Pomalým krokem vešel do místnosti mladík se světlými vlasy ve zbroji odpovídající věznici, ve které se nacházeli. Když pak prošel kolem dalšího procházejícího strážného, chytl jej za paži a jemně se k němu naklonil. V dalším momentě mu do hlavy vložil jednoduchou myšlenku. Zmanipuloval jeho mysl tak, že mladík se nejprve chytl za hlavu a pak se celý nesvůj, pomatený a zamotaný rozeběhl směrem do jedné z místností, kde se nacházela další pětice strážných. Onen mladík ihned tasil meč a jal se na ně útočit ve zmatených, ale i tak krvelačných pokusech o to někoho z nich zranit a případně zabít. Jen pramálo se snažili strážní mačkat tlačítko poplachu, jež by spustil alarm po celé oblasti, jak by také mohli, když byl právě tento poplach odpojený a pro tento moment nefunkční?

Světlovlasý mladík počkal, až muži, jež měli na starosti kamerový systém, odběhnout zjistit, co se děje a co to je vlastně za hluk. Pak mu už zbylo jen málo k tomu,…Číst více

Na dvůr se Kayn vrátil poté, co se u sebe v chatrči tak nějak zhojil, nanesl ochranné a léčivé masti a zahojil se alespoň trošku, Alessandra mu přeci jen dala pěkně zabrat. Nakonec zamířil zpět do vévodství, zkontrolovat, jak se daří jeho víle, kterou si tak oblíbil šikanovat. Ovšem jaké bylo jeho překvapení, vztek a chvilková panika, když zjistil, že není ani ve své komnatě a nakonec ani nikde ve vévodství…

Jeho srdce se zachvělo a rozhořela se v něm vlna vzteku, adrenalinu a touhy potom jí najít. Okamžitě, co nejrychleji! Najít tu malou potvoru, ukázat jí, že to co si dovolila si k němu určitě dovolit neměla a opět si ji namotat, tentokrát ale tak, aby jí jen samotné pomyšlení na útěk děsilo. Vrátil se do místnosti, kterou opakovaně prověřoval, kontroloval vše, co by mohlo být vodítko, opatrně se ptal ostatních víl, ale nic mu nebylo řečeno, nikdo ji odcházet neviděl. Musela asi využít dost své magie a opatrnosti, aby mu mohla tak dů…Číst více

Do vily se Remi vrátil na večer, kdy měl vše oběhané, zařízené a hotové. Den zase strávil u sebe v obchůdku, takže více nasál a připomněl si atmosféru toho, co miloval a nyní mířil do pokoje. Po cestě mu už Richiee sdělil, že Aless jela řešit něco s obchodem a vrátí se na večer.

Mezitím dolů sešla i Ruby, která se na Remiho usmála. „Nahoře v Alessině pracovně na tebe čeká Cristine, chce se tebou mluvit a něco pro tebe má,“ pronesla, kývla na pozdrav Richiemu a pak se vydala do kuchyně.

Remi se na upírku jen otočil, pak pokrčil rameny a poté vešel do pokoje, kde se setkal s pohledem čarodějky s blond mikádem. Znal ji jen chvilku, ale co od Aless věděl, byla milá, spolehlivá, a s Benem tvořili skvělý čarodějný tým, který byl přínosem pro klan. Když se k tomu ještě přidal Killain, tak to bylo něco skvělého. Usmál se na Cristine a posadil se. ,,Prý jsi se mnou chtěla mluvit, tak co to je?“ optal se zvídavě mladý fér.

Jen co…Číst více

Bylo to jako příchod do jiného světa. Remi, který posledních pár měsíců, týdnů, prožil ve shonu a neustálém stresu, kdy se pohyboval hlavně na dvoře a nebos Aless a po svatbě ještě řešil Elisu a to, co se stalo mezi ním za zády upírky, se konečně vrátil do svého obchodu s kytarami – místa, které si vždycky zamiloval, už když mu na mysli vyšlo jako jen obyčejný nápad, tak i potom, kdy v něm trávil skoro každý den. Pamatoval si na dny, kdy tu maloval, škrabal zdi, a pak zase maloval, protože použil špatnou barvu, přivážel zboží a první kytary, vše si pamatoval. Jakmile vkročil dovnitř, uslyšel ten starý známý zvuk štelování strun a vlnu sladkých tónů, která jej obklopila. Chvilku se jen tak rozhlížel po vlastním obchodu, jež tak v poslední době flákal.

