Hráč obrázek nenahrál. =(
Žádné propojené účty nenalezeny.
Členem od 26. června 2023
Naposledy aktivní:
*Andreas řídí motorku a zaparkoval na konci ulice a zmizí v boční uličce, kde se na zem položí košík s malým uzlíčkem a zaklepe na dveře a vrátí se k motorce. Takže si ani nevšimne, že k němu jde nějaký člověk. Je zabraný do přemýšlení, zda udělal správnou věc, že to dítě dal jinému. Bylo jeho a on ho dal sem. *
*Seojun sa vyparil z Institutu, aby si prešiel mesto. Nejakú chvíľu ho prezeral, ale tým že bol pridelený na Manhattan, tak sa rozhodol, že ten má prednosť. Oblečený v čiernej koženej bunde, čiernom tričku a nohaviciach sa nelíši od obyčajných ľudí. Dve dýky má v bunde a reťazový bič má omotany okolo pása ako keby to bol opasok. Stele mal za chrbtom, takže keby potreboval runy, tak si ich vedel nakresliť. V tejto chvíli bol viditeľný pre každého, ale inak ľudí nerieši. Prechádza jednou ulicou a všimne si niečo, čo by nemalo byť na mieste. Prizmuri oči ako sa díva, že muž necháva malé dieťa pred cudzie dvere. To nebol dobrý spôsob ako si niekoho získať.* Hej, ak chceš to dieťa zabiť, tak ho tam nechaj. Do pár hodín zmrzne, kým ho niekto nájde. *Povie smerom k mužovi, ktorého nepozná a štýlom, ktorý bol extrémne nepríjemný. Pretože ho to naštvalo to čo videl.*
Lekl jsem se *Andreas řekl italsky a šel k tomu dítěti a vzal ho.* Promiň *řekl a vrátil se k motorce. Kdo jsi? *zeptal se. s mírným zavrčením, aby upozornil, že není civil.* Bože jsem fakt idiot. Beatrice chtěla, abych ho dal pryč. Moje srdce říkalo něco jiného. *dodal s úsměvem a vzal svého novorozeného syna do náruče.* Můj malý Ernesto *řekne a usměje se. Ernesto radostí zažvatlá a zatahá Andrease za vousy.*
*Nemá vážne náladu na také kecy. A rozhodne bol v nálade mu pekne vynadat. Prizmuri na neho oči, keď na neho zavrčí a tým mu potvrdí, že je to vlkodlak. Síce v tejto chvíli nemal po ruke, aby ho ocipoval, ale nepáči sa mu, že na neho vlkodlak vrčí, po tom čo ho sám upozorní na možnosť úmrtia dieťaťa. Rozvrie ruky v päsť, aby sa krotil a jednu tomu idiotovi nevrazil.* Prečo by som mal ja hovoriť kto som? Predsa len to ja som ťa načapal, ako sa zbavuješ dieťaťa spôsobom, ktorý nebol ľudský. *Povie mu arogantne, pričom udržuje vlastný hnev pod pokličkou.* Vážne? Tak to nepôsobí? Pokiaľ by som to nahlásil orgánom, tak si v peknom probléme. *Povie mu, pričom je mu ľúto dieťaťa, ale lepšie mu bude v domove, ako by malo byť s rodičmi, ktorý sa nevedia rozhodnúť. Nebolo správne mať dieťa a pritom sa rozhodnúť ho dať preč. Keď už sa raz rozhodol, tak to nemení na fakte, že to dieťa bolo raz odhodené.*
Vlastně není mé jedniné dítě. Je mé třetí. *řekne a nechá Ernesta, aby mu tahal za vousy.* Omlouvám se, ale Beatrice je hozná svině. Myslí si, že ji podvádím. Ernesto je můj a nechám si ho, ať si Beatruce říká co chce. Zůstane u mě. *dodal bez úsměvu. Zavětřil.* Kurva mám pocit, že tu je někdo kdo tu nemá být *řekne a usměje se na Ernesta*
/Pokiaľ to nie je tvoje prvé dieťa, tak sa láskavo o ne staraj a nevymyslaj blbosti./ *Pomyslí si Seojun a príde mu smiešne, že sa ten chlap vôbec zaujíma o to. Mal toho plné zuby, pretože vlkodlak sa správal, akoby ho to nezaujímalo a hádzal to na ženu.* Niečo ale na tom bude, keď si to myslí. Musí mať k tomu nejaký dôvod, aby si to myslela. *Pričom svoje slová myslí vážne. Pokiaľ žena mala problém bolo jasné, že tam niečo musí byť. Seo-jun nadvihne len obočie keď počuje nadávku a to že tam nemal niekto byť. Bolo mu jedno, že tam niekto bol alebo aj nebol. Pokiaľ sa rozhodne vyjsť tak nech vyjde.*
*Andreas zavrčel směrem do uličky, kde toho nezvaného hosta cítil. Jeho smysly byli naplno puštěné. Přišel k nim jeho druhý syn Alessandro a vzal si svého bratříčka a odešel s ním pryč, aby měl otec volné ruce. Při připadném boji. Čekal, zda na ně někdo nezautočí. Bránil by sebe i toho muže, kterého tu potkal jako správný voják. Byl ve střehu. Z uličky vyšel démon. Andreas vytřeštil oči.* Proč zrovna tohle? *zeptal se jen tak a byl připraven bojovat, kdyby ten démon zaútočil. Démon se zdál být nezaujatý těmi dvěma. Vypadal jako člověk. Jen jedno ho od lidí odlišovalo. Andreas totiž viděl jeho křídla a rohy.* /Kurva co je to za démona/ *pomyslel si, aby to neřekl nahlas. Protřel si oči a před nimi už nestál ten démon, kterého si myslel, že viděl. Byl to zkázonoš*
*Seojun sleduje vlkodlaka, ktorý chce bojovať s démonom. On na sebe nedal nič poznať, že by ho demon nejako vydesil alebo zaujal. Nepovedal vlkodlakovi, že je lovec a vlkodlak si to nemal ani z čoho zobrať, keďže zatiaľ neurobil nič, čo by mohlo naznačiť tomu, že by bol inou rasou. Prejde k budove a iba sa o ňu oprie. Chce vidieť to, čo má vlkodlak v pláne. To že tam bol démon bolo nepodstatné, keďže vedel akú slabinu má ten démon, ale vlkodlakovi to nemienil povedať. Nech si sám príde na to, ako ho poraziť. Pokiaľ si myslel, že jeho donúti k práci, tak mal smolu. Seojun nemal náladu na to, aby pomáhal vlkodlakovi, ktorý sa chcel zbaviť dieťaťa. Takže sa díva, čo ten vlkodlak vymysli.*
Kurva fix *zanadává. Před Andreasem se objeví jeho seržant Xandar Ayato Thorpe. Na oranžových kočičích očích měl sluneční brýle* Tak tady je ten hajzl. Už zase mi utekl *řekl japonsky.* Xandare, už zase vyvoláváš démony. *okřikne ho* Sorry generále. A vám přeji hezký den *řekne a zasalutuje. Andreas jen zavrtí hlavou a usměje se.* Jsem generál Andreas Albano. *představil se* a tento muž je seržant Xandar Ayato Thorpe. *představí i svého seržanta. Toho zkázonoše si nevšímá.*
