že jsem tě potkal, jsi vážně kámoš. *Uculil se a poslouchal jej dál.* Tak jasně, dvojité rande a co že je stejná jako ty, to snad vadí? I tak to rande může být i kdyby to vztah nebyl tak je to jedno, hlavní je užít si to přece ne.*Mrknul a prohrábl si vlasy.* Kámo, říká se, že hranice mezi láskou a nenávistí je tenká a zrádná, já bych si dával pozor, abys nakonec ještě nepřekvapil. *Dobíral si ho s úsměvem, než k nim došla i Chia. Když se pak tedy všichni zvedli, zamířili nakonec k jedné restauraci, aby tam dnešní večer zakončili.*
*Remi se na něj usmál a pokynul mu hlavou.* I já tebe, a bude to dokonalý, to uvidíš, bude to fakt super. *Pokynul hlavou a zaculil se.* Tak se mi to líbí, přesně tak. Může to být rande i nemusí, ale jsem na to tedy zvědavý, to se musí nechat. Bude sranda a bude zábava, plánuji si to užít. *Zavrněl Remi spokojeně. Pak ale protočil očima.* Neee, láska fakt ne, na to bych to neviděl, opravdu. *Přesvědčoval féra se smíchem. Potom když došli, podržel Chie židli, aby se mohla posadit a sám si sedl taky. Sedli si na terasu jedné restaurace, která se nacházela kousek od baru, slunko už nadobro zašlo a vše osvětlovaly jen atrakce a světlo z města za nimi.* Půjdu ještě na záchod, pohlídejte mi věci prosím. *Položila Chia vedle Remiho tašku, kde byly její a Remiho věci a mobil na stůl. Remi jen souhlasně kývla uculil se.* Jo, ale to je a byl fajn den, co myslíš? *Usmál se a dal si ruce za hlůavu.*
Bude to super. *Odpoví mu ještě než se uculi.* Tak já věřím, že než bude nějaký další ples, tak do té doby i s Athénou nějak pokročím a kdoví, třeba si příště ten ples užijeme stejně jako vy teď. *Zasmál se pobaveně, než ho poplácal po rameni.* Na lásku pozor, přijde, ani nevíš jak, takže nikdy neříkej nikdy a raději tomu fakt věř. *Mrknul a když se také posadil, rozhlédl se kolem.* Je to tu vážně skvělé místo. *Pronesl po chvíli a pohlédl na Chiu, která se právě odebrala na toalety.* Dneska byl dokonalý den, odpočinek, klid, pohoda, sranda, tak to má být. Hned se cítím líp a už mi hlavou běhají i nové nápady na obrazy. *Smál se fér, pak se natáhl pro jídelní lístek a začal do něj koukat.*
*Remi nadzvedl tázavě obočí, načež se ale zasmál.* Myslíš, že by se si s ní vyspal? No hochu, přál bych ti to, ne že ne. *Pronesl upřímně. Pak mávl rukou.* Ale noo, s ní to snad tak horký nebude. *Mávl rukou.* Den byl super, já si jej užil více než dost a upřímně se těším na to, jak to bude vypadat i další dny. *Pronesl, než ale Chie cinkl mobil. Už jen reflexně k němu stočil pohled, načež přečetl to jméno- Alessandra.* Celý se napl, to už se ale Chia vracela a Remi na ni ihned koukl.* Chi, kdo je ta Aless? *Optals e nervózně. Dívka nakrčila obočí.* Jedna brunetka, tady z pláže, před chvilkou jsme ji potkala, než jsem došla za váma. *Remi už nic víc nepotřeboval. Jen vyskočil a vyběhl na pláž, k místům, odkud předtím Chi přišla a zadíval se do davu lidí a všech co tam byly s mobile stále v ruce. Cinkla další zpráva. Stálo v ní- hledáš někoho, zlato? To jej dopálilo ještě víc.* Tak kde jsi, mrcho? *Zavrčel, hledíc na lidi. pak ji spatřil. Stála tam za stánkem s koktejly a mávala na něj, s úšklebkem na tváři. jakmile ale kolem ní prošli dva lidi, najednou byla pryč. Ještě chvilku tam stál, než zaťal ruce v pěst.* Drž se od ní dál ty mrcho!! Varuju tě!! *Ječel tím směrem.*
*Castor chtěl něco říct, ale už se ke slovu ani nedostal, jelikož Remi začal jančit. Chvíli netušil o co šlo, ale když byl zmíněno upírčino jméno, došlo mu to, především tím jak se jeho kamarád rychle zvedl a vyběhl ven, kde po chvíli začal řvát jako smyslu zbavený.* A sakra, to nezní moc dobře. *Pronesl tiše a koukl na Chiu, která si povzdechla a vyběhla za Remim. Došla k němu a chytila ho za ruku.* Hele klid, no tak, nemusíš tady tak křičet. Nic se přece neděje, jsem v pohodě. *Zašeptala a pohladila ho po tváři. *No tak, Mí amore, hlavně v klidu ano? *Koukla mu do očí a po chvíli si ho přivinula k sobě do objetí.*
*Remi se ještě chvilku rozhlížel kolem sebe, než ji ale nakonec sevřel v objetí nazpět a zabořil jí hlavu do ramene.* S ní se nesmíš vídat, to je ta Aless, Alessandra, nebezpečná upírka, moc nebezpečná. *Odtáhl se a vzal jí obličej do dlaní.* Musíš dát na sebe pozor, Chi!! *Apeloval na ni, a poté, co mu to odsouhlasila se ještě rozhlížel, než ji vzal ochranitelsky za ruku a odvedl zpátky. Pak se zadíval na Case a posadili se.* Dobrý, můžeme se na to vrhnout, já si dám asi nějaký salát. *Proensl, ještě rozklepaně, čehož si ale Chi všimla a zlehka jej vzala za ruku s jemným úsměvem na tváři.*
*Castor to celé sledoval. Také se mu to nelíbilo, přece jen, věděl už od Remiho, co byla Aless zač a nechtěl, aby ublížila i Chie. Když se pak oba vrátili, kouknul na něj a položil mu ruku na rameno.* Já si dá asi jen nějaký sendvič. *Pronesl a pohlédl i na dívku, která si nakonec dala to samé co Remi. Než jím přinesli jídlo a něco k pití, bylo chvíli ticho, než se ujal slova sám Castor a trochu Remiho rozpovídal. Když se pak jeho kamarád trochu uklidnil, večer pokračoval už v poklidu. Povečeřeli, popiji a povídali si. Nakonec odcházeli už v lepší náladě a dokonce i Remi zavtipkoval. Castor jim pak nabídl, že je sveze domů, přece jen jako jediný tady měl auto a tolik alkoholu zase neměl, aby to nezvládl a tak všichni tři nasedli a vyjeli směr své domovy.*
*Castor si pro dnešek vzal volno, jak v galerii tak i v samotném malování, už z toho důvodů, že jej čekal ples na Zimním dvoře, na který byl pozván a na který sebou vzal i Remiho, přece jen byl také víla. Od rána se nějak chystal a byl velmi nervózní, už z toho důvodů,, že mu jeho přítel stále nedal vědět, zda nakonec na ten ples jde, ale když mu asi po hodině cinklo upozornění na mobilu, s úsměvem na tváři si Castor oddechl a teprve teď se dal do nějakých větších příprav. Byla to dlouhá doba, co se ve svém skutečném domově vůbec objevil a proto ani pořádně nevěděl, co i ještě vzít na sebe, zvlášť když se jednalo o tak velkou událost. Nakonec ze svého šatníků přece jen vytáhl oblečení, které by mohlo být vhodné. Nešlo o nic okázalého, na to Castor nebyl, zvolil proto trochu jednodušší styl. Nejdřív si oblékl bílou košili s dlouhým rukávem, jenž na sobě nesla vzory květin, ze předu zdobená volánky a malými bílými knoflíčky. Na košili si dal vestu ve světlé zelenkavé barvě, prošívanou zlatou nití, se zlatými knoflíky, zdobenou ornamenty a vzory květin. Kalhoty k tomu ladil ve stejné barvě jako byla jeho vesta. Vlasy si jen zlehka pročísl rukou. On sám žádné prsteny ani jiné šperky nenosil, takže to nehodlal měnit ani teď. Ještě jednou se na sebe podíval do zrcadla a když usoudil, že by to snad i ušlo, vzal si ještě věci a odebral se na smluvené místo do Central parku, kde se měl s Remim sejít a společně se pak vydat na ples. Jen co došel, s kamarádem se pozdravil a dokonce mu pochválil i jeho outfit. Byl rád, že si to nakonec přece jen rozmyslel. A tak, když byli oba na místě a připravení, nebo se tak dalo alespoň říct, pokynul Cas, že je čas jít a hned na to se tedy odebrali na místo. Sám Castor byl překvapen jak to tady vypadalo, přece jen jeho poslední návštěva se zde odehrála už velmi dávno, to ještě žila jeho ho matka Nyx a král Jason, byl tehdy jen princ.* Zřejmě ano, musím říct, že je to tady opravdu hezké. *Pronesl tiše.*
*Jason si není jistý, jak by mohl zkombinovat svůj vílí šatník s civilským, aby byl vhodně oblečený. Když pořádal ples, bylo to jasné, musel se obléknout jako král. Ale nyní? Rozhodne se zanevřít na civilskou část šatníku, protože nechce nikoho dráždit a stejně tam má buď obleky a nebo pohodlné oblečení. Nakonec z šatníku vytáhne trochu (hlavně rukávy, na trupu spíše z jak kterého úhlu) průhlednou černou tuniku s volnými rukávy, která se zavinuje poměrně nízko, takže odhalí jeho bělostnou pleť (už dlouho nebyl v lidském světě, kde ho sluníčko občas trochu ožehne, ani si nevyjel na projížďku) a výrazné klíční kosti. Upraví si knoflíčky dole u zápěstí, které jinak široký rukáv znovu stahují do hezkého tvaru a nenechají ho volně viset do zvonu. Přes to si přehodí černou vestu ke kabátci, která má detailní stříbrné šití a trochu překryje jeho trup i v úhlech, kde by ho jinak tunika odhalila. Vestu nechá rozepnutou, aby jeho outfit nenabral moc vážného rázu, přeci jen pořádá tancovačku! K tomu si vezme černé dobře padnoucí kalhoty a černé vysoké boty. Kolem pasu si ještě dá široký černý pás, který trochu stáhne spodní část tuniky. Přijde mu to ale moc černé, a tak přetáhne kalhoty iluzí, že po nich leze stříbrná jinovatka, která se hezky napojuje na stříbrné vyšívání vesty. Kolem krku si pověsí jemňounký řetízek, ze kterého jakoby viseli malinké rampouchy (jsou vidět spíše rampochy než samotný řetízek) a trochu tím tak vyplní decentně hlubší výstřih. Prohrábne si vlasy a po krátkém přemýšlení si oholí tvář do hladka. Pro jistotu si s sebou (=nacpe to do ruky jednomu členovi ochranky) vezme i kabátec ladící s vestou, kdyby se v průběhu večera rozhodl, že by měl působit formálněji. No a zakončí to posazením stříbrné koruny do tmavých vlasů. Zvolil jednu ze svých nejlehčích, takže sice nepůsobí tak zdobně, ale zato mu na konci večera neupadne krk. Nechtěl přijít mezi prvními, ale zároveň nechtěl dorazit moc pozdě, aby to nepůsobilo, že mu je celá akce ukradená. A tak vyhlédne z okna, a když vidí už dost víl na nádvoří, vyrazí. Trůn na pódiu je situovaný tak, že nemusí projít davem, aby se usadil, ale ani nepřijde někde zezadu. Zkrátka a dobře je mezi stoly jakási ulička, kterou když jde, tak může přijít do kontaktu s vílami a nepůsobí, že se sem nenápadně šourá. A tak sebevědomě vyrazí onou uličkou a cestou POKÝVNE MNOHA VÍLÁM NA POZDRAV. Kolem něj jde ochranka, což pro přihlížející může zvyšovat pozornost. Když se konečně usadí na trůn jakoby měl v zádech pravítko, tiše si odkašle a poté zvučným hlasem zahřmí.* VŠECHNY vás vítám. Nabídněte si ze stolu na co máte chuť a bavte se! *Jeho slova jsou upřímná, protože nemá ani jinou možnost a je vskutku rád za hojnou účast. Jeho výraz a tón tomu však vůbec neodpovídá. Pořád je to král Zimního dvora, a tak je jeho působení dosti tvrdé a chladné. Hudba ztichla ve vteřině, kdy si odkašlal, a tak teď pokývne muzikantům rukou a oni zase začnou vesele vyhrávat.*
*Keď sa chystal na víliu slávnosť, bol vysmiaty ako slniečko. Celý deň si pospevoval a vyhmkával melódie, ktoré mu napadli, jeho pohyb skôr akoby naznačoval jemný tanec a jeho kroky akoby ani neboli krokmi, skôr nadnášanie vánkom, tak ľahko sa pohyboval po svojej izbe. Vyberať oblečenie pre neho nikdy nebolo ťažké, pretože hippie štýl obľubuje a tak vyzerá aj jeho šatník. No narozdiel od toho aj veľmi rád provokuje, prevažne na slávnostiach ako je tá dnešná. Bude sa musieť trochu zatriediť medzi víly, ktoré sa na oslavách objavia, pretože on nie je tak dvorný typ, aby sa vedel zabávať úplne formálne. No učí sa. Zatiaľ. Jeho výber oblečenia však nepôsobí tak, akoby nechcel, aby sa o ňom hovorilo. Aj keď sa hanbí, nakoniec je celkom rád, keď sa mu niekto venuje. Keď sa zo svojho domova konečne dostane von, nadýchne sa čerstvého vzduchu, cíti sa príjemne v lesnom poraste a cestou sa pripravuje na to, ako bude zábavou, tancom a hudbou zakrývať to, aký je nervózny, aj keď sa hrozne teší a jeho úsmev to veľmi dobre odhaľuje. Vstúpiť na dvor je ako za starých čias, keď sa niekoľkokrát zúčastnil na takej slávnosti so svojimi rodičmi - to však vtedy ešte netušil, ako využiť obranný mechanizmus veselého blázna. Keď sa obzrie, vidí nádherné tváre v nádherných farbách.* /Všetci sú tak krásni. Keby to mohli vidieť civilovia./ *Preblesne mu hlavou a žiarivo a vrúcne vysmiaty sa ladne pohne k niekoľkým vílam, tancujúcim nablízku, zatiaľ čo si obzerá výzdobu, atmosféra je akosi pochmúrna a zároveň pôsobí tak prirodzene a étericky. Tak ako všetci naokolo.* /Tam medzi týmito určite nevyniknem. Budem asi aj rád./ *Pousmeje sa pre seba a nevie sa odtrhnúť od toho, obzerať sa okolo seba a skúmať všetky bytosti, ktoré sa okolo neho mihnú, akoby v živote nestál vo Faerii a nehľadel na krásu víl zblízka. Pripadá si, akoby tam ani nepatril. Nie je to miesto, ktoré by ho vzalo medzi seba, aj keď tam hrá veselá, chytľavá hudba a môže si nabrať jedla, koľko sa mu zachce. Možno skúsi aj obchod, no pod dohľadom kráľa Jasona si nie je istý, či to bude a chce riskovať. Preto iba, síce veselo, no malátne, zájde ku stolom a začne si prezerať ponuku.* Hmm… *Spokojne sa zatvári nad akýmsi koláčom, ktorý mu dobre rozvoniava. A tak sa po ňom spokojne natiahne.*
*Na vše se tam díval, rozhlížel se, po chvilce si dovolil nabídnout si jeden z ovocných nektarů, alespoň si myslel, že to je ovocný nektar. Přeci jen, on se takhle u dvora neobjevil. Celý svůj život ve Faerii strávil v domku s jeho otcem, přes dny zavřený a zamčený s hromadou knih společně s předměty na trénink boje. Do prostředí, jako bylo tohle se nedostal nikdy. Byla to pro něj premiéra. Rozhlížel se kolem sebe, byl tak vylekaný a zároveň překvapený, že ani nevěděl, na co koukat dřív. Spíš se ale rozhlížel z toho důvodu, jako kdyby se mezi vílami měl každou chvíli vynořit jeho otec a odvést ho opět do toho domu hrůzy. Ve své nepozornosti strčil do CASTORA. * Omlouvám se, nejsem moc při smyslech, nebo jako jsem, jen jsem nervózní, však víš. Ty se máš jinak jak? Jak se, ehm, tady cítíš? *Optal se jej, sám měl ale co dělat aby kontroloval svůj dech. Pak jej opět něco vyrušilo z jeho rozjímání, to něco byl právě Jason. Remi se naklonil ke CASTOROVI.* To je on? Král JASON?* zadíval se ke trůnu* Já jen že, no, má se nějak klanět, nebo co já vím? Neznám to, nevíš asi, co dělat abych nevypadal jako mamlas? *Zajímal se s nevinným úsměvem na rtech.*
*Castor se ještě chvíli rozhlížel všude možné, prohlížel si výzdobu, kdo tady všechno byl a jak moc se to změnilo od doby, co tu byl on naposledy. I když sto let je sto let, jasně, že je tu všechny jiné.* /Castore jsi kus debila./ *Prolétlo mu myslí. Hned raději sáhl pro nějaké pití a napil se. Sám byl dost nervózní a mohl je hádat, jak nervózní byl hlavně REMI, který do něj po chvíli zmateně strčil.* V pořádku, nic se neděje. *Pousmál se a odpil si ze svého pití.* Ehm mám se docel dobře, jen jsem z toho tady celý nějak nesvůj, to víš, má poslední návštěva tady byla ještě s matkou. A co ty? Jak to zatím zvládáš?, hele kdyby co, můžeme kdykoliv zmizet oukej?“ *Zašeptal a zadíval se na krále, který dorazil a všechny tady vítal. Chvíli jej pozoroval, než svou pozornost opět věnoval kamarádovi. * Já nevím, abych řekl pravdu jako princ tehdy nepotřeboval tolik formálnosti, takže netuším jak je to teď. Zřejmě budeme asi oba mamlasi. *Zazubil se a prohrábl si vlasy.*
*Rozhlédne se po osazenstvu a po nějakém čase uzná, že trůnění bylo dost. A tak nechá svůj kabátec nadále viset z paže jednoho ze svých stráží a vydá se do víru dění. Jde svižnou kočičí chůzí a poklepává si ukazováčkem o bok do rytmu hudby, který se opět začne zrychlovat. Neočekává, že se mu někdo bude klanět, to si rezervuje do trůnního sálu nebo na potkání. Na takhle, řekněme na jeho poměry ležérní akci to nevyžaduje. Přesto se některé víly jemně ohnou v pase, když kolem nich projde. Chvíli na to se jen tak tak se vyhne krásné- a za krátkou dobu už notně opilé- víle, která sebou švihne na zem a snaží se zachytit čehokoliv poblíž. Začne se tak drápat i po TANOIOVĚ rameni, aby neupadla. Jasonovi je trochu trapné, že před ní automaticky uskočil a cukne koutkem směrem k TANOIOVI a jen doufá, že ho opilá víla nestáhla k zemi.* Aspoň je zábava v plném proudu. *Pronese omluvně, jakoby dívku snad sám opil. Ale nu což, je to jeho poddaná a on je za ně odpovědný.
*Koláč, ktorý má napchatý v ústach a teoreticky ho do seba vopchal naraz, mu obmedzuje schopnosť rozprávať. Radšej sa okolo seba neobzerá, aby náhodou nenadviazal očný kontakt s niekým nevhodným alebo s kým nebude chcieť diskutovať, prinajhoršom, o férskej politike. Keď sa nakloní nad stôl, aby do seba vopchal ďalšie jedlo, aj keď mu ešte koláč nezmizol v žalúdku, potiahne ho do strany akási víla, značne opitá a on ju len tak tak stihne zachytiť druhou rukou, aby sa tam nevyvalila všetkým pod nohy. Keď jej pomôže vstať a obráti hlavu na stranu, hneď vedľa seba zbadá kráľa JASONA a tak ho od ľaku trochu mykne dozadu a uloží si dlaň na hruď.* Ah, pre bleskové mračná, ale som sa zľakol. *Povie pobavene a usmeje sa na JASONA s plnými ústami jedla. To nie je veľmi dobrý prvý dojem, hlavne ak k nemu pristupuje takto neformálne. Keď prehĺtne, stále s úsmevom na perách nakoniec jemne nahne chrbát, aby sa trochu poklonil.* Pardon, nevidel som vás. *Prepne na svoju formálnosť, aj keď v tom stále nie je dobrý a skontroluje opitú vílu, stojacu pri stole a opierajúcu sa oň.*
*Obdržela pozvánku na takový večírek na který se rozhodně chystala. Načasovaný všechno měla, takže ještě než se připravila a vyrazila na zimní dvůr, tak si zařídila pár osobnějších věcí se svym bratrem. Věděla, že tam nikoho znát nebude a proto se tam chystala jen na nějakou kratší chvíli, protože zvědavost ji plně pohltila. Po příchodu zase domů od svého bratra ztratila pojem o čase a všimla si, že už teď tam příjde pozdě. Rychle se oblékla. Nevěděla co přesně si ma vzít, proto si vzala první šaty které uviděla. Šaty byli černé, kratší tak do půlky stehen, dlouhý rukáv a lehce uplý. Přišlo jí to zcela nevhodné, ale věděla, že jak bude bádat nad oblečením, tak to nestihne už vůbec. Už teď panikařila, zda to nebude trapné, že přišla pozdě. Vzala si jen klíče od bytu, telefon a vyběhla ven na zimní dvůr. Vlasy měla rozpuštěné a lehce kudrnaté ze všeho toho zařizovaní a lítání. Po chvilce tak nějak diběhla na místo. Ještě než vešla přímo na nádvoří, tak se trochu upravila, aby nepřipomínala chodící, ani ona sama neví co, ale nechtěla si to radši představovat, jak mohla vypadat. Vešle lehce udýchaná s lehce načervenalými tvářemi na nádvoří a nějak se ohlížela kolem sebe. Nebyla si jista, jestli by si ostatní mohli všimnout, že přišla pozdě, proto doufala, že tomu tak nebude. Stála chvilku na místě, rozhlížela se kolem a přemýšlela co teď? Aby to nepůsobilo nějak špatně. Stoupla si někam stranou, kde by si jí nemusel jen tak někdo všimnout a přemýšlela o svém dalším kroku. Mezitím se trochu uklidnila.*
*Remi se pootočil a podíval se na CASTORA, načež se na něj děkovně usmál.* Děkuju brácho, kdyby se něco dělo, řeknu ti. Každopádně počítej s tím, že se tě asi budu držet jako klíště, abych se tu nějak, ne že neztratil, ale spíš mě děsí, na koho narazím. Děsí, je to správný slovo? Ne, spíš jsem zvědavý. Ne, ne, děsí mě to, okei, děsí mě to, bojím se, a bojím se dost, protože si tady koleduju o to že tu narazím na... *Až v ten moment si uvědomil nejenom že se jeho pusa zase rozjela o sto šest, jako vždy, když byl ve stresových situacích, ale taky to, že každým slovem o dost navyšoval tón svého, s jasným, zvučným, italským přízvukem, hlasu. Všiml si, jak se na něj pár víl stojíc v jeho blízkosti dívalo s nejistým výrazem na tvářích, snad jako kdyby si říkali " Panebože, co to je za troubu?" A tak se dotyčný fér i cítil. Remi se na ně nejprve zadíval s očima navrch hlavy, než se nevinně uculil.* Pardon pardon, já vždy když se rozmluvím, nevím jak přestat, omlouvám se, už se to...ehm, nestane. *Dořekl, načež se radši podíval zpět na CASTORA, rudý jako rajče a jal se raději toho popíjet svůj nektar.* Doufám, že jsme je teď řádně pohoršil. *Utrousil Remi s ironickým povzdechem, načež si promnul kořen nosu. Z jeho zamyšlení jej vyvede to, když sebou o zem kousek od nich plácne nějaká víla. Otičí se tím směrem, ale jakmile uvidí JASONA, rychle se otočí zpět na CASTORA celý paf.* Co mám dělat, co mám říkat, jde sem? Co když půjde sem? Bože já se cítím trapně, zatraceně, Casiiiiiiiiiii! *Protáhne, načež udělá pár kroků směrem k němu, snad jako kdyby se chtěl za blízkého féra schovat.*
*Celou dobu ho poslouchal a všímal si toho, jak každou chvíli mluvil víc a víc nahlas. Už se chystal, mu říct, aby se ztišil, že na něj všichni koukají, ale nakonec si to REMI uvědomil sám.* V pohodě, chápu tě, chce to jen klid, uvidíš, že t bude v pohodě a třeba na něj ani nenarazíš a užijeme si v poklidu celý ples a nakonec se vrátíme domů. *Zazubil se a napil, mezitím co se ohlížel kolem sebe. *A ostatní kašli, no a že tě slyšeli, však jsi nic takového neřekl a i kdyby, alespoň bude o zábavu postaráno. *Uchechtl se a i on si všiml, že snad jejích směrem se blíží i samotný král JASON. Jak jen dlouho jej neviděl. A co by mu vlastně měl říct? Bude si jej ještě pamatovat? Asi už ne, přece jen to je už dlouhá doba a on tady byl jen párkrát. Když se k němu pak REMI přiblížil, vytrhne ho tak z jeho myšlenek a jen se na féra usměje.* Klid, i kdyby šel, nemusíš se cítit trapně kámo. *Pronesl s úsměvem.*
*Všimne si, že TANOIA vílu stihl zachytit, ale nestihl dožvýkat. Naskytne se mu tak poměrně humorný obrázek rozesmáté víly, co polonahého chlapce začne hladit po ruce a onoho polonahého chlapce, co na něj začne mluvit s plnou pusou.* Mě? Zas tak hrozně snad dneska nevypadám. *Poví odlehčeným tónem a trochu starostlivě se podívá na opilou vílu. Ta se v tu chvíli odpotácí ke stolu a opře se o něj.* Teď mne vidíte, takže není pro omluvu potřeba. Ale zřejmě jsem vás vyrušil v jídle... dobré, že? *Téměř neznatelně zvedne levý koutek při odkazu na prvotní obrázek Tanoi s plnou pusou. Najednou však uslyší někde ve svém okolí zvýšený hlas a pozvedne obočí. Není však tak blízko, aby slyšel konkrétní slova.* Nudit se zjevně dnes večer nebudeme, to jsem rád. Teď už se viditelně pousměje a zhluboka se nadechne jakoby mohl nasát atmosféru večírku. Nakonec se otočí směrem odkud zvýšený hlas přišel a v davu spatří povědomou tvář. Chvíli se musí zamyslet a až pak mu dojde, že je to už slušná doba, co CASTORA neviděl. Je však poněkud nezdvořilé se teď od TANOII jen tak sebrat.* /Třeba za chvíli./ *Využije toho, že stojí blízko jednoho ze stolů a vezme si pohárek s vílím vínem. Sice nechce dopadnout jako padající víla, ale taky nechce být na suchu. Vzápětí vezme ještě druhý pohárek a podá ho TANOIOVI.* Na zdraví.
*Vezme si od kráľa pohárik a pripije si s ním a kývnutím hlavy mu naznačí "nazdravie", no napije sa iba na jazyk, alkohol moc nemá rád.* Hrozne? Tak to určite nie, ste krásavec. *Povie rozveselene, keď sa narovná a prehĺtne sústo jedla. Natiahne ruku k jednému z koláčov, vezme ho a strčí JASONOVI do ruky.* Ochutnajte. Je to vulkanicky dobré. *Detinsky dvihne dlane a dúfa, že si od neho kráľ koláč vezme. Je mu jasné, že zrejme JASON pozná chuť tejto pochúťky, ktorá mu tak rozjasnila oči. Po chvíli sa tiež pozrie smerom k vílam, kam sa zahľadí aj JASON a naširoko, skoro ironicky sa zazubí.* Banda opitých a veselých víl je to najsmiešnejšie, nie? *Zaspieva jasne skoro ako vtáčik a napriek tomu, že je to kráľ, vezme ho za ruku.* Tancujete rád? Chcete si zatancovať? *Natešene navrhne a oči sa mu zalesknú zeleným jagotom a preletí okolo neho niekoľko farebných svetielok. Je rád, že sa s ním niekto začal rozprávať, inak by tam stál sám, veľa sa napchával, tancoval ako blázon a odišiel robiť si svoje aktivity. Aj tak stiahne JASONA medzi tancujúce víly.* Bude to zábava. *Zasmeje sa a znova vrhne pohľad k dvom vílam, ku ktorým sa predtým kráľ otáčal - zdalo sa mu, že JASON ich pozná a tak ho neplánuje zdržať dlho. Samozrejme, že sa bude kráľ chcieť venovať tým, ktorí sú mu bližší, než nejakému náhodnému férovi z lesa, ktorý sa ani nevie správať. I keď sa preto cíti trochu dotknuto, vôbec mu nevadí, ak kráľ JASON počas večera bude postupovať ďalej, je predsa hostiteľ a on to ako aktívny organizátor osláv a párty úplne chápe. Jeho oči sa veselo ligotajú, keď vojde medzi víly a začne tancovať do rytmu hudby.*
*Po chvilce stání se rozhodne dát si něco k pití. Neměla v plánu se však nějak extra zdrbat, jen po tom šílenství ji vyprahlo a potřebovala to něčím zalejt. Se zíráním všude okolo sebe se dostala ke stolku, kde bylo nějaké pití, a tak neváhala a napila se. Nevěděla co by to mohlo být, ale nějak jí to netrápilo. Uslyšela jak někdo skoro až křičí a tak se podívala tím směre. Uviděla jen dva chlapce, kteří stáli u sebe a proto prohled ihned odvrátila. Ještě několikrát se rozhlédla kolem sebe a pak se šla usadit k nějakému stolu, kde nikdo nebyl. Pití si vzala sebou. Klíče a telefon pohodila na stůl hned vedle sebe, ale tak, aby na ty věci dohlédla a znovu si usrkla pití.*
*Fér, celý roztěkaný a nesvůj se nakonec podíval na CASTORA a usmál se. Děkovně mu stiskl paži a pokynul hlavou.* Vynasnažím se, ale přeci jen, znáš mě už trochu, víš že já a zmatky to je prostě něco, co jde dohromady. *Dodal ještě, než nakonec vydechl přebytečný vzduch z plic a zadíval se kolem sebe. Taková krása, krása, kterou nikdy neměl šanci poznat, krása, která se mu z té jedné návštěvy nijak nezaryla do paměti.* Já, jenom trošku tady popojdu a prohlédnu si to, okei? *Otočil se pak směrem na CASTORA, načež se vydal mezi lidmi směrem do davu. Než by se nadál, za dlaň jej popadla jedna z tančících víl, která se s ním začala točit kolem dokola a tančit zároveň. Remi měl co dělat, aby někomu náhodnému vrazil do ruky své pití, než se dal s onou vílou do tance. Ani si nevšiml, jak rychle se vlastně začal uvolňovat. Celý ten stres z něj padal každou vteřinou, každým pohybem, každým pohledem kolem sebe více a více. Konečně mohl říct, že se bavil, skutečně bavil. Když tanec s vílou skončil a on se jí pustil, zasmál se od ucha k uchu. Vysekl mladé dívce poklonku, a zamířil z parketu pryč, hledající v davu CASTORA. Když jej pak nakonec zmerčil a vrátil se k němu, tak se spokojeně usmál.* Jo, už si na to začínám pomalu zvykat. Zatraceně, tohle je něco skvělýho. *Pronesl uznale a došel si k jednomu ze stolů kousek za nimi pro další pohár nektaru, se kterým se vrátil opět zpět k férovi.* No, já se bavím. Líbí se mi tu, upřímně jsem rád, že jsme ti na to kývl. *Pronesl uznale. Pak se opět rozhlédl kolem sebe.* Hele, tohle musíš ochutnat, pojď, pojď!!! *Tahal CASTORA ke stolu, kde byl onen nektar, když ale zjistil, že tady jej už nenajde, a taky nebyl zvyklý an to čekat, rozhlédl se. Spatřil ještě jeden stůl, kde onen nápoj stál, a tak Case dotáhl tam.* Na, tohle zkus. *Pobídl jej. Nektar stál na stolku kousek od místa, kde seděla ATHENA. a Remi, jež stál kousek od ní a rozhlížel se, pohledem nakonec padl na dívku.* Hezký večer, nemám pravdu? Bavíte se? *Optal se jí. a usmál se.
*Už to bylo dlouho, co Maeve byla naposledy ve Férii. Zvláště na Zimním dvoře. Studia ve světě lidí si brala většinu jejího času… a byla to pohodlná výmluva, proč si trochu více užívat světa smrtelníků. Ale pozvání se neodmítá, tak neslušná není ani ona. Ale i když zprvu šla hlavně z povinnosti, už po prvních pár momentů dýchání atmosféry tomu všemu znova propadla. Hudbě, vínu, vílám… lidský svět má mnoho do sebe, ale něco je nenahraditelné.* *V jednoduchosti je krása a Maeve tak na sobě má stříbrné podpatky a letní šaty zlaté barvy. Ty, při té správné kombinaci světla, lehce prosvítají. Nikdy ale ne tak, aby odhalovaly zbytečně mnoho. Přes ramena jí splývá záplava černých vlasů, smotaná do dredů, které sem tam jsou obohacené šperky. Tmavou tvář jí dokresluje tmavomodrá rtěnka, stříbrné stíny a třpytky pod očima. Na rukou jí stříbrná tetování hrajou hru se světlem.* *Jakmile to alespoň trochu dovolovala slušnost, Maeve vzala zavděk rudým vínem a se skleničkou se jala prozkoumávat prostranství. Hudba byla příjemná a sama se přistihla, jak si občas pobrukuje do rytmu. Pár vílám kývla na pozdrav a zpozorněla, když si všimla Jasona. Bez garde si připadala téměř nepatřičně a kdo je lepší garde, než král. Že?* Můj pane. Jako vždy jste zorganizoval skvělý ples. Někdy mi musíte prozradit, jak to děláte. *Vysekne pukrle a tvář jí rozehraje úsměv, stejnou měrou hřejivý jako hravý. Kývne na Jasonovu společnost.* Maeve, k vašim službám.
Jasně bav se. *Zazubil se na REMIHO a sám se tak trochu rozešel porozhlédnout kolem. Bylo tu dost všeho, jídla, pití, bavících se víl, i krále dívajícího se jeho směrem, načež mu lehce pokynul hlavou na pozdrav a dál se procházel, než jej zase jeho přítel vyrušil z myšlenek.* Jsem ráda, že se bavíš, vidíš, já ti říkal, že to bude nakonec fajn a uvolníš se a hle, je to tady. *Zasmál se nahlas, přece jen viděl, jak je REMI celý nesvůj a doufal, že to brzo poleví a bude si dnešní večer užívat. I on se musel teprve do té bavící nálady sen nějak dostat, chodil sice na různé akce, ale ne takového rázu, takže doufal, že i on za chvíli nějak chytnu tu vlnu a užije si to.* A co to je? *Optal se, co by mě zkusit, ale to už ho fér tahal někde pryč a tak se smíchem šel hezky s ním. *Hele já už si nějaké pití dal, možná je to dokonce to samé. *Zubil se na přítele když mu pak sklenku podával, chvíli na něj koukal, než se napil.* Hm, není to zlé, tak jsem měl něco jiného ale tohle chutná sakra dobře. *Pronesl, než si všimnul, že tam sedí ještě někdo – ATHENA, se kterou REMI ihned navázal kontakt.* Hezký večer. *Pousmál se na ni také a pak je nechal si povídat a sám se rozkoukával kolem sebe, přece jen on byl v seznamování trochu víc stydlivější než REMI.*
*Zpozorní, když se TANOIA skoro nenapije a neodpustí si dramatický pohled.* Nesnažím se vás otrávit. *Zavtipkuje ale samozřejmě pravdomluvně. Když mu vzápětí Fér zalichotí, nelituje toho, že se s ním rozhodl mluvit trochu uvolněněji, než nutně na královské úrovni. Usměje se tedy a konečně si pořádně prohlédne svou společnost. Líbí se mu, že patří k části osazenstva, co se nebáli obléknout extravagantně.* Děkuji, ani vy nejste k zahození. *Poví mu stále s úsměvem, aby to nechápal jako nějakou nevhodnou poznámku. Poté si od něj trochu překvapeně převezme koláček a musí v sobě zadržet smích. Je jasné, že Tanoia není odsud, na to je moc veselý a bezprostřední.* Nuže dobrá. *Zakousne se do koláčku a s radostí zjistí, že nemusí lhát, když ho bude chválit. Přeci jen by bylo trochu trapné, aby mu vlastní catering nechutnal.* Máte pravdu, vulkanicky. *Odpoví až poté, co koláček pořádně polkne a jemným poklepáním prsty o rty se ujistí, že tam nemá nějaký pozůstatek.* Vskutku. *Usměje se na Tanoiu a oplatí CASTOROVI pokývnutí na pozdrav. TANOIA ho ale tak baví, že nemá potřebu od něj utíkat.* Zbožňuji tanec! *Světýlka jakoby sdílela Tanoiovo nadšení a chvíli se kolem něj zdrží. Je to velmi milý pohled.* Dobře, zatancujme si. Ale nejdřív mi prozraďte své jméno. *Nevypadá však, že by na tom tak trval, protože už udělá krok k svíjejícím se tělům do svižného rytmu.* Ach! *Zpozorní, když u sebe uslyší MAEVE a ještě se na chvilku zastaví.* Jsem rád, že se vám tu líbí. Ovšem některé věci jsou magičtější nevyřknuty, ne? *Odpoví hravě, protože už se naladil do taneční nálady a v té je přeci jen trochu veselejší.* Chcete si s námi zatančit? *Zdvořile čeká na její odpověď a na seznámení s Tanoiou. Když tohle všechno proběhne, dopije svou číši, položí ji na nejbližší stůl a začne tančit.*
*Pokrúti zmyselne hlavou.* Alkohol je otrava. *Povie úprimne svoj pohľad, avšak sa zo svojho pohára napije poriadne, aby kráľa neurazil, aj keď ho pri tom poriadne strasie, z nezvyku. Popri odkladaní pohárika mu aj trochu zabehne, keď mu JASON prenesie jeden zo svojich komplimentov, aj keď nevie, či to má chápať ako kompliment, či skôr ubezpečenie, že je prosto priemerne pekný. Pochvaly dostáva často, ale nechce si z toho vyčítať viac, než by mal. Veselo pohodí rukou.* Tak ďakujem. *Jeho oči zasvietia a pobavene nadvihne obočie, keď kráľ po ňom zopakuje prívlastok, ktorý na koláč použil. Maximálne ho potešilo, že si ten koláč vzal, zjedol a ešte k tomu mu aj chutil.* Skvelé. Nebol by pekný pohľad na féra, ktorému nechutí vlastný výber jedla. *Podpichne hravo a úsmev na jeho tvári naznačuje, že to nemyslí zle. Keď sa otočí tak, aby si videl pod nohy a zároveň mohol JASONA za sebou potiahnuť, zastaví ho v ceste akási krásna tmavá víla, MAEVE, a tak zastane a ostane stáť opodiaľ. Kývne jej smerom. Z rozprávania cítiť, že sa s JASONOM poznajú minimálne z formálnych záležitostí a keď víla otočí pohľad k nemu, naširoko sa usmeje a pokýve jej dlaňou, pričom sa trochu začervená, že je tak nevychovaný a kráľovi JASONOVI nepovedal svoje meno už pri tom, ako na seba narazili, no mykne plecom.* Zdravím, ja som Tanoia. Teší ma. Ja… *Hovorí veselo, pričom pri svojom mene pozrie aj na JASONA, aby sa tým takto predstavil naraz obom a chce sa vyjadriť k tomu, že MAEVE je tu zrejme tá v spoločnosti vo vyššom postavení, aké služby by od nej mohol on žiadať? Radšej to nechá tak a pripojí sa k JASONOVI.* Áno, áno, poďte tancovať. *Navrhne a jeho oči sa znova rozžiaria, akoby pred chvíľou necítil strápnenie a hanbu kvôli svojmu chovaniu. Skutočne tam asi tak nepatrí, hlavne do spoločnosti týchto dvoch víl, no tanec spája a to si uvedomuje. Preto vezme aj vílu MAEVE za ruku spolu s kráľom a potiahne ich do tanca.*
*Pití si dále usrkávala, až po chvilce vypila půlku drinku. Podívala se kolik jí ještě zbýva a když si všimla, že jí ještě zbývá půlka, tak se ihned uklidnila, že se nebude muset zvedat a dostat se k dalšímu pití. Měla v plánu si dát maximálně dva drinky, ale měla lehké podezření, že to skončí minimálně tak u pětky, než u dvojky. Jak uslyšela něčí hlasy, tak se jen podívala tím směrem a uviděla ty dva stejný chalpce, kterých si všimla už předtím. Neodvážila se nějak dát s někým do řeči, proto bylo v plánu si dát pár drinků, popřípadě pozdravit krále, poděkovat a zase se zpakovat domů. Odvrátila pohled ihned od nich a opět si usrkla svého drinku. Chutnal jí a to dost. Jak uslyšela, že někdo mluví jejím směrem, tak se ihned ohlédla tím směrem a ihned poznala REMIHO a hned vedle i CASTORA.* Zdravím vás oba dva. Hezký večer? To ano, je to tu moc krásné. A jestli se bavím, taak dejme tomu, že nějak ano, já tu jsem, abych se nějak odreágovala. Nemyslím tím, že se tu zdrbu pití-.. *Na chvilku se odmčela, protože jí přislo trochu nevhodné takto mluvit.* ...pardon. Chtěla jsem říct, že jsem nemyslela odreágovat se tak, že to bude drink za drinkem, ale dát třeba jeden drink, trochu se pobavit a jít zase domů. *Mluvila trochu nervozně, protože socializování nebyla její parketa. Oba chlapce si prohlédla s lehkým úsměvem, aby nepůsobila nijak nevhodně.* Co vy pánové? Bavíte se? *Ještě jednou si je oba prohlédla a usrkla si svého pití.*
*Remi sledoval, jak spokojeně CASTOR upíjel pití, které mu Remi nastrčil. Jistě, už si nějak zvykl na potraviny a pití ve světě lidském, a proto mu tohle tolik zachutnalo.* Není to to samé, hlavně proto, že jsem viděl, že to má jinou barvu. *Pronesl a uculil se od ucha k uchu.* A co máš ty, ukaž. *Beze slov se natáhl a napil se z jeho sklenky.* Hele ale to je taky dobrý, moc dobrý, více než dost dobrý... *Začal povídat, ale pak se zastavil. Došlo mu, že zase začíná trojčit jako blázen a že by se měl trochu uklidnit. Tehdy na party u Dragose to bylo jinak, tam mohl, tam jako kdyby bylo právě poselství večera bavit se a vymýšlet kraviny, jistě, do jisté míry, než tam nechtěl podpálit upírku, ale tak co. Tam se bavil, ale tak nějak si v hlavě připomněl, že tohle je ples, na kterém by se měl chovat přeci jen o něco decentněji a lehce potlačit svoji přirozenou náturu své aktivity. proto se zarazil včas, než by zase začal vyvádět hlouposti, a pak se věnoval dívce, ke které přišli.* Říkají Remi, moc mě těší, slečno. *Pronesl, načež vysekl jemné pukrle směrem k ATHENĚ. Jak ji tak poslouchal, nějak v ni poznával to, jak to i jemu občas mlelo. Když se proto zarazila, lehce se pousmál, ne ale tak, aby to působilo snad jako výsměch.* To je v pořádku, neomlouvejte se, abych řekl pravdu, taky mám občas problémy s tím udržet si pusu nějak na uzdě, ale což, tak to prostě je a nestydím se za to. A jinak, rozumím, asi rozumím. No, já se sem dostal díky tady mému známému, sám bych sem asi nešel, už jenom proto že jsem ke dvoru neměl nikdy moc blízko, to víte, špatná minulost. Ale musím uznat, že jsme rád, že jsme sem došel, protože, je to tu skutečně nádherné. A ty drinky, to je taky něco. *Dodal ještě.* Jste odtud? Nebo z venčí? Ah, dopředu se omlouvám, pokud by byly mé dotazy vlezlé, případně mě zastavte. *Zvedl ještě v obraně ruku.*
*Maeve na JASONOVU poznámku odpoví pobaveným smíchem.* Možná, můj pane, ale některé věci se hodí vyřknout. *Odpoví mu se stejnou hravostí v hlase.* Nu, tato nabídka se neodmítá. *Podotkne vesele. Chvíli nicméně musí přemýšlet, jak se elegantně zbavit skleničky vína. Z toho uvažování ji vytrhne TANOIA. Doslova. Překvapeně zamrká a jen tak tak stihne skleničku odložit na nejbližší stůl, než je vtažená do víru tance.*
*Castor si v každé ruce držel jiný drink a spokojeně si popíjel, zatím sledoval REMIHO i ATHENU. Občas mu s jeho drinky pomohl i jeho kamarád, když si odpil a culil se u toho jako měsíček na hnoji. Už i samotná Cas se dokázal nějak uvolnit a užívat si pohodu dnešního večera. S úsměvem se rozhlížel kolem sebe, jak se ostatní baví. Jak zvesela popíjejí a jedí nejrůznější jídla, jak si povídají a tančí a jeho úsměv se ještě více rozšířil. Dokonce se i uchechtl, když opět Remi začínal jančit, ta jeho rozverná povaha k němu prostě seděla. Chvíli ještě všechny sledoval, než se i on otočil k ATHENĚ a mile se na dívku usmál.* I já bych se rád představil, jsem Castor. *Vzal do své dlaně tu její a jemně jí na hřbet ruky políbil, tak jak se slušelo a patřilo a on byl vychován.* Jak říkají vám krásná slečno? *Optal se s úsměvem a sledoval jak se REMI rozpovídal, přičemž si upil ze svého drinku a čekal, co dívka řekne. On sám se už dál neptal, přece jen jeho kamarád byl výřečný až až za oba dva.*
/Takže to není tak, že by se bál pít na Zimním dvoře, jen neholduje alkoholu. Zajímavé./ *Všímá si v něm rozdílů od víl, se kterými je běžně v kontaktu a budí se v něm pro něj typická fascinace něčím trochu neznámým. Když se ale přeci jen TANOIA napije, malinko samolibě se pousměje.* /Ale jako krále mě vnímá./ *Normálně by předpokládal, že ho tak vnímají všichni, ale po Lyrii už si nemůže být ničím jistý. Anarchisti existují i ve Faerii. Později mu lichotí spíše konverzačně a samozřejmě pravdivě vzhledem k tomu, že TANOIA je jako valná většina víl atraktivní. Jako krytí pro Jacka to ale úplně nemá smysl, protože vílám do jeho romantického života nic není a možná bude mít raději drby, že nadále vyhledává mimo Faerii známosti na jednu noc jako v době svých princovských let a ne že si z vlastního večírku udělá speed dating akci. Po poděkování tedy jen přikývne a dále tuto část konverzace neždíme.* To rozhodně. *Tiše se uchechtne, protože FÉR vyslovil přesně to, na co myslel ohledně výběru jídla.* Tanoia. *Zavrní zvědavě, když vidí známky studu na TANOIOVĚ tváři. Nakonec se představil dříve MAEVE než králi, stud je tedy na místě. Jason se ale i nadále spíše touto interakcí baví, než uráží. Chvíli na to už z něj MAEVE tahá to, že většinu organizace ponechává svému rádci Myriovi, který má super vkus. A tak se jen tajemně usměje, aby to nemusel přiznat. MAEVE už párkrát zahlédl, když navštívil Sluneční dvůr a pořádal tam nějaké akce. Její jméno mu však neutkvělo, a tak si ho nyní poctivě zapíše do mysli, když se představí TANOIOVI.* /Ještěže jsem se nemusel ptát, to by mohlo být dosti trapné./ *Přestože spolu nikdy nebyli v bližším kontaktu, MAEVE má takovou tu energii, která v člověku prostě zůstane. Jakoby víc byla elegantní přízrak, nežli vílou. Její tvář tedy na rozdíl od jména poznal okamžitě. Situace nestihne nabrat nepříjemného rázu, protože už ho TANOIA chytá za ruku a táhne je tančit.* /No jo, takhle v lidském světě nehrají./ *Na chvíli zavře oči, aby si užil hudbu, která se až plazí pod kůži svým přítulným tónem a začne se pohupovat do rytmu. Chvíli jen chytá rytmus a pak každou rukou vezme jednoho- levou TANOIVU a pravou MAEVE a oba navede umě do otočky tak, aby neexistovala šance, že do sebe vrazí.*
Remi? Jak zajímavé jméno. *Pronesla s trochou úsměvi. Přišlo jí jeho jméno zajímavé v dobrém smyslu slova, protože už slyšela tolik jmén, ale s jménem Remi se snad ještě nesetkala, nebo si to alespoň nepamatovala, že by tomu bylo jinak. Už si nepřipadala nijak zvláštně, či nějak podobně, nejspíše jí to pití pomohlo se nějak odreagovat. Sem tam se podívala za oba chlapce, aby se trochu podívala, jak to tu žije a u toho usrkává trochu svého pití, které patrně mizí. Jak na ní promluvil druhý chlapec, ihned se podívala jeho směrem.* Také máte velice zajímavé jméno. *Věnovala mu úsměv, mezitím co on si vzal její dlaň do té jeho a políbil ji na hřeb ruky. Nechala se, protože i kdyby nechtěla, tak by nestihla zareagovat a ona hlavně chtěla být uvolněná, takže se normálně nechala. Obou dvoum věnovala menší úsměv.* Ráda vás oba poznávám pánové, já jsem Athena. *Ješte jednou pohlédla na oba chlapce, usmála se a usrkla si svého pití. Pak jen poslouchá REMIHO, jak mluví a vypadá, že nemá v planu se nějak zastavit, ale jí to vůbec nevadilo, protože se v tom občas viděla.* Nemusíte se za to stydět. *Pohlédla na REMIHO upřímně.* Není to nic špatného, já si osobně myslím, že to je lepší, než neříkat vůbec nic. Naprosto rozumím a váš přítel musí být velice hodný, že vás takhle vyzval a vy musíte být zase velmi statečný, že jste šel, ačkoli by jste hleděl na minulost. Troufnu si říct, že vamrozumím. *Chtěla REMIHO trochu přesvědčit, že to není nic špatného být upovídaný a že přeci jen musí být statečný.* Máte pravdu, je to tu nádherný. A ten drink? No, asi si skočim pro další. *Ohlédne se na svůj drink, aby se ujistila, že má ještě možnost usrkávat.* Já jsem kousek odtud. *Podívala se zpět na REMIHO* To je úplně v pohodě, jen povídejte jak potřebujete, já se kdyžtak chytnu nějak. *Uchechtla se.* A vy jste odsud? *Podívala se na oba chlapce, protože to byla otázka na oba dva.* Já se kdyžtak omlouvám za jakékoliv zmatky, občas až zbytečně panikařím a socializování není moc moje parketa, takže se kdyžtak omlouvám. *Usměje se na oba dva* Jen, aby jsem nebyla tak nezdvořilá, musím vám oboum dvoum pochválit vaše obleky. *Uculila se a usrkla si zbytek svého pití.*
*Fér spokojeně sledoval svého přítele, jak se i on začlenil. Tak nějak mu u něj přišlo, že je až moc uťáplý, zamlklý a nesvůj. Pak se ale v hlavě napomenul.* /Nu což, takový může být přeci jen každý, tak proč to hrotit?/ *Sám pro sebe se ušklíbl a sledoval nejprve svého dobrého kamaráda, pak pohled otočil zpět na ATHENU.* Pak tedy Athena, tomu říkám krásné jméno. *Usmál se.* A ano, máet naprostou pravdu, ve všem, co říkáte. Není se za co stydět, to určitě ne. Já sám jsem na to dost hrdý a nestydím se za to. Jen vím, že občas je čas ubrat, mívám s tím mezi lidmi problémy. Jinak, ne, já už dlouho žiju v Queensu, nějak se to stalo mým domovem.*Přiznal, než se podíval na CASTORA. Po očku na něj mrkne a usměje se, jasně mu tím pohledem dal najevo, aby si užíval s dámou, dokud může.* Teď mi ale dovolte se vzdálit, půjdu si zatančit. Rád jsem vás poznal, ATHENO.* Usmál se na oba. Pak už ale na nic nečeká a i on se opět zapojí do víru tance, přičemž se konečně plně uvolní a vnímá jen hudbu a zářivé úsměvy lidí kolem. Na moment dokonce zavře i oči, když je ale zase otevře, hledí na skupinku víl před sebou, jehož součástí byl i KRÁL JASON, kterému pokyne hlavou, ovšem, jeho pozornost zaujme právě MAEVE. Pár ladnými, do rytmu hudby sladěnými kroky dotančí právě až k oné dívce a zářivě se usměje.* Krásný večer, nemám pravdu? *Optá se MAEVE, načež jí jemně kývne hlavou v úklonku.* Remi, těší mě. *Pronese se zářivým úsměvem a natáhne se pro její dlaň. Pokud se mu víla nevycukne, jemně ji vtiskne polibek na hřbet dlaně, pokud ano, pak se jen usměje a pokyne jí s úsměvem na tváři i tak na pozdrav. Hned poté je ale MAEVE vytažena z jeho pozornosti samotným JASONEM. Remi jen tak tak stačil couvnout, aby do něj ani jedna z točících se víl nevrazila. Jako kdyby najednou zapomněl i přemýšlet, jen sleduje to, jak se víly baví. Byl nadšený, vše se mu tu tak líbilo. Ta uvolněnost, radost, nadšení. To on tu nikdy nepoznal. Ale musel říct, že tenhle návrat na dvůr po letech se vydařil. Nad tím, jak víly tancovali, a nad tím, jak JASON TANOIU a MAEVE zatočil mladý fér s úsměvem zatleskal.*
*Keď JASON zopakuje jeho meno so zavrnením, on iba pobavene nadvihne obočie. Nevie, či to má chápať ako flirt alebo sa tým kráľ iba tak baví, že je takáto jeho povaha. Predsa len, on kráľa ešte nikdy osobne nestretol, ani víly ako MAEVE, na ktorú sa taktiež obzrie, keď k nej pristúpi ďalší FÉR, ktorý si ani tak nevšíma jeho a JASONA, ale práve tmavú vílu pri nich. Zazubí sa, zároveň už sa nechce rozprávať - začína sa pri nich zbierať príliš veľa víl.* /Asi som nemal do tanca brať práve samotného kráľa. Ten okolo bude mať celé zástupy./ *Napadne mu, ale detinsky si poskočí a keď sa konečne dostanú do víru tanca, cíti, ako sa jeho telo začína pretkávať vôňou vzduchu, elektrizujúcim pocitom, uvoľnením a nadnesením, akoby ním prúdila celá mágia Faerie. JASON sa zdá ako zdatný tanečník, vôbec nemá problém nastaviť svoju dominantnú laťku a vytiahnuť jeho i MAEVE do tanca. To už ale on chce prebrať vodcovskú pozíciu v trojici, vezme obe víly za ruky, zatočí sa s nimi a v tom pohybe stiahne za ruku aj mladého féra (REMIHO), ktorý sa rozprával s Maeve, aby sa k nim pridal a iba ich nesledoval opodiaľ. V tom cykle tanca, veselého smiechu a alkoholového potácania sa cíti príjemne, skryto, nemusí sa báť, že na neho niekto hľadí a súdi ho, zároveň mu napadlo, že mohol zobrať nejakú drogu na radosť, aby tým posypal nejaké jedlá a nebolo by to na neho. Ak by sa víly správali až príliš radostne, zrejme by to ani nijak neprilákalo pozornosť. Ešte že si so sebou zobral bylinky, ktoré pred nedávnom spracoval, aby ich použil. Možno dnes príde nejaká správna chvíľa. Teraz sa však sústredí na tváre víl okolo seba, kráľ JASON sa mu zdá viac v pohode, ako očakával a vlastne sa ho ani nebojí. Naširoko sa usmieva a od radosti vyčaruje za hrsť zelených lístkov, vyhodí ich do vzduchu a nechá ich padať vílam a sebe na hlavu.* Tomu hovorím tancovačka. *Zaradovane zaspieva jemne a ako malé dieťa, aj keď má toľko rokov, koľko má, snaží sa poskakovať veselo a prirodzene. Čo by sa stalo, ak by použil halucinogénny prípravok na kráľa? Bola by to zrada? To on nevie.*
*JASON Maeve na drobné popíchnutí neodpoví a to jen rozšíří její úsměv. Ne, že by do téhle doby měla s králem mnoho jednání, už si na něj zvykla spíše jako na chladného vladaře, pozorujícího své poddané zpovzdálí. Možná si za to mohla sama, když se neobtěžovala ho blíže poznat. Spíše čekala zdvořilý pozdrav a chladné rameno, než pozvání k tanci. Ale víla nikdy tanec neodmítne a s králem už vůbec ne.* Jakmile se všichni tři i s TANOIOU ocitnou mezi ostatními tanečníky, chvíli si s přivřenýma očima užívá hudbu. Ta lidská je surovější, emočnější. Ta vílí má stále něco do sebe. Prochází celým Maeviným tělem, až se jí na předloktí objeví husina. Z lehkého opojení hudbou ji vyruší až příchod REMIHO.* Krásný, vskutku. Ale má potenciál být ještě hezčí. *Rozverně na Remiho mrkne a nechá ho políbit jí hřbet ruky* Maeve. Potěšení je na mé straně. *To už je ale král vytrhne z rozhovoru. S Maeve se zatočí svět, stříbrná tetování i třpytky pod očima se zatřpytí. Nemá ambici tanec vést, vesele se poddává JASONOVI i TANOIOVI, sama si jen užívá rytmus hudby i rytmus vlastního srdce. Chytne však REMIHO za volnou ruku, aby ho ani nenapadlo tancovat samotného. Na tváři se jí blýskne hravý úsměv a když si všimne zelených lístků ve vzduchu, sama vypomůže proudem vzduchu, aby se lístky dostaly na co největší plochu.* A to to teprve začíná! *Pobaveně odpoví TANOIOVI* /Ach... hudba a společnost víl mi chyběla. Možná až moc./
