Po tak dlhom čase mimo New York. Nie je to v mojom živote prvý,ani poslednýkrát. Chcel som prísť na svoje narodeniny, ale nedokázal som sa od Lóniho dostať príliš ďaleko bez záchvatu úzkosti. Nie je to síce tak dávno. No i tak sa to zdá, akoby som prespal storočia, zatvorený v temnotách medzi koreňmi najstarších stromov Faerie. Dodávali mi vodu a živiny, uzamknutému v malej škrupine pod zemou, ako malý oriešok, semiačko stromu, ktorý len čaká na prečkanie sucha a búrky, aby mohol vystrčiť hlavu. A tak som ju vystrčil dnes.Keď sa obzerám okolo seba, uhýbam pred nimi pohľadom. Pred ľuďmi, čo chodia okolo i po druhej strane preplnenej cesty hlavnej newyorskej ulice. Je neónová a preľudnená a všetko sa mi lepí na kožu ako ťažká smola. Odvykol som si. Znova je zo mňa utiahnutý malý fér. Bojí sa vyčnievať a napriek tomu vyčnieva svojimi divokými vlasmi a bosými nohami, tak typickými pre mňa, že?A mám k nemuzvláštny vzťah. K New Yorku. Niekedy tu pr…Číst více

V lázni už ale bylo obsazeno. Neseděl tam nikdo jiný, než Mordred. Když se otevřely dveře a on ji viděl vejít, tak se jen uculil, podepřel si jednou rukou bradu a zadíval se na ni. „Hm, ale co to tady máme? Že by jsi se šla přidat?“ nadzvedl obočí.

Cali jen překvapeně pozvedla obočí. Nečekala, že tady bude. „Třeba jo. Jsem zmrzlá a potřebuju se zahřát,“ uculila se, načež si svlékla oblečení, k…Číst více

Pořád se trochu zlobila na Roberta, že ji prohodil portálem do neznámé dimenze, očividně s tím, že věděl, co se tu má odehrávat. Snad mu někdo dal echo, aby ji přivedl, jenže to by ji nemohl nechat samotnou na místě, kde nikdy nebyla!
Nikde nikdo nebyl a ona ještě čekala, co se má vlastně stát, proč tady je, protože jeden z čarodějů jí něco naznačil. Tedy jen znovu potvrdil Robertova slova a sice to, že se potká se Spirálovou radou, což ji nijak neuklidnilo. Provedla něco? Nebo ji jen pozvali, aby mohla v Labyrintu studovat? Měla být pokusný králík? Zajímalo je Peklo? – neřekla to mnoha lidem, s jistotou to mimo ně věděli Nejvyšší čarodějové New Yorku, Praetor Lupus a lovci. Ale co když to Nejvyšší řekli radě? … A proč by je to vlastně zajímalo?
Nervózně přešlapovala a mnula si na zátylku krk, kde se v doprovodu drobného štípnutí objevilo tetování, jak zjistila vykrucováním si hlavy, aby viděla v odrazné ploše, co to sakra bylo. Skvělý, fakt, že jo. Toh…Číst více

Calipso mířila od Taisiy přímo na panství, hnala koně rychle, proto jí cesta netrvala dlouho. Brzo byla na nádvoří, dne nechala koně a sama se vydala k sobě do pokoje. Potřebovala si trochu odpočinout, přece jen hrátky s Elisinou dcerou si užila dost a nějakou energii jí to vzalo.