*Seojun na jeho nadávky nereaguje a sleduje, čo ma v pláne. Prizmuri oči na to, keď uvidí, že sa tam z ničoho objaví čarodej, ktorý toho démona vyvolal a tým, že ho vlkodlak poznal si zarobil na poriadny problém tiež. Sleduje udalosti, ktoré má pred sebou a jeho výraz sa zmení na naštvaný. Nemá náladu riešiť tieto blbosti, ale musí sa poďakovať vlkodlakovi, za jeho vlastné meno a aj meno čarodeja. Zdvihne hlavu a povie smerom k vlkodlakovi tak varovný tónom, že aj jeho rodina niekedy z neho mala strach.* Obaja ste nahlásený spolku, za ohrozenie bezpečnosti a prezradenie sveta tieňov ľudstvu. Je to oznámenie a aj výzva, aby ste si dávali pozor. Ďalšie napomenutie bude potrestané smrťou. *Povie mu a tým o sebe da vedieť, že nebol človek. Na to si vlozi ruky do kapsy od bundy, kde má dýky a chce vyraziť naspäť do Institutu.*
Já se omlouvám netušil jsem, že uteče. Kdybych to věděl nevyvolal bych ho. A nevyvolal jsem ho pro sebe, ale pro jednoho muže jméno si už nepamatuje *řekl Xandar. Andreas protočil panenkami.* Jako vždycky si nezapamatuješ jméno. *řekne.* Ale pamatuji si jeho vzhled, takže bych ho mohl nakreslit. *řekne a odněkud vytáhne papír a začne kreslit. Podá ten obrázek to mu muži* Asi už půjdu, kdyby něco stačí zavolat. *radši odešel normálně jako normální člověk.* Já už bych taky šel. A příště si dám pozor na tohle. *řekne bez úsměvu. Vinou sklopí zrak k zemi* Za to Xandarovo záhadné objevení se omlouvám. Dělá to vždy, když to nečekám. *dodá a pořád se dívá do země a po tvářích mu tečou slzy*
*Andreas se nervózně usmál. Hned vedle něho stála jeho manželka a obě děti. Na sobě měl slavnostní uniformu. Jeho manželka má černé mini šaty. Alessandro měl uniformu vojenské akademie a jeho sestra měla červenou sukni s halenkou. Celá rodina vypadala dojmem jako civilisti, ale Alessandro měl špičaté ouška. Hned za Andreasem stál Xandar Ayato Thorpe, jenž měl taky uniformu a přes oči sluneční brýle, aby je zakryl před zraky lidí*
*Žena se na všechny příchozí usměje.* Mohu vidět vaše pozvánky?* Zeptá se, neboď podle toho pozná, zde budou muset podstoupit i mazání paměti nebo ne. Civilové mají jinou pozvánku nez podsvěťané. Rune sejde dolů a podívá se na hosty.* Ah, Vítám vás. Zdá se, že nás bude málo. Nemám moc přátel a nepřátelé se mě asi bojí.* Zasměje se, ale prohlédne si všechny příchozí. Zruší silnou iluzi a ponechá si jen tu slabou skrz kterou prohlédnou ti se zrakem a podsvěťané, aby odhalil své kočičí uši a ocas.* Dnes si užijeme příjemný odpoledne. Mám mnoho zákusků a ti nejmenší využijí hlídání mých kamarádek od mé sestry.* Prohlásí a poukáže na další dvě ženy, které vešli zadním vchodem a mají svoje vlastní děti, které vodí do jeho domu, aby si hráli v bezpečí na zahradě. Jedno z nich je také malý čaroděj a tiskne se ke své matce a jsou vidět oči navíc a dvě řady malých růžků. Rune po kontrole pozvánek ukáže na výtah.* Můžete až na horu, já se k vám za moment připojím.* Prohlásí a odejde směrem, kde se nachází kuchyň, ale hosté ji od vchodu nemohou vidět.*
*Andeas vejde* Kurva tady je více uklizeno než u nás v kasárnách *řekl Xandar s mírným japonským přízvukem* Xandare ten slovník. Jsou tu dámy *okřikne ho Andreas* Tati *řekne Veronica* Co je, Veri? *zeptá se Andreas* Proč má Alessandro špičaté uši *zeptá se Veronica.* To nevím *řekne Andreas a vyjede s rodinou nahoru* To byl čaroděj. *zašeptá Xandar do ucha Adreasovi*
*Když se dostanou do dalšího patra a Rune už je nahoře. Dostal se tam portálem. Nese malé další zákusky. * Prosím posaďte se. Můžete si vybrat z mnoha čajů a zákusků.* Představí a ukáže na volný stůl, kde jsou tři koničky ke každému místu a tři hrníčky, které slouží na ochutnávku čaje. Pak se na ně usměje a podívá se kolem. * Uživejte čaje a výhledu, než vám objasním dnešní plán na večer.* Poví a pak začne sám ochutnávat čaje a zákusky.*
*Xandar si sundal sluneční brýle, aby šly vidět ty oranžové oči. Andreas a jeho rodina si sedla.* Kde jsi sehnal italský národní zákusek? *zeptá se Alessandro. Andreas se jen usměje a usrkne čaje. Na to, že byl Ital mu čaje chutnali více než víno. Beatrice seděla zamyšlená a dívala se někam do dáli. Xandar je ponořený do svých myšlenek, takže nevnímá okolí a to se mu jednou vymstilo při cvičení. Veronica si tiše brouká italskou hymnu, jejíž slova si nepamatuje.*
*Bob se na muže usměje.* Upekl. Rád peču a jsem v tom dobrý. Má sestra mě díky tomu ještě nezabila* Zasměje se a pak se podívá na děti.* Jen tak vtipkuje. Sestra miluje všechny své sourozence. Dokonce i Davida, což je divné.* Prohlásí a pak je nechá chvíli jíst a sleduje je a sám si popíjí svůj čaj a občas si dá zákusek.* Měl jsem dnes v plánu pár kouzel, ale myslím, že od toho upustím a spíše si uděláme poklidný večer.* Řekne a zvedne ruku. Kolem se rozzáří malinké světelné koule, které začnou pomalu poletovat kolem. Přisedne si k jejich stolu a podívá se na ně.* Můžete mi o něčem zajímavém říct.* Řekne s úsměvem. Tentokrát dá pryč veškeré iluze kolem sebe a jsou vidět jeho černé kočičí uši a ocas. Je na něm vidět, že o svou srst pečuje na těchto místech.*
Já jsem málem umřel při výcviku nováčka *řekl Andreas. Xandar zalapal po dechu* Co je Xandare. *zeptá se ho Andreas* Jen mě dostalo, že potkám dalšího čaroděje. *řekne mu Xandar do ucha, aby to neslyšela Beatrice a Veronica.* Strýčku Xandare, proč byla má matka víla, když ty jsi ty víš co. *zeptá se ho Alessandro* Matka byla víla a můj nevlastní otec taky, proto byla tvá matka víla, synovče *odpoví mu Xandar a upije čaje* Na to, že jsem Japonec, mám čaje rád *řekne Xandar a zakleje japonsky, protože někde nechal nůž*
*Generál Andreas Albano si vykračoval po cestě. Omylem vrazil do mladé blondýnky, kterou viděl.* Omlouvám se, slečno. Nechtěl jsem do vás vrazit *řekl s mírným italským přízvukem, který mu i přes fakt, že tu žije pár let nezmizel. Usmál se, aby zamaskoval své zalapaní po dechu.* Asi bych se měl představit. Jsem Andrea Ernesto Albano.
