Po tak dlhom čase mimo New York. Nie je to v mojom živote prvý,ani poslednýkrát. Chcel som prísť na svoje narodeniny, ale nedokázal som sa od Lóniho dostať príliš ďaleko bez záchvatu úzkosti. Nie je to síce tak dávno. No i tak sa to zdá, akoby som prespal storočia, zatvorený v temnotách medzi koreňmi najstarších stromov Faerie. Dodávali mi vodu a živiny, uzamknutému v malej škrupine pod zemou, ako malý oriešok, semiačko stromu, ktorý len čaká na prečkanie sucha a búrky, aby mohol vystrčiť hlavu. A tak som ju vystrčil dnes.Keď sa obzerám okolo seba, uhýbam pred nimi pohľadom. Pred ľuďmi, čo chodia okolo i po druhej strane preplnenej cesty hlavnej newyorskej ulice. Je neónová a preľudnená a všetko sa mi lepí na kožu ako ťažká smola. Odvykol som si. Znova je zo mňa utiahnutý malý fér. Bojí sa vyčnievať a napriek tomu vyčnieva svojimi divokými vlasmi a bosými nohami, tak typickými pre mňa, že?A mám k nemuzvláštny vzťah. K New Yorku. Niekedy tu pr…Číst více

V lázni už ale bylo obsazeno. Neseděl tam nikdo jiný, než Mordred. Když se otevřely dveře a on ji viděl vejít, tak se jen uculil, podepřel si jednou rukou bradu a zadíval se na ni. „Hm, ale co to tady máme? Že by jsi se šla přidat?“ nadzvedl obočí.

Cali jen překvapeně pozvedla obočí. Nečekala, že tady bude. „Třeba jo. Jsem zmrzlá a potřebuju se zahřát,“ uculila se, načež si svlékla oblečení, k…Číst více

Pořád se trochu zlobila na Roberta, že ji prohodil portálem do neznámé dimenze, očividně s tím, že věděl, co se tu má odehrávat. Snad mu někdo dal echo, aby ji přivedl, jenže to by ji nemohl nechat samotnou na místě, kde nikdy nebyla!
Nikde nikdo nebyl a ona ještě čekala, co se má vlastně stát, proč tady je, protože jeden z čarodějů jí něco naznačil. Tedy jen znovu potvrdil Robertova slova a sice to, že se potká se Spirálovou radou, což ji nijak neuklidnilo. Provedla něco? Nebo ji jen pozvali, aby mohla v Labyrintu studovat? Měla být pokusný králík? Zajímalo je Peklo? – neřekla to mnoha lidem, s jistotou to mimo ně věděli Nejvyšší čarodějové New Yorku, Praetor Lupus a lovci. Ale co když to Nejvyšší řekli radě? … A proč by je to vlastně zajímalo?
Nervózně přešlapovala a mnula si na zátylku krk, kde se v doprovodu drobného štípnutí objevilo tetování, jak zjistila vykrucováním si hlavy, aby viděla v odrazné ploše, co to sakra bylo. Skvělý, fakt, že jo. Toh…Číst více

Calipso mířila od Taisiy přímo na panství, hnala koně rychle, proto jí cesta netrvala dlouho. Brzo byla na nádvoří, dne nechala koně a sama se vydala k sobě do pokoje. Potřebovala si trochu odpočinout, přece jen hrátky s Elisinou dcerou si užila dost a nějakou energii jí to vzalo.

