Komunita mužských nefilim v Tichém městě, archiváři a zdravotníci.
Bojovníci a strážci zákona. Udržují mír a střeží svět Stínů před světským.
Ženské protějšky Mlčenlivých bratrů. Vytvářejí zbraně pro svůj druh.
Nefilim jsou napůl potomci člověka a anděla Raziela. Jsou to pozemští bojovníci, které pozvedl anděl Raziel. Jejich úlohou je především dohlížet a kontrolovat nejen démony, ale i nadpřirozené bytosti zrozené z démonické přítomnosti. Lovcem stínů se můžete narodit anebo se jím stát po napití z Poháru smrti. Pro zlepšení svých schopností si nefilim na tělo vypalují runy. Nejsou magickými bytostmi a ani magii nevytváří – pouze zacházejí s předměty z ní vyrobené. Cílem nefilim je bojovat a pro jednou skončit mor démonů na Zemi. Jsou vysíláni po celém světě, aby bojovali proti hordám démonů a udržovali rovnováhu ve světě stínů. Boj pokračuje i po smrti, kdy se jejich kosti a popel používají k ochraně Citadel a Města z kostí, protože kosti lovců stínů jsou silnou energickou ochranou k opevnění důležitých budov a dodávají energii mlčenlivým bratřím.
Přestože lovci stínů pocházejí ze všech různých koutů světa, v prvé řadě jsou nefilim a teprve poté občané svých rodných zemí. V uplynulém tisíciletí se světu civilů velice vzdálili, a život lovce stínů tak získal mnoho jedinečných prvků souvisejících s jejich historií. Většina lovců stínů stráví své mladí jako bojovníci. Výjimkou je, když se nefilim připojí k jednomu ze dvou klášterních řádů: mlčenlivým bratrům a železným sestrám. Mlčenliví bratři sídlí v Tichém městě a slouží jako strážci jejich tradic a vědomostí; slouží též jako jejich knihovníci, vědci a příležitostní lékaři. Železné sestry, které sídlí v Adamasové Citadele v Idris, navrhují a kovají zbraně; jsou strážkyněmi adamasu, kovu, který jim dal Raziel a ze kterého vyrábí stély a andělská ostří.
Před tisíci lety, krátce po roce 1000 nl, byla Země napadena hordami démonů. V dobách, kdy započaly Křížové výpravy, vyvolal křižák Jonathan anděla Raziela, ačkoliv mnozí dodnes věří, že to byl čaroděj, kdo opravdu vyvolal anděla. Jonathan prosil anděla Raziela, aby mu pomohl zachránit lidstvo od démonů. Když anděl viděl upřímnost a ušlechtilost jeho přání, vyhověl mu a smíchal v Poháru smrti svou krev s Jonathanovou, což byla směs, kterou nechal Jonathana pít. Raziel pak věnoval Jonathanovi další dva nástroje smrti; šedou knihu obsahující runy a nové jméno Shadowhunter – lovec stínů jako symbol jeho transformace. Jonathanovými společníky byl i David, který se stal prvním mlčenlivým bratr a Abigail se stala první železnou sestrou. Brzy z Poháru pilo více mužů a žen a stávali se bojovníky nefilim, známými jako lovci stínů, podle Jonathana, prvního svého druhu. Jejich děti a děti jejich dětí zdědily andělskou krev rodičů a staly se též neflim.
Patrick z Cumbrie byl lovec stínů, který v roce 1199 sjednotil lovce stínů, víly a světské hraběte, aby vyhnal démony z Irska. Díky jejich úsilí zůstala země po staletí bez démonů. Patrick vedl smíšenou armádu nefilim, vílích válečníků a lidských vojáků proti démonům. S pomocí vílí magie a run se podařilo démony nejen porazit, ale také zapečetit hlavní portál, který sloužil jako brána jejich příchodu. Když ve 30. letech 16. století Henry VIII znovu prosadil anglickou kontrolu nad Irskem a zahájil náboženské reformy, které zahrnovaly útoky na duchovní a magická centra, magické pečetě vytvořené během bitvy oslabily.
Z nějakého důvodu, nezveřejněné v tomto bodě, je rok 1234 mezi lovci stínů významné datum: spolu s mottem nefilim je datum zapsáno na základě sochy u vchodu do Tichého města v New Yorku. 11. a 13. století jsou také uváděna Shadowhunterovým kodexem jako začátek a vrchol propagace rasy nefilim, když hledali a přijímali nové členy po smrti prvních lovců stínů. Ohledně prvního vydání Kodexu jsou známa dvě možná data. Dřívější z dat poukazuje na Jonathana Shadowhuntera jako autora Kodexu, ale pozdější datum bylo založeno na moderních technikách výzkumu a datování. Během středověku démonický mor téměř vyhladil lovce stínů. Toto téma se vyučuje v lekcích historie na Akademii lovců stínů.
Jedním z klíčových objevů této doby byla práce Mlčenlivého bratra Gregoryho Hanse, který objevil správnou kombinaci run, která umožnila Lovcům stínů výrazně zlepšit jejich smysly při lovu démonů. Jeho průlomový výzkum zajistil, že tato runa vyloučila pach démonů, který by jinak mohl nefilim přemoci nebo dezorientovat během boje. Tento objev nejen zvýšil efektivitu nefilim, ale také jim poskytl výhodu ve stále narůstajícím počtu démonických útoků.
V šestnáctém a sedmnáctém století se Evropou prohnala vlna honů na čarodějnice, která zásadně ovlivnila vztahy mezi Spolkem, Podsvěťany a světským obyvatelstvem. Náboženské napětí, poháněné protestantskou reformací a katolickými snahami o obnovu kontroly nad vírou, přerostlo v masovou hysterii. Ta vedla k zákonům, které umožňovaly pronásledování a popravy osob obviněných z praktikování čarodějnictví. Spolek byl v této době rozdělen – zatímco někteří nefilim se snažili uklidnit situaci, jiní horlivě podporovali hony, vidouc v nich příležitost k upevnění vlivu a k upozornění civilů na démonickou hrozbu.
Jedním z největších paradoxů této éry bylo, že zatímco čarodějové často unikli trestu díky svým schopnostem a umění se skrývat, vlkodlaci čelili masovým štvanicím. Rozvášněné davy, podporované civilními i náboženskými vůdci, systematicky lovily vlkodlačí smečky. Spolek tyto akce nezastavil – naopak, v roce 1612 Rada prohlásila vlkodlaky žijící mimo lidské osady za nebezpečné, když konstatovala, že vlkodlaci žijící v lesích a ne ve městech se vymkli kontrole a zdivočeli, a tudíž je přípustné je lovit jako zvěř. Toto rozhodnutí vedlo k téměř úplnému vyhlazení vlkodlačích komunit ve střední Evropě.
V důsledku honů na čarodějnice ale mezi čaroději a lovci stínů nastalo velké schizma. Mnoho nefilim v zápalu horečky štvanic označovalo čaroděje za „od přírody démonické“ a zlé. V roce 1640 Spolek spolupráci s čaroději oficiálně zakázal. V některých částech světa byli čarodějové shromažďováni a zadržováni, jinde museli zřetelně vystavovat své znamení démona (jeho ukrývání, byť jen pod oblečením, bylo považováno za přestupek). Čarodějové se stáhli do ústraní, někde ve větších skupinách, aby si vzájemně poskytovali ochranu, vesměs se ale protloukali o samotě. Toto rozhodnutí Spolku výrazně zkomplikovalo život i lovcům stínů, protože náhle nedokázali tak snadno lovit a likvidovat démony, a zároveň si znepřátelili všechny obyvatele podsvěta, kteří jim byli do té doby ochotní pomáhat.
V roce 1688 vydal konzul Thomas Tefereel soubor reformních ustanovení, podle nichž například žít jako vlkodlak mimo lidské osady už nebylo považováno za hrdelní zločin. Reformy také nabádaly lovce stínů, aby čaroděje a vlkodlaky soudili „obezřetně a nestranně“, protože tito podsvěťané mohou být trestáni pouze v případě, kdy skutečně a prokazatelně poruší Zákon. Definitivní konec štvanicím na vlkodlaky však přinesl až soudní proces s Haroldem a Robertem Grunwaldovými, dvěma nefilim, kteří v roce 1721 podpálili místní hostinec, kde se shromáždila celá vlkodlačí smečka. Spolek byl hrůzným činem bratrů natolik znechucený, že je zcela nečekaně vydal civilským úřadům a ty je odsoudily k smrti oběšením. Pronásledování čarodějů na některých místech světa pokračovalo až do počátku devatenáctého století.