*Lotty sa hrajúci s nožom ani len nevšimne, že do nej niekto vrazí, predsa len aj keď do nej niekto vrazí, tak väčšinou je zmätený, že vrazil do niečoho co nevidel. Ale tým, že sa jej ospravedlní, tak jej to napovie, že tá osoba ju práve videla. Otočí sa jeho smerom a trochu zamrká, ale hneď sa spamätá, keďže jej prišlo normálne.* To je v pohode. Ale asi by nebolo moc dobré na seba upozorňovať. *Posmeje sa, ale jeho zalapanie po dychu si všimne. Tým aký tréning podstúpila musela dávať pozor. Síce ešte nebola úplne noc, ale už sa blížilo k nej a už teraz bola tma.* Charlotte Dearborn. *Povie mu, aj keď sa jej nemusel predstavovať. Vojde do kapsy, pričom si skontroluje senzor, ktorý jej zatiaľ ešte nič nehlási.* Hlavne sa nedivte, teraz sa na vás ľudia dívajú ako na blázna. *Povie mu, pričom pár okolo idúcich sa na neho tak skutočne dívalo, keď to vyzeralo, že sa rozpráva sám so sebou.*
To už znám z armády *zasmál se.* Tam se na mě dívají moji vojáci, když si povídám s někým kdo tam není, ale to je tím, že mi umřel přítel *vzdychl a usmál se.* Vlastně jsem šel od hřbitova a nějak jsem to vzal delší cestou než normálně *řekl.* Ne všem jsem řekl, kdo mi umřel, ale vojáci to vědí. Chudák seržant Thorpe. *vzdychl posmutněle a po tváři mu stekla neposlušná slza.*
*Lotty sa na neho diva a sama nevie ako reagovať. Pokukuje po ľuďoch, ktorý si ich začínali všímať až moc a to sa jej už nepáčilo. Zatne zuby a pozrie sa na neho, aby ho odviedla preč, keďže moc pozornosti priťahoval. Už mu ide niečo povedať, ale zarazí ju, že jej senzor sa prebudí a čo značilo démonov.* Ehmm... Myslím, že by som si mala plniť svoju úlohu, ak chcete môžete ísť so mnou. *Navrhne mu, pričom ho aspoň odtiahne od pozornosti ľudí. No musela uznať, že nech bol čímkoľvek tak rozhodne bol divnejsi ako upíri, ktorých stretla.*
Klidně. *usmál se* Vím, že na mě lidé koukají, protože nejsem New Yorčan jako oni, ale Ital *zasmál se. Jeho smích zněl jako uragán. * Pijete alkohol? *zeptal se* Většina lidí, kteří jsem potkal mi odpověděla, že ano. Jenže já nemám rád lidi, kteří pijí *dodal proč se na to ptal. Byl od přírody zvědavý což na generála moc nesedělo.*
*Najradšej by sa plesla po hlave, že stretla niekoho divného.* /Toto rozhodne nikomu spomínať nebudem./ *Pomyslí si s na jeho slová sa radšej snaží nereagovať, pretože nevie, či by ho nevyprovokovala svojimi kecami. Na alkohol sa len otočí, pretože sama nemá ani věk na alkohol a len raz ho skúsila, pričom po tej skúsenosti si povedala, nie piť rozhodne nebude.* Nepijem. *Povie mu, pričom drží v ruke senzor, ktorý jemne blikal. Zatiaľ ešte nebola tak silná aktivita, aby si robila starosti, len ich hľadala. To čo sa stane keď ich nájde už ju nezaujímalo. Vojde do uličky, kde sa vôbec nesvietilo. Pozrie sa na zem, pričom našla na zemi nejaký sliz, ktorý už videla na hliadke so Sebastianom a Calebom.* /To už som videla. Teraz si treba dávaťpozor./ *Vytiahne ostrie, pričom sa pozrie na Andreasa so slovami.* Teraz je lepšie byť ticho. *Natiahne ruku so senzorom, aby našla to čo hľadala. Ale zatiaľ to nevidela a ani nepočula, ale senzor jej jasne dával najavo, že tam niečo je.*
*Andreas trochu zavrčí jako vlk, protože nějak tuší, že tu není něco v pořádku. Ve tmě mu zasvítí obě oči* /Ne teď ne/ *pomyslí si. Nechce se proměnit, ale něco ho nutí se proměnit, ale co netuší. Trochu se ošije a otočí se za ním něco stojí a on znovu zavrčí jako vlk, ale teď to je vrčení kvůli upozornění ne nepřátelské. Toho si je vědom, že by neměl použít to nepřátelské to má schované pro svého otce*
*Lotty nebola nadšená z jeho reakcie. Netušila totižto, že bol práve vlkodlak a to jej robilo problémy. Trhne sebou, keďže od neho takú reakciu nečaká. Nemala problém s rasami, no trochu upíri hej, ale zase nečakala, že vlkodlak bude takto prehnane reagovať. Otočí sa jeho smerom, keďže na niečo vrčal, ale rozhodne to bol debilný nápad, keďže z jej strany sa objavil démon, ktorý ju odhodil priamo do steny budovy. Ozvalo sa prasknutie, ktoré značilo, že si niečo zlomila. Vykríkla by, keby sa mohla poriadne nadýchnuť. Uvidí proti čomu stoja. Dvaja Elapidi sa tam doslova ukázali znenazdania a rozhodne to nebolo najlepšie.* Do... * Chce zanadavat, ale len zovrie meč, aby s nimi bojovala.* Pozor na zuby, sú jedovatý a ich krv strašne páli. *Varuje ho, pričom si vezme na starosti toho, čo ju poslal do steny.*
*Andreas se promění a vyrazí po tom druhém. Nepoužil zuby, ale drápy. Dává si pozor, aby ho ten démon nekousl. Už byl hodněkrát v ohrožení života, ale toto bylo něco jiného. Chvíle mi vrčel a chvílemi jako by tu ani nebyl. Zařve bolestí, když se ten demon dotkne staré rány, když dělal nováčkovi parnera při výcviku na vojáka* /Doprdele ty hajzle/ *ulevil si v duchu a dál bojuje. Své krve si nevšímá, že mu stéká po srsti. Oči mu září zápalem vojáka, kterým je. Usmál se v duchu, ale usměv se mu objevil i v realu*
