Uživatel nemá žádné přátele.
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 24. října 2023
Naposledy aktivní:
*Dragos stál nad plány s otráveným obličejem a rukama založenýma na hrudi. Byl otrávený, neboť už týden probírali eventuality, jak dostat jeho syna z průseru do jakého se dostal. Byť věděl, že jestli je jen trochu po něm, tak to rozhodně neocení, že mu bude zachráněna prdel. Braden a Darian, členové Anglické pobočky jeho klanu, stáli stranou a šeptem si vyměňovali poznatky o Skotské krajině, což Dragose krajně iritovalo. Ano, přesně proto byl Darian pozván, ale týden rozplývání nad Skotskem už nejstaršímu upírovi lezlo na mozek.* Fajn.. Ticho vy dva.. *Zahučí jejich směrem a nakloní se nad plány.* Takže, abych tenhle monolog sesumíroval.. *Probodne pohledem Calibana a Alasdaira, které teď poslouchal mluvit o zabezpečenosti sídla gangu, jenž se chystali zlikvidovat.* ..nejbezpečnější cesta dovnitř je tudy, ale jen za předpokladu, že vyřídíme vlkodlačí hlídku.. *Shodí prsty figurky psů z nějaké dětské hry, kterou v sídle našli, ani neví kde a ani neví, proč tam byla.* ..následně překonáme možné pasti.. *Hodí jednu z psích figurek do pastičky na myši a ta sklapne.* ..a poté se ještě v naprostém tichu a neviditelně musíme prosmýknout skrz chodbu nejbližších přisluhovačů toho jejich šéfa? *Dokončí svá slova a prstem se zastaví na pokoji, na kterém bylo napsáno skotskou gaelštinou slovo, jenž rozhodně nebylo jménem tohoto šéfa. Koukne se na oba upíry, kteří byli ve Skotsku o týden a něco déle než oni a měli tak déle času to celé prozkoumat.*
*Caliban se necítil úplně ve své kůži, jednoduše byl zatraceně bezradný a to, že plán rozložený před nimi taky nevypadal nadějně. Navíc jej iritovalo to, že lidi kolem něj nebyli pro něj nijak důvěryhodní. Byl by mnohem radši pokud by v téhle sebrance lidí našel taky někoho, kdo se s jeho pánem zná a slouží mu. Ale musel si vystačit s nově nalezeným tatíkem a jeho bandou psycho posluhovačů. Jakmile Dragos, procházel plán, poté co mu všechno museli sesumírovat, ve dvojím podání, protože prostě asi jeho vlastní slova nestačila.* Nesmíme taky zapomínat na naši neznalost podzemní části sídla. Řekněme, že to co je na povrchu nemusí být všechno. Ale kvůli uzavření celé pobočky nevíme, kolik toho vlastně skrývají a jestli taky nemají nějaké další zábavné hračičiky uvnitř, *Pokrčil rameny Cal. Nelíbil se mu vývoj situace a ještě míň se mu líbilo vědomí, že Ban by byl pro tuto situaci vhodnější, ale Cal ho nechtěl pouštět z řetězu do poslední chvíle, protože nevěděl jak ten tatík stojící naproti němu zareaguje.* Navíc musíme doufat, že šéf s další hordou lidí nedorazí ve chvíli, kdy se rozhodneme pro vpád my. *Při tom posledním si projel rukou ve vlasech. Od chvíle co dorazili do Skotska a začali tady poletovat po nocích jako šílenci aby nasbírali informace, se nedokázal pořádně najíst. Hlavně teda kvůli jeho otravným chůvičkám.*
Argh! *Zavrčí otráveně nad poznatky Cala a zvedne pohled do stropu, zatímco udělá dva kroky od plánu a zase zpátky.* Dám mu domácí vězení.. A myslím to vážně.. Nezájem, že je dávno dospělý.. *Zabrblá si pro sebe tiše, nad čímž se dvojčata ne tak tiše uchechtnou a vyslouží si vražedný pohled svého šéfa. Dragos se následně vrátí k plánu a opře se oběma rukama o desku stolu, přičemž se zaměří ještě jednou na plán.* Víme teď, kde je ten debil a jak dlouho by měl být zhruba pryč? *Zeptá se obou upírů a je mu jedno, jestli jako první odpoví Caliban nebo Alasdair.*
*Triss den po setkání s Kaynem podstoupila velkou změnu, po letech sedla do letadla a dopravila se do Londýna, kam ji pozval její bratr, kterého čekal velký zápas a chtěl u sebe mít svou malou sestřičku jako podporu. Nakonec tedy souhlasila, jelikož jejich matka už byla ze hry a svého bratra už nějakou dobu neviděla. Mělo to být jen na pár dní, zítra večer se měla vracet a včera večer byl jeho zápas, dnes měl být další, neb postoupil dál. Zrovna seděla u jídelního stolu a vychutnávala si domácí tortily a k tomu sklenku cuba libre, kterou jí i sobě připravila Christine. Na sobě měla jen domácí oděv, protože si užívali pohodový Londýnský den v teplácích, tílku a ponožkách, většinu času zalezlé v obýváku u nějaké komedie. Oproti Christine byla Triss lazena spíše do světlých barev - svršek i ponožky bílé, tepláky šedivé a jen drdol držela černá gumička. Trochu to kazily stříbrně zbarvené šperky - tedy náramek a přívěsek s fialovými kamínky.*
*Ušklíbl se nad Dragosovou otráveností protože cítil sám úplně to samé.* /Tak to bych rád viděl, jak dá Nicolaemu domácí vězení, i když klidně, hlavně že bude v pořádku./ *Sledoval dění okolo nich, přesněje postoje jednotlivých upírů a čekal co vlastně budou muset udělat aby to s nějakým mizerným procentem vyšlo. Nenechal ale promluvit druhého upíra a hned odpověděl sám.* Podařilo se nám zjistit, že je na cestě sem a do té doby bude uzavřené sídlo pro všechny krom členy cechu. Zprávu o jeho příjezdu jsme získali teprve včera, takže by neměl dorazit v nejbližších třech dnech, ale pokazit se může cokoliv. *Pokrčil rameny.* Musíme s tím počítat.
*Přikývne zamyšleně na jeho slova, než si projede prsty vlasy a rovnou promne i oči unaveně. Mělo by být pro upíra nemožné, aby se cítil unavený. Mno.. Dragos by autorovi tohohle tvrzení rád dokázal, že opak je pravdou a on se teď cítil velmi unaven. Psychicky unaven.* Takže teoreticky teď máme ještě čas, ale chtělo by to pojistku.. *Pronese.* Půjdeme tam malá skupina.. Darian a Braden se vrátí do Cambridge.. Dvojčata budou hlídat před sídlem a budou záložní výpomoc.. Dovnitř půjdu já, ty.. *Koukne se na Calibana, než se ušklíbne.* ..a posledním členem bude malá výpomoc.. *Dokončí a obrátí se na dvojčata, kterým něco řekne, načež jeden z nich odejde a vrátí se se zprávou, že čeká "někdo" venku.* Za chvíli jsem zpátky.. *Oznámí Calibanovi a pak se vydá ven, kde se nechá čarodějem, co mu byl zavázán přenést do Londýna. Měl od svých upírů informaci, že se zde nachází momentálně jistá osoba, kterou měl právě teď Dragos v plánu navštívit, aby mu splatila službičku. Zastavil se před domem, který na jeho vkus působil dost obyčejně, nad čímž nakrčil nos, než zazvonil na zvonek a zabušil na dveře.*
*Triss zvedne hlavu od jídla, když se ozve zvonek a zmateně se zadívá na bratra.* My někoho čekáme? *Předběhne ji s tou samou otázkou jeho žena a trhne s sebou, když se zároven ozve zabušení.* To nezní jako přátelská návštěva. *Pozmamená čarodějka a zamíří za bratrem, který se vydal ke dveřím, zatímco Christine zůstane s malou v obýváku. Zahlédne, jak Michael stojí ve dveřích, přes jeho rozložitou postavu boxera však nezahlédne, o koho jde. Zaslechla však, jak mu říká: * Zdravím, potřebujete něco? *Už už se otáčela, protože to vypadalo, že ho bratr nezná a bude to snad vpohodě, protože ani nezněl nějak rozrušeně nebo vyveden z míry, pokud ale zaslechne odpověď, tak se prudce otočí zpátky a vydá se ke dvěřím, kde lehce odstrčí bratra mírně do strany a donutí se nasadit vcelku přátelský úsměv, protože nepotřebovala, aby se její bratr serval s upírem.* Tebe jsem dlouho neviděla, co tady děláš? *Nadzvedne obočí, opře se ramenem o futra a založí si ruce na hrudi. Pohledem skočí k bratrovi.* To je vpohodě, my se známe, za chvíli přijdu. *Když však bratr nereaguje, tak udělá rukou huš huš gesto.* Budu vpohodě... *Nadhodí, i když s Dragosem si tím tak jistá není a až když odejde, tak uvolněný výraz v obličeji se změní na zamračený.* Co tady chceš? To jak víš, že tu jsem nechci raději vědět. *Odfrkne si nakonec a postaví se víc do dveří zpoza kterých se ozve hlas její maličké neteře, která se s dětským trochu šišlavým tónem ptá, kdo to byl.*
*Poslouchá Dragosův návrh i když se na něj moc netváří, mohlo by to být podle něj problematické, ale stále lepší než nic, proto jen přikývne.* Dobře, ale nepůjdeme tam naslepo bez plánu jak fungovat, i v malé skupině můžou nastat problémy. *Dodal a opřel se o stůl, na kterém byly rozložené plány a sledoval pohledem Dragose a čekal s kým přijde.*
*Při slovech Calibana po něm vrhne vražedným pohledem. A jestli tohle ještě nebylo málo, tak k tomu dodal.* Máš mě za úplného kreténa? *Už jen tón jeho hlasu napovídal, že jen pomyslet na odpovědění téhle otázky je krajně nebezpečné a životu smrtelné by bylo to splnit. Proto se hned po té větě otočí a zamíří portálem do Londýna.* Zdravím.. *Nadhodí Dragos v odpovědi s koutkem úst v úsměvu. Svůj hlas přizpůsobí anglickému přízvuku Michaela, když pokračuje.* Ne, něco.. Někoho.. *Opraví jej.* Potřeboval bych si vypůjčit Triss.. Měla by být tady, ne? *Otáže se, ale odpověď se ozve sama o sobě. Má co dělat, aby se nezašklebil, když Triss předstírá přátelský tón a počká, až muž odejde.* Na to, že je to tvoje povolání, tak jsi mizerná herečka.. *Zkritizuje ji hned ze začátku, když si založí ruce na hrudi.* Čas splatit tvůj dluh, princezno.. *Oznámí ji, přičemž zaslechne žvatlání a lehce se vykloní, aby mu Triss nezacláněla ve výhledu, přičemž se ušklíbne.* Řekni pápá zastaralým formám života a malému pulci ve vývinu a jdeme.. *Poručí ji už na přímo bez možnosti výběru.*
Za to, abych na tebe plýtvala talentem mi nestojíš. *Pokrčí rameny a nadzvedne obočí.* Takže službička, co ti dlužím bude smazána? O co jde. *Přimhouří podezřívavě oči a svráští obočí a prudce se narovná.* Narozdíl ode mě jsi se mezi ně jednou řadil taky, takže buď projednou aspoň natolik ohleduplný, když chceš mou pomoc a mlč. Je to moje rodina a záleží mi na ní. *Načež však skutečně zmizí za dveřmi, zabouchne mu před nosem a zamíří do pokoje za přívalu otázek, kdo to byl, co chtěl a podobně. Triss se omluví, že u něj má jeden morální dluh, který musí splatit a zkusí stihnout zápas, který byl až pozdě v noci. Políbí bratra i švagrovou na tváře, Isabell do vlasů, které následně pocuchá, alespoň si oblékne podprsenku a vezme si koženku, protože nepotřebovala vypadat extra k světu s Dragosem, nezáleželo jí na tom, co bude mít na sobě, když bude někde s ním a kdyby to bylo něco veřejného, sám by si řekl nebo jí něco, co by se jí určitě nelíbilo, sehnal. Zamíří směrem k východu, kde si obuje tenisky a zrovna když otevře, tak zaslechne za sebou kroky a žvatlání Isabell, která jí malinko komolila jméno a bez váhání se otočí a přidřepne, aby tak tak zachytila pískle, které se jí původně chtělo vrhnout okolo nohou, že ji nikam nepustí.* Ale no, já zase přijdu, neboj se, běž za tátou, jo? Uvidíme se večer a když budeš hodná, přečtu ti pohádku. *Mrkne na ni spiklenecky, když si ji odtáhne na délku paží a tiše se zasměje, když se dočká dotazu, zda si může vybrat jakou chce.* Můžeš, ale musíš teďka jít zpátky za tátínkem a být hodná. *Zvedne prst v podmínce a ignoruje Dragose za svými zády. Počká, až dítě odejde, zavře dveře, zkontroluje přítomnost mobilu v kapse, zapne ji a konečně se k němu otočí a pokyne mu rukou.*
*Jakmile zaslechne Dragosovu otázku tak jen povytáhne obočí.* Z úcty ke svému pánovi na to neodpovím. *Neměl moc dělat a tak stále dokola jen prohlížel plány před sebou, jako by se snad každou chvíli měly samy rozšířit o další informace nebo mu mělo padnout do klína nějaké velké tajemství. Jenže v nich bylo stále to samé co tam postupně při společném pátrání dodávali, nezbylo mu nic jiného než čekat.*
To bych ti radil.. *Pronese ještě ke Calibanovi, než se přenese k Triss. Jen se na ni zašklebí, než se uchechtne.* Neboj, sweetheart.. Ona se zase najde příležitost, kdy se mi upíšeš.. *Pronese, než zakroutí hlavou.* Tady ti nic vysvětlovat nebudu.. Řekni s pánem Bohem a jdeme.. *Poručí ji a na její slova se jen uchechtne.* Naštěstí to je již dávnou minulostí.. A za chvíli budou dávnou minulostí i oni.. Ani nemrkneš a bude z nich prach.. Leda by si je tady měla natrvalo.. To bych uměl zařídit.. *Rýpne si do ní. Když mu zabouchne dveře před nosem, tak si odfrkne a uraženě za ní křikne.* How rude! *Zůstane stát se založenýma rukama a čeká, až se ve dveřích zase ukáže Triss.* Chudáci.. Mohla jsi je klidně nechat volně.. *Ušklíbne se a kdyby Triss nechápala, tak prstem zagestikuluje k jejímu hrudníku. Převrátí očima, když se u Triss objeví malá příšerka a čarodějka se s ní začne zdržovat. Když se na něj dítě podívá, tak se ušklíbne, než výhružně sykne a odhalí mezi rty tesáky, aby lidské mládě vyděsil.* No utíkej.. Kšá, kšá.. *Zagestikuluje s nakrčeným nosem rukou.* U Hecaté.. Ženská.. Tobě to trvá.. *Postěžuje si, než Triss čapne za ruku a zavede ji o blok vedle, aby ji vtáhl do portálu. Jakmile vyskočí v Edinburghu u sídla jeho syna, tak Triss zůstane držet za ruku a začne ji táhnout dovnitř až do místnosti, kde byli plány, jeho upíři a Caliban.* Výborně.. Poslední přípravy a půjdeme na to..
Uvidíme. *Protočí očima a zamíří dovnitř, když jí odmítne říct o co jde. Ještě se otočí, aby na něj ukázala.* Ani se jich nedotkneš. *Sykne k němu a zavře, aby se dooblékla a vrátí se zpátky před dům, kde vytřeští oči.* S tebou je i zimní oblečení málo. *Prskne tiše, aby se to nedoneslo dovnitř a Isabell, která se přiřítí na něj vykulí oči.* Já chci takový takyyyyyy, to je boží, kde je sehnaaaal? *Vypadne z malé a Triss ji jen pocuchá vlasy.* Nechceš, šišlala bys. *Isabell na ni vyplázne jazyk a konečně zabehně dovnitř a Triss se postaví, zavře a otočí se k Dragosovi, který ji popadne za ruku, u čehož vyjekne.* Hej! Nemusíš mě držet! * A když ji protáhne portálem a dál k sídlu, trhne rukou, spíše bezděčně, aby se vytrhla, ale u toho mu pravděpodobně zarazí loket do bránice. Ne, že by mu mohla vyrazit dech. Už to vypadá, že se omluví, dokonce se tak zatváří, než potřese hlavou.* Zasloužil sis to. *Zamručí a rozhlédne se, kde se to vlastně ocitli. Pohledem se setká s Calibanem, lehce nadzvedne obočí.* Ahoj? Tebe jsem tu čekala asi nejméně... *Nadhodí, stáhne se od Dragose a otočí pohled k němu.* Řekl bys mi konečně o co tu jde a co po mě chceš?
*Začínal být z toho všeho čekání celkem nepříjemně naladěný, což nepomáhalo tomu, aby udržel Bana na uzdě. Když už se konečně něco začalo dít a uvidí Dragose s ženou po boku, tak jej to vyvede z míry. Obzvláště, když ta žena promluví a on v ní pozná tu z punče.* Upřímně jsem taky nečekal, že zrovna ty budeš jeho posila? *Pokývne neuctivě hlavou směrem k Dragosovi.* To by mě taky zajímalo, co po ní chceš, ale já bych třeba chtěl už vyrazit. *Dodal netrpělivě a zadíval se provokativně na Dragose absolutně ignorujíc své chůvy a ostatní psycho poskoky.*
*Jen se ušklíbne vševědoucně, že se teprve uvidí, když zmizí dovnitř. Jakmile se vrátí, tak se uchechtne na její slova.* Schválně.. Chci vidět, jak se pečeš.. *Pronese, než se přiřítí nedospělé lidské sémě. Pozvedne obočí, nad slovy, než se ušklíbne.* Když tady moje zlatíčko svolí, tak taky můžeš jedny dostat.. *Nabídne ji vědom si toho, že to Triss rozčílí, než ji popadne a odvede portálem pryč.* Pustit tě, tak ti cesta potrvá další světelný rok.. *Odfrkne si, než mu vrazí loktem do hrudi. Dvojčata, Braden a Darian Triss probodnou pohledem, zatímco Dragos si odfrkne.* Fajn.. Seznamování alespoň máme za sebou.. *Zabrble a vrátí se k plánu.* Ve zkratce se někam vloupáme a někoho zachráníme.. A ne, než začneš kňourat, tak dohodu tím neporuším, protože ty se vloupávat nebudeš, jen my.. *Zchladí hned nějaké Trissiny dotazy.* Tady princezna bude dělat pojistku magií, abychom mohli být co nejefektivnější.. *Dodá ke Calibanovi.* Vzal bych svého nového domácího mazlíčka, ale bohužel měl jinou práci, takže si alespoň můžeme ozkoušet novou nejvyšší čarodějku Manhattanu v praxi.. *Ušklíbne se a začne vysvětlovat znovu plán. Vynechá ovšem informaci o tom, kdo je jejich hlavním cílem. Nezmíní ani jméno, ani jak je s nimi spojený.*
*Triss si ostatních upírů nevšímá, i když vnímá jejich pohledy poté, co vrazila loktem Dragosovi pod žebra. Kdyby byla víc škodolibá, mrzelo by ji, že z něj nedostala lepší reakci. Ucuknou jí koutky při slovech Calibana a opře se o zeď a zamračí se na Dragose, který zmíní vloupávání. Jo, neporuší dohodu, ale jestli je chytí, bude z ní spolupachatel a povzdechne si, s čímž si promne kořen nosu.* Jsou tam kamery? A koho vlastně jdeme zachraňovat? Ráda bych věděla kvůli komu tam budu. *Neřekla, že nasazovat život, doufala, že tam to nezajde. Sekne po něm však pohledem, když zmíní, že je Nejvyšší čarodějkou. Jasně, že to věděl, zatímco ona to neřekla ještě nikomu. Skrz ni to vlastně věděla jen Vivianne, a to proto, že u toho jmenování byla. Nevěděli to zatím ani její kmotři a Triss jen čekala, kdy se to rozkřikne, že nahradila Malachaie. Věděl to od něj?* Doufám, že to není další civil. *Prohodí tázavě, protože se nechtěla přímo ptát, o koho se jedná, ač už dle výrazu a toho, že se vůbec zeptala ji to zajímalo. Pak už však poslouchá jeho plán, jak se dostat dovnitř a zmíní i vlkodlaky.* Víš něco víc s vlkodlaky? Ne, že bych tvrdila, že existuje jediná tlupa, co se namočila do ilegálního, ale jednu znám a nejsem si jistá, že ji chci potkat, zvlášt když je možné, že by to mohla být ta, která operovala v Americe. *Zamručí, ani si není jistá, že na toto chce znát odpověď.*
*Cal protočil oči nad Dragosovým předváděním se.* Tak když jsme to tvé princezně nyní vysvětlili, doufám, že to dneska slyším naposled, nejsem hluchý abych jednu situaci potřeboval vysvětlovat tolikrát. *Ušklíbne se a čeká zdali jí Dragos něco prozradí, on sám neměl v plánu mluvit o svém pánovi nijak, už jen to, že požádal Dragose o pomoc, ho bude u Nica stát hodně, takže se snažil jakkoliv jinak vyvarovat průšvihu.* Naše hračičky jsou sestaveny ze všeho co tě jen může napadnout, upíři, vlkodlaci, čarodějové a tak dále. Představivosti se meze nekladou. *Dodal a ucítil tlak, jak se Ban dral na povrch.* /Tak to tady ještě scházelo, počkej než se vrhneme na zabíjení./
*Ušklíbne se, když Caliban označí Triss za jeho princeznu, než Calibana probodne pohledem.* Klidni hormon.. Podepsal jsi dohodu.. *Připomene mu, než převrátí nad starostí Triss očima.* Kamery by tam být neměly a koho jdeme zachraňovat to není vůbec tvoje starost.. *Odpoví ji, než její další komentáře zcela odignoruje. Nad slovy Calibana jen pokývne, že se k tomu víc vyjadřovat nemá smysl, ale přesto to udělá.* Jsi snad z cukru? Dospěj.. *Převrátí očima.* My prostě uděláme tu špinavou práci a na tobě bude to po nás uklidit a maskovat.. *Pronese hodně zjednodušeně.* Znova to vysvětlovat nebudu, neboť nám tady hrozí, že se z toho někdo zoufalstvím rozpláče.. *Rýpne si do Calibana.* Doufám, že nikdo nemá otázky a jdeme.. *Zavrčí ještě otráveně a vyrazí ven ze sídla.*
*Triss se snažila nereagovat na oslovení princezna, jen by to pobídlo Dragose, aby to říkal dvakrát tolik, než to říká nyní. Úplně nepochopila Calibanovu připomínku.* Zaprvé - nepotřebuju se potkat s vůdcem smečky, za druhé jestli hodláš zabíjet, tak akorát budeš mít víc práce. Jestli nemají ochranné předměty - které byste jim snad měli být schopni sundat, dokážu jim snadno změnit vzpomínky, ale mrtvoly uklízet nebudu. To, už by, drahý Dragosi, ilegální bylo, maskovat zločin. Nevím, jak si představuješ rozsah mých schopností, ale vzhledem k tomu, že sis tak rád hrál na mého stalkera, bys je měl znát dost dobře. *Nadzvedne obočí, ruce si znovu založí na hrudi. Vlastně vůbec nechápala, proč si k tomuto nevzal někoho jiného, proč zrovna ji? Byl snad škodolibý a chtěl si rýpnout do toho, že na post nejvyšší čarodějky nemá? To věděla vesměs i sama, alespoň si to sama uměla dobře předhazovat. Ale jestli ji postaví před mrtvolu nebo poteče krev, jen riskuje, že dostane panický záchvat. A pokud tito vlkodlaci byli dost arogantní aby unesli někoho, koho Dragos chtěl dostat zpět, nemuseli ochranné předměty ani mít, pokud by chtěli válku. To by věci dost usnadnilo. Doufala, že by stihla případně vlkodlaky zvednout do vzduchu a zabránit jim v pohybu telekinezí. S tím se nakonec vydá za ním ze sídla ven a povzdechne si. Tohle ude náročný večer. Asi si měla vzít tmavé oblečení. Snad ale nebude potřebovat maskovat krvavé skvrny.*
*Ušklíbne se.* Z cukru nejsem, myslím, že to už sis vyzkoušel, a ono se dospívá těžko, když ti za zadkem neustále pobíhají chůvy. *Pohodil hlavou jejich směrem a ve chvíli, kdy je Dragos uštěpačný, tak mu to většinou klidný Cal vrací, už vážně potřebuje vidět svého pána v pohodě a hlavně na svobodě.* Plakat asi nebudu, ale mohl bych do někoho zabodnout tuhle hezkou hračku. *Usmál se na šíleného tatínka jeho pána a pohodil s dýkou v ruce. Přičemž tlak v jeho hlavě opět narostl. Jenže mezitím do toho skočila Triss s jejím monologem, po kterém zase upřel pohled na upíra.* Vážně musíme nechávat ty bastardy na živu? V každém případě? *Oči mu ztmavly, protože věděl jedno, pokud bude jeho pán nepříjemně zraněn, což by v Calově případě mohla být i tržná ranka na Nicolaem, tak by nejspíš měl chuť vyvraždit každého kdo se jej dotkl. Absence jeho pána byla znát, jeho civilizované já šlo poněkud do pozadí. Pak si ale vezme další dvě dýky a beze slov vyrazí za drahým tatíčkem.*
To bylo na Triss.. Ale rád slyším, že nebudeš mít problém si ušpinit ručičky.. *Odpoví Calibanovi a ještě poslouchá ty dva chvíli. Triss si stěžovat, že nechce nikoho zabíjet a Calibana zase, že on chce zabíjet.* U Hecaté.. *Zavrčí, než se obrátí na Triss a po chvíli mu rty vyjedou do škodolibého úšklebku.* Dobrá.. Dáme Trissince čas se s nimi vypořádat v jejích mezích. Přestane-li zvládat, tak jsou tvoji.. *Otočí hlavu ještě na Calibana, ale pak už vyrazí. Braden a Darian se od nich venku oddělí a Alasdair a Caidar zamíří za trojicí. S Triss trvá cesta o dost déle, než by trvala samostatným upírům, ale dokud si Triss nezačne stěžovat, že ji bolí nožičky, tak si jí Dragos ani dvojčata nevšímají. Jakmile se před nimi ukáže sídlo, tak Dragos pokyne dvojčatům, aby se rozprostřeli po okolí.* Musíme se vyhnout téhle části sídla.. *Sdělí spíše Triss, neboť Caliban by o přítomnosti čarodějů v téhle části sídla měl vědět, jelikož Dragos tuhle informaci měl od Ala. Poté se vydá ke vstupu, jenž byl vidět na plánku v sídle jeho syna.*
Jestli nechceš řešit to, že ztratím kontrolu nad magií... *Nadhodí Triss velice realisticky, i když dle výrazu v jejích očích se dalo poznat, že tahle možnost, že na nepřátelském území ztratí kontrolu nad magií a nikdo se k ní nebude moct přiblížit, než to pomine a někdo na ně dokáže přijít a zpacifikovat ji, ji děsila. Nejistě se usměje, když nabídne, že by to mohlo jít jejím způsobem a těžce polkne, tiše se modlíc, že nebudou mít ochranné předměty, že to nejsou ti vlkodlaci, co dělali pro její matku. Mlčky míří za upíry, nijak se na nic neptá, ani neví, kam jdou, nicméně netušila, zda tu nejsou nějaké jiné opatření, které zaznamenají zvuk. Vlastně kromě jejich smělého plánu nic moc netušila. Skočí pohledem na Dragose, který poukáže na jednu z částí a pozvedne obočí.* Měla bych vědět proč? Jsou tam nějaká "zábavná" opatření...nebo průser, se kterým by si nikdo z nás neporadil? *Nadhodí tiše, protože se cítila nervózně. Ne, že by to upíři neměli možnost dávno postřehnout, když měli dobrý sluch a její srdce tak pro ně nebylo tiché. Když se přiblíží ke vstupu, mají upíři možnost zaslechnout hlasy dříve než ona. Tím, že jsou mlčky a vítr fouká, nebyl problém zamaskovat jejich pohyb, alespoň prozatím. Když se donesou i k ní, lehce zpomalí a začne si dávat větší pozor na své kroky, aby na ně neupozornila, dokud nejsou na dohled. Dva z vlkodlaků si zřejmě odskočili zakouřit a živě probírali fakt, že se těší, až budou moct do města na pořádný pivo a za ženskejma. Triss to však nijak nepobaví, protože je řada na ní, aby zjistila, zda to půjde po jejím nebo budou muset přistoupit k možnosti, kterou nezvládne psychicky ani magicky, protože se jí obojí vymkne v záchvatu. Nasucho polkne, nicméně se zaměří lépe na oba vlkodlaky pohroužené do hovoru. Jejich pach se k nim zatím nejspíše nedonesl. Prohlédne si prostor, zda jsou někde okna, kudy by je někdo viděl a pokusí se vklouznout do mysli jednoho z nich. Skoro úlevou vydechne, kdy jí v tom nic nezabrání. Přikáže mu, aby je ignoroval, aby ignoroval jakýkoliv zvuk, pohyb, pach i situaci, která by normálně vyžadovala jeho pozornost a věnoval se nadále konverzaci se svým kumpánem, aniž by si jich jakkoliv všímal, a to do doby, než odejde se svými společníky a kýmkoliv dalším pryč odtud a stejně tak zapomenou na to, že by je kdy viděli, slyšeli, cítili nebo jinak zaznamenali celkovou situaci. To samé zopakuje s druhým z nich, aniž by měli upíři šanci to zaznamenat. Možná nevěděli, co dělá, možná jim to bylo jedno, protože sami si obhlíželi, kudy dovnitř, kdyby jí to nevyšlo. Ani si neuvědomila, že se soustředěním zamračila, ale po chvíli se narovná a pokrčí rameny.* Uvidíme. *Zamumlá, načež vykročí do jejich zorného pole připravena vlkodlaky znehybnit telekinezí a vklouznout jim znovu do hlavy, kdyby to nevyšlo a oni se k ní otočili nebo chtěli spustit poplach. Co se však týkalo příkazů, byla si docela jistá, že vydrží, protože vlkodlaci je neuměli odbourat, narozdíl od víl nebo čarodějů. Opatrně vykročila jejich směrem, aniž by se vůbec zdálo, že si jí všimli. Prostě ji ignorovali, jakoby tam ani nebyla a Triss se zastavila, aby se ohlédla po Dragosovi.* Jestli budete klidnější, můžu je i přinutit spát... *Nadhodí tiše, kdyby poblíž byli další, sotva tak, aby ji vůbec Dragos a Caliban zaznamenali.*
*Tentokrát byl na řadě Caliban aby jen šel a poslouchal, nemínil se míchat do žabomyších válek princezny a tatíčka. Proto jen mlčky pochodoval a hlídal si terén kolem sebe. Vždy je někdo mohl přepadnout ze zálohy, hlídat sebe i své spolubojovníky, bylo prioritní, rozhlížet se po náznacích, nástrahách a podobných věcech. Navíc v rychlosti, ve které putovali, to pro něj nyní nebylo ani tak složité. Prostě a jednoduše se koukal, po pár letech a výcviku Nicolaeho, to bylo velice jednoduché a před nějakými bitvami i zábavné, tady ne. Nešlo totiž o něj ale o jeho pána a tak čas na legrácky nebyl na místě. Jejich řeči začal vnímat až ve chvíli kdy se zmíní o uspání.* Pro mě za mě, ale může se stát, že po vysvobození osoby v pevnosti, se může stát že zemřou i když budou spát. *Nakrčil rameny. V tomhle bylo důležité být neodbytný. Nebylo to sice úplně gentelmanské, ale věděl, že pokud půjdou do boje a on vypustí Bana v plné jeho nepříčetnosti, tak by mohl ocenit po osvobození Nicolae i nějaké ty hadrové panenky na hraní, pokud mu samozřejmě jeho pán nevezme jeho největší zábavu.*
Spíš ten průser.. *Ušklíbne se Dragos.* Teda.. Já bych zřejmě vyvázl, ale nadělalo by to víc problémů, než jejich řešení.. Plus by se asi z tebe stala jejich nová hračka.. *Uchechtne se, když Triss sjede pohledem. Pošle dvojčata hlídat perimetr a se zbývající dvojicí se vydá ke vchodu. Vytáhne z obalu dýku a protočí ji mezi prsty, aby si ji připravil na vlkodlaky, ale to už k nim leze Triss. Pozvedne obočí, koukne na Calibana, jestli to vidí taky, ale rychle se vydá za ní, neboť Triss zřejmě nepochopila, co znamená nenápadně. Zastaví se však, když si jich vlkodlaci nevšímají.* To by šlo.. *Okomentuje, načež dojde ke dveřím, kde tiše lockpickne zámek a otevře jim dveře do sídla. Je si jist, že za nimi nikdo nestojí, neboť by je slyšel a cítil, takže pustí dovnitř celou jejich malou skupinku, než dveře zase zavře. Rukou ukáže mlčky jeden směr, pak naznačí zatáčku a na to, aby si dávali pozor a tiše se vydá směrem k rohu.*
Ew, tvoje myšlenkové pochody jsou nechutné. *Opáčí nazpátek a víc si přitáhne bundu přes tělo, jakoby tím mohla zakrýt všechny ženské křivky svého těla. Kývne na Dragose, od Calibana odvrátí zrak, nechtěla poslouchat o zabíjení, už tak byla nervózní. A tak projde okolo vlkodlaků uzamčených v jejich malém světě a proklouzne dovvnitř, kde se rozhlédne. Ne, že by Triss vyloženě chápala jeho gestikulaci, namísto toho využije možnost vnitřního zraku, aby alespoň trochu stačila jejich schopnostem sluchu a viděla mysli jako zářivé tečky, po nichž se však v prvním okamžiku nenatahuje. Mít možnost s Dragosem komunikovat alespoň telepaticky by jí nyní přišlo vhod. Bezděčně před sebou vztyčí neviditelný štít, i když jej neuměla ještě příliš rozšířit okolo celého svého těla a zamíří naznačeným směrem připravena znovu sáhnout po mentální magii a zhluboka se nadechne. Tušila, že ji to možná vyčerpá, hlavně čím dál bude od těch, kterým má vlézt do hlavy a zalituje, že si nevzala alespoň lektvary, co jí doplní energii. Až nyní ji napadlo se zeptat, kde to vlastně jsou a jak se dostane zpátky. Ale nyní na to nebyl čas. Kus od nich - i když to mohla zkreslovat trochu zeď - někdo byl, nestál ale pohyboval se. Triss se zastaví u rohu, i když se dívá do zdi a postupně otáčí hlavu, jak se osoba blíží. Bezděčně pár kroků ucouvne, kdyby její reflexy byly pomalejší. Místo plné vlkodlaků a ona byla se dvěmi upíry. Bylo otázkou, kdy někdo zachytí jejich pachy a přijde zezadu, kde se nejspíše ještě v uzavřeném prostoru držely a spustí poplach. Pokud upíři nijak nezasáhnout, natáhne se k jeho mysli. Nechá jej dojít až k nim, než si však uvědomí, co cítí a vidí, zasáhne jediným tichým slovem, které je zároveň mentálním příkazem.* Mlč. *A pak jestli má možnost zopakuje to samé, jen s výjimkou, že upraví i jeho vzpomínku, že je nikdy neviděl a nechá jej jít dál, kam šel, aniž by je znovu nějak registroval a bral na vědomí.*
*Než vstoupí do sídla vezme si do rukou své dvě dýky. Přirozeně nechal jak Triss tak i Dragose před sebou a uzavíral skupiny, více než před sebe se soustředil na okolí a jejich záda aby nebylo možné je přepadnout ze zálohy. Počítal s možnostmi tajných chodem, skrýší a pastí, o kterých nezvládli zjistit úplně vše. Celou dobu musel ale držet na uzdě své psychotické já, které se těšilo, že dostane možnost zabíjet, ale kvůli čarodějky mu to nebylo dovoleno. Prohlíží si každou škvíru a kout na který narazí, hlídá si přítomnost kolem sebe a snaží se zůstat v takovém postoji aby byl schopný bránit jak sebe tak ostatní v případě nouze. Jednoduše řečeno je napjatý jak struna, ale v podivné míře taky klidný, užívá si to ticho před bouří a je tady teď k ničemu tak proč čerpat další síly na nějaké hovadiny.*
*Nechá Triss se starat o prostředí před nimi a Calibana hlídat záda, zatímco se ploužili chodbami. Sem tam Triss někoho obalamutila v hlavě, občas zasáhl on nebo Caliban a vlkodlak nebo upír se zhroutili na zem v bezvědomí. Zvlášť když jich bylo víc. Upírům povětšinu lámal vazy, vlkodlaky přenechal Calibanovi, s tím, že Triss striktně nakázal koukat vpřed, aby neměla morální kecy. Nakonec se po chvilce nenápadného plížení chodbami dostali k vazebním celám. Alespoň to tak vypadalo. Spousta přikovaných. Někteří při vědomí, jiní nikoliv. A někteří vypadali že o svoje vědomí přišli už hodně dávno.* Poznáváš někoho? *Otáže se Calibana velmi tichým syknutím, že ho Triss nemá téměř šanci zaznamenat. Počká na nějakou odpověď nebo jen její náznak, než s vydá k dalším dveřím, které se v místnosti nacházely.*
*Triss se pohybovala, co nejtiššeji, chvilkama musela sama odvrátit zrak, když však někdy přišel na řadu Caliban, tak jí s tím nekompromisně pomohl Dragos, který jí sám zakryl výhled a Triss si občas bezděčně zacpala i uši, aby zmírnila riziko své představivosti, která by se mohla prostě rozhodnout spustit záchvat. Párkrát musela oči zavřít a několikrát se nadechnout, kvůli jiskření mezi prsty a taky Dragosovi v jedné ztichlé, prázdné chodbě sykla, že si nemohl vybrat nikoho lepšího. Samozřejmě velmi ironicky. Ale aspoň bude mít službu za sebou. Nakonec se konečně ocitli zřejmě v cíli jejich cesty, když se objevili u cel a Triss nahlédla dovnitř. Jednomu vklouzla do mysli, aby se podívala na vzpomínky, ale příliš rychle ucukla před tím, co viděla a ucouvla, až do Dragose vrazila zády, pokud zůstal za ní. Vzpomínky toho, komu vlezla do hlavy nebyly příliš hezké, mučení nikdy nebylo hezké. Sevře ruku v pěst a druhou na okamžik jako pevný bod sevře ruku Dragose, pokud byl při ní.* Doufej, že je co zachraňovat, zrovna milí věznitelé to nejsou. *Zamumlá a zvolna povolí sevření, až ho pustí a konečně pohled přesune od osoby - asi upíra, když neměl viditelná zranění - s prázdným pohledem, jakoby byl pouhou schránkou. Ani netušila, zda jsou dveře nějak magicky očarované, aby nemohli utéct, zda se objeví nějaká překážka k tomu někoho vysvobodit a srovná si za ucho zbloudilý pramínek vlasů.*
*Pomalu se posunoval chodbami, při prvním vlkodlakovi, kterého mu Dragos nechal ze předu mu jen rychle a efektivně podřízl karotidu tak, aby nemohl vydat ani hlásku protože se dusil vlastní krví. Další kteří přicházeli byly jednodušší na zabití, obě jeho dýky se zbarvily krví a stejně tak jeho oblečení. Jenže čím dál tím těžší v té záplavě krve a předchozího stresu nevypustit Bana. Pokračoval nerušeně v další cestě. Občas někomu krk probodl ale většinou se snažil o minimalistické ale efektivní řezy. * Nikdo z nich není náš. *Pronesl nejtiššeji jak mohl aby to zaznamenal a šel dál. Ale zaslechl slova Triss.* O to bych se nebál, během té chvíle ho nemohli dokázat zlomit. *Alespoň v to doufal, protože jinak by všichni byli v háji. Zamířil do místa kde Dragos, aby mohl nakouknout do cely.*
*Jakmile se na něj Triss natiskne a chytne jej za ruku, tak se ušklíbne a šeptem ji pronese do ucha.* To se už bojíš, princezno? *Rýpne si do ní a počká, až se k nim připojí Caliban a odpoví mu, než se vydá dál. V další místnosti byli další uvěznění a tentokrát zahlédl známou tvář i Dragos a uchechtne se.* No nazdar.. *Pronese šeptem, aby způsobili co nejméně hluku a dojde ke svému synovi svázanému v řetězech, jenž vypadaly jako stříbrné, což se Dragosovi potvrdilo, když zahlédl jeho popáleniny.* Vypadá to, že potřebuješ pomoct.. *Rýpne si ještě, když dojde až k němu. Nebo skoro k němu. Až k jeho synovi mu brání dojít rozžhavené železo kolem něj. Jestli se jej Triss ještě drží, tak ji jen postrčí, ať pracuje. Jestli se ho nedrží, tak se na ni nejprve otočí a pobídne ji. Sám se mezitím rozhlédne.* Co tady? *Zeptá se Calibana.*
Viděla jsem jeho vzpomínky a je k tomu dobrý důvod, Dragosi. *Zamumlá a když se podívá na Calibana, bezděčně sevře pevně Dragosovu dlaň, tentokrát ani nezaváhá v tom si proplést prsty, aby mu ji křečovitě tiskla, a její myšlenky možná pro její štěstí odvede aspoň trochu podoba vězně s Dragosem. Přimhouří na něj oči a skočí pohledem k Dragosovi a nadzvedne obočí.* Hádám, že na tohle se teď ptát nemám, i když odpověď je nasnadě, když jsi měl dvě dcery a jednoho syna. *Zamumlá bezděčně, ale pak potřese hlavou a pečlivě se vyhýbá pohledu na Calibana, aby našla nějaký zdroj vody, dokonce udělá několik kroků, aby se dostala k nějaké koupelně, kde by bylo alespoň umyvadlo, které jí poskytne dost vody na schlazení železa. Pak se otočí na Dragose.* Uvědomuješ si, že tohle kouzlo někdo udržuje. A když ten kov schladím, abyste se k němu dostali, tak tím upozorním na naši přítomnost? *Zeptá se pro ujištění, že si toho je vědom. Byla možnost, že to kouzlo čerpá energii jinde, ale pokud by ho udržoval někdo dost mocný, udržet něco rozžhavené nemusel být takový problém. Konečně objeví za jedněmi dveřmi toaletu a mávne rukou, aby naplno pustila vodu. Tohle ji zatraceně vyčerpá.* Hodláte osvobodit ještě někoho? Protože vodu ovládám jen chvíli. *Dodá k tomu. Mohla by kov jen zlomit, ale stále by se mohli popálit, když v prostoru, kde se asi jeho syn nacházel. Nezdál se tak moc prostorný, aby to bylo bezpečné bez zchlazení. Po odpovědi buď počká, než obejdou ostatní vězně a případně je dostanou ven a nakonec se nadechne a zachytí proud vody, který pomalu začne přesouvat k železu. Ne proto, že by to nešlo rychleji, ale aby získala do "držení" dost vody a bylo to jednorázové a mohlo to být rychle za nimi. Mírně zavrávorá a soustředěním zatne zuby a zamračí se. Nakonec slušnou vodní stěnu vrhne k železu a udržuje ji dál.* Pohni si. Nevím, zda to nezkusí obnovit. *Vydechne nakonec, aby si s železem poradili. Voda se vypařovala v kontaktu se žhavým kovem. Ve chvíli, kdy už to není třeba, se voda rozprskne. Zřejmě s ní smočila od hlavy k patě uvězněného upíra, ale to bylo poslední, co ji trápilo, protože se musela opřít o zeď a přidržet se rámu dveří, aby se nesvezla k zemi. Vodní stěny byly náročné, když se jí povedly vyvolat pod vedením Zacha, byla po tom vyčerpaná. Menší obnos vody zvládala lépe, ale opakovaně se to stávalo těžším a těžším. Opravdu vodu neovládala zas tak dlouho a ani ji necvičila přímo pravidelně, aby našla stabilitu a nepřicházela o takové množství energie.*
*Jakmile vejde dovnitř a zahlédne Nicolaeho má největší chuť prostě přejít k němu a sundat z něj stříbro, i kdyby to mělo znamenat, že se spálí, jenže pak by dal za pravdu Dragosovi, proto se v tuto chvíli jen rozhlídne po místnosti, nikde nevidí jejich upíry, což neznačí nic dobrého a nejlepší by bylo kdyby jim dokázal dát odpovědi jeho pán. Pak něco zahlédne v rohu místnosti, něco co kdyby bylo asi člověkem, zohavená, zvláštně pokroucená postava.* To byla naše čarodějka. *Pokývne hlavou ale svou pozornost zase věnuje pánovi.* Nikdo jiný není od nás, hlavně osvoboď jeho. *Mluví o Nicovi a omylem se jeho hlas prohloubí do něčeho co by se dalo nazvat zavrčením. Jakmile schladila železnou část kolem něj, na nic jiného nedbal a přešel k němu, rychle strhl stříbro které ho věznilo i když si tím rozpálil vlastní kůži. Pokračoval dál nedbaje jestli se k němu Dragos přidal dokud na Nicolaem nebylo nic. Zadíval se na svého pána. Z jeho krku vyšel spíš skřek než slova.* Co tu dělá? *To bylo to jediné co Cal Nicolaemu rozuměl.*
*Převrátí očima nad jejím zdůvodněním, než se dostane ke svému synovi. Triss věnuje varovný pohled, přičemž snad ani nemusí slovně dodávat příkaz, aby držela hubu. Pozvedne mlčky obočí nad slovy Triss a chvíli čeká, zda dojde nějakého sebeuvědomění, ale když ne, tak se ji optá řečnickou otázkou, kdo z nich dvou je tady ten zkušenější. Teda.. Neřekne to tak slušně a spíš to na ni zavrčí, ale výsledek je stejný. Obrátí hlavu na Calibana. Přikývne na jeho slova o čarodějce a na zbytky její podstaty se taky zadívá. Pěkný pohled to nebyl. Vrátí pozornost na Triss a zakroutí hlavou.* Ne, nikdo další tu není.. *Počká až zchladí železo, načež jej rozlomí a nechá Cala vytáhnout Nicolaeho.* Zachraňuju ti prdel, ty nevděčníku.. *Sykne ke svému synovi.* Teď pohněte.. *Pobídne je a sám se vydá jako první ke dveřím. Projde i druhou vazební místností a dostane se k východu z vězení, kde se zastaví a naznačí ostatním, aby zůstali stranou. Když zpoza rohu vyběhne vlkodlak, tak se rychle vymrští a připravenou stříbrnou dýku mu zabodne do krku. Jeho mrtvost si pojistí škubnutím za hlavu a přerušením tak páteře.* Jdeme.. To byla první hlídka.. Za chvíli to nebude tak snadné.. *Pobídne je, aby si pospíšili.*
*Pro své zdraví si ostatky nepřipustí, ani se jejich směrem znovu nepodívá, aby si je prohlédla. Napoprvé jí to nedošlo, ale napodruhé podobnost k lidské bytosti zkoumat nemínila. Místo toho zchladí železo a sbírá energii na to se odtud dostat, protože nemínila žádat o to, aby ji nesli. Každopádně, když se dostanou ven, snaží se nebýt zátěží, problém však nastane, když před ní vystříkne krev a Triss vyjekne a nevěřícně sleduje, když vraždu dokončí. Na nějaký pocit nevolnosti ani nedojde, když zacítí, jak její magie začne praskat v podobě jiskřiček mezi jejími prsty.* Ale ne...ne, ne, ne... *Pokusí se pohnout vpřed, hýbat se, aby se zaměstnala a mysl ani magie nepřevzali vládu, ale její magie účinně prolamuje její kontrolu a ven se vyvalí vlna magické energie, která srazí jako ta vodní k zemi všechny, kdo neměli ochranný předmět proti magii.* Dragosi... *Zní to jakoby zaklela, protože magie a panický záchvat jí kradou možnost fungovat, hýbat se a dělat vlastně cokoliv. I kdyby pomoc nechtěla, teď ji potřebovala, jinak ji ti čarodějové dostanou. Netušila, zda ví, že si Dragos svého syna vyzvedne, ale kdyby ne, z jejích vzpomínek by to hravě zjistili. Po ztrátě kontroly by neměla ani špetku síly jim vzdorovat. Tu neměla ani teď, sama byla v patové situaci a odkázaná na někoho ke komu neměla důvěry ani tolik, kolik by se za nehet vešlo. Magie už nepraskala jen mezi prsty, ale rozšířila se i dál, nejvýrazněji byly vidět mimo prsty poskakující a tlumeně praskající jiskřičky ve vlasech čarodějky, zatímco se okolo ní začínaly pohybovat neukotvené věci...a tělo toho mrtvého, jehož se Dragos zbavil, v jakémsi neviditelném víru a vzduchem se prohnal první výboj elektřiny, zatímco Trissina grimasa se změnila do jisté míry jak ve vyděšenou, tak v bolestnou, jakoby se snažila zabránit magii, která se změnila pomyslně v tsunami, vyřinout nekontrolovatelně ven a nakonec se předklonila v bolesti, která z jaksi metaforického přešla do fyzického.*
*Zadíval se na Nicolaeho a prozatím ignoroval jeho otázku, tohle si s ním musel vyřídit, musel mu to vysvětlit, ale ne tady a rozhodně né teď, proto mu pomůže na nohy a podepře ho aby se odsud mohli dostat rychleji, když narazí na první hlídku, tak už necítí tu potřebu bezhlavě vraždit, kdyby měl tu možnost jít a zabíjet, asi by i vypustil teď Bana, ale dostat svého pána do bezpečí bylo prioritnější.* Zvládl bych to i sám. *Zaskřehotal zase Nic, Cala mělo napadnout vzít nějakou krev, ale v tu chvíli to bylo v pozadí oproti jeho záchraně. Než Cal stačil něco říct, uviděl Triss. A její nezvladatelnou magii, tělem se přesunul tak aby byl mezí ní a jeho pánem, jenže ani to nepomohlo a Trissiny vlny magie smetly oba na zem, kde Cal zůstal nad Nicolaem jako štít a zároveň otočil hlavu aby se zadíval na Dragose a čekal jak bude reagovat.*
*Pochybovačně se podíval na svého syna a přesto, že je tlačil čas, tak se zastavil před ním a sjel ho pohledem.* Máš spálené zápěstí skoro do masa, byl jsi přikován stříbrem ke stěně, obklopen rozžhaveným železem, jsi vyčerpaný, hladový, že by jsi sežral prvního civila, co by ti přišel do cesty, tví lidé jsou zřejmě všichni mrtví, a z obličeje máš omalovánku i přes svou nadlidskou regeneraci.. *Sesumíruje mu všechno.* Můžeš být rád, že ti za tvou blbost nevrazím ještě já.. *Zavrčí na dokončení, když se trochu sníží, aby byl na stejné úrovni obličejem. Ano, běžně byli téměř stejně vysocí, ale teď byl Nicolae pověšen na Calibanovi a nemohl se vyčerpáním zvednout do své výšky.* Takže momentálně drž hubu a krok a to, jak jsem na tebe nasraný, probereme, až budeme venku.. *Skončí svoje slova a zamíří k východu, ke pošle do psího nebe jednoho vlkodlaka.* Běžte, rychle! *Pobídne je, než ucítí, jak se přežene místností tlaková vlna.* U všech démonů.. *Zavrčí otráveně.* Nejvyšší čarodějka na baterky.. *Dodá mumláním pro sebe, než vytáhne na nohy Calibana a Nicolaeho.* Zmizte.. Venku vás odchytí Alasdair a Caidar.. *Poručí jim. Nebo teda spíše Calibanovi, jelikož být Nic při síle, tak ho zřejmě neposlechne ani náhodou. Ale Dragos teď spoléhal na Calibanovu zaslepenou oddanost a jeho touhu dostat Nicolaeho ven. Pak se vrátil pohledem na Triss.* U Hecaté! Příště varuj, že sebou tahám atomovou bombu.. *Zavrčí a začne se prodírat k Triss.* /Mám já to vůbec za potřebí?!/ *Zabrblá si pro sebe, když z frustrace dýkou namíří ve víru na mrtvolu vlkodlaka a dodatečně ji rozpáře. Nechá mrtvolu letět dál a lehce se předkloní, aby bojoval lépe s vírem, než se konečně dostane k Triss.*
*Špičkování rodiče a nezvedného potomka - a že o jeho nezvednosti nepochybovala vzhledem k tomu, kdo byl jeho otec - ignorovala, jak jen se dalo, i když ji hlodala myšlenka, že vůdce klanu přeci jen není jen bezcitný parchant. Kdyby ano, nestaral by se. A možná by neměla v někom jako on hledat nějaké dobro, jak měla ve zvyku. Nedělalo to dobrotu. Triss by se možná těm dvěma omluvila, kdyby nebojovala sama se sebou o kontrolu nad magií, tělem i vlastní myslí o kterou se pokoušel tvrdě se rozbíhající panický záchvat. Musela se několikrát nadechnout, aby se jí u úsečné odpovědi, kterou vlastně procedila mezi zuby nevymknul i zbytek kontroly, protože potřebovala, aby se k ní dostal. I když na něj její magie neúčinkovala, nicméně vše co jí přišlo do cesty a začalo se točit ve víru jej mohlo nepříjemně zpomalovat.* Varovala. *Na druhé slovo už se nezmůže, když zaúpí znovu bolestí a vír zesílí v reakci na to, že magie jí protekla mezi prsty o dost víc, než před chvílí a i to stačilo, aby je srazila k zemi. Když zvedne pohled k Dragosovi, tak její zorničky jsou zřetelnější, jak duhovka ustoupí bělmu a vlastně se snaží zcela zmizet, netrvá to ale ani pár vteřin, než podlehne záchvatu nenávratně a mimo oči ustoupí světlé barvě i vlasy, které se od kořínků změní plynule v záplavu stříbra. Skrz iluzi, která je běžně zakrývala se na její tváři zalesknou kovově stříbrné šupiny a se zábleskem se zároveň s tím vším objeví křídla, která se okolo ní pokusí stáhnout, čímž si akorát Dragose, který se jim dostal na dosah přitáhne prakticky těsně k sobě. Ne, že by měla čas to vnímat. Vlastně své okolí nevnímala prakticky vůbec a z nosu se jí spustil první pramínek rudé krve jako "hmatatelný" důkaz, že ztráta kontroly nad magií je skutečně bolestivou záležitostí, která jí fyzicky ubližuje zvnějšku i vnitřku.*
*Caliban po Dragosově řeči byl naštvaný, ale asi ne tolik jako Nicolae, který se mu snažil vzepřít při jeho podpírání jen aby se mohl postavit otci, ale v tuto chvíli mu to Cal prostě nedovolil, věděl, že za to bude pykat a bude potrestaný, ale radši živý ale nasraný Nic než mrtvý, takže, mu ani nevadilo Dragosovo zvednutí poté co je Triss zvedla. V jiné situaci by možná zápasil s Dragosem a zůstal by bojovat, teď bylo důležitější dát do pořádku jeho šéfa. Proto i přes jeho mírné protesty procházel chodbami, které si zapamatoval podle plánu a když se mu někdo připletl do cesty měl rychlý konec, bodal, sekal, cokoliv aby mohl pokračovat dál a ven z tohohle pekelného místa, které by nejraději srovnal se zemí. Po chvíli už viděl měsíční svit ve dveřích a tak zrychlili natolik jak to Nic zvládal a prošli poměrně v pořádku, potřísnění krví, ven, kde hledal své chůvy z předchozího týdne.*
*Bylo mu ukradené, že je na něj jeho syn nasraný. Měl dojem, že ten pocit je vzájemný a vyřešení tohohle sporu nebude zrovna pěkné, což znamená, že to ještě nějakou minutku počká. Nechá je zmizet, aby je venku odchytili dvojčata a odtáhli je do bezpečí stínů a poté nenápadně co nejdál od sídla, ale zároveň ne tak daleko, aby je Dragos nenašel. Ten mezitím dosti otráveně sledoval, jak Triss ztrácí kontrolu, než si začal probojovávat cestu k ní.* Urgh. *Vydechne přidušeně, když jej stáhne k sobě křídly.* Drahoušku, tvoje ukázka síly je sice působivá, ale teď nám k útěku nepomáhá.. *Ušklíbne se, než protočí dýku, kterou předtím bojoval, v ruce, aby ji měl obráceně.* Takže sorry not sorry.. *Dodá, když se v malém prostoru natáhne, co může a rukojetí dýky Triss praští do spánku. Zachytí její bezvědomé tělo, když by se začalo hroutit, načež si pro sebe zavrčí a snaží se křídla dostat ze svého dosahu, což se mu nedaří.* Hecaté.. Ty jsi otravná i v bezvědomí.. *Zabrblá a zaposlouchá se do zvuků kolem, načež se jeho tělo znehmotní a jako kouř vyklouzne z jejího těsného chycení (které by si určitě v jiné situaci běžně užil, ale teď jim šlo o kejhák). Trissino tělo zřejmě spadlo bez jeho podpory na zem a nepěkně se znovu praštilo, ale to Dragose netrápilo už vůbec. Zhmotnil se nad ní a sledoval ji, jak leží jako motýlí kokon na zemi.* /Za tohle si Malachaie upíšu na dalších tři sta let../ *Zabrble pro sebe, když ji zvedne do náruče a vydá se rychle pryč stejnou cestou, co přišli, přičemž po cestě míjí mrtvoly, co zde zanechal s jistotou Caliban.*
*Konečně zahlédl jednoho z Dragosových upírů, přešel k nim společně s Nicolaem, kterému pomohl si sednout a opřít se o strom.* Můj pane, potřebuji to vědět, přežil tam někdo ještě z našich lidí? *Zeptal se, v případě že ano, musel by tam pro ně jít, teď když byl Nico v pohodě, tak mohl začít řádit úplně bez problému. Když se na něj jeho pán podíval a zavrtěl hlavou měl Cal největší chuť pořádně nahlas a od plic zaklít, ale to by si před ním v tuto chvíli nedovolil.* Ze sídla taky zmizeli všichni upíři, víte o tom něco pane? *Doptával se dál, než přijde Dragos.* Nikdo nepřežil. *Zaskřehotal, ale v jeho hlase se odráželo tolik agrese, až měl vážně chuť odejít a vyvraždit všechny, kteří to způsobili. Jenže v tuto chvíli ještě nemohl dovolit Nica sedět samotného, kdyby tu byl Dragos možná, ale s ostatními upíry v žádném případě.*
Kde je Dragos? *Optá se jeden z dvojčat hned, co skončí otázky a odpovědi dvou upírů a čeká na odpověď. Oba dva, Caidar i Alasdair, však nehodlají ani Calibana ani Nicolaeho pustit zpátky dovnitř. Tam Dragos spěchá chodbou, přičemž musí občas Triss pustit na zem, aby se zbavil nepřátel. Už je skoro u východu, když mu čarodějku z náruče vyrazí čaroděj magií.* Udělali jste chybu, že jste se sem vloupali.. Zemřete jako všichni ostatní.. *Upozorní upíra a v ruce se mu zableskne magie. Dragos se pobaveně, a možná trochu šíleně, ušklíbne.* Go on.. *Vyzve ho a připraví si obě dýky, zatímco Triss nechá na zemi. Vyhne se první magické kouli a dýkou mu sekne po ruce. Jde po šperkách, ve kterých by mohly být ochranná kouzla. Čaroděj se pokusí znovu zaútočit, ale začíná panikařit, neboť se Dragos jeho magii buď vyhýbá nebo na něj vůbec nepůsobí. Jakmile se upír dostane k němu blízko, tak je pro něj pozdě. Upír zaútočí bleskově dýkami a dopřeje čarodějovi pohled na jeho vlastní vnitřnosti, než mu podřízne krk. Od krve a vyčerpán schová dýky a bez zájmu chytne Triss za křídla a vytáhne skrz dveře ven. Zamíří mezi stíny odkud původně vycházeli a tam hvízdne na prsty, aby své upíry upozornil, že už je venku i on. Jakmile to dvojčata zaregistrují, tak nastraží uši a pak se jeden z dvojčat oddělí a zamíří Dragosovým směrem.*
*Triss mohla být ráda, že nevnímala, jinak by ho jednak proklínala a druhak by cítila všechny to bolestivé dopady, protože Dragos přeci jen zřejmě byl parchant, kterému na nikom a ničem nezáleželo natolik, aby se choval alespoň trochu jemně nebo galantně. Začne se však probírat, když zachytí její křídla a dře prakticky podlahu...a zem venku. Bezděčně křídly ucukne, čímž mu pravděpodobně ostrými mírně zahnutými výstupky rozřízne kůži a možná i maso, když vyklouzne. Přetočí se na břicho a musí si odkašlat.* Vážně? To neumíš být aspoň jednou trochu slušný? *Zasípe, protože měla v krku sucho a chvíli zůstane na kolenou, dlaněmi se opírajíc o zem, aby potlačila nutkání zvracet z nevolnosti, z toho, že ji bolela každá buňka v těle, jestli to bylo možné, než se nakonec opatrně zvedne a pohled jí padne na její světlý oděv.* Mierda. *Zakleje tiše nad krví, kterou byla pokrytá a stočí pohled k Dragosovi, i když její výraz postrádal obvyklý žár, protože byla k smrti vyčerpaná, bolavá a to i když její záchvat přerušil. Popravdě nevěděla, zda by se cítila hůř, kdyby ho nechal doznít samotný nebo ne. A zjišťovat to nechtěla.* Připomeň mi, abych z tebou už nikdy nikam nechodila. *Zamumlá a zajede si prsty do vlasů. Cestou někde ztratila gumičku. Iluzi si zatím neskryje stopy krve a další na svém těle ani na sobě, jen si palcem přejede pod nosem, takže trochu rozmaže zpola zaschlou krev. Ohlédne se k upírovi, který se k nim blížil a bezděčně se obejme rukama, jakoby chtěla všechnu tu krev zakrýt.* Alespoň bys mohl sehnat čaroděje, co mě vezme zpátky do Londýna, nepotřebuju veřejný průser nebo pátrání, které by byl bratr schopný spustit. Prosím. *Dodá nakonec a rozhlédne se, a jestli ji upíři začnou někam vést - nebo se asi spíš nechají následovat, tak křídla zmizí v záblesku a Triss lehce zavrávorá a klopýtne a protože se v každém případě drží nebo nachází poblíž Dragose, na chvíli se ho zachytí, než se jí přestane točit hlava.* Nesnáším to. *Zamumlá spíš sama pro sebe, než vyloženě k němu a promne si kořen nosu. Bolest ve spánku oproti tomu byla nic, hlava jí sama o sobě třeštila, jak magie protrhla její zábrany.*
*Cal na chvíli odtrhne oči od jeho pána aby se podíval na dvojčata.* Hraje si s tou jeho princezničkou. *Řekne jen a nechá si oba ať si pod tím pojmem představí úplně jedno, ale díky vyrušení si uvědomí, že jsou až nebezpečně blízko jeho zraněném pánovi, skoro mimovolně se přesune mezi ně a Nica, Uvědomoval si, že by na ně nezaútočili, přesto potřeboval cítit jistotu, i když si dobře uvědomoval svou slabost proti Dragosově kruhu šílenců. Na chvíli přejede očima na jeho pána, ale než stačí promluvit uslyší něco jiného, hvízdnutí, které i podle napnutí upírů kolem něj muselo být způsobeno nikým jiným než Dragosem. Zahledí na vchod do pevnosti a čeká.*
*Alasdair pozvedne obočí, než řečnicky odpoví.* Víc dramaticky by to nešlo? *A místo toho se vydá najít svého pána. Ten měl momentálně dost starostí s onou princezničkou.* Zlatíčko, příště až tě budu muset dostat od lidí, co tě chtějí zabít, to udělám v rukavičkách s navoněným kapesníčkem, ale teď buď prostě vděčná.. *Odbyde čarodějku a hlídá si východ sídla a zároveň jestli se blíží někdo z dvojčat.* Připomeň mi, abych si k tobě zapsal poznámku, že jsi jako sněhová vločka.. *Odvětí ji sarkasticky, když se konečně objeví Al a začne je odvádět k jeho bratrovi, Calovi a Nicovi.* V sídle.. Teď mlč a ťapej.. *Přikáže ji, jelikož jen co se ocitl venku, tak v něm začal opět startovat adrenalin a vztek mířený na jeho nezodpovědného syna.* Nejraději bych ti ukroutil hlavu.. *Odplivne si, když je najde.* Můžeš mi říct, co se ti v ní honilo, když ses tam rozhodl vrhnout? *Zavrčí na svého syna, kterého zvedne do stoje, a zároveň chytře jej začne, kroky mířenými k němu, vést dál od sídla, ve kterém teď způsobili menší masakr.*
Upřímně doufám, že žádné příště s tebou se nekoná. Ani střet s démony není tak bolestivý. *Zabručí a sekne po něm pohledem.* Nežiju ani čtvrt století, myslím, že oproti tobě je to dost pochopitelné. *Odsekne mrzutě a zamručí i na to, že to vyřeší v sídle, načež skutečně mlčky následuje Dragose a jeho upíra ke Calibanovi, jeho synovi a zbývajícímu upírovi. Kde se nacházeli ostatní dva, co se od nich na začátku odpojili netušila. Nicméně byla ráda že mlčí a může se tvářit neviditelně, když si Dragos začne vyřizovat své účty se synem, který už tak vypadal dost zbídačeně. Místo toho nenápadně dál upíří skupinu následuje směrem, kam mířili, jak předpokládala do onoho sídla.*
*Pozoroval skupinu, která se k nim přibližovala. Očividně se tam semlelo něco horšího než to co viděl, protože čarodějka nebyla ve stejném stavu, jako když je opouštěl i s Nicolaem. Když na jeho pána nepůsobilo stříbro už začal vypadat lépe, stále ale ne dobře, na to bude potřebovat ještě pár dní, spoustu krve a ideálně i to, když ho jeho rozrušený papíček nezabije. Protože právě teď to vypadalo jako by měl vraždu v očích. Stejně jako předtím se Cal přesunul tak aby stál mezi Nicem a Dragosem, opět moc dobře věděl o tom, že by to svůj účel nesplnilo, protože staršímu upírovi by stačila jediná rána a on by odletěl pryč, ale pro jeho pocit, tohle bylo lepší. Nic zvedl pohled tak aby se díval otci rovnou do očí.* Řekl bych, že jsem dělal svou práci. Víš, taková ta věc, za kterou tě lidi platí. *Odpověděl mu jízlivě a hrdlo mu za tak dlouhou větu rozhodně nepoděkovalo. Jeho hlas byl stále poněkud skřehotavý a zvláštně přidušený.*
Tak to jsi ještě nezažila pořádný střet s démony.. *Odfrkne si a její seknutí pohledem odbyde převrácením očí.* Vzmuž se.. Máš teď pod sebou lidi, co na tebe spoléhají.. *Zdrbe ji rovnou, než se dostane k upírům. Propíchne krátce Calibana pohledem.* Calibane, zlatíčko, nehodlám svému synovi probodnout srdce dřevěným kolíkem, takže si můžeš dát pohov. *Řekne k němu rychle sarkasticky a pokud neustoupí, tak ho rukou zkrátka odsune stranou a věnuje se dál Nicolaemu.* Doufám, že nabízíš vrácení i peněz.. A oni, že si nechali účtenku.. *Ušklíbne se ironicky a kdyby nebyl tak vytočený, tak by možná Triss věnoval i pobavený pohled, ale teď ne. Přidá místo toho do kroku, aby byli od toho sídla co nejdál.*
Bojuju magií. Ne fyzicky. A démoni jsou snažší, ty zabiju. *Pokrčí rameny, ale pak si odfrkne a rozhodí rukama.* A kdo se o to prosil? Proč tam nedosadili někoho staršího? Vím, já co mám vlastně dělat, když Malachai dělal hovno, Heller vyvolal Haurese, Zacharie se mnou řešil hlavně hudbu, magii, turné...a nebo se staral o svého aligátora. Z toho si jeden moc neodnese a rada taky slovy neplýtvala. *Řekne bezradně na svoji obranu.* Pokud máš tolik zkušeností s čaroději, tak mi řekni, co mám dělat, když seš tak chytrej. A stejně to bude k ničemu, ti čarodějové budou spoléhat spíš na sebe nebo já na ně. *Ušklíbne se a pokroutí hlavou nad vlastním nedostatkem zkušeností a sebemrskáčstvím. Nemělo cenu mu vylévat frustraci, stejně to nepochopí, vysměje se tomu, odmávne to jako nic...kdo ví. Nemělo to určitě cenu, jemu to bude úplně volné. Povzdechne si sama pro sebe a když pokračují dál od sídla, zatímco Dragos vyjede po svém synovi, tváří se i mezi upíry, že neexistuje vesměs. Zvažovala, zda ji vezme jeho syn na vědomí nebo by měla vzít ona jeho, ale teď asi nebyl ideální čas. U účtenky se bezděčně ušklíbne, protože si vybaví, kdy naposledy ji řešila s Dragosem, ale pak se její tělo připomene bolestí a nechá toho. Zrovna teď by si i ráda zapálila, ale neměla co a tak se jen dál uzpůsobuje situaci.*
*Při Dragosově slově zlatíčko zavrčí, ale nechá se bez odporu posunout. Do rozhovoru otce se synem se neplete. Je to osobní záležitost jeho pána, takže to tak i nechá. Cal drží krok s Nicem a Dragosem. Načež slyší jeho odpověď* Na co vracení peněz? Úkol jsem splnil, informace co jsem chtěl mám, a co, že jsem trošku poškrábaný. *Koukne na sebe a pak na svého otce.* Už jsem byl v mnohem horším stavu za tu dobu co chodím po tomhle světě. *Ušklíbl se jízlivě. Poté se podívá na Calibana.* Mimochodem musíme pak probrat jednu záležitost, až se zde někdo uklidní. *Kývl hlavou na Dragose,* pak bude na čase probrat co to má znamenat. *Jeho hlas se prohloubil i přes veškerou jeho zranitelnost v hlase, to znělo jako ukázkový případ vyhrožování a Cal věděl, že trest nebude mírný.*
I tyhle jsi mohla zabít, tak si nestěžuj u mě kvůli tomu, že jsi slabá.. *Odbyde čarodějku a uchechtne se, když mu odpoví, že neví, co má dělat. Zastaví se a skloní se k ní s rukama za zády.* Co se takhle ze začátku přestat chovat jako malé ubrečené děcko? *Navrhne, než se musí vyrovnat se svým vlastním děckem.* Ohh.. Trochu škrábanců? *Ušklíbne se ironicky.* Můj drahý, stačil by den dva a přišel by jsi o svůj život podruhé.. Ať už z nedostatku krve nebo proto, že by se vrátil, že psychopat, co tě tam uvěznil.. *Zavrčí na něj, než ho probodne pohledem.* Ohohoho.. Tohle nevytahuj.. Víš moc dobře, že kdyby to bylo na mě, tak bych zůstal.. *Pronese.* Zrovna teď bych ti škodolibě přál, aby se někde vyrojilo i tvoje dítě a začalo ti vyčítat, že ses o něj čtyři sta let nezajímal a nestaral.. *Odfrkne si a pokračuje při tom v chůzi. U jeho následujících slov se uchechtne.* Máme toho k vyřešení mnohem víc.. Předně ale to, že se balíš a jdeš se mnou do New Yorku.. Oba dva.. *Probodne je káravým, skoro rodičovským pohledem. Jakmile se dostanou k sídlu Nicolaeho, tak přikáže dvojčatům, ať napíšou onomu čaroději a ten se do pár minut ukázal.* Dva portály.. *Poručí mu.* Jeden Londýn, stejná lokace jako posledně.. *Koukne na Triss.* Druhý New York, Staten Island.. *Dodá a čeká, až čaroděj portály vytvoří.*
Nemohla. Zabíjím jen démony. *Odpoví a když zareaguje na její výlev, tak protočí očima.* Nebrečím, jsou to jen fakta. *Opáčí a dál už je jen tichý přihlížející. Nadzvedne obočí, když uzná, že by zůstal. Neuměla si Dragose představit v jeho éře člověka a k tomu otce nebo manžela. Jednoduše pro ni existoval většinou jako parchant, děvkař a podobně. Rozhodně ne jako někdo obětavý, alespoň ne ve všech slova smyslech. Konečně jsou na místě a sotva se objeví portály, ujistí se, že půjde do toho správného a jen se na ně podívá a ušklíbne se nad přehlídkou krve. Na další záchvat teď byla moc vyčerpaná, i když ji to znepokojovalo.* Kéžby sbohem. *Nadhodí a otočí se na Nicolaeho, kterého neznala.* Zkus přežít, ať nesrovná svět se zemí. *Nadhodí a raději projde rychle portálem. Nahodí na sebe iluzi, zamaskuje krev, která se jí spustí z nosu a protáhne se do domu, opatrně, aby za sebou nezanechala krvavé stopy zamíří do koupelny s tím, že už asi hodinu potřebuje na záchod a rovnou si dá sprchu. Oblečení se musela zbavit, načež zalezla do sprchy a poté se nachystala na zápas.*
Ale stále mrtvý nejsem, ne? *Oponuje otci,* jak říkám, smrti se mi podařilo vyhnout, i když jsem měl horší možnosti. *Pokrčil rameny. Pak mu ale pohled ztvrdl.* Nic ti nevyčítám, jenom říkám fakta, dokázal jsem dlouho přežit bez tebe, na tom se nic nemění když znáš fakta. *Dodal ale pak měl chuť začít protestovat.* Nejsem malé děcko, abys mě mohl zavřít u sebe doma, mám na starosti své lidi a musím ještě něco zařídit. *Tím se chtěl vykroutit z možnosti odejít s otcem, Caliban nemluvil, přece jen tady neměl žádné rozhodovací právo. Celou dobu jen sledoval roztržku. Nakonec ale stejně neměl ani Cal ani Nic možnost nic namítat, protože jeho otec by ho očividně odtáhl za každou cenu. Nicolae i Caliban se rozloučili s Triss pokynutím hlavy.*
To ale není můj problém, že ne? *Ušklíbne se a vesměs to platí na obě její tvrzení, než se dostanou k Nicolaemu a Calibanovi. Svého syna probodne pohledem, aby o tom ani nežertoval, než začnou oba vypadat jako dva kohouti na smetišti. Oba byli totiž velmi tvrdohlaví a rádi si stáli za svým a úplně nejšťastnější byli, když bylo po jejich.* O jaké lidi? *Odvětí mu necitlivě, ale je mu ti ukradené při pomyšlení, že nescházelo málo a Nic mohl být jedním z nich.* Ke všemu Caliban je taky jedním z tvých lidí, ne? Nebo spíše byl.. *Vytasí se se svým esem v rukávu a na rtech mu hraje vítězný úsměv. Triss ve svém triumfu téměř odignoruje, ale přesto jejím směrem prohodí.* V New Yorku nás čeká ještě rozhovor, miláčku, a nemysli si, že se z toho vyvlečeš.. *Pak už je jeho pozornost zcela na obou upírech.* Sídlo tady je prázdné, ty se potřebuješ vyléčit.. A já nebudu stresovat, že se ty nebo tenhle blb.. *Kývne hlavou na Calibana.* ..někam bezhlavě vrhne.. Nebo ty.. *Dodá s kamenným pohledem a pak ukáže na portál.* Čeká na tebe.. *Pobídne jej.*
Vážně myslíš že mám lidi jen tady v Edinburgu? *Pozvedne obočí a tváří se jako puberťák, kterému řekl otec něco vážně hloupého. Chtěl by se hádat dál, jenže pak zaslechne druhou část otcovy věty. Hrdlem mu projde vrčivý zvuk a udělá krok k Dragosovi.* Jak jako, že Caliban byl můj člověk? *Při tom pohledem sjede na Calibana, jasně požadující vysvětlení, ale ten nemá co říct, protože sám netuší. Tahle situace zamíchala s oběma. Opět chtěl mít připomínku, jenže ho zastavilo to, že otec uráží někoho koho skoro sám vychoval.* Nenazývej ho blbem. *Pronese mimovolně.* Nikdo se nikam bezhlavě nemíní vrhat, ale jsou tady věci potřebné zařídit, jelikož jsem chvíli nebyl v kontaktu se světem. *Ušklíbne se.* To se asi načeká. *Dodá Nic.*
*Jeho první slova nechá bez odpovědi, protože ani on neměl svoje lidi jen v New Yorku. Jen pár hodin cesty byla Cambridgská pobočka a o pár stovek kilometrů dál má další dvě nebo tři pobočky. Místo toho se ušklíbne na další slova, kterými je zarazí.* Caliban mi velice dobrovolně podepsal dohodu, kterou se zavazuje službě mě.. *Prozradí jim a když se Nicolae ohradí, tak se mu rtech mihne úšklebek a skloní k němu.* Tak jeho činy okomentuj sám.. Počkám si.. *Vyzve ho, než nakloní hlavu na stranu.* To zvládneš i z New Yorku.. Nechci po tobě nic víc, než abych měl jistotu, že přežiješ příštích 24 hodin, jelikož s Calibanem jsme uvnitř způsobili menší peklo a jakmile jejich šéf dorazí, tak nepůjde po nás.. Ale po jediném vězni, který utekl.. *Odůvodní mu a dál tvrdohlavě čeká u portálu.*
*Jakmile uslyší o dohodě tak neví jestli má první vyletět na otce nebo Calibana, kterého probodne pohledem.* Pro tentokrát s tebou půjdu, ale to jen protože musíme probrat jednu smlouvu. *Zamračí se popojde k portálu, kde se k němu přidá i Cal. Poté projde i tím a ocitnou se před Dragosovým sídlem.* Jednu věc musím ocenit, máš vcelku vkus. *Pronese Nic při pohledu na sídlo. Poté čeká než mu Dragos řekne, co se po něm chce.*
*Přikývne a ubrání se tomu tvářit ještě více samolibě a vítězně. Projde portálem a zastaví se mu svého syna a Calibana. Pobaveně přikývne.* Přít se nebudu, ale měl bys vidět sídlo v Luxoru nebo u Ženevského jezera.. *Pronese a vejde dovnitř.* Půjdeme nahoru do mého apartmánu.. *Pokyne jim a vydá se tím směrem.*
Dobrá. *Řekne Nic a Cal je následuje. Nico se ale ještě ohlédne na Calibana a sjede ho tvrdým pohledem, ve kterém dá jasně najevo, že z tohohle průseru, který způsobil nevyvázne jen tak lehce. Poté už ale oba následují Dragose do jeho apartmánu.*
*Byl vcelku nervózní, snažil se to skrývat, ale kdo ho znal, tak to viděl na první pohled. Jeho chladná stránka byla pouhý klam. Uběhly už tři dny a on o svém pánovi neslyšel, a nejen o svém pánovi, ale ani o ostatních, co měli být s ním v kontaktu. Dokonce ani ta zatracená čarodějka mu nepomohla.* /K čemu je vytváření těch z**rvených kontaktů, když je nemůžu použít jak potřebuju./ *Byl naštvaný a to se silně projevovalo i v jeho myšlení, obyčejně neklel a snažil se situace řešit s nadhledem, ale dnes to nešlo. Příliš se mu nelíbilo, co se dělo a on o tom neměl ani zdání. Proto došel až sem, normálně by nepřišel žadonit ke dveřím osoby, kterou jeho pán neměl rád. V této situaci mu ale přišlo, že nemá prostě na výběr. Byl ochoten vyměnit cokoliv za informace. Z toho důvodu také vešel do klubu, který mu naposled způsobil takové nepříjemnosti. Dragosův klub byl stejný jako předtím, žádné velké změny. Bez zbytečného otálení přešel na bar, kde uviděl tu samou barmanku jako minule. Nevěděl čím to bylo, ale pamatoval si ji. Když se optal na Dragose, nechtěla mu nejprve odpovědět. Chvíli to trvalo než se mu ji povedlo přesvědčit. Nakonec jej odkázala na adresu, ve které by měl přebývat. Vyšel z klubu. Zhluboka se nadechl, vytáhl svůj mobil. Pro jistotu ještě jednou zavolal jak svému pánovi, tak i dalším dvěma hlavním správcům sídla ve Skotsku, bez odpovědi. Proto se co nejrychleji dostal až na adresu napsanou na papírku. Zavrtěl hlavou, a přešel až ke dveřím, na které zabušil a čekal co se stane dál.*
*Dragos už čtyři dny klel jako dlaždič. Sashovu hlavu na špalek položil před dvěma dny. Taylora seřve, až mu bude líp, ale momentálně má kůži samou jizvu a strupovitou. Puchýře ustoupily naštěstí už druhý den po spálení, ale ani tak nebylo Dragosovi o nic lépe. Ke všemu pak bude muset vyřešit nadbytečnou spotřebu krve, jelikož za poslední čtyři dny spotřeboval tolik krve co za celý měsíc a Taylor taky potřeboval vyšší dávky, takže oproti běžným zásobám bude v mínusu. I členové jeho kliku se mu vyhýbali a to už bylo co říct, když ani oni nedokázali Dragose vystát. Jeden z nich právě s podmračeným výrazem otevřel dveře vily.* Ano? *Pozvedne obočí, když příchozího sjede pohledem.*
*Když se před ním otevřou dveře, tak chvíli uvažuje co má říct. Nutí se být co nejvíce netečný a nedát na sobě nic znát. Zadívá se na osobu, která před ním stojí. Povolí lehce napětí ve svém obličeji a donutí jeho napjaté svaly v obličeji se proměnit v mírný úsměv. * Vyřiďte svému pánovi, že je zde Caliban Ainsworth v záležitosti jeho pána. *Věta zněla krkolomně, ale snažil se aby prozradil co nejméně a zároveň dost na to aby jej pustili dovnitř. Čekal, a doufal, že to bude stačit na zaujetí muže uvnitř.*
*Caidar, jenž byl tím, kdo dveře otevřel si celou větu vyslechne s pozvednutým obočí, než se otočí do vily a pohledem vyhledá svého bratra. Jeden moment spojení očima a Alasdair se vydá po schodech do apartmánu Dragose.* Ehh.. Sorine? *Začne váhavě nevědíc jakou má vůdce momentálně náladu.* Krev.. nebo vypal! *Ozve se zavrčení ze vnitřka apartmánu a Al převrátí očima, než se vydá po hlase Dragose vydat. Caidar dole mezitím čeká na pokyny a u toho se pustí do drobné zpovědi.* Tvého pána? A kdo je to? *Zajímá se.*
*Jakmile to vypadá, že se jeho vzkaz rozhodli předat dál, tak z něj přece jen opadne něco z tíhy, kterou na sobě měl. Upřímně doufal, že ho neobijí hned u dveří a on se bude muset probojovat k Dragosovi. Takové řešení by v tuto chvíli bylo nepříjemné pro obě strany a mohlo by ztížit jednání, nad čímž ale přemýšlel pouze Cal. Banovi to bylo šumafuk a jediné co jej zajímalo byla možnost napomoci jejich pánovi. Když muž před ním pronesl otázku na jeho pána, jeho obličej se zcela proměnil. Rysy v obličeji se proměnily v kámen a oči zase v led.* Váš pán ví kdo to je, a je pouze na něm zdali vám to sdělí.
*Caidar se na slova upíra ušklíbne.* Doufej, že ví.. Jinak odsud poletíš rychleji než umíš běhat.. *Pronese s lhostejnou škodolibostí. Alasdair se mezitím vrátí a pod slovy si brblá tiché nadávky, než se dostaví ke dveřím a vymění se se svým identickým bratrem.* Nemá zrovna nejlepší náladu, takže doufej, že neseš vážně důležité zprávy.. *Varuje ho předem a ustoupí trochu ze dveří. Vydá se pak po schodech nahoru a když jej Caliban začne následovat, tak Caidar jejich průvod uzavře. Nahoře Alasdair pomocí své krve otevře dveře a pak odvede Calibana k ložnici Dragose. V místnosti je lehký cigaretový opar a sám majitel sídla vysedává v posteli s cigaretou mezi prsty a prochází s nelibostí papíry. Na nočním stolku má skleničku krve a na podlaze se válí několik prázdných pytlíků.* Hoří nebo snad někdo umřel? *Zabrblá otráveně a ani na Calibana neotočí hlavu.*
I kdyby náhodou nevěděl, čemuž nevěřím, mohl bys to zkusit. *Povytáhl jedno obočí, ale úšklebek se mu na rtech nevytvořil. Když jej pustili do sídla, tak následoval prvního upíra, mít toho druhého za sebou pro něj sice bylo víc než nepříjemné, ale co by pro svého pána neudělal. Opět viděl mechanismus otevírání pomocí krve, stejně jako při jeho první návštěvě, dnešní okolnosti byly jiné, mnohem horší a upřímně se netěšil, až bude oznamovat tomu starému upírovi, že ztratil přehled o jeho synovi. Jakmile došli až k jeho ložnici, tak ho jako první praštil do nosu pach cigaretového kouře, pak si všiml samotného muže a pochopil proč nemá zrovna nejlepší náladu, nevypadal zrovna nejlíp. Zůstal stát ve dveřích, raději se z úcty lehce poklonil, přece jen to byl on kdo nyní potřeboval pomoct.* Jdu v záležitosti svého pána. *Zopakoval tudíž tu samou větu, tentokrát hlavně z důvodu aby měl Dragos čas jej poznat a rozhodnout se zdali chce lidi v místnosti s nimi či nikoliv.*
Ohh.. Věř mi.. S otravnými šváby mám zkušenost.. Nejsem včerejší.. *Odpoví Calibanovi, než se k němu dostane zpráva o tom, že je možné upíra k Dragosovi zavést. Nahoře v apartmánu Dragos podmračeně otočí hlavu, když Caliban promluví a bolest na sebe nenechá dlouho čekat. Nedá to však ve výrazu najevo a místo toho lehce kývne na dvojčata, aby opustily místnost.* Zůstaňte u vchodu do apartmánu. *Dá jim instrukce a když poslechnou a odejdou, tak zatípne dohořelou cigaretu do popelníku.* Copak? Synáček má problémy? *Ušklíbne se.* A že se rozhodl ozvat až teď.. *Dodá ještě jízlivě.*
*Vkročí do místnosti a jakmile odejdou, tak také zavře dveře, chvíli se jen rozhlíží než zaměří svůj pohled na Dragose, Počká až zatípne cigaretu, schválně zůstává stát daleko od něj, nechtěl představovat žádné riziko ani omylem, uměl si představit co by s ním zvládl upír jako Dragos provést. Po jeho uštěpačné poznámce zavrtěl hlavou.* Můj pán neví že jsem zde. *Dodal na objasněnou hned na začátku.* Problém tkví v tom, že se neozval vůbec. *Dodal ještě a než něco dodal, tak čekal na reakci. Našlapoval kolem něj opatrně a stejně jako u zdivočených zvířat zahnaných do kouta i zde se snažil o co nejmenší provokaci.*
*Když dojde starší upír k závěru, že mít hlavu otočenou a námahat tak jednu nepříjemnou popáleninu je až moc bolestivé, tak otočí pohled před sebe a už neřeší, jestli Cal zůstane na místě, nebo přejde, aby mu viděl do očí.* Jestli je Nicolae jen z poloviny jako já, tak si užiješ pěkných pár chvil pod zemí, až se o tomhle dozví.. *Ušklíbne se spíš pro sebe a natáhne se po skleničce s krví, přičemž sykne, než se zase pohodlně opře do polštářů.* Jak neozval vůbec? Rozvedeš to trochu? *Otáže se, ale spíš to je příkaz, než že by měl volbu to nerozvádět.*
*Když Dragos pohl svou hlavou, tak to bral Cal jako vyzvání k pohybu, takže jej následoval a zůstal stát tak aby byl v jeho zorném poli, čímž se ale taky ocitl hlouběji v místnosti. Bylo mu víc než jasné, že za tento čin ho stihne trest a pokud by to byly jen chvíle v podzemí, tak by se tetelil radostí. Moc dobře věděl, že Nicolae rád trestá neposlušnost bolestí, obzvlášť ve chvílích, kdy zakáže Banovi vylézt na povrch aby Calovi pomohl se vstřebáváním. Proto muži před sebou radši ani neodpoví, ale napětí, které se objeví v jeho svalech mluví za něj. Na co ale zareaguje je mužův poněkud vlídný příkaz. Přikývne než spustí.* Mám povinnost se svému pánovi, vašemu synovi, hlásit každý týden, pokud se mi nedaří dovolat jemu, mám se kontaktovat s osobou, která vede dané sídlo, ve kterém se nachází. *Na chvíli se odmlčel a uvažoval co všechno má Dragosovi říct.*
*Zaměří na upíra pohled přes horní okraj skleničky, když se rozpovídá. Jakmile však skončí a nic moc nesdělí, tak pozvedne obočí. Polkne a oddělá skleničku od rtů.* Vzhledem k tomu, že nepokračuješ, tak mě nech hádat.. *Pronese, skleničku přitom opře o nohy a pohodlně se zapře do polštářů za sebou a nakloní hlavu lehce na stranu.* Neozval se ti, Nick, neozval se ti ani nikdo v sídle a tak jsi zoufalý, plný beznaděje a s naprostým pocitem viny došel jsem a doufáš, že já mám o něm nějaké informace nebo ti pomůžu je obstarat a při nejlepším najdu Nicolaeho sám.. *Dokončí svůj monolog, než z matrace sebere krabičku cigaret a otevře ji.* A za to, že jsem to teď celé musel říct za tebe doufám zase já, že máš k tomu co říct něco víc.. *Dodá a cigaretu si vloží do úst, než najde elektrický zapalovač a zapálí si ji.*
*Vyslechne si celý jeho monolog, a trhne sebou když zaslechne všechny pravdivé věci, je to jako by jej někdo bodnul stříbrnou dýkou a pak v ráně otáčel, selhal v jeho práci ochraňovat Nicolaeho a ještě k tomu to bylo natolik očividné. Sklopil oči, pramálo z jeho normálního vystupování bylo nyní vidět a nebýt před ním osoba od které potřeboval tolik pomoc, asi by se držel lépe.* Vše zmíněné, *opět odmlka, ale pokračoval.* Je pravda, jsou to tři dny. Zkoušel jsem jak kontakty v okolí, kteří nebyli schopni dodat jakoukoliv kloudnou informaci, tak i čarodějku, kterou si můj pán platí a ta nedokázala taky nic dohledat ani zjistit. Měl jsem možnost jít rovnou za Vámi nebo letět do Skotska, kam mám v plánu odletět hned po této návštěvě. *Dodal.*
*Jeho pohled se zaměří na záclony a v uších mu lehce začne hučet. Kdyby byl naživu, tak by se dalo říct, že slyší jak mu proudí krev v žilách. Calibanova slova vnímá přes clonu toho všeho a když skončí, tak se odmlčí s cigaretou mezi rty. Nejprv potáhne a pak vyfoukne. Zamyšleně cigaretou lehce pohne v prstech. Během toho všeho odloží skleničku, pokrčí kolena a trochu se předkloní, aby se o ně mohl opřít rukou.* Tři... Dny... *Pronese zamyšleně s odmlkami. To co následuje je dosti rychlé. A pro Dragose velmi bolestivé. Caliban těžko může definovat odkud ta dýka vyletěla, ale za to může určit, že s velkou jistotou zamířila do oblasti jeho břicha. Nemá však čas nad tím zřejmě ani pomyslet, neboť hned na to se z postele vymrští Dragos a zachytí mladšího upíra pod krkem. Bolest seč může ignoruje, ale je tam, minimálně v očích.* Tři dny.. *Zopakuje svá a předtím Calibanova slova.* Nepředpokládám, že si voláte denně, takže to vidím spíš tak na čtrnáct dní, co o něm nemáš žádnou zprávu a teď mi sem napochoduješ a ještě mi s klidem svou neschopnost přiznáš? *Zavrčí na něj. Odpověď nečeká.* Řekneš mi všechno. Rozumíš?! *U posledních slov mu krk stiskne trochu víc.* Seru ti na nějaké diskrétní informace.. Chci vědět na čem jste dělali? Kde se Nicolae pohyboval? Koho jste stopovali? A kdo všechno do toho mohl být zapleten? *Pustí mu krk a místo něco zachytí dýku, kterou mu z břicha vytrhne, pokud to Caliban už sám neudělal. Jestli ano, tak ji sebere ze země nebo z jeho ruk a pak se obrátí zády, aby se vrátil k posteli, přičemž mu ze rtů unikne tichá rumunská nadávka.*
*Nijak nezaregistroval vrženou dýku, dneska vážně nebyl v nejlepší kondici. Jenže před tím mužem neměl nyní chuť ji ani z břicha vytahovat, kdo ví, co by mu Dragos provedl, pokud byl alespoň trochu jako jeho pán, tak by za jednu vytaženou dýku zarazil další tři a do mnohem bolestivějších míst.* Deset dní, přesně deset dní dvě hodiny a šestnáct minut. *Promluvil, ale neprotestoval, nevzdoroval, moc dobře věděl, že je to jeho vina.* Nesmím svého pána kontaktovat pokud se nic neděje, teprve po 24 hodinách pokud neproběhne hlášení v daném termínu smím spustit bezpečnostní protokoly, vše je to o snížení rizika prozrazení. *Dodal na vysvětlenou a poslední dva dny kontaktoval koho jen mohl aby zjistil alespoň nějaké střípky informací.* Můj pán se se mnou nedělí o vše, jsem pouhým sluhou. *Tato slova použil naschvál, odmítal prozradit detaily operace, nejen že by to mohlo znamenat větší nebezpečí pro Nicolaeho ale také by se rovnou mohl zabít.* /Jít pro pomoc k tátovi, pár dní mučení snesu, ale prozradit operaci? To raději zemřu na místě rukou Dragose./
*Jakmile se Dragos dozví o přesném čase, tak se záhadně stisk na krku o něco zesílí, než povolí, aby mohl zase promluvit. U bezpečnostního protokolu je vidět, jak hrozně moc mu to nebaští. Ne že by mu to nevěřil, spíš si o tom myslí svoje. A to, že je to pořádná hovadina. Pustí ho na zem, vytrhne dýku a obrátí se, aby se opět uvelebil, neboť ho bolelo celé tělo, ale něco mu v tom zabrání. Přesněji Calibanova slova. Zarazí se uprostřed pohybu a otočí se na něj. V očích se mu nebezpečně zableskne.* Ohh.. Tolik se nepodceňuj.. Víš toho mnohem víc, než přiznáváš.. *Pronese klidně, zatímco se o těch pár kroků vrátí k němu.* Jak vidíš nejsem v nejlepší formě, takže ti dám znovu možnost mi vše říct.. Já se nakonec vše dozvím.. Na to nezapomeň.. *Sykne k němu a strčí mu dýku špičkou pod bradu.* A půjde to buď po dobrém, nebo po zlém.. Volba je na tobě..
*Zatne zuby, musí pečlivě třídit v hlavě co může prozradit a co nikoliv, každá informace, která se dostane do éteru aniž by o ní přemýšlel může být nebezpečná, navíc s každou další informací narůstá nebezpečí.* Nevím toho dost na to, abych něco mohl prozradit. *Procedí mezi zuby.* Vím jen to, že přebýval v našem hlavním sídle na okraji Edinburku, které je z nějakého důvodu pusté, i když tam mělo být přes dvacet upírů. *To bylo vše, co byl ochoten prozradit, zároveň taky vše co z něj Dragos dostane aniž by přitlačil na víc než jen vyhrožování. Sice chtěl aby Dragos jeho pánovi pomohl, ale ne na úkor všeho co budovali.*
*V hlavě si začne třídit informace do kolonek a záložek, když je začne Caliban sypat. Skončí však až moc brzo na to, aby ze sebe dostal něco užitečného.* Přitlač na ty informace.. *Zavrčí k němu.* Nebo přitlačím já a líbit se ti to nebude.. *Dodá a špička dýky se začne upírovi zarývat do kůže na krku.* Vzpomínáš na encanto? *Koutek mu vyskočí v úšklebek. Kůže na celém těle ho střídavě pálila a natahovala se, jak Dragos namáhal své tělo k dostání informací z Calibana. Tato námaha se dala již poznat pouhým okem a to slabým třesem ruky, kterou držel upírovi dýku pod krkem.*
*Napnul svaly v těle, podíval se Dragosovi do očí.* Nemám. Informace. Které. Bych. Mohl. Poskytnout. *Odsekával jednotlivá slova, nemohl prozradit víc, nemohl zradit jeho pána ještě víc. Už teď byl za hranou a odmítal se potopit ještě hlouběji. Proto když se Dragos zmínil o encantu, tak poprvé za celou dobu zauvažoval, že se začne tomu muži vzpírat a radši hned odletí do Skotska sám, než zde marnit více času hádkami.*
*Nasraně jej probodne pohledem, když dýkou přejede po jeho krku.* Do teď jsem ti dal šanc- curvă! La Naiba! *Zanadává hlasitě a taky dosti bolestivě. Dýku upustí a chytne se za ruku, kde mu popraská, tím prudkým pohybem, už tak namáhaná kůže jeho spáleného těla. Z bolesti se mu zatmí před očima a zamotá hlava. Ani ne o sekundu později dovnitř vtrhnou dvojčata. Jeden z upírů zachytí a zpacifikuje Calibana a druhý doběhne ke svému vůdci, kterého zachytí, což zapříčiní další syknutí.* Krev, kreténe.. Dej mi krev! *Prskne na něj Dragos a sám si sedne na kraj postele, zatímco mu Caidar, který byl tím z dvojčat, co jej zachytil, podal sklenici, kterou Dragos vyprázdnil na několik hltů.* Dones ještě jeden litr.. A ta Manhattanská osina, ať dodá další lektvar.. *Poručí mu s unaveným bolestivým výdechem, ale už o hodně víc v klidu. Pak pohled stočí na Calibana a Alasdaira.* Fajn.. Po dobrém to nešlo.. *Zavrčí a pootočí se, aby seděl čelem k oběma. Naváže pohled s Calibanem a začne popouštět uzdu svému encantu.*
*I když měl možnost při záchvěvu slabosti se osvobodit neudělal to, byl tady dobrovolně, dobrovolně dával všanc svoje tělo jen aby mohl zajistit alespoň část bezpečí svému pánovi. Proto sebou také nechá bez boje manipulovat jedním z těch chlapů. Pozoruje celé dění odehrávající se před ním, došlo mu, že je zraněný, ale tohle bylo něco s čím nepočítal a nevěděl zdali muž s tak rozsáhlým zraněním mu bude moci vůbec pomoct. Ale stále dobrovolně zůstával v zajetí toho druhého dvojčete, a když zaslechl poslední Dragosovu větu jen se napnul a zavřel oči aby se koncentroval na cokoliv co by mělo přijít.*
*Sklenička, kterou měl v ruce - naštěstí už prázdná - praskne s jakou silou ji Dragos sevře, když Caliban zavře oči.* Otevři oči, ty lașă bucată de rahat! *Zavrčí k němu a čeká až uposlechne.* Jestli je neotevřeš ty, budou ti otevřeny násilím.. *Dodá a pohled má stále upnutý na jeho oční víčka, aby mohl případně bleskově zareagovat s encantem. Vyčkal dokonce natolik, aby se stihl vrátit Caidar s krví. Dragos, jelikož skleničku rozbil, se napil přímo z pytlíku, než vrátil pozornost na upíra v držení. Pokud Caliban oči neotevře dobrovolně, tak Dragos kývne na Ala, jenž ho držel, aby zpevnil svůj úchop a k tomu donutil mladšího upíra si kleknout, jestli tak už neučinil v průběhu pacifikování.* Caidare, přinuť ho otevřít oči. *Přikáže upírovi, který dojde k dvojici a přidřepne ke Calibanovi, aby mu prsty přiložil těsně na horní a dolní hranu očích důlků a oka. Lehce přitlačí, aby způsobil nepříjemný tlak a přinutil víčka se rozevřít a pak jim sám silou pomůže.*
*Snaží se zůstat netečný, sám své oči neotevře, ne pokud to znamená, že tak zničí vše co tak dlouho s jeho pánem budovali. Byl na sebe naštvaný, ne přímo nasraný, jenže co teď mohl dělat. Pak ucítil tlak na jeho očích a ty mu byly otevřeny násilím. Kdyby byl vlk tak by vrčel. Napínal svaly ale nebojoval.* /Tohle vypadá docela jako legrace. Nechceš mě pustit ven? Rád bych si pohrál./ *Uslyšel ve své hlavě hlas. Ten hlas, který zrovna teď nechtěl nikde v blízkosti, pokud by se do popředí dostal Ban mohlo by jít úplně o jinou situaci, než ve které se nacházeli nyní. A to si dovolit nemohl, přece jen stále chtěl po Dragosovi aby pomohl najít Nicolaeho. Schválně jej ignoroval.* /Ale notak, nebuď labuť, nech mě si pohrát. Ta krustička před námi vypadá jako někdo, kdo si rád hraje./ *Cal měl problém aby Banovi neřekl ať sklapne a to nahlas. Jenže veškeré jeho soustředění bylo založené na tom aby se díval na podlahu.*
*Caidar trochu přitlačil na oči, když se Caliban začal pohledem vyhýbat, aby mu omezil možnost pohybu očních bulv, v ten moment Dragos sesedl z postele a posadil se přímo před Calibana, aby i při omezeném pohybu očí byl stále v jeho zorném poli. Vyhledá jeho zrak a opět spustí encanto.* Teď mi pěkně povíš všechno, co víš.. Chci veškeré detaily, co se týkají Nicolaeho a jeho aktivit, které by ho mohly ohrozit na životě.. *Přikáže mu a nadále nepřestává se na encanto soustředit, poněvadž Cal byl jednak upír a druhak se tomu snažil odolat, takže bylo třeba vyššího a stálejšího tlaku, aby ho přinutil se mu podvolit.*
*Zabodne svůj pohled do Dragosova, jakmile na něj uplatní svou moc, tak to začne být nepříjemné, ucítí ten tlak a tu známou potřebu. I když jeho pánovi slíbil, že na něj už encanto nepoužije, stejně to udělal. Caliban si uvědomoval, že se jeho slovům nedá úplně věřit. Zase na druhou stranu šlo o jeho syna, on kvůli svému pánovi taky porušil přímé příkazy. Nejen že do něj tlačilo kouzlo, ale taky Banova přítomnost, která byla víc než čilá k světu. Zakousl se do svého rtu až se spustila krev, pár kapek pomalu stékalo po jeho rtu přes bradu až k hrdlu. Bolest mu pomáhala udržovat hlavu čistou a bojovat proti oběma náporům, které se spolčily. Spolu s tím si zaryl nehty do rukou, opět se na těch místech objevila krev, bojoval co se jen dalo. Každá sekunda mu připadala jako dlouhé minuty a tak bezeslova stále si víc a víc drtící svůj ret a ruce vydřel něco kolem dvou minut, i když jemu to připadalo jako bolestné hodiny. Raději se ale podvolil moci encanta než aby vypustil Bana, ne tady, ne v tuto chvíli. * Je příliš mnoho faktorů, které by jej mohli ohrozit na životě. Za celou dobu co spolupracujeme, jsme se protivili mnoha lidem i podsvěťanům. Operujeme na několika místech najednou a ohrozit ho můžou aktivity jak minulé, současné i ty plánované. *Procedil skrz zuby než zkusil opět pomocí své vůle alespoň na chvíli bojovat proti Dragosovu vlivu. Po celém těle mu vyrašil pot, námaha ho stála hodně sil a on si připadal jako na pokraji, stále se nevzdával boje, doopravdy by raději zemřel než prozradil co nechtěl, jenže takovou možnost nedostal.* Akce v Edinburku se týkala skupiny nájemných zabijáků, snažili jsme se zjistit kdo je vede a jak je zničit zevnitř. Nebo minimálně jak je dostat pod Nicolaeho kontrolu. *Nechtěl poskytnout žádné další informace, takže se schválně vzepjal proti upírovi co ho držel aby svou mysl alespoň na pár sekund zaměstnal bojem.*
*Trochu se zamračí na první informace, které z Cala dostane.* To je mi jasné.. K tomu nepotřebuju tebe.. *Pronese a čeká co z něj vypadne dál.* Chyť ho silněji! *Přikáže rychle Alasdairovi, když se Caliban vzepře, aniž by přerušil oční kontakt. Nemusel to ale ani říkat, neboť to bylo v automatickém instinktu upíra a sám zpevnil chycení souběžně se slovy Dragose.* Podařilo se vám zjistit odpovědi na ty otázky? Pustil se Nicolae sám do akce, nebo tam někoho nastrčil? *Zeptá se nadále a ve svém stavu může být rád že stále sedí.*
*Nebýt on tím připoutaným na místě a zmítajícím se, tak by se i uchechtnul celé téhle situaci.* Ty informace nesmím sdělit. *Vyhrkl než si rozkousl ret do masa, bojoval co to šlo ale proti encantu tak silnému jako od Dragose neměl moc možností co by mohl dělat, jeho mysl i tělo ochabovalo a on si každou zatracenou vteřinu uvědomoval jako by uběhly celé věky. Opět zabojoval ještě víc. Raději by se rval a nechal si zlomit vaz než aby prozradil i ty malé informace co dostal od svého pána k té operaci, protože pokud operace stále ještě probíhala, tak jej blbé uklouznutí mohlo zabít. Obzvláště před dvěmi dalšími upíry. I kdyby se rozhodl bezmezně věřit Dragosovi, další dva pro něj byli absolutně nedůvěryhodní.* Ohrozí ho to. Ne před nima. *To bylo vše co zvládl ze sebe vydat zatímco z posledních sil bojoval.*
*Nejstarší upír v místnosti se ušklíbne.* Ale smíš.. Přišel jsi sem pro pomoc.. Jsi zoufalý.. Takže ty informace vyklopíš.. *Odpoví mu a zatímco se Caliban zmítá v držení jeho upírů, tak on přitlačí na encanto. Ví, že je to blbý nápad se takhle vyčerpat, ale neměl jinou možnost. Nicolae souhlasil při jejich setkání s tím, že se ze života neodříznou, takže teď se bude muset i vypořádat s tím, že mu vlastní otec chce zachránit zadek.* Oni jsou naprosto důvěryhodní. Takže mluv! *Přitlačí na příkaz, aby prolomil vůli Calibana a rozmluvil ho. Aby svým slovům o důvěryhodnosti Alasdaira a Caidara přidal na váze, tak dodá.* Naopak potřebuju všechny informace o svém synovi, abych mohl posoudit jaká akce je vhodná k zakročení a jeho nejmenšímu ohrožení..
*Měl chuť mu z plných plic vynadat, moc dobře věděl jak je zoufalý. Co ho ale zaskočilo a donutilo celé jeho tělo zmrznout bylo Dragosovo zmínění slova syn. Jako by ho to obralo o poslední zbytky sil bojovat proti encantu. Podvolil se jeho rukám a dobrovolně se podíval na Dragose.* Pokud Nicolae umře protože jsem prozradil tyto informace tady v této místnosti, udělám cokoliv budu moct a zburcuji každou sílu, která nám něco dluží na to aby tě zabili. *Uvědomoval si, že sám na to nemá dost síly, ne s Dragosovým klanem za zády, ale byl ochoten obětovat cokoliv pokud by došlo k pomstě.* Prvotní plán bylo dostat tam jednu z čarodějek, která slouží už několik let pod Nicolaem a je zavázána smlouvou, ta by pak dostala dovnitř další naše lidi. Postupné umocňování. Podle všech informací se to dařilo, tento týden se k nim měl přidat Nicolae, ale minulý týden, když jsem podával zprávu, tak se asi něco pokazilo, když jsem s nimi mluvil a tím myslím i svého pána, chovali se zvláštně napjatě, ale to se u akcí takového rozsahu stává. *Dodal, již několikrát prostě nastaly nebezpečné časy a nic víc. Proto to ani jeden z nich nehrotil dokud si sami neřekli o pomoc.* Měl za zády víc než deset lidí co ho měli chránit, a některé starší než jsem já. *Dodal a čekal na co se ho Dragos zeptá. Svůj ledový pohled zabodnutý v jeho očích.*
*Jestli Caidara a Alasidaira tato informace zaskočila, tak to nedali najevo ani v obličeji ani v postoji.* Mysliš si, že je v mém zájmu, aby Nicolae umřel? *Zavrčí na upíra, že si vůbec dovoluje něco takového jen naznačit. Pozorně si ukládá veškeré informace do hlavy v jednotlivých heslech. Nájemní zabijáci. V Edinburku. Čarodějka pod smlouvou. Postupné nastrčování osob. Nakonec Nicolae. Poslední kontakt před týdnem. Napjatý. Zvláštní chování. Deset lidí na ochranu. Dragos byl už dosti starý, aby se mu jak při šachách v hlavě vyrojilo několik alternativ, co se mohlo pokazit. Potřeboval ale víc informací, aby tyto všechny eventuality zredukoval.* Nějaká jména? Zabijáků? Nebo členů, co se vám tam podařilo dostat? Co jméno té čarodějky? *Pokračuje v otázkách, aby si mohl svou myšlenkovou mapu lépe uspořádat.*
Nevím, jaké jsou jeho záměry, ale jsem po jeho boku dlouho a nehodlám být tím, kdo zaviní smrt mého pána. *Pronesl ledovým hlasem. Potom ale navázal na další otázku, která vypadla z muže před ním.* Skupina zabijáků si říká Caochladh, je to gaelské slovo pro změnu nebo smrt, nejsou originální. Celkově jich bylo ve skupině kolem dvaceti, nikdy se nescházejí na jednom místě, pokud si zrovna nevolí svého vůdce, všichni vystupují pod přezdívkami. Vůdcem o kterém jsem naposledy slyšel byl Vlkodlak jménem Zero, nikdo neví proč ani jak je možné, že zrovna on vede tu sebranku. Z našich členů znám pouze čarodějku Khalyi a Eddieho s Colem, jsou s námi dlouho, Eddie je starší než já, ale spíše je to liška podšitá než zabiják typu jdu a zabiju co se mi postaví do cesty. Cole zabíjí rychle, s přesností a bez zbytečných pohybů. *Dodal co nejvíce základních detailů. Nemělo smysl si na něco hrát.*
*Další informace, další hesla na přiřazení. Něco do kolonky zabijáků, něco na "jejich" stranu. Každá informace, byť nicotná, má svou cenu.* Už se někdy stalo, že by se Nicolae takto při akci odmlčel? Kolikrát a co za tím vězelo? *Doptá se na další informace.* Má Nicolae pořád svou rodnou hlínu? Co ti další dva? Nebo nějaký předmět té čarodějky? Kvůli stopování.. *Přidá další návrhy. Jestli má akci svého syna co nejméně ohrozit, tak musí vědět s jakou silou udeřit. Jestli ho mají a je na pokraji sil, tak je jedno zda udeří s celým klanem nebo s pětičlennou skupinkou. Pokud by měl jeho syn vše pod kontrolou a jenom by probíhala fáze lehkého chaosu, tak stačí poslat nenápadné špehy a právě velká skupina by akci ohrozila. To byly ty detaily, které Dragos potřeboval znát.* Cokoliv, co by mohlo upřesnit, jak se tahle akce mohla dovorat bude nápomocné.. Nějaké nápady?
*Zaposlouchal se a zamyslel se.* Většinou se odmlčel od ostatních, ale já s ním měl alespoň nějaký způsob komunikace, i kdyby poslal blbý dopis. *Byl frustrovaný.* Stalo se to jen dvakrát, jednou to bylo kvůli chaosu když jsme se ocitli ve městě zmítaném válkou ale to jsme se našli po třech dnech a nikdo nebyl zraněn. Podruhé když nám oběma málem vypadlo utajení, oddělili nás a kontakt by znamenal jistou smrt pro oba. Nakonec byli mrtví oni. *Pokčil rameny.* Svou hlínu má, jen nevím kde zrovna teď, obvykle ji má v sídle, kde je zrovna naše základna, ale jak říkám v Edinburku se neozývají. V jednom z mých skladů tady bych měl mít hodinky, které jsem dostal darem od té čarodějky. Co se týče Eddieho a Cola nejsme si blízcí natolik abychom si svěřovali informace. *Dodal jen a uvažoval co by mohlo ještě napomoci v této situaci, stejně už prozradil tolik, že jej to nejspíš bude stát hlavu. Tak proč při tom nezachránit svého pána.* Zrada je vždycky možnost, pár let kolem lidí a podsvěťanů tě to rychle naučí, pak byla možnost že poznali někoho z minulosti, to je problém upírů. Žijeme dlouho a tak nás občas může někdo jiný znát aniž bychom chtěli. *Nakrčil rameny.* Ale všichni se snažíme ujistit, že nikdo nezná Nicolaeho obličej, když už jde do akce, tak nezůstávají svědci. *Dodal na vysvětlenou a přemýšlel dál.*
*Jakmile má všechny informace, nebo alespoň dostatek těch podstatných, tak uvolní encanto. V tom okamžiku je to jako vlna uvolnění, co se přes něj přelije. Jako když někdo dlouze napíná gumičku, aby ji následně uvolnil. A stejně jako uvolněná gumička je pro někoho bolestivým štípnutím, tak i tohle uvolnění má neblahý efekt na Dragose, kterého ihned rozbolí hlava. Zavře oči na chvíli a opře se o svou postel, přičemž zakloní hlavu. Po chvíli oči otevře a natáhne se pro zbytek krve a celý pytlík dokončí, než promluví.* Ty hodinky nám budou k ničemu.. Když je to dárek, tak už jsou tvoje a nemůžeme vystopovat čarodějku. Začneme u sídla v Edinburku. Vyrazíme malá skupina, která nebude nápadná. Zkusíme nejdříve zjistit, proč se sídlo neozývá. Pak budeme jednat nadále. *Sesumíruje, co dal zatím dohromady a znaveně mávne rukou dvojčatům, aby ho pustili.* Vyrazíme, až mi bude o něco lépe, ale nebude to později jak za týden.. *Dá ještě časové informace.* Půjdou s námi Al a Cai.. V Anglii se k nám připojí Braden, vůdce anglické pobočky. Z té si uděláme provizorní stan, abychom to měli blíže.. *Rozhodne a prohrábne si rukou vlasy, přičemž si promasíruje spánky.* Pokud se Nicolae do týdne ozve, dáš mi vědět. Jestli vzkaz bude jen trochu odlišný od běžného, tak vyrazíme tak jako tak. *Přikáže Calibanovi a čeká na nějaké potvrzení, že ho vnímal.*
*Přikývne, ale nesouhlasí.* Dobrá budu tedy na Vás čekat v Edinburku za týden. Osobně nemůžu čekat o nic déle. *Pronesl i když nevěděl jestli ho Dragos z jeho sídla vůbec pustí. On ale odmítal stagnovat na jednom místě, když měl tu možnost tam letět a něco podniknout. O svůj život se nějak dokáže postarat, navíc jeho život byl postradatelný oproti Nicolaeho.* Zítra po setmění odletím do Skotska, zkusím obnovit síť kontaktů a diskrétně zjistit co se pokazilo. Pokud bych se neozval do tří dnů jsem buď mrtvý nebo zajatý. *Pokrčil rameny.* Tak či tak, dokáže to snad napomoci k dohledání mého pána.
*Dragos probodne Calibana ledovým pohledem, když promluví o tom, jak se vydá hledat na vlastní pěst. Bohužel uvěznit jej v sídle nepřipadalo v úvahu. Nevěděl, jaký způsob bude muset Nicolae zvolit, kdyby se snažil Calibana zkontaktovat. A spousta těch způsobů, které mohl použít vyžadovala, aby byl Caliban mimo vilu, která byla proti magii chráněná.* Přišel jsi za mnou dobrovolně žádat o pomoc.. Teď je to pod mým velením.. *Pronese, aby mladšímu upírovi ujasnil, na čem stojí a že rozhodně nemá na výběr.* Zadržovat tě zde by bylo nevýhodné a proto s tebou do Skotska půjde i Alasdair.. Bude mýma očima, než budu schopen tu cestu podniknout sám.. *Oznámí Calibanovi, přičemž ještě dodá.* Jsi jediné pojítko mě a mých lidí s Nicolaem a jeho lidmi. Takže je i v mém zájmu, aby jsi neskončil s urvanou hlavou a stříbrným kolíkem v hrudi. *Jeho pohled se zaměří na hodiny stojící v rohu místnosti. Po krátkém výpočtu v hlavě promluví.* Vyrazíte za dvě hodiny.. To byste se měli trefit, aby zde byl východ a v Anglii západ slunce.. Čaroděj vám udělá portál.. *Oznámí a pak se s námahou zvedne zpátky na nohy.*
*Nelíbilo se mu, že se Dragos postavil do vedení, ale jelikož ho nemínil zdržovat ani zastavovat raději nic nenamítal. Věděl, že ještě skončil víc než dobře.* Chápu. A pokusím se nezemřít do té doby než se povede shledání s Nicolaem. *Pronesl vážně, rozhodně se pokusí, ale pokud by šlo o jeho život a život jeho pána, tak pán měl přednost. Dlužil mu život a nikdy na to nezapomínal. Jakmile dořekne poslední část a zvedne se na nohy, tak se Cal mírně pokloní. Přece jen chovejme se civilizovaně.* Děkuji, musím k sobě do bytu se převléct do vhodnějšího oblečení a nachystat si pár hraček. *Pousmál se.* Ale do hodiny bych měl být zpět.
*Lehce mu cukne koutek u jeho slov, ale následně se zatváří více než nadřazeně.* Neber si to zle, ale v tom ti zrovna nevěřím.. V prvním možném momentu skočíš na slunce, jen za mizerný příslib, že bude Nicolae puštěn.. *Pronese, neboť ví, že on u svých upírů očekává skvělý diplomatický talent, který Caliban zjevně postrádá. Což mu ani říct nemusí. Dragos mu to vidí na očích.* Podepíšeš dohodu.. *Uzavře svoje slova. Dohodou si hodlá pojistit i to, že se teď do hodiny Caliban vrátí, jak řekl a nebude podnikat nic na vlastní pěst.*
*Pohled mu opět zmrzl a zadíval se na Dragose.* Uzavíral jsem smlouvy a dohody pro tvého syna dlouhou dobu, vystupoval jsem jako krytí jeho jména, nikdy a tím myslím nikdy, bych neobětoval svůj život bez jistoty Nicolaeho bezpečí. *Zamračil se.* To, že každý z nás je ochoten položit svůj život za jeho není tajemstvím. Ale máme také povinnost ty životy udržet tak dlouho dokud je Nicolae bude potřebovat. *Dodal ještě, následně ale přikývl, chápal důležitost dohod.* Pokud budu souhlasit s plním zněním dohody, pak ji podepíšu. V tom není žádný problém. Nemíním nikam zmizet protože to cos nabídl je nejrychlejší možnost jak se k mému pánovi dostat.
To je dobré slyšet.. *Ušklíbne se.* Nicméně to nic nemění na faktu, že ti v tomhle nedůvěřuju.. *Dodá a pak kývne na oba upíry, aby počkali, než připraví papíry a odejde z místnosti. Vrátí se do ní o pár minut později a to společně s popsaným pergamenem. Na smlouvě se nachází v podstatě to o čem se bavili. Dragos je pověřen velením této potenciální záchrany. Caliban je závislý na jeho pokynech a instrukcích a dokud mu nebude dáno svolení, tak nesmí podnikat riskantní kroky, byť by je sám považoval za správné. Caliban však nemá šanci zahlédnout tajný dodatek ve smlouvě, který Calibana váže k Dragosovi, pokud záchranná akce dopadne úspěchem. Tento dodatek je napsán speciálním neviditelným inkoustem, který je viditelný pouze pod UV světlem, a to v ložnici dostupné nebylo. Dragos položí smlouvu na stůl a pohledem, kterým jej vyzývá k tomu, aby přistoupil, se podívá na Calibana. Ke smlouvě na stůl přidá i dvě speciální psací pera, jejichž hroty byly dosti ostré, aby při troše síly mohly proříznout kůži a natáhnout dovnitř akorát krve na podpis.*
*Ušklíbl se ale jinak nic nenamítal. Sledoval Dragose jak odchází a pak jen v předstíraném uvolněném postoji hlídal dvojčata, jakmile se Dragos vrátil i se smlouvou usedl a pečlivě si ji přečetl. I když byl vyčerpaný a doslova potřeboval krev, tak tu smlouvu přejel třikrát očima. Pokaždé se zamračil nad těmi riskantními kroky.* Takže chápu to správně, že pokud budu mít možnost zachránit tvého syna, ale bez tvého svolení ten krok nesmím podniknout, což jej může postavit do většího nebezpečí a může se proměnit v prach? *Optal se ledově. Tento bod smlouvy vážně nesnášel. Zvedl oči od papíru a přenesl je na Dragose.*
*Sleduje, jak si Caliban pročítá smlouvu a stojí u boku stolu se založenýma rukama na hrudi. Když vznese námitku ohledně formulace slov, tak kývne lehce hlavou k Alasdairovi.* Od toho tam bude on.. Má svolení jednat mým jménem. Ví, jak bych se rozhodl já a bude v tomto duchu rozhodovat, než se dostavím osobně. Stejně tak ví o mých zásadách, myšlení a rozhodnutí Braden. Oba budou mýma očima, sluchem i hlasem. Pokud seznají, že bych takový krok dovolil i já, tak svolí. *Osvětlí mu, než dodá.* Mimochodem Braden už o vaší přítomnosti ví.. Portál vás nejprve vyhodí u něj v Cambridge, pak vás jiný čaroděj, kterému jsem už taky poslal zprávu, hodí do Edinburku..
*Chvíli si jej ještě prohlíží než se opět, počtvrté, začte do smlouvy. Byla sestavena pečlivě, na to, že to trvalo jen pár minut a obdivoval práci toho, kdo dokázal myslet na tolik okolností. Přesto jej štvalo, že s ním musí jednat právě teď když čas tlačí kvůli jeho pána. Uměl by si představit jejich debatu nad podmínkami ve smlouvě, kdyby bylo času dost.* Pokud budou ti muži pomalí ve schvalování a to by zapříčinilo, že se něco stane mému pánovi, pak platí slova, které jsem přednesl předtím. *Pomstu bral vážně, ale ještě víc se s ní zabýval Ban.* Dobrá, podepíšu. *Cítil se nepříjemně, potřeboval už tu krev a nemohl se dočkat svého bytu až se převleče, napije se a ozbrojí se svými hračkami. Natáhl se pro brk aby se mohl píchnout do prstu, přesto si to rozmyslel.* Starší mají přednost. *Podá mu brk.*
*Když se Calibanovo zpochybňování začalo dotýkat i přímo zde přítomných osob, tak atmosféra ještě zhoustla. Když se Dragos koukl na dvojčata, tak od Alasdaira přímo prýštila ke Calibanovi touha mu zakroutit krkem. Caidar, přestože sdílel pocity svého dvojčete, tomu dodával nádech škodolibosti, že se to zrovna netýká jeho. Dragos se vrátí pohledem na Calibana, protože jeho upíři, ať už byli naštvaní jak chtěli tím nařčením, si zachovali profesionalitu a mlčeli, aby se k tomu jako první vyjádřil on sám.* Mý muži si jsou vědomi své práce.. *Pronese chladně, jednou rukou se opře o stůl a nakloní se nad Calibana.* Jsou jedni z nejstarších bytostí, co chodí po povrchu této planety, mají můj výcvik a stojí za mými rozhodnutími stejně jako já za jejich.. Zpochybňuješ-li je, tak zpochybňuješ i mě.. A dobře si rozmysli, jak na tohle teď zareaguješ.. *Zavrčí k němu tiše.* Zachránit Nicolaeho s tebou bude nejspíš snadnější, ale když budu muset rozhodnout jít přes mrtvoly, tak ty můžeš být klidně tou první.. *Pronese k němu, ale než se odtáhne, tak svůj monolog dokončí ještě jednou větou.* A právě teď jsi tady ty ten pomalý, co zdržuje a natahuje čas.. *Pak teprve se zase narovná a čeká, až podepíše, ať to může mít z krku. Když se však rozhodně nadále zdržovat, tak už mu znovu rupnou nervy.* U všech démonů! *Praští dlaní do stolu, než vezme pero a smlouvu svou krví podepíše.* Dělej! *Vrazí mu před nos druhé pero.*
*Odignoroval část o výcviku, on sám si prošel peklem jen aby Nicolaemu dokázal, že je hodný stát po jeho boku. Proto také nezpochybnil jejich bojovou schopnost. Prostě to byla ostražitost smíchaná se strachem o jeho pána. Navíc únava a hlad z něj nedělali nejracionálnějšího člověka. Přesto podle jeho vlastního měřítka byl poměrně v pohodě.* Není to natahování času, je to pouze bezpečnost, které mě učil právě tvůj syn. *Být ve své normální kondici, tak je ještě otravnější a dotěrnější, lidé když vybuchují mají tendence prozrazovat i to co nechtějí. Přesto jakmile dostal to pero do ruky, tak si jej přiložil k prstu, nechal nasát krev a podepsal se.* Nyní už můžu jít? *Zeptal se a zároveň vstal. Jeho tělo se zdálo vpořádku, ale nedostatek krve se projevil na cukání v konečcích pravé ruky, kterou si vsunul raději do kapsy od kalhot.*
Kdyby jsi byl ve své práci tak dobrý, tak by ti tu dohodu stačilo si přečíst jednou, aby jsi odhalil, zda je dobré nebo špatné ji podepsat.. Ty jsi ji četl čtyřikrát.. *Zašklebí se otráveně, než je dohoda konečně podepsaná. Obě pera budou zlikvidována, aby nedošlo ke zneužití krve, která by v nich zůstala, ale prozatím Dragos přikývne.* Ano.. Nejpozději za hodinu a půl budeš čekat před vilou.. *Oznámí mu, jelikož tu půlhodinu z jejich času strávili sepisováním smlouvy a dohadováním před jejich podpisem. Kývne na oba upíry u dveří ložnice, aby jej vyprovodili ven k východu, zatímco on sám zase lehne na postel. Do dvou minut po odchodu trojice upírů do ložnice vkročí Malachai s lektvarem v ruce.* Někdo nechtěl skákat jak pískáš? *Rýpne si do upíra, který se jeho směrem ušklíbne.* To víš no.. Sehnat kvalitního otroka je dneska vzácné.. *Pronese jeho směrem s důrazem na správná slova, než si od něj vyžádá další dávku lektvaru.*
*Nechá se vyprovodit z ložnice i z vily, normálně by se domů dopravil sám, ale takto unavený ne, stopl si taxíka, zadal svou adresu a zaplatil. Jakmile se dostal k sobě do bytu odhodil civilizovanost a rychle se dostal k ledničce, vytáhl krev a pořádně se napil. Jakmile se cítil dostatečně nasycený, tak se osprchoval aby ze sebe smyl krev, hlavně na rtu a rukách. Oblékl si něco vhodnějšího spíš pro Bana než pro něj, ale na práci se to hodilo, vlasy nechal poměrně jiank učesané a najednou z něj byl někdo úplně jiný. Pozměnil i styl chůze a řeči těla. Na svém těle upravil tu spoustu zbraní co táhl sebou, poté se vydal zpět do vily, kde počkal až přijde muž co jej měl doprovázet a čaroděj. Jakmile otevřel portál nechal prvního projít Dragosova upíra a pak se vydal za ním aby se dostal k dalšímu z Dragosových upírů.* /Tahle práce nebude jednoduchá./
*Dnes na tom byl dobře, od trestu už uběhla nějaká ta oba a on se cítil ve své kůži. Opět ve svém typickém obleku bez chybičky, pečlivě upravené vlasy, srovnaná kravata a příjemný, někdo by řekl až šarmantní úsměv na rtech. Byl zde aby získal nějaké informace pro jeho pána o jeho otci. Musel se snažit, selhání nepřicházelo v úvahu. Přejel si rukama po klopách svého tmavěmodrého saka a vešel do baru. S mírným úsměvem procházel mezi muži a ženami, poté to zakotvil na baru, kde požádal o skleničku červeného vína, samozřejmě s dávkou krve. To nesmělo chybět. Rozhlížel se naokolo a hledal nějakou známou tvář, nebo minimálně přístupnou tvář, otočil se tedy zády k baru a skenoval pohledem jak lidi na parketu tak i mimo něj, jeho postoj těla byl pevný ale stále elegantní, podobně jako divoká kočka připravená ulovit svou kořist.* /Možná pokud se mi podaří dnes získat ty správné informace, pak by bylo možné si i zbytek noci užít v mém bytě./ *Ušklíbl se a upil doušek vína, na jazyku se mu rozlila hned chuť krve, což bylo v tuto chvíli přesně to co chtěl a potřeboval.*
*Aless toho měla dost na krku, přece jen se kolem ní teď dělo dost věcí a ona potřebovala na chvilku vypnout, na chvilku si sednout někde v baru, vypít si dobrý bourbon a chvíli nic neřešit. Chtěla večer strávit s Remim, ale ten byl zase bůhví kde a jí to na jednu stranu přišlo dost líto, proto na sebe oblékla ležérní oblečení, nic vyzývavého, ani křiklavého, prostě, aby byla nenápadná, sebrala si klíčky od auta a vyjela k baru, kde nakonec zaparkovala, jen co došla dovnitř, posadila se na okraj baru a hned si objednala láhev toho nejlepšího pití. Zatímco na něj čekala, rozhlížela se kolem sebe.*
*Ještě chvíli se rozhlížel kolem sebe, nic moc nového tu neviděl. Po tolika letech mu ani taková podívaná nepřišla zvláštní.* /Muži, ženy, to je vlastně jedno, všechno je tak stejné, chtělo by to něco nového, jiného./ *Lehce si povzdechl a upil ze své sklenice, poté ale jeho pohled upoutala žena, která si něco objednávala, nezachytil úplně co. Pořádně si ji prohlédl, její ležérní oblečení zde bilo do očí, oproti tolika výstřednostem si jí nešlo nevšimnout. Chvíli ještě zkoumal to co viděl na první pohled, ale potom se pohledem dostal až na obličej. Na chvíli se zarazil, i když jí neviděl celý obličej, tak věděl že ji odněkud zná a vzpomínka se mu vybavila hned.* /Ah, to je tato žena./ *Pousmál se a přejel si konečky prstů přes spodní ret, kde mu ulpělo víno.* /Třeba bude dnešní večer přece jen i zábavný./ *Díval se na ní a nechával jen náhodě to, jestli spolu naváží oční kontakt, pokud by se tak stalo měl v úmyslu k ní pozvednou sklenici jako symbol pozdravu.*
*Chvíli se ještě rozhlížela, když jí pohled padl na muže, jehož tvář jí byla docela povědomá, ale nějak netušila, kde si jej zařadit. Až po chvílí jí došlo, kde jej viděla.* /No jasně, ta schůze./ *Problesklo jí hlavou a lehce pokynula hlavou na pozdrav, pokud reagoval, usmála se na něj, pokud ne, dál se věnovala svému pití, které už před ní barman postavil.* Díky a jakmile uvidíš, že nemám, nos další. *Nařídila mu a hned se napila, tak nějak to potřebovala.*
*Když nakonec žena zareagovala, tak se pousmál a jedním elegantním pohybem vstal a přešel pomalu ale jistě až k ní. Douškem dopil svou skleničku a odložil jí s mírným pousmáním na bar, poté se podíval na ženu před sebou.* Nevadilo by Vám kdybych se zde posadil. *Poukázal na prázdné místo vedle ní. Moc dlouho se nad záminkou zamýšlet nemusel.* Jste jedinou osobou, kterou zde poznávám a troška rozhovoru nemůže zaškodit. *Pousmál se ale nesedl si, čekal na její vyjádření, pokud by jej odpálkovala, tak by prostě odešel, nemínil se vnucovat a to poslední co by potřeboval je ztropit scénu.*
*Jen co viděl, že se k ní přiblížil, pozvedla lehce obočí, ale pak si řekla, že to snad nebude tak zlé.* Nevadilo, klidně si přisedněte, pokud chcete. *Pronesla a vzala si svou sklenku, načež se napila a pak opět pohlédla na něj.* Pamatuju si vás ze schůze, ale jméno mi nějak vypadlo. *Dodala ještě a snažila se jej lépe vybavit, jenže měla v hlavě tolik starostí, že to nechala být a čekala, za se on nějak představí.*
*Pokývl jí hlavou jako poděkování, takové malé gesto, které zredigoval z poklonky, kdo by jej pozoroval delší chvíli, tak by poznal že uznává trošku jiné mravy než ostatní. Usadil se pak na židli vedle té její a požádal barmana o to samé, opět červené víno a krev, přece jen troška vzpomínek nezaškodí. Jakmile se jej optala na jméno, tak k ní natáhl ruku.* Caliban jméno mé, ale jsem zvyklý i na zkráceniny. *Dodal ještě, pokud mu podala ruku a nechala se tak ji políbí na hřbet ale jen lehce.* A Vaše jméno? Vím, že jste se oslovovali, ale v tuto chvíli si nevybavuji více než tvář. *Mírně pokrčí rameny s nepatrným úsměvem zdobícím jeho rty.*
*Ona sama si nechala dolít bourbon, jen co pak řekl svoje jméno, tak si vzpomněla a natáhla teda k němu ruku v domnění, že si potřesou, ale když udělal své gesto, byla docela přkvapená.* Tohle se už moc nevidí. *Pronesla směrem k tomu, co udělal, než se usmála.* Jsem Alessandra a těší mě. *Dodala.* Už si vás tak nějak pamatuji, byl jste nová tvář. Teda vlastně stále tak nějak jste, ještě jsem vás tady nepotkala. I když je pravda, že po barech chodím teď už výjimečně. Jiné povinnosti. *Mrkla a napila se.*
*Zasmál se jejímu udivenému výrazu, pro něj to nebylo zrovna nic moc zvláštního.* Byl jsem veden k tomu, že muž má za všech okolností dámu ctít. Zvláště pak tak nádhernou jako Vás. *Dodá ještě lichotku, nikdy to neublížilo pokud to nebylo vtíravé, z toho důvodu si také udržoval odstup, nechtěl působit pro ni nepříjemně.* Také mě těší. *Pokývl hlavou a upil ze své sklenice.* Stále jsem novou tváří v tomto městě, přijel jsem před nedlouhem a netuším jak dlouho se zdržím, proto jsem se rozhodl se podívat i po okolí a ne jen pracovat. *Pokrčil rameny a spravil si záhyb svého saka jednoduchým pohybem.* Příjemné či nepříjemné? *Optal se jí.*
*I já pocházím z dom, kdy to muži ještě dělali, teď už je všechno jiné, ale co vlastně čekat. Všechno je jiné.* Pokrčila rameny a usmála se na něj.* Tak i kdyby jste se zdržel jen chvilku nebo tady nakonec zůstal, hlavní je si to město i trochu užít no ne. Práce je sice fajn, ale občas je ji moc. Sama to poznám. *Napila se, načež se nad jeho otázkou lehce pozastavila a pak povzdechla.* Bohužel nepříjemné, ale to už k tomu všemu asi patří. Život není jednoduchý, nic není jednoduché a holt to bez boje prostě nejde. *Řekla a na chvíli zavřela oči, než je zase otevřela a hodila do sebe obsah sklenky.* A co vlastně děláte za práci, pokud to není tajné?*Optala se pak.*
*Lehce pokrčí rameny.* Všechno se může měnit, ale zacházení se ženami by nemělo. Měli bychom je ctít, tak jsem byl učen a tak v tom budu i pokračovat. *Dodal a opětoval její úsměv.* No nevím, nejsem zvyklý si něco úplně užívat, většinou jsem zavalen prací. *Už schválně nedodal že nejen tou běžnou, ale také tou, kterou jej pověřuje jeho pán a stvořitel. V klidu pozoroval tu nádhernou ženu před ním. Měl dny kdy toužil po ženách a jiné kdy toužil po mužích, ale tato mu přišla jiná. Neuměl přijít proč.* Ono občas ani dobrý boj není na škodu, ale nesmí jej být moc, to už je pak únavné. *Zahleděl se do tekutiny a lehce protočil v prstech skleničku aby se hladina rozvířila. Moc dobře věděl o čem mluví. Druhou rukou sáhl pomalu do saka a z vnitřní kapsy vyndal vizitku.* Jsem obchodník, snažím se pro své zákazníky získat cokoliv, přes obrazy, drahé hodinky či auta. *Pousmál se, obyčejně k tomu dodával ještě slova jako informace, ale ty měl v plánu získat od ní.*
*Usmála se.* Věřte mi, i chování k ženám se mění, v dnešní době se muži ke svým polovičkám chovají jako ke kusu masa, k majetku, ovšem jsou takové, které si to nenechají líbit a buď se brání nebo jim ukážou, že jim jsou rovné. Což je pravda. *Dodala ještě a nechala si dolít pití, přičemž jej poslouchala.*Oddech a zábava je někdy fajn, zvlášť když toho člověk má dost na práci. *Pousmála se na ně a otočila se k němu trochu víc, snad aby na něj lépe viděla.* Boj, jak se to vezme, záleží s kým je a proč. Jsou boje, kdy se člověk baví, jiné, které vás rozzuří do nepříčetnosti. *Pokrčila rameny, ona sama se do boje nehnala, tedy pokud to nebylo nevyhnutelné.* Ale tak obchodník, to je ale skvělá profese, já preferuji jen ty auta, ale s těmi obchoduji i sama. *Uculila se a naklonila hlavu lehce na stranu, přičemž si jej sjela pohledem. Ona sama dokázala také sehnat víc věci než auta, ale to už byla jiná věc.*
*Ještě jednou zakroužil skleničkou a upět upil vína.* Také to vidím, ale věřím, že je to pouze špatnou výchovou mužů, kteří se takto chovají k ženám a to po staletí. *Dodal ještě na obhajobu svého pohlaví, znával muže, kteří se i v jeho době chovali odporně a znával i takové, kteří své ženy ctili.* Naprosto souhlasím, bohužel ne vždy je mi dovoleno užívat si krásy města jako zde. *Jakmile mluvil o krásách města, tak se více zadíval na Alessandru a jeho pravý koutek úst se povytáhl nahoru.* Pro mne je boj povinností, ale znám i takové, co bez něj žít neumí. /Například Ban./ *Jen co tu myšlenku dokončil, tak v hlavě ucítil tlak, věděl že se snaží jeho polovina probudit a proto se na něj rychle pokusil nemyslet. Raději se vrátil ke konverzaci se ženou naproti němu.* To zajisté ano, navíc není lidem zvláštní když se náhodně objevuji a zase mizím, obchody jsou skvělým krytím pro mnoho tajemství. *Všiml si jejího uculení i naklonění hlavy, proto jí věnoval další ze svých úsměvů, který téměř skryl za sklenkou vína.*
*Nad jeho úvahami o mužích se jen pousmála a lehce přikývla, načež se napila a poslouchala jej dál, docela byla zvědavá, kdo vlastně ten nový ve městě byl.* V tom případě doufám, že krasy tohoto města si užijete dost. *Mrkla na něj. Moc dobře si všimla jeho pohledu a tak se ještě usmála, snad aby viděla o co mu vlastně jde.* Já bojuju jen, když si bránim co je moje a na čem mi záleží a to jdu přes mrtvoly, doslova. Pokud se mi někdo postaví, neznám slitování. *Což byla pravda a dala to nedávno najevo, když potkala toho proradného féra. I když pravda byla, že pokud nebyla s Remim, nikdo netušil co od ní čekat.* Ach ano to ne pravda. V jistých obchodech se někdo jako my skryje velmi dobře. *Sledovala ho a usmívala se, pohledem se setkala s tím jeho.*
V to taky doufám. *Tiše se zasmál a dopil skleničku přičemž si rovnou objednal další.* Já osobně preferuji vyjednávání před bojem, samozřejmě, že pokud je potřeba se bránit, tak nemám problémy. *Poupravil si rukáv saka.* Ale na prvním místě jsem spíše pro domluvu, pokud je to možné. /A pokud tedy pán neřekne, že je zapotřebí Bana spíše než mě./ *Zvykl si, že je s ním jednáno jako s oboustraným mečem, jeho osobnosti sice byly rozdílné, ale dokud byly obě potřebné, tak to ani jednomu z nich nevadilo.* Zmiňovala jste se o autech, kolem kterých aut se nejčastěji ráda ochomýtáte?