V roce 1752 zmizela Bílá kniha, jeden z nejmocnějších grimoárů, z londýnského Institutu za záhadných okolností. Tento zločin zůstal dlouho nevyřešen, dokud nebylo zjištěno, že ji ukradl čaroděj John Shade, aby ji využil k nekromancii. Shade, známý svými pokusy o vytvoření armády mechanických bytostí, experimentoval s oživením mrtvých, což bylo možné díky zakázaným kouzlům obsaženým právě v Bílé knize. Shade a jeho žena Anne byli zabiti v roce 1815 během střetu s Lovci stínů. Po jejich smrti podal jejich adoptovaný syn, Axel Mortmain, žádost o navrácení majetku svých rodičů, včetně Bílé knihy. Mortmain argumentoval, že kniha patří rodině Shadeů, avšak Spolek na základě Zákona rozhodl, že Bílá kniha náleží nefilim. Kniha byla poté vrácena do londýnského Institutu, přestože Mortmain považoval tento akt za nespravedlnost. Tato událost, a zejména způsob, jakým byl Mortmain odmítnut, vytvořila další napětí mezi Podsvětem a Spolkem, které přetrvávalo po desetiletí.
Pohár, původně stvořený k transformaci lidí v Lovce stínů, byl zneužíván – Podsvěťané, kteří byli nuceni z něj pít, zažívali strašlivé utrpení a umírali v krutých bolestech, rozerváni svárem andělské a démonské moci. Tento akt byl některými Lovci stínů považován za spravedlivý trest, jiní jej však považovali za barbarský. V roce 1762 se konzul Sulejman Kanúni, známý svým reformním smýšlením, rozhodl tuto praxi ukončit. Prohlásil nucení k pití z Poháru za nepřípustnou formu trestu, která odporuje morálním hodnotám nefilim. Tento akt byl důležitým krokem k modernizaci systému spravedlnosti Spolku. Přesto byla praxe oficiálně postavena mimo zákon až během Druhých Dohod v roce 1887. Reforma Sulejmana Kanuniho přinesla klíčovou změnu v přístupu Spolku k Podsvěťanům, ale také rozdělila řady lovců stínů. Zatímco progresivní členové Spolku tuto změnu vítali, konzervativní frakce ji považovala za oslabení autority nefilim. Navzdory těmto rozporům zůstala Sulejmanova reforma základním krokem k vytvoření modernějšího, spravedlivějšího systému ve vztazích mezi rasami.
Základy Prvních Dohod položil v roce 1815 Šimizu-Tokugawa Kacugoró, tehdejší konzul Spolku. Pod jeho vedením byla podepsána Evropská úmluva o Podsvěťanech, první dokument, který Podsvěťanům zaručoval ochranu na základě Zákona. Tento průlomový text uznával základní práva Podsvěťanů a stanovil rámec pro jejich začlenění do systému spravedlnosti. Úsilí Kacugoró připravilo půdu pro další kroky, ale jeho smrt v roce 1858 na chvíli zpomalila pokrok. Až po jeho odchodu se další generace vůdců chopily jeho myšlenek a pokračovaly v rozvíjení dialogu.
Pokračovala diskuse o myšlence smlouvy mezi lovci stínů a podsvěťany. V roce 1857 v Londýně Ralf Scott, vůdce smečky, se svými podsvěťany uspořádal schůzku s Lovci stínů, aby prodiskutovali podmínky, i když tento pokus byl také bezvýsledný. Dvacátým prvním návrhem podmínek a dohod Lovců stínů a Podsvěťanů se smlouva stala známou jako Dohody. Návrhu dohody předsedal konzul Josiah Wayland a jeho vysoká viktoriánská rada spolu s různými zástupci podsvěťanů. Dohady o podmínkách pokračovaly a Granville Fairchild po celou dobu jednal jako mírotvorce mezi delegacemi, což všem zúčastněným usnadnilo vzájemné přijímání přání. Konečný návrh, třicátý třetí, byl odsouhlasen koncem léta 1872. K jeho ratifikaci bylo přítomno padesát signatářů: deset upírů, deset vlkodlaků, deset čarodějů, deset víl a deset nefilim. Následné dohody od té doby byly většinou modelovány po té první. Velký sál v Alicante byl použit jako místo pro historické podepsání Prvních dohod. Od podpisu byla budova běžně označována jako Síň Dohod a nadále se používá každých patnáct let k revizi a podpisu smluv.
V roce 1878 Henry Branwell, člen Londýnského Institutu, představil své první významné vynálezy, které výrazně ovlivnily život Lovců stínů. Jedním z nich byl Senzor, zařízení určené k detekci démonické energie. I když byl v té době stále ve vývojové fázi, stal se Senzor rychle oblíbeným nástrojem díky své užitečnosti při odhalování démonických přítomností, což výrazně zlepšilo efektivitu Lovců stínů v boji proti démonům. Téhož roku Henry ve spolupráci s čarodějem Magnusem Banem vytvořil první funkční Portál. Tento průlomový vynález umožňoval magickou dopravu na dlouhé vzdálenosti. Přestože Henry vyvinul rám Portálu a navrhl jeho technické řešení, bylo to Magnusovo mistrovství v magii a jeho znalosti démonických run, které přivedly Portál k životu. Magnus však nikdy nebyl oficiálně uznán jako spoluautor, což odráželo napětí mezi Spolkem a Podsvětem té doby.
V roce 1878 čelili nefilim z londýnského institutu Magisterovi a jeho armádě, jejímž záměrem bylo vytvořit impozantní novou rasu napůl nefilim – napůl démonských bytostí; s první svého druhu, Tessou Gray, schopnou několika nepoznatelných schopnosti – jednou z nich byla moc přeměny, či transformace, neboť jejím démonickým rodičem byl Eidolon. Jeho plán však byl zmařen spojeným úsilím několika členů londýnské enklávy a čaroděje Magnuse Banea.
Byly chvíle, kdy některé, ne-li většina, žen z řad nefilim, nebyly bojovníky; obvykle byly odsouzené k domácím povinnostem, jako je vaření a pěstování současné a budoucí generace mladých lovců stínů. Zatímco v průběhu let existovaly ženy bojovnice a je známo, že ve Spolku byly vždy ženy – ovládající runy, vyrábějící zbraně, vyučující umění boje, ale jen několik z nich byly válečnicemi – ty s výjimečnými schopnostmi, které si musely vybojovat výcvik. Na konci 20. let to byla generace, která zahrnovala Maryse Lightwood a Jocelyn Fray – to byla první generace, kde byly všechny ženy vyškoleny, aby se spolu s muži stali válečníky.
V roce 1991 došlo při podpisu devátých Dohod k velké tragédii zvané Povstání. Skupina disidentů známá jako ‘Kruh’, kterou vedl Valentine Morgenstern, považovala Spolek a Úmluvu jako zastaralý a potřebný reformy. Obhajovali své přesvědčení, že musí zvýšit počet řad nefilim pozvednutím civilů s Pohárem smrti a že musí být znovu sjednoceni a pozvednuti především proti podsvěťanům, kteří byli v jejich očích démonickými bytostmi. Během podpisu devátých Dohod plánovali napadnout neozbrojené podsvěťany, stejně jako nefilim, kteří by podsvěťany bránili. Všichni byli však informováni Valentýnovou ženou, Jocelyn Fray, a ačkoli došlo k několika obětem, přes snahy Kruhu byly Dohody uzavřeny.
V roce 2007 se Valentýn vrátil a plánoval zničit současnou rasu nefilim, tedy alespoň ty, kteří by jeho návrh na změnu odmítli, a konečně obnovit čísla tím, že znovu osloví anděla Raziela. Vyvolal démonickou armádu, postavil ji proti Alicante a proběhla bitva, označovaná jako Smrtelná válka, která opět skončila obětmi na obou stranách. Valentine byl nakonec poražen samotným Razielem.
