Z hlídky se vrátil krátce po páté ráno. Čas už stejně neznamenal skoro nic. Poslední týdny se slily do jednoho nekonečného bordelu, kde se střídaly hlídky, reporty, nedopsané rozpisy, ichor pod nehty a zprávy z Idrisu, které měly nejspíš uklidnit situaci, ale v praxi akorát dokazovaly, že někdo nahoře žije v úplně jiném světě. Do knihovny vešel potichu. Bundu měl rozepnutou a rukávy vyhrnuté k předloktím. Na pravé ruce mu zasychala tmavá šmouha, kterou zatím zařadil do kategorie snad ne moje krev. Na límci měl prach z rozbité zdi v lower Manhattanu a v ramenou únavu, která už dávno nebyla jen fyzická. Zbraň položil na stůl vedle hromady složek. Rukavice skončily přes opěradlo židle, jedna sklouzla na starší hlášení. Na chvíli na ten papír zůstal zírat. Nějaký génius do něj napsal, že situace působila zvláštně. Přejel si dlaní přes obličej, promnul kořen nosu a posadil se. Židle zavrzala tak hnusně, že to skoro sedělo k celé náladě místnosti…Číst více

Hliadka 23.11.2024

–Manhattan opustená budova

–Yeom Seojun, Sunil Nurgaliev

-zkázonoš
-Počet démonov: 8

-Jeden vyvolaný čarodejom sa zhlúčil s ďalšími. Klasické spravanie.
-Stav zlikvidovaný pri hliadke
Andreas Albano, Xandar Thorpe (NPC)
Vlkodlak, čarodej
Obaja nahlasený spolku, za prezradenie tieňového sveta, vyvolávanie démonov a ohrozovanie civilov.

Pri
obyčajnej prechádzke Seojun zistil, že Vlkodlak sa zbavoval vlastného
dieťaťa. Po upozornení na to, na neho začal vlkodlak vrčať. Seojun na
sebe nedal poznať, že by bol niečo iné ako civil, takže to nechal tak.
Dokým pred ním vlkodlak neukázal démona, ktorý sa tam len tak objavil.
Po jeho objavení sa, prišiel čarodej, ktorý ho vyvolal a povedal, že mu
utiekol. Seojun oboch upozornil na nahlásenie, za ohrozovanie sveta
tieňov a že budú sa spovedať spolku.

Pořád se trochu zlobila na Roberta, že ji prohodil portálem do neznámé dimenze, očividně s tím, že věděl, co se tu má odehrávat. Snad mu někdo dal echo, aby ji přivedl, jenže to by ji nemohl nechat samotnou na místě, kde nikdy nebyla!
Nikde nikdo nebyl a ona ještě čekala, co se má vlastně stát, proč tady je, protože jeden z čarodějů jí něco naznačil. Tedy jen znovu potvrdil Robertova slova a sice to, že se potká se Spirálovou radou, což ji nijak neuklidnilo. Provedla něco? Nebo ji jen pozvali, aby mohla v Labyrintu studovat? Měla být pokusný králík? Zajímalo je Peklo? – neřekla to mnoha lidem, s jistotou to mimo ně věděli Nejvyšší čarodějové New Yorku, Praetor Lupus a lovci. Ale co když to Nejvyšší řekli radě? … A proč by je to vlastně zajímalo?
Nervózně přešlapovala a mnula si na zátylku krk, kde se v doprovodu drobného štípnutí objevilo tetování, jak zjistila vykrucováním si hlavy, aby viděla v odrazné ploše, co to sakra bylo. Skvělý, fakt, že jo. Toh…Číst více

