Les

Les je tajemný kout na Staten Islandu, kousek od městského ruchu New Yorku. Nachází se v blízkosti pláží, kde šum mořských vln splývá s tichým šepotem listů. Přestože je tak blízko urbanizované oblasti, je toto místo zachováno nedotčeno člověkem. Stále zde můžete cítit divokost přírody, poslouchat zpěv ptáků a slyšet praskání větví pod vámi, jak se procházíte hlubším a hlubším do srdce lesa.

Remi Luca *Remi se na něj koukla usmál se, chtěl mu už odpovědět, ale jakmile Diego řekl, že je vlkodlak, málem mu zaskočila vlastní slina. Lehce se sebou škubl, ale ihned na to mu v hlavě vyjela hláske.* /Nesuď nesuď nesuď. Nebyli to oni. Byl to tvůj fotr. Nebyli to oni, byla to jen shoda náhod. Není to nutný./ Ehm, uhm… *Zamručel Remi zmateně, snad ze svých pocitů, než si odkašlala pak se hraně usmál, úsměv mu ale povadl.* Já jen, ze všeho všudy nejprve, musím se omluvit. Nemám s vlkodlaky moc dobré…no…zkušenosti…já abych nezněl jako debil, ale asi budu, no, já nikdy nic neskrýval, tak, pro i teď…ehm, no, vlkodlačice, jedna, mi zabila milovanou osobu, no a od té doby jsem na vlkodlaky uvrhl negativní pohled, dost hnusný a neprávem, a stydím se za to, nakonec jsme přišel na to, že ji nechal zabít můj otec, takže ta vlkdolačice, byla vlastně jen prostředník, ale i tak se pořád ještě dostávám z toho, kdy jsem si asi dva roky o vlkdolacích myslel, že jsou špatní. Ale nejsou, jasně že ne, jen, to je ve mě, eeeh, promiň, jsem trošku mimo, ale jen, kdybych se choval divně, chci aby jsi věděl proč, ale vina to tvoje není, jasně že ne, ty jsi fajn, moc fajn, a tak…eeeeh, jak že je ve Faerii? *Změnil raději téma.* Krásně, krásně, ale já už jsme si zvykl na New York. Nikdy jsem moc nepoznal krásy rodné země, nikdo mi je neukázal, táta byl…no hajzl. Utekl jsme a žil tady, Faerii vlastně teď poznávám. *Pronesla a odmlčel se.* Ale no, teď nově pracuji na podzimním dvoře, a ten je hezký moc. *Pronesl, sám sebe slyšel, jak mluví sekaně.*

Diego Cadwalader *Zarazí ho Remiho reakce, ale naslouchá mu. Vlastně se ani nediví, že Remi nemá rád vlkodlaky, když dokončí své vysvětlení. Jen zakroutí hlavou a povzdychne si.* Takové malé nedorozumění a už by z toho mohla být válka mezi vlkodlaky a vílami. Je mi líto toho, co se ti stalo a zároveň mě mrzí, že jsi kvůli tomu koukal na vlkodlaky přes prsty. Nebudu mluvit za všechny, ale ti, co pracují v Praetoru, jsou většinou hodní. *Usměje se na víláka, narve si do pusy poslední kousek chleba, dožvýká jej a ruce si dá za hlavu. Zpoza stromů vysvitne pár paprsků slunce, které dopadají na mýtinku. Jeden svítí přímo na Diega a druhý přímo na Remiho. Teď vypadají jako kdyby byli herci v divadle a svítili na ně reflektory, protože hrají hlavní roli. Diego si to vyloženě užívá, protože zavře oči a nechá se od toho malého paprsku ohřívat.* Podle toho, co jsi říkal, Faerii moc neznáš, tedy až na ten podzimní dvůr… Přijde mi hezké, že sis našel vztah k rodné zemi, aspoň tedy takhle, když jsi v dětství tohle neměl. Popravdě, pro mne bylo těžké si zvykat na město. Pocházím z vesnice, kde je všechno pomalé a nikam se nespěchá, takže když jsme se sem přestěhovali tenkrát ještě s rodiči, byl to pro mne dost těžký úkol… ale jsem tady! Živý a zdravý. *Řekne, otevře oči a usměje se na Remiho. Ruce spustí dolů a natáhne se pro batoh, který si postaví před sebe. Povzdechne si a lítostně se podívá na Remiho.* Hele, budu k tobě upřímný, dobře? Pokud ovšem chceš, abych byl… *Vyčkává na jeho odpověď.*

Remi Luca *Remi ihned kývl na souhlas.* Ach ano, ano, o Preatoru už jsme něco slyšel, a tam jsem schopen věřit že je to tak, jak říkáš. Možná že to je i tím, že jsem se tak nějak z Faerie vyhlodal od názorů otce, jež mi říkal že všichni jsou špatní, a u vlkodlaků to tak nějak podpořil tou vraždou. Na všechny rasy a celý svět jsme si dělal názor sám, co hůř, musel jsme přenastavit to, co do mě zasel otec. Proto se to asi tak nepovedlo. Ale jak říkám, pořád se to učím, pořád to poznávám, v hloubi jsme si vědom toho, jak to je, ale pořád…je to běh na dlouhou trať. *Pokrčil Remi rameny. Pak se usmál.* Ach ano, ten skok dobře znám. Ve dvanácti z Faerie jsem se octl tady, mezi lidmi a jinými bytostmi, ve velkém Římě. A než jsme se chytl, páni, to bylo něco. Pořád se chytám, ale teď už více. *Usmál se a pak se zadíval Diegovi do očí. Naklonil hlavu na stranu a kývl.* Jistě, upřímnost je přeci jen nadevše. *Vyzval jej s očekáváním v hlase.*

Diego Cadwalader *Zatímco Remi vypráví, Diego vytáhne z batohu svůj černý deník, který nalistuje na popsané stránce.* Víš, občas mám sebedestruktivní myšlenky, kvůli své minulosti a jediné co mě drží na živu je to, že mohu pomáhat jiným. Pracuji v Praetoru, kde se většinou starám o nováčky. Je to docela náročná práce, ale tak nějak vím, že ji potřebuju, abych sám sebe neutápěl v temnotě. Nejsem totiž vlkodlak od malička. Proměnil jsem se docela pozdě, asi před deseti lety a vlastně po první proměně jsem svou rodinu už neviděl. Nemám vlastně ani nikoho, s kým bych tohle mohl řešit, protože jsem určitou část svého života trávil o samotě. Takže, přijde mi fajn, že poznáváš svou rodnou zemi a docela ti to i závidím. Dal bych cokoliv, abych se mohl podívat zpět do své rodné vesnice nebo aspoň za svou rodinou. *Vyzpovídá se Remimu, aniž by se jej ptal, zda o to stojí. Prostě nechal mluvit své myšlenky, dřív než by nad nimi přemýšlel. Zvedne pohled k vílákovi a v jeho očích jde vidět neskrývaná bolest.* Promiň, tak nějak jsem se nechal unést svými pocity. *Omluví se, vytáhne tužku, kterou má připevněnou k deníku a v rychlosti si do něj něco zapíše.*

Remi Luca *Remi jej poslouchal a jemně se usmíval, přikyvoval a vnímal, co vlkodlak říkal. Jakmile se nakonec omluvil, Remi jen nakonec nadzvedl obočí a ihned zvedl ruce před sebe, jako kdyby jej chtěl uklidnit.* Ne, to je v pořádku! Nic se neděje, v žádném případě ne, opravdu. Klidně povídej, myslím, že chápu, jak to myslíš. Mrzí mě, co se stalo, hádám, že tohle člověka, nebo jakoukoliv bytost tak nějak omezí a odepíše, jak jinak. Moje kamarádka se nedávno změnila v upírku, prochází si podobnými věcmi, přichází o rodinu. Já jsem, díky bohu bych i řekl, nikdy milující rodinu neměl. Takže mi přijde tak nějak fajn, že nemusím cítit to, jaké to je ji ztratit, ale rozumím, že to bolí. *Snažil se Remi soucítit s mladým vlkodlakem a pak se uculil.* Taky se často nechávám unést. To už tak občas bývá. A k tobě, vlastně, co ti brání se třeba do té vesnice podívat? *Optal se jej.*

Diego Cadwalader *Usměje se na něj, když zjistí, že Remi ho vlastně i chápe. Znovu vloží ruku do batohu a vyloví z něj termosku, kterou otevře a naleje si horkou kávu do jejího víčka.* Máš pravdu, nebrání mi nic z venčí, ale všechno uvnitř. Všechno uvnitř mi říká, že bych se tam neměl vydávat. Navíc, už si ani nepamatuju, jak se jmenovala. Vím jen, kde přibližně se nacházela a nejspíš se tam ani nechci vracet, protože už žiju nový život tady. *Pokrčí rameny a usrkne své teplé kávy, než se podívá na Remiho, který nejspíš pořád sedí v trávě.* Dáš si taky? Dělal jsem jí sám, takže by měla být dobrá. *Chvíli se snaží tváři neutrálně, než vybuchne smíchem.* To znělo dost egoisticky. *Podotkne a natáhne ruku s teplou kávou ve víčku termosky směrem k Remimu.*

Remi Luca *Remi jej poslouchala přikyvoval, rozuměl mu více, než by si mohl vůbec myslet. Nakonec vstal, aby došel kousek od něj, kde byla tráva trošku vyšší, kde si sedl na zem na kolena a ruce s roztáhlými prsty položil do trávy.* Tomu rozumím. Mám to stejně. i já bych rád poznával ta místa, kde jsem byl, ale nerad se tam vracím, musím se do toho nutit, z jen principu toho že musím, vím, že mě tam vévoda, pro kterého pracuji, někdy určitě pošle. Ale jinak bych se tam asi nevydal, nejspíš. *Podotkl mladý fér, na moment zavřel oči a nechal je tak, než kolem jeho prstů v trávě vykvetla kvítka s krásnými, modrými a žlutými květy. Remi se pousmál a jedno utrhl.* Ale jsem rád, že žiji tady. Jak jsme řekl, i když je Faerie kouzelná, umí být i krutá a zlá, a to víc, než tenhle svět,. Tady mi to přijde o dost mírumilovnější, více, než tam,. *Podotkl, než vstal, došel k Diegovi a kvítek položil na kámen vedle něj. Pak se na něj mile pousmál a kývl. *Moc rád. *Uculil se, než se natáhl, převzal si hrnek a napil se, než mu kávu vrátil.* Hm, skvělá! Děkuji! A žádný strach, každý se musí umět pochválit, i kdyby za maličkost. *Mrkl na něj a pak se posadil zpět k místu, kde vyčaroval květinky.* O čem tak píšeš? *Zajímal se pak.*

Diego Cadwalader *Překvapeně sleduje celé Remiho počínání s květinami a následně i to, jak kvítek utrhne a položí jej na kámen. Nic takového ještě nikdy neviděl.* Ty jo, to bylo moc hezké. *Pochválí ho a vezme si zpět prázdné víko termosky, které hnedle zase naplnil. Usrkl si nápoje, seskočil z kamene a vydal se k jedné z borovic, které zde rostly.* O všem možném. O životě, o lásce, o cestě… O vesmíru. Jsou to většinou jen rýmované úvahy. Nejspíš proto je lidé kupují. Co se týče povídek, tam zase zachycuji nějaké životní situace, které upravuji tak, aby byly čtivé. A mám jeden román, který je o mém dětství nebo teoreticky o tom, co by se mohlo stát, kdybychom nebyli nuceni se přestěhovat do New Yorku. *Sáhne dlaní na kmen stromu a zblízka si prohlédne jeho kůru, načež zatřese hlavou a vydá se přes mýtinku ke keři rulíku zlomocného.* Popravdě, radši píšu písničky. Nemusíš čekat na recenzi. Zahraješ písničku a hned poznáš, jestli se lidem líbí nebo ne. *Přičichne si jedovaté rostliny, zkřiví nos a o dva kroky ustoupí.* To ti vlastně nemusím povídat, když taky tvoříš vlastní hudbu. *Podívá se na Remiho a usměje se.*

Remi Luca *Remi se usmál a děkovně mu pokynul hlavou. pak jej sledoval, co dělá a jemně se usmíval. pak se nadechl konečně ke slovu.* Páni, doufám, že mi dáš na tvou tvorbu kontakt. *uculils e vesele. *Mám rád kreativní lidi a bytosti, to se cení. Líbí se mi to, tak nějak je vždy fajn mít svůj svět, kam se dá utíkat nebo se z něj čerpat nějaká ta energie a inspirace do světa reálného. *Zavrněl Remi spokojeně. Pak kývl na souhlas.* Ano, ano, jistě. Ale občas je to takové, no, že není něco, kam hrábnout, z čeho čerpat, to ale asi zažil tak nějak každý. Ale ano- většinou, když něco složím, chci aby to nejen stálo za to, ale aby to mělo duši, aby to mělo smysl a aby to bylo…prostě hezké. *Vysvětlil mu Remi svou metodu a pak se podíval na nebe.* Tak nějak jsem zjistil, že mě to baví asi dva roky potom co jsme se sem dostal. Tvořím hlavně tedy v italštině, jelikož jsem většinu života pak trávil v Římě, a líbí se mi ten styl, když tu píseň poslouchám a vidím to krásné, velkolepé Italské město. To mi připomíná, že bych se tam měl někdy jet zase podívat. *Zauvažoval nahlas, ale pak se zase vrátil k tématu a uculil se.* Teď čerpám inspiraci i z lásky. Víš, budu se ženit, už brzy. A chci, aby to, co cítím teď, zůstalo co nejdéle. Tak si dávám ty pocity do písní, aby tak nějak…přežily. *Vysvětlil. Pak si prohrábl vlasy, načež ruce položil opět do trávy a květinky nechal opadat a zvadnout, přeci jen, aby tam po sobě nenechal stopu své magie pro oči civilů.* Hraješ i na nějaký nástroj? Nebo jen píšeš texty?

Diego Cadwalader No, pokud budeš chtít, můžu ti poslat jednu mou sbírku básní. *Nabídne mu jednu z možností. Samozřejmě, že by si Remi knihu mohl koupit v obchodě, ale když už tady strávili nějaký čas, klidně mu jednu sbírku poskytnout může.* Je hezké, že to tak máš, *reaguje na jeho povídání o hudbě.* Já píšu skladby snad o všem, co existuje, ale samozřejmě ne všechny nechám poslechnout veřejnost. Jednou jsem složil píseň o mých spálených špagetách, ale myslím si, že by to lidi moc nebavilo. *Zasměje se a dojde zpět ke kameni, kde má batoh. Termosku, která se povalovala vedle batohu, zavřel a vložil ji do batohu, který následně zavřel a dal si jej na záda.* Hraji na kytaru. Občas si přivydělávám v jednom menším podniku v Bronxu. Jestli chceš, dej mi své číslo a pozvu tě. *Usměje se na něj a počká, jestli mu Remi ještě nějak odpoví či věnuje jeho číslo na telefon.* Teoreticky mi můžeš dát adresu i adresu, pošlu ti pozvánku poštou, když jsem ten zastánce staré školy. *Uchechtne se, počká na Remiho reakci a pak ještě dodá.* Budu muset jít, mám ještě nějakou práci, ale rád jsem tě poznal Remi. *Otočí se vydává se po cestičce zpět, ale ještě než zmizí z dohledu, ohlédne se na víláka.* To tričko si můžeš nechat, a být tebou, nebyl bych tady příliš dlouho. Vyčenichal jsem pár vlků a divočáka. *Zasměje se, mávne na Remiho a zmizí mezi stromy.*

Remi Luca *Mladý fér jej poslouchala usmíval se.* O špagetách? Páni, to je teda něco, to ti povím. *Zasmál se, tak daleko ještě nezašel. Jakmile řekl, že hraje na kytaru, tak se Remi zaculil, napařil se jako páv a koukl se na něj.* Tak to jsi narazil asi na správného člověka, ti povím. Mám krámek na Queensu, String Theory, a prodávám kytary, specializuji se na opravu, výrobu, a tak, teď ani nevím, jestli jsme ti to neříkal. *Zasmál se. Pak mu milerád dal své číslo a zaculil se od ucha k uchu. Jak Diego odcházel, koukl na něj Remi.* Děkuju, taky už zmizím. Snad se ještě sejdeme! *Mrkl na něj, zamával, a když pak zmizel, ještě chvilku poseděl, než se i on dal na odchod pryč k domovu.*

Remi Luca *Remi si dal ruce před oči a zamrkal, když se mu do očí dostalo prudké, denní světlo. Zrovna se vrátil do New Yorku z Faerie, byl opět na Podzimním dvoře a cestou zpět šel přes Zimním dvůr. Všude bylo ale přítmí, proto jej světlo dne tak oslepilo. Byl unavený a vyčerpaný. Zase cvičil celý den a tentokrát i celou noc, Erno testoval jeho výdrž. Remi vydržel, jistě že ano, ale pořádně jej to unavilo. Chvilku se rozhlížel kolem sebe, než ale nakonec samovolně padl na zadek a zůstal sedět v jemném mechu. Meč, který měl u pasu, si nakonec položil vedle sebe, dýky nechával schované pod košilí z modro-bílé látky, která na sobě měla ještě stříbrné výšivky, samotná košile byla zkrátka a jednoduše v barvách vévodství, pro které Remi pracoval. Hlavu si složil do dlani, a vyčerpaně vydýchával a nabíral energii na to, aby se alespoň dostal domů.*

Elisa Borrgia *Kráčela lesem a při každém kroku ladně zabořila svoji hůl do země. Nešla se zde projít jen tak, ale dostala od místních typ, že se v lese dějí divné věci. Na tváři měla svůj úsměv s tím, že jde nacházet další figurky do své hry.* Už jsem myslela, že v New Yorku je nuda *Pronesla, jelikož se zastavila u místa, kde byl obrovský Topol. Dlouhé škrábance, které se táhly, jako kdyby někdo zaryl drápy omylem, jelikož se někdo vyhnul* Že by vlkodlaci? *Konečky prstů přejela po ráně na stromu, kde byla smůla ještě nezaschlá. Nakonec vytáhla kapesníček ze svého kabátu a utřela si špínu, jenže když učinila krok zpět všimla si v dáli chlapce, muže. Nedokázala nyní posoudit, jelikož si schovával tvář do dlaní.* Hm…. *přivřela oči a zamířila za ním. Čím blíže byla tím poznávala, že má na sobě oblečení jí dobře známe. Zastavila se za ním.* Těžký den? *Upozornila na sebe zatím, co se opírala o hůl a sledovala ho s jistým výrazem dominance, jako kdyby se na něj měla dívat z vrchu, což tak u působilo vzhledem k tomu, že stála a on seděl. Prohlédla si meč a docházelo ji, že nejspíš trénoval* Kdo tě učí chlapče? *Pro ni to chlapec byl. Mohl působit mladě a přitom být starší, ale vzhledem k tomu, jak zničený byl se zdálo, že ho spíše někdo zřídil.*

Remi Luca *Remi vycítil cizí blízkost skoro ihned, co se objevila v okolí, nechal to ale zatím být, už jen proto, že měl o energii zantělně méně. Jakmile ale stanula před ním, tak pomalu zvedl hlavu a zadívals e na ženu před sebou. Hned na to vzal pomalu do ruky meč, jež opře čepelí o zem, a když se zvedl, tak si vypomohl a využil jej jako opěrku.* A vy jste kdo? *-Zeptals e ihned. Nechtěl být nepříjemný, to s ním dělala ta únava. Neměl tušení, kdo to před ním je, a co po něm chce, a nechtěl se ihned prozradit.* Vévoda, jak si to přeberte, je na vás. *Mrkl ale pak na ženu, načež si nakonec ale zase sedl. Z kapsy košile, jež byla zaplá, si vytáhl zabalenou cigaretu s bylinkami na povzbuzení od Tanoii- nebyla to tráva, byla to férské bylinky na dodání energie. Aniž by se ptal, jestli jí to není nepříjemné, našel zapalovač, zapálil se a vnímal, jak mu kouř proudí do plic a čekal, až ho začne nabíjet zase enrgií.*

Elisa Borrgia *Působil, že je drzý, ale zdaleka to nebylo chování, které by čekala. Víly dokáží být mnohem zákeřnější a ostřejší ve slovech tohle znělo spíše jen jako potencionální únava z tréninku.* Ve většině případů se muž představuje ženě. To tě tvůj vévoda neučil? Očividně se dvory trochu v etiketě mění… *Sledovala, jak si potáhla z cigarety a vůně ji hned uhodila do nosu. Rozhodně to nebyla obyčejná cigareta. Netroufla si přímo říci, co za druh rostlin do sebe dostává, ale už jen kouř působil, že jí trochu nabudil* Elisa de Rais Borrgia ze zimního dvora *Vyslovila nakonec a zůstala stát na svém místě* A ty? Nechceš snad abych tě nazývala chlapcem… *Věděla, že mnohé to dovádělo k nepříčetnosti, jelikož to znělo jako dětinské oslovení.*

Remi Luca *Remi protočil očima. Hele, chápu chápu, ale momentálně mi jsou zvyky tak nějak jedno. jsem unavenej a jediný co chci je nabrat sílu, lehnout si a možná si dát i kafe. Takže se omlouvám, ale narazila jste na mě zrovna v ne moc dobrém nalaezní. *Zavrčel Remi, dál se rozhodl její poznámku nijak nekomentovat. Když se mu představila, tak nadzvedl hlavu.* Ah, aha, jo, víla. Super. *Ušklíbl se, než k ní přistoupil, zatímco mezi prsty ruky, jež se opíral o meč vložil cigaretu a natáhl k ní volnou ruku.* Remi z Queensu. *Mrkl na ni, než odhalil zuby v zářivém, perličkovém úsměvu. Pokud ruku přijala, tak stiskl, pokud ne, tak jen pokrčil ramen a stáhl ji. Pak už si zase přehmátl cigaretu a popotáhl si.*

Elisa Borrgia Řekla bych, že to není úplně důvod chovat se takhle. Je to jen únava. *Prohlédla si ho od paty k hlavě, když přijala jeho ruku a jemně ji stiskla.* Zajímavé… Remi Luca? Znám Vašeho otce… Jste tím pádem ze zimního dvora… *Věděla mnohé a ještě aby ne, když se v tom pohybuje tolik let. Oběma rukama se chytla hole, kterou dala před sebe* Pro Vaše štěstí se mu vůbec nepodobáte a jste více sympatický na první pohled. *Jeho otce nemusela, ale stále k němu byla slušná, když ho poznala. Co slyšela se synem neměl moc dobrý vztah.* Voní to… o co se jedná?

Remi Luca /Mluviti stříbro, mlčeti zlato. Remi, drž hubu./ *Okřikl sám sebe, než se na ni podíval a naklonil hlavu na stranu. její další slova jej totiž zaujala o něco více.* Znáte mě? A znáte i mého otce? A teď mluvíte o jeho kariéře strážného, nebo kariéře vraha? *Ušklíbl se na ni, než si pak odfrkl.* Není to můj otec. Psychicky ho tak neberu. Jediné, co máme společné, je pouze to, že jsem vyšel z jeho koulí. *zavrčel, než ale sevřel oči.* Omlouvám se, to bylo netaktní, jen…nemůžu ani pomyšlení na něj vystát. *Pronesl a pak se na ni zase podíval. Dostal jsem to od známého féra, je dryáda, a no, vyzná se v bylinkách. Tohle je na doplnění energie, která mi teď chybí. jaká je přesná směs by vám mohl říct on, ne já, sice doma mám hodně květin, i z Faerie, ale přirovnat to, to by bylo těžké.

Elisa Borrgia Znám skoro všechny. Už žiji pár stovek let, abych znala mladší víly jako jsi ty z našeho dvora, nebo o něco starší jako tvůj otec… *Vysvětlila a zároveň s tím k němu přišla už blíže.* Mladý sympatický muž… slyšela jsem o jisté bizardnosti ohledně svatby s upírkou a nejsem si úplně už jistá, jestli se jednalo o tebe *Začala mu tykat z důvodu, že byl mladší a hlavně nechtěla vést debatu na nějaké notě, kdy by zněla povrchně. Vůči mladším to prostě nedokázala viděla v nich ještě nějakou tu nevinnost.* Oh… netaktní to jistě bylo, ale řekněme… *Naklonila se k němu.* Že si taky ulevím se slovy vůči tomu muži. Nejčastěji, že pokud Fearie přežije takového imbecila a arogantní prase, tak už přežije všechno… Ale nyní mi spíše pověz něco o sobě. *Bylo pro ni normální být vílám takhle na blízku a mluvit o jejich životech. Prakticky takhle byla ve Fearii naučená. Kdyby byl z jiného dvora byla by trochu obezřetná.* Proč vlastně tahle uniforma? *Poukázala na to, že není z jejich dvora.*

Remi Luca Ach jistě, no, myslím, že otec si ale udělal mínění, falší dobré, ale převážně špatné. Nu což. *Pokrčil rameny, a pak se zase posadil na zem, než se zaposlouchal do toho, co Elisa říkala. Ušklíbl se nad tím, co pronesla o jeho otci a pak se upřímně zasmál, než se zaposlouchal dál.* Ano, jedná se o mne a o Alessandru. A bizarnost? To ano, bizární to je víc než dost, proto to bude tak skvělé. *Mrkl na ni tajemně.* A co bych ti o sobě řekl? No, nemám moc povídavou, ale jsem otevřený, tak se ptej, odpovím. *Uculil se. Pak se podíval na svou uniformu.* Ach ano, toto, jsem strážný na Podzimním dvoře, když nejsem zrovna ve svém obchodě, zrovna jdu z tréninku domů, proto jsem tak vyžvejkaný. jak žvejkačka. *Zavrněl, a opět si potáhl.*

Elisa Borrgia *Když uslyšela jméno Alessandra hned zbystřila a rukou sevřela více hůl.* Alessandra? Ta drogová dealerka? *Tohle jméno mohlo být jen náhodou, ale přesto vše jí to donutilo optat se a přešla k němu blíž, když se rukou natáhla, aby mu ukradla cigaretu na jeden potah, prohlédla si, co právě držela v ruce a posléze mu to vrátila se slovy.* Rozhodně dobrý materiál k tomu, aby se člověk nabudil. Musím toho chlapce posléze také navštívit* Pokud se jí to nepovedlo, tak jen promáchla nešťastně rukou. Usadila se vedle něj.* Hledám pár lidí… Jestli jsi zde takhle zběhlý mohl bys mi být dobrým pomocníkem v informacích, ale vím, že víly nic nedělají zadarmo pokud nemusí. *Natočila k němu hlavu s tím, že se usmívala.* Co bys chtěl na oplátku, když mi něco málo zjistíš o zdejším podsvětí? *V tuhle chvíli jí šlo i o Alessandru, ale pokud to bude budoucí žena Remiho začínala o ní ztrácet zájem, co se hry týče a spíše se stávala černou královnou na pole jejího působiště.*

Remi Luca *Jakmile zmínila upírčino jméno, trošku zbystřil a podíval se na ni.* Ano, ano přesně tal-.* Přitakal jí Remi a pak přimhouřil oči, než ji poslouchal dál.* No, víš, nejsem takový obchodník. Jediné, s čím obchoduji jsou moje kytary, i ty kytky dávám zadarmo. Takže svém světě ti rád řeknu, jen ne tady, nechci naletět do rukou bůh ví komu. Tak co kdybych zamířil ke mě domů a ty za mnou, abychom měli nějaké soukromí? První, co ti o světě podsvětí tady řeknu je to, že Institut a vlkodlaci teď čipují podsvěťany, a nerad bych to schytl. O tom dalším si promluvíme potom. hlavně mi řekni, co vše vědět chceš? *Zajímal se, ale sám se pak zvedl a dal se na východ z lesa.*

Elisa Borrgia *Takže to byla žena, která si měla vzít vílu. /Bizardnost nad bizardností některé víly musí pukat vzteky a já to nemohu vidět…/* Odvážné učinit takový krok, ale v lásce se asi meze nekladou, jak se říká. *Zvedla se spolu s ním.* Čipování? Pochopila bych to u vlkodlaků. Přeci jen tihle prašivci jsou svým způsobem jak zatoulaní psi, když jsou proměněni, ale k čemu čipovat vílu. Nejsme zvířata… v určitých mezích *Protočila oči, když sama musela uznat ve své hlavě, že jsou chvíle, kdy se oddá všem touhám pro ten pocit blaženosti.* Je toho více než dost. Začala bych tím zda znáš Dragose…

Remi Luca *Remi jen pokrčil rameny.* To víš. Víra nám ještě nezakázala brát se s ohledem na rasy, tak proč toho nevyužít? *Ušklíbl se a pak se otočil přes rameno.* No jo, chtějí z nás udělat ze všech psi, prý je to proto, že je mezi podsvěťany bordel. No, když občas koukám na to, kdo jaký problémy dělá, nedivím se. *Odfrkl si. Jakmile zmínila Dragose, otočil se na ni.* Jestli znám Dragose? Ale, ano. jelikož je mu Alessandra trnem v oku, slyším o něm dost často. A dost jsme si o něm zjistil, stejně tak i lidé od Aless y klanu.* Pověděl, když vyšel na okraj lesa.* No, nevím, jak tu jsi, ale já jezdím hromadnou dopravou…jedeš taky, nebo chceš adresu? *Ušklíbl se.*

Elisa Borrgia *Takže měl dost informací na to, aby mohla něco zjistit pro ni důležitého. Otázkou bylo zda se podělí Remi o něčem důležitém, nebo jí řekne něco málo, co už ví.* Jsem tu autem, takže pokud by jsi souhlasil hodím nás společně. Nechce se mi čekat před tvým domem, co se budeš vézt autobusem. *Vysvětlila s tím, že by to byla otrava a nakládá se svým časem rozumně.* Auto mám tímhle směrem. *Vydala se o sto metrů dál do zatáčky, kde na jedné mýtince čekalo staré anglické auto.* Potrpím si na jistý vkus a sedačky jsou jako pohodlný gauč. *Tohle nebylo její jediné auto vlastnila jich více a mezi ně patřili i moderní sportovní auta. Nebyla zastarala, ale věděla, kdy k jakému outfitu se hodí elegance starého auta.* A varuji tě… nedodržuji nijak zvláště rychlost…

Remi Luca *Remi pokrčil rameny a pak se na ni uculil.* To se nebojím. Alessandra jezdí pouliční závody a já s ní, a včera jsem s jedním čarodějem letěl přes New York a přistál na Empire state building, jelikož měl křídla. No, myslím, že rychlost mi fakt vadit nebude. *Zasmál se. Když si pak sedli do auta tak se na ni Remi uculil. Nějak se seskládal a pokusil se seskládat si i meč, který pokládal na zadní sedačky. Ovšem v momentě, kdy uslyšel zvuk párajícího se materiálu se zarazil v pohybu.* Ups, asi jsem ti právě…asi jsem ti právě protrhl potah na…na zadním….ehm…nevadí, budu tě navigovat, jo? Tohle se nějak spraví. *Mrkl na ni trochu nervózně, než se zadíval před sebe.*

Elisa Borrgia *Usedla do auta a spokojeně se zapřela do pohodlné pohovky, než se ozvalo trhání. Otočila se k Remimu s vážným výrazem, než nahodila svůj škodoradostný úsměv* To si rozhodně opravíš a nebo zařídíš opravu. Hádám, že to pro tebe problém nebude *Mohla by po něm začít křičet, ale k čemu by to bylo. Neudělal to schválně a měl možnost tohle napravit.* Znám firmu, kde jsou ochotni tyhle potahy vyměnit, ale zařizovat se mi to nechce. Dostaneš klíče a zařídíš to. To zní jako dobrý plán… *Hodlala mu svěřit tohle auto a znala ho jen pár minut, ale k vílám prostě tenhle vztah měla. Sešlápla plyn a vyjela s autem rovnou z kopce dolů. Na rychlost se ani nedívala. Řídit uměla a problém v tomhle ohledu neměla nikdy.* Tak naviguj.

Remi Luca *Remi se na ni zadíval a pak se jen tak nervózně usmál.* Nemám řidičák a neumím řídit. *Pronesl.* Ale Aless má upíra jednoho v klanu, ej to mechanik a tohle by zvládl. Může proto dojet, co ty na to? *Uculil se na ni. Potom už se zadíval před sebe, zatímco si jeden loket opřel o dveře vedle sebe.* No, tudy, tudy, tudy. *Navigoval jí po cestě.*- Tak, a ty mi řekni, co chceš o Dragosovi vědět? *Uculil se jako měsíček na hnoji. Když potom dojeli před jeho dům a zaparkovali, vydal se Remi nahoru do patra, sledoval, zda jde za ním.* Zrovna dneska je výtah mimo provoz, to je teda hezký. */Zanadával, zatímco funěl do schodů.* Přesun

Callisia *Dneska byl další den, kdy měla vykonat svou práci. Ta její spočívala v zabíjení lidí. Říká se práce, jako práce. Někdo si rád hraje na doktory, někdo zase na hasiče, někdo je bez práce a Callisia ráda zabijí lidi. Milovala když někomu mohla působit bolest. Když osoba, která má umřít pod její rukou krutě trpí. Lidské naivní bytosti, kterým se strachy svírá srdce při pomyšlení, že zrovna dnes budou moci naposled spatřit světlo. Naivita jim zaslepí jejich oči, kdy si myslí, že mohou utéct a zachránit tak svůj ubohý život. Otevře dveře do jedné z hospod, kde byla její dnešní oběť. Bylo známo, že tento muž byl troska bez kousku cti a sebeúcty. Sedne si vedle něj na borovou stoličku u baru a objedná si Whisky. Otočí hlavu na svou oběť a ušklíbne se.* Při pohledu na váš obličej se nedivím, že chce někdo vaší smrt. *Muž se na Callisiu zmateně ohledne.* Smrt? *Zeptá se.* Překvápko! Nevím sice komu jste co provedl, ale je mi to nějak jedno. *Vezme do ruky svůj drink, který si objednala a zkoumavě si prohlíží jeho obličej. Nakonec s tím přestane, protože si ho stejně pamatovat nebude. Kdyby si totiž měla pamatovat každou oběť co zabije má hlavu, jako pátrací balon. Už ji na to nestačí ani prsty na rukou a když na to přijde řada tak ani na nohou.* Zahrajeme si takovou hru. Dám ti tak 5 minut náskok , aby si neřekl, že jsem fůrie i když. *Callisia nikdy nehrála fér. Vytáhla jednu ze svých dýk a rychlým pohybem ruky mu udělala velký řez na ruce. Mohl být rád, že to bylo jen na ruce takhle aspoň mohl běžet rychleji. Muž se na ní zděšeně podíval a rychle se z hospody vyřítil, jako neřízená střela. Milovala nahánět své oběti až do pokraji jejich sil. I to bylo na programu dnešního dne. Opravdu čekala 5 minut než se zvedla, zaplatila a odešla, aby se mohla věnovat své oběti. Kousek od hospody se táhnul hluboký les a podle pachu jeho vůně a krvácející ruky mohla poznat, že muž nebyl tak chytrý, jak vypadal a rozběhl se do lesa. Díky loveckým instinktům vlkodlaka mohla perfektně nasát pach a vydat se po něm. Ona byla predátor a on kořist, kterou lovila. Les byl hodně temný a dosti hluboký. Pokud by Callisia nebyla dostatečně dobrá stejně by se ten chudák ztratil a vyhladověl, jenže takovou radost mu rozhodně neudělá. Když se dostane hlouběji do lesa zaposlouchá se do zvuků lesa. Jenže se jí zdálo, že tomu něco chybí. Vlk uvnitř jí si chtěl užít taky show a Callisia mu v tom rozhodně nechtěla bránit. Svlékne se proto do naha a promění se ve skutečného predátora lačnící po krvi. Rychle se rozběhne a když opět ucítí pach krve smíchané se strachem rozběhne se ještě víc. Tam totiž byla její kořist. Muž mezitím strachy běhal v lese naději, že se mu podaří zachránit. Jenže to byl na omylu. Callisia věděla, že je blízko. Aby mu nahnala ještě větší strach tak hlasitě zavije a znovu se rozběhne. Muž, který uslyšel zavití se ještě víc rozběhnul ale v cestě mu někdo stál. Callisia přeměněná na vlkodlaka. Pomalu se k němu blížila a přitom se olízla. Nemohla se dočkat až ucítí jeho krev ve své tlamě. Muž se chtěl otočit a utéct od ní pryč ale už to nestihl. Callisia zaútočila na jeho nohu a jedním pohybem mu jí odtrhla od jeho ubohého těla. Křik muže se nesl celým lesem. Z tlamy jí kapala jeho horká krev. Nakonec ho povalí na zem a roztrhá mu hrdlo. Tím tak ukončí jeho život. To, ale nebylo vše co Callisia chtěla. Měla zvláštní úchylku. Byla vášnivý sběratel lidských srdcí. Jen musela jeho tělo dotáhnout ke svým věcem a nožům, aby si mohla vzít trofej a odejít domů*

Elisa Borrgia *Procházka lesem zněl pro Elisu jako dobrý nápad. Chtěla si na chvilku pročistit myšlenky a s přírodou byla tak nějak spjata pro klid v duši. Usedla na jednu lavičku, když se zaposlouchala do příjemné symfonie, kterou zde hrálo šustění stromů a zvířat. Vydržela by takhle hodiny, jenže ji vyrušil skoro až nelidský křik, kdy doufala, že to přestane do chvíle, ale muž dle hlasu, dokázal křičet poměrně dlouho. Tiše si pro sebe povzdechla a uchopila svoji hůl. Pokud je tu nějaké nebezpečné zvíře, tak bylo potřeba ho zahnat pro své vlastní dobro. Nehodlá poslouchat křičí turisty. Kdyby chtěla křik najde si jiná místa než les. Vydala se docela svižným krokem, než spatřila mohutnějšího vlka, jak si táhne svoji oběť. Pozvedla obočí, jelikož jí bylo jasné, že tohle není jen tak obyčejný vlk.* Nemůžeš si dávat tyhle svačinky někde jinde? Nebo za jiných okolností je zabíjet? Šlo ho slyšet přes celý les… *zabručela nad tím, že jí někdo takhle hrubě vyrušil z klidu. Zapřela se o hůl a druhou ruku zvedla.* A ani se nezkoušej zaútočit. Dneska nemám náladu hrát si se štěňaty… *Byla mnohem starší a zkušenější víla, takže se vlkodlaků nebála a ani nebyl důvod, když dokázala vnímat telepatii nebo ovlivnit mysl, tak nikdy ani k souboji nedošlo.* A doufám, že to nebyl obyčejný civil. *Vlkodlaky brala jako stvoření, co jsou hamižné a hlavně hrubé. Hlavně nevěřila tomu, že by nějaký vlkodlak byl pěkný. Setkala se s některými, ale vždy to byly jen svaly bez mozku.* Samice? *optala se s tím, že působila drobněji než samci a držela si odstup. Neměla touhu brát nějakou civilní oběť a hlavně se nechtěla nechat kousnout, kdyby byla hodně blízko. Mysl se ovlivnit dá, ale nedělá to pokud nemusí. Věří ve zdravý úsudek toho druhého*

Callisia *Callisia táhla svou teď už mrtvou oběť ke svým věcem jenže její činnost byla přerušená ženským hlasem. Pustí kořist a podívá se za tím hlasem. Stála tam divná ženská, která se opírala o holi. Podivný účes co měla na hlavě by se jen těžko dal přehlédnout. Vnímala každé slovo, které ona vypustila z pusy. Nemohla přeci za to, že lidé křičí navíc to byl ráj pro její uši. Škoda jen, že neprosil o svůj život to by bylo ještě zábavnější. Silně na ní zavrčí a přiblíží se k ní o pár centimetrů. Asi jí úplně nevyděsí, když ví o existenci vlkodlaků, ale nemohla si odepřít na ní vycenit svoje špičaté tesáky. Naštěstí její věci byly nedaleko a navíc tahle panička by si nenechala ušpinit své ruce a vzít jí její kořist. Takže si v klidu mohla odběhnout pro své věci a vrátit se. Pak už se jen přeměnila do své lidské podoby.* Nechci nic říkat, ale pokud jste chtěla klid a ticho měla by jste si dělat procházku na hřbitově. Tam je klidu až až. Navíc nemůžu za to, že si vybral les. Měl na výběr. Klidně si mohl vybrat rušnou ulici a prodloužit si tak život o jeden den, ale ten hlupák si vybral les, kde jsem skoro, jako doma. Zřejmě nebyl nejostřejší tužka v penálu. *Ledabyle prohodí. Vůbec jí nevadilo, že před tou ženou stojí nahá aspoň jí tak zodpověděla její poslední otázku.* Poznala by jste, kdybych na Vás chtěla zaútočit. Navíc nehodlám riskovat co se skrývá za tou hezkou tvářičkou. *Odfrkne si a začne si oblékat své oblečení. Nebyla jejím dalším cílem takže měla skvělý den. Když už je obléknutá ladnými kroky se k ženě přiblíží a prohlédne si jí zblízka.* Na co dělat rozdíly? Konec dne je lidský život jen prostředek k dosažení cíle. Náš prostředek k dosažení cíle tak na co dělat zbytečný rozdíly. *Otočí se zpátky ke své oběti a vytáhne dýku a vyřízne mu srdce z hrudi. Spokojeně se nad tím usměje a prohlédne si srdce zblízka.* Vzájemný přírodní zákon je, že silní vždy berou od slabého *Srdce si vloží do koženého vaku a olízne si krev na ruce. Jak lahodné. Potěšeně se nad tím usměje.* Myslím si, že výlet do přírody byl více než úspěšný nemyslíte? *Optá se laškovně. Kdyby byla hodný člověk, asi by se zeptala na jméno, ale bylo to zbytečný, jako tento civil*

Elisa Borrgia *Jen pozvedla obočí, když na ni vycenila zuby. Absolutně se nebála, ale ani ji nepodceňovala. Vlkodlaci jsou nejvíce nevyzpytatelné stvoření už jen kvůli tomu, že jsou z části zvířata. Pozorovala ji, jak si odkráčela ke svému oblečení a až nyní dala najevo nějakou emoci krom sarkastického pohledu. Byla udivená, že před ní stála mladá dívka a rozhodně ne robustní postavy, ale naopak. Málo kdy viděla někoho pěkného, kdo se stal vlkodlakem, ale New York měl pro ni jisto jistě ještě mnoho překvapení.* Nemusím asi konstatovat, že jsi vrah… *Přišla k ní blíže. Bylo jí jedno, že zabíjela od toho tu nebyla spíše v dívce uviděla nějaký druh figurky jen ještě netušila na jaké hrací pole ji dá.* Abys jednou nebyla překvapená. Zákon přírody zní i v tom, že množství je síla a v jedinci slabost. *Trochu se zhnusila při pohledu nad tím, jak si oblízla krev. Vlkodlaci jsou opravdu barbaři.* Mě zajímá proč zabíjíš, co když to byl jen nějaký ubohý civil? *Vyčkávala na odpověď, jelikož to jí mohlo přinést nový pohled na tu dívku. Kdyby zabíjela jen pro radost rozhodně se proti ní postaví v tom, že s tím nesouhlasí. Nevinné by nikdo neměl zabíjet, ale pokud si to ten muž zasloužil, tak jen dobře, jelikož civilní policie nestojí za moc.*

Callisia *Být vlkodlakem bylo pro ní výnosem. Měla hodně možností, jak ukojit svou zlost a především nenávist. Což dokazovala to, proč zabíjela především muže. Nikdy nad tím takhle moc nepřemýšlela.* Oprava jsem nájemný vrah, ale jo máte pravdu jsem chytrá *Trochu nedůvěřivě se na ní podívala, když se žena přiblížila do jejího osobního prostoru. Přeci jen na sobě nic nedala znát a dívala se jí zpříma do očí.* Za tu dobu co jsem vlkodlakem už mě rozhodně nic nepřekvapí. Všichni totiž musíme stát sami proti naším démonům. *Nikdy si nehledala kamarády a většina ani jejím kamarádem rozhodně nechtěla být. Vždycky si všechno dělala sama. Na nikoho se aspoň nemusela spoléhat a dokazovat mu nějaký obdiv nebo tak. Navíc většina lidí si hledá kamarády jen proto, aby je mohl využít ve svůj prospěch. Mohla vidět, jak se zhnusila nad tím, když si Callisia olízla ruku od krve. Rozhodně se za to nestyděla. Zvrácenosti jí rozhodně nebyly cizí. Pokud nepřijmete to, kdo opravdu jste a to zvíře ve Vás budete jen někdo, kdo si sám lže a postupně Vás to bude žrát za živa.* Jsem na nějakým blbým výslechu?. *Optá se znuděně.* V průběhu života jsem se nikdy nesetkala s někým, kteří by si dovolili mluvit o dobru a zlu. Takové výrazy nic neznamenají. Lidé dělají to co je v jejich nejlepším zájmu. Navíc tento muž okrádal všechny, aby měl pro sebe. Hamižnost je další špatná vlastnost u lidí. * Sjede mužské tělo. Hladová zvěř se dokonale postará o tohle lidské tělo. Když bude mít štěstí přijdou jsem hladová prasata a nic po tomhle těle nezůstane. Možná jen ta noha tam někde opodál. Hups.* Zabíjím taky pro radost, abych uspokojila svůj hněv a nenávist. Všechno má svůj důvod *Lehce pokrčí rameny. Přeci jen nebude lhát a dělat ze sebe někoho, kým rozhodně není*

Elisa Borrgia Nemluvím tu o dobru a zlu *Pokřivila lehce čelo nad tím, že nechápe, kde si tohle vyvodila.* Jen se ptám proč jsi toho ubožáka zabila, ale zase tak líto mi ho není, ale kdybys ho zabila čistě jen z nutkání, tak by to už mohlo spadat pod mé problémy které řeším. *Zapřela se více o hůl, když nadechla vzduch, který voněl po borovici, ale také šel cítit železitý pach krve.* To ej primitivní smýšlení a nějak mě to ani nepřekvapuje. Zabíjet z nenávisti to už jsem viděla kde koho, ale spíše mě zajímá to ohledně nájemných vrahů… Můžeš to brát jako výslech. Můžeš se sebrat a odejít, ale to ti stejně nedovolím a nebo si můžeme příjemně pokecat u jedné horké mrtvoly mezi námi, která tu rozlévá svoji krev a pach pro zvířectvo takže? *Dala hlavu do boku.* Jsem víla pokud jsi to nepostřehla, takže informace si dokážu zjistit, ale věř že do mrtvol nefušuju jen mě zajímá tvá práce to je vše. Kdo ví třeba jsem se po třista letech rozhodla vydat na karieru seriového vraha a potřebuji nějaký návod. *Zavtipkovala, ale spíše pro sebe vůči ženě před sebou neměla vytvořené žádné emoce.*

Callisia Už jsem ti řekla a rozhodně se nehodlám opakovat. Zasloužil si to navíc za to mám peníze takže bonus * Schválně přešla na tykání, protože začínala být netrpělivá s těmi otravnými otázkami. Opravdu neměla ráda, když věci musela říkat dvakrát. Navíc pořád tak nějak nechápala proč jí to zajímá. Jediné nutkání co teď měla zavřít pusu téhle dámě. Jediná příjemná věc byla ta krev všude kolem, kterou Callisia cítila moc dobře.* Nemusela si mi dávat na výběr když mi stejně nedovolíš odejít. Zbytečně plýtvat slovy bez významu.* Opravdu by ráda odešla, ale rozhodně nevěděla co od víly očekávat. O vílách věděla jen to, že nemůžou lhát. Asi by si měla doplnit informace. Sedne si tedy na pařez a začne si hrát s jednou z dýk co měla u sebe* Moje práce tě zajímá to je super *Odfrkne si. Rozhodně si nemyslela, že celý den promrhá s vílou. *Asi tě zklamu ty by si nikdy nemohla být sériový vrah* Poukáže na ní dýkou. *Bojíš se ušpinit si ruce. Tvoje city a pocity tě oslepují takže by si jako sériový vrah neuspěla *Řekne jí upřímně. * Navíc nevím proč by si to měla za potřebí. S tímhle hezkým obličejíčkem by si udělala divy i bez toho. Každopádně pokud je tohle nějaká psychologická metoda, tak je nefunkční. *Zvedne se ze svého místa a rozejde se směrem k ní a obkrouží jí kolem dokola, jako když predátor zkoumá svou kořist.* Co ještě umíš krom toho, že si dokážeš zjistit informace.? *Optá se s úšklebkem na rtech a opět se k ní postaví čelem, aby jí tak mohla koukat do očí. Pokud si chtěla pokecat taky chtěla vědět nějaký užitečný informace a něco z toho vytěžit.*

Elisa Borrgia *Bylo zřejmé, že žena naproti ní nebude zase tak hloupá. Pozorovala, jak si ladně hrála s dýkou kterou svírala a nějak jí to duševně uspokojovalo.* City a pocity? Drahoušku bavíš se tu s vílou ne s nějakým perverzním chlupáčem, co běží za každou čubkou a nebo s nějakým kousavcem, kterému nebije srdce a mozek leckdy jim také nefunguje… * Zůstala stát narovnaná s tím, že ji nechala obkroužit. Vnímala ji na pár sekund za zády a byla to chvíle, kdy byla nejvíce ostražitá. Nikdy netušila, co od vlkodlaků čekat. Většinou nebyly moc fér, jelikož takový byl pro ně zákon přírody.* Opravdu si myslíš, že žiji tak dlouho a sleduji, jak se okolo sebe všichni cukrují. Nejsem nějaký hloupý amorek. *Nahodila svůj úsměv, kdy tenhle rozhovor začínal být zajímavý. *Víš očividně málo o jiném druhu, ale vzhledem k tomu, že zvládáš svoji proměnu nebudeš jen nějaké ubohé štěně.* Šla si sednout na jeden pařez, kdy hodila nohu přes nohu. *Ale v jednom máš pravdu. Nejsem sériový vrah většinou nechám ostatní zabít se mezi sebou s tím, že nemusím hnout pomalu ani prstem.* Pozvedla ruku, aby zahýbala ukazováčkem. *Ty jsi vrah, kterému za to platí, takže nemám potřebu na tebe útočit, nebo tě přesvědčit o tom, že první skála po cestě je možná cesta.* Hlavně působila silnější než se zdá a možná by její kouzlo nefungovalo moc dlouho a ani se to nehodlala pokoušet. *Jak dlouho tuhle práci děláš? Že už si tak odvážná aby ti tu někdo křičel přes celý les.* Pohlédla na mrtvolu a cítila to potěšení z toho. Mrtvý muž, co si to zasloužil to znělo více než krásně pro její uši. *Berme to tak, že jsem zákazník pokud přijímáš i od jiných požadavky nebo máš jen jednoho chlapíka, co ti shání vraždy? *Byla to možnost zjistit zda pracuje na sebe nebo je ve městě nějaká agentura najímající si vrahy. Žena ji ale už tolik po stránce pracovní nezajímala jako spíše osobnostně.*

Callisia To bude tím, že tě vůbec neznám a nevím zda vůbec poznat chci. Něco na tobě přeci jen bude zajímavého. *Bylo vidět, že tahle pohledná žena nevěří vlkodlačici, která si jí prohlížela, jako by byla nějaký kus masa. Měla důvod jí nevěřit. To stejné platilo i u ní. Nemohla tušit co si zrovna víla zamane a jaké následky to bude mít pro ní.* Ještě si mi pořádně neřekla co vlastně umíš. Třeba nejsi amorek a jen děláš problémy a pak se jen díváš, jak ostatní trpí.* Třista let je kurevsky dlouhá doba a kdyby jen proplouvala životem asi by umřela nudou. Nesoudila i ona měla několik životů na svém kontě.* Ubohé štěně to je nějaký nový termín pro urážku? *Zasměje se Callisia když zmíní tento termín.* Chtělo to léta praxe a pár mrtvol, abych dokázala ovládnout svou přeměnu. Myslím si, že jsme sehraný tým *Lehce se ušklíbne* Tak přeci jsem taky v něčem měla pravdu. Myslím si ale, že schovávat se za někoho jiného je nudné, ale tvoje věc. Měla bych ti ukázat pravou zábavu, aby si ten zážitek měla intenzivnější. *Sice úplně nevěděla, jak by to probíhalo, ale teď už věděla, že by to nebyl dobrý nápad.* Jo myslím si, že je to daleko lepší, protože z toho něco mám když poštveš mezi sebou dva lidi asi bych z toho neměla tak skvělý zážitek ale těžko říct. /Možná kdyby na sebe vytáhli nože bylo by to daleko zajímavější/ *Pomyslela si* Teď si mi tím připomněla můj první job. Ještě jsem pořádně nechápala, jak to fungovalo a představ si, že jsem toho chlápka vyděsila natolik, že sám spadnul z balkonu z 10 patra. Měla si vidět ty oči a ten děs v jeho tváři. *Udělala přesně ten vyděšený pohled, jako ten muž než z balkonu skončil* Asi tak nějak. Byl v dluzích a tak se to uhrálo na sebevraždu. Byl to fakt super pocit *Na okamžik se zasnila než se opět vrátila do reality.* Tuhle práci dělám tak dva roky takže si můžu říct, že si to dovolit mohu *Čas plyne tak strašně rychle. Ani nevěděla, jak si dokázala vzpomenout na svojí první vraždu.* Jednoduchý, dáš mi peníze řekneš mi jméno a je to. Tak jednoduchý to je. Teď bych prosila, aby si mi odpověděla na mojí otázku. Jak už si mohla zjistit nejsem tak hloupá.* Pro svůj důraz svých slov rychle vystřelí dýku, která se zabodne na strom který byl blízko ženě a s úsměvem nakloní hlavu na stranu.*

