Manhattan

Manhattan je nejikoničtější částí New Yorku a jedním z nejznámějších měst na světě. Nachází se na ostrově ohraničeném řekou Hudson na západě, řekou East River na východě a Harlem River na severu. Jeho dominantou jsou vysoké mrakodrapy, ale také parky, kulturní instituce, butiky, obchody a restaurace. Manhattan je centrem finančního, kulturního a obchodního života.

Calipso *Byla mu vděčná, že se v tom nechtěl už nijak šťourat, popravdě, ani ona o tom moc nechtěla dál mluvit a rozebírat to.* Jsem ráda, že se máš dobře a mrzí mě, že se na tebe přítel vykašlal, tohle by se neměl odít, není to správně, morální a ani hezké, zvlášť, když ten druhý jej má rád. *Pousmála se na něj.* Ale neboj, buď se ještě ozve s nějakou snad dobrou omluvou a nebo se najde někdo jiný, kdo se k tobě takhle nezachová. *Mrkla na něj a pak se posadila na lavičku také.*

Dominic Northwood *Jen pokrčil rameny.* No nevím, ono to hlavně přišlo až tak rychle, že od samého začátku mi přišlo, že to je až moc zvláštní. Já nevím, možná jsem se do toho ani neměl pouštět. Ale držet se ho už nechci, po tom, co se teď stalo, asi ne. Nejsem až tak moc, hm, řekněme, důvěřivý, abych byl v nevědomosti několik měsíců, co se děje s mým přítelem. *Pokrčil rameny a pak n ni koukl.* Co ty, ty někoho máš? *Optal se.*

Calipso *Seděla vedle něj, hleděla na něj s lehce nakloněnou hlavou a poslouchala.* Pokud jde o city, tak tohle člověk neovlivní, prostě to přijde a na nic se tě to neptá. *Pousmála se. Bylo jí líto, že jeho vztah s přítelem takto skončil. Ona přece jen byla ta, kdo měl rád šťastní konce.* Hm, já ne. Já jsem měla přítele, ale ten byl tyran, takže jsem se s ní rozešla. /A pak ho zabila, když jej Kayn přivedl./ *Zaznělo jí v hlavě, ale nad tím se jen ošila.* Momentálně nemám nikoho. Je tu sice jeden milý fér, kterému se asi líbím, ale já na chlapy nemám moc štěstí. *Pokrčila rameny.*

Dominic Northwood *Poslouchal ji a přikyvoval.* Jo, jo je dobře, že od takového člověka jsi odešla, to nikdy nedělá dobrotu. Já takové štěstí neměl, no, i když, moje první láska, platonická, která mě nikdy nemilovala, mě přizabila, doslova. Takže, asi to bylo taky dost, hah, toxické.* uculil se Dom.* Jo, takové je dobré odřezávat, No každopádně, když tu tak jsme, nechtěla by jsi, pozval bych tě na kávu? Nebo, na čaj? Na něco? Můžeš mi povědět o tom férovi. Neboj se, já teď na lovu, jak se to říká, nejsem, teď si chci dát osud nějakých vztahů asi pauzu. *Přiznal.*

Calipso No abych řekla pravdu, dlouho jsem to nechtěla vidět, ale pak mi došlo, že to co dělá, nemá s láskou nic společného a odešla jsem dřív, než to mohlo dopadnout zle. *Koukla na něj a poslouchala i jeho vyprávění, načež občas lehce přikývla hlavou.* Koukám, že ani ty jsi to neměl ve vztazích nějak moc růžové. *Pousmála se a když jí nabídl něco k pití, na chvíli se zamyslela.* A nemohla bych tě pozvat na ten čaj třeba k sobě? Teda ve vší slušnosti, já jen, že tam stejně musím pro věci a nakrmit zvěř, teda pokud ti to nebude vadit. *Usmívala se na něj.* A o Avalonovi ti řeknu, to se neboj.

Dominic Northwood *Pokýval hlavou,.* Ano, ano, to od tebe bylo rozumné. *Usmál se a pak naklonil hlavu na stranu.* No, ani jich vlastně moc nebylo, nebo, jasně, jednorázovky, ale nic, čemu bych mohl říkat vztah. Buď mi to nevyšlo, nebo, no, jsme upír, takže by to stejně skončilo tak že ona by zemřela, nebo se nedařilo., Ale, alespoň mám více času na sebe. *Podotkl a pak přikývl.* Nu tedy dobrá, rád přijmu. Ale, můžu tě navnadit, jestli chceš, a říct ti, že mám koťátka? *Navrhl.*

Calipso *Pousmála se.* Rozumím, je to složité. Já to taky nemám jednoduché. Jsem víla a také žiju poměrně dlouho, takže s normálním člověkem, je to pak těžké, tedy myslím to, že oni stárnout rychle a mají docela krátký život. Takže tě plně chápu. *Usmála se na něj a postavila se, aby se tedy vydali k ní domů, ale jakmile řekl, že má koťata, oči se jí rozzářily.* To vážně? Tak to měním plán, chci je vidět a chci je pomazlit, prosím. *Udělala na něj psí očka a sladce se usmála.*

Dominic Northwood *Dom se ihned zasmál.* No, tak jo, tak tedy ke mě. Jsem tu pěšky, bydlím přeci jen kousek, vlastně hned za parkem. *Usmál se Dom a šel klidně po jejím boku.* No jo, otázka vztahů v naší říši, to je složité. Hodně složité, ale no, tak, občas je fajn být sám, jen tak, pro sebe. *Usmál se povzbudivě, zatímco šel dál.* Ty máš nějaká zvířata? Já mám tyhle jen chvilku, pár dní vlastně. *Usmál se.*

Calipso *S radostí se rozešla po jeho boku a mířila s ním domů.* To nevadí, neprší, není nijak hnusně, tak se prostě projdeme. *Mrkla na něj.* Nejsme jako normální lidé, takže ano máš pravdu, je to složité, ale i tak se to dá nějak zvládnout, když se chce. Stačí jen najít toho, kdo zůstane po tvém boku. *Usmála se.* Jo být sám je fajn, i když občas ne. *Pokrčila rameny a šli spolu dál.* Já mám doma jen agamy, dvě. Jsou to miláčci, nejsou tak nároční, no prostě malí draci. *Zasmála se a poslouchala jej.* Takže nováček, ale to nevadí. Za chvíli se do toho dostaneš a už pro tebe budou vším. Zvířata jsou prostě skvělá. Nikdy nezradí.

Dominic Northwood *Dom se usmíval, když ji poslouchal.* To souhlasím, je to, je to zvláštní a těžké, ale dá se to, snad nějak. *Podotkl. Pak jen zavrtěl se smíchem hlavou.*- No, přemýšlel jsem o tom už dlouho, ale nakonec mě do toho dokoala kamarádka, takže jsme se nechal zvyklat. Možná je to ale fajn, žiju si jinak, hm, dost samotářsky, takže tohle je dost příjemná změna. */Přiznal.* Jak se agamy jmenují?

Calipso Tak to je dobrá kamarádka, když tě k tomu dokopala. Ono zvíře je moc fajn společník. J8 jsem většinou času buď v práci, občas u rodiny, ale jinak sama. Přátel moc nemám, takže jsem ráda za ty dva darebáky doma a jmenují se Pretty a Evil. *Zasmála se.* Myslím, že to k nim prostě sedí, ale to uvidíš sám, až je třeba jednou uvidíš. *Culila se a oba pokračovali v cestě.* A hele, když jsi takový samotář, nenudíš se někdy? *Optala se jej, když se na něj podívala.*

Dominic Northwood To jsou moc hezká jména. *Podotkl Dom s úsměvem. pak pokrčil ramnney.*- No, asi je to můj styl, za ty léta a staletí jse, si na to zvykl, ale tak, občas je společnost něco, čím nepohrdnu. Mám docela dost práce, takže jsme stejně většinou doma u počítače, ale jinak jsem tak nějak, no, zalezlá myška, vážím si svého soukromí a držím si jej. Ty mi naopak přijdeš tak, energická, hodně otevřená, nemám pravdu?: *Optals e s lehkým úšklebkem, na rtech.*

Calipso *Cestou se na něj usmívala a přikyvovala, než pak zastavili u domu, ve kterém asi Dominic žil.* Držet si soukromí, je fajn, je to přece jen něco, co je tvoje a nikomu do toho nic není. *Usmála se, načež se zazubila, když slyšela jeho další slova.* Asi to pravda je, jsem taková, nebo spíš byla, poslední dobou mám pocit, že je to spíš naopak. *Pokrčila rameny a zvedla hlavu, aby na něj lépe viděla.* Poslední měsíce jsem spíše tichá a uzavřená a někdy mi není ani moc do řeči. *Zašeptala.*

Dominic Northwood *Dom pokývl hlacvou.* No, tak pokud se ti stalo co jsi říkala, nedivím ser, asi bych se taky držel tak nějak dál. Ale no, co naděláme. je to život, krutý, hnusný, ale dokáže být i hezký. Tak pojď, jednu hezkou věc ti ukážu, vlastně dvě, ta moje koťat. *Mrkl na ni a když vešel ke svému domu, pozval ji dál a rozsvítil.* Sedni si kam chceš, chceš něco k jídlu? I tak něco mám, i když piju jenom krev. *Uculil se mile Dom.*

Calipso Líp bych to asi neřekla. *Pousmála se a posléze vešla za ním do domu, kde se začala rozhlížet.* Páni, máš to tu moc hezké na chlapa. Čekala jsem nějaké doupě starého mládence, ale tohle je opravdu hezké. *Culila se, když si prohlížela jeho interiér. Pak se posadila na pohovku a koukla na něj.* Ne děkuji, nemám hlad, ale pokud měl něco k pití, vodu, čaj nebo tak, budeš moc hodný. *Sladce se na něj usmála.* No a kde máš ty malé zázraky? *Hledala pohledem koťata.*

Dominic Northwood *Dom si jen odfrkl.* Pfff, tak prý doupě,. no, to mám dole, ve sklepě. Ale tohle je moje chlouba. Mám to tu rád, už jsem to v tomhle stylu koupil no a , nemůžu si stěžovat. *Uculils e. Pak koukl do obýváku.* Myslím,. že spí. *Uculil se a pak pokynul, aby jej následovala.* Tak, támhle jsou. *Ukázal na dvě spící kotata, představil je jménem a pak se sám posadil na gauč.* Zvykáme si, všichni,. *Podotkl s úsměvem.*

Calipso *Zasmála se.* No a ne? Děláš s počítači, takoví nerdi většinou mají svá doupata nebo jak tomu říkají. *Uchechtávala se a pak vstala a následovala ho. Když uviděla ty dvě malé kočičky, očka se jí rozzářila.* Abych řekla pravdu, nejraději bych je pomazlila, ale nebudu je budit. *Usmívala se od ucha k uchu a pak se posadila vedle něj na pohovku.* Dej to mu pár týdnu a budeš si pak myslet, že jste spolu věčnost. Uvidíš. *Usmívala se na něj.*

Dominic Northwood *Jen se zaculil.* Ne, neoznačoval bych se jako úplný nerd, nenosím brýle, jenom ty košile no. *Ušklíbl se a pak pokýval hlavpou.* Ony se vzbudí, za chvilku mají čas jídla. Jinak, no, jinak myslím, že to tak asi bude, ale na druhou stranu, bude to pro mě jako jen malý okamžik v životě, takže asi budu přemýšlet o zvířatech, co mají delší životnost. *Pokrčil rameny Dom.*

Calipso Košile ti sluší. *Uculila se na něj a pak se otočila a koukla na spící koťátka.* Hele jsou zatím malé, máš takových plus mínus patnáct let, pokud bude všechno fajn, ale i tak to je dost dlouhá doba. Ono z těch lidských zvířat není moc co, co by vydrželo nějak dlouho. Možná želva, ale nejsem si jistá a uculila se.* To kdybys žil ve Faerii tam by to bylo jiné, místní zvířata žijí mnohem déle a jsou někdy tak zvláštní. *Pronesla s úsměvem.*

Dominic Northwood *Kdyby mohl, možná by se i trochu začervenal. pak pokýval hlavou.* Jo, o želvě vím, možná i nějaký ten druh papouška, takový šedivý, se žlutým zobákem, teď nevím, jak se jmenuje, ale možná ty. *uculil se a pak si vzpomněl, že chtěla čaj. proto hned odběhl,. aby jej udělal.* jaký piješ čaj? Bylinky, ovoce, nebo něco jiného? *Optal se na její výběr z kuchyně+, ze které se následně vyklonil.*

Calipso Ano, papoušci a pak ještě je něco myslím, ale už si nevzpomenu co. *Usmála se a když odešel, otočila se a sledovala, ty malé špuntíky, jak spali.* Já mám nejraději bylinkový, takže pokud nějaký máš, budu za něj ráda. *Zavolala nazpět a pohodlně se usadila. Musela uznat, že s Dominicem jí bylo fajn. On by fajn a ona mohla zase na chvíli fungovat jako předtím. Remimu byla vděčná, že jí hlídal, dokonce se jí i líbilo na Podzimním dvoře, ale začínal jí chyběl normální život a její známí.*

Dominic Northwood *Dom kývl na souhlas a jal se tedy připravovat věci na pití pro Tiu. Když měl pak hotovo, vrátil se a položil čaj před ní.* Tak, tu máš. *Usmál se na ni mile, než s ní pak pokusil zaplést plodnou konverzaci o zvířatech.*

Calipso Děkuji. *Usmála se na něj a nakonec se spolu bavili nejen o zvířatech, ale i o jiných věcech. Když pak byl čas jít, Tia se s Dominicem rozloučila a odešla, nejprve domů pro věci a pak zpět na Podzimní dvůr.*

Dominic Northwood *Nakonec jí Dom vyprovodil a s úsměvem se vrátil k sobě domů.*

Dominic Northwood *Sám byl doma už dva dny vkuse, dokončil další práci an zakázku a teď si sám dával dohromady další věci. Pracoval momentálně na rozvinu umělé inteligence, no, to už delší dobu, ale teď se tomu chtěl věnovat o něco více. Byly to přeci jen pořád jen chabé základy, ale ii tak z toho byl Dom nadšený. Přeci jen, byl to jeho největší pokrok, jeho chlouba, něco, na co byl po právu pyšný.*

Alessandra Luca *Poslední dny Aless trávila spíše sama. Věci týkající se obchodu nechala na Sebastianovi a i s Remim to teď bylo těžké. Nebo spíše, nějak se odcizili, cítila a to a mrzelo jí to, přece jen v téhle chvíli to nebylo fajn. I dneska trávila upírka čas sama nebo spíše měla jeden nápad a potřebovala ho zrealizovat. Proto zastavila s autem u domu Dominica, vystoupila a došla ke dveřím. Chvíli tam jen stála, ale pak zazvonila a čekala, až jí otevře, tedy pokud byl doma. Měla pro něj docela velkou zakázku a doufala, že jí přijme.*

Dominic Northwood *Když zaslechl zvuk ode dveří, tak jen zamručel, nakonec ale vstal, došel a otevřel. jaké bylo jeho překvapení, když spatřil Aless.* Alessandro, co ty tady děláš? *Pronesl s vykulenýma očima, naklonil se dopředu, aby se rozhlédl kolem sebe, jestli to na něj není nějaká ušitá bouda a už zpozorněl, překvapený a netušící, co by měl od upírky čekat.* Věř mi, že jsi poslední, kdo mě napadl, že mě dnes navštíví. *Přiznal pak.*

Alessandra Luca *Stála tam ztracená ve svých myšlenkách, dokud se neotevřely dveře.* Ahoj. *Pozdravila jej a chvíli pozorovala upíra před sebou.* Věřím, že nejsem zrovna někdo, koho bys čekal, kdybych nemusela, nebyla bych tu, ale jsi jediný, koho můžu o tohle poprosit. *Začala.* Měla bych pro tebe práci, velkou zakázku. Potřebuji nejlepší kamerový systém, prostě něco na ochranu. Vím, že v tomhle jsi nejlepší a pokud jde o peníze, je mi fuk kolik to bude stát. *Vysvětlila, dívala se na něj nebo spíše čekala, zda t přijme nebo jí odmítne, i s tím nějak počítala, přece jen, neměli spolu nejlepší vztahy.*

Dominic Northwood *Chvilku se na ni díval, pohledem jako kdyby se jí ptal, jestli to vážně myslí seriózně. Pak si odfrkl.* No, už jsme chtěl říct, že pokud jsi někoho nasrala, někoho, kvůli komu to děláš, tak se mi nestav do cesty a že s tím nechci mít nic společného, ale, no, nemám co ztratit ani nikoho ohrozit. O jaké cenové nabídce se bavíme? *Optal se jasně, a znělo to jasně jako tak nějak informace, na základě které jí pozve dál, nebo pošle pryč.*

Alessandra Luca Nehodlám tě nijak ohrozit, nikde nepadne tvoje jméno, to se bát nemusíš. Chci jen… *Povzdechla si a prohrábla si vlasy.* Chci jen ochránit rodinu a ty na kterým mi záleží a už nikoho neztratit. *Pronesla tichým hlasem.* Pokud jde o cenu, jak jsem řekla, ta nehraje roli, prostředků mám víc než dost a je mi fuk kolik to bude stát. Potřebuju jen tu nejlepší technologii, která bude k něčemu. Navíc to nebude jen na vilu, ale na více míst, takže hádám, že si vyděláš víc než dost. *Koukala na něj, bylo vidět, že není ve své kůži.* Hele, kdyby to nebylo nutné, nebyla bych tu, ale na tomhle mi opravdu záleží. Potřebuju je ochránit, alespoň takhle, potřebuju být alespoň o malá krok napřed.

Dominic Northwood *Chvilku přemýšlel, než si pak povtzdechl.* Že já si ty problémy do života pouštím prostě dobrovolně. *Povzdechl si, než se na ni pak podíval a uhl na stranu.* Pojď dál, sedni kde chceš, já si skočím pro notebook a vrhneme se na to. *Proensl a pokud vešla, tak odešel do sklepa, kde si přinesl notebook a pak se za ní vrátil hnajhoru.* Takže, říkáš kamerový systém? Hm, můžu ti navrhnout to, že koupím kamery, upravím je, a do počítače ti přímo nahraju vytvořený program, který bude detekovat tebou zvolebné věci. Potřebuju ale vědět, co vše tam chceš mít.

Alessandra Luca *Byla ráda, že nakonec souhlasil, přece jen, kdyby odmítl, netušila na koho se obrátit, nebo tak, tušila, ale Dominica nějak znala a věděla, že je dost dobrý. Proto hned jak jí pustil vešla a posadila se, když se pak k ní vrátil, poslouchala jeho nápady a na chvíli se zamyslela.* Určitě senzory pohybu, chci to mít všechno pod kontrolou, pokud se objeví, chci vědět, že tam je dřív, než se rozhodně vůbec něco udělat. Těmhle věcem moc nerozumím, takže kromě kamer a pohybu netuším, co všechno se dá ještě nastavit nebo k tomu dodat. *Koukla na něj.*

Dominic Northwood *Dom ji poslouchal, zapsal si to, co řekla a a pak se na ni podíval.* Hm, hm, dobře dobře, tak mě ještě napadá, mohu tomu dát tedy vlastní provizorní ai systém. Může detekovat pohyb, určitě bych nevynechal možnost nočního vidění. Možná, jak jsi na tom s magickou ochranou, nebo, o jakém pozemku, který má ten systém střežit se bavíme? *Zajímal se Dominic, aby si mohl zapsat další možné poznámky.*

Alessandra Luca *Přikývla.* Noční vidění a ai klidně přidej, to budu jen ráda., popravdě, čím důmyslnější a vypracovanější to bude, tím lepší. *Pronesla a pak se na chvíli odmlčela, když přemýšlela.* Určitě na hlavní vilu, pak ty další, co jsou, firmu, Remiho byt a také domy Lily a její rodiny. Vím, je toho dost, ale potřebuju to mít pod kontrolou, moc mi na tom záleží. *Pronesla zoufale.*

Dominic Northwood *Pokýval hlavou.* Dobře, ale pořád mi dáváš dost neurčité informace. Musím vědět, kolik přesně bytů, kolik přesně domů, kolik vil. A jestli vnitřní a nebo i vnější. Každopádně, počítej, můžu ti zatím něco nabídnout? Krev, s něčím? *Optal se Dominici, který položil notebook vedle sebe a pak vstal, připraven mířit do kuchyně.*

Alessandra Luca Já si to nějak spočítám a hned ti řeknu, dej mi jen chvilku. *Odpověděla mu a snažila se trochu soustředit, moc jí to nešlo, byla pořád moc roztěkaná.* Krev s whisky, prosím. *Řekla jen a začala si počítat.* Byt jeden, jen Remiho. Firmu, což je jedná velká budova, no a pak už jsou to vily a domy, hm spolu s hlavní vilou jsou tu další tři, takže celkově čtyři a pak čtyři větší domy, teda už jen tři. Pokud počítám správně, je to celkem devět jednotek. Určitě všechny vnější a u vnitřních, firma a možná jen vstupní haly domů a vil. *Povzdechla si a na chvíli zavřela oči.* Tak by to mělo být asi všechno. *Koukla pak za ním.*

Dominic Northwood *Dom pokýval hlavou a přitakal. Pak se zamyslel.* Dobře, mohu ti nabídnout systém automatického rozpoznávání, takže by si pamatoval zaznamenané tváře. Dosah bude na dvě stě metrů každá, ty vnitřní taktéž, takže mohou snímat i venku objekty. Pak bych ti navrhl detekci a rozpoznání podezřelého vzorce chování, jako je například hádka či útok, a upozornit na ně. Tímto způsobem by mohl pomáhat s detekcí potenciálních bezpečnostních hrozeb. Taky bude brát v úvahu hustotu dopravy, na kterou bude mít dohled, detekci poznávaček a aut. Taky by mohl mít schopnost aktivně detekovat nebezpečné situace a provádět akce pro jejich prevenci. Může například detekovat nárůsty teploty, výbuchy nebo požáry a automaticky upozornit na tyto situace. Všechny tyto situace a věci bude automaticky detekovat, ostřit a přibližovat, zkrátka, bude jim věnovat o to větší pozornost. Co ty na to? Každopádně tě musím připravit na to, že u mě necháš hodně, hodně, hodně peněz. *Pronesl Dom. Tohle si hodlal užít a určitě to Aless pořádně naúčtovat.*

Alessandra Luca *Alessandra seděla kousek od něj a poslouchala jej. Když sem šla, věděla, že to nebude levná záležitost, ale jak už mu řekla, byla rozhodnutá zaplatit cokoliv, aby ochránila ty, na kterých jí záleželo.* Zní to jako hodně dobrá ochrana, takže to beru. A na to, že je to drahá záležitost. S tím počítám. Vím, že tyhle věci nejsou zrovna levá záležitost, ale popravdě, peníze nejsou všechno. Ty vydělám znova, ale lidi, které mám ráda už nevrátím. *Prohrábla si vlasy a napila se pití, než jej pak odložila zpět.* Takže je ještě něco, co tam přidáš? *Optala se jej.*

Dominic Northwood *Dom zavrtěl hlavou.* Ne, vše jsme ti řekl, a kdyby náhodou jsem chtěl něco přidat, tak ti o tom určitě řeknu. O té ai jsem taky říkal, a jestli chceš a dáš mi chvíli, mohu ti rovnou vypočítat cenu. Dokážeš z hlavy odhadnout, jak velké rozměry to jsou? Myslím, těch pozemků. *Optal se Dom a podíval se na ni zpoza obrazovky notebooku.*

Alessandra Luca Dobře pokud je to tedy všechno tak, fajn. Určitě mi to můžeš vypočítat, nemusíš spěchat. *Po očku na něj koukla, než vzala mobil a začala a něm něco hledat.* Dej mi pár minut a pošlu ti veškeré informace ohledně pozemků a všeho, co potřebuješ ještě vědět. *Dodala, aniž by zvedla hlavu od mobilu. Seděla mlčky a čekala až jí info, které neměla pošlou, aby to mohla předat Dominicovi.*

Dominic Northwood *Pokýval hlavou, pak tedy čekal na to, až Aless vše zjistí a začal tak nějak případně vše zjišťovat a zapisovat, aby to pak mohl přizpůsobit. Sám tak nějak kulil oči nad tím, kolik to bylo peněz, ale tak nějak s tím se počítalo. On uričtě nechtěl polevit, ne v něčem takovém. Nakonec se na Aless podíval.* Tak co, máš? Hodil bych to do počtů. *Uculil se.*

Alessandra Luca *Ještě chvíli si s někým psala, než po chvíli pohlédla na Dominica a přikývla.* Ano, už mi poslali všechno, takže ti to hned hodím na mejl. *Pronesla a chvíli něco ještě dělala na telefonu, než u to všechno poslala.* Měl bys to tam mít, kdyby ještě něco chybělo, tak dodám. *Postavila se a přešla k oknu, kde se zadívala ven. Byla zvědavá, kolik to bude nakonec stát i když čekala že to bude pár desítek milionu. Ale ona na to nehodlala hledět, chtěla to nejlepší, tak si za to hodlala připlatit.*

Dominic Northwood *Dom přikývl, nakonec teda nadiktoval svůj email, aby to mohla Aless poslat a pak se vrhl na luštění věcí tam. Dával vše dohromady, počítal a nakonec pokýval hlavou.* Dobře. Takže, za základní systém a kamery to bude 70 594 dolarů, počítám ty nejlepší. Hádám, že tak by jsi to i chtěla. Za práci na instalaci a rozmístění 1 839 dolarů, no a samotný systém, jak jsme říkal, ten ti vyletí až na 1 069 610 dolarů. Dohromady tedy 1 142 044 dolarů. Je to pro tebe tak představitelné? *Optal se.*

Alessandra Luca *Chvíli zamyšleně hleděla z okna a přemýšlela nad vším, co se stalo za poslední dny. Musela si přiznat, že byla se silami v koncích, především, co se psychiky týkalo, takhle se necítila už hodně dlouho. Když pak uslyšela jeho hlas, otočila se a poslouchala, co říkal, než nakonec přešla k němu.* Abych řekla pravdu, čekala jsem víc, ale jo je to představitelné, nemám k tomu nic, co vytknout. *Pronesla s pohledem upřeným na něj.*

Dominic Northwood *Ušklíbl se.* No, jako jestli chceš já ti rád víc naúčtuju. Tohle je hrubý odhad a asi ta nejlevnější možnost, přeci jen je to vlastní program s rozsáhlou instalací a dlouhou prací. takže to levné být nemá. Ale, no, tak nějak ti i tak dlužím, takže tak. *Pokrčil pak Dom rameny.* No tak jo, domluveno, sepíšeme smlouvu, co ty na to? *Mrkl na ni, než se dal do sepisování.*

Alessandra Luca *Pousmála se na něj.* No nevím, co bys mi ty měl být dlužný. *Koukla na něj.* Hele šla jsem za tebou s tím, že jsem věděla, že do toho dám miliony, protože vím, že jsi ve své práci dobrý a asi i proto, že jinému bych to nesvěřila. *Pokrčila rameny.* A ano domluveno, sepiš to, ať je to hotovo. *Pousmála se, tak nějak byla ráda, že alespoň tohle měla z krku, ale i tak to neřešilo většinu věci.*

Dominic Northwood *Dom pokrčil rameny a pak se uculil.* No, tak tedy domluveno. Já ti dám vědět, až bude hotovo a pak mi dáš termín kdy bych ti to mohl přijít nainstalovat, co ty na to? *Optal se*

Alessandra Luca *Přikývla.* Dobře, tak super. V tom případě jsme domluveni. Smlouvu máme, hned předtím ti pošlu zálohu a zbytek až po dokončení. *Pronesla.* A s termínem se pak domluvíme, to si pak vyřídím s tebou sama. *Prohrábla si vlasy.* Jsme odmluveni a já asi už půjdu. Děkuju Dominicu. *Řekla upřímně a pak si vzala věci, rozloučila se a zamířila domů, i když se jí moc nechtělo.*

Dominic Northwood *Jen se na ni usmál.* Není zač, uvidíme se. *Rozloučil se s ní i on.*

Dominic Northwood *S Tiou si domluvily schůzku opět nedaleko parku, tentokrát v jedné z malých čajoven, kde po setmění Dominic také čekal. Upřímně se na setkání s vílou těšil, a jak by také ne, když byla tak milá. Sám pro sebe se usmíval a doufal, že vše půjde dobře a že se budou bavit, přeci jen, sice si řekl, že se teď nebude chtít nijak vázat a nikoho hledat, ale Timea byla miilá. Tak tam čekal, před čajovnou, popíjel si a spokojeně se usmíval.*

Calipso *Na dnešní večer se docela těšila. Poslední dny doma jen odpočívala a tak nějak se připravovala zpět na návrat do práce a celkově do života, tak jako předtím. Proto jí schůzka s Dominicem přišla vhod. Doma si převázala ránu a oblékla si něco hezkého na sebe, trochu se upravila a když byla hotová, hodila na sebe ještě kabát a vydala se na místo setkání. Cesta jí netrvala nijak dlouho, přece jen to bylo blízko jejího bydliště a místo, které vybral dobře znala. Už když se blížila jej z dálky viděla a usmívala se.* Ahoj, snad nečekáš nějak dlouho. *Usmála se na něj mile.*

Dominic Northwood *Jakmile jí viděl, tak vstal a vyšel jí naproti. pak se zastavil a usmál se, načež se natáhl a tak nějak opatrně k ní zatím jen natáhl ruku.* Ne, ani ne, před chvilkou jsme přišel, takže v pořádku. Rád tě vidím, byla cesta v pořádku? *Optal se se zájmem, načež se jí sám nabídl, zda jí může pomoct s poblečením. Pokud jej nechala, pomohl jí s oblečením, a kabát pak pověsil na stojan kousek od nich.* Tak, no, co si dáš? Zvu tě. *Usmál se na ni od ucha k uchu.*

Calipso *Usmívala se na něj, líbilo se jí jak byl galantní a milý.* Taky tě ráda vidím a cesta byla fajn, nemám to moc daleko, takže pohoda. *Mrkla a pak jej nechala, aby jí pomohl z kabátu. Byla opravdu mile překvapená, že na upíra se uměl chovat.* To je od tebe milé, děkuju. Hm a dám si asi nějaký bylinkový čaj. *Pronesla s úsměvem a posadila se ke stolku, kde předtím seděl.* Jak se jinak máš? *Optal se jej, zatímco se na něj usmívala.*

Dominic Northwood *Usmál se na ni a nakonec se posadil i on.* No, tak to jsme určitě moc rád, že v pořádku, nikdo za zadkem? *Zasmál se a když si pak objednala, pokýval hlavou že rozumí a čekal, až dotazí obsluha. Mezitím si sám stáhl bundu a odhalil tak bílou košili a sako, načež se na ni koukl a usmál se.* No, já se mám dobře. Dělám teď na jednom kšeftu, který je vcelku drahý a zýbavný, ale jinak v pořádku. A co ty? Už jsi tedy ve městě, nebo pořád se tu objevuješ jen na skok?

Calipso *Zavrtěla hlavou.* Myslím, že nikdo za zadkem. *Pousmála se na něj a když si sundal bundu, sjela si ho pohledem, slušelo mu to, to musela přiznat.* Tak to se alespoň nenudíš, když máš tolik práce a ještě tě to baví. *Uculila se sladce.* Ne, už jsem tady zpátky. Ještě mám pár dní na odpočinek a pak se vracím do práce a celkově do starého života. Na což se docela těším, tak nějak mi tohle všechno chybí. *Přiznala a koukala na něj.*

Dominic Northwood *Dominic se zasmál.* To je dobře, ale i tak opatrně.* Skoro na ni apeloval, než se ale uculiil.* NO, ano, je to zábava, miluju tu práci, má tolik možností a hlavně, je hodně dobře placená. Příště, pokud to vyjde, bych tě mohl místo toho sem vzít do nějaké jiné, o dost dražší kavárny. *Zasmál se a pak ji poslouchal.* TAkže nebezpečí zažehnáno? *Optal se a když došla servírka, objednal TIimee heřmánkový čaj a sobě černou kávu.*

Calipso Neboj se, budu opatrná. *Usmála se, když to řekl a pak jej poslouchala.* Zní to opravdu zajímavě, i když pro mě by to byla asi španělský vesnice, já jsem ráda, že rozumím svému notebooku a tomu, co potřebuju. *Zasmála se. Přece jen něco jako programování znala z filmu, na které občas koukala.* Jo takhle, takže to bude až tak drahá záležitost jo? *Uculila se nad tím, co řekl a pak jen lehce přikývla hlavou.* Je možné, že ano, teda doufám v to. *Odpověděla mu a pak poděkovala za čaj, který už měla před sebou.* A co kočky? Už sis zvykl?

Dominic Northwood *Dominic pokýval hlavou a pak jí poslouchal.* NO, jestli chcěš, někdy tě mohu něco naučit, ukázat, nějaké vychytávky a tak. jsme na to expert. Ach, to znělo hodně egoisticky, omloucv mne. *Uculil se a pak se jemně podrbal na zátylku, než se usmál.* A ano, je to skutečně drahé,ale no, stojí to za to, to se musí nechat. *Mrkl na ni, než pokýval hlavou.* Ano, asi nějak jo, řekl bych, jen nevím, jestli já, jsou až moc živé. *Zasmál se.*

Calipso Jestli budeš tak hodný, tak klidně můžeš, budu jen ráda a občas se to i hodí. Navíc alespoň uvidím, co to děláš, nebo spíše jak to vypadá v praxi. *Uculila se na ně a vzala si do ruky hrnek s čajem, kterého se pak napila.* Ne nadarmo jsou programátoři a jim podobní bohatí a ani se nedivím, že je to tak drahé, asi to taky není jednoduchá věc ani pro tebe. *Popíjela a když mluvil o kočkách, zasmála se.* Co jsi čekal, vzal sis koťata, ty živé budou a dost dlouho, jen počkej, ještě si s nimi užiješ.

Dominic Northwood *Usmál se na ni a pokýval hlavou.* Třeba ano, kdo ví,. *Mrkl na ni a pak kývl.* Ano, my programátoři si bereme hodně, to je vcelku pravda, jasně, ale na druhou stranu, ta naše schopnost, nebo jak to říct, tak přináší docela dost., no a ne? Kde ta moderní technologie teď byla, nebýt nás? *zamsál se.* Ale snažím se, jak jenom můžu. *Usmál se a pak se zasmál.* No jo, ale jsou veselá, a to je dobře, moc dobře. Přeci jen, asi jsem takové poziitivní nakopnutí potřeboval. *Podotkl*

Calipso V tom máš pravdu. Kdyby nebylo vás, hodně věcí by bylo jinak. I když nejsem zrovna profík přes technologii, ale i tak, je to úctyhodné, co dneska už všechno je na světě. *Usmála se popíjejíc svůj čaj.* Tak je to takové zpestření, sice je to němá tvář, ale naprosto úžasná. Neprudí, nenadává, nehádá se, je jen ráda za tvou společnost a lásku, kterou dostane, no a samozřejmě jídlo. *Uchechtla se.* Přemýšlela jsem, že bych těm mým dvěma ještě pořídila kamaráda, ale zatím je to ve fázi nápadu.

Dominic Northwood *Pokýval hlavou.* Ano, to skutečně ano. Je to na jednu stranu prostě složité, le na druhou stranu povznášející. Hele, třeba i samotné hry jsou skvělé. *Zaculil se pak.* Ano, jsou milé, Nat, kamarádka, mi chtěla vnutit psa, ale no víš, asi je to možná tím jak dlouho žiju, ale psi, a já, jakožto upír, to moc dohromady nejde. *Podotkl. Pak se uculil.* No, a co máš na mysli? Pes? Kočka? Další ještěrka? *Zeptal se.*

Calipso *Usmála se.* Hry? Hraješ často? Já jsem třeba nikdy nic nehrála, nebo spíš jsem k tomu nějak nenašla cestu. *Přiznala. Koukala filmy, seriály, ale jinak spíš čas trávila venku v zahradách nebo někde u vody.* Počkej, jakože upír a pes nejde dohromady? A proč ne? Mě to třeba přijde jako dobrý nápad, ale zase na druhou stranu je fakt, že kočky k tobě jdou asi víc. *Pokrčila rameny a uculila se na něj, než si zase odpila čaje.* Psa ne, na to bych neměla čas, kočku, nad tím jsem přemýšlela, ale spíše asi další ještěrku a nebo želvu, ta by taky eventuálně šla.

Dominic Northwood *Dominic ihned kývla na souhlas.* Ano, a hned několik, nějaké mám i ještě ty, co ještě nevyšly, nebo jewto jen demo verze, to víš, umět se někam na bourat má své plusy. *Zasmál se. Pak pokrčil rameny.* JN8 nevím, připomínají mi vlkodlaky, fuj-. *Odfrkl si, než se pak taky zasmál.* Hm, ale no, třeba taková želva, prý žije dlouho, to je pro vílu fajn, ne? A co třeba rybičky? Takové ty malé, barevné, ehm, bojovnice. *Navrhl s úsměvem na rtech.*

Calipso *Zasmála se.* Takže chudáci lidi čekají až ty hry vyjdou zatímco ty si je v klidu už zahraješ. *Vrtěla pobaveně hlavou a culila se.* A jo, vidíš, to mi nedošlo. I když bylo by docela vtipné vidět upíra jak venčí psa, na to bych se ráda podívala, ale třeba příště až si nějakého pořídíš. *Mrkla a na chvilku se zamyslela.* Bojovnice jsou krásné, ale taky moc dlouho nevydrží, to už možná tu želvu, ta by mi alespoň vydržela dost dlouho. Taky jsem přemýšlela nad nějakým zvířetem od nás, ale v tomhle světě by se jejich života o dost zkrátily, to bych musela žít ve Faerii.

Dominic Northwood *Dominic se zasmál.* JO, přesně tak to je, a divila by jsi se, kolik věcí občas různá vydavatelství her chystají. *Zasmál se pak a do kávy si nalil trochu krve, jež pak zamíchal. Pak si jen odfrkl.* Ne, ne psa prostě ne,. Je to pro mě prostě, no, nepředstavitelné. *Pokrčil rameny. Pak se zamyslel.* No a nějaké zvíře z Faerie? To by nešlo? Nebo třeba takový ten šedý papoušek, ti se prý dožívají až osmdesáti let. *Navrhl a zaculil se od ucha k uchu.* Taky jsme ho navrhoval, ale kočka to vyhrála.

Calipso Umím si to představit. *Smála se spolu s ním, než se pak jen culila.* Dobře, dobře, tak žádný pes. *Zvedla ruce v gestu, že to vzdává.* No teoreticky to jde, vím o pár lidech, co si své zvířata z Faerie donesli sem, ale tím, že už nežijí tam, se jejich životy tak nějak zkracují. Vem si třeba já nevím, někdo by si sem přinesl hada nebo nějakého ptáka, ale tady bez vlivu Faerie by už nežili tak dlouho, ale měli by životnost jako jejich vrstevníci ze Země. *Vysvětlila.* Hele papoušek mě fakt nenapadl, to musím uznat, že ne. *Usmála se.* Jak říkám k tobě sedí kočka. *Culila se.*

Dominic Northwood *Pokýval hlavou.* Přesně tak, žádný pes, pes je fuj. *Pronesl a pak se zasmál. Pak pokýval hlavou a ipět se napil.* Ach ano, rozumím, jistě, není to jejich přirozené prostředí, rozumím a chápu. No, tak toho papouška. *Proensl pak zase se smíchem.* Třeba by jste si sedli? Co ty víš, pokud nezkusíš, nevíš. *Mrkl na ni a pak naklonil hlavu na stranu.* Jak dlouho už máš ty agamy?

Calipso Prý fuj. *Smála se spolu sním, než se opět napila a dala si zbloudily pramen vlasů za ucho.* S papouškem si to ještě rozmyslím, uvidím zda to vyhraje, pořád je v pořadníku ještě želva. *Culila se, než se zamyslela.* Hm pár let to bude určitě. Myslím, že jsem si je pořídila nějak tři roky po tom, co jsem se sem nastěhovala. Teda myslím, ale asi jo. *Pokrčila rameny.* Ono se to nezdá, ale jsou docela chytří, takže je občas pouštím i ven po bytě, většinou se stejně sluní na okně.