Pár dní před obřadem samotným měla problém spát, domlouvala si hlídky, chodila s lovci na hlídky, jen aby nějak zaplnila čekání, než k němu dojde. Ne proto, že se těšila, spíše se jí začínal konečně zmocňovat pocit nervozity a obav. Z obřadu, svatební noci – té hlavně, protože fyzický kontakt v tomto slova smyslu nikdy nezažila a upřímně se toho děsila. Ani lovkyně nebyly oproštěny od nechtěných komentářů, doteků, dorážení a jiných nepříjemných zkušeností, které zanechají následky – ale také z manželského života, ať bude jakýkoliv. A to i přes fakt, že s Williamem měli zatím přátelský vztah a respektovali se.
Nyní však stála ve svém pokoji a před zrcadlem, upravená do zlaté róby v odstínu, který seděl k její pleti a upraveným rusým vlasům v nichž bylo více sponek, než kdy dřív, stejně tak si je sama nikdy neupravovala do tak složitého účesu. Nebyl důvod. Praktický drdol, cop ať spletený nebo ohon se zdály mnohem jednodušší a uži…Číst více

Od prvního setkání uběhl měsíc a dnešní den byl věnován jen snoubencům. William dorazil do Institutu dřív, takže již postával u velína a diskutoval s vedoucím Institutu, Samantha dorazila pozdě. Ne záměrně, zřejmě však neuměla chodit včas, pokud si nenastavila upozornění na mobilu mnohem dříve. Na to zapomněla. A taky přišla z hlídky a protože se byla po ní najíst, nepřevlékla se. /Výborný druhý dojem./ Pogratuluje si, protože byla ještě od démonské krve, dokonce i pár kapek její jasně červené se mohlo najít.
“Zdravím, omlouvám se za zpoždění.” Její pohled padne na Willa i velitele, rodiče zatím pohledem neobjevila, i když se měl konat jakýsi společný den, aby se budoucí rodinné vztahy utužily již před svatbou i stran mladých. William ji sjede pohledem a na tváři se mu objeví pobavený úšklebek.
“Jaká byla hlídka?” zeptá se a povšimne si očividně červených skvrnek na jejich pažích.
“Relativně klidná.” Prohlásí a…Číst více

Samantha byla přizvána k odpoledni s rodinnými známými, které potkala snad naposledy v dětství. Už delší dobu slýchávala o jejich synovi, prý se měli v dětství potkat, ale to musela být zřejmě příliš mladá, kam její paměť sahala, tak bývala na střídačku v Norsku u strýce na výcviku a nebo na akademii, s rodiči se příliš nevídala. Byli to jedni z těch mírných, láskyplných rodičů, na které si dítě nemůže stěžovat. Měla dostatek lásky, pozornosti, měla vše, co jako vyvíjející se dívka potřebovala, aniž ji rozmazlovali. Co však nedokázali bylo vést její výcvik. Na to neměli srdce, aby sledovali, že jí něco ublíží, a tak to přenechali radikálnímu švagrovi jejího otce a sice Magnusovi z rodu Sagittarüs.
Rusé vlasy jí padaly na záda a z ramen na hruď, čímž kontrastovaly se zelenými šaty jednoduchého střihu, který nebyl ani přehnaně obepínavý, ale ani příliš volný a beztvarý. Na nohou polobotky a jediným šperkem byl na pravém ukazováčku prsten jejího rodu. V zahra…Číst více

Pomalým krokem vešel do místnosti mladík se světlými vlasy ve zbroji odpovídající věznici, ve které se nacházeli. Když pak prošel kolem dalšího procházejícího strážného, chytl jej za paži a jemně se k němu naklonil. V dalším momentě mu do hlavy vložil jednoduchou myšlenku. Zmanipuloval jeho mysl tak, že mladík se nejprve chytl za hlavu a pak se celý nesvůj, pomatený a zamotaný rozeběhl směrem do jedné z místností, kde se nacházela další pětice strážných. Onen mladík ihned tasil meč a jal se na ně útočit ve zmatených, ale i tak krvelačných pokusech o to někoho z nich zranit a případně zabít. Jen pramálo se snažili strážní mačkat tlačítko poplachu, jež by spustil alarm po celé oblasti, jak by také mohli, když byl právě tento poplach odpojený a pro tento moment nefunkční?