*Když dopila své pití, mrkla ještě na barmana, ten jí ihned sklenku vyměnil, pak se opět podívala na Cala vedle sebe.* Bohužel někdy je domluva zbytečná, zvlášť, když je protivník šílenec a stejně by to nebylo k ničemu. *Pousmala se a napila, mezitím se rozhlédla kolem, viděla vejít Leu, ale jen na ni kývla, že je vše v pořádku, pak svůj pohled opět věnovala muži vedle sebe.* Ach ano auta, preferuji především luxusní modely, tedy mí zákazníci a kromě toho hlavně závodní, pokud možno s co nejlepší úpravou. *Culila se, auta byla její velká vášeň.*
*Vážně přikývl, věděl o čem mluvila, například s Banem už se jednat nedalo.* Bohužel i takové situace nastávají, ale pokud člověk ví a má své zdroje, pak je možné vyjednávat téměř o všem. *Pokrčil rameny a upil z drinku, on se upřímně v tomto typu obchodu vyžíval, líbily se mu téměř beznadějné situace, kde mohl hledat skulinky. Pozoroval její pohyb proto si všiml i kontaktu s jinou osobou, jeho uvolněný postoj sice zůstal ale začal být více ve střehu, kdyby to bylo náhodou potřebné.* Ach chápu, nedávno jsem prodával krásné Maserati MC20 v bílé barvě, to auto mělo tedy rozhodně pod kapotou. *Zasmál se a užíval si její výraz.*
I to je možnost, ale pokud protivník je někdo o kom víte málo, je to o dost těžší, ale od toho jsou tady zase lidé, kteří informsce dodají. *Usmála se, ona sama díky svému postavení neměla problém získat, co chtěla, pokud šlo o informace o lidech kteří jí zajímali, obchodovala s nimi čo stáli proti ni. Pohledem pak ještě zapátrala po Lee, která si sedla opodál společně s Tonym. I když si Aless myslela, že to není nutné i tak jí hlídali, už jen kvůli tomu, co se stalo, takže je Aless nechala být a věnovala se své společnosti. Jakmile pak začal s auty, spokojeně zavrněla.* Tenhle kousek znám velmi dobře, jeden jsem chvíli vlastnila, ale mou chloubou jsou teď spíše stroje Dodge, Hellcat a Demon jsou miláčkové, ovšem prodali jsme i jiné kousky, především Buggati Chiron, jak v původní tak i vylepšené verzi a stejně tak i Lamborghini Aventador. *Řekla, jiná žena by věděla barvu a byla by spokojená, ale Aless tím žila.*
A není to pak o to zábavnější? *Doptal se jí s úsměvem, užíval si tuto konverzaci, byla plynulá a oba se navzájem proťukávali. On věděl, že ona o něm informace nemá, respektive je ještě neměla kde získat, hlídal si své soukromí a lidé co o něm věci věděli, tak by nemluvili, ať už ze strachu nebo respektu. Ve městě existovali jen dva lidé co by jej mohli prozradit, první byl jeho pán ale ten by to neudělal, pokud by to neposloužilo věci a druhý je Dragos, který nevypadal, že by měl s touto ženou nějak velice příjemné vztahy. Na druhou stranu on ještě pořádně nic nezjistil od ní nebo i o ní, takže v tuto chvíli na tom byli stejně. Jeho úsměv se roztáhl ještě víc když pozoroval její vášeň pro auta.* Jde vidět, že víte o čem mluvíte a svá auta milujete, tím že sám nejsem zaměřen přímo na prodeje aut, tak jich zase tolik nemám, ale ještě pár sportovních kousků bych našel, stejně jako historické veterány nebo prostě estetické auta. *Dodal.*
Neříkám, že to zábava není, i když je pravdou, že občas jde dost do tuhého a to přejde úsměv i mě. *Napila se a sledovala ho, oťukávala, zjišťovala, byl pro ni neznámou, ovšem stále se měla na pozoru, nemohla tušit, co o ni veděl a kdo doopravdy byl, ona sama si soukromí střežila víc než stráže Anglickou královnu v paláci a nedala ven nic, co by ji ohrozilo, ji nebo její blízké. Takže i tuhle konverzaci se snažila vest v tomhle duchu.* Ano vyznám se v tom dost, přece jen měla jsem dost času se učit a i když jsem žena, rozeberu a složím vám auto do posledního šroubku, navíc jsem vášnivá řidička a občas pokud to povinnosti dovolí, závodím. *Sladce se na něj usmála a napila se.* Vlastníte i veterány, tak to se cení, to musí být asi krásné kousky.
/A přesně v tu chvíli si to já začínám užívat./ To chápu. *To bylo jediné co řekl, nepotřeboval dodávat víc, pokud by se nyní prozradil, tak by to v pozdějším vyjednávání, která by proti ní mohla vzniknout, mohl ztratit svou výhodu. Už před nějakou tou dobou se odnaučil se chvástat. Přece jen to nebyl zrovna mladík už. I když mezi upíří komunitou nespadal ani ke starším kouskům.* To se cení, správný obchodník musí vědět, jak se svými produkty zacházet a u aut to je jak mechanická práce, tak i správné řízení. Přece jen to zlepšuje posouzení ceny. *Pronesl svůj názor z profesionálního hledista.* Rozhodně jsou, i když upřímně většina z nich nebyla veterány, když jsem je kupoval. *Zasmál se.*
*Upírka byla docela ráda, že tohle téma už dál nerozebíral, ona sama nechtěla říct více, neznala ho a navíc si dávala dost pozor, proto proč by měla cizinci vyprávět něco, co by třeba v budoucnu mohl použít proti ní. Proto se na něj jen usmála a dál poslouchala jeho povídání o autech.* Vidíte, teď jsou to unikátní kousky, které stojí jmění, ale znám takové, taky jsem začínala s těmi staršími, tedy v jejich době to byly nové stroje, ale postupem času jsem přešla na lepší a novější typy, přece jen technologie dokáže dost zázraků a pokud se to spojí s auty, je to jedna radost. *Pronesla a úsměvem a pohlédla mu do očí.*
*Poslouchal jí, bavilo ho pozorovat ji při její řeči, přišlo mu, že její nadšení je skoro až dětské, a to mnohokrát nevídal. Dal jí za pravdu a pokýval hlavou.* Naprosto, nečekal jsem to když jsem je pořizoval, ale jsem rád, že ty krasavce mám. Horší to je s jejich údržbou no, čím starší, tím hůř se hledá automechanik, který by jim rozuměl. *Povzdechl si, pamatuje se nedávný incident, který ho stál dost peněz protože člověk, co tvrdil, že tomu rozumí, tak lhal a to byl problém.* I když v jednom musím oponovat, technologie může být i na obtíž, právě ta se nejčastěji kazí a opravy jsou kvůli tomu bohužel častější a nákladnější.
*Popíjela si svůj drink, hleděla na něj a poslouchala ho.* Dobrý mechanik se těžko hledá, to je pravda. Proto jsem se naučila je opravovat sama pokud je třeba a navíc mám pár automechaniku po ruce, ale pokud jde o staré kousky, jednoho znám a ten opravdu umí dělat zázraky, specializuje se právě na veterány, takže kdyby jste někdy hledal, stačí dát vědět. *Usmála se a dopila své pití, načež prázdnou sklenku položila před sebe s tím, že další už si nedá, ale i tak ještě seděla.* Zrádná je, ale pokud se ví, jak na ni, je to opravdu zázrak.
*Taktéž dopil svůj drink a po jejím vzoru už si neobjednával další. Stejně jako minule, i teď jí musel dát za pravdu.* I já o tom uvažoval, ale s tím, že mám neustále nějakou práci a cestuji všude možně, tak pro mě je nemožné své auta udržovat sám. *Lehce si povzdechl.* Rozhodně Vám dám vědět, prozatím někoho mám a čekám zdali se osvědčí. *Dořekl načež se rozhlédl po baru.* A není to tak se vším co za něco stojí? *S těmito slovy se opět otočil čelem k ní a čekal co mu na to odpoví.*
Pokud se vám tedy neosvědčí, ráda vám někoho doporučím. S tím, že opravdu ví, co dělá. *Usmála se a pozorovala ho, když se rozhlížel.* V tom vám musím dát za pravdu. Za věci, které za to stojí takové jsou. Těch se pak člověk těžko pouští a je schopny pro ně udělat i nemožné. *Což vlastně mluvila z vlastní zkušenosti, ale to mu neřekla, to vědět nemusel, neznala ho tak dobře, aby se mu kdoví jak zpovídala.*
To zní jakobyste do té osoby vkládala mnoho nadějí, čím že se tak osvědčil? *Optal se jí a naslouchal i dalším slovům vycházejícím z jejich úst.* Ano, to sice může být lehce nebezpečné, ale neznám osobu, která by něco takového neměla. *Zasmál se tiše, ale moc veselý smích to nebyl. On osobně měl spíš lidi než věci, které mají podobnou hodnotu a v dnešní době existovala poueze jedna osoba, přesněji jeden muž, jeho pán, kvůli kterému by udělal cokoliv, pokud by to pomohlo.*
Není to naděje, spíš vím, že opravdu dělá svou práci dobře, už jsem měla tu čest jej vidět při práci a dost jeho klientů si jej chválí a doporučuje jej dál, navíc on sám mi pomáhal sehnat pár součástek, které se už sehnat skoro nedaly, tudíž to mám i ověřeno. *Pokrčila rameny a usmívala se, načež si pak prohrábla vlasy.* Nebezpečné to je, to nepopírám, ale prostě je to tak. Jsou věci a i lidé, kteří za to riziko stojí. *Culila se. Pro ni to byl její manžel. Pokud by měla pro někoho udělat všechno na světě, byl by to on.*
Chápu, na oplátku za takové doporučení mě neváhejte kontaktovat kdybyste měla něco v plánu kupovat či prodávat, dokážu zařídit mnoho. /Navíc kontakty všude se vždy hodí./ Moje číslo najdete na vizitce, navíc jsem si jistý, že žena jako vy by jistě dokázala nějak získat na mě kontakt. *Pokrčil rameny a usmál se.* Ano to jistě je. *Nehodlal k tomu ale více říkat, přece jen jakákoliv slabost by se mohla obrátit proti němu, a co hůř proti jeho pánovi, on toho snese hodně, ale zklamání pána, opět, to by nezvládl.*
Pokud se najde něco, co bych potřebovala sehnat, či zařídit, je možné, že bych se na vás přeci jen obrátila a máte pravdu, s kontakty, které mám, by mi na vás zajisté číslo sehnali, ale proč když vás mám přímo tady. *Sladce se uculila a naklonila hlavu lehce do strany, hledíc na něj. /Třeba by se opravdu mohl někde hodit./ *Problesklo jí hlavou. Na jeho odpověď už pak také nic neříkala a jen přikývla hlavou, pro ni by další slova mohla znamenat, že řekne něco, co nemá a to ona rozhodně nechtěla.*
Bude mi ctí být Vám k službám. *Pokynul jí hlavou. Podíval se na své hodinky a ještě jen letmo se rozhlédl nejen po baru, ale také po osobě, kterou sama Alessandra vyhledávala očima. Nakonec se podíval opět na tuto atraktivní ženu.* Nyní se budu muset bohužel již omluvit, práce nepočká, a v krásné společnosti jsem pro dnešní večer strávil příliš mnoho času. *Pousmál se na ni a postavil se ze své barové židličky, zapnul si své sako a natáhl k ní ruku a čekal zdali mu jí sama podá.*
*Věnovala mu jeden ze svých úsměvů.* Ale lichotíte mi, to je milé. *Uculila se na něj, když slyšela jeho slova. Nakonec se postavila i ona a podala mu ruku.* Těšilo mě, třeba se někdy zase setkáme. *Pronesla a s pohledem upřeným na něj. Sama už chtěla také jít. Měla ještě nějakou práci a chtěla to stihnout rychle. Přece jen obchody se samy neuzavřou a také doma musela toho dost vyřešit.*
To nikoliv, pouze jsem upřímný když vidím něčí krásu. *Dodal ještě a když mu podala svou ruku opět jí jemně políbil na hřbet její ruky jakožto gesto na rozločenou. Nebylo v tom ani kousku flirtu nebo romantiky, dělal to více méně ze zvyku a povinnosti, navíc věděl, že když se k ženám chová správně, tak se nimi pak i lépe obchoduje.* Doufám, že to bude pouze za příjemných okolností. *Tiše se zasmál, rozloučil se s ní a pomalu odešel z baru, pěšky se pak vydal dál až ke svému bytu.*
Tak toho si cením. *Hleděla na něj s jemným úsměvem na rtech, když jí políbil ruku.* To také doufám. *Odpověděla mu a když pak odešel, položila na bar peníze a odebrala se za svými upíry, se kterými prohodila pár slov a poté se všichni tři odebrali pryč.*
*Většina civilů by nejspíš nedokázala ocenit podobnou hříčku se slovy, jako byl název tohoto konkrétního baru, pokud by nevěděli o světě Stínů, nepohybovali se v lékařském prostředí, nebo se nevyžívali ve slovních hříčkách. Kim, pro kterou v současné chvíli platilo vše zmíněné, sem nemířila náhodou. Tak trochu doufala, že zde narazí na některého z Podsvěťanů, které už znala. Pokud možno na Aless, ale ocenila by vlastně kohokoli. Doufala jen, že se jí nepoštěstí narazit na čaroděje, nebo lovce, v hlavě jí stále zněla varování od Remiho i Natea. Společně s nimi však i varování od Roberta, že se upírům nemá dívat do očí. Sice stále netušila proč, ale po té akci s Javierem raději nechtěla riskovat dalšího Podsvěťana s nějakým, libovolným, druhem magie. Zběžně si pročetla nápojové menu a pak požádala o Bloody Mary. Barman jí věnoval přinejmenším překvapený pohled, ale nic neřekl a odešel se věnovat přípravě jejího drinku. Když jí jej podal, zaparkovala se s ním do nejbližšího boxu a v rychlosti poslala sms rodičům, od kterých už měla pár zpráv o tom, že se ani neozve.*
*Byl vyčerpaný, všechno jej bolelo a všechny ty vzpomínky na víkend byly příšerné. Věděl proč jej pán potrestal, ale to neznamenalo, že následky byly nějak příjemné. Nedá se říct, že by následky byly horší než samotný trest, protože fyzická bolest vymizí poněkud rychleji než to co v něm zakořenila ta droga. Skoro tři dny v kuse vídal a slýchal vše co jej jen děsilo, od dětství až po součastnost. Nejhorší na tom ale byl nedostatek krve, ani Ban mu nepomáhal v tom aby se jeho vlastní děsy neobjevovaly a když zrovna přešel do fáze Bana, tak strach byl mnohem větší a bolestivější protože, jeho míra cítění byla jiná. Povzdechl si a zadíval se na dveře, které byly před ním. Zavrtěl hlavou a vešel dovnitř. Potřeboval vypadnout ze svého bytu a na chvíli i od svého pána. Chápal jeho důvody proč jej musel potrestat, ale stejně potřeboval na vzduch kde byl zase volný. Rozhlédl se okolo, normálně měl lidi rád, ale teď jich zde na jeho chuť příliš. Došel k baru a sedl si tak ať nikdo není okolo. Poté si objednal jednu sklenici čisté krve, tohle vážně bylo něco co právě potřeboval.*
*Zamyšleně popíjela své pití a když už tak visela na mobilu, při jednom brnkla i Ravimu. Výjimečně dnes sloužil, takže Myosotis musela zůstat doma, ale věřila, že jeden večer to ta její čtyřnohá holka šikovná sama zvládne. Když svou skleničku dokončovala, všimla si konečně na baru někoho známého. A ze všech, které tady mohla potkat, zrovna ten, díky kterému se pár věcí v Pandemoniu dalo do pohybu. Nevypadal, že by zrovna toužil po pozornosti, ale zase jí přišlo nezdvořilé ani nepozdravit. Počkala tedy na chvíli, kdy dopila svůj drink a mohla to tak uhrát na to, že si ho jen náhodně všimla na baru, když si objednávala nový. Došla tedy zpět na bar s úsměvem a žádostí ještě o jednu Bloody Mary a zatímco na ni čekala, náhodou jakoby si všimla Calibana.* Tady někdo vypadá, jako by omylem vyšel na slunce. *Zavtipkovala. Netušila, co za jeho vzhledem stojí, ale chtěla situaci trochu odlehčit a dát mu najevo, že se na něj za ten překažený večer nezlobí. Koneckonců, nemohl za to.*
*Dokončil jeden svůj drink a objednal si druhý.* /Než se z tohohle vylížu, tak to bude chtít mnohem víc, než trošku krve. Nic takového už zažít nepotřebuju./ *Přiložil znovu skleničku k ústům aby se znovu napil, když v tom slyšel ve svém nitru uchechtnutí. Jednalo se o Bana. Po tomto víkendu byl nebezpečně blízko povrchu a on měl chvíli i chuť jej vypustit jen aby měl Cal na chvíli klid.* /To vypadá, že bych tady měl hodně možností./ *Než stačil ve svém nitru začít debatu se svým druhým já, tak uslyšel hlas, který na něj promluvil, byl mu povědomý, ale jeho vnímání bylo teď nebezpečně ohrožené oproti normálu.* /Asi jsem ještě neměl vylézat ven./ *Otočil se se skleničkou v ruce a povytáhl obočí přejel tu ženu před sebou očima a došlo mu o koho se jedná.* /To je ten anděl, jak jen se jmenovala, Kim./ *Vážně nebyl dnes nejostřejší tužkou v penálu.* Kéž by to bylo tak jednoduché. *Dodal jen a upil další doušek ze své druhé skleničky, a objednal si nakonec červené víno namixované s krví. Přece jen to nechtěl přehánět. Teprve pak mu došlo, že mluvila o upírech, když o nich předtím nic nevěděla, proto se taky rychle zamračil.*¨
*Všimla si jeho výrazu, tak jen lehce v obraně zvedla ruce.* Jen nevinný vtip, vůbec mě neber vážně. *Pousmála se. Jeho instinktivní reakce jí prozradila víc, než by byla čekala. Zjevně na tom vážně nebyl nejlépe, když se ani nepokusil její popíchnutí nijak přejít, nebo vyvrátit, ale narovinu jí odpověděl.* Nechci se vnucovat, ale když tě vidím v tomhle stavu, tak se mi ani nelíbí představa, že bych tě měla jen přehlédnout a tvářit se, jakoby nic. Takže, jestli se chceš svěřit, ráda tě vyslechnu, pokud ne, dám ti pokoj a vrátím se ke svému pití. Ale kdyby ses rozmyslel, ještě chvíli tu budu. Respektive támhle. *Nabídla mu, než si převzala své pití a hlavou kývla k boxu, který už chvíli obývala a otočila se, aby k němu zamířila.*
*Zaregistroval její zvednutí rukou, ale zareagoval na to úplně stejně jako předtím, pouze povytáhl obočí. Vážně na tom byl špatně, a to jak psychicky tak fyzicky, takové tresty většinou chtěly několika denní léčení ale jemu trest vypršel teprve včera brzo ráno, potřeboval teď klid a krev. Jenže jeho byt mu zrovna klid neposkytoval.* Chápu. *Pokývl hlavou nad jejím vysvětlením týkající se světla. Na chvíli se zase odvrátil a upil ze svého drinku, nikdo by jej dnes nenazval příjemnou společností, ale i takové dny byly. Vyslechl si její řeč než se k ní obrátil zase čelem.* Tento víkend byl náročný. *Jen si povzdychl ale nechal na ní aby se rozhodla zdali chce v jeho přítomnosti být nebo ne.*
*Na chvíli už byla přesvědčená, že jí Cal odpovídá jen z povinnosti a chtěla se odebrat zpět ke stolu, ale v tu chvíli se k ní otočil a odpověděl jí, tak zůstala na místě a otočila se zpátky k němu.* Jak říkám, pokud to chceš probrat, jsem tady. Nebo, jak tě vidím, pokud to chceš vyventilovat nějak jinak. *Vyhoupla se na stoličku vedle něj, ale minimálně pro teď nic dalšího neříkala. Chtěla ho podpořit, ale nechtěla být urputná. Při tom, jak vypadal, za sebou mohl mít doslova cokoli od těžkého party víkendu až po nespavost nebo tři celodenky, což bylo něco, co jako sestra znala bohužel až příliš dobře. Takže mu jen dala najevo, že tu pro něj je, ale rozhodnutí, zda se svěří víc, nebo spolu budou jen mlčky popíjet nechala na něm.*
*Celkem jej překvapilo když se Kim rozhodla nepokračovat do svého boxu a zůstala s ním, poslechl si co mu řekla a uvažoval co by jí jen mohl říct. Nakonec si povzdechl a opřel se jednou rukou o bar a druhou upil ze svého drinku, který byl hodně naředěný s krví. Počkal si až se usadila a zadíval se na ní. Oproti němu mu přišla svěží a energická, potřeboval se vrátit do normálu co nejdřív, ale věděl, že to jen tak samo od sebe nepůjde.* Jenom řekněme, že můj šéf nebyl nadšený a já teď musel pykat za problém. *Pokrčil rameny, nevěděl jak jinak to vysvětlit civilce, sice měl podezření o tom, že by už mohla něco vědět, ale sám to nehodlal riskovat. Proto jen dál počkal na reakci, která od ní příjde.*
*Se zaujetím ho poslouchala. Oči měla lehce přivřené v přemýšlívém výrazu a sama občas upila ze svého drinku. Samozřejmě chápala, že se před ní nechce narovinu rozpovídat o tom, čeho se její problém týkal, pokud nebyl civilský. Což nejspíš nebyl, tohle nevypadalo na běžné přepracování, nebo problém ve stylu "něcos někam blbě poslal, vyřeš to." Tušila, že za tím nejspíš bude víc, než chtěl, respektive mohl, takhle ze startu prozradit.* Ten, co ti volal během toho našeho večera? *Zeptala se zamyšleně a malinko svraštila obočí.* Musíte mít hodně úzké vazby… Asi nebudu úplně mimo, když budu hádat, že nešlo tak úplně o… Civilskou záležitost..? *Zeptala se. Jeho reakce na použití tohohle slovníku jí nejspíš odpoví sama za sebe. Pořád ale věděla o upírech příliš málo, než aby do téhle problematiky viděla úplně.*
*Dál upíjel svůj drink, i jeho třetí v něm skončil stejně rychle jako první dva a tak si objednal čtvrtý, ve kterém mělo jít o stejný poměr červeného suchého vína spolu s krví. Měl to tak rád a naučil se to od pána, pokud si někdo čichl ke skleničce cítil víno, ale krev tam byla více než nadpoloviční.* Ano, ten samý, tehdy se ale nejednalo o nic, jen jsem musel ohledně práce podat nějaké výstupy, které jsem zapoměl odeslat. *Snažil se to dál zamluvit, neměl chuť dneska nějaké civilce vysvětlovat co se jak děje a jak to na tomto světě chodí, nebo jí dokonce nutit pomocí Encanta zapomenout. Jenže veškerý jeho postoj se změnil, když si vyslechl její druhou větu. Celý se napjal, odložil skleničku a na tváři, která byla uvolněná bolestí se objevila ledově klidná maska a chlad pronikl i do jejích očí. Pečlově se na ni zadíval.* O čem to mluvíš? *Zeptal se jí a hlídal si její reakci.*
*Povzdechla si, ale usmívala se přitom. S každým dalším rozhovorem tohohle typu, který absolvovala, začínala mít pocit, že jediná cesta, jak z tohohle ven, bude si najít cestu, jak se v tomhle světě udržet, nebo reálně požádat nějakého čaroděje, aby jí ty vzpomínky vymazal. To druhé by ji sice mrzelo, ale realisticky, jen do chvíle, než by to bylo za ní. Pohledem se pečlivě vyhýbala tomu jeho, když odpověděla.* Dostala jsem jistou radu, že se nemám "bledulkám" koukat do očí. V Pandemoniu, pamatuješ? Koukala jsem tehdy zrovna na tebe. Asi by to nebylo tak důležité, kdybys tak zvláštně nereagoval na tu zmínku o kousnutí, nebo kdyby vedle mě neseděl mladý upíř, co se neumí ovládat… Anebo kdybych nevěděla, že to varování nepřišlo od nějakého random týpka v kostýmu, ale od čaroděje. Anebo kdybys jako každý druhý Podsvěťan, co znám, nenadskakoval při slově "civil," jako by to bylo nějaké zaklínadlo. Takže mě oprav, pokud se mýlím, ale hádám, že tohle, *ukázala prstem na jeho skleničku* čisté víno nebude.
*Díval se na ní, statečnou ženskou, která právě upírovi vysvětlovala, jak vlastně na jejich svět přišla. Chvíli uvažoval, jestli se smát nebo být naštvaný, nakonec ale jen zavrtěl hlavou. Přece jen, tohle byl problém pro někoho jiného a na jindy, dokud nebude dělat problémy jemu nebo jeho pánovi, hodlal to nechat být. Proto jen pozvedl sklenici a napil se z ní když zrovna na ní ukazovala. A přikývl.* Čisté rozhodně není, ale také není dobré prozrazovat nám, že se o nás ví, ne každý může být tak schovívaví jako já. /A někdo by to mohl řešit tvým zabitím, místo mazání paměti./ *Lehce se napil ještě jednou než sklenici položil.* Máš mé slovo, že tě dnes neovlivním, takže se mi můžeš dívat do očí. *Pokrčil rameny a zamyslel se nad její otázkou než prozradila, že ví o upírech.* A ano. ¨
*Vítězoslavně se pousmála, ale pak se lehce zamračila.* Za co mě máš? Nevyprávím si o tom s každým na potkání. Ale s ohledem na to, jak ses ke mě choval v době, kdy jsem o tomhle *rukou ve vzduchu opsala jakýsi neurčitý tvar* věděla kulový a mohla ze mě být klidně svačinka někde v Pandemoniu, upírů tam na to bylo dost a k tobě jsem šla taky dobrovolně… Myslím, že alespoň v tomhle ohledu ti můžu věřit, *Vysvětlila svůj myšlenkový pochod a pousmála se, ale pak zvážněla.* Jinak jsem si vědomá toho, že jsem, co se Podsvěťanů týče, měla sakra štěstí na ty, se kterými jsem se potkala. /Hlavně díky tomu, že mi to doslova několik z nich řeklo./
Jen ti říkám možné skutečnosti, tenhle svět ti může připadat zábavný na prozkoumávání, ale pokud nemáš dostatečnou ochranu někoho mocného, tak tohle je špatný píseček na hraní. *Pronese nenuceně a upije opět ze svého drinku, krev pomáhala, už na sobě cítil větší rozdíly, ale jeho vnitřní vyklepanost tam byla, přece jen byl zavřený přes tři dny a noci jen se svými nočními můrami a vším zlým co si jen dovedl představit nebo si jen vzpomenout.* Jedna rada, nikdy nevěř nikomu, v ničem. Můžeš uzavřít dohodu nebo slib, ale planě nikomu nevěř. *On už se sám víc než jednou spálil. Jeho začátky nebyly nijak jednoduché, zvlášť jelikož jeho pán věřil, že člověk se ze svých chyb má ponaučit.*
*Tiše se uchechtla.* Tohle mi jen potvrzuje, že jsem ohledně tebe měla správný odhad. Je to rada, kterou dostávám od každého jednoho Podsvěťana, co je mi nějak blízký a upřímně… Čím víckrát to slyším, tím víc chápu proč. A zábavný jak zábavný… Na straně jedné, jasně, když celý život nevíš, že se kolem tebe pohybují vlkodlaci, upíři, víly… Zní to úžasně. Poprvé. Čím víc na to narážíš, tím víc si uvědomuješ vlastní zranitelnost. Zábavný to přestane být celkem rychle. *Hořkosladce se pousmála.* Jenže, R- … Ten kamarád, co mi některé věci osvětlil… Měl minimálně pravdu v tom, že byť je to v zájmu lidí, tohle držet v tajnosti, je to nefér. Kdybych tehdy nebyla s Em, jsem si celkem jistá, že by mě ten pekelný pes zabil. *Znělo to daleko klidněji, než jak se při téhle vzpomínce cítila.* A to s ochranou zní krásně, ale kdo by si k sobě dobrovolně uvázal civila? Všichni máte větší možnosti, je to jako koule na noze. *Ušklíbla se.*
/Já možná můžu být příjemný, ale to ses ještě nesetkala s Banem holčičko. Já tě varoval./ *Povzdechl si a poslouchal dál její řeč. Jenže potom mu do hlavy zase vplynuly myšlenky Bana.* /Je tak krásně naivní, byla by to zábavná hračka./ *Caliban se lehce podmračil, věděl, že teď Bana vypustit nemůže protože netušil co vše by jí udělal, kdyby ho nezaujala bylo by to v pohodě, ale Ban rád lovil, a to kořisti, které se ho i nejlépe bály. Pořádně začal vnímat až u konce její řeči.* Každého z nás už někdo málem někdy zabil, tohle je náš svět a tak to funguje. *Pokrčí rameny a odpoví ji.* Existuje mnoho způsobů jak se prokázat, že můžeš být dané osobě prospěšná, jen najít tu, která hledá někoho prospěšného. *On sám byl taky pouhou přítěží svého pána, než jej proměnil a nyní mu slouží.*
*Nevesele se uchechtla.* Právě. Je to možná úplně blbé přirovnání, ale je to jako mafie. Zní to strašně fajn, dokud o tom třeba čteš a představuješ si všechny ty možnosti, ale jakmile se s ní jednou zapleteš, nic už není jako dřív. Jasně, ne že by mě nemohl zabít i civil, z práce jsem i na tohle zvyklá, ale… Přeci jen je trochu jiná situace ve skupině spacifikovat přiožralého frajera na pohotovosti a druhá když jdeš prostě jen večer domů a objeví se démon. A to si myslím, že jsem na tom se "psem" byla ještě dobře. *Jeho slova ji zaujala, tak jen pomalu přikývla.* Možná tě to překvapí, ale o někom bych možná věděla, pokud bych teda dotyčnému byla co platná. Budu se muset poptat. *Pousmála se.* Jak ses vlastně stal upírem? Nechci žádné detaily jako jméno, místo, nebo jak to probíhá, spíš… Proč? *Na chvíli se zarazila.* Blbost. Zapomeň, že jsem se ptala. Hádám, že to není zrovna něco, na co bys chtěl vzpomínat a reálně mi do toho houby je.
*Uchechtl se na zpět.* Věř mi, mafie je nic oproti tomuhle, kdysi jsem se s jednou rodinou zapletl. *Lehce upil ze svého drinku, jeho těla se už cítilo líp, ne dobře, ale líp.* Můžu říct, že machinace s tou rodinou byly tak o sto procent jednodušší než jednání s jakýmkoliv podsvěťanem. *Tohle bylo něco co nechápal, ješitnost a urážlivost, která ničila celé klany a smečky. S tou silou která byla podsvěťanům dána mnohdy přicházelo i obrovské ego s minimální zodpovědností. Bylo to nebezpečné.* Udělej to, v tomhle světě je dobré mít jistotu, že se můžeš odkázat na něčí jméno- *Mluvil ze své zkušenosti, pro svého pána dělal pochůzky jak za života tak i teď a nevadilo mu to, většina misí a úkolů ho dokonce bavila. Navíc na to byl díky sobě i Banovi jako stavěný. Když se ho zeptala na přeměnu na chvíli ztuhl, byla to jedna z jeho vzpomínek na strach, který teď zažil.* Chtěl jsem žít. *Dořekl jen a pokrčil rameny.*
*Lehce se zamračí, ale ne nazlobeně, spíš zamyšleně.* No jasně, myslela jsem to spíš tak, že pro někoho, kdo nemá zkušenosti ani s jedním, je to podobné vytržení z reality. *Chápala však, co chtěl říct. Ona měla štěstí na ty podsvěťany, co byli relativně nohama na zemi, nebo alespoň neměli zájem ublížit jí konkrétně. Těžko říct, v jaké situaci by byla, kdyby třeba nějakého mocnějšího podsvěťana nechtěně naštvala. Bude to muset detailněji probrat s Remim. Nebo ještě lépe s Aless. Když zmínil, že chtěl žít, jen chápavě přikývla.* Chápu… Přesně to mi šlo hlavou, když mě napadl ten pekelný pes. Byla jsem si jistá, že je to konec. A bylo to ta chvíle, kdy si člověk skutečně uvědomí, že i kdyby se kdy chtěl vydávat za sebevětšího hrdinu, v takovéhle chvíli by dotyčného na kolenou prosil o život, aniž by přemýšlel nad následky. Prostě to nechceš zabalit zrovna tady a teď…
Uhm. *Zamručel jen a upil ze svého drinku, už si nepamatoval ani kterého, prostě věděl, že mu je líp a tak pil dál. Pokývl Kim.* Jo, je to dost složité, já měl výhodu toho, že mi můj pán zachránil život, jiní takové štěstí mít nemusí a většinou se mi i to jak žiju líbí. Nenudím se. *Uchechtne se a upije znovu, tentokrát už však nepije tak rychle ani tak velkými doušky jako ze začátku, spíš už pouze mírně jelikož se cítil poměrně sytý, sice toho moc za poslední tři dny nevypil, ale rychle si to vynahradil po příchodu do baru.* Neznám nikoho kdo by těsně před smrtí alespoň chvíli nepomyslel jak se jí vyhnout. *Dodá jenom, on sám i Ban pár životů vzali aby věděli jak se chovají oběti před tím než jejich život vyhasne. I když upřímně to nebyli nijací svatoušci.*
*Tiše se zasmála, zatímco dopila svůj drink a objednala si další, tentokrát se už rozhodla sáhnout po něčem, co bylo jejím chuťovým buňkám bližší a vodku tentokrát zkombinovala s džusem.* Z toho, co jsem měla zatím tu čest vidět, spojuješ příjemné s užitečným. To opravdu nezní jako zlý život, kolik lidí takovou práci má? *Pokrčila s úsměvem rameny. Sama měla štěstí, že obě své práce dělala ráda a bavily ji, nemusela si tak nikdy procházet tím, že by chodila domů rozladěná z toho, jak to v práci vypadalo, nebo že ji štvala každá minuta tam strávená. Na jeho slova ohledně vyhnutí se smrti přikývla. Viděla umírat víc lidí, než by komukoli přála. Na jazyku ji sice pálila otázka, kolik lidí viděl umírat on, ale rozhodla se si ji raději jen uchovat v hlavě. Nechtěla kazit ani jejich rozhovor, ani svůj pohled na Cala.* Těch, co jsou se smrtí smíření je opravdu málo. Těch, co jsou s ní smíření v mém věku ještě méně. Zvlášť pokud neumíráš v posteli s tím, že máš vše srovnané, ale bojuješ o život někde, kde bys rozhodně umřít nechtěl za okolností, za kterých bys rozhodně umřít nechtěl. *Lehce se otřásla a upila ze svého nového drinku.*
*Čekal na její odpověď. A musel se pousmát když mu odpověděla.* Většinou se tak zadaří, spojování příjemného s užitečným je jedna z výhod toho, že si většinou sám plánuji a provádím svou práci, nejsem neustále na někoho navázán, ne po tolika letech. Na druhou stranu se to ne vždy podaří a člověk si musí zvyknout i na to nepříjemné na této práci. /A že toho teda je. Smrt mou práci provází všude./ *Někdy si říkal, že té smrti je občas kolem něj až příliš. Ale co by člověk chtěl, lidé mu nechyběli, přátele si většinou nedělal, ne mezi těmi u kterých věděl, že do pár let zemřou. On se na místa nevracel často, takže to bylo neefektivní a on se naučil svůj život žít efektivně.* Věř mi nebo ne, ale to chápu. *On umíral jako velice mladý, ale ještě víc než cokoliv, tak rozhodně za sebou neměl život a jeho smrt nebyla pokojná. Nečekal, že zemře a nakonec chtěl klid od té bolesti, asi by to i vzdal ten den kdyby nebylo jeho pána a on si toho vážil. Nad těmito myšlenkami se ale nechtěl zabývat. Místo toho raději pozvedl svůj drink a opět se napil.*
*Pobaveně se ušklíbla.* Kéž by, moje práce se obvykle plánuje sama, ta první, i ta druhá. *Uchechtla se.* Ale nemám si na co stěžovat, vybrala jsem si to, po čem jsem sama toužila. *V hlavě jí opět kroužilo příliš mnoho myšlenek, od práce přes Podsvět až po rodinu.* /Rodinu./ Jen si nemyslím, že je jednoduché nechat všechno za sebou. Jasně, pokud jsi sám, asi je to jednodušší, ale nedokážu si představit, že by mě někdo přeměnil a já musela nechat všechno za sebou, rodinu, kamarády… Jasně, sice žiješ, ale jaký je to život, když víš, že nikdo z těch, co máš rád na tom nebude stejně? Nebo alespoň ne pokud to mu nepomůžeš a, upřímně, udělal bys to někomu, koho máš rád? *Byly to spíš hlasité úvahy než něco, na co reálně očekávala odpověď.*
Ono plánování je fajn, i když teda někdy *uchechtl se,* spíše většinou se věci dějí samy jak chtějí a ani sebelepší plány tomu nezabrání. *Hořce se zasmál a upil svého drinku, který už byl opět skoro na dně. Právě kvůli jednomu takovému plánu, který se nevydařil, tak musel strpět trest od svého pána.* Občas je to tak nejlepší, všechny a všechno nechat za sebou. *Dodal ještě na objasněnou s čímž dopil i svůj drink. Pro něj bylo to největší štěstí, že mohl svou rodinu nechat za sebou a nikdy se k ní nevrátit, přátele neměl a jediná předešlá povinnost smrtelného života jej vázala k jeho vlastnímu pánovi, takže on toto dilema nikdy nepocítil. Pro něj byl posmrtný život úlevou a cenil si ho. Pořádně se zadíval na Kim.* Nikdy jsem nikoho nepřeměnil a nemám to v nejbližší době v plánu. Má práce se nedá sloučit s hlídáním mláďat. *Dodal jen s pokrčením ramen a pousmál se na Kim. Jeho obličej přelila milá maska.*
*S tímhle jeho tvrzením sice úplně nesouhlasila, ale byla už taky dost velká holka na to, aby chápala, že ne každý má luxus perfektně fungující rodiny, se kterou by rád strávil zbytek života. Dokázala si představit řadu lidí, pro které by tahle cesta byla vysvobozením. Na jeho příslib ohledně nepřeměňování se pousmála a přikývla.* To naprosto chápu. *Hlavou se jí prohnala myšlenka na Taylora a v duchu si děkovala za to, že ať už ho hlídal kdokoli, záleželo mu na civilovi dost na to, aby ho nepustil z řetězu.* A jsem ráda. Jsem prý dobrá společnost, ale ne když jsem hladová, to prý se mnou není k žití. *Pokusila se rozhovor trochu odlehčit vtipem na sebe.*
/Nejsem si jistý, jestli jsi pochopila mé záměry proč nikoho nepřeměnit, jsou čistě sobecké./ *V duchu si povzdechl, v tomhle ohledu věděl, že pokud by někoho přeměnil když byl stále pod svým pánem, tak nejen že by jej určitým způsobem zradil, jelikož by se nemohl plně věnovat povinnostem, ke kterým se zavázal, ale taky zároveň by to mládě přišlo o život asi velice rychle, měl spoustu nepřátel a nemohl si dovolit slabinu, a to jakéhokoliv druhu, protože pak by jeho jedinou nadějí bylo změnit se v Bana a zabíjet vše co se mu připlete do cesty, což on rozhodně nechtěl, minimálně teď to nemínil riskovat. Jakmile zaregistroval Kimmin pokus o odlehčení konverzace tak se hořce zasmál.* Mnoho lidí i jiných tvorů se mění v prvotřídní bestie, když nejsou dobře krmeni. *Ušklíbl se a udělal rukou s drinkem náznak přípitku aby pochopila a pak si sám upil.* Akorát každý je jen u hladu jinak nebezpečný.
*Kim, jakožto někdo, jehož životním mottem bylo se rozkrájet pro ostatní, samozřejmě žádné sobecké důvody na mysl nepřišly.* Tak to mám z pekla štěstí, že jsem tě nepotkala hladového. *Prohodila napůl ve vtipu.* Mě by dotyčný nejspíš přežil. Tedy, pokud by ten hlad nebyl opravdu obrovský, člověk nikdy neví, kdy se sníží ke kanibalismu. *Pokrčila se smíchem rameny. Dopila svůj drink a vytáhla svůj telefon, aby napsala SMSku Aless, že by se ráda sešla a něco s ní probrala. Pak se opět podívala na Cala. Vypadal, že od momentu, co se dali do řeči, o něco pookřál, za což byla ráda.*
*Když sáhl po skleničce, všiml si, že je opět skoro dopitá, proto posledním lokem dopil tuhle a u barmana si objednal další, na tu už ale nesáhl. Jeho pocit hladu a nepříjemnosti ve vlastní kůži pomalu mizel a on věděl, že musí zpomalit. Z toho důvodu když před něj postavil drink, tak svou pozornost obrátil na Kim. Uchechtl se.* Máš velké štěstí, největší rada, kterou ti můžu dát je vyhýbat se hladovým upírům, když hlad přesáhne mez, může to být nebezpečné. *Podíval se na telefon ležící na baru, který zasvítil, ale nebylo to nic od jeho pána tak to ignoroval.* Hlavně teda mladým upírům, jejich sebeovládání může být mizerné. *Odmlčel se.* Celkem se divím, že jsi šla do takového baru, pro civilku to tady může být hodně nebezpečné. *Dodal a pak se mu rozšířil úsměv.* No já ti nevím, ale říká se, že neexistuje nic děsivého než hladová žena. *Zasmál se.*
*Sama dopila svůj drink a rozhodla se už další neobjednávat. Měla pocit, že už vypila dost a jak Caliban právě trefně poznamenal, přeci jen byla v upírském baru, bylo záhodno zůstat při smyslech. Lehce, rozpačitě se začervenala, když zmínil to, že sem dobrovolně zavítala.* Podívej, možná jsi měl s tím, že je tenhle svět zajímavý na prozkoumávání pravdu. Dávám si pozor, ale budu ještě opatrnější. *Pak se rozesmála.* Vsadila bych se, že hladová mladá upíři ženská je rozhodně horší. *Zazubila se. V tu chvíli zavibroval její vlastní telefon s odpovědí od Aless, ve které jí upírka navrhovala možné místo schůzky a datum.* Tak to vypada, že se budu další tvé rady držet už brzy. *Usmála se.* No, vzhledem hodině bych měla letět. Doufám, že je ti alespoň trochu lépe. *Usmála se na něj povzbudivě.* A držím palce s tvou další prací! *Dodala ještě a pokud souhlasil, na rozloučenou ho krátce objala.*
*Pečlivě si ji prohlédl a nakonec uznal, že poznámku pochopila a tak pokývl.* Dávej na sebe pozor, není moc lidí s čistými úmysly pohybujících se kolem upírů. *Dodal jenom. Potom se ale rozesmál.* Máš pravdu nenapadá mě žádná děsivější představa. *Uznal její odpověď a cítil se zase uvolněněji, něco takového doslova potřeboval. Sledoval jak četla něco z mobilu.* Utíkej, noc je sice ještě mladá, ale moc to nepřeháněj. *Uchechtl se.* Sice mi není dobře, ale rozhodně je mi líp. *Pokynul hlavou na její poznámku o práci, ale co jej rozhodně překvapilo bylo její objetí. Něco takového nečekal. Objal ji na zpátek.*
Povídej mi o tom, a to jsem v tomhle světě sotva pár týdnů. *Zasmála se společně s ním.* Za co mě máš? Jen jsem psala té známé, zda se můžeme sejít. Dneska už to vidím jen na gauč, psa a nějaký dobrý film. *Přiznala se smíchem.* Hele, vím, že jsi velký kluk a zvládneš se o sebe postarat, ale i ty na sebe dávej pozor, v podobném stavu bych tě znovu viděla nerada, ať už za něj mohlo, co chtělo. *Usmála se, když jí Cal objetí oplatil a zvedla se k odchodu.* Snad příště zas na nějaké party. *Mrkla na něj ještě a zamávala mu, když odcházela.*
To zní jako velice dobrý plán. *Uznal, sám si nepamatoval, kdy měl naposledy čas si jen tak sednout k televizi a pustit si film, nebo si ho respektive pustit kdekoliv jinde. Většinou se našly povinnosti, které musely být neodkladně splněny, nebo na to neměl náladu.* Věřím, že se podobnému stavu nějaké to desetiletí povede vyhýbat. /Zvlášť jelikož bych jen velice nerad zklamal svého pána v nejbližší době./ Je to možnost, ale nemůžu říct, jak dlouho ještě budu v New Yorku. *Podotkne za odcházející Kim a sám si ještě v klidu dopije svůj drink. Dneska toho měl celkem hodně a tak mu to chvíli trvá, upíjí z drinku a sleduje ostatní v okolí, jakmile je opět na dně sklenice, tak zaplatí i s pořádným spropintným a vydá se směrem ke svému bytu aby si promluvil se svým pánem.*
*Marně si promnul oči při pohledu na obrazovku monitoru. Už u toho seděl minimálně tři hodiny a namísto toho, aby se ve své práci skutečně někam hnul, zůstával stále na místě, zatímco mu myšlenky odbíhaly jinam. Jako po celý víkend, kdy úplně po svatbě vypnul. To jej to tolik vykolejilo? To všechno, k čemuž se na velký den jeho kamaráda odvážil. Ani pořádně nevěděl, co jej to popadlo. Proč sakra porušil jasně daná pravidla? Sám to nevěděl, ale tušil, že by mu to nějaké pozitivum mohlo i přinést. Když by tedy na ně nebylo upozorněno tolik.* Kdyby mě nevysadil na ten bar? Všiml by si toho Dragos i tak? *Zapřemýšlel nahlas, než naklonil hlavu lehce do strany, drbajíc se zamyšleně na bradě.* Ne, zas tak moc pozornosti nám věnováno nebylo..blbost, někdo jej na to musel upozornit. *Pokračoval v přemítání mimo svoji hlavu.* /Jestli zjistím, že to byl někdo známý, nějak se mu za toto taky odvděčím./ *Pomyslel si pak, načež si povzdychl a zaklonil hlavu, díky čemuž se mu naskytl pohled do stropu.* No tak, klidni se, však je starý, nemysli o něm takto. *Zašeptal si pro sebe, prohrabujíc si své fialové vlasy.*
*Nat se procházela chodbami a kochala se čerstvými obvazy na ruce. Elaine si zařizovala něco mimo vilu tak Nat byla sama. Při její procházce chodbou zastavila u dveří Taylorova pokoje a rozhodla se stavit na návštěvu. Zaklepala než vešla dovnitř a koukla se kolem* Hádej kdo *Řekla z vesela Natalie když vešla a upravila si náplast na obličeji.* Jaj..tady smrdí depka..Per to do mě *Když Nat viděla Taylora ve stavu depresse tak si k němu* Jak bylo?..si byl na svatbě že? Povídej!
*Každou chvílí přepínal z tichého přemýšlení do toho hlasitého a zase nazpět. Byl mimo, nevěnoval se tomu, co měl právě před sebou. Prostě mu to stále nedalo, nedokázal se soustředit. Hned, po tom, co se lehce polekal, se tedy na Nat podíval a děkovně se na ni pousmál. Přišla zrovna ve správnou chvíli.* Jasně, rovnou si sedni na postel, už jdu za tebou. *Řekl, s čímž už uvedl veškerou elektroniku do stavu spánku a od stolu se odsunul, aby mohl vstát. Bezděčně se pak protáhl, než konečně přešel k posteli, na niž si sedl tak, aby se díval Nat do obličeje.* Spíše by mě ale zajímalo, co se stalo tobě. *Kývl pohledem k náplastem a obvazům.* Nalítla jsi do stříbra či co? *Pozvedl lehce jedno obočí a starostlivě si ji prohlédl.* A ano, byl jsem na svatbě, jen je to na delší vyprávění, takže nejprve vyklop ty, co jsi vyváděla.
Byla na procházce s Elaine, pak jsem vkrovika do prázdná a spadla, narazila jsem obličejem na náhrobek z oxidovaného stříbra a automaticky se o něj opřela. Nějaký zvbohatlík si dal na něj stříbro..furt se to hojí..*Usmála se a podrbala se na hlavě* Pak jsem naštvala Elaine když jsem si znj a Calibana dělal srandu že spolu spej a tak jsem taky pár dostala a tkmje tak vše! *Natalie se koukla na Taylora a projela ho pohledem* teď ty..vypadáš jak kdyby ti něco umřelo..*Nat dokončila a sklonola hlavu, aby ho nechala mluvit*
*Jakmile se mu naskytl pohled na Nat zblízka, veškeré ty válečné zranění skryté pod obvazy a náplastmi se mu zdály o to hrozivější. Měl toho prcka rád, přestože jej často štvala. Jako by mezi sebou měli takový ten klasický sourozenecký vztah, kdy se stále navzájem nesnáší, ale když někdo tomu druhému ublíží, může se rovnou s klidným životem rozloučit. Alespoň tak to cítil on za sebe.* Ty jsi fakt tele..*Zavrtěl nad ní hlavou a natáhl k ní ruku, aby jí zdravé rameno lehce zmáčknul a povzbudivě se usmál.* Určitě to bude zase brzy fajn. *Nadhodil, snad jako by se mu najednou do toho povídání ohledně svatby nechtělo.* No jo, El bych moc neštval. *Uchechtl se lehce, než si nakonec sedl do tureckého sedu, dávajíce si své ruce do klína při tichém zasmání.* Tak maximálně sexuální život, ta kytka, co jsem dostal stále žije. *Kývl ke květináči s naprosto zdravou kytkou. Lehce si skousl ret.* No..začal bych rozlučkou..na tu se mnou šel Sasha, ale bohužel se rozhodl zhulit. Musel jsem jej sem tahat. Proto..*Odmlčel se, lehce sevřejíce v ruce peřinu, na níž seděl.*..se mnou šel Dragos. Kupodivu..žádný přípitek nepronesl, naštěstí. A ani Bob mě neztrapnil..vlastně mě příjemně potěšil. Vyzval mě k tanci a pak jsme šli k baru...*Odmlčel se. Co vlastně dělal mu bránila čarodějná smlouva vyslovit, proto se rozhodl to ukázat jinak – natáhl se k Nat a podrbal ji za uchem na zdravé straně hlavy.* Tak, zkus si to domyslet..no nakonec mě vyzvedl na bar, začal se ke mně přibližovat až mě i políbil..ale hej, tak krásný polibek jsem dlouho nedostal. *Začal se pomalu na místě nad tou vzpomínkou rozplývat.* Pak přišel Dragos a zbytek si zas můžeš domyslet. *Jeho nálada se hned zhoupla jiným směrem.*
*Natalie ho poslouchala a když jí vyprávěl o tom co se stalo tak se zacala spíše smát a jak pokračoval tak se smála hlasitěji* A prej že mezi vámi nic není..a to je sladké že tě vyzval k tanci..*Nat se odmlčela a koukala na něj* [link src="Jo.no.dragos"] zkazí každou srandu. *Když jí ale podrbal na hlavu lehce se se začala lísat* Tohle můžu furt..A takové milostné věci vy máte rádi? A proč vás zastavil? *Zeptala se Nat zvědavě a sedla si do tureckého sedu na jeho postel
*Vše své kamarádce postupně vysvětloval. Začínal samozřejmě od úplného začátku celé té nadělané paseky, aby o něco zrzku neošidil. Kdyby pak v sobě měl více krve, určitě by si mohla užít i rudé tváře, které by při tom všem povídání měl pravděpodobně dosti rychle. Nebo by se mu ta krev při těch myšlenkách možná nahrnula jinam, těžko říct.* Není..ale obávám se, že uvnitř znovu začínám z toho všeho šílet..Bob je tak..milý a starostlivý, i když mě občas docela děsí. *Povzdechne si. Měl skoro chuť udělat nějaký opravdu dramatický výstup, nakonec se však zmohl pouze na krátké schování tváří do dlaní, ač žádná červeň vidět nešla. Docela mu to chybělo.* Ja..(ano)*Pronesl v němčině, přičemž se lehce pousmál, když si všiml stejné reakce, jako mívá i Bob při drbání. Neodolal tedy a Nat podrbal znovu.* Ano..když netrénujeme šerm, prostě ležíme v posteli, povídáme si a já..*Opět Nat podrbal. Nemohl to říct nahlas.* No..*Načal, načež se zapřemýšlel.* /Co by mu asi tak mohlo vadit?/ *Pomyslel si, než jej pár věcí, asi dosti zásadních, napadlo.* Je to čaroděj..dost starý čaroděj a náš věkový rozdíl tedy není zrovna nejmenší..heh. *Uchechtl se.* Narovinu..je mu něco málo přes osm set let. *Řekl pak lehce nervózně, přičemž se podrbal na zátylku.*
*Natalie se na něj koukla a její úsměv zmrznul na tváři* Kolik prosím? *Nat se radši Zeptala znova a koukal na něj nevěřícím výrazem. /osmset!? Ten je starší než Dragos..Bože to jsou vážný daddy issues/ Pomyslela si Nat a uchechtla se* Jako mě se taky někdo líbí ale Osmset je troskuuu moc nemyslíš..to jako by se 16 léta zamilovala do seniora! Právnicky tě Dragos nemůže omezovat na svobodě alee v klanu je Víc upírů a někteří jsou jen sto let stáří!..*Nat se mu to snažila vymluvit ale když viděla jak o něm mluví tak si povzdechla a vzdala se* Fajn..když tak mi zavolej že tu je Robert..odlákám podobné osoby.
*Věk svého čarodějného kamaráda už s takovou jistotou jako všechno ostatní nepronesl, pravděpodobně kvůli očekávání stejné reakce, jako měl Morgan se Sashou. Měl i taky takovou domněnku, že to byl právě ten důvod, proč je Dragos od sebe odtáhl. Podle všeho se s Robertem znal už delší dobu, určitě věděl kolik mu je.* Osm set. *Zopakoval téže tónem jako předtím, drbajíce se opět na zátylku zatímco hleděl jinam, jen ne Nat do očí. Necítil se za to špatně, jen věděl, že reakce nebude zrovna pozitivní. Což ani nebyla. Dovolil si protočit panenky. Tohle čekal, cítil se jako káraný mladší sourozenec.* Upíři mě nezajímají.. víš vůbec jaký nádherný pocit je, ležet někomu živému na hrudi, poslouchat jeho dech, tlukot srdce a užívat si toho tepla? *Pronesl opět, zatímco vzpomínal právě na ty noci, kdy se takto spokojeně po drbání k Robertovi tulil. Jen se pak zarazil, když pomyslel na ty všechny věci, co něco takového napodobují. Něco podobného měli kvůli sestře doma.* Ne, napodobení nějakým přístrojem či co v úvahu nepřipadá, to není ono.. zkus se někdy k někomu živému přitulit, je to prostě něco jiného. *Snažil se vzápětí vysvětlit.* Obzvláště, když pak k té osobě něco cítíš. *Dodal pak, jako by to nebylo zcela zjevné. Nakonec se ale na Nat usmál a opatrně ji objal tak, aby jí nezpůsobil bolest..nebo přinejhorším pouze minimální.* Dobře, děkuji.
Chápu ale..vzdávám se..Jak myslíš..v srdci ti poroučet nebudu. *Řekla Nat a podrbala mu hlavu* a ne už dlouho jsem živému neležela..max jsem objímala radiátor první rok Upíra..no ale za to s mým kamarádem cítím něcojako teplo..*Nat lehce zrudla a koukla se pryč při jejím vykládání, pak se usmála a hravě ho sťouchla.* Ale no tak..můžete mít "lekci šermu" a já něco provedu..aby jste měli soukromí
*Pozvedl lehce jedno obočí, když zaslechl v Nataliině projevu to „ale“ a už očekával to nejhorší. Byla to nakonec Nat, nikdo nikdy nevěděl jistě, co z ní vypadne. A že zvládne říct lecos...zpravidla těm nespráným lidem. Nakonec se však mohl spokojeně usmát. Tohle jej lehce potěšilo.* /Minimálně tohle..díky./ *Pomyslel si, než na chvíli obě své ruce složil sobě do klína.* Děkuju. *Rozhodl se nakonec říct, než vyšel její ruce spokojeně vstříc. Dovolil si i pobaveně se zasmát.* Jo, to se taky dá. *Kývl, načež se mu v obličeji objevil šibalský úšklebek.* Ach, jasně..s kamarádem..hej, lhát mi nemusíš. Právě jsem se ti taky otevřel..a čekám, že nevyzradíš vše.. *Načal.* Narovinu, byl bych rád, kdyby sis aspoň tohle, co se tu probírá, nechala POUZE PRO SEBE. *Zdůraznil. Věděl, že by měl pak průser.* To mým uším zní velice náramně. *Mrknul na ni.* Snad to ale nedopadne tím, že by tě šoupl na samotku.
Jo jasně zustane to semnou a na samotku mě to nedostane dokut nejsou důkazy *Nat se usmála a objala ho. Když si všimlajeho úšklebeku tak se zazubila* Fakt to je kamarád!! Pochybuji že by to cítil jinak..Jo rychle jsme se kamarádili ale pochybuji že bi cítil to samé a taky se ti svěřím, bojím se že když mu to řeknu tak to pokazí vše *Svěřila se Natalie Taylorovi a její úsměv zmizel. Nat ho pustila a koukla na něj* To hřejivé teplo co ty cítíš z Roberta js cítím z něj..ale nevím..možná melu blbosti bůh ví. Nikdy jsem nezažila lásku takže těžko říct..
Pravda, bez důkazů se málokam v nějakém sporu hneš. *Uznal. Na druhou stranu starší podsvěťané si vždy v takových ohledech zvládnou poradit. Když důkazy k usvědčení nejsou, vytvoří si je, je-li je to možné. Pravděpodobně jim něco takového nebude dělat problémy.* Vážně? *Optal se. Stále měl v obličeji tentýž výraz.* To je fakt de facto to stejný, jako když ses ujišťovala ty, zda mezi mnou a Robertem nic není..což je stále pravda, za tím si stojím. To, že já při myšlence na něj a na ty nádherné chvíle s ním prožité šílím, neznamená, že je na tom stejně. *Dovysvětlil, než se zarazil.* Sorry, budeme se věnovat teď převážně tobě, než zase chytnu chuť pracovat. *Omluvil se, než se vrátil přímo k tématu dříve nadhozeném.* Když to v sobě budeš dusit, tak se taky nikam nehneš..radši bych šel s pravdou ven, i když to je těžké. *Pověděl. Následně se lehce uchechtl.* Láska k němu tě hřeje? Nerad ti kazím iluze, ale láska fakt hřeje jen, když je vzájemná..aspoň když bychom šli podle toho rčení..asi to bude opětované? *Naklonil lehce hlavu na stranu.*
Hm..já držím tvoje tajemství aty budeš držet moje okay? *Nat se naklonila a zašeptala mu jméno do ucha. Pak se zčervenala a usmála se na něj* A ticho jo?..Shh! A to taky doufám..je tak strašně fajn a..a prostě *Natalie si zmáčkla obličej s toho úžasného pocitu. Když se uklidnila naklonila hlavu na Taylora* Jako když..když jsem v jeho přítomnosti tak cítím teplo na hrudi..úžasný pocit!..
Samozřejmě, tak to přece chodí normálně. Nevím, kdo všem vyzradil, že mám děsnou arachnofobii a Dragose nakresleného ve skicáku *Zašklebil se na Natalii škodolibě. Fakt se mu zdálo, jako by se občas bavil se svojí mladší sestrou. Samozřejmě zde bylo hodně rozdílů, ale pořád byl princip stejný. Když jeden potřeboval, drželi při sobě..jinak se předhání v naschválech. Tay ovšem necítil zrovna moc velkou chuť o něčem skládat symfonii, kterou by mohl předvést před celým klanem.* Prostě je dokonalý, chápu. *Uchechtl se, než si skousl ret.* /Neměli bychom se něčím takovým tolik unášet..co když by to skončilo stejně?/ *Pomyslil si. Jako by jedna část jeho samotného zapla alarm. Tohle nebylo správné, moc dobře to věděl..jen si nemohl pomoct.* Jo..je to úžasný dokud stále víš co děláš a nejsi tím přímo..pomatená. *Nadhodil. Nálada se v něm střídala hodně rychle, ostatně jako jeho smíšené pocity. Jako by se v mysli i srdci rozděloval na dva tábory. Jeden si byl vědom, co se stalo předtím, druhý to zjevně ignoroval. Naklonil lehce hlavu do strany.* Hele..myslím, že bych se měl vrátit zpět k té práci.
Jo jasně neboj!..*Když se Taylor zmínil o své práci tak přikývla a postavila se* Já taky už půjdu..Díky že si mě výslech a neboj..Tvé tajemství je v bezpečí! *Nat ho objala pevně než vyrazila ke dveřím* To doufám i u tebe..*Nat mu dýchne zamávala a v tu ránu byla pryč z jeho pokoje, na chodbě ještě chvilku stála a pokračovala do svého pokoje*
*Lehce se pousmál, než raději nadhodil práci. Zase to začalo nabírat jiným směrem, bylo na čase to utnout, než se dostanou třeba k nějakým zvráceným konspiračním teoriím.* Nápodobně, papa. *Usmál se, načež jí ještě věnoval zamávání, než se zvedl a loudavějším krokem došel až ke stolu, k němuž si hned nato sedl, zatímco litoval, že vůbec něco takového předtím řekl.* Já se na tu práci stále nedokážu soustředit, do hajzluuu. *Protáhl, opět zaklonil hlavu. Chvíli se ještě přehraboval ve svých myšlenkách, než se nakonec rozhodl jít si lehnout, aby si jeho hlava mohla odpočinout.*
*Před půl hodinou mu přišla SMSka aby vyzvedl Nicolaeho na letišti, proto teď seděl v autě a čekal až k němu pán přisedne. Po chvíli jej zahlédl společně s jeho kufrem, proto vylezl z auta a zamířil k němu, lehce poklonil hlavou na znak úcty, jak bylo zvykem a řeči si nechal do auta. Otevřel kufr a vložil tam zavazadlo, poté přešel na místo řidiče, jelikož jeho pán už seděl vzadu. I když měl Nicolae rád techniku a novodobé vymoženosti tak při vstupu na cizí území potřeboval dát najevo svou převahu a to i tím, že jej odvezl jeho služebník. Jakmile oba seděli v autě, tak Nicolae prohodil jedinou větu,* Odvez nás na místo setkání, tvé potrestání vyřešíme na schůzce, chovej se tak, jak máš. *Po zbytek cesty mlčel. Caliban byl oblečen střídmě, jako vždy měl na sobě tmavě modrý oblek, ke kterému si vzal černou košili a černou kravatu. Jeho vlasy byly nagelované v poměrně ležérním stylu, ale vypadalo to elegantně společně s jeho oblečením. U sebe měl schovanou dýku, přece jen jde se svým pánem na setkání s mužem, co jej přinutil mluvit. Naopak Nicolae měl poněkud extravagantnější styl. Zvolil si celočerný oblek společně s černou košilí a kravatou, co na něj ale upozorňovala byla krvavě rudá vesta, která měla na sobě zdobení, své vlasy nechal rozpuštěné a sčesané dozadu. Oba byli připraveni čelit tomu co přijde. Jakmile přijeli před klub tak Caliban beze slova vystoupil a otevřel dveře svému pánovi, poté je zavřel a následoval Nicolaeho v těsném závěsu.*
*Dragos byl zrovna u sebe v klubu, nicméně měl jednání, takže byl zalezlý ve svých soukromých prostorách. Na sobě měl korzetovou vestu tmavě modré barvy. Černé kalhoty a bílá košile byly v kontrastu, zatímco jeho tmavě modrý plášť, který měl teďka sundaný a přehozený přes opěrku gauče, zase ladil s vestou. Na té se pak nacházelo několik řetízků, které měli jak plně funkční, tak ozdobnou podstatu. Samozřejmě nesměly chybět zbraně a ochranné předměty. Dragos o tom, kdy dorazí člověk, o kterém měl dojem, že by mohl být jeho syn, nevěděl. Takže Calibanovi a Nicolaemu nezbývá nic jiného, než se na něj poptat u baru, přičemž poutají pozornost několika návštěvníků baru, jenž znají Dragose vzhledem. Jakmile tak učiní, tak od něj odběhne mladá upírka s černými vlasy a modrýma očima a zamíří do soukromých prostor za závěsy.* Sorine? Nerada ruším, ale máte tady návštěvu.. Aaaa.. No.. Asi bude lepší, když ji přijmete.. *Dragos upírku probodne pohledem a druhým naznačí probíhající jednání.* Ať počkají deset minut.. *Vzkáže ji nakonec a přesně s tím se Sophia vrátí za bar a za Calibanem s Nicolaem.*
*Caliban stál napřímeně vedle svého pána, dnes nebyla chvíle na pochybnosti ani slabosti, normálně by se divil proč se na ně lidé kolem neustále tak dívají a barmani jsou podivní, ale on na vlastní oči viděl podobnost mezi Dragosem a svým pánem, takže to nebylo nic podivuhodného. Nicolaemu to přišlo divné, ale podivnostem lidí se nemínil věnovat. Jakmile k nim přispěchala mladá upírka, která předtím odběhla a vyřídila jim zprávu tak Nicolae pozvedl obočí.* Vypadám jako někdo kdo hodlá čekat? Váš pán si vyžádal schůzku, takže buď se dostaví a nebo odcházíme. *Dodal jenom a pokynul jí rukou. V jeho hlase nezazněla žádná emoce, byl ledově klidný stejně jako jeho obličej. Jen jeho postoj vypovídal o tom, že pokud by se rozhodla mu oporovat, nebude to pro ní příjemné. Caliban tyhle jeho stavy znal. A v tu chvíli se mu raději vždy klidil z cesty, navíc měl u něj pěkně velký vroubek na to aby se jej pokusil přemluvit o počkání, jakoby to udělal většinou. Ale dle jeho mínění měl Nicolae pravdu, nebyl čas na to ukazovat se jako podřízení, zvlášť při jednání s Dragosem.*
*Když po ní muž vystartoval, tak Sophia jen hrdě narovnala bradu. Nepříjemných návštěvníků zažila v baru dost a nebyla úplně včerejší, aby si s nimi nedokázala poradit.* A sjednali jste si schůzku s panem v přesný čas? Pokud vás pouze pozval a neví, že jste se zrovna ukázali, tak budete muset počkat, než mu skončí jednání. *Odvětí mu.* Kdo že vůbec jste, že máte právo se takto schůzky dožadovat? *Dodá. Dragos mezitím uzavřel obchod. Jeho nyní už obchodní partner odešel z jeho soukromých prostor a Dragos si na sebe připnul na ramena plášť, když se zvedl ze sedaček. Dával si na čas. Nehodlal spěchat. A tak nejprve zamířil ke svému soukromému baru ve svých prostorách a nalil si skleničku alkoholu.*
*Zadíval se na ženu a nasadil jeden z jeho pohledů, které většinou používal na vzpurné upíry, nebo Calibana, když byl mladší. Už jen z toho pohledu přejel mrazivý pocit Calovi po zádech, vzpomínky nebyly zrovna příjemné, a to už vůbec ne na chvíle, kdy musel Nicolae takový pohled použít, věděl že se schyluje k násilí a tomu chtěl alespoň ještě chvíli zabránit. Rozhodně nemínil při této schůzce nechat vyletět Bana jako čertíka z krabičky.* Zlatíčko, chápu, že nejsi na světě ještě dost dlouho na to abys poznala, kdy ti hrozí nebezpečí. *Lehce se k ní Nicolae naklonil.* Proto ti doporučím, aby jsi ten svůj zadek přesunula a zašla za svým pánem. Jinak se můžu také otočit a ty svému pánovi vysvětlíš proč Nicolae Sorin odešel z jeho klubu. *Stále nakloněný těsně k ní natáhl ruku a přejel jí po čelisti. To si přeješ? Optal se jí a narovnal se aby si spravil kravatu která se lehce nahla na stranu. Caliban hlídal okolí kdyby náhodou se někdo chtěl toho mláděte zastat a zakročil by proti jakémukoliv nebezpečí, které by mohlo jeho pánovi hrozit.*
*Upírka mu vzdorně pohled oplácí, zatímco on mluví a zatne vztekle čelist, když z ní dělá mládě. Ach jak moc se v ní pletl. Dragos se mezitím napil ze skleničky, když mu do prostor vešel jiný upír.* Ehh.. U baru se to trochu přiostřuje.. Sophia vypadá, že za chvíli tomu drzounovi půjde nakopat zadek.. *Sdělí Dragosovi Cai, který se opře o stěnu a ještě jednou se ohlédne k baru, na který má výhled, neboť svým opřením odhrnul závěs. Starší upír převrátí očima a otočí se od baru, přičemž dojde za Caidarem, aby viděl, jak upír sáhne upírce na čelist. V ten moment jeho ruku na zápěstí zachytí Sophia.* Nesahejte na mě! *Procedí na něj skrz zuby. To bylo jediné a poslední varování co upírka dávala a toho si byl Dragos vědom. Jako šmouha modré látky se prosmýkl mezi hosty klubu a vzápětí už Nicolaeho ruku drželi dva upíři. Pouze krátce, protože jen co se objevil její vůdce, tak si upírka směrem k Nicolaemu odfrkla a vrátila se do práce. Dragos věnuje Nicolaemu přisný pohled, kterým maskuje emoce, jenž se objevili, neboť ten muž skutečně vypadal jako jeho kopie. Svého syna viděl naposledy jako dvouročního, takže žádnou jistotu neměl, ale měl až moc informací, které seděly.* Doporučil bych ti tu pracku stáhnout a nesahat na můj klanu.. *Pronese k němu, než mu ruku pustí.* Jdeme.. *Přikáže a zamíří si normálním krokem skrz klub zpátky do svých prostor. Caidar už se mezitím vytratil. Návštěvníci klubu Dragosovi respektovaně uhýbali z cesty, takže ta nebyla nijak obtížná, než se Dragos ztratil nad schody za závěsem.*
*Dokud se Nicolaeho dotýká jen ta žena, tak to nechává Cal být, věděl, že by si zvládl poradit. Jenže když se k nim přihrne i Dragos, tak jeho prvotní instinkt je postavit se mezi ně. Sice tak nezabrání tomu, že se jej Dragos dotýká, ale pokud by se ho pokusil praštit, tak by tu ránu odrazil prvně Caliban. A to až už svým tělem nebo dýkou pečlivě schovanou ale dobře vytažitelnou v případě potřeby či nouze. Nicolaeho na moment zarazí ta podoba a to nejen s ním, ale také s obrazy, které znával jako dítě když vyrůstal. Stejně však jako jeho otec odmítl ve tváři nechat něco znát. Měl mnoho let na to aby to trénoval a on rozhodně nezahálel. Pohledem přejel z jeho ruky do jeho obličeje.* Já bych ti zase doporučoval na mě příště nesahat, mohlo by se ti to vrátil. *Pronesl ledovým hlasem Nicolae. Přičemž posunkem Calibanovi naznačí ať ustoupí z cesty, Cal se tak přiřadí k Nicolaeho boku a společně hrdě procházejí klubem do místa kde Dragos zašel.*
*Dragos se ušklíbne nad tím, jak se mezi ně postaví Caliban.* Nechávat za sebe bojovat svého upíra? Jak zbabělé.. *Rýpne si, přičemž sjede oba dva pohledem. Pustí Nicolaeho ruku a zamíří do svých prostor, přičemž okatě ignoruje jeho slova. Nehodlal prozrazovat široké veřejnosti jejich rodinné spojení. Teprve až se za nimi zahrnuly závěsy se Dragos otočil na oba a prohlédl si je. Nebo spíš teda Nica. Calibana ignoroval.* Když jsi byl menší, tak to vypadalo, že budeš po matce.. To se asi mému tchánovi nesplnilo.. *Prohodí nakonec a dojde k němu blíž. Na pár centimetrů, se založenýma rukama. Teď už Calibana ignoruje až moc okatě, neboť natáhne ruku ze založení a přizvedne Nicolaemu tvář. Byli sice obdobně vysocí, ale přesto byl Dragos vyšší lehce.* Co se stalo? Jak..? *Zeptá se a přitom přepne do rodné rumunštiny.*
*Pohrdavě si jej prohlédne.* Tomu se neříká zbabělost, ale oddanost. Kdybys byl dobrým pánem věděl bys to. *Schválně vypustí Nicolae takto provokativní slova naproti jeho rýpavým. Jakmile se zahrnou závěsy, dovolí si oba, jak Nicolae, tak Caliban si pozorněji prohlédnout upíra.* Nevím o čem zde mluvíš, ale rozhodně mě nebaví tato šaráda. *Pronesl odmítavě, nechtěl připustit možnost spojení tohoto muže před ním a otce o kterém kdysi slyšel. Jakmile ale uvidí že se Dragos opět dává do pohybu směrem k Nicolaemu tak se mlčky přesune zase alespoň ramenem mezi ně. To že jej muž opět chytí si líbit nenechá a odtrhne jeho ruku ze své tváře.* Jak říkám, neznám tě a nechápu o jaké divadlo se zde jedná. Caliban mi vyřídil, že mám přijet. Takže mi laskavě sděl z jakého důvodu narušuješ mé plány? *Zeptá se klidně a v angličtině, nehodlal s tím mužem nějak polemizovat v rumunštině. Cal stále lehce před ním jej trochu štve, ale chápal jeho touhu chránit.* /A tedy hlavně se zavděčit když ví, že přijde po této schůzce trest./
*Upír se jeho slovy nenechá rozhodit.* Kdyby jsi byl dobrým pánem ty, tak víš, že osobní bitvy si máš bojovat sám.. Tohle hraničí s otroctvím.. *Odvětí mu ještě venku, než zalezou do soukromých prostor.* Že ne? *Nadhodí Dragos s uchechtnutím a pozvednutým obočím, když mu odtrhne ruku od tváře, protože v ten moment si něčeho všimne a ruku mu zachytí a zvedne do výšky očí.* Tak proč nosíš můj rodový prsten, Nicolae? *Vzápětí otočí i svou pravou ruku a zvedne mu ji vedle jeho, kde měl na prsteníčku masivní prsten se signaturou rodu Sorin. Jakmile se mezi ně snaží Cal vecpat, tak mu věnuje ledový přísný pohled, kterým říká, že má dvě sekundy vystrnadit svůj zadek, než mu pomůže.* Protože tě očividně můj tchán nevychoval správně, když nevíš, že je slušnost navštívit svého otce.. *Odvětí mu Dragos, když jeho ruku pustí a odejde k baru.* Zjevně to budeme řešit asi dlouho, takže se zeptám jinak.. Co piješ? *Otáže se a sám si vezme svou sklenici s bourbonem.*
*Uchechtne se.* Já své bitvy bojuju, jen mí lidé ví jaká je jejich práce. Navíc, *otočí se na Calibana.* Připadáš si jako otrok? *Caliban jen zavrtí hlavou.* Ne, pane. *Víc neřekne protože se to od něj nyní nečeká, Nicolae si jej vychoval jakého ho chtěl mít a Cal to moc dobře věděl. Nicolae prudce ruku odtrhne.* Řekl bych jelikož to je můj rodový prsten? Který mi byl právem předán podotýkám. *Začínal být na muže před sebou naštvaný.* A je velice ubohé vydávat se za pár stovek mrtvého muže, který se nemá jak bránit. *Odfrkne si, doopravdy nepřipouštěl že jeho otec tak dlouho žil a ani se o něj či rodinu jakkoliv nestaral.* Můj děd mě vychoval dobře, naznačovat cokoliv jiného je urážkou. Navíc o sobě můžu říct, že jsem byl dobrým otcem, což očividně ty tvrdit nemůžeš, když se musíš vydávat za někoho jiného. *Dodal ještě Nico pohrdavě. Poté přejel pohledem ze sklenice na Calibana, který stočil pohled bokem tak aby do jeho tváře Nicolae neviděl.* Od tebe si žádný drink nevezmu, děkuji.
*Jen se pobaveně uchechtne nad tím, co oba předvedli, protože to akorát potvrdilo jeho slova.* Stejně jako mě, mým otcem zase.. Mě byl teda předán, když jsem se ženil.. Tvůj ti byl předán už v kolébce.. *Odvětí mu fakt, načež se uchechtne.* Mno.. Z poloviny je to pravda.. Jsem už pár stovek let mrtvý.. Ale za nikoho se nevydávám.. *Pronese, přičemž převrátí očima, když Nicolae obhajuje svého děda.* Tvůj děd nikdy nebyl dobrý muž.. O život tvé matky se nikdy nezajímal.. Šlo mu jen o to mít mužského dědice.. Tebe.. *Pronese s nenávistí v hlase. Nikoliv proti svému synovi, ale proti svému tchánovi.* Já jsem neměl možnost.. *Opraví ho ztichle, když byl zády k němu u baru. Následně se otočí s přísným pohledem.* Fajn.. Pak teda žádný drink.. Budu tě muset asi přesvědčit jinak.. *Prohlásí a zamíří ke knihovně.* Asi je zbytečné žádat, ať tu opičku necháš tady, co? *Pronese ironicky pohrdavě. Přišlo mu to směšné. On si bodyguardy netahal.*
*Jeho uchechtnutí si schválně nevšímá.* Takový příběh mohl vyprávět kdokoliv, nemáš pro své tvrzení důkazy. *Pozvedne jen obočí, vážně to poslední pouze potvrzuje jeho slova, nikdy neprokázal Nicolaemu o koho se jedná, a i podoba může být náhodná. Calibanovi ale už došlo že je v tom víc než jen podoba. Viděl ty podobnosti v chování, oblékání i emocionálních mezerách. Kdyby to nebylo nepatřičné, tak by se zde před svým pánem rozesmál.* Nikdy jsem netvrdil, že byl dobrým mužem, ale poskytl mi dobré vychování a zázemí pro to abych si našel ženu. *O svých dětech raději pomlčel. tentokrát. Načež pokrčil rameny když zamítl drink. Calibanovi se také ulevilo. Rozhodně si nechtěl zopakovat tu šarádu s drogou. Calibana věc o opičce urazila, ale uměl držet jazyk za zuby.* I když byl poslední dobou nějak moc ukecaný. *Zamračil se na Cala.* Tak je důvěryhodný. A co se týče Calibana, tak věřím jeho úsudku a schopnostem, takže máš pravdu, je nemožné že bych jej nechal tady. *Uchechtne se a pohrdavě mu věnuje svůj pohled.* Ale zbytečné to není, rozhodně bych tě chtěl vidět prosit mě.
/Chceš důkazy.. Dostaneš důkazy../ *Pomyslí si Dragos, kterému docházela trpělivost. Ovšem, že jeho syn je stejně tvrdohlavý nedůvěřivý mezek jako on. Na informaci o ženě pouze pozvedl obočí. Tuhle informaci nakonec stejně už znal.* Doufám, že mu byla stejně ukradená jako jeho vlastní dcera.. *Zabrblá otráveně. Poslouchat chválu na svého tchána ho fakt nebavilo. Dragos se na tu první poznámku uchechtne.* Jo.. To tak úplně není jeho vina.. Scuze.. *Prohlásí sarkasticky na adresu Calibana, než si odfrkne nad slovy Nicolaeho.* Neprosím.. A jsi drzý.. *Prohlásí, když zatáhne za knihu a odtlačí stranou část knihovny.* Jdeme. *Poručí a čeká, až vejdou za ním, než knihovnu za nimi zavře. V chodbách byla úplná tma, ale to ani jednomu nemohlo nijak vadit. Nebere je nejpřímější cestou. Přeci jen v tomhle musel být opatrný. Ale bere je velkou oklikou ke vchodu, který vede do vily.* Na nic nesahat, nikoho neprovokovat.. *Věnuje jim oběma přísný pohled, když je pustí do sídla. A ano, ta část o provokaci byla narážkou na Sophii na baru. Vede je po schodech až na úplný konec. Vytáhne malý nožík připnutý na řetízku a sevře ho v dlani. Pak jej prudce vytáhne a rukou od krve si otevře do svých pokojů a opět za nimi zavře. Během toho, co se mu hojí ruka a oni míří po apartmánu, si ji čistí kapesníkem.* Já moc dobře chápu, že mi nevěříš, ale nemůžeš ignorovat to, co je zjevné.. *Prohlásí, když dojde k velkému portrétu zakrytému černým plátnem, za které lehce potáhne a stáhne jej k zemi. Černá látka doplachtí k zemi a odhalí rodinný portrét.* Poznáváš svou starší sestru? *Uchechtne se Dragos cynicky, když si vytáhne ze skříňky láhev a skleničku a nalije si. Ne, to že měl alkohol v každé místnosti, neznamená, že byl alkoholik.*
Moc dlouho ji nezažil, ale tvou poznámku nechám být. *Pokrčil rameny ale zbystří jakmile se muž omluví.* Co jsi mu provedl? *Optá se Nicolae, Caliban také změní svůj postoj, z více submisivního opět začal získávat důvěru v sebe.* /Třeba Nicolae můj trest zmírní./ *Probleska mu hlavou myšlenka, ale věděl, že to je dost nepravděpodobné, jakmile jednou jeho pán něco slíbil, tak bylo skoro nemožné aby se daná věc nestala.* Nejsem drzý, jen říkám pravdu. *Odvětil mu ale následně jej jen dál následoval. U jeho poznámek jen protočil oči jako puberťák. Uměl se chovat. Zaujalo ho otevírání dveří, ale beze slov šel dál. Nico byl poměrně v klidu, ale Caliban byl paranoidní a očekával napadení na každém možném místě. A to i zde, proto si odepnul sako aby se rychleji dostal v případě nouze k dýce. Celé to dle něj mohla být past. Jakmile došli do apartmánu a odhalil se obraz. Tak Caliban zatuhnul. Muž na obraze byl snad ještě podobnější Nicolaemu než nynější Dragos. O reakci Nicolaeho se nedalo ale mluvit. Už dlouhou dobu neměl možnost vidět své sourozence a dokonce měl i chvilkovou chuť natáhnout se prsty a přejet po obraze ale pak se vzpamatoval.* To že máš obraz mé rodiny ještě neznamená, že jsi mým otcem. Takový obraz jsi mohl vyhrabat už někde dávno všimnout si podoby a zneužít toho. *Podotkl Nicolae stále odmítajíc, že by to mohlo být reálné. Že by snad po dlouhé době mohl poznat svého otce.*
*Na otázku Nicolaeho neodpoví, jen se ušklíbne. Vyrovnával skóre. Nico mu taky na jeho otázku neodpověděl.* Jsi drzý vůči svému otci.. *Prohlásí jednoduše na jeho slova, než je odvede do vily a tam do svého apartmánu. Jakmile odhalí obraz své rodiny, tak se na něj koukne jen krátce. Moc to bolelo a on nehodlal svou bolest dávat najevo. Kdyby tu byl jen jeho syn, tak budiž, ale ne před Calibanem.* Odhalím ti něco, co možná netušíš.. *Pronese, když si nalije skleničku a opře se o skříňku.* Ty obrazy byly namalovány pouze dva. Bylo to totiž těžké vytvořit něco, co v podstatě neexistovalo.. Jeden obraz zůstal v rodinném sídle tvého děda.. Druhý byl určený do sídla naší rodiny. Ten první byl zlikvidovaný, když umřel tvůj děd, že ano? *Pronese sebevědomě.* A ten druhý zmizel, co? *Dodá, načež ještě jeden krátký pohled věnuje obrazu.* Řekněme, že jsem nechtěl, ať se někde šíří připomínka toho, co jsem měl a ztratil.. Ale úplně zničit všechny zmínky o Crině jsem nedokázal, takže jsem je raději uzamkl zde.. *Prohlásí a rukou ukáže po salónku. Kromě rodinného portrétu tu bylo ještě jedno dílo zakryté černým plátnem a v zamčené vitríně se nacházelo několik šperků. Na pohled už hodně starých. Teprve po detailnějším rozhlédnutí se dalo všimnout, že Dragos věnoval celý tento salónek své ženě a vytvořil z něj nějakou její svatyni.* Nezajímá tě, proč jsi vyrůstal jako sirotek? *Nakloní hlavu lehce ne stranu.*
*Při tom, že je drzý ke svému otci opět pouze protočil oči. Potom ale co došli do místnosti a on viděl obraz a teď k tomu ještě přidané vyprávění, tahle minulost ho bolela a viděl to i Caliban, svého pána znal příliš, proto se záměrně odvrátil, věděl že Nicolae nesnáší slabosti, natož ty vlastní. Nicolae ale byl až příliš zaměstnaný tím aby vyvracel jakékoliv myšlenky o tom, že by byť jen lehce mohl být ten muž jeho otcem že se ani nerozhlédl po celém tom místě, který byl vlastně důkazem lásky jeho otce k jeho matce. Nejvíce ho ale zabolelo slyšet jméno vlastní matky.* Nic z toho co povídáš nedokazuje že jsi mým otcem, jistě se daly za ty léta informace dohledat, zvlášť pokud pocházíš z podobné oblasti jako já. *Pokrčil rameny.* /Tonoucí se stébla chytá./ *Tohle bylo to jediné co Calibana k této situaci dovedlo.* Pane. *Chtěl něco říct Cal, ale Nico jej umlčel posunkem ruky.* Vyrůstal jsem jako sirotek jelikož mí rodiče zemřeli. *Dodal a ušklíbl se, vytvořil si klidnější masku, kterou nasadil.* Tak to už bývá.
Naopak.. *Opraví ho při jeho tvrdohlavosti.* Všechny moje slova jsou důkazem.. Ty je jen odmítáš vidět, protože je to tvoje slabost.. Tvoje slabina.. A to si nechceš připustit.. Zvykl sis na představu, že jsem mrtvý a nesneseš, že to nebyla pravda.. *Odpoví mu, protože konečně po celé té době jejich rozhovoru viděl na Nicolaeově tváři nějakou emoci. Jakmile chce Caliban promluvit, ale Nico ho umlčí, tak se Dragos ušklíbne a zaměří svůj pohled na něj. Semkne s Calibanem pohled, zatímco Nico mluví o tom, že vyrůstal jako sirotek, a opět jej uvalí pod Encanto. Nemá tolik času, aby jej provedl pečlivě, takže je velice slabé a do minuty vyprchá, ale Dragos stihne dát příkaz.* Mluv. *Chtěl si poslechnout, co má Caliban na jazyku. Pak teprve, až Caliban promluví, vrátí pohled na Nicolaeho.* Byl jsem mrtvý jen oficiálně.. Nebo spíše jsem byl proměněn v upíra.. Nemohl jsem se za tebou ani Lavinii vrátit, protože mě zradil můj vychovatel.. *Dodá informaci zase on.*
*Tvrdošíjně to odmítá, dokonce i zavrtí hlavou, ta možnost je pro něj skoro nepřipustitelná. Takhle oslabený se necítil už nějakou dobu a jeho jistota začala určitým způsobem praskat co se mu nelíbilo.* Není to pravda, nemůže. *Dodal ještě pevněji, nezvládal ale všímat si okolí, do té doby než dal Calibanovi příkaz, došlo mu o co jde a tak se k němu vrhl a zatlačil ho o zeď.* Neopovažuj se ovlivňovat mé lidi. *Byl naštvaný, ne přímo nasraný, jenže v tom zaslechl něco od Calibana.* Myslím si, že je to pravda, nejen vaše fyzická a psychická podobnost, ale taky jak se chováte, gestikulace kterou používáte, váš vkus a taky tato místnost. Cizinec by přece nedělal tak nádhernou památku pro cizí ženu. *Potom zmlkl, uvědomil si, že porušil pánův zákaz, opět a celý se shrbil. Připadal si neschopný. Nicolae pustil očividně svého otce a zamrzl, ani nevnímal Dragosovu řeč o vychovateli.*
*Dragos zakroutí hlavou.* Je to nepravděpodobné.. Ne, nemožné.. *Odvětí mu. Pobaveně se uchechtne, když po něm vystartuje poté, co ovlivní Calibana. Nebrání se tomu, že ho zatlačí na zeď. Jen ho zachytí na loktech a přidrží ho, i když se ho on pustí, přičemž se na něj jen krátce pousměje.* Nemusíš tomu věřit, ale to jsou fakta.. *Pronese k němu, ignorujíc opětovně Calibanovu přítomnost. Jeho hlas už postrádá své typické stopy arogance a možná by se dal nazvat skoro něžným. Nějak takhle by mluvil ke svým dětem před stovky let, kdyby nebyl od nich odloučen.* Tvoje matka zemřela při tvém porodu.. Těhotenství s tebou pro ni bylo zdaleka nejtěžší a neměla ho postupovat, ale byla odmala ovlivněna svým otcem. Navíc nám v té době zemřela Diana, takže i žalem a možná si chtěla tvou sestru vynahradit. *Pokračuje ve svých slovech, zatímco stále Nicolaeho drží.* Chtěl jsem být přítomen a je mi jasné, že si to nepamatuješ, na rozdíl od Lavinie, ale první dva tvé roky jsem ještě s vámi byl.. Pak mě zradil můj vychovatel, který byl sám upírem.. Vlákal mě na lovu do pasti a zabil, čímž mě proměnil.. Nemohl jsem se za vámi vrátit.. *Zopakuje opět svoje slova.* Vzpomínáš na Mariuse? Jak záhadně zemřel? *Zajímá se. Marius byl Nicolaeho bratranec, takže by si jej měl pamatovat.* Taky se stal jeho obětí.. Byl se mnou po celá ta léta.. Měl jsem díky němu pocit, že mám ještě nějakou rodinu na živu.. Zemřel loni na tu démonskou nákazu.. Zlomilo mě to, nedokázal jsem tomu zabránit.. *Svěří mu tiše. Je mu jasné, že jeho slova zřejmě Caliban také slyší, nebyl až tak daleko, aby ne, ale alespoň měl pocit, že je to soukromý rozhovor.* Můžeš mít znova rodinu, ale já už znova tuhle ztrátu nezvládnu.. Takže odejdi, jestli chceš, ale už mě znova nekontaktuj.. Nechci o tobě už slyšet, pokud se rozhodneš mi nevěřit.. *Prohlásí a až poté svého syna pustí.*
*Chvíli mu trvalo než Nicolaemu došlo, že na něj Dragos, jeho otec mluví. Připadal si jako v tranzu, teď ale nesnesl jeho dotek, ne hned. Proto se mu vytrhl, pokusil se minimálně ale když ho nepustil tak se odvrátil. Nechtěl aby mu viděl do očí. Normálně úplně klidných a ledových, které najednou naplnily emoce, se kterými tak bojoval. Díky tomu na něj viděl Caliban, ale ten by svého pána nezradil. Málem se mu začaly třást ruce při proslovu jeho otce, jenže je stiskl v pěst, takže to nešlo tolik vidět.* Pamatuji si ho. *Pronesl tiše, nebyl si jistý svým hlasem, upřímně si teď nebyl jistý vůbec ničím. Jen pár minut mu zbouralo celý svět, který budoval tak pevně roky, desetiletí i staletí. Caliban stál ani se nehnul, tohle nebyla jeho chvíle a cítil se zde nepatřičně, jenže mu přišlo, že každý pohyb v tuhle chvíli by mohl narušit co se tam dělo, proto se z něj stala jen nehybná socha.* Zatraceně. *Otočil se k otci a prohrábl si vlasy.* Nevím co si myslet, jak mám vědět jestli chci rodinu, když jsem o ni přišel už před takovou dobou! *Postupně zvyšoval hlas ale do křiku se nedostal. Když jej otec pustil tak udělal prvně krok vzad aby našel v něčem oporu, jenže nic tam nebylo. Měl v sobě tolik emocí a nejraději by je všechny vyřval, jenže na druhou stranu měl chuť si sednout, opít se s tím mužem, jeho otcem a vyslechnout si zbytek. Byl zmatený a ani jeho věk mu v tom nijak nepomáhal.*
*Klidně zpevní sevření, pokud by to bylo nutné, ale nepustí ho. Nejdříve mu řekne, co chce. Nad jeho výlevem, kdy se otočí k němu, Dragosovi slabě cukne koutek. I když od něj předtím odvrátil pohled, aby neviděl jeho emoce, tak on je cítil v hlase a hlavně v jeho tepu, a teď je mohl teprve vidět v jeho očích. Pokrčí rameny.* To už ti říct nedokážu.. To si musíš uvědomit sám.. *Pronese a dlaní ho poplácá na hrudi nad srdcem a pak mu teprve dá možnost osobního prostoru. On sám se vrátí ke své skleničce, kterou předtím pustil, když jej Nicolae zachytil. Alkohol se vylil na podlahu, ale to Dragos neřešil. Jen sebral skleničku a šel si nalít znovu, aby se mohl napít. Pak se usadí na jednu z pohovek a čeká na odpověď.*
*Chvíli uvažoval co udělat, sevřel pěst a chtěl do něčeho praštit nakonec ji ale rozevřel. Caliban se mezitím stáhl až ke stěně, stal se stínem stejně jako už tolikrát. Nemluvil, nehýbal se, jen tam pro jistotu byl, kdyby jej pán k něčemu potřeboval. Nicolae to chvíli zpracovával, no delší chvíli, prostě tam blbě stál a koukal na ten obraz. Nakonec si povzdychl a zavrtěl hlavou, podíval se na svého otce.* /Otec, už jen to slovo zní cize./ Dobře, můžeme to zkusit. *Řekl jenom a přešel kousek dál, jakoby se potřeboval hýbat když mluvil.* Mluv, jak si myslíš, že to jako bude dál? *Zadíval se na alkohol, ale pak jen zavrtěl hlavou a čekal na odpověď od Dragose.*
*Dragos upíjel ze skleničky. Kdyby se teď rozhodl Nicolae otočit a bez ohlédnutí opustit jeho pokoje, tak by ho to mrzelo. Vědět, že jeho syn svým způsobem žije, ale že nemá možnost s ním být, ale respektoval by to, že svého otce v životě nechce. V každém případě by to byla menší rána, než kdyby se o něj stále zajímal a pak se dozvěděl, ž někde umřel. To už raději, ať o něm nemá informace žádné. Možná by to někomu přišlo jako krutá volba, ale tohle bylo to nejrozumnější řešení pro ně oba. Zůstat v kontaktu a navzájem v životě, a nebo se rozejít a uzavřít to. Nakloní hlavu na stranu, když Nicolae promluví. Na jeho otázku zauvažuje.* Předně si myslím, že je podstatné, aby se o tomhle nikdo nedozvěděl. Nepochybuji, že oba máme dost nepřátel, kteří by toho rádi zneužili. *Nadhodí jako první důležitý bod a napije se.* A za druhé.. Bych tě rád poznal.. *Pronese a zadívá se na něj.* Nebyl jsem s tebou během života tvé sestry a tvého ani po smrti a ty jsi zase neměl možnost poznat tak dobře mě a svou matku.. Možná je to přes 400 let, ale tak děravou paměť nemám, abych na ni zapomněl.. *Pousměje se slabě a skoro v myšlenkách na ni.*
*Nicolae byl zvědavý co jeho otec navrhne. Nedokázal tu myšlenku jen tak vyhodit. Ano, byl to jeho otec, byl na živu, tak jako on a musí se s tím nějak popasovat. Sám sobě by si asi neodpustil pokud by se jej alespoň nepokusil poznat. I z toho důvodu si vyslechl prvotně jeho návrh. Zároveň když Caliban uslyšel, že se to nesmí nikdo dozvědět, tak si položil ruku před ústa aby se nerozesmál.* /Tak to je absolutně nemožné, ti dva jsou jako dvojčata, pokud je kdokoliv uvidí spolu, tak jim to dojde./ *Potom si ale sám uvědomil svou důstojnost a změnil se zpět na tu chladnou sochu. Nicolae otcovu návrhu přikývne.* Myslím, že čtyři sta let je víc než dost na získání dostatečného množství nepřátel abychom byly nejen opatrní, ale hlavně i obezřetní. *Dodal, on sám se opatrností nadevše řídil, proto také poslal Calibana do New Yorku prozkoumat situaci aby mohli vymyslet plán.* Můžeme to zkusit, ale ty už nejsi jen otcem a já jen synem, oba máme své povinnosti a toto není debata na jeden večer. *Dodá už o něco klidněji než na začátku jejich rozmluvy.*
*Když zaregistroval pohyb od Calibana, tak se tím směrem zadíval a pozvedl obočí, ale nekomentoval to a vrátil se pohledem na Nicolaeho.* Hlavně New York je mou nejstarší a největší základnou.. Tady klan začínal.. Takže jestli má někdo najít něco, čím mi může uškodit, tak začne tady. *Řekne, načež se pobaveně uchechtne na jeho slovech.* /To ne.. To rozhodně ne../ *Pomyslí si. Už se dávno smířil s tím, že toho dost v životě neměl, bylo mu to sebráno, nebo to promeškal, takže myšlenka, že by alespoň něco částečně získal zpět se mu zdála neuvěřitelná.* Bylo by nemožné, kdyby jsme se se svými životy neposunuli.. *Souhlasí Dragos.* Nemáme celý večer.. Tohle nebyl můj jediný klient dneska, takže já se budu muset do klubu vrátit.. Rád bych, aby jsi mi dal adresu, kde tě může zastihnout moje zpráva.. Tvou adresu.. Bez prostředníků.. *Obeznámí ho Dragos s tím, jak by to viděl teď.*
*Vyslechl si vše.* Chápu, nebylo by tedy dobré pokud by nás vídali spolu, ne v tomto městě. *Pokrčí rameny, bylo mu to jedno, on sám se pohyboval spíš v ústraní než v centru dění. Měl své vlastní úkoly a mise, které plnil a o klanové záležitosti jako takové se moc nezajímal. Nepotřeboval hordy posluhovačů ani být panovníkem. Stačila mu ta jeho pečlivě vybudovaná síť a spokojenost nad tím, když se jeho plány povedou. Nad jeho další prosbou se zamyslel. Nikomu nikdy nesděloval kde se nachází přesně krom svých nejdůvěryhodnějších, jedním z nich byl právě Caliban. Proto se na chvíli také zarazil.* Zajisté, *otočil se na Cala. Ten mu zařizoval a zprostředkovával byt zde v New Yorku, který se nacházel ve stejném domě jako měl on sám jen o patro výš. Proto Cal vzal ze své kapsy pero a bloček, na které napsal adresu a předal ji Nicolaemu, který ji chvíli v ruce podržel, než ji předal svému otci, ale byl z toho nesvůj. Jednalo se o porušení veškerých jeho pravidel bezpečnosti.*
*Upír přikývnul a pak ještě požádal o adresu.* Pochopitelně by mi nejvíce vyhovovalo, kdyby jsi i s Calibanem vstoupil ke mě do klanu.. *Nadhodil jako návrh, když si převzal adresu svého syna.* Ale tohle není rozhodnutí na jeden večer.. Zvlášť ten dnešní.. *Dodá následně, když si adresu schová k sobě a dopije skleničku.* Ale pouvažuj nad tím.. Možná nepotřebuješ ochranu klanu, ale to není jediné, co klan může nabídnout.. V klanu jsme také silnější.. *Prohlásí a zvedne se z křesla, přičemž vezme svou skleničku a zamíří zpět ke skříňce. Jen ji tam odloží a neschovává. Přeci jen nebyla teď už čistá, ale zas kvůli jedné skleničce nebude volat upíry, aby ji odnesli.* Než se vrátíme.. Máš nějaký dotaz, který by ti nedal klidu? *Zajímá se ještě. Asi i jeho by lehce znepokojovalo, kdyby se jej jeho syn na nic vůbec nezeptal.*
*Zarazil se nad tím a podíval se na svého otce, něco takového nečekal. Na druhou stranu Calibana to nezarazilo, muž jako on určitě měl rád všechno pod kontrolou. A proto se Cal nedivil, že pod kontrolou chtěl i svého syna. Sebe bral Caliban něco jako otravnou nutnost, nedělal si naděje, že by byl přínosem, na to měl Dragos ve svém klanu příliš jemu blízkých lidí.* Nečekal jsem takový návrh a upřímně jsem nad ničím takovým nikdy neuvažoval. /Jako bych svůj život zase po několika stoletích někomu svěřil./ *Pro svou samostatnost měl důvod, proto taky mnoho jednání fungovala přes Calibana.* Co se týče ochrany, zvládám to dost dobře sám a sílu v počtu také vidím, ale mně stačí mí lidé. *Ušklíbne se a kývne na Calibana, který i když mohl působit poněkud neškodně, tak v případě nouze byl perfektně vycvičeným bojovníkem pod taktovkou svého pána a ti dva se uměli rvát skvěle, když si navzájem kryly záda. Nakonec se ale zadívá opět do očí otce.* Proč? Proč tohle všechno? Nač mít vlastní klan, nač zůstávat na jednom místě? Z jakého důvodu tak lpíš na rodině i historii po tolika staletích? *Ptal se klidně, když už mu dal volnou ruku tak pokládal otázky, které mu už chvíli letěly hlavou. On sám rodinu neměl, a ne že by mu děti nebo žena nechyběly ale taky nepotřeboval svatyni a tak obrovský dům střežený vlastní armádou upírů. Samozřejmě měl své poklady, ale ty byly spíše po celém světě než na jednom místě.*
Tak pouvažuj.. *Odpoví mu krátce a na další slova pokrčí rameny.* Možná přijde někdy okamžik, kdy nebudou.. Pak máš dveře do klanu otevřené.. *Prohlásí, než se jejich rozhovor začne chýlit ke konci. Čeká nejprve až svoje dotazy rozvede, než se pustí do odpovídání.* Nezůstávám na jednom místě.. Můj klan je rozmanitý a někteří členové potřebují opustit svůj současný život v jiných časech než ostatní. Tito členové mají možnost využít pobočky mého klanu různě po světě. Ani já nezůstávám zde na jednom místě celá léta.. Pouze tato budova je základnou.. Je téměř nedobytná a je tak nejlepším zázemím, kam se rád vracím.. *Řekne, ale nekončí.* A proč lpím na rodině a historii? Tohle mi pomohlo přežít.. Když jsem přišel o jedinou ženu, kterou jsem kdy miloval, tak jsem se upnul na vás.. To ty a Lavinia jste mi dávali vůli přežít.. A to i v momentě, kdy mě můj stvořitel zahrabal do země.. Byla to myšlenka na vás, která mě donutila se vyhrabat ven.. Byl to Marius a moje láska k rodné zemi, kteří byli důvodem, proč jsem vyvolal vzpouru a svého stvořitele zabil.. Byla to touha vás i zem ochránit, když jsem ty členy klanu, kteří mi zůstali věrní, odvedl z Rumunska.. Žil jsem tak dlouho, že jsem měl za co bojovat. Postupně se mou rodinou stal tento klan.. Dává mi sílu přežít a jít dál, i po smrti Mariuse. Jsou to mojí lidé, které musím ochránit.. Mám za ně zodpovědnost a oni zase spoléhají na mě.. Jsou moje rodina o kterou jsem tak brzo přišel.. *Odpoví mu popravdě, zatímco ležérně spojí ruce před tělem.*
*Přikývl otci i když neměl tak úplně v úmyslu nad tím vůbec nějak uvažovat. Stačilo mu to co měl a s čím fungoval. Občas to bylo lehce problematické, složité nebo nebezpečné ale on i Cal to tak milovali a osobně to měnit nechtěli.* Beru to na vědomí, ale nečekám něco takového, vždy jsme se z toho zvládli dostat po svém. *Pokrčil rameny. Světu vládly dvě věci, peníze a informace a on se ujistil že obojího bude mít dost na to, aby našel páku tam, kde ji bude potřebovat. Nicolae Dragosův proslov poslechl a pochopil jej po svém. Miloval svou rodinu a užíval si svůj život, i když ne všechny rozhodnutí jak život půjde byly jeho, tak si to uměl vychutnat. Na druhou stranu Caliban Dragose chápal i jeho touhu po rodině, on sám bral Nicolaeho jako část rodiny, protože to čím nazývali jeho rodinou když byl dítě, tak rozhodně nebylo šťastné. O čemž vypovídal Ban, který se dnes držel na uzdě, což bylo v přítomnosti Nicolaeho poměrně normální. Přece jen cvičil oba, jak Cala tak Bana a oba jej velice respektovali.* Chápu. *To je vše co ze sebe v tu chvíli Nico vydá. Neví jestli jej ujistit, debatovat či něco jiného, přece jen neznal tak úplně vztah otce se synem.*
*Dragos se ušklíbne.* Nikdy neříkej nikdy.. *Prohlásí. Neví, jakou reakci čekal po svém sáhodlouhém monologu, ani zda jej ta Nicolaeho překvapilo či nepřekvapila, nicméně vyjadřovat se k ní nehodlal.* Fajn.. Tak vyrazíme zpátky.. *Pokýve nakonec, když k tomu ani jeden nic nedodávají. Pokyne jim ven z místnosti, kterou za nimi zavře. Opět projde labyrintem svého apartmánu a vyjde ven. Dveře za sebou zabouchne, ať tam nikdo nevleze a vyvede je i ven z vily. Nebo teda spíše do oné chodby. Několika oklikami je zdlouhavě provede skrz a otevře vchod do svých soukromých prostor.* Až si to srovnáš v hlavě a budeš chtít zase mluvit, tak víš, kde mě najdeš.. *Řekne mu, když se za nimi zavře knihovna.*
Někdy je potřeba říct nikdy. *Oponuje Dragosovi jeho vlastní syn.* Jestliže máš ještě několik schůzek dnes večer pak bychom měli. *Přikývne mu a dle jeho instrukcí prochází zpět celým tím směšným labyrintem.* /Něco podobného si budu muset u jednoho ze svých sídel také zařídit./ *Nicolae si dovedl představit co všechno by se na takovém místě dalo vytvořit za nástrahy zato Caliban je zde čekal neustále a proto stejně jako minule procházel chodbou zcela napružený a očekávající útok. Když konečně vyjdou ven tak se lehce uvolní, ale s tím, že ví o davech, které jsou hned za závěsem už není jen stínem jako v sídle.* Stejně tak víš, kde nalézt mě. Pokud bys mě tam nesehnal, pravděpodobně jsem mimo New York, potom kontaktuj Calibana, ten bude vědět, kde mě najít. *Vysvětlí Dragosovi a pokyne hlavou Calibanovi, který jen na slova svého pána přikývl.*
Nic není konečné.. *Nesouhlasí se svým synem.* Vše je v koloběhu.. Ouroboros.. *Pronese. Samotné slovo působí jako magické zaříkávadlo, ale je to jen symbolika. Odvede je zpět odkud trefí k sobě domů. Na jeho slova přikývne, ale neměl v plánu jej navštěvovat, pokud by se nejednalo o nouzi. Tušil, že Nicolae bude teď potřebovat chvilku na srovnání věcí v hlavě a toho, že se mu navrátil do života. A on nehodlal mu tu potřebnou dobu nevědomky zkrátit, takže mu chtěl dát možnost, ať ho vyhledá, až bude sám připraven.* Budu s tím počítat.. *Dodá a dá jim možnost odejít, tím že jim kývne k závěsům. O fyzický kontakt se nepokouší, pokud se o něj nepokusí jeho syn.*
*Dle jeho názoru byla spousta věcí konečných, někdy to byla škoda, jindy zase tak ne. Odmítne se však dál hádat či dokonce debatovat s otcem o konečnosti a nekonečnosti možností. Přeci jen dnešek už byl tak náročný. Jeho představa, jak dnešní den dopadne byla úplně jiná. Celou dobu si myslel, že se jedná o podvodníka, který se chce napojit na jeho síť, opak byl pravdou. Proto když se s nimi jeho otec určitým způsobem rozloučí pokyne mu hlavou.* Kdyby cokoliv Caliban ti bude jistě k dispozici, jen žádám jediné. Už nikdy ho nenuť jít proti mým příkazům a pravidlům. *Jen co tohle dořekl, tak se rozloučil a ještě než Nicolae i Caliban zašly za závěsy tak se pootočil hlavou na Calibana.* Přesto tě trest nemine. *Dodá než se ohlédne na otce zdali po něm ještě nebude něco chtít.*
*Kývnutí na rozloučení mu oplatí, než ještě nakloní lehce hlavu na stranu a ušklíbne se.* Budu se o to snažit.. *Prohlásí a v očích mu škádlivě zajiskří. Tyto jiskřičky byly jedním z mála, co zůstalo z jeho původního já, které umřelo před více jak 400 lety. Byly to vzácné záblesky, které Dragos pouštěl ven jen zřídkakdy. Zůstane stát na místě, zatímco oba odchází a když se na něj Nicolae po slovech ke Calibanovi ještě otočí, tak zvedne ze založení ruku nahoru do náznaku mávnutí, než ruku vrátí a nechá ho odejít. Dá si ještě jednu skleničku z vlastního baru, než nahodí svou masku a když vyleze ze závěsů on, tak je připraven na další pracovní jednání.*
*Při jeho poznámce o snaze nenutit jít proti jeho příkazům jen pozvedne obočí a zavrtí hlavou.* /Teď z něj asi nic lepšího nedostanu, ale to se časem změní./ *Umyslel si Nicolae načež společně s Calibanem vyrazil skrz závěsy. Jakmile prošli klubem, tak Cal otevřel zase Nicolaeho dveře a počkal než se usadí aby sám mohl sednout za volant jakmile nastartovali, tak Nico promluvil.* Čeká tě trest za mírnější prohřešek, jelikož otec uznal, že tě nějak přinutil, pak to tedy bude Frica-monger po tři dny. *Caliban lehce ztuhnul, znal tento trest. Nebylo to poprvé, ale většinou to trvalo déle než tři dny. Byla to droga, která vyvolávala strach, člověku se před očima v realitě ukazovaly jeho nejhorší děsy a spánek se měnil v noční můry. Dalo se to snést, ale byl to nápor na mozek. Někdo se slabší povahou by nemusel zvládnout ani den. On sám věděl, že při této droze se často probouzel Ban a tak čekal, že jej jeho pán bude hlídat aby nikomu nic při svém trestu neprovedl. Zde stříbrnou klec neměli, takže nezbývalo nic jiného. Proto jen přikývl, nezbývalo nic jiného.* Děkuji pane. *S těmito slovy pak odvezl oba do jejich bytů.*
*Dragos v obyčejných plátěných kalhotách a košili sestoupil až dolů do sklepních prostor. Minul několik dveří, než dorazil k celám, kam byli zavíráni mladí nekontrolovatelní upíři. Teď jich tady bylo požehnaně, kvůli zmetkovi v Alessině klanu, který je tvořil. Někteří se snažili po Dragosovi sápat, když procházel a pak v agónii couvali zase zpátky, neboť mříže byly s příměsí stříbra. Byli hladoví, ale to byli konec konců momentálně pořád. Dragos jim zajistil pravidelný přísun krve, ale novorozencům to vždycky bylo málo. Dragos je však musel naučit se kontrolovat a to by nezvládli, kdyby byli 24/7 nakrmení. Potřebovali ovládnout hlad. Oni však nebyli Dragosův momentální cíl. To byla cela s upírkou, která k jeho klanu vůbec nepatřila.* Dobré ráno.. *Ušklíbne se Dragos na Akamiru, když k ní dojde.* Tvoje paní si očividně dává s tvým vyzvednutím na čas.. Zřejmě ji vůbec nevadí, že jsi v držení nepřítele, co? *Nadhodí pobaveně, když mříže, na kterých byl krevní zámek, otevře.* Tak se alespoň trochu pobavíme, když už mám čas, co říkáš? *Navrhne a nechá upírku vyjít, než se rozejde mimo cely k jiným dveřím ve sklepních prostorách. Ty otevře a naskytne se tak pohled do rozměrné tělocvičny.*
*MIra, jakmile jej spatřila, tak naklonila hlavu na stranu a pozorovala jej. Už se tu dostatečně vyřvala na ostatní upíry, kteří chodili kolem, dost se vyřvala i na novorozence, kteří dělali hluk, pro teď byla ráda, že viděla někoho jiného než jen hladové, novorozené upíry.* Hele, konečně někdo, kdo dá dohromady souvislou větu.* Uculila se. Když otevřel dveře, vyšla za ním bez jakéhokoliv váhání, i když jeho slova mohla znít více méně děsivě. Miře to bylo jedno. Tak nějak, jako drtivá vetšina věcí. Došla až za Dragosem a založila si ruce na hrudi.* No, to jsem na to zvědavá.* Pronesla pak nad jeho poznámkou uštěpačně a pokud ji pustil, vešla do místnosti.*
*Jen se na Akamiru ušklíbne.* Taky jsi byla novorozenec.. Nemůžou za to.. *Odpoví ji, když ji otevře dveře cely, načež ji odvede do jedné z tělocvičen. Školským regulím by tato tělocvična zřejmě neodpovídala a neprošla by bezpečnostní kontrolou, ale to bylo Dragosovi jedno.* Jsi zbrklá, jednáš neuváženě a bez rozumu.. A to tě dostává do průserů.. *Zkonstatuje, když se rozejde po prostoru k velkým skříním.* Jenže s tímhle zbrklá být nemůžeš, protože ublížíš i sobě.. *Dodá, když skříň za rukojeť vytáhne. Neotevírala se totiž klasicky, ale jednotlivé panely se vytahovaly do prostoru jako vertikální šuplíky. Jeden takový teď odhalil sbírku cvičných dýk.* Vem si jednu nebo dvě a jdeme trénovat.. *Pobídne ji Dragos. Sám měl svoje osobní dýky, které mu vyhovovaly víc, než tady tyhle.*
*Mira se na něj podívala, sjela si jej pohledem a pak se uculila.* Pořád jsem novorozenec, ale i tak mě štvou, moc řvou, chtěla jsme klid, je na chvilku. *Odfrkla si, než se do jeho slov zqposlouchala dál. Pak naklonila hlavu na stranu, došla k němu blíže a jazykem si přejela po rtech.* Dostávat se do průseru je dle mě super vzrušující věc, šéfe. Třeba proto mě to tak baví. *Zavrněla, spokojeně se pak usmála a následně otočila pohled k dýkám. Ihned se jí rozšířily oči a ona se po jedné z nich vrhla. Neuváženě se po dvou natáhla a vzala si je do ruky.* Dobře, terč jsem já, ty, nebo se budeme střídat?
Tihle jsou ještě mladší, než ty.. *Upozorní ji Dragos.* Mají neustálou touhu po krvi, která není dostatečně podle nich uspokojena. Kdyby ale byla, tak se nikdy nenaučí zvládnout hlad a to by byl problém. *Informuje ji, když míří do tělocvičny.* Jednou to bude průser, ze kterého se nevyhrabeš. Vlezla jsi na cizí území. Mám právo tě zabít a tvou mrtvolu pak hodit Alessandře k nohám. Máš jediné štěstí, že ji chci vidět žadonit a prosit a tak to neudělám.. Ale jen zatím.. Příště už tak shovívavý být nemusím.. *Varuje ji, aby nic podobného už neopakovala a pobídne ji k sebrání dýk. Pak panel zase zasune, aby jej neurvali při boji.* Na co terč? *Uchechtne se.* Prostě.. se braň.. *Přikáže ji, zatímco on vytáhne bleskově svoje dýky a přesune se k upírce. První dýka už jede po její ruce, zatímco druhou si přidržuje přetočenou na předloktí, aby si ho bránil a s ním i jakékoliv výpady by dívka provedla. Vytvoří si z ní něco jako provizorní štít.*
Jo jo jo, respektovat, jasný, do toho se třeba věkem dostanu. *Uculila se na něj sladce. Jakmile ji pak začal činit o tom, ze by ji zabil, kdyby chtěl, tak nahodila otrávený výraz a protočila očima. Z nějakého důvodu ji výhrůžky smrtí neděsily, necítila strach, když to Dragos takhle podal.* Ach jo, výhrůžky smrtí jsou trapný, ohraný a trapný. Víš co by pro mě byla výhrůžka? Konstatování toho, že mi budeš pouštět pořád dokola a dokola ódu na radost. *Ušklíbla se. Pak už na ni ale upír zaútočil. Míra se nestačila ani nadít a cítila, jak jí po ruce jede chladné ostří dýky. Jakmile ucítila, jak při jednom jejím pochybném pohybu prořízla její kůži tak při bolesti se jí dostalo euforickeho pocitu. Asi to bylo z minulosti, kdy ještě byla na bolesti takřka závislá. Stojící pak v pozici, ve které nevěděla, co dělat, se zasmála.* Páni, ty jedeš, to je fajn, a co teď? *Zasmála se, načež se jej pokusila alespoň kopnout.*
*Převrátí očima nad jejími slovy, a raději ji doved do tělocvičny.* To není vyhrožování.. To je varování.. Příště tomu tak už bude, jestli se objevíš na území mého klanu. *Odpoví ji a nechá ji si nabrat zbraně, než na ni zaútočí. Jakmile ji řízne, tak se na chvíli stáhne.* Držíš to jak kuchyňský nůž.. Tohle je dýka.. Zbraň.. Ne, něco, čím se chystáš nakrájet salát v kuchyni.. *Pronese k ní a jakmile se ho chystá kopnout, tak rukou zachytí její nohu a vyhodí jí ji do vzduchu. Přinejlepším hodí obyčejný záda, nebo udělá nekoordinované salto a přistane na břiše.* Vybrala sis dvě dýky, takže jedeme dvěma.. Jednou útočíš, druhou se bráníš.. Nemáš štít a ani možnost ho držet, takže si vytvoř štít z jedné z dýk.. *Pobídne ji a ukáže ji to u sebe.* Takhle máš alespoň částečnou šanci se bránit a ne jen útočit. *Vysvětlí ji a zopakuje svůj výpad.*
*Nad jeho dalším vyčiněním jen zakroutila očima a pak na něj vyplázla drze jazyk. Hned na to se ale tak nějak zaposlouchala do toho, co říkal.* Hele, šéfe, já tphl3 nikdy nedržela, tak jak jsem to asi jako měla vědět? *Odfrkla si, ale pak už letěla na zem. Jakmile dopadla na záda, tak si zlostně odfrkla, než vstala.* Jasně, jasně, jasně, jo. *Zavrčela. Když pak zaútočil, jednu dýku si dala tak, jako ji to ukázala, a následně využila toho, že byla dál, lehce se rozeběhla a pod jeho rukou, jež na ni zaútočil udělala kotoul. Za jeho zády se zvedla a držící si stále jednu dýku jako štít se na Dragose pokusila zaútočit zezadu.*
*Dragos se ušklíbne na její slova.* Zkus používat to, co máš mezi ušima.. Jestli tam něco máš.. *Rýpne si a hodí s ní o zem. Počká, až se zorientuje a pak podnikne další výpad. Sleduje, jak se pod ním prosmýkne, načež se rychle otočí, a klesne na koleno, aby zablokoval její ránu svou rukou, kterou má ochráněnou dýkou, aby ji to názorně ukázal. V druhé ruce přetočí dýku, aby mířila nahoru a znova upírku řízne do ruky. Odrazí se na jedné noze a skočí dozadu, aby získal odstup a pak se zase postaví na nohy. Připraven na další výpad.*
*Mira pak už jen zavrčela. Pocítila, jak ji znovu řízl, nijak se na d tím ale nepozastavovala, ba naopak. Podívala se na Dragose, ale byl to pohled jen letmý. Než by se stačila i ona sama nadít, nerozvážně už opět běžela po něm. Přiběhla k němu, nohou se jej pokusila kopnout do holeně, zatímco jednou dýkou se po něm opět ohnala v úrovni pasu. Tiše zavrčela, ne že by jí to nebavilo, ba naopak. Začínala tomu přicházet na chuť, jelikož přeci jen- byl to boj, hlavně při něm tekla krev, to bylo to, co jí bavilo.*
*Kvůli jejímu výkopu lehce uskočí a pak znova. Využije momentu, kdy je dýka na konci svojí dráhy, kterou oním obloukem opsala a pak se dostane do její blízkosti. Ruku ve které má dýku, jenž útočí ji zachytí tou svou, přičemž stále v ní ještě drží dýku svou. Druhou rukou ji přitlačí dýku na krk, načež ji nohou podkopne ty její a přitlačí na zem.* Jsi mrtvá.. *Oznámí ji krátce, než ji pustí, zvedne se a odstoupí od ní.* Nechala jsi mě dostat až moc blízko k sobě. Neotevírej tenhle prostor.. Nikdy.. Jen pokud nemáš strategii, jak to využít.. Ale to jsi neměla.. *Poučí ji znova a čeká, až bude připravena na další výpad.*
*Mira opět minula, ale i tak to pro ni bylo přínosem, tedy, alespoň pro její hlavu. Pak se podívala Dragosovi do očí a odfrkla si.* Proč tohle vlastně děláme? *Zajímala se pak.* Jako neříkám, je to zábava, jenom to asi tak nějak trochu nechápu, proč mě učíš bojovat. *Pronesla, načež vzala jednou svou dýkou a jejím ostřím si odhrnula vlasy z čela. Pak si opět jednu dýku dala do ruky jako štít, tou druhou dala před sebe a opět vyskočila dopředu, tentokrát když k němu ale doběhla prohodila pozice dýk, z té, jež byla původně útočná přehmátla na tu,a by jí měla jako štít a zaútočila tou, jež byla předtímjako štít.*
*Lehce nakloní hlavu na stranu, když mu položí dotaz a ušklíbne se.* Proč ne? Ale máš-li zájem zůstat v cele, než si tě Alessandra vyzvedne, tak budiž.. *Nabídne ji s pokrčením ramen, ale nečeká, že to přijme. Vlastně neměl žádný konkrétní důvod proč ji vytáhnul na trénink. Možná chtěl, ať Aless vytáčí, že to udělal, ale to bylo tak vše. Držel si dýky tak, aby byly přesně naopak než její a proto, když je na poslední chvíli přehodila, tak musel její ránu zablokovat tak jak je měl. Nadzvedl ji tou blokací ruku a tou druhou zaútočil do břicha, čekajíc, zda si tentokrát svou zranitelnou zónu hlídá.*
*Mira zavrčela a zadívala se na něj.* Já jsem jen ptala, neřekla jsem, že mám zájem. *Odfrkla si. Jakmile pak Dragos udělal, svůj výpad, snažila se rychle myslet dopředu. Vykryla si břicho rukou, ve které měla dýku jako štít, a pokud se jí podařilo Dragosovu ruku odstrčit, bleskově si dýku přehodila a prudce se ohnala po jeho ruce, kterou držel nadzvedlou její ruku, kterou na něj útočila, doufajíc že když se jí podaří jej seknout, pak ji ruku pustí.*
Tak zbytečně nežvaň.. *Pronese a věnuje se dalšímu útoku. Seknutý být nechtěl, takže v momentě, co se po něm ohnala, tak ruku stáhnul a vzápětí hned provedl výpad. Postupně tak couval, útočil, ustupoval, vyrážel a bránil se, podle toho, co bylo třeba zrovna. Občas se zastavil v boji, aby Akamiru v něčem opravil nebo poučil, načež se jí to snažil předvést v boji. Každopádně na podlahu tělocvičny pak bude muset povolat armádu civilských otroků uklízečů s tím, jak byla postříkaná krví. Akamiřinou.* Fajn.. A já se musím vrátit ke svým povinnostem.. *Prohlásí po pár hodinách tréninku.*
*Mira si celý ten zápas strašně užívala. Pořád se snažila, učila se, pocítila pak každou ránu,. každý úder, každý sekanec, a každý sekanec pro ni byl jako dárek. Tu bolest si užívala snad mnohem více, než-li samotný boj. Když pak skončili, zadívala se na Dragose a uculila se.* Takže končíme? A co bude teď dál? Mám čekat na to, než se Alessandra vrátí z líbánek? *Pronesla, snad i lehce zklamaným tónem.*
Ano, končíme.. *Odpoví ji Dragos, když zamíří zpátky ke skříním a odsune jeden z "šuplíků", přičemž ji ukáže svou dýkou, aby tam schovala ty, co si vypůjčila. Sám pak svoje schová k pasu a následně skříň zasune.* Zřejmě.. Uvidíme, kdy se vrátí, prcku.. Možná budu mít ještě chvilku.. *Prohlásí a zamíří zpátky k celám, než najde tu její a otevře jí ji, přičemž ji pokyne, ať vejde dovnitř.*
*Mira vešla dovnitř, podívala se na něj a sjela si jej pohledem.* Třeba si chvilku najdeš, fešáku, byla to zábava. *Zazubila se vesele, načež se pak posadila na zem do tureckého sedu a spokojeně zavřela následně oči. Bylo jí dobře, cítila se zvláštně hezky uvolněná. Pro teď byla tedy v klidu, a sama se sebou se v hlavě sázela, kdy si pro ní její stvořitelka dojde.*
*Jen se na upírku ušklíbne. Zamkne zámek a odkráčí pryč. Možná si chvilku najde, možná ne. Kdo ví.*
*Konečně se setmělo a Aless mohla vyrazit. Jela by pro Miru už dřív, ale bohužel se vyskytly jiné problémy, které musela řešit. Takže uprchlou novorozenkyni musela chvíli ještě nechat v držení Dragose. Měla toho nad hlavu, ale byla ráda, že jedna důležitá věc se vyřešila i když jí to stálo dost sil a nejen ji. Momentálně jí zbývalo vyřešit už jen tu malou uprchlici, na kterou byla pěkně nakrknutá a jak by také ne. Jediná ze všech novorozenců dělala problémy a ke všemu ještě pro ni musela jet do jámy lvové, což jí na momentální náladě a jejím rozpoložení nepřidávalo. Seděla na zadním sedadle jednoho ze tří velkých černých SUV, která mířila k sídlu vůdce klanu na Staten Islandu. Hleděla z okna a mlčela. Spolu s ní v autě pak seděla Lea, Negan a Victoria. V dalších autech pak seděli ostatní upíří, kteří jeli s ní. Po včerejší noci toho měla dost a vidět Dragose a hašteřit se s šílenou Mirou byla už taková zlatá tečka, kterou to všechno chtěla uzavřít. Po nějaké době auta zastavila před sídlem a upírka vystoupila. Oděná do černých kalhot, černého roláku a stejnobarevného kabátu. Vzala si schválně více zahalující věci, přece jen nepotřebovala, aby Dragos věděl, že je nějak zraněná, stačilo, že šla vidět její ještě dost čerstvá jizva, která se táhla od pravého spánku kolem oka, přes celou tvář. Lea, Negan, Tony a ještě 6 dalších s ní zamířilo ke vchodu, kde Aless zabušila na dveře, čekajíc, až je pustí dovnitř.*
*Auta poblíž jeho vily byla něco nezvyklého, takže to přilákalo Dragosovu pozornost. Došel k oknu, aby se z něj podíval, načež se ušklíbnul.* /Bylo na čase../ *Nicméně dolů ke vchodu se nechystal do doby, než mu do pokoje dorazil někdo, kdo jej na společnost upozornil. Mezitím dole pootevřel jeden z upírů dveře. Věkově vypadal starší, takže musel být proměněn v pozdějším věku. Byl statné postavy, i když jako každý upír hubený. Měl tmavé vlasy, které mu spadaly do očí, bradku a knír. Tmavýma očima si je prohlédl.* Nejsme tady zaostalí, máme tu zvonek.. *Upozorní Alessandru cynicky. Ano, věděl, kdo je. Všichni v Dragosově klice to věděli a všichni taky věděli o všem, co se mezi ní a jejich pánem událo.* Pročpak celá tahle výprava? *Zeptá se. Opět, ne že by to nevěděl, ale nehodlal ji dát nic zadarmo. A ani neměl v plánu celou tuhle její výpravu pustit do vily. Rukou, která nebyla za přivřenými dveřmi vidět naznačil své společnosti, aby šel pro Dragose, zatímco on bude čekat u dveří.*
*Chvíli čekali, než se konečně otevřely dveře a v nich stál jeden z Dragosových upírů.* Vím, zvonek vidím, ale já si vybrala druhou variantu. *Pronesla jen a propalovala ho pohledem. Neměla dneska náladu a bylo to na ni dost vidět.* Co kdybychom přestali chodit kolem horké kaše a neztráceli zbytečně čas toho druhého. Určitě moc dobře víš, proč jsem tady, Dragos tě už určitě obeznámil se vším. Takže ho prosím zavolej, ráda bych si vyzvedla jednu toulavou psychopatku a jela zase domů. Nemám na tohle celou noc. *Pronesla hledíc stále na upíra. Chtěla to mít všechno už za sebou a když koukla na svoje lidi, bylo vidět, že nebyla jediná. Navíc vidina toho, že bude poslouchat zase Dragose a jeho řeči jí na tom moc nepřidávalo.*
*William se uchechtl a krátce zaklonil hlavu, jakoby se rozhlížel po stropě.* To je takhle netrpělivá i v záležitostech klanu? *Zajímá se, ale místo na Alessandru, kterou při otázce okatě ignoruje se koukne po jejím klanu; nebo alespoň té polovině, co si přivezla.* Není se čemu divit, že nám tady pobíhají novorozenci jak za dob Vlada Napichovače.. *Rýpne si. Jeho úkolem už teď bylo pouze zdržovat, než dorazí Dragos. Ten už očekával, až na jeho dveře někdo klepne. Dřív se mu dolů zkrátka nechtělo. Nakonec se mu ve dveřích salónku objevila Damianova hlava.* Už je tady.. Ale to vy víte, co? *Dragos jen pobaveně přikývne. Trénoval proměnu, než se Alessandra zjevila, takže byl v obyčejných plátěných kalhotách a košili, a jako obvykle ve vile, bos. Vlasy měl rozpuštěné a zcela volně, když dorazil po schodech dolů.* Williama, přestaň si hrát a skoč pro.. našeho hosta.. *Prohodí pobaveně, přičemž poslední dvě slova nadhodí se zvláštní směsicí pobavení a sarkasmu. William jen přikývne a místo u dveří ponechá Dragosovi.* Jaké byly líbánky? *Zajímá se, vědom si dárku jenž jim dal na svatbě.*
Právě naopak. Trpělivá je víc než dost, ale momentálně nemáme čas se tady s vámi vybavovat, tak nás laskavě nezdržuj. *Zamručel Negan, který stál po Alessině pravici.* Klid, to je přesně to co chtějí, vytočit nás ještě víc. *Pronesla Aless klidně a na muže se pousmála, načež se pak otočila zpět na upíra ve dveřích. Když se konečně uráčil objevit i Dragos, jen si ho sjela pohledem.* Líbánky byly dokonalé, lepší jsme si nemohli přát. A asi bych ti měla poděkovat za dalšího hada do sbírky. Takového ještě nemám, vyjímá se v teráriu dokonale. *Pronesla chladně, aniž by se usmála. Z části to bylo díky jejímu naladění a z částí díky zranění.* A taky je dobré vědět, že nemám věřit Dominicovi, když to táhne s tebou. No ale zpět k věci. Akamira je v celku? *Optala se jej.*
*William pouze pozvedne obočí a posměšně se uchechtne, než je odvolán zamířit pro Akamiru a nahradí jej Dragos.* Mno.. Hodíte se k sobě.. Stejně jedovatá stvoření.. *Ušklíbne se na slova Alessandry a lehce nakloní hlavu na stranu.* Mě se zdá, že jsi mu věřila docela dost, když se ti dostal do kalhotek i na můj příkaz podruhé.. *Prohlásí, když se rukou opře o rám dveří kousek nad hlavou. Přemýšlivě pokrčí rameny.* Zatím ano.. Překvapivě přežila trénink se mnou bez větších zranění.. *Ušklíbne se, než jeho pohled zchladne.* Ale to se nemusí opakovat, pokud se u mě ve vile objeví podruhé.. *Pronese.* Hlídej si svoje mláďata lépe, jinak to bude stát krk je i tebe.. *Varuje ji. Will se mezitím dostane k celám a otevře ty od Akamiry.* Jdeme.. Tvoje dovolená končí.. *Pobídne ji a čeká, až vyleze dívka z cely, než ji hlídanou začne odvádět nahoru do přízemí.*
Mira už čekala, co se bude dít. Čekala už několik dní. proto, jakmile pro ni muž přišel, jen se na něj zadívala přemohla nutkání jej kousnout do krku a vyrvat si z něj pořádně krvavý kus masa. Místo toho se nechala vyvést ven, zamračená a naštvaná. jakmile by se pak octli v přízemí, podívala se ihned na Dragose. *No, to bylo dost, šášulo, už můžu jít, nebo jako co jako?* Zavrčela nevraživě.
Viď že jo, taky si říkám. *Pronesla k jeho poznámce o hadovi.* To víš, ja jsem jedovatá jako had a ty jsi jako šváb, toho se ani atomovkou nezbavíš. *Pokrčila rameny a dál na něj hleděla, když se pak vyjádřil k Dominicovi, ignorovala to. Tohle téma už dál nehodlala řešit, rozhodně ne s Dragosem.* Trénink páni, tak to asi abych ti poděkovala co? *Ušklíbla se, ale pak opět zvážněla. Jen co řekl, že by zabil i jí. Většina jejich upíru jen tiše zavrčela.* Já mám svoje mláďata pod kontrolou, bohužel Akamira je trochu tvrdší oříšek, především psychopatická, ale to už si asi stačil poznat sám. Její procházka byla první a poslední. Bude mít novou chůvu a tvrdý režim. *Pronesla a chtěla ještě něco říct, ale to už jí slyšela sama, nad čímž jen protočila očima.
Hmm.. Ne.. Spíš se vidím jako vrcholový predátor, na kterého nemáš a víš to.. *Pronese egoisticky a stejně tak naváže při jejím ušklíbnutí.* Můžeš mi poděkovat tak, že si teď tady klekneš na kolena a budeš prosit o to, abych takhle milosrdný s tvými upíry byl i příště. *Odpoví ji a pobaveně se uchechtne nad tím, jak všichni zavrčí.* Dal bych jim náhubky.. Nějak se mění na vlkodlaky.. *Poradí ji ironicky, než pozvedne obočí. Už chybělo jen aby si Alessandra dupla nožičkou a měl by to Dragos kompletní.* Mě docela poslouchala.. Není až tak jiná, než někteří upíři v mém klanu.. Takže problém bude asi někde mezi nebem a zemí, Alessinko.. *Rýpne si, přičemž prstem ukáže nahoru a při cestě dolů schválně sjede obrazně po celé její postavě. Otočí hlavu na mladou upírku, kterou William přivedl.* Zklidni to, prcku, měla ses tady na svou situaci až moc dobře.. *Pronese k ní s varováním v hlase, když pootevře dveře o malinko víc a ustoupí ji z cesty, aby mohla jít k Alessandře.* Tak jdi za páníčkem.. *Pobídne ji s úšklebkem.*
Tebe já neposlouchám, můžu si říkat co jen chci, nejsi žádnej bůh. *Odfrkla Mira směrem k Dragosovi. Pokud něco nesnesla, byla to povýšenost, povýšenost, kterou ostatní projevovali. Nakonec, když ji poslal směrem za Aless, a ona udělala sotva krok, zaslechla jeho poznámku. Jen zlehka naklonila hlavu na stranu, zastavila se, podívala se na Aless, a pak se usmála. Následně na to se na Dragose otočila, sjela si jej pohledem a pak nechala ten svůj v jeho očích.* Přijdu ti snad jako čokl?