Dominic Northwood *Zasmál se a pak pokýval hlavou.* NO jo, jasně, jen se rozhodni, uvidíš. *Zaculil se a pak jemně naklonil hlavu na stranu.* NO i když, vodní víla, tam k tobě sedí právě ta želva. *Popíchl ji ještě trochu se smíchem na rtech.* No, zní že to mysl nějakou má., A jak dlouho jsi říkal,a nebo nevím, neříkala, že jsi tady? Nějak, nevím, teď si nejsem jistý, ale i tak mě to zajímá, podle toho, jak se dožívají. Že bych sii je pořídil taky. *uculil se, když se mu podařilo položit obklikou otázku trošku více osobní a ne jen ohledně zvířat.*

Calipso Neboj se, až se rozhodnu, dám ti vědět jako prvnímu. *Uculila se na něj sladce.* Neříkala jsem nic, ale už to bude taky nějaký ten rok. *Pronesla k jeho otázce o tom jak dlouho žije v New Yorku.* Byli mi patnáct, myslím, když jsem odešla z domova sem. Tehdy jsem žila u své kamarádky, také víly, ale ta už zde žila dlouho, takže mě učila, co a jak tady funguje a tak, než jsem se nějak osamostatnila. A když to tak počítám bude to asi deset let. Ovšem domů se pořád vracím, snažím se alespoň dvakrát do měsíce. *Usmála se.* Hm, když budeš někdy chtít, můžu tě vzít sebou a ukázat ti kousek Faerie.

Dominic Northwood *Uculil se, kývl hlavou a pak se usmál.* No, tak to teda máme nějak stejně, jak tě tak poslouchám. taky jsem tu docela čersvtě, přijel jsme sem z Aljašky, aještě předtím z Londýna. Moc hezké město. *Uculil se na Timeu.* Tak to je moc hezké, že se tam vracíš, no, já rodinu vzhledem k tomu, že mi bude skoro 200, nemám, tak nějak už jsme o ni přišel, věkem a léty. Ani známé, jak jsem se zmiňoval, jsme samotář, mám jen jednoho kamaráda a kamarádku, co jsme si udělal tady. A no, tak nějak tady sedím s tebou, tak asi i tebe. *uculil se. Inocence zmiňovat nechtěl.*

Calipso *Hleděla na něj a poslouchala ho, zatímco se usmívala.* Aljaška, Londýn, páni, to musí být úžasná místa asi jako většina těch, co stojí za to. A co tě vlastně vedlo k tomu, že jsi přišel sem, že to vyhrál zrovna New York? *Optala se zvědavě a poslouchala dál.* V tomhle to vy upíří nemáte moc fajn, přece jen přežijete svou rodinu a tak. *Řekla, ale nějak se v tom dál nechtěla šťourat.* Ju tak to jsem poctěna, že do toho počítáš i mě. *Uchechtla se.* Já tady taky nemám moc lidí, něco z práce, pak pár víl a tebe. *Usmála se.*

Dominic Northwood *Usmál se.* No, aljaška zase tak uplně ne. Ale, řekněme, že ten Londýn, ten Londýn za to stál. A no, problémy s klanem, řekněme, tak nějak jsme se sem dostal a jsem i rád, ten bývalý klan se rozpadl. Bylo to, hodně složité, řekněme. *Usmáls e na ni. Pak pokýval hlavou-.* NO, připravoval jsme se na to dost dlouho, pak to tolik nebolí. *Přiznal. Pak naklonil hlavu na stranu.* je hezké že říkáš, že mě, toho si vážím. No každopádně, až dopijeme, chtěla by jsi někam jít? *Navrhl jí.*

Calipso Ach tak, ale tak teď tady máš snad klid nebo ne. *Usmívala se a nad jeho výrokem o rodině, jen přikývla. Pak si vzala hrnek a popíjela si čaj, kterého už moc neměla.* A já si vážím toho, že to jsem i já. *Věnovala mu sladký úsměv a na chvíli se pak zamyslela.* Hm umíš bruslit? Myslím na ledě. Venku už sice není mráz, ale já umím čarovat s vodou. *Zasmála se.* A může být sranda. *Pokrčila rameny.* Jsem zvědavá, kolikrát skončíš na zadku.

Dominic Northwood *Usmál se.* JO, jo mám teď klid, větší, než bych snad chtěl, ale no, ono to občas ani není na škodu., když nejsi součást stáda, nejsi tak ohrožený, ale na druhou stranu, moc lidí se za tebe nepostaví. Ale to už je asi o něčem jiném. *Pokrčil rameny a usmál se, pozorující vílu před sebou. Pak se zaculil.* Ano, umím bruslit, to zní moc fajn, šel bych rád. Dlouho jsme na tom sice nestál, ale zopakuji a připomenu si to rád. *Usmál se na ni, než se pak znovu napil.*

Calipso A nerozmýšlel jsi jít někde do nějakého klanu? Přece jen jak říkáš, kdyby už na něco přišlo, jsi v tom sám. Jak to vlastně funguje u vás upíru, vy nemusíte být v klanech? Můžete být prostě takhle, jak to říct samotáři? *Optal se, přece jen nevěděla, jak to fungovalo.* Tak fajn, v tom případě vím o jednom fajn místě, kde můžeme zajít a nikdo tam moc nechodí, takže když spadneš budu se ti smát jen já. *Zazubila se jako neviňátko a pomalu dopila svůj čaj.*

Dominic Northwood *Dominic ihned zavrtěl hlavou.* Ne, od posledně, co jsem byl v klanu, ani zatím ne. No, jednou. V 9š, v mém posledním klanu se to ta jak si hodně pokazilo. Tak jsme se rozhodl, že do dalšího jen tak nevstoupím a když už, tak jen kvůli tomu, abych měl ochranu. Ale přicházím na to, že v bezpečí jsem spíše sám. *Proensl. Pak pokývl na souhlas.* No tak dobře, tak beru, až dopiješ, zaplatím a můžeme, Jsem na to zvědavý, i když, doba na bruslení pomalu končí. *uculil se.*

Calipso *Poslouchala ho a lehce přikyvovala hlavou.* Asi to má také své výhody a nevýhody, jako všechno na světě a pokud je ti takhle dobře, tak proč to třeba měnit a kdoví, jednou třeba změníš názor a najdeš ten, kde budeš spokojený. *Usmívala se a nakonec dopila čaj.* To sice končí, ale říkala jsem ti, že umím trochu čarovat a vytvořit led na vodě pro mě není složité, přinejhorším nebudeme bruslit a zaplaveme si. *Zasmála se.*

Dominic Northwood *Dom s jemně usmál, ale nakonec jen zavrtěl nesouhlasně hlavou.* Ne, myslím si, že ne, myslím si, že s takovou, s tím, co mám za sebou a co jsme ve klanech viděl, asi ne.* Pořád viděl to, co se stalo s Emettem, to, co se stalo kvůli klanu Nat, a nechtěl to, nechtěl to tak. APa ale věnoval víle opět pozornost, poté, co se vrátil z polapení vlastní myslí.* To já vím, že umíš, ale jen si říkám, aby nás nikdo neviděl. Přeci jen, už je polovina února, nebude to, hm, podezřelé? *Zajímal se.*

Calipso Uvidíš časem a když ne, tak budeš v bezpečí i takhle, ono je to možná i lepší. Velká skupina je dost viditelná a jedinec se spíše ztratí. *Usmívala se a chvíli jej pozorovala, než lehce zavrtěla hlavou.* Neuvidí, je tma, to za prvé, za druhé to místo je v parku docela schované a moc lidí tam v tuhle dobu nechodí a za třetí, iluze, za tou nás nikdo neuvidí. *Usmívala se.* I já jsem skryta iluzí, jinak by všichni viděli, jak vypadám.

Dominic Northwood No, zatím je to opravdu a jednoznačné ne. Opravdu. Teď na to koukám tak, že ani za milion let. *Zasmál se po pravdě Dom. Pak pokýval hlavou.* NO, zníš jako někdo, kdo to dělá už delší dobu, takže, hm, takže ti budu věřit, budu věřit tomu, že až skončíme a v průběhu toho nebude nikdo,, koho budu muset očarovat encantem a nebo nahánět po central parku. *Zasmál se a pak dopil své pití, načež hrnek položil před sebe a čekal na Tiu.*

Calipso Fajn za milion let mi to můžeš říct znova. *Smála se s ním, než jen pobaveně vrtěla hlavou.* Věř mi, v Central parku trávím hodně času, mám ho prolezlý skrz na skrz a vím, kde kdo chodí a kdy je bezpečno dělat blbosti. *Culila se na něj jako měsíček na hnoji, zatím dopila a položila před sebe prázdný hrnek.* Tak klidně můžeme jít, pokud chceš. *Mrkla.*

Dominic Northwood *Jen se na ni uculil a když nakonec vstala, tak se spokojeně usmál.* NO tak jo, tak tedy pojďme. Uhm, není to daleko? Jsem tu autem, chceš vzít? *Mrkl na ni, zaplatil účet a nakonec vyšel před podnik, doufající, že jej následuje, a zamířil si to k autu, ke kterému když došel tak otevřel dveře na místě řidiče a nabídl jí, aby mohla vstoupit.*

Calipso Ne, je to kousek, teda jak se to vezme, na konci parku, ale je to moc hezké místo, klidně tam jde i zaparkovat. *Pousmála se na něj mile a vstala, nakonec počkala na něj. Vzala si svůj kabát, která si oblékla a vyšla z čajovny za ním k autu, kde se pak posadila na místo psolujezdce.* Tak jo, můžeme, budu ti říkat kudy. *Mrkla a pokud se rozjeli, navigovala ho.*

Dominic Northwood *Usmál se na ni, nakonec tedy nasedl do auta a když seděla i Tia, tak vyjel. Nechal se od ní navigovat, jak říkal a po celou cestu se culil.* Vážně, jestli nás někdo načape, víličko, tak uvidíš. -*Řekl jen tak laškovně, ale nakonec se tomu výroku stejně zasmál. Když dojeli, zaparkoval podél ulice, vystoupil a podržel jí dveře.*

Calipso *Vedla ho a ukazovala mu kudy jet.* A co uvidím hm? Upírku? *Mrkla na něj a když zastavili, tak vystoupila a usmála e na něj.* A teď tudy. *Pronesla a zamířila malou cestičkou mezi keři a stromy, která vedla až k malému jezírku, kolem to bylo hezky skryto právě stromy a vším možným křovím, takže tam nešlo vidět.* Vidíš, říkala jsem ti, že je to proste dokonalé místo. *Uculila se na něj.*

Dominic Northwood *Nad její rádoby výzvou se jen zasmál a neodpověděl. pak ji tedy nsáledoval, jak si přála. Když pak viděl ono místo, musel pokývat uznale hlavou.* JO, tak to je moc hezké, to se musí nechat. *usmál se a sjížděl si místo pohledem. Pak ale z plácku ustoupil.* Tak. Nechám tě konat. *Mrkl na ni a čekal, co vymyslí. a co vytvoří.*

Calipso *Usmála se na něj a pak přikývla, dřepla si k vodě a soustředila se, načež její hladila pak skutečně začala zamrzat a než by se kdo nadál, bylo jezírko pokryte ledem a připraveno na bruslení. Dívka se pak ale zamyslela.* Hm, jednu věc jsem nedomyslela. Nemáme brusle. *Zasmála se pak a přemýšlela, jak to vymyslet.*

Dominic Northwood *Dom pokrčil rameny, a když bylo jezírko zamrzlé, uculil se.* No a to je snad důležité? Dá se bruslit i na botách, ne? *Ušklíbl se, načež se rozeběhl a pak se po nohách sklouzl po ledu. Tak nějak vílí magii už viděl, takže jej tohle nepřekvapilo, ale líbilo se mu to, jak by taky ne. Nakonec k Timee natáhl ruku a uculil se.* Tak pojď, i takhle ej to zábava. *Podotkl.*

Calipso Tak pokud ti to nějak nevadí, tak ani mě ně. *Zasmála se, když jej viděla, jak se už klouzal. Nakonec se chytila jeho natažené ruky a pousmála se.* Tak teď jsem zvědavá, kdo spadne jako první. *Zasmála se a šla se tedy klouzat s ním. Chvíli se jej držela, ale pak se jeho ruky pustila a klouzala se sama, u toho se smála a občas na něj pohlédla.* Už chybí jen, aby sněžilo. *Culila se od ucha k uchu.*

Dominic Northwood *Dominic se ale zasmál.* Hele, to, že jsme nestál dlouho na ledě, hned neznamená, že jsme pako, co neumí bruslit, maličká. *Zaculil se. Pak spokojeně zavrněl, když se sklouzl a pak se zase podíval na ni, načež se sklouzl jejím směrem a spokojeně zavrněl.* No, tak ukaž, jak ti to jde? *Zavrněl,zatímco si jen tak po ledu pokluzoval kolem ní.*

Calipso Nikdy jsem neřekla, že jsi pako, jen že ti může noha podklouznout a už to bude. *Culila se na něj jako neviňátko a sledovala ho, jak se klouzal kolem ní.* Jak si přeješ. *Vyplázla na něj jazyk a sklouzla se směrem dopředu, pak pokračovala kolem břehu hezky dokola a u toho upíra sledovala.* Nepřidáš se ke mně? *Mrkla a pokračovala dál, docela se bavila a musela uznat, že s Dominicem jí bylo fajn.*

Dominic Northwood *Dominic se usmál nakonec k ní tedy došel, nebo spíše doklouzl po ledě, nakonec se na ni usmál, chytl ji za ruce a pak se sám sklouzl.* No, za mě je tohle perfektní zábava. *Uculil se.*

Calipso *Když se k ní sklouzl, usmála se na něj a pak mu ruce stiskla.* Jo, někdy takhle blbnu taky, ale spíše tam u nás, tady jen, když si sem vědoma, že mě nikdo neuvidí nebo se prostě jen zahalím do iluze. *Mrkla na něj a klouzala se spolu s ním dál.* A jsem ráda, že se ti to líbí. I když napadlo v jednu chvíli roztopit led a vidět tě jako zmoklou slepici. *Uchechtla se.*

Dominic Northwood *Dom se zasmál.* NO, to by jsi mi neudělala, ne? *Zaculil se. Nakonec, když se dostatečně vyblbli, se s ní pak Dom rozloučil, dovezl domů a sám pak odešel k domovu.*

Calipso Kdoví. *Uculila se tajemně a pak spolu dál blbi a smáli se, než byl čas jít. Když jí pak Dominic odvezl domů, rozloučila se s ním a odešla k sobě do bytu.*

Dominic Northwood *Tak nějak si řekl, že by se mohl vypravit zase za někým. Přeci jen, tak nějak si musel zase odpočinout, a rozhodls e, že navštíví dalšího přítele. Jen doufal, že na něj narazí. Dneska jel Impalou a zaparkoval před galerií umění, do které následně vešel a aniž by se na féra zeptal, tak tak různě procházel patra a úseky, doufající, že jej snad někde najde.*

Castor *Castor i dnešek nějak trávil v práci. Měl volnější den, neměl tolik práce a tak se spíše flákal, nebo alespoň dělal, že pracuje. Byl zrovna večer a moc návštěvníku už neměli a ti co byli, tak byli poslední, přece jen byl večer a to už většina trávila čas jinde. Fér seděl na jedné z pohovek, kterou tam měli a koukal na něco do tabletu, byl zamyšlený a chvilku ni nějak nevnímal okolí. Hlavu zvedl až tehdy, když se o kousek dál někdo mihnul kolem exponátu. Myslel si, že je to kolega, ale jakmile na dotyčnou osobu pohlédl, poznal, že to byl Dominic.* Hned se zvedl, a zamířil za ním.* Ahoj, co ty tady? *Optala se jej, když k němu došel.*

Dominic Northwood *Jakmile jej uviděl, tak se usmál. I on mu vyšel naproti, objal jej a usmál se.* NO, já jsem se tak nějak přišel podívat, jak se daří tomu umění, co nechápu, ale spíše jsem se přišel podívat, jak se daří tobě, kdy jsme se to viděli posledně? No, jak se máš? *Usmál se a naklonil jemně hlavu na stranu, zatímco féra sledoval.*

Castor *I Cas jej na přivítání objal a pak se usmál.* No abych řekl pravdu, tak je to už hodně dávno, co jsme se my dva viděli, snad loni, pokud si to dobře pamatuji. *Uculil se jako měsíček na hnoji.* A mám se vcelku dobře, tak nějak jsem pořád v jednom kole, práce tady, výstavy, občas nějaká cesta mimo město a pak malování doma a kolem toho občas nějaké vzrůšo, člověk se nenudí a jak se máš ty, něco nového? *Usmál se na něj a poukázal rukou na pohovku, aby se posadili, načež se sám posadil jako první.*

Dominic Northwood *Usmál se na něj.* No, to zní tak, že toho máš docela hodně, no ne? Ale nezní to jako něco, co by byla nuda, teda pro tebe, já bych se nudou asi ukousal. No, já tak nějak pracuju, dávám dohromady další a další weby, tak nějak se snažím, aby vše mělo hlavu a patu, snažím se dál a dál tak nějak hledat zákazníky, ale teď dělám na zakázce, která pokud klapne a pokud se mi povede, jakože asi ano, pak mi vydá vcelku dost. *Zaculil se pyšně.* Jinak, no, tak nějak jsem asi zase single, a asi si budu dávat teď od vztahů pauzu. Byla to docela podpásovka, něco, co jsme nečekal, tak se z toho nějak pořád vzpamatovávám, ale však víš, když je práce dost, je dobrá a baví tak se tak nějak nechám zvyklat k relaxu i během pracování. No, ale ty, když jsme u toho, ty vypadáš spokojeně. *Podotkl s úsměvem a nakonec usedl na jednu z laviček.* Tak mě napadlo, kdy končíš? nechtěl by jsi někam zajít? Něco vymyslíme ještě, kam, kdo ví, třeba na to můžeme přijít spolu. *Usmál se nakonec Dominic na Castora a tak nějak se modlil v přijetí nabídky. Jemu by to zkrátilo čas a on by se taky uvolnil, tak nějak by se zase odreagoval a bylo by dobře.*

Castor *Pousmál se na něj a poslouchal jej.* Tak to držím palce snad i na nohách, aby se zakázka vydařila, když říkáš, že to stojí za to a vydá za dost, to si budeš moct pak pískat co. *Uchechtl se, ale jakmile zmínil o tom, že je sám a nedopadlo to dobře, zvážněl. *Ach tak to mě mrzí. V tom případě se ti ani nedivím, že chceš nějakou pauzu, pokud to nebylo zrovna fajn. *Pousmál se na něj chápavě a pak si prohrábl vlasy, načež se koukl na hodinky.* No abych řekl pravdu, už jsem tu neměl být, mám už asi půl hodiny konec, ale nějak jsem se neměl k tomu ještě jít, něco jsem ještě hledal na netu a zapomněl kolik je hodin. *Přiznal a culil se.* Takže pokud chceš někam jít a něco podniknout, budu jen rád, abych řekl pravdu, nechce se mí jít domů, na malování nemám náladu a koukat do zdi se mi taky nechce. *Zasmál se.*

Dominic Northwood *Ihned přikývl na souhlas.* Ano, to si piš že ano. pro mě to bude skutečně velká věc, takže pokud to vyjde, pak to bude perfektní,. Říkám si občas, že jsem si za to mohl říct více, ještě, že nespím. *zasmál se zlehka Dominic, jako odpověď na jeho větu. Pak pokrčil rameny.* No, za svůj vcelku dlouhý život jsem si prošel tolika zklamáními, nechci říkat zlomenými srdci, přeci jen, to já jsem nikdy tak nějak nevedl, jednou samotář, vždy samotář, ale pokaždé, co jsem se někomu takhle srdečně otevřel, to nedopadlo dobře. Asi špatný člověk ve špatný čas, nebo nevím. No, třeba v jejich dalším životě. *Pokrčil pak rameny. Když pak přijal, jako kdyby mu srdce udělalo úder. Uculils e a tedy kývl na souhlas.* No, tak jo, počkal bych na tebe před galerií a můžeme někam jít. Navrhoval bych nechat si to projít hlavou a pak se můžeme domluvit na místě, co se nám bude líbit nejvíce, co ty na to? *Usmál se.* Už nějaké nápady mám, ale pokud tedy souhlasíš, hehe, pokud souhlasíš tak si to nechám na pak jako takové, no, menší překvapení? CO ty na to? Nebo pokud máš nějakého favorita, jen si řekni a uvidíme. *Usmál se.*

Castor Pak mi řekneš, jestli to vážně vyšlo, jak jsi chtěl. *Zasmál se spolu s ním, než jej zase poslouchala lehce přikyvoval hlavou na důkaz, že mu rozumí.* Je to možné, třeba to tak bylo, nebo to byla správná chvíle, ale špatný člověk a nebo opačně, každopádně si myslím, že to chce jen trochu času a bude to v pohodě, uvidíš. Ono se to sice lehko říká a hůř dělá, ale vždycky je lék jen čas. A kdoví, kdo se ti postaví do cesty, třeba už to bude ta správná chvíle a správná osoba. *Usmál se na něj, osud byl v tomhle nevyzpytatelný.* NO abych řekl pravdu tak favorita žádného zatím nemám, musel bych se zamyslet, co, ale jestli máš, klidně z toho můžeme něco vybrat. *Usmál se na něj.* Hele tak já si jdu pro věci a potkáme se teda venku? *Optal se, když se pak postavil.*

Dominic Northwood *Ihned kývl na souhlas.* Moc rád, ale už teď ti dopředu říkám, že to vypadá hodně dobře, a myslím si, že tak to bude taky pokračovat. *Uculil se jako měsíček na hnoji Dominic na Castora. Pak jej poslouchal a nakonec si tiše povzdechl.* No, je to složité, ale myslím, že v tom mi budeš rozumět, přeci jen, už jen kvůli věku. I kdyby se chtěl nějak usadit, tak nemůžu s někým, kdo je omezený na věk. A víly, a teď to neber zle, většina víl, nejsou zase až tak, no, jak to říct, hm, pro společný život, co jsme tak poznal. Ale tak, kdo ví, třeba se někdy objeví nějaká hezká víla nebo vílák, a nebo někdo z mých řad,. Asi je to skutečně otázka jen a jen času. *Pokýval hlavou potom nad vlastní úvahou a jako odpověď na to, co mu řekl Castor, vděčný, že mu ej rozuměno. Pak se na něj usmál a přikývl na souhlas.* Nu tak tedy dobrá, tak se tak nějak sejdeme potom venku, abychom to spáchali. Já taky budu přemýšlet. *Mrkl na něj, pak se rozloučil a nakonec vyšel ven, kde si na chvilku sedl ještě do auta a čekal, než se Castor dostaví.*

Castor *Culil se na něj taky, když poslouchal, jak je ze své práce, kterou měl nadšený a doufal, že mu to všechno vyjde. Pak jen lehce přikývl.* Ano rozumím ti moc dobře, v našich případech je ten věk trochu, ošemetný. Já to třeba risknul s civilem, nelitoval jsem. *Pronesl a usmíval se.* A hele jsou víly a víly. Jo většina je taková, že jím to nic neříká a spíš si jen užívají, ale pak jsou takové, co ten jak to říct normální život vítají, to víš, každý jsme jiný a jinak nastavený, ale to je asi u všech a je jedno jaká rasa jsme. *Pousmál se.* Dobře, tak jsem hned u tebe. *Pronesl hned se vydal pro své věci, vzal si klíčky, mobil, zavřel si svou kancelář a rozloučil se kolegou, pak už zamířil ven, kde došel až k autu.* A jsem tu takže, už jsem volný pro dnešní večer. *Uculil se.*

Dominic Northwood *Jakmile k němu pak došel, tak se usmál.* NO, jsem rád, že jsi to stihl. Přemýšlím, přemýšlím, a nevím, napadlo mě, no, jestli se ti tedy chce. V divadle asi za dvě hodiny hrají Hamleta. Měl jsme koupené lístky, na představení s Inocencem, už dopředu, chtěl jsme ho pozvat, no ale vzhledem k tomu, že jsem se s ním nespojil, nebo, nešlo mi to, tak jsme asi volný a jestli se ti bude chtít, máme koupený balkének pro dva. *Uculil se.*

Castor To víš, moc věcí sebou nemám. *Pokrčil jen rameny a usmál se na něj.* Divadlo z ní moc fajn. Já chtěl navrhnout kino, ale divadlo si myslím, že je mnohem lepší nápad a Hamlet, skvělá volba, vidím, že máš vkus. *Zazubil se na něj.* Tak jo, tak tedy vyrazíme do divadla, bože už si ani nepamatuju, kdy jsem tam byl naposledy. To už bude taky pěkná řádka let. *Uchechtl se.*

Dominic Northwood *Dominic se usmál.* Tak jsem rád, že se ti to líbí, no, ale jelikož to začíná za dvě hodiny, bude čas i na to se převléknout. Chceš teď, a nebo nejdříve ke mě? A ano, taky jsme tam nebyl dlouho. *Usmál se a vydals e k autu, aby jej odemkl.* Jen, no, jen tak nějak mi to chybělo, a taky, je to přeci jen z mé domoviny, Anglie, a taky, chtěl jsme nám udělat takový, hezký večer. Jeho smůla že to nevyšlo, upřímně, já ale se tím nebudu už asi dál trápit. Každopádně, no, jedeme? *Uculils e a sedl za volant.*

Castor Asi bych to vzal nejdříve k tobě, je to přece jen odsud blíž a pak ke mně, nebo jestli to chceš vzít opačně, ono je to vlastně celkem jedno. *Usmál se na něj.* Abych se přiznal, tak jsem Hamleta jen četl, jako hru jsem to neviděl, proto jsem docela zvědavý. *Přiznal fér, než se posadil na místo spolujezdce a kouknul na něj.* A pravda, nač se tím trápit, jediný kdo by se tím měl trápit je on, že byl debil a nechal tě *Pokrčil rameny.* A jedem. *Dodal nakonec jen.*

Dominic Northwood *Zasmál se.* Tak tedy ke mě, J8 mám stejně obleků a košil polovinu šatníku, budu rychle. *uculils e a pak vyjel.* No, nemyslím si, že to je nějaký hřích, ono na jednu stranu, jen to číst má taky svoje kouzlo, nemyslíš? Můžeš si to trošku přikrášlit o fantasii, to je takové, no je to výhodné, je to super, líbí se mi to, to, že tam můžeš vložit kousek sebe. *Usmál se. Nad tím s Iniem jen kývl, nic raději neříkal.*

Castor Já doma taky něco mám, takže ani mě to nebude nijak trvat dlouho o to se neboj. *Uculil se na něj, jako měsíček na hnoji, pak už sledoval cestu.* Neříkám že nemá, to zase jako jo, v tom ti dávám za pravdu, knihy obecně jsou skvělé v tom, že tě přenesou kamkoliv jen budeš chtít a zažiješ cokoliv, stačí jen listovat stránkami a číst. *Mrknul a pohlédl na něj, než se opět podíval před sebe.*

Dominic Northwood *Dominic se usmál.* Jsitě, své kouzlo má oboje. NO, já ale doufám, že tohle se ti taky bude líbit, přeci jen, taky to má něco do sebe. Můžeme tedy? v*Uculil se, když zaparkoval před domem, koukl na Case a pak vystoupil.* Budu hned, jen vezmu sako a tak, kdyby jsi si chtěl něco nalít, v kuchyni můžeš. *Usmál se na něj a sám pak vyběhl do pokoje nahoře.*

Castor Já věřím, že se mi to líbit bude protože kniha ta byla skvělá. *Přiznal a pak přikývl, když dorazili k němu domů a vystoupili, aby došli do domu.* Jasně v pohodě, nespěchej, času máme dost. *Zvolal za ním, když upír běžel nahoru. Cas se mezitím rozhlížel kolem, vzpomněl si, kdy tu byl naposledy. Nakonec se posadil na pohovku a čekal, nic k pití zatím ani nechtěl, na to bylo ještě brzo.*

Dominic Northwood *Dominic doběhl nahoru, tam na sebe tedy hodil bílou košili, své černé sako se zlatými okraji, které měl jednou na bále v renwrick ruin, černé kalhoty a černé boty a nakonec se vrátil zpět za Casem.* Tak jo, jsme tu, můžeme klidně k tobě. Jak daleko to je? Co si ale pamatuji, tak moc ne, ještě si před tím stihneme dát snad i nějakou kávu v divadelním baru, co ty na to? Pozvu tě, moc rád. *Usmál se na něj a prohrabl si vlasy směrem dozadu.*

Castor *Netrvalo to ani pár minut, co se posadil a Dominic byl už dole. Cas se proto postavil a sjel si ho nenápadně pohledem.* Myslím, že daleko to není, takže na to kafe budeme mít dostatek času, než začne představení. *Usmál se na něj mile.* Mimochodem, dobrý výběr. *Mrknul na něj, když mu pochválil oblečení a pak se jen vydal ke dveřím, aby se vrátili k autu a mohli se rozjet tentokrát k němu do bytu.*

Dominic Northwood *Usmál se na něj.* Díky, věřím, že ten tvůj taky bude stát za to. *Uculil se a pak zamířil ven, kde opět nastartoval, počkal na case a když nasotupil, tak vyjeli.* NO, a jak se máš vlastně jinak? Co přátelé, nebo tak? Jen, co jsme chodil ven, nikde jsem tě nepotkal, což na to, že jsme tě onehdy potkal skoro dvakrát za sebou bylo vcelku divné.

Castor Uvidíme, snad ano. *Mrknul na něj a posadil se opět na místo spolujezdce.* Hm jinak, kromě práce a koníčku je to trochu šílené, abych přiznal. Momentálně se teď řeší jeden dost nebezpečný fér, který tak trochu škodí, víc než je zdrávo a co se týče toho, že tady moc nejsem, tak to asi proto, že dost často jsem i ve Faerii, občas je dobré zajít do dobrého vílího hostince na medovinu. *Uculil se na něj.*

Dominic Northwood *Dominic poslouchal a pak se uculil.* No, raky jednoho féra teď řeším, ale nemohu říct víc, no, není to bezpečné, tak tak no. A jinak, to je fajn, že se tak nějak bavíš, i já se snažím, abych řekl pravdu. Je to, no, určitě zvláštní, ale jak říkám, jsem spokojený, V rámci možností. *Za chvilku už zastavil před Casovým domem.* Je to tu? Snad jsem se nespletl. *Zasmál se a koukl se na něj.* Počkám tu. *Pronesl pak s úsměvem./

Castor Vtipné by bylo, kdyby to byl ten samý. *Uchechtl se a prohrábl si vlasy, načež se pohodlněji posadil.* Snažím se, abych řekl pravdu, ale ne vždy to jde, záleží na práci, času a tak no, ale je fajn, že i ty to máš podobně. Hlavní je, aby bylo fajn a člověk byl v pohodě. *Mrknul a když zastavil, usmál se na něj.* Trefil ses naprosto skvěle, tak já budu hned taky. *Pronesl, vystoupil a zamířil do domu, kde vyjel až do svého bytu, kde se šel hned převléknout.*

Dominic Northwood *Pokýval na souhlas.* No, ono to v pohodě bude, to se nebojím, jen to chce čas. *uculil se. Pak už jen seděl a čekal, zatímco se podíval na mobil. Psal mu akorát Richie, jestli je vše v pořádku, jaks e má a jestli se někdy nechce sejít, ale spíš jen čekal na to, až se fér vrátí.*

Castor *Castor vešel do bytu, došel až do své ložnice a otevřel šatník. Sundal si věci, co měl na sobě a hned na sebe začal oblékat něco, co do divadla patřilo. Což byly černé společenské kalhoty, černá košile a stejnobarevné sako, pročísl si ještě vlasy a když byl hotový, vzal jen potřebné věci do kapsy a vydal se zpět za Dominicem. Nakonec se opět posadil do auta a usmál se na něj.* Tak a můžeme jet, jsem připraven. *Uculil se jako měsíček na hnoji.*

Dominic Northwood *Jakmile došel, tak se na něj usmál.* Páni, hele, docela ti to sluší, víš o tom? asi štramák.* lehce do něj rýpl bokem a pak tedy vyjel, zatímco se usmíval od ucha k uchu.* NO, máme pořád hodinu na vrch, takže perfektní. chceš si dát něco tam, a nebo se někde zastavíme? I když, zase myslím si, že bude moudřejší, když tam budeme na čas, tak, abychom si dali něco tam, co myslíš? *Pronesl, už jedoucí k divadlu.*

Castor *Castor se zasmál.* V tom případě jsme štramáci oba. *Vrátil mu to a jen se pak spokojeně culil, načež na něj hleděl a lehce přikývl hlavou.* Souhlasím. Myslím, že bude lepší dojet tam a mít čas, vklidu si něco dát, než jít někde teď a pak spěchat, abychom to stihli. *Řekl a koukl se oknem ven na večerní město.* Musím ale přiznat, že se těším.

Dominic Northwood *Pak se usmál.* Ah, ale to je od tebe milé. *uculil se, než zase otočil pozornost k silnici a pak kývl na souhlas.* No tak dobře, tak jo, tak tedy tam. A jinak, i já se těším, jak říkám, je to dlouho. Jsem zvědavý, jací budou herci, ano, podpobně. Ale recenze na to byly pěkné. *Usmál se a pak už zaparkoval u divadla.* Tak, a jsme tu. Takže, nejprve do bufetu, na kávu? Čaj? *Navrhl a otevřel Casovi galantně dveře.*

Castor Uvidíme, zda recenze nekecaly, necháme se překvapit. *Mrknul na něj a když dojeli, tak vystoupil a rozhlédl se kolem, než se zadíval na Dominica.* Já si dám asi čaj, co ty? Hádal bych, že kafe. *Uculil se a pak vešel dovnitř, načež počkal až vejde i on a oba zamířili do bufetu, aby si ještě před představením něco dali.* no a jinak, kromě práce, co je ještě nového u tebe? *Optal se jej se zájmem.*

Meritriss Blake *Triss s velkou parádou a skvělou náladou přistaví před domem na blikačkách červeným mercedesem, načež vyskočí v černých legínách a fialovém tílku ven. Byla domluvená s Tinou, že vytáhne děti ven, takže se akorát minuly ve dveřích, protože Triss zatroubila na znamení pro Tinu, že je tady. Jen ji obejme a poděkuje jí, načež Triss zamíří do domu.* Hej Nateeeeeeeeeeee, *Protáhne rozhodně nevinným a andílkovským hlasem, zhoupne se na patáh a vytáhne zpoza zad černý sametový kus látky.* Jak moc máš rád svazování?

Nathanael Donum *Nate s pozvednutým obočím vyjde z domu, když uslyší chvíli po odchodu Tiny a dětí, klakson. Upřímně spíš čekal, že Tinu něco málem sejmulo, než že tam na něj bude čekat jeho praštěná kamarádka s tendencí se nechávat unášet, a tomu taky odpovídal jeho výraz, než ho nahradí pozvednuté obočí a pohled, kterým se ptá, co se děje. U jejího pozdravu se pohled změní na podezíravý a následně se uchechtne s ušklíbnutím, když slyší otázku.* To už ti Gideon odmítá dělat pokusného králíka? *Vrátí ji, než si založí ruce na hrudi.* Víš, že je dnes apríla, takže ti absolutně na nic nenaletím, zlato? *Dodá.*

Meritriss Blake Svazování není v tomto slova smyslu úplně moje věc, ale! *Zvedne vesele prst, když přihopká s nadšením malého dítěte k němu, obejme ho, zachytí mu ramena a pokusí se ho otočit zády k sobě – a ještě mu lípne pusu na tvář.* Ale vtip to není. Mám boží překvapení a chci aby to bylo překvapení. Takže musíš mít zavázené oči ceeeeeeeeeeeeeelou cestu, i než dorazíme na přesné místo. Narozdíl od tebe, schody tě provedu určitě lépe a oznámím ti je dopředu, murcielágo. *Mrkne, načež ho postrčí k botníku. Až pozdě si všimne, že na něm leží kostičkovaný blok, na němž byly ručně nakreslené noty a přes to červený otisk ruky, jak se k notovému zápisku dostaly děcka. Triss se krátce nakloní zvědavě dopředu, ale pak potřese hlavou, spěchali, protože ji zdržely semafory a doprava a musela si převzít klíčky od trampolínového parku, který jim na celý večer pronajala, stejně jako na další den zaplatila zaměstnancům dvojnásobnou částku obvyklého platu za úklid s přísibem, že se pokusí udržet, co nejvíce pořádku. V parku pak měla objednané od cateringu tři flašky dobré whiskey, nějaký zápitek – nealko, zákusek pro každého místo dortu, protože alkohol a moc sladkého nejde dokupy, nějaký zeleninový salát, řízečky s chlebem, čipsy, oříšky a podobné menší občerstvení v nějakém množství, které by stačilo třem lidem, ale vzhledem k tomu, že tam budou celoou noc věřila, že to sní. Nepřeháněla to.* Tak šup, jdeme a ne že budeš podvádět. Pokazil bys mi to. *Uculí se, zhoupne se na patách a zazubí se.* Vidíme se v autě. Tohle tě nemine. *Ukáže mu pásku a stejně jako se jako uragán objevila se i vypaří do auta.*

Nathanael Donum *Zašklebí se na ni při její odpovědi, než pohledem sleduje jak hopsá k němu.* Uvědomuješ si, že tvoje poslední "boží překvapení" bylo dát dvojčatům prstové barvy a já a Tina jsme pak týdny seděli nad kouzlem, jak tu barvu dostat ze stěny a udělat je smývatelné? *Ukáže uvozovky na oněch slovech prsty a pozvedne podezíravě obočí, když se jej ještě snaží otočit.* Triss.. *Zabrblá, zatímco ona pokračuje ve svých slovech.* Mám obavy, co zas vymýšlíš.. *Zahudruje, když jej postrčí k botníku a on do něj lehce narazí.* Fajn.. *Povzdechne si nakonec.* Dej mi chvilku.. Seženu si doklady.. *Dodá a zamíří do obýváku. Uklidí jídlo, které se tam válelo od dvojčat, aby se k tomu nedostaly zvířata, pak mu dojde, že musí vyhodit do koše odpadkový pytel a už zkažené potraviny z lednice a než se jeho ADHD mozek dopracuje k tomu, že chtěl vzít doklady, tak udělá další tři úkoly. Nakonec si doklady vezme a i s odpadkovým pytlem a oblečený zamíří za Triss. Povzdechne si u jejích slov a převrátí očima. Zamkne dům a pak zamíří za ní do auta. Po cestě vyhodí koš a pak sedne na místo spolujezdce.* Dvojčata a Tina tam budou taky, předpokládám, co? *Otáže se, zatímco si sám zaváže šátek na oči.*

Meritriss Blake Hele, nemůžu za to, že když jsem odešla, tak jsi je nechal na zahradě otevřené, aby se k nim dostali. *Brání se se zvednutýma rukama a v autě ve výsledku čeká dost dlouho, než Nate dorazí a ušklíbne se.* A já myslela, že ženským to trvá dlouho se vykopat z domu. *Popíchne ho a na jeho otázku pokroutí hlavou, než jí dojde, že už ji nevidí.* Ne, je to jen náš večer, Tina slíbila, že je pohlídá, abychom se mohli opít, když si tak rád stěžuješ, že spolu už skoro nepijeme. *Prohodí, načež vyrazí na půl hodinovou cestu, kdy mu neřekne jedinou nápovědu na to, kam jedou. Vystoupí jako první, s tím, že ho požádá, aby moment zůstal v autě, že musí něco vyřešit, než bude moct jít a připravit to – zjednodušeně převzít klíčky a požádat o podržení dveří. Naznačí majitelce prstem, ať je potichu, když otevře dveře a podá Nateovi ruku s tím, že mohou jít, druhou dá na hranu dveří, aby se nezvedl a nepraštil do střechy, načež ho zavede dovnitř. Připraví ho, že je čeká několik schodů, pak řekne jen "jsme u nich, načež ho vede dolů, zamává paní volnou rukou a nehcá za nimi klapnout dveře. Zacítí se lehce provinile, že ji pomocí manipulace mysli nechala vypnout a nechat vypnuté veškeré kamery, aby měli soukromí, načež to odmávne pomyslně a pokračuje až do haly s mnoha trampolínami, molitany a podobně. Zamíří k hraně jedné "zdi", která vedla do díry s molitany, načež udělá krok do prázdna, takže to vypadá, že sešla schod – jednoduše se přidrží telekinezí – nicméně, když tento krok udělá Nate….pustí ho a nechá ho sletět.* Jo sorry, díra. *Zavolá za nim rozpustile a zdrhne z nejbližšího dosahu.*

Nathanael Donum *Věnuje ji otrávený pohled, načež se zamíří připravit, než dojde za Triss do auta. Probodne ji očima, než si nasadí pásku.* Zkus to ještě jednou, gatita, a strhnu ti poslepu volant.. *Ušklíbne se na ni. Nebo spíš se jenom ušklíbne, jelikož na ni nevidí. Pod páskou po příjezdu převrátí očima, ale čeká mlčky na Trissin návrat. Následně ji poslušně, ne že by měl jinou možnost, pokud si nechtěl rozbít hubu, následuje do budovy. Moc platné mu to stejně není, když jej Triss navede do díry.*Mierda! *Zavrčí a stáhne si pásku z očí.* Jsi mrtvá. *Oznámí Triss, když ji probodne pohledem a začne se prodírat molitanem k východu. Vytáhne se ven z díry a zamíří pronásledovat Triss. Všiml si, kde jsou? Ano. Přišlo mu to naprosto skvělé? Ano. A byla pro něj momentálně důležitější pomsta Triss, než zábava? Také ano. Proto si čarodějku nahnal bazénu s míčky a bez ohledu na jejich bezpečí ji sejmul dolů. Sám se hned vynořil, aby po čarodějce mohl začít hned házet míčky, jen co se vynoří ven i ona.* Jak. Se. Opovažuješ. Drzoune? *Každé slovo následuje jeden míček hozený jejím směrem.*

Meritriss Blake *Triss se musela hrozně smát, když se jí povedlo překvapit Natea a aspoň chvilku se před ním snažila utíkat, což se dělalo špatně, když nemohla popadnout smíchy dech a jen se co chvilku držela za břicho a předkláněla. To se i stalo osudným, když je sejme do bazénu s míčky, což následuje její vyjeknutí, hrabání a snaha vyplivnout nějaký dříve zmačkaný míček z pusy a dostat druhý z výstřihu, kam se nějakým zázrakem dostal.* Měj. Trochu. Úcty. Ke. Starším. Pískle. *Vyplázne po oplacení laskavosti s balónky jazyk a telekinezí po něm hodí dalších dvacet najednou prakticky – nebo spíše jako kulomet – jen aby se chytila lana a zhoupla se do bazénku s molitany a odtud se vyplazí na trampolínu. Jestli si všiml, někdy v mezičase honičky si vyzula boty. Zřejmě když spadl dolů poslepu.* A boty dolů! *Houkne po něm a začne přeskakovat rozverně z trampolíny na trampolínu, načež na jednu dopadne zády a poskakuje tak dlouho, než ji to přestane odrážet a jen rozhodí ruce a zvedne hlavu, aby se rozhlédla, kde je její kamarád a když se tak stane zazubí se.* Všechno nejlepší, obludo.