Světlovlasý mladík počkal, až muži, jež měli na starosti kamerový systém, odběhnout zjistit, co se děje a co to je vlastně za hluk. Pak mu už zbylo jen málo k tomu,…Číst více

Na dvůr se Kayn vrátil poté, co se u sebe v chatrči tak nějak zhojil, nanesl ochranné a léčivé masti a zahojil se alespoň trošku, Alessandra mu přeci jen dala pěkně zabrat. Nakonec zamířil zpět do vévodství, zkontrolovat, jak se daří jeho víle, kterou si tak oblíbil šikanovat. Ovšem jaké bylo jeho překvapení, vztek a chvilková panika, když zjistil, že není ani ve své komnatě a nakonec ani nikde ve vévodství…

Jeho srdce se zachvělo a rozhořela se v něm vlna vzteku, adrenalinu a touhy potom jí najít. Okamžitě, co nejrychleji! Najít tu malou potvoru, ukázat jí, že to co si dovolila si k němu určitě dovolit neměla a opět si ji namotat, tentokrát ale tak, aby jí jen samotné pomyšlení na útěk děsilo. Vrátil se do místnosti, kterou opakovaně prověřoval, kontroloval vše, co by mohlo být vodítko, opatrně se ptal ostatních víl, ale nic mu nebylo řečeno, nikdo ji odcházet neviděl. Musela asi využít dost své magie a opatrnosti, aby mu mohla tak dů…Číst více

Do vily se Remi vrátil na večer, kdy měl vše oběhané, zařízené a hotové. Den zase strávil u sebe v obchůdku, takže více nasál a připomněl si atmosféru toho, co miloval a nyní mířil do pokoje. Po cestě mu už Richiee sdělil, že Aless jela řešit něco s obchodem a vrátí se na večer.

Mezitím dolů sešla i Ruby, která se na Remiho usmála. „Nahoře v Alessině pracovně na tebe čeká Cristine, chce se tebou mluvit a něco pro tebe má,“ pronesla, kývla na pozdrav Richiemu a pak se vydala do kuchyně.

Remi se na upírku jen otočil, pak pokrčil rameny a poté vešel do pokoje, kde se setkal s pohledem čarodějky s blond mikádem. Znal ji jen chvilku, ale co od Aless věděl, byla milá, spolehlivá, a s Benem tvořili skvělý čarodějný tým, který byl přínosem pro klan. Když se k tomu ještě přidal Killain, tak to bylo něco skvělého. Usmál se na Cristine a posadil se. ,,Prý jsi se mnou chtěla mluvit, tak co to je?“ optal se zvídavě mladý fér.

Jen co…Číst více

Bylo to jako příchod do jiného světa. Remi, který posledních pár měsíců, týdnů, prožil ve shonu a neustálém stresu, kdy se pohyboval hlavně na dvoře a nebos Aless a po svatbě ještě řešil Elisu a to, co se stalo mezi ním za zády upírky, se konečně vrátil do svého obchodu s kytarami – místa, které si vždycky zamiloval, už když mu na mysli vyšlo jako jen obyčejný nápad, tak i potom, kdy v něm trávil skoro každý den. Pamatoval si na dny, kdy tu maloval, škrabal zdi, a pak zase maloval, protože použil špatnou barvu, přivážel zboží a první kytary, vše si pamatoval. Jakmile vkročil dovnitř, uslyšel ten starý známý zvuk štelování strun a vlnu sladkých tónů, která jej obklopila. Chvilku se jen tak rozhlížel po vlastním obchodu, jež tak v poslední době flákal.

,,Jess, Jenn, jsem zpět!“ volal Remi plný nadšení ke svým dvěma kolegyním, které s ním v obchodě pracovaly. Jakmile se první z nich, růžovovlasá dívka objevila ve dveřích, ihned se k němu roz…Číst více

Remi ani nevěděl, jak dlouho u sebe doma nebyl. Jak se vrátil od Aless, tak večer, den před tím, než měl zamířit za Hiramem se zastavil u sebe v bytě. To, co bylo před tím, byly to dlouhý den plné pracovního shonu, nebo byl s Aless, či na dvoře, ale jedno bylo jasné- pro Remiho to byla zvlášť náročná doba. Vešel do dobytu, unavený a cítil, že ho všude bolí. Přeci jen, po tom tréninku na podzimním dvoře byl pořádně pomlácený, jak jen mohl být, a sice se něco zahojilo, ale něco se ještě hojit mělo. Přemýšlel, že se pak zastaví u Aless a požádá ji o trochu jedu Mystique. Věděl však, že s každým dalším krokem se posouvá blíž ke svému milovanému bytu.