Sledovala písmenka v knížce, ale začínala být tím unavená, když dovnitř vesel jeden ze sluhů. „Má paní… Vrátila se. Šla do svého pokoje,“ podotkl nejistě a Elleth se jen pousmála. Zaklapla knihu a zamířila rovnou za svou svěřenkyní. Když rozrazila dveře jejího pokoje,…Číst více

Po dvou dnech strávených na panství Elleth se Cali vydala opět pryč. Tak nějak potřebovala upustit…Číst více

Matka nebyla zrovna nadšená z výsledků. Zdálo se, že vše šlo pomalu a nedostávala ani pořádně nové informace, takže nebylo divu, když svůj příchod oznámila hlasitým zabouchnutím dveří. „Vidím, že si užíváš lázně…,“ podotkla jízlivě a přešla k vaně, kdy se dívala na mladou vílu. Usedla na kraj vany, když strčila prst do vody a nechala jí probít elektřinou, ale jen pár sekund. „Dlouho j…Číst více

Taisia se rychle dozvěděla o tom, co se stalo její matce a rozhodně to v ní vyvolalo nesmírnou nenávist vůči všem, kdo na její matku sáhli. Dokázala se z toho dostat jen za pomocí lovu. Oproti jiným vílám lovila opravdu jen zvěř a tu co ulovila, tak prodávala po zdejších hostincích. Dnešní lov byl rozhodně jeden z úspěšnějších, kdy rozkopla dveře a přes rameno nesla několik zajíců.…Číst více

Do vily za Aless Remi přišel na druhý den. Nemohl si ale všimnout, že tu bylo více lidí, než obvykle, dokonce i více věcí. Jen tak tiše pro sebe zavrčel a vyšel do ložnice, doufajíc, že tam ji najde. ,,Aless? Jsi tu?“ optal se a pohledem ji hledal.

Jen co slyšela jeho hlas, vyšla z koupelny do ložnice. Na sobě měla jen legíny a tílko, takže šlo ještě vidět hojící se rány. Jelikož celou noc řešila to, co se stalo, neměla moc čas myslet na sebe. Věděla, kdo za tím stál a když se dozvěděla, kdo tam uhořel, docela jí to vzalo. ,,Ano?“ ozvala se a podívala se na něj.

Remi se na ni ihned podíval a pak vykulil oči. ,,Sakra, co se tu stalo? Co se událo, proboha, proč je tu tolik lidu a proč vypadáš u všech všudy jako zatracenej jehelníček?“ pronesl a ochranitelsky k ní přiskočil studující její rány. ,,Sedni si tu a povídej, já najde nějaké bylinky,“ pronesl nekompromisně.

,,To je v pořádku, já si pak dám krev a zahojí se to, opravdu,“ pronesla, a…Číst více

Do vily se Remi vrátil na večer, kdy měl vše oběhané, zařízené a hotové. Den zase strávil u sebe v obchůdku, takže více nasál a připomněl si atmosféru toho, co miloval a nyní mířil do pokoje. Po cestě mu už Richiee sdělil, že Aless jela řešit něco s obchodem a vrátí se na večer.

Mezitím dolů sešla i Ruby, která se na Remiho usmála. „Nahoře v Alessině pracovně na tebe čeká Cristine, chce se tebou mluvit a něco pro tebe má,“ pronesla, kývla na pozdrav Richiemu a pak se vydala do kuchyně.

Remi se na upírku jen otočil, pak pokrčil rameny a poté vešel do pokoje, kde se setkal s pohledem čarodějky s blond mikádem. Znal ji jen chvilku, ale co od Aless věděl, byla milá, spolehlivá, a s Benem tvořili skvělý čarodějný tým, který byl přínosem pro klan. Když se k tomu ještě přidal Killain, tak to bylo něco skvělého. Usmál se na Cristine a posadil se. ,,Prý jsi se mnou chtěla mluvit, tak co to je?“ optal se zvídavě mladý fér.

Jen co…Číst více

Bylo to jako příchod do jiného světa. Remi, který posledních pár měsíců, týdnů, prožil ve shonu a neustálém stresu, kdy se pohyboval hlavně na dvoře a nebos Aless a po svatbě ještě řešil Elisu a to, co se stalo mezi ním za zády upírky, se konečně vrátil do svého obchodu s kytarami – místa, které si vždycky zamiloval, už když mu na mysli vyšlo jako jen obyčejný nápad, tak i potom, kdy v něm trávil skoro každý den. Pamatoval si na dny, kdy tu maloval, škrabal zdi, a pak zase maloval, protože použil špatnou barvu, přivážel zboží a první kytary, vše si pamatoval. Jakmile vkročil dovnitř, uslyšel ten starý známý zvuk štelování strun a vlnu sladkých tónů, která jej obklopila. Chvilku se jen tak rozhlížel po vlastním obchodu, jež tak v poslední době flákal.