Nathanael Donum *Nate na Triss vyplázne jazyk.* Nejsi starší. Mám měsíc, kdy jsme stejně staří. *Ukáže důležitě prstem číslovku jedna a zrazeně otevře pusu v nádechu, když po něm míčky hodí telekinezí. Nevěděl, že jsou kamery vypnuté, ale bylo mu to jedno. Jediné, co pro něj bylo důležité byl fakt, že magii použila Triss. Což v jeho hlavě bylo automaticky povolení pro to, aby mohl použít magii taky. Proto se zaštítí, ať nemá na hlavě barevné modřiny po balóncích a pak se začne hrabat ven z bazénu.* Jak chceš! *Vyjekne a za chůze si při poskakování sundá postupně obě boty a taky je postupně obě hodí po Triss.* Kamikadze! *Zaječí, když hodí bombu na trampolínu, aby Triss vymrštil ven a následně ji sejmul kusem molitanu z nejbližšího bazénu pomocí telekinezi.*Gratulaci přijmám, připrav se na smrt. *Zableskne se mu ďábelsky v očích.*

Meritriss Blake *Triss zaječí, když ji jeho dopad vymrští do vzduchu a tak nějak komicky zamáchá rukama, zda se něčeho nezachytí, ale to už hekne, jak ji sejme a zahučí směrem do bazénu s balónky.* Nate! To bolelo! *Zvedne se a našpulí na něho spodní ret, jakoby se chtěla rozplakat, načež se vyhrabe ven a zamíří k němu mírným hopsáním a roztáhne smířilivě náruč.* Mír? *Nadhodí a při posledním skoku se víc odrazí, aby přeskočila předěl mezi balónky a dostala se k němu, bohužel se však odrazí více a čaroděje sejme a dopadnou na trampolínu a…jak se s nimi pohupuje, tak někdo přijít, určitě by v tom viděl něco velmi nevhodného.*

Nathanael Donum *Čaroděj se škodolibě rozesměje nad Trissiným nedobrovolným vzlétnutím a dopadem.* Au, au, au, to mě mrzí.. *Pronese ironicky s uchechtnutím. Podezíravě sleduje, jak hopsá k němu a je možná i ochotný ji uznat mír, dokud ho nesejme na trampolínu. Hekne, jak z něj dopad vyrazí vzduch, načež si odfrkne.*Takhle ty si představuješ mír? Přidušením? *Otáže se nazpět. Přivolá si telekinezí pěnový blok a přimáčkne ho Triss na obličej.* No dobrá tedy.. *Rozesměje se. Dlouho ji ho tam nedrží, než Triss s ním praští jako při polštářové bitvě.*

Meritriss Blake To nebyl úmysl! *Zasměje se při snaze popadnout dech, než ji o něj připraví a víc se posadí. Ne, že by tu pozici byla sto vnímat.* Ty seš pako! *Prohodí a zamává rukou proti molitanu, aby ho dal pryč, načež jí konečně dojde, že mu vlastně sedí v klíně, adrenalinem červené tváře ještě víc zrudnou, minimálně pocitově a sveze se na stranu.* No nic, jeeeee čas na zákusek. A pak je tam nějaké občerstvení a whiskey…a máme to tu na celou noc a- *Krátce se zarazí jakoby ji napadlo, že se mu tu nebude líbit.* Líbí se ti to tu? Já jen, říkala jsem si, že by to mohl být fajn dárek… *A nějak takto přepne z rozpustilosti a nadšení na nejistou a rozpačitou osobu, jakoby bylo něco špatného se s ním o překvapení k narozeninám napřed neporadit.*

Nathanael Donum A to ti mám věřit?! *Ohradí se dramaticky s uchechtnutím, než na ni vyplázne jazyk. Ještě se škodolibě zašklebí na ni, když zrudne.* Copa to tu je? *Rýpne si dětinsky a prstem ji strčí do rudé tváře, než se zvedne na nohy, jakmile Triss začne mluvit o zákusku, občerstvení a alkoholu. Zastaví se jen v moment, kdy se slovy zarazí i Triss a on nad ní pozvedne obočí.* Ohhh.. Ťuťí, Trissínko.. *Pronese a škodolibě ji pocuchá vlasy jako malému dítěti.* Se zbytečnými obavami a starostmi.. *Uchechtne se a doufá, že ji to dá odpověď dostatečně jasnou.* Teď kdy jsme si to vysvětlili.. Kde je chlast? *Zajímá se.*

Meritriss Blake Jistě, že ano! *Pak si odfrkne, když jí pocuchá vlasy.* Kuš. *Plácne ho po ruce, vytáhne se na nohy a pokroutí hlavou.* Pojď, *Mávne mu, aby ji následoval a zamíří ven z trampolínové zóny k bufetu, který tu je i kvůli dětem a rodiným oslavám. Tam měli přichystané občerstvení jako švédský stůl. Triss mu nejprve podá zákusek – sice sladký, ale i alkoholový. Jen decentně, byl dobrý, doufala, že i Nate ho ocení, když se usadí na jeden ze stolů.* Tak co si vyzkoušíš za krkolomné triky, když to tu máme pro sebe?

Nathanael Donum *Ušklíbne se na ni a vyplázne na ni jazyk, než zamíří za Triss, kam jej odvede. Po cestě si skáče od trampolíny k trampolíně, dokud má možnost. Pak se normálně zarazí a pokračuje chůzí do zázemí.* Dík. *Vezme si zákusek a zakousne se do něj.* H-hhh.. *Chce promluvit, ale nejprve polkne sousto, než promluví a odfrkne si při tom.* Moje triky nejsou krkolomné.. *Načež se ušklíbne.* Ale ty si možná při tom zlomíš vaz.. *Rýpne si nazpět a vezme si něco dalšího k jídlu.*

Meritriss Blake Já neumím ani jedno, moje maximum z ohebnosti a tak je jóga, bych řekla. A možná dám ještě hvězdu, most a přemet. *Pokroutí hlavou.* Takže dnes zemřít nehodlám. *Zazubí se a ujídá zákusek.* Mimochodem…co jsi to měl za notový zápis doma na botníku? Vypadalo to zajímavě. *Zamyslí se nad tím, co viděla, než si vybaví tři noty, které zabrouká, ale víc neměla čas postřehnout a jen nadzvedne zvědavě obočí.* Komupak skládáš písníčky, poeto? *Popíchne ho s přátelskou zvědavostí, nakloní se blíž a podepře si bradu oběma dlaněma.*

Nathanael Donum *Uchechtne se při Trissiných slovech.* Mno.. Slyšel jsem, jak to dopadlo, když jsi poprvé držela v ruce meč, takže se raději ani nebudu ptát, zda chceš něco naučit.. *Pronese a dál se láduje vším, co má chuť, než Triss položí další dotaz. Vlastně dva, protože ji na první nestihl zareagovat. Polkne a odkašle si, než promluví.* Mno.. Chtěl jsem se vymluvit, že nemám ponětí o čem mluvíš, ale vzhledem k tomu, že jsi zmínila jeho přesné umístění, tak řeknu jen, že já jdu skákat.. *Pronese a i se sušenkou v ruce se obrátí na podpatku a zamíří zpátky. Ne že by měl problém se Triss svěřit s tím, co napsal, neměl problém to říct Tině a hrát před dvojčaty, ale jednak ty písničky byly nějak spjaté s Triss a druhak, to Triss byla z nich dvou zpěvačka. Nateova kariéra byla herectví a on rozhodně neplánoval jako Triss rozjet další kariéru jinde. Byly to prostě podle něj písničky do šuplíku a ani nestály za řeč.*

Meritriss Blake Možná až se opiju, opilým štěstí přeje, znáš to. *Zazubí se, načež nadzvedne obočí, když změní téma a rozeběhne se za ním a chytne se ho za paži.* Notáááák Nate, pověz mi tooooo. Pro koho to je? Nebo to je jen tak? Pověz miiiii. *Spustí zvědavě a protahuje prosebným hlasem a tahá ho za ruku, aby ji vzal na vědomí a prozradi jí to – nebo její snaze o psí očka.*

Nathanael Donum *Pozvedne obočí.* Tebe opilou štěstí opouští.. *Ušklíbne se.* Když se opiješ, tak opiješ i svoje štěstí a jsi mnohem víc náchylná k úrazům.. *Zkonstatuje a rychle Triss zmizí po odpovědi na její otázku. S úšklebkem se rozběhne přes trampolíny a cestou si neodpustí se trochu předvádět salty a přemety, než ho Triss dožene a čapne za ruku. Začne s rukou ošívat jako když se jeden snaží zbavit přebytečné vody, aby ji ze sebe "gentlemansky" setřásl.* Ně, ně, ně, ně, ně.. *Napodobí její dětinské vyjadřování, než se na ni podívá s přimhouřenýma očima. Vzápětí udělá víc věcí najednou. Cvrnkne Triss do čela, aby ji vykolejil, vymaní se ji z držení a do toho houkne.* O tobě.. *Zatímco se odrazí od trampolíny, pomůže si telekinezí a dostane se na prolézačku a zmizí v ní.*

Meritriss Blake To není pravda! Nikdy se mi nic nestalo v opilosti. *Prohlásí sebejistě a ještě se zamyslí, zda někdy se jí něco stalo její vinou, že by se potkla, připletla někomu do cesty, a podobně. Většinou v tom ale byla nevinně ve stylu, že střízlivá nebo opilá, dopadla by stejně.* Nateeeeeeeee… *Protáhne prosebně, když Nate odmítá a ucukne hlavou překvapeně, jen co ji cvrnkne a pak opařeně zůstane stát.* Počkej co? Jak jako o mě? Proč o mě? *Zorničky se jí rozšíří a překvapeně zůstává na místě, než potřese hlavou.* Hej! Nemůžeš pustit bombu a zmizet, to se nedělá! Vysvětli mi tooooo.. *Zvolá, aby jí dodal víc odpovědí a u toho hopsá opatrně z trampolíny na trampolínu.*

Nathanael Donum *Nate se na ni podívá výmluvně, že nemá smysl se vymlouvat, než chvíli odolává jejímu kňourání a pak ji to prozradí stylem "tady to máš a teď zdrhnu". Tedy přesně Trissiným stylem.* /Těžko říct, proč ji to tak vadí, když ji to udělá někdo jiný../ *Ušklíbne se pro sebe, zatímco se ztratí v prolézačkách a zaleze někam do tunelů pro děti, kde se ozývala ozvěna, ale těžko identifikovat odkud vycházel hlas.* Technicky vzato nejen o tobě.. *Pronese.* Ale z většiny.. Když jsi mě odmítala například poslouchat a já měl pravdu.. Tak jsem si to, co jsem ti říkal, napsal nejdřív na telefon a pak na papír a bla bla bla a něco z toho vzniklo.. *Zrychlí a velice zjednodušší celý proces psaní písně.* Nestojí to ani za řeč.. *Odbyde ji následně a přeleze do jiné části tunelů.*

Meritriss Blake Chci to slyšet. *Oznámí Triss pořád vyjeveně, že o ní někdo píše písničky a ona nechápe proč, i když ona je o nich píše neustále. Někdy o svých pocitech a podobně.* Prosím. Všechny. *Udělá zase smutný kukuč, když ho najde v prolézačce po nějaké době a zarazí ho telekinezí, aby jí nezdrhl.*

Nathanael Donum Ne, nechceš.. *Protestuje Nate a protože slyší její hlas silněji, tak předpokládá, že se blíží a pokusí se ji zmizet, což mu zrovna nevyjde.* To není fér! *Zavrčí, když se nemůže pohnout.* A proč to musíš slyšet? *Povzdechne si následně.*

Meritriss Blake Protože jsou určitě dobré, stejně jako ty. Navíc jako tvoje kámoška je mám právo znát. Co bych to byla za nejku a hermanitu, kdybych je neznala. *Uculí se jako andílek a usadí se v tunelu vedle něj, aniž ho pouští.* Prosím. *Zamrká a opře si o něj hlavu – vlastně o jeho rameno.*

Nathanael Donum *Věnuje Triss pohled nad jejími vyjadřovacími schopnostmi, než přimhouří oči po jejích slovech a sedne si na paty.* Že to říkáš zrovna ty.. *Zpraží ji pohledem.* Ty vzor svěřování a důvěřování, že ano? *Rýpne si řečnickou otázkou.* Zkoušej to dál.. *Zabrblá a opře se se založenýma rukama na hrudi zády o tunel.* Mám dvě děcka, sestru, psa a kočku.. Umím odolat štěněcím očím.. *Ušklíbne se.*

Meritriss Blake Vždyť se ti svěřuju víc než komukoliv jinému. Jen to má zůstávat mezi námi. *Popíchne ho a pak se zazubí.* Já mám oči dračí. *Zamrká jako panenka, načež se zasměje.* Notááák, zahraj mi to potoooom. Nemůžeš mi o tom říct a nezahrát a nezazpívat. *Zvedne prst.* To je týrání.

Nathanael Donum Bylo to pro tvoje dobro.. *Zabrblá tiše se založenýma rukama, než se na ni podívá pohledem "to vážně", jakmile ho opraví ohledně očí. Otráveně zahučí a zakloní hlavu, přičemž se sveze po hladké stěně tunelu níž. Zpozorní po jejích slovech o týrání a pozvedne obočí.* Týrání? Já ti ukážu týrání.. *Vyjekne a začne Triss lechtat.*

Meritriss Blake Ne! *Zaječí, a částečně ječí v pár setinách, většinu času se směje nebo lapá po dechu a snaží se jeho nenechavé ruce odstrčit.* Nech- nech- nech toho! *Povede se jí vypravit až na třetí pokus, zatímco se vrtí, chvilkama ho dost možná omylem praští nebo kopne jak se snaží schoulit a nebo odstrčit pryč.* Prosím! *Vyjekne, aby se toho zbavila a lapavě se nadechne životadárného kyslíku, který jí tolik chybí.*

Nathanael Donum *Rovněž vyjekne, ale on rozhodně pobaveně zatímco Triss je mučena lechtáním.* Mám toho nechat? *Zeptá se.* Tak uznej, že tohle je větší tyranie.. *Vyzve ji s vypláznutím jazyka.*

Meritriss Blake JE! *Vypískne a pokusí se schoulit do klubíčka.* Nateeee, už přestaň. *Zaskučí zmučeně a bez dechu, snaží se bránit lechtivé části svého těla objetím sebe samé a fňukne.* Tohle nemůžeš dělat. Já se tu snažím být dobrá kamarádka a vědět všechno, a ty mě mučíš! *Obviní ho s dalším, hraným, fňuknutím.*

Nathanael Donum *Nate se pokusí lechtáním dostat Triss ještě kousek dál do tunelu tím, jak se od něj odstrkovala dál a dál, přičemž zjistí, že telekineze jej už nedrží.* Co to takhle obrátit? Já budu kamarád a ty mi řekneš všechno.. *Ušklíbne se, než Triss lechtat přestane a sám se rychle vysouká ven a zamíří skrz jiné tunely ven. Rozhodl se si celé místo proběhnout, než se Triss vzpamatuje, aby našel něco dalšího, co by si mohli vyzkoušet. Nakonec se vytratí na skluzavky a telekinezí si pomůže vytáhnout nahoru nějaké kruhy tam, kde byly potřeba, aby se s tím nemusel tahat sám. Přitom čeká, kdy jej Triss znovu objeví. Choval se dětinsky? Ano. Vadilo mu to? Ne.*

Meritriss Blake Jak všechno? Vždyť už víš všechno! Aspoň o čem vím… *Svráští obočí, protože ji zrovna nenapadá, co a zda mu neřekla. Neměla nejmenší tušení. Nic ji nenapadalo. Věděl o její matce, dvojčeti, pokud věděla, i o fakeovaném únosu, věděl o pekle, únosu matkou i její smrti, o vlkodlacích, co na ni jednou poslala, o Malachaiovi, jak se dostali z pekla, démonce, co ji poté našla, i o Dragosovi – jak únosu, tak dohodě… Triss se nakonec dostane z tunelů a rozhodí rukama.* Já naprosto upřímně nevím o mnoha věcech, o kterých ty nevíš… Jediné, co mě teď napadá, je že jsem byla ve Faerii na jedné oslavě…a řekněme, že drogy byly doslova ve vzduchu a dostal mě pryč na konci večera Gideonův bratr a přespala jsem u něj? Ale jinak asi nic moc? *Svráští obočí a stejně jako to měla předtím v myšlenkách a formulované podobně mu vyjmenuje seznam věcí, o kterých mu říkala, navrch připojí i to, že kvůli matce, aby jí nezabila rodinu byla rok v léčebně, ale i to věděl, pokud se nepletla. Když však zmíní Dragose a únos s dohodou našpulí.* Snad jen fakt, že vím, kdo řídil to auto, které mě málem srazilo a před kterým mě prakticky Dragos zachránil a nechal se srazit… *Jen mohla doufat, že tuhle část toho večera mu řekla? Možná jo, teď netušila. Usadí se na molitanovou zem, rukama se opře za sebou pro pohodný výhled a nadzvedne obočí v tázavém pohledu, zda se s tím spokojí, nebo ne… a zda se bude ptát?*

Nathanael Donum *S ušklebkem se dostane ven, zatímco se tunely ozývá Trissin hlas. Nakonec zamíří na věž se skluzavkou a odtamtud sleduje, kde se Triss usadila. Výhodou místnosti byla její velikost a tak se její hlas ozýval i do výšky ve které byl Nate.* Ty jsi byla málem sražená autem?! *Vyjekne, když slyší onu informaci. Sedne na kruh a sjede dolů po skluzavce, s tím, že nedopadne jako kruh do molitanu, ale pomůže si telekinezí a přistane rovnou vedle bazénu.* A jak že tě Dragos zachránil?! *Položí další dotaz.*

Meritriss Blake Eeeh, to jsem ti neříkala? Týká se to stejného dne, kdy jsem s ním uzavřela tu dohodu, to si doufám pamatuješ. *Asi to vynechala, protože dohoda byla trochu horší, než být málem sražená autem.* Nicméně jo, Dragos mě odstrčil z dráhy auta a sám to schytal? No a…já prve nevěděla, kdo řídil, dokud jsem se náhodou nepotkala s Alessandrou – eh teď nevím v kterém podniku – no a byl to Remi, kdo řídil, protože byl opilý a zdrogovaný očividně…a sednout za volat s úmyslem zabít Dragose byl skvělý nápad…očividně. Takže…tolik k tomu, konec příběhu. S Remim jsem od té doby nemluvila, oon očividně ví, že mě málem srazil, Alessandra to ví a…upřímně si nejsem jistá, že v této situaci bych měla já jít za ním s tím, že chci vysvětlení nebo omluvu nebo cokoliv a on se neozval takže… *Pokrčí rameny, že k tomu tématu asi nemá víc co říct.* Hm a mimochodem, Dragos podpálil Malachaiovi bar v Pandemku. *Zkusí celou situaci odlehčit, i když by to možná bylo horší, kdyby řekla PROČ ho podpálil a sice, aby ji z baru dostal dolů a mohl unést – ať si to nazývá jak chce, chtěl ji proti její vůli odtáhnout pryč a &quot

romluvit" si. A jak se zdálo, tak ji spíše vydírat o to, co je schopna nabídnout pro záchranu kamarádky. Skvělé.*

Nathanael Donum Neee? *Pozvedne obočí a dá si ruce na pas. Na dohodu jen přikývne a čeká co z Triss vypadne. Jakmile skončí, tak si zaboří obličej do dlaní.* Dostaneš ode mě domácí vězení! *Zahučí tlumeně do ruk, než ji probodne pohledem.* Jak se vrátíme ke mě domů, tak si okamžitě zase na ruku nasadíš náramek.. *Prohlásí.* Ty to nebezpečí normálně přitahuješ! Jsi jako magnet! *Rozhodí rukama. Část s Remim záměrně vynechá. To, proč mu přeskočilo, by rád zjistil sám a osobně a nevidí smysl v tom, to teď rozebírat s Triss.*

Meritriss Blake S vězením nesouhlasím…s náramkem ano, chybí mi. *Stáhne rty v trochu provinilém gestu, že ho po něm tenkrát hodila a projede si vlasy prsty.* Já za to nemůžu! Nemám na čele vytetované "nebezpečí, pojď si pro mě"… taky bych raději měla od všech svatý pokoj! *Fňukne, ale nakonec k němu jen přiskočí, tentokrát se jí povede ho opravdu jen obejmout a s povzdechem prohlásit, že jestli se má něco naučit od něj, měli by začít pít a skákat, když už to tu mají k dispozici. Chtěla se něco naučit, jen se bála to zkoušet sama. A s magií to svedli oba, navíc magie byla sice super opora, ale pokud se chtěla něco naučit, tak by byla spíš na škodu, protože by se nenaučila správně třeba odrazit, sbalit do určité polohy a podobně. Dloubne do něj ramenem a vydá se k občerstvení, kde jim nalije dvě plné sklenky. Stejně tak nějak budou postupně upíjet a mohli by si je vzít s sebou do dostatečné vzdálenosti, kde na ně neskočí ani se nevylijí, aby nemuseli zbytečně pořád odcházet z trampolín celou cestu až tam.*

Nathanael Donum *Zašklebí se na Triss a pod nosem si zamumlá něco s významem.* Stejně dostaneš.. *Na náramek se uchechtne.* Je u mě doma.. Mohla sis kdykoliv přijít.. *Pronese, než pozvedne obočí podezíravě.* A kdo se kamarádí s králem zimního dvora? Kdo mě neposlouchal, když jsem říkal, že nejvyšší fosílie je kretén? Opravdu za to nemůžeš? *Ušklíbne se, než dodá, když už je u něj v objetí.* Asi ti tam nechám vytetovat "nezajímavá, nudná osoba, nebezpečí udělej si zajížďku".. *Prohlásí a krátce se zasměje, než začnou prostorů centra využívat naplno. Popisovat každé Trissino zakopnutí o vlastní nohu by Nateovi asi trvalo věčnost, nicméně shrnout by se to dalo slovy, že Triss trénovala skákání a Nate telekinezi. Výhodou pohybu byla taky skutečnost, že lépe jejich tělo zpracovalo alkohol, aby mohli ke konci pronajaté doby odjet k němu domů.*

Meritriss Blake Jak s tím souvisí Jason? S ním se kamarádím, žádné nebezpečí? *Nakloní zmateně hlavu na stranu, ale ke zbytku se nevyjádří, jen si odfrkne a odmítne tetování, místo toho se rozhodne pro skutečné nebezpečí, protože má pocit, že ten večer byla ke zlomení vazu blíž víckrát než za celý život. A to je co říct. Ale Nate byl dobrý učitel a než tak odjeli domů, aspoň něco se naučila.*

Kayn Čím že jsi říkala, že se živíš, pokud jsi říkala? *Otázal se nakonec Kayn, šlapající po boku Eshe. na sebe si vzal iluzi černé mikiny a džín aby alespoň nějak zapadl.* A jak že je to daleko? *Otázal se poté, zatímco vymýšlel, co by sii vzal jako platbu za to že jí odvedl. Už měl něco vymyšleného, ovšem v její drzosti, neústupnosti a hubatosti i v takové situaci, v jaké by jiný vyšiloval, viděl potenciál. Rozhlížel se kolem sebe a v hlavě se mu rodil boční nápad, že si někoho odvede i se sebou na dvůr.*

Eshe Randolph Kradu. *Odvětila rychle, jelikož začala nemotorně hrabat po svých kapsách. Se zmrzlými prsty to bylo obtížnější, několikrát se napíchla na ostré klíče, ale nakonec se v její ruce objevil mobil. Konečně byla v dosahu signálu a okamžitě vytočila číslo do svého bytu. Měla strach o svého syna, kterého nechala samotného. Věřila, že se sám o sebe dokáže postarat, jenže kvůli okolnostem si chtěla být jistější. Hovor však nikdo nevzal, proto žena přidala do kroku a mobil zastrčila zpátky do kapsy.* Jenom kousek. *Šlo na ni vidět, že slova z ní padala automaticky. Nesoustředila se, nebo alespoň ne na vílu vedle sebe.* *Když došli k bytovým domům, se zacinkáním klíčů odemkla dveře od svého domu a prudce je otevřela. Nechala je otevřené, aby mohl vejít i Kayn a jako trysk spěchala do pokoje, jenž patřil Lucasovi. Vtrhla do místnosti a jakmile její oči dopadly na malého chlapce, obrovský kámen spadl z jejího srdce.* Ty jsi mi tak chyběl. *Zaškemrala a vzala si Lucase do náruče, načež mu na obličej udělila milión pusinek.* Jedl si něco? Byl jsi tu hodný? *Vyptávala se, a když získala negativní odpověď ohledně jídla, lítostně mlaskla a vydala se do kuchyně.* *Její byt nebylo nic velkolepého. Místa s popraskanými či rozbitými stěnami byly zakryty rostlinami, zejména bylinkami a keříkovou zeleninou, která však přidávala na pocitu komfortu. Obyvák spojen s kuchyní a otevřený průchod do ložnice, která dále vedla do koupelny a pokoje Lucase. Jediným opravdovým bohatstvím, které Eshe měla byla sbírka střelných zbraní, kterou měla nestydatě vystavenou za gaučem. Zbraně byly samozřejmě bez nábojů, které byly pečlivě schované do staré krabice od bot hluboko ve skříni. Byt byl vyzdoben různými obrazy, dekami a koberci a nakonec fotkami, na kterých byl většinu času Lucas, ale i Eshe s Orion.* Kdo to je? *Zeptal se Lucas, jakmile zahlédl Kayna. Eshe jej posadila na kuchyňskou linku, o kterou se opřela rukama a chvíli přemýšlela.* To je… *Očima vybídla Kayna, aby se sám představil, přičemž obešla linku, aby se dostala do lednice a připravila něco k jídlu svému synovi.*

Kayn *Následoval ji, vyslechl si její odpověď a nakonec vešel tedy do bytu. Jaké bylo její překvapení, když poté spatřil malého chlapce, nejspíše asi syna. Nechal na něm pohled, naklonil jen hlavu na stranu a hlavou se mu mihla emoce, pocit, jež nepoznával. Snad vděk, že jí přivedl domů? Tak letmý, tak nestálý, ale byl tam. Postavil se pak do obýváku a zadívals e na Eshe.* takže. Má cena. Je na čase, aby jsi mi splatila dluh. *Pronesl, načež se zadíval na Lucase a přemýšlel.* Říkal jsi, že mi dáš cokoliv, hm? *Připomněl jí.*

Eshe Randolph *Když se Kayn ani neobtěžoval představit a Eshe viděla Lucase, který netrpělivě čeká na odpověď, zavrtěla hlavou a pohladila ho po hlavě.* Jeho si nevšímej, hm? Je tu jen na skok. *Líbezným hlasem k němu promluvila a otočila se směrem k víle. Viděla, kam jeho pohled směřuje a přestávalo se jí to líbit. Proto se raději zase vrátila na stranu, kde byl Lucas a opřela se o linku. Položila svému synovi ruku na rameno, které lehce pohladila a kousla se do rtu.* Cokoliv, co si budeš přát. Ale nesmí to mít nic společného s mým synem. *Lehce přivřela oči. Doufala, že se nesplní její největší obavy, které ji momentálně svíraly hrdlo.*

Kayn *Kayn se ale jen uculil. Dvěma kroky se octl u nich a shlédl dolů na Eshe, a pak na Lucase. Sedl si do podřepu před malého chlapce a zadíval se na něj. Cítil z něj totiž něco, tak zvláštního, něco tak podobného energii, se kterou se setkával denně. Nemohl si proto opustit mu vklouznout do mysli. Vzápětí viděl jeho očima, to co chlapec vnímal, co znal. Co vídal, co jeho matka viděla jen jako normální věci. Musel se usmát.* Vše, co si budu přát bude spojené s ním, už jen proto, že je to spojené s tebou. Tvůj syn, tohle vše se s ním jednou potáhne. O všem ví. má Zrak, o tom jsi věděla? *Koukl na Eshe. Pak se líně zvedl došel k lince, o kterou se zády opřel a založil si ruce na hrudi.* nechci jeho nebo žádné podobné, hm, pedofilií zavánějící věci. Ne. Abych se dostal k jádru věci. Zlodějka, to je něco, co je, hm, jak to říct, …není to nudné. To by asi mohlo fungovat. Mám známého. Je skoro jako můj bratr. Má ale jisté trable a občas by potřeboval schovat se, nejlépe mimo Faerii. A kdo by jej schoval lépe, než matka se synem, které by jen těžko kdokoliv spojoval s ním. Navíc, když kradeš, hádám, že se zvládáš chovat nenápadně, To je taky další přínos. Chci, aby jsi mu v případně nutnosti zajistila azyl a společnost. Nemusíš se bát, neudělá tobě ani tomu malému nic, dokud mu neřeknu. *Odmlčel se, než se ušklíbl.* Tak. To byla cena za to, že jsem tě vyvedl z Faerie. Co mi ale dáš za to, že jsme tě nechal žít? *Nadhodil poté, jasně značící že se svými plány ještě neskončil.*

Eshe Randolph *Stála jako přišpendlená, když se Kayn přiblížil. I když jejich oční kontakt trval jen malou chvíli, snažila se v jeho očích vyčíst cokoliv, co by jí mělo jakkoliv připravit na další dění. Lucas poklidně seděl a prohlížel si vílu. Kopal u toho nohama, zřejmě se nudil.* Můžu si jít hrát? *Vzhlédnul na Eshe, která se podívala na Kayna a nakonec tiše přikývla. Nechala Lucase zmizet ve svém pokoji. Nepotřeboval tohle všechno poslouchat, nerozuměl by tomu. Navíc Eshe chtěla předejít, že ztratí svou nevinnost, jestliže se jí něco stane. Zatím šlo ale vše v naprostém klidu. Tedy alespoň ze strany Kayna. Eshe opět nemohla uvěřit vlastním uším, jakmile se dozvěděla, že celou dobu vedle sebe měla někoho se Zrakem.* To jsi poznal z jeho očí nebo co? *Slabě se zamračila a nechala jej, aby opět změnil svou pozici. Neotáčela se k němu, místo toho se dívala z okna a pozorně jej poslouchala.* Takže se tu mám starat o neznámého, který se kamarádí s dalším neznámým? *Ostře promluvila, ale nemyslela to zle. Věděla, že nemůže odmítnout, takže rychle povolila svaly ve své tváři a přikývla.* Fajn, máš mé slovo. Ale slib mi, že za něho bereš plnou zodpovědnost. Nesmí nic udělat mému synovi. *Ukázala na Kayna výhružně prstem s nepatrným úsměvem. Kdyby získala slib od víly, tak jak říkal on sám, nebude jej moct porušit.* Já myslela, že to byla samozřejmost, že si mě nechal žít. *Oponovala.* Kdybys mě chtěl mrtvou, už bys to udělal ne? *Založila si ruce na hrudi.*

Kayn *Ušklíbl se.* Dokáži nahlédnout do mysli, přečíst ji, vidět jejich vzpomínky, manipulovat, provádět telepatii. Jedno z vylepšení víl. *Podotkl s úsměvem. Pak kývl na souhlas.* Jo, asi tak nějak. Pak naklonil hlavu na stranu, chvilku se na ni díval, než přikývl.* Dobrá. Dokud nevyzradíš, že jsi s ním nějak spojená, stalo-li by se něco a udržíš jeho přítomnost u tebe v tichosti, máš mé slovo, že tobě ani jemu nezkříží ani vlásek. Pak se zasmál.* Jistě, kdybych chtěl, udělal bych to, a taky jsem mohl a ani bych se nad tím nijak nepozastavil. Proto chci ale od tebe slovo. Služba za službu. Já ji poskytl tobě a chci po tobě, že až budu někdy potřebovat, cokoliv, v čem by jsi mi mohla pomoct, pomůžeš. Opět. Budu to chtít po tobě, ne po tvém synovi. Tak co, plácneme si? *Optal se poté.*

Eshe Randolph /Taky bych to chtěla umět./ *Cítila v sobě závist. Cítila se tak strašně obyčejně, slabě, když zjistila, že existují magické bytosti. Magie, tu si snad přeje každý obyčejný smrtelník. Usmála se na něj a s radostí kývla, když uzavřeli první dohodu. Jestliže se jí ani jejímu synovi nic nestane, byla klidná. Navíc, i když si to sama nepřipouštěla, potřebovala nějakou společnost, která ji pomůže alespoň trochu zapomenout na smrt Orion. A jestliže ten muž, o kterém Kayn mluvil je podobné, ne-li stejné rasy, možná se to bude k něčemu hodit.* Dobře, dlužím ti tedy cokoliv za svůj život. *Nervózně se usmála a poklepala prsty o kuchyňskou linku. Následně se vydala opět připravovat něco k snědku, přičemž se ještě na chvíli zarazila.* I když jsi to nedělal pro nic za nic, děkuju, že jsi mě odtamtud dostal. *Vypadlo z ní upřímně.* Ještě jedna věc, jak toho tvého „bratra“ poznám? Budu vědět, kdy dorazí?

Kayn *Jen jí pokynul hlavou.* Řekl bych rád, že se rádo stalo, i když…ano…rádo se stalo. *Dodal poté. Přeci jen, vcelku dobře z toho vybruslil. A ještě něco získal a vzhledem k tomu, co se teď mělo dít, kolem Elisy a Mordreda, tak to bylo přínosné. Musel se nad její otázkou umsát.* Věř mi, poznáš jej. Doteď jsi nic moc zvláštního nepotkávala. Věř mi, že on zvláštní bude. Najde si tě, až přijde čas a bude třeba. Což hádám, že bude brzy. Možná jej vyšlu i dřív, aby se, no, řekněme, seznámil. To je to slovo. Ale neměj strach. Bude-li s tebou, bude to výhoda i pro tebe i malého. Budeš v bezpečí. je to sice mnohonásobný vrah, ale proč by nechránil někoho, kdo mu poskytuje azyl? *Ušklíbl se, snad aby ji trochu znervóznil či uvedl do rozpaků.*

Eshe Randolph *V naprostém klidu krájela zeleninu a přemýšlela, jaké to bude mít tady někoho cizího. Lucas určitě námitky mít nebude, byl to veselý kluk, který si rád dělal nové přátele. Její myšlenky však vzápětí praskly a roztříštily se jako sklo, když zaslechla ty dvě nemilá slova. Nůž zabodla do krájecího prkna a prudce se na Kayna otočila.* Je co?! *Vyštěkla překvapeně s nádechem vzteku. Chtěla si namítat, že si z ní jen dělal srandu, ale už věděla, že víly nelžou.* To tady mám.. *pokračovala stejně hlasitě, ale s vědomím, že vedle byl Lucas se utišila a zaskřípala zuby,* to tady mám schovávat vraha? A věřit tomu že mě, cizí ženskou, která si prochází krizi středního věku jednou nepropíchne? *Přeháněla, ale měla dobré důvody, které její scénu odpouštěly.* I kdyby nám neublížil, nakuká kdo ví co Lucasovi. *Prstem kmitla směrem k pokoji svého syna a zamračila se.*

Kayn *Kayn jen s klidem kývl na souhlas.* Přesně tak. Koneckonců, i já jsem několikanásobný vrah. Stejně tak jako každá pátá víla a to jim možná ještě moc fandím. Tak to je. *Pokrčil rameny, než se pak odrazil a vydal se k Eshe blíže.* Jak jsme řekl, máš mé slovo, že dokud budeš držet jazyk za zuby, nic ti neudělá a jemu taky ne. A co se týče toho drubhého…co myslíš, že jej bude učit jak správně vykuchat člověka? Myslíš si že na něj bude mít špatný vliv on, zatímco se jeho matka živí krádežemi a má doma vystavené zbraně? Ale notak. *Zasmál se jízlivě Kayn.*

Eshe Randolph *Jeho argumenty byly dobré, ale když nebyla vílou, stejně si to nedokázala představit a ani se s klidnou duší nadechnout. Sledovala ho, zatímco k ní popošel a protočila očima.* Jeho matka dělala horší věci, než krádeže, ale nikdy mu o tom neřekla. Jak já mám vědět, že ten tvůj kamarádíček bude stejně skromný jako já? *Procedila skrze zuby a při zmínce o zbraních na ně přesunula svůj zrak. Uchechtla se.* Každý druhý Američan má doma zbraň, tohle není nic neobvyklého. Na střelné zbraně se může hezky koukat, střílet s nimi na střelnici, ale ne vždy na lidi. *Napodobila jeho jízlivý tón. Po chvíli ale zvedla ruce a pokrčila rameny.* Své slovo stejně dodržím, musím, že? Jen jsem si potřebovala postěžovat, protože tohle pro nás lidi není normální. Doufám, že toho azylu ale nebudu litovat.