*Elapidé jsou hbití. Přesto jim rány od vlkodlaka nevadí. Sice se jim z rány dostane jejich krev, ale to je jen ku jejich prospěchu. Jejich krev způsobuje popáleniny a v dostatečném množství se i vznítí. Lovkyně musí zaútočit aby se jich zbavila. Vlkodlak jim totiž nijak neškodí. Zranění od něj opět srůstají. Svými hmyzími nohami se snaží vlkodlaka uzemnit a jed kapající z jejich zubů dostat na jeho tělo. Druhý Elapid se snaží o totéž u lovkyně. Jejich kobří krk se roztahuje, jak vrčí a syčí. Pokud se jed jen dostane někomu na kůži, tak skončí v paralýze a stanou se pochoutkou démonů. Musí tak oba zvážit, zda by nebyl bezpečnější útěk do bezpečí.*
A kurva... *Zanadáva Lotty, keď vidí v akom bordeli je.* /Za toto dostanem poriadny výplach žalúdkom od Sebastiana alebo Caleba./ *Pomyslí si a vidí, že vlkodlak je v peknom probléme. V takejto situácii bola prvý krát a rozhodne nevedela ako hneď reagovať. Svojho démona sleduje, pričom je rozhodnutá najprv pomôcť vlkodlakovi, keďže mal viac problémov ako je ona sama. Do druhej ruky vezme bič, pričom sa ho snaží omotat svojmu demonovi okolo krku a stiahnuť ho k zemi. Keď sa jej to podarí, tak rýchlo vyrazí proti tomu, čo držal vlkodlaka. Vie že musí rýchlo reagovať, takže ho rýchlo zbaví nôh, aby uvoľnila vlkodlaka a na to sa pustí po hlave.* Zmizni rýchlo. *Povie mu, pričom sa pustí do hlavy jedného z Elapidov, aby sa aspoň jedného zbavila. Zotne hlavu a rýchlo sa uhyba tomu, ktorého len spacifikovala k zemi.*
*Andreas odběhne pryč, ale vrátí se a není sám. Za ním stojí muž, který je oblečený ve vojenské uniformě, ale jeho čarodějné znamení jde vidět. Nápadně oranžové oči se zúženými zorničkami jako u koček, schované pod slunečními brýlemi. Vlasy měl po vojensky ostříhané, aby mu nepadaly do očí při boji. Pro ty, kteří Xaviera neznali byl tento muž neznámý, ale pro Andrease byl nedílnou součástí jeho rodiny. Andreas zavyje a ten muž jde pomoc té blondýnce.* /No nevím, zda mě někdo viděl bobíhat jako vlka/ Doufám, že mě nikdo neviděl z mých vojáků *řekl nahlas. Už nebyl ve vlčí podobě, ale starou ránu měl pořád ještě otevřenou, ale toho si nevšímá. Vojenský lékař mu říkal, ať se vyvyruje prudkým pohybům, aby se mu neotevřela, ale on při boji nevnímá. Tiše oddechuje.* Doběhl jsem pro pomoc, abys nebyla sama. Jmenuje se Xandar Thorpe a je to můj nový seržant. Civil není. *dodal ještě než si uvědomil, že mu teče krev ze staré rány z minulé středy a snažil se ji zastavit, aby netekla a zavazál si ji, později znovu zajde za vojenským lékařem.*
*Zatiaľ čo on odbehne, tak sa postará o druhého démona, pričom schytá pár zranení. Roztrhol sa jej rukáv na výstroji a aktuálne jej z ruky tiekla krv. Posadí sa na zem a keď sa vráti. Vytiahne stéle a ide si naniesť runu na telo, ale zastaví sa. Pozerá sa po oboch mužoch, keďže nevie k čomu sa to práve upísala.* Bolo by lepšie sa vyvarovať premene. Sú tu síce svorky, ale nie je dobre, aby po meste behal vlk. *Hlavne by to znamenalo, že by to musela oznámiť lovcom, vlkodlakom alebo praetoru, čo sa jej moc nechcelo. Hlavne aj keď by mala čipovať bytosti, tak to zatiaľ neurobila.* Ak by sa mohol postarať o ostatky a tak by som bola rada. Teraz už fakt na to nemám síl. *Hlavne mala šťastie v tom, že ju žiaden z nich nepohrýzol, lebo by sa nechcela párať s ich jedom. Nanesie si runu a nerada by bola, keby sa niečo z tohto donieslo Sebastianovi alebo Calebovi, ale je si istá, že to bude musieť povedať, keďže narazila na démonov bez toho, aby mala pri sebe iného lovca.* /Určite dostanem trest./ *Pomyslí si, ale len na chvíľu oddychuje na zemi, pričom začína cítiť svoje zranenia.* Pohrýzol vás niektorý? *Opýta sa, pričom trochu privrie oči, ale inak sleduje druhého muža, ktorého nepoznala.*
Ne. Xandare postarej se o ty ostaky. Ať je tu nenajde civil se zrakem *řekl Andreas.* Jen mám otevřené staré zranění z minulé středy *řekl a zaskučel bolestí.* Kurva, proč to musí pořád tak pálit *ulevil kvůli tomu zranění. Xandar bez mluvení kolem rozprostřel mlhu, aby nešlo vidět co dělá a pískal si při práci. Andreas se svalil na zem, jak ho to zranění pálilo a krev mu dál teče po ruce* /Kurva já měl poslechnout lékaře a vyvarovat se prudkým pohybům./ *pomyslí si. Xandar na chvíli zvedne hlavu od práce a zanadává v japonštině, když si všimne, že jeho nadřízený leží na zemi. Xandar hodí po blondýnce sérum, a kývne směrem k Andreasovi, který ležel na zemi, jakokdyby chtěl říct pomož mu, já zatím dokončím práci. Přestal si pískat a čekal na její reakci. Byla první lovkyně se kterou se setkal v přítomnosti jeho nadřízeného, kterého měl rád jako švagra, kdyby mu jeho sestra neumřela spolu s bratrem dvojčetem.*