*Castorovi chvíli trvalo, než mu došlo o co REMIMU šlo. On sám nějaké zkušenosti se ženami neměl a s jejich seznamování už vůbec ne. Vždy se cítil nesvůj a trapně a občas dokonce i zahlásil z nervozity hlouposti. Stejně tak se cítil i teď. Když tam byl ještě jeho kamarád, byl docela v pohodě, ale jakmile se vzdálil a nechal je tam o samotě, nervózně se poškrábal na zátylku a na ATHENU se mile usmál. Zhluboka se nadechla snažil s nevypadat jako nesmělý hlupák, kterým se v tuto chvíli cítil.* I vy máte velmi krásné a zajímavé jméno, drahá ATHENO a je mi ctí vás poznat. *Pousmál se a zahleděl se na dívku před sebou.* Jste odtud, tedy přímo ze Zimního dvora? *Optal se.* Já stejně jako můj dobrý kamarád jsem z New Yorku, tedy konkrétně z Manhattanu. Abych řekl pravdu, tak sem do Faerie jsem se vrátil asi po 20 letech, což je docela dlouhá doba a nestačím se divit, jaké je to teď. *Pousmál se a dopil své pití, když si všiml, že už ani ona toho moc nemá.* Co byste řekla, kdybychom si dali spolu něco k pití a třeba si pak i zatancovali? *Zkusil opatrně a doufal, že mu víla nedá košem.*
*Všimne si nového příchozího REMIHO a pokyne mu na pozdrav. Ovšem zjevně není vhodným kadetem pro jeho pozornost, a tak jen zaujatě sleduje, jak se dvoří MAEVE a také pochytí chlapcovo jméno.* /Ach, jeden z uprchlíků do New Yorku, pokud se nemýlím./ *Vzpomene si na svůj nedávný průzkum, ale nechá to teď být. Pak už všichni tančí a Jason se vskutku na svoje poměry uvolňuje. Ale mezi společností, která je zvyklá na výrazné projevy radosti by stejně vypadal jako suchar, protože se neusmívá a když, tak spíše tak nenápadně. Ale jeho tělo je malinko uvolněnější, než když na začátku přišel. Ve chvíli, kdy TANOIA převezme trochu dominantnější roli se musí téměř násilím donutit, aby se nad tím nepozastavil.* /Není to tak, že by dominoval mě, jen tančí./ *Připomene si v mysli a ladně se stočí do navedené otočky. Nad lístečky se pousměje a vyšle do ovzduší iluzi- jelikož jeho magie je pouze magií mysli- že se lístečky roztančí do rytmu hudby. Když je pak MAEVE rozfouká, po chvíli je iluzí svede zpět dohromady a některé z nich si dokonce najdou listového partnera a začnou tančit ve dvojicích jak z nějaké pohádky.* To ano! *Přizvukuje Jason a doopravdy se baví. Je rád, že takovou akci zorganizoval.*
*Ještě když tam REMI byl a pochválil ji její jméno, tak se jen usmála a poděkovala. Několikrát poté zakývala hlavou, že všemu plně rozumí a chápe ho. Když se tedy loučil, tak jen pokývla hlavou na rozloučenou a rovnou na poděkování, že měla tu čest si s ním alespoň trochu pokecat. Čekala, že jak odejde jeden z chlapců, tak odejde i ten druhý, ale zdálo se, že tomu tak nebude a druhý chlapec jí zřejmě bude dělat společnost. Vůbec jí to nevadilo, spíše naopak. Jak si všimla, že se CASTOR mile usměje na ní, tak mu úsměv ihned oplatí. Při další pochvale jejího jména se uculí a poděkuje.* Také je mi ctí, milý CASTORE. *Trochu se zamyslela, jestli to nebylo moc nevhodné. Poté co se jí optá, tak ihned bezváhání odpoví.* No, popravdě já někdy bývám spíše u bratra, než u sebe. Bratr je z Brooklynu, ale já jinak pocházím jakoby ze Zimního dvora. *Trochu se zamyslí, jestli to nějak nepopletla, protože byla lehce nervozní.* Je to dlouhé vysvětlovaní *usměje se na CASTORA.* To si musíte být dosti blízcí. Jinak zdali se mohu optat, proč jste se sem vrátil po 20 letech? Jestli to není nějak osobní. *Uculí se, protože čeká jen na to, až řekne něco opravdu nevhodného, nebo ještě hůř, až udělá něco nevhodného. Když jí nabídl pití a poté si zatancovat, tak se jen na vteřinku zamyslela, protože dneska měla v plánu být u bratra, ale to by měla časové omezení a jelikož se jí tu začalo dost líbit, tak se na bratra zcela vykašlala a ihned odpověděla.* Nemohu vás přeci odmítnout. *Usmála se na CASTORA a postavila se. Trochu zvedla hlavu vzhůru, aby mu mohla pohledět přímo do očí.* Ráda si s vámi dám něco k pití a bude mi ctí si s vámi zatancovat. Mimochodem, jestliže chcete být se svým kamarádem, tak klidně běžte, rozhodně vám to nebudu mít za zlé. *Usmála se na něj, aby to znělo co nejvíce upřímně.* A ještě malá otázka, nebude vám vadit, když vás budu oslovovat Cas, CASTORE? *Vyčkala na jeho odpověď, sebrala svoje věci a poté se rozešla, aby našla něco k pití, ovšem se po pár krocích ohlédla, zda CASTOR jde za ní.*
*Fér se ani nestačil nadít, a ž jej jeden ze trojice chytl taky a stáhl společně k nim do tance.* Páni! *Vypadlo z něj pouze nadšeně, než jej ale opustily veškeré ostychy a Remi začal se zbylými členy trojice tancovat, jak jen mu to síly, a samozřejmě, nějaká ta morálka, dovolili. radostně tleskal do rytmu, zvedal ruce do vzduchu a točil se kolem vlastní osy, sem ta, chytl za ruku i někoho jiného. Zkrátka a jednoduše- bavil se, bavil se tak, jako nikdy předtím. Už teď věděl, že tohle nebyla určitě jeho poslední návštěva dvora, a že tomu přeci jen dá ještě šanci. Takhle vesele a uvolněně se necítil dlouho, i přes to, s jakými obavami sem šel.* /Tohle je to, čeho jsme se bál? Nechápu, proč mi to otec nikdy neukázal, nedopřál, co tím sledoval? Byl prostě jen tak krutý, že to nechtěl jedinému synovy dopřát, snad aby jej nezhýčkal krásami dvora?/ *Hned na to ale zavrtěl hlavou. Sám sobě zakázal na to teď myslet. Nechtěl a nehodlal si kazit tak hezký večer. Možná i to, že jej právě MAEVE chytla za ruku, jej vytrhlo ze zamyšlení. Lehce cukl hlavou směrem k ní a po tváři se mu rozlil veselý úsměv.* To tedy ano, těším se na to, jak se večer vyvine, ne že bych nebyl spokojen s tím, co se tu děje už teď. A stejně tak jsem spokojen i s obsazenstvem. *Uculil se směrem k MAEVE, než to byl tentokrát on, kdo ji otočil kolem její osy, stejně tak, jako JASON. Když se pak vracela zpět do jeho blízkosti zlehka ji chytl za pas, přitáhl k sobě a jemně ji zaklonil. Aby to ale nevypadalo moc troufale, po pár vteřinách se opět i s ní narovnala opět uchopil pouze její dlaň, tančí dál do tempa hudby s úsměvem na tváři. Pak ji ale jemně pustí a otočí se na JASONA, kterému vysekne jemnou poklonku.* Rád vás poznávám, Veličenstvo... nebo... Výsosti? Omluvte prosím mou neznalost. *Pronese ihned když mu dojde, že ani neví jak krále oslovovat.*
Aha takhle, to já jinak pocházím ze Stříbrného dvora, ale žiju právě na Manhattanu, kde také pracuji už velmi dlouho. A co se týče REMIHO, mohu snad říct, že i když se známe krátce, tak se z nás stali dost dobří přátelé. *Pousmál se a na chvíli zamyslel, než své myšlenky opět setřásl a věnoval se ATHENĚ.* No, jak bych to řekl. *Poškrábal se na zátylku.* Já odsud odešel snad před sto lety, kdy zemřela má matka. Ze začátku jsem domov navštěvoval často, ale pak jsem nějak přestal a zůstal už jen v New Yorku. Až pozvání na ples, které jsem dostal od krále JASONA mě tak nějak přimělo to znova zhodnotit a jsem tady. Musím ale uznat, že jsem rád přišel. Mnohé se tu změnilo od té doby a je tu tak veselo všude. *Pronesl s úsměvem a až teď mu došlo, že se nějak moc rozpovídal.* Ehm, nějak mi to moc mluví, omlouvám se. A co tedy vy a váš bratr, jak se vám v Brooklynu daří? *Zeptal se na oplátku on jí, načež se rozhlédl, kde by našel ještě pití.* Nabídl jsem vám tanec, pití a zábavu, kdybych se chtě vzdálit za REMIM, tak bych to neudělal, navíc jste velmi příjemná mladá dívka a vaše společnost se mi líbí a klidně mi říkejte jen Cas, mě to vadit určitě nebude. *Mrknul na ni a když viděl, že už se vzdaluje, s úsměvem se vydal za ní. *Nějaké pití jsem viděl támhle na těch stolech. *Poznamenal a hned ukázal k malému hloučku víl, které tam postávaly a popíjely.* Takže pití a pak tanec, těším se. *Zvolal a sám cítil, jak se už uvolnil.*
*Keď sa už istý čas veselia, nevšíma si veľmi svoje okolie - to, ako okolo nich tancujú pripité víly, ako fér REMI k sebe nejakým spôsobom ťahá MAEVE, akoby ju chcel zbaliť, ani nevníma svoje telo tak fyzicky. Psychedelické drogy mu v istom bode života otvorili vnímanie sveta ako niečoho väčšieho a krajšieho, magickejšieho. Istý čas sa točí za ruky s JASONOM a MAEVE, s hlavou zaklonenou, sleduje tanec lístia, radostne sa usmieva sám pre seba a cíti, akoby hudba presakovala jeho kosťami a ťahala ho k šialenstvu, keď sa rytmus zrýchľuje. Potom si uvedomí, že fér (REMI) vzal MAEVE bokom a že sa teraz drží za ruku iba s kráľom JASONOM. Naširoko sa usmeje, zrýchli krok a v očiach sa mu trochu temne zaleskne.* Pôjdem sa posilniť. *Prenesiem smerom ku kráľovi veselo, neuvádzajúc, čo tým presne myslí a potom, z ničoho nič, prenechá kráľa nejakej tanečníčke a v rýchlosti zmizne medzi vílami. Vytiahne z vačku drogu, ktorú použil na tancovačke, kam zavítala lovkyňa Grace - vytiahne prášok a tak ako lístky predtým, aj ten vyhodí do vzduchu a pôsobí ligotavo, akoby patril k výzdobe. Nevie, na koho sa prášok donesie, ale ak ho niekto vdýchne, nič zlé sa mu nestane. Potom sa v rýchlosti pokúsi znova vrátiť JASONA, ktorý sa mu trochu stratil z dohľadu a tak si nie je istý, či kráľ ešte bude stáť o jeho pozornosť a spoločnosť. Ale ak nie, pôjde sa znova napráskať jedlom a premýšľať nad tým, ako zapracuje na svojich sociálnych schopnostiach, ktoré počas života získal a vekom znova stratil. Zbadá JASONA medzi vílami a tak sa k nemu pokúsi dotlačiť.*
Tak to je dobře, že za krátkou dobu jsou z vás skoro jak bratři, no ne? *Uchechtla se, ale ihned jí to zase přešlo.* Vaší maky je moc líto. *Všimla si, že se dost rozpovídal, ale jí to vůbec nevadilo, byla ráda, že jí takhle něco povídá, protože by jinak nejspíše bylo úplný ticho. Pozorně ho poslouchala, aby ji nic neuniklo, protože jí zvědavost opět pohltila.* Vůbec se neomlouvejte, pokud jste nás s REMIM poslouchal, tak jsem říkala, že to ne naprosto v pořádku. A upřímně, dobře se posloucháte, takže mi můžete povědě úplně cokoliv. *Usmála se.* Já a můj bratr? No tak, jestli máte nějaké sourozence, tak myslím, že si dokážetejse domyslet, jaké by mohlo být bydlet se starším bratrem. *Uchcechtne se.* Ovšemnpokud sourozence nemáte, tak ani o moc nepřicházíte. Neříkám, že to není fajn, ale občas bych ho nejraději zakopala hluboko podzem. Omluvte mě, pokud jsem nějak nezdvořilá v jakékoli směru, kdyžtak na mě houknětě. *Porozhlédla se kolem sebe, ale poté se zase podívala na CASTORA. Nechtěla být nijak nezdvořilá, jen občas mluvila rychleji, než přemýšlela a občas to mělo nehezké následky.* Takže ohledně mého bratra jsem se snad dostatečně vyjádřila. Co te týče Brooklynu, tak bych řekla, že to tam je dost pěkné upřímně. *Moc jí to nemluvilo, ale byla si jistá, že po dalším drinku ho pomalu nepustí ani ke slovu. Jak zmínil pozvánku k pití a k tanci, tak pocítila, jak lehce zčervenala. Nebavila se s moc lidma, takže vždy stačilo málo k tomu, aby chytla odstín červené.* Děkuji vam CASI, vaše společnost je mi ctí. Važím si ji. *Jak ukázal směrem k hloučku víl, tak tím směrem šla a mezitím se snažila vyrovnat s ním krok.* Ale varuji vás, nejsem žadný taneční profesionál, takže to může být více, než horší. Upozorňuji vás do předu. *Usměje se a dívá se před sebe, aby nedej bože nezakopla.* Jen mi asi budete muset dát chvilku, než dopiju druhé pití, protože bych to tancování asi jinak nezvládla s vámi.. *Na moment se zarazila a ihned jí došlo, jak to mohlo vyznít.* ..Myslela jsem to tak, že jste velice pohledný muž a tím by moje nervozita při tanci mohla být tak vysoká, že bych se doslova propadla do země. Berte to tak, že vám vaše komplimenty vracím, pokud to jsou komplimenty. *Vysvětlí po cestě a ihned se zase zarazí, protože už zase rychleji mluví, než přemýšlí.* Omlouvám se vám. Co kdyby jste mi pověděl něco vy? Ať si nepřipadám tak ukecaná. *Ušklíbne se celá rudá, ale nepohlédne na něj, protože se tak alespoň trochu vyhne pocitu trapnosti.*
Zemřela už dávno, ale i tak děkuji, jste moc milá. *Pousmál se na ni.* Víte, já nejsem tako ukecaný jako můj kamarád, jsem spíše ten tišší typ, ale pokud už se nějak uvolním, tak dokážu mluvit také docela dost. *Zasmál se tomu zlehka, snad aby nějak ještě více uvolnil atmosféru.* Velmi mě těší, že moje kecy někoho baví a poslouchá je. Takhle rozmluvit se dokáži tak akorát o práci a o své vášni a vlastně o všem co mě baví, takže by se dalo říct, že když s někým jedu na stejné vlně, pusu nezavřu. Myslím, že si spolu budeme docela rozumět, co myslíte?* Mrknul na ni a když došli ke stolku, podal jí i sobě sklenku jejich vynikajícího nektaru a mile se na ni usměje. Musí uznat, že když se červená, velmi jí to sluší, je roztomilá.* Já jsem jedináček, takže trable sourozenců mě tak nějak obešly, ale znám dost lidí, co mají sestry nebo bratry a umím si tedy z jejích vyprávění představit jaké to asi je. Na jednu stranu je to ale fajn, mít sourozence, máte někoho s kým vše sdílíte už od mala, takového parťáka dalo by se říct. *Pronesl s úsměvem a ihned se napil pití, rozhlížejíc se jak ostatní tanči. Byl už dobře naladěný a moc si dnešek užíval.* Nemusíte se bát, vyznělo to přesně tak, jak jste myslela a ano jsou to komplimenty, jen se omlouvám, nemám v tom takovou praxi. A děkuji, i vy jste krásná mladá dívka a sluší vám, když se červenáte. *Sladce se usmíval a hleděl na ni, než po chvíli sklopil pohled, snad se i on nakonec nečervenal, kdoví.* Hm o sobě? *Zamyslel se na chvíli, než se na dívku opět podíval.* Jsem umělec, malíř, abych byl konkrétní, pracuji i v galerii a rád cestuji, také mám doma černou lišku jménem Lynx. Ona je takový jediný můj společník, tedy byla do nedávna. *Usmál se a zase se napil.* A co řeknete ještě vy? Hm rád bych se zeptal, jak moc troufalé by bylo, kdybychom si tykali? *Zašeptal.*
*Maeve se rozesměje, když si všimne JASONOVI iluze. Všimne si, že král možná nakonec není takový studený čumák, jak občas působí. I když do života párty má daleko. Ale tyhle myšlenky rychle odpustí. Je tady proto, aby se bavila a poznala dosud neznámé. Ne, aby se nechala vtáhnout do dvorní politiky. A jedno takové neznámé jí překvapí rukou na jejím pasu. Maeve se zahnutí podřídí a když se narovná, chvíli zkoumavě hledí REMIMU do očí. V jejích očích bronzové barvy hrají hravé plamínky.* /Trochu přímé, ale… ne nepříjemně. Hm hm hm, tenhle ples začíná slibně./ *Zabrouká si v duchu.* To jsem ráda, že vám nejsem na obtíž. *Odpoví REMIMU rádoby trucovitým tónem, než jí v hrdle zabublá smích. TANOIA je v další moment opustí a Maeve si ještě chvíli užívá REMIHO přítomnost, než se ten rozhodne vyzkoušet své štěstí s JASONEM.* Mám chuť na víno. Mám vám donést? *Nakloní zvědavě hlavu ke straně, než se otočí na podpatku a vydá se k nejbližšímu stolu s vínem. Že cestou vdechne trochu bílého prášku ani nezaregistruje, tak moc v tu chvíli žije hudbou a plesem, že sotva zvládá věnovat pozornost něčemu dalšímu.* /In vino veritas, nebo jak to lidé říkají… no, moc bych to s pravdou nepřeháněla, zbytečně kazí náladu./ *Zamručí si, když usrkává vína, aby se v další moment pokusila najít JASONA nebo REMIHO.*
Tišší typ? To vůbec nevadí, myslím, že se dneska oba překvapíme tím, jak ukecaný zvládneme být, ale třeba se taky pletu. *Pokrčí lehce rameny s úsměvem.* Doufám v to, že di budeme rozumět. Říct mi můžete opravdu o všem a máte mé slovo, že mi neuteče ani sebemenší detail. *Uchechtne se, vezme si skleničku s pitím a hned trochu usrkne.* Ano, mít sourozence má hodně výhod, ale občas bývají tak otravní, že sama nechápu, jak to děla. *Lehce se zasměje při myšlence na svého bratra.* Ale rozhodně bych vám mohla říct, že bych byla schopna za něj položit život, ačkoli mi někdy pěkně leze na nervy. *Přestane se nějak zabívat svým bratrem, aby se mohla soustředit na CASE. Při dalším komplimentu ucítila, jak jí znovu hoří tváře.* Nemusíte se bát, natože nemáte praxi, tak bych řekla, že vám to jde perfektně. *Opět ucítilá horko na tváříš, a tak si rychle usrka svého pití, aby se trochu schladila a jak přestala tolik cítit hořicí tváře, tak se opět podívá na chlapce.* Vy jste víc zajímavý, než jsem si myslela. Černá liška? Ta musí být extremně roztomilá, docela vám závidím, protože můj jediný společník, je můj bratr. *Zasměje se a usrkne si.* Já? Fuha.. *zamyslelí se* ..já vůbec nevím o čem bych vám mohla povědět. Vypadá to, že nebudu až tak zajímavý člověk, jak se zdám. Jinak já se vás na tykaní chtěla zeptat také, ale přišlo mi to trochu nevhodné. Ovšem nebude to vůbec zoufalé, můžeme si tykat. *Usmála se na něj a opět ucíila lehký hoření na tvářích a tak se rychle napila.* Takže jsi umělec co rád cestuje, to je taková zajímavá kombinace. Abych nebyla zase úplně nudná, nebo nenutila mluvit jen tebe, tak ti asi mohu jedině tak říct, že já se teď s rodiči nesetkávám, jen s mým bratrem, jak jsem zmiňovala. Škola je mimo mě aa co se týče mých zálib, tak ráda čtu, cestovaní patří taky mezi ně *uculí se na CASEHO.* Nebo lépe řečeno, baví mě prozoumávat všechna možná místa. To bude asi vše? Já když tak nad tím přemýšlí, tak musím být nudná.. *na chvilku se odmlčela a podívala se na CASEHO.* ..Abych tě tedy nenudila a pokud stále o to stojíš, co by jsi řekl na to si jít trochu zatancovat? *Znovu se zaculí a usrkne si pití.*
*Tanec mu jako vždy čistí hlavu, ale pořád si uvědomuje, že je král a musí se podle toho chovat. Přestože by se tedy moc rád urval ze řetězu a s duševním klidem si užil hudbu, musí si pořád uvědomovat svoje okolí. Trošku mu to vadí, protože právě proto, že dává pozor na okolí, tak vidí svoje dvě oblíbené věci: svůdné napětí při poznávání někoho, kdo se vám líbí (REMI A MAEVE) a téměř živočišné, lehké užívání si hudby (TANOIA.) Ví však, že obě tyto radosti jsou mu odepřeny. Chvilinku se nad tím zamyslí a s drobným úsměvem trochu zavrtí hlavou.* /Ale vždyť mě to nechybí./ *Uvědomí si, že tohle byly jeho oblíbené věci leta zpátky. Teď má Jacka a trůn. Po chvíli sleduje reakci osazenstva na tančící lístky a přijde mu, že to docela sklidilo úspěch. Když REMI zakloní svou vílí společnici, Jason se jim ladně vyhne a zjistí, že teď je jeho primárním společníkem opět TANOIA jako ze začátku. Podívá se na jejich ruce a tou kterou ho TANOIA drží si ho na chvilku přitáhne tak, že u sebe mají opačné rameno a jsou k sobě jakoby bokem, v této pozici se otočí a pustí TANOIU zase na svobodu. Hned na to se odejde posilnit a Jason mu jen pokyne bradou, že může jít. Nezůstane na ocet dlouho a ujme se ho REMI. Když řekne, že ho rád poznává, na svoje poměry mile se na něj usměje. Není však schopen říct stejnou zdvořilostní frázi, protože o chlapci ještě neví tolik na to, aby si byl jistý, že ho rád poznává.* Jsem rád, že jste přišel, Remi. *Osloví ho jménem, které slyšel při představování MAEVE a přijde na jiný způsob, jak ocenit Férovu přítomnost. Je totiž rád, že přišli všichni.* Obojí je v pořádku, můžete si vybrat favorita. *Je milé, že REMI takhle otevřeně přizná, že moc neví, co dělá a Jason se tomu ani nediví.* /Třeba ho přeci jen Faerie očaruje a vrátí se... ale nevím, jak je to realistické, když žije v civilském světě, který je co se týče technologií úplně jinde. Ale kdyby ano, tak by měl dost času na doučení se povrchních zdvořilostí./ Dám si kdyžtak později, děkuji. *Odmítne víno, protože nesnáší tančit s plnýma rukama. Doufá, že to MAEVE neurazí. Ta je však velmi vzápětí také pryč a Jason se musí pousmát.* Je dobře, že je to tu takhle živé. *Řekne REMIMU a začne se po chvíli znovu pohupovat do rytmu.* /Že se nebojí odejít jen protože jsem král, ale že se mísí a seznamují. Je to hezký pohled./
*Remi se zaculil od ucha k uchu. a odhalil tak své dokonale bílé zuby v zářivém úsměvu.* Mně a být na obtíž? *Zadíval se na dívku před sebou a zlehka naklonil hlavu dopředu.* Má milá MAEVE, pokud by mi mělo být na obtíž, muselo by to být skutečně obtížné, dotěrné, vlezlé, a nebo od podstaty zlé. A to, alespoň mi tak zatím přijde, Vy nejste ani jedno. A věřím, že se to ani nezmění. *Pousmál se na vílu, načež se zlehka poklonil, než si vyslechl její dotaz. Sám se zamyslel, zda ano, či ne, ale nakonec?* /Je tu od toho, aby se bavil, pil, a užíval si. Takže vlastně.../ Proč by ne? Rád, ale zvládnete to odnést? Nemám jít s Vámi? *Optal se ihned jako galán, když mu došlo, že kdyby přijal i samotný KRÁL, asi by to MAEVE, brala-ly by sklenku i sobě, nepobrala. Už už jí chtěl jít pomoct, ale to už mu odpověděl samotný JASON. A Remimu by bylo teď trapné odejít, co kdyby krále urazil, nedej bože? U někoho jiného by mu to bylo asi jedno, ale tady ne.* Tak, děkuji, Veličenstvo. *Pronesls úsměvem a opět vyšvihl jednu ze svých úklonek.* I já jsem rád, že to tu tak žije, víte, nebyl bych tu, kdyby mě nepřemluvitol támhle CASTOR. *Ukázal směrem ke zmiňovanému férovi, načež mu zamával a pak se podíval zpět ke KRÁLI.* Tak nějak jsem sem za ty roky ztratil cestu, můj otec mi toho moc do života nedal, nikdy mi neukázal krásy Faerie, jen byl...no, hodně, hodně přísným otcem. Uhm, Ahantuon se jmenuje, možná ho...znáte? Určitě, je, býval, velitel, ehm, stráží. Omlouvám se, nějak se mi na něj nevzpomíná dobře. *Přiznal nakonec Remi, viditelně rozhořčen tím, co se mu dělo v hlavě.* Každopádně, *zkusil změnit téma,* jsem ale rád, že mě CAS ukecal, protože to bych jinak přišel o to, co mi bylo v dětství odpíráno. Díky vašemu plesu se po dlouhé době zase cítím plně uvolněně a jako malý kluk. Děkuji za to. *Pronesl Remi k JASONOVI, načež mu pokynul hlavou.* Omluvte mne, přeci jen, půjdu pomoct té mladé víle, MAEVE, nebo se zeptat, zda nepotřebuje...pomoct. *Dostal nakonec ze sebe, opět se uklonil, a vydal se pryč. V momentě, kdy si ale nakročil, si ani on neuvědomil, že vdechl drogu, jež rozhodil právě TANOIA. Chvilku ale vnímal, že je něco tak, jak nemá, než se mu na tváři roztáhl pobavený úšklebek. Ten ale zase uhasl, jelikož jej okřiklo jeho vlastní svědomí.* /Remi, uklidni se!!/ /Remi!! Svlíkni se a dělej koutouly!!/ /Remi, sakra, je tu král, nechceš se zostudit!/ /Remiiii, jdi a vychrstni na CASTORA drink!!/ /Remi sakra, proč by jsi to děla???/ *Ještě chvíli tak stál, než ale zavrtěl hlavou, zhluboka vydechl a pak se zase nadechl, a zářivě se uculil na MAEVE, ke které došel.* Vše v pořádku? Nepotřebuje dáma s něčím pomoct? *Pak se ale zarazil a usmál se.* Omluvte mou vlezlost, asi už mám dost napito, i když jsem toho moc nevypil, možná ty víly substance, kdo ví. *Zasmál se nervózně.*
Jsem rád, že si budeme tykat, přijde mi to lepší, není to tak formální a na to já si moc nepotrpím i když chápu, že někteří si na to dost potrpí. *Zazubil se od ucha k uchu a na ex vypil svůj drink, načež pak prázdnou sklenku odložil na stůl. pak se otočil k ATHENĚ.* Je moc hezké slyšet od dívky taková slova, ohledně žen vůbec se toho mám asi dost co ještě učit, na to tady je jiný expert – REMI. *Zasmál se a pohledem našel svého kamaráda, jak se skvěle bavil, byl za to moc rád. Věděl, že nakonec se zabaví a nebude litovat toho, že sem vůbec šel, stejně jako toho nelituje ani Castor. A když mu zamával, udělal tak i on.* Ano Lynx je černá liška s rudýma očima, je to miláček, ovšem v lidském světe nosí iluzi kočky, přece jen je to tak jednodušší, ovšem doma už je sama sebou. *Usmál se a znova hleděla na dívku vedle sebe.* Zvířata jsou někdy lepší společníci jak samotní lidé, proto jsem si jí pořídil, aby mi dělala společnost v dobách, kdy jsem se teprve snažil začlenit do světa lidí. *Usmál se na ni sladce a přistoupil k ní blíže.* A určitě si o tobě nemyslím, že jsi nějak nudná, náhodou cestování a četba je skvělá věc. No a jelikož já už mám vypito a ty skoro také, takže půjdeme na ten tanec ne? *Mrknul a natáhl k ní ruku čekajíc, zda se ho chytne, aby se spolu vydali na parket užít si trochu té zábavy.*
*Aj on, počas toho, ako sa snažil dostať pomedzi víly k svojej spoločnosti, JASONOVI, ktorého už stihli zamestnávať ďalší, vdýchol do seba drogu, ktorú vyhodil do vzduchu. Na chvíľu sa zastaví, zatvorí oči a vníma okolo seba každý pohyb a dotyk. Keď oči otvorí, každá farba, na ktorú pozrie, sa pred ním vyniká trojnásobne. Sťažka dýcha a pociťuje, akoby sa jeho nohy dvíhali a niesli ho k JASONOVI a REMIMU, ktorí sa teraz rozprávali. Našťastie s jeho prirodzene detským žiarivým úsmevom na sebe nedá nič poznať, že sa niečo zmenilo, nepriláka na seba zvedavé oči, no cíti, akoby sa mu kostra samovoľne hýbala v tele, koža skoro akoby dýchala sama od seba, hudba zosilnená v jeho ušiach ho núti stiahnuť JASONA k sebe, keď sa k nemu dostane.* Ste tak krásny. *Povie mu otvorene, vždy je takto až príliš úprimný v komplimentoch a flirtuje, aj keď nič viac nečaká. Potom sa sám zatočí s JASONOVOU rukou a voľnú ruku naťahuje dohora, akoby sa snažil dotknúť oblohy nad nimi. Zasmeje sa.* Mám nápad. *Zaspieva ľúbezne a trochu výstredne, odtrhne sa od JASONA a vyberie sa k najbližšiemu stolu, ktorý vôbec nie je tak ďaleko od nich. Počas cesty nechtiac udrie do REMIHO.* Pardon. *Zavolá za ním a pri stole nájde prázdne miesto, nemotorne naň vylezie a otočí sa k ostatným tancujúcim vílam. Keďže mu jeho ukrytá introvertná nátura nedovolí prilákať na seba pozornosť tým, aby niečo zakričal, iba začne tancovať do hudby, trochu zvodne, akoby napodobňoval vodu, prúdy vetra či plamienok sviece. S vplyvom drogy poriadne ani nevníma, či sa na neho niekto pozerá. Vôbec si neuvedomuje, že JASON jeho pochvalu nemusel zobrať práve tak nevinne, ako ju myslel. Rozhodí rukami a popri stoloch sa zo zeme vyroja rôzne kvetiny, príjemne voňajúce aspoň pre tých, ktorí stoja k stolu najbližšie. Nikoho k sebe nevolá, aj keď by stálo za vyskúšanie, či by sa k nemu KRÁĽ tiež pridal. Ten však možno má pozornosti dosť sedením na tróne, v takomto prípade asi radšej ostane medzi vílami. Aj tak s ním nadviaže očný kontakt a usmeje sa. Znova, akoby flirtoval.*
Takže na formální věci si nepotrpíš? Uprímně, já taky moc ne, takže jsem za to tykaní dost ráda. *Usmála se.* Alee, věřím tomu, že by tě REMI zaučil, kdyby jsi chtěl. *Jak se CAS podíval směrem k jeho kamarádovi, tak na něj pohlédla taky a usmála se. Byla ráda, že si takhle rozumí, byla i dost přesvědčená, že by se mohli brát jako bratři. Podívala se zpět na CASE.* Ta musí být kouzelná. *Pochválila mu lišku, která jí dost zaujala. Nenapadlo jí, že by někdo mohl doma chovat lišku a už vůbec né černou. Úsměv mu znovu oplatila* Můžeme. *Dopije svoje pití a položí skleničku na stůl.* Ale musíš mi slíbit, že mě nějakým způsobem povedeš, protože se trochu bojím co bych tam mohla předvíst. *Chytla se s úsměvem jeho ruky a vykročili na parket. Nebyla si úplně jistá, jak jejich společné tancování dopadne, ale rozhodně se chtěla bavit. Když došli na parket ohlédla se kolem sebe, dokud její pohled nepadl na CASEHO, který stál před ní.* Nevím jak, ale slibuješ, že mě nějakým záhadný způsobem povedeš? *Široce se usmívala, protože už jen to, že neví jak začít, tak si připadala trochu blbě, tak aby to trochu zakryla.* Omlouvám se ti.
*Po pár minutách začne i Maeve cítit první vliv něčeho, co není alkohol.* /Okej… víc mě překvapuje, že s tím přišel JASON. A bez varování. No, nestěžuju si./ *Začne si pobrukovat hlasitěji. Nejdříve do rytmu hudby, ale brzy se sama nechá unést svým vlastním rytmem, který jako by vnímala hlasitěji a jasněji. I barvy se zdají být… barvičkovatější. Světla světlušek jako by se před Maeve splétala do složitých vzorců, ne nepodobných těm, co má na kůži v tetování. Chvíli to okouzleně pozoruje, stejně jako světlo ve sklenici od vína. Když ji vyruší povědomý hlas.* Ach! REMI! Ráda vás vidím! *Opětuje jeho zářivý úsměv svým, jako by se neviděli celé hodiny místo jen pár minut. Rychle mu podá sklenici s vínem a cinkne si s ním. V další moment se rozesměje.* Vlezlost? Můj drahý, vy na plesy moc nechodíte, že? *Potřese hlavou, až jí kolem hlavy zavíří vlasy. Musí si pár dredů uhladit, aby zase na féra viděla.* Vlezlost se tu očekává. A neomlouvejte se, užívejte si večera plnými doušky. A když jsme u doušků… *S veselým mrknutím se napije vína. Jen aby ho náhle skoro vyprskla, když si všimne, co se děje u TANOI a JASONA na stole.* Dobře, tentokrát se to rozjíždí rychle. Skoro mám chuť si vsadit, jestli se KRÁL přidá. *Zasměje se, než vezme RIMIHO za rámě. Tedy samozřejmě pokud se ten nebrání.* Co vy, chcete se zúčastnit bujarého veselí, nebo spíše trochu klidu? A bude vám vadit, když při tom budu vlezlá? *V očích jí znovu zahrají veselé plamínky, zatímco pozoruje hru světel na RIMIHO obličeji. Možná příliš intenzivně, až po chvíli jí dojde, že zírá a s odkašláním uhne pohledem.* /Zas opatrně, noc je ještě mladá. Času dost./
*Následuje pohledem, kam ukazuje a pokývne. Za CASTOREM se pak někdy v průběhu večera musí také vydat. Ale teď mu REMI zničehonic začne vyprávět o své minulosti a Jason nevychází z údivu nad jeho otevřeností.* /Krása... takhle to vypadá, když víla stráví velkou část života mezi lidmi? Bál bych se, že z něj bude uťápnutý chudinka, co se bojí železa a místo toho.../ *Zapřemýšlí se na chvilku, ale pak REMI zmíní jméno svého otce a Jason přikývne.* Pořád je velitelem stráží a je v tom poměrně dobrý. /Ale charakterově je to debil./ *Nepřinutí se říct i muži mimo pracovní pozici nic hezkého, ale cokoliv mimo pracovní pozici je mu vlastně jedno. On ho potřebuje jako profesionála a to Ahantuon bezpochyby je.* Tak to dnešní akce splnila svůj účel! Chtěl jsem zase svým poddaným připomenout, že může být i zábavné býti vílou. *REMI se hezky poslouchá, ale Jason ví, že tahle interakce nebude mít dlouhého trvání. Jednak tu nejsou kvůli hovoru a druhak je REMI takový živel, že se určitě za chvíli poběží seznamovat dál. A tak si jen Jason v klidu ukládá informace, které slyší, ale nijak k sobě Féra nepoutá.* Jistě, běžte. *Pobídne REMIHO a sám se rozhlédne kolem, kam by se dále vrtnul, aby nestál pořád na stejném místě. Rozejde se určitým směrem a zrovna se vyhne dalším energicky tančícím vílám a přímo do TANOII. Vylekaně se podívá, do koho to vrazil a mimoděk ho chytne kolem pasu, aby neupadl. Což je trochu nadbytečná starost, protože do něj maximálně maličko ťuknul a z takového nárazu by neupadl nikdy nikdo. Už už se chce omluvit, když mu TANOIA řekne, jak je krásný a Jason si vybaví jeho poslední slova, před odchodem.* /Vzal nakonec na milost víno, když se " posilňoval?"/ *Usměje se a na chvilku se s TANOIOU zase roztančí. Droga se vyhodila mimo rádius, ve kterém Jason stál, a tak sází jen na přítomný alkohol, co by mohl ostatní rozveselit.* Jaký? *Zeptá se zaujatě a nečeká, že místo toho, aby svůj nápad vyslovil jej okamžitě realizuje. Když vidí, jak je TANOIA ve svém výstupu na stůl nemotorný, dá si ruku před pusu, aby nebyl vidět jeho tichý smích. Pak už sleduje zajímavou show, jak co se tance týče, tak rostoucích květů. Zastaví se před tím, než květ utrhne, protože jej nechce zabít, a tak se jen dívá. Když s ním TANOIA naváže oční kontakt, udělá pár kroků blíž ke stolu, ale nemá v úmyslu na něj lézt. Spíše ho pohlcuje zvědavost.* Dobrý nápad! *Ukáže palec nahoru a mrkne na TANOIU. Uzná, že není tak od věci se malinko uvolnit.*
*Hned, jakmile JASON zmínil, že je tam jeho otec stále, tak Remi jen na vteřinku vyvalil oči, než si odfrkl.* No, tomu věřím, že je dobrý, ale co se týče jeho charakteru.... *nad tím si jen povzdychl.* Řekněme, že za otce bych ho nikomu asi nepřál. *Řekl pak otevřeně, než tedy vysekl svou poklonku na znamení odchodu. Na příchozího TANOIU k nim usmál. Když pak fér začal mluvit s králem, lehce se odtáhl, ale nu což, byl stejně na odchodu. Při tom, jak se vydal pryč se na TANOIU ještě mile usmál, načež došel zpět k MAEVE. To už se ale kolem něj prohnal právě FÉR, kterého ještě před chvilkou Remi obešel.* /Sakra, tomu říkám nálada a nasazení./ *Pomyslel si REMI, když viděla, jak TANOIA vylezl na stůl. Nebýt na vílím dvoře, asi by se neostýchal na něj zařvat něco ve smyslu "joo, ukaž ty svoje boky" Nebo "uuuu, tomu říkám pohyby, " pro teď ale neřekl a nezakřičel nic, místo toho víláka jen sledoval a usmíval se. Pak se otočil na MAEVE stejně tak i já věnoval zářivý úsměv.* I já vás, MAEVE, jak to tu zatím jde? *Optal se se zájmem, ale to už měl v ruce sklenku. Jen nadzvedl překvapeně obočí a cinknutí jí opětoval.* No, abych řekl pravdu, tohle je můj první vílí ples, od útlého mládí jsem tu nebyl. Takže se ve mě asi míchá nervozita a neznalost, řekl bych.* Pronesl s nevinným úsměvem na tváři.* Ale pokud říkáte, že je to tedy normální, pak tedy budu vlezlý ještě rád. *Pronesl, a jako by si to nemohl odpustit, už jen z principu, že to byl Remi, mrkl na MAEVE jedním okem. Potom pohled stočil ke stolu a zasmál se.* A věřila by jste tomu, že bych se tomu ani nedivil? Možná, no dobrá, možná trochu divil, ale tak, tenhle večer je pro mne zatím samé...překvapení. *Přiznal, načež MAEVE i on opětoval pohled do jejích očí.* Pokud bych si měl vybrat, rozmilá MAEVE, *hlesl, aniž by přerušil oční kontakt,* pak bych se rád účastnil veselí, a pokud u toho budete vlezlá, pak bych byl s vaším svolením rád trošku vlezlý i já. *Dořekl, než to byla nakonec MAEVE, jež oční kontakt přerušila. Fér by to totiž s velkou pravděpodobností neudělal. Ještě poté, co dívka pohled přerušila, se jí díval upřeně, s úsměvem na rtech a jedním koutkem povytaženým nahoru. Remi se poté natáhl, do volné ruky zlehka uchopil sklenku, jež MAEVE svírala a i se svou ji položila stolek, načež si stoupl před dívku, jednu ruku si položil za záda, načež druhou před sebe dlaní nahoru.* Milá MAEVE, zatančila by jste si s jedním vlezlým, lehce nesvým férem, se kterým vám ale, mohu zaručit, že tanec bude skutečně stát za to? *Optal se, načež to byl on, který navázal opět oční kontakt.* /Zatraceně, ty její oči, viděl jsem snad někdy krásnější?/ *Uvědomil si, že nejspíše by se držel lehce zpět, nebýt toho, že jeho smysly byly nyní omámené. Pokud o něj šlo, i když jen mluvil s někým, tak by si ten dotyčný myslel, že s ním flirtuje. Ne, nemyslel. Ono to tak skutečně vypadalo, a to mu řekla jak Triss, tak i Taylor, tak i Alessandra. Bylo to pro něj, jako kdyby se bavil normálně o standartních věcech. Ovšem nyní byla tato jeho vrozená schopnost o něco posílená. Možná právě proto hleděl do očí MAEVE tak upřeně a tak dlouze, jako kdyby v ní hledal snad její samotnou podstatu.* /Nejen její oči, i ona je nádherná. Kouzelná, zatraceně kouzelná./
*Keď vidí, ako JASON pristúpi bližšie k nemu, neujde mu aj fakt, že viacero víl buď sleduje jeho vystúpenie, alebo JASONA, u ktorého sa zdá, akoby bol tanec venovaný práve jemu. Droga ešte účinkuje, inak by z toho stola už zletel a snažil sa rýchlo odísť, keby jeho extrovertne bláznivá osobnosť, ktorú využíva ako úkryt a zásterku, nemilovala párty, ak na nich mohol sledovať víly, civilov a podsveťanov v tanci a smiechu. No však keď pristúpi KRÁĽ, skloní sa k nemu, zatvorí oči, keď chytí JASONA za ruku, aby mu ten palec oblízal, no keď otvorí oči a naviaže s KRÁĽOM očný kontakt, zastaví sa a v rýchlosti ho pustí.* Pridajte sa ku mne. *Skoro akoby ho zvádzal, no jeho hlas, jemne zafarbený drogou a nadnesením z tanca, iba znie zastreto a zasnívane. Nečaká však na odpoveď, ostane kľačať na kolenách a privrie oči, začne tancovať ramenami a hlavou, na chvíľu sa zakloní, rukami naznačí pohyb do vzduchu a hneď na to znova pozrie na JASONA, jeho pohľad akýsi zatemnený, skoro akoby sa menil na temnotu, potom sa naširoko usmeje a jedným pomalým pohybom ruky vyčaruje na KRÁĽOVEJ hlave veniec fialovo-žltých kvetov.* Zrejme máte na starosť aj ďalších hostí. *Povie mu odrazu pokojne, naznačujúc, že na neho nemusí hľadieť, ak nechce, Tanoia si stále nájde niečo, čo môže robiť. Mohol by aj teraz do vzduchu vyhodiť jemný prášok, ale to by už príliš na seba lákal pozornosť, hlavne ak neho toľko víl hľadí. Potom sa znova zaškerí širokým úsmevom, jemne prstami JASONOVI prejde po ofine, akoby mu ju uhládzal a znova sa narovná na stole. Potom ohne chrbát dozadu tak, akoby chcel urobiť mostík, až dlane položí na zem a tak prehodí nohy dozadu. Narovná sa, z jednej z mís si vezme akési ovocie a spokojne sa pokloní.* Ďakujem. *Zrejme k tancu inšpiroval aj zopár ďalších víl, ktoré, keď zlezie, nahradia jeho miesto a budú tancovať na stole. Droga, keďže jej nevdýchol toľko, pomaly prestala účinkovať, ale jeho úsmev z pier nemizne. Pristúpi k JASONOVI, zakusne do ovocia a nakloní sa k jeho uchu.* Ďakujem za pozornosť. *Povie mu, aby ho počul, a potom sa znova pustí do tancovania, akoby sa nič neudialo.*
Jakože jsem slušně vychovaný a znám etiku a správné chování, ale když si už s někým rozumím, tak je pro mě pohodlnější si prostě tykat, než vykat. Je to lepší asi pro obě strany, tedy to si myslím já. *Usmál se.* No ten by mě zaučil o tom není pochyb, akorát nevím zda bych tu jeho školu zvládl, on je v tomhle hodně divoký a nespoutaný, nevím zda by měl trpělivost se mnou. *Rozesmál se už jen u te představy, jak jej REMI učí lépe flirtovat. Když se trochu uklidnil a pohlédl na ATHENU, sladce se usmál a držíc jí za ruku se s ní vydal na parket.* Rád bych to slíbil, ale ani já nejsem zrovna dobrý tanečník, takže to nějak uděláme. *Pokrčil rameny a zazubil se. Hudba která zrovna hrála byla veselá a docela rychlá, takže se zkusil vžít do rytmu sám se začal vrtět.* Hele není to tak zlé. *Zasmál se a po chvíli už tančil skoro jako ostatní a se smíchem si to užíval, stejně jako ATHENA, která se po chvíli do toho také dostala.*
Nu… je zde víno, hudba a teď i dobrá společnost. Nestěžuji si. *Pobaveně odpoví na to, jak jí to jde. Pak ale zmateně nakloní hlavu ke straně.* Váš první? To jste měl říct dříve, více bych se vám věnovala. Na své poprvé byste měl mít dobré vzpomínky! *Zvolá, než jí dojde vlastní dvojsmysl a odkašle si.* Každopádně… prosím, pokud bych vám mohla dnešní večer jakkoli vylepšit, bude mi potěšením. *Krátce se REMIMU ukloní. Když pak on zmíní překvapení a zadívá se jí do očí, nemůže si pomoci a znova se šibalsky pousmát.* Doufám, že ta překvapení jsou alespoň příjemná. *Trochu ale zneklidní, když cítí jeho upřený pohled i poté, co sama pohledem uhnula.* /Tak přímý a otevřený… není to nepříjemné, ale nezvyklé./ *Po chvíli se odváží se mu znova zadívat do očí a riskovat, že se v nich znovu ztratí.* /Připomíná lidi./ *Když se jí REMI ukloní, překvapeně zvedne obočí. Po jeho pseudo-formální žádosti o tanec se znovu rozesměje, i když hlavně aby zakryla vlastní neklid. A lehké zrudnutí tváří.* /Kruci, Maeve, prober se. Kolikrát jsi byla na plesu. Kolikrát jsi s někým tančila? A teď se tu chichotáš jak kdybys tancovala poprvé./ *Potřese hlavou, aby sama sebe probudila.* Nu, lehce vlezlý a nesvůj pane… pokud ten tanec bude opravdu stát za to, tak přijímám. *Široce se usměje.* Ovšem! *Zvedne varovně prst.* Za podmínky, že mi dovolíte vám tykat. *Jemně REMIHO vezme za nabízenou dlaň a opětuje jeho upřený pohled. Snad i pod vlivem drog jako by viděla magii a obrysy jeho těla, jako by dokázala prohlédnout až na jeho nitro.* /Co jsi zač, Remi? Co mi o sobě řekneš? Co máš se mnou v plánu?/ *Ptá se v duchu sama sebe, než se jen silou vůle od jeho očí odpoutá a přeci jen se napije vína. Hlavně aby utišila náhlé sucho v krku.*
*Musí se zastavit, aby nepřikývl, když REMI zmíní charakter svého otce. Hoch je to sice sympatický, ale zná ho pár minut a nemůže otevřeně vystoupit proti svému zaměstnanci.* To mi nenáleží soudit. *Okomentuje a vaří se v něm výkřik "Já tě chápu! Otcové ze Zimního dvora jsou železná osina v zadku!" Nechá to však v sobě i nadále vařit a raději se k tomu vyjádří jen tichým zamručením.* /Možná je to trochu nezdvořilé, ale nemůžu jen tak kdekomu vyprávět na potkání, že i šlechta má mizerné dětství./ *Poté už mu však REMI zmizí z dohledu a přestože vlastně nejsou s MAEVE zase tak daleko, něco Jasonovu pozornost poutá natolik spolehlivě, že se ani nerozhlíží. To něco je tančící TANOIA. Nedívá se ani na víly kolem sebe, přestože jejich přítomnost cítí a slyší kolem sebe živé švitoření. " Podívej se na to! " "Docela se umí hýbat, že?" "Myslíš, že se s panem králem zná?" Když v tom hlasy kolem něj zničehonic ztichnou a Jasonovi až za chvilku dojde proč. TANOIA využil jeho zdviženého palce a Jason nereaguje nijak jinak, než že mu intenzivní oční kontakt oplácí. Už mu není do smíchu, protože v této fázi by měl pocit, že se TANOIOVI vysmívá a to by doopravdy nechtěl. Zároveň cítí, že je možná trochu omámený, a tak ho nechce příliš povzbuzovat, aby nakonec nedělal něco, co nechce. A tak tam jen stojí se zvědavým pohledem a nechává Féra, aby si hrál. Když mu ale nabídne, ať se k němu přidá, musí s úsměvem odmítnout.* Vedete si skvěle i beze mě. *A nelže. TANOIOVO vystoupení se mu líbí. Dokonce v něm trochu hrkne, když uslyší zastřený tón hlasu, který má v mysli spojený se žhavými večery a po nich následujícími rány. Aby se mu moc nerozběhla představivost, myslí i na jiné věci, než na TANOIU přímo před sebou. Vtom na hlavě něco ucítí a mimoděk se květů dotkne rukou.* /To je trošku hezčí magie, než když se Lyria měnila ve strom. Ale kdo jsem, abych to vůbec dokázal posoudit./ *Než se stihne rozmyslet, jestli doopravdy půjde zabavovat jiné hosty, začne se pár dalších víl drát ke stolům, aby na nich tančili a TANOIA mu sáhne do vlasů, čímž opět připoutá jeho pozornost.* To já děkuji. * Odpoví téměř šeptem ještě když je mu TANOIA nablízku. Částečně nemůže uvěřit, že se něco takového stalo a částečně je nadšený, že se TANOIA tak odvázal. Když už přeci jen stojí blízko stolu, natáhne se pro skleničku a na ex ji do sebe kopne, aby trochu osvěžil vyschlé hrdlo. Poté se vydá znovu do davu tanečníků a na krku se mu krom rampouchů třpytí i pot. Prochází vesele davem a sem tam se u někoho zastaví a zatancuje si s nimi. Jednu drobou vílu dokonce zvedne do výšky (ne nepodobně jako v Dirty dancing), čímž si vyslouží potlesk od pár nejbližších víl. No a když ji položí, pokračuje ve své seznamovací cestě. Až narazí na CASTORA a ATHENU.* Zdravíčko, bavíte se? *Zeptá se, a přestože má maličko pocit, že vyrušuje, sobecky se rozhodne s nimi začít konverzaci.*
*KRÁĽOVA pozornosť mu veľmi lichotí, skoro by aj ostal červený, ako priamo na seba hľadeli a keby sa odhodlal urobiť niečo viac a zašiel by ďalej, nie je si istý, ako by JASON reagoval. Nakoniec, Tanoia ani nevie, či KRÁĽ je alebo nie je zadaný a jeho vytriezvenie mu túto myšlienku ihneď vnúkne, preto sa aj zastaví vo všetkom, čo by malo pokračovať k niečomu ďalšiemu. JASON a všetky víly okolo nemusia vedieť, že sa kráľ Tanoiovi natoľko zapáčil, aby na neho chcel zapôsobiť tancom na stole a svojou mágiou i bokmi. A zdá sa mu, aj po JASONOVYCH slovách, že výber jeho outfitu a odviazania sa bol celkom úspešný, no ak by to malo pokračovať ďalej, predsa len by ho JASON nasledoval, alebo ho vyhľadá neskôr. Teraz sa ponorí do víru tancovania, ešte otáča hlavu, aby videl na KRÁĽA, ktorý prechádza k niekomu inému, k dvom rozprávajúcim sa vílam, z ktorých jeden fér je práve ten, s ktorým sa zrejme poznajú.* /To je blbosť. To nemôžeš… Nemal by si. Len sa popáliš. Je to… kráľ./ *Preblesne mu v rýchlosti hlavou a odrazu sa neteší, že po jeho nabudení s drogou prišiel taký nepríjemný spád, ktorý ho uvrhol v strede tancovačky do istej negatívnej nálady. Kvety, ktoré pred chvíľou vyčaroval, začali pomaly vädnúť s ním. Preto sa radšej otočí, nechá sa vtiahnuť do tanca odznova, niekoľko víl si ho spokojne prezerá, smejú sa na neho, ťahajú ho za ruky, chytajú ho za ramená, za boky, niečo mu šepkajú a on sa odznova nadivoko krúti, usmieva, chichotá sa na vtipoch. Na chvíľu sa však vzdiali a prejde okolo dvoch rozprávajúcich sa víl, okolo REMIHO a MAEVE, na ktorých však dlho nehľadí, iba sa pousmeje a už smeruje svoj priamy pohľad znova k stolom, kam si však zájde iba po koláč, ktorý jedol predtým, oprie sa o stôl zadkom a obzerá sa okolo seba. Táto zábava je skvelá. Miluje ten pohľad. A ako potvrdenie mu vlasmi preletí jemný vánok a nad jeho hlavou zakrúži zopár farebných svetlušiek.*
*Remi pokynul MAEVE vřele na její kompliment.* Jsem rád, že na vás působím jako milá společnost, Maeve, moc rád. *Přiznal upřímně. Ostatní ho většinou vnímali jako šaška, blázna a pomatence, ne že by mu to vadilo. Ale krom Taylora mu již nikdo neřekl, že je dobrá společnost. Spíš jen, že by měl jít navštívít kostel.* To budete moc milá, ale stejně jako vám, i mě stačí asi jen víno, hudba, a dobrá společnost. *Oplatil jí v přesmyčce kompliment nazpět.* /Doufám jen, že to kompliment byl./ A ano, první, tak nějak strach mi nedovoloval se sem vrátit, ale jak říkám. Jsem rád, že jsem to udělal. *Nad její poznámkou o překvapeních se jen vesele a souhlasně zasmál. Nakonec i on zlehka sklopil pohled a upil ze své sklenky. Jakmile mu ale došlo, že dívka přijala jeho žádost, uculil se.* Pak si tedy budeme tykat, milá MAEVE. *Hlesl, načež stiskl její dlaň a ladným krokem si ji odvedl kousek od nich, směrem na parket. Během toho se potutelně usmíval, snad samotnou spokojeností. Díval se na dívku před sebou a skutečně, nemohl být v tento moment nadšenější. Svou volnou dlaň položil Remi MAEVE v pas, zatímco do té druhé uchopil její dlaň. Pak už se na ní jen usmál. *Můžeme?* zaculil se, a pokud mu to odkývala, pak začal i s ní do rytmu tancovat.*
*Jen co začal CAS tancovat, tak se k němu ihned přidala. Nějakým způsobem se kroutila, dokud se nechytla rytmu hudby, která jí příšla skvělá. Sem tam zopakovala úplně stejný pohyby co CAS, pro větší zábavu.* Nečekala jsem, že bych se dneska odvážila tancovat a už vůbec mě nenapadlo, že bych se s někým dala až takhle do řeči. *Řekla trochu hlasitěji, aby byla dostatečně slyšet přes hudbu. Stále tancovala, sem tam se ohlédla kolem sebe, aby měla přístu si prohlédnout co nejvíce víl a poté se vždy vrátila pohledem ke CASTOROVI.* Nevím jak ty, ale já se jednoznačně bavím *zasměje se. Když uslyší něčí pozdrav, ohlédne se tím směrem a spatří KRÁLE JASONA. Výsosti. *Ihned přestane tancovat, ale úsměv má stále na tváři.* Buďté zdráv, řekla bych, že se bavíme dobře, nebo alespoň z mého pohledu to tak je. *Přejde z JASONA pohledem ke CASTOROVI a pak zase zpět k JASONOVI.* Nebylo v plánu takhle se bavit, měla jsem se stavit jen na chvilku, ale vypadá to, že jsem jaksi nezvládla odolat, výsosti. *Normálně by panikařila, ale jelikož právě tancovala před tolika vílami, že pociťovala jen lehkou nervozitu, jinak byla úplně v pohodě.* Vy se bavíte? *Optá se JASONA na oplátku*
*Chvilku tančili na rychlejší hudbu, ale když se lehce zpomalila. Vzal Castor ATHENU jednou rukou kolem pasu a do te druhé ruky vzal tu její, podíval se jí do očí a společně pokračovali v tanci.* Abych řekl pravdu, ani já jsem nečekal, že se dnešní večer tak vyvede. Měl jsem trochu strach, že se něco pokazí, ale zatím je to skvělé a jsem moc rád, že jsem tě poznal. *Přiznal tiše a snad se i na jeho tváři objevil ruměnec, nebyl zvyklý, takže se nebylo ani čemu divit. Dál a dál spolu tancovali a bavili se, když i on zaslechl známý hlas a v tanci přestal.* Výsosti. *Uklonil se zlehka.* Přeji hezký večer a ano bavíme se moc dobře, děkujeme za optáni. *Pousmál se na ATHENU a pak svůj pohled opět věnoval JASONOVI.* Tento ples se velmi vydařil a jsem rád, že jsem přijal vaše pozvání. Už je to dlouhá doba, co jsem Zimní dvůr navštívil. *Rozhlédl se kolem sebe, než se zase věnoval jen těm dvěma.* Všichni se náramně baví, hádám, že i vy.