,,Jess, Jenn, jsem zpět!“ volal Remi plný nadšení ke svým dvěma kolegyním, které s ním v obchodě pracovaly. Jakmile se první z nich, růžovovlasá dívka objevila ve dveřích, ihned se k němu roz…Číst více

Remi ani nevěděl, jak dlouho u sebe doma nebyl. Jak se vrátil od Aless, tak večer, den před tím, než měl zamířit za Hiramem se zastavil u sebe v bytě. To, co bylo před tím, byly to dlouhý den plné pracovního shonu, nebo byl s Aless, či na dvoře, ale jedno bylo jasné- pro Remiho to byla zvlášť náročná doba. Vešel do dobytu, unavený a cítil, že ho všude bolí. Přeci jen, po tom tréninku na podzimním dvoře byl pořádně pomlácený, jak jen mohl být, a sice se něco zahojilo, ale něco se ještě hojit mělo. Přemýšlel, že se pak zastaví u Aless a požádá ji o trochu jedu Mystique. Věděl však, že s každým dalším krokem se posouvá blíž ke svému milovanému bytu.

Krátce před vstupem do budovy Remi vzpomněl na dny plné smíchu a nekonečné radosti, které tam prožil. Jeho byt byl jeho útočištěm, místem, kde se cítil opravdu doma, ačkoliv Alessina vila byla milá a pořádně obrovská s mnoha možnostmi, jeho byt bylo zkrátka o dost více hřejivé místo, snad kvůli…Číst více

Do místnosti vstoupil fér plný očekávání, třeba se schylovalo k tomu, že jej učitel konečně zbaví toho otrapy Irawona. Kdo ví. každopádně teď stál před svým učitelem, který se na něj díval z křesla od krbu. ,,Posaď se, Kayne,“ vyzval jej Dakath.

Fér ihned přikývl na souhlas, načež se posadil do křesla a zadíval se do očí učitele před sebou. ,,Chtěl jste se mnou mluvit, tak o co jde?“ zeptal se, ale na jednu stranu se tak nějak modlil, aby z toho už byl venku a mohl si jít po svém. Věděl totiž, že povětšinou, když si bojovníky Dakath volal individuálně do svých komnat, se nejednalo o nic moc hezkého.

Dakath se na něj zadíval, nemohl si nevšimout jeho podezíravého pohledu v očích. Hned na to naklonil…Číst více

Ve svém skromném příbytku, jež, nutno podotknout, využíval jen a pouze na to, aby zde přespával, a nebo si zkracoval svou cestu, a tady se zastavil na menší zastávku, si rozdělal oheň, ke kterému se na chvilku schoulil, a se zamyšlením hleděl do ohně. Ačkoliv tohle pro něj byl stereoty…Číst více

Když se Kayna Dakath informoval o zvolení Irawona jako jeho partnera při tréninku a bojích, nebyl Kayn příliš nadšený. Jeho ego bylo zasaženo, jelikož se prostě nemohl zbavit toho pocitu, že nováček Irawon, bělovlasý fér, který byla ne jeho gusto až moc pozitivní a optimistický, se jej snaží nahradit, bál se toho, že si bude za jejich boje a tréninky a za společné úsměchy připisovat slávu jen on.

Kayn nemluvil, prostě začal s tím, jak měl. Měli začít s bojem, a tak se taky stalo. Kayn si vybral svou oblíbenou zbraň, bojovou sekyru, a pustil se do boje proti Irawonovi, který očividně vůbec nechápal to, proč byl Kayn, a z čeho byl, tak naštvaný. Několikrát srazil bělovlasý fér Kayna na zem, a když se takhle jednou starší fér zvedla, Irawon k němu došel.