Elisa Borrgia *Nechala zapřenou nohu přes nohu a zaposlouchala se do toho, co vyřkla. Musela se usmívat od ucha k uchu, jelikož ta dívka si opravdu užívala pocit vraždy a líbilo se jí, jak to prožívala. *Štěně je novorozenec vlkodlaka. Ti, co se neumí ovládat. Není to urážka je to vaše terminologie, která se používá. Novorozenec, štěně a jiné…* Dle toho, že tohle neznala nepředpokládala, že je smečkový typ a jede sama za sebe.* Ale chtěla bych vidět to nadšení v moment, kdy jsi poprvé zabíjela. Muselo by to být rozkošné vidět mladou dívku u její první vraždy. *Oblízla si horní ret.* Taky pamatuji, když jsem poprvé zabila, ale jsem víla ne vlkodlak nás pohání něco jiného. *Zvedla se k ní, když se ji podívala do očí.* Neublížíš mi. *Vyřkla do její mysli, i kdyby Callisia nyní chtěla, tak ji ublížit pro teď nemohla.* My víly jdeme po moci a touze vládnout. Umím ovládat telepatii, nebo se dostat do tvé hlavy a chtít po tobě, co chci. Jsem víla ze zimního dvora jedna z těch déle žijících, co své schopnostu umí. *U těchtoslov kolem ni procházela jako dívka před tím, ale ne dravě. Rukou ji sjela po rameni a následně přes záda. Právě proto si ji pojistila svým kouzlem, ale bylo to to nejmenší neměla tendenci ji ovládat ani nebyl důvod.* Líbí se mi sledoval, jak lidí umírají při pár slovech *Zašeptala ji u ucha.* Ale víc mám požitek z něčeho jiného *Stáhla ruky a odtáhla se od ní, když před ní předstoupila a opřela se o hůl s radostným pohledem.* Ale oproti vlkodlakům a upírům nemáme tolik schopnosti se bránit v určitém momentu. Nedokážu se proměnit na vlka a ani vytasit zuby. Máme jiné vzhledy, kdy se rozčílíme a naše moc je dost silná. Existují zahrady a v každé zahradě jsou jiné schopnosti. Stačí ti tohle jako odpověď? *Přeměřila si ji pohledem.*

Callisia Zajímavé *Řekne jen. Tyhle slova byly pro ní něco nového. Nic co se týkalo smečky nevěděla a ani to nějak nevyhledávala. Když si totiž představíte smečku ihned vás napadne jedno slovo a to rodina. Na to nikdy Callisia nebyla. Možná dřív než se stala vlkodlakem.* Nabídla bych ti, aby si se ke mě někdy přidala a mohla to vidět na vlastní oči, ale tuhle nabídku ode mě nečekej. *To nadšení bylo pořád stejné, ale poprvé to bylo až moc intenzivní.* A jaké to bylo? *Zeptala se jí s jistým zájmem. Tohle bylo přesně to co tuhle dívku zajímalo. Co jiného člověka nebo kohokoliv motivuje k tak dokonalé věci, jako je vražda. Narovnala se v zádech, když se k ní žena přibližovala a pak se něco stalo. Moc to nedokázala popsat jen věděla, že jí nesmí ublížit. Vlastně nebylo potřeba jí ovlivňovat. Neměla jí v plánu ublížit, protože ona nebyla jejím dalším cílem. Zbytečné oběti teď už nedělá. Ví, že to přitahuje zbytečnou pozornost. Konečně se dozvěděla co tahle potvůrka umí za dokonalosti.* To je docela dobrý. Hrubá síla to sice není, ale tohle má rozhodně něco do sebe. *Zajímalo jí zda jsou další takový co umí tyhle věcičky. Procházela se jako ona předtím akorát s rozdílem, že jí sáhla na rameno a přes záda, kde se jí táhla jizva. Prozatím jí nechala, kdyby to byl, ale někdo jiný tak by mu nejspíš ukousla ruku nebo mu zlomila všechny kosti v ruce.* Z čeho máš prožitek? *Zeptá se znovu a přeměří si jí s úšklebkem. *Upíří o těch jsem slyšela. Pijavičky co sosaj krev. Když o tom tak přemýšlím měla bych rozjet byznys s lidskou krví. Ale asi by se mi tento způsob zabíjení nelíbil. Při těch slovech mám teď chuť vidět tě naštvanou a v jiném vzhledu *Sice nevěděla, jaké následky by to přineslo, ale byl by to docela zajímavý zážitek*

Elisa Borrgia Jaké bylo zabíjet napoprvé? Zvláštní, potěšující, ale rozhodně jsem z toho neměla tak velký prožitek, jako ty *Vzpomínala na ty chvíle ráda, ale nebylo to nic, co by ve svém životě vyhledávala. Byla raději, když někoho k tomu činu donutila. Pak padla otázka z čeho má prožitek a musela se zasmát, ale ne vychloubačně spíše nad tím, že o tomhle musí mluvit. Přistoupila k ní blíže.* Mám prožitek ze živých, když se jejich těla třou o to mé. Když nutím někoho dostat se do chvíle, kdy chce více než jen pouhé doteky a láskyplné objímání. Jsem víla, takže mám skoro vše, co si usmyslím, ale já chci, aby si někdo zkusil vzít něco, co je nemožné za normálních okolností a věř, že bych si přála být naštvaná, kdy mě uvidíš jinak. *zašeptala a pak pokývla rameny a rozhlédla se po okolí, než vytáhla vizitku.* Tady pro teď bydlím *Byl to hotel.* Jako víla nemám zrovna v oblibě telefony. Problém by to asi nebyl, ale mám raději klid… Kdybys chtěla najdeš mě tam mohu tě něčemu dalšímu přiučit z podsvětí. *Rozhodně měla i vedlejší zájem, aby se s ní znovu setkala, ale není ta, co někoho do něčeho nutí.* A myslím si, že si budeme rozumět. Jmenuji se Elisa de Rais Borrgia, ale zkráceně jen Elisa.*Pohlédla ji do očí zda přijme nebo ne. Kdyby kartu nepřijala hlavu si z toho dělat nebude, ale byl to náznak toho, že vůči ní nemá touhu používat své schopnosti, když to není nutné.*

Callisia *Každý byl nějaký a bylo strašně super poslouchat tuhle ženu o zkušenostech v zabíjení.* Chápu u každého je to individuální *Callisia měla hodně důvodů proč zabíjet a hlavně muže. I když nikdy neměla nutkavou potřebu svoje myšlenky převádět na minulost všechno se to od toho odráželo. A i když děti nemá v lásce, protože jsou plno radosti nikdy by se nesnížila na vraždu dítěte. Pokud by si to někdo vyžádal osobně by ho zabila. Navíc její další odpověď jí překvapila. Nemyslela si, že zrovna z toho dle by měla prožitek. Na druhou stranu jako vlkodlak zvlášť při úplňku všechno prožívala intenzivněji a sex rozhodně nebyl výjimkou. Nebudeme si nalhávat každý potřeboval alespoň trochu odreagování.* Myslela jsem si, že tohle nebude ta věc z čeho máš prožitek a docela mě to překvapuje *Vezme si od ní vizitku se jménem a bydlištěm.* Určitě se uvidíme. Informace se vždycky hodí. Navíc tvoje společnost není tak hrozná, jak jsem si myslela z počátku. *Opravdu ze začátku se zdála být konverzace tou nejvíc otravnou, ale po nějaké době se to změnilo a Callisia z ní začala mít trochu dobrý pocit.* Taky si myslím. Callisia Torsten. Na zdvořilostní fráze moc nejsem takže sorry, že podání ruky dnes neproběhne, ale jsem ráda, že jsem měla čest tě poznat Eliso. *Trochu si si s jejím jménem pohraje na jazyku než se k ní otočí zády vezme si svou dýku, kterou vytáhne ze stromu a s provokativním úšklebkem se naposled na Elisu podívá a vydá se domů*

Castor *Castor měl po práci a jelikož měl dneska dost nabitý den, rozhodl se, že potřebuje na chvíli vypnout. Vypnout z toho velkoměsta, od všeho toho shonu a především dobít si trochu baterie a tak nasedl do svého auta a jel, až zastavil u lesa, kde vystoupil, pustil Lynx a když zamknul auto, pěšinou se vydal do přírody. Na sobě měl černé kalhoty, šedé triko s potiskem a černou koženkovou bundu. Jelikož věděl, že zde nenajde tolik lidí, tak Lynx nechal pobíhat ve své pravé podobě, přece jen zde nehrozilo, že jen tak někoho potká a pokud ano, rychle by jí skryl. A tak si oba kráčeli dál a dál do lesa. Dal si ruce do kapes a kochal se jen tím klidem, který kolem byl a který tak moc potřeboval. Kupilo se mu dost práce, dost výstav a všeho kolem a on cítil, že prostě nastal ten čas, kdy musí alespoň na malou chvíli vypnout.*

Inocenc Volpe *Inocenc se procházel mimo lesní pěšinu, zlehka našlapoval bosýma nohama na mechu a bavil se hrou nevydat ani hlásku. V ruce držel své mokasíny a na sobě měl stále černé kalhoty a černou košili s bílým kazatelským páskem kolem krku. Ani se nepřevlékl po jeho prvním kázání. Už to bylo dlouho, kdy byl naposledy v přírodě i s Lawrencem – jeho lidskou liškou. Lawrieho rudý kožich se sem tam vynořil mezi kapradím a zase rychle zmizel jako záblesk světla. Očividně si svěží vzduch užíval stejně jako on. Konečně byl dost daleko od všeho toho znečištěného městského vzduchu. Tohle mu asi vadilo na New Yorku nejvíc, ten hluk a puch. Lidé tu byli zajímaví, ale po těch sedmdesáti letech se mu začínalo stýskat po Evropě. Doopravdy teď uvažoval nad tím, jak se rychle dostat na jiný kontinent, i když se přistěhoval do amerického velkoměsta teprve před týdnem?* /Ani jsi tomu tady nedal šanci…/ *Napomenul sám sebe v duchu. Šlápl na větvičku a tichém se neslo hlasité prasknutí. V duchu zanadával. Rozhodně vyšel ze cviku, před sto lety by se mu tohle nestalo.*

Castor *Cas se procházel a opět byl ponořen do svých myšlenek, když tu se ozvalo praskaní větvě. V tu chvíli on i Lynx zpozorněli. Přece jen v tuhle denní dobu lidé byli většinou ve městě, v obchoďácích nebo doma a ne v lesích a tak tady nikoho nečekal. Navíc to vypadalo na něco většího než jen nějakou srnku či zajíce.* /Ještě aby to byl nějaký vlk./ *Prolétlo mu myslí a začal se tedy rozhlížet kolem sebe, ale když nic neviděl. Pomalu se vydal dál. Jenže v tu chvíli jeho přítelkyně zbystřila, nakrčila nos a než by se fér nadál, vběhla někde do křoví a zmizela mu z dohledu.* Lynx ne. Vrať se, tohle teď není dobrý nápad holka, no tak. *Zvolal za ni a dal se tím stejným směrem, jakým zmizela i ona.*

Inocenc Volpe *Inocence vytrhlo ze sebemrskačský myšlenek až vrčení a rudá šmouha, která mu málem podrazila nohy. Lawrie se krčil u jeho nohou s ocasem staženým mezi nohama a vyceněnými zuby.* Lawrenci, co se děje? *Zeptal se spíš sám sebe, než svého věrného společníka. Bystrým vílím zrakem prohlížel okolí, dokud si nevšiml pohybujícího se porostu. Něco je obcházelo a Inocencovi se to vůbec nelíbilo. Doufal, že bude mít klidnou procházku. Tak spíš ne.* Pane Bože, za co mě trestáš? *Zalomil rukama a chystal se vyslat svoje schopnosti.*

Castor *Fér se vydal za svou liškou, snažil se jí doběhnout, ale ta malá mrška byla až příliš rychlá.* Sakra Lynx! *Zavolal na ni znova, ale to už proběhl vysokým křovím a zaraženě se zastavil, když před sebou uviděl muže, jemuž se u nohou krčila další liška. Ta jeho černá stála kousek před Castorem a ty dva také sledovala. Když fér viděl, že muž předním je snad v obranném postoji, zvedl své ruce na důkaz toho, že on nikomu ublížit nechce.* Omlouvám se, jestli jsem vás já či moje společnice nějak vyděsil. Nebylo to v plánu. Popravdě jsem si myslel, že tady nikdo nebude. *Pronesl klidným hlasem.*

Inocenc Volpe *Inocenc se zaraženě podíval na černou lišku a potom na jejího pána. Pozorně si ho prohlédl a potom se uvolnil a narovnal.* Tohle je tedy dosti nečekané setkání.* Pronesl s mírným úsměvem a zvednutým obočím. Přejel muže před sebou pohledem, ale tentokrát použil i svoje schopnosti a snažil se prolomit možnou iluzi, která se kolem něj mohla vznášet. Jeho domácí mazlíček rozhodně nebyla normální liška a tudíž Inocenc usuzoval, že na tom bude její páníček stejně.* A vaši omluvu přijímám, když jsem sem dnes přijel, byl jsem stejného názoru.

Castor Abych řekl pravdu tak souhlasím s tím, že nečekané to je. *Lehce, leč nervózně se pousmál.* Jeden by řekl, že v tuhle dobu zde nebude nikde ani noha, ale vidím, že nejsem jediný, kdo měl nápad jít si pročistit hlavu do přírody. *Pronesl a stejně jako jeho společník, i on si jej sjel pohledem, načež pak jeho zrak padl na zvíře u jeho nohou. Musel se pousmát tomu, že i on měl za mazlíčka lišku, tudíž mu došlo, že se jednalo o podsvěťana.* Hádám, že oba máme rádi stejný typ zvířat. *Uculil se nakonec Cas a sledoval, jak se jeho Lynx pomalu plížila k lišce cizince před ním.*

Inocenc Volpe Myslím si, že naši společníci nejsou to jediné, co máme společného. *Usmál se Inocenc na neznámého. Prohlédl jeho iluzi a moc dobře věděl, že je ze stejného rodu jako on sám.* Klid, Lawrie. *Promluvil na svoji lišku a pozorně sledoval její reakce. Jeho kožich už nebyl tak naježený a uši už nebyli stažené dozadu. Z nejistoty se stala zvědavost.* Jak se jmenuje? *Zeptal se a pokývl k černému zvířeti.*

Castor *Castor jej poslouchal a pousmál se.* Zdá se, že asi ne i když hádám, že jsi asi z jiného dvora než-li já. *Pronesl a sledoval Lynx, která se dostala do blízkosti druhé lišky a opatrně jí očichávala.* Jmenuje se Lynx a mě říkají Castor. *Usmál se a lehce si prohrábl vlasy, načež pak svůj pohled nechal na cizinci.* A jak říkají tobě? *Optal se zvědavě.* Musím říct, že vílu kněze jsem ještě neviděl.

Inocenc Volpe Obvykle mi říkají ,otče' nebo ,bratře', já osobně se v tuhle chvíli nazývám Inocencem Volpe. Je mi ctí tě poznat Castore a je mi ctí poznat i Lynx. Chovej se slušně Lawrenci. *Pověděl s mírnou úklonou kněz a vykouzlil zářivý úsměv. Sklonil se k druhé lišce a dal ji očichat hřbet ruky.* Ty jsi ale krasavice. *Zašeptal a podrbal ji za ušima. Lawrie se konečně vzpamatoval a začal vesele poskakovat okolo.* Vypadá to, že si budou rozumět, tudíž je mou povinností zeptat se, jestli nebudete tak laskavi a nepřipojíte se k nám při zkoumání zdejších lesů.

Castor *Když se mu cizinec představil, Cas se usmál a o trochu své obezřetnosti upustil, přece jen, kdyby chtěl, už by dávno zaútočil, i tak však byl připraven bránit se případnému útoku.* I mě těší a zdá se, že máte pravdu, hádám, že Lynx bude mít kamaráda. *Usmál se a sledoval je, než svůj pohled věnoval knězi před sebou.* TeĎ nevím, zda vás mám také oslovovat otče nebo smím jménem, jak už jsem řekl, kněze jako takového jsem ještě nepotkal a to zde žiju docela dlouho. *Zazubil se fér a pak na jeho nabídku jen přikývl, načež se oba vydali dál lesem, přičemž jejich lišky pobíhali kolem.* Smím se zeptat? Jste tady nový, že? Jinak bych si vás už všiml. *Pronesl Cas.*

Inocenc Volpe Stačí ,Inocenc'; ,otče' jen mezi lidmi. A pokud by ti to nebylo proti mysli, když už mám to štěstí a jsem mezi našinci, nebudu udržovat toto. *Pověděl pohledný kněz a rukou naznačil celou svoji maličkost. V jednu chvíli se lesem procházel obyčejný člověk a v druhou chvíli místo něj stál vílí muž bez jakékoli iluze. Na rukou s vytaženými rukávy se mu táhly bílé žíly jako větve stromu pokrytého námrazou. Oči měl najednou zářivější a na hlavě se mu vyjímaly dva světlé zakroucené rohy.* Hned je to lepší. *Oddechl si a úplně se uvolnil.* A abych zodpověděl tvou otázku, přistěhoval jsem se před týdnem.

Castor *Chvíli to celé sledoval a pak se jen překvapeně pousmál. On sám snad ještě neviděl vílu, která by tak rychle nahodila svou pravou podobu. Snad ani Remi se mu ještě neodhalil a najednou potká v lese cizince a hned tohle.* Teda koukám, že se s tím nemáte ostych, že hned shodíte iluzi. *Pousmál se a sjel si ho pohledem.* Smím hádat, jste Zimní dvůr? *Optal se Cas zvědavě zatímco dál pokračovali v cestě a když mu pak odpověděl, jak dlouho je v městě, jen na něj kouknul.* To není dlouhá doba, ale snad se vám tady bude líbit. New York občas dokáže být pochmurný, ale když člověk, tedy v našem případě víla hledá, najde i kus něčeho dobrého.

Inocenc Volpe *Inocence pobavil snad překvapený výraz jeho společníka.* Můžeš mi tykat, Castore. Žiji mezi lidmi tak dlouho, že už místy zapomínám, že nejsem jeden z nich. Za svou pravou podobu se nestydím a proto vždy ocením společnost, jíž to nevadí. *Promluvil kněz rozvážně, nespěchal a každé slovo vyslovoval pomalu a pečlivě, ale přesto šel rozeznat jemný italský přízvuk.* A máš správný odhad, Zimní dvůr je mým rodištěm. A tvůj? *Inocenc kráčel po lesní cestě s rukama založenýma za zády. Mezi nohama se mu proplétaly hrající si lišky.* Upřímně jsem do New Yorku zavítal poprvé a ještě jsem mu nepřišel na chuť.

Castor Tykání beru moc rád, abych řekl pravdu. Když mi někdo vyká, připadám si až moc staře a navíc je to tak moc formální, toho mám dost v práci. *Zazubil se mile a pak se rozhlédl, aby se podíval, kde lítá ta jeho černá liška, když jí viděl, jak dovádí s novým kamarádem, jen se pousmál a dál svou pozornost věnoval víle vedle sebe.* Já pocházím ze Stříbrného dvora, ale tady ve světě lidí žiji už nějak přes sto let, s tím, že občas domov navštívím nebo ne zrovna domov jako takový ale Faerii. *Pronesl na vysvětlenou a dál jej poslouchal.* A odkud tě sem vítr zavál, jestli to není nijak tajné.

Inocenc Volpe Inocenc se na chvíli zamyslel, uvažoval, co všechno může Castorovi říct. Přijel jsem z Jižní Ameriky. Posledních dvacet let jsem cestoval mezi Bolívii, Peru a Argentinou. Potom došlo… ehm… Odkašlal si a snažil se zakrýt tajuplný úsměv. K menší nehodě a já byl nucen – řekněme – prchnout. Jeden starý známý mi před sto lety básnil o tomhle městě, tak jsem se rozhodl ho zkusit. Jsem si vědom, že už jdu – jak jen to ti lidé říkají – s křížkem po funuse. Ano, to je ono. Stává se. Zachechtal se a pokrčil rameny. A jak dlouho tu žiješ ty?

Castor *Castor se s férem dál procházel a poslouchal jeho povídání. Občas se usmál, občas přikývl, ale nijak se mu do toho nevměšoval, ani se jej nechtěl vyptávat na to, co se stalo, nechal jej povídat, dokud neskončil.* Já si myslím, že jsi nepřišel nijak pozdě. Ano doba se za těch několik let změnil, tedy co se vymožeností týče, ale pokud jde o lidi, je to stále to samé. *Uculil se Cas a prohrábl si vlasy* Já jsem sem přišel tak nějak právě, před sto lety a už jsem tu zůstal. Na dvůr jsem se vracel minimálně. Tady jsem se naučil žít, našel si práci, co mě naplňuje, zamiloval se, no prostě zvykl jsem si tu, co ti budu povídat. *Pousmál se.*

Inocenc Volpe Ach, láska. Zhouba všech dýchajících bytostí. Znám to. Za svůj dlouhý život jsem miloval hned několikrát. *Pověděl vyrovnaně Inocenc a překročil spadlý strom. Chvíli šli s Castorem v tichu, než došli na louku. Inocenc se protáhl mezi větvemi a počkal na svého společníka.* Kolik ti je, Castore? Pokud to tedy není tvým tajemstvím.

Castor To ano zvlášť, pokud žiješ dlouho, jako my. Třeba jeden můj kamarád, také víl, si za dva týdny bere upírku a to se na začátku chtěli zabít. *Uchechtl se.* Já miloval jen jednou a dlouhých šedesát pět let, dokud nás život nerozdělil. *Přiznal fér tiše a i on se protáhl větvemi, až se nakonec dostal na louku, kde se rozhlédl. Obě lišky tam dováděly a bylo vidět, jak moc si rozuměli.* Můj věk není tajný, je mi 216 let, takže už taky mám něco za sebou. *Mrknul a pohlédl na něj.* A smím se zeptat, kolik je tobě?

Inocenc Volpe *Inocenc naklonil hlavu a pořádně si prohlédl může před sebou. Věděl, že je starý, ale nečekal, že tak moc.* Mně je krásných 332 let. *Přiznal nakonec a čekal na reakci svého doprovodu. Už to bylo dlouho, co někomu prozradil svůj věk. Naposledy to bylo před 79 lety a málem za tuhle naivitu zaplatil životem. To byl jeden z důvodu, proč utekl na jiný kontinent.* Přijmi mou upřímnou soustrast, i když přichází pozdě. Já viděl zestárnout a zemřít svého dobrého přítele a od té doby před tím utíkám. Nechci vidět další blízké umírat na sešlost věkem, zatímco já vypadám pořád stejně. *Řekl smutně a klekl si k jejich liškám, které zrovna skotačily u jejich nohou.*

Castor *Když Inocenc vyslovil svůj věk, Cas překvapeně pozvedl obočí.* Páni, to je úctyhodný věk, to jsi toho zažil a viděl o něco víc než já. Jen se chci zeptat, pokud to není tajné, jak dlouho jsi ty mimo Faerii? *Optal se pak jej poslouchal dál, načež si tiše povzdechl.* Děkuji, ale už je to necelých deset let. Ano, máš pravdu, je to hrozné sledovat milované stárnout a zemřít, ale já nelituju. Ztráta bolí, ale nádherné vzpomínky zůstanou a já nikdy nelitoval. *Pousmál se a pak jej sledoval, načež se on sám posadil na chvíli do trávy, načež se obě lišky rozhodly, že pro ně bude překážková dráha.*

Inocenc Volpe *Kazatel se podíval na oblohu a tiše počítal. Když konečně zjistil výsledek, povyjelo mu obočí vzhůru. /Jsem pryč dlouho… Moc dlouho. To se pak nemůžu divit…/ Pomyslel si a ironie z jeho slov přímo odkapávala.* Mimo Faerii jsem dlouhých 314 let. *Vydechl a shledl na Castora, na kterém zrovna rajtovala jeho černá liška. Posadil se k němu.* Ale není to můj domov, můj domov je v Evropě. A jaké je tvoje oblíbené místo?

Castor Páni, tak to jsi ve Faerii moc dlouho nepobyl. *Pronesl Cas překvapeně.* Já osobně tak žil prvních sto let, ale po smrti matky jsem si řekl, že tam zůstat nechci, tak jsem se dostal sem a nějak už tu zůstal. Ze začátku jsem cestoval, ale pak jsem nějak zakotvil tady. Jinak kvůli práci cestuju dost, když je třeba. Jsem kurátor v jedné galerii a taky sám maluju, takže cestováni tak nějak patří k tomu. Ale mým domovem je asi tady New York. Ovšem oblíbená místa. Hm, to je těžké říct. Je jich spousta a jsou všude možně po světě. *Usmál se a pohladil Lynx po zádech, když se konečně uklidnila a posadila se mu do klína.*

Inocenc Volpe To tedy ne. *Zasmál se upřímně Inocenc.* Podle mého otce jsem měl až moc velkou slabost pro lidské plémě, takže jsem po našem posledním střetu utekl ze Zimního dvora a usadil se v Itálii. To byly úžasné roky. *Zasnil se a podrbal Lawrence za ušima. /Kéž bych se do nich mohl vrátit./ Problesklo mu myslí, ale už kvůli udržení zdravého rozumu, tuhle tesknou myšlenku rychle zaplašil. Musel vidět do budoucnosti, ne se ohlížet do minulosti.* Říkal jsi, že pracuješ v oboru umění? Jsem sběratel a mám slabost pro originály. Především těch, s nimiž jsem se setkal, jestli mě tedy chápeš. *Mrknul na něj.*

Castor *Castor se lehce zasmál.* Nevím proč, ale y víly jsme asi všichni tak nějak stejní v tom, že máme jisté problémy se svými rodiči. Tedy skoro všichni. *Uchechtl se a pohladil jak Lynx, tak i Lawrence, aby to ani jednou nebylo líto.* Ach Italie, krásné to místo, takže tam tě cesty zavály? A to jsi tam byl celou tu dobu až do teď? *Optal se se zájmem a sledoval féra před sebou, načež jej pak poslouchal a lehce přikyvoval hlavou.* Takže sběratel? To zní moc dobře. Ano a chápu moc dobře. *Uculil se na něj.* Tak pokud něco hledáš, možná bych ti mohl pomoci.

Inocenc Volpe Je prostě údělem dětí vzpírat se rodičům. Nebyl jsem v Itálii celou dobu. Procestoval jsem celou Evropu a pletichařil na všech královských dvorech, na které si vzpomeneš. *Podrbal obě lišky a vzpomínal na svá léta v Rusku.* Máš něco určitého v nabídce? A chtěl bych vidět tvé obrazy. *Povídal Inocenc a prohlížel si Castora pozorným pohledem, a pak si něčeho všiml.* Ty nejsi rodilá víla, že ne, Castore?

Castor *Pousmál se.* No u nás v galerii se toho najde dost, navíc občas pořádáme i aukce, takže myslím, že když budeš něco chtít, něco konkrétního, tak možná najdeme, to co se ti bude hodit. *Mrknul na něj.* Pokud se tam někdy zastavíš, ukážu ti jak obrazy jako takové, tak něco svého. *Pronesl a postavil se, načež ze sebe setřást listí a trávu, když pak uslyšel, co řekl, lehce se zarazil.* Jak to myslíš? *Optal se zmateně.*

Inocenc Volpe Nejsem si jistý. *Zavrtěl hlavou kazatel a znovu si prohlédl Castorovu energii.* Přijde mi, jako bys měl v sobě něco lidského. *Naklonil hlavu na stranu a přimhouřil oči. Nakonec jen zavrtěl hlavou.* Omluv mou neomalenost. V posledních letech dřív mluvím, než přemýšlím. *Také vstal.* Moc rád bych navštívil tvou galerii. Kde se nachází?

Castor Třeba je to jen tím, že žiju dlouho tady, ale neví nic o tom, že bych neměl být víla nebo to, co říkáš. *Zamumlal a nějak se tím dál nezaobíral, možná nechtěl nebo spíš šlo o to, že jej to nějakým způsobem rozhodilo.* Ehm v pořádku, nemusíš se omlouvat. *Pronesl a kouknul na něj.* Je poblíž Central Parku, počkej dám ti vizitku, je tam jak číslo, tak i adresa. *Začal hledat po kapsách, až jednu našel a podal mu jí.* Tady, budu rád, když se tam ukážeš. *Pousmál se.* Teď se ale asi už budu muset rozloučit. Musím ještě dodělat nějaké věci a připravit se na zítra. *Usmál se mile na svého společníka.*

Inocenc Volpe Ano, tu bude ono. Občas nás okolní svět dokáže ovlivnit víc, než bychom čekali. Ještě jednou se omlouvám. *Uklonil se Inocenc.* Děkuji. *Usmál se zářivě a převzal vizitku.* Jistě tě brzy navštívím. A ty můžeš kdykoliv přijít do kostela. Lawrenci! *Zavolal na svého lišáka a rozhlédl se okolo.* Je čas jít domů. Rozluč se. *Lawrence zakňučel a vzpurně se posadil vedle Lynx.* Tak pojď, určitě se ještě uvidíte. *Přemlouval ho dal a přitom mávl rukou a jeho pravá podoba zmizela za závojem iluze.*

Castor Já se určitě zastavím, o tom není pochyb. Kdo by nechtěl vidět vílu kněze. *Zasmál se a pohladil ještě Lawrence.* Neboj se Lynx vezmu příště sebou, takže můžete zase skotačit. *Dodal a pak i on si svou lišku zavolal k sobě.* Tak tedy jsme domluveni, budu se těšit a nemusíš se omlouvat, je to opravdu v pořádku. Tak tedy, brzy nashle. *Pronesl ještě, než se spolu s Lynx vydal směrem ke svému autu.*

Inocenc Volpe Pak tedy nashledanou, Castore. Rozloučil se Inocenc a vysekl ukázkovou buržoazní úklonu. Tak pojď, Lawrie! Zavolal na svého lišáka, který smutně koukal na odcházející Lynx. /Tady se nám někdo zamiloval…/ Zavrtěl hlavou a vydal se na druhou stranu, hlouběji do lesa. Po nějaké chvíli za sebou uslyšel i kroky svého malého chlupatého přítele. Určitě Castora navštíví. Teď už mu ten New York nepřišel tak špatný.

Valérie Belanger *Val využila volna po tréninku k tomu, aby zamířila do lesa. Hledala nějaké klidné místo, kde by se mohla procvičovat v magii a muset se přitom soustředit na více věcí najednou, ale zároveň nemusela řešit, že kolem každou chvíli někdo projde. Iluze pro jistotu držela jak na očích, tak na krystalu, aby nešla rozeznat od běžného člověka, co si jen vyrazil na procházku. Když s svým tréninkem skončila, chtěla vyrazit domů, jenže po neúspěšném už skoro hodinovém procházení lesa nemohla za boha přijít na to, kudy sem vlastně přišla. Sáhla po telefonu, jenže ten měl baterie tak možná na jeden hovor a ona jej nechtěla vyplýtvat na GPS.* /Co kdyby se doopravdy něco stalo?/ *Pak si na jedné z cest všimla ženy, která tam běhala a rozcvičovala se. Spadl jí kámen ze srdce. Pokud tady někdo chodil běhat, určitě, narozdíl od ní, věděl, kam jít.* Madam? *Zavolala na ženu a vyrazila k ní.* Madam? *Zkusila to znovu, opět bez reakce. Napadlo ji, jestli náhodou nemá sluchátka, koneckonců, i ona sama je obvykle mívala i na procházky. Došla tek k ženě a něžně jí poklepala na rameno.*

Maria Martines *Dnešek byl pro ni jako stavěný pro běhání, nejen že bylo teplejší počasí a ona tan nevypadala divně, že neběhá navlečená. Její přirozené teplo bylo lehce odlišné od toho lidského, ale taky měla už padla v práci a tak když přemýšlela co bude dělat, tak první možnost, která ji napadla byl běh. Potřebovala se uvolnit a bylo to pár dní od toho co byla naposledy běhat.* /Během posledního měsíce se toho stalo příliš, myslím, že bych neměla jít běhat neozbrojená./ *Jen díky této myšlence vyměnila své běžecké legíny za černé taktické kalhoty aby měla kam schovat jak nůž, tak i svůj glock. Oblékla se, svázala si vlasy do vysokého copu a do svých kapes si hodila své zbraně, mobil a pro případ i vizitku s odznakem, člověk nikdy neví.* Je čas se lehce protáhnou. *Zamumlala si a vyběhla na svou tradiční trasu, byla zvyklá běhat v tomhle a tak si přes bezdrátová sluchátka pustila hudbu. Na svém obvyklém místě, kde obvykle byla sama se začala rozcvičovat. Jakmile ale ucítila dotek na rameni, tak se nastartovaly její instinkty, tohle nečekala a její úroveň stresu vyletěla vysoko. Proto rychle tu osobu chytla jednou rukou do kříže přičemž druhou rukou potáhla a tak ji hodila přes své tělo na zem. Vyskočila na nohy a rychle se pokusila o tři kroky ustoupit.*

Valérie Belanger *Val měla sotva čas reagovat na něco, co jakoby z oka vypadlo scéně z akčního filmu. Než se nadála, s heknutím narazila zády na zem. Roky strávené na hrazdě a kruzích ale jednak znamenaly, že na pády byla poměrně zvyklá, byť tohle se stěží dalo považovat za pád, ale hlavně že její magie a orientace v prostoru se rozhodně nelimitovala na chvíle, kdy byla nohama na zemi. Instinktivně hrábla rukou, a zároveň telekinezí, po nejbližším šutru, který viděla, a mrskla ho směrem, kde odhadovala ženina záda. Nechtěla ji zranit, ale potřebovala čas se postavit. Jakmile slyšla, že šutr do něčeho narazil, okamžitě se postavila, do obranného postoje, připravená utéct nebo zaútočit, podle toho, na co bude mít prostor.*

Maria Martines *Měla jen pár sekund na to pozorovat ženu než jí do zad praštil šutr, byla zvyklá i na větší bolest, přesto rychle sáhla do kapsy a otočila se dokola zdali neuvidí někoho dalšího, kdo by to po ní mohl hodit. Se zbraní v ruce couvala dokud neměla za zády strom.* /O co tady doprdele jde, že by Thomas?/ *Namířila směrem na ženu, neměla v plánu jí zabít a vypadalo to, že je dokonce neozbrojená, z toho důvodu ji v případě nouze mířila na rameno.* Kdo zatraceně jsi a co po mně chceš? *Zeptala se a její hlas byl o dost hrubší, dokonce tak, že se skoro prohloubil do vrčení. Pořádně jí projela očima a ten divný útok s kamenem jí nedával smysl.* /Co je sakra zač? Nikoho jiného jsem tady neviděla ani neslyšeal, kdo po mně hodil ten kámen?/

Valérie Belanger *Když se otočila, couvla, aby ženě stížila případnou snahu jí hození oplatit, jenže těžho mohla ignorovat zvuk pojistky zbraně. Zorničky se jí rozšířily zděšením a vztekem. Nebyla si jistá, co udělat. Pokud by použila magii znovu, hrozilo, že se bude muset potýkat s civilem, který b lepším případě bude jen zmatený a bude nutné sehnat čaroděje, co by mu dokázal vymazat paměť. V horším… Bude mít ona sama kulku v rameni. Snad jen.* Merde! Jen jsem se chtěla zeptat na cestu. Snad nebyla nutná tak přehnaná reakce. Nebo běžně hážete dětma o zem a vytahujete na ně zbraň?! *Odsekla v odpověď, přitom nespouštěla pohled z ženy. Zbraň byla jedna věc, ona druhá. A už vůbec se jí nelíbil ten tón.* Ve vašem vlastním zájmu doufám, že je ta zbraň alespoň legálně držená. *Nejspíš na ní bylo vidět, jak je vyděšená, ale rozhodně to tady nehodlala zabalit bez boje. Nejjednodušší by asi bylo ji trefit do hlavy a prostě odtáhnout za nějakým čarodějem. Nebo ještě lépe, zavolat Triss, ta už by věděla, co dělat. Nechtěla ale ženě ublížit, proto vyčkávala.*

Maria Martines *Snažila se rozluštit zdali žena před ní mluví pravdu, ale v této situaci si nemohla být jistá, riziko mohlo hrozit odkudkoliv a ona měla ráda své bezpečí víc než cokoliv jiného na světě a hodlala si jej zaručit jakkoliv a to i v případě, že se jí někdo jen dotkne, tak poskytne protiútok. Proto svou služební zbraň neskláněla a dál mířila na ženu.* Kdo je tu svámi! Poslal Vás Thomas? *Snažila se nespustit zrak se ženy ale zároveň se rozhlédnout lehce po okolí, zdali uvidí toho kdo jí hodil kámen do zad. Po její otázce o legálnosti pustila svou levou ruku ze zbraně a sjela pomalu rukou po noze aby z kapsy vytáhla odznak.* Maria Martines, policejní důstojník New Yorské policie. *Odznak nasměřovala na ženu a její pohled zledovatěl.* Kdo jste vy? A proč jste se za mnou plížila a sahala na mě? *Bylo důležité aby se ukázal její parťák, rozhodně nechtěla aby ji někdo při případném zatýkání napadl zezadu.*

Valérie Belanger *Na rty se jí drala odpověď 'nikdo tady není,' ale tu pochopitelně nemohla použít. Pokud byla dotyčná civil, nebylo by to dobré.* Jaký Thomas, proboha..? *Zeptala se zmateně a její zmatení se ještě zvýšilo, když žena vytáhla odznak.* Běžně tady policisté vytahují zbraň na civilisty a hážou s nimi o zem jako v průměrné Marvelovce, nebo jste v tomhle výjimka? *Ucedila, zatímco ji pozorovala.* Navíc, neplížila jsem se za vámi. Opakovaně jsem na vás volala. Možná by stačilo nemít hudbu tak nahlas, není to dobré pro bezpečnost. Plus, kdyby vám někdo chtěl reálně ublížit, proč by vám klepal na rameno, když vás může prostě praštit zezadu do hlavy? Nepozorná jste na to byla dost. *Dodala.* A už jsem vám to říkala. Nemůžu najít cestu, chtěla jsem se jen zeptat. Bydlím tu sotva dva tři měsíce a tady v lese jsem poprvé. Nemá policie spíš pomáhat a chránit?

Maria Martines Zeptám se tedy znovu, kdo je tady s Vámi a nehrajte hloupou, jistě Vás poslal Thomas! *Zbraň držela vzpřímeně stále namířenou na její rameno a odznak pomalu schovala přesně tam, kde předtím byl. Chtěla mít raději jednu ruku volnou kdyby se ukázal ten muž či žena, kteří po ní hodily kámen.* Nebudete zase tak nevinná, když zde máte partnera, který na mě zaútočil když jsem se bránila. *Uchechtla se a pozorovala nejbližší okolí, které jí dovolovalo nespustit pohled z ženy před ní.* A někdy na vás lidi zaútočí místo aby vás zabili, protože chtějí informace. *Tohle jí v hlavě fungovala, ona měla mnoho informací o Caitlin a bezpečnosti, takže pokud by Thomas potřeboval informace, tak by jistě šel po ní, když už mu zabásla informátora a špeha.*

Valérie Belanger Tohle nemá cenu… *Povzdechla si.* S vašim laskavým dovolením si teď vyndám telefon a zavolám skutečné policisty. Anebo to taky můžete udělat vy, pokud jste opravdu od policie, což opravdu doufám, že nejste, nejspíš budete mít v rychlé volbě číslo na strážnici. Klidně tady s vámi počkám. *Pak ale vybuchla, když slyšela její slova.* Bránila?! Bránila před čím?! Doslova jsem vám poklepala na rameno! To je opravdu neskutečný útok! Nestalo se vám vůbec nic, zato vy jste se mnou praštila o zem jako s nějakým stokilovým chlapem, co se vás minimálně pokusil znásilnit! Slyšela jste někdy o příměřené obraně?! Nebo je fakt u policie běžné lidi zmlátit obuškem jen když se podívají jinam, než chcete?! *Vnímala, že jí nejspíš povolí iluze krystalu, pokud už se tak náhodou nestalo.* Nemáte tak náhodou pocit, že kdyby mě za vámi někdo poslal, rozhodně bych nešla neozbrojená? Nebo si fakt myslíte, že někdo platí tak královsky, že stojí za to skončit s dírou v hlavě?!

Maria Martines Zajisté ráda zavolám policii a vy budete moci zavolat svého partnera, který po mě hodil kámen. *Usmála se a s jejíma jizvama to vypadalo mnohem děsivěji, než když se usměje normální člověk.* Sice dělám na vraždách, ale znám i pár lidí na ostatních odděleních. *Přejela po ženě očima.* Sice nevypadáte jako útočník, ale v dnešní době a přitom, když lidé dělají to co dělají, si Vámi nemůžu být jistá. Odvést Vás na stanici zní jako dobrý nápad. Alespoň se tam vše vysvětlí. *Pozvedla obočí.* Vy neozbrojená být můžete, to samé se ale nedá říct o vašem partnerovi, třeba jste usoudili, že bude lepší na mě nasadit někoho kdo vypadá jako vy. *Kdyby ji jen tak potkala v lese, rozhodně by tak mladou dívku nepodezírala z ničeho podezřelého.*

Valérie Belanger *Ušklíbla se.* Jen do toho. Není to poprvé, co pojedu na stanici jen proto, aby mě do hodiny pustili domů, protože jsem doslova nic neudělala. Jenže vy policajti jste všichni stejní, proč mě to vlastně zaráží. *Myšlenka strážnice ji neděsila. Na policejních stanicích byla při různých pride akcích jako doma. S trochou štěstí dostane slabě oslazený čaj z automatu s chemickou příchutí citronu a po symbolickém výslechu ji pustí.* To lecos vysvětluje. Kdybych dělala na oddělení vražd, třeba taky vidím v každém psychopata. *Odpověděla nevzrušeně.* A hodně štěstí s hledáním &#039

artnera.' Jsem tady sama jako kůl v plotě. *Vždyť je to vlastně jedno. Pokud Je Podsvěťan, třeba ji to napadne. Pokud ne, je to slovo proti slovu.*

Maria Martines *Vytáhla mobil a jednou rukou napsala do telefonu číslo na jejich stanici. Dneska měl směnu Carl a s tím se daly podobné věci řešit jednoduše, jenže než začala volat, tak lehce znejistěla. Hlavně při její větě o tom že tady žádného partnera nemá.* Tak o tom dost pochybuju, pokud teda nejsi čarodějka. *U toho slova se uchechtne a rozhlédne se po okolí.* Mimochodem, i kámen je také útočnou zbraní, což z tvého partnera dělá osobu, která zaútočila na veřejného činitele a tebe jeho spolupachatelku, pokud se dobře pamatuju tak to záleží na vašich minulých proviněních ale je tam pokuta od 500 dolarů až po tři roky vězení-

Valérie Belanger To nepochybně ano, pokud se cokoli z toho prokáže. Zato, pokud si dobře pamatuji, jsou tresty i za zneužívání moci veřejného činitele, konkrétně použití nepřiměřené síly, útok na civilistu a neoprávněné zatčení, v tomto konkrétním případě. *Pokrčila rameny, zatímco si, jakoby nic, vyvolala na dlani drobný plamínek.* Jaký by v tom byl rozdíl, kdybych byla? Budu to mít za patnáctset a na devět let? *Zeptala se sarkasticky.*

Maria Martines Ah děvče, jenže ty tři jmenované by byly platné pokud bys mě se svým parť … *Zasekla se když viděla plamínek. Proto zavrčela a věnovala jí jeden vlčí úsměv.* To rozhodně ne, ale právě jsi mi potvrdila, že s největší pravděpodobností děláš pro Thomase. *Zasmála se a schovala svou zbraň, pak ale nastavila ruku sama a ukázala jí svůj trik, z prstů si nechala vyjet drápy a pak je zase schovala.* Tak co holčičko, co po mně Thomas chce?

Valérie Belanger *Očima se zastavila na její ruce a překvapeně povytáhla obočí.* Páni. Vlkodlak. *Hlesla překvapeně. Když se ji znovu zeptala na Thomase, jen obrátila oči v sloup.* Mon Dieu… Doslova si přeju, abych věděla cokoli o tom Thomasovi, o kterém pořád mluvíte, jen abych vám mohla něco říct a měla konečně svatý klid a pokoj. Netuším, kdo je Thomas. Netuším, co s vámi má za problém, nebo vy s ním. Musí to být dost vážné, pokud kvůli tomu mlátíte lidi na potkání bez ohledu na odznak. *Povzdechla si, plamínek zhasla a prohrábla si vlasy.* Ukážete mi cestu, nebo mě vezmete na stanici? Cokoli z toho je fajn. Nemám vám co říct. *Bylo vidět, že s ní už dál není ochotná komunikovat, protože nabyla dojmu, že se policistka musela zbláznit.*

Maria Martines Copak, žádného jste ještě neviděla? *Povytáhne obočí, pak když poslouchá její řeč, tak se snaží rozluštit jestli mluví pravdu a i tentokrát dá na instinkt, když jí dojde, že s tímto mužem asi nemá nic dočinění.* Dobrá, věřím Vám, prozatím. *Pokývla rameny a zadívala se na ženu a pak na cestu, kterou přiběhla sama.* Na stanici vás zbytečně brát nebudu, očividně šlo o omyl z obou stran, ale doporučím vám jednu věc, tady nejsme v maloměstě. Nikdy se nikoho kdo vás nevnímá nesnažte konaktovat aniž by vás viděl, lepší by bylo kdybyste se postavila přede mě. *Dodala jenom.* Kam přesně máte namířeno, východ z lesa není jen jeden.

Valérie Belanger Neviděla. *Pokrčí rameny.* Pořád jsem v tomhle podsvěťanském životě trochu nová. *Vysvětlí jí.* Ale že bych zrovna toužila se s ním seznamovat takhle, nemůžu říct. *Nedá jí to a lehce se nad jejím doporučením pousměje.* A právě proto nedoporučuji sluchátka na maximum. Slyšela byste mě. *Dodá a lehce nakrčí nos.* Potřebuju se dostat zpátky do města. Do Queens, přesněji.

Maria Martines Jo děvče to jsme dvě, tohle město je co se týče podsvěťanů hodně divoké, takže si radši dávej pozor. *Pokrčí rameny. A při její poznámce se jen uchechtně.* Mně jen tak někdo neublíží, už vůbec ne ranou do hlavy, ale pokud mě chce někdo odstřelit, ať to zkusí. *Přejede si lehce mimoděk po jizvách na obličeji.* Nebyl by první ani poslední co by zkusil mi ublížit, a to oni většinou končí hůř než já. *Na její poznámku jen pokývala hlavou a rukou ji naznačila ať jde za ní.* /No tak to vypadá, že uklidňující běh dneska padá, smůla./ *Pomalu procházela lesem až se dostala na vyšpanou ztezsku po které šla dál.*

Valérie Belanger Pokud tady nosí každý podsvěťan bouchačku, asi bych měla. *Odvětí suše, zatímco Mariu následuje. Pak si povzdechne.* Omlouvám se, že jsem po vás tak vyjela. Ale nestává se mi úplně běžně, že bych se někoho chtěla na něco zeptat a dotyčný se mnou švihl o zem a pak na mě vytáhl zbraň. Vlastně se mi to stalo jen dvakrát, akorát z jiného důvodu, než že by po dotyčném šel nějaký psychopat a měl ze mě strach. Navíc, dotyčných jsem se na nic neptala. *Dodá trochu hořce, ale pak se usměje.* Jsem Valérie. Valérie Belanger. Kdybyste mě měla v budoucnu doopravdy v plánu zatknout. *Rýpne si opatrně.*

Maria Martines Nevím jak zbraň, ale rozhodně nepočítej s tím, že by byl některý neškodný. *Uchechtne se a pokrčí rameny načež, prochází další lesní křižovatkou na levou stezku.* Já nemám strach, ale jsem opatrná, což je důležité. Doporučím ti pro příště si hlídat jak máš nabitý mobil. *Sama se poklepe po kapse ve které je ten její a je na devadesáti procentech, ale u ní to bylo jiné, ona musela být ve spojení neustále kdyby jí někdo volal, protože své služební číslo si odklonila na to osobní. Tahat dva mobily pro ní byla blbost, ale do práce ten služební radši nosila. Šla ztezkou dál a stromy už o něco řídly.* Doufám, že já tě nikdy zatýkat nebudu, nemuselo by to s tebou pak skončit dobře jako s podsvěťanem podezdřelým z vraždy. *Ale vzala na vědomí její jméno. Načež vyšly z lesa a byly na místě, kde občas lidi nechávali zaparkované auta.* Tak jsme tady.

Valérie Belanger Nesouhlasím. Triss je super. *Pokrčí rameny, zatímco přecházejí další křižovatku, ale přikývne na to doporučení ohledně mobilu. Kdyby ho měla dost nabitý, tohle by se nestalo. Když však Maria zmíní, že byla jen opatrná, dá jí hodně práce neobrátit oči v sloup.* /Proč se vždycky všichni dospělí snažili za každou cenu neztratit tvář?/ *Triss jí hned byla ještě o něco sympatičtější, pokud to vůbec šlo. Jenže Triss taky byla jen o pár let starší. Maria vypadala, že nad ní má alespoň dekádu, možná víc.* A už je to tady zase… *Povzdechne si, když zmíní vraždu.* Vážně netuším, jestli se vám tady vraždí lidi na potkání, ale já jsem v životě nikomu neublížila jinak, než v sebeobraně. Netuším, co vás vede k tomu si myslet něco jiného, ale hádám, že to asi raději ani vědět nechci. *V hlavě se jí opět utvrdila myšlenka, že než by měla někdy požádat o pomoc policii, zvolí doslova jakoukoli jinou cestu.* Osobně taky doufám, že mě nikdy zatýkat nebudete. Udělala byste pokus o vraždu i ze špatného parkování. *Sotva znatelně se zamračí, když vyjdou k parkovišti.* Děkuji za ukázání cesty. Příště si raději nabiju telefon.