*Vezme si od neho muža nejaké sérum a podá ho Andreasovi, pričom sama znáša vlastné zranenia, ale nerieši ich. Bola trénovaná cez bolesť, takže jej neprišlo divné pokračovať v boji aj cez ňu. Výcvik lovcov ju na to pripravil a teraz sa jej vzišiel vhod.* Nehoja sa vlkodlaci celkom rýchlo? *Opýta sa, pretože ich to na akademii učili. Upíri a vlkodlaci sa hojili rýchlo, v tom bola nevýhoda pre lovcov. No nechá ho tak, keďže sa jej do toho nechcelo starať. Radšej sa bude venovať tomu, že mala problémy s démonmi už od mala. Pozrie sa ako rýchlo miznú ostatky a prikývne.* Asi by som už mala ísť. Majte sa a uzdravte sa. *Povie mu, pričom potrebuje odovzdať hlásenie. Takže sa vyberie smerom k inštitútu, aby sa aj ona dala do poriadku. Cíti už zlomené rebro, ale nemieni zo seba robiť chudáčika, keď vie ako moc by dostala zdrba. Len zo seba splachne krv a nechá pôsobiť runy, aby sa uzdravila.*
Když to není stříbro. *řekl a usmál se* Kdybys chtěla můžeš kdykoliv přijít do kasáren. *dodá a počká až odejde a vypije to sérum.* Díky Xandare. *poděkuji Xandarovi a s jeho pomocí se zvedne ze země a oba dva se vydají ke kasárnám.* Za to jak vypadám mi vojenský lékař vynadá. Řekl, ať se vyvaruji pridkým pohybům, ale při boji to asi nejde ne. *zasměje se. Xandar jen přikývne.* /Kéžby žila Alessandrova matka/ *pomyslí si. Xandar se usmál, umí číst myšlenky*
*Přijel sem na motorce, kterou zaparkoval na parkovišti a vešel do kavárny. Původně chtěl pozvat svou manželku, která slavila narozeniny, ale ta jeho pozvání omítla, že si své narozeniny oslaví doma, takže zde byl sám. Uniformu měl upravenou a na ní se třpitila medaile za statečnost.*
*Přijel do města busem a chvíli se procházel po ulicích města. Po nějaké chvíli dostal hlad a tak si zašel k Číňanům pro smažené nudle s gyrosem. Jak vešel dovnitř přišel k prodavači a povídá* Jedny nudle s gyrosem prosím *prodavač mu kývne a řekne mu* Za pět minut hotovo *na to si Chuan jen sedne na zadek ke stolu a přemýšlí o nějaké historce co říct aby ho mohla Triss adoptovat a aby mohli vysvětlit proč už je nějaký ten týden u Triss doma* /Kdyby Triss neřekla nad ničím bych přemýšlet nemusel/ *přemýšlí nějakou chvíli a pak uslyší prodavače* Smažené nudle s gyrosem *Chuan se zvedne a jde k prodavači.* Tady nebo sebou *zeptá se Chuana* Tady prosím *odpoví mu a prodavač mu podá nudle. Chuan zaplatí a jde si i s nudlemi sednout. Po chvíli je sní a vydá se opět ven* /Týjo mám docela chuť na kávu/ *řekne si a když pokračuje všímá si takové menší nenápadné kavárny* /Hele tu jsem byl s Triss minule/ *vzpomene si* /nebyl by špatný nápad zase si na nějakou tu kávu zajít, zvlášť ne sem/ *řekne a vchází dovnitř. Po chvíli ho začne obklopovat známá vůně a hlasy lidí kteří si v kavárně buďto povídají a nebo sedí sami a jen popíjí kávu. Odloží si luk a hledá si místo. Všechny jsou zabrané. To ho trochu sere a tak se ptá lidí jestli si může přisednout že nebude rušit. Ale lidé jsou jak si myslel stejní. Přece jen kdo by pustil nějakého 15 letého kluka, který ani nemá slušné oblečení a ani upravené, většinou hlavně roztrhané. Takže ho většina pošle, jak se říká, do prdele. Zkouší to tedy u posledního stolu kde si všímá pána s medailí a uniformou* Dobrý den prosím vás mohl bych si přisednout. Slibuji že budu potichu jen si chci sednout /hlavně ani mluvit nechci/
*Přejde si ho pohledem. Jistě, že můžeš. odpověděl a usmál se. Na to, že byl voják s povolání. Byl milým mužem. Sám byl otcem, takže věděl, jak se má chovat k dětem.* Jsem Andreas. *představil se, jak ho jeho otec vychoval. V očích se mu mihl stín smutku, ale ten zmitzel jak se objevil.* Jak se jmenuješ ty? *zeptal se jen tak ze zvědavosti. Všiml si luku.* /Zvláštní zbraň pro dítě/ *pomyslel si.* Tu zbraň máš protože si lovec stínů nebo se mi to jen zdá. *zeptal se tiše, aby to slyšel jen on a nikdo jiný. Byl zvědavý už od přírody.*
*Chuanovi nebylo moc do mluvy ale přesto ze sebe něco dokázal vydat* Yurda *odpověděl a sedl si naproti a koukal z okna. Poté co Andreas zmíní mojí zbraň se na něj podívám trochu vystrašeně* Nevím kdo jsi, nevím co jsi, ale nemůžeš mluvit o podsvětí jen tak *zašeptá mu* Nevím co je to lovec stínů ale já k nim nepatřím a prosím už nemluv jinak tě asi zastřelí *napomene ho a zase kouká z okna* /super další člověk co ví o podsvětí. Je vůbec člověk? Můžu mu věřit? Co když mě chce zabít?/ *po chvíli přemýšlení ho přeruší číšnice* Dobrý den tak co to dneska bude *zeptá se nás a usměje se* Já bych poprosil o kapučíno *odpovím ji a čekám než si Andreas objedná. Potom vidím jak číšnice odchází a zase hledím z okna. Přemýšlí jakou historku teda má vymyslet.* /Z toho přemýšlení mě bolí hlava!/ *pomyslí si* /fakt dnes nemám náladu NA NIC. Jen vypiju kávu a půjdu do hajzlu nepotřebuju se zahazovat s dalším kokotem co něco ví o podsvětí hlavně ne po tom co mi Triss vynadala za to že jsem zkusil jointa a fakt nepotřebuji další malér jinak mě Triss asi vyhodí/ *řekne si a dál civí z okna čekající na kávu*