Kayn Děsí tě představa toho, že by někdo podobný tobě vkročil do jeho života? *Popíchl ji Kayn, než se pak usmál.* Pro vás je toho typické tolik, až je to občas otravné a nechutné. Ale i tak je skvělé pozorovat jak děláte tolik věcí pro své bližní, tolik starosti, tolik, obezřetnosti….hm. *Zamručel. Pak kývl na souhlas.* Tak tedy dobrá. Dobrá. Nevím, kdy jej čekat, je nestálý a svéhlavý ale někdy se objeví. Toho se nemusíš bát. A…hádám, že to je asi vše. *Mrkl na to a pak se otočil na odchod, ještě před tím ale zamířil směrem k pokoji Lucase, kde se opřel o futra a chvilku jej pozoroval. Ani nevěděl, co se mu motalo hlavou. Opět ale pocítil ten zvláštní vděk za to, že tenhle malý byl s matkou.* /Eliso, co to se mnou děláš./

Eshe Randolph *Jeho slova bodla jako ostrý nůž. Možná měl pravdu, ale Eshe mu to přiznat nechtěla. Proto mlčela a neangažovala se dál do konverzace. Místo toho si zase hleděla svého. Automaticky kývala, mručela na znamení souhlasu, těšila se až to bude mít všechno za sebou. Jenže pravý chaos teprve přijde, cítila to v kostech. Zpozornila až ve chvíli, kdy se víla rozhodla odejít, ale jeho kroky zamířily někam jinam. Eshe chvíli sledovala, co dělá a jakmile si uvědomila, kde se zastavil, šla za ním.* Východ je támhle. *Promluvila na něj, jakmile stála v jeho blízkosti a sama přesunula zrak na Lucase. Vždy když jej viděla spokojeného, jako kdyby se všechny její strasti rozplynuly. Dávala tedy Kaynovi čas, až se sám rozhodne, že zmizí.*

Kayn *Naklonil hlavu na stranu, více k Eshe, snad jako kdyby jí dával najevo že ji slyší a vysmíval se tím, že nijak nereagoval ještě jakou dobu. Nakonec se usmál, zadíval se na Lucase, a když si manipulací mysli vysloužil jeho pohled, tak na něj mrkl. Pak se otočil na Eshe.* I my se ještě setkáme, neměj strach. *Pronesl, pokynul jí hlavou, načež se pak tedy otočil a zamířil ze dveří, ze kterých nakonec vyšel, naposledy se na Eshe usmál a zabouchl za sebou.*/

Eshe Randolph Budu se těšit. *Ironicky se na něj usmála a doprovodila ho k východu. Neměl potřebu se formálně rozloučit, tudíž ani ona. Jakmile zmizel z bytu a zavřel dveře, ještě chvíli vyčkala, dokud je nezamkla a neopřela se o ně zády. Hluboce se nadechla a vydechla, přehrávala si vše, co se dnes stalo a bohužel, bude ještě hůř. Z myšlenek ji však vytrhnul Lucas, který si vyžádal její pozornost, a tak tedy svůj volný čas strávila s ním a jeho hračkami. Na odreagování výborná věc.*

Kayn *I Kayn nakonec zamířil k sobě. Prošel portálem, kde nasedl na Behemotha a zamířil směrem ke dvoru. věděl, že se bude ještě muset zastavit za Mordredem, nejspíše společně i s Dakathem a co nejdříve začít řešit jejich trable i společně s Elisou.*

Eshe Randolph *Od ranních hodin se nenašla ani chvilka na zastavení. Eshe byla plná energie, za níž mohla nejspíš sklenka alkoholu nahrazující snídani a dávka nikotinu ve voňavé tabákové tyčince. Přehrabovala skříně, police a jiná místa, které sloužily jako úschovna pro majetek Orion. Neměla důvod její věci opatrovávat, ba naopak. Chtěla se jich zbavit, najít v nich alespoň něco pozitivního, když zatím vyvolávaly pouze nešťastné vzpomínky. Plánovala je prodat do posledního dolaru, a na drátě již měla známý kontakt, kterému často do rukou svěřovala ukradené věci.*
Krámy jako oblečení nechci, co bych s tím dělal? Raději si to šetři na oheň, až budeš na ulici- *z telefonu bzučel hlas muže.* Všechno se dá prodat, určitě máš jiné pofiderné kupce, kteří by o použité hadry stáli, *oponovala Eshe, zatímco odfoukla šedý dým cigaretového kouře. Z jejich konverzace bylo znát, že nejsou přáteli. Odtažitá mluva, debata na každém kroku, urážky a posměšky.* Potřebuju, aby to vyneslo co nejvíc. Chci se stěhovat. *Dodala a odhodila nedopalek z okna, zatímco si přehodila mobil z jednoho ucha k druhému.* No prostě něco vymysli, všechno ti to dám a co nebudeš chtít, to můžeš vyhodit, platí? Za chvíli tě tu čekám. *Ukončila hovor a mobil hodila na gauč, načež se na něj sama složila. Chvíli se dívala do neznáma, načež pootočila hlavu k několika krabicím s Orion věcmi. Její smrt ji nezpůsobila jen smutek, nýbrž i problémy, které se týkaly nájmu. Ve dvou se to táhlo nejlépe, ale když Eshe na vše zůstala sama, tak hranice věcí, které si mohla dovolit se značně zúžily. Zároveň v jejím plánu stěhovat se byla zapletena i dohoda s vílou. Jak jí řekl, světě stínů se dá i vyhnout, a o to se chtěla pokusit. Zmizet, schovat se a předstírat, že se nic z toho nestalo.* *Po nějaké chvíli jí kupec prozvonil, čímž jí dal najevo, že čeká před domem. Eshe mu s úlevou předala všechny krabice, které si muž ještě sám prohlédnul a podle toho jí svěřil malý svazek bankovek.* Tak málo? *Zamračila se Eshe, když si výdělek přepočítávala.* Časy se mění, ty se taky měníš, ale k horšímu. Kde jsou ty doby, kdy jsi vykrádala obchody, domy bohatých paniček, hm? *Kysele se na ní muž ušklíbnul a zabouchnul dveře od svého auta.* Dám ti víc, ale až se zase začneš snažit. Snad to bude brzy, jinak bych musel naši spolupráci ukončit. Ale věřím, že to bys nechtěla. Jak jinak se postaráš o svého kluka? *Výrazem ve tváři se jí vysmíval, zatímco auto nastartoval a bez rozloučení odjel pryč.* *Eshe chvíli zůstala stát, převalovala slova muže na svém jazyku, zatímco prsty přejížděla po penězích. Měl pravdu, poslední dobou polevila. Co však muž nevěděl, byl důvod, proč se tak stalo. Spíše kotva, a to v podobě Orion, která se nikdy neměla do velkých krádeží. Eshe se vždy dařilo více, když byla sama. Bylo načase se vrátit do starých kolejí.* *Převlékla se do něčeho teplejšího a vydala se do ulic Manhattanu. Mohla se cítit odporně za to, jak odhodila smrt Orion s myšlenkou, že jí v životě jen táhla dolů. Musela se však postarat o sebe, o svého syna a jako zbabělec to vše házela na okolí. Obcházela čtvrtě bohatších obyvatelů, vyhlížela si potencionální cíl na loupež, ale také si užívala vlhkosti ve vzduchu. Část jejího já se bránilo budoucímu zlu, které rukou Eshe nabyde na moci. Dokonce ji v jednu chvíli napadlo, že by mohla opustit od temných dob a pokusit se uživit poctivě, jenže v tu chvíli ji do břicha udeřil pocit, že do něčeho takového se jí přece nikdy nechtělo. I kdyby to mělo znamenat, že by byla matkou, ke které Lucas opravdu může vzhlížet.*

Kayn *Doma jí nenašel, ovšem nestačilo mu moc na to, aby po chvilce čekání spatřil, jak opouští dům. Chvilku ji sledoval, než si vyměnil pohled s Mordredem.* Tahle chudinka? Ježiš, má na živobytí? *Sjel si ji z povzdálí Mordred pohledem, než si pak jen tiše povzdechl, což ovšem neměl být žádný byť malý projev soucitu. Kayn jen protočil očima a stíny se vydal za ní d férem po boku, dokud se nezastavila.* Trable v ráji, či se mi to jen zdá? *Optal se, když se na ni zadíval. Mordred vedle něj se na to gesto ušklíbl, sotva neznale, jen nadzvedl koutek rtů do úsměvu. Své dlouhé, bílé vlasy měl volně rozpuštěné podél hlavy a padat si je nechal až po pas. Svrchní díl mu zdobila černá košile s pár knoflíky rozeplými u krku a stejnobarevné kalhoty s černým, koženým páskem. Kayn na tom byl méně společensky, oděn do tmavé mikiny s kapucí, černými džíny a vysokých, černých glád, zatímco měl vlasy lehce sčíslé dozadu.*

Eshe Randolph *Zastavila se teprve až po chvíli na hranici křižovatky. Prohlížela si projíždějící auta a nakonec z kapsy vytáhla krabičku cigaret. Jednu si vložila mezi rty a plamínek zapalovače přiblížila k jejímu konci, aby mohla do svého oběhu dostat co nejrychleji další nikotin. Naštěstí se její pozorovatelé ozvali až poté, jinak by cigaretu úlekem vdechla celou až přímo do plic. Takhle se zalkla pouze vlastními slinami. Otočila se na vílu a pro její překvapení blízko ní stály rovnou dvě. S nadzvednutým obočím svůj zrak okamžitě přesunula na Mordreda, a teprve až poté na Kayna.* Co tady děláš? *Vyplivla první slova, co jí přišly na mysl a podívala se znovu na bělovlasého muže, zřejmě jako náznak toho, že by si přála jeho představení.* Jak dlouho si mě sledoval? *Naklonila se lehce do strany s přivřenýma očima, zatímco k nim udělala krok vpřed. Nemohla to být náhoda, že se jejich cesty zkřížily. Opět, jenže tentokrát na místě, na které víly, podle jeho slov, moc nechodí. Nebylo tudíž složité si dát dvě a dvě dohromady. Zároveň z jejího hlasu bylo zandatelné zklamání. Opravdu doufala, že si ji nenajde a ona navždy zmizí z jeho života.* No, je hezké, že mám svého osobního stalkera, dokonce dva. *Odlehčila situaci kousavým vtípkem, při kterém se slabě ušklíbla a znovu si potáhla z cigarety.*

Kayn *Kayn se na ni jen ušklíbl, než se pak podíval na féra vedle sebe a pak zase na Eshe.* Jak dlouho? No, asi od chvilky, co jsi vyšla z bytu a bavila jsi se s tím, no, ani nevím kdo to byl, ale nevypadalo to na milou konverzaci, přišlo mi.* Viděl vše, skutečně neměl tušení, co to bylo za muže, dle toho ale, že jí dával peníze, nějaký možná kupec. Mordred se na dívku usmál, pár kroky k ní došel a pokud se nechala, natáhl se pro její dlaň. Pokud ne, tak si ji sjel pohledem.* Takže, to ty jsi ta, ke které bych měl případně utíkat, ano? No, prý zlodějka, to si budeme rozumět. Mohl bych tě, mohl bych jí něco nového naučit, ne? Ne? *Otočil se pak ještě na Kayna, který ale jen zvedl ruce s tím, že je to na něm. Na to se Mordred otočil opět na ženu.* No, slečno, mohou vás sledovat horší bytosti, to mi věřte. *Vykouzlil na tváři úšklebek.*

Eshe Randolph To sis mě našel opravdu brzy, *povzdechla si tiše pro sebe, založila ruce na hrudi a cigaretu odklonila od svého těla, aby popel nespadl na její oblečení. Ruličku cigarety protáčela mezi prsty a zamyšleně se dívala na oba muže. Tušila, že jí nezastavili jen tak pro kus řeči. Přišel si snad fér vybrat svůj dluh? Na odpověď nemusela čekat dlouho, protože k ní přistoupil Mordred a snažil se navázat kontakt. Eshe na to zareagovala nezaujatým potáhnutím z cigarety, čímž se vyhnula jeho doteku, a pozorně sledovala jeho oči. Představovala si ho jinak, méně pohádkově, ale nemohla si stěžovat.* Jestli jsi ty ten přítel tamtoho, *ukázala prstem na Kayna za ním,* tak jo. *Ironicky se ušklíbla, ale hned se naklonila na stranu přes féra, aby viděla na Kayna.* Jak se vůbec jmenujete? *zeptala se s nádechem otrávení. Doufala, že získá požadovanou odpověď, aby mohla konečně obě víly oslovit.* Co umíš? *pokračovala stále nakloněná, když zvedla pohled na Mordreda. Neodmítala potencionálního učitele, potřebovala se co nejrychleji dostat tam, kde byla před několika lety. Po chvíli se opět narovnala a nedopalek hodila na zem, načež ho rozšlápla botou.* Věřím ti, tvůj přítel mi totiž dal své slovo, takže nemám obavy. *Sladce se na bělovlasého muže před sebou usmála.*

Kayn *Kayn se na ni podíval a kývl hlavou.* Můžeš mi říkat Kayn. *Pronesl. Pak už pomalu přešel do úrovně Mordreda a Eshe a sledoval tak jeho výraz, když se jej zeptala, co umí. Mordred na ni chvilku jen tak koukal, pak se podíval na Kayna a pak se rozesmál. Dlouze, upřímně a zvonivě. Musel si položit ruku na břicho, aby přestal. Nutno podotknout, že ta reakce pobavila i Kayna, jež se začal culit taky.* Ach, koukám, že vám toho o mně Kayn moc neřekl. Pak byste se takovým otázkám určitě vyhnula. Pravda je, že vám ale mohu nabídnout více, než jen vaše, hm, pozemské základy. *Dodal poté, načež si dal pramen bílých vlasů z čela.* Projdeme se? *Vyzval ji a následně se zadíval před sebe, čekající, jestli vyjde. Kayn zaujal místo po jejím druhém boku.* Ach ano, jeho slovo. A já dal slovo jemu, takže skutečně, obavy nejsou na místě. *Podotkl poté Mordred.*

Eshe Randolph *Považovala za úspěch zjištění jména alespoň jednoho z mužů. Lépe se jí dýchalo, když nemusela prstem jako dítě ukazovat, na koho zrovna mluví. Zároveň se cítila pohodlněji, když už Kayn nebyl úplně cizí. Jistě, stále byl cizí, ale jméno znamenalo posun ve vztahu; avšak čas ukáže, jakým směrem.* Eshe. *Opětovala mu jeho laskavost a slabě se usmála. Úsměv však zmizel, jakmile se druhý fér rozesmál. Eshe nepochopila vtip, který jí zřejmě unikl, a proto nadzvedla obočí, čekala na vysvětlení. Později pochopila, že se jednalo spíše o výsměch na její účet.* Hm, řekl mi, že jsi vrah. *Pronesla upřímně a slabě se zamračila.* Zatím vypadáš jen jako snobské princátko, které chrání jeho věrný rytíř. *Zdvihla dlaň směrem ke Kaynovi a pobaveně se ušklíbla. Hned na to však zvedla ruce v obranném gestu se slovy,* ale nebudu dráždit hada bosou nohou. *Pokrčila rameny a ve znamení souhlasu vykročila vpřed.* *Nedalo se říct, že by se cítila dvakrát příjemně mezi dvěma muži, kteří šli po jejím boku. Musela tento pocit setřást a myslet raději na něco pozitivního. Například to, že byla před Mordredem opravdu v bezpečí.* Takže proč tu jste? Mám už na dnešek ustlat gauč?

Kayn *Mordred kývla na souhlas, a pak zakýval hlavou, jako kdyby zvažoval ještě něco říct.* Víceméně, taky. *Uculil se následně a mrkl na ni. Opět se zasmál, když zmínila, že je prinátkem.* Ale, jde na mě šlechtický původ až tak moc vidět? *Nadzvedl obočí jako odpověď, přeci jen, jeho strýc šlechticem byl a je. Pak už se vydal společně s kaynem po jejím boku. Následně na to zavrtěl hlavou.* Ne. Není třeba. Zajímalo mě, co jste zač, kdo jste zač, jak moc velkou důvěru ve vás mít a …co dovedete. A trefil jsme se, nemám pravdu? Protože jste nevypadala dvakrát spokojeně, když jste si přebírala peněžní obnos. Takže, soudím, vzhledem k tomu, jak jste si dávala pozor, a také, na základě vaší obživy, že jste také, no, na lovu? Tak je to slovo? *Usmál se.*

Eshe Randolph Zřejmě tě prozradily ty vlasy, vlastně nevím, měl to být vtip, který tě měl urazit, *zavrtěla hlavou a mávla nad tím rukou. Nečekala, že se omylem strefí přímo do černého, ale alespoň získala další informaci, která se možná bude hodit. Doufala však, že se všechny takové myšlenky a vzpomínky rozplynou; stále plánovala zmizet a víly ji v tom nezabrání. Možná proto byla mnohem klidnější než při prvním setkání s Kaynem. Její mysl byla v konejšivé náruči plánu se odstěhovat.* Řeknu to upřímně, za jiných okolností se mi nedá důvěřovat, ale dlužím Kaynovi. Takže se zřejmě žádných podvodů z mé strany nedočkáte, ale ruku do ohně bych za to nedávala, *ušklíbla se a strčila ruce do kapsy pro krabičku cigaret a zapalovač. Zapálila si další a gestem nabídla oběma mužům, jestli také nechtějí.* Taky? *Položila řečnickou otázku s cigaretou mezi rty.* Aby bylo jasno, já jdu po všem, co se leskne, narozdíl od vás. *Zle se na oba dva podívala.* Nepůjdu do ničeho, co zahrnuje krvavou práci. *Svá slova mířila na Mordreda, který se ještě před chvíli nabízel k naučení různých triků.*

Kayn *Usmál se.* Možná bude nejlepší, když se navzájem urážet nebudeme, věřte mi. *uculil se spokojeně. Pak se opět zadíval na Kayna, než pohled vrátil Eshe.* Říkal jsem snad, že vám věřím? *Nadzvedl obočí s úšklebkem na rtech. On i Kayn následně odmítli, než se pak Mordred usmál.* Většina toho, co se děje, způsobuje krvavou práci. Přímo, či nepřímo. Záleží jen na tom, jakého člověka v jaké situaci okradete. Každopádně, tak tedy, proč jsem vlastně tady. *Odmlčel a podíval se na ni.* Vyskytla se u nás nepěkná situace, která vyžaduje ošetření a následně bude vyžadovat možná to, abych se stáhl do ústranní. S tím jak jsme pochopil, mohu počítat z vaší strany, že ano? *Naklonil hlavu na stranu.*

Eshe Randolph *Protočila očima nad slovy Mordreda. Nepotřebovala další reality check, kterého si užila již při minulém setkání s Kaynem dost, ale zřejmě to všechny víly měly v krvi. Mohla muže ignorovat, jejich moudra si nebrat k srdci, když sotva znala jejich jména, ale to neměla v povaze. Byla tvrdohlavá, v nitru citlivá jako každá žena, sebekritická.* Ale co oči nevidí, to srdce nebolí, *navázala, aby samu sebe vrátila do vlastní bubliny a dopomohla si cigaretou. Chvíli nad jeho dotazem dumala, tiše, palcem si přejížděla po rtech, zřejmě se toho dělo až příliš v její hlavince.* Kdy tě mám čekat? *Obešla odpověď vlastní otázkou. Musela vědět, kolik má času, jenže při pohledu na oba vysoké muže se v ní ozval pud sebezáchovy, který jí plán na odstěhování vymlouval. Mohla by se dostat do problémů, velkých. Nebylo by to jako s Nerissou, která jí zamíchala s kartami osudu jen pro zábavu. Kayn by ji lovil, protože by si to zasloužila.*

Kayn Nebolí? Vážně? *Podotkl, a nakonec jen pokrčil rameny. Pak se na ni usmál.* Až bude třeba, do té doby, se s vámi jen rád seznámí, občas se zastavím, nebo spíš, budu-li mít čas, budu na vás dohlížet. Spěcháte snad někam? *Zeptal s, když si ji sjel pohledem. Kayn se mezitím jen tak rozhlížel kolem sebe, než pohledem padl na Eshe.* Mimochodem, jak se má syn? *Optal se poté ještě Mordred.* Sylšel jsem, že i s ním budu mít šanci seznámit se. ZVláštní, děti ke mě tíhnou, já k nim nikoliv, samozřejmě, ale je zvláštní je pozorovat. *uculil se. Pak se zadíval na Eshe.* Každopádně, dějí se velké věci, a dít se jich bude ještě více.

Eshe Randolph Když jde o to seznámení, stále nevím tvoje jméno. Na šlechtice se přece nesluší dámu nechat s otázkami, ne? *Naklonila hlavu na stranu a slabě se zamračila. Cítila, jak se v ní objevil zárodek paranoie, která ji od jejich setkání bude provázet zase k dalšímu. Sice nevěřila, že bude pozorována na každém kroku, ale ještě před několika minutami měla jistotu, že se s Kaynem setká nejdříve až za týden. Mordred ji kazil plány, aniž by o tom věděl. Ale možná to byl osud, který Eshe chránil před zbytečnými problémy. Možná nakonec bude vděčná, že si do svého domu přizvala mnohonásobného vraha a nesnažila se mu potají podkopat nohy, aby nenápadně utekla.* Nespěchám, jen bych se ráda vyhnula nemilému překvapení. *Falešný úsměv se rozlil po její tváři, ale rychle zase poklesnul, když téma přešlo k jejímu synovi. Hodila nespokojený pohled na Kayna, který bělovlasému férovi prozradil existenci Lucase, ale stejně jej nemohla držet v tajnosti věčně.* Má se dobře, tak jak se dítě před pubertou může mít. *Klidně nadhodila, zatímco ji vnitru kousal nepříjemný pocit. Představa, že někoho jako Mordreda nechá samotného se svým synem se jí protivila, ale musela pamatovat na slib, který ji Kayn dal.* Jaké věci? *Zeptala se zvědavě, ale hlavně aby mluvili o něčem jiném.*

Kayn *Uculil se.* Mordred. *Vydechl poté a naklonil jemně hlavu na stranu.* A toho šlechtice si můžeš zajisté odpustit. *Mrkl na ni nakonec. Pak se podíval na Kayna, nakonec na Eshe.* To ještě uvidíte, moje milá. *Zavrněl.* Chci mít ale jistotu, že se na vás mohu…inu, spolehnout. *Usmál se, načež ji beze slov pak popadl za ruku. Přitiskl si ji k sobě, paralyzující ji v tom, aby zůstala a držela, zatímco on se ponořil do její mysli, do jejích vzpomínek a myšlenek. Možná hlouběji, než by měl, spatřil smrt Orion, Nerissinu známou tvář. Malého chlapce a nakonec i její plán odstěhovat se. ještě chvilku si ji tak držel, než se odtáhl.* No, doufám, že přehodnotíte svůj plán zmizet nám. To by zajisté Kayna, jež s vámi dohodu uzavřel, nepotěšilo, a asi by vás byl nucen potrestat. *Usmál se, odtáhl se a nakonec se podíval na féra. * Je na čase jít. Těšilo mne, slečno, brzy se opět sejdeme. *Pokynul hlavou, pak tak učinil i Kayn, nechávající Eshe o samotě s jejími myšlenkami, směrem na odchodu pryč zpět na dvůr.*

Kayn *Pro dnešní den zvolil potulování se jen tak po parku. Možná později, až se přítmí, tak navštíví i Pandemonium. Teď ale posedával na jedné z laviček, hleděl do prázdna a n tváři mu hrál zamyšlený výraz. Ani přesně nevěděl, nad čím přemýšlel, snad nad tím, aby to nějak dopadlo, to, c si naplánovali s Elisou, Mordredem a Nerissou. Na jednu stranu mu bylo Cali líto, na druhou ani tak moc ne, jakoby si nemohl vybrat, jestli jí chce nebo nechce litovat. Byla pravda, že i když se změnila, pořád potřebovala emočně vyztužit. Nakonec si and tím jen povzdechl, uhladil si svou černou košili, jež ladila se stejnobarevným zbytkem oblečení, natáhl se do náprsní kapsy odkud vytáhl tabatěrku s cigaretami. neopovažoval si ani vzít zapalovač, zapálil si prstem.*

Calipso *Po tom, co se stalo před pár dny, pořád ještě byla Cali naštvaná. Hned po tom, co odjela z panství si dojela pro své věci, které si převezla do jednoho hostince ve vesnici. Nějaké ji však ještě v úkrytu zůstaly, ty si ale chtěla vzít až na cestě z New Yorku, ve kterém pár dní pobývala. Potřebovala trochu vychladnout a tak si užívala bary, párty a společnost civilů, které občas prostě nechala zmizet. I dneska měla v plánu nějaký bar vyhledat, ovšem na to bylo ještě brzo, proto se městem toulala, měla chuť na lidské jídlo a tak se rozhodla dojít k jednomu stánku, kde prodávali vafle, ty si Cali docela oblíbila. Čekala na svou sladkou dobrotu, zatímco flirtovala s mladíkem, jenž měl stejný nápad.*

Kayn *Kayn seděl přeci jen kousek opodál, nijak si ani moc nevšiml, že se tam Cali objevila. Spíše si pokuřoval, jen tak tiše přemítal zkrátka a jednoduše jenom existovala žil, to bylo asi tak vše. Byl zavřený do sebe, kdyby tak už mohl být s Elisou, jenže teď se to nehodilo kvůli zase jejím záležitostem, které on plně respektoval. Místo toho se jen tak potoulával i on, bez nějakého vyššího smyslu. přemýšel, že půjde trénovat, možná si někoho dotáhnout na dvůr, ale z nějakého důvodu se všechny nápady zdály tak šedé, ani netušil proč.*

Calipso *Jakmile Cali dostala svou objednávku, párkrát zamrkala, nasadila sladký úsměv, načež se mladík hned chytila zaplatil i za ni, pak se víla po jeho boku vydala k nějaké lavičce, dál s ním flirtovala, sladce se usmívala, těšila se, že dneska si i užije a proč by také ne. Uvolnění potřebovala jako sůl. Mladík jí něco vyprávěl, ale ona jej ani neposlouchala, jen dělala, že to tak bylo, celkově jí bylo fuk, co to bylo, procházeli zrovna kolem lavičky, kde Kayn seděl. Cali si chtěla kousnout své sladké dobroty, když si ho všimla.* Skvělé. Jak rychle se dokáže den pokazit. *Pronesla nahlas a protočila očima, načež se zamračila.*

Kayn *Pořád byl ještě zabraný do svého uvažování, když potom, zaslechl hlas Calipso, ani se na ni nepodíval. Popravdě se zadíval na nepravidelnou puklinu v chodníku, ve kterém se pohybovali mravenci se svými nenarozenými mladými v kusadlech. Sledoval to s nepřítomným pohledem a pak si dlouze popotáhl z cigarety.* Nikdo tě nenutí tady bejt. *Vrátil jí nezaujatě, jen tak dál pozoroval mravence, než pak zvedl pohled ke Cali.* Nebo ne? *Pronesl a mikl obočím nahoru, než pak zase pohled odvrátil směrem pryč, doprava a zadíval se na procházející skupinku civilských mladíků a dívek se školními batohy.*

Calipso *Sledovala ho a mračila se, za jiných okolností by si k němu přisedla a byla v pohodě s jeho přítomnosti, možná by ho zase zatáhla někde do obchodů nebo pak do baru, tak jako to už párkrát udělali, ale po tom, co jí řekl a jak se k ní zachoval, nemohla. Jen se ušklíbla.* Říkal snad někdo něco, že tady být s tebou chci ne. *Protočila očima.* Jen procházím a i to mi docela kazí den. *I on nakonec od něj odvrátila zrak a zakousla se do sladké dobroty. Mladík vedle ní něco mluvil, ale ona jej jen zpražila pohledem, aby mlčel.*

Kayn *kayn se podíval doleva, do prava, pak zvedl hlavu, aby si lépe prohlédl chodník. pak se otočil a pořádně si prohlédl lavičku, na které seděl, než se zadíval opět na Calipso.* Mám si z toho snad sednout na zadek? Máš tu někde podepsaný nějaký kus prostranství, jež by značil o tom, že ti tu něco patří a ty jsi v právu, abys mi říkala, že ti má přítomnost na veřejném prostranství kazí den? Prosím…Pro smích už jsi. tak se nesnaž být ještě k breku. *Zavrčel, sjel si ji pohledem,l přehodil si jednu nohu přes druhou a pak si opět popotáhl z cigarety, když se jí díval do očí, vyzývající ji pohledem k další reakci, na kterou byl vcelku zvědav.*

Calipso Mě je popravdě u prdele jestli jo nebo ne. Jsi mi ukradený Kayne. Navíc procházím, nezůstávám tu, to bych ani nechtěla, ne s někým jako jsi ty. *Pokrčila jen rameny a snažila se zase nenaštvat, jakmile slyšela jeho další slova. Chtěla se uvolnit, po tom, co se s nimi stalo, ale bylo vidět, že se to dneska asi nestane.* A? Co já s tím. Směj se, breč, kurva je mi to fuk. *Dívala se mu do očí, než nakonec zrak odvrátila a chystala se jít raději dál. Jinak by se opět naštvala, neměla zapotřebí se nechat zase urážet. Ne od něj.*

Kayn *Kayn ji jen nezaujatě poslouchal, v podstatě při jejích už prvních dvou slovech sklopil pohled opět na zem, na mravence. Všiml si, že se tam k nim přidal velký, červený brouk s černými znaky na krovkách, který na ně začal útočit. Mravenci se začali bránit, a nejprve vypadalo, že to bude prohra, ale nakonec se na většího brouka seběhli jako většina. Pak až teprve opět nezaujatě Kayn promluvil.* kdybych ti byl tak fuk, jak tvrdíš, ani bys na mě nepromluvila. Měl jsi tedy nutkání si rýpnout? Protože očividně nějaký zájem tam je, jelikož lhát nemůžeš. Tak mi řekni, když jsem ti tak fuk, tak proč se tu se mnou vůbec vybavuješ? *Položil jí zapeklitou otázku.*

Calipso *Zamračila se.* Jo asi měla, představ si že jo. Chtěla jsem s rýpnout, proč by ne. *Pokrčila rameny a na prst si nabrala trochu čokolády, jež na vafli měla, pak prst a olízla jí, čokoládu prostě zbožňovala jako jedno z mála lidských jídel. Chvíli se dokonce ztratila ve svých chaotických myšlenkách, které jí pohltily, což se jí teď stávalo poměrně často, nakonec se přece ale jen vrátila zpět a koukla na něj.* Možná to jsou jen zbytky zájmu, který vyprchává po tom, jak ses ke mně zachoval. Přece jen, vzhlížela jsem k tobě a dlouho. *Zamračila se.* Neboj se ono to zmizí a pak už si můžeš být jistý, že na tebe nepromluvím.

Kayn *Kayn kývl na souhlas.* Dobře. Možná kdybys ze sebe nedělal více schopnou než jsi ve vážné věci, tak možná bych se tak nezachoval. Buď jsi prostě hloupá, nebo ti nedochází následky toho, co by se stalo, kdybys tam fakt šla a ona na tebe přišla. Byli bysme mrtví, všichni. *Zavrčel. Mladík se od Cali pustil, načež se posadil po boku Kayna na lavičku, zadíval se na něj jako na svatý obrázek a začal jej jemně hladit o vlasech.* Vidíš? nedokážes si udržet ani oběť, ani předemnou. Jak by sis dokázala asi tak ubránit mysl před přes 400 let starou vílu, Cali? To ej až naivně dětská myšlenka. *Odfrkl si.* Ale jo. Můžeš mi ukázat, že jsi schopná. Vezmi si ho zpátky. Pokud se ti to povede, předčít mě, pak se ti omluvím a uznám svou chybu, že jsem se mýlil. *Přislíbil jí a zadívals e letmo na mladíka vedle sebe.*

Calipso Nejsem hloupá a moc dobře jsem si byla vědoma všeho, co by se mohlo stát. A pomoc jsem chtěla, samozřejmě v rámci svých možností, nikdy jsem nedělala ze sebe něco víc, co nejsem. Vím, že se učím a učit ještě dost mám, ale nemyslím si, že jsem tak neschopná, jak si myslíš, nebo jsi mi snad lhal ty i Mordred, když jste mě chválili pokaždé, když jsem vám dokázala, že něco dokážu a jsem lepší než předtím? *Zamračila se na něj a pak sledovala mladíka co udělal, v tu chvíli jí přešla chuť i na sladké a to co držela v ruce prostě hodila do koše.* Proč naivní, na stínovém trhu jde sehnat dost věcí, co mysl ochrání před silnějšími jako jste vy. A určitě by se tam našlo daleko víc věcí, co by šlo použít, abych se mohla nějak ubránit. Chtěla jsem se jen zapojit, pomoct. *Chtěla ještě něco říct, ale nakonec slova jen spolkla a pak se zadívala na Kayna, než svůj pohled přesunula na mladíka vedle něj.*

Kayn *Kayn se na ni podíval.* A jak bychom ti asi tak lhali, ty chytrá? *Zavrčel nad faktem, že lhát nemůžou. pak jen protočil očima.* Právě, pořád se učíš, nechápu, jak tě Mordred mohl přizvat k něčemu takovému, jako bylo to řešení s Elisou. *Odvětil poté a jen zavrtěl hlavou a nesouhlasně si odfrkl.* A ty se na stínovém trhu umíš snad pohybovat? Máš nějaké kontakty? Ne, nemáš, nemáš nic. Máš mě, Mordreda a to ej všechno. ty nemáš žádné kontakty, které by tě tam zavedli, zatraceně. Neoháněj se něčím, na co nemáš možnosti, schopnosti ani prostředky sakra! *Prskl po ní. Pak už ji nechal, aby se tedy snažila, zatímco on jej silnou manipulací držel u sebe a nenechal jej se na ni ani podívat. Nakonec si jen povzdechl, když cítil, že to nic nedělá. Proto se zvedl, stejně tak jako mladík.* To je marný. * Zavrčel, a vydal se pryč, s mladíkem za sebou.*

Calipso Nemůžeme, ale jde to obejít a u vás bych se už ani nedivila. *Zamručela a sledovala ho.* Ano právě že jsem měla jen vás, proto jsem o tom chtěla mluvit s tebou, kdyby už by na to přišlo, přece jen bys o tom věděl víc, nebo si snad myslíš, že bych se někde vydala jen tak sama? Dobře víš, že takové věci, bych řešila s tebou, než abych se do nich pouštěla sama do háje. *Zavrčela.* A neřekla jsem, že bych tam šla sama, jen že vím, kde se to dá sehnat, nic víc. *Dodala ještě, než je sledovala jak se zvedli, ona neřekla nic o tom, že to nezkusí, ani to nechtěla vzdát. Proto se natáhla a než se vůbec mladík vydal za Kaynem, chytila ho za ruku a otočila k sobě. Její očí modře zazářily a ona jeho i sebe zaobalila do iluze, že tam jsou, ale nic se neděje, aby nikdo z kolemjdoucích nic neviděl, zadívala se mu do očí, zatímco začala používat kouzlo, jenž bylo pro nymfy typické a mělo lidi omámit nádhernými světýlky, zatímco se k němu ještě víc nahnula a tiše šeptala, aby jí následoval. Její hlas byl melodický a svůdný, jednu ruku mu položila na hrudník a kouzlo nechala dál působit, když viděla, že jej sledoval se zájmem.*

Kayn *Kayn se na ni jen zamračil.* Jo. Určitě, Nevypadala jsi tak. Spíš jsi vypadala tak, že chceš machrovat s něčím, co ani nemáš. A sice by ěm zajímalo, kdes to vzala, ale raději se neptám už na nic. *Zavrčel. Pak už jen sledoval to, co dělala. Stejně tak ale Kayn manipuloval jeho mysl a když už to snad vypadalo, že by se s ní skutečně vydal, tak nechal zaznít mentální příkaz, kdy se mladík otočil na Kayna, vyšel z iluze mladé víly a následoval jej. Kayn k ní ale přeci jen nakonec došel a sjel si ji pohledem.* Vrať se domů. Uč se víc. Až pak můžeš někomu začít něco dokazovat…Timeo. *Zavrčel, načež se otočil i s mladíkem na odchod a pomalu mizel mezi keři do zalesněné části parku, dál od lidí, k portálu.*

Calipso To jsou tvoje slova, ne moje a mysli si co chceš. Já opravdu chtěla jen pomoct. *Což byla pravda, přece jen ani ona nemohla lhát a když už ji přizvali, tak tak chtěla i učinit. Nikdy si o sobě nemyslela nic víc. Proto pece trénovala a učila se ze všech sil, aniž by si jednou stěžovala, že nechce nebo jí to nebaví. Ale pro ně to pořád bylo málo. Stejně jako to dělala teď, když mámila mladíka, už jej skoro opravdu měla, ale najednou se zase jen otočil na Kayna. Cali se pak na féra podívala.* Nejsem Timea! *Zavrčela, když jí řekl tím odporným jménem, které z duše nenáviděla, načež to nechtěla vzdát a tak se vydala za ním.*

Kayn *kayn se na ni jen pootočil a tiše zavrčel.* Nejsi Timea? tak proč mi ji tak moc připomínáš? taky se snažil dokázat, že je co není, vzdorovat proti větší autoritě a víle, i když věděla, že prohraje. Bláhově si myslela, že může něco změnit, aniž by se snažila. Tak mi řekni. *Zastavil se. Teď už byli dost daleko od toho, aniž by je někdo viděl.* Čím se tedy od Timey lišíš, když se většinu času chováš úplně stejně, jako ona? Tím, že jsi možná o trochu víc šílená? Že si na to možná jen hraješ? Že se snažíš? Ale to dělala i ona! Až na to šílenství, jistě. Ty nejsi připravená na to stavět se někomu, kdo by tě mohl pokořit. Nic ještě zhola neumíš, nic jsi ještě nedokázala. Maximálně tak zabít svou rodinu, ale ani to by jsi nedokázala sama! Jsi Timea! Pokud ti mám říkat jinak, tak si to musíš kurva zasloužit! *křikl po ní Kayn naštvaně.*

Calipso *Zavrčela a zamračila se na něj.* Nejsem Timea, nejsem jako ona a určitě se nechovám jako ona, tak i tak kurva přestaň pořád říkat. *Koukla na něj, než se pak jen ušklíbla.* Prý hraju, jasně, určitě to tak bude, jak jinak, ty jsi vždycky ten, kdo má pravdu nebo ne? *Sledovala ho.* A to že podle tebe nic neumím, nebude spíše vina někde jinde, než na mé straně? Já si totiž nejsem vědoma, že bych se nesnažila, že bych se neučila dostatečně, že bych do toho nedávala všechno. Není třeba spíše vina na straně učitelů? *Znova se ušklíbla, přece jen učit jí měl hlavně Kayn, ale ten byl spíše s Elisou, pak se ale opět zamračila.* Jsem Cali, ať se ti to líbí nebo ne, nemusím ti dokazovat nic, abys mi tak říkal. *Křikla po něm nakonec na oplátku i ona.*

Kayn Chováš se tak. *Vrátil jí ale ihned nazpět nesmlouvavě a jednoduše, nenechávající si to líbit. Pak se jen ušklíbl. Chceš snad naznačit že děláme chybu my? Teprve jsi se učit začala. Je jasné, že nic umět nebudeš. A ještě jednou mě z něčeho takového nařkni, že nemám snad pravdu, tak si mě ale nepřej. *Zavrčel Kayn nesouhlasně. Pak si ji jen sjel pohledem.* Dokud nám nedokážeš, že jsi se konečně něco naučila, že jsi uspěla, že jsi schopná, budeš pro mě pořád a stále jenom Timea. *Zavrčel, načež se opět otočil. Portál už byl nedaleko, jen kousek od nich.*

Calipso Když myslíš. *Pokrčila jen rameny a sledovala ho.* Já nenaznačuji, že děláte chybu, já jen řekla, že jsi všechno nechal jen na Mordredovi a přitom jsi to byl ty, kdo mě měl učit nebo to snad pravda není? Jo jasně, abych tomu mrzoutovi nekřivdila, učit umí, to se musí nechat, ale když tam není on, měl jsi tam být ty, nebo jsi mi nad neříkal, že je lepší trénovat ve dvou, než sám? *Pozvedla obočí.* To jsou tvá slova Kayne. A neříkal jsi mi je jen jednou. *Hleděla mu do očí, načež ti tiše zavrčela.* Ach tak, hm pak mi tedy řekni, když jsem tak neschopná, za co jsi mě teda ty a nebo Mordred chválil, když jsem ukázala co umím a co jsem se naučila. A ne jednou. *Podívala se na něj, když rychlým krokem jej došla a postavila se před něj.*

Kayn *zavrčel.* Mám k tomu své důvody, které ti nemusím a ani nebudu říkat. Smiř se s tím. Navíc, stejně to vypadá tak, že stojíš spíše o něj, tak vás nechávám. nebo vám snad mám lézt do cesty? nepotřebuju sledovat to, jak si to spolu rozdáváte,. to po mě vážně nechtěj. *Zavrčel nesouhlasně. Pak se jí zadíval do očí.* Ty jsi fakt tak hloupá, nebo co? Zatraceně, já už na tohle nemám nervy! Začni přemýšlet Timeo! chystáš se slovíček, nepřemýšlíš nad celkem! Zapoj mozek, logicky! Pokroky děláš, ale pořád jsi teprve na začátku. I když tě pochválím za úspěch tak to neznamená, že jsi schopná něčeho většího! je to jako kdybych pochválil dítě za to, že řeklo první slov! Je to sice fajn, ale k čemu mu to jedno zkurvený slovo bude? Vážně tady musím vysvětlovat každou jednu hovadinu dopodrobna, abys něco pochopila? Bože! *Křikl Kayn už frustrovaně, vytočený tím, jak hloupá byla! Obešel ji a pokračoval dál v chůzi.*

Calipso Všichni známe tvoje důvody, to kde trávíš čas a s kým, i když mě je to v tuhle chvíli už celkem jedno. A co se týče Mordreda, to rozebírat nebudu. *Zamručela jen, než jej poslouchala, mračila a chvíli se dalo snad usoudit, že po něm začne řvát taky. Ale nestalo se. Cali se mu znova jen postavila do cesty.* Nejsem hloupá, já moc dobře rozumím tomu, co jsi říkal nebo jak jsi to myslel, nemysli si, že ne. Pravdou ale je, že mě baví tě v tuhle chvíli vytáčet a vidět tě, jak se vztekáš. *Ušklíbla se jen a sledovala ho.*

Kayn *Ještě chviiku se na ni koukla, než se rozhlédl kolem sebe a následně Cali popadl za kre, silně ji přišpendlil ke stromu a zadíval se jí do očí.* Tak se podívej, mrcho. Dal jsme slib. Nemůžu ti ublížit a stejně tak žádné další víle. A nehodlám ho porušit. Ale víš kdo ten slib nikomu nedal? Mordred. Víš komu slouží Mordred? Mě. Pokračuje takhle ještě chvillku, jen malou chvilku. A dotáhnu tě zpátky na dvůr, předhodím tě Mordredovi a nechám tě hnít společně s tou tvoji kamarádkou ve sklepě, kde budete čekat na to, až si on s vámi přijde pohrát a já se na to budu vše dívat. Tohle ber jako poslední varování. ještě chvilku mě provokuj. A zažiješ něco, po čem už nebudeš rozumného uvažování kdy schopna. Rozuměla jsi mi? *Zavrčel jí do obličeje nesmlouvavě. Krev se v něm vařila a on myslel každé své slovo smrtelně vážně.*