*Maeve se zasměje po REMIHO obratném vrácení komplimentu.* Vidíte jak vám to jde. *Pokyne mu hlavou.* Nu, to je nás víc, co jsme rádi, že jste dorazil. A doufám, že to není váš poslední ples. *Nutí jí to přemýšlet, kde se REMI asi pohybuje, když není ve Férii. Někde v lidském světě? Jestli ano… možná by stálo za to zkusit zjistit kde přesně.* /Huš. Zítřek nech zítřku. Teď je teď a tady je tady a co víc bys chtěla?/ *Napomene se v duchu a soustředí se zpět na REMIHO, který mezitím přikývne na tykání. Než vůbec stihne zareagovat, REMI ji vezme za ruku a odtáhne na karpet. Neujde jí při tom jeho úsměv.* Jsem ráda, že jsi tu spokojený. *Odpoví mu vlastním úsměvem, když jednu ruku položí na jeho rameno a tu druhou přenechá v jeho dlani.* Je to na tobě. *Pobaveně na něj mrkne, než se spolu s ním oddá rytmu hudby.*
*Fér se na vílu zářivě usmál.* Potom, co jsem tady zažil a také co tu prožívám, to určitě poslední ples nebude. A pokud bych měl možnost těš vyzvat dokonce i sebou, no, myslím, že bych se na ten ples těšil o něco líp, protože nebudu lhát, haha, jako kdybych to snad uměl, ale tvá společnost je mi velmi, velmi příjemná. *Přiznal Remi, a pak jako kdyby snad četl její myšlenky jej napadla otázka, nad kterou MAEVE přemýšlela. *Smím-li být tedy vlezlý, *zasmál se*, ji někdy i mimo Faerii? Pokud ano, kde se pohybuješ? Počkej, nech mě začít. Bydlím v Queensu, mám kousek od sebe obchod s hudebninami, String Theory. Specializuji se hlavně na Strunné nástroje, převážně kytary. Ale jinak, když nepracuji, jsem tak nějak všudypřítomný po New Yorku, kam mne kroky a hromadná doprava zavanou. Tak nějak prostě úplně všude. *Pronesl.* Pravda, když jsem opustil Faerii, tak jsem bydlel v Evropě, většinu života v Itálii. *Sdělil jí, čímž tak odhalil původ svého italského přízvuku.* Ale New York bylo nakonec město, kde jsem se přeci jen usídlil. No, a co ty? *Optal se Remi nakonec MAEVE. Mezitím, co povídá o tom, jak se dostal do města kde teď bydlí, s MAEVE tančí mezi vílami doslova po celém parketu. Oči měl ale nyní jen a jen pro ni, stejně tak jako myšlenky, jež k ní utíkaly, k ní, a také k tomu, aby mělo hlavu a patu to co říkal. Tančil ladně, opatrně, držel ji u sebe pevně, leč zároveň i jemně, zkrátka se snažil dát to nejlepší ze sebe, z toho, co se naučila co uměl. Pamatoval si na noci, kdy jej ještě v Římě učila Chiara tančit, kdy spolu utíkaly jako děti z domu, aby jí mohl Remi po nocích ukazovat kouzla vílí magie. A nyní se mu to, co jej jeho nejlepší přítelkyně naučila, hodilo. Mohl tak vést krásnou dámu na tanečním parketě jako zkušený, schopný tanečník.*
*Všimne si, jak oba v jeho přítomnosti trochu ztuhnou, ale líbí se mu, že ATHENA má stále úsměv na tváři.* /Myslím si, že je dobře, že v newyorkských vílách nebudím strach. Nebo ne?/ *V hlavě se mu začnou rodit pochybnosti, ale uzná, že pro něj je důležitější respekt a ten kolem sebe rozhodně cítí. Pousměje se, když ATHENA zkontroluje i CASTORA, když nejdřív promluví i na jeho počest.* Castore. *Přikývne i jemu na pozdrav a rád si vyslechne, že víla z něj neměla špatný dojem a doopravdy se baví oba. Nu a tak se otočí zpět k dívce a aby se necítila špatně, že CASTORA zná dokonce jménem, doptá se i jí.* Smím se zeptat, jak vám říkají, slečno? A stavit se jen na chvilku by byla vskutku škoda. /Že by na jejím setrvání měl zásluhu zde Castor?/ *Uvědomí si, že chvilku před jeho příchodem tančili v páru a ne jen vedle sebe, ale i nadále upřednostňuje poznávání svých víl.* /Už se poznali snad natolik, aby spolu někam zašli. Já s nimi spíše nebudu nikam moci jít./ Na poměry dlouhá doba, ano. *Přikývne a přemýšlí jestli nějak projevit náklonnost jako třeba ho poplácat po rameni, ale nakonec se rozhodne to nedělat. Tyto úvahy o korektním chování přeruší dotazy obou, jak se tu baví on a jemu se na chvilku vytvoří knedlík v krku, když si vzpomene na TANOIŮV tanec.* Bavím, děkuji za optání a ty hádáš velmi dobře. Už jste měli také něco k jídlu? *Nechce je tahat od tance, je rád, že se k němu konečně odhodlali. Ale snaží se o diskuzi.*
*RIMIHO otevřenost ji znovu překvapí. Je zvyklá spíš na nekonečné kruhy a hru slov. To, jak otevřený je, ji zneklidňuje. A zároveň to je osvěžující.* /No… je slušné mu opětovat stejnou mincí, nebo ne?/ *Proběhne jí hlavou.* Cítím to stejně, Remi. Budu ráda, když na sebe na nějakém plesu zase narazíme. *Přikývne, než sám REMI přejde na zajímavější téma. Překvapeně nakloní hlavu na stranu.* Věř nebo ne, ve Faerii se pohybuji výjimečně. Většinou jen, když se děje podobná akce, nebo když se mi stýská po domově. V New Yorku se pohybuji také, vmísila jsem se mezi studenty. Lidi mě vždy fascinovali a jak jinak je poznat než skrze jejich vzdělání? *Pousměje se, když sama odhalí něco ze svého nitra.* Hmm… String Theory mi něco říká. Možná jsem někdy šla kolem. Každopádně bych se měla zastavit. Strunné nástroje sice nejsou moje parketa, ale třeba mě prodavač přesvědčí o opaku. *Zasměje se a rozverně na REMIHO mrkne, zatímco si užívá tanec. Nechává se jím vést, užívá si jeho ruku na pasu, stejně jako jeho vůni a blízkost. Chvílemi má skoro pocit, jako by její srdce bušilo v rytmu hudby.*
Já jsem Athena, výsosti. *Došlo jí, že se oni dva musí znát, protože se CASTOR nepředstavil a KRÁL JASON ihned vyslovil jeho jméno. Úsměv na tváři stále udržovala.* Máte pravdu. Zastavit se zde na chvilku by bylo na škodu. *Nebyla si jistá, jak přesně by se měla chovat, ale věděla, že čím víc nad tím bude přemýšlet tím horší to bude.* Ne vaše výsosti, neměli jsme nic k jídlu, nebo alespoň já ne. Jak je tady na tom CASTOR, to vůbec netuším. *Obou dvoum věnuje úsměv.* Já s CASTOREM měla zatím jen pití a menší tanec. *Při vzpomínca na tančení s CASOTREM ucítila, jak jí opět hoří tváře, ale tentokrát to neměla jak schladit a tak se začala culit.* Vy jste si už něco dal, výsosti?
*Jakmile mu odsouhlasila jeho návrh o tom, že by se mohli opět vidět, a opět na plese, tak mu na tváři vysvitl úsměv.* Pak tedy budu moc rád. *Pronesl, načež MAEVE dál se zájmem poslouchal.* Souhlasím. Já neměl nikdy na výběr, nějak jsem se sžít musel, jak říkám, Faerii jsme nikdy neměl šanci poznat z té dobré stránky, až tedy teď, ale ve světě lidí jsem se nějak našel. Jak v jejich zájmech, tak kultuře, dokonce i nějaké té technologii, i když nemůžu o sobě říkat že jsem nějaký...hm, jak to říkají, Technický guru? Nebo tak něco? *Sám sobě se zasmál.* Ale ano. Naučil jsem se tam žít, dokonce najít i jejich krásy, a že jich je spoustu, i přes stejnou spoustu neduh. *Dodal ještě. Pak poslouchal o jejím povídání ohledně hudby.* Strunné ne? Takže jiné ano? Já osobně je prodávám, vyrábím, starám se o ně a hraju s láskou, našel jsem v nich taky jisté kouzlo. No, a MAEVE, říkáš, že jste se vmísila mezi studenty. Co studuješ, smím-li se tedy ptát? *Zajímal se dál, načež ji chytl za jednu ruku a zatočil dokola kolem své osy, než si ji opět zase přitáhl zpět. Nad jejím mrknutím se pousmál a spokojeně tančil dál.*
Ano jak říká ATHENA, k jídlu jsme ještě nic neměli, zatím jsme si dopřávali jen skvělé pití a momentálně i úžasnou hudbu určitě ale napravíme i zbytek a dáme si něco dobrého na zub. *Pousmál se zprvu na dívku vedle sebe, pak se ale vřele usmál i na samotného krále. *Musím říct že je to vážně už doba, znal jsem vás ještě jak prince a teď jste král. Musím vám pogratulovat, dřív jsem to bohužel nestihl. To víte, všechny ty okolnosti a věci, co se staly, nějak jsem na tenhle svět zanevřel. Ale jsem rád zpátky doma, děkuju za pozvání, velmi si toho vážím. *Pronesl a pak si uvědomil, jak se zase rozpovídal, zřejmě to už bylo tou dobrou náladou a alkoholem, který si dál ve větší míře. Proto si jen nervózně prohrábl vlasy a usmál na oba. Byl rád, že se za ním JASON zastavil alespoň na kousek řeči. Hned na to pohled věnoval opět ATHENĚ, které tváře zrudly jako zralá jablíčka.* Něco mě napadlo, pokud jste tedy ještě neměl nic k jídlu, co si dát všichni něco dobrého? *Optal se obou čekajíc, zda budou souhlasit.* A pak bychom mohli opět pokračovat v tanci. *Mrknul na ATHENU.*
*Má pocit, že se nemusí představovat a snad by se i trochu shodil, kdyby tak učinil. Proto jen reaguje na její jméno jako i mnozí před ním.* Bohyně moudrosti. /A války, ale to je za mě až sekundární./ Zajímá vás řecká mytologie nebo je vám nepříjemné, když na ni někdo skrze vaše jméno narazí? *Zeptá se, aby ji zbytečně neuváděl do nepříjemné situace tím, že by se jí případně zeptal, jestli s bohyní v něčem souzní a nebo naopak ne.* Je dobře, že v tomto spolu souhlasíme. *Usměje se na ATHENU a přemýšlí, kolik toho je dneska ještě na programu. Obzvláště z toho úhlu, jestli se vyplatí odejít dříve nebo se spíše zdržet.* /Co tak vím, tak ještě pár bodů večera nastane, ale upřímně jsem to nechal víc v Myriových rukou, než abych si přesně memoroval večerní program./ Určitě. *Přikývne, když mu přislíbí, že ochutnají místní kuchyni a obzvláště u ATHENY, která je jistě zvyklá převážně na lidské jídlo ho zajímá reakce.* Ach! *Překvapeně si uvědomí, že CASTORA vskutku viděl ještě jako princ a na chvíli se nad tím zarazí. Teď tak velkou část sebe odvozuje od toho, že je vladař, že si téměř nedokáže vybavit doby, kdy jím nebyl.* Děkuji, doufám, že se moji poddaní mají lépe, než za dob, kdy jsem byl princem. /Tam by takovýhle ples skončil magií, která všem rozhází vztahy, někdo přijde k vážné újmě na zdraví a kdovíco dalšího. Ale samozřejmě nejde jen o tohle.../ *Když řekne CASTOR, že je rád doma, Jason se na něj usměje. Je rád, že Faerii úplně neodsoudil. Pak už dává pozor na to, jak je ATHENA v CASTOROVĚ přítomnosti nervózní o dost jiným způsobem, než při interakci s králem.* /Jestli se dnes vidí poprvé, tak je to tak roztomile čerstvé!/ *Nadchne se ve skrytu duše pro to, jak si rozumí, ale nedává to na sobě nijak znát.* Nic moc, určitě můžeme něco ochutnat. *Odpoví ATHENĚ a vzápětí i CASTOROVI, který nabízí skvělý plán.* Pojďme na to! *Pousměje se a sebevědomě si začne klestit cestu davem. No.. tedy, klestil by, kdyby nebyl král. Takhle před ním ustoupí kdokoliv, kdo ho vidí, a tak na klestění cesty není moc prostor. Netrvá to tedy vůbec dlouho a z parketu jsou u jednoho ze stolů, který právě doplňuje obsluha v modrém.* Vše v pořádku? *Zeptá se Jason a obsluha jen přikývne a zmizí jakoby tam nikdy nestála.* Tak prosím. *Ukáže CASTOROVI a ATHENĚ na stůl, jakoby to snad celé vařil sám.*
*Nemá pocit, že by chcel ešte úplne odchádzať, zároveň aby nenarušil spoločenské interakcie iba spokojne pchá do seba jedno chutné jedlo za druhým - koláčiky, bochníčky, ovocie a ďalšie dobroty, ktoré aj tak spáli pri tanci. Jeho postava nikdy nebola problém, jedla i pohybu mal vždy dostatok. No aby neprestál celý večer po tom, čo predviedol JASONOVI a čo spoznal ďalšie víly, rozhodol sa znova sa zamestnať aktivitami, ktoré ho čakajú. Nič ďalšie neostáva. On sa tam s nikým nepozná a je vidieť, že vyrastal celý život v lese na striedačku s civilským svetom, pričom jeho jediní známi medzi vílami boli priatelia jeho rodičov. Takže sa radšej poddá hudbe. Niekde v rohu si teda znova strčí ruku do vrecúška s halucinogénnym práškom, naberie si na prst a všňupne do každej dierky. Cíti, ako mu to udrie rázne a silno do hlavy, chvíľu sťažka predýchava, necháva svoje ruky voľne spustené a hlavu jemne zaklonenú, čím odhaľuje svoj biely krk a hrudník dostatočne na to, ak by sa nejaká víla rozhodla zabiť ho, bol by teraz príliš ľahký terč, mimo to, že so sebou nemá zbrane. Cíti nad perou mravčenie a rovnako tak na konci prstov.* /Sakra./ *Preblesne mu hlavou, keď to ucíti.* /To som neodhadol, do férskej prd*le./ *Keď otvorí oči, cíti sa nesvoj. Oprie sa o stôl a vdychuje zhlboka čistý vzduch, aby nepríjemné vedľajšie účinky neprešli do vážnejších podôb. Kým sa cíti byť sám sebou, je to v poriadku, ale tá úzkosť.* /Možno ak si znova zatancujem, možno…/ *Napadne mu, farby teraz akoby ho bili do tváre, ľudia okolo pôsobia trochu ako duchovia, vzduch sa ho snaží uchlácholiť, ale nedarí sa mu to. Skoro akoby bol mimo sveta, akoby prepil celú noc, začne sa krútiť medzi vílami, tie okolo neho robia kruh, držia sa za ruky a točia dookola, no on má oči skoro privreté, všetko sa mu točí a pod nohami sa mu mimovoľne, bez toho, aby to ovládol, vytvoria stonky bez kvetov, iba výhonky niečoho zeleného a prírodného. Začne si pospevovať nejakú pieseň, ktorú zachytil v New Yorku.* I´m on the edge of glory… *Ale všetko je to tak potichu, žiadna z víl nevidí a nevníma, aký je bledý, skoro akoby ochorel. Cíti sa zle, ani tanec mu nepomáha, ale to nevadí. Smeje sa, nenechá sa stiahnuť vlastnou osobou a úzkosťou, ktorú v ňom droga vyvolala, aby si pokazil večer, ktorý doteraz prúdil výborne.*
*Na poznámku o technologiích se znovu zasměje.* Je to tak. Lidé jsou zábavní, ale železo používají stejně zbytečně moc. Někdo by jim to měl vysvětlit. Jinak ale souhlasím. Na rozdíl od nás mohou lhát, ale i přes to se zdají… upřímnější, jestli to dává smysl. Přinejmenším emočně otevřenější. *Pokrčí rameny. Sama vlastně neví, do jaké míry skrze víno a drogy a opojení REMIM dává smysl. A vlastně to je Maeve i jedno.* Oh? A jaké krásy jsi našel? Mám žárlit? *Přimhouří oči, ale hraná žárlivost jí nevydrží déle než pár minut, aby se znovu rozpustila ve veselý úsměv.* /Netrap ho, chudáka. Je to jeho první ples./ *Napomene se v duchu.* No, vždy mi z elementů byl nejbližší vítr. V tomhle duchu pak tíhnu k flétně. Ale jestli hraješ, určitě si tě někdy ráda poslechnu. Stačí dát vědět. *Odpoví mu krátce, než se zamyslí.* Umění. Jeho historii, druhy, budoucnost… přijde mi fascinující. Stačí srovnat vílí hudbu a tu lidskou. *Chvíli se zaposlouchá.* Ta vílí je… dokonalá. Však to nacvičují celý svůj život. Ta lidská je… hrubší. Syrovější. A také upřímnější. Jako by při ní za ně mluvili jejich emoce. *Zarazí se, když jí dojde, že se zas jednou rozkecala. Naštěstí to REMI zachrání tím, že ji nechá se otočit kolem jeho osy. Když si ji znovu přitáhne, jistě je náhodou, že je mu náhle o kus blíž a pohled má upřený do jeho očí. Na tváři jí trochu hraje červená, ale tentokrát pohledem neuhýbá.* Pardon. Když jsem opilá, vínem i společností, občas nevím kdy přestat mluvit. Snad tě nenudím.
*Pokýval hlavou na souhlas.* Tak to máš pravdu. Lidé a železo, to je něco, ale myslím si, že plasty v tomhle nadměrném používání vyhrávají. Což na jednu stranu, dobře pro nás, na druhou, no, tak to říká jedna má zaměstnankyně- chudáci želvy, nebo tak něco? *Zasmál se.* Tak nějak ti rozumím, jo. Chápu. No, zrovna včera jsem potkal upírku, která se ani neskrývala oznámit to, že je drogová dealerka a zlodějka aut, takže, jak jsem zjistil, ta upřímnost nechybí ani jiným rasám, co tak pozoruji. *Zasmál se pobaveně, stejně tak i nad její další otázkou pohledně žárlení.* Lidé na jednu stranu taky kouzelní. *Začal.* Třeba se mi na nich líbí to, jak někteří, kteří nemají o našem světu potuchy, no, vlastně i ti co mají, si dokáží vytvářet v hlavě úžasné světy, světy plné fantasie a magie, tak přívětivé a pozitivně nabité, myslím si, že kdyby ti někteří z nich znali to, co svět skutečně skrývá, asi by to v porovnáním s těmi jejich vysněnými fantasiemi bylo...ani nevím, drsné? Obdivuji ty, kteří třeba píší knihy, vymýšlejí si tam vlastní, jiné, nové a rozmanité světy. Někdo ten svět stínů ani nepotřebuj, ale *rozhlédl se kolem sebe, než pohledem skončil zpět u MAEVE,* já o nic z něj přijít nechci. *Dodal a usmál se na ni, upřímně a mile, snad jako kdyby ten úsměv nepatřil situaci a slovům, ale jen jí.* Vědět ti určitě dám, řekl bych, že mi byl nadělen i um zpěvu, takže, jo, není problém. No, i když...ne, tady bych kytaru asi těžko hledal. *Pronesl, když pomyslel na to, že by MAEVE zahrál už teď a tady.* Souhlasím, neříkám, někteří hudebníci a skladatelé do toho dávají své celé nitro, ale konkrétně ta novodobá hudba ve stylu, uhm, rappu a toho podobného, ne, děkuji. To opravdu nemusím. *Ušklíbl se nad tím. To, proč se cítila být i blíž bylo tím, že jak si ji přitáhl se zlehka sklonil blíže, možná proto, aby viděl její reakci, možná prostě jen proto, že to byl Remi. Každopádně jakmile pocítil, že má MAEVE o něco zase blíže, tak se zlehka usmál a placem ruky, kterou jí držel za pas, ji jemně, skoro neznatelně pohladil, než se roztančil dál.* Ale no, neomlouvej se! Vždyť já to dělám taky, sám jsem to udělal před chvilkou. Prostě mluvím, mluvím a mluvím, a ne, rozhodně mě nenudíš. Povídám si rád a rád se dozvídám to, co druhé baví a těší. *Pronesl, než se naoko zarazil.* Tak, chtěli jsme být oba trošku vlezlí, no ne? *Připomene jeho i její poznámku právě o vlezlosti, než šli tančit. V dalším momentě hudba změní tempo, a to vede Remiho k tomu, aby se zastavil a zlehka se od MAEVE odtáhl, stále ale svírajíc její dlaň před sebou, s druhou rukou za svými zády.* Děkuji za tanec, milá MAEVE. *Pronesl, načež ji opět políbil hřbet dlaně, nepřerušující kontakt. *Mohl bych tě teď já pozvat na víno, nebo něco jiného k pití? *Zeptal se hned poté.
Jak to tak poslouchám, tvoje okolí stojí za poznání. *Pobaveně se usměje, když REMI zmíní upírku.* Jo, občas přemýšlím, jestli ta naše nemožnost lhát prostě neznamená, že pravdě uhýbáme jinými způsoby. *Pokrčí rameny, s vědomím, že tohle téma je trochu těžké na vílí rej. Zamyšleně pak nakloní hlavu ke straně, když REMI zmíní lidskou fantazii.* Máš pravdu. I když, umí psát i věci temnější, než to reálně je. *Pousměje se a pokrčí rameny.* Jsou zvláštní. Ale dobře se s nimi tráví čas a je zábavné je pozorovat. *Zakončí a jeho úsměv spokojeně opětuje.* A poslechnu si tě ráda. Klidně i rapovat, za předpokladu že to budu moct natáčet. *Neubrání se smíchu při představě REMIHO v rapovém outfitu a potřese hlavou.* Uznávám, není to ani moje oblíbená hudba, ale obdivuji, kolik do ní dávají zápalu. *Sama se lehce prohne v zádech a spokojeně zavrní, když ucítí pohlazení jeho palcem. Najednou se REMI zdá tak blízko, že ho jen hypnotizovaně pozoruje. Rukou lehce zmáčkne jeho rameno.* To ráda slyším, Remi. Vlezlost se cení. *Spokojeně se usměje, když hudba změní tempo. Také se zastaví a až teď jí dojde, jak je zadýchaná. Tanec byl tak automatický, že si vlastně ani není jistá, jak dlouho tančili.* To já děkuji. Jsi dobrý tanečník. *Poznamená a znovu se začervená, když se jeho rty dotknou její ruky.* /Zajímalo by mě, jak jeho rty… ale no tak./ *Okřikne se raději v duchu.* Víno zní dobře!
*Vílák se ihned zarazil.* No, nevím, zda zrovna tuhle by jsii poznat chtěla, já sám jsem ji znal jen z poznání, na první dobrou mě málem zabila, ale jinak je to...je to zlá osoba, a určitě bych tě s ní dobrovolně neseznamoval, to ne. Ale CASTOR, ten je náhodou super, stejně tak i jedna čarodějka, a pak ještě jeden upír, jak říkám, výjimky jsou. *Uculil se od ucha k uchu.* Hm, myslím, že my si cestičky stejně nějak najdeme, jsme víly. *Pronesl, a v jeho hlase byla jasně znát nadsázka a taky to, jak tou větou téma hodil za hlavu.* To ano. Občas ty snílky trochu obdivuji, je a jejich vzdušné zámky. Umí si vykreslit svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký by mohl být. A hlavně takový, aby to bylo jejich bezpečné místo. *Pronesl s úsměvem na rtech.* /Já sám to bezpečné místo a dětské snění ztratil už hodně, hodně dávno..../ *Z myšlenek na minulost, jež mu hlavou proudí jako uragán, je vyvede opět právě MAEVE.* Ale ne, ne, já a rapp, to opravdu ne, kytara, zpěv, ano, ale rapp, to skutečně nehrozí. *Smál se hned fér.* Ale ano, dávají do toho skutečně dost, to se nechat musí.* Přiznal nakonec. Pak už si jen užívá MAEVIINU přítomnost, dokonce to, jak z ní lehce vyzařuje nervozita, nebo se mu to snad zdá? Nad jejím komplimentem se nakonec usměje a pokyne jí hlavou v poklonce.* I ty skvěle tančíš, vrozené, nebo tě to někdo kdy učil? Já vím, že mě to učila kolik let nejlepší kamarádka z Itálie, byly jsme spolu v pěstounské rodině. To té za to vděčím. A jsem rád, že jsem to mohl konečně uplatnit, kór s tak krásnou, a milou dívkou. *Pronesl, načež se k ní zlehka naklonil blíž, zatímco se na ni upřeně díval. Pak se ale pousmál a odtáhl se.* Omluv mě. Kdyby mé chování na tebe bylo, příliš, řekni si. Vím že někomu není tento způsob vystupování a komunikace příjemný, jen prostě *Vezme do ruky pohár s vínem, naleje do dvou číší a jednu podá MAEVE* jen prostě chci vzdát obdiv krásným bytostem, co mi berou dech. *Pronesl. ani si to neuvědomil, to, že si zlehka skousl spodní ret, zatímco se díval do MAEVINÝCH očí.*
*Jak JASON zmínil Bohyni, která souvisí s jejím jménem, lehce nakloní hlavu do strany. Nečekala, že by toto mohl říct, sice nebyl první ani poslední, ale trochu jí to zaskočilo.* Řecká mytologie je něco zajímavého, nebo to tak alespoň vnímám já. Nevadí mi, když skrze mé jméno někdo na to narazí, přeci jen nejste první a jsem si více než jistá, že nebudete ani poslední, vaše výsosti. Ale rozhodně bych to nebrala tak, že jsem moudrá, trochu bych o tom pochybovala. *Vysvětlí. Někdy dělá takové věci, že nechápe, že jí to vůbec prochází. Ihned to vypustila z hlavy, protože se nechtěla nějak zabývat minulostí. Chvilku poslouchala konverzaci mezi CASTOREM a JASONEM. Bavilo jí tohle poslouchat, protože jí vskutku zajímaly věci, které se odehrávali v minulosti a ona jim nebyla součástí.* Nemohu vás odmítnout. *Odpoví při nabídce k jídlu s JASONEM a CASTOREM. A když CASTOR se chtěl poté vrátit k tanci, pohlédla na CASTORA a s rudými tvářemi se na něj uculila a přikývla na souhlas. Ihned jak se rozešel král, tak se vydala za ním, přičemž se jen ohlédne za sebe, zda je CASTOR za nimi. Nebylo težké projít davem, když JASONOVI takže uhýbal z cesty. Když dojdou ke stolu a KRÁL JASON jim ukáže stůl na kterým je jídlo, tak se usměje od ucha k uchu. Jídlo vypadalo opravdu lahodně. Neváhala a ihned se posadila. Vyčkala až si sednou oni dva a podívala se směrem k JASONOVI.* Né, že by mě to překvapovalo, ale nic mě tu nepřestáva udivovat. Čekala jsem spíše klidný večer a malé pokecaní, ale tohle je mnohem lepší. Podařilo se vám to, je mi ctí být tomuto součástí, děkuji vám. *S úsměvem pokývne na JASONA a krátký pohledem se podívá i na CASTORA.* Vy máte ještě nějaké plány na dnešní večer, vaše výsosti? *Zdvořile se zeptá a strčí si něco z jídla do pusy, aby mohla ochutnat, zda tady mají jídla úplně jinou chuť, než v lidském světě, nebo zda v tom není žádný rozdíl. Jak ochutnala, lehce vyvalila oči, protože nečekala, že by jí až takhle mohlo chutnat. Pohled jí skončil opět na JASONOVI.* Myslím, že k vám budu chodit na obědy a večeře. *Trochu se uchechtne a vezme si další kus něčeho a strčí si jej do pusy s úsměvem.*
*Celou dobu, co JASON hovořil o ATHENINĚ jméně je bedlivě poslouchal a usmíval se, přece jen i on sám měl jméno z řecké mytologie. Proto jej i tenhle výklad obou dost zajímal. I nad královým překvapením, že se naposledy viděli ještě v dobách, kdy byl princ se jen usmíval. Neměl mu to za zlé, určitě za tu dobu měl mnoho věcí na práci a důležitějších. A Castor si to všechno zase pamatoval už jen z toho důvodů, že tehdy to byly jeho poslední chvilky ve Faerii vůbec, ovšem teď na to myslet nechtěl. Chtěl se jen bavit a užívat si radostí a pohody se skvělým kolektivem. Už jen REMI mu tady scházel, ale viděl, že se dobře bavil s nějakou vílou a tak se jen šibalsky uculil a dál věnoval pozornost králi a mladí víle po svém boku.* Tak tedy nejdříve jídlo a pak zase zábava. *Pronesl, když se hned za oběma vydal k jídelnímu stolu. Cestou se ještě mile usmál na ATHENU a jakmile došli na místo jen překvapeně zíral kolem.* Teda musím říct, že jsem už zapomněl jak tamější jídlo chutná. Když tak dlouho žijete mezi lidmi, zvyknete si na jejich stravování a chutě celkově. *Pronesl a chvilku přemýšlel, co by si dal jako první. Nakonec vzal první věc, která vypadala lahodně a nacpal si jí do pusy.* Hm, tak tohle je prostě úžasné. *Zamumlal s plnou pusou, než si to uvědomil a na chvilku zrudnul. *Ehm omlouvám s výsostí, ne vždy dělám ze sebe takového pitomce. *Usmál se a rychle všechno snědl. Posadil se vedle nich a vzal si ještě něco dalšího, tentokrát si dával pozor, aby zase neudělal nějaký trapas.* Napadlo mě, nechcete někdy navštívit New York?* Optal se JASONA, ale jeho otázka směřovala také k ATHENĚ.*
*Maeve se také zarazí. V další moment se rozesměje.* Dobře, uznávám, mě se zatím nikdo zabít nepokoušel. Asi oproti tobě vedu nudný život. *Zvedne ruce v náznaku vzdání se.* Je to tak. Možná jim pomáhá, že nežijou tak dlouho jako my. Kdybych měla za dvacet let zemřít, asi bych se taky více snažila tenhle svět změnit. *Potřese hlavou a nadechne se.* To zní jako výzva tě opít, když se takhle bráníš. Nějakého hip hop Dje také seženu. *Vesele na REMIHO mrkne. Pak se spolu s ním vydá ke stolu s vínem, o který se opře.* Něco jsem se naučila ve Faerii, něco u lidí, něco mám vrozeně. Jak už to bývá. A poděkuj své kamarádce, kdybych nebyla tak unavená, protančila bych s tebou noc. *Uhladí si vlasy po jeho komplimentu a tentokrát před jeho upřeným pohledem znovu uhne.* /Intenzivní./ *Když se ale REMI odtáhne, jemně ho chytí za rukáv.* Ne, to je v pořádku. Jsi… přímý. Jako bys absolutně myslel vážně každé slovo, které mi říkáš. Není to nepříjemné. Jen nezvyklé. Zvláště u komplimentů. *Podotkne po chvíli a raději své rozpaky skryje v doušku vína. V další moment se ale poťouchle usměje.* Dech ti teprve seberu, když budeš mít štěstí, ty krásná bytosti. *Zasměje se, i když si těch slov cení. Pohled REMIMU drze opětuje. Když si všimne jeho kousnutí do rtu, v očích se jí zablýskne. Musí se postavit na špičky a i tak téměř nedosáhne, ale nakonec se jí podaří vtisknout REMIMU lehký polibek na tvář. Tedy za předpokladu, že jí neuhnul. Pak ho vezme za rámě.* Nevím jak ty, ale mě už iritují ty podpatky a trávník teď zní lépe než parkety. *Podotkne a vydá se k trávníku. Jakmile na něj vstoupí, sundá si boty a chvíli si labužnicky užívá dotek trávy na bosých nohou… než si do trávy prostě sedne a zvedne pohled k REMIMU.* Přidáš se, nebo tě láká spíš veselí? *Upije ze sklenice s vínem.
*Je si vědom, že i CASTOROVO jméno má tuto vazbu, ale u něj už nemá potřebu pro počáteční zdvořilosti a přeci jen ATHENA pochází z jeho dvora, tak se o ní chce v krátkém časovém rozmezí co nejvíce dozvědět. Už to, že je se svým jménem sžitá, ale nevytahuje se bohyninými vědomostmi mu o dívčině charakteru leccos vypoví.* /Kdyby tady na mě každý chrlil svou minulost tak zlehka jako REMI, bylo by to podstatně snazší./ *Pomyslí si s mírným úsměvem a přikývne v reakci na ATHENINO vysvětlení.* Ano, zajímavé to určitě je. Moje oblíbená část je, že i bohové mají lidské vlastnosti a neduhy. /Na rozdíl například od Anděla, o kterém jsou všichni nefilim přesvědčení, že je perfektní. A nedejbože, aby se smíchal s Lilith a vzniklo něco podřadnějšího jako jsou víly. Tam je špatně přeci jen ta démonská část a Anděl je bezchybný stejně jako oni./ *Nad touto myšlenkou by nejraději protočil oči, ale nechce zabíhat do politiky, tak tuto spojitost ani nezmíní nahlas. Moc hluboko do řecké mytologie se však pouštět nemůže, protože na to není žádný expert a ví jen základy, které mu sem tam někdo předhodil za jeho toulky civilským světem. Přijde mu, že je CASTOR nějaký tichý, ale když se na něj otočí a vidí úsměv, uzná, že to nemá žádnou negativní konotaci. Pak už se všichni vyrazí najíst.* Na to bych si tedy zvykat moc nechtěl. /Možná trochu. Ale jen kvůli němu, ne kvůli tomu jídlu./ *Ušklíbne se, když CASTOR zmíní, že si zvyknul na lidské jídlo.* Klidný večer a malé pokecání, to je roztomilá představa. Možná někdy. *Usměje se na ATHENU a přikývne, když mu děkuje za pozvání.* Nad dalšími plány, než touto oslavou jsem nepřemýšlel. Nějak nepředpokládám, že by měla v krátké době končit. *Pak už sleduje reakce obou na místní jídlo. V očích se mu rozsvítí nadšené světýlko, když vidí, jak jim oběma chutná a též to od nich slyší. A tak si také sáhne pro jeden z pokrmů a spokojeně jej sní.* /Mluvení s plnou pusou je zjevně běžnější, než bych si myslel./ *Napadne ho pobaveně a pousměje se, když se za to CASTOR začne omlouvat.* Je-li to vlivem výtečné kuchyně, tak se to podle mě dá prominout. *Odmávne to a tiše se zasměje ATHENINU komentáři o tom, že se stane běžným strávníkem ve Faerii.* Tohle je vaše první férské jídlo, Atheno? /Jistěže je. Je to znát, ale třeba mi takhle řekne něco málo o svém původu./ *Při CASTOROVĚ dotazu chvílí předstírá přemýšlení, aby nebylo hned jasné, že je v civilském světě pravidelným návštěvníkem.* Myslíte, že to stojí za to? *Zeptá se s pozvednutým obočím. Nelže, protože ani nenaznačil, že by tam někdy byl či nebyl. Ještě zvažuje, jak moc chce tyto víly informovat o svých cestách New Yorkem.* /Asi to není vyloženě tajemství, ale přeci jen svůj civilský čas trávím dost specificky.../ *Nabere si na talířek ještě pár kousků, nalije si čerstvou číši vína a pustí se do jídla.*
Ano, s tím naprosto souhlasím. Je zajímavé, že bohové mají lidské vlastnosti.*Trochu se nad tím zamyslela. Řecká mytologie jí zajímala, ale né jen protože nosí jejich jméno, ale protože celkově jí takovéhle věci vskutku zajímají.* Nemluvím o tom ráda, ale jsem nositelem dvou jmén. Athena, podle bohyni moudrosti, války a strategie, ochránkyni statečnosti, práva, spravedlnosti a umění. A pak Cynthia, je to jméno řeckého původu. Jde o zlatinizovanou formu řeckého jména Kynthia s významem žena z Kynthosu. Jednalo se o epiteton řecké bohyně měsíce Artemis, protože Kynthos byla hora na Delosu, na které se narodila ona a její dvojče Apollo. *Ihned se rozčervená jak rajče, protože jí došlo, jak moc se rozmluvila a ještě o jejím jménu. Nikdy své jméno takto nezmiňovala, skoro nikdy ani neříkala, že je nositelem dvou jmén.* Moc se omlouvám, normálně takto o svém jménu nemluvím, nevím co to do mě vjelo. Nikdy jsem se s bohy nesrovnávala a už vůbec se se svým jménem nevytahovala. Vůbec o tom nemluvím, když to někdy zmíní a když ano, tak rozhodně takto nemluvím. Omluvte mě. *Ani se nevyjadřovala ohledně jídla v lidském světě. Byla pravda, že se na to zvyknout dá, ale kdo by chtěl, když můžou jíst takovéto lahůdky, jaké tady mají, takže se jen usmívala. Při zmínce o její představě ke klidnýmu večeru a menšímu pokecaní, trochu opět zrudne a přikývne hlavou na souhlas. Když uslyšela, jak CASTOR jí s plnou pusou, uchechtne se a ukradne si ze stolu další kus jídla. Jak padla otázka, zda je tohle Athenino první férské jídlo, trochu se zarazí, protože o sobě moc nemluvila. Přišlo jí, že kdyby to měla vysvětlovat, tak by potřebovala chvilku času. Vzala si do ruky nějaké pití co tam bylo a napila se, aby jí v puse nezbyly žádné kousky a protože věděla, že se na to potřebuje napít.* Ano, je. *Podívá se na JASONA.* Ačkoli jsem ze Zimního dvora, tak spíše jsem u svého bratra, který žije v Brooklynu. *Nebyla si jistá, že tady chce mluvit o tom, že se svými rodiči nepromluvila již nějakou dobu, kvůli rozdělní mezi ní a jejím bratrem, ke kterému málem došlo. Chvilku zamyšleně se dívala na JASONA. Hned jak jí došlo, že se na něj dívá, tak ihned odvrátila pohled k jídlo* Omluvte mě výsosti, moc o tomhle nemluvím. *Řekla s pohledem upřeným do jídla, protože jí přišlo nevhodné se nějak podívat na JASONA. Jak položí CASTOR dotaz ohledně New Yorku, ohlédne se po něm.* Nenapadlo mě ho někdy takto navštívit, ale jelikož za mě Brooklyn je krásné místo, tak bych se nebála vsadit, že New Yorku bude ještě hezčí. *Odpoví CASTOROVI.* Jestli si myslíš, že to stojí za to, jak se ptál tady KRÁL, tak bych určitě neváhala se tam jít podívat. *Uculí se a opět si usrkne pití.* Ty jsi tam někdy byl? *Optá se CASTORA a pohlédne na něj s úsměvem.*
A přitom jsem se jen snažil bránit jiného upíra, kterému očividně říkala něco, co se mu nelíbiilo! *Pronesl ještě k tomu, načež protočil hraně očima. Hned na to se ale zasmál.* No, je pravda, že já svůj žiivot nudným nazvat nemohu. Ráno jdu do obchodu, pokud jsou tam pracovnice, jdu s kytarou hrát do ulic, večer buď spím nebo se toulám New Yorkem, sem tam zajdu do nějakého baru. Ale ne. Nenudím se. Snažím se alespoň se nenudit. *Usmál se poté.* To asi ano, máš pravdu. kdyby žili déle, možná by jim došlo občas, ne vždy, ale ve většině případů to nemá smysl. *Pronesl lehce zamyšlen, než pozornost vrátil MAEVE.* Můžeš to zkusit, já jsem pro každou špatnost, ale tohle asi bez nějakého pomocného vlivu nepůjde. *Přiznal s úšklebkem. Nad její poznámkou o tanci se pak usmál.* Tak to máme stejně, milá MAEVE, ale no, asi každý má své limity. Tak snad příště, doufám, že příležitostí budu mít ještě dost. *Uculil se a potutelně na ni mrkl. Nad tím, co ale pak řekla, se musel úlevně pousmát.* Upřímně, jsem rád, že ti to nevadí, protože stejně tak, jako bych s tebou dál rád tančil, bych tobě rád dál snášel komplimenty, zasloužíš si je. Nejen že za svou krásu, ale i za svou ladnost, za svou roztomilost, za to, jak jsi krásně rozjívená, za to, jak rozkošně se červenáš, a za to, že ti nevadí to, jaký jsem. *Mluvil tiše, tak, aby jej slyšela jen a jen MAEVE, doslova jen kousek od jejího obličeje. Překvapen jejími slovy by chtěl ještě něco říct, ale místo toho je MAEVE překvapila ještě polibkem na tvář. Tak moc se chtěl natáhnout a vrátit jí ho, ale na její rty, ale to už jej chytla v rámě.* /Noc je ještě mladá, nezapomínej./ Rozumím ti. Občas podpatky taky vytáhnu, řekněme, že nosím prostě to, co mi padne pod ruku, takže by se občas našly i takové věci, takže ano, pojďme si sednout. Rád se přidám, protože veselí si užívám i s tebou, MAEVE. *Pootočil k ní pohled. Ještě chviličku ji sledoval, než se posadil vedle ní a pousmál se.* Jo, ale je tu hezky, skutečně ano. *Dodal jen tak mimo, než se zamyslel.* /Proč to tu ještě trošku neokořenit?/ *V dalším momentě jemně zvedl dlaň, kterou jako kdyby hladil vzduch kolem něj a MAEVE. Pod jeho doteky vznikala nádherná iluze, která vypadala jako kdyby vzduchu, jehož se dotkl, věnoval perleťové odlesky, lteré připomínaly strukturou zvlněnou hladinu vody.* I když jsou lidé zajímaví, tohohle bych se nevzdal. *Promluvil po chvilce, kdy se jeden z pramínků začal formovat v motýla s jako dlaň velkými, zdobenými křídly, jež se rozletěl směrem k MAEVE. Remi volnou rukou jemně uchopil VÍLIINU dlaň a lehce ji zvedl. Iluze, jasně světélkující a jasná, dosedla na její klouby prstů. *Ačkoliv by někdo řekl, že naše rasa je zrádná a vypočítavá, tak je ale i nádherná a tvořivá, rozmanitá a spojující. *Usmál se, než se zahleděl MAEVE do očí.*
*Jedním uchem je poslouchal oba dva, přece jen výklady to bylo něco pro něj. On sám rád navštěvoval knihovny a pročítal si historii lidstva a jejich báje a pověsti. Proto pojídal dobré jídlo a poslouchal konverzaci, jež spolu vedl král JASON s ATHENOU. On sám se do toho míchat nechtěl. Přece jen by ta konverzace už zabíhala někde, kde asi nikdo nechtěl, alespoň ne v tenhle večer. Když znova dojedl sousto, počkal, až bude mít skutečně prázdnou pusu a pak až se vrhnul na to promluvit.* Já tohle jinak nedělám, ale jídlo tady je prostě skvělé a já se nějak neudržel, až je mi trapné, že jsem před samotným králem se takhle ztrapnil. Pokud to ale berete s humorem, pak jsem rád, měl jsem trochu obavy, že snad dostanu vynadáno. *Pronesl tiše a jeho tváře lehce zrudly, trochu začínal panikařit, přece jen, se cítil nesvůj v takových chvílích. Snažil se však nedát na sobě nic znát. Za ty roky své strachy uměl dobře skrývat, aniž by to někdo na něm poznal a stejné to nebylo ani teď. Když se trochu uklidnil, pousmál se napil se pití, které si vzal ze stolu. Zatímco oba opět poslouchal, do doby, kdy mu na jeho otázku odpověděli. Nejdříve pohlédl na krále JASONA.* Já osobně si myslím, že celý New York stojí za to. Já třeba žiju přímo na Manhattanu, ale když mám čas a nejsem v práci nebo netvořím obrazy, velmi rád se procházím. Oblasti střídám, abych toho vždy viděl co nejvíce a z každé části. Je to krásné město, ale to mohu říci o dalších, především ty v Evropě. *Opět se rozpovídal.* Pokud ale králi zavítáte k nám do města, velmi rád se vás ujmu, určitě bychom dali dohromady nějaký program. *Pousmál se, než se zadíval i na ATHENU.* I Brooklyn je krásná část města, takže pokud se budeš chtít někdy sejít, budu moc rád. Dám ti pak na sebe kontakt, kde bys mě mohla najít, tedy ovšem jen za předpokladu, že budeš chtít. *Uchechtl a nervózně se poškrábal na zátylku. Jak záviděl REMIMU, že tyhle věci týkající se žen zvládal tak dokonale. On sám si připadal jako naprostý idiot.*
*Jeho reakce na pusu na tvář Maeve pobaví.* /Vidíš. Nejseš tady jediný, kdo umí překvapovat, ha! Ti ještě ukážu./ *Slibuje REMIMU v duchu, zatímco se zoufale snaží nemyslet na záplavu jeho lichotek. Že je roztomilá jí neřekl snad ještě nikdo. O to více se právě k tomuhle slovu vrací. A snad právě proto se sama snaží získat alespoň nějaký náznak kontroly nad situací, aby nestrávila zbytek večera jako přiblble se tlemicí vílka.* Vida, v podpatkách by tě taky stálo za to vidět. To tě opravdu budu muset v New Yorku najít a dokumentovat, co máš zrovna na sobě. Abych tě pak měla čím vydírat. *Pobaveně na REMIHO mrkne, když si vedle ní sedá. Snaží se nedat najevo, jak velkou radost jí fér udělá tím, že si opravdu vedle ní sedne. Moc se jí to nedaří.* Je. KRÁLI patří dík, že to dal dohromady. *Pak ale REMI začne čarovat. Maeve chvíli okouzleně pozoruje iluzi před sebou. Na jeho poznámku se zachichotá.* Ano, lidi mám ráda, ale jsem taky ráda že jsem kdo jsem. *Tiše pak pozoruje motýla. Nechá RIMIHO vzít ji za ruku, aby pak motýl dosedl na kloubky jejích prstů. Chvíli ho zvědavě pozoruje, než se znovu spojí jejich oči.* /Balíš takhle holky často, nebo jsi prostě takový, Rimi? A záleží na tom? … ne, teď a tady ne./ *Dá si další lok vína, než v duchu dojde k rozhodnutí. Opře se hlavou o RIMIHO rameno.* Dobře, Rimi… jak to vidím já, máme před sebou dvě cesty. Jedna je, že tu budeme dále sedět, užívat si večer a příjemně si povídat… a to taky zní jako dobrý způsob trávení plesu, nechápej mě špatně! *Trochu se povytáhne, aby mohla přiblížit své rty k jeho uchu.* Nebo mě můžeš políbit a uvidíme, kam dnešek povede, hm? *Zašeptá mu do ucha, jako by to bylo to největší tajemství, než se odtáhne a nakloní hlavu ke straně.* /Tak co, neodhadla jsem tě špatně?/
*Poslechne si ATHENIN výklad o jejím jméně a čím déle to trvá, tím více v něm klíčí pobavení. To vyklíčí v smích ve vteřině, kdy se dívka začne omlouvat, že takhle o svých jménech většinou nemluví.* To je v pořádku, nevadí se sem tam rozpovídat. *Pobavení mu z očí nemizí, ale již se nesměje. Přeci jen i před chvílí to byl velmi tichý a nenápadný smích.* Vynadáno? /Koukám, že fakt valná většina víl má nějaké trauma z dětství./ Dle etikety to samozřejmě není nic slavného, ale na plese bych vám to asi vyčítal více. *Vysvětlí CASTOROVI, že se doopravdy snaží z dneška dělat trochu uvolněnější akci. Pak se obrátí na athenu a se zájmem poslouchá o jejím bratrovi. Bohužel je její medailonek výrazně zkrácen tím, že o tom nerada mluví.* /Co bych čekal, mluvíme spolu prvně./ Ale jistě, rodina dokáže být složitá. *Přitaká a nehrabe se nějak hlouběji v jejích ranách. Mohl by si to zjistit v její mysli, ale dnes odkládá magii tohoto typu stranou a raději volí konverzaci.* /Brooklyn, Manhattan...ve čtvrtích se ještě nevyznám, ale kdo je blíž Jackovi?/ *Než stihne odpovědět, Z NÁDVOŘÍ SE ZAČNOU ZVEDAT DESÍTKY, SPÍŠE STOVKY RŮZNĚ BAREVNÝCH LAMPIONŮ A VZNÁŠET SE K NEBI. Jason se za nimi otočí a usměje se.* Výlet do New Yorku určitě zvážím a teď SI NĚCO PŘEJTE! *Sleduje lampiony s úsměvem ve tváři a je mu jasné, že si přeje jediné. A ne, není to, aby lampiony nezachvátily les Fjoll ohněm, jsou totiž očarované, aby se tak nestalo.*
*Keď sa v nepríjemných pocitoch začal útápať viac, akoby sa mu trhala duša od tela, stiahne si dlaň ku svojej hrudi, akoby sa ju snažil pridržať, kým nebude neskoro. Radšej sa prederie pomedzi veselé tancujúce víly ku stolom, kde tancujú ďalšie víly. Chvíľu si ich premeriava.* /Tak taký je to pohľad./ *Napadne mu, trochu zahanbene a zároveň hrdo, pousmeje sa a uhne pohľadom.* /Tak takto odhalene a ľahko som vyzeral./ *Pomyslí si a akosi si nerobí ťažkú hlavu s tým, že takto odprezentoval svoje telo v nemravnom svetle priamo pred kráľom. Teraz mu záleží na tom, aby sa upokojil, aby farby tak nahlas nekričali, aby dotyky ostatných víl necítil tak intenzívne, skoro akoby mal špinavú dušu.* /To si vyriešil./ *Vynadá si v duchu, pred očami sa mu mihajú pohyby tiel a farebné svetielka za sebou zanechávajú farebné pruhy, akoby jeho oči putovali rýchlosťou svetla. Keď skloní hlavu, sťažka sa nadýchne a ako sa znova zadíva ku stolom, vezme si pohár vody, plným dúškom sa napije a usadí sa niekam do rohu k pekne naklonenom strome, ktorý ho tieňom trochu zakrýva, no nie úplne. Keď jeho prehnané a úzkosť vyvolávajúce vnímanie farieb zachytí dúhové lampióny, dvíhajúce sa k oblohe, pomaly vstane a ako omámený vyjde spod stromu a díva sa na oblohu. Niečo také ešte nikdy nevidel. Áno, bol už na toľkých oslavách a párty, na slávnostiach tiež párkrát, aj v ľudskom svete, no s krásou Faerie spojená magickosť svietiacich lampiónov v ňom vyvoláva konečne niečo upokojujúce, pocit naprostej nádhery. On vlastne ani netuší, že by si mal niečo priať. Je rád, že stále existujú láska, zábava a umenie. Chvíľu ešte postojí a keď sa lampióny natoľko vzdialia, že sú iba bodkami niekde nad jeho hlavou, vydýchne a aj jeho úzkosť ustúpila. S novým nádychom sa mu uľaví a dobrá nálada je späť, akoby sa nič nestalo. Ihneď podíde k stolom, znova na jeden vylezie, chytí za ruku akúsi nižšiu vílu so striebornou kožou a začne s ňou tancovať, alebo skôr vedľa nej, s pocitom nového návalu energie a chuti sa zabaviť. Aby to skončilo tak, ako začalo - trapasom. Keď sa víla pred ním otočí naraz s ním, nechtiac do seba narazia a aj keď sa snaží udržať rovnováhu, stiahne ho dopredu a len tak tak ho chytí skupinka štyroch víl, popíjajúcich a rozprávajúcich sa hneď pri stole.* Pardon.