Já si s tebou nepotřebuji poměřovat síly. Mě jsi ukradený Dragosi. Klidně si buď Pán Bůh nebo jiná dokonalá bytost. Je mi to fuk. Odbudu si tuhle tu návštěvu a jinak tě k životu nepotřebuji. *Odpověděla mu.* A klekat si s prosíkem nebudu. Neudělala jsem to tehdy, když jsi mě proklel, neudělám to ani teď. To raději dobrovolně vylezu na slunce. A co se týče mých lidí. Neurážej je, že jsou psi, prostě tě jen nemají rádi, nic víc. *Pokrčila rameny a dál už se k jeho slovům nevyjadřovala. Ať si rýpal, když mu to udělalo radost. Když pak konečně uviděla Miru, jen jí úsměv opětovala a sledovala jí. Musela uznat, že ji ta malá mrška docela chyběla i ta její nevymáchaná držka.* No pojď, je čas jít domů, musíme toho dost probrat. A mimochodem, máš novou chůvu. *Pronesla směrem k Míře.*
*Povýšeně se uchechtne.* Kdybych tu nebyl já, tak je to tvoje drzé zlatíčko už roztrhané na kusy.. Kdybych tu nebyl já, tak je New York zamořený novorozenci.. Nevím, co to máš za továrnu na upíry ve svém klanu, ale vypni ji.. Mám v celách minimálně třicet nových upírů, kteří byli proměněni krátce po sobě v různých částech New Yorku.. Tři skupiny upírů z mého klanu dnes a denně hlídkují po celém New Yorku a odchytávají je.. Kdybych tu nebyl, už máš za prdelí lovce za nezodpovědnost.. *Během svých slov z jeho tváře jakýkoliv úšklebek zmizí a nahradí jej seriózní, přísný, chladný výraz.* Ty by jsi tady měla klečet a děkovat dobrovolně.. Udělej si v klanu pořádek, nebo to udělám já a líbit se ti to nebude.. *Varuje ji a ohledně poznámky ke Slunci se chladně cynicky uchechtne.* Pospěš si.. Alespoň bude v New Yorku zase klid.. *To už ale William přivede Akamiru.* Jsem někdo, kdo tě nezabil, když měl možnost, takže zavři pusinku a ťapej.. *Přikáže ji a ukáže ji směr ze dveří.* Ano. *Odvětí ji jednoduše.* A neposlušní psi se dávají utrácet, tak na to mysli. *Dodá ještě, než za nimi zavře dveře a vydá se zpět nahoru do svého apartmánu.*
*Nad slovy Dragose nakonec jen protočila očima, a nakonec se skutečně vydala za Aless. Věnovala jí jeden ze svých úsměvů, než si sama nakonec sedla do jednoho z aut, a pokud se pak tak stalo, tak jí řidič auta odvezl pryč do Alessiny vily.*
*Celou dobu poslouchala jeho chvalozpěvy na to jak on je ten dokonalý a úžasný a že bez něj by asi všechno padlo. Na to, že ona v koutě nečinně nestála, ale i ona se svými lidmi konala, už mu ani neříkala, proč taky. Aby si vyslechla další jeho dokonalé řeči? Na to nebyla v tuto chvíli dost opilá, aby zvládla jeho ego.* Děkovat ti nemám za co. A pořádky už dávno jsou, ale tobě to vysvětlovat nemusím. *Pousmála se a když k ní Akamira došla, jen se na ni usmála. Jakmile se pak za Dragosem zavřely dveře, otočila se na odchod.* Povýšenecky kreténe. *Zamumlala si sama pro sebe.* /I na tebe jednou dojde, nebudeš nedotknutelný navždycky./… *S ostatními se pak vydala k autům, kde nakonec všichni nastoupili a vrátili se do vily.*
Dobrá tedy. *Přikývne už s lehkým úsměvem na tváři. Tohle byla její naděje, které se už nechtěla vzdát a nechat si jí proklouznout mezi prsty. Neměla přeci se čeho obávat a tak prostě neviděla důvod s ním nejít. Takže se zvedne a ochotně za ním jde, jako toulavé štěňátko co zrovna potřebuje pomoct. Dokonce nasedla i do jeho auta a nijak to neřešila.* Víte moje moje matka má bipolární poruchu a je taky někde pryč. Co vím, tak se odstěhovala neznámo kam no a otec to je kapitola samo o sobě. Dřív jsem tomu moc nevěnovala pozornost, protože jsem se starala o bratry a svou nemocnou matku. Nevšimla jsem si, že můj otec miluje pití víc než své děti. Když odešel z domu musela jsem se o bratry starat sama. Opustila jsem kvůli tomu školu, abych mohla začít pracovat. Chtěla jsem, aby moji bratři prožili krásné dětství, tak jakoby mělo každé bezstarostné dítě. *Na chvilku se odmlčí a nadechne se, aby mohla pokračovat ve svém vyprávění.* Po pár incidentech co měl můj bráška chtěla vidět učitelka rodiče. Už mi několikrát důrazně vysvětlila, že pokud se nedostaví bude muset zavolat sociálku. No a proto musím najít svého otce. Jsou všechno co mám a rozhodně o ně nechci přijít. Už jsem zvážila, že bych ho donutila podepsat papír, aby byly bratři v mé péči nejdřív ho ale musím najít. *Dokončí své vyprávění.*
*Dominic ji poslouchal. Nakonec zaparkoval před dome, vystoupil za auta a pokud tak udělal i Am, tak pak zamkl auto.* Takže mi chceš říct, že hledáš svého otce, který se na vás vykašlal a zdrhl od vás, a doufáš, že se bude zajímat? Nechci ti brát iluze, princezno, ale myslím si, že i kdybychom jej našli, tak to nebude moc v pohodě. No ale, zkusit se dá vše, takže asi uvidíme. Pojď dál. *Pronesl a pozval ji domů, načež pak otevřel pokud vešla, zavřel za ní a koukl se jí do čoí.* Dobře, co si dáš k pití? *Zajímal se. Pak se zamyslel.* No, kolik že jsi ještě jednou říkala, že ej tobě? *Zajímals e pak Dominic, který sis táhl sako a ledabyle jej hodil na pohovku. Pak se na ni otočil.* Víš, zní mi to jako něco, co není moc v pohodě, nepřijde mi moc v pořádku, aby se za vámi vracel, třeba je dobře, že od vás odešel. Co to zkusit řešit jinak? *Zajímal se Dominic poté.*
*Když dojeli na místo vystoupila a jako ocásek následovala muže před ní.* Když to řeknete takhle zní to hloupě, ale ano. Jsem naivní, ale přesto doufám, že se v mém otci něco zlomí a začne se trochu zajímat. *Nad jeho oslovením se musí trochu začervenat. Chtěla to zkusit a zjistit, jak na tom vlastně je. Zda tohle je zbytečné zjistí až ho najdou. Tedy pokud vůbec.* Páni... máte to tu krásné a velké. *Řekne hned při vstupu dovnitř. Kam se hrabe její malý byt.* Co nabízíte? *Optá se Am a dál si prohlíží místo, kde se nachází.* Je mi 18 let pane. *Promluví a jen ho sleduje, jak si sundává své sako.* Jako třeba zabít učitelku? *Nadhodila vtipně. Chtěla totiž trochu odlehčit situaci* Nevím totiž o jiném řešení vy snad ano? *Zeptá se ho s úsměvem na tváři*
*Dominic chvilku přemýšlela pak se na ni usmnál.* Děkuji, tak nějak jsme to koupil nedávno, nastěhoval jsem se nedávno, pokud se tedy jako nedávno bere před půl rokem, dejme tomu. *Usmál se. Pak ale zabloudil myšlenkami zpět k tomu, co říkala o učitelce.* Hm, zabít ani ne, ale, řekněte mi o ní něco, jak se jmenuje, a tak dále? *Optal se, zatímco vytáhl notebook, který si položil před sebe na stehna. Pako se otočil k Amarisen.* Víte, než kontaktovat někoho takového, co zkusit nějaké jiné cesty, kterými by to mohlo jít? *Zajímal se s úsměvem. na rtech.*
Já bych si něco takového rozhodně nemohla dovolit. Jsem, ale spokojená s tím co mám ani nájem není tak strašný, jak jsem si myslela. *Rozhodně to mělo něco do sebe. Každopádně až bude moct a něco našetří rozhodně se bude pak chtít přestěhovat do něčeho většího. Sice to pořád nebude, jako tohle, ale bude to lepší než co má teď* Jmenuje se Dahlia Lynch. Je jí 34 víc o ní moc nevím *Trochu jí děsilo, proč to chce vědět.* Smím se zeptat proč to chcete vědět? *Optá se Am a trochu k němu popojde.* No už mi jeden muž nabízel svatbu. Dokud nebudu mít papír, kde se můj otec vzdá rodičovského práva zřejmě jiná cesta není. *Nebo aspoň nevěděla o žádné jiné cestě, která by její problém vyřešila*
*Dominic ji poslouchal a nakonec si tedy vyhledal jméno a věk. Hledal podle zaměstnání, a když se tak stalo, uculil se.* Bingo. *Zavrněl. Jako totiž už zběhlý technik a programátor, co se v tom pohyboval déle, měl dost věcí na to, aby zjistil nějaké věci a tak nějak se modlil, aby na učitelku vytáhl něco, co by mohl použít proti ní.* Dobrá, po otci se tedy pak podívám taky.* Pronesl a usmál se.* Ale, než to vše udělám, řekni mi, co by jsi mi byla ochotná nabídnout? *Zajímal se. Pak odložil počítač stranou, došel do kuchyně, kde vzal sklenku. Sobě nalil krev, která ale mohla působit jako hodně hustý, rajčatový džus a Amarisen nalil pak vodu. Vrátil se, pití jí podal a sám se napil toho svého.*
*Na okamžik přestane vnímat okolí kolem sebe. Myšlenky jí zcela pohltí. Všechno se zdálo být tak moc složíte. Na okamžik máte pocit, že jste našli kousek skládačky, ale to je omyl byl to špatný kus a vy musíte hledat dál. Život umí mít někdy až moc krutý. Jenže Když je člověk dost slabý na to, aby se zhroutilo. Je i dost silné na to, aby znovu vstal a začal znovu. Rychle sebou trhne při slově bingo. To jí opět nahodí do reality. Musí se pousmát nad tím, že má radost. * Cokoliv.. klidně i svou duši. Není nic silnější než lidské srdce, které se tříští znovu a znovu a pořád bije. *Pro ní je totiž důležité, aby se její bratři měli dobře. Na ní samotný jí moc nezáleží. Pak odejde do kuchyně, pro zvláštně vypadající nápoj a vodu.* Děkuji. *Poděkuje a ihned se napije. Možná, že někdo jiný by nezahodil svůj život, svou duši nebo cokoliv jen proto, aby se ostatní měli dobře. Am, ale sobecká nikdy nebyla . Vždycky chtěla to nejlepší pro ostatní.*
*Dominic se jemně pousmál.* NO, pro tvoje štěstí nejsme žádný démon nebo ďábel, co by střádal upisy na duši, potřebuji něco, co by mi bylo k užitku. Takže, ptám se tě znovu. Jelikož ty po mě něco chceš, co by jsi byla ochotná mi nabídnout, aby jsi to splatila? Pokud vše zajistíme, pokud vše půjde podle plánu, tak se můžeme dostat až na služby v řádu tisíců dolarů, a to hádám že nemáš. Můžu ti i sehnat jakékoliv falešné dokumenty o opatrovnictví, aby jsi nemusela s otcem navázat kontakt, na co si jen vzpomeneš, ale jak říkám, otázka je, co mi za to nabídneš. *Usmál se a pak se posadil zpátky na gauč, načež si notebook položil na stehna a sledoval sem tam načítající se obrazovku, sem tam Amarisen.*
*Lhala by, kdyby netvrdila že vůbec zoufalá není. Opravdu se snažila přijít na to co by mohla dát a tak to všechno splatit. O té částce ani nemluvně, kde by asi vzala tolik peněz. Navíc všechno co vyslovil znělo tak strašně moc lákavě. Její tělo se pohne k velkému oknu a zahledí se ven. Prsty jemně bubnuje do parapetu a trpělivě čeká, že snad se jí v hlavě objeví nápad. Něco co by pro něj mohla udělat a všechno mu tím splatit. Když si už myslela, že to snad vzdá a prostě odejde domů něco jí přeci jen napadlo.* Dobře možná to bude znít jako blbost. Můžu vám uklízet, vařit nebo dělat společnost. Prostě cokoliv co zrovna budete potřebovat. Nenapadá mě totiž nic lepšího.* Otočí se, aby se mu mohla dívat do tváře. Už totiž nebylo nic co by mohla poskytnout.*
*Dominic zvedl pohled od počítače a pak se na ni koukl.* No, vzhledem k tomu, jak platí uklízečky a tak, tak nevím nevím, jestli by to bylo moudré, nevím, jak dlouho by jsi tu zůstala. Vařit nějak zvládám, stejně ani moc nejím, a společnost? přijdu ti jako někdo, kdo je osamělý? *Nadhodil s jemným úsměvem.* A prosím, tykej, přijdu si pak starej. *Ušklíbl se, přeci jen, byl, ale to ona vědět nemusela. Pak se zamyslel.* Hm, umíš hrát na klavír? *Zajímals e potom Dominic, který pak vrátil pohled opět k počítači a nahlédl na to, co mu tam vyskočilo. Vítězně se usmál, ale pak se koukl znovu na Amarisen.* je tamhle, kousek jen za tebou. *Poukázal na výklenek, kde stálo velké, černé křídlo.*
Nemůžu přeci vědět, jestli jste osamělý, nebo ne spíš mi připadáte jako ten typ člověka co se rád baví. Každopádně nevidím tu žádné zvíře či nikoho jiného takže tu bydlíte sám *Řekne svou dedukci. To že odmítl všechny její návrhy jí trochu zarmoutilo. Určitě by si našla čas, aby mu poklidila. No byl to takový slepý výstřel a neúspěšný.* Dobře promiň *Pousměje se na něj, když jí řekne, že mu má tykat. Přeci jen ona byla slušně vychovaná a tak mu prostě vykala.* Navíc jsem to vůbec takhle jsem to nemyslela. Naopak si myslím, že si mladý a krásný. *Zamumlá roztomile. Neříkala nic co by nebyla pravda. Pak se její oři rozšíří štěstím, když se jí zeptá na její oblíbený hudební nástroj.* Ano umím *Řekne radostně a ihned se rozejde k obrovskému černému klavíru. Opatrně po něj přejede prsty. Jak ráda by zavzpomínala na ty časy, kdy poslouchala zvuk jednotlivých kláves*
*Pokýval hlavou.* Ach ano, správně jsi uhodla, že bydlím sám. no, nějak mi to tak ale i vyhovuje, přeci jen, je to prostě...je to pak větší klid, řekněme. *Usmál se jemně, a pak se podíval opět na díku, než naklonil hlavu lehce na stranu.* Páni, to je hezké, děkuji. *Usmál se. Uměl ocenit kompliment a tenhle jej lehce zahřál na jeho chladném, nebijícím srdci. Pak se na ni usmál.* Tak, mám nápad, co kdyby jsi mi něco zahrála, zatímco já tady ještě něco málo dohledám, a pak ti řeknu, co jsem ukul? *Optals e s úsměvem na rtech.*
*Tomu rozuměla. Někdo měl rád samotu a někdo jako Am samotu nesnášela. Nesnášela ten pocit bát někde sama uprostřed svých myšlenek, které jí občas uvězní a ona tak nemůže nic dělat.* Chápu, ale nikdo by neměl být sám. *Řekne Am s úsměvem.* Nemusíš mi děkovat je to samozřejmost dát někomu kompliment a udělat mu tak radost. I já jsem za to moc ráda. *Vlastně byla ráda za všechno co pro ní udělal a chtěl udělat. Neměla důvod mu nevěřit nebo cokoliv jiného. Prostě jen věřila tomu, že se celá situace nakonec vyřeší.* To zní, jako super nápad. *Řekne nadšeně. Nikdo jí nemusel pobízet dvakrát, aby si nezahrála na tak krásném klavíru. Opatrně ho otevřela a usedla před něj. Pak už jen lehce položila prsty na jednotlivé klávesy a začala hrát svou oblíbenou písničku*
*Dominic se na ni usmál. Pak už jen poslouchal to, co dívka hrála a na moment zavřel oči. Tohle mu chybělo, to, když na klavír hrál někdo jiný a on mohl jen poslouchat. Chvilku jen tak seděl a relaxoval, nakonec se ale zase vrátil k tomu, co měl před sebou. A pak se uculil. Chvilku ještě scroloval mezi věcmi, než spokojeně zavrněl.* Tak, ta tvoje učitelka, koukněme, co tu na ní máme. Hm, ale no nepovídej. *Uculil se a koukl se na to.* Má falešné americké občanství, vlastně by tu ani neměla mít práci. Hm, hezké, co dál. Aleee, no nekecej. Problém se zákonem, krádeže. A co to máme tady? No jistě, Ale koukněme se na to, stará se o nemocného manžela, bez té práce co má a při deportu zpátky do jejich země by neměla právo na podporu státu na léčbu. No, asi se za tou učitelkou zastavíme a trochu si popovídáme. Co ty na to? *Koukl na Am.*
*Opět si vzpomněla na tu dobu, kdy bylo relativně všechno v pohodě. Vždycky když hrála udělalo se jí klid v duši. Když se podívala na muže sedícího nedaleko měla pocit, že i jemu se její hraní libí a to jí ještě víc potěšilo. Přestala v momentu, kdy začal mluvit o učitelce. Docela jí překvapili všechny ty věci co o ní dokázal zjistit. Falešné americké občanství? Krádeže? Jak přitom všem může pracovat s dětmi.* Jako, že jí půjdeme vyhrožovat, ale to přeci nejde. *Řekne okamžitě když se opět objeví v jeho blízkosti.* Nemůžeme přeci někomu vyhrožovat, aby jsme z toho něco měli. *Sice říkal popovídáme, ale za tímto slovem se skrývalo mnohé.*
*Dominic zavrtěl hlavou a pak si povzdychl.* No, vyhrožování to přímo není. Ono to bude asi ii k dobu ale pro ní, pokud by to udala na sociálku, jak jsi říkala, tak by se staraly i o to, jak na to přišla a proklepli by si jí. Bude to k dobru i pro ní. A zajistí se tak, i rámci jejího dobra, že tě neudá. Pak získáme více času na to, abychom mohli hledat něco dalšího, co by nás dovedlo k tvému otci. Tak, mám tu adresu, takže, poslední slovo, jdeme za ní, a nebo budeme čekat na to, až se pozve úřadům? /Optals e jí, když vstal.*
*Přemýšlela co by bylo nejsprávnější rozhodnutí. Zda za ní jít a promluvit si s ní nebo jí nechat ať Am udělá ještě větší potíže než je má teď. Musela se rozhodnout správně.* Dobře půjdeme za ní. Jen si prostě s ní promluvíme a nic víc. *Nakonec přeci jen souhlasila. Pokud to učitelce změní názor a oni budou mít dost času na to podniknout další kroky proč ne.* Rychle se vydá ke klavíru, který opět opatrně zavře. Nesmí se přeci na něj zbytečně prášit. Pak už se jen dívka opět vydá zpátky.* Tak jo můžeme jít. Jen mi slib ještě jednu věc. Kdyby cokoliv jen jí prosím neubližuj. *Řekne Am s úsměvem*
*Dominic se na ní podíval a když pak vstala, kývl na souhlas.* Já nikomu ubližovat nechci, věř mi, tohle bude jen v jejím zájmu. *Usmál se a poté už na sebe hodil své sako.* Tak jo, bydlí .na této adrese v Bronxu, *Pronesl adresu* takže tam pojedeme.* Usmál se na ni a pak už vyšel před dům doufajíc, že jej Am následovala. Notebook měl se sebou, vše měl pro případ zálohováno a posláno do jeho dalších zařízení. Pak se podíval na Amarisen.* Neměl strach, opravdu, vše bude v pořádku a jak říkám, tohle pomůže jí i tobě. A jinak, už jsi vymyslela, co bych za to mohl mít? *Rýpl do ní ještě s úšklebkem.*
*Ulevilo se jí když řekl, že nikomu ubližovat nechce. Ani nevěděla co by udělala kdyby ano. Nechala by to prostě jen tak. Zavřela by oči a dělala, že se nic nestalo? Možná, že by dokázala být spolupachatel ve zločinu a pomohla by ukrýt mrtvolu?* I kdyby si chtěl hádám, že bych v to nijak nezabránila. *Dodala ještě než se spolu ocitli před jeho domem.* Nemám strach jdu tam přeci s tebou. Spíš mám obavy z toho, že s námi mluvit ani nebude a jednoduše nám třískne před nosem. *Malinko si povzdechne nad tou situací.* Dala jsem ti několik návrhů a žádný ti nebyl moc dobrý. Jedině co zbývá je tohle. *Poukáže na svou maličkost.* Už zbývá jen moje tělo. *Dodá a maličko se ušklíbne. Spolu se vydají směr Bronx*
*Pomalu procházel potemnělým Central parkem, tohle místo muselo být ve dne nádherné, ale v noci mělo svoje kouzlo, které Caliban dokázal ocenit, když byl zrovna v New Yorku chodíval tady rád. Většinou tady byla krásná příroda co se dala obdivovat společně s těmi architektonickými detaily, které byly rok od roku úžasnější mu připadalo, nebo to bylo tím, že mnoho věcí bylo stejně starých jako on a Cal si alespoň někde nepřipadal zvláštně. Taková místa stárly pomalu a důstojně. Spíše se vyvíjely. Dneska si pro sebe zvolil opět spíše ležérnější oblečení, vzal si dlouhé černé tričko rolákového typu a k tomu černé společenské kalhoty, přes to jen přehodil tmavě šedý společenský kabát. Na nohách si nechal své oblíbené mokasíny. V téhle době taky nezapomněl na zbraně, takže jeho okrasný opasek nebyl jen na ozdobu, ale mě v sobě taky krátkou dýku se kterou on i Ban v případě nouze zvládli mistrně bojovat. Zadíval se na pár lidí, které uviděl u lavičky a posmál se pokračoval o kousek dál stejnou rychlostí a díval se zdali nezahlédne nějakého pouličního umělce. Takhle večer jich tam pár bývalo.*
*Triss sledovala večerní život v Central Parku, překvapovalo ji, kolik mladých a dětí bylo ještě venku s rodiči a pletlo se dospělým pod nohy. Na sobě měla delší celkem světlý kabát ke kolenům, černý rolák a kostičkované černobílé kalhoty, které přiléhaly k jejím nohám, a končily v kanadách, které byly čisté, opečovávané voskem a dalšími věcmi k tomu určenými. V hlubokých kapsách měla mimo své věci také ruce, takže když ji jedno z dětí vrazilo do boku, už neměla šanci je vytáhnout a vrazila do nějakého muže, který zrovna šel okolo a až pár setin poté ruce dokázala vytáhnout.* Sakra, pardon já- uh, omlouvám se, děti.
*Zrovna se zastavil aby pozoroval pár dětí, které spolu hráli nějakou hru co neznal. Ale přišlo mu to zvláštní, cizí. On takové doby neměl takže nerozuměl těm dětem co takhle řádily, na druhou stranu už nějakou dobu chodil po světě aby se naučil, že takhle to má a dokonce i mělo být. Pomalu se rozešel když v tom ucítil náraz do svého těla, instinktivně danou osobu chytil, byla lehká takže to nebyl ani tak náraz jako spíš cuknutí. Stále jí držíc se na ní pousmál a pokynul hlavou.* Nic se nestalo, jsem v pořádku a co vy? Nestalo se Vám nic? *Optal se jí a pohledem přejel prvně po jejím těle a dostal se až k obličeji.* /Je krásná./ *To byla první věc která mu vzešla na mysl než se vzpamatoval a dával zase pozor na to co se děje, pustit jí ale nepustil protože si neuvědomil, že ji stále drží.*
Jo, jo, jen mě překvapily. *Odkýve rozpačitě, nesrážela lidi na běžícím pásu, ale když takto někoho poznala, cítila se tak. Po chvíli si ale uvědomila, že ji ještě drží, takže si odkašle a ostoupí, aby ji pustil.* Doufám, že jsem vás nějak nekopla, nebo něco nerozbila nebo tak...bylo to neplánované, nehážu se nikomu do náruče při seznamování, fakt ne. *Nejistě se zasměje a ještě si odstoupí do komfortní zóny a natáhne k němu ruku.* Tak trochu oficiálněji a zdvořilejším způseobem, *Usměje se a zvedne pohled k jeho očím.* Jsem Triss. Mohu vás na něco pozvat, když jsem vás tak sejmula? Punč nebo...káva? *Snažila se zanalyzovat stánky okolo, co tu nabízí.*
Chápu. *Uvědomí si že ji stále drží a tak ji lehce rozpačitě pustí, nejradši by si vjel rukou do vlasů a prohrábl si je v rozpačitém gestu, ale už delší chvíli není kluk, takže tomu pudu odolá a sám odstoupí aby vytvořil ženě před sebou osobní prostor, sám neměl rád když se na něj cizí lidi lepili, samozřejmě že se svolením nebo v klubu to bylo jiné. Ještě jednou ji přejel pohledem jestli neuvidí nějaké zranění. Potom pouze lehce odkývne hlavou že je v pořádku.* Nic se nestalo a moc mě těší Triss. *Natáhne k ní ruku nazpátek a lehce jí potřese rukou.* Mé jméno je Caliban a rád tě poznávám. *Na chvíli se zamyslel, původně to měla být jen krátká procházka, ale dobrá káva či punč s dobrou společností se nedá odmítnout.* Punč jsem neměl už delší dobu, ale řekl bych že kafe bude vhodnější. Dovolte mi ale Vás pozvat, co bych to byl za muže kdybych nechal platit ženu. *Pousmál se a pokynul jí že mohou přejít k bližšímu stánku s kávou.*
Také mě těší. *Jen mrkne s překvapeným úsměvem, jak na okamžik přepne k tykání, ale hned na to je zase u vykání, co ji zmátlo.* Jestli nevadí, zvolím punč, myslím, že už bych pak neusla, kdybych si dala kávu. *Zasměje se a narozdíl od něj si do volných vlasů, které sahaly po lopatky, zajede.* A o tom placení se ještě dohodneme. Já srazila Vás. *Pousměje se a zamíří ke stánku s kávou, aby si objednal, načež se rozhlédne kolem, než vystojí menší řadu před nimi.* A co vás sem dneska přivedlo vlastně? Umělci? Nebo tu máte někde dítko? *Optá se konverzačně a rozhlédne se po okolí, jakoby chtěla jeho potomka najít.*
*Udrží si svůj úsměv na tváři a přitaká ji.* Dobrá, tak tedy pojďme pro punč. *Přejde pomalu s ní ke stánku s punčem a zastaví se před cedulí na které byly napsány různé druhy punčů a svařárů. Jemu osobně byla příchuť úplně jedno, připadaly mu stejné, ale z toho důvodu měl krabičku v kapse, ve které měl krevní kapsle aby si ji tam mohl přimíchat.* Prosím nechte mě zaplatit, bylo by proti mému vychování abych nechal platit Vás, navíc tak krásná žena jako Vy by nikdy neměla za sebe platit. *Nechal koutek úst povyjet o něco víc. On sám považoval všechny ženy a muže něčím krásné, po tolika letech se člověk naučí najít krásu i v těch největších zvláštnostech, proto by se musel stydět sám za sebe kdyby jí nechal platit, navíc dva punče jej nezruinují.* Dá se říct, že jsem přišel na umělce, i když osobně mám také rád to přírodní umění, kterého je zrovna v tomto parku více než dost. *Dodá, sám sebe si s dítětem neuměl představit. Taková věc mu byla odepřena už dávno a navíc on o to vlastně zatím ani nestál, kdo ví jestli vůbec někdy stát bude.*
Ah...pokud na tom trváte...mě to problém nedělá si zaplatit jeden punč. *Zkusí to ještě naposled, trochu rozpačitě z komplimentu. Poslouchá jej, když jí říká o tom, proč je tady a pokýve hlavou.* Jistě, mám ráda přírodu, za městem je jeden altánek, je odtud nádherný výhled na západ a když zapadne slunce, jdou odtud vidět hvězdy, narozdíl od New Yorku, světelný smog, znáš to. *Usměje se a když se dostanou na řadu v rychlosti si prohlédne nabídku a slušně poprosí o jeden z punčů, zatímco slečna za pultem začne někde pobíhat.* Omlouvám se, ale mohla byste se mi podepsat? *Triss se zarazí a jen skočí pohledem na Calibana a pak na slečnu, které se podepíše a ta se pak omluví, zda jí může zopakovat objednávku, načež se otočí i na její společnost.* A co to bude pro vašeho pána? *Triss jen nadzvedne obočí a nakloní hlavu.* Uhm ne, ne...jsme...známí. *Vysvětlí čarodějka a prohrábne si znovu vlasy.* Nechtíc jsem tady pána srazila, takže.... *Neví ani proč to vysvětluje, a tak pokrčí rameny a trochu zčervená ve tvářích a slečna se zacítí trapně a zrudne také a rozhodne se jim udělat objednávku.*
Budu rád, pokud mi to dovolíte. *Dodá už jenom. Chápal, že dnešní ženy jsou víc samostatné a rády platí za sebe, ale pro něj stále platilo, že vychováním je podržet dveře, pustit ženu, odsunout židli nebo kupovat věci. Svět se možná změnil, ale tohle pro něj byly věci, které by se neměly měnit. Jakmile přešla Triss k tykání, tak už vzdal pokusy o vykání.* Nejsem v New Yorku moc dlouho a to místo neznám, ale určitě si nechám poradit kam na další krásnou vyhlídku. Máš pravdu, že světelný smog znemožňuje vidět mnoho krás. *Lehce se zasmál a vzpomněl si jak vypadala obloha před stoletím, sice ve městech byly světla, ale nebylo jich zase tolik, minimálně šly vidět většinou hvězdy. Zadíval se na slečnu a pak na Triss, snažil se odhadnout, proč by se měla podepsat, ale nakonec to nechal být, nebyla to jeho věc. Když pak uvidí červenající se Triss chce se uchechtnout, ale nemíní situaci dělat ještě trapnější.* Dám si Váš borůvkový punč a zaplatím hotově. *Poté vytáhl peněženku, ze které podal dvě bankovky slečně, které vystačily jak na punče tak i na slušné dýško. Potom už čeká jen na svou objednávku.*
Vyhlídek je tu skutečně mnoho, ať už co se týče památek a nebo míst, kde mají rozhledny, parky, na Staten Island je třeba les, který je velký. A podobně. Tady to vždy je, že kdo hledá, ten najde. *Vysvětlí ještě poté, co si objednají, čím naváže na konverzaci, kterou pro podpis a objednávání na chvíli přerušili. Triss se postaví trochu bokem k lidem, kteří také čekají na svůj nápoj a pootočí se k muži, který tu je s ní.* A co že ta změna jít do tak velkého města?
To zní skvěle, osobně jsem něco takového hledal, ale nevím jak dlouho zde zůstanu, rozhodně tam ale někdy zamířím. /Jen doufám, že v té době tam ty místa ještě budou, moc krajin už nezůstává a já netuším jestli se vrátím za rok, deset nebo padesát./ *Při té myšlence si lehce povzdechl. Poodstoupil mimo řadu aby udělal místo pro ostatní a ocitl se tak k Triss čelem. Byl ještě čas než jim asi dají pití, tedy podle množství lidí stojících před nimi.* Jsem tady kvůli nastálím povinnostem a obchodu. Spousta práce a málo času na zábavu. *Uchechtne se.*
Tak třeba až splníš povinnosti, tak bude čas na zábavu. *Povzbudivě se usměje, taky znala chvíle, kdy nevěděla, kam dřív skočit, dneska měla schůzku s jednou svou manažerkou, chtěla s ní probrat jednu nabídku menší role v seriálu, Triss hraní bavilo, ale taky neměla potřebu hrát v ničem, kde byla umělá krev - kde by ji neviděla, jak ji nanášejí třeba na ni, ale musela třeba vběhnout do místnosti, kde je jí někdo pokrytý - nebo...v horroru a podobně. Tohle měl prý být nějaký historický seriál, kde by měla roli na pár dílů jako jedna z vedlejších postav, která se tam objevuje v pár dílech v přímém kontaktu s hlavními, což znělo...no dobře. Jen se bude muset naučit další tanec - menuet - do scény s plesem, ale to ji nijak neobtěžovalo.* A co to je za povinnosti? Jste...obchodník, nebo tak něco? *Zajímá se dál ze zvědavosti, zatímco slečna ve stánku vydá dvě objednávky lidem před nimi a ještě tři čekají na svůj nápoj.*
Doufám v to, ale je možné že mě povinnosti i práce rychle zase zavedou jinam. I když by byla celkem škoda pokud bych takové úžasné příležitosti vynechal. *Usmál se a sám se podíval za Triss kde viděl nějakého pouličního umělce, který měl v ruce kytaru.* /Kde jsou ty doby kdy jsem vidíval tolik umělců na ulicích, kteří dělali všechno možné. Město před pár desetiletími rozhodně žilo jinak./ *Poslechl si její otázku a pokýval hlavou. Nechtěl úplně rozvádět jak pracuje, ale jelikož to uhodla, tak by bylo více než neslušné jí neodpovědět. A být neslušný v blízkosti takové ženy by bylo vrcholem nevkusu.* Ano, dá se říct že obchoduju s mnoha věcmi, nejčastěji jde o starožitnosti nebo umění, ale občas jsou to také trochu jiné věci. /Informace, zbraně, kouzelné předměty, vše co jen člověka i podsvěťana napadne, ale to jí říct asi nemůžu./ A co ty? Vypadalo to, že jsi poměrně známá. *Pokývl bradou směrem ke slečně u které objednávali punč.*
To zní zajímavě. Až budu shánět vánoční dárky, třeba se ti ozvu. Otec má rád starožitné hodinky, *Zamyslí se a pak se usměje,* ale to ještě týden dva počká, nebudu ti rušit právě probíhající obchod. *Usměje se znovu, načež se tiše zasměje.* Jo, tak nějak si beru na triko věci, které souvisí pak se slávou. Herečka, zpěvačka, s otcem napůl vlastníme globální charitu a s jedním kamarádem budeme otevírat jazzový klub, takže...divím se, že vím, kde mi hlava stojí. *Zasměje se, i když její slova byla tichá. Nechtěla poutat pozornost ostatních k sobě.* A tak no... *Pokrčí rameny a shrne si vlasy, které neposedný vítr stále shazoval do tváře a postoupí o drobný krůček k jeho boku, když se osobě za nimi dostane nápoje a posunou se i ostatní.*
Rozhodně se ozvi, mám spoustu krásných kousků ve sbírce, i když nevím, zdali jich mám dost v New Yorku. *Usměje se, neměl v plánu se jakkoliv vychvalovat nebo vychloubat, ale osobně zjistil, že se bez podívání do rejstříků neví ve kterých úschovnách má které kousky. Bylo jich příliš aby si pamatoval kde co přesně má.* Nerušila bys, zvládám několik obchodů zaráz, ale zajisté zde. *Vytáhl z peněženky svou vizitku na které bylo jméno, číslo a jeho obchodní společnost.* Kdykoliv zavolej, myslím, že mám spoustu obdivuhodných věcí, které by mohli víc užívat lidé než police. *Zasmál se tiše potom ale musel obdivovat co všechno žena před ním zvládla udělat. Vypadala dost mladá, takže tohle všechno rozhodně nečekal.* To se ti vůbec nedivím, s tím mé malé obchody rozhodně soutěžit nemůžou. *Lehce ji popíchl, ale spíše pro srandu než negativně.* A baví tě ta práce?
Vpohodě, nějak to vymyslíme. *Prohodí a vizitku si vezme, jen aby vytáhla mobil a zastrčila ji do jedné z kapes obalu a s tím zmizelo obojí opět v její kapse.* Určitě se ozvu. *Kývne a když shodí svou práci, pobaveně nad ním pokroutí hlavou.* Ale hloupost, každý má to svoje. *Oponuje mu a když se jí zeptá na její práci, tak se rozzáří.* Je to splněný sen, doslova. Vždycky jsem měla ráda uměleckou tvorbu, pomáhání, dělání radosti lidem a tak, takže...Si plním sny. *Rozhodí lehce rukama a omluví se pánovi, kterému lehce zavadila rukou o loket a oomluví se, pán to jen odmávne a vezme si objednávku spolu s jeho ženou, takže se octnou hned další na řadě.* A co obchodování? Vždycky to byl tvůj sen?
Většinou jsem na telefonu k zastižení, ale kdyby ne, tak zanech SMSku, ozvu se ti zpátky. *Věnuje jí jeden ze svých povětšinou šarmantních úsměvů. Nebyl šarlatán ani sukničkář v běžném pojmu toho slova, ale měl rád ženy i muže a na obojí rád působil, nemuselo to vždy končit v posteli, prostě jej jen ta hra mezi tím bavila. Byly to takové malé bitvy, které osvěžovaly život. Jakmile se rozzáří jeho úsměv lehce vzroste. Potěšilo jej, že se otázkou trefil do její noty, která jí potěšila a její pocity chápal.* To je víc než důležité, plnit si sny. *Jakmile ale uvidí muže o kterého zavadí, tak se tiše rozesměje.* To se ti stává často, že zavazíš o nějaké muže? *Optá se jí než se vrhne sám na odpověď na její otázku.* Nevím jestli sen, ani si nepamatuju čím jsem kdy chtěl být, ale umožňuje mi to být kým jsem a dělat věci co mám rád. *Pokrčí rameny a poohlídne se ke stánku zdali už nemají připravený nápoj.*
Ah ne, dnes mám špatný den. *Pokroutí se smíchem hlavou.* A protože se mi to děje od chvíle, co jsem srazila tebe, můžu to na tvou maličkost svést. *Zazubí se a když konečně dostanou svou objednávku, tak si ji přebere a podá druhý nápoj Calibanovi, poděkuje slečně a poukáže rukou někam do parku, aby nepřekáželi u stánků.* Na jak dlouho pobyt v New Yorku vidíš? *Optá se a rozhlédne se. Ani nevěděla, zda si chce spíš sednout nebo ne. Nicméně nakonec k jedné ze vzdálenějších laviček opravdu zamíří a usadí se na ni bokem, jednu nohu skrčí mezi ně, aby mu byla čelem a napije se alkoholového čaje s kousky ovoce, rozinek a dokonce oříšky, co měla šanci zaznamenat na dřevěné lžičce, kterou tam měli kvůli dobrotám automaticky danou.*
Ah tak. *Lehce se k Triss přiblížil a jakoby uměle jí něco oprášil z ramen.* Tak to abych si tvou smůlu vzal zpátky co? *Zaculil se na ní a udělal zas krůček od ní, ale nevrátil se do původní vzdálenosti v jaké stáli před chvílí.* Teď ber veškerou svou nešikovnost zpět jen na sebe. *Naoko si ji pečlivě změřil.* Nebo myslíš že tam něco ještě zůstalo? *Povytáhl obočí a s tím i koutek úst. Rozhodně s ní flirtoval, ale zlé úmysly za tím jednoduše nebyly. Sám si teď převezme své pití, druhou rukou otevře v kapse krabičku, odkud vyloví kapsli, kterou poté co se rozhlédne si jí vyprázdní do kelímku.* /Jednoduché řešení./ Upřímně netuším, můžou to být dny, týdny i měsíce. Vše záleží od toho jak se bude odvíjet obchod. /Nebo co si usmyslí pán./ *Taková myšlenka mu jen tak prolítla hlavou a byla dle jeho názoru až příliš přesná. Mohl New York opustit zítra nebo za rok, vše záleželo co se stane v následujících dnech. Takových myšlenek však nechal a raději se za Triss vydal kam jej vedla.*
Huh? *Zarazí se, když jí opráší a překvapeně se nechá, než jí to dojde, ale to už se vzdálí i on sám, a tak to vezme s humorem.* Jo no, třeba jsem si nějakou schovala, abych to mohla svádět i nadále na tebe, neboj, na odchodu ti ji vrátím. *Asi úplně nepochytila, že s ní flirtuje a její navázání s odpovědí mohlo velmi snadno působit, že flirtuje nazpátek. Povšimla si, že si něco dal do kelímku, spíše koutkem oka, když vracela pohled k němu a on věcičku pomalu oddaloval, ale bylo kolem příliš mnoho lidí, než aby se ptala, ač podezření pochytila.* Ah tak, to je fajn, bydlíš odtud daleko? Že tady zůstáváš, hádám ubytovaný někde v pohodlí s nohama nahoře? *Nadzvedne trochu popichovačně obočí a napije se.* Mm, jakou, že to máš příchuť? *Optá se na jeho punč nějak nenápadnou cestou a znovu se napije.*
Ah takhle, jsi liška podšitá? Svést to na nebohého muže, do kterého jsi vrazila? *Zasmál se a vzal to s humorem, takhle odlehčená nálada jej bavila a on si z ní užíval každý doušek. Lehce přiložil svůj nápoj k ústům a ze začátku pouze ochutnal, nechtěl nic riskovat, ale když zjistil, že mu z toho není zase tak zle a vypít se to dá, tak mu na rtech opět zahrál úsměv se kterým se zase obrátil na Triss.* Záleží jak to myslíš, často se stěhuji za svou prací proto mám několik bytů na několika místech, ale ten v New Yorku není zas tak daleko. Minimálně ne taxíkem. *Dodá ještě pro jistotu a upije zase ještě kousek ze svého punče.* Borůvkový, jaký sis dala ty? *Optá se jí a zpozorní.*
Samozřejmě! *Zasměje se také a když zmíní stěhování jen zamručí.* Aha, to asi tak moc nechápu, mám domov tady a ještě jezdím za rodinou a chodím za bývalýmí spolubydlícími, ale ve svém vlastnictví mám jen jednu...nevím zda se byt dá nazvat jako nemovitost, ale teda byt kousek odtud. - Minimálně taxíkem. *Zopakuje s úšklebkem po jeho vzoru a potom zvedne nápoj.* Lesní plody, chceš zkusit? Nemám HIV nebo opar nebo tak něco, ani covid. *Zatváří se nevinně, jakoby její výraz vyloženě říkal, že se nemusí bát.* Borůvku jsem ale ještě neměla, je dobrá? *Její temně hnědé - takto navečer takřka černé oči - měly psí nádech, jakoby beze slov žádala ochutnávku.*
Ah, jako dýka přímo do srdce. *Zasměje se a upije ze svého punče.* Já už dlouho neměl domov na jednom místě, na druhou stranu alespoň člověk pozná různá zákoutí světa nejen jako turista. *Úsměv si na tváři udrží ale zavrtí pouze hlavou. Za prvé vážně neměl chuť zvracet před touto dívkou a za druhé by to znamenalo, že by jí musel dát napít svého drinku, který byl tak trošku dochucen krví a chutnal by jí víc než divně.* Nemám to moc s čím porovnávat, ale co bys řekla na to, abych tě po tomto punči pozval na druhý a můžeš si zkusit dát borůvku? *S mírně spokojeným úsměvem pozvedl punč.* Alespoň s tak krásnou ženou budu moci strávit víc času.
Hmmm a co si zajít na punč při obchodu? *Navrhne pro změnu ona, když jí zazvoní telefon a ona to típne. Chtěla původně přijmout, ale zapomněla, že dnes jí měli přijít kmotři na večeři.* Dnes mám ještě plány a prý už je teď nestíhám. Ten čas rychle letí, kór když je společnost s níž řeč nestojí. *Usměje se a znovu se napije, aby nemusela potom dopíjet za chůze z parku pro taxík.*
Já jsem rozhodně pro, a ty tak budeš moci ochutnat i více druhů. *Lehce se zasměje a posledním lokem dopije svůj punč, žádná sláva, ale lepší než nic dá se říct. Lehce se zadívá na její mobil a pak do jejího obličeje aby se pokusil rozluštit na co myslí.* Plně to chápu, já si dnešní den vyhradil na obdivování úžasů New Yorku a zatím se mi to daří. *Usmál se na ní a pokyne jí.* Dobrá společnost je vždy důležitá, obzvláště když umí vést konverzaci jako ty. *Na chvíli se podíval na spoustu lidí u stánku. Už bylo to období a on se ani nedivil, že zrovna za tak příjemné noci jako byla tato, tak jich bylo tolik.* Můžu tě tedy alespoň vyprovodit když už jsem tě zdržel?
Určitě, musím ti v nestřežený moment vrátit zbytek tvé smůly. *Ušklíbne se a zvedne se a za pomalé chůze si dopije punč a objednává uber, poté, co se zorientuje v jaké části parku to vlastně je.* Tak vizitku mám, tak se pak ozvu ohledně těch hodinek a můžeme to spojit s punčem. Tentokrát platím já. *A s tím ho lehce na konci cesty klepne po rameni s tichým smíchem, slíbila že mu přece vrátí jeho smůlu. A s tím nasedne do uberu a zamává mu ještě.*
Ah, já skoro zapomněl ty liško podšitá. *Spolu s ní prochází nočním parkem, který je nádherně osvětlen a dodává pomocí her stínů a světel vzniknout novým krásám, které přes den jen tak nevyniknou.* Budu rád pokud se ozveš a připravím pro tebe nějaký ten přehled co by se mohl hodit pro muže. *Dodá a na její větu se ušklíbne o placení, když se otočí Triss k uberu, tak za ní ještě houkne.* To s placením se teprve uvidí. *A tiše se rozesměje.* /Tahle žena je rozhodně číslo, vsadím se, že s ní se člověk nemá šanci nudit./ *Pomalu projde parkem a dívá se na další a další části, jenže jej to po chvíli přestane bavit a sám se přesune domů. Za pár hodin má dojet jeho pán.*
*Byl večer, když se Valérie vracela ze své obvyklé odpolední hodiny tance, na sobě černou koženou bundu, červenou kostkovanou sukni a černé kotníkové boty. V ruce si nesla kelímek s kávou, ze kterého občas opatrně upila, jelikož nápoj byl ještě pořád horký. Myšlenkami už byla u toho, jak si doma projde sestavu do akrobacie a ponoří se do dalšího studia démonologie, když do ní najednou poměrně silou něco vrazilo a ona o pár kroků zavrávorala. To by nebylo to nejhorší, kdby si v podstatě vařící kafe nevychrstla na bundu, ale částečně taky na ruce. Se syknutím zmačkala kelímek, ve kterém už stejně nic moc nebylo a aniž by se obtěžovala podívat, kdo to do ní vlastně vrazil odsekla* Koukej na cestu, blbečku. - Prosím? *Ozvalo se za ní a když se otočila, uviděla vyššího mladíka, tak kolem dvaceti, společně se dvěma jeho kamarády.* S kým si myslíš, že to mluvíš? - S tebou. Vyrazils mi kafe a ani ses neomluvil. *Zpražila ho pohledem.* Ale ale, pánové. Podívejte. Slečinka nikam nespěchá. *Uchechtl se ten nejvyšší, zatímco si Valérii přitáhl k sobě.* Okamžitě mě pusť… *Zavrčela bělovláska v odpověď, ale kluk se jen uchechtl. Byl z něj cítit alkohol.* Ale no tak, kotě. O nic nejde, ne? Když budeš hodná, a nebudeš se moc bránit, možná ti i koupím nový kafe. *Mrknul na ni, což mu možná v jeho alkoholovém opojení připadalo sexy, ale Valérie si nebyla jístá, jestli se jí zvedá žaludek z toho, nebo z pachu alkoholu.* Pusť mě. *Zopakovala chladně svou prosbu, jenže kluk si ji místo toho jen přitáhl do poměrně agresivního polibku. Odpovědí mu bylo poměrně silné odstrčení stran bělovlasé.* Ale ale… Tak kočička má drápky. *Kliknul jazykem. V tu chvíli oba jeho kumpání přiskočili a dívku popadli pod pažemi, zatrímco on jí jedním rychlým trhnutím rozepnul bundu.* Ani neskoušej řvát, stejně by tě nikdo neslyšel. *Ušklíbl se samolibě, zatímco se jeho ruce přesunuly na dívčina prsa. Naklonil se přitom, což dalo Val dokonalou příležitost ho praštit hlavou do té jeho. Kluk zařval a chytil se za nos, ze kterého mu začala téct krev.* Tak tos přehnala, ty malá mrcho… *Zavrčel, zatímco jí vrazil takovou facku, že se jí otočila hlava a kousla se do jazyka. Potřebovala něco udělat a to rychle, dřív, než stihnou něco udělat ti tři. Zatímco jeden kluk ji držel pevně, ten druhý trochu povolil sevření, zřejmě v překvapení, čehož využila, aby telepaticky popadla jeden ze šutrů a mrskla ho vedoucímu skupinky po hlavě. Ten se se zaúpěním sesunul k zemi a držel si hlavu, což Val uklidnilo minimálně v tom smyslu, že ho nezabila.* Do prdele, někdo tu je! *Vyhrknul jeden ze zbývajících kluků.* Kdo je tu s tebou, sakra?! *Vřískl po dívce, jenže to už jeden šutr zasáhl i jeho. Překvapeně vykřikl, pustil Valérii a rozeběhl se pryč. Jeho kumpán na chvíli zaváhal, ale pak smýknul s Val na zem, posbíral vedoucího party a rozeběhl se s ním pryč. Valérie zůstala sedět na zemi a lehce se třásla, adrenalinem a šokem, zatímco jí na tričko kapala krev z vlastních rtů a mísila se s tou útočníkovou na jejím tričku.* Do prdele… *Zamumlala, shodila si batoh a roztřesenýma rukama se z něj snažila vylovit telefon.*
*Natalie jako zvíře vyběhla z křoví a koukala po pachu krve a Elaine za jí běžela* Kde- huh?..Jste v pořádku madam?..*Zeltala se Nat a zaběhla k Val* Je vám něco?..*Nat ucítila krev čaroděje a nabídla jí ruku na pomoc* Natalie, Kolikrát ti budu říká ať neutíkáš!..Huh?..co se tu stálo?.. *Zeltala se Elaine když se přiblížila k nim. Nat se na čarodějku usmála zubatě a když přijala, pomohla jí vzstát*
*Trhla sebou, když k ní z ničeho nic jako gepard doběhla rusovláska.* Jo… Teď už jo… Díky. *Usmála se mile na zrzku a s její pomocí se vyhoupla na nohy.* Ále… Parta kluků, co víc přemýšleli chlastem a rozkrokem, než zbývajícími mozkovými buňkami. *Usmála se hořkosladce na Elaine.* Jsem v pořádku. Zato frajer si nejspíš příště rozmyslí, jestli ty pracky nenechat raději v kapsách, pro bezpečnost svou i všech kolem. *Dodala, teď už s milejším úsměvem a otřela si ruce o sukni.*
*Nat vytáhla kapesník a když viděla krev na její ruce tak jí jemně vzala a slizla krev z jeji ruky* Omluvte mě..šlo by to nazmar..Nat jméno mé- *Elaine vzala svůj deštník a praštila Nat dřevěným držákem a dotáhla ji* Je mi to líto..Nat je mládě.. *Elaine se usmála a lehce se uklonila* Neumí se moc..ovládat tak..* Elaine vytáhla vlhčený ubrousek a podala to Valerii* tady..*Natalie si podrbala hlavu a zasyčela* To bolelo..
*Celou scénu sledovala jen s jedním lehce nadzvednutým obočím, ale neubránila se lehkému uchechtnutí nad tím, jak starší upírka přetáhla tu mladší deštníkem.* Nic se nestalo, opravdu. Nevadí mi to. Kdybych byla civil, bylo by to horší, ale ze mě si toho moc nevezme. *Pokývnutím hlavy poděkovala starší upírce za ubrousek, setřela si krev z obličeje a zazubila se pro změnu ona na mladší upírku.* Máš krásné tesáky. Taky ti něco ukážu. *Pousmála se a nechala sklouznout část iluze, která doteď kryla krystal na jejím čele, který lehounce problikl při použití magie. Přitom k rusovlásce natáhla ruku.* Valérie. Stačí Val.
Páni..to je hustý...ještě jsem jsem neviděla iluzi takhle z blízka!..*Nat se usmála ještě víc a Elaine zakroutila hlavou. Když jí podala rulu vzala ji pevně a potřasla si s ní* pěkný jméno..pro čarodějku jako stvořené..Aco ten krystal dělá?..Jestli se můžu zeptat. *Nat jí obešla kolem dokola aby si jí prohlédla lépe, strčila ruce do kapes "své" kostkované košile, která sloužila jako rádoby bunda* Seš si jistá že jsi okay?..když tak budu mít svačinku *ušklíbla se než jí Elaine znovu praštila destnikem*
Hádám, že moc kamarádek čarodějek nemáš, co? *Pokrčila s úsměvem rameny. Potěšilo ji, že Nat měla pevný, upřímný stisk, to bylo vždy dobré znamení.* Nat je taky pěkné jméno. A zatím nedělá nic moc. Teda, občas poblikává, když používám magii, ale ne vždycky, Sama ho zatím zkoumám. *Vysvětlila. Když ji její vychovatelka znovu přetáhla deštníkem, zkousla si ret.* Raději už nic neříkej, nebo budeš na konci dne úplně omlácená. *Zasmála se tiše.* Jo, jsem v pohodě. Jeho nos na tom bude hůř. *Ušklíbla se.* Třeba si zapamatuje, že nemá bez dovolení sahat na cizí lidi… Nezdržuju vás od nečeho? *Zeptala se napůl jí a Elaine starostlivě.*
Ani ne! Elaine a já chodíme na procházky ať si zvykám na pachy..moje výmluva jak se dostat z temné kopky..A ne..obecně moc kamarádů nemám..asi jednoho fakt super je jeden Upír..od kterého jsem si půjčila ale nevrátila košili takžeje má *Řekla Nat s nadšením a ukázala svou košili* A možná jedna covilka se, kterou bych se chtěla potakt [link src="znovu.To"] je asi vše..Kvůli mojí povaze, která je víc živá než mrtvá a ostatní jsou už otrávení
Co je špatně s tvou povahou? *Zeptala se lehce zmateně a naklonila hlavu na stranu, ale usmála se nad jejím vysvětlením.* Sluší ti. Pokud ji vyloženě nebude chtít zpátky, nechala bych si ji. *Mrkla na ni.* V tom případě, nechcete se ke mě přidat? Koupila bych si nové kafe, když už jsem o to první tak politování hodným způsobem přišla. *Usmála se, zatímco si znovu zakryla znamení iluzí, kvůli civilům, vybalila z tašky mobil, který si strčila do kapsy a nabídla jí rámě, aby se mohla zavěsit, kdyby chtěla.* Když už si máš zvykat na pachy, tak alespoň pěkně zblízka. *Dodala pobaveně.*
Díky! A nevím jestli [link src="to.oje"] chůva Elaine dovolí *Nat se podívala na Elaine a usmála se, Elaine si povzdechla a přikývla* tak prej můžem jdem! Já si taky koupím něco teplého a dám so do toho krev..mňam *Nat se připojila k Valerii a Elaine šla vedle nich. Když došli k nějakému sta ku s kávou objednala si horkou čokoládu a pro Valerii novou kávu, když ji je podal tak vytáhla malou plechovou lahvičku původně na alkohol ale teď jí to sloužilo pro krev. Nalila si do svého drinku a podala kávu Valerii* Tady! Na mě!
*Společně došly až ke stánku, kde jim Nat objednala pití.* Jsi vážně moc milá Nat, děkuji. A taky střelená, tím správným způsobem. *Uchechtla se tiše, zatímco upila ze své kávy a sledovala, jak si Nat jen tak, jako by se nechumelilo, dochutila čokoládu krví.* Ty na nějaké civily kašleš, co? *Okomentovala to pobaveně.* Jaké to vůbec je? Myslím… S přísadou navíc. *Uchechtla se. Chuť vlastní krve měla ještě pořád na jazyku a byť to nebylo odporné, nedokázala si představit, že by si takhle jen tak pro chuť dolila třeba právě kakao krví. Proto byla zvědavá.* Chutná to alespoň trochu jako kakao, nebo..?
Když někoho pokoušu tak bude problém..musím se učit ovládat..a taky na co by mi byl živý civil, který přiláká pozornost Když si můžu dát celý sáček B+ jako svačinu..*Nat upila svého kakaa a nabídla jí na zkoušku. Pokud prijala podala jí horky kelímek* Mě to nepřijde divný jen trošku víc hořký..ale to kakao to sladí..*Elaine si vzala podobnou lahvičku a upila z ní, vůně krve z Kakaa Nat jí způsobila chutě. Když Elaine dooila tak se na ně koukala* První krev byla od Upíra a byl to humus..ale když jsem se proměnila a dostala jsem celý sáček tak tk bylo tak dobrý a hřejivý pocit..jako teplé mléko o vánocích..trhlý přirovnání ale bylo to tak!
*Tiše se zasmála.* Myslela jsem spíš, žes to tak na pohodu vytáhla, než tohle. *Vysvětlila a opatrně si od ní převzala kelímek ve snaze se nepopálit, když v každé ruce držela jeden. Opatrně z kakaa upila a chvíli ho nechala převalovat na jazyku, jednak proto, že bylo horké, jinak proto, že chtěla skutečně pobrat tu chuť. Pak překvapeně povytáhla obočí. Nebylo by to něco, co by si jen tak objednala na baru, kdyby měla možnost, ale čekala, že to nebude nic moc. Ono to ale reálně nebylo zlé. Částečně to připisovala cukru, s vodou nebo džusem by to bylo asi horší kombo, ale tohle bylo prostě jen lehce nahořklé, možná malinko slané kakao.* Popravdě, čekala jsem, že to bude hrozné. *Přiznala.* Ale kdyby mi tohle někdo nabídl, nebránila bych se. *S úsměvem jí kelímek vrátila, pak znovu upila ze své kávy.* Nostalgie je trhlá vždy. Je to dobré přirovnání.
Že jo! Takhle si můžu užít i normální..pití..Máš pravdu..nostalgie..A-Ajaké to je být čarodějem? Jednoho znám..Upír v pokoji blízko mého je sním kamarád..Má kočičí ouška a..Taky mě proměnil v lasici! Jo nazvala jsem ho Furíkem ale to není důvod že mě dělat zvíře! *Nat postěžovala Valerii a Elaine si povzdechla a koukla se kolem sebe* A co ty? Nějaké otázky na upírku? *Zazubila se a upila svého kakaa* Když tak se ptej..mě to nevadí!
Jaké to je? *Zamrkala překvapeně.* No, těžko říct, nic jiného jsem nikdy nebyla. *Zasmála se a rozpačitě si prohrábla vlasy.* Hodně učení. *Řekla nakonec.* A iluzí. Ale baví mě to, nemám si na co stěžovat. Nedávno jsem jedné čarodějce nechtě vlezla do hlavy, ještě se s tím učím, ona byla lepší, tak mě vypoklonkovala s telepatií. *Uchechtla se tiše.* U jednoho čaroděje jsem se chvíli učila, ale pak se musel vrátit do Rumunska, takže jsem na to zase chvli sama, prozatím. *Zamyšleně se zamračila.* Vy upíři asi moc nemusítě oheň, co? Tak ti ukážu něco jiného. *Rozepla jednu z kapes na bundě a vytáhla z ní tři kovové kuličky, které si položila na dlaň, než je pomocí levitace a částečně vzduchu nadzvedla nad ni a nechala si je kroužit okolo ruky.* Je pravda, že nespíte? *Zeptala se se zájmem, ale pak se zarazila.* Počkej, jak jako, proměnil na lasici? *Vytřeštila na ni oči.*
Nemáme potřebu..ale někteří spí aby si odpočinuli svou mysl..Já spím protože by ostatní neměli pokoj ode mě..A ano..jedna jiskra a bafnem jako kapesník..*Nat se zahájil dech a koukala a kuličky a natáhla po nich, teď už méně obvazanou ruku a usmála se* Páni..Hm?..Jo to...Halloween party se mi trochu dostala z rukou a ve stavu opilosti jsem nazvala čaroděje Furíkem..Robert to byl myslím..*Elaine se pousmála a pozorovala fascinovanou Natalii a pronesla* je to pravda..tady puberťačka neodhadla kolik má vypít tak dělala ostudu sobě a Panu Northwoodovi..*Nat se na ni koula poníženě* Jasně jasně..*Řekla Nat s vypláznutým jazykem*
*Pobaveně ji sleduje.* Copak jsi dělala, že máš zafáčovanou ruku? *Pousměje se a zkusí, co to udělá, kdyby se pokusila nechat kuličky levitovat kolem ruky Nat. Zkoušela to zatím jen párkrát s maminkou a o to víc ji těšilo, že to tentokrát vyšlo. Zaposlouchala se do vyprávění obou upírek a pobaveně se usmívala. Když zmíní, že v podstatě urazila čaroděje, tiše se uchechtla.* Jak to tak poslouchám, můžeš být ráda, že to nebylo na trvalo. *Zazubila se.* Jinak to naprosto chápu, já správně zatím pít nesmím, to mě trochu zachraňuje, jednou jsem takhle nechtě podpálila pokojovou kytku. Sice už v podstatě mrtvou, ale i tak. *Lehce se při té vzpomínce otřese.* Takže ty už jsi byla na Halloweenské party a s přítelem? *Uculí se, zatímco kuličky nechá pomalu, jednu po druhé, sklouznout Nat do dlaně.*
Nejlepším kamarádem..a jo tohle..stříbro..pálí nás jako když se člověk popálí o žhavý kov..*Nat se usmála a poslouchala jí. Koukala se na její ruku s kuličkami a přemýšlela nad něčím než se z toho probrala* A jo! Naše kostýmy byly Ginny Weasley a Harry Potter!..Fakt nám to slušelo a prostě to byla sranda..s ním cítím teplo uvnitř..chápeš *Nat se podívala na kuličky a vrátila je Valerii* Tady..abych ti to omylem nevzala
*Obrátila oči v sloup, ale pobaveně.* Jasně, a proto jste měli společný kostým. *Ušklíbla se.* Chápu. Teda, napůl. *Dodala s kuličky si od ní převzala zpátky.* Vždycky jsem si myslela, že stříbro ubližuje jen vlkodlakům. Dobré vědět, nebudu si k tobě brát žádné stříbro. *Pokývla hlavou a usmála se.* Co vlastně děláš kromě… No, kromě upírství? *Zeptala se a kuličky si zpátky zapla do kapsy, než si znovu upila z kafe.* A jsi hodná, ale veděla bych, kde je hledat. Společně s bundou tvého upířího kamaráda. *Mrkla na ni.*
No..nic moc..někdy si pracuji na mobilu dělám náramky...Chodím hodně ven..jinak..nevím co dělat.. [link src="jsem.se"] ještě pořádně nenašla..Heh..*Nat se uchechtla [link src="a.koukla"] na ní* Kolik ti vlastně je..neber to zle a čarodějové bývají fakt stáří..vypadáš na můj věk..je mi 21..*Nat se usmála na ní a sedla si na nedalekou lavičku* Jeslí budeš chtít tak ti nějaké šperky vyrobím!..například tiaru co by maskovala tvůj krystal na čele!
Myslela jsem spíš práci. Ale chápu. *Pousmála se.* Já jsem akrobatka. Hlavně. Jinak tančím, jezdím na koni, občas chodím s mamkou po konkurzech. *Vysvětlila.* Neberu, můj učitel taky vypadal na třicet a bylo mu ke dvěma stovkám. *Ušklíbla se pobaveně.* Ale já vypadám na svůj věk, myslím. Je mi sedmnáct. *Odpověděla a když zmínila, že by jí vyrobila čelenku, rozzářila se.* To by bylo skvělé. Pár jich mám, ale není to úplně na běžné nošení. Ukážeš mi, co vyrábíš? *Zeptala se se zájmem a sedla si vedle Nat.*
No..zatím praci nemam..šperky dělám jen s korálky a drátky..*Nat ukázala obrázky na mobilu v podobném stylu co myslela když u sebe neměla žádné fotky svých výtvorů* dělala jsem taky minerály obalené v mědi .když ho v pokoji najdu tak je tvůj! Já ho nenosím už dlouho..*Nat se usmála a schovala mobil* Akrobatka? Wow..Máš zajímavější život než já..*Nat se opřela a koukla na ni s úšklebkem* Umíš i tk s těmi látkami?..To já zbožňuji!..
Jsou moc hezké. *Usmála se, zatímco si listovala obrázky a zkoumala šperky na nich, než mobil opět vrátila Nat.* Dobře, moc ráda na něj kouknu. *Přikývla a rozzářila se, když se jí zeptala na práci.* Možná, ale je to v rodině. Mamka je primaballerina. Většina rodiny dělá něco v umění, takže já taky. *Vysvětlila.* A samozřejmě, šály! Jsou jedny z mých nejoblíbenějších. Ještě s obručí a hrazdou! *Sáhla pro svůj telefon a vyhrabala fotky z tréninku. Byla tam i nějaká videa jejího cvičení na šálách, včetně roznožek, "pádů" a podobně.* Podívej se.
*Nat byla fascinovaná fotkami a koukla se na ně s úsměvem* Ty seš boží..Někdy tě musím vidět v akci! *Nat jí vrátila mobil a usmála se vic a víc. Elaine se koukala na dvojici a povzdechla si tiše* něco do sebe máš..Val..Jeslí bude Nat hodná tak ti jí vezmu k tobě *Odpověděla Elaine lehce kývla hkavou na Valerii* A taky je s tebou Nat Klidnější kolem tebe..*Nat se usmála a koukla nahoru na opadavé stromy* Hm..pěkný..už vím koho mi připomínáš..Raven..jenom s blond vlasy
Ráda tě k nám někdy vezmu. Vystupujeme hlavně v noci, věřím, že to pro tebe bude fajn. *Usmála se na ni rozzářeně, pak zvedla pohled k Elaine.* Ono to jde samo, když je ten někdo takhle hyperaktivní. *Zasmála se, ale nemyslela to zle. Zadívala se nahoru společně s Nat a zazubila se.* V poslední sérii je má blond. Jen narozdíl od ní, já je tak mám od narození. A nejdou nabarvit. *Uchechtla se, ale pak se k Nat otočila.* Budu ráda, když někdy přijdeš. Jsi fajn. *S úsměvem rusovlasou upírku objala.* Vystupujeme v Queensu. Dám ti pak adresu.
Ale je to celkem pěkný! já mám jen zrzavé vlasy od narození..ve škole to byla taky bolest..No..dala bys mi na sebe číslo kdyby jsem náhodou se nudila a my bychom mohli jít ven? *když domluvila tak Natalie novou informaci o místě si rychle napsala do mobilu a usmála se než jí objala zpátky.* Heh..diky...* Jestli Valerie dala Natalii její číslo Elaine se postavila z lavičky a poplácala Nat po zádech* Musíme jít. Děkujeme za společnost Valerie..*Nat vstala taky a rozcuchala Valerii vlasy, opatrně na to aby jí nějak neublížila* Tak se uvidíme někdy, Akrobatko! *Nat se uklonila a obě se vydali do hluboké noci*
Heh… To chápu moc dobře, ani nevíš… *Špitla, byť to bylo z jiných důvodů, než u Nat.* Jasně, budu ráda! *Vzala si od ní telefon a naťukala jí své číslo, zatímco dívce podala svůj, ať může udělat totéž.* I já vám oběma děkuji za společnost! *Rozesmála se, když jí Nat pocuchala vlasy.* I ty, netopýrko! *Houkla za ní ještě se smíchem, než se sama vydala k domovu.*
*Už z dálky je slyšet zvuk burácení motorů sportovních aut. Vlastně nejen těch. Skrz město se posledních pár dní šířila všemi uličkami zpráva o pouličních závodech v Bronxu. Z rána na domluveném místě již čekají organizátoři, kteří jsou v pozoru před možnou návštěvou policie, a zároveň zapisují závodníky, jenž se rozhodli tohle riziko podstoupit a předvést svoje auta i sami sebe. Jakmile jste registrovaní, tak dostanete popis trasy závodu a postavíte své auto na startovní čáru. Rchle prověďte poslední kontroly, než bude závod odstartovaný. Zbývá vám jen několik desítek minut.*
*Killián se rozhodl po troše váhání nakonec zariskovat. Jeho auto na to přeci mělo. Nicméně on byl známý jako policista a tak nechtěl úplně na místo přijít jako on. Hodil tak na sebe koženou bundu, černé rifle a na hlavu kšiltovku, z pod které vyčuhovaly už zas o něco delší tmavé vlasy. Obličej mu pak maskovaly černé sluneční brýle a šátek přes spodní polovinu obličeje. Přijel na místo svým černým Ferrari 812 GTS, které teď stálo kousek od něj, když mířil k zápisu. Jakmile se ho zeptali na jméno, tak odpověděl.* Tristan Black. *Až tak úplně nekecal, upřímně. Pořád to byly jeho jména. I přes adopci svými prarodiči zůstávala Black-Seymour. A jeho otec si za to stejně může sám, že byl takový egoista a dal mu svoje křestní jméno. Jakmile obdržel informace k trase a závodní číslo, tak zamířil autem na start, kde zůstal stát. Vylezl z auta, opřel se o něj a začal studovat instrukce.*
*Dneska byl den jako stvořený pro příjemný noční život a tak když se dozvěděl o místních závodech, tak si řekl, že stejně už nemá co zkazit. Proto sedl do svého McLaren GT v barvě Namaka blue, i když on sám byl oblečen podobně na svůj způsob. Na sobě měl kalhoty k obleku ale vzal si k tomu pouze černou polorozepnutou bundu. Neměl v plánu závodit, chtěl jen prvně omrknout místní scénu, jestli za to tedy stojí. Všechny dražší doplňky spolu s hodinkami nechal doma, svou zbraň zabudovanou ve skobě pásku však vzal sebou.* /Člověk nikdy neví, kdy bude potřebovat se bránit./ *Při té myšlence se uchechtl a vyjel na místo, kde se měly závody konat. Zaparkoval své místo po straně a sledoval kdo tu další bude. Otevřel dveře a vystoupil.*
*Callisia dnes neměla nic na práci a tak si říkala, že by se mohla podívat na pouliční závody. Trocha volna od morbidního zabíjení nikomu neuškodí tedy pokud se Callisia nerozhodne udělat drama. Závodit rozhodně v plánu neměla. Neměla auto a jedině na čem uměla byla motorka. Rozhodně si sebou nezapomněla vzít svoje dýky. Nikdy totiž nevíte, kdy se mohou hodit. Pak jí napadlo, že by možná mohla spojit práci a zábavu dohromady. Co když zrovna na pouličních závodech najde svou další oběť?. Mávne nad tím rukou. Stejně se tam neplánovala zdržet nějak moc dlouho. Pouliční závody rozhodně měli něco do sebe. Asi proto, protože byly nelegální a nezákonné. Přesně pro Callisiu. Pozorně sleduje své okolí a dokonce si prohlíží i auta z účastněných a v hlavě si dělá sázku, které auto by mohlo zvládnout celou trať a vyhrát*
*Kill zvedl pohled, když dorazilo další auto a pozvedl za brýlemi obočí. Následně se mu však do nosu dostal pach příchozího (CALIBAN) a pro sebe si odfrkl.* /Zavolejte někdo patologa../ *Převrátil by i očima, kdyby mu v tom nebránilo dobré vychování. Jakmile měl jistotu, že má trasu prostudovanou, tak se přidal k pár lidem, kteří už začali zahřívat motory, neboť jeho miláček byl momentálně nenastartovaný, takže sedl do auta, ale nechal si otevřené dveře, neboť chěl jen nastartovat a trochu prošlápnout pedál, aby rozjel motor pořádně a připravil auto na závod.*
*Opřel se o svoje auto a zadíval se po nějaké známé tváři, ale nikoho tady neznal. Co jej ale zaujalo byl muž, který se svým autem stál na startu. Na první pohled jej spíše zaujalo auto než muž, ale i jeho řidič nevypadal zle. Takové myšlenky mu projely hlavou než se na muže zaměřil.* /No to se může stát jen mě, že zrovna tady narazím na zatraceného vlkodlaka, doufám, že není z Preatoru, poslední co teď potřebuju je čip./ *Naposledy přejel očima jak muže tak auto načež se radši ohlédl jinam aby na sebe nepoutal takovou pozornost.* /I když teda jak on, tak to auto stáli za pohled./
*Porozhlížela se po okolí a hledala nějakou tvář, kterou by ona mohla znát. Jenže nikoho takového zatím nenašla k jejímu štěstí. Rozejde se pro něco k pití, aby nestála jen tak na suchu. Jenže její cestu jí zatarasí mladá krásná blondýnka, která do ní narazí. Callisia okamžitě zavrčí na dívku před sebou. Ihned se jí začala omlouvat. Změří si jí pohledem od shora dolů. Možná by stála za hřích. Drsně jí vezme za bradu a ušklíbne se na ní.* Dneska mám skvělou náladu takže ti to prominu, ale dávej si pozor. Klidně by se mohlo stát, že přijdeš o tu krásnou tvářičku. *Šeptne jí do tváře tak, aby to nikdo jiný kromě ní neuslyšel. Pak už jí jen obejde a jde si konečně pro to pití. Lidé startovali svá auta, aby se konečně mohlo odstartovat. Opět se znovu podívá kolem sebe. Cítila zvláštní pachy. Vzpomněla si čí pach to byl. Pach pijavičky. Jen se nad tím musí ušklíbnout. Další pach, který jí byl známý byl pach dalšího vlkodlaka. Když si dáte jedna a jedna dohromady víte, že upíří a vlkodlaci se zrovna v lásce nemají a tak si Callisia nemohla odpustit poznámku.* Chtěla jsem udělat drama a drámo přišlo samo. *Řekne nahlas, aby to, jak upír a i vlkodlak slyšeli. Bylo to nadmíru fascinující a Callisia měla pocit, že tento den bude ještě zábavnější*
*Jakmile se shromáždí dost lidí na startu, tak na sebe organizátoři kývnou a sbalí stanici pro registraci. Jedna z žen, půvabná bruneta s vlasy do mikáda s několika barvenými prameny, se pak postaví před auta na startovní pozici s červeným šátkem v ruce. Jeden z organizátorů následně promluví do megafonu.* Registrace je uzavřena. Závodníci nažhavte motory! A všem hodně štěstí! *Zahlásí, zatímco brunetka vyfoukne a praskne bublinu, přičemž zvedne s ušklebkem ruku s šátkem, aby dala najevo, že se závod chystá odstartovat.*
*Killián pozvedne obočí, zatímco se koukne do davu odkud ten křik slyšel. Nakonec nad tím ale jen zakroutí hlavou. Měl závod na který se chtěl soustředit. A my o vlku a už viděl, jak organizátoři připravují start. Sedne proto do auta a promáčkne párkrát pedál, aby roztočil motor. Ještě jednou pohledem koukne na instrukce a zkontroluje, že vše co má v autě běžet, tak běží a to, co nemá běžet, tak je vypnuté. Jako například jeho policejní siréna a majáky. Nicméně vysílačku si v autě hodlal nechat zapnutou, aby věděl, kdy po něm chtějí vyrazit jeho kolegové a mohl zmizet.*
*Zaslechl tu provokativní poznámku a pohled přesunul na osobu od které přišla. Pozvedl obočí a věnoval jí poloúsměv, ale víc než líbivý nebo škádlivý byl provokativní.* Štěňátko si přišlo hrát? Neměla bys být v pelechu u maminky? *Potom jí už ale nevěnoval pozornost, zaslechl volání k začátku závodu a to jej zajímalo víc než nějaká divná holka, co se snaží vyprovokovat hádku. Pozoroval auta a snažil se zahlédnout i závodníky.* /Tak to vypadá, že za chvíli vypukne ta zábava./
*Rybička se chytila na udičku a s tím i poznámka na její účet. Ne že by to Callisiu nějak trápilo, ale proč nerozjet pořádnou zábavu.* Snad nežárlíš pijavičko *Řekne stejnou měrou jako on. Ona uměla hodně provokovat a pokud šlo o tohle náležitě se vynasnaží. Taktéž se nebála o něco se k mladíkovi přiblížit.* Jediný, kdo potřebuje svou maminku si ty. Taková opuštěná pijavička co by se nejradši zakousla do maminčina prsa a bumbala mateřské mléko *Řekne Callisia a udělá smutný obličej, ale jen na chvilku pak se její obličej opět změní na provokativní. Závod už pomalu začal. Vidí jen krásnou štíhlou brunetku, která má odstartovat závod.*
*Organizátoři si zbytečných hádek nevšímali. Prozatím. Místo toho povzbudili závodníky a zahájili závod. Přesněji ho zahájila brunetka, která s vyzývavým úsměvem zvedla ruce, v jedné červený šátek. A pak s nimi mávla velkým obloukem dolů. V ten moment bylo odstartováno a těch několik zúčastněných prosvištělo několikadesítek kilometrovou rychlostí rovnou kolem ženy, která se následně otočila a se zubením sledovala odjezd.*
*Kill počkal na povel ke startu a pak šlápl na plyn, povolil brzdu a rozjel se. Jeho motor v sekundě nabral bleskových otáček a ručička tachometru se vytočila na opačný konec. Nějakou chvíli jeli hromadně, ale pak začalo být jasné, která auta zaostávají a postupně viděl v zrcátku, jak se roztáhli. Neměl ale čas tomu věnovat pozornost. Chtěl si zajezdit a tak na volantu přeřadil a vyrazil kolem aut.*
*Zadíval se na dívku a jeho obličej zůstal klidný, uvnitř to bylo prozatím dost podobné. ale sám si neodpustil poznámku.* Ach vůbec ne štěňátko, mně alespoň máma nemusí vytahovat blechy, co na to používáš? Nebo snad máš obojek proti nim? *Uchechtne se sehne se do auta, ze kterého vytáhne flašku od piva, akorát místo piva je v tom krev. Otevře láhev a upije, na rtech mu zůstane troška krve, kterou setře ukazováčkem, který si i očistí. Potom jej už zajímá začínající závod, počkal si na odstartování od té vnadné brunety a díval se na auta, která okamžitě vystřelila kupředu. * /Dneska to vypadá velice povedeně./
*Auta se blížila do první zatáčky a vjela mezi provoz na silnici. Okamžitě se ozvalo první troubení a nadávky občanů New Yorku. Všem závodníkům muselo být jasné, že nebude trvat dlouho, než se jim na paty pověsí policie, což pro ně byla pobídka k tomu ještě více přidat. Někteří zatáčku vybrali lépe, někteří méně. Jiní museli začít brzdit, aby se s někým nesrazili, takže se na silnici New Yorku začali objevovat první čáry od kol. Na startovní čáře mezitím jeden z organizátorů dorazil k fanouškům a začal u nich zjišťovat jejich preference na vítěze.*
*Kill byl mezi prvními, takže byl jedním z těch mála, co zatáčku vybrali ještě v pohodě. Následně opět na volantu zařadil správný převod a vyrazil. Cestou se vyhýbal chodcům a jiným autům, aby je nesejmul. Ironické bylo, že v tomhle měl bohatou praxi ze svých pracovních zkušeností, kdy takhle naháněl další zločince. Po dalších pár minutách závodu se mu ztratili další účastníci a on tak jen s pár auty se rval o bedny.*
*Upíjel ze svého piva a stál ve stejné pozici, skoro jakoby tam zamrzl, ale bylo to právě naopak, užíval si ten život, který proudil kolem něj. Všichni ti diváci, závodníci i organizátoři, tolik energie. Tohle se mu líbilo a přesně kvůli tomu také chodil na podobná místa a akce. Když se k němu přiblížil jeden z organizátorů, tak jej měl v první chvíli chuť odmítnout, ale nakonec se jen uchechtl a vsadil 200 dolarů na toho vlkodlaka (Killiána), který ho tak se svým autem zaujal.* /Rozhodně to vypadalo, že je to někdo, kdo svému autu rozumí a umí jej ovládat./
*Killovi se z vysílačky ozvala ne zrovna pozitivní zpráva. Alespoň pro něj ne. Jeho kolegové už závod zaregistrovali a chystali se zasáhnout. Závod se však už blížil ke konci. Alespoň podle informací, co si Kill pamatoval by stačilo projet jednu z posledních čtvrtí a rovnou do cíle. Nicméně tam už se chystala policejní hlídka. Kill měl výhodu toho, že o tom věděl. Trochu zpomalil a nechal pár svých kolegů jej předjet jako návnadu a doufal, že se chytí.*
*Předal organizátorovi svoje peníze a upil znovu z láhve, ktev tam měl poměrně čerstvou a jeho oblíbenou, takže by tohle mohl považovat za velice povedený večer.* /Tak teď jen aby vyhrál závodník na kterého jsem si vsadil a bude to zase jeden dobrý večer před tím, než přijede pán do města./ *Ještě jednou se rozhlédl, hledal buď někoho na večer do postele nebo podezřelé chování či řeči, které by mohl později nahlásit. Ale ani jedno neviděl a tak jen čekal na konečnou fázi závodu.*
*Policie se rozhodla zatarasit cestu závodníkům. Těch prvních pár, které Kill před sebe pustil to zaskočilo a jejich kola velice rychle přišla o svou duši. Zbytek měl tak šanci se policii vyhnout a pokračovat do cíle. Tam už se fanoušci netrpělivě tlačili na zábrany a vyhlíželi první auta stejně jako organizátoři, kteří si u sebe tiskli vybrané peníze.*
*Jakmile byli jeho spoluzávodníci odchyceni policií pomocí zastavovacího ježka, tak se Kill v nižší rychlosti obrátil přes ručku a vjel do uličky mimo zástavy. Byla to lehce oklika, ale vyhnul se policii a podle pohledu do zrcátek nebyl jediný, koho to napadlo. Jakmile v dálce zahlédl cíl, tak na to šlápnul, aby se rozjel na maximum. Být s ním teď v autě někdo a vidět na tachometru přes 250 km/h, tak by se asi křižoval, ale Kill si byl ve svém autě jistý a tak nebylo divu, že za pár sekund už projížděl cílovou rovinkou. Pár metrů za ní šlápl na brzdu, aby zastavil a přitom, opět pomocí ručky, auto stočil stranou od ostatních závodníků.*
*Ještě to chvíli trvalo a viděl několik organizátorů se chovat divně, ale nijak to neřešil protože už viděl první přijíždějící auta a dle jeho odhadu v čele ten, na kterého vsadil 200 dolarů. Tiše se uškrnul.* /Sice nemám ty blecháče rád, ale tenhle očividně řídit umí. Vydělal mi a za to jsem rád./ *Posledním lokem dopil svou krev a láhev hodil zpět do auta, to poslední co by udělal bylo nechat někde láhev od krve, ze které pil.* /Zvědavost sice zabila kočku, ale neopatrnost může zabít mě./ *Tak hloupý zase nebyl. Zavřel a zamkl své auto načež se pomalým krokem vydal směrem k organizátorům aby dostal peníze, které v dnešní dobré sázce vyhrál.*
*Jakmile byli známy první výsledky, tak začali organizátoři vyplácet výhry sázek. Samotní vítězové vystoupily z aut, jejichž motory musely žhnout, aby jim mohlo být pogratulováno. Ne však na dlouho, neboť už za pár sekund mohly i obyčejné civilské uši zaslechnout blížící se sirény. Všichni začali rychle balit, popadávat svoje věci a ujíždět pryč, než je dostihne ruka zákona.*
*Killián nechal běžet motor auta. Věděl, že jinak si ho po takovém závodu zničí, pokud by ho měl hned vypnout. Jen zahlédne všechny ty davy, co se hrnou pro sázky a cestou musí odhrnout pár fanoušků, co mu gratulovali a někteří byli natolik drzí, že se mu snažili shrnout šátek. Chtěl sice zajít za organizátory, ale zaslechl policejní sirény a bylo mu jasné, že jestli ho chytí, tak to nedopadne dobře. Minimálně z toho bude historka na další roky po celé stanici. Pouze popadnul výhru, co mu jeden z organizátorů podával a zamířil zpátky k autu. Když byl uvnitř, tak si všiml, že i ostatní už zaslechli sirény a začali zdrhat. Kill tak na nic nečekal, opět zařadil rychlost a vyrazil pryč.*
*Slyšel sirény, ale tím, že vykročil už ve chvíli kdy zahlédl Killiánovo auto, tak nijak nemusel se tlačit k organizátorům, vzal si své peníze s úškrnem kývl na Killiána, i když nevěděl zdali jej vnímá a vrátil se zpět ke svému autu, to otevřel a elegantně si nastoupil na místo řidiče. Pomalu vycouval i když sirény slyšeli i ostatní a rozhodně neodjížděl nijak rychle, při první možnosti to vzal do postranní uličky, kterou projel přímo na hlavní tah a v rámci rychlosti jel dál do svého bytu. Nijak jej netížilo, pokud by jej zastavili ale jemu se povedlo policajtům vyhnout a tak si noční vyhlídku městem i užil.*
*Když policie dorazila na místo, stále zde našla několik lidí, či závodníků, které pozatýkala. Další den se pak ve zprávách objevily novinky o celé události a varování, aby se nikdo tyto nebezpečné aktivity nepokusil napodobit. Nicméně.. Tohle je New York. Kdo zde dodržuje pravidla?*
*Za poslední dny se nudila více než bylo zdrávo. Nakonec to snad vypadalo, že tohle město bude nudnější, než si myslela. Jaká ironie, když se jednalo o ten velkolepý New York plný chaosu. Špínou to zde bylo prošpikované, ale nic, co by ji vlastně stálo za pořádné ohlédnutí, ale bylo zde pár výjimek a jednu z nich nalezla v dívce, která ji minule vyrušila u její procházky. Nakonec ji napsala o druhé shledání, kdy by si velice ráda zjistila více o téhle tajemné vražedkyni. Zavítala do zdejšího Zoo, kde se zastavila u výběhu s vlky. Opřela se o zábradlí, aby pozorovala ty hladové ksichtíky, které upíraly žluté oči na její maličkost. Jak příhodné místo pro pozvání vlkodlaka, ale chtěla to trochu okořenit, než jí pozve do baru na nějaké skleničky.* Vy vypadáte tedy dost vypelichaně *Pronesla k nim, když se ozvalo hlasité zavrčení jednoho z nich, který si pak hleděl svého a cupital si přes výběh pryč.*
*Překvapení z její strany bylo oprávněné. Nečekala totiž, že se ještě někdy setká s Ellisou. Musela, ale uznat, že jí chvilku trvalo než zjistila, kdo je. Přeci jen jména nebyla pro ní tím ořechovým. Pozvání samozřejmě přijala, protože byla zvědavá. Navíc se měla možnost dozvědět se něco víc. Za poslední dobou se toho moc neudálo. Udělala si další černý puntíček kvůli další vraždě kterou způsobila. Černý puntíky se jí hromadili, že by je už ani nespočítala.* To si ze mě musíš dělat srandu.* Řekne A maličko se ušklíbne.* Zoo jako vážně?. *Promluví před bránami zoo. Čekala všechno zrovna na procházku v zoo rozhodně ne. Vstoupí dovnitř a začne hledat Elisu. Jaké překvapení když jí našla u výběhu s vlky.* To máš pravdu trocha péče by jim neuškodila.* Zašklebí se při pohledu na smečku vlků.* Vidím, že si po mě musela hodně toužit. *Přiblíží se k Elise o něco blíž a celou jí sjede pohledem od shora a dolů a zase zpátky a zastaví se až u jejích očí.*
*Uslyšela hlas za sebou, než se otočila s širokým úsměvem k dívce, kterou zde očekávala. Prohlédla si její tvář, a to jak se k ní přiblížila. Ušklíbla se v duši nad tím, že opravdu přišla. Nijak zvláště neměla velké očekávání.* Zatím si nech zajít chuť. *Nahnula se k ní blíže, tak že jejich tváře jsou od sebe jen pár centimetrů, ale pak se odtáhla a zapřela o hůl.* Jsem ráda, že sis na mě udělala čas mezi vraždami. Můžeme jít? *Ukázala směrem, kudy se šlo k šelmám a ptactvu.* Chtěla jsem si to tu projít, když zde jsem. Zatím to působí jako jediné místo, kde je nejvíce vraždících bestií v celém New Yorku. *Jenže tohle byla schopná tvrdit nyní. Ještě pořádně neprobádala zdejší svět a tak věděla, že tohle tvrzení se mlže rychle změnit.* Napadla mě procházka Zoo a pak nějaký kvalitní drink v dobrém baru... Nebo máš nějaký další nápad? Jen zabíjení a týrání na to dnes chuť úplně nemám *Zavtipkovala zatím, co se rozhlížela po výbězích okolo.*
*Jen se nad tím musí ušklíbnout. Elisa se k ní rozešla a jen pár centimetrů se od ní zastavila a opřela se o svou hůl, která sloužila, jako doplněk k její kráse.* Nemáš zač. Nečekala bych, že mě pozveš do zoo. *Najít čas pro tuhle ženu nebyl žádný problém jen musela chtít. Navíc, jak už zmínila trocha povyražení ničemu neuškodí.* Jedna vraždící bestie vedle tebe je ti málo? Asi začnu být uražená. *I když musela uznat, že je to pravda. Tedy moc dobře to posoudit nemohla, protože se spíš zajímala sama o sebe a o své oběti. Stal se z toho takový stereotyp a to potřebovala trochu změnit a doufala, že jí v tom Elisa pomůže. *Dneska mám šťastný den a tak si můžeš vybrat co by si chtěla potom dělat. Zabíjení a týrání pro dnešek můžeme vynechat. *Přikývne na souhlas a dívá se kolem sebe na nejrůznější zvířata.*
Jedna vraždící bestie po mém boku mi rozhodně k dnešku stačí ke štěstí. Začínám si trochu myslet, že lidi, kteří vraždí z vášně mají v sobě více emocí než lidi, co nevraždí. Není to trochu ironie? *Poslední větu pronesla jako kdyby se ptala sama sebe, když vytahovala peníze z kabátu a zastavila se u stánku* Jednu perlivou vodu díky drahoušku. * pronesla na prodejkyni, kdy si hned vodu vzala a koukla se na cenu.* A tohle je legální... *Ohlédla se na Callisiu.* Dáš si? Za tu cenu by to měla být normálně rodinné balení. Nechceš zabít třeba tyhle zloděje? *Absolutně ji vraždící stránka její společnice nevadila ba naopak to brala až tak normálně, že to přidávala do rozhovoru jako běžnou věc jejího charakteru.* Zašla bych na nějaký dobrý drink, až se tu porozhlédneme. Mám dneska chuť na Mojito. *Z toho se člověk neopije, ale při chuti perlivé vody jí tam chyběla prostě máta a alkohol.*
Beru to jako kompliment. *Uculí se na Elisu* Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela. Zabíjení je pro něco jako umělecké dílo, které vždy musí být perfektní. * Jejich kroky směřovali k nedalekému stánku. Okamžitě si prohlédla ženu, která stála za stánkem a čekala, než někdo přijde a koupí si něco.* Ne díky. *Odmítne její nabídku a pak se ušklíbne.* Mohla bych, ale řeklo se žádné zabíjení ani týrání. Když se, ale na ní podívám možná za tu krádež by si zasloužila useknout prstíček. *Dívala se na dívku, která se na ní dívala vystrašeně. V jejích očích teď vypadala, jako vyděšená srna co si přeje, aby jí někdo ulovil. Usměje se nad tím pocitem.* Dobrá, ale spíš bych tě typovala na něco sladšího. Třeba na sex on the beach než na Mojito. Teď už aspoň vím co máš ráda. *Zamumlá s úsměvem. Chtěla jí poznat se vším všudy a tohle byl dokonalý začátek. Přeci jen na té osůbce bylo něco zajímavého co Callisiu přitahovalo.*
Uříznout prstík? *Pozvedla překvapeně obočí a koukla se na prodavačku.* Možná ona ceny neurčuje a je nad ní nějaký tlustý prase nebo mladý korporátní idiot. Ta tu bude spíše na brigádě. *Zasmála se spolu s tím, že pokračovala v cestě.* Sex on the Beach si vychutnávám jinak než v baru. *Ušklíbla se a zastavila se v moment, kdy našla výběh ledních medvědů. Sledovala ho, jak se procházel okolo jezera a spokojeně se oklepal, ale jeho srst byla spíše šedá než hnědá.* U tebe bych si myslela, že budeš hlavně na Bloody Mary. *Upila ze své vody, když se k ní rázem otočila.* Chtěla bys vidět nějaké zvíře nebo rovnou zamíříme do nedalekého baru? Mezi těmito plyšáky tě moc nepoznám, ale musím uznat, že v zoo ti to sluší *zavtipkovala než se k ní nahla.* Ale mám raději dravější stvoření, co jsou volná *zašeptala k ní. Věděla, e Callisia chápe její důvody schůzky. Chtěla ji poznat blíž, jelikož byla zajímavá a hlavně vražedkyně se jen tak neurazí nebo nebude trucovat, když by řekla něco nevhodné.*
Každý pykáme za něčí hříchy. *Jemně pokrčí rameny a stejně tak Elisa i Callisia se koukne na prodavačku* Ale tak, je ten krásný den takže necháme všechny prstíky tam, kde mají být. *Ušklíbne se a spolu s Elisou pokračují v cestě. V zoo byla kdysi, jako malá. Po dlouhé době je zase příjemné se procházet s osobou, která pro Callisiu byla zajímavá.* Snad budu mít to štěstí a poznám to. *Jemně nakloní hlavu na stranu a pozoruje medvěda před sebou. Zajímalo jí co by se tak stalo, kdyby všechny zvířata byla vypuštěná na svobodu, jakou paniku by to mohlo vyvolat.* Taky, že tvůj odhad je správný. Někdy je, ale potřeba vyzkoušet také něco jiného. *Pozorovat medvěda jí po chvilce rychle omrzelo a spíš by teď s Elisou trávila čas úplně jinak než procházkou po Zoo.* Zamíříme do nedalekého baru. Zvířata jsou fajn, ale já chci čas s tebou využít jinak. *Řekne s úsměvem než se k ní Elisa trochu nahne.* Těší mě tvá slova a věř mi, že se budu hodně snažit ti dokázat, že umím být ještě lepší. *Šeptne jí do tváře a lehce si olízne rty. Už od začátku, kdy se viděli prvně doufala, že to nezůstane jen u jejich prvního setkání*
*Byla ráda za odpověď, že si raději zajdou do nedalekého baru. Pozorovala každé její gesto, když se musela u toho usmívat a uchopila ji za bradu jako kdyby to bylo běžné. Své rty přesunula k jejímu uchu.* Myslím, že dnešní večer bude zajímavý *zašeptala, když svůj horký dech nechala na jejím krku a posléze se odtáhla.* Tak tedy jdeme? *Zapřela se o hůl jakoby nic a rozešla se k východu. Bar nebyl nijak daleko. Vlastně sotva pět minut pěšky od zoo, která už stejně pomalu zavírala.* Tak jsme tady *Poukázala na Irský klub.* Snad nám tam nebudou po stole běhat liliputi *Ale byl to jediný bar v blízkosti. Vešla dovnitř a interiér byl na způsob středověkého stylu. Očima zkoumala ke schodům nahoru, kde zjevně budou pokoje, což ji hrálo do karet. Byl zde i parket a hráli i normální hudbu na kterou se dalo tancovat.* Jedno mojito *mávla na barmana, aby se podívala na svoji společnici, co si dá ona.*
*Mohla cítit její dech na své tváři, když se k ní přiblížila a uchopila její bradu do svých prstů.* Taky si myslím. *Ušklíbne se. Musela přiznat, že se jí to líbilo. Být jí tak blízko. Nemusela si na nic hrát a mohla být sama sebou. Lehce přikývne na souhlas a obě se rozejdou k odchodu ze Zoo. Ještě štěstí, že Elisa vybrala bar, který měli hned po cestě.* Doufejme. *Řekne jen než společně vejdou do baru, který byl ve středověkém stylu. Takový netradičný typ, kam by Callisia sama nevkročila. Dokonce zde byl i parket.* Já si dám Bloody Mary. *Řekne barmanovi, který stál za barem a připravoval objednávky.* Co žena, jako ty dělá v tomhle městě? Ne, že bych si stěžovala a vlastně mě těší, že jsem na tebe narazila, jen mi to nedává moc smysl. *Zeptá se mezitím co čekají na své objednávky*
Že by můj odhad na tvůj drink nebyl špatný? *Usmívala se a pozorovala barmana, jak dělal drinky, než svůj zrak upnula zpět na dívku po jejím boku.* New York je zrovna místem, kde bych očekávala všelijaké lidi spíše jsem překvapená, že tu jsou spíše nudné osoby, krom tedy tebe. Zavítala jsem tu prostě na návštěvu nemám takhle domov, kde bych se zdržovala. *V jejím věku by to bylo spíše deprimující žít na jednom místě a neustále pozorovat jak děti nakonec jsou dospělými a pak stárnou a umírají.* A ty zde žiješ, nebo New York je pro tebe taky jen zastávka? Vždyť tu ani nemůže být tolik lidí pro tvé potěšení. *Uchopila svůj drink a provokativně upila s chtivým pohledem, než sklenku odložila.* Mnohem lepší, ale chtělo by to více rumu. *Na alkoholu si rozhodně potrpěla.* Mohu se zeptat ty pokoje, co zde máte jsou na přespání? *hodila otázku na barmana, který přikývl.* Možná si jeden zarezervuji na dnešní noc *To spíše řekla pro sebe a svoji společnici záleželo, kam tenhle večer povede, ale nejprve chtěla tělu dopřát alkohol ze kterého měla prostě požitek*
Tvůj odhad byl velmi správný až mě to trochu děsí. Ale jen trochu. *Přeci jen Callisiu jen tak nic nevyděsí. Když o tom tak přemýšlela v tuhle chvíli jí nic nenapadlo co by její osobu mohlo vyděsit.* Chápu, tak to, abychom ti ten pobyt zde trochu zpříjemnili. *Uculí se na svou společnici vedle sebe.* Spíše zastávka. Nikde jsem moc dlouho nevydržela. Mám, ale pocit, že se zde zdržím o něco déle.* Uchechtne se vezme si od barmana svůj drink a upije z něj. Lahodná chuť alkoholu jí projede krkem. Když se zeptá na pokoj rychle se na Elisu podívá s jiskřičkami v očích, které mohla zahlédnout. * Co máš za lubem? *Zeptá se a jemně se dotkne jejího boku.*
Už teď je výrazně příjemnější *Ujistila ji s tím, že její přítomnost bohatě stačí k tomu, aby se cítila dobře pro dnešní den.* Taky začínám mít ten pocit, že New York možná nebude tak špatné místo pro život. *Pokrčila rameny nad tímhle, když se znovu napila a půlka drinku už byla pryč.* Ještě jedno Mojito a více rumu *Zvolala na číšníka, když se ohlédla ke své společnici a musela se pousmát při jejím doteku.* Řekněme, že chci zpříjemnit pobyt v New Yorku nám oběma *zašeptala k ní a rukou přejela po jejím stehně nahoru, kdy se zastavila až i vnitřní strany stehna blízko jejího klína.* Ale chci si užít i drink co ty? Nechtěla bys tu dneska přespat? *Zvídavě si ji prohlédla.*
*Její slova jí stačila k tomu, aby si potvrdila to co si myslela. Doufala jen, že Elisa nebude jen chvilkové rozptýlení.* A podle toho co si mi říkala na naší prví schůzce v lese tu bude ještě větší zábava. *Narážela na to, že Callisia je co se týče dalších druhů byla neznalec a chtěla se o tom dozvědět něco víc. Jen se ušklíbne nad tím, když si Elisa objedná další drink ještě s větší dávkou rumu. Callisia mezitím dopíjela svůj první drink. Spíš než popíjení si užívala společnost. Cítila její ruku, která se zastavila blízko jejího klína. Ušklíbne se nad tím.* Taky, ale rozhodně neodmítnu nabídku na přespání. *Zašeptá a trochu se zavrtí tím se její ruka o něco víc přiblíží k jejímu klínu o něco víc.*
*Nemohla popřít, že byla jejím zavrtěním překvapená. Mnozí tomu nešli jen tak naproti, ale ona ano. Pozvedla k ní tvář a přeměřila si ji pohledem.* Jsi opravdu zajímavá bytůstka. *Stáhla ruku, aby dopila Mojito a mohla dostat další než se otočí zpět na ni.* Mám takový nápad. Co si takhle vzít pití do toho pokoje? *Navrhla s tím, že zde nemusí trávit čas čistě jen u pití, ale mohou ty dvě věci spojit.* Pokud se tedy nebojíš. *Věděla, že zrovna dívka před ní by se ničeho jen tak nezalekla, ale chtěla ji mírně v tomhle ohledu provokovat.*
*Z jednou mnoha co uměla byla provokace. Uměla toho mnohem víc když chtěla. Musela, ale uznat, že nenašla nikoho, kdo by se jí mohl dotýkat a jí by to nevadilo. Ostatním by nejradši ukousla ruku, ale Elise se. Spíš si to užívala a možná by jí nechala převzít kontrolu.* A nejen to. Kdyby si totiž byla někým jiným zřejmě teď by si byla bez ruky. *Na okamžik se podívá na ruku spočinutou na jejím stehnu než se podívá na Elisu a zkousne si svůj ret* To není špatný nápad. Aspoň bychom spojili dvě užitečné věci* Ušklíbne se. *Bát se to rozhodně ne. Jsem zvědavá co se honí ve tvé hlavičce* Pošeptá. Věděla, že i ona ráda provokuje stejně tak jako Callisia a rozhodně se tím nenechala zmást*
Moc si věříš, že bych byla bez ruky. *Ušklíbla se nad tím a pak si vzala nový drink.* Klíče *Houkla na barmana a ten jim nakonec jedny hodil od pokoje.* Díky *Přidala mu i dýško.* Pro další drink si kdyžtak zajdu *Koukla na Callisiu, kdy vnímala tu touhu v těle, jak k ní mluvila.* V moji hlavě se toho honí až až, ale vše jen okolo jedné osobo. *Prstem ji ukázala, aby ji následovala po schodech nahoru. Našla pokoj s jejich číslem, když zavítala dovnitř. Nevypadalo to špatně. Velký pokoj, postel s nebesy a dokonce i krb, který rovnou zapálila ne že by se bála prochladnutí. Už teď měla tělo v jednom ohni a adrenalinu. Odložila drink na stůl a hůl opřela o komodu. Vzápětí se k ní otočila čelem a založila si ruce, když se opřela o stolek.* Víš, že tě mohu donutit udělat cokoliv že ano? *Dostat se pod ruku chtivé víly někdy znamenalo jisté nebezpečí obzvláště u Elis, která vždy chtěla nějakou věc po tom druhém.*
Když se na to podívám z jiné stránky úplně by ses mi nelíbila bez jedné ruky. Jak říkám máš štěstí. *Pokrčí lehce rameny. Elisa houkne na barmana a ten jí dá klíče od pokoje. Nakonec mu dá ještě dýško. Callisia nad tím zakroutí očima. Toužila po ní a po těch slovech co vypustila z pusy ještě víc. Vzrušovala jí představa toho, že spolu stráví v jednom pokoji. Následovala jí až do pokoje od kterého měli klíč. Pokoj měl zvláštní atmosféru, ale asi to bylo tím, že její hlava nebyla čistá a její myšlenky se točili kolem osoby, která se teď opírala o komodu.* Vím. Zajímá mě co by to tak mělo být. Co by tě mohlo potěšit. *Zajímá se a udělá dva kroky směrem k ní. Byla to pro ní zajímá zkušenost*
Potěší mě toho mnoho *Chvilku ji Callisia připadala nesvá, ale byl to jen její pocit, když viděla, že udělala dva kroky.* V prvé řadě bych ráda, aby... *Přešla k ní když uchopila lem jejího trika.* ...Kdyby tohle vše bylo dole. *Zašeptala, ale ještě na ni nepoužila svoji manipulaci. Chtěla vidět, jak se dívka sama podřídí nebo jak bude vzpurná a dominantní. Sice byla vražedkyně, ale Elisa viděla hlavně ženu a každá žena měla i svoji část sebe, která chtěla být buď pečována, nebo toužila po tom pečovat o druhé v tomhle směru. Když svírala její oblečení prudce si ji na sebe natiskla a své rty přiložila na ty její v polibku, kdy zkousla i její spodní ret.* Potěší mě, když mi ukážeš, co jsi zač. *Zašeptala. Dala jí šanci ukázat, co by chtěla Callisia, protože Elisa byla dost citlivá na své tělo a vše ji rozproudilo krev v těle, ale dokázala být i dost dominantní ženou.*
Například? *Zeptala se okamžitě. Chtěla to vědět. Slyšet to z jejích úst, které si chtěla přivlastnit aspoň pro dnešní noc. Zastavila se v pohybu když se k Elisa přiblížila a chytila lem jejího trička. Chtěla, aby si ho svlékla. To bylo to co by jí potěšilo? Jenže Callisia z toho chtěla taky něco mít a tak si neodpustila poznámku.* Pokud je tohle co chceš udělám to, ale ty první. *I teď dokázala klást podmínky, aby se zapojila do pomyslné a svůdné hry kterou Elisa začala hrát. Rozhodně nepopírala líbilo se jí to až moc. Než stačila ještě něco říct nebo udělat její rty byly přitisknuté na těch jejích. Přivlastnila si její rty a zkousla její spodní ret. Callisia tiše zavrčí a polibek jí tvrdě oplatí a přitáhne si jí k sobě blíž. Chtěla vědět co je zač? To už přeci věděla dávno, ale rozhodně jí to ukáže znovu. *
*Nemohla popřít, že hrubost byla věc, která se jí líbila. Stávala se ráda majetkem na jednu noc.* Jestli já první, tak není problém. *zašeptala a své šaty nechala sklouznout po jejím těle na zem, kdy do chvilky před ní stála skoro nahá jen v krajkové podprsence přes kterou šlo mnohé vidět a kalhotky nebyly ničím odlišné. Její tělo bylo drobné. Nevyčnívala svaly, ale štíhlými rysy poukazující na její ženské tělo.* Kladeš si podmínky? *zavrčela u ní a ruky ji objala kolem krku, když se ji zahleděla dravě do očí, ale následně se odtáhla a upila z drinku, který tu měla položený a prohlédla si ji od paty k tváři. Provokativně dělala pohyby tělem, když k ní přešla zpět, aby své ruky přenesla na její rozepínání kalhoty a přitáhla si ji blíže.* Tohle potřebovat nebudeš. *Byla v tomhle rychlá a do chvilky kalhoty rozepla, když druhou rukou vjela pod její triko, aby jela výše a začala ho vyhrnovat. Své rty natiskla na její krk, kde zanechala cestičku horkých polibků na její kůži.*
*Skutečně Elisa se příliš nezdráhala a na její přání sundala své šaty. Teď se mohla dívat na její polonahé tělo které skrývala už jen dvě věci. Vzrušeně si zkousne ret a celou si jí prohlédne.* Bez podmínek by to nebylo ono *Ušklíbne se. Dravost v jejích očích byla nepopsatelná a čím víc Callisiu sváděla. Těžko říct jestli se jí podaří udržet. Už stačilo tak málo, aby Elisu popadla a hodila jí do postele, kde by jí mohla ukázat co všechno umí. Když se od ní odtáhne, aby se mohla napít svého drinku tiše zavrčí. Provokovala jí svými pohyby. Zkušeně jí rozepla její kalhoty co měla na sobě a ruka jí zabloudila pod její tričko. Chtěla , ale dodržet co slíbala a tak Elisu od sebe jemně odstrčí a začne si svlékat své věci úplně do naha. Pak už si zase opět přitáhne k sobě a volnou rukou vzadu jí rozepne její podprsenku, kterou sundá a následně odhodí někam za ní. Okamžitě jí začne šahat na její krásná ňadra a pomalu jí začne posouvat dozadu k posteli na kterou jí následně shodí*
*Nechala se odstrčit a sledovala, jak její šaty mizí z jejího těla, kdy vidí jen její krásu. Nechala se v tomhle ovládat* Já věděla, že s tebou bude zábava. *sykla ji u ucha a pak tiše zasténala při doteku jejich rukou na prsou. Ta citlivost, kdy vnímala každý pohyb dlaně a sem tam pevné sevření. Začala couvat k posteli, ale nehodlala být poleno, co jen stojí na to už byla až moc zkušená, než by si nechala ujít možnost dotýkat se jí. Rukou se jí chytla kolem boku a rukou vjel do jejího klína, kde přejela prsty a vnímala, jak vlhká byla. Podívala se ji do očí.* Tvá touha bude dvakrát tolik silnější než jsi zvykla *zašeptala a vyslala do jejího těla ten impuls. Chtěla vidět vše, co tahle vražedkyně dokáže. Věděla, že nad jejím tělem bude mít jistou nadvládu a nutit ji, aby po ní toužila a její tělo žádalo po sexu více než obvykle*
*Její sténání pro Callisiu byl, jako rajská zahrada. Chtěla víc.. mnohem víc. Všechno na čem teď záleželo byla Elisa všechno ostatní se vypařilo, jako obláček kouře. Tiše zasténá když se její ruka dotkne citlivého místa mezi jejíma nohama. I kdyby chtěla vlhkost kterou mezi nohama měla by jen tak nezamaskovala. To byl důkaz toho co s ní Elisa za tu krátkou dobu dokázala udělat. Její mysl nebyla čistá a nebyla kontrolovaná takže měla Elisa dokonalý přístup ke všemu co si zrovna umanula. Rychle sundá to poslední co Elisa na sobě měla. Jednou rukou chytne její krk a zaboří se obličejem do jejího krku, aby nasála její vůni. Toužila po ní víc a víc. Druhá ruka začala putovat po jejím těle až dolů přímo do jejího klína*
*Celá se rozechvěla při pocitu, jak ji chytla pod krkem a prohnula se v zádech jen při pomyšlení, co vše se bude dít. Nohy dala více od sebe pro lepší přistup, i když nehodlala být hned takhle poddajná. Vzdychla u její tváře při doteku mezi nohy ani ona nemohla zamaskovat fakt, že po ní silně toužila a přála si cítit její doteky uvnitř sebe. Rukou přejela po jejich zádech, kde ji i škrábla při blahém pocitu, jak je vlhká a ona jí draždí. Neměla ke Callisie dobrý přístup v podstatě si ji ukotvila pod tělem a Elis dost zamezila. Při tom pomyšlení, jak se k ní chovala a jak si ji takhle přivlastnila byla dole vlhčí o poznání více, jak jí to vzrušovalo. Klínem aspon začala hýbat proti její ruce a naznačovat, co právě potřebuje.*
*Líbila se jí ta kontrola co teď měla. Bylo to takové ujištění, že se nestane nic co by Callisiu doprovázelo po zbytek jejího života. Těžko uvěřit, že žena, která se pod ní kroutila byla zatím jediná, která se jí mohla dotýkat. Bylo to pro Callisiu něco nového a nečekaného. Usměje se, když nohy dá víc od sebe, aby k ní měla lepší přístup. Bez ostychu a aniž by jí upozornila i když to vlastně nebylo potřeba, protože její vlhkost nabírala na intenzitě do ní pronikla nejdřív jedním prstem a pak druhým. Nejprve pomalu se začala v ní pohybovat a pak zrychlila. Nevěděla zda se dokáže vzdát téhle krásné chvilky. Ještě o něco víc zrychlila na tempu a užívala si ten pocit, který jí mohla dopřát. Hladově jí sála krk a dokonce měla chuť jí do krku kousnout a označit si jí.*
*Oddávala se ji do momentu, než ucítila její prsty v sobě. Pootevřela ústa a prohnula se v zádech přitom, jak přidávala na tempu. Začala se okolo jejich prstů stahovat a její tělo si to užívalo. Zabořila tvář do jejího ramene, kdy ji objala a vzdychala. Při každém nárazu její ruky se tělo zhlouplo nahoru a dolů a nehty zarývala do její kůže, než se nakonec rozhodla uchopit tvář Callisi, aby se ji podívala do očí.* Přidej další prsty. *Byla tak vlhká, že si přála vnímat každý pohyb na těsno. Ukořistila její rty do vášnového polibku a místnosti se ozývalo jen sténání a ruka která přírážela proti Elis, která chtěla víc mnohem víc a nemohla se ani dočkat, až ona udělá Callisie vše, co má v mysli.*
*Chtěla jí splnit jakékoliv přání. Pokud bylo jejím přání, aby přidala další prsty udělala to. Přidala do ní další dva prsty. Cítila, jak se kolem jejich prstů dokonale stáhla. Tohle jí dokázala uspokojit víc než cokoliv na světě. Tedy kromě zabíjení co bylo na prvním místě. Zběsile do ní začne přirážet svými prsty až do chvíle, kdy se její tělo prohne a její tělo se začne podávat tomu euforickému pocitu orgasmu. Vytáhne z ní prsty a olízne je. Chutnala znamenitě. Ač by ráda zůstala celou noc musela odejít.* Budu muset jít. *Řekne a zvedne se z postele a nechá Elisu vstřebat to co zažila. Přála by si, aby se to co začali dotáhlo až do konce, ale nemohla. Její hlava byla zahalená pocity, které dosud neznala a pravdou bylo, že se jich bála. Navíc jí chtěla vyprovokovat a tak se ujistit, že jejich setkání bude. Rychle si začne oblékat své oblečení a když už je na odchodu tak se na ní otočí.* Zavolám ti a domluvíme se na dalším setkání. *Ušklíbne se a pak už vyjde z pokoje a zamíří z baru pryč*
*Temné cihlové peklo. To je jediné, co bylo ten večer vidět z okna. Bylo těšně po desáté večerní a ulice byly zahaleny lehkým oparem. Běžně rušné ulice zely prázdnotou a všichni se raději zdržovali doma. S rukami v kapsách se blížil do své destinace, kterým byl jeden z těchto cihlových domů. Vypadal jako každý jiný, na jeho poměry špinavý a zbídačený. Před tím, než se rozhodl vstoupit dovnitř, zapálil si. Přemýšlel nad tím, jaké to asi musí být žít zrovna tady v této městské části, zrovna v Bronxu končil poměrně často, žily tu ony krysy, které měl za úkol obrat úplně o vše, co měli a i neměli. Dnešní večeře nebyla o nic lepší. Parta fakaňat, která se ještě pomalu ani z hnízda nevyhrabala, ale už měli čelit životním chybám otce.* /Kšeft je kšeft,/ *pomyslel si a vydechl obláček dýmu. Vlastně se dneska nemuselo nikomu nic stát pod podmínkou, že se dozví informace, které potřebuje.*
*Am stála před zrcadlem a prohlížela si svou jizvu na krku. Pamatovala si jen útržky, ale nedokázala si je poskládat. Všechno z toho dne bylo zmatené. Jemně prsty přejde po zahojené ráně a jemně si povzdechne. Musela si o tom s Dominicem promluvit a zjistit co se stalo. Sice věděla, že jí napadlo zvíře, ale tohle by přeci zvíře neudělalo nebo ano? A jaký k tomu měl vlastně důvod. Vezme si šátek do rukou a zakryje tak všechny stopy. Sice bylo trochu divné, že Am nosila šátek na krku, protože to nikdy nedělala, ale nechtěla vyvolat zbytečné otázky. Porozhlédla se po svém bytě, který sdílela spolu se svými bratry. Sice co nebyl žádný luxus ani nic velkého, ale tohle jí vyhovovalo. Muselo. Nemohla si teď dovolit něco většího a hezčího. Naneštěstí její bratři byly u sousedky. Měla dobrou náladu a tak Am navrhla, aby si trochu odpočinula, že je pohlídá. Vlastně měla pravdu trochu to Am prospěje a navíc bude mít trochu času i pro sebe. Neváhala ani minutu a rozešla se do ledničky přesněji do mrazáku a vytáhla z ní zmrzlinu, kterou se rozhodla dát si u televize*
*Bylo na čase vrátit se k práci, což mu nepřidávalo na špatné náladě. Do domu jej pustila postarší paní, které šarmantně podržel dveře a ještě jí ke všemu pomohl do schodů. Celou dobu se u toho tvářil jako ten nejmilejší člověk na světě do chvíle, než se rozloučili a on se vydal do patra, kde bydlela dcera jednoho z dlužníků.* *Její fotr toho dlužil tolik, že neexistoval žádný paralelní vesmír, kde by měl na zaplacení alespoň úroku. Dantemu přistál na stůl s jediným permanentním řešením. Jenže se po něm slehla zem a nebyl k nalezení. Občas se něco takového stalo, a pak nezbývalo nic jiného než se postarat o rodinu dotyčného či jej najít. Dante úplně neměl v plánu jít cestou první, ale pokud nebude ani ona vědět žádné info, nejspíše nezůstane žádná jiná možnost než štěňata toulavých psů utratit.* *A jelikož byl gentleman největšího rázu, rozhodl se zazvonit a vyčkat, až slečna přijde otevřít. Bydlela sama se svými sourozenci, ročník 2005, bude vědět asi tolik, co ostatní, které navštívil. Stále ale existovala možnost, že se náhlou přítomností v jejím životě dá cosi do pohybu. Možná se alespoň ona pokusí zajistit lokaci otce pro své vlastní potřeby. Což později napomůže Dantemu dosáhnout svého.*
*Vanilková zmrzlina byla její oblíbená stačilo si vzít jen lžičku a vydat se do skromného obývačku. Nevěděla co si pustí a když o tom tak přemýšlela bylo jí smutno. Ocenila samotu, ale sama doma by rozhodně nemohla být. Byla jen ráda, že se to s učitelkou uklidnilo. Docela jí mrzelo, že spolu nevychází, ale bohužel s tím Am nemohla nic udělat. Bylo to její rozhodnutí. Návštěva v nemocnici spolu s Dominicem se zdála být scela úspěšná a ona tak nemusela čelit útokům a vyčítavému pohledu. Než si, ale stačila něco pustit ozval se zvonek. Přemýšlela, kdo by zvonil u jejích dveří ještě v tuhle noční dobu přesto se, ale zvedne a vydá se ke dveřím. Ještě předtím položí nedotčenou zmrzlinu na linku a poté už konečně otevírá dveře. Překvapeně se podívá na muže.* Dobrý den přejete si? *Optá se mile. Nemohla se, ale zbavit nepříjemného pocitu, který měla, když se podívala na jeho tvář. Rozhodně to na sobě nedala znát a spíš se snažila působit, že není šedá myška v rohu i když si před jeho maličkostí přidala, jako malý brouček.*
*Byla jistě doma, jakmile zazvonil, ozvalo se zevnitř šustění, což indikovalo, že přestala dělat to, co dělala. Podle pulzu byl doma pouze jeden člověk, to mu hrálo do karet. Neměl vlastně vůbec představu o tom, jak dnešní večer vůbec proběhne. Místo toho se dnes poddal síle intuice. Netrvalo dlouho a objevila se blond slečna o minimálně hlavu a půl menší než on. Vypadala drobně a zranitelně, ale která oproti němu takto nepůsobila.* “Krásný večer,” *odpověděl a ušklíbl se od ucha k uchu. Rukou chytil hranu dveří a prakticky se pozval dovnitř, čímž donutil její maličkost couvnout o krok či pár dozadu.* “Pojďme se pobavit o tvém otci… Můžeme to udělat po dobrém… Nebo se raději mám jít zeptat tvých mladších brášků?” *optal se jí vychytrale, neboť dle spisu bylo znát, že na nich lpí a nikoho jiného ani v životě nemá.*
*Její milý úsměv se na okamžik vypařil a nahradil ho nechápavý pohled plných divných pocitů. V první řadě si moc dobře uvědomovala, že cizím lidem se nesmí otevírat, ale už jí nebylo 5 let a navíc se jí nezdálo, že by měl nějaké postranní úmysl. Těžko můžete odhadnout člověka na první pohled. Zkoumavě si ho prohlédne od hlavy až k patě a zase nazpátek až se její oči zabodnou do těch jeho. Úšklebek na jeho tváři se nedal přehlédnout. Než si stačila uvědomit co se děje musela udělat několik kroků a ustoupit, aby mohl vejít dovnitř. Mohla se s ním přetahovat o dveře, ale těžko by tento souboj vyhrála a tak to jednoduše vzdala.* Možná, že kdyby jste byl chvilku trpělivý pozvala bych Vás dovnitř. *Neodpustí si poznámku a zavře dveře. Čekala by snad, že si ovečka užije společnou zábavu s vlkem ani omylem. Když se zmíní o jejím tátovi potichu si povzdechne. Nebyla hloupá, aby si vše nedomyslela.* Raději bych prosila po dobrém, i když nevím zda Vám já zrovna pomůžu. *Jemně pokrčí rameny a odsune se k lince. Bylo jí nepříjemné, že na ní vytáhl její bratry. Musel vědět, že by pro ně udělala cokoliv.* Dáte si čaj, kafe, vodu? Když už jste se pozval dovnitř? *Optá se zdvořile. Byla by ráda, kdyby se tenhle rozhovor vyvíjel v klidu a bez násilí, které rozhodně nebylo nutné.*
*Zdálo se, že to nebylo poprvé, co s někým již téma otce řešila. Pravděpodobně nebyl jediný, který ji takto navštívil. Ale ostatní byli plní kompromisu a pravděpodobně ani nechtěli nic závažného tady po slečně. Pousmál se, když zmínila, že mu pravděpodobně nebude co k čemu. Kdyby jen věděla, jak to vlastně bude.* “Nedám si, nic, děkuji,” *odpověděl jí a místo toho, aby pokračoval v konverzaci, rozhodl se zmapovat její bydlení.* *Byla stejně chudá jako její fotřík, uvědomoval si, když se procházel po jejím malém bytečku.* /I klece pro krysy byly lepší, než tohle./ *pomyslel si, když se zastaví u kuchyňské linky a zabořil prst do vanilkové zmrzliny, kterou tam jen tak válela. Poté už jen pokračoval do obývacího pokoje a čekal, že jej bude následovat.* “Je mi jedno, kolik toho víte o vašem fotříkovi, jste jeho nejstarší děcko, takže automaticky všechny jeho problémy spadají pod vás,” *oznámil jí realitu, které momentálně čelila. Její otec byl jeden z těch horších, které si napůjčovali, co mohli a vlastně neměl ani jedinou myšlenku na to, jak peníze vrátí. Sobecky si myslel, že se vytratí a všechny problémy dopadnou na jeho potěr. A má pravdu, taková byla většinou realita. Jenže ne každý byl schopen toto své rodině udělat. Někteří spáchali sebevraždu, někteří s sebou vzali i celou svou rodinu. V případě jeho otce to byl ale případ jiný. Bylo mu jedno, který z těch jeho dětí to vlastně odnese.* “180 tisíc…60 tisíc na úrocích, dohromady krásných 240 tisíc dolarů,” *sdělil jí výši, která by dohnala jednoho k drastickým závěrům. Bylo jasné, že se jedná o něco, co ona ani v životě neuvidí.* “Pláč je na místě,” *sdělil jí a posadil se na gauč, jako by byl u sebe doma.*
*Vymyšlení plánu nebylo něco všem by Am vynikala. Pohled na pár ostrých nožů, které měla uložené na lince ve stojanu se zdál být, jako dobrý nápad na obranu. Jenže než by se k nějaké akci dokopala a jestli by se jí to vůbec podařilo by si s trochou štěstí ještě sama ublížila. Takže tento nápad na případnou záchranu mohla vyškrtnout. Zamračeně se podívá na muže, který se po jejím bytě pohyboval, jako by mu to zrovna patřilo. Mohla jen sledovat, jak namáčí prst do její zmrzliny, kterou nestačila uklidit.* /Barbar./ *Pomyslí si okamžitě. Když se vydal do obývacího pokoje automaticky ho následuje přesto si dělá odstup. Ještě štěstí, že její bratři nebyly doma.* Takže to automaticky znamená, že je to můj problém? *Kdyby tu totiž byly neměla by odvahu vznést trochu odporu k muži, který si sedl na její pohovku* Navíc je to jeho problém a já vám, jak už jsem řekla těžko pomůžu. Nevím, kde je, ale třeba když projdete všechny hospody s trochou štěstí ho najdete. *Řekne tiše spíš pro sebe. Nechtěla být hrubá a přidělávat si na další problémy, které nebyly její. Rozhodně mu, ale nechtěla dokázat, že se ho bojí. Navíc zatím přeci nebylo proč řešit svůj strach když jí nic neudělal. Přesto by si tuhle větu nikdy nedovolila říct víc nahlas. Když vyslovil částku nahlas, kterou si dovolil její otec si vzít a nevrátit se jí na okamžik víc rozbušilo srdce. Bylo to až moc peněz, které rozhodně ona neměla. Mohla si dovolit říct, že on to moc dobře věděl a přesto si neodpustil jí informovat.* Nebudu před vámi brečet, jen protože si to moc přejete. *Jedna část chtěla brečet strašně moc. Její otec jí dokázal ničit život i když v její přítomnosti nebyl. Jenže brečet znamenalo ukázat slabost a to si nemohla dovolit.* Vy moc dobře víte, že já nejsem schopná vám vrátit tuhle částku takže co vlastně po mě žádáte? *Zeptá se narovinu. Už nebylo třeba předstírat a snažit se. Čím dřív to bude vědět tím to pro ní bude lepší*
*Ohrnul lem kabátu, aby poukázal na opasek se střelnou zbraní. To jen pro případ, že by se nakonec rozhodla, že nepůjdou tedy cestou poklidu. Neměl ale v plánu odcházet s prázdnou. Ať už se pokusí nabídnout cokoliv, bude to muset stačit, jinak vezme ji i její bratry. Možná by to vyrovnalo dluh jejího otce.* „Nehodláte mě poučovat o tom, jak se snad věci mají,“ *řekl s udiveným výrazem, protože to snad znělo, jako by si hodlala diktovat podmínky. Nebo se ho vlastně pokoušela poslat pryč? Ne. On byl pevně rozhodnutý, že už jej absolutně nezajímá její otec. Chtěl se bavit.* *Bylo jasné, že ji lehce zaskočil tím, kolik si její fotr opravdu troufl vypůjčit. Určitě musela mít namále, ačkoliv tedy tvrdila, že hodlá být silná holka. Prosím, ať se s tím vyrovná, jak potřebuje, realita je naprosto jednoznačná.* „To je samozřejmě na uváženou,“ *řekl jí, když oznámila, že brečet nebude. Byla pravda, že miloval, když fňukali, miloval, když ho prosili a žadonili, kňourali, že udělají úplně cokoliv. Mohli žadonit, aby nebral jejich život, ale nic takového na něj většinou neplatilo. Víceméně měl jasný cíl. Mohli být rádi, že jejich účty byly splaceny.* „Kterého sourozence budete postrádat nejvíce?“ *optal se s úšklebkem, neboť to byla taková Sofiina volba, že si musela myslet, že žertuje. Jenže celá situace naznačovala, že toto opravdu žádný vtip nebyl. On jí opravdu dával na výběr. Žádná sestra jistě nebyla schopná rozhodnout, kterého z mladších bratrů by snad měla poslat na jatka.* „Samozřejmě pokud tedy nehodláte sehnat peníze,“ *nabídl jí řešení, kdy by nemusela vybrat tak krutě.* „Poslední možnost je placení něčím s vysokou hodnotou,“ *nabídl poslední řešení a ukázal prstem na její maličkost. Mohla rozprodat sama sebe nebo i hůř. To už bylo na jejím uvážení. Tak či onak si Dante byl jist, že peníze dostane. Tohle byl zlatý důl oproti drogami zrušenému fotrovi. O toho už víceméně ani nestál. Měl teď jiný cíl, než kvůli kterému přišel.*
*Situace ve které se Am nacházela se zdála být horší než si myslela. Podívala se na jeho střelnou zbraň, kterou měl za opaskem. Ničivá zbraň, která by vám ukončila život jednou ránou mířenou přímo do srdce. Jenže co si budeme. Chtěl jí jen vystrašit. Nic by nezískal, kdyby jí zabil. Jenže na to nepotřeboval zbraň stačila jeho maličkost v jejím bytě i když se snažila to nedat najevo.* To vůbec ne. *Řekne okamžitě. Rozhodně by si nedovolila ho poučovat.* Jen si myslím, že jednáte až moc impulzivně. *Pípne potichu. Samozřejmě věděla, že to co udělal její otec nebylo správné. Taky by byla naštvaná, jenže ona by aspoň šla po správném viníkovi. Zhoupne se jí žaludek, když zmíní sourozence.* Nevyberu si ani jednoho to radši vyberu sama sebe. *Nemusela nad tím moc přemýšlet volba byla jasná. Ochránila by své sourozence za každou cenu i před tímto mužem. Člověk by řekl, že úšklebek na rtech znamená, že by si dotyčný mohl dělat srandu. Jenže Am moc dobře věděla, že tohle rozhodně sranda není. Banka by jí takovou sumu nikdy nepůjčila a kdyby ano zadlužila by se na celý život. Nevěděla, kde by vzala tolik peněz.* Placení vysokou hodnotou? *Optá se i když asi tušila co to znamená ještě když ukázal na její maličkost, která by nejradši vyskočila z okna nebo utekla pryč. Občas měla potřebu koukat na dveře v domnění, že jí někdo přijde zachránit. Zatím se to, ale nestalo.* Mluvíte v hádankách, prostě řekněte co chcete, krom peněz který nemám a nikdy mít nebudu. *Řekne už krapet netrpělivě. Už chtěla mít tohle setkání za sebou*
*Zasmál se.* “Impulzivně? Jsem ten poslední, který chodí, ostatní čoklové se ho snažili najít, ale je dost možný, že fotřík použil dobrou část peněz na pakáž a vodstřel do světa. A tak nezbylo nic jiného, než zkasírovat to, co po něm zbylo, ať už je to alespoň zužitkování potěru, přátel či zbytku rodiny, když se hodí,” *vysvětlil, že vlastně někomu musel přetéct pohár trpělivosti, když pustil Danteho do práce.* *Bylo jasné, že nabídne sama sebe, přesně na to on čekal. Neměl vlastně v úmyslu zajímat se o zbytek děcek.* “Skvěle, nemám chuť dneska utratit pár štěňat,” *řekl a zvedl se, aby zmenšil onu bezpečnou vzdálenost mezi nimi, neboť se zdálo, že jí dával až moc prostoru přemýšlet. Mohla by se klidně pokusit utéct, ale to by jí rozhodně nedoporučoval. I kdyby se sebevíc snažila, on byl vždy ten rychlejší, silnější a hbitější. Nebavilo ji, jakým způsobem podával informace. Nebavilo ho neustále všem říkat vše rovnou, nebyla to žádná sranda, nebyl to žádný vzruch, žádná radost. Rozhodl se jí ale vyhovět.* “Je hned několik možností… Dnes večer dostáváš na výběr jako nikdy, že?” *zasmál se a píchl jí prstem do hrudníku. Zároveň se také rozhodl, že už jsou si natolik blízko, že jí může klidně tykat. Ostatně byl v pozici, kdy si to mohl dovolit.* “Člověk může postrádat levinu, slinivku, štítnou žlázu, žlučník… Technicky vzato i plíci, jistou svalovou tkáň, pár kostí… Je celkem na výběr,” *nabídl jí výčet toho, o co ji klidně mohl dnes večer připravit. vše samozřejmě za sterilních podmínek a největšího komfortu.*
Mám pocit, že jste si vybral špatnou osobu. *Nad touhle možností nepřemýšlela, že by otec byl tak chytrý a použil nějakou částku, aby mohl utéct. Už by ho nikdy nedonutila podepsat ty blbý papíry na převod rodičovského práva. Nemůže přeci dopustit, aby je ztratila a tak porušila svůj slib. Jenže teď to asi nebylo podstatné. Když z téhle situace nevyvázne dobře těžko bude moct řešit jiný průser. Osud dokáže být hodně krutý. Za celou dobu Am nikomu neublížila, ani ho nezradila a teď musí čelit osudu. Úlevně si vydechne, když nakonec z toho bratry vynechá. Přesto ten divný pocit v žaludku nepřestal. Už chápala proč. Jeho mohutná postava se zvedla z gauče a zkrátila tak bezpečnou zónu co měla. Jemnými kroky ustupovala dozadu až narazila do zdi.* /Hloupá zeď/ *Pomyslí si. Přesto se mu odvážně podívá do jeho tváře a oči se jí zabodnout do těch jeho. Necukne když se jeho prst dotkne jejího hrudníku. Srdce jí bušilo tak moc. Měla pocit, že jí srdce vyskočí z hrudníku přímo do jeho náruče.* To jsem, ale šťastný děvče. *Šeptne na jeho otázku. Přesto se jí nezdálo, že by měla na výběr, ale očividně on měl na to jiný názor. Poslouchala, jak jí vyjmenovává všechny její důležité orgány, které by ráda nepostrádala.* Děkuji za nabídku, ale nebyla by radši něco jiného než obětovat kus svých orgánů? *Věděla, že bez některých orgánů se dá žít jenže musela existovat i jiná cesta, volba cokoliv aniž by to zahrnovalo její bratry a orgány, které měla*
*Dívala se na něj těmi jejími srnčími očky. Byla v pasti a neměla kam utéct nejen obrazně řečeno. Musela se cítit naprosto v koncích a představovat si, že tady nejspíš umře. Pokoušela se být velkou holkou a nedávat najevo, jak moc velký strach vlastně má, ale vše ostatní ji až moc jednoduše prozradilo. Měla nahnáno, ale přesto se snažila o naprostý opak. Měla snad pocit, že to má cenu? Podobné již zažil, tvářili se tak nedotknutelně, ale přesto na závěr stejně škemrali jako švábi.* “Těžko říct, jestli nemáš ani prachy,” *řekl a bylo jasné, že je v dobré náladě. Možná by mohla zkusit smlouvat? Občas se stalo, že celou věc uměl výměnou za zajímavou nabídku otočit. Měla mu raději říct, že peníze sežene a raději mít ještě několik dní k dobru, než příjde klepat znovu, tentokrát ale s nožem a nutkáním zabíjet. Dnes měl dobrou náladu, ale nic se nemělo tolik pokoušet. Nelíbilo se mu nic z jejího jednání, proto raději chytil její čelist a prakticky se jí vysmál do obličeje.* “Pokud klesneš hluboko, můžeš se prodávat, tohle by určitě někdo koupil,” *zašklebil se a pustil její tvář. Měla vlastně tolik možností, které měla, ale žádná se jí nelíbila. Bude její hlavička nad tím přemýšlet tak dlouho, dokud o ní nepříjde? Čas běžel a on začínal být velmi netrpělivý.* “Nebo máš snad nějaký kompromis, který by se nám zamlouval?” *zeptal se a nechal jí chvíli na rozmyšlenou.*
*Byla v koncích což bylo viditelné i když se snažila on to rozhodně nepřehlédnul. Modlila se jen, aby si to rozmyslel a nechal jí být. Jenže se tak nestalo a ona mu musí čelit tváří v tvář. Takže všechny přetvářky byly naprosto zbytečné a i když se jedna neposlušná slza chtěla dostat skrz jednoduše to potlačila a jemně se na něj zamračila. Těžko odhadnout co tenhle muž udělá. Jedno bylo jasné nic hezkého. Bylo to, jako hrát šachy. Pomalu jistě dostávala šach mat a to ještě nepohnula žádnou figurkou. Mohla se pokusit a říct, že peníze sežene, ale to by lhala a on by přišel znovu a vše by se opakovalo znovu a na závěr by stejně nepřežila. Nemělo to jednoduše cenu. Trhne sebou když jí hruběji chytne za její čelist a ona je tak nucena čelit výsměchu do její tváře. Jen pomyšlení, že by prodávala své tělo se jí zvedal žaludek.* Tak hluboko opravdu neklesnu. *Chtěla se od něj vzdálit, aby nebyla v jeho blízkosti. Takže když stáhl ruku z její čelisti, která jí trochu bolela ze stisku, který pocítila. Prudce se odrazí od stěny a proběhne podél zdi až se dostane na druhou stranu místnosti.* A co když si to jednoduše odpracuji? *Zeptá se a pohlédne na něj. Nic jiného jí totiž nenapadlo*
*Utéct od něj co nejdál, čekal by, že se pokusí utéct předními dveřmi pryč. Na druhou stranu nejspíše tušila, že on moc dobře věděl, kde se momentálně nachází její sourozenci. Pokud tedy uteče, je jasné, kam se vydá přednostně. A jejím směrem to určitě nebude. Raději po něm štěkla, že bude pracovat. Pracovat pro něj? Pravděpodobně se absolutně zbláznila. To se rovnou mohla prodat do otroctví.* “Jak to myslíš? Chceš mi snad každý druhý den nahradit uklízečku?” *optal se pobaveně nad tou představou, že leští podlahy jeho duplexu na kolenou nejlépe pouze v nějaké titěrné zástěře. Vlastně jej zajímalo, jak si to vlastně představuje ona. Co asi tak její maličkost měla namysli? Chtěla snad dělat sekretářku? Nebo by její sladké já raději podávalo skalpel?* “Možná by se mi vlastně nějaká hodila, blondýna bude určitě lepší než bruneta,” *okomentoval fakt, že jeho momentální hispánská uklízečka nebyla to pravé ořechové naznačujíc, že by přece jen možná preferoval její zadek na podlaze. Byl si tak nějak jistý, že ona to zrovna v tomhle slova smyslu nemyslela. Cokoliv, co nabídne nejspíše nebude taková zábava, jako předpokládal.*
Třeba, taky bych vám mohla vařit dělat vám společnost cokoliv co by nezahrnovalo moje orgány a moje tělo někomu, kdo na mě bude pohlížet, jako na kus masa. *Začne vyjmenovávat věci co by zvládla. Už moc nebylo na výběr. Těžko říct, zda zvážila své slova dobře, aby se jí to nevymstilo. Těžko to, ale mohla srovnávat se smrtí svých sourozenců, nebo sebe.* Navíc umím zajímavý věci. Hrát na klavír, malovat, udržet tajemství. *Řekne a očekává, že si z toho něco vybere. Pohled na velké okno za ní jí donutil přemýšlet o možnosti skočit z okna. S trochou štěstí by to možná přežila, ale takový sebevrah ona není.* Všechno lepší než smrt a prostituce. *Trochu se pousměje, ale spíš to mělo dodat jen pomyslnou odvahu, kterou tak nutně potřebovala.*
*Byla pravděpodobně ještě zoufalejší, než si myslel. Absolutně okamžitě se chytla příležitosti, jako by snad v dáli viděla zářivou vidinu svobody od problémů, do kterých spadla. Bylo skvělé pozorovat, jak pár minut dokáže někomu zruinovat život.* “Uvědomuješ si vůbec, k čemu si se nabídla?” *zeptal se jí tázavě, neboť pravděpodobně zkoušela, na co vlastně kývne. Zkoušela to? Musel nad tím přemýšlet. Na jednu stranu bylo jasné, že zkusí utéct, jakmile k tomu dostane příležitost, na druhou stranu se zdálo, že si uvědomovala, jak moc je vše bezradné. Byla vůbec pro ni možnost, která by jí hrála do karet.* “Máš snad pocit, že bych ti mohl alespoň trochu věřit?” *řekl pohrdavým tónem a začal nad tím opravdu přemýšlet. Pokud by opravdu byla ochotná jít takto nízko, mohla to být příležitost pro něj, jak se zbavit Marii a ještě mít prakticky nového otroka, která byla skoro až na dosah ruky.*
*Kdyby byla jiná možnost okamžitě by se jí chytila. Jenže nebyla a ona tak sama musí čelit následkům jejího otce. Uvědomoval si co způsobil, nebo mu je to jedno. Kdyby se jí podařilo najít otce mohla by mu ho předat stejně sobecky, jako to udělal on. Jenže Am taková nebyla a nikdy nebude. Přesně tohle jí dovedlo jsem její navita a hodná duše. Kdyby to nebylo dnes bylo by to někdy jindy. Už si jen přála, aby tenhle rozhovor byl u konce a ona tak mohla trochu svobodněji dýchat. *Ano uvědomuji* Lehce přikývne i když si tím moc jistá nebyla. Jedno bylo jasné když to smaže dluh, který její otec má tak do toho půjde.* Nedala jsem vám pochybnosti k tomu, aby jste mi nevěřil. Navíc pokud to nezjistíte, tak se to ani nedozvíte. *Neměla důvod navíc strach který měla pokud by se pokusil udělat něco sourozencům byl větší než si dokázala představit.*
*Vypadalo to, že byla opravdu nucena toto vidět jako tu nejpříjemnější možnost, kterou jí zatím nabídl. Dante to celé nejdříve bral jako vtip, neměl v plánu na nic z toho přistoupit, jenže po krátkém uvážení došel k závěru, že to bylo o dost zajímavější než ji vykostit jako králíka a její sourozence prodat jako kusy masa.* “Dobře, pokud tedy hodláš svůj život upsat ďáblu…” *zvolal, jako by právě vyhrál. V hlavě se mu již rodily nápady, jak této jejich dohody využít. Rozhodně neměl v plánu poslouchat její hraní na klavír. Přistoupil k ní blíže, aby se mohli dohodnout.* “Jeden rok mi budeš k dispozici, ať od tebe vyžádám cokoliv, budeš nucena dodržet naši dohodu. Ty i tvoji bratři budete pod dohledem, jediný náznak toho, že zkusíš vycouvat a umíš si představit, co s nimi bude,” *nastavil prvotní pravidla, od kterých se odrazí vše ostatní. 365 dní, musí kývnout na cokoliv pod podmínkou toho, že se jinak její bratři nedožijí dalšího dne.* “Pokud rok vydržíš, dluh bude splacen, do té doby…” *naznačil na závěr, že bude muset podmínky dodržet pro splnění dohody. Na náznak jejich dohody natáhl jejím směrem ruku.*
*Moc možností neměla. Tenhle muž věděl co chce a byla jen otázka času, kdy se Am rozpadne na kousky a ukáže, že celou dobu to byla jen maska, jak mu ukázat, že se ho nebojí. Ve skutečnosti hrály dost nebezpečnou hru, kde už od začátku on byl vítěz.* Moc možností nemám takže ano. *Polkne knedlík v krku. Rok byla dlouhá doba o tom nebyl pochyb. Doufala jen, že to přežije ve zdravý* Takže jeden rok. Jak mám vědět, že slovo dodržíte? *Optá se. Měla jistý pochybnosti. Věděla jen, že z téhle dohody necouvne. Uvědomovala si následky, které by mohli být katastrofální.* Dobrá tedy. *Nejistě natáhne ruku k muži a stiskne tu jeho na důkaz toho, že se domluvili. Rychle ruku dotáhne. Teď bylo oficiálně rozhodnuto*
*Už ani neodporovala. Bylo naprosto očividné, že se mohla jít klouzat. Shledala, že už víceméně nemá na výběr. Měla pravdu, opravdu moc jakožto titěrný člověk nenadělá.* „Na náznak dobré vůle splatim část tvého dluhu již teď,“ *oznámil jí kompromis, do kterého se vlastně vůbec pouštět nemusel. Mohl nad tím pouze mávnout rukou, vysmát se jí a dělat, že ji vlastně neslyšel.* *Bylo až rozkošné, jak rychle ruku odtáhla, ale ještě než se jí to podařilo, chytil ji za zápěstí, čímž doufal, že ji donutí na něj pohlédnout na dostatečně dlouhou dobu.* „Pokud se pokusíš naší dohodu porušit, zabiješ vlastnoručně své malé brášky,“ *pokusil se na ni použít Encanto. Pokud se mu to podaří, bude už nenávratně vázaná jejich úmluvou. V tomto případě by nebylo cesty zpět a následky by byly pro její maličkost naprosto nepřípustné. Milovala tak moc, bohuzel netušila, že pokud opravdu bude pod vlivem, nebude mít možnost než opravdu sama sebe takto Shakespearovsky potrestat. Až v tuhle chvíli ji pustil a nechal být, zatím co se o dva velké kroky od ní vzdálil.*
*Nakonec byla ráda, že se dokázali na čem rozumně dohodnout. Tedy asi to nebyl výhodný obchod pro obě strany, ale Am si to myslela. Zatím je živá a zdravá a její sourozenci taky, takže přeci jen malé vítězství tam bylo. To co řekl jí překvapí. Přeci jen nečekala by, že něco takového řekne. Moc se v lidech nevyznala. Každý byl něčím zvláštní. Věděla jen, že jí tohle malé gesto potěšilo. Jemně přikývne a malinko se usměje. Dnešek k radosti moc nebyl. Jak málo stačí k tomu, aby se člověk vyděsil a ani na to nepotřeboval násilí. Stačilo jen pár slov. Nebo spíš jen jedno, které znělo, jako poslední výstřel z pistole.* Děkuji moc. Vážím si toho. *Chycení za zápěstí jí donutil podívat se mu do očí. Zabít své bratry pokud poruší dohodu to jediné jí utkvělo v paměti. Teď bylo jasné, že z jejich dohody nevycouvá. Ani o tom moc nepřemýšlela, že by mohla. Stejně už bylo pozdě.* A co bude teď? *Optá se tiše.*
„Ještě ani nevíš, co tě čeká…“ *odsekl a vzdálil se od ní směrem k oknu. Už její osobní prostor narušoval přespříliš, že si jistě musela alespoň trochu oddechnout, že si nemusí již nadále plně čelit.* „Teď? Hm, dobrá otázka, zatím buď ráda, že jsi ráda, najdu si tě, až budu potřebovat,“ *řekl a upravil si lem kabátu, jako by se snad chystal na odchod. Teď už to nehodlal hrotit a raději se rozhodl, že nechá holce trochu času, popasovat se vlastně s tím, co provedla. Ona to dost možná teď brala jako skvělou dohodu. Možná se cítila, jako by koupila Aljašku, ale Dante si byl jist, že to, do čeho jí uvede, pro ni bude víc než silné kafe. Už na první pohled bylo jasné, že je mírumilovné nátury, vlastně byla úplný opak Danteho a možná to byl jeden z klíčových důvodů, proč si ji prakticky pronajal na celý rok, jako by snad byla nějaká věc. Ale ona bude ráda, otcův dluh bude pryč a jeho to pobaví za nemalý peníze. Kdo ví… Jeho vlastně nic než nějaký skautský slib nedrželo, nemusel vlastně platit vůbec nic. Možná ale v případě její opravdové oddanosti bude shovívavý a něco málo z peněženky opravdu požene.* „Do příště se nauč nějaký krásný pozdrav, kterým mě budeš vídat, a tvař se tak, jako bys mě viděla ráda,“ *pousmál se, neboť neuběhlo ani pár minut a už jí dal její první úkol.*
To máte pravdu nevím, ale i tak si toho vážím. *Rozhodně se bála toho, co jí čeká. Upsala se ďáblu a to nikdy nemůže znamenat nic dobrého. Co v tomhle okamžiku bylo dobrý, bylo když se od ní vzdálil a tak udělal prostor mezi nimi. V hlavě se jí promíchávali nejrůznější otázky na které ona neznala odpověď. Jak málo stačí, aby se z vaší tváře vytratilo štěstí a nahradila ho bolest.* Dobře. *Moc dobře věděla co to znamená. Když bude chtít, aby o půlnoci něco udělala bude to muset udělat. Tak zněla jejich dohoda a ona už tak trochu začala uvědomovat problém, který byl možná ještě vetší než byl předtím. Pořád, ale neztrácela naději. S trochou štěstí, když se bude snažit možná jí propustí dřív a ona ho už nikdy nebude muset vidět. Přetvařovat se? Dělat že ho ráda vidí? To by přeci byla lež.* /Kdyby nebyl takový hlupák/ *Pomyslí si a je ráda, že neumí číst myšlenky.* Naučím slibuji pane. Možná se i zvládnu trochu usmívat, abych vás potěšila. *Řekne tiše.* Nechci vás vyhazovat, ale když už jsme se na vším dohodli a já přijmula všechny podmínky dohody, potřebovala bych trochu prostoru. Navíc si myslím, že se brzy uvidíme znovu. *Potřebovala, aby už odešel. Sousedka nebude nadšená, že je tam má příliš dlouho*
*Musela si myslet, jak jednoduše unikla, na druhou stranu si byl on jíst, že pokud se pokusí být jakýmkoliv způsobem vychytralá, postará se o to, aby neskutečně litovala. Jen nad jejími slovy lehce protočil oči.* "Těšit mě nemusíš, mě bude těšit to, co si pro tebe vymyslím," *prozradil jí, neboť už teď se mu rojily nápady, čím vším by ji mohl protáhnout a ona nebude moci pomalu ani protestovat. To už jo ale vyháněla a i on uznal, že tedy v tomto případě půjde, neboť měl ještě několik pochůzek a tam už si opravdu nikoho dalšího kupovat nebude. Mohl by ji vzít rovnou s sebou, ale nejspise potřebovala vstřebat všechno, co se stalo a on raději počká, až začne vymýšlet plány, jak se z téhle blbé dohody vyvléknout, utéct a podobně... Nebylo to poprvé, co už s někým takto smlouval kvůli dluhu, občas se našla nějaká jí podobná. Většinou to trefně byly blondýnky, které se dostaly do dluhů a vlastně ani nevěděly jak, místo toho, aby se s nimi hned rozloučil, měly podobný osud jako Am, ale její konec byl těsně před tím, než si mohli užít svobodu. Vlastně tedy utržil nakonec možná ještě více, než dlužily.* "Možná se ještě zastavím pozdravit kluky, ještě se rozmyslím," *mávl pobaveně na pozdrav a rozešel se ke dveřím. Nevnímal už žádné její protesty a opustil její byt. Byl si jist, že nebude trvat dlouho a shledají se znovu. Tentokrát ale už v zajímavějším rozpoložení a možná pozná, že opravdu bylo lepší vyměnit slezinu. Její sourozence už navštívit nešel, prakticky ji chtěl jen vyděsit a zmizel stejně záhadně, jako se objevil.*
*Už chvíli byla tma když vešel ze svého bytu na Manhattanu aby si provětral hlavu, týden už byl v půlce a on věděl, že ta druhá půlka bude ještě těžší pro něj. Nevěděl ale co si pro něj pán nachystal a tak potřeboval na chvíli vypadnout z bytu, kde mu nezbývalo nic jiného než přemýšlet. Řekl si, že spojí příjemné s užitečným a tak se vydal do jednoho poměrně vyhlášeného baru svou upíří společností. Pro dnešek na sobě neměl plně vybavený oblek, ale jen košili bílé barvy, modré sako a stejněbarevné kalhoty s černými mokasíny. Kravatu s vestou nechal doma a jeho vlasy taky nebyly tak perfektně upravené.* /Pokud nasbírám dostatečné množství informací, tak třeba bude můj trest mírnější./ *S touhle myšlenkou došel až před bar. Jeho pomalou a elegantní chůzí vešel do baru, který si jako první přejel očima, potom přešel až k baru kde se usadil a počkal na barmana.* Jednu whiskey, prozatím. *Spolu s těmi slovy poslal poměrně atraktivnímu barmanovi i svůj ležérní úsměv.*
*Nat vešla do baru s Elaine a posadila se nabar. Ruku a půlku obličeje měla chudák obvazanou a když si sedla tam zasyčela bolestí. Elaine si povzdechla objednala jim drinky, tudíž víno s krví a tonic s krví. Nat se jedním okem podívala na Calibana a promluvila s unaveným hlasem* Čauky! Ty seš ten typek že schůze! *Elaine se podívala na Calibana a odfrkla si*
*Chvíli jen sám upíjel ze svého drinku než uslyšel zvuk kousek od sebe, který mu do takového baru nezapadal. Natočil lehce hlavu směrem k Nat a prohlédl si ji. Potom pohlédl i na její společnici. Měl je v plánu ignorovat a poslouchat rozhovory okolo, ale když už ho to mládě oslovilo tak jen pokývl hlavou a natočil své tělo tak aby k ženě a dívce seděl čelem.* A ty budeš to vychovanější mládě, téměř. *Ušklíbl se lehounce a úsměv věnoval ženě vedle ní.* Obdivuji Vás, a to nemluvím jen o Vaší kráse. *Pokynul jí rukou s drinkem a pohlédl ještě jednou na Nat.* /Tak to nevypadá dobře./ *Očima projel její obličej.*
*Nat se usmála a Elaine zamávala rukou* Lichotky si nechte pan Calibane..*odpověděla Elaine a usmála se na něj. Nat popijela svůj drink brčkem a tiše kňučela a držela si závaznou část obličeje* Au Au au..*Elaine pohladila Nat pozadech a Nat se koukla na Calibana* Mmh..Jak dlouho se léčí popálenina stříbrem..*Zeptala se Calibana, protože byl starší a zkušenější*
Pouze říkám skutečnosti, které vidím Elaine, pokud si dobře vzpomínám. *Povytáhl jeden koutek úst směrem nahoru a zadíval se na tu krásnou ženu.* /Kdybych neměl ten problém za zády, tak bych si i možná nechal říct./ *Zadíval se na tu mladou dívku.* Co se ti stalo? Nevypadá to zrovna nejlépe. *Na chvilku se zamyslel nad její otázkou, na tohle vážně nebyla jednoduchá odpověď.* To záleží na hodně faktorech, ale jelikož jsi vážně ještě mladá a to zranění vypadá i takto ošklivě, odhadoval bych že si ještě počkáš. *Pokrčil mírně rameny a upil ze svého drinku, na chvíli se rozhlédl po klubu zdali neuvidí něco co by mu mohlo poskytnout informace.*
Vykročila jsem do prázdná a spadla, narazila jsem obličejem na náhrobek z oxidovaného stříbra a automaticky se o něj opřela. Nějaký zvbohatlík si dal na nějstříbro..*Nat vysvětlila svou situaci a Elaine se zasmála* Aaa on se ti líbí El? Pak mi napiš až se spolu vyspíte~ *Dodala Nat a Elaine jí vrazila pořádný pohlavek do zátylku* Mimochodem co pak vy tu děláte? Vás málo kdy vidím *Nat zasyčela a upila svůj drink*
*Zakryl si ústa aby mládě nevidělo že se směje. On měl kdysi taky nehodu, ale tehdá byly horší časy než jsou dnes a stříbro mělo u sebe mnohem více lidí než dnes.* Takové nehody jsou ošemetné, můžeš být ráda, že na sobě neměl nějakou ozdobu se stříbrným broušeným křížem. Dopadlo by to hůř než popáleninou. *Jakmile to dovyprávěl sám si vzpomněl na jednu velice nepříjemnou záležitost s postříbřenou vycházkovou holí.* /Tehdy jsem byl vážně neopatrné mládě./ *Při její poznámce o vyspání se s El pozvedne obočí.* Tvůj opatrovník či pán by ti měli pomoci se slovníkem, takhle v životě daleko nedojdeš, mladým, drzým a vzpurným se často stávají nehody. *Rukou kývne na její obličej a obrátí svou pozornost na El.* Mám zde nějaké povinnosti a tak jsem si řekl, že když už jsem do New Yorku přijel okouknu doporučované bary.