Aha. Jo promiň. V ohrožení života jsem byl několikrát. Jsem voják.*řekne s úsměvem. Podívá se ven. Motorka je pořád na svém místě. Zašátrá v kapse a na stůl položí klíčky od motorky fotografii a potom konečně najde tu zatracenou šajtrofly* "Jsem prostě jen zvědavý. Omlouvám se ti, chlapče. *omluví se podruhé. Schová klíčky od motorky, ale na fotografii schválně zapomene. Je na něm on a smějící se blonďatý muž. Oba v uniformě pěšího regimentu New Yorku.* Chybíš mi, Xave. *řekne italsky. Svou mateřštinu miloval a milovat nepřestane. Zívne si. Tuhle noc spal málo. Zase měl dlouhý týden, ale ten má teď pořád řekl by někdo, kdo není vojákem jako on, ale to mu nikdy nevadilo.* "Namluvíš toho vážně málo. *zasmál se.*
*Zasměje se* Tak voják eh. No mě je to celkově jedno, ale nejsem zrovna člověk zákona *odkašle si a dál kouká z okna* /tyvole fakt bych měl už držet hubu/ *pomyslí si a najednou kouká na Andrease jak vytahuje věci z kapes* Hele já nevím jestli bych tohle vytahoval zvlášť ne přede mn- před lidma co neznáš /CHUANE DRŽ UŽ HUBU/ *v mysli si nadává a pak si všimne fotky na kterou Andreas něco tichu řekne rozhodně ne anglicky* /prostě se neptej a a nebudeš s ním mluvit/ *prostě se jen dál kouká z okna a přemýšlí pořád nad tím co řeknou úřadům* /KURVA JÁ NA TO NEMÁM/ *naštve se a trochu třískne pěstí do stolu* Hm tak pardón nerad mluvím *řekne trochu arogantně. Poté mu přistane smska na mobil. Naštvaně se podívá na mobil a všímá si smsky od Triss že má doma jídlo* /budu ještě jíst? Asi jo/ *"dobře večer přijdu možná trochu později momentálně jsem v kavárně kde jsme byli naposled" napíše a usměje se*
Aha. *hlesl a na chvíli zmlkl. Napsal manželce, že dnes domů zase nepřijede*. Zaplatím i za tebe. *nabídne se s úsměvem.* Kolik ti vůbec je? *zeptal se jen ze zvědavosti. Úsměv mu ze rtů nezmizel, ale v očích mu zůstal stín smutku. Takže to vypadalo divně.* Za tu italskou větu se omlouvám. Automaticky z angličtiny skočím do své mateřštiny. *omluvil se.*
*Zašel si sem, aby zapálil svýčku na hrobě svého kamaráda Xaviera, který byl i jeho vojenský kolega. Na sobě měl uniformu, která značila, že je voják z povolání. Šel zasmušile alejí hrobů až k poslednímu hrobu, kde se zastavil.* Chybíš mi, kamaráde. *řekl si pro sebe.*
*Důvod, proč se zrovna naboso procházel uličkami tvořenými hroby, byl zcela prostý. Nikdo z jeho rodiny zde neležel, zajímaly jej pouze sochy rozmístěné všude po hřbitově – zdobily náhrobky, nebo taktéž představovaly pomníky. Cílem nočního výletu tedy byla inspirace – měl chuť něco tvořit, ale netušil úplně co. Jistě, mohl použít telefon, nebo aspoň jako každý jiný člověk zajít do galerie či například městského parku. Ale on přece musel zvolit právě ono místo, kde si normální mrtvoly chodí užívat dlouhý spánek. Jednu dobu jim to i záviděl. Po seznámení s Tanoiou jej to ovšem přešlo.* No to se někomu moc nepovedlo. *Řekl si pod vousy, hledíce s malým A5 skicákem a tužkou v ruce na jednu menší bustu. Proporce neměla úplně správně.* Nebo ji vytvářeli zrovna, když mu něco bylo. *Utrousil poté s jemným zašklebením. Nato se rozhlédl po dalším objektu, co by jej mohl zaujmout, především tedy svou krásou. Aspoň v to doufal. Nuže ano, v dálce spatřil jednu sochu v životní velikosti, hned vedle hrobu, u nějž někdo stál. A jak se blížil, pach, sic ho cítil už předtím, zintenzivněl. Lehce nakrčil nos.* /Vlkodlak./ *Pomyslel si, výraz se mu ovšem hned proměnil v o něco veselejší. Reagoval pouze na ten nepříjemný smrad, už dlouho ale věděl, že to je tak prostě normální. Prošel okolo muže, věnujíce mu i krátký pohled. Lehce naklonil hlavu do strany, podívajíce se na svíčku.* Ach..upřímnou soustrast. *Zmínil, když se pozastavil. Bral to jako slušnost, hned měl ovšem v plánu se věnovat té soše vedle.*
Děkuji. *poděkuje a dál věnuje pohledem hrbu.* Xaviere, tvůj synovec ani netuší co se země stalo. *řekne tiše ve své mateřštině. Po tvaři mu stekla slza. Urovnal černé růže na hrobě, které zakrývaly dřevěnou sošku hada, kterého měl i Xavier vytetovaného na ruce.* Zatracený fotr. *ulevil si.*
*Ještě předtím, než se dostal k soše, kterou si vyhlédl, se pozastavil u vlkodlaka. Aspoň ze slušnosti, a zároveň protože se v něm snadno našel soucit, mu popřál upřímnou soustrast. Věděl, že někoho ztratit není nic pěkného. Obzvláště pak, když se jednalo o někoho velice blízkého. Doufal však, že narozdíl od něj, se mohl vlkodlak s tím, koho ztratil aspoň rozloučit. On sám se se svými rodiči vídat nemohl. Neměl šanci jim říct své sbohem. Musel se přece naučit ovládat, aby mohl žít ve svém novém životě bez lovců v patách. Najednou, když už se přesunul k momentálnímu objektu jeho zájmu, zaslechl vlkodlaka opět něco říkat. Nečekaně, měl nakonec dobré smysly, slyšel by jej i kdyby šeptal. Pohled tedy přesunul znovu na muže poblíž, lehce pozvedl obočí.* Snad jste mi nenadával? *Uchechtl se, během čehož se i slabě ušklíbl.* Nerozuměl jsem vám ani slovo totiž..ne, že bych tedy odposlouchával.