Maria Martines *Uchechtne se.* To je pravda, Triss je jedna z mála těch světlých bodů, ale nepochybuji o tom, že by se o sebe dokázala postarat. *Podotkne a rozhlédne se jestli neuvidí své auto, jenže pak jí došlo, že dneska vlastně sem doběhla a tak si povzdechla.* /Tak přecejen se proběhnu, mohla bych si vzít taxík, ale na to se mi nechce čekat./ Tak jsem to nemyslela, ale pracuju na vraždách, takže jediný koho zatýkám jsou obvykle podezřelí z vraždy nebo ti co mě napadnout. *Tentokrát si rýpne do ní. New York byl vážně zkažené město od toho maloměstečka, kde předtím sloužila, takže se uchechtla když zaslechla její případ se špatným parkováním.* Divila by ses, ale už jsem jednou byla u případu pokusu o vraždu za špatné parkování. Jedna slečna špatně zaparkovala na místě ženy, která měla nějakou psychickou epizodu a ta jí za to napadla nožem. *K tomu už neměla co říct.* To udělej, a přeju příjemnou cestu. *Mávla na ní a rozběhla se směrem k lidnatější části města, kde poté nastoupila do taxíku, jelikož ji nějak chuť na běhání i po dnešku přešla.* /Asi si zlepším den boxem nebo něčím podobným./

Valérie Belanger To nepochybně. *Přikývne, i když netuší, kde se v ní bere ta jistota tohle říct. Viděla Triss slovy jednou v životě. Když jí Maria připomene, že je to z toho důvodu, že dělá na vraždách, jemně zčervená rozpaky.* A-a jo vlastně… To mi nedošlo… *Vykoktá, ale pak už jen poslouchá, že to, co řekla ve vtipu se tady zjevně stalo realitou a ani zdaleka tak komickou, jak si to představovala.* Páni, vy tady musíte vídat věci… *Zamumlá. Rýpnutí přejde s úsměvem, zaslouží si ho za to své před chvílí.* Tak v tom případě doufám, že pokud na sebe ještě narazíme, tak mimo službu a mimo jakýkoli konflikt. Taky přeju příjemnou cestu. *Mávne za ní ještě, než sama vyrazí domů. Teprve když ve městě nastupuje do autobusu, adrenalin z ní spadne a cítí, jak se začíná třást.*

Tanoia *Z tých posledných dní je akýsi oťapený. Trochu mu stúpol zoznam zákazníkov, plus sa konala tá svadba Remiho a Aless a tak nemali s Lónim veľa času vybehnúť niekam von, prejsť sa v pokoji iba sami dvaja so sebou.* /Síce spolu bývame a sme sami, ale prejsť sa do lesa je niečo osobnejšie a krajšie. Asi by bolo príjemné zavolať ho tam./ *Napadne mu pri rannej hygiene pri umývadle a namiesto toho, aby sa trochu učesal, s hniezdom na hlave vyjde z kúpeľne a hodí sa k Lónimu na matrac, aby vedľa neho na kolenách poskakoval na mieste, zatiaľ čo drží svojho partnera za hruď a jemne ním trasie.* Lóni. Poďme na výlet. Nechceš ísť so mnou do lesa? *Volá nadšene, ešte stále úplne neprezlečený do nejakého poriadneho oblečenia. Chcel si zobrať vlnený veľký sveter s výšivkou líšky v zasneženej krajine, ale zabudol si ho pri poslednej návšteve Faerie u seba doma a tak by si aj rád požičal nejaký sveter od blondiaka, ktorý na svetri aj sám pracoval.* Môžem si požičať? *Opýta sa, keď vyskočí na nohy a s ľahkosťou sa presunie ku stoličke, na ktorej je sveter prehodený, aby ho mohol rozprestrieť vo vzduchu a ukázať Lónimu a tak sa za ním na chvíľu stratí, než spoza neho so žiarivým úsmevom vykukne.* Je síce chladno, ale lepšie ako posledné dni mám pocit. *Vysvetlí priateľovi.* Povedz mi, čo by si si rád obliekol a ja ti to vyberiem zo skrine. *Navrhne mu a hneď sa ku skrini presunie, aby ju očami rýchlo prehľadal a prezrel, čo tam vlastne majú. Vyzerá to zaujímavo, pretože kombinácie vecí, čo tam spolu majú, vytvárajú kombináciu rozličných štýlov, ale Lóni sa vie vždy dobre obliecť.*

Lóni *Lóni spal ešte tvrdým spánkom, keď k nemu jeho priateľ priskočil a začal ním triasť, ako keby bol koniec sveta. Napriek tomu, že bol zvyknutý do práce vstávať skoré hodiny, začala mu zároveň chýbať sloboda spánku, ktorú mal na Islande, kedy prespal aj viac ako polovicu dňa. Posledné dni však boli omnoho náročnejšie, a tak sotva večer predtým zaľahol, tak bol odvtedy ako zabitý. Prekvapene zažmurká a rýchlo sa obzrie, kým si rukami podporí mierne zdvihnutie sa vrchnej časti chrbta.* Tanoia? *Povie prekvapene ale s hlasným zívnutím, sotva pochopí, že sa žiadne nebezpečenstvo nekoná.* Les? *Nakloní hlavu aj s dvomi veľkými špicatými ušami na vrchu, a jeho tvár sa každou sekundou viac a viac rozžiari, ako si začne uvedomovať svoju situáciu. Pobavene sa zasmeje, keď naňho Tanoia spoza svetru vykukne, a rýchlo začne prikyvovať.* Všetky moje veci sú aj tvoje, takže určite si ho požičaj, už by mal byť kompletne dokončený. *Uistí ho pyšne na seba, keďže odkedy bol v New Yorku, mal väčší prístup k materiálu ako aj k náučným videám, a tak boli jeho výrobky omnoho kvalitnejšie než predtým. Na moment sa poškrabká vo vlasoch, kým premýšľa, než sa rozhodne.* Vedel by si mi niečo pripraviť k tomu krémovému chlpatému svetru? *Požiada ho nadšene, a konečne si plne sadne, načo aj uvoľní svoj chvostík spod paplóna, a spolu s natiahnutím sa s rukami dohora, si natiahne aj svoj chvostík, s ktorým začne nadšene šibrinkovať povedľa svojho tela.* A najeme sa až tam? Čo povieš na to? Ja si môžem dať zatiaľ sprchu a tentokrát môžeš jedlo pripraviť ty. *Navrhne mu s láskou, a vyskočí na nohy, načo sa hneď druhýkrát natiahne, kedy už zapojí celé svoje telo.*

Tanoia *Vidieť rozospatého Lóniho s jeho uškami do rôznych strán je pre neho skutočne rozkošná vec a roztopil by sa, keby sa to u bytostí dalo. Zahoria mu líčka, aký je nadšený, keď sa jeho chlapec viac prebudí a súhlasí s jeho nápadom.* Juchuu. *Zvolá.* Ďakujem. *Je tak natešený, že tento sveter bude môcť ukázať svetu na sebe, a že mu Lóni povolil nosiť to, čo vytvára vlastnými rukami. Miluje, aký je na ňom ten sveter ľahký, skoro akoby bol utkaný z vánku a vzduchu, ktorého mágiou Lóni oplýva. Preto zopárkrát hore a dolu pokýva rukami, akoby mal práve teraz vzlietnuť z miesta a vyletieť niekam vysoko nad stromy, aby svet pod sebou sledoval ako voľný, ničím neväznený vtáčik.* /Ale iba ak by Lóni letel so mnou./ *Napadne mu skôr, než čarodej vyjadrí, čo by si rád obliekol.* Jasné, hneď idem na to. Utekaj do sprchy, všetko spravím, čo treba. *Povie, energie má za desať detí, takže je tak nabudený, že nemá problém prehrabať sa v skrini a neurobiť neporiadok, pripraviť aj sveter aj voľnejšie nohavice, ak teda Lóni nechce ešte niečo pod sveter, aby ho nešteklil, hneď sa vytratí do kuchyne a podľa toho, ako už videl mladšieho chlapca pracovať v kuchyni si zapamätal rôzne jednoduché jedlá pre civilov.* /Dúfam, že si to pamätám dobre. Nie že sa mi tam pozvracia./ *Napadne mu, ale pobaví ho to. Pri tej predstave sa necíti znechutený a vie, že to pripravuje správne.* /Super./ *Pochváli sa, dvihne si jeden palec nahoru ako potvrdenie sebe samému. Potom pripraví svoje vlastné ovocie, z ktorého aj tak pri krájaní tečie šťava, takže sa spracúvava ťažšie.* Nevadí. *Zamrmle si, než má celé ruky od šťavy, ako ovocie balí a s oboma jedlami sa vráti do izby. Siahne ešte po dvoch dekách, zabalí ich do svojho pláteného ruksaku, ktorý tak často nenosí a už pri dverách čaká, kývajúc sa hore dolu, než môžu vyraziť. Už sa nevie dočkať ako pôjdu spolu za ruky a budú vyzerať ako najnevinnejší pár na svete, keďže Lóni je skoro rovnako nadšený zo sveta ako on sám.*

Lóni *Celú dobu sa pre seba potichu smeje, kým sleduje, ako sa Tanoia spokojne vykrúca v jeho tvorbe. Síce v tom nebolo nič originálne a kreatívne, ako keď niečo tvoril jeho rozkošný fér, ale napriek tomu sa tešil z vlastnej tvorby, lebo ho pletenie príjemne upokojovalo, a aspoň mal čo robiť, kým čakal na reakcie, ktoré sa musia variť aj niekoľko dlhých minút.* A asi by som si dal pod to tielko, aby mi nebolo zima na kríže. *Povie nakoniec ešte ako dodatok, a už sa zdvíha, aby sa svižne presunul do ich menšej kúpeľne. Tam chvíľku počká na teplejšiu vodu, načo sa začne drhnúť všade na tele mimo vlasov a chvosta, ktorý nechal zmiznúť, aby nemusel potom čakať na jeho usušenie. Využíva pri tom mydlá z včelieho vosku, ktoré zohnal na remeselnom trhu pre Tanoiu, lebo boli prírodné. A sotva vyjde von, tak sa utrie do jednej z plachiet, nakoľko bolo treba jeho uteráčik ako aj iné prádlo doniesť do jednej z tých prádelní v Bronxe.* /Aspoň si tam budem môcť pliesť, kým budem čakať./ *S tým vyjde z kúpeľne rovnako, ako prišiel aj na tento svet, s pyžamom prehodeným cez ruku, a spokojne sa začne ihneď obliekať, aby už viac nezdržiaval. Chvostík už necháva schovaný v nohaviciach, a ušká schová spolu s tým, ako si cez hlavu presúva svetrík.* Všetko prichystané? *Spýta sa s nadšením, načo priškočí k Tanoiovi, a pevne ho objíme zozadu okolo bokov.*

Tanoia *Sleduje “nenápadne” Lóniho ako sa oblieka a žmolí si pri tom koniec rukáva medzi prstami.* Si skutočne ako slnko pre moje oči. *Vypadne z neho a vtom sa narovná, červený v tvári a radšej svoj pohľad rýchlo vráti k baleniu diek, aby si chlapec pred ním nevšimol, že na neho uprene pozeral.* /Ste síce partneri, ale čumieť na neho nemusíš./ *Vynadá si v hlave, dúfajúc, že to Lóni nepočul a keď sa chystá prehodiť si ruksak cez plecia, príde k nemu Lóni a on sa ponorí do objatia. Nakoniec sa ešte otočí, vtisne mu hlboký bozk na pery a potom menší na nos.* Všetko ako obvykle hotovo. *Prenesie, chytí Lóniho za dlane a vyberie sa s ním von. Nadýchne sa poriadne vzduchu, aj keď v nosných dierkach cíti, že je desaťkrát nečistejší než vzduch Faerie, no to mu nevadí.* Pozri aká je jeseň nádherná, nemyslíš? *Prenesie, pozerajúc do záhradu pri ich dome, zarastenú a nateraz sfarbenú do teplých farieb.* Les tak bude ešte farebnejší. Aj keď mnohé stromy už skoro opadali. *Hovorí, akoby to Lóni nevidel, ale rád o tom rozpráva a je z toho žiarivý ako novembrové slnko, ktoré sa rozhodlo ukázať aspoň dnes.* Chceš mi zatiaľ povedať o tvojich elixíroch, čo si skúšal? Vieš, že si skvelý? Ide ti to rýchlejšie než iným. *Zapradie skoro akoby on bol tá mačka medzi nimi, akoby Lóni teraz neskrýval uši a svoj chvost nemal zakrútený v nohaviciach. Jemne pohľadom mrkne k Lóniho nohám a radšej sa skoro padavým spôsobom presunie bližšie k boku svojho partnera, aby si s ním preplietol prsty a tak mohli vykročiť a rozprávať sa, než sa dostanú k lesu, ktorý akoby na nich už z diaľky čakal a kričal či šepkal, aby podišli bližšie, že im neublíži. A oni mu svojou prítomnosťou mohli zaručiť, že ani oni mu neublížia, skoro akoby sa mohli rozprávať a on s radosťou počúva, čo by mu chcela príroda zdeliť. Ale stačí iba pohľad do lesa a jeho oči svietia ako milióny hviezd.* Chýbalo mi to. *Vydýchne trošku melancholicky, pobozká Lóniho a obzrie sa do korún stromov.*

Lóni *Prekvapene sa k Tanoiovi otočí, keď naňho prehovorí, lebo to bolo potichšie ako obvykle, a tak tomu veľmi nerozumel.* Vravel si niečo? *Chce sa uistiť, aby náhodou nerozhodil férove city k nemu, keďže mu záležalo na tom, aby sa Tanoia cítil vždy dobre. Fér preňho robil omnoho viac, než si Lóni zaslúžil, a prial si mu to oplatiť. Spokojne privrie oči do bozku, ako keby práve dostal najsladší cukrík na tomto svete, a necháva sa vytiahnuť von, kde už má na sebe aj topánky a hnedý šál, ktorý si tiež zohnal v sekáči.* Les bude teraz najkrajší, aj preto sa mi ten nápad tak veľmi páčil. *Objasní svojmu drievku. Nevie, ako by mu naznačil, že sa v skutočnosti chce ísť hrať s lístím, ako to vídal u detí v televízii. Ale na to príde vtedy, keď tam už budú, keďže bola šanca, že lístia na zemi bude stále málo. Medzitým, kým sa presúvajú, Tanoiovi objasní, ako sa dostal k svojmu ďalšiemu nápadu, a to presnejšie lieku, ktorý by mal zafarbením na koži naznačiť epicentrum bolesti, keďže niekedy osoby bolí brucho, ale v realite ide iba o jeden orgán, alebo ich bolí noha, ale ide iba o jeden sval.* Ale vôbec neviem, kde začať. Prišlo mi to však ako zaujímavý a účinný nápad. *Povie, keď akurát vojdú do lesa, kde sa nadšene obzrie na kopu lístia pred nimi. AJ keď sa doteraz držali s Tanoiom za ruky, Lóniho zrazu popadne nálada sa rozbehnúť, a tak bez jediného varovania pustí Tanoiovu ruku, a začne pribehaní kopať do lsítia, v ktorom sa mu zabárajú nohy, až si zrazu všimne, že niekto už stihol v diaľke pripraviť kôpku žltých, červených aj hnedých listov, a Lóni sa so nich doslova hodí, pričom po celú dobu nadšene vrieska, ako keby bol na nejakej dráhe v lunaparku.* Tanoia, videl si to? Videl si tú kopu? A ako som do nej spadol? *Pýta sa nahlas, kým je polkou tela v spomínanej kope stále zapadnutý.*

Tanoia *Nemôže klamať a tak je iba potichu a pokrúti hlavou, keď sa ho chlapec pýta na to, čo mu pred chvíľou vykĺzlo. Radšej to nechá tak a Lóniho pobozká a vytiahne von, čakajúc ešte, kým sa chlapec po jeho boku prichystá úplne, aby mu nebola zima. Vypočuje si Lóniho nápad a šťastne pri tom prikyvuje.* To je skvelý nápad. Možno by bolo dobré niečo také vymyslieť aj pre zvieratá, tie nám totiž nevedia povedať kde ich to bolí. *Zamýšľa sa nahlas nad nápadom, ktorý mu pred chvíľou mladý čarodej predstavil. Nakoniec má však chuť zatancovať si na mieste aj so svojim priateľom, pričom sa na neho usmeje.* Ja som hovoril už predtým, že si určite veľmi múdry. *Zvolá, než chlapca objíme, zaslúžiac si podivné pohľady ľudí naokolo, akoby sa dvaja ľudia nemohli objímať. Chce Lónimu ešte navrhnúť, že ak sa mu niekedy nebude chcieť chodiť a bude chcieť ísť napríklad taxíkom, môže mu to povedať, ale neozve sa, nechá si to na cestu naspäť domov. Radšej sa vráti k téme, ktorú preberali.* Hm, niečo by mi možno napadlo, ale museli by sme aj tak trochu poexperimentovať. *Prenesie k chlapcovi, ale povzbudivo sa na neho usmeje.* Nemalo by to byť ťažké. *Nakoniec ho ešte podporí a šťastne sa nalepí na jeho rameno, skoro akoby sa oň išiel oprieť, no keď sa objavuje les, už sa k nemu blíži ľahkými tanečnými krokmi, skoro zhypnotizovaný. No vtom pohľad odtrhne od oranžovej a hnedej a pozrie k Lónimu. Vie, že ak by chcel, mnohé z tých stromov by mohol nechať kvitnúť, ale nechce zasiahnuť do prirodzenej krásy tohto ročného obdobia – a taktiež nechce, aby to vytváralo otázky návštevníkov lesa. Iba sa teda zatočí na mieste a ihneď začne zo zeme vyhadzovať listy do vzduchu.* Krásne, však? *Zvolá a pozrie na Lóniho, ktorý znova skoro ako anjel, okolo ktorého sa vytvára žiarivá belavá aura, svieti v popredí tmavého lesa a on pri každom pohľade na neho cíti akési žiarenie, akúsi radosť a lásku. Vtom však vezme do hrste ďalšiu kôpku listov a vyhodí ich nad Lóniho.* Padajú aj na teba. *Zasmeje sa detinsky a znova zájde ešte trošku hlbšie.*

Lóni *Cíti sa naplnený energiou a chuťou vo svojom novom projekte pracovať, keď ho ešte aj Tanoia podporí. Ani mu nenapadlo, že by to mohlo pomôcť tým ,ktorý sa nevedia jednoducho vyjadriť, a cíti sa preto takmer ako génius, aj keď mal skôr šťastie na dobrý nápad, ktorý práve Tanoia ešte vylepšil.* Prípadne som premýšľal aj nad tým, že ak by sa dalo farbu upraviť na základe toho, aká silná tá bolesť je, ak by sa na tele objavilo viacero zranení, vedeli by sme, ktoré je najhoršie, a o ktoré sa postarať ako prvé. *Pokračuje vo výleve nápadov, aj keď mu tento len teraz napadol, a ešte nemal premyslené, ako by vôbec spravil základ.* Môžme pokojne experimentovať na mne. Nechcem raniť niekoho nevinného. *Doslova ho strasie, keď si spomenie na holúbka u Axela. Ani nevedel, ako dlho holuby žijú, ale rád by sa práve s týmto stretol, a dal by mu svoje ospravedlnenie, aj keď to nebol on, kto mu bolesť spôsobil.* A nie som múdry, iba mám najlepšieho učiteľa alchýmie. *Venuje mu zubavý úsmev, než sa zrazu rozbehne a hodí sa do listov. Sotva si stihne ochrániť tvár rukami, keď naňho Tanoia hodí ďalšie, ale nevie sa prestať naradostene smiať na celej tej situácii. Rýchlo sa z listov rozhrabe, a pribehne späť k Tanoiovi, ktorému sa hodí okolo ramien natoľko, koľko mu to batoh na jeho chrbte dovolil.* Kam ma vlastne vedieš? *Samozrejme, že to nebola otázka dôvery, ale iba úprimného záujmu. Lóni by Tanoiovi zrejme veril aj vtedy, keď by mu povedal, že idú navštíviť Danteho peklo. Hlavne kvôli tomu, že by nepoznal referenciu na knížku, a aj preto, lebo by veril, že to spolu nejako zvládnu.*

Tanoia *Má veľmi rád také brainstormingy, ktoré si môžu medzi sebou vymieňať, pretože to vždy dokázalo na nich oboch ukázať ako veľmi ich to baví a zaujíma. Tanoia tak môže Lóniho povzbudiť v nových nápadoch, ktoré sa v jeho hlave rodia, len sa ich niekedy bojí prejaviť.* Nechcem nijako na tebe experimentovať. *Povie úprimne a starostlivo. Ubližovať svojmu priateľovi určite nechce a sám si spomenie na holuba, na ktorom sa Lóni učil liečiť s Axelom, a aký bol z toho vydesený a smutný. Preto, skoro neuvedomene, iba natiahne ruku k pleciam chlapca a stiahne si ho k sebe, aby ho mohol ešte pobozkať do vlasov, no musí sa pri tom trochu postaviť na špičky.* Ja ťa učím techniky, nápady si tvoríš sám, zlato. *Žmurkne na neho, než Lóni okolo neho prebehne a už sa hádže do lístia, na čom sa musí poriadne zasmiať, než si porozhadzuje aj listy okolo seba a svojho priateľa. Než sa k nemu chlapec znova pripojí, stihne sa ešte poobzerať, možno narazí na nejaké zaujímavo vyzerajúce miesto. No nakoniec presne vie, kam chce ísť, pohyb v lese mu nerobí problém. Ťukne Lóniho do nosa a prehrabne mu jemne vlasy na strane hlavy.* Uvidíš, nebuď zvedavý. *Povie mu a potmehúdsky sa uškrnie, v očiach mu zahrajú tmavé iskričky, skoro akoby sa chystal urobiť nejakú neplechu, čo však nemá v pláne. Stiahne chlapca k sebe a skoro s ním až beží na miesto, kde sa mu vtedy Lóni prišiel ospravedlniť. Odvtedy prešiel už nejaký čas a on ho miluje tak veľmi, že na to miesto ani nechce zabudnúť. Miluje každé miesto, kde spolu strávili čas, pretože mu to vyvoláva krásne spomienky.* Vieš, čo je to za miesto? *Opýta sa zvedavo, zatiaľ čo si pomaly čupne a začne z ruksaku vyberať deku, ktorú rozprestrie na čo najrovnejšiu časť, kde ich pod zadkom nebude nič tlačiť a pobolievať, ak teda nebudú sadať na seba navzájom.*

Lóni *Ešte sa trochu zabaví v listí, než sa konečne rozhodne držať sa znovu na uzde, a vráti sa k svojmu priateľovi čo najviac kultivovaným spôsobom, takže si začne rýchlo oprašovať svoje veci, ktoré boli špinavé od listov a ich pozostatkov, keď ich pomačkal.* Ale nejako to vyskúšať musíme. A bez bolesti nebudeme vedieť, čo sa reálne stalo. Či to vôbec fungovalo. Ale môže nám k tomu dopomôcť tá masť, na ktorej sme spolu robili, ktorá miesto kompletne umŕtvy, takže bolesť nie je cítiť. *Navrhne mu ďalšie možnosti, keďže sa nechcel vzdať toho, aby to poriadne oskúšal, než by to začal niekde ponúkať.* /Vlastne som sa Tanoiu ešte stále nespýtal, či by vôbec bol ochotný pomôcť mi vyrábať tieto nápady, a predávať ich. Ale sú čisto prírodného pôvodu, takže by to asi nemal byť problém, či?/ *Nervózne sa hryzne do spodnej pery, ako mu to v hlave šrotuje. Trochu sa ale upokojí, keď dostane bozk do vlasov, ktorý ho príjemne zahreje v celom tele, ako keby tým položil hrubú deku okolo jeho tela. Spolu so zvukom vtáčikov, ktorý okolo nich veselo štebotali, sa cítil ako na tom najbezpečnejšom mieste na svete. Ako keby boli na vlastnej planéte, kde na nich nikto nesiahne, iba zvieratá, ale tie sú dobré.* Ach, no dobre, drievko. *Súhlasí nakoniec s vlastnou prehrou, a cupitá za svojím priateľom, až sa objavia na mieste, ktoré hneď spozná. Máličko sa usmeje.* Ako by som mohol zabudnúť. Sedel som tu tak dlho, že sa mi vryl každý malý detail do pamäte. *Usmeje sa na svoju lásku, a presunie sa do stredu čistinky, kde sa začne nadšene točiť s rukami zdvihnutými, a tvárou dohora.* Poď, pomôžem ti s dekou. *Povie po chvíľke, čo sa prestane točiť, aj keď je na jeho kroku vidno, že sa mu teraz dobre točí hlava.*

Tanoia Ale budeme to skúšať na mne. Viem sa liečiť sám a bolesť mi nevadí. *Prenesie otvorene a pobavene sleduje svojho priateľa ako sa oprašuje od lístia.* Mohol si tam ešte ostať, pridal by som sa. *Hravo žmurkne smerom na Lóniho a už si v hlave pripravuje plán ako chlapca znova povalí a vyváľa v lístí. Len dúfa už teraz, že mu to vyjde. Mykne zatiaľ plecom, skloniac hlavu tak, aby Lóni nevidel, že má dvihnuté kútiky úst z jeho plánu, ale zároveň chce pôsobiť profesionálne pri tejto debate o alchýmii a mastičkách, napriek tomu však vždy vahrá jeho hravá, veselá časť nad tou vážnou a tak čarodejovi nemôže ujsť ako sa uchechtáva sám pre seba. Ako pozoruje Lóniho a jeho pohyby, ako sa točí a užíva si to miesto znova, ale v krajšom kontexte, že sú tu teraz spolu a nedeje sa nič smutné, ako keď tu takto Lóni sedel sám a čakal na neho. Z určitého dôvodu, ktorý veľmi dobre pozná, ho z toho pichne v hrudi, ktorú si jemne pošúcha, než sa mu znova rozleje po tvári šťastný, slniečkový výraz nadšeného a zamilovaného féra, skoro akoby pokožka na jeho lícach sama kričala, aby ju čarodej pobozkal. Aj keď mu nakoniec chlapec chce pomôcť iba s dekou.* No… Vždy môžeme skúsiť niečo nové. Ale ak by ti to uľavilo, môžeme sa v experimentovaní striedať, aj keď… *Nakoniec aj pozrie pri naprávaní deky na svojho priateľa a starostlivo nakrčí obočie, zatiaľ čo je v jeho tvári vidieť smútok.* /Nechcem ti ubližovať./ *Zakončí nakoniec potichu, akoby to bolo niečo intímne, čo nesmie počuť ani príroda, aj keď tá oplýva väčšou silou než ktokoľvek na svete. Zvalí sa na deku a rovno za ruku stiahne svojho priateľa, aby sa s ním mohol chvíľku mojkať, aj keď tuší, že to chvíľa nebude, že ho bude mačkať v objatí dlho, než nezačujú prejavy ich hladných žalúdkov a nebudú ich musieť zaplniť drobnosťou, čo Tanoia pripravil. Na chvíľu sa oprie dozadu o ruky a nohy nechá prekrížené, aby si na neho mohol Lóni vyložiť hlavu, ak bude chcieť.* Eukalyptus. *Povie len tak z ničoho nič po sekunde ticha a pritom celý čas hľadí do stromov, než pozrie kútikom oka na blondiačika a naširoko sa usmeje a bez vysvetlenia sa na neho vrhne a začne mu krk obsypávať malými bozkami, pričom sa chichúňa popod nos, aby to Lóniho trošku šteklilo.*

Lóni Ale nebolo by ľahšie, kebyže liečiš mňa? Ak by si bol náhodou v priveľkých bolestiach, nemusel by si sa vedieť na liečenie sústrediť. *Rozhodne sa proti jeho slovám prísť s ďalšou výhovorkou, prečo nesúhlasí s tým, že by sa experimentovanie konalo na Tanoiovi. Ešte k tomu fér oplýval väčšími skúsenosťami, a tak si mohli byť istý, že zapíše všetky výsledky čo najpresnejšie.* Potom môžme nájsť ďalšiu kôpku. Alebo sa do nej hodíme na ceste späť. *Navrhne mu radostne, aj keď už bola kôpka kvôli prvému pádu viac menej zničená, a bude ju musieť vetrom aspoň trochu vrátiť späť do pôvodného stavu. Na čistinke sa po menšom točení rýchlo rozhodne vrátiť ku svojmu férovi, ktorému vezme jednu stranu deky z rúk, a predtým, než sa odtiahne, aby ju medzi sebou orzprestreli, mu venuje rýchly bozk na líce, pre ktoré si musí poskočiť, než ďalším poskokom skončí pár krokov vzad, deka medzi nimi napnutá a pripravená uložiť sa na zem. Nérvozne prebehne pohľadom po Tanoiovi. Skopne svoje topánky z nôh, a cez deku prejde až na druhú stranu, kde je jeho fér.* Nebudeš mi ubližovať, lebo to bude pre vedu. A predsa len mi nebudeš lámať ruku, iba…ma udrieš raz za čas rukou, inokedy niečím silnejším, a budeme sledovať reakciu látky. *Uistí ho, a chcel by si ho pritiahnuť k sebe tak blízko, až by sa stali jedným. Nakoniec si iba ľahne na jeho nohy, a s láskou si prezerá stromy navôkol.* Eukalyptus? Znie to ako nejaké férske meno. *Zasmeje sa, a v smeichu aj pokračuje, nakoľko mu niekto napadne jeho krk, a rozosmieva ho jemnými výdychmi.* Tanoia, dosť, dosť, Tan… aah. *Prosí o zastavenie pomedzi šteklenie, načo sa konečne poriadne zaprie rukou do zeme, a pretočí ich, aby féra zasadol na bruchu, a nemohol mu tak viac útočiť na krk, ktorý bol citlivý na šteklenie aj bozky. Kebyže ich niekto videl, videl by iba dvoch zamilovaných ľudí.*

Tanoia *Zamračí sa na Lóniho a neisto si zakusne do pery, než začne rozprávať.* S tým nesúhlasím, biť ťa nebudem. A myslíš, že ako som sa naučil liečiť, zlato? *Zasmeje sa ako spev vtáčikov a v jeho očiach je akási emócia, skoro akoby sa ňou snažil Lóniho presvedčiť o svojej pravde.* Vždy, keď niečo bolelo, a naozaj to neboli vždy malé ranky alebo modriny, tak som sa musel naučiť vyliečiť si to. *Vysvetlí nakoniec a jemne nakloní hlavu na stranu, akoby sa snažil v tvári chlapca nájsť niečo, na čom by videl, že sa mu jeho slová oplatili a čarodeja presvedčil.* Viem, že ti to je proti srsti. Viem, že to nie je príjemné, ale ja ťa udrieť nechcem. Radšej už keby niečo bolelo pri sexe a vtedy by sme ťa vyliečili. *Hovorí a v jeho hlase je istý smútok a zároveň akési nadchnutie.* /Sex nie je zlý nápad. Niekedy to zabolí./ *Pomyslí si, ale keď nad tým začína premýšľať, vyvoláva to v ňom iné pocity a tak sa radšej odvráti, aj keď to nestihne, keďže Lóni s druhou stranou deky priskočí k nemu a pobozká ho. Iba odmietavo pokrúti hlavou.* To nechcem. *Dodá ešte rozhodne. Chápe, že je to pre vedu, ale on vždy všetko skúšal na sebe a príde mu nemysliteľné experimentovať na niekom, na kom mu tak veľmi záleží a o kom s istotou vie povedať, že ho miluje, aj keď to často nehovorí nahlas, aby chlapca nevydesil. Keď sa usadia, užíva si okolitý les a trochu aj použije svoju silu, aby niektorým stromom okolo nich preposlal trochu svojej energie a práve v lesnom prostredí si pripadá silnejší a šťastnejší bez všetkých tých kovových predmetov a miest, ktoré ho neustále obklopujú v meste. Šteklením Lóniho trápi iba chvíľu, keďže nechce, aby ho bolelo brucho, ale zároveň je pre neho chlapcov smiech tak krásny, že by ho najradšej počul sa smiať každý raz, čo sú spolu. No to už aj leží na chrbte a pozerá dohora na čarodeja, ktorému do tváre padajú zlatisté vlasy a jednu ruku k nim natiahne, aby sa ich končekmi prstov dotkol, hneď na to aj jeho mačacieho ucha. Spolu s korunami stromov si pripadal ako civil, znehybnený vílou, takou magickou vílou, o akých často písali v príbehoch alebo spievali v piesňach. A koľkokrát počul civilov niekoho k tomu prirovnávať, aj jeho samého.* Pôsobíš očarujúco, môj krásny čarodej. *Povie potichu a jeho tvár je dokonalo seriózna.*

Lóni *Zvraští obočie, ako sa mu toto nepáčilo, keď to naznačoval.* Ale teraz máš už mňa, a toto je môj nápad, takže by som sa rád uistil na sebe, že funguje. *Podotkne ešte dodatočne, ale cítil, že to teraz nevybavia, a že teda bude musieť túto konverzáciu nechať na niekedy inokedy. Nad sexom iba pozdvihne obočím, a zamyslí sa nad ním. Takým spôsobom by si mohli spraviť rôzne modriny a zranenia bez toho, aby ich to až tak veľmi trápilo.* Dobre, ten sex neznie AŽ TAK zle. *Skonštatuje napokon, a nechá to už tak, lebo sa nechcel dnes hádať, keď bol uprostred tak krásnej prírody ako práve teraz. Nakoniec si iba povzdychne, čím naznačí, že pre teraz by asi mali skončiť, ak je to vôbec možné. Nepáčilo sa mu toto dohadovanie sa, hlavne keď to bol tak čerstvý nápad. Radšej sa venuje jeho telu, a necháva sa bozkávať az do pretočenia, kde sa spokojne usmieva na féra pod sebou.* Ty pôsobíš…oférsky, ty môj krásny fér. *Zasmeje sa na tej hroznej vete, ktorá práve vznikla. Skloní sa a venuje mu jeden pomalý bozk, ktorým mu opatrne poláska pery.* Ľúbim ťa, Ysgafin. *Povie mu, a zasmeje sa na tom, ako mu zmizla ilúzia počas ich šantenia, takže mohol teraz vidieť jeho uši.* Pobozkal by si ma na pery? *Požiada opatrne. Trošku ho zaujímalo, ako to dopadne, keď použije jeho meno pri tejto prosbe.*

Tanoia *Vidí na chlapcovi, že už to nechce preberať. Predsa len sa zdá, že ani jeden neustúpi a tak si sťažka vzdychne, len aby zakryl nesúhlasné zamručanie, skoro akoby sa dieťa urazilo na rodičov, že mu nechceli kúpiť hračku. Aj sa mu zdá, že sa Lóni voči nemu postavil do akejsi ofenzívy, takže už radšej mlčí. Nepáči sa mu, keď je medzi nimi podobná atmosféra a rád by nechal svojho priateľa vyhrať, keby išlo o niečo iné, ale on biť Lóniho určite nechce.* /Chce ma dostať do takej situácie v akej bol on pri Axelovi?/ *Napadne mu, ale keďže vidí, že Lóni už ďalej nechce pokračovať v debate a tak to zatlačí do úzadia. Keď nadíde deň, kedy to treba vyskúšať, potom sa o tom budú rozprávať. Radšej sa schuti zasmeje na chlapcovej poznámke.* Oférsky. To sa mi páči. *Chichúňa sa pobavene, než sa mu o pery obtrú pery blondiaka a jemne do nich vydýchne s privretými očami, než sa Lóni zase vzdiali a on na neho pozrie a premeria si jeho tvár. Nečaká, že zaznie jeho pravé meno, keď mu stiahne hrdlo a čo zaznie chlapcovo prianie, ihneď sa nadvihne na jednej ruke, zatiaľ čo druhou chytí jeho šiju a stiahne si ho k sebe do bozku. Má pocit, že sa nevie ovládnuť, keďže Lóni bol ten, čo má moc nad jeho menom, ale zároveň sa tomu nechce brániť. Hlboko a intenzívne blondiaka bozkáva. Jednou rukou aj začne hľadať Lóniho chvostík, ktorý sa mu však do dlane nedostane, keďže je skrytý v nohaviciach a tak iba jemne zamručí. Odlepí sa od Lóniho pier, jemne si oblízne tie svoje a usmeje sa.* Vieš, že by som ti to splnil aj tak? *Povie šťastne, objíme chlapca okolo pása rukami a chvíľu tak vdychuje jeho čistú vôňu, jemne chytenú pachom hliny a mokrého lístia.* Aj ja ťa ľúbim, anjelik. *Zašepká potichšie, no nakoniec chytí iba Lóniho za dlane a jemne ich stisne.* Mali by sme sa najesť. *Navrhne.*

Lóni *Síce sa mu nepáčilo, že to takto uťal, ale bola pravda, že kým nemajú ani náznak daného lektvaru, tak bola hlúposť sa hádať o tom, kto koho udrie. Možno si niekto z nich tesne predtým udrie alebo popáli ruku, a tak to rovno využijú, a nebude žiadny problém. Lóni si skutočne prial, aby to dopadlo v poriadku, kedy to bude kontrolované prostredie, takže z toho obaja vyjdú bez bolesti.* Tak…ty si mi povedal, že som očarujúci, lebo som čarodej, no nie? *Nakloní hlavu stranou, a čaká na reakciu. Tá príde takmer hneď, ako sa jeho pery spoja po vyslovení poslednej hlásky, a mladší tak ostane prekvapene v pevnom objatí svojej najdrahšej víly. Doslova sa začne do jeho rúk topiť, ako keby mu dal ešte aj príkaz, že má z neho spraviť zmrzlinu, ktorú má kompletne roztopiť. Sťažka sa nadýchne, sotva jeho pery ostanú voľné. Jeho líca sú mierne červenej farby, kým sa pozerá na Tanoiu čo najnevinnejším úsmevom.* Viem, a ja by som to proti tebe nikdy nevyužil, to som ti už sľúbil. Iba…iba má zaujímalo, ako to vlastne vyzerá. *Prizná sa kompletne červený, keďže sa mu to prekvapivo páčilo až priveľmi. Vezme jeho dlane do tých svojich, a opatrne zlezie dole, kde sa svojmu priateľovi pozrie do očí s nehou.* Dobre, môže byť. *Súhlasí, a vytiahne ich boxíky, ktoré boli pekne rozdelené, aby si nezamenili jedlo. Lóni však aj tak vrhne prekvapený pohľad do Tanoiovrj nádobky.* Oh, čo to tam máš? *Kukne po šťave nasiaknutom červenom niečo ako granátovom jablku. Trošku to vyzeralo až strašidelne.*

Tanoia *Nadvihne jedno obočie, akoby mu práve Lóni povedal najlepší vtip, pri ktorom akoby ani nerozumel, ako mohol chlapcovi napadnúť.* Uum, nie? Poveal som to preto, lebo si nádherný a mne to príde až magické. *Vysvetlí svoj kompliment predtým, než mu je daný rozkaz na bozk, ktorý si veľmi užíva, pričom má pocit, akoby chlapec na ňom nič nevážil.* /Nedivím sa, že ti bol element vzduchu daný do vienka./ *Prepošle mu svoju poznámku a ľahko sa usmeje, jeho zuby žiarivé v širokom zazubení. Lóniho nevinný pohľad ho núti trošku silnejšie stisnúť do objatia, než ho pustí a môžu sa obaja spokojne najesť. Ešte popri tom si všíma chlapcovu tvár a aká je krásna.* Predsa vieš ako to vyzerá, už si to skúšal, zlato. *Pripomenie mu a radšej zatlačí do pozadia spôsoby, ako by sa to dalo využiť a pri niektorých situáciách, nie že by neveril Lónimu, je v strese, či neurobil chybu, že mu svoje meno prezradil tak skoro v ich vzťahu. No vždy si nakoniec uvedomí, že ak by to nemal vedieť blond čarodej, tak potom nikto. A pri takýchto myšlienkach vždy nakoniec smeruje jeho myseľ k ďalším a ďalším neistotám a problémom, takže radšej sleduje chlapca ako vyberá krabičky s jedlom a hneď ako si svoju otvorí, do nosa mu udrie sladko-kyslá vôňa ovocia, ktoré si dnes pripravil. Pozrie na Lóniho a zdá sa mu, že v jeho očiach vidí akúsi túžbu ochutnať a on nevie tým očiam odolať.* Chceš skúsiť? *Opýta sa milo a pritiahne sa bližšie k svojmu partnerovi, aby mu ponúkol misku so svojim jedlom, zatiaľ čo si jeden kúsok vloží do úst a skoro ako pena sa mu roztopí v ústach.* Je to férske ovocie, ktoré som si minule prvýkrát doniesol domov, lebo som naň dostal obrovskú chuť. Mohlo by chutiť aj tebe, aj keď… *Nakoniec ale aj keď tuší, že to ovocie nie je práve na civilov úplne obyčajné, ale žiadne zlé účinky ešte nevidel, iba bude Lóni trošku priateľskejší a veselší.*

Lóni *Doslova sa mu zaleje tvár červeňou, že mu to nedošlo skôr.* Oh, tak si to myslel. Prepáč mi, ani mi to nenapadlo, myslel som si, že sa hráš so slovíčkami. *Prizná sa mu, a má chuť si prekryť svoju tvár, ale nakoniec to nespraví, lebo to bol Tanoia, a pred ním sa nemusel hanbiť ani za červené líca na tvári či niekde inde. Potom nervózne prikývne.* Dobre, máš pravdu, už som to skúšal. Ale keď…premýšľal som, či to nie je náhodou tebe nepríjemné. Prípadne koľko by ti mohlo byť príjemné, aby som vedel. Či by si si prial, aby som to nepoužíval inokedy, než keď je to dôležité? *Spýta sa ho priamo otázku, na ktorú si prial počuť priamu odpoveď.* Lebo mne sa to meno skutočne páči. A rád by som ťa ním volal v súkromí, ale vidím…ako sa vždy napneš, ako keby som ťa štipol do zadku. *Podotkne, prečo sa na to pýta, aby Tanoiu uistil, že si všíma, a že to berie ako vážnu vec. Na ovocie v miske ale pozerá takmer bez mrknutia. Keď potiahne nosom, trafí ho doňho príjemná zmes jeho jedla, tlmenej vône lesov a Tanoie, ale aj tak je najsilnejšia sladkastá vôňa ovocia.* Ehm…nie, nie, to je v poriadku. *Odmietne rýchlo, keď si uvedomí, že mu bola položená otázka, a radšej sa pozrie do Tanoiovej tváre, aby konečne odlepil svoj zrak od zvláštneho jedla, ktoré ho fascinovalo len svojou existenciou. Chcel ho ochutnať, ale zároveň vedel, že každý mali svoje jedlo.* Je to v poriadku, skutočne. Predsa len ja mám svoje a ty svoje, no nie? *Usmeje sa naňho žiarivo s rýchlo sa pustí do svojho jedla, ktoré bolo viac osolené ako zvyčajne, ale nebolo to vôbec zlé.* Veľmi ti ďakujem, že si to pre nás pripravil. Večeru opäť spravím ja, dobre? *Navrhne, a pozerá sa do Tanoiovej tváre, ako spokojne je, a ako mu kvapká z ovocia po kutíkoch. Rýchlo sa natiahne po utierkách.*

Tanoia *Ihneď oboma rukami chytí chlapca pred sebou za líčka a jemne mu ich pošúcha.* Nič sa nestalo, bola to pekná hra so slovíčkami. *Pochváli Lóniho a podporujúco sa na neho usmeje.* Mám také rád. Ľudia vedia vymyslieť vtipné slová. *Zasmeje sa, spomínajúc na istý druh poézie, ktorý je na tomto postavený. Zrejme nemá jednotný názov, ale čítal alebo počul ich už viacero.* Niekedy si môžeme pozrieť anglický slovník, tam nájdeš rôzne vtípky. *Navrhne Lónimu, napraví mu vlásky za jedno ucho a jemne na zemi posunie hlavu do strany, aby čarodejovu tvár videl poriadne a zreteľne mu mohol pohliadnuť do očí, keď počúva, čo sa ho chce jeho priateľ opýtať. Najskôr ho to trošku zaskočí, lebo nevie vlastne, v akých prípadoch by mu to už bolo nepríjemné, ale rozhodne sa pre jednoduchú odpoveď.* Verím, že v akejkoľvek situácii budeme a budeš mať chuť to meno použiť, tak sám odhadneš situáciu. Predsa len ma už poznáš. To napnutie je… neovládateľné. Prosto započujem svoje meno a moje telo je v akomsi tranze, alebo je to taký pocit, že prosto urobím, čo mi je povedané. *Vysvetlí a pre zmenu sa na jeho tvári zjaví rumenec a uhne pohľadom. Príde si tak odhalený a otvorený, no teší ho, že Lóni je chápavý a zaujíma sa o to, ako sa môže cítiť v takom stave.* Je to slabosť. Neviem v tom protirečiť alebo urobiť niečo iné, než čo odo mňa žiadaš. Milujem, keď počujem to meno vychádzať z tvojich úst, ale je to podivný pocit. Neviem ani, k čomu by som to prirovnal. *Prenesie úprimne. Nikdy nič také necítil. Je to akoby mal Lóni v dlaniach stlačený jeho mozog a hýbal jeho nervami a tak celým telom a mysľou. Radšej to ale takto nechá, dúfajúc, že to Lónimu vysvetlil lepšie, aby jeho partner vedel, s čím to vlastne pracuje. Keď sa narovná a Lóni jeho jedlo odmietne, skoro nespokojne si stiahne misku k sebe a zakusne sa do ovocia, ktorého šťava sa hneď uvoľní. Oblízne si tak pery a spokojne si zabručí, keď dvihne pohľad znova k chlapcovi s blond vlasmi a mačacími uškami a hanblivo sa pousmeje.* Prepáč, nedá sa to jesť civilizovanejšie. *Vysvetlí a snaží sa, aby sa nezašpinil priveľmi, hlavne keď mu to kvapká medzi nohy a rovno na deku.* Uh, budem to musieť oprať. *Zazubí sa, keď prehĺtne a nechá si podať jednu utierku, aby sa utrel a mohol aj pošúchať farebné kvapky na deke.* Naozaj ti to chutí? Nevedel som to až tak dobre odhadnúť. *Prenesie nervózne a priblíži sa na mieste k svojmu milovanému, len aby prehĺtol ďalší kúsok ovocia.* Naozaj si nedáš? Ja by som tiež ochutnal. Nepozvraciam sa, uvidíš. *Podotkne pobavene a trošku si poskáče na zadku na mieste ako natešený blázon.*

Lóni *Párkrát zažmurká, keď Tanoia spomenie slovník anglického jazyka.* Teraz si nie som istý, či si zo mňa uťahuješ alebo nie. *Prizná sa mu, a sám sa nad tým trochu pousmeje. Hlavne preto, lebo zrejme by to mal spraviť, keďže sa aj doteraz dostával do nomentov, kedy jednoducho nejakému slovu nerozumel, čo bol problém hlavne uňho v práci, a v učení sa. Potichu Tanoiu počúva, pričom sa snaží čo najlepšie pochopiť jeho vnútornému rozpoloženiu. Síce mu na niektoré veci neodpovie natoľko presne, ako by si Lóni prial, nemieni ho nútiť o tom viac rozprávať.* Síce nejaké veci ešte nechápem, ale dobre, pre teraz mi to takto stačí. Vždy skúsim odhadnúť situáciu. *Sľúbi mu nevinne, a konečne zlezie z neho dole.* Prípadne sa ťa vždy spýtam, či sa cítiš na to, že…by som možno tvoje meno párkrát vyslovil. *Pripraví ho, keďže tak mu to prišlo najviac spravodlivé, aby obaja boli plne pripravení na všetko. Spokojne papá svoje jedlo, ale musí sa zachichotať nad Tanoiom.* To je v poriadku, hlavne sa trošku utri. *Upokojí ho, a servítku mu podáva. Nemá dôvod sa hnevať, proste sa to stalo, a oprať to vedia.* Áno, chutí mi to. Aj keď si to trošku priveľa prisolil. Nabudúce radšej daj trošku menej, ale nie je to vôbec zlé ani takto. *Povie mu úprimne, keďže aj on sám rád počúval úprimne rady od Tanoie, keď mu mal nejaké dať. Nakoniec znovu pozrie do jeho krabičky, a zahryzne sa do pery. Mal chuť ochutnať. Skutočne mal.* Možno…kúsok? *Povie nakoniec, a vymení krabičky v rukách chlapcov, aby si mohol pokojne dať Tanoia, a aby čarodej nezašpinil deku aj pod sebou. Opatrne zdvihne kúsok ovocia k svojím perám, kedy sa na sladkosti doslova až dusí, aká je silná jej vôňa. Pár spojených bobuliek si položí na pery, načo ústa konečne zavrie, s čím aj rozkusne väčšinu bobuliek, a stáva sa mu doslova vyleje do celých úst, až mu tiež jemne vytečie z kútiku. Najväčšia zmena je však prekvapivo v jeho očiach, ktoré takmer kompletne stratia svoju dúhovku. Lóni ani nevníma, čo sa ďalších pár sekúnd stane, ale keď konečne začne opäť vnímať, cíti, že má mokrú hruť, ruku, ktorou jedol, trochu aj nohavice, a hlavne celé okolie úst, a niektoré vlasy lemujúce tvár, kým rukou nespokojne hľadá v miske ďalší kúsok toho božského ovocia, ale namiesto toho si už do úst vložil iba niečo kyslé, čo ho doslova vykoplo z toho tranzu. Natoľko ho to rozosmúti, že dokonca cíti slzy na svojich zababraných lícach.* Tanoia, asi ešte nemáš z toho trošku, nie?

Tanoia *Pokrúti hlavou.* Nie, nie, neuťahujem. Naozaj tam nájdeš veľmi vtipné slová. *Zasmeje sa jemne a láskyplne sám pre seba, hlavne keď si spomenul na niektoré slová, ktoré niekedy zahliadol alebo počul v textoch a knihách, ktoré čítal.* Was má kopec kníh, tam narazíš na hocičo. *Podotkne ešte pobavene a jeho úsmev je žiarivý viac, než novembrové slnko.* Tak sa pokojne pýtaj. *Navrhne chlapcovi, aby sa nebál opýtať, keď mu sú veci nejasné.* Úprimne, sám som o tom počul iba pár vecí, ale nikdy to nikto na mňa nepoužil, keďže si jediný, kto moje pravé meno vie. Sám som nečakal, čo príde, keď zaznie. *Prenesie úprimne a nervózne sa poškrabe na hlave, zatiaľ čo sa usádza na svoje miesto a sem-tam pohliadne na chlapca pri sebe, akoby na neho dával pozor, aj keď okolo nich nikto nie je. Chvíľku jedia svoje jedlo, keď sa jemne začervená.* Prepáč, neviem to stále odhadnúť. Soľ veľmi nepoužívam. *Ospravedlní sa, ale nakoniec sa mu uvoľnia ramená a cíti sa bezpečne, keďže vie, že Lóni ho za to nebude urážať a ani mu nevynadá. Spokojne chutná svoje jedlo a nakoniec hneď čo sa chlapec oproti rozhodne ochutnať, podá mu svoju dózičku, zatiaľ čo si prevezme druhú dózu s jedlom svojho partnera. Iba sklopí pohľad k jednu, ktoré prichystal a pomaly ho vezme do ruky, skúmajúc každú farbu a časť a vôňu, zatiaľ čo sa pripravuje na to, že sa predsa len môže pozvraciať, ale vie, že to zvládne. Natiahne sa s jedlom k svojim ústam, keď v sekunde započuje zvuky od Lóniho, ktorého tvár je skoro nalepená pri dóze a hltá z nej ovocie, akoby bol magnetizovaný k tej chuti a vôni.* /Oh./ *Napadne mu, keďže sám nevie, ako by reagoval, takúto ochutnávku nečakal.* Lóni, Lóni, nie že sa zadusíš. *Upozorní ho a mimo to úplne zabudne, že prehĺtol civilské jedlo a vôbec si neuveodmil jeho hnusnú chuť, keď dózu odloží a postaví sa na štyri, aby sa prisunul k svojmu milovanému a sleduje ho s roztvorenými očami, ako napcháva svoje ústa ovocím skoro v celku.* Lóni. *Zvolá na neho a nefunguje to. Muselo zaúčinkovať niečo iné, keďže chlapec sa až po pár sekundách odtrhne od krabičky a narovná sa. Sleduje Lóniho oči, ktoré sú skoro celé čierne.* Čo sa stalo? *Opýta sa prekvapene a ustarostene, chytí chlapcovu tvár do dlaní a natiahne sa po servítky.* Nikdy som takúto reakciu nevidel. *Povie a jeho hlas sa pri tom trochu chveje. Obe ruky položí na špinavú tvár a palcami mu ju začne otierať, aj keď to nepomáha, lebo mladý čarodej je od toho všade po tvári a na rukách.* Viac so sebou nemám, zlato. *Povie starostlivo a začne mu jednou servítkou otierať ruku, jeho mozog v pozore a myšlienky sa cez seba premieľajú ako na bežiacom páse.*

Lóni *Chvíľku ešte premýšľa, ale keďže Tanoia nemôže klamať, tak sa nakoniec pousmeje, a prikývne.* Dobre, Wasa som chcel aj tak už stretnúť a spoznať naživo, takže by to mohlo byť celkom fajn. *Súhlasí s výpožičkou kníh, kde by mohli nájsť aj iné vtipné slová, ako ich Tanoia nazval. Sám Lóni nevedel, či sú vtipné, ale určite si veľa slov vymýšľa, a tak by bolo dobré sa naučiť reálne slová, a nie, že namiesto tanierika bude neustále hovoriť šálková podtácka. Zákazníci sa na tom, našťastie, veľakrát zasmejú, ale videl, ako už jeho šéf, Joshua, mierne nechápal, kde tie slová nachádza, a kto ho ich učí.* A kebyže by som…tvoje meno skúsil dnes párkrát vysloviť, vadilo by ti to? *Uistí sa nakoniec, ale plne rozumie, ak bude chcieť prežiť dnešný deň bez nejakých zvláštnych stavov, ktoré prekvapivo čakali na Lóniho, aj keď o tom ani jeden z chlapcov nevedel.* Tým sa netráp, nabudúce dáš proste menej. Prípadne soľ a aj všetko ostatné sa dá vždy neskôr doplniť, aj keď je pravda, že by nebolo príjemné so sebou na piknik nosiť všetky korenia. *Na konci sa už rozosmeje, ako sa mu zdala náhla predstava všetkých korenín sveta na pikniku skutočne vtipná. Nie až tak vtipná, ak moment, kedy stratil všetku inteligenciu, a vedel iba to, ako zubami trhať malé červené bobuľky z ovocia, ktoré až moc vyzeralo ako granátové jablko. Keď sa preberie, prekvapene pozrie do Tanoiových očí, a krabičku po chvíľke položí bokom, aby náhodou nezjedol aj zvyšok, aj keď ten mu chutil skutočne kyslo, čo si stihol do niečoho zakusnúť. Ako v tranze sa necháva umývať, pričom chvíľku sa snaží sám v sebe pochopiť, čo sa stalo.* Prepáč mi, zjedol som ti toho veľa, že? *Povie ustarostene, samozrejme, že ako prvé myslel na svojho priateľa, a až potom na seba, že bol teraz ako po zabíjačke, aj ked to bola iba ovocná šťava.* Dobre…dobre, to nevadí, aspoň… *Musí si zakryť ruku, ako sa mu chce z rýchleho jedenia grgať. Spokojne si ako mimino odgrgne, načo si prevezme servítku od Tanoie, a začne sa umývať sám.* Neviem, čo sa stalo. Iba viem, se to bolo veľmi sladké, a príjemné. *Podotkne stále mierne v tranze, hlavne keď sa mu teraz zdalo slnko až moc silné.* Spravil som ešte niečo….mimo toho? *Ukáže na poloprázdnu nádobku.*

Tanoia *Pousmeje sa a poškrabká chlapca automaticky za mačacím uškom, akoby to bolo niečo, nad čím ani nepremýšľal.* Was ťa má už teraz rád, keď som mu ťa spomínal. *Vysloví svoju myšlienku k ich stretnutí a nadšene si zatlieska, zatiaľ čo sa pretáča na zadok z lažiacej polohy a nadšene si poskočí na zadku.* Budem rád, ak sa jedni z mojich najobľúbenejších osôb stretnú. *Spokojne zapradie ako mačka. Zamyslí sa nad Lóniho otázkou a nevie úplne vymyslieť dôvody, prečo by jeho pravé meno dnes mohol Lóni použiť a tak prikývne s milým úsmevom na tvári.* Nevadilo. Ako som hovoril, viem, že nezneužiješ situáciu, aby si ma donútil napríklad niekoho zabiť. *Nervózne sa poškrabe na hlave. Je rád, že jeho priateľ je Lóni, inak by to meno len tak nepovedal. Radšej si vypočuje chlapcove kuchárske rady a pri takmer pri každom slove prikývne, takže hýbe hlavou hore dolu, užíva si smiech svojmo priateľa ako hudbu a hneď na to sa sám zasmeje na tom, ako si predstaví hneď ich pikniky a ako by si vybrali dva boxy a za tým by okolo seba rozložili dvadsať balíčkov rôznych korenín, skoro akoby ich prišli predávať do lesa ďatlom.* Žijú v New Yorku ďatle? *Opýta sa, akoby to mohol Lóni vedieť a zaujímal sa o ornitológiu.* Možno si to preštudujem. *Navrhne sám sebe nahlas a spokojne sa pustí do jedenia, než si boxíky vymenia. V akomsi tranze ho Lóni trochu vydesí, ešte takú reakciu u neho nevidel a keby nevedle, čo si na jedenie pripravil, mal by pocit, že chlapec pred ním trhá zubami surové, práve ulovené mäso a trošku to vyvolá zimomriavky na jeho koži.* Tým sa netráp, zlato. Len som to nečakal. *Prizná sa potichu a utešujúco, aby si blondiačik nerobil starosti a pomaly, veľmi jemne ho otiera od šťavy, ktorá vsakuje do utierky a hľadí mu pri tom do očí, ustarostene a nevinne, chce sa o neho postarať, ale zároveň cíti fascináciu. Zaujalo ho to a zdá sa, že Lóni sa nesťažuje, sám sa vyjadrí, že mu to chutilo až veľmi. Stiahne sa, sadne si pri tom na nohy a ruku s červenou vreckovkou položí na svoje koleno, zatiaľ čo hľadí do misky, než sa obzrie dookola. Predtým si to nevšimol, pretože sa vyľakal, no teraz keď si to uvedomí, v tých pár momentoch boli obaja obkolesení farebnými listami, ktoré Lóni okolo seba rozvíril.* Zaujímavé. *Zašepká si pre seba pozrie k chlapcovi, ktorý sa utiera.* Nechceš ešte? *Opýta sa zaujato a zároveň so starosťou, lebo si nie je istý, či táto jeho otázka nevynúti z Lóniho nejakú reakciu, ktorá sa im ku koncu nebude ani jednému páčiť.*

Lóni *Nad Wasom nadšene prikývne, lebo sám ho mal už teraz rád hlavne preto, lebo bol vždy po boku Tanoie, odkedy sa poznali, mohli sa na seba spoľahnúť. A tešilo ho, keď mohli svojim stretnutím, ktoré chceli zrejme obaja, potešiť aj človeka, ktorý ich spájal. Zháči sa, keď spomenie vraždu.* Čože? Ja …to by som ja nikdy. To nie je pekné. *Pokrúti razantne hlavou, až by si mohol ublížiť, kebyže ešte chvíľku pokračuje, ale chcel dať jasne najavo svoje stanovisko. Aby sa Tanoia neobával, že by mu niečo také niekedy nakázal. Maximálne by toho zneužil pri sexe, kde by mu dal nejaké vážnejšie príkazy, ale inak nič horšie ako bozkávanie sa. Na ďatle iba pokrčí ramenami, nakoľko ani nevedel, ako taký vták môže vyzerať. Hlavne ho teraz zaujímalo viac to, čo spraviť, keďže to vyzeralo, že práve zožral celé jedno ovocie od Tanoie z jeho krabičky. A vyzeral ešte horšie, keďže šťava bola po celom jeho oblečení. Na moment zavrie oči, aby ho netrápilo slnečné osvetlenie, a sústredí sa iba na svoj vzhľad.* /Veď je to ako keď robím aj klasickú ilúziu, nie?/ *Snaží sa upokojiť, a keď otvorí oči, pozrie sa nadol, kde je, našťastie, aspoň na pohľad čistý, aj keď cíti, ako v skutočnosti jeho nohavice aj sveter lepia. Už sa snaží nejako upokojiť, keď Tanoia vysloví slová, ktoré naňho majú podobný efekt, ako keď Lóni vysloví jeho reálne meno.* Viac? Máš teda ešte? *Hodí naňho takmer kompletne čierny pohľad, a doslova žiada, aby mu dal viac, ako keby bol šteniatko, ktoré zistilo, že sa na stole, kde nedosiahne, nachádza mäsko.*

Tanoia *Vie, že Lóni by nikdy taký príkaz nevydal, aby niekoho zavraždil, myslel to skôr ako príklad. Aj keď sa časom ľudia menia, ostáva v nich ich základná podstata a tuší, že Lóniho identita a jadro sú tými najčistejšími, na aké môže niekto natrafiť.* Ja viem, slnko, že nie. Preto som to povedal. *Ubezpečí chlapca a pohladí ho po líci, len aby ďalej už nemusel krútiť hlavou. Vie hlavne, že niekedy rozpráva hlúposti len tak z ničoho, ale vôbec nerieši, že čarodej nijako nereaguje na ďatle, keďže to bola iba rečnícka otázka a v túto chvíľu nevyzerá práve pokojne, že by sa chcel rozprávať o newyorksom vtáctve.* Si v poriadku? *Opýta sa starostlivo a priblíži sa ešte bližšie, aby si chlapca prezrel a pohladil ho po chrbte, zatiaľ čo sa Lóni snaží sústrediť na ilúziu, ktorá o chvíľu prekryje akoby krvou zmáčané telo blondiačika a zvraští obočie.* Nechajme si to na doma, dobre? *Navrhne milo, povzbudzujúco sa na Lóniho usmeje a chytí ho za ruku, ibsa na malú chvíľku, na sekundu, než ho zas pustí a začne baliť boxíky do tašky, ktorú so sebou priniesli. Nechá chlapca aby zliezol z deky, aby ju špinavú od hliny a lístia zbalil do tašky, ktorú si ihneď vyhodí na chrbát a podíde k chlapcovi, aby mu vtisol malý bozk na pery, usmial sa a naklonil hlavu do strany.* Poďme. Doma ešte mám a môžeš sa potom prezliecť a umyť. *Láskyplne mu navrhne, len čo sa s ním rozíde naspäť domov, obzerajúc sa k lesu, aby si zapamätal, ako krásne na jeseň vyzerá a jasne žiari, hlavne keď slnko už pomaly zapadá a všetko pôsobí, akoby horelo jasným plameňom.*

Lóni *Jeho oči bez dúhovky sa teraz zameriavali iba na Tanoiu a ilúziu, ktorú na sebe držal ledva, ledva. Ale snažil sa ho poslušne počúvať, kým ich balil, a potom sa ho rýchlo chytil okolo rúk, kým naňho pozeral ako na svätý obrázok.* Takže dostanem, keď budeme doma? *Spýta sa ako malé dieťa, ktorému práve niekto sľúbil, že má dom postavený z perníkov a iných sladkostí. Čarodejovi bolo kompletne jedno, či sa teraz jeho priateľ snažil o nejaký experiment s jeho telom, kým dokázal sotva vnímať, nakoľko si prial, aby dostal ešte trochu viac z tej dobroty a z tej sladkosti.* Ďakujem ti, veľmi ti ďakujem. *Opakuje mu občasne počas celej cesty, až kým sa dostanú domov, kde sa umyje, a nechá sa už na pospas Tanoiovým plánom.*

Inocenc Volpe *Inocenc se procházel okolní divokou krajinou. Byl bez iluze a na sobě měl sportovní oblečení. Nechápal, jak se mohl nechat přemluvit, aby si koupil tepláky. Spokojeně se nadechoval čerstvého vzduchu a kolem nohou mu pobíhal Lawrence. Byl v New Yorku mnohem radši než jeho páníček, i když pár světlých bodů by se zde našlo. Například Dominic. Vždycky když na něj pomyslel, tak se mu rozbušilo srdce, miloval ten jeho úsměv a místy nemotorné chování. Jak kdyby on byl o něco lepší. Trvalo mu neobvykle dlouho, než konečně znovu našel svou pověstnou jistotu. Byl tak zamýšlený, že málem zakopl o lišáka, který se před ním zastavil a zíral před na někoho před nimi. Zvedl pohled a podíval se stejným směrem.*

Remi Luca *Remi na sebe prostě volal pohromy. A tak tomu bylo i teď. Chudák ani nevěděl jak, se zase připletl do blízkosti démonů, a momentálně po něm běžel jeden nevrlý, pekelný pes, který se mu doslova držel v patách. Remi se raději ale ani neotáčel, věděl, že kousek odtud je portál do Faerie, kdš by se mohl pak ztratit. Skoro si ani nevšiml toho, že málem vrazil do jakéhosi mladíka.* Ber nohy na ramena!! *Zvolal po něm pouze divoce, načež utíkal dál. A opět, raději se neohlížel.*

Inocenc Volpe *Inocenc vyvalil oči a tak tak stihl uhnout před můžem zběsile volajícím varování. Byl zmatený, ale tuto emoci brzy vystřídal děs, když mu došlo, co může honí. Popadl Lawrence do náručí a vykouzlil iluzi kamenné zdi, kterou postavil přímo do cesty pekelnému psu. Sice ho to dlouho nedrží, ale alespoň nějaký čas navíc. Bleskurychle se rozhodl uposlechnout podsvětšťanovy rady a "vzal nohy na ramena". Utíkal za ním, protože mu přišlo, že mladík ví, kam běží.* /Alespoň jeden z nás…/

Remi Luca *Remi se pak nakonec potočil, aby se koukl jestli za ním další běží. Nevěděl, co je zač, ale cvítil potřebu zachránit mu život. Nakonec, když doběhl k místu, kde byl vykotlaný strom, pobídl vězce za seou.* Honem. proběhněte dovrnitř, tam budete v bezpeč! *Pobídl jej a čekal, jestli tak muž učiní.*

Inocenc Volpe *Inocenc neváhal a vřítil se do dutiny. Pekelný pes byl blízko a jemu málem vyskočilo srdce z těla. Bylo mu jasné, že ve stromu musí být portál. Teď byla otázka kam. Svět se s ním zatočil a portál ho vyvrh kdesi, kde to sice nepoznával, ale okolní magie mi přišla nepříjemně povědomá. Jako noční můra, kterou si nepamatujete. Nic nevíte, ale ten nepříjemný pocit ve vás zůstane. Pokud muž prošel za ním, otočil se na něj a přejel ho pohledem.* Děkujeme.