Sledovala písmenka v knížce, ale začínala být tím unavená, když dovnitř vesel jeden ze sluhů. „Má paní… Vrátila se. Šla do svého pokoje,“ podotkl nejistě a Elleth se jen pousmála. Zaklapla knihu a zamířila rovnou za svou svěřenkyní. Když rozrazila dveře jejího pokoje,…Číst více

Po dvou dnech strávených na panství Elleth se Cali vydala opět pryč. Tak nějak potřebovala upustit…Číst více

Matka nebyla zrovna nadšená z výsledků. Zdálo se, že vše šlo pomalu a nedostávala ani pořádně nové informace, takže nebylo divu, když svůj příchod oznámila hlasitým zabouchnutím dveří. „Vidím, že si užíváš lázně…,“ podotkla jízlivě a přešla k vaně, kdy se dívala na mladou vílu. Usedla na kraj vany, když strčila prst do vody a nechala jí probít elektřinou, ale jen pár sekund. „Dlouho j…Číst více

Taisia se rychle dozvěděla o tom, co se stalo její matce a rozhodně to v ní vyvolalo nesmírnou nenávist vůči všem, kdo na její matku sáhli. Dokázala se z toho dostat jen za pomocí lovu. Oproti jiným vílám lovila opravdu jen zvěř a tu co ulovila, tak prodávala po zdejších hostincích. Dnešní lov byl rozhodně jeden z úspěšnějších, kdy rozkopla dveře a přes rameno nesla několik zajíců.…Číst více

Pomalým krokem vešel do místnosti mladík se světlými vlasy ve zbroji odpovídající věznici, ve které se nacházeli. Když pak prošel kolem dalšího procházejícího strážného, chytl jej za paži a jemně se k němu naklonil. V dalším momentě mu do hlavy vložil jednoduchou myšlenku. Zmanipuloval jeho mysl tak, že mladík se nejprve chytl za hlavu a pak se celý nesvůj, pomatený a zamotaný rozeběhl směrem do jedné z místností, kde se nacházela další pětice strážných. Onen mladík ihned tasil meč a jal se na ně útočit ve zmatených, ale i tak krvelačných pokusech o to někoho z nich zranit a případně zabít. Jen pramálo se snažili strážní mačkat tlačítko poplachu, jež by spustil alarm po celé oblasti, jak by také mohli, když byl právě tento poplach odpojený a pro tento moment nefunkční?

Světlovlasý mladík počkal, až muži, jež měli na starosti kamerový systém, odběhnout zjistit, co se děje a co to je vlastně za hluk. Pak mu už zbylo jen málo k tomu,…Číst více

Do vily za Aless Remi přišel na druhý den. Nemohl si ale všimnout, že tu bylo více lidí, než obvykle, dokonce i více věcí. Jen tak tiše pro sebe zavrčel a vyšel do ložnice, doufajíc, že tam ji najde. ,,Aless? Jsi tu?“ optal se a pohledem ji hledal.

Jen co slyšela jeho hlas, vyšla z koupelny do ložnice. Na sobě měla jen legíny a tílko, takže šlo ještě vidět hojící se rány. Jelikož celou noc řešila to, co se stalo, neměla moc čas myslet na sebe. Věděla, kdo za tím stál a když se dozvěděla, kdo tam uhořel, docela jí to vzalo. ,,Ano?“ ozvala se a podívala se na něj.

Remi se na ni ihned podíval a pak vykulil oči. ,,Sakra, co se tu stalo? Co se událo, proboha, proč je tu tolik lidu a proč vypadáš u všech všudy jako zatracenej jehelníček?“ pronesl a ochranitelsky k ní přiskočil studující její rány. ,,Sedni si tu a povídej, já najde nějaké bylinky,“ pronesl nekompromisně.

,,To je v pořádku, já si pak dám krev a zahojí se to, opravdu,“ pronesla, a…Číst více

Na dvůr se Kayn vrátil poté, co se u sebe v chatrči tak nějak zhojil, nanesl ochranné a léčivé masti a zahojil se alespoň trošku, Alessandra mu přeci jen dala pěkně zabrat. Nakonec zamířil zpět do vévodství, zkontrolovat, jak se daří jeho víle, kterou si tak oblíbil šikanovat. Ovšem jaké bylo jeho překvapení, vztek a chvilková panika, když zjistil, že není ani ve své komnatě a nakonec ani nikde ve vévodství…