Po jeho smrti se však ve Valentýnových stopách vydal jeho syn Sebastian Morgenstern. S pomocí veledémonky Lilith, Sebastian plánoval zahájit válku s cílem povýšit Peklo a vládnout lidskému světu s jeho armádou temných nefilim, zkorumpovaných krví Lilith a Pekelným pohárem. Sebastian proměnil v temné lovce stínů velké množství neochotných nefilim a zabil ještě více během invaze Idris, která byla označována jako Temná válka. Ačkoli Sebastian byl nakonec poražen, bylo příliš pozdě, protože velká většina nefilim shromážděných v Alicante již byla zabita. Aby Spolek zachránil svou populaci, rozhodl se znovu otevřít Akademii a pozvednout civily, kteří byli vhodní pro Pozvednutí.
Sličný lid, který Sebastianovi pomáhal, byl donucen za zradu podepsat smlouvu zvanou Studený mír, jež je zavazuje k placení válečných reparací nefilim a Praetor Lupus, k rozpuštění svých vojsk a zákazu mobilizace. Kdokoliv ze sličného lidu nesoucí zbraně bez oprávnění Spolku může a bude legálně zabit. Tyto termíny a podmínky vzbudily hněv rasy víl a tvrdou kritiku a odsouzení zástupcem rady čarodějů, Magnusem Banem a některými nefilim; nicméně, víly musely podmínky přijmout. Víly ztratily všechna práva, která jim kdysi zaručovaly Dohody, a byly oficiálně vyloučeny ze spolupráce se Spolkem. Lovci stínů mají zakázáno s nimi navazovat kontakt, poskytovat jim pomoc, nebo se jakkoliv zapojovat do jejich záležitostí. Porušení tohoto zákazu je tvrdě trestáno – Lovci stínů, kteří by se odvážili pravidla Studeného míru ignorovat, mohou být uvězněni nebo zbaveni run.
Carmina, královna Zimního dvora, odmítala podmínky Studeného míru, který v jejích očích degradoval její rasu na okraj společnosti. Víla, která byla na světě tisíce let, odmítala přijmout, že by nefilim, mladší rasa, měla vládnout nad prastarými bytostmi, jako jsou víly. Na Zimní slavnosti v prosinci 2016, kam byly pozvány různé rasy i lovci stínů jako diplomaté, uvěznila nefilim a uvalila na ně kletby, které lámaly jejich mysl i tělo. Tím zahájila svou kampaň proti Spolku.
Carmina otevřela portály vedoucí do samotného srdce Pekla, odkud vypouštěla démony. Její magie šla však dál – začala experimentovat. Démony mutovala, posilovala jejich odolnost proti runovým zbraním a vytvořila nelítostné stroje na zabíjení. Mutanti neútočili jen na nefilim, ale rozsévali strach a zkázu mezi všemi rasami. Nefilim, vyčerpaní neustálými boji, museli přizpůsobit své taktiky lovu. Příkazem Spolku bylo povinné nošení třetího andělského ostří, protože standardní runové zbraně často neměly žádný efekt – a jedinou zbraní, která se projevila trochu účinná bylo pouze andělské ostří. Každý lov musel být zakončen pitvou, aby mohly být analyzovány jednotlivé mutace. Tento proces však zpomaloval a oslaboval nefilim. Útoky se rozšířily po celém světě a Instituty byly hanobeny vílami a démony.
Zatímco svět tonul v chaosu, vedení Spolku bylo paralyzováno. Konzul Yasmine Elderhood se pokoušela jednat diplomaticky, věříc, že válka by znamenala ještě větší zkázu. Carmina na její výzvy nereagovala. Mezitím Inkvizitor Mikael Rougerenard, známý svým krutým a nekompromisním přístupem, tlačil na přímý útok. Rekrutace nestačila vykrýt ztráty a situace se zhoršovala. Spolek neměl dostatek lovců ani zdrojů, aby mohl vyhlásit plnohodnotnou válku. V reakci na to znovu a tajně otevřel Scholomance, akademii pro výcvik Centurionů, aby posílil řady nefilim. Spolek byl však stále oslabený a rozdělený. Instituty po celém světě hlásily ztráty na životech i zničené základny. Někteří nefilim opouštěli své poslání, jiní bojovali až do vyčerpání. Podsvěťané, kteří byli rovněž napadáni mutanty, se rozdělovali. Zatímco jedni spolupracovali s nefilim, jiní se snažili přežít sami a další se přidali k Carmině, vidouc v ní možnost nového pořádku.
Axel Queens, mocný čaroděj, vstoupil do hry jako klíčový spojenec nefilim. Přednášel o magických žilách v New Yorku a poskytl mapy, které ukazovaly, kde se nacházejí portály. Axel dobrovolně nabídl svou pomoc při postupném uzavírání portálů, ale jeho podmínkou byla asistence nefilim. Grace Lenthorn, nefilim z newyorského Institutu, v době, kdy se Spolek zmítal v chaosu a ztrácel kontrolu nad situací, se chytila spolupráce s čarodějem Axelem Queens. Její cílem bylo získat pomoc mimo tradiční struktury nefilim – bez souhlasu Spolku, či vedení newyorského Institutu. Grace se mu podařilo naklonit na svou stranu nejen diplomaticky, ale i tím, že apelovala na jeho vlastní zájmy – moc a kontrolu nad portály v New Yorku. Axel nabídl nejen mapy žil magie, ale především přístup na Zimní dvůr prostřednictvím portálu, který sám vytvořil. Součástí dohody byl i Aegon, zotročený vílí princ a syn Carminy. Axel jej držel pod svou mocí jako důkaz svého vlivu. Grace věděla, že Aegon, jako Carminin syn a Jasonův bratr, může být klíčovou postavou v oslabení královny. Přesvědčila Axela, aby Aegona využil jako průvodce po Zimním dvoře a jako zbraň proti Carmině.
Grace Lenthorn opustila Institut a vydala se na misi do samotného srdce nepřátelského území – Zimního dvora. Jejím průvodcem se stal Aegon, který byl nejen synem královny Carminy, ale i potenciálním nástupcem trůnu, a jeho přítomnost na této výpravě byla klíčová. Přesto se ukázalo, že jeho povaha byla rozporuplná – na jedné straně arogantní a odtažitý, na druhé straně zranitelný a obezřetný vůči hrozbám svého domova. První dny cesty byly kruté. Portál je přemístil do hlubokého lesa, kde museli čelit hladu, mrazu a neustálému strachu z odhalení. Aegon je dokázal magicky skrýt před nižšími vílami, které by mohly jejich přítomnost ohlásit, ale jeho ochota pomoci byla minimální. Grace, nevycvičená k přežití v divočině, bojovala s vlastními limity a se zdánlivě nekonečným pohrdáním svého společníka.
Když se konečně přiblížili k pevnosti Zimního dvora, Grace začala mapovat terén a plánovat, jak dosáhnout Severní věže, kde se nacházela hlavní tepna Carmininy magie. Měla v rukou Mavrockův meč, prastarý artefakt jejího rodu, a věděla, že jeho magické schopnosti dokážou tok magie narušit a oslabit královnu. Během svého průzkumu však Grace narazila na Jasona, Carminina prvního syna. Jason, mocná a lstivá víla, ji s využitím mentální magie přiměl odhalit část jejího plánu a poté začal vyjednávat. Nabídl jí dohodu: pokud mu pomůže zbavit se matky a získat trůn, přestane být Zimní dvůr hrozbou pro Spolek. Hrál s ní hry, psychicky ji mučil a neustále ukazoval svou převahu. Přesto si uvědomovala, že bez něj má jen malou šanci uspět. Přes veškerou nedůvěru nakonec souhlasila s dohodou – byla ochotná riskovat, pokud to znamenalo rychlejší konec války.
Společně se vydali k Severní věži. Jason, poháněn vlastními ambicemi, slíbil, že odvede pozornost stráží a umožní jí dostat se k hlavní tepně magie. Grace mezitím použila Mavrockův meč k narušení magického toku, čímž zpomalila a oslabila Carmininu moc. V nastalém zmatku Jason využil situace k posílení své pozice, zatímco Scholomance, která celou misi sledovala tajně z povzdálí, vyslala Centuriony, kteří vtrhli na Zimní dvůr. Stráže a víly byly bez magie prakticky bezbranné, což vedlo k masakru na nádvoří.