*Fér se na MEEVE uculil.* Tak to tě asi zklamu, moje milá MAEVE, jo, zpívat rap, to by pro mě asi byla skutečně ostuda, to tedy ano. No, zpívat, pokud se tomu dá tak říkat. Ale co se podpatků týče, tak ne, za ty se stydět nebudu a pokud budeš chtít, ještě ti v nich na fotku zapózuji jako modelka na úvodní stranu Vogue. *Mrkl na ní jedním okem.* Ano, králi se to povedlo. Taky proto, že dobře věděl, koho pozvat. *S pohledem upřeným na MAEVE tohle byla jasná lichotka. Nad tím, co řekla pak o své rase a lidech souhlasně kývl hlavou a tiše zamručel na znamení souhlasu. Jakmile si opřela hlavu o jeho rameno, zlehka napl hruď a zhluboka se nadechl. Přeci jen, byla milá, krásná a...zkrátka kouzelná. Na druhou stranu třeba taková Alessandra, ta byla vše, jen ne hodná a milá. Ta byla jen krásná zvenčí, ale zevnitř už to bylo o něco horší. Právě proto se teď cítil s MAEVE tak dobře, jak se cítil. Zatraceně dobře! Ovšem tím, co řekla potom, jej překvapila. Ještě chvilku seděl, než se jemně odtáhl a sjel si ji pohledem. Pak se usmál, přičemž vytáhl jeden koutek rtů nahoru.* Abych pravdu řekl, jedna je příjemnější, než druhá, ale přeci jen, ta jedna se mi zamlouvá o něco víc. *Přiznal nakonec fér, načež se jednou dlaní zapřel o zem vedle sebe, zatímco tou druhou jemně pohladil MAEVE po tváři. Jakmile ale jeho prsty doputovaly po okraji čelisti až k její bradě, zlehka ji uchopil mezi palec a ukazováček, a pak se sklonil. Neváhal, už ne.* /Chtěl jsme to udělat popravdě jen co jsem ji viděl./ *Ale až teď se odhodlal k tomu, aby sklonil svou hlavu a se rty zlehka přiložil na ty MAEVINY. Spokojeně zavřel oči a do polibku se usmál, ale přeci jen, nijak dál nezacházel, jako kdyby snad dával právě i MAEVE prostor, aby si sama určila, co chce. Bojoval ale s nutkáním začít laskat její rty ještě náruživěji a vášnivěji, volnou ruku jí položit na pas a zkoumat její dokonalé křivky, prozkoumat rty hebkou kůži jejího krku, prozkoumat, co skrývá látka šatů...* /Dost!! Noc je ještě mladá, nezapoměň./ Okřikl sám sebe v mysli, i když jeho dech znatelně ztěžkl. Nakonec se ale nepřekonal a políbil MAEVE o něco odhodlaněji a toužebněji. Po očku ale zachytil on rej lampionů, proto se zlehka odtáhl.* Je na čase mít přání, rozmilá MAEVE. *Zašeptal, teď už lehce zhrubělým hlasem zatemnělým touhou, i tak se ale usmál.*
*Opře se svou tváří o RIMIHO dlaň a utápí se v jeho očích, zatímco čeká na jeho verdikt. Jakkoli doufá v polibek, odmítnutí by ji neurazilo. Z toho už vyrostla. Jeho dlaň ale příjemně hřeje a ona si to užívá jako si kočka užívá vyhřívání na Slunci. Pak ale ucítí jeho rty na svých. Přivře oči a spokojeně vydechne. Její tělo ovládnou její instinkty, její emoce. Natiskne se na něj pevněji a v polibcích se objeví jistá dravost. Rukou vjede do jeho vlasů, tou druhou přejede po jeho hrudi. Jako žíznivý člověk, ona hasí svou žízeň polibky a doteky. Jeho blízkostí. V tu chvíli je jedno, co se bude dít zítra. Co si myslí ostatní víly. Teď existuje jen tenhle moment a pro ní existuje jen RIMI. Jeho toužebnější polibek ocení zavrněním a spokojeně ho opětuje, než ji zmate tím, jak se náhle odtáhne. Má problém soustředit se na cokoli jiného skrz mlhu touhy, ale po chvíli jí dojde, o čem fér mluví. Otočí se, aby se mohla pokochat lampiony.* Hehe, KRÁL má dobré načasování. *Spokojeně se usměje. I jí hlas i dech ztěžkl. Její rty opravdu chtějí dělat něco jiného, než mluvit.* Tak přání… Hm, jedno bych měla. *Obkročmo si na REMIHO sedne a šibalsky se usměje. Přání by se neměla říkat nahlas. Představa, jak on sám asi přemýšlí, co si tak Maeve přeje ji baví.* /Ať tenhle moment trvá déle, než je rozumné.../ *Proběhne jí hlavou, než natiskne své tělo na jeho a vroucně ho políbí. Rukama ho obejme kolem krku a sama jazykem začne prozkoumávat jeho ústa. Nemůže si pomoci, to jak o ní mluví… jako by přikládal olej do už tak dost hořícího ohně.*
*Fér se spokojeně usmál. Doufal, že se neodtáhne, doufal, že zůstane, a taks e i stalo. Byla tu, opětovala mu polibky, dívka, po které pokukoval už od doby co přišla. Sám se nechal unést vlnou chtíče a touhy, a jakmile ucítil MAEVINU dlaň ve svých vlasech, unikl mu ze trů vzrušený výdech.* /Ztaraceně, MAEVE, budu tě mít za tenhle večer dost?/ *Položil sám sobě otázku, nad jejíž odpovědí pochyboval. Pobaveně se ale musel usmát, jaké zmatení viděl v její tváři, když se odtáhl. Hned na to si ji ale stáhl opět zpátky, i když, ona už udělala své.* To víš, očividně mu nechybí smysl pro humor. *Poznamenal fér. Své dlaně následně položil na boky víly, které stiskl a on sám si ji přitáhl k sobě blíž, jako kdyby nechtěl, aby mezi nimi byla nějaká mezírka. Zaklonil hlavu a trhaně se zhluboka nadechl, načež si přejel po rtech a zaklonil zlehka hlavu, aby na MAEVE lépe viděl.* Tak to přání bych měl i já, rozmilá MAEVE. *Pronesl. Přál si v podstatě to samé, aby tahle noc ještě dlouho neskončila. Hned na to jí své polibky náruživě a vášnivě opětoval nazpět, tisknouc její tělo na to své, zatímco se jedna jeho ruka odvážil zkoumat dívčiny křivky. Dlaní vyjel nejprve po křivce boku vzhůru, než se vrátil zpět a ještě níž, a dlaň nechal položenou na jejím oblém pozadí. Po chvilce, když už mu začal mezi polibky docházet vzduch, se ale odtáhl a zadýchaně se na ni zadíval.* Nechtěla by se dáma někam vzdálit? *Nadzvedl tázavě obočí, než se natáhl k jejímu uchu.* Někam, kde budeme jen my dva? *Zašeptal jí do ucha a ihned na to své rty přiložil na její krk a začal tak zkoumat její kůži, tak, jak si to představoval před chvilkou.*
*Poslouchala jak se CASTOR omlouvá ohledně menší nehody s jídlem co se mu stala. Jak uviděla, že lehce zrudnul, tak se usmála.* Je roztomilé jak se červenáš. *Nečekala, že by něco takového mohla říct, muselo to být tím, jak byla uvolněna. Ihned zrudla.* Pardon. *Ucilala se. Pam je chvilku poslouchala a jak JASON zmínil, že rodina občas bývá složitá, tak se na něj podívala.* To mi povídejte vaše výsosti. Občas to je hodně tězké. *Přikývla ještě hlavou na souhlas. Pak už jen ujídá malý kousek po kousku a sem tam to někdy zapije pitím. Poté poslouchala CASTORA jak vypraví ohledně New Yorku.* Docela ti závidím. *Řekne CASTOROVI.* Procházky jsou fajn a sama se jich někdy zůčasním, ale asi né uplně jako ty, že bych takhle věděla které místo, kde má svojí skrytou krásu. *Uculí se.* Ovšem, budu moct ráda. *Věnuje mu úsměv, když se jí optal na společnou procházku a trochu zrudla. Poté co se JASON otočí, tak athenu pohltí zvědavost a ohlédne se stejným směrem. Uviděla stovky barevných lampionů a to jí hned vykouzlilo úsměv od uch k uchu. Když řekl, že si mají něco přát, tak to ihned udělala, ale nepoštěla oči z lampionů. Viděla to snad poprvé v životě, nebo si alespoň nepamatuje, že by tohle někdy viděla, proto jí úplně zářili oči. Byla to nádhera. S velkým úsměvem pohlédla na JASONA i na CASTORA.* Nevím jak vy, ale tohle vidím prvně v životě a musím říct, že to bude něco nezapomenutelného. *Znovu se podívá na stovky barevných lampionů a užívá se výhled.*
*Maeve spokojeně zavrní, když ucítí RIMIHO ruce na bocích a když si ji přitáhne, tiše vydechne. Je náhle tak blízko… opojení z alkoholu, hudby, tance a konečně, i jeho se spojují v překrásnou opilost, kterou si užívá plnými doušky. Jeho pohled ji naplňuje vzrušením a ona se vpíjí do jeho očí. Sama už nic neříká, mluvit je teď náročné. Místo toho hasí vlastní žízeň jeho rty. Když ucítí jeho zkoumavou ruku, slastně zapřede. Její pokožka žhne a jeho ruka jako by ji ještě více rozpalovala. Sama vjede rukou pod jeho košili na jeho břiše a jemně zatne nehty do jeho břicha, než rukou sjede na jeho boky a záda. Svým jazykem si hraje s tím jeho. Pak se ovšem ten vílí parchant zase odtáhne. Tentokrát ho tak snadno nenechá a zatímco on plýtvá čas tím, že mluví, ona rty laská jeho krk a užívá si jeho vůni a chuť. Než k ní líně doputují jeho slova, jako by se musela prodrat medem, tak zpomalené je její vnímání. Tiše zasténá, když jí péči začne oplácet a chvíli ho dravě pozoruje. Než mu prudce strčí rukama do ramen a donutí ho si do trávy lehnout. Nakloní se na něj, pohled dravý a hravý. Jako šelma, co si hraje s kořistí. Světla lampionů i hvězd se v nich odrážejí, zatímco si REMIHO prohlíží.* Hmm, mladý pán se za mě stydí? Jsem si dost jistá, že zbytek osazenstva bychom příliš neobtěžovali… *Zamyšleně mu přejede palcem po rtech, dlaní pak po jeho tváři sjede na jeho vestu, kterou rozepne, jen aby mohla více prohmatat jeho hruď.* /Pomalu… nevyděs ho. Máte celou noc. A má pravdu./ *Napomene se v duchu a se smíchem ho poplácá po tváři, než se odtáhne. Pomůže REMIMU na nohy a ze země si vezme podpatky.* Uhm… počkej tu minutku, mám něco neodkladného co potřebuji zařídit. *Informuje ho a rychle odběhne. Jen aby se vrátila za pár vteřin s karafou vína a nevinným úsměvem.* No co, nehodlám to nechat nevypité! To je plýtvání! A chudinky želvy pak! *Pro jistotu se obhájí, než se obrátí k REMIMU.* Veď cestu!
*Jakmile mu MAEVE vjela dlaní pod košili, opět se celý napl a trhaně se nadechl. Do polibku se musel pousmát, ale pak, když mu rozepla vestu, se konečně jak toho, aby se od ní tělem jen zlehka odtáhl, jen tak, aby měla dost prostoru stejně jako on zkoumat jeho tělo.* Já a stydět se za tebe? Ne, ne to nehrozí, věř mi, *natáhl se k jejímu uchu*, že jsem schopný vzít si tě teď a tady. Jen mii záleží na hrdosti a decentnosti dámy, přeci jen, jsem tu dva, a nemohu se nechat unášet všemi sobeckými vjemi. *Zavrní MAEVE do ucha vzrušeně, než to byl on, kdo jí dlaní zajel do vlasů. Lehkým stiskem jí donutil naklonit hlavu na stranu tak, aby měl k jejímu krku lepší přístup.* /Tak nádherně voní!!! zatraceně, je tak úžasná./ *Problesklo mu hlavou. Pak se ale přeci jen odtáhl a věnoval jí upřený pohled do očí, než skutečně tedy vstal.* Jistě, počkám. *Zasmál se pobaveně. Když se pak MAEVE vrátila, na moment se zamyslel.* Hm, a co takhle? *Optal se, a v dalším momentě se sehl a opatrně ji vzal do náruče, jako nějakou princeznu, dal si přitom dobrý pozor, aby nebyl jeho pohyb nějak zbrklý a nehrozilo tak, že obsah karafy skončí na jejich oblečení.* Já a vést cestu? No to je pěkné, tak, jen se zorientovat. *Zasmál se pobaveně, než se rozhlédl kolem sebe. Zvolil nakonec cestu po jednom z chodníčků přecházející směrem v cestičku, jen kousek od celého dění. Po cestě se ještě zastavil, a jediné, co jej napadlo, bylo rychlým pohybem popadnout jeden z ubrusů, na kterém nic nestálo, přeci jen, aby neseděli na studeném, pořád to byl zimní dvůr. I s MAEVE v náruči došel kousek za místo, kde se vše dělo, kam ještě jasně doléhala hudba, hlasy, smích a světlo. Tam ji postavil, načež ubrus rozprostřel jako prvotřídní deku.* Hm, ubrus, tak, co se bude podávat, má milá MAEVE? *zazubil se na ní, načež k ní přistoupil s pohledem upřeným do jejích očí. Do jedné ruky vzal její boty, do druhé karafu, vše položil na zem, a pomalu vstal. Pak už se jen usmál, za pás si jí přitáhl k sobě a vrhl se na její rty, tak vášnivě a hlavově, jako před chvilkou.*
Jsi milá. *Zašeptal směrem k ATHENĚ a jejímu komplimentu, přičemž zrudnul snad ještě víc. Když mu král vysvětloval jak to bylo, Castor jen přikývl a pousmál se na důkaz toho, že to plně chápe. Byl rád, že se neztrapnil ještě více.* To bude skvělé, pokud někdy budete v New Yorku, rád vás zase uvidím. *Pronesl zvesela směrem k JASONOVI, už se chystal něco dopovědět, ale v tu chvíli jím řekl, aby si něco přáli, což Castor trochu nechápal, co tím myslel, ovšem, když viděl tu spoustu lampiónu, v tu chvíli mu došla jeho slova a jen se usmál. Netušil, co by si měl přát, proto se rychle snažil na něco přijít, i kdyby jen maličké přání.* Je to vážně nádherné. *Přiznal po chvíli, kdy se na tu nádheru díval. Po očku však pohlédl i na ATHENU. Jeho slova totiž nepatřila jen světélkující barevné show, ale i jí, jen neměl dost odvahy to říct. Líbila se mu, to nemohl popřít, i její přítomnost byla příjemná a on se s ní cítil moc fajn.* Kromě procházky mohu nabídnou i dobrou kavárnu nebo něco jiného, stačí jen pak říct. *Mrknul na dívku a pak se znova zadíval na tu krásu, jež se rýsovala nad nimi. Nakonec se přece jen odhodlal k malému činu. Svou rukou si našel tu ATHENY a doufajíc, že mu ruku nevytrhne, jí jemně tou svou vzal za tu její, hledíc stále na nebesa.*
Hm? Tenhle pohled se mi nelíbí, co máš za lub- NE, POČKEJ, MÁM TO VÍN- *Maeve překvapeně vyjekne, když se s ní zatočí svět a v další moment je schovaná v REMIHO náručí. Chvíli zmateně mrká a pevně se ho drží za krk, než se trochu uvolní.* Mohl jsi mě trochu varovat! *S hranou zlostí se na něj zamračí, než ji jeho přítomnost znovu roztaje a tak jak to jde se přitulí k jeho hrudi.* /Hezky voní. A má silné ruce./ *Spokojeně zavrní.* A kdo jiný! Nebo tě mám odsud navigovat? *Zasměje se, ale to už se fér dá do chůze. Po chvíli se trochu uvolní, byť na víno dává dobrý pozor. Ty šaty zas tak levné nebyly, aby na ně mohla cintat červené víno jak jen se jí chce. Překvapeně sleduje, když si REMI vezme ubrus.* /Tady někdo kuje pikle./ *Zamručí. Nakonec se oba vzdálí od akce dost daleko, aby měli své soukromí a zároveň slyšeli hudbu a veselí. Pokývnutím zhodnotí REMIHO výběr místa. Opatrně se postaví na zem a sleduje jej, když vše připravuje.* Hmm~ To záleží na co má mladý pán chuť. *Spokojeně se usměje a obejme ho kolem krku, když vroucně vrací jeho polibky. Je náruživá, její rty jako by nesnesly těch pár minut bez něho a teď si to hladově berou zpět. Její ruce taky nejsou nečinné, zbaví ho vesty, která následně spadne vedle ubrusu. Jemně do něj šťouchne, aby si sedl na ubrus a ona mu znova mohla sednout na klín.* Taak… kde jsme skončili? *Nakloní tázavě hlavu ke straně, v očích šibalské plamínky.*
*Poznámkám, jež MAEVE házela během, jeho cesty na pro něj neznámé místo, se Remi jen pobaveně smál. Jen když se hraně naštvaně zamračil, tak nesouhlasně zamlaskal.* No ale, snad by jsi se mi tu nečertila? To víš, sem tam bývám nepředvídatelný. *Přiznal jí se spikleneckým mrknutím. Přemýšlel, zda vybral místo dobře, ale nakonec se mu dostalo skvělé zpětné vazby už jen tím, co MAEVE dělala a jak se chovala. Nechal jí, aby mu ochotně stáhla vestu, načež se zadíval na ni opět zlehka nahoru.* Řekl bych, že přesně tady jsem skončili. *Zašeptal jí do rtů, načež jí vyhrhnul šaty tak, aby jí mohl dlaněmi zajet pod látku a prozkoumat tak kůži pod ní. položil si jednu dlaň na její pas, druhou mezitím na její záda, načež si ji na sebe natiskl a i on se vrhl na její rty. Pro teď se nechal unést, pustil uzdu své hravosti a polibky se tak staly dravými a hladovými, plné touhy a chtíče. Dovolil si zajet ještě o něco dál, když se odtáhl jen proto, aby mohl MAEVE nadzvednout ruce a vcelku nedočkavě jí šaty vytáhnout přes hlavu a odložit, no, zahodit vedle nich. Chvilku sledoval její tělo a nemohl si více než slastně povzdechnout.* jsi nádherná, MAEVE. Jak tvé nitro a povaha, tak i ty krásy zevnějšku. *Zavrněl spokojeně, načež rukou, jež měl položenou na jejích zádech vyjel o něco výš, aby jí mohl následně dlaň zaplést do vlasů a lehce zatáhnout. Hned na to, jak ji donutil zaklonit hlavu, natiskl své zkoumavé rty do jejího dekoltu.* /Dokonalá./
/Ou, asi bych se od nich měl odebrat./ *Pozdravil je, lehce se seznámil a teď už si vyloženě začíná připadat jako křen. Aby jen tak nezmizel od konverzace, tak se ještě chvíli zarazí od úprku.* /Zahrajeme si hru: najdi vílu, která má zdravý vztah s rodiči. En ten týky../ *Vtipkuje sám se sebou, protože v této společnosti si na to netroufne, a tak jen souhlasně přikývne jako odpověď na ATHENIN komentář.* /Všichni spolu půjdeme na procházku... vy dva, hezky si budete povídat a červenat se a smát a pak tam budu vedle stát já. To je scénář za všechny peníze./ *Od začátku cítil, že je trochu ruší a později si i všiml flirtu, ale teď mu začíná situace připadat vyloženě komická. Vtom přijdou lampiony a on zavře oči a přeje si. * /Ať žije Jack Porter dlouhý a zdravý život./ *Poté oči otevře a podívá se na rozzářenou ATHENU, které se v očích odrážejí lampiony.* Nezapomenutelné, to zní dobře! A teď mě omluvte- *Usměje se na ně a využije jejich uchvácení, aby se ztratil v davu a nechal jim zase trochu soukromí. Dostane se na okraj parketu, kde na stole popadne skleničku vína a v klidu lampiony sleduje. Možná trochu víc ale sleduje své poddané a pár víl z jiných dvorů, jak na lampiony nadšeně ukazují a některé si navzájem zakrývají oči, aby si něco přály.* /Kouzelné./ *Pomyslí si s úsměvem a zanedlouho sleduje, jak lampiony vystoupají tak vysoko, že jsou z nich jen tečky A V TÉTO VÝŠCE SE ROZPRSKNOU DO SNĚHU. ANI NE MINUTU PAK NA OSAZENSTVO SNĚŽÍ, ALE TEN SNÍH NESTUDÍ. Jason natáhne ruku před sebe a nechá si pár vloček rozpustit v dlani. Poté dopije a vydá se na jakousi obchůzku podél stolů. A ejhle! Přímo před sebou uvidí povědomou postavu polonahého chlapce, kterou chytají čtyři víly. TANOIA se zjevně znovu spřátelil se stolem.* Vidím, že duch večírku vás ještě neopustil. *Zavrní s úsměvem a bez toho, aby se obtěžoval nabídnout pomocnou ruku sleduje, jestli ho partička víl vrátí zpět na stůl a nebo ho postaví na zem blíž ke králi.*
*Až keď dopadne do rúk víl, uvedomí si, že sa jemne rozsnežilo. Naširoko sa usmeje, víla na stole mu podá ruku, aby mohol vyliezť naspäť k nej, keď začuje hlas, s ktorým dnes mal už tú česť, doslova. Štyri víly, keď si všimnú JASONA, ihneď nechajú Tanoiu padnúť na zem, ktorý len tak-tak skončí na nohách a musí sa pridržať stola.* Uhm. *Chytí sa za hlavu, predsa len zvyšky drogy úplne nepomizli, no keď vidí KRÁĽA, hneď sa cíti lepšie a zároveň viac rozhorúčene. Hlavne to cíti kvôli kontrastu s chladnými vločkami, ktoré mu dopadajú na kožu, lenže tie vločky vôbec nestudia a tak na chvíľu zarazene premýšľa, či je to jeho výmysel alebo paranoja.* Ten už ma opustil a zas sa vrátil späť. *Povie veselo a podíde bližšie, prejde k jeho boku skoro ako mačka, ktorá sa chce nechať hladkať a obtierať sa o svojho majiteľa. Tanoia nemôže samého seba klamať, že tak ako výstredne sa správa, tak nervózne sa vo vnútri cíti. JASON ho na slávnosti zastihol nepripraveného a on nevedel, že KRÁĽ bude tak dobrá spoločnosť, aj keď sa nespráva tak divoko ako on sám. Otočí sa bokom ku kráľovi a zamrká na neho mihlanicami, znova akoby naznačoval, že má záujem, aj keď mu je jasné, aspoň z toho, čo počul, že by po ňom JASON už dávno vyštartoval, ak by chcel - z toho vyplýva, že buď niekoho má, Tanoia sa mu nepáči, alebo povedačky jednoducho klamú. Zakloní hlavu, vyplazí jazyk a nechá si naň dopadnúť vločku.* Kým ste bol preč, veľa sa udialo. Chcete tancovať? Chcete? Poďte. Alebo chcete ďalšie vystúpenie? *Povie zvodne, no neúmyselne, ale samozrejme tým KRÁĽA podpichuje. Žmurkne smerom k nemu a aj keď sa chytí KRÁĽOVEJ ruky, netisne ju k sebe, akoby ho práve išiel zatiahnuť do tajného kúta. Skôr mu tým naznačuje svoju prívetivosť, otvorenosť, že sa ho nebojí.*
*Blýskne po něm pobaveným pohledem.* Jo, tak ‚sem tam nepředvídatelný‘. Asi jako já jsem ‚sem tam‘ neodolatelná. *Vyplázne na něj jazyk. Ale nebude lhát, i ta nepředvídatelnost je to, proč je k němu tak přitahována. Když ucítí jeho ruce na svém nahém těle, spokojeně zapřede a prohne se jako kočka. Jeho dravé a hladové polibky ji překvapí, ale opětuje mu se stejnou dravostí. Občas ho kousne do spodního rtu, zatímco se na něj tiskne tak pevně, že by se mezi ta dvě těla nevešel ani vlas. Překvapeně ale zamrká, když ji náhle opustí její šaty. Trochu se zakloní, ale nezakrývá se. Stud nikdy pro ni nebyla silná motivace. Tedy, než REMI znovu začne pět ódy. Znovu zrudne a sklopí pohled, když neví, co si o tom myslet.* /Co jsi zač, fére? Je tohle pro tebe jednorázovka, nebo co si slibuješ? A proč jsem z toho tak nervózní?/ *Jeho ruka v jejích vlasech jí ale donutí krátce zavzdychat a propnout se. Jen aby ji jeho rty mohly dále prozkoumávat. Pootevře oči, právě včas, aby si všimla sněhu z lampiónů. Pár vloček se usídlí REMIMU ve vlasech. Jemně mu je probere, než tentokrát zatahá za vlasy jeho.* Není fér, abys ty měl tolik oblečení. *Oznámí mu vesele, než hbitými prsty začne rozepínat jeho košili. Neopomene ho při tom líbat, než nakonec i košile následuje šaty. Maeve se krátce odtáhne a chvíli se kochá.* Taky nejsi nejhorší. *Zapřede pobaveně a nehty přejede po jeho bocích, než rukama sjede i na jeho kalhoty.*
*Souhlasila, že by byla procházka fajn a bylo by ji ctí, kdyby se ji mohl zůčastnit i sam král JASON. Ovšem nedávala tomu moc velkou šanci, protože si myslela, že jako král musí mít dost povinností. Hleděla stále na barevné lampiony a poslechla si CASTORA slova, když pochválil lampiony. Nevěděla, že by to mohlo být na ní, proto na to nějak ani nereagovala. Chtěla mu říct, že to je krásné jak je on sám, ale na to neměla dostatečnou odvahu, to by si musela dát minimálně ještě jeden drink. Protože si nebyla jist zda by to opravdu mohlo být oboustrané. CASTOR ji přišel jako fajn klučina a určitě se jí líbil, ale neměla na spostu věcí odvahu. Kdyby si byla aslepoň trochu víc jistá, tak se rozhodně nebojí házet kompliment za komplimentem, popřípadě i více. Jak na ní promluvil ihned se na něj podívala.* To zní moc dobře, velice ráda s tebou půjdu kamkoliv. *Usměje se a zpět se podívá na lampiony nad nimi. Když ucítí něčí ruku, ihned si domyslí, že by mohka být CASTORA, proto bez váhaní rukou neuhne, ale také jemně ho chytí za ruku a usměje se. Ani nepostřehla, že JASON odešel a stále rozzářená hleděla na lampiony. Po pár vteřinách se ohlédla na CASTORA a podívala se mu přímo do očí.* S touto událostí maš dost společného. *Řekne mu.* Je to úplně stejně krásné jako ty. *Po dořeknutí celá zrudne, protože jí chvilku trvalo, než se k tomu odhodlala a chtěla mu to vrátit. Když si všimne, že JASON s nimi není, tak si jen pomyslí, že by se později měla jít omluvit, ale teď už s tím nic udělat nemohla, protože král se mohl vyskytovat úplně všude. Do druhé ruky za kterou nedrží CASTORA si vezme pití a znovu usrkne, aby se trochu schladila.* Takže jaké jsou plány teď? Ještě chvilku si popovídat, nebo chceš jít tančit? *Mile se ho optá, aby se co nejrychleji přestala červenat.*
*Hruď se mu otřese potlačeným smíchem, když víly TANOIU nechají napospas vlastní rovnováze a Fér to jen tak tak ustojí. Smích ho ale přejde, když si všimne, že se drží za hlavu a natáhne ruce před sebe, jakoby ho chtěl přidržet. Než se však rozejdou i jeho nohy, TANOIA se v rychlosti oklepe a přejde k jeho boku. Jelikož si není úplně jist, jak na tom je, tak ho pro jistotu stejně podepře rukou kolem pasu.Cítí jeho horkou kůži a doufá, že je jen rozhycovaný tancem a není v tom nic nezdravého.* Že by to bylo mým příchodem? *Ušklíbne se, aby bylo zřejmé, že vtipkuje. Tady mu to jde trochu lépe, než u hrdliček ATHENY a CASTORA. Trochu toho ale zalituje, když si uvědomí, jak na něj TANOIA kouká.* /Oh, možná bych takové vtipy měl vynechat./ No vidíte, pro vás se mnoho událo a já se akorát dozvěděl, že je jeden Fér podle druhé víly roztomilý. *Uchechtne se a sdílí s ním trápení předchozího dělání křena.* Ano, pojďme prosím tančit. *Oddychne si, že nepovedou small talk a stiskne TANOIOVU ruku. Jen krátce, aby to nepůsobilo moc odvážně. Též chce spíše vyjádřit otevřenost k příjemnému večeru.* /Ovšem ne k jeho vyvrcholení, heh.../ *Možná měl trochu moc vílího vína, když ho napadají takové blbé dvojsmysly, ale něco v něm je přeci jen rádo za takovou odlehčenou stránku.*
*Spätný dotyk KRÁĽA má na neho opačný efekt, ako by dúfal. Akokoľvek nemravne alebo nezbedne sa správa, necháva to zájsť iba tam, kde mu to je príjemné. A tak JASONOV dotyk na jeho boku ho donúti trochu stiahnuť chvost, akoby sa chystalo niečo viac.* /Možno by som sa mal opýtať, či niekoho má. Ale strkať nos do súkromia? Vždy je to nepríjemné. Zrejme by ma zastavil, keby… Blbosť./ *Odohráva sa v jeho hlave istý čudesný spor so samým sebou, kde jedna strana, tá silnejšia, chce naďalej radostne poskakovať okolo KRÁĽA a robiť mu spoločnosť, baviť sa s ním a neťahať do toho nič viac, než len príjemne strávený čas, zatiaľ čo druhá strana, jeho skutočná skrytá osobnosť plná neistoty a romantiky mu nadáva do nespútaných a divokých špinavcov. Na svojej tvári však nedáva nič poznať, veselo sa mu rozšíria kútiky úst, z ktorých nevypúšťa slová. Z JASONOVEJ tváre a slov vie vyčítať, že KRÁĽ teraz netúži po rozprávaní, ale po zábave a aspoň v tom ho nemusí Tanoia sklamať. Rovno vrúcne a vítane ruku vo svojej ruke stlačí a vezme ho hlbšie do davu, približne na miesto k vílam, ktoré ho obkolesili, keď mal ten zvláštny bad trip, ktorý akoby bol zastretý zvláštnou šedou fóliou alebo dymom.* Volajte kráľa tancovať. *Povie nahlas a vystrčí ruky pred seba, aby zaujal pozornosť víl, ktoré s natešením JASONA vezmú medzi seba, schytia ho za ramená alebo lakte a začnú s ním veselo tancovať, so smiechom sa obracať, zatiaľ čo Tanoia sa tiež zapojí, veselo ako dieťa s červenými lícami pozerá na KRÁĽA, snaží sa s ním nadviazať očný kontakt a usmiať sa, povzbudivo a priateľsky.* /Ty vieš… nič z toho nebude. Ale… aspoň sa s ním spriateliť./ *Napadne mu. Vôbec mu to nepríde ako zlý nápad, v tomto ošiale tanca, hudby, vyčerpania a znovu nabitej energie.*
*TANOIA sice uhlídá svůj výraz, ale už to, že Jasonovi nijak neodpoví, mu naznačí, že možná zašel příliš daleko.* /Možná jsem ho dokonce urazil./ *Ale s tím, jak se usmívá mu to nějak nejde dohromady. Zdá se však, že si s tím příliš nemusí lámat hlavu, protože TANOIA se chopí příležitosti tančit. A tak tedy Jason odmávne jakékoliv obavy, že se měl držet víc zpátky, nevtipkovat a nebýt kontaktní a prostě ho následuje do víru dění. Tam ho překvapí, když ho nechá na pospas rozjetým vílám, ale velmi rychle se tomu poddá. Na jednu stranu je zvláštní, že na něj poddaní takhle bez ostychu sahají, na druhou je mu jasné, že nejsou zrovna střízlivé a vlezlá hudba tomu nepomáhá. No a tak tančí s nimi. Na krku a klíčních kostech se mu leskne čerstvý pot a chvílemi si musí podržet korunu, aby mu nesklouzla z hlavy. Květy, které na ní předtím vyrostly zvadly v TANOIOVĚ špatném stavu a Jason si to uvědomí až nyní, když na korunu sahá, protože rozhodně nešel kolem zrcadla.* /Zajímavá magie./ *Skáče a točí se, tleská a a navádí do otoček kohokoliv, kdo mu přijde pod ruku. Hudba se zrychluje, dech se zkracuje. Trochu se motá z toho všeho, ale na chvíli se stabilizuje a vidí, že se na něj TANOIA dívá, a tak se na něj usměje.*
*Po chvíli, keď zaznamená JASONOV pohľad, ktorý sa na neho usmeje a on sa automaticky usmeje späť, si uvedomí, že na neho civel. Keďže už drogy neúčinkujú a z alkoholu mal za jeden malý hlt na začiatku, nie je ničím ovplyvnený, ale takto to má rád. Keď sa baví, ako hudba zrýchľuje, aj on sa hýbe dravo a vrtko. Nechá sa unášať rytmom a pohybom ostatných víl a keď sa dostane ku JASONOVI, odtrhne sa a vezme ho za ruky, začne sa s ním poskakujúc točiť, z hrdla sa mu vyderie príjemný, úprimný smiech a počas toho, ako sa necháva unášať atmosférou, iba nadľahčene vyhŕkne.* Musia vám všetci tykať, alebo robite výnimky? *Opýta sa trochu drzo, predsa len sa na neho toľko dvornej výchovy ešte nenalepilo a keďže sa na dvoroch objavuje zriedka, akosi nevie odhadnúť, čo sa hodí a čo sa nehodí. No nie sú to len formality? Banality? Netreba si život užívať preto, aký je krásny? Aj KRÁĽ víl by mal vedieť, aké je to užívať si, smiať sa a aký je to pocit, keď k nemu nepristupuje každý iba s vážnosťou, obavami alebo strnulosťou dvora.* Niekedy vás môžem vziať na svoju slávnosť. *Navrhne impulzívne a popri tom mu nenapadne, že by to asi nebol dobrý nápad, keďže jeho párty a slávnosti v lese sú skôr inšpirované civilskými hipisáckymi stretnutiami, kde hrá hudba, fajčia sa vodné fajky, užívajú sa drogy a je to tak divoké a neušľachtilé, ako je Tanoia sám. Zmení smer tanca, svoj pohľad má nasmerovaný k svojmu tanečnému partnerovi a neustále v ňom hrá tá otázka, či sa má opýtať na JASONOV partnerský vzťah. Páči sa mu. Páči sa mu. V tom, aký je… nekráľovsky príťažlivý a napriek tomu skutočne pôsobí ako kráľ, dobrý kráľ. V jeho žiarivej a jasnej tvári sa na chvíľu mihne zmätenie. Nie že by dvormi opovrhoval, no jeho výchova v ňom nastavila isté hranice. Všimol si taktiež, ako si KRÁĽ pridržiava korunu, na chvíľu k nej blysne pohľadom a bez slova nahradí zvädnuté kvetiny na jeho hlave novými.* Omnoho lepšie. Sluší vám to s kvetinovou korunou. *Prenesie svoj nadľahčený, nevinný kompliment a usmeje sa.*
*Remi jí sledoval jako svatý obrázek a říct, že si ten pohled užíval by bylo málo. Rukama zkoumal její tělo, její křivky, zatímco rty její ústa, kůži na krku a i jemu sem tam ze rtů unikl slastný sten. Byl tolik zaobraný do toho věnovat se MAEVE, že si nejprve ani nevšiml toho, odkud se vzal sníh padající na ně svrchu. Až když mu je prohrábl si všiml i on pár vloček ve vlasech MAEVE. Chtěl něco říct, ale místo toho už držela ona jeho vlasy v záklonu. Na ten podnět Remi ty MAEVINY pustil a když mu stáhla košili, tak se pobaveně uculil.* Říkáš že nejsem k zahození? *Uculil se na ní. Co si od toho sám on sliboval? Neměl tušení. Nejspíše to, co pokaždé, užít si krásný večer s krásnou ženou. Ale z MAEVE vyzařovalo něco, co mu nedalo klidu, něco co tak moc potřeboval a chtěl nejenom takhle, něco co cítil že měl už při jejich tanci. Jistý druh okouzlení, dalo by se říct. Chtěl jí poznat víc, zjistit, co má ráda, kde jaká jsou její oblíbená místa, oblíbená barva a květina, co ji utěší když je smutná a další věci. Na jednu stranu se trochu bál, co by si o tom ale myslela Alessandra. Měl totiž pocit, jako kdyby si jej upírka po jedné společné noci nárokovala. Ale ne. On měl svobodnou vůli a nemohl se řídit tím, co si myslí, že si myslí jedna upírka. Jak už jí ale řekl, pokud by chtěla Aless někomu pro něj blízkému ublížit, bude tam a půjde jí po krku. Pak už vrátil ale své myšlenky k MAEVE. Dlaněmi vyjel po jejích zádech, načež našel rozepínání podprsenky. Nějakou chvilku se s ní pral, protože na to odmítal požít obě ruce, jednu nechal položenou na její kůži, ale nakonec se povedlo. Popadl kus látky a i ten hodil kamsi za sebe, než se odtáhl a zadíval se na její o něco více odhalené tělo. Nemohl si odpustit přejetí si jazykem po spodním rtu a jeho skousnutí, než se na ni usmál.* Teď je to taky o něco lepší. *Uznal, načež si ji zlehka nadzvedl, popadl oběma dlaněmi jen proto, aby si ji mohl hbitým pohybem přetočit pod sebe. Vtěsnal se mezi její nohy, přičemž si jednou dlaní zvedl její jedno stehno kolem svého boku a stiskl. Ve stejný moment přitiskl zpět své rty na ty její, ačkoliv už jej sama touha hnala k dalším činům.* ¨
Tss. Takhle lovit komplimenty se nehodí. *Přimhouří na REMIHO oči, vstříc jeho uculení.* /Nemáš žádný právo být takhle roztomilej./ *Probleskne Maeve hlavou. Jeho pohled si ale užívá, znova jako ta kočka co se vyhřívá na sluníčku. Sama ho propaluje pohledem, rukama hladí jeho nahou kůži. Nemůže se ho nabažit a sama neví, kdy vlastně bude mít dost. Chce ho poznat, tělem i duší, zjistit, co na něm ji přesně tak dráždí. To už ale fér převezme iniciativu. Maeve spokojeně vydechne, když je osvobozena od podprsenky a zapřede, když si všimne jak na ní REMI zareaguje.* Děkuji! *Vesele se usměje po jeho komplimentu, jen aby REMI znovu vzal za své. Nebo spíš za její. Víla překvapeně vyjekne, když je náhle na zádech a chvíli REMIHO pozoruje s doširoka otevřenýma očima. Je spíš zvyklá být ta, která má kontrolu a určuje tempo. REMI jí zas jednou vyvedl z rovnováhy. A stejně jako před tím, ani teď jí to nevadí. Tiše vydechne, když ucítí jeho klín tak blízko tomu jejímu. Vpije se mu nedočkavě do rtů, stehnem ho pohladí po boku. Vzápětí se rukama nedočkavě vrhne na zapínání jeho kalhot.* /Nač nás dále trápit, hm?/
Lovit? Já bych ti je snášel nejraději celou noc, ale myslím, že teď máme lepší věci na starosti, než je mluvení, rozmilá MAEVE. *Pronesl fér zadýchaně. S rozepínáním kalhot přemýšlel, že jí pomůže, ale nakonec to přeci jen nechal na ní.* /Jak že se to říká? Před aktem jeden svléká toho druhého, po něm se každý obléká sám?/ *Spokojeně se culil, jeho kalhoty nebyly nijak složité, zapínání měly ale nezvykle na boku tvořené dvěma býlími knoflíky, proto byl Remi zvědav, zda je MAEVE najde. On sám ji pozoroval a culil se, líbal ji více a více chtivě, stejně tak jako více a více chtivě prozkoumával její tělo. Snad provokativně se natiskl ještě víc a zatímco se jednou dlaní opřel vedle hlavy MAEVE druhou uchopil do jedné své dlaně její ňadro a silně stiskl, ovšem tak, aby to přeci jen bylo v rámci snesitelnosti. Sám už se jí nemohl dočkat, ale na druhou stranu si chtěl užít i tohle škádlení a pošťuchování, provokování a laskání před tím, co mělo následovat.*
*Když ho TANOIA vezme za ruce a začne se tak hezky přirozeně smát i Jasonovi se do očí vepíše čirá radost z tance. Dokonce i na chvíli odhalí zuby v úsměvu, ale hned vzápětí se zklidní a zase se navrátí k nenápadnému úsměvu bez zubů. Jelikož nechce úplně rozkřikovat komu dovolí tykání, tak se k TANOIOVI lehce nakloní.* Mimo pracovní dobu dělám výjimky. *Mohlo by to znít jako nějaký návrh, kdyby u toho šeptal nebo se dostal moc do TANOIOVA osobního prostoru. Ale on to řekne normálním tónem hlasu a hned zase vesele odskočí. Při TANOIOVĚ návrhu rozevře doširoka oči mixem překvapení a nadšení. Na večírku lesních víl ještě nikdy nebyl a jen ta představa ochutnání nové kultury ho nadchne.* To budu moc rád! *Vyhrkne dřív než stihne nějak elegantněji formulovat odpověď, protože TANOIA se trefil přímo do černého. Jason miluje neznámé. Z toho také kdysi vzklíčila jeho fascinace civily, častější návštěvy lidského světa a falešné působení u policie. No a samozřejmě také jeho láska k jednomu konkrétnímu civilovi.* /Na minulém plese byl a neuhlídal jsem ho, co se jídla týče. Ani mě nenapadlo, co všechno může mít na civila halucinogenní účinky./ *Koutek mu mimoděk vyletí vzhůru, když si vzpomene, jak mu jeho přítel vyprávěl, že má na hradě delfíny. Samozřejmě až po plese, protože tam si spolu dali jen jeden tanec a i to bylo moc. Ve chvíli, kdy se probudí z jakéhosi zasnění si ještě všimne pozůstatku zmatení v TANOIOVĚ tváři.* /Mám se ptát?/ *Ovšem s tím, jak rychle je tento výraz z Férovy tváře vymazán, rozhodne se to nechat plavat. Zjevně mu to jen uteklo a není to nic, co by mělo iniciovat otázku, zdali je všechno v pořádku.* Děkuji, možná si nechám svou Sluneční upravit v podobném duchu. *Usměje se a hned ho napadne, že na Zimní dvůr se přeci jen květy hodí trochu méně, než na jeho druhý dvůr. No a mezitím tančí a tančí. Na chvíli ho napadne, že možná byla chyba, aby vločky nestudily, protože je na parketu pořádné horko. Poklepe na rameno jedné z víl a jednoduchým posunkem jí naznačí, že má sucho v krku.* A jeden nealkoholický nektar pro mou společnost. *Dodá po chvíli přemýšlení- spíše popadání dechu.*
*Cíti, že mu jemne nabehne do líc červeň, keď žmurkne na KRÁĽA a hneď na to si uvedomí, že teraz s ním naozaj otvorene zaflirtoval, aj keď iba takým jemným náznakom. Preto sa len trochu rozosmeje a kým si KRÁĽ znova napraví korunu, on sa chytí jedného zo svojich líc.* Je tu teplo. *Povie úprimne, trochu zvýšeným hlasom, akoby chcel zakryť svoju neistotu a chvíľu v pohybe cíti každú kvapku potu, ktorá mu steká po hrudi, chrbte a po bokoch rebier. Asi sa nechal priveľmi vyviesť z miery a tak to zakryje ďalším smiechom a hlavne nadšeným úsmevom, ktorý mu zahrá na tvári, keď JASON prijme jeho ponuku na návštevu jeho vlastných osláv a natešením, skoro akoby sa nekontroloval, k nemu priskočí a aj by ho objal, keby sa nezastavil v pohybe, uvedomujúc si, čo išiel urobiť a ešte pred celým dvorom. Preto si iba odkašle a znova vezme JASONA za ruku.* Pardon. *Ospravedlní sa a aby skryl rozpaky, prevezme trochu vedúcu pozíciu, otočí JASONOM na mieste a zazubí sa.* Pokojne vám korunu upravím aj sám, ak budete mať záujem. *Zmení tému ku kráľovskej korune, len aby sa viac nevracali k tomu, ako skoro vyobjímal KRÁĽA svojim spoteným, polonahým telom. Keď mu po chvíli tancovania dopadne do ruky nektár, o ktorý požiadal JASON, detsky mu zahrajú hviezdy v očiach a zhlboka sa napije.* Ďakujem. *Zaznie jeho hlas, otrie si chrbtom ruky kútiky úst a vydýchne. Je mu jasné, že po slávnosti bude pre JASONA iba akási záhadná bláznivá entita, ktorá sa okolo neho obtočila a išla si svojou cestou, nevedno kam. Preto si to tak náramne užíva. Ostane stáť oproti KRÁĽOVI a spustí akýsi harmonicky zvodný tanec, keď je rytmus hudby znova pomalejší a aj keď k tomu nič nehovorí, jeho pohľad dáva jasne najavo, že chce KRÁĽA zabaviť ešte chvíľu, že chce iba predviesť svoje zručnosti a talent v tancovaní. Potom však prenesie iba jednoduchú vetu.* Dúfam, že na to nezabudnete.