,,Kayne, nechápu, proč se proti mně tak bráníš, a teď nemyslím v boji. Já se jen snažím pomoci,“ řekl Irawon se zdvořilým úsměvem, který by mu Kayn nejraději smetl z obličeje pěstí.

,,A…Číst více

Kayn věděl, o čem jejich konverzace bude, jistě že ano. proto se sebral, otočil se na podpatku, zamířil ke komnatě Dakatha a v hlavě si zatím nechal proudit vše, co by…Číst více

/Pokud to mám vše spálit, pak to tedy všechno spálím. Pokud to mám všechno zničit, pak to zničím. jen se směj,. Aby jsi jednou nelitoval toho, že jsi to udělal./

Kayn hnal svého koně, jak jen mu to síly daly. Věděl, že mu za to zvíře určitě nijak nepoděkuje, ale teď potřeboval zmizet. Ošklivě se pohádal s jedním z výše postavených strážných vévodství a potřeboval se uklidnit. A tak se rozhodl, že zamíří na svět lidí, do New Yorku, kde by si našel nějakou oběť na večer, stejně tak jako pak třeba i nějakého zbloudilého civila, jehož životní energii by si mohl pak přivlastnit. Potřeboval více a více, chtěl více a více. V tom zápalu si ani nevšiml, že za ním na koni jel i jeho učitel, Dakath. Všiml si toho až po chvilce. Zavrčel, zastavil koně a otočil jej tak, aby se díval na přijíždějícího féra.

Zadíval se upřeně do pochmurné tváře svého učitele a chvilku na něj jen hleděl.* ,,Co? Co se ti nezdá? Zase!“ zavrčel fér jeho směrem a nesouhlasn…Číst více

Remi ani nevěřil, že se dostal tam, kde teď byl. Sice si jej Erno vybral jako někoho, kdo by mohl být jeho osobní strážce, až na dvoře se ale dozvěděl, že není jako uchazeč jediný. Po počátečních zkouškách v soubojích a vytrvalostních testech, kkteré trvaly několik měsíců, nakonec Remi došel konci svého tréninku. Vévoda byl potěšen jeho statečností a nadšením pro službu. Rychle se stal jeho oblíbeným a svěřil mu nejen svou ochranu, ale také strážení svého nejcennějšího pokladu – svou šestiletou dceru Leu.

Procházel chodbami vévodství Podzimního Dvora, a ačkoliv už věděl, kudy má jít, byl strážnými namířen k dvoukřídlým dveřím ve vzdáleném křídle sídla. Zaklepal, počkal na vyzvání, a vešel do místnosti. Nervozitou se lehce chvěl, ale míchalo se to zároveň i s jeho nadšením.

Lea byla krásná a roztomilá dívenka, jejíž jiskřivé oči plné zvědavosti vyzařovaly přátelství. Byla opatrná, ale zároveň neodolatelně roztomilá, zkrátk…Číst více

Po chvíli se dveře obchodu otevřel a dovnitř vešel Mano. Na sobě měl ještě oblek, ovšem jeho kravata už byla povolená a knoflíčky u krku rozepnuté. Jen co vešel, zavřel za sebou a na Remiho se usmál. „Snad nejdu nějak moc pozdě, spěchal jsem jak jen to šlo,“ pronesl a se svým synovcem se přivítal tak, že jej objal a pak se posadil vedle něj. „Tak jak se máš?“ Optal se se zájmem a kouknul na něj.

I Remi jej objal a pak se usmál. ,,No, nevím ani, kde mám začít? S tím lepším asi, protože toho je méně, takže tak. No, s…Číst více

Po dlouhém přemlouvání se se Remi vrátil na Zimní dvůr. Ne proto, aby sám sobě něco dokázal, ale proto, že prostě chtěl. Chtěl se podívat na místa, která znal, chtěl poznat, co mu otec nikdy nedovolil poznat. Chtěl se tam podívat na to vše, o čem ostatní říkali že dokáže být krásné, chtěl najít krásu v tom místě, které mělo být kdysi jeho domovem.