Po skončení Zimní války Spolek zveřejnil oficiální verzi událostí, která měla upevnit jeho autoritu a zamlčet nepohodlné skutečnosti. Veškeré zásluhy za porážku Carminy byly připsány Centurionům ze Scholomance, elitním jednotkám pod přímým dohledem Inkvizitora Mikaela Rougerenarda. Scholomance, znovuotevřená právě díky jeho úsilí, se stala symbolem efektivity a nekompromisního přístupu k řešení konfliktů. Mikaelovo jméno se skvělo v čele zpráv a jeho pozice uvnitř Spolku nabyla na prestiži. Podle oficiální verze událostí Spolku byla Carmina poražena díky promyšlené operaci vedené Centuriony, kteří se statečně probili až do srdce Zimního dvora, aby zajistili uzavření hlavního magického portálu. O zapojení Grace Lenthorn, Jasona nebo Axela Queense nebyla zmínka. Tato verze byla pečlivě vytvořena, aby zdůraznila sílu a jednotu Spolku a zároveň zakryla rozkoly a tajné dohody, které k výsledku vedly.
Po měsících strávených v Tichém městě byla Grace díky zásahu Caleba a Sebastiana Hawkstone vytažena z izolace a postavena před tajný soud. Tento proces nebyl veřejný, což umožnilo Spolku rozhodnout bez jakéhokoliv vnějšího vlivu. Během soudního procesu byla Grace obviněna z konspirace, tajných dohod s podsvěťany a ohrožení Studeného míru, byla označena runou Slibu, což byl cejch, který ji magicky zavazoval k věrnosti Spolku. Pokud by kdykoliv zradila Spolek nebo jednala proti jeho zájmům, runa by ji zabila. Tento krok měl zajistit, že se nikdy neodváží jít proti jejich vůli, a zároveň umožnil Spolku vyhnout se veřejné popravě, která by mohla rozdělit jejich řady.
Po porážce Carminy a převzetí trůnu Zimního dvora Jasonem byl obnoven Studený mír, avšak za podmínek, které měly dalekosáhlé následky pro všechny podsvěťany. Spolek, čelící ztrátám a narůstající nedůvěře, začal hledat způsob, jak upevnit svou kontrolu nad světem podsvětu. Klíčovým bodem dodatků k Studenému míru bylo zavedení povinného čipování všech podsvěťanů. Myšlenka povinného čipování pocházela od radikálního rodu nefilim Fairlaw, který zastával ideu, že podsvěťané představují hrozbu pro svět a jejich pohyb a aktivity musí být sledovány. Čipy měly sloužit k lokalizaci jejich pohybu a umožňovaly Spolku okamžitě reagovat, pokud by byli spatřeni v oblastech se zvýšenou démonickou aktivitou, podezřelými vraždami či jinými zločiny. V krajních případech mohly čipy obsahovat smrtící mechanismus, který by podsvěťany eliminoval na dálku. Tento návrh byl silně prosazován během jednání o obnově Studeného míru a setkal se s různorodými reakcemi.
Reakce podsvěťanů na návrh byly rozporuplné. Někteří přijali dodatky jako nutné zlo výměnou za sliby a protislužby, které jim Spolek nabídl. Nejvýraznější postavou tohoto tábora byla Lucrentia, vůdkyně mocného upírského klanu. Lucrentia podpořila návrh výměnou za ochranu před nepřátelskými klany a přístup k regulovaným přídělům lidské krve. S vědomím, že čipy mohou být použity proti jejím nepřátelům, využila situace ve svůj prospěch a upevnila svou pozici. Podobně Jason, nový král Zimního dvora, prodal svůj hlas ve prospěch dodatků, aby si zajistil trůn. Pro něj byly čipy menší hrozbou než ztráta postavení, které získal tak těžce. Tímto krokem si ale znepřátelil část svého vlastního lidu, který jeho dohodu se Spolkem vnímal jako zradu. Opačný postoj zaujal Axel Queens, který veřejně odsoudil a označil je za útok na práva a svobodu podsvěťanů. Varoval, že čipy povedou k systematické genocidě, a kritizoval Spolek za to, že zneužívá svou moc k šíření strachu. Axelova slova získala podporu zejména mezi čaroději a částí vlkodlaků, kteří zůstávali v této otázce rozděleni. Zatímco některé smečky čipování podporovaly jako způsob, jak zajistit větší bezpečnost, jiné jej považovaly za ponižující a odmítaly ho jako nepřijatelné.
Navzdory odporu části podsvěťanů a nefilim byl návrh dodatků schválen díky intenzivní politické manipulaci a obchodování se službami. Spolek si zajistil klíčové spojence mezi podsvěťany výměnou za sliby ochrany nebo přímé výhody. Scholomance, obnovená akademie pro výcvik Centurionů, poskytla technologickou podporu při vývoji čipů a připravila plán na jejich zavedení. Do konce roku 2018 byl návrh definitivně schválen a během následujících roku byla infrastruktura čipovacího systému připravena k implementaci.
V roce 2019 byl systém spuštěn a podsvěťané byli povinni podstoupit registraci a implantaci čipů. Ti, kteří odmítli, byli označeni za nepřátele Spolku a systematicky pronásledováni. Tento krok vedl k masivnímu odlivu podsvěťanů do ilegality. Ve stínu se začaly formovat odbojové skupiny, vedené čaroději a dalšími podsvěťany, kteří se proti Spolku otevřeně postavili. Čipovací systém přinesl rozkol nejen mezi podsvěťany, ale i mezi nefilim. Zatímco někteří považovali opatření za nezbytný krok k udržení pořádku, jiní ho odsoudili jako nástroj kontroly a potlačování svobody. Axel Queens, který se stal vůdčí postavou opozice, spojil nespokojené podsvěťany a začal budovat síť odporu, která zahrnovala čaroděje, vlkodlaky i část nefilim, odmítajících radikalismus Spolku. Spolek sice získal větší kontrolu, ale cena za tento krok byla vysoká. Důvěra podsvěťanů byla nenávratně narušena a svět stál na prahu nové éry – éry nedůvěry, odporu a přicházejících konfliktů.
Roky 2020 a 2021 přinesly světu nefilim a podsvěťanů novou a dosud nepoznanou hrozbu – pandemii, která se šířila napříč rasami jako stín minulosti Zimní války. Tento démonický virus, označovaný jednoduše jako COVID, měl zjevné vazby na pozůstatky mutací vytvořených Carminou během konfliktu, avšak jeho původ nebyl nikdy zcela odhalen. Pandemie zasáhla všechny rasy, avšak nefilim a podsvěťané se ukázali být obzvláště zranitelní. Zatímco lidé trpěli především symptomy podobnými běžným virovým onemocněním, démonický původ nákazy u nefilim a podsvěťanů vyvolával rozsáhlé mutace, které měnily jejich těla i schopnosti. Nefilim, již zdecimovaní dlouhými konflikty, čelili znovu hrozbě, na kterou nebyli připraveni.
První případy COVIDu byly zaznamenány na jaře 2020. Na rozdíl od předchozích démonických hrozeb se tento virus šířil vzduchem, kontaktem i magií. Podsvěťané, kteří měli přirozeně posílenou regeneraci a odolnost, se stali prvními oběťmi mutací. Nefilim, spoléhající na svou sílu a runy, zpočátku věřili, že virus zvládnou potlačit, avšak infekce zasáhla i jejich řady. Každý, kdo přežil nákazu, se stal nositelem nevyzpytatelných mutací, které měnily jejich povahu i schopnosti.
Jedním z nejpozoruhodnějších případů byla Adeline Clarke, upírka, která po prodělání nemoci získala schopnost pohybovat se na slunci, aniž by ji spálil. Tento objev učinil Caleb Hawkstone, který si začal mutace systematicky zaznamenávat. Jeho výzkum však přinesl více otázek než odpovědí. Zatímco některé mutace mohly být považovány za užitečné, jiné proměnily podsvěťany v nekontrolovatelné bestie nebo způsobily bolestivé degenerace. Spolek, který stále spoléhal na čipovací systém zavedený po Zimní válce, zjistil, že technologie není proti démonickému viru efektivní. Čipy nedokázaly zaznamenat ani varovat před přenosem nákazy, což vedlo k rozšíření COVIDu i mezi monitorovanými podsvěťany.
Nefilim, kteří se snažili prosadit čipovací program, se setkali s tvrdým odporem ze strany podsvěťanů. Ti, kteří již dlouho odmítali registraci, začali otevřeně napadat lovce stínů, obviňujíce je z toho, že virus je důsledkem jejich nekompetence nebo dokonce experimentů během Zimní války. Boje mezi podsvěťany a nefilim se stávaly častějšími, což dále narušovalo křehkou rovnováhu Studeného míru. Na druhé straně konfliktu se objevili i nefilim, kteří odmítali čipovací program a další příkazy Spolku. Tito jedinci byli považováni za zrádce a byli bez soudu uvězněni v Tichém městě nebo jiných vězeních. Mezi uvězněnými byli nejen rebelové, ale i ti, kteří se snažili chránit podsvěťany před nepřiměřenými zásahy Spolku.