*Elaine ho zpražila pohledem a dodala* Má práce je jí naučit se kontrolovat, zajistit že se Nedostane do průseru a taky jí naučit její schopnosti..Její jazyk je z čela na ní, ale to jí pořád nedává volnost si ze mně dělat srandu*Dokončila Elaine a podívala se na Nat a Nat se koukala na oba dva. Když si Elaine popíjela svůj drunk Nat se koukala na Calibana* Smrdíš jinak..ty nejsi z našeho klanu..*Nat Naklonila hlavu na stranu a opřela se o její dobrou ruku*
Pak se doby změnily. *Pokrčil rameny.* V mé době se dbalo na víc než jen aby nikoho neroztrhali. *Lehce si poupravil své sako a usmál se načež se natáhl pro svou skleničku aby mohl znovu upít svého drinku. Dnešek očividně nepřinese mnoho informací, ale pro jeho mysl bylo toto velice příjemné uvolnění od toho, co bude následovat za další polovinu týdne. Zadívá se na Elaine.* To jistě nedává, na Vás jistě není nic legračního. *Dodá načež svůj pohled stočí na Nat a uchechtne se.* To slovo smrdíš nepoužívej, zníš jako vlkodlaci potom. A to rozhodně není nic příjemného. A máš pravdu rozhodně nepocházím z vašeho klanu, jsem v New Yorku pouze dočasně.
Chápu..*Nat se koukla pod obvazy opatrně a povzdechla si* Proč já..jsem ostuda a nemehlo *Nat zabořila hlavu do rukávu a za kňučela* Protože moc mluvíš a nedávaš pozor, co jsme dělali na posledním tréninku? *Proumluva Elaine na Natalii a Nat se koukla na ni s úsměvem* Trénovali jsme..Uh.. Rychlost? *Elaine zakrotila očima a protáhla se Ne..Kontrolu proti krví Nat odvrátila zrak pryč a v ten moment ji Elaine začala tahat ven* Tak..děkuji za naší malou konverzaci a my jdeme *zamávala Elaine a tahala malou upírku ven*
*Díval se chvíli na tu podivnou dvojici a když odcházeli tak jim jen pokynul hlavou a sám se otočil zpět k baru. Bylo na čase aby se věnoval tomu kvůli čemu přišel. Upíjel ze svého drinku a pozoroval lidi, i když se mu nedařilo zaslechnout nějaké drby či důležitější zprávy tak si prohlížel alespoň místní scénu a jak to tady funguje. Strávil tady pár hodin a vypil dost drinků, než nakonec svou útratu zaplatil a rozhodl se, že se vydá domů a sepíše věci, které potřebuje předat svému pánovi. Zvedl se z místa a pomalu odešel z klubu ještě jednou se dívajíc po lidech, kteří tady byly. Pak jej čekala jen velice příjemná procházka domů.*
*Možná se všichni shodneme na tom, že hledat někoho, kdo o vás nemá zájem je naprosto zbytečné a nemá to žádný smysl. Jenže Am na to měla zcela jiný názor. Kdyby v tom nehrály roly její bratři možná by se na to i vykašlala, ale nemohla. Aspoň to musela zkusit a přesvědčit se na vlastní oči i kdyby říkalo tisíc lidí, že to nemá smysl. Proto byla velmi překvapená, když jí jeden muž řekl o jistém muži, který by jí mohl pomoci najít jejího otce. Am se této šance chytila všemi deseti a teď už stojí před barem, který nese název Be Positive. Nějakou chvilku trvalo než se odvážila vstoupit dovnitř. Ihned jí obklopil ten luxus co bar nabízel a i když si to nechtěla přiznat byla trochu v rozpacích. Ani nevěděla, jak ho pozná. Sice jí ten muž říkal popis, ale co když tu dnes není a ona je tu naprosto zbytečně? Odvážně se vydá do prostoru přesněji řečeno k baru. Barman se na ní lehce usměje a Am mu úsměv opětuje. Už se nadechovala k otázce, ale někdo s ní prudce trhne a přitlačí jí násilně k desce baru. Otře se jí deska baru zařezávalo do zad až měla pocit, že se jí tam udělá modřina. Kouká do naštvaných očích muže, kterého vůbec nezná.* To se podívejme, kdo přišel. *Zavrčel muž do její tváře. Vůbec nechápala co se děje.* Asi... asi vám vůbec nerozumím. *Řekne tiše a muž se na dívku ušklíbne.* Tvůj otec mi dluží hodně peněz. Radil bych mu kdyby mi to splatit nebo stáhnu z kůže tebe a pak jeho. *Jeho obličej zuřil a ona nevěděla co na to říct. Bylo to čeho se tak moc obávala. Dlužil někomu peníze a podle toho, jak se muž tvářil nešlo o malou částku. Měla pocit, že se jí podlamují kolena z těch návalů informací. Jenže muž, aby přidal na svá slova odněkud vezme nůž a začne jim šermovat. Am rychle zavřela oči a bránila se před jistou ránou od nože, která by mohla přijít. Naštvaně jí muž řízne do předloktí a pak jí pustí.* Pokud mi tvůj otec nevrátí peníze bude to mít dohru. *Vyštěkne ještě než co nejrychleji opustí bar. Am se okamžitě podívá na svou rukou, kde byl jasná řezná rána od nože. Ještě štěstí, že to byla jen ruka. Barman jí ihned pošle skleničku nějakého alkoholu, kterou Am rychle čapne do ruky a prostě jí vypije ač alkohol nepije. Teď to potřebovala víc než si myslela.* /Jak někdo může říct, že někoho stáhne z kůže./ *Pomyslí si Am. Celá ta situace byla děsivá a mohla jen tušit, že tento muž rozhodně není první komu dluží její otec peníze.*
*Dominic šel dnes do baru jen tak nezávazně, aby se prostě jen napil a věděl o tom, že tento bar je prostě ukázkový. Zaparkoval Black Ghosta před barem, načež si poupravil bílou košili a černé sako. Pak už vešel dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než u baru uviděl prapodivnou scénku toho, kdy se jakýsi chlapík vrhl ne moc hezky na dívku. Když pak procházel ven z baru, Dominic do něj strčil ramenem, což muže zastavilo. Dominic našel jeho pohled a sevřel oči do úzkých linek.* Příště si dovoluj na někoho stejné váhy a výšky. *Pronesl pouze. Pak už nevnímal, co dělal muž dál, ale zamířil k dívce. Ihned se podíval, jestli je v pořádku. Ihned se k jeho nosu donesl pach krve.* Asi by jste si měla tu ruku obvázat. *Pronesl, načež vytáhl z kapsy saka složený kapesník, jež jí podal.* Jinak v pořádku?
*Am z celé situace byla poněkud vykolejená. Věděla, že její otec musí dlužit někomu peníze. Rozhodně, ale nečekala to, že jí někdo bude vyhrožovat. Teď už svého otce musela najít za každou cenu. Doufala tím, že se všechen zmatek vyřeší a ona tak bude moci zase být o trochu spokojenější. Jenže až moc růžově si to představovala. S jemným povzdechem se podívá na svou krvácející ruku. Nebylo to nic vážného, ale jizvu tam přeci jen bude mít. Další památka, kterou jen tak nesmažete. Z jejího přemýšlení jí vytrhne hlas. Okamžitě zvednu hlavu a setká se s mužem, který byl elegantně oblečení. Ihned jí trkl popis a ona poznala, že muž, který se nacházel vedle ní je ten co hledá.* Nikdy nezapomeneš, že si jen kus masa a kosti. *Řekne potichu a vezme si od něj úhledně složení kapesník, který jí byl líto zasvinit krví.* Děkuji ani to moc nebolí. *Poděkuje za kapesník, kterým si nakonec ránu ováže.* Asi ano. Jen mě trochu ještě bolí záda, ale jinak v pohodě. Už vám někdy někdo vyhrožoval? *Optá se dívka pořád ještě maličko v šoku.*
*Dominic se na ni podíval. Byl rád, že přijala kapesník, nakonec si on sám ještě objednal pití, aby tam nebyl na sucho. Byl rád, že to nedopadlo hůř než mohlo, viděl už nějaké pohledy určitě upírů, jež se na dívku dívali. Jakmile si ale ránu zakryla, tak hned sklopili oči. pak kývl na souhlas.* Ach ano, ano, a nevíte ani kolikrát. *Pronesl Dominic, když si vzpomněl zrovna na nedávnou událost, jež se mu stala.* Musíte si dávat pozor. ačkoliv je New York hezký, je taky zatraceně nebezpečný. *Pronesl a pak už si převzal pití.*
*A měla chuť zeptat se proč by někomu jako on někdo vyhrožoval. Jenže nebylo slušné se na něco takového ptát a tak veškerá zvědavost musela jít stranou.* Lidi nejsou zlý, jen ztracený. V každém je aspoň kousek dobra i když hodně hluboko, ale je tam. *Jeho slova si určitě, ale nevezme nadarmo. Do téhle chvíle totiž neměla potřebu se obávat a strachovat. O její život už moc nešlo spíš měla strach, že na to doplatí její bratři.* Hledala jsem vás. *Na chvilku se odmlčí, aby mohla správně formulovat svá slova.* Prý mi dokážete pomoci najít mého otce. *Dodá a podívá se do jeho očí.*
*Poslouchal ji a pak kývl na souhlas.* Souhlasím s vámi, slečno, to samozřejmě. Ovšem mnoho z nich bývá zahořklých tak, že to prostě nevidí, to, že v nich to dobro je. Ale no, každý svého štěstí strůjce, řekněme. *Povzdechl si trochu Dominic. Pak už ji poslouchal dál, jakmile řekla, že jej hledala, tak vykulil oči a pak se opřel o bar jedním loktem.* Uhm, nejsem si jist, můžete mi to trochu upřesnit, o co se jedná? *Zeptal se trošku podezíravě.* Dáte si drink? Smím vás pozvat a možná nabídnou, že si sedneme do nějakého boxu? přeci jen, tady jsme dost na očích a uších. *Pronesl obezřetně.*
*Všechny jeho slova byla pravdivá.* Pravda, někdy chtějí jen lidi vzbudit pocit, že jsou zlý a chtějí, aby je tak viděli i ostatní. *I když tohle Am moc nepochopila. Jak by taky mohla. Měla jen štěstí, že tu její hodnou duši, kterou v sobě má nikdo nevyužil natolik, aby byla zlomená. Muž se zdál být značně vykulený, když mu Am sdělila, že by jí mohl pomoci. Chápala jeho reakci asi by taky byla značně zmatená. Chvilku trvalo než se dívka pustila do vyprávění. Přeci jen pro ní bylo velmi citlivé téma.* Potřebuji najít svého otce, aby mi nevzali mé dva bratry. Pokud ho nenajdu sociálka mi je vezme a už je nikdy neuvidím. Někam se zašil a podle toho co mi před chvilkou muž sdělil dluží peníze. *Řekne rychle. Bylo to těžké někomu vysvětlovat, že kvůli rodiči, který se o vás nezajímá máte takové problémy.* Ano děkuji. Pokud to uznáte za vhodné asi bychom se mohli přesunout. *Rychle přelétne očima všechny co v baru byly. Pak se jen elegantně zvedne a zamíří k boxu, který by celý problém mohl vyřešit*
*Jen pak už přikývl na souhlas. Ne že by se o tom nezvládl bavit déle, ale teď jej zaujalo spíše to, proč jej dívka hledala a co po něm chtěla. Proto tedy vyslechl, co by si dala za pití, to ji objednal, sám si vzal taky sklenku a když se přesunuli do boxu, tak se posadil a koukl na ní.* Pokud tedy hledáte mne, tak víte, že já se zabývám inetrenetem a tím, co se děje na něm. Nejsme žádný detektiv, nebo takhle, mohu se maximálně pokusit pomoct vám najít, kde by se mohl nacházet jeho telefon, počítač, zařízení, ale nutno podotknout, že pokud se nechce nechat najít, může to být stejně tak nemožné jako hledat jehlu v kupce sena. Povězte mi o tom, víc, co přesně mohu hledat, co mi pomůže? Ale, než začneme, tak bych rád znal vaše jméno a taky, co z toho budu mít já. *Začal ihned Dominic.*
To vím. Nežádala bych vás o pomoc, kdyby to nebylo možné. *Začne ihned po tom co si oba sednou do boxu, aby se vyhnuli všem co by mohli poslouchat.* Kdyby to pro mě nebylo tak důležité, tak to ani neřeším. Dala jsem, ale slib a já sliby dodržuji.* Jak by se pak mohla podívat bratrům do očí a říct jim, že od sebe oddělí.* Jediné co vím tak vždycky u sebe nosí telefon takže jsem myslela, že by se mohl najít nějak vystopovat. Moc se v tom nevyznám.* Pokračuje. Telefon měl vždycky u sebe. Nevěděla proč. Ani ho moc nepoužíval. Těžko říct. Přestávala tomu rozumět. Trochu se napije, aby neměla v sucho v ústech. Ptal se na jméno což by nebyl takový problém. Spíš jí děsila ta druhá otázka. Neměla nic materiálního co by mu mohla dát.* Moje jméno je Amarisen zkráceně Am. *Řekne potichu. Chvilku si pohrává s prsty na rukou a přemýšlí zda by mu to měla říct. Přeci si nemůže vymyslet, že by mu mohla dát třeba peníze, protože by to nebyla pravda.* Víte, já nemám nic materiálního co bych vám mohla dát. Nemám žádné peníze ani nic cenného. Je něco co by jste chtěl za to? *Optá se ho a sklopí zrak někam dolů. Už jen mohla čekat, kdy jí pošle pryč, protože mu nemůže nic nabídnout.*
*Pokýval na souhlas a poslouchal jí.* Jistě, jistě přes mobil to můžeme zkusit, ale není to záruka. Jak říkám, pokud nechce být nalezen, tak se podle toho hádám zajistí. Ale zkusit to můžeme. *Přitakal. Pak poslouchlal, co mu říkala. neměla mu nic dát, to se mu moc nelíbilo.* Podívejte, tohle je práce, jež vychází vcelku draho. Víte co? Navrhl bych, abychom to řešili někde jinde. Přeci jen, bar je místo, kde je spoustu lidí a spoustu možností aby nás někdo slyšel. Takže, navrhuji to, že vypijeme drink a pak bych vzal k sobě. Většinou tyto věci řeším doma. *Pronesl. Když mu pak došlo, jak to mohlo vyznít, tak zavrtěl hlavou.* Nebojte se, platbu tělem po vás chtít nebudu. Na něco přijdu. *Pronesl a kopl do sebe drink.*
Nemyslím si, že by byl můj otec natolik chytrý. Přeci jen udělat si dluhy, které nemůže nijak splatit už vyjadřuje to, že chytrost zmizela za oponou alkoholu. *Řekne smutně. Byl hřích vyjadřovat se takto o svém otci, ale byla naštvaná. To on je dostal do takových problému a je mu to jedno. I na sebe byla naštvaná, protože neměla nic čím by mohla zaplatit. Možná jen tou svou hezkou tvářičkou.* Já vím a moc se omlouvám. Udělám všechno jen. abych zachránila své bratry. *Řekne pevně. Za svými slovy si stála a opravdu byla ochotná udělat vše. Další jeho věta co vysloví jí naprosto vyvede z míry.* Počkat domů... jako k vám domů? *Řekne poněkud překvapeně. Vůbec totiž nevěděla co očekávat. Strach neměla to vůbec jen si připadala trochu jako problém.* Na to jsem ani nepomyslela. *Řekne popravdě. Platit tělem a zrovna Am která sotva od kluka dostala pusu. Tyhle myšlenky hodí za hlavu, protože řekl, že nic takového chtít nebude. Otázka tedy byla co tedy po ní vlastně bude chtít.*
*Dominic kývl.* Uvidíme, co vymyslíme, co vy na to? *Uculil se a pak vstal.* Ano, ke mě domů, pokud budete chtít, odvezu vás pak zpět k vám. *Proensl a zamířil ven z baru. Pokud jej pak následovala, tak odemkl auto, galantně jí odemkl a pokud nasedla, zavřel za ní a nasedl i on sám.* Povězte mi zatím víc, o té situaci. nebo více, chci vědět vše, proč jej hledáte, kvůli komu, nebo čemu? *Zajímals e Dominic, který vyjel. Nevěděl, o co se moc jedná, a pokud měl někoho hledat, chtěl vědět nejlépe úplně všechno. Jak o případu, tak i o dívce, která seděla vedle něj v autě.* přesun
*Jedna z míst, které toužila najít ne-li bylo nutností dojít na to místo byl klub o kterém měla nějaké zvěsti. Měla na sobě černé upnuté šaty, kdy vkráčela do prostoru jakoby jí to zde snad patřilo. S hlavou vztyčenou se rozhlédla po volných místech na sezení a také po několika lidí, které tančí na hudbu* Jo zde se mi líbí *Prohlásila si pro sebe a první věc, kam jí nohy dovedou je bar, kde si rovnou objedná alkoholový drink. Mezitím, co čekala na svoji objednávku, tak očima ještě nenápadně těkala mezi ostatními zda zde nebude někdo, koho by poznala nebo nějaká oběť kterou by svedla. O Dragosovi slyšela mnohé, ale vlastně ho nikdy neviděla jen nějaké chabé popisy, co sotva něco prozradí o tom koho hledat, a proto ten hon na to ho poznat byl o poznání těžší než se zdá. Volnou rukou poklepávala rytmicky do desky baru zatím, co druhou svírala svoji hůl.* Kdepak jen dnes hledat?
*Upír se ušklíbl.* Výborně.. Jsme dohodnuti.. Za týden na téhle adrese.. *Podá muži do jeho lehce klepající se ruky papírek s napsanou adresou. Ten si jej převezme a trochu při tom ucukne, jako by papírek mohl sám vzplanout.* /Ironie../ *Dragos si zapne zpátky na rameno krátký zelený plášť, který si na sezení sundal a zvedne se z gauče, čímž považuje rozhovor za ukončený.* A m-musí.. v-víte.. Jako.. jako n-nehoda...? *Upozorní na sebe ještě bledý muž a Dragos pouze na jeho slova přikývne a věnuje mu pohled, kterým mu říká, zda si myslí, že pracuje s amatérem. Muž naproti němu se rychle po tom pohledu sesbírá a mlčky opustí Dragosovy soukromé prostory skrz závěs. Dragos si u baru nalije v klidu sklenici bourbonu, než ze svých prostor také vyjde. Usadí se ale na gaučích před závěsy a povýšeným pohledem sleduje celý klub.*
*Hudba hraje hlasitě, až vnímá, jak tep v jejím těle je ovlivněn rytmusem. Povýšeně pozvedne tvář nad davem lidí, který tančil a na tváři ji pohrává drobný úšklebek lišky. Kopne do sebe první drink načež si nechá připravit nový. Věnuje děkovné kývnutí na barmana s blond vlasy a očima i v těchto podmínkách výrazně modrozelenýma. Na rtech ji pohrávalo slovo: Rozkošný, ale tohle nutkání potlačí v moment, kdy spatří zjev muže, který si sotva užíval zdejší atmosféru a velice rychle zmizel u vchodových dveří.* Podivín… *Zašeptá si pro sebe, když uchopí drink s tím, že si půjde sednout na jednu ze sedaček, které obklopují parket a slouží jako odpočívadlo, ale záměrně si vybrala ten na druhé straně parketu. Může to obejít, ale to by se připravila o zábavu v podobě poškádlení některých tanečníků. Rázným krokem a ťukotem hole míří k parketu, kde vzduch byl hned těžší pod náporem rozpálených těl v tanci. Její hra spočívá v jediném /Ani kapka alkoholu nazmar./ Jen, co učiní první krok na parket, už se jedno mužské tělo zády málem zapřelo o její maličkost. Prudkým pohybem holí ho bodne mezi kolení jamku a tím hromotluka pošle k zemi. Jejímu oku neunikne peněžneka, která při tomhle manévru vyčuhovala ze zadní kapsy. Hrotem hole zachytí koženou vazbu a prudkým pohybem ji odmrští mezi dav a hůl se při tomhle pohybu ocitne na jejím rameni. * Ah omlouvám se nevšimla jsem si Vás. *Odvětí sarkasticky zatím, co upijí z drinku a rukou cukne prudce do zadu.* Ku.va! *Ozval se křik. Očividně někdo stále byl dost blízko jejím zádům, aby konec hole našla cíl v prudkém nárazu do lebky.* Oh drahoušku *Soucitný pohled věnovala dívce, která se držela za temeno hlavy. Mnozí už zjistili, že ji raději udělají místo na průchod a vytvořila tak koridor z těl* Děkuji Vám *Pozvedne číši na jejich vynucenou dobrosrdečnost. Užívá si tuhle drobnou pozornost propalujících pohledů. Její krok se zastaví až na druhé straně parketu, aby se otočila ke všem.* Bavte se *Pozvedla ještě jednou sklenku, kterou si hned přiložila k ústům, ale kapička alkoholu sjela po jejím krku k dekoltu.* Tak přeci jen jsem prohrála. *Zklamaně si prohlédne ostatní, než si usedne na svůj vyhlédnutý gauč. Nohu přehodí přes nohu, aby pozorovala, jak se parket znovu shlukl do velkého hloučku těl. Hodlala tohle dopít a zmizet, jelikož na parketu nyní už nebude moc vítaná, ale fakt, že viděla mladíka, který bral ze země peněženku, která dopadla až na kraj, jí rozhodně těšil, jelikož rozhodně to nebyl ten, kterému tyč zabodla do kolení jamky*
*Dragos se chtěl napít ze skleničky, když si všiml rozruchu, který byl působen v hlavní části klubu. Skleničku od rtů odtáhl a položil si ruku na podložku, načež si gestem ruky přivolal jednoho ze svých upírů.* Jdi mi zjistit, co má zatraceně za problém.. *Přikáže mu a muž s polodlouhými vlasy tmavě hnědé barvy, bradkou a knírem stejného odstínu, přikývne a odejde. Zastaví se za Elisou s rukama za zády a podmračeným výrazem.* Nějaký specifický důvod, proč jste se právě snažila zmrzačit většinu návštěvníků klubu? *Otáže se, zatímco Dragos jejich situaci pozoruje z dálky.*
*Spokojeně upíjela ze svého drinku, než ji vyrušil jeden z mužů. Dala hlavu v bok a následně se podívala na tančící lidi.* Nikdo nepřišel k žádnému zranění. Možná jedna boule na hlavě, ale myslím, že do té slečny bude někdo bušit mnohem více *Zasmála se pro sebe nad faktem kolik feromonů tu v klubu všichni vyzařují. Uchopila hůl, aby se zapřela a zvedla neměla v plánu jít do konfliktu, proto přímo před ním do sebe kopla celé pití, jako kdyby to snad byl jen hloupý panák.* Velice dobré *Prohlédla si prázdnou sklenku, kterou položila na stůl. Kdyby to bylo jinde jednoduše by mu ji vrazila do rukou a oprášila kabát, jenže zde měla rozum.* Zajímavý klub... *rukou poukázala na výzdobu.* Trochu by mě zajímalo, kde tu máte to Al pacina, který si to tu vyzdobil jako pro krále, ale snad jindy. *To prohodila mezi řečí a na stůl položila větší dýško. Hra kterou hrála sama se sebou i udávala sázku v tom zda zaplatí normálně nebo přihodí větší obnos peněz, i když zde by tím nejspíš nikoho neohromila, když za sklenku, co vypila přihodila dýško v ceně dvou láhví drahého alkoholu, který v drinku byly.* Snad si to barman vezme ádie a vyřiďte hlubokou omluvu klubu pokud jsem snad někoho urazila *Pronesla sarkasticky a sotva její slova zněla vážně. Zda peníze zůstanou ležet na stole a vezme si je někdo potulný jí bylo jedno k baru už se nehodlala vracet, jelikož by si drink chtěla objednat znovu, proto už jen mávla rukou do vzduchu a vydala se k východu.*
Tento klub není na rvačky zvědavý, takže pokud hodláte v tomto pokračovat, bude vám udělen zákaz vstupu. *Pokračuje upír na její slova, načež kývne hlavou k podiu.* Pan Scarlat je celou dobu přítomen.. *Informuje ji, načež se za ní ještě zamračeně dívá, zatímco víla odchází. Pak se vrátí k Dragosovi, kterému to zevrubně shrne, nad čímž starší upír protočí očima a věnuje odcházející víle otrávený pohled. Chvíli ještě vysedává, než si vyhlédne někoho, kdo mu bude dělat dneska večer společnost a toho si odvede k sobě za závěsy.*
*Dragos instruoval dnešní osazenstvo baru; Cerese a Marcielu; aby upíry, kteří se přijdou ptát na setkání posílali rovnou do baru pod klubem. Bar Colti byl pro účely dnešního setkání uzavřen veřejnosti a upraven. Uprostřed, místo velkého volného prostoru, se zde nacházel obrovský obdélníkový stůl a kolem něj několik židlí. Nutno poznamenat, že místo v čele bylo jen jedno a to patřilo Dragosovi. Kdyby byl zájem příchozích upírů větší, než počet míst u stolu, tak zde i nadále zůstaly posazení podél stěn, která tu byla i běžně. Za barovým pultem stála Tinashe, která tu byla pro přípravu drinků pro příchozí. Na stole před sebou měl Dragos okopírované nové znění dohod, včetně připsané poznámky o čipování podsvěťanů. Kromě něj a Tinashe se v baru již nacházel jeho zástupce Ilarie, členové jeho kliky William a Lila a čtyři upíři z jeho klanu; Samira, Jackson, Weayaya a Hephaestia. Dragos nezakázal nikomu z klanu, aby se zasedání zúčastnil osobně, nicméně ne všem se tu chtělo sedět a tak si někteří domluvili skupinky a vyslali ze skupinky své zástupce, aby si vyslechli, co se bude probírat a pak informovali ostatní. Dragos mezitím upíjel bourbon s krví, zatímco čekal na příchod ostatních. I on sám dodržoval bezzbraňové pravidlo, které určil, aby setkání probíhalo co nejvíce v míru. Žádná kontrola u vstupu nebyla, která by všechny příchozí šacovala, nicméně William i Lila si všechny prohlíželi ostřížím zrakem a pokud zbraň zaznamenali, tak zasáhli a donutili onoho porušitele pravidla zbraň odložit za barem, kde je hlídala Tinashe.*
*Dominic pro dnešní večer, na který se mimochodem těšil už dny zpátky, oblékl do černého trika, černých kalhot se stejnobarevným páskem se zlatou sponou a na to si vzal krémově zbarvený kabát, který ale věděl, že ihned u vstupu odloží. Vše doplnil společenskými mokasíny , vlasy si jemně sčísl dozadu a sedl do své černé krásky. Když dojel a zaparkoval, tak si ještě zapálil a když dokouřil, zamířil na místo dění. Těšil se už jen proto, že tak nějak i počítal, že tu bude. Na dnešek se těšil i proto, že věděl že se pohne zase trochu více v tom, co řešil s Dragosem- to, co mu po určité domluvě zadal se odhodlal Dominic splnit. Sešel do míst, kde se mělo vše konakt, a jakmile se octl v klubu, přejel si všechny tam pohledem. Jakmile jej nechal na DRAGOSOVI, tak mu pokynul, a jemně se pousmál, ovšem tenhle úsměv byl spíše uličnický, jako kdyby mu snad říkal, že počítá s tím, co si domluvili a těšil se na to. Úsměv to byl ale letmý, hned na to pohled odvrátil a na to zamířil k baru, kde si objednal drink.*
*V autě mířící ke klubu seděla Aless vzadu za řidičem, kterým nebyl nikdo jiný, než Jeff, na sobě měla elegantní černý kalhotový overal spojený za krkem, bez zad a s hlubokým výstřikem. Na klíně si držela malé psaníčko, ve kterém měla svou placatku s krví, klíče a mobil, nic jiného ani nepotřebovala. Zvýraznila si jen oči a dala si lesk na rty. Nepotřebovala se nijak víc zviditelňovat. Vedle ní pak seděla Mira a za spolujezdcem, kterým nebyl nikdo jiný než Lea, seděl Richie, jakožto chůva Miry. Aless hleděla z okna, aby řekla pravdu, moc se jí na tu akci jít nechtělo, ale nakonec přece jen usoudila, že se na chvíli zastaví.* Beru tě někam poprvé. *Pronesla a otočila se na Miru.* Doufám, že se budeš chovat normálně, nebudeš dělat scény, ani utíkat, ani nic jiného. Budeme na Dragosově území, v jeho klubu, nechceme s ním žádné problémy, takže tě prosím, pokud budeš mít šílený nápad, nech si ho na pak. A taky doufám, že mě budeš respektovat a když něco řeknu, poslechneš. Je to jasné? *Zamručela Aless směrem k dívce a propalovala jí pohledem. Dlouho přemýšlela zda jí vlastně vzít, ale nakonec řece jen souhlasila a doufala, že neudělá nic, co by pak musela řešit. Především nechtěla problémy s Dragosem. Jakmile auto zastavilo, vystoupila, stejně tak jako ostatní a s pohledem upřeným na Miře se vydali dovnitř do baru.*
*Mira se držela po boku Aless. pro dnešní večer zvolila to, co by na sebe nikdy jindy nevzala. Natáhla na sebe černé, lesklé, lehce průhledné šaty na ramínkách, tak krátké že se skoro nemusela ani ohýbat, aby jí bylo vše vidět, šaty tak dobře odhalovaly její tetování po pažích a nohách. Ještě než jeli, tak se pořádně posilnila krví, ale věděla, že Richiee u sebe bude mít taky, a bude jí po večer zásobovat. Vlasy si jemně navlnila, od Marii si nechala pomoct s make-upem a na nohy si vzala rudé boty na podpatku. Pak už se jen naposledy upravila. Po cestě autem se podívala na Aless a protočila očima.* Jasně, nevím vůbec, z čeho máš strach. Budu hodná, jak jen to půjde. *Mrkla na ni. I když tak nějak věděla, že nebude. Když vystupovala za auta, tak se jemně uculila. Potom už následovala Aless, Leu a Richieeho do klubu. Richiee, oblečený do kalhot i mikiny poseté černými flitry se ale ihned objevil u Miry a chytl se jí, aby jí byl poblíž. Když vešli dovnitř, střelil pohledem po ostatních a tak i Mira, která ale ihned, s jiskřičkami k očích zamířila k baru.
*Natalie vešla dovnitř baru s Elaine po jejím boku. Nat se hned po příchodu chtěla vrhnout k baru ale Elaine jí přidržela za vlasy a to pomohlo. Když viděla DRAGOSE tak přikývla což Elaine udělala také, Nat neunikl ani DOMINIC za kterým chtěla hned vyrazit a to jí ale Elaine zamítla. Obě šli bokem ale Nat alespoň zamávala DOMINICOVI s zubatý úsměvem* Opovaž se dělat ostudu nebo uvidíš..*Elaine pohrozila tiše Nat, která přikývla rychle a posadila se na židli u stolu, dál od Dragose a pak pozorovala přicházející upíry*
*Celkem nedávno se dozvěděl o setkání, které mohlo pro jeho informace být poměrně zásadní. Bavil se o tom se svým pánem a domluvili se, že by bylo vhodné kdyby tam Caliban zašel a prozkoumal situaci, která může v následující době nastat. Stejně jako na většinu svých pracovních a obchodních schůzek si vzal oblek. Dnes měl na sobě bílou košili s jemně pruhovanou vestou, sakem a kalhotami. Vše slazeno do tmavě šeda, stejně jako jeho kravata. Vzal si své oblíbené mokasíny a v rámci pravidel si nevzal žádnou zbraň. Pomalu jel taxíkem na místo setkání, prvně měl chuť se projít, ale pak mu došlo, že dnes je to jak bude vystupovat a vypadat možná zásadní. Za chvíli taxi zastavilo, on zaplatil řidiči a přešel ke dveřím klubu, který nevypadal nějak zvláště oproti ostatním klubům všude možně. Na začátku ale už potkal upíry a tak se řídil jejich pokyny a pokračoval dál. Vešel na místo, kde se konalo setkání a zarazil se. Prohlédl si pár upírů a jednoho obzvlášť, MUŽ, KTERÝ SEDĚL V ČELE. Ještě nedávno volal se svým pánem a tohle bylo v plánu. Rychle popošel až k němu.* Nicolae, co tady děláš? Ještě jsi tu neměl být. *Jeho zmatení bylo očividné.* /Proč mi to neřekl, měl snad ještě jiné plány?/
*Vždycky příchozím na pozdrav alespoň kývl, i když se jednalo o členy konkurenčního klanu. Nakonec došli i nějací upíři samotáři a usadili se ke stolu. Teda většina. Pozvedl obočí, když pohled otočil na upíra (CALIBAN), co došel až k němu.* Známe se? *Zamračí se lehce nepohodlně, protože tohle jméno už dlouho nepoužíval. Naposledy jedno ze svých prostředních jmen použil více jak dvě stě let zpátky. Pak se konečně nějak odpoutal emočně od svých vzpomínek a zakázal si svoje vlastní jména pro veřejnost používat.* Prosím, posaďte se, jestli mi chcete něco osobně, tak si s vámi promluvím po schůzi.. *Pronese ještě ke CALovi a pak od něj odvrátí zrak. Když to vypadá, že nikdo není na cestě už a čas se přehoupnul přes šestou hodinu večerní, tak si Dragos odkašlal, aby na sebe upoutal pozornost.* Dobrá.. Začneme.. *Skleničku položí na stůl vedle papírů, které si srovná.* Vítám vás u sebe v baru.. Pití pro dnešní večer máte neomezeně k dispozici.. Zbraně, drogy, prokleté předměty a jiné věci, jenž by mohly způsobit nepříjemnosti jsou dnes zakázány a já doufám, že naše schůzka proběhne v klidu. To na úvod.. *Pronese a přejede přítomné pohledem.* Důvod, proč jsem vás sem dnes pozval, a hlavní téma dnešní schůze, je poslední podepisování dohod. *Začne, načež podá Williamovi a Ilariemu, kteří byli hned vedle něj, papíry, jenž měl u sebe a naznačí jim, aby je poposlali všem u stolu, ať má každý kopii.* Toto je kopie nově podepsaných dohod. Pro ty nejmladší, kdo neví co jsou dohody, jedná se o dodatek k zákonům lovců, který má zlepšit vztahy mezi lovci a podsvěťany a přidat na chránění civilů. *U těchto slov se znechuceně zašklebí.* V poslední době se ale lovcům vztahy napravovat nedaří. Zmiňme například pro nás nevýhodný zákaz tvoření krevních otroků. Dohody se podepisují co patnáct let, přičemž dochází k jejich úpravám a změnám. Tu poslední podepisovali před pěti lety a její znění máte před sebou.. *Dá všem malou pauzu, aby si dodatek přečetli a přitom se napije ze svého pití.*
*Jakmile Dominic uviděl, že dovnitř vešla Aless, tak si vzal své pití, zaplatil, pak se otočil a zadívals e na ni, zatímco si popíjel pití. když by se pak jejich pohledy setkaly, tak se na ni mile a letmo usmál. Viděl i Richieeho, ale na něj se ani nepodíval, nechtěl budit žádné podezření o tom, co spolu dva upíři měli. Pak se zadíval na NAT, které taky pokynul hlavou, zářivě se usmál a také jí zamával. pak už vyrazil ale k jedné ze židlí, ke které se posadil a popíjel svůj drink, čekajíc na to, co bude dál. Poslouchal Dragose, jemně přikyvoval a když se pak sklonil k dodatkům na stole, začetl se. Pak zvedl hlavu a opět koukl na Dragose, čekajíc, co bude dál.*
*Jen co vešli dovnitř, zamířila se všemi k baru, kde se postavila vedle MIRY a koukla na ni.* Vážně ti radím, neupozorňuj na sebe, ne tady, ne před ním. Jinak si mě nepřej. *Zamručela tiše s pohledem na mladou upírku. Její pohled pak padl na Richieho a Jeffa, kteří stáli kolem.* Hlídejte jí a ne že se tu ztřískáte, máte jí na starost, takže žádné blbosti. *Pronesla Ještě k oběma upírům, než se s Leou odebrala ke stolu. Už cestou tam zahlédla DOMINICA, na kterého se jen podívala, ale nic víc. Jakmile se pak posadila, čekala, co se bude dít. Když pak DRAGOS začal, pohlédla na něj a poslouchala, nakonec si jen začala číst dodatky. Nakonec zvedla hlavu a čekala.*
*Mira se na Aless podívala a hodila po ní otrávený pohled.* Jsi jak moje máma, bože. *Prskla, ale pak se uculila.* Nic nevyvedu, faaakt. *Usmála se na ni pak zářivě. Jakmile pak byla Mira u baru, usmála se na Richieeho.* Dám si drink, co ty? *Upír na ni mrkl.* Ještě se ptáš? *Ušklíbl se, načež pak objednal po dvou panácích, jeden pro Miru, druhý pro sebe. Nakonec si přiťukli a kopli to do sebe.* Ještě vezmu jeden sobě, mám tobě taky objednat ještě? *Optals e Richiee.* Jooo, a objednej mi dva, já vezmu jeden i Aless. *Uculila se rozjařile. Na to upír čekal, jakmile mu pak byla podána jeho objednávka, stačilo opravdu málo, aby se natočil tak aby nepozorovaně do obou klepl trochu prášku z jednoho ze svých prstenů, jež nosil na rukou. Navíc, Mira stála tak dobře, že nebylo na jeho čin vidět. Pak už ji podal její panáky a sám svůj do sebe kopl. Nevěděl totiž, jaký Mira podá Aless, raději se pojistil tím, že nadrogoval oba. Mira si je se smíchem převzala a pak došla rychle za Aless.* Pojď na kuráž, a na to, že jsi mě vzala ven. Moc ti děkuju. *Pronesla k Aless, jeden panák jí podala a ten svůj do sebe rovnou kopla. Potom se posadila už vedle ní ke stolu a i ona se zaposlouchala do slov, s nohou přehozenou přes tu druhou.*
*Nat se podívala na kopii a začala si jí pročítat. Poté se vrátila pohledem na DRAGOSE. Poslouchala a přikyvovala na jeho slova, když si všimla že DOMINIC si sednul vedle nich tak se lehce uvolnila a pokračovala v poslechu DRAGOSE. Elaine dávala obzvlášť pozor a přikývla, tak jako Nat se podívala na papír před ní. Nat lehce poklepala DOMINICOVI koleno jako znamení že by chtěla ho držet za ruku. Pak si Nat všimla průchozí ALLESSANDRY a AKAMIRY, nemohla se vic než pousmát na tu situaci mezi nimi. Připomnělo jí to jí samotnou a Elaine*
*Jakmile uslyšel jeho hlas věděl, že je něco dost pokazil. Pozorně si ho prohlédl a i když Nicolaeho neviděl již nějakou tu dobu, jeho hlas by rozhodně poznal stejně jako jeho přítomnost. Celé jeho tělo strnulo.* /Do prdele co se to tady děje? O tomhle nemám žádné informace. Doufám, že jsem nic nepokazil./ *Uvnitř byl celý zmatený, ale navenek to nemohl dát najevo. Přece jen toto nebyla osobní schůzka a v místnosti bylo až příliš upírů na to aby dal najevo jakoukoliv starost či nepohodlí.* Jistě. *Přikývl a usadil se na jedno z volných míst. Jakmile dostal do rukou papíry přistupoval k tomu stejně jako k jakékoliv jiné smlouvě. Poslechl si vše co bylo řečeno a jeho pohled padl na řádky před ním. Tímhle on žil, smlouvy a dohody jej bavilo tvořit a zvláště když tam mohli přibývat nějaké zapeklité skulinky, postupně pročítal každou část a jakmile byl hotov pozvedl oči zpět na toho muže tak podobného Nicolaemu, DRAGOSE. Očima pečlivě projel po každém dalším upírovi v místnosti a snažil se zjistit jak moc jsou potencionálně v tuto chvíli pro něj nebezpeční. Takovéto situace byly spíš pro Bana než pro něj, ale teď to chtělo spíš diplomacii než rvačku.*
*Neklid CALIBANA zvládl vycítit a i odhadnout z jeho postoje a obličeje. I jeho zajímalo, co měl tenhle výstřel do slepa znamenat, ale teď na to nebyl čas. Přikývne mu nazpět a zahájí setkání. Na mládě (AKAMIRA) od Aless nereagoval. Doufal, že jej má upírka pod kontrolou a on nebude řešit uprchlé novorozeně. Nechá všechny, ať si dohody pročtou a pak naváže.* Jak můžete vidět, před pěti lety byl přidán dodatek o čipování podvěťanů.. *Opět se znechuceně ušklíbne, ale tentokrát k tomu i zamračí.* Lovci si to obhajují jako čin, který nás pomůže chránit.. Já bych se ale spíš zeptal; jak nás má chránit to, že budou mít přehled o tom, kde se který podsvěťan nachází? *Položí spíše řečnický dotaz, ale nechá mezeru, kdyby se někdo rád vyjádřil.* Čipovat se mělo už tehdy, ale kvůli Covidu se na to opomenulo.. Teď se lovci rozpomněli a rozhodli se v této činnosti pokračovat. Ke všemu do toho zatáhli i Praetor. A ač jak moc ty prašivé psy nesnáším, tak pořád měli být na straně podsvěťanů. To ale už dnes neplatí. Z interních zdrojů mám informaci, že již došlo k čipování členů Praetoru a jak oni, tak lovci na potkání mají rozkaz čipovat každého podsvěťana. *Dodá Dragos ke svým informacím a opět se podívá na tváře přítomných a jejich emoční názor na toto téma. Věděl, že členové jeho klanu budou na jeho straně. Ani oni tuto novinku nevítali s prapory a jásotem.* Máte někdo k těmto informacím nějaký dotaz? *Otáže se , aby jej všichni stíhali vnímat. Navíc tohle neměl být jen jeho monolog, ale diskuze upírů v New Yorku a proto Dragos nechtěl bránit dotazům či dodatkům všech přítomných.*
*Jakmile si Dominic všiml toho jemného, skoro nepatrného gesta od NAT, tak se jemně pousmál, načež pod stolem spojil jejich ruce a spokojeně, a tiše zavrněl. Naklonil se, aby mohl kývnout pozdravně na Elaine a potom už jeho pozornost opět patřila jen a jen Dragosovi a tomu, co povídal dál.* Jo, přesně tak, přijde mi to spíše jako omezování svobody nás, než jako věc k dobru. A taky trochu jako rasistický tah proti nám podsvěťanům. *Zamručel v Dragosově pomlce. Pak jej ale poslouchal dál, a jen nesouhlasně zavrtěl hlavou, on si spíš chtěl vyslechnout, co se děje, než aby měl informace.*
*Když si k ní MIRA přisedla, koukla na ni a lehce se pousmála.* Díky a není zač, doufám, že nebudu litovat. *Mrkla a vzala si do ruky drink, zatímco si pročítala řádky dodatku a poslouchala. I ona o čipování slyšela od nejednoho zdroje a ani jí ani nikomu z jejího klanu se to nelíbilo. Věděla, že ani Remi s tím nijak nesouhlasil a jak by taky ano.* Ač nerada, souhlasím s DRAGOSEM. Tohle není pomoc, ani ochrana. Tohle je spíše útlak, zásah do soukromí, omezování svobody, co budou chtít příště, rozvrh toho, kam kdo v kolik jde a s kým? Co si vzít na sebe, přiděl krve na jednoho? Rozhodli o nás, bez nás. Když chce někdo ten podělaný čip, fajn, ať si ho má, ale kdo ne, ať ho nechaj na pokoji. A pokud tak moc chtějí čipovat, ať tedy má každý volbu vybrat si sám, zda chce být volný nebo označený jako dobytek. *Zamračila se, byla od začátku proti tomu.*
*Pousmála se na ALess.* Pokusím se o to, aby ne, vše bude v pořádku, fakt že jo. *Sykla tiše. I ona je pak poslouchala a když se řeklo, že se jednalo o čipování, tak se jen s vykulenýma očima koukla na Aless a potom i na ostatní, než jí ale sklaplo a ona pozorovala lidi kolem. Už teď věděla, že o tom bude muset říci Lyrii, přeci jen, Mira byla tak nějak proti tomuto chráněná tím, že byla zavřená u Aless doma, takže to moc nepociťovala. Věděla ale, že Lyr po venku lítá, a nechtěla, aby to potkalo i ji. Vyslechla si o tom to, co říká Aless a pro ní neznámy muž (Dominic) a nakonec se jen podívala zase na hlavního mluvčího, čekajíc, co jim k tomu ještě pak řekne on.*
*Nat se usmála a poslouchala Oba upíry a přikývla* /Prej bezpečí..stejně nás očipovat abychom byly pod uzdou..první bude čipování pak bude krev na příděl/ * Pomyslela si Nat k Dominicovým slovům, když domluvili oba tak zavrtěla hlavou na DRAGOSŮV dotaz. Když ALESSANDRA také promluvila tak se naklonila k DOMINICOVI a pošeptala mu do ucha* Za chvíli to bude zase rok 1938 ale s námi..*zabručela tiše a koukla na oba upíry. Nat řekla tak se přidala k ALESSANDŘE* Za chvíli nás budou vyvražďovat jako pojistku..
*Poslechl si názory všech ostatních a chápal je, i on to tak cítil, ale to poslední co by teď chtěl řešit byla ještě válka mezi podsvětem a upíry. Když mluvili vůdci klanů, tak jejich slova dávala víc než smysl, stejně tak i ostatní, kteří se rozhodli k tomuto nějak vyjádřit.* Toto není příjemná informace, zvláště jestliže s tím už začali bez širšího povědomí. *Pronesl klidně, věděl že v takovéto situaci, která nastala tak naštvání a nebo arogance nikam nepovedou.* Pokud nemají důkaz porušení dohod, pak nechápu proč by měli neustále vědět o každém našem pohybu. *Zamyslel se nad různými možnostmi ve které by něco takového mohlo vyústit, celé by se to mohlo zvrhnout a chaos, který by nastal potom se mu ani v myšlenkách nelíbil.* /Musí přeci existovat východisko z takovéto situace./
*Dragos na názory všech přikyvoval. Zastavil se akorát na názoru ALESSANDRY.* Tady si vás dovolím pozastavit. Z jejich hlediska tomu tak není. Při hlasování o nových dohodách byli přítomní zástupci ras. Upíři, vlkodlaci, čarodějové. Jediný, kdo pozbyl hlasu, byly víly, kvůli Zimní válce. Tohle vzniklo z tohoto popudu. Víly spustily válku, lovci se zalekli a tak při dalších dohodách navrhli tohle. Z mých informací tehdy zástupci vlkodlaků a čarodějů nesouhlasili a byli proti. Lovci byli pochopitelně, *na to slovo si odfrkne,* pro. Zbýval hlas upírů a tam rozhodovala upírka jménem Lucrentia, tehdejší vůdkyně klanu zde na Manhattanu. Tu si koupil svým hlasem lovec a ona nakonec zvrátila závěrečné rozhodnutí. Problém je, že tato upírka je již dávno mrtvá. Doplatila na svá rozhodnutí, ale škoda již byla učiněna. *Opraví Aless v jejích slovech a dá tak ostatním upírům správnější informace. Jakmile promluví všichni ostatní, tak ukáže na bod v dohodách, které má před sebou.* Přesně tak, NATALIE. Klíčové je toto slovo. "Zatím" slouží jen ke zjišťování polohy. Jakou máme jistotu, že bez našeho vědomí čipy nepřeprogramují a nebudou najednou ukazovat i něco dalšího? Třeba za nás jakou krví a kdy se krmíme? Nebo u čarodějů jakou magii použili? Či u vlkodlaků, kdy se proměnili? *Vyhodí pár návrhů, co mu padnou zrovna na mysl.* Byl bych si s nimi o tomto návrhu promluvil.. *Naváže na slova CALIBANA a to, že na ně navazuje dá najevo pohledem jeho směrem.* ..ale jsou to lovci. Zabedněnci bez vlastního názoru, co jako modlu poslouchají ten jejich spolek a já bych při nejlepším skončil očipovaný a to vzhledem k tomu, že mám za povinnost chránit svůj klan, nehodlám dopustit. *Zakroutí hlavou a opět upije z nápoje.* Důvod, proč jsem vás tady chtěl, krom tohoto informačního, je zda vy sami máte nějakou představu o tom, jak to řešit. Byl bych rád, abychom i přes vzájemné neshody byli proti lovcům jednotní. Takhle to totiž začalo. Jedna z nás se k nám obrátila zády a proto jsme nyní v tomhle průseru.
*Dominic si vyslechl to, co ALESSANDRA říkala a během toho co povídala s ní navázal krátký oční kontakt a souhlasný pokýváním jí dal za pravdu.* /Vždy tak dramatická, no jo, celá Aless./ *Problesklo mu hlavou, ale to už na něj promluvila NAT. Naklonil se k ní blíže, aby lépe slyšel a ona nemusela mluvit případně nahlas a potom se jemně odtáhl, koukl se na ní a souhlasně přitakal jen pokýváním hlavou. Poté se zase odtáhl a jemně jí pod stolem opět stiskl dlaň, snad jako ještě jedno ujištění, že jí vnímal.*¨Myslím že tady je důležité to, co jste řekl anposledy. tady je důležité, být jednotní, protože pokud tomu tak nebude, nevím, kam to dotáhneme. *Odfrkl si nakonec Dominic jako odpověď na DRAGOSOVU otázku.* Jistě, určitě jsou i nějaké neshody mezi klany a podobně, nebo i mezi jedinci, ale podle mě je tohle něco, co by mělo být stavěno nad to vše, jelikož se to týká taky nás všech, všech upírů, a ne jen nějakých. Proto si myslím, že na místě je soudržnost. *Proensl.*
*Na MIRU se jen usmála a lehce pokývala hlavou, doufala, že to ta holka opravdu udělá a nic neprovede nakonec pohlédla na DRAGOSE, kterého poslouchala. Pak do sebe hodila panáka, kterého jí Mira donesla než odložila na stůl před sebou prázdnou sklenku.* Dobře, když se tedy lovci zalekli, navrhli tohle a hlasovali o tom. Proč to teď neudělat stejně. Ne z důvodu strachu, ale toho, že to prostě nikdo nechce, že nikdo netouží, být hlídán. Proč nenavrhnout hlasování o zcela nové dohodě. Pokud už tedy, jak tady říká DOMINIC, máme držet my jako upíří pospolu, neměla by ta soudržnost se tak trochu i rozšířit mezi ostatní? Opět by se sešli zástupci ras, pojednali by to a tentokrát by to dopadlo přece jinak ne? Hádám, že by všichni hlasovali proti a jediní, kdo by byl pro by byli jen lovci. Nebyla by to třeba jedna z možností, jak to celé vyřešit? *Pronesla nakonec a sjela si všechny přítomné pohledem, načež se na NATALII jen usmála.*
*Jakmile pak začal upír mluvit něco o soudržnosti, tak protočila očima. Vlastně se začla nudit už u Dragosova proslovu, ale nedala to na sobě nijak znát. Natáhla se po drinku, který měl Richiee a ulokla si od něj, zatímco do něj provokativně pod stolem kopla. Potom poslouchala, co se řešilo dál, a nic neříkala- ani nevěděla co. V tomhle byla nová, proto ani neměla moc co říct. věděla jen, že se jí to nelíbí, že je proti čipování, ale to bylo asi tak vše, co věděla a mluvit moc nechtěla- přeci jen, slíbila Aless, že se bude chovat slušně. Poslouchala to, jak Aless povídala, a kdyby měla říct, že rozuměla byť jedinému slovu, lhala by.*
*Nat přikývla DRAGOSOVÝM slovům a ztiskla Dominicovi ruku pod stolem zpátky. Když si poslechla slova DOMINICA tak vytáhla z kapsy sáček s krví jako menší svačinku, píchla do toho kovové brčko a pila to s chutí jako CapriSun. Elainenjen poslouchala jejich konverzace a neměla co říct k tématu. Natalie se koukala kolem na ostatní upírky a souhlasila s ALESSANDROU*
*Vyslechl si argumenty od ALESSANDRY i DOMINICA, dokonce i DRAGOSOVA řeč mu dávala všechno, ale každý nápad co zde padl jen dle jeho názoru mohl vyprovokovat něco velice nepříjemného.* /Chtělo by to páku, ale prvotně také zjistit informace z druhé strany./ Ta rada zní dobře, ale co když se někteří postaví na stranu preatoru a lovců? Nemůžeme vědět kdo co na koho má, minimálně ne vše. *Na chvíli se odmlčí než jej napadne další možnost, která prozatím nebyla řečena.* Co vytvořit protinabídku, něco co by lovce uspokojilo, ale nás neohrozilo. *Zkusil na to jít úplně z jiného hlediska.* Pokud bychom získali určitým způsobem navrch, například již zmiňovanými zástupci, můžeme tak nalézt sílu zatlačit na ně dostatečně aby lehce povolili. Nabídnout něco nehorázného a dostat se do kompromisu, který by ale vyhovoval především nám. *Podíval se po ostatních a čekal zdali někdo bude na něj mít nějaký komentář.
*Nejstarší z přítomných upírů přikývne.* Rozhodně je nutné tohle prioritizovat.. Spory mít můžete v čemkoliv jiném, ale když se bude jednat o tohle, tak bych na vás chtěl apelovat, ať udržíte nějaké příměří. *Souhlasí s DOMINICEM, než se zaměří na ALESSANDRU a CALIBANA.* Víc bych se přikláněl ke slovům tady přítomného... *Udělá drobnou pomlčku, zda se nechce CAL představit, ale jinak pokračuje.* Bohužel nejsme, alespoň podle lovců, v pozici navrhnout zcela nové hlasování. Od posledních dohod neuplynula ani většinová doba a troufám si říct, že bychom byli odmítnuti a nijak by nám to nepomohlo, naopak by nám to mohlo situaci i zhoršit. Nicméně soudržnost s ostatníma rasama by byla určitě vítaná. Každopádně.. Pokud bych se vás zeptal, zda jste ochotní obejít každou smečku vlkodlaků na světě, jestli chtějí proti tomuto spolupracovat, kdo by z vás dobrovolně šel? *Přejede všechny upíry pohledem. Zastaví se opět na CALIBANOVI.* Váš návrh zní určitě použitelně, nicméně mi dovolte se vrátit k mým předchozím slovům. Dohody se netýkají pouze New Yorku. Jde o celosvětové hledisko. Na celém světě dostali lovci a pobočky Praetoru rozkazy o čipování. Pokud by vás to neurazilo, rád bych váš návrh lehce poupravil. Co se nejdříve zaměřit na lovce tady v New Yorku? Co zkusit nejdříve vyjednat s nimi jakési příměří? /Nevěřím, že jsem tohle sám řekl../ Nebo minimálně na ně získat nějaké páky, aby se zdráhali čipovat? *Dodá s už uspokojivějším úšklebkem, na rozdíl od předchozí otázky.* Většina lovců v New Yorku je mladá.. Nebo se ti staří teda umí dobře schovávat, jestli tu jsou.. *Uchechtne se.* Neříkám že všichni, ale určitě se mezi nimi najde někdo, kdo s tímto postojem rovněž nesouhlasí.. Co myslíte? Nebo máte nějaké konkrétní zprávy? *Předá opět slovo do éteru.*
*Dominic poslouchala následně pokýval souhlasně hlavou nad tím, co Aless říkala. Pak se ale zamračil.* No, vzhledem k tomu, že vlkodlaci z Praetoru už čipují podsvěťany a hádám, že začali vlastními řadami, tak moc nevím, navíc pachtovat se s vlkodlaky se mi taky moc nechce. *Odfrkl si opovržlivě, s pohledem na ALESS. Pak už ale zmlkl, pronesl jen tuto svou domněnku nahlas. Pak se koukl na NAT, které věnoval jemný úsměv a pak už se otočil zase k ostatním. VysLechl si, co řekl CALIBAN a DRAGOS a pak přikývl.* Jo, to mi přijde lepší než to, abychom se domlouvali s vlkodlaky. *Pronesl jednoduše.* Myslím si, že to zní použitelně, tedy ty páky určitě. Nechci lovce nijak podceňovat, ale ani přeceňovat, proto jsme tak nějak schopen říct, že by se jen málo z nich snížilo k tomu o tomhle s námi vyjednávat. *Zhodnotil nakonec.*
*Poslouchala jak CALIBANA, tak pak i DRAGOSE. Musela docela uznat, že ani to by nebyl špatný nápad. Nad tím, co pronesl DOMINIC, jen protočila očima a raději k tomu už nic nedodávala, jen na něj chvíli koukala, než se opět podívala na toho, jenž celou schůzi svolal.* Pokud to tedy nejde novým hlasováním o dohodách, tak fajn, zkusí se to jinak. *Pokrčila rameny a když viděla, že NAT otevřela pytlík s krví, jen se modlila snad ke všemu a doufala, že kluky napadne, aby MIRU trochu hlídali a snad jí dali taky jeden pytlík, přece jen Richie jí je vzal a měl je u sebe. Hned na to opět věnovala pozornost tomu, o čem se mluvilo.* Když mluvíš o pákách na lovce, hádám, že už určitě několik máš nebo se pletu? *Optala se DRAGOSE.*
*Jakmile se k jejímu nosu donesl pach krve, kterou si otevřela NAT, tak se jí instiktivně vysunuly špičáky. Než by se mohla pak něčeho nadít, nestačila ani chytnout Richieeho, něco mu říct a nebo naznačit. Prostě vyskočila na stůl a doslova jej přeskočila směrem k NAT, po které se natáhla, hrubě jí vytrhla sáček s krví ve tvaru pitíčka z ruky, sesunula se na zem, zalezla pod stůl a začala si užívat své uloupené krve, přičemž se spokojeně culila. Tak nějak zapomněla úplně na ten slib, co dala Aless, tohle jí nešlo překlenout. Prostě ucítila pach krve a po té šla. Dostala se až k nohoum, které měla za nohy buď Jeffa a nebo Richieeho, ale nedošlo mu v ten moment, že kdyby to byl Richiee, měl by zelené krosky. Vzhlédla pak s tím, že měla pusu od krve, a chtěla se omluvně podívat jak už myslela na Jeffa nebo Richieeho, ale jaké bylo její překvapení, když spatřil místo těch dvou DRAGOSE.*
*Nat se podívala na DOMINICA a pokla krev tiše.* Taky si myslím...*vymáčkla se Natalie a koukla na ostatní zúčastněné. Po zbytek jejich proslovů zůstala potichu až do té doby kdy jí z rukou sebrala AKAMIRA její svačinku aby pak nemusela jíst. Zavrčela a chtěla se vrhnou pod stůl ale slíbila Elaine že se bude chovat slušně takže jí to její slib nedovolil, i když v tu chvíli chtěla zlodějece vytrhnout hlasivky z hrdla* /Svině../
Jmenuji se Caliban Ainsworth. *Doplní pouze DRAGOSE zatímco jej nechá pokračovat v jeho řeči, to co říká dává smysl a jemu se v hlavě sumíruje nápad, jenže ten by chtěl spoustu času na přípravu a on se právě teď nemůže rozptylovat, určitě je po světě dost chytrých upírů na to aby je něco napadlo. On zde měl svůj úkol od svého pána a to bylo přední absolutně přede vším. Jemu osobně jednání s jakoukoliv rasou již nedělalo problém, byl vysílán na to dost často. Samozřejmě že je neměl v oblibě, ale obchod je obchod a pokud z něj umí člověk dost vytěžit, tak si to může i užít. Když začal mluvit ale DOMINIC lehce se pozastavil.* /Teď vážně není čas na malicherné dramata těch co neumí umírnit své ego oproti dané věci./ *Pořádně si prohlédl toho muže a potom ženu, která protočila očima. Zaujalo jej co ALESSANDRA řekla. Potom ale byl přerušen těmi děvčaty. Zadíval se na AKAMIRU a její chování.* To je zde normální? *Optal se klidně a těknul s pozvednutým obočím mezi ALESS a DRAGOSEM, předpokládal že ta mláďata jsou jejich, jenže nevěděl přesně kdo patří komu.*
*Sluchátka v uších pro něj při práci nebylo nic nového, stejně jako občasné spletení si dnů. Měl za to, že ta schůze měla být v kapku jiný den.* Musel jsem si to špatně zapsat. *Obrátil se na Sashu, který už netrpělivě dupal jednou nohou a mladšího upíra probodával pohledem. Meškali už docela dlouho.* Hni sebou konečně, fialko. Klidně tě tam zatáhnu i v pyžamu, když budu muset. *Zamručel nepříjemně. To si Tay konečně dal do brašny skicák s pouzdrem a lehce si poupravil černý rolák. Za tato gesta si od Sashy vysloužil další probodnutí pohledem.* Jsi fakt nepoučitelnej..však nic z toho, co si bereš, nepotřebuješ! Na-ah, víš co? Dělej si co chceš, ber si co chceš, ale hlavně pojď konečně..a zkus si tam vytáhnout elektronickou cigaretu či co to máš a kouřit, tě jinak vážně přerazím. *Otevřel dveře, nechal mladšího projít, načež skoro i zabouchl. Následně Taye chytil kolem pasu a společně s ním se vydal na cestu na místo, kde se schůze měla odehrávat. Tam dorazili v ostatně usměvavé chvíli..nebo určitě by se to tak dalo přebrat. Zrovna, když tam nějaké mládě (MIRA) kradlo NAT její krev. Oba upíři se proto zastavili ve dveřích a navzájem se na sebe podívali.* Jsme tu správně, že jo? *Zeptal se nejistě mladší, když se ovšem rozhlédl a všiml si i DRAGOSE. V tu chvíli se podíval zpět na Sashu, raději.* Ja, jsme..omlouváme se za zpoždění.
*Na představení CALIBANA jen přikývne, vloží jeho jméno do věty místo pauzy a pak ve svých slovech normálně pokračuje.* Rád bych vám připomenul, že v Praetoru nejsou jen vlkodlaci, ale i upíři a i ti prochází čipováním. Na Praetor tak nemůžeme spoléhat a ani na to, že budou lovci ochotní jen tak ustoupit. *Pronese upír na slova DOMINICA, aniž byl dal jakkoliv najevo, že jej již dříve viděl, nebo se s ním zná, a dopije svou skleničku, než se slova chopí ALESSANDRA.* Je mi líto, že tě musím zklamat, maličká, ale ne.. Momentálně nemám nic, co by nám aktuálně pomohlo. Nicméně to neznamená, že nemám vůbec nic.. Vím o jisté osobě, co se s těmi páprdy stýká a mohla by být užitečná a na tu osobu už bych něco určitě měl. /A taky tu smlouvu s Lotty, která je stále předmětem obchodu mezi mnou a Malachaiem a který nemůže být kvůli tobě uzavřen../ Ale jinak.. *V ten moment je přerušen výstupem AKAMIRY, nad kterým se zamračí.* Ehm.. *Odkašle si s pohledem na ALESS, ale pak jen cítí, jak se mu upírka pod stolem opře o nohy. Odsune se a zachytí děvče jednou rukou za krkem na speciálních tlakových bodech, aby ji bylo nepříjemné se tomu chycení bránit. Skoro jako když matka kočka chytne malé kotě. A vytáhne za ten úchop upírku "na světlo", přičemž se s ní postaví, což s jejich výškovým rozdílem opravdu působí, jakoby byla malé kotě.* Jste tu správně.. To zpoždění vyřešíme později, sedněte si oba.. *Otočí hlavu krátce na TAYLORA se Sashou a pak se s AKAMIROU v chycení vydá k místu, kde sedí ALESSANDRA.* Hádám, že tohle je tvoje.. *Pronese k ní. Druhou rukou uchopí volnou židli někde poblíž a přisune ji hned vedle ALESS i kdyby ji měl tam někde vecpat. Pak skoro bez námahy uchopí MIRU i kolem pasu a na tu židli ji nuceně posadí.* Doporučuji připoutat a hlídat.. *Pronese ještě k druhé vůdkyni klanu, načež se otočí a zamíří zpátky ke své židli.* Tish? Dones Natalie novou krev.. *Přikáže ještě upírce za barem, když se usadí.* Vrátíme se, kde jsme skončili? *Otáže se ostatních u stolu.*
*Dominic poslouchla, a i by něco řekl, ale vše se mu vykouřilo z hlavy, jelikož hned, jakmile po NATALII dívka od naproti skočila, tak už byl v pozoru a dával před ní ruce, ale nezamezil tomu, aby si ukradla alespon to pitíčko. Když se pak schovala pod stůl, tak jen zavrčel, sklonil se, aby viděl, že je od nich dál. Pak se podíval na NAT.* V pohodě? *Optals e jí starostlivě a sjel si ji pohledem, jestli jí upírka nic neudělala. Jen nad tím nesouhlasně zavrtěl hlavou a povzdechl si, načež sevřel její ruku v té své.* Dojdu k baru pro drink, dáš si taky? *Pokud řekla, že ano, tak odběhla přinesl i jí, pokud ne, donesl jen sobě a opět se posadil za stůl. *
Neříkej mi maličká, to si nech pro jinou. *Mrkla na DRAGOSE a chtěla pokračovat, ale to by nesměla MIRA udělat to, co udělala. Upírka nestačila ani pořádně zareagovat a MIRA už byla na druhé straně stolu, kde vzala sáček s krví, načež se pak schovala. Když viděla kam, jen tiše zanadávala ve svém rodném jazyce. Nejprve se zamračila na Richieho, který jí měl na starost, než pohlédla k místu, kde se krčil pod stolem její novorozenec. Jakmile jí pak DRAGOS vrátil na místo, mladou upírku jen zpražila pohledem, sehnula se k tašce a vytáhla z ní další sáček krve, který Miře podala, načež pak vzala ještě jeden a po stole jej posunula k NATALII.* To je za ten, co ti vzala. *Pronesla s úsměvem, než se znova podívala na staršího upíra, ale už nic víc neřekla. Místo toho se jen naklonila k Jeffovi s tím, aby donesl nějakou whisky, potřebovala si něco dát.*
*Jakmile dívka ucítila, jak ji někdo, nesjpíš sám DRAGOS popadl za krk, tak se nezmohla na nic jiného než na to, aby si skousla ret, načež spokojeně zavrněla. Sice jí to bolelo a tak nějak jí to i zabranovalo bránit se, ale Miře se to líbilo, a jak se jí to líbilo.* Kurva, sakra tomu říkám stisk. *Ulevila si mladá upírka spokojeně, než si přejela jazykem po rtech. To už ale byla posazená na židli. Chtěla něco namítat, ale pak nakonec zvedla pohled k DRAGOSOVI.* Někdy si to musíme zopáknout, draku. *Zavrněla a mrkla na něj jedním okem. Potom už ale její pohled upoutal Richiee, který ji jednou rukou chytl za zápěstí a pak jí podal balíček krve, aby se mohla napít. A to taky dívka udělala. Až pak si všimla, že k ní natáhla pytlík i LAESSANDRA. Na tu se jen nevinně usmála, pytlík si pomlau vzala a pak se podívala před sebe.*
*Natalie se uklidnila a napila se své nové krve s úsměvem, podívala se na Dominica s klidným výrazem a pak svůj pohled věnovala MIŘE s lehkým tikem v oku. Nat se nadechla a s laskavým úsměvem ji řekla* Je vais t'arracher les cordes vocales de ta gorge, salope *V rychlém překladu to byla výhrůžka sprostého rázu.* Ne díky ja dneska piju jen krev..* Nat se vrátila k poslouchání upírů než její pozornost dostal nově příchozí TAYLOR a jeho doprovod*
*Pohledem přejede po všech zúčastněných, tahle šaráda mu k tak důležitému tématu rozhodně nepatřila, ale rozhodl se to ignorovat, třeba tohle rozptýlí DRAGOSE a on nebude muset pak vysvětlovat to, jak jej oslovil.* /Takže to mládě patří té ženě, proč jí ale říká maličká./ *Zdejší klany mu přišly velice divné. Na něco takového už dlouho nenarazil a toto jednání se dle něj začalo zvrhávat spíš ve špatnou komedii, než místo pro řešení problému. Odkašlal si a podíval se na DRAGOSE.* Probírali jsme, jakou páku použít na lovce. Chtělo by to něco, kvůli čemu budou ochotni ustoupit, nejsem místní a tudíž neznám zdejší institut, jak zde pracují? Jsou s Vámi nějak v kontaktu? *Tuto otázku položil jak DRAGOSOVI, tak i ALESSE. Nějaké bláhovosti nechával stranou a snažil se komunikovat s těmi, kteří doopravdy chtějí řešit problém nikoliv se jen posadit a zírat.*
*Chvíli němě pozoroval, co se právě dělo před ním.* /Je tu docela chaos./ *Pomyslel si, než do něj Sasha drcnul, aby se probral. Na DRAGOSOVA slova pak pouze na sucho polknul, než se skutečně usadil společně se svým doprovodem tam, kde ještě místo bylo. Mlčky pak poslouchal, co se řeší, aby se případně do konverzace mohl přidat..nebo spíš, aby věděl, co se vlastně řeší. Po slovu zas tak netoužil, což možná dal docela blbě najevo – z brašny si hezky potichu vytáhl skicák s pouzdrem. Oba předměty pak na stůl položil, přičemž si hned nato nalistoval volnou stránku.* /Z tohoto večera bude spousta portrétů./ *Pomyslil si, když se snažil co nejtiššeji otevřít pouzdro, aby z něj vytáhl nějakou tu tužku a pustil se do práce.*
*Dragos se nad AKAMIROU ušklíbne.* Leda by jsi měla v plánu změnit klan.. *Odvětí upírce a věnuje pohled i ALESSANDŘE, kterým opět říká, že by si svoje upíry měla lépe hlídat, nebo to tak vážně dopadne. Usadí se a NATALIE po jejích slovech věnuje pohled.* Vous laverez vos cordes vocales avec du savon, pour ces mots.. *Pronese k ní, načež se vrátí pohledem na CALIBANA, který promluví, zatímco Tinashe donese z rozkazu Dragose ještě jednu krev ve skleničce k NATALIE.* Ano.. Děkuji.. Zpátky k věci.. Většina lovců zde je velmi mladá.. Pozoruji je již několik měsíců a minimálně na hlídkách se objevují lovci do 30, ne-li snad jen 25, let. Osobně se s nimi nesnažím držet v kontaktu, ale mám informace, že než na ně Spolek zatlačil s čipováním, tak měli snahu s podsvětem spolupracovat a udržovat jakýsi křehký mír. Nějakou dobu jsem zde v New Yorku nebyl, ale tady Ilarie má přehled o jistých spolupracích. *Poukáže Dragos na muže po jeho levici s blond vlasy, který přikývne.* Nevím, jak jste obeznámeni s tím, že se tu za poslední tři roky zjevilo dost démonů a to i těch vyšších.. *Začne Ilarie.* Předně zde byl Asmodeus.. Za tuto situaci si mohli čarodějové, nebo tak něco, ale byla zde spolupráce s lovci, kdy se bojovalo na uzavřeném prostranství na Manhattanu a démon byl úspěšně poslán do pekel. Tato situace měla ještě dohru mimo New York, ale co vím, tak i tam cestovali nějací lovci, aby podvěťanům pomohli v boji. Druhý démon zde ve městě byl pak Haures, který zde měl několik svých potomků. Jeden z nich je ještě stále v prostředí New Yorku. I s ním vedli boj lovci po boku s podsvěťany. Vyústil v otevření brány do pekel a dalšími nepříjemnostmi, ale doposud alespoň ta mladá skupina neměla se spoluprací problém. Nicméně po tomto novém dodatku se od nich odvrací i ti podsvěťani, co ještě do nedávna měli chuť alespoň spolupracovat. *Pronese a Dragos mu poděkuje, zatímco si pošle Lilu, aby mu donesla od baru pití.*
*Dominic to dění, cos e před ním sehrávalo sledoval a jiné slovo, než-li divadlo nebo cirkus jej nenapadlo. Pak si povzdechl, dodívals e na to, jak Dragos posadil Miru za stůl, přičemž si pak sevřel kořen nosu a zlehka se ušklíbl. Konec konců, ani on nebyl stejný, ale bavilo jej to, už jen proto, že to byl průser Aless. Potom už nad tím jen mávl rukou, načež věnoval pozornost NATALII vedle sebe.* Jasně, dobrý, tak jo. *Usmál se. Pak si zvedl drink ke rtům, ale jakmile Nat prohlásila to, co prohlásila, tak se pitím málem zadusil. Pak se na ni po očku podíval a uchechtl se.* Dobře ty. *Zasmál se tiše.* To jsi mi neřekla, že umíš francouzsky. No ale hele, další společná věc. *Mrkl na mladou upírku. Jakmile ale zaslechl, co jí odpovědl DRAGOS, tak jen nadzvedl obočí na moment vykulil oči, než se pak ale zaposlouchal do toho, co se říkalo. zatím ani nevěděl, co an to řekne, nějak nechal slova proplouvat hlavou.*
*Při poznámce, kterou pronesla MIRA k Dragosovi, jen protočila očima, načež se pak na ní znova, tentokrát káravě podívala. Myslela si, že když jí něco slíbila, že to taky dodrží, ale asi se spletla. Přísným pohledem sjela ještě i Richieho a pak už to nechala být, doufala, že tentokrát už mladá upírka neudělá nic. Svůj pohled pak věnovala CALIBANOVI, kterého jehož slova poslouchala.* Já s nimi v kontaktu nejsem, nějak ani nebyl důvod, proč to dělat. *Odpověděla mu, přičemž pak jen nad DRAGOSOVÝMI slovy, jenž věnoval Miře, tiše zavrčela. Byla si moc dobře vědoma toho, že jí každou sebemenší chybu dá ten parchant sežrat. Sama na něj měla ještě pifku, kvůli prokletí, které a ni nechal uvalit. Nic však dál neříkala, jen si založila ruce na prsou a poslouchala dál.*
*Mira si sjela NATALIII pohledem.* Nerozumím ti ani slovo, trubko. *Pronesla, se stejným sladkým úsměvem na rtech, ale to už do ní dloubl Richiee loktem. Mira se na něj ublíženě podívala, ale hned na to protočila očima a jala se sát ze svého pytlíku krve. Pak se ale přeci jen podívala na Aless.* Díváš se na mě, l jako kdybych snad já za něco mohla, sakra. je mi teprve málo, dost málo na to, abych tohle zvládala, tak si nech ty výrazy. *Prskla po ní, ale opět si vysloužil dloubnutí loktem od Richieeho.* A ty do mě taky už nešij! *Okřikla upíra a pak rpotočila oči a odfrkla si.*
Jo taknto je mi líto, jak dlouho že seš? Já čtyři roky zlato *Nat se Obrátila na DOMINICA s úsměvem a přikývla* Jsem z Kanady co čekáš *Když domluvila tak se podívala na DRAGOSE a sklonila hlavu. Nat pak Vstala, aby zašla DOMINIVOVI pro drink a její zvědavé oko zahlédlo skycák TAYLORA, Nat došla k baruna vzala dva drinky a jeden položila před TAYLORA* Nazdar..Oo to je pěkný!..*Než se mohl (TAY) vzpamatovat tak Nat Chopila v ruce portréty a šla si zpátky sednou vedle DOMINICA načež mi dala jeho drink*
*To množství informací jej zaujalo, byl vážně rád, že se na tuto schůzku vydal. Kde jinde by získal bez potíží a zadarmo tolik zdrojů, které se ani nezdráhali mluvit.* Chápu, všechno se jim kazí pod rukama a chtějí navodit alespoň zdání toho, že něco dělají. Tak vyštrachají nějaké starší blbosti, které můžou vypadat rozumně ale brzy většina z nich narazí. *Odmlčí se.* Určitě New York není jediný, který nesouhlasí s tím, co se děje, takže i když měli poměrný klid, tak zbytečně rozpoutávají bitvy, i když bych řekl prozatím pouze studené. *Podívá se ještě jednou do papírů, otočí na předchozí list.* Dívali jste se po tom zdali se ty klauzule nějak nevylučují? Myslím tak, že bychom mohli najít páku v jejich vlastních slovech. *Zadívá se na všechny okolo stolu.*
*Celou tu dobu od chvíle, co se posadil, poklidně mlčel a během kresby pouze poslouchal, co se řešilo. To mu, aspoň si to tedy myslel, bohatě stačilo. Neměl proč mluvit.* /Nah, tady mi to nesedí./ *Pomyslel si, když na chvíli tužku od papíru zvedl a na moment skicák přetočil, aby se na kresbu podíval vzhůru nohama, což k odhalení chyby pomohlo. Hned po otočení nazpět tedy chybnou část vygumoval, načež ji začal překreslovat. Po celou dobu se tvářil lehce zamyšleně, pokud zrovna nezjistil, že se mu to dílo podařilo – tehdy se spokojeně usmál. Zrovna kreslil jednu upírku, co seděla naproti němu, když před něj NAT postavila sklenku s drinkem. Té tedy věnoval pohled nejprve, poté se zaměřil na mladší upírku.* Ahojky..Danke. *Usmál se, než zamrkal a rychle se znovu na NATALII otočil, když zjistil, že mu zmizela jedna podstatná věc – jeho skicák.* /Ale no tak..tady nemůžu udělat rozruch./ *Pomyslel si poměrně nespokojeně a zamyšleně se napil drinku, co mu NAT donesla.* /Tak vstanu a projdu se za ní..snad se v tom nebude hrabat moc./ *Naklonil lehce hlavu do strany. Ten skicák měl už dlouhou dobu, právě kvůli jeho tloušťce. Přísahal by, že si jej koupil někdy ve třeťáku a měl jej doteď. Naštěstí si ale potrpěl na datech a názvech, takže vše u sebe mělo záznam.* /Počkat..však tam je ta kresba Dragose...kurde./
*Dragos pozvedne obočí nad chováním AKAMIRY a věnuje ALESSANDŘE skeptický pohled.* /Takhle máš svůj klan pod kontrolou?/ *Nahlas svou otázku ale neřekne. Místo toho se jen podívá na své dva mladší členy klanu, kteří se zasedání také účastnili.* NATALIE, maš-li v plánu se bavit mimo téma, tak zde je dost stolů a pokud se nehodláte servat, tak si odsedněte. *Vyzve ji ještě, neboť jeho debata ptáčat vážně nezajímala. Krátce věnoval pohled ještě na TAYE, když mu NAT sebrala skicák a jen doufal, že nezpustí tyjátr. Větší pozornost věnoval CALIBANOVI.* Ano, správná dedukce.. Není to poprvé.. Za dobu svého života najdu dosti událostí, kdy lovcům začalo docházet, že je vlastně nepotřebujeme a rozhodli se sáhnout téměř k diktatuře. *Ušklíbne se.* Tomu věřím, že není, ale bohužel není v našich silách donutit se semknout celý svět. Naše starost je pouze New York a možná zvládneme nejbližší okolí. *Povzdechne si krátce a tiše a sám se koukne do svých papírů.* Procházel jsem to docela důkladně a jsem si na 90% jistý, že bohužel ne.. A není mnoho způsobů ani jak se tomu vyhnout, pokud nehodláme být zavření ve svých domovech navěky.. Napadlo vás snad něco? *Otáže se nazpět, zda muž nenarazil na něco, co by jim pomohlo.*
*Dominic se na NAT usmál, a když mu donesla drink, tak jí poděkoval. Jakmile sis sedla pak vedle něj, nakoukl jí přes rameno, na to co donesla.* Copak jsi to uloupila? *Optal se se zájmem potichounku, ale poté už se zaposlouchal do toho, co říkal CALIBAN. Páka ve vlastních slovech. To by fungovat i mohlo. Proto sklopil pohled, dívajíc se na to, co před ním bylo psáno. Musel ale říct, že tuto věc řešil poprvé, nebo toho byl součástí. Emett vždy jednal o nich bez nich a on nikdy neměl moc právo do toho zasáhnout, a pak už se z něj stala samotná jednotka. Proto teď moc dobře nevěděl, jak to zrealizovat. jistě, líbil se mu ten nápad toho zůstat pospolu, ale nevěděl, jak to úplně udělat.*
*Jen co MIRA otevřela ústa a promluvila směrem k Aless, znova na ni pohlédla a jen tiše zavrčela.* Jestli se ti tady nelíbí, Richie s Jeffem tě odvezou domů. Pokud chceš zůstat, budeš zticha, nebo si odsedni někam mimo, dej si drink a i tak mlč. *Zavrčela upírka nevrlá z jejího chování a dál už to nerozebírala, nepotřebovala, aby její autoritu podkopávala ještě víc, než už se dělo. Když jí pak Jeff donesl její whisky, půl sklenky vypila na ex, než jí odložila na stůl. Přitom co poslouchala CALIBANA i pak DRAGOSE, si pročítala znova dodatky a přemýšlela, co by se dalo dělat, ovšem začínala se cítit nějak divně, nebyla ve své kůži.*
A co mě je jako po tom, kolik ti je a nebo není? Čtyři roky, páni, to jsi vyhrála, chceš gratulace? Nic nebude, naser si. *Prskla Mira po NATALII, načež protočila očima. Když se pak ale postavila s tím, že chtěla odejít, zamotala se jí hlava a ona spadla opět zpátky do židle, pociťujíc, jako kdyby jí opouštěla snad energie. Začala se cítit malátně a ne moc dobře, a nedokázala přirovnat, čím to vlastně bylo. proto pro zatím jen seděla a vrčela. Pak už se otočila na Aless a zářivě se usmála.* kdo říká, že se mi tu nelíbí? Naopak!! Tady šéfik náhodou je celkem fajn. *Pronesla o DRAGOSOVI.*
*Nat hned nahlédla do skicaku a pomalu si ho prohlížela, sem tam ukázala krazbu DOMINICOVI a spokojeně se usmála. Když se chystala napít krve tak došla k portrétu DRAGOSE a div nevyprskla všechno Ven. Nat se začala potichu smát , ale snažila se nenalákat velkou pozornost a ukázala kresbu DOMINICOVI. Nat ukázala kresbu Elaine a na tváři se jí vykouzlil úsměv. Nat se skoro neudržela začala se tiše chichotat* čum na to..Je to jak fotka..přesná kopie- *Nat zmlkla a položila skycák na stůl s portrétem DRAGOSE a dávala zase pozor*
*Pohledem přejel z NAT a MIRY na DRAGOSE a ALESS. Tohle mu k takové schůzi přišlo velice nemístné.* Děvčata, nemohly byste své neshody řešit jinde a jindy? *Optal se jich ale nadále je ignoroval. Zaměřil se na jádro problému.* Potřeboval bych více času na prostudování problematiky dodatků, ale takto na povrchu mě napadá jediné. Pokud se budeme vzpouzet bez jakékoliv podpory, celé to půjde do háje. Napadá mě pouze vytvořit protinabídku, něco na styl pokud očipují oni nás, my chceme očipované je, jak budeme vědět, že nás z rozmaru nezačnou zabíjet? *Pokrčil rameny a opřel se o židli.* Bude to pro ně znít možná dost nehorázně na to aby přistoupili na zmírnění klauzule. *Přejel z jedné tváře na druhou a takto kolem všech lidí.* Tedy pokud nejsou jiné nápady jakou páku využít.
*Když zaslechl, co AKAMIRA řekla, věnoval jí na chvíli pohled, načež pozvedl jedno obočí.* /Jestli se já s Nat chováme přehnaně dětinsky, co je potom tohle?/ *Pomylel si. Ano, společně s Nat se zatím moc ukázkově nechovali, obzvláště ve vile ne. Ovšem podobně jako ostatní novorozenci a mláďata, oba ještě na takové vylomeniny měli věk. Oproti starším stále ještě byli děcka. To, že by se konečně měli vzpamatovat a začít se chovat normálně, už je věc druhá. Nuže, raději k tomu nic neřekl, aby se neznámá upírka (MIRA) neurazila ještě víc. Nebo aby minimálně neměla nějaké další kecy. Ostatně, mlčel i přesto, že mu byl zabaven skicák. Nechtěl udělat scénu, což se mu chvíli nato málem nepovedlo. Už chtěl drink vyprsknout, jako tehdy tu krev u Boba doma, nakonec to však zadržel a na MIRU se podíval. Ne, že by to chtěl nějak vyvrátit, jen..no překvapilo ho to.* Každý je fajn, dokud mu nepocucháte nervy. *Dodal o něco tišeji, než znovu zmlkl a tentokrát věnoval pohled NAT s DOMINICEM. Doufal, že se nedostali k něčemu nevhodnému, už jen protože se mu teď nechtělo ještě zvedat.*
*Dragos poznámky AKAMIRY ignoroval, ačkoliv ALESSandře dvakrát nezáviděl. Ne, nebylo mu jí líto. Podle něj si to svým způsobem zasloužila a byla to docela povedená karma. Stejně tak ignoroval to, že se DOMinic očividně rozhodl větší pozornost věnovat hloupostem NATalie a nikoliv jejich schůzi. Prostě se zaměřil na CALIBANA, který snad jako jediný něčím přispíval do debaty.* Pokud se na to podíváte a něco zkusíte najít, tak já bych mohl jménem nás, co jsme tady zajít za nejvyššími čaroději. Získali bychom tak další větev podsvěťanů a čarodějům by se pak mohlo podařit získat i vlkodlaky. My se tak vyhneme přímému kontaktu s těmi blešáky. Když budou podvěťané v New Yorku obeznámeni se vším, tak pak by se mohli dohodnout zástupci za jednotlivé rasy a ti by jednali s lovci. Můžeme se na tomhle dneska shodnout? *Tentokrát už přejede pohledem po všech přítomných, zda souhlasí.*
*Dominic se snažil poslouchat to, o čem se jednalo a bavilo, ale jakmile se začala NAT smát, tak ji pod stolem lehce kopl.* Hele maličká, necháme si to na pak, jo? Jestli chceš, tak potom zajdeme ke mě a můžem to prohlédnout, nebo pobudeme tady a mrkneme na to, ale teď se jedná o dost důležité věci. *Koukl na ní, doufajíc, že to pochopí se na ni mile usmál a pak se podíval opět před sebe, na DRAGOSE a ostatní.* No, já nevím, myslím si, co se tedy týká lovců, že ať se budeme snažit vymyslet cokoliv, tak je možná dost pravděpodobné, že to udělají i lovci, aby to zamítli a nebo nějak obešli. Myslím si, že i kdybychom našli nějakou skulinu, a nebo páku, nesázím na to, že by lovci hráli fér. *Pronesl svou myšlenku nijak bez okolků a lajcky.*
*Aless sledovala MIRU zamračeným pohledem, když se pak znova posadila, upírka pokynula jak Richiemu tak Jeffovi, aby vstali. I ona sama to udělala, chytila Miru za paži, postavila jí a odvedla o kus dál, kde se na ní naštvaně podívala.* Asi byla chyba tě někam brát, myslela jsem, že se budeš chovat líp, ale spletla jsem se. Myslím, že je čas jít trochu na vzduch. Ti dva tě pohlídají a až to skončí, pojede se domů. Zklamala jsi mě. *Zavrčela a pustila jí, načež pokynula těm dvěma, aby jí odvedli. Aless se mezitím vrátila na místo, ale nějak se s ní na chvíli zamotal svět, takže se rukou opřela o židli, než se po chvíli na ni posadila.* Omlouvám se.* Pronesla směrem ke všem a dopila si svou whisky, načež se snažila nějak vnímat ostatní a to co říkali. Sama přemýšlela, co by se dalo dělat.*
*Sledovala, co se dělo kolem, a jakmile se ozval CALIBAN, tak se na něj jen podívala, zamračila se a hend na to na něj vyplázla jazyk, načež se pak ale jen opět zamračila, založila si ruce na hrudníku a odfrkla si. Poslouchala, ale říct k tomu nic moc neměla. Hned poté se ale zvedla.* No jo, je to zajímavý, ale stejně si myslím, že k tomu nemám co dodat. Pokud tedy nebude vadit, tak bych asi šla pryč. *Ušklíbla se. To už ji ale sama Aless posílala pryč, a to byl taky důvod, proč na konec vysekla nedbalou poklonku.* Chm, to mě mrzí, že jsme tě zklamala, asi jsi do mě dala až moc očekávání. Nevadí, nebudeš první, a nebudeš ani poslední.* Mrkla pak Mira na Aless a ihned na to zamířila i s Richieem ven, aby si mohla v klidu před klubem zapálit, to, že se tam vydal i Jeff, už ani nezaznamenala.*
*Nat vzala rychle svůj batoh a schovala skicak do něj, ale stránka s DRAGOSOVYM portrétem z něho vypadla když a skicak zvedla přikývla DOMINICOVI. Nat začala dávat pozor a opřela se o židli. Popíjela krev a dělala jako by se nic nestalo. Nat zase pod stolem chytla DOMINICOVU ruku aby se cítila lépe.*
*Přikývl, s tímhle problém neměl, navíc mu to vytvořilo záminku k tomu se dostat blíž klanu a tak i blíž k informacím.* Mohu se o to pokusit, samozřejmě nezaručuju, že něco najdu. *Dodal diplomaticky, nikdy nepokládal sliby, o kterých nevěděl zdali je dotáhne do konce.* Spojenectví s čaroději zní jako dobrý nápad, navíc nemám problémy s tím, aby někdo odváděl práci za mě. *Zaslechl DOMINICOVU poznámku a věnoval mu úsměv.* Nečekám že by hráli fér, na druhou stranu kdo tvrdí že my musíme hrát fér? Stačí uchovat zdání toho, že chceme hrát podle pravidel. Po pár desetiletích není přeci problém obcházet pravidla tak, aby to nevypadalo špatně. *Upravil si lehce své rukávy košile. Byl to jeho mimovolný pohyb. Poté zahlédl papír, který vypadl NAT a všiml si vyobrazení muže.* /Na to aby se s Nicolaem neznal je příliš podobný./
*Akamiře už pozornost poté, co jí tak tiše odpověděl, nevěnoval. Už pro něj přestala existovat, obzvláště, když si rozvzpomněl na něco jiného – obsah svého skicáku, který teď měla NAT ve svých rukou. Tohle jej už zajímalo víc. Věděl, že je ta malá zrzavá upírka schopná udělat ledasco. Například ten skicák nechat i kolovat. Ne, že by tam byly nějaké nakreslené nemravnosti či akty, ale jelikož byl ještě z období školy, měl v něm zaznamenané i různé studie. Nehledě na to, že právě tam měl portrét vůdce klanu, k němuž momentálně patřil. Možná by se tam našel i nějaký portrét jeho ex přítele, pokud jej už náhodou nezamaloval něčím jiným. Lehce nervózně se podíval na NAT, když mu ten skicák ještě nevracela, když se v tu chvíli lehce zamračil a pozvedl jedno obočí.* /To nemyslí vážně./ *Pomyslel si. Jediné, co mu opět a stále bránilo v tom, aby udělal nějakou menší scénu, byl ten velký počet upírů, co by jej právě mohli vidět. Proto taky v tichosti raději seděl a poslouchal, co se řeší.*
*Upír přikývne na slova DOMinica.* Také mám pochyby, zda tudy cesta vede, ale musíme projít všechny varianty.. *Nechá ALESSandru, aby si vyřídila svoje s AKAMIROU a on se mezitím obrátí na CALibana. Koutek oka mu také neunikne, jak Natalie schovala poněkud nešetrně Taylorův skicák. Zatím se k tomu ale nevyjadřuje.* Budu jen rád, když něco najdete. *Tuto poznámku věnuje osobně, ale se zbytkem se obrátí na celé osazenstvo.* Pokud někdo něco ještě nemá, tak bych to tady ukončil. Děkuju vám, že jste si našli čas a přišli jste. Pokud dojde v tomto ohledu k nějaké změně, tak dám vědět a opět bychom se sešli. Jestli nemá někdo z vás se mnou k probrání něco osobního, tak můžete odejít. *Při těch slovech se podívá na CALIBANA, zda to, co se stalo na začátku schůzky, bude chtít řešit nebo ne.* Vy se vraťte do vily a dejte nové informace vědět ostatním. *Obrátí se Dragos na své členy klanu, specificky pak reaguje na NATALIE.* Natalie, ty buď tak laskavá a vrať Taylorovi jeho skicák.. Elaine a Sasho, dohlédněte, že si při tom nevyškubou vlasy. *Jakmile svá slova dokončí, tak se zvedne a s opět prázdnou skleničkou zamíří k baru, aby mu Tinashe nalila.*
*Dominic se uculil a ruku ji zase stiskl nazpět, než se na NAT koukl a jemně jí pokynul hlavou. Jakmile si vyslechl to, co řekl CALIIBAN, tak se i jemu na rtech objevil úsměv a jemně kývl na souhlas.* Ano, to je skutečně pravda. Každopádně i já si myslím, že spojenectví s čaroději je něco, co může z dlouhodobého hlediska fungovat a taky jsme pro. *Zhodnotil ještě Dominic , než si potom vyslechl to, že už je konec. Pokýval mu hlavou na souhlas a pak se usmál na souhlas díku za konání schůze. Poté se natáhl ke svému drinku, jež začal pít, pak se ale usmál na NAT.* Omluv mě. *Mrkl na ni a pak vstal. Došel k ALESSANDŘE a jemně se usmál.* Aless...ahoj. *Hlesl tiše.*
*Aless je ještě poslouchala a když to Dragos ukončil, docela se ji ulevilo, především proto, že si jí dál nevšímal a ona tak měla možnost si dát drink a pak možná konečně odejít. Už chtěla vstát, ale v tu chvíli í zazvonil mobil. Vytáhla jej z kabelky, přijala a ihned, když slyšela Richieho hlas, zpozorněla. Mohlo jí napadnou, že jí ti dva neuhlídají, chvíli ho poslouchala, pak zavrčela a nakonec si povzdechla. Když pak upír na druhé straně dál řval, že potřebují Leu, jen se na upírku vedle sebe podívala a ta jelikož všechno slyšela jen přikývla. Aless tedy hovor ukončila a koukla na Leu.* Běž jím pomoct a až jí najdete, vezměte jí domů, vyřídím si to s ní pak sama. *Pronesla Aless ke své společnici a postavila se, aby došla k baru, al opět se jí nějak zamotala hlava a ona se raději posadila.* Zvládneš to tu? Nemám s tebou zůstat? *Optala se Lea a koukala na ni.* Ne, zvládnu to, jsem v pořádku, dám si ještě drink a pojedu domů taxíkem. *Usmála se na ni Aless, načež upírka jen přikývla a i když se jí to moc nelíbilo, především když viděla, že Aless není zrovna v pohodě, její příkaz hodlala splnit, proto se odebrala a zmizela z baru. Aless si jen povzdechla, ale to už k ní došel DOMINIC, na kterého se podívala.* Ahoj. *Pronesla jen.*
*Elaine přikývla na rozkazy DRAGOSE aNat se nervózně koukla na oba upíry* Tak jo Jdem Dom- *Než to mohla dokončit tak DOMINIC odešel k barh a Elaine vstala, čapla Natalii za mikinu a dotáhla jí za Taylorem* Asi má ně[link src="co.co"] je tvoje..dej mu to než ti vlasy vyškubu..*Nat vytáhla skycák a podala hi Taylorovi* Náhodou dobrý..musím uznat že si fakt Michelangelo- *Nat dostala pohlavek od Elaine a hned jí začala vést ven* Počkej!- Au Au! Elaine! laisse-moi partir ça fait mal! *Elaine jí vyvedla ven a odešla s ní do vily*
*Vyslechl si všechny i když mu připadalo, že původní problém neřešila ani polovina místního osazenstva, on osobně znal až příliš čarodějů aby se na ně nespoléhal úplně, tedy minimálně ne bez zadní pojistky, která by zařídila, že nezradí. Ale netušil jaké jsou poměry zde, minimálně ne po tolika letech co v New Yorku byl naposledy a tehdy to bylo spíše jiného typu a neřešil moc místní scénu podsvěta. Když se na něj ale DRAGOS zadíval lehounce ztuhnul.* /Zatraceně, musím se toho nějak zbavit, nemůžu riskovat Nicolaeho prozrazení./ *Cítil se příšerně a tak se jen narovnal a kývl směrem k němu hlavou.* Jednalo se o omyl. *Doufal, že mu tuhle výmluvu Dragos vezme. Měl by obrovský průšvih a navíc by podstoupil téměř cokoliv aby svého pána neprozradil.*
*Do konce schůze seděl mlčky na místě a pouze si tiše usrkával drink, co mu byl přinesen NAT, než mu tak rychle odcizila jeho skicák. Normálně by se hned rozhodl vstát a zašel by si pro něj, jen to nebylo zrovna na místě. Nerad dělal scény před tolika očima. Navíc nechtěl udělat Sashovi malér, proto nevyváděl ani po schůzi, když zaslechl, jak DRAGOS mluvil přímo k NAT. Zvedl tedy zrak od drinku, věnoval vůdci klanu děkovný pohled a pak koukl na NAT s Elaine.* Ja, danke, Elaine. *Na starší upírku se usmál, načež se vrátil s pozorností zpět přímo k NAT.* Děkuji, ale příště se zkus aspoň zeptat, mrňousi. *Uchechtl se, načež jí rozcuchal jemně vlasy, než schytala od Elaine pohlavek před tím, než byla odtáhnuta pryč. Tay si skicák ovšem hned neschoval, všiml si totiž , že byla jedna stránka vytrhnuta. Vstal tedy, hned ji popadl a následně schoval zpět do skicáku, který až po tomto uložil zpět do brašny a společně se Sashou zmizel zpět do vily.*
*Chvilku na ni koukl, vyslechl si, co se dělo a pak jen zkřivil lehce obličej.* Koukám, že to je divoké, nechcete nějak, no, pomoct? *Optal se.* Jak to ty jinak zvládáš? jak tohle vše vnímáš? *Optals e a pokud se nějak neohradila, posadil se na volné místo vedle ní, opatrně a obezřetně.* Vypadá, že tě to nějak zmohlo, asi až moc informací, co? *Pronesl opatrně, než se dodlčel a chvilku přemýšlel,.* Hele, mohl bych ti nabídnout drink? *Optal se jí a rukou jemně pokynul k abru.* Nebo, máme je zadarmo, ale, mohl bych tě pozvat? *Poupravil svůj dotaz Dominic.*
*Jakmile Dragos schůzi rozpustil, tak si zamířil na bar pro pití. Okrajově ještě vnímal, jak se mláďata vrací do vily a Dominic míří za Aless, jeho soustředění ale bylo teď na rozhovoru s Calibanem. Na jeho slova se uchechtne.* Máš mě snad za blbce? *Otáže se ho.* Není mi sto let, mladej, takže si vymysli lepší výmluvu.. *Odpoví mu a napije se z alkoholu, načež ho pobídne.* Myslím, že my dva teď půjdeme tudy.. *A poukáže na schodiště, které vedlo nahoru na ochoz kolem stěn baru.*
*Ztuhnul a odklonil oči od Dragose, vážně to podělal a nevěděl jestli být nasraný na sebe nebo jednoduše něco vymyslet. Na to zdali jej považuje za blbce ani neodpovídal. Obě odpovědi, které by pronesl by pravděpodobně skončily katastrofou. Navíc jeho sebevědomí, které měl jako obchodník často mimo obchod, zvlášť se staršími, padalo níž. Přesto se narovnal a když jej pobídl ať jde kudy tak pokračoval na schodiště.* /Co mu asi tak můžu říct, navíc reagoval na Nicolaeho jméno. Co se zkusit odkázat na někoho kdo by jej mohl znát?/
*Koukla na něj a jen zavrtěla hlavou.* Díky, ale není třeba, oni to zvládnou. *Pronesla a schovala si mobil do tašky, načež jej poslouchala.* Pokud myslíš, jak zvládám Akamiru, tak těžce, ale to se zvládne a pokud myslíš celou tuhle situaci s čipováním, no to je věc už jiná. *Koukla na něj a když řekl o drinku, nějak se jí připomnělo to, co se stalo minule, když spolu byli v baru. Nechtěla, aby se něco takového stalo znova. * Asi si drink už nedám, není to nic proti tobě, že bych nechtěla, jen se cítím trochu divně a možná bude lepší když pomalu půjdu. *Usmála se na něj.*
*Už jen řeč těla Dragosovi dosti prozradila. Nechtěl však tuto konverzaci řešit Alessandře a Dominikovi za zády a proto upíra pokynul, aby pokračoval nahoru na ochoz. Tam si vyhlédne jedno posazení, ze kterého má nadále výhled na bar a usadí se.* No..? *Pobídne opět upíra a kdyby po tomhle nepochopil, že Dragos chce, aby spustil, tak dodá.* Já čekám..
*Pokračoval tam kam jej ten muž naváděl, teď když byl poměrně blízko, tak rozdílnosti, které byly najednou mnohem viditejnější dost vynikaly. Oproti Nicolaemu byl starší a postavově jinak lehce stavěný, ale kdyby od svého pána nevěděl své, tak by věřil že před ním stojí jeho starší bratr.* Uhm, *Odkašlal si a narovnal se, jeho sebevědomí bylo sice v háji, ale za svůj život už byl párkrát v háji a dokázal z toho vybruslit pomocí slov i činů a dokud se neprobudí Ban, tak snad budou slova stačit. Zůstane stát.* Opravdu se jedná o omyl. Nic jsem tím nemínil. *Stojí si za svým.* /Je to pravda, omylem jsem si jej spletl s někým jiným./
Ach ano, přijde mi to, že to není hračka. Tedy, já novorzence na krtku nikdy neměl,. male asi to není moc jednoduché, co? *Hlesl opatrně a se zájmem. Pak poslouchal dál.* Tahle celá věc o čipování...ach ano, je to divoké, a nefér, na tom jsme se tu asi shodli všichni. Kdybychom si takové právo na lovce řekli my, tak by nás asi rovnou pozabíjeli pro výstrahu. *Dal za pravdu. Pak na ni koukl.* No jasně, to není problém, i když, nechceš jen třeba jeden, Na kuráž, jak se říká? Třeba se ještě můžeme o téhle celé problematice pobavit. Upřímně jsem nečekal, že tu budeš, a no, rád tě vidí. *Přiznal.* Ale pokud nechceš, pochopím to, pokud tedy ne tak mohu tě doprovodit? *Nabídl se jí.*
*Tekutina ve skleničce zavíří, když s ní Dragos pohne, zatímco se skoro pro sebe uchechtne.* Omyl.. Heh.. Takové.. Zajímavé slovo.. *Zkonstatuje si, přičemž pozoruje skleničku, než si z ní odpije.* Omylem necháš vybouchnout nukleární bombu, nebo spustíš světovou válku.. Ale nikdy to není oslovení s takovou sebejistotou.. Navíc by ses mě neptal, co tady dělám, kdyby jsi mě neznal.. Tak prosím, povídej.. Jsem zvědavý, jak mě neznáš, nebo s kým sis mě to teda spletl, když tvrdíš, že šlo o omyl.. *Pobídne ho a jen lehce napjaté koutky prozrazují, že zvlášť po dnešku, nemá daleko k tomu, tu odpověď z něj dostat ručně.*
*Nelíbí se mu jakým způsobem na něj působí to co říká, cítí se jako dítě kárané za nějakou hloupost a tak se necítil už hodně dlouho, obzvláště pak pokud to nebyl jeho pán. Jeho pudy jej nutili omluvit se a vysvětlit to, ale teď to rozhodně nemínil udělat. Nemohl jej prozradit, to co bude s ním, je poměrně jedno, postará se o sebe, ale zrada svého pána by jej stála příliš, proto jen stál a nechal toho muže aby si jej měřil jako oběť. Zadívá se na jeho skleničku načež pozvedne pohled k jeho obličeji.* Můžu říct, že jsem se s Vámi nikdy nesetkal. *Použije jednoduchou odpověď při které mu sdělí sice jen část, ale stále víc než nic.*
Fajn.. *Odpoví si pro sebe Dragos.* To bychom měli jednu variantu vyřazenou.. *Koutek mu cukne do úšklebku.* Moc nám jich nezbývá, že ano? Nebo chceš nesouhlasit? *Optá se ho a dopije skleničku. Využije toho, že je dohled na bar a hvízdnutím a gestem naznačí upírce, za ním, aby jim připravila a donesla drinky.* Asi tu budeme na dlouho, hádám.. Doufám, že pijete bourbon.. *Pronese a svou skleničku položí na stolek před ním.* Tak se zeptám na rovinu.. S kým jste si mě spletl?
Jak se to vezme. Není to tak zlé, ale záleží i na povaze jedince. Mira je ze všech z nich asi, jak bych to nazvala, nejšílenější, takže je to s ní o to těžší. Třeba se to postupem času nějak spraví. *Pokrčila rameny a chvíli přemýšlela o všem, co se tu dneska řeklo.* Stejně si myslím, že pokud s tím budou nadále pokračovat, nakonec se to nějak zvrtne, nedivila bych se ani kdyby byla nějaká vzpoura a šlo se proti lovcům. Možné je všechno, řekla bych. *Dodala a pomalu se postavila, než na něj pohlédla.* Jeden drink, ale jen čistý alkohol bez krve. *Pronesla a vydala se k baru, kde se pak posadila.* Proč sis myslel, že mě tu neuvidíš? Jsem upír jako ostatní, proč bych tu neměla být? *Optala se.*
*Jeho řeč těla nepůsobí nijak uvolněně, spíš naprostý opak. Věděl že muž, který před ním sedí má pod palcem obrovské množství New Yorku a podle toho jak se choval tipoval mu vážně dost let, přibližně jako jeho pánovi, možná starší. Proto nechtěl udělat chybu. Mohlo by mu to znemožnit plnění jeho úkolu. Chvíli se na něj zadíval, ale poté zrak zase odvrátil jinam, teď se zrovna díval na bar. Při otázce na burbon přikývl i když osobně neměl v plánu nijak pít.* S někým mně známým. *Odpověděl prostě a co nejvíce vyhýbavě jak nejvíce dovedl aby zároveň to ale jako odpověď vypadalo. Třeba jej pak nechá jít.*
*Pokýval hlavou a pak ji naklonil na stranu.* Byla taková vždy? nebo až po proměně? Každopádně, doufám, že to bude nějak lepší, že jak se říká, zmoudří věkem. *Podotkl Dominic a pak ji dál poslouchal.* Ach ano, i z toho mám strach. přijde mi to jako omezení na svobodě a ne malé, a tak by se opravdu nebylo ani čemu divit, kdyby se nakonec někdo vzpouřil proti lovcům, a začínám si víc a víc myslet, že upíři jsou jako první kandidáti. *Povzdechl si. Pak se usmál a pokýval hlavou.* Dobře, beru. *Usmál se. U baru objednal oběma dle toho, co si vybrali a pak se na ni koukl a jemně se pousmál.* No, ani nevím, není to určitě myšleno nějak zle nebo tak, jen mi to od posledně přijde.. takové zvláštní, asi jsme to jen blbě podal, promiň. Je moc milé tě zase vidět, netušil jsem, že se uvidíme zase tak brzo, Aless. *usmál se na ni mile.*
*Dragos pozvedne obočí a pohrdavě se uchechtne.* Tobě známým, ano? *Nadhodí spíše řečnickou otázku.* A kolik upírů jménem Nicolae, co vypadají zřejmě mě podobně, po tomto světě chodí, smím-li se ptát? *Uchechtne se, zatímco jim Tinashe, poté, co obslouží upíry na baru, donese nápoje. Jeden postaví před Dragose a druhý blíž ke Calibanovi.* Je to dobrý ročník, tak snad zachutná.. *Prohodí k upírovi a ze své skleničky si odpije. Věřil Tish a věřil, že je natolik schopná, aby nepopletla skleničky, když ji gestem ruky požádal o uvolňovací drogu do jednoho nápoje. Upírka vzala jeho prázdnou skleničku a pak se rychle vrátila za bar.*
*Dragosovo uchechtnutí nebylo pro Cala nijak příjemné a to zvláště když mu tím připomněl Nicolaeho.* /Budu mu muset zavolat a zeptat se jej zdali neví o co tady jde./ *Na jeho otázku nemá odpověď až příliš by prozradil, z toho důvodu také nadále mlčí. Má velké nutkání udělal úkrok dozadu, ale ten by prozradil až příliš jeho pud odsud odejít a držet své tajemství i nadále. Proto jen hlavou pokynul ženě, která prošla aby jim donesla drinky.* Děkuji, ale nemám v plánu dnes pít, mám ještě nějakou práci. *To je vše co z něj nakonec vypadne, ale drink si do ruky nevezme. Nechce přijít o jakýkoliv kousek síly, který v sobě má a tím měl na mysli i svou čistou hlavu navíc to chtěl využít jako výmluvu, udělal pohyb do boku že se otočí a odejde.*
Před proměnou si prošla pár věcmi, je možné, že je to tím, kdoví, ale časem se uvidí. Možná opravdu dostane rozum, což by bylo fajn. *Usmála se a když před ni barman postavil sklenku whisky, vzala si ji a napila se a pak ji zase odložila.*Možná jsou a možná ne, v tuhle chvíli to může být každý, kdo s tím nesouhlasí. *Pokrčila rameny a znova se napila, než na něj koukl a na chvíli se odmlčela.* Hele Dominicu, to co se stalo minule se stát nemělo, byla to chyba a já na to chci zapomenout. Tak to prostě přejděme a nechme to být. *Napila se.* A abych řekla pravdu, ani já nějak nepočítala s tím, že tě uvidím znova po tak krátké době. *Pousmál se a pak se zahleděla do skleničky před sebou.*
*Dominic pokýval s úsměvem hlavou. Pak ale poslouchal dál.* No jo, je to asi fakt otázka času a hlavně trpělivosti podsvěťanů, to se ještě uvidí, jak to dopadne. *Pronesl. Potom se jemně ošil než si povzdechl a uznale pokýval. hlavou.* Já vím, že se to asi stát nemělo, ale asi jsme sobec...ne asi, ale určitě, a jak to říct. prostě jsi mi chyběla, a jsem rád, že tě zase vidím. jestli to byla chyb? A mohla být, ale byla opravdu? *Optals e, byla to ale řečnická otázka. Pak se ale jemně odtáhl.* Jako jo, pochopím, když už mě kvůli tomu nebudeš chtít vidět, ale já si prostě nemůžu pomoct, něco mě prostě za tebou táhne, nutí mě na tebe myslet. *Pronesl upír.* /Hlavně to, abych dal Dragosovi to, co chce a zbavil se toho zatracenýho plevelu, co se ti plazí v klanu, maličká./
*Upír lehce přimhouří oči, když se Caliban svého nápoje nedotkne a zadívá se na něj. Nechtěl původně k této možnosti přistupovat. Měla to být až ta poslední varianta, ale nedával mu moc na výběr.* Není slušné odmítnout nápoj, který jsem ti doslova dal zadarmo.. *Pronese, zatímco semkne svoje oči s jeho a začne jej stahovat pod Encanto. To, že to trvalo déle mu dalo najevo, že se jedná o staršího upíra, nicméně Dragos měl tady převahu. Jen, co jej má pod Encantem, tak promluví.* Napij se.. To, že nechceš pít je stejně lež..
*Co se týkalo ještě tématu o čipování, jen odkývala a dál jej poslouchala, když mluvil. V jednu chvíli se na něj podívala.* Neřekla jsem, že tě vidět nechci, jen, že to co se stalo, se už opakovat nebude. Nechci, aby se to opakovalo. *Koukala na něj a pak do sebe hodila zbytek své sklenky zlatavého moku.* Hele, je hezké to, co říkáš, ale to bys měl říct jiné, té která na tebe někde čeká, stejně jako na tyhle slova. Ale já to nejsem. Za týden se vdávám za někoho, koho miluju a nehodlám na tom nic měnit. Klidně můžeme být přátelé, ale to je jediné co mohu nabídnout. *Pousmála se na něj a postavila se, v tu chvíli se musela opřít oběma rukama baru, aby se vůbec udržela na nohou.*
Já, ehm. *Odpovědět už se mu nepodařilo, cítil se divně, něco jako když nastupuje na scénu Ban. Ale tohle bylo jiné, mnohem méně přirozené a více nasílu, přesto se tomu poddal i když ne zrovna rychle.* /Zatraceně!/ *Došlo mu to, ale už bylo pozdě, lehce otupěle přikývl a natáhl svou ruku k drinku, chvíli jej držel v ruce než okraj sklenice přiložil k ústům a lokl si, prvně jen lehce smočil rty, ale příkaz byl příkaz, proto se také napil ještě jednou plným douškem. Skleničku držel stále a čekal malátně co bude dál. Stále byl sice lehce natočen k odchodu ale jeho tělo se nehýbalo jak měl původně v plánu.*
*Pro sebe se spokojeně pousměje, když se Caliban napije. Počká, až nápoj polkne a pak dodá k příkazu.* Ten bourbon ti chutná a ze slušnosti ho dokončíš.. Jakmile bude sklenička prázdná, tak zapomeneš, že bych ti ho kdy nutil.. *Pronese a pak se na pohovce natáhne.* Stále jsem nedostal odpověď na svou otázku.. Nemám rád nedokončené úkony.. *Pobídne ho.*
*Chtěl něco navrhnout, ale místo toho se na ni jen tak podíval, načež ji podebral za pas a zlehka nesvůj se zamračil.* Hele, vždyť ty máš úplně velké zorničky, jsi v pohodě? Koukni na mě, hlesl a pak jí vzal tváře do dlaní, aby se jí mohl kouknout do očí. Když se tak stalo a jejich pohledy se setkaly, Dominic možná mohl vypadat, že v jejích očích něco hledá, ale místo toho začal používat Enacnto a pak začal mluvit.* Bylo by dobré, aby jsi se mnou teď jela ke mě domů. Jsi unavená, strašně se motáš a já tu jsme autem, takže pojedeš se mnou ke mě. *Pronesl. Hned poté ji vzal její kabelku, jednou rukou kolem pasu a pomohl jí po schodech nahoru. Když vycházeli z baru, tak se ještě letmo podíval na DRAGOSE, kterému věnoval skutečně jen letmý úsměv, který značil jeho vyjádření skoro vítězství. Pak už i s Aless vyšel před klub.*
*Jakmile zaslechne Dragosova slova tak přiloží skleničku ještě jednou k ústům a upije, chvíli počká a posledním hltem dokončí skleničku. Je to přeci takto slušnost a on poté položí sklo tam kde předtím stálo, tím se opět postaví tomu muži čelem. Chvíli mu trvá než se dostane z malátnosti. Zamrká a podívá se po Dragosovi a potom si všimne vypité skleničky.* /Proč jsem ji zatraceně pil?/ *Měl v plánu držet jazyk za zuby, o tom se rozhodl, jenže z nějakého nepochopitelného důvodu se mu slova dostala z úst.* Znám ještě jednoho. *Pronese aniž by chtěl.* /O co tady k*rva jde?/ *Vyskočí mu v hlavě hlas, jenže podvědomě ví, že tohle není on, ale Ban.*
*Nechápala, co se to s ní dělo, proč se cítila tak divně, tak malátně a bez energie, nepila tolik, aby byla opilá. Když její tvář vzal do dlaní, koukla mu do očí. Mlčela, jen lehce přikývla hlavou a když jí vzal kolem pasu a spolu s ní se vydal nahoru, přivinula se k němu, snad aby náhodou nespadla, nohy jí totiž přestávaly poslouchat. Cestou ven už nijak nevnímala nikoho jiného, než Dominica. Když pak vyšli před klub. Odtáhla se od něj v domnění, že už to zvládne sama.* Necítím se dobře, nějak…. Nějak se všechno motá. Co je to… se mnou. *Zašeptala spíše sama k sobě.*
*Čeká, až Caliban dokončí skleničku a potom se spokojeně pousměje.* Nepovídej.. *Nadhodí ironicky překvapeně.* Tak se mi svěř.. Jsem zvědavý.. *Pobídne ho k mluvení i k tomu, aby se usadil, pokud stále stojí a nesedl si, zatímco on upíjí od sebe. Koutkem oka zareagistruje odchod Dominica s Aless, ale momentálně měl víc jeho pozornosti právě Caliban.*
*Dominic se na ni podíval.* To nevím, já nevím, asi jsi se opila, kdo ví, ale pojď, nasedneme do auta a pojedem, ano? *Koukl na ní a poté přešel k autu, kterém odemkl, a pomohl pak do auta i dívce. když ji usadil, připoutal, připoutal i sebe a nastartoval.*/ Tak pojedeme, u mě trochu vystřízlivíš a hned potom tě zase odvezu k tobě domů, dobře? *Koukl se na ni a jemně se na ni pousmál.*
*Zaregistruje jeho úsměv a uvědomí si, že ten muž se hezky usmívá. Poté co jen ironicky odvětil mu Cal seriózně odpoví slovem ano. Nic víc nic míň, ale potřeboval to říct. Na jeho pobídky se usadí a povídá dál.* Jmenuje se Nicolae a znám ho velice dlouho. Víte že mi ho připomínáte. *Ukáže na jeho obličej a vlasy, prostě povídá dál, i když prozatím bojuje s tím, že mluví tím, že mluví blbosti, má to v plánu dokud muž nepoloží přesnou otázku.* /Tohle není zatraceně normální. Pusť mě ven!/ *Jenže Caliban se necítil natolik v ohrožení aby Ban mohl volně vyplout na povrch a tak jej nechal jen nadávat ve své hlavě.*
*Dragosovi cukne koutek, když se Caliban rozpovídá.* Všiml jsem si.. *Zareaguje na jeho větu a poté nakloní hlavu lehce na stranu.* A jak dlouho se znáte? Kde jste se vlastně poznali? *Ptá se, jakoby byl jeho zvědavá kamarádka a právě se vyptávala na jeho rande s novým úlovkem.*
Nepila jsem skoro nic, tak jak můžu být opilá. *Zamručela a pak se posadila do auta, kde se posadila o něco pohodlněji, otočila hlavu tak, že koukala z okýnka ven, přemýšlela.* Asi jo, jo dobře tedy. *Pronesla tichým hlasem, aniž by otočila hlavu. Na malou chvíli zavřela oči, aby přestaly ty mžitky před očima, co měla. Byla z toho všeho zmatená. Povzdechla asi a když se auto dalo do pohybu, znova oči otevřela a koukala ven.* PŘESUN
*Všimne si jeho cukajícího koutku, který mu přijde velice přitažlivý, asi stejně tak jako jeho pán. Ale tento muž má v sobě ještě jiný druh charisma.* To jistě, nejde si nevšimnout. *Pokývne hlavou a při položení otázky se vážně zamyslí.* Od mého dětství, poznali jsme se v Anglii, ale nevím kolik to je let, vážně už to je doba a bylo to myslím někde na ulici v Londýně. *Povídá dál bez filtru, který by normálně použil při rozhovoru s úplně cizí osobou. Ban se mu vztekal v hlavě až se Cal divil, že jej ještě nebolí, ale naopak měl poněkud upovídanou náladu což bylo rozhodně nezvykem pro něj.*
Zajímavé.. *Pronese Dragos přemýšlivě zatímco krouží tekutinou ve skleničce.* A jakýpak s ním máš ty vztah? Jste.. kamarádi? Nebo něco víc? *Tahá z něj další informace, aby si postupně mohl skládat obrázek v hlave.*
Rozhodně je to zajímavé, nikdy jsem nepotkal nikoho kdo nebyl příbuzný aby se tak podobali. *Pozvedl lehce ruku aby ji natáhl k němu a přesvědčil se, že to doopravdy není jeho pán. Jenže jí rychle stáhne, toho muže nezná. Při jeho otázce lehce natočí hlavu na stranu.* To je vážně divná otázka, nevím jestli nás popsat že máme vztah nebo jsme kamarádi, udělal ze mě, tím kým jsem a já bych pro něj udělal cokoliv naoplátku, je vážně skvělý. *Pronáší dál a sám si pod sebou kope jámu, pokud si tohle bude pamatovat, tak se asi sám radši zabije. Droga působí čím dál tím víc a dokonce utlumuje i Banův hlas, který rozhodně vyvádí, jenže Cal se s tím mužem cítí v pohodě.* /Vždyť si příjemně povídáme./
*Začínal mít podezření u Calibanových slov, ale zároveň mu v hlavě řval poplašný alarm, který mu říkal, že to není možné. Jaká by asi byla šance, že? Proto se rozhodl vyptávat na další dotazy, aby si onoho Nicolae nějak více přiblížil.* Pouze mě to napadlo.. *Pokrčí rameny nevinně.* S tím jak o něm mluvíš.. *Poté ale pokýve hlavou.* Takže je tvůj stvořitel.. *Zkonstatuje si a ani nečeká na souhlas nebo odpor. V tomhle si byl jistý.* Co o svém pánovi všechno víš? Jak dobře ho znáš? *Položí další dotazy na vrub upíra.*
*Sledoval jeho mimiku a gesta, i když tam bylo dost rozdílností viděl v tom i určité podobnosti. Bylo mu divné že se na stvořitele ptal, přece to o něm už řekl.* Ano vždyť už jsem to říkal, kdysi mě našel v Londýně, tedy až poté co jsem se přestěhoval z Rumunska s matkou když jsem byl mladší a pomohl mi, udělal ze mě muže kým jsem byl a nakonec i upíra, skvělý muž a je ti vážně podobný. *Další věty z něj vypadávaly jedna za druhou a i když neměl v úmyslu vypustit o svém pánovi ještě o něco víc, stále cítil tu věc, která jej popoháněla mluvit více a více.* Znám ho velice dobře, jsem s ním dlouho a povětšinu času pro něj dělám co jen můžu, vím že je skvělý a upřímný. Pomohl mi, když jsem jej potřeboval a musím držet slovo a tajemství, když mě o to požádá, i když on o nic žádat nemusí, stačí říct vlastně. *I sám sobě teď působil zmateně, ale vlastně nevěděl jak se do toho zamotal.*
*Nad zmínkou jeho rodné země pozvedne obočí.* A tvůj pán je z Londýna? *Zajímá se. Kecy o tom, jaký se z něj stal skvělý muž a jaký je jeho stvořitel skvělý muž jej nezajímaly. Takže se na ně pouze zdvořile usmíval, ale v hlavě si chystal další otázky na odpovědi, co chtěl z upíra vytáhnout.* Máš pro něj teď zrovna zařídit nějaký důležitý úkol? *Zajímá se a svůj pobavený úšklebek schová do skleničky s bourbonem.*
*Zavrtí hlavou.* Vůbec ne, můj pán stejně jako já pochází z Rumunska, v Londýně jsme se jen potkali, ale vím, že se narodil ve stejné zemi jako já jen o mnoho dřív. *Dodá na vysvětlenou. Zadíval se na muže a na jazyk mu přišla otázka.* A odkud jste vy? Vypadáte stejně, takže asi taky z Rumunska že? *Dedukoval a zapojil na chvíli svou hlavu o něco víc, jenže pak se zas začal soustředit na Bana, který nyní nadával už jen potichu.* Vždycky zařizuju nějaký úkol, je jedno jestli jde o vytváření smlouv či jakoukoliv jinou práci. Je jedno zdali je poblíž, nebo někde něco plním sám, pokaždé se jedná o důležitý úkol.
*Tohle byla pro Dragose mnohem podstatnější informace. A taky to byla informace podporurující jeho šílenou teorii.* Kdy přesně asi netušiš, co? *Nadhodí jen tak ledabyle a při otázce mířené jeho směrem se pobaveně uchechtne.* Nevím, zda zrovna podobný vzhled je něco určujícího pro to, z jaké země někdo pochází, ale ano.. Sunt din Romania.. *Prohodí svou rodnou řečí. Pak to však odmávne a soustředí se na další Calibanova slova.* A zrovna teď? Copak to je? *Nadhodí a vůbec ho netrápí, že by mohl upíra dostat do nějakého průseru.*
Přesné datum si nepamatuju, vím že to bylo kolem přelomu šestnáctého a sedmnáctého století, zároveň občas mluvil o své rodině, ale jen pokud měl na to náladu. *Dodal pro vysvětlenou a naklonil se lehce k Dragosovi, nijak moc ale všiml si pár rysů tváře, které byly až příliš povědomé, proto se chtěl ujistit.* Nevím, musela by to být velká náhoda pokud by jste si byli tak moc podobní a byli z různých zemí, ale zase vyjímka občas potvrzuje pravidlo. *Mýkne rameny a zamyslí se nad svým úkolem, který zde zrovna plní.* Mám najít informace ale hlavně čekat, není to nijak těžký úkol, ale pro pána je důležitý.
