Jedná se o silného introverta, kterého do hospody musí vytáhnout jeho kamarádi. Jediné místo kam chodí je kostel a knihovna. Dokonce ani do krámu nechodí a vše si objednává. Důvodem tohoto jeho chování je strach, který ho provází od dětství. Přesto se s tím snaží něco dělat, ale po protestech, které v New Yorku proběhly se zamknul doma a ani nechodil do práce.
Bran je velký milovník ptáků a jako mazlíčka má už rok havrana, který umí mluvit. I když jeho mluvení je jen: “Hey!”, “Sweety!” Tato slova se naučil právě díky tomu, že Bran ho pojmenoval Sweety a vždy ho zdraví Hey Sweety.
Pokud jde o Branovu povahu, tak kromě toho, že introvert, tak je neuvěřitelně zvídaví a miluje rébusy, i když k řešení se ne vždy dostane. Díky tomu miluje i detektivky a jako malý se toužil stát policistou, ale ve škole ho to přešlo. Rád si píše příběhy do šuplíku a dokonce mu i jedna knížka vyšla zpracovaná jako komiks, ale není uveden pod pravým jménem, ale pod přezdívkou. Sice je na tento příběh hrdý, ale nechlubí se jím. Což ukazuje jeho další povahovou vlastnost. Není vychloubačný a spíše skromný.
Kromě toho miluje květiny a v bytě i kolem něj a terase má spoustu květin a to ať okrasných nebo takové, co se dají použít v kuchyni. Na terase má šantu kočičí a trávu pro kočky, aby to tam kočky měly. Právě je Bran i krmí, ale má na ně alergii, takže je jen sleduje z povzdálí. Terasa je i jeho oblíbeným místem, kde jí a tráví volný čas. Je jen pro něj a nikdo ho zde neruší a sousedi už i pochopili, že je docela nespolečenský. Přesto vždy originálně přivítá dového obyvatele domu a to tím, že vyšle Sweetyho, aby odnesl sousedovi sušenky. Až na schůzi bytů mu často poděkují, ale Bran vždy rychle zmizí.
Pokud už se Bran dostane do společnosti, restaurace nebo kamkoliv, kde je alkohol, tak prakticky vůbec nepije. Často se drží slabého ovocného piva nebo vína. Jinak má k alkoholu odpor, neboť jeho otec pije až moc a víc od chvíle, co mu sdělil, že není na ženy. Sám Bran má však jeden zlozvyk a to jsou cigarety. S těmi začal už na střední a zůstalo mu to. I když v posledních letech přešel na elektronické alternativy. Další nemilou věcí u něj je jeho nechuť k dotekům, které přijdou nečekaně (objetí na přivítanou, dotyky v metru a podobně).
Když jde o vztahy, tak ty rodinné jsou slabší od chvíle, co se svěřil s tím, že je gay. Přesto ho jeho rodiče podporují, i když otec jen za střízliva. Pokud jde o přátele, tak těch má pomálu. Většina jsou kolegové, nebo přátelé ze studií. Bran si získává přátele velice těžko a často na lidi působí jak nerudný blbec, kterého všechny obtěžují. Z toho důvodu nemá ani žádného partnera a jeho výběr je tak špatný, že často ho ukončuje policie.
Pokud jde o jeho dovednosti, tak kvůli svým vztahům se naučil základy sebeobrany a první pomoc. Ovládá španělštinu a latinu a během studia se naučil i ruštinu. Bran ovládá i jízdu na koni a vlastní i malé auto, ale spíše jezdí na motorce. Když dojde na oblékání, tak na něm neuvidíte nic jiného kromě košile. Tu doplňuje riflemi nebo kalhotami. Dokonce i doma k teplákům je schopný si vzít košili. Přesto doma nosí triko o tři čísla větší.
Bran trpí disociativní poruchou identity. Zatím s tím však nebyl diagnostikován.
Minulost
Bran se narodil v El Pasu. Jeho matka pocházela z Mexika a otec z více finančně zajištěné Irské rodiny. Bran byl prvním synem v rodině a užíval si hromadu nových hraček. Přesto si nejraději hrál se sestrami a jejich barbie domečkem. Pár let si užíval šťastné dětství než odjel na prázdniny k dědečkovi. Od té doby se jeho život změnil. Netěšil se k dědečkovi a dokonce i kvůli tomu brečel. Jenže rodiče ho i tak poslali k dědečkovi.
Právě u něj si prožíval peklo. Během dne, kdy jeho dědeček pracoval, tak se měl dobře, ale jakmile se vrátil, tak se schovával. Dědeček totiž rád trávil s Branem čas způsobem, kterým by skutečně neměl. Hrál si s ním tak jak by dospělý s dítětem neměl. Bran to prožíval dlouho než jednou utekl do kostela, když se jeho dědeček vrátil. V kostele se svěřil faráři, který okamžitě učinil kroky. Z té doby si Bran pamatuje jen to, že od té doby dědečka neviděl a začal chodit k jedné paní v bílém plášti, která si s ním hrála. Tehdy netušil, že jde o psycholožku. Celkově si nepamatuje na nic, co se dělo když byl s dědečkem sám. Jen ty první večery. Pak jako by to jeho mysl vypudila. Také ho začaly hlídat starší sestry.