Calipso *Tak nějak čekala, že podobná reakce přijde, proto překvapená nebyla, jen dělala, že je, sice jí k tomu stromu přišpendlil silně, ale nijak znát to nedala, pak mu i ona pohlédla do očí.* A přesně takový Kayn mi chyběl. Co je vzteklý a vyhrožuje. Tohle jsi ty. *Uculila se na něj a chvíli jej pozorovala, než nakonec zvážněla i ona.* Rozumím ti, nemusíš se už dál vztekat. *Hleděla na něj. Ona už s nimi být ani nechtěla, ne po tom, co jí řekli a jak se zachovali. A po dnešku už vůbec ne.*

Kayn *Ještě chvilku se na ni díval.* Takový já jsem, nebo si snad dovoluješ říkat nebo myslet něco jinýho? Jak jsem řekl, ještě jedna drzost a uvidíš. Být tebou, raději bych zavřel tu nevymáchanou pusu, než se ti s ní něco stane! *Křikl po ní naštvaně. Pak ji ještě chvilku držel, než ji s trhnutím pustil a zadíval se na ni, sjel si ji pohledem a pak se jen ušklíbl.* Ne. I kdyby, tak jsme ti nijak nechyběl. Takže nevím, jak jsi to myslela, je mi to vlastně úplně jedno, ale určitě ne tak, jak to vyznělo. *Zavrčel a otočil se.* A teď vypadni. Zmiz mi z očí. Nechci s tebou a tvou drzou, nevymáchanou držkou trávit více času, než je třeba, protože mám svůj život popravdě vcelku rád. *Prskl nenávistně, než se pak otočil.*

Calipso *Celou dobu, co jí držel u stromu se na něj jen dívala, na tváři jí pohrával lehký úšklebek a když jí pak pustil, jen se uculila a promnula si krk. Chvíli jej pozorovala, hned pak, co se otočil, se uculila ještě víc a došla až za mladíka, který jej stále následoval. Díky vodě všude kolem v parku, pro ni nebylo těžké si v ruce vytvořit malou ledovou a velmi ostrou dýku. Už na cestě k mladíkovi je obalila iluzí, aby náhodou nikdo nic neviděl, pak k němu přiskočila zezadu přiložila ostří k jeho krku a jedním pohybem ruky mu prořízla hrdlo, načež se jen spokojeně podívala na svou práci, když se civil chytil za krk a s chrčením se pomalu sunul k zemi, kde lapal po dechu, ale bylo mu to k ničemu.* Když ho nemůžu mít já, nebudeš ho mít ani ty, jak jednoduché. *Ušklíbla se, načež její modré oči zazářily a se svým ostřím se rozeběhla, aby skočila o po Kaynovi ve snaze jej zranit také.*

Kayn *Kayn nějak nestačil nic udělat, jen hleděl na to, co udělala. Následně na to se jen zamračil a obalil je iluzí, tak, aby nebyli nikomu na očích a skočil po ni také. Bránil se ale spíše, než aby na ni útočil, vytasil svou dýku a dal si jej k předloktí jako štít, aby jej při pokusu seknout jej do ruky udeřila pouze do oné dýky a neublížila mu.* Timeo, přestaň. Dobře se rozhodni, jestli tohle chceš udělat. *Zavrčel, když se k němu přiblížila a zadíval se jí upřeně do očí.*

Calipso *Když opět použil její minulé jméno, na chvíli se zastavila a jako kdyby se ohlížela, na koho mluvil, pak jen pokrčila rameny a ušklíbla se.* Ani nevíš, jak moc. *Pronesla a s tichým zavrčením jej sledovala jako ostříž, jakmile ale zabila mladíka, svou iluzi, kdy se kryla, ukončila, proto jí teď mohla využít znova a to také udělala. Nechala samu sebe stále na místě jako kdyby tam byla a chtěla po Kaynovi skočit, zatímco se skryta pod závojem neviditelnosti vkradla až za něj a hned bez váhání na něj zezadu skočila, ve snaze jej pořádně seknout do zad.*

Kayn *Nevšiml si jí, proto když po něm skočila, tak ucítil ostrou bolest, jak mu projelo ostří kůží přes záda. Zadíval se na ni a jen se zamračil.* přestaň, tohle není dobrá volba.. *Zavrčel. věděl, že až se tohle dozví Elisa, ztratí veškerou přízeň, měla li do téhle doby nějakou. Opět se k ní otočil čelem, chytl ji silně za ruce a zadíval se jí do očí.* Přestaň! Uvědom si, na čí straně jseš zatraceně! *Křikl po ní a díval se jí do očí, svírající její obě zápěstí za účelem zastavit další její útoky a nevybuchnout tak, aby jí ublížil. Věděl, že slib se nevztahoval na to, když jej někdo napadne, ale on to na jednu stranu nechtěl.* /Ona by to tak nechtěla, nebo chtěla?/

Calipso *Jakmile se jí podařilo jej seknout, spokojeně zavrněla, dokonce se chystala to udělat znova, ale to už jí fér držel za ruce a znemožnil jí tak jakýkoliv další pokus. Dívka naklonila hlavu lehce na stranu, hleděla mu do očí a pozorovala ho.* Popravdě? *Na oko se zamyslela a ušklíbla se.* Momentálně na té své drahý Kayne, díky tobě. *Mrkla a jelikož jí držel za ruce, rozhodla se použít koleno, které vší silou mířilo do jeho rozkroku za účelem jej trochu zaměstnat, aby se dostala z jeho sevření, přece jen to byl muž a koleno v rozkroku nechtěl zažít žádný.*

Kayn *Tohle pro něj byla poslední kapka. Projela jím bolest, sice trochu větší, než čekal, ale tohle byla jen jeho stará známá. Bolest. Tak stereotypní pocit. Ovšem, Kayn už měl dost. Zadívals e na ni, nechal v ten moment padnout veškeré své iluze. Na jeho hlavě se vyrýsovaly černé jako uhel rohy se zlatými místy v ohbích, jedno jeho oko nabylo černé bělmo, zatímco to druhé jako kdyby vzplálo ohněm. Konečky prstů zčernaly a stejně tak i jeho rty a žíly od hřbetu rukou směrem nahoru až pod rukáv, jež končil u loktu, začal černat způsobem, jako kdyby se vypalovala cestička střelného prachu. Zadíval se na Cali zlostným pohledem.* Tak dost! *Zahřměl jeho hluboce posazený hlas, a stejně tak zazněl i jeho mentální příkaz, jež vyslal Cali do její mladé mysli a doslova ji donutil zastavit na místě.* překročila jsi své pravomoce a za to tě stihne trest. Do portálu. okamžitě! *Přikázal jí a počkal si, až pojde první, zatímco její hlavu nejenom že držel ve svém manipulativním sevření, ale ještě k tomu jí vkládal do mysli hrůzy, hlasy, až hororová stvoření za každým stromem, temné démony, kteří jako kdyby se na ni chystali,. Donutil ji myslet si, že jí pod kůží leze spousta a spousta malých brouků, že jich má plné vlasy, a neochvějně se snaží prodrat ven. Nutil ji myslet si, že ji z každého jednoho rohu někdo pozoruje, nutil. ji šílet.*

Calipso *Podařilo se jí sice jej pořádně kopnout a dokonce se i dostat z jeho sevření, ovšem než stačila udělat něco jiného, ať už to byl další útok, či něco jiného, zastavila se. Dívala se na jeho pravou podobu a jen stála na místě neschopná se pohnout, došlo jí, že jí vlezl opět do hlavy, proto to tak bylo. Chtěla nějak protestovat, ale jeho další příkaz jí přinutil jen jít a projít portálem na dvůr, což se jí nechtělo, ale proti němu v tomhle ohledu neměla žádnou šanci. Neuměla s mysli, to co on a zatím ani se nijak bránit. Proto jen poslušně šla, tak jak on přikázal, ovšem jen co prošli, začala se nevědomky škrábat na rukou, občas ve vlasech, nakonec jí ovládl podivný pocit a jen se kolem rozhlížela, otáčela se kolem sebe a sledovala ty podivnosti, občas se zastavila, jindy jen zavřela oči a snažila se dělat, že tam nic není, ale každým jejím krokem to sílilo a ona se jen otáčela až nakonec přidala do kroku, aby tomu nějak unikla, kůži si dál a dál škrábala v jednu chvíli jí i ledovým ostří prořízla, snad ve snaze, aby to co pod kůží má, vyšlo ven a ona měla pokoj. Pak se jen zastavila, zavřela oči a chytla se za hlavu.* Jděte pryč. *Šeptala si sama pro sebe, snad jako kdyby to všechno tímhle měla zahnat.*

Kayn *Kayn prošel hned za ní. když se zastavila, tak se zamračil.* Pokračuj a nezastavuj se. *Zavrčel, zatímco on se pak vydal sám dál, sledující, jestli za ním jde. Šel pomalu směrem, kde věděl, že je jejich skrýš a netrvalo to moc dlouho. Dobrá půl hodina svižného kroku od portálu byli na místě. Ze skrýše ihned vykoukl Mordred, který když viděl Cali, v jakém stavu jde, tak jen nadzvedl obočí.* Vysvětlení? *Zadíval se na Kayna, který mu ochotně sdělil vše, co se stalo a to, co se s ní má stát. V ten moment už povolil svou manipulaci, ovšem, hrůzné vize jí nechal.* Tak pojd, krásko, pohrajeme si. *Ušklíbl se Mordred, který se ke Cali vydal. Na Kayn kývl.* Zastav si krvácení, až ji přivážu, postarám e ti o to. *Pronesl a zamířil k víle.*

Calipso *Ačkoliv se tomu chtěla nějak bránit, musela jít nakonec dál, ovšem stále se kolem sebe rozhlížela, držíc si ostří v ruce, kdyby náhodou se to, co jí pozorovalo, rozhodlo po ní skočit, ovšem nutkání měla i dál si říznout do kůže, což také ještě jednou udělala. Když pak došli ke skrýši, jen se podívala na Kayna a pak Mordreda, který se k ní blížil. Cali instinktivně udělala krok vzad, došlo jí tak, že už jí neovládá Kayne a jen co se k ní dál blížil bělovlasý fér, dál couvala dozadu. Na chvíli opět zavřela oči, aby neviděla ty stvůry kolem.* Zmizte! *Křikla nakonec a opět si přiložila ruce k hlavě.*

Robert *Rune si sedí konečně doma. Na stole v kuchyni má několik tašek. Všechny v sobě mají nějaké oblečení. Prostě se mu to nevešlo do jedné. Pak má i nějaké výtvarné potřeby. Gumičky do vlasů s netopýrky, papuče netopýří a pak tam je malá taštička od jeho sestry. Je růžová a uvnitř se nachází pár věcí, které nechápe, ale přitom chápe. Tuhle tašku tak radši schová na později a vrátí se ke stolu. Na sobě má on sám černý župan a pod ním jen spodní prádlo. Opravdu je vedro. Prohlédne si všechny tašky, vyhází z nich účtenky a začne přemýšlet, jak mu to vše daruje.*

Taylor Brückner Počkej, počkej..on si ji fakt hodlá vzít? To není normální! *Vyhrkl Taylor, střílejíce pohled po rohatém čaroději, co seděl na gauči vedle něj.* Však jí je tak devět a jemu určitě minimálně dvacet! *Dodal, načež si Hiram, onen čáryfuk, vyměnil pohled se Sashou.* Zrovna ty máš co říkat, škvrně. *Řekli hned poté nastejno.* Citrón! Cha! První. *Zazubil se Hiram.* Co má s tímto dělat ovoce? *Ozvalo se prozměnu z úst Sashy. Taylor se jim to samozřejmě už chystal nějak vrátit, když ucítil zavibrování v kapse džínů. Vytáhl tedy mobil, aby si zjistil, co mu přišlo či čí hovor promeškal. Krátce nato vykouzlil úsměv, vstal a rovnou na nohy vytáhl i Sashu.* Jdeme k Bobovi, konečně se vrátil. *Neodpustil si radostné zatřesení dozorem, který mu za to hezky věnoval nepříjemné zašklebení.* Tak se na tu pohádku dodíváme příště, nazdárek. *Mávl lehce posmutněle starší čarodějovi. Ten po nich ještě hodil jednu jehlici do vlasů.* Ať si ty vlasy spraví, divím se, že ještě vidí na cestu. A pozdravte mi ho, papa. *Zamával upírům Hiram nazpět. Taylor samozřejmě jehlici chytl a rovněž se rozloučil, než začal svůj dozor tahat ven z baráku rovnou na veřejnou dopravu, aby se mohli dostat na Manhattan a poté hned i k Robertově domu, kde nedočkavě mladší upír zazvonil.*

Robert *Bob zrovna vyndal gumičky do vlasů, aby je dal do jiné tašky, když se ozve zvonek. Zvedne pohled a dojde ke dveřím. Otevře je podívá se na upíry za nimi.* Ah, zdravíčko. Trochu jsem vás nečekal.* Zasměje se a poškrábe na týlu.* Pojďte dál.* Pozve je a uhne jim z cesty, aby pouklízel tašky ze stolu v kuchyni v přízemí.*

Taylor Brückner *Jakmile Taylor poodstoupil dál od dveří, chopil se konečně jehlice, aby si ty vlasy, jak i čaroděj nadhodil, spravil. Hezky si je zamotal a vytvořil si základ pro kulatý drdol, který nato mohl upevnit jehlicí ze dřeva s různými čarodějnickými symboly. Jistě, mladší si ji zprvu prohlížel, nicméně mu nezbývalo jen doufat, že nebyla nějak prokletá.* Ty, je to od Hirama, možná bych se aspoň trochu obával. *Nadhodil starší, zatímco čekali, až jim Robert otevře.* A kdo řekl, že se nebojím. *Sykl zrovna, když jim čaroděj s kočičíma ouškama otevřel. Taylor se zuby nehty držel, aby po něm neskočil na objetí už, jak jej spatřil.* Ahojky, Lieber. *Slušně pozdravil, než vešel dovnitř a až tehdy čaroděje sevřel nekompromisně v ledovém objetí.* Dokážeš si představit, jak moc jsi mi chyběl?

Robert *Jakmile ucítí jeho chladnou náruč, tak mu objetí vrací a spokojeně se mu zavrtá nosem do ramene a zavrní.* Ah, doufám, že stejně jako ty mě.* Usměje se.* Jsem ti koupil i dárečky jako obměkčení za to čekání.* Usměje se a dostane se s ním do kuchyně, kde si ho posadí na stůl vedle tašek.* Nevěděl jsem, co bys nejvíce využil, tak jsem ti vzal vše v čem bych tě rád viděl.* Řekne mu a ignoruje druhého upíra. Srdce mu nadšeně buší ocas má nadšeně nahoru a uši také. Špička ocasu se jemně pohybuje.*

Taylor Brückner Gratuluju, udržel jsi to až dovnitř. *Zatleskal tiše Taylorův dozor, zatímco si mladší upír čaroděje téměř schoval do náruče a podobně, jak si nejstarší z trojice užíval chlad, on si užíval teplo. Krásné to doplnění. A pravděpodobně až moc sladká podívaná.* Dobrý, dost, dostanu cukrovku. *Nadhodil. Kdyby jen tušil, na co se ještě bude muset dívat. Takto, nevěděl to ani Taylor, ale on byl na druhou stranu společně s Robertem ten, co celý tento večer zrežíruje. Tiše se zachichotal.* Stejně, Lieber, stejně. *Zazubil se.* To jsi nemusel, stačí mi, když mi to vynahradíš svojí přítomností. *Pravil, načež jej líbl na tvář, než se s ním i se Sashou dostal do kuchyně, kde jej Robert vysadil na stůl.* Dobře, tím pádem doufám, že netrváš na tom, aby si to všechno tady vyzkoušel. *Utrousil starší upír, načež po něm Taylor šlehl pohledem.* I kdyby, ty se stejně otočíš, že? Buď hodný a dej nám aspoň trošku soukromí..víš, že mi zde nic nehrozí.

Robert *Bob ignoruje staršího ze dvou upírů a zazubí se.* To jistě, ale chci si tě hýčkat a rozmazlovat.* Řekne a čeká až otevře nějakou z tašek.* Je tu hlavně oblečení, ale i několik užitečných věcí. Nic není magického. Tentokrát. Ale za to mi to přišlo pěkné.* Prohlásí s nadšením. Opravdu se těší až aspoň v jedné věci Taye uvidí.* Oh, módní přehlídka by byl super.* Prohlásí a nadšeně se na Taye podívá.*

Taylor Brückner Oh..kdybych mohl, už se červenám. *Zmínil, nicméně i tak si tváře zakryl, ač se tedy neměl za co stydět. Musel by se napít krve, aby se na jeho líčkách objevila trocha té červené. Hold Robertovi musela stačit ona gestikulace a vřelý upírův úsměv, pokud tedy nehodlal okamžitě vytáhnout nějakou tu krev.* Dobře, udělám ti radost a hned se na to kouknu, případně si něco i obleču. *Usmál se mladý upír, načež se ujal jedné z tašek, z níž postupně, s úžasem v očích vytahoval všechno to oblečení, co se tam ukrývalo. A jak i slíbil, když byla taška s oblečením celá prázdná, vysvlékl si černý rolák a nahradil jej za pruhovaný svetr, načež si společně s Robertem mohl vyslechnout slabé oddechnutí. Střelil tedy po Sashovi pohledem a pozvedl jedno obočí.* Chtěl bys něco říct? *Optal se.* No..zbytek oblečení byl vesměs průhledný..jako proti gustu, ale nevybavuju si, že bys něco takového nosil.

Robert *Bob Taye sleduje a usměje se. Pak mávne rukou a přilétne k oběma plechovka s krví. Pak sleduje, co si Tay vybere. Když uvidí svetr, tak je rád. Snažil se najít něco do stylu, co Tay nosí, ale jeho styl je specifický a v obchodě mu řekli, že ta kolekce je spíše na podzim a zimu. Když uslyší Sashu, tak pokrčí rameny.* Je to letní kolekce. Jejich zimní a podzimní není v kamenné prodejně. A do Austrálie se mi nechtělo.* Odfrkne a podívá se na svetr.* Tohle je ideální k teplé krvi a sedět v okne, když venku prší.* Zazubí se.*

Taylor Brückner *Postupně si prohlédl s jemným, přesto vřelým, úsměvem všechno oblečení. Krvi prvně nevěnoval moc pozornosti. Byl hold zvědavý, ač se snažil krotit. Do jisté míry mu to však šlo. Když poté zaslechl, co Sasha utrousil, lehce se ušklíbnul a kouknul krátce na Roberta, na nějž vzápětí mrkl. Zvolený svetr vyměnil za skoro průhledné kimono, načež se spokojeně na Sashu uculil.* No zlatý jsi, fakt. *Zavrtěl starší hlavou a raději si otevřel plechovku s krví.* Normálně mi čteš myšlenky, zlato. *Vydal ze sebe zase mladší, svetr hezky složil a konečně si rovněž otevřel plechovku, aby se mohl napít, než bude pokračovat v prohlížení. Zatím musel přiznat, že to jeho drahý skvěle odhadl.* Mezitím bys mi mohl povědět, jak ses měl. *Nadhodil pak, když plechovku postavil opodál a natáhl se pro krátké objetí, než bude pokračovat.*

Robert *Rune Taye sleduje a pak pokrčí rameny.* Mno, nic moc. Jen jsem debatoval s přáteli, hledal své knihy, rozčiloval se s výzkumem a pak se vrátil a hledal led.* Řekne zamyšleně.* Jinak jsem zjistil. že mladí čarodějové jsou extrémně neslušní a drzí.* Odfrkne si a mrská ocasem.* Ještě mě i praštil. Ale dám mu to sežrat. Tehdy jsem neměl u sebe své mince, ale příště uvidí. Možná z něj udělám lasičku.* Řekne nadšeně.*

Taylor Brückner To neznělo moc pozitivně…ale hlavní je, že jsi zpátky. *Usmál se. Stále u toho čekal na to objetí, nicméně pomalu pak ruce složil do klína. Hlavu naklonil mírně do strany, připraven se už zeptat, zda bude čaroděj pokračovat. Nuže, pobízet jej nemusel. Rovnou zamrkal a pozvedl obočí, než se jal do rychlé prohlídky. Sjel svého drahého od hlavy k patě.* Ale naštěstí jsi v pořádku, ne? *Nadhodil. Byl to lehce stupidní dotaz, však se Bob uměl sám na pohodu vyléčit. Tay však tu svoji starostlivost nezvládl více umírnit. Bob mohl být rád, že neslezl ze stolu, aby si jej prohlédl zblízka.* Raději jej v něco proměň…jestli je fakt mladý, akorát si stále zvyká na to, čím je a co vlastně umí. *Nadhodil poté.*

Robert Tahle setkání nikdy nejsou pozitivní.* Usměje se. Pak ho poslouchá a mávne rukou.* Já nejsem v pořádku už nějaký ten pátek.* Zasměje se. Pak si stoupne vedle něj a opře se o stůl.* To by mu muselo k něčemu být. Si myslím, že by si z toho nic nevzal. Je to děsný spratek.* Zabručí a zamyslí se.* Ale dobře by se hodil u tréninků. Musel by se naučit reagovat a používat různá kouzla.Ho vezmu až se dostaneme k cvičení na démonech.* Zazubí se podívá se na Taye.* Copak jsi dělal ty?

Taylor Brückner *Zvědavě naklonil hlavu na stranu.* Tak proč na ně musíš jezdit? Máš to pracovně? *Je možné, že mu to před svým odjezdem i sdělil. Jestli ano, Tay si to už hold nepamatoval. A hledat to v té paměti opravdu nechtěl.* Taky už tu nějaký ten pátek jsi, nedivil bych se tomu…*Přiznal se, než se povzbudivě usmál.* Ale jsem tu pro tebe. *Pravil, načež se spokojeně natáhl a po dlouhé době jej podrbal za ušima, zatímco mu v obličeji pohrával vřelý úsměv.* Nono. *Opět jej podrbal a následně zamrkal.* Huh? Na démonech? *Byl vyloženě vykolejený. Taky kdo by nebyl. Dokonce se i lehce oklepal.* Často jsem byl s Nat. Jednou jsem dokonce šel za Remim, na své narozeniny, jen to nedopadlo moc dobře…chytli jsme se lehce. *Vydal ze sebe a poškrábal se druhou rukou na zátylku.* Jo, občas jsem zašel i za Hiramem. Má teď hodně práce s přípravami podniku..jo a pozdravuje tě.

Robert *Podívá se na něj a pousměje se.* Dalo by se říct. Spíše je to takové to, že přijdu a sdělím jim, že jim stále otravuji vzduch, což vede ke kletbám a hození knih. Svým způsobem legrace, ale občas je to na hlavu.* Řekne a zazubí se na Taye po jeho další větě.* Až budeš žít dostatečně dlouho, tak si najdeš taky obranný mechanismus. Hlavně svět začíná být pak svět nudný.* Odfrkne a pak si užívá drbání. Pak se na něj podívá a mávne rukou.* Klid, přivolám své démonské sourozence max. Mají mě rádi, vždy když je vyvolám, tak po mě chtějí hračky pro dospělé, erotické romany nebo porno. A somozřejmě se chtějí nakrmit.* Pokrčí rameny a pak poslouchá.* Ah, že ho taky zdravím. Jakýpak podnik?* Zaujme ho.*

Taylor Brückner Věřím no. *Pokýval hlavou.* Tak to se mám tedy na co těšit. *Utrousil. To už spokojeně Roberta drbal za ušima. Jak mu tohle chybělo. A nyní si to chtěl vynahradit.* Překvapím se pak. *Řekl a aby Robert pochopil, kývl k dalším nevybaleným taškám, než si jej nekompromisně přitáhl ještě blíž a rovnou mu i naznačil, že by chtěl, aby si mu stoupl mezi nohy. Chtěl jej znovu obejmout.* Stále jsem nepochytil, co budeme cvičit. *Načal.* Oh…jsou to sukuby a inkuby, že? Odhaduju podle toho, co jsi jmenoval. Sedělo by to. *Dokončil.* Čajovnu obecně, jen druhá část bude připomínat bordel..nebo tak jsem to pochytil. Prý na tom nepracuje sám.

Robert *Nechá se drbat a pak si stoupne mezi jeho nohy a poslouchá.* Bude se cvičit ryychlost. Sukuby jsou rychle.* Vysvětlí a pak kývne.* Ano, Sukuby a Incuby, ale jejich označení je takové nepřesné, protože i samice mohou přijmout podobu muže, ale opravdových samic je velice málo. Znám jen tři. Mari, matku Rafiho a Eraiu. Ostatní jsou buď nepohlavní nebo muži.* Vysvětlí a pak pokýve hlavou.* Hmm… ohledně druhé části se mi může ozvat, já ho spojím s mojí sestrou. Její holky by to mohli využít.* Řekne zamyšleně.*

Taylor Brückner *Spokojeně se usmál, když Robert udělal přesně to, co po něm vyžadoval, načež jej hned objal. Jednou rukou přitom znovu zajel do čarodějových vlasů, aby jej přitom mohl dál drbat.* Dobře. *Kývl. Lehce mu to nahnalo strach, na druhou stranu se však démonům určitě nemůže vyhýbat napořád. Náhoda je rovněž blbec. Dále to měli být Robertovi známí, čeho by se tím pádem měl bát?* Chápu. *Pokýval hlavou, v níž si novou informaci opět nechal zapsat.* Jo..to už si ho najdi sám, mně moc informací neřekl.

Robert *Poslouchá ho a přitom ho zvedne a přimáčne si ho na sebe.* Hmm… zkusím to.* Řekne a chvíli stojí.* Chceš jít do některého pokoje nahoře nebo ten ve sklepě? Že bychom se dívali na nějaké filmy. Dostal jsem totiž velký seznam toho, co bych měl vidět.* Odfrkne si a je vidět, že samotnému se mu do toho nechce.*

Taylor Brückner *Překvapeně se poodtáhl a rychle se chytil Roberta kolem krku, zatímco mu věnoval zamrkání.* Můžu ti dát na něj kontakt. *Pousmál se a zlehka kývl.* No..radši nahoře. Sklepy moc nemusím..vím, že to tam vypadá fajn, ale necítil bych se tam asi moc komfortně..*Nadhodil. Mírně opět naklonil hlavu do strany.* Nevypadáš moc nadšeně..chceš si třeba namísto toho povídat? Jen něco pustíme do pozadí? Stejně jsem se ti chtěl více otevřít..víš, říct, co se stalo mezi mnou a ex..*Pokračoval. Už čekal nějaký Sashův komentář. Upír ovšem zůstal zticha.* /Raději, předpokládám./

Robert Dobrá.* Zazubí se a vydá se s ním do patra s hlavní ložnicí. Kde jsou očarovaná okna. Tam ho uloží a lehne si vedle něj.* Nebaví mě to sledovat. Je to nuda.* Vysvětlí a podívá se na Taye.* Hmm, můžeš mi to říct, nebo jen část. Je to na tobě jak se na to cítíš.* Řekne mu s úsměvem a dál ignoruje Sashu. Přeci jen nedělá nic špatného.*

Taylor Brückner *Chvíli i plánoval Robertovi říct, že chodit ještě umí, ale nakonec si to rozmyslel. Kdyby jej jeho drahý nechtěl nosit, tak už přece jde po svých. A ani neměl proč si stěžovat. Aspoň dostal čas na přemýšlení. Jakmile se pak dostali do horního patra, opět se na Roberta natiskl. Konkrétně si položil hlavu na jeho hruď.* Rozumím. *Lehce kývl hlavou. Sasha si mezitím ustlal buď na zemi, nebo na nějakém pohodlnějším místě, zároveň i tak, aby těm dvěma nechal nějaký ten prostor. Tušil, že by to mladší nyní více ocenil. Taky, že ano. Jemně mu i věnoval úsměv, přestože by byl radši, kdyby třeba zůstal dole.* Nevím, kde bych měl začít… před proměnou a krátce po ní se choval ještě normálně. Pomalu to začínalo asi týden poté, co jsem se vrátil ze sídla klanu k němu do bytu. *Začal, divíc se, že se zatím nijak vyloženě nejlépe a nemluví přerušovaně. Přesto čaroděje rovnou i objal jednou rukou, zatímco mu druhou sáhl na ouška, za nimiž jej podrbal, jako by se přesvědčoval, že právě není s tím maniakem, ale s někým, kdo si jej reálně cení.* Neměl třeba moc rád, když přešlo na návštěvy, zbytečné odhalování kůže… dá se říct, že se projevilo, že je majetnický. *Lehce zavrtal hlavu do jeho hrudi, krátce ovšem.* Což je.. byl? Stouplo mu to do hlavy, podobně jako dominance..a místy ztrácel i ner..vy… *A už začal lehce popotahovat.*

Robert *Bob poslouchá a pak si k sobě přitiskne Taye blíž a pohladí ho jemně.* Já jsem sice taky majetnický, ale já jsem jak páv. Když mám něco pěkného, tak se tím pochlubím, abych viděl ty závistné pohledy. Haha!* Zkusí mu zvednout náladu, aby trochu oddálil ten pláč. Přeci jen upíří pláč není příjemný.*

Taylor Brückner *Neočekával, že to vydrží pouze přes samý začátek. Po chvíli to jednoduše začalo jít do kopru, opět. Musel být dost naivní, když si myslel, že to půjde po těch pár terapiích líp. Což, nepochybně to tak bylo. Původně na tom byl v podstatě hůř. Hold toho času bude potřebovat víc. Zhluboka se nadechl, vydechl, přestože to nebylo něco, co by nutně potřeboval, a tiše se zasmál, ukazujíce své zoubky.* Myslíš, že bys nějaké dostal? *Pozvedl obočí a znovu se zasmál. Čaroděj tu situaci krásně odlehčil.* Zjevně bych měl s terapiemi pokračovat. * Zmínil poté.* I když… teď, jak už tu jsi, mi asi bude i částečně stačit, když se uklidním v objetí? Netuším… rozhodně se pak cítím líp.

Robert *Bob se spokojeně usměje.* Určitě. Z mé rodiny určitě. Mari mi tě už závidí.* Prohlásí hrdě. Pak ho dál objímá a usměje se.* Tak to je dobře a počkej na toto. * Prohlásí a změní se na kočku a uvelebí se na Tyovi a začne příst a brzy i usne.*

Taylor Brückner *Díky té krvi, co dole vypil, se dokonce i krátce začervenal, když mu Robert svoje slova potvrdil. Nijak to však nekomentoval. Měl za to, že bohatě stačil jeho výraz, na němž bylo znát, že jej to potěšilo. O to víc i to, co přišlo následovně. Lehl si pohodlněji a čaroděje si opatrně položil na hruď a, zatímco jej zlehka drbal různě okolo uší, přivřel oči.* /Mohl bych si pročistit hlavu./ * Pomyslil si. Krátce na to rovněž usnul.*

Nathanael Donum Dokud se budeš přátelit skoro se všemi vůdci ras, tak ne.. *Odpoví ji.* Děláš ze sebe cíl pro jejich nepřátele.. *Pokrčí ještě rameny. Nad dohodou se jen ušklíbne a pro sebe zabrbláním popřeje Chuanovi šťastné léčení v léčebně.* Možná by jsi to měla říct jemu.. Ne, mě.. *Dodá ještě k tématu mladého čaroděje, než se uchechtne.* Asi by jen stačilo přísná.. Ne přímo zlá.. *Odrazí se od stromu, když si vše v jeho hlavě prohlédne a když Triss nadhodí Sebastiana, tak se zatváří otráveně a kysele.* Byl jsem za Sebastianem, když byla Nuki napadená Asmodeem.. *Odpoví, přičemž se zamračí.* Jack si vzal na starost uvědomit nejvyšší čaroděje a já šel pro pomoc za lovci.. Přeci jen to má být jejich práce.. Za to jsem ho mimochodem seřval, jak si můžou nevšimnout, že se jim po New Yorku volně prochází vyšší démon.. Jen mě odbil, že lovci dělají co můžou a v podstatě mi řekl, že do toho nevidím, ani neuvidím, a mám se o to, co oni považují za důležité přestat starat.. *Založí si ruce na hrudi.* To zní jako velmi fajn osoba.. Jeden jim musí problém naservírovat až pod nos a ani tak nebyli schopni s Asmodeem skoro měsíc hnout.. *Zavrčí už naštvaně, jelikož jeho nálada začala eskalovat, zatímco o tom mluvil. Ohledně toho, že řekl něco soukromého jen odvrátí už tak zamračený pohled na stranu a zabrblá.* Musel jsem tomu děcku otevřít oči.. Prý že.. Ten týpek je dost v chillu, nevím, proč ho všichni tak nesnášíte.. Nekazí ji večer, jen spolu tancují.. *Odfrkne si ještě jednou.* Malý reality check.. A neřekl jsem žádné detaily.. A už se o tom nechci bavit.. *Dodá urychleně a potřebuje chvilku, aby změnil svojí náladu a nekazil tak Triss a sobě jejich společný čas. Na nějakou dobu jejich poslední společný čas. Což ji taky musí říct a nechce být u toho naštvaný.* Právě proto, že to chceš mít už teď.. Jsi pod tlakem.. Sama sebe.. Máš pocit, že ti něco uniká mezi prsty, takže se to poslepu snažíš chytit a tvoje úlovky nejsou ty nejlepší. Dej tomu čas, nastav dlaň a to, co ti do ní má přistát, tam ve správný čas přistane.. *Pousměje se, než vyletí do vzduchu. Opakovaně protočí očima.* Některé věci neuspěcháš, gatita.. Nejde to zkrátka.. Je to jakoby jsi chtěla, aby třeba Nick a Ellie vyrostli přes noc.. Taky to nejde urychlit.. Něco chce čas.. *Tato slova určitě mohl použít i na zemi, když se bavili o dětech, protože podle něj to platilo tak jako tak. Na rozdíl od Triss on už měl dávno poznané vzdušné proudy, které využíval k tomu, aby stoupal klesal, mohl dělat otočky a podobné blbiny. Před přistáním nabere skoro střemhlavě rychlost, chytne se rukama paprsku koruny, stáhne křídla a setrvačností vykopne, aby se vyhodil nahoru a přistál na nohách na paprsku.* Tadá! *Uculí se, zvedne ruce jako gymnasta a ukloní se.*

Meritriss Blake Je to dítě, co je přísné je automaticky zlé. *Opáčí a povzdechne si nad tématem Asmodea.* Sebastian se řídí tím, co mu řekne Spolek, je to zástupce Institutu. Navíc pochybuju, že o Asmodeovi nevěděli, jen je poměrně těžké něco dělat s vyšším démonem, který potřebuje méně než lusknutí prstem, aby někoho zničil. Navíc to byl taky Sebastian, který byl na lvou na Asmodea, organizoval lov na ty vlkodlaky, co mě tenkrát poslali do nemocnice a pomohl mi vyřešit situaci s Lotty, i mě připravoval na ten soud, i když mě v tom mohl nechat plavat. Mimo jiné ani my jsme měsíc nebyli schopni pohnout s Asmodeem a to včetně nejvyšších čarodějů, kteří tohle mají řešit. *Zamračí se nad tím, jak se na to dívá jen z jedné strany, i když pokud zde existuje vina, je čistě kolektivní a nikdo není v právu někoho osočovat.* A nedivím se, že se o tom nechtěl bavit s čarodějem, který ho přišel seřvat, když to v první řadě byla čarodějka, kdo Asmodea vyvolal. *Nadzvedne jedno obočí a pak pokroutí hlavou.* Necháme to téma být. *A když to samé řekne k tématu o Dragosovi, tak jen zamručí, ale nijak to nerozvádí dál.* Ale já jsem pro sebe v tomhle ohledu zklamání, že nedokážu víc. *Odmítne a povzdechne si.* Fajn, ani tohle nebude dobré téma k řešení, pojďme si prostě jen užít let. *Navrhne a sleduje jaké vylomeniny vyvádí. Sama se zdá nejistá z přistávání na nerovném povrchu, bezděčně roztáhne ruce víc od těla, jakoby jí s rovnováhou měly pomoci a malinko bojuje s křídly, aby se jimi nevynesla nahoru, ale zároven se udržela nad místem, kde chce přistát, v čemž jí nepomáhal vítr, který tady nahoře foukal.* Fajn, jsme tu. *Pousměje se a protože se na nohách necítila tak jistě opětovným vlivem adrenalinu, křídla v drobném záblesku fialové zmizí a ona se posadí a rozhlédne se po New Yorku, načež si dokonce lehne a stočí pohled k zemi ve snaze i přes světelný smog zahlédnout hvězdy.*

Nathanael Donum Nebude dítětem navždy.. Jednoho dne pochopí, že to nebylo zlé, ale jen přísné jednání.. *Pokrčí rameny. Někdo by se mohl divit, že se Nate cítí povolaný rozdávat rodičovské rady, ale Nate nad tím neuvažoval jako rodič, ale jako puberťák, kterým sám před pár lety byl. Převrátí očima nad větou jakou začne Sebastiana obhajovat.* Ale čarodějové alespoň něco dělali! Byli to čarodějové, kteří přišli na to, kde se Asmodeus schovává. Lovci se jen ukázali na lovu a máme jim gratulovat? A propos.. Pěkné házení do jednoho pytle.. Byla to čarodějka, kdo ho vyvolal, tak se ani nebudu bavit s čarodějem, který to oznámil.. Být já stejný, tak ti taky můžu říct, aby ses nebavila s Gideonem nebo s Jasonem, protože víly můžou za studený mír a to, že nás lovci čipují jako zasrané čokly! *Zavrčí Trissiným směrem pro změnu on. Jen si něco pro sebe zabrblá ještě, když Triss téma utne, než se mu podaří si vyčistit hlavu a změnit tón konverzace. Když už je ve vzduchu, tak se cítí mnohem lépe a uvolněněji. Jen se krátce uchechtne na její zabručení.* Tak teď zníš přesně jako Nick a Ellie, když chtějí Vánoce v létě.. *Okomentuje její povzdechnutí, než rovněž tuto část rozhovoru nechá být. Elegantně doletí na korunu a sleduje už méně elegantní přistání Triss.* Moc dlouho necháváš křídla roztažená.. Proto s tebou vítr tak mává.. Dej je při přistání víc nahoru.. Takhle.. *Ukáže palcem se sevřenou dlaní za sebe, kde zvedne křídla nahoru do Véčka. Pak už je taky srovná, aby ho neodfouklo a usadí se na jednom z paprsků. Chvíli mlčky sleduje, jak Triss pozoruje hvězdy a uvažuje, jak načíst konverzaci, než prostě vhrkne.* Na zbytek léta a většinu podzimu se s Tinou a dvojčaty stěhujeme do Španělska. OdJiné země portálem na konci týdne. *Vysype ze sebe rychle a trochu stáhne hlavu mezi ramena, jak čeká Trissinu reakci.*

Meritriss Blake *Přikývne, protože měl pravdu, načež se ušklíbne.* Ne všechny víly, stejně jako ne všichni lovci. Navíc za to čipování nemohou jednotlivci, ale Spolek, který nařizuje. Sebastianovi se to taky nelíbí, ale kdyby odmítl čipovat a nedělal to, tak to ohrozí nejen jeho, ale celou jeho rodinu, což dokážu pochopit. Pro ty, na kterých nám záleží děláme různé věci. *Smutně se pousměje a snaží se příliš nenaznačovat, že ona sama je očipovaná de facto. Pak se ve vzduchu však musí zasmát.* Jenže to jde zařídit, moje létání očividně ne… *Jeho radu přiijme s povděkem a prohlédne si pečlivě, jak drží křídla, aby to pak mohla zreplikovat na sobě samé, stejně nějak bude muset přistát na balkónu. Oblohu sleduje v klidu jen pár chvil, než Nate vyhrkne novinky a ona se pomalu posadí, povytáhne obočí a uchechtne se.* To je tedy…velké množství informací za pár vteřin. Nadechl ses vůbec? *Zeptá se, sama tak učiní, aby si promyslela odpověď.* Očekávám, že mě pozveš na návštěvu. *Mrkne na něj.* Ale asi budeš muset překousnout Chuana. *Našpulí rty. S tím, co se dozvídala a viděla ve vzpomínkách ostatních, bylo těžší si říct, že je dobrý nápad si osiřelého malého čaroděje adoptovat. A i když jí slíbil, že se bude chovat, zdálo se, že když její oči nevidí jeho chování, tak je jako rozbuška, která vede k ní. Jen si nad tím povzdechne, ale pak se usměje.* Kam do španělska míříte? *Zeptá se se zájmem a nakloní hlavu, načež se natáhne a opře si čelo o to jeho.* Budeš mi tu chybět, víš to, že jo? *Broukne a chvíli podrží kontakt s přivřenýma očima, než se odtáhne.* A co tvoje mentální magie? Cvičil jsi ty? Já se v křídlech zlepšila, i když to shazuju. Tak je fér si zkusit tebe. *Zazubí se.*