Krátce před vstupem do budovy Remi vzpomněl na dny plné smíchu a nekonečné radosti, které tam prožil. Jeho byt byl jeho útočištěm, místem, kde se cítil opravdu doma, ačkoliv Alessina vila byla milá a pořádně obrovská s mnoha možnostmi, jeho byt bylo zkrátka o dost více hřejivé místo, snad kvůli…Číst více

Do místnosti vstoupil fér plný očekávání, třeba se schylovalo k tomu, že jej učitel konečně zbaví toho otrapy Irawona. Kdo ví. každopádně teď stál před svým učitelem, který se na něj díval z křesla od krbu. ,,Posaď se, Kayne,“ vyzval jej Dakath.

Fér ihned přikývl na souhlas, načež se posadil do křesla a zadíval se do očí učitele před sebou. ,,Chtěl jste se mnou mluvit, tak o co jde?“ zeptal se, ale na jednu stranu se tak nějak modlil, aby z toho už byl venku a mohl si jít po svém. Věděl totiž, že povětšinou, když si bojovníky Dakath volal individuálně do svých komnat, se nejednalo o nic moc hezkého.

Dakath se na něj zadíval, nemohl si nevšimout jeho podezíravého pohledu v očích. Hned na to naklonil…Číst více

Ve svém skromném příbytku, jež, nutno podotknout, využíval jen a pouze na to, aby zde přespával, a nebo si zkracoval svou cestu, a tady se zastavil na menší zastávku, si rozdělal oheň, ke kterému se na chvilku schoulil, a se zamyšlením hleděl do ohně. Ačkoliv tohle pro něj byl stereoty…Číst více

Když se Kayna Dakath informoval o zvolení Irawona jako jeho partnera při tréninku a bojích, nebyl Kayn příliš nadšený. Jeho ego bylo zasaženo, jelikož se prostě nemohl zbavit toho pocitu, že nováček Irawon, bělovlasý fér, který byla ne jeho gusto až moc pozitivní a optimistický, se jej snaží nahradit, bál se toho, že si bude za jejich boje a tréninky a za společné úsměchy připisovat slávu jen on.

Kayn nemluvil, prostě začal s tím, jak měl. Měli začít s bojem, a tak se taky stalo. Kayn si vybral svou oblíbenou zbraň, bojovou sekyru, a pustil se do boje proti Irawonovi, který očividně vůbec nechápal to, proč byl Kayn, a z čeho byl, tak naštvaný. Několikrát srazil bělovlasý fér Kayna na zem, a když se takhle jednou starší fér zvedla, Irawon k němu došel.

,,Kayne, nechápu, proč se proti mně tak bráníš, a teď nemyslím v boji. Já se jen snažím pomoci,“ řekl Irawon se zdvořilým úsměvem, který by mu Kayn nejraději smetl z obličeje pěstí.

,,A…Číst více

Kayn věděl, o čem jejich konverzace bude, jistě že ano. proto se sebral, otočil se na podpatku, zamířil ke komnatě Dakatha a v hlavě si zatím nechal proudit vše, co by…Číst více

/Pokud to mám vše spálit, pak to tedy všechno spálím. Pokud to mám všechno zničit, pak to zničím. jen se směj,. Aby jsi jednou nelitoval toho, že jsi to udělal./

Kayn hnal svého koně, jak jen mu to síly daly. Věděl, že mu za to zvíře určitě nijak nepoděkuje, ale teď potřeboval zmizet. Ošklivě se pohádal s jedním z výše postavených strážných vévodství a potřeboval se uklidnit. A tak se rozhodl, že zamíří na svět lidí, do New Yorku, kde by si našel nějakou oběť na večer, stejně tak jako pak třeba i nějakého zbloudilého civila, jehož životní energii by si mohl pak přivlastnit. Potřeboval více a více, chtěl více a více. V tom zápalu si ani nevšiml, že za ním na koni jel i jeho učitel, Dakath. Všiml si toho až po chvilce. Zavrčel, zastavil koně a otočil jej tak, aby se díval na přijíždějícího féra.