Jenže pak začalo peklo ve škole. Tam ho považovali za divného. Už jen kvůli světlým očím, oproti jeho tmavým vlasům a tmavší pleti. Dokonce i to, že ještě tehdy měl jen samé sestry byl důvod k posměchu. Zhoršil to však den, kdy děti představovali jejich vysněné povolání. Bran se toužil stát policistou a tak udělal krásnou prezentaci. Jenže se mu dostalo posměchu, protože oproti ostatním nesportoval a byl i silnější postavy. Od té doby mu začali ubližovat na základě jeho postavy.
Začal školu tak nenávidět. Dokonce párkrát radši šel hrát arcady než, aby šel do školy. Docela ho to bavilo. Víc než škola. Jenže se na to přišlo a pak jeho sestry dohlíželi, zda do školy opravdu chodí.
Kolem jeho patnácti let však začal více cvičit. Sice to nezastavilo posměch některých, ale po určité době po něm začali koukat holky. V šestnácti dokonce si s jednou vyšel a chvíli s ní chodil. Jakmile však došlo na to, že byli u ní doma sami a mělo dojít k jejich poprvé, tak zpanikařil a hodinu zvracel nad tou představou. Nakonec se ani nic nestalo a sama dívka ho i požádala, aby tvrdili, že stalo. Od té doby začali být pouze kamarády a s výhodami (maturitní ples, krytí před rodiči atd.). Na střední se měl tedy dobře. Hlavně proto, že se dal do lakrosového týmu. Tam si našel několik opravdových přátel, kterým mohl věřit. Jenže v posledním ročníku ho vyhodili. Porval se totiž s několika klukama s jiného týmu ve sprše. Nepamatoval si to a později se ukázalo, že právě oni z druhého týmu tam zatáhli holčinu, kterou se pokusili znásilnit. Sice se mu dostalo omluvi, ale Bran se obával, aby neměl další výpadky a uzavřel se.
V osmnácti letech když odcházeli na univerzitu, tak oba ve stejný den se přiznali rodičům, že nejsou spolu a každý se vídá s někým jiným. Branova spolužačka totiž byla lesbička a už měla dost dotazů, kdy budou vnoučata a svatba. Bran se přiznal k tomu, že není na ženy. Chodil totiž do klubů pro gaye a trochu experimentoval. Dokonce si tam našel i brigádu jako barman a díky němu se vždy v páteční a víkendové večery stávali velice populární.
Celé léto poté ztrávil tím, že musel rodičům slibovat, že bude opatrný a dokonce i vysvětlovat, že to nesouvisí s tím, co se mu stalo v dětství. Jenže jeho otec to tak nebral. Už v době, kdy se dozvěděl, co jeho otec a Branův dědeček jeho synovi dělá, tak začal pít. Když Bran přišel s tím, že je gay, tak se to zhoršilo. Sám Bran si za léto před odjezdem zažil mnoho otcových výlevů a nadávek na to, že je “buzna kvůli starému ouchylovi”.
Bran byl proto rád když odjel do New Yorku studovat. Tam studoval angličtinu a dějiny literatury. Tehdy napsal i scénář pro grafický román, který nakreslil jeho tehdejší přítel. To byl i jeho poslední dobrý přítel.
Během studia se však začal víc nořit do učení než do nějaké společnosti. Tehdy začal více a více se uzavírat do sebe. Jeho vztah skončil. Přítel a autor grafického románu už nesnesl, jak je uzavřený a prakticky neopouští pokoj. Dal mu i ultimátum, ale Bran tehdy nedokázal ho splnit. Takže zůstal sám. Jenže toho zneužil jeden jeho profesor a tehdy zažil další zneužívání. Sice nikdy nedošlo na víc než doteky, ale po jednom incidentu kontaktoval děkana. Což vedlo k horším akcím od daného profesora, kdy došlo i k výhružkám a nakonec Bran skončil i v nemocnici. Tehdy se poprvé dostal k soudu a prvního člověka na seznam zákaz přiblížení.
Během svého studia nasbíral ještě další tři jména. Kromě jmen mu přibyli i další tři mladší bratři. Trojčata, které celá rodina brání všemi možnými prostředky. Studium ukončil úspěšně, i když s pověstí, že leze profesorům do postele a pak je připraví o místo, když to ukončí. To že je pravda jinde nikoho nezajímá. Dokonce i s těmi jmény a historií prací měl obtížné sehnat práci. Nakonec ji však našel v knihovně.
Když začal pracovat v knihovně, tak ho kontaktoval právník jeho dědečka. Ten mu sdělil, že zemřel a přenechal mu byt a peníze s dopisem. Bran ten dopis nikdy neotevřel, ale byt po promluvě s rodiči přijal a peníze nechal na spořícím účtu.
Následovaly dva roky práce a pár nových přátel. Přesto kromě nalezení havraního vejce a výchova Sweetyho se pro něj nic nezměnilo. Hlavně proto, že většinu toho času byl doma kvůli nákaze. Dokonce si ji i prodělal a od té doby je zásoben dezinfekcí víc než nemocnice. A často požaduje od ostatních, aby než se ho dotkli si vydezinfikovali ruce. V knihovně ho i někteří nemusí, neboť upozorňuje na respirátory. Dokonce i jeho vedoucí mu jednou musel říct, ať si toho nevšímá a hlavně nepřehání.