Nenadaval. Říkal jsemjen něco o synovi. *zasmál se.* Slyšel jste někdy generála nadávat někomu, kdo ani není voják." *zeptal se.* "Zemřel na naší společné misi." *dodal.* "Jak ty černé růže miloval stejně jako Alessandra, ale tomu byly 3 roky, když Xavier opustil tento svět." *šeptl a vzdychl*
*Zastavil před kavárnou. Seskočil s motorky a vešel dovnitř. Na sobě měl uniformu své jednotky. Na klopě se mu třpytila medaile za statečnost. Sedl si k jednomu volnému stolu ve stínu. Nechtěl být středem pozornosti, ale 188 cm vysoký muž se ve společnosti asi neztratí. Klíčky od motorky si položil na stůl, aby je měl na očích. Pak něco hledal v kapse od uniformy. Když tu věc nemohl najít, tak tiše zanadával v italštině. Hned po něm vešel jeho syn. Narozdíl od něj byl jeho syn blonďák*. Otče, nechal jsi si v kasárnách peněženku, tak jsem ti ji donesl. *řekne a posadí se vedle něj.* Díky. *poděkuje mu a usměje se na syna.*
*Prešiel nejaký čas čo kolegyňa jedla, nakoľko bola tá pomalšia fáza vo vlnách a nátlakoch, dievčina si tak odbehla do kuchynky kde si nadšene ohrievala svoje jedlo pre večer. Aisha medzi tým stála s nechuťou pred barom. Nerada chodila pomedzi stoly. Aj keď Mesic už nebol taký pajzel, ako býval stále to nebolo práve príjemné prostredie pre obsluhu. Povšimne si dvoch mužov, ktorý sa posadili ku jednému z rezervovaných stolov. Ticho si povzdychne zatiaľ čo s táckou pod rukou pristúpi k nim.* Chlapci nerada vám oznamujem.. *Začne pri čom trochu pohýbe drevenou ceduľkou rezervácia a zahľadí sa na dvojicu.* Ale budete si musieť nájsť iný stôl. Ak chcete tam vám už donesiem vašu objednávku, ale tu hovieť nemôžete lebo rezervácia príde asi za 15 minút. *Dodá pri čom jej tvár nebola práve usmievavá, hovorila, ako to bolo. Palcom následne naznačí na bar prípadne na jeden ďaleký stôl v rohu na ktorý už len sadal prach. Nebol ani moc čistý lebo sa zdalo, že jej výpomoc ho naposledy moc dobre neutrela.* Tak? Hop šup presunúť sa.
Vzal si svoje klíčky. "Nezdořilá a drzá." řekl italsky, aby mu rozuměl jen jeho syn. Ten blonďák se tiše zasmál, ale oba se přusunuli k tomu stolu, který ukazála. Protočil panenkami, když si sedl. "Bože, kasárny jsou o proti tomu stolu čistější." řekl, klíčky si radši zastrčil do kapsy uniformy.
Ste chlap, nabudúce si sťažujte v angličtine prosím vás. Alebo sa hambíte vyjadrovať názory pred ženou? *Povie mierne nevrlo. Sama nehovorila inak, ako anglicky, nikdy jej to v živote príliš nechýbalo. Z USA nemala v pláne odchádzať a jej rodina žila v New Yorku od kedy si jeden pamätal. Príliš svoj pôvod tak neriešila, bola z Brooklynu a tam to viac menej skončilo. Takýchto špecialistov, ktorý si otvárali ústa len vtedy keď im človek nerozumel však zjavne neobľubovala. Keď sa presunuli nechala ich na nejaký ten čas kvasiť. Sama im ponúkla, že si už môžu objednať a všetko im potom donesie na miesto kde si sadnú. Pokiaľ sa však zmohli len na svoje sťažnosti a pindanie, neriešila to. Nechala ich tam v rohu sedieť príjemných desať minút kým ku nim opäť prišla.* Už ste si vybrali niečo? Teraz to poprosím bez poznámok. *Dodá zatiaľ čo i vyberie notes s ceruzkou a pozrie na dvojicu. Muži v uniformách boli pre ňu výstražná vlajka. Aj keď tento nevyzeral byť, ako klasický americký republikán, stále nebol veľmi príjemný.*
"Otec neumí anglicky. Je to ital" řekl jeho syn, "Ano." Usmál se. "Ale anglicky rozumím." řekl lámanou angličtinou. Z kapsy mu vypadly klíčky od motorky. Zaklel italsky a sehl se pro ně. "Otče, ten slovník." vyhrkl hned. "Alessandro, jsem tvým generálem, tak mě neokřikuj," okřikl ho. Usmál se. "Řidím, takže si dám něco nealkoholického, slečno." řekl lámanou angličtinou. "Dám si to co otec," řekl jeho syn.
*Začne nedočkavo klepať ceruzkou po notese zatiaľ čo sa prísne pozerá na mužov.* Preložte potom svojmu otcovi, že nebudem čakať 15 minút na objednanie drinkov. Okrem toho na sucho sa v podniku sedieť nepatrí. *Pozrie sa na mladíka a následne na staršieho muža vedľa neho. Medzi tým sa medzi dvojicou vytvoril konflikt a krik spôsobil len tichý výdych a nádych zo strany Aishy. Žena si tak založí ruky na hrudi a keď z nich konečne vypadne aspoň náčrtok toho, že si niečo objednajú len si frustrovane pretrie tvár.* Keď si vezmete do rúk našu ponuku a otvoríte na strane 5 nájdete celú dvojstránku nealkoholickej ponuky. *Umelo sa usmeje a ceruzkou poťuká po otvorenom menu.* Nealkoholické obsahuje limonádu, kolu, nealko pivo alebo aj rúžové nealko mojito. *Dodá, aby im naznačila aká obšírna je kategória nelakoholické.* Takže buď mi prečítate čo si dáte z menu, alebo vám obom donesiem rúžové drinky s gumeným mackom a drobným slnečníkom.