Jeho srdce se zachvělo a rozhořela se v něm vlna vzteku, adrenalinu a touhy potom jí najít. Okamžitě, co nejrychleji! Najít tu malou potvoru, ukázat jí, že to co si dovolila si k němu určitě dovolit neměla a opět si ji namotat, tentokrát ale tak, aby jí jen samotné pomyšlení na útěk děsilo. Vrátil se do místnosti, kterou opakovaně prověřoval, kontroloval vše, co by mohlo být vodítko, opatrně se ptal ostatních víl, ale nic mu nebylo řečeno, nikdo ji odcházet neviděl. Musela asi využít dost své magie a opatrnosti, aby mu mohla tak dů…Číst více

Do místnosti vstoupil fér plný očekávání, třeba se schylovalo k tomu, že jej učitel konečně zbaví toho otrapy Irawona. Kdo ví. každopádně teď stál před svým učitelem, který se na něj díval z křesla od krbu. ,,Posaď se, Kayne,“ vyzval jej Dakath.

Fér ihned přikývl na souhlas, načež se posadil do křesla a zadíval se do očí učitele před sebou. ,,Chtěl jste se mnou mluvit, tak o co jde?“ zeptal se, ale na jednu stranu se tak nějak modlil, aby z toho už byl venku a mohl si jít po svém. Věděl totiž, že povětšinou, když si bojovníky Dakath volal individuálně do svých komnat, se nejednalo o nic moc hezkého.

Dakath se na něj zadíval, nemohl si nevšimout jeho podezíravého pohledu v očích. Hned na to naklonil…Číst více

Ve svém skromném příbytku, jež, nutno podotknout, využíval jen a pouze na to, aby zde přespával, a nebo si zkracoval svou cestu, a tady se zastavil na menší zastávku, si rozdělal oheň, ke kterému se na chvilku schoulil, a se zamyšlením hleděl do ohně. Ačkoliv tohle pro něj byl stereoty…Číst více

Když se Kayna Dakath informoval o zvolení Irawona jako jeho partnera při tréninku a bojích, nebyl Kayn příliš nadšený. Jeho ego bylo zasaženo, jelikož se prostě nemohl zbavit toho pocitu, že nováček Irawon, bělovlasý fér, který byla ne jeho gusto až moc pozitivní a optimistický, se jej snaží nahradit, bál se toho, že si bude za jejich boje a tréninky a za společné úsměchy připisovat slávu jen on.

Kayn nemluvil, prostě začal s tím, jak měl. Měli začít s bojem, a tak se taky stalo. Kayn si vybral svou oblíbenou zbraň, bojovou sekyru, a pustil se do boje proti Irawonovi, který očividně vůbec nechápal to, proč byl Kayn, a z čeho byl, tak naštvaný. Několikrát srazil bělovlasý fér Kayna na zem, a když se takhle jednou starší fér zvedla, Irawon k němu došel.

,,Kayne, nechápu, proč se proti mně tak bráníš, a teď nemyslím v boji. Já se jen snažím pomoci,“ řekl Irawon se zdvořilým úsměvem, který by mu Kayn nejraději smetl z obličeje pěstí.

,,A…Číst více

Kayn věděl, o čem jejich konverzace bude, jistě že ano. proto se sebral, otočil se na podpatku, zamířil ke komnatě Dakatha a v hlavě si zatím nechal proudit vše, co by…Číst více

/Pokud to mám vše spálit, pak to tedy všechno spálím. Pokud to mám všechno zničit, pak to zničím. jen se směj,. Aby jsi jednou nelitoval toho, že jsi to udělal./

Kayn hnal svého koně, jak jen mu to síly daly. Věděl, že mu za to zvíře určitě nijak nepoděkuje, ale teď potřeboval zmizet. Ošklivě se pohádal s jedním z výše postavených strážných vévodství a potřeboval se uklidnit. A tak se rozhodl, že zamíří na svět lidí, do New Yorku, kde by si našel nějakou oběť na večer, stejně tak jako pak třeba i nějakého zbloudilého civila, jehož životní energii by si mohl pak přivlastnit. Potřeboval více a více, chtěl více a více. V tom zápalu si ani nevšiml, že za ním na koni jel i jeho učitel, Dakath. Všiml si toho až po chvilce. Zavrčel, zastavil koně a otočil jej tak, aby se díval na přijíždějícího féra.