Zadíval se upřeně do pochmurné tváře svého učitele a chvilku na něj jen hleděl.* ,,Co? Co se ti nezdá? Zase!“ zavrčel fér jeho směrem a nesouhlasn…Číst více

Remi ani nevěřil, že se dostal tam, kde teď byl. Sice si jej Erno vybral jako někoho, kdo by mohl být jeho osobní strážce, až na dvoře se ale dozvěděl, že není jako uchazeč jediný. Po počátečních zkouškách v soubojích a vytrvalostních testech, kkteré trvaly několik měsíců, nakonec Remi došel konci svého tréninku. Vévoda byl potěšen jeho statečností a nadšením pro službu. Rychle se stal jeho oblíbeným a svěřil mu nejen svou ochranu, ale také strážení svého nejcennějšího pokladu – svou šestiletou dceru Leu.

Procházel chodbami vévodství Podzimního Dvora, a ačkoliv už věděl, kudy má jít, byl strážnými namířen k dvoukřídlým dveřím ve vzdáleném křídle sídla. Zaklepal, počkal na vyzvání, a vešel do místnosti. Nervozitou se lehce chvěl, ale míchalo se to zároveň i s jeho nadšením.

Lea byla krásná a roztomilá dívenka, jejíž jiskřivé oči plné zvědavosti vyzařovaly přátelství. Byla opatrná, ale zároveň neodolatelně roztomilá, zkrátk…Číst více

Po chvíli se dveře obchodu otevřel a dovnitř vešel Mano. Na sobě měl ještě oblek, ovšem jeho kravata už byla povolená a knoflíčky u krku rozepnuté. Jen co vešel, zavřel za sebou a na Remiho se usmál. „Snad nejdu nějak moc pozdě, spěchal jsem jak jen to šlo,“ pronesl a se svým synovcem se přivítal tak, že jej objal a pak se posadil vedle něj. „Tak jak se máš?“ Optal se se zájmem a kouknul na něj.

I Remi jej objal a pak se usmál. ,,No, nevím ani, kde mám začít? S tím lepším asi, protože toho je méně, takže tak. No, s…Číst více

Po dlouhém přemlouvání se se Remi vrátil na Zimní dvůr. Ne proto, aby sám sobě něco dokázal, ale proto, že prostě chtěl. Chtěl se podívat na místa, která znal, chtěl poznat, co mu otec nikdy nedovolil poznat. Chtěl se tam podívat na to vše, o čem ostatní říkali že dokáže být krásné, chtěl najít krásu v tom místě, které mělo být kdysi jeho domovem.

Nakonec ale stejně skončil zalezlý v jedné z hospod, shodou náhod v té, kde seděl s Castorem, popíjel medovinu a odhodlával se k tomu vydat se po cestách, jež si matně pamatoval ze své minulosti.

Ahantuon se svými vojáky opět mířil na obchůzku. Jejich kroky je zavedly do jedné malé vesničky, kde už před nedávnem po dlouhé době potkal svého syna. Po tom, co došli, rozdal rozkazy a sám se vydal do místní hospody na kontrolu. Vešel a rozhlédl se, jeho pohled padl jen na jedno místo – ke stolu, kde seděl Remi. Na nic nečekal a vydal se k němu.