S příchodem roku 2021 se pandemie rozšířila do všech koutů světa a její vliv byl nepopiratelný. Nové mutace byly zaznamenávány téměř denně a zasahovaly nečekané oblasti. Někteří čarodějové přišli o schopnost manipulovat magií, zatímco jiní získali extrémní schopnosti, které je často zcela pohltily. U vlkodlaků docházelo k nečekaným změnám v průběhu proměny, které byly někdy trvalé. Nefilim, oslabení pandemií, začali ztrácet kontrolu nad světem podsvěťanů. Někteří se uchýlili k drastickým opatřením, zatímco jiní se pokusili o spolupráci. Caleb Hawkstone, nynější správci Insitutu po boku svého bratra Sebastiana Hawkstone a další nefilim, kteří pracovali na výzkumu mutací, se stali klíčovými hráči v této krizi, avšak nedostatek jednoty uvnitř Spolku jejich snahy neustále komplikoval. Mezitím se ve stínu formovaly nové frakce. Někteří podsvěťané, kteří viděli pandemii jako důsledek politiky Spolku, se začali organizovat v odbojových skupinách. Jejich cílem bylo nejen zrušit čipovací program, ale také sesadit vedení Spolku, které považovali za neschopné ochránit svět před touto hrozbou.
Spolek (Clave) je společný název politického těla všech aktivních nefilim. Lovci stínů se stanou členy Spolku po dosažení dospělosti ve věku osmnácti let, když se rozhodnou prohlásit svou věrnost Spolku. Členové Spolku mají právo přispívat na diskusi o jakémkoli případu Spolku. Zachovávají a interpretují zákon a mají právo rozhodnout o důležitých záležitostech.
Inkvizitor je vysoce postavený úředník Spolku, který vyšetřuje nefilim pro Spolek a zjišťuje, že neporušili Úmluvu, nebo Dohody. Inkvizitor obvykle působí jako stíhací právník na zkouškách lovců stínů a je tedy spolu s Mlčenlivými bratry oprávněn používat Meč Duší, aby z lovců vynutil pravdu. Každý lovec stínů je povinen spolupracovat ve vyšetřování inkvizitora. Inkvizitor se může také rozhodnout, doporučit nebo požadovat trest, i když vyžadují schválení Radou. Inkvizitor nosí šedou róbu, když se věnuje svým povinnostem, aby se odlišil.
Konzul je nejvyšší jmenovaný úředník Rady. Konzul má malou výkonnou moc, ale předsedá Radě. Rada může zastupovat ve větší míře Spolek při rozhodování. Každý konzul je v Radě zvolen do funkce, přičemž předchozí konzul má často právo určit, kdo bude jejich nástupcem, doporučuje nebo nesouhlasí s nominací. Tento mandát trvá deset let, i když mohou být vyřazeni z funkce hlasováním. Konzul na sobě obléká obřadní šaty, případně slavnostní červené, dle tradice.
Rada (Council) je řídícím orgánem Spolku. Navrhují zákony, známé jako Úmluva, které musí lovci stínů a podsvěťané dodržovat. Rada také podepisuje Dohody a řídí rozhodnutí mezi lovci stínů a podsvěťany. Místní Konklávy/Podspolky si vybírají zástupce, kteří sedí v Radě a řeší otázky, které nejsou tak velké, aby se musel zapojovat celý Spolek. Enklávy se mohou samy rozhodnout, jak jmenovat své zástupce Rady. Většinou se to uskutečňuje hlasováním.
Spolek je rozdělen na menší skupiny v různých zemích a městech světa: enklávy ve většině světa a konklávy v Americe a Austrálii. Tyto regionální skupiny jsou pak místně vedeny osobami, které jsou pověřeny každým Institutem; hlava je také zástupcem Enklávu v Radě a každý aktivní lovec s bydlištěm v oblasti pod jejich pravomocí se jim zodpovídá. Tyto místní enklávy koordinují své vlastní místní rozhodovací a organizační struktury, které považují za vhodné, přestože Spolek může v některých případech stále zasahovat.
Mladí lovci, kteří jsou osiřelí, nebo jejichž rodiče opustili Spolek, jsou požádáni každých šest let, zda se chtějí připojit ke Spolku a stát se lovcem stínů. Celkem tedy třikrát, pokud i tak odmítnou, zůstanou samotní a bez kontaktu se Spolkem. Během osmnácti let může dítě jít do kteréhokoli Institutu a požádat o trénink.
Tsai Liang Kong
Uther Lengthorn
Barrian Lengthorn
1502 – 1512
1570 – 1582
1582 – 1588
Helge Michael Sjögren
Gaudreit Lengthorn
Thomas Tefereel
William Newdegate
1631 – 1641
1671 – 1681
1681 – 1691
1691 – 1711
Henry Newdegate
Alexander Newdegate
Mark Newdegate
Tsai Guang Fu
Sulejman Kanuni
1711 – 1719
1719 – 1729
1729 – 1736
1736 – 1739
1759 – 1766
Šimizu-Tokugawa Kacugoró
Jonathan Fairlaw
Gervasius Tremayne
Roderick Morgenstern
Josiah Wayland
Charlotte Fairchild
George Hawkstone
1809 – 1819
1829 – 1839
1839 – 1854
1854 – 1864
1868 – 1878
1878 – 1893
1893 – 1912
Genevieve Fairlaw
Tsai Shen Li
James Hawkstone
Abraham Hawkstone
1941 – 1947
1947 – 1957
1854 – 1864
1966 – 1978
Malachi Dieudonné
Jia Penhallow
Yasmine Elderhood
Michael Hawkstone
2001 – 2007
2007 – 2014
2014 – 2024
2024 – 20xx
Rougerenard
–
Tsai
–
–
–
Rougerenard
Tsai
–
Rougerenard
–
–
–
–
Asad Chaudbury
Hector Lengthorn
Oleg Fairlaw
Yvonne Rougerenard
Ysabella Grunwald – Lengthorn
1705 – 1712
1712 – 1723
1730 – 1735
1792 – 1797
1797 – 1807
? Dearborn
Victor Tremayne
Zachariah Woodwinter
Victor Whitelaw
–
–
Tsai
1807 – 1817
1817 – 1823
1864 – 1874
1874 – 1884
–
–
–
? Bridgestock
Aabharana Chakrabarti
Jonathan Hawkstone
Francis Hawkstone
1941 – 1947
1947 – 1957
1963 – 1973
1973 – 1979
Robert Lightwood
Horace Dearborn
Mikael Rougerenard
Joshua Fairlaw
2007 – 2012
2012 – 2016
2016 – 2024
2024 – 20xx
Zákon – Úmluva s Razielem – stanovuje, co spadá do pravomocí nefilim, jak mají porušení Zákona trestat a jaká pravidla musí sami dodržovat při styku s civily, podsvěťany a ostatními lovci stínů. Úmluva je zákon, který chrání Spolek. Poskytuje pravidla chování pro lovce stínů a podsvětský svět. Úmluva chrání práva lovců prosazující civilizované vztahy mezi Spolkem, Podsvětem a světským světem, a také chrání práva podsvěťanů. Je to také smlouva, která zaručuje, že Stínový svět zůstává skryt ze světského světa. Dohoda dále rozvíjí právní systém lovců stínů. Nefilim jsou, především ve Světě stínů, strážci míru, a tudíž také Zákona.
Tato smlouva funguje jako dodatek ke Úmluvě. Byla dohodnutá jako zákon celku Stínového světa, který určuje, jak se lovci a podsvěťané vzájemně setkávají s civily, stejně jako s právy, povinnostmi každé rasy a omezeními. S Úmluvou podsvěťané také v míru s Dohodami souhlasí se stejnou přísahou, že nikdy neodhalí pravdu Stínového světa civilům. Ačkoli tyto Dohody udržují obě strany na dobré úrovni, aby se mezi nimi zabránilo krvelačným masakrům, chladné nepřátelství je zcela pro ně nevyhnutelné. Dohody jsou revidovány a podepsány každých patnáct let zástupci nefilim a všech podsvěťanů v Síni Dohod v Alicante. Nicméně, po Temné válce a ve světle Studeného míru, jsou víly z podepsání Dohod vyloučeny.