,,Jess, Jenn, jsem zpět!“ volal Remi plný nadšení ke svým dvěma kolegyním, které s ním v obchodě pracovaly. Jakmile se první z nich, růžovovlasá dívka objevila ve dveřích, ihned se k němu roz…Číst více

Remi ani nevěděl, jak dlouho u sebe doma nebyl. Jak se vrátil od Aless, tak večer, den před tím, než měl zamířit za Hiramem se zastavil u sebe v bytě. To, co bylo před tím, byly to dlouhý den plné pracovního shonu, nebo byl s Aless, či na dvoře, ale jedno bylo jasné- pro Remiho to byla zvlášť náročná doba. Vešel do dobytu, unavený a cítil, že ho všude bolí. Přeci jen, po tom tréninku na podzimním dvoře byl pořádně pomlácený, jak jen mohl být, a sice se něco zahojilo, ale něco se ještě hojit mělo. Přemýšlel, že se pak zastaví u Aless a požádá ji o trochu jedu Mystique. Věděl však, že s každým dalším krokem se posouvá blíž ke svému milovanému bytu.

Krátce před vstupem do budovy Remi vzpomněl na dny plné smíchu a nekonečné radosti, které tam prožil. Jeho byt byl jeho útočištěm, místem, kde se cítil opravdu doma, ačkoliv Alessina vila byla milá a pořádně obrovská s mnoha možnostmi, jeho byt bylo zkrátka o dost více hřejivé místo, snad kvůli…Číst více

Remi ani nevěřil, že se dostal tam, kde teď byl. Sice si jej Erno vybral jako někoho, kdo by mohl být jeho osobní strážce, až na dvoře se ale dozvěděl, že není jako uchazeč jediný. Po počátečních zkouškách v soubojích a vytrvalostních testech, kkteré trvaly několik měsíců, nakonec Remi došel konci svého tréninku. Vévoda byl potěšen jeho statečností a nadšením pro službu. Rychle se stal jeho oblíbeným a svěřil mu nejen svou ochranu, ale také strážení svého nejcennějšího pokladu – svou šestiletou dceru Leu.

Procházel chodbami vévodství Podzimního Dvora, a ačkoliv už věděl, kudy má jít, byl strážnými namířen k dvoukřídlým dveřím ve vzdáleném křídle sídla. Zaklepal, počkal na vyzvání, a vešel do místnosti. Nervozitou se lehce chvěl, ale míchalo se to zároveň i s jeho nadšením.

Lea byla krásná a roztomilá dívenka, jejíž jiskřivé oči plné zvědavosti vyzařovaly přátelství. Byla opatrná, ale zároveň neodolatelně roztomilá, zkrátk…Číst více

Po chvíli se dveře obchodu otevřel a dovnitř vešel Mano. Na sobě měl ještě oblek, ovšem jeho kravata už byla povolená a knoflíčky u krku rozepnuté. Jen co vešel, zavřel za sebou a na Remiho se usmál. „Snad nejdu nějak moc pozdě, spěchal jsem jak jen to šlo,“ pronesl a se svým synovcem se přivítal tak, že jej objal a pak se posadil vedle něj. „Tak jak se máš?“ Optal se se zájmem a kouknul na něj.

I Remi jej objal a pak se usmál. ,,No, nevím ani, kde mám začít? S tím lepším asi, protože toho je méně, takže tak. No, s…Číst více

Po dlouhém přemlouvání se se Remi vrátil na Zimní dvůr. Ne proto, aby sám sobě něco dokázal, ale proto, že prostě chtěl. Chtěl se podívat na místa, která znal, chtěl poznat, co mu otec nikdy nedovolil poznat. Chtěl se tam podívat na to vše, o čem ostatní říkali že dokáže být krásné, chtěl najít krásu v tom místě, které mělo být kdysi jeho domovem.