*Ruměnec v TANOIOVĚ tváři svede na teplo a tanec, přestože maličký hlásek v hlavě mu napovídá, že to není nepodobné jako když se ATHENA červenala před CASTOREM a naopak. I mrknutí přisoudí čistě konverzační ráz a celkově omlouvá veškeré TANOIOVO chování jako "zábavu na večírku." Možná proto, aby se nemusel cítit provinile vůči Jackovi, kdyby si musel přiznat, že je mu Férova pozornost příjemná.* To ano! *Přitaká jednoduše a setře si z čela pot, který na něm stejně vypadá tak nějak víc královsky a ozdobně, než že by ho měnil ve zpocenou krysu. Láká ho se podívat na TANOIOVO holé tělo a jak asi pot vypadá tam, ale právě přesně proto to neudělá a raději se podívá k nebesům. Chvíli na to se pohledem navrátí do tváře své společnosti a je rád, že v ní vidí nadšení spojené s přijetím nabídky.* /Taky to mohl být impulzivní návrh a přijetí by ho vyděsilo./ *V tom se Jason zarazí, když v TANOIOVÝCH pohybech jasně pozná, že ho chtěl právě obejmout. Dobře pro oba z nich se zrovna v tu chvíli nikdo nedívá. Téměř násilím uvolní své překvapením ztuhlé tělo v momentě, kdy ho TANOIA vezme za ruku a omluví se.* Mhm. *Vyrazí ze sebe v reakci, protože se ještě nestihl sesbírat natolik, aby sesmolil větu, která vhodně shrne situaci a nebude lživá. TANOIA od něj ale zřejmě nepotřebuje slyšet víc, což mu naprosto vyhovuje. Nechá se otočit a vyhání si z mysli náznaky toho, že by se možná přeci jen měl cítit provinile za to, co tu dělá.* Chtělo by se vám? *Dotkne se květů na koruně a přemýšlí, jak by to šlo zařídit, aby hned neuvadly. Sám nejdřív přičichne k vínu, kdyby tu měl někdo nekalý úmysl, ale nic v nepořádku s ním necítí, a tak se napije. Není ale vůbec vidět, že by něco testoval, spíše to působí, že se ve vínech vyzná a chce si užít aroma. Na vyjádření díků TANOIOVI s úsměvem přikývne. Po chvíli od obou vybere prázdné skleničky a vloží je do rukou někomu v okolí. Pořád je to král, nebude si špinavé nádobí sám odnášet. Když se otočí od víly, která se postarala o číše, naváže oční kontakt s TANOIOU a pochopí. Sám se jen jemně pohupuje v rytmu, aby nestál jako tvrdé Y, ale svou pozornost upíná na TANOIŮV tanec. Je to vskutku vizuálně příjemný jev. Holý vršek odhaluje přeskakující svaly, vylézající žebra, zářivé cestičky potu. Volnější kalhoty vystoupení zase trochu uzemňují, ale přesto mu dopřávají dostatečnou plynulost. Sem tam kolem Féra prolétnou barevné světlušky v tak dobře vybraných momentech, že to vypadá jako předem secvičené číslo. Jasonovi vyschne v krku.* /Na tohle nebo na tebe?/ Nemyslím si, že bych zapomněl. *Vyškrábe ze suchého hrdla trošku ochraptěle, ale samozřejmě nemůže nic slíbit. Je dlouhověký, magie existuje, a tak zkrátka nemůže odpovědět jednoduché "nezapomenu." Stejně tak nemůže úplně říct, že také doufá, protože je možné, že tenhle večer bude později mučit jeho svědomí.*
*Ani Castor si nějak nevšiml, kdy král odešel. Ovšem byl to přece jen král a nemohl se zdržovat u někoho dlouho, musel obejít nějak všechny a se všemi prohodit alespoň pár slov. Ale jemu to ani nijak nevadilo. Chvilku s ním strávili, povídali si, popiji i pojedli. Teď nastal opět čas, kdy s ATHENOU zůstali zase sami. Byl sice v rozpacích, ale měl v sobě už dost vína, ba se překonal. Držíc dívku stále za ruku se na ni zadíval a s úsměvem jí pozoroval. Když však uslyšel její slova, tváře mu hořely. Komplimenty slýchával, ale spíše na svou práci než na osobu.* Jsi moc roztomilá. *Pousmál se a postavil se.* Pokud tedy ještě chceš, tak si můžeme jít zatancovat. *Pronesl a když se i dívka s přikývnutím postavila, oba se odebrali na parket, kde Castor chytil jednou rukou ATHENU kolem pasu, zatímco do jedné své dlaně uchopil tu její, načež se oba dali do tance. Hleděl jí do očí a usmíval se, byla tak krásná a líbilo se mu jak se pokaždé začervenala, když jí složil nějaký kompliment.* Sluší ti, když se červenáš, jsi jako lesní jahůdka v orosené trávě. Tak sladká a jedinečná. *Zašeptal, netušil, kde se to v něm vzalo, vlastně ani netušil, kde se v něm vzalo i to další, co hodlal udělat. Na malou chvíli totiž pustil její ruku a jemně jí odhrnul vlasy z tváře, aby tak na ni viděl co nejlépe, chvíli se vpíjel do jejích očí, než se sklonil a jemně dívku políbil. Jakmile se ale vzpamatoval a uvědomil si to, odtáhl se.* Ehm já, velmi se omlouvám za svou troufalost.* Zašeptal nervózně. *
*Radšej odignoruje strnulý postoj KRÁĽA, po jeho nepodarenom náznaku objatia, od ktorého teraz nedokáže nič vyčítať a ani nechce, pre istotu, aby potom príliš nepremýšľal nad tým, že ešte stále nevie v akom partnerskom stave je KRÁĽ, že sa ho na to neopýtal a napriek tomu mu ukazuje zo seba viac, viac než za posledné roky komukoľvek inému. A nie je to to, čo chcel? Samotné jeho oblečenie, oproti niekoľkých galantne a formálne oblečeným vílam, je skoro akoby bol na slávnosť objednaný pre iné záležitosti, nie ako “pozvaný” hosť. On sám vlastne netuší, čo tam robí, ale je tam. Vlastne ani on a ani JASON toho o sebe veľa nevedia, poznávanie nechali stranou a Tanoia dúfa, že keď zápal slávnosti pominie, on nepocíti výčitky, bude dúfať, aby to aj samotný KRÁĽ bral ako hru, keď už to nebude môcť zájsť ďalej. Niekoľko víl si jeho tanec všimne tiež, len neregistrujúc Tanoiov pohľad zabodnutý v tom JASONOVOM.* Mám spôsoby, ako korunu upraviť. Nech sa hodí k vám a celému vášmu kráľovstvu. *Prenesie hlbšie posadeným hlasom, skoro akoby tým nepriamo poukazoval na to, že Zimný dvor je krásny a má krásneho kráľa a že jeho schopnosti by dokázali dosiahnuť túto krásu, aj keby sa musel zlepšiť a naučiť nové a nové veci, len aby vyhovel KRÁĽOVI, ktorého by tak znova mohol vidieť a ktorý by ho možno odznova obdaroval pekným úsmevom. Potom natiahne ruku za farebnou svetluškou, začne sa s ňou pohrávať vo vzduchu a cíti, ako mu po natiahnutom krku steká kvapka potu, keď sťažka prehĺtne. Na chvíľu sa zahľadí do zeme, po JASONOVYCH slovách dvihne oči znova k nemu a v pohľade má náznak toho, že mu neverí, aj keď víly nemôžu klamať.* /Je to len tento večer. Len, aby si ho nevyčítal po stretnutí s tebou./ *Rozhodne sa trochu viac rozprávať, keď svoj neposlušný tanec ukončí malým poklonením a pristúpením k JASONOVI, aby na seba nemuseli kričať a aby tým naznačil, že s ním chvíľu ešte chce tancovať.* Dúfam, že som vám nezabral celý večer. Niektoré veci… *Na malý moment strelí k JASONOVMU krku, akoby mu chcel oblačenie napraviť a nakloní hlavu do strany.* …neboli plánované. *Dvihne pohľad, trochu zatemnený. Nemá byť čím, iba čistým očakávaním.* A som rád, že som neprišiel o hlavu. *Prenesie úprimne nahlas, trochu podpichujúco, no i vďačne.* Ak niekoho máte, verte, že som o tom nevedel. *Povie nakoniec a takýmto spôsobom chce naznačiť, že sa zaujíma o KRÁĽOVO partnerstvo bez toho, aby sa priamo a opovážlivo opýtal. Nadvihne tak jemne obočie, aby JASON videl, že nič z toho nemyslí ako ujmu. Prevažne ho ťahá ošiaľ radosti, slávnosti a zahľadenia sa do mocnej osoby.*
*Maeve po další salvě REMIHO lichotek přimhouří oči.* Dobře, teď už to děláš naschvál! *Obviní ho, sama zrudlá až za ušima.* Taky jsi roztomilej, abys věděl. A sexy. A vtipnej. Tak si o sobě moc nemysli! *Vpálí mu do tváře, jako by šlo o nějaký trumf. To, že její slova už moc nedávají smysl ji nezajímá. Momentálně má na mysli mnohem zajímavější věci. A to věc svlékání REMIHO.* Vážně? Jdu na ples, takže si samozřejmě vezmu ty nejkomplikovanější kalhoty? Sakra chlape… *Našpulí rty, ale další polibek ji zbaví jakýchkoli složitějších myšlenek. Jakmile se jí podaří najít knoflíky a rozepnout je, kalhoty z REMIHO stáhne. Slastně pak zasténá, když ucítí jeho ruku na svém ňadru a jeho klín na jejím. Obmotá mu nohy kolem pasu a pevněji ho k sobě natiskne. Rukou mu vjede do vlasů a hrubě za ně zatahá, jen aby v další moment přiblížila rty k jeho uchu.* Chci tě. *Zašeptá, než ho hravě do ucha kousne a pohladí ho po tváři.*
*Ještě chviličku se na ni díval, než se zasmál.* Jo, jo teď už jo, protože se mi líbí to, jak pak rozkošně rudneš. *Zavrněl a při polibku stiskl mezi zuby její spodní ret.* Aww, to je od tebe ale moc milé MAEVE, jsi sladká. *Špitl jako odpověď na její lichotky, načež se opět sklonil k polibku. Laskal její krk a pobaveně se usmíval do její kůže, když cítil, jak bojovala s kalhoty.* To víš, já prostě musel, navíc, jako jediný mi ladily ke košili, taky musím mít trošku toho vkusu no ne? *Podotkl, a už už se jí chystal pomoct, jakmile se jí ale podařilo látku stáhnout a zahodit, spokojeně zavrněl. Zahleděl se do očí MAEVE pod sebou a přejel si opět jazykem po rtech. jakmile řekla to, co řekl, atak se jen trhaně, ztěžka nadechl. *I já tebe, milá MAEVE. *Zavrněl jí do rtů. Jedním rychlým pohybem dlaně jí zbavil spodního prádla, jež jí zbývalo. Tak nějak se s tím už nemazal, prostě jej roztrhl.* Promiň, už bych neměl asi trpělivost na to se s tím párat. *Tak to prostě rozpáral. V dalších momentech se mezi jejich těly rozpoutala bouře chtíče a touhy, toho všechno, co v sobě oba držely po posledních chvilky, co spolu proleželi na rádoby dece. Remi své tělo tiskl co nejvíc k tomu MAEVINÉMU, do svých pohybů a tempa dával vše, co momentálně cítil. To, jak moc chtěl i on jí, to, jak jí neměl dost. V tuto chvíli byl zapálen ohněm vášně a hořel jen a jen pro ní. Shlížel na ni dolů, než nakonec opět přiložil své rty na ty její v procítěných a chtivých polibcích. Dlaněmi se opíral vedle její hlavy, zatímco jí dál a dál dával vše ze sebe.*
*Cítí svrbění v konečcích prstů, když uslyší TANOIŮV hluboký hlas a jakýsi zvláštní podtón, který cítí v jeho slovech. Je čím dál tím těžší nehledat skrytý úmysl a Jasonovi nikdy moc nešlo věci neřešit a jen si čistě užívat.* /Jaké způsoby? A jaká by se ke mně a mému království hodila?/ *Naběhne mu hned do mysli, ale není si jistý, jestli chce slyšet upřímnou odpověď. A tak se raději jen usměje a dále se pohupuje do rytmu.* Mám pocit, jakoby ty světlušky přišly s vámi. *Neudrží se, když vidí, jak si TANOIA pohrává se světluškou a hned vzápětí toho komentáře lituje. Možná lituje je moc silné slovo, spíše si uvědomuje, že by možná byla situace lepší, kdyby jej vynechal. Pak tomu dá korunku svým potvrzením toho, že se mu na TANOIU nebude zapomínat lehce a všimne si, že mu Fér úplně nevěří.* /To je ta lepší varianta./ *V hlavě se mu spustí anketa, jestli je pro něj rizikovější jen sledovat, jak TANOIA tančí a nebo s ním vést rozhovor, když víla své vystoupení ukončí.* /Které věci? Ten tanec? Nebo.../ *Pohledem následuje jeho ruku a téměř neznatelně od sebe oddělí rty, aby se mohl nadechnout. Díky Razielovi a komukoliv dalšímu do toho napětí však TANOIA vloží vtip a Jason se může trochu uvolnit a dokonce usmát.* Po stínání se špatně uklízí, to by vám nehrozilo. *Zavtipkuje nazpátek, přestože tím úplně neeliminuje variantu, že je možnost na jeho dvoře přijít o život jinak. Anketa v Jasonově mozku se v příštích vteřinách o 100% překlopí na stranu "rizikovější je hovor" a v hlavě se mu spustí alarm.* /Jak mám na tohle kruci odpovědět? Hahahaha, ne nikoho nemám, protože nechci, aby to tu někdo slyšel a použil to proti mě?/ Věřím, že toho o mně mnoho nevíte. *Tajemně se usměje a chytí TANOIU za ruku, kterou k němu předtím natáhl.* Nezabral jste mi celý večer, ale rozhodně z něj nejvíce vystupujete. *Vrátí se k TANOIOVÝM předchozím slovům doufaje, že tím lépe odvede pozornost od jeho nepřímé otázky. Více to však nekomentuje, aby to nepůsobilo, že před otázkou utíká. Přestože v podstatě sprintuje.*
*Chtěla přestat být tak červená, ale po je slovech, že je moc roztomilá, co rozčervenala ještě víc. Nikdy se za život snad nečervenala tolikrát, jako dnes. Tím, že moc komplimentů neslýchá, protože si spíše drží odstup od všech, tak dneska by se snad mohla nazvat červenou královnou, kvůli tomu, jak často rudne. Jak se postavil, dívala se co má CASTOR v plánu. Jen co dořekl jeho pozvání kde společnému tanci, ihned se postavila a přikývla na souhlas. Co došli na parket, Athena se chytla jednou rukou jeho ramene a druhou rukou uchopila tu CASTOROVU a dali se do tance. Athena byla plně ztracená v jeho modrozelených očí do kterých hleděla celou dobu co společně tancovali. Chvilkami přemýšlela, zda se jí to pouze nezdá, protože ji přišlo nerealné, že by ona takhle s někým tancovala a nechala ho, aby ji držel kolem pasu, nebo za ruku. Nebo nechala, aby mohla dostávat komplimenty, které se snažila vracet. Rozhodně doufala, že nesní a že všechno co se děje, je realné. Po jeho slovech ohledně jeho zalíbení, když se Athena červená, sklopí trochu směrem k zemi, takže se jemně dotkne čelem jeho hrudi a ihned mu pohlédne zpět do očí s úsměvem a úplně hořícími tvářemi. Když pustil její ruku a odhrnul ji vlasy, tak jí stále hořeli tváře. Přes vlasy které odhrnul vidí o něco lépe a opět se zadívá do jeho krásně modrozelenýh očí. Jen co dívku políbil, tak si alespoň na chvilku užila ten krásný pocit, za který byla nesmírně vděčná, že se stal. Když se odhalil a poslechla si jeho slova, tak stále byla lehce červená a culila se.* Nejsi zoufalý a pokud si myslíš, že ano. *Po dokončení této věty ho znovu políbila a po chviličce se oddálila.* Pak jsme teď zoufalý oba dva. *Jemně pošptala a s lehčí panikou se stále usmívala, protože se bála, že by o to druhé políbení nestál a jestli to teď nějak nepokazila. Ovšem to na sobě nedala znát. Hleděla mu do jeho očí.* Jsem opravdu vděčná, že jsem přišla a ještě vděčnejší, že jsem měla tu čest strávit skoro celý večer s tebou. *Řekla tišším hlasem a s úsměvem až do kořán.*
*Akoby mu dal JASON najkrajší kompliment na svete, keď spomenie svetlušky a Tanoia sa naširoko usmeje.* Myslíte? *Prenesie, ale znie to skôr ako rečnícka otázka, ktorú položil sám sebe, zatiaľ čo pozrie smerom k svetluške, odlietajúcej niekam od neho ako odpoveď, že nech sa to zdá akokoľvek, s ním svetlušky neprišli. No sú krásne. A farebné. No pri pohľade na KRÁĽA má pocit, že obaja sú akýsi neistí a vyhýbaví, preto je rád, že sa KRÁĽ pokúsi náladu odľahčiť taktiež vtipnou odpoveďou, na ktorej sa Tanoia zasmeje a taktiež sa pokúsi o inú vtipnú odpoveď, trochu štipľavejšiu.* No, možno si zaslúžim iný typ trestu. *Prenesie rýchlo, nepremýšľajúc nad tým, ako to znie. Pravda, niekedy mu ide jazyk skôr ako myseľ, hlavne pokiaľ je v takom zvláštnom chaose svojich emócií, že nedokáže odhadnúť, čo je lepšie: či sa s kráľom zabávať a nestratiť tak jeho záujem, alebo si radšej dávať poriadne pozor na ústa. Preto pery iba pobavene stlačí k sebe, ale nevie sa nad tým aj tak prestať chichotať.* To máte pravdu, to neviem. Ani vy o mne. Sme si kvit. *Odpovie a keďže nie je hlúpy, ihneď mu docvakne, že ak by kráľ nikoho nemal, povedal by mu to (pokiaľ zo seba nechce robiť tajnostkára), alebo ak niekoho má, Tanoia nie je ten správny fér, komu by to prezradil pri prvom stretnutí. JASONOVA odpoveď je kráľovská v tom, aká je diplomatická. Skoro akoby nechával na Tanoiovi, čo si z jeho odpovede vyvodí. No keďže stále nemá jednoznačnú odpoveď, bude najlepšie, ak to všetko ostane na tej úrovni, kam to zašlo počas večera. Trochu mu poklesne srdce, ale zakrýva to širokým úsmevom, hlavne keď mu JASON prizná, že spomedzi ostatných víl pôsobí… výstrednejšie. Ani mu nenapadne chápať to inak, než ako akúsi príjemnú poznámku.* Vy ste síce kráľ dvora, ale ja kráľ tanca. *Mrkne na JASONA, pobavene sa uškrnie a na potvrdenie svojich slov začne znova veselo tancovať s JASONOM, aby sa zase odtrhli od rozprávania, ktoré KRÁĽ zrejme až tak nemá v obľube. JASON je vlastne celebrita, ktorá si zvykla svoje súkromie nechávať zamknuté v sebe, len aby nemuselo byť čokoľvek použité proti nemu. A Tanoia síce nie je dvorná víla, no v takýchto veciach mu je jasné prevažne všetko.* Ste dobrý tanečník. *Prehupne tému na veselšiu nôtu a hlavne, aby to bola bezstarostná komunikácia, než sa budú musieť rozlúčiť a ísť si svojou cestou, ktoré sa stretnú zrejme už len málokedy.*
*Po RIMIHO odpovědi ve stejném vzduchu se spokojeně usměje a chvíli se lísá k jeho krku. Než uslyší trhání látky.* Hej! Zas tak levné nebyly. *Za trest ho kousne do krku. Dost silně, aby vyrobila značku. Nicméně zas tak těžkou hlavu si z absence spodního prádla nedělá. Teď to problém není a s tím, jak se pak pohybovat v lehkých šatech bez spodního prádla… no, s tím si už musí poradit budoucí Maeve. V další moment už ale nemá prostor myslet na nic.* Ah, Remi! *Zasténá jeho jméno, když ho ucítí v sobě a zatne nehty do jeho boků. Nehty pak přejede na jeho záda. Nezůstává nečinná, pohybuje boky proti němu a když se na ni natiskne, hladově ho políbí. Vpíjí se do jeho rtů, do jeho těla. Na chvíli jako by její mozek přestal existovat, existovalo jen jejich těla v tomhle momentu. Po tom všem škádlení, hraní si, flirtování… je tohle dokonalé zakončení dokonalého večera. V další moment se na REMIHO převalí a narovná se. Světlo hvězd se jí odráží od těla a očí, zatímco si užívá ten pocit moci. Než jí začne chybět jeho blízkost a znovu se na něj natiskne celým tělem. Hladově ho políbí a jemně zatne nehty do jeho boků.*
*Celá tahle situace mu brala dech, jak moc si to vše užíval. Doslova se odevzdal těm pocitům, tomu, co mezi nima bylo, tomu tajemnému, vášnivému jiskření mezi jejich těly, tomu, jak slastně MAEVE sténala i tomu, jak jeho hnal jeho vlastní mozek a tělo k tomu, aby se i přes jeho rty přelínaly slastné steny a hrdelní vrčení.* Jsi dokonalá, MAEVE. *Zašeptal mezi nádechy a výdech, držíc si jí u sebe. V momentě, kdy se přetočil ale nahoru, se na ni obdivně zadíval.* Ale koukněme se na ní. *Utrousil provokativně. Své dlaně položil na její boky, ze kterých ale nakonec sjel na její pozadí jež stiskl a zprvu ji sám nutil tlakem k pohybu. Hleděl na ní a usmíval se, nakonec se ale odevzdal opět jejich polibkům. Dlaněmi vyputoval na její záda a přitáhl si ji tak k sobě, než se zlehka odtáhl jen ale maličko, aby mohl zašeptat*: Ukaž mi, co v tobě je, MAEVE. A teď nemyslím sebe. *Neodpustil si kousavou poznámku, než stejně jako ona před chvílí, stiskl mezi zuby na jejím krku.*
*Čekal všechno, že mu da facku, že mu přede všemi vynadá a pošle ho do patřičných míst, ale že mu polibek vrátí, t opravdu nečekal. Chvíli jen tak stál, hleděl jí do očí a usmíval se jako měsíček na hnoji.* V tom případě máš vskutku pravdu, jsme troufalí oba dva. *Pousmál se a znova se dal i s ATHENOU do pomalého tance, načež si opřel své čelo o to její a hleděl jí do jejích nádherných oči.* I já jsem vděčný, že mohu trávit večer s tak překrásnou vílou a také, že nás nakonec REMI nechal o samotě, myslím, že kdyby mě ten šílenec k tmu nedokopal a sám se nevytratil, asi bych večer strávila nějak nudně, seděl, opíjel se někde v koutě a sledoval ostatní, jak se baví. *Pousmál se a ni a lehce jí zatočil kolem své osy, než si jí přivinul opět k sobě do náruče. Na jeho tváři byl celou tu dobu šťastný úsměv, už jen proto, že se po dlouhé době cítil tak skvěle.* A velmi rád ti budu dál a dál skládat komplimenty, když se budeš tak sladce červenat jahůdko. *Neodpustil si toto oslovení protože k ní prostě přesně sedělo. Jen co hudba na malou chvíli přestala hrát, zastavil se a na malou chvíli se jen odmlčel hledíc na ATHENU před sebou.* /No tak, nebuď posera a udělej to znova. Neodtáhla se a ještě ti to vrátila, tak na co čekáš, polib ji znova./ *Zněl Castorův hlas v hlavě bojujíc sám se sebou. Nakonec ho přehlušil a sebral veškerou svou odvahu. Oběma dlaněmi jí jemně chytil tvář, sklonil se a opět spojil jejich rty v polibek. Držel si jí u sebe a zpočátku jí líbal jemně a něžně, snad jako by se bál, že teď se odtáhne, pokud se tak skutečně nestalo. Pokračoval dál a polibky o něco prohloubil, z něžných se staly vášnivější. Po chvíli se však lehce odtáhl, zadýchaný ale s úsměvem na tváři se na ATHENU podíval. *Tohohle litovat nebudu. *Zašeptal tiše a pohladil jí palcem jedné ruky po tváři.* Ehm, co bys řekla, se trochu projít někde, kde je trochu klidu? *Optal se.*
*Přijde mu, že se TANOIA ptá spíše tak do větru a necítí potřebu ho v tom znovu ujistit. Přeci jen nemůže lhát a je první, kdo to zmínil. V jeho tváři jde však vyčíst, že i přestože to byl poměrně zbytečný komentář, myslel ho vážně. Jako na potvoru je pak světlušky opustí a Jason se tomu musí tiše zasmát.* /Jiný.. typ.. trestu.../ *Zopakuje si pomalu v mysli, jakoby snad TANOIOVI nerozuměl, ale navenek nedá nic znát.* Já bych to dnes ponechal bez trestu, ale tohle je zajímavé. Máte pocit, že byste si zasloužil potrestat? *Strhne to do humoru, aby se tato část konverzace nestočila k něčemu nevhodnému. Na druhou stranu mu přijde nezdvořilé to nechat bez odpovědi, takže tohle mu přijde jako nejlepší varianta. Bylo by docela vtipné, kdyby oběma teď někdo mohl nahlédnout do hlavy a vidět, jak nešikovně bruslí touto konverzací. U Jasona však tato varianta nehrozí a sám do TANOIOVY mysli nahlížet nehodlá.* Jsme si kvit. *Přikývne s úsměvem a přijde mu, že je to tak také nejlepší. Pokud to má být jen večer, kdy se spolu baví bez čehokoliv, co by to mohlo pokazit, tak by to neměli kazit ani informace o jednom či druhém.* Alespoň tak udržíme nad dnešním večerem jakýsi závoj tajemství. *Ušklíbne se, aby bylo vidět, že mu tahle formulace nejde přes jazyk, ale že na tom něco je. Jestli to TANOIOVI napoví, že nutně neskrývá vztah, ale obecně si muže zaškatulkoval jako dnešní zábavu a nechce to ničím vázat, bude to bonus. Pokud ne, taky se nic neděje, protože TANOIA už dále nevyzvídá.* Hmmm. *Poklepe si s hraným zamyšlením ukazováčkem o spodní ret a začne se rozhlížet, jakoby hledal lepšího tanečníka, než je TANOIA.* To sedí. *Uchechtne se, když svému společníkovi konečně přizná titul krále tance.* Ale děkuji, vaše taneční veličenstvo! *Skloní hlavu v drobné pokloně a má pocit, že se trochu odpoutali od nervózního hledání střední cesty v konverzaci.*
*Keby sa teraz niečoho napil, isto by nešikovne vypľul vodu a začal sa dusiť z JASONOVEJ otázky o treste. On vlastne ani nevie prečo má ten pocit, ak by sa skutočne správal tak nevhodne a drzo, dávno by JASON konal vo svojom kráľovskom mene a minimálne by ho dal zavrieť. Takto je to len výhoda a poštuchnutie, že sa zatiaľ nemá čoho báť, aj keď nevie v rýchlosti prísť na vhodnú odpoveď.* Tu ste ma pristihli nepripraveného. *Zasmeje sa nad tým a spomenie si na ich stretnutie a ako sa v prvej minúte strápnil s ústami plnými jedla. Zaškerí sa, zmení smer tanca. Hľadí na JASONA a uznáva, že jeho prítomnosť je viac než príjemná, stále ho to vyvádza z miery, v dobrom. Trochu sa začervená a aj keď je usmiaty, v jeho hlase je cítiť trochu citlivosti, keď prehovorí.* Áno. Zrejme budem vo vašich spomienkach ako ten mystický fér, ktorý sa zrazu zjavil a zas zmizol. *Jeho tvár pri tom zjemnie. Nemôže tvrdiť, že sa mu to nepáči. Minimálne mu tento večer poskytol veľké množstvo múz a inšpirácie k poézii, ktorú píše. Tiež bude písať o mysterióznom kráľovi, ktorý tak nenápadne každú chvíľu berie od Tanoiu jeho dych a údery srdca a pritom si to ani neuvedomuje.* /No nie je o tom umenie?/ *Preblesne mu hlavou, zatočí sa na svojom mieste pomocou JASONOVEJ ruky. JASONOVE potvrdenie jeho slov ho tiež donúti obzrieť sa okolo seba, akoby si chcel trochu pohladiť ego tým, ako aj KRÁĽ uznal, že je vskutku výborný tanečník.* Časté tancovanie a bláznenie sa vás mnohému priučí. *Podotkne hrdo, pretože ako fér je skutočne pyšný na to, ako dobre mu to ide. Keď sa mu KRÁĽ jemne ukloní, trochu ho to zaskočí, znova sa poobzerá, či na nich niekto nehľadí a náhodou to nevidel, aj keď to bola iba poklona pre zábavu.* Ale. Na poklonu si nepotrpím, ale ďakujem. Veľmi ste ma… /Očaril?/ …potešil. *Na lícach sa mu zjaví pýr, akoby mu práve JASON povedal niečo, čo ho príjemne zasiahlo až do srdca. Pustí sa JASONOVÝCH rúk a začne tlieskať do rytmu, zároveň sa kývať do zrychľujúcej hudby a bez toho, aby od KRÁĽA odtrhol pohľad, sa k nemu zo strán pridajú ďalšie víly, rozjašené a veselé. Akoby boli pod nejakým kúzlom.*
*Přišel je roztomilej, když spatřila jak se usmívá, protože evidentně, že mu polibek vrátí zjevně nečekal. Úsměv mu oplácela a též se mu dívala do očí, dokud se nedali zpět do tance. Po jeho opření o její čelo a koukání si do očí, se stále usmívala a stále doufala, že tohle není jen jedno z jejích snění.* Jo, to máš pravdu. Já bych pravděpodobně šla jen pozdravit krále a asi bych po chvilce byla na odchodu. Takže myslím, že REMIMU později příjdu poděkovat. *Uchechtne se. Nečekala, že jí zatočí a proto čekala, že zavrávorá a spadne, ale on si ji ihned chytil k sobě, takže k tomu nebyla šance dojít. Uviděla jeho usměv, který lehce napovídal, že CAS musí být spokojený, alespoň trochu, proto mu velký úsměv ihned vrátila. Opět se mu zadívala do očí a po jeho slovech opět zrudla. Hlavně po oslovení s jahůdkou.* Hadám, že jsem opět červená jak rajče. *Uchechtne se a co dohraje na chvilku hudba, tak se Athena i s CASEM zastavi a on lehce za tleská, za skvělý tance a za úžasnou zábavu. Když ucítí CASUV pohled na sobě, podívá se na něj a stále se usmívá s lehce rudými tvářemi. Co uchopil její tváře do jeho dlaní, ihned ji došlo k čemu dojde a proto se vůbec nebránila. Co se jejich rty opět spojili, tak si položila obě dlaně na jeho hruď a užívala si tento moment. Byl stejně nezapomenutelný, jako svitící lampiony, které se ještě nějakou dobu zpět vrhaly na noční oblohu Prohloubění polibku pro ní bylo něco užasného a krásného. Opravdu jí nenapadlo, že by k tomu mohlo sojít a už vůbec né tento večer. Měl být klidný, to ano, ale kdyby si měla vybrat, rozhodně si vybere jít touto cestou, než jen znuděně sedět a pak jít za svým otravným bratrem. Na bratra teď fakt myslet nechtě, chtěla vědět co bude dál, jak to nakonec celé dopadne, ale taky se tím nechtěla zabývat. Chtěla si to teď užít, dokud měla tu možnost. Když se odtáhl, se spokojeným, velkým a trochu zadýchaným úsměvem se na něj dívala. Když jí ještě pohladil palcem po tváři, na malý moment zavřela oči a rukama přejela od jeho hrudi až k ramenům a od ramen po celé delce jeho ruky až k zápěstí, které objala svými prsty. Oči opět otevřela.* I kdybych se snažila toho litovat, tak bych neměla šanci. Ani na vteřinu by mě nenapadlo toho litovat. *Usměje se.* Bude mi ctí, když se půjdeme projít. *Odvážila se ho chytit za ruku a proplést si s ním prsty. Modlila se, aby ruku neodtáhl. Pokud tak udělal, tak se s úsměvem omluví. Pokud ale ruku nechal, tak se zaculila.* Maš přesný místo, Casi? Nebo se půjde někam, kam nás nohy zavedou? *Pokud má CAS nějaké určité místo, nechá se ním vést, pokud ne, tak se rozejde někam, kam jí novy zavedou.* Chci jen aby jsi veděl, že si toho opravdu vážím. Toho všeho. *Na chvilku se na něj podívá a pak se dívá zpět na cestu.*
*REMIHO steny a vrčení ji vzrušují čím dál tím více, nutí ji zrychlit, více si to celé užívat. Zatímco se její steny mísí s těmi jeho a tvoří jejich vlastní, jedinečnou hudbu. Jeho ruce na svém pozadí si užívá, stejně tak jeho slova a provokativní pohled. Po jeho pobídce přimhouří oči, ve kterých jí dravě zablýskne.* Moc mluvíš. *Tón už nemá tak zpěvavý a hravý, vlastní vzrušení mu propůjčuje až hrdelní vrčení… které jen zesílí, když, ucítí jeho zuby na svém krku. Případné značce se nebrání, jak lépe si tohle celé pamatovat? Po chvíli se zase narovná. Rukama se zapře o jeho prsa a zatne do nich nehty. Pak sama začne boky dravě dosedat. Svým pohledem přitom neuhýbá z jeho očí, i když její prsty a nehty zavadí o jeho bradavky nebo krk. Jak prozkoumává jeho tělo, zkoumá co si může dovolit, co se mu líbí.* /Je nádherný…/ *Tahle dominantní role jí ale dlouho nevydrží. Jeho teplo a blízkost jí začnou chybět spolu s tím, když jí začne vlastní vzrušení stíhat překvapivě rychlými kroky. Znovu se k němu natiskne, čelem se opře o jeho a trhaně se nadechne.* Z… za chvíli… spolu… jo? *Téměř zakňučí a najde svou dlaní tu jeho, aby s ním mohla proplést prsty.*
*Nad její poznámkou se jen ušklíbl. Věděl, že moc mluví, ale tak to byla celá Remiho podstata. Prostě moc mluvil. A tak už to asi mělo být. Pro teď ale přeci jen už nic neodpověděl, místo toho se k ní ještě více natiskl, zatímco si jí u sebe držel. Spokojeně vrněl pod jejími dotyk, tím, jak si to sama užívala. Musel říct, že si to užíval i on. A MAEVE posílal jasnou zpětnou vazbu svými vlastními steny. Jakmile se ale k němu sklonil a opřela své čelo o to jeho, pak se ale zaculil.* V tom případě. *Pronesl, načež to byl opět on, kdo ji pod sebe přetočil. Zkrátka a jednoduše, na sebe v tomhle asi narazily dvě dominantní osobnosti, jak si tak všímal. Pro teď to chtěl být ale přeci jen on, kdo koho dovede k vrcholu. Jednou rukou se opět opřel vedle ní, zatímco tou druhou nechal propletené jejich prsty. Dlaň jí pevně sevřel, zatímco jeho tempo nabralo na intenzitě a rychlosti, chtivosti a touze.* Tedy spolu.* Zašeptal jen, než se jal věnovat se svým vlastním přírazům a MAEVINĚ přítomnosti, jež jej nutila tempo udržovat a tisknout své tělo na to její. I on cítí, jak se vněm hromadí veškerý chtíč a vzrušení ze situace, chce ale vyplnit její přání.*
*Když vidí, jak TANOIU svou otázkou odrovnal, dojde mu, že to vlastně mohlo vyznít dosti vyzývavě a přemýšlí, jak dopad svoji netaktnosti trochu zmírnit. Naštěstí pro to není moc potřeba, protože TANOIA mu nakonec neodpoví a ještě to celé uzavře smíchem.* /Ještěže tak. Co bych proboha dělal, kdyby mi tu začal popisovat, jaký trest by si zasloužil?/ *Uvědomí si, že Fér se za ně oba vyhnul kulce a také se uvolněně uchechtne a raději tuto část konverzace už nekrmí. Ono je to ale ve finále z bláta do louže, protože když se vyhnou sexuálnímu podtextu, narazí na emociální. Jason si TANOIU zkoumavě prohlíží, když mu povídá o tom, jak si myslí, že si ho z dnešního večera Jason odnese. Není však schopen rozklíčovat, jestli se tahle představa TANOIOVI líbí či ne. Přinejmenším mu to viditelně není lhostejné. Už už chce TANOIU z nějakého důvodu ujistit, že se určitě nevidí naposledy, ale pak se zarazí.* /Není to ode mě podlé?/ *Chce mu připomenout, že se domlouvali na večírku i zakázce na korunu, ale najednou mu připadá, že když to znovu vytáhne, dá TANOIOVI trochu jinou naději, než na spolupráci s králem. Natáhne k němu ruku a odhrne mu pramínek vlasů z čela. Je to sice intimní gesto, ale Jason to míní spíše jaksi konejšivě.* Mystický fér a král s květinovou korunou zní jako píseň, kterou bych si poslechl. *Pousměje se a stáhne ruku k sobě, aby to nepůsobilo až moc familiárně.* Takže dneska to pro vás bylo v podstatě vaše přirozené prostředí, co se tance a bláznění týče. /A pro mě v tom případě cenný trénink./ Poznamenávám si, žádné klanění. To by nemělo být těžké vzhledem k tomu, že se jen tak neklaním. *Zasměje se a všimne si, že se začne tvořit kruh z víl, a tak se k němu připojí a začne s nimi hopsat do rytmu zrychlující hudby. Vypadá to vskutku jako reklamní leták na vílí rej.*
*Istý čas mu KRÁĽ neodpovedá a príde mu, akoby ho skúmal a Tanoia nevie, ako sa pod tým pohľadom cítiť. No, asi je aj lepšie, aby o takých veciach spolu nehovorili. Keby ho JASON spoznal bližšie a odrazu by nebol iba bláznivým, veselým férom na slávnosti, ale dílerom drog, nejakou problematickou bytosťou, ktorá miluje civilov a bola na strane toho, aby sa vojna medzi vílami a lovcami skončila. JASONOV dotyk na jeho vlasoch ho vyvedie z tejto myšlienky a on akoby mimovoľne trochu prepadne do toho gesta, ktoré nemá nič znamenať, ale pripadá mu tak blízke a vzdialené zároveň. Tak ľahký dotyk od inej bytosti, bez sexuálneho kontextu, úplne iba niečo čisté - teda, v jeho očiach.* /Sakra, neprepadávaj tomu, do duba zeleného. Je to tak, budeš mystický fér a on kráľ s kvetinovou korunou./ *Zopakuje si JASONOVE slová v mysli a nie je si istý, akým spôsobom sa táto chvíľa vpísala v jeho tvári, pretože mu na chvíľu slabo upadol úsmev, ktorý sa v sekunde prezretia znova objaví, jasnejší než predtým. Nakloní hlavu na stranu.* O to sa taktiež rád postarám. Tretí dôvod kontaktovať vás. *Pousmeje sa nad svojou trúfalosťou, ale akosi už nie je tak sebavedomý, pretože nejak vo vnútri cíti, že JASON o neho nemá záujem - nech už je to z dôvodu toho, že naozaj niekoho má, len to neprezradí ledakomu, alebo Tan nie je pre neho. Pohodí rukou a zaškerí sa.* No, je to jedno z mojich prirodzených prostredí. Aj keď väčšinou nie na dvore. *Priznanie o tom, že sa KRÁĽ len tak hocikomu neklania ho hladí na duši a zlepší mu to náladu, mrkne na neho a šibalsky si zakusne do pery.* Tak to som potom nič nepovedal. *Prenesie vtipkujúco, pozrie do strany a to už ich oboch za ruky berú do tanca ďalšie víly. Mladé dievčatá, veľmi pekné, hádžu po JASONOVI pohľady a tak trochu v nich vidí seba.* /Ako nevyspelý adolescent./ *Pomyslí si o sebe a potom zľahka uvoľní svoje ramená, nechá sa unášať na pohyboch svojich nôh, na chvíľu znova zakloní hlavu a sleduje nebo, na ňom farebné svetlušky, plytko dýcha a radšej už nechce premýšľať. Nevie, kedy tento večer skončí, ale keď skončí, bude si musieť dať poriadku dávku LSD, ak to bude v jeho rozpoložení dobrý nápad a zlé vedľajšie účinky sa mu nechce mať dvakrát do dňa, keď sú u neho tak raritné. Skloní hlavu, sleduje JASONA a víly, ako tancujú a nemôže robiť nič iné, iba sa usmievať a začať si pospevovať. To je tiež jeho. Dnes ešte nespieval, okrem nejakej vety z civilskej pesničky.*
Tak mu poděkujeme oba dva, co na to říkáš? *Pousmál se a dal jí další neposedný pramen za ucho, načež se sladce usmál, tak jak to uměl jen on.* A jsi rudá až za ušima, ale popravdě je to na tobě krásné, jsi tak roztomilá, takže se klidně červenej dál, já budu jen rád. *Mrknul a užíval si její skvělou společnost. Její blízkost, krásu, sladkou vůni, úsměv, který by rozzářilo každé smutné srdce a ty oči, ty nádherné oči, jež ho propalovaly skrz na skrz. Jak by za tuhle chvíli rád, ž je tady. Zapomněl snad na všechno. Na minulost, na problémy, snad i na celé okolí. Prostě si jen užíval chvíli s krásnou dívkou, tomu už bylo přece jen dávno, kdy se tak příjemně v něčí společnosti cítil. Myslíc tedy tu ženskou společnost samozřejmě. Po polibku si jí držel u sebe a když se ho dotýkala, užíval si každičký její dotek. jen co ho chytla za ruku, nejprve se podíval na jejích spojené prsty a pak na ni, přičemž stisk lehce upevnil. *Myslím, že to necháme náhodě a někde snad dojdeme. *Pousmál se a oba se vydali z tanečního parketu dál, až nakonec zmizeli z dohledu všeho veselí a konečně měli klid jen na sebe.* I já si toho velmi vážím. Dnešní večer je jeden z mých nejoblíbenějších za dlouhou dobu a za to děkuji tobě milá ATHENO. *Pronesl upřímně a dál se s dívkou procházeli. Už se nadechoval, že snad něco ještě řekne, ale to k jeho uším doléhaly zvláštní zvuky.* /Tady si to snad někdo rozdává. Bože ať to není to pako REMI./ *Prolétl mu hlásek hlavou, chtěl ATHENU zastavit, ale ona pokračovala dál. Cestou se mu totiž vyvlekla ze sevření s tím, aby si jí chytil. Rozeběhl se za ní, ale zastavil se ve chvíli kdy i dívka.* Ehm jdeme, tady nebudeme rušit. *Zašeptal, když se před nimi objevila velmi zajímavá podívaná, rychle popadl ATHENU za ruku a dal se na odchod.* /Mě z toho kluka jednou odvezou./ *Další hlásek v jeho hlase se ozval, zatímco se rudý Castor snažil co nejrychleji zmizet. Přece jen v jednom z těch dvou poznal svého přítele.*
*Má pocit, že TANOIOVI dluží vysvětlení, ale ví, že je to mladá lesní víla, která má mysl chráněnou asi podobně jako je chráněný dům, kde dělá hlídacího psa čivava. Musí se tedy zachovat přeneseně sobecky a o svém stavu mu nic neříct.* /Možná se k němu donesou zvěsti, že se tahám se snědým Férem ze Slunečního dvora. Bohužel to ale nemůže vyjít z mých úst, protože já vím, že je to jen iluze kryjící Jacka. Nemůžu být takhle naměkko z muže, kterého znám jeden večer! Stačilo by zahrát královskou kartu a říct mu, že mu do toho nic není a nebo prostě odejít. Ale působí na mě tak citlivě.../ *Raději to celé nechá na náhodě, že se k TANOIOVI donesou zvěsti a nebo si to domyslí. Ale ač má z nějakého divného důvodu pocit, že by si Fér zasloužil slyšet, že Jasonovo srdce už dávno není jeho, udrží se. Pořád mu ze všeho nejvíc záleží na Jackově bezpečí. Neunikne mu změna v TANOIOVĚ tváři a uzná, že to znamená, že se smiřuje s tím, že tohle nikam nepovede. Mlčí tedy a nechá ho, aby si to urovnal v hlavě.* Vy jste mi ale umělec! Nejen tanec, ale i psaní písní? *Kdoví, jestli je na to třeba odpovídat, ale Jason to říká tónem, jakoby TANOIU za jeho uměleckou všestrannost chválil.* /Třetí důvod.../ *Napadne ho, že dvůr není TANOIOVO obvyklé působiště a usměje se. Když vezme zpět svůj zákaz klanění, vyvolá to v králi smích. No a pak už jsou v kolečku a Jason by nejraději zavřel oči a užíval si čistou esenci tance. Ovšem to by si s největší pravděpodobností v tomto tempu zvrtnul oba kotníky, a tak je nechá otevřené. Na tváři má klidný, vyrovnaný úsměv.*
Dobře, to beru. *Už teď se lehce bála, že půjde i s CASEM za jeho kamarádem a oba mu budou děkovat. Chtěla mu poděkovat o tom žádna, ale trochu se bála, nebo spíše styděla, že takhle bude děkovat jeho kamarádovi, ale rozhodně to udělat chtěla, i kdyby se měl zbořit svět. Jak jí dál další pramen za ucho, dívá se na něj opět celá rozzářená.* Jestli budeš říkat takovéto krásně věci, tak budu červená až do konce života. Jinak jsi roztomilej, když se takhle usmíváš. *Už se tak nebála mu něco takového říct, protože věděla, že kdyby to nebylo nějak oboustranné, tak rozhodně jí CAS nebude dávat takovéto komplimenty. Tím, že se tolik nesocializovala, tak neměla takovou možnost potakt nějaký může, se kterými by mohla provádět podobné věci. Hlavně měla svého bratra, který ji tohle téměř zakazoval, prý tomu říká ochrana, před různým zklamáním a níčením. Jí to tak nepřišlo, že by tomu tak mohlo být. Zná pár mužů, ať už je poznala od někuď, nebo to jsou kamarádi jejího bratra, stále nějaké zná. Ovšem skoro žádný se nemohl přiblížit k ani na metr. CAS jí jasně dokazoval, že né každý takový musí být. Byl jemný, něžný, bál se, aby něco nepokazil. Rozhodně ho vnímala jinak, než ostatní, ale v tom nejlepším smyslu slova. Nenapadlo ji, že se bude utápět v modrozelených očí, nebo že bude ochutnávat rty toho stejného člověka, nebo že se ho bude moci dotýkat. Všechno co se za ten večer stalo, se jí líbilo, sám CAS se jí líbil a tím si už byla jistá od té doby co ho viděla, jen tomu nedávala takovou šanci. Byl to pro ní užasný pocit a rozhodně má v plánu to bratrovi celé vyvrátit, protože může popřít, že tak roztomilý, krasný, jemný a elegantní můž skutečně existuje. Pomalu si ani nevzpomněla, že se svými rodiči nemluví, nebo že bude muset vysvětlovat bratrovi, že příjde později domů, než by měla. Když ucítila, že CAS sevření jejich propletených prstů lehce stiskl, tak se jí na tváři objevil úsměv a pohlédla na něj.* Dobře. Bude dobrodrůžo. *Usmála se a vydala se i s CASEM na procházku, která měla sloužit nejspíše především k tomu, aby měli více klidu na sebe. Přišlo ji to hrozně hezké. Po jeho slovech se uculila a opět lehce zčervenala.* Bylo mi ctí a jsem opravdu ráda, že to takto vnímáš, CASI. Doufám, že toto nebude poslední strávený večer s tebou. *Jak si všimla, že chtěl něco říct, ale nakonec nic z něj nevyšlo, lehce se lekla, že řekla něco španě, ale v tom uslyšela nějaké zvuky a došlo ji, proč CASTOR nic neřekl. Zajímalo co to je, proto dále pokračovala v cestě a spojené ruce, tak přerušila. Zvědavostí byla celá pohlcená a proto se běžela podívat o co jde. Zastavila se, když uviděla to co uviděla. Nevěděla co v té situaci dělat a kdyby za ní nedoběhl CAS, tak tam nejspíše stojí jak přikovaná. Jak ji chytl a začali odcházet ihned CASE následovala. chvilku však mlčela, ale pak se odvážila promluvit.* Nebyl to náhodou tvůj kámoš? *Trochu se uchechtne, protože byla právě součástí něčeho, čeho úplně nechtěla.* Myslím, že to poděkování bude muset počkat, protože bych řekla, že tvůj kamarád má nějakou práci. *Trochu si CASE dobere za jeho kamaráda, aby se trochu uvolnil a aby mu dala alespoň trochu na jevo, že se nic tak hrozného nestalo.. nebo, se to tak alespoň snažila brát. S úsměvem se podívala na CASE, který byl červený až za ušima, takže se v tom Athena viděla.* Už chápu co jsi myslel tím, že jsem tak roztomilá, když se červenám. Ty jsi teď hrozně roztomilej. *Prohlíží si ho, jak je červený a u toho se usmívá.*
Umenie ma robí tým, kým som. Pomáha mi preniesť sa cez veci, ktoré neovplyvním. *Odpovie príjemne a keďže je téma umenia pre neho tak veľmi dôležitá, vôbec to nehovorí s náznakom humoru, akoby prepol z detinského na dospelácke rozprávanie, kedy sa posadia ku stolu a preberú spolu akademické veci. No táto zmena príliš dlho netrvá a ani si neuvedomil, že sám od seba trochu prezradil, že je sklamaný, hlavne zo seba, ako sa do JASONA zahľadel. Mykne plecami v tanci. Tancujúci dav ich rozhovor rozdelí a to je asi aj dobre. Nezájdu k žiadnym filozofickým veciam.* /Teraz som mu o sebe niečo prezradil. Už ais nebudem až tak tajomný./ *Napadne mu skoro až smutne. Radšej nech ich k sebe nič neviaže, ani poznávanie. Keď si dospieva sám pre seba, na chvíľku sa zastaví, pretože sa potrebuje osviežiť. Keď nechá KRÁĽA, aby sa o neho starali ďalšie víly, tancujúce s ním, poskakujúce, chichotajúce sa, odplíži sa na stranu k stolom, sťažka vydýchne, aby nabral dych a trochu vychladol. Veľké množstvo víl je opité, trmácajú sa okolo a pravepodobne aj tie, s ktorými tancujú spolu s JASONOM sú nemotorné a ovalené ťažkým vplyvom alkoholu. Kým sa prederie k nápoju, ktorý by si rád nalial do hrdla, aby sa schladil z toho všetkého, aj vánok mu trochu nechá vychladnúť hlavu. Napije sa, vezme z poloprázdnych tanierov kus koláča, druhou rukou siahne po pohári s vínom a s rukami nadvihnutými, aby mu do nich nik neudrel, sa poberie za JASONOM. Tanec znova trochu spomalil, chvíľu mu trvá, kým zazrie kráľovskú korunu a s ňou aj KRÁĽA, kde ho ostatné víly nechali trochu vydýchnuť.* Tanec unaví, víno osvieži. Prosím. *Predá pohár, keď prehltne kúsok koláča, aby nehovoril s plnými ústami.*
*Líbí se jí, že se nedrží zpátky, i svými projevy. Je hlasitý, dává najevo, co se mu líbí a co ne. Je to příjemné, vědět že se REMIMU líbí a že mu dělá dobře. Poddá se mu a nechá se převalit na záda, teď spíše omráčená blížícím se vrcholem. To, když stiskne její ruku, jako by ji vzrušilo ještě více. Stiskne ho o to pevněji a stehnem ho pohladí po boku. Volnou rukou ho hladí po tváři a ve vlasech. Její steny se stupňují a stupňují, tělo se jí začne třást. Zadívá se REMIMU do očí, aby si do paměti vtiskla jeho pohled v tenhle moment. Než utiší svůj slastný výkřik v jeho rtech, když se její svět rozpadne na tisíce kousků.*
*Překvapeně se na TANOIU podívá, když zničehonic promluví tak vážně a téměř cítí, jak z dnešního večera padá závoj tajemství. Na druhou stranu ho TANOIA zajímá a čím víc se mu před očima vykresluje jeho charakter, tím spíš mu přeje, aby dnešní večer neplýtval na zadaném králi a seznámil se jinde.* /Ale na to už je asi docela pozdě./ *Zamyslí se nad tím, jak se chová on, když něco nemůže ovlivnit a jediné, na co si vzpomene je Hauresovo posednutí a to, jak se uchýlil k drogám. Hudba je za něj rozhodně zdravější, ale nechce na to teď myslet. Akorát by se mu mysl zatemnila scénáři, kde se jeho milému něco děje.* Je dobré něco takového mít. *Pokýve a netrvá to dlouho, než je jejich konverzace přerušena. Což je nejspíše dobře. A tak se Jason zase trochu uvolní od vidiny toho, jak mladému Férovi láme srdíčko a nebo ho traumatizuje nějak jinak a nechává se unášet hudbou a vílami. Pořád je to ale docela energicky náročné, takže začíná cítit, jak ho opouští preciznost v krocích a ruce mu malátní.* /Zajímalo by mě, kolik dní uběhlo v lidském světě, když tu je tolik víl, co v něm bydlí./ *Napadne ho náhle a všimne si, že TANOIA z jeho okolí zmizel. Nedomýšlí si, kam odešel a jestli ho opustil a trochu se poplácá po svalech na rukou, aby je zase trochu nabudil. Když už si skoro myslí, že TAN je pryč a už se nevrátí, zjeví se u něj s číší vína. Dokonce už si ohlídá mluvení s plnou pusou, což na Jasonově tváři vykouzlí maličký úsměv.* Děkuji, nezapomeňte osvěžit i sebe! *Převezme si od něj víno a vypije jej do dna. Na to, že má míru poměrně vysokou už na sobě účinky vína také pociťuje, podobně jako víly okolo něj. Brzy bude na čase to tu rozpustit. Zjevně to cítí i muzikanti a naladí pomalejší píseň, aby mohly víly zase chytit dech. Jason se rozhlédne kolem sebe a uvidí pár poddaných, kteří se těžkým krokem sunou k nejbližším židlím.* /A já měl pocit, že už jsem na to starý. Tak ne, tak je to zjevně obecně náročné./ *Povzbudí se a pak se starostlivě podívá na TANOIU.* Nechcete se také na chvílí posadit?