Remi už jej viděl, jistě že ano. jak by také nemohl. Ten obličej si p…Číst více

Ještě jednou jsem se podíval na adresu a pak na ulici. Čekal jsem nějaký elegantní lehce vintage byt v Soho, ale místo toho stojím na ulici přede mnou Starbucks a za mnou obchodní dům TK Maxx a hlavně hodně rušná ulice. Ale zase na druhou stranu bylo to jen pár metrů od zahrad Kensingtonského paláce. Dobrá uznávám pár desítek let jsem tohohle člověka neviděl a nejspíš se za těch zhruba čtyřicet let změnil i vkus.
Přišel jsem ke dveřím a na zvonku našel jméno. Stiskl jsem bzučák a jen čekal.
Uběhlo pět minut, znova jsem zazvonil, deset minut, opět jsem zazvonil…Než mi po dvaceti minutách došla trpělivost a prostě jsem si otevřel kouzlem. Nebyl čas ztrácet čas.
Jen co jsem vešel na chodbu tak mě ovál pach moči a potu. Vytáhl jsem okamžitě kapesník z kapsy, abych si jej dal přes nos a pusu, protože jsem měl co dělat, abych se nepozvracel. Zdálo se jako kdyby snad řekl tady někde veřejný záchod neb…Číst více

Mladý fér seděl na lavičce a zrovna koukal do mobilu, když uslyšel svoje jméno. Otočil se za hlasem, načež mu chvíli trvalo, než mu došlo s kým má tu čest. „Remi?“ Optal se, snad jako kdyby se ujišťoval, že si jej pamatuje dobře. Schoval mobil do kapsy a postavil se. „Jasně, že jsem to já,“ zazubil se od ucha k uchu, „páni tak tebe jsem neviděl už pěknou řádku let,“ pronesl.

Remi na nic nečekal. Prostě vstal a objal jej. ,,Vy vily jste se rozhodl…Číst více

———————————-

Do krámu šel toho rána jen proto, aby zkontroloval věci, jež došly. Pozdravil Jennifer a usmál se na ni. ,,Jak se ti dneska vůbec daří, jak se máš? Hele, dopředu říkám, že si beru dovolenou na dva týdny, ale kdyby bylo něco potřeba, víš kde mě najít a že jsem tu jak na koni. jen potřebuju trochu vypnout, po tom útoku novorozenců jsem si ani pořádně neodpočal,” pronesl Remi, únava mu byla na obličeji vidět.

Jen co uviděla Jennifer Remiho, tak se na něj usmála. „Zdar šéfe,“ culila se na něj, „jo dneska je to pohoda. Lidí tak akorát, nemůžu si ztěžovat. A úplně v pohodě, však vidím, že sotva pleteš nohama, doufám, že si tedy ale odpočineš,“ mrkla na něj.

Remi si jen odfrkl. ,,Jo, nějak to ještě pořád vstřebávám, to se musí nechat,” zavrněl. Ona o tom, co se stalo, věděla, proto jí nemusel nic vysvětlovat. ,,Každopádně, co zboží, došlo všechno v pohodě? Nebo budeme muset zase n…Číst více

————————-

Remi spěchal od Erna za Manem, jak jen mohl. Slíbil mu, že se za ním zastaví, dříve toho dne, než odešel na dvůr, mu totiž dal vědět o Roxy a o tom, co se stalo. Proto teď mířil na místo jejich setkání, do Central Parku, k jednomu ze stánků, kde se měli sejít. Pořád měl na sobě svou stříbrno-modrou košili v barvách Ernova vévodství, u pasu mu visel meč a za pasem měl schované dvě dýky.

Mano už čekal v parku. Seděl na lavičce a pozoroval dění kolem sebe. Usmíval se. Dneska měl dobrou náladu a byl zvědavý jaké novinky mu Remi chtěl. Zrovna se rozhlížel, když svého synovce zahlédl. Kývnul mu na pozdrav, postavil se a šel za ním.

Remi se usmál, došel za ním a objal jej. ,,Tak co, jak se vede? Zvládáš nějak?“ usmál se a sedl si na lavičku. ,,Dneska mi dali teda, celkem mazec,“ odfrkl si Remi.

„Já se mám skvěle. Jak jinak bych se měl mít. Snažím se užívat života, jak jen to jde. A co ty? Jak se vede tobě synovče?“…Číst více