Nakonec ale stejně skončil zalezlý v jedné z hospod, shodou náhod v té, kde seděl s Castorem, popíjel medovinu a odhodlával se k tomu vydat se po cestách, jež si matně pamatoval ze své minulosti.

Ahantuon se svými vojáky opět mířil na obchůzku. Jejich kroky je zavedly do jedné malé vesničky, kde už před nedávnem po dlouhé době potkal svého syna. Po tom, co došli, rozdal rozkazy a sám se vydal do místní hospody na kontrolu. Vešel a rozhlédl se, jeho pohled padl jen na jedno místo – ke stolu, kde seděl Remi. Na nic nečekal a vydal se k němu.

Remi už jej viděl, jistě že ano. jak by také nemohl. Ten obličej si p…Číst více

Remi si frustrovaně odfrkl a prohrábl si vlasy, zatímco přecházel po místnosti své ložnice nahý sem a tam. „Jak to jako myslíš, že to nejde?“ Podíval se na Aless, jež ležela na posteli před ním.

Upírka se posadila a povzdechla si. „Prostě to… nejde. Nevím proč, možná je toho na mě jen moc, já nevím,“ koukala na něj. Sama z toho byla lehce frustrovaná, přece jen se jí to ještě nestalo.

Remi vykulil oči. „Aless, sakra, jak jako frustrovaná, tohle nejsi ty. Sakra, ty dokážeš mít sex a uvolnit se i když jsi v největším srabu, tak co mi tu povídáš o tom, že je to stres?“ zakňučel Remi, celý nesvůj. Pak se na ni ale podíval. „Je to mnou? Dělám já něco špatně?“ zeptal se s pohledem ublíženého štěněte.

Když viděla ten jeho pohled, rychle vstala z postele a nahá došla k němu, objala ho kolem krku a zadívala se mu do očí. „Ne, není to tebou, to rozhodně ne mi amore. Ani neděláš nic špatně, tohle si nes…Číst více

Emett seděl ve vile, na gauči u televize a sledoval program. Po očku koukal i na své upíry, které tu Sebastian provázel a spokojeně se culil.

Alessandra vešla do víly. Vracela se po pár dnech od Remiho a věděla, že ji doma čeká Emett. Že by se s ním chtěla nějak extra bavit po tom, co provedl na večírku se nedalo říct. Prošla chodbou a došla do obývacího pokoje, kde pohlédla na svého bývalého vůdce. „Hm, vidím, že ses už zabydlel,“ zavrčela a přešla až k němu, kde mu jednu vrazila, „už nikdy nesahej na Remiho, je ti to jasné?! Zavrčela naštvaně.

Hlava se mu otočila stranou, než se ale jen ušklíbl a otočil pohled k ní. „Ale no, snad by jsi se nečertila? Byl by to jen další matla v dlouhém životě, na čem sejde?“ pokrčil rameny a pak na ni mrkl. „Posaď se, asi si máme o čem povídat,“ vyzval ji.

Zamračila se. „Na tom, že mi na něm ale záleží a rozhodně nedovolím, aby se mu něco stalo. Tohle se už…Číst více

Mladý fér seděl na lavičce a zrovna koukal do mobilu, když uslyšel svoje jméno. Otočil se za hlasem, načež mu chvíli trvalo, než mu došlo s kým má tu čest. „Remi?“ Optal se, snad jako kdyby se ujišťoval, že si jej pamatuje dobře. Schoval mobil do kapsy a postavil se. „Jasně, že jsem to já,“ zazubil se od ucha k uchu, „páni tak tebe jsem neviděl už pěknou řádku let,“ pronesl.