*Ještě chvilku takhle udržoval tempo, než to byl i Remi, který se spustil do propasti odzbrojující extáze. Veškeré pocity se na ten moment o to více prohloubily, načež mu ze rtů uniklo vzrušené zasténání MAEVINÉHO jména. Ještě chvilku se nad ní opíral, nechtíc přerušit jejich pouto, jež spolu měli. Nakonec se ale přeci jen sklonil, aby jí zadýchaně políbil, načež se položil, ale tak, aby jí nezalehl celou vahou a hlavu si opřel čelem o její hrudník.* Kež by ta noc neskončila. *Zašeptal do její kůže, než zvedl hlavu a na MAEVE se zadíval. Natáhl se, políbil ji na čelo, než se odtáhl. Pořád ji ale držel za ruku, zatímco tou volnou se natáhl po karafě s vínem. Napil se a následně jej podal i MAEVE.* Potřebuje dáma uhasit žízeň? *Optal se se smíchem, a ještě před tím, než by jí víno opravdu podal si ukradl pár polibků.*
*Držel ji za ruku a zastavili se a ž o velký kus dál.* Ehm ano byl to můj kamarád, hádám, že dnešní večer se mu vyvedl na jedničku. *Uchechtl se.* Musím říct, že má zvláštní pojem o tom trávit čas na plese. *Nervózně se rozesmál a snažil se, aby nebyl tak rudý. Celá tahle situace mu připomněla onu akci v restauraci, kdy oba chtěl zjistit, co značí jeden lidský pojem a nebylo z toho nic jiného než velký trapas a oni dva rudí až na zadku.* Velmi se za něj omlouvám, opravdu jsem netušil, že e zde budou dít takové orgie, mno, takže, myslím, že půjdeme asi kousek dál od nich, abychom si alespoň ještě chvíli užili ten večer. *Snažil se to nějak zachránit.* Mimochodem, pokud budeš chtít, tak budu velmi rád, když tohle nebude polední večer, co jsme spolu. Můžeme se sejít někde v městě a zajít na kafe nebo na večeři, nebo se jen tak projít, to nechám na tobě, co bys ráda. *Pousmál se a ohladil ATHENU po tváři, než se sklonil a vtiskl jí polibek na čelo, poté jí chytil pevněji za ruku a oba se dál procházelo doufajíc, že už na nikoho nenarazí.*
*Poobzerá sa, pomalá hudba trochu upokojí rozjarenú atmosféru večera a zatiaľ čo KRÁĽ dopije svoj pohár, ktorý mu priniesol, on iba jemne pohodí dlaňou.* Nemusíte sa obávať, pri stole som sa posilnil. *Ubezpečí ho, skoro akoby bol jeho syn, ktorý v bláznení nevie odkontrolovať, či dodržiava pitný režim. Víly vyzerajú byť unavené. Už je to predsa len dlho, čo sa slávnosť začala a dlho odvtedy, čo niečo hlúpe vyviedol od bad tripu, okrem toho, že stihol zavtipkovať s kráľom, zatancovať mu osobný tanec, dohodnúť sa s ním na troch veciach, pri ktorých sa podľa neho ani jedna neuskutoční a tak iba poskočí.* Ja? Sadnúť si? *Usmeje sa na JASONA, vezme od neho prázdnu čašu od vína a druhou rukou ho znova zachytí. Stiahne ku stolom a prázdnej, celkom pohodlne vyzerajúcej stoličke opodiaľ, celkom blízko k hrajúcej kapele.* Oddýchnite si. *Mrkne na KRÁĽA, otrie si dlaňou z hrude pot, ktorý sa mu tam z tepla vytvoril a vzdychne. Tiež sa usadí, aby mohol počkať, než sa víly posilnia a chvíľu si oddýchnu. Rád by zašiel za kapelou, požičial si nástroje a zaspieval nejakú zo svojich piesní, živú a hravú, no aj z neho opadáva energia, keď vidí, ako sa niektorí obyvatelia Faerie plahočia okolo, pospávajú pod stolmi alebo sa medzi sebou potichu rozprávajú. Nakoniec sa zosunie do stoličky aj on, oprie sa rukou o stôl a nechce viac rozoberať JASONOV osobný život. Nech to ostane tak, ako to je. Možno by s ním rád prebral tú korunu.* To, s tou… korunou. *Začne a ukáže na ozdobu na JASONOVEJ hlave. V opadávaní energie z jeho tela a mysle sa preukazuje jeho skrytá hanblivosť? Možno ho do toho trochu zatlačil neúspech s KRÁĽOM? Oprie sa do operadla a nechá tak svoje telo odhalené pred očami ostatných víl.* Myslel som to vážne. Kvety sa vám hodia. Mimo to, ako každej víle. *Povie ešte dostatočne sebavedomo, no ťahá ho to k tomu, aby si vložil do úst jednu malú hubičku, rozžviakal ju a hneď sa cítil živší. Neurobí to. Pozerá na KRÁĽA, jeho pohľad je trochu trúfalý.* Ďakujem za skvelý večer, mimochodom. *Povie nakoniec a sladko sa usmeje, čím odhalí biele zuby, jamky na lícach a jeho oči odrážajú jasnosť jeho slov.* Dúfal som, že budeme tancovať ešte o niečo dlhšie. *Povie úprimne, aj keď si ten komentár mohol nechať pre seba. No nebude skúšať JASONOVU trpezlivosť a ani schopnosť pohybu opitých víl, ktoré zrejme poprvé tento večer prišli na to, že sa opili. Stoličku si prisunie bližšie ku KRÁĽOVI a usmeje sa.* Môžeme si zahrať hru. *Potom zrazu znova vstane, akoby nedokázal posedieť, z toho, ako trápne sa cíti a ako už mrmle dve na tri, len aby bol JASONOVI dobrou spoločnosťou, o ktorú možno ani nestojí.* Alebo nie.
*Z lehkých mdlob Maeve vyruší až dotek REMIHO rtů. Automaticky polibek opětuje a zaboří hlavu do jeho vlasů, když si vedle ní lehne.* Hmm… *Zamručí souhlasně. Ví, že tohle musí někdy skončit. Ale zatím dojíždí ty příjemné vlny, užívá si jeho přítomnost.* No… teď už si tě v New Yorku fakt musím najít. *Pobaveně se zasměje.* /Konečně, proč by to touhle nocí mělo skončit?/ Tedy, pokud budeš chtít. *Dloubne do něj loktem, když se REMI odtáhne pro víno.* Ano prosím. *Přitaká a pár polibků mu hravě opětuje. Pomalu se pak posadí a přihne si z karafy s vínem.* Takže, drahý Remi… jak se ti zamlouvá tvůj první ples? *Vesele se na něj usměje.*
Myslím, že tě bude ještě čekat jeho vyprávění. *Zasmála se a zastavila se stejně jako CAS. Věnovala mu další pohled s úsměvem.* Jo to má. Musím říct, že vy dva v tomhle bude úplně jiní, nebo mi to tak alespoň přijde? *Nechtěla to rozebírat do nějakých extra rozdílu, jen jí to tak připadalo, že v tomhle budou oba dost odlišní.* Nemáš se za co omlouvat, prostě se stalo a *na chvilku se odmlčí s úsměvem.* A prostě to tak je. Není to tvoje vina. A rozhodně souhlasím, že by jsme měli jít od nich trochu dál. *Znovu se zasměje. Nestála už o žádnou další podívanou, nebo aby zaselchla další zvůky. Po nabídce o znovu společný strávený večer se mu podívala do očí a usmála se.* Ráda tvojí nabídku přijímám a je mi jedno kam se půjde, hlavně, když to bude s tebou. *Když jí znovu pohladil po tváři a poté ji vtiskl polibek na čelo, tak na malý moment zavřela oči, aby si to lépe zapamatovala. Hned poté otevřela oči a rozzářená se dívála na něj s lehkým odstínem červené na jejích tvářích. Chytla ho též za ruku jak udělal CAS první a rozešli se dál po cestě. po chvilce chůze ji napadlo, že by se mohla zeptat na krále JASONA, protože si vzpomněla o čem se bavili a jelikož do toho nechtěla předtím skákat, tak jí napadlo využít situace.* No, jestli nemáš žádný nápad o čem si povídat, tak co kdyby jsi mi řekl, jaký to tu bylo, když byl ještě král JASON princem a né králem? *Po dopovězení dotazu mu vtiskla malý polibek na tvář a stále držící se ho za ruku, mu palcem sem tam přejela po jeho ruce na pohlazení.*
*Fér si k sobě MAEVE tiskla spokojeně se usmíval. Objal si ji nakonec kolem ramena a natiskl k sobě, zatímco ji hladil po rameni.* Tak to si najdi, rád se s tebou uvidím. Napsal bych ti číslo, ale, no nějak jsem na to nemyslel a nevzal jsem si ani papír, ani tužku, ani mobil, teda myslím, temn alkohol. Ale ne, nemám, takže leda si pak vyhledat stránky toho obchodu, je tam i moje číslo. *Usmál se na ni nevinně. Víno pak položil vedle nich a opět si ji k sobě přitáhl.* Hm, jak se mi zamlouvá? Velice se mi zamlouvá, abych řekl pravdu, trošku jsme se bál, ale nakonec jsem zjistil, že není čeho. Takže, byl bych rád, kdybychom na dalším byli spolu, co ty na to, MAEVE? Smím tě pozvat, až se bude zase nějaký konat? *Uculil se od ucha k uchu.*
Odlišní to teda jsme a myslím, že i to vyprávění mě nemine, jak REMIHO znám. *Zasmál se a pomalu se procházeli dál, když se jej pak zeptala na JASONA, jen se na chvíli zamyslel. * Abych řekl pravdu, nějak moc si nevzpomínám. Ona sem jezdila převážně má matka a sem na návštěvu Zimního dvora mě vzala je dvakrát. Vždy jen na krátkou dobu a musel jsem tiše sedět a nikde nechodit, abych prý něco neprovedl. *Zašeptal, pak pokračoval dál.* Víš, jsem tak trochu snílek a tohle mě občas dostává do dost prekérních situací a matka to nesnášela. Tak jsem tedy čekal a potkal prince JASONA, dali jsme se trochu do řeči, už tehdy byl moc fajn, věřím, že i jako králi mu to zůstalo. Mám pocit, že za jeho vlády království rozkvetlo, i když možná se pletu, nebyl jsem tu sto let ani tady ani doma. *Pronesl a tím to chtěl nějak ukončit, ono se mu o minulosti těžko hovořilo.* Chceš jít ještě dál, nebo se pomalu vrátíme a dáme si ještě něco k pití? *Zeptal se, ne že by mu s ní nebylo dobře, to ne, ale chtěl jen vědět, zda něco nepotřebuje, chtěl jí dopřát cokoliv, by si přála.*
*Přijde mu komické, jak TANOIU dotlačil k tomu, aby mu hlásil svůj pitný režim a pobavení se mu jasně vepíše do tváře. Kolem koutků úst se mu při úsměvu vytvoří rýhy, možná by nakonec mohli být alespoň přáteli...Nijak ho netlačí k tomu se posadit, ale nechá se bez protestů odtáhnout k jednomu ze stolů. Tam se co nejelegantněji to ve svém stavu dokáže posadí a okamžitě toho zalituje.* /No kruci, já se úplně rozpadám./ *Cítí, jak se mu tělo vpíjí do židle, jakoby se z ní nikdy neměl zvednout a je mu jasné, že to brzy bude muset udělat, jinak na židli zestárne. Aby se trochu udržel při smyslech, začne se rozhlížet kolem a všimne si, že pár víl se určitě vytratilo a na parketu jich podstatně ubylo. Přesto tam pár zoufalců zůstává a teskně se o sebe opírají a houpou se do rytmu pomalejší hudby.* /To vypadá jako úspěšná akce./ *Pomyslí si pobaveně a pak se podívá na rozvaleného TANOIU. Po jeho poznámce si hrábne do vlasů a nahmatá měkké kvítky.* Je to asi trochu stereotypní vílí doplněk, ale hezký. *Polaská dlouhými prsty pár květů, jakoby jeho dotek mohly cítit. Z mazlení s květinovou korunou jej vytrhnou až TANOIOVA další slova.* /Takže to přeci jen považuje za skvělý večer, huf!/ Nápodobně. Určitě by to byl o něco mdlejší večer, kdybychom se v davu nesešli. Sice bylo fajn si popovídat s pár svými vílami, ale přišlo mi jakoby se mnou mluvili z povinnosti. /Pozor, jde sem král, dávej si pozor!/ U vás jsem tento pocit neměl, ale to může být spojené s tím, že mě nepovažujete za svého krále. *Ušklíbne se při vzpomínce na slova jediné další Tylwyth Teg, kterou zná. Pro ně je hlavní příroda a ne nějaký chlapík, který tvrdí, že mu jejich příroda patří. Ani si neuvědomí, že se možná na jejich tajemný večer moc rozpovídal. Na chvíli se zamyslí nad tím, jestli budou ještě tančit, a proto mu hned neodpoví. TANOIA však v průběhu čekání navrhne hru a to vzbudí Jasonův zájem.* Jakou hru máte na mysli? *Nakloní hlavu na stranu, a když TANOIA vstane, využije toho a také se zvedne, aby se moc nerozseděl.*
Alespoň se nebudeš nudit, teda sice nevím kdo by dobrovolně toto chtěl poslouchat, ale třeba vynechá vešké detaily a budeš to mít rychle za sebou. *Zasmála si při představě, že tam chudák CASTOR sedí někde u REMIHO doma připotaný a REMI do něho hustí veškeré detaily. Pro jistotu myšlenku nechala a nezabývala se ji. Pak poslouchala jak ji vypraví ohledně králoství a krále JASONA. Nechtěla mu nějak zbytečně připomínat minulost a proto se teď cítila provinile, že se vůbec zeptala.* Promiň mi to, nechtěla jsem, aby jsi na to musel zase vzpomínat. Věřím, že král JASON je dobrý král. Na jednu stranu je hezký, že si tě pamatuje. Nebudeme o tom mluvit, nechtěla jsem ti tonpřipomínat, omlouvám se ještě jednou. *Myslela to upřímně. Sama věděla jaké to je, nebo může být, když někdo vzpomíná na to co bylo dříve.* Spíše se přizpusobuji ostatním, takže když se mám v něčem rozhodnout, tak to bývá težší. *Pokrčí rameny s lehkým úsměvem.* Co se týče pití a jídla, tak mi nechybí ani jedno ani druhé. Ovšem pokud se chceš ty vrátit, ať už to je za jakýmkoliv účelem, tak se ti velice ráda přizpůsobím. *Uculí se. Chtěla trochu zpříjemnit atmosféru, kvůli tomu, že se zeptala na něco co si mohla odpustit a taky ji to i trochu mrzelo, ale s tím už úplně nemohla nic dělat. Maximálně ho přivést na jiné myšlenky, nějakým způsobem. Ještě, než odpověděl zda se chce vrátit on, nebo ne, tak se Athena vykroutila ze sevření jeho ruky a zastavila se. Ani se na CASE nepodívala a začala trhat kousky trávy, která tam byla. Poté co tam byl keř s kvítky s bílou barvou a lehkým nádechem růžove, tak utrhla pár větviček a spojila ji s kousky trávy co měla v ruce. Ohlédla se, jestli kolem nich není nějaká malá květinka a když jich pár smatřila, ihned se k nim vydala. Byli jen pár kroků od nich. Když k nim došla začala je trhat a poté je spojila s trávou a větvičkami co měla v ruce. Zvedla se a pohlédla na CASE. Do té doby neřekla ani sebemenší slovo. Pohlédla mu do očí a usmála se.* Takže co si bude přát milostivý, Cas? *Natáhne k němu ruce ve kterých drží kousky trávy, větviček z keře a pár barevných kytiček a lehce se před ním ukloní. Zůstane předkloněná a zvedne jen hlavu, aby měla přístup mu pohledět do očí. Široce se usmála. Mělo to být na zlepšní atmosféry, aby se trochu zasmáli. Ani se nehne a vyčká na jeho reakci.*
*Uškrnie sa.* No, možno stereotypný… *Pri tom slove sa slabo zamračí, akoby mu to nesedelo v spojení s prírodou, ktorá je jeho domovom a láskou. Prehltne a usmeje sa, aby si KRÁĽ nepomyslel, že by to bral ako urážku.*...ale víly predsa také sú. *Odtrhne od JASONA pohľad a natiahne ruku, s ktorou akoby naznačil priestor okolo seba.* Tie konáre, spadajúce pozdĺž kmeňov stromov. Svetlušky, ktoré vyžarujú prirodzený jas. Aj ten sneh. Elementy. Divoké tance vo vetre, hudba ako morská pena. To k nám patrí. *Prenesie, skoro akoby bol sám u seba doma v lese alebo v Bronxe a hovoril svoje myšlienky nahlas, nevnímajúc, že mu KRÁĽ načúva.* Môžem vymyslieť korunu z drôtu alebo strún z gitary. Je to na vás. *Uškrnie sa trochu podpichovačne, keď sa vytrhne zo zasnenia, pretože koruna všeobecne je veľmi stereotypný predmet, vyžarujúci moc. JASONOVI sa na hlavu omnoho viac hodia kvety alebo upletená čelenka z konárov vŕby či z dreva so živicovými kameňmi. Ale to je jeho názor. Jemne sa usmeje, je rád, že JASON večer s ním ocenil a rozhodne sa tiež byť trochu pravdovravný ohľadom svojho pocitu z tejto slávnosti.* Taký je účeľ kráľa. Strach. *Potom sa mu spokojne uvoľnia ramená, kútikom úst sa stále usmieva a nie je si istý, či povedať viac. Predsa len. Nechce zo seba strhnúť to tajomstvo, i keď vyriecť svoj postoj KRÁĽOVI neodhalí nič viac, než len prítomný dojem.* Pre mňa ste prekvapením. Kráľ-nekráľ, dokážete sa uvoľniť a toto všetko, nie je to na to, aby sme robili rozdiely v postaveniach. *Odpovie, rád by povedal ešte viac, ale zdá sa, že viac netreba. JASONOVI nevyvráti, že ho tak úplne za kráľa nepovažuje, nie za svojho, no je kráľ a rešpektuje to v takom kontexte.* /Ani ja som nečakal, že sa ku mne budete správať tak dobre, nepriek tomu, že som len víla z lesa a na tie nie je dobrý názor medzi vílami./ *Šikovne, ako vstane, pokýve hlavou a chytí JASONA za ramená a pokúsi sa mu naznačiť, aby sa usadil.* Nevstávajte. *Prenesie, aby zakryl rozpaky, ktoré ho predtým dvihli zo stoličky. On vlastne tú hru pozná od svojho najlepšieho priateľa, skúšal ju iba raz. Prečo to navrhol? Natiahne sa po pohár s nealkoholickou tekutinou, napije sa a znova sa usadí, rukami sa opierajúc o kolená, čím ma pekne vyrovnaný chrbát.* No. Je to taká skôr… kreatívna hra. Máte záujem? *Opýta sa a bez toho, aby počkal na odpoveď, začne vysvetľovať. Musia vymyslieť čo najvtipnejší nápad, o čom si myslia, že sa rozprávajú víly, ktoré si vyberú, alebo o čom asi tak premýšľajú. Vždy je najlepšie vybrať takých, ktorí nejakým spôsobom vyčnievajú.* No, nemyslím, že by vás to mohlo baviť. *Povie nakoniec.*
*Když slyší slovo "stereotypní" od TANOI, najednou mu připadá ofenzivní. Ne tím, že by se urážel on, protože to TANOIA řekl, ale proto, že si uvědomí, jak to muselo znít jemu. A rozhodně to není nic příjemného. Obzvláště, když vezme v potaz to, že "stereotypní" víla s věncem květin, bosa a běhající po louce je sice pro něj jako krále na Zimním dvoře, kde ani louky nejsou nepředstavitelná, ale pro lesní vílu je to život.* Omlouvám se za to, jak jsem to řekl. *Zahanbeně se kousne do rtu, když poslouchá, jak Fér popisuje, co pro něj znamenají víly.* /Vnímal bych to taky tak, kdybych nevyrůstal tady?/ *Napadne ho, protože mu TANOIOVO vnímání přijde krásné a v jeho tváři je to znát. Jakoby se do toho popisu úplně zasnil.* Ne, je to na tobě. Ale zkus to trochu napasovat na buď místní a nebo je-li ti to příjemnější na Sluneční poměry. *Usměje se a ve vteřině se rozhodne mu nechat kreativní volnost, protože má korun více, a když to nebude vhodné na nošení ven, tak ji bude mít prostě jako dárek od zajímavé víly. Není tam žádné mínus.* Raději bych byl za respekt, ale stará tradice strachu se odbourává jen ztěží. /Plus si nejsem jistý, jestli je vůbec dobře ji odbourat. Víly, co se nebojí, kují pikle./ Překvapením budu rád. *Vřele se na TANOIU usměje a hned rychlým pohledem do stran zkontroluje, jestli to někdo neviděl. Pak se sotva zvedne a už je zatlačený zpátky do sedu. Poté trpělivě vyčkává, co z jeho společnosti vypadne. Pokýve hlavou a začne se rozhlížet kompletně ignorujíc poznámku o tom, že ho to nebude bavit.* /Jackpot!/ *Bradou ukáže na jednu vílu, která křičí na druhou, za kterou se schovává vysoký Fér.* /Oh, a teď být vtipný./ Podle hry myslím, že se bavili o tom, kdo s největší pravděpodobností skončí první ožralý a ten muž řekl, že to musel být ten, kdo té hádající se slečně dal před nějakou dobou pusu. *Pronese to jaksi vítězoslavně, že z něj konečně něco vypadlo, ale hned velmi vzápětí zvadne.* To byla mizérie.
*Maeve se spokojeně usměje a málem přede jako kočka, když ji REMI hladí po rameni.* To se neboj, najdu. Jsem víla, zas tak snadno mi někdo neuteče. *Hravě na něj mrkne a pohladí ho po nahé hrudi.* /Je zvláštní, jak moc si užívám i tohle… tenhle klid po sexu. Mluvení o ničem. Zvládla bych s ním takhle žvanit celé hodiny. Zatraceně víláku, na tebe si budu muset dát pozor./ Hmmm… budu si to muset rozmyslet… *Vyplázne na něj jazyk, než ho políbí na koutek rtů.* Ale že jsi to ty, tak můžeš. *Vesele se zasměje a ještě chvíli si užívá to, jak jeho nahé tělo hřeje. Dozvuky hudby, světlo hvězd nad hlavou...* /Lepší večer jsem si nemohla přát./ Dobře… vydržela bych takhle ještě dlouho, ale myslím, že je čas se alespoň obléct. Pro mě teda, klidně se na tebe budu ještě chvíli dívat. *Vesele na REMIHO mrkne, než se neochotně zvedne. Chvíli nespokojeně sleduje cáry kalhotek, než si alespoň obleče podprsenku a šaty. Že z jejích rozcuchaných vlasů a pomačkaných šatů je snadno vidět, co se asi dělo, už není její problém.*
Oh. Nič sa nestalo. *Ubezpečí KRÁĽA, sladko a trochu povzbudzujúco sa na neho usmeje, aby sa pri ňom JASON necítil akosi hlúpo.* Viem, že ste kráľ, ale… nechceli ste sa niekedy pozrieť do lesov a poodhaliť, čo to vlastne za čudákov tam žije? *Opýta sa, skoro akoby tým chcel naznačiť, že pokiaľ má o taký výlet JASON záujem, rád mu ukáže krásne miesta. Nie že by si o KRÁĽOVI myslel, že nikam nechodí, no možno by si tak dokázal aj on nájsť pevnejší vzťah k prírode ako takej. Veľmi rád mu ukáže, kde rastú zaujímavé paprade, kde vyvierajú potoky alebo ako sa lejú vodopády, dopadajúce na kamene. Nenechá sa však znova stiahnuť svojim snívaním. Cíti sa príjemne. S kráľom sa mu dobre rozpráva, aj keď už trochu opadol ten pocit tajomnosti a šialenosti, s ktorou sa stretli a fungovali trištvrtinu slávnosti. No chce mu naznačiť, že ak sa niekedy ešte uvidia, majú čo prebrať, majú čo robiť, už keď nie ako niečo viac, stále môžu byť niečo ako priatelia, aj keď Tanoiovo budovanie priatelstiev a pevných vzťahov je krehké ako ľad začiatkom zimy.* Za rešpekt by bol skoro každý rád. No kým majú strach… *Nedokončí, iba dvihne plecia. Tie slová hovoria sami o sebe. Vládnuť dobráctvom je jedna vec, no to sa často kráľ popáli. Vždy je strach účinnou zbraňou na to udržať obyvateľov na uzde, aj keď je to Tanoiovi akokoľvek proti srsti, hlavne keď hľadí na JASONA a nevidí v ňom kúsok náznaku niečoho, čoho by sa mal desiť. Určite sa vie prejaviť v problémoch, ale takto… Je krásny fér, ktorý sa baví, ktorý miluje a ktorý dokonca vtipkujem, čo ho prekvapilo najviac. Vydýchne, trochu sa pomrví a vie, že čas sa kráti. Možno by sa mal pomaly pobrať domov. Vyspať sa, dať si LSD, niečo napísať, popremýšľať, ísť sa prejsť, uložiť si tento večer do pamäti.* Tak ja vám niečo vyrobím. Niečo tajomné, ako ja. *Podotkne a neprezradí viac. Nechá to visieť vo vzduchu. Oplatí široký a sladký úsmev a aj keď sa KRÁĽ obáva, že by to niekto videl, skoro všetci sú tak mimo, že si to nebudú pamätať. Keď sa JASON po chvíli do jeho hry naozaj zapojí, nadvihne trochu obočie a stále sa usmieva. Vypočuje si jeho popis.* Trochu. *Prenesie úprimne a zasmeje sa. Ukáže na jednu vílu, ktorá sa opito krúti sediac na stoličke so zaklonenou hlavou a blíži sa k nej nejaký mladý fér.* Tamten. Podľa mňa tu prišli spolu. Ten ožratý sa vytratil, do polhodiny sa ožral a teraz, keď ho kamarát našiel, vraví si: “No do prdele.” A druhý na to: “To budeš mať akurát tak po prdeli.” *Jeho pohľad po vyslovení je však tak seriózny, že mu spadnú plecia.* Dnes som, bohužiaľ, nejedol vtipnú kašu. *Makne plecami a keď sa obaja strápnili, radšej to nechá tak. Veľmi im to nejde.*
*Spokojeně se zaculil.* No tak dobře, budu tě očekávat dnem i nocí, a budu se snažit být k zastihnutí. *Ucululi se na ní, a když jej políbila, tak se přeci jen pootočil a ukradl si, tenrokrát pořádný a na rty, polibek Remi. Pak poslouchal, co MAEVE povídá, než se uculil od ucha k uchu.* pak tedy budu postěn, rozmilá MAEVE. *Uculil se na ní a jemně jí pohladil po tváři, než se jí opět zahleděl do očí. jakmile ale pocítil, že se v nich opět ztrácí, tak pohledem uhl a tiše vydechl.* Takhle bych tu mohl být pořád, klid, nebe, ty. *Zavadil nakonec pohledem o oblékající se MAEVE, na kterou se jemně usmál.* Ale nápady máš dobré, asi na sebe taky něco hodím. *Uculil se, načež vstal a i on se navlékl dl svého oblečení. Košili ale nechal u krku více rozeplou a šněrování vesty ani nezapínal. Místo toho došel k MAEVE přitáhl si ji do náruče. Sklonil se k jejím rtům a věnoval jí polibek.* No, asi bych mohl vrátit ten ubrus na místo, co? I když, nebylo by na druhou stranu lepší ho spíš někde nechat? jen si představ, kdybych ho vrátil, a někdo se k tomu stolu posadil aniž by věděl, co se na tom ubruse odehrávalo. No myslím, že bych asi bouchl smíchy. *Přiznal svůj nápad. No co, občas byl jako dítě.*
Hmm… a byl bys raději, kdybych přišla ve dne, nebo v noci? *Nakloní laškovně hlavu ke straně a svůdně se usměje. Než se uchechtne a potřese hlavou. Jeho polibek jí příjemně překvapí a ona se znovu vpije do jeho rtů.* /Zatraceně… bylo by tak snadné se v něm ztratit, znova to z něj strhat… kuš. Máš svou cudnost, no ne?/ Já taky, Remi. Ale New York taky umí být nádherný. Zvláště, když jsi s tou správnou osobou. *Pousměje se. Do náruče se pak nechá vtáhnout s radostí a polibek mu opětuje, než ho krátce políbí na odhalenou hruď. Nad jeho nápadem se rozesměje.* Jo, možná ho můžeme někde spálit, kdo ví jestli na něm KRÁL nebude zítra snídat. *Vyprskne nad tou představou smíchy, stále ještě trochu zdrogovaná orgasmem. Ze země vezme podpatky a nazuje si je.*
*Castor na ni pohlédl a chytil obě její ruce to těch svých.* To je v pořádku, nemusíš se omlouvat, na nic špatného ses nezeptala, jen o tom, co kdysi bylo moc nemluvím, ale to neznamená, že je to špatně, když se mě někdo zeptá, to vůbec ne. *Uvedl to na pravou míru. Nechtěl aby se ATHENA cítila nějak zle, to neměl v úmyslu, jednou rukou jí pohladil po tvář a pak pokračovali dál.* A ani já nic nepotřebuji, mám tak nějak všechno tady. *Usmál se na ni a procházeli se, když se najednou ATHENA vzdálila. Castor zůstal stát a pozoroval jí, co dělá. Nechtěl jí nějak rušit, jen si založil ruce na prsou a sledoval jí s lehce nakloněnou hlavou na stranu. Když pak k němu došla uklonila se s krásným věnečkem v rukou, sladce se usmál.* Páni. *Kouká na to a opatrně si to od ní převezme, přemýšlejíc to udělá. Nakonec ten krásný věnec položí ATHENĚ na hlavu a samotnou dívku si vezme do náruče, načež se s ní lehce zatočil kolem své osy a vtiskl jí pusu na nos.* Moje jediné přáni je, abych tě mohl nova vidět. *Zašeptal a i s ní v náručí se pomalu vydal zpátky.*
*Trochu ho vzpruží z jeho zahanbení, když mu nabídne poznat trochu více přírodu.* Právě proto, protože jsem král je to skvělý nápad! Měl bych o vílách vědět co nejvíce, ideálně zblízka. Nabízíte se jako průvodce? *Malinko zvedne obočí, ale nesnaží se s ním flirtovat. Má pocit, že tahle část večera už je podobně za nimi jako víla, která se právě za Jasonovou židlí natáhla jak široká, tak dlouhá a zůstala prostě ležet. Když Jason uslyší to tiché ducnutí, hned se otočí a zjistí, že víla usnula.* /Už je čas./ *Přikývne, když nedokončí nahlas myšlenku o strachu z vládce. Ví, kam tím míří a bohužel mu nezbývá, než souhlasit.* Dobře, budu se těšit. *Přikývne, když mu TANOIA slíbí tajemnou korunu. Pak už naprosto zbabrá hru a musí si nešťastně promnout kořen nosu, když mu na to TANOIA řekne svůj názor.* To jsme dva. *Nakonec ho rozesměje, jak mizerně se s tím oba poprali.* Nuže, už je dost pozdě a vypadá to, že za chvíli sem budu muset někoho poslat, aby zklidil víly ze země. Bude asi lepší to rozpustit. *Zhluboka se nadechne a zvedne se ze židle.* Těšilo mě, Tanoio. *Už to pro něj není zdvořilostní fráze, která mu na začátek nejde kvůli nejistotě přes jazyk. Už ví, že ho těšilo. Položí Férovi ruku na rameno a usměje se na něj.* Budu čekat na korunu, prohlídku lesa a večírek. *Doufá, že na nic nezapomněl, ale už mu přijde bezpečnější to TANOIOVI přislíbit. Tak nějak uznal, že už přišel o naděje.* Dobrou noc. *S těmito slovy se vydá zpět k vyvýšenému pódiu, na které vystoupá.* MILÉ VÍLY, DĚKUJI ZA VAŠI ÚČAST A DOUFÁM, ŽE JSTE SE NA DNEŠNÍ AKCI BAVILY. /NEZARUČUJI, ŽE TO BYLA JEN "DNEŠNÍ" AKCE I PRO VÍLY ŽIJÍCÍ V LIDSKÉM SVĚTĚ. JE MOŽNÉ, ŽE TAM UBĚHLO NĚKOLIK DNÍ./ KAŽDÁ ZÁBAVA VŠAK MUSÍ NĚKDY SKONČIT, ABY MOHLA ZAČÍT DALŠÍ, A TAK TEDY UKONČUJI DNEŠNÍ VÍLÍ SLAVNOST. *U TOHOTO PROJEVU MÁ ZPÁTKY SVŮJ KAMENNÝ VÝRAZ, ALE NEMĚLO BY TO STEJNĚ PŮSOBIT, ŽE VÍLY VYHÁNÍ. ALE INU... VYHÁNÍ. POTÉ SE OTOČÍ NA PODPATKU A VYRAZÍ ULIČKOU ODKUD PŘIŠEL ZPĚT DO HRADU.*
*Remi se na ni podíval a na rtech mu zahrál hravý výraz.* No, řekněme, že to je jedno, s tebou bych měl výdrž přes den i noc, má milá. *Zavrněl naoplátku směrem k ní a pohladil ji jemně po tváři.* To souhlasím, má své kouzlo. A ještě větší...přesně, jak říkáš. *Dsloova mu vzala vítr z plaechet, nebo spíše, slova z úst.. Pak už se jen zasměje, do jedné ruky vezmě víno, do druhé ubrus, který má ale hned v plánu někde zahodit. Spoelčně s MAEVE se pak vydal zpátky do reje dění, které ale taky už pomalu končilo.* No hleďme, byli jsme tam déle, než jsme chtěli.* Zasmál se a ubrus hodil do jednoho z košů s ohněm, kolem kterých prošel. Na jednu z víl, která jej u toho kriticky pozorovala se uculil.* Ten už byl stejně znehodnocený. *Oznámil pouze, než položil víno na stůl a otočil se na MAEVE.* Ale i tak jsme si to náramě užil, velice dobře. Doufám, že i ty. *Sklonil se k dalšímu polibku, než se rozhlédl. No, a mě zajímá, kde je CASTOR. *Rozhlížel se a pohledem jej hledal v davu. Pokud jej zahlédne, mávne na něj, aby šel k nim.*
*Skoro hrdo napne hruď a prikývne na otázku.* Kedykoľvek. *Povie a je to pravda. Keď ho JASON bude chcieť kontaktovať, nájde si na neho čas, nech už v akomkoľvek zmysle. Odfúkne si z čela ofinu, trochu mu zachýba ten pocit, keď mu ju z čela odhrnul KRÁĽ a potom sa sám trochu preľakne, keď sa vedľa ich stoličiek natiahne nejaká víla na zemi.* /Niektorí nemajú zábrany. Ten alkohol…/ *Pomyslí si horko, jemne pokrúti hlavou, no znova trochu zjemnie, keď mu KRÁĽ povie, že sa bude tešiť.* To aj ja. *Dúfa, že si JASON nevšimol za ten čas, ako sa Tanoiovi zapáčil, pretože od jeho odvážnej a sebavedomej nálady prešiel k trochu neistému posmeškovaniu a úsmevom.* /Nakoniec to prejde, bude to iba minulý crush. Očarenie./ *Ubezpečí samého seba a pomaly vstane.* Tak Vám ďakujem za váš čas, strávený so mnou.* Prikývne a tak iba chytí rukami boky svojich nohavíc, jednu nohu vloží za druhú a skôr herecky, než formálne, sa mu ukloní.* Nech vám oblaky prinesú ľahký spánok. Kráľ. *Povie trochu zvodne, znova sa mu do hlasu zaniesla tá emócia, ktorá ho sprevádzala, keď ďakoval JASONOVI za jeho pozornosť pri tanci. Do očí mu padne tieň, tajomný a temný. Ten v sekunde zmizne, sladko sa usmeje a pohne sa ku JASONOVI, že ho aspoň pobozká na líce, ako rozlúčku, ale bolo by to príliš osobné a intímne gesto, ktoré by si neodvážil urobiť ani v súkromí. Stiahne sa a zakýve mu na pozdrav a ešte mu v rýchlosti pošle vzdušný bozk, trochu nevinný, trochu flirtovný. A veselo si pospevujúc začne poskakovať smerom preč, stratiac sa v tieňoch, ktoré vytvára budova hradu i stromy a kamenné steny. Jeho odchod je akoby sa vytratil duch - pred chvíľou tam bol a odrazu zmizol, akoby to bolo kúzlo, a jediné, čo po ňom ostalo, bol jeho vzdiaľujúci sa spievajúci hlas, plynúci nocou.*
*Podívala se na ruce za který je CAS držel a pak ihned zpět na něj.* Já vím, jen jsem ti to nechtěla připomínat. Rozumím tomu. *Usmála se a cítila se o něco lépe.* Tak nějak všechno tady? Roztomilé. *Uculí se. Když viděla jeho reakci na věneček, který pro něj udělala do široka se usmívala. Narovnala se, když ji položil věneček na hlavu a vyzvednul ji do své náruče, lehke vyjekla s úsměvem, protože to nečekala. Pusu mu oplatila.* Zdá se, že máme úplně stejné přání. *Dovolila si mu dát ještě jednu pusu a pak se nechala nést, až úplně zpět. Pokud ji po cestě nepoložil, pokud ano, propletla si s ním prsty a vyrazili zpět. Když dorazili na místo, podívala se na CASE.* Najdeme tvého kamaráda a já budu bohužel muset už jít. Navíc už to končí pokud se nepletu. *Ohlédla se do davu a když spatřila REMIHO ukázala na něj a vydala se i s CASEM k němu. Když došli kněmu uviděla slečnu, kterou již už viděla a věnovala ji lehký úsměv.* Zdravím vás. Předávám vám tady CASE zdravého a živého. *Uchechtne se a podívá se na REMIHO.* Chci vám jen poděkovat, že jsem měla tu možnost trávit celý večer s vašim kamarádem. My oba, chceme poděkovat. *Řekla i za CASE, protože byla pomalu na odchodu.* A jestli mě tedy omluvíte, budu muset už jít, bratr na mě čeká, už teď čekám menší výprask. *Uchechtne se a pozoruje všechny.* Takže vám děkuji. *Podívá se na CASE.* Bylo mi opravdu ctí s tebou strávit tento večer. Snad se uvidíme co nejdříve. *Usmála se ještě na všechny. CASOVI věnovala ještě menší pusu a rozloučila se. Sundala si opatrně věnec z hlavy a nabídla ho CASOVI, aby si ho vzal na památku. Jestli si ho vzál usmála se na něj, ale jestli chtěl, aby si ho nechala dívka, tak si ho položila zpět na hlavu. Pokud ji dal CASTOR na sebe nějaký kontak, převzala ho s velkým úsměvem a lehce načervenalými tvářemi. Pokud to nějak nestihl, nebo ji ho nedal, slíbila mu, že ho najde ať už by ji to mělo stát cokoliv.*
*Castor se jen usmíval a celou cestu si jí nesl v náručí. Ano mohl ji pustit a nechat jí jít po vlastních, ale on o chtěl udělat takhle, líbilo se mu to. Jen co se vrátili, tak s začal rozhlížet. Evidentně ples už končil, ale jemu to nevadilo, on se moc dobře bavil a jak uviděl REMIHO, ihned mu zamával a jen co položil ATHENU na nohy, se k němu a jeho novému objevu vydali. Nechal zprvu mluvit ATHENU, přece jen s ním bude pak a když se k němu dívka otočila s tím, že už musí, jen se usmál a z kapsy vytáhl vizitku s číslem, na které se mu měla ozvat, věnec si od ní nechal na památku a na rozloučenou jí ještě políbil, pak už jen sledoval jak odchází. Nakonec svůj pohled věnoval těm dvěma vedle sebe. (REMIMU a MAEVE)* Taky jsem ti chtěl říct své díky, za to jak jsi mě tak hrozně nenápadně nechal, nakonec to byl přece jen kouzelný večer, ale o tom vy dva píchači asi víte svoje. *Zasmál se a prohrábl si vlasy.*
*Castor se dneska po několika dnech opět nacházel v Galerii, kde pracoval. Pár dnů trávil jen doma a maloval nebo obcházel po večerech výstavy, ale dneska se rozhodl, že opět zavítá na své oblíbené místo a užije si trochu té pracovní morálky. V tuhle dobu v galerii nebylo moc lidí, a tak stál u jednoho stolu v zadní časti oblečen do tmavě hnědých kalhot, bílé košile s dlouhým rukávem a béžového kostkovaného saka, jenž měl momentálně přehozené přes židli vedle sebe. K tomu si vzal oranžové ponožky, které z celého outfitu zářily nejvíc a bílé tenisky a prohlížel si pár obrazů, jež ležely před ním. Potřeboval je někde vystavit, ale musel jím najít to správné místo. S hlavou lehce nakloněnou na stranu se zamyslel.* /Hm, kdybych já jen věděl, kam s tebou./ *Prolétlo mu hlavou. Chvíli ještě zíral před sebe, ale pak jen tiše něco zamručel a rozešel se k jedné ze stěn, kde už nějaký ten malířský kousek visel. On jen však sundal a nahradil novým. Spokojen se svou prací se pousmál.*
*Remi ještě chvilku jen tak bloumal, než jej konečně spatřil. Už z dálky roztáhl ruce a vyhodil je nad hlavu, a uculil se od ucha k uchu.* Castoreee! *Vykřikl, a upoutal tak na sebe pozornost pár dalších lidí, jež nad tím jen zavrtěly nesouhlasně hlavu. To bylo ale Remimu upřímně úplná putna. Byl hlučný, věděl to o sobě, a i kdyby jej někdo napomenul, jen by se zasmál, okecal by, proč tu křičet může a šel by dál.* Teda chlape, tebe tady v tom najít, to je docela fuška! *Vyvalil an něj Remi rovnou.* No a jak se máš, jak se daří? Jsi v pořádku? Co nos? A jak jde práce? Docela hezký, tohle všechno. *Prošel kolem pár obrazů, po kterých přejel prsty po plátně a do druhého dokonce cvrnkl, ale ne, nijak mu to nedělalo těžkou hlavu.*
*Jakmile Castor slyšel zvolání svého jména, otočil se a na Remiho se pousmál.* Zdravím. *Zazubil se, když k němu dotyčný došel.* Fuška? Ani bych neřekl, moc tu toho není, teda jo je tu víc pater, ale ty jsi prošel sotva to první. *Zasmál se a lehce Remiho poplácal po rameno, snad na důkaz pozdravu.* Mám se fajn a daří se zatím taky skvěle, nemůžu si stěžovat, teda myslím. *Pokrčil rameny .* A co se týče mého nosu, tak ten jsem si už nějak spravil tehdy ten večer, takže je v pořádku stejně jako já. No a práce, vidíš, není to něco u čeho by se člověk předřel, ovšem malování, to už je něco jiného. *Zasmál se a odebral se zpět ke stolu.* Mimochodem dáš si něco? Kafe, vodu, čaj nebo tady myslím je i něco ostřejšího, teda má to schované ředitelka, ale vím, kde má zásoby. *Mrknul na něj* A co ty? Jak se máš vlastně ty. A co tě sem vlastně přivádí? *Zeptal se a vzal do ruky další obraz, hledajíc mu místo.*
Jo, no to víš, já a orientace v budovách nebyla nikdy moje silná stránka. Joo, být to temný les, najdu tě hned, ale takhle, obzvláště když jsem zase celý rozjařený. *Zasmál se Remi.* Jo, abych řekl pravdu, vypadáš spokojeně, jde vidět, že tě to baví, to samé i mě, ten můj obchod, to je prostě srdcovka, to se musí nechat. Ale hele, na holkách občas vidím, jak je to duševně nebaví, ale to už musí být, že třeba táhnou dlouho za sebou nebo tak, jinak to jsou hudebnice od srdce,. *Popsal to, jak se občas Jess i Jenn ksichtily na celý svět. Ale, kdo ne.* No a jsem rád, že jsi v pohodě, dementi ti lidi, fakt občas. *Zafuněl a pak pokýval hlavou.* Dal bych si čaj, mátový pokud je? *Zazubil se od ucha k uchu.* No já dobře, dobře, vlastně líp jak dobře, něco super se stalo a to je taky důvod, proč jsem tu. Tak nějak se chytl můj obchod a budeme expandovat. A já mám za úkol dát dohromady logo, jen nevím, jak na to. Neznáš tak náhodou někoho, kdo by mi pomohl, nebo neuměl by jsi to ty? *Podrbal se na zátylku.*
*Castor jej celou dobu bedlivě poslouchal a usmíval se. Byl rád, že měl Remi tak dobrou náladu. Přece jen k němu to prostě sedělo. Znal ho sice jen krátce, ale uměl si dost dobře udělat o daném člověku či bytosti obrázek. Přece jen žil už nějaký ten pátek a dost se naučil jen čistým pozorování ostatních. U něj věděl, že je to takový ten šílenec, ale v dobrém slova smyslu. Spontánní, veselý a všude ho bylo plno. S úsměvem jej dál poslouchal, během čehož kývl rukou na jednoho ze stážistu, který ihned došel k ním. Aniž by Castor něco řekl, ukázal mu rukou na obrazy ležící na stole a mladík ihned věděl, co měl dělat.* Ano je, pojď se mnou. *Pokynul Remimu a oba se vydali do nejvyššího patra, kde bylo pár kanceláří, včetně té ředitelčiny a jedna velká místnost, kde si mohli odpočinout.* Posaď se. *Ukázal mu na pohodlnou pohovku a sám se rozešel k moderní lince, aby jemu udělal čaj a sobě kafe.* Sám vím, jaké to je, když zaměstnance něco nebaví, taky tady mámě pár stážistů, kteří jen otáčejí oči v sloup. Ale co nadělám, nejsem tu ředitelem. *Pronesl s pokrčením ramen a když měl hotovo, vzal oba hrnky a posadil se naproti němu, podávajíc mu ten jeho s čajem.* A ohledně tvé firmy, tak gratuluji, to je skvělé, že se ti tak daří a myslím, že i vím, kdo by ti s tím mohl pomoct.* Mrknul na Remiho.*
*Culil se od ucha k uchu, a když k nim došel stážist,a i na něj se uculil jako blázen. Měl prostě náladu opravdu skvělou.* Jdu jdu. *Pronesl, a ihned Castora následoval. Pak se na vyzvání posadil, nohu sei přehodil přes nohu a prohrábl si vlasy.* No ale jo, je to tu hezký, jen by to pro mě asi nebylo. Mě fkat je bližší ta hudba, neříkám, tohle je super, má to své kouzlo, ale kytary jsou kytary. *Uznal nakonec.* Kdyby mě takhle viděl táta, asi by mě na místě přerazil, to říkám rovnou. *Ušklíbl se nakonec. Snažil se to brát nějak sportovně.* Děkuju moc! Nečekal jsem to, jo, je pravda, že za poslední rok jsme toho prodali strašně moc, ale jako...super..jsem nadšený, a těším se na to. Budeme sice spadat pod Yamahu, ale i tak to bude moje odvětí. A teda, pobočky po USA, tak to už je něco, beru to jako osobníé úspěch. No a koho, povídej přeháněj!!!
Tak víš, každý máme rádi to svoje. Já mám svoje plátna a ty kytary a když se tak zamyslím, asi by mi nesedělo dělat to, co ty a hádám, že by to tak bylo naopak Popravdě si tě neumím představit jako malíře, neber to ve zlém. *Zasmál se Cas a odložil raději šálek kávy na stolek před sebou, aby se náhodou ještě nepolil, přece jen měl bílou košili a fleky by šly vidět jedna radost.* Ale je opravdu fajn, že se ti to tak rozrůstá a všechno šlape jak má. Uvidíš, že za další rok toho bude ještě víc a nebudeš vědět, co dřív dělat. *Uculil se a pohodlně se opřel.* No a co se tvého loga týče, máš štěstí, nedávno jsem v knihovně potkal jednu mladou a velmi nadanou civilku. Dělá grafiku a podle toho, co jsem jen zběžně viděl, tak bude opravdu dobrá. Jestli chceš, dám ti na ni kontakt nebo jí o tobě řeknu a ona se zastaví u tebe v obchodě, to bude možná lepší. *Usmál se a natáhl se pro svou kávu, které se ihned napil.*
To mi povídej. Jo, jo je to hezký, ale tak, známe, známe, tak to je. Jako jo, ještě jednou říkám, kouzlo má všechno, no ale tohle, to je prostě super. *Naznačil rukama hru na kytaru. Sám Remi se natáhl ke svému čaji, který trošku pofoukal a pak se uculil.* Jo, upřímně tohle jsem nečekal, už jsem si fakt myslel, že se budu plácat jenom v tom, co mám, no a ejhle, ono nic, ono to je nakonec jinak. *Zavrněl spokojeně, načež mrkl na Case.* Těším se, protože prostě, nové možnosti, nové věci. A už te´d vím, že první kytara od nás bude modrá a bude skvělá a hlavně ikonciká. *Zazubil se a dál poslouchal.* Jak se jmenuje? Třeba ji najdu na sítích. A civilka? Má zrak a ví o nás teda? Jako Chiar? Jinak ta nakonec dojede později, kvůlii té cestě pryč. *Pokrčil rameny.*
Ono všechno potřebuj svůj čas, aby si to sedlo, našlo si tu cestu k lidem, k těm správným lidem a pak se dějí věci. Tak jako teď v tvém případě, což je jen a jen dobře. Za chvíli o tobě bude vědět celý svět, si jen počkej. *Zasmál se pobaveně, když si představil nějakou šílenou fotku s Remim na každém billboardů v USA či snad i po celém světě.* A tu první kytaru chci pak vidět, jsem dost zvědavý, věřím, že bude dokonalost sama. *Napil se a šálek opět odložil na stolek.* Jinak co se týče te civilky, jmenuje se Akamira, je to moc milá dívka a talentovaná, takže si myslím, že bys s její prací byl spokojen. Ohledně zraku, hm. *Na chvíli se odmlčel a poškrábal se na zátylku.* Ona zrak nemá, ale o našem světě ví, teda ještě ne tolik, ale něco ano. Podle jejích slov jí do toho zasvětila víla jménem Lyria. *Pronesl s pohledem na mladíkovi naproti němu.* To nevadí, rád jí poznám i pak až bude čas. *Zazubil se.*
*Remi se v ten moment začervenal.* Celý svět, no to asi ne, takový úsměpch si od toho uplně neslibuji, ale myslím si, že to bude velký aji tak. To stoprocentně, ale ne světoborné. Ale jak říkám, beru to určitě jako velký, osobní úspěch. *Pronesl a zaculil se jako měsíček na hnoji. *Jooo, už jsem si stihl udělat návrh, a myslím si, že bude skvělá. Bude to hit, vyrobím hned několik kousků, a specialně i fialovou pro Triss, ta čarodějka, co nás tehdy zachránila u té řeky. Já ti nevím, nějak mi k ní ta fialová prostě sedne. *Pokrčil rameny.* Hm, Akamira dál? *Optal se, a pokud mu to Castor prozradil, ihned jii začal hledat na instagramu.* Tahle? *Otočil na Castora mobil s účtem.* Hm, Lyria, to jméno mi nic neříká. Vlastně jsi jediná víla, kterou jsem za poslední dobu poznal, takže tak. *Dodal nakonec s pokrčením ramen.*
Hele nikdy neříkej nikdy. I z malých věcí jde udělat něco světového, věř mi, vím o čem mluvím. Já začal čmáráním doma, chodil do galerii, učil se. Ze začátku jsem se setkal i s odmítnutím, ale nevzdal jsem to a jednou se moje obrazy uchytily a pak už to šlo všechno se vším. Teď je moje práce v galeriích i v Evropě, prodávají se na internetu a já jsem happy jak dva grepy. *Pronesl se smíchem hlášku, co slyšel u stážistů* Dokonce jsem si kvůli tomu musel zřídit i Instagram, abych si udělal reklamu, ještě teď občas tápu v tom, jak to tam funguje, ale co, musím jít s lidskou dobou. *Uculil se a svlékl si sako, které pak přehodil přes opěrku pohovky.* To samé mohu říct i já, moc víl jsem nepotkal, ty jsi po dlouhé době první, asi se prostě zdržují jinde, než já, ale nevadí. Třeba potkám i tu Lyriu, co vím, tak s Akamirou chodí, nebo jsou si blízké, podle jejích slov jsem to tak pochopil. A jo to je ona, Akamira Doughlas, tak jsi jí našel. *Přitakal, když mu Remi ukázal fotku one dívky.* Klidně se jí ozvi a řekni moje jméno, ráda ti pomůže. *Pousmál se a prohrábl si vlasy. ´* Mimochodem a jak se má ta tvá kamarádka Triss? *Optal se.*
*Remi Castora pozorně poslouchla.* teda, to jsi to doráhl daleko. No, ony asi musí být ty ambice a sny, a hlavně láska k tomu, co děláš, bez toho to nejde. Já si ale myslím, že to zvládnu, pokud budu věřit, tak ano. A že věřím. takže jak říkáš, kdo ví, kam se dostanu. *uculil se na féra.* Teda, taky? No pár dní zpět jsem potkal jednoho čaroděje, který říkal, že vílu co by používala instagram nezná. Tak jak tak koukám, zavedeme asi nějaké inovace ve Faerii, co myslíš? *zasmál se nad tou předatavou, jak tam každý googlí věci a kouká na Tiiktok. Hned na to se uculil a ihned akamiře napsal svou žádost, to, že ji našel přes Case, a zda by mu dokázala pomoct.* Jo, doufám, napsal jsem tak uvidím, jak na tom bude. *Pronesla natáhl se po svém čaji.* Ale jo, myslím, že dobře, co jsem pochopil, je ted na turné. A jelikož z NY jedu pryč i já, napadlo mě, že bych ji kontaktoval, a až bude tam, kam pojedu podepsat tu smlouvu, pokud vůbec, chtěl bych ji vidět a dát jí tu kytaru. ostatně, nechtěl by jsi jet taky? Myslím, že by viděla ráda ii tebe, tak moc jste se nepoznali. Poptám se a dám ti vědět, může být?
Daleko, to ano, ale trvalo to dlouho a byla to dřina. Ono se neradno říká bez práce nejsou koláče. A kdo opravdu něco chce, dělá to s láskou, pracuje na sobě a tvrdě si za tím jde, na konci jej čeká to nejlepší co může být. Věřím, že i ty se dostaneš daleko a kdoví, možná vážně budeš po celém světě známý. *Mrknul, on sám tomu věřil, viděl to u sebe, viděl to u ostatních a Remi byl stejný. S úsměvem se natáhl pro svou kávu a napil se.* No, abych pravdu řekl, chvíli jsem se tomu bránil, ale když mi pak vysvětlili, že tím se lépe moje práce dostane do světa a mezi ty správné lidi, rozhodl jsem se tedy Instagram pořídit, jak pracovní, tak nakonec i ten osobní, ale tam skoro nic nemám. *Rozesmál se nad tím, když si vzpomněl, že tam už dlouho nebyl a měl tam stěží tak tři fotky.* A Aki se určitě ozve, pro ni to bude dobrá nabídka, uvidíš. *Pronesl, než se na malou chvíli zamyslel.* Nepoznali, to je pravda, vypadala mile a rád bych jí poznal. A klidně můžu jet s tebou, jestli to nebude nijak vadit, alespoň se na chvíli vypadnu z města.
*Opět jej poslouchal a spokojeně se culi.* To bylo opravdu hezky řečeno. Děkuju, snad ano, snad to nějak půjde, doufám v tom. *Pokýval pak hlavou na souhlas a opět si upil ze svého šálku.* No hele, za mě je to skvělá věc. Říkám, na televizi nekoukám, počítače mi taky nikdy nešly, jsem rád, že umím s tím, co mám v práci, ale jinak mobil jo, tomu jsem nějak přiišel na chuť. Hlavně tedy ten instagram, určitě i Youtube, pro vyhledávání skladeb fakt skvělá věc, a teď jsem objevil i TikTok, a to ti řeknu, to je občas pěknej bizárek, to se musí nechat. Třeba tam jsem přišel na to, že mají nějaký Twillight, kde jsou teda ti představitelé upírů a vlkodlaků fakt jako děsní, viděl jsi to? Já ne a radši ani nechcii, hlavně když znám to, jak to fakt je. *Zasmál se na to konto. Pak jen kývl a znovu zkotroloval reflexně telefon, než se podíval na Case.* Je moc milá, alespoň mi tak přišla. Jinak jo, pokud na to kývne, budu rád, občas je fakt fajn z města vypadnout, to se musí nechat.