Studený mír je politická dohoda a represivní opatření zavedené Radou nefilim po událostech Temné války a reakcí na zradu části Temných lovců (The Dark Shadowhunters) vedených Jonathanem, kteří se spojili s podsvěťany, zejména s vílami. Vílí národ byl považován za hlavního zrádce, protože víly poskytly Jonathanovi podporu během války v jeho destruktivní kampani. Jakýkoliv kontakt s vílami, osobní i obchodní, byl zakázán, a nefilim přistižení při porušení tohoto zákazu jsou trestáni vězením, vyhoštěním z Institutu nebo zbavením run, což pro ně znamená ztrátu postavení lovců stínů. Navzdory tomu, že Studený mír zakazuje jakékoliv oficiální spojenectví s vílami, existují určité výjimky. Spolek si je vědom, že nelze víly zcela odstřihnout, protože je potřeba kontrolovat dodržování Studeného míru. K této úloze byli určeni zvláštní nefilim, kteří na velmi chladné a formální úrovni komunikují s vílím národem. Tito nefilim slouží jako prostředníci, ale jejich postavení je spíše nevděčné, protože je většina Spolku považuje za podezřelé. Studený mír způsobuje hluboké rozdělení ve společnosti nefilim. Jedna skupina lovců stínů toto opatření podporuje a považuje jej za nezbytné k zachování bezpečnosti Spolku, zatímco jiní jej vidí jako kruté a nespravedlivé.
Studený mír také vedl k ochlazení vztahů s ostatními podsvěťany. Ačkoliv se tato opatření přímo netýkají vlkodlaků, upírů a čarodějů, mnozí z nich začali nefilim nedůvěřovat a obávali se, že podobné postihy by mohly být zavedeny i proti nim. Tento strach a narušené vztahy oslabují spolupráci mezi Spolkem a podsvěťany, což ztížilo boj proti démonům a dalším společným hrozbám.
Zatímco lovci stínů žijící v Idris nespadají pod žádnou světskou autoritu, která je obklopuje, jsou stále lidmi a občany zemí v jiných částech světa mimo Idris a podléhají jejich zákonům. Vedle toho mají aliance s různými vládami na světě, se kterými spolupracují, a to včetně různých institucí, kde podsvěťané a výjimečně pověření civilové se Zrakem pomáhají zakrývat stopy po stínovém světě, jestliže se mu podaří překonat iluzi. V Londýně kupříkladu monarchie platila tajným strážcům – lovcům, aby drželi jejich království v bezpečí od démonů a jiných hrozeb. V USA jsou ministerstvo války a ministerstvo spravedlnosti oba partneři s lovci stínů.
Irdris se nachází mezi hranicemi Německa a Francie. Hlavním městem mu je Alicante, také známé jako Skleněné město nebo Město ze skla. Zde sídlí Rada a přebývá zde několik rodin lovců stínů. Město se nachází v mělkém údolí, které rozděluje řeka. Alicante se tyčí na jedné straně prudkého kopce a rezidence na vrcholu druhého. Od řeky byly vykopány kanály, z nichž největší je Princewater Canal. Stejně jako ve Faerii, ani v Idrisu nelze využít moderní technologické vymoženosti, protože kvůli magickému působení nefungují správně. Stejně tak platí, že nefilim nedokáže runy nanést například na střelné zbraně. Nefilim mohou využít dvou způsobů přepravy – letecky se přepravit do nejbližšího státu a zbytek cesty přejít pěšky, což však zabírá mnohem více času, nebo portálový způsob, který usnadnil způsob přepravy pro lovce po celém světě. Jediný portál v Idrisu se nachází v budově Gardu a je střežen Centuriony. Podle tradice je podsvěťanům dovoleno vstoupit do města pouze skrz jeho severní bránu.
Na novorozence nefilim jsou uvalena kouzla, která chrání jejich mysl před démonickými vlivy. Tyto rituály chrání novorozence před démonickými vlivy a posednutím, jelikož jsou jinak velmi zranitelní. Technicky je rituál nezbytný pouze pro ty, kterým hrozí, že se na ně démoni zaměří, takže novorozenci s krví nefilim, kteří jsou neoznačení runami a vychovaní mezi civily, aniž by někdo věděl o jejich původu, zůstanou nedotčeni, minimálně nedostatkem kouzla. Rituály provádí mlčenlivý bratr a železná sestra.
Krev lovců stínů je převážně dominantní. V případech míšení krve s civily a vlkodlaky se tak narodí vždy lovec stínů, ovšem v následujících generacích se může andělská krev v rodu snižovat a tito nefilim jsou slabší. Zvláštním případem jsou situace, kdy jeden z rodičů je vílou – u dítěte se mohou projevit některé vílí vlastnosti nebo atributy. Kupříkladu špičaté uši, citlivost na železo a špatná snášenlivost run. Druhým, extrémně vzácným případem, je otec démon, jako tomu bylo v případě Tessy Gray, která přežila tuto mutaci jako jediná. Potomci démonů a nefilim se rodí totiž mrtví. Když budou mít tito kříženci potomky, stopa po vílích atributech a krvi se bude buď každou generací pomalu snižovat, nebo úplně zmizí.
Pozvednutí je proces, kterým se civilové stávají lovci stínů pitím z Poháru smrti. Tato možnost je otevřena partnerům a adoptivním dětem lovců stínů a v ojedinělých případech i dalším civilům, kteří mají vrozený Zrak, a kteří mají zájem, nebo byli vybráni, aby se lovci stínů stali. Ačkoli vzácně, bylo zvykem používat Pohár na vytvoření více lovců stínů skrz ta léta, když jejich pozice a populace byly vyčerpány. Civilové, kteří vystoupí, aby se stali lovcem stínů, si pak mohou vybrat a předložit své vlastní příjmení rodu ke schválení, nebo si prostě vybrat z některého ze starých zaniklých nefilimských jmen (jména, která již několik let nemají živé nebo aktivní držitele).
Pití z Poháru smrti však bylo nebezpečné a ne vždy fungovalo. Vyžaduje to zvláštní sílu a odolnost a adepti musí být důkladně testováni, takže ne všichni vždy přežijí. Dospělí, zejména „netrénovaní a nehodní“, mohou být tímto procesem zcela poznamenáni nebo mohou být přímo zabiti. Pozvednutí je nejúspěšnější u dětí; v jednom okamžiku Rada zvažovala snížení věku dohody na Pozvednutí na dvanáct nebo čtrnáct let.
Kvůli rizikům je třeba podat žádost a odvolat se na Spolek, který má na vyhodnocení tři měsíce, během nichž zkoumá nejen historii nefilimského žadatele a jeho rodiny, ale i také potencionálního adepta na Pozvednutí. Dokud Spolek žádost neschválí, nesmí lovec stínů dotyčné osobě prozradit nic z našeho světa. Pokud se Spolek rozhodne žádosti vyhovět, informuje adepta o jeho nové situaci a ten pak stráví tři měsíce studiem nefilimského práva a kultury. Na konci tohoto období dostane napít z Poháru smrti a stane se plnoprávným a legitimním lovcem stínů – za předpokladu, že obřad přežije.
Rituál přeměny se koná na pečlivě vybraných posvátných místech, která jsou považována za čistá a chráněná. Nejčastěji je to Síň Dohod (Accords Hall) v Idrisu, kde probíhají nejvýznamnější ceremonie Spolku, nebo některá z kaplí v Institutu. Tyto prostory jsou bohatě zdobeny symboly Spolku, včetně run ochrany, síly a čistoty, které zajišťují bezpečnost a minimalizují riziko vnějších vlivů během samotného rituálu.
Na rituálu se obvykle podílí členové Rady, kteří dohlížejí na jeho správný průběh. Přítomnost konzula nebo inkvizitora je častá, neboť jejich formální posvěcení rituálu dodává události vyšší vážnost. Pokud to okolnosti dovolují, mohou se rituálu účastnit také rodinní příslušníci nebo blízcí kandidáta, aby poskytli podporu v tomto zásadním okamžiku jeho života.
Přeměna civila v nefilim je složitý a symbolicky nabitý rituál, který zahrnuje několik klíčových fází. Prvním krokem je symbolická očista, při níž je kandidát očištěn buď omytím posvátnou vodou, nebo nakreslením runy čistoty (Clairitas) na jeho tělo. Tento akt představuje přechod od starého života mundane do nového, zasvěceného ochraně světa před démony.