Nakonec ale stejně skončil zalezlý v jedné z hospod, shodou náhod v té, kde seděl s Castorem, popíjel medovinu a odhodlával se k tomu vydat se po cestách, jež si matně pamatoval ze své minulosti.

Ahantuon se svými vojáky opět mířil na obchůzku. Jejich kroky je zavedly do jedné malé vesničky, kde už před nedávnem po dlouhé době potkal svého syna. Po tom, co došli, rozdal rozkazy a sám se vydal do místní hospody na kontrolu. Vešel a rozhlédl se, jeho pohled padl jen na jedno místo – ke stolu, kde seděl Remi. Na nic nečekal a vydal se k němu.

Remi už jej viděl, jistě že ano. jak by také nemohl. Ten obličej si p…Číst více

Mladý fér seděl na lavičce a zrovna koukal do mobilu, když uslyšel svoje jméno. Otočil se za hlasem, načež mu chvíli trvalo, než mu došlo s kým má tu čest. „Remi?“ Optal se, snad jako kdyby se ujišťoval, že si jej pamatuje dobře. Schoval mobil do kapsy a postavil se. „Jasně, že jsem to já,“ zazubil se od ucha k uchu, „páni tak tebe jsem neviděl už pěknou řádku let,“ pronesl.

Remi na nic nečekal. Prostě vstal a objal jej. ,,Vy vily jste se rozhodl…Číst více

———————————-

Do krámu šel toho rána jen proto, aby zkontroloval věci, jež došly. Pozdravil Jennifer a usmál se na ni. ,,Jak se ti dneska vůbec daří, jak se máš? Hele, dopředu říkám, že si beru dovolenou na dva týdny, ale kdyby bylo něco potřeba, víš kde mě najít a že jsem tu jak na koni. jen potřebuju trochu vypnout, po tom útoku novorozenců jsem si ani pořádně neodpočal,” pronesl Remi, únava mu byla na obličeji vidět.

Jen co uviděla Jennifer Remiho, tak se na něj usmála. „Zdar šéfe,“ culila se na něj, „jo dneska je to pohoda. Lidí tak akorát, nemůžu si ztěžovat. A úplně v pohodě, však vidím, že sotva pleteš nohama, doufám, že si tedy ale odpočineš,“ mrkla na něj.

Remi si jen odfrkl. ,,Jo, nějak to ještě pořád vstřebávám, to se musí nechat,” zavrněl. Ona o tom, co se stalo, věděla, proto jí nemusel nic vysvětlovat. ,,Každopádně, co zboží, došlo všechno v pohodě? Nebo budeme muset zase n…Číst více

————————-

Remi spěchal od Erna za Manem, jak jen mohl. Slíbil mu, že se za ním zastaví, dříve toho dne, než odešel na dvůr, mu totiž dal vědět o Roxy a o tom, co se stalo. Proto teď mířil na místo jejich setkání, do Central Parku, k jednomu ze stánků, kde se měli sejít. Pořád měl na sobě svou stříbrno-modrou košili v barvách Ernova vévodství, u pasu mu visel meč a za pasem měl schované dvě dýky.

Mano už čekal v parku. Seděl na lavičce a pozoroval dění kolem sebe. Usmíval se. Dneska měl dobrou náladu a byl zvědavý jaké novinky mu Remi chtěl. Zrovna se rozhlížel, když svého synovce zahlédl. Kývnul mu na pozdrav, postavil se a šel za ním.

Remi se usmál, došel za ním a objal jej. ,,Tak co, jak se vede? Zvládáš nějak?“ usmál se a sedl si na lavičku. ,,Dneska mi dali teda, celkem mazec,“ odfrkl si Remi.

„Já se mám skvěle. Jak jinak bych se měl mít. Snažím se užívat života, jak jen to jde. A co ty? Jak se vede tobě synovče?“…Číst více

——————

Remi se probudil nějak nad ránem, když pootočil hlavu, tak zjistil, že hodiny ukazují něco málo po páté hodině ranní. Ani nevěděl, jak a kdy odpadl, jediné, co si pamatoval bylo, že byl u Aless,a to bylo vše. Pohledem rychle přejel po pokoji, a málem vyletěl z kůže, když si všiml, že tam v rohu místnosti, skrytý před případným světlem někdo sedí. Pak mu ale došlo, kdo to je. ,,Sebastiane, do hajzlu ale, co ty tady sakra děláš!! “ houkl k němu, hned svého rozhodnutí ale litoval, jelikož mu zadunělo v hlavě a on jen zkřivil bolestně obličej.