Remi Luca *Jakmile tak učinil, tak za ním skočil pak i Remi. Ještě než to uděla, spatřil, že pekelný pes už se za nimi opět žene. Jakmile proto zaplul do portálu, ihned se podíval, zda jej mladík následuje.* Tak dobře, teď za mnou!! *Pronesl, popadl jej za ruku, a následně jej táhl zasněženou krajinou Zimního Dvora, k místu, kde věděl že se nachází první osada s domy. Věděl, že pokud démon proskočí a oni by mu utekli, pak už bude jednoduché se jim schovat.*

Inocenc Volpe Veď nás. Pronesl fér a nechal se tím druhým táhnou zasněženou krajinou. Zimní dvůr. Místo, kde se narodil. Místo, které z celého srdce nenáviděl, které dobrovolně opustil a doufal, že už ho do smrti neuvidí. O to horší, že to byla jediná možná záchrana před pekelným psem. Klopýtali k jedné osadě. Inocenc stále držel svého lišáka v náručí. Bál se ho pustit na zem. >&gt

řesun

Alessandra Luca *Aless měla odpočívat, přece jen zranění se hojila pomalu a stále ještě bolela. Rány se sice už stáhly a nekrvácely, ale i tak nebyla ještě úplně v pořádku, dokonce i jizva přes tvář se stáhla, ale stále nevymizela, což upírka doufala, že se stane brzo. Pár dní jen doma odpočívala, ani nepracovala, nechávala to na Sebovi nebo ostatních, ona sama trávila čas s Remim a oba se dávali po boji dohromady. Ale i tak potřebovala chvíli na ven, mimo vilu, mimo město a tak vzala Akamiřiny dva psy a i s nimi vyjela k lesu, kde zaparkovala na jednom k tomu určeným míst, pustila je a pak se s nimi procházela. O všem, co se stalo, za poslední týden přemýšlela. Bylo totiž o čem.*

Natalie McCoy *Natalie se vzdala se stoji starší upírkou na procházku lesem aby mohli cvičit. To by ale nebyla Nat kdyby s něco neudělala a to bylo ze Nat sklouzla dolů po sněhu z kopce. Udělala pár kotrmelců a přistála vedle Alessandry a jejich psů* Au..Wo ještě jednou! *Nat se usmála a všimla si ženy vedle Ní* Pardon! Ehe..*Elaine šla za ní a postavila se vedle Natalie* Zdravím. *Elaine pozdravila a Nat se koukla zmateně na ní* Povědomá tvář..

Alessandra Luca *Upírka si všimla hluku už zdálky a to doufala, že tady bude sama, když pak před ni přistála mladá dávka, hned v ní poznala známou tvář. Dragosův upír a jeho chůva. Nejdřív si Aless prohlédla Nat, pak svůj pohled věnovala Elaine, na kterou se ušklíbla, stejně jako ona na Aless.* Ale nejprotivnější chůva, ráda bych řekla, že ráda vidím, ale to bych lhala. *Uculila se a dál si jí už nevšímala, spíše svůj pohled opět věnovala mladé upírce na zemi.* Ano, už jsme se viděli. Na upíří schůzi, moje mladá ti ukradla krev. *Usmála se na ni a podala jí ruku, aby jí pomohla na nohy.*

Natalie McCoy Joo..ty jsi ta vůdkyně…Kroť si svoje upíry….*Nat se usmála a Elaine se zamračila* Lichotky si nech Alessandro..*Nat se koukla na Alessandru zmateně* co máš proti mojí chuvě? *Nat se taky zamračila a cukal jí nos a lehce vycenila zuby* Nech jí být..*Elaine pomohla Natalii vstát a praštila Jí* Nat klid…Tu nechceš naštvat..Má tenký nervy

Alessandra Luca *Aless stáhla ruku a usmála se.* Proti tvé chůvě nemám nic, jen se nemáme rády, nic víc. *Pokrčila rameny a zapískala na psy, aby neběhali někde dál, pak se opět podívala na ty dvě.* Neboj Mira už nic krást nebude a utíkat taky ne. *Dodala ještě ke slovům Nat, než se opět podívala na obě.* Tenké nervy? Nevím jak jsi na to přišla, ale asi máš špatné informace moje milá. Moje nervy jsou v naprostém pořádku. *Usmála se a prohrábla si vlasy, zatímco po očku sledovala psy, kteří si pletli kolem.* A proč to vrčení? Děje se snad něco? *Pozvedla obočí a sledovala je.*

Natalie McCoy Hm..dostalo se ke mě že si svého manžela hodila přes zeď *Elaine se usmála a Nat se uklidnila* je mladá..Někdy prostě vrčí na ostatní..být tebou si ty psy držím..Nat je schopná je napadnout..* Dořekla Elaine, Nat si těch psi všimla až teď a usmála se* Pejsek! Já je dlouho neviděla! Ježíš ti jsou ťuťu! *Nat se k nim posadila anzacala je drbat* No joo ty seš mazellll *Nat se smála a drbala psy za ušima,.což Elaine zhatilo celou pointu* Nat..děláš si ostudu *Pravila Elaine a povzdechla si* Omluv jí..

Alessandra Luca Ano, naše první setkání bylo dokonalé, lepší si člověk ani nemohl vymyslet. *Uculila se upírka.* Co jedno hození o zeď způsobí, to by jeden neřekl. *Mrkla, chtěla už něco namítnou ohledně psů, ale když viděla, jak se k nim Nat mám, jen pokrčila rameny.* Neboj zavolám si je, ale jak tak vidím, tak to nevypadá, že by po nich chtěla skočit, alespoň ne teď. *Pronesla Aless a sledovala to, byla však připravená zakročit, kdyby se něco dělo.* A proč by si dělala ostudu? To že se s nimi mazli? Mě to tak nepřijde. *Koukla na Elaine a pak na Nat.* Shodou okolností jsou to fenky Miry. *Pronesla už jejím směrem.*

Natalie McCoy *Natalie zakrucelo v břiše, koukla se na chudáka psa a pohladila ho když jí zuby rostly. Elaine přikývla* Máš i pravdu..*Uznala Elaine a Natalie uz by koukla psa do krku ale Elaine jí rychlostí odtáhla a dala jí balíček krve* Vidíš co mám na mysli.. Když má hlad tak je to s ní těžké ..údajně jí našel Dragos s Taylorem zde..*zdůvodnila Elaine a Nat přikývla* Jo! Je to tak! *Nat sála že sáčku a nabídla i Aless* ale že sněhem je to tu hezčí..promiň za ty psy..*Omluvila se Natalie a jako dítě mávala nohama*

Alessandra Luca *Aless už se také chystala nějak zakročit, ale nakonec nebylo třeba, pískla na psy a dala jim povel, aby běhali o kus dál a zbytečně nedráždili mladou upírku. Krev, kterou jí nabízela odmítla a uculila se.* To si nech pro sebe, potřebuješ to víc než já. *Mrkla na ni a pak se rozhlédla kolem.* Vy pohodě, však se nic nestalo. *Mrkla na ni a sehla se pro sníh ze kterého udělala sněhovou kouli a hodila jí pak po Nat, načež se uchechtla.* Postřeh prcku. *Zasmála se a sehnula se pro další sníh.*

Natalie McCoy *Nat se usmála ale když jí trefila koule sněhu tak se na ní a nabrala taky kouli* Ti dám prcku! *Nat hodila kouli na ní a zasmála se. Elanie zakroutila hlavou a stala bokem* Vůdkyně klanu a hraješ si z dětmi *Nat se usmála a hodila Elaine kvůli dk obličeje, pak vyrobila novou kvůli a připravila se na další úder

Alessandra Luca *Nad slovy Elaine se jen uculila.* No a? Mám po boji, který mě stál dost sil, tak proč se neodreagovat třeba takhle, co kdyby ses přestala mračit a třeba se přidala, ja Dragosovi žalovat nebudu, že ses bavila. *Uchechtla se a hodila po Elaine sněhovou kouli, stejně jako pak po Nat.* A seš prcek, jak nemel nebo z tebe udělám upířího sněhuláka. *Zasmála se a hodila další. Tak nějak potřebovala upustit páru, i když ji stále všechno bolelo, teď to bylo jedno.*

Natalie McCoy *Natalie vyskočila na strom a začala třást sníh na Alessandru* Tu máš! *Nat vrací úder a koukne se na allesandru dole* Nejsi špatná!..*Nat skočila dolů a palila do ni koule bez lítosti. Elaine se zasmála když viděla Natalii celou od sněhu* Co? *Natalie se otřásla usmála se* Hm.. tahke ti to sluší víc *Usmála se a poukázala na Alessandru pokryto snehem*

Alessandra Luca *Jen tak tak si dala ruce nad sebe, ale moc jí to nepomohlo, stejně byla pokrytá sněhem a vypadala sama jak sněhulák.* No tak to jako ne. *Zavrčela naoko upírka a pak na obě vyplázla jazyk. Nejprve pořádnou sněhovou kouli hodila po Elaine, za tu její poznámku, pak vzala druhou kouli a hodila jí po Nat, která ještě byla na stromě.* A šup dolů prcku nebo tě sestřelím. *Zasmála se.*

Alessandra Luca .

Natalie McCoy Hm..povídám ti nahoru! *Nat se zasmala a skočila na další strom* A to nemůžeš..zlomim si krk a Vůdce mého klanu nebude rád *zasmala se Nat a pověsila se vzhůru nohama na větvi* To je hustý!..*Elaine na Natalii koukala* Natalie slez dolů!! Něco si uděláš! Notak! *Nat se vyhoupla na větev a vylezla víš*

Alessandra Luca To by nebyl a myslím, že by mě přetrhl jak hada. *Zasmála se a znova se sehla pro sněhovou kouli, kterou na ni chtěla hodit, rozmáchla se ale v momentě, kdy pořádně hodila, toho hořce litovala. Jednou rukou se opřela o kmen stromu a druhou si položila na hrudník. tak trochu přece jen přecenila své síly a bolest se opět vrátila v plné polní. Zavřela oči a tiše zavrčela.* Hele prcku, asi s tím sněhem končím, takže slez dolů, než se vážně vysekáš dolů a já to budu mít na triku. *Pronesla Aless a snažila se nevnímat bolst.*

Natalie McCoy *Nat začala lézt dolů ale větev pod ní praskla, Nat koukala po kmenů dolů a kůže se ji do krve odírala. Zlomené větve se ji zabodla do nohy a když konečně pi několika sekundách dopadla nazem tak si povzdechlavzdechla. Elaine běžela k ní a zavrčela* Ty nemehlo…

Alessandra Luca *Aless chtěla něco ještě říct, ale to už Nat padala ze stromů dolů a brala sebou i kmen stromu, který ji dost nehezky odíral kůži a aby toho nebylo málo, ještě si zabodla větve do nohy. Nad tím jen zavrtěla hlavou a došla k ni.* Jako bych to před chvíli neřikala prcku. Jsi v pohodě? *Optala se jí a koukala, jak moc to má zlé.* Větve se vytáhnou, rány zacelí. Dáš krev a za chvíli to bude v pohodě. *Mrkla na ni. Nezdálo se, že by to bylo moc zlé.*

Natalie McCoy *Nat se posatila a začala si vztahovat větev z nohy* Au Au!..to bolí..*Elaine držela Nat za rameno a rychlým pohybem vytahla dřevo ven. Natalie zakvílela a do chvilky byla její noha v celku* Au.. to bolelo *Zakňučela Natalie a postavila se. Elaine se usmala* buď ráda že to byla jen noha..Díky za pomoc Aless..*Usmála se na Alessandru a oprášila Natalii* Hlášení vude zase zajímavé.

Alessandra Luca *Obě sledovala a lehce se usmívala, když pak viděla, že je vážně všechno v pohodě, docela ji odlehlo, nepotřebovala problém s Dragosem. Dokonce jí překvapilo i to, že ji Elaine poděkovala. To od ní nečekala.* Ehm v pohodě, není zač. Jen malý dotaz. Je možné mě z toho vašeho hlášení nějak vyškrtnout nebo dělat, že jste mě neviděly? S Dragosem nejsme zrovna nejlepší kámoši a nějak nemám chuť poslouchat to, že jsem vás potkala a další jeho kecy. *Uculila se na ně.*

Natalie McCoy Je mi to líto..musím ohlásit vše..některé vynechávám kvůli jejímu soukromí ale ne kvůli tvému *Elaine se usmála a Natalie šla s ní. Elaine jinlehce upravila ať vypadá k svetu a koukla na Alessandru* musíme jít..promiň Aless…možná někdy..*Natalie zamávala a odkulhala s Elaine*

Alessandra Luca Chápu, zkusila jsem to. Aspoň bude sranda. *Pronesla a pak koukla na Nat.* Jasně prcku, třeba někdy. *Zazubila se a sama se otočila na odchod, zatímco pískla na psy, ale pak se ještě otočila.* Jo a Elaine. Vyřiď šéfovi, že město je vyčištěné a Emett je pryč. Bude vědět. *Uculila se ještě, než se vydala ke svému autu, aby se i se psy vydala domů.*

Calipso *Tia si užívala volných chvil jak jen to šlo. Do Faerie teď chodila po skromnu, opět se pohádala ošklivé s matkou a ta jí zakázala se stýkat se sestrou, dokonce ani otec nemohl nic namítat, jinak by bylo zle a to Tia nechtěla. Nechtěla, aby kvůli ni měli problémy a tak se rozhodla, že se teď domů vracet nějakou dobu nebude. Proto čas svého volna trávila v parcích nebo někde poblíž vody, stejně jako teď, když se šla projít do lesa, kde chtěla trochu načerpat energii, a hlavně si užít klidu. A nebyla by to ona, kdyby nevlezla do první vodní plochy, kterou našla, což bylo malé jezírko. I když byla zima a všude sníh, nějak jí to v tu chvíli nevadilo. Na břehu se svlékla do spodního prádla, nechala opadnout svou iluzi a skočila do ledové vody, načež zmizela pod vodní hladinou.*

Inocenc Volpe *Inocenc se procházel tichým zimním lesem a kolem nohou mu pobíhal Lawrence. V poslední době s ním utíkal do lesa častěji a častěji. To, že to pak dopadalo nadmíru zajímavě obvykle, byla věc druhá. Byl unavený, moc se nevyspal a do toho potřeboval zavolat Domovi, ale moc se mu nechtělo.* /No jo, co sis nadrobil…/ *Lawrence nadšeně zaštěkal a to vytrhl Inocence z úvah, dostali se k nějakému jezírku. Nebýt té hromádky oblečení na břehu, vypadalo by to skoro malebně. Zafoukal vítr a Inocenc si přitáhl blíž k tělu modrou šálu a šedý kabát.*

Calipso *Tia si užívala pobyt pod vodou, občas akorát vykoukla ven z vody, ale pak se opět ponořila a plavala všude možné. Cítila se skvěle a vůbec jí nevadila ani studená vody. Zrovna skotačila pod vodou, když měla pocit, že slyší něco na břehu, tak nějak se bála, že by jí snad někdo vzal věci, a proto udělal první věc, která jí napadla. Což bylo použití magie v takovém rozsahu, že dotyčného nejen že pocákala voda, ale také dostal rybou po tváři, snad aby si zapamatoval, že se krást nemá.*

Inocenc Volpe *Inocenc stál na břehu a zrovna napomínal Lawrence, aby okamžitě odešel od toho oblečení, když se najednou vzedmula vlna vody a celého ho zráchala, ale co byl vrchol, byla ta ryba, kterou dostal.* Co to k čertu?! *Zanadával nahlas, ta voda přišla tak nečekaně, že ani neměl šanci se bránit. Takže tu teď stál mokrý a zmrzlý a pěkně naštvaný. Najednou zahlédl pohyb pod vodou.* Tak tady jsi. *Zašeptal sám k sobě, shodil svou iluzi, aby měl co nejvíc síly. Natáhl před sebe ruku a zároveň s ní i své schopnosti, čekal dokud neuvidí siluetu pod vodou a jestliže se neuváženě přiblížila moc k hladině, popadl jí telepaticky za nohy a neúprosně ji vyhodil na břeh.*

Calipso *Jenže to už i Tie došlo, že to asi nebude zloděj, ale jen kolemjdoucí, jenže co udělala, už nešlo vzít zpět. Proto se snažila zmizet, jenže jí to moc nešlo. Najednou jí něco popadlo za nohy a než se nadála, byla na břehu. Rychle se postavila a zavrčela, snad jako sebeobrana. Hleděla na muže před sebou a najednou měla pocit, že je proti němu slabá.* Omlouvám se, nebylo to schválně. Myslela jsem, že jste zloděj. *Pronesla po chvíli jako omluvu a o krok ustoupila dozadu.*

Inocenc Volpe Vypadám snad jako zloděj kurva? *Vykřikl rozhněvaně a veškerá jeho slušnost očividně zamrzla v jeho mokrém kabátě. Prohlédl si ji a bylo mu jasné, že je to mladinká víla a očividně i nezkušená. Jeho oči zářily rozzuřením a on se ani nesnažil znovu skrýt pod iluzí.* Pověz mi, kolik lidí se pohybuje zrovna dneska po lese a chtěla by ti ukrást oblečení? *Zakroutil hlavou, ale pořád byl naštvaný.* Nemluvě o tom, co bys dělala, kdybych byl obyčejný civil? Právě jsi neuváženě použila svoji moc, aniž bys jen vystrčila hlavu z vody, děvče! Divím se, že jsi zatím neměla problém s lovci, pokud tohle děláš na potkání! A Lawrenci, přestaň ji ochutnávat! *Zakřičel na svého lišáka, který oblizoval mladé víle kotník.*

Calipso Ne to nevypadáte. Já velmi se omlouvám. Byl to prostě jen nějaký reflex. Lekla jsem se. Mrzí mě to. *Sypala ze sebe jednu omluvu za druhou, moc jí to mrzelo.* A nedělám to na potkání. Prostě jsem se lekla. Vážně mě to moc mrzí. *Hlesla smutně, sehnula se pro věci, přičemž je tiskla k sobě a pomalu ustupovala dozadu. Měla z něj docela strach. Když pak zakřičel na lišku vedle ni, jen sebou trhla. Musela se pousmál, když viděla jak jí to zvíře olizovalo nohu.* Můžu vám to nějak vynahradit, osušit vám to nebo cokoliv. *Dodala pak ještě, snad aby už nekřičel.*

Inocenc Volpe *Inocenc si povzdychl a promnul si kořen nosu. Nechtěl na ni křičet, jen měl už od rána špatnou náladu a být promočený tomu nepomohlo.* Omlouvám se. Tvoji omluvu přijímám a kdybys byla tak hodná. *Ukázal na své oblečení, ohnivá magie nikdy nebyla jeho přítelem, pravděpodobně by se dřív upálil, než se osušil. Ani se nesnažil jí začít vykat.* Lawrenci, ona není tuňák. *Napomenul ho znovu, liška sice předstírala, že mu nerozumí, ale on moc dobře věděl, že ano.* Příště musíš být opatrnější v používání své moci, děvče, nemusela bys mít takové štěstí. Co kdybys narazila na lovce nebo někoho jiného?

Calipso *Chvíli na něj koukala, než jí došlo co myslel.* No, abych pravdu řekla, oheň moc používat neumím. Myslela jsem spíš, že bych to usušila u sebe a pozvala vás na čaj nebo něco na zahřátí jako omluvu. *Začala, nakonec se soustředila tak, aby opět nahodila svou iluzi a skryla svou pravou podobu.* Já vím, bylo to nerozvážně a nebezpečné. Příště už nic neudělám, slibuji. Budu opatrnější. *Špitla, načež se sehnula a pohladila lišku, mladé víle se objevil i úsměv na tváři, ale jen na malou chvíli, než opět pohlédla na muže před sebou.*

Inocenc Volpe *Inocenc stál na břehu se založenýma rukama a přemýšlel, jestli přijmout. Pozoroval mladou vílu a Lawrence. Po chvíli ticha si jen povzdychl a přikývl.* Dobře, tvou nabídku přijímám. *Přistoupil o krok blíž, ale pořád měl hodně daleko do toho dobrosrdečného kněze. Pořád se na ni zlobil za tu nerozvážnost, hlavně mu tím připomněla jeho samotného ty první roky v Itálii, když utekl Faerie. Choval se stejně hloupě a málem ho to stalo život.* Musíš být opatrnější, děvče. Vím, že to byl reflex, ale ten tady musíš potlačit. Přemýšlíš víc jako víla, ale tady musíš přemýšlet jako člověk. Co by udělal člověk, kdyby někoho zaznamenal na břehu? A dopředu ti prozradím, že by po něm nehodil rybu.

Calipso *Byla ráda, že souhlasil, přece jen se mu tak mohla nějak odvděčit a omluvit, za to co udělala. Když o krok přistoupil, nějak automaticky o krok ustoupila. Byl to pro ni reflex už jen proto, že čekala snad ránu nebo znova křik.* Za tu rybu se tak omlouvám, ta se tam nějak připletla, byla to nehoda. *Přiznala a sledovala muže před sebou.* Jak už jsem řekla, budu si dávat pozor a tohle se už nestane, už takhle neztratím ostražitost ani kontrolu a budu víc rozmýšlet než magii použiju. *Pronesla a pak jen položila věci na kámen a začala se oblékat, zimu pociťovala už také.*

Inocenc Volpe *Inocenc se najednou zastyděl za svou prudkou reakci, když před ustoupila, úplně mu pokleslo srdce. Vážně na ni musel být tak hrubý? Znovu si povzdechl a promnul obličej. Byl pekelně unavený.* Ještě jednou se omlouvám, obvykle nebývám tak vznětlivý, jsem unavený. Prosím, nemusíš se mě bát. *Pověděl a pomalu k ní přistoupil, zvedl ze země kus oblečení, který ukradl Lawrence a pomalu jí ho podal.* Byla to celkem dobrá rána, ale to neznamená, že to schvaluji. *Usmál se na ni.*

Calipso To nic, to já bych se měla omlouvat, jsem v tomhle nešikovná. *Špitla a sledovala ho, sama se pak oblékla a když jí podal chybějící kus oblečení, jen poděkovala a dooblékla se. Když pak mluvil o ráně rybou, kterou schytal, tak se uculila, ale pak zrudla ve tváři a sklopila pohled.* Rozumím. Už žádné házeni ryb, ani se odhalování, když nevím, kdo to je. Polepším se. *Koukla na něj. Až teď si jej prohlédla o něco lépe. Viděla i jeho rohy, nad kterými se pozastavila, ještě neviděla takovou vílu. Vlastně jich moc neviděla celkove.*

Inocenc Volpe *Inocenc si všiml jejího pohledu, to jak pozorovala jeho rohy. Jeho oči zazářily a vyhrnul si rukám, aby jí ukázal bílé žíly. Koukala na něj jako na zjevení a jeho to dosti pobavilo. Zachechtal se a zakroutil nad tím hlavou.* Jsi tu autem? *Zeptal se jí a sklonil se, aby podrbal Lawrence. Měl pocit, že jí se svou výškou a rohy nahání strach.*

Calipso Ne nejsem autem. Já neřídím, nemám řidičák. Nějak jsem se to tady ještě nenaučila. Chodím pěšky nebo městkou hromadnou dopravou. *Odpověděla mu na otázku. Sama se tady dostala jak MHD tak pěšky. A ty auto máš? *Optala se ale když si všimla, jak na ni kouká on, došlo jí, že asi moc zírala.* Ehm, omlouvám se, jen málokdy vidím vílu a když ano, tak ne zrovna v jejich pravé podobě, asi mě to jen fascinovalo. *Přiznala a usmála se na něj, pak se plácla do čela a podala mu ruku.* Ani jsem se nepředstavila, říkají mi Timea. *Usmívala se na něj mile.*

Inocenc Volpe Ne, auto od jistého momentu nemám, také jsem přišel pěšky. *Odpověděl jí a musel se zasmát jejímu uchvácenému pohledu.* Já nemám rád, když se musím skrývat pod iluzí, proto vyhledávám místa, kde tohle nemusím řešit. *Pokrčil rameny.* Líbí se ti moje rohy, děvče? *Zeptal se s úsměvem, a potom si s ní potřásl rukou.* Moje nynější jméno zní Inocenc Volpe, rád tě poznávám Timeo.

Calipso Tak půjdeme pěšky a když tak prostě naskočíme do autobusu. *Usmála se na něj a následně na to znova zrudla.* Já to také nemám ráda, ale občas s tím bojuju. Slyšela jsem už na svou adresu, že jsem příšera a zrůda, takže je pak těžké vyjít na světlo ve své podobě, když se tak začneš cítit. Volná jsem jen ve vodě, kde mě nikdo nevidí. *Špitla a nad jeho otázkou jen přikávla.* Ano líbí, to je poprvé, co vidím vílu s rohy. *Usmála se a pak si s ním potřásla rukou.* I mě těší. Počkej, teď mi vlastně došlo, vždyť ty jsi kněz. *Trklo jí až teď to uvědomění.*

Inocenc Volpe *Inocenc se upřímně zachechtal a na tváři se mu rozlil zářivý úsměv.* No to tedy jsem. *Vysekl okázalou úklonu a mrknul na ní.* Normálně to nedělám, ale klidně si můžeš sáhnout. *Nastavil hlavu, aby mohla přejet po jeho rohu. Jak řekl, cizím lidem nerad dovoloval sahat na ně, když ona byla tak nevinně naivní, až ho to dojalo. Chtěl nějak napravit svou předchozí prudkost. Pokud se Timea dotkla jednoho nebo obou jeho rohů, tlumeně zasténal. Byla to reakce, kterou se ani nesnažil zastavit, ale počítal s ní. Byl si moc dobře vědom, jak je na ně citlivý. A hlavně jak ho dokáže rozpálit, když se jich někdo dotýkal v intimnějších chvílích. A přesně proto byl vděčný, že přesně tenhle fakt už objevil Dominic.* Já občas používám své rohy při kázáních. Věř mi, ani bys nevěřila, jak dobrý dokážu být herec.

Calipso *Tia se začervenala a chvíli jej pozorovala, než se tedy skutečně odvážila a natáhla ruku, aby se jich dotkla.* Páni. Tohle je vážně něco. *Usmívala se, ale pak ruku stáhla a koukla na něj, načež jej poslouchala.* To bych ráda někdy viděla, takové kázaní, kdy se ukážeš i s rohy a hlavně ty tváře civilů, kteří tomu opravdu věří. *Usmála se na něj a pak se sehnula, aby pohladila lišku.*

Inocenc Volpe Je to ta největší zábava, co znám. *Zasmál se a pokrčil výmluvně rameny. V tomhle ohledu se jeho vílí já nezapře.* Veď mě. *Ukázal jí a nechal ji, aby ho dovedla až k ní domů, kde mu snad usušila oblečení a on nemusel jít až k sobě úplně mokrý. Ukázal jí pár zajímavých iluzí a pokud by chtěla, pomohl by jí s její mocí i v budoucnu. Nakonec se s ní s Lawriem rozloučili a odešli domů.*

Calipso *Tia se na něj usmála a skutečně pak došli k ní domů, kde jim udělala něco dobrého, usušila mu věci a domluvili se, že bude moc ráda, když jí bude pomáhat trénovat nějak její moc. Nakonec si jen povídali a když nastal čas, tak Inocenc nakonec odešel domů.*

Meritriss Blake *Triss už včera psala Robertu Hellerovi, zda by se s ní mohl sejít na okraji lesa, dokonce mu napsala konkrétní sjezd, který ho dostane na žádané místo, aby se nehledali po velkém prostranství dlouho. Byla připravená na trénink, když se rozhodl ji vlastně učit. Na sobě měla termoprádlo, zateplené legíny, triko s dlouhým rukávem a hrubou mikinu, momentálně také dlouhý kabát a k tomu ještě s sebou dvě termosky – v jedné čaj s trochou rumu, ve druhé kakao, obojí horké. Nohy se jí bořily v zateplených kozačkách vysokých pod kolena do sněhu, skoro polovina bot v něm zmizela. Auto nechala záměrně v místě, kde ještě cesta byla odhrnutá a nyní seděla na nějaké závoře a jistila se magií, zatímco vyčkávala příchod staršího čaroděje.*

Robert *Bob dostal adresu a zjistil, že se tam nedostane portálem, protože tam nikdy nebyl. Další problém byl, že tam nejezdili taxíky. On auto nemá. Nikdy ho nepotřeboval a řídit se nenaučil. Takže našel jiné řešení. Už brzo ráno se dostal na Staten Island a došel do jednich stájí. Ty si prošel a narazil na majitele. Ukázalo se, že stáje mají finanční problémy a musí několik svých koní prodat. Takže Bob si koupil černého hřebce, který byl mladý a ještě na něm nikdo nejel. Takže si ho Bob osedlal a nejdřív ho před majitelem stáje projel, aby měli jistotu. Poté vyrazil směr les. Na koni se dostane až za Triss. Bob má na sobě černou mikinu, rifle a vysoké boty. Podívá se ze hřbetu koně na Triss.* Tak jsem tu, jen musíme jít dál. Až sem vede trasa nedalekých stájí.* Řekne a kůň si odfrkne.*

Meritriss Blake *Klapot kopyt se v pokrývce sněhu ztrácel, oproti jakémusi vrzavému zvuku sněhu, frkání a celkově pohybu koně. Otočí se oním směrem, odkud se vynoří kůň a na chvíli jakoby zamrzla, když se snaží samu sebe uklidnit tím, že to není Haures. Už si zvykala, tentokrát se ani jiskry neobjevily. Stále v ní ovšem pokaždé zatrnulo, když jej viděla.* Taky možnost, ahoj. *Pozdraví jej a sklouzne na zem. Nemínila se vnutit na koně, mohla si pomáhat telekinezí nebo tak něco…Vzhledem k tomu, že kůň bude zanechávat stopy, může se tvářit, že nasedla na koně a tedy se celou cestu vznášet nad sněhem a chodit po vzduchu. Nést samu sebe telekinezí bylo banálně snadné.* Kam až půjdeme? Většinou jsem chodila tam na mýtinu. *Ukáže jedním směrem.* Ale pak jsem místo měnila, necítila jsem se dobře, vzhledem k tomu, že jsem očividně měla nevyžádané pozorovatele. *Pokrčí rameny a ukáže jiným směrem. Ne, že by pro upíry měl být markantní rozdíl se posunout o pár stovek metrů vedle, byl to čistě její pocit narušení soukromí a bezpečné zóny.*

Robert *Bob ji na pozdrav jen kývne. Je na něm vidět, že mu něco vrtá hlavou a nemá z toho dobrou náladu. Poslouchá ji a dívá se těmi směry. Pak sesedne z koně.* Půjdeme tam, kde je nižší šance, že by nás někdo viděl. Koně nechám někde cestou u nějakého kousku trávy.* Řekne a vede koně za otěže. Kůň jde v klidu za ním jen se občas natáhne k jeho hlavě. Vidí jeho uši, takže je chce prozkoumat. Dojdou na místo a tam Bob koně přiváže a jde o kousek dál.* Tak jo. Začneme. Koně musím za hodinu vrátit, má přijít podkovář.* Řekne a založí si ruce na hrudí.* Začneme, že zrušíme všechny iluze.* Poví a sám je zruší.*

Meritriss Blake Iluze? *Trochu v ní trhne, když se konečně vrátí a trochu se schoulí do sebe.* Můžu si nechat předměty, když vlastní magií nic nemaskuji? *Zeptá se tiše a dle odpovědi buď velmi opatrně stáhne své prsteny, aby žádný neztratila a schová je do zapínací kapsy, ještě se zeptá, zda si může nechat přívěšek, který zajišťuje, aby jí křídla nepotrhala případně oblečení a ochranný prsten, v případě, že jí je však ponechá si je nechá. V obou případech však termosky i kabát odloží na jeden z pařezů, který pro onen účel opráší.* Co teď? *Zdá se nervózní, s možností bez šperků dokonce zcela roztržitá, schovávajíc popálenou ruku do kapsy a šupinatou lícní kost za vlasy cukajíc pohledem po okolí.*

Robert *Bob ji sleduje a nakloní hlavu na stranu.* Nesmí tě nic vyčerpávat a vysosávat z tebe energii. Což ty iluzivní blbůstky dělají. *Poví a švihne ocasem.* Navíc se vyplatí mít upravené oblečení. Ti s křídly mají díru na zádech. Přeci jen jim slouží jako možnost úniku i jako zbraň. Moje značky mi pomáhají být hbitější, líp držet rovnováhu a trochu lépe pracuji se zvuky, co slyším. No a zuby jsou zbraň i možnost sníst, co by civil nedokázal.* Pokrčí rameny.* Musíme najít pro své značky prostě jen využití. Nejsou jen pro parádu.* Poví a pokrčí rameny.* No a teď zavři oči, zhluboka se nadechni do břicha a u toho vnímej své tělo. Své značky.* Poví a zavře sám oči. Zhluboka se nadechne a vydechne.* Když budeš správně vnímat své tělo, tak budeš vnímat i svou magii. Zjistíš jak proudí. Pokud bude zmatená tak ji dáš řád. Ale to je věc minimálně na padesát let. Většina čarodějů má nějaký proud magie, který jen korigují a sledují. To jak proudí nám trochu říká, aspoň to je má teorie, k jaké magii máme předpoklady. Já mám předpoklady pro ohnivou a krvavou. Jack pro ohnivou a má předpoklady pro transmutaci nebo transformaci. David pro vodní a telepatii. Sukuna pro ohnivou a iluze. Dvojčata vodní a zaklínání. Nejčastěji jde o dva typy magie, které jsou dominantní. Občas jsou tři. Já mám třeba navíc Nekromancii, což není jen o oživování mrtvol mimochodem.* Ušklíbne se.* Ale jak to souvisí s prouděním… Pohyb magie v našem těle by nám měl připomínat naše dominantní magie.* Poví ji a čeká, zda to chápe.*

Meritriss Blake Nevšimla jsem si, že by mi to vysávalo energii. *Zamračí se, ale ono měla celkově přehršel magické energie, která z ní i utíkala, těžko si toho všimnout, však? Zavře oči a zhluboka se nadechne. Zacharie ji učil sledovat energické proudy, to nebyla potíž, jen si nebyla jista, zda šlo o magii, nebo jak vůbec sledovat svou magii.* Dvojčata? Jakože Ela a Nick? Nebo jiná? *Znechuceně se otřese při zmínění nekromancie.* Není to dobrá magie. Je špatná, temná. Stejně jako krvavá. *To, že mohou i při krvavé existovat výjimky praktikované nečernokněžníky, to nepostřehla. Při té příležitosti si připomene nezapomenout z batohu u kabátu vytáhnout jeho deník. Nedokázala se pořádně uvolnit a tak si prostě nakonec do sněhu sedla, zateplené legíny měly prý být částečně nepromokavé, tak to zjistí. Dělala jógu, ač nyní se k ní po delší pauze vracela stejně jako k zumbě, ta byla pro meditaci výborná. Křídla by se při pouhém zkoumání toku energie neměly objevit, takže by měla pracovat s šupinami, očima a…tetováním, teoreticky. Zhluboka se nadechne a jen se podívá na Roberta.* Magie…má stejnou dráhu jako normální energie, která proudí člověkem? Takové to….když zavřeš oči, jakoby žíly zářily. Tam kde je tok…poškozený se jí hromadí příliš a uniká ven, tam kde je zablokovaná to vypadá trochu….no jakoby vybledle? *Nějak tak toky energie v lidech, zvířatech…a dokonce některých rostlinách – hlavně těch s kořeny, vnímala.* Nebo hledám něco jiného?

Robert Je to malé množství, což je i kvůli ifritům.* Řekne a pak ji poslouchá a zasměje se.* Ne, na plese jak byli ti hadí.* Uchechtne se a pak ji poslouchá.* Žádná magie není dobrá ani špatná. Záleží jak ji využiješ. Já sám nekromancii využívám. Stejně tak i krvavou.* Podívá se kolem a kousne se do rtu. Zvedne ruku a krev spadne na zem a z ni vyleze hliněná figurka. Sedne si do sněhu a pak se rozpadne.* Golemové jsou třeba skvělý ochránci.* Usměje se spokojeně. Pak ji sleduje a poslouchá.* Může a nemusí. Já mám tři centra.* Řekne a položí ruku na hlavu, hruď a břicho.* Ale to jak to popisuješ je stejné. Jen to nemusí jít o proud krve. Může jít o kombinaci žil, nervů a pak ještě… říká se tomu teď holistika. Je to přirozené proudení energie v lidském těle.* Vysvětlí* Zatím jen dýchej a hledej svou magii v sobě.* Poví ji.*

Meritriss Blake Ah tak, rozumím. *Ne, že by si nyní vybavila, o jakých dvojčatech je řeč. Zamračí se.* Pokud se ale používají oběti, není to dobrá magie, u krve bych ti to možná uznala, pokud čaroděj použije svou a k….dobrému nebo alespoň neutrálnímu účelu. *Ustoupí alespoň v tomto, ač se při objevení krve musí víc zhluboka nadechnout a uhnout od ní pohledem. Golem však vypadá…velmi roztomile?* Aha… *Odtuší ztuhle a ne zcela chápavě, načež skutečně však začne se zavřenýma očima zhluboka dýchat a zprvu si počítá dýchání, než začne sledovat proud své energie, jenže v něm magii nikdy nehledala, nikdy předtím. Spíš ji hledala v metaforách. Většinou měly tyto metaforu podobu vody. Obvykle byly klidnou, ale hlubokou studnou, která v sobě skrývala nebezpečné spodní proudy, které ji mohly snadno strhnout, jindy to spíš bylo jako gejzír na dně studny, který když vytryskne, nedokáže studnu uzavřít a voda, jež se dostane ven se při ztrátě kontroly mění na nekontrolovatelné tsunami nebo vír – ať vodní a nebo vzdušný (vzhledem k výbojům elektřiny, jež její ztráty kontroly provázely) spíše bouřkové tornádo. Těžko říct, proč si vybrala vodu, třeba k ní jednoduše měla blízko, protože vždy ráda plavala a s ušima pod vodou se skvěle relaxovalo…A vnímala to tak už dřív, přestože vodu začala ovládat teprve nedávno. Možná také to znělo přirozeně, když tělo je tvořeno z mnoha procent z vody… Zato oheň uměla vlastně od dětství. Možná jí příšel jiný element nebo způsob vnímání vlastní magie méně komplexní a zachycující její chaotickou moc, která skutečně možná tornádem zvnější mohla být. Alespoň vždy se okolo ní menší tornádo utvořilo.* Co když to nejsou centra jen…hmmm…vlákno, které dostane podobu až poté, co se ho dotknu a tu podobu mu dám? *Zkusí to trochu zmatečně vysvětlit, protože věděla podle jeho doteku o jakých centrech mluví, ale jednoduše nebyla sto tam vnímat tok magie, pouze životní energie, která byla propletená s tou magickou přirozeně.* Je to jako….studna? Tady? *Poklepe si na spánek, protože vnímá spíš svou magii skrze metaforu v mysli, možná něco z hloubi duše, nebo celé své podstaty, jakoby ona byla ta studna….sama tomu pořádně nerozuměla.*

Robert *Poslouchá ji a ušklíbne se.* Každá magie má ve svě postatě stejnou cenu, jen Černá magie má určité nežádoucí účinku na tělo a mysl čaroděje. Také si žádá více nebo specifickou energii. Jeden čas byli i čarodějové, co dělali sexuální magii.* Ušklíbne se a pak ji sleduje a je docela rád, že se sešli. Nemusí myslet na to co se stalo s Tayem. Pak ji poslouchá.* Centrum hned nenajdeš. Mě to první trvalo až do třiceti než jsem ho našel a dostal se k němu. Jde o dosažení plného potenciálu v dané chvíli.* Vysvětlí a pak dál poslouchá.* Tak to víš kde je centrum, ale ještě jsi nedosáhla potencionálu, aby jsi ho viděla úplně. Nejdřív musíš sledovat své proudy a směřovat je v nějakém řádu a ne v chaosu. Jakmile je ustálíš, tak nebude docházet k únikům a ani výbuchům.* Řekne ji na vysvětlení.*

Meritriss Blake Třeba jednou… *Povzdechne si ne zrovna nadšeně. Byla dříč, perfekcionista, chtěla a potřebovala to ovládat, co nejvíc. To, že jí to nešlo prohlubovalo její vlastní smýšlení o sobě samé.* Výbuch jsem neměla už dlouho… *Prohodí, ani si není jistá, zda na sebe být hrdá nebo to je bublající sopka, která vybouchne ve správnou chvíli. Možná nesprávnou spíše.* Proč jsi políbil Taylora? Nebo políbil on tebe? *Vytáhne ples, kde jej naposledy viděla a jen pootevře jedno oko, načež se tváří, že se velmi urputně soustředí na svůj úkol. Částečně ano, ale ne plně.*

Robert Ne vše vyjde na poprvé. Jack je starší jak ty a trpí výbuchy energie, protože svou energii nedokáže správně zaměřit, což je problém u čarodějů s ohnivými přednostmi.* Vysvětlí a pak se pousměje.* To je dobře. Třeba se ti ustáluje magie.* Poví a pak ji dál sleduje. Jenže pak položí tu otázku a on sklopí uši, naježí se mu ocas a on se podívá jinak. Jeho lidské uši jsou rudé.* Do toho ti nic není. Je to naše věc. A vyřeším si ji.* Řekne a zamíří ke koni.* Už musím vrátit koně, tak si trénuj.* Řekne a s tím se vydá prakticky na útěk před otázkami. Aktivuje iluzi, odváže koně a nasedne na něj.* Měj se.

Meritriss Blake A nebo se jen příliš pečlivě vyhýbám impulzům, které to způsobují. *Zajede prsty do vlasů. Když odpoví odmítavě, připomene jí to vlastní chování, když začínala se Sanderem a otevře oči. Musí nadzvednout nad oním výjevem obočí, ale zamává mu.* A co ten tvůj deník? *Zvýší hlas, aby ji ještě slyšel, pokud se stačil dát do klusu a zvedne se ze sněhu, cestou se oprašujíc. Pakliže jí však zmizí, znovu si shrne vlasy a pohled jí padne na popálenou ruku. Skryje ji sama před sebou a zamíří pro své prsteny, ochranný předmět i přívěšek, aby mohla potrénovat s křídly, dokud ještě není promrzlá na kost.*

Robert Taky možnost.* Řekne a pak už se protě vydá pryč. Nechce řešit svoje věci. Takže pobídne koně a vyrazí s ním pryč a radši dělá že neslyší. Přeci ví, kde bydlí a deník mu může donést. Takže prostě uteče, vrátí koně, očistí ho, nakrmí, napojí a zaplatí podkováři. Pak se odebere domů, aby mohl přemýšlet.*

Valérie Belanger *Bylo nad ránem a Valérie už seděla v autobuse směrem k jezdeckému centru, kde měli ustájené koně. Nohu sice ještě neměla zcela doléčenou, ale nemohla se smířit s myšlenkou, že by nechala Mórrígan další den bez rozcvičky. Už když vcházela do stáje, přivítalo ji její řehtání a pohled jejích nádherných červenofialových očí, typických pro její albínský gen.* Dobré ráno, krásko. *Podrbala ji s úsměvem a zamířila pro čištění a vybavení, aby mohla s kobylkou zamířit ven. Chtěla stihnout dojet na nedaleký vrcholek, než vyjde slunce, aby si ho tam mohly společně vychutnat nad menší snídaní. Když byla hotová, nahodila na sebe ještě přilbu a vysoké boty, zkontrolovala podbřišník, vyhoupla se do sedla a vyrazila svou oblíbenou zkratkou přes les.*

Ravi Torres *Prechádzky po čerstvom vzduchu sa stali súčasťou jeho takmer každodenného života. Robil to ako malý chlapec, neprestal s tým ani v dospelosti. Prečistil si hlavu a bol pokojnejší. Snažil sa chodiť do prírody pravidelne. Či pršalo, či slnko svietilo, či snežilo… Máločo ho dokázalo zastaviť či odradiť. Väčšinou, keď počas dňa na prechádzku nešiel, bolo to kvôli tomu, že mal kopec iných povinností, kvôli ktorým to nestíhal, ale inak sa o to vždy snažil. Nemuseli to byť prechádzky dlhé, pretože aj niečo bolo lepšie ako nič. Dnes mal akurát voľno v práci, ale to nič nemenilo na tom, že sa ráno zobudil v rovnakom čase ako by bol vstával, keby do práce šiel. Jeho telo už na to bolo navyknuté a on sa s tým zmieril. Obliekol sa a vydal sa von. Mal cez deň nejaké povinnosti, tak chcel prechádzku stihnúť predtým a potom sa bude môcť sústrediť na iné veci. Ako zvyčajne, jeho kroky smerovali k istému kopcu, z ktorého si chcel vychutnať východ slnka. Keď tam dorazil, ostávalo ešte pár minút do východu ako takého, ale to mu nevadilo. Postával na mieste a vydýchaval to.*

Valérie Belanger *S každým dalším krokem směrem ke kopci byla Mórrígan čím dál netrpělivější. Od půlky už poklusávala na místě, tak jí Val dala volnost, aby se protáhla, jen stáhla iluzi, aby lépe viděla ve tmě. Kousek kopce, kde byla rovná cesta a žádné kořeny, i obcválaly, ale pak opět kobylku zpomalila do kroku a nechala ji odpočívat, zatímco se blížily k vrcholu. Pochvaplně ji přitom poplácala po krku a povolila jí otěže, aby si mohla protáhnout krk. Když však vjížděly do poslední zatáčky, všimla si, že na kopci už někdo je.* Dobré ráno. *Pozdravila, jakmile si nahodila iluzi. Nechtěla nikoho vyděsit tím, že se za ním najednou zjeví i s koněm, zůstala proto stát opodál a kobylku hladila po krku.* Také na východ slunce? *Zeptala se s přátelským úsměvem.*

Ravi Torres *Kroky, alebo presnejšie, dupot konských kopýt počul už z diaľky. Sluch mal dobrý, to je jedna vec, ale druhá vec je, že presne vedel ako to znie, ke´d konské kopytá dopadajú na zem. Poznal ten rytmus aj napriek tomu, že každý kôň mal iný krok, iné tempo. Vyrastal medzi koňmi, takpovediac to mal v génoch, aby to vedel. A predsa sa ku koňom odmietal priblížiť už dlhé roky. Napadlo mu, že by možno ten východ slnka ožalel a radšej sa poberie preč, len aby sa tomuto stretnutiu vyhol, ale rozhodol sa prineskoro.* Dobré ráno. *Pozdravil slečnu v sedle a pridal k pozdravu aj úsmev. Jeho výraz ani postoj vôbec nedávali najavo, že by mal ešte pred chvíľou tendencie k úteku.* Samozrejme. Je to zvláštne povznášajúce, vidieť to. Aj keď tá cesta sem po tme je tiež sama o sebe dobrodružstvo. *Niežeby mu to robilo nejaký problém, kráčať v lese potme a samému.*

Valérie Belanger *Byť na sobě muž nedával nic znát a dokonce jí věnoval svůj úsměv, Valérie z něj cítila určitou nejistotu.* Nebojte, má za sebou výborný výcvik, neublížila by mouše. *S tím kobylku pohladila po krku a svezla se z jejího sedla. Při dopadu tiše sykla bolestí, jak opět musela přenést váhu na nedoléčenou nohu.* To máte pravdu. Odsud je nejkrásnější výhled. *Sáhla do brašny a vytáhla z ní pár pamlsků pro koně a termosku. Pokud by se Ravi podíval pořádně, všiml by si, že kobylka má na sobě bezudidlovou uzdečku. Nebo spíš měla, než ji Val vyměnila za ohlávku s lonží, aby se kobylka mohla alespoň trochu hýbat a uškubnout si poslední zbytky zeleně.* Nedáte si čaj? Byť mám v plánu tady chvíli posedět, sama ho nevypiju. Jen je tedy spíš vlažný. Já vím, v téhle zimě, ale neriskla bych si vzít nic horkého na koně.