Zadíval se upřeně do pochmurné tváře svého učitele a chvilku na něj jen hleděl.* ,,Co? Co se ti nezdá? Zase!“ zavrčel fér jeho směrem a nesouhlasn…Číst více

Remi si frustrovaně odfrkl a prohrábl si vlasy, zatímco přecházel po místnosti své ložnice nahý sem a tam. „Jak to jako myslíš, že to nejde?“ Podíval se na Aless, jež ležela na posteli před ním.

Upírka se posadila a povzdechla si. „Prostě to… nejde. Nevím proč, možná je toho na mě jen moc, já nevím,“ koukala na něj. Sama z toho byla lehce frustrovaná, přece jen se jí to ještě nestalo.

Remi vykulil oči. „Aless, sakra, jak jako frustrovaná, tohle nejsi ty. Sakra, ty dokážeš mít sex a uvolnit se i když jsi v největším srabu, tak co mi tu povídáš o tom, že je to stres?“ zakňučel Remi, celý nesvůj. Pak se na ni ale podíval. „Je to mnou? Dělám já něco špatně?“ zeptal se s pohledem ublíženého štěněte.

Když viděla ten jeho pohled, rychle vstala z postele a nahá došla k němu, objala ho kolem krku a zadívala se mu do očí. „Ne, není to tebou, to rozhodně ne mi amore. Ani neděláš nic špatně, tohle si nes…Číst více

Emett seděl ve vile, na gauči u televize a sledoval program. Po očku koukal i na své upíry, které tu Sebastian provázel a spokojeně se culil.

Alessandra vešla do víly. Vracela se po pár dnech od Remiho a věděla, že ji doma čeká Emett. Že by se s ním chtěla nějak extra bavit po tom, co provedl na večírku se nedalo říct. Prošla chodbou a došla do obývacího pokoje, kde pohlédla na svého bývalého vůdce. „Hm, vidím, že ses už zabydlel,“ zavrčela a přešla až k němu, kde mu jednu vrazila, „už nikdy nesahej na Remiho, je ti to jasné?! Zavrčela naštvaně.

Hlava se mu otočila stranou, než se ale jen ušklíbl a otočil pohled k ní. „Ale no, snad by jsi se nečertila? Byl by to jen další matla v dlouhém životě, na čem sejde?“ pokrčil rameny a pak na ni mrkl. „Posaď se, asi si máme o čem povídat,“ vyzval ji.

Zamračila se. „Na tom, že mi na něm ale záleží a rozhodně nedovolím, aby se mu něco stalo. Tohle se už…Číst více

Zrovna mířila z kostela domů, když jí napadlo něco jiného. Na křižovatce proto stroj otočila a místo zpátky do Brooklynu její cesta vedla do Queensu. V noci byly cesty prázdné, takže jí cesta nezabrala moc času. Nakonec zastavila u krajnice, slezla z motorky, sundala si helmu, kterou si vzala s sebou a vešla do bytového komplexu na příslušné patro. U dveří chvíli stála a poslouchala. Když jí došlo, že dotyčný už asi spí, jen se uculila a za použití své síly a znalostí si otevřela dveře do bytu a tiše vešla, načež za sebou nezapomněla zavřít. Helmu i s bundou odložila na židli, sundala boty a svlékla i kalhoty. Tichým krokem se pak vydala do pokoje, kde jen v kalhotkách a tílku vklouzla ke spícímu Remimu, kde se mu schoulila v náručí. Ani netušila proč k němu vlastní přišla, věděla jen to, že tady chtěla teď být.