Remi na nic nečekal. Prostě vstal a objal jej. ,,Vy vily jste se rozhodl…Číst více

———————————-

Do krámu šel toho rána jen proto, aby zkontroloval věci, jež došly. Pozdravil Jennifer a usmál se na ni. ,,Jak se ti dneska vůbec daří, jak se máš? Hele, dopředu říkám, že si beru dovolenou na dva týdny, ale kdyby bylo něco potřeba, víš kde mě najít a že jsem tu jak na koni. jen potřebuju trochu vypnout, po tom útoku novorozenců jsem si ani pořádně neodpočal,” pronesl Remi, únava mu byla na obličeji vidět.

Jen co uviděla Jennifer Remiho, tak se na něj usmála. „Zdar šéfe,“ culila se na něj, „jo dneska je to pohoda. Lidí tak akorát, nemůžu si ztěžovat. A úplně v pohodě, však vidím, že sotva pleteš nohama, doufám, že si tedy ale odpočineš,“ mrkla na něj.

Remi si jen odfrkl. ,,Jo, nějak to ještě pořád vstřebávám, to se musí nechat,” zavrněl. Ona o tom, co se stalo, věděla, proto jí nemusel nic vysvětlovat. ,,Každopádně, co zboží, došlo všechno v pohodě? Nebo budeme muset zase n…Číst více

————————-

Remi spěchal od Erna za Manem, jak jen mohl. Slíbil mu, že se za ním zastaví, dříve toho dne, než odešel na dvůr, mu totiž dal vědět o Roxy a o tom, co se stalo. Proto teď mířil na místo jejich setkání, do Central Parku, k jednomu ze stánků, kde se měli sejít. Pořád měl na sobě svou stříbrno-modrou košili v barvách Ernova vévodství, u pasu mu visel meč a za pasem měl schované dvě dýky.

Mano už čekal v parku. Seděl na lavičce a pozoroval dění kolem sebe. Usmíval se. Dneska měl dobrou náladu a byl zvědavý jaké novinky mu Remi chtěl. Zrovna se rozhlížel, když svého synovce zahlédl. Kývnul mu na pozdrav, postavil se a šel za ním.

Remi se usmál, došel za ním a objal jej. ,,Tak co, jak se vede? Zvládáš nějak?“ usmál se a sedl si na lavičku. ,,Dneska mi dali teda, celkem mazec,“ odfrkl si Remi.

„Já se mám skvěle. Jak jinak bych se měl mít. Snažím se užívat života, jak jen to jde. A co ty? Jak se vede tobě synovče?“…Číst více

——————

Remi se probudil nějak nad ránem, když pootočil hlavu, tak zjistil, že hodiny ukazují něco málo po páté hodině ranní. Ani nevěděl, jak a kdy odpadl, jediné, co si pamatoval bylo, že byl u Aless,a to bylo vše. Pohledem rychle přejel po pokoji, a málem vyletěl z kůže, když si všiml, že tam v rohu místnosti, skrytý před případným světlem někdo sedí. Pak mu ale došlo, kdo to je. ,,Sebastiane, do hajzlu ale, co ty tady sakra děláš!! “ houkl k němu, hned svého rozhodnutí ale litoval, jelikož mu zadunělo v hlavě a on jen zkřivil bolestně obličej.

Tak jak slíbil Aless i udělal a zůstal u Remiho dokud se neprobudil, aby jí pak dal vědět, že byl v pořádku. Ovšem tak nějak mu nedošlo, že ta bude muset zůstat i přes den. Když pak začalo svítat, neměl se Sebastian moc kde ukrýt a tak skončil v koutě, kde prozatím slunce moc nedosáhlo. „Co by, hlídám tě. Aless mě sem poslala. Bála se o tebe, tak mi řekla, abych…Číst více