Ravi Torres *Zrejme jeho maskovanie nervozity nebolo na takej dobrej úrovni, ako si myslel. Trochu poľavil a neisto sa usmial.* Oh, to je v poriadku. Je krásna. *Pochválil majestátneho tvora a sledoval majiteľku ako zliezla dolu. Všimol si, že pri dopade niečo nebolo v poriadku, trochu sa zamračil. Ako zdravotný asistent a bývalý jazdec už mal čo-to nakukané z vlastnej praxe.* Ste v poriadku, slečna? *Chcel sa uistiť či jej nemá ako pomôcť. Nemuselo to byť nič vážne, ale mohlo to byť aj niečo, k čomu prišla len nedávno a on by k tomu možno ešte 'mal čo povedať'. Sledoval kobylku ako si šla po svojom a spontánne sa pri tom usmial. Že sa koní bál neznamenalo, že nedokázal oceniť ich krásu. Pohľad ale presunul k slečne, ktorá mu ponúkala čaj.* Dobre robíte, horúce veci ku koňom nepatria. *Vôbec ju nesúdil za to, že so sebou nemala vriaci čaj.* Už keď ponúkate, dám si rád.

Valérie Belanger Ano, to ona je… *Usmála se zasněně a pohladila kobylku po mohutném krku.* Nejen na těle, ale hlavně duchem. *Lehce jí povyskočilo obočí, když se zeptal, zda je v pořádku, než jí došlo, že nejspíš při seskakování sykla. Mírně rozpačitě se začervenala.* Ale ano. Měla jsem pár dní zpátky menší incident. Nejspíš bych tu nohu ještě měla léčit, ale tahle slečna se sama neprotáhne. *Usmála se.* /Proboha, ať to není doktor…/ *Těžko by civilovi vysvětlovala pobodání od démona, protože by nejspíš poznal, že nejde o úplně běžné zranění, byť bylo přeléčeno vílí magií. Nad jeho souhlasem se usmála a vytáhla ze sedlové brašny dva plastové hrnečky.* Přesně tak. Zníte a vypadáte jako někdo, kdo se kolem koní pohyboval. *Poznamenala, když naplnila jeden z hrnečků a podala mu jej, než si naplnila svůj.* Není moc sladký, snad to nevadí.

Ravi Torres *Automaticky skĺzol pohľadom k jej nohám. nebol si istý, o ktorej z nich je reč a cez oblečenie aj tak nevidel, čo bolo presne vo veci. Zraniť sa predsa mohla rôzne, a ona to nešpecifikovala. Nemal v pláne vyzvedať, hádal, že by mu sama prezradila viac, keby sa chcela zdôveriť, ale vo výsledku na to ani nemala dôvod. Stále to bol cudzinec, ktorého náhodou stretla v lese, mohol byť predsa pošuk. Upokojil sa s myšlienkou, že pokiaľ sa jej to stalo pred pár dňami, určite už to mala ošetrené a on by jej teraz už nemal ako pomôcť, zahojiť sa to musí už samé.* Tak jazdite opatrne, aby sa vám to nezhoršilo. Ste ešte moc mladá na to, aby ste sa zmrzačila. *Povedal len a viac sa tým nezaoberal.* Vyrastal som na ranči, takže mám ku koňom blízko… *Vysvetlil stručne, ale potom si uvedomil, že si zrejme všimla jeho prvotnú reakciu na jej kobylku a premýšľal, ako to vysvetliť, aby nebol za blázna.* Ale už sa tomu nevenujem, mal som pred rokmi na koni nehodu a od tej doby už ich len pozorujem z diaľky. *Stručné a výstižné. Vzal si od nej hrnček s čajom a usmial sa.* Ďakujem. *Nevadilo mu, že nie je sladký, preto pokrútil hlavou a odpil si z neho. Chutil mu.* Mali ste sa tu s niekým stretnúť alebo bežne nosíte so sebou dva hrnčeky?

Valérie Belanger *Pousmála se.* Děkuji za starost, ale obávám se, že tohle je jedna z těch klidnějších zábav, co v poslední době mám. *Vysvětlila. Pak se zaposlouchala do jeho vyprávění.* Tomu rozumím… *Bojovala s nutkáním zjistit, co za tím vězí, ale v hlavě už se bez dovolení nikomu hrabat nechtěla. Koneckonců, pokud by se dotyčný chtěl svěřit, udělal by to.* Nechybí vám to? *Zeptala se místo toho. Nad jeho dotazem se tiše zasmála.* Kdepak, dneska sama jako kůl v plotě. Ale obvykle jezdíme s mamkou, nebo jinými členy rodiny, takže obvykle balím hrnků víc. *Pokrčila s úsměvem rameny.* Co vy, nekazím vám čekání na nějakou milou společnost?

Ravi Torres *Asi žila zaujímavý život, ale o tom by aj on vedel rozprávať.* Chápem. *Chápavo pokýval hlavou a neisto sa usmial. Nechcel, aby sa z toho stala konverzácia o tom, kto z nich to má v živote "veselšie". Ocenil, že sa nespýtala priamo na tú spomínanú nehodu, ale spozornel, keď sa pýtala na inú vec. Nebol si istý akú odpoveď jej má dať.* Áno aj nie. Má to svoje dôvody, prečo jazdiť odmietam, ale nič to nemení na tom, že sú chvíle, kedy mi to chýba. *Na koňa odmietal sadnúť z bezpečnostných dôvodov, nie preto, že by sa bál.* To vôbec nie, milá spoločnosť už dorazila. Nečakane, ale predsa. *Narážal na ňu, samozrejme. Nečakal, že tu niekto bude o takomto čase, ale vo výsledku jej prítomnosť s čistým svedomím označil za príjemnú.*

Valérie Belanger Nemusíte přeci jezdit. Jsou chvíle, kdy to poslední, po čem toužím, je sedlo, ale stejně se chci s Mórrígan vidět. I kdybych ji měla jen podrbat a zase jít. Je to jako terapie. I když, chápu, že po nehodě to člověk může vnímat jinak. *Usmála se chápavě a její úsměv se změnil na lehce pobavený nad jeho komplimentem.* Jste velmi laskavý. Mon Dieu, kde jsou nějaké mé manýry, omlouvám se! *Vyhrkla najednou, zatimco si přehodila hrneček do stejné ruky, jakou držela kobylku, druhou si sundala přilbu, kterou si zavěsila na pravačku a tu napřáhla k muži.* Valérie Belanger, moc mě těší.

Ravi Torres *Jej slová zneli rozumne, nepochybne, tiež nad tým už tak uvažoval, ale akosi sa cez to nedokázal preniesť. Vo výsledku to ani nebola chyba toho koňa, čo sa stalo, to on situáciu nezvládol, ale… Nie, radšej ostane len pri sledovaní koní z určitej vzdialenosti.* Je to tak už dlhé roky a zatiaľ som názor nezmenil. Možno raz, ale… Ešte to tak necítim. *Zrejme nad tým všetkým len zbytočne moc uvažoval a vôbec by to nebolo také hrozné, keby sa vrátil do sedla, ale v tom bol možno kameň úrazu. Zrejme sa len bál toho, že ak na koňa niekedy opäť vysadne, zistí, že mu to chýba a že celé roky len prichádzal o niečo, čo vlastne miluje. Nebol si istý, čo sa stalo, ž sa zrazu začala tak ospravedlňovať, ale rýchlo mu trklo.* Oh, to ja by som sa mal ospravedlniť. Každopádne vás rád spoznávam Valéria. Ja som Ravi Torres. *Predstavil sa tiež a podal jej voľnú ruku. Hanbil sa za seba, že mu ani nenapadlo predstaviť sa jej.* Venujete sa jazdeniu dlho?

Valérie Belanger To chápu. Kdybyste chtěl, v naší stáji je hromada skvělých koní. Určitě byste si s některým rozuměl. Tedy, až se na to budete cítit. *Usmála se.* A vůbec se neomlouvejte, ráda vás poznávám. *Nad jeho dotazem se její úsměv ještě rozšířil a změnil v pobavený.* Skoro tak dlouho, jako chodím. Nějakých dvanáct, skoro třináct let. *Vysvětlila.* Jezdí část mé rodiny, z máminy strany. Je to tradice. *V duchu se přiměla zachovat vážný výraz i přes představu, co asi dělá rodina jejího biologického otce, jakožto démona, která se jí drala na mysl.* Co vy, jezdil jste dlouho? *Optala se se zájmem, zatímco upíjela ze svého čaje a občas mrkla na obzor, očekávajíc vycházející slunce, které se, dle slabé záře, mělo objevit každou chvíli.*

Ravi Torres *Jej ponuka síce lákavo znela, ale iba prvých pár sekúnd, kým si uvedomil, že by si mal znovu sadnúť na koňa. Usmial sa na ňu síce, ale predsa pokrútil hlavou.* Zaprisahal som sa, že to už nikdy neurobím. Nikdy je dlhá doba, viem, ale zatiaľ som to neporušil a nechystám sa k tomu. *Možno ho to na staré kolená prejde a bude ľutovať, že s tým prestal, ale zatiaľ sa na to necítil.* Od narodenia. Môj otec vlastnil ranč tam, odkiaľ pochádzam. Vraj som v sedle vedel sedieť skôr ako chodiť. *Pobavene sa usmial.* Prestal som, keď som mal osem rokov, skoro deväť. *Úsmev mu posmutnel. Je to už dávno. Pohľad upriamil na pomaly vychádzajúce slnko.* Jazdíte aj súťažne?

Valérie Belanger To musela být vážná nehoda… Omlouvám se… *Řekla tiše a lehce pozvedla termosku, aby mu nabídla další čaj.* Zvlášť pokud jste jezdil tak dlouho. *Pousmála se, když to udělal i Ravi, ale nemohla nad tím přestat přemýšlet. Z přemýšlení ji vytrhl až Raviho dotaz.* Já? Ale to vůbec ne. Práce mi zabírá dost času na to, abych ještě stíhala závodní ježdění. Je to úžasné a obdivuju každého, kdo se tomu věnuje, ale asi nejsem ten správný člověk. *Pousmála se.* I když, jsem si jistá, že téhle slečně by drezura šla jako po másle. Neuvažoval jste, že se ke koním vrátíte třeba jako trenér, asistent..? Když už ne nutně do sedla. *Usmála se.*

Ravi Torres *Vážna ako vážna. Mal síce zlomené dve rebrá a ruku, ale vo výsledku to bolo to najmenej, čo sa mu v ten deň stalo.* Nemusíte sa ospravedlňovať, je to už dávno. Istým spôsobom som sa cez to už preniesol a nestraší ma to po nociach, akurát sa stále vyhýbam jazdeniu, to je celé. *Dokonca mu nevadilo ani to, že o tom teraz takto nepriamo hovoril. O detailoch by tak ochotne nehovoril, hlavne kvôli tomu, že sa vlastne nepoznajú, ale inak v tom nebolo nič osobné.* Hmm, nenapadla mi aj takáto možnosť. Nikdy som to neskúšal, niekoho učiť. Nasledované to mám, na tom ranči som vyrastal aj naďalej a viem ako sa čo má robiť, ale nie som si istý, či by som bol dobrým učiteľom, keď odmietam na koňa vysadnúť… *A hlavne má vlastne úplne inú kariéru, ktorá ho aj baví. Ak by sa pustil do niečoho takéhoto, bola by to len ďalšia voľnočasová aktivita a jeho program zvykol byť dosť nabitý aj bez toho.* Mali by ste to niekedy skúsiť. Súťaž. Nič neposilní vaše puto s koňom ako súťaženie. *Hovoril s malým úsmevom, pretože na tento pocit si spomínal.*

Valérie Belanger Nemusíte mi nic vysvětlovat, hádám, že není jednoduché o tom mluvit. A koneckonců, jsem cizí, nic mi do toho není. *Usmála se mile, když ho poslouchala.* Dnes se ale hodně lidí věnuje třeba poníkům. Možná kdybyste nějakého učil triky, někde vystupoval..? Jste u koní, ale nemusíte jezdit. *Dodala a pak přikývla na jeho návrh ohledně soutěžení.* Popřemýšlím o tom, ale momentálně mi kromě práce a učení zabírá dost času nový vztah. *Zazubila se.* Čím se vlastně živíte vy? Pokud tedy neděláte pro FBI a neváže vás mlčenlivost, nebo tak něco? *Zeptala se se zájmem.*

Ravi Torres *Jej chápavosť mu vyčarila úsmev na tvári. Veľmi si vážil jej pohľad na vec a to, že naňho netlačila. Vidí sa to málokedy.* Uff, poníky nie. *Zavrtel hlavou a pobavene sa usmieval.* Potvory malé. Jak sú rozkošné, tak sú protivné. *Nikdy nezabudne na to, ako ho párkrát uhryzol práve poník, keď bol ešte malý.* Nemusíte to robiť stále a ani to nemusíte dotiahnuť na šampionát. Ale občas sa aspoň rekreačne niekde ukázať nie je na škodu. Uvidíte, robí to zázraky. *Sprisahanecky na ňu žmurkol. Ale do ničoho ju nechcel tlačiť, nemyslel to zle.* Som zdravotný asistent. Chcel by som to raz dotiahnuť na doktora, ale zatiaľ som spokojný takto ako som. Už toto je veľká zmena oproti tomu, čo robí zvyšok rodiny. Tým rančom žijú, takže keď som sa rozhodol vydať týmto smerom, podporili ma síce, ale musel som odísť ďaleko od domova a pretĺkal som sa tým sám. No neľutujem to.

Valérie Belanger *Rozesmála se a přikývla,* Tak to naprosto souhlasím, potvory to jsou. *Dodala. Sama kdysi poníka vlastnila a pokud zrovna něco nekousal, nejčastěji ji samotnou, měl hlavu věčně zabořenou v trávě. Snad z žádného koně nepopadala za život tolikrát, jako z onoho poníka.* Kdysi jsem taky jednoho mívala, jmenoval se Lucipher a to jméno k němu zatraceně sedělo. Malý, nevrlý, strašně škodolibý. *Ušklíbla se, ale pak přikývla.* Myslím, že je to podobné jako u soutěží v akrobacii. Člověk nemusí zrovna sbírat medaile, aby mu to něco dalo. Ta zkušenost a touha předvést co nejlepší výkon člověka motivuje. *Usmála se.* Páni, zdravotní asistent? To je od koní pěkný kus cesty. *Usmála se a pak se pohledem přesunula na vycházející slunce.* To je nádhera… Snad odnikud to není tak krásný pohled jako tady z tohohle kopce. Vstala bych kvůli němu kdykoli.

Ravi Torres *Bol rád, že s ním v tomto súhlasila. Iste, poznal aj poníky, ktoré neboli také kruté, ale vo väčšine prípadov to boli potvory.* U nás na ranči ich pár bolo. Vždy som sa im vyhýbal. Môj otec rád používal čistenie ich boxov ako formu trestu, pretože nikto z nás to robiť nechcel. *S úsmevom na tie časy spomínal.* Presne tak. A keď súťažíte s koňom, musíte o to viac dbať na reč tela toho tvora. Vzájomne si musíte byť oporou a spolupracovať, pretože nemôže zvíťaziť len jeden z vás. Jeden bez druhého, to by nešlo. *Zakrútil hlavou a odpil si z čaju. Ako sa s ňou o tom rozprával, uvedomoval si, ako mu to istým spôsobom chýba. Ale pri pohľade na kobylku stojacu neďaleko ho to rýchlo prešlo.* Áno, to je, ale napĺňa ma to, keď môžem pomáhať druhým v tomto smere. *Chcel zachrániť aspoň niekoho.* Kde pracujete vy, ak sa smiem spýtať? *Oplatil jej otázku, pretože bol zvedavý.* Tiež som tu párkrát bol, objavil som to náhodou. Je to jedno z mojich obľúbených miest tuto v okolí.

Valérie Belanger *Rozesmála se při té představě.* To věřím, není nic jako tančení v boxe s naštvaným poníkem, co se zrovna rozhodl, že tam nikoho nechce. *Přikývla chápavě. Znělo to jako moc fajn dětství.* Souhlasím. Je to spolupráce s parťákem, kterému prostě nemůžete říct jdi doprava, nebo udělej větší oblouk. Ale přesto to jde a to je úžasné. *Souhlasně kývla.* Je to krásná práce. My jsme umělecká rodina, ale kdyby to tak nebylo, nejspíš bych chtěla být psycholog. *Opakovaně ji napadlo, jestli by mohla v práci využívat svou magii, jestli by na to někdo někdy přišel.* Já jsem akrobatka. Soutěžím, trénuji, občas učím nebo navrhuji choreografie. *Vysvětlila s úsměvem.*

Ravi Torres *Bol rád, že sa mu podarilo rozosmiať ju, aj keď sa vlastne smiala na jeho minulom utrpení. Vtedy si to možno toľko neužíval, ale keď na to teraz mohol spomínať, tiež sa smial, takže jej nemal čo vyčítať.* Akrobacia? A nenapadlo vám skombinovať to? Akrobacia sa predsa dá robiť aj na konskom chrbte. *Napadlo mu, že by to vôbec nemuselo byť zlé. Predsa sa jazdeniu venuje už dlho a pokiaľ aj akrobaciu zvláda, mohla by to takto len posunúť na vyšší level a spojiť príjemné s užitočným, ako sa hovorí. Aj preto na ňu pozrel dokonca s väčším záujmom ako na východ slnka, kvôli ktorému sem pôvodne prišiel.*

Valérie Belanger Opravdu? *Zeptala se trochu překvapeně. Popravdě nikdy nijak zásadně jezdecké sporty nesledovala, stěží tušila, že existuje nějaký parkur, drezura a western, ale to bylo tak asi vše.* Popravdě, nikdy jsem jezdecké disciplíny nějak zvlášť nezkoumala, jezdila jsem vždy rekreačně. *Přiznala a když si všimla, jak se na ni dívá, usmála se.* To by mohlo být zajímavé. Tedy, až dám do pořádku tu nohu. *Zasmála se.* Řeknete mi o tom něco víc? *Optala se se zájmem a sedla si na jeden z větších kamenů, co tam byly, aby noze alespoň trochu odlehčila.*

Ravi Torres *Očividne jej práve do života priniesol nový obzor, to ho potešilo, ale sám jej o tom veľa povedať nevedel, čo ho tešilo muž menej. No našťastie, na internete sa určite niečo bude dať nájsť.* Tak určite by bolo fajn najprv dať doporiadku svoje zranenia a potom sa do niečoho takého púšťať. *Na to nemusel byť ani zdravotný asistent, aby s niečím takým súhlasil.* Neviem toho o tom veľa, nikdy som si o tom moc nezisťoval, pretože som nemal v pláne to niekedy skúsiť, ale už som to videl. Neviem ako presne to funguje v praxi, ale myslím, že sa pri tom nepoužívajú sedlá ako také, no môžem sa mýliť. To, čo som videl ja, bolo bez sedla. Žena jazdila na koni v kruhu a na konskom chrbte robila rôzne triky. Vyzeralo to nebezpečne, ale aj zaujímavo. Viem si vás predstaviť ako niečo také robíte. *Postavu na to mala očividne dobrú a možno by ju to aj bavilo.*

Valérie Belanger *Se zájmem ho poslouchala, když o tom vyprávěl. Představa akrobacie na koňském hřbetě zněla přímo fantasticky, ale zároveň i nebezpečně. Na straně druhé, dělala přeci vzdušnou akrobacii, což také nebyla ta nejbezpečnější disciplína pod sluncem.* Zkusím to najít. *Navrhla, zatímco z kapsy vytáhla telefon a chvíli něco hledala ve francouzštině na youtube, než mu telefon podala.* Myslíte tohle? Voltiž? *Zeptala se se zájmem. To, co dívka na koni předváděla bylo dech beroucí a ona si dokázala představit, že by něco podobného minimálně vyzkoušela. Kůň na videu navíc vypadal, že je i podobně mohutně stavěný, jako Mórrígan.* To je nádherné… *Vydechla obdivně.*

Ravi Torres *Sklonil sa bližšie k nej, aby lepšie videl na telefón, keď mu tam ukázala svoj nález a s malým úsmevom prikývol hlavou.* Nevedel som, ako sa to volá, ale áno. Takto nejako to vyzeralo. *Aj ten názov sám o sebe mu znel zaujímavo.* Budem vám držať palce, ak sa o to niekedy pokúsite. *Dúfal len, že sa tam niekde nedoláme kvôli jeho nápadu s konskou akrobaciou. Iste by mu nevadilo vidieť ju niekedy znovu, ale bol by radšej, keby to nebolo v nemocnici.* Ale určte buďte opatrná, iste to je o dosť náročnejšie ako jazdenie samotné. *Nechcel jej dávať prednášky, rozumná určite bola dosť, aby to vedela aj bez neho.*

Valérie Belanger No, to si je pak budu držet i já. *Rozesmála se.* Zkusím se poptat, jestli se někdo v okolí něčemu podobnému nevěnuje. Nemyslím si, že bych mohla jen tak prohodit sedlo za popruhy a začít na Mórrígan tančit, nejspíš by neocenila mé nadšení. *Dodala pobaveně.* Nebojte, opatrná být musím. *Usmála se.* Věnuji se výškové akrobacii. Hrazda, obruč, šály a tak. Taky to není zrovna nejbezpečnější věc na světě, ale člověk se domlouvá jen s vlastním tělem a pomůckami, ne z živým zvířetem, nad kterým navíc dělá kontrolu. *Vysvětlila, pak se rozzářila.* Chtěl byste to vidět? Chápu, pro zdravotníka to asi bude něco podobného jako sledovat seskok padákem, zbytečný hazard se zdravím, ale… Je to něco úžasného.

Ravi Torres *Nepochyboval o jej schopnostiach, ale opatrnosti nikdy nie je dosť. Ale našťastie sa zdalo, že tomu rozumela a bola si vedomá rizík, ktoré s tým boli spojené.* Rád tvrdím, že športom k trvalej invalidite, ale to neznamená, že sa nerád pozerám. Naviac, ak by sa niečo stalo, mohol by som tomu človeku rovno podať prvú pomoc a možno ho tým zachrániť, takže s tým nemám problém. *Nebol si síce istý či mu ponúkala ísť sa pozrieť na jej výškovú akrobaciu alebo na jej možno pokusy o akrobaciu na koni, ale nebolo to preňho dôležité, pretože by mu nevadilo vidieť ani jedno z toho.*

Valérie Belanger Sportem k trvalé invaliditě, tak to je dokonalý slogan. *Rozesmála se.* Na sportovním tričku by to vypadalo skvěle. *Připadalo jí to vtipné hlavně proto, že se doslova živila sportem a doslova jen pár minut předtím, než si vyrobila tenhle úraz, bruslila a úraz se jí stal z úplně jiného důvodu. Když souhlasil, že se na video podívá, nakonec vybrala video, kde cvičila na visuté obruči na Ainsi bas la vida. Sestavu, kterou tady měla natočenou v rámci tréninku, ale předváděla ji i během vystoupení, na kterém se potkala s Triss.* Co myslíte?

Ravi Torres *Vidieť na športovom tričku, smial by sa tiež, nepochybne. Možno, ak raz bude chirurgom, dá si také tričko urobiť a bude ho nosiť do práce. Jeho pacienti by to isto iste ocenili. Opäť sa zahľadel na jej telefón, kde mohol vidieť video o jej schopnostiach a celý čas mal pri tom na perách úsmev.* No, vidím, že ste vo svojej práci profesionál. Myslím, že aj na koni by vám to šlo. *Ale bolo mu jasné, že je v tom určite obrovský rozdiel. Zahľadel sa znovu na východ slnka, ktorým sa pokochal a potom vytiahol vlastný telefón, aby si skontroloval čas. Nemal síce dnes žiadny presný harmonogram, ale chcel mať prehľad.* Idete odtiaľto aj niekam ďalej alebo späť do stajní?

Valérie Belanger Roky tréninku a odříkání. *Zasmála se, ale jeho kompliment ji potěšil.* Sice nedělám tak záslužnou práci, jako vy, ale snažím se přesně o to, co dělá pro mě, rozdávat s ní lidem radost. *Usmála se a dopila svůj čaj. Pak ji najednou něco napadlo. Vytáhla telefon a východ slunce si nafotila. Když už si ho Nat nemůže užít osobně, ať tu krásu alespoň vidí na fotce.* Popravdě, nikam. Protáhnu tuhle krásku cestou zpátky, možná ji ještě nechám se proběhnout na lonži. *Pak se usmála.* Sice se sotva známe, ale pokud vás od ničeho nezdržuju, nechcete se projít kousek zpátky s námi?

Ravi Torres *Zavrtel hlavou. Necítil sa ako niečo viac len kvôli tomu, že pracoval v zdravotníctve. Každá práca bola dôležitá.* Viem si predstaviť, že pohľad na vás ako lietate tam hore už určite rozveselilo mnohých. *Bol by sa spýtal, čo na to asi hovoria jej rodičia, aby trochu umocnil vtip, ale radšej sa v tom nerýpal. Dopil svoj čaj a trochu zamával hrnčekom vo vzduchu, aby z neho dostal aj posledné kvapky.* Rád vás kúsok odprevadím. Dnes mám akurát voľno, povinnosti síce mám, ale nič, čo by ponáhľalo. *Nemal problém s ňou ešte trochu času pobudnúť. Vrátil jej hrnček.* Ešte raz ďakujem za čaj, bol dobrý.

Valérie Belanger To nepochybně. A dělám to moc ráda. Víte, vždycky jsem měla pocit, že ať už člověk dělá jakoukoli práci, hlavní je, aby ji dělal rád. Ostatní to vždy poznají, ať už si člověk myslí, že to dokáže sebelépe skrývat. *Lehce zavrtěla hlavou. S úsměvem si od něj převzala hrneček a společně se svým jej sbalila do sedlové brašny.* Jsem ráda, že vám chutnal. *Dodala, sundala kobylce lonž a pak se na něj prosebně usmála.* Myslíte, že byste mi mohl pomoci do sedla, prosím?

Ravi Torres *Plne s týmto názorom súhlasil. Nezáležalo na tom, akú prácu kto robil, hlavné bolo, aby ho to bavilo a mal z toho radosť. Poznal aj prípady, kedy ľudia svoju prácu nemali v láske a potom to tak aj vyzeralo.* Veľmi rád. *Na koňa síce vysadnúť odmietal, ale priblížiť sa k nejakému už mu taký problém nerobilo. Kedysi hej, ale už je to lepšie aspoň v tomto smere. A pokiaľ mala niečo s nohou a potrebovala pomôcť, čo by to bol za lekára a muža, keby odmietol? Pristúpil teda k nej a bez problémov jej pomohol vyliezť na kobylku. K tej potom natočil hlavu a pocítil nutkanie ju pohladiť, ale radšej si ruky strčil do vreciek bundy a s malým úsmevom zase odstúpil. Nejde pokúšať seba ani ju.* Pripravená? *Spýtal sa, naposledy pozrel na východ slnka a vydal sa smerom k lesu, odkiaľ prišiel.*

Valérie Belanger *Zatnula zuby, když jí pomohl do sedla, ale usmála se, když seděla nahoře.* Děkuji. Popravdě, netuším, co bych bez vás dělala. Velkých kamenů nebo pařezů je tu sice po okolí dost a Mórrígan je trpělivá, jen si nejsem jistá, zda až tak. *Zasmála se a pohladila kobylku po krku. Ta jakoby tušila, co se Ravimu honí hlavou sklonila hlavu a lehce mu dýchla do obličeje.* Nejspíš bych se musela kus cesty projít. /Anebo bych taky vůbec nesesedala…/ *S úsměvem pobídla kobylku do kroku.* Kam vás doprovodím? Nebo vy mě? *Zeptala se, zatímco scházeli první úsek cesty.*

Ravi Torres *Určite by sa aj sama nejako vynašla, ale on bol rád, že jej mohol pomôcť. Aj za cenu toho, že kobylka oňho prejavila záujem. Nezľakol sa jej činu, usmial sa na ňu, ale ruky z vreciek nevytiahol. Zahanbene odvrátil zrak. Nemohol si pomôcť, bolo to v ňom zakorenené príliš hlboko.* To skôr ja vás. Asi nie až k stajni, ale tuto po lese mám svoje cestičky a ešte by som sa chcel ísť niekam pozrieť. *Mal svoje pravidelné &quot

ochôdzky". Kráčal pokojne vedľa koňa, nebol z toho rozrušený ani znepokojený. Len si vychutnával ten zvuk konských kopýt.* Každopádne, rád som vás spoznal. Dúfam, že sa ešte niekedy uvidíme, madam. Možno zvážim vašu ponuku a zájdem sa niekedy pozrieť do stajní, tak snáď sa tam stretneme. *Netušil kedy to bude a či vôbec, ale úplne tú možnosť nezavrhoval.* Ak chcete, tu mám svoje telefónne číslo… *Rozopol si trochu bundu, strčil si ruku do vnútorného vrecka a bundu zase zapol, keď ruku vytiahol. Jazdkyni podal vizitku s jeho menom a kontaktnými údajmi. Nosil ich väčšinou vždy pri sebe.*

Valérie Belanger *Povzbudivě se na něj usmála.* Budu moc ráda. *Usmála se a s úsměvem s ním pokračovala až na rozcestí, kde se jejich cesty rozdělily.* I já vás, Ravi, moc děkuji za velmi milý rozhovor i novou perspektivu. *Lehce se mu v sedle uklonila, převzala si od něj vizitku a pak chvíli šmátrala po kapsách, jestli náhodou s sebou nemá jednu svou. Když jednu skutečně našla, s vítězoslavným úsměvem mu ji předala. Bylo na ní logo akrobatické školy, její jméno, telefonní číslo i email.* Budu moc ráda, pokud to alespoň zvážíte, ale pokud se rozhodnete, že nemáte zájem, rozhodně vám to nebudu zazlívat. *Usmála se.* Šťastnou cestu! *Mávla na něj ještě, než kobylku pobídla do klusu a zamířila do stájí.*

Ravi Torres *Veľmi rád jej rozšíril obzory a držal jej palce už teraz v tom, aby to dotiahla ďaleko, či už ako akrobatka na hrazde alebo na konskom chrbte. Jej kobylka vyzerala pokojne, takže mal dojem, že spolu by to mohli zvládnuť bez problémov. Vzal si od nej vizitku a s úsmevom si ju prehliadol. Jeho bola trochu obyčajnejšia, ale bolo tam všetko potrebné. Strčil si ju do vrecka.* Ďakujem. Za vizitku aj za rozhovor. Prajem pekný zvyšok dňa, Valéria. *Rozlúčil sa s ňou a mávnutie jej opätoval. Len chvíľku sledoval ako na kobylke kluše preč, potom sa zvrtol na päte a vydal sa druhou cestou na križovatke.*

Dominic Northwood *Po přemýšlení, kam by se mohl Dom vytratit, nakonec zvolil les. Procházel se po noční krajině haleny ve tmě a v mlze, sledující dění kolem sebe a pečlivě naslouchající každému záchvěvu, každému kroku, každému hlasu, skřeku. Poslouchal, co vše se kolem něj děje, a snažil se mít i oči na stopkách, snad už to byl automaticky reflex kvůli několika věcem, jež se staly v blízké minulosti.*

Ele Shadeland *Cez víkend majú z organizácie povinnosť zúčastniť sa charitatívneho projektu a ona potrebovala načerpať trochu energie na stret s toľkou zmesov nezdravých tiel na jednom mieste. Rozhodla sa pre les. Len velmi málo tu na niekoho narazila a vzduch tu bol čistejší než v parku. ušiach mala sluchadlá, aby podpořila relax i nejakou pre ňu príjemnou hudbou. Okolie skenovala skor čuchom, pre prípadné nebezpečenstvo. Ale nečakala, že by tu v dnešný chladný večer niekto pobehoval, aj keď do nosu jej udrel nepatrný pach upíra, ktorý sa k nej niesol po vetre.* /hmm, ten mi nič nehovorí…/*Začmuchá ešte trochu po smere ktorý jej pach prináša.*

Dominic Northwood *Procházel se a nakonec se posadil na lavičku podél cesty, po které šel.. V klidu odpočíval a užíval si nakonec les kolem sebe, netrvalo to ale dlouho, co kousek od něj spatřil blížící se postavu, jak pak spatřil, ženy. Podíval se jejím směrem a tak nějak raději zůstal ve střehu. Přeci jen, v poslední době na něj zaútočilo tolik bytostí, že se měl jednoduše na pozoru. Hleděl na ni, a už se případně připravoval vyskočit na nohy.*

Ele Shadeland *Pomalým krokom sa vydá za pachom až následne vychádza z lesa. Vidí lavičku na ktorej sedí mužská postava, ku ktorej nohám padá jemná hmla (mlha). Spravý krok vpred a pod jej nohou sa ocitne konár ktorý hlasno zapraská.* /Kurv… Kúrnik. som sa skoro posr… žľakla./ *Upokojuje sa po tom čo jej noha prelomila konár napól a šokoval ju ten nečakaný pohyb pod nohou.* Zdravíčko. *Rozhodne sa pre zdvorilosť, kdeže nevie odhadnúť vek upíra sediaceho neďaleko od nej.* Celkom super počasie na strašenie ľudí. *Povie len tak, aby reč nestála a pomalým krokom výletníka sa približuje.*

Dominic Northwood *Tak, jak obezřetně sledoval dívku před sebou, tak tak byl poté překvapený, když promluvila, a hlavně z toho, co řekla. Tak nějak pomalu mu začalo docházet, nebo snad je osvítilo uvědomění, že tohle možná nebude nikdo, kdo tu je, aby její zabil. Trošku proto uklidnil svou paranoiu, a podíval se na ní, než se pousmál.* Neměla jsem v plánu někoho strašit, Pokud jste se nějak lekla, pak se omlouvám. Jen jsem se tu posadil, a tak nějak vnímám energii lesa, strašení si nechám za se na Halloween. *Pronesl, a pak se nervózne zasmál.*

Ele Shadeland /Ach jáj… zas niekto starší…/ *Usúdila podľa zdvorilostnej mluvi a tak sa začala tváriť o čosi nervóznejšie, no jej držanie tela a krok sa nezmenili. Len v jej tvári sa usadil mierne nervózny úsmev.* Takže len raz ročne strašenie a potom celoročne totálne ctihodný občan? *Pokúša sa zaviesť rozhovor na poctivosť aby odhadla povahu upíra a vedela či uvoľniť svoj postoj voči nemu a dovoliť si tak, nebiť až moc obozretná.* Eleanor. *Predstavila sa keď prišla bližšie a podáva mu ruku, ako sa to robilo kedysi pri zoznámení. Na pohľad mu vek určiť nevedela, ale mala tucha, že je starší. Preto sa představila celým menom a nie přezývkou.* Téda… v poslednej dobe je tu upírov na každom kroku desať… To sa zas chystá nejaká rebélia? /Lebo do tej očkovacej sa ja kľudne pridám./

Dominic Northwood *Usmál se na ní a pak pokrčil rameny.* No, dalo by se to tak říct i když termín hodný a uspořádaný občan, to asi není úplně přesné. *Pronesl, načež se zlehkla ušklíbl, a když k němu přišla a podala mu ruku, udělal taktéž.* Dominic. *Pronesl, a zlehka se na ní usmála. Pak se na lavičce poposunul, aby jí udělal místo, kdyby si chtěla třeba přisednout.* No, já ani nevím, tak nějak narážím na kdejaké rasy. Ale máte pravdu, na upíry asi taky vcelku často. *Pronesl, a s úsměvem k ní otočil svůj pohled.*

Ele Shadeland Tak na druhú stranu to ľudí aspoň udržuje v pozore. AK by boli všetci hodný, chýbal by v ich existencii prvok prekvapenia po stránke ľudského charakteru. *Za filozofuje si, a sama nad sebou premýšla kam na tie bludy chodí. Neznáša filozofiu.* Pekné… *Uznanlivo kývne na jeho meno.* Celkom sa hodí k tej výraznej brade. *Pochváli vyber jeho rodičov a potom sa usadí vedľa neho. Preloží si nohu cez nohu a vyberie si hudbu z uší. Schová slúchadlá do tašky a celkom zbytočne sa z hlboka nadýchne.* V NewYorku člověk nikdy nie je sám. Dokonca ani keď sa snaží. /Možno on chcel byť sám a ty len otravuješ./ Chceš spoločnosť, samotu, alebo na niekoho čakáš… *Zaujíma sa a nezaujíma ju momentálna drzosť. Veď zdvorilá už bola.*

Dominic Northwood *Ach ano, To je taková rovnováha světa, bez dobrá nemůže existovat zlo, a bez zla nemůže existovat dobro. A od toho se potom myslím odvíjí přesně to, co jste řekla. *Pronesl upír, a jemně se na ní usmál. Když potom řekla to o výběru jména, tak jí s úsměvem pokýval hlavou a poděkoval. Když se pak zeptala, zda na někoho čeká, nebo jen zabíjí část, tak ihned zavrtěl hlavu.* Ne ne, jsem tu sám, ale nebudu se bránit milé společnosti. Tu nevyžádanou a nechtěnou, a jak by se dalo říct, zlou jsem si za poslední dny, dokonce týdne, užil vcelku dost, takže je pro mě v celku milé videt někoho, kdo mi nejde po krku. *Pronesl Dominic.*

Ele Shadeland No… či milá to teda neviem a nemožem to ani zaručiť… *Zasmeje sa na vlastnom vtipe.* No počuť niečo také od upíra je celkom vtipné… pretože vieš, na základe tvojích sposobou a vystupovania odhadujem, že si už mal možnosŤ zažiť nájazdy na upírov. *Prizná a pokrčí pri tom ramená.* Teda ak ťa nedržali v nejakej kobke a len teraz ťa vypustili na svetlo mesiačika. *Nadzdvihne obočie a potom sa k nemu trochu nakloní a viac začuchá aby si ověřila svoje tvrdenie.* Po pachu stuchnutej pivnice (sklep) ani stopy, skor cítiť hodne korenistej vone. Možno kolínska? *Dedukuje svoje postřehy a vobec jej nevadí, že to posoby drzo. Baví ju skúmať ľudí a zisťovať o nich čo to viac. A podľa tohoto jej prejavu je jasné, že ona vobec nepochádza zo staršej éry.* A kto ti ide vlastne po krku? Zas lovci koli tej ich čipovacej blbosti? *Zaujíma sa bez servítky.*

Dominic Northwood *Dominic ji poslouchal a tak nějak se usmíval.* Ne ne, ze žádné kobky jsem nevylezl. Ano, sice většinou pracuji u sebe v domě ve sklepě, ale to kvůli mému povolání. A taky proto, že tam je hodně místa. Ale není to žádný zchátralý sklep, takže o tohle opravdu není žádná obava. *Zasmál se a pak ji poslouchal dál. Nad otázkou nad kolínskou se pozastavil, on sám jí nepoužíval, ano Sice používal nějaké jiné vůně, ale Kolínská to nebyla.* No, možná něco jiného. *Zasmál se, a poté se zaposlouchal do poslední otázky.* Ne, jenom jsem naštval upíří klan a upíří partu, a občas se mi stane že na ně venku nebo někde po podnicích narazím. Sranda. *Pronesl, a pak se zlehka zasmál.*

Ele Shadeland Hmm, tak to musí byť teda čistá pivnica… Fakt to voní dobre. *Uznanlivo prikývne.* A čím sa živíš? /Ako chápem že krvou…/ Myslím pracovne, keď na to potrebuješ pivnicu a veľa miesta? /Mučiareň to tiež nebude, lebo zas toľko pachov z neho necítiť./ *Pýta sa ďalej.* /Zaujíma ma čím si ostatný upíri naháňajú peniazte do kapsy. Pretože zvačša to je niečo ilegálne. Trebars drogy alebo obchod s bielym masom – a tot vážne nemyslím rasisticky!!!/ Ach… takže úplná klasika. Niekto má iný názor a už sa za ním ženú všetci čerti z klanu. *Smeje sa nad tým a krúti hlavou.* Preto je lepšie byť …hmm, ako je to slovo… neutrálny a tváriť sa že si za dobre so všetkými, aj keď nesúhlasíš… prejde ti veľa vecí, a klany Ťa ignorujú. Plus ďalšia vec… prídeš im ako samotár vážne ale vážne nepodstatný a nezaujímavý. /Čo je sranda na čipovaní?/ Hmm, takže keď to máš s nimi na prd.. takže si tiež nebol na tej ofiko slezine čo sa konala cca pred mesiacom? *ZAujíma sa o dosť podstatnú vec. Teda aspoň čo sa jej týka.*

Dominic Northwood *Dom ji poslouchal a pak se zasmál.* No co dělám? Jsem programátor. Volnočasově Hacker. A nebo obráceně, Zkrátka a jednoduse, jak se mi to v tu chvíli hodí. Vytvářím weby a programy za peníze stejně tak, jako se za peníze hackuji do systému a podobně. Ve sklepě je na to dost místa, a navíc tam to nepůsobí tak neuspořádaně. Jde totiž o několik počítačů, a hodně, hodně hodně kabelů, které kdybych měl jen tak v domě, tak bych si asi nemohl dovolit pozvat jakoukoliv návštěvu. Proto je mám takhle schované dole. No a s tím taky souvisí to, proč jsem utíkal před tím klanem. Dostal jsem od nich nabídku, abych hekl počítač a soubory jednoho politika, ovšem při uskutečnění tohoto činu mi bylo oním politikem nabídnu to za větší peníze abych se nahacoval do jejich informačního a peněžního systému. No jasně že jsem bral to, za co jsem měl víc. Jenomže od té doby po mně jdou, snaží se mi rozbít pusu snad na každém kroku. *pronesl a pak se zasmál.* Jistě si za to můžu sám, ale tak nějak je mi to jedno. To je risk povolání. *Zhodnotil, a poté pokročil rameny.* A ano, na té slezině jsem byl. Nešel jsem tam ale za žádný klan, já v žádném nejsem. Chtěl jsem jen vědět, jak na situaci nahlížejí upíři, a co se vlastně plánuje, a co se vlastně bude dít. *Osvětlil situaci*

Ele Shadeland Fuu, takže počítače a všetky tie zložité kód… *Uznanlivo pokýve hlavou aj keď má pri tom začudovyný výraz.* Popravde som myslela, že ideš skor v horších veciach ako je len ilegálne ziskavanie informácií… *Prizná a zasmeje sa nad svojou špatnou dedukciou.* /Kokos, moj minimalizmus by nestrpel ani jeden viditeľný kábel tiahnúc sa od zásuvky k spotrebiču… AJ keď to asi nie je minimalizmus, ale nejaká porucha…/* ZAmyslí sa sama nad sebou a počúva ako sa vlastne dostal do těchto sračiek.* No možno očakávali, že budeš nadržiavať upírej rase než civilom. *Navrhne, no ďalej ju to netrápy, drby má rada, ale skor ju zaujímajú teraz iné veci.* /Oukey, žiaden klan to máme rovnaké./ Takže konečne je v meste ďalší upír bez závazkov voči klanom, super. Už som myslela, že sú všetci šialený a nechávajú sa nalákať vidinou spoločnosti v komunite… Bleh. Tiež som odmietla vstup do klanu. *Vysvetlí mu svoj postoj.* TAk ja dúfam, že s tým nesúhlasia. Bola by blbosť pristúpiť na niečo také.

Dominic Northwood Jo, nelegální získávání informací, jsem tam si od někoho stáhnu nějaké peníze na účet, když už mi jde do úzkých, ale většinou to je od bohatý lidí, kteří si toho ani moc nevšimnou. No ale je to sranda. *Pronesl, a pak ji poslouchal, než se usmál.* Ano, v klanu nejsem. Tedy, donedávna jsem byl, ale ten Klan se rozpadl ze situace… No, moc o tom nechci mluvit. Ale každopádně, chvilku jsem jen spolupracoval s Dragosem, chtěl jsem dokonce i vstoupit do jeho klanu, ale z toho nakonec sešlo, jelikož jsem přehodnotil priority. *Pronesl, víc to už nerozebíral.* No, s tím nesouhlasil nikdo. Protože podle nás všech je to strašná rasistická blbost, která nemá obdoby. *Zavrtěl nad tím hlavou Dominic.*

Ele Shadeland Hmm… peniaze vravíš. A od tých o si ani nevšimnú, že im zmizli… hmm. *Zamýšlala sa nahlas.* Nenapadlo ťa niekedy darovať niečo charite? *Natočí sa k nemu celým telom a milo sa usmeje. Položí mu dlaň na predloktie v chlácholivom geste.* Veľmi by mi to pomohlo. *Povie a potom sa zarazí, pretože to vyznelo, akoby ona bola ten prípad pre charitu.* Tako, pracujem pre charitu, ktorá sa snaží dostať ľudí z ulice, a ako vieš, celé to stoji na sponzorstve, a občasných mlých príspevkoch od ľudí. No a raz za čas by sa nejaká nepodozrivá suma na tento transpararentný učet hodila. *Vysvetlí, kam tým mieri.* MŇa klanové záležitosti, nezaujímajú, takže ťa spovedať nebudem. Nemaj strach… Hej o tom som už počula. Ale len samé upozornenia, ako je lepšie sa mu vyhnúť a podobne. Zatiaľ som tú česť nemala. /S upírmi sa moc nestýkam./ Aspoň v niečom sa upíri zhodnú. Čo budú robiť? Protesty nijako asi nepomožu… Aj keď vidieť v poslednej dobe nejakého lovca, je asi ako keď civil hovorí o jednorožcovi.

Dominic Northwood *Dominic ji poslouchala a pak se zlehka usmál.* Hm, to mi zní dobře, ale dovol mi otázku. A prosím, neber ji jako že bych tě nějak soudil, je to jen ze zajímavosti. jak se upírka dostane k charitě pro lidi? Ptám se proto, že mezi rasami jsou upíři dle mě vzhledem ke vztahům k lidem dost stigmatizováni, a tak mě zajímá, jak jsi to zvládla. A zase říkám, nesoudím, jen se zajímam, jak se ti to v tomhle světě povedlo. *Pronesl obdivně Dom.*

Ele Shadeland Úplne jednoducho. Ktorý ľudia sú najpostrádateľnejší? Tí čo nič nemajú a štát nezaujímajú. *Povie jednoducho.* A popravde ak od nich niekto zmizne raz za čas nikto po nich nepátra. A keď im dá upír trochu starostlivosti a pocit istoty a stability, može od takých ľudí veľa získať… *Pokrčí ramenami v zmysle že je to úplne jednoduché a logické vysvetlenie.* A za ďalšie, kto by podozrieval niekoho tak milého a ešte keď sa venuje charite, že je za nejakým zmiznutím, nebodaj ešte niečim horším? /Nestačí mať len známosti u policie./ Chceš povedať, že ty svoju potravu unášaš z veřejných miest tak aby o tom každý vedeľ?