Nathanael Donum A kdo jsou Spolek? Zakomplexovaní dědci, co podsvěťana naposledy viděli tak před padesáti lety.. *Zabrblá. Na to, že se to Sebastianovi nelíbí si jen odfrkne.* A co takhle nečipovat? Spolek by beztak nepřišel na to, že zprávy o čipování jsou falešné.. A i kdyby na to přišli, tak než se dokopou skrz administrativu sem někoho poslat, aby to prověřil, tak uplyne další milénium.. *Brblá nadále dokavaď nejsou ve vzduchu.* Ne, nejde.. Vánoce jsou v prosinci.. Ne, v létě.. Cestovat časoprostorem ještě neumím.. *Ušklíbne se. Jakmile přistanou, tak je chvíli klid, než ze sebe vysype informace. Jen pokrčí rameny s úšklebkem na její slova.* To nevím, Triss.. Uvidím teprve.. A Chuana by nepřekousla tetička asi vůbec.. Pozvala nás ona.. Její druhý bratr, ten od něhož je španělská větev rodiny, je na tom dost špatně a je nepravděpodobné, že se dožije zimy a když už, tak ji určitě nepřežije.. *Vysvětlí čarodějce.* Přemluvit Cissu, abychom mohli poznat zbytek rodiny mi trvalo skoro tři roky.. Nesnáší čaroděje a nedůvěřuje jim.. Jediný důvod, proč se se mnou bavila byl ten, že jsem z rodiny.. Jsem její krev.. Nemůžu ji žádat, aby do blízkosti zbývající rodiny, kterou tak úzkostlivě chrání, pustila další dva čaroděje, které ani nezná.. A promiň, ale Chuan se fakt neumí chovat.. Jestli by Cissy, obdobně jako Boba, nazval zasranou starou babkou, tak ho bez mrknutí oka roztrhá na kusy.. A pokud by při tom urazil i její, naši, rodinu, tak by ty kusy nenašel ani Google.. *Zakroutí hlavou a povzdechne si.* Můžeme se ale domluvit na nějakém neutrálním území na návštěvu.. Někde, kde to nebude blízko rodiny.. *Navrhne místo toho.* Cissa mi ukroutí hlavu.. *Zabrblá tiše, když Triss začne vyzvídat, ale pak potřese hlavou.* Viveiro.. Na severu Španělska.. *Prozradí ji, k čemuž přidá i varovný pohled odkazující na jeho předchozí slova, že na to místo Triss nepřijede a potkají se kdyžtak jinde.* Já vím.. Já jsem nenahraditelný.. *Ušklíbne se sebestředně, než taky zavře oči a opře svoje čelo o její. Pohladí Triss rukou po tváři, načež jí tak hlavu trochu skloní a dá pusu do vlasů, než se odtáhne.* Hmpf.. *Odfrkne si na její slova.* Když ono to nejde.. Neposlouchá mě to a dělá si to, co chce.. *Rozhodí rukama.* Nemůžeme mít nějakou anténu, na kterou by se to dalo přijímat? *Navrhne s uchechtnutím, než poraženě s povzdechem zavře oči a začne se soustředit, aby Triss poslal myšlenku.*

Meritriss Blake To neznamená, že ti něco brání ale postavit stromeček, sehrát to jako divadlo a dát si dárečky. *Pokrčí rameny, že nemá pravdu a kdy přistanou, jen se ušklíbne.* Dobře, i tak očekávám pozvání, abychom se potkali. *Zhodnotí pak situaci a tím ji i shrne a nejspíše uzavře, aniž by se vyptávala dál na jeho rodinu. Nejednou se přece o rodině bavili, no ne?* Tam je krásně. *Pousměje se, protože tam jednou byla s Taylerem a Lucasem, i když to nebyla jejich obvyklá španělská destinace. Musí se zasmát nad jeho nenahraditelností.* To ještě uvidíme, ale zatím to tak vypadá. *Rýpne si do něj nazpátek a zamručí, když jí lípne pusu do vlasů. Jeho slova ji znovu rozesmějí a přimějí nad ním pokroutit hlavou, než gestem ruky shrne své tělo.* Každý s kým komunikuješ je tvá "anténa" *Zazubí se a nakloní hlavu na stranu. Svou mysl bez obav pro teď otevře, aby pro něj bylo snazší tu její najít, pokud trénoval a Tina mu taky něco zkusila vtlouct do hlavy a pokud se mu to do pár minut nepovede, tak si rýpne.* Spíš nebo se o něco snažíš? *Sama se totiž na jeho mysl nenapojovala, to by nemělo ten point, o který usilovali.*

Nathanael Donum Správná výchova a nedát jim, vše, co si usmyslí, aby nebyli rozmazlení.. *Odpoví Triss se zazubením, přesto, že to nebyla otázka. Přikývne na její slova, neboť je mu jasné, že by spáchal neodpustitelný zločin, kdyby Triss nepozval za sebou do Španělska. Jen se slabě pousměje.* To ještě nevím.. Viděl jsem pár fotek okolí od Cissy, ale neřekla mi tehdy ani jméno města, abych ji neobešel a nevyhledal je sám.. To mi prozradila teprve před týdnem, než šla objednat k nějakému čaroději portál.. *Řekne, nž se samolibě uchechtne na její pochyby, čímž jasně vyjádří, co si o tom myslí. Pak už se začnou věnovat zase něčemu, co jej měla pro změnu naučit Triss.* Hmpf.. *Odfrkne si znovu na její zazubení a pak se už začne soustředit. Když si ale uprostřed jeho soustředění Triss rýpne, tak schválně falešně zachrápe, než ji probodne pohledem.* Nech mě se soustředit.. *Dodá a vrátí se zpátky k zavřeným očím. Po chvíli naváže spojení s Trissinou hlavou a pošle ji myšlenku.* /Jsi velmi otravná existence, že myslím, že žádnou jinou takovou ve Španělsku nenajdu./ *Nebo alespoň doufá, že se mu to povedlo a neposlal ji třeba nějakému náhodnému nočnímu uklízeči v soše.*

Meritriss Blake Chápu. *Přikývne a pak jej nechá se soustředit na magii, i když jí zacukají nad jeho chrápáním a poznámkou koutky. Svým způsobem se to Nateovi povede, ačkoliv je možné, že jeho snahu poslat myšlenku dál zaslechl ve své hlavě i někdo jiný. Ne, že by to oni dva mohli vědět.* /Podívej se do zrcadla a nebudeš muset hledat, miel./ *Vrátí mu vlastní myšlenku a zase se stáhne.* Vysíláš jen myšlenku, nejsem si jistá, zda ne plošně, to říct nesvedu, je ale lepší se mi dostat "do hlavy" a pak mluvit, protože jestli by jsi fakt posílal tu myšlenku jako anténa signál, tak myšlenková komunikace moc nenápadná nebude. Takže si nehraj na anténu, ale raději na bluetooth. První se spáruj, pak posílej. *Ušklíbne se, když už byli u těch přirovnání.*

Nathanael Donum V zrcadle vidím jen skvělou vycházející hvězdu filmového plátna, která zemře za pár let tragickou smrtí, ze které se někteří fanoušci nikdy nevzpamatují.. *Odpoví ji se samolibým ušklíbnutím. Celkem seriózně poslouchá její proslov, tedy až do poslední chvíle. To mu už vážná tvář nevydrží a vyprskne smíchy. Svalí se na záda a sotva popadá dech.* Takhle.. Takhle jsi to měla s-s Gid..eonem? *Dostane ze sebe během smíchu.* Nejprve ses spárovala.. A.. A pak.. *Musí se zhluboka nadechnout.* A pak posílala zprávy? *Zeptá se, zatímco utře slzu od smíchu. Holt dvojsmysly a pozdní hodina dělaly svoje.*

Meritriss Blake *Triss jen vytřeští oči a plácne ho po noze.* Kušuj, ber to seriózně, perverzáku jeden! *Okřikne jej, zatímco jí zahoří tváře rozpaky.* Jsi sprostý. Soustřeď se. *Znovu ho plácne a odkašle si a přitáhne nohy k hrudi, aby si o ně opřela lokty a dlaněmi zakryla tváře.* S takovou tě nic nebudu nikdy učit. *Prázdně povyhrožuje a odfrkne si.* Prostě se musíš napojit jen na mou mysl, slyšela jsem tě slabě a to jsem ji měla otevřenou, takže proto mě napadlo, zda ji ji neposlal plošně, i když jsi chtěl mířit na mě… *Vysvětlí s povzdechem.* A metafory někdy pomáhají si to představit, stejně jako si u telekineze někteří představují neviditelnou ruku, plošinu a podobně… *Zabrblá, že obrací její slova do dvojsmyslů. Navíc jí připomněl fakt, že Gideona naposledy viděla pořádně před tím, než přišel do jejího života Chuan a jen když byl u sociálky, tak u ní byl na dvě noci ode dne, co otevírali s Jasonem jazzový klub.*

Nathanael Donum *To jak Triss vyletí a zareaguje jej rozesměje mnohem víc.* Ty-ty.. Ty rudneš! *Zaječí ve smíchu, než spustí další salvu.* To ty.. to.. To ty jsi to na-načala! *Chechtá se nadále. Se slzy v očích se začne zvedat zase do sedu.* Bla-blafuješ.. Jeeej! *Šklebí se, načež oprávněně vyjekne, když mu podjede kvůli nedostatku ostrého zraku ruka na hraně paprsku a on přepadne prudce na bok a převáží se do pádu. Máchne rukama i nohama do prázdna, než odkryje křidla a vyletí natolik, aby se chytil rukama hrany paprsku.* Lo siento, cariňa, ale tvoje balící techniky doslova sráží bohy k zemi.. Ještě, že jsem to nějak ustál.. *Zavtipkuje a vytáhne se nahoru na paprsek zpátky a schová křídla.* Co že jsi to říkala? *Zamrká nevině, neboť její přednášku o magii tak trochu zazdil.*

Meritriss Blake Nate! *Vyjekne a pak si odfrkne, než znovu vyjekne, tentokrát ve strachu, že spadne. Na to, že jej znala čtyři roky, tak nějak zapomínala, že má křídla a ovládá je mnohem více intuitivně než ona, vlastně jako další končetiny, což vesměs jsou. To ona je proměňuje a nemá odhalené stále.* To nejsou balící techniky. Kdybych někoho chtěla sbalit, tak s ním aspoň flirtuju, pozvu ho na rande nebo tak něco, čím se normálně začne vztah. Není to nikdy můj plán si z milence udělat partnera… ne, že bych toho litovala. /Říkala jsem mu vůbec, že spolu s Gideonem chodíme?/ *Proletí jí myšlenkami a zatváří se zamyšleně, než nad sebou pokrčí rameny a po jeho dotazu mu zopakuje svá slova, i když ne v úplně přesném znění, protože si ho taky nepamatovala.*

Nathanael Donum *Nadále se neřízeně hihňá, když jej okřikne, teda až do chvíle, než sletí. Rychle zase vyletí nahoru a zachytí se rukama, než se vyškrábe nahoru svépomocí a křídla zase schová.* Hmm.. Sander, Gideon.. Očividně to tvoje balící technika je.. *Zachechtá se ještě, než mu zopakuje, co říkala předtím, než si skočil šipku ze sochy svobody.* Já chci na svou mysl telefon.. *Zabrblá, než se začne zase soustředit.* /Fajn.. K Triss.. Nasměrovat to k Triss../ *Pomyslí si pro sebe, než po chvíli soustředění pocítí něco jako cvaknutí. Jako spojení dvou drátků na staré telefonní lince.* /To je beztak z toho že myslím na telefony../ *Odfrkne si v hlavě.* /No nic.. 1, 2, 3, zkouška, zkouška.. Udělej stojku, jestli mě slyšíš../ *Ušklíbne se Trissiným směrem.*

Meritriss Blake *Protočí očima, než se usadí a s vydechnutím uvolní svou mysl, aby pro něj bylo snazší se chytit "lanka", které by mu mohlo pomoci se dostat k její mysli, již si jindy chránila a ostatní pro telepatii pouštěla jen za štít okolo ní. Nadzvedne hlavu, není si jistá, že ví, že jeho myšlenku o telefonech slyší, když se na ni napojil a dloubne do něj telepaticky, nijak výrazně, mysl byla křehkým místem. Spíš to bylo předání pocitu, než skutečné fyzické – nebo tedy spíše magické – dloubnutí.* /Slyším, ale stojku tu dělat nebudu, nepotřebuju, abys mi vyhrnoval rolák a viděl všechno./ *Odfrkne si a pak se ušklíbne.* /Udrž spojení./ *Pobídne jej a začne uzavírat svou mysl, čímž mu to ztíží, když vztyčuje obranu okolo mysli, aby se udržel na jejím okraji a dokázal s ní komunikovat. Slyšet jej uslyší dobře, aniž by si odkrývala myšlenky, pocity, vzpomínky, vlastně cokoliv, co by nechtěla, světu. Takto se mohla rozhodnou, které její myšlenky Nate uslyší, a které budou pouze pro ni. Nyní čekala, zda ucití, jak s ním ztratí kontakt, až jeho vědomí z blízkosti jejího zmizí, nebo jej ucítí stále a on bude schopen i promluvit, pokud se na obojí dokáže soustředit.*

Nathanael Donum /Hej!/ *Vyjekne v hlavě, když do něj "šťouchne", než ji předá zprávu. Zakření se nad její odpovědí.* /Nemáš podprsenku?/ *Pošle ji zpátky telepaticky, než uslyší pokyn. Nejdříve zvedne zmateně obočí a pak převrátí očima, ale spojení se snaží udržet.* /Vole.. Však to je jak snažit se držet mokré mýdlo../ *Pronese ještě telepticky, ale těžko říct, zda ho slyší, takže když mu to přijde zbytečné a nedostane se mu odpovědi, tak spojení přeruší.*

Meritriss Blake /Ne./ *Odpoví a sama pro sebe se ušklíbne. Jeho myšlenku neuslyší, spojení se totiž přeruší a ona sama nakloní hlavu.* Na to přijdeš. Jakmile se někomu naučíš vlézt do hlavy a ne se s ním jen spojit, je snažěí se pohybovat i na okraji, když má osoba vztyčený mentální štít, což jsem udělala. Chce to cvik, ale dobrý, chvilku ses držel. *Pochválí ho s upřímnou radostí, že to zvládl. I pro ni bylo náročnější se naučit telepatii poté, co vlezla do nechráněné mysli, ale alespoň už tušila trochu jak na to, narozdíl od Natea, který se to učil od píky.* Chceš to zkusit ještě jednou nebo poletíme? Měla bych zkontrolovat Chuana, má tendenci v noci nespat. Přísahám andělům, že jednoho dne mu sama ten spánek upravím, i když ne příkazy do mysli, nejprve domluva, v horším případě prášky na spaní. *Povzdechne si.* s takovou si zařídí halucinace, jestli nebude spát a skončí fakt v léčebně někde. *Doplní povzdech i druhým, ustaranějším, protože nevyspaný mozek jednoduše nebyl funkční, což byl u čaroděje o to větší problém, protože by při silnějších emocích neudržel magii pod kontrolou a mohl by ublížit okolí, ale i sobě. Nebo nedej bože by mohl na halucinace začít útočit. Tam už šlo doopravdy o zdraví.*

Nathanael Donum *Ještě se zaksichtí nad odpovědí, než přeruší spojení.* Slyšelas mě? *Zajímá se alespoň, když přejdou do fyzické mluvy.* Hmpf.. Furt se něco učit a učit.. Oheň byl jednodušší.. *Postěžuje si, když na ruce vykouzlí plamínky a je mu jedno, že si nějaký civil s dalekohledem bude myslet, že se nad Sochou Svobody pohybují fantomové přízraky. Oheň zhasne až po chvíli, když mu Triss položí otázku. Uchechtne se.* Pak by jsi asi měla letět domů.. A já zřejmě taky.. Ty máš jedno vyzrálé vydání a já dvě kapesní, což vyjde na stejno.. *Pronese a podívá se směrem k Brooklynu.* Ale dům mi zatím nehoří, takže asi ok..

Meritriss Blake *Pokroutí hlavou, že neslyšela, načež sleduje oheň na jeho ruce.* Já to měla podobně s telekinezí. O mnoho jednodušší. *Prohodí s úsměvem, načež pikývne.* Asi bych měla, tak se uvidíme, co nejdříve, do té doby očekávám společné fotky Ely, Nicka, Tiny a tebe. *Natáhne se, aby ho objala, pevně stiskla a lípla mu pusu na tvář, načež se odtáhne, se zábleskem se objeví křídla a Triss mu ještě zamává.* Dobrou noc, murcielágo. *Načež se vydá na let domů a vlastně zužitkuje Nateův trik, což ovšem na terase s věcmi dopadne tak, že křídla nechá zmizet a dopadne na pohovku, kterou si nechtěla zašpinit tím, že by si na ni stoupla. Vítr pitomá.*

Nathanael Donum Říkal jsem, že to bylo jako by ses měla snažit udržet v rukách mokré mýdlo.. *Uchechtne se, než, trochu otráveně, přikývne na její slova. Na slova s jakými se začne loučit se ušklíbne.* Uvidím, co zmůžu.. *Prohlásí, jakoby bylo neskutečně obtížné udělat několik fotek a poslat je.* /Možná je pošlu Triss poštou../ *Ušklíbne se pro sebe, když ji oplatí objetí a nechá odletět, což doprovází slovy.* Dobrou noc, cariňa.. *Sám se pak vydá o něco východním směrem do Brooklynu, aby si ověřil, že ani vevnitř nic nehoří.*

Kayn Jsi si jistý, že utíkal tudy? *zavrčel Kayn, který se táhl podzemním kanálem pod městem a jen tiše vrčel. Mordred měl za to, že sem utekl jeden z jeho civilů. V tu doby se k nim před nějakou chvilkou přidala i Cali. Kayn zavrčel a koukl na Mordreda.* Řekneš mi kurva, proč se tu pachtujeme v nějakém kanálu a snažíme se nahnat civila, zatímco nahoře je těch civilů jako požehnáno? Zatraceně, na co jsi myslel, proč tu vlastně jsme? *Zahlásil jedovatě a uhnul, aby na něj nekáplo pár kapek z vlhkého a smradlavého stropu nad niimi.* Tohle mi byl čert dlužnej, vážně, zatraceně. *Zasyčel jedovatě fér, který se nakonec dlouze navrhl. Nemohl se ale otočit a Mordreda tu nechat. Ten neodpověděl, jen pokračoval dál.*

Alessandra Luca .

Calipso *Když se Cali k oběma přidala, netušila, že se bude muset brodit hnusným kanalizačním systémem celého New Yorku.* Když se řeklo, že se pobavíme, čekala jsem, že to bude někde v baru nebo tak, ne že budeme na tomhle odporném místě. *Zamručela a zatímco mířila vpřed v patách oběma férum, dávala si moc dobře pozor na to, kde šlapala.* No tak brouku, Kayn má pravdu, nahoře jich je mraky, proč toho chudáka nenecháš být. Tady dole už ho něco určitě sežere. *Pronesla mladá vila, která jen tak tak uhnula něčemu na zemi, co ani netušila, co bylo.*

Kayn *Mordred se zastavil, zadíval se na oba dva a pak zavrčel.* Víte vy, jak je jeho energie silná? Určitě jste to taky museli cítit, něco tak lahodného..tomu klukovy se muselo něco skutečně vydařit, o tom není nejmenší pochyb. *Ušklíbl se. Kayn ale jen yavrčel.* Cítil jsem to, ale upřímně, nebylo bz to nic, co bz jsi nezvládl nahradit třemi, čtyřmi jinými, zatraceně Mordrede! Měl jsi být alespoň opatrnější a nenechat se nalákat sem, do kanálu! *Sjel ho ještě jednou Kayn, který se pak zamračil a zamračil se ještě více, když nohou šlápl do něčeho, co mohla být zdechlina krysy, pár dní zpět. Teď to nebylo podobné ani té zdechlině.* Kurva Mordrede! *Křikl po něm naštvaně.*

Calipso *Nad Mordredovými slovy jen protočila očima. Cítila to taky, o tom nebylo pochyb, ale kdyby zůstali nahoře, jistě by našli někoho dalšího, kdo by měl stejnou energii, nebo alespoň se k tomu blížil. Už se nadechovala, že něco řekne, ale pak se jen tiše zasmála, když viděla, že Kayn do něčeho šlápl, sama se snažila vyhnout něčemu podobnému a dařilo se jí to, ovšem najednou na ni z nějaké malé kanalizační trubky, jež jím vedla nad hlavami, spadla krysa a rovnou na její rameno. Cali se jen oklepala.* Fuj, ty seš hnusná potvora. *Zamručela, když jí rychle ze sebe shodila pryč.* Nemůžeme to prostě otočit?

Kayn *Mordred se na ni zamračil.* Ne, nemůžeme. Až ho najdeme, ještě mi poděkujete, o to se neboj. *Zavrčel jejím směrem, načež pokračoval dál. pak se zastavil.* Tiše. je blízko. Cítím ho. *Pronesl a tiše zavrčel, když si postoupil blíže a nakoukl přes roh. Mladý muž se krčil u konce kanalizace, u jedné z železných mříží, které by měly vést ke splavu špinavé vody.* Tady ho máme. *Zašeptal tiše a otočil se na ostatní.* je vyčerpaný, ale jen vnímejte tu energii. *Zasyčel. Kayn jen protočil očima. Cítil to, jistě že ano, jak by také ne. Až opojnou energii, jež z mladíka proudila.* Je vyděšený. Ale působí…lahodně.. *Musel mladší fér přiznat.*

Calipso No jo. *Řekla jen a pokračovala s nimi dál v cestě, dokud se nezastavili. Poslouchala Mordreda a když řekl, aby vnímali mladíkovu energii, učinila tak a oči se jí nadšením rozzářily. Něco tak úžasného už dlouho necítila.* Fajn, beru zpět, nakonec to bude přece jen stát za to. *Ušklíbla se a spokojeně zamručela, kanalizace byla odporná a smrděla, ale ten mladík, byl opravdu něco. Prošla kolem těch dvou a sama nakoukla, aby se na něj podívala. Seděl tam jako malá ustrašená laňka, jednomu by mu ho bylo i líto, ale Cali ne, tak si to užívala, ten pohled na něj, to jak vyděšený byl, jak už zřejmě i tušil, že se odsud nedostane.*

Kayn *Kayn ale protočil očima.* Hmpf, jeden by se z vás zbláznil. Hele, to že tu jsme se počítá taky jako spolupráce, oba jste hledaní a já vás chráním. tak tedy prosím, budu hlídat, budu stát tady, aby neutekl. Dál stejně nemůže. tak ho prosám ale nějak zmanipulujte, protože poslední by byla věc, kdybych vás viděl, jak ho vysáváte zatímco on se topí v těchle…sračkách. *Odfrkl si a zadíval se na zapáchající, kalnou vodu, načež musel potlačit nutkání se pozvracet.* Neskutečný…prostě neskutečný. *Odfrkl si, sledující je. Mordred se ušklíbl a pak koukl na Cali.* Kotě…chceš se toho ujmout ty?

Calipso *Ještě chvíli mladíka sledovala, než se otočila na ty dva za sebou. Nejdříve pohlédla na Kayna, jehož řeč poslouchala s úšklebkem na tváři. I jí docela vadilo místo, kde se nacházeli, ale dokázala to nějak potlačit a vnímat jen toho chudáka za rohem. Když pak slyšela jeho poslední slova, tiše se uchechtla. Nakonec svůj pohled stočila na bělovlasého féra.* Si piš že chci brouku. *Sladce se na něj usmála a pak se vydala za mladíkem. Vyšla zpoza rohu a pomalý krokem se blížila k němu, mladík jakmile spatřil Cali, se jen vyděšeně tiskl k mříží ještě víc, ale mladí víla jen lehce pohnula rukou a vytvořila jedno z malých vábících světýlek, které používala. Nechala jej doplout až k mladíkovi, který svůj zrak ihned přesunul na něj. Cali jej pozorovala a nechala světlo, aby se zlehka pohupovalo nad ním, civil z něj nespouštěl zrak, čím víc světlo pozoroval, tím klidnější byl, nakonec tam jen stál omámený kouzlem s úsměvem na tváři.*

Kayn *Kayn to vše sledoval, občas se pootočil občas se zadíval vedle sebe, za sebe, jestli je náhodou někdo nesledoval. Nakonec ale pohled nechal na Cali.* Tohle už ti jde. To je dobré. dokázala bys to využít na bytosti které jsou mladší než ty, klidně i mladší víly. *Pověděl jejím směrem, než se pak zadíval na Mordreda. I ten se usmíval, díval se na ni a spokojeně si pokyvoval hlavou, než nakonec uhnul, tak, aby o něj mladík jež se zvedl nezavadil a Caliino kouzlo nebylo nějak narušené či oslabené.* Má na čem pracovat, ale je šikovná. Má dobrého učitele totiž, jak jinak. *Uculil se a sledoval, jak si Cali počíná. Kayn nakonec také uhnul, zadíval se před sebe na mladíka a nechal jej projít.* Vyveď ho ven, někde, kde to nebude tolik.. *Dál to ale nedořekl. Kolem jeho nohou proběhla krysa, která zamířila rovnou k mladíkovi, skočila po něm a to byl moment, kdy se z Caliiného kouzla vytrhl. Zadíval se na krysu, hlasitě zařval, pak se podíval na Cali, zařval znovu a následně zařval naposledy ještě jednou, když spatřil Kayna. Asi promluvil jeho první reflex, když do féra tvrdě strčil. A ten to už nevybral, zavrávoral dozadu, ztratil půdu pod nohami a spadl rovnou do splašky odpadních vod, výkalů a všeho možného, co se ve vodě nacházelo. nebyla tak hluboká, aby se potopil úplně, hupl do ni ale po pas. Ihned zůstal stát a zadíval se na ostatní, nad prchajícím mladíkem nehnul ani brvou.* Čí zkurvenej nápad tohle do hajzlu byl! *Zařval popuzeně a jen tam stál, nevěřící tomu, co se stalo. Oklepal si ruce a pokusil se udržet obsah žaludku.*

Calipso *Cali celou dobu postávala mimo, aby nestála v cestě, udržovala kouzlo a sledovala mladíka. Ovšem jakmile slyšela jejich slova, uculila se, nad Mordredovými se dokonce lehce ušklíbla.* /Samolibý parchante./ *Problesklo jí hlavou. Pravdou ale bylo, že tohle byla jedna z prvním věcí, teda kromě ledových zbraní, které se učila rychle, navíc jej také často používala, proto už nějak věděla, jak dlouho jej zvládne udržet a také co s ním dokáže. Snad by ho i mladíka vyvedla ven a všechno by dopadlo skvěle, ale co neudělá jedna krysa.* Zkurvený hlodavec. *Cali tiše zanadávala, když se kouzlo zrušilo a mladík s křikem utekl. Otočila se na Kayna, ovšem jen co ho viděla po pás v té odporně páchnoucí břečce, marně se snažila nevybuchnout smíchy. Jenže jí to nevydrželo a začala se smát.*

Kayn *Kayn se na ni díval, nevěřící tomu, že se mu ta malá mrška vážně začala smát. zadívals e na ni a zavrčel.* Tak hele, zrovna jsem tě pochválil, řekl jsme že ti to jde. Tak dobře, jak umím ale chválit umím taky škrtit, takže buď mě okamžitě pomůžeš ven, vykašleme se na toho malýho zmetka a dostanete mě někam, kde ze sebe budu moct smýt mrtvoly a sračky lidí a nebo si mě nepřejte! Oba dva! *Štěkl, dobrodil se na okraj a natáhl obě ruce, na znamení toho, aby jej vytáhli nahoru. Mordred ho chytl a teď už jen čekal na Cali, až mu pomůže taky.* Taťka se zlobí. a ještě k tomu smrdí. Asi by nebylo od věci ho vzít někam, kde ze sebe smyje tohle…všechno. *Ušklíbl se Mordred, který dusil smích.*

Calipso *Přestala se smát, ale i tak jí cukaly koutky, jelikož pohled na něj, byl k nezaplacení a ona měla co dělat, aby znova nevybuchla smíchy.* Nic proti, ale kdybych byla na tvém místě smál by ses mi ještě víc, takže klídek starouši. *Ušklíbla se jen a došla k Mordredovi, načež pak Kayna chytla za druhou ruku, aby mu pomohla nahoru, ale i tak se znova uchechtla tomu, co řekl fér vedle ní.* Smrdí teda pořádně, hůř jak deset tchořů dohromady. *Pronesla a snažila se udržet si vážnou tvář, ale i tak měla na tváři alespoň malý úsměv.* Tak pojď nahoru smraďochu, vezmu tě někde, kde se umyješ.

Kayn *Kayn je poslouchal a v hlavě se mu zrodil malý, zákeřný plán…dobrá…velký, zákeřný plán. Proto když se jej chytla i Cali, tak nejprve vypadalo, že se táhne nahoru, ale nakonec se odrazil nohami od stěny kanálu a zatáhl prudce dozadu, načež pocítil, jak obě dvě těla spadla pod jeho silným stiskem do špinavé vody za ním, ale pro jejich smůl a na rozdíl od něj…on padal po zádech, zatímco oni oba dva dopadli do vody přímo obličejem. Kayn se ušklíbl. ,,Já vám dám se mi smát, vy parchanti.. *Odfrkl si a pak se sám vytáhl nahoru, na chodníček, kam si sedl a jen nesouhlasně zavrčel.* Tak, kdo tu teď páchne víc? *Podotkl a postavil se, hledící jim do očí.*

Calipso *Když už se zdálo, že ho konečně vytáhnou ven, udělal Kayn něco, co nečekali. Než se Cali vůbec nadála, už letěla do te ohavné břečky, která protékala kolem, ještě stačila zavřít oči a pusu, aby se toho nedej bože nenapila a nedostalo se jí to do oči. Když se pak postavila, jen se znechuceně oklepala.* Ty jsi takový hajzl. *Zavrčela a otřela si ten hnus z obličeje, načež se na féra zamračila, popadla první, věc, která jí byla po ruce, což byla mrtvá krysa, jenž plula kolem a hodila jí po něm.* Kurva. *Zanadávala ještě, než se vydala k okraji, na který se pak pomalu vytáhla.*

Kayn *Mordred tam jen stál, nevěřící tomu, co se stalo. jeho bílé vlasy nabraly tmavého odstínu a zachytilo se v nich i pár neidentifikovatelných, hnědých nečistot, které v jeho bílé hřívě zářily jako hvězdy na nebi…jen…v kontrastu.* Zmetku! *Křikl po něm pak fér, oklepal si ruce a následně zamířil k okraji, aby se vytáhl i on ven.* Chceš mi říct, jak takhle všichni půjdeme zpět na dvůr, nebo někam, kde se můžeme vykoupat? Tohle chce čističku, tohle jen nějaká voda nesmyje! *Zahalekal naštvaně Mordred a vylezl.* Alespoň cítíš, jaký to je a ty taky. *Houkl ke Cali, načež se vyhnul kryse a zavrčel.* Nevím kam půjdeme.. *Dodal.*

Calipso Jednou ti to vrátím, jen se neboj. *Zamručela na adresu Kayna a když se dostala nahoru, jen se na sebe podívala a znechuceně zkřivila tvář. Rukou si sáhla o vlasů a nahmatala něco tvrdého, když to vytáhla, zjistila že je to ohlodaná kost nějakého malého tvora.* To je nechutné. *Snažila se, nepozvracet. Párkrát se zhluboka nadechla, než znova promluvila.* Já vím kam jít a dát se do pořádku, ale mám chuť tě poslat na dvůr za Elisou takhle a vysrat se na tebe, parchante! *Zavrčela naštvaně a otočila se na odchod, načež z vlasů vytáhla další podivnou věc.*

Kayn *Kayn se na ni jen zamračil.* Přestaň si kurva stěžovat: Neříkala jsi sama, jak moc chutnej ten civil bude? No tak si ho běž najít, dělej, ne? Ale dej pozor, aby jsi tu neuklouzla na další mrtvé kryse nebo ještě něčem horší. Když už máš hovno v bedně, můžeš ho mít na patě! *Křikl po ní dotčeně, než jen tiše zavrčel. To už se ozval Mordred.* Využijeme iluze, pokusíme se držet dál od lidí. dojdeme na nějaký hotel a tam si dáme pořádné sprchy, tak bych to viděl. pak se vrátíme na dvůr. Musím si nutně umýt vlasy. *Zahlásil a skoro až zoufale lehce projel rukama své jindy bílé, jemné vlasy.*

Calipso Přestaň tu po mě kurva ječet! *Zařvala po něm na oplátku Cali.* Možná jsem říkala, že chutný je, ale tohle byl kurva váš nápad lézt až sem! A navíc, ty jsi ten, kdo v tom hnusu skončil první, měl ses líp držet! *Zavrčela, pak jen koukla na Mordreda.* Nejdu na hotel, jdu do bytu, mám tam aspoň věci na převlečení, najdu tam i něco pro vás. *Zamumlala a pak se s tichými nadávkami vydala směrem k východu. Nehodlala v téhle díře zůstat už ani minutu.*

Kayn *Kayn jen tiše zavrčel, ale nakonec se za ní vydal taky. Hned, jak s Mordredem vyšli ven, tak na sebe vzali iluze neviditelnosti a po pár metrech, co ušli, se za nimi omámení přidali dva mladíci, odpovídající velikosti Kaynovi a Mordredovi.* No co, taky potřebujem něco na převlečení. *Okomentoval to pouze Kayn, který pokračoval v chůzi, dál, směrem za Cali. tak nějak si pamatoval, kde bydlela, ale nechtěl moc sázet na svůj vztekem zahalený úsudek. Proto jen tak pokračoval dál a doufal, že byt nebude nijak daleko.

Calipso *Venku se do iluze neviditelnosti zahalila i mladá víla, která se za nimi jen otočila, když viděla, že si k tomu ještě někoho vedli, ale nic na to neřekla. Jen mířila přes park k místu, kde dříve bydlela. Za tu dobu, co se objevila v New Yorku se v něm párkrát objevila, už jen proto, aby měla kde přespat. Po nějaké chvíli vešla do budovy, doufajíc, že jí následují. Dostala se do požadovaného patra, kde si z provizorní skrýše vytáhla náhradní klíč a odemkla dveře bytu, do kterého vešla.*

Kayn *Kayn i Mordred ji následovali, nakonec vešli za ní a stejně tak jako i mladíci.* jsou vaši, já chci jenom to oblečení. Do sprchy jdu jako první. A ne že se na ně vrhnete dřív, než se umyjete, nerad bych, aby se potencionální čisté oblečení zašpinilo dřív, než si ho stihnu vzít! *Napomenul oba dva Kayn a aniž by se ptal, vešel do koupelny prostě jako první. Tak ze sebe shodil oblečení, zapálil ho, přičemž nechal oheň pomocí vzduchu jen v objektu oblečení, aby nespálil i něco dalšího. pak už si vlezl do sprchy a začal se pořádně sprchovat, aby se ze sebe smysl co nejlépe vše, do posledního nepěkného zápachu.*

Calipso *Cali nad jeho slovy jen protočila očima.* Neboj se, nikdo se ti tvého oblečení ani nedotkne. *Zamručela a když odešel do koupelny, došla do kuchyně, kde vytáhla pytel, do něhož začala házet svoje špinavé a smradlavé oblečení, které ze sebe svlékala. Nakonec zůstala jen ve spodním prádle a čekala už jen na příležitost, aby mohla jít do sprchy a dostat ze sebe zbytek toho hnusu.* Jestli chceš, je tam i něco k pití… asi. *Pronesla směrem k Mordredovi a ukázala mu na místo, kde měly být lahve a alkoholem.*

Kayn *Mordred se ale posadil na místo na zemi, kde nebyl koberec, aby nic nezašpinil.* jsem v pohodě. Zatím. *Podotkl, a jen sledoval dva mladíky. Kayn ze sebe mezitím doslova dřel špínu a smrad v koupelně. Asi třikrát si umyl vlasy a když si byl jist, že je to již tak v pořádku, tak vyšel z koupelny ven. Pomocí iluze si jen přičaroval ručník, ve kterém došel do pokoje a koukl na jednoho muže. *Svlékni se. *Poručil mu a když se tak stalo, Kayn se oblékl do jeho věcí. Jednalo se o černé triko, dlouhé riflové kalhoty s několika přezkami a zvonovým stylem tak, jak se to v dnešní době nosilo a černé tenisky.* Ten je můj. Vem si toho druhýho. *Poukázal na oblečení druhého mladíka. Ten mě pro změnu růžovo-bílé batikované triko se zářivě růžovým límcem, stejné zvonové kalhoty pastelově růžové barvy a bíle tenisky. Mordred zavrčel.* tak dík..

Calipso *Cali mezitím postávala opodál u dveří na terasu a koukala ven, občas se ale přistihla, že pohledem zavadila o bělovlasého féra. Když se pak vrátil Kayn, sledovala ho, byla docela zvědavá, kdo z nich si co vybere, ovšem jakmile si tmavovlasý fér vybral to lepší oblečení, došlo jí, že se bude muset Mordred nasoukat do toho růžového a to jí na tváři vykouzlilo úsměv.* Klid zlato, tak si pro jednou vezmeš něco, co běžně nenosíš. Budeš takový můj růžový kocourek. *Poslala mu vzdušný polibek a sladce se na něj usmála, načež se vydala do koupelny.*

Kayn *Mordred se na ni zadíval, jen nesouhlasně mlaskl, načež zavrtěl hlavou.* Oblíknu si to, ale nečekej, že tomu nechám stejnou visáž. Změním si to iluzí na nějakou…hm…živější barvu. Třeba černá, dobrý ne? *Optal se. To už se vrátil Kayn a Mordred vyskočil.* Jindy bych řekl dámy první, ale teď na tebe kašlu. *Řekl upřímně, načež zamířil do koupelny on. kayn se mezitím posadil na pohovku a pak nakrčil nos. Vstal a otevřel okno.* Smrdíš. *Zhodnotil Caliiin stav, než natáhl ruku k mladíkovi.* Necháme je naživu, bylo by divné tu nechat dvě mrtvoly a nějak nemám náladu na to se jich zbavovat. Možná si jen dáme trochu a necháme je jít, pak někoho čapneme v parku. *Zhodnotil.*

Calipso *Cali se jen uculila, tak nějak čekala, že si to bude chtít změnit, přece jen to byl Mordred, ten by v růžové nešel, usmívala se na něj, zatímco mířila do koupelny, ale když jí předběhl a sám se tam vetřel jako další, jen tiše zavrčela.* Zblázním se z vás. *Zamumlala si pro sebe, načež se na Kayna podívala vražedným pohledem, když pronesl svou poznámku.* Sklapni, taky jsi před chvílí smrděl jako stoka, tak mě neštvi. *Odsekla mu a procházela sem a tam, doufala, že Mordred ze sprchy vypadne rychle. Nakonec se podívala na ty dva mladíky, než pohled nechala a Kaynovi.* Mě je to jedno, klidně je nechme jít, já si pak do skrýše někoho dotáhnu.

Kayn *Kayn kývl na souhlas, když mu to odsouhlasila. Pak vstal a jen tak přešel po místnosti. Zastavil se u jedné z poliček, načež natáhl prst a setřel z ní prach, jež se tam nacházel.* Hele, ty, Cali, kdys tu naposled uklízela? Jen koukám že to tu nevypadá jako v hrobce, nechci nic říkat. *Podotkl. bylo jasné, že si z ní utahuje. Pořád jim nemohl odpustit to, jak ho vytáhli do kanálu a že se pak i sama ona zasloužila o to, aby po mladíkovi šli a kvůli tomu pak vlastně skončil v močce on jako první.* Říká ti něco koště? Klidně tě naučím, jak se to dělá.