Slavnostně přísahám:
Budu Razielovým Mečem, jeho prodlouženou paží v boji proti zlu.
Budu Razielovým Pohárem a ve jménu naší mise obětuji i vlastní krev.
Budu Razielovým Zrcadlem; když na mě mí nepřátelé pohlédnou, nechť v mé tváři spatří i tu Jeho.
Slavnostně slibuji:
Budu sloužit s andělskou odvahou.
Budu sloužit andělské spravedlnosti.
A budu sloužit s andělským milosrdenstvím.
Budu nefilim až do posledního dechu.
Slibuji, že budu dodržovat Úmluvu, a život svůj i své rodiny podřídím Spolku.
Následuje přísaha, při níž civil slavnostně stvrzuje svou loajalitu Spolku a oddanost misi Lovců stínů. Kandidát slibuje být Razielovým nástrojem, obětovat svůj život a krev pro vyšší dobro, sloužit s odvahou, spravedlností a milosrdenstvím. Přísaha zahrnuje i závazek dodržovat Úmluvu a podřídit svůj život pravidlům Spolku, což symbolizuje nejen osobní obětování, ale i přijetí všech rizik a povinností spojených s životem Lovce stínů.
Po přísaze přichází předání Poháru smrti, který kandidátovi obvykle předává nejvýše postavený člen Spolku přítomný při rituálu, například Konzul nebo Inkvizitor. Tento akt představuje přijetí kandidáta mezi Nefilim a jeho uvedení do řad těch, kdo chrání svět před démony. Pohár obsahuje čistou a mocnou krev anděla Raziela, která je klíčová pro transformaci mundane na Lovce stínů. Andělská krev je však extrémně nebezpečná a pouze ti, jejichž tělo a mysl jsou schopny ji přijmout, přežijí proces.
Samotné vypití Poháru symbolizuje smrt mundane života a přijetí nové identity. Kandidát při tomto aktu zakouší intenzivní fyzické změny, protože jeho DNA se přepisuje a jeho tělo se přizpůsobuje andělské krvi. Proces je extrémně bolestivý a často vede k tomu, že se tělo kandidáta zmítá v křečích. Runy, které mundane dříve nemohl používat, se stávají kompatibilními s jeho tělem a kandidát získává schopnost vidět démony, podsvěťany a další nadpřirozené entity.
Transformace je neuvěřitelně náročná a ne každý ji přežije. Pokud tělo nebo mysl kandidáta andělskou krev nepřijme, proces je fatální a tělo se rozpadne kvůli neslučitelnosti. Pokud však kandidát přežije, jeho tělo se postupně stabilizuje, což je považováno za znovuzrození – civile se stává nefilimem a je plně začleněn do řad Lovců stínů. Tento moment je oslavován jako důkaz odvahy a oddanosti, s níž kandidát přijal své místo mezi bojovníky chránícími svět před démony a přijímá svou první runu Zraku.
Když byl pohár ztracen a věřilo se, že byl zničen na konci 20. století, nefilim věřili, že pozvednutí už nikdy nenastane, dokud opět nebyl nalezen a obnoven téměř o dvě desetiletí později. Po Temné válce v roce 2007, poté, co byly vypleněny jejich řady válkou, Spolek znovu otevřel Akademii pro nové rekruty, mezi něž patří civilští obyvatelé, kteří byli přeměněni na nové lovce stínů prostřednictvím Pozvednutí.
Lovci stínů dostali runy od Anděla Raziela obsažené v Knize Úmluvy a pracně překopírované do Šedé knihy. Tyto runy – neboli znamení – jsou aplikovány na kůži lovců stínů a poskytují různé efekty a schopnosti. Když je mladý lovec stínů připraven zahájit formální výcvik, obvykle v rozmezí 10-12 let, obdrží svou první runu, obvykle runu Zraku, při slavnostním ceremoniálu provedeném mlčenlivým bratrem. V některých případech, jako když se kupříkladu dítě bývalého nefilim rozhodlo vstoupit do svých řad v pozdějším věku, obdrží tyto runy o několik let později. Dalším zvláštním případem je přijetí jiné runy, než co se obvykle dává první, a to když je dítě slabé nebo nemocné.
Ohnivá zpráva: Jedná se o způsob komunikace, kterou využívají nefilim namísto elektronických zařízení. Zpráva, kterou chce lovec odeslat, je napsána na papír nebo jiný materiál, na který je následně nanesena runa – ta zajistí spálení zprávy a doručení komukoli, dokud jí v tom nebrání nějaký typ bariéry. Tuto zprávu se doporučuje odesílat v otevřených prostorách.
Parabatai je termín užívaný pro dva lovce stínů, kteří spolu bojují. Tito lovci stínů jsou partneři a jsou si zvlášť blízcí. Lovci stínů mají možnost si zvolit své parabatai před tím, než jim bude 18, poté tato možnost není již k dispozici; ve skutečnosti je u nefilim pouto Parabatai docela neobvyklé. Runy nanesené vaším Parabatai jsou silnější než ostatní. Také existují některé runy, které mohou používat pouze Parabatai, protože čerpají z dvojí síly pouta. Je zakázáno, aby se dva Parabatai zamilovali jeden do druhého. Pokud k tomu dojde, bude jejich pouto zrušeno. Většina lovců stínů nemá Parabatai, takže není pouto běžné. V životě mohou mít lovci stínů jen jednoho Parabatai, i když jeho partner zemře.
Lovci stínů nemají nemají “školy” v civilském slova smyslu. Děti nefilim mívají soukromé učitele, buď v rodinném sídle, nebo v Institutu, kde se výuky účastní několik dětí. Výcvik mladých lovců stínů spadá do povinností dospělých bojovníků, kteří by si měli vyučování rozdělit na základě vlastní odbornosti. Vedení výcviku připadá rodičům; výchova osiřelých nezletilých lovců stínů přechází na bedra Spolku, který je obvykle pošle na výcvik do jejich místního Institutu, či Akademie v Alicante. Teoretický výcvik začíná přibližně v 6 letech a s praktickou výukou malí nefilim začínají v deseti letech. Ať už studují v Institutu u soukromých učitelů, či v Akademii, každý půl rok musí absolvovat zkoušky na Akademii. Po ukončení výcviku, většinou v 18 letech, se obvykle a tradičně očekává, že lovec stínů vycestuje na zkušební rok do jiného Institutu, aby se dozvěděli o jiných kulturách. Badatelské práci se nefilim (s výjimkou mlčenlivých bratrů) v mladém věku nevěnují. Na to, co civilové považují za “vyšší vzdělání”, se lovci stínů orientují až v pozdějším věku, kdy už pro ně práce v terénu není bezpečná nebo vhodná a mohou svou mysl obrátit k rozjímání a důkladnému studiu.
Lovec stínů na své cestě životem projde různými etapami, a dokonce může narazit i na mnoho odboček a zákrutů, jeho hlavní misí však za každých okolností zůstává ono “lovení stínů”. Jsou válečníci, vojáci v nekonečné bitvě, a třebaže je v dospělém životě potkávají stejné radosti a strasti jako civily, v prvé řadě jejich osud určuje boj – vyhledávají démony snažící se proniknout do našeho světa a posílají je, poražené, zpět do jejich dimenze. Smrt v boji představuje pro lovce stínů nejvyšší možnou poctu. Proto vám radíme: bitvám se nevyhýbejte. Neztrácejte víru ani odvahu. Lovec stínů, který nedokáže bojovat, není plnohodnotným lovcem stínů. (S výjimkou mlčenlivých bratrů a železných sester.) Někteří lovci stínů sice ke stáru odloží zbraně a oddají se klidnějšímu životu zasvěcenému studiu či výzkumu, avšak ne dřív, než prožijí úctyhodný válečnický život. Teprve pak se mohou odebrat “na odpočinek”.
Nefilim se nehlásí k žádnému světskému náboženství, protože se spojili s každým světským systémem víry. Také jednotliví lovci stínů mohou věřit tomu, co si vyberou. Někteří vidí svůj vlastní životní styl a víru jako samostatné náboženství. Hlavně mají své vlastní přesvědčení o andělech, démonech, nebi a pekle a uctívají anděla Raziela jako svého tvůrce. Nefilim však přesto uznávají rčení a pravdy ve světských náboženstvích, mytologiích, příbězích a legendách a často je propojují se svými znalostmi. Každé světské náboženství si také částečně uvědomuje probíhající boj proti démonům. Protože však civilové nebyli a nejsou schopni přímo bojovat proti démonům, začlenili svou existenci a boj proti nim metodicky do systémů víry jako různé zlé entity. Jejich vůdci se rozhodli pomáhat tím, že podporují nefilim.