Dominic Northwood *Díval se na ni a kýval na souhlas. Pak se usmál.* Zní to zajímave, jako že tobě to něco přináší a zároveň pomahas. To je hezké. Takže ano, rád tě určitě podpořím. *Pokýval hlavou.* A ne, já si ji beru z nemocnic v balíčku. *Podotkl Dom.*

Ele Shadeland *S úsmevom sa začne prehrabávať v taške aby odtiaľ vyštráchala zložený leták s informáciami o charite a transparentným účtom, kam môžu ľudia zasielať príspevky.* Tu máš. Je tam všetko podstatné. A keby si chcel pomôcť trochu viac, tento víkend charita organizuje akciu v meste. Nájdeš to na stránkach. Môžeš vybrať peniaze, alebo pomáhať v kuchyni s jedlom, alebo rozdávať oblečenie. Je tam mnoho možností ako pomôcť. *Zaraduje sa.* Možno ti niekto padne do oka a poskytneš mu aj domov , čo ja viem. Aby si nemusel okrádať nemocnicu o ich zásoby vzhľadom na to aká je krv cenná. *Navrhne, a ani sa nesnaží byť nenápadná. Potom sa postaví.* Už budem musieť byť inde. Ale rada som ťa poznala. /A prekvapivo je to i pravda./ *Chvíľku kráča pospiatky keď sa s ním lúči. Zamáva mu, a obráti sa aby si niekde na konároch nenatĺkla, vyberie slúchadlá a už opäť mizne s hudbou v ušiach.*

Dominic Northwood *Dominic se na ni podíval, vyslechl si ji, nabídl jí, že ji později pomůže, rozloučil se a pak se i on dal na odchod domů.*

Vypravěč *Odohráva sa príjemné oslávenie narodenín jednej osoby, ktorá je menej známa, než by si myslela, a viac známa, než by si priala. Tanoia preto prichystal svojim hosťom, čo sa prišli zabaviť, obrovské množstvo férskeho jedla, aby sa ostatné rasy nenudili v podivínskych stavoch mysle, trošku civilského papania na pre víly príjemné závratové chvíle pohody v predklone s kamarátmi, čo držia vlasy. Nápoje pôsobia akoby náhodne nahádzal do čudnej khaki zelenej tekutiny prazvláštneho pôvodu trsy trávy, kusy hliny, suché hnedasté lístie a kocky ľadu pre okrásu, či drinky, čo sa rozmrazujú v ústach a tvoria pocit kvitnúcich fialiek priamo v bruchu, ak niekto nemá strach z neznámych hýbajúcich sa prvkov vo svojom tele. Samozrejme nezabudol na sladkosti – niektorých povrch pokrýva tenučká vrstva muším krídlam podobnej hmoty, citrusovo voňajúci sneh, keksíky vyzerajúce a chrúmajúce ako odlúpnutá kôra stromov, či cukríky, možné zameniť za ľudské nechty, napriek tomu, že chutia ako ovocné žuvačky. Všetko je vyzdobené tak, akoby vlastne iba pokrútil konáre stromov do až nemožných tvarov a štruktúr, vytvoriac tak aj vymedzujúcu hranicu priestoru, v ktorom sa bude oslava odohrávať. S miestami na sedenie na vankúšoch, plátnach a prírodných materiáloch, kútikom pre uvoľnenie tela a duše, vodnými fajkami, s pódiom z dreva a lístia, jemnou hmlou, čo zohrieva alebo s materiálom pod nohami, nenarúšajúcim prírodné funkcie, ale príjemným na dotyk je to skoro nenarušená trávnatá čistina medzi stromami. Hudba hrá, o teplo a jedlo je postarané a orgie, húlenie alebo tancovačka môžu začať kedykoľvek sa ktokoľvek rozhodne. Nie je to len oslava 113. narodenín, ale oslava voľnosti, lásky a prekrásnych pocitov, nech už vytvára čokoľvek z toho. Užívajte.*

Tanoia *Ešte poriadne neskončila zima a jar sa už pretláča do popredia sveta, spolu s ňou jej jarné deti naťahujú svoje snehom zmrznuté telá. Stromy kvitnú do novej zelene, v chladnom vánku, čo chutí po mraze, je prímes teplého slnečného lúča, a všetky vône akoby nahrádzajú číru štipľavosť, čo po sebe zanecháva mŕtve ročné obdobie. Ale nič z toho nezastaví féra od toho, aby si neurobil na svoje zimno-jarné narodeniny veľkú oslavu so všetkým možným, čo mu napadne. Akosi považuje tieto narodeniny za šťastné s číslom, čo mu jeho vek tento rok priniesol, napriek tomu, že vlastne netuší, koľko rokov má vo Faerii a či oslavuje o dosť menšie číslo, alebo iba o trochu, ale pri vstávaní dnešný deň ani nechce pomýšľať na matematiku a počítanie. Sú predsa v civilskom svete a stotrinásť je prosto magické číslo svojim spôsobom, aj keď pri svojom dvadsaťročnom čarodejnom partnerovi pôsobí s týmto vekom ako skutočný starec, vôbec fak nevyzerá a ani nepôsobí, ako fér je ešte dosť mladý, skoro v podobnom veku. A je pripravený užiť si dnešný deň bez akýchkoľvek zbytočných starostí, čo sa môžu objaviť, a pokúsi sa obísť ich čo najväčším oblúkom to pôjde. A Lóni to vie. Svojho priateľa tam chce mať za každú cenu a je mu jedno, či si vybavil voľno v robote a bude tam s ním od rána, alebo príde neskôr, nechce o tento deň s ním prísť.* /Už len tie orgie alebo vodná fajka s ním znejú tak chutne, že nechcem dnešný deň robiť nič iné, iba mu aspoň hľadieť hlboko do očí a prepájať sa s ním cez myseľ./ *To plánuje. Navodiť si stav, ktorý len ťažko prebije čokoľvek iné, či už dobré alebo zlé. A vie, že tento stav sa mu podarí jedine so svojim milovaným anjelom, čo mu priniesol do života viac než ktokoľvek iný, aj keď to netuší. Preto si aj pripravil pieseň, čo dnes zahrá, hrajúc mu v hlave len čo zbadá, ako nádherne mu jeho známi pomohli s výzdobou celého priestoru a z toho aj pódia – Lónimu a Wasovi chcel urobiť prekvapenie, preto ich o pomoc síce požiadal, ale nakoniec to nechal na niekom inom, komu nemal problém aj zaplatiť, ak budú chcieť. Všetko bolo nádherné a tak už len počkať na to, kedy sa to tam všetko poriadne zaplní osobami, ktoré pozval aj nepozval. A len čo sa objavia prvé tváre, vysmiaty je ako slniečko, nechávajúc zatiaľ v pozadí hrať a spievať zopár jeho večne zúčastnených priaznivcov. A cíti sa tak nadšene a lišiacky zároveň. Možno to všetko vyvrcholí, doslova, ako vulkanický výbuch v nezameniteľne chaotickom a mätúcom návale náhodných, vesmírom navyberaných udalostí.*

Alessandra Luca *Jakmile se Aless s Remim vrátili z menší dovolené na Maledivách, trochu si ještě odpočali doma, než se tak nějak opět pustili do každodenní rutiny jejich života. Ovšem, když slyšeli o narozeninové oslavě jejich známého, rozhodli se, že se tam zastaví a proč by také ne. Oba jej znali, Aless sice o trochu méně, ale i tak ano. Navíc byla zvědavá, jak taková vílí oslava narozenin vlastně vypadala a musela uznat, že po těch všech útrapách se ráda zase pobaví. Přemýšlela co si obléknout, nakonec ale zvolila své oblíbené barvy. Černé přiléhavé kalhoty s lehce roztrhanými místy, bílé tílko na tenkých ramínkách a na to černou košili, jenž měla dole svázanou na uzlík, na to si hodila jen nějakou černou bundu. Své krátké vlas si jen pročísla prsty a když byla hotová, došla do garáží, kde nakonec nasedla do Remiho modré RAMky, kterou dostal a když tam seděl už i Remi, rozjeli se na místo konání oslavy. Po nějaké chvíli skutečně zastavili kousek od místa, za nimi zastavilo ještě jedno aute, ve kterém byla jejich ochranka. Kromě Ley a Tonyho, tam byl ještě Robert, Robin a Diana. Aless vystoupila z vozu a kývla na Leu, tak jen přikývla a nějak se tam rozdělili, mezitím se upírka podívala na svého milého.* Vzal jsi ten dárek? *Optala se jej s úsměvem a přešla k němu, když vystoupil.*

Remi Luca *Remi je nakonec odvezl až na místo. On sám si na sebe vzal béžové kalhoty, bílou košili a koženkovou bundu, na hlavu si dal umělohmotnou zlatou korunku a zkontroloval, že dárky mají v kufru auta.*Jasně že jo. *Usmál se. On sám ještě vezl Tanoiovi jeden dárek, menší ale měl za to, že mu udělá radost a jinak měl zabalené to, co s Aless přivezli z dovolené. Na místě pak zaparkoval a nakonec se vydali směrem, kde se oslava konala.* Těším se na něj, co ty? Bude to moc fajn, Tana jsem neviděl dlouho, no, dlouho, pár týdnů. Ale i tak, těším se na něj. *Usmál se.*

Tanoia *Najskôr má pocit, že to bude menšia oslava, že nepríde skoro nikto. Was sa mu dlhšie neozval a aspoň u Lóniho si je istý, že príde po robote, kedy budú môcť spolu oslavovať. Vlastne by mu aj čas s Lónim osamote stačil ako oslava, ale chce vidieť staré tváre a dať im priestor uvoľniť sa a zabaviť sa, keďže to je v tejto dobe často nedostatkový tovar – pohodlie, uvoľnenie a zábava.* /Ľudia sú tieto dni príliš vážni./ *Posťažuje si trochu sám pre seba, ale nie je to mierené ako hnev, skôr sa mu to zdá smutné. Len čo sa objavia prví ľudia, spokojne im všetkým kýve, objíma ich a síce je to oslava narodenín, neočakáva darčeky, tie nikdy ani nedostával, takže ho prekvapí, keď uvidí dve jemu dobre známe osoby, ako nesú niečo v rukách.* /Remi, čo ste mi to priniesli?/ *Darčeky síce nie sú povinnosť, ale potešia ho ako dieťa, ak má nejaké dostať, preto sa skoro skackavým spôsobom presunie pred nich dvoch, ani im nedá čas vydýchnuť.* Ste tu. *Zvolá, roztvorí ruky a hodí sa im obom naraz okolo krku, v hrudi cítiac akési zadosťučinenie, že sú obaja v poriadku po tom, čo bol u Aless vo vile na návšteve a čo mu Remi povedal.* Poďte, poďte, pokojne si dajte jedla koľko chcete, aké chcete. Samozrejme, aj na upírov som myslel. *Žmurkne na Aless a len čo vstúpia, prejdú cez transparentnú magickú bariéru, ktorá narodeninové stretnutie chráni pred civilmi či zvieratami. Otočí sa ešte k doprovodu ich dvoch a všetkým sa im naraz ukloní ako to u neho býva zvykom, rozšíriac od seba široké platené nohavice v zelenej farbe, ktoré pôsobia ako sukňa len čo spojí nohy. Na začiatok, kým sa to rozbehne o dosť viac, treba byť oblečený, aspoň zo slušnosti a úcty k hosťom, napriek tomu, že nahý by sa prepadol pod zem.* Vitajte. Robte si čo chcete, je to moja typická párty, len som vybavil viac… ehm. *Zasekne sa, lebo si nedokáže spomenúť na správne slovo v angličtine a tak iba dramatický ukáže oboma rukami k stolom s jedlom a drinkami.* … Jedlo. *Zasmeje sa a hodí si do úst jednu bobuľu orandžovkastého ovocia, zatiaľ čo ponúkne aj svojmu férskemu kamarátovi.* Aless. My sme sa dlho nevideli. *Podotkne a nakoniec sa okolo nej začne vykrúcať ako had, potom okolo Remiho.* Pekné. *Pochváli a hrdo sa usmeje.*

Alessandra Luca *Aless se na Remiho usmála, když přikývl že vzali všechno a pak už po jeho boku zamířila k místu, kde to všechno mělo propuknout.* Taky se docela těším, i na oslavu i na něj, popravdě neznám ho tak jako ty, ale už jsme se párkrát potkali a je opravdu fajn. *Usmála se, načež se pak podívala před sebe, kde už viděla, jak se k nim blížil oslavenec.* Ano, přišli jsme. *Uculila se a když jí objal, tak mu objetí opětovala, pak na něj pohlédla, když pronesl, že zde kromě všeho toho jídla najde i něco pro sebe.* Děkuju, to je od tebe opravdu milé. *Věnovala mu jeden ze svých úsměvů, sice měla u sebe trochu krve, ale i tak byla ráda, že kdyby něco najde jí i tady. Nakonec se jen kolem sebe rozhlédla.* To je pravda, dlouho jsme se neviděli, ještě jsme se neodmluvili jít spolu na trh, tak snad to někdy napravíme. *Mrkla na něj.* Jinak vypadá to tady vážně skvěle, mimochodem všechno nejlepší k narozeninám a tady je něco od nás. *Pronesla a podala mu jeden dárek který si vzala od Remiho, byly to maličkosti, které přivezli z Malediv a tak nějak doufali, že se mu to bude líbit. Uvnitř se nacházelo pár věcí. Maledivské čaje z bylin a květů, které mají blahodárné účinky na zdraví a pohodu. Vonné oleje a svíčky vyrobené z exotických rostlin. Tradiční maledivský sarong, což byl tradiční oděv na Maledivách. Dále pák náramek ze skleněných perel z korálu a několik originálních mušlí a lastur.*

Remi Luca *Remi, jakmile spatřil Tana, se na něj usmál.* Tane, tak rád tě vidím! *Usmál se, dárek si dal do jedné ruky a druhou jej pak objal kolem ramen, než se dotáhl.* Chlape, kolik že ti je? *Pronesl a uculil se, než se pak podíval kolem sebe.* Sakra ale máš to tu moc hezké, no to se musí nechat! jen doufám že omluvíš naše, no, kamarády z ochranky, jsme tu na území které nám není moc nakloněné, tak pro jistotu. *Pronesl omluvně, ale tak, aby to znělo i chápavě.* Jinak, tohle je pro tebe! *Uculil se a podal mu druhou, větší krabičku. Uvnitř byl květináč a v něm zasazené snženky.* Je jich plný les, ale je to tak typické pro jaro! *Zaculil se spokojeně.*

Tanoia *Zazubí sa na Aless.* Môj najlepší priateľ je upír. Bolo by smutné, keby som už len na neho nemyslel. *Povie rozvážne a nechá sa objať Remim, ktorému objatie opätuje, zatiaľ čo začne už v tú sekundu odpovedať Aless na ich dohodu.* So mnou by si dohody uzatvárať nemala, som z Faerie. *Žmurkne na ňu a pozrie na Remiho.* Dúfam, že ti Remi s manželstvom nerobí problémy. *Zasmeje sa na svojho kamaráta. Teoreticky aj vyrieknutie svadobného sľubu je istou úprimnosťou a zmluvou, ktorú Remi a Aless spolu uzavreli, mala by sa dodržiavať. Tlesne o seba rukami a jemne sa natiahne dohora a do strán, aby sa mu telo uvoľnilo ako na vode a on bude môcť naďalej pobehovať naokolo ako dieťa na speede.* Stotrinásť. Kúzelné číslo podľa mňa. *Zaspieva hrdo, ale naozaj sa aji necíti, že by bol o niečo starší, ten jeden rok vníma o trochu inak ako civilovia. Otočí sa na Aless a v sekunde, čo otvorí ústa, aby jej odpovedal, zahliadne iných ľudí, ktorým nadšene zakýva, vyskočí na stôl, na ktorý sa usadí s nohami spustenými dolu, aby si nimi mohol kývať, zatiaľ čo si hádže zrelé, sladkasté ovocie do úst a prežúva ho, že v ňom mizne ako v čiernej diere.* Ja mám už ale sem-tam aj partnera na tieňotrhu, tak sa môžeš zoznámiť rovno aj s ním. *Nadšene sa usmeje a žmurkne pri tom na Remiho, akoby mu tým naznačoval, že vie, o kom je vlastne reč. Možno sa teda aj dnes stretnú skôr.* Možno aj dnes príde. *Zahlási nadšene, oči mu žiarivo svietia ako hviezdy len pri spomienke na svojho Lóniho a nadšene zakýva nohami hore dolu. Vezme medzi palec a ukazovák bobuľku a naznačí Remimu, aby chytal do úst, usmievajúc sa na oboch ako slnko. A až keď si znova uvedomí, že sú to jeho narodeniny, nechá ovocie ovocím a zoskočí zo stola, jeho oči znova prezrádzajúc emóciu, čo sa v ňom drží – radosť a potešenie.* Nemuseli ste, naozaj. Ale ďakujem. A áno , je to tu naozaj krásne, pomáhali mi známi. Sú naozaj šikovní, ja by som sa nevedel celý večer sústrediť na obranné pole napríklad… a jo, jo, ochranka je v poriadku. *Prevezme darček po chválení práce ostatných, na sekundu ho položí vedľa, aby im znova daroval veľké spoločné objatie, než sa vzdiali a začne vybaľovať. Sústredí a teší sa na to tak, že musí mať jazyk zaseknutý medzi perami, aby to urobil dobre.* To je perfektné. *Zvolá ohúrene a všetky drobnosti z Malediv mu vykúzlia väčší a väčší úsmev na tvári, až to nakoniec skončí pri tom, že sa zubí ako blázon. A aj druhý darček, prevzatý od Remiho, je ako čerešňou na torte. Vie, že všetko to dokonalo využije a ešte k tomu je to nádhera.* Ste skvelí. Ďakujem. Je to… *Ani nedokáže prísť na správne slovo, tak sa rýchlo narovná, darčeky si uloží na bezpečné miesto a ihneď sa vráti s táckou s jedlom pre upírov.* Nech sa páči, aj ochranke. *Šťastne a ladne poskakuje, akoby nevážil ani kilo, okolo Aless a Remiho a podíde k ochranke, aby im ponúkol.*

Alessandra Luca Tak to potom ano. *Usmála se, že tady ona a jejich ochranka nebudou jediní upíři, nad jeho slovy o dohodě, se jen usmála a přikývla. Pak svůj pohled věnovala manželovi.* S Remim je všechno v pořádku, máme se skvěle, viď drahý? *Uculila se sladce na svého manžela a vtiskla mu sladkou pusu na tvář, než se zase koukla na oslavence.* Páni úctyhodný věk, to jsi o pár let starší než já. *Uculila se a prohrábla si vlasy, než se zase rozhlédla kolem sebe, viděla jak se rozhlíží i její upíří, bylo vidět, že se jim tu také líbilo, což bylo fajn.* Abych řekla pravdu, dlouho jsem na Stínovém trhu nebyla, o tyhle věci se teď stará moje pravá ruka, takže je to třeba zase napravit, budu ráda, když mi budeš dělat společnost, známy se tam hodí. *Mrkla na něj, načež je už pak sledovala, jak rozbaloval dárky a poslouchala.* A není zač, jsme rádi, že se líbí. *Pronesla. Tak nějak čekala, že z toho bude mít radost, všechno to byly přírodní věci, ručně vyrobené.*

Remi Luca *Usmál se na něj když mu házel bobuli do úst a připravil se na to, aby ji chytl. Pak se na něj usmál a objetí mu opětoval.* My rádi, hlavně že máš radost, jsou to maličkosti, ale přišlo nám to krásné. *Přiznal Remi s úsměvem.* To je tedy věk, já tě měl za mladšího upřímně! Teď si tu přijdu jako malé dítě! *Zasmál se pak Remi pobaveně. Pak nechal je jen povídat o Stínovém trhu, než se natáhl pro další ovoce a vložil si je do úst.* Jinak, my se máme dobře, byli jsme na týdenní dovolené, na Maledivách, a nějak jsme si odpočali a teď se situace jaksi uklidnila. To s Kaynem, nakonec se to snad vyřešilo a teď bude klid, takže snad to bude fajn. Dokonce jsme s Aless přemýšleli o adopci. *Nadhodil pak vesele.*

Lóni *Lónimu to nedalo, že by mal robiť počas narodenín svojho priateľa. Celú dobu bol v práci nepozorný a iba pozeral na hodinky, kedy bude môcť konečne odísť. Jeho šéf ostal z neho nakoniec tak frustrovaný, že si ho potom zavolal do kancelárie, a len čo mu Lóni objasnil situáciu, pozrel naňho ako tela na otvorené vráta a dohodne sa s ním, že bude môcť odísť skôr, ak si to dorobí inokedy, inak mu strhne z výplaty. S tým už bol čarodej ochotný pracovať, a preto sa nakoniec v pomerne skorú hodinu na to, že mal končiť až neskôr v moči, vyberá ulicami mesta, a nejeden by povedal, že doslova aj letí. Možno za tým trochu stalo aj využitie mágie pre rýchlejší presun na metro, ktorým prešiel cez väčšinu mesta a vybehol si to blízko lesíka, kde sa oslava konala. Našťastie hneď vedel, kde presne by mohol oslávenca hľadať, a preto, nech už sa rozprával s hocikým, si to naňho dosliva vyletí zozadu, a pevne ho objíme rukami aj nohami okolo tela.* Všetko najlepšieeee! *Zvolá nahlas s nadšením.*

Tanoia *Vymení svoj pohľad medzi Remim a Aless a uškrnie sa sám pre seba, kým ho nevidia. Nie je si istý, či to teda medzi nimi je naozaj tak, ako upírka hovorí, alebo nie, ale nechá to plávať. Usmeje sa a nakloní hlavu do strany.* Noo, som teoreticky férsky adolescent. A ty… *Zamyslí sa, ale nakoniec iba kývne rukou.* Prosto v prepočte s upírmi si stále veľmi mladá aj ty. Sme ešte ako deti, whoo. Aj Remi s nami. *Zvolá, prehodí ruku okolo ramien druhého féra a pozrie k pódiu, kde sa už začali zhlukovať osoby, aby si zatancovali na príjemnú, indie hudbu, čo sám vyberal z repertoára vo svojej hlave. Hmká si a kýve svojim telom do rytmu.* Vlastne by som uvítal aj spoločnosť na tieňotrhoch, keďže v poslednej dobe to tam nie je tak bezpečné a mám trochu obavy, hlavne ak nie som sám a je so mnou môj partner. Tak by sme na to boli traja. *Navrhne trochu pokojnejšie a pozrie prosebným pohľadom na Aless, aj keď mu sama tú možnosť navrhuje, že skúsia projekt spolu.* Vymýšľam novú drogu, chcel by som, aby sa dostala na trh, keď tak by som ju mohol predávať aj tebe a môžeš ju posunúť ďalej, ak bude fungovať. *Nadvihne obočie, akoby čakal automaticky na odpoveď, aj keď ešte prejde nejaký čas, kým bude daná droga fungovať čo najlepšie. Nakoniec je ale jeho pozornosť aj tak odtrhnutá od oboch a vtiahnutá k darčekom, ledva si všimne útok zozadu, keď mu na chrbte pristane tretia osoba.* Láska. *Zvolá, nešikovne sa otočí a pobozká ho na pery.* Si tu skoro. *Prenesie nadšene a jeho tvár je znova tak detská, ako sa len dá, jeho oči znova ako hviezdy.* Pozri, dostal som darčeky. Toto je Aless, toto je Remi. *Ukáže otvorenou dlaňou na jeho gratulantov, ktorých darčeky má stále pri sebe, akoby sa ich nechcel zbaviť.* Toto je môj priateľ a partner na tieňotrhoch, Lóni. *Prenesie k blondiakovi a zboku ho pobozká na tvár, spučiac mu líca.* Práve sme sa s Aless rozprávali o spolupráci a aha aké úžasné darčeky som dostal… *Strčí Lónimu do ruky tašku s kvetináčom so snežienkami, aby sa pozrel, a pokračuje.* A Remi… *Odrazu mu dopne a dôjde do mysle, čo mu druhý fér povedal. Vymení niekoľkokrát pohľad medzi Aless a Remim.* Chcete si adoptovať dieťa? *Opýta sa, akoby nerozumel, aj keď tomu rozumie až príliš. Otočí hlavu na Lóniho. Hlavou mu prebehne istá predstava, ale odsunie ju stranou, iba aby si počkal na vysvetlenie.*

Was Doron *Dnešek byl pro Wase poměrně velká honička. Celou noc i ráno dokončoval detaily na soše, kterou mínil dát Tanoiovi k narozeninám, než přišla jedna z dalších pár schůzek, co si před odchodem na oslavu sjednal. Tato konkrétní se týkala focení. Jelikož dílo, na němž celou dobu pracoval, nepatřilo zrovna mezi nejmenší a méně detailnější, neriskoval ztrátu času s obyčejným foťákem, který měl zabudovaný ve svém již starším mobilu. Nechal tedy profesionála s pořádným fotoaparátem odvést práci za něj, přičemž se s ním domluvil samozřejmě na přeposlaní fotek a následném vyrovnání. Nedlouho poté přišel jeden známý z čarodějské řady, aby mu sochu mohl zmenšit do kapesné velikosti a dát k ní i následné instrukce. Was sice byl poměrně divný, občas, ale rozhodně nehodlal tu horu mramoru tahat z bytu do lesa. To byla zase specialita někoho jiného. Neměl za potřebí vyčnívat, ne tak moc. Po této záležitosti už jen následovalo zabalení nyní již sošky do dřevěné krabičky vystlané pilinami a sušenými bylinami s lehkou vůní levandulí, kterou po uzavření obvázal stuhou. Dárek nato už jen šoupnul do kapsy harémových tepláků, místy zamazaných od hlíny či krve. Jednalo se o pracovní kousek, nicméně místo odehrávání oslavy byl stejně les, nač se tedy o slušný outfit snažit? Ani tričko si nepřevlékl, u nějž tu však byl jiný důvod. Tento již postarší kousek bavlněné látky totiž dostal od Tana. Chtěl mu udělat radost. Nuže, když měl vše po kapsách – dárek, klíče, mobil –, vyšel konečně ze svého skromného příbytku, u čehož si samozřejmě ještě minimálně desetkrát zkontroloval, že nic nezapomněl. Pomocí hromadné dopravy a trochu té upíří rychlosti se pak dostal konečně do lesa. Samozřejmě bez divných pohledů lidí v autobuse to přitom nešlo. Opět si totiž nehodlal brát ani pantofle. Jednoduše byl na boso, něco takového moc neřešil.* /Super, teď ho tady najít./ *Proběhlo mu hlavou, rozhlížejíce se po place. Ostrým zrakem pozoroval okolí, než si svého kamaráda všiml u stolů, lehce mu tedy zamával, aby jej na sebe upozornil, pokud to tedy k něčemu bylo. Možná by jej mohl i vylekat. To hold záleželo na tom, zda si jej fér všiml. V každém případě k nim dorazil zrovna, jak se oslavenec zeptal na adopci dítěte. Zaraženě se na něj podíval, než mu jeho pohled přešel k Remimu a Alessandře.* Nechcete. Já si jedno nepřímo adoptoval a doteď řeším jeho problémy. *Zavrtěl hlavou, kterou poté opět natočil k Tanoiovi.*

Alessandra Luca *Aless se na Remiho sladce usmála, byla ráda, že na dovolené si opravdu odpočali a zase to všechno bylo jako dřív, chvíli na něj ještě koukala, než s úsměvem sledovala a poslouchala, jak se pak spolu bavili. Sama ještě koukla na své upíry, ale ti se tam nějak rozprchli a obhlíželi terén, nakonec se pohledem opět vrátila k Remimu a Tanovi a také nové příchozímu, což podle toho, jak se k sobě chovali, poznala, že to byl jeho přítel, o kterém mluvil.* No s Remim jsme ještě takové puberťáci, to je pravda a děkuji. *Mrkla na něj, když zmínil i její věk.* Tak pokud tam budeš mít opět cestu, dej klidně vědět a mohu jít s vámi. Sice tam momentálně chodí jeden z mých lidí, ale i já sama tam potřebuji nějaké věci a pokud se jedná o tvou novou drogu, myslím, že to nebude problém, ale o tom bych se pak také pobavila jindy, práci teď řešit nebudeme. *Usmála se na něj a pak jen pokývala na pozdrav Lónimu.* Těší mě. *Pronesla jeho směrem a pak se zadívala na Tanoiu, když viděla jeho výraz, jakmile slyšel o adopci, o které Remi začal.* No ano chceme, mluvili jsme o tom na dovolené a rozhodli jsme se, že bychom to chtěli zkusit. *Usmála se natěšeně, čím víc o tom přemýšleli, tím víc se jí to líbilo, chtěla ještě něco dodat, ale to se objevil už další host, upír, kterého Aless poznala, ovšem to co řekl, se jí moc nelíbilo.* To, že tobě to nevyšlo nebo jsi měl problém neznamená, že se to stane i nám. Rozhodli jsme se tak a naše rozhodnutí je jen na nás. Takže ano, chceme.

Remi Luca *Zasmál se nad tou pozvánkou o dětech.* Jooo, ten přístup se mi líbí! *Zasmál se. Pak už jej poslouchal a přikyvoval a jakmile se podíval na LÓNIGO, usmál se a podal k němu ruku.* My už jsme se myslím viděli. Ale jinak, těší mě, jsem Remi. Jak se máte? *Usmál se na LÓNIHO zářivě. Pak koukl na TANOIU.* Ano, přemýšleli jsme, a nejlépe, samozřejmě, nějaké se zrakem, jinak by to asi nešlo, ale jinak ano, ano. *Pokýval hlavou a povzbudivě u toho chytl Aless za ruku.* Občas hlídám sestřenici a dceru Erna a nějak jsme přišel na to, že…se mi to vlastně líbí. *Přiznal. Pak se podíval jen na příchozího.* Přesně jak řekla manželka. *Pokýgvl hlavou.*

Lóni *Prv si iných osôb ani nevšíma, keďže bol stred jeho vesmíru práve v jeho náručí, a dostával od neho pusinky na celú tvár.* Áno, som tu skoro vďaka tomu, že ma pustili z práce, keď som vysvetlil situáciu. Ani nevieš, ako som za to rád, inak by som prišiel o dobré tri hodinky neskôr. *Podotkne predovšetkým Tanoiovi, ale mierne tým naznačí aj ostatným, prečo ako priateľ oslávenca meškal. Prezrie si ženu pred sebou, a prekvapene pootvorí ústa.* Vy ste upírka? A počkať, spolupráca? Aká spolupráca? *V strede preslovu sa opäť otočil na Tanoiu, keďže o ničom takomto doteraz ani nevedel. Na Remiho sa opäť otočil až potom, čo naňho Tanoia poukázal, a hneď druhej víle prikyvuje.* Áno, videli. Bol si ale…žena? Na takej tej zvláštnej párty. Ja som vyzeral teoreticky stále rovnako. *Pousmeje sa pre seba, a tému adopcie iba počúva, keďže nad ničím takým ešte ani nepremýšľal. Predsa len posledné roky žil sám, a sotva sa postaral o seba. Adopcia ešte nestihla ani prísť do jeho nového sveta a vnímania, ako málo času na to bolo. Celú dobu objíma Tanoiu okolo bokov, a iba opatrne mágiou presunie všetky darčeky na prázdnu časť priestoru kúsok od nich, aby sa o ne nikto nepotkol a nemusel ich Tanoia držať. Aj preto si všimne Wasa až vtedy, keď je pri nich.* Počkať, ty musíš byť Was, že? *Otočí sa naňho s nadšením, čaká, či dá aj on Tanoiovi niečo, aby to mohol presunúť bokom mágiou.*

Tanoia *Ihneď prikývnutím hlavy súhlasí s Aless. Na prácu teraz nie je čas. Aj keď teoreticky, on má voľno a prácu zároveň skoro stále, akosi ju aj vníma ako prosto svoje hobby, pretože sa v nej vyzná natoľko dobre, že je to ako rozprávať sa o svojich obľúbených knihách. Pootočí hlavu s úsmevom k Lónimu a nechá sa objímať, zatiaľ čo pohladí svojho milovaného jemne po vlasoch.* Som rád, že si tu skôr. Aspoň môžeme začať skôr s drogami. *Potmehúdsky sa uškrnie a pozrie pri tom na Remiho, akoby mu naznačoval, že sa z toho taktiež nevyvlečie. Kým sa rozprávajú s Lónim, oči presunie na darčeky a odráža sa mu v dúhovkách nadšenie, ktoré pociťuje z darčekov, čo sa však prehĺbi, keď dvihne pohľad a zbadá pár krokov od seba prichádzajúceho najlepšieho kamaráta.* Was. *Zakričí, s ľahkým pohľadom naznačí Lónimu, aby ho pustil, že len čo môže, hodí sa na Wasa ako pavúk a objíme ho.* Prišiel si. Neozýval si sa. *Povie, čo znie aj trochu vyčítavo, ale nie je. Zamračene sa stiahne po poznámke svojho kamaráta naspäť k svojej láske Lónimu, silno ho objíme okolo pása, vďačne si zahmká a usmeje na svojho mačacieho chlapca a nalepí svoje líce na to jeho. Pokrúti hlavou smerom k Aless a Remimu.* On myslel mňa totižto. A… *Zdvihne prísne prst pred seba, hrdo narovná hlavu a zatvorí oči, aby vyzeral seriózne.* …Vydržal si so mnou už toľko rokov, takže akosi tuším, že ma máš rád. Matky majú mať radi svoje deti a so mnou je aspoň sranda… myslím. *Pozrie sa pre potvrdenie svojich slov na Lóniho, pobozká ho na pery tak prudko, že to sám nečaká, odtočí sa od neho s rozpaženými rukami a poskočí si na mieste.* Tanec. *Zakričí a vbehne do tancujúcej skupiny ľudí, zatiaľ čo vyhodí do vzduchu za hrsť bobúľ, čo stihol schmatnúť zo stola, okolo ktorého prebehol. Nestihol ani reagovať na to, či mu niekto doniesol ďalší darček.*

Was Doron *Nakonec si jej k jeho překvapení Tanoia opravdu všiml, když už k nim za doprovodu mávání mířil. Nečekaně tedy schytal téměř medvědí objetí.* No jo, všechno nejlepší. *Prohrábl férovi vlasy, než jej aspoň na chvíli schoval do své náruče, dávajíce si pozor na sílu stisku. Sice už to měl dávno zmáknuté, ale tak, jistota je jistota.* Dokončoval jsem dárek, bylo ohledně toho dost práce. Nejdříve fotograf, potom musel přijít jeden z mých přátel, aby ten dárek zmenšil do kapesní velikosti. Jsem divný, ale ne až tak, abych něco v životní velikosti tahal v MHD. Už tak se na mě divně dívali. *Vysvětlil oslavenci, než se obrátil na REMIHO s ALESS. Hlavně tedy na tu druhou zmíněnou osobu. Svraštil obočí.* /To mám až tak blbý humor?/ *Pomyslel si.* Se vší úctou, já to nemyslel vážně. Měl to být vtip a omlouvám se, zda se vás to dotklo. *Věděl, že to tak znít nemuselo, ale úplně to tak nemyslel. Nakonec, Tanoiu měl i přes ty jeho občasné patálie rád. Navíc, život bez něj by byl dost nudný.* Samozřejmě, že je, dítě mé. *Uculil se a féra pohladil po líčku, než se zasmál.* Dobře, tohle bylo divné. *Podotkl. Poté se konečně otočil k férově čarodějném příteli.* Lóni, ahoj. Od té party v Pandemku jsme se neviděli..jak se máš? Nezlobil tě Tanoia? *Opřel se lehce o stůl, svírajíce lehce bradu mezi palcem a ukazováčkem. Popravdě jej docela překvapilo, že Lóni reagoval, jako by jej viděl poprvé.*

Alessandra Luca *Upírka se usmívala a když jí REMI vzal za ruku, s úsměvem mu ji stiskla, načež pak nad jeho slovy jen souhlasně přikyvovala, nakonec se podívala na LÓNEHO a pousmála se.* Ano jsem upírka a spolupráce ohledně drog a Stínového trhu. *Mrkla na čaroděje a pak se rozhlédla i po ostatních. Nad slovy TANA o tom, že začnou s drogami se jen uculila se, držela Remiho za ruku a sledovala dění kolem nich. Ovšem trochu jí překvapilo co nakonec Tanoia řekl o tom, že to jeho si Was adoptoval.* Ach tak, no ale tím měl asi nejdříve začít, když už se do toho vložil a myslel to jako vtip, mimochodem docela blbý vtip. *Zamumlala směrem k WASOVI, tohle jí totiž ani trochu jako vtip nepřišlo, spíše jako blbá poznámka, která nebyla zrovna na místě. Nad upírovou omluvou nakonec jen pokývala hlavou a koukla na Remiho, na kterého se pak usmála.*

Remi Luca *Usmívals e, tiskl se k Aless a jen tak nakonec pokýval hlavou, když se koukl na WASE a TANOIU.* Ach tak, jistě, rozumím, chápu. *Proensl pak, ale i s tak jistou jedovatostí, nebo spíše, odtažitostí v hlase. Nakonec se ale usmál.* NO, to se stává, že občas někdo vtipkuje o tom, co druzí myslí smrtelně vážně, ale tak, to už je ta naše různorodost, no ne? Jsem Remi, Remi Luca, rád vás poznávám, někoho tak blízkého TANOIOVI. *Usmál se na něj a podal mu ruku.*

Lóni *Cítil sa omnoho lepšie, keď bol konečne v prítomnosti Tanoie, a mal možnosť spoznať jeho kamarátov a nejakých blízkych. Nad odpoveďou upírky sa upírky sa nadšene usmeje, a keďže už mal menšiu skúsenosť so slnečnou, ktorá vyzerala byť rovnako vysoko postavená ako žena pred ním, tak sa rozhodol pre maximálnu slušnosť.* Ďakujem vám za vašu odpoveď, a predovšetkým za to, ako veľmi milá ste k môjmu priateľovi, a že mu chcete takto pomôcť v jeho práci. Veľmi si vážim aj vašej prítomnosti teraz tu a že ste k nám obom tak úprimná a milá. *Dokončí rýchlo, keďže už sám cítil, že to asi naťahuje, a rýchlo sa teda otočil na Wasa, ktorého Tanoia pevné objal. Zahrial ho ten pohľad u srdca, keď videl, ako sa dokáže jeho priateľ cítiť takto uvoľnene aj s niekým iným. Keď mu však muž pripomenie, že sa už videli, zasmeje sa.* Prepáč mi, myslel som si, že si bol iba výplodom mojej mysle, ako sfetovaný som bol. Ale hovoril si, že si niečo zmenšoval? Môžem to vidieť? Rád to zväčším, nech to vidíme v celej kráse, lebo v tom sa význam. *Navrhne upírovi a počká, či tak spraví, aby mohol darček zväčšiť do reálnej veľkosti. A ako ho Tanoia pobozká, nechá všetko ostatné na mieste, a spolu s ním beží do skupiny tancujúcich osôb, pričom sa mu podarí zachytiť jednu vyhodenú bobuľku do úst.* Vílie jedlo? *Spýta sa so smiechom, keďže vedel, že sa práve tak trochu vydal na zabíjackú cestu, ale zároveň to videl ako zábavu, a tak si z tým priveľmi hlavu nelámal.*

Tanoia *Trošku sa zasekne nad interakciou Aless a Wasa. Cíti sa trochu napäto, pretože si neprial, aby bol na seba niekto nepríjemný, a tak sa iba natiahne po voľnej ruke Aless a po Wasovej ruke.* Nič sa nestalo, dobre? Nechajme to tak. Was určite nič proti adopcii detí nemá, že? *Pozrie milo na svojho kamaráta a usmeje sa aj na Aless a Remiho.* Ja vám prajem, aby ste dali nejakému dieťaťu domov. Mňa sa Was nepriamo ujal, lebo… som ako decko. To vieme všetci. *Zasmeje sa na tej poznámke a naschvál sa obzrie na Lóniho, aby tie slová potvrdil. Ten s ním totiž teraz trávi čas každý deň. Je rád, keď sa téma zmení a šťastne si poskočí.* Som zvedavý. *Je veľmi prekvapený, že Was vyrobil niečo v životnej veľkosti, takže na neho iba hodí zvedavý pohľad.* Dostanem sochu? *Opýta sa hneď. Už sa so svojim najlepším kamarátom poznajú pridlho na to, aby nevedel ihneď reagovať.* Od Aless a Remiho som dostal skvelé darčeky, potom ti ich ukážem. *Mrkne na Wasa, zatiaľ čo drží svoju lásku za ruku a jemne sa hojdá na nohách. Keď sochu uvidí, vie, že bude nadšený. A nemýli sa.* Je to… perfektné. *Prekvapene sa na sochu skoro nalepí a obzerá si jej detaily.* Je to tak… reálne. *Zvolá a je tak rád, že dostal taé úžasné darčeky.* Ďakujem vám, ste skvelí. *Objíme ich zaradom každého jedného.* Ale teraz je na rade… zábava. *Zakričí radostne, vyhodí ruky dohora a aj keď ich chce stiahnuť všetkých a dúfa, že sa k nemu pridajú na parket, vôbec by mu nevadilo, aj keby sa stratili na vodnú fajku, k jedlu, do rohu na sex alebo že by išli skúsiť spievať na pódium. Ale na nič nečaká, zmizne v tancovaní a len čo Lóniho vidí, ako sa k nemu pridá, schytí ho za dlane a zatočí sa s ním.* Som tak šťastný, že si tu so mnou. *A čarodej si môže byť istý, že to myslí vážne.* Budem rád, keď sa aj s Wasom a aj s Remim a Aless spoznáš viac, mám ich rád. Môžeš si urobiť vlastný názor. /A k Aless a všetkým si tak slušný a milý, ľúbim ťa./ *Napadne mu, než skontroluje, či sa jeho priatelia pridajú alebo nie. Než si uvedomí, že Lóni zjedol aj trochu ovocia.* Ty máš predsa férske ovocie rád, zlato. *Žmurkne na jeho a zatočí Lónim na mieste, stiahne si ho do náruče a bozku a len čo môže, pritancuje s chlapcom k Wasovi a schytí ho za ruku.* Ja chápem, že máš rád sochy, ale nestoj tu ako soľný stĺp, kamarát. *Zasmeje sa a už je a upír vo víre tanca spolu s nimi aj proti jeho vôli.*

Was Doron *Ta přirozená různorodost byla občas kouzelnější než jindy. Hlavu naklonil mírně do strany, zatímco ze sebe vydal omluvu. Nehodlal jít do konfliktu s někým. Rozhodně ne dnes na oslavě svého nejbližšího kamaráda, nebo jak se už naťuklo – nevlastního a nepřímo adoptovaného syna. Přesto by určitě něco i řekl, jen těžko říct, zda i za jiných okolností.* Was Doron, těší mě. *Potřásl si s REMIM rukou, načež tu svoji lehce stáhl a natáhl ji hned vedle k ALESS, přičemž jestliže ji nepřijala, tak ji stáhl úplně. Následně zavrtěl hlavou.* Ne, proč bych měl? *Mihl pohledem k TANOIOVI a poté k jeho příteli.* Chápu, popravdě jsem se tehdy i lehce bál, že ve svém stavu nedorazíte domů. Ale jste tady, takže hádám, že vás nic nezajelo. *Utrousil, tentokrát však bylo dočista jasné, že se pouze opět snaží o vtip.* Jistě, prosím. *Usmál se na čaroděje mile, načež se narovnal a z kapsy drobnou krabičku vytáhl, aby ji mohl LÓNIMU podat.* Bingo, ale zlatého bludišťáka za toto nedostaneš, toho jsem nekoupil. *Uchechtl se.* I když..jestli to skončí tím, že se znovu sjedem, jakože minimálně vy dva ano..tak toho zlatého bludišťáka i uvidíš, asi. *Pokrčil rameny. Než se poté zaměřil na zvětšenou sochu Tana. Narozdíl od mnoha jiných děl, zde postava byla kupodivu oblečená a zasazená do přírody – podstavec měl podobu trávy, hned za figurou se dokonce vyjímal malý keř.* Snažil jsem se. *Kývl, načež se nechal opět s úsměvem obejmout.* Souhlasím. *Vydal ze sebe jedno, ale zatím činil opak. Hezky si nejprve dovolil vzít jednu ze sklenek, v níž byla krev, načež si z ní usrknul. Jestliže se pak měl po celou noc věnovat těm dvěma a při nejhorším je chránit i před natlučením, musel mít dost energie.* /To bude v klidu, nic se nestane./ *Řekl si v hlavě, než do sebe sklenku celou obrátil, když si všiml, že k němu TANOIA s LÓNIM mířil. Rychle ji pak vrátil, než se k těm dvěma připojil.* No jo, už jdu, už jdu. Jo? *Uchechtl se, načež se k těm dvěma tedy do víru tance připojil.*

Alessandra Luca *I přes nedorozumění s Wasem se dál usmívala, nehodlala si nechat zkazit zábavu, na REMIHO se sladce usmála a přivinula se k němu, načež jej objala kolem pasu a položila si hlavu na jeho rameno, pozorujíc ostatní. Nakonec svůj pohled věnovala LÓNIMU.* Tak jeho práce je i moje práce, navíc si myslím, že občasná spolupráce neuškodí, právě naopak. A prosím tykej mi, jsem Aless. Na vykání si moc nepotrpím, pokud to zrovna není obchodní jednání. *Mrkla na čaroděje a nasadila další ze svých úsměvů, než se podívala na TANOIU a přikývla.* Chápu a rozumím. *Odpověděla, neměla v plánu se tu s nikým hádat, jen nesnášela takhle blbé vtípky. Dál se k tomu však už nevyjadřovala. Nakonec přece jen podala ruku i WASOVI.* Jsem Alessandra. Těší mě *Pronesla jeho směrem, načež se pak jen rozhlédla, kde jsou ostatní.* Nechceš něco k pití? *Optala se pak REMIHO s úsměvem?*

Remi Luca *Remi se na Tana usmál.* To jej určitě šlechtí, a ostatně, děkujeme. Myslím si, že pokud je nějaké dítě se zrakem, může na něj být nahlíženo jako na podivína a to je přesně ten typ, jehož se chceme ujmout. *Vysvětlil pak ještě Remi. Pak už by se byl chystal jít tancovat, ale i tak zůstal Aless po boku, kdyby ji třeba napadlo se dát do křížku s Wasem. Navupíra se podíval a jemně se pousmál.* Was, to jméno jsem ještě neslyšel! * Vypískl. Pak koukl na Aless.* Něco sidám, i když bych měl zvát já. *Zavrněl.*

Alessandra Luca .

Lóni *Rýchlo sa zameria na zväčšenie sochy blízko stolov s jedlom, aby ju mohol obdivovať každý, kto sa ide najesť, a už beží tancovať spolu so svojím priateľom, pričom cestou medzi ľudí niekam odkopol tenisky.* Áno, mám ho rád, ale nezaručujem, že odídem po vlastných, ak tu nedostaneme spať až do rána. *Podotkne Tanoiovi na férske oblečenie, a kompletne sa pustí do tanca. Odchádza až spolu s Tanoiom, aby polapil Wasa, a spolu s oboma mužmi sa vracia späť medzi tancujúce telá, pričom cestou ešte zamáva aj na manželov, aby sa k nim pridali, a nestáli ako ďalšie sochy na boku oslavy. Bol čas sa poriadne zhúliť a zabaviť sa. Predsa len mal narodeniny jeden z najlepších dealerov, akého ste mohli v New Yorku, a možno na celom svete,nájsť.*

Tanoia *Je rád, keď sa vzduch trochu vyčistí a tak si nemusí robiť starosti, že sa na jeho oslave narodenín niekto poháda. Na sekundu však stratí úplne pojem o tom, čo sa riešilo. Socha, ktorá sa pomaly pred ním objavuje a zväčšuje, je tak skvelo prepracovaná, že ignoruje na pár sekúnd všetko, čo sa preberá medzi ostatnými. Je nadšený, Was to na ňom môže prečítať skoro okamžite, ak by sa pozrel do jeho tváre.* Ďakujem vám všetkým, ste tak úžasní. *Prenesie dojato, miluje objatia, ktoré im môže z vďaky dať a keď sa stratí do tanca, je aspoň rád, že im stihol poďakovať, pretože vie, že nebude trvať dlho a skončí po boku svojho priateľa zhúlený a mimo.* /Ako skoro každý deň. Mal by som sa zamyslieť nad… / *Začne mu behať hlavou, keď ho pichne do zátylku nejaká slabá forma výčitiek, ale myšlienku ani nedokončí a už poskakujú spolu traja, než stiahnu aj Aless a Remiho, krútia sa v tanci a nasledujú féraky tanec, než sa od seba oddelia a tak môže pokojne stiahnuť Lóniho k stolu, narvať mu zopár bobúľ do úst a znova vytiahnuť do tanca, ani mu nedáva poriadne možnosť a čas prehĺtnuť a vydýchnuť si a už znova ho vykrúca dookola.* Je čas. *Prenesie šťastne, keďže im je obom jasné, že to prejde od drog k sexu, ktorý uvíta nateraz veľmi rád, ako dar na narodeniny.* Som rád, že prišli. *Prenesie svojmu priateľovi, než ho za ruku potiahne a vezme k vankúšom, ležiacim na zemi, aby mohli začať s ich typickým plánom na večer.*

Vypravěč *Oslava trvala dlhy čas. Takto aspoň nikto nebude mať problém, že by sa zdržal na oslave vo Faerii niekoľko dlhých civilských dní. Postupne sa všetci rozdelili na skupinky, vystriedali sa medzi sebou a mohli sa baviť a zabávať do rána, neuvedomujúc si čas a ani priestor. Keď sa však všetko skončilo, všetci mohli odísť domov, zatiaľ čo ich po energickej noci plnej potešenia pri východe odprevádzal férsky oslávenec, ledva vnímajúc, čo sa vlastne deje naokolo, lebo nestihol vytriezvieť. A tak iba v hĺbke duše s úsmevom na perách dúfa, že si to všetci užili ako mohli.*

Alessandra Luca *Aless se s Remim bavili skoro celou noc, popíjeli, tančili a užívali si, dokud nebyl čas odejít. Rozloučili se s oslavencem a pak se společně oba dva vydali domů.*

Taylor Brückner *Po těch dlouhých trénincích v útrobách tělocvičny ve vile byla tato vycházka do lesa aspoň částečné vysvobození. Samozřejmě se totiž nemohl zbavit obav, které jej pronásledovaly při každém kroku. Co když by zaútočil dnes a ne až na to skutečně budeme připravení? Ptal se sám sebe v hlavě, zatímco šel ladným a tichým krokem na boso lesem, zatímco za sebou tahal Sashu a kupodivu i Morgana. Nešel tentokrát fotit. Předtím, než opustil prostory vily, napsal Triss. Potřeboval se konečně vyzpovídat někomu jinému jak Nat. Sdělil tedy čarodějce, že se potkají v lese. Specifikoval jí, že má jít dokud nezahlédne jednu ne moc malou budovu. Určitě jich v lese nebylo moc.* Vila je stále na dohled, super..budu na stromě. *Vypadlo z Taye poté, co zkontroloval, že stále vidí vilu, než vylezl na strom opodál. Vyhledal silnou a hlavně prostornou větev, na níž se poté posadil, načež odtamtud zamával oběma upírům dole.* Jsi si jistý, že se nám pouze tímto nechceš vysmát, že konečně shlížíš ty na nás a ne my na tebe? *Nadhodil s pobaveným úšklebkem Morgan, přičemž si překřížil ruce a opřel se o strom naproti tomu, na němž Taylor seděl.* Chmm..co když chci? *Zatvářil se zamyšleně.*

Meritriss Blake *Jít než uvidí budovu…co kdyby šla špatným směrem? Tak nějak doufala, že myslí své sídlo klanu, takže zaparkovala na okraji lesa, kousek z dohledu a víc v lese v takovém výklenku na kolejích, aby kolem ní šlo projet. Kdyby pak měla být dezorientovaná, umístila si na své místo na později pomyslně špendlík v mapách a zamířila do lesa. Ono navíc je perfektní nápad jít do lesa v noci ve tmě. Kdyby neměla v noci dobrý zrak, tak by jí nestačilo mít nad hlavou měsíc…a světelný smog. Viděla s nimi poměrně dobře, větší obavy měla z faktu? Že je venku v noci v čase upírů a není zase tak daleko od Dragosovy vily. Dva z nich nakonec zahlédla…zbytek se jí možná vyhýbal nebo byli dál od cest, kam případný nový upír může omylem vyběhnout za kořistí, nebo jednoduše byli gurmány a na zvířecí krev si nepotrpěli? Nedokázala to posoudit. Zamířila k nim s tím, že pokud je to Dragos, tak už je stejně v háji, pokud to je jiný upír, tak když nebude mít jako Dragos ochranu měla by jej zvládnout. Až když je blíž pozná Sashu, který s nimi byl onehdy fotit i Morgana, kterého dlouho neviděla, a jen se usměje, zamává a o pár kroků později i nahlas pozdraví. Rozhlédne se, odkud na ni může skočit Taylor, což jsou samozřejmě hlavně větve nad ní a kmeny stromů v okolí, po nichž se rozhlížel jako první už při příchodu, pokud na sebe Tay rovnou nějak neupozornil.*

Taylor Brückner Pfft..fakt si to chceš zkoušet, mladej? Nezapomeň, že jakožto starší jedinec můžu prostě vzít a i proti tvé vůli tě stáhnout dolů a dotáhnout zpět do vily. *Připomněl mu Morgan, načež se podíval na Sashu, zda se mu u něj dostane podpory, nebo ne.* Nech to mláďátko, vidíš jak je šťastné, ne? Nekaž mu radost. *Uchechtl se druhý starší upír.* Měl bys být na mé straně. *Nadhodil opět Morgan.* Říká kdo? *Sasha. Tay se už chystal do toho vlézt, nicméně když zaslechl kroky, raději ještě vydržel. Trocha škodolibosti se dostala na povrch.* /Necháme ji chvíli se potrápit./ *Jednou rukou se stále dotýkal větve, druhou si přemístil na tvář.* Ale, ale..není to Triss? Vypadáš stále skvěle. Jak ses měla? Chyběl jsem ti? *Začal se vyptávat Morgan, jakmile k nim došla. Byl rád, že ji viděl po té delší době.* Myslím jo, naposledy se na tebe ptala. Nebo mi už paměť neslouží dobře, těžko říct. *Pokrčil lehce Tay rameny. Kdyby náhodou čarodějka ještě váhala nad tím, kam se podívat, hvízdl ještě.*

Meritriss Blake V celé své kráse. *Pobaveně se otočí okolo své osy, kabátek do půlky stehen zavíří jako sukně, protože je rozepnutý a pod ním má prostě džíny, mikinu přes hlavu a má bezprsté rukavice s kanadami.* Ale znáš to, chvilku dobře, chvilku toho je moc, a samozřejmě, že váháš. *Ušklíbne se pobaveně a zakloní hlavu, aby zaměřila Taylora, který tomu pomůže písknutím.* No zdravíčko pane. Jeden by řekl, že mě budeš vítat ty, když sis mě vytáhl v NOCI do LESA, poblíž sídla UPÍRŮ – nehledě na to, že s Dragosem zrovna růžový vztah nemáme. *Ušklíbne se a jestliže se nepřesune za ní dolů, ona sama použije telekinezi a pomůže si za ním nahoru.*

Taylor Brückner *Morgan si čarodějku celou prohlédl, když se tam jako balerína zatočila dokola. Lehce se nad tím uchechtl a pousmál.* Takže prostě život, chápu. *Zakýval hlavou, odrazujíce se od stromu, aby k ní mohl dojít a otevřít náruč k objetí.* Když jsem ti chyběl, co mi aspoň věnovat pořádné objetí? *Zašklebil se lehce, než zvedl pohled od Triss k Tayovi, který si tentokrát ukradl následující slovo pro sebe.* Ále. *Mávl rukou, načež se opět chytil větve oběma.* Co když by ty kroky nepatřily tobě, ale někomu jinému? Nemohl jsem riskovat. *Při poslední větě o něco zvážněl, pokynujíce čarodějce rukou, že má jít za ním.* Máme odtud hezký výhled na vilu klanu. *Ukázal na velkou budovu vpozadí.* Růžový vztah s Dragosem má málokdo, obzvláště pak z mé řady. *Načal, dívajíce se na chvíli dolů na ty dva.* /Ti jsou na tom určitě lépe./ *Pomyslel si. Pohled přesunul na Triss.* A věř mi, po tom tréninku před několika hodinami by byl poslední, koho bych chtěl vidět. *Dostal ze sebe. Nicméně, svého nasazení do role návnady nelitoval. Stejně by se dříve nebo později na takové tréninky už jen kvůli zvládání rychlosti i síly musel vrhnout. Jen asi se Sashou, ne se samotným vůdcem klanu.* Dobrý, nebudu tě natahovat. Nakonec ty jsi tu ta, co pak bude potřebovat do postele. *Pokrčil lehce rameny.* Chceš začít něčím asi pozitivnějším, nevím jak to budeš brát, nebo něčím negativnějším?

Meritriss Blake *Triss se ušklíbne, ale stejně vkráčí upírovi do náručí a krátce jej v objetí sevře – ač je na pováženou, kdo koho objímá, protože Morgan je vyšší. Nakonec následuje Taylora nahoru a pokroutí hlavu.* Tam už s trochou štěstí nevkročím. *Dodá s úšklebkem s nadzvedne obočí, po jeho slovech.* Chceš se podělit? *Nadhodí a když dodá čím chce začít a zasměje se.* Začněme tím negativním. Pozitivní nám pak zlepčí večer.