*Čím víc Dragos věděl, tím víc to podporovalo jeho teorii. Ale musel vědět více.* A když měl dobrou náladu.. Co všechno ti svěřil? Něco o svých rodičích? *Zajímá se a tentokrát nikoliv předstíraně, ale skutečně zajímá.* I to se stává.. Neslyšel jsi nikdy o králi Georgi V. a carovi Nicholasovi II.? *Nadhodí. Ti se narodili v různých zemí, jiným rodičům, ale přesto vypadali jako dvojčata.* Informace o čem? Něco, co by se týkalo New Yorku? Nebo místních klanů?
Svěřil mi toho docela dost. *Na chviličku se odmlčel.* Své rodiče si nepamatoval, oba zemřeli když byl moc malý na to aby si vytvořil vzpomínky, ale jednou mi vyprávěl o sourozencích. Tedy spíš o jeho starší sestře, protože druhý sourozenec zemřel dřív než se narodil. Taky občas mluvil o své ženě a dětech. *Zadíval se na toho muže, který neustále kladl otázky. Když se optal na ty dva tak mu jména něco říkaly ale před očima neviděl jejích podobu proto jen zavrtěl hlavou.* Myslím, že jsem nikdy jejich podobizny neviděl, ale je to rozhodně zajímavé. *Jakmile se ale optal na jeho informace o úkolu zkousnul si ret, tohle vážně nechtěl prozradit, jenže jako by jej něco nutilo.* Tak trochu od obojího, ale není to úplně zásadní pro ten úkol jako spíš jeho průběh.
*Vše do puntíku sedělo. Až moc na to, aby to nebyla pravda. A zároveň se tomu stále nechtělo Dragosovi věřit.* Jméno sestry ti třeba nesvěřil? *Tohle už bylo hodně okaté, ale to Dragose netrápilo. Byl až moc blízko na to, aby to vzdal. Ohledně podoby to nakonec s pobaveným úšklebkem odmávnul.* Průběh hmm? *Zamyslel se.* A co má být cílem ti tvůj pán řekl? A víš co? Nebudeme mu pořád říkat pán, že ne? *Nadhodí a pousměje se lstivě.* Co mi takhle říct, jaké je jeho celé jméno?
*Zavrtěl hlavou.* Vždy o ní mluvil pouze jako o své sestře. Sám se nezmiňuji o rodině když to není nutné, takže ho chápu, ale podle toho co říkal měl asi svou sestru doopravdy rád. *Pokračoval dál v dialogu ale Ban se zase začal ozývat mnohem silněji, něco tady nesedělo.* Řekl mi na co čekáme, ale je to naše práce, takže bylo jasné, že šlo o cíl. A proč bychom mu neříkali pán, já mu tak říkám, tedy někdy jej oslovuju Nicolae, ale většinou je to v soukromí pán. *Mluvil nesmysly, ale bral to trochu jako obranný mechanismus před tím aby toho řekl moc.* Nicolae by asi nechtěl abych řekl jeho celé jméno, roky už jej nepoužívá a tvrdí, že teď už by tak neměl být oslovován, takže většinou to je jen Nicolae s nějakým novým přímením vhodným pro místo a čas kde se nacházíme.
*Dragos pouze přikývne a víc se nevyptává. Je očividné, že Caliban víc o jeho rodině neví. Nad jeho dalším blekotáním se už otráveně zamračí. Chvíli ho blekotat nechá, ale pak vypije na ex celou svou skleničku a prudce ji odloží na stůl, až sklo zařinčí.* Fajn.. Tak ho řeknu já.. *Prohlásí a podívá se přímo Calibanovi do očí. Ty jeho jsou chladné a je v nich vidět, že mu s vyhýbáním došlo trpělivost.* Nicolae. *Pronese křestní jméno.* Vasilica. *Pokračuje s mezerou s tím prostředním.* Sorin. *Dokončí i jeho příjmení a vyčkává reakci upíra před ním, kterou tuší, že bude dost výbušná.*
*Jakmile se mu Dragos zadívá do očí tak se zklidní, uvažuje co mu ten muž vlastně chce říct. Jakmile zaslechne jméno svého pána tak se jeho výraz i oči uklidní a zledoví, najednou jakoby před ním seděl jiný člověk. Ještě se plně Ban neprobudil ale Cal se přesunul do obchodního módu a i když jej droga nutila mluvit, tak výstražné znamení v jeho hlavě jelo na plné obrátky. Tohle už bylo pro jeho pána nebezpečné.* Tohle jméno zní velice zajímavě a staře, jistě se jedná o skvělého muže a podle toho jak mluvíte odhaduji, že jej znáte. *Tohle všechno s ním udělalo plné jméno jeho pána. Nejradší by toho muže před sebou napadl a zjistil co vše o něm ví, jenže moc dobře věděl že je starší a silnější, takže velice ošklivě bojoval s Banem uvnitř sebe.*
*Dragos se vítězně ušklíbne po jeho slovech. Odsune skleničku stranou a nakloní hlavu lehce bokem.* Řekněme.. Že jsem jej stvořil.. *Dodá s lehkou mezerou. Celkově mluví velice klidně, již bez dychtivého nádechu.* Copak nám Nicolae chce v New Yorku? A jakto že mě nekontaktoval už dříve? *Otáže se následně a na pohovce se narovná, aby neležel tak ležérně.*
*Zarazí se a pohlédne na toho muže.* /Tohle je vážně divné, přece by o svém měl vědět ne?/ *V hlavě mu zazní protihlas.* /Doprdele jen zkouší na co mu skočíš, ať táhne do hajzlu./ *Banův vulgární slovník ignoroval, ale věřil že má pravdu, jenže drogu měl stále ve svém systému což znamenalo pro něj velký problém.* Naprosto netuším proč Vás nekontaktoval dřív, mohu říci, že jsem o Vás do dnešního dne neslyšel, takže nemohu odhadnout jeho myšlenky. A tipuju že Nicolae teď nic v New Yorku nechce, pouze mě sem poslal preventivně.
Moje jméno není v podsvětě úplně neznámé. Byť používám pseudonymy, tak většina těch, co se mnou mají co dočinění mě zná mým pravým jménem.. *Pronese sebejistě.* Je proto zvláštní, že by o mě neveděl.. *Dodá a zvedne se z pohovky, načež si urovná oblečení.* No.. Vyřiďte mu, že očekávám jeho návštěvu.. Někdo jako já se nenechává čekat ani prosit, pokud ho nakonec vychovali správně.. *Pronese s ušklíbnutím.* A pokud by vás chtěl zardousit kvůli vaší ukecané náladě, tak ho taky pošlete za mnou.. Víte, kde mě najdete.. *Ušklíbne se, když vezme svou skleničku a zamíří dolů k baru, kde ji předá Tish.*
*Snažil se pobrat vše co mu Dragos řekl, věděl, že je totálně v háji, a nezbylo mu tedy nic jiného než se optat na poslední dotaz.* Když se optá kdo jej pozívá do New Yorku, co mu mám vyřídit? *Snaží se působit klidně, ale v této situaci je to pro něj poměrně dost složité. Nečekal že se jedny výzvědy zvrtnou tak moc, ale dobře veděl, že je to jen a pouze jeho chyba.* /Zatraceně, pokud bych ho neoslovil tím jménem, vše by bylo v pořádku./ *Díval se na muže a čekal co mu ještě odpoví načež jej pak sleduje jak jde dolů k baru.*
*Po jeho dotazu se na něj od baru otočí a s ušklíbnutím prohlásí.* Dragos Sorin, jeho otec. *Prozradí mu tu velkou neznámou a pak se už vydá zpátky do své vily.*
*Zkorní, jinak se to popsat nedá.* /Tohle je přece zatracená hloupost, něco takového se neděje Nicolae přeci říkal, že jeho rodiče nežili./ *Stojí a zírá na místo kde před chvílí stál ten muž, Dragos.* /Tak to vypadá, že jsme v hajzlu, měl jsi to nechat vyřídit mě./ *Poví mu Ban v jeho hlavě. Cal se lehce vzpamatuje a vyrazí z klubu domů aby mohl zavolat svému pánovi.* /Jasně a byli bychom mrtví, oba. Na něj nemáme./ *Dopoví mu ještě než vyrazí z klubu pryč.*
*Pandemonium sa pre dnešný večer premenilo na halloweensky brloh. DJ už vyhráva rôzne tanečno-elektro pecky a repráky rozvibrovávajú svoj najbližší priestor. A dokonca aj prvých tanečníkov. Návštevníci okrem jedného drinku zadarmo majú možnosť sa pokochať výzdobou. Rôzne pavučiny, umelí pavúci, ktorí sa zdajú byť skoro ako živý, efektní netopieri a aby to nebol halloweensky gýč tak steny sú doplnené aj neónovú výzdobu v tvare tekvíc, strašidelných tvárí a podobne. V niektorých miestach sa po zemi plazí suchý ľad, prípadne uličky sú vyzdobené tak, že by do nich vliezli iba veľký trúfalci. Vstup prvé dve hodiny je zadarmo - podmienkou ale je maska. Bez nej Vás SBS otočí. Ak masku máte tak Vás skontrolujú či nemáte pri sebe nejaké zbrane. Pandemonskú SBS ale neošáli žiadny podsveťan, všetky prekliate a magické predmety vám zabavia rovnako ako keby ste pri sebe mali obyčajný kuchynský nožík. Ak by sa s nimi chcel niekto dohadovať o zbrani alebo magickom predmete, nekompromisne ho vyhodia. Predsa Halloween párty si viete užiť aj bez týchto vecí. Nezabudnite, že o pólnoci sa vyhodnocuje najlepšia maska!*
*Remi se mnou s Alessandrou měl sejít teprve na párty, proto u sebe doma na sebe hodil svůj kostým, jak tedy s Aless vybrali, tak se jednalo o kostým Kapitána Ameriky, na zádech měl připevněný neškodný štít, který se také vázal k oné postavě, a na hlavě nasazenou rádoby jeho helmu. Své ochranné předměty si ani nebral, takže mu vlastně neměli ani co zabavit. Ačkoliv už se od Aless učil řídit, a šlo mu to vcelku obstojně, přeci jen pořád u sebe neměl své auto, a tak se na místo dostal veřejnou hromadnou dopravou. Teď už ale stál před Pandemoniem, kousek od vstupu, kde si pokuřoval svou cigaretu a čekal na svou upírku. Během toho sledoval všechny kolem sebe, a culil se nad určitými rozmanitostmi různých kostýmů.*
*Dominic se s Nat setkal u něj doma. Měl už připravené vše, co po něm chtěla a co objednali. Všechno to přišlo během druhého dne od objednání, takže to Dominic stihl i všechno seřadit a teďka už se oba dva nasoukali do kostýmu, jeden do kostýmu Harryho Pottera, a ta druhá zase do kostýmu Ginny Weasleyové. Dominic byl ale spokojený ačkoliv vypadal trošičku jako moula, I tak to bylo kouzelné a on měl neskutečnou radost.* Tak co, jak se těšíš? *Zeptal se mladé upírky, když se na ni podíval, po cestě k Pandemoniu.*
*Aless se na tuto Hallowenskou akci těšila, už jen proto, že spolu s Remim měli spolu vymyšlený kostým. Když tedy nastal ten den, oblekla se za Winter Soldiera. Což vlastně znamenalo, že si oblékla černé kalhoty s přezkami, kde mohla mít nože, vršek měla obdobný, vše v černé kožené barvě, s přezkami a jen jedním rukávem, jelikož její levá ruka byla přesnou kopii umělé ruky, která se dokonce tak i chovala, přece jen si Aless nechala něco takového pořídit. Na rukou měla bezprsté rukavice. Vzadu na bedrech a po stranách stehen měla umělé nože, hračky, které jen jako doopravdy vypadaly, přece jen s normální zbraní by jí tam nepustili. Stejně tak dětský byl i její samopal, který si vzala do rukou. Na tvář si nasadila masku a trochu začernila kolem očí a byla připravená jít na party. Nasedla proto do jednoho ze svých aut a vyrazila. Po nějaké době konečně zastavila kousek od Pandemonia, vystoupila, vzala si svou zbraň – hračku, do ruky a vyšla směrem, kde viděla stát Kapitána Ameriku.* Ale podívejme se, jak mu to sluší. *Pronesla, když k němu došla.*
*Když si Remi všiml že dorazila už i jeho dívka, tak se na ni spokojeně usmál a pokynul jí hlavu.* Ale, i tobě to moc sluší. Vypadáš skoro opravdu jako ta postava. *Mrkl na ní, a potom se otočil kolem své osy, aby si ho mohla prohlédnout i ona ze všech stran. Poukázal i na svůj štít, nutno podotknout, že kdyby s ním chtěl do něčeho bouchnout, tak by mu v ruce zůstala asi jen ta držátka, která byla zezadu, z tak jemného materiálu ten štít byl. Pak se ale otočil na Aless.* Jaká byla cesta sem? Já dokouřím, a můžeme jít na to, co ty na to? Zeptal se Remi spokojeně. Potom ale do upírky drkl loktem, když spatřil, jak si to k Pandemoniu štrádoval jeden z hostů, který měl ale úplně skvělý kostým. V podstatě, vypadal jako obří, nafukovací penis. Remi měl co dělat, aby nevybuchl smíchy.* Je ti jasné, že kdybychom se nedomluvili na společném kostýmu, tak bych si asi vzal přesně tohle? *Poukázal na muže v kostýmu.*
Jo! Vypadáme super! *Usmála se na něj a spravila Dominicovi kravatu. Elaine šla s nimi v kostýmu Hraběnky Alžběty Báthoryové a následovala dvojici upírů* Ale hvězda kostýmů je Elaine! Kde si ho sehnala? *Elaine se na ně podívala, upravila si svůj límec a odpověděla* Nemusíš vědět vše..hlavně dávej pozor. *Nat přikývla a vydala se dovnitř s Dominicem*
*Dominic se na Elaine otočil, a taky obdivně pokýval hlavou.* Ale jo, taky to máš hezký. *Pochválil její kostým, načež se na starší upírku zářivě usmál, a potom už se věnoval opět Nat.* No, já si to hodlám dneska teda pořádně užít, doufám, že tyto samé. *Pronesl, a hodil po ní kárové oko. Noha jej po útoku ještě trošičku bolela, což naznačovalo to že upír kulhal, ale už skoro neznatelně. Nechtěl v Nat vzbuzovat nějaké pocity sebekritiky, v podstatě za něco, za co upírka ani nemohla.* A hele, tak mě tak napadá, myslíš, že tě tam vůbec dají něco dobrého k pití? Nejsi ty Ještě vlastně svým způsobem nezletilá? *Pronesl zlehka aby jí mohl popíchnout.*
Je mi jednadvacet Domi..Můžu pít..Ty na druhou stranu bys neměl pít aby ti nezkolabovaly játra Staříku..*Natalie popíchnutí opětovala a Na tváři ji vyrostl škodlivý úsměv* Doufám že tu be Co pít..trochu mi vyschlo..*Nat se vydala hledat bar a Elaine šla s ní. Při cestě narazila do pár lidí ale upírka nakonec bar našla a objednala si Víno s krví a Elaine si objednala ti samé* Dome! Co chceš? *Zavolala na Svého kamaráda*
*Dominic se na mladší upírku podíval, nejprve sevřel oči do úzkých linek, ale potom se zasmál.* Jo, jo. Tak to bylo hodně dobrý. *Ušklíbil se, načež se na ní podíval natáhl se, a zlehka jí vtiskli polibek na tvář. Potom už se společně s ní a jejím doprovodem prodral skrz lidi, a zamířil k baru. Tam se posadil, a rozhlédl se kolem sebe, všímal si lidí kteří tam byli a všímal si kdo všechno tam přišel v jakém kostýmu. Musel se nad nějakými maskami dokonce i zasmát. Potom se otočil na svou kamarádku.* Já bych si dal whisky s krví, slečno. *Mrkl na ní.* Ale platím já jasné? *Zvedl Dominic ukazováček v káravém gestu, ale pak se usmál.*
*I Aless se mu zatočila dokola, aby se ukázal v plné kráse a pak si prohlédla jeho.* Páni vypadá to opravdu dokonale, no nejsme my skvělý pár? *Zazubila se a když jí řekl, že dokouří, tak jen přikývla a koukala kolem sebe na lidi, co přicházeli také na akci.* Cesta byla fajn, teď večer není takový provoz, takže super. *Usmála se a když se začal smát a řekl, co řekl, jen pozvedla obočí a pohlédla na něj stylem- To snad nemyslíš vážně.* Jsem ráda, že jsme se domluvili na společném, protože v tomhle bych tě jít nenechala, věř mi, tohle ne lásko. *Uchechtla se a pobaveně vrtěla hlavou.* Hlavně prosím nejdi v tomhle na svatbu ano, moc tě prosím. *Zasmála se.*
*Remi se pobaveně zasmál.* Hele jako, já jsem sice blázen, ale zase ne takový, abych v tomhle přišel na svatbu. Říkal jsem ti o tom jak takovýhle podobný nafukovací penis měli v létě na pláži, normálně to tam prodávali jako něco, na čem jsi mohl ve vodě blbnout. Víš co, jako mají donuty, plameňáky, jednorožce, tak tam měli i tohle. A hádej, kdo si to do té vody vzal? *Pronesl Remi hrdě, načež se poklepal na hruď a spokojeně se zasmál.* Jasně, jasně že já. *Uculil se, a poté si opět popotáhl z cigarety, zatímco se podíval na Aless, a hned na to jen spokojeně zavrněl, když si prohlížel její outfit.* A jak říkám, kdybychom nebyli domluvení, tak bych si to na 100% asi vzal, kdybych to tedy našel. *Zasmál se mladý fér.*
Ne ne nee, tys kupoval Kostýmy..*vytáhla peníze a zaplatila jejich drinky* peníze mám až nebudou tak pak budeš platit ty jasný? *Nat zvedla ukazováček aby ho napodobyla. Elaine zaplatila svůj drink než Nat dokončila větu a už jen čekala na ně* Tak a teď se jdem bavit, Můžem? *Zeptala se ho se skleničkami v rukou*
*Dominic se na ní usmála, a po té pokrýval hlavou.* Jasně, ale kdyby jsi kdykoliv neměla, nebo cokoliv, tak jsem prostě tady, dobře? A to nemyslím jenom teďka, tady na té párty, ale kdyby jsi cokoliv potřebovala, třeba byla bez peněz nebo tak něco, tak za mnou vždycky můžeš přijít. *Pronesl, a pak jí jemně položil ruku na rameno. Když před něj potom postavili jeho objednávku, tak se Natalii ještě jednou usmál než potom zvedl svou sklenku a přiblížil ji k té její.* Tak jo, na co si připijeme? *Zeptal se starší upír, načež se zářivě usmál.* A hned potom se můžeme jít bavit, já možná jen uteču na cigaretku, ale teďka si chci připít, já nevím, třeba na nové, a moc hezké přátelství? *Zeptal se mladší upírky.*
*Koukla pak na něj.* No blázen jsi, to je pravda a proto se trochu děsím toho, co bude až se párty po svatbě rozjede, ty už budeš na mol. *Zasmála se.* Takže zakazuju i pak, rozumíš? Prostě prosím ne, pokud nechceš, aby ti utekla nevěsta. *Uculila se a prohrábla si vlasy a poslouchala jej dál.* Že se vůbec ptáš, jasně, že ty, kdo jiný by to udělal, než ty. *Usmála se a sundala si masku, aby ho mohla políbit, přičemž jen spokojeně zavrněla.* Sladký kapitán z tebe. *Zazubila se a nad jeho slovy se už jen usmívala. Milovala tu jeho bláznivou stránku, ale kdyby šel za to obří péro, asi by to těžko rozdýchávala.*
*Remi se na upírku usmál.* No, to že nebudu na mol, tak to slíbit nemohu. Tak nějak to tak i plánuji, nebo ne plánuji, ale počítám s tím, že v určitou noční hodinu o sobě už nebudu vědět ale dám si pozor na to, abych se kostýmu který je podobný jako ten, který právě zašel dovnitř, vyvaroval. A kdyby mi to náhodou nevyšlo, tak mě prosím zastav. *Apeloval na ní Remi, a usmál se. Polibek jí potom s úsměvem vrátil, než se podíval kolem sebe. Pak ale pohled opět vrátil upírce.* Jinak, s těma oknama se tedy počítá? *Optal jsi. Ptal se na to zda platí jeho a Alessina domluva ohledně pondělku, kdy měli večer přijít tři upíři z jejího klanu, aby v Remiho bytě předělali okna. Normální měli být vyměněny za ta, která by filtrovala záření, ale bylo by tak pro Aless možné, aby se tam pohybovala i přes den, stejně tak jako v její vile.*
Okay to si zapíšu! Alee budu v pohodě. Nakoupím si korálky a něco si vydělám online podáváním náramků a šperků..*Natalie se usmála, zvedla sklenku a připila si s ním* Dobře dávej ale pozor na psy venku..Tak na Hezké přátelství! *Elaine stála opodál a pila svůj drink* Mám jít s tebou? *Zeptala se Nat Dominica a naklonila hlavu. I když už se cítila Nat lépe pořád se o něj trochu bála*
*Dominic vykulil oči.* Náramky z korálků? To se pořád ještě dělá? Tak to mi potom taky musíš nějaký vyrobit. *Uculil se na ní Dominic, načež na ní mrkl jedním okem. Potom se zářivě usmál a když si s ním přiťukla, tak si přitáhl svůj drink a napil se.* Na dobré přátelství. *Pronesl ještě jednou, když odtáhl skleničku od úst, a spokojeně se nad tou větou znovu pousmál. pak se opět podíval na mladší upírku a naklonil hlavu jemně na stranu.* To je v pořádku, nemusíš se bát. Budu v pohodě, takže klidně to zvládnu sám, přeci jen, už jsem velký kluk. *Zavrněl spokojeně, a pak se pobaveně usmál.* ale pro klid tvé duše, a taky proto, že tě tu nechci nechávat samotnou, už jenom proto, že jsme sem přišli spolu, tak budu moc rád, pokud by jsi tady šla se mnou. *Mrkl na ní, a pak se natáhl, aby jí chytl za ruku. Gesto to bylo jemné, malé, ale i tak cítil, jak jím projel jistý druh zvláštních výbojů.*
*Pro Kim už byla svým způsobem tradice, že pokud chtěla vyrazit na nějakou akci, prostě na ni vyrazila, i pokud to znamenalo, že tam bude sama. Na dnešek nijak velké plány neměla, jen chtěla vynést nový kostým někam do společnosti, možná trochu popít, pobavit se. Stála ve frontě, snažila se příliš neotáčet, aby někoho nesejmula křídly, která, i přesto, že byla stažená, nabývala úctyhodných rozměrů. Zdálo se však, že jí nejspíš trochu zkomplikuje plány fakt, že řadu lidí do klubu odmítali pustit. U pár z nich to bylo kvůli různým ostrým, nebo jinak nebezpečným předmětům, což oceňovala, ale pár lidí bylo posláno pryč zdánlivě bezdůvodně. Napadlo ji, jestli by to náhodou nemohlo být proto, že přišli sami. Narvózně polkla.* /Tak na tohle jsem nepomyslela…/ *Rozhlédla se po lidech, které byla schopná vidět, popřípadě slyšet a všimla si dvojice v kostýmu Kapitána Ameriky a Winter Soldiera, kteří jí byli tak nějak povědomí. Když pak zaslechla jejich hlasy, trochu se jí ulevilo.* Remi, Aless! *Zavolala na ně a zamávala, zatímco se blížila k ochrance a doufala, že se nespletla a jeden z nich ji protáhne, kdyby to bylo nutné.*
*Kostýmy nebylo obtížné sehnat, už jenom kvůli vydařenému obchodu z minulých dní. Ačkoli Eshe mrzelo peníze utrácet “zbytečně”, naléhavost a prosby Orion nemohla přehlížet věčně. Přeci jen se potřebovala čas od času odreagovat a hlavně mít další krásné vzpomínky na svůj průměrný život. Obě ženy se navlékly do příslušných kostýmů, Eshe do kostýmu Harley Quinn a její nejlepší kamarádka Orion zpodobňovala ženskou verzi Jokera. Úspěšně přežily cestu autobusem, kdy se na ně jejich vrstevníci podivně koukali, za to mladina na ně mohla úžasem oči nechat. Zřejmě za to trochu mohl větší výstřih Eshe.* *Brzy se blížily k Pandemoniu, ale ještě před vstupem, který si budou muset nějak vydobýt, si Eshe zapálila cigaretu. Moc dobře si pamatovala, že kuřáky uvnitř nestrpí. Jednu dala i Orion, aby zalepila její užvaněnou pusu plnou nadšení z dnešního večera a snažila se do svého krevního oběhu vtlačit co nejvíc nikotinu, aby později nemusela vycházet ven.*
*Elaine si povzdechla a vzala Nat za rameno* Je dost starej aby to zvládl sám Natalie..*Řekla starší upírka a podívala se na Nat Vážně, Nat šla i tak a Elaine neměla na výběr než aby je následovala. Když vyšli ven Nat se nadechla čerstvého vzduchu* čerstvý vzduch! To je lepší! *Nat se usmála a protáhla se. Elaine se zamračila protože hi hodně lidí stouplo na šaty Hraběnky Báthory a potichu si nadávala*
*Jakmile vyšli ven, tak si Dominic protáhl záda. Hned potom se podíval opět na Nat, a zlehka se usmál.* No jo, ale někdy tě vezmu, pokud to tady tvoje chůva dovolí, kousek za město, na jedno místo, kdy je vzduch ještě čerstvější, než tady skoro vprostřed města. *Zasmál se Dominic, načež vytáhl z kapsy tabatěrku s cigaretama, jednu vytáhl a vložil si jí mezi ústa, a následně si vytáhl i zapalovač který škrtl... A nic. Zkusil to znova, a zase nic. Až potom se podíval na zapalovač, a jakmile si všiml že už v něm nemá vůbec žádnou náplň, tak jen tiše zavrčel.* Já jsem se divil, proč to nejde. *Pronesl, a pak si povzdechl. Hned na to se ale rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo veselé překvapení, když si všiml ženy, nedaleko od něj jenž taky pokuřovala. Proto se usmála Nat, omluvil se, a došel k ženě.* Nerad vás vyrušuji, ale neměla byste prosím oheň na půjčení? *Zeptal se. Až potom se podíval ženě do tváře a potom mu došlo, že ji zná.* ESHE. *Vydechl.* Páni, jak se máš? *Optal se a usmála se na ženu.*
*Triss dle rady vlkodlačice, které přála, co nejpříjemnější proměnu, přišla v kostýmu pirátky. Drobný problém měla s ochrankou, protože ochranný předmět a ty s iluzemi se mohly automaticky pokládat za prokletý, takže nejjednodnodušším způsobem bylo vysvětlit, že měla několik nepříjemných zkušeností s upíry, ale nijak jim to neublíží, je to pouze štít proti nim a samozřejmě to dokázat - tím, že stáhla prsten stranou od ostatních a stejně tak na okamžik řetízek s drahokamem, takže se magie rozšířila chvíli vzduchem silněji. Za pomoci magie ukázala jen popáleninu na ruce, než jej znovu nasadila a skryla tak své jizvy než by je mohl vidět někdo další. Čaroděj i pár osob za ní byli otrávení, protože přišli na chvíli o jednoho vyhazovače, co by je pustil dovnitř, ale nakonec se zde dostala a rychle se ztratila v davu, aby si vzala nějaký drink a na chvíli se zašila. Bezděčně si poposune červenou čelenku výš. Oči měla obtažené černou linkou kolem dokola na zvýraznění, rty rudou rtěnkou a měla bílé šaty skoro ke kolenům zachycené černým, měkkým, korzetem z kůže a ještě těsně pod ním měla zavázanou sukni bříšních tanečnic červené barvy se zlatými mincemi. Musela tedy obměnit řetízek s drahokamem za zlatý, který lapal magii, jen prsteny a náramek si nechala, v osvětlení nepůjde vidět, zda jsou zlaté nebo stříbrné, ale řetízek s přívěskem se jednoduše nehodil.*
*Potemělými ulicemi se blíží k Pandemoniu ve svém kostýmu, který sháněl poměrně na poslední chvíli. Teprve před pár dny dorazil do New Yorku, o Pandemoniu už slyšel a pro získaní informací se to zdálo jako vcelku příhodné místo. Navíc tak mohl obhlídnout místní scénu podsvěta. Rozhodl se vybrat si kostým v jednom místním divadle, které půjčovaly kostýmy po představeních a vypravit se právě sem. Vzal si kostým ze tří mušketýrů, na sobě měl bílou sošili se škrobeným vysokým límcem a na tom hozenou modrou vestu zdobenou zlatýmy výšivkami a knoflíky, aby to působilo i dobově tak měl přehozenou bundu s dalším pečlivým vyšíváním, přes to si na ruce přidělal kožené chrániče a popruhy na meč, který ale nevzal. V pase měl široký kožený opasek, který mu držel velice pohodlné černé kalhoty. Boty moc neřešil a tak si vzal jenom hnědé kanady, aby trošku padly ke kostýmu. Po vstupu do klubu zaslechl všechen ten šum a hluk, lidi všude kolem, taková energie se mu líbila. Prošel mezi lidmi davem a cítil jak se o něj občas někdo otřel. U baru se zastavil a našel volné místo, usadil se a poté co přišla obsluha tak se jen usmál.* Poprosil bych dvojitou whiskey s ledem.
/Prosím, ať kvůli té hudby zase málem neohluchnu./ *Pomyslel si, když si zrovna upravoval vzorovanou košili. Když byl v Pandemoniu naposledy, měl za to, že mu prasknou kvůli tomu hudebnímu podkladu, který ten večer přesahoval snad dvě stě decibelů. To byl taky důvod, proč tam nebyl tak dlouho, jako měl původně v plánu. Nuže, snad se to i dnes nebude opakovat.* Třeba se zase ztřískám tak, že s někým vylezu na bar a začnu tancovat..nebylo by to asi poprvé. *Zamyslel se nahlas před zrcadlem, než čapl pásek, aby si jej mohl nasadit. Kostým nezvolil nijak zvlášť kreativní. Prostě šel za to, co ho jako první napadlo a nestálo jej to tolik promarněného času. Využil jednoduše toho, že si schovával všechny kroje, které během života nasbíral. Dokonce k tomu, co měl dnes, měl i taštičku, takže měl do čeho si dát všechny důležité věci - pouze mobil, peněženku, klíče. Moc náročný nebyl. Pro dovršení si akorát nezajistil iluzi a vlasy si upravil tak, aby mu růžky šly vidět.* Work smart, not hard přece. *Zaťukal si jemně prstem na čelo, než si jako obvykle vytvořil portál do nějaké uličky nedaleko od Pandemonia, k němuž vzápětí i zamířil. Nějakou chvíli si pak případně vyčkal, než se konečně dovnitř podniku dostal. Nečekaně pak taky zamířil pro nějaké to osvěžení v podobě drinku k baru. V tu chvíli, když už se prodíral davem, si i všiml jedné jemu moc známé tváře - TRISS. Samozřejmě ji tedy nenechal utéct a vydal se rychlým krokem, jestli mu to masa podsvěťanů vůbec dovolila, za ní.* Páni, v jeden večer to tu je prázdný víc jak ve škole při testu, a druhý se tu nemůžeš ani pohnout. *Zamručí si pod nosem, než ČARODĚJKU konečně dohoní a čapne krátce za ruku.* Snad jsi mi nechtěla utéct, to by mě zabolelo. *Zazubil se na ni hned na to a její ruku pustil, pokud mu ji náhodou ještě z té jeho nevyvlékla.*
*Kouřila cigaretu a neustále si upravovala latexový kostým, který ji pomalu začal škrtit, a to večer ještě zdaleka nezačal. Orion se posadila na zem a trpělivě čekala na Eshe, která si po první cigaretě zapálila ještě jednu.* Už půjdeme, *ujistila Eshe svoji kamarádku, která mohla dávno zmizet v klubu, ale nejspíš nechtěla bez druhé poloviny svého kostýmu. Čekání se jí však prodloužilo, jakmile k Eshe přistoupil muž. Eshe okamžitě poznala nově příchozího. Jak by mohla zapomenout? Tehdejší zážitek, kdy byla zdrogovaná jen tak z hlavy nevyžene. Jenže na jeho jméno si nedokázala vzpomenout, ačkoliv cítila, že ho má na jazyku.* Posluž si, *nejprve mu podala zapalovač, zatímco neustále vymýšlela jeho jméno a usmála se, aby plynule pokračovala v konvezraci.* Psychicky se připravuju, *uznala s uchechtnutím, načež se po jejím boku postavila Orion.* Máš tady doprovod? *Naklonila Eshe hlavu na stranu, jako kdyby plánovala svou kamarádku opustit a přisát se k jiné společnosti, čímž si vysloužila ublížený pohled Orion.*
Jo to zni super! Ale uvidíme..Něcoto dost dobře Voní..*Nat ztuhla na místě a koukla na osobu vedle Dominica, Elaine hned tušila Něco zlého a chytla Nat Za ruku* Nat..Ne..Pamatuj co jsme cvičili...*Oči mladé upírky se otevřely do široka a z jejich rtů tekly proudy slin. Ta hodná Nat, která tu teď byla zmizela za krvežiznivým stvořením. Elaine se podívala na Dominica než mohla něco říct Nat se rozběhla na ESHE, připravená ji napadnout*
*Jelikož je tady Javier jen pár dní a nikoho nezná, bydlel prozatím v hotelu. V institutu prozatím nebyl, takže má všechny věci na pokoji. Je poměrně malý, obsahuje jen postel, mini kuchyňku a koupelnu. Naproti postele na stěně visí televize, kterou si zatím ještě nepustil. Celá místnost byla slazená do tmavých barev, převážně černé a šedé.* /Vždycky jsem chtěl bydlet v takovém stylu./ *Pomyslel si pokaždé, když se do tohoto pokoje vrátil. Když se procházel po městě, zahlédl několik plakátu s pozvánkou na Halloweenskou party v Pandemoniu. O tomto podniku už slyšel, takže věděl přesně, kam jde. Nebylo to ani daleko od hotelu, takže si nemusel zbytečně platit taxíka. Jen na sebe hodil kostým, veškeré zbraně nechal na pokoji jelikož byly zakázané, a vydal se na cestu. Celou dobu se prodíral lidmi, kteří byli na střídačku v kostýmech a v pracovních oděvech. Před Pandemoniem byl prohledám, zdalipak u sebe neskrývá nějaký nekalý předmět a po úspěšném najití velkého ničeho, byl puštěn dovnitř. Bylo tam hodně lidí, takže mu trochu dělalo problém dostat se k baru. Měl na sobě kostým černého anděla, který měl poměrně široká černá křídla. Naštěstí byly efektivně upraveny, takže obsahovaly na každé straně drátek a skrytou konstrukci. Když drátek byl povolen, křídla se svěsily podél těla. Pokud se natáhl a zahákl za háček, byly naopak roztažené. Když se prodral davem, povolil oba drátky a svěsil svá křídla. Sedl si na barovou stoličku a poupravil si své knoflíčky od černé košile. Měl rozeplé dva vrchní, ale rozhodl se k nim přidat i třetí a tak odhalit větší část své hrudi. Rovněž si vyhrnul rukávy do půli předloktí a opřel se o barový pult. U barmana si objednal pivo hned, jak se mu začal věnovat, a s chutí se napil tohoto lahodného nápoje. Chvilkami sledoval dění kolem, poslouchal hlasitou hudbu a prohlížel si kostýmy ostatních. Zahlédl hodně známých cosplayů, všechny byly povedené. Většinu času ale hleděl do sklenice s pivem.*
*Dominic se na ESHE usmál. Potom si převzal zapalovač, kterým škrtl u své cigarety a zapálil si tak. Hned poté se podíval opět na ESHE, a zapalovač jí vrátil.* Jo, mám tady doprovod, jednu kamarádku, stojí támhle. *Pronesl Dominic, načež ukázal zase ve směr k Nat. Krátce jí zamával, a poté se otočil zpátky k ESHE.* Musím ale říct, že suprově ladíte. Taky jsme zvolili ladící kostýmy. Myslím si, že pro dvojice je to fakt to nejlepší. *Usmál se upřímně Dominic. To už k nim ale běžela NAT. Starší upír se jen tak tak otočil, aby se mladé upírce postavil do cesty. Upřeně se jí zadíval do očí, a tiše zavrčel.* Nat, ne. *Pronesl a potom naklonil hlavu na stranu, zatímco začal používat Encanto.* Teď se hezky uklidni, a vrať se za Elaine. Já se ti budu za chvilku věnovat, ano? *Usmál se jemně na upírku, zatímco se pohledem přemístil na starší upírku, doufají, že tady si Nat proteď převezme. Přeci jen stáli pořád před barem, kde mohlo projít spoustu dalších civilů bez zraku.*
HIRAME! *Vyjekne překvapeně přes hudbu a otočí se k němu čelem, aby čaroděje objala.* Mířila jsem pro drink, takže tam klidně uteču i ve tvé společnosti. *Mrkne na něj vesele, zachytí jeho ruku, aby se jí neztratil a začne se proplétat davem, který jim zrovna mnoho osobního prostoru neposkytuje, takže i když se snaží do nikoho nevrazit, občas někdo vrazí do ní a ona musí zpevnit stisk. Někomu se dokonce omlouvá, protože mu v kanadách šlápla na nohu, jak ji někdo jiný postrčil, ale vesměs bez úhony se dostanou k baru a Triss se ho zachytí jako topící se kruhu a potáhne HIRAMA za sebe, aby ho někdo neodstrkal a snaží se moment zachytit pozornost barmana, aby jim objednala dvojitou whiskey, protože to usnadní dost věcí a nebudou si objednávat tak často.*
*Naštěstí pro něj komiksová postava, za níž se rozhodl na dnešní party do Pandemonia jít, neměla vůbec odlišný styl oblékání od toho jeho. Minimálně co se pak toho společenského oblečení týkalo. Na pohodu si tedy mohl vzít a obléct si bílou košili, doufajíce v absenci jakékoliv nehody, a kalhoty s vysokým pasem. Větší boj byl ještě před tím, poněvadž Deleon, onen charakter, byl oživlá panenka v lidské velikosti. Pomocí makeupu, který si vypůjčil od jedné upírky z klanu, si tedy naznačil klouby jak na jednotlivých prstech, tak i na zápěstí. To samé pak zopakoval i na druhé ruce, než vypůjčené předměty znovu vrátil. V rychlosti si následně sbalil do brašny věci, co mu samozřejmě nesměly chybět - mobil, peněženka, skicák a pár tužek s gumou. Hold v tomto byl nepoučitelný. Prostě byl rozhodnut, že si ten svůj skicák bude tahat pořád při sobě. Už si to nenechal nikým vymluvit. Nicméně jakmile byl sbalen a připraven, dolezl už jen za Sashou, s nímž na party měl jít, že už můžou vyrazit. Jakmile pak po té cestě překročili práh Pandemonia, zamířili hned k baru, aby si mohl dát hlavně Tay něco na kuráž. Nuže, nikoho však už pak nepřekvapilo, když si mladší fialovovlásek zrovna sedal a omylem u toho drcnul do muže (CALIBANA), který seděl vedle něj. Když si to uvědomil, k neznámému se otočil, aby si ho prohlédl a zjistil, zda se kvůli tomu drcnutí náhodou nepolil.* Omlouvám se. *Tak či onak podal omluvu, během čehož se nervózně podrbal za zátilkem.*
*Dragos dorazil ke klubu, oblečený v bílo zlaté kombinaci. Své sako, pod kterým měl černý rolák, vytáhl ze skříně v sekci osmdesátá léta a přísahal by, že ho od té doby neměl na sobě, nicméně teď se mu hodilo. Bylo celé pošité flitry, které byly bílé z jedné strany a zlaté ze strany druhé, takže když někdo přejel po jeho ruce a flitry tak obrátil, tak měl náhle na saku zlatou čáru. K nim měl bílé kalhoty prošívané zlatou nití, které byly zřejmě jen asi o dva roky mladší než sako. Na nohou pak bílé boty z kůže a zdobené zlatými přezkami. Přes ruce měl pak zlaté rukavice, které kromě toho, že skrývaly některé ochranné předměty, skrývaly i prsten, jenž mu dal Robert; zatím nezaktivovaný. Samotné rukavici byly magicky propojené s pláštěm, který mu visel na zádech. Plášť byl stříbro zlatý a momentálně splývavě vlál kolem jeho těla. Když by však na jeho povrh položil jednu nebo druhou rukavici, tak by se zvedl a zpevněl do podoby křídel. Ne zrovna typických, ale kdo vlastně ví, jak andělé vypadají. Ano, přesně tak. Dragos, krvelačný a sadistický upír, si vyrazil za bílozlatého anděla. Andělský přívěšek se mu i houpal na krku v kontrastu s černým podkladem. Poslední součást jeho kostýmu byla maska s péřovou korunou, kterou měl ale momentálně v ruce a sledoval dění před klubem. Nějakého chudáka momentálně ochranka otočila a poslala do háje, protože měl u sebe magické předměty. Dragos nevěděl jaké, ale stačilo mu to, aby se otočil a zamířil oklikou klub odejít. Malachai mu už před nějakou dobou řekl o zadním vchodu pro zaměstnance. Nešlo ho vinit, měl slabou chvilku, a Dragos toho jindy nijak nezneužil, nicméně teď dle něho neměl na výběr. Chvíli mu trvalo ten vchod najít, netušil jak moc ho vůbec využívali, ale nakonec se dostal nepozorovaně dovnitř. Když byl v klubu, tak aktivoval příkazem prsten, který se postaral, že jeho tvář ani hlas nedokáže nikdo identifikovat a každému se bude jevit jinak. Poté nasadil na tvář svou masku a vstoupil do víru zábavy. Tedy.. Ještě se chvíli proplétal mezi zaměstnanci, než se objevil v centru klubu, ale to nebylo podstatné. Než by mohl začít hledat někoho známého, tak se rozhodl si obstarat něco k pití a tak zamířil k baru. Pod maskou se škodolibě zazubil, když zahlédl první známou tvář.* Vidím, že jste pochopila, že tak krásnou tvář není třeba schovávat pod maskou? *Pronese k TRISS, když si u barmana objedná bourbon.*
*Jakmile dostal svou sklenku byl velice spokojený. V klidu seděl na své židli, po chvíli ho ale začalo štvát, že si nemůže hlídat záda a tak se otočil, svou sklenici v ruce a zády se opřel o bar, aby to bylo pohodlnější tak se ještě podepřel pravým loktem, upil trochu ze své whiskey. Příjemně pálila na jazyku ale jinak mu to moc nedávalo.* /Zajímalo by mě, zdali v baru pro podsvěťany podávají i krev, minimálně zde bych to čekal./ *Po chvíli si všiml osoby, která se usadila vedle něj. Měl na sobě kostým anděla, ale ještě něco ho upozornilo, že se nejedná o civila. Jeho runy.* /LOVEC, upřímně někoho takového bych nečekal na baru./ *Vklidu upíjel ale jedním okem ho pozoroval. Nevěděl co od něj čekat, vzápětí ho ale něco překvapilo. Cítil náraz do svého těla. Svou pozornost od JAVIERA přenesl na upíra vedle sebe (TAY). Změřil si ho pohledem, bylo mu jasné že v tomhle kostýmu nebude jen tak někdo, proto nasadil jeden ze svých úsměvů.* Vůbec nic se nestalo, ale tvou omluvu přijímám. *Pozvedl sklenici.* Copak piješ? *Sedl si normálně tak, aby seděl vedle něj a lehce naklonil své tělo. aby na něj byl otočený čelem.* /Tohle by mohlo být užitečné./
*Vzala si zpátky zapalovač a cítila, jak se Orion s úlevou uvolnila. Měl doprovod, takže nebude mít důvod ignorovat své přátele. Alespoň jí to ušetří večerní hádku. Eshe se otočila za dívkou, na kterou DOMINIC ukazoval a usmála se na ni, protože si všimla, že se dívá jejich směrem. Čeho si však nevšimla byla chvíle, kdy se NAT rozběhla a mířila přímo na ni.* Alespoň se kdykoliv můžeme zase najít, *chytla Orion za pas a ušklíbla se. Úšklebek jí ale dlouho nezůstal, jelikož si konečně všimla, že se k nim někdo blíží. A rychle. Nadzvedla zvědavě obočí a dřív, než mohla na NATALII upozornit, DOMINIC jí posloužil jako živý štít.* /Jako kdyby mi to něco připomínalo./ *Slabé vzpomínky, které olizovala mlha se na chvíli rozvířily v mysli Eshe, ale detaily poskytnout nemohly. Zřejmě déjà vu. Eshe se vyklonila zpoza Dominica a zvědavě si prohlédla NAT.* Nechci si tě krást pro sebe, klidně běž, jestli je to třeba. *Promluvila k Dominicovi a zároveň mrkla na Nat, zřejmě to považovala za žárlivý akt.*
*Elaine vzala Nat za vlasy a tahala ji od DOMINICA ale Nat se jentak nenechala odtahnout, zavřela a drápla po DOMINICA a ESHE* Malinký...Kous! *Elaine jí vzala kolemnpasu a táhla jí zpátky* Jdeme! No tak! *Nat se přestala cukat ale furt vrčela na ESHE. Elaine ji držela pevně a Nat se postupně uklidnila* ..To bylo..lehce trapné..*Elaine jí dala napít jejího drinku a uklidnilo jí to vic* Je minto líto ale Nat moc ráda objímá víš..*Elaine se usmála a pomalu pustila Nat*
*Sotva přišel do klubu, už měl koho otravovat. To se mu líbilo. Zvesela se proto na TRISS usmál a objetí jí s radostí oplatil.* To bych byl rád. *Odvětil jí, načež se jí nechal k baru zatáhnout. Podobně jako ona se pak případně během cesty omlouval, když do někoho drcnul, či někomu šlápl na nohu. Ačkoliv na to i místy zapomněl. Nuže, stává se. Naštěstí pro něj si toho nikdo nevšiml, aby ho pak zastavil. Skutečně tak oba dorazili k baru bez úhony. Spokojeně se tak na ČARODĚJKU usmál.* Tak, přežili jsme cestu k baru..to chce minimálně dvojitou whiskey..nebo nám mohu objednat něco se slivkou. *Řekl směrem k ní a nad poslední částí svého projevu se zamyslel. Když si naposledy objednal Crush Arrow, tak špatné to nebylo. Nicméně z tohoto vnitřního „souboje“, kdy se rozhodoval mezi různým výběrem alkoholu, jej vytrhla další osoba, co se u nich vyskytla. Na neznámého maskovaného muže (DRAGOSE) se podíval, než svoji hlavu otočil zpět k TRISS, k níž se naklonil.* Ty ho znáš? *Optal se nechápavě, i když to asi bylo zcela zjevné, že minimálně muž jeho kamarádku zná.*
*Dominic si vyslechl, co ESHE říkala. Potom se podíval opět na Nat, a hned na to se mrkl zase na ženu.* Ale ne, tady o nic nejde, teda jako, ne, opravdu o nic nejde. To je v pohodě. Vážně. *Usmál se potom na ESHE, a pokynul jí hlavou.* No, dámy, nechtěly by jste odvést dovnitř? *Zeptal se, věděl, že civilové se tam jen tak nedostanou, a tak se chtěl nabídnout, jako možný doprovod, se kterými by tam mohly dívky projít bez problémů. Potom už vrátil pohled opět k NAT. Když si všiml že jí Elaine vede zpátky dovnitř Pandemonia, došel k závěru, že se o ní na chvilku postará, než se jí zase bude věnovat on. Poté se opět otočil zpět k ESHE.* Tak co, půjdete tedy se omnou? já jen že dostat se tam je občas náročné, ale mohu říct že jste můj doprovod, a možná to pak bude jednodušší. *Uculil se od ucha k uchu.*
*Jack nie je práve nadšenec do takýchto halloween párty.* /Ale z času na čas neuškodí.../ *Vraví si v duchu keď si na hlavu dáva klobúk aby jeho oblečenie Indiana Jonesa bolo dôveryhodné. Potom už teda vyrazí k taxíku, ktorý ho už dobrých päť minút čaká pred domom. Cestou ešte napíše Jasonovi. Síce je Jack dohodnutý, že tam ide s pár kolegami ale určite by ho tam rád videl. V rámci možností newyorskej dopravy príde na miesto stretnutia relatívne včas. Čo v praxi znamená, že už ho tam kolegovia čakajú. Pozdraví sa s nimi, pár z nich pochváli kostýmy a do iných si rýpne. Kym čakajú v rade, ktorý sa do vstupu Pandemonia posúva pomaly tak si ešte stihne zapáliť jednu cigaretu. Klasickú, keďže svoju elektronickú si zabudol nabiť. Pri vstupe sa navzájom s SBS prezrú pohľadom. Jack vie čo sú zač. Oni vedia kto je Jack. Viac si ani povedať nemusia, takže ho tam pustia aj s kolegami.* To je nejaká protekcia? *Spýta sa ho kolegyňa v kostýme catwoman.* No, poznáme sa zo základky. *Zaklame až sa mu od huby práši ale keď vidí ten jej chápavý pohľad tak usúdi, že mu to zožrala. Cez dav ľudí sa postupne prepracuje k jednému z barov,* Whiskey! *Zakričí keď sa konečne k nim dostane barman. Ostatní kolegovia si tiež objednajú.* /Je tu fakt plno./
*Seděl vedle chlápka, co byl převlečený za mušketýra.* /To je docela propracovaný kostým. Určitě nebyl nejlevnější./ *Pomyslel si a dál si prohlížel detaily onoho kostýmu. Věděl o tom, že před chvílí byl pozorován on, ale předstíral, že se nedívá. Pivo měl téměř dopité, proto na barmana mávl rukou, aby si mohl objednat. Dal si stejné pivko, ale k tomu si nechal nalít i whiskey.* Poprosil bych ještě jednu rundu whiskey! *křikl na barmana než stihl odejít k dalšímu a sklenici s whiskey rovnou překlopil do sebe. Barman zareagoval opravdu rychle a než položil skleničku na pult, stála mu tam už druhá.*
*Sashu Taylorova nešikovnost už nepřekvapovala. Za tu dobu, co ho měl na starosti, si už na podobné nehody zvykl. Reagoval tak akorát zavrtěním hlavy, kterou pak natočil směrem ke CALIBANOVI, kterému věnoval omluvný pohled, než si raději vedle Taylora konečně sedl a hned si ho k sobě přitáhl blíž, aby byl připraven jej případně chytit, kdyby nějaký z civilů, kteří zde byli rovněž přítomní, začal z nějakého důvodu krvácet. Mladší mezitím přehodil jednu nohu přes tu druhou a ruce si složil do klína.* Červené víno, proč? *Optal se lehce nechápavě. Starší si mezitím dovolil volnou rukou se lehce plácnout do čela, když tak pozoroval to, co se dělo před ním. Sám se pak raději otočil k barmanovi a pro sebe si objednal panáka Tequily. Mimovolně se během toho podíval i na JAVIERA, když jej zaslechl vykřiknout jeho objednávku.*
*Nechápavě hleděla NAT do očí. Chovala se jako zvíře, což by jí bylo odpuštěno, kdyby na sobě měla kostým zombie, ale to nebyl ten případ. Eshe se snažila zůstat v klidu, možná byla mentálně nemocná, takže by nebylo vhodné se smát nebo rozčilovat. Eshe se pouze slabě usmála, tak jak to falešně dokázala a podívala se na DOMINICA. Raději se k té situaci nevracela, i když by zasloužila trochu lepšího vysvětlení.* Minule jsem se do klubu dostala, ale upřímně, *naklonila se k DOMINICOVI,* znovu ten večer opakovat nechci. *Eshe se ušklíbla a poté už ho následovala i s Orion dovnitř Pandemonia, kde jejich večer teprve začíná.*
*Elaine vytahla balíček krve pro případ nouze a dala to Nat než jí vrazila pohlavek* Au! Za co? *Nat pila krev jak CapriSun a Elaine se zamračila* Ani kapka krve a ty takhle šílíš? *Nat se styděla a sedla si na židli, teď jen čekala na Dominica* Promiň.. *Elaine si sedla vedle Ní a povzdechla si.* Prostě to vypij ať někoho nezabiješ..
*Jeho úsměv se při TAYLOROVĚ odpovědi rozšíří.* A nedal by sis něco tvrdšího? *Pozvedne skleničku ke rtům a lehce upije. Spíš jde o škádlení TAYe než cokoliv jiného. Na chvilku zaměří pozornost na muže, který se plácl do čela při odpovědi Taylora.* /Že by byl upírek na vodítku? Takhle mi moc informací neřekne./ *Svou pozornost přesunul na toho pohledného upíra před sebou. Rozhodně mu to sedělo. Jeho oblečení vypadalo na něm perfektně a z toho důvodu mu ani nedělalo problémy působit víc flirtovně.* A když už jsme u toho, Caliban. *Natáhne k němu ruku a čeká zdali mu ji podá zpět.*
*Dominic se na ESHE umásl.* No, tak teda dobře, doufám, že se budete bavit dámy. *Když pak prošli dovnitř, tak se pro teď Dom s ESHE rozloučil, načež se vydal hledat Nat. Netrvalo mu to ani tak moc dlouho, za chvilku jí měla. Vydal se cestou k ní k baru, kde se pak zastavil, ještě si sám doobjednal nějaké to pití pro sebe, a potom došel až k dívce.* Tak co, už lepší? *Zaptal se a podívals e jak na Natalii, tak i na Elaine, ptals e obou. Přeci jen, Elaine byla Nataliina chůva. Když viděl, že Nat je o něco klidnější, tak se posadil vedle ní.* Ta holčina je v pohodě, nic nepoznala, takže není se čeho bát. *Mrkl a ujistil tak opět, Nat i její doprovod.* Co kdybychom se napili, a pak šli třeba tančit? *Optal se s úsměvem Dominic.*
*Dlho nikde nebol. Držal smútok za úmrtie svojej speváckej modli. Až dnes sa podarilo jeho spolužiakom ho vytiahnuť von. Kostým mu tiež nachystali a nie je z neho práve nadšený. Top Gun ani nevidel. Nevie ani kto je Maverick. Musí síce sám sebe priznať že v tej kombinéze pilota vyzerá dobre ale to je asi tak všetko. Zarazí si slnečné okuliare cez ktoré nevidí absolútne nič, viac na nos a ide. Cesta je vcelku veselá. Najmä preto, že s končili v kolóne a tak teda stiahli pár jointov. Takže keď prechádza kontrolou SBS v Pandemoniu, je zhulený na mraky. Čuduje sa, že ho pustili. Ani sa nerozkuká po výzdobe... cez tie slnečné okuliare vidí len tie neonové obrazy... už je ťahaný na parket. Tak to tam roztočí spolu s nejakou kamarátkou.*
NA JEDNOM Z BAROV SA POKAZILA PIPA... ČAPUJE SA PIVO ZADARMO, KÝM SA NEVYČAPUJE CELÝ SUD
*Všiml si, že se na něj zadíval i společník CALIBANA, jehož jméno zaslechl v jejich konverzaci, a uvědomil si, že to bylo docela nahlas, i přes tu hlasitou hudbu.* Pardon, to bylo více nahlas, než jsem chtěl. *Zasmál se a na oko nervózně upil ze své whiskey.* Skvělá volba, mimochodem. *Řekl CALIBANOVI a symbolicky pozvedl skleničku, protože zpozoroval, že pijí stejnou whiskey.* /Že by přecejen nebylo tak těžké s někým v novém městě navázat konverzaci?/
*Nat srkala pytlík krve a koukla na Dominica, Elaine si povzdechla* Jo Nat je v pořádku..jen bych ocenila kdyby se nesnažila sežrat civila! *Natalie se schovala do bezpečí kapuce pláště a zanučela potichu* Promiň..*Uslyšela ruch u pipy a zvedla hlavu* /Musím to napravit nějak/ Hele!.Koukej! Pivo zdarma pojď si dát! Alespoň ti to napravím..
Tak já moc dobře vím, že na mol budeš, to jako já s tím tak nějak počítám, to se neboj, ale běda ti, pokud tě napadne navléknout si na sebe něco takového nebo tomu podobné, tak ti tady a teď říkám, že ti nevěsta uteče. *Zasmála se.* A neboj se, jakmile uvidím ten tvůj pohled říkající, mám něco v plánu, tak tě asi někam přivážu, abys nic neudělal. *Culila se jako pako a pak si znova nasadila svou masku, načež na féra pohlédla.* Ano počítá, dorazí se mnou Jeff, James a Anthony, jsou šikovní, takže to půjde rychle. *Mrkla na něj a to se k nim už přidala i další upírka, taková její ochranka, kterou občas sebou měla, když bylo potřeba.* Ahoj Leo. *Mrkla na ni, jelikož si dívka na sebe vzala kostým zápasnice a že ji to teda sedělo. Dívka jen oběma kývla na pozdrav a pak se rozhlížela kolem. Aless chtěla něco REMIMU říct, ale to už uslyšela známy hlas, za kterým se otočila. Byl to KIM, tak civilka, kterou chtěli najmout na svatbu.* Ahoj. *Kývla jí na pozdrav i upírka a pak koukla na svého nastávajícího.* Tak co jdeme? *Optala se a pomalu zamířili ke vchodu.*
*Dominic se podíval na Nat a potom ještě na Eliane.* Jasně, tomu rozumím, ale přeci jen, je ještě mladá, ale myslím, že časem to zvládne, každý jsme nějak začínali, no ne? *Usmál se na její chůvu a potom se otočil na Nat.* Pivo zdarma? Jo? Tal teda půjdeme, ale abych řekl pravdu, pivo s krví jsme ještě neměl. *Zasmál se pobaveně Dominic, načež pak vzal Natalii za ruku a vyběhl s ní k místu, kde se volně čepovalo pivo. Podíval se na barmana a pokynul na něj.* Dvakrát, prosím. *Pronesl svou objednávku, než pak otočil pohled zase na Nat.* Ale pak už ten tanec!! *Pronesl.*
*Jakmile si vyslechl, co říkala ohledně toho kdo tedy přijde na okenice, tak se usmál.* Tak fajn, počítám s tím. *Jak se tak Remi koukal kolem sebe, tak jej z jeho tichých úvah, kterých ale upřímně Remi v hlavě moc neměl, vytrhl známý hlas. Jednalo se o Kim, i když mu chviličku trvalo ji poznat. Jakmile ale rozpoznal, o koho se jedná, tak se zářivě uculil od ucha v uchu.* Kim! Páni, tobě to teda zatraceně sekne! *Pronesl, pak se ale zlehka zarazil, protože si vzpomněl na to, jak se posledně, když spolu všichni tři, i s Aless byli, jeho upírka chovala. Proto se na ní podíval, snad aby jí pohledem ujistil o tom že jí jen a pouze chválí její kostým, a potom se podíval opět na civilku.* Co tady děláš? Taky se jdeš trošku pobavit? *Optal se, protože přeci jen, tak nějak o Pandemku věděl, že civilové bez zraku se tam dostanou jen velice zřídka. Proto si úplně nebyl jist, jak na tom bude dívka a její případný vstup dovnitř klubu. Pak si ale všiml nově příchozí, a byl rád, že Aless vzala vážně jeho apel na to, aby sebou vodila Leandru jako ochranku. Koukl se na nia pokynul jí, an víc se moc nezmohl. Žena v něm totiž vzbuzovala sama respekt.*
*Náhoda tomu tak chtěla, že je zrovna na svých toulkách po civilském světě, když mu cinkne zpráva od Jacka.* /Halloweenská party? Co to vůbec je?/ *Nemotornými gesty překlikne na telefonu na strýčka Googla, který mu v takových chvílích je oporou a hned ho zahrnou nevkusné obrázky civilů převlečených za podsvěťany. On sám je jako obvykle oblečen v dobře padnoucím černém obleku.* /Ale Jacku.../ *Znechuceně nakrčí horní ret, ale nemůže popřít, že něco v něm se pro večírek nadchne.* /Má to být v Pandemoniu, tak tam by snad mělo být méně tohohle-/ *Kousne se do rtu při pohledu na cvakací upíří zuby a klauní makeup* /A více kreativních podsvěťanů. Ale kdoví, může to také být to nejhorší, co Google nabízí./ *Nakonec tam tedy zamíří, a jelikož je to impulzivní rozhodnutí, nemá žádný kostým. Stoupne si do fronty a na vlastní oči vidí, jak vyhazovač vykopne pár bez kostýmu před ním.* /Oh./ *Podívá se bokem a na zdi si všimne letáčku na akci, kde je napsáno, že je kostým povinný. Fronta se díky extenzivnímu vyhazování hýbe docela rychle, a tak musí Jason stejně rychle přemýšlet. Většinu civilských filmů ani seriálů neviděl, a tak má možnosti na výběr dosti omezené. Nakonec se rozhodne pro to, co je mu teoreticky nejblíž a iluzí si vykouzlí na zádech třpytivá zelená vílí křídla, která v určitém světle jakoby mizí a znovu se objevují, sundá si sako a rozepne si košili až k vypracovanému břichu. Kůži v rámci iluze pokryje zlatým prachem a odhalí špičaté uši.* /Je mi špatně./ *Uzná, když se podřídí lidské představě víl, přestože se to snažil co nejvíc nebrat ofenzivně. Ovšem křídla inspiroval tím, co už ve Faerii viděl a jediné, co by mohlo být bráno jako nepřesné, je třpyt na hrudi, který mu ale přijde na večírek vhodný. Přeci jen víly vílí prach používají spíše jako zbraň, nežli jako ozdobu.* /To nevím, jestli zvládnu.../ *Přemýšlí nad dalšími kostýmy a snaží se inspirovat obrázky na internetu, ale nic pro něj není dost dobré. Když už najde něco, co ho zaujme, tak neví, odkud to je a nechce být za blbce, když se ho na masku někdo zeptá. A tak zůstane v iluzi svojí verze Zvonilky. Povzdychne si a posune se ve frontě blíže k vyhazovači, poražen vlastním kreativním blokem. Vyhazovač se nad jeho kostýmem ani nepozastaví- protože přes Jasonovy předsudky vypadá vážně dobře- a už už ho chce začít prohledávat, jestli nemá zbraň. Jason ho však zastaví gestem ruky a pak si ukáže na tvář.* Nemusím s sebou tahat jinou zbraň, než jsem já. *Vyhazovač to zjevně pochopí tak, že se Jason egoisticky domnívá, že je tak neodolatelný, že víc nepotřebuje a rozesměje se.* Roztáhni ruce, Krasoni. *Jason se zamračí a v klidu kolem vyhazovače projde dovnitř. Do mysli mu totiž nasadil to, že žádnou zbraň s sebou nemá a může projít. To vskutku nemá, jen na sebe odmítá nechat sahat nenechavým sekuriťákem. Sám pro sebe si protočí panenky a rychlým krokem se vydá k baru.* Bourbon. Dvojitý. Bez ledu. *Usadí se znaveně na stoličku, jak kdyby právě uběhl maraton a dramaticky se opře o bar. Ve své blízkosti slyší JAVIERŮV nervózní smích a donutí ho se podívat, kdo všechno na BARU je.* Narváno... *Zamumlá si sám pro sebe.*
Nápodobně, Remi, oba vypadáte fantasticky. *Kim se na REMIHO i ALESS zářivě usmála. Její kostým v kombinaci s jejím úsměvem, absencí čehokoli magického či nebezpečného a tím, že prohodila alespoň pár slov s REMIM a ALESS nakonec jedhono ce členů ochranky obměkčilo a pustil ji dovnitř. Značně se jí tím ulevilo, představa, že by se v tom kostýmu měla hned vracet domů ji zrovna netěšila. Křídla si ještě malinko stáhla, aby se bez problému propletla prostorem a připojila se, alespoň na chvíli, ke dvojici, kterou už žnala. Byla sice s nimi nějaká další žena, která pro ni byla neznámá, na tu se jen zdvořile usmála.* Koukám, že párové kostýmy letos fakt letí. *Jen za tu chvíli, co čekala venku a pozorovala ostatní, jich napočítala přes dvacet, pak to vzdala.* Nějaký zvláštní důvod pro výběr Marvalu, nebo vám jen přišly fajn? *Zeptala se zvědavě.*
*Nat ho následovala a usmála se na něj, Elaine na ně dohlížela opodál a konečně měla čas má svůj drink. Nat vzala půl litr směsi krve a piva a příťukla si s Dominicem než celou sklenici dala pomalu na ex* Jdem Na too..*Lehce se zamotala a Usmála se* Wow..
*Po celkom dlhej dobe sa k nemu a jeho kolegom dostane alkohol. Postrehne, že časť ľudí išla k inému baru. Dokonca sa k nemu donesie, že tam je pivo zadarmo. Nie je fanúšik piva, takže zostáva na bare.* Hej! *Povie, ale nie tak nahnevane ako by chcel. Kolegyňa v oblečení sestričky mu zobrala klobúk a dala si ho na hlavu. Zakrúti hlavou a objedná ďalšiu rundu. Zatial teda dopije svoju whiskey a keď sa rozhliadne a zbada JASONA... ani nestihne prehltnúť. Len mu z pusy tá whiskey vyžblnkne a tak si pokecká nohavice.* /Trblieta sa mu hruď?/ *Nadýchne sa a pritom vdýchne aj alkohol. Začne sa dusiť a kašlať. Snaživá kolegyňa v príliš krátkych šatách a jeho klobúkom na hlave ho začne búchať po chrbte.*
*Mladý upír zlehka zavrtěl hlavou. Tvrdší alkohol rozhodně neměl zatím v plánu pít. Raději zůstával u toho, čím své chuťové pohárky potěšil vždy, když do nějakého baru zamířil.* Ne, tvrdé piju zřídka kdy. A dnes na to rozhodně chuť nemám..ale děkuji za optání. *Slušně CALIBANOVU nabídku odmítl. Pravděpodobně i pro své bezpečí. Bůh ví, co by se stalo, když by si po delší době šlehl něco trošku silnějšího, než je alkohol, který si dává běžně. CALIBANOVI svoji ruku docela nejistě podal, jak mu pravila slušnost.* Taylor. *Představil se, načež svoji ruku stáhl zpět do svého klína, pokud mu ji samozřejmě upír pustil, a podíval se přes CALIBANA na JAVIERA, když se připojil k jejich konverzaci. Zběžně si jej prohlédl, slovně se však nevyjádřil.*
*Ako si tak veselo tancuje ani nepostrehne že sa celkom veľká časť jedincov z parketu začne presúvať k baru kde sa rozdáva pivo zadarmo. V tých okuliaroch nemá ani šancu niečo postrehnúť. Chvíľu sa mu darí vyhýbať ľuďom lenže zrazu keď ide chlap v kostýme veľkého ľadového medveďa... Thierri je pri svojej výške takmer nepostrehnuteľný. Najmä keď jeho oponent má viac ako dva metre. Ani nevie ako a hromada bielych chlpov doňho vrazí a on zletí na zem ako plnený langoš.* Super... *Zahuhle keĎ sa zberá zo zeme ale toho nejaka teniska ešte k zemi... asi omylom... prišliapne.* ... super... *Povie takmer bez dychu. Funí do špinavého parketu a sleduje ako mu dav dupe po okuliaroch.* /Boli celkom drahé./ *Keď aj druhý pokus skončí s tým že ho nejaká bagandža pritlačí k zemi tak kapituluje a zostáva tam ležať.* Hlúpa Amerika. *Huhle do zeme a čaká či ešte niekto si naňho šliapne.*
Chápu, pak tedy doufám, že si jej užíváš. *Na své tváří drží úsměv a snaží se zaregistrovat nějakou změnu v jeho chování či cokoliv. Uslyší pochvalu od anděla za sebou. Otočí na JAVIERA hlavu.* Díky, jde vidět, že v tom máš dobrý vkus. *Podotkne ale svou pozornost přesune zpět na TAYe. Když k němu ruku natáhne, tak ji pouze stiskne a nechá ji sklouznout zpět do jeho klína. Pohledem ruku následuje načež se opět na upírka podívá. V tom kostýmu vypadal poněkud jemně, ale byl si jistý že síly má určitě dost, přece jen to byl upír a ty není nikdy potřeba podceňovat.* Jsem ve městě nový, zatím jsem tu moc míst nenavštívil. Je tady noční život vždycky takhle rušný? *Optá se a rukou ukáže na davy lidí okolo.*
*Je mu ľúto, že s ním Lóni dnes nemohol prísť, hlavne preto, ako sa obaja tešili na svoje kostýmy, do ktorých sa mohli navliecť a splynúť prirodzene s prostredím. Nakoniec sa do Pandemonia dostal sám vo svojom líščom prestrojení, ktorého výrobu a kúpu si užíval viac, než by sa na dospelého človeka patrilo, hlavne ak má tá osoba stodvanásť rokov. Ale to už je jeho postihnutie, s ktorým žije, tak ako s tým, že kde je veľa ľudí, tam budú drogy a kto má po ruke najlepšiu kvalitu? Všetci môžu pozrieť na neho. Pandemonium je aj v plnom prúde, keď sa konečne dostane na miesto, keďže chcel ešte chvíľu času stráviť so svojim priateľom, a tak keď aj vstúpi, vo všetkých tých maskách nedokáže príliš dobre rozoznať osoby, pokiaľ to nie sú kostýmy bez prekrytia tváre.* /Tak toto bude zábava./ *Prebehne mu hlavou a nevie, či je z toho nadšený ako malé dieťa, alebo má z toho stres a je mu smutno. Keď pomaly vstúpi medzi ľudí, zaslúži si niekoľko pohľadov od okolo stojacich osôb, akoby im práve do pitia niečo vhodil a oni si to všimli. Možno aj hodil. Rád funguje nezahliadnuto a skryto, kým by ho niekto špecificky nezastavil s požiadavkou na niečo špecifické - drogy, tanec, podržanie vlasov na záchodoch, so všetkým rád pomôže, ak môže. V dave tancujúcih ľudí sa aj on sám veselo hýbe do tanca, ledva ukladajúc nohy na zem, ako sa dvíha a krúti a točí, ignorujúc, ako mu niekto stupne na oblečenie, o ktorom očakáva, že po dnešnom dni nebude tak čisté a nevinne biele ako teraz na začiatku. Ani si nevšimne, že mnoho ľudí sa pučí do strany k baru, len aby mohli dostať pivo, kým sa neminie.* /Halo, ľudia, namiesto alkoholu zadarmo tu mám drogy zadarmo./ *Prebehne mu hlavou, keď ho nakoniec jedna žena v oblečení nejakej rastlinnej ženy s červenými vlasmi stiahne a vyvedie z rovnováha tanca.* /Všetci budú mať pitie, dobré vedieť./ *Napadne mu, ale ihneď tú myšlienku zatlačí do úzadia, keďže veľmi dobre vie, že kombinovať alkohol s drogami ešte v tomto prostredí je absolútne neprijateľné. Keď si však všimne hneď opodiaľ chlapca, ktorého tvár pozná a z mysle sa mu do popredia vyplavia spomienky na Festival indie skupín, naširoko sa usmeje a ľahko pomedzi ľudí kĺže, len aby chlapcovi (THIERRIMU) pomohol, ledva sa sám vyhne ľadovému medveďovi.* THIERRI. *Osloví ho šťastne a skloní sa k nemu, aby mu pomohol. Stále netuší, či je THIERRI podsveťan, ak sa tu nachádza, takže nedá na sebe nič poznať sám. Aspoň našiel niekoho, kto ocení odrodu jeho dobre vyrastenej marihuany, ak na to bude mať náladu a podľa jeho výrazu tváre by si naozaj možno chcel uvoľniť hnev z tela.*
*Bob se vydá na party, o které mu řekl Dragos. Na sebe si vezme mnižský hábit z doby středověku, když se ukrýval před církví. Prostě geniální řešení tehdejší situace. Vejde do klubu s kápí přes hlavu. Vlasy má opět nakrátko a ruce schované v rukávu druhé ruky. Černý hábit padá až na zem a pod ním nic nemá, jak to prostě nosil tehdy. U pasu má měšec v němž má kreditku, zlaté mince, které mají detekovat jed a drogy v pití. Ty si u vstupu obhájil, protože kdyby mu někdo něco dal, tak hrozí shoření podniku. Takže mu to nechali. Nemá iluzi, takže je velice spokojen. Nemusí řešit kam s ocasem, protože je pod oblečením. Dojde k baru a objedná si horkou medovinu s moštem a skořicí. Rozhlédne se kolem a zatváří se znechuceně. Jenže jeho výraz se změní, když uvidí známou tvář. JASON. Je kousek od něj. Dojde tak k němu a bez myšlenkovitě ho praští do ramene.* Neschopnej! Kde jsou koťata!* Vyčte JASONOVI čaroděj a pak mu to dojde a rychle se stáhne a všimne si KIM.* KIM!* Zavolá na ni a rychle k ní dojde.* Schovej mě. Jsem se ztrapnil před jedním chlapíkem.* Řekne ji honem a schová se za ni, aby se vyhnul JASONOvi z očí.*
/No, tak to jsem si teda myslel špatně./ *Pomyslel si po vyignorování od jeho potencionálních společníků, jen zakroutil hlavou a srknul si z piva. Zjistil, že už ho zase dopil, proto si objednal další. Znovu se porozhlédl kolem sebe po podniku a pozoroval, jestli se objevily nějaké nové kostýmy. Pomalu přejížděl pohledem po místnosti, když v ten moment spatřil osobu, která měla rovněž kostým anděla. (KIM) Perfektně k sobě ladili, ona byla bílá, on černý.* /Wow...Vypadá fakt nádherně./ *Pomyslil si, překlopil zbytek drinku, exnul pivo a rozhodl se jít za ní. Z dálky vypadala, jako by se necítila komfortně v blízkosti své společnosti, takže to zároveň bral, jako její vysvobození. Zvedl se z barové stoličky a šel směrem k ní. Připadalo mu to, jako nekonečný zpomalený záběr.* Ahoj! Vypadá to, že nás osud spojil dohromady těmito slazenými kostýmy! *Pronesl koketně k neznámé andělici a sledoval každý její pohyb.*
Začneme whiskey, slivka počká. *Ušklíbne se a pak jsou vyrušeni.* Prosím? *Zvedne pohled k někomu dalšímu (DRAGOSOVI), kdo ji oslovil, protože zrovna barmanovi podávala peníze a dojde jí význam slov a tak se jen rychle usměje.* Ah, díky. *A s tím se otočí na HIRAMA a pokrčí rameny.* Myslím, že ne. - Nic proti. *Dodá druhou poznámku směrem k muži v masce, už tak hudba deformovala jeho hlas a ani mu neviděla do obličeje. Nedokázala odhadnout, kdo to vůbec je a tak mu věnovala jen skoro rozpačitý úsměv a konečně před ně přistály dvě whiskey a jednu vzala a podala HIRAMOVI, svou zvedne, aby si přiťukli.* Víš co z toho cítím? Další tanec na baru. *Ušklíbne se na kamaráda a potom pokyne skleničkou i neznámému.*
*Pobaveně si odfrkne, když černého anděla odignorují jeho společníci a pokračuje po baru pohledem dál.* /To jsem tak dechberoucí?/ *Pošle tuto myšlenku do hlavy JACKOVI, když pohledem doputuje až k němu a vidí, jak se dusí. Má takový pocit, že se začal dusit poté, co ho také v davu našel, ale možná je s touto domněnkou úplně mimo. Mezitím před ním konečně přistane na baru drink a on po něm s chutí sáhne. Než se však stihne napít, přitočí se k němu ROBERT a švihne ho do ramene. Jason se otočí a už to, že k němu přišel někdo takhle přátelsky a on ho nerozpoznává mu nelahodí, pak se k tomu však přidá obličej a poznámka. První k jeho uším doběhne poznámka a on se na čaroděje podívá s očima vykulenýma překvapením.* /Co prosím?/ *S pohledem jako červená meme opička se k němu otočí a až pak si pořádně prohlédne jeho tvář, ale to už je BOB pryč.* /Byl mi nějak povědomý... a ne v dobrém./ *Pořád je celý otřesený z náhodného setkání, a tak do sebe rovnou kopne svůj dvojitý drink.* /Viděl jsi to, JACKU? Co to mělo sakra být?/ *Pošle myšlenku svému milému. Posílá je co nejněžnější magií, aby to nespouštělo přítelovu alergii, ale zároveň to v hluku klubu pořád slyšel a rozeznal od vlastních myšlenek.*
*Kim si jen s úsměvem počkala na odpověď ALESS a REMIHO, pokud jí nějakou dali, když za sebou zaslechla známý hlas. Okamžitě se za ním otočila, ale když zaslechla ROBERTOVA slova, okamžitě ho chytla za ruce, otočila se zpět a bez přemýšlení udělala první věc, co ji v tu chvíli napadla; roztáhla křídla, aby jej schovala. Při jejich výškovém rozdílu to bylo sice spíš zbožné přání, ale doufala, že alespoň křídla trochu rozptýlí pozornost. Zatímco na pravé straně se trefila do volného prostoru, zleva ucítila slabou vibraci, jak křídlo do něčeho narazilo, ale nevšímala si toho. Věřila, že jen třefila židli, nebo stůl, přeslechla přitom tiché zavrčení někoho, koho tím křídlem nejspíš trefila.* ROBERTE, jsi v pořádku? *Oslovila ho starostlivě, hlas tlumený tak, aby je neslyšeli všichni v baru, ale aby ji slyšel ROBERT přes hudbu.* Jak moc ztrapnil? *Zazubila se, když za sebou uslyšela kokentní poznámku od ČERNÉHO ANDĚLA. Jen pootočila hlavu a když jí došlo, že nejspíš mířila na ni, malinko zrůžověla ve tvářích a na neznámého se zdvořile usmála, než se otočila zpět k ROBERTOVI, aniž by si toho všimla, při otáčení sejmula dotyčného druhým křídlem, a šeptla* To je on..? Nebo někdo jiný? *Chtěla vědět, co má očekávat.*
*Stejně tak udělal i Dominic, zatímco se pobaveně culil. Když pak sklenici odložil, tak se na Nat zadíval.* Páni, pěkný splávek, kde jeden by ti mohl závidět. *Zasmál se, načež se podíval na Nat a pak zase na Elaine. Potom vzal mladší upírku za ruku.* Tak jo, myslíš, že bych tě mohl zase vyzvat k tanci? Teda, tady to nebude asi tak noblesní jako to bylo na tom plese, ale přeci jen něco? *-Uculil se na Nat, načež vysekl poklonku a pak jí poslal vzdušný polibek, než ji ale prudce zatáhl mezi dav. Když se dostali nějak do centra dění, tak se k ní otočil čelem a rozjařile se usmál.*
*Lehce se pousmál, když mu CAL ruku pouze jemně a krátce stiskl a on si ji tak mohl stáhnout hned zpět do svého klína. Hlavu lehce natočil do strany, zatímco zapřemýšlel nad otázkou, co z upírových úst vypadla. V městě se zase nepohyboval tolik, jako například Morgan, který většinu času, co byl v New Yorku, trávil ve svém bytě. Chvíli tedy mlčel, než si svoji odpověď konečně promyslel. I když to asi ve finále nebylo tolik nutné.* Ano..vsadím se, že i když bys šel ve čtyři ráno z baru, potkáš minimálně tři další takové. *Pověděl s lehce pobaveným úsměvem. Vzápětí se za ním ozval i Sasha.* A když nepotkáš další zbloudilé duše, co jdou z baru či při smůle do práce, můžeš si být jistý, že zahlédneš nějakého bezďáka. Teď nevím..potkali jsme nějaké i během cesty sem, Tayi? *Vychrlil ze sebe, než se otočil přímo k Tayovi s tou otázkou. Ten mu na ni odpověděl zprvu kývnutím.* Myslím, že jo. *Odvětil pak. Následně si dovolil svoji pozornost přesunout mimo upíry, jimiž nyní byl obklopen z obou stran. Na barové židličce se konečně otočil k barmanovi.* Poprosil bych dvě deci červeného, děkuji. *Objednal si. Hned poté se zpět otočil k Sashovi.* A jo, potkali, zrovna zvracel do keře..aspoň myslím, vypadalo to tak. *Potvrdil nakonec staršímu.* No..zjednodušeně se v New Yorku asi úplně nudit nebudeš. *S tímto se otočil přímo na CALIBANA.*
*Aless se jen na Remiho usmála a přikývla, pak už se jen otočila na přicházející KIM, na kterou se usmála.* Vypadáš opravdu moc dobře. Skvělý kostým. *Pronesla a pousmála se, načež pak viděla Remiho pohled a pochopila, proto se na něj jen usmála, načež poslouchala KIM.* Ani ti nevím, tak nějak jsme ladili kostýmy, aby byly pro oba a nakonec slovo dalo slovo a jsme tady v tomhle. *Zazubila se i když jí moc přes masku nebylo vidět. Nakonec se koukla na Remiho a Leandru a pokynula jim, aby se konečně odebrali dovnitř.* Tak asi jdeme, co říkáte? *Optala se jich a sama se pak vydala už pomalu ke vchodu, nechtěla dál čekat venku.* Pojď můj Kapitán, je čas se bavit. *Mrkla na něj a držíc v jedné ruce svou plastovou hračku zbraně se vydala ke vchodu, kde jen kývla na ochranku a chvíli s nimi mluvila, než se spokojeně usmála, když jí ihned měli pustit dovnitř i s Remim. Proč by měla čekat frontu, stačilo pár bankovek a bylo to.*
*Remi ji poslouchal, pak se podíval na Aless a pak se usmál.* Ne, tak nějak ani ne, nějak jsme si jen řekli, že to bude fajn, jelikož to je ikonická dvojice. *Usmál se Remi. Pak už ale sledoval, jak se KIM odtáhla a zadívala se na někoho jiného, tak to teda bral jako konec jejich krátké konverzace. Proto se pak otočil na Aless. *Asi dokouřím a půjdeme Už bych se rád něčeho napil. *Uculil se Remi od ucha k uchu na svou upírku. Potom už ji následoval dovnitř. Došel k baru, kde se postavil vedle postavy v kostýmu anděla (DRAGOS) si ihned objednal a pak se otočil na Aless a i na Leandru.* Tak jo, co si dáte?
*Chvíli poslouchal TAYe a otočil svůj pohled i na SASHU.* V tom máte pravdu, taky jsem jich pár potkal. Ale podle mých zkušeností je bezdomovců spousta ve všech větších městech. *Podotkne a upije ze své whiskey, druhým lokem jí pak dopije. Necítí žádnou změnu, proto se otočí na barmana.* Ještě jednou, děkuji. *Počká si než dostane další dvojitou whiskey s ledem a podívá se na oba před sebou.* V to doufám, nejel jsem sem přece jen tak. *To, že je tady na příkaz svého pána schválně zamlčel, dnes jen potřebuje pár dalších odpovědí.* A jak to tady máte s klany? Je vás tady víc? *Zeptal se jakoby mimochodem, zajímalo jej to, ale nechtěl dávat najevo, že z druhého tahá informace, proto se ležérně opřel a upil ze skleničky.*
*Upírka spolu s nimi prošla dovnitř a jen se spokojeně rozhlížela kolem sebe.* Páni, tady se to dobře rozjelo, to se musí nechat. *Usmála se a pak se s Remim a Leou vybrala k baru, kde se postavila po boku svého nastávajícího, zatímco Lea se postavila po jejím druhém boku.* Já si dám asi jen whisky, díky. *Mrkla na oba drsně vypadající upírka a opřela se zády o bar, rozhlížejíc se kolem sebe.* Já ani nevím, asi taky whisky, jak jinak. *Usmála se a koukla na Remiho.* A co si dáš ty mi amore? *Pozvedla obočí a chvíli snad přemýšlela.* Že by nějaký koktejlík? *Optala se.*
*Dragos se pod maskou pro sebe ušklíbne.* Ale zná.. *Opraví ji s tajemností v hlase.* Jen si už nevybaví.. *Dodá pobaveně a převezme si pití.* Ještě si tě odchytím, Triss.. *Pronese a pouze lehce nadzvedne masku, aby vypil bourbon, což je lidem v okolí stejně k ničemu, kdyby jej chtěli poznat, protože prsten funguje, jak má. Pak masku vrátí na místo a rozhlédne se pozorněji. Čím víc se rozhlíží tím víc známých tváří vídá. Pobaveně se uchechtne, když vidí mladého civila (THIERRIHO), který byl na něj drzý o Vánocích, jak je sejmut k zemi a přišlapán. Na pomoc mu jít nehodlal. Zaregistruje i TAYLORA a NATALIE, u které se zamračí, když exne sklenici s pivem a dá si poznámku si ji během večera najít, ale zatím věřil Elaine po jejím boku. Nakonec jeho pohled zláká nově příchozí dvojce. Ne, že by je poznal napoprvé, ale stačilo mu chvíli pozorovat jejich chování a řeč těl a byl si jistý. V ten moment také vyrazili rovnou k němu, což se Dragosovi hodilo.* Nevím zda jsem čekal nebo nečekal, že vás dva tady potkám.. *Načne hovor s trojicí (REMI, ALESS, LEANDRA). Tu poslední neznal a bylo mu to ukradené.* Hodně se o vás v podsvětě mluví.. A o vaší svatbě.. Doufám, že není pozdě se přidat ke gratulacím? *Zeptá se, přičemž jeho jediným účelem tohohle hovoru je si jednoho nebo druhého vytáhnout na soukromý rozhovor. To by ale nikdo, zvlášť s jeho změněným hlasem nemohl poznat.*
*Remi pokývla hlavou, vyslechl si, co si oba dají, načež se pak podíval na Aless.* Tak dobře dobře, dáme si teda whiskey a pro mě nějaký ovocný koktejl, ano. *Zaculil se Remii, když takhle předal objednávku barmanovi. Už za chvilku před nimi stála jejich sklenička a Remi se proto ně natáhl, rozdal je a pak se koukl na Aless i na Leandru.* Tak jo, na co si připijeme? *Uculil se, ale než-li by stačila jedna nebo druhá odpovědět, tak se u nich objevil právě onen dotyčný v masce anděla (DRAGOS) A Remi, jakožto výřečný a veselý chalan se na něj otočil a uculil se.* Páni, děkujeme moc! Jsme rádi za každou gratulaci, ehm...pane? *Zkusil Remi a pak se usmál. Byl veselý, a proto se na dotyčného znovu uculil.* Nechcete si s námi dát drink? Prosím, zvu vás! *Vyjekl vesele.*
Merde, Américains stupides. *Mrmle ale popravde necíti ďalšie topánky na sebe. Možno tým ako trucuje na zemi sa mu ostatní konečne vyhýbajú. Započuje ale potom nad sebou známy hlas. Zamračí sa. Vykúri krk až úplne do hora. Chvíľu pozerá, že čo to za líšku naňho kuká ale napoko sa prestane mračiť a miesto toho vykulí naňho oči. Takmer ako dieťa na Vianočný stromček. Keď sa k nemu skloní tak sa ho chytí ako topiaci slamky a nechá si pomôcť do dôstojnej výšky. Ešte sa ho preventívne pridržiava.* TANOIA! *Zakričí cez hudbu a... vzhľadom k množstvu trávi čo má v sebe... ho objíme.* Dúfam, že nie si Američan. *Sucho prehodí k nemu.*
Jasně! Pojď! *Vzala DOMINICA za ruku a přitáhla ho na taneční parket kde hrála hudba. Elaine se na dvojici koukala a povzdechla si* Je to mnohem lepší než tedy..Teď se můžeme odvázat a prostě..Pařit! *Mladá upírka se pustila do tance s DOMINICEM s úsměvem a držela ho za ruce* No tak Pane Potter! Pusť se do toho!
Taky pravda. *Kývl Tay. Však v Londýně jich při večerních procházkách taky plno nafotil. Samozřejmě s povolením a když už jej případně neměl, fotky mu pouze zůstaly ležet zahrabané kdesi mezi dalšími takovými. Nicméně fotil vždy radši budovy, co už někdo odepsal. Nebo hroby, o něž se nikdo nestaral. Ačkoliv naposledy, když jej něco takového napadlo, to skončilo tak, že jeden takový očišťoval od mechu, aby udělal radost Robertovi. Odstraňovat pak tu hlínu zpod nehtů bylo pro něj za trest. Na poslední poznámku, co se týkala jejich předchozího tématu, oba upíři pouze kývli, než se do pole hodil zcela jiný podklad ke konverzaci.* Ano, jsou tu rovnou dva klany. Jeden na Statenu a druhý v Queensu? Mám takový dojem, u toho druhého to jistě už nevím. To víš..paměť. *Potvrdil CALOVI Sasha.*
*Cíti ako ho kolegyňa urputne búcha po chrbte a pritom ho pichne v hlave. Spolu s Jasonovou otázkou. Snaží sa popadnúť dych takže nevylúdi zo seba žiadnu odpoveď aspoň zatial. Konečne sa nadýchne. Dokonca si utrie pár sĺz, ktoré mu utiekli. Znova sa nadýchne a pozrie na Jasona. S tým ako je okolo hluk, kolegyňa doňho hučí niečo za colu a ešte JASON mu posiela mentálnu správu. Zamračí sa, pretože mu príliš nedocvakne čo má na mysli.* /Čo to malo byť?/ *V duchu si povie... a potom sa usmeje a pošle JASONOVI samé prasárničky. Väčšina z nich obsahuje Jasona, priviazaného bičom k posteli. Stále trblietavý a s krídielkami. A ako sa tak potutelne usmieva tak aj ignoruje, že mu kolegyňa máva rukou pred tvárou. Ignorovať ale nemôže keď mu vrazí pohár s whiskey do pusy a takmer mu vybije zuby.*
*Je rád, že ho chlapec spozná a tiež ho osloví, napriek tomu, že jeho meno je medzi podsveťanmi celkom známe a môže tak na seba privolať nežiadúcu pozornosť, alebo žiadúcu. To ho teraz ale netrápi, keď trochu opráši THIERRIHO kostým a zazubí sa na neho, keďže pery mu je perfektne vidieť.* Nie som Američan. Zbil by si ma, keby som bol? *Opýta sa pobavene a pohľadom mrkne k rozbitým, postúpaným okuliarom na zemi, ktoré si nikto nevšíma a pučia ich stále na menšie a menšie častice.* Čo máš za kostým? *Opýta sa zvedavo a smutne nakrčí obočie pri pohľade na predmet na zemi. Plus sám asi nevie rozoznať, čo to je alebo kto. Keď zahliadne THIERRIHO oči, je mu jasné, že už v sebe trávu má, ale o to viac sa k nemu chce pridať.* Mám tu joint. Chceš ďalší? *Volá, aj keď automaticky stíši hlas, aby ho nezaregistrovali postavy naokolo, ktoré však pôsobia, že nevnímajú ani samých seba pri ťahaní sa a ponáhľaní za pivom zadarmo.*
*Dominic ji ihned následoval, načež začal tančit. Tak nějak se ale krotil, přeci jen ještě nebyl dost napitý na to, aby se tak nějak pustil do tance ne moc vkusného, proto ted tak jen, jak to říct, prostě tam jen tak postávala šlapal zelí. Pak se otočil na Nat.* Až po tobě. *Zasmál se, snažíc se zodpovědnost přehodit na ní. Sám si po chvilce doběhl k baru, odkud si vzal svoje pití, aby z něj mohl sám za tance usrkávat a smál se. Bavil se i tak a čekal, jaké taneční kreace Natalia předvede.*
*Na bar si položila svou jako zbraň a sundala si masku, aby si mohla vychutnat svoje pití. Už si vzala do ruky svou sklenku a chtěla něco říct, ale v tom se u nich objevil neznámý muž( DRAGOS) a tak si ho Aless jen sjela pohledem, načež se pak usmála.* Děkujeme za gratulaci. *Usmála se a když jej Remi pozval na drink, jen koukla na Leandru a mrkla na ni, že to není žádné nebezpečí, přece jen si toho neznámého Lea dost prohlížela.* Tak co si tedy s námi dáte? Bourbon, whisky, nebo nějaký koktejl? *Optala se neznámého Aless, opírajíc se zlehka bokem o Remiho.*
*Bob vykoukne z poza křídla.* Ano, zdá se, že jsem trochu mocného chlapíka nenaštval. Nechal jsem se unést. Chvíli jsem bydlel u jeho přítele a něco mě naštvalo, tak jsem mu to vyčetl.* Uchechtnne se a podívá se na KIM. Pak se podívá na dalšího chlapíka.* Oh, ne. To je nová tvář.* Řekne a podívá se na JAVIERA.* Ahojky, andílku.* Pozdraví ho a zazubí se. Tím ukáže ostré kočičí zuby a právě kvůli KIM si nesundává kapuci, aby neviděla jeho kočičí uši a zuby. Je to civil.*
*Lehce se zasmál a pokýval hlavou.* Chápu, někdy to je složitější. *Pronesl a snažil se aby vše vyznělo čistě mile. To co ale řekl SASHA jej donutilo zamyslet se.* /Ten mladší nevypadá na nijak starého upíra, ale jeho doprovod by mohl být problém, musím si na něj dávat pozor./ A jste oba zde v New Yorku už dlouho? Máte nějaké dobré tipy jak zde trávit noci? *Snaží se vést konverzaci dál a rozvíjet tak přátelskou náladu. Lehce si upije ze své whisky, ale ne moc. Nechce přehánět, noc je mladá a on zde má svůj úkol. Na chvíli se zamyslel nad vším, co bylo potřeba ještě zjistit a zajistit. Hlavně ale nad tím jak to udělat.*
*Dragos se pod maskou pousměje, což je něco, co ví jen on, ale přikývne, že jejich díky slyšel.* Teď jsem jeden měl.. *Odmítne s děkovným tónem a lehkým kývnutím ruky.* Ale jestli to pozvání můžu v něco proměnit, tak vás vyzvu k tanci.. *Poukloní se lehce.* Vidím, že vaše snoubenka svou společnost má, tak snad ji nebude vadit, když vyzvu první vás? *Nabídne ruku Remimu a čeká, zda bude souhlasit a odvede ho na parket.*
*Remi se díval na Aless, co mluvila a mezitím přikyvoval, snad nad každým slovem, co řekla. Byl teď v takovém speed modu, kdy si užíval doslova všechno. Nakonec se ale netáhl pro své pití, zatočil se pak na místě a když se otočil zpátky, tak omylem vrazil právě do Leandry. Chvilku se na ni díval, než se pak nervózně a omluvně usmál. Potom už věnoval svůj pohled Alessandře a neznámému andělu (DRAGOSOVI). Pak se Remi podíval an Alaess.* Nebude, viď že neee? *Uculil se na ni, a potom jí vtiskl polibek na tvář, než zamířil s dotyčným na parket.* Jasně, moc rád. * Uculil se, zatímco se chytl jeho ruky.*
*Kývl.* Jasný, to nejlepší na konec, chápu. *Ušklíbl se, než přesunul pozornost k neznámému maskovanému muži (DRAGOSOVI), který TRISS oslovil. Celého jej sjel pohledem, během čehož naklonil hlavu lehce do strany. Když pak onen muž zmizel, pokrčil rameny.* Podivín. *Vypustil z úst, načež se pobaveně uchechtl.* Ale co bychom nečekali od New Yorku, že? *Pokrčil znovu rameny, načež do ruky čapl jednoho z těch dvou panáků, co k nim přistály. Spokojeně si s TRISS přiťukl a obsah malé sklenky na ex vypil.* Už? Nepotřebuješ toho trošku víc? *Zašklebil se na mladší čarodějku (TRISS).* Poprosím o Crush Arrow..a dejte tam dvě brčka, děkuji. *Řekl směrem k barmanovi.* Je v tom hruškovice se slivkou, zvládneš to?
*Už ve chvíli, kdy posílá Jackovi zprávy mu vlastní magií posiluje štít proti čtení mysli. Je jedna věc, že se k němu hned nerozběhne a druhá, že by si kdokoliv nadaný čtením myšlenek přečetl všechno, co si říkají. Sice už nějakou základní zeď v partnerově hlavě postavil, ale raději ji teď posiluje. Toho by si však Jack neměl všimnout, jelikož na tento typ magie Jackovo tělo trochu násilně navykl tím, že tam v první řadě vůbec nějaký blok udělal.* /Je tak otravné být s ním na podsvěťanské akci. Mezi policisty už to není žádné tajemství./ *Napadne ho a objedná si další drink. V tu chvíli ho ze splínu vytrhne Jackova ukázka využití jeho kostýmu a musí si odkašlat, aby se z toho nějak sesbíral.* /Je otázka, jestli by z tohohle nepřítel poznal nějakou naši vazbu a nebo by jen uznal, že jsem se mu zalíbil na večírku. Doufám v to druhé, ale kdo ví.../ *Vysedávat na baru ho nutně nebaví tolik, jak by mohlo, a tak se rozhodne trošku prudit JACKA. Samozřejmě se k němu nemůže otevřeně hlásit, ale náhody se přeci dějí... No a tak se vydá ke svému příteli a plouživým krokem zkoumá povrch podlahy. Když našlápne mokré místo, kde jen doufá, že někdo vylil svůj drink, rozhodne se toho využít ve svůj prospěch a schválně neopatrně nakročí. Noha mu samozřejmě podklouzne a on ÚPLNOU NÁHODOU musí položit NÁHODNÉMU CIVILOVI JACKOVI ruku na stehno, aby neupadl.* Promiňte. *Vypadne z něj pohotově a JACKA a s rukou stále na jeho stehně mu po něm nenápadně přejede palcem, než ji dá pryč.* Jak lehké je nekoukat na cestu. *Ovšem on koukal. Velmi pečlivě.*
*V momentě když se BÍLÁ ANDĚLICE otáčela zpátky k muži, který byl, pro Javiera z neznámého důvodu, zahalen pod jejími křídly, sejmula ho křídlem přímo přes obličej. Nebolelo ho to, přesto to byla pořádná facička.* To je mi teda milé přivítání. /Sakra, ten týpek mě předběhl. Chtěl jsem s ní být o samotě.../ *Pomyslel si a dlaní si mnul pohmožděnou tvář.* /Nu což, alespoň poznám více nových lidí./ Ahoj, týpku co vypadáš jakoby nějakej kněz nebo za co to jdeš. *Pronesl se stejným zazubením, jako se mu dostalo od toho pravděpodobného čaroděje a celou tu větu pronesl jako že to je jeho jméno nebo název kostýmu.*
*Upírka sledovala a poslouchala neznámého Anděla (DRAGOSE) a když pak vyzval k tanci Remiho, jen pozvedla obočí, ale mlčela, když se pak na ni otočil ještě Remi, chtěla něco říct, ale t už si to mířil pryč, tak si jen povzdechla a sledovala jak šel na parket s neznámým.* Je divný, nějak se mi nelíbí. *Zamručela Lea a napila se svého drinku, sledujíc ty dva.* Asi se k tomu nebudu vyjadřovat, ale třeba o nic nejde, no tak klid, trochu se uvolni a zkus se pobavit. *Pokrčila Aless rameny a zlehka se pousmála, načež si obě přiťukly a napily se, pak se i Aless opřela o bar a rozhlížela se kolem, zda neuvidí někoho známého.*
Sakra ne..Hovno Queens, Brooklyn to byl! *Vyhrkl Sasha, když se konečně pořádně rozpomněl na přesnou polohu druhého klanu.* Pardon za zmatky. *Dodal poté dodatečně, když schytal od Taylora poněkud zmatený pohled, než pouze kývl a zaměřil se společně se starším zpět na CALIBANA, jelikož z něj vypadla další otázka. Nebo spíše rovnou dvě.* Já jsem popravdě spíše introvertní typ a na akce, jako je například tato.. *Začal Tay, během čehož se odmlčel a pohledem prozkoumal prostor Pandemonia.* Chodím málokdy. Pokud jsi na tom podobně, asi bych doporučil se podívat třeba na ruiny jedné zdejší nemocnice..jestli tě tedy zajímají rozpadající se budovy. *Uchechtl se zlehka Tay. Sasha nebyl pozadu. Pobaveně jej poplácal po rameni a taky se ujal slova.* No a pokud nejsi jako Tay..mohu doporučit určitě bar B+. Mají tam skvělé drinky..nebo Sarpe Lunu, na Statenu. *Zazubil se, když s radostí vychválil i bar, který vlastnil vůdce jejich klanu.*
Ah. *Pousmála se na ROBERTA, když ji ujistil, že o dotyčného nešlo, ale její tvář změnila odstín z narůžovělé do barvy čerstvého rajčete v momentě, kdy uslyšela naprosto nezaměnitelný zvuk toho, jak jedno z jejích křídel do něčeho narazilo a zaslechla mužovu (JAVIER) poznámku.* P-proboha… Moc se omlouvám… *Vykoktala omluvně a křidla raději trochu stáhla, aby pokud možno netrefila někoho dalšího.* Vidím, že krásných andělů je tu víc. Taky pohyblivá křídla? *Usmála se, sice pořád trochu rozpačitě, ale srdečně, přitom mu podala ruku.* Kim. *Představila se. Pak se tiše uchechtla nad ROBERTOVOU poznámkou.* No, zatím to nevypadá, že by tě tu někdo naháněl s půllitrem, nebo židlí v rukou, takže jsi asi v bezpečí? *Zasmála se.*
*Bob se na muže podívá a stále úsměv na tváři.* Mnich. Kneží měli tehdy jiné oblečení a mnohem bohatší. Slib chudoby byl k smíchu. Ale to se dá říct i o dnešních potomcích andělů. My potomci démonů jsme stále stejní šílenci.* Zazubí se na něj. Pak je nechá si popovídat a u toho se narovná a stoupne si blízko KIM, aby ji případně ochránil.* Ano jsem v bezpečí. Asi si najdu svého antického hrdinu. Mám chuť ho obejmout.* Prohlásí a vzdálí se od nich, zatímco hledá, zda tam je někde Tay. Na parketu uvidí tu mladou upírku a pak si všimne i Triss. Sundá si kapuci a odhalí své uši. Ty sebou lehce cuknou, jak se dostanou zpod látky. Pak si je Robert přitiskne blíž k hlavě a vrátí se ke KIM.* Nemůžu ho najít asi tu není.* Řekne a napije se svého pití, které má celou dobu u sebe.*
*Nat Tančila s DOMINICEM a došla si pro druhé pivo. Po pár písničkách si musela sednout a návrat dech a napila se studeného piva* Heh..Máš výdrž!..*Obrátila se na Dominica a Elaine za nimi došla s úsměvem* Užíváte si to tu? Jsem z vás nemohla spustit oči jak vtipní jste byli..*Prohlásila Elaine přitom jak se koukla na spocenou dvojici* Ale je to sranda!
*Dominic se zaculil, a když potom odešla Natalia z parketu, vydal se za ní. Pivo ještě měl, ale jelikož mu chybělo jen pár loků, aby dopil, nechal si nalít další. Pak došel za Nat, usadili se do jednoho z boxů opodál. Pak se na ni koukl.* Já se bavím skvěle, doufám že i vy dámy. *Usmál se jak na Nat, tak i na Elaine.* Jinak máte ještě pití? Nechcete donést? *Zeptal se, opět obou a pokud přikývly že ano, vyslechl si objednávku a došel k baru pro pití, se kterým se pak vrátil. Pokud ne, tak kývl a seděl.* No je to tu super. Já to mám rád, občas si tak prostě jen tak odejít a zablbnout si, ale tady se mi líbí. Líbí se mi občasná rozmanitost těch kostýmů, co na ně říkáte vy? *Zeptal se obou.*
*Zasmál se nad jeho poznámkou a sledoval jak odchází.* To nic, to se tak občas stane *Obrátil pozornost ke KIM.* Jo, tyhle křídla mají super udělátka! Sleduj. *Zatáhl za drátky a zahákl je za háčky, čímž se mu jeho mohutná křídla roztáhla do prostoru.* Já jsem Javier. *Oznámil zatímco roztahoval křídla, což té větě dodalo takové sexy grády. Potom jí podal ruku a potřásl si s ní.* /Má nádherný úsměv a ještě krásnější modré oči. Je fakt hot./ *Pomyslel si, když se na KIM díval. Zrovna když se čaroděj vracel, jak naschvál se Javierovi rozezněl telefon.* Pardon. *Omluvil se a zvedl telefon. Zjistil, že to byl jeho strejda, tak mu to položil se slovy, že se ozve na hotelu.* Omlouvám se, že takto musím utéct z tohoto příjemně hřejícího rozhovoru- *mrkl na KIM, aby pochopila jak to myslel, že ji vlastně složil poklonu, protože je sexy* -ale budu muset jít. Práce volá. *Všiml si ubrousků na stole/pultu a vytáhl z náprsní kapsy propisku, kterou na ubrousek napsal své jméno a vedle něj telefonní číslo. Podal ho KIM* Doufám, že se ještě uvidíme a budeme moct dokončit náš rozhovor. *Natáhl se pro její jemnou ručku a políbil hřbet její ruky.* Zatím na shledanou, Kim *Pozdravil ji a se sladkým úsměvem se otočil na patě a odešel z Pandemonia.*
Oh, opravdu? Pardon. *Kývne na rozloučení, pátravě se za ním dívá a pokrčí rameny. *Nevím odkud se můžeme znát, ale poslední dobou jsem poznala tolik lidí, že to je možné... *Tahle slova už patří HIRAMOVI, který už objednává další drink.* Blázne! A víš co...třeba bychom odtud nespadli, když si tu zatančíme. *Zasměje se a pokroutí hlavou.* Ale ještě jeden drink dáme. *Přislíbí mu a zamrká.*
Na tom ani tak nezáleží, jen mě to zajímalo. *Odmávne to jako nic, ale informaci si pro jistotu zapamatuje.* /Takže se mám vyhýbat Statenu a Brooklynu, nepotřebuju teď ještě řešit zmatky s klany./ *Vyslechne si jejich nápady o tom co by se dalo dělat, on sám byl komunikativní, takže kluby se mu poměrně líbily.* Nevadí mi ani ruiny a tak podobně, ale mám rád kluby a hlavně ten šum v nich. Užívám si tu energii. *Dodá ještě na vysvětlenou a zadívá se do davu lidí, kteří zde byly.* Rozhodně po těch místech kouknu. Nevím sice jak dlouho se zdržím, ale zajímavá místa vždy stojí za návštěvu.
*Silno ho stisne. Ako keby bol jeho kotva. Čo sa mu môže v tom nahulenom stave vážne tak zdať.* Áno. Lebo Američania sú hlúpy. *Keď to vyslovuje svojim francúzskym akcentom dostáva to istý glanc. Pustí ho a pozrie si svoj kostým.* Ehm... americký letec. Z nejakého filmu. *Vzadu za ním zakričí spolužiačka, že je to Top Gun ale on ju ignoruje.* Asi toľko k mojej nenávisti k Američanom. *Povie pohŕdavo a ohrnie znechutene hornú peru. Keď TANOIA stíši hlas tak sa k nemu nakloní. Potom sa potutelne usmeje.* To sa ani nepýtaj. Niekde tu mám zapaľovač. *Prekontroluje si vačky, pričom v jednom má ešte pár jointov, v ďalšom spomínaný zapaľovač. Tak ho vytiahne a takmer netrpezlivo popoháňa TANOIU aby teda vytiahol svoj matroš.*
*Dragos se uvnitř spokojeně škodolibě zaradoval, když s ním REMI vyrazil na parket. Odvedl jej a začal s ním tančit, přičemž ani teď si nedokázal odpustit dominantní pozici.* Musím se omluvit.. Nevytáhl jsem vás sem zcela nezištně.. *Začne s vílou konverzaci.* Víte.. To o svatbě jsem se dozvěděl až o něco později.. Mým prvotním zájmem bylo vypátrat vaši snoubenku a varovat ji.. *Řekne mu přímo a na rovinu.* Abych vám to osvětlil.. Žil jsem nějakou dobu na Aljašce.. Byla to krátká návštěva při mé cestě z Ruska, přičemž jsem dost času trávil u místního klanu a nemohl jsem nezaslechnout zvěsti o jistém upírovi.. Erik? Emett? Evan? Nějak tak jeho jméno znělo mám dojem.. *Pronese přemýšlivě, zatímco s Remim tančí.* Je zahořklý a má vztek na několik osob.. Oním klanem počínaje a vaší snoubenkou konče.. *Pokračuje ve svém monologu. Jeho celoobličejová maska mu je výhodou, neboť si nemusí dávat pozor na výraz své tváře.* Zaslechl jsem diskuze mezi členy klanu, že se jim chce pomstít a chce k tomu zneužít právě Alessandru, na kterou má z mě neznámých důvodů rovněž.. Klan mě proto požádal, když zjistil, že mám cestu sem, abych Alessandru před ním varoval.. *Dokončí a na chvíli se odmlčí.* Vím, jak to může vypadat a nedivil bych se ani vám, ani slečně Ransom, kdyby jste mi nechtěli věřit.. Nechte si to klidně promyslet a rozležet v hlavě.. Nemusíte ji to hned sdělovat, pokud ji nechcete zbytečně znepokojovat.. *Navrhne pomocně.* Jen doufám, že jsem s varováním nedorazil pozdě.. *Dodá se slabým povzdechem.*
Jo! Viděla jsem tu anděly, čerty..Různé věci *Upila piva a Elaine měla své víno takže měli co pít. Nat si povzdechla a zasmála se* Měl bys to dělat častěji..Nebo budeš jak El..*Elaine se lehce urazila a Obrátila svůj zrak pryč* Pozor na slovník..nebo Budem příště trénovat a nepůjdeme za tvým kamarádem..*Nat se zděsila a hned se začala omlouvat*
*Zamyslí sa nad tým.* /Sú Američania hlúpi? Nie je to od človeka k človeku?/ *Premýšľa nad tým, ale keďže nie je Američan a teraz to THIERRIMU povedal, nemá potrebu ďalej sa v tom hrabať hlbšie a obraňovať náhodnú skupinu ľudí.* /Thierri má zrejme iba veľmi zlú náladu a zároveň ju má dobrú? Asi?/ Neboj, Američanom ťa nedám. Aj keď si oblečený ako americký pilot. *Zasmeje sa na tej irónii osudu a keď si uvedomí, že sa ho THIERRI pridržiava ešte stále a on ho drží naspäť, pomaly sa stiahne, dosť blízko an to, aby mohol chlapca vedľa seba zachytiť, ale zároveň aby to nebol akýsi náznak, že by chcel niečo viac. Len čo však zhúlený chlapec súhlasí, zájde jednou rukou pod vrstvu oblečenia a chvíľu sa tam hrabe medzi všetkými tými drogami, ktoré dnes so sebou zobral, len aby vytiahol joint, ktorý si priloží k perám a nakloní sa k THIERRIMU tak, aby mu mohol zapáliť, ignorujúc to, že sú v strede tanečného parketu niekde v náhodnej časti Pandemonia a idú si tam páliť svoju trávu.* Ešte že si tu, inak by som zháňal zas niekoho ďalšieho dlho. *Vysvetlí a zasmeje sa na tom, než sťažka potiahne do pľúc a vydýchne, nevnímajúc ani to, či si ich niekto všimol. Či budú zhúlení, alebo či budú opití, čo na tom?*
*Remi se nechal odvést na parket a pak se s ním dal do tance, Nechal si dominantní vedoucí pozici společníka líbit, nemohl popřít, že mu to bylo příjemné, byl na tohle občas přelétavý. Pak se ale zaposlouchal do toho, co povídal jeho společník (DRAGOS) a vykulil oči. Musel asi i zblednout a dokonce se mu udělalo i mdlo, ale ihned zavrtěl zlehka hlavou. Zel se mu udělalo hlavně z toho důvodu, že... to už ale začal pouštět své myšlenky nahlas.* Emette? Ten Emett? Vždyť mě samotného málem zabil, já jsem si od začátku myslel, že to je kus ko...že to je zmetek!! *Zahlásil Remi divoce a pak se zamračil.* Takže bych vám to i věřil, ale co se dá teď dělat? Vždyť momentálně spoustu upírů, kteří jsou s Aless jsou právě od Emetta z klanu! Myslíte, že i oni jsou v tom...a v čem jsou vlastně zapletení? Víte o tom více? Nechctee, nechcete si někam spíše sednout? nebo jít ven? *Optal se Remi. *Abych řekl pravdu, motá se mi trochu hlava.*
*Spamätá sa po takmer vyrazenom zube. Zoberie pohár, nešťastne pozrie na kolegyňu... ktorá už je trochu líznutá aj keď veľa toho nepila... a napije sa.* Au... *Zahuhle pretrie si trochu obrazenú peru. Priliš nesleduje rozhovor svojich kolegov, pretože sleduje Jasona. Ako sa približuje. Postupne ako sa k nemu približuje, tak do seba rýchlejšie leje obsah svojho pohára. Dokonca sa mu aj rozbúcha srdce. A keď sa akože šmykne a zachytí sa oňho.* /Nebesá!/ *Má čo robiť, aby sa naňho nevrhol.* Nič sa nedeje. *Povie a pousmeje sa jedným kútikom.* To sa... *Kým to dopovie tak dostane od kolegyne taký pleskanec po hlave až sa za ňu chytí.* Blázniš?! *Kolegyna žďuchne do Jasona.* Je zadaný tak huš! *Odmávne Jasona a doslova sa napchá medzi nich dvoch. Jack dvihne hlavu.* Asi mam otras mozgu... *Skuhrá si popod nos... lebo fúzy si oholil.* Na to by si tam musel mať nejaký mozog.
*Dominic se jejich hašteření zasmál.* Ale no, vždyť El není tak špatná, nebo, alespoň tak na mě působí. *Usmál se načež se pak podíval na starší upírku a věnoval jí upřímný úsměv. Pak pohled vrátil zpět k Nat a zasmál se.* No a co jinak ty? Ty jsi na takové party chodila i předtím...před proměnou? Nebo...jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme. *Usmál se.* Já před tím na ničem takovém nebyl, nebyla na to doba. Vyrostl jsme na samotě u lesa a učil jsme se kovářem a staráním se o mladší sourozence, pak o jednoho mladšího sourozence, ten nejmladší bohužel zemřel. takže jsme se na žádné oslavy neměl šanci dostat, kvůli naší chudobě. *Rozpovídal se Dominic.*
*Na TRISSINY slova kývl. To bylo zcela pochopitelné. Kdyby si měl on sám pamatovat veškeré své klienty, aby se nedivil, když ho osloví na ulici, asi by se dočista zbláznil. I když..těžko říct jak moc. Tak trochu šílený byl už teď. Což mu slovně potvrdila i jeho kamarádka, když zrovna objednal další alkohol, tentokrát se však jednalo o koktejl rovnou z dvou jeho oblíbených alkoholů. Oba destiláty zmínil předtím nahlas, aby TRISS obeznámil s tím, co bude vlastně pít.* Jo..tady je ten bar poměrně široký, takže by natlučení nemělo hrozit..a když tak nás určo někdo chytí..minimálně tebe jo. *Poví se zazubením.* Obzvláště, když ti to dnes tak moc sekne. *Zalichotí mladší čarodějce, načež spokojeně kývne a jakmile u nich přistane sklenice s koktejlem, přisune ji blíž k TRISS, aby jí naznačil, že se má napít první.*
Potomci andělů a démonů. To zní úžasně. *Se smíchem poslouchala ROBERTA než se rozhodl odejít po někom pátrat. Ještě na něj mávla, pak se s úsměvem otočila k JAVIEROVI. S úsměvem pozorovala, jak si DRUHÝ ANDĚL roztáhl křídla a přitom se jí představil. Bylo to jako scéna z filmu, jen tedy ne z hororu, který by očekávala na Halloween, ale spíš nějakého romatického fantasy. Jeho stisk byl příjemně pevný, tak se její úsměv ještě rozšířil.* Ráda tě poznávám, JAVIERE, *udělala pukrle, nebo spíš pokus o něj, pokousaná noha ji i přes dobré hojení pořád trochu bolela. Pootevřela pusu, aby se zeptala, co ho vedlo zrovna za ní, ale v tu chvíli se JAVIEROVI rozezněl telefon a z konverzace se vytratil. V tu chvíli se vrátil ROBERT a byť jí s Javierem nebylo nijak špatně, cítila se trochu komfortněji, že byl zpět.* Třeba se jen někde na chvíli zašil a ještě se objeví? *Navrhla povzbudivě, přitom ucítila vůni jeho nápoje.* Tak ses jí konečně dočkal? *Kývla s úsměvem hlavou k jeho pití, ale než se mohla konverzace nějak dále rozvínout, přerušil ji JAVIER se svou omluvou. To, jak se na ni díval bylo na straně jedné lichotivé, na straně druhé, s ohledem na to, že se sotva poznali, ji to malinko znervózňovalo. Když jí políbil ruku, opět malinko zčervenala.* Na shledanou, Javiere. Ráda jsem tě poznala. *Usmála se na něj a číslo si sbalila, pak se otočila k ROBERTOVI s tichým, nejistým zasmáním.* Cože se to právě stalo? *Zeptala se a lehce zatřásla hlavou.* Doprovodíš mě na bar? Taky mám žízeň. /A taky bych tam možná raději šla v doprovodu někoho, koho už znám./ *Pomyslela si, ale nahlas nic neřekla.*
*Dragos čekal, jak to REMI zpracuje a musel si říct, že ho upřímně přecenil. Čekal, že bude víla daleko více podezíravější, ale o to měl snadnější práci, takže se nadále držel své role.* Ah ano.. Tak nějak to jméno mohlo znít.. Omlouvám se.. Moc dobře jsem si ho nezapamatoval.. *Přikývne na jeho slova. Nechá jej si zanadávat a nijak na to nereaguje, tedy až na zkonstatování.* Tak vidím, že přeci jen jdu pozdě.. Doufal jsem, že jsem ho předběhl, ale zdržel jsem se v Iowě. *Na Remiho otázku se odmlčí a zamyslí se.* To bohužel říct nedokážu.. Být v jeho kůži, tak by mi rozum velel si udělat zálohu.. Červí hnízdo v těle klanu.. Ale já jím nejsem, takže tady nápomocný příliš nebudu. *Když navrhne vyjít ven, tak váhavě otočí hlavu k místu, kde stojí Alessandra.* A nebude to vaší snoubence vadit? Nechcete ji nejprve s tímto krokem obeznámit? *Zeptá se, ale jinak kývne.* Zkusím vám odpovědět na co nejvíce podrobností, co z hlavy dostanu.. *Souhlasí a poté, podle toho, jak zareaguje Remi, se vydá ven nebo počká.*
*Nad otázkou na Aless jen mávl rukou, nijak neodpověděl, místo toho zamířil za andělem (DRAGOSEM) ven. Bál se, ale možná to ještě nebylo tak poznat. Věděl, co je Emett zač, tak nějak co bylo s Alessinou minulostí a taky to, že to nebylo moc fajn, že to nebylo vůbec, ale vůbec fajn. Proto měl pocit, že potřebuje prostě na vzduch. Když vyšli ven, tak si sundal Remi helmu, kterou položil vedle sebe a místo toho si vytáhl krabičku cigaret a jednu si zapálil. Sedl si na zem, a promnul si kořen nosu. pak se podíval opět na DRAGOSE. Takže mi říkáte, že je Aless a její klan v nebezpečí, to se mi tu snažíte říct? Sakra, já věděl, že to nebude jen tak, už když se objevil. *Zavrčel Remi a pak si povzdechl, než se na muže opět koukl.* Nepochybuji, že někdo jako on zálohy má a ne jednu, ani bych se nedivil tomu, kdyby s ním bylo spojeno to, kolik novorozených upírů bez jakéhokoliv doprovodu, kteří se očividně zrovna vyhrabali, běhá po New Yorku. *Zavrčel nahlas.*
*Tentokrát CALOVI Sasha odpověděl už jen kývnutím, než jejich konverzace přejde od jednoho tématu k druhému. Mladší klasicky zmínil místo, kde tolik lidí, obzvláště pak v noci, moc často nechodí, takže je pro samotáře přímo ideální. Starší upír nato zmínil rovnou dva podniky, které podle něj stály za navštívení, načež se vzápětí ukázalo, že měl zjevně opravdu podobný vkus. Spokojeně se tak uculil a Taylorovi věnoval jakýsi vítězný úsměv. Fialovovlasý na to však nezareagoval slovně, pouze protočil panenky, než se pobaveně uchechtl.* Jasně, chápu. *Kývl nato, načež se spokojeně napil vína, když ho před něj barman konečně postavil. Samozřejmě mu za to i poděkoval.* Uvidíš třeba toho stihneš i více, než jen ty místa, co jsme zmínili.
*Podívá se na KIM a usměje se.* Třeba a ano. Tady to dělají, ale to proto, že sem čas od času zajdu a vyžádám si to.* Zazubí se. Podívá se na JAVIERA a zamává na něj provokativně na rozloučenou.* Je z rodinné firmy a tam jsou všechny děti děsně flirty. Ne, že já bych to měl jinak, když vezmu bratra a sestru...* Řekne a povzdechne si nad tím. Bob dopije své pití a podívá se k baru, že si dojde pro další a tehdy si všiml TAYE a u něj další lidi. Uši má v pozoru a pak je zase hned stáhne k hlavě a lehce se zamračí.* Jo jdeme na bar.* Řekne a vezme KIM za ruku a zamíří směrem k TAYOVI. Přitom se podívá na CALIBANA. Nelíbí se mu.* Ah, TAYi, zdravím tě.* Usměje se na něj a podívá se na KIM.* KIM, toto je můj přítel TAY. Ruku nepodávat a držet se trochu dál. Jde o určitou fobii.* Řekne a v myšlenkách se spojí s TAYEM.*/Je civil, takže jestli ji ublížíš, tak žádná má společnost na měsíc./* Varuje ho.*
*Jeho nechuť sa prehĺby.* Ja viem... nebol to dobrovoľných výber kostýmu. Ani som sem nechcel ísť. ALE! Som tu a nie je to také zlé. *Ako keby už zabudol na to, že ho znova niekto pošliapal. Vyštrachá zapaľovač z vrecka. Počká kým TANOIA nájde svoj joint a keď je ready, tak mu pripáli. To že sú uprostred parketu, medzi ľuďmi ... na to je Thierri priveľmi zhulený, aby to riešil.* Dlho by si niekoho zháňal? Ja mám pocit, že tu fajčí trávu každý druhý človek. *Povie a schová si pečlivo zapaľovač. Ešte ho dnes bude potrebovať. O chvíľu doňho drgne dievča, oblečená ako čertica, jedna z jeho spolužiačok a strčí mu do ruky pivo. Thierri nedutá a zoberie si ho. Keď sa napije tak sa trochu zaksichtí. Ale potom sa napije znova.* Nie je to až také zlé. Chceš? *Ponúkne TANOIOVI.*
*Už nějakou dobu se mezi lidmi pohybovala medúza. Ne pravá, byl to jen kostým samozřejmě. Ve vlasech měla korunu, možná spíše čelenku se zlatými hady, jejichž oči byly zelenkavě jedovaté stejně jako ty její byly pro dnešní večer změněny v hadí oči. Zlaté stíny, tmavá rtěnka a zlatozelený kostým. Po zelenkavé sukni se plazili zlatí malí hadi, zlaté podpatky a bodyčko odrážely světla klubu a tahaly k ní o to víc pozornosti. Ramínka pokrytá flitry temně zelené barvy byly vlastně jen zdobné, ale od hrudi vedly ke krku zdobné vlnité, pevné řetízky a napojovaly se k obojku okolo krku, kterému mezi flitry pableskovaly zlaté odstíny jejich druhé strany. Černé vlasy volně padaly na záda a ramena, když se obratně proplétala lidmi a magií si je držela od těla, Její kroky ji vedly dál, až k baru, kde přiměla magií nějakého civila, aby se uhnul a s absintem se opět poroučí mezi lidi.*
Kovář hm?..Tvého brášky mi je lito..No nechodila jsem na takové party..Byla jsem moc mladá a rodiče se o mě bály tak jsem nešla..Neměla jsem ani s kým.. *Nat se usmála a popíjela svého piva, když dopila další sklenici šla si pro další a sedla si zpátky k Dominicovi* Jako jedináček s tebou nemohu soucítit ale chápu..
*Tiše se zasměje.* Vypadá to tak. Ale když jsou lidi takhle krásní, byla by škoda toho nevyužít, no ne? *Zazubí se a povzbudivě ho poplácá po zádech. Na malý moment se jí zdálo, že se v jeho vlasech něco pohlo, ale přikládala to kostýmu a neřešila to. Když se zamračil, pohledem následovala jeho, oplatila mu stisk ruky a společně s ním se vydala k baru. Zářivě se usmála na oba muže, její pozornost se však soustředila hlavně na TAYE, kterého jí ROBERT představil. Instinktivně mu chtěla podat ruku, ale na ROBERTOVU žádost jen přikývla a alespoň před TAYEM vysekla pukrle, opět, co jí zraněná noha dovolila, a usmála se na něj.* Chápu. Ráda tě poznávám, Tayi. *Kývla na něj a pozornost na moment obrátila k baru, aby si objednala 'cokoli barevného.' O moment později jí už barman podával kobaltově modrý Witch's Brew se suchým ledem, takže se z něj krásně kouřilo. Kousek poodstoupila, aby pohodlně viděla na ROBERTA i TAYE společně s MUŠKETÝREM, kterého ROBERT zřejmě neznal.* A vy jste? *Zeptala se muže v kostýmu MUŠKETÝRA s úsměvem, aby bylo představování kompletní.*
*Dominic se na ni zářivě usmál a přisunul se trochu blíže, aby jí lépe slyšel.* No, tak teď už máš s kým chodit. *Usmál se na ni zlehka a pak naklonil hlavu na strabnu.* No, věř mi, po smrti bráchy jsem tak nějak toužil, abych byl jedináček, protože jsme měl strach o toho druhého. A nakonec si odžil strašně hezký život, a za to jsme byl rád. Pořád jsme na ně tak nějak dohlížel, dokud bylo bezpečno na ně dohlížet. */Usmál se a pak si přehodil nohu přes nohu, než se podíval na jejich sklenky na stoled.* Tak, navrhuju dopít, a pak si skočím zase na cígárko, to víš, už mě to zabít nemůže. *Zasmál se Dominic.*
*Rychle JACKA sjede pohledem a všimne si, že má růžovější rty než obvykle. Ucítí pnutí v prstech, jako kdyby měly vyrazit vpřed a nabitý ret pohladit. Udrží se však a snaží se o nenucenou konverzaci, která nebude nikomu kolem podezřelá. Někomu ale přeci jen byla.* /Proboha živého ale se mnou!/ *Zvedne obočí a malinko mu cukne koutek.* Tak zadaný? Hmm... Vsadím se, že máte moc hezkého partnera. *Zazubí se přes rameno Jackovi kolegyně na JACKA a pak se k ní nakloní, aby ho dobře slyšela.* Jen ho hlídejte dál, nechceme, aby stresoval svou drahou polovičku, že... *Tváří se u toho vážně, jako kdyby jí zadával nějaký důležitý úkol. Na konci zadání ji poplácá po rameni a vytratí se v davu. Staví se ještě na druhém konci baru pro drink, protože u policistů by mu to zkazilo plynulý odchod a pak se vydá na parket. Chvíli se jen prodírá tanečníky a hledá někoho, kdo by ho mohl zabavit. A ejhle. Spatří NEJVYŠŠÍ ČARODĚJKU BRONXU a tanečním krokem k ní zamíří. Nechce jí lézt do osobního prostoru, ale všimne si, že tu ta možnost ani není. Všichni tanečníci jakoby byli neviditelnou rukou posunuti kousek od ní.* /Šikovné kouzlo./ Zdravím, MADDIE, smím-li vám tak říkat. *Osloví ji jménem, jelikož o ní samozřejmě něco málo ví a vyzkouší tak hned její reakci.* /Může být značně nepřátelská a nebo mě také pozná? Kdoví, v tom je ta zábava!/
Zní to fakt skvěle, takže bych byl rád. Ale nikdy nevím, kam mě obchody zavedou. *Své povolání měl jako výmluvu často, jen málo v které práci by se tak mohl vymlouvat na cesty do různých částí země a v ty nejdivnější hodiny. Po chvíli se k nim třem přidá další muž se ženou. Pořádně si je prohlédne, na ženě (KIM) neshledává nic zvláštního, ale to jak se na něj muž (BOB) podívá se mu nelíbí.* /Možná by mohli vědět něco víc./ *Když se jej zeptá ta žena (KIM) nasadí opět svůj úsměv, který předtím věnoval TAYOVI. Natáhne j ní ruku.* Rád tě poznávám Kim, jmenuji se Caliban. *Pronesl lehce.* Nechcete si k nám přisednout? *Rukou naznačí na volné stoličky vedle nich.*
Když jsme tu minule tančili, spadli jsme! *Upozorní ho pobaveně a napije se své whiskey, než na řadu přijde jistá smrt.* Děkuji. *Zatočí se kolem dokola, mince o sebe zacinkají a upraví si bezděčně znovu čelenku a když jí přisune sklenku, povzdechne si, ale napije se a zaksychití se, nad tím, jak to chutná, a zapije to whiskey.* Taky vypadáš dobře, Hi.
Uhm, uhm… *Prikývne pobavene, skoro akoby ani neveril tomu, že THIERRI tam nie je sám od seba, ale že by ho niekto nútil. No všimne si, že okolo nich sa pohybujú osoby, ktoré na chlapca pri ňom reagujú a tak mu aj napadne, že oni môžu za to, kde sa THIERRI teraz ocitol.* Oh, tak nabudúce povedz, že nechceš, nie? *Prenesie starostlivo a nejaký týpek zozadu do neho drgne v jeho nepodarenom, bláznivom tanci, bez ospravedlnenia si tancuje ďalej a tak sa aj on ocitne blízko pri THIERRIm, do ktorého drgne.* Prepáč. *Zaspieva usmiaty a nakoniec sa obzrie.* No, nemôžem len tak behať naokolo a vypytovať sa hocikoho. Musím si udržať profesionálny výraz. *Vysvetlí, ale príde mu to vtipné, keď to práve on povie takto nahlas. Sleduje pohár piva, ktorý sa odrazu objaví v ruke jeho spoločníka a tak mu pozrie do tváre.* Ďakujem, nepijem, nemiešal by som to, každopádne. *Povie, potiahne si zhlboka, že mu spomedzi trochu pootvorených pier a zároveň z nosných dierok vylezie ťažký hustý oblak dymu, natiahne svoju ruku ku chlapcovi a hýbe sa v tanci, len aby sa udržal v rytme s celou masou ľudí, uhýbajúc sa aj pivovým mokrým mlákam na zemi, čo sa niekomu podarilo už povylievať, ledva sa dostali od pultu s čapovaným pivom.* Pozor, že sa nešmykneš. *Rozosmeje sa.*
*Nat Přikývla a zahleděla se do ničeho a přemýšlela. Mezitím Elaine do Nat pichla prstem aby se probrala* Hm?..Promiň..Já tu zůstanu ať nejsem ocas *Usmála se na Dominica a upila piva* Ne že chytneš jak papír! *Píchla Dominica do boku a zasmála se*
To jistě smíte. *Zastaví se mezi lidmi, dost blízko, ne že by jí to vadilo. Pohledná společnost, zdá se, že se chová na úrovni... Sklouzne jej pohledem a jemně nakloní hlavu do strany.* Jak mám oslovovat Vás? *Oplatí mu. Světla jí vše poněkud zkreslovala výhled stejně jako ruce, které se mezi nimi čas od času i přes blízkost octly.* Pokud na TOHLE nechcete tančit, možná by bylo rozumnější se přesunout bokem. *Navrhne JASONOVI.*
Tehdy jsme spadli tady? *Zeptal se zaraženě. Šlo poznat, že to měl krásně pomotané a jeho paměť si z něj asi utahovala. Těžko říct. Prostě si dovolil se zatvářit zmateně jako lesní včelka.* Aha, upssie. *Uchechtl se nakonec, než k TRISS přisunul onen koktejl, co jim před chvílí objednal. Podiveně pak zamrkal, když se jeho kamarádka zaksychtila kvůli chuti onoho drinku. Nakonec nad tím pokrčil rameny.* /Asi jí to nesedlo./ *Pomyslel si, načež se jemně začervenal a kývl.* Děkuju. *Zazubil se spokojeně, během čehož si koktejl přitáhl k sobě, načež si jednoduše usrkl. Mlsně si nato oblízl rty.* Dobrý, chceš na ten bar vylézt už teď a já si tohle. *Odmlčel se a kývl ke sklenici.* Dopiju pak?