Remi ještě chvilku spal, než jej ale probudil pohyb vedle něj. Nejprve…Číst více

Moja neistota bola tak jasná, až mi z toho bolo nevoľno. Zájsť za rodičmi, kým som bol v Idris riešiť záležitosti Rady, sa mi od začiatku nezdalo ako dobrý nápad a vlastne som si ho niekoľkokrát vyškrtol z programu dňa a znova pridal, sám sebe nadávajúc, že čím skôr si tým prejdem, tým lepšie to pre všetkých bude a tento argument ma presvedčil zo všetkých asi najviac.
Keď som vstúpil do domu, kde som vyrastal, zdal sa mi podivne tichý a hlavne prázdny. Rodičia ma, samozrejme, nečakali, keďže som ich o mojej návšteve neoboznámil, a tak keď som narazil na matku v obývačke, v tvári jej zahral prekvapený a zároveň akosi potešený výraz.
„Sebastian,“ oslovila ma typicky materinsky, vstala od stolíka, kde mala uloženú kávu, roztiahla ruky a keď sa ku mne dostala, silno ma objala, vybozkávajúc ma na líca. Tváril som sa mrzuto, nič iné odo mňa aj tak nebolo čakať. Práve som išiel rodičom oznámiť, že som sa zasnúbil. So ženou, ktorú poznajú,…Číst více

Myslím, že mi radosť priveľmi zachutila a tentoraz chutí ako krv. Konečne znova viem, ako chutí a bolí rovnako. Je do mňa zatnutá jej chuť ako meč po rukoväť cez hrdlo a pozdĺž tela v každom kúte. Na chvíľu som aj zabudol, aký je to pocit, cítiť na tvári každý dotyk ruky, teplotu vzduchu i jemný vánok, čo sa snaží všetko pofúkať.
Keď vstávam po niekoľkých minútach, ktoré sa čneli vo mne ako večnosť, snažím sa dýchať nosom. Nejde mi to, je preplnený pachom ublíženia. A smrdí mi. Potiahnem, otriem si tvár do dlaní a keď ich odtiahnem, vidím na nich šmuhy krvi, roztreté v prazvláštnom obrazci abstraktu. Usmejem sa. Nemôžem nič iné, žiaľ oblakom. Chytili si správneho, takého, čo nič nevracia späť, čo sa nedá nazvať darom. A že by som rád rozdal niekedy v pästiach strach. Myknem sám pre seba plecami. Neviem to.
Sedím s nohami natiahnutými pred sebou, kývem si nimi a búcham o seba do rytmu férskej piesne, ktorá mi utkvela v mysli p…Číst více

Nájsť si miesto, kde budem tentoraz prespávať, nebolo zas tak ťažké, ako som čakal, keď som sa sem vrátil. Je to len malá opustená budova, o ktorej sa hovorí, že v nej straší. No a teraz tam bude istý čas strašiť naozaj. Tehlové steny sú obrastené popínavými rastlinami s listami a v lete iste budú kvitnúť aj kvety, cítim to, viem to, rastliny mi to našepkajú a moja intuícia tuší, ako skvostne sa to bude javiť všetkým civilom, prechádzajúc okolo, možno si to prikrášlim podľa seba nejakou tou mágiou. Už ani to miesto nebude tak desivé. To možno ani nie je dobré. Nájsť si úkryt, kde sa pokojne usadiť aspoň na istý čas, kým sa zase vrátim do Faerie po zásoby a vezmem si so sebou z civilského sveta nejaký rajský plyn (čarovný názov, tak ako účinky), LSD a yagé (William by bol rád), a potom sa zas presunúť inam. U obchodníkov, ktorým donášam, však nikdy neviem. Alebo použijem trochu mágie. Civilovia si niekedy nevidia ďalej od nosa, ako som…Číst více