Taylor Brückner *Morgan Triss spokojeně objal a ještě, než se od něj úplně odtáhla, ji pohladil po hlavě.* Tak běž za ním. *Kývl nahoru za Tayem. Nemusel to však říkat dvakrát. Nejmladší upír z trojice se na Triss podíval a lehce se nad její poznámkou uchechtl.* Nejsi tam každý den, ber to takto. *Nadhodil.* Podělím se, neboj. *Mrknul na ni, načež jí dal rovnou na výběr, čím by chtěla začít. Poté kývl, podívajíce se tentokrát kdesi do lesa. Bezděčně se u toho nadechl a vydechl, hezky zhluboka. Věděl moc jistě, že něco takového je mu prd platné, ale pomáhalo mu to se uklidnit.* Nuže..tréninky s Dragosem máme hlavně kvůli plánu na polapení mého ex přítele. Souhlasil jsem s tím, že budu dělat společně s mojí kamarádkou návnadu. *Podrbal se na zátylku. Jeho hlas místy kolísal, jak váhal a přemýšlel nad svými slovy. Nedokázal si s takovou představit, jak to bude vypadat, až si půjde popovídat i s Robertem.* Narovinu, ten chlápek je zasraný psychopat. *Uchechtl se lehce zoufale.* Naposledy Nat pobodal..stříbrem ještě k tomu, aby to taky mělo efekt. Což mě přivádí i k těm tréninkům..na ty jsem si sice už zvykl, ale ten první? Omylem jsem Nat trefil do těch míst, kde předtím ty rány byly..doteď jsem si to neodpustil. *Začal ze sebe postupně chrlit páté přes deváté. Nevěděl co pořádně ještě zmínit, aby se tam nesesypal.* Dobře, teď ani nevím, co si mám myslet o svém projevu. Mám pocit, že se sesypu. *Řekl poté narovinu.* Pobrala jsi aspoň něco? *Zeptal se s lehkou nadějí v očích. Nakonec si vyhrnul rukávy černého roláku hlavně ten levý. To tetování taky mluvilo samo za sebe. Poté svůj pohled zaměřil na své harémové kalhoty, jako by v nich hledal další slova či útěchu.*

Meritriss Blake Ou to je…nepříjemné. Chápu. Sice ne úplně z pohledu upíra, ale tréninky magie s Malachaiem taky nebyly procházka růžovým sadem. *Ušklíbne se – znovu – a pokroutí hlavu.* Co takového ti ex dělal? *Zatváří se soucitně, posmutněle, že si prošel asi vlastním peklem a pokroutí hlavou.*Pochopila jsem to…chceš mluvit o něčem jiném? *Nadhodí, jestli chce změnit téma na něco pozitivního a nakloní hlavu na stranu.*

Taylor Brückner Věřím, že tě taky drtil…co se vlastně všechno jako čarodějové musíte naučit? *Naklonil hlavu při pohledu na svoji kamarádku zvídavě do strany. Hned však, ještě než by se Triss rozhodla odpovědět, nadhodil další poznámku.* Samozřejmě mi to nemusíš říkat, jestli nechceš, když tak se zeptám někoho jiného. Hirama nebo Roberta třeba.*Ujistil ji. Nechtěl ji do odpovídání nutit. Ona by mu taky nic takového neudělala. Nebo na to minimálně nevypadala. Lehce opět naklonil hlavu do strany, podívajíce se dolů na travnatou zem, než si hlavu položil na Trissino rameno.* Nejsem si jistý, že chci zrovna něco takového nyní rozvádět. *Tady by to už zastavil. Sice se cítil více otevřenější, ale mělo to své meze. Když se jej tedy čarodějka o chvíli později zeptala, hned přikývl.* Už lépe ovládám svoji sílu i rychlost, není to perfektní, Nat s Dragosem by to mohli potvrdit, ale už je to lepší jak předtím. *Narovnal se, vykouzlil slabší úsměv.* A v šermu se taky zlepšuju, jen musím vše trénovat zpravidla sám, občas vytáhnu do tělocvičny Sashu, nebo Morgana. Robert má teď totiž dost práce s ochranou vily, a podobně..ale doufám, že až bude po všem, tak si na nějaký trénink vzpomene. *Načal, načež se uchechtl.* Dobrý, víme, že ne. Ale tak vídám se s ním dost často na to, abych mu to připomněl. Jsem zvědavý, zda ho při souboji porazím. *Zapřemýšlel.*

Meritriss Blake Ovládat magii, abychom neztratili kontrolu. Je to nebezpečné nám i okolí. Hlavně okolí asi. Je spousta druhů magie, takže spousta učení, mimo to jsou možností lektvary, masti, bylinky,…jazyky démonů a tak. Je toho hodně. *Odpoví, protože jí nevadilo o tom říct.* Spíš rozvíjet ji o nové druhy může být těžší, pokud je tam nějaký blok nebo tak. *Překvapeně se podívá, když si o ni opře hlavu, ale nakonec se pousměje a chápavě přikývne.* Vpohodě, nevadí, jen mě to napadlo, promiň. *Prohodí a tiše hvízdne, když se pochválí zlepšením.* Tak ale dobře ty! *Ocení jej a nakloní hlavu na stranu.* Co ty máš s Robertem? Viděla jsem vás se políbit na té svatbě? *Nadzvedne obočí v pobaveném závanu zvědavosti a nakloní hlavu.*

Taylor Brückner *Jak to tak poslouchal, v hlavě si ujasnil jednu věc.* /Nechtěl bych být čaroděj. Bylo by toho příliš k učení./ *Zhodnotil. Ne, že by byl v učení špatný, ale tohle? Bylo toho prostě moc. Úžasle nicméně hvízdl a kývl.* Nezávidím. *Zavrtěl hlavou. Rozhodně ne. Následně si svoji kebuli hezky opřel o Trissino rameno, dívajíce se na trávu pod nimi. Občas mihl pohledem i k dvěma starším upírům, s nimiž zde přišel.* V pořádku. *Zašeptal, než začal konečně s těmi pozitivnějšími zprávami. Vlastně je ze sebe vychrlil podobně rychle, jako předtím ty negativní. Akorát s tím rozdílem, že se zdál více energický a veselejší. Lehce se během svého projevu usmíval, než se se zamrkáním zarazil a poté zapřemýšlel, opět.* Kéž bych to sám pořádně věděl..naposledy, když jsem téma našeho vztahu načal, řekl, že to musí nějak nazvat a promyslet..*Pokračoval by i dál, když by jej náhle nepřerušil Sasha.* Ale to jak jste mě nechali v Pandemku, promylel hned. Nikdo mi ani nešel podržet vlasy. *Zamručel. Morgan se na něj přitom podíval.* Protože by to bylo prd platné? *Zašklebil se nejstarší upír při pohledu na Sashovy „dlouhé“ vlasy. Za to si vysloužil tiché zamručení z Sashovy strany. Tay to nicméně nerozebíral. Nechal to být a znovu se otočil k Triss.* Ale když jsem jej pak pozval k sobě, protože jsem získal nové zprávy, o něž jsem se s ním potřeboval podělit..no objetím se mě snažil uklidnit, než jsme se pak přesunuli do postele, kde se začalo dít něco, co by se rozhodně mezi přáteli dít nemělo..ale kvůli tomu jsem jej nezastavil, chytl jsem pak záchvat. *Opět zamrkal.*

Meritriss Blake Podržet vlasy? Cos pil? Démonskou krev? *Nadzvedne obočí a ušklíbne se nad tím dodatkem Morgana a nadzvedne obočí.* Fuha, a já si říkala, že je zvláštní mít staršího partnera přes stovku, taháš to na novou úroveň. *Teda kdyby chtěla, skoro by mu konkurovala s Malachaiem, jenže o toho neměla v romantickém smyslu zájem a pokazil tím jejich přátelství, že se vlastní touhou nechal strhnout přes její ne.* To je mi líto…holt musíte zpomalit. A možná do toho dospět. *Rýpne si do přítele, ponechávajíc vyznít do prázdna fakt, že sama má partnera, nebo minimálně objev. Tay, pokud věděla, nebyl nijak s jejím romantickým životem obeznámen.*

Taylor Brückner Asi? Někdo mi to svinstvo musel omylem kápnout do drinku. *Pokrčil Sasha rameny. Nato už se Tay uchechtl.* Nech mě hádat, obviňoval jsi z toho barmana. Proto ses tak zdržel. *Nadhodil pak, než se téma uchýlilo někam jinam. Lehce pozvedl jedno obočí a pohlédl na svoji kamarádku, načež mávl rukou.* Věk je v naší roli to poslední, co nás může zajímat. Psychopatický magor můžeš být už zamlada, nepotřebuješ k tomu daný věk. *Pohlédl opět dolů, konkrétně na ty dva.* /Morganovi táhne na tři sta a taky nevyvádí nebo nemá absenci empatie./ *Proběhlo mu hlavou.* Buď je to v tobě obecně, nebo tě k tomu někdo dožene..zkrátka tu jsou vnější a vnitřní vlivy. Podobně jako třeba ztracení empatie nebo její částečné vymizení..nemusí se to stát, i když to většina říká. Taky záleží na nás. *Podotkl. Třeba vůdkyně klanu, do nějž patřil hned po přeměně se nezdála být nijak méně empatická jak kdysi. Samotná její sestra jí to mohla potvrdit.* Neříkej..je mi to jasné. Obecně vím, že bych se už jenom kvůli sobě měl hodit do pořádku, abych se brzy nezcvokl a něco Robertovi neprovedl. *Řekl, pomalu se přesouvajíce ke koruně stromu, aby mohl slézt dolů.*

Meritriss Blake *Triss se jen ušklíbne a přikývne hlavou ohledně empatie a psychopatického magora.* I tak si dej pozor, staří jsou nevyzpytatelní. *Upozorní jej, ale souhlasí s tím, co řekl ohledně toho, že to záleží i na nich. Ale vnější okolnosti – desetiletí a staletí, to přeci jen otupí. Zívne si únavou a protáhne se.* Tak taky opatrně. Měj se hlavně dobře a buď na sebe opatrný. Pak to bude třeba lepší. Uvidíš. Určitě jsou kdyžtak upíří terapeuti. *Zazubí se a prohrábne si vlasy.*

Taylor Brückner Neboj, dám. *Ujistil svoji kamarádku. Měl to v plánu. Přesto doufal, že neskáče dalšímu šílenci do náruče jak předtím. Možná naivně a nakonec se mu ostatní vysmějí za to, že si opět nabil, možná ne. To se stejně ještě uvidí.* Rozkaz, madam. *Uchechtl se lehce, načež slezl konečně ze stromu dolů.* Určitě ano. *Přitakal. Ladným krokem přešel k Morganovi se Sashou.* Raději už běž, než nám tu usneš. *Nadhodil. Pokud se jej pak Triss rozhodla před odchodem obejmout, objal ji nazpět, než zmizel společně s ostatními ve vile.*

Meritriss Blake Dobře…opatruj se zatím. Zase se uvidíme. *Nadhodí a pocuchá mu vlasy, obejme jej, než seskočí s pomocí telekineze dolů a zasalutuje mu ještě nahoru.* Mějte se hoši. *Mrkne vesele, jestli trvají na objetí, věnuje jim ho a potom už zamíří skrz les zpátky ke svému autu.*

Hiram Gale *Když tentokrát vyrazil se skicákem do lesa, nečekal, že bude sám. Vlastně tam šel právě na jednu neformální schůzku se svým oblíbeným upírem. Něco na zabavení si vzal jen, kdyby tam pozvaný nebyl včas. V poslední době toho měli naloženého na ramenech fůru, zatímco především on samotný byl nadopovaný převážně kofeinem a něčím sloužícím na občasné uvolnění, což ovšem není potřeba zmiňovat. Takže poslední dny strávil odpočinkem a lehkým napravováním spacího režimu, zatímco se mu pod polštářem vyjímaly bylinky, pro něž si šel v ten den, kdy potkal znovu Kayna. Mimo to přes den pak už jen zajišťoval zásoby krve pro Nikolase. Jeden takový balíček dnes přelil do termosky, kterou do brašny hodil společně i s nějakou svačinou pro sebe a samozřejmě zmíněným skicákem a pouzdrem. K lesu se poté přemístil pomocí portálu. Pro jistotu se pak na upíra rozhodl čekat právě na okraji lesa blíž k městu. Oděn do pohodlných harémových kalhot, které dostal k Vánocům od Taylora, a starší zažloutlé košile. Co se týče bot – byl jednoduše naboso.*

Nikolas Torres *Dojde k lesu na místo setkání pomalým krokem. Očividně je v dobré náladě, což ještě aby nebyl když jde o schůzku s jeho nejoblíbenějším čarodějem. Na rtech má úsměv, ale v očích se značí vyčerpání z nedostatku krve. No ještě aby ne, když ji neměl pěkných pár dní. To ovšem nemění nic na tom, že je natěšený jako malé dítě na Vánoce. Oděn jen do bílé košile s vyhrnutými rukávy a černých riflí dorazí na místo setkání. Koukne očkem na Hiramovy bose nohy a usměje se ještě víc, jelikož on sám je bos.* Není ti zima? Proč se vlastně ptám? Jasně, že není. *Zeptá se a ještě si k tomu i se smíchem odpoví.* Nečekáš na mě moc dlouho? *Přejde s touto otázkou až k čaroději a pohlédne mu jemně do očí.*

Hiram Gale *Po dobré chvíli čekání se již chystal otevřít brašnu, aby vytáhl skicák společně s pouzdrem. Určitě by si stihl i najít objekt svého zájmu, když by si tedy nevšiml kroků. Vzhlédl tedy a při pohledu na upíra se vřele usmál. Tiše se nato uchechtl.* Zatím ne, ale možná si za chvíli stěžovat začnu. *Uculil se nevinně. Byla pravda, že teplo vypadá jinak, Hiram se však nejednou otužoval. Navíc byl na podobně chladnější počasí zvyklý.* Ani ne. *Zavrtěl hlavou. Pozvolna vstal z balvanu, na nějž se během čekání usadil, protahujíce si přitom ruce. Ladnějším krokem poté došel k Nikolasovi, oplácejíce mu pohled do očí, načež se postavil na špičky, aby jej mohl obejmout kolem krku.* Nemáš hlad? Vzal jsem ti nějakou krev. Klidně bych nabídl i sebe, ale víš, že bych ti po této stránce moc nechutnal. *Uchechtl se.*

Nikolas Torres *Uchechtne se když čaroděj promluví a zavrtí pobaveně hlavou.* Nah, až si začneš stěžovat tak budu dělat, že to neslyším. *Řekne a také se po vzoru svého společníka protáhne. Když ho Hiram obejme, bez okolků mu ono objetí oplatí. Ještě aby ne, když je ten malý čaroděj s růžky tak roztomilý. Zrovna otevře ústa aby něco řekl, když v tom je mu nabídnuta krev. Zavře v okamžiku pusu a žaludek a celkově tělo se ozve s tím, že tahle nabídka se rozhodně neodmítá.* Mám hlad…a to obrovský. *Hlesne a vděčně se na něj podívá. Ovšem se i nezapomene krátce zasmát.* To máš pravdu, nechutnal bys mi. Vlastně i kdyby ano, tak bych tě kousnout nechtěl. Mrzelo by mě kdybych ti nějak ublížil. *Povzdechne si a jemně zvedne ručku, kterou dá Hiramovi pár jeho vlasů za ucho.*

Hiram Gale Pffft, milé tedy. *Odfrkl si, nicméně jako vždy se poté zasmál. Až by mu byla zima, prostě by si sem přenesl co potřebuje. Ale tohle vtipkování jej prostě, nečekaně, bavilo. Podobně jako trávení času s osobou, jíž měl právě před sebou a které se i pověsil na krk. Což by se dalo brát i doslova, když by se postavil normálně. On tam ten výškový rozdíl byl dost znát. Tím se ovšem nezabýval, ne teď. S úsměvem Nikolasovi nabídl krev, kterou již měl připravenou v brašně.* Tak snad mě nespapáš. *Zavtipkoval. Být vyšší, nebo taky kdyby se Nikolas lehce sklonil, dotkl by se Hiram špičkou nosu toho jeho. Poté se podíval opět upírovi do očí, zatímco se mu úsměv o něco rozšířil.* /Je fakt rozkošný a ještě k tomu starostlivý…vybral jsem si dobře./ *Proběhlo mu hlavou, načež se odtáhl a nežli by Nikolas stačil ruku stáhnout k sobě, chytl mu ji věnoval jí motýlí polibek.* Děkuji. *Hlesl, načež jeho ruku pustil. Než mu konečně dá vytoužené jídlo, rozhodl se, že si za to vezme taky něco. Opět se chytil jeho krku, aby jej tentokrát přiměl se k němu sklonit, a zlehka jej políbil. Hned se však s červenými lícemi odtáhl a opravdu sáhl do brašny, z níž vytáhl termosku s krví.* Tady máš, zlato. *Podal nádobu upírovi.*

Nikolas Torres *Jen tak se usmívá jako sluníčko a v momentě kdy se mu dostane polibku na ruku, zasměje se.* Oh, jsem poctěn. *Jenže to už se čaroděj rozhodl ho poctít polibkem, který upíra trošku vyvedl z míry, hned na to mu onen polibek oplatí.* Tohle jsem nečekal, ale nechám si to líbit. *Zamumlá potichu a uculí se při pohledu na Hiramovu červenou tvář. Hned na to si vezme termosku s krví. Otevře ji a napije se, což je pro něj neuvěřitelná úleva. No jo, kdyby nebyl blb a odhodlal se si najít někoho od koho by si krev vzal, tak by teď neměl takový hlad. Ale od jisté doby se trošku zdráhá sát krev. Že by za to mohl ten čip od té lovkyně? Možná ano.* Děkuji, ještě že tě mám. *Mrkne na něj a kdyby mohl tak by se taky určitě červenal při slově "zlato".* No možná si najdu práci. Uvažoval jsem, že bych mohl spravovat motorky, přeci jen jsem to nějaký ten čas dělal, než jsem se dostal tady do New Yorku. *Prohodí jen tak a mírně se ušklíbne.*

Hiram Gale *Nejprve věnoval motýlí polibek Nikolasově ruce, než se poté odhodlal a přesunul k jeho rtům. K jeho podivení se mu přitom dostalo i oplacení. Překvapeně se tedy na upíra podíval, zatímco jeho tváře nabíraly červený odstín. Raději mu tedy, samozřejmě v rychlosti, aby nemusel dlouho čekat, podal termosku s krví. Přitom se celou dobu jemně usmíval. A nebýt následující věty, už by si mohl oddechnout, že mu ruměnec z tváří zmizel. Nuže, takové štěstí neměl. Nebo zároveň i měl? Nevěděl, jak jej ostatní vnímají, když se před nimi červenal. Nikdy nad tím nepřemýšlel.* Nápodobně. *Špitne poté, lehce si přejíždějíce jednou rukou přes předloktí druhé. Chvíli se díval jinam, aby se opravdu uklidnil.* Oh. *Vyhrkl. Pohled Nikolasovi vrátil společně s pousmáním se.* No, moji podporu budeš mít, jen aby tě to bavilo. Když tak bych ti pomohl i s hledáním jiné práce a rekvalifikačních kurzů…nebo jak víš, mám v plánu si otevřít čajovnu, možná by se po nasbírání nějakých zkušeností našlo místo tam. *Navrhl. Pozvolna přitom poukázal na termosku a v očích se mu zračila otázka, zda ještě chce, nebo mu to má schovat na potom.* Jo…ten polibek…chceš podat nějaké vysvětlení, nebo tak něco…? *Nervózně se podrbal na zátylku.*

Nikolas Torres *Mírně nakloní hlavu na stranu a prohlédne si Hirama od hlavy až k patě.* Víš, že jsi první člověk neboli bytost co mi nabízí pomoc se zaměstnáním? *Uchechtne se a hned na to jemně zavrtí pobaveně hlavou.* Děkuji, ale to zvládnu. Přeci jen už mám nějaké ty zkušenosti a možná dokonce někde vyhrabu svůj ehm no životopis asi. Nevím už jak to nazvat. Jestli životopisem nebo románem. Takové nesmysly co jsem si tam navymýšlel. *Zasměje se a vycení své bílé zoubky. Pohlédne čarodějovi s růžky do tváře a pozvedne obě obočí v neskrývaném překvapení.* Podat vysvětlení? Proč bych to chtěl? Není důvod, Hirame. Ani nevím proč mi ten polibek přišel neuvěřitelně přirozený. Jen jsi mě překvapil, chtěl jsem ti ho dát první. *Řekne s úsměvem a při poslední větě se zatváří naoko uraženě.*

Hiram Gale Huh? *Překvapeně zamrkal. Krátce poté se však uchechtl.* Vážně? Tak všechno je jednou poprvé. A navíc…jsem určitě lepší pomoc, jak úřad práce, ne? *Uculil se, opět ze sebe přidušeně vydal jakési uchechtnutí.* Nebo minimálně hezčí a roztomilejší. *Dodal, načež se už úplně na nějakou tu chvíli rozesmál. Asi by hodně lidí, co na úřadu za svůj život potkal, urazil, ale vadilo by mu to? Samozřejmě, že ne. Kdo on byl, aby se staral. Navíc pochyboval, že by mu za to chtěli či mohli dát do nosu.* Dobře, když tak ti pomůžu aspoň s životopisem, abys nenasliboval hory a doly a nevím co všechno. *Opět se postavil na špičky, natáhl ruku a jemně jej cvrnkl do nosu. Celou dobu si udržoval jemný, ale zato vřelý úsměv. I když se téma stočí k něčemu více vážnějšímu. Pouze naklonil hlavu na stranu, úlevně si oddechujíce odhalil zuby v úsměvu.* Že bych ti ukradl naši první pusu? Promiň, legendární druhou si můžeš vzít pro sebe. *Poklepal si lehce prstem na rty.* Jen mě už začínají z toho stání na špičkách bolet nožičky. *Zastěžoval si, ne však na zimu. Kouknul na balvan, na němž předtím seděl.* Asi se na něj postavím, pokud tedy nemáš lepší nápad. *Nadhodil.*

Nikolas Torres *Nahodí menší úšklebek a povzdechne si.* Všechno je lepší než úřad práce. Dokonce bych si i nechal pomoct od té lovkyně stínu. A to už je co říct. *Utrousí a prohrábne si vlasy, čímž je více méně rozcuchaná. Jako vždy. Nějak se mu nedaří je zkrotit, ale s tím se už nedá nic dělat.* To určitě. Takové slaďouše na úřadě rozhodně nepotkám. *Zasměje se a při vzpomínce na úřad práce se mírně oklepe. Za to hlavně můžou ty hodiny čekání a nepříjemné ženské. A ještě k tomu tam šel vždy když bylo hnusné počasí, tak se to samozřejmě odrazovalo i na náladě pracovnic. Naštěstí přejde téma k něčemu mnohem příjemnějšímu.* Jo ukradls mi první pusu, ale to nevadí…ukradnu si další. *Pohlédne čarodějovi do očí, když v tom zmíní balvan. Pozvedne tentokrát jen jedno obočí a zasměje se.* Jen se postav, to je na tobě. Já se klidně ohnu jestli chceš. *A jak řekne tak i udělá. Ohne se, vezme jednou rukou Hiramovu bradu, natočí si jeho tvář na sebe a políbí ho.* Tak jsem si tu druhou ukradl. Jinak… nechceš jít domů? Tak nějak mi připadá, že už to je zima. *Uculí se, pustí ho a narovná se.*

Hiram Gale Souhlasím. Oni i lovci stínů bývají mnohdy příjemnější a ochotnější, jak většina lidí na úřadech. *Dal Nikolasovi najevo souhlas. Jistě, občas by nejednomu lovci nejraději dal jednu zleva a druhou zprava, protože jejich chování bylo na zabití. Na druhou stranu však ne tolik, jak u většiny žen za pultem, vydávajících ku příkladu občanky s tím nejkyselejším výrazem, co se vůbec dá nadhodit. Zato Hiram neměl v obličeji ani známku kyselosti, rozhodně ne tedy teď. Zvesela se usmál.* Hehe. *Zachichotal se, zatímco mu znovu do tváří vstoupila červeň.* No jo, tak do toho…můj vysoký zlodějíčku. *Uchechtl se.* Dobře, to bylo zlé, moc zlé. *Utrousil, načež se jeho pohled přesunul k balvanu, o němž se rozhodl následně zmínit. Nakonec toto nadhození ovšem nebylo důležité. Nikolas se jednoduše sklonil a polibek mu věnoval aniž by se musel někde stavět. Příjemně tedy přivřel oči a lehce upírovi vyšel rty vstříc.* Gratuluju. *Usmál se, načež poskočil bokem a zaluskal, aby se za ním utvořil portál.* Souhlasím, už mi začíná být kosa..a vsadím se, že mám fialové rty. *Dostal ze sebe.* Tak až po tobě, drahý. *Pokynul mu rukou. Jestliže však upír trval na tom, že má Hiram přednost, prostě vešel dříve s tím, že Nikolase chytil za studenou ruku a vtáhl jej do portálu k sobě domů s sebou.*

Nikolas Torres Hej, raději bych už na to ani nemyslel. To toulání po státech mi chybí, ale to vyřizování na úřadech ne. *Řekne s úsměvem a mrkne na Hirama. Očividně je nadmíru spokojen v čarodějové přítomnosti. Přeci jen je to snad po hodně dlouhé době, co něco takového znova prožívá. Už v minulosti to byli jak ženy tak i muži se kterými si užíval, ale nic moc dlouhého to nebylo. To už však rohatý malý človíček přizná, že je mu zima, načež se má jeho slova vítězně usměje.* Já jsem ti to říkal! Na nic nečekejme, vzhůru domů! *Vyhrkne a tak nějak se nechá chytit za ruku a vtáhnout do portálu.* //Nechť započne to pravé dobrodružství. Jen bych si přál být s ním i na slunečné pláži.//

Nerissa *Uculí se na ni. V podstatě radostně vypískla nad tím, co se dělo. pak kývla na souhlas, ještě se vrátila k baru, kde se naposledy napila a pak vyšle před bar, kde zavolala taxi. Netrvalo to dlouho, co dojelo a ony mohly nastoupit. I když řekla Lyr, že to vyrovná, podala muži pár bankovek.* Hořelo? To muselo být vcelku zábavné. *Ušklíbla se. Sama pak natáhla ruku před sebou, kde se jí objevila malá, ohnivá koule, jež jí začala pak proplétat a poskakovat mezi prsty.* Oheň je krásný. *Zavrněla spokojeně. Po cestě se spokojeně usmívala, tak nějak vnímala napětí mezi nimi. Když nakonec vystoupily, uculila se.* Sem? *Nadzvedla obečí ale pak se tiše zachichotala.*

Lyria *Počas jatdy taxíkom sedí na svojom mieste a mapetie v aute by sa dalo krájať . Keď vodeč konečne zastaví na adrese ktorú mu dala zaplaťí mu a vistúpi.* Ano viem o jednom mieste kde nás nikto nebude rušiť. V parku je teraz vždy vela ludí. *Povie a vezme Neri za ruku. Vedie ju do lesa až nakoniec zastavia na mieste táboriska. Ktoré ale civili už velmi dlho nepoužívajú. Pod nohami majú mäké ihličie a nad ich hlavami stromi tvoria zelenú klenbu.* Tak čo povieš? *Spíta sa a vezme Neri za pbe ruky.*

Nerissa *Neri ji oddaně následovala, dívala se kolem sebe na každý, jediný detail, který viděla a musela uznat, že to mělo něco do sebe.* No, nejčastěji jsme na Manhattanu, ale jak tak na to koukám, tak budu začínat chodit i sem. Páni, je to tu úžasné! *Odvětila na její dotaz a pak se jí zadívala do očí.* Takže, to znamená, že na tomhle krásném místě, mám sladkou vílu jen a jen pro sebe, nebo má ona mě pro ni? *Optala se, přistoupila blíže a přejela si jazykem po rtech. Pořád se na nii musela dívat, na to, jak byla svůdně krásná, na to, jak dokázala být šílená, jaká energie z ní plynula.*

Lyria Tiež tam večšinou bívam sem chodím len keď chcem biť sama a vo Faerii sa mi biť nechce. *Povedala a prešla Neri pohladom pričom sa na niektorých miestach zdržala trochu dlhšie a skuspa si spodnú peru.* Myslím že asi oboje. *povie zvodne a pristúpi k nej bližšie tak že sa ich telá takmer dotíkajú. Než sa ale čokolvek začne pokrúti hlavou. Chce abi si úple rozumeli.* Chcem abi si niečo vedela. Je mi s tebou skvele ale….. práve teraz nehladám vsťah. Ak Ty áno asi bi bolo lepšie ak by som teraz odyšla. *Pozrie jej do očí a ten pohlad hovorí že odchod je to posledné čo chce spraviť.*

Nerissa *Nerissa se rozhlédla kolem sebe. Pak se usmála.* Je to tu skutečně příjemné, já tu byla jen párkrát, ale musím uznat, že sem budu ještě někdy chodit. A klidně ne sama. *Mrkla na ni a pak se usmála.* No tedy, to zní jako dobrá odpověď. *Pak tiše zavrněla, při její otázce nechala trochu napětí, než se jala odpovědět.* No, já taky ne, myslím, že k tomu mám až moc málo empatie. *Mrkla na ni.* Ale na to se vyspat mám chuť, čas, i energii. *uculil se. Pokud se pak neodtáhla, tak se sklonila a přitiskla své rty na ty její.*

Lyria *Na jej odpoveď nestači ani zareagovať a už ju Neri pobozká. Bozk jej hlboko opetuje. Pravou rukov jej zájde do vlasou a lavou jej prejde pozdĺž chrbtice a zastaví sa až na zadočku, nakoniec je lavou rukov obíme okolo pása a pritiskne si ju k sebe.* Ver mi energie aj chuti mám na rozdávanie. *Zašepká jej do ucha a potom perami obkreslí tvar jej čeluste a prejde na jej krk. Vychutnáva si jej hebkú pokožku aj teplo jej tela ktoré cíti na svojom.*

Nerissa *Nad jejím souhlasem Neri spokojeně zavrněla. Ochotně zaklonila hlavu, aby měla Lyr lepší přístup ke krku, zatímco jedna její ruka je položená mezi lopatkami víly a tiskne si jí k sobě a tou druhou jí přejíždí po boku. Nakonec se ale ušklíbla, rukou z boku jí přemístí do vlasů a zatáhne, hned na to jí donutí zaklonit hlavu a poté své rty přesunula ona na Lyriin krk.* Tak to je dobře, protože to já zatraceně taky. A ty jsi tak úžasně svůdná. *Zavrní, načež si pomalu kleká na zem. Tlakem nutí Lyr, aby udělala to samé, ale pokud se z jejího sevření vymaní, jen se na ni svůdně podívá, pokud ne, vrátí pozornost polibků k jejím rtům.*

Lyria *Nechá si od Neri zakloniť hlavu a pri jej bozkoch potichu zastoná. Nakoniec sa nechá stiahnuť na kolená. Znovu sa k nej privine a opláca jej bozky.* No tak si ma vezmi. *Zašepká medzi jednotlivími bozkami. Rukov jej pritom prejde po boku až na stehno a prstami prejde po jeho vnútornej strane. Potom bozk preruší, šibalsky jej pozrie do očí a posunie si jedno ramienko tielka dole z pleca ale nie tolko abi niečo odhalila.*

Nerissa *Uculila se na ni, ještě chvilku se jí dívala do očí, než se k ní tedy nakonec naklonila a natiskla své rty na její rameno. Následně ji tlakem dlaně na hrudníku donutila lehnout si na záda, a pokud se tak stalo, tak se Neri jen spokojeně usmála. Pak se na ni ale ihned vrhla, dravě a nesmlouvavě si ukořistila její rty, jež začala laskat v polibcích dlouhých a vášnivých, jak jen to dalo. V jedné své dlani přes vílino tílko stiskla jedno její ňadro, zatímco druhou se opírala vedle její hlavy. Rty následně přesunula na krk, kterému se začala věnovat v motýlích polibcích, občas jí silně kousla do kůže, zatímco stále tiše vrněla slastí.*

Lyria *Nechá Neri nech si s ňourobí čo chce a vychutnáva si to plními dúškami. Po chvíli ju ale jemne odstrčí a znova sa dostane na kolená. Vitiahne so sebou a Neri ktorú hlboko bozkáva. Bez toho abi bozk prerušila jej posumie ramienka šiat z ramien a hornú časť šiat jej stiahne až k pásu. Rukou zhrnie košíček podprsenky a začne jej masírovať ňadro a hrať sa s bradavkou. Po chvíli jej podprsenku vizlečie úplne. Trochu sa odtiahne a prezrie si svoju milenku.* Si krásna. *Zavrní potom sa skloní a venuje sa jej ňadru ústami zuaťial čo to druhé masíruje.*

Nerissa *Při tom, když se k ní vytáhla Lyria se uculila. Musela pak ale zaklonit hlavu, aby si skousla spodní ret, tiše zasténala a pak se uculila, když sklonila hlavu a sledovala to, jaks e jí Lyria věnovala.* To ty. *Ušklíbla se zlehka a sama se začala věnovat její kůži. Rukama našla její lem tílka a pokud si vydobyla to, aby se odtáhla a přetáhl jí oblečení přes hlavu, než se na ni opět zadíval. Vzala jí tváře do dlaní, palci pohladila po tvářích, než se vrhla opět na její rty.* Tak krásná… *Zavrněl, než se pak konečky prstů zahákla o lem jejích kalhot a pokud ji Lyr nechala, jala se je stahovat pomalu dolů, nepřerušující oční kontakt.*

Lyria Nechá Neri abi robila čo chce. Netrvá dlho a klačí pred ňou nahá a pozerá jej do očí. Strašne sa jej páči ako sa na ňu Neri pozerá. Sama jej potom vizlečie šaty a nechá tak Neri v spodnom prádle. Ešte raz ju pohladí po prsiach a zíde rukami cez boky až na jej stehná. Prejde jej na kolená a jemne ju prstami pohladí po vnútornej strane stehien. Čo by si chcela abi som urobila? Povec. Spítasa sa so zvodním úsmevom zatial čo jej hladí do očí v ktorých by sa mohla utopiť.

Nerissa *Nerissa se na ni usmívala, užívala si to, co se dělo, užívala si čas s vílou, jež jí byla naproti. Nakonec se k ní natáhla a zlehka se na ni zazubila.* jen to nejhorší. *Odvětila na otázku, co chce, aby udělala. Pak se k ní natáhla, znovu se rty natiskla na ty její, zatímco už její dlaň putovala mezi Lyriiné nohy ke klínu, kde se jí, pokud Lyr nechala, začala nejprve zlehka a provokativně věnovat, zatímco jí nepřestávala rty obsypávat polibky. Z Lyr vnímala tak zvláštní, ale úžasnou energii, jež ji nejenom vzrušovala, ale nutila myslet nad jejími nejtemnějšími touhami, které nechala raději nevyřčené.*

Lyria Nad jej odpoveďou sa zasmeje ale rýchlo jej smiech nahradí zrýchlení dych keď ucíti jej ruku medzi nohami. Zakloní hlavu a vichutnáva si jej dotyky aj bozky ktorími ju zahrňaRukov ju jemne obíma okolo pliec zaťial čo sa druhou hrá s jej prsiami. Chcem ťa v sebe. Povie polohlasne a perami nájde tie jej. Jemne, hravu ju kusne do spodnej peri apotom zíde bozkami nižie abi sa venovala jej prsiam. Rukov prejde cez jej bruško až medzi nohy kde ju začne hladiť cez látku jej nohavičiek

Nerissa *Spokojeně se na ni uculila a když se pak jemně nadechla, zadívala se jii do očí a následně jí její přání splnila. Musela sama zalapat po dechu nad tím, jak pro ni byla víla připravená. nakoenc se k ní ale natáhla, jemně se rty otřela o její krk a zavrněla.* Jen bych tě ale musela varovat, když začnu, už jen těžko přestávám. Takže ti neslibuji, že odtud odejdeme brzy. *Ušklíbla se a pak jí jemně skousla kůži pod uchem, zatímco své pohyby dlaně a prstů zrychlila.*

Lyria Zastoná keď Neri ucíti v sebe a užíva si každí jej pohib. Sama sa začne vlniť v bokoch proti jej prstom. Nič ine ani nechcem. Zastoná v odpovedi a sama vkízne Nerise do nohavičiek. Po chvíli čo si užíva to ako sa jej Neri venuje už nieje ďaleko od vyvrcholenia. Nie ešte nie. Povie si a Neri zastaví. Jemne ju prevalí na chrbát, vizlečie jej posledný kus spodného prádla a roztiahne jej nohy. Peri pritiskne na vnútornú stranu jej kolena a bozkami postupuje vižšie až sa dostane k jej lonu. Naposledy ju hravo kusne do stehna a začne sa jej venovať ústami.

Nerissa *Překvapeně sledovala to, jak se pak Lyr odtáhla a začala se jí ona sama věnovat. Musela uznat, že tohle bylo více než příjemné a tak zvláštní. Ani si nepamatovala, kdy měla něco s vílou. Jistě, s Madds skoro pokaždé, když ji viděla, sem tam s civili, ale tohle bylo něco jiného, tak kouzelného a hlavně to byl pro Neri silný okamžik. Užívala si jejího laskání a ona sama svému vrcholu nijak nebránila ba naopak jej vítala, když se začal přibližovat.* Přidej Lyr, přidej! *Pobídla ji vzrušeně, skousla si ret a v návalu vzrušení zvrátila hlavu dozadu, chytající se jednou dlaní čehokoliv kolem sebe, zatímco druhou ruku si vpletla Lyr do vlasů.*

Lyria *Venuje sa Neri a s radosťou sleduje čo s ňou jej dotiky robia. Kď potom Neri visloví svoje želanie velmi rada ho splní. Potom čo svoju milenku dovedie k vrcholu. Zostane klačať medzi jej nohami a pozrie jej dotváe.* Si úžasná. Tak nádherná a jemná.* Prejde jej pohladom po celom tele. Natiahne sa na bok vedla Neri a podoprie si halvu rukov. Peri natiskne na tie jej v hlbokom bozku ale nechce ju ešte nechať oddýchnuť a druhov rukov znova zamieri medzi jej nohy a vkĺzne do nej dvoma prstami.* To čo si hovorila predtím…. Ani ja len tak lahko neprestanem. *Zašepká jej šibalsky do pier.*

Nerissa *Překvapeně se na ni zadívala, usmála se a pak si přejela jazykem po rtech.* Tak to jsme moc ráda. To je přesně něco pro mě. *Zhodnotila, ještě chvilku se na ni dívala a nakonec už se jen nechala oddávat jejich společným radovánkám, kdy se pak i ona věnovala Lyrii, aby jí to vrátila jak se patří. Zůstaly nakonec ležet, Nerissa s očima otevřenýma, dívající se nad sebe na nebe, zatímco jednou rukou hladila Lyrii ve vlasech.* Hm, navrhla bych že si dáme vědět, ale nemám telefon. Ale můžeme se zase domluvit na nějaké schůzce, tohle bylo moc fajn. *Přiznala s blaženým úsměvem na rtech. Pak se nadzvedla na loktech.* každopádně, teď bych si dala zase trochu nějakého alkoholu. *Přejela si jazykem po rtech.*

Lyria Hmmm…. To bolo krásne. *Zavrní schúlená vedla svojej milenky s hlavou položenou na jej pleci.* Vieš že som s žiadnov vílov ešte nebola? *Spíta sa zatial čo jej jemne končekami prstou kreslí nezmisli po brušku.Potom čo Neri povie si znovu hlavu podoprie rukov a pozrie jej do tváre.* Ani ja nemám telefón a vlastne ani žiadny nepoužívam. Ale dohodnúť sa musíme. Len velmi nerada by som si niečo takéto nechala ujsť druhý krát. *Povie laškovne a prstom obkreslí tvar jej čeluste a prejde jej po perách. Potom ale zvážnie.* A aj keby nie aj tak by som sa chcela dalej stretávať so svojou priatelkov. Je mi s tebou skvele za každých okolností. *Keď Neri navrhne že by mohli niekam ísť mierne zavrtí hlavou.* Ja mám dosť. Úplne si na viriadila. *Zachichoce sa a položí sa na chrbát vedla Neri.*

Nerissa *Nerissa se uculiila.* No, to je mi tedy čest. *Ušklíbla se.* Já ano, ale už je to…hodně dlouho. Nemají mne moc rády, a jo, občas ve Faerii jsme, jinak se pohybuji více teď tady- Je to, no, určitě bezpečnější. *Podotkla s povzdechem.. Pak se na ni uculila.* No, jsem ráda, že tenhle dojem sdílíme. tak se pak tedy domluvíme, dobrá. *Přitakala posléze. Pak se zasmála.*Oh, takže už jsme kamarádky? No páni, jdu nahoru teda pěkně rychle! *Podotkla se smíchem, než se na ni pak jen dívala.* To mi povídej, bylo to fakt úžasné. *Zavrněla. Ještě chvilku ležela společně s Lyr, než se nadzvedl, vstala a nejprve našla oblečení Lyr, jež jí podala a pak to svoje.* Jen tu nemám komu sebrat mobil a zavolat taxík. Tak, asi půjdeme pěšky. *Pokrčila pak rameny.*

Lyria *Vezme svoje šaty a oblečie sa.*Ak by si chcela rada ti ukážem kde žijem. Je to vo Faerii ale je tam pokoj a nikto tam nechodí. *Keď Neri povie že budú musieť ísť pešo len sa zasmeje a vtiskne jej ešte jeden bozk.* A je snad na prechádzke s krásnou ženou niečo zlé. *Znova sa zvonivo zasmeje a vikročí k najbližšej ceste.*

Nerissa *Uculila se.* To ocením. Když mě tam nikdo neuvidí, tak proč ne. *Ušklíbla se, a následovala ji poté tedy do Faerie, spokojená a nadšená.*

Calipso *Polibek Mordredovi opětovala, načež se pak zapřela o lokty a sledovala je.* Takže pokračování s večeří? Fajn. *Uculila se mladá víla, která se pak pomalu posadila a svěsila nohy z postele, už se natahovala pro své věci, ale Kayn byl rychlejší a pomohl jí obléknout se, načež se pak hned ocitla v jeho náručí, přičemž jí z pst unikl tichá bolestný sten, to když jí při pohybu lehce vystřelila příjemná bolest z klína. Na ten popud se dívka jen ušklíbla, přece jen to bylo příjemné a na její touze to jen přidávalo. Rukama si Kayna objala a nechala se tedy odnést.* Nechám se raději odnést, pokud to není konec. *Zavrněla a jazykem mu přešla po rtech, to už ale seděli v autě a odjížděli na další místo.* Tenhle trest se mi zamlouvá, asi bych měla zlobit častěji. *Uculila se, když už seděli v autě. Po těch slovech se natáhla a políbila vášnivě Mordreda.*

Kayn *Po celé cestě, kdy museli nakonec jet dvěmi auty, dojeli na místo. Morded se vydal první, za nimi Kaynv náruči nesoucí Tiu a pak tři lidé. když potom došli na jednu z mýtinek, tak položil Kayn Tiu na zem a než by se civilové nadály, Mordred je magií přitiskl k zemi.* Hostina, drazí. *Zavrněl a napil se z lahve, jež nechal kolovat mezi třemi z nich. Kayn, když se napil opět pocítil ten nádech, to nutkání vypustit frustraci. Jako dravá šelma se vrhl an mladíka, kterému prosekl hrdlo svou dýkou, vysál z něj energii a počkal, až skončí i ostatní, aby se na ně mohl pak vrhnout on sám. Stejně tak udělal se svou obětí i Mordred.*

Calipso *Nohy se jí při doteku na zemi lehce roztřásly, ale i tak byla schopná pohybu. Vzala si od Mordreda láhev, ze které se napila. Hned jí zaplavil ten dokonalý pocit, jako předtím a na tváři se jí objevil potutelný úšklebek, když zamířila k jedné z dívek. Stáhla jí k sobě do náruče a dravě políbila a než by to mladí civilka čekala, bodla jí ledovým ostřím do břicha, pevně ji chytla a brala si tu lahodnou energii, kterou tak zbožňovala, dokud jí v rukou neochablo dívčino tělo, které pak nechala padnout k zemi. V jejích modrých očích jí zazářilo, uculila se a jako první skočila do náruče Kaynovi, kterému se přitiskla s dravosti na rty.*

Kayn *Kayn se na ni podíval, možná právě ale díky droze, jež mu kolovala krví tak nějak nevybral svou rovnováhu a upadl dozadu. Jaké pro něj ale bylo překvapení, když tam už na něj čekala jemná mechová přikrývka, vytvořená magií Mordreda. Popadl Timeu, která mu padal do náruče a uculil se na ni. Chtěl ještě něco říct, když ale byly jeho ruce chyceny výhonky a spoutány nad hlavou. Za Timeou se objevil obličej Mordreda.* Tak, teď budeš na chvilku naše hračka ty, co ty na to? *Mrkl na to Mordred, naklonil se k Tie a zašeptal jí do ucha.* Vyveď mu co chceš. *Hles, zatímco on sám se posadil za Kayna, vzal jeho tvář do dlaní a jemně jej začal hladit. Kayn se trhaně nadehcl a skousl si spodní ret.* Ano…prosím.*Hlesl, celý smyslů zbavený a znatelně vzrušený.*

Calipso *Zprvu vypískla, když padala spolu s Kaynem dozadu, ale pak se jen uculila, jelikož dopadli přece jen na něco pohodlného. Cali se víc natiskla ke Kaynovi a spokojeně zavrněla, jakmile se pak na něj posadila a hleděla, co Mordred vyvedl, nad čímž jen pozvedla obočí a ušklíbla se. Líbilo se jí, že teď nemohl nic, sama se pak nad hlasem bělovlasého féra u svého ucha lehce zachvěla, načež se snad jako provokaci zavrtěla v klíně Kaynovi, hledíc mu do očí. Nejprve se nahnula a políbila Mordreda, než se zase odtáhla a políbila Kayna, pak mu roztrhla košili a s polibky a občasným kousnutím pokračovala stále níž a níž, až se dostala do jeho klína. Stáhla mu kalhoty a jazykem u přešla po férově chloubě, zahleděla se na něj a nakonec si jej vzala do úst, přičemž jej v celku rychlými pohyby hlavou, ke kterým přidala i ruku Kayna uspokojovala. Sledovala ho, jak se pod ní vrtěl a sténal. Všem těsně, než by jí do úst vyvrcholil, přestala a v očích já ďábelsky zajiskřilo. Vyhrnula si šaty a než by se nadál, posadila se na něj až na doraz a hned se jala k rychlým pohybům, které občas přerušila, chvíli počkala a pak pokračovala dál, sledovala jak z toho bláznil a užívala si ten pohled na něj. Občas se sklonila a svými zoubky jej kousla na různých částech těla. nakonec ale přece jen ve svých pohybech přidala na tempu, aby jej nakonec přivedla k vrcholu.* No tak Kayne, hezky se pro mě udělej. *Zapředla víla, hledíc mu do očí.*

Kayn *Bláznil z toho, co mu prováděla. K tomu všemu si nemohl nevšimnout toho, že Fér vedle něj se sám začal stimulovat, tisknoucí se ale stále k němu, občas jej políbil na čelo. Kayn pod Cali bláznil, nakonec skutečně ale zatnul sval y a donutil se, aby do ní začal přirážet po svém. Nakonec přeci jen vyvrcholil přímo do víly, než dlouze vydechl. Okovy na jeho rukou v ten moment povolily a toho ihned využil, aby pod sebe strhl tentokrát Mordreda, který se na ně spokojeně zadíval.* Hm, teď já? *Ušklíbl se. Kayn k němu přišel sklonil se, načež jej položil na záda. Sám pak popadl Timeu, jež položil Mordredovi na klín, tak, aby si ji mohl bělovlásek sám chytit za boky a vniknout do ní. Nenechal se nijak pobízet, zatímco do ní tvrdě+, nadoraz, v rychlosti přirážel, pociťujíc, že narážel špičkou na její samotné dno. Mezitím poslušně zaklonil hlavu, tak, aby mohl ústy těšit i Kayn. Ten se občas natáhla dravě Timeu líbal, zatímco ji jednou rukou ještě více tiskl Mordredovi na klín, aby v ní mohl být ještě hlouběji, způsobující jí s potěšením i bolest.*

Calipso *I Cali spolu s Kaynem dosáhla vrcholu, dalšího v řadě pro dnešní noc. Spokojeně se pak na něj uculila a slezla z něj, když pozorovala, jak se na zádech ocitl sám Mordred. Dívka se musela usmát od ucha k uchu, ovšem než se nějak nadála, už seděla v klíně bělovláska cítila jej až na doraz, když už si myslela že to snad hlouběji ani nejde. Nelenila, lehce se předklonila a zapřela se svýma rukama o vypracovanou hruď féra pod sebou, načež se mu snažila vycházet vstříc, ale při jeho tempu mu sotva stačila. Chvíli jej pod sebou pozorovala, než se pohledem přesunula ke Kaynovi, jeho polibky mu se stejnou vervou opětovala. Jednou rukou mu dokonce i vjela do jeho havraních vlasů a pevně je stiskla v ruce. Sama pak lehce zaklonila hlavu, přičemž její ústa opouštěly hlasité steny s občasným bolestným výkřikem, ovšem plným touhy a rozkoše. Každým dalším přírazem chtěla víc a víc, byla tak nenasytná. Zároveň cítila, že se blíží její další vrchol.*

Kayn *Kayn se jen culil, stejně tak se usmíval i Morded. Ačkoliv to byl ted on ten, kdo měl být dole, tak se to tak ani nezdálo. Spíše se jako ta submisiviní nyní zdála víla, kterou se pak taky stala. Těsně před vrcholem všechen pohyb ustál, Mordred ji ze sebe shodila Kayn si ji zvedl do náruče. Pokud se k němu chytla, tak do ní tenotkrát vnikl on, zatímco zezadu se přidal i Mordred a ve svých přírazech pokračovali ve stoje. Bělovlasý fér chytl dívce ruce nad hlavou, zatímco Kayn ji vzal jednou rukou pod krkem. Každá z nich ji podepírali ještě jednou rukou a nesmlouvavě si ji brali, jak jen jim to síla dovolila. Oba dva se ale blížili k jasnému vrcholu, jež se blížil závratnou rychlostí.*

Calipso *Už chtěla protestovat, ale na to už ji ani nějak nezbyl čas. Najednou byla zase v náručí Kayna, kterého se chytila, aby nespadla, obmotala nohy kolem jeho boků a chtěla se chytit i rukama, ale to už jí je držel druhý fér, který se přidal. Dívka, naplněná oběma, jen tiše zavrčela vzrušením a svým tělem se k těm jejích natiskla, aby je cítila co nejvíc, nejen v sobě, ale i na sobě. Z toho pocitu byla jak omámená, šílená touhou a rozkoší, poháněná chtíčem z obou féra, kteří jí přiváděli k naprostému šílenství. Vdychala jejich jména a chvěla se v jejích náručí. Po chvíli už cítila, že i její vrchol se blíží rychlostí blesku, jenž jí po chvíli zasáhl v plné síle.*

Kayn *Ještě chvilku vydrželi i oba dva férové, kteří ji skoro ve stejný moment naplnili. Ještě párkrát přirazili, než se pak oba odtáhli. Opět padly na zem, do měkkého mechu, kde Kayn ležel na hrudi Mordreda a pokud se k nim přidala, Mordred si na druhou stranu na tiskl Timeu.* Šikovní. *Zhodnotil Mordred. Kayn se jen ušklíbl, v ustupjícím opojení, nastupující únavě, s dírou v hlavě toho, co se dělo předtím.* Půjdeme domů. Musíte odpočívat. To my všichni. *Zhodnotil nakonec Mordred, až vstala a oběma pomohl na nohy, pokud se nechali. On i Kayn se museli ušklíbnout nad tím, co vše stékalo Cali po stehnech dolů a Mordred se na svého druha jen pyšně zadíval, vzdávající hold za dobře odvedenou práci.*

Calipso *Přivinula se k Mordredovi do náruče a chvíli jen odpočívala a vydychávala, na tváři spokojený úsměv. Bylo už na ni znát, že i jí už dohánělo vyčerpání, proto se ani nebránila tomu, aby odešli do skrýše. S férovou pomocí se pak postavila na nohy, ale jen tak tak se na nich udržela. Tiše zamručela bolestí, která jí vystřelovala z klína ještě víc, než předtím, navíc i ona viděla, co měla na stehnech. Sebrala si věci a unaveně došla ke Kaynovi.* Odneseš mě prosím, myslím, že nedojdu. *Zašeptala pak a pokud jí skutečně vzal, nechala se odnést do jejich skrýše, kde po lázni pak usnula snad do minuty.*

Kayn *Kany se jen zasmál a stejně tak i Mordred. Pak si ji ale přeci jen Kayn vzal, hodil přes rameno a došli pak společně na dvůr, kde se i oni dva umyli, než každý ve své posteli usnuli s tím, že nikdo krom Mordreda si tohle nakonec pamatovat nebude.*

Nathanael Donum *Nate věděl, že by mu rozhodně neprošlo zmizet a nedat Triss vědět kam míří. Zřejmě by ho uškrtila a tentokrát doopravdy. Napsal ji teda o setkání a poslal lokaci ze svého telefonu. Usadil se na zem opřený o kmen stromu a vytáhl si vapu, aby si zkrátil čekání na Triss.*

Meritriss Blake *Triss vzhledem k lokaci, využila možnosti protáhnout k večeru křídla, aby se vznesla dost vysoko nad New York, kde nebude vidět a s pomocí telefonu, který jistila telekinezí, aby o něj nepřišla, a navigaci se dostala na místo poměrně rychle. Nahoře bylo chladněji a vítr silnější, takže na sobě měla rolák, pod ním tílko, legíny a kanady, které se do lesa hodily. Její přistání bylo neohrabané, vlastně křídla nechala několik metrů nad zemí zmizet a snesla se dolů telekinezí, protože s křídly se jí v menším prostoru stále přistávalo hůř a nechtěla se rozsekat, kdyby s ní vítr pohnul a ona poté zavadila o nějakou větev špičkou křídla.* Nate? *Nadhodí, když se rozhlédla, aby známou postavu přítele odhalila, načež se podívá i pod své nohy a vykročí s nabytou jistotou dál. Trochu se jí z letu a adrenalinu chvěla kolena, vlastně dost možná celé tělo, ale na nich to vnímala nejvíce.*

Nathanael Donum *Když zaslechne Trissin hlas, tak otočí hlavu na strany, aby viděl, kde se tu vzala. A protože se mu nechtělo vstávat, tak ve vzduchu ohněm nakreslí malou šipku, co ukazuje na něj a tu pak, jako kdyby posílal ohnivou kouli, pošle směrem k Triss, aby věděla směr. Jen co uslyší, že se její stopy vydali jejím směrem, tak nechá šipku zmizet a když už je u něj, tak se ušklíbne.* Hola, cariňa.. *Osloví ji a zvedne jednu ruku jejím směrem, jestli mu pomůže milostivě na nohy.*

Meritriss Blake *Triss se zarazí, když se před ní objeví ohnivá šipka, vlastně k ní letí z dálky a mimoděk pozvedne ruce v zápěstích, aby okolo sebe vztyčila štít, nicméně oheň zde nebyl, aby jí ublížil, zřejmě naopak. Následuje jím vytyčenou cestu a zamrká, když zhasne, aby se zase v mírném šeru rozkoukala.* Hola, murcielágo. *Pozdraví nazpátek s úsměvem, vytáhne jej na nohy a pak se k němu přitiskne, zatímco ruce mu omotá v objetí okolo krku.* Taky ses mohl ozvat dřív, ne tak pozdě. Upíři chodí v noci dost možná lovit i do lesů, navíc bych nerada potkala Dragose. *Ušklíbne se a potřese hlavou.* Mám tohle brát, že jsi se rozhodl pro noční let? *Popíchne jej a našpulí přemýšlivě rty.* Nebo důmyslný plán vraždy? Snahu o dostaveníčko? *Nadhazuje dál, ačkoliv tentokrát už v jejím hlase zaznívá humor.*