Tak jak slíbil Aless i udělal a zůstal u Remiho dokud se neprobudil, aby jí pak dal vědět, že byl v pořádku. Ovšem tak nějak mu nedošlo, že ta bude muset zůstat i přes den. Když pak začalo svítat, neměl se Sebastian moc kde ukrýt a tak skončil v koutě, kde prozatím slunce moc nedosáhlo. „Co by, hlídám tě. Aless mě sem poslala. Bála se o tebe, tak mi řekla, abych…Číst více

Bylo ráno, slunce už hezky svítilo, ale přes závěsy, které Remi ještě v noci zatahoval, nepronikl dovnitř ani jeden paprsek. A i kdyby, Aless si dával jo dobrý pozor, aby se mu vyhnula, přece jen, bolest to byla nesnesitelná. Zrovna byla v kuchyni. Remi spal a ona jakožto upír spánek nepotřebovala, sice si jej ráda dopřávala i když jí nic nepřinášel, ale zrovna teď vstala časně. Stála u kuchyňské linky jen v kalhotkách a jeho troku a dělala těsto na lívance. Vstala s dobrou náladou a řekla si, že mu zkusí udělat snídani, všechno dělala podle návodů na internetu, jen aby trefila tu správnou chuť, trochu očarovala jednu ze sousedek, aby jí s tím pomohly, když pak měla vše nachystáno, začala je připravovat na pánvi, zatímco krájela ovoce a broukala si jednu píseň, jež ji utkvěla v hlavě.

Remi usnul jen na chvilku, nebo spíše, jen tak polehával a odpočíval, a napůl nevnímal dění kolem sebe. Vůně ráno jej ale praštila do nosu, nebo…Číst více

—–

Aless se uculila. „Tak sem se budu vkrádat, jen když budeš spát, abych s tebou mohla být aspoň chvíli takhle, pokud budu moct a nebude ti to vadit, že na chvíli vklouznu k tobě do postele. Ovšem pokud si na mě uděláš čas i normálně, tak dojdu v normální hodinu, o to se neboj,“ vyplázla na jazyk, než se zadívala i ona na něj a odmlčela se. „Počkej, jak očarovala? Co tím myslíš?“ optala se mírně zaraženě.

Remi se na ní jemně pousmál a dal jí pramínky vlasů za ucho. „Tak dobře. No, myslel jsem to tak, jako kvůli tomu co mezi sebou máme, víš?“ uvedl jeho dotaz tak, aby jej Alessandra pochopila, přičemž mu zaškubaly koutky.

Došlo jí to. „Takže tohle si myslíš, že jsem udělala? Že jsem na tebe použila Encanto?“ zamračila se, slezla z něj a lehla si vedle něj na bok zády k němu. V tuhle chvíli nevěděla, jestli má být naštvaná nebo uražená. „A jak bych asi očarovala sebe nevíš?“…Číst více

Ležela zrovna v Remiho náručí a spokojeně vydychávala, než se lehce odtáhla a pohlédla na něj přičemž se šibalsky uculila. ,,Tak tohle by sis mohl odškrtnout ze seznamu,“ Zasmála se a vtiskla mu pusu na tvář, než se odtáhla úplně a posadila se na okraj postele k němu zády. Rozhlížela se, kde bylo její oblečením načež jej sesbírala ze země a pomalu se oblékala. ,,Pojedeš se mnou na letiště?“ Optala se zapínajíc si zrovna podprsenku. ,,Nebo máš jiné plány?“ Dobírala si ho, zatímco se pomalu soukala do kalhotek a kalhot. Pak se na něj otočila a prohrábla mu jeho dlouhé vlasy.