Bylo ráno, slunce už hezky svítilo, ale přes závěsy, které Remi ještě v noci zatahoval, nepronikl dovnitř ani jeden paprsek. A i kdyby, Aless si dával jo dobrý pozor, aby se mu vyhnula, přece jen, bolest to byla nesnesitelná. Zrovna byla v kuchyni. Remi spal a ona jakožto upír spánek nepotřebovala, sice si jej ráda dopřávala i když jí nic nepřinášel, ale zrovna teď vstala časně. Stála u kuchyňské linky jen v kalhotkách a jeho troku a dělala těsto na lívance. Vstala s dobrou náladou a řekla si, že mu zkusí udělat snídani, všechno dělala podle návodů na internetu, jen aby trefila tu správnou chuť, trochu očarovala jednu ze sousedek, aby jí s tím pomohly, když pak měla vše nachystáno, začala je připravovat na pánvi, zatímco krájela ovoce a broukala si jednu píseň, jež ji utkvěla v hlavě.

Remi usnul jen na chvilku, nebo spíše, jen tak polehával a odpočíval, a napůl nevnímal dění kolem sebe. Vůně ráno jej ale praštila do nosu, nebo…Číst více

—–

Aless se uculila. „Tak sem se budu vkrádat, jen když budeš spát, abych s tebou mohla být aspoň chvíli takhle, pokud budu moct a nebude ti to vadit, že na chvíli vklouznu k tobě do postele. Ovšem pokud si na mě uděláš čas i normálně, tak dojdu v normální hodinu, o to se neboj,“ vyplázla na jazyk, než se zadívala i ona na něj a odmlčela se. „Počkej, jak očarovala? Co tím myslíš?“ optala se mírně zaraženě.

Remi se na ní jemně pousmál a dal jí pramínky vlasů za ucho. „Tak dobře. No, myslel jsem to tak, jako kvůli tomu co mezi sebou máme, víš?“ uvedl jeho dotaz tak, aby jej Alessandra pochopila, přičemž mu zaškubaly koutky.

Došlo jí to. „Takže tohle si myslíš, že jsem udělala? Že jsem na tebe použila Encanto?“ zamračila se, slezla z něj a lehla si vedle něj na bok zády k němu. V tuhle chvíli nevěděla, jestli má být naštvaná nebo uražená. „A jak bych asi očarovala sebe nevíš?“…Číst více

Zrovna mířila z kostela domů, když jí napadlo něco jiného. Na křižovatce proto stroj otočila a místo zpátky do Brooklynu její cesta vedla do Queensu. V noci byly cesty prázdné, takže jí cesta nezabrala moc času. Nakonec zastavila u krajnice, slezla z motorky, sundala si helmu, kterou si vzala s sebou a vešla do bytového komplexu na příslušné patro. U dveří chvíli stála a poslouchala. Když jí došlo, že dotyčný už asi spí, jen se uculila a za použití své síly a znalostí si otevřela dveře do bytu a tiše vešla, načež za sebou nezapomněla zavřít. Helmu i s bundou odložila na židli, sundala boty a svlékla i kalhoty. Tichým krokem se pak vydala do pokoje, kde jen v kalhotkách a tílku vklouzla ke spícímu Remimu, kde se mu schoulila v náručí. Ani netušila proč k němu vlastní přišla, věděla jen to, že tady chtěla teď být.

Remi ještě chvilku spal, než jej ale probudil pohyb vedle něj. Nejprve…Číst více

Moja neistota bola tak jasná, až mi z toho bolo nevoľno. Zájsť za rodičmi, kým som bol v Idris riešiť záležitosti Rady, sa mi od začiatku nezdalo ako dobrý nápad a vlastne som si ho niekoľkokrát vyškrtol z programu dňa a znova pridal, sám sebe nadávajúc, že čím skôr si tým prejdem, tým lepšie to pre všetkých bude a tento argument ma presvedčil zo všetkých asi najviac.
Keď som vstúpil do domu, kde som vyrastal, zdal sa mi podivne tichý a hlavne prázdny. Rodičia ma, samozrejme, nečakali, keďže som ich o mojej návšteve neoboznámil, a tak keď som narazil na matku v obývačke, v tvári jej zahral prekvapený a zároveň akosi potešený výraz.
„Sebastian,“ oslovila ma typicky materinsky, vstala od stolíka, kde mala uloženú kávu, roztiahla ruky a keď sa ku mne dostala, silno ma objala, vybozkávajúc ma na líca. Tváril som sa mrzuto, nič iné odo mňa aj tak nebolo čakať. Práve som išiel rodičom oznámiť, že som sa zasnúbil. So ženou, ktorú poznajú,…Číst více