Byly navázány kontakty a vztahy mezi nefilim a řády hlavních světových náboženství s malou skupinou vybraných vůdců, kteří jednali jako zástupci každého náboženství a podepsali tajné smlouvy, které slibují neustálé poskytování útočišť a zbraní pro lovce stínů výměnou za ochranu před démony. Konec Dohody je podpořen tím, že umožňuje nefilim přístup k různým náboženským komunitám, svatým budovám nebo místům uctívání, nebo zásoby svěcených nástrojů a vybavení
Zatímco většina lovců stínů se obvykle nepodílí na tradičních náboženských nebo kulturních oslavách světského světa, jako jsou Vánoce nebo Den díkůvzdání, někteří tyto svátky přijali jako zvyk bez náboženského kontextu. Lovci stínů však mají vlastní oslavy a svátky, které jsou hluboce zakořeněné v jejich kultuře a historii.
Jednou z nejvýznamnějších oslav je Den Raziela, který se koná na počest anděla, jenž stvořil první generaci nefilim a daroval jim Knihu smlouvy a Pohár smrti.
Kromě těchto velkých svátků lovci stínů slaví i osobní události, jako jsou narození dětí, svatby a plesy, které se konají při různých příležitostech, jako je uvedení nové generace lovců stínů do společnosti nebo oslava důležitých vítězství nad démony.
Vzhledem k tomu, že Idris a Spolek jsou izolované od světského světa, lovci stínů si vytvořili vlastní kulturu oslav a svátků, která posiluje jejich identitu a sounáležitost. Ačkoliv se mohou někteří jedinci zúčastnit světských svátků, jejich pravé oslavy a tradice se točí kolem jejich povolání a odkazu andělů.
Černá pro lov temnou nocí,
bílá pro ty co, zemřou v bezmoci.
Barvou zlatou nevěsta zraje,
rudou my naše kouzla přivoláme
a v bílém hedvábí těla svá pálíme.
Modré prapory, když ztracený se vrátí,
světlem z šafránu slavíme vítězství.
Ohněm mi nově zrozeného vítáme
a také hříchy své v něm smýváme,
šedá pro znalosti raději nevyřčené.
Kost pro ty jež nestárnou,
zelená zcelí naše zlomená srdce.
Ze stříbra si stavíme ochranné věže
a bronzem vyvoláme magii temnou.
“Rituál je převzat ze Šalomounovy písně.” “Postav mě jako pečeť na tvé srdce, jako pečeť na tvé paži: láska je silná jako smrt.” Při obřadu nosí ženy nefilim tradičně zlaté šaty, zatímco černá slavnostní výstroj označená zlatými runami je pro muže. Sňatky často probíhají v Síni Dohod v Alicante. Po uzavření manželství se rodinný prsten, který byl použit při zásnubách, vrací zpět k rodinnému dědictví. Lovci stínů se pak při obřadu navzájem označují trvalými runami manželství a odhodlání nad svým srdcem a paží, což znamená, že si navzájem lásku a oddanost dávají. Manželství osob stejného pohlaví bylo v Idrisu již také uznáno, pokud je uzavřeno v zemích, kde je manželství osob stejného pohlaví legální.
Vztahy s civily a jakýmkoli jiným druhem, než jsou nefilim, jsou Spolkem obecně pokládány jako urážka. Ve skutečnosti je manželství s civily zakázáno, jelikož by se takový svazek dotýkal Úmluvy. Lovci stínů však mohou uzavřít sňatky s podsvěťany; akorát zkrátka nemohou být oddáni v obřadu pro lovce stínů, protože podsvěťané nemohou nést runu, která je součástí tohoto obřadu. Jsou povoleny i jiné formy sňatku s podsvěťany, jako jsou církevní svatby, handfasting, ceremonie, obřady, ačkoli některé z nich ostatní nefilim obecně neuznávají.
Aby se mohl lovec stínů oženit s civilem, musí opustit Spolek a sám se stát civilem, zbaveným svých run. Pro ty, kteří opouštějí Spolek, existují tři pravidla. Nejprve musí lovec stínů přerušit kontakt se všemi nefilim, které kdy znal, dokonce i se svou vlastní rodinou. Za druhé, nemohou žádat Spolek o pomoc. A za třetí, Spolek si stále může nárokovat děti, které vzejdou z tohoto spojení. Bývalý lovec stínů může své děti uvědomit o svém původu, načež jim bude Spolkem nabídnuto, aby se stali lovci stínů, a to každým šest let, dokud nedovrší věku 18 let. Tomuto všemu se však lze vyhnout, pokud civilský partner sám podstoupí přeměnu.
Během prvních let od vytvoření rasy nefilim, kdy byl nábor a posilování jejich počtu prioritou, byly sňatky s civily podporovány. Poté, co se populace lovců stínů ustálila, Spolek okolo roku 1400 na základě Úmluvy zrušil vytvářet nové lovce stínů bez souhlasu; neboť doposud nebyl poskytnut žádný systém pro vyhodnocení, zda je civil vhodný pro přeměnu, většina žádostí poté byla zamítnuta. Sňatek s civily byl Radou zcela zakázán v roce 1599, na vrcholu Schizmatu a Lovů, během nichž se nefilim stali více izolovanými od civilů. Tato izolace zůstala a pokračovala a dokonce formovala vztah nefilim a civilů, a to i po generace. Nicméně, zatímco manželství mezi civilem a nefilim je zakázané, existuje zde metoda Povznesení.
Když se prokáže vina za porušení důležitých zákonů, mohou být lovci stínů zbaveni svých run. To se většinou děje, když se lovec stínů rozhodne opustit Spolek, aby se oženil se civilem, a stal se jedním z nich. Dalším aktem zrady k přijetí tohoto trestu je setkávání, či paktování se s démony; tento závažný čin může být dokonce doprovázen násilnou přeměnou zrádce na opuštěnou civilskou bytost, jakož i odstranění run celé rodiny a odstraněním jejich příjmení a záznamů z historie nefilim. Mimoto může být nefilim za své prohřešky uvězněn v Tichém městě, či být proti své vůli přeměněn na mlčenlivého bratra.
Lovci stínů často umírají mladí, protože jejich boj proti démonům mnohé z nich v bitvě zabije. Tradiční barva smutku u nefilim je bílá, na rozdíl od typické černé pro civily. Po smrti nefilim je většina z nich spálena a ostatky jsou později pohřbeny. Ti, kteří umírají v Idrisu, jsou tradičně pohřbeni ve své nekropoli před zdmi Alicante, kde většina starých rodin lovců stínů má nejen náhrobní kameny, ale i velké rodinné hrobky a mauzoleum. Ti, kteří zemřou mimo Idris, jsou pohřbeni v ossuáriu (kostnice), které tvoří jednu úroveň Tichého města, i když je stále menší, než hřbitov v Idrisu, kde jsou těla spálena a přeměněna na popel používaný k výrobě a posílení mramorových oblouků. Mlčenliví bratři mají odpovědnost za mrtvé v obou lokalitách. Ti, jejichž smrt se nepovažuje za čestnou, jako jsou sebevraždy, zločinci a monstra, jsou však pohřbeni vcelku a nespálení na různých místech, například na křižovatce v Idris mimo Broceliádský les. Během pohřbu, nebo když lovec stínů zemře v jakýkoliv moment, se pronese celé jejich jméno a slova “Ave Atque Vale”, jenž jsou převzatá z básně Catulluse, což v latině znamená „Hail and Farewell – Buď zdráv a sbohem“. Než se tělo postaví na pohřební hranici, je vystaveno lovcům stínů, aby bylo možné pronášet slova smutku a ti, kteří zůstali, mohli projevit poslední rozloučení úctu. Oči mrtvého lovce stínů jsou zavázány bílým hedvábím, je položen k odpočinku s rukama zkříženýma na hrudi a v pravé ruce svírá andělské ostří. Pohřební rituály se také liší v závislosti na části světa, ze které lovec stínů pochází, ale tradičně je zakončena větou z The Odes of Horace: Pulvis et umbra sumus. – „Jsme prach a stíny.“
…
2016 - 2025 © Shadowhunters RPG