*Dom se na ni usmál a pak na ni mávl.* Bduu tu co nejdříve, neboj se, nenechám dámu, pardon, opravuju, dámy čekat. *usmáls e na ně. Pak už zamířil ven a zmizel tam., kde se vcházelo dovnitř. Na chvilku si i sundal brýle a promnul si lehce oči a když se pak, co si zakouřil vrátil, tak ihned pohledem našel to, kde Nat seděla. Došel k ní a uculil se.* T6ak jsem tuuu, nebylo to tak hrozné ne? *Uculil se a pak ji chytl za ruku. *Tancovat? *Mrkl na ni a nějak to nevychytal, což zapříčinilo to, že mu padla do náruče. Ihned se na ni koukl a kdyby mohl, zrudne.* Pardon, jsem občas nešika. *Ušklíbl se.*
*Drží sa a nadýchne sa. Páčilo sa mu akým smerom to je. A už to aj videl na menšie dostaveníčko v jedom z tých strašidelných kútov, Ale jeho akčne opitá kolegyna spravila svoje.* Ale... *Pípne lenže to už sa nasúkala medzi nich. Ale to už sa JASON vytratí do davu.* /Dočerta... / *Zaplače v duchu. Horko zaplače. Na to sa naňho otočí kolegyňa.* Že sa nehanbíš! Máš fakt poriadneho chlapa a ty tu pokukuješ po inom! Čo by ti na to povedala matka?! A čo dievčatá z účtarny! Mladý pán Porter si tu pokukuje na párty po inom chlapovi. A chudák tvoj milý je kde? Určite je v práci a ani netuší čo tu robíš! Mal by si sa hanbiť! O tomto tvojmu drahému ani hovoriť nebudeme, ak máš charakter priznáš sa mu sám! *Jack to počúva. A vyzerá ako zmoknuté kura. Nešťastné zmoknuté kura. Poočku sleduje JASONA keď v tom mu trhne jedno obočie.* /Nie je to tá vykričaná čarodejka?/ *Ošije sa a stále k nim poočku uteká. Na pult im pristane ďalšia runda alkoholu a tak to do seba kopne.*
*Oba upíři s pochopením na CALIBANOVA slova kývli. Jejich konverzace ovšem na dlouho neutichla. Tay se s radostí na BOBA usmál.* Guten Abend, Bob. *Pověděl v němčině. Vzápětí se vedle něj ozval i Sasha, který už promluvil anglicky.* Dobrý, Bobe. *Zazubil se na ČARODĚJE. Tay mezitím hodil po BOBOVI nechápavý pohled, když jej představil KIM a zmínil, že by mu neměla podávat ruku, protože má údajně fóbii. Jedno obočí tak pozvedl, než jemně, aby to nebylo tolik nápadné kývl, když mu to bylo jakýmsi způsobem osvětleno myšlenkou.* Nápodobně. *Nadhodil milý úsměv, když se zrovna bavil s KIM.* Já jsem Sasha, taky mě těší. *Připomněl Taylorův dozor svoji existenci. Neměl zrovna v lásce, když byl přehlížen.*
*Pozrie na TANOIU.* Povedal som. Povedal som nie. A aj tak ma násilne prezliekli z pyžama. *Vzadu ešte zakričí čertica niečo o tom, že aj trenky mu obliekli. Thierri to ignoruje,* A dotiahli ma sem. Benefit je tráva, ktorú mám. *Prizná a podľa tých červených očí čo má už je jasné, že jej vyfajčil dosť. Nech chce alebo nechce tak sa tiež trochu pohupuje do rytmu. To je predsa pravidlo parketu. Keď si na ňom musíš sa hýbať s davom. Prikývne.* V pohode... a hej to by bolo čudné. Ale už som zažil takých ľudí čo sa pýtali každého či chce trávu. Ale skončili v base. *Dá si pivo a keď TANOIA odmietne tak mykne plecom a napije sa poriadne. Je smädný. A už aj hladný. Niet divu.* Viac zostane mne. Dal by som si falafel. Nedal by sis falafel? *Opýta sa ho a pozrie dole na mokrú zem.* Mám protišmykové boty. *Ukáže mu to tak že s nimi pošúcha po mokrej podlahe... a evidentne sa mu to šmýka....* Tak asi nie. *Dopije pivo a kelímok pridá k jeho rozdupaným okuliarem. A to takým štýlom, že si normálne čupne, položí ho vedľa hromádky skla a kovovej obruče... ktorá už tak ani nevyzerá a znova sa postaví. Kelímok zatiaľ stojí na svojom mieste.* Ideme tancovať! *A tak aj začne, pekne do rytmu a divoko.*
*Bob se podívá na CALIBANA a narovná své kočičí uši a zazubí se, čímž odhalí i své ostré zoubky. Nelíbí se mu.* Já jsem Robert a přisedneme si rádi.* Řekne a nahne se ke KIM.* Nedívej se jim do očí, je to dobrá rada pro tyhle bledulky.* Zašeptá ji a sedne si a podívá se na Sashu.* Nazdárek. Jak se ti daří? Nechtěl jsi nějakou ochranu? Víš dostal jsem zakázku od vašeho šéfa a zajímá mě, zda to nejsi ty. Pokud ne, tak ti ji i tak udělám. Slyšel jsem, že se něco odporného blíží ze staré země.* Řekne mu a pak se podívá na TAYE.* Pro tebe taky něco udělám. Nelíbí se mi, co se ke mě doneslo. Moje bledulky musí být v pořádku.* Usměje se na ně. Pak se otočí na KIM.* Že vypadá jako antické umění?* Zeptá se s úsměvem a přitáhne si k sobě do objetí TAYE a zazubí se.*
*Nat zrudla také a pomohla mu vstát a usmála se na něj* Ráda si zatančím Pane Nešiko *nemohla si pomoc a popíchla ho, napila se piva, chtla ho za ruku a objala ji* Tak jdem? Bože teď fakt smrdíš jak Kovář *Zavedla ho na taneční parket a začala s ním tančit*
*Dominic se uculil a když si ji dovedl na parket, tak se uculiil.* Lea kuš, nech si to joo, T6ak hold mám nějaký ten zlozvyk, a víš ty co? Jen si to hezky užij. *Zasmál se a jakmile se dostali na parket, tak si ji k sobě postavil čelem, načež si ji přitáhl. Ruce nechal položené na jejích bokách ba držel si ji u sebe, zatímco se vlnil do rytmu, a tiše se culil.* Jak se máš tam dole? *Pronesl, přičemž nadnesl narážku na její malý vzrůst oproti jeho skoro dvoum metrům. Pak si ji občas otočil a pak zase přitáhl k sobě, tak, aby ji měl u sebe. Sem tam se koukl po Elaine, jen aby viděl, že je má v merku.*
*V rychlosti si zhodnotí její reakci a ve spojení s její pověstí ho ve finále ani tolik nepřekvapí její přivítání.* Jason. /Král-/ *Zastaví se, protože přestože by z toho později mohla vzniknout vlivná známost, nemusí lámat přes koleno tituly. Jakmile jí odpoví, podívá se na její kostým a pousměje se.* Ovšem raději bych se vám neměl dívat do očí. *Dá najevo, že její kostým bez problému poznal a s humorem si dá ruku, ve které nedrží drink, přes oči.* /Té kolegyně si važ, JACKU! Sice mě nepoznala, ale zjevně nám fandí./ *Pošťouchne v myšlenkách ještě svého milého a pak už se věnuje čarodějce. Po její poznámce se chvíli zaposlouchá a z jeho tváře je jasně čitelné, že tohle není jeho šálek kávy.* Rozumnější, jistě. *Přikývne a začne se protahovat mezi tanečníky až k nejbližší zdi a tam se opře.*
*Zasmeje sa na poznámke, nadšene povyskočí a zakýva radostne dievčaťu vzadu, než sa pohľadom vráti k THIERRIMU.* Ale dobre ti vybrali. *Prenesie úprimne a dotkne sa prstami pilotnej bundy.* Trenky ale kontrolovať nebudem. *Zasmeje sa ako pubertiak a jeho výraz vyzerá trochu podivne temne, keď sa usmieva a líščia maska mu zakrýva polku tváre. Nakoniec mykne ramenami a urobí zvláštny, krúživý pohyb v poloblúku okolo chlapca, než sa obzrie dookola.* No, do basy ísť nechcem, ale… ak to niekto ucíti, možno sa niekto s otvorenou mysľou pridá. *Zvolá nadšene, aby ho THIERRI počul a aj vidí akúsi dievčinu opodiaľ v maske Boba Rossa ako pozerá ich smerom a tak jej ukáže, aby podišla bližšie a s otáznikmi v očiach aj mrkne k svojmu známemu.* Máme tu niekoho. *Prenesie a kývne hlavou k dievčine, ktorá sa k ním pridá a tak keď sa mu dostane joint do ruky, podá ho dievčine, ktorá vďačne príjme, niekoľkokrát za sebou si potiahne a radostne, s poďakovaním, odtancuje tam, odkiaľ prišla. Pohľadom ju však nesleduje tak dlho, pretože už sa mu chce znova liezť na pult a rozhadzovať darčeky, ale radšej svoju pozornosť navráti THIERRIMU a pokrúti hlavou.* Nie som hladný, ďakujem. Ale zbehnem s tebou jeden kúpiť, aby si sa nestratil. *Podpichne ho hravo a tleskne o seba rukami, zatiaľ čo sleduje ukážku, ktorú mu predvádza a hrozne nahlas a poriadne sa rozosmeje, keď topánky nefungujú.* Mal by si an to ísť ako ja. *Povie pobavene, dvihne si jednou voľnou rukou dlhé oblečenie, aby odhalil svoje bosé nohy, než automaticky schmatne THIERRIHO za ruky a siahne ho do viac voľnej časti, abys a mohli hýbať a ihneď ho začne vykrúcať do rytmu, dávajúc len tak-tak pozor na joint v ruke, z ktorého si zas potiahne a cíti, ako začína účinkovať v jeho tele.*
Nápodobně. *Usmála se na CALIBANA a stiskla mu ruku, pak obrátila svou pozornost k Sashovi a omluvně se na něj usmála.* Omlouvám se, netušila jsem, že taky patříte do party. Kim. *Představila se s úsměvem a vyhoupla se na židli mezi ROBERTA a CALIBANA. ROBERTŮV tip ji trochu zarazil, ale kromě sotva nepatrně svraštělého obočí na sobě nedala nic znát. Navíc, i to zmizelo snad ve vteřině a jí se na tváři opět rozhostil úsměv. Přemýšlet nad tím může později, přišla se sem bavit a poznávat lidi, ne filozofovat. Přesto jí něco našeptávalo, že by se té rady měla držet. Když ji ROBERT opět oslovil, zatímco objímal TAYE, jen se smíchem přikývla. Ta scéna byla rozkošná.* Rozhodně. Jako by ho vytesali z mramoru. *Uculila se a spokojeně odpila ze svého drinku.* Máte v plánu dnes tančit? *Nadhodila, přímo nikoho neadresovala, nechávala kohokoli, aby odpověděl, pokud by chtěl.*
*Vyjde ven s Remim a nejprve sleduje oblohu, než na něj víla promluví.* Mohlo by tomu tak být.. Spíše by je mohl Emett zneužít ke svým plánům.. Jaké jsou nemám ponětí.. *Odpoví mu. Na rozdíl od něj si masku nesundá, i kdyby mohl.* Ah, ano.. Toho jsem si také všiml.. *Potvrdí ohledně novorozenců.* Jestli se můžu zeptat? *Otáže se pro změnu on.* Jak dlouho už je součástí klanu?
Jo tak vtípky na malý lidi *Nat se usmála a stoupla mu na nohu plnou vahou* Promiň jsem Nešika *opakovala jeho taneční kroky mezitím Elaine na ně koukala a povzdechla si pak ji napadlo něco škodlivého usmála se na ně* No tak tohle je super, jsem tak přemýšlela o výletě zpátky do Kanady abych navštívila své rodné město..
*Sleduje ako sa JASON baví s MADDIE. A keď ho ešte poštuchne myšlienkou tak sa zatvári ešte kyselejšie. Barman pred neho postaví ďalší pohár. Asi zo solidarity za to čo doňho kolegyňa hustí. Potom sa ale uškrnie.* /Však počkaj.../ *Usmeje sa na kolegov a začne si predstavovať tie najväčšie prasačinky, ktoré s Jasonom robili aj nerobili. Dokonca si pritom aj štrngne s kolegami aj keď ani netuší na čo pripíjajú. V hlave má len rôzne miesta, rôzne polohy a rôzne oblečenie.* /Prajem príjemný rozhovor s tou čarodejkou./
Bledulky? Celkem zajímavá přezdívka, na takovou jsem asi ještě nenarazil, máte rád květiny? *Optá se BOBA, který objímá TAYE.* /Že by ti dva spolu něco měli? Vypadají spolu dobře./ *Všiml si jeho uší, takže mu došlo, že musí jít o čaroděje, proto ho zaujala ta řeč o amuletech a ochraně.* /Takže místní upíři mají svého čaroděje, velice dobré vědět./ *Dnešek byl produktivní a jeho nálada tím jenom stoupala. Navíc dopil svou druhou whiskey a objednal si třetí.* Vidím, že dáma pije drinky a co vy? *Spolu s úsměvem tuto otázku adresoval BOBOVI. Poté ale zaslechl otázku o antickém umění. Musel si TAYE ještě jednou prohlédnout, ale dal BOBOVI za pravdu.* Máš pravdu, je nádherný. *Dodal s jedním koutkem úst pozvednutým.*
*Remi se na něj podíval jen občas, spíše si ale mrmlal něco pod vousy a koukal do změ, jelikož byl vytočený až do běla, a zároveň měl i strach. Strach z toho, co by se mohlo Aless stát. A nejenom jí.*- Jak dlouho u ní je? Já nevím, řekl bych, že to bude už delší dobu, vlastně od doby, co měla Alessina dceru tu benefiční akci. *Ani mu v ten moment nedošlo, že se přeřekl, byl tak vytočený a tak naštvaný, a tak mimo, že mu to prostě nedošlo.* Dva měsíce, a bydlí u Aless ve vile, to je taky super. Stejně tak jako jeho pravá ruka, i když, toho pár dní zpět zabili, no bude to déle, ale jinak tam jsou s ním i jeho nejbližší upíři, ostatní jsou různě po NY, ale kopou za Aless, nebo, mám říct spíše za Emetta? *Odfrkl si Remi podrážděně.*
*Dominic se culil a poslouchal ji a když pak řekla, že by ráda do rodného města, tak se ještě více usmál.* No tak, proč by ne? Já bych klidně jel s tebou, pokud by jsi chtěla, jestli třeba nechceš sama nebo tak, vím že tady to je občas dost těžký, takže jak říkám, kdyby jsi chtěla, můžeš se na mne spolehnout. *Mrkl na ni a pak se usmál.* Dáme si ještě drink? Dal bych si něco jiného, hm, co kdybych já vybral něco tobě a ty potom ještě něco mně? *Navrhl, s uličnickým výrazem Dom.*
*Dragos pouze přikývne.* To byla jen má zvědavost.. *Informaci o dceři přejde, jakoby ji přeslechl. Už o ní věděl, nebylo nutné to dál rozmazávat.* Pokud by nevadilo, půjdu zpět dovnitř.. Chtěl bych se ještě pobavit, než půjdu zase o stát dál.. *Omluví se a jestli REMI nemá už žádný dotaz, tak zamíří zpátky dovnitř. Dojde si k baru, kde stála ALESS a jen pokývne hlavou.* Bohužel tanec s vámi již nestihnu.. Potřebuju si zařídit ještě jednu záležitost, než zase odjedu z New Yorku.. Ať se vám svatba vydaří.. *Popřeje ji ještě a pak zamíří od baru do davu, než v jedné klidné části u stěny zahlédne MADDIE a JASONA. Teda Maddie pozná. O Jasonovi jenom slyšel, takže si ho nepřiřadí. Nicméně tam i tak zamíří.* Okouzlující jako vždy, slečno Colban.. *Pronese, když se u nich zastaví.*
Těší mě, Jasone. *Kývne mu lehce hlavou, oči však nesklopí, tlumeně se zasměje a sleduje vílu, než se rozhodne přesunout ke zdi a ona jej následuje i s absintem bez jediného rozlití a přesune se vedle něj.* Chvíli to v těch světlech trvá, ale mnoho víl, které si říkají Jason není. Minimálně já vím o jedné, výsosti. *Nadzvedne elegantně skleničku ke rtům spolu s pitím, pokyne mu s ní a upije si.* Co vás ke mě přivedlo?
*Najednou jako by toho bylo na Taylora moc. Všichni přítomní mluvili téměř přes sebe. Nebo se mu to jen zdálo? Lehce nervózně promnul popruh své brašny.* Prominuto, madam. Ale to jen díky vašemu krásnému úsměvu. *Zmínil Sasha, načež se sám na KIM vřele usmál, než si jeho pozornost ukradl BOB, který si k nim i s KIM přisedl. Hned zavrtěl hlavou.* No nevím o ničem. *Začal, načež se k ČARODĚJI otočil naplno čelem.* Ale určitě nebudu proti. *Dokončil pak, načež se zaměřil na chvíli čistě na Taylora, když si všiml, že není poněkud ve své kůži. Než se však stačil zeptat, už byl osloven někým jiným. Mládě se viditelně zmateně podívalo na ROBERTA.* O čem mluvíš, BOBE? Co se k tobě doneslo? *Naklonil lehce hlavu na stranu. Vzápětí jej už ROBERT svíral v objetí, do nějž se instinktivně schoval, už jen protože na něj přilákal moc pozornosti. Na něco takového se vždy musel předem psychicky připravit. Vykoukl tedy jen na chvíli, aby si ověřil, zda si ho stále tak divně prohlíží.* BOBE, tohle mi už nedělej..připadám si jako expozice v ZOO..*Pověděl pak tak, aby ho slyšel pokud možno jen ROBERT.*
*Na odpověď jen přikývne, jelikož na jeho pravdomluvnost je poněkud brzy na to, aby posoudil, zda ho těší.* Ach, jistě. V lidském světě je to poněkud běžnější. *Pozvedne skleničku, aby si s ní symbolicky připil, když to naznačí a sám si upije z broušené sklenky.* A světla jsou vskutku poněkud... extravagantní. /Na druhou stranu to k tématu asi sedí, podle toho, co jsem si stihl za pár minut ve frontě nastudovat./ *Ve chvíli, kdy se chce vyjádřit k tomu, co ho k MADDIE přivedlo, si JACK začne představovat všechno možné. Něco, co Jasonovi evokuje velmi příjemné vzpomínky, něco, co se vzpomínkami ještě není spjato. Každopádně i přesto, že se jeho výraz nijak nezmění, panenky se mu roztáhnou touhou. To by mohlo v lepším osvětlení působit jakože touha je právě to, co ho zavedlo za čarodějkou. Ovšem... nepoznala ho ve světlech, jak by mohla vidět jeho oči? Možná na boku místnosti lépe, možná ne.* /Sakra. To ho to nechává chladným, že mi tam střílí takové představy?!/ Hmm... *Snaží se získat čas na vymyšlení odpovědi, zatímco mu mysl bombarduje něco, z čeho mu hoří celé tělo.* Byla jste pro mě na parketu nejzajímavější. *Řekne po pár sekundách, které se zdály jako hodiny, ale jeho hlas je lehký a jeho vnitřní utrpení neprozrazuje. Dokonce se k němu velmi atraktivně usměje. V tu chvíli se k nim však připojí DRAGOS, kterého by Jason nejspíše těžko poznal i bez masky, ovšem maska to neumožňuje vůbec.* /Takhle mě asi nikdy nikdo nevyignoroval./ *Malinko pozvedne obočí a napije se svého bourbonu, u čehož nově vzniklou situaci sleduje přes okraj sklenky.*
Ano. *Zasměje se a přitáhne si drink, pokroutíc hlavou, zpátky. Ne, dopijeme naše pití a jdeme tančit. Zazubí se, upije z toho společného a s dalším ksichtem to zapije whiskou, kterou dokončí.* Dopij obojí a jdeme na to, zlato. *Mrkne na něj a čeká, aby si mohli zatančit už konečně.*
*Bob se na upíra podívá a oči se mu rozzáří.* Zbožňuji květiny! Mají tolik možností. Doma mám několik jedovatých a několik bylinek. Dokonce jsem několik nových druhů vyšlechtil, ale jen pro účely lektvarů nebo vykuřovadel. Nedávno jsem očisťoval jednou tou bylinou opuštěné skladiště.* Zazubí se a pak se podívá na zmateného TAYE.* S tím si nelam hlavu. Dragos mi slíbil jednu hračku, která tě obtěžuje.* Usměje se na něj mile a pohladí ho po tváři, ale ne celém tom prohlášení a úsměvu nepůsobí nic mile. Spíše to vypadá, jako když kanibal někomu chválí pěkné nohy. Pak se podívá na Sashu.* Dobrá, zítra ti to pošlu a i Tayovi.* Řekne mu a podívá se na CALIBANA.* Oh, já medovinu s moštem a skořicí. Horkou. * Zazubí se a přitáhne k sobě Taye. Když na něj promluví, tak se na něj usměje.* Ne, antické umění je v muzeu a galerii. A musíš získat sebevědomí. Se sebevědomím lépe ovládneš enchanto a s enchantem budeš moct cokoliv.* Řekne mu s nadšením a podívá se na KIM.* Na tohle tančit neumím. Navíc, když jsem tu byl naposledy, tak došlo k nehodě a já musel pomáhat, takže parketu se radši trchu vyhnu. Vždy to začíná tam.* Řekne a jeho uši sebou zacukají.*
*Ačkoli svým vyzývavým kostýmem mohla upoutat pozornost, nebyla jediná, které to dnes náramně slušelo. A proto dokonale zapadla. Byla stejná jako ostatní, bavila se, nebo to alespoň tak vypadalo. Ale i ona si nemohla nechat ujít pivo zadarmo, které ji náramně osvěžilo a zdvojnásobilo chtíč po kleptomanství. Stačil jen jeden pohled, který si vyměnila s Orion a dala se do práce. S alkoholem v krvi to bylo jednodušší, než si myslela. Nebo se alespoň méně bála. Noční klub byl plný lidí, plný světel, které však vrhaly své stíny a právě v nich se Eshe točila. V rytmu hudby, s úsměvem na tváři, jako kdyby byla pouhá opilá žena chtějící se bavit, obcházela KAŽDÉHO, kdo si této akce užíval. Na TY U BARU si netroufla, i když i ji mohli spatřit již s něčím lesklým v ruce, co brzy zmizelo v latexovém červeno černém kostýmu. Svými šikovnými prsty hbitě prohledávala kapsy ostatních a jakmile zmizela v davu, věci, co našla si prohlédla. Pakliže je zhodnotila za bezcenné, nechala je za zástěrkou hudby padnout na zem a nechat pošlapat, zatímco vyhledávala další oběť.*
*Dragos už při příchodu zaslechl část jejich rozhovoru a pozvedl nad novým faktem pod maskou obočí. Zkoušel prvotně navázat konverzaci s MADDIE, ale když byl hrubě odignorován, tak otočil zrak na jejího společníka.* Mno.. Takovou zkušenost jsem ještě neměl.. *Pronese.* Jak se máte vy? Bavíte se na akci? *Promluví pro změnu teda k JASONOVI.*
*Trochu sa zaťahá za opasok kombinézy.* Asi nie, neviem ako by som ti ich ukázal... neviem ani ako ísť v tej kombinéze na záchod. *Povie úprimne a netypicky preňho sa zazubí. Prikývne a trochu nesústredene sa poobzerá okolo seba. Ako keby čakal že sa k nim niekto pridá. Kým sa k nim neznáma dievčina pridá a da si pár šlukov tak Thierri dopije aspoň to čo má.* Hej ale ja neviem kde tu takž falafel majú. Raz som jeden jedol a ... bol hnusný. Dal by som si dobrý falafel. *Kukne sa dole a vykulí oči keď mu TANOIA ukáže holé nohy.* Čo keď do niečoho šliapneš? *Spýta sa ale pridá sa veselo do tanca. Krúti sa a otáča a ťahá do toho rytmu aj TANOIU. Vyzerá ako zajačik duracel keď má čerstvé baterky. Ani nevie ako dlho tak tancuje len vie, že už mu je horko a tak si rozopne trochu zips na kombinéze, pod ktorou má čierne tričko.* Tiež tu mám nejaký matroš. Teda ani neviem čo to je, lebo to vlastne nie je môj kostým. *Vytiahne zapaľovač a niečo... čo automaticky zapáli lenže ono to začne prskať a syčať. Thierri na to pozrie celkom vyjukane kým mu dôjde, že to je petarda. Tak ju pustí v momente keď buchne. Nebola veľká. No Thierriho to vydesilo.* Fuha... kto normálny dá k jointom petardy? *Spýta sa. Lenže pozrie na svoju ruku ktorá je celá krvavá. Ešte sa z nej aj tá krv valí. A o krok ďalej v tom kelímku od piva čo tak šikovne položil na zem a ako zázrakom ho nikto nezhodil... v ňom sa povaľuje kus jeho ľavého ukzováka. Zbledne ako krieda a má čo robiť aby nehodil šabľu.*
*Zazubila se na Sashu a lehce se mu uklonila, jinak dál poslouchala konverzaci, usmívala se a popíjela svůj drink. Řada jiných lidí by nejspíš při podobných prohlášeních na BOBA koukala s otevřenou pusou, nebo se ho alespoň zeptala, o čem to sakra mluví, ale Kim byla jednak zdvořilá a jednak - což bylo ještě důležitější - přirozeně zvědavá, tak si jen užívala jejich rozhovor. Skoro to působilo, jako by se omylem dostala do nějakého fantasy a seděla tady obklopená bandou nadpřirozených bytostí. Tiše se nad tím zasmála. Tak skvělou atmosféru na večírku nečekala. Nad BOBOVOU poznámkou se pobaveně uculila.* Vypadá to, že kam se hneš, tam je vzrůšo. Jsem v dobré společnosti. *Byla to upřímná poznámka. TAY se SASHOU na ni působili dobře, na CALIBANA ještě neměla názor, ale zatím se vedle něj necítila špatně. Teprve teď si všimla BOBOVÝCH uší. Na okamžik zatoužila se jich dotknout, ale v duchu se pleskla přes prsty a obě ruce nechala tam, kde byly doteď. Na skleničce. Jenže po chvíli jí to nedalo, natáhla ruku a prsty po jednom z nich opatrně přejela. V tu chvíli se za nimi ozval výbuch. Sotva znatelně sebou trhla a ohlédla se po zdroji zvuku.* Sakra… Jsou všichni v pořádku..? *Optala se, váhajíc mezi tím, jestli se snažit najít zdroj onoho výbuchu, nebo být raději opatrná.*
*Pobaveně se uchechtl.* Tak tím pádem musíme sehnat někoho, kdo nás chytne! *Nadhodil s úšklebkem. Lehce zamyšleně si pak promnul bradu.* Teď by se ten podivín, co řekl, že tě zná, hodil. *Zmínil, než se napil znovu spokojeně koktejlu, který se nyní snažil co nejdříve vypít, aby mohli konečně vylézt na ten bar. Už na ně určitě natěšeně čekal! Upřímně lehce litoval toho barmana, co tam zrovna bude. Nechtěl by být na jeho místě. Podávat zákazníkům drinky, zatímco musí dávat bacha, aby do něj nedrcli tanečníci na baru. Nuže..zabrání to těm dvěma? Ne. S radostí drink dopije a koukne na TRISS.* Můžeme.
*Měla momentálně konverzaci s JASONEM a v hluku jí popravdě slova utekla a nadzvedne nad delší odmlkou obočí nanovo a konečně se otočí k nepoznanému DRAGOSOVI a usměje se.* To víte, je slušné počkat, až ukončím konverzaci s někým jiným. Nicméně, ano není to zlé a stejně tak ani váš kostým, neznámý známý. *Osloví DRAGOSE ledabyle a nijak se necítí pohnutě faktem, že se jej to dotklo. Nepřiznala chybu, mohla by se odchýlit pozorností bokem od krále, ale nač také? Králi do tváře viděla, druhému muži nikoliv, takže v tuto chvíli na pomyslné příčce zájmů neměla muže za maskou. Nechá pak už JASONOVI slovo, protože mu nedala po stížnosti "anděla" šanci a omluví se mu, že mu do toho hrubě skočila.*
*Remi ještě chvilku seděl venku, pokuřoval, a nakonec si zapálil nejednu, ale rovnou tři cigarety, to byl důvod, proč se zdržel. Hned potom ale zamířil zpět do klubu, kde se zastvail, chvilku se rozhlížel, než spatřil Aless. Prodal se k ní a nešel rovnou za ní, ale za Leandrou. Věděl totiž, že i ona přišla od Emetta.* Mohu s tebou na slovíčko?: S vámi oběma? Venku nejlépe? *Pustil se do žen, ale svůj pohled upínal směrem k hlavně Leandře. Pak se ale podíval na Aless.* prosím,. myslím si, že tohle nepočká už ani chvilku. *Pronesl Remi, a nečekal, prostě zamířil ven pryč od nich a od lidí a ven z baru.*
Kdysi jsem míval také sbírku květin, ale spíš těch okrasných, možná bych jich ještě pár našel. Ale při mé práci na to bohužel již není čas. *Posteskne si při vzpomínce na jeden krásný záhon, co kdysi pěstoval. Už to byla nějaká ta doba. Další informace k němu přicházely aniž by se musel ptát a tak pouze pečlivě naslouchal. * Když vás vidím spolu musím se zeptat, patříte k sobě? *Tyto slova pronesl nejen k BOBOVI ale i TAYOVI. Nebyl sice zvyklý na takovou otevřenost, ale New York na to byl očividně schovívajěší, na tomto místě se mu líbilo najednou mnohem více. Poté ale zaslechl ránu, jeho první instinkt bylo velice elegantně vyhoupnout na nohy a postavit se zdroji čelem, instinktivně sáhl k pasu, kde mýval jednu ze svých dýk, ale ty nechal dnes doma. Zaslechl otázku KIM a pouze přikývl. Soustředil se jestli rána nepřijde i odjinud. Potom si uvědomí co byl zdroj a usedne si zpět na své místo načež se napije whiskey.*
*Nemôže z toho, aký je THIERRI zhúlený, že ledva pôsobí, akoby vedel, čo chce povedať, nie to že by kontroloval, čo sa valí z jeho úst počas tohto rozhovoru. Preto sa iba nahlas smeje a krúti pri tom rukou aj hlavou naraz.* Ak budeš chcieť, pomôžem ti na záchod, ale na rozkrok ti siahať nebudem. *Povie pobavene a nakoniec iba nadvihne obočie a plecia a nakloní sa k THIERRIMU.* Ja vlastne ani neviem, čo to falafel je. *Prizná smejúc sa do chlapcovej tváre, užívajúc si, že tu teraz nebude jediný, kto by mohol robiť alebo hovoriť hlúposti, ale aspoň sa naučil sčasti na seba dávať pozor, aby k Lónimu domov prišiel celý.* Ja rád šliapem. *Zasmeje sa, bez toho, aby si uvedomil, ako hlúpo to mohlo vyznieť a keby ho teraz niekto počul, okrem jeho spoločnosti, zrejme by si o ňom nepomysleli pekné veci. Odkašle si a veselo vykríkne a vystrelí ruky do vzduchu, hýbajúc sa tými najlepšími a najprirodzenejšími pohybmi, ktoré mu teraz jeho telo dovolí vyprodukovať, nevšímajúc si to, keď THIERRI namiesto jointu vytiahne petardu, iba nadšene zvolá, že majú ďalší matroš, čo si môžu spolu dať. Keď sa však rozprská a rozhorí, ihneď uhne, len čo sa ozve nepríjemný zvuk, vôbec neprípomínajúci niečo, čo by dobre poznal a s vyvalenými očami ihneď priskočí k THIERRIMU, ktorý sa zdá, si ani nevšimol, že má ruku celú krvavú.* Do… sakra, do mraku bleskového. *Zanadáva svojim typickým spôsobom a schytí chlapca za ruku, ihneď mu prekrývajúc a obviazujúc ukazovák svojim kusom svojho bieleho oblečenia, z ktorého odtrhol kus látky, cez ktorú rudá farba presakuje skoro okamžite. Dvihne nasilu THIERRIHO ruku smerom dohora, zatiaľ čo sa zohne, zahasí svoj joint vo vlhkej mláke na zemi, ledva sa uhýbajúc tancujúcim ľuďom, ktorí akoby ani neregistrovali petardu, ktorá tu pred chvíľou iskrila. Vytiahne z kelímku kus prsta a hneď na to potiahne THIERRIHO k toaletám, snažiac sa udržať si chladnú a pokojnú hlavu.* /No sakra, no sakra./ *Behá mu hlavou, zatiaľ čo vyrazí dvere na toalety a je mu tentoraz vlastne úplne jedno, či sú to ženské alebo mužské záchody.* Tu. *Povie bledému chlapsovi a strčí jeho krvavý prst pod prudko tečúcu vodu, len aby to trochu vyčistil naokolo, prehliadnuc si narýchlo kúsok prsta, zvierajúci v druhej ruke.* Poď, sadni si. *Vyhŕkne na neho bez možnosti akejkoľvek protirečiacej odozvy.* /Fajn, to zvládnem. Nie je to veľké zranenie, aj keď ten prst vyzerá opálene./ *Napadne mu, čupne si k THIERRIMU, ktorého usadil na zatvorenú záchodovú dosku a pritiahne si jeho ruku k sebe.* Zatvor oči! *Zavelí a keď tak chlapec urobí, pohľadom si to v rýchlosti preskúma, obzrie sa ešte, či nikto na toalety nechodí a začne so svojou liečiacou terapiou, snažiac sa zo svojej energie čo najviac využiť na čo najpresnejšie a najbezbolestnejšie zrastenie, aké dokáže, a ak sa to nepodarí, aspoň aby to vyzeralo čo najlepšie. Celý čas kontroluje, či sa THIERRI nepozerá, preto aj ich spojené ruky prekryl látkou, keby náhodou.* /Nebude si pamätať./ *Napadne mu a počas toho pre istotu využíva ilúziu, mätúcu pre THIERRIHO zhúlenú myseľ, len aby si myslel, že má ukazovák celý a iba poranený.*
Já jsem se právě chtěla zeptat jestli nechceš jet se mnou.. Vím že jsme Přátelé krátce ale bylo by to fakt super. *Než Nat mohla dopovědět tak zpozorněla a ztuhla, jako střela vyletěla a hledala zdroj té lahodné vůně. Když spatřila zdroj (THIERRI) rozběhla se a skočila po něm. Snažící se ho napadnout vyskočila po Thierri ale byla zastavena svou chůvou*
Je tu hodně lidí. *Zazubí se a zasměje se. Ohlédne se za zvukem petardy, ale chaos a lidé jí znemožnili něco zahlédnout a tak jen doufala, že to bude vpohodě a byl to jen zážitek, který už nikdo opakovat nebude. Už tak tu byl hluk. Podivín jim ale zmizel , jak řekl Hiram a když dopije, omluví se Triss lidem za barem. Ti ale zřejmě na podobné šílence byli zvyklí, protože si lidi stáhli na strany baru, sotva na něj začali Triss a HIRAM lézt, takže VŠICHNI U BARU, byli požádáni, aby si pro drink šli na stranu. Prostě zřejmě běžný páteční večer v Pande. A na rychlý rytmus popové hudby se rozhodně salsa dala tančit. A Hiram a Triss už v tom nakonec měli praxi. Když tedy stane naproti němu, zvedne ruce, aby mohli zaujmout pozici a tancovat...a doufat, že nesletí jako poprvé na zem. Chvílemi se prostě neubránila smíchu, obecně jí úsměv ze rtů nezmizel od momentů, kdy se nahoru vůbec dostala.*
*Samozrejme, že všetky tie predstavy si na ňom postupne vyberajú daň. Ale usmieva sa. Pije. A rozopne si o jeden gombík viac košeľu.* /Začína mi byť horúco./ *A to ešte keď pomyslí na svoje dolené partie. A na tie Jasonove. Hodí mu do hlavy obraz toho, ako by ho zatiahol do nejaké kúta, kľakol si pred neho na kolená a rozopol mu nohavice. Z tej samotnej predstavy mu je už tak teplo, že si vyzlečie bundu a hodí ju vedľa seba ku kolegyni cez opierku.*
*Za dobu, co byl Remi pryč, si Aless u baru povídala s Leou, objednali si ještě pár drinku a popíjeli. Občas po očku koukla, kde Remi byl, ale jakmile ho viděla jít pryč, jen se lehce zamračila, ale nechala to být, otočila se zpět k baru a popíjela whisky, kterou tam měla, zatímco jí Lea něco povídala. Ovšem, když pak uslyšela divný syčivý zvuk a pak ránu, otočila se za zvukem a nejen za tím, ale i pro ni velmi známým pachem krve. Chvíli hleděla na celou tu situaci, , která se odehrávala o kus dál na parketu, přičemž jí na malou chvíli vyjely špičáky ven, než je zase nechala hezky schovat. I Lea si toho všimla a chvíli to pozorovala spolu s Aless, než se na sebe podívaly.* Zdá se, že bude zábava, pokud je tady někdo, kdo nemá kontrolu. *Pousmála se Aless a Lea jen přikývla, chtěla ještě něco dodat, ale to už se přiřítil Remi a začal, načež se na něj Lea zamračila.* Co se děje? *Optala se Aless nechápavě, pak jen koukla na Leu a obě se vydaly ven za Remim. Když ho došly, postavila se k němu.* Můžeš mi říct co je? Jdeš na tanec a vrátíš se naštvaný. *Zamumlala mladá upírka.*
Hračku? Hračku, která mě obtěžuje? *Snažil se pobrat Taylor. Teď už byl de facto jako lesní včela. Nic mu nedocházelo. Navíc si ho během chvíle začal CAL s KIM prohlížet. To už se cítil o to víc nekomfortně. Bylo to na něj moc pozornosti. Nicméně na ROBERTOVY následující slova s povzdechem kývl. Nakonec to sebevědomí mu vskutku chybělo, neměl co vyvracet. Pořád to však neměnilo ten fakt, že taková pozornost mu nebyla ani trošičku příjemná.* Oh..ne, ne. Jsme jen dobří přátelé, nic víc. *Odpověděl CALIBANOVI, načež náhle zpozorněl. Kromě rány, kterou zachytil sluchem, zpozoroval i něco jiného. Krásná vůně čerstvé krve. Toho si samozřejmě všiml i Sasha, který věnoval ROBERTOVI pohled.* Když už ho teď držíš, tak ho drž sakra pevně, nebo ti ho vytrhnu a odtáhnu před klub, aby se vzpamatoval. *Zamračil se a tiše i dokonce zavrčel. Doufal, že tato akce bude bez úhony.* Odkud jde ta nádherná vůně? *Optalo se fialovovlasé mládě. Tentokrát bez problému vykoukl, aby se rozhlédl a když tak to zjistil pomocí zraku sám. To však doufal v něco zázračného, spatřil tak akorát dav. Nespokojeně zasyčel, načež se zkusil ROBERTOVI vytrhnout z náruče.*
*Krev ucítil i Dominic. Ale než-li by mu došlo, co se děje už byla Nat v tahu a on jí ale stejně, jako Elaine doběhl. I on ji chytil a koukl se na Elaine.* Musíme ji dostat jinam, nejlépe ven, vyvedeš ji a já seženu krev? *Optals e. Pokud Elaine souhlasila a vyvedla Nat ven, tak doběhl Dominic k baru a vysvětlil, co se stalo. Nejprve si vysleechl nadávky, proč tam je proboha novorozený upír, ale nakonec mu vydal krev a Dominic pak doběhl za Nat a Elaine, jež by na něj čekaly venku. Tam jí Dominic podal sáček a koukl na ní.* Nat, nerad to říkám, ale jsi si jistá, že to zvládneš? Už dvakrát jsi na někoho skočila, nevím, jestli je pro tebe a pro civily bezpečné, aby jsi tu byla. *Pronesl nahlas svou obavu Dominic.*
*Remi došel ven a uplně první, co udělal bylo to, že si zapálil další cigaretu. pak se koukl na Aless.* Absolutně nevím, kdo byl ten cápek, ale řekl mi něco, co není až moc pokojné. Řekl mi něco o Emettovi, o tom, že to je pěknej hajzl a že za tebou došel jen proto, aby snad skrz tebe mohl dělat nějaké kraviny. Nebyl konkrétní, ale upřímně bych tomu i věřil, jelikož když se na Emtta koukneš, to že je to zmetek mu prostě kouká z očí. tak se chci zeptat tebe, jako někoho, kdo přišel od něj, nevíš o tom něco? *Otočil se v dalším momentně na Leandru a sevřel oči do úzkých linek.*
*Natalie začala šílet abylo pro Elaine těžké ji udržet aby nezaútočila na krvácejícího civila. Kompletně ignorovat Dominica a sliny jí šly z úst a kopala kolem sebe aby se dostala k čerstvé krvi* Jdi z cesty tupče! *zakřičela Nat na Dominica když jí Elaine jí držela pevně a vyvedla ji vem kde se pomalu uklidnila* Je mladá neumí se ovládat tak dobře jak ty..*Řekla starší upírka a pomalu Nat pustila*
*Dominic se na Nat podíval nepřišlo mu, že by v tuto chvilku udělal něco špatně. proto se na Nat zamračil.* Snažil jsme se ti pomoct a to jsem taky udělal, nejsem žádný tupec abych to nevěděl. *Zavrčel jejím směrem a pak se podíval ještě na Elaine a i na tu se lehce zamračil.* Oba jsme byli tam, kde je ona, tak si schovej laskavě to svoje kázání, protože to každej ví a zná. *Pronesl k Elaine a pak se podíval na Nat. K té si nakonec přidřepl, povzdechl si a koukl se na ni.* Je to lepší? *Pronesl teď už mírnějším tónem a sjel si dívku starostlivým pohledem.*
Nie je mi ani treba teraz. *Prizná. Aj keď možno o nejaký čas po tom pive sa to zmení, teraz je v pohode. Vykúzli s pusou dokonalé O.* To sú také guličky ale sú bez mäsa. Neviem čo presne v tom je ale raz na dovolenke som to mal a bolo to bohovské a odvtedy som mal len hnusný falafel. Je to ako prekliatie. *Rozrozpráva sa o falafelu. Nie je to ani jeho najoblúbenejšie jedlo ale asi to slovo mu ide fajnovo cez pusu. Thierri sa zasmeje. Úprimne. Jemu nepríde, že by TANOIA hovoril niečo čudné. Dobre sa s ním baví. A ešte radšej s ním tancuje. Zatancuje si a z chuti si chce dať jointa. Len teda keby to nebola petarda. šťastie je že si ju nedal do úst.* /Na to ani nemysli./ *Skoro sa mu otočí žalúdok.* Mám prst? *Spýta sa s tými najviac vyvalenými očami a takmer detským strachom. Alebo šokom. Pootvorí pusu keď vidí ako sa látka, ktorú ani nepostrehol kedy sa mu dostala na ruku, farbý čo červena. Nadýchne sa a skoro ho napne.* Oh bože... *Nechá si dvihnúť ruku hore. A pozerá sa za ňou a drží ju tam ako prikovanú.* He-he... skoro ako Mercury. *Začne zo stresu vtipkovať. Ide za TANOIOM pretože on vyzerá že vie čo robí. Poslušne ide a...* Aaaa kurva! *Zahučí, o niečo vyšším tónom než by sa na chlapca patrilo.* To je môj prst?! *Znova ho napne a tentoraz to len tak tak prehltne. Vracanie mu teraz nepomôže. Sadne si. Zavrie oči. Pevno zatvorí oči a znaží sa nevracať.* Asi budem vracať... *Nadýchne sa.* Otec ma zabije keď prídem domov bez prstu. *Haleká potichu a s tragickým tónom. Zrazu na záchodoch počuje rachot a buchot. Mykne sa... a je dobre že nevidí ako jeho prst spadne na zem... ako malý ohoratý párok. Počuje ako niekto kričí.* /Fajn feťáka vidieť nemusím./ Tan asi radšej zavri kabínku, nemusí nás tu nejaký magor sledovať. Je tam veľa krvi? *Ešte sa opýta ale neodvažuje sa otvoriť oči. Pre jeho šťastie, aspoň nevidel že sa ho práve snažil zožrať upír... na pánskych záchodoch Pandemonia.*
*Bob se na KIM podívá a usměje.* Umím si vybírat lidi. Ale mám i ve svém seznamu osoby, které poznat nechceš.* Zazubí se na ni a pak se věnuje TAYOVI a ostatním.* Oh a co je to za práci? Já dělám pro mou sestru a jejich šéfa. Jen teda sestra je démon a starat se o její síť prostitutek není zábava.* Ušklíbne se na CALIBANA. Pak se podívá na TAYE.* S tím si nelam hlavu. Moje hračky stejně nemají dlouhou životnost.* Usměje se na něj, ale je to opravdu děsivý úsměv. Když pak druhý upír položí otázku, tak se zarazí. Moc ji nerozumí. Nakloní tak hlavu na stranu a podívá se pak na TAYE a doufá, že na to dokáže odpovědět. Když odpoví, tak pochopí.* Ah... jako milenci! Ne, to nejsme. Jen jsem víc kontaktní.* Vysvětlí a pak ucítí, že se někdo dotkl jeho uší a uhne z dosahu a zamračí se na KIM.* Na to může sahat jen někdo a s mým dovolením.* Prohlásí než uslyší ránu a i on trochu zaznamená ty pachy. Pach krve pozná vždy a všude.* Fuj to je, Tay!* Zakřičí na něj a pomocí magie ho drží na místě. Stáhne si ho i do klína, ale jeho lomcování se mu moc nelíbí, tak ho chytí pod krkem a přitáhne si jeho hlavu blíž k sobě. Rozhodne se ho velice účinně rozptýlit. Olízne mu zátylek a dostane se k jeho uchu.* Lomcuj sebou ještě trochu a ucitíš v zádech něco nepřítemného.* Zašeptá mu do ucha. Pak se podívá na Sashu.* Dones mu Bloody Mary bez alkoholu.* Poradí mu a dál drží TAYE na sobě pomocí své síly i magie.* Nechceš vzít KIM si zatancovat, CALIBANE?* Zeptá se ho trochu udýchaně.*
*Málem pobavením vyprskne drink, když je ANDĚLOVOU druhou možností na hovor a pokývá směrem do masky.* Dneska vám to neslušelo, že jste musel zakrýt tvář? *Zeptá se DRAGOSE s tématicky andělským úsměvem a zdánlivě nijakým postranním úmyslem.* /Nebo je na útěku? Má v plánu něco nekalého?/ *Jeho postranní úmysl je však obhlédnutí případných nebezpečí, když je JACK poblíž. Samozřejmě existuje varianta, že si čaroděj vzal prostě masku jako součást kostýmu, ale v kombinaci s vůní magie kolem něj a měničem hlasu mu to zkrátka přijde podezřelé.* Ale ano, bavím. *Když na něj MADDIE dokonce zpočátku nereaguje, jeho zájem se v této konverzaci zdvojnásobí.* /Neznámý známý, hmm. Nepozná ho vlivem masky? Magie? Nebo je to jen hrátka se slovy?/ Je to večírek, MADDIE. Lidé budou přicházet a odcházet, omlouvat se za přerušení je dosti zbytečné. Je to jako byste se mi omlouvala za počasí. *Samozřejmě, že je omluva na místě. Ovšem Jason se dostává do večírkové nálady a omluvy by ji nepříjemně zpomalovaly. Co ho ale rozhodně nezpomaluje je JACK.* /Dej pokoj, než si pro tebe dojdu!/ *Vyšle JACKOVI do mysli a i v té zprávě má hlas o dost hlubší než obvykle. Navenek si však udržuje perfektní klid a MADDIE s DRAGOSEM tedy nemají šanci poznat, že si každou chvilkou bude muset odskočit.* Mezitím GIDEON: /Halloweenská party? Je to vůbec něco kam bych měl jít? Chtěl jít? Ne. Rozhodně ne. Nevím, co od toho čekat. No možná, že to, že to nevím by na tom mohl být trochu hnací faktor. Přeci jen ne všechno v životě musí být perfektně předvídatelný. No a s TRISS už vůbec ne. Celá TRISS je taková moje nepředvídatelná./ *To "moje" mu v hlavě drnčí ještě pěkně dlouho, ale tak jako hezky. No a tak se přeci jen vydá do civilského světa. Na době celočerný bojový oděv, který s velkou jizvou vedoucí přes tvář až na krk vypadá v lidském světě dostatečně kostýmově. Tmavé dlouhé vlasy si nahoře stáhne do culíku a zbytek nechá rozpuštěný. Nebere to jako masku, nepočítá s tím, že by měl mít masku, ale když mu vyhazovač řekne "Dobrá jizva, brácho, ta musela trvat hodiny!" tak pochopí, že by nikoho nenapadlo, že takhle běžně chodí. S tímto objevem trochu znejistí, ale nenechá si tím sebrat kuráž. Se svými 190 cm se davem prodírá vcelku bez problému, jen cestou hodí bokem někoho v kostýmu ledního medvěda.* /No tyvole./ *Začne se pořádně rozhlížet, kde by našel svoji přítelkyni a až po hodné chvíli se podívá nahoru na bar. Kde tančí s někým cizím a celá nadšená.* /Asi jdu nevhod-/
*Když začal mluvit, Aless i Lea se na něj překvapeně dívaly, pak se koukly na sebe a znova na něj.* Cože to? *Zamručela Aless a sledovala svého nastávajícího, zatímco nějak zpracovávala jeho slova. I Lea se zamračila.* Patřila jsem sice do jeho klanu, to ano, ale nebyla jsem zrovna jeho pravá ruka, jeho oblíbenkyně, aby se mi svěřoval s každou věci, kterou dělal. Na to měl svoje lidi, svoje kamarádičky. Hele, to že je nás spousta od něj, neznamená, že všichni jsme jako on! Tak nás laskavě neházej do jednoho pytle a vůbec, kdo byl ten tajemný šašek, který toho najednou tak moc věděl hm?* Zavrčela na nej Lea a udělala krok vpřed. To ji ale Aless zastoupila cestu.* Klid. *Koukla na ni a pak na Remiho.* Nepopírám, že Emett je parchant, to vím už dlouho, ale sakra jak tohle všechno víš a jak víš, že to je pravda? Vždyť toho chlapa ani neznáš. *Zamračila se.*
*Remi se ale nenechal. Ba naopak vystpoupiil tak, aby na Leandru viděl.* kdo tě hodil do jednoho pytle, ty jedna nádhero? Já jsme se jenom zeptal, jestli o tom něco nevíš, tak tu po mě přestaň prskat, joo? Já se jenom zeptal!! Tak ticho! *Křikl po ni. Už měl sám trošku napito a dalo se to poznat, i když to bylo jen malinko, ale i tak se cítil o něco více podrážděnější.* Ale tak proč by mi to asi říkal Aless? A sama víš, že to je parchant!! Co když má něco v plánu a kuje to přímo u tebe ve vile? *Prskl naštvaně.*
*Dragos se na MADDIE zaměří, když na něj konečně promluví.* /Kdyby jsi věděla, čarodějnice../ *Pomyslí si pobaveně.* Jsem rád, že jste mě vzala na vědomí, Madeleine.. To víte.. Na komplimenty není nikdy nevhodný čas.. *Odpoví ji, než se otočí na JASONA, kterého zjevně pobavil.* Ale kdepak.. Sluší mi to každý den.. Jen jsem to dnes pojal lehce pracovně a byl bych nerad, aby mě jistí lidé zde poznali.. *Pronese. Následně přikývne na jeho souhlas a pobaveně mu cuknou pod maskou koutky, když pokárá Maddie.* /Tohle mě baví.. Měl bych to dělat častěji../ Aby jste se necítila vynechaná, krásná čarodějko, jak se bavíte vy? A copak vás vedlo k volbě tohoto působivého kostýmu? *Otáže se opět MADDIE. TRISS s HIRAMEM na stole ani neregistruje. Když se ovšem ozve rána, tak otočí za zvukem hlavu a vzápětí cítí krev. Velice neslušně se odvrátí od konverzace a jeho oči skenují okolí. Když zahlédne jak je NATALIE zastavená Elaine; a k jeho lehkému údivu i DOMINICEM; tak si trochu přikývne, ale jeho oči ještě hledají TAYLORA, než může mít úplný klid. Toho zahlédne v držení ROBERTA, nad čímž se lehce zamračí. Nakonec ale hlavu odkloní, doufaje, že jej Sasha případně zadrží. Stále je ale lehce napnutý a ve střehu. Což se mu vyplatí v momentě, kdy se k němu připlíží malá bruneta a sáhne mu do kapsy. Jednu ruku ve zlaté rukavici přiloží na plášť a ten ihned zareaguje a zvedne se do podoby křídel bohyně Isis a zpevní, čímž odřízne ESHE cestu do jeho kapsy. Ohlédne se na ni přes rameno, ať už leží, nebo to ustála.* Zkus to znovu a tu ruku si odneseš jako pejsek v puse. *Varuje ji se zavrčením. Pak vrátí pohled k JASONOVI a MADDIE.* Pardon za mou duševní nepřítomnost.. Již se vám můžu opět věnovat.. *Pronese ještě omluvně.*
*Jack sa potutelne usmieva a tvári sa ako sa náramne baví na kolegovom vtipe. Nejaká historka s účtovníčkou... trochu sa zarazí a na tú historku sa sústredí. Až tak že to ako keby prehrá aj Jasonovi v hlave.* /Ja som vedela, že účtovníčka Doris spís s veliteľom dopravných policajtov!/ *A potom ako keby sa nechumelilo pokračuje v prasačinkácjh. Dokonca mu prehraje ako by sa nehol prehnúť cez krabice, ktoré určite majú v sklade. Trochu sa zarazí keď ho Jason varuje. S čertíkmi v očiach sa pozrie jeho smerom.* /Sľubuješ?/ *Hodí do ringu výzvu a ešte mu pošle predstavu, ako by si to k Jasonovi nakráčal a rovno tam kde stojí by mu strhol z tej trblietavej hrude tú nekresťansky drahú košeľu.* Jack, nejak si mimo. *Opýta sa ho kolegyňa.* Oh, ani nevieš ako. *Odpovie jej s kľudom Angličana, dúfajúc že jeho napnuté nohavice sa stratia v tom nepravidelnom svetle Pandemonia.*
Tak snad bude někdo tak milý a při smyslu. Kdyby sis nabila tu svoji krásnou tvářičku, lidi by asi nebyli nadšení. *Zašklebil se na TRISS. O její slávě už věděl, nuže on a tato informace do sebe nešli. Něco takového mu bylo prostě putna, šlo to mimo něj. Teď to akorát na poškádlení zmínil. Než se pak nadál, už lezli na bar, aby si na něm zatančili. Měl už takový pocit, že se to stalo jejich tradicí. Něco, co už nesmělo chybět nikdy. Pokaždé, když od teďka vstoupí spolu do nějakého baru, ozkouší si tancem, zda je pult udrží. Nebo konkrétně..zda se udrží na úzkém pultu, zatímco jim pod nohama šmátrají ruce pro trochu alkoholu. Tentokrát však bylo na tanec upozorněno, takže jestli se jim podaří spadnout, už za to nebude moc nějaká ruka. Chyba bude mezi stropem, stranami a samotným pultem - zjednodušeně TRISS s Hiramem. Ačkoliv totiž měli oba nějakou tu praxi v tancování Salsy..no Hiram byl stále tak trochu debil. Proto se asi není čemu divit, když špatně našlápl, čímž omylem TRISS podkopl nohy. A když je čarodějka nějakým způsobem nezachránila, určitě sletěli dolů, pokud je tedy někdo nechytil.*
A..Asi..To jsem fakt řekla?..*Nat se Rozhlédla a uvědomila si že není v budově ale venku, prohrabla si vlasy a koukla na Dominica a Elaine* Ublížila jsem někomu?..*Lehce se zdesila a stala na vlastní nohy a protáhla se* furt to cítím..ale jemně..P..Promiň Dome../To je hluboko v prdeli to určitě vidělo víc jak 20 lidí..Až se to rozkřikne jsem mrtvá na druhou../ *Pomyslela si mladá upírka a začala chodit v kroužku*
*Lea jen zavrčela a už mu chtěla jednu vrazit.* A já ti odpověděla ty květinko jedna! Emett se vždy staral o sebe, možná jen o ty, co měl kolem sebe, ale jinak na nás sral a Aless to taky moc dobře ví, zažila to. A laskavě tu po mě přestaň řvát, nebo ti vážně jednu vrazím! *Zavrčela už naštvaně.* A dost! Oba! *Křikla teď Aless, nejdříve koukla na Leu.* Jdi se trochu projít a vychladni. Upírka jen zavrčela, ale nakonec šla. Aless se pak koukla na Remiho.* A ty toho taky nech, šlo to i bez toho křiku sakra. *Zamručela a prohrábla si vlasy.* Vím, vím kdo Emett je, moc dobře to vím. Pokud je to pravda, pokud opravdu něco dělá za mými zády, pokud dělá věci, který by nás mohly ohrozit, pak to zjistím a sama se ho zbavím, tak jak jsem to měla udělat už dávno.
Abych ti já jednu nevrazil, ty jedna nádhero namakaná! Dostal ze sebe, a než by stačil dál slyšet, co Aless říká, tak se Lee kolem kotníků omotaly výhonky, které jí nakonec srazily na zem. Až pak se koukl na ALess, která zakřičela, a tiše zavrčel. Pak ji poslouchal, sledoval, jaks e Lea sbírala ze země a jen nad tím pokýval hlavou.* A co když bude už pozdě? Podle toho cápka už se něco děje, a já tě tam nechci nechávat samotnou, máš tam jen pár lidí, jinak většina je od Emetta, sakra. *Zavrčel.*
*Dom se na ni starostlivě koukla a nejprve nic neřekl. Pak se zvedl a došel k ní, chytl jí za ramena, chvilku na ní koukal, než si ji vtáhl do náruče.* To ej dobré, každý byl tam kde ty, promiň, že jsme křičel *Omluvil se tentokrát Dom a pak se na ni podíval.* Chceš se tam vracet? Nechceš jít jinam? Kamkoliv? Víš, že my si to užijeme kdekoliv a kdykoliv. Co jít ke mě, řekl jsme ti, že mám palystation pro dva? *Uculil se, snažíc se jí nějak rozveselit.*
*Iba si vydýchne, lebo nie je si istý, či by Lóni pochopil, že siahal na rozkrok niekomu inému (a sám by z toho bol červený a zrejme by potom utiekol). Ale podľa toho, ako pozná svojho priateľa, tak by to v tomto prípade pochopil, pretože THIERRI pôsobí, že nevie, čo robí, vlastne úplne vo všetkom. Zamyslí sa a vykrúca sa vedľa chlapca.* Musíš vedieť, kde hľadať. Často sú zlé veci v dobrých reštauráciách, ale v malých podnikoch im to ide dobre. *Povie z vlastnej skúsenosti podľa toho, keď videl, ako na niektoré jedlá reagovali jeho známi - civilovia, vlkodlaci alebo čarodeji. Aj by s THIERRIM zašiel do nejakého bistra, kde by sa mohol falafel predávať, no takéto jeho myšlienkové plány mu prekazí sám chlapec, ktorý sa rozhodol, že si zafajčí niečo veľmi iskrivé a pálivé. Pri spomienke Freddieho Mercuryho sa uspoň zazubí a automaticky mu, mimo tej hlasnej hudby, čo sa tam ozýva teraz, skočí do hlavy jedna z piesní, ktorú si na upokojenie pospevuje, keď sa presúva na toalety.* Nepozeraj na to! *Zahriakne chlapca a vlastnou rukou mu prekryje oči, snažiac sa jemne rozochvenými prstami spraviť tú ruku. Potrebuje na to sústredenie, ale zdá sa, že mu to nie je dopriate, keď sa niekto snaží na toalety dostať. Radšej za nimi dvere rýchlo zatvorí, siahne po kúsok prsta a pod tým všetkým, kútikom oka sledujúc po troške THIERRIHO, či sa nepozerá, snaží sa sústrediť na jedinú vec a to aby obhorený prst, ktorého krvavá časť nie je opečená natoľko, aby ho nemohol dať zrásť k zvyšku ruky, prisadol tam, kam má. Je aj rád, že kabínku za nimi zatvoril, ignorujúc otázku chlapca, či je vonku veľa krvi. Energia z jeho vnútra začne prúdiť do THIERRIHO ruky a sleduje zelenkavými očami, keď jemne nadvihne prekrytie, ako sa na boku prsta postupne, trošku neforemne, začne zrastať kúsok prsta k svojmu pôvodnému miestu. Kontroluje znova, či sa THIERRI pozerá, ale aj napriek tomu pociťuje, ako jeho telo slabne pri tom, ako predáva svoju telesnú silu do svojho liečiteľského umenia, úplne si nevšímajúc to, čo sa deje mimo kabínky.*
*Překvapeně ucukla, když se na ni BOB zamračil. Její pohled byl více než omluvný.* P-promiň, nemyslela jsem to zle… Měla jsem se zeptat. *Vysvětlí s omluvou, ale ruku stáhne do klína k té druhé a svému nápoji. Netušila sice, proč přesně mu to tak vadilo, ale nebyla ani dost hloupá ani dost nevychovaná, aby si neuvědomovala, že něco udělala špatně. To, co se ještě chvíli zpátky jevilo jako fajn děsivá atmosféra jí najednou připadalo jako přiliš mnoho informací, příliš mnoho pocitů, přiliš mnoho* /všeho./ *Chvíli sledovala TAYE, který zjevně zápasil s nějakým typem záchvatu a BOB ho sotva drží. V jiné části baru si nějakým záchvatem procházela jakási RUSOVLÁSKA. Celkově situace kolem začala být chaotická a byť to Kim jako zdravotní sestru obvykle z míry nevyvádělo, tohle bylo trochu moc i na ni. Rychle dopila svůj drink, pak kývla na barmana.* Prosím dvojitou vodku. To nejsilnější, co tu máte. *Objednala si a jakmile svou objednávku dostala, obrátila do sebe skleničku na ex, objednala si ještě jednu a celou akci zopakovala. Tělem se jí začalo rozlévat horko a byť nepříjemný pocit nezmizel, alespoň malinko otupěl. Společně s BOBOVÝM návrhem přikývla s prosebně se zakoukala na CALA.* To nezní jako špatný nápad, co Cale? *Usmála se podstatně srdečněji, než jak se teď cítila. Na nějaké varování, že se mu nemá dívat do očí teď úspěšně zapomněla, jen ho v duchu prosila, ať se v rámci podniku přesunou někam, kde bude trochu méně napjatá atmosféra.*
Ah tak, *vážně mu připadali jako něco víc, ale došlo mu, že nakonec to tak asi nemusí být. On to úplně nechápal, neměl žádné tak blízké přátele aby si s nimi dovolil dělat tohle na veřejnosti, milence ano, přátele ne. Ucítil krev, ale po tolika letech mu tohle nic vážně nedělalo, potom se zarazil, uviděl toho mladého upíra TAYE.* /Sakra, nedošlo mi, že je až tak mladý./ Jsi si jistý? *Optal se Boba jelikož mu chtěl pomoci s TAYEM, nebyl by to první upír co by musel krotit, ale pak mu došel důvod toho proč má vyzvat Kim. Chtěl civilku dostat z bezprostřední blízkosti běsnícího upíra, proto se postavil a aby ji lehce rozptýlil nasadil svůj nejoblíbenější okouzlující úsměv a udělal poklonu hodnou doby na které měl kostým.* Milady, mohu vás doprovodit na taneční parket? *Nabídl jí ruku do které by se následně mohla zavěsit.*
Buďte. *Odvětí DRAGOSOVI a pobaveně se ušklíbne na odpovědi JASONA směrem k nepoznanému DRAGOSOVI a kývne na slova, která se nasměřují jejím směrem.* S radostí. *Odvětí Jasonovi s letmým úšklebkem a zlehka si poupraví sukni, když o ni někdo zavadí. Sama u sebe neměla vlastně nic a dle potřeby si jedině z dekoltu vylovila bankovky. Rozhodla se neuvažovat, kdo se za maskou schovává, zas tolik ji to asi nezajímalo, ač jí osoba rozhodně zúžila okruh hledaných, nebylo mnoho lidí, co by jí stále aktivně říkali Madeleine.* Atraktivita. *A víc svou odpověď nerozvádí, nechá ji jen tajemnou, velice mírně se jí pootočí koutek. Otočí se ale také za zvukem petardy, načež se ohlédne zpět a potom sleduje scénu s civilkou a kývne na jeho slova.* No, zdá se, že dnes jste oběť pozornosti. *Nadzvedne pobaveně obočí a napije se absintu, který tím dopije a ruku spustí níž ke klínu.* Nicméně, pánové, co vás přivedlo na tuto akci?
*Proplouvala davem a s ním sbírala cennosti. Nebylo jich moc, nesměla na sebe příliš upozornit, přesto měla pocit, že o ní už někteří vědí. Nebo alespoň jeden. Vysoký muž v křiklavě třpytivém kostýmu zpodobňující anděla, nebo spíše exotickou tanečnici, nebýt těch křídel. Ty se i nečekaně roztáhla do své plné krásy a uštědřila Eshe jednu pořádnou ránu do nosu. S rukou nataženou k jeho kapsám zavrávorala a spadla dozadu, naštěstí ji úspěšně neznámá osoba zachytila a držela za ramena. Eshe se však nehodlala postavit a uposlechnout děsivému vrčení. Využila takové pozice, nebo se spíš nechala unést alkoholem, který vzbuzoval její rozčilení, a kopla DRAGOSE do lýtka s nadějí, že alespoň škobrtne. Byl dvakrát tak těžší než ona, dvakrát tak vysoký, přesto si Eshe dovolila zasáhnout. Nebo spíše udělat velkou chybu, neboť netušila, kdo před ní skrývá svou tvář pod maskou. Stejně se však rychle postavila a raději plánovala odchod, najít jinou kapsu, která je méně střežená.*
Ale já tam nejsem sama. To přece víš, navíc ne všichni jsou s Emettem, to jsi slyšel nebo jsi neposlouchal? *Zamračila se na něj.* Já jsem vůdkyně klanu, ať se to tomu blbovi líbí nebo ne, teď už tu žádné slovo nemá. On si myslí, že mu věřím, že mu všechno říkám, ale ví hovno. Říkám mu jen to, co vím, že není důležité, nikdy jsem mu nevěřila a od dob co se sem vrátil, co vyhrožoval tobě, si na něj dávám pozor. Možná teď nevím co dělá, ale zjistím to a jak jsem řekla, pokud to ohrožuje ostatní, tak to s ním skončím sama a s těmi, kdo v tom jedou taky!* Zavrčela, sama začínala být naštvaná. Vrtalo jí hlavně v hlavě, kdo byl ten chlap v masce, který to všechno tak hezky řekl Remimu. Tohle se jí moc nelíbilo.*
Já asi zůstanu tady venku..ještě nechci pryč..*Natalie si sedla na zem a schoulila se do klubíčka* Bože..jsem..mrtvá *Elaine jí hladila po zadech a Nat přestala panikařit. Když Nat byla klidná prostě sedla na zemi a koukla na Dominica* Promiň nechtěla jsem křičel..Prostě jsem se nemohla ovládat..*Nat Schovala hlavu mezi své kolena a těžce vydechla*
*Chvíli se zdá, že tentokrát jim jejich tanec fakt výjde, ale v jeden moment HIRAM Triss podkopne a ta zavrávorá a našlápne na okraj pultu a i když se zasměje, vyklouzne Hiramovi ze sevření a rychle se snaží zachytit magií, ačkoliv jestli ji snad někdo chytá, určitě bude rychlejší než zastavení telekinezí těsně nad zemí. A sotva se zastaví, tak se nahlas rozesměje.* V Pandemoniu nám prostě není přáno nepadat. *Vyblekotá ze sebe a pokud ji někdo snad zachytil, zvedne k němu pohled, aby poděkovala.*
Možná že ty jsi hlava klanu ale on je čtyři století starý upír, který je pěkný zmetek"!! Tak jasně, že se o tebe asi kurva bojím, už jenom proto, že vím co ej zač, nebo alespon tuším. Myslíš si, že mi ej tohle příjemný? Není!! Ani trochu!! Ale právě jsme se dozvěděl něco o potencionálním nebezpečí a tak jsem, prostě rozhozenej kurva, ne? *Pronesl, a už mu bylo i jedno, že je prostý, prostě to z něj lítalo. měl strach, nechtěl ji ve vile už nechávat, ne dokud tam bude Emett. Prohrábl si frustrovaně vlasy, a pak se začal procházet v kruzích kolem.* Sakra ale jak já jsem mohl vědět, kdo to byl, já jen vycházím z toho co řekl! *Křikl nakonec. Tím, jak začal ztrácet kontrolu si mohla Aless tak všimnout, jak mu potemnělo bělmo očí, stejně tak jako zčernaly konečky prstů na rukou a potemněly vlasy stejně tak jako mu i zbledla pokožka.*
*Zhulene ale aj tak pozorne počúva TANOIU. A prikyvuje. Skúsi si nájsť nejaké príjemné, malé bistro s falafelom. O chvíľu ale na celý falafel zabudnem keď si doslova nedopatrením ustrelí prst. Nevie či všetko ide pomaly alebo rýchlo. Následuje TANOIU a dúfa, že ešte v budúcnosti bude mať prst.* /Ako v najhorčom prípade si nechám od Gucciho spraviť protézu./ *Snaží sa dýchať, možno aby predýchal pocit na vracanie ale veľmi mu to nepomáha. Najmä keď cíti toalety.* /Nevracaj, nevracaj... nevracaj!/ *Okrikuje sa v duchu. Znova prehltne žlč, ktorá sa mu doslova derie hore krkom.* Je to veľmi zlé? *Špitne po chvíli a capne si sám ruku na oči. Fakt to nechce vidieť.* Vieš ako sa vraví, aby si videl pozitíva na zlej situácii? Je to blbosť. Vravím si, že si nechám spraviť Gucci protézu ale ja nechcem Gucci protézu. Chcem mať svoj prst. Možno by som mal ísť do nemocnice, Oh bože... už ma nikdy nedajú v baletu do prednej rady. Už nebudem mať žiadne sólo vystúpenia. Kto sa bude pozeráť na jednoprstého baleťáka! *Myslel deväť prstého ale v panike to poplietol.* Ešte že babička nežije, aby sa tohto dožila. *Nadýchne sa a už vyzerá, že sa rozplače.* Keby mi ho aspoň niekto odreže alebo mi ho zožerie pes... lenže patarda. To je tak hrozne trápne. Toto nemôžem v živote nikomu povedať. Plné telky sú toho, že si máme dávať pozor na petardy ale ja som fakt ani nevedel, že niečo také mám vo vačku. *A už začína revať. Chlapáctvo bokom, alkohol a tráva búra všetky zábrany.*
*Dominic se na ni koukla, a když si sedla, tak si sedl i on, naproti ní. jednu ruku jí jemně položil na rameno a pak ji pohladil.* Nat, to bude dobrý. Tohle je normální, za nic nemůžeš, opravdu. Já byl stejný. Hele, chceš abych ti řekl, co jsme vyvedl já? *Pronesl. Snažil se jí nějak uklidnit, viděl, že to rozdýchává těžce.* Já když jsme takhle jako malý jednou zavětřil krev, tak jsem po ní šel tak zběsile, že jsme si nevšiml, že je předemnou sráz a v něm řeka, a hupsl jsem do ní. Proud mě odnesl někam pryč, k jedné nedaleké vesnic. A víš co? Pak už jsem si dával větší pozor. *Zasmál se nad tou vzpomínkou a pak se na ni koukl. Bolelo jej ji takhle vidět. Proto se nakonec natáhl, načež si ji přitáhl do náruče a schoval ji ve svém velkém objetí.* Hele, dokud jsme tady, je to v pohodě, okei? jsem tu, s tebou. *Šeptal jí tiše.*
*Zmatený byl už dost, proto se nakonec začal věnovat jen a pouze Bobovi, který přeci jen mluvil přímo na něj případně..s menšími pauzami.* Teď mě docela děsíš..*Zmínil, když se ROBERT stále vyjadřoval k té hračce, o níž mluvil. Tohle mu už opravdu docela nahánělo hrůzu. Ještě víc to i doplňoval ten jeho úsměv..Tay se během toho zlehka oklepal. Nato ovšem přišla otázka na ně oba, na níž odpověděl jak za svou maličkost, tak i právě za ČARODĚJE, čímž mu vlastně neúmyslně pomohl v pochopení oné otázky. Na přímo jeho odpověď pak taky kvýl, aby mu ji stvrdil, než se opět pozornost BOBA přesunula ke KIM, kterou na něco zjevně upozorňoval. Ani to nemělo pořádně dlouhého trvání. Náhle totiž přišla ta rána, kterou následoval příjemný pach krve, který mladému upírovi krásně zamotal hlavu. Když však nebyl puštěn a ani nedostal pořádnou odpověď, spíše okřiknutí jak na nějakého psa, nespokojeně se zamračil, nelibě zavrčel. Když se ovšem opravdu chtěl pohnout, nešlo to, což absolutně nechápal. Nicméně o útěk, vytrhnutí se z ROBERTOVA sevření, se snažil dál. To se zjevně ČARODĚJOVI moc nelíbilo. Že by to však Taylora zajímalo? Nikoliv. Ten se postupně začal v rámci možností vzpamatovávat až tehdy, co mu byl olíznut zátylek a BOB mu začal něco šeptat do ucha. Lehce sebou ucuknul, věnujíce mu zmatený pohled. Pořád mu ovšem vůně krve docela mátla jeho hlavinku. Sasha se mezitím tvářil neutrálně a na BOBOVY slova kývl, načež se tedy k barmanovi otočil, aby vyřkl svůj požadavek.* Chci stále vědět odkud ta vůně jde. *Zafňukal nespokojeně Tay.*
*Stála u něj a zamračeně jej poslouchala, když pak znova křikl, jen zatnula ruce v pěst a tiše zavrčela.* A myslíš, že mě to příjemné je? Na jednu stranu nevím, co si o tom mám myslet, přijde si nějaký cizinec a říká něco takového, na druhou stranu začínám mít pocit, že na tom možná něco bude a snažím se přijít na to, co budu dělat, jak to vyřeším a ano, vím kdo kurva Emett je a kolik mu je. Ale to je mi u prdele, jestli se dozvím, že dělá něco za mými zády, že to ohrožuje všechny kolem, pak mu klidně tu jeho hnusnou hlavu utrhnu a je mi jedno jak to udělám!* Křikla pak už i ona frustrovaně, než si prohrábla vlasy a když viděla, že se začínal měnit, na chvíli zavřela oči a snažila se uklidnit, když se tak stalo, došla k němu, chytila ho za ruce a donutila ho, aby se na ni podíval.* Vyřeším to ano. Zvládne se to. *Pronesla už tišším hlasem.*
*Nat se konečně uklidnila a přikývla jeho slovům. Zavřela oči a snažila to pustit z hlavy, když dokončil svůj příběh začala se smát a objala ho* Díky Dome..*Zavrněla spokojeně a usmála se na něj a na Elaine* I tobě děkuji*
*Remi ještě chvilku koukal do země, ale jakmile jej pak chytla za ruce a promluvila na něj, tak se na ni koukl. Pohlédl jí do očí těma svými momentálně skoro černýma, které se ale po chvilce zase začaly měnit zpět. Stejně tak i jeho pokožka nabrala dobrý, a zdravý vzhled, tak i jeho ruce a vlasy byly zase kaštanově hnědě. Musel zavřít oči, párkrát se nadechnout, a pak se na ni opět koukl.* Já se o tebe prostě jenom bojím, Alessandro. Strašně moc, a tohle mě nijak moc nenadchlo, ani neuklidnilo. Mám o tebe prostě strach. *Hlesl, trošku i smutně.*
*Dominic byl rád, když se Nat zasmála. Její smích pro něj byl v ten moment jako dar a byl za to rád.* Není zač, maličká. *Pronesl a pohladil jí jemně po vlasech. pak se podíval na Elaine.* I tobě děkuju, vážná dámo, a omluvám se za ten zvýšený hlas. *Pronesl ke starší upírce a jemně jí pokynul hlavou, usmál se na ni a pak se koukl zpět na Nat.* Tak co, je ti lepší? ještě chvilku posedíme, já si zapálím, co ty na to? Ucítíš alespoň něco jiného. *Popíchl ji se smíchem.*
*Bob drží TAYE a je rád, že starší upír odvedl civilku.*/Sakra doufám, že ji ten blbec nekousne. Závislost na yin fen je strašně rychlá.../* Prolítne mu hlavou a dál drží mladého upíra.* Ah... Když nevnímáš na tohle...* Zavrčí a zakousne se mu svými ostrými zoubky do zátylku. Cítí odpornou upíří krev. Drží ho tak pár vteřin než ho pustí, ránu olízne a vyléčí. Chytne ho volnou rukou kolem pasu a přimáčkne ho na sebe, aby nikdo z okolí nemohl vidět, co se děje trochu níž než má uvázané lano. Doufá, že zrovna tohle Tay nevnímá. Položí mu bradu na rameno a podívá se do dálky před sebe.* Už se ani nehni. Nebo tě uspím. A rozhodně teď na mě nesahej dokud se neuklidním.*Řekne mu opravdu chladně. Je naštvaný. Ví, proč se mu tohle děje a že za to může sestra, která v něm vyvolala určité úchylky, které on vždy v sobě nějak měl.*
Bude mi ctí, Sire, *poklonila se Calibanovi s jemným úsměvem a zavěsila se do jeho paže. Společně tedy vyrazili na parket. Původně očekávala, že z toho bude jen nějaký společný tanec na party hudbu, ale někoho zrovna v tu chvíli napadlo, že by bylo fajn party mix proložit něčím pikantnějším, takže se z reproduktorů začalo linout Feeling good. Za střízliva by Kim ani nenapadlo na takovou skladbu tančit s někým koho nezná, jenže teď už v sobě pár 'panáků' měla a její důvěra v realitu po všem, co dneska viděla a slyšela, zmizela a vystřídala ji jen jakási tichá rezignace a touha udělat cokoli, co by pro ni mohlo ten večer zachránit. Ruce obmotala Calovi kolem krku a zadívala se mu do očí.* Můžeme..? *Zeptala se s úsměvem.*
*Z jejich konverzace uzná, že MADDIE si také není na sto procent jistá s kým hovoří a jejich interakce mu k rozklíčování tedy moc nepomůže.* Aw, to zní jako nekonečná škoda jít na večírek pracovně. *Zavrní soucitně a ve svém opření o zeď si přehodí nohu přes nohu. Na jeho slovech necítí úplně nepravdu. Také proč by měl, když jsou v podstatě nicneříkající. Práce může být klidně nějaký průšvih.* /Doris spí s velitelem dopravních policistů? JACK tam má teda zábavu. / *Napadne ho pobaveně, když alespoň na chvíli ustanou sexy záběry a on se tak stihne pořádně zamyslet nad tím, co tu DRAGOS pracovně dělá.* /Někoho tu hlídá?/ *Napadne ho, když se začne upír rozhlížet po ráně. Jasonem to nějak neotřese, protože rána přijde z jiné části klubu, než kde se nachází JACK. Také kdyby se mu něco stalo, tak by přestaly neustálé vize.* Úspěšné. *Odpoví též jednoslovně, když DRAGOS okomentuje její šaty. Pak to netrvá dlouho a DRAGOS začne vyhrožovat CIVILCE (ESHE), která se ho pokusila okrást. A ať se snaží, jak se snaží, JACK jeho sebekontrolu pomalu ale jistě nahlodává, a proto se musí zasmát.* /Doháje, civilka a on dělá, jak kdyby byla jeho úhlavní nepřítel. To je tak roztomilé! Mohli by se třeba prát o to, kdo dřív zaplatí daně nebo půjde nakoupit do supermarketu... Ha! Jak přízemní./ Šikovná. *Zamumlá, když ESHE ustojí útok pláštěm a pak se ještě rozhodne DRAGOSE nakopnout.* /Je to jako souboj nemluvněte s obrem, ha!/ Budiž vám prominuto, moc jsem se bavil. *Přikývne, když se DRAGOS vrátí ke konverzaci a doufá, že ho nakopnutí znovu nevyruší a nechá to být.* Zřejmě se v Pandemoniu naskytnu pokaždé, když stihnu zapomenout na mizerný výběr hudby. *Uchechtne se, když začne hrát Nothing else matters. Nedlouho na to se ho JACK v mysli zeptá, jestli slibuje a v Jasonovi hrkne. Pořád nezjistil, proč tu je muž v masce a nechce riskovat odhalení. Ale už je to na něj moc.* Budu si muset odskočit. *Pozvedne výmluvně prázdnou sklenku, aby nonšalantně oznámil čůrací pauzu a JACKOVI pošle do mysli zásobovací místnost za méně narvaným barem, která je směrem na záchod, takže pro jeho společnost nebude podezřelé, když se tím směrem vydá.* Za chvíli jsem zpátky, budu rád pokračovat v našem hovoru. *Pousměje se na ně a svižným krokem zamíří na místo, aniž by k baru, kde sedí JACK byť pohlédnul.*
*Pomalu ji doprovodil na parket, obešel místo, kde byl předtím zraněn ten muž a pokračoval až dorazil na část, kde se dalo i pohodlně tancovat. Zaslechl první tóny písničky a postavil se k ní čelem.* Zajisté madam. *Sklonil se k ní a s prvním důrazným tónem udělal krok směrem ke KIM. Vedl jí po parketu a dával si pozor aby náhodou netrefil do někoho jiného. Jakmile již po několikaté zaslechl slova Feeling good lehce jí poklonil do záklonu. Pokud se poddala tak udělal celou obkruhu a postavil ji zpět na nohy aby vedl další krok. Pokud však ne, tak ji po záklonu jemně zpět postavil a tančil dál.* Jak se ti dnes líbí párty? *Snažil se vést konverzaci. S úsměvem jí přejel pohledem.* Mimochodem ten kostým ti náramně sluší.
*Koukala na něj a když viděla, že se nějak uklidňuje, docela se jí oddechlo, ovšem jen na malou chvíli, přece měla plnou hlavu toho, co se dozvěděla a pokud to byla pravda, pak to nebylo nic dobrého a to věděla moc dobře.* Já vím, že se o mě bojíš mi amore. *Povzdechla si a i ona na něj smutně koukala. Jenže vyřešit to musela, nějak prostě jo.* Nejdřív zjistím, zda je to opravdu pravda a pokud ano, pokud ten blbec v masce nekecal, pak se nějak podle toho zařídím. Zvládnu to, slibuju, vím, že to asi nic neznamená, ale nenechám se zabít. *Zašeptala.*
*Remi zavřel oči, načež se naklonil a své čelo si opřel o to její.* Beru tě za slovo, aby jsi věděla. *Pronesl a nakonec se usmál. Pak na ni koukl.* No, já si ještě zapálím, tak tady počkáš se mnou? Půjdeme pak zpátky? Nechcu si nechat nějakým moulou v obleku Anděla zkazit večer, na který jsem se tak dlouho těšil. *Zkonstatoval, načež si vytáhl cigarety a jednu si po vložení mezi rty zapálil a popotáhl. pak koukl na Aless.* Ale jinak, nikoho známého krom Kim jsem tu nepoznal, jeden by řekl, že jich poznáme víc. *Usmál se.*
Spojím příjemné s užitečným.. *Odpoví JASONOVI a opět mu pobaveně cuknou koutky na MADDIEina slova, dokonce se pobaveně tlumeně uchechtne při její odpovědi.* To nepochybně.. *Souhlasí. Jeho pozornost je krátce odvedená mladou civilkou.* Očividně.. *Pronese otráveně, když jej ten malý hmyz dokonce kopne. Rukou opět nechá plášť spadnout.* Omluvte mě ještě na moment.. Znova.. *Pronese k JASONOVI, který se královsky bavil, a MADDIE, načež ESHE popadne skoro pod krkem a odtáhne ji stranou. Po cestě zamumlá deativační povel pro prsten, neboť si nebyl jistý, zda by encanto fungovalo i přes něj. Pak Eshe přitlačí na zeď a druhou rukou si sundá masku, zády k celému sálu, aby jej nikdo neviděl. Semkne pohled s jejíma očima a hned ji pojme pod encanto.* Ty teď půjdeš k baru, kde nám všem předvedeš novou zábavu.. Vylezeš na bar a ukážeš nám profesionální striptýz, přičemž budeš do davu odhazovat i všechny ukradené předměty. Můj obličej si nepamatuješ a hned jak skončíš, tak zapomeneš i celou naši konverzaci.. *Zadá ji příkaz načež ji pustí. Masku ihned vrátí na tvář, aniž by ji někdo jiný kromě Eshe zahlédl, a pronese opět aktivační povel pro prsten, načež se vrátí za MADDIE, která osiřela, protože Jason mezitím někam zmizel.* Teď už bude snad větší klid.. *Pronese s uspokojením a pohledem na civilku.* Pochopitelně zábava.. Když nepočítám tu malou pracovní záležitost.. *Odvětí Maddie, jakoby neodešel.* A kampak se poděl náš společník? *Otáže se dodatečně.*
*CALIBAN byl zjevně ještě lepší tanečník, než ona, takže se Kim jeho vedení poměrně rychle poddala. Jejich tanec připomínal hru na kočku a na myš, kde on cílevědomě šel a ona mu poslušně uhýbala, jako by se snažila utéct, přesto si byli tak blízko, jak jen za daných okolností mohli. Když ji zaklonil, naprosto se poddala jeho velení a spolu s ním dokončila celou obkruhu. Po tváři se jí přitom rozlil spokojený úsměv.* Popravdě, je to trochu jiné, než jsem čekala, ale rozhodně si nestěžuju. Party, na které si i přes kontrolu někdo odpálí petardu za to stojí, ne? *Zasměje se a jemně se začervená, když jí pochválí kostým.* Nápodobně. Málokdo dokáže vynést kostým mušketýra tak, aby v něm působil chrabře a galantně. Tobě se to povedlo. *Mrkne na něj.*
*Štěstí, které doteď měli zmizelo tu tam. Hiram opět pokazil kroky, díky čemuž neudrželi rovnováhu a začali padat. TRISS byla naštěstí zachráněna nějakým gentelmenem, co si jejich nešťastného konce tance všiml a DÍVCE přispěchal na pomoc. Hiram za to dopadl hezky na tvrdou podlahu, načež zaskučel a aby nebyl někým udupán, rychle se sesbíral a zvedl.* Tady ti už na baru netancuju! Nebo minimálně ne Salsu..jauvajs, můj zadek. *Zastěžoval si TRISS vedle sebe.*
GIDEON: *Už už se chystá otočit na podpatku a odejít, když v tom zaslechne crnčení nádobí na baru, jakoby něco padalo. S rychlými bojovými reflexy nezaváhá a čarodějku popadne pevně do náručí. Poté vzhlédne nahoru, kde ještě před chvílí viděl jejího tanečního partnera a poté dolů, kde HIRAMA najde na zemi.* /Co se to tu proboha děje?/ TRISS... *Osloví ji, a přestože chtěl znít trochu uraženě, že ho sem zve a pak najde tohle, jeho hlas je při vyslovení toho jména jemný.* Ahoj. *Nervózně se usměje a krátce ji políbí na pozdrav, než ji postaví zpět na nohy.* Ahoj i tobě.. ale tobě pusu nedám. *Pozdraví HIRAMA s přátelským úsměvem, přestože v očích má pořád jasně čitelné zmatení.*
*Provedl jí několika koly, když se při první zákloně poddala tak zkusil i něco jiného.* Taky jsem nic takového nečekal a mockrát děkuji za tvou poklonu- *Dořekl načež lehce jí stočil do boku a udělal úkrok dozadu, takže jí vzal sebou a protočil i pod rukou. Do hudby to sedělo krásně a KIM v jejích šatech najednou vypadala v jeho očích jakoby se proměnila v opravdového anděla. Lehce se sklonil k jejímu uchu a hlubším hlasem jí pošeptal, že je skvělá tanečnice.* Musím dodat, že tvůj výběr kostýmu ti velice padne. *Dodá stále u jejího ucha a zuby lehce přejede po něm. Nikoliv tak aby jí narušil kůži, ale dost na to aby to cítila a vnímala.*
*Sústredí sa a vníma veľmi dobre, ako chlapec na celú situáciu reaguje a napriek tomu, že keď vošli na záchody, bol skoro potichu, teraz začne prílišne premýšľať nad všetkým možným.* /Ešte že viem liečiť už celkom dlho a minule som Lónimu opravoval ruku./ *Napadne mu v rýchlosti a tak sa rozhodne, napriek prichádzajúcej únave, utešiť chlapca pred sebou, aby neupadol do nejakého šoku a nepozvracal sa.* Budeš ho mať celý, neboj sa. *Prenesie, keď znova nakukne pod prikrývku a vidí, ako sa celá časť ukazováčika vracia na svoje miesto a spája sa do jedného celku.* Neboj sa, nikto si nič nevšimne. Možno maximálne akoby si bol porezaný, ale to sa zocelí, len sa na to nedívaj a pokojne, zhlboka dýchaj. *Pokračuje v slovách, trochu sa pomrví na mieste, keďže už sa mu kľačí trochu nepohodlne a pevne pridržiava THIERRIHO odcudzenú časť na svojom mieste, vediac, že pokiaľ sa to takto vylieči rýchlo, THIERRI bude stále natoľko zhúlený a opitý, aby si ledva zajtra pamätal, čo sa stalo, možno si zapamätá isté veci, ale prst bude mať na svojom mieste a ak sa bude vypytovať, Tanoia mu iba veľmi rád vysvetlí, že si vytvoril falošnú spomienku. Nakoniec, keď už je prst zocelený, sťažka vzdychne a upustí sa na zadok na zem a cíti, aké má ťažké viečka.* /Toto bolo horšie ako prekusnutá Lóniho ruka./ *Posťažuje sa sám sebe v hlave a nadvihne sa, aby odňal zakrvavenú textíliu a prezrel si svoj výtvor, ktorý začne otierať od krvi, než sa trasľavo dvihne zo zeme a otvorí kabínku. Oprie sa o okraj umývadla, pozrie do svojich vyčerpaných očí v zrkadle a zapne vodu, aby sa niekoľkokrát napil zo svojich rúk a omyl si tvár, nech naberie trochu farby a sily.* Je to takto v poriadku? *Opýta sa THIERRIHO, keď sa k nemu opierajúc sa jednou rukou o umývadlo otočí a cíti, že každú chvíľu ľahne na zem a zaspí.*
*Triss se musí zasmát slovům HIRAMA, než se překvapeně otočí k povědomému hlasu a zorničky se jí rozšíří a polibek mu nadšeně opětuje.* Ahoj, zlato. *Vyklouzne jí, možná mixovat alkoholy nebyl dobrý nápad, když na ty dva druhé smixované dohromady a zapíjené whiskou nebyla zvyklá. Nechá se postavit, ale jednu jeho rukou zachytí za sebou a omotá si ji okolo pasu.* To nedělej... *Zamyslí se nad tím, než našpulí rty a podívá se na GIDEONA.* Nelíbilo by se mi to. *Prohlédne si ho a rty se jí roztáhnou do úsměvu.* Ale ty se mi líbíš. *Zamumlá mu u ucha, k němuž se natáhne a pak si vzpomene na chudáka HIRAMA a odstoupí od Gideona, aby kamarádovi nabídla pomocnou ruku.* Tohle je Gideon, můj přítel, *Po těchto slovech se ke zmíněnému otočí, aby mu představila tanečního partnera.* A tohle je Hiram, můj kamarád...a tohle byla taková naše...ehm picí tradice, trochu. *Zasměje se trochu rozpačitě a za uši si zastrčí pramen vlasů, který ze zadní části přeletěl přes čelenku do její tváře.* Přišels! *Okomentuje navíc příchod partnera.* Takže...přespíš?
*Taylor byl vůní krve rozhodně pomatený víc než dost, proto asi olíznutí zátylku a jakési šeptání nebylo natolik efektivní, jak si BOB mohl myslet, že bude. Hold to chtělo větší kalibr, kterého se mladý upír dočkal vzápětí. Tohle jej už dočista probralo. Bolestivě zakňučel, přivírajíce oči. Od slz měl však naštěstí ještě daleko. Nicméně to rozhodně nebylo nic příjemného.* Jau..*Vykníkl ještě dodatečně, jako by ještě potřeboval BOBOVI dokázat, že je zpátky při vědomí a to, jak jej pokousal, jej bolelo. Když pak ucítí jakési tlačení pod sebou, už mu je krev šumák. Chtěl by vědět, co se sakra děje..nebo spíše proč se to děje. Nejprve pohledem sklouzl dolů, pak na Bobovu ruku a ve finále jej zakotvil na jeho obličeji.* Jo, s tím mohu souhlasit. *Kývl zlehka, možná i lehce vystrašeně.* Myslím, že uspávat mě nemusíš..prosím.
*Drb o Doris je natoľko zaujímavý, že fakt musel prerušiť všetky tie laškovné a erotické predstavy. Keď ale tak pokračuje a ešte Jasona vyzýva... sám už má čo robiť. Dokonca sa na stoličke aj niekoľko krát zavrtí. Všetko ešte v nenápadnej forme. Nevie ako dlho ešte vydrží dráždiť Jasona. Vlastne... musí oceniť to ako spolu komunikujú. S nikým v živote nemá a ani nebude mať možnosť zdielať svoje myšlienky... predstavy... sny. Vie, že to je trúfale takto vyzvať Jasona, aby si preňho prišiel. Postrehne ranu z davu a dokonca zahliadne TRISS na bare... lenže to kolegyňa spomenie Jordana zo zásahovky, ktorý sa ide rozvádzať. Skoro otvorí do korán ústa keď im povie, že Jordan svoju ženu podviedol s tou istou Doris, ktorá spí s veliteľom dopravných policajtov.* /No to snáď.../ *Ani myšlienku nedokončí keď sa mu hlavou premietne zásobovacia miestnosť. Vzrušene sa nadýchne a dopije už ani nevie koľký pohár whiskey.* Odskočím si. *Oznámi kolegom a takmer odhodí pohárik na pult. Je rád, že stroboskom tu vytvára odporné mihotavé svetlo, pretože ten stan v nohaviciach už jednoducho neskryje. Ide na istotu, predsa len mal príležitosť tu robiť pár razií. Vidí ako Jason na ich malé dostaveníčko dorazí prvý a pár sekúnd aj on zahne za roh, otvorí plechové dvere a zabuchne. Prejde ešte za jeden roh, kde sú skutočne krabice plné chľastu a nejakých pochutín. Keď zbadá Jasona tak...* Doris chrápala aj Jordanom a ten sa rozvádza kvôli tomu. Vraj od nej chytil chlamýdie a tak mu na to žena prišla. *Vychrlí naňho celý drb za pól sekundy a už nečaká. Príde k nemu, chytí mu košeľu a trhne s ňou až gombíky odletia. A pritiahne si ho do žhavého bozku. Sám horí ako fakľa.*
*I nadále se nechala vést a to i do složitějších prvků. Některé z nich sice lovila z paměti z dob středoškolských tanečních, ale nechala se vést svými instinkty a hlavně CALIBANEM. Šaty kolem ní během tance příjemně vířily a křídla se jí pohybovala do rytmu hudby, občas se dokonce lehce pootevřela. Skutečně tak teď připomínala anděla. Koutkem oka si všimla, že se tančící dav z pódia vytratil - což při podobně pomalém tanci trochu čekala - ale že pár lidí zůstalo poblíž a jejich tanec pozorovalo.* Popravdě, byla jsem zvědavá, jak se mi v tom bude tančit a jsem ráda, že díky tobě mám skutečně možnost to otestovat… *Její odpověď se změnila v tiché spokojené zamručení, když se zuby otřel o její ucho. Rty se jí roztáhly do napůl pobaveného, napůl svůdného úsměvu, když zavřela oči a palcem obkroužila jedno z jeho uší naoplátku.* V tom případě jsem za tu volbu ještě radši… *Šeptne s úsměvem, než oči opět pootevře a spojí pohled s jeho.* Chodíš sem i mimo akce, nebo to dnes byla zvláštní příležitost? *Zeptá se a při návratu z jedné z dalších otoček se přitáhne trochu blíž k němu.*
*Bob vydechne a opře se čelem o Tayovo rameno.* Dobrá... Jen se teď chvíli prosím nehýbej. Za tohle se omlouvám, ale děsně jsi se o mě třel...* Řekne poloviční pravdu, protože mu nedokáže říct, že za to může i to jak do něj kousnul. Stále však TAYE drží.* Ah, nepůjdeme, radši stranou? Potřebuju si vypláchnout pusu.* Řekne. Po celou dobu má rudý uši. Pak si k sobě otočí TAYE předem a pustí tak jeho krk. Začne mu ho kontrolovat.* Dobrý. Promiň mi to.* Omluví se mu opět a přitáhne si ho do objetí.* Nechci být jako ten, co ti ublížil.
*Bylo hloupé si myslet, že se nenechá jen tak ponižovat a malá rebelie ji postaví nad situaci. Ačkoli mířila pryč od DRAGOSE, srdce jí nepřestalo bušit s myšlenkou, že tohle už možná přepískla. Upozornila na sebe příliš, trestala někoho za to, že jí chtěl zastavit v nekalostech. A také si vybrala svůj dluh. Náhle ucítila studivý dotek na svém zátylku a ani se nemusela obtěžovat otočit, jelikož to DRAGOS udělal za ní, když ji odtáhl ke zdi, ke které ji narazil.* Uuuu, *vyšlo z Eshe, ať už chtěla či nikoliv a zjistila, kdo byl celou tu dobu pod maskou. Nic ji ta tvář neříkala, až na to, že se pořádně namočila. Nestihla však zareagovat, dřív než si to uvědomila, příkaz DRAGOSE se stal chtíčem u Eshe. Chtěla udělat to, co říkal, nemyslela na nic jiného. Takže jakmile ji pustil a otočil k ní záda, Eshe si bezmyšlenkovitě mířila k BARU.* *Nečekala ani na správnou příležitost, protože ona měla v plánu si ji vytvořit. Vylezla na BAR a PŘED VŠEMI se postavila přímo doprostřed, načež hlasitě hvízdla. Tím si snad upoutala většinu pozornosti, a pokud ne, její další činy to určitě napraví.* Naše párty trvá už tolik hodin, a přitom tady vidím znuděné tváře, slyším nudné konverzace, *mluvila dostatečně nahlas, aby ji všichni, kdo chtěli poslouchat, slyšeli,* pojďme to tu trochu rozjet. *Na její tváři se objevil ďábelský úšklebek, když uchopila zip svého kostýmu a pomalu jej táhla dolů, přičemž se svůdně předklonila. Výstřih se tak prohloubil až k jejímu pupíku, přičemž odhalil několik cenností, které za tento večer odcizila. Avšak dřív, než je odhodila, hrála si s nimi. Kousala do nich, olizovala je a přejížděla s nimi před taková místa, která nutila pozorovatele si přát, aby oni byli těmi hodinkami, náramky a kreditními kartami. No jo, kdo by nelabužil po hubeném těle plným křivek v latexovém oblečku, který každou chvíli odhaloval víc a víc. Eshe se při tom kroutila, hýbala se do rytmu hudby a snažila se zvednout náladu, nebo spíš mnoho pokladů v mnoha kalhotách.* ,
Bylo mi potěšením. *Pronese stále ještě do jejího ucha, ale při tom se narovná aby mohl dotáhnout poslední kroky. Ucítil její prsty na svém uchu a proto jí věnoval ještě jeden úsměv.* Nejsem z New Yorku, přijel jsem teprve před pár dny. *Dodá na vysvětlenou a provede poslední otočku.* Takže by se dalo říci, že je to speciální příležitost. *Po těchto slovech dohraje hudba a on udělá krok zpět a pokloní se jí.* Mockrát děkuji za tanec, věnuješ mi ještě jeden nebo by ses ráda už vrátila. *Optá se KIM a při slovech vrátila ukáže jak na TAYE, SASHU ale i BOBA a čeká na její odpověď. Něco jej však vyrušilo. Koukl na dívku, která vyskočila na bar a nezbylo mu nic jiného než se zarazit.* /Tak něco takového jsem rozhodně nečekal./ Tohle je tady normální? *Optal se KIM a dál ESH sledoval v jejím výkonu.* /Neříkám, že to není dobrá podívaná, ale na můj vkus je ta dívka příliš vulgární, vždyť něco takového se dá provést i jemně a rozdráždit tak mnohem víc lidí./ *Přesto co si myslel jeho pohled zůstával na ženě, přece jen byl muž co měl krásné ženy rád a ona krásná byla.*
*Snaží sa nerevať a pritom už aj tak reve.* Fakt? *Špitne bojácne. Nadýchne sa ale to ho znova napne tak prestane na moment radšej dýchať.* Je tu smrad... majú tu divnú voňavku. *Povie a stále si drží ruku pred očami. Nechce to vidieť. Cíti, že ho TANOIA drží za ruku. Cíti, že to bolí ale asi vďaka tráve a alkoholu je to znesiteľné. Snaží sa viac nerevať, aj keď asi by nevedel presne povedať prečo plače. Či kvôli odtrhnutému prstu všeobecne alebo kvôli okolnosti ako si ho odtrhol.* /A odtrhol som ho?/ *Sám si nie je istý, Pamätá si len kopec krvi, pričom z tej myšlienky ho znova napne. Zaskuhrá a dúfa, že sa nepovracia. Cíti, že ho Tanoia pustí ale stále sa neodvažuje pozrie. Fakt nechce na ruke vidieť nejaký neforemný, obhoratý pahýl.* /Čo ak sa zo mňa stane nejaký politik. Čo ak bude zo mňa ďalší prezident Francúzska a niekto sa ma opýta na odtrhnutý prsť?!/ *Keď sa ho TANOIA opýta či je to takto v poriadku, tak sa naskôr nadýchne ústami a aj ústami vydýchne. Opatrne dá ruku preč a pozrie na poranené miesto. Na ruke má zoschnutú krv, ktorá sa už nedala utrieť krvavou handrou. Prste je červený, podráždený a trochu spuchnutý, niekoľko rán na ňom zostalo a nič také čo by sa muselo šiť.* Oh, bože, vďaka bohu, mám prsť. Môžem sa stať prezidentom Francúzska. *Vydýchne a zosunie sa zo záchoda na zem.* Ďakujem, ďakujem... ďakujem. *Hovorí TANOIOVI a pritom sa otočí, otvorí záchod a začne doňho vracať. Krv skutočne nemá rád.*
*Do "úkrytu" dorazí jako první. Nepochybuje, že Jack pochopí jeho zprávu a nepochybuje ani o tom, že se z rozhovoru z kolegy vyvlékne, co nejdříve bude moci.* /Jenže nejdříve není dost brzo./ *Začne si nervózně poklepávat nohou a na chvíli si opře horké čelo o studenou zeď, aby se malinko uklidnil. Netřeba říci, že naprosto neúspěšně. Teď když už se nemusí soustředit na rozhovor s dalšími lidmi se mu Jackovy představy z předtím v hlavě začnou opakovat a kompilovat do sebe pomalu jako nějaký umělecký edit a to, co potlačoval celou dobu se konečně nestydatě ukáže. Krev se mu nažene do klína a už by kolem něj nikdo nemusel číst myšlenky, aby mu bylo jasné, na co myslí. V tom slyší klapnutí plechových dveří.* /Prosím./ *Zakňourá si v duchu, aby to nebyl kdokoliv, kdo není Jack.* Nepovídej! Doris se tedy nezdá! *Na tváři má široký úsměv, když si vyslechne nejčerstvější drby, ale tou dobou už má dávno ruce na Jackově bocích.* Mm. *Zamručí, když mu Jack zmasakruje košili, což velmi spolehlivě zničí jeho zástěrku, že potřeboval na záchod.* /To je jedno./ *Rozum jde bokem, zatímco se k němu holou kůží napevno natiskne a náruživě ho líbá.* Málem. Jsi. Mě. Zabil. *Vydechne mezi líbáním a nestačí mu ten drobný kontakt v místě, kde má Jack rozepnutou košili. Svlékne mu trhaným pohybem koženou bundu doktora Jonese a hodí ji kdovíkam. Ví, že by ho neměl celého svlékat, moc dobře to ví. Ale už není schopný si uvědomit, že to ví. Chvíli se tedy přesune s polibky na Jackův krk, na citlivou hruď, kde si dá zvlášť práci s drážděním bradavek a u toho knoflíček po knoflíčku rozepíná nejen košili, ale i kalhoty. Nemůže myslet na to, co by se stalo, kdyby je teď někdo našel. Myslí jen na to, jak Jacka dostat co nejrychleji z kostýmu.*
*Sledovala i druhou situaci DRAGOSE s civilkou a když se JASON nakonec odloučí, tak přikývne a nic nepodotkne, nepřišlo jí dvakrát košér říct "užijte si to" nebo "bavte se", vzhledem k náznaku, že si jde odskočit. Spíše nevhodné. Staré zvyky od dvora zřejmě. A když se Dragos navrátí za ní, tak se na něj otočí a nadzvedne obočí.* O jakou záležitost to vlastně jde? *Nadhodí a ušklíbne se.* Odskočil si. *Jedno v jakém slova smyslu, pravda to vlastně musela být. A když se ozve přes hudbu hvízdnutí zaměří se na civilku, která se začne svlékat a skončí pohledem ke své SPOLEČNOSTI.* Vaše práce? Rozkošné. Je k nakousnutí. *Zkonstatuje nakonec a sleduje věci k nimž se ozývají popuzené hlasy lidí, kteří sem tam své věci poznají a strhne se zřejmě kolem ESHE brzy chaos.* Když jsme u toho, kdo se za maskou schovává? *Stočí pozornost od krásného ženského těla k DRAGOSOVI a náhodné opilé osobě, která nesla dvě sklenky piva, kterého očividně měla dost, jednu vezme. Nakrčí nad tím trochu nos, pivo nikdy nebylo tak docela její šálek alkoholu, ale byl to alkohol a ona tu stála už nějakou chvíli nalačno.*
Skutečně? A odkud jsi, pokud to není tajné? *Optala se během jejich posladních kroků a na konci se CALOVI rovněž s úsměvem poklonila.* Pokud si mě chceš ukrást pro další tanec, rozhodně se nebudu bránit. *Odpověděla s úsměvem. Pak však její pozornost upoutalo hlasité hvízdnutí a její pozornost se přesunula k baru společně s Calovou otázkou. Její pobavený úsměv se ještě roztáhl.* To netuším, jsem tady dneska poprvé kvůli té akci. *Odpověděla, zatímco sledovala dívčino vystoupení. Ona sama se dobře bavila. Dívka na baru byla sice možná příliš opilá, příliš nadržená, nebo možná obojí, než aby jí to přišlo jako skutečně dobrá podívaná, ale s výjimkou toho, jak rychlé a obscénní to bylo, šlo o podívanou slušnou. Dívka byla krásná, měla cit pro rytmus a Kim rozhodně oceňovala, že se toho nebojí.* Šikovná. *Okomentovala to prostě a hlavou kývla směrem k ESHE.*
*Automaticky si zastěžoval na bolest pozadí, na něhož vlastně před chvílí spadl. Nad TRISS a jejím smíchem ovšem nezareaguje kdoví jak mile, spíše protočením panenek - takže ve finále dosti podrážděně. Ale hned, jakmile si to uvědomí, se na ni s omluvným pohledem podívá. Vzápětí pohled hodí i na GIDEONA, kterému jen zamává.* Těší mě..*Kývl, načež se rozhlédl, aby zjistil, koho asi může otravovat. Nechtěl totiž být na obtíž těm hrdličkám, co se tu nyní sešly.* Hele.. já už asi půjdu, nebo minimálně nebudu otravovat..rád jsem si zatancoval. *Usmál se na TRISS. Pokud mu to pak její PARTNER svolil, objal ji, než se s ní dočista rozloučil.* Pa. *Zamával, než zmizel kdesi v davu.*
Osobní pracovní záležitost.. *Odpoví Dragos MADDIE schválně znova. Nehodlal ji detaily prozradit, ani kdyby věděla kdo je. Na její slova se rovněž ušklíbne, ačkoliv to není vidět a jen pokývne hlavou. Svůj zrak na chvíli stočí na ESHE a škodolibě si ten pohled užívá, zvlášť když se k ní začnou hrnout někteří návštěvníci, které okradla.* Ach ano.. *Odpoví poté, když se vrátí k jejich rozhovoru.* Čekám až se do ní zakousne ten dav.. *Pronese ještě na její slova. Jakmile začne vyzvídat, tak se pobaveně uchechtne.* Říká se o vás, že jste chytrá, lstiví a důmyslná.. Co takhle tyto dovednosti použít, než abych vám to tak ulehčil? *Pobídne ji s drobným rýpnutím a rukou ve zlaté rukavici ji zlehka přejede podél linie krku, na čelist až pod bradu a nadzvedne ji hlavu.*
To záleží, ptáš se odkud pocházím nebo odkud jsem přišel? *Optá se žertovně. Stále však koutkem oka pozoruje svlékající se dívku. Upřímně obdivuje její křivky, a že jich viděl mnoho, ale každá žena je svým způsobem speciální a to se mu líbilo.* Pak si tedy nechej tanec pro mne po tomto představení. *Pronese lehce a mávne rukou k baru, kde žena stále ještě kroutila svým tělem.* Tak to jsme na tom úplně stejně. /Hmm, a jsem rád, že jsem sem došel, získal jsem dost užitečných informací./ To rozhodně je. *Přikývnul.*
Záleží, co z toho mi chceš sdělit? A platí, dokoukáme a budeme pokračovat. *Uculí se a krátce po něm koukne, než se její pozornost stočí zpět k dívce na baru a k davu, který se kolem ní pomalu, ale jistě formuje. Část z něj vypadá až nadmíru dychtivě, část však podle všeho poznávala předměty, kterých se dívka s takovým gustem zbavovala. Nejspíš jejich vlastní.* Chudinka… Sežerou ji zaživa… *Pronese téměř dojatě a lehce jí zacuká v koutcích. Sama začíná mít poctit, že je jí v oblečení trochu horko a není si jistá, zda za to může adrenalin, před chvílí dokončený tanec, alkohol, dívčino vystoupení, CALIBANOVY doteky, nebo kombinace toho všeho. Cítí se však nadmíru dobře.*
*Doris nechá tak ako je... aj keď je úprimne šokovaný aká je tá nenápadná žena aktívna. Keď Jasona pobozká a cíti jeho horúce pery na tých svojich tak ticho vzdychne. Ani nečaká na nejaké dovolenie. Jednoducho si svojim jazykom najskôr oblizne a potom šikovne sa prešmykne do Jasonových úst, aby tam mohol urobiť poriadnu paseku. Pohladí, zakmitá... zavzdychá a tým jemne rozvibruje Jasonove pery. A aj tie svoje. Pritom si užíva ako naňho reaguje a odpovedá mu. A ten dotyk pokožky je preňho tak strašne málo. Zasmeje sa. Ticho. Chrapľavo. Zvodne.* Hmm, to by som ti nespravil. Chcem ťa mať živého. Veľmi, veľmi živého. *Zachraptí svojim tichým, hlbokým hlasom, ktorým by možno dokázal taviť aj kov. Zrýchlene dýcha a pritom sa provokatívne otrie o Jasona svojim bokmi. Tak aby ich ešte oboch rozdráždil.* Pohni si... *Šepne a jemne medzi zuby zoberie Jasonovu spodnú peru. Trochu potiahne a pustí. Je mu jedno kam letí jeho oblečenie... a popravde ak by im tam niekto vošiel tak by mu to bolo už v tomto momente jedno. Zakloní hlavu, aby mu uľahčil prístup na jeho krk a potom sa ostro nadýchne keď je dráždi bradavky. Pozrie sa naňho, ako sa s ním hrá a nevie čo ho berie viac. Ak by im tam skutočne niekto vošiel... zabil by dotyčného pohľadom. Stiahne Jasonovi košeľu z ramien a pritom ho prstami poškriabe medzi lopatkami. Skloní sa, jednou rukou ho chytí za bradu a znova sa zmocní jeho pier a jednou rukou, šikovne a obratne rozopne Jasonov opasok. Podarí sa mu ho na jeden ťah vytiahnuť celý z nohavíc a odhodí ho niekam do priestoru.* /Snáď nebol tak drahý./ *Napadnemu ale to už mu obratne rozopána gombík, aby sa mu dostal do nohavíc. Pritom ani nepostrehne, že sa naňho nalepil trblietavý víly prach.*
*Milo sa na THIERRIHO usmeje, aký je vďačný za to, čo sa mu podarilo, ale zároveň je to unavený úsmev a vie, že nesmie zaspať tu pod umývadlom, ale ani v kdekoľvek v Pandemoniu a ani niekde po ceste v kriakoch alebo na ulici.* Za málo, rád som pomohol. *Prenesie šťastne, ale trasú sa mu ruky i nohy. Kým THIERRI na neho nepozerá, siahne si pod oblečenie a vloží si pod jazyk papierik LSD, aby sa nabudil.* /To nebude dobrý nápad, to nebude dobrý nápad./ *Behá mu hlavou, ale nakoniec to aj tak urobí a cíti, ako sa mu do mysle vtiera podivný, zvláštny pocit, vediac v jeho hlave, že to naozaj nebol dobrý nápad, že mal pravdu a nemal to robiť, pretože síce sa cíti viac nabudený, ale v zlom zmysle slova. Pozbiera sa na nohy a keď dvihne pohľad k THIERRIMU, vidí, ako sa steny k nemu sťahujú s čiernymi, roztečenými tvárami a prstami, ktoré steny trhajú a snažia sa dostať k jeho o to jemnejšej koži. Preľakne sa, zatvoriac oči a rukami si zbokov objíme hlavu, keď aj chlapec s ním na záchode vyzerá, akoby sa topil do podivnej masy čiernych čiar, hmýriacich sa pred jeho očami.* /Zlý trip, zlý trip./ Zlý trip. *Neuvedomí si, že to povedal nahlas a ihneď, nevnímajúc čokoľvek, čo mohol THIERRI hovoriť, otočí sa na päte a vybehne zo záchodov, ale objaví sa v ešte horšom prostredí, kde do neho skoro fyzicky tlačia farebné svetlá a hudba sa mení na krik, akoby niekto trhal ľudí zaživa, smiech sa zamotáva do vzlykania a aj tanečníci mu prídu ako masa miliónov rúk a nôh, pulzujúcich, vytvárajúcich akési biele diery do ničoho. Nalepí sa na stenu a chce odtiaľ utiecť, len nevie kam, pretože to by znamenalo, že sa má k tomu všetkému šialenstvu priblížiť, aj keď vie, veľmi dobre vie, že je to iba výmysel jeho hlavy, ale bojí sa pohnúť, omráčený zdesením.* Lóni. Lóni. *Opakuje meno svojho priateľa popod nos a sťažka odstrčí kohokoľvek, kto sa k nemu dostane bližšie.*
GIDEON: /Tak zlato? Na to bych si asi zvykl./ *Je rád, že dává takhle okatě najevo, ke komu patří a rukou, kterou si sama umístila, ji začne hladit po boku.* Nepatří to mezi tvoje fantazie? *Rýpne si Gideon, který je ze základu pansexuální jako většina víl, přestože muže bere spíše jako kolegy v armádě, než jako potenciální objekty zájmu. Inu a i kdyby bral, teď má oči jen pro Triss.* Ale... *Usměje se na ni, když mu řekne, že se jí líbí. Dojde mu totiž, že už se asi stihla trochu posilnit alkoholem.* Přítel Gideon, to jsem já. *Přikývne HIRAMOVI a zmatení se mu konečně definitivně vytratí z tváře, když mu čarodějka osvětlí situaci.* Aaaa, no na tradici vám to tedy moc nejde. *Uchechtne se a je na něm vidět, že to rozhodně nemyslí zle, spíše komunikačně. I když se však snaží udržovat konverzaci a potenciálně se seznámit s jedním z Trissiných přátel, HIRAM před ním začne utíkat.* /Oh, to bylo rychlý./ *Když vidí jeho tázavý pohled s rozpřaženýma rukama, mávne rukou s výrazem "ježiš no jasně" jako reakci na objetí.* Tak to bylo hodně rychlý seznámení, odradil jsem ho nějak? *Otočí se za čarodějem a pak zase na Triss a malinko nakrčí obočí přemýšlením.* Chtělas mě tu. *Řekne jednoduše v reakci na to, že přišel a vtiskne jí pusu do vlasů.* Doporučíš mi tu něco k pití? Jsem zvyklý spíš na to, co se podává ve Faerii. *Zeptá se a pak přikývne.* Rád bych, ale bude trochu záležet na tom, jak dlouho tu budeme. /Zítra mám hlídku.../
Osobní a pracovní se poněkud vylučuje. *Ušklíbne se, ale vesměs to odmávne a když promluví, tak se zamyslí. Chtělo to vodítko. Mohla si zrekapitulovat spoustu věcí, od vzezření, smíchu, očividně byl podsvěťan, ovlivnil civilku, rychlé reakce, styl humoru, znal ji, oslovoval ji Madeleine...Nakloní hlavu na stranu a usměje se, zvedne sklenku v pokynutí jemu samému.* Známe se, tak jednoduše. Kde jsme se poznali a při jaké příležitosti? *Na tento popis jí sedělo jen pár osob s tím vším, co si dala dohromady, stavbou těla dokonce...ale každou poznala v jiný čas.*
Oh..promiň..neměl jsem nic takového v úmyslu. *Pověděl slabším hlasem. Opravdu nechtěl nic takového udělat, ale ta krev..hold se stalo, co se stalo. Vrátit to nelze, BOB to teď prostě musel přetrpět.. a to i se Sashou, který konečně Bloody Mary bez alkoholu obdržel a vrátil se se svojí přítomností k těm dvěma.* Tayi na..a tobě objednám tu medovinu. Nebo myslím, že jsi ji zmiňoval, ne? Jestli ne, tak nevadí, i tak to udělám. *Řekl starší upír své, načež se znovu otočil k barmanovi, kterému sdělil svůj požadavek.* Mohli bychom..*Odvětil dodatečně Tay ROBERTOVI, když už Sasha přestal mluvit a staral se znovu o svoje. Nechal se otočit a až tehdy si z pultu vzal tu Bloody Mary, co mu Sasha přinesl. Z té se napil, načež ztěžka kývl. Teď se mu to už spojilo. Sklenku rychle odložil a BOBEM se nechal obejmout.* Dobrý, už jsem se chytil..půjdeme teď do boxu a ty mi řekneš, co všechno víš.. *Řekl poněkud vážně a jestli mu to ROBERT vůbec umožnil, odtáhl se, sklouzl z jeho klína a vstal, načež čapnul za rameno Sashu, který se už zrovna otáčel s tou medovinou.* Jdeme do boxu..ty taky, ani jeden z nás určitě nechce trest od Dragose. *Řekl v rychlosti, než jej pustil a popadl pouze BOBA, kterého prostě na férovku, pokud nechtěl, začal do toho boxu tahat se SASHOU v patách.*
Osobně pracovní.. *Upraví nepatrně svoje slova s pobaveným uchechtnutím. Odsune ruku a nechá ji se napít, ale přitom využije stěny za ní a opře se vedle její hlavy rukou.* Daleko odsud.. *Prozradí ji neurčitě a stejně tak dodává.* Při velmi běžné, ovšem pro nás se lehce utrhla ze řetězu, mo stór.. *Tady se ale malinko slituje a dá ji lehkou nápovědu v oslovění, zatímco se pod maskou ušklíbne. Věděl, že jestli někdo na jeho identitu přijde, bude to Maddie.*
Popravdě narodil jsem se v Rumunksu, ale většinu života jsem žil v Anglii, odkud jsem také přijel. *Pronese a vzpomene si na své dětství, které bylo díky bohu už jen pouhou vzpomínkou. Byl rád, že mohl změnit prostředí a dostat se do New Yorku, ale život tady byl rozhodně odlišný od toho, na který byl zvyklý.* Musím uznat, že ta dívka umí hýbat tělem. *Pronese ke KIM a stále sleduje ESH.* Myslím, že s tím tak nějak i počítala když vylezla nahoru na ten bar. *Uchechtl se a na chvíli svůj pohled zaměřil na Kim v jejím andělském kostýmu.*
Vím.* Usměje se a pak Sashovi kývne na dík. Pak se nechá TAYEM odvléct do boxu. Docela box uvítá, takže si tam sedne, vezme si medovinu a tu do sebe hodí. Uši má znepokojeně stažené. Podívá se na TAYE a čeká, na to až začne výslech.*
Anglii jsem jednou navštívila, ale Rumunsko ještě ne. I když, z dokumentů, co jsem měla možnost vidět, je to krásná země. Spousta netopýrů. *Usměje se.* To teda. *Dodá s pohledem upřeným na ESHE.* Jen je otázka, zda za to může čistě sebevědomí, nebo alkohol. Sama nevím… *Prohodí a tiše se zasměje tomu, že tím narážela vlastně na dívku i na sebe, chytne látku svých šatů mezi dva prsty a lehce za ni párkrát zatáhne ve snaze se trochu zchladit, než si všimne CALOVA pohledu. Po očku mu jej opatí a tváře jí opět mírně zrůžoví, tentokrát už však ne jen rozpaky.*
*Keď vracia tak matne započuje ako mu TANOIA hovorí, že za málo.* /Za veľa!/ *Asi druhý deň bude premýšľať, že ako je možné, že má prst na mieste ale teraz je šťastný, keĎ vyprázdni zo žalúdka všetko čo zjedol a vypil. Nadýchne sa a zistí, že už mu o niečo menej vadí ten smrad záchodov. Vyštrachá z nejakého vačku živačku, aj keď teda najskôr ju asi 5x prezrie či to je žuvačka a nie nejaká petarda. Strasie ho keď si predstaví, že by si miesto ruky dopálil pusu.* Díky, fakt. *Otočí sa na TANOIU a zamračí sa. Trochu naňho zažmúri, pretože nechápe prečo si drží hlavu.* Zlý trip? *Zopakuje a chvíľu trvá kým mu niečo v tom prehulenom, opitom a zo straty krvi omámenom mozgu niečo zopne dokopy.* TAN! *Zakričí ešte za ním keď TANOIA vybehne preč zo záchodov. Dvihne sa rýchlo na nohy, aby ho nasledoval, ale zatočí sa mu hlava a tak znova kecne na zem ako nanuk v lete.* Dofrasa. *Zahundre a skúsi to znova, tentoraz keĎ je na nohách tak to naskôr predýcha a potom vyrazí zo záchoda. Ignoruje že má krvavú ruku a aj časť kombinézy. Aj keď nie je to na pohľad tak zlé. Horšie je, že je bledý ako vápno.* TAN! *Zakričí do hudby ale príde mu, že jeho hlas sa stráca v davu.* Merde! TAN! *Predrie sa medzi nejakými ľuďmi a stále kričí TANOIOVE meno ale absolútne netuší kde ho má hľadať.* Kde dofrasa je? *Obzerá sa okolo seba ale z tých svetiel a davu je mu ešte horšie. Prudko sa otočí a má čo robiť aby sa vyhol dievčine čo tu nosí nejakú tácku. Pri tej priležitosti sa doslova hodí o stenu vedľa MADDIE a DRAGOSA. A zvezie sa po nej ak chutný bacuľatý chrobák na čelnom skle.* Merde... *Zahuhle z podlahy.*
*Tahle "nápověda" na první pohled příliš nepomohla. Ovšem to by nesměla znát jazyky. Irština. V Irsku žila jen jednou za celý svůj život a příliš ho nenavštěvovala, protože to bylo místo, které naopak obliboval Irvin.* Is fada ó shin Éire. *Broukne a v očích se jí zableskne, když vsune prst jen lehce pod masku, aniž ji dává pryč, spíš je jí příjemnější mu tak podebrat lehce bradu.* Mo daor Dragos. *Osloví jej ještě s jistotou.*
*Nostalgicky se pousměje.* Ve své rodné zemi jsem už tak sto let nebyl, nenašel jsem příležitost. *Pokrčí rameny.* /Ani chuť, není tam nic co by za návštěvu stálo./ V mé době tam bylo spousty chudoby a špíny, v dnešní je to mnohem lepší místo. *Podotkne a hlavou mu projede vzpomínka na špinavé ulice a dny plné šizení a kradení.* To je mnohem lepší téma. Řekl bych že obojí. *Popošel blíž k ní a sklonil se.* Co ty? Myslíš, že by sis na něco takového troufla? *Pošeptá jí u ucha a s úškrnem lehce odtáhne hlavu. *Její růžové tváře jí dělají ještě lákavější a on dostane chuť ji políbit.*
*Na Doris se později pravděpodobně vyptá, ale jelikož ho Jack vymučil téměř k prasknutí, rozhodně na ni nemyslí. Jednu ruku dá za sebe a začne šátrat, jestli je tam nějaký vhodný povrch. Když narazí na jednu bednu, napůl se na ni posadí, aby ozkoušel její nosnost a uzná ji za perfektní. Přestane tedy hrabat za sebe a zamotá ruku v Jackových vlasech a trochu ho zatahá. Hezky u hlavy, aby mu bolestivě nevyškubával vlasy, ale jen ho příjemně zatahal. Jeho dominance jakoby se však vytratila v sekundě Jackova smíchu a celý se zachvěje.* /Velmi, velmi.../ *Opakuje si v hlavě na chvilinku se na něj podívá s tmavýma očima plnýma hladu. Tím, že tu není krom pár žárovek daleko od nich nic rozsvíceno, má ještě roztažené panenky tmou. Na tu chvilinku jako kdyby zapomněl, že musí pospíchat , a že je ve skladu. Rty se mu roztáhnou do úsměvu, když se o něj otře a málem se na místě rozpustí, když Jack znovu promluví. Je znát, že předchozími představami netýral jenom Jasona.* S radostí. *Zašeptá mu do rtů, dorozepne všechno, co Jackovi ještě drží kalhoty a svižným pohybem je sundá i se spodním prádlem.* Do háje... *Vypadne z něj, když se mu po delší době naskytne pohled na přítelovo nahé tělo a rovnou si ho popadne a vysadí na otestovanou krabici, kde mu stáhne kalhoty kompletně, aby se k němu dostal blíže.*
*Jakmile dorazili do boxu, BOBA pustil a sedl si vedle něj, načež si brašnu přetáhl přes hlavu, aby ji mohl položit opodál a vzít si skleničku s krví, co mu Sasha zajistil. Spokojeně se z ní znovu napil. Tohle s radostí uvítal. Volně si nato položil hlavu na ROBERTOVO rameno.* Začneš mluvit sám od sebe, nebo se mám ptát? *Optal se, střelíc mimovolně pohled na Sashu. Ten seděl kupodivu mlčky naproti nim, zatím. Kdo ví, zda si nenajde taky znovu chvíli pro sebe a své monology.*
Nápodobně. *Usměje se ještě na HIRAMA a když se nechá obejmout, tak mu to krátce oplatí a sleduje jej zmizet v davu.* Jo...to nevím. Asi nám chtěl dát soukromí? *Nadhodí myšlenku, co ji napadne a kývne.* Můžu to zkusit, ačkoliv já tu piju spíše whiskey. Nicméně bourbon, pivo...nějaké pálenky... Co máš nejradši? *Nemohla si být jistá, zda pivo nemá odlišnou chuť a recepturu ve Faaerii a letmo jí poklesnou koutky.* Oh...spěcháš? Klidně můžeme přespat ve Faerii... *Nabídne napůl nadějně, ráda by strávila s partnerem více času, žel jejich povinnosti nečekaly a konkrétně technologie si je žádaly zde. Zvažovala, že požádá Gemmu, ale pochybovala, že starší čarodějka bude chtít "hrát Triss" i nadále. A asi ani nechtěla, aby jí zasahovala Praetorka tolik do osobního života. Bylo to jednoduše její soukromí.* Nebo klidně můžeme jít hned.. *Sklouzne ho pohledem, ač do něj nevloží intenzitu a když si konečně všimne ESHE, která je nahradila na baru a dosud ji zdařile ignorovala pro okouzlení novou láskou, nyní právě danou lásku začne tahat pryč, protože cítila, jak nekomfortně se začínala cítit, když se blízko ní svlékala žena a špatně se jí dýchalo. Potřebovala ji z dohledu. Z blízkosti.*
*Když má svou odpověď, tak se spokojeně ušklíbne.* Věděl jsem, že jestli na to někdo přijde, tak ty, Madeleine.. *Pronese sebevědomě.* Ale chtělo to nápovědu, že ano? *Rýpne si do ní ještě. Lehce hlavu skloní, přičemž její prst nechá zaháknutý o masku a tím ji potáhne výše. Má ji teď zvednutou, ale stále mu drží na hlavě. Nicméně kouzlo prstenu nezrušil, takže na Maddie to působí, jakoby viděla jeho tvář, ale přesto nebyla správná a nedokázala tu správnou identifikovat.* A taky ti to trochu trvalo.. *Dodá, když se s pobaveným úšklebkem rty skloní k místu, kde linie jejího krku přecházela v čelist. Vnímá, že tam o stěnu někdo (THIERRI) přistál a skácel se k zemi, ale bylo mu to naprosto ukradené.*
GIDEON: To je od něj asi milé. /Ale vyletěl, jak kdybych měl nějakou prudce nakažlivou chorobu. Nesnáší víly?/ Hmm, fakt nevím. *Uchechtne se a na chvilku se zamyslí.* Pivo možná raději ne, to si nechci kazit. Ale jinak jsem otevřený čemukoliv. /Byl by trochu průser, kdybych měl z civilského pití nějakou výraznou kocovinu, ale to je problém budoucího Gideona./ Ne, ne v pohodě. To si řekneme v průběhu večera, nemusíme zmizet hned, když se tu bavíš. *Zvedne ruce a párkrát s nimi zamává, aby jí vyvrátil domněnku, že musí okamžitě pryč. Pak už následuje její pohled a trochu mu poklesne čelist, když spatří ESHE na baru, jak olizuje kreditní kartu. Nakloní hlavu na stranu, jakoby chtěl přesně analyzovat, co se tam děje, ale než to stihne pořádně promyslet, Triss už ho táhne pryč.* /To se tu děje běžně? A proč mě táhne pryč?/ Děje se něco? *Shodí z tváře překvapený výraz z baru a všimne si, že je z toho Triss vážně nějaká špatná. Tak se na místě zastaví, přestože se doteď nechal táhnout a položí jí ruce na ramena.* Jsi v pohodě?
To víš, nejsi jediná a ani nejdůležitější osoba v mém životě. *Oplatí mu rýpnutí zpátky a prohlédne si povědomou a zároveň neznámou tvář.* Někdo si tu sehnal hračky.. *Nedokázal by sám použít kouzla, jediná magie to osvětlovala. Nabídne mu nakloněním hlavy krk a lépe také hranu čelisti, ale jen na chvilku, dokud ji to baví, než mu potáhne vlasy a políbí ho. Sama si držela stále štít, lidé do ní nevráželi, ale to se nedalo říct o Dragosovi.* Pojďme si zajistit trochu pohodlí... *Broukne jeho směrem a otočí se na podpatku, zamíříc k boxům. Naprosto bez zájmu překročí THIERRIHO delším krokem, věnuje mu znechucený pohled a pokračuje dál k boxu odkud manipulací vyžene osadníky, aby měli skutečně pohodlí.*
Samozřejmě, čarodějnice.. Jako bych ti to věřil.. *Uchechtne se ironicky, načež ji dovolí nadzvednout masku a pobavení se mu mihne v obličeji.* Jen pár.. Mám nového kamaráda.. *Pronese pochlubně, ale zároveň s takovou dávkou sarkasmu, že to působí velmi arogantně. Chvíli se věnuje jejímu krku, než si jej přitáhne do polibku.* Vůbec nejsem proti.. *Šeptne ji nazpět, když s nezajmem a dost bezohledně překročí THIERRIHO. Jestli ho přitom kopnul nebo mu na něco šlápnul je mu ukradené. Jakmile zmizí z boxu lidi, tak Maddie nejprve plácne po zadku, než ji chytne kolem pasu a otočí, aby si sednul jako první a ji si stáhnul na klín.*
*Bob ho jednou rukou chytne kolem ramen, když si na jeho rameno položí hlavu. Povzdechne si a podívá se směrem z boxu.* V čtvrtek jsem se trochu o tom porafal s Dragosem. Řekl mi totiž o tvém ex. No a já to vzal trochu moc osobně, asi proto, že něco podobného si prožil můj bráška...* Řekne a podívá se na něj.* Navrhl jsem, že bych ti ho vymazal z paměti, aby kdybys ho potkal, tak ho nepoznal. Nebyla by reakce, kterou by očekával. Taková malá zlomyslnost. Ale přemýšlel jsem nad tím a spíše mě napadlo z něj udělat dvě osoby. Jiné tváře, jiná jména. Naštval by se. Chytili bychom ho. A já bych si hrál. Udělal bych mu vše, co by sis jen dokázal představit.* Řekne chladně a pokrčí rameny.* V tomhle jsem po otci. Nenávidíme takový druh posedlosti. Když to spozoroval na bratrovi, tak ho proměnil v prase.* Zasměje se.* No a jinak se asi spíše ptej.* Poví, protože neví, co by mu mohl říct.*
Oh, dobře. *Usměje se, než její výraz přejde do protipólu a tahá si Gideona pryč od nahé ženy. Teoreticky, kdyby se o ni nepokoušel panický záchvat, možná by byla i žárlila, že se na ni díval, ale na to nyní nemyslela.* Ne - ano. *Opraví svou první odpověď a když je zastaví a položí jí ruce na ramena, otočí se čelem k němu a schová se mu do náručí.* Ne, napůl...nevím. *Vyblekotá nakonec. Jak chcete víle vysvětlit PTSD? Nebo spíš...válečníkovi, aniž mu prozradíte jeho původ? Jiskřičky mezi prsty jsou snad dostatečně výmluvné a Triss je schová mezi jejich těla a opře si o něj čelo.* Vzpomínky...ne na ni, ale obecně. *Řekne tiše a neodváží se vykouknout, stejně tak nechce, aby se díval Gideon, takže si ho k sobě jen tiskne a po chvíli se bezděčně začne pohupovat do rytmu hudby, která klubem stále duněla.*
*Když si ji stáhne na klín, tak se pohodlně zavrtí v těch správných místech a nejprve z ramen pokračuje k masce, aby ji odložila bokem a poté níž mu rozepnout svršky. Její bodyčko jako některé jiné mělo rozepínání v rozkroku, vcelku nenápadné nutno podotknout, krásně přilnulo. Sotva se vypořádá s jednou částí, zatímco kriticky stačí nadzvednou přívěšek, tak mu věnuje polibek na rty a na klíční kost a její ruce zamíří ke kalhotům, aniž by přííliš řešila okolí. Nezajímal ji nikdo z nich. Snad jen kdyby se přidali.*
*Se zájmem CALA poslouchá, s hlavou v zamyšlení lehce nakloněnou na stranu.* Chápu. Každý to má nějak, někdo se rád vrací domů, někdo prozkoumává dál a dál. Každému, co mu vyhovuje. *Usměje se. Když cítí, jak se nad ní sklonil, jeho dech se otřel o její krk a ucho, tiše zavrní a nad jeho otázkou se zachichotá, tváře jí zrůžoví o malinko víc, ale pobaveně přivře oči a koukne po něm, než odpoví, pohled znovu upřený někam k baru, i když už ne nutně na striptérku.* Záleží… Před podobným davem asi ne. Navíc, vynechala bych tu předcházející část s kradením. *Dodá.* Ale v trochu větším soukromí… *Nedokončí tu větu, ale její tón je dostatečně výbmluvný. Když se poodtáhne, skoro ji to až zamrzí a věnuje mu naoko vyčítavý pohled.*
*Trochu na ni zavrčí po jejích pohybech a na rtech mu hraje úšklebek. Nechá ji sundat masku, přičemž mu do obličeje spadne pár pramenů, která jinak maska držela mimo něj. Odhodí sako, když mu ho sundá na zem v boxu, načež se škodolibě ušklíbne nad jejím kritickým pohledem.* Nelíbí se ti andělé, Madeleine? *Provokuje ji, zatímco si sundá černý rolák a ten míří také za sakem. Stejně tak jeho rukavice. Polibek ji krátce oplatí a když se přesune jinam, tak ji nejprve stiskne prsty boky, aby poté jednu ruku přesunul do jejích vlasů a její čelenka následovala jeho oblečení. Poté ruku v jejích vlasech sevřel v pěst. Ani on neměl v plánu řešit reakce okolí. Navíc většinu pozornosti strhla ESHE. Druhá ruka po chvíli zamířila pod její sukni a stoupala po stehně vzhůru.*
*Zvolna se k BOBOVI přitulí a za ruku, kterou ho ČARODĚJ drží kolem ramen, jej zlehka chytne. Tiše pak poslouchal, když ROBERT nakonec spustil sám. Už zprvu po něm vrhnul docela udivený pohled, než si jej celého prohlédl.* Neudělal ti Dragos nic? *Zeptal se pak ještě na ujištění, ačkoliv si ničeho nevšiml. Na druhou stranu věděl, že bylo v BOBOVĚ silách nechat si zahojit ránu a dělat, jako by se nic nestalo.* Oh..to mě mrzí.. *Dodal pak, když bylo zmíněno, že si něčím podobným prošel i ROBERTŮV bratr. Následně BOBA znovu mlčky poslouchal, aspoň na chvíli, než bylo zmíněno mazání paměti. Tay nespokojeně zavrtěl hlavou.* Nevím, jestli bych chtěl, aby se mi někdo hrabal v hlavě, promiň..*Dodal, načež si obě ruce složil do klína. Tentokrát už nechal ČARODĚJE doříct celý zbytek bez vyrušení. Faktu, že byl jeho další bratr proměněn v prase, se taky nakonec zasmál. Byl to takový fajn fakt na odlehčení.* /Jasně..chováš se jak prase, tak jím i budeš. / *Pomyslel si.* Doufal jsem, že ti to budu moc říct sám, někdy..ale hádám, že to je už docela vážné. *Načal.* Jinak by ti to šéf asi neřekl. *Dodal vzápětí, během čehož si začal pohrávat s levým rukávem košile.* Dragos se ty informace musel dozvědět od Morgana, mého bývalého dozoru..já mu totiž nic z toho, co se konkrétně dělo, neřekl. *Zmínil.*
*Nat se usmála na Dominica a přikývla* Jo dobrý už mi je lépe..Hele El..Skočíš nám pro něco k pití?..něco silného..*Nat podala Elaine peníze a Elaine šla dovnitř pro jejich drinky. Po chvíli přinesla dvě vysoké sklenice modro rudého pití že světýlkem na dně, brčkem a destičkem na vrchu* woah díky! *Vzala si drink a druhý dala Dominicovi*
*Dominic se na Nat usmál a jemně ji vzal kolem pasu, snad pro gesto, aby věděla že je skutečně s ní, tak jak řekl. když pak přišla zpátky, tak se podíval na barevnost pití.* Páni, a kde máš ty? *Zajímal se, lehce starostlivě Dominic o to, kde je pití patřící Elaine.* Ale toto se ti povedlo. *Zhodnotil hledíc na pití. Potom už si s Nat přiťukl.* Tak, na všeobecné úspěchy, maličká. *Usmál se na ni a pak se napiil.* Dopijeme a tančit? Hele? A nebo ne, tam se nekoukej. *Pronesl a zakryl Nat striptýz, když viděl ESHE, jak dělá stryptíz na baru.*
Za svůj domov jsem přijal Anglii, ale máš pravdu, někdo se domů vrací radši než jiní. *Ani Anglie kdysi nebyla tím nejčístším místem na zemi, ale postupem času se to začalo zlepšovat. Pozorně jí sleduje a vnímá ji. Nadchne jej když uslyší její vrnění a poslechne si její odpověď.* Tak to by pak možná stálo za to po tanci najít soukromí. *Zašeptá a nabídne jí ruku.* Už máš dost show? Mohu tě vyzvat pro další tanec? *Zeptá se jí, je to už nějaká chvilka co ji pustil ze své náruče a rád by ji tam zpátky přivinul. *
To bys měl, protože já nekecám, přece se nenechám zabít teď, když mám mát svatbu a skvělý život s tebou. *Pousmála se, snažila se to nějak odlehčit.* A počkám s tebou, pak se půjdeme bavit, protože sakra tenhle večer už nám nikdo nepokazí. *Uculila se. Kolem nich prošla Lea a jen kývnutím Aless dala na vědomí, že jde dovnitř a že tam na něj počká, Alessandra se jen usmála a pak už se věnovala jen Remimu.* Ani já jsem tu nějak nikoho nepoznala, teda jo řekla bych, že tak dva lidi možná tři jo, ale to je tak vše asi. .*Pronesla a koukla na něj, než se k němu naklonila a vtiskla mu polibek.* Tak si dej cigaretu a pak jdeme dovnitř. *Mrkla.*
Hej! Je mi jednadvacet! *Nat se koukla a vytáhla mobil, začala si natáčet tu free show na baru a začala se smát tomu* Tomu nebude kámoš věřit *Nat upila svého drinku a zaostřila svůj mobil na ESHE a chytla záchvat smíchu, Elaine se koukala na tu scénku s znechucením a Obrátila svůj zrak pryč* Mám celkem chuť se kni přidat *Řekla lehce podnapilá Nat*
GID: *V duchu se pochválí za to, že poznal, že se něco děje. Sice to teď není úplně čas ani místo na to se chválit, ale přeci jen je emočně natvrdlý, a tak mu dělá radost, že se učí.* Aha. *Přikývne chápavě a pevně ji obejme, když si o něj opře čelo, aby jí trochu pomohl uzemnit. Kolegovi by v takové situaci vlepil facku, ale to tady rozhodně nepřichází v úvahu.* Jestli o tom budeš někdy chtít mluvit, tak můžeš. Když nebudeš, taky dobrý. *Pohladí ji po zádech, aniž by příliš povolil stisk. Samozřejmě ji nesvírá tak, aby jí drtil kosti, ale nevisí na ní jako volné triko. Zkrátka tak akorát, aby ho cítila a dokázala se lépe soustředit na něj a ně na tančící ESHE. Objetí povolí až ve chvíli, kdy se začne pohupovat, protože by jí tím mohl bránit a začne malinko nejistě tančit s ní.*
*Dominic je sledoval, ale jakmile to Nat řekla, tak se na ni koukl.* No tak to ne! Už jen proto že ne celý klub tě potřebuje vidět nahou, co kdyby tu byl i tvůj šéf, hm? A taky, to je ta civilka, co jsi po ní chtěla skočit, nebylo bz to asi moc rozumné. *Zasmál se, a potom už tak nějak reflexně chytl Nat za pas, kdyby mu chtěla náhodou utéct a zezadu se na ni natiskl.* Takže žádné tancování nahá na baru!