*Castor se uculil.* To víš, občas řeknu něco smysluplného. Ale jak říkám, myslím si, že jsi talentovaný a máš toho ještě dost před sebou, nebál bych se toho, prorazíš do světa. *Dodal ještě k onomu tématu.* Já jsem rád, že zvládám Instagram a občas si poslechnu něco na YouTube, ale tiktok, to jsem zatím nějak neměl možnost objevit a popravdě, nevím zda chci. *Zasmál se. Přece jen mu i tak trvalo naučit se s lidskými přístroji, byl rád, že teď zvládá všechno, dokonce si oblíbil i telefon a naučil se řídit.* Televizi koukám občas, nějak mě to taky neoslovilo, jen pár věcí, které se mi libí, ovšem ten tvůj Twillight jsem neviděl a podle toho, co říkáš, vidět odmítám. *Smál se, když se pak nějak uklidnil, spokojeně si oddechl.* I mě přišla milá, takže jí rád uvidím, určitě mi dej vědět co a jak. *Mrknul na něj a postavil se, aby hned na to přešel k lince a odložil na něj hrnek. Když se otočil, opřel se o ni a podíval se na hodinky.* A jelikož já mám pro dnešek konec a mám hlad jako vlk, co bys řekl, kdybychom zašli někde na jídlo. Rád bych s tebou probral ještě jednu věc. *Optal se Remiho, čekajíc, co mu odpoví.*
Doufám v to, doufám v to. *Pronesl Remi, opět si upiil z čaje a tentokrát si ho nechal ve svých dlaních a rozhlédl se kolem sebe. Když pak vrátil pohled ke Castrovi, uculil se.* Tak to máme stejně, mě tohle stačí taky, i když jsem slyšel i dalších věcech, které se dají na internetu dělat, a že jich je prej hodně. Prej i drogy můžeš koupit, Jess a Jenn, to jsou moje zaměstnankyně, se baví o nějakých, uhm...porno videích, a strašně se u toho culí, tak hádám, že to bude něco na způsob asi, jak tomu říkají, komedie a romantiky, si myslím, neznám to. *Pokrčil rameny.* Jooo, to je dobře, já viděl jen nějaké kousky toho, a jako musím říct, že to je děsný. Fakt jako příšerný, hrozné nepodobnost. *Protočil očima. Opět letmo zkontroloval zprávy, když zjistil, že nic nepřišlo, koukl zase na Case.* No jasně, jasně půjdu rád, je tu spoustu restaurací, můžu tě pozvat? Za dobrou radu a super pokec? *Uculil se.*
*Castor jej se založenýma rukama na hrudi bedlivě poslouchal a usmíval se u toho.* Porno? Ehm, abych řekl pravdu, tak to nic neříká ani mě. Hele, ale jestli se u toho ty dvě tak culí, tak to určitě bude nějaká ta lidská slaďárna pro mladé i když mohli to nazvat jinak, porno, to je tak divné slovo. *Zavrtěl nad tím hlavou, než se po chvíli odrazil od linky a došel až k němu.* Tak jsme tedy domluveni, jde se na jídlo, ale platím já, jelikož to byl můj nápad, takže pokud mě chceš pozvat, tak příště. *Zasmál se, přičemž si sebral své sako z pohovky a přehodil si jej přes rameno, čekajíc, až se k němu přidá i Remi, aby mohli jít.*
*Remi začal do toho, co Case říkal, horlivě kýval na souhlas.* Že jo? Nějaká milostná komedie, nbeztak jo, kdo ví, ale jako, zajímá mě to, tak na tom jídle se podíváme, co to teda je, abych věděl, jestli to hledat pak ještě doma nebo ne. *Uculil se nakonec a vrátil Casovi prázdný hrnek.* Tu, moc děkuju, skvělý. Jeden by řekl, že lidské jídlo a pití nám chutnat nebude, a jako jo, něco je fakt hnusný, ale mátový čaj, alkohol a jejich jídlo...náhodou, já ho mám rád! Pro mě je takové, exotické, nové, jo, divný podtón chuti, ale ujde to. *Pronesl. Pak už jako Castor vstal a zamířil k východu.* Dobře, amám teda něco najít, nebo máš něco, kam rád chodíš ty? *Optal se jej.*
Tak platí, podíváme se, co to tedy je. Abych řekl pravdu i mě to zajímá. Přece jen to bude asi něco zajímavé, když se to tak zvláštně jmenuje, kdoví. *Pokrčí rameny a hrnek, který mu podal, odložil do myčky, stejně jako předtím svůj a jakmile viděl, že je i Remi připraven jít, pomalu se odebrali k odchodu z galerie.* Já to většinou střídám, podle toho, na co mám chuť. Je to tak jak říkáš, je to exotické a nové a moc rád objevuji další a další jejích pokrmy. Některé už si třeba nikdy nedám, jiné z radosti znova vyhledám. Oblíbil jsem si, hm, jak tomu oni říkají, ach ano, japonskou a čínskou kuchyni. Tak je skvělá, takže pokud nejsi proti, mohli bychom zajít do jednoho z podniku, co jsou kousek odtud nebo jestli máš chuť na něco jiného, vezmu auto a zajedeme dál. Řekni si. Já platím, ty vybíráš. *Zasmál s a oba vyšli z galerie, načež se Castor zastavil a rozhlížejíc se kolem sebe.*
*Remii kývl ihned na souhlas.* Beru, beru. *Dodal nakonec ještě k situaci, než jej následoval.* No jako jo, přesně i na to jsem sii nějak pišel já. Tahle, a pak ještě ta italská, možná proto, že jsem vyrůstal v Itálii, tak odtama ji má zafixovanou. Pizza a těstoviny, to je něco skvělýho. *Zaculil se, a jak vyšli ven před galerii, otočil se Remi na Casse.* Tak, asi si to prohodíme, nebo to hodím na tebe, protože ta restaurace, co znám, je normální, zatímco ty víš, kde jsou ty čínské. Takže, veď cestu. *Ušklíbl se Remi a mávl rukama tak, jako kdyby jej pouštěl před sebe. Opět zkontroloval telefon, než si jej vložil do kapsy a pak už se věnoval jen Castorovi.*
Z italské kuchyně znám jen pizzu, ještě jsem se nějak nedostál dál než k tomu. *Přiznal Castor a zazubil se.* Oukej, takže dnešek je teda na mě. Pojďme. *Zavelel a rozešel se ulici dál, kde věděl, že se tam nachází jedna z jeho oblíbených podniků. Jakmile jej Remi došel, pohlédl na něj.* Dneska ti já ukážu čínskou kuchyni a příště ty mě tu italskou. *Mrknul na něj a dál oba pokračovali v cestě. Trvalo jím asi 20 minut, než Castor i s Remim vešli dovnitř jedné čínské restaurace, kde je u vchodu ihned přivítala mladá dívka, jež tam pracovala něco jako recepční. Cas jí vřele pozdravil. I ona jemu pozdrav opětovala a usmála se na oba. Castora poznala, přece jen tam chodil často a proto jej ihned zavedla k jednomu z volných stolu, počkala až se usadí a položila před ně dva jídelní lístky, načež se otočila a s příslibem, že za chvíli přijde obsluha, odešla na své místo.* Hele, dej si na co budeš mít chuť ať je to cokoliv. *Pronesl s úsměvem a hned se sám dal do výberu.*
To zní jako fér nabídka, abych řekla pravdu., *Přiznal Remi nad jeho poznámkou ohledně restaurací. Italskou on mohl, jak řekl, vyrostl na ní a tak mu prostě zachutnala a držela se s ním. Remi se pak už dál jen vydal za Castorem, nakonec se posadil naproti němu a vzal si s úsměvem lístek do ruky, a zatímco mladá servírka odcházela, tak se na ni podíval a sjel si ji pohledem.* Hm, pěkný pěkný. *Uznale našpulil rty, než se vrhl k jídelnímu lístku.* No, já bych si dal možná asi...možná něco bez masa, mají to tu? Třeba ty jejich nudle pečený, jen se zeleninou, měl jsem je jednou a neměl jsem jich upřímně dost. *Přiznal a zadívale se tázavě na Case.*
*Castor hleděl do jídelního lístku, ovšem nad Remiho poznámkou o servírce, jen pobaveně zavrtěl hlavou a uchechtl se.* Jsi asi nenapravitelný proutník, co. *Nazvedl hlavu s úsměvem a složil jídelní list na stůl s tím, že sám už má vybráno.* Pečené nudle tady mají skvělé a na všechny způsoby, ať už s masem, jen se zeleninou, či dokonce s tofu. Na výběr tady mají opravdu dost, takže pokud si je chceš dát, doporučuji. Já sám si je občas dám, mám je rád s masem, ale dneska mám chuť na jejích výbornou polévku Pho Bo. *Zazubí se na něj spokojeně. A když k ním dojde i servírka, nahlásí jí svou objednávku včetně čisté perlivé vody k pití, nakonec on i servírka přesunou svůj pohled k Remimu.*
*Fér zvedl svůj pohled od jídelního lístku, načež povytáhl jeden koutek rtů do úšklebku.* No hele, jak se to vezme. Občas jo, občas ne... no dobře, tak možná víc než ne, jo, sem tam s někým něco spíchnu, řekněme. *Pronesl a zazubil se.* Zní to dobře, ale co je to tofu? To zní zajímavě, jako neznám to, slyšel jsem to, ale netuším, jak to chutná, takže....to zkusím! *Zazubil se a kývl na souhlas, jakože souhlasí. No a pití...hm...to asi vodu. *Pronesl, a pak se podíval směrem k servírce a předal jí svou objednávku i on.*
*Jakmile měla servírka objednávku od obou, tak se jen usmála a odešla. Castor se mezitím na kamaráda culil jak sluníčko na hnoji.* Takže spíchneš jo, zajímavý výběr slov. *Zasmál se tiše a jen vrtěl hlavou.* A tofu, hm jak bych to vysvětlil. Jedl jsem to jednou, není to špatné. Má to svou zvláštní specifickou chuť, je to vyrobené z nějakého sójového mléka, alespoň to jsem četl. Však uvidíš, jak ti to bude chutnat. *Mrknul na nej a když jím servírka donesla pití, ihned se napil. Jen co pak znova odešla, ještě chvíli se na Remiho usmíval, než nakonec nahodil lehce vážnou tvář.* Ehm, no nevím jak začít. Chtěl jsem s tebou o něčem mluvit, nebo spíše tě o něco poprosit, ale nejsem si moc jist, jak budeš reagovat. *Nervózně se poškrábal na zátylku. A pokračoval pomalu dál.* Vím, jak to máš s vílím dvorem, především se Zimním, odkud pocházíš a že jsi tam dlouho nebyl a nechceš se vrátit. Ale i tak se asi zeptám. Dostal jsem pozvání od samotného krále Jasona na vílí ples, který se bude konat za pár dnů. Já sám jsem ve Faerii nebyl dlouho, ale je mi trochu blbé pozvání odmítnout a zase nechci tam jít sám. Nechtěl by ses přidat, bral bych sebou parťáka. *Optal se tiše.*
*Remi pokrčil rameny a protočil očima.* No jo, tak si prostě rád užiju, a ještě aby ne. Ty holky jsou zatraceně sexy, občas kluci, ale spíš holky, to jako jo. Teď si myslím, že mám ban na jednoho upíra, na kterého jsem si myslel, to kvůli tomu, jak jsem vytáhl ten zapík. *Osvětlil.* Ale což, najde se někdo jiný. *Zavrněl spokojeně.* Teda, jo, tak to jsem na to zvedavý, ale věřím tomu, věřím tobě, i když jsi fér. Ale co, to já taky. *Zasmál se. Pak se i on napil a poslouchal Castora. Jakmile zmínil ale dvůr a ples, pití mu zaskočila, čímž způsobil že se pár lidí otočilo.* Bál? Dvůr? Ne. *Zarazil se a odkšlal si.* Ne, já...nebo nevím. *Podrbal se na zátylku.* Nevím, o co tam jde? Jak se to ...no proíhá? Hele, já nevím, pozvání fajn, ale...já nevím...ale můžeš mě zkusit přesvědčit...
Neříkám, že nejsou, všude kolem je plno hezkých holek, takže si myslím, že nebudeš mít nouzi, najít si někoho dalšího, pokud to teď nevyšlo. Jak se říká, v moři je plno dalších rybek. *Usmál se na nej a odložil sklenku vody, zrovna ve chvíli, kdy před ne postavili jídlo, načež Cas poděkoval a když obsluha odešla, pohlédl zpět na Remiho* Tofu jsem jedl jednou a není to špatné, mě to docela chutnalo, takže jsem zvědavý, jak se s tím popasuješ ty. *Zazubil se a popřál kamarádovi dobrou chuť, pak se pustil do jídla. Chvíli přemýšlel, co vlastně říct.* Ani já pořádně nevím, jak to probíhá. Na takovém plese jsem nikdy nebyl, moje matka ano, ale já s ní nikdy nešel přímo na tuhle akci nešel, takže ti nemohu říct, jak přesně to probíhá a o co tam jde. Ale třeba to nebude tak špatné. Kdoví. *Pousmál se nervózně* Ale krále znám, teda znal jsem ho ještě jako prince, jak říkám nemusí to být špatné. I já tam nebyl dlouhé roky a když už jsem dostal pozvání, přemýšlel jsem, zda to nebude jako dobrá příležitost, se tam alespoň na chvíli vrátit. Jenže nechci jít sám a jediná víla, kterou tu znám jsi ty. Parťák by se hodil, to nepopírám a myslím, že ve dvou to může být i zábava. *Hleděl na něj, vlastně ani nevěděl pořádně co říkal, byl z toho sám zmatený.*
*Pokýval na souhlas a dál se jen usmíval. pak se zadíval na jídlo a opět se uculil.* Jo, hele ale voní to hezky, moc hezky. *Pronesl, i když teď to bylo jen proto, aby odvedl konverzaci. pak si ale povzdechl a ještě než se začal vidličkou rýpat v jídle, si sevřel kořen nosu, vydechl, a pak se teprve začal věnovat přebírání svého jídla.* Ani já nevím, o co tam jde, jen vím, že takové věci musí někdo hlídat, aby tam nedošlo k nějakému nedorozumění, nebo nesrovnalostme, tak je to přeci jen královský dvůr, no ne? *řekl Remi tiše.* Kam tím mířím je to, že můj otec byl...a asi pořád je, velitel stráží Zimního dvora. Vím, že měl dost velký respekt i na jiných dvorech, nebo alespoň se o něm slyšelo, vědělo. Jmenoval se Ahantuon, nevím, zda jsi to jméno slyšel, ale...no, prý znamená v jednom z dialektů síla zlosti, a taky že jsem to pociťoval. proto pochop, že je pro mě těžké se tam vracet. Můj život na dvoře...byl peklo. *Hlesl. Pak jej ale poslouchal dál.* Já ti nevím, za ty roky, jsem na to nějak zanevřel, abych byl upřímný...vím, že je to příležitost, ale mám strach. *Uznal nakonec.*
*Teď to byl Castor, kdo tiše seděl a poslouchal. Chápal ho, víc, než si mohl mladík myslet. Ne proto, že by on snad měl matku, jako byl jeho otec, ale i on měl minulost, kterou nerad vytahoval a vzpomínal na ni. To byl také důvod toho, proč se celá léta ve svém skutečném domově neukázal, proč na to místo zanevřel. Nesl si sebou několik démonu a věděl, že vrátit se je jen oživilo. Dál jej poslouchal, než si tiše povzdechl.* Rozumím ti. To, abys potkal svého otce, je to poslední, co bys chtěl, ale i když je, kdo je, nemusí tam zrovna být a také záleží jen a jen na tobě, zda s ním budeš chtít mluvit. Odejít lze přece vždy. Víš, ani já se tam nechci zrovna vracet, ale tohle je za dvacet let první zpráva z Faerie vůbec a je to jen ples. Dlouho jsem přemýšlel, co udělat, nakonec jsem si však řekl, že bych to zkusit mohl. Zkusit se minulosti postavit čelem. *Pronesl tiše a na chvíli se odmlčel, začínal si myslet, že s tím možná neměl ani začínat, měl to prostě nechat být.* Koukni, nebudu tě nutit. Chtěl jsem se tě jen zeptat jako přítele, pokud tě tedy za něj mohu považovat, což doufám, že ano, ale budu plně respektovat, když řekneš ne. Nechci tam jít prostě sám a odmítnout to králi, na to nemám odvahu. Pamatuji si, že byl Jason docela v pohodě, ale jaký je teď to netuším. *Přiznal nakonec tiše.*
*Remi jej poslouchal, než si povzdechl.* Naučil sjem se nějak žít tdy, bez toho všeho, tak, aby mi to vyhovovalo a já zapomněl. Neříkám, že občas nedělám věci, které bych neměl, ale to už jsme asi já. A takový, jaký jsme se naučil být a žít, mě nějak chrání před tím, co mám za sebou. A tak nějak se bojím toho, co se stane, kdybych se s tím, před čím jsem se tak skvěle schoval, potkalo znovu. Když jsem jej viděla naposledy, musel jsme jej oslovovat pane, hlídat každý svůj kroka za sebemenší chyby přišel trest. Bojím se, že kdybych ho potkal, budu zase ten malej kluk, kterýmu vzal jeho otec na dva měsíce zrak jen proto, aby jej vyztužil. Mám strach Casi, strašný strach, a zároveň...zároveň mě to láká. Jo, zanevřel jsem na to, ale pořád...byl to domov. *Dořekl, a aby nebylo ticho, tak si vložil do úst první sousto.* Hm, ale je to dobrý. *Okomentoval, jen aby mu došlo, že vlastně utíká od tématu.* Ne,ne. Půjdu. půjdu, ale musím se na to asi nějak připravit, nějak to zpracovat. *špitl.*
*Nejdříve se napil vody, pak si konečně i on dal své první sousto, načež se na chvíli odmlčel.* Ale ty už dávno nejsi ten malý kluk, kterého trápil jeho vlastní otec. Už dávno jsi někdo jiný, někdo silnější, co v tomhle podivném světě dosáhl hodně věcí a ještě víc jích dosáhne. On by si měl sáhnout do svědomí a při nejlepší ti dát pokoj. *Zamručel, na jednu stranu byl i rád, že svého otce neznal, kdoví jak by byl ten jeho.* Tvůj strach, chápu. I já ho mám, i když je to domov, mám strach tam zase jít, ale jedné me malé části, asi ten podělaný domov trochu chybí. Možná proto, bych tam rád šel, alespoň na chvíli. Když to bude zle, odejdu a pokud se mnou vážně půjdeš, pak ta na otce nebudeš sám. *Snažil se jej trochu povzbudit.*
*Opět si nabral na vidličku a pak pokrčil lehce rameny.* Ne, ne to nejsem, ale přeci jen, minulost. Jestli i ty jsi měl něco za sebou, znáš to Casi. *Podíval se na něj.* I když za to nemůžu já a jen jsem se vezl, tak i tak je to prostě...náročný a složitý na pochopení. *špitl. když pak Castor potvrdil to, co řekl kývl na souhlas.* Jo, jo přesně tak, jak říkáš. jen se potom vrátit zpátky a bude to fajn. Tak dobře, domluveno. *Zakončil to.* Ale hele, tohle je fakt dobrý tyo, to se jako nechat musí. *Nabral si na vidličku víc a opět si vložil obsah do úst.* Fakt koukám. *Zamumlal, ale to mu cinkl mobil. Ihned jej vytáhl a uculil se.* Joo, tak píše mi ta Akamira, že není problém se sejít a prodiskutovat to, takže se s ní pak domluvím, kde a kdy se sejdeme. *Koukl na Case.*
Dobře, tak tedy domluveno. *Přitakal mu Castor a dál už to nechtěl rozebírat a víc se v tom šťourat. Oba si to potřebovali nějak v hlavě uspořádat a hlavně se s tím nějak srovnat a připravit se. Navíc nechtěl pro teď už dál kazit dnešní den minulostí. Proto si dál pár dalších soust a pousmál se.* Vidíš, říkal jsem ti to, že to není tak špatné. Je to zvláštní, ale chutné. *Uculil se a když mu řekl o Aki, jeho úsměv se ještě víc rozšířil.* No skvělé. Říkal jsem ti to, že bude souhlasit. Tak pak až jí uvidíš, jí pozdravuj. *Mrknul a dal se zase do jídla.*
Jo, jako fakt skvělý. Já zkoušel ty jejich..hm, jarní závitky, a pak ještě něco, myslím že Kung pao nebo tak, a to bylo, navzdory masu, kterému moc nedám, taky dost dobrý. *Pronesl a zase si zobl.* Hele, ukaž teda to, jak říkaly ty holky, najdi to u sebe, mě už se vybíjí baterka, ještě musím pak dojít dom. *Zasmál se a ponukl tak Castora. Sám byl zvědavý, neznal to. když kolem nich prošla servírka, zase se za ní otočil. Bistro bylo jinak poloprázdné, jen kousek od nich seděla nejspíše matka s dcerou, pak nějaký pár, a postarší muž a žena.*
Kung pao je skvělé, ale ještě lepší je Pad Thai, to jde taky jako verze s masem nebo tofu, příště si to dej, uvidíš, že ti to zachutná. *Poradil mu a dál si další sousto své oblíbené polévky.* Počkej myslíš to porno nebo jak jsi to říkal jo. *Optal se a z kapsy kalhot vytáhl svůj mobil, položil jej na stůl před sebou a začal do vyhledavače psát ono slovo. Když stisknul tlačítko hledat, najednou mu vyšlo plno různých odkazů.* Hele něco mi to našlo a vypadá to, že je toho docela dost. *Pronesl a posunul svůj mobil tak, aby viděl i Remi, načež bez jakéhokoliv přečtené dalších popisků stiskl první odkaz. Jaké bylo však jejich překvapení, když se po načtení stránky objevilo erotické video a celou restaurace se najednou nesly hlasité vzdechy a ženský vzrušený křik.*
*Hned na to, instatantně, jak se začal ozývat ony zvuky, Remi vyprskl zrovna vodu, jež měl v ústech směrem dopředu.* Tyvole vypni to, vypni to, to není dobrý! *Prskla na Castora a sám natáhl ruce dopředu tak, aby zakryl zvuk.* Nebo to ztiš, dělej něco! *Vypadlo z něj. Hned pak si ale všiml toho, jak se na ně doslova všichni, včetně servírek, dívají. Remimu došlo, že mladici už po tomhle asi k sobě nenaláká.* Ehehe, to..my se omlouváme, to je asi nějaký omyl, něco špatně, víte? *Zubil se na všechny okolo jako měsíček na hnoji, než se otočil opět na Case.* Vypíneeej!
*Castor jen zděšeně vykulil oči, když slyšel oné zvuky a především viděl na obrazovce co se odehrává. Proto se v rychlosti natáhl pro mobil, ale byl ze všeho tak vykolejený, že mu hned dvakrát spadl zpět na stůl* Já se snažím, sakra já se snažím. *Zvolal a do tváře se mu začala hrnout rudá barva, jak mu bylo trapně. * Tak vypni se, dělej. *Zamručel a znova popadl telefon, za účelem to konečně vypnout.* Už to vypínám a velmi se omlouvám. *Zamumlal ještě, drží mobil v rukou. Jenže další problém nastal hned ve chvíli, kdy konečně video ztišil a nakonec i vypnul, ovšem jak byl rozrušený z toho všeho, jeho mobil v tu ránu spadl do jeho polévky a zůstal tam hezky ležet.* Kurva!* Vyprskl Castor nadávku, ale v ten moment zrudnul snad ještě víc.*
*Remi to celé s očima navrch hlavy jen pozoroval.* Hele, návrh. Vylov to, doma to dej vysušit a my jdeme. Já bych tu nedal sedět. Zabalí nám to se sebou? Zabalíte nám to? *Optal se ihned servírky, která na to jen taky celá vyjukaná kývla.* Hele, ten ples platí, někde se pak sejdeme a půjdeme spolu,a le teď bych to asi rozpustil, je mi trapně, tobě je trapně a vše je trapně. Bylo to milý, ale už je čas jít. Zaplatíme. *Houkl pak ještě po servírcwe, která jim zrovna brala jejich talíře.
Souhlasím. *Zašeptal Cas a ještě předtím, než jim servírka vzala jídlo, vylovil rychle svůj mobil a zabalil jej do kusu ubrousku, přičemž si jen tiše povzdechl.* Spletl jsem se, není to žádná slaďárna, bože můj takový trapas. *Zamumlal, postavil se a vylovil z peněženky požadovaný obnos peněz plus nějaké to dýško a položil jej na stůl. mezitím k nim doša i servírka a beze slov Castorovi podávala tašku s jídlem, ten jen tiše poděkoval, převzal si jí a co nejrychleji spolu s Remim opustili restauraci. Jakmile vyšli a přesunuli se o kus dál, zastavil se.* Tak tohle jsem opravdu nečekal, kdo by řekl, že porno je, no, to co je. Větší trapas se mi ještě nestal. *Promnul si jednou rukou tvář a podal Remimu jeho tašku s jídlem.* Tak si tedy dáme ještě vědět a sejdeme se těsně před plesem, abychom pak vyrazili. Já už půjdu, potřebuju to nějak prodýchat. *Uchechtl se nervozne.* Tak se měj a díky za dnešek kámo. *Poplácal jej přátelsky po rameni, než se posléze vydal k domovu.*
*Castor si pro dnešek vzal volno. Volno do malování, volno od práce v galerii, od výstav, prostě od všeho. Po incidentu, co se mu stal minulou noc se potřeboval trochu uklidnit, dát dohromady a především od všeho vypnout. Dlouho nebyl nikde v baru a po delší rozvaze usoudil, že zajít si na nějaký dobrý drink by neuškodilo. Proto na sebe hodil černé kalhoty, jejichž délka končila někde nad kotníkem, bílé tenisky a triko s krátkým rukávem, rovněž bílé. Ještě do kapsy strčil mobil, klíčky a konečně se vydal ven. Jeho dnešní zastávkou pro odreagování se nakonec stal klub Pandemonium, do kterého po nějaké době vešel.* /Není to tady tak špatné./ *Prolétlo mu myslí, když se pořádně rozkoukal. Klub byl docela prázdný, je pár osob se zde nacházelo, ale to mu nijak nevadilo. Došel k baru, kde si objednal sklenku bourbonu, když jí pak před něj barman postavil, sebral jí a odebral se posadit ke stolu, jenž se nacházelo spíše v ústraní, ale i tak z něj bylo vidět na dění kolem. Castor se tedy posadil a spokojeně se napil svého pití.*
*Chvíľu bol kľud a len si zívol, keďže sa nemal na kom pobaviť. Možno by to spravil aj inakšie, ale tak aspoň aby sa pred ním niekto mohol objaviť a on sa s ním porozprávať. Aj keď dnes riešil učenie nejakého nového čarodeja, ktorého meno ani len nepoznal. Aj keď by sa mal aj venovať učeniu Triss, ale tá sa mu radšej bude po incidente vyhýbať. Alebo skôr nebyť s ním v jednej miestnosti príliš dlho. Pokrúti ale len hlavou, pretože na tom tak či tak nezáležalo a on nemienil nikoho už do niečoho nútiť. Bolo to jeho rozhodnutie, ktoré nemienil zmeniť. Preto keď ucíti priblíženie sa inej bytosti, tak si ju najprv premeria a nakloní hlavu. Víly poznal, takže ho to ani len neprekvapilo, že by na nejakú z nich narazil.* Ťažký deň? Alebo skôr život? *Opýta sa, pričom sa oprie o ruku, keď položí prázdny pohár na stôl.*
*Chvíli mu trvalo, než mu došlo, že dotyčný mluvil na něj. Pak zvedl hlavu a pohlédl na onoho muže.* Ehm, asi spíš těžký den, teda spíše minulá noc. *Uchechtl se zlehka a napil se ze své sklenky. On sám byl zvyklý v barech spíše sedět někde v koutě a sledovat dění kolem. Málokdy na něj někdo promluvil, nebo on s někým. Proto jej i překvapilo, že se teď našel někdo, kdo se jej vůbec zeptal.* I když, abych se přiznal, ani život není zrovna peříčko. *Pokrčil rameny a hodil do sebe zbytek obsahu své sklenky, kterou pak postavil na stůl před sebou. Pak se opět podával na dotyčného, kterého si sjel pohledem.* A co vy? Těžký den nebo jen zabíjíte, teda spíš zapíjíte nudu v tuhle dobu? *Optal se se zvědavostí v hlase. Castor prozatím uznal, že by nebylo na škodu prohodit s někým pár slov.*
*Castor mávl na barmana a ukázal mu prázdnou sklenku, načež mu po pár minutách na stole přistála další, teď už plná. Sáhl po ní a ihned jí hodil do sebe. Tohle potřeboval. Nepil moc často, ale občas se naskytly chvíle, kdy mu pár panáku, pomohlo se trochu uvolnit. Když dopil, pohlédl na svého společníka a už se nadechoval, že něco řekne, ale než vůbec začal, ozvalo se vyzvánění jeho telefonu, který vylovil ze zadní kapsy kalhot. Pár sekund zíral na obrazovku, než hovor zvedl. Chvíli s někým hovořil a když hovor skončil, Castor se postavil.* Omluv mě, ale budu muset už jít, povinnosti volají. *Pousmál se. Nechal na stole přiměřenou částku i s dýškem, kývnul na pozdrav Kaiovi a po chvíli s klubu odešel.*
*Castor se zrovna vracel z jedné akce, na kterou byl pozván. Samozřejmě, že šlo o výstavu, ovšem dneska si jí moc neužíval, už jen z toho důvodů, že na ni došlo až příliš hostů. Všude se to jimi jen hemžilo a každý se jej na něco ptal, chtěl poradit nebo si jen tak povídat a na tohle Castor moc nebyl. Snažil se být milý, ale v jednu chvíli prostě musel zmizet. Musel na vzduch, prostě pryč. Měl totiž pocit, jako kdyby mu docházel vzduch, jako kdyby se dusil a z toho měl panický strach. Rychle vyšel z galerie a zamířil tam, kde se vždy dokázala nějak uklidnit, nějak srovnat si mysl. Na jedno z tichých míst, dnešní večer zvolil okolí East River. Sundal si černé sako a přehodil si jej ledabyle přes jedno rameno. Na sobě měl už jen bílé tílko a černé společenské kalhoty. Prohrábla si volnou rukou vlasy a malou cestičkou se procházel. Byl opět ponořen do svých myšlenek a snů, když z dálky uslyšel hudbu. Ano, v tuhle hodinu právě na tomhle místě někdo hrál docela hezkou melodii na kytaru. Jeho zvědavost jej nakonec přemohla a on se vydal za zvukem, když po chvíli uviděl mladíka sedícího na lavičce, jak si drnka na kytaru. Castor postával kousek od něj a poslouchal.*
*Remi si drnkal dál, po chvilce začal dokonce i zpívat, potichu a jemně, v italském jazyce. Přeci jen, to byl jazyk, kterým on převážně mluvil, byl na něj zvyklý, ale ani angličtina mu problém nijak nedělala. Jen kdyby si měl vybrat, vybral by si italský jazyk. Přišel mu více kouzelný a více, takový milý. Ještě chvilku tak zpíval a drnkal, než ale ucítil, že už není sám. proto se zarazil, lehce bouchl do strun a otočil se na příchozího mladíka. Chvilku si jej jen tak měřil pohledem, nevypadal vůbec špatně, to se muselo nechat. Nejvíc jej ale zaujaly jeho zašpičatělé oči.* Co, další zbloudilá víla? *Pronesl Remi, než se ale opět otočil, zadívals e před sebe a opět začal drnkat.* Upřímně, už to je nějaká doba, co jsme na někoho takhle narazil. *Mířil svou přípomínku na rasu, než spíš obecně. A skutečně to tak bylo, i když se pohyboval na místěch, kde by to bylo pro vílu typické, jako byl třeba zrovna cetral park. Na vílu skutečně už dlouho nenarazil.* Jsem měl za to, že jstes e všichni stáhli do Faerie. *Pronesl s odfrknutím.*
Abych řekl pravdu, tak i já takových jako jsme my nepotkávám, tak často, vlastně už je to hodně dlouhá doba, co jsem nějakou vílu potkal. *Lehce se pousmál a popošel o kousek blíž, prohlížejíc si mladíka sedícího před ním na lavičce.* A máš pravdu, většina z nás se stáhla, ale já určitě nepatřím mezi ne. Už si sám nepamatuji, kdy jsem ve Faerii byl naposled. *Pronesl a na chvíli se zamyslel. Měl pravdu, když řekl, že si to nepamatoval. Ze začátku se tam vracel docela často, ale pak to bylo míň a míň až nakonec přestal. Tenhle svět si zamiloval a tam popravdě už neměl skoro nic.* /Sakra, zase jsem se nechal unést./ *Prolétlo mu hlavou, když se vzpamatoval.* Ehm, tak já asi půjdu dál a nechám tě hrát, mimochodem, opravdu to zní moc dobře. *Pousmál se a už se chystal jít dál.*
Tak to máme stejně, já tam nebyl...hm...přes deset let? nevím, setkávám ses tím, že to tam obdivují, třeba nedávno jedna čarodějka, a i tak to je pro mě dost nepříjemné a bolestné místo, kam se mi nechce a ani tam nemám v plánu jít. *Odfrkl si nedůtklivě, ale pak si povzdychl.* Ne, omlouvám se, nějak nemám moc fajn den, tak jsem asi víc nepříjemný, než normálně jsem v tuhle dobu, zkus mě nebrat vážně. *Pootočil k férovi hlavu, ale nic víc na svou obranu neřekl. I když měl i vychování, teď mu bylo jedno, že mi začal i tykat.* Nemusíš, neodháním tě. Jen pokud tu chceš sedět a poslouchat, tak jak říkám...nemám moc dobrý den. *zamumlal, než se zase sklonil ke kytaře a začal drnkat další, jinou melodii.
*Castor se na chvíli zamyslel, ale nakonec se přece jen posadil na lavičku vedle Remiho.* V pořádku, úplně to chápu, když někdo prostě nemá svůj den, takže tě tedy nebudu brát vážně. Já zase nemám svůj večer. *Uchechtl se nervózně a prohrábl si své vlasy, načež si sako složil do klína a poslouchajíc jeho hudbu se zahleděl před sebe.* Deset let, to je také dlouhá doba, já tam nebyl tak možná dvacet, osmnáct, kdoví, je to tak dávno, že to jeden už ani nepočítá. Dřív jsem tam byl často, ale pak jsem ty rozestupy návštěv snižoval. Svět lidí je prostě lepší, alespoň podle mě. Tohle místo jsem si oblíbil, především co se umění týče a ano i všech přírodních krás. *Mírně se pousmál hledíc dál před sebe do prázdná. Sám netušil, proč jej tento svět tak uchvátil. *
Jakto? *Zeptal se Remi okamžitě.* Ale nech mě začít. Šel jsme na akci do klubu, tam na mě naběhla upírka, tak jsem na ni vytáhl zapalovač. Ve finále mě vyhodili s tím, že oheň v upírském baru, což chápu, jasně, ale ta mrcha tam má pořád volný vstup. Na druhou stranu, dobře tak tomu majitelii, jemu tam zanese bordel. Já se jen brániil. *Řekl pohoršeně.* Fuchtle jedna. *Dodal ještě, než se zaposlouchal do toho, co říkal Castor.* I za mě, líbí se mi tu, a na dvůr mě nic netáhne. Takže hádám, že ty budeš asi starší? ach jo, ty věky, to je děs, Třeba mě je 24, ale viděla jsem i také, kteří vypadali mladší a je jim víc. *Zasmál se.* No jo, já sem utekl před otcem, a jsem za to rád. Ani nevím, zda bych se tam byl schopný vrátit. *Pronesl tiše.*
*Castor se trochu natočil směrem k Remimu a poslouchal jeho vyprávění.* Ach ta party, o téhle jsem slyšel, ale nešel jsem tam a zřejmě jsem udělal dobře, když to poslouchám. Je sice pravda, že ten zapalovač byl asi trochu moc, ale plně tě chápu, prostě ses jen bránil a zákaz jsi dostal nemusel, to bych spíše řekl, že měla dostat ona, ale pokud je to mrcha jak říkáš, ať se ti dva v tom klubu pak klidně pozabíjejí, tím líp pro nás ne. *Pokrčil rameny a uculil se.* To můj večer nebyl až tak šílený jako tvůj. Jakožto umělec jsem byl pozván na jednu větší výstavu, ale množství dotěrných lidí mě trochu vyvedlo z míry asi víc, než jsem chtěl a tak jsem prostě utekl. *Pronesl Castor svůj večerní zážitek a na malou chvíli se odmlčel.* Jsi vážně ještě dost mladý, to já už jsem taková lehká chodící vykopávka, by se dalo říct. Je mi totiž 216. *Zasmál se i Castor, který pak opět poslouchal vyprávění Remiho.* To má matka zemřela a od té doby jsem se začal potulovat na Zemi víc a víc až tu nějak zůstal. *Pohlédl na něj*. Proč jsi vlastně před ním utekl? *Optal se nakonec tiše.*
Přesně tak! *Kývl hned Remi na souhlas, nadšený z toho, že s ním někdo sdílí jeho názor.* Já ti říkám, tý holce koukaly problémy z očí, ale ať si to dragos vyřeší sám. Já pokud na mě vyjede upír, tak zapalovač tahám, protože prostě nechci přijít o krk. Pokud to tedy není Taylor, to je taková výjimka, co se upírů týče, moc milý kluk. Ale ti ostatní....no škoda mluvit. Nechceš něco, zahrát, když už to tu mám? Znám toho dost. *Navrhl pak Castorovi.* Jooo, tak to jsi vykopávka, nic ve zlém, jsem prostě upřímný. * A to Remi byl, moc mu to nevadilo, prostě mluviil na plnou hubu.* Tvé mámy je mi líto, já tu svou taky nepoznal. Umřela při porodu a pak mě vychovával otec, který mi dvůr zněpříjemnil. Věřím, že má své krásy, ale upřímně, to, co jsme tam zažil kvůli otci, to mě donutilo stejně uitéct a pak se nevrátit. Byl to, možná pořád je, velitel stráží na Zimním dvoře, a jeho empatie byla na bodu mrazu. *Odůvodnil svůj odchod.*
Výjimky existují, ale je jich velmi málo, možná proto by si jich měl každý vážit a to nemluvím jen o lidech, upírech, ale o všem možném. Já zapalovač nenosím, spoléhám se na své dovednosti, ale především na to žádné spory nevyhledávat, nemám je rád a ještě víc nerad je řeším. *Přiznal a jakmile slyšel, že jej naval vykopávkou i on, zasmál se.* V pohodě, beru to. Takové věci mě nedokážou naštvat, sám se tak někdy nazvu, takže asi tak. *Zubil se Castor, než se více pohodlně posadil.* Budu rád, když něco zahraješ, jen se mě prosím neptej co. Na tohle jsem nikdy nedokázal odpovědět, hudbu mám rád, ale pokud si mám něco vybrat, trvá mi to velmi dlouho. *Pousmál se a opět se zadával před sebe a chvíli mlčel.* Já zase nepoznal otce, vždy jsem byl jen s matkou, alespoň do doby, než… *Odmlčel se a smutně sklopil hlavu, na tohle vzpomínal nerad, vždy si to dával za vinu.* Možná i proto jsem své návštěvy Stříbrného dvora prostě nechal být.* Přiznal.*
Tak to já bych na ně taky spoléhal, ale jistota je jistota. Jo, bojovat nějak umím, ale neřekl bych, že to je nějak extra fajnový. Proto raději. Navíc jsme kuřák, takže tak. *odůvodnil nakonec s úšklebkem. A jsem rád, dneska už byolo uražených lidí víc než dost. ta byla hrozná... *Zkonstatoval ještě ohledně Alesandry.* Ale dost, ta si takového zájmu a zmiňování nezaslouží. *Zasmál se. pak se zamyslel.* Hm, tak co třeba tohle? *Optal se, a začal drnkat I see fire od Eda Sheerana.* Ta songa má svoje kouzlo, a neříkej mi, že ji neznáš! *Pronesl a hodil po něm kritické očko, než se ale uculil.* Chápu, takže ji máš nějak spojenou se dvorem? tak to máme stejný problém, jiného rodiče, moc hezký. No a ty jsi se tam narodil? Nebo, co tvůj otec? pokud se mohu ptát.
Já kuřák nejsem, takže u mě by člověk zapalovač asi nenašel, boj umím tak, abych se ubránil, žáden profík opravdu nejsem a jinak jsem přece víla, umím se bránit i jinak. *Mrknul na něj a když Remi začal hrát, ihned píseň poznal. * Oh ano, kdo by jí neznal, znám i film, ve kterém se objevila, vlastně co se Hobita týče, tak je znám všechny, včetně Pána prstenů. Tohle se lidem musí nechat, mají opravdu velkou představivost. Jsou to jedny z mých oblíbených filmů. Píseň je opravdu kouzelná, jsou chvíle, kdy si jí sám pouštím, většinou když tvořím obrazy. *Přiznal a dál poslouchal píseň, kterou hrál.* Mám, víš, její smrt si kladu za vinu, už jen z toho důvodů, že jsem jí nedokázal nijak zachránit. Celý život se to se mnou táhne. *Povzdechl si.* Ano já se na Stříbrném dvoře narodil, ale co se otce týče, netuším kdo to byl. Matka o něm nikdy nemluvila a já se neptal. Možná jsem měl, alespoň věděl, teď už je na to pozdě. *Pronesl a koukl na Remiho.* A co ty?
*Remi rozhodil rukama.* Přesně tak, nejsme uplně marní. *Ušklíbl se na Castora.* No tak to máš ale štěstí, za mě je ten film a i to pokračování fakt super, mám ho rá[link src="d.Jako"] televizi jsme nikdy moc nedal, ale tohle s ejim povedlo. Hlavně to jejich vystižení elfů, Elrond vypadá trochu jako můj táta. *Pronesl, když mu došla ona podobnost mezi ním a pánem elfů v Roklince.* Já spíš tu hudbu poslouchám a potom přetvářím, třebaa... *Zarazil se, přestal hrát a začal drnkat hlavní soundtrack, tedy znělku z pána prstenů, zatímco se uculil na Castora.* Ajeje, tak to mě mrzí. Ale hele, nevím, co se stalo, ale pokud jsi nemohl nic udělat, nebo by to ohrozilo i tebe, není to tvá vina. *Zkusil jej trošku uklidnit.* No, já jsem ze Zimního. Nějak, jak říkám, asi, vím že je krásný, jen jsem si k sobě nedokázal nějak pustit onu krásu, když jsem neměl šanci ji vnímat. Otec mi ukazoval jen to nebezpečné a zlé, nevím, zda to zároveň není podstata právě zimního dvora. *Zasmál se.*
*Castor se uculil a sledoval hrajícího Remiho a poslouchal.* Ne to nejsme. Já třeba na televizi koukám jen, když mám krizi a nemám zrovna nápad na malování, což se stává opravdu málo, ale pak jsem schopen u toho prosedět hodiny a shlédnout vše, co mě nějak zaujme a cpát se všemi těmi nezdravými jídly a pochutinami co lidský svět nabízí. *Zasmál se, dál poslouchajíc melodii, jež se kolem nesla.* Takže jsi hudebník? Máš nějakou kapelu nebo jedeš sólo dráhu?* Optal se po chvíli zvědavě. Remi byl vlastně také typ umělce, což bylo Castorovi blízké, proto si asi tak s Remim docela rozuměl.* I mě to mrzí, je to už dávno, ale vzpomínky jsou jako kdyby se to stalo včera. Právě, že jsem za to nemohl, ale i tak mě tíži vina které se prostě zbavit nemohu ať se snažím sebevíc. *Pronesl a kouknul na něj.* Na Zimním dvoře jsem byl jednou, možná dvakrát, ještě s matkou, takže mohu říci, že je opravu krásny, ale chápu, že když jsi měl problémy s otcem, je pak složité vidět okolní svět. Krásu jde najít všude, jen musí člověk koukat správně. *Pousmál se.*
Já trávím většiinu času venku nebo v obchodě. tahle holka *poplácal na kytaru* zabírá většinu mého času, a když už ne, jsme venku, prostě se rád procházím, hlavně po parku, ale zajdu i do baru. Tam to je taky fajn, ale většinou si jen sednout a pozorovat, k tomu, jestli chci tančit se dostanu stejně vždy v průběhu večera. *zasmál se a drnkal dál tóny písně, nakonec je ale změnil a začal hrát něco svého.* Nemám niic, spíš jnen ten obchod, kde prodávám věci zamřeněné hlavně na kytary a strunné nástroje, jo, něco si zahraju a zapívám, ale to jen tak pro radost, ne pro peníze. *Osvětlil svou situaci.* Jo, jo vzpomínky bolí. Jsou příšerné, a obzvláště ty bolestné. nejak se snažím si z niich vzít jenom to dobrý, a nebo alespoň to, že mě posílí, ale, no ne, vždy to jde. To myslím, že víš i sám. *Odmlčel se.* Věřím tomu, jen to trauma po otci mi to celkem zětžuje. *Uchchtl se nakonec.* No ale nebýt jehoé, nepoznám skvělé lidi tady, jako třeba toho upíra taye, nebo mojí, řekněme, nevlastní sestru z jedné adoptivní rodiny, Chairu. Zrovna by za mnou měla přijet, za dva týdny, těším se na ní, holku jednu bláznivou.
Procházky mám také rád, zvlášť večer nebo v noci. Taková místa, jako je třeba tohle, jsou to nejlepší. Neříkám ale, že do baru si také nezajdu, to zase jo. Dobrý drink a sledování lidí, je někdy dobré vzrůšo, než by jeden čekal. *Zazubil se.* A někdy si zase zajedu i mimo město do lesů a hor a to j teprve paráda, měl bys to někdy zkusit. Udělat si takový malý výlet a vypnout, třeba tam můžeš vzít tu svou nevlastní sestru, řekněme na rodinný výlet. *Zasmál se.* Je fajn, že máš ji, ono mít někoho, komu můžeš věřit a trávit s ním čas je prostě k nezaplacení, o to horší je takovou osobu najít. Sám to dobře znám, žiju tady už nějaký čas, ale asi jsem nenašel někoho, koho bych mohl nazývat přítelem. Já jsem snílek, to je můj problém a někteří to prostě asi nechápou, což mě je celkem jedno. Proto rád trávím čas sám a malováním a ty, které potkám na výstavách a galeriích, to jsou jen vlezdoprdelkové, co ti mažou med kolem huby, se kterými si sice poradím raz dva, ale to je tak všechno. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy.* A to s tvým otcem, víš co lidé říkají. Všechno zlé je k něčemu dobré.
Jo, lidi dokáží být všelijací. Já tam rád chodím přes den, protože v nocii jsem...No, dejme tomu, víc sešlý, takový ne až moc upovídaný, kdyby jsme se potkali jiindy, to by jsi viděl. Vím to o sobě, ta noc na mě má asi nějaké tlumící účinky, kdo ví. *zamyslel se sám nad sebou.* To bych mohl, i když ty moje holky v krámě jsou taky spolehlivé jak...no, nejsou, někdy mám pociit že co si člověk neudělá sám, to nemá. taky trochu prokletgí být vedoucím, řekněme slušně. *Protočil očima.* Ale jo, Chiara je skvělá. Mám ji rád. Měla zrak už od narození, takže kolik nocí jsme spolu proběhali po městě, zatímco jsem jí ukazoval různé iluze, tehdy jsem tomu přicházel na chuť. Ale jo, těším se a mohu ji tam vzít, zdrží se tak na týden, co říkala.* Pak jej poslouchal dál.* Hm, snílek, jo? Tak to by jsi si skvěle s Chiar rozuměl, asi vás seznámí. *zasmál se Remi.*
Nikdy jsem nepochopil, co lidé vidí na tom být na vyšších pracovních postech. Je to je o to víc zodpovědnosti a práce a pak jen nadávají, jak toho mají hodně. Ale u tebe to chápu, je to tvůj obchod, hold to prokletí budeš muset nějak zvládnout a třeba ty své zaměstnankyně trochu popohnat a nebo si najít jiné, pracovitější a vyřešeno. *Mrknul a uculil se.* Přes den se snažím malovat, ale když budeš někdy chtít jít na drink, zvládnut to i přes den. A ano snílek. *Uchechtl se.* A občas mi to dokáže pořádně zavařit. A jestli chceš, rád tvou kamarádku poznám. Což mě teď přivádí k myšlence, že jsem se ještě nepředstavil. Omlouvám se, jsem ještě trochu roztržitý z večerní akce, dovol abych to napravil. Jsem Castor. *Podal Remimu ruku a usmál se. Ani netušil jak mu mohla tak zásadní věc uniknout.*
*Remi rozhodil rukama.* Moje řeč, moje řeč, protože i já už toho mám občas plné zuby. Ale hele, naučil jsme se to, baví mě to, ale vím, že kdyby to nebylo ohledně těch kytar, tak tak nadšený nejserm, to říkám rovnou. *Zasmál se.* Já si myslím, že Chia se ti bude líbit, protože co ji znám, jak říkám, je v tomhle stejná. Stejně zasněná, stejně občas unešená a mimo, ale dokonalá. *zavrněl a začal drnkat zase jinou melodii. Měl ji rád, ale byl to takový sestersko-bratrský vztah. Na ni svoje flirtovací techniky nikdy nezkusil, na to ji znal asi až moc dlouho. Přestal hrát, aby i jemu natáhl ruku.* Remi Luca, moc mě těší. *Usmál se na něj, než prsty opět přesunul ke strunám.* Nevím, ptal jsme se odkud jsi? Kde tu bydlíš? zapomínám. *zasmál se, nevšiml si už, že se k nim blížila jakási dvojice mladíků.*
I mě velmi těší. *Usmál se Castor a přehodil přes opěrku lavičky své sako, které doteď držel u sebe.* Opravdu je taková? Tak to je jako kdybych poslouchal o sobě. Jak říkám, v tomhle jsem už od mala takový. Matce se to nikdy moc nepozdávalo, ale já měl svou hlavu a to mi zůstalo do teď. Věřím, že jednou se mi to asi hodně vymstí. *Zasmál se pobaveně. * Takže rád poznám dalšího snílka. Alespoň, vím, že v tom nejsem sám. A mimochodem, jak vlastně přijala to, že existuje něco jako víly a podobně? *zeptal se se zvědavostí v hlase, tohle ho docela dost zajímalo. Ne všichni to vždy vezmou dobře, proto chtěl vědět, jaký typ byla jeho nevlastní sestra.* Na to odkud jsem ses neptal. Žiju na Manhattanu, mám tam úžasný byt s výhledem na město. A kde žiješ ty? Pokud to není tajemství.* Pronesl s úsměvem, který mu po chvíli z tváře zmizel, když se dvojice blížila víc a víc. Něco se mu na nich nelíbilo.*
Hm, Chiu jsem potka v Římě, když jsem byl u jedné z rodin. Byla adopotovaná, ale zatraceně milá. ta rodina byli hovada, vím, že co jen mohla tak taky zmizela a přestěhovala se do Benátek, občas tam za ní jezdím, nebo ona sem, ale mezi námi, Benátky jsou něco nádherného. Byl jsi tam? *zajímal se.* No, byla mladá, takže to bylo ještě takové, že to pro ni až tak velké překvapení nemělo. Měla ještě tu svou dětskou naivitu a dětské snění, které sii přebírala do skutečného světa, kdybych jí to řekl asi teď, tak by to s ní seklo *pronesl uznale*. Manattan je skvělý, já jsem z Queensu. Taky moc pěkné, ale central park je neodolatenlný. *Chtěl ještě něco říct, to se ale za ním ozval povyk.* Hei, hei vy dva, hei!! *Začali halekat dva mladícii, nebo spíš jeden z nich, zatímco jeden se šklebil a pochechtával. Remi si odfrkl.* Pánové, jděte si po svém, jo? *Řekl. jeden z mladíků se ale rozhodl nebrat jeho radu vážně, došel až k nim a sedl si tak, že se namáčkl na Castora.* Se mi nechce.