Calipso *Jakmile Kayn vstal, tak jej mladá víla pozorovala, při jeho poznámce jen protočila očima.* Proč bych měla uklízet, od doby, co jsem odešla jsem tu byla jen párkrát. Tehdy s vámi pro věci a pak ještě, když jsem se tu schovávala, abych nabrala síly, když jsem byla…no to je jedno. *Mávla nad tím jen rukou a došla k terase, na kterou byly otevřené dveře. Popravdě neměla teď moc náladu na jeho rýpání, cítila jak ten hnus na ni pomalu schnul a i ten zápach jí už vadil, měla co dělat, aby se nepozvracela, potřebovala sprchu jako sůl.* Ještě jednu debilní poznámku a to koště ti omlátím o hlavu Kayne! Nebo ti ho rovnou možná někde narvu. Přestaň mě srát. *Kdyby její pohled zabíjel, byl by nejspíše mrtvý.*

Kayn *Jakmile ale promluviila a on poznal, že je naštvaná, nutkání rýpat se mu rozproudilo krví.* Ale, tak koště by mi chtěla omlátit o hlavu, to je od tebe teda nehezké, abych pravdu řekl. *Naklonil hlavu na stranu, nakonec vstal, došel do kuchyně, kde si vzal sklenku a následně si natočil vodu. Musel ji nechat chvilku odtékat, aby se vyplavila rez, než si konečně natočil čistou, svěží vodu a napil se. pak se na ni podíval. ,,Tak, kde že jsme to byli? NO jasně, koště. Jestli se ti nechce, tak já ti tady zametu, stačí opravdu jen říct. *Mrkl na ni.*

Calipso *Mladá víla přimhouřila oči a sledovala Kayna. Po chvíli jí došlo, že se v tom vyžívá, když jí může srát a zatímco on si šel pro vodu, ona si z jedné ze skříněk vytáhla láhev alkoholu, kterou si tu schovala, otevřela jí a napila se z ní.* A víš co? Proč ne, klidně můžeš, já si tě pak natočím na telefon a ukážu Elise, jak šikovný manžel budeš, dokonce i uklidíš a třeba ti pak na Vánoce dám nějakou hezkou zástěru. Víš jak by ti to slušelo? *Ušklíbla se na něj, zatímco se napila znova.* Kurva Mordrede dělej, jsi horší jak ženská. *Zavolala směrem do koupelny, když jí došlo, že už je tam docela dlouho.*

Kayn *Kayn pokrčil rameny.* Alespoň umím uklízet. *Odvětil jí na to gesto pouze, načež se zlehka usmál a pak s otočil směrem ke koupelně. Odtama se ozval Mrodredův hlas.* No joo, ježiši, musím si umýt vlasy, víš jak se to z té bílé barvy špatně smýchá? Dejte mi oba dva svatej pokoj! *Zakřičel jeho hlas nazpět. Kayn se jen ušklíbl.* NO, myslím, že si ještě chvilku počkáš. Ale neboj se. Dočkáš se. jen Mordred a vlasy. To se naučíš nějak akceptovat a brát to, jak moc je na ně háklivý, věř mi. *Mrkl na ni Kayn s úšklebkm.*

Calipso Uklízet umím taky, ale nebudu to dělat někde, kde jsem jednou za bůhví jakou dobu. *Pronesla, měla v plánu to pak dát dohromady a zbavit se toho bytu jednou provždy, přece jen to byla tak nějak poslední věc, která jí z minulého života zůstala. Posadila se na jednu z barových židliček a opřela si bradu o ruku.* Přísahám, že pokud nevylezeš do pěti minut, tak tu vodu odstavím. *Zakřičela na něj nazpět a pak se podívala na Kayna.* To vím už teď. Stačilo se podívat na něj, jak se tvářil, když jsi mu je musel ostříhat a to, že mu do teď musím dělat masáže hlavy ani nepočítám. Někdy je v tomhle opravdu horší jako ženská. /A i tak ho miluju./ *Probleskla jí hlavou myšlenka, kterou ale pak rychle zahnala a raději se napila.*

Kayn *Kayn kývl na souhlas.* To teda, na tohle je Mordred vysazený, to se musí nechat. Teď by sis ale měla hlídat těch pět minut a pak si dej pozor na pusu, přísahat a slibovat je to samé. *Pověděl, když ji upozornil na to, že vlastně dala nevědomky, ale dala, slib. Opřel se sám o linku a zadíval se na cali.* Dokud ale máme čas…jak to s ním pokračuje? *Optal se, mířící svou otázku na nikoho jiného než na Mordreda a na to, co mezi sebou ti dva vlastně měli.*- Tak si říkám, jestli se to někam posouvá, nebo je to pořád na tom jednom stejném bodě mrazu? protože upřímně, pořád na sebe tak nějak dorážíte, Tak mě zajímá, jak pokračujete. *Projevil Kayn zájem.*

Calipso *Přikývla a až pak jí došlo, co vlastně řekla, načež si v duchu zanadávala, naštěstí to nebylo nic vážného a prostě mu pak tu vodu zastaví, načež si pro příště dá větší pozor. Znova se natáhla pro láhev s alkoholem, když se na Kayna podívala. Chvíli mlčela, sama o tom přemýšlela.* Abych řekla pravdu tak netuším. Nejsem si jistá. *Ještě chvíli držela ruku nataženou, než jí stáhla a nechala láhev láhví.* To je právě to… dorážíme. Někdy mám z něj pocit, že snad se to možná trochu posunulo vpřed, ale pak zase nasadí tu svou chladnou tvář a všechno zmizí. *Odmlčela se.* Netuším, jsem z toho… mimo. Možná se mi to… prostě jen zdá, protože… to chci, aby tak bylo. *Cali jen pokrčila ramena, než se na Kayna opět podívala.* On…asi nic neříkal nebo tak…že? *Optala se pak.*

Kayn *Kayn zavrtěl hlavou.* Ne, neříkal nic, o tobě se mnou nemluví. Spíše jen, no, řekněme, že to by na Mordreda sědělo. Hraje si, provokuje, sleduje, kam až může zajít. Ne že bych měl nějaký zájem o to varovat tě, aby sis dala pozor na to, že se spálíš, ale dej si na to pozor. Není to jen ledajaký fér, ale co bych to říkal, to už dávno víš. *Pověděla, než se napil, pak sklenku odložil do dřezu a koukl na ni.* Provokuje a zkouší to, kdo ví, jestli je to proto aby tě trápil. Ale i když je to Mordred, pořád bych se možná trošku řídil pravidlem, že co se škádlívá, to se rádo mívá. Nelam nad ním hůl, ale i tak, si dej prostě pozor. Nikdy nevíš, s čím přijde, protože opakuju, je to prostě Mordred.

Calipso *Podepřela si hlavu jednou rukou, zatímco Kayna poslouchala.* Vím, že to není ledajaký fér. *Pronesla, za tu dobu, co s ním trávila čas ve skrýší a nejen tam, ale i mimo ni a na tréninku, měla možnost jej poznat, sice ne tak jako jej znal Kayn, ale i tak.* Provokujeme a škádlíme se navzájem, protože je to pro nás oba zpestření. *I když pro Cali to bylo i něco víc.* To přísloví znám moc dobře, ale myslím, že v našem případě…sedí spíš jen na mě, nevím zda i na něj. A hůl nad ním lámat nebudu a nechci. Vím, že je to parchant, kterému to je u prdele, co cítím nebo ne, ale i tak… mi na něm záleží. *Poslední slova zašeptala.*

Kayn *Kayn nad tím jen pokrčil rameny.* NO, myslím, že asi uvidíš… *Podotkl a pak se na ni lehce usmál.* To nějak zvládneš, snad. *Řekl, než se pak zadíval na koupelnu, odkud vyšel Mordred, prostě jen tak, nahý a poručil mladíkovi aby se svlékl. Kayn odvrátil pohled a jen si mlask, než se na ně Cali pak zadíval.* Běž do té sprchy a moc si nepomlaskávej, chceme se odtud hnout co nejdříve, jo? *Mrkl na ni a sám zůstal ještě stát s hlavou skloněnou k zemi, odmítající se otočit na Mordreda a jeho obnažené části.*

Calipso *Dívala se na Kayna.* Jo…snad. *Pronesla a pak se podívala na čas, zrovna chtěla vstát a jít vodu vypnout, ale to se už bělovlasý fér objevil. Cali se kousla do rtu a sjela si ho pohledem, viděla ho tak už nezpočetkrát, ale i tak jí vždy dokázal dostat do kolen a na kolena.* Jo budu se snažit. *Uchechtla se a když procházela kolem Mordreda do koupelny, neodpustila si plácnout ho přes ten jeho dokonalý zadek. Nakonec zalezla do koupelny, svlékla ze sebe spodní prádlo a konečně vlezla do sprchy. Spokojeně zamručela, když z ní voda smývala tu odpornost a dělala z ní zase člověka.*

Kayn *Mordred se na ni zamračil.* Fuj, ale, abych se teď šel umýt zase! *Zkonstatoval nad tím faktem, že Cali měla ještě pořád špinavé ruce. Nakonec nad tím ale jen protočil očima, než se zadíval na mladíka, který mu nahý podával oblečení. Mordred se do nich natáhl a hned na to změnil iluzí jejích styl a barvu na něco nevýrazného a černého.* No, hlavně že to nebyly vlasy, to by mě upřímně asi nakrklo více. *Zhodnotil. Kayn jen zavrtěl hlavoi.* Kdybys je měl kratší a více do žluta, asi bych ti říkal Ken. *Pověděl. Mordred se zamračil.* Co je to? *Optal se. Kayn si jen povzdechl.* Ale nic, neřeš to, jako kdybych nic neřekl. *Pronesl a šel mu nalít trochu alkoholu.*

Calipso *Cali si mezitím užívala sprchu. Naštěstí se nemusela bát, že by jí došla teplá voda. Několikrát vydrhla nejen celé svoje tělo ale i svoje vlasy, potřebovala to všechno smýt, dostat z nich všechno, co se tam dostalo. Až když byla úplně čistá, spokojeně zavrněla. Ještě chvíli jen tak stála pod tekoucí vodou, než vylezla ven, osušila se a zabalila se do ručníku. Konečně byla čistá a zase voněla. Se spokojeným úsměvem na tváři vyšla z koupelny, koukla na ty dva, hlavně pak na Mordreda, který si přece jen to oblečení nakonec změnil, načež se nad tím jen ušklíbla.* Ta růžová by ti slušela víc. *Uculila se a pak zamířila do ložnice k šatníku, aby si vybrala něco na sebe z toho, co tam ještě zbylo.*

Kayn *Mordred se na ni hned otočil a jen zavrčel.* Hele, nech si to, jo? Nebo tě do toho navléknu sám a nebo ještě lepší, iluzí ti změním oblčení na něco ještě růžovějšího. Mimochodem, ten matla mi to neřekne, ale kdo ej zatraceně Ken? *Pověděl tiše, než zavrčel, sledoval Cali a pak koukl i na Kayna,. Fér se z kuchyně jen lehce zasmál a pak zavrtěl hlavou, když si uvědomil, jak tím asi Mordreda nahlodal.* Přísahám, jestli tě to napadne používat někdy jako nějaké krycí jméno.. *Podotkl a koukl se na Cali, mrkl na ni a pak koukl na Mordreda. *Jen mu to řekni, myslím že bude rád a upřímně si myslím, že se s tím chlapec nakonec ještě fakt ztotožní. No koukni na něj, neřekla bys, že to je Ken? *Optal se.*

Calipso *Zatímco Cali vybírala věci z šatníku, koukla na Modreda.* Tak to udělej, klidně mě navlíkni do něčeho růžového, mě to vadit nebude, já se tak čertit jako ty nebudu a navíc, kdybych si pak změnila vlasy na blond, byla bych jak Barbie a ta s Kenem tvořila pár. *Zasmála se, oblékla si pak černé spodní prádlo, hodila na sebe bílé triko s potiskem, černé legíny a černý kardigan si vzala do ruky, hned se pak vrátila za nimi.* Já mu to spíš ukážu, to bude asi nejlepší. *Mrkla na Kayna a přešla k televizi, kterou zapnula a našla film Barbie. Hned pak najela na Kena i Barbie.* Vidíš zlato, tohle je Ken. *Uculila se sladce na bělovlasého féra.*

Kayn *Mordred si sedl hned vedle ní, zadíval se na to, co mu ukazovala a zamračil se. Pak se zadíval na Kayna a zamračils e ještě víc.* Takže mi chceš říct že ten bídák mě přirovnal k nějaké panence? Přijdu ti jako loutka? *Odfrkl si, ale pak se lehce usmál.* jasně že jo, jinak bych tu ani nebyl. *Jasně předpověděl odpověď, jež by mu Kayn dal a tmavovlasý fér se proto jen uculil. Pak koukl na ostatní.* NO, vyrazil bych. Vypustíme ty lidi a pak někoho vezmeme, až si půjdeme na dvůr, berete? *Sjel si pohledem ostatní kolem sebe, než si protáhl tělo.

Calipso *Cali se tomu jen culila, pak se postavila a naklonila se k němu.* Nejsi panenka, ale slaďouš jo brouku. *Zavrněla mu u ucha, načež se narovnala, otočila se a natáhla se pro gumičku, aby si sepla vlasy.* Jo taky bych už šla. *Přitakala a oblékla si na sebe i kardigan. Ještě jednou koukla na Mordreda, než se vydala zavřít dveře na terasu, aby pak mohli odejít. Stále nějak přemýšlela nad slovy Kayna, která jí o bělovlasém férovi řekl před chvíli.* Tak můžeme. *Pronesla pak a sama se ke dveřím vydala jako první.*

Kayn *Kayn kývl na souhlas, a počkal, až nejstarší z nich, což byl Mordred, spoutá přeci jen ty dva a budou moct vyjít.* I když, možná počkat, ať jdou první oni a my půjdeme potom. *Oznámil poté Kayna Mordred kývl. Následně na to mladíci prošli bytem, ozvalo se, jak sešli pár pater dolů a pak se začali hlasitě smát, jeden z nich nadávat a dali se na útěk dolů, po schodech dál. Kayn se jen culil.* Tak, ještě tak pět minut a budeme moct jít. *Podotkl Kayn a čekal ještě chvíli, až budou moct vyjít ven.*

Calipso *Mladá víla se nakonec zastavila a jen přikývla, načež nechala oba civily vyjít jako první. Opřela se o zeď a založila si ruce na prsou, čekajíc, až budou moct jít. Když nakonec slyšela, jak třískly hlavní dveře dole, uznala, že je čas jít. Vyšla z bytu a zase schovala klíč do skrýše.* Ten, kdo z vás půjde poslední, tak jen zavřete dveře. *Pronesla a pak sešla až dolu, načež vyšla před dům, počkala až dojdou a pak se na něj podívala.* Mám nápad. Vy dojdete pro civily, já si dojdu pro kafe a sejdeme se u portálu. Hezky jsem to rozdělila, co? *Sladce se na ně usmála a pak zamířil k parku, kde byl stánek s kávou, na tu měla docela chuť*

Kayn *Kayn pokrčil rameny. *Pro m za mě, mě žádný kafe nezajímá. *Podotkl nerudně, než se pak zadíval na Mordred,a který kývl na souhlas.* Jasně, jo, sjedeme se se u portálu, hlavně si ale pospěs. Někoho vezmeme. *Proensl a sám pak zamířil směrem k portálu, kde se zastavili a čekali. Mordred se pak ale přeci jen vzdálil, aby dostal pár civilů, a nakonec se s jednou trojicí mladých lidí přeci jen vracel směrem ke Kaynovi, posadil se na trávu a rozhlédl se.* Tak, kde je ta holka, Už je mi tu horko a taky chci domů. *Zavrčel tiše, hledící před sebe do míst, odkud by měla Cali přijít.*

Calipso *Mezitím se Cali vydala ke stánku, kde si objednala kafe, už dlouho jej neměla a dostala na něj docela chuť. Zatímco čekala až bude hotovo, rozhlížela se kolem sebe, v jednu chvíli se ale zarazila, když spatřila partu asi čtyř mladíků, jindy by jí to bylo jedno, ale je poznávala. Šlo o pár vojáku z vévodství Elleth, kteří s ní sem občas chodili do baru, kde zřejmě mířili i teď ve svém volnu. Cali se otočila, aby si vzala své kafe, načež se chystala vydat zpět, ale to si jí už všimli, přece jen, nečekala, že tady by ji někdo mohl najít, proto si nebrala jinou podobu. Všichni čtyři se vydali jejím směrem a zastoupili jí tak cestu.* Uhněte mi z cesty.* Zavrčela na ně mladá víla.* Jinak co? Jsi tu sama a my jsme čtyři, co uděláš, hm? *Zasmál se jeden z nich.* Naše paní bude mít radost když tě dovedeme, třeba nás povýší. *Uculil se ten další a už se natáhl, že Cali chytí, ale ta mu hned jednu vrazila, což asi nečekal.* Ty malá mrcho! *Zavrčel, načež jí sám dál jednu pořádnou pěstí, až dívce natrhl ret. ta mu na oplátku chrstla horké kafe do tváře.*

Kayn *Po nějaké době, co se ale Cali nevracela, tak nabyl kayn obav. Proto vstal, načež koukl na Mordreda.* Taková fronta tam nebyla, nebo jo? *Optal se ho a starší fér jen zavrtěl hlavou.* Taková fronta, aby tam byla tak dlouho určitě ne. *Podotkl. Proto oba férové zamířili směrem, kde byla Cali. Už když Kayn zdálky spatřil skupinku mužů, došlo mu, že bude asi problém, už jen z toho, jaks e kolem Cali skupili.* Ruce pryč, pánové, tahle je naše. *Zavrčel Kayn, který se za ně postavil a zatím jen situaci sledoval. Mordred natáhl ruku před sebe.* Pojď ke mě, drahá, doufám, že mě s nimi nehodláš podvádět. *Podotkl bělovlásek a všechny si sjel přísně pohledem od hlavy až k patě. Měl svou normální podobou, stejně tak jako i Kayn.*

Calipso *Jakmile se horké kafe dostalo do tváře jednoho z féru, bolestně zavrčel a popadl Cali za zápěstí dost silně na to aby tam zanechal nemalý otlak.* Však tebe to přejde až tě vrátíme zpátky. *Zavrčel, ale Cali se mu vzepřela a vší silou se vytrhla jeho sevření, načež o krok ustoupila, ale o ni se opět k ní přiblížili. To už ale zazněl Kainův hlas. Jeden z vojáku se otočil a odfrkl si.* A?… Byla vaše, teď je naše. My ji našli a půjde s námi. *Odsekl a zamračil se. Cali znova o krok ustoupila, pak se podívala na Mordreda a vyšla k němu, natáhla ruku, aby se chytila té jeho.* Podvádět tě? Pche s nimi? Jak tě to mohlo napadnout drahý, nesahají ti ani po kotníky. *Uculila se mladá víla, jenže ve chvíli kdy k němu mířila, jí popadl jede z vojáků a stáhl jí zpět.* Nikam nejdeš zrádkyně. *Zavrčel a držel jí pevně kolem pasu.* Nesahej na mě. *Procedila skrz zuby Cali.*

Kayn *Mordred se ale zamračil.* Nemám rád, když mi někdo sahá na moje věci. A tahle je moje. takže ti dávám poslední šanci se zdekovat, nebudu to opakovat dvakrát. Pokud budu muset, pak už to vaše mrtvá těla stejně neuslyší. *Zavrčel Mordred. Kayn to jen sledoval a pokývla hlavou.* Copak vy ho neznáte? určitě jo. myslím si, že s někým takovým si začínat nechcete. *Pokrčil rameny Kayn, který sledoval pak výrazy vojáků. Byl si jist, že jim Mordredova tvář musela něco prozradit, byli-li na dvoře Elleth dost dlouhou dobu. Kayn se mezitím rozhlédl kolem sebe. Díky bohu teď kolem nich nešel žádný civil, a i kdyby, černovlasý fér je skryl v zápěstí iluzí.*

Calipso *Cali se usmála, když slyšela, co Mordred řekl, na jednu stranu věděla, jak to asi myslel, ale na druhou, jí to podivným způsobem zahřálo u srdce.* Podle toho co jsme slyšeli my, tak patří někomu jinému a ten…teda ta jí hledá. *Uchechtl se voják, jenž Cali stále pevně držel u sebe, když pak zaslechl slova Kayna, jen si je oba sjel pohledem a pak se podíval na své kumpány. Byli sice na dvoře Elleth dlouho, ale Mordreda si pamatovali jen jako někoho, kdo se tam občas ukázal, nic víc o něm nevěděli, stejně jako o Kaynovi. A ani je to nezajímalo. Viděli se už na dvoře, jak dostanou odměnu, za tuto malou vílu.* Přesně tak, dejte si pohov, můžeš si najít jinou vílu. *Ušklíbl se další z vojáků na Mordreda. To se už ale zamračila i Cali, která nejprve dupla na nohu férovi, který jí svíral u sebe, rychle se pak otočila a kolenem ho nakopla mezi nohy.* Řekla jsem ti, abys na mě nesahal. *Tiše zavrčela.*

Kayn *jakmile se Cali vymanila ze sevření férovi, Mordred udělal ihned pár kroků dopředu,. popadl ji za zápěstí, načež ji k sobě přitiskl a zadívals e na vojáky.* Máte ji dovézt živou, nop ne? Uděláme to jednoduše. *Řekl a chytl Caliin krk do kravaty a pomalu jí začal odsekávat od přísunu vzduchu.* Když ji teď zadusím, tak už odměnu nedostanete. Tak možná, možná byste si měli dát odchod. Budete mít alespoň náskok na to, než vás sám zabiju, až vás chytím. Pokud se pro ni natáhnete ještě jednou, zabiju vás teď a tady. *Zavrčel fér, který je sledoval s nepříčetným pohledem. Kayn se ale zamračil.* Mordrede.. *Vydechl. bělovlásek ale zavrtěl hlavou.* Věř mi. *Řekl a dál Cali škrtil.*

Calipso *Cali se nestačila ani nadít, když jí k sobě Mordred stáhl. Ovšem netušila, co měl v plánu do doby, než jí chytil do kravaty. Zprvu byl jeho stiskl lehký, ale pak přitvrdil. To si už dívka položila ruce na tu jeho a snažila se jí odtáhnout. Vojáci to sledovali, načež se jeden z nich ušklíbl.* Přivést jí živou je bonus, aby jí mohla naše paní umučit k smrti sama, ale když to udělá někdo jiný, bude jen ráda a štědře tě odmění. *Pronesl, načež se začali usmívat i ostatní.* Tak jen do toho, zabij tu malou děvku, ať je naše paní Elleth spokojená. *Zavrčel jeden z nich zatímco ostatní to sledovali s úsměvem na tváři. Cali silně zatnula nehty Mordredovi do ruky, měla už problém se nadechnout.*

Kayn *Mordred se uculil.* Ale, vážně byste si nechali ujít tu dobrou prémii? Hádám, že bude vcelku šťavnatá, protože kdyby nebyla, tak byste ji zabili sami už dávno, nebo se mýlím? No tak, kolik je ten bonus za to, že ta holka bude živá? *Prohlásil Mordred, který Cali dál tisk.* /Vydrž to./ *Vyslal jí do mysli a jeho stisk trošku povolil, jen tak, aby se mohl jen malinko nadechnout, aby nedál férům před sebou záminku myslet si, že tu na ně straží past.* No tak, vy nechcete aby byla mrtvá. Určitě si s ní chcete po cestě ještě pořádně užít, jaká by byla škoda kdyby zemřela teď a tady, způsobem, na kterém byste ani jeden z vás neměli přičinění. *Podotkl Mordred. Kayn jen zaťal ruce v pěst, připravený útočit, kdyby se někdo z nich rozeběhl jejich směrem.*

Calipso *Vojáci se na sebe podívali a pak zpět na Kayna s Mordredem. Ten první, jen zatnul ruku v pěst a tiše zavrčel. Nelíbilo se mu, že jí nemůžou odvést. Cali na chvíli zavřela oči, když jí hlavou probleskal Mordredova slova. Sice se nepatrně mohla nadechnout, ale i tak byl jeho stiskl stále silný, stejně jako ten její, když se ho držela, což bylo už nějak automaticky.* Hele nestarej se co chceme my. Buď jí zabij teď hned sám, nebo nám jí dej. Jinak si jí vezmeme sami a živou či mrtvou jí na dvůr dotáhneme! *Zavrčel voják netrpělivě, načež probodával Mordreda pohledem.*

Kayn *Mordred zavrčel. Hned na to využil iluzi, stejnou jako byla ta jejich a sám Cali pustil, pak ji ale vzal do náruče a dal se na útěk.* jestli je chci zabít, ne tady. *Zhodnotil a běžel dál, Kany za nimi hned v závěsu a nechával tam vojáky s jejich iluzemi, využívající toho, než jim dojde, že to byl podfuk. To už byli oba dva ale v jednom z malých křovích opodál a běželi po trávníku v iluzi neviditelnosti směrem k portálu, kde by mohli projít na zimní dvůr. Kayn tušil, že až se tam dostanou a vojáci za nimi, tak už nikam živí nedojdou. věděl, že Mordred je nenechá odejít, že si to pořádně užije, ještě si vezme jejich energii, s čímž mu Kayn rád pomůže.*

Calipso *Jakmile jí Mordred pustil, konečně se plnohodnotně nadechla, ale než stačila udělat něco dalšího, už byla v jeho náručí a mířili pryč.* Můžu jít po svých. *Pronesla Cali potichu, když se na bělovlasého féra podívala. Vojáci mezitím zjistili, že je obelhali a před nimi byla jen jejich iluze. Dva z nich zanadávali, načež ten hlavní ihned zavelel a vydal se za nimi, stejně jako jeho kolegové. I oni mířili k portálu, zpět na dvůr, tušili, že se tam budou chtít i s tou mladou vílou chovat a to nemohli dovolit. Chtěli za ní dostat odměnu a nehodlali se toho vzdát.*

Calipso *Po tom, co poslala Mordredovi ohnivou zprávu, že bude pár dni mimo, trávila čas na vévodství, kde jí Kayn vzal. Trávila čas trénováním s Tarrem, nebo se jen tak toulala kolem. Zrovna dneska ale byla mimo Faerii. Musela dořešit prodej svého starého bytu, kterého se chtěla co nejrychleji zbavit. V momentě kdy měla tyto pochůzky hotové, ještě se jí vracet nechtělo. Proto se rozhodla využít čas a projít si nějaké obchodní centrum. A tak do jednoho skutečně zamířila. Na sobě měla bílé letní minišaty šaty bez ramínek a boty na klínku stejné barvy. Vlasy si nechala dlouhé, jen jim změnila iluzi barvu, momentálně byly rudé. Procházela obchoďákem a přemýšlela, kam by zašla jako první. Měla dobrou náladu, občas mrkla na nějakého civila, který se za ni otočil. Užívala si volný den po svém.*

Nerissa Podívej drahý, není to hezké? *Umsála se Nerissa, která se držela rámě Zayna a procházela s ním také uvnitř obchoďáku. Ještě šel o holi ale už vypadalo, že se jeho rána zacelovala. Usmívala se, spokojeně, že ho má zase po boku. Tenhle muž byl na jednu stranu tak jiný, než ostatní, pozorný, milý, uťáplý, ale i tak ochranitlský. Oblíbila si ho. Zrovna ukazovala za výlohu na boty. Zayne se ušklíbl.* To jo, chceš si je zkusit, drahoušku? *Mrkl na ni. Nerissa se jen usmála a políbila ho na tvář.* Samozřejmě!

Calipso *Cali zrovna vyšla z jednoho obchodu, kde si koupila nějaké spodní prádlo. Na to si docela potrpěla. Bavilo jí utrácet. I když byla víla, stále to byla holka, která milovala oblečení. S úsměvem na tváři mířila dál obchoďákem a koukala do různých výloh, co by se jí ještě mohlo líbit. Když jí do oka padly jedny boty.* /Dokonalé./ *Problesklo jí hlavou. Rozhodně je chtěla. Prohrábla si vlasy a rozešla se ke vchodu dovnitř, když si všimla známé tváře.* Hm, tebe vážně potkám ve chvíli, kdy se mi to moc nehodí. *Ušklíbla se a sjela si oba pohledem.* A pan doktor, kukám, že stále spolu. To vám přeju. *Mrkla.*

Nerissa *Nerissa, jakmile spatřila pohled který jí dala Cali, a to, že se tam ta víla vůbec ukázala, si jen odfrkla.* Hm, jo jasně…no, tak, asi bylo fajn vidět tě, teď mi jdi z cesty. *Podotkla a vešla dovnitř obchodu, kde se zadívala na boty.* Hm, jo, ty budou skvělé, řekla bych. *Koukla na ně, na stříbrné osázené kamínky, na podpatku. Zayne se ušklíbl.* Cokoliv abych viděl ten tvůj hezký úsměv. *Pronesl a vydal se k botám, aby je vzal do ruky.*

Calipso *Cali se jen ušklíbla a zamířila do obchodu spolu s nimi.* Ale no ták, nebuď tak zamračená. Trochu úsměvu ti neuškodí. A možná i milejší bys mohla být. *Mrkla a prohlížela si boty, které viděla ve výloze. Hned si je vzala, aby si je zkusila, pak obešla Zayna a vzala i boty, na které měla zálusk Nerissa. Hm jsou opravdu dokonale. Zkusím si je taky. *Uchechtla se, načež zamířila k nejbližší pohovce, aby si boty vyzkoušela.*

Nerissa *Nerissa se ale ihned zamračila. Vnikla Cali do hlavy a jen zavrčela.* /Pusť to, hned./ *Pronesla pomocí telepatie, ale spíše se jala jí dát mentální příkaz.* Když už tam tak hezky jsi, mazej na zem, pomůžeš mi ty boty obout. A jestli na ně pak ještě nějak sáhneš, zlomím ti ruku. *Zavrčela Nerissa, odhodila si prameny vlasů z ramen na záda a sama si sedla na stoličku, kam šla Cali, sedla si a dala nohu před sebe.* Tak, šup, nandavej, kotě. *Mrkla na ni.*

Calipso *Nechtěla, ale neměla na výběr a to jí štvalo asi nejvíc. Že se nemohla nijak bránit proti tomu, když ji vnikli do hlavy a něco nařizovali. S tichým zavrčením přešla blíž k Nerisse a dřepla si.* Doufám, že tě budou pořádně tlačit. *Ušklíbla se na ni Cali, pak ji boty nazula na nohu a postavila se.* Klidně si je nech. Viděla jsem tady i lepší. *Mrkla a pak si vzala ty, co si vybrala a otočila se k odchodu.*

Nerissa *Nerissa jí jen poslala vzdušný polibek.* Hm, jak říkám, příjemné potkat tě. *Uculila se a pak se koukla na Zayna.* Zlato, mám hotovo a vybráno! *Pronesla a když pak boty koupili, zamířili k němu domů.*

Calipso To o tobě já říct nemohu. *Otočila se na ni a jen se sladce uculila. Zaynovi poslala vzdušný polibek, načež si pak šla vybrat ještě jedny jiné boty. Když měla nakoupeno, zamířila pak do dalších obchodů.*

Taylor Brückner *Docela s ním házela nervozita. Poté, co se jeho psychiatr odstěhoval do jiného státu, musel začít obvolávat jiné, zda náhodou nemají místo. A to se mu naštěstí podařilo. Po nějaké chvíli hledání našel jistého Dr. Kostera, u nějž si sjednal schůzku, jejíž termín se právě blížil. Momentálně mu ještě zbývala hodinka.* /Uvidíme, při nejhorším zkusím najít někoho jiného./ *Pomyslel si. Zrovna si přitom balil věci do menší brašny. Kromě mobilu s peněženkou se v ní nacházely právě i starší složky a společně s nimi kontakt na předchozího psychiatra, kdyby náhodou bylo potřeba s ním něco dalšího probrat.* Mám vše? Mám, teď jít za Jocelynem. *Začal se ujišťovat, než tak i učinil, aby mohli poté dorazit do ordinace. Tam se pak usadili, přičemž si během čekání Taylor začal hrát s rukávem bílé košile.*

Hawk *Okolo 8 hodiny přišel jeho předchozí pacient, se kterým momentálně řeší jeho problém. Po nějaké době však musí sezení ukončit, kvůli dalšího pacienta.* /Tak teď mám ehhhhh….. pana Brücknera? Dobře/ *Otevře dveře svému předchozímu pacientovi a podívá se okolo. K jeho překvapení tam sedí dva lidi.* /To je divný tohle má být můj poslední pacient nikoho jiného nečekám/ *pokrčí rameny* /nevím potom se zeptám/ *Vezme svojí tabulku a přečte si jméno ještě jednou* Uhmmmmm… Pan Brückner jste na řadě. Prosím pojďte dál. Jenom si prosím sundejte boty. Už jste je měl sundat dřív máme tady koberec, ale v pohodě vím že první setkání může být nervózní. *Řekne a vejde zpět do ordinace*

Taylor Brückner *Přednostně veškerou svoji pozornost věnoval rukávů košile, s nímž si hrál, no občas hodil pohled i na Jocelyna, který tu nervozitu z něj mohl vycítit i na hony daleko. Být tu Sasha, snaží se jej nějak hodit do klidu, což byla očividně z části i jeho slabá stránka. Vytvořili si spolu jistý vztah, což u ani jednoho z těch upírů, co jako dozory mít bude, nebo momentálně má, zrovna moc nehrozilo. O to však šlo, tudíž to nemohl dávat Dragosovi za zlé. Hlavně, protože věděl, co je pro něj jako pro upíří mládě nejlepší.* H-huh? *Cuknul sebou, když náhle zaslechl hlas. Celou dobu moc nevnímal okolí, takže když jej najednou někdo oslovil… jednoduše se zlekl a ošil sebou. Během toho mu mimo to spadly vlasy do očí. Lehce tedy kývl, neposedné prameny zastrčil za ucho a zvídavé otázky, co mu začaly v hlavě naskakovat po prozkoumání Hawkova vzhledu, pro změnu zahnal někam pryč. V rychlosti si tedy rozvázal tkaničky na pánských podpatcích, ve stylu viktoriánské éry, vyzul a vstal, během čehož šlo zaslechnout cinkání. Okolo pasu měl totiž šátek obvykle používaný břišními tanečnicemi. Jakmile se po vyzvání ocitl přímo v ordinaci a Hawk by náhodou chtěl zavřít dveře, rychle jej zastavil.* Nechte je prosím otevřené, zanechává mě to klidnějším. *Vykouzlil jemný úsměv.*

Hawk *Už se chystal po tom co Taylor vešel do ordinace zavřít dveře, ale nakonec byl vyrušen Taylorem samotným.* Jasně, to je v pořádku. Jenom poprosím složku a kontakt a můžete si zatím lehnout támhle na lehátko. *Pokyne rukou na lehátko a vezme si od Taylora složku, kterou si ihned zanese do své kanceláře. Tam ji založí a vezme si tužku s deskou, se kterou se následně vrátí do ordinace* Takže dovolte prvně abych se představil. Jak už víte mé jméno je doktor Koster ale normálně mi říkejte Hawk. Nerad se nad své pacienty povyšuji. Teď se prosím představte vy. *Řekne a uvelebí se pohodlně do židle hned vedle lehátka. Také si dá elegantně nohu přes nohu. Počká až se představí a potom pokračuje* Tak prosím můžeme začít. Takže chci se jako prvně zeptat co vás trápí *řekne a usměje se na Taylora*

Taylor Brückner *Jakmile dostal ze strany Hawka odpověď, dveře nechal otevřené a než se přesunul k lehátku, naznačil Jocelynovi, že si má sednout tak, aby do ordinace viděl. Chvíli nato už muži předal složky od předchozího psychiatra, načež se přesunul k lehátku, na které si zprvu jen sedl. Stále na něm byla ta nervozita lehce poznat, přestože ji zvládl docela slušně zastřít. Zatímco se Hawk jal představování, sám si přehodil nohu přes druhou a ruce si v klíně spojil, jemně si přitom palcem začal hladit hřbet ruky.* Tak… já se jmenuji Taylor Brückner. *Představil se a jako by Hawkova následující slova přeslechl, začal hned o něčem jiném. V očích se mu objevila zvědavost.* Co se vám stalo? Já jen, že máte sádru na ruce… pár slušných ran na obličeji…omluvte moji zvědavost, ale nikdy jsem nic zlomeného neměl, tak mě to docela fascinuje. Fungujete totiž s tím, jako by nic. *Začal. Šlo vidět, že jej to zajímá. A Hawk přitom z tohoto přístupu mohl i poznat, že se Taylor zrovna dvakrát moc k mluvení o sobě nemá, jako by měl strach.* Oh…vy jste se na něco předtím ptal, že?..no… vzpomínky? Heh, jako by to bylo něco nového, že? *Nervózně se uchechtl, během čehož se pozvolna přesunul do lehu. Když mluvil jednou s Dragosem, zněl více sebejistě, ale teď… cítil se slabě, podobně jako tehdy, když Bobovi chtěl sdělit, co se u Waltera dělo. Skončil u toho, jak majetnický začal jeho ex být. Takže se nikde moc nepohnul, ač si tehdy myslel něco jiného.* Když jsem je chtěl probírat s partnerem… říct mu, co se dělo v předchozím vztahu, zhroutil jsem se chvíli poté, co jsem vyprávět začal..*Zavzpomínal. Robert se tehdy konečně vrátil z Evropy.*

Hawk *pokyne hlavou* Moc mě těší Taylore *hned ho ovšem zarazilo že se zeptal na něco jiného než bylo téma. Pro jistotu si to radši zapsal. Nakonec se jen usmál.* Ale tyhle rány? To se mi stalo na ulici. Nějaký silný chlap z ulice mě pořezal a pak mi ruku rozlámal o víko a rám železného kontejneru. Ale samozřejmě to nesmím nechat afektovat na svojí práci. Musím pomoct svým pacientům. *Řekne a podívá se na ruku. Poté se podívá zpět na něj a poslechne si co má na srdci* V pořádku. První sezení je vždy nejvíce nervózní. Musíte se uvolnit a říct. Pro mě to nové bude.*řekne a opět se na Taylora podívá* Takže evidentně to bude nějaké trauma. Chci vám pomoct ale musite se mnou o tom komunikovat. Vím že tohle téma je pro vás evidentně citlivé, tak začneme pomalu

Taylor Brückner *Lehce kývl a následující otázku zastřel jako by nic. Úplně plynule, nechajíce se unést svojí zvědavostí. Hold zde byly i jiné různě zajímavé věci. Ale možná toto byla pouze Taylorova výmluva a akorát nechtěl o sobě vůbec mluvit. Což bylo o dost pravděpodobnější.* Musel jste ho vážně naštvat. *Podotkl. Něco takového se nestane jen tak. A hlavně to byly pořádné rány, lehce pochyboval, že za ně mohl opilec. No nakonec lehce pokrčil rameny, nebyla to přece jeho věc a nervózně se vrátil k té otázce, která do éteru byla předtím hozená. To, co jej trápilo byly přezdívky, které samozřejmě ovlivňovaly zbytek. Trauma, z nějž pramenily záchvaty. Ty se tedy za tu dobu vyloženě moc nezjemnily, no aspoň má s Robertem už vychytané, co mají v ten moment dělat.* To se snadno řekne. *Nadhodil, jako by to bylo něco nového. Obvykle to tak bylo. Tu rádoby diagnostiku nyní ani nekomentoval.* /To jsem netušil../Mhm…*Kývl, překonávajíce nutkání si přitáhnout nohy pod bradu.* Co navrhujete? *Uchechtl se opět lehce nervózně.* Chvíli poté, co jsem se přestěhoval do Londýna, jsem narazil na chlapa, s nímž jsem po nějaké době začal chodit. *Zatím s jeho hlasem akorát lehce házela nervozita pramenící z nového prostředí. Tuto část už uměl začít bez breku.*

Hawk Heh… Dá se to tak říct. *Přizná. Moc nechce o tom mluvit. Třeba to jednou řekne.* /Teď je důležitý pacient/ *zapíše si jeho chování do desky s papírem. Na jeho slova se jen usměje.* Ano snadno se to řekne, ale hůř se na to odpovídá. Nemůžu vědět jaké to je, ale jak mi to řeknete budu vám s největší pravděpodobností moct pomoct. *Po té co se zeptá na otázku jenom kývne hlavou.* Mám návrhy v hlavě. Nejspíš bych ale navrhoval začít postupně. Kousek po kousku. Pokud ale něco navrhujete vy nemějte problém se vyjádřit. *Počká chvíli a poté co začne mluvit se zasoustředí. Vyslechne ho a jak domluví si to jenom zapíše* Výborně už spolu mluvíme. Jen tak dál jen tak dál. Takže také předpokládám že velkou roli v tom bude mít ten chlap.