*Remi se na ni usmál. Potom si tedy zapálil, aby se zase mohli vrátit dovnitř. Když nakonec dokouřil, tak se na Aless usmál, vzal ji za ruku a společně vešli dovnitř. Chvilku se rozhlížel, než nakonec zamířil k baru, kde jim objednal drinky. Potom zamířil do jednoho z boxů.* Tak jo, dáme si drinky, posedíme a pak půjdeme tančit? Jak ti to zní? Mě jako plán. *Mrkl na ni rozverně, než si zase sundal helmu a teď i štít a položil to vše na lavici vedle nich.*
*Cestou od baru do boxu Aless kývla na Leu, že jdou tam a pak už jen jde za Remim. V boxu si odloží svou zbraň i masku vedle sebe a pak s koukne na féra sedícího po jejím boku.* Tvůj plán se mi zamlouvá moc. *Mrkla na něj a pak si vzala sklenku a napila se. Informace, které se dozvěděla ač už byly pravdivé či ne, jí vrtaly hlavou, ale nechtěla se tím teď dál zaobírat, na to bude času pak dost, teď se chtěla bavit a užít si večer a hlavně byla ráda, že se Remi už uklidnil. Když pak odložila sklenku, koukla se kolem sebe a tak nějak pozorovala dění v baru, než se pak koukla na Remiho a lehce se k němu natočila, snad aby na něj lépe viděla. *
Aleee notaaak Oh! *zrudla když se na ni přitiskl a kouka na něj. Nat se ušklíbla ďábelsky a dopila svůj drink a uvolnila své tělo abyvy vyklouzla z náruče* Bacha na plášť kamaráde..Neboj..ještěti vydělá pár babek!*Vstala ze země a píchla ho prstem do hrudníku s úšklebkem* Neboj se o mě Bráško.. *zamotala se a Elaine ji chytla* Už máš dost mladá dámo *Řekla Elaine a vzala jí za ruku*
*Bob se pousměje.* Nemusí tě to mrzet. On si to tehdy vybral.* Řekne a pak si povzdechne.* Dobrá, Dragos říkal, že to asi neprojde.* Uchechtne se. Pak vše dořekne a poslouchá poté Taye.* To je možné.* Chvíli váhá a pak se podívá před sebe.* Walter tě hledá. Prý míří do států. Ale neví, co ho tu čeká. Pokud mi někdo chce něco vzít, tak za to vždy zaplatí. On se stane jednou z mých hraček.* Řekne a usměje se nad tím.* Navíc i Dragosovi se nelíbí, že chce vzít jeho člověka. Ten hlupák proti sobě poštval dva ze čtyř mocných bytostí v New Yorku. * Podívá se na Taye.* Máš nějaké přání, co mu mám udělat?* Zeptá se s úsměvem a v jeho očích je vidět, že se na to těší.*
*Dominic se na to malé škvrně zadíval a zasmál se.* Nat, jo, už máš dost. nechtěla by jsi si jít sednout na chvilku do boxu? *Zasmál se, a pokud Elaine, která ji držela souhlasila, pak zamířil k boxu. Sám se tam posadil, ať už bez nich, nebo s nimi, chtěl být na chviličku v klidu. Pití si vzal se sebou a teď si jej usrkával a koukal se kolem sebe na to, jak se lidi bavili. Jeho pohledu neutekla ani ALESSANDRA a její mladý fér, jak by také mohli- vždyť Dominici se posadil právě do boxu hned vedle nich.*
*Remi se na ni zlehka usmál.* ještě aby ne, já mám...hehe, většinou jen a pouze dobré nápady. *Mrkl na ni, načež si neodpustil to, aby vyplázl jazyk. Pak se koukl ještě vedle sebe, na to, coby viděl, jak lidé tančili a bavili se. Hned na to ale pohled otočil na Aless. S úsměvem se natáhl načež své rty jemně přiložil na ty její a usmál se.* Tak co, jak se jinak bavíš? když pomineme ten můj výstup. *Zasmál se Remi pobaveně nad vlastním činem.*
To nezní jako špatný nápad. *Usměle se na CALA a svou ruku vloží do té jeho. DJ však zjevně vnímá, jaká nálada se v klubu rozhostila a rozhodne se ji podpořit i hudebně. Z repráků se tak začne linout remix Candy Shop. Kim se pobaveně ušklíbne.* Tak koukám, že se teď kromě našich tanečních schopností bude testovat i naše sebeovládání… *Odtuší. Parket se na tuhle skladbu řádně vylidnil, zjevně ne každý se cítil na to předvádět své taneční schopnosti zrovna při této skladbě. Na parketu zůstalo jen pár nejodvážnějších, nebo alkoholem nejposilněnějších, nebo obojí v jednom, podobně jako Kim. Té to však v nejmenší, nevadí. Konečně bude mít možnost ukázat, co všechno se s těmi křídly dá dělat. A nejen s křídly… Osvětlení se lehce proměnílo a byť šaty Kim nebyly tak průsvitné, aby bylo vidět vše, v tomhle světle jdou perfektně vidět její křivky při každém pohybu. Očima se na vteřinu neodpojí od těch CALOVÝCH, ale jejich dotek se, i přes zjevný náboj skladby, omezí jen na občasný mezi mnoha kroky a otočkami, čímž celkový náboj ještě zvyšuje. Díkybohu při tom stíhá myslet na to, že křídla má roztahovat jen když je ke CALOVI zády, aby jej náhodou netrefila, jako předtím Javiera.*
Budu na to myslet...někdy ti to povím. *Přislíbí a nechá se mlčky mazlit, než se začne trochu uvolňovat, aby s ním tančila, ačkoliv mnohem pomalejší tempo, než jaké měla hudba - respektive nereagovala na každou dobu, ale na začátku jedné začala a na konci druhé pohyb přešel do dalšího.* Chyběl jsi mi. Jako vždy. Je to takové nezbytné mučení. *Podotkne nakonec, aby zcela odvedla myšlenky pryč a bezděčně se trochu pootočí při tanci a postupem času se ocitne k Eshe zády, čím dá Gideonovi na ženu možná výhled, ale musí uznat, že vlastní majetnické či žárlivé sklony zkousne snáz než panickou ataku a Gideon ji nakonec může jednoduše říct, když zmizí z dohledu. Nakonec mu nepřímo přislíbila drink...a po něm se kdyžtak přesunou domů.*
Abych tě do toho jazyka nekousla. *Ušklíbla se na něj, než mu polibek opětovala, pak se na něj koukla a rozesmála se taky.* Abych pravdu řekla, měla jsem chuť tě praštit, za ten výstup, byl jsi horší jak hysterická ženská. *Culila se na něj.* Ale chápu tě na druhou stranu. *Pohladila féra po tváři a pak se zase narovnala a rozhlížela se kolem, když její pohled padl na známou osob vedle v boxu. Nad tím, že tam seděl DOMINIC, jen protočila oči a raději se znova otočila na Remiho.* A co se týče zábavy tak zatím to jde. Ještě se to nerozjelo pořádně i když jak tak koukám na ostatní, tak am to už jede. *Culí se, když vidí, co se kolem děje*
*Remi se uculil a více si upírku natiskl k sobě. Popadl jí za boky, načež si ji vytáhl k sobě do klína. Pak se jí podíval do očí. V těch jeho se momentálně odráželo spoustu světel z celého baru, jež zářila a propůjčovala dění ještě lepší atmosféru. Remi se uculil a natiskl si její tělo an to své.* no, to je pravda, že se to tu rozjíždí, tak co kdybychom to rozjeli i my? *Uculil se, načež se pak už vrhl na její rty. Za záda si ji přitiskl blíže na sebe, než polibky věnoval na její čelist, tváře, a odhrnul rolák, aby se dostal i k jejímu krku.*
*Nat si sedla vedle Dominica a opřela si hlavu o jeho rameno aby si odpočinula* Měkký..hele víšjak jsem říkala ze chcu do Kanady?..Chceš jet se mnou? Road Trip nás tří..ano musim vzít sebou chůvu ale představ si to.. *Zeptala se na s ospalym, skoro mumlajícím hlasem. Elaine se posadila k nim, si všimla ALLESSANDRY hned vedle nich a povzdechla si* No tak to vypadá že tu brzo usne..*štípla Nat do kolene a Nat zleknutím vyskočila* Co je?..
GID: *Když mu slíbí, že mu to někdy povypráví, poplácá ji konejšivě po hlavě v jakémsi roztomile humorném gestu a usměje se na ni. Přijde mu výrazně klidnější, než bezprostředně po začátku striptýzu, a tak se i on uvolní. To, že začne hrát Candy shop a parket se vylidní ho nějak netrápí, protože aspoň mají kolem sebe s Triss malinko víc prostoru a není to tak dusivé prostředí. I to by možná mohlo být na náběh panické ataky nápomocné.* Bylo by horší, kdybych ti nechyběl. To bychom pak museli probrat nějaké změny. *Uchechtne se, aby trochu odlehčil její docela těžké vyjádření. Sice jsou oficiálně spolu, ale pro Gideona je to pořád dost nové a taková romantika se mu netahá z rukávu úplně snadno.* /Ale je vhodný o tom vtipkovat?/ *Uvědomí si se zpožděním, ale už mu přijde nemístné to brát zpět, a tak se od ní jen trochu odtáhne, aby si prohlédl kostým.* Moc ti to sluší. *Hrábne na penízky na sukni a doufá, že je uslyší zacinkat, ale v intenzivních beatech hiphopové klasiky s tím moc štěstí nemá. Na bar už se vůbec nedívá, přestože periferně ví, že tam Eshe ještě pořád je a úplně nevinně musí ocenit její výdrž.* /To nebude jen tak. Drogy, magie. Něco v tom musí být přimíchané. Neměl by jí někdo pomoci?/ *Ovšem s Trissinou předchozí reakcí ví, že on to být nemůže a upřímně ho tančící civilka zas tolik netrápí.*
*Dominic jen poslouchal a když si Nat opřela hlavu o jeho rameno, tak ji jednou paží objal. Pak se na ni koukl a usmál se.* Rád s tebou pojedu, pokud to tedy schválí Dragos, samozřejmě, myslím, že tady je to hlavní slovo na něm, takže musíš pokecat asi s ním. */Zauvažoval nahlas. Když se pak lehce probrala, tak se uculil.* Jsi unavená, nechceš odvézt domů? *Optal se opatrně, byl rád, že tu je a bavil se, ale zase, už vypadla, že mu usne na rameni. Pak ji palcem jemně pohladil a usmál se.*
Na co je sebeovládání, když se můžeme v tak krásnou noc pobavit? *Optá se a na candy shop si ji přivine k sobě, poté udělá úkrok od ní a vlnou se vrátí zpět k ní. Rukou ji přejede po obličeji a pozvedne si její bradu k sobě a zašeptá směrem k jejím rtům, které jej přímo vyzývají.* Tak se předveď. *Věnuje jí jeden ze svých úšklebků a uvolní se do rytmu tance. Využije každou možnou chvilinku aby se k ní přiblížil a některou částí těla se otřel o ni. Dává si pozor aby do nikoho jiného nevrazil a zároveň aby s ní a jejími pohyby udržel tempo.* /Tak s tímhle andílkem se rozhodně dneska nudit nebudu./ *Má chuť se lehce zasmát své myšlence, ale nechce narušit atmosféru mezi nimi dvěma. Při jedné příležitosti když se k němu přiblíží a otře se tak jí přejede prsty po obrysu jejích boků až ke krku.*
Mmm...jaké změny? Jakože zařídit, abys mi rozhodně chyběl? *Alkohol se vrátí s uvolněním trochu do hry a Triss ho pohladí palcem po krku na jizvě, kde jí sevření zrovna vycházelo.* Děkuji. Pousměje se a zvedne k němu pohled, když ucítí, jak si hraje s šátkem potažmo svrchní sukní s mincemi. Ani ona je neslyší cinkat, spíše to cítí, jak jí zabubnují o sebe na pokožce (ač přes látku).* Tak tedy...jakto, že dnes spěcháš ode mě pryč? *Letmo nakloní hlavu na stranu a bezděčně si promne mezi sebou rty, aby je zvlhčila.* Kdybys chtěl...můžu tě na drink pozvat i jinde. Nebo doma a tam si můžeme udělat v soukromí větší pohodlí... *Nabídne, když píseň končí a ještě jí nepřekryje tak výrazně jiná a chvíli se tak vpohodě slyší.*
*Když si jí posadil na klín, jen zvesela vypískla a položila si ruce na jeho ramena, hledíc mu do očí, nakonec jej objala kolem krku a uculil se.* Pokud máš na myslí rozjet to tak, jak si to momentálně představuji i já, tak jsem pro drahý. *Zavrněla a polibky jež jí věnoval mu s vášní opětovala, nakonec jen zaklonila hlavu dozadu a slastně přivřela oči. Užívala si jeho blízkost a spokojeně se usmívala.* Víš co mě na naších kostýmech štve asi nejvíc? To že jsou těžké na svlékání. *Uchechtla se a vjela mu rukou do vlasů, jež následně na to stiskla ve své dlani.*
*Remi zlehka na ten podnět zaklonil hlavu a podíval se jí do očí. pak se ušklívbl.* No, tak to myslím, že jsme dva, řekl bych, že to ej zatraceně otravná věc a měla by být zakázaná. Složitý oblečení obecně, kdo to vymyslel? není oblečení spíš od toho, aby se za ně vzalo a lehce se roztrhlo? *Uculils e a rukama jí přejel po těle. pak se na ni uculil.* Ale jsme naprosto a upřímně zvědav na to, jaks e pod ten můj budeš dobývat, ten tvůj je totiž v porovnání našich kostýmů hračka. *Pronesl provokativně.*
Není to, koneckonců, ten důvod, proč jsme tady? *Optá se s úsměvem. Napadne ji, zda ta poznámka o sebeovládání nebyla až příliš provokativní. Jenže pokud byla, na Cala to zjevně zapůsobilo přesně tak, jak mělo. Vzal to jako výzvu. Stejně tak jako ona vzala jeho povídku.* /Předveď se? Máš to mít./ *Ona sama se tak poddá nejen rytmu, ale i jeho provokacím, které doplňuje svými. Jsou teprve na začátku, ale s každým krokem cítí větší potřebu být k němu blíž, přesto se užívá i to občasné 'odloučení.' Jen to prodlužuje společně strávené chvíle a nechává je to si situaci pořádně vychutnat. Jeho dotekům se nebrání, naopak, jde jim vstříc a ani její ruce přitom nezahálejí. Při jedné otočce mu kolem hlavy přes spánky nakreslí jakousi svatozář, pří dalších krocích, její prsty napodobí jeho cestu, v jeho případě od opasku až k bradě, kterou jemně stáhne níž. Téměř to vypadá, že se políbí, než opět odtančí, aby předvedla svá křídla konečně v jejich plném rozpětí. Pak je pomalu stáhne a opět se mu vrátí do náručí.*
*Zavrní pod dotykom Jasonovej ruky vo vlasoch. Má dokonca pocit, že cíti ako sa zachveje.* /Možno sa chvejem ja./ *Napadne mu. Ani by ho to neprekvapilo. Dosť sa aj čudoval, že sa pod ním nezačala roztápať tá stolička pri bare. Pozrie sa mu do oči a takmer sa mu v krku zadrhne dych. On sám má tiež oči tmavé od vzrušenia. Pripomínajú rozbúrené more, ktoré chystá ešte len ukázať aké dokáže urobiť vlny. Stiahne Jasonovi košeľu úplne dole. Zbaví ho opasku a pritom cíti ako on z neho sťahuje tak nepotrebné kusy oblečenia. Rozpne mu nohavice a škádlivo mu na moment vkĺzne do nich rukou. Pohladí ho cez spodné prádlo, aby ho ešte viac vyburcoval. A to sa aj podarí. Na to tata je nahý. Dravo sa naňho usmeje, Je mu úplne jedno, že by niekto mohol vojsť. Za Jasonovej pomoci sa usadí na bedňu a len v duchu zadúfa, že vydrží to čo sa na nej chystajú robiť. Bez nejakého ostychu a hanby sa na nej doslova rozvalí. Keď ho má na dosah tak nečaká, Pritiahne si ho k sebe, medzi nohy za ten zvyšok oblečenia čo mu ešte nechal. Rukami mu vkĺzne pod látku a aj pod spodné prádlo. Pohladí mu boky, prejde dozadu na zadok stisne mu ho. Áno, toto má rád.* Aké je vaše želanie pane? *Zavrčí divoko a trochu sa natiahne, aby mu pobozkal bradu. Trochu mu ju oblizne a prejde na sánku, kde ho jemne poškrabe zubami. Plynulo prejde na krk, ku ktorému sa prisaje a začne ho divoko bozkávať. Kĺzajúc nižšie a nižšie. Cez kľúčnu kosť, na rameno a z neho pomaličku na hruď,*
/To jistě ano./ *Na parketu s ní tančí jak jen to jde aby se jí mohl dotýkat ale zároveň se snaží budovat vzrušení občasnými mezerami, které zase nějakým kreativním pohybem zkrátí. Jakmile ale KIM popoodejde od něj, tak jí jen chvíli sleduje načež ale po plném ukázání jejích křídel se k ní dostane jako predátor ke své kořisti. Postaví se za její záda a přitiskne se k ní pánví, jelikož má však křídla roztažená tak jí pravou rukou chytí na břiše a přisune si jí víc k sobě. Levou rukou jí natočí hlavu a z pravé strany jí jen lehce přejede rty po krku. Jde jen o malé dráždění. Pak svou ruku přesune z její brady na křídla, pustí ji na břiše a obejde jí tak, aby najednou k ní stál čelem, nechá však na ní jestli se k němu tentokrát přiblíží.*
*Pozvedla obočí a sledovala ho s úsměvem.* Mám ti říct, kolik oblečení jsi mi takhle už svlékl, tím že jsi jen jak ty říkáš vzal a lehce se roztrhlo. *Zazubila se na něj a pak se podívala, na ten jeho kostým a jen nespokojeně mlaskla.* Hm, sakra, jak to z tebe dostanu? *Zamračila se a pak své ruce přesunula na rozepínání jeho kostýmu.* Nějak se to podaří, přinejhorším půjdeš nahý lásko. *Zasmála se nahlas a nahnula se k němu, aby jej políbila. Dravě a nesmlouvavě, načež se mu schválně zavrtěla v klíně, snad jako nějaký provokace. Tohle jí prostě bavilo.*
*Remis e zasmál a pak se na ni podíval. Pak se uculil.* Ale zase mne nesvlékni celého, jo? Přece nechceš, abych tu byl všem na obdiv, když jsme jen tvůj. *Uculil se, než se natáhl, přitáhl si ji opět k sobě a sám hledal, kde by jí mohl kostým trošku porozepnout, aby se na ni mohl plně vrhnout. Jaká byla jeho radost když zjistil, že její kalhoty jdou stáhnout vskutku jednoduše, to se ale nedalo říct o těch jeho, které byly ale samá přezka a pásek. Nad tím se Remi opět pobaveně zasmál.* No, budeš to mít těžší než já.
BLÍŽI SA VYHODNOTENIE NAJLEPŠEJ HALLOWEENSKEJ MASKY, NA PÓDIUM PRICHÁDZA CHLAP ČO SA NÁPADNE PODOBÁ NA SPEVÁKA THE WEEKND (pravdepodobne to ale nie je on, kto vie...). BERIE SI MIKROFÓN A HUDBA O TROCHU STÍCHNE "HOLA, OLA, NETVOROVIA! TAK IDEMEEE NA TOOO!" ZAKRIČÍ AŽ TO VŠADE PORIADNE ZADNUNÍ. "JE ČAS VYBRAŤ FINALISTOV S NAJLEPŠÍMI MASKAMI. TAK SA NÁM UKÁŽTE!" PO MIESTNOSTI ZAČNÚ BEHAŤ SVETLÁ A HĽDAŤ SVOJE OBETE. PO PÁR SEKUNDÁCH SA ZASTAVIA NA KIMBERLY, NEJAKEJ NEZNÁMEJ DIEVČINE V KOSTÝME BARBIE A V BOXE KDE SI TO ROZDÁVAJÚ MADDIE A DRAGOS... "EHEM, TAM V TOM BOXU... SLEČNA MEDÚZA JE FINALISTKA... ABY NEDOŠLO K NEDOROZUMENIU! TAKŽE DÁMY! POĎTE NA PÓDIUM!"
/Tak křídla zjevně působí…/ *Pomyslí si s pobaveným zavrněním, které se promění v tichý, nebo spíše hudbou utlumený vzdech, když se na ni CAL zezadu natiskne a rty ji pohladí po krku. Tohle byla skutečná zkouška pro její sebeovládání, protože čím déle dotek trval, tím víc toužila jen roztát v jeho náručí, ale když myslela, že už o nevydrží, opět od ní odtančí. Jen tak tak potlačí nespokojené zamručení a místo toho se na něj usměje a dotančí k němu. Její ruce se přesunou na jeho tvář, její pohled a výraz dávají jasně tušit, že by nejradši viděla jejich rty spojené, jenže v tu chvíli ji doslova oslní reflektor a ozve se vyhlášení. Překvapeně se zadívá na CALA, s nevěřícným úsměvem, ale oči se jí rozzáří. Je vidět, že ji to skutečně potěšilo.* Páni... *Špitne, ale po vyhlášení od CALA kousek poodstoupí, roztáhne křídla do jejich maximálního rozpětí a vysekne ukázkové pukrle, doprovázené jen tichým syknutím, jak ji přitom zabolí pokousaná noha. Usmívá se však.*
*Už se chystala něco říct, ale to se ozval někdo z podia, že je vyhlášení masek, když nikde nepadlo její jméno, jen se spokojeně usmála, mohla se dál věnovat jen Remimu.* Neboj se, to bych zase neudělala, ještě by mi tě nějaká ukradla a to bych asi byla hodně zlá. *Uculila se na něj a snažila se postupně nějak rozepnout všechny ty pásky a přezky které měl, u toho tiše nadávala a když viděla, že se na tom ještě baví, plácla ho lehce do hrudi.* Nesměj se jo, nebo nic nebude. *Vyplázla na něj jazyk a dál se snažila, už měla dokonce nějaké povolené, přičemž se jen vítězně culila.* Sakra, zajímalo by mě, kdo ti ten kostým vybíral. *Pronesla a pak se na něj podívala.* Mlč!
*Remi se a ale stejně uculil a mrkl na ní.* No kdo jiný, než ty. *Vyplázl na ni jazyka zlehka se skrčil, jako kdyby čekal, že mu přiletí nějaký ten pohlavek. pak se na ni ale koukl, vzal ji na tváře a stáhl opět do svého polibku. Hned na to jí ale ruce opět přemístil na pozadí, za které ji chytla mrkl na ni.* Tak co, bude něco? Nebo se z toho mám vysvléct sám? *Ušklíbl se na ni provokativně a pak si ji jemně nadzvedl, aby jí mohl trošku popotáhnout kalhoty dolů. Pak se usmál.* No jo, to ty kostými, co na to více říct. *Zaculil se.*
*Když k němu přitančí zpátky, tak se k ní lehce nakloní, jeho rty velice blízko těch jejích. To se ale v sekundě změní jelikož je oslní nepříjemné světlo a vyhlásí masky. To ho donutí tiše se rozesmát. Odtáhne svou hlavu od KIM, která po chvilce poodstoupí a provede nádherné pukrle. Lehce jí zatleská a na rtech mu panuje úsměv, který se mu tam usadil po smíchu.* Gratuluji! *Řekne dostatečně hlasitě na to aby jej slyšela, ale neřve aby tím nepohoršil nikoho poblíž, poté přejde k ní a natáhne ruku.* Můžu tě odvést k podiu? *Optá se a čeká na její odpověď s rukou nataženou.*
*Oprie sa chrbtom o stenu a sedí tam ako biela hromádka nešťastia. Len sa zamračí na obchádzajúce topánky (MADIE A DRAGOS) a je rád, že im neogrcal nohy. Chvíľu dýcha ale to tiež nie je nič také extra keď všade je teplo, smrad z piva a zo spotených ľudí. Napne ho, natočí sa trochu bokom a vyvracia sa. Nemá vlastne už ani príliš čo vracať, tak len z neho chvíľu ide žlč. Keď to rozdýcha tak sa narovná, utrie si pusu do rukáva a takmer bojovo sa pozrie na ten dav nôh ako tancujú. Príliš si nevšíma, že je nejaké vyhlasovanie kostýmov, skôr sa v tom relatívnom kľude keď ľudia toľko netancujú snaží nájsť bosé TANOIOVE nohy. Príliš mu to nejde ale keď nadobudne dojem, že zahliadol niečo ryšavé tak sa začne súkať na nohy. Rýchlo si to rozmyslí a znova klesne na zem a tak zvolí potupujúcu cestu. Plazenie. Ak sa postaví bez pomoci tak asi omdlie, takže sa po štyroch prediera medzi vyliatym pivom, stratenými topánkami a šperkami a ľuďmi. Nadáva ako pohan keď sa tak prediera kým sa konečne dostane k chlpatej bosej nohe. Pozrie hore.* /Hej... vyzerá to ako líška./ *Tak ho čapne za členok.* TAN?
*Chvíli si Roberta starostlivě prohlížel, než se uklidnil a znovu využil jeho rameno jako polštář, když už si ničeho zvláštního na čaroději nevšiml. Vesměs mlčky ho pak poslouchal, občas jej případně, když cítil, že může, přerušil. Pohledem pak zkoumal víceméně většinu z toho času box, občas se podíval na Sashu a nakonec pozornost věnoval nespočetkrát i samotnému čaroději. Nicméně po nějaké té chvíli mu téma jejich konverzace začalo být dosti nepříjemné, nekomfortní..podobně jako předtím ty pohledy u baru.* Jo, to by mu bylo podobné. *Vypadlo z něj při zmínce Walterovy schopnosti poštvat proti sobě zrovna ty nejvíc nebezpečné lidi, co jen může. Už tak se mu povedlo znepřálit jeho bývalý klan, minimálně. Čert ví, koho ještě, nebyl přeci jen na světě krátkou chvíli.* Ne, ne..*Uchechtl se zlehka.* V tomto ohledu má kreativita padá..žádné specifické přání nemám. *Dopověděl zrovna ve správnou chvíli. Hned na to se totiž začalo vyhlašování masek. Tay pouze, ostatně jako Sasha, pohlédl směrem ven z boxu, načež pokrčil rameny. Moc jej to nezajímalo. Popravdě mu ta soutěž i vypadla z hlavy.*
*Při jeho slovech se jen zamračila, ale hned na to na něj jen vyplázla jazyk, stejně jako on na ni.* Řekla jsem ti mlč, nebo tě umlčím sama. *Zazubila se a po chvíli se jí konečně podařilo rozepnout všechno co měla, včetně jeho kalhot.* Aleluja, konečně. *Zavrněla spokojeně.* Nemusíš, už to mám, a bez trhání, takže nahý nejdeš domů. *Políbila ho a pomohla mu stáhnout kalhoty, načež se na něj více natiskla.* Teď už zábava může začít. *Zašeptala.*
*Chris popravdě netušíl, co si od té halloweenské party slibovat. Tedy, kromě chlastu, pravděpodobně hromady podsvěťanů všech druhů a s trochou štěstí nějakého gigantického umělého pavouka na zdi. Ale s ohledem na to, že ho na party vytáhla Em, cítil, že by měl dojít. Koneckonců, potřeboval s někým probrat tu situaci s Cait. S civily nemohl, a nebyl si jistý, že by někdo jiný pochopil, čím si jako vlkodlak prochází. Možná mladý upír, jenže už když postával kousek od vchodu a dokončoval svou cigaretu, aby mohl dovnitř, pochopil, jak podcenil situaci, pokud šlo o upíří pach. Bylo to jako sedět v autobuse za někým s mimořádně silným parfémem, který je vše, jen ne příjemný a hlavou vám jde jen to, že byste dotyčného nejraději prohodili oknem, pokud by vám v tom nebránily morální zásady. Na ty se tedy soustředil. Típnul nedopalek a zařadil se do řady, když najednou zaznamenal známý pach, mnohem příjemnější a téměř instinktivně chňapl po ruce přicházejícího Willyho Wonky a pevně, přesto jemně ho stáhnul k sobě.* Nazdar Em. *Schválně ztlumil hlas, aby rozhovor pokudmožno proběhl opravdu jen mezi nimi.* Hádám dobře, že to, co je tu všude cejtit tak, že by se z toho jeden zadusil, je to, co si myslím..? *Optal se jí konverzačně, jakoby nic. Jeho silný makeup a čočky dávaly sotva tušit nějaký výraz, který se mu na tváři objevil.*
*Rovněž se rozesměje. Celá situace je koneckonců vtipná. CALŮV výraz ji naplňuje štěstím a jekousi netušenou vnitřní hrdostí nad tím, že její kostým skutečně přinesl takovou reakci, jakou přinesl, nejen u ostatních, ale i u pořadatelů.* Děkuji. *Září při úsměvu jako sluníčko a do nabízené ruky vloží tu svou.* Bude mi ctí. *Uculí se a společně vyrazí k pódiu.* Já moc děkuji, žes mě vytáhl na parket, abych mohla ukázat, co tahle křídla opravdu umí. *Usměje se a potáhne za jednu šňůrku, takže se její křídlo lehce otřese, jako by z něj smetávala jakési smítko. Tiše se tomu zasměje.*
*Bob se na mladého upíra podívá a povzdechne si.* Řekni mi Tayi. Když ti nejvíce ublížil, co sis přál? Co vyšlo z tvé bolavé mysli i srdce?* Zeptá se velice klidně a v jeho obličeji je výraz, který mývá jeho otec, když se rozhoduje nad trestu.* Tayi, sice se může zdát být tahle debata nepříjemná, ale ve světě stínů je smrt běžná. Jsem tu přes osm set let, znám jen deset dalších čarodějů, co jsou starší jak já. Jen osm je silnějších jak já. Další dva jsou na stejné úrovni. Pokud mě někdo naštve a to opravdu naštve, tak zmizí z dějin. To čeká i Waltera.* Řekne klidně a podívá se na Taye.* Hm, radši si tím nelam hlavu a nech to na mě a Dragosovi.* Usměje se na něj bylo vidět, jak přehodil do své běžné nálady, co má před Tayem.*
Ještě ne..budu v poho dej mi minutku..*Nat se probrala a koukla na pódium a na vítěze* Ach jo však naše kostým svou super! *Elaine se usmála a překřížila ruce* Ne dostatečně Nat..Hraběnka by také vyhrála ale mě to je celkem fuk..*Nat se usmála a protáhla se. Konečně dopila svůj drink a usmála se* Tohle byla sranda..Heh Dík že si šel se mnou..
*Remis e na ni díval, poslouchal ji a smál se. Když se jí to nakonec vyvedlo, tak se na ni spokojeně zadíval a políbil ji na tvář. Potom už mu zbývalo jen to si ji na sebe vysadit. Slastně zavrněl, načež si ji chytl za boky. pak se ale podíval kolem sebe a zamručel.* Ale no, trošku soukromí. *Zavrčel. Popadl svůj štít, který zaklínil o své stehno, popadl jednu Alessiinu ruku, kterou položil na vrch štítu.* Tak, a drž. *Pronesl k ní. Štít tak zakrýval jejich klíny a nikdo tak nemohl na první pohled poznat, že mají oba stažené kalhoty, až jen ze jejich pózy a z toho, že Remi donutil tlakem rukou na Alessině boku upírku k pohybu, se dalo poznat, že to co se tam děje asi nebude pro oči mladších účastníků.*
Andělé se přeceňují. *Broukne, zatímco se mu dobývá do kalhot. Lehce si s kusem látky pomůže telekinezí, aby se ani jeden nemusel svléct opravdu do naha, zároveň je ale nedráždila při aktu samotném látka a u sebe prostě rozepne telekinezí body, aby to nijak neprotahovala a dopřála jim uspokojení. V tom nejlepším se samozřejmě pak objeví reflektor a Maddie se krátce skloní Dragosovi k uchu aniž ustane v pohybu a tím si zakryje oči před ostrým světlem. Lehce jej kousne a směrem k záři reflektoru zvedne jeden prst na znamení "vydrž, teď něco dělám" a kousne Dragose do krku, aby mu pomohla se dokončit rychleji a sotva se tak stane, políbí ho na rty a se slovy "tak zase někdy" se zvedne a někde v mezičase, kdy má tělo v zákrytu se body zapne, ona si podá ještě korunu zpět do vlasů a ona se naprosto nevzrušeně předchozí činností a s výrazem hrdé dámy prostě vydá za mužem, který jí vyhlásil.*
*Dominic se na ni podívala jemně se usmál.* Ale nesmutni, to že tě nevybrali neznamená, že to byl špatný kostým., hele já upřímně o tom, že se bude výherní vybírat ani nevěděl. *Mrkl na ni a objal si ji. Pak kývl hlavou.* Není vůbec problém,. kdykoliv se zase bude něco takého jít, tak můžeš jít zase, rád tě budu mít po svém boku. *Usmál se a jemně se k ní přitulil.*
*Pomalu s ní jde až k podiu a rozhlíží se okolo, vlastně si pořádně kostýmů ostatních ani nevšímal, takže většinu uviděl až po průchodu mezi lidmi.* Nemáš vůbec za co, to já jsem rád, že jsi mi poskytla tanec. *Dodá a rozhlédne se okolo sebe jakoby někoho hledal, doopravdy hledal. Díval se jestli neuvidí jejich předchozí společníka TAYE, BOBA a SASHU. Dovedl jí až před podium, kde jí nabídl ruku aby se jí lépe vylezlo nahoru a odstoupil o pár kroků dozadu. Hledal další vyhlášené očima aby si prohlédl také jejich kostýmy.*
Nemáš vůbec zač. Snad nebyl poslední. *Mrkne na něj a s jeho pomocí se vyhoupne na pódium. Je mu vděčná za tu pomoc, byť to nedává najevo, noha ji pořád trochu bolí. Pak se k němu krátce skloní.* Mohla bych tě o něco poprosit? Sehnal bys nám něco k pití? Výběr nechám na tobě a peníze ti dám po vyhlášení. Jen mi po tom tanci trochu vyschlo. *Zazubí se a lehce mu stiskne ruku, než ji pustí a věnuje pozornost vyhlášení.*
*Z moci encatna byla konečně vysvobozena, jakmile se rozhodovalo o nejhezčím kostýmu této akce. Hudba utichla a s ní se Eshe přestala nakroucet jako had, který se snaží svést Evu v Ráji. Zůstala na baru stát ve spodním prádle, které bylo již tak kousek od toho, aby odhalilo všechny její poklady, a svůj pohled překvapeně upřela na oblečení pod sebou. Dav, který na ní hladově i s nenávisti koukal, se přesunul k pódiu, čímž dal Eshe možnost seskočit z baru a poklidně si sebrat všechny své věci. Ačkoli jí doteď nevadilo předvádět svou holou kůži, první stud a ponížení se dralo do jejího podvědomí. Nepamatovala si, co se stalo před tím, než na bar vůbec vylezla, ale po své první neblahé zkušenosti v Pandemoniu uznala, že opět okusila drogu smíchanou v jednom z jejích pití. Měla se cítit ohavně, s rudými tvářemi utéct, plakat, ale místo toho se slabě usmála. Život měla jen jeden, tak proč se za své činy stydět? Možná za to mohl alkohol, který z její krve zdaleka nezmizel, ale cítila se dobře. Plná sebevědomí. Přesto si své věci sebrala a šla se obléct a upravit na záchody pro dámy, kde si zapálila i jednu cigaretu.*
*Dragos se pouze ušklíbne na její slova a víc než ochotně ji pomůže s rozepnutím jejího kostýmu. Poté druhou rukou ve vlasech odtáhne její rty od svého krku a udělá tak prostor těm svým na jejím, kde ji kůži zkousne lehce, jakmile se začnou navzájem uspokojovat. Pobaveně se uchechtne, když při vyhlašování namíří reflektor na ně.* Měla by sis jít pro cenu, atraktivito.. *Rýpne si do ní, ale jeho držení nevypadalo, že by ji chtěl pustit. Teprve až když je po všem ji ještě dodatečně stiskne zadek a nechá odejít, načež na sebe zpátky naháže všechny věci a z boxu odejde. Jeho kroky míří kolem celé řady boxů, když z jednoho zaslechne rozhovor s jeho jménem. Pouze se o box opře rukou a zaměří se na všechny účastníky (Sashu, TAYLORA a ROBERTA).* To by měl.. *Nadhodí prvotně.* ROBERTE, mohl by jsi přestat znepokojovat Taylora, když Walter ještě ani do Ameriky nedorazil? *Otáže se ironicky a zvedne si masku, načež i zruší kouzlo, co mu propůjčoval prsten a usadí se k nim.* To, jak se o něj postaráme už není Taylorova věc.. *Dodá podmračeně.*
*Tiše se uchechtla.* Tady a soukromí? Lásko jsme v baru plném lidí, tady soukromí nehledej. *Zašeptala mu u ucha, do něhož jej nakonec lehce i kousla. Pak už jen spokojeně zavrněla, jednou rukou tedy držela štít a druhou si jej objala kolem krku, natiskla se na něj a s vášnivými polibky se dala po pohybu. Zprvu pomalými, protože jej ráda provokovala, ale pak už rychlejšími a náruživějšími, přece jen si to chtěli užít dostatečně oba dva.*
*Remi se jen pobaveně zasmál, z části jí musel dát za pravdu, ale na druhou stranu udělal teď něco pro to, aby alespon něco, co bylo jen a jen jeho, mělo být ostatním skryto. *Uculil se a pak se na ni koukl.* Přece nenechám nikoho jiného, aby mi tě okukoval, nebo snad, aby mi na tebe sahal, co si to o mě myslíš. *Vyplázl na ni jazyk. Potom si ji zlehka nadzvedl, aby do ni mohl přirážet i on, což si hodlal plně užít.* Jako neříkám, nejraději bych tě teď vzal a dotáhl domů, ale.. *Dál to nedořekl, jelikož se k nim přifařila jakási dvojice mladých slečen, které na Remiho i na Aless omylem vylily své pití. Pak se obě posadily vedle nich.* Ježkovy, my se omlouváme, utřu vám to! *Zahlásila jedna která se už už jala Remimu čistit rukávem jeho kostým.*
*Elaine si nemohla pomoc než se usmát a Rypnout si do dvojice* Tak se už polibte..Nebo tu budem až do příštího roku *Nat zrdula a kopla Elaine do kolene, která ji na oplátku vrátila pohlavkem* Takové věci neříkej! *Křikla Nat na Elaine a překřížila ruce. Elaine se zasmála a zakryla si ústa* Ty si dávej pozor na to abych to neřekla Dragosovi že si málem napadla dva civily za jednu noc..
*Jakmile Elaine promluvila, tak se Dominic okamžitě, instinktivně odtáhl.* Co-co? Ne, to ne Nat je moc milá holka, ale je to, já ji beru jako mladší sestru, prosímtě neblbni, to jako, to neee zaseee. *Zasmál se na ni Dominic, který nad tím nakonec mávl ruku a vzal si pití. Potom se podíval zpět na upírky.* Dojdu vám pro pití? Co si dáte? *Navrhl raději, aby od této konverzace utekl. Jak řekla Elaine, tak bral Nat jako svou mladší, malou ségru, a to bylo asi tak vše. Měl ji rád, ale ne tak jak si starší upírka myslela.*
GID: *Nad její otázkou se tajemně uculí a navede ji do otočky, která je na tuto hudbu naprosto nevhodná, ale on upřímně DJ úplně nevnímá.* To nepotřebuješ vědět, dokud ti chybím. *A ani on to neví, protože to nadhodil spíše s humorem. Při její následující nabídce se na chvilku zamyslí a přestane si hrát s necinkajícími penízky.* Pokud by ti to nevadilo, tak bych možná raději šel. Ale jestli se tu bavíš, tak se třeba vrátí tvůj odehnaný kamarád, až odejdu. Nechci tě tahat pryč. *Pokrčí rameny, ale je vidět, že je v tomto prostředí nesvůj, takže už to určitě dlouho nevydrží. Kdyby mu rovnou odsouhlasila odchod, tak se mu viditelně uleví, jinak si dá ještě jeden drink dle Trissina výběru a pokusí se to nějak zvládnout. V tom začnou vyvolávat výherce kostýmové soutěže, a tak Gideon následuje reflektory a spatří KIM s roztaženými křídli a MADDIE, která reflektor odmávne.* /Páni, oukej./ *Uchechtne se a podívá se na Triss, jak na takové výherce zareaguje. Gideonovi nejde si nepředstavit jaké by to bylo, kdyby takhle zachytili je dva, ale rychle tu představu zadupe.*
*Když zaznamenal povzdech, věnoval mu znovu pohled, možná lehce nechápavější než předtím. Nicméně nad čarodějovou otázkou se zamyslel. Jeho odpověď se však mohla jevit jako očekávatelná, většina obětí podobných zvěrstev, reagovala vesměs stejně. Nebo si minimálně myslel, že si podobné přání přáli taky.* Ať si někdy okusí vlastní medicínu? *Vypadlo z něj. Vyřkl to dosti nejistým hlasem. Měl aspoň za to, že si tehdy přál přesně to, co nyní vyslovil. Následný Robertův monolog pak znovu poslouchal, zatímco byl ticho jako myška. Pouze přikyvoval na jeho slova, pokud vůbec něco. Dost jej udivovalo s jakým klidem o tom zvládal čaroděj mluvit. To jej ovšem fascinovalo u mnohých z těch, co znal. Nicméně jakmile zpozoroval dalšího muže (DRAGOSE), věnoval mu pohled. Od ROBERTA se ovšem neodtáhl, a to ani tehdy, kdy zjistil, kdo vlastně byl ten muž zač. Pouze kývl na pozdrav, stejně jako Sasha.* Ani netoužím po tom, to vědět. *Dodal ještě.*
Samozřejmě. *Pokýval hlavou a pomalu přešel přes parket kolem lidí, které v životě neviděl a znovu už asi ani neuvidí. Procházel kolem poměrně přeplněného baru a musel dojít skoro až na konec aby našel poměrně prázdnější místo, objednal nějaký barevný drink KIM a sobě whiskey, všiml si boxů vedle a tak si řekl, že si tam může sednout a popřípadě napsat svému pánovi o některých zjištěních, jenže jak zaslechl jméno Walker od DRAGOSE, tak ztuhl a zaplul do vedlejšího boxu. Došlo mu že s tím mužem, co tam je a kterého nezná byl nejspíše BOB a TAY. Proto jej to zaujalo ještě víc, drinky nechal položené na stole a schválně se zaposlouchal co uslyší dalšího.*
Jo vem mi asi pivo! Dík! *Nat se zamračila na Elaine ale ta udržela vážný výraz. Pak se Elaine koukla na Dominica a požádala ho o Víno s krví. Natalie byla naštvaná na Elaine za [link src="to.co"] řekla a když Dominic odešel Nat se pustila do Elaine* Jsi normální? Proč si to řekla? Co si teď bude myslet!? To si fakt poslala Elaine! *Elaine se nadechla a pustila se na Nat* Jen jsem si do vás rypla neber to tak vážně..
*Když se pak Dominic vrátil s objednávkou, usmál se na obě. Položil před každou ještě pivo s krví a pak se zamkyslel.* No, přemýšlím, hraješ počítačové hry? Stáhl jsme si teď tu nejnovější verzi Ratcheta a Clanka, ale ještě jsme to nehrál, zahrajeme spolu? *Nabídl se.* Tak nějak hledám partaka na hry pro dva, a pokud hraješ, tak to bude moc fajn. *Uculil se o ucha k uchu, chtěl tak nějak zakecat to, co se před chvilkou vyslovilo.*
*Niekam sa vytratil a sám nedokázal istý čas vôbec nájsť cestu od steny, pozdĺž ktorej sa spustil dolu na zem a vložil si tvár do dlaní, dýchajúc a mysliac na Lóniho a na to, že by sa teraz chcel zabaliť do deky s čajom a uvoľniť si svaly, ktoré má bolestivo stiahnuté, rovnako zatnutú sánku tak bolestivo, až mu do uší prechádza zvuk lámajúcej sa kosti, aj keď je to len vokálna halucinácia, pôsobiaca však na jeho aj tak vizuálne pokrútené podnety iba nepríjemne a hrozivo.* /Nie je to reálne. A je to iba bad trip. Na párty to nikdy nie je moc dobrý nápad./ *Hovorí si v hlave, aby sa upokojil a pomaly sa dvihne, spomenúc si, že na záchodoch nechal THIERRIHO aj so zaschnutou krvou a síce sa cíti unavený, ihneď sa aj tým smerom vyberie, pretože akosi vie, odkiaľ prišiel, než sa zošúchol na zem.* THIERRI? *Ozve sa potichu, keď rozvalí dvere na záchod a miestnosť sa pred ním natiahne do dlhej chodby a znova sa splasne až k jeho nosu a cíti, ako sa mu chce z toho pohľadu zvracať. Chce sa napiť vody z umývadla, ale ak vstúpi, hodí na zem žlč a vodu zo svojho žalúdka.* /Mal som sa najesť./ *Pomyslí si, keď sa rýchlo vzdiali a cíti sa, akoby srdce v jeho hrudi vážilo tonu a ťahalo ho k zemi a akoby mu supy vytrhávali kusy mäsa z tela, len aby mohol v strede parketu vo vodopádoch vykrvácať a všetky osoby by sa vykúpali v jeho zvyškoch, hnijúcich rýchlosťou, ktorú ešte nevidel, a zo zeme by vyrástol iba ľuľkovec zlomocný. Preto sa iba plahočí, snaží sa vyhýbať výjavom a svetlám, iritujúcim jeho vnútorné rozpoloženie a iba stále opakuje THIERRIHO meno. Až vtedy si všimne, ako nejaký týpek kričí na niekoho na zemi a trhá svojou nohou, pokrytou chlpatými nohavicami.* Hej. Pardon. Nie je mu dobre. *Vysvetlí hneď smerom k neznámemu a pomaly začne dvíhať chlapca znova na nohy, keď ho chytí rukami pod pazuchu a samému sa mu krúti miestnosť tak, že keď vidí zvratky na zemi vedľa, skoro akoby stokrát viac cítil ten nechutný smrad.* Poď. *Prenesie k THIERRIMU a aby ho povzbudil, usmeje sa, aj keď sa sám cíti ako h-vno na podrážke.*
KEĎ UŽ SÚ NA PÓDIU KIM, BARBIE A MADDIE TAK MODERÁTOR ZNOVA ZAČNE ROZPRÁVAŤ. " KTORÁ Z TÝCHTO KRÁSOK MÁ NAJLEPŠÍ KOSTÝM?! O TOM ROZHODNETE VY!! JE TO TENTO KRÁSNY ANJEL?" DÁ RUKU NAD KIM A ÚČASTNÍCI ZAČNÚ KRIČAŤ, PÍSKAŤ a TLIESKAŤ.
*Mohl by se mu hodiny dívat do očí, další hodiny na zbytek tváře, další hodiny na tělo. Jenže ty hodiny nemá a vzadu v hlavě mu pořád bliká nepříjemně alarm.* /Oni ho zabijí. Jakmile zjistí, že k tobě patří, tak ho zabijí. Nebo hůř- Každý tvůj nepřítel ho může zneužít proti tobě. I když tu ten nepřítel není, může to mít špehy. I když tu špehy nemá teď, může podplatit nyní nezávislé osoby. Je tu hromada podsvěťanů s nadměrně dobrým čichem. Upíři, vlkodlaci, všechno může cítit Jasona z Jacka a Jacka z Jasona./ *Alarm běží o sto šest a pře se o pozornost s Jasonovým nekonečným chtíčem. Podívá se na něj, rozvaleného a zranitelného na krabici a ví, že teď nepřestane. Nemůže to v sobě držet, když cítí Jackovy ruce na svém těle a tvář se mu stáhne zadržovaným zasténáním. Ve chvíli, kdy se k tomu přidají polibky, král víl už doslova šílí. Mozek se mu pere mezi tím teď Jacka popadnout a jít ho na záchody drhnout mýdlem, aby z něj smyl svou vůni a tím, aby z něj vymiloval duši. Pro Jacka možná dlouhodobě bohužel vyhraje varianta b.* Ty. *Odpoví mu konečně drsným hlasem, v rychlosti si nasliní prsty a jeden po druhém je přidává do Jacka. Je to už nějaký ten pátek, co spolu byli, tak mu nechce ublížit, ale viditelně spěchá.*
*Podívá se na něj a usměje se.* Dobrá.* Řekne, protože víc ho znepokojovat. Když se objeví DRAGOS, tak se na něj s klidem a se zuby stále trochu od Tayovi krve, zazubí.* Je lepší být připraven než být v šoku.* Poví mu a pak je rád, že zruší iluzi, protože z toho lehce bolí hlava.* Jistě, ale co kdyby měl specifické přání, berme to jako dárek k Vánocům, Dragosi.* Řekne s klidným úsměvem. Pak se podívá ven. Slyší, že se ztlumila hudba, takže by je mohl někdo slyšet.* Kan jeg teste effekten av nye planter på den? Jeg har også en potion. Det kalles kjærlighetsdrikken. Men det er kjærlighet så sterk at den dreper.* Promluví norsky a v hlase je poznat, že jde o jeho rodný jazyk. Pak se pousměje.* Noen lytter kanskje, spesielt hvis Walter har ører her også. Det vil være fint å finne dem og gradvis kutte dem av.* Prohlásí s úsměvem a trochu tím naznačí, že první věta byla na odvedení pozornosti případných posluchačů, co by mu rozumněli a aby mu mohli rozumnět i ostatní, tak mluví současnou norštinou.*
*Kim se dojatě pousměje, udělá krok dobředu, ještě jednou udělá pukrle a roztáhne svá křídla, dává přitom pozor, aby nikoho netrefila. Když se jí to bezpečně podaří, opět je stáhne a couvne na své místo, nechávajíc prostor oběma spolufinalistkám. Barbie neměla špatný kostým, ale kostým medůzy byl podle ní hodně podařený.*
*Nad jeho slovy se jen usmívala.* Ani nevíš jak je úžasné to od tebe slyšet mi amore. *Zavrněla a políbila ho.* Tak stejně to mám i jí, abys věděl, jsi jen můj a nikdo na tebe nebude koukat ani sahat. *Jazykem mu přešla po krku a lehce jej i kousla, načež se pak lehce odtáhla, pohlédla mu do očí a chtěla ho políbit, když se tam najednou někdo objevil a ještě je polil. Aless jen tiše zavrčela a když viděla, že si dokonce sedají, zavrčela hlasitěji. Když se ta jedna dala k čištění Remiho rukávu, upírka jí chytla za ruku a odstrčila jí.* Nesahej na něj, pokud nechceš přijít o ruku. *Zavrčela a v očích se jí zablesklo, načež se jí vysunuly špičáky.* A teď obě táhněte k čertu. HNED! *Zavrčela výhružně. Všichni už byli na mol a navíc v maskách, takže to, že se proměnila obě braly jakože je to součást kostýmu a tak to nijak ani nekomentovaly, ale jakmile Aless zvýšila hlas, obě se postavily k odchodu.*
DAV KRIČÍ A SKANDUJE! MODERÁTOR TAKTO POKRAČUJE AJ NA BARBIE, KTORÁ SA TIEŽ POOTÁČA A ZAVRTÍ PRED DAVOM. NAKONIEC EŠTE PREJDE K MADDIE, ABY SA PREDVIEDLA A ZOŽALA TIEŽ OVÁCIE.
*Remi se na to díval, a nebyl by to Remi, aby se v té situaci prostě a jednoduše nezačal smát. Prostě se začal tlemit jako pako, a aby taky ne.* Hele, dobře dobře, moc je nevyděs. *Zasmála se. To si ale už jedna civilka ale sedla zpátky a podívala se na Aless. Doslova jí strčila hlavu přímo k její.* Páni, to jsou cool špičáky, kdes je sehnala?? *Chtěla se zeptat, ale to už svůj pohled sklopila dolů, tam, kam neměla. Ihned na to se pak překvapeně postavila.* Voni píchaj!! Ty vole Mandy, voni píchaj!! *Začala ječet po své kamarádce. To už Remi nevydržel a vypukl ve smích. Byl to prostě mamlas, co k tomu mohl kdo říct.*
*Emerie se dozvěděla o té párty docela nedávno a ten kostým co měla na sobě vyloženě sesbírala během dvou dní po trift shopech. Nechtěla něco klasickéhé zak zvolila Willyho Wonku. Sice byl na sreuhý den úpněk a ona jej začínaal cítit, ale potřebovala vypadnout ven. Hlavně s někým kdo byl vlkodlak. Protože po tom co se stalo s Kim nechtěla moc riskotvat. Proto napsala Chrisovi, jehož číslo konečně získala. Kontaktovala ho a když se domluvili že se sejdou před Pandemoniem. Jenžej en co přijde tak so začne ,ačkat ruku. Cíto pach upírů a neslutečně jí to...štve. Že by nejraději bouchla do stěny. Ale to ji už osloví Chris.* Čau a ano hádáš dobře jsou to upíři. *Odpoví v rychlosti a jde vidět její znechucený výraz.* Jsou to mrtvoly...*Mykne rameny a mačká hůl od svého kostýmu.* Jestli chceš jít jinam... *Navrhne.*
*Zarazí sa.* /Ten chlap nevyzerá ako TANOIA./ *Trochu strnie keď naňho ten človek začne kričať a trhať s nohou. Thierrimu nepríde, že by robil niečo zlé, že by si zaslúžil takéto zaobchádzanie. Ešte keď naňho vreští tak vysokým hlasom, tak sa naňho Thierri trochu zahľadí...* /Buď je to chlap alebo ženská so strniskom.../ *Cíti, že ho dakto chytá a dvíha hore a keď sa mu podarí vykrútiť hlavu... v tom už je ako mistr... tak uvidí TANOIU. Pomôže mu so svojou váhou a nejako sa dostane nohy. A potom, za poriadnej dávky opierania sa o TANOIU ho poodstrká von z davu.* Bol to chlap alebo žena? A kam si zmizol? Ideme von, už tu nechcem byť ani minútu. *Lamentuje o 106.*
Rachet a Clank? Co to je? Nikdy jsem o tom neslyšela..ale zkusím to s tebou! *Usmála se a upila trošku piva a koukla kolem sebe. Nat se podívala na mobil a usmála se* Hej Elaine můžeš nás vyfotit? *Podala Elaine mobil a přitáhla Dominica k sobě. Usmála se na kameru a když Dominic schválil, Elaine je vyfotila* Gratuluji nic tam není..Blbče
Budu klidně jejích noční můra, když to bude třeba. *Zavrčela upírka a když se jedna z těch holek daly k tomu, aby snad zkoumala její špičáky, jen znova zavrčela a měla co dělat, aby jí nekousla.* Řekla jsem, abys na nikoho nesahala, čemu kurva nerozumíš! *Vycenila na ni zuby a tiše zavrčela, pak koukla na Remiho.* Ty moc teda nepomáháš. *Povzdechla si a když ta jedna začala křičet, to co křičela. To už na Aless bylo moc. Vstala, natáhla si kalhoty a štít, co držela dala Remimu na klín, přece jen on byl ještě nahý a otočila se k tě dvěma. Popadla je za vlasy a obě tahala z boxu pryč někde na parket.*
*Nakrčí nos a z hrdla se mu vydere tlumené zavrčení.* Koukám, že jsem trochu podcenil situaci… Je to jak dojet k blbýmu případu… Jen tak stokrát horší. Škoda, třeba příště. *Ušklíbne se a koukne po Em. Změna místa možná není tak špatný nápad.* Máš nějakej návrh, nebo prostě budeme hledat místo s menší koncentrací neživejch na metr čtvereční? *Pak hlas opět trochu ztlumí.* Pokudmožno něco, kde můžem mluvit otevřeně. Potřebuju s tebou probrat něco… Vlčího. A nemůžu to hodinu obkecávat, jak když jsem se prvně bavil s Cait. *Pak očima přelétne její kostým.* Škoda toho, že ten kostým nemohlo docenit víc lidí. Vidět tě takhle je rozhodně zážitek. *Zazubí se, ale je to jasný kompliment.*
*Remi sledoval to, co se dělo a jakmile spatřil, že Aless obě dívky odtáhla pryč, tak se na ně ještě jen omluvně podíval. pak se rozhlédl kolem sebe, a jaké pro něj bylo překvapení, když spatřil v dálce baru, na místě, které bylo osvícené a vyvýšené, polo tyč. Remi vykulil oči.* No ale koukněme se na to. *Zavrněl spokojeně, načež se zvedl. Ale en jen tak. Svůj svršek kostýmu ze sebe táhl, zapl si kalhoty, do ruky si vzal štít kapitána Ameriky a zamířil mezi lidmi k tyči. Jakmile tam došel, tak ihned vyskočil na stupínek, načež se postavil čelem k tanečniici.* Hele dámo, teď mi uhni, pokud mi doletí nějaký prachy, všechny jsou tvoje. *Mrkl na ni, než ji doslova shodil mezi lidi. Když se ujistil, že ji chytli, tak se uculil. Hned na to se chytl oběma rukama tyče a začal předvádět své kreace, ze kterých bylo poznat, že u tyče nebyl poprvé.* JEN POJĎTE BLÍŽ DÁMY A PÁNOVÉ! JEN POJĎTĚ!!! *křikl mladý fér, točíc se kolem tyče jako prvotřídní polo tanečnice, zatímco se kolem sebe mával kapiitánským štítem.*
Tak jo, já se budu moc těšit. *Zaculil se, a když pak řekla Nat, že by chtěla vyfotit, zasmál se.* Nat, už máš dost. Víš, že na tý fotce by byly max tak vidět tyhle hezký sedačky boxu, je ti to jasné? * zasmál se a pak se na dívku opět koukl.* Už dneska nepij, ano? Máš dost, co kdybychom pomalu končili? *Mrkl na ni, ted už proto, že se bál.* Bude ti zle, dej si na to pozor. *Pronesl, obezřetně. Potom ji vzal kolem ramena přitáhl do náruče.* Hele stejně ještě mám nějakou práci, fakt nechceš jít? vždyť už jsi na odpiiis skoro! *Houkl a zasmál se.*
*Jen co obě nechala někde na parketu, rozhodla se vrátit zpátky, ale jakmile viděla box prázdný, jen nechápavě koukala kole sebe, kde jí Remi zmizel, už ho chtěla jít hledat, když najednou zaslechla jeho hlas a otočila se. V tu chvíli přemýšlela jestli vůbec dobře vidí. Musela si i promnout oči, jestli se jí to nezdá nebo jestli to nemá z alkoholu, ale když stále viděla polonahého Remiho u tyče, tak nejdříve jen tiše zanadávala, pak si povzdechla a nakonec schovala tvář do dlaní, načež se odebrala k baru k Lee, kde si poručila hned celou láhev whisky, když jí pak barman před ni postavil, z boční kapsy si vzala placatku s krví a celou jí do láhve nalila, načež se pořádně napila.* Pane bože, to snad není možné. Já ho asi zabiju. *Pronesla si spíše pro sebe a znova se z láhve pořádně napila.*
*Remi si prostě tancoval, do rytmu hudby., zatím ještě nechával všechny ostatní části kostýmu- nebyl zase tak opilý na to, aby si dál něco svlékal. To by u sebe musel mít lepší rudnu, nebo alespoň pořádnou, férskou medovinu. Pro teď se jen vlnil, tančil, sem tam na tyč vyskočil, aby se zatočil a během toho všeho se vesele smála nebo sem tam i zpíval texty písní, pokud hudba sem tam nějaký text měla. Pak se ale rozhlédl, a jakmile spatřil Aless u baru, tak ji rozjařile a vesele zamával.*
*Nat si všimla tančícího REMIHO, ukázala na něj a začala se smát* Koukej na to! To není možný! *Když se oba nedávali pozor zmizela z boxu a šla k REMIMU, vylezla na stupínek a přidala se k němu. Elaine si všimla že Nat je pryč a podívala se na pódium* Do prdele..NATALIE MCCOY! DOLŮ A HNED!!*zakřičela na Natalie která tancovala u tyče*
*Je mu ťažko, nie to ešte dvíhať druhé telo na nohy, aj keď po chvíli aj ucíti, že mu chlapec so svojou váhou aj pomáha. Sťažka vydýchne a uchechtne sa bez daného dôvodu, pretože mu je z tohto večera naozaj vtipne. Keď si aj všimne, že sa niekde na pulte vyhlasuje akási kráľovná večera alebo čo, je smutný, že nemohol aj on byť kráľovnou večera a ukázať svoj krásny kostým, ktorý je teraz už postupaný, špinavý, zakrvavený a už ani nevie, od koho krvi, mokrý od piva a vody. Keby však vyliezol na pódium, zrejme si sa pozvracal a chcel by sa podrezať s tým, ako by sa mu krútilo v hlave ešte viac, než sa už krúti teraz s farbami a čiernotou všade naokolo a tváre ľudí vyzerajú, akoby mali všetci cez hlavy natiahnuté biele plátno a nemohli rozprávať, iba sa trmácať niekam bezcieľne do priepasti, ktorá sa otvára v strede tanečného parketu. Radšej ide rýchlo tam, kam ide THIERRI, ak to vôbec je on, možno sa s ním iba pohráva jeho hlava už nadobro. No nechce tam ostávať dlho, iba sa hrozne smeje, skôr zo zúfalstva a od hladu, ale zároveň mu prišlo priveľmi vtipne a keď vybehnú von, prehne sa v páse a rozosmeje sa na celé okolie, až niekoľko osôb okolo podivne pozoruje ich obe postavy s nadvihnutým obočím.* Na tom nezáleží, ale… *Začne hovoriť a musí sa poriadne nadýchnuť, otrieť si oči a pozrieť na THIERRIHO, ktorého stále pridržiava.* Zlý trip. A bude to ešte dlho. Takže na mňa dávaj, prosím, pozor, aby som neskočil niekam z mosta alebo pod metro. *Podotkne upozorňujúco a jeho tvár je žiarivá od smiechu, aj keď má pocit, že vzduch okolo neho sa ho snaží stlačiť do najmenšej guľky, akoby ho pritláčala topánka k betónu.* Falafel? *Opýta sa nádejne, aj keď vie, že si nedá, no THIERRI s jeho naštvanou tvárou, znova pred chvíľou fungujúci ako mop, takže povytieral podlahu Pandemonia, vyzerá, že by to naozaj už potreboval.*
*Lea to také sledovala, pak se jen naklonila k Aless.* Hele nemám ta pro něj dojít a něčím ho praštit po hlavě, aby se uklidnil? *Pronesla a jen se ušklíbla, načež se na ni Aless podívala.* Ne to je dobré. *Pousmála se a když viděla mávajícího Remiho, jen mu kývla a znova se pořádně napila, načež pak jen sledovala jak se k němu přidala i mladá dívka (NATALIE).* Bože já ho vážně zabiju. *Sledovala to a přemýšlela co má vlastně dělat, jestli zůstat a opít se nebo ho jít stáhnout dolů.*
*Remi to vše sledoval, a když k němu přiskočila i další holčina, tak se uculil. Bez okolků ji vzal za boky a teď se s ní vrtěl i on. Mezitím se podíval na Aless a usmál se na ni přes celý bar, pro něj to bylo gesto toho typu, aby se nebála nic, přeci jen, pamatoval si její žárlivý výstup.* Hele jako tancuješ hezky, ale asi tě někdo hlídá a tohle je teď můj spot. *Mrkl na upírku (NAT) a než by se nadála, tak ji shodil dolů, a když si všiml, že ji kdosi zachytil do náruče (DOMINIC), tak se nad tím spokojeně usmál. Pak se nic už nenadál a tančil dál.*
*Ani Emerie není nadšená z toho faktu kolik mertolu tu cítí.* Rozumím není to... příjemný. Navíc je zítra úplněk nejspíš o to víc nás to dráždí. *Nakrčí nos a pak přikývne. Pár míst by se našlo.* Nejmíň mrtvol na metr čtvereční bude nejspíš v Preatoru. Můžeme jít tam. V kanclu si schovávám whiskey a dva pohárky. *Navrhne A pak se na něj koukne.* No... tak předpokládám že ten preator teda. tak můžem probírat takové záležitosti jak chce jak dlouho chcem. Tak pojď. Zavolám nám Uber. *Vytáhne telefon a začne obejdnávat uber.* Nevadí, třeba příště. *Mrkne na něj a jakmile k nim přijede uber tak do něj nasedne a nechá nasednout i Chrise a pak ojdedou k Preatoru.*
*Dominic, jakmile si všiml, že Natlia se vydala k ty či okamžitě vyběhl vpřed. Doběhl právě včas.* Nat, ty blázne, pojď dolů! *Houkl na ni. A ještě že tam stál, protože za chvilku už mu mladá upírka letěla přímo na hlavu. Popadl jí do náruče, a jakmile se podíval, že je Elaine následuje, tak ej tahal pryč.* Hele, uber trochu, tyč už je trochu moc. *Pronesl, chtěl káravě, ale musel se smát.*
Jo, hádám, že to s tím má taky co dělat. *Uchechtne se nad jejím výrazem. Oba vypadali jako otrávení psi.* Neříkalas, že pomáháte i mladým upírům? *Nadhodí, ale pak nad tím mávne rukou. Pořád lepší jeden dva než tahle koncentrace. Nad její nabidkou se pousměje a přikývne.* To zní jako lepší plán. Taky by tam nemuselo být tolik uší. *Společně s Em vyrazí k Uberu, který jim zavolala a přitom přemýšlí. Nejspíš se bude muset otevřít víc, než měl v plánu a to zrovna před Em, se kterou se taky sotva znal, ale uvědomuje si, že potřebuje pomoc a jiná cesta možná nebude. Společně s ní nasedne do Uberu a zamíří směrem k Praetoru.* *PŘESUN*
*Celé to pozorovala, mezitím stihla vypít snad víc jak půlku whisky s krví, což na ni už šlo docela poznat. Vrazila jí Lee do ruky a koukla na ni.* Možná jsem blázen, ale beru si blázna za manžela, tak je to asi jedno ne, navíc je to party. *Pokrčila rameny a vydala se směrem, kde tančil Remi. Prodrala se davem a když došla k němu, vyskočila nahoru.* Nejsi jediný, kdo s tím umí puso. *Mrkla na něj, chytla se tyče a začala kolem ní tančit, vlnit se do rytmu hudby. Odvázaná na to byla už dost, přece jen vypila taky víc jak dost.*
*To už se u Remiho objevila jeho nastávající. Popravdě byl tak zabraný do svého tance, že si ji ani nevšiml. Ale v momentě, když se u něj objevila, už věděl jasně. Koukl se na ni a obdivně hvízdl, než se pak postavil bokem. Nechal Aless tančit jak jen se jí chtělo, zatímco vytáhl peněženku a bankovky, které po ní následně začal házet.* Jo, jo jo, ukaž seee!! *Křikl po ní. Stejně, jak řekl, a slíbil, chtěl udělat, všechny prachy, které by sem teď padly a to i pod něj chtěl dát slečně, kterou poprvé tak hrubě odstrčil do davu a které tyč patřila.*
*Zatímco pozoruje vyhlášení, její pozornost se na moment odkloní k REMIMU a ALESS a musí potlačit smích. Ti dva byli fakt střelení. Na tu svatbu se začínala těšit čím dál víc. Pokud se dokázali takhle odvázat na Halloweenské party, co teprve na svatbě? Pohledem přelétla bar, zda někde nezahlédne CALA, ale když ho nemohla najít, předpokládala, že se buď zapovídal s původní společností, nebo s někým jiným. Pak si ho najde.*
Ta p** mě shodila dolů! Pusť mě na něj! *Elaine pomohla Dominicovi odnést Nat pryč. Nat se vzdala a usmála se opile* A dost..musí jít než se strapní víc..Zavolej taxík a jedem k tobě..Dragosovi to pak vysvětlím..*Elaine jí posadila k baru než Zavolala taxi. Nat sebrala poslední síly a vylezla na bar totálně na sračky. Začala zpívat písničku co hrála v baru*
*Dominic kývl na souhlas. Poté ihned tedy zavolal taxi, jak bylo řečeno, a když se tak stalo, vrátil se zase zpět za Nat. Hned na to ale spatřil, že jí nevidí, alespoň ne místě, kde seděla. pro teď ale nakonec zvedl hlavu a zadíval se na ni.* Nat...ne, to asi nemá cenu. *Povzdechl si sám pro sebe. Viděl, jak hezky se bavila, i když byla asi uplně na mol, ale nechtěl jí to teď kazit. proto stál jen pod barem, připraven jí chytit, kdyby náhodou padala.*
*Elaine se vzdala a stáhla Nat dolů z baru, vytahla jí ven* Už toho mám dost Natalie..Jdeme *Nat šla Vem s ní ven ale Nat z těch všech drinků se udělalo špatně a zaběhla k nejbližšímu koši a nechalato všechno Ven* Lepší Nat? *Nat přikývla a sedla si na chvilku*
*Vše se seběhlo tak rychle, najednou byli venku před barem a Dom se díval na ty dvě.* vezmeš jí tam? Já možná ještě zůstanu a pak půjdu domů, přeci jen, nechci lézt Dumortu, zase si nejsem jist, jestli tam mám co dělat. *Osvětlil Elaine a pak se vzdal za Nat. Zlehkla ji pohladil po zádech a když se pak nadzvedl, tak se na ni lehce smutně koukl, ale i tak se pokusil o úsměv.* Bude tě bolet pěkně hlava. Ale hele, pokud to vyjde, tak tě co nejdřív zase rád uvidím. Tohle jsem si s tebou zatraceně užil.* Usmál se na ni.*
*Chýba mu. Nikdy v žiadnom vzťahu nebol typ, ktorý by chcel byť s partnerom alebo partnerkou 24/7. Vlastne mu vyhovovalo keď sa stretli raz, dvakrát do týždňa. S Jasonom... chvíle bez neho mu prídu ako muka. Keď je bez neho tak sa radšej zašije do práce, aby nemusel myslieť na to, že je sám. Keď je s ním... tak si ho snaží užiť do sýtosti. Aj keď Jasona sa asi nenasýti nikdy. Perami a jazykom ochutnáva jeho pokožku. Napadne mu či to nie je tým, že je Fér. Príde mu sladšia, exotickejšia. Trochu ho hryzne tesne nad bradavkou, Keď naňho prehovorí tak tak nadvihne zrak... a akurát sa mu naskytne pohľad ako si sliní prsty. Už len z toho pohľadu sa skoro spraví. Čisto automaticky a vlastne, aby to bolo pohodlné im obom, sa nakloní dozadu a trochu sa posunie na škatuli smerom k Jasonovi. Prudko sa nadýchne keď si ho začne pripravovať. Je to už nejaká doba. Jednou rukou sa drží, aby nespadol a druhou chytí Jasona za šiju, a pritiahne si k bozku. Bolí to, to nepopiera ale je vzrušený takmer až za hranicu nejakej racionality. Zavzdychá.*
*Maddie se davu ukloní a věnuje jim jeden z usměvů, dokonce jim ukáže svůj kostým a sotva bylo rozhodnuto, podle rozhodnutí se uklonila nebo odešla, aby mohla přejít k baru a dát si nějaký dobrý, kvalitní drink dle své chuti.*
MODERÁTOR POZRIE EŠTE CHVÍĽU BURCUJE DAV KÝM SA ROZHODNE. "MYSLÍM, ŽE TO JE JASNÉ! NAŠOU VÍŤAZKOU JEEEE......" ROBÍ DRAMATICKÚ PAUZU. "BARBIE!!!" SLEČNA V BARBIE KOSTÝME SA ZAČNE RADOVAŤ. AJ KEĎ ČAS5 OBECENSTVA ASI TUŠÍ, ŽE TO NEBOL NEJAKÝ KOŠÉR VÝBER VÍŤAZA. "O CHVÍĽU BUDE EŠTE VYHLÁSENY PÁNSKY KOSTÝM, TAK SA ZATIAĽ BAVTE!" LEN ČO TO DOPOVIE TAK MODERÁTOR ZMIZNE S BARBIE NIEKAM DO ZÁKULISIA.
*Na toaletách se navlékla zpátky do kostýmu, který tentokrát nechala více rozepnutý, než když do Pandemonia přišla a do záchodu tipla ne jednu, ale rovnou čtyři cigarety. Strávila tedy celé vyhlášení mimo rozvášněný dav, kdy si poklidně kouřila, prohlížela se v zrcadle a prstem upravovala svůj make-up. Nakonec si načechrala vlasy, upravila výstřih a vyšla zpět do tmavého prostoru klubu. Mířila přímo k baru, kde si objednala set panáků a zatímco vyčkávala na svou objednávku, rozhlédla se kolem. Cítila na sobě pohledy několika návštěvníků a taky viděla některé, kteří se plazili po zemi, aby zachránili svou peněženku, kterou jim Eshe při svém vystoupení “vrátila”. Zároveň hledala Orion, která se vypařila jako pára nad hrncem, ale brzy odvrátila pohled zpátky na bar. Seděla vedle MADDIE a kdyby nespatřila kousek od ní svou rukavici, která jí zbývala k doplnění kostýmu, jejím směrem by se nepodívala. Beze slov se přes MADDIE natáhla, aby rukavici získala zpět a pouze se na ni ušklíbla, nehledě na to, že se jí bez dovolení dotkla, byť jen malinko.* *Barman brzy přinesl tácek s panáky, na který se Eshe s nafouknutými tvářemi podívala.* Nečekala jsem toho tolik, nedáš si? *Promluvila směrem k MADDIE, zatímco brala do ruky první skleničku a tu bez jakéhokoliv ´na zdraví´ či jiného přání u pití kopla do sebe.*
To je jen dobře.. Už to není tvou starostí.. *Odpoví Dragos TAYLOROVI a na ROBERTA se zamračí.* Už jsi dostal ode mě varování, Hellere.. Taylora do toho netahej.. Tohle je teď problém klanu a ne jeho. *Odvětí mu, načež pozvedne obočí nad norštinou. Ne že by ji neuměl, i když s ní nemluvil od doby, co se vyléčil z covidu.* Du vil skjære deg i ørene når jeg lar deg.. Ikke før.. *Pronese tvrdě k čarodějovi, načež přikývne.* Jeg er enig.. Bedre å gå tilbake til villaen og diskutere det der.. Taylor měl myslím pro dnešek zábavy dost, nemyslíš? *Otočí se s otázkou zpět na mladého upíra. Vyhlašování soutěže nevnímá, ale co jej zaujme je křik Elaine a ono jméno, co křičí. Rychle zaktivuje prsten, než se otočí k davům, aby mohl NATALIE zahlédnout.* To si ze mě dělá.. *Zavrčí si pro sebe a Taylorovi s Robertem, kteří jej můžou slšet, může dojít, že se Natalie nevyhne pozvání na kobereček hned na druhý den. Hned na to zahlédne i Remiho a Aless, takže si pro sebe zatne ruce v pěst. Nemůže se prozradit, ale zase ji nemůže nechat takhle vyvádět. Situaci nakonec za něj vyřeší Dominic a Elaine a když je Dragos vidí, že berou Natalie ven z klubu, tak se otočí na ROBERTA a TAYLORA.* Jdeme. *Přikáže jim, ještě na obličej nasadí masku a vydá se ven z klubu. Najde je všechny tři (Elaine, NATALIE, DOMINIC) pohledem a zamíří k nim.* Trochu jsme to přehnali, ne, mladá dámo? *Zaměří se káravě okamžitě na NATALIE.*
*Nadýchne sa keď sa sú už konečne vonku. Aj keď teda vzduch v New Yorku je podobne odporný ako na tých záchodoch.* Fuj aj tu je smrad. *Zachytí pohľadom, že kus od nich nejaké dievča vygrciava obsah svojho žalúdka do koša (NATALIE). Potom ale pozrie na TANOIU, ktorý sa predklonil... tak trochu Thierri čaká že ide vracať tiež. Takže dvihne jednu nohu, aby mu ju náhodou neogrcal a trochu sa zakymáca, takže sa ho drží o niečo pevnejšie. Ale potom počuje ako sa hlasno smeje. Trochu sa obzrie naokolo a vidí, že veľa pohľadov k sebe ťahajú.* /Lepšie než aby sme tu všetci grcali./ *Postaví sa na obe nohy a pozorne... alebo aspoň tak pozorne ako sa to dá jeho prehulenému mozgu... ho počúva. Chvíľku naňho pozerá a potom si povzdychne. Dvihne svoju nekrvavú ruku a pohladká ho na vrchu hlavy po vlasoch.* Neboj, dám na teba pozor. Budeš v poriadku. *Pokojne pokojne. Sám pár zlých tripov mal a nebola to sranda. Prikývne a rozhliadne sa či niekde uvidí nejaké jedlo. Svoj obsah žalúdka vyprázdnil tak, že už má fakt hlad.* Ak teda budú mať falafel. Tam je nejaký turecky pizza stánok. *Ukáže prstom pár metrov od nich, cez ulicu, okienko s obrazkom nejakých tureckých špecialít. Thierri sa Tanoi drží ako princeznička za rameno svojho princa. Len keby princezné boli bežne od krvi, piva a všetkého možného čo povytierali na parkete toho najvychýrenejšieho podniku v New Yorku. Vyzerá biedne. A keď príde domov tak ten kostým hodí do koša aj s petardami.*
*Je neustále tak zaneprázdněný, až by se mu mohlo zdát, že si na Jacka zvykl a tedy už mu ani tak nechybí. Ovšem pokaždé, když má chvilku volno nebo civila po delší době vidí si uvědomí, jak ošklivě se plete. Že mu chybí neustále, jen si na to nedovolí myslet. A teď ho má konečně zase u sebe. Alarm dál bije na poplach v jeho mysli, jenže je tam sám. Jason dávno nemyslí hlavou, a tak už si nemůže stresové faktory ani uvědomovat. Když ho Jack kousne, zavrní jako kočka a hlavou mu na sekundu proběhne podivná interakce.* /Žádná koťata!/ *A rychle vrnět přestane. Pak už se poctivě věnuje Jackovi a úplně zapomíná na to, že vlastně Maddie a neznámému slíbil návrat. Když jsou hotovi, Jason těžce oddechuje a opře si čelo o Jackovo rameno.* Co teď? *Zeptá se tichounce a začne mu ukazováčkem kroužit po jedné z jizev na trupu.* Chceš jít zpátky? Nebo pro mě máš další drby? *Usměje se stále zaducaný v jeho rameni a odkládá tu chvíli, kdy se oba budou muset obléci a jeho paranoia se zase rozběhne na plné obrátky.*
*Aless tančila u tyče ještě chvíli, vrtěla se, vlnila se v různých kreacích a docela se bavila, ale nakonec to místo přenechala právě te dívce, která tam tančila předtím s tím, že snad Remiho už nenapadne pokračovat i když u něj by se ani nedivila. Seskočila dolů a koukla na féra.* Jsi blázen a nutíš mě pak nevědomky dělat bláznoviny. *Zazubila se a prohrábla si vlasy.* Jdu asi dopít tu láhev, co jsem si tam nechala, jdeš taky nebo pokračuješ? *Optala se a vlníc se v rytmu hudby se pomalu vydala k baru, hledíc na něj, zda jde s ní.*
*Remi se ještě chviličku vlnil do rytmu, než ale posbíral veškeré peníze které pro pár doletěly a které hodil po Aless. pak seskočil, dívce, která tam dřív byla peníze podal a pak ji ještě, nezávazně vlepil pusu.* Díky, kočko. *Mrkl na ní, než se vypařil za Aless. Ihned ji chytl kolem ramen a zamířil k baru.* Aby jsi odsud došla po svých. *Mrkl na ni, ale ještě, než stihli dojít k baru ji zatáhl mezi tančící lidi. zezadu se k ní postavil, chytl jí za boky a začal opět tančit. Po kůži mu stékaly kapičky potu, jak byl celý rozpálený a zadýchaný, ale byl sppokojěný.*
*Na Dragosovy slova kývl a dočista se odmlčel. Pořádně neměl ani co říct, hlavně když během chvíle zvládl ROBERT s DRAGOSEM přepnout do jiného jazyka, kterému nerozuměl. Věděl pouze, že už ten jazyk slyšel..nebo minimálně něco dosti podobného. Robert na něj mluvil v ten den, co se z plesu vytratili k němu, podobně. Tay se na Sashu během rozmluvy těch dvou podíval docela s menší nadějí. Doufal, že jim rozumí aspoň on, aby mu to mohl pak přetlumočit. Nicméně zpozorněl dočista až tehdy, kdy DRAGOS přepne zpět do angličtiny a zmínil jeho jméno. Lehce kývl. Zábavy měl opravdu dost. Úplně toužil po zběsnění kvůli krvi, to totiž chce každý mladý upír a ten, co na něj dohlíží. Nakonec mu však bylo víc líto Roberta, který ho musel držet u sebe. Hold mu mládě zjevně způsobilo krušné chvíle. Nechtěl by být přímo na jeho místě.* I tak bych chtěl vidět aspoň to vyhlášení nejlepší pánské masky, prosím. Už o to první jsem přišel. *Podíval se na vůdce klanu s prosbou očích. Fakt, že o to vyhlášení nejlepší dámské masky přišel jen kvůli tomu, že jej to moc nezajímalo a ani se to jej nijak zvlášť netýkalo. Když však zaslechli křik jedné upírky, kterou Tay moc dobře znal, zlehka polkl.* /To není dobrý../ *Pomyslel si. Minimálně to znamenalo, že má s vyhlášením utrum a Dragos bude chtít po tomto odejít. To mu sám i stvrdil příkazem. Vzal si tedy své saky paky -brašnu- a vstal. Ani Sasha nebyl pozadu a už stál hezky pevně na nohách. Mladší ovšem vyčkal na ROBERTA, zda se opravdu zvedne a půjde společně s nimi. Jestli ano, chytne se ho a ven jej následuje se starším upírem v patách.*
Když nedojdu, má tu přece svého prince, který mě domů odnese ne? *Zazubila se a chtěla jít dál, ale to už jí zatáhl zpět a když jej ucítila u sebe, jen spokojeně zavrněla a spolu s ním se dala do tance. Po chvíli se však odtáhla.* Vydrž chvilku. *Pousmála se a odběhla k Lee, kde si sundala návlek své ruky a taky bundu, pod kterou měla jen černé tílko, načež se vrátila zpět k Remimu, natiskla se zády na jeho hrudník a pokračovali v tanci. Aless se usmívala a užívala si to. Svým pozadím se schválně vrtěla v jeho klínu.*
*Remi sledoval jak odběhl a když se potom vrátila, tak si ji k sobě přitiskl a usmál se. Ihned si bradu opřel o její rameno a na pár chvil zavřel spokojeně oči.* Jo, tohle se mi líbilo. Byla zábava, taky i něco pěknýho, já jsme se bavil, takže, kdy půjdeme zase něco takého? Pokud další taká věc nebude naše after party na svatbě. *Zasmáls e mladý fér a pak si Aless otočil čelem k sobě, aby jí mohl vidět do očí.* Doufám že počítáš s tím, že lezení na stůl bude asi jedna z těch menších věcí, co vyvedu? Tam mě domů potáhneš ty, platí? *Uculil se od ucha k uchu.*
*Zaujatě naslouchal celé konverzaci, ale moc nového tam řečeno nebylo.* /Bude to někdo vysoce postavený v klanu. Musím do své zprávy dopsat, že je do situace zapojený místní klan. To by mohlo buď pomoci, nebo způsobit vážně nepříjemné problémy./ *Upil ze svého panáku whiskey a po odchodu se zvednul. Pomalu si nasadil úsměv na tvář, uvolnil se a vydal se zptáky ke KIM, aby jí pomohl dolů z pódia. Došel až k místu, podíval se kde je a přešel k ní.* Moc mě mrzí, že jsi nevyhrála, ale spousta lidí tvůj kostýmocenila. Nedala by sis ten tvůj drink? *Optá se a podá jí jasně modrý drik, který pila už předtím.*
Já nevím jestli bude ještě nějaký akce nebo ne a pokud ne, tak jo asi máš pravdy, že to další bude jen naše svatba, která jak se trochu obávám se asi dost zvrhne. *Zasmála se a když se na něj podívala, jen se usmála a vtiskla mu polibek na nos.* Takže pán se hodlá na svatbě ztřískat tak, že tě potáhnu já domů? Opravdu, v naši svatební noc budeš tak opilý? *Culila se.* A co myslíš tím, že lezení na stůl bude to nejmenší, sakra Remi co máš v plánu?* Smála se a tančila spolu s ním, jednu ruku měla kolem jeho krku a druhou si položila na jeho hrudník.* Jestli se tedy opiješ na svatbě, tak já dneska. *Vyplázla na něj jazyk.*
*Celé vyhlášení jí přijde jako fraška, ale nedá na sobě nic znát, mile 'Barbie' pogratuluje, pochválí kostým MADDIE, zvlášť hady na hlavě, jejich zelenkavé oči a její hadí oči, pak se rozhodne pro odchod z pódia. Koutkem oka jen zahlédne, jak se 'Barbie' někam vytrácí společně s jedním z pořadatelů a pobaveně se ušklíbne, ale to už si všimne Cala, který přišel tak akorát včas, aby jí pomohl z pödia.* A toho si vážím daleko víc, než té ceny. Lidi tady dole to alespoň mysleli upřímně. *Uchechtne se a bradou kývne směrem k mizející dvojici soutěžící-moderátor.* Kdybych byla líp informovaná, co je třeba pro výhru, mohla jsem být první. *Zasměje se, ale je vidět, že si z toho nic nedělá.* Moc děkuji. *Kývne na něj vděčně a upije ze svého pití, zatímco se v nenápadném bílém váčku u pasu svých šatů snaží vylovit drobné, aby mu drink zaplatila.* A taky děkuju za tu pomoc z pódia. Dokud jsem na rovině, ještě to jde, ale do schodů mě pořád trochu bolí noha. Nedávno mě pokousal pes. *Vysvětlí. Koutkem oka zahlédne odcházejícího TAYE a Sashu, možná i ROBERTA.* Vypadá to, že se nám vytrácí společnost. *Prohodí.* Co my dva, ještě parket, nebo už dáš přednost klidnější zábavě? *Je na ní vidět, že jí samotné by rozhodně nevadilo se zdržet.*
*Remi pokrčil rameny.* Já nevím, asi uplně v plánu nemám nic, jen o sobě asi nebudu vědět, pořádně to totiž oslavíme. A svatební noc? Tu si uděláme pak každou noc na líbánkách, zapomínáš, že na sebe budeme mít pak skoro celý víkend, celý víkend jen my dva a nikdo jiný. To ti těch svatebních nocí dopřeju, kolik jen budeš chtít. *Pronesl, načež ji chytl za vlasy, donutil ji tak zaklonit hlavu a když tak učinila, sklonil se a dlouze ji políbil. Pak se ale odtáhl a zasmál se.* jen se střískej, já ti to zakazovat nebudu, každej na to má právo a zrovna já bych ti do toho neměl co kecat, jsme zvědavej co pak bude taková ožralá Aless dělat. *Ještě ji v tom podpořil malaý fér.*
*Jemne sa na THIERRIHO usmeje, keď ho ubezpečuje, že bude v poriadku, no pri pohľade na chlapca, ktorý na ňom visí, si nie je tak istý, či môže práve vypočuté slová brať vážne. Aj to, ako sa THIERRIHO tvár krúti do rôznych obrazcov a splýva do tmy a znova sa z nej vynára, je pre neho znepokojujúce. Zvracajúcu dievčinu (NAT) počuje tak, akoby mu práve zvracala priamo do ucha.* Oh sakra, do zhnitej jedle, asi ohluchnem. *Zašepká si pre seba a aj THIERRI by jeho slová mohol započuť, keby možno nebol natoľko zhulený, aby vnímal teraz niečo iné, než falafel, čo aj on sám pokladá za nemožné. Dúfal teda, že vonku bude príjemnejší vzduch, ale keď sa dosmeje a poriadne sa nadýchne, necíti nič viac, než len smog, betón a svetlo. Otrie si spotené čelo do oblečenia a potiahne THIERRIHO po svojej strane k stánku, na ktorý ukázal. Aj by si rád poskakoval a cíti, že spodok jeho chodidiel ledva dopadá na chladnú zem, postrádajúcu teplo prírody ako hlina, tráva, kvety, lúče slnka či teplého vetra z juhu. Akosi mu to chýba a bol by rád, keby aj THIERRI niekedy okúsil niečo pekné a aj keby spadol na zem, spadol by do trávy alebo do lístia a cítil krajšie vône a zaznamenal naozajstnú krásu svetla a skúsil by prirodzený chaos krajiny okolo seba, namiesto zeme, svetiel, chladu Pandemonia a podobným miestam, ktorých chaos je niekedy veľmi unavujúci. Možno by mal THIERRI niekedy potom aj lepšiu náladu.* Tak, čo si dáš? Pozývam. *Navrhne chlapcovi a ihneď si prezrie menu, len aby vedel správne vybrať Lónimu niečo dobré pod zub, keď sa vráti domov, a zároveň sa chce trochu inšpirovať výberom chlapca vedľa seba, ktorý zrejme v obsluhe vyvoláva so svojim výzorom nepríjemné, znechutené pocity, no aj tak sa slušne pýta, čo si dajú.* Vieš mi niečo dobré poradiť? *Opýta sa nadšene a naširoko a žiarivo sa spoza masky usmeje na obsluhu, aj masku nadvihne a tak mu spočinie na vrchu hlavy, aby nepôsobil znepokojujúco, a pohojdá sa hore-dolu na pätách, len tak, ako mu to dovolí jeho stav, pretože aj menu sa mu zlieva do akejsi šmuhy ničoho a všetkého, stánok je akýsi podivne malý a veľký a cíti sa, akoby mohol vstúpiť cez jeho steny, ale radšej stojí ako prikovaný na mieste.*
Tohle vůbec neřeš, můžu říct, že jsi ten nejkrásnější anděl, kterého jsem kdy viděl. *Usmál se na ní a vedl jí dál přes parket, jelikož oba měli své drinky chtěl si na chvíli s ní jen sednout.* A peníze nechci, je to pouze odměna za tvou krásu. *Zašeptá směrem k ní.* Pojďme si na chvilinku sednout, alespoň můžeme dopít své drinky a rád si poslechnu příběh o psovi co tě kousl. *Zaletěl očima k jejím nohám schovaných v šatěch.* /Tančila velice elegantně na to, že má poraněnou nohu./ Co upřednostňuješ? Bar nebo si sedneme do pohodlnějších boxů?
*Opět mírně zčervená, usměje se, a přehodí si drink do pravé ruky, aby se do něj mohla zavěsit.* A ty zase ten nejcharizmatičtější mušketýr. *Oplatí mu poklonu a společně s ním zamíří od pódia.* Dobrá, ale příští drink platím já. *Odpoví.* Asi by byly lepší spíš boxy. Nemusí to slyšet každý. *Usměje se a společně do jednoho zamíří. Společně s ním zasedne ke stolku, na který odloží svůj drink poté, co z něj ještě jednou odpije.* Popravdě, pořád je to pro mě trochu zvláštní zážitek, ale měla jsem z pekla štěstí. *Přizná a začne s vysvětlováním.* Vracela jsem se domů po směně. Poprvé po čtyřech dnech. Byla jsem minulý pátek taky na akci, v lunaparku na pláží, takže jsem pak pracovala celý víkend. No a když jsem se vracela domů, střetly jsme se s kamarádkou. Šly jsme společně, a najednou se za námi objevil ten pes. Popravdě netuším, co to bylo. Vypadal jako dobrman. Popadl mě za nohu a odtáhl od Em. Snad v životě jsem neviděla psa s takovou silou. *Zamyslela se.* Ze zbytku večera si moc nepamatuju, praštila jsem se do hlavy, jak mnou smýknul. Většinu večera mám v mlze, jen vím, že mě Em odnesla za nějakou známou, taky sestřičkou, co mě dala dohromady. Nechápu to, měla jsem snad všechny příznaky začínající vztekliny, ale všechny testy negativní. A noha sice jště pobolívá, ale řekl bys, že mě něco kouslo tak před měsícem dvěma, ne pár dní zpátky. *Zavrtí nevěřícně hlavou, pak se usměje.* Neskutečné štěstí. Ale jsem ráda, že je Em v pořádku.
*Upírka se uculila a přivinula se k němu.* Lásko, víkend? Líbánky jen na víkend? Jsi trošku přebral ne? Vždyť jedeme pryč na deset dní do Evropy, nebo jsi to už zapomněl? *Prohrábla mu vlasy a uchechtla se nad tím jen.* Ale jo, jinak to beru, pokud bude každou noc svatební noc, tak to si nechám sakra líbit. *Mrkla a když jí zatahal za vlasy a následně políbil, jen tiše vzdychla.* Prosím ještě. *Žadonila, když se pak odtáhl, až jí v očích zablesklo.* A neboj se, já se chovám normálně i jako opilá, nedělám blbosti, to se nemusíš bát. *Pronesla s úšklebkem a pak se lehce zarazila, když si vzpomněla, co se stalo minule.*
*Jakmile mu řekla že se spletl tak protočil očima a pak se plácl do čela.* promiň, jsme taky jelito, no jo, ale tak, na to už jsi si zvykla, když si mě bereš. *Zasmál se Remi. když pak tak hezky zavzdychala, tak překvapeně vykulil oči.* Ale, nevěřil jsme, že to řeknu, ale ten alkohol ti dost svědčí. *Přiznal, a pak už si nevšímal jejích rozpaků, jelikož se jí dravě přitiskl na její rty. Hned na to se ale odtáhl, aby ji mohl popadnout za zápěstí.* Dovol mi tě si někam odtáhnout, jenom na chvilku, i když, no, říct jen na chvilku tak škodím sám sobě. *Přiznal a než by se nadál, tak ji dotáhl na toalety. Měl na pandemoniu rád, že to nebyl jako ten levný, zapadlý bar, kde by se bál na toaletě na cokoliv sáhnout, ne,. Tady se nebál toho popadnout Aless za boky, zatáhnout do jednoho ze záchodků, zamknout za nimi dveře a zády ji natlačit na stěnu v dravých polibcích.*
Tak tomu mě těší milady. *Možná kdyby jí nedržel za ruku a nevedl dál, tak by i vysekl pukrle. Potom jí ale slovně zarazí.* Co bych to byl za muže, kdybych nechal dámu platit? Nech mi alespoň mé zvyky. *Usměje se na ní.* Dobrá, pak tedy boxy. *K jednomu jí zavede a je to zrovna ten, kde už předtím seděl. Pokyne jí ať si sedne první a poté naslouchá jejímu vyprávění, něco se mu na tom ale nezdálo.* /Rozhodně to nebyl normální pes./ *Při jejím vyprávění jí lehce pohladil konečky prstů přes hřbet její ruky, nikoliv však dráždivě, spíš jako utěšení.* Hlavní je, že jsi to přežila, určitě se to brzy uzdraví. *Pokývne jí a sám upije. Ten pes mu šrotuje hlavou.* /Že by se tu jen tak objevil démon? Ale přece přímo zde mají institut, to to tady nikdo nehlídá?/
Svědčí mi to? Ale nepovídej. *Zasmála se a když jej poslouchala dál, jen se nad jeho slovy zaculila víc.* Chvilku ne, brala bych spíš dlouhou chvíli. *Vyplázla na něj jazyk a než se nadála, byl tažena na toalety, kde se i s ní nasáčkoval do jedné z kabinek a když jí natlačil na stěnu, stáhla si ho k sobě a polibek mu opětovala se stejnou vervou. Rukou mu zajela do vlasu, zatímco tou druhou mu po hrudi sjela až k pasu a začala mu rozepínat kalhoty. Nechtěla už čekat, proč by taky. Poprvé je vyrušily nějaké dvě slepice, tentokrát si to nechtěla nechat zkazit nikým.*
*Príde si ako v horúčke keď sa mu tam doslova ponúka. Nevie ako dlho to trvalo, či minúty alebe dlhšie. Je príjemne uspokojený, aj keď na druhé kolo by to isto videl. Jeho chrbát v neprirodzenej polohe ale protestuje, že toto nie je to správne miesto. Tak sa pre lepšie pohodlie do Jasona trochu zavesí a oddychuje.* Hmmm. *Zachraptí potichu a oprie si čelo o záhyb medzi krkom a ramenom.* Späť sa mi nechce ísť a drby... *Zamyslí sa a ožije. Odtiahne sa a pozrie na Jasona.* Patrick si našiel novú frajerku. Violet. Vraj je striptérka ale neviem či to je pravda alebo len Leila žiarli, pretože sa s ňou vyspal a odvtedy sa jej vyhýba. Vlastne to je celkom sranda. Minule sa schoval za tie malé odpadkové koše čo sú pred našim oddelením. Myslím, že ho videla a celá situácia bola už aj tak dosť trápna tak sa radšej tvárila, že ho nevidí. Ale my sme sa pobavili. *Zazubí sa naňho a potom sa odtiahne. Príde si spotený a asi tak aj je.* Podaj mi oblečenie. Mám plán.
Tak pojďme. *Usměje se na Gideona a pokroutí nad ním hlavou.* S tebou se můžu bavit taky a věřím, že i líp. *Zazubí se na něj a když dotančí, tak je začne vést někam k okraji, odkud se snáze zorientují a budou moci najít východ a zamířit domů. K ní domů, kde se samozřejmě mohou zbavit oblečení, které mají na sobě...a nahradit ho ve správný čas něčím pohodlným.*
*Pohlédne na mladou ženu, která se k ní natáhne a mine ji, byť se otře. Na rtech se jí objeví úšklebek.* Ah, to se už oblékáš? Nestěžovala bych si, kdyby jsi zůstala nahá. *V očích se jí zablýskne škodolibým pobavením. Bylo asi jisté, že zlodějka se nesvlékala dobrovolně, alespoň Maddie věděla, že je to Dragosova práce.* Když už pijeme, prozraď mi své jméno, krásná zlodějko. *Pokyne jí panákem a ten do sebe kopne, načež se natáhne po druhém a otočí se jí čelem, zatímco si přitáhne zpět i svůj absint, který byl rozhodně chutnější než to na táce, ale nač se nepobavit ještě víc, však? Sex je sex a je to nejsmyslnější droga světa.* Můžeš mi říkat Maddie. *Prozradí ESHE a místo ruky k ní natáhne vlastní skleničku k přiťuknutí.*
*Počuje, že TANOIA niečo potíšku hovorí ale presne nerozumel, že čo.* /Jedlo... chcem jedlo./ *Aj sa mu trochu pokrúti žalúdok a tak sa voľnou, rukou poškrabká po bruchu. Ide vedľa TANOI ako dôchodca. Pomaly a možno trochu mdlo. Niet ani divu, bohvie koľko krvi stratil a ešte si tam trádoval po kolenách na parkete.* /Ak by ma dnes chceli Jehovisti zabiť tak sa asi aj nechám./ *Zhodnotí v duchu svoj stav. Cíti sa celkom naprd. Má pocit, že už aj účinky trávy odznievajú a cíti sa len vyflusnuto, hladno, unavené a točí sa mu hlava.* Oh, to by som mal skôr ja teba, ošetril si ma. *Pozrie na svoj prst, ktorý je ešte od krvi, trochu opuchnutý, červený a celkovo vyzerá ako keby ho strčil do mlynčeka na mäso. Pozrie radšej na menu.* No celkom fajn je Borek. To je to lístkové cesto plnené... čo tam majú? Špenát a hentie sú s nejakým mäsom. *Pozerá do výlohy.* A tamto je Gozleme, to je ako slaná palacinka. Tamto čo vyzerá ako pizza tak to je Lahmacun... to je celkom fajn. A majú aj klasickú pizzu. A kebab. *Pozerá trochu zarazene a potom si prezrie celá stánok. Nevyzerá ničím zaujímavý, vyzerá ako každé druhé rýchle občerstvenie kde ti dajú jedlo do servítky.* Vlastne tu majú, že dosť špecialít. Som myslel, že majú iba pizzu a kebab. *Predavač za pultíkom si znudene a unavene odklašle.* Dam si Lahmacun. A ty? Mal by si niečo zjesť, nevyzeráš dobre. *Povie aj keď paradoxne on tiež vyzerá hrozne.*
*Pohlédla MADDIE do očí a sama se ušklíbla na jejími sladkými slovy. Nečekala, že někdy na sebe stáhne pozornost ženy, ale nikterak se tomu nebránila, i když to nebyl její šálek kávy. Konverzace může být zajímavá, může také vzniknout v něco nezapomenutelného, pokud se tedy i Eshe rozhodne hrát se slovy.* Myslím si, že veřejné obnažování už stačilo. Teď jsem totiž připravená na to, kdy mi někdo nabídne soukromí, abych mu mohla ukázat víc, než jen hloupé nakrucování, *mrkne na MADDIE a postaví zpátky prázdnou skleničku na tác. Rukavici si neobléká, pouze si ji položí do klína a natočí se k ženě vedle sebe.* Po dnešku asi požádám o práci striptérky, když jsem měla takový úspěch. *Pobaveně přitáká a vezme si další rundu.* Maddie, Mad…jako šílenství? Přivádíš lidi k šílenství, Maddie? *Eshe se škodolibě usměje a s cinknutím konečně oznámí své jméno.* Eshe. *Vypije celý obsah skleničky.*
*Narovná se, aby se o něj Jack mohl lépe opřít a začne se mu hrabat ve vlasech, jakoby jim doteď nedal pořádně zabrat. Pak už poslouchá novou dávku drbů a rty se mu zkroutí v úsměv.* Ještěže není Leila víla, to by jí takové výmysly nešly přes pusu a v práci by se dělo o to méně. Ale to, že se před ní schovával za květináč už je trochu moc. Pokud se přede mnou někdy budeš schovávat, dělej to pořádně. Jako maskovací výbavu a všechno. Ne, že bych tě hned nenašel přes mysl, ale... *Zamotá se do vlastní myšlenky a tiše se zasměje. Nedlouho nato dostane rozkaz, a tak si dá ruku k čelu a odpoví krátce:* Ano, pane! *A vydá se na průzkum, kam všude poházel Jackův Indiana Jones kostým. Když konečně najde všechny části a přinese je Jackovi- i spolu se svými věcmi- zvědavě se na něj podívá.* Řekneš mi ten plán nebo tě mám jen následovat? *Zeptá se a oblékne si košili s urvanými knoflíčky.* /Stejně jsem ji měl skoro rozepnutou, tak by to nemělo být tak nápadné./ *Gideon zmizí spolu s Triss.*
*Stejně tak jako Aless rozepínala kalhoty jemu dělal i Remi Aless. Za chvilku už ji opřel o stěnu čelem, stáhl jí kalhoty a než by se nadála, tak už si ji opět vzal. Neměl jí dost, nikdy a nikde a tohle nebyla výjimka. Tiskl se k ní a spokojeně se culil, když si ji pak chytl za boky a tiskl k sobě. Jednu ruku jí pak zamotal do vlasů, aby jí tak donutil zaklonit hlavu, zatímco druhou rukou si ji chytl pod krkem, tak, jak věděl, že se to upírce líbí. Dával jí to nejlepší, co jen mohl.*
*Privrie spokojne oči. Keď sa mu to takto preberá vlasmi tak je mu to veľmi príjemné. Spokojne si zabručí. Keď mu ale napadne nový drb tak sa doňho vleje energia.* Otázka je či vôbec klame. Patrick vlastne, aspoň čo som počul, rád chodí do bordelov a tak. Potom týždeň pred výplatou si odo mňa pýta cigarety. *Keď sa ale zamotá už Jason do svojich myšlienok... chytí ho za líca, pritiahne dá mu pusu až to mlaskne.* Neboj, ak sa ti raz budem z nejakého dôvodu schovávať, tak ma nenájdeš. *Uculí sa naňho ako nejaká školáčka a pustí ho. Pozrie sa okolo seba či tu nie je nejaká handra. Síce sa to prieči jeho hygienickým návykom ale...* /Heh. nejaká zástera.../ *Utrie sa, poskladá handru a dá ju bokom.* /U mňa sa už osprchujeme, obaja./ Díky. *Povie a začne sa obliekať, je mu nepríjemne ako sa to naňho všetko lepí ale to vydrží. Pozrie na Jasona a je na ňom vidno, že mu behajú čerti v očiach. Zazubí sa a vytiahne mobil.* V prvom rade, nám privolám uber, ktorý nás odvezie domov... pretože toto... *ukáže na nich dvoch a bedňu* ... bola iba predohra. Takže... *Odkliká objednávku aj s presným miestom kde ich má vyzdvihnúť.* V druhom rade, keď pôjdeme rovno tamtou touto chodbou a doľava tak sa dostaneme k zadnému východu. Je to fakt zašitá ulička a ani cez deň tam nie je bezpečné chodiť, nie to ešte takto večer. Ale myslím, že pre nás dvoch to nebude žiadny problém. *Povie, chytí si svojho milého a tak ako povedal ho vedie k východu. Ulička je skutočne dosť pofidérna ale auto s označením uber tam zastaví presne len čo výjdu von. Vonku už sa Jack tvári ako najväčší profesionál, ktorý sa chystá do nejakého prípadu a nie na celonočný sex so svojim partnerom. Nadiktuje adresu a hurá domov.*
*Dost neměla ani ona jeho a jak by taky mohla, vždyť z něj šílela. Po zatahaní za vlasy jen poslušně zaklonila hlavu dozadu a jen co ucítila jeho prsty kolem jejího krku, spokojeně zavrněla. Milovala, když už věděl, co dělat, aby jí přivedl do ještě většího šílenství, než už byla. Jednou rukou se zapřela o zeď před sebou a druhou natáhla dozadu, aby jej tak objala kolem krku a přitáhla si ho k sobě ještě víc, než už byl. Zavřela oči a nechala se unášet celou situací. Dokonce i zapomněla, kde jsou, z hrdla se ji linuly vzrušené vzdechy mísené s jeho jménem. Bylo ji v celku jedno, zda je někdo slyší nebo ne. Pro ni existoval jen on, nic víc.*
*Když pak Remi skončil a opět očaroval Alessinu mysl tak, že měla za to, že vyvrcholil, tak se od ní odtáhl, ale nakonec si ji k sobě ještě přitiskl a usmál se. Zadýchán si opřel své čelo o to její a pak se usmál.* Skvělá, ale tak , ostatně tak jako vždy. *Zavrněl mladý fér spokojeně, než se jí nakonec koukl do očí.* Chceš se tam vrátit? ještě pít a tancovat? *usmál se na ni a políbil ji, než jak sebe, tak i jí oblékl. Pak otevřel dveře, nejprve nechal vyjít ji a pak vyšel i on, přičemž se zazubil na dvojici dívek, které na ně koukaly a měly ruku před pusou.* Chcete taky? Sežeňte si péro, dámy. *Mrkl na ně, než se vydal za Aless.*
*Pousměje se, když ji prsty pohladí po ruce.* Souhlasím. Pro mě je hlavní to, že je v pořádku Em a že to nebyla vzteklina. *Přikývne.* A dokonce to dopadlo tak dobře, že jsem mohla dodělat ten kostým a přijít, takže si reálně nemám na co stěžovat. Kdyby mě to ochudilo o tak příjemnou společnost, možná bych si stěžovat začala. *Mrkne na něj.* Jak tě vůbec napadl zrovna mušketýr, co se kostýmu týče? *Zeptá se se zájmem, zatímco upije ze své skleničky. Jeho doteku se nebrání, ale po chvíli dlaň nenápadně přetočí vzhůru.*
*Než se vydali ven, ještě jej políbila.* Já bych na chvíli ještě zůstala, trochu si zatančila, dopila láhev a pak klidně můžeme domů. *Mrkla na něj, když viděla ty dvě, tak se jen uculila, ovšem po slovech Remiho se hlasitě rozesmála.* Ale někde jinde, to jeho je moje. *Smála se se dál, načež vyšla z toalet ven a když jí došel i Remi, chytla ho za ruku a vydali se k baru, kde hlídala jejich věci Lea, popíjela a bavila se tam s barmanem. Když k ní Aless došla, popadla svou láhev a nalila si do sklenky, kterou pak hodila do sebe.* A co si dáš ty mi amore? Koktejl nebo něco jiného? *Optala se jej s úsměvem a hned si nalívala další sklenku.*
*Bob se na Dragose podívá a protočí oči.* Však vím a netahám. Jen chci vědět jaké s ním má přání. Vem si, že ty jsi určitě měl nějakého nepřítele a vymyslel pro něj trest. To samé já mám i pro Davida za to, co udělal Jackiemu.* Pokrčí rameny a když se pak naštve a ne na něj, tak se podívá čeho si všimnul.* Oh... Jsem rád, že nemám učně...* Prohlásí a zvedne se.* Jo, půjdeme. Popravdě mi je trochu blivno, takže uvítám klid a alkohol na dezinfekci. Možná i trochu jin fenu.* Zasměje se a mrkne na upíry, aby pochopili, že si dělá legraci. Zvedne se a přitáhne si k sobě Taylera do takového toho objetí, ale ve skutečnosti si ho hlídá, kdyby tam byla zase krev. Když dojdou k upírům, tak se na ně zazubí s krvavími tesáky.* Zdravíčko, miláčkové.* Pozdraví NATALIE, ELAINE a DOMINICA.*
*Zasmál se jejímu vyjádření.* Také jsem rád, že jsi přišla a já tak mohl být tvou společností. *Podíval se na svůj kostým a potom jen pokrčil rameny. Lehce upil ze svého drinku.* Náhodou jsem narazil včera na plakát, no a jelikož jsem neplánoval jsem jít či na jakoukoliv podobnou párty, tak jsem hledal rychlé řešení. Našel jsem si jedno divadlo, které půjčuje kostýmy z ukončených představení a jak jsem tam došel, tak mi zrovna padl do oka mušketýr. *Sám si vybíral i mezi hezčími kostýmy, ale přišlo mu, že tento k němu poněkud pasuje.* A co tebe? Plánovala jsi být andělem nebo byl původní plán jiný?
*Nat se koukla na Dominica a přikývla nanjeho slova* Promiň..že [link src="jsem.te"] strapnila *Nat si Utřela pusu a objala ho pevně* Ještě chvilku..slibuji že nebudu otravovat.. *Elaine držela Nat za rameno a Ujistila se ze nespadne* omlouvám se za ní..ještě nikdy tolik nevypila- *Než mohla dokončit všimla si trojice, která šla za [link src="nimi.Nat"] se ozvala opilá a Elaine se styděla za stav Natalie a promluvila na Muže v masce* Už jí vědu pryč..Měla dost...*Nat uviděla povedomou osobu a usmála se* Hele to je ten Furík *Elaine zavřela Nataliinu pusu než mohla říct další slovo*
*To už si ale všiml, že si to k nim někdo štráduje. Podíval se dotyčného, ale nijak to nekomentoval, jen tam dál seděl po boku NAT a držel ji kolem pasu. Zodpovědnost za příchozího nechával zodpovědné osobě, a to Elaine. Nemohl si nevšimnout i dalších příchozích, ROBERTA a TAYE. v TAYLOROVI poznal toho upíra, se kterým už se jednou setkal, pro teď na něm ale nechal jen delší oční kontakt, než se pak věnoval opět Natalii v jeho náruči, ta pro něj teď byla priorita. Když se potom ujistil, že byla ale v bezpečí s Elaine, tak se zvedl. Chtěl ještě něco říct, ale to už mu cinkal smska od Richieeho, která vypadala jako parádní emergency situace.* Jás e moc omlouvám, musáím letět. Nat, napíšu ti, ano? *Pronesl, usmál se na ni, pak se se všemui rozloučil, než se dal z místa na odchod, sedl do auta a směrem k místu, které mu Richiee napsal.*
*Remi ji sledovala a šel za ní. Pak se zasmál.* Hele ale, ty budeš fakt upe na mol. Ty si dojela autem, že jo? Víš jak to bude vypadat, jestli tě povezu domů? Hovno povezu, vezmu tě sockou, já myslím, že jestli takhle pojedeš dál, bude ti to stejně fuk. *Zasmál se Remi Aless a pak se k ní naklonil, aby ji políbil. Když došli k baru, počkal, až si Aless objedná a pak kývl na souhlas.* Já bych si dal nějaký ovocný likér, a je mi asi ve finále upe jedno, jaký, hlavně nějaký. *Zaculil se od ucha k uchu, než si sedl na barovou stoličku a objal si Aless kolem pasu.*
*Poslouchá ho a občas přikývne.* Plán nebo ne, sluší ti. Kdybych potřebovala ochranku, rozhodně bych si ji nechala líbit ve tvém podání. Pokud teda umíš s kordem. *zazubí se.* Popravdě, mám víc kostýmů. Úplně neplánuju, kdy a kde si nějaký vezmu, ale tady to plán byl. Říkala jsem si, že všichni budou chtít jít za vlkodlaky, upíry, popřípadě nějakou tu čarodějnici, tak jsem chtěla něco jiného. I když, zrovna tady je to, co se masek týče, celkem pestré. Viděla jsem jen pár známých, ale stereotypu se nedržel nikdo. *Dodá s nadšením.* Vždy mě tyhle podzimní akce baví, kolik různých kostýmů člověk vytáhne. Alespoň mám zase motivaci něco vymyslet na příští rok.
*Nad tím, že mu před výplatou krade kolega cigarety se usměje a úsměv mu na tváři zůstává i při tom, co řekne Jack hned na to. Moc dobře ale ví, že hned jak opadne euforie z přítomnosti jeho nejoblíbenějšího člověka, spustí se mu mysl na plné obrátky.* /Nenajdu.../ *Rozbuší se mu srdce a neví, jestli z toho, jak je Jack roztomilý a nebo z té podivné představy, že by se před ním schoval tak spolehlivě, že by ho nenašel.* Vážně s sebou musím začít nosit kapesníky. /Rýmu sice nemám, ale už máme dost historii s tím to nenechat na doma./ *Bezmocně se zadívá na zástěru a také ji znesvětí. Zatímco se obléká, pozorně naslouchá Jackovu plánu a zasměje se, když řekne nahlas, co si oba mysleli.* To rozhodně. *Při pokračování se k němu nakloní a dá mu schválně vlhkou pusu na tvář.* Jak ti ho hezky myslí i po tomhle. Já bych tě teď klidně vedl jako lovec kořist. *Ušklíbne se schválně hroznému přirovnání a je rád, že alespoň jeden z nich je zodpovědný do takové hloubky, že ani rozkoš ho z toho nevyhodí. Jason je na to zodpovědný zatím moc krátkou dobu. A tiše se za to nesnáší.* Nebál bych se zašité uličky, tak pojďme. *Přikývne a následuje Jacka ven z klubu, a když ho do tváře udeří chladný večerní vzduch, taky se hned vyvede z deliria ve skladu. Tvář mu stáhne ledová maska a na někoho, kdo má rozepnutou košili se tváří.. no, jako král. Nastoupí do uberu a vyrazí do známého bytu.* Nějaký chlapík mi vytkl, že ještě nemáme koťata. *Vypadne z něj po chvíli, když si znovu vzpomene na traumatickou situaci.*
*Upír se ještě na ROBERTA zamračí.* Ne, každý je jako ty a on je navíc mladý.. *Pronese a jeho poznámku o učni zcela ignoruje; i ty ostatní. Místo toho je sbalí a začne vyvádět ven. Dragos otočí pohled na TAYLORA, když mu začne kňourat za zády a převrátí očima.* Možná.. Ale nejdřív chci vyřídit Natalie.. *Pronese a pokračuje dál ven. Tam se zastaví u trojice a změří si Natalie pohledem, přičemž nadzvedne masku a zruší kouzlo.* Kolik že ti to je, mladá, že takhle vyvádíš? *Položí první dotaz. Nechce od upírky aby mu odpověděla, ale aby si tu odpověď uvědomila.* Ne moc dobrá práce dneska, Elaine.. *Pokárá ještě starší upírku a na DOMINICA svůj pohled pouze zaměří. Nic k němu ale nedodá.* To si piš, že ji odvedeš.. *Promluví zpátky k Elaine.* A Natalie si ve vile dá protialkoholní léčbu asi, když nezná svou míru.. *Dodá k mladší upírce.*
Bylo by mi ctí. *Jen co to dořekl, tak pozvedl její ruku ke svým ústům a lehce jí políbil. Poté nechal na KIM kam svou ruku dále položí, on se jen lehce pousmál.* Pak musím pochválit tvou dnešní volbu, jsi doopravdy andělsky krásná v tom kostýmu.* Zrovna zde bych takové stereotypní kostýmy moc nečekal. I když musím uznat, že jsem odolával kostýmu drákuly, který tam měli pověšený. *Zasměje se a představí si sebe jako hrabě drákulu.* /Zajímalo by mě, kolik upírů tyto kostýmy někdy v životě využili na Halloweenu./ Upřímně jsem moc na takových párty nebyl, rád chodím do barů a klubů, ale většinou nejsou kostýmové párty pro mě. Nyní vím o co jsem přišel. *Schválně poněkud okatě přejel po KIMINĚ těle očima.*
*Uculila se na něj.* Nebudu na mol, prosím tě, proč bych byla, jsem úplně v pohodě. *Ušklíbla se a hodila do sebe další sklenku, pak koukla na svou skoro prázdnou láhev.* A sakra, budu za chvíli na suchu, to není dobré. *Řekla si spíše pro sebe a zbytek nalila do sklenky, načež pak prázdnou láhev dala na bar, aby si jí barman vzal, se sklenkou v ruce se otočila k Remimu a zářivě se usmála.* Hele já to klidně odřídím a když ne, tak to zvládneš ty, však ti to jde dobře, ale sockou nejedu, to po mě nechtěj. *Zamumlala a hodila do sebe poslední sklenku, kterou měla.* Možná bys jí měl už vzít domů, než bude úplně na mol, přece jen vypila teď na ex druhou půlku láhve, za chvíli bude mimo. *Pronesla Lea k Remimu a pousmála se.* Nebudu mimo vůbec, řekla jsem, že jsem naprosto v pohodě. *Zamračila se.*
*Opět má pocit, že se v místnosti poněkud oteplilo. Ruku i po polibku nechá zklouznout zpět do té jeho.* Napadlo mě to, když jsem se na tebe koukala. Teda, možná až poté, cos zmínil, že jsi z Rumunska. *Zazubí se.* Upír by ti sedl, jsi štíhlý, docela bledý, ale vypadá to dobře. *Usměje se, pak pohodí hlavou a přivře oči. když si ji prohlédne.* A to je tady za stolem houby vidět… *Dopije svůj drink a odloží skleničku na stůl.* Nechceš se vrátít na parket? Byli jsme si tam tak nějak… *Pohledem na moment sklouzne na jeho rty, než se vrátí zpět k jeho očím.* Blíž… *S nevinným úsměvem si přitom zkousne spodní ret.*
*Remi si pak založil ruce v bok, načež se naklonil k Lee.* Hele já myslím, že ne. Bude dobrá, přeci jen, je to Aless. A když nebude dobrá a opije se, tak bude prdel, no ne? *Uculil se na ni a potom se podíval zpět na mladší upírku. Sjel si ji pohledem a přišel pak k ní.* Jo? hele, já si myslím, že pokud se tu střískáš, tak ti to bude upřímně uplně jedno, moje milá. *Uculils e. Už viděl, jak s ní jede sovkou. Pak se naklonil k Lee, tak, aby je neslyšela Aless.* Vezmeš jí kdyžtak domů auto a já ji vezmu hromadnou dopravou, to si totiž nesmím nechat ujít, okeii? */Uculil se a pak jí nastavil ruku na placáka.*
*Lehce jezdil prstem po hřbetu její ruky.* Myslíš, že bych byl hezký upír? *Tiše se uchechtl a ztlumil hlasitost. On viděl skvěle a velice se mu líbilo to co viděl, ale osobně si užíval to soukromí a přítmí zde v boxu. Lehce upije ze svého drinku. Přiblíží se k ní a její ruku položí na svou hruď, poté svou rukou přejede po její až ke klíční kosti, přes kterou konečky prstů dojede až k jejímu krku, který jen polaská a ruku tam nechá.* Pokud jde jen o blízkost stačí říct. *Věnuje jí jeden velice provokativní úškrn.* Ale pokud si přeješ jít tančit klidně můžeme.
*Do jejich konverzace se již nijak nezapojoval. Pouze, ještě předtím, než se začali zvedat, vyslovil podle něj skromnou prosbu. Odpověď na ni pak dostal až, když už mířili kvůli Natalii ven z Pandemonia. Na tu opět jen mlčky kývl, držejíce se pevně ROBERTA po jeho boku. Když se pak ocitli venku, hned se podíval na Natalii. Lehce si nato skousl ret, němě a co nejméně nápadně zavrtěl nad mladší upírkou hlavou.* /Taky možnost, že..proč by ne..ježiš tu bude bolet pekelně hlava./ *Pomyslel si při pohledu na ni. Pobaveně se pak uchechtl, když Roberta opět nazvala „furíkem“. Na druhou stranu však doufal, že se čaroděj nenaštve a nějak jí to nevrátí. Aji kvůli tomu, jako by si to nějak chtěl zkontrolovat, se na BOBA podíval. V tu chvíli si všiml, když se zazubil, že má stále na zubech jeho krev.* Měl by sis pořádně vypláchnout pusu..a umýt si zuby..máš na nich stále krev. *Řekne směrem k němu. V tu chvíli si moc Dragosovy přítomnosti nevšímal.*
*Lea pozvedla obočí a koukla na něj.* Dobrá? Vypila celou láhev a k tomu měla drinky už předtím, tak už se ztřískala a jestli si dá další drink, tak to pak asi sranda bude, ale máš já na krku ty. *Uchechtla se když jí řekl o autu, jen se zazubila a plácla si s ním.* Jo vezmu ho a pak chci info, jak to probíhalo cestou domu u vás. *Rozesmála se a koukla na něj a pak na upírku.* Aless je moc neposlouchala, ale jakmile uslyšela něco o drinku, jen se zazubila.* Řekl někdo drink? Dáme si? *Uchechtla se a naklonila se přes bar aby tak dala barmanovi najevo, že chce něco k pití.*
*Remi se uculil, ještě mrkl na leu a pak už se podíval na Aless. Nebyl nikdo, kdo by měl právo na to jí něco zakazovat a nebo jí v něčem bránit, sázel na to, že ví, kde má ve svých 116ti letech míru. proto se na ni uculil a pak naklonil hlavu na stranu.* Dáš si? A co? Jen si řekni, cokoliv pro Aless. *Mrkl na ni pak se naklonil přes bar. Sám sobě objednal ještě jeden likér a Aless pak dvojitou whiskey a nápoj jejího výběru, jež jí pak podla.* Tak co, jdeme tancovat?*Mrkl na ni, a než by se ptala, už ji táhl mezi lidi.* Ale nejak nevím, kde jsem nechal svršek, teda, ne že by mi bylo chladno. *Zasmáls e fér pobaveně.*
V tom případě si s radostí počkám do soukromí. *Prohlédne si ESHE zběžným pohledem, skoro jakoby odhadovala, co víc jí ještě může ukázat a tiše se zasměje na jejích slovech, při dalších se k ní laškovně nakloní.* Proč to nezjistíš sama? *Nenechá se rozhodit škodolibostí a otočí to v nabídku po dobrodružství. Jen hádala, nedívala se jí do mysli, aby zjistila, co má ráda. Zkoumat neprozkoumané bylo vzrušující, vědět vše bylo osvobozující, ale nedodávalo jí to potřebnou stimulaci a požitek po kterém se pídila. Neodklonila se od ženy, velmi letmo jí konečky prstů přejela nad kolenem obkreslujíc kroužek a pohled medúzy vpíjela do těch jejích. Mohla iluzi zrušit, ale pročpak? Nač si kazit zábavu. Nakonec se však odtáhne.* Přišla jste sem dnes večer i za prostým druhem zábavy, nebo za tím, do něhož jste nám všem poskytla náhled? Mimochodem...máte rychlé prsty...tak mě tak napadá, co všechno s nimi ještě dokážete... *Mohla to být narážka na něco, k čemu chtěla směřovat, snad pouhá zvědavost, jak dobrá je zlodějka.* Co takhle tamten muž? *Ušklíbne se a pohodlně se opře, zvědavě ESHE pozorujíc, zda tichou výzvu pochopí. Nikdo další jim už stejně pozornost nevěnoval, ne nijak výrazně, jen sem tam přitáhly pohledy mužů...méně často i žen, co bylo tím jediným, co jí okradení nebo cokoliv ztěžovalo.*
A nejsi? Kdo ví, co děláš po nocích… *Zacuká jí v koutcích.* A hezký? Museli by před tebou každou varovat, aby tvému šarmu nešla vstříc. A stejně si myslím, že kdybys jim zabořil zuby do krku, nebylo by jim žádné varování co platné… *Pronese s mírným, hraným povzdechem, který tomu dodá jakýsi kouzelný romantický nádech. Když ji přitáhne ruku na svou hruď, jen se pousměje.* Příjemně studíš… *Zamručí a na moment si o něj opře hlavu. Pro její rozehřátou pokožku je to jako balzám. Prsty ho po hrudi jemně pohladí, než ucítí jeho ruku na svém krku a roztaje do jeho doteku s tichým vzdechem.* Po tomhle..? Budeš mít problém mě ze sebe sundat… *Varuje ho s úsměvem a malinko se poodtáhne, aby si ho mohla prohlédnout, její ruka však zůstává na svém místě, její pohled je naprosto oddaný.*
No jo...* Odfrkne si a pak je sleduje. Upír se zpakuje, ale NATALIA ho opět nazve furíkem. Nechá ji sprdnout DRAGOSEM než promluví na NAT.* hreysivisla tveir dagr.* Řekne kletbu a promění upírku na Lasici hranostaje. Pak ji vezme a dá si ji do výšky očí.* Už mi neříkej furík a chovej se reprezentativně. Máš na zpytování svých činů dva dny.* Poví ji než předá lasici starší upírce. Pak se podívá na TAYE a usměje se.* Jasné, neboj. Stejně asi půjdu domů, nebo něco potřebuješ, Dragosi?* Zeptá se úplně nevině jako by zrovna nezměnil jednoho člena jeho klanu ve zvířátko.*
*Už se natahovala po sklence, chtěla ještě dodat, aby ji tam přidali krev, ale to už jí Remi tahal na parket.* Nechci teď ještě tančit, mám tam drink. *Zamumlala, ale pak si ho sjela pohledem a jen se uculila.* Pokud hledáš vrchní část svého kostýmu, tak ho má Lea, stejně jako ten mj a stejně jako štít. *Zasmála se, musela na chvíli zavřít oči, jak jí všechna ta světla trochu pomotala hlavu, pak pohlédla na Remiho.* Tak tedy pojďme tančit. *Uculila se a začala se vlnit do rytu hudby, která se linula klubem.*
Hmm, třeba lovím tak krásné ženy jako ty. *Zamumlá směrem k ní, její hodnocení jej potěší, samozřejmě.* A pokud by tě varovali, utíkala bys? *Optal se jí a sklonil svou hlavu tak aby se mu mohla podívat do očí. Schválně neužíval encanto, na tohle jej nepotřeboval, okouzlit uměl ženu i jinak. Její řeč o chladnosti kůže nechal na pokoji. Líbilo se mu cítit její tělo na svém a hodlal tento pocit prodloužit.* A kdo tvrdí, že bych něco takového vůbec chtěl? *Poté co pronese otázku si prstem přejede po dolním rtu.* Nechtěla bys naopak jít o něco blíže? *Rukou si poklepal po noze a druhou natáhl k ní aby v případě, že by měla zájem si ji mohl přitáhnout k sobě.*
*Elaine Přikývla a sklonila hlavu, než se nadála z Nat byla mala Lasička. Nat zacala pískat na ROBERTA ale Elaine jízbedla ze země a strčila jí do malé kabelky* Máš průser 'Maličká'..Moc se za ní omlouvám pánové..Nebude se to opakovat.. pěkný večer pánové *Elaine se rozloučila s muži přední, Nat se vrčela v kabelce snažící se dostat ven ale Elaine jí zavřela pevně a odešla směrem k vile*
ROBERTE! *Zavrčí na čaroděje, když se mu z členky klanu stane malá lasička. Kriticky si ji prohlédne v rukách Elaine a s povzdechem převrátí oči.* No.. Tohle snad uhlídáš lépe.. *Zamrmlá otráveně a nechá Elaine i s NATALIE v kabelce odejít.* Krev? *Zarazí se následně lehce Dragos a otočí na dvojici (TAYLOR, ROBERT) za ním pohled.* Jseš snad upír nebo co? *Zeptá se Roberta, přičemž přeskočí poté pohledem ještě na Taylora, zda mu chce něco vysvětlit on.* Aby jsi mi neproměňoval členy klanu v domácí mazlíčky.. *Odpoví mu v sekundě na otázku s otráveným ušklíbnutím.*
*Když se z jeho zrzavé kamarádky náhle stala lasička, hned zaraženě zamrkal, načež se na Roberta podíval a věnoval mu jemné zamračení, které ovšem hned zmizelo.* Zkus příště spíše veverku, když už má zrzavé vlasy. *Poradil mu tiše, i když věděl, že jej DRAGOS dost pravděpodobně uslyší. Proto mu taky věnoval pohled, aby si jeho zdrbání případně vyslechl, než se znovu pro jistotu začne dívat do země nebo například na ROBERTA po jeho boku. Při zmínce krve se pak nervózně podrbal na zátylku, přičemž tiše sykl, když na to kousnutí znovu pomyslel.* No ono to souvisí tak trochu s tím mým běsněním kvůli krve..*Načal.* Dobrý, trochu víc..Robert se mě z toho snažil probrat a jelikož nezabral první pokus, tak mě jaksi kousnul do zátylku. *Osvětlil, než se znovu podíval na zmíněného čaroděje.* Hádám, že mám krev na límečku, že? *Optal se jej, jako by mu to snad nebylo jasné, než se zatvářil poněkud smutně.* Nechceš mi dělat společnost při domalovávání jednoho obrazu? Bylo by to docela férové, když jsi mi tu poslední společnost proměnil ve zvíře.
*Zadívá se mu do očí.* Varování jsem dostala, stejně se ti divám do očí. *Pronese s úsměvem.* A jestli jsi mě uhranul šarmem nebo upířím šarmem, to už se nechám překvapit. Nebyla bych první žena na světě s pokousaným krkem, ani první, která si o to řekla. *Za střízliva by z ní nic podobného nevypadlo, jenže k té teď začínala mít dál, než k opilosti a vůbec, kdo ví, co bylo v tom pití… Teď je jí to jedno. Uculí se, když zaslechne jeho nabídku a vyhoupne se mu na klín. Prsty ho přitom pohladí po odhalené pokožce na hrudi a když se mu zadívá do očí, zlehka se otře nosem o jeho.* Tekhle, nebo snad ještě blíž..?
*Bob se podívá na DRAGOSE.* Co? Uráží mě a chová se děsně. Dnes už mi to leze na nervy.* Prohlásí uraženě. Poté se podívá na TAYE a zasměje se a rukou mu rozháže vlasy.* Skvělý nápad!* Pochválí ho. Když se ho DRAGOS zeptá, tak mu zrudnou uši při vzpomínce a stáhne se od Dragose dál.* Šel jsem nejdřív mile. Ale to nezabralo, tak jsem ho kousnul. Třeba si to s tím spojí.* Pokrčí rameny, ale stále je od DRAGOSE dál a dívá se s rudýma ušima jinam. Jeho kočičí uši jsou stažené dozadu. Pak se podívá na Tayův krk.* Moc ne, jen trošku, většinu jsem slíznul.* Prohlásí a pak se na něj podívá a nadšeně usměje.* Určitě.* Souhlasí a podívá se na DRAGOSE, zda taky souhlasí.*
*Opřená o bar sledovala dívku před sebou a slabě se usmívala. Možná trochu povýšeně, čemuž také značil slabý záklon těla. Propalovala ji očima, jako kdyby ji soudila, zda za ten čas stojí. Nebo byla pouze okouzlena krásou medúzy, kdy nemohla odtrhnout svůj pohled? Hypnotizovaná hadíma očima, hedvábnými vlasy a svůdným pohledem. Zrak neodvrátila ani ve chvíli, kdy cítila slabé šimrání na své noze, pouze slabě nadzvedla obočí, jako kdyby MADDIE k něčemu vyzývala. Napětí mezi nimi však přerušily její slova, které donutily Eshe zpozornět. Pobaveně se ušklíbla, když ji MADDIE složila dvojsmyslnou pochvalu a konečně sklopila pohled na své ruce. Prsty nepatrně zakmitala a po vyřčené výzvě zvedla pohled k davu. Ihned navázala oční kontakt s několika muži, někteří jej však okamžitě přetrhli. Avšak ten, kterého měla okrást se neotočil.* Těžký úkol, *broukla, načež se opřela o bar a zhluboka se nadechla, stále udržující oční kontakt s mužem,* ale ne nemožný. *Mrkla na Maddie, zatímco se otočila pro dva panáky a s nimi se odebrala za mladíkem. Cestou si ho prohlížela, analyzovala, kde na první pokus narazí na jackpot a jakmile měla odpověď, už stála u něj a nabídla mu pití. Brzy si uvědomila, že byl jedním z těch, které už za dnešní večer okradla, proto toho využila a panáka mu věnovala jako omluvu a blbý žert, který se hodil k charakteru, za kterého se dnes oblékla. Zřejmě měla štěstí, protože si svým nedávným představením na baru vysloužila jeho přízeň a také nestydaté doteky, které mu okamžitě opětovala. Skvělá příležitost mu opět vniknout do kapes a vzít si to, co už jednou bylo její.* *Po chvilce osahávání mu podala i svého panáka a se slovy ´splatila jsem svůj dluh´ se otočila a zamířila zpátky za MADDIE. Posadila se zpátky na svou židli a otočila se na muže, který se na ní pouze usmál, gestem ji popřál na zdraví a s vypitou sklenicí se odebral pryč.* No, dokud nedošlo k mému prozrazení, kradlo se mi líp, ale vždycky existuje nějaká cesta, že? *Promluvila k MADDIE a na bar hodila peněženku, kterou rovnou otevřela a podívala se, co v ní je.*
Myslíš, že k tomu abych svedl tak krásnou ženu potřebuji nějaká upíří kouzla? *Pozvedne obočí i koutek úst. Když se na něj usadí, tak ji chytí za boky a přitáhne si ji blíž.* Takhle by to mohlo stačit. *Jen co to dořekne, tak se k ní skloní a rty jí lehce zatlačí na krk.* Tak co, myslíš, že jsem dobrý upír? *Zuby lehce přejede po její straně krku, stále však neporušuje její kůži. Na chvíli se zastaví u klíční kosti kde pomocí svých úst vykouzlí malou modřinku. Poté zapojí i své ruce a lehce jí přejíždí po těle tak, aby jí mohl škádlit, jednou rukou přejede přes bok, oblinu prsou a krk až k bradě, za kterou ji chytí a pozvedne bradu, svými rty se přiblíží k jejím.* Smím? *Optá se na polibek a otázku jí vdechne přímo na ústa.*
Jak tě uráží zase "furík"? *Nechápe absolutně, ale pak mávne rukou, že u Roberta lepší neřešit. Komentáře Taylora taky neřeší. Na takovou úroveň se snížit nehodlal. Když je Natalie pryč, tak začne řešit ty dva. Po vysvětlení TAYLORA pozvedne obočí a káravě se podívá na ROBERTA. *A co dělal mezitím Sasha? *Otáže se.* Kde vůbec je? *Zamračí se, když se rozhlédne, protože ví stoprocentně, že je po klubu následoval.* S kousnutím? Upír? Běsnění po krvi? *Položí dotazy Robertovi tak sarkasticky, jak jen to jde. Nakonec si promne dlaní oči.* Já ti jednou fakt střelím přes uši.. *Pronese, zatímco si v hlavě jak mantru opakuje, že Roberta nemůže zabít. Na oba se zadívá, když je vyslovena žádost o nějakém pobytu Roberta ve vile.* Lasičku malovat nezvládneš? *Otáže se Taylora a oba ještě chvíli sleduje.* Fajn.. Ale zítra vás chci oba u mě v kanceláři, kde si zrekapitulujeme pravidla.. *Pronese výchovně se založenýma rukama na hrudi.* A žádné další proměny, Hellere. *Dodá varovně.*
Šikovná, myslím, že mladík nám s radostí zaplatí nějaký lepší drink, než je toto, co myslíš? *Prohodí a poukáže na levné panáky, které se tu nabízely skoro každému. Její jazýček měl však dávno vytříbené chutě a dívka před ní dobrý vkus...nebo talent. Snad obojí. Uměla odhadnout koho okrást, Maddie na setinu napadlo, zda by ESHE chtěla okrást i ji, kdyby měla příležitost a skutečně něco při sobě, kromě bankovek v dekoltu. Skoro to vypadalo, že se nechávala dnes večer pouze pozývat svou společností.* Ale abychom se nenudily...zkus okrást ji. *Kývne směrem k dívce, která si dokonce i kryla svůj drink, aby jí do něj někdo nehodil, zdálo se, že má čistou kolu nebo tomu podobnou sodovku a v kostýmu Welmy ze Scoobyho působila jako roztomilá šprtka. Zřejmě správně zvolila i svůj kostým. Nejistě se ohlížela za chlapci, kteří konverzovali s párem děvčat, které měly kostýmy lazené k dalším postavám onoho seriálu a když se na ni podíval jeden chlapec, Welma se otočila a začervenala. Tuhle už ESHe nesvede a pravděpodobně ani nenalije alkoholem, bude muset použít lepší triky.* Nemůžeš to přeci mít pokaždé snadné... *Sama se přitom dívá skoro znuděně na procházející ženu, kterou souhra náhod - a nebo ne? - přiměje projít okolo nich a Maddie jí zavadí o ruku. Nepatrný pohyb prsty, trocha magie a voalá... Žena se jí ještě bezmyšlenkovitě omluví, že do ní strčila, vypadala podnapile, Maddie mezi ně na jednom prstu zvedne náramek. Nesešlo na tom, zda to byla cestka, či nikoliv, Maddie se ohlédne a pošle ho po pultu pryč dostatečnou silou, aby vyletěl a do nějaké ženy vrazil. Ta se sehne a dobrácky zavolá za okradenou - to že ji k tomu Maddie přiměje je už druhá věc. Náramek se tak dostane rychle zpět k majitelce, která ještě vypadá dojatě, že je slečna tak hodná a Maddie se s odporem ušklíbne a napije se.*
Co já vím? Buď jsi zatraceně rychlý, nebo sis mě získával bez kouzel kus večera. *Když svou pozornost přesune na její krk, spokojeně zavrní a zakloní hlavu, aby měl lepší přístup.* Mmm… Málo krve, ale body za snahu bych ti přiznat mohla. *Poškádlí ho s úsměvem. Prsty mu vjede do vlasů a natiskne se ještě trochu blíž k němu, zatímco si užívá, jak jeho ruce zkoumají její tělo.* Rozhodně… *Odpověď mu rovněž vydechne do rtů a provokativně po nich přejede svými. Jejich pohledy se nakrátko spojí, než se nechá do případného polibku vtáhnout, zatímco její volná ruka se přesune na jeho hruď, kterou celou dlaní pohladí.*
A na kterou stranu se přikláníš andílku? *Zašeptá jí do kůže ale pak ji konečně políbí. Jemně jí zkousne spodní ret, jakmile ucítí, že Kim dochází dech, tak se jí přesune dál. Nechá jí chvilku oddechovat a on si mezitím pomocí polibků a lehkých kousnutí tvoří cestu dolů k jejímu výstřihu, jeho ruce doplňují jeho pohyby, lehce jí přejíždí konečky prstů ale i dlaněmi po celém těle tak aby ji rozdráždil co nejvíce to jde. Lehce mu zavazí její křídla, ale on si poradí. Poté se vrátí zpět k jejím rtům a ještě jednou ji velice vášnivě políbí.*
*DRAGOSOVI hned v rychlosti vysvětlil, proč zmínil krev. Když se pak mluvilo o Sashovi, rozhlédl se zmanetě. Měl za to, že šel za nimi.* No co vím, tak mi sháněl krev. *Vysvětlil to v rychlosti za něj. Nato se už u nich docela udýchaně upír zjevil.* Zatáhli mě do nějakého tance..nedalo se vymotat! A pak se mě jeden pár zeptal, zda nechci do trojky!..co s těmi stvořeními dneska sakra je?! *Zastěžoval si upír, zatímco svůj běh ještě nějakým způsobem vydýchával. Po chvíli se však zpamatoval a narovnal. Tay mu nato věnoval jen zmatené zamrkání. Raději se pak přesunul zpět k DRAGOSOVI.* Zvládnu, ale nevím, zda by se lasice opalovala na střeše Notre Damu během svitu krvavého měsíce. Nebo by maximálně visela z okna..maluju to z pohledu zespodu, moc země tam vidět nejde. *Pokrčil rameny, načež se spokojeně usmál a kývl, když Robert dostal od Dragose povolení.*
*Mykne rukou do strany a pohodí ramenom.* Na tom nezáleží, pozvem ťa rád. *Odpovie THIERRIMU na to usmeje sa pre potvrdenie svojich slov. On to teda nerobí len zo slušnosti, ale rád robí radosť a rád sa podelí. Pozrie na THIERRIHO prst a nepríjemne nakrčí obočie, skúmajúc jeho štruktúru, no zároveň už si nemôže dovoliť, aby ho teraz schytil a liečil ďalej - nemá na to energiu, už zrejme opadol účinok marihuany, sú tam ďalšie osoby a prosto, nie je to správne, musí mu to nechať zarásť už takto, prirodzene, hlavne, že to nekrváca a má prst na svojom mieste. Bolo mu ľúto, keď THIERRI plakal za to, ako veľmi to nechcel. Všetky tie slová, čo práve počul, sa mu zlievajú a on vlastne netuší, ako čokoľvek z toho chutí, ale špenát znie dobre, ten by mohol Lónimu chutiť, aj keď teraz vyzerá ako jedovatý sliz, vyliezajúci obrovskému hadovi z papule, skoro akoby mu Jormungandr ponúkal svoje menu rovno za žalúdka.* Fuj. *Zašepká si potichu a nakloní sa.* Ja vás poprosím… uum, tamto? *Povie skôr rečníckou otázkou a ukazuje prstom na hadie oko, ale je to zrejme úplne niečo iné ako špenátová špecialita, ktorú vybral, a nakoniec ukázal na kebab, čo bola asi tá najobyčajnejšia vec v ponuke, ale ako pozná Lóniho, zrejme ocení aj to. Dúfa v to, veľmi v to dúfa. Sleduje obsluhu, ako sa pohybuje a rozpíja do farieb a do čierna a je mu z toho podivne zle.* Viem, že nevyzerám najlepšie. Teším sa domov. *Prizná sa úprimne, keď sa zahľadí na THIERRIHO vedľa seba a usmeje sa na neho napriek svojim slovám a spokojne sa kýva hore-dolu na špičky a na päty a zas naspäť. Keď dostanú svoju objednávku, šťastne ako dieťa natiahne ruky a nadšene sa mu rozžiari tvár, napriek tomu, ako mu smrad mäsa udrie do nosa a chce sa mu pozvracať, ale udrží to, a ako cíti špenát, aj keď by nemal.* Ďakujeme. *Radostne zvolá a je hrdý na svoje herecké schopnosti.*
Spíš na tu druhou. V euforii jsem, ale vnímám. *Pousměje se, ale to už Cal spojí jejich rty a nechá se unášet tím, o čem koneckonců uvažovala přinejmenším poslední půlhodinu pokaždé, když její pohled padl na jeho rty. Když ji konečně nechá se znovu nadechnout, cití se víc opilá než doteď, jelikož jí odepřel většinu zbývajícího kyslíku. Trhaně se nadechne a spokojeně zamručí, když se rty opět přesune na její krk a začne se pomalu přesouvat k jejímu výstřihu. Každý jeho dotek pálí, paradoxně i přesto, že má poměrně studené ruce. Jakmile se jejich rty znovu spojí v polibku, vezme jeho tvář do dlaní a tentokrát převezme iniciativu ohledně toho, kdy a jak jejich polibky skončí. Pak se poodtáhne a zadívá se mu do očí, zatímco ho prsty pohladí po tváři.* Chceme se připojit k těm co už místní klub zneužili ve všech myslitelných smyslech, nebo… *Začne, skloní se k němu a políbí jej těsně před ucho, než šeptem větu dokončí* se budeme držet původního nápadu se soukromým striptýzem..?