Myslím, že mi radosť priveľmi zachutila a tentoraz chutí ako krv. Konečne znova viem, ako chutí a bolí rovnako. Je do mňa zatnutá jej chuť ako meč po rukoväť cez hrdlo a pozdĺž tela v každom kúte. Na chvíľu som aj zabudol, aký je to pocit, cítiť na tvári každý dotyk ruky, teplotu vzduchu i jemný vánok, čo sa snaží všetko pofúkať.
Keď vstávam po niekoľkých minútach, ktoré sa čneli vo mne ako večnosť, snažím sa dýchať nosom. Nejde mi to, je preplnený pachom ublíženia. A smrdí mi. Potiahnem, otriem si tvár do dlaní a keď ich odtiahnem, vidím na nich šmuhy krvi, roztreté v prazvláštnom obrazci abstraktu. Usmejem sa. Nemôžem nič iné, žiaľ oblakom. Chytili si správneho, takého, čo nič nevracia späť, čo sa nedá nazvať darom. A že by som rád rozdal niekedy v pästiach strach. Myknem sám pre seba plecami. Neviem to.
Sedím s nohami natiahnutými pred sebou, kývem si nimi a búcham o seba do rytmu férskej piesne, ktorá mi utkvela v mysli p…Číst více

Ležela zrovna v Remiho náručí a spokojeně vydychávala, než se lehce odtáhla a pohlédla na něj přičemž se šibalsky uculila. ,,Tak tohle by sis mohl odškrtnout ze seznamu,“ Zasmála se a vtiskla mu pusu na tvář, než se odtáhla úplně a posadila se na okraj postele k němu zády. Rozhlížela se, kde bylo její oblečením načež jej sesbírala ze země a pomalu se oblékala. ,,Pojedeš se mnou na letiště?“ Optala se zapínajíc si zrovna podprsenku. ,,Nebo máš jiné plány?“ Dobírala si ho, zatímco se pomalu soukala do kalhotek a kalhot. Pak se na něj otočila a prohrábla mu jeho dlouhé vlasy.

Stejně tak to prodýchával i on. Byla by lež kdyby řekl, že po tomhle dlouho netoužil, a teď ji tu měl. Pohlédl na ni a usmál se. ,,Pojedu, mio caro,“ zašeptal, ale i tak se pak natáhl a vášnivě ji políbil.

Polibek mu vášnivě opětovala, než se odtáhla a pohlédla na něj. Chvíli jej pozorovala. „Tak svou touhu sis splnil a já se jdu sbalit,“ vyplázla na něj jazyk a lehce jej…Číst více

Tak nějak se probudil do té novinky, kdy mu jeho kamarádka Chiara volala, že dorazila právě na letiště JFK. Remi se nestačil divit, tak nějak netušil, že by doletěla dnes. Bylo to pro něj překvapení, ale jako vždy ona, příjemné. Proto se vydal co nejrychleji na letiště, oblečen do šortek modré barvy s bílými, svislými pruhy a bílé košili. Vlasy si sepl do drdolu a jel. Takhle čekal v hale, rozhlížejíc, kde uvidí její blond hlavu.