Taylor Brückner *Lehce na Hawkovy slova kývl. Aspoň mu dal za pravdu, ač by se Tay i divil, zda ne. Nakonec, něco takového se fakt až moc snadno řekne, jenže realita je jiná. S dalšími slovy pak přišlo i další kývnutí, než se rozhodl zeptat, zda má civil před ním nějaké návrhy. Aspoň rasu jen navrhoval. Upíra by poznal, vlkodlaka taky.* Asi ne. *Zavrtěl pro změnu zlehka hlavou, než se skutečně nějak rozmluvil. Dokonce měl i v plánu pokračovat.* Ano, opravdu velkou. A ač- *Jako by se najednou sekla celá jeho osoba. Pohledem mihl na Jocelyna, který o něco zpozorněl.* /Já nemám jak pokračovat…nemůžu jen tak říct, že ho někdo mučí. Mám říct, že trpí? Nebo?/ *Létala mu v hlavě jedna myšlenka za druhou. No, štěstí se na něj usmálo. Najednou se totiž ozval mobil, který automaticky vylovil z tašky.* Oh, tohle musím vzít, moment. *Řekl uspěchaně. Pravda však byla jinde. Zvednout to musel, to ano. Nerad by přidělával své kamarádce starosti, jen toho hodlal zneužít a dostat se díky tomu aspoň pro teď z té šlamastiky. Odešel zpět do čekárny, hlas ztišil, aby jej neslyšel Hawk, načež nejprve vyřešil to, co po něm roztěkaná dívka v telefonu chtěla, a poté jí řekl, že si část má nechat na potom, že hned přijde.* Jistě, jistě, hned budu doma a všechno vám shromáždím a sepíšu. *Zalhal tentokrát nahlas. No jeho lhaní však mohl i úplný opožděnec rozeznat od pravdy. V jeho hlase byla silná nejistota, místy se klepal. I tak se vrátil ke dveřím ordinace.* Necháme to na jindy, musím najednou odjet. Případně vás pak kontaktuju, kdybych chtěl terapie přerušit a vzít si zpět složku. *Začal. Potom, v závislosti na to, co jako odpověď dostal, odešel buďto ve spěchu, nebo si, pokud mu ji byl i Hawk ochoten zpět předat, vzal zpět své papíry, které zastrčil do brašny. V každém případě si pak prostě zpět nazul boty a i s Jocelynem odešel zpět do vily.*

Hawk A? *zeptal se protože se najednou zarazil. Hned si to zapsal protože i tohle je důležité* /trochu divné ale asi pro něj to je normální/ *v přemýšlení ho najednou vyrušil mobil* Jasně ale potom si vypněte vyzvánění. *řekl a čeká pořád v židli.* /sakra dneska musím ještě do baru. Čeká mě tam to pitomé papírování a také kontrola nového alkoholu. Ještě musím vyslechnout vězně./ *vzdychne a promne si hřbet nosu. Poté uslyší Taylora si jennom oddychne.* /Je mi jasný že lže ale potřebuji do toho baru. Tak to dám že v pohodě/ *Jeho další slova ho trochu zarazí* Jasně v pořádku. Práce je důležitá. Kdyby něco mi dejte vědět ale složku vám jen tak předat nemůžu. Případně kopii kdyby jste si ji vyžádal ale dokud si nějaký certifikovaný psychiatr nevyžádá složku předat vám ji nesmím. *řekne a vytáhne papír z tabulky a založí si ji do složky* Tak na shledanou *jakmile vyjde tak vyjde za ním a zamkne za sebou. Taktéž opustí budovu a nasedne do auta kde už na něj čeká Henry aby ho mohl odvézt do baru.* Čau Henry dík žes přijel. *řekne nasedne do auta a odjedou do baru*

Lyria /Zasa tá istá nuda./ *Pomyslí si keď sedí na lavičke v jednej horšej časti Manhattanu a čaká na pochibné vismažené existencie ktorím robí dílerku. Má na sebe svoje obviklé tielko, pončo a zvonáče bez topánok. Na krku jej visí kožené vrecko s prachom a má pri sebe aj svoju loveckú dýku. Kívne na muža čo sa práve višiel z uličky a zamieri k nej. Bez pozdravu alebo iních rečí mu pobá malé plastikové vrecúško a on jej zasa zvezok bankoviek a odíde. Díva sa za ním keď odchádza a zakrúti hlavou so znechuteným vírazom na tvári. Muž má zrejme niečo okolo dvadcať ale vo svojom terajsom stave vizerá na niečo cez štiridcať.* /Ten už to má za pár./ *Povie si ale nijak zvlášť sa tomu nevenuje. Len mikne plecom a čaká až sa objavý ďalšia stratená existencia.*

Hawk *Hawk už byl po tomhle týdnu unavený. Zlomili mu ruku, pořezali obličej a podpálili bar. Najednou objeví ženu která právě něco prodává. Dost to vypadá jako drogy. Chvíli obchod pozoruje a nakonec se za neznámou ženou vydá. Srovná si oblek, kravatu si narovná a jen oddychne aby nebyla další magor co se ho pokusí zabít. Jak k ženě přijde pozdraví ji* Dobrý den *řekne a smykne klobouk jako pravý gentleman* Chci se zeptat jestli bychom si mohli promluvit *řekne a čeká na odpověď ženy*

Lyria *Predá ďalších pár vecí a ani si moc nevšíma ludské trosky čo sa pri nej striedajú. To sa ale zmení keď si všimne muža ktorí sem už svojim vízorom nezapadá a kričí ako krvaví flak na bielej košely. Keďže ale nič nepodniká a len ju pozoruje rozhodne sa nedať najavo že si ho všimla. Tak len ďalej seddí na operadle lavičky a nohy má na sedáku.* /Kto to môže biť? Zákazník asi nie takí ako on bi nechodili sem./ *Premeria si ho nenápadne pohladom a dá najavo že si ho všimla až keď sa vidá smerom k nej. So zdvihnutím obočím pozerá ako k nej príde a keď pozdraví veselo mu kívne hlavou.* Dobrí deň aj vám. Samozrejme a o čom by ste chcel hovoriť? *Spíta sa s neviním vírazom na tvári.*

Hawk Víte momentálně hledám zaměstnance. Tak bych se chtěl zeptat jestli nemáte zájem. *Řekne a nasadí si klobouk zpět.* Jde o pozici v jisté… Rodině. *Řekne tak nejistě, jako by měl pocit že ho někdo sleduje. Nakonec pocit rádoby otřepe a nevšímá si ho.* Víte nejsem jen tak ledajaký člověk. Jsem mafián a to šéf celé mafie. Jsme docela známí na internetu ale nevím jestli jste o nás slyšela. *Řekne a odkašle si.* Jméno naší rodiny je Paulies' avange. A právě proto se ptám vás. Nevypadáte jako někdo kdo by měl co dělat a mě nedávno zabili pravou ruku. Henryho. Takže se vás chci zeptat jestli by jste měla zájem *řekne a přisedne si na lavičku.*

Lyria *Počúva muža až kím nedohovorí a potom sa s chuti zasmeje.* To je nejaký vtip že? *Neveriacki pozrie na sovjho spoločníka a zakrúti hlavou.* Povecte kto vás do toho naviezol? *Vstane z lavičky a postaví sa pred muža v celej svojej skromnej víške.* Povecte vyzerám ako niekto kto sa hodí medzi mafiánou a ešte ktomu na nejakú viššiu pozíciu? /Samozrejme že bi som to tam zvládla ale nie ako človek/ *Pomyslí si a znova sa zasmeje. Keď uvidí že prichádza ďalší z jej obviklých zákazníkov venuje mu zlí pohlad a tak sa feťák otočí a odíde preč. Lyr sa znova otočí na muža na lavičke a venuje mu celú svoju pozornosť.*

Hawk *zvedne ruce* O vtip se opravdu nejedná *odpoví a trochu se zasměje* Opravdu mě nikdo nenavedl. Potřebuji někoho kdo ví o obchodě a umí vyjednávat. Celé tohle jsem vymyslel sám. *Řekne a sleduje jak se postaví* Já bych řekl že se na tuhle pozici hodíte skvěle. A navíc by jste měla i pořádnou práci a ne jenom… Prodávání drog. Potřebuji někoho na koho se můžu spolehnout a aspoň bych si vás vyzkoušel. *Řekne a sleduje jak může zastraší jedním pohledem* Vidíte právě jste ho zastrašila jenom pohledem. A pak že se na tu pozici nehodíte. Navíc na skladu máme několik drog tak alespoň budete mít nějakou zásobu kdyby jste se rozhodla pokračovat v tomhle byznyse. *Řekne a usměje se* Samozřejmě volba je jak jinak na vás

Lyria *Počúva ho a čím ďalej sa jej zdá že to nieje žart ako si pôvodne myslela. Nakloní hlavu na stranu a zamyslene nakrčí obočie.* Bola to poriadna práca než šéf nazavrel krám a nezmizol z mesta. *Povie rozmrzele a znova sa posadí na lavičku.* /Nejaké civilské peniaze by sa hodili to čo si zarobím v parku a predajom moc nieje…./ Ak hadáte vijednávača tak to ste na zlej adrese a na účtovníčku za stvôl k peniazom tiež nie som stavaná. *V okamihu vytasí svoju dýku a priloží ju mužovi k hrdlu. Chvílku ju tam nechá a potom ju schová naspeť pod pončo.* Rada vyjednávam nožom. Ak by ste mal prácu ktorá to zahrňa tak prjímam, teda aspoň na skúšku. *Žmurkne na svojho spoločníka.*

Hawk To mě mrzí… Ale dívejte se z té na to lepší stránky aspoň máte nabídky. Například jako je ta moje. *Řekne a pozoruje okolí protože pocit že ho někdo sleduje zesílil* Navíc jsem myslel vyjednavače jako s- *v tom mu ale přistane dýka u krku* /klasika/ *k jeho překvapení však dýka byla schovaná zpět a Hawk jenom vydechnul* Přesně takhle jsem to myslel. Potřebuji kdo by se mnou chodil na schůzky v případě kdyby se něco prodělalo. Navíc nože, bouchačka, pálka i granát se vám dostane pod ruce. *Řekne a sleduje jak žena na něj mrkla* Oh malém bych zapomněl kde jsou moje způsoby. Mé jméno je Hawk *řekne vstane z lavičky a jako gentleman se ukloní ještě jednou* Vy se jmenujete jak?

Lyria /Hmm, to bi aj obchádzalo mojz zmluvu. Kebi to bola práca…../ *V duchz sa nad tím pousmeje.* To znie až príliš lákavo než abi sa to dalo odmietnuť. *Keď sa jej Hawk predstaví postaví sa z lavičky a elagantne sa ukloní.* Ja som Lyria, môžete mi hovoriť Lyr ak sa vám bude chcieť… *Nachvílku sa zarazí a potom ani sama nevie porečo dodá.* …ale poprosím vás abi ste si moje meno nechal pre seba a nikomu ho nehovoril. Nech ma ostatní vaši zamestnanci oslovujú ako chcú to ni je jedno. *Povie a začne mať nepríjemný pocit že sa má niečo stať. Znervóznie a jedna ruka jej zmizne pod pončom zatial čo druhá jej vileti ku krku a začne v prstoch preberať vrecko ktiré jej na ňom vysí.*

Hawk No vidíte *řekne a po té co se představí strčí cigaretu do pusy* Jasně takže rodina vám má normálně říkat lyr? *Řekne a podívá se na Lyr ještě jednou a nakonec začne se ohlížet kolem a varuje k Lyr* Někdo nás sleduje *řekne a nakonec vidí policii* Aha máme společnost *řekne a ukáže na policistu. Podívá se na Lyriu* Máš s ním nějaký nápad. Mě nic nenapadá asi bych se stáhl jinam.

Lyria Nie nehovorte in nič nech si ma volajú ako chcú. *Pokečí plecami ale rozhovoru už venuje len málo pozornosti. Nepríjemný pocit že je sledovaná silnie až kím Hawk neuopzorní na policajta stojaceho pri neďalekom rohu.* Ach ták policajt. *Videtelne sa uvolní pustí díku pod pončom ale vrecko s prachom nepustí. Na Hawkovu otázku len hodí rukov.* Môžeme ho zabiť…. *Začne ale potom si spomenie na otravnú skutočnosť že to môže urobiť len v sebaobrane. S namrzením vírazom sa otočí naspeť k Hawkovi.* Alebo sa posuňme inam to bude asi lepšie.

Hawk Aha dobře. *Řekne a sleduje policajta jak stojí u rohu.* Zabít? Vážně? Já si myslím že tu nebude sám… *Řekne a přemýšlí nad možnostmi* Nedaleko odsuď je náš druhý bar můžeme se stáhnout tam. Budeme ale muset jet autem. *Řekne a začne chodit směrem k autu* A pokud nás budou sledovat bude zábava *řekne a zašklebí se. Vytahuje z kapsy klíče od auta a auto co je nedaleko blikne. Ještě jednou se podívá na policii a počká než Lyria vyjde. Tedy pokud vyjde*

Lyria /Ahhh, tí civili dúfam že tá práca bude zábavnejšia než toto./ *Povie si ale nahlas k tomu nepovie nič. Zdvihne sa a trochu pobehne abi dohnala Hawka.* Takže k tej práci akt to bude prebiehať? Lebo myslím že sa tu vyskitne pár zádrhelov. *Dá sa do rozprávania keď už kráča po jeho boku k autu.* Ide o to že ja už bívanie mám a mikam sa sťahovať nemôžem, tiež nemám telefón počítač ani nič podobné. Takže ak ma budete potrebovať zrejme za mnou budete musieť prísť alebo nikoho poslať abi ma priviedol. *pokračuje vo visvetlovaní aj keď už sedí v aute a čaká kam sa pôjde.*

Hawk Jednoduše dá se ti práce. Většinou to tam jde o obchody ale na finance a tyhle věci někoho máme. Potřebujeme někoho kdo dokáže komandovat tým. Cokoliv řeknu tak se musí poslechnout. Bez dotazů. A k těm tvým zadrhelum…. Budeš muset dostat mobil. *Řekne a sedne na místo řidiče. Následně vloží klíčky a nastartuje motor a po nějaké době odjede do jeho druhého baru. Jak jede cestou tak se zeptá* Taaaakže nějaké zkušenosti se zbraněmi? /Protože tahle práce vyžaduje zbraně/ Tedy střelnými zbraněmi?

Lyria Mobil? *Spíta sa neveriaco ešte nikdy niečo také nepoužila a ani si jej do toho dvakrát nechce.* /Ale čo už to sa dý vydržať./ *Na jeho ďalšie otázky zavrtí hlavou.* Nie, nikdy som žiadnu nepotrbovala. Vystačím si s nožmi.* Objasní a keď zastavia v bare víde z auta. Potom Hawka nasleduje kamkolvek ide a riešia ďalšie podmienky a detajli jej nového zamestnania. O pár hodín nato víde z baru a zamieri domov do parku.*

Hawk *Jakmile přijedou do baru Hawk s Lyriou okamžitě zamíří do kanceláře kde vytáhne mobil a zbraň* Je to důležité radši si to k sobě vezmi *řekne a dá jí to do ruky. Potom vezme fotoaparát vyfotí ji, hodí to do počítače a vytiskne. Strčí do záložky se zaměstnanci.* Tak dobře to by bylo vše *řekne po několika hodinách. Splnila se přísaha a zasvěcení do rodiny. Po té jak odešla Hawk zůstal v kanceláři a dál dělal papíry*

Mercy Hill *Ruce zaražené hluboko v kapsách tmavě hnědé mikiny, černé džíny a na hlavě kšiltovka New York Yankees… podoba tak tuctové newyorské holky, že se za ní ani žebrající bezdomovec neotočí. Protahovala se nejhustším davem manhattanského hlavního bulváru s jediným účelem: chytit zlatou rybku. Říkávala tomu tak, drobným krádežím, které téměř vždy prošly bez povšimnutí, a i když měla smolný den, praktikovala staré moudro “co není v hlavě, je v nohách” a hnala se pryč tak rychle, že ji ještě nikdo nechytil. Roky praxe vycvičily její prsty dobře a nohy ještě lépe. A i kdyby snad krást nemusela, jakože zrovna dnes by se bez toho obešla, stalo se to jistou závislotí, koníčkem, nutností. Kradla stejně lehce jako lhala a lhala stejně lehce jako dýchala.* *Zastrčila prvních pár mizerných dolarů do podprsenky, své nejbezpečnější skrýše, a s polovičatým úsměvem trochu přidala do kroku. Pohledem už si vybírala další cíl… našla ho velice rychle. Pohledný muž s jinak přísnou tváří, mohlo mu táhnout na třicet. Rozhodně nevypadal, že by ho mělo pár dolarů mrzet. Mercy si říkala, že by ho jistě nemrzelo ani pár desítek dolarů nebo stovka. Tací však bývali nejhorší, pokud na krádež přišli ještě ve chvíli, kdy byla na dohled. Musela se vytasit s největší šikovnější a takovou lehkostí jako kdyby mu na dlani jen přistál brouček. Protáhla se davem až k němu a jako náhodou zavadila o jeho ruku. Nic, čemu by měl věnovat pozornost… ovšem řemínek jeho hodinek lehce nařízl kapesní nožík. Jak šikovná může být taková rybička ve správných rukách. Stačí několik dalších kroků a hodinky sklouznou bez jejího dalšího přičinění na chodník. Následuje tok davu, aby jej neztratila z dohledu, následuje jeho cestu a brzy leží hodinky přímo u jejích bot…*

Hawk *stál, docela už unaven, v davu několika podle něho idiotů co se tramceli nejspíš za stejným cílem. V tom nejhorším kdy si myslel že prostě vytáhne kver a všechny tam zastřelí do jeho ruky se opře nejspíš omylem jiná.* Omlouvám se moje chyba *smekne klobouk směrem k ženě a pak pokračuje v cestě. Po nějaké době však slyší cinknutí na zem. A podívá se za sebe kde vidí ženu a u jejích noh své hodinky.* Promiňte ty hodinky jsou moje můžete mi je vrátit?

Mercy Hill *Její srdíčko tiše zaplesá, když se sehne ke svému “nálezu” a jen těžko krotí zdvihající se koutky. Takový úlovek neměla už si ani nevzpomene! I v té zapadlé zastavárně v Qeensu, kam chodí jen v nejvyšší nouzi, by za ni dostala pořádný balík! Starý dědek/prodavač by se tvářil jako by měl brouka na mozku, kdyby přišla s takovou značnou. Řemínek ne řemínek. Radost však velice záhy kalí majitel ztracených hodinek, jehož reakce byla přeci jen více než pohotová. Když už se pro hodinový strojek natahovala, vezme jej do dlaně a se skrytým zklamáním je přeci jen předá do té jeho. Jako by snad v její kapse vůbec nespočíval právě ten nůž, jenž je přeřízl.* Měl by sis dávat na svoje věci větší pozor *zamumlá bez známky ironie, ačkoliv její hlava je toho nádechu plná. Možná ji přeci jen trochu rozhodil, ačkoliv si to prve nechtěla připustit, protože když se narovnává, z její velké kapsy vyklouzne peněženka s doklady na jméno Dennis Leigh Harrison. Ačkoliv Mercy uměla mnohé, rozhodně se nedokázala tvářit jako Dennis, kterému podle fotky táhlo při nejmenším na padesát a vážil třikrát to, co Mercy. Rychle se pro doklady sehne zpátky a na rty se rovnou dere nějaká sotva uvěřitelná lež, kterou však stihne na poslední chvíli zastavit. Pokud by šlo o cokoliv jiného než krádež, nevysvětlovala by přeci své počínání. Na takovou situaci existovalo také velice trefné přísloví, jen Mercy neměla snahu si jej vybavit. Místo toho raději najde ve své hlavě vzpomínku na obchod, z něhož by si sice nemohla koupit ani šroubek, ale dobře tam dokázali odhadovat cenu hodinek.* Ten řemínek by vám mohli snadno vyměnit na třetí avanue. Prodavač vypadá, že ví, co dělá. *Pokud je jí to dovoleno, už ve chvíli, kdy dokončuje větu, prochází okolo muže a snaží se mu zmizet z dohledu, zatímco na rty se jí dere poznámka, jež už nedokáže spolknout* A ten klobouk je příšerný…

Hawk Děkuji *usměje se a vezme si hodinky, které hodí do kapsy. Po nějaké chvíli jak vypadnou doklady, které zjevně nejsou ženy se zarazí a podívá se na doklady. Za prvé je na fotkách někdo starý a ne někdo mladší a za druhé* /hmmm co by to tak mohlo být? TAK POČKAT VŠAK NENÍ CHLAP/ *vzpomene si a začne se tvářit že mu vůbec není jasné že to ukradla.* Oh děkuji rozhodně se tam zastavím. *Jakmile prochází okolo něho tak se jen pousměje* /heh tak to vůbec nikam nejdeš/ *řekne a pousměje se nad tím jak se snaží zmizet z dohledu ještě víc ho ale rozesměje ta poznámka.* Děkuji jistě ho později vyměním zlodějko *poslední slovo řekne tak aby to moc lidí kolem neslyšeli a hlavně aby to slyšela hlavně ona.* Nechcete se alespoň omluvit *řekne a vytahuje placatku s dobře uleženou whiskey z vnitřní strany svého saka* Pojďme si sednout na lavičku někde dál od lidí. Přece by jste nechtěla aby se tady Dennis dozvěděl že má o doklady méně. Možná vlastně o celou peněženku Hm?

Mercy Hill *Je to zlomek vteřiny, kdy zpomalí v kroku. Po zádech přeběhl mráz,* /Tak je, když se vás na okamžik dotkne skutečnost. Je upřímná, až mrazí…/ *napadne ji a sama se vlastnímu téměř poetickému verši pousměje. Nemůže však mrazivou realitu ignorovat. Měla by se cítit odhalena, možná ponížena vlastní chybou, ale mnohem spíš se do jejího krevního řečiště vlévá adrenalin. Konečky prstů brní a srdce se ozývá hlasitěji, každá nejmenší buňka jejího těla se připravuje na rychlý útěk. Znala bulváry i malé uličky manhattanské, jak by jí jen mohl konkurovat, když mu zřejmě nikdy nebyly domovem tak jako jí? Otočí se k muži čelem, ale stále pokračuje v pomalém úprku. Velice nepříjemný zvyk je mít vždy poslední slovo.* Dennis je můj děda, pitomče *ušklíbne se vítězoslavně. Zdvihne dlaň a dvěma prsty mu hravě zasalutuje. Poslední gesto malého zlodějíčka těsně před tím, než se vytratí. Zapadne do davu a přidá do kroku, aby se ztratila dřív, než si kloboučník všimne toho, že je skutečně pryč. Protože Mercy se neomlouvá a rozhodně se nenechá chytit rádoby moralistou s (dle jejího názoru) odporným kloboukem. Nikdy nehrála fér, nikdy nebyla dáma. Byla bouří a orkánem, který po sobě rád nechával spoušť. Zatraceně ji bavilo, když ji upravení a nažehlení lidé neměli rádi…*

Hawk *pobaveně se usměje nad úprkem Mercy Hill a jen zašmátrá do svého opasku. Poté rychle vytáhne revolver nenápadně to schová pod sako.* Nemyslím si že někam půjdeš *Řekne a pokud se ohlédne odhalí část hlavně, která míří hned na ní.* Víš já nerad když se mě někdo pokusí okrást a už vůbec ne když mě někdo uráží. Takže teď být tebou se zastavím a přejdeš pomalu ke mě s rukama z kapes a bez žádných prudkých pohybů. *řekne a trošku postrčí zbraň že to myslí vážně* Pojďme se v klidu jenom posadit a možná se nerozhodnu tě zajmout *zasměje se a pokud už k němu přešla trošku ji zbraní popostrčí k nejbližší lavičce*

Mercy Hill *Krátce se ohlédne, ale možná právě to bylo nejhorším rozhodnutím jinak příjemného zářijového večera.* /Ale ale… kdopak je tu horká hlava/ *zatrylkuje pro sebe. Co radí příručka přežití v takové chvíli? Vyjednávat? Utíkat? Nějak zvlášť na tom nesešlo, protože Hillová měla svůj vlastní kodex přežití. Z chladného výrazu přirozeného pro někoho, komu by snad mohlo jít o život, přešla do přím vyzývavého úsměvu.* /Jen si to zkus, chytráku. Tohle je sice New York, ale z vraždy na bulváru tě ani nejlepší právník nevyseká… obzvlášť pokud…/ *i když nebýt její vlastní hlouposti, nikdy by se do problémů obsahující hlavně revolveru nedostala, považovala své ‘pokud’ za geniální cheat pro život. Jako benátskou masku schová úsměv a vykouzlí ten nejpřesvědčivější výraz vyděšené ženy.* Má zbraň! V tom klobouku, chce mě zastřelit! *vykřikne až příliš hlasitě, právě to však plní účel. Strhne celé své tělo vlevo a rozběhne se co nejdál odtud, jen co jí plíce a nohy stačí. Jestli bude střílet, je dost vysoká pravděpodobnost, že trefí někoho jiného. A i kdyby… opravdu věřila, že i státní obhájce by jí dokázal v tomhle soudu zajistit výhru. I pokud by opravdu byla zlodějkou, což jí v tuto chvíli nikdo nemohl tak úplně prokázat, doufala v to; stále to byla střelná zbraň proti holým dlaním. Uměla počítat. Pravděpodobnost hrála v její prospěch. To vše, však bylo nic v porovnání s adrenalinem v krvi. Cítila tlak v uších, bušení srdce, pálící plíce i chladný pot. Tohle byla její největší závislost, šedá hrana mezi dobrým a zlým, životem a smrtí. Nebála se… zatraceně to milovala.*

Hawk *nad jejím výkřikem se zasmál a rychle a nenápadně schoval zbraň* Všichni buďte v klidu je to jen nácvik na divadlo. Svojí roli dokáže hrát dobře *řekne a vytáhne mobil* /Tak jo chytračko. Řekni jak se chceš vyhnout tomuhle/ *řekne a rychle napíše lidem co na něho měli čekat aby ji uvěznili mezi auty a aby ji do toho auta, klidně i násilím vtáhnou, kde s ní někdo sedět se zbraní bude. Jak tak udělají jen se usměje a zavolá si svojí nové pravé ruce Lyrie aby na ženu dokud Hawk nepřijde dá pozor. Také že má povolení ji případně ublížit, kdyby se pokusila o útěk.* /S tebou si to vyřídím ještě později/ *řekne a podívá se směrem kam žena utíkala* /Alespoň zábava bude/ *řekne a uchechtne se* Zahrávala sis se špatnou osobou neznámá *řekne naposledy a jde zpět ke svému autu*

Kayn *Zrovna procházel skrz Time Square. Úspěšně se vyhnul hned několika lidem, kteří kolem něj ve spěchu prošli a málem do něj narazili a on se jen zamračil, když se na ně otočil. Potřeboval se zastavit pro jednu specifickou látku za čarodějem pro uklidnění mysli a nyní se vracel zpět. Bylinu si držel v kapse a hlavu měl skloněnou, tak, aby se nejlépe vyhl kontaaktu se všemi, co by se mu postavili do cesty.*

Calipso *Cali se poslední dobou toulala jak po Faerii, tak i po New Yorku. Ve většině případů se snažila najít Mordreda, jindy se prostě jen bavila, když občas někoho využila a pak zabila. Momentálně trávila čas v městě, kde trávila čas v barech, na hotelu nebo na nákupech. Zrovna mířila z jedné akce. Měla docela dobrou náladu. Na sobě černé upnuté šaty bez ramínek, lehký kabátek a boty na podpatku. Vlasy měla sčesané do drdolu s pár pramínky spadajícími do tváře. Procházela Time Square a zrovna se za něčím otočila, když se s někým srazila.* Hej, dávej bacha. *Zamručela, ale pak se jen překvapeně koukla, kdo to byl. Kayn, kterého neviděla od té doby, co za ním byla na vévodství.*

Kayn *Kayn se jen otočil, ale nakonec, když poznal, kdo to je, jen se pozastavil. Chvilku se na ní díval, než se mu v pohledu mihl nebezpečný výraz a on se odvrátil. Popravdě se toho dělo tolik… tak moc a on neměl moc náladu na tu se ještě trápit s Cali. proto si jen odfrkl a spěšným krokem zamířil pryč, aby byl z Times Square co nejrychleji pryč a mohl si někde v klidu sednout na lavičku a prostě si odpočinout.Jen si něco zamručel pod vouy, ale to bylo vše.*

Calipso *Cali lehce pozvedla obočí a koukla na něj. Už se nadechovala, že něco řekne, ale když se otočil a prostě odešel, jen protočila očima. Sama se pak otočila, že bude pokračovat cestě, kam měla namířeno. Jenže jí to stejně nedalo a vydala se za ním. Cestou si u stánku koupila kafe a šla jej najít. Když ho znova uviděla, mířil zrovna z ulic na klidnější místo. Víla jej po chvíli doběhla.* Taky tě zdravím. *Pronesla, když se objevila vedle něj. Napila se kávy a pokračovala po jeho boku. Byla to dlouhá doba, co se naposled viděli. A i když to nebylo zrovna milé setkání, svým způsobem jí Kayn chyběl. Přece jen jí byl dost blízký, už jen kvůli tomu, co prožili.* Jak se jinak máš?

Kayn *Kayn se na ni jen otočil a odfrkl si.* ty jsi vážně něco. Ptáš se mě na to, jak se mám, jako kdyby se vůbec nic nestalo. jako kdyby vše bylo v naprostém pořádku, jako kdybys… jako kdybys nebyla na vině. *Zavrčel, hledící na ni, než se opět odvrátil a jen tiše zavrtěl hlavou. To co řekla nechápal, nechápal to, jak mohla působit tak bezstarosrtně, tak uvolněně…*

Calipso *Mladá víla se zamračila, čekala něco takového.* Já ale netvrdím, že se nic nestalo. Proto se ptám jak se máš. Když jsem tě naposled viděla, byl jsi zraněný. *Pronesla a koukla na něj. Byla si dobře vědoma toho, co se stalo. I svého podílu na tom všem. Kdyby tehdy nekývla na dohodu s Mordredem, všechno mohlo být jinak. Jenže ona to udělala. A teď už bylo pozdě. Mohla jen čelit následkům, které její rozhodnutí způsobilo.*

Kayn *Kayn jen tiše zamručel. nakonec se ale skutečně zastavil, vydechl a podíval se na ni.* Jo, už je mi lépe. To zranění se zhojilo dost rychle… *Pověděl, a prohrábl si vlasy. Nechtěl se ptát, jak se má, nezajímalo ho to. Poprvdě ani nevěděl, jaké má emoce z toho, že ji opět vidí.* Potřebuješ ještě něco?" *Nadzvedl proto potom obočí a jen si ji sjel pohledem.* Nebo můžu jít? Mám na dvoře ještě vyřizování. *Pověděl-. Sice ne teď, ale práci tam přeci jen měl.*

Calipso *Když se zastavil, tak se na něj podívala. Naklonila hlavu lehce na stranu a sjela si ho pohledem.* To je fajn, že se to zahojilo. *Tohle Cali myslela upřímně. Živě si vzpomněla na to, co se tehdy stalo a jak jej rychle odvážela na vévodství.* Konkrétního nepotřebuju asi nic. *Pronesla a nadechla se k dalším slovům.* I když možná…. pojď se mnou na drink. *Sledovala ho. Možná chtěla tak trochu napravit, jaké to mezi nimi bylo. Přece jen Kayn jí byl dost blízký.*

Kayn *Kayn si ji jen sjel pohledem a zavrtěl hlavou.* Ne… nemyslím si, že s tebou chci někam jít. *Podotkl a pak se otočil na odchod. Ještě chtěl něco říct, ale místo toho zmizel v davu.*

Calipso *Cali se za ním jen podívala. Chtěla tak trochu zakopat válečnou sekeru, ale když nechtěl, prostě jen pokrčila rameny a sama si odešla svých.*

Elias Tarüs *Elias má na sobě oblek bez kravaty a bílou košili má první dva knoflíčky rozepnuté. Je lehce unavený a má trochu hlad. Je z něj cítit kouř a kyselý pach žaludečných šťáv. Opravdu nesnáší, když musí jednat s junkies. Vytáhne cigaretu a zapálí si ji elektronickým zapalovačem. Potáhne a vydechne kouř. Kouří cigarety bez filtru, protože jemu už to neublíží. Jde a snaží se jít tak, aby se vyhnul prostorům s mnoha lidmi. Přeci jen nechce se na někom jen tak najíst. Nerad by na sebe lákal pozornost někoho, koho nechce.*

Chuan *Chuan má na sobě slušné triko a slušné tepláky. Nijak moc nevyniká. Tedy až na účes. Jelikož právě vylezl z postele má ho hrozně rozcuchaný a má pytle pod očima. Trochu větší. Ví že by neměl tak pozdě být zaprvé vzhůru a zadruhé venku. Sice se ohlásil takže by to neměl být problém. Teď se však soustředí na cestu a trochu se i potaci. Celkově vypadá buď opitě a nebo na tripu. Ať si lidé myslí cokoliv zatím policie na něj volána nebyla. Prostě se jen potaci a potom si všimne asi plamínku. Nejspíš něčí cigareta. Jde dál a snaží se to ignorovat.*

Elias Tarüs *Eliasovi zazvoní telefon a to ho vytrhne ze soustředění. Podívá se na zprávu, co mu přišla a německy zanadává. V tu chvíli do něj narazí mladík a vypadne mu cigareta. Rychle ji chytne svou upíří rychlostí a narovná se. Podívá se na mladíka a zamračí se.* Hej mladej, seš v cajku?* Zeptá se ho a tázavě se na něj podívá.*

Chuan *později také uslyší zazvonění a nějaké slova, které neslyší a tak jim nerozumí. Potom slyší jak ho nějaký muž osloví.* "Jo v pohodě. Omlouvám se. " *řekne a pokračuje dál. Fakt neměl náladu si s nějakým mužem co je právě na ulici povídat. Ještě by se mu něco stalo. Potřeboval se v klidu projít.*

Elias Tarüs *Elias se za ním otočí a všimne si, že míří do části, kde se v tuto denní dobu nepohybují příjemní lidé a tak ho rychle dožene.* Doprovodím tě. Nechci pak ve zprávách číst o tom jak někoho pobodali a já ho předtím potkal.* Ušklíbne se a zazubí se na něj a pokud je Chuan pozorný, tak si všimne lehce delších špičáků.* Navíc, neměl bys být doma? Nebo u nějakého opatrovníka? Tě klidně doprovodím ke dveřím.* Nabídne mu. Neřekne nic o tom, že by ho doprovodil domů. Jen ke dveřím. Opět potáhne a vyfoukne kouř. To je jediná práce, kterou jeho plíce dělají. Ani se nesnaží napodobovat pohyb dýchání.*

Chuan *Chuan se pozastaví a otočí se.* "Jak můžu vědět že se mi s tebou nic nestane. Co když ti nevěřím." *řekne trochi chladně a to že muž, kterého zatím neznal se zazubil ho vůbec nepřesvědčilo.* /Super. upír/ "Doma? Ne. Momentálně mám povoleno jít ven. A ne nepotřebuji doprovodit." *Otočí se a pokračuje dál ve své cestě. Později však narazí na bandu opilců, která si ho všimnula.* "Jdeš někam?" *zeptal se ho nejvyšší muž* "Do toho vám myslím nic není pokud vím." *řekne a snaží se projít okolo nich.*

Elias Tarüs *Elias pokýve hlavou.* Ah jistě. Jsem neznámí a neznámí je zlý. To naprosto chápu. Ber to jako mou všetečnou starost.* Ušklíbne se a dál si kouří. Jde však dva kroky za ním. Drží si tak odstup, ale stále ho hlídá. Když narazí na opilce, kteří se zdají být dost pod parou, aby si mysleli jaká to nebude legrace si pohrát s děckem, tak Elias mezeru mezi nimi dožene.* Jde rovně, copak nevidíte a vaše smradlavé kusy těl mu v tom překáží.* Prohlásí a dál si kouří. Přitom se zazubí, ale kouř nevydechuje. Jeho plicím to už neublíží. Elias oproti mužům působil trochu jak úředníček, co jde pozdě z práce, ale něco na jeho sebevědomém postavení těla říkalo, že by se měli držet dál. Pokud si toho jsou však opilé mysli schopné tohoto detailu všimnout.*

Chuan Přesně tak. A neberu co já vím co se ti ve skutečnosti honí mozkem. *řekne a jde dál. Samozřejmě si všímá celou dobu jak Eliase. Všímá si jak je opilci později obklíčí. Hned poté co jim Elias něco řekl.* "V klidu Kamo jen mu chceme pomoct známe se s ním." *řekne opilec Eliasovi a druhý položí ruku chuanovi na rameno. To vsak chuana naštve a tak ho přehodí přes sebe. Nebylo to tak těžké navzdory tomu že byl opilý* "Zkus se mě dotknout ještě jednou a chcipneš"

Elias Tarüs *Elias pokrčí rameny.* Teď jen jídlo.* Prohlásí jako by mluvil o opravdovém lidském jídle. Když pak stojí proti opilcům, tak přimhouří oči a mlčí. Sleduje ty chlapy a mlčí. Když se začne Chuan bránit, tak nezasahuje. Vydechne jen kouř a podívá se na toho, co leží na zemi. Ušklíbne se a klekne si k němu. Podívá se mu do očí a usměje se.* Spi.* Řekne mu a muž poslechne. Pak se zvedne podívá se na ostatní.* Pokud ho znáte, tak musíte vědět, že jsem jeho kmotr a kluk má zdědit Longwoodské výpalniště.* Zalže aniž by to na sobě dal znát. Spíše to vypadalo jako by to byla opravdu pravda. Přesto Longwood má na starosti on teprve krátce a je opravdu drsný k těm, co odmítají platit na čas.*

Chuan *převrátí oči.* "Jasně. Jaké? Člověk? Sklamu tě já se ti dobrovolně nenabízím." *naráží na jeho zuby. Poté co Elias se k muži sehnul a přinutil ho spát se mu vůbec nelíbilo.* /To samé se může stát tobě Chuane mysli./ *druhý opilec i pres varování Eliase, které Chuana nezajímalo vykročil k Eliasovi a poslední k Chuanovi. Ten už Chuana bral za ruku a tahal ho někam. Chuan mu proto vrazil do vajec. Je mu jedno co se stane s tím posledním mužem co je momentálně u Eliase.*

Elias Tarüs *Elias se zašklepí.* Co nabízíš ty není dobré.* Řekne mu vážně. Když vidí, že zvládá se o sebe postarat, tak se rozhlédne. Vidí, že jsou v místě, kde nejsou kamery. Jakmile se k němu opilec pohne, tak se rychle pohne za něj a chytí ho do chmatu, který mu brání v běžném dýchání, pak mu lehce kopne do kolene ze zadu a on klekne. Jakmile je trochu omráčen, tak vytáhne dýku. Je to nejběžnější dýka. Lehce ho bodne do ramene a k ráně přiloží rty. Napije se. Dá si jen trochu a muž pustí omráčeného na zem. Elias během souboje ztratil cigaretu, takže si olízne rty a vytáhne novou.* Doufám, že jsi hotovej mladej, protože tohle se nedá žrát.* Zašklebí se a podívá se na něj. Chce vidět jeho reakci a hlavně chce vědět, zda je civil nebo něco jiného. Předchozí větu totiž jen plácnul, protože na dětech se nekrmí a to ani Anna nedělala pokud se ji nezprotivili. No a Anna byla extrémně brutální.*

Chuan "Super…" *Vypadne z něho. Je unavený, ale ještě pořád chce byt venku než se rozhodne jít zpět. Slyší potom takové to zachraptění po dechu. Proto se otočí zpět a vidí souboj mezi opilcem a upírem. Překvapí ho ale dýka, kterou Elias bodl opilce do ramene. Nečekal že by upíři potřebovali dýky. Na napití krve však už tak překvapeně nereagoval. Jak jinak upíři.* "Jak jako hotovej? *řekne a jde blíž.* "Nepotřebuji posranou chůvičku aby bylo jasný." *dodá a otočí se* "A už vůbec ne upíří." *jde dál a je mu trochu jedno jestli ho Elias sleduje nebo ne.*

Elias Tarüs *Elias se na mladíka podívá.* Tak mi řekni co jsi. Abych měl jistotu, že nemusím dělat i uklízečku.* Prohlásí a snaží se mu dívat do očí. Jelikož se od něj vzdaluje, tak jde za ním.* Navíc se nudím.* Prohlásí a vytáhne elektrický zapalovač a cigaretu si zapálí. Opět si pokuřuje a ušklíbne se.* Ale aspoň nehlídám černokněžníka s s démonem.* Zasměje se a vzpomene si na to, jak pracoval pro Preator a musel na toto dohlížet.*

Vypravěč *Během roztržky se Chuan lehce zranil, poté co se mu nalepil jazyk na patro, jak se pokusil vyslovit sprosté slovo. Pravděpodobně jen škrábnul nebo odřel. Elias tak cítí jeho krev a pozná, že jde o čaroděje. To mu dá určitý klid, že nemusí řešit mazání paměti. Doprovodí ho ještě kousek než se od něj odpojí a jde řešit další práci. Chuan jde zase domů. Kde usne na gauči.*

//HRÁČI CHUANA: Dávej si pozor na kletby, apod. Tvá postava nesmí mluvit sprostě

Killián Seymour

Manhattan

Přihlaste se

Forgot your details?