*Užívá si to, celé jeho tělo má na sebe přitisklé to její a cítí tep v jejích žilách. Jakmile chytí jeho tvář do svých rukou tak jí tam vloží hlavu plnou vahou, po chvilince ale pootočí tvář tak aby jeho ústa dostáhla na hranu dlaně a lehce jí tam kousne. Jde spíš o smyslové vnímání než aby se jí pokusil způsobit bolest. Koukne do jejích očí a poměrně chraplavým hlasem pronese směrem k ní svou odpověď.* Nejsem proti ani jedné myšlence, ale moc by se mi líbilo změnit tohoto sladkého anděla na nahou ďáblici jen pro mě. *Iniciativu sice nechá na ní, ale posune si jí na svém klině aby cítila, že rozhodně něco s jeho tělem už dělá.*
*Jakmile zjistil, kde je jeho svrchní část a zbytek věcí tak si jen oddechl. Věděl totiž, že tu kravinu ještě při nějaké příležitosti určitě vytáhne a byl rád, že vše bylo v bezpečí, což taky potvrdila Lea, která z poza zad vytáhla štít a mávla po něm Remimu. Mladý fér se na ni usmál a pak se podíval na Alessandru.* No tak jooo, dobře dobře. Tak teda jdeme tančit. *Uculil se a když se octl na tanečním parketu opět mezi lidmi, tak přišel k Aless, aby ji jemně chytl opět za boky a natiskl k sobě. Pak se usmál.* Teda, koukám, že i paní vážná upírka se taky umí odvázat. *Pronesl za účelem, aby si do ní rýpl, v tom byl ten účel křišťálově jasný. Pak se ale zasmál a sklonil se k jejímu uchu.* Takhle se mi líbíš ještě víc. *Zavrněl spokojeně, a když se odtáhl podíval se ji do očí a usmál se.*
*Vlnila se kolem něj svůdnými pohyby a usmívala se. Alkohol, který vypila jí už dostatečně stoupl do hlavy, ale v tuhle chvíli jí to bylo jedno. Věděla, že je tu s Remim a že už žádnou chybu jako minule neudělá. Otočila se k němu a své ruce si položila na jeho hrudník, tančila dál a culila se nad jeho slovy.* Umím se odvázat i bez alkoholu nebo si snad myslíš, že ne? *Vyplázla na něj jazyk a rukama mu pomalu sjela z hrudi na břicho.* Tak líbím víc jo? Ale nepovídej. *Stoupla si na špičky a jazykem mu přešla po rtech, než se odtáhla a zase dál tančila.*
*Remi se na ni zasněně podíval, ale hned na to zavrtěl hlavou. Já neřekl, že ne, moje milá. *Usmál se na ni fér. Pak už si ji zase chytl za boky a i on tančil s ní.* Dám si ale ještě drink, ještě jeden, na kuráž. *Mrkl na ni, než jí metzi lidmi utekl k baru. Koukl na Aless, na kterou se usmál a zamával ji. Než by se ale nadál a nečeho si všiml, přišla k němu jakási neznámá dívka, Remi ji v životě neviděl. měla dlouhé, rudé vlasy a culila se, on jí stihl jen věnovat úsměv, a ani se nenadál a dívka už se k němu tiskla a vášnivě jej líbala. Remi ale jen zavrčel, načež ji popadl za ramena ve snaze jí od sebe odtáhnout.*
Tak na kuráž. *Zasmála se a když jí odešel, ještě chvíli tam tančila a usmívala se. V jednu chvíli se ale podívala jeho směrem a zůstala stát na místě. Stiskla ruce v pěst a s tichým zavrčením se vydala k baru. Jen co došla, popadla dívku za rameno a odtrhla jí od Remiho.* Jestli se chceš dneska vrátit domů v celku, tak se otoč a táhni k čertu. *Zavrčela výhružně, ale dívka jako kdyby si z toho nic nedělala. Jen se Aless vysmála, odstrčila jí a znova zamířila k Remimu, snad pokračovat v tom co dělala, jenže to jí Aless chytla za ruku a znova jí odtáhla.* Jsi snad do prdele hluchá! *Zamračila se na rudovlasou dívku.* Co kdybys mi šla z cesty. *Jen co to dořekla, tak cizí holka Aless pořádně vrazila a znova se na usmála na Remiho. Upírka stiskla znova ruce v pěst a vycenila špičáky, už se chystala na mladou dívku skočit, ale to se mezi Aless a neznámou postavila Lea.* Asi byste měli jít. *Koukla spíše na Remiho, zatímco odváděla neznámou pryč.*
*Remi to vše sledoval, a jakmile skočila Aless po dívce, nebo spíš se na to chystala, tak se na ni jen vykuleně podíval. Byl proteď rád za to, že Leandara zasáhla. Proto pak došel k Aless, jemně ji chytl za ruce a koukl se na ni.* Dáme si ještě drink a pojedeme, ano moje milá? ještě jeden na uklidnění. *uculil se na ni a jemně ji pohladil po tváři, pak ji ale chytl za ruce a začal ji tahat k baru* Trubka, vůbec nevím, kde se vzala, ale že byla drzá co? *Pronesl, ale jelikož mu přišlo že by to teď nebylo vzhledem k jejímu vzteku moudré téma, koukl se pak na upírku a pak na barmana.* Dvakrát dvojitá whiskey prosím!!
*Všechno se seběhlo tak rychle, najednou byla Leandra i s dívkou pryč a Remi na ni mluvil. Chvíli jí trvalo než si uvědomila, co se stalo a co skoro udělala.* Ano, drink prosím. *Pronesla jen a když se s Remim dostala k baru, opřela se o něj a zadívala se před sebe. Neměla by to dělat, neměla by se tak chovat, ale nějak nedokázala ovládat všechny ty nové emoce, které se k tomu všemu vázaly, nikdy neměla proč žárlit a teď jí to tak moc ovládalo. Když před ně barman postavil jejich objednávku tak sklenku popadla a vypila jí na ex, pak jí odložila a vzala si svou bundu, kterou si začala oblékat. Mezitím se k nim vrátila Lea.* Ty zbraně a štít vám vezmu do vily, vy asi pojedete k tobě co? *Optala se Remiho, zatímco po očku sledovala i upírku.* Půjdu ven a počkám tam. *Pronesla Aless a proklouzla mezi nimi, míříc ven. Když pak vyšla, posadila se na okraj chodníku a čekala.*
*Remi kývl na souhlas.* když poté dopil i svůj drink, tak se na Leu usmál.* Jo, díky to budeš hodná. Já ji vezmu se sebou, a neboj se, pak ti budu vyprávět, jak probíhala naše cesta MHD. *Zasmál se Remi, nakonec se na ni ještě jednou usmál a pak už vyrazil za Aless. Došel k ní a usmál se.* Tak co, jdeme? *Optal se jí. Pokud souhlasil, tak jí pomohl na nohy a potom už oba dva zamířili pryč, do nočních ulic New Yorku směrem k Remiho a bytu.* ODCHOĎÁK ZA REMIHO +ALESS
*Vytáhla z peněženky bankovky a okamžitě je podala kolemjdoucímu barmanovi s objednávkou na rtech. Otočila se i na MADDIE, vybízela ji k vybrání drinku a poté peněženku schovala do svého výstřihu, aby si jí její pravý majitel nevšimnul. Musela být ostražitá a hlavně se krotit s alkoholem, jelikož nechtěla opakovat své vystoupení. Proto tác s levným pitím posunula dál od sebe a zhluboka se nadechla, jako kdyby tím měla snížit své promile. Cítila se už trochu gumová, ale mysl měla bystrou, pokud se opravdu snažila. Byla vysloužilým alkoholikem, který se naloží do lihu snad každý den, takže věděla, kde má své hranice.* Baví tě posílat ostatní do terénu, zatímco je sleduješ? *Ušklíbla se, aniž by se podívala na dívku, na kterou MADDIE poukázala.* Mě teda ne, *úšklebek ji slabě povolil,* do rukou se mi dostávají cizí věci každý den, je to má práce, *řekla, zatímco pozorovala, jak i dívka před ní předvádí své umění.* Myslíš, že jsem zde pracovně, Maddie? *Přivřela své oči, jako kdyby chtěla MADDIE pokárat. Ale nešlo o to, že by krást nechtěla. Prsty ji svrběly, klidně by znovu obcházela všechny přítomné a obírala je o jejich cennosti, avšak šlo o to, že si nechtěla nechat rozkazovat. MADDIE zasahovala do její svobody, rozhodovala za ni a to se Eshe přestávalo líbit. Proto vzala osud do svých rukou a rozhodla se její nabídku odmítnout.*
*Tiše se zasměje nad tím kousnutím. Tohle byl ten zvláštní typ intimity, který nedokázala pojmenovat, ale neskutečně si ho užívala.* V tom případě bych ocenila spíš to soukromí… *Zavrní tiše s pohledem upřeným do jeho očí. Kdyby už ji doteď nezpracovával promyšlenými doteky, tenhle hlas a výraz by tu práci odvedl tak či tak, a to neméně kvalitně. Tiše vzdychne, když si ji přitáhne blíž k zaoblině svých kalhot a ještě jednou ho vášnivě políbí, než se pomalu zvedne, a svou dlaň nechá sklouznout od jeho obličeje přes krk, rameno a paži až do té jeho.* Přípraven mi ukázat svůj upíří hrad? *Zkousne si ret, zatímco na něj toužebně upírá pohled svých nebesky modrých očí.*
Hmm, správná volba. *Zamručí hlubším hlasem. Ještě jednou si ji celou prohlédne. Chytí ji pod zadkem a postaví se. Potom ji opatrně nechá sjet až stojí na svých nohou.* Tak pojďte milady. *Vzal ji lehce za ruku. Sám dopil svůj drink, který nechal stát vedle její skleničky a vydal se pomalu procházet pandemoniem. Ještě jednou se rozhlédl okolo sebe zdali nezahlédne nějakou známou tvář, ale poté už pomalu mířil až k východu. Jakmile byli z klubu venku, tak zavolal taxík a když nasedli tak nadiktoval svou adresu v Manhattonu.* KIM + CAL ODCHOĎÁK
*Kvalitní absint, dvě skleničky tohoto silného alkoholu, dvě ženy. Jednu z nich přisune směrem k ESHE a ušklíbne se.* Koho by to nebavilo. *Udělá si svůj obrázek ohledně faktu, že dívku okrást nesvede. Úzké zaměření, fajn. To je také dobré vědět.* Vzhledem k předchozímu výstupu? Myslím, že tu nejsi úplně volnočasově. Ale budiž, přesuňme zábavu do jiné sféry. *Ušklíbne se a absint zvedne.* V čem se ještě vyznáš? Vypadáš mladě na takové... *Sklouzne ji pohledem.* Dovednosti. *Snad lovila slovo, možná to byl smysl pro drama, nicméně Maddie málokdy věci nechávala náhodě, ač v lecčem magii vynechávala. Seznamování se nudným způsobem nebyla nic pro ni, ESHE jí ale takové nenabídla, zatím si tedy nebylo nač stěžovat.* Nebo jestli máš už dost mluvení... *Nakloní se k ní blíž a zavadí pohledem o její rty.* Tak se můžeme přesunout jinam za smyslnější zábavou. *Učiní jí už mnohem přímější nabídku a odpije si z absintu. Nebyl to alkohol, který bylo radno kopnout naráz, ne každý s ním ale měl zkušenosti. Znala i takové, co ho kopali, brali ho jen jako dalšího panáka. Byli nakonec lidi, kteří kopali i whiskey nebo...víno.*
*Thierri sa nadýchne k protestu. Predsa len, nebyť TANOIi tak by musel možno aj na pohotovosť. Ten účet čo by tam nechal, by len tak pred otcom už neskryl. Ale potom mu napadne, že vlastne mu TANOIA ponúka jedlo zadarmo.* Tak dobre. *Súhlasí nakoniec. Nebude sa priečiť. Prezrie ponuku a vymenuje mu niekoľko tureckých pochúťok. Sám si aj vyberie čo si dá. Počká ešte na TANOIOVU objednávku. Pozrie sa naňho skúmavo. Dokonca naňho aj žmúri trochu oči ako keby ho hodnotil.* /Furt sa smeje. Ja som na svojom zlom tripe asi prekričal polovicu večera./ Hej, tiež sa teším keď toto... *ukáže na seba a špinavé oblečenie* ... dám zo seba dole. Díky. *Poďakuje sa za objednávku.* Chceš sa najesť tu? Alebo zavolám taxi? Alebo Bolt... čokoľvek čo nás hodí domov. *V zranenej ruke si drží jedlo, zdravou vyloví z nejakého vnútorného vačku mobil a otvorí najbližšiu aplikáciu. Pozrie na TANOIU a čaká na odpoveď.* Keď chceš môžeš zostať aj u mňa kým ti to neprejde. *Navrhne dodatočne.*
*Ušklíbne se a přisune si blíž absint, na který zamyšleně kouká. Dnes toho vypila hodně, nebylo moudré přimíchávat další druh alkoholu. Na druhou stranu nemohla MADDIE nechat pít samotnou, proto i ona trochu upila a olízla si rty.* Jsem ve svých nejlepších letech, *okomentovala s úsměvem a zaměřila se MADDIE do očí. Hádala, že byla o něco starší, než dívka v kostýmu medúzy, ale zdání mohlo klamat, stejně jako u Eshe.* *Neodtáhla se, když se k ní čarodějka přiblížila. Pouze zatajila dech a nechala své oči zabloudit v těch jejích. Laškovně se usmála a slabě naklonila hlavu na stranu, přičemž lehce přivřela oči.* Hmm, lákavá nabídka, to opravdu, *potichu zavrněla a položila svou dlaň na tvář MADDIE. Palcem ji přejela přes ušní lalůček a později na krk, odhrnujíc tak vlasy, které jí překážely. Zároveň se taktéž o kousek přiblížila, stále ztracená v jejích očích. Měla je nádherné.* Ale atmosféra ještě není tolik napjatá, aby jsme si to obě užily. *Pustila ji a kývla na absint. Svůj vzala do ruky a upila o něco více, přetrhala tak jejich zvláštní chvilku. Zhluboka se nadechla a zvedla zrak na strop, hledala správná slova.* Jak se to říká, zakázané ovoce chutná nejlíp? *Vybízela dívku před sebou. Eshe si stále nebyla jistá, zda by společnost jako je MADDIE chtěla ve své tělesné blízkosti. Alespoň ne tak snadno, ne na povel. Chtěla cítit obří touhu, vzrušení, které nakonec celou její morálku a přesvědčení o sexualitě porazí.*
*Je rád, keď nakoniec ďalej THIERRI nepotestuje a nechá si za jedlo zaplatiť, aj keď vôbec nezapočuje cenu, ktorú zaplatí, teoreticky mu na tom nezáleží, peňazí ma so sebou dosť a síce dnes nič nepredal a ani nerozdal, čo sa mu zdá veľmi smutné a stratené, nakoniec zajtra má dohodnutých veľa obchodov, takže peňazí si zajtra zarobí dostatok. Spokojne podáva nejakú dvadsaťdolárovku, ktorá mu prdá padla do ruky a podá ju žene, ale keď mu podáva výdavok, nevšíma si ju a iba sa hojdá na nohách a sleduje bok stánku, kde sa to podivne vlní a krúti a popri tom počúva chlapca vedľa seba. Prikývne, že súhlasí, sám si predstaví, že zo seba naraz všetko stiahne a nahý sa vrhne do postele a rovno zaspí, ak sa vôbec v bezpečí dostane domov, pri spomienke ktorého len jemne pokrúti hlavou a pozrie na THIERRIHO.* Umm, ja sa bojím MHD. Je taxík MHD? *Opýta sa, ale nakoniec bude najlepšie, ak teraz nepôjde pešo, ale že ho dovezú rovno na miesto a ak pôjde s THIERRIM, malo by to byť viac fajn, aj keď sám vyzerá zničene a nemotorne, ale hádam to zvládnu.* Tak môžeme ten taxík. *Doplní nakoniec rozhodnuto čupne si na zem ako dieťa a začne si na betón kresliť nejaké obrazce. Keď im obsluha podá ich objednané jedlo, iba sa dvihne, šťastne poďakuje a zas si čupne, jedlo si položí na stehná a kreslí si ďalej. Keby nebol pod vplyvom, asi by si všimol, že tá farba, ktorá sa naťahuje pod jeho prstom ako sliz, tam v skutočnosti nie je. Nakoniec sa zas narovná, len tak-tak chytiac kebab pre Lóniho do dlane, pozerajúc na nejakú pokrútenú zvieraciu postavu, s dlhými končatinami, ako sa na neho škerí.* Desí ma to. *Povie THIERRIMU a ukáže na zem, kde chlapec nič neuvidí, ale za sekundu sám na to zabudne vrhne sa k THIERRIHO boku, aby ho chytil za ruku a pokrúti hlavou.* Ďakujem, ale ja musím ísť domov. *Prenesie vďačne a hravo sa zaškerí, cítiac, že pocity, ktoré pri predstave Lóniho hryžú dieru do jeho mozgu a slabín silnejú a on sa nechce takto strápniť a zároveň to potrebuje, pretože aj negatívne emócie sa stupňujú a má chuť hodiť sa o zem.*
No... *Skutočne sa zamyslí. Uňho doma taxi určite nie je niečo ako MHD. Ale má pocit, že tu v New Yorku to ľudia využívajú skoro ako MHD.* /Ale zas v taxi sa nemusím tlačiť s nikým cudzím, nehovoriac o čudných ľuďoch čo mávajú v metre sex alebo si honia.../ Nie, myslím, že to nie je MHD. *Uzná po svojom brainstormingu. Sklopí hlavu ako pohľadom nasleduje TANOIU. Prikľakol by k nemu ale má pocit, že už by sa z tej zeme nepostavil. Tak pozrie do aplikácie a objedná im odvoz. Keď ho TANOIA upozorní na niečo čo ho na zemi desí. Nič tam nevidí. Okrem nejakého chrachľu čo tam voľakto nechal.* /Dúfam, že si v tom nemáčal prst./ *Trochu sa nakloní a prikývne.* Neboj, to zmizne len čo na to zaprší. *Povie mu presvedčivo. A aj sa naňho usmeje. Síce s tým ako vyzerá to skôr pôsobí desivo ale v zrkadle sa ešte nevidel. Trochu je vyvedený z balancu keď ho TANOIA schmatne ale celkom slušne to ustojí.* Dobre, pôjdeš domov. Máš doma niekoho kto sa o teba postará? /Nemal by zostať v takom stave sám./ *Opýta starostlivo, čo v celkovom jeho správaní dosť netypický jav. Thierri je dobrý chalan, len to toľko neprejavuje. Kúsok od nich zastaví taxi, Thierri ešte skontroluje ŠPZ či je to ich odvoz a keď to sedí tak vedie TANOIU k autu.* Budeš už čoskoro doma. Hlavne sa musíš poriadne napiť. Aj niečo trochu zjesť. Ale hlavne vodu. *Hovorí mu keď otvára dvere auta.* A potom pôjdeš do postele spať. Ono to prejde a budeš zas v pohode.
*Nechá si zachytit tvář a shrnout vlasy na stranu, pozoruje její tvář a na rtech jí hraje jemný úsměv, když se odtáhne a napije.* Atmosféra je to nejmenší. *Broukne a položí si ruku vedle jejího stehna, letmo se dotýká, nijak intenzivně ovšem. Nechává ji, aby se po jejím doteku sama bezděčně natáhle. Minimálně v prvních chvílích, kdy se nakloní těsně k ní, hranou ukazováčku jí nadzvedne bradu a palcem přejede po rtech k nimž se nakloní. Na prstu jí ulpí kapka alkoholu a Maddie jej opět odtáhne od rtů a skoro se zdá, že palec nahradí svými rty. Maddie však jen podráždí svým dechem na rtech a prst si pomalu olízne od alkoholu a ukazováčkem ji při stahování se znovu pohladí a narovná se.* Jsem tvé zakázané ovoce? *Vrátí se pobaveně k poznámce ESHE.*
Není to snad základ všeho? *Naváže na tvrzení Maddie a opět neuhne pohledem, jakmile si vedle ní položí ruku. Možná to vypadalo jako odtažitost, ale Eshe nechtěla působit jako vyděšená panna, kterou obtěžují v temné uličce. Naopak, chtěla působit nad věcí, jistým způsobem dominantní. Svědomí, které již teď bojovalo s alkoholem a kouzlem čarodějky ji nutilo se držet zpátky, ale přesto si tu rozepři v její mysli užívala. Zvlášť ve chvíli, kdy mezera mezi dvěma ženami během mrknutí oka zmizela a Eshe ucítila na svých rtech horký dech. Horečka projela jejím tělem jako blesk, ale Maddie se po chvilce odtáhla. Eshe se slabě usmála, protože tohle potřebovala k tomu, aby zhřešila. Maddie její náznak pochopila, nebo to byl snad její styl, kdo ví.* Každá žena je mé zakázané ovoce. Ty jsi první. Nebo bys alespoň mohla být, *na chvíli odvrátila pohled, dokud se znovu zase nepodívala do jejích očí,* budeš? *Nadzvedla laškovně obočí.*
*Mykne plecom, akoby na tom už nezáležalo. Už sa rozhodol ísť autom, nech už bude akékoľvek a nech sa volá hocijako. Teraz je v stave, že by zrejme nastúpil aj do bielej dodávky a nechal sa predať na orgány, ak by mu povedali, že ho zavezú domov k Lónimu. Keď si na neho spomenie, stlačí kebab v ruke bližšie k svojmu telu, takže bude vyzerať ako stokrát prejdený autom, ale kým bude chutiť rovnako, všetko je podľa neho v poriadku. Súhlasne prikývne. THIERRI má pravdu, sám vie, čo má robiť, alebo aspoň v tomto stave sa snaží udržať si racionálnu hlavu, aby vedel, čo má robiť, no ešte aj taxík, čo pri nich zastavuje, v jeho očiach pôsobí ako dlhá žltá stonožka, ktorá pokračuje smerom po ulici a naťahuje sa ako želatína a nikde nekončí, no keď sa nechá chytiť THIERRIM a zaviesť k autu, zrazu vidí, ako to auto tam stojí, ale pohľad na jeho nohy v ňom vyvoláva pocit, že padá a každým krokom je zaborený v čiernej diere, do ktorej vkĺzava nohami a utopí sa v roztopenom čiernom betóne a tak sa vešá na THIERRIHO, akoby bol jeho posledné záchranné lano, ale hrozne sa pri tom chichoce, akoby sa nič nedialo.* Mám doma niekoho a ten niekto nebude šťastný, že ma takto vidí, ale mám pre neho kebab, takže možno mi to odpustí. *Prenesie otvorene a vkĺzne do taxíka, sledujúc upreným pohľadom plešinu šoféra, od ktorej sa odráža lesk natoľko, až ho oslepuje a tak si prikryje rukou oči, hodí sa dozadu a smeje sa.* Jemu sa v hlave otvára brána do inej dimenzie? *Opýta sa skoro zúfalo, ale za to potichu, THIERRIHo vedľa seba a započúva sa do zvukov motora, nalepí sa na sklo auta a sleduje lampy, ktoré sa míňajú, až pokým sa auto nezastaví a on z neho nevypadne, cítiac všetko bolestivejšie a intenzívnejšie, až sa mu z toho točí hlava.* Ďakujem za večer. Dúfam, že budeš v poriadku s tým prstom. Dobrú noc. *Zvolá smerom k THIERRIMU šťastne a napriek svojmu stavu zatvorí rýchlo dvere a vyberie sa so žiarivými očami k opustenému domu, len aby vošiel dnu a vrhol sa na Lóniho, strčiac mu kebab do ruky, sťažka ho pobozkajúc na pery a ihneď sa ide vyzvracať do umývadla.*
*Bob se na DRAGOSE podívá a to dost uraženě.* Proto nejsem nějakej zk...nej furík!* Zavrčí a pak nad ním mávne rukou.* No a už Skinner prokázal, že bolest v podobě trestu je dobrým učitelem. Celkově jeho behaviorální teorie a experimenty se mi zamlouvají. Škoda, že jsem tehdy byl v komatu.* Povzdechne si. Sice jeho teorii znal, proto si ji našel i poté, co nabyl zase lidskou podobu. Pak se podívá na DRAGOSE.* Pokud mě nebude urážet a rozčilovat... Navíc nejde o nic jako má David. Jen dva dny na to, aby si promyslela své chování. Třeba se ji to v budoucnu bude hodit a bude z ní fajne netopýr.* Pokrčí rameny, ale v tom mu zazvoní telefon. Ten vezme z váčku a zvedne.* Copak?* Zeptá se a poslouchá. Z druhé strany je slyšet neznámá řeč. Jde o démonský jazyk.* Ah, dobrá, budu tam.* Poví a položí telefon.* No pánové. Dnes s Vámi nikam nejdu. Mám práci jinde, kde jsem zavázán.
*Upír ještě pozvedne obočí.* Seš citlivka na svůj věk.. *Odfrkne si ještě a jeho komentáře o chování a trestech pouští jedním uchem tam a druhým ven. Podle něj je zrovna s tímhle Robert naprosto mimo, ale vymlouvat mu to by bylo jako chtít po vlkodlacích aby aportovali. A ano.. Už to jednou zkoušel. Dragos nad Sashou zakroutil hlavou, když se u nich ukázal, načež se vrátil k ROBERTOVI a TAYLOROVI.* Nevím jak lasice, ale proč by tam někdo chtěl vidět Roberta? *Nakrčí v úšklebku nos, než jim to oběma jak malým dětem povolí. Což je ve výsledku stejně k ničemu.* Užij si to s démony.. *Popřeje mu sarkasticky starší upír a pak pobídne oba mladší, aby si pospíšili a zmizí na cestu zpět na Staten Island.*
*Sashovi tolik pozornosti nevěnoval. Maximálně se na něj soucitně podíval, než si jeho pozornost k sobě znovu upoutal DRAGOS.* Nikdo neřekl, že bych je tam měl malovat. *Začal, načež se už předem s omluvou v očích podíval na čaroděje.* Ale když už, více do té scenérie sedí hořící čaroděj, než pověšená lasice. *Usmál se docela nevinně napříč tomu, co vlastně řekl. Vycházel hold z dějepisu - Notre Dame jednou vyhořel, takže by ten oheň zase znovu od věci nebyl. Nuže, když se nakonec dozvěděl, že s ním čaroděj zbytek večera strávit nemůže, věnoval mu aspoň na rozloučení objetí, pokud o něj tedy po té jeho odpovědi vůbec stál. Následně mu už jenom zamával a společně se Sashou a DRAGOSEM zmizel do vily.*
*Jen se pousměje k tomu tvrzení, ale nechá to viset ve vzduchu a radějí začne na té atmosféře pracovat. A zřejmě úspěšně, byť se Eshe po jejích rtech nenatáhla zpátky. Prozatím.* Tak první, *V očích se jí zaleskne, snad to bylo jen světlo, které přebíhalo přes tanečníky a okrajově i usedlíky baru. A když jí dá nabídku a podívá se jí do očí, tentokrát ji zachytí jemně znovu za bradu, lehce ji k sobě přitáhne a věnuje jí tak letmý polibek, že by mohla zvažovat, zda se vůbec odehrál. Byl to příslib něčeho většího, lepšího. Toho, že bude její první a zařídí, aby si to zatraceně užila.* Prozraď mi ještě jednu věc, ESHE, jaký vztah máš k hračkám? *Neodtáhne se, když zavadí druhou rukou o její stehno a zapínání, a ač by výstřih mohla zvětšit, udělá přesný opak, potáhne ho lehce nahoru, k sobě, aby si ji přitáhla blíž a pak ji pustí.* Pojďme se přesunout, má krásná společnice. *Vyzve ženu, v mezičase sklouzne dolů a nabídne jí svou ruku, připravena ženu vzít někam k okraji prostoru, kde to bude ponořeno do stínů, aby je mohla portálem přesunout a ESHE podsunout falešné vzpomínky na cestu uberem k ní domů.*
*Poočku mrkne na chudák kebab a je celkom rád, že ho TANOIOVI dali aj do sáčku. Najmä keď vidí ako pri tom mačkaní z neho vyteká dressing a šťava s teľacieho mäska. Keď tak s ním kráča k autu a TANOIA sa doňho vešia... je rád, že to auto nie je ďalej. Ledva ich oboch k nemu dostane, dokonca sa aj zapotil.* To je dobré. Odpustenie vedie cez žalúdok, takže ak sa bude hnevať, určite ti to odpustí. *Chlácholí ho a zároveň ho súka do taxíka. Nasadne tiež, tak aby si neprisadol svoje vlastné jedlo. Pozrie sa na čom sa to TANOIA smeje a uvidí lesklú plešinku šoféra.* /Dobre, ten je pekne zdrogovaný./ Pravdepodobne áno, tak ho necháme, aby sa sústredil na šoférovanie. *Cestou sa mu do hladu, krúti žalúdok ale stále dáva pozor aby náhodou TANOIOVI nenapadlo vyskočiť z idúceho auta. Keď zastavia tak nechá najskôr vystúpiť svojho spoločníka a potom sa chystá von aj on. Predsa len, aby sa uistil, že sa dostane v poriadku k sebe domov.* Ah, um... dobrú? *Vykokce a takmer dostane dverami po nose. Ešte ako sa taxikár rozbieha tak nakúka či TANOIA došiel ku dverám. Celkom mu odľahne keď vidí, že vchádza dnu.* /Keď by aj zaspal na schodoch tak aspoň nebude vonku./ *Odfúkne si. Kým ho taxík dovezie domov tak si zje svoje jedlo a už o niečo kľudnejší sa potom dostáva domoc. V zrkadle sa samého seba takmer zľakne, oblečenie hodí do koša a na polovicu zvyšnej noci sa naloží do vane kde aj nedopatrením zaspí.*
*Bob se nad nimi zasměje a pak od nich odejde a jen na ně na rozloučenou mávne. Jakmile je mimo dohled civilů, tak si otevře portál a projde jím pryč na druhou stranu USA.*
*Napětí, které očekávala opravdu přicházelo. Touha se zvětšovala, dychtila po polibku, který ji MADDIE věnovala, i když jen na malou chvíli. Nechala na chvíli se sebou manipulovat jako s panenkou, dokud ji nepoložila opravdu choulostivou otázku, nad kterou se Eshe zarazila.* Hračky? *Zopakovala po ní, dokud se jí zorničky nerozšířily - pochopila. Úsměv čarodějce mohl naznačit, že proti nim nic neměla a Eshe vnitru cítila, že se dokonce i nemohla dočkat. Proto na nic nečekala a bez dalších zbytečných řečí se přesunula k MADDIE do jejího obydlí. Samozřejmě pod vlivem magie, který ji nedovolil poznat svět podsvěťanů.*
MODERÁTOR UŽ SA NA PÓDIUM NEDOSTAVIL NAKOĽKO SA V ZÁKULISÍ PORIADNE OPIL SO SLEČNOU V BARBIE KOSTÝME. HALLOWEEN PÁRTY AKE POKRAČOVALA AJ BEZ NEHO A NIKOMU V PODSTATE ANI NECHÝBALO VYHLASOVANIE PÁNSKYCH KOSTÝMOV. HALLOWEEN PÁRTY SKONČILA Až VONKU ZAČALO SVITAŤ. V TOM MOMENTE IŠLI DO PRÁCE UPRATOVAČKY, KTORÉ MALI ČO ROBIŤ ABY VŠETKO UPRATALI. ALE POPRAVDE NAŠLI AJ PÁR STRATENÝCH POKLADOV, KTORÉ ICH POTEŠILI.
*Věděla, že nohy ji už poslouchat nechtějí, ale přesto dokázala udržet rovnou chůzi a nasednout do auta. Tohle nepatrné rozmazlování se jí líbilo a ve chvíli, co si hověla na místu spolujezdce, neodpustila si vše přejet okem zloděje. Nemohla si pomoct, i Orion kradla cetky. Byl to zkrátka instinkt. Své nenechavé prsty si však nechala pro sebe a raději nasála vůni toho luxusu. Tohle se ji tak často nestávalo, musela si to užít. Opřela si hlavu a na chvíli zavřela oči.* Jo, každý občas na své triko připíše nějaké fopa, *zavrněla a otevřela oči, aby se podívala z okna. V její ruce se opět objevily cigarety a jedna přímo v ústech. Naštěstí ji nestihla zapálit, zaraženě se podívala na Dominica a s úsměvem cigaretu zase schovala.* Jo, pauza, to půjde. *Ušklíbne se na něj. Po jeho vtipu se rozesmála a zavrtěla hlavou.* To bys byl zase moc starý, *zakření se na něj a potom kývne hlavou.* Pěkný věk, to teprve dozráváme. *Zavtipkovala a dále sledovala cestu. Nakonec se opovážila stáhnout okýnko a vystrčit ruku ven. Nakonec vystrčila i hlavu, kterou si opřela o rám a nechala si čechrat vlasy. Dlouho nebyla v autě. Ne v tak krásném, i když ona raději motorky.* *Když měla této hry na hlavní postavu dost, vrátila se zpět do interiéru, zavřela okno a podívala se na Dominica.* Je to tam drahé? *Požádala o informace k místu, kam jeli.*
*Dominic jí poslouchala u toho se culil. Když pak vytáhla cigaretu, v očích se mu mihl káravý pohled. Kouřil, ale ne v autě, to si dal jako pravidlo. Tak moc mu byla ta hromada kovu a plastu drahá. Pak se podíval na Eshe, zrovna, když zastavili na jednom ze semaforů.* Hele, ani ne, není to tam tak předražené, něco jako pandemko, ale musím říct, že to tam vypadá o dost líp a vypadá to tam jako místo, kam by jsi šla slavit. *usmál se. Když zmínila dozrávání, tak jen nadzvedl koutek úst doúsměvu.* Dozrávám, jasně, no, dozrávám už jistou řádku let. *Uchechtl se. Nakonec vyjel na dlouhou okružní silnici kolem Manhattanu, kudy by tam byli rychleji.* Takže tohle děláš pro život? kradeš? *Zajímal se.*
*Měla už obrázek v hlavě, jak by slíbený klub mohl vypadat. Dominicovy slova tomu napomáhala.* Tak snad mě to nezklame. *Usmála se a znovu si opřela hlavu o opěradlo sedačky. Sledovala barvy světel ostatních aut a nakonec hypnotizovala semafór, jako kdyby jej chtěla donutit, aby bliknul na zelenou.* Prosím tě, třicet je ještě málo. I když mi občas přes frňák přelítne, že mi ten svět už stačil. *Uchechtne se, ale úsměv ji povadne ve chvíli, kdy se zeptá na její život. Povzdechla si a rukou si prohrábla vlasy.* Ano, na nic lepšího nemám. *Slabě se usmála a sklopila oči na palubní desku, kde se zasnila.* Je to se mnou trochu složité. Z části si za to můžu sama, z té druhé ostatní. Znáš to, všichni jsme tak trochu chudinky. Místo toho abychom za sebe brali zodpovědnost, tak si neustále stěžujeme a obviňujeme jiné. Je to jednodušší, než se snažit. *Přiznala se a protáhla si ruce.* Na druhou stranu mi to vyhovuje. Svoboda, klid, *po posledním slovu pokývla hlavou na stranu a zakřenila se, protože o tomhle zrovna pochybovala.* No zrkátka dobrodružství. *Zazubila se na Dominica.* A co ty? Co tě přimělo krást internetové měny? Teda jestli toho neděláš víc.
*Dominic se jen uculil, na gesto toho, že ji slyšel se zasmál, ale pak poslouchal už to, o čem začala povídat ona. nakonec si zlehka povzdechl.* No, tak nějak to chápu, každý se musí nějak uživit, a svět jsme už poznal dost na to, aby mi došlo, že je k mnoha lidem krutý a nemilosrdný, ať už jakýkoliv způsobem. Není v mém právu, ani v tom nejmenším, tě za to soudit, nejenom proto, že dělám vlastně to samé přes sítě, ale taky proto, že přeci jen, jsme jenom lidé, no ne? /Tak trochu./ *Usmál se na ni. Pak sjel ze silnice, kousek jel po odbočce, než zastavil nedaleko od hlavní, a vypl motor, světla ale nechal svítit.* No, řekněme, že jsem se k tomu tak nějak dostal lety. Zkoušel jsme toho dost, na čem bych mohl pracovat,a le tohle se mi zalíbilo. Technika a tak. Jsem taky programátor, vývojář, a tohle jsme se naučil jako bonus. Tak sem tam zařídím, zajistím, něco ohledně bitcoinů, jeho převodu, nebo na zakázku něco hacknu tak, aby se to ke mě nedostalo. Mohl bych se nazývat špičkou v oboru, a nebyl bych ani egoista. * Usmál se. Pak vystoupil a opřel se o kapotu vpředu mezi světlomety,. než sám vytáhl cigarety, a pokud k němu došla i Eshe, natáhl jednu k ní.* Jak jsi říkala. I v tom je svoboda. Dělám si co chci, kdy chci a jak chci. když jsme na tom mizerně, prostě si převedu nepozorovaně nějakou měnu z účtu lidí, kteří na to ani nepřijdou. Je to vlastně jednoduché, jen nuly a jedničky. *Zasmál se.*
*Nehlídala čas, jak dlouho strávili na silnici, ale cítila, že veselá nálada z alkoholu vymizela. Možná za to mohlo téma, které probírali. Eshe to však nevadilo. Naopak. Dlouho si s nikým takhle nepovídala. S Orion většinou plánovaly krádeže, nebo se bavily v klubu, a svého malého syna prozatím musela ponechat s růžovými brýlemi. Mlčky poslouchala Dominica a slabě se usmívala. Byla ráda, že jí rozumněl.* To mě teda překvapuješ, že jsi toho stihl tolik, *navázala a rychle ještě dodala, dokud ho měla v autě,* ale má historie je taky obsáhlá, takže bych se divit neměla. *Vystoupila chvíli po něm a vzala si nabídnutou cigaretu. Postavila se před něj a po vyfouknutí kouře se zasmála.* Jednoduché, to se ti snadno říká, když už to nějakou chvíli děláš. Ne ne, pro mě je tohle úplně jiný svět. *Ušklíbla se a chvíli přemýšlela, dokud se opět nenadechla ke slovům..* I já bych mohla říct, jak jednoduché je krást peněženky z kapes lidí, ale ty bys to nezvládl. *Mrkla na něj.*
*Dominic ji poslouchal, ale pak se uculil.* No, myslím si, že pro nás oba je naše, říkejme tomu tedy práce, jednoduchá a už všední, ale kdybychom si to vyměnili, nemáme ani dolar. To už zní lépe, no ne? *Zasmáls e Dominic, nečež si vrazil volnou ruku do kapsy.* Ale chápu, že se k tomu taky muselo dopracovat. I já strávil léta a léta cvičením, a tak nějak, no, zkoušením, abych se dostala kde jsem, věřím že na tom nejsi jinak. Teď už je to všechno ale na denní bázi. Takže kdyby jsi třeba potřebovala falešné doklady, nebo tak, tak stačí říct. *Mrkl na ni, a pak se podíval před sebe. nadechovals e k dalšímu slovu, když ale přes jeho nos uhodil nepříjemný zápach.* A kurva. *Hlesla nahlas, rozhlížejíc se do tmy před sebou. Než se stihl nadít, z temnoty lesa kousek od nich se v dálce ve světle reflektorů objevily hned tři páry svítících očí.*
*Přikývla na jeho slova a potáhla si z cigarety. Popel nechala padat na zem a usmála se.* Toho určitě někdy využiju. Až jednou podcením svou práci a začne mě stíhat policie, budu si potřebovat změnit jméno. *Zasmála se, ale smích ji přešel, když Dominic spolknul slova a místo nich zaslechla nadávku. Nadzvedla obočí a později se zamračila, když si všimla, že něco hledá.* Co se děje? *Zeptala se rázně a sama se snažila najít něco, co upoutalo jeho pozornost. Nakonec zahlédla mnoho lesklych teček, a jako první ji napadlo - srny.* Asi chtějí přejít cestu? To se stává, neboj, nezničí ti auto. *Popíchla ho a přišla blíž k němu. Jenže v jeho výrazu něco nehrálo. Ledaže by měl strach z divoké zvěře.* No, *odmlčela se a nedopalek hodila na zem.* Asi je čas pokračovat v cestě.
*Dominic se ale ani nehnul. Ovšem, za chvilku otočil za sebe, jen proto, aby tam viděl další hned dva páry. Potom se otočil zpět na Eshe.* Eshe. *Hlesl, zatímco sledoval, jak ze tmy vyšla smečka vlků.* Jdi do auta. *Zašeptal potichu. Pak se na ni podívala.* Jdi do auta, hned, ano? *Pronesl, a ochranitelsky k ní přišel, aby jí mohl posadit do auta on. Ovšem jakmile k ní došel, tak jeden z vlků skočil před dveře auta a přikrčil se k útoku. Dominic si ihned stoupl tak, že dívku natlačil na auto a stál před ní tak, aby na ni vlci nemohl.* Ne, ji necháte být, vy zablešenci, jasně? */Zavrčel směrem k vlkům. Pak se otočil přes ramno.* Ať se stane cokoliv, zůstaň za mnou, dobře? *Hlesl, ale to už věnoval pohled vlkům před sebou.*
*Přestávalo se jí to líbit, když sám Dominic vypadal nesvůj. Koukala přesně tam, kam on, ale kromě svítících očí neviděla obrys jejich nositelů. Nakonec však ve stínu spatřila srst, která rozhodně nepatřila býložravému zvířeti. Nedokázala od nich odtrhnout oči, snad aby hlídala, zda se vlci o něco nepokusí. Přesto se donutila podívat na Dominica, který se jí snažil dostat do auta. Dávalo to smysl, přečkají uvnitř plechové krabice a vlci je po chvilce nechají. Přesto ruku raději položila na svou pistoli za opaskem. Jenže ruku si vzápětí natloukla o auto, když se Dominic snažil být čistým štítem.* Co tady dělají vlci? *Zašeptala zmateně a ruku vysvobodila, bohužel bez zbraně.* A nechat tě sežrat? Jsme v tom spolu. *Vyvlíkla se zpoza něj. Ačkoli si vážila jeho ochrany, měla i svou hlavu. Konečně se jí do ruky dostala její pistole. Zkontrolovala zásobník a později ji odjistila, aby mohla kdykoliv vystřelit. Vlci nevypadali tolik vystrašeně ani zmateně, tudíž by je jeden výstřel do vzduchu měl vyděsit a rozmyslet si, kdo má navrch. A to tedy Eshe měla v plánu, pokud ji Dominic včas nezastavil.*
*Dominic už nějak nestačil zareagovat na to, co se stalo. Prostě se ozval výstřel. A to byla asi ta chyba, to, co se nemělo stát. Vlci sebou totiž trhli, ale na ten popud i nějací vyrazili dopředu, lépe řečeno, jeden z nich. Mířil na Eshe, která vystřelila do vzduchu, jakmile ale doběhl k ní, do cesty se mu postavil Dominic. Popadl v rychlosti vlka za krk a vší silou jej zvedl do vzduchu a pak s ním práskl o zem. Ozvalo se hned několik nepříjemných křupnutí kostí a hned na to se vlk zvedl a kulhavě se vydal na ústup, ale další se začali kupit kolem Dominica a Eshe.* Už zalezeš dovnitř? *Zvýšil Dominic hlas. Viděl, jak se jeden vlk chystá skočit na Eshe zezadu, ale tomu zabránil dřív. Upíří rychlostí se přesunul za dívku a chystal se vlkodlaka chytit, ovšem byl jím povalen na zem. To, jakou rychlost předvedl, se rozhodl řešit až potom. Věděl jen, že mu odtud Eshe teď nesmí utéct, jelikož na spich s lovci neměl náladu. Dopadl na záda a držel nad sebou vlka, který na něj útočil drápy a zuby.* Střílej!! *Křikl po Eshe Dominic. Pak si ale všiml, že k ní samotné se blíží ihned dvojice vlkodlaků.* Před tebou, Eshe, pozor!!!
*Myslela si, že bude mít vyhráno, ale šeredně se mýlila. Vlci nebyli očividně tak hloupí, aby je hlasitá rána vyděsila a Eshe svého činu začala litovat okamžitě, jen co se jeden vlk začal rychle přibližovat. Ruku okamžitě natáhla před sebe, s prstem na spoušti, aby zvíře zabila, jenže do cesty se jí postavil Dominic. Srdce jí poskočilo, jelikož ho téměř zabila a pistol okamžitě namířila k zemi, aby se tak nakonec přeci jen nestalo. Zděšeně sledovala, jak s vlkem hodil o zem a nepříjemně se zašklebila po zvuku praskajících kostí. Netušila, jak to Dominic dokázal, ale zabralo to. To bylo teď nejdůležitější. Jeho příkaz ji vytrhl z místa a rozhodla se ho uposlechnout. Jenže v tu chvíli se stalo něco, co si už kladla za otázku. Jak rychle se dostal za ni? Klopýtla dozadu, aby Dominic s vlkem nespadli na ni a namířila zvířeti na hlavu. Chtěla zmáčknout spoušť, jenže byla upozorněná na další nebezpečí. To byl ten okamžik, kdy se rozhodla jednat sobecky. Dominica znala pár hodin, nebyl pro ni důležitý. Bylo to velmi jednoduché rozhodnutí - zachránit si vlastní kůži.* *Otočila se na dva vlky a jednoho střelila do čelisti, čímž ho postřeleného poslala k zemi. To však donutilo toho druhého se rozběhnout a po Eshe skočit, čímž ji zbraň z ruky vypadla, hned vedle Dominica. Eshe se stihla vyhnout těžkému tělu zvířete, ale přesto klopýtla a spadla na kolena na zem. Nezastavila se, vyškrábala se na nohy a začala utíkat směrem k lesu, odkud smečka přišla.* Omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, omlouvám se, *opakovala tiše, načež se slova proměnila v tiché vzlyky, které se překrývaly s funěním z běhu. Nechtěla Dominica odepsat na smrt, přesto to udělala. Nechala ho za sebou, jen aby si zvýšila šanci na přežití, které stejně nebylo jisté. Cítila se příšerně, přesto dál utíkala mezi stromy. Tenké větve ji šlehaly do tváře, zatímco z kapsy od své bundy vytáhla mobil. Okamžitě vytočila číslo Orion, která se zanedlouho ozvala.* Orion, potřebuju pomoct! *Eshe zakřičela do mobilu, ale z druhé strany se nic neozývalo. Stromy rušily signál.* Kurva! *Sykla Eshe a otočila se za sebe na vlka, který ji nechtěl nechat jen tak utéct. Schovala si mobil do kapsy a přiběhla k jednomu stromu, na který začala lézt. V takové rychlosti ignorovala větvičky, které se jí zařezávaly do kůže a ten fakt, že jí z jedné nohy spadla teniska. I přes to se škrábala nahoru, dokud nebyla v dostatečné výšce a vlk ji tak nemohl dostat…maximálně si hrát s botou.*
/No jasně, to jsem si mohl myslet./ *Problesklo mu hlavou, když viděl Eshe na útěku. Na jednu stranu byl ale rád, že tak udělala, alespoň bude zatím v bezpečí. Podařilo se mu za sebe nějak vlka setřást, načež se natáhl vedle sebe, popadl pistoli a několikrát vystřelil sám na zvíře. Viděl, že ostatní jsou zranění a ne jeden, ale dva běží za Eashe. A to udělal i on. Využil svou upíří rychlost, načež se pustil. za nimi. Po chvilce běhu se ale zastavil a zaposlouchal se do zvuků lesa. Pak se zase rozeběhl tím směrem, kde slyšel zvuk. A došlo mu, že běží dobře, když spatřil dva vlky pod stromem, na který Eshe lezla.* tak tady jste, zmetci. *Zavrčel. Tím si získal jejich pozornost a zamířil k nim. Jeden po něm skočil rovnou, a toho Dominic střelil zbraní, jež pořád držel v ruce. Když nedal pokoj, střelil znovu, mezi oči do čela. To už vlk dal mrtvý, ale jak to s vlkodlaky bývá- začal se měnit ve člověka. A ten druhý, jakmile skočil na Dominica, jej povalil na zem, tak jako předtím. Upír měl ale navrch, hlavně silou a zkušenostmi. Proto si jej při dobré příležitosti přetočil pod sebe, jednou rukou jej chytl do háku pod krkem a tou druhou jej chytl za horní čelist a pak škubl. Ozvalo se opět nechutné křupnutí, jak upír vlkovi vylomil čelist nahoru. Ještě chvilku hleděl na to, jak se i jeho tělo měnilo na lidské tělo, než vstal. Ruce, košili, i kůži měl od horké krve a hleděl na tu spoušť, než se podíval nahoru.* Eshe. *Hlesl a vyhledal ve tmě dívčiny obrysy. Ani nevěděl, co říct.* Jsi v pořádku? *Zkusil opatrně.*
*Neměla dost síly na to, aby své tělo vytáhla a na větev si tak sedla, proto zůstala viset a doufala, že jí ruce nezradí. Několikrát se musela chytit pevněji a rozhlížela se kolem sebe, zda uvidí vlka se vzdalovat. Slyšela výstřely, které ji prozradily, že Dominic žije. Nevěděla, jestli se má radovat nebo obávat z toho, že když přežije, nebude k ní mít takovou důvěru, jako na začátku.* /Stejně chtěl všechny zastavit sám./ *Uklidňovala se a zároveň podle výstřelů počítala, kolik nábojů v zásobníku zbývají. Nakonec výstřely utichly a nahradily je kroky, následně hlas. Nedokázala se podívat pod sebe s jistotou, že nespadne, proto oči zavřela a silněji sevřela větev. Trhla sebou, když se ozval výstřel a následně přitiskla víčka blíž k sobě, když slyšela trhání masa a kostí. Netušila, jak dokázal všechny vlky tak rychle zabít. Začínala být z toho nervózní, ale mohl zkrátka chodit do posilovny a tohle byla šance se předvést.* Hmm- *Chvějícím hlasem se ozvala a otevřela oči. Podívala se pod sebe, aby věděla, kam bude padat a větve se pustila. Dopadla na zem a sykla, když se jí větev zařízla do bosého chodidla.* Co to byl- *zarazila se, když ji pohled padnul na dvě lidská těla. Netrvalo chvíli a její hrudník se začal v rychlosti zvedat. Panikařila a prsty si zajela do vlasů.* V pohodě?! Nejsem v pohodě! My jsme…ty jsi je… *Lapala po dechu a padla na zadek u stromu, hledíc na mrtvé lidi. Nervózně se rozesmála a začala vrtět hlavou.* Řekni mi, že jsi mi jen hodil něco do pití a mám halucinace. *Zaškemrala a zvedla k Dominicovi pohled. Ten ji ale hned sklouznul na zbraň, která byla poblíž.*
*Dominic si povzdechl. Pak si k ní přidřepl. Rád by jí řekl že to, co viděla, bylo skutečné, ale nemohl, nemohl to udělat, nemohl porušit kodex. Proto se na ni koukl.* Na všechno ti odpovím, dobře? Bereš? Ale co kdybych tě vzal teď k sobě, nebo k tobě, tady nemůžeš zůstat. je noc a krvácíš, a to není bezpečné, ne takhle venku a teď. Jen se uklidni. *Když se mu zadívala do očí, ač nerad, tak se ii on zadíval do těch jejích. když pak koukla, tak byl rychlejší než její myšlenka, načež vzal zbraň.* neboj se, nic ti neudělám, koukni, stejně je prázdný zásobník. *Otevřel zbran a ukázal jí, že v ní nic není, pak jí podal Eshe.* Bude to dobrý, jo? koukni na mě. *vyzval ji. Když tak učinila. tak neváhal a ihned použil Encanto.* Teď se uklidníš, pak tě odnesu do auta, odvezu k sobě a pak ti ošetřím tu nohu. Potom se pobavíme o tom, co se stalo. *Pronášel k ní, a kouzlem, jež na ni pro tuto chvilku uvalil jí tak nutil dělat, co říkal.*
*Opřela si hlavu o strom a snažila se zhluboka nadechnout. Nekoukala se na těla, nýbrž nahoru do korun stromů. Nechtěla zjistit detaily, co jim Dominic opravdu provedl. Nechtěla ještě více panikařit. Nakonec sklopila pohled Dominicovi do očí. Držela se, aby sledovala jen je a nic jiného.* Odpovíš? Ty v tom máš prsty nebo co? *zašeptala zmateně a zamračila se,* odvez mě domů, já tuhle noc zapiju. *Rozkázala naléhavě. Už si dokázala představit, že vše je opravdu jen výplod její fantazie a Dominic se jí nyní snaží nalákat k sobě, aby pokračoval ve svém plánu. Proto se taky podívala na svou zbraň, která však, bohužel jak zjistila, neměla v sobě ani náboj. Převzala si ji, ale pouze ji položila k sobě do klína, kam také sklopila svůj pohled. Netrvalo dlouho a po vybídnutí zvedla pohled na Dominica. Podívala se mu do očí a nechala je tam, zatímco se jí snažil přesvědčit. Aniž by si toho Eshe všimla, aniž by měla byť jen malé podezření, její zrychlený tep se uklidnil a s ním i dech. Měl pravdu, odpovědi by se jí hodily, a stejně tak ošetření zranění. Mlčky přikývla s pohledem upřeným do jeho očí.* Dobře. *Promluvila klidně a natáhla před sebe ruce, aby jí pomohl na nohy.*
*Pomohl jí na nohy, nejenom to. On si ji vzal do náruče, načež se podíval na dívku, zkontroloval, jetsli jí krom nohy nic není, a pak už s ní zamířil k autu. Když tam došel, posadil ji na sedačku, zatímco sii sám sedl za volant. pak vytáhl mobil, napsal bleskově textovku Richieemu, jestli by byl tak hodný a nemohl za něj spálit nepořádek. když se mu dostala odpověď, n že ano, zamířil pak k domovu. Cestou se podíval na Eshe.* Za chvilku jsme tam, nic tě nebolí krom té nohy? *Optal se jí.* hele, vím, že to co jsi viděla bylo více než děsivé, ale, no, tak nějak to je prostě dnešní svět. *Pronesl.* Vezmu tě k sobě, napiješ se, já ti ošetřím tu nohu a až se budeš cítit, vezmu tě k tobě domů a vyspíš se z toho, ano? Nebo chceš raději přespat u mě? *Optal se jí opatrně.*
*Nechala se odnést do auta a už se neohlížela. Neslyšela vrčení vzteklých vlků, už jen klid, který si posledních pár minut přála nejvíce. Sama se podívala na svou nohu, když Dominic obcházel auto, aby usednul za volant a poté zkontrolovala zbytek své odhalené kůže.* Jen odřeniny, nic vážnějšího se mi nestalo. *Otočila se na něj, aby si prohlédla i jeho, zda před ní něco neskrývá. Byl ale bez úhony, i když se to zjišťovalo obtížně, jelikož byl celý od krve.* *Úmyslně ignorovala jeho poznámku o tom, jak svět chodí a odvrátila pohled na cestu. Nakonec opět vytáhla svůj mobil, který získal zpět signál za doprovodu mnoha cinknutí, které znamenaly zprávy.* /Orion./ *Otevřela je, zatímco poslouchala Dominica a pomalu si je četla. Nejprve si Orion dělala starost, posléze se rozčílila. Ta nadšená nebude, až se Eshe vrátí domů.* Hele, kdybych se dneska ukázala doma, tak nebudu mít klid. *Slabě se usmála.* Zůstanu u tebe, když to nabízíš. Ráno zmizím, že si toho ani nevšimneš. *Se slovy odepsala Orion, že je v pořádku a ať se postará o jejího syna. Mobil schovala zpátky a zhluboka se nadechla.* To je den… *vydechla.*
*Kývl na souhlas.* Dobře, já tě ráno vyprovodím, dobře? *Usmál se na ni, než nakonec zaparkoval před domem. Pak se podíval na Eshe, než vysoupil, pak se natáhl, aby ji vzal do náruče a vyšel ven. Pak se na ni podívala a odnesl ji do domu.* Doufám, že ti bude lépe, alkohol mám, takže ti ho dám, jen klid, bude to v pohodě. *Uculil se ještě povzbudivě. Doma ji položil na gauč a rozsvítil.* Dobře, co si dáš *Optal se, zatímco stáhl jak budu, tak i košili a hodil je doi koupelny. Pak prošel jen bez ničeho na horní části těla kom vrstvy krve do kuchyně.* Naleji ti, pak se ale skočím umýt. *Pronesl.*
*Nechala se sebou zacházet jako s panenkou, dokud ji nepoložil na gauč a ona opět měla pocit, že může rozhodovat za sebe. Prohlédla si prostor obýváku a nakonec spočinula na Dominicovi, který začal bloudit sem a tam.* Předpokládám, že máš jen whiskey, *odpoveděla na jeho dotaz a naznačila mu, že si pamatuje jejich seznámení. Alkohol jí ještě vzpomínky nesmazal, ale doufala, že se tak ráno stane.* A nalij i sobě, budeš hodně mluvit. *Dodala a lehce se zachvěla. Pamatovala si do detailů, co se u cesty stalo, přesto byla mnohem klidnější. Jako kdyby jí smrt lidí vůbec netrápila, jako kdyby to bylo normální.* Jasně. *Přikývla a neodpustila si Dominica prohlédnout, když kolem procházel. Kdyby tento večer probíhal jako každý druhý, kdy se Eshe socializuje, možná by jí poletovali motýlky v břiše, ale takhle cítila pouze palčivou bolest na noze a prázdnotu místo starostí o svojí sanitu.*
*Dominici došel do kuchyně, kde nalil whiskey a pak došel zpět, aby před sebe i před ní položil sklenku s pitím. pak odběhl do koupelny, bleskově se umyl, načež ale na sebe pak hodil čisté, bílé triko. Z bundy, která se taky válela ještě v koupelně ale vytáhl placatku s krví, ze které se napil a pak ji nechal tam. Vrátil se zpět a sedl si naproti Eshe.* Nejdřív ta noha, dobře? *Pronesl, načež si sedl na kolen na zem před Eshe a podívals e na ránu. Pak odběhl zase do koupelny a přinesl balíček první pomoci, než se zase začal věnovat jejímu zranění.* No, to, co jsi tam viděla...věř mi, těžko se to vysvětluje, hlavně, bytosti jako jsi ty. *Pronesl Dom.*
*Whiskey se okamžitě chopila a zaslouženě se napila. Slabě se nad sílou alkoholu zašklebila a sklenici nechala ve své ruce. Trpělivě čekala na Dominica a přemýšlela, zda něco rychle neukrást. Než se však k tomu přesvědčila, Dominic byl zpět. Uvolnila se tedy do gauče a podívala se na něj. Mlčky přikývla a sledovala jeho postupy. Noha na tom nebyla tolik špatně, jak dopadnout mohla, kdyby na strom lezla pomalu, přesto nutila Eshe občas zatínat zuby. Nakonec ostrou bolest musela nechat bolestí, protože jí více zajímalo vysvětlení. Zamračila se, nerozuměla tomu.* Bytosti, jako jsem já? *podezíravě si ho prohlédla, ale nakonec pokrčila rameny a napila se.* Pokračuj, možná ti uvěřím, *vybídla ho. Její momentální názor byl takový, že se jí něco dostalo do alkoholu a společně s Dominicem, který je tajně sadista, zabili pár lidí, jenž ona chvíli viděla jako divokou zvěř.*
*Když skončil, tak odnesl věci zpět. pak se posadil vedle Eshe.* nestalo seti někdy, že jsi viděla něco zvláštního? A nemyslím to teď, myslím obecně. Neviděl někdo z tvého okolí něco zvláštního? Tak to zvláštního, to bylo to, co je ten náš druhý, jiný svět, který jsi dneska viděla. To venku, to byli vlkodlaci, pořádní zmetci, když na to občas přijde. A já bych ti tohle vůbec neměl říkat, už jenom proto, že tohle je něco, co někdo, jako ty vědět nemá. Obecně vám říkáme civilové beze zraku, nemáte podezření o ničem, co se děje. Jsou i civilové se zrakem, ale to je tak nějak...no...řekněme, že to je prostě ojedinělé. *Mluvil Dom.*
*Usmála se na něj ve znamení díků, když jí nohu ošetřil a čekala, až bude pokračoval. Celým tělem se na něj otočila, takže se musela posadit do tureckého sedu a pozorně ho poslouchala. V polovině jeho vysvětlování se zahleděla do dálky a letmo vnímala zbytek slov. Nedokázala to pochopit. Celý svět se jí chtěl rozpadnout před očima, ale ona tomu chtěla zabránit. Nechtěla tomu věřit, chtěla se smát a mávnout nad tím rukou, ale věděla, že se téhle informace už nezbaví. Dominic to totiž říkal s takovou jistotou, bez zacukání rtů do úsměvu, čímž by dal Eshe najevo, že žertuje. Místo toho měl snad obavy, že říká takové tajemství, které si lidi opravdu musí nosit do hrobu. Eshe dlouho mlčela, koukala se na Dominica jako na mimozemšťana. Nakonec zamrkala, zhluboka se nadechla a vypila obsah svojí sklenice. Natáhla se i pro tu Dominica a z té upila, načež si olízla rty a nadechla se. Hledala slova, ale žádná neměla.* No… *Odkašlala si a slabě se usmála.* Řekla bych, že je to dobrý vtip, který se momentálně opravdu nehodí… *přiznala a podívala se mu do očí.* A nemám důvod ti věřit, když jsem tě dnes poznala. Ty bys ani neměl věřit mně, když jsem tě tam nechala a utíkala. *Slabě zavrtěla hlavou, aby naznačila, že tomu opravdu nerozumí.* Ale je to moc detailné. Sákra, skoro jako kult. Nejsi prostě jen fanatik, co se zdroguje a potom vidí ty tvoje…vlkodlaky a druhý svět? *Opět se napila a postavila se na nohy, aby sklenici položila na stůl a mohla se začít procházet.* Mohla jsem vidět něco zvláštního, ale copak takhle nechodí normální svět? Hodně lidí věří na duchy, internet je plný videí, kde s domem hýbe něco zlého. *Zvýšila trochu hlas, ale jen kvůli toho, že měla strach. Strach z toho, že celý život žila ve lži, nebo že věří poblázněnému muži.*
*Nad tím, co řekla jako první, Dom jen zavrtěl hlavou.* Ne, jsme rád, že jsi utíkala, zachránila jsi se tak. Nemám ti to za zlé, opravdu ne. Bylo na místě totiž utíkat. *Pronesl klidně a tak, aby ji přesvědčil, že se na ni skutečně nezlobí. Pak se na ni ale dál díval.* Chápu, že je to složité a těžké, ale neboj se, pokusím se, aby jsi odtud odešla s tím, že to byla jen noční můra a nic se vlastně nestalo, dokážu to napravit. A ne, nebude to tím, že někoho dalšího, třeba i tebe, zabiju, to fakt ne. Zabíjení dneska bylo dost. *Řekl, a pak se na ni zadíval. Následně si poczdechl.* A ano, to venku, to byli vlkodlaci, ale já jsem trochu něco jiného, řekl bych, pravý opak. *Uchechtl se, a jako kdyby čekal, že to pro ní nebude ústojné, jí dolil sklenku a pak naklonil hlavu na stranu.* No, svět je mnohem šílenější, než by jsi si kdy myslela. *Přitakal.*
*Točila se jí z toho hlava, bylo toho na ní moc, ale kupodivu zůstala v rámci možností klidná. Kdyby jí to Dominic prozradil u kafe, nevěřila by mu, ale takhle to měla podložené důkazy, a to lidmi, kteří je před jejich smrti chtěli ve vlčí podobě zabít.* V tom případě pohádky o příšerách jsou podle skutečnosti. *Uchectla se. Celý život jí všichni lhali do očí, ale nebyla sama. Kolik lidí žije stejným životem, jako ona do této chvíle, dokud jí nebyla řečena pravda. Objevovaly se další otázky, další nejasností, co před ní svět ještě skrývá, proto se jí nelíbil nápad, že se její zkušenosti promění v noční můru, kterou brzy zapomene.* Proč o tom lidé nemůžou vědět? *zeptala se a vzápětí dodala,* mohli bychom si takhle dávat větší pozor, naučit se, jak se bránit proti vašemu...druhu. *Otočila se na Dominica a opět se posadila na gauč, aby se mohla napít.* Takže se taky měníš v monstrum? *Zeptala se ho opatrně.*
*Dominic ji sledovala pak ji poslouchal.* Věř mi, tohle není z mé hlavy. Ale určití lidé, co se o to starají chtějí, aby to tak bylo, aby lidé, co o tom nemají vědět, o tom prostě nevěděli. Souhlasím, že jim to pak bere určitou schopnost bránit se před tím, co může přijít, to nepochybně, ale na druhou stranu, není to zase chaos. Navíc, kdo víc co by se stalo, kdyby to věděli všichni. V našem světě se mnohdy pohybuje taková moc, která by byla ve špatných rukou...zlá, řekněme. *Pronesl zamyšleně a pak zavrtěl hlavou.* Ne, já se na nic neměním, zatím tedy, mám na to ještě svá mladá léta. Ale řekněme, že když jsme ti poprvé řekl svůj věk, tak nějak jsem nekecal. Skutečně mi bude za dva roky dvě stě let. *-Ušklíbl se.*
*Skleničku objímala prsty a sledovala tekutinu, načež si povzdechla a přikývla.* Lidé mají potřebu získávat co nejvíc moci, co dokážou, máme to v povaze. *Slabě se usmála a zhluboka se nadechla. Asi bude lepší, když na všechno zapomene. Ačkoli ji lákalo zjišťovat nová tajemství, nechce Dominica dostat do problémů, i kdyby slíbila mlčenlivost. Dřív nebo později by z ní někdo informace dostal a navíc by se cítila ohrožená na každém kroku.* Bude to tak lepší, *zklamaně přiznala a podívala se na Dominica. Nepřipadal jí jako monstrum, ale to ani vlkodlaci, když měla možnost se podívat na jejich mrtvá těla. Nevěřícně zavrtěla nad jeho pravým věkem hlavou a ušklíbla se.* Toho si musel zažít hodně, *uznala a napila se ze sklenice. Položila ji na stůl a znovu se podívala Dominicovi do očí.* Co se tedy stane? Zítra se probudím a všechno tohle bude jen zlý sen? Zapomenu i na tebe? *Optávala se, aby mohla být připravená.*
*Dominic ji poslouchal, a potom přikývl na souhlas.* No, asi ano. Ale počítej s tím, že si na tebe dám pozor. Viděla jsi něco co nemáš, a i když udělám své maximum, tak se ti možná ještě sem tam v životě objevím. *Zasmál se zlehka, ale pak si povzdechl.* Ale ne, nezapomeneš na mě úplně, ale jak jsi říkala, přijde ti to jako zlý sen, jako něco, co udělal alkohol. *Pronesl. Pak se posadil ale vedle dívky a ještě se zadíval před sebe.* Tohle mi přijde taky nefér, nemysli si. Spoustu mých známých, kamarádů, přišli o život právě proto, že nevěděli, co na ně číhá. Ale no, kdo ví, třeba se s tím setkáš sama. třeba potkáš vílu a ta ti všechno vyslepičí, co vím, tak víly neváže ta dohoda, ten slib, že o tom nesmí nikomu říkat. jsou taková, no, samostatná jednotka. Třeba kdyby jsi někoho takového potakal, tak potom budeš vše vědět sama a zase se setkáme, už bez toho, aniž bych ti musel udělat guláš v hlavě. *Usmál se a pak se zamyslel.* Na víly není nouze, zrovna nedávno jsem jednu potkal. Chodí po Central Parku a má u sebe černou kočku, no, ona to je ve skutečnosti černá liška, co má rudý oči. *Ušklíbl se při vzpomínce na Castora.*
*Zasmála se.* Takže budeš můj špión, hah...jako kdyby jich nebylo už dost. *Promnula si kořen nosu. Už tak byla paranoidní z vlastního světa, kdy má pocit, že ji dostane její bývalá rodina, ale teď jí v patách půjde i magická bytost. Pokud to ale bude znamenat její ochranu, nestěžovala si.* Je to škoda, ale zítra se toho bude těžko litovat, když si budu myslet, že to všechno nebylo skutečné. *Pokrčila rameny a trochu se šoupla, aby mu mohla udělat dost místa vedle sebe. Koukala se na něj a poslouchala.* Nebo místo vily potkám něco horšího, *hlas se jí slabě zachvěl, ale brzy nebyl čas na smutek. Zamyslela se nad popisem vily, kterou Dominic potkal a později jí došlo, že někoho takového přeci taky viděla. Vykulila oči a chytla Dominica za paži.* Počkej, já ho viděla! Jak se ale jmenoval, *zamračila se a hledala ve své paměti jeho jméno.* To je jedno, ale moc dobře si na něj pamatuju. Kolem jeho kočky byl chvilkový zmatek. On je víla? *Nemohla tomu uvěřit. Kolik lidí, které znala byli doopravdy něčím jiným, než za co se vydávali?*
*Dominic se na ni pootočil.* No, myslím si, že ten sen, tedy, budeš si myslet, že to byl sen, nebo že jsi byla na tripu, bude dost skutečný, a podle toho, jak se tvá hlava rozhodne, budeš moct vždy začít pátrat. Pokud by ale bylo nějak až moc jasné, že to vše je ode mne, asi by to se mnou ale nedopadlo dobře, proto to opatrnější. *Pronesl upír omluvným tónem. Pak ji poslouchal.* No, to doufej, že ne, snad ne. Podsvěťané ne moc často zasahují do života ciiviilů. *Usjitil ji. Pak se uculil.* Castor, Castor se jmenuje. A ano, ej to víla, je mu nějak kolem dvou set klet, jako mě. Takže možná ten by ti řekl víc. Jakto zmatek? Viděla jsi snad lišku místo kočky? Že by jsi přeci jen měla Zrak? *Nadzvedl obočí. tázavě.*
*Oči se jí rozzářily, když slyšela jméno vily a souhlasně přikývla.* To je ono. *Viděla ho nedávno, ale z jejich setkání si nic nedělala. Promluvili spolu krátce a nevšimla si na něm nic podezřelého. Možná i on jí nechtěl prozradit víc. Neměl důvod, když se sotva poznali.* Já ne, já viděla kočku, ale..můj syn viděl něco jiného. *Zamračila se a podívala se na na Dominica.* Co to znamená? Že on o vašem světě ví? *Opřela se o sedačku a prohrábla si vlasy. Ještě tohle jí zbývalo. Jak ho má naučit se o sebe postarat, když ona nevidí to, co on? Přestávalo se jí to líbit, nechtěla se dozvědět už víc.* Myslím, že mi to stačilo. *Přizná se a unaveně si rukou promne obličej.*
*Dominic se na ni podívala pak kývl na souhlas.* No, může to být tak, že má Zrak a že o tom ví, a že bude vídat věci, co ty ne, ano. To se stát může. Je to vzácné a vrozené, myslím, že se s tím nic neudělá, že s tím prostě bude vyrůstat,. Leda ho vzít k čaroději, nebo.. *Pak se ale zarazil, když sám viděl, že je toho na Eshe až moc. Sám se pak napil ze sklenky alkoholu a koukl na ni.* Jasně, chápu, je toho hodně a je to složitý, tomu rozumím. Ale neboj se, zase to bude dobrý. Jak potom naložíš s tím, co jsi si myslela že je sen, bude už jen na tobě. */Mrkl na ní s lehkým úsměvem a pak vstal.* Dáš si ještě něco? Hlad asi nemáš, co? *Ušklíbl se.*
*Každé další slova byly kůlem do jeho srdce. Jediná úleva byla taková, že zítra bude mít pocit, že se nic nezměnilo. Bude si myslet, že to byl pouze bláznivý výplod fantazie. Přesto se cítila nervózně a přemýšlela. Přemýšlela, jestli utéct a postarat se o svého syna s novými vědomostmi. Jenže dokázala by to? Prohlédla si Dominica, ale nemohla určit, v čem byl lepší než lidé.* Hlad? *V tu chvíli se jí v očích objevila jiskřička. Pomalu se zvedla na nohy a slabé se usmála.* Možná bych si něco malého dala, ať se mi lépe spí. *Plán byl jasný, on půjde do kuchyně a ona zamíří k vchodovým dveřím, aby utekla.*
*Dominic se na ni usmál.* Tak jo, dobře, něco ti dám, a co to bude? *Optal se, načež zamířil do kuchyně, a sklonil se k lednici.* Mám tu tousty, pomazánky, no, i nějaké maso, záleží, co si dáš? /Optals e a pak se na ni podíval. Sám se pak ale trošku rozptýlil a na první pohled si nevšiml, že je až podezřelé ticho. proto se na moment zarazila zaposlouchal se, načež sevřel víčka k sobě.* Ach jo, to jsme mohl čekat. *Zamumlal sám pro sebe. Než by se mohl nadít, využil svůj sluch a upíří rychlost k tomu, aby poznal, kde je. Hned na to se svou rychlostí přesunul ke vchodovým dveřím, které byly na škvírku už otevřené. Z Eshe se zjevil doslova jako duch, načež ještě v pohybu přitiskl ruku na dveře a už jen proto se ozvala zvučná, hlasitá rána, když je zavbouchl.* Eshe, v tvém vlastním zájmu bych ti doporučil, aby jsi se vrátila a sedla si. Dokud nebudeš mít vše jen za sen, nemůžu tě nechat jít. *Zavrčel za ní Dominic.*
*Naděje, že se dostane odsud pryč nepozorována v ní rostla. Tiše a pomalu se plížila chodbou k východu, zatímco k ní Dominic něco promlouval, a sotva co měla ruku na klice, připravená dveře otevřít dokořán a proklouznout jako myš, ozvala se rána a s ní se dveře prudce zavřely. Nepodařilo se jí skrýt vyděšení a podívala se na vysokou postavu Dominica, který se u dveří zjevil znenadání. Pokusila se ještě jednou zatáhnout za kliku, ale upír se o dveře opíral, tudíž to s dveřmi vůbec nehnulo. Upřela na ně pohled a pomalu si povzdechla.* Musí to tak být? *Nemůžeme si prostě slíbit, že o tom nikomu neřekne? *Mluvila nespokojeně i ona. Nemyslela už jen na Lucase, ale i na sebe. Přestávala se jí líbit myšlenka na to, že si nechá hrát s myslí jako s hračkou. Nechtěla být v něčí moci, i když to Dominic určitě nezamýšlel, jenže ona do jeho hlavy neviděla. Co když ji změní vzpomínky, změní jí celou.*
*Dominic se na ni koukl. V jeho pohledu se mihla i lítost, a taky že mu to líto bylo.* Omlouvám se, ale musí to tak být. Nemůžu ti věřit, a nebudu riskovat, že poruším dohodu. Kdyby se něco stalo, nebo kdyby jsi si to pak nakonec vyložila jako realitu, najdi Castora. *Řekl pouze. Potom využil jejího očního kontaktu a během ani ne dvou vteřin už na ni působil encantem.* Teď jsi unavená, che se ti spát, máš pocit, že usneš na místě. O všem, co jsi dne viděla a co jsi slyšela, si zítra budeš myslet, že byl buď sen a nebo výplod tvé mysli. V baru ti totiž někdo něco hodil do pití a budeš si myslet, že to možná byl jen bláznivý trip- Vše budeš mít v mlze, ale bude se ti zdát, že to nemohlo být skutečné. *Promlouval rázně a jasně, aby si zapamatoval každé slovo, zatímco své ruce položil na její boky, kdyby náhodou upadla za důsledku spánku, do kterého jí posílal.*
*Neměla šanci se z tohohle vykroutit, ale i tak dala najevo, že zkrátka nesouhlasí. On nemůže věřit jí, ona jemu vůbec. Vždyť jí před chvílí řekl, že existují jiné bytosti, než jsou lidé. Co když je ta jejich dohoda jen pouhý výmysl, aby měl ze sebe Dominic lepší pocit, když mu Eshe dá svůj souhlas. Bohužel pro ni nic takového nepotřeboval a znovu ji ovlivnil. Stalo se přesně tak, jak řekl. Eshe se začínaly zavírat víčka a chuť po spánku byla obrovská. Lákalo ji si ustlat dokonce i na zemi, kdyby jí Dominic nedržel. Poslední myšlenky na to, co se dnes dozvěděla se rozplynuly, protože upadala do chlubokého spaní. S pomocí Dominica se dostala na místo, kam ji chtěl uložit a už bez dalšího slovíčka prospala celou noc. *
*Když ji Dominic odvedl na místo, tak se spokojeně usmál, doufal, že to vše bude tak, jak řekl. Jistě, mohla se ke vzpomínkám vrátit, vyložit si je za pravé, to už bylo jen na n i. pro teď bude odcházet s tím, že ale to vše byl jen sen nebo vliv drog. Když se pak ráno probudila, neodpustil si ji trošku potrápit tím, že jí řekl, že v její opilosti měli divoký, úžasný sex, a sám pro sebe se culil. Když jí pak vyprovodil ven, tak se vrátil k sobě, načež si vytáhl počítač a jal se pracovat na nových věcech.*
*Dominic zrovna zaparkoval se svým výstavním kouskem na jednom z parkovišť a vystoupil. Jel zrovna z jednoho ze setkání ohledně jednání o jednom z dalších webů a po cestě si prostě jen tak zastavila, aby si zapáli. Ve svém autě prostě nekouřil, a tak si musel zastavit, aby si touhu zrozenou ze zlozvyku splnil, i když mu už pranic nedávala. Tak se opřel o kapotu auta, poupravil si svůj oblek a polorozeplou košili a zapálil se. Prohrábl si vlasy a rozhlédl se kolem sebe, zatímco se zaposlouchal do zvuků večera.*
*Zrovna vycházel z trafiky se Sashou a Morganem v patách. Spokojeně si pak svůj nákup v podobě několika lahviček liquidů s různými příchutěmi schoval do brašny, kde se mimo to nacházel i například mobil, peněženka, nějaké ty tužky a opět, jak jinak taky, skicák. Tentokrát, díky velikosti zavazadla, mohl mít ten, co nosil vždycky - dokonce i při prvním setkání s Dragosem.* Teď už si můžeme jít sednout do baru? Nebo přímo za vaším šéfíkem? Mám docela důležité zprávy. *Promluvil pak nejstarší, Morgan. Oba zbylí upíři mu nato věnovali pohled, načež od jednoho, toho nejmladšího, schytal souhlasné přikývnutí.* Já bych se baru tedy rád vyhnul, ale hádám, že ty se stejně chceš napít něčeho pořádného. *Zmínil pak, než zpozorněl. Zastavení auta někde blízko nich neřešil, bylo mu to putna, ale ten jemu i docela příjemný smrad kouře už neignoroval. Viděl v tom příležitost si dát normální cigaretu, kterou si zapálit nemohl. Vlastnit zapalovač měl ve vile už jen z bezpečnostních důvodů zakázané.* Omluvte mě na moment. *Pověděl, ačkoliv věděl, že to je zbytečné. Když si oba upíři všimli, kam se podíval, bylo jim jasné co má na mysli a tak šli s ním. Minimálně Sasha musel. Než Tay pak k neznámému došel, upravil si ještě košili a lehce poupravil i kravatu. Pro dnešek si ven nic s volánky nevzal, měl na sobě pouze normální oblek - onu košili v bílé barvě, vestu, kalhoty i sako v černé. Na každém kusu šlo vidět, že se na něm nachází krajkové vzorování. Po dlouhé době si pak nechal propíchnout i uši, aby si do nich mohl dát náušnice podobající se těm starším, pouze s tím rozdílem, že namísto velkého drahého kamenu, ve středu rámu byl kus pryskyřice s hmyzem uvnitř. Zde konkrétně to byla černá vosička, která mimo to zdobila i jeho prsten.* Promiňte mohl bych vás poprosit o cigaretu? *Oslovil pak muže s jemným úsměvem.*
*Dominic se potočil, aby spatřil mladíka a usmál se na něj. Pak vytáhl zapalovač a kývl na souhlas.* No ale jo, jistě že, proč by ne. *Mrkl na něj, než mu zapalovač podal. Pak ale, jako kdyby si to rozmyslel, sám škrtl a počkal, jestli mladík sám přiblížil cigaretu k ohni a nebo ne. Když by tak udělal, tak se na něj Dom usmál a zapalovač vrátil do kapsy. Pak se zadíval na něj, a mezi dvěmi mladíky poznal jednoho, jež mu byl povědomý, kterého spatřil posedávat v Sarpe Luna, když byl u Dragose. Proto se na něj podíval, načež mu na dálku pokynul a poslal mu úsměv.* Jak se má šéf? *Optal se Dominic, myslejíc Dragose.*
*Muže hned, jakmile se k němu přiblížil, dobrovolně oslovil a požádal jej slušně o cigaretu, kterou pro jeho štěstí dostal. Věnoval mu tedy děkovný úsměv, načež se už chystal vzít si zapalovač, aby si ji mohl zapálit, když náhle upír změnil svůj názor a škrtl jím za něj. Tay se tedy pouze přiblížil, nechal si nikotinovou tyčinku s radostí zapálit, poté už jen poodstoupil dál a nikotin do sebe potáhl. Sasha mezitím zpozorněl, když jej upír oslovil, načež si jej celého prohlédl. Netrvalo to dlouho, vzpomněl si docela rychle.* No, naposledy se měl docela dobře, i když ho tedy jeden upír s jistou upírkou naštval. *Zazubil se, věnujíce přitom pohled právě Taylorovi, který zrovna spokojeně vydechoval kouř. V mžiku zamrkal, pohlédl zpět na Sashu, pozvedl jedno obočí. Nicméně se k tomu nijak zvlášť nevyjadřoval.* Myslím, že jestli má dobrou náladu i teď, asi mu ji lehce pokazím. *Zmínil poté Morgan.*
*Dominic otočil pohled na Saschu a zasmál se.* No jo, on rád zprávy, ať jsou jakékoliv. Taky pro něj budu určitě začátkem nového týdne něco mít. *Zasmál se, načež se pak ale otočil na mladíka před sebou.* Omlouvám se, že vás tak přehlížím. S vaším, ehm, doprovodem? Jsem se potkal už ve vile u Dragose. Jmenuji se Dominic Northwood, a vaše jméno? *Natáhl Dominic dlaň na znamení seznámení směrem k Taylorovi, zatímco si přiložil cigaretu ke rtům a opět popotáhl. Pak se jemně usmál.*
*Sasha přikývl.* Jojo, moc je má rád. Obzvláště, když mu je přinese upírka, co je vzteky bez sebe. *Uchechtl se. Opět tímto narážel na jeden z Tayových problémů. V té době nebyl ještě přímo jeho svěřenec, teď už ovšem byl, proto si jej musel dobře hlídat a snažit se všemu předejít, pokud by se chtěl tedy posunout někam dál.* Tak hlavně, ať je to pozitivní a užitečné, to pak bude mít ještě stokrát tak lepší náladu. *Mrknul starší upír na Dominica. Morgan se kupodivu mezitím držel zticha a Tay se zrovna na upíra s delšími vlasy podíval, když jej oslovil. Nejistě vzal jeho ruku, kývajíce na slova, co vypustil z úst.* Taylor Brückner. *Představil se pak, načež ruku stáhl zpět k sobě, jakmile mu ji Dominic pustil.* A já jsem Morgan, těší mě. *Připomněl se vzápětí i nejstarší z původní trojice.*
*Dominic se usmál.* Není strachu, myslím si, že moje zprávy jej jen a jen potěší, hlavně když jsou o upírce, která mu, a teď to vyzní dost ikonicky a ironicky a nesmysleně, pije krev,. *Ušklíbl se. Tayovi stiskl ruku nazpět a uculil se od ucha k uchu.* Tak tedy Taylor. Moc mne těší. *Pokynul mu hlavou a pak se podíval na příchozího, kterému také podal ruku.* Taky mne těší, teda, tomu říkám slezina. *Zasmál se a pak se pohodlněji opět opřel o své auto.* No, a jak se jinak máte, tak při večeru? *Zkusil Dom zaplést koncverzaci.*
*Druhý nejstarší upír z původní trojice se uchechtl.* No jen aby. Jinak by to nemuselo skončit nijak zvlášť dobře. *Zazubil se téměř jako andílek na Dominica, než se přešlo k seznamování. Tay samozřejmě ruku k upírovi natáhl nejistě a po stisknutí ji i rychle znovu stáhl, potahujíc mezitím z cigarety. Morgan se přitom rovněž stihl představit, aby hlavně připomněl svoji existenci. S velkou vervou a úsměvem na tváři Dominicovi ruku podal, potřásl si s ním a poté se odtáhl, opírajíc se pro změnu o budovu za sebou.* Dobře, jen doufám, že mi případně jejich šéfík neodtrhne hlavu. Narozdíl od vás pozitivní zprávy nemám. *Přiznal. Hned po něm se ozval Sasha.* Já se mám dobře. *Zazubil se, podívajíc se následně na nejmladšího z celého hloučku.* No..ujde to? *Pověděl Tay lehce nervózně.*
*Dominic je poslouchal a po celou dobu se usmíval.* Ale, trable? Ale ne, nemyslím si...i když...je to Dragos, neznám ho sice nijak dlouho osobně, vlastně jsem s ním jednal jen jednou, ale dost jsem o něm slyšel. Takže, no hochu, přeju ti hodně štěstí. *Ušklíbl se. Když si pak vyslechl jak se mají, tak se usmál.* No, tak to rád slyším, chlapi. Jo, taky mohu říct, že se mám dobře,. o něco lépe zase než včera,. Dneska jsme si přivezl tady krásku ze servisu, měla problémy s koly, tak už je o tom postaráno, a zase bude jezdit jako nová. Pár dní zpátky v lese kousek od Manhattanu se od nás pustili vlkodlaci, asi mysleli, že jsou epic, nebo jak se to teď říká, no a holka to odnesla. *Koukl se směrem na své staré, ale krásné, vyleštěné, černé auto.*
*Nejstarší černovlasý upír přikývl.* Tak nějak..tedy, mně přímo se netýkají. *Uchechtl se zlehka, přičemž se podíval na fialovovlasého. Ten mu pohled oplatil, zlehka pozvedl jedno obočí a zavrtěl hlavou.* Hlavu by ti podle mě neodtrhl..nepatříš k němu, mohl by pak mít problém s tvou šéfkou. *Odvětil mu. Nemyslel si, že by něco takového vůdce jeho momentálního klanu udělal. Určitě si byl vědom toho, že by to nepřineslo žádné ovoce, spíše další zbytečné problémy. Navíc, proč by mu měl taky trhat hlavu? Přináší jen další dosti potřebné informace, aby věděli co dál. Všichni tři pak pohlédli na auto, o němž Dominic mluvil. Tay přitom pozvedl opět jedno obočí nahoru a raději mlčky vydechl kouř. Moc jej to nezajímalo.* Oh..aha, zajímavý. *Přitakal Morgan.* Asi si hold mysleli, že jsou něco víc, těžko říct. *Pokrčil nato rameny a lehce zapřemýšlel, čím by mohl trochu víc rozproudit konverzaci, aby se zvládli zapojit všichni. Všiml si totiž, že dva ze čtyř jedinců moc auto nezajímalo. Tay akorát mírně zavrčel a zlehka vycenil zuby, když byli zmínění právě vlkodlaci. Jednalo se o jakýsi instinkt.* Co si zajít do toho baru? Najíme se, ne? Nedaleko by měl být B+. *Navrhnul pak, nejmladší ovšem zlehka zavrtěl hlavou.* Moc se na větší společnost necítím..
*Dominic sledoval počínání upírů před sebou, sem tam se uchechtl. Když se pak podíval na Taye, a stejně tak i na ostatní, tak jen pokrčil rameny.* Já bych šel rád, ale asi není v mé kompetenci přemlouvat tady vašeho parťáka. *Ušklíbl se a pohlédl na Taye. Tuto kompetenci opravdu přenechal jim, mladíka neznal. Ani jednoho z nich. Bar mu zněl dobře, to ano, ale neměl ani tu nejmenší potřebu toho jít a začít přemlouvat člena, kterému se nechtělo. Pokud by se tak nerzozodl, prostě si bude hledět svého, dokouří a pak pojede domů. Pro Dominica to bylo vcelku jednoduché.*
*Morgan se na Taylora beznadějně podíval, zlehka toho vrtěl hlavou. Znal ho dlouho, věděl, že s ním v tomto nehne snad nic. V takovém případě jej vždy zavedl do bytu a šel někam sám, nicméně to nyní v jeho režii nebylo vůbec.* Ber to takto, čím déle budeme pryč, tím déle budeš bez otravování ze strany Nat. A všichni budeme spokojení, protože my se napijeme a ty budeš mít v rámci možností klídek. *Řekl nakonec Sasha, věnujíce nejmladšímu upírovi pohled.* Mimo to jsme tři proti jednomu a navíc si musíš zvyknout, že není vše jen o tobě. *Připomněl pak. Ač by pak chtěl fialovovlasý něco namítnout, věděl, že Sasha mluvil pravdu.* Dobře, ale prosím maximálně na hodinku, dvě..*Řekl aspoň své, na což mu Morgan hned s úsměvem kývl.* Takže jdeme? *Zazubil se Sasha a pohlédl na Dominica.* První runda je na mě! *Přidal se hned k němu Morgan.*
*Dominic se usmál.* Jak je daleko? ještě jsem tam nebyl, asi je dobré říct, že v NY jsme nový. Chcete tam odvézt? *Optals e jich a čekal na odpověď, načež típl cigaretu a pak se na ně podíval.* Ale, otravování a jméno Nat, a ještě k tomu spojitost s Dragosem. Že by byla řeč o ma-... řeč o Natalii? Taková zrzavá, mladá upírka od Dragose? *Optal se s úsměvem a zadívals e na upíry před sebou, než si pak poupravil své sako. N nabídku přikývl, načež ještě zkontroloval, jestli má u sebe skutečně svou peněženku, a když ji nahmatal v kapse, tak se jen spokojeně usmál.*
*Morgan se sám zamyslel. Taky už uběhl nějaký ten měsíc, co tu byl. Jistě, za takovou docela krátkou dobu, obzvláště pro upíra, se asi jen tak bar nepřesune, ale vzhledem k Morganově věku, klidně polohu onoho podniku mohl bez problému zapomenout.* Není, ale když tu máme to auto, mohli bychom toho využít, ne? *Nadhodil Sasha. Morgan s ním samozřejmě souhlasil, zato Taylorovi to bylo naprosto jedno. Pouze přikývl, když se Dominic začal ujišťovat, že ví, koho právě měli na mysli.* Přesně tak..malá, zrzavá, hyperaktivní, slon v porcelánu..naposledy mi málem zničila obraz. Měl jsem pocit, že v mém pokoji bouchla nášlapná mina, ne-li atomovka..to by asi bylo horší. *Rozmluvil se krátce fialovovlasý, než posléze tipnul cigaretu, načež se narovnal a prohrábl si vlasy.* To to bylo až tak hrozné? Našla ti snad po tom šmejdění robertka nebo něco takového? *Pozvedl Morgan pobaveně jedno obočí.* Nebo ti snad dala pavouka do vlasů? *Dodal ještě, načež se pro dovršení i uchechtl.*
*Dominici je poslouchal, zatímco nasedl do auta, počkal, až si nasednou i ostatní a potom nastartoval. Ihned na to vyjel směrem, kterým absolutně nevěděl. proto se otočil na Morgana, se kterým se mu povídalo nejlépe, nebo spíše mu přišel nevjvýřečnější.* Tak jo, můžeš mě navigovat? Nebo kdokoliv z vás? *Optal se, hledíc na ně, než pohled otočil zase k silnicii.* Jo, znám jí, ale vůbec mi nepřijde otravná. Naopak, jako malá, milá holka co je prostě o něco veselejší, ale tak, to je snad dobře ne?: Lepší než aby byla zaprdlá a smutná. *Ušklíbl se.*
*Do auta samozřejmě nastoupili všichni tři upíři, nicméně s jistým rozdílem. Ačkoliv se mu nijak moc nechtělo, sedl si fialovovlasý hned automaticky dopředu, protože věděl, že měl jako jediný z původní trojice nabitý mobil a funkční data. Nechápal tedy proč, ale tak nač se v tom hrabat. Když se to před nějakou tou půlhodinou dozvěděl, taky jim nic k tomu neřekl.* Už zapínám navigaci. *Zmínil, když byla nadhozená otázka s navigováním. Jistě, věděl už zpaměti, kde to je, jen postrádal tu jistotu.* Jsi zlatý, Tayi. *Zazubil se Morgan na mladíka vepředu a pohlédl ven z okna.* Zatím pojedete jen rovně. Nebo pojedeš, nevím jestli mám tykat, nabídnuto mi to nebylo. *Nadhodil, než se znovu vrátili k Natalii. Ty dodatky od Morgana spíše odignoroval.* Nemá ráda samotu a tak, i když je ve vile dost společenských místností, kde by se mohla bavit s ostatními, otravuje mě. Jistě, je super, že překypuje pozitivní energií, není zaprdlá a smutná, ale mohla by mě přeci jen nechat pracovat, nebo minimálně neštvat. Naposledy nám Dragos kvůli ní vyhrožoval samotkou.
*Dominic se na Taye otočil, ale pak hned vrátil pohled před sebe na silnici.* No jo hochu, to víš. Každý je takový a nebo makový, to si hold nevybereš. *Pronesl pouze a pokrčil rameny. K jeho dodatku s tykáním se nijak nevyjadřoval, jelikož už si s Morgane, Dominic tykal taky bez nabídnutí- on na tohle moc pedant nebyl, nešlo-li o nějakou hezkou a milou spolčenost, kterou by chtěl tak nějak učarovat a dostat do postele, to u Taye ale nehrozilo, proto se těmito formalitami nezaobíral. Když pak zastavili před barem, tak Dom zaparkovala když všichni vystoupili, zamkl auto.*
*Už dříve toho dne napsal Dominic Nat, jestli se sejdou. Jaká pro něj byla radost, když mu to dívka odsouhlasila. On sám pro ní měl připravený už její opravený telefon, který se mu podařilo opět zprovoznit, ovšem data, která v něm byla, musel extrahovat zvlášť, a ještě je nestihl nahrát. Věnoval se potom projektu jinému, který zrovna začal, ale když už se přiblížil ten čas, že se měli sejít, tak všeho nechal, načež vyběhl ten z domu a pomalu se vydal k místu, kde se měli setkat. Tam se posadil na jednu z laviček a čekal.*
*Nat s se zjevila ze tmy a držela chudáka Veverku v puse jako večerní svačinku. Když uviděla Dominica tak se ji rozjasnil obličej a popoběhla k němu než ho objala pevně. Tiše zaječela radosti a podovala se mu no tváře* Moc dlouho..Tak co nového? *Zeptala se s zubatým úsměvem*
*Jakmile ji Dom spatřil tak měl co dělat, aby nevyprskl smíchy. Pakl se ale uculil a jak k němu doběhla, tak jí objetí vrátil a něžně ji pohladil po zádech, než se od ní odtáhl a taky se zasmál.* To nevadí, pevného, hřejivého objetí není nikdy dost. *Mrkl na ni, než pohled sklouzl k veverce. *Měla jsi hlad? *Rýpl si se smíchem.* No, já se měl dobře. Tak nějak jsem pracoval na čem se dalo, dal sis schůzku s Dragosem, utíkal s Taylorem, který tě prý zná, z upírského baru...byla sranda. *Podotkl.*
Jo měla...Počkej On je Upířskej bar!? A proč si z něho utíkal? Co se stalo? *Zeptala se splašeně a vytahla mrtvou veverku z pusy* A Taylor je fakt fajn typek.. *Utřela si zakrvácenou pusu a sedla si vedle něj. Vytáhla náhradní mobil a dala mu ho* máš tam pár fotek sorry..
*Dominic se usmál a převzal si od ní telefon.* To nevadí, v pohodě, můžeš si je přetáhnout, i já mám něco pro tebe, ten telefon je opravený. *Zazubil se a pak ni dál poslouchal.* Jo jo, je, B+, ale tak nějak se udajně venku objevili lovci a chtěli čipovat, tak jsme zdrhali. *Zasmál se.* Když o tom mluvím, půjdeme ke mě? Přeci jen, abychom nebyli tak na ráně, já ti dám ten mobil a nějak jsme se tě ještě chtěl na NĚco zeptat. *Mrkl na ni Dom a pokud přijala, tak se zvedl, galantně jí nabídl rámě a zamířili k němu domů.*
Čipovat?..*Zvedla se a přikývla . když uviděla svůj mobil pousmála se a vzala si ho do ruky* Jako nový! Díky moc!..Tak jo tak jdem *Rozhlédla se kolem sebe a rozbehla hned za ním* Počkej Velikáne! Mírové kroky děláš!!
*Dominic se nad tím, jak měla radost jen usmál. Když pak zjistil, že jsou na ni jeho kroky až moc velké, tak tedy zvolnil, aby mu stačila a pobaveně se usmál.* Já jsme moc velkej, nebo ty jsi moc malá? *Rýpl si se smíchem. Pak se na ni koukl.* No jo, čipování, neslyšela jsi o tom? Lovci a Praetor Lupus běhají teď po New Yorku a čipují podsvěťany, jen proto, že někdo se chová tak, jak nemá. Tak to zase odneseme všichni, asi davová vina, nebo nevím, ale příjemné to není. *Zavrčel. Když došli k němu domů, počkal, až dovnitř Vejde Nat i její doporovod a pak se vyzul.* Naleju vám krev? *Optal se obou,*
*Nat vešla dovnitř s Elaine a usadili se do kuchyně* Ne díky veverka stačila. *Nat se zasmala se když si vzpomněla na ten moment kdy držela veverku v puse jako pouliční kočka. Elaine přikývla k nabídce krve. Nat koukla se na Dominica a naklonila hlavu v zvědavosti* Na že ses to chtěl zeptat?
*Dominic přikývl na souhlas, a přesunul se posléze do kuchyně, kde vyndal z lednice balíček krve, který nalil do již připravené sklenky. Skleničku s obsahem potom postavil před Elaine, s úsměvem pokynul hlavou, a potom už se otočil na Nat.* No, už jsi slyšela o tom, co se bude dělat o víkendu v Pandemoniu? *Optal se ale nežli by jí dal další možnost toho, aby něco řekla, tak se na ní podíval a uculil se.* Bude tam halloweenská party, a napadlo mě jestli by jsi nechtěla jít se mnou. Třeba, že by jsme si vzali společné kostýmy a šli tam spolu? *Pronesl, s lehkým úsměvem na rtech, když je doufají, že jej neodmítne.*
Stoprocentně! Kojo jiného bys [link src="tam.mohl"] vzít když jsem tak Úžasná *Zapozovala mu a snažila se vyoadat vic vtipně než vážně* Mám už něco v hlavě! *Prohlásila a našla obrázek Ginny Weasley a Harryho Pottera. Ukázala mu její nápad s hrdostí* Ty jako harry potter a ja jako Ginny..ale online jsou kostýmy drahé a ven jít nemůžu..mohl bys mi koupit hábit z Nebelvíru?
*Dominic se podíval na to, co mu Nat ukazovala a pak se zazubil od ucha k uchu.* No, já to nechám na tobě, a klidně půjdu za toto, to vypadá dobře. Totiž, stejně jsem přemýšlel, že kdyby jsi mi na to kývla, za což jsme moc rád, tak bych tě asi požádal, jestli by jsi vybrala kostými, já na to nemám hlavu. Ale jo, tohle se mi líbí a moc rád něco i koupím, chceš se kouknout na net? *Optal se a už otevíral notebook.*
Super!..Jistě můžem kouknout *Její zvědavost jí nedala a promluvila znovu* .Hele dneska zníš fakt mimo..Seš v pohodě?.. *Jemně se zamračila a koukla na něj zmateně. Bála se jestli ho něco netrápí. Možná to očkování ho vyděsilo? Kdo ví ale chtěla se i tak ujistit.* Jestli tě něco trápí tak řekni.. *Ujistila ho svým poplácání na zádech a úsměvem*
*Dominic se na ni chvilku jen koukla, ale pak se zlehka usmál. Pak zavrtěl hlavou. *Ne, nic mne netrápí, to vůbec, neboj se, i když, no...jo, možná jo. *Hlesl a pak se na ni opět podíval.* Pár dní zpátky, vezl jsem jednu slečnu, kterou jsme potkal domů, protože byla dost, no opilá a mimo, a v lese, když jsme se stavěli na přestávku, tak nás napadla smečka vlkodlaků, a tak nějak, no, doráželi na nás, uplně bez důvodu. *Hlesl a pak se zamyslel, nevěděl, jestli jí to má říct.* Nepřežil ani jeden, tak nějak, všechny jsme je tam...zabili. *Hlesl, jakoby se styděl.* Vím, bylo to život ohrožující a byla to sebeobrana, a abych řekl pravdu, v sebeobraně jsem to neudělal prvně...ale i tak to vždy tak nějak...zabolí. *Přiznal.*
*Nat zamrzelel jeho příběh a jemně ho hladila po zadech aby ho uklidnila* Hlavně že jste vyvázli bez úhony a s hlavou na krku..ne? Je mi líto že si to musel zažít..*Ujistila ho a usmála se a objala ho* Není za co se stydět..Doráželi na vás a tak jste je dorazili..*Snažila se nesmát aby nepokazila hezký moment ale hloupý humor byl silnější* pfft-..
*Dominic se na ni podíval a jakmile ucítil to jemné pohlazení, tak ji jemně opřel své čelo o rameno, až mu několik pramínků napadalo do očí.* Tohle je hezký, Nat. Byl jsem strašně dlouho sám, tady ty projevy něžnosti...děkuju ti za to. *Usmál se jemně, ale nedotahoval se, zůstával tak, jak byl, s hlavou opřenou o její rameno.* Já vím že ne, jen to i tak, když to je sebeobrana je prostě nepříjemný, hodně nepříjemný pocit, který bych nepřál nikomu, kdo si to může nějak hlouběji vzít, víš? Ale na druhou stranu, říkali si o to. *Uchechtl se lehce.*
*koukla na něj s úsměvem a pohladila mu i hlavu na jejím rameni.* Neděkuj prostě chci aby lidi kolem mě nebyly smutní..Tak to vypusť u mě..*Koukla na Elaine, která se na ně koukala než odešla z místnosti. Nat rozcuchala Dominivovi vlasy a poplacala ho na zadech*
*Dominic měl ještě chvilku hlavu jen tak opřenou, než ji ale nakonec zvedl, načež se Nat podíval do očí a jemně se usmál.* Tak jo, pokusím se, pokusím se to nějak...přejít. *Dostal ze sebe, než se zase pousmál.* Moc děkuju, jsi takové sluníčko, s tebou nejde být smutný. *Podotkl Dominic načež se pak zlehka zasmál a pak naklonil hlavu na stranu,.* Tak, já jsem pro, abychom se podívali na ty kostými, co ty? *Optals e jí.*
Jo klidně! *Nat se zčervenala když jí nazval sluníčko a pousmála se* Vem počítač a jdem koukat po kostýmech! *Píchla ho prstem do boku a zasmála se. Elanie zakroutila hlavou, vytahla knihu a popíjela krve* Nějaký cenově dostupný ať tě nezrujnuju. *Z kapsy vytahla gumicku a svázala si své krátké vlasy do Mini-Čulíku*
*Dominic ihned kývl na souhlas. Hned potom se usmál, načež se přesunul na gauč, na klín si stáhl svůj notebook a pak poklepal na místo vedle sebe, na gesto, aby jej Nat následovala.* Tak kde tě mám maličká, jdeme na to, teď přijde ta zábavná část, ale zábavnější bude, až se do toho budeme sunout, jsem na to sakra zvědavý, myslíš že budou mít moji velikost? *Zasmál se.*
No menší než XXL to nebude..*Nat si sedla vedle něj po jejím žertu a koukla na obrazovku laptopu. Elaine si v klidu četla knížku a seznam se na ně podívala. Když Dominic našel stránku s kostýmy hned viděla Hábity a ukázala na ně* Kup dva! Brýle vyrobíme a jizvu namalujem..me stačí čelenka..
*Dominic se nad její poznámkou zasmál. Potom už ale sklopil opět pohled k počítači, a zadíval se na to, co tam bylo.* Ale kušuj, já to koupím. Vůbec si s tím nedělej starosti. *Pronesl, a zlehka se na Nat usmál. Do košíku přihodil hábity, stejně tak jako mu říkala, a potom se podíval i dál.* Hele, mají tady dokonce i repliky hůlek obou dvou charakterů. Tak co kdybychom vzali i ty? *Zeptal se Dominic zatímco sjížděl stránky s hůlkami postav.* A ty brýle tady mají taky, nemusíme je vyrábět přímo je koupíme. A hele a mají tady i šály a rukavice, ale na ty bude asi ještě brzo co? *Optal se se smíchem, zatímco hledal dál.*
Ne! Neutrácej tolik! Ses zbláznil? *Koukla na něj a opřela si hlavu o jeho rameno. Ony samotné Hábity stáli už moc a představa že by kupoval i hůlky byla pro ní strašná. Nat se uklidnila a uvolnila, roztáhla se na gauči stále s její hlavou na Dominicovo rameni* Hůlky kup nějaké fakt levné z plastu..už tak je to drahé..A díru v peněžence ti dělat nechcu..
*Dominic se na mladší upírku vedle sebe otočil, a sjel si jí kritickým okem. Potom se ale ucululil.* Jsi lochtiivá? *Zeptal se jí a už se k ní naklonil, jako kdyby ji chtěl začít lechtat. Potom se ale přeci jen odtáhl a zasmála se.* Vůbec si s tím nedělej starost, tohle mi ani trošičku nevadí, já si rád zablbnu, a budu rád, když to bude stát za to, takže se vůbec neboj toho, že by mi to snad nějak vadilo, nebo mi to dělalo dílů v peněžence. Věř mi, peněz mám na to více než dost. *Pronesl Dominic s úsměvem, a jemně do ní drkl ramenem.*
*Nat přikývla a usmála se zpátky. Když to objednat zavřela na moment oči a protáhla se div mu oko nevypíchla. Jak skončilo protahování tak vzala lap top, dala ho na stůl a usmála se na něj škarlivě* Máš chuť dělat něco šíleného? Jako..Jízda na kole? Vím že se čipuje ale trošku Risku nikomu neublíží
*Dominic se na Nat podíval a překvapeně vykulil oči.* Ty chceš jít jezdit na kole? Jako myslíš, teď? *Optal se znovu, potom se podíval na její doprovod, snad jako kdybych chtěl vyčíst z jejího pohledu, co si o tom žena myslí ale potom se podíval zpět na mladou upírku. Poté pokročil rameny a zářivě se uculil.* No teoreticky proč ne. Všude tady po New Yorku jsou taková ty kola na půjčení, takže pokud tedy opravdu chceš, tak můžeme jít jezdit na kolech, a udělat tedy něco šíleného. Nevím ale jestli na to kolo dostaneme i tvůj doprovod. Ušklíbl se, načež se podíval na Natliin doprovod.*
*Natalie se podívala na Elaine ale ta zakroutila hlavou, chtěla si užít klid jak mohla. Nataliin úsměv zmizel a sedla si na gauč lehce uražena* Ale notak..*Elaine odmítala a Nat to vzdala po chvíli. Když se uklidnila koukla na Dominica s výrazem zmatení* Co teď? Já chci něco dělat ale Vem nemůžu!
*Dominic chviličku koukal na Nat, než si zlehka povzdechl, potom se podíval opět na svou kamarádku, a poté se nakonec zvedl. Odešel jen kousek, tak aby jsi mohl přisednout ke starší upírce. Sedl si vedle ní, než se na ní podíval.* Prosím. *Pronesl, a hodil po starší upírce ještě štěněčí pohled.* Jenom na chvilku, chceme se trošičku pobavit. Dáme pozor, já dám na ní pozor, slibuju. Nemám moc, co bych vám mohl nabídnout, ale věřte mi, kdybych mohl, tak bych to udělal. A nebo si řekněte cenu, i když si myslím, že Dragos vám toho dá víc než dost. Nabídl bych krev, ale to asi nemá cenu, stejně tak jako peníze, tak bude asi muset stačit jenom prosba, prosba nás obou. *Pronesl, a na to konto se podíval na Nat, aby mu se štěněčím výrazem, který upínali na Elaine, taky trošku pomohla.*
*Elaine zase začala číst knihu ale vzdala to po chvíli. Natalie objala Elaine a koukla na Dominica, usmívající od ucha k uchu* Tak jdem!- *Elaine ji zastavila a zavřela svou knihu s lehce otráveným výrazem a vysvětlila ji ze jde s nimi, na druhou stranu Nat vystřelila za gauče a táhla Dominica za ruku* Pojď!
*Dominic se taky uculil od ucha k uchu a poslal k Eliane vzdušný polibek.* Děkuju, nějak vám to vrátím. *Mrkl na ženu, než chytl Nat opět za ruku a uculil se. Pak už popadl klíče, bundu a zamířil ven z domu.* Tak jo, máme nějaký přesný plán, nebo chceme prostě jen někam jet na kole? Navrhoval bych central park, co ty na to? *Uculil se na ni vesele, zatímco si nazul boty a pak už na ni počkal před jeho domem. Ještě zkontroloval, že u sebe má případně krev v placatce a stejně tak i peěnženku, mobil a klíče.*
Někam dál než centrál park..*Čulila se a Elaine šla za nimi. Nat přemýšlela s Dominicem přitom jak šli pro kola* Hustý nejela jsem na kole celá léta! *pomocí mobilu zaplatila své a Elainino kolo a čekala na Dominica a Elaine. Když přišli sedla ba kolo a držela kolo pro Elaine připravené a usmála se na Dominica.*
*Dominic se uculil, načež si sám nasedl na kolo. Potom na ni mrkl.* Tak můžeme? A kam teda pojedeme? *Mrkl na ni a zaculil se od ucha k uchu. Pak už ale nasedl, a než by se stačila nadít jedna, nebo druhá, tak se na kole rozjel někam pryč, směrem do tmy parku. Pak se otočil na Nat.* Tak kde to váznee? *Zvolal na ně, hledíc před sebe, zatímco držel pevně řidítka. Užívals i to, byl rád, že ho Nat vytáhla, že mu takhle zlepšila náladu.*
Ty hajzle čekej!! Pojeď! *Vyrazili za ním adiv se nenabourala do něčeho, po pár chvílích se objevila s Elaine vedle něj* Úctyhodný výkon staříku! *Jela rychleji ale Elaine je nestíhala, Nat jela před Dominicem ale pak se zastavila když ucítila pach mokrého psa a natáhlo ji* Bleh co to je za smrad..
Já ti dám takového staříka! *houkl po ní Dominic, který nakonec trošičku šlápl do pedálu, a netrvalo to dlouho a dojel ji. To už ale, stejně jako Nat, jej přes nos práskl ten odporný smrad. Okamžitě reflexně zavrčel, už jenom při vzpomínce na to co se dělo pár dní zpátky s vlkodlaky kousek od místa, kde teď byli.* Asi se poblíž potuluje nějaký Alík, nechme to být, pojedeme raději jinam, co ty na to? *Podíval se starší upír na Natalii, a stejně tak i na Eliane, snad jako kdyby na ní apeloval, aby kdyžtak šla s nimi někam jinam.*
*Nat začala instinktivně vrčet a vytasila zuby. Elaine vzala Nat za ruku aby nevyběhla pryč ale že tmi parta mladých vlkodlaků a začaly se pomalu navážet do Nat s urážkami* A prej že vlkodlaci jsou divocí! *Skupinka se zasmála ale Nat to víc rozdivočilo a zasyčela na ně. Elanie vzala Nat kolem pasu a měla problém ji udržet. Skupinka se Nat vysmála a dělali si z ní srandu*
*Dominic se zarazil, všechno to pozoroval, a nakonec na vlkodlaky zavrčel. Když viděl, jak na tom Nat je tak se svou upíří rychlostí bleskově přesunul k jednomu z vkodlaků. Chytl mladíka pod krkem, a přitiskl jej na nejbližší strom ,hned potom svůj stisk pořádně upevnil.* Teď mě dobře poslouchejte a to všichni.* Rozhlédl se i po zbylých vlkodlacích, kteří někteří zmlkli, někteří se přikrčili, jako kdyby byly připraveni k útoku.* Teď se všichni seberete, a zmizíte odtud, a jestli ne, tak mi stačí jediný pohyb k tomu, abych tady tomu fešákovi zlomil vaz. Takže se dobře rozhodněte, jaké budou vaše následující kroky. *Pronesl nebezpečně, hledíc na vlkodlaky kolem nich.*
*vlkodlaci zavrčeli a tři z pěti se na něho vrhly v jejich vlčích formách. Jeden se mu zakoupil do ruky, kterou drzel mladika a další se mu zakousli do nohou. Nat se vzpamatovala lehce a Elaine ji tahala od místa* Pusť mě! *Nat začala kopat kolem sebe jako malé dítě, nechtěla hontam nechat i když byl schopný je premoct*
*Dominic nevraživě zavrčel. Věděl, že zranění se mu zahojí jak by smet, ale taky věděl, že vlkodlaci odtud zřejmě neodejdou živí. Proto jen nepříjemně zavrčel, načež více stiskl ruku kolem krku vlkodlaka, jehož držel pod krkem, až se ozvalo nepřirozené křupnutí. Hned na to padl vlkodlak na zem mrtvý se zlomeným vazem. To už se Dominic ale vrhl na ostatní vlkodlaky. Jednoho, který jsem mu zakousl do ruky, chytl pevně za krk, a mrštil s ním svou upíří silou o zem. Ozvalo se praskání kostí, hned poté nepříjemné vití, a vlkodlak se dal na ústup, celý rozbolavěný a s kulháním. Druhého vlkodlaka, který se mu zakousl do nohy ,Dominic volnou nohou nakopl, načež se sklonil, a uštědřil mu pěst do čelisti.*
*Zbylí vlkodlaci se stáhli a Nat se osvobodila z sevření Elaine a přiběhla k Dominicovi vyděšená* Seš celej? Je ti něco? *Opatrně ho objala, bylo znát jak moc se o něj bála a zkontrolovala ho po jakýchkoliv zranění* Promiň Promiň neměla jsem tě tahat ven..*Její hlas se roztřásl a slzy se ji hrobadili v očích, snažila je držet v sobě* Promiň.. *Elaine ji dohnala a snažila se ji uklidnit*
*Dominic se ještě chvilku díval na zdrhající vlkodlaky, než potom ale pohled upřel opět zpátky na Nat.* Ne vůbec se neomlouvej, ty nemáš vůbec za co. To jenom vlkodlaci nevědí, Jaké jsou jejich možnosti, a kde mají hranice. *Zavrčel, a pak se na Nat podíval.* To je dobrý, tohle všechno se brzo zahojí, neboj se. A vůbec si to nevyčítej, není to tvoje vina, ano? *Pronesl, a hned na to si jí vtáhl zlehka do svého objetí držel jsi jí u sebe, zlehka jí hladil po zádech, než se potom podíval na Elaine.* Asi bude nejlepší nápad, když půjdeme na chvilku domů zpátky ke mně, a případně potom by tě El odvedla do bezpečí, může být?
Ti to alespoň ošetřím..Elaine jdem pojď..*Elaine držela Nat za rameno a hladila ji po zádech aby ji uklidnila, Nat to ocenila ale furt se cítila špatně. Když dorazili k Dominicovi domů Nat se uklidnila a všimla si že jeho rány byly v pohodě. Sedla si na gauč a držela si ruce* Tupá fakt Tupá.. *Natalie si začala potichu nadávat a Elaine přistoupila k Dominicovi* Dej ji chvíli je mladá naučíse..musí..*Elaine šla k Nat a uklidnila ji*
*Dominic se zadíval na Elaine a pokynul hlavou. Pak k ní ale přeci jen došel, ale až poté, co zavolal známému, aby se postaral o vlkodlaky v parku. Pak se podíval na Nat, načež k ní došel a sedl si na kolena před ní.* Nat, notak, to fakt není tvoje vina, ano? *Pronesl zlehka a natáhl ruku, aby ji mohl pohladit po koleni. Pak se na ni opět jen koukl.* Tak já přinesu něco na ošetření a dáme se na to? *Co myslíš? *Usmál se.* Ale nic to není, vážně.*
I tak..kdybych poslechla Elaine dříve tak ty bys by v pohodě a bylo by vše super!..*Cítila de fakt mizerně i když jí uklidňovali ale nic moc nepomohlo. Utřela si oči, koukající na něj* Promiň jsem teď trochu citlivá..*Nasadila úsměv na tvář a schoulila se ještě víc*
*Dominic se na ni koukla, než pak kývl na Elaine jako znak, aby jej pustila. Přelezl si k Nat a hned na to si ji vtáhl na klín a do náruče.* Ne, tohle neříkej. Nemůžeš za to, opravdu ne, věř mi. Chtěla jsi se jenom bavit a to my, tohle opravdu není tvá vina, není to kvůli tobě. Na vině jsou ti zablešení všiváci a to, že se neumí chovat. *Zašeptal, než si ji přitiskl více do náričr.* Notak, netrap se, nebo tě budu muset zlochtat. *Ušklíbl se.*
Dominicu opovaž se..Ty víš že jsi víc lechtivej než já..*Začala ho lechtat a nehodlala toho nechat, přitom se usmívala a začala se i smát* vzdej se Domi! *Elaine se na ně dívala a pousmála se na ten pohled. Bylo to jako když si hraje dvě děti ale jedné bylo 21 a druhému bylo 198. Natalie ho lechtala bez smilování a pritom se vyhýbala jeho chvatům*
*Dom se ale zasmál. Byl strašně rád, že se směje, a proto pokračoval.* Jenom až mi slíbíš, že necháš toho smutku, co není na místě! *Zasmáls e a lechtal ji dál. Nakonec ale přeci jen přestal a přitáhl si ji do náruče, potom ale šťouchl do Nat a podíval se na Elaine.* Hele, pozitivní úspěch dneška- tvoje vážná chůva se usmívá. *Pronesl a pak na Elaine zamával, než se zase koukl a usmál na Nat.* Už lepší?
Jo..lepší..A El úsměvti sluší.*Elaine zakrouti hlavou* Aby to nebyla co uvidíte pane Nothwoode..*Pak se koukla na čas a postavila se. Bylo pozdě a Nat měla ještě nějaké učení nastarosti* Pojď Nat.. musíme jít, musíš se učit *Nat přikývla a objala Dominica pevně* Jestli tě přijmout do klanu tak příď ke mě okay?..*Nat pak Vstala z gauče a šla s Elaine ke dveřím*
*Dominic se na ni otočil, a pak ji ještě ochranitelsky dal pusu na čelo.* Spolehni se, jaks e tam dostanu, budu s tebou. *Přislíbil. Když je pak vyprovodil, tak zamířil zpátky, aby si ošetřil svá zranění.*
*Jakmile opustili Pandemonium, měla Kim najednou pocit, že se jí o něco volněji dýchá. Nejspíš za to mohl přísun kyslíku, kterého i v ulicích města, jako je New York, bylo pořád víc, než v malém klubu. S úsměvem vyčkala na taxík, který jim Cal zavolal, zatímco se osvobodila ze svých křídel a korunky. Přeci jen, byly to ty nejméně praktické součásti kostýmu. Po domluvě s řidičem je opatrně složila do kufru a protáhla se.* Zapomněla jsem, jak těžká reálně jsou, mám pocit, jako bych ze sebe sundala snad tunu. *Zasměje se, zatímco sklouzne na jedno ze zadních sedadel. Jakmile se připojí i Cal, spokojeně si o něj opře hlavu, zatímco jedou na adresu, kterou jim zadal.* Takže Manhattan? Tam už jsem se chvíli nepodívala. *Usměje se a prsty ho jemně pohladí po dlani.*
Mám to místo rád, i když jsem tam nějakou dobu nebyl. Přijel jsem teprve před pár dny, takže ještě není moc zabydlený. *Zasměje se a jakmile ucítí její dotyk, tak jí ho vrátí zpět pohlazením jejího zápěstí. Svou ruku jí za zády položí tak aby jí zpola objímal a lehce jí tvoří kroužky v oblasti jejích boků. Počká až taxík dojede k jednomu z větších bytových domů. Jakmile vystoupí, tak vezme z kufru křídla a korunku.* Dovol ať ti to vezmu. *Poté prochází dál kolem vrátného, kterého pozdraví a pokračuje až k výtahu ve kterém zvolí nejvyšší patro.*
*Tiše se zasměje.* Popravdě, to chápu. Teprve teď mám vybavený byt tak, jak jsem chtěla, a to jsem se stěhovala tři roky zpátky. Občas to chvíli trvá. *Pokrčí s úsměvem rameny, ale když vidí, k jakému typu domů přijíždějí, pochopí, že u Cala to, narozdíl od ní, rozhodně nebude otázka peněz.* Páni, to bydlíš tady? *Zeptá se se zatajeným dechem a společně s ním vystoupí z auta. Když jí nabídne pomoc s věcmi, vděčně se na něj usměje.* Jsi moc hodný, děkuji. *Rovněž s úsměvem pozdraví vrátného a přidá se ke Calovi ve výtahu.* Asi nebudu dost daleko od pravdy, když si myslím, že sis ho vybral kvůli výhledu? *Usměje se.*
Jsem celkem minimalistický co se týče výběru dekorací, takže každou věc vybírám několikrát než se rozhodnu zdali se to tam bude hodit. *Pomalu jede výtahem nahoru a jakmile se dostanou do osmého patra tak zadá ve výtahu kód pro otevření dveří.* Určitým způsobem jsem hledal nějaký pohodlný prostor, který by byl dobře zabezpečený a mohl bych tam nechávat i nějaké své sbírky. *Dodal. Poté vešel do dlouhé chodby rámované obrazy z různých století, jakožto obchodník byl i vášnivý sběratel. Celý interiér byl spíše tmavšího typu, nikoliv však šedý nebo černý ale hnědý. Líbily se mu dřevěné obklady a vše s nábytkem bylo v barvě ebenu. Jen jeho kuchyň byla zařízená černě s mramorovou deskou, v ní stála vinotéka s červeným i bílým vínem. Další lahve od vína pak byly schované v soukromé lednici, ale místo alkoholu se v nich nacházela krev, tato lednice však byla zajištěna zámkem na kód. Bylo to hlavně kvůli uklízečkám, které se o byt staraly když zrovna bydlel jinde než v New Yorku. S jeho pánem měli mnoho bytů v různých koutech světa, některé patřili jemu a některé zase Calovi.* Dala by sis víno? *Zeptá se jí a ukáže jí směrem na gauč, který je v obýváku hned vedle otevřené kuchyně.*
*Nechá ho mluvit a zaposlouchá se do jeho vyprávění. Byt skutečně působil jako obydlí někoho, kdo se nesmíří jen tak s nějakým bydlením, nebo si nové vybavení nevyrobí doma na koleni. Každý detail byl promyšlený a byť byt rozhodně nebyl prázdný, nebyl přeplácaný. Někdo nad ním přemýšlel.* Máš to tu moc krásné. Působí to jako takové ty reprezentativní byty, co si pořídí někdo, kdo je každou chvíli na jiném kontinentu. A přesto to má jakýsi osobní dotek. *Usměje se.* Čím že jsi říkal, že se živíš? *Zeptá se se zájmem, zatímco si sundá boty a odloží je u dveří. Když sestoupí z podpatků, je konečně vidět, jak malá v porovnáním s ním skutečně je. Nad jeho nabídkou vína se usměje a přikývne.* Ale pomalu, přeci jen už jsme v klubu něco vypili, *zasměje se a vyrazí k oknu, aby si užila výhled.*
Je to jeden z mých oblíbených. *Usměje se a přejde do kuchyně.* Jsem obchodník. Jezdím po světě a nakupuji zajímavé sbírky a předměty, které poskytuji zase jiným lidem za určitou odměnu. Ať už jde o umění nebo něco více použitelné. *Lehce se ušklíbne a otevře svou soukromou lednici. Zády k ní tak aby to neviděla nalije do půlky své sklenice krev, zavře soukromou lednici a rychle to vypije. Potom omyje obě sklenice a vytáhne jedno červené víno, které rozlije jim oběma. Na talířek ještě nachystá hroznové víno a všechny tři věci odnese na stůl.* Nikam nespěchám, ty snad ano? *Optá se jí a poté zapne televizi která je pověšená na zdi naproti nim aby tam pustil hudbu.* Přála by sis nějakou speciální?
/Takže jsem se nemýlila./ *Usměje se a zamíří ke gauči, kde se usadí, zatímco jej pozoruje.* Ah, takže umění? Pochlubíš se? Občas fotím výstavy, na kvalitní umění se podívám moc ráda. *Odpoví a zatímco Cal zapíná televizi, natáhne se pro svou skleničku.* Pokud to nebude metal, nebo něco podobně intenzivního, budu spokojená s čímkoli. *Zavrtí lehce hlavou a s úsměvem k němu vzhlédne.* Ne že bych neměla příjemný výhled, ale nechceš se ke mě spíše přidat? *Zeptá se s hlavou lehce nakloněnou na stranu a prsty jemně přejede po hřbetu jeho ruky.*
Milerád ti ukážu své oblíbené kousky, mám tu i pár velice povedených fotografií. *Jen co to dořekl, tak odepnul si své kožené chrániče ze zápěstí, první rozešněroval jeden a pak druhý a odložil je obojí na konferenční stůl.* Hmm, tak co tuhle? *Zapnul písničku Earned It. Podíval se na svůj kostým.* /Tohle nebude nejpohodlnější./ *Začal si rozepínat knoflík po knoflíku na své košili, kterou stáhl a pohodil ji přes opěradlo gauče. Takhle mu zůstala jen plátěná košile s dlouhým rukávem a vestou.* Takhle to bude pohodlnější. *Sedl si k ní a pozvedl skleničku.* Na dnešní večer.
*Rozzáří se.* To by bylo skvělé. *S úsměvem se zaposlouchala do písničky, dokonce si začala pobrukovat společně s ní, když ho sledovala, jak se postupně zbavuje svršků.* Výborná volba. *Usměje se a přiťukne si s ním.* Na dnešní večer. *Je zvláštní, jak rychle se atmosféra proměnila ze spalující na odpočinkovou. Upila ze své skleničky a přitom si ho prohlédla.* Ne že by ti to neslušelo jako mušketýrovi, ale pokud je ta košile tak obtažená, jak si myslím… Mám se na co těšit. *Pobaveně přivře oči. Měla by Robertovi poděkovat, zajistil jí, byť neúmyslně, dokonalou společnost.*
Děkuji, mám rád dobrou hudbu a krásné ženy, dělá to najednou večer mnohem lepší. *Tiše se zasměje a prohlédne si jí.* Hmm, košile je celkem v pohodě, zato ta vesta dost upíná, myslíš, že bys ji zvládla rozepnout? *Poškádlil jí lehce a přisunul se blíž, všiml si totiž, že jí na rtech zůstala kapka červeného vína. Lehce jí prstem přejel po rtu a tak ji otřel, poté prst přiblížil ke svým rtům a ochutnal. Zadíval se jí do očí.* Výborná. *Nechal jen na Kimině představivosti jestli mluví o víně nebo o ní samotné.*
Co teprve dobré víno a krásní muži… *Oplatí mu stejnou mincí, to už jí však přejede prstem po rtech a slízne kapičku vína, která na nich zjevně ulpěla. Pobaveně přivře oči a ukazováčkem mu přejede po knoflíčcích vesty odspoda až nahoru.* Uvidíme. *Usměje se a odloží skleničku na stůl, než se k němu otočí a začne mu vestu rozepínat, pomalu, knoflík za knoflíkem, než dojde k poslednímu. Jakmile rozepne i ten, poodhalí jeho košili a prsty se zastaví na jejím šněrování a malíčkem se sotva znatelně otře o kůži na jeho hrudi. Jen taková drobná provokace.*
*Když mu přejede po knoflíčcích tak se usměje ještě víc, užívá si každý její letmý i úmyslný dotek. Zatímco ona velice pečlivě pracuje na jeho hrudi on přesune své ruce na stehna a pevně jí je stiskne, levou ruku nechá položenou na šatech, ale pravou vyjede výš a chytí ji za bok a začne jí na něm dělat kroužky.* Tak mě už jsi vysvlékla andílku, teď je na čase, abys mi předvedla sebe. *Lehce zamručí a nakloní se k ní hlavou pro polibek, kterým ale přejede po líčku směrem k uchu, které lehce podráždí zuby.* Těsím se na to, až uvidím tyhle boky na mě a v pohybu. *Na chvilinku se odmlčí a hrubším hlasem ještě něco dodá.* Při tom slíbeném tanci. *Jen lehce se odtáhne ale jen proto aby mohl lehce dýchnout na její krk a lehce jej jazykem objet načež se oddálil víc a opět se topil v jejích očích.*
*Dopřeje mu to chvílkové potěšení v podobě své blízkosti a péči jeho rtů mu oplatí tichým vzdechnutím.* Ne že bys toho na sobě neměl ještě dost… Ale po tom slibu ti to dlužím. *Pousměje se a pomalu se od něj zvedne. Napřed si pomalu odepne a sundá pásek, který odloží na sedačku k jeho svršku, pak hrábne do vlaaů a konečně jej uvolní ze sevření gumičky, ve kterém byly většinu večera. Přitočí se k němu a sklouzne mu na klín tak, že je k němu zády, podél kterých se táhne zip šatů.* Mohu poprosit.. ? *Zeptá se s úsměvem. Dlaní ho přitom pohladí po stehně až ke kolení, poté, o něco pomaleji, zpět k rozkroku.*
*Sleduje pohledem celé její tělo a užívá si každého detailu, když odepne pásek a zahalí tak na chvíli svou křivku boků, tak se začne soustředit na její vlasy. Jako by je cítil ve své ruce, proto když si na něj tak provokativně sedne oplatí ji její doteky. Přejede prsty po zádech kolem zipsu až ke krku, přes který zamíří až k vlasům, své prsty tam proplete a pomocí tahů za vlasy jí zakloní hlavu čímž se musí celá propnout. On nakloní své tělo k jejímu a zašeptá jí do ucha.* Zajisté můj krásný anděli.*Poté ji pustí a lehce ji začne rozepínat zip. Každé odhalené místo však ocení pohlazením přímo po páteři až k spodní části.*
*Jedna věc je fakt, že si Kim celé tohle provokování neskutečně užívá, druhá, snad ještě lepší, že to, jak se na ni Caliban dívá, jak má hlas zastřený vzrušením, že se nebojí dotýkat se jí, navíc přesně ví jak, to vše dělá z celého zážitku něco výjimečného. Svým způsobem to je skutečně pořád tanec. Ale daleko smyslnější a intimnější. Když si ji za vlasy přitáhne k sobě, roztouženě zavrní a propne se jako luk. Pak se k němu pootočí a políbí ho.* Lepší pomoc ze šatů jsem si snad ani nemohla přát… *Zašeptá do jeho rtů. Stačí sotva nepatrný pohyb ramenem a šaty se z něj svezou na paži, poodhalujíc narůžovělou pokožku a bílé, krajkové ramínko podprsenky.*
*Při polibku chytí její tvář jednou dlaní a když se odtáhne a slyší její větu věnuje ji okouzlující úsměv.* Tak to abych ti pomohl ještě trošku co? *Pomalu rukou, kterou nechal na její tváři přejede na krk a rameno, které sama Kim odhalila, poté přejede přes její ramínko podprsenky a pečlivě pokračuje o kousek dolů až k místu, kde se jí dotkne už lemu šatů, který jen lehounce poodtáhne níž aby odhalil další kousek kůže. Poté sehne svou hlavu a políbí ji na místo které odhalil, přičemž zvedne k její tváři jen oči a čeká na reakci, kterou z ní tímto činem vyvolá. Líbí se mu to, jak Kim reaguje na všechny ty doteky, polibky a celkově podněty, které ji dává.*
*Usměje se nad jeho komentářem.* Nebránila bych se… *Dodá s tichým smíchem. Když se rukou i rty přesune na její rameno jen tlumeně vzdychne a přivře oči jako kočka, kterou někdo poškrábal na oblíbeném místečku. Jeho tvář přitom uchopí do dlaně a něžně hladí palcem, zatímco nechá šaty sklouznout i z druhého ramene a skloní se, aby ho políbila do vlasů.* Nechceš se také zbavit těch zbylých svršků? *Zeptá se a prsty volné ruky přejede po šněrování jeho košile.*
*Moc chtěl se na to s Kim vrhnout, jenže bohužel když se jí hodlal přikývnout, tak mu zazvonil mobil. Chtěl to nechat být, podíval se na display, na kterém bylo napsáno jméno jeho pána.* Kim promiň, ale tohle je naléhavé, omlouvám se, ale bude to na dlouho. Myslíš, že bychom to mohli dokončit jindy? *Optal se jí načež jí předal své číslo, pomohl jí dostat zpátky do oblečení, objednal ji taxi a vyprovodil z bytu s tím, že bude rád pokud se mu ozve.*
a poté