Stejně tak to prodýchával i on. Byla by lež kdyby řekl, že po tomhle dlouho netoužil, a teď ji tu měl. Pohlédl na ni a usmál se. ,,Pojedu, mio caro,“ zašeptal, ale i tak se pak natáhl a vášnivě ji políbil.

Polibek mu vášnivě opětovala, než se odtáhla a pohlédla na něj. Chvíli jej pozorovala. „Tak svou touhu sis splnil a já se jdu sbalit,“ vyplázla na něj jazyk a lehce jej…Číst více

Tak nějak se probudil do té novinky, kdy mu jeho kamarádka Chiara volala, že dorazila právě na letiště JFK. Remi se nestačil divit, tak nějak netušil, že by doletěla dnes. Bylo to pro něj překvapení, ale jako vždy ona, příjemné. Proto se vydal co nejrychleji na letiště, oblečen do šortek modré barvy s bílými, svislými pruhy a bílé košili. Vlasy si sepl do drdolu a jel. Takhle čekal v hale, rozhlížejíc, kde uvidí její blond hlavu.

Chia sama se na toho blázna tak moc těšila a konečně byla tady, v New Yorku. Jen co vystoupila z letadla, prošla kontrolou, rychle si šla vyzvednout svůj kufr. Na sobě měla černou koženou minisukni, vysoké kozačky ze stejného materiálu jako sukně a černou průsvitnou košili s dlouhým rukávem, jenž byla zdobená rudými květy. Pár knoflíčku ze shora, stejně jako zespod si nechala rozeplé. A samozřejmě, že by to nebyla Chiara, kdyby si jako naschvál pod tento svršek nevzala podprsenku. Rychle si sebrala svůj kufr z pásu a už…Číst více

Dítě, malý chlapec, který ještě před chvilkou radostně utíkal po parku, běžící směrem ke své matce, aby se jí pochlubil, jak pěkný hrad zvládl vytvořit z písku na pískovišti, se ani nenadál, a ve své nepozornosti ve svém rozběhu vší silou narazil do nohou muže, mladíka, který dění na dětském hřišti pozoroval, ani sám nevěděl s jakými pocity na duši. Jakmile ale ucítil náraz do svých nohou zahalených do dlouhých, volných, béžových kalhot, podíval se pomalu dolů. Své pronikavé, hnědé oči zaměřil na malého chlapce, který skončil sedící na zemi.

Chvilku si vyměňoval s malým dítětem pohledy, než mezi prsty levé ruky uchopil cigaretu doteď sevřenou mezi rty a uculil se od ucha k uchu, čímž odhalil své dokonale bílé zuby. ,,Pozor na cestu, maličký,“ pronesl zvučným hlasem, svým způsobem podmanivým a lehkým, a na druhpou stranu lstivým a vábným.

Chlapec na něj ještě chvilku koukal, než se sebral na nohy, a s pohledem na mladíkovi jej oběhl a běžel…Číst více

Niekedy skutočne nenávidím svoju prácu. Ale občas sa v nej dá spojiť príjemné s užitočným. Zapíšem si ešte posledné poznámky z prednášky a potom si tak ako ostatní, pobalím svoje veci a vyjdem z auly. Trochu pohýbem ramenami, pretože mi z toho sedenia stuhli. Bola to dlhá ale za to zaujímavá prednáška o vrahoch dvadsiateho prvého storočia. Niečo čo sa mi hodí k práci a aj k prednáškam, ktoré musím absolvovať na univerzite. A ako bonus… mi CIA uhradí celú cestu a pobyt v Baltimore. Len teda, nesmiem stratiť bločky. Hodil som na seba bielu košeľu, šedé nohavice a keďže je počasie stále pod psa tak aj hnedý kabát. S hnedou, koženou aktovkou tu fakt vyzerám ako nejaký profesor alebo biznismen, čo mi ani nevadí, pretože sa tu na mňa culia študentky a myslím, že aj nejakí študenti. Dvíha mi to ego. Tak sa teda pousmejem, zapadnem na toalety, ktoré oproti mojim študentským časom vyzerajú ako z luxusného hotela a… odfotím sa Jasonovi. Na moment si pripadám ako jedna…Číst více