" Pro otce nealko pivo pro mě limodádu." řekl za otce jeho syn a usmál se. Byl myšlenkami v den, kdy mu umřel přítel, takže nevnímal. Nepřítomně se usmíval. Jen v očích se mu třpytily slzy. Rychle je setřel, aby si toho nikdo nevšiml.
Vidíte, aké je to jednoduché? A trvalo to len.. *Pozrie sa na čas na telefóne.* 28 minút. *Povie teatrálne zapíše si objednávku a následne pozrie na dospelého muža, ktorý začne plakať.* /Za toto mi dostatočne neplatia./ *Povzdychne si zatiaľ čo si založí veci a odíde objednávku spraviť. Jej kolegyňa sa však stále nevracala z prestávky čo jej do radosti nedávalo. K tomu pofidérnemu stolu sa musela vrátiť. Pripraví tak limonádu a jedno nealko pivo pri čom keď pristúpi k stolu vyberie 2 podtácničky a položí drinky pred mužov.* Ak potrebujete moment záchody sú na druhej strane tretie dvere napravo. *Dodá a rukou ukáže na smer, nakoľko muž sa nezdal byť príliš v poriadku.* Keby niečo potrebujete tak mi dajte prosím vedieť nech tu potom nesedíte, ako päť peňazí.
"Jen si vzpomněl na strýčka Xaviera." řekl Alessandro. "Alessandro, má pravdu." hlesl. Usmál se. "Omlouvám se za své chování. To jetou výchovou. Už odmala mě vychvávali jako vojáka, takže se víceméně chovám nepříčetně." omluvil se se zdvořilým úsměvem.
*Na tvári Aishy bol značný zmätok a možno trošku nezáujmu. Keď tak počúvala históriu ich rodiny, rovnako, ako nepríčetnosť a ospravedlnenia muža, nevedela moc čo povedať. Spojí tak pery do jednej čiary, na čo v zapätí slabo zamľaská.* /Zabila by som za cigaretu. Toto je na mňa moc./ *Pomyslí si zatiaľ čo si pritiahne tácku k hrudi a napraví si vlasy.* To ma mrzí, ale pokiaľ máte nejaké problémy je dobré to konfrontovať s doktorom nakoľko ja na toto teda kapacitne vybavená nie som. *Povie mužovi. Najviac ju znervózňoval fakt, že z neho cítila vlka. Vedela, o tom a fakt, že niekto kto sa sám opíše, ako nepríčetným je vlkolakom.. bolo to nebezpečné pokiaľ čokoľvek iné.* Ako sa voláte pane? *Opýta sa dodatočne zatiaľ čo nenápadne skryje notes do vrecka.* /Stačí mi toto, aby som mala pocit zadosťučinenia a môžem ísť ďalej./
"Andreas Ernesto Albano a vy, slečno". představil se. "Alessandro, asi jsem zapomněl dát řetěz kolem motorky, nemohl bys prosím, ho tam dát". řekl. Alessndro přikývl a zmizel na chvíli ven. "Hotovo." řekl, když se vrátil Alessandro. " Já jsem Alessamdro Andreas Albano." i o n se představil, aby nebyl nezdvořák.
Clara. *Odvetí bez zaváhania, neplánovala dať len tak náhodnému mužovi svoje meno. Potrebovala jeho meno predať preatoru prípadne svojej smečke. I keď nevedela či ho práve chce mať na krku. Nechcela sa však otvorene pýtať nakoľko na mieste bol aj mladík a nebola si istá či z neho taktiež cítila lykantropiu, alebo len jednoducho pot. Keď tak na moment odišiel pozrela na Adreasa pomerne vážne.* Ste v smečke, alebo súčasťou preatoru? *Opýta sa promptne, aby sa už mohla prípadne posunúť k ďalšiemu stolu.* A nebojte vaše chovanie si už len tak nevyžehlíte. *Uistí dvojicu a ešte na moment počká na odpoveď Andreasa kým sa posunie ďalej.*
*Mlčel. Alessandro se nechápavě podíval z otce na tu slečnu* /Cože/ *pomyslel si Alessandro, ale nahlas nic neřekl.* Co jste řikala? Zase jsem byl mimo. *zeptal se.* Ty jsi mimo pořád, otče. řekne Alessandro tónem drzého chlapce.
Nič, vôbec nič. *Odvetí Aisha pri čom sa prizerá na mladšieho muža, ktorý sa vrátil ku stolu. Musí dať vedieť smečke, alebo minimálne preatoru. Pokiaľ vojak, ktorý je vlkolak a funguje takto behá len tak po New Yorku? Je len otázka času kedy z toho vznikne problém. Neznášala riešiť takéto veci. Najradšej to vždy hodí na niekoho koho vec to skutočne je. Ona je čašníčka, nízko položená v smečke a tak nerobí viac práce čo skutočne musí. V perifernom videní si všimne svojej kolegyne, ktorá sa konečne vrátila z obedovej prestávky.* Teraz vás bude obsluhovať moja kolegyňa. Keby ide o čokoľvek obslúži vás ona. *Kývne k dvojici a konečne sa s ťažkým mierne podráždeným krokom za bar. Následne sa kontaktu s dvojicou vyhýbala. Takmer sa smerom k nim ani nepozrela už len pokračovala vo svojej práci.*
*Přikývl. Na to se zamračil na syna.* Nebuď drzý, synu. *řekl a jednu mu vrazil. Alessandro se úblíženě zamračil, ale nahlas nic neřekl, aby nedostal ještě jednu.*
Zastavil před kavárnou. Seskočil s motorky a vešel do kavárny. Na sobě měl uniformu své jednotky. Na klopě se mu třpytila medaile za statečnost. Sedl si k jednomu volnému stolu ve stínu. Nechtěl být středem pozornosti, ale 188 cm vysoký muž se ve společnosti asi neztratí. Klíčky od motorky si položil na stůl, aby je měl na očích. Pak něco hledal v kapse od uniformy. Když tu věc nemohl najít, tak tiše zanadával v italštině. Hned po něm vešel jeho mladší kopie. "Otče, nechal jsi si v lasárnácj peněženku, tak jsem ti ji donesl." řekne a posadí se vedle něj. "Díky." poděkuje mu a usměje se na syna.
a poté