V Benátkách jsem byl párkrát, dokonce i v Římě. Moje práce mě občas zavede všude možně po světě, nejčastěji však po Evropě, takže mohu jen souhlasit, že je to velmi krásné město. *Pousmál se, když si vzpomněl na poslední návštěvu tohoto města.* Je pravda, že čím starší lidé jsou, tím hůř asi nesou pravdu, která je s námi spojená, takže je fajn, že se to dozvěděla jako mladá a vzala to tak skvěle. Měl jsi alespoň parťačku. *Pronesl a dál po očku sledoval mladíky.* Neodolatelná to teda je, také je to jedno z mnoha míst z New Yorku, kde rád trávím čas. *Usmál se a chystal se pokračovat v debatě, ale to by mladíci museli pokračovat dál a nezastavit se u nich. Když se pak ten jeden namáčkl na Castora, ten jen tiše zavrčel.* My ale vaší společnost nepotřebujeme, takže vás poprosím, aby jste se vzdálili a nechali nás na pokoji. *Pronesl rázně, přičemž se raději postavil, jelikož se mu to nelíbilo. Jenže to ani mladíkům, ten co seděl, se postavila a naklonil hlavu do strany a sjel si oba víláky pohledem.* Ale copak pánové, snad vám nekazíme nějakou romantickou chvilku. *Vysmíval se jim a oba mladíci se dali do smíchu.*
*Jak moc byla Remimu tahle situace ze dneška povědomá. jako kdyby se přesně tohle nestalo před pár hodinami v klubu. Na neštěstí pro mladíky, Remi byl ale momentálně tak nakřápnutý, že mu stačilo málo k tomu, aby se naštval, což se taky stalo. Bleskově odložil kytaru stranou načež rychle vstal a k mladíkovi, který stál přistoupil do těsné blízkosti. * Seber se, i svýho kámoše a vypadněte. A opúakovat to kurva nebudu. *Zavrčel mu do obličeje. Maldík ale jen hvízdl.* Ale nekecej, a sedni si zpátky, fére, bo jak si říkáte. *Okomentoval jeho špičaté uši, které si Remi zkrátka před civily se zrakem a ostatními podsvěťany neskrýval. Možná, že by se mu i vysmál, a praštil ho, ale na břiše ucítil něco chladného. Když se sklonil zjistil, že to není nic jiného než hlaveň zbraně. Remi se zarazil.* /Co když tam má železné kulky, zatraceně?/ Už jenom to, jak se kovová zbraň opírala o jeho tělo i když přes košili, mu moc dobře nedělalo.*
*Jakmile si Castor všiml zbraně, zarazil se, tahle situace se nelíbila ani jemu. Tihle nevyzpytatelní civilové bývali vždy největším problémem. Jenže nějak se z toho dostat museli. Už se nadechoval, že něco řekne, když mu před obličejem zamával zbraní i ten druhý mladík.* Copak, snad sis nemyslel, že na tebe se zapomnělo. Hádám, že jsi taky ten podivný tvor, nebo co to vlastně jste. *Ušklíbl se posměšně, prohlížejíc si Castora, snad jako kdyby hledal také špičaté uši. Jenže Castor si je skrýval přede všemi civily ať už se zrakem nebo bez něj. Měl k tomu své důvody.* Chtěl jsem vás jen znova požádat, aby jste se vzdálili a nechali nás na pokoji. *Pronesl poměrně klidným hlasem i když se snažil neříct něco ostřejšího.* Drž hubu! *Zařval na něj mladík a rukojetí zbraně dal Castorovi pořádnou ránu do obličeje.* Půjdeme až my budeme chtít a teď se nám nechce. A ještě jednou něco řekneš a rozstřílím ti ciferník, je ti to jasné? *Zavrčel Castorovi před obličejem. Ten si jen rukou držel nos, který mu nepěkně křupnul a pohledem zabloudil k Remimu. Ten jeho vypovídal o tom, že trpělivost, kterou ještě měl, právě teď došla.*
*Remi mu vrátil pohled, kterým mu jasně říkal, že on na tom je stejně.* tak hele, já fakt nemám svůj den. Už jsem s vámi chtěl snad začít vyjednávat, ale vzhledem k tomu, že tohle je můj novej kámoš a vy jste mu právě rozbili nos teď já něco rozbiju vám. *Prohlásil Remi. Mladík, jež stál naproti němu se ale zasmál a nic neřekl, jen se natáhl a udeřil jej pěstí do břicha. Fér zalapal po dechu a předklonil se, hned na to ale ucítil hlavěň pistole za krkem.* Jsem jasně řekl, že máte držet hubu!* Zahlásil ten, jenž byl u Castora. To už ale Remimu došla trpělivost. Proto jakmile to dořekl, se prudce vyhnul pistoli, jež mladík držel za jeho krkem, načež ho popadl za zápěstí, přetočil mu jej za záda a zbraň mu z ruky vykroutil. Ta dopadla k jeho nohám. Nečekal ale, že mu jeho kamarád půjde naproti pomoct, a Remi tak schytl kopanec do zad a ještě k tomu loket mezi žebra od toho, který jej svíral.* Ty parchante, tě odstřelím! *Zařval agresor číslo jedna, jež na Remiho mířil, v ten moment ale Remi vykouzlil mezi jím, útočníky a Castorem iluzi husté mlhy, ve které se schoval. Teď mohl utéct. Ale nechtěl. Teď došla trpělivost i jemu.*
*Utéct nechtěl ani Castor. Neměl sice tyhle situace rád, ale rozhodně v tom nehodlal nechat Remiho samotného. Ovšem musel přemýšlet alespoň trochu racionálně.* Parchanti, až vás najdu, tak vás oba zabiju!* Řval jeden z těch dvou agresoru, snažíc se přes mlhu nějak najít oba féry.* Kurva! *Zanadával jeden ten druhý a následoval svého kolegu. Castor si mezitím napravil svůj nos a tiše zavrčel. Zaposlouchal se a když věděl, kde ti dva jsou. Pomalu se skrz mlhu vydal za Remim, kterého našel docela snadno, přece jen ovládali stejnou magii. Došel k němu a prohlédl si ho.* V pohodě? *Optal se, přece jen viděl to nakopnutí a zřejmě to nebylo nic příjemného. Sám se pak zadíval směrem, kterým se k nim pomalu blížili ozbrojení mladící. Ti řvali jednu nadávku přes druhou spojenou s výhružkami smrtí. Castor se jen zamračil, zvedl lehce jednu ruku a v tu chvíli se zvedl vítr, který lehkých máchnutím poslal na ty dva před sebou. Čím víc se k nim vítr blížil, tím víc nabíral na síle, takže v konečném důsledku ty dva smetl tak, že oba udělali vzad hned několik přemetů a zůstali ležet na trávě pár metrů od místa kde původně byli.*
*Koukal před sebe a tiše poslouchal, přeci jen, byla tma a do toho ještě mlha kolem nich. Vypafal na chvilku, jako kdyby byl v transu, ale jakmile se jej castor dotkl, ucukl. Pak ale jen kývl na souhlas. tyhle situaci si pamatoval. Pamatoval, jak ho tenhle trik naučil jeho otec. Když byl v nebezpečí a kolem byli přátele, iluze mlhy, aby nic neviděli a naučit se v ní orientovat. V hlavě mu rázem vyskočila vzpomínka, kdy mud al otec vypít odvar z bylin, po kterých dočasně oslepl a učil jej, jak se orientovat i ve tmě a dávat pozor na to, co se kolem něj děje. zavrtěl hlavou, aby tu vzpomínku zahnal a zavrčel.* Já ano, oni nebudou. *zasyčel. Jakmile zaregistroval, že jsou útočníci na zemi, došel směrem tam, kde slyšel spadnout zbraně. Poapdl je a jedním máchnutím hodil tam, kde se nacházela hladina East River.* A teď vy. *Ušklíbl se. Tohle nebyl ale přívětivý úsklebek. tenhle byl až psychotický. S tím výrazem se vydal před sebe na místo, kde už se jeden z nich zvedal. Jen tak tak napřáhl dlaň, ale Remi ji jednoduše chytl do té své. Zadívals e na něj a nesouhlasně mlask, než se na něj podíval.* Ale notak, snad by jsi si na to netroufl? Ustrašený chlapče. *Zasyčel. Hned v ten moment nechal svou magiii působit na jeho mysl tak, že potlačil jeho odvahu. V obličeji útočníka se po chvilce tak mihl čirý strach. A Remi, který stále svíral jeho dlaň zvedlou nad hlavou se napřáhl a silně jej udeřil pěstí do břicha, až by mladík spadl zpět na zem. To se ale nestalo, jelikož jej Remi stále držel. To už mu ale s bojovým výkřikem skočil na záda ten druhý. Remi ztratiil rovnováhu a stejně tak přestala působit i jeho magie manipulace mysli a iluze, jež se rozplynula. Útočník dopadl na záda, zůstal ale ležet a Remiho začal škrtit.*
*Castor zavrčel a už se hnal na pomoc Remimu. Soustředíc se, použil znova svou magii a místo větru se tentokrát ze země vyplazily výhonky, jenž si rychle razily cestu k výtržníkovi, jenž se zrovna pokoušel uškrtit Remiho. O to víc nechal Castor svou magii působit. Výhonky se pochvíli už plazily po celém těle agresora až se mu obmotaly kolem krku a při každém jeho nádechu se utahovy.* Pusť ho, nebo tak skončíš ty! *zavrčel fér dost nebezpečně, což bylo u něj docela výjimečné. Jenže i tahle situace byla jiná a on musel jednat a rychle. Po chvíli bylo vidět jak ruce, které měl Remi kolem krku ochably a ona se tak mohl znova nadechnout. I Castor lehce povolil svou magii, Nechtěl ho uškrtit, jen držet. Už se nadechoval, že promluví na Remiho, ale v tom padl na kolena s ukrutnou bolestí hlavy. V tu chvíli si nestačil uvědomit, že mu ten druhý mladík právě rozmlátil kytaru o hlavu.*
*Triss byla uprosena Ezekielem na večerní procházku, protože má brzy odjet na turné a on pochyboval, že by jej Lucas a Tayler někam brali. Nutno říct, že oprávněně, kocoura v oblibě neměli. Tedy čaroděje. Kdyby se jí vysmekl, jistě by se vcelku snadno ztratil v ulicích New Yorku a ve stínech s jeho černou srstí. Ostatně i ona sama byla v tmavém. Sotva se k nim donesly známky boje, které kočičí sluch zachytil dřív, než její uši, už byla tažena oním směrem. Z Ezekiela vyzařovala dychtivost být svědkem násilí a mírumilovná čarodějka mu zase chtěla zabránit. Když se dostali na místo, scéna před nimi nebyla zrovna přívětivá a Triss se zhoupl žaludek, zatímco vklouzla do mysli mladíka a do hlavy i nahlas pronesla zhrozeně a zadýchaně jediné slůvko.* Dost! *Netrvalo zrovna dlouho, než si všimla obětí nebo... domnělý agresor se jen bránil? Úponky po ráně do hlavy povolily sevření, ale nezdálo se, že by měl sílu dál útočit. Při pohledu na krev ztuhne a jiskry, které jí začnou poskakovat mezi prsty, schová do kapsy.* Musí pohled odvrátit a zavřít krátce oči, aby se nepozvracela nebo neztratila kontrolu nad magií. Civil se cukal, protože se nemohl hýbat a Triss si vytáhla z kapsy ruku a zklepla jiskry, neúspěšně, zato těžká lavička opodál se se zaskřípěním pohnula. Zaměří se tak na Remiho, i když možná měla být zachránce dne, balancovala nyní nad ztrátou kontroly.* Krev. *Prohodí s těžkým dechem, možná spíš po něm lapajíc a skočí pohledem po druhé víle. Ezekiel se čekal v sevření a snažil se přitáhnout její pozornost k sobě, Triss však vodítko jen upustila a stiskla si spánky, jakoby mohla zatlačit dorážející tsunami v podobe své magie zpět.*
*Tak rychle! Všechno se semlelo tak rychle, že si to ani moc neuvědomoval. Děkovně se zadíval směrem ke Castorovi, vymotal se jen tak ze sevření civila, ale v ten moment následoval další šok. To bylo v podobě toho, když viděl jak se JEHO kytara nachází v ÚTOČNÍKOVĚ rukou a následně je ROZBITA o Castorova záda. Remi měl pocit, že vyletí z kůže, že dotyčného přetáhne, zabije. Ale to už zasáhla..* /Triss?/ *Remi chvilku koukal na dívku, jež k nim doběhla, pak na mladíka a už už se chtěl sebrat a jít mu po krku, ale pak mu došlo, že je něco hodně špatně, něco špatně s Triss. To, co se s ní dělo na něj působilo jako panická ataka, jak mu poradila, z krve.* Castore udělej s tím něco, prosím. *Podíval se na féra vedle sebe s prosebným výrazem a doufal, že jej napadne použít své léčící schopnosti, nebo alespoň stočit vítr tak, aby se případný pach krve nedostal k čarodějce. Remi mezitím přiskočil k Triss.* Triss, ahoj, teda, vidíme se dřív, než jsme chtěli co? *Začal nervózně, ale pak se zamyslel. Bylo to ale to nejrychlejší zamyšlení za poslední dobu.* Triss, poslouchej, všechno je v pořádku, nic se neděje. Nevím sice, co se děje, ale cítím strach. *Zašeptal, jelikož stál v její blízkosti, chtěl, aby zněl jeho hlas konejšivě.* Hned na to, co se na chvilku odmlčel, ale povídal dál. *Nikdo ti tady neublíží, jsi v bezpečí, ano? *šeptal tiše, zatímco do svých dlaní jemně uchopil ty, kterými si svírala spánky, následně ale své dlaně položil na její tváře a zlehka jí zvedl hlavu tak, že kdyby otevřela oči, hleděl by jí do nich. *Nikdo ti tu neublíží, jsem tady s tebou a nikomu bych to nedovolil. Nikomu. *Povídal dál, zatímco zaměřil svou magii na její myšlenky. Ne na to, jaké měla, v tom ještě moc zběhlý nebyl, ale spíš na to, aby je alespoň trošku uklidnil. Začal ty rozvířené a zděšené pocity sbírat a konejšit stejně tak jemně, jak jemně hladil palci Trissiny tváře.*
*O tom co se kolem děje chvíli nevěděl ani Castor. Pár minut mu totiž trvalo, než mu přestalo hučet v hlavě. Když se pak postavil, rozhlédl se a viděl, že ti dva jsou nějak paralyzování a objevila se ještě jedna postava. Nějaká dívka, kterou teď uklidňoval Remi. Chvíli je pozoroval než došel k lavičce a svlékl si své tílko, do kterého si utřel zakrvácenou tvář. Během toho znova nechal proudit svou magii, tentokrát jí použil, aby zahojil svá zranění, přece jen jej o to prosil Remi a i jeho nos docela nepříjemně bolel. Bylo slyšet, jak se kůstka pohnula na své místo a když se tak stalo, bolest rázem zmizela, stejně tak jak se zhojil nos, zmizely i veškeré modřiny a další malá zranění jež utržil v boji s těmi dvěmi. Úlevně si oddechl a zakrvácené tílko hodil na zem, přičemž ihned při dopadu se pomocí iluze zamaskovalo. Musel se nějak zbavit všeho s krví. Z lavičky ještě popadl své sako a oblékl si jej, než se vydal k těm dvěma.* V pořádku? *Optal se Remiho a oba pozoroval.*
*Nějak výrazně nevnímala, dokud jí nezachytil ruce a nenadzvedl bradu výš. Lampa jí nemusela ani ozařovat oči, její duhovky jakoby se chvilkami ztrácely v bělmo a odhalovaly protaženou zorničku. Zda kočičí, dračí nebo jinou bylo těžké odhadnout bez ostatních znamení. Jak jí myšlenky klidnila magie, začínala dýchat klidněji a oči se přestaly měnit. Zhluboka se nadechla a sklouzla rukama k jeho zápěstím a víc zhluboka se nadechla.* Mhm... *Zamručí nakonec rozvážně, ale ještě hodnou chvíli nepouští Remiho ruce, než se ozve Ezekiel.* Zvládneš jim upravit vzpomínky? Nebo vy? *Otočí se k mužům, ale Triss ucouvne.* Měla bych. *Prohodí tiše.* Vy jste v pořádku? *Oplatí jim otázku a skočí pohledem na Castora, který se zbavil krve a letmo se pousměje. Pak se zaměří na kytaru a na muže a povzdechne si.*
*Remi se na Triss ještě chvilku díval.* V pořádku? Kdyby něco, řekni si. *Ujistil ji ještě, a když ji pouštěl, i tak ji naposledy pohladil palcem po tváři a usmál se. Byl rád, že už jí bylo lépe. Svou magii nechal postupně opadnout, i tak byl ale v pozoru, kdyby bylo třeba.* Děkuji, jsi naše záchrana. Tady budeme asi potřebovat tvou pomoc, nevím, co ty maníky napadlo, ale naběhli na nás s pistolemi, děs. A to ještě k tomu ta párty, která se vůbec nevyvedla. Po tomhle vím jedno. Ten Dragos Sorin je fakt kretén na druhou. Ale dobře mu tak. On bude mít problémy. No ale, to ti pak povím jindy, až bude čas a příležitost. *Povzdechl si a vydal se ke Castorovi a své kytaře.* V pořádku? *Optal se féra, než se sklonil ke zničenému nástroji.* Ty to máš za sebou, tobě ani já nepomůžu. *Vzal do rukou to co zbylo.* Asi ji pohřbím. Ach jo, hovada. *Zasyčel a pak se podíval opět na Triss.* Ale opravdu, nebýt tebe, asi by to tu dopadlo ještě hůř. *Okomentoval.*
Já v pořádku už jsem, co vy dva? *Optal se a nejdříve pohledem sjel onu dívku, co podle toho, co vypozoroval, byla nějaká Remiho známa a nakonec jeho pohled spočinul na něm.* Té kytary je mi líto, škoda, že dopadla tak zle. *Pronesl a i on pozoroval kusy hudebního nástroje, které mladý vílák držel v rukou. Pak se otočil a pohlédl na mladou čarodějku.* Děkuju, za pomoc, Remi má pravdu, kdyby nebylo vás, asi by to nedopadlo moc dobře a teď nevím pro koho hůř, zda pro nás a nebo ty dva pitomce, kteří si mysleli, že si můžou tohle dovolit. *Zamračil se směrem, kde se nacházeli oba mladící o kterých mluvil, nakonec však nasadil lehký úsměv.* Mimochodem jsem Castor. *Pronesl tiše směrem k čarodějce a natáhl mírně ruku.*
*Kývne a chabě se usměje, a když zmíní, že budou potřebovat pomoc, jen přikývne.* Uvidím, co zmůžu. *Skočila mu tak trochu do řeči, jakoby čekala, že ji chce přemlouvat a zamračí se.* To už jsem měla tu čest zjistit. *Promne si zápěstí ruky, kam ji říznul a nakapal vlastní krev, co ji sice vyléčilo jím způsobené zranění, zároveň ji ale zdrogoval, aby dle jeho slov, tolik nevzdorovala při únosu. Znovu pohlédne na Castora a natáhne k němu ruku.* Triss, raději bych, kdyby to bylo za jiných podmínek, ale někdy jeden nemá na vybranou. *Rozmrzele nadzvedne koutky a znovu kývne Remimu.* Jsem ráda, že jsem zmohla alespoň něco. *Civil jehož neovládala se začínal sbírat a čarodějka jen zvedne ruku. Jeho noha zamrzne ve vzduchu a on rozhozen se předkloní mávajíc rukama. Civilové se neměli vlastně skoro vůbec jak bránit magii. Měli Zrak? To zjistí. Nicméně také zajistí, aby si scénu vůbec nepamatovali. Muž se postupně narovná a něco začne prskat i na Triss. O tom, že je zrůda, zvracená hříčka přírody a takoví jako ona by měli chcípnout.* Moje volba to nebyla. *Prohodí měkce a telekinezí zachytí jeho ruce. Podívá se ještě na druhého, který ani nemluvil po příkazu do mysli. Měl přestat se vším. Zvedne ruce a zlehka se dotkne prvního na spáncích, pro jednodušší přístup do jeho mysli, ačkoliv se jí v rukách cuká. Probíhá mu nedávné vzpomínky až do začátku celé situace z jejich strany a začne je měnit. Utvoří jim v mysli nějaké přepadení vysvětlující jejich zranění a stav, v němž figurují obyčejní lidé a chvaty. Nikdo z nich tří se ve vzpomínce neobjevil. Zařídí i to, aby si je nepamatoval ani po jejich odchodu. Nechá hocha zdrhnout, skrýt se za roh a počkat na kamaráda, ale nevracet se a neohlížet. Podobný postup jen z jeho pohledu zopakuje u druhého civila, načež se trochu zamotá. Snad za to mohl nedávný hrozící záchvat nebo ne...těžko říct. Možná to byl jen přechod z nepříjemných a náročných myšlenek při nichž jí aspoň dvakrát proletěly mezi prsty fialové jiskřičky do vlastni mysli a reality. Oproti síle férů byla Triss takový balzám a ať provedli cokoliv, kvůli možné ničivé síle její magie pro civily k nim přistupovala jemně a opatrně. Sama o sobě nezpůsobila příliš konfliktně a jen chvíli sledovala muže, jak zmizel až osaměli.* Myslím...že tu nejsou kamery. Doufám. *Prohodí nakonec zamyšleně a rozhlédne se.* Dala bych si kakao. *Cukr pomáhal. A nějak si na to při Sebastianovi zvykla. Konečně se k nim otočí a zamračí se na Ezekiela. Zatímco ona měnila vzpomínky, kocour se mužům otřel o nohy, aby získal pozornost, jakoby nestačilo, že mluví, a sám se s neznámým férem seznamoval. I tlapku mu že své výšky podaval. Nutno poznamenat, že jeho tón i způsob zvednutí packy byl docela arogantní a čarodějce za něj sklouzne omluva.* Vážně jste vpohodě? Ty Remi? *Otocicse zejména na muže s kytarou a zatváří se smutně. Na stejné vlně vnímala jaké to pro něj je přijít o jeho nástroj.*
To se...stává, bude nová. *Pronesl Remi směrem ke Castrovi a zlehka se usmál, než ale sklopil pohledke kytaře. Štvalo ho to, mrzelo, dokonce cítil, jak díky tlaku dnešního dne začínají...jeho oč szlet?* /No to snad ne!!/ *Dalo se to ale pochopit, bylo toho na něj moc. pro dnešek ano. Na Trissin výrok kývl a usmál se, pak sledoval, co dělala s civilem. Když bylo vše hotovo, posadil se značně zničený na lavičku, ančež tiše sykl, i když to bylo jasně na podnět bolesti, jež mu vystřelovala z boku. Hádal, že tam bude mít pořádnou modřinu.* Pozval bych tě, nemysli si, ale myslím si že po dnešku lehnu do postele a budu se modliit, aby se už nic nezkazilo. Co jsem komu udělal! *Fňukl rozhořčeně, než se ale zamračil. Ne, nebude tu takhle fňukat. Proto si rychle utřel zbloudilou slzu, jež mu tekla po tváři, a párkrát kývl.* Jo, jo budu. Ale, no, jestli to kakao vážně chceš, myslím, že by to nebyl problém a rád tě pozvu, třeba by mi taky vyčistilo hlavu a trochu povzbudilo. *Zauvažoval a podíval se konečně na čarodějku.*
Těší mě. *Pronesl směrem k Triss.* Ano lepší by bylo poznat se jinak, ale když to nejde, co naděláme. *Věnoval jí jeden ze svých úsměvů, než jeho pohled padl na kocoura, který mu podával tlapku. Castor se lehce sehnul a jemně si s ním potřásl.* Teda, tohle jsem neviděl už hodně dlouho, aby kočka mluvila. Škoda, že Lynx tohle neumí. *Pousmál se, chvíli zvíře sledoval, než se odebral k Remimu. Všiml si jak bolestí sykl, přece jen pořádnou nakládačku dostal i on a proto mu Castor položil svou ruku na tu jeho a nechal proudit svou léčivou magii.* Je to sice malá náplast za tu kytaru, ale aspoň nebudeš mít žádná zranění. *Pronesl a když cítil, že je v pořádku, ruku opět stáhl.*
Je to prokletý čarodej. Zaslouženě..a ne mnou.*Vysvětlíva pak trochu bezradně sleduje Remiho, jak si utře slzu a Castor jej zrejme léčí.* Chceš...chceš obejmout? *Nabídne trochu nejistě, vzhledem k tomu, jak se snažil tvářit vpohodě. Nechtěla mu to narušovat. Pousměje se.* Kakao je občas lék na všechno. *Nadhodí i když neví zda se nebát. Ale věřila, že ne všechny vílí pokrmy a nápoje jí ublíží nebo zfetují. Snad.* To zní fajn. Jestli tě to nebude obtěžovat...a to že je se mnou tento bručoun... *Podívá se na Ezekiela, který si dotčeně odfrkne. Podle odpovědi jej i obejme, případně se skutečně vydá k němu na kakao a snaží se mu odvést myšlenky od jeho kytary tím, že mu vypráví o prvním turné jejího života. Byla nervózní a natěšená. Říkala mu místa, kde budou koncertovat se Zachariem a směřovala nějaké své obavy. Případně se zeptala i Castora na jeho živobytí, vztah k hudbě a zkušenosti v tomto směru, pokud se k nim snad i on pridal. Jestluze oboji padne, proste se rozloučí a vydá se domu cestou, kde ví, že je stánek s kakaem.*
*Chvilku přemýšlel, než se ale zvedl, odložil kytaru stranoua objetí skutečně přijal, Hlavu zabořil do Trissiného ramene a tu chvilku, kdy si dovolil projevit slabost, so užíval. Bylo to po jaké době, co si to dovolil, potom, co se z něj otec snažil udělat z toho měl strach. Pak ale dospěl k názoru, že to nepotřebuje, to, že to tak chtěl táta. Věděl, že kdyby ho teď viděl, tak by ho asi zflákal. On si to ale užíval, obzvláště s Triss.* Děkuju. *Zašeptal potom. Úleva, kterou mu přivbedl Castor pro něj byla pořádná odměna.* Jo, ty jsi fajn, tebe si nechám. *Pronesl s pokusem o vtip ke Castorovi, načež i jemu poděkoval.* Dej na sebe pozor, doufám, že se ještě uvidíme. *Pronesl, a pak odešel s Triss. Musel uznat, že se s ní v konverzaci uvolnil a uklidnil a byl za to vděčný. Pomohla mu dnes už dvakrát, a vylepšila jeho den. Kakao jí s radostí zaplatil, jak bylo slibováno už od jejich první schůzky a dal si jej s chutí i on sám.* /Přeci jen ten večer nebude zas tak zlý./ *Domů pak odcházel sice se zničenou kytarou, ale s úsměvem na rtech.*
*Castor je chvíli oba poslouchal, než se usmál a po menší úvaze se k nim na to kakao přidal i on. Cestou tam Triss vyprávěl, že jeho vztah k hudbě je spíše jako posluchač, on hudebník nikdy nebyl, jednou se učil na klavír, ale jelikož mu samouka nešla, nechal toho. Dál vyprávěl, že jeho živobytím a vášní je převážně malování, které zbožňuje a které se s koníčku nakonec stalo i jeho prací. Musel uznat, že dnešní večer se i přes všechno, to zle povedl. Poznal Remiho a dokonce i čarodějku, což u něj nebylo zrovna na denním pořádku. S oběma si ještě povídal notnou chvíli, než dopil své kakao, ze zadní kapsy kalhot vytáhl vizitku a podal jí Remimu se slovy, že kdyby se chtěl někdy sejít, zde ho najde. Nakonec oběma popřál dobrou noc a vydal se konečně domů, kde si chtěl konečně odpočinout a nechat tento den za sebou.
*Tak jako každý večer ani ten dnešní nebyl v ničem jiný. Po delší večerní procházce se opět vydal na jedno ze svých oblíbených míst. Dnes to ovšem nebyla žádná galerie, či výstava, jichž v městě bylo požehnaně. Ne, dneska měl chuť objevovat historii ze starých a knih, jež v knihovně byly na výběr.* Hezký večer přeji. *Pousmál se na jednu starší knihovnici, kterou potkal hned jakmile vstoupil. Byla to Dorothy, postarší žena, která mu v mnohém pomohla, především pokud šlo o velmi staré a cenné knihy, ke kterým neměl přístup jen tak někdo.* I vám přeji mladý muži* odpověděla mu aniž by jí prosil, hned mu podávala jeden ze starých svazků, který si tady poslední dny rád půjčoval. Knihu si od ní převzal, s úsměvem na ni mrknul a vydal se ke svému místu, kde nejraději sedával, aby si mohl dneska prolistovat dalších pár stránek. Jeho pohled však upoutala mladá dívka, jenž seděla právě u jeho oblíbeného stolu.* /Pokud mě nebude rušit, pak to nějak překousnu/ *Pomyslel si a dál si to mířil ke stolu. Od doby co žil zde v městě, si nikde jinde nikdy nesednul a nehodlal to měnit ani teď. Obešel sedící dívku a koutkem oka si všiml, že si něco kreslí do tabletu. Na malou chvíli se zastavil a sledoval to dílo, jenž jí vzkvétalo pod rukama. Nakonec jen lehce zavrtěl hlavou a posadil se hned naproti ní. položil svazek na stůl a začal v něm listovat*
*Akamira si mladíka nejprve a ni nevšimla. Pracovala, jak jen mohla, sem tam dodělala pramínek, támhle zase lesk do dokonalých očí Lyrie, támhle zase trošku světlejší odstín pokožky, vybarvit pozadí a trochu to naaranžovat tak, aby to nebylo jen jednotné, ale aby to působilo dojem malby, hm, do vlasů růžovou květinku, a Aki byla spokojená. Chtělo to ještě hodně úprav, ale lehký základ měla a za to bylo ráda. Až pak, když zvedla pohled, si mladíka všimla.* Uhm, dobrý večer. *Pronesla tiše, jako kdyby se snad bála, že by jej vyrušila. Chvilku přemýšlela, než se rozhlédla kolem sebe.* Jen, no, ten tablet občas vydává zvuky, taky o něj klape ta tužka, prostě, kdyby vám to bylo nepříjemné, tak si půjdu klidně sednout jinam. *Pronesla ihned volíc ústup, kdyby na to došlo.*
Dobrý večer i vám. *Lehce zvedl koutek úst do úsměvu a naklonil hlavu mírně na stranu.* Znám to, podobný tablet mám sám a občas jej používám. Věřte mi, pořád je to dost tiché na rozdíl od jiným, především lidí, které tady občas potkávám. Ti dokážou být hluční a otravní. Člověk se pak nemůže soustředit. *Mrknul na dívku před sebou a hned na to opět sklonil hlavu nad svou knihu a dal se do čtení prvních řádků na straně, kterou už měl připravenou.* Ovšem pokud mohu něco říci, vaše práce je velmi zajímavá. Mohu vidět pak výsledek? *Optal se aniž by zvedl hlavu od čtení. On sám moc s lidmi nekomunikoval, ovšem tato mladá dáma pro něj byla zajímavá už jen tím, že také malovala stejně jako on.
*Překvapeně se na něj zadívala. Nějak od něj nečekala, že by se s ní chtěl bavit, řekněme, že to byl snad rychlý předsudek.* /vypadal, že by chtěl svůj klid, ne, že by se zapovídal, ale je milý, tak proč by ne:/ Děkuji, ano, opravdu, na rozdíl od některých strojů a nástrojů je to tiché, jen mě sem tam znervózní i to ťukání tužky, to mi řeklo už více lidí, tak už se vždy jen reflexně, než se do toho pustím a někdo si přisedne, varuji dopředu. Malujete taky? Já to mám tedy jako zaměstnání, dělám grafickou tvorbu. *Usmála se jemně a dala si zbloudilý pramen vlasů za ucho.* A tohle, no, ano, kreslím svou přítelkyni, tak nějak jsem jí chtěla přichystat překvapení, a doufám, že se nakonec zadaří. peru se s tím od rána, a už mi chybí díky bohu jen detaily. Ale užívám si to, umění je nějak moje parketa. *pronesla, a nakonec jemně natáhla jednu svou ruku přes stůl.* Akamira, těší mě.
*Celou dobu co mluvila, měl skloněno hlavu a během čtení jí bedlivě poslouchal, když slyšel, že i ona zbožňuje umění a dokonce v tomto oboru pracuje, zvedl hlavu, zaklapl knihu a dál už dívce věnoval svůj pohled a především svou pozornost.* Potěšení je i na mé straně, mé jméno je Castor. *Chvíli váhal, ale nakonec i on natáhl svou ruku a zlehka si s tou její potřásl.* /Hm, vypadá mile a má ráda umění, nakonec ten večer bude přece jen zajímavý./ Takže grafička, to je hezké. *Pousmál se na ni.* A ano i já maluji, ale já preferuji především velká plátna. Přece jen se na nich tvoří daleko lépe, než v tabletech. Mám rád vůni barev a nových štětců, když se pak tyto věci spojí, vznikají dokonalé věci. *Pronesl zasněně a ihned mu na mysl vplul nový nápad na obraz.* I já si umění užívám, je to také moje práce. *Dodal, když se opět vrátil zpátky ze svých myšlenek* A věřím, že vaší přítelkyni se kresba bude líbit.
Hm, Castor, o je zvláštní jméno, takové, řekněme, hm, vznešené, jako pro nějakou, já nevím, vílu. *Pronesla, snad jako kdyby naoko kdyby se nic nedělo. Pokud byl mladík někdo, jak říkala Lyr, z jejich světa, nemusel ani poznat, že před ním seděla civilka bez zraku.* /A pokud jsem se náhodou trefila, tak ještě lepší. Ale možná že melu jenom kraviny, kdo ví, možná si se mnou hraje jen mozek./ *Přemítala, i když potom večeru, kdy byla s Lyr v parku a pustil se tam do nich nenechavý vlkodlak, byla nějak připravená i na další věci. Ruku Castorovi jemně stiskla nazpět i Aki, než ji zas stáhla a uchopila do dlaně opět svou grafickou tužku.* Ano, nějak jsem se k tomu musela dokopat, ale baví mě to, naplňuje, má to hodně možností uplatnění, a hlavně se můžu pustit a dát volný průběh mé fantasii. *Uculil se na něj.* Plátna jsou skvělá, jen na to nemám asi moc talent. Neříkám, kresby a tak ano, ale velká plátna, to je na mě až moc velký oříšek, to doznávám. *Zasmála se brunetka a koukla opět od obrázku na Castora.* Malujete pro nějaké tvůrce? Nebo ilustrace? Nebo jen tak a prodáváte to?" *Vyptávala se a mezitím sklopila pohled opět k digitální kresbě Lyrii.*
*Jen co pronesla slovo víla, tak zpozorněl* /Že by snad věděla o našem světě? Kdoví, uvidíme./ *Sepnul ruce a položil je na stůl před sebou, hledíc na dívku.* Tak za prvé, jsem za to, abychom si tykali, to vykáni moc nemusím a za druhé, proč tě napadly víly? Co o nich víš? *Optal se zvědavě a nahodil lehký úsměv, přičemž si jí prohlížel. Začínala ho zajímat ještě víc.* A ano maluju, je to mou velkou vášní. Dost svých obrazů jsem už prodal a nejen do našich galerii, ale také do zahraničí. Je to pro mě uklidňující a jak říkáš, u toho každý dá průběh své fantazii, nechá se unášet tvořivostí a výsledky, ty pak stojí za to.
*Jeho přístup jí překvapil, ale nemohla říct, že by nějak špatně, Ona sama byla ráda za to, když byla konverzace volná, a nijak poutaná společností, proto jí tykání sedlo.* To budu moc ráda, a no, moje přítelkyně je víla, jmenuje se Lyria, jestli ti to jméno něco říká. Ale tak, je vás dost, tak možná asi nebude, jen že, ano, moje přítelkyně je víla. *Usmála se.* /Teď si to mlže přebrat jako důvtipné přirovnání, nebo je opravdu taky i on víla a zkouší si mě, jedno je správné, ale tak...snílek jsem, a Lyr je skutečně krásná jako víla, takže to tak mohu nechat jako přirovnání./ *Sama pro sebe se usmála a zadívala se na Castora před sebou.* Páni, to by jsi mi mohl něco ukázat, našla bych někde tvou tvorbu? po galerii, či internetu?. *Optala se Aki se zájmem a na moment odložila i svou tužku, aby byla jejich konverzace ještě více uvolněná a spontání. Přišlo jí neslušné se hrabat v grafice a u toho mluvit, času má a bude mít dost.
*V městě sice žil už nějakou tu dobu, ale s nikým ze svého světa se nijak nebavil. Měl prostě rád svůj klid. Ovšem některá jména mu utkvěla v paměti a dokázal si je přiřadit k dané rase. I o Lyrii slyšel, snad mezi řečí někde v městě, kdoví, už si to moc nepamatoval, tyhle věci většinou vypouštěl hned z hlavy.* /Pokud tedy víš, že víly skutečně existují a s jednou máš románek, uvidíme, zda poznáš, že jsem i já jeden z nich./ *Problesklo jeho myslí, načež se navenek jen usmál, přičemž s dívky nespouštěl svůj zrak.* To je velmi zajímavé… přirovnání. *Ušklíbl se šibalsky a lehce natočil hlavu do strany.* A pokud jde o mou tvorbu, rád ti jí ukážu. Některá díla jde vidět v Pace Gallery, pak v Evropských galeriích nebo i na internetu, mnoho děl mám však stále u sebe, to jsou buď ty, které teprve cesta na výstavu čeká, nebo k jejich novým majitelům a nebo jsou to mé srdcové záležitosti, které si nechávám. *Usmíval se*
*Uculila se i Aki.* Takžev podstatě opravdu nefalšovaný, umělecký duch? *Nadhodila s úsměvem.* Já se k tomu musela nějak dostat, prokousat, jako jistě, už od malička jsem nějak tušila, že kresby a malování mě budou bavit, řekněme, že ve škole jsem v tom vždy vynikala dobrými známkami, a taky můj táta býval pouliční malíř, ale v té době jsme byla až moc malá na to, abych nějak rozuměla genům. *Ušklíbla se a opět vzala do ruky tužku, snad aler jen z rozmaru, do tabletu nezasáhla, jen si s ní tak pohupovala mezi prsty.* Ale postupem času se ukázalo, že to nebude jen zájem, nebo koníček, ale skutečně vášeň. A tak se tomu taky stalo, a teď jsem tu a živím se tím, no prostě super, za mě tedy určitě. *Dořekla nakonec.* Takže tedy i Evropa? Cestuješ se svými díly po světě, nebo spíše prodej do zahraničí?
*Položil si ruce na stůl a lehce se naklonil dopředu.* Řekl bych, že je to opravdu nefalšovaný umělecký duch. Ze začátku to byla jen zvědavost, ale postupem času se z toho stala až vášnivá posedlost, kdy se mi v hlavě rodily různé nápady a já jim štětcem dával život. Občas za prací i cestuji, ale to je opravdu málo, většinou se vše řeší přes prodej na internetu nebo přímo přes galerie. *Znova se zasnil, tak jako vždy, když mluvil o malování. Po chvíli se však vzpamatoval a lehce se uculil.* Omlouvám se. *Tiše si odkašlal a narovnal se.* Takže talent máte v rodině, to je milé. A nepřemýšlela jsi o něčem podobném. Myslím malování, ale s možností výstav v galeriích a podobně? *Optal se zvědavě*
To zní zajímavě. *Pronesla Akamira uznale na podnět Castorova vyprávění. když se omluvil, jen zvedla dlaň na gesto toho, že to je v pořádku.* To nic, také hodně povídám, když se o něčem rozvášním, a že toho moc není. Pokud to není tedy umění a nebo moji psi, to jsem pak k nezastavení, většinou. *Ušklíbla se a poslouchala jej dál.* No, upřímně, takhle jsem o tom nepřemýšlela nikdy. Jako jistě, prodávat to, živit se tím, to ano. Ale jen v tom hledisku, že dělám obálky na knihy, návrhy na loga, nebo nějaké digitální projekty. Ale jak jsem říkala, před sebe si dát vyloženě plátno a barvy, to ne, to bych nezvládla. Chyběla by mi tam ta možnost vrátit jakýkoliv tah zpět a napravit chybu. *Řekla nakonec a jemně se na něj usmála.* Každopádně, budu moc ráda, když mi pak ukážaeš, kde nějaká tvá díla najdu, ráda si je projdu a prohlédnu. *Dodala ještě.*
A to je právě to, že už to vrátit nejde, proto si musíš každý tah dopředu nějak rozmyslet. Je to prostě výzva a to já miluju. *Uculil se*. Samozřejmě když budeš chtít, rád ti své díla ukážu a nejen to, když si budeš někdy chtít zkusit malbu na plátno, stačí jen říct. *Mrknul a zlehka si prohrábl své vlasy. Už dlouho se mu nestalo, aby potkal náhodně někoho, kdo by sdílel stejnou vášeň k umění jako on. Možná proto jej ta dívka tak zaujala.*
*Akamira se usmála.* To chápu, pro někoho je to prostě zábava a výzva, možná i trochu toho adrenalinu a dopaminu, jen, já mám prostě strašný strach dělat chyby, jako v čemkoliv, a tohle by nebylo výjimkou. Pro někoho to ale je, třeba táta ten úspěšně takhle znehodnotil jednou tři plátna za sebou. *Zavzpomínala a zasmala se. Pak se na něj podívala a lehce znejistěla.* /Jsem tam nesvá kvůli tomu návalu pozornosti, nebo se mi to zdá? Je milý, ale kolik lidí co byli na první dojem milí jsem potkala a spálila se?/ Někdy ano, třeba bude čas. *Dodala a pak se na chvíli odmlčela.* No, a... *Chtěla něco říct, ale v ten samý moment někdo za nimi jako kdyby pustil knihu na zem a ta dopadla s velkým buchnutím k zemi. Aki se sebou trhla, lehce vykřikla a při tom pohybu praštila do tabletu, který spadl na zem.* Ale ne! *Vyhrkla a hrnula se k přístroji, doufajic že není nijak poničený.*
*Castor se na dívku zahleděl a pousmál.* Pokud budeš chtít nějakou uměleckou výzvu, stačí říct a pustíme se do malby na plátno. *Mrknul a už chtěl pokračovat v konverzaci, když Aki leknutím vykřikla a upustila svůj tablet na zem. Dřív však než ona, vstal a obešel rychle stůl, podřepl si a sám si tablet prohlížel. /Zdá se mi to, nebo je nějak nesvá. Čím to asi bude, že by snad mou maličkostí?/ *Pomyslel si, zvedl hlavu a zahleděl se jí do očí.* Nemyslím si, že by byl nějak zničen, dokonce ani praskliny nemá, máš velké štěstí. *Lehce pozvedl koutek úst do úsměvu.*
*Děkovne se na Castora podívala, vzala si tablet a začala si jej prohlížet.* Nic mu není, opravdu, uf, díky Bohu, to by mě asi odvezli. *Pronesla a a nervózně se zasmála. Pak se otočila a začala hledat viníka hluku, jakmile spatřila, kdo to byl, tak se jen jeho směrem zamračila. Stál tam rozzářený pár, který se chechtal, co si ale všimla, už se k nim blížila knihovnice.* Nulový ohled, to mám tak ráda. *Povzdechla si, načež se chtěla zvednout, ale díky své nešikovnosti se při zvedání uhodila do hlavy.* Ale notak. *Jen si promnula hlavu, nakonec ale jen zavrtěla hlavou a zvedla se.* No, jsem pako, to je pořád něco. *Řekla nervózně, ale nakonec se na Castora usmála.*
Věř mi, i na ně dojde a vrátí se jim to. *Tiše se zasmál, snad jako kdyby měl něco zalubem, přičemž pár chvíli pozoroval, než se zase otočil na Aki.* Abych řekl, tak trochu jsi nešikovné pako, ale kdo není. *Mrknul a nahnul se k ní blíž* Z čeho jsi tak nervózní? *Optal se tichým hlasem a dál jí svým pohledem hypnotizoval, přičemž se sladce culil.*
*Říct, že se lekla, by bylo málo. Celá nesvá nejprve z konverzace, která se rozproudila tak, že o tom ani ona sama nevěděla a ztratila přehled, pak z nečekané rány, potom z toho, jak ji spadl tablet a ji proletěly hlavou ty nejhorší scénáře, pak to, že se ještě uhodila do hlavy a nehledě na povyk v knihovně byla na zase o něco nesvá. Jakmile zaregistrovala Castora blízko sebe, řeklo by se i, blíže, než by jej chtěla, přepadla dozadu. Chtěla se jen zlehka odklonit, ale nakonec to nevybrala a posadila se na zadek na zem. To už i je merčila knihovnice.* Já, já nevím, omlouvám se, občas taková jsem, nesvá, zmatená, hlavně když je hodně vjemů nebo nečekaných situaci, pak jsem prostě.... Prostě taková. *Zaobalila to nějak. Vytáhla se na nohy dřív, než by ji mohl Castor i pomoct a opět se posadila na židli.* No ale, připozdívá se, jsi spíš takhle noční sova? *Točila téma pryč.*
*Castor jí chvíli tiše pozoroval, než odtáhl židli vedle ni a posadil se na ni.* Chápu, máš ráda svůj klid a víc zvuků a vjemů ti prostě nedělá dobře, pokud je to i mou společností, pak tě nebudu dál rušit a dopřeju ti svůj klid. *Nasadil chápající úsměv a narovnal se, po chvíli si prohrábl své vlasy a vstal, aby se opět vydal ke svému místu.* Mám rád večery a noci, má to své kouzlo a já toho nikdy po pravdě nenaspím. *Dodal, když obcházel stůl.*
Ne! Ne to určitě není, to opravdu ne, nijak mě neotravuješ, nebo tak, jen... *Ztratila se ale ve svých myšlenkách. Zase toho bylo moc, a teď se do toho pustily ty pocity, že si Castor mohl snad i myslet to, že mu tu vadí.* /Ne, nevadí, nechci, aby si to myslel, jen je toho moc, nepřekáží, náhodou je milý, ale i tak mám strach, i tak ej to zvláštní, co se zase děje?/ *Aniž by jí to samotné došlo, začala se celá klepat.* /Ale ne, už zase,. Teď ne, teď ne./ *Opravdu, za nic nemůžeš, to jenom, jenom já, nic víc. *Sklopila ale pohled, nechtěla, aby jí viděl do očí, jelikož ty její se začaly plnit slzami. Paniika, ta, kterou tak dlouho necítila, jako kdyby se najednou zase vracela a dávala o sobě vědět.* Jen, musím ven, na vzduch, nedělá se mi moc dobře. *Dostala ze sebe jen tak tak, ale to už nechávala věci věcmi, tablet tabletem, dokonce i kabelku, pouze si letmo zkontrolovala přítomnost cigaret v kapse kraťas a mířila ven, před knihovnu, někam, kde by si mohla jen zapálit a trochu prodýchat.*
*Pozvedl překvapeně obočí a sledoval jí, jak kolem něj prošla a bez svých věcí zamířila ven. Byl z toho lehce zmaten, nechápal, co mohl říct tak zlého, aby se jí udělalo zle. Nervózně se proto poškrábal na zátylku a chvíli přemítal, co teď udělat.* /Sakra práce./ *Zamručel tiše, iluzi skryl všechny její věci, včetně jeho nedočtené knihy, přece jen nechtěl, aby to někdo sebral a vydal se ven. Vyšel ze dveří a chvíli se rozhlížel, než jí uviděl o kousek dál, jak se snaží zapálit si cigaretu. Došel až k ní, sebral jí zapalovač a sám škrtnul, když se objevil oheň, připálil jí. Chvíli jen tiše stál a pozoroval jí ve světle lamp, jež osvětlovaly ten kousek prostranství. Nějak nevěděl, co říct, jak začít.* Jestli jsem tě nějak rozhodil svými slovy, pak se velmi omlouvám, nebylo to míněno nějak útočně nebo zle, naopak velmi dobře chápu, jak někdy člověk prostě svůj klid potřebuje a chtěl jsem ti ho jen dopřát, když jsem viděl, že jsi nesvá. *Pronesl a omluvně se usmál.*
*Nejprve bez nějaké odezvy si jen přijala nabízený zapalovač, o který si připálila cigaretu a natáhla kouř do plic. Zavřela oči a chvilku přemýšlela, nebo alespoň by jeden řekl, že přemýšlí. Ona měla ale v hlavě lehce prázdno, snažila se tam alespoň něco dostat a něco zároveň i dostat ven. Bylo tam jak plno, tak prázdno, oboje ošklivým a nepříjemným způsobem.* Ne, to jen, já, občas to tak mám, nejsem psychicky nejsilnější člověk, ba naopk, spíš slabší a nějaké situace mi nedělají dobře. Někdy sama ani nevím, co se děje, jako třeba teď. Asi hodně podnětů, nevím, děje se toho teď v mojí hlavě a okolí docela dost. *Pronesla a popotáhla si z cigarety.*
*Opřel se o zeď vedle ní a hleděl před sebe do prázdna.*Možná by sis prostě jen měla trochu odpočinout. Nejen fyzicky, ale také dopřát hlavě trochu prostoru, aby mohla vstřebat všechno to, co se děje kolem a co všechno ses dozvěděla. Víš, rád lidi pozoruju a z naší konverzace jsem pochopil, že o našem světe víš jen krátce. *Pronesl jako kdyby se nic nedělo.* Pro někoho, jako jsi ty to musí být šílená jízda a věř mi, je toho mnohem víc, ale hádám, že ta tvá víla ti toho ještě víc ukáže a řekne, jen jednu radu drahá Akamiro. *Tentokrát se otočil směrem k ní a pohlédl dívce do očí.* Dávej si pozor. Svět do kterého ses dostala, svět, který ti byl prozrazen je nebezpečné místo. Byla by škoda, aby ti nějak ublížil. *Dal jí toulavý pramen vlasů za ucho a pousmál se.* A teď hlavu vzhůru, nádech, výdech a zpět ke kreslení.
*Kývla na souhlas.* Jo, jo vím o vás krátce, a tak nějak se pořád nemůžu zbavit toho dojmu, že bych o vás ani vědět neměla, přeci jen, doteď jsem neměla o tomhle nejmenší potuchy, žila jsem relativně v klidu, ale co jsem poznala Lyrii a ona mi to řekla, se dějí věci. Poslední byl ten vlkodlak v parku, nevím, jestli v momentě, kdy jsem se o tom dozvěděla, se to na mě začalo lepit, ale prostě, no tak to asi je. Mám pocit že vím něco, co nemám. *Dořekla nakonec a popotáhla si, než se odmlčela. Poslouchala jej, nějak vnímala, co říkal, a nakonec se mu podívala do očí. Ještě chvilku mlčela, než tiše kývla.* Vynasnařím se. *Řekla, a ani si neuvědomila, jak rychle dojela cigaretu.* Asi už pljdu, je pozdě a mám dost. *Přiznala.*
Tvůj pocit je správný. Jsi civil bez zraku a ona ti o nás řekla. Je to proto o to víc matoucí, rozumím tomu. Ale teď už to víš a budeš se muset naučit v tom a s tím žít. Když jsi nic nevěděla, možná si potkala spoustu z nás, ale netušila jsi to, teď to vnímáš jinak. *Usmál se.* Jen… opravdu buď opatrná, byla by tě škoda. *Zašeptal a odrazil se od stěny.* Dobře, jen ti vrátím tvoje věci, když jsem šel za tebou, trochu jsem je skryl, aby ti je někdo neukradl.
Civil bez zraku? *Nadzvedla obočí a zadívala se na něj, a pak, i kdyý věděla, že by neměla, se k němu přiklonila blíž.* Vím, že to zní asi teď divně, ale...nevěděmost je horší...nemůžeš mi říct víc? Civil bez zraku? To je označení rpo nás, co o vás nemáme tušení? *Optala se, i když jí svědomí dost hryzalo.* A nebo by nebylo moudré o tom mluvit? Asi ne, že ano? Mám pravdu. *Pronesla a podrbala se nervózně na zátylku.* Neměla bych to po tobě chtít, nechci dělat problémy, jen chci prostě vědět, na čem nějak jsem, alespoň trochu. *Osvětlila mu a usmála se.*
Když mě neprozradíš, tak ti to řeknu. *Pousmál se* Tak nějak máš pravdu, Civil bez zraku je ten, co o našem světě neví absolutně ni. Chodí po světě a i kdyby před ním víla, vlkodlak či dokonce upír stál, nevidí ho, nevidí nic. Žije si svůj život tak jak má a nikdy se nedozví pravdu. Ale jedinci, kteří se zrodí se zrakem jsou na tom jinak. Ti dokážou prohlédnout za clonu iluzí, jež kryje náš svět. Vidí nás, vidí věci, ale třeba si to nedokáže nějak přiradit k tomu, co vidí, co se děje. Většinou to přiřknout tomu, že jsou unavení nebo opilí. Ti chytřejší se pak samozřejmě dovtípí, co se skutečně děje a co vidí. *Zašeptal tiše a pousmál se, mezitím se kolem sebe lehce rozhlédl.*
*Překvapeně jej poslouchala a zpracovávala veškeré informace. pak se ale zamyslela.* Jak je teda možné, že to vidím já? Nebo, viděšla jsem toho vlkodlaka, vidím Lyriu, tebe, ale neměla jsem o tom tušení, tak co je to se mnou? *Než by jí ale stačil odpovědět, prohrábal si vlasy.* Uf, nějak moc informací, je toho hodně, ale ráda bych se o tom s tebou ještě někdy pobavila, s tebou, i Lyr se na to zeptám, tohle je téma, které mě zaujalo.* /A zároveň, co je nebezpečné, je tak trochu lákavé, to samé jako zakázané. protože zakázané ovoce chutná nejlépe./ Půjdeme zpět? *Navrhla nakonec sama Aki.*
Ano pojďme. *Přikývla a oba se vydali zpět do knihovny.* Je možné, že když ti ta tvá víla ukázala kousek našeho světa, pomalu ses do něj nějak dostala. Kdoví, ale pokud budeš chtít si o tom zase promluvit, stačí se ozvat. *mrknul a jakmile došli zpět k místu, kde seděli, tak, aby si nikdo ničeho nevšiml, zrušil svou iluzi a jejich věci byly opět na svých místech. Castor sáhl do zadní kapsy a vytáhl svou vizitku, kterou dívce nakonec podal.* Tady je galerie, kde mě zastihneš a číslo, pokud tam nebudu.
*Aki si převzala vizitku a usmála se.* Ráda se ozvu, nejspíše brzo, uvidím, jak to se mnou půjde. *Pronesla, vzala sii své věci a napsledy se na něj podívala.* Děkuji za hezký večer, už opravdu půjdu. Tak zase někdy, ...ještě jednou díky. *Usmáal se a letmo Castrovi mávla, než opustila knihovnu hlavím vchodecm jež přišla, na cestě k autu a směrem domů, odpočinout si a ještě pořád něco zpracovat.*
*Castor se za ní ještě ohlédl a když mu zmizela z dohledu, došel ke svému místu a na malou chvíli se zamyslel. Nemělo cenu si už sedat a pokračovat, momentálně jeho mysl byla úplně jinde a na knihu by se už nesoustředil. Proto jí zaklapl sebral jí a vydal se i on k odchodu.* /Heh vrátím jí až zítra, stejně i toho nikdo nevšimne. Umím si to prostě zařídit./ *Pomyslel si. Při odchodu kývl na pozdrav postarší knihovnici, prošel dveřmi ven a vydal se domů.*
a poté