Chia sama se na toho blázna tak moc těšila a konečně byla tady, v New Yorku. Jen co vystoupila z letadla, prošla kontrolou, rychle si šla vyzvednout svůj kufr. Na sobě měla černou koženou minisukni, vysoké kozačky ze stejného materiálu jako sukně a černou průsvitnou košili s dlouhým rukávem, jenž byla zdobená rudými květy. Pár knoflíčku ze shora, stejně jako zespod si nechala rozeplé. A samozřejmě, že by to nebyla Chiara, kdyby si jako naschvál pod tento svršek nevzala podprsenku. Rychle si sebrala svůj kufr z pásu a už…Číst více

Dítě, malý chlapec, který ještě před chvilkou radostně utíkal po parku, běžící směrem ke své matce, aby se jí pochlubil, jak pěkný hrad zvládl vytvořit z písku na pískovišti, se ani nenadál, a ve své nepozornosti ve svém rozběhu vší silou narazil do nohou muže, mladíka, který dění na dětském hřišti pozoroval, ani sám nevěděl s jakými pocity na duši. Jakmile ale ucítil náraz do svých nohou zahalených do dlouhých, volných, béžových kalhot, podíval se pomalu dolů. Své pronikavé, hnědé oči zaměřil na malého chlapce, který skončil sedící na zemi.

Chvilku si vyměňoval s malým dítětem pohledy, než mezi prsty levé ruky uchopil cigaretu doteď sevřenou mezi rty a uculil se od ucha k uchu, čímž odhalil své dokonale bílé zuby. ,,Pozor na cestu, maličký,“ pronesl zvučným hlasem, svým způsobem podmanivým a lehkým, a na druhpou stranu lstivým a vábným.

Chlapec na něj ještě chvilku koukal, než se sebral na nohy, a s pohledem na mladíkovi jej oběhl a běžel…Číst více

Niekedy skutočne nenávidím svoju prácu. Ale občas sa v nej dá spojiť príjemné s užitočným. Zapíšem si ešte posledné poznámky z prednášky a potom si tak ako ostatní, pobalím svoje veci a vyjdem z auly. Trochu pohýbem ramenami, pretože mi z toho sedenia stuhli. Bola to dlhá ale za to zaujímavá prednáška o vrahoch dvadsiateho prvého storočia. Niečo čo sa mi hodí k práci a aj k prednáškam, ktoré musím absolvovať na univerzite. A ako bonus… mi CIA uhradí celú cestu a pobyt v Baltimore. Len teda, nesmiem stratiť bločky. Hodil som na seba bielu košeľu, šedé nohavice a keďže je počasie stále pod psa tak aj hnedý kabát. S hnedou, koženou aktovkou tu fakt vyzerám ako nejaký profesor alebo biznismen, čo mi ani nevadí, pretože sa tu na mňa culia študentky a myslím, že aj nejakí študenti. Dvíha mi to ego. Tak sa teda pousmejem, zapadnem na toalety, ktoré oproti mojim študentským časom vyzerajú ako z luxusného hotela a… odfotím sa Jasonovi. Na moment si pripadám ako jedna…Číst více

Nájsť si miesto, kde budem tentoraz prespávať, nebolo zas tak ťažké, ako som čakal, keď som sa sem vrátil. Je to len malá opustená budova, o ktorej sa hovorí, že v nej straší. No a teraz tam bude istý čas strašiť naozaj. Tehlové steny sú obrastené popínavými rastlinami s listami a v lete iste budú kvitnúť aj kvety, cítim to, viem to, rastliny mi to našepkajú a moja intuícia tuší, ako skvostne sa to bude javiť všetkým civilom, prechádzajúc okolo, možno si to prikrášlim podľa seba nejakou tou mágiou. Už ani to miesto nebude tak desivé. To možno ani nie je dobré. Nájsť si úkryt, kde sa pokojne usadiť aspoň na istý čas, kým sa zase vrátim do Faerie po zásoby a vezmem si so sebou z civilského sveta nejaký rajský plyn (čarovný názov, tak ako účinky), LSD a yagé (William by bol rád), a potom sa zas presunúť inam. U obchodníkov, ktorým donášam, však nikdy neviem. Alebo použijem trochu mágie. Civilovia si niekedy nevidia ďalej od nosa, ako som…Číst více