Zaplavila ma melanchólia.
Newyorská zem je nadmieru zvláštna, keď po nej kráčam znova, oznova ma vsala tá špongia (asi?), ktorou je toto mesto.
Tie budovy poznávam, aj reklamy sú stále rovnako otravné a úplne nezmenene hlúpe, aj žlté taxíky a ľudia rôznych chutí. A aj tak je mi cudzo.
Melanchólia nie že by ma presvedčila vrátiť sa do Faerie. Práve naopak. Oh, áno, chcel som zas a znova objaviť taje a zvláštnosti tohto tak… pochybného miesta. Tohto miesta, o ktorom písali mnohí a i ja som písal. Tohto miesta, kam som zavítal každú chvíľu, keď ešte Allen Ginsberg sám netušil, ktorý politický smer je pre neho ten pravý.
A ja vravím – ten, čo chutí i nechutí ako med.
Ale to teraz nie je podstatné.
Späť k melanchólii, ktorú toto mesto vytasilo na mňa ako meč, roztínajúci krčnú tepnu a ja v jeho uliciach vykrvácam. Ak sa to dalo tak ľahko a tak jednoducho. V architektúre mnohých ulíc sa toho veľa naozaj nepomenilo. Ale bud…Číst více

Stál jsem ve své laboratoři. Hlava mi třeští a kolem mě jiskří magie. Už jsem dlouho v lidské podobě. Moc dlouho. Vše se mi vrací. Všechno a ne jen vzpomínky. Vše mi to nechává odpornou pachuť vzadu na jazyku. Zakloním hlavu a na samotném okraji mého zorného pole uvidím přikryté zrcadlo. Otočím se a dojdu k němu.
Dívám se na tu prastarou látku, kterou je zrcadlo přikryté od doby, co jsem ho získal. Tahle obludnost se totiž živý negativními emocemi. Sundám z toho látku a odhalím překrásné zrcadlo. Sklo bez vad a s tím nejjasnějším odrazem, který nenabízí ani dnešní zrcadla. Rám pozlacený a v něm zasazené krystaly, které jsou průzračné.
Jenže v zrcadle nevidím sebe. Aspoň ne, jak vypadá teď. Vidím svou tvář, kdybych si ji magicky nevyléčil. Zjizvená tvář od ohně, chybějící vlasy na levé straně obličeje, zbytek sahající až do poloviny zad. Sundám si košili a vidím v odraze otevřenou ránu v hrudi, tetování na pravém boku a popáleniny, které jdou z levé str…Číst více

Extrémne ho štve jeho prísľub Grace, že nebude chodiť na hliadky sám, aj keď je správne, že ho aspoň nejakým spôsobom prinútila nevrhať sa do nebezpečných situácií a proti pravidlám nevykonávať aktivitu, na ktorú si časom zvykol. Podstatné bude, že ak to už neurobí, ťažko sa niekto dozvie o jeho výletoch za stopovaním démonov na vlastnú päsť. Skoro si začal hovoriť Solo.
Keď sa mu terajší Inštitút zdá ešte menej prívetivý, než kedysi, uvedomuje si, že v ňom trávi primálo času a aj keď tam je, buď sa ide osprchovať a vyspať do svojej postele, alebo väčšinu dňa (ne)premrhá vo Výcvikovej miestnosti boxovaním, cvičením výdrže alebo posilovaním, plus tréningom so zbraňami a silou.
Lenže v poslednom čase – nevie, či z frustrácie, hnevu, zúfalstva, alebo všetkého dohromady – mu to nestačí. V hrudi neustále cíti nejaké napätie a tá hlúpa neistota, ktorá sa v ňom rozšírila počas jeho abstinencie, čo už niekoľko mesiacov trvá, ho ťažia a neopúšťajú. Možno by mal v…Číst více