Nathanael Donum *Nechá se laskavě vytáhnout na nohy a obejme Triss nazpět kolem pasu, když mu omotá ruce kolem krku.* No tak pardon, že jeden z nás má přes den důležitější povinnosti.. Nechám tě jít do práce a pak světelnou rychlostí spěchat zpátky domů, aby ti ten dům v tvojí nepřítomnosti nelehnul popelem.. *Odpoví j, načež nakloní hlavu na stranu.* Létat se snad ještě nenaučil, ne? *Okomentuje jednoho nejmenovaného starého upíra, než mu cukne koutek nad jejími slovy.* To víš jak.. Celé čtyři roky jsem si získával tvou důvěru proto, abych tě teď tady zahrabal.. *Odpoví ji se seriózním pokýváním hlavy.* Nebo jsem se dal na stranu temna a taky jsem uzavřel smlouvu s Dragosem o tom, že tě dovedu, aby jsi mu mohla dělat doživotního otroka.. *Dodá s úšklebkem, než uvolní ruku z objetí a pocuchá jí s ní vlasy, přičemž trochu zatlačí,a by ji donutil se skrčit.* Na co ty myslíš, prcku, prosím tě? *Dodá řečnickou otázku, ale hned pokračuje, aniž by ji dal prostor reagovat.* Víš co? Já vím na co.. Neodpovídej.. Radší.. *Zašklebí se, než pokračuje už na normální vlně.* Vlastně jsem ti chtěl něco oznámit, ale ten let nezní špatně.. Uvidíme, jestli si stále děláš airbag ze stromů nebo z domovní zdi.. *Uchechtne se škodolibě.*

Meritriss Blake *Triss potřese hlavou.* Náhodou, nespěchám světelnou rychlostí! *Ohradí se s úšklebkem.* Jen mám ted poslední dobu doma Chuana. Musím se starat, no ne? *Nadhodí a našpulí rty, jakoby jí měl začít vymlouvat její rozhodnutí. Loni to už načal, dost nevědomě zřejmě, když chtěla vědět, co hoch udělal při setkání s ním. Nate se však nepochlubil poté, co jej viděl na otvíračce jazzového klubu a byl s ním ve skupince ještě s Mari a Robertem. Nikdo z nich se neozval, takže dosud neměla moc důvodů jejich interakci podezírat. Sama ale byla svědkem jeho sebedestruktivního chování, které by potencionálně mohlo mít negativní vliv na ni, jejího tátu nebo bratra a jeho ženu, moná i Natea. Kdo ví, pokoušet to nechtěla…chlapec měl čas se začít chovat dobře dokud nedojde čas, kdy by jí schválili adopci.* Nedivila bych se, kdyby tu někde byl nebo měl špehy. *Nadzvedne obočí a pak našpulí rty a trochu svráští obočí.* Hej! Nejsem prcek! Mám průměrnou výšku, to ty jsi obr. *Odfrkne si, načež pokroutí hlavou.* Jestli bych nějaké fantasie měla, říkat ti je nebudu. *Vyplázne na něj nakonec jazyk, čímž od uraženosti opustí a kývne hlavou.* Trénovala jsem fakt poctivě, jen pistávání je oříšek, ale let už bývá vpohodě. *Pousměje se a odstoupí od něj, aby mohla bez obav odhalit svá křídla, která měla černou barvu, je neladila se šupinkami.*

Nathanael Donum *Jen se uchechtne, protože svoje slova myslel jinak, ale nechá ji nejprve domluvit, než ji opraví.* Mluvil jsem o sobě a o svém životě.. Ne o tobě.. Svět se netočí jen kolem tebe.. I když vůdci podsvěťanských ras asi ano.. *Dodá s cynickým ušklíbnutím, ale když už zmíní Chuana, tak se zaksichtí.* Ale když už jsi ho nadhodila.. Utáhni mu obojek, maminko.. Nějak moc si vyskakuje.. Aby ti ho jednou nějaký čaroděj nevrátil jako třeba opici za jeho drzost.. *Pronese a nad její starostí protočí očima.*Tak uvidí co? Nás dva, jak se bavíme a vyletíme vzhůru.. To je mi informací.. *Sarkastická mluva je další jasnou známkou neuctívání autority další mocné bytosti, ale že by to vadilo Nateovi? Ne.* Jsi prcek.. A jsi a jsi a jsi.. *Zopakuje umanutě se smíchem.* A máš? *Pozvedne obočí s úšklebkem ještě nad jejími slovy, které doprovodila vypláznutím jazyka. Kývne na slova o tréninku a když si zjeví křídla, tak on naopak přepne sponu na náramku, aby se ukázaly ty jeho.* No tak se ukaž.. Dneska jsi nad míru ukecaná nějak.. *Rýpne si do ni ještě se smíchem a sám se několika máchnutími vynese nad stromy. Trochu se musí vyhnout dlouhým větvím, ale nic, co by nezvládl, aby si mohl prohlédnout panorama New Yorku.*

Meritriss Blake Nevyznělo to tak. Řekl jsi "nechám tě jít do práce", takže chyba není na mé straně, že jsem to tak pochopila. *Ušklíbne se a nadzvedne obočí, načež si promne kořen nosu.* Chceš mi ukázat nebo říct, co udělal? … Nebo řekl? *Nadhodí, protože zkušenosti měla s obojím.* To už bych měla doma tři prokleté čaroděje. *Zamručí a pak se zhluboka nadechne.* Nebo nás chytí, rychlejší než upíři nejsme. *Ušklíbne se a pak nakrčí nos a skutečně se na chvíli urazí. Nebyla žádný prcek. Měla průměrnou výšku, kdyby byla pod pět a šedesáti, tak by se neohradila, samozejmě.* Do toho ti nic není. *Usměje se a potom odhalí křídla, aby se dostala stejně jako on několika máchnutími do vzduchu. Létat už jí nedělalo potíže, rúzné vývrtky, jemná motorika s křídly nebo přistávání v terénu, kde se může člověk rozsekat byla věc jiná. Na takové louce s tím třeba problém neměla. Jen její dopad byl trochu tvrdší čas od času a nepůsobil tak lehce a elegantně, dokonce se někdy musela opřít rukou o zem, jak se jí z něj podlomily kolena, protože zásadně nedopadala na rovné nohy, ale lehce se přikrčila v kolenech, aby to odpružila jak v nich, tak v kotnících. Drobnou otočku pímo vzhůru však zvládla, jen pak musela máchnout křídly, aby se srovnala.* Kam letíme? *Zeptá se jej a vesele si křídla prohlédne, jakoby říkala "dívej, od našich prvních tréninků jsem se fakt zlepšila a to jsme se docela dlouho na naše poměry nebavili a učila jsem se sama!" To, že za tím byl nejeden držkopád, škrábance a odřeniny, několikamilimetrové říznutí, nejednou vyražený dech a naražená záda, vdokonce zapíchnutá větvička v boku vynechá.*

Nathanael Donum Ano, Trissinko.. Za sebe.. Nechám tě jít za sebe do práce.. *Ušklíbne se, než pokrčí rameny.* Ano, pravda.. Moje chyba.. Počítal jsem, že máš trochu větší mozkovou kapacitu.. *Pronese, načež se opře ještě na chvíli o strom. Na její slova neurčitě pokrčí rameny a nakloní hlavu na stranu.*Jestli se chceš podívat, tak prosím.. Ale ve zkratce tam docela sprostě nadával, vykřikoval a urážel všechny, co jsme tam stáli, což jsem byl já, jedna holka, myslím, že jsi ji oslovovala Mari, ale nevím, nepředstavili jsme se, jen vím, že měla jizvy na tváři a Robert.. Což jestli se ptáš na můj názor, tak ani já nejsem tak blbý, abych Robertovi do očí řekl, že.. Počkej, jak to bylo.. Jo.. Ať si nasere dědek jeden.. A té holce, budu říkat Mari, protože myslím, že byla Mari a je mi jedno, jestli se jmenuje jinak, tak řekl, že je kráva a svině, že je mu u prdele, co si myslí o jeho vyjadřování.. Do toho nám všem třem předhazoval, jak neskutečné má za sebou trauma a že si ani neumíme představit, čím vším si prošel a co vše protrpěl.. *Pokrčí na konci svých slov rameny se založenýma rukama na hrudi.* Ale jak říkám, bylo toho mnohem víc, takže se klidně podívej, jestli chceš.. *Nabídne ji znovu a zazubí se na její zamručení.* Bob k tomu neměl daleko, aby z něj udělal mrzkého červa.. *Ať už se podívá jemu do hlavy na vzpomínky nebo ne, tak se potom odrazí od stromu, aby se mohl připravit ke vzletu.* Ale umíme se zapálit pro věc.. *Uchechtne se pro změnu na její slova o upírech. Vyplázne na její poslední slova ještě jazyk a vyletí nahoru nad stromy.* Šikulka.. *Okomentuje její pyšný úsměv, když máchne silněji křídly, aby se v oblouku, kterým ji ze shora přeletí, otočil na záda a poplácal ji po hlavě, než křídla stáhne k sobě, aby ji nesejmul. Sám tak klesne o několik metrů, než křídla zase roztáhne a srovná s ní let.* Koruna Sochy Svobody? *Navrhne s uličnickým úsměvem a vyrazí tím směrem.*

Meritriss Blake *Protočí očima.* Auch, jen jsem tě jednou nepochopila a hned z toho děláš drama. *Odfrkne si a pozvedne obočí.* Jakoby nestačilo, že jsem musela bránit tomu, aby ho kvůli jeho chování málem zabil jeden víla. To, že mířil na mě lukem taky pomineme. Já s ním mám narozdíl od ostatních magickou dohodu, která mu brání ve spoustě věcí, ale očividně ne ve všem. *Ušklíbne se a když ji znovu vyzve k tomu, aby se podívala, tak tak učiní, moment trvá, než objeví správnou vzpomínku, ale když se tak stane, jen sprostě zakleje ve španělštině, jako ostatně skoro vždycky a projede si vlasy, čímž si zničí už tak pocuchaný účes a musí si je rozpustit a místo aby je znovu spletla je sepne do praktičtějšího drdolu – vzhledem k tomu, že mají v plánu letět.* Nedivím se mu, zasloužil by si to. *Nakrčí nos a povzdechne si.* Proč, když už to není nefilim nemůže být ten někdo, koho bych si mohla osvojit normální? Musím já mít furt smůlu? *Vystrčí ret a stáhne koutky dolů.* Kdybych mohla mít vlastní dítě, bylo by všechno jednodušší. *Tentokrát zní trochu posmutněle nad vyřčeným faktem, nicméně, když je čas vyletět, učiní tak a usměje se.* Mohlo by to být lepší, ale let už nějak zvládám a už není tak těžké se na křídlasoustředit. *Přizná, že to není dokonalé a byla by raději, kdyby to uměla mnohem lépe, ale jak sám jednou poznamenal, měla křídla vlastně jen chvilku oproti tomu, že on a Ela se s nimi narodili.* Proč ne, jen tentokrát nemáme flašku. *Ušklíbne se, protože, když tam byli posledně, snad poté, co ji shodil z okna, měli upito.*

Nathanael Donum No ovšem.. *Zazubí se.* Ty zas děláš, jakoby jsi nevěděla, že já jsem učiněná drama queen.. *Odpoví ji, než se ještě na moment opře o strom a vypoví Triss o Chuanově chování na akci.* Přestaneš se ty někdy vystavovat zbytečně nebezpečí? *Otáže se ji se sarkastickým úšklebkem a pozvednutým obočím, než o něco malinko zvážní.* Upřímně se choval jako spratek.. A nebyla to zrovna dobrá reprezentace tebe.. Ano, vyrůstat sám na ulici není nic pěkného, ale říkat tomu největší trauma ze všech a srovnávat svůj život se životy ostatních, když o nich nic nevíš, bylo pěkně sebestředné teda.. *Odfrkne si. Neví jak ta Mari, ačkoliv její jizvy vypovídaly za vše, ale minimálně Robert si určitě za svá léta zažil. Ne, že by Nate věděl jeho přesný věk, ale věděl, že je z Hellerů nejstarší, takže musel mít víc než David a ten byl už dost velký staroch. No a co se jeho týká, tak si taky prožil svoje. A cpe to někomu? Ne.* Měla by jsi mu dát i papíry na pusu.. Je nebezpečná.. *Okomentuje to ještě se zaksichtěním, načež se uvolní, aby si mohla Triss prohlédnout vše z jeho perspektivy. Triss tam může taky vidět, že Nate místy s nelibostí a pohrdavým odfrknutím zamířil pohled přímo na ni jak tančí se Sebastianem, nebo si může prohlédnout i jejich konverzaci ohledně Dragose či přímo jeho krátkou konverzaci s tímto upírem, ale to je Nateovi naprosto jedno.* Taky si myslím.. *Přisadí si ještě komentář a nad jejím zoufalstvím se soucitně uchechtne.* Možná by bylo lepší netlačit na pilu? Nechat to volně plavat? Třeba s teprve za pět let narodí matka tvého budoucího dítěte. *Pokrčí rameny.* Máš celou věčnost, aby jsi našla někoho, kdo ti bude dávat zpátky stejnou lásku a respekt, jako ty budeš dávat jemu. *Dokončí, než vyletí do oblak. Po malém akrobatickém triku s ní srovná let a vyslechne si její slova. Převrátí očima.* Nemůžeš chtít umět všechno hned a skvěle.. Chce to cvik a trénink.. Někdy i léta toho dohromady.. *S úšklebkem přikývne, když souhlasí s jeho plánem a nadletí si, aby mohl začít dělat blbiny a místy urychlit svůj let.*

Meritriss Blake Přestane si mě někdy nebezpečí hledat samo? Myslím, že nejbližších sto let ne. *Ušklíbne se a pokýve hlavou.* Proto máme magickou dohodu, mám čas se rozhodnout, zda jej adoptuji, nebo nechám úřadům, aby mu domov nebo co já vím, léčení, našli oni. *Trhne rameny.* Takže má čas zlepšit své chování takové tři měsíce, řekněme. *Pousměje se.* Kadopádně ano, není to od něj zrovna skvělé jen podle očividné situace soudit lidi. Ty i já jsme si prošli dost…dost situacema, které se s těmi jeho nedají porovnávat. Chápu, že to je nejhorší, co zažil on, ale co zažili ostatní a může být horší nemůže vědět. *Povzdechne si souhlasně, že Chuan soudí na základě vzhledu, toho jak se lidi oblékají nebo v čem žijí, ale to, co si prožili během toho nebo na cestě do tohoto bodu, už neví. Zasměje se u jeho poznámky.* To už mi ted nepodepíše, mám holt smůlu, jak se zdá. Bud se to naučí sám nebo hold asi budu muset být ta zlá v jeho životě… *Ušklíbne se takovým tím způsobem, že se jí to nelíbí, ale je to pravděpodobná situace, protože na ni bylo napojeno moc lidí, kterým by to mohlo poškodit reputaci, včetně té její.* Kadopádně, Sebastian je moc fajn, nevím, co s ním máš za problém. A byla bych ráda, kdyby jsi o mých záležitostech s nikým nemluvil, i kdyby jsi to myslel dobře. Byla jsem dost blízko, aby ses mohl zeptat. Taky nikomu nevykládám o tom, co tobě a Nuki udělala Leazar, o Asmodeovi a dalších věcech. Je to tvoje soukromí, se kterým jsi se mi svěřil a to samé očekávám od tebe. Neporušuj to pořád. *Zamračí se nad tím faktem, protože to od toho večera neprobrali.* Třeba ano…Ale ráda bych něco takového měla už ted, víš? Chtěla bych děti v takovém věku a být máma, at už malého dítka nebo klidně pubertáka. S Lotty nikdy nebyly takové problémy, a že svým způsobem problémová byla. Ale nikdy ne tak, aby to nějak poškodilo mě nebo lidi okolo mě… *Vydechne a promne si kořen nosu, než vzlétne a ironicky se uchechtne.* A co když to budu potřebovat dřív, ne později, v nějakém boji nebo jako když mě unesla matka? Neuměla jsem přistávat a vletět se zlomeninou kvůli tomu do moře, protože nemáš sílu využít magii fakt není příjemné, ten tlak vody při nárazu je sakra bolestivý… Já bych prostě jen ráda, kdyby ten posun byl citelnější, abych byla lepší dříve, než to bude potřeba. Ne potom. Tam mi to už bude k ničemu, víš? *Sama udržuje let v jedné hladině a ve správném směru, aby se Natea držela a roztáhne z rozmaru ruce a padnou jí víčka dolů, aby si to na chvíli jen užívala a nechala se nést po proudu, který je nesl dobrým směrem a neztěžoval jí let. Zatím.*

Lynx Soleil A ty se mi budeš taky hodit.. *Uculí se Lynx, když si přidřepne a utrhne co nejblíže u země malou květinku. Zálibně si ji prohlédne, než se zvedne do své plné výšky a z brašny přes rameno vytáhne desky s fóliemi a do jedné z nich květinu zastrčí a uzavře, načež se rozhlédne kolem sebe. V ruce odemkne mobil a něco do něj naťuká, načež se pro sebe zamračí, když ji vyjedou výsledky a znepokojeně se rozhlédne.* /Notak.. Někde tady to mělo být../ *Zavrčí pro sebe a udělá pár kroků stranou.* /Jestli mi ten parchant lhal, tak ho ještě s radostí nechám zavřít až zčerná../

Chuan *Chuan opět skáče svůj parkur. Tentokrát už to skáče s lehkostí. Když tak skáče mezi stromy všímá si docela už známé postavy* /Potřeboval bych se naučit magii a mám pocit že je dost mocná čarodějka. Přece jen proměnila mě v papouška./ *řekne a zastaví se na stromě* /Mám se jí zeptat? Nevím jako asi jo ale asi mě bude ještě nenávidět/ *řekne si a vzpomíná na jejich setkání na pláži. Nakonec jenom vzdychne.* Fajn. Buď jsem magor a nebo jsem magor… Meh jsem magor a za pokus nic nedám *řekne a seskočí blízko k Lynx.*

Lynx Soleil *Chuan si myslel, že o něm Lynx neví, ale ona o něm věděl dávno. Přeci jen se nedá pohybovat ve větvích stromů tak, aby nebylo slyšet mlácení větví a jejich jemný praskot. Proto na moment tázavě zvedla pohled a převrátila očima, než se zas vrátila ke svému hledání.* /Vážně jsem ho měla proměnit v opici./ *Dál si vykračovala po lese, než kousek od ní seskočil.* Až mě příště budeš chtít zabít rozmáčknutím, tak lépe miř.. *Ušklíbne se.*

Chuan *Chuan se jen zasměje* Neboj nechci ublížit nikomu ani tobě ani zvířatům. *Řekl a rozběhl se za ní* Vlastně jsem se tě chtěl na něco zeptat. Víš už je mi 15, ale…. Jak to říct no jsem sice čaroděj ale jediné kouzlo co umím je… Tohle *řekne nastaví dlaň a nechá tam tři malé plamínky tancovat. Po té pokud se Lynx vůbec chtěla podívat. Po té opět zhasl plamínky* Jednoduše umím jen toho hrozně málo a ty vypadáš jako schopná čarodějka… Tak jsem se chtěl zeptat jestli… Jestli *trochu se stydí ale nakonec to řekne* jestli bys mě mohla trénovat

Lynx Soleil *Pochybovačně pozvedne obočí.* Ne, že by se ti to povedlo.. *Zamumlá si pro sebe s převrácením očí a založením rukama na hrudi. Dnes na krku žádného mazlíčka neměla, ale i tak se lehce při zmínce o zvířatech zamračila, než naklonila tázavě hlavu na stranu a čeká na dotaz. Trochu pohrdavě se ušklíbne, když ukáže kouzlo, než navrátí tvář do zamrzlého tázavého pohledu.* Ví o tom, že mě žádáš, Triss? *Zeptá se nazpět, načež přidá ještě jeden dotaz.* Co bych z toho měla nazpět, když se ani neumíš chovat slušně?

Chuan *když se ušklíbne zčervená. Ví že oproti tomu to není ani to nic* Nooooo ne neví, ale klidně jí to říct můžu a co bys z toho měla… Nevím co ti můžu nabídnout, například nějakou laskavost a s tím chováním. Právě se snažím chovat lépe. Už jen kvůli ostatním. Chci se vám taky omluvit za toho hada a celkově. Nevím jestli chci podepisovat nějakou smlouvu ale… Lepší by bylo kdyby ne. *Řekne a podrbe se za krkem* Hele slibuji že se budu snažit a taky že vás poslechnu, když mi něco řeknete. Jen vás prosím… Já už dál nechci být ta nula

Lynx Soleil *Čeká, co z něj všechno vypadne a když skončí, tak přenese váhu z jedné nohy na druhou a zkoumavě si ho prohlédne.* To s tím ohněm.. *Prsty jedné ruky ukáže na ty jeho.* To je všechno, co ohledně magie zvládáš? *Otáže se, a nechá ho odpovědět, než pokračuje.* Dohodu chtít budu.. Nebudu riskovat vlastní krk, když něco dosereš.. Bude to moje pojistka.. A budu ti chtít si před učením prohlédnout hlavu, že přede mnou nic neschováváš.. Učit tě budu na zkoušku půl roku.. Když mi to nebude vyhovovat, tak s tebou nebudu dál v učení pokračovat. Ty toho půl roku budeš vázaný mě poslouchat a řídit se pravidly, které nastavím. Když neposlechneš bude následovat přiměřený trest. *Na ruce ukáže tři prsty.* Třikrát neposlechneš a končím s tebou.. Ber nebo nech být.. *Nabídne mu.*

Chuan *Chvíli Lynx pozoruje co tím vlastně myslí potom se podívá na ruce a hned mu to dojde* Vlastně ano to je. To je jediné co umím ovládat. Sem tam my vyjde malá ohňová koule, ale neumím je ovládat. *Řekne a vyslechne si její podmínky* S podmínkami souhlasím. Dřív to ale dám vědět Triss. *Řekne a vytáhne mobil. Naťuká zprávu ve které stojí: Triss našel jsem si nejspíš učitele na magii. Detaily ti řeknu doma* Tak jo přijímám *řekne a natáhne ruku směrem k Lynx*

Lynx Soleil *Přikývne na odpověď.* /Alespoň budu vědět, kde začít./ *Čeká, co z něj vypadne, když si stanoví podmínky, a když souhlasí, tak schová svůj mobil.* /No tak hold tu mrtvolu najdu jindy.. Buď já nebo policie../ *Pokrčí rameny, a podívá se na Chuana, co ji nabízí ruku.* /Pfff.. To je tak podřadný gesto../ *Zabrblá si pro sebe, ale vzhledem k tomu, že dokázala ocenit, že se chová zatím slušně, tak si s ním krátce potřese, načež se otočí k němu zády.* Fajn.. Tak jdeme.. *Vyzve ho a vytvoří před sebou rozmáchlým pohybem ruky portál.* Nevím, jak často jsi cestoval portálem, ale možná se ti udělá zle. Zkus mi nezblít podlahy v bytě.. *Propíchne ho při poslední větě přísným pohledem, načež vkročí do portálu do svého bytu v Brooklynu.*

Chuan *ruku s úsměvem stáhne zpět a tak i mobil* Dobře jdeme… *Řekne a podívá se dopředu kde vidí něco co nikdy předtím neviděl. Potom se hned dozví co to je. Portál.* Nikdy jsem ničím podobným necestoval *řekl a udělal krok vzad. Měl strach tím projít ale musel se odhodlat.* Zkusím to, ale radši otevři okno *řekne a pokud už prošla tak tam stojí před portálem* /Huf Huf Huf Chuane pojď zvládl jsi i bláznivější věci. To nezvládnu… Nejdu tam….. Tak fajn jdu jsem přece magor/ KABINGAAAAAAA *zařval a rozběhl se do portálu. Poté ho to vyplivnulo v něčím bytě Zjevně lynx. A ihned pocítil jak mu je blbě*

Maddie Colban *Maddie stála nad tělem, které vlastně bývalo mužem, než jej potrestala. Povedlo se mu několik týdnů zpátky omámit jednu její svěřenkyni z manor, jednu z matek jejích čarodějů – respektive čarodějky, která se narodila před necelými třemi lety – a unesl ji. Sám byl čarodějem, nebyl to pro něj problém. A věřil si natolik, že na něj Maddie nepřijde, že se nebál s ní přijít strávit večer, když měla zrovna "cestu kolem". A nebylo náročné jej omámit. Nikoliv drinkem, ten si prověřil. Otře si nos, na němž měla ještě zbytky krve, když si tělo pomazala jedem, aby jej omámila během styku a když omdlel, přenesla je sem, na místo maskované magií, oba dostali protijed, on okovy, které mu zabraňovaly použít magii. To, co mladé ženě, která se začala konečně dostávat ze své nemoci, vyhrávat nad ní, provedl…to mu už Maddie z principu neodpustí. Ať už jí býval sebevíc užitečný. Znásilňoval ji, vybíjel si na ní extrémně sadistické choutky, že sotva byla Caroline k poznání a když se k ní Maddie konečně dostala…mladá žena byla natolik traumatizovaná, že si vzala život sama a nechala v manor malé děvčátko s tím, že zalykavě žádala svou &quot

aní", aby se o ni postarala a dopřála jí dobrý život. Slíbila jí to. Mohla to dítě nechat v manor, ale…Caroline měla jistým způsobem v oblibě a chovala k ní určitý respekt. Nikdy si nestěžovala na to, jaké jí nemoc způsobuje utrpení, starala se svědomitě o dítě a stejně tak o Maddiino manor, což byla podmínka, aby tam měli domov a vše, co potřebují pro naplnění potřeb, k dispozici. A stejně tak ochranu. Pohlédne zpět k tělu Caroline na druhém stole, které bylo zřízeno k nepoznání a vyčkává, až se čaroděj pod jejíma rukama, Collin, probere, aby si vychutnal stejnou míru utrpení jako Cara, a ještě větší jakožto pomstu. A pak, pak jej možná nechá zemřít. Pomalu, bolestivě a velice krutě. A nebo jej zotročí? Uvidí se, podle toho, zda jej kompletně zlomí, aby se stal dobrovolně něčím méně, než majetkem. Pouhým přeludem toho, čím byl, stínem jí samé, protože nebude mít na výběr. Očekávala zde Kayna, s nímž potřebovala mluvit. Na sobě měla….vlastně jen bílý plášť, který odhaloval její nahotu, jak byl rozevřený, rukavice, aby si nedostala krev pod nehty, kdo se s tím měl mýt a v ruce ještě stále skalpel a to, co zbylo z jeho mužství, které předtím řádně popálila, skřípla do svěráku a podobně, aby si užil to, co si užil u Caroline. Čekala, kdy jí jeden z jejích čarodějů venku, oznámí, že se objevil Kayn a za chvíli jej přivede sem.*

Kayn *Jakmile se mu dostala zpráva, že si jej žádá Maddie, tak přerušil veškeré věci, které dělal a zamířil za ní. Došel na smluvené místo, kde se měl setkat s čarodějem, jež by jej dovedl přímo za ní. Oblečený byl do svého typického, černého oblečení, které tvořila košile s pár knoflíky u krku rozeplými, kalhoty s vyžehlenými puky, které držel tmavý kožený pásek se sponou v motivu motýla, společenské mokasíny, a dva náramky na levém zápěstí. Kdyby pak ale spustil iluzi, byly by vidět i dýky v pouzdrech na zápěstí a malé kapsy připevněné k pásku, kde měl své hvězdice shuriken. Byla to jeho stálá výbava, nic nezvyklého. Jakmile se setkal s čarodějem, zamířil za ním a jemně si rukou shrábl černé vlasy dozadu. Jakmile došel za čarodějkou, nadzvedl obočí nad scenérií, jež se mu naskytla.* Hm, koukám, že měl někdo napilno. *Podotkl, založil si ruce na hrudi, lehce se usmál a zády se opřel o rám dveří, kterými prošel.* Ne že by mě to zajímalo, ale co ta opice udělala? *Pokynul pohledem směrem k zuboženému muži.*

Maddie Colban *Maddie jen vzhlédne ke Kaynovi, který zrovna dorazil, ale její výraz zůstane chladný, její vztek nikdy nebyl afektovaný, plný ječení, vztekání se a podobně. Ne, byl tichý, klidný, chladný…a brutální, pro některé jako byl Collin mohl být dost dobře i smrtící.* Dovolil si zničit někoho pod mou ochrannou. Někoho, kdo se mnou uzavřel dohodu a přivedl na svět čaroděje. *Poukáže ke Caroline.* Vracím mu jeho péči. *Ušklíbne se a konečně dlubne špičkou skalpelu do zranění, které Collin utržil ztrátou genitálií a ten se konečně probere s bolestným zasténáním.* Říkala jsem si, že jsi spal už dost dlouho, Colline a já už se začínám nudit, takže budeme pokračovat. *Prohodí spokojeně a místo, aby mu dala kůži do úst, ať si neprokousne jazyk, bezohledně mu stiskla body na čelisti, aby ústa otevřel a narvala mu do nich jeho úd místo toho, načež mu ho v ústech zajistila, aby jej nevyplivl.* Bude se ti hodit, drahoušku. A vzhledem k jeho velikosti ti dávení nehrozí. *Broukne přeslazeně a mrkne, načež si prohlédne, co tu měla, vyloví suchý led, telekinezí jej přenese ke stolu na němž byl Collin, upevní mu led jak na hřbet, tak pod dlaň a svěrákem zajistí na místě, načež to zopakuje i na druhé ruce.* Co máš raději Colline? Led? Nebo oheň? Samozřejmě bych mohla využít i vosk, ale…Oheň je výmluvnější. Tak co? I když…víš ty co? Ty ses vlastně taky neptal. *Znovu se pousměje a pak pokyne Kaynovi.* Rány je třeba vypálit, aby nám nevykrvácel. Posluž si. *Nadhodí a přejde k lednici pro led, načež vytáhne misku se zobáčkem na lití a nalije do ní jakousi tmavou tekutinu. Kyselina bude další na řadě.*

Kayn *Kayn se musel ušklíbnout.* No hochu, to nebyl moudrý tah. *Prohodil k muži. pak kývl na její povel, došel k muži a uculil se.* S radostí. *´Pověděl, načež zdvihl prst. Na jeho konci se rozzářil plamen ohně, žhavého a sžírajícího, stejně tak jako se jemně rozzářilo jeho oko.* Neboj se, vše ucítíš. *Mrkl na muže a pak přiblížil prst k jeho otevřeným ranám, které krvácely. Vzduch ihned naplnil pach spáleného masa. Kayn si dával záležet na tom, aby byly jeho pohyby pomalejší více, než bylo nutné- nemohl si pomoct. Pokud měl možnost způsobit bolest, rád to udělal. Kolikrát pak ještě přejel jednou plamenem přes už vypálenou ránu, aby umocnil utrpení muže.* Takže, pozvala jsi mě sem dneska jen proto, že potřebuješ vypálit rány tady té opičce, nebo… je v tom něco víc? *Pootočil se na Maddie Kayn.*

Maddie Colban *Maddie se pohodlně opře o pult vedle stolu a sleduje mučení, poslouchá spokojeně křik, který jistě vycházel i z úst Caroline během jeho počínání a spokojeně se usmívá, zatímco Kayn začne konverzaci, jakoby nedělali to, co dělali.* Je tvým úkolem mi být k ruce, když potřebuji a už teď mi za lektvary dlužíš, takže pro mě vyhledáš Nerissu. Vílu. Měla úkol, zjistit informace o jedné civilce, co se mi upsala, ale nezjistila nic. Za několik měsíců. Nehlásila nic, mé oči, *cukne pohledem ke dveřím, aby bylo jasné, koho myslí,* ji poblíž dané osoby ani neviděli. Samozřejmě, co jsem mohla jsem si dávno zjistila sama, ale ona se ukázala jako nespolehlivá. Nicméně, dělá si co chce, ne to, co má. Zjisti, zda provedla něco, co by se mi nelíbilo a pak ji dotáhni sem. A nezklam mě. *Ušklíbne se a poté se narovná, vezme do ruky misku s kyselinou a vytvoří si štít, aby snad nepopálila sebe.* Chci zkusit jeden experiment. Co pálilo více? Tohle? *Poukáže na vypálená místa a Kayna, který jej pálil ohněm,* nebo toto? *A do slabin na těle – stehna, paže, podbřišek – mu vytvoří cestičku z kapek kyseliny. Pár okamžiků s kůží a začne peklo a místnost naplní Collinův křik. Už se rozhodla. Rozzřeže muže zaživa, kousek po kousku. Neodejde. A mohla by začít kůží.*

Kayn *Jakmile Maddie zmínila Nerissu, tak se musel Kayn ušklíbnout.* Ach, inu, koukám, že máme oba spadeno na stejného ptáčka. Nerissu znám. Mám s ní nevyřízené účty. Pochybuji tedy, že bychom mluvili každý o jiné Nerisse. *Pověděl. O to víc chtěl být nápomocný, když zjistil, že se jedná o vílu.* Seženu ti ji, dokonce bych řekl, že i vím jak. Dej mi týden, do té doby ti ji přivedu. Co vím, pohybuje se teď poblíž Faerie, a v lidském světě si našla civila, na kterého se přilepila. *Začal o Nerisse to, co věděl od Cali, Elisy, Mordreda a ze svých vlastních zdrojů a informací. Když měl dokončené vypalování ran, zadíval se na její počínání, poodstoupil a skoro až s hladovým výrazem sledoval to, co Maddie dělala.* A taky spolupracuje s jednou upírkou, která má klan v Brooklynu. *Rozvzpomněl se poté.*

Maddie Colban Výborně, máš týden. *Odvětí spokojeně a nakloní hlavu na stranu, když končí dopalování a ona sleduje, jak se muž prohýbá, křičí, trhá pouty a snaží se uhnout před bolestí. Když konečně začíná být na zlomu omdlení, tak přestane a vezme jinou lahvičku s lektvarem, který v pár kapkách na pár vteřin otupí bolest. Pak vezme strojek, pomocí něhož může stáhnout kůži z těla, i po tak tenkých plátcích, že budou poloprůsvitné. A začne na neumrtveném místě.* Víš Colline, byl jsi užitečný, škoda, že jsi nenechal ptáka v kalhotách a ruce v kapsách a dovolil si sáhnout na to, co patří mě. *Nadhodí skoro lítostivě, zatímco vyčkává ve slovech na mezery mezi křikem. Jen pomalinku, mučivě pomalu stahuje kůži a rozhodně nikam nespěchá. Mínila si užít každou vteřinu, využít každý milimetr jeho těla pro bolest a pak až jej nechat zemřít. Podá Kaynovi druhý strojek.* Chceš se pobavit? *Nabídne mu s šelmovským úsměvem vyloženě, polodivokým, pološíleným snad, plným určité extáze a radosti, zatímco čarodějova krev padala do nádoby pod stolem, aby se usnadnilo čištění, stejně na nich ale nějaká zůstane.*

Kayn *Kayn se na ni uculil a převzal si strojek.* S radostí. Ani nevím, kdy to bylo naposledy, co jsem někoho mučil. *Přiznal fér, skoro až jako kdyby nostalgicky a pak začal konat tak, jako Maddie, dokud neměli hotovo. Spokojeně si opřel krev z tváře, ovšem nevšiml si že má na palci krev také, proto se ušpinil ještě více. Ne že by mu to vadilo.* Takže tedy, týden… každopádně… napadlo mě… má žena, teď něco řeší. Je možné, že tě vyhledá s žádostí o pomoc, jistě, dohodu, ale mohl bych ti nastínit, o co jde. *Zauvažoval a více si povytáhl rukávy košile.* Chystá se zabít svou matku… i když zabít je nepřesné. Co vím, Elisa, má žena, jí je vázaná slibem že pokud její matka zemře, také se zabije. Je v našem zájmu se jí zbavit, aby byla neškodná , ale zároveň naživu. Napadlo mě, jestli by jsi nemohla pomoct. *Zvedl k ní Kayn pohled. Tohle chtěl nechat na Elise, ale neodolal tomu zeptat se.*

Maddie Colban *Když skončí, dokonce si z Collina udělají terč na vrhání šipek, jen tak pro krutou zábavu, oba jsou zlití krví a Maddie si prohlédne ruce, protože rukavice si z nich sundala už před nějakou dobou a stejně tak svůj plášt a byla tak dávno zcela nahá. A nijak ji to netrápilo. Nadzvedne obočí, když Kayn začne mluvit. Mrtvola mezitím visí přišpendlená na jednom z trámů a nehluboká vana pod ním, kterou tam přesunula byla skoro plná krve, která stékala z čaroděje i nyní, nicméně čím dál pomaleji, jak tuhla po jeho posledním výdechu.* Mohu ji zlomit. Může se přidat. Dohodu mi podepíší obě. Nakonec. *Ušklíbne se a sklouzne jej pohledem, vyzývavě přejde místností, houpajíc se v bocích, a vezme si sklenku vína z níž se napije a nabídne i jemu.* Zbav se pak mrtvoly, ale předtím bychom se mohli umýt od krve, nemám ráda špínu. *Ušklíbne se znovu a nadzvedne obočí. Byla to pozvánka pro společnou sprchu.* Pokud ti tedy Elisa nenasadila obojek a nejsi pod pantoflem. *Nadhodí trochu posměšně, že by se někdo jako on nechal jednou ženou zkrotit.*

Kayn *Kayn se na ni podíval a pak nadzvedl obočí.* Ne, to teda rozhodně nejsem. *-Pověděl pouze. Věděl, že by s tím nesouhlasil, ale koneckonců to byla Elisa, kdo po něm vyřval že si můžeš spát s kým chce a naopak. A ačkoliv mu pak řekla, že by mu to neodpustila, tak si její prvotní slova vzal vážně.* Hm, klidně bych i od té krve zůstal, ale když jinak nedáš. *Pověděl, jemně zvedl prst, na které měl rudou tekutinu a jemně si s ním přejel přes jazyk. Skoro až slastně zamručel a pak zamířil za Madds, pokud se vydala směrem ke koupelně. Pokud ne, došel jen do její blízkosti.* Co se té Elleth týče, *Vyslovil jméno Elisiiny matky,* jak říkám, Elisa za tebou asi přijde sama, jen jsem tě chtěl obeznámit dopředu. *Pověděl pouze pro konstatování jasného vysvětlení.*

Maddie Colban A je to jen něco, to říkáš, nebo to umíš i dokázat? *Broukne a nakloní hlavu na stranu. Nikam nespěchá, nechá jej k sobě dojít, znovu upije a kývne na info k Elisině matce a Elise, které teď nemělo cenu rozebírat dál, když s tím za ní měla přijít Elisa. Místo toho se tak přiblíží ještě víc a nadzvedne se na špičky bosých nohou a zachytí Kayna za bradu. Sama mu přejede po rtech prstem od čarodějovy krve a než by si ji znovu zcela slíznul, natáhne se ještě víc, stáhne si jej zároveň sobě naproti a přitiskne své rty k těm jeho. Rovnou taky využije možnosti mu přejet po nich jazykem, aby je očistila od krve a případně tak prohloubit polibek.*

Kayn *Kayn se jen ušklíbl, jeden koutek rtů nadzvedl lehkého úsměvu a sledoval Maddie.* /Tak maličká a přitom tak nebezpečná./ *Problesklo mu hlavou, když poměřoval jejich čtyřiceti-centimetrový rozdíl. Když se k němu natáhla, musel se proto sklonit. Jednou rukou se zapřel o stůl za ní, pak i tou druhou, a pak jí polibek vrátil nazpět, hluboce, vstřícně, dalo by se říct i dominantně. Už jen ale z jejího vystupování a sexu, který měli předtím soudil, že tady by raději byla Madds ta nahoře, proto jeho přístup nebyl až tak odvázaný, pořád s možností pro ní převzít kontrolu, pokud by chtěla. Polibek jemně rozpojil, jen aby se pak natáhl a upil si z vína, které mu předtím nabízela, než ho opět postavil na stůl. Jednou rukou se pořád opíral, druhou položil čarodějce na pas a natiskl blíže na své mohutné tělo.* Myslíš si že to jsou jen plané řeči? *Nadzvedl hravě obočí a naklonil jemně hlavu na stranu, když si ji se zkoumavým pohledem prohlížel.*

Maddie Colban *Pro ten polibek, než se odtáhl mu možnost být nad ní nechala. Sama sklouzla k jeho košili, aby mu ji odepla během něj – jednou rukou to s dvěstěletou praxí nebyla taková překážka a nechá jej vzít jí víno.* Zatím jsi nebyl zase tak přesvědčivý. *Nadhodí s pobaveným úsměvem a potlačí mu do boku, aby je přetočila a snad jej přiměla sednout na ten pult, o který se opírala. Než k tomu má ale možnost, začne mu rozepínat i sundávat kalhoty a možné spodní prádlo pod ním, aby vyrovnala kusy oblečení a a poté by jej potlačila víc, aby si mu mohla sednout obkročmo do klína a krátkou předehrou jej vydráždit, aby skoro hořel touhou po ní. Naprosto a oddaně.*

Kayn *Sledoval její počínání a musel se nad tím upřímně usmát. Nechal se od ní svléknout, přetočit zády směrem k pultu, na který se posadil a když se mu vyhoupla do klína, tak do svých velkých dlaní chytl její stehna, aby si ji přidržel blíže u sebe. Pohledem jen zavadil o své oblečení na zemi, než jej vrátil k Maddie nad ním. Natáhl se a pokud mu to dovolila, polibky natiskl nejprve na její rty, než rty sjel po hraně její čelisti a pak dolů, na krk a ke klíční kosti. Jednu dlaň jí položil na záda, aby si ji k sobě mohl více přitisknout a do polibků se spokojeně usmál. Elisu miloval, ale musel jí dát za pravdu v jednom- věrnost pro něj byla překážka.*

Maddie Colban *Zamručí, když si ji přitáhne blíže a sjede mu po ramenou dolů, aby mu svlékla i košili, kterou jen rozepla a políbí jej na klíční kost. Normálně by možná neměla problém sklouznout za účelem orálního uspokojení, ale zas tak moc si v chuti krve na jazyku nelibovala. Ve chvíli, kdy je předehry dost, a Kayn zůstane dost roztoužený, tak se nadzvedne a aniž si jej nasměruje rukou, docílí toho, aby vklouznul hladce dovnitř a mohli si užít tu podstatnou část jejich styku, než se omyjí a rozloučí. Zasténá a začne se automaticky pohybovat v rychlejším tempu a odkloní se natolik, aby ji musel jistit i v bedrech, jednou rukou se opře o jeho koleno a to jen proto, aby sama sobě dopomohla k vrcholné slasti, kterou jí pouhý styk s ním nedopřeje.*

Kayn *Sám Kayn si tohle vše užíval, cítil, že i on nemá postupně daleko k vrcholu. Nechal ji, ať se na něm pohybuje dle libosti, cítící sám, že každou chvilku vyvrcholí stejně. Snad jeho vzrušení dopomáhalo to, jak byl pokryt krví. Držel ji, aby nespadla, a zároveň se pohyboval proti ní, vnímající intenzitu momentu. Pohledem si ještě jednou přejel místnost a tělo od krve, a to pro něj byla poslední kapka. Zhluboka vydechl a nechal vrchol, aby se přes něj přelil jako slastná vlna.*

Maddie Colban *Čarodějka sama se prohne jen chvílí předtím, než se napne ve vrcholu on a jejich steny a vzdechy po tomto konci přestanou plnit místnost nahrazeny těžkými výdechy. Po chvíli Maddie sklouzne zpátky na zem a vlastně nechá Kayna Kaynem. Zamíří ke dveřím, kde hlídali její čarodějové.* Ukliďte, to tělo už nechci vidět. Caroline zpopelněte a někde rozprašte, ta si pohřeb zaslouží. Jeho ať si klidně rozthá divá zvěř, ale beze stop ke mě i vám. *Přikáže, nechá dveře pootevřené a zamíří do sprchy. Pokyne Kaynovi, že se pořád může přidat a začne se drhnout od krve. Nesnášela špínu. Nebylo to panické drhnutí, že je od ní, spíše pečlivé, aby po ní nezbyl ani náznak zápachu, kdyby se k ní přiblížil někdo s citlivým čichem a překryje ho jemným mýdlem, které pohltí jakýkoliv zápach ať přirozený či nikoliv. Z vlasů si vymyje krev stejně pečlivě a využije zřejmě domácího šampónu s exotickou vůní rostin a bylin typických pro austrálii.* Za týden očekávám hlášení i Nerissu tady. *Oznámí mu nakonec vcelku chladně, pragmaticky, načež si vytvoří portál. Kayn musel odejít stejně jako přišel a bariéra srubu zařídila, že zapomene přesnou polohu a budova se opět zneviditelní, když se dostane do dostatečné vzdálenosti.*

Kayn *Kayn kývl na souhlas, když ji pak následoval do sprchy.* Budeš ji tu mít. *Pověděl s kývnutím, než pak sám zmizel pryč, směrem do Faerie.*

Maddie Colban Výborně. *Nadhodí a projde oním portálem pryč.*

Kayn Našel ji ne moc den zpátky, když se pokoušela někoho okrást v Central Parku. Jelikož se ten den připozdívalo, tak ji ještě vzal k sobě na dvůr do skrýše a teď už ji vedl za Madds. Nedal ji ani možnost bránit s. Svázal její mysl mentálním příkazem a byl připraven víle do hlavy kdykoliv znovu zasáhnout. Občas se na ni pootočil, jestli jej sledovala až k místu v lese, kde se měl sejít s čarodějem, jež by ho přesměroval směrem k Maddie skrýši. Po chvilce onoho muže spatřil a nechal se dovést do hloubi budovy, zatímco stále sem tam zkontroloval Nerissu za sebou. Netušil co se jí Madds chystá udělat, ale těšil se, až zrovna jí uvidí trpět.*

Maddie Colban *Čarodějka dorazila se zpožděním, už bylo k večeru, na sobě měla zlaté šaty s hlubokým výstřihem a stejně zbarvené střevíčky a jemně pozlacená víčka. Kromě řasenky to byl jediný make-up, co na sobě měla. Objevila se ve dveřích zničehonic nic. Zřejmě byla na druhém konci země, kde už byla noc. Jediným pohybem vytáhne ostré jehlice s ozdobnými řetízky a třpytivými drahokamy a bez zaváhání je vrhne Nerisse pod klíční kosti. Tmavé vlasy se jí rozprostřou po ramenech, zádech a hrudi, zatímco její snad trochu euforický výraz doplněny o lehce zarudlé tváře zřejmě od společenského tance, rázem ztvrdne při pohledu na Nerissu a mlaskne.* Takové zklamání a přitom si mívala potenciál. Doufám, že víš co tvé selhání znamená pro tebe a pro naši dohodu, však? *Nakloní smyslně hlavu na stranu a letmo našpulí rty. Jen decentně, jakoby jí bylo víly až líto, když mávne rukou a otevře se kovová truhlice. Její fasády se nemusela bát tolik jako železných hrotů uvnitř, kvůli nimž bude muset být neustále napjatá, aby se na některý nenabodla, aby si nevpálila železo pod kůži. Druhým mávnutím ji do truhlice vrazí zády a třetím, sotva patrným ji zavře a uzamkne. Pak přejde ke Kaynovi a poměrně vášnivě jej políbí.* Mám dobrou náladu, zatím. Třeba ti za toto dám i nějakou odměnu, pokud se mi bude líbit a bude rozumná. *Broukne jeho směrem pobaveně a odtáhne se s pohlazením ruky od hrudi až koketně přes jeho klín, aby přešla k truhle, možná spíš rakvi a dva hroty zašroubuje zlehka více dovnitř, aby byly jen centimetry od oblasti Nerissiných spodních žeber.*

Nerissa *Nerissa jako kdyby hned vystřízlivěla z Kaynova omámení, když spatřila Maddie. Než by se ale mohla nějak nadít, nebo něco říct, nemohla se skoro ani hýbat. Jen tiše zakňučela a zadívala se před sebe na čarodějku.* Hele, o co… o co jde? *Zakňučela. Popravdě tušila, ale občas se sama ztrácela v hávu vlastních myšlenek a akcí, že jí okolnosti vypadávaly. Pohledem střihla i ke Kaynovi.* Ty slizkej, zatracenej parchante! *Zaječela po něm nevraživě.*

Kayn *Kany sledoval, co Madds udělala a polibek jí pak ochotně vrátil, než si přejel jazykem přes rty. Pak koukl na Nerissu, která spustila vervál.* Nebylo moc snadné najít ji, ale jak jsme si myslel, tak byla zašitá v Central parku a kradla. *Sjel si ji pohledem od hlavy až k patě. Sám se pak postavil opodál, aby sledoval, co se s mladou vílou stane, zatímco se na ni jen ironicky usmál, když jej nazvala parchantem. Sakra, jak moc by jí teď ublížil, kdyby mohl. Pořád se jí měl za co pomstít.*

Maddie Colban *Maddie se na Nerissu, která měla jako výhled pouhou škvírku, sotva podívala, načež se dostala ke Kaynovi a po polibku se konečně začala víle v pomyslné zlaté klícce věnovat.* Pověz mi, proč jsi nesplnila úkol, který jsem ti dala? A to ani poté, co jsem se ti upomněla? Další šanci na to mít nebudeš. Pokud ale tvé odpovědi budou správně, třeba ještě odejdeš po svých. I když teda bez jazyka. *Pousměje se na Nerissu a vesele mrkne, i když její nálada k veselí neměla ani blízko. Tak spusť, maličká, ať můžeme začít. *Nadzvedne obočí. Měla v plánu nechat Kaynovi jeho čas, aby se mohl "umělecky vyjádřit", nicméně to říkat zatím nemínila. Na to čas přijde.*

Vypravěč *Nakonec se však objeví povinnosti, kvůli nimž je Maddie odvolána pryč a Kayna vyvede čaroděj, zatímco druhý zůstane, aby Nerissu pohlídal, kdyby měla hloupý nápad utéct. A to klidně i několik dní, kdy se střídá s jinými čaroději. Ti občas Nerissu vytáhnou a uspí, aby se ještě sama nenabodla, nebo ji nechávají na oltáři v poutech, které jí brání použít jakoukoliv magii, projistotu ještě s hrubými kovovými rukavicemi, které jsou značně nepohyblivé, stejně tak má v okovech nohy a přes hrudník a boky kožené řemeny, které ji prakticky znehybňují.*

Meritriss Blake *Triss dneska vzala Chuana dopoledne do lesa, než bude muset jet zpátky na intr do školy. Chtěla nasbírat ještě nějaké lesní ovoce, než přijde zima. Dlouho nepekla nějakou buchtu nebo plněné knedlíky a takové jahody a ostružiny s cukrem? Nebo i jen tak. A Chuan si mohl vzít s sebou nějaké do školy. Ruce měla zastrčené v kapsách velké, hrubé mikiny, pod ní měla teplé legíny a sportovní tenisky. Tmavé vlasy se jí houpaly ze strany na stranu v copu, zatímco odcházela od auta, které na okraji lesa zaparkovala. Označila si pro jistotu jeho polohu v mobilu, kdyby se zatoulali a šli v kruzích, načež se protáhne a schová bezpečně klíčky od auta a mobil do kapsy kalhot, kterou zapne, aby nic nevypadlo. V ruce jí tak zůstane jen košík, dvojče toho, který sehnala Chuanovi.* Tak schválně, kdo ho naplní rychleji. *Mrkne na něj, a pokyne mu, aby vyrazili, když telekinezí naposledy zkontroluje zamčené auto a vyrazí po pěšině, aby se porozhlédli po plodech…a v nejhorším i po houbách. Sama je nejedla, ale voněly hezky a ráda je sbírala a čistila. Lucas a Tayler si z nich potom rádi pekli, smažili a vařili různá jídla.* Doufám, že nějakou znalost o plodech máš? Já jen, aby se nestalo, že se něčím v lese otrávíme. Do nemocnice to není zrovna blízko, víš? *Nadhodí a zatahá si za cop.*

Chuan *Po tom co ho Triss vyloženě narvala do mikiny a dotáhla ho do lesa, vyskočil z auta. Podíval se okolo a hned začal poznávat známé stromy, které si někdy značkoval.* /Snad na to Triss nepřijde/ *řekl a když se vydala do lesa rozběhl se za ní.* Ale hrát budeme bez kouzel *řekne a ještě si trochu uraženě odfrkne. Chuan sice borůvky a tyhle věci moc nemusel ale párkrát si je dal. Hřiby jsou však jiná. Měl je rád jak syrové tak i grilované na ohni.* Byl jsem bezdomovec ne idiot *řekne* Jasně že mám *dodá a poškrábe se na hlavě* Takže nápad kde hledat? *zeptá se po docela dlouhé chvíli*

Meritriss Blake Nemyslím, že nějaké by nám pomohly. *Ušklíbne se. Nakonec něco z ničeho udělat vyloženě nejde. Aby si pomocí země vypěstovala vlastní plod nebo houbu musela by se snažit a ztratila by sakra hodně energie jen s jedním. Stačilo bohatě nechat rozkvést poupě, ne nechat vyrůst celou rostlina…nebo něco jiného.* Tak jsem to nemyslela, jen každý se může splést. Prostě jen…budeme opatrní. Nic nejez, pokud si nebudeš úplně jistý tím, co to je a zda je to jedlé. Spousta jedovatých plodů, rostlin a hub se tváří jedle, víš jak. Ani já bych nedala ruku do ohně za to, že to vždycky trefém správně. *Pousměje se na něj a když nadhodí, kde hledat, tak se rozhlédne a trhne rameny.* Asi bych zkusila zajít někam trochu hlouběji. Jsou to plody, takže typuju budou spíše na sluníčku, než totálně schované pod stromy. Aspoň teda to je moje zkušenost, když jsem chodila s tátou nebo bráchou. *Trhne slabě rameny a pousměje se.* Co tvoje typy?

Chuan Já nevím co ty všechno umíš *řekne a pokračuje dál. Cestou si pobrukuje melodii a písničku tu stejnou furt dokola* Neboj nic jist nebudu. Vím jaké to je nakazit se plody a věř mi příjemné to není. *přeruší broukani si melodie a jak to dořekne opět začne. Když však triss zmíní tátu a bratra Chuan si jen hodí kapuci přes hlavu a usmívá se. Není to však pravý úsměv. Jeho cíl v životě je však svojí pravou matku najít. Ví že však u ní bydlet nechce jen chce vědět proč ho zahodila. Hned ho z toho triss vyruši a jen sebou cukne.* Nevím nikdy jsem tu s rodinou nemohl být *řekne a pokrčí rameny. * HŘIB *řekne a rozběhne se ke stromu.* Záleží však co hledáme. Plody v zemi často nerostou zato některé hřiby ano *řekne a snaží se odběhnout od tématu rodiny co nejrychleji doufajíc že si toho jeho máma nevšimne* Mám náskok o jeden *řekne a zasměje se dal však pokraču