<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Shadowhunters Online | Zacharie D&#039;Amboise | Oblíbené</title>
	<link>https://shadowhunters.online/profil/zachariedamboise/activity/favorites/</link>
	<atom:link href="https://shadowhunters.online/profil/zachariedamboise/activity/favorites/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<description>Zdroj aktivity oblíbených položek Zacharie D&#039;Amboise&#039;s</description>
	<lastBuildDate>Sun, 14 Jun 2026 23:42:06 +0200</lastBuildDate>
	<generator>https://buddypress.org/?v=</generator>
	<language>cs</language>
	<ttl>30</ttl>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>2</sy:updateFrequency>
	
						<item>
				<guid isPermaLink="false">5b3bd1b63d21bdf669e09f68657f7f9b</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: 24.12.2022
Bolo to už dávno, čo sa bielovlasý lovec sku [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/4136/</link>
				<pubDate>Sat, 24 Dec 2022 22:01:21 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>24.12.2022<br />
Bolo to už dávno, čo sa bielovlasý lovec skutočne tešil na Vianoce. Aj keď lovci tento sviatok neoslavovali, niekedy sa zdalo ťažké vyhnúť civilskému nadšeniu, ktorý sa často v tomto období vyskytol. Pre Sandera dátum 24.12 znamená dve veci. Bol o rok starší a opäť zabudol všetkým nakúpiť darčeky. Avšak zdalo sa, že niekedy sa skutočne diali Vianočné zázraky. Sander tak už skoro ráno stál pri dverách od New Yorkského Inštitútu zatiaľ čo mal cez jedno plece tašku a v druhej ruke mal nádobu s pripraveným jedlom. Sander nemal ako vymyslieť darčeky, pre každého člena rodiny Nurgaliev, avšak zo Suniloveho rozprávania sa zdalo, že niečo také bude dostatočné. Sám bol prekvapený, že sa na to skutočne dal. Za posledný mesiac sa zo Sunilom značne spriatelil. Už akoby obaja zabudli na ich mierne rozpačité začiatky čo sa týkalo ich.. priateľstva. Sander tak ráno o šiestej čakal na dohodnuté stretnutie, ktoré mu večer predtým potvrdil. Predsa len Mirjam mu povedala, že už nieč&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-4136"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/4136/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">fb3eae53e1b6b6f6cf1d9a7e8c5836bc</guid>
				<title>Akamira Doughlas píše nástěnku: Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samo [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3883/</link>
				<pubDate>Sat, 03 Sep 2022 14:52:14 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samozřejmě pochválila, za to, jak dobře dnešní den zvládla. Ani jedna panická ataka, což bylo obstojné, rozhovor s cizím člověkem, navštívení a prozkoumání nového místa. Stihla toho tolik! Tak moc a hlavně to stihla prožít. Nevypla se, jak to bylo u jejího mozku zvykem, prostě šla a zvládla to, a zvládla to prožít až do poslední chvíle a do všech emocí a pocitů. </p>
<p>S úsměvem na tváři za sebou zavřela dveře, pustila Indigo z vodítka a vesele se ušklíbla. ,,Jo! To by šlo! Vidíš? Dala jsem to!&#8220; podrbala Indigo po hlavě, mluvila k ní, jako kdyby jí snad mohla fenka rozumět. Akamira věděla, že když už nic, tak skvěle vnímá její emoce a to se dalo taky poznat na tom, jak se Indigo vesele otočila kolem své osy a pak začala poskakovat jako divá po obýváku a kuchyni. Akamira to vesele pozorovala. Nakonec jí ještě jednou pohladila, připravila jí jídlo a sama si na talíř dala jen krajíc chleba, rajče a pár plátků sýra. S talířem v&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3883"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3883/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">280b763775b58393a1106d9b10feed60</guid>
				<title>Eden Eldridge píše nástěnku: /,,Stejně tě nemá nikdo rád.&quot;/

/,,Nikdy pro nikoho neb [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3879/</link>
				<pubDate>Fri, 02 Sep 2022 10:13:57 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>/,,Stejně tě nemá nikdo rád.&#8220;/</p>
<p>/,,Nikdy pro nikoho nebudeš dost dobrá.&#8220;/</p>
<p>/,,Nicko!&#8220;/</p>
<p>/,,Nulo!&#8220;/</p>
<p>Běžela lesem. Vnímala svůj vlastní dech, který k ní doléhal, to, jak naštvaně funěla. Pociťovala bolest ve svých končetinách a neskutečný tlak v hlavě. </p>
<p>/,,Proč se pořád snažíš?&#8220;/</p>
<p>Jednou rukou, na které se nehty jasně zakrucovaly, prodlužovaly a zbarvovaly do černa, a měnily v drápy. ,,Mlč!&#8220; vykřikla zničeně zatímco se druhou rukou hned několikrát za sebou uhodila do spánku, jen proto, aby se vyhnula těm hlasům, jež jí v hlavě říkaly, jak moc zbytečná je. Viděla jejich strůjce, jak utíkala dál ode všech, viděla jeho vysokou siluetu mezi stromy. Stál tam, koukal na ní, a vypadalo to, jako kdyby se jí posmíval. Když se odvrátila na druhou stranu, byl tam. Když se podívala před sebe, byl tam. Když se otočila, aby mohla utíkat jiným směrem &#8211; pokaždé tam byl. Pokaždé stál někde, aby jí mohl děsit, pohoršovat a srážet k zemi. </p>
<p>/,,Vidíš to? Jsi prostě slabá, mizerná, jen se nad&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3879"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3879/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">b7a557401aa44e8c1d7da0df9c6671a1</guid>
				<title>Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle ještě více asociovat a strávit dva týdny doma, jen sama se sebou a s Indigo? Pokud to ale nezkusí, tak nic nezjistí. Tak, přesně tak Akamiro, a teď vstaň. Máš toho ještě tolik v plánu. 

Povzdechla si a posadila se na posteli, kterou měla pod skosenou stěnou jejího podkrovního bytu. Natáhla se, otevřela okno a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který proudil do jejího bytu. Pak otevřela šuplík v nočním stolku, ze kterého vytáhla krabičku s léky, jeden z nich si vložila do úst a zapila vodou ze sklenice, jež si večer nechala na stolku. prohrábla si hnědé vlasy a konečně se postavila. 

V ten moment ale po dvou malých schůdcích vedoucích do bytu vyběhl bílý husky s pronikavě modrýma očima. Než by stačila Akamira nějak zareagovat, fenka se postavila na zadní tlapky a předními se opřela o dívčina stehna. ,,Ale tady se nám někdo dobře vyspal,&quot; pousmála se Akamira a podrbala Indigo za ušima. Fenka naklonila hlavu na stranu a jako kdyby na souhlas štěkla. Pak se postavila na zem, zatočila se na místě a odběhla opět ven, směrem na chodbu, kde se posadila a čekala. Akamira se ušklíbla. ,,Vždyť já vím holka, promiň že tě nechávám čekat,&quot; pronesla, než otevřela skříň. Vytáhla si černé legíny, spodní prádlo a černé triko s nápisem &quot;STRANGER THINGS&quot; a s motivem čtyř hrdinů, jak na kole na silnici hledí před sebe na rudá mračna. Pak kolem Indigo prošla do koupelny.

Vlezla si do sprchy, zapnula jí, zaklonila hlavu a nechala na své tělo padat kapky horké vody, zatímco v hlavě přemýšlela, jaký bude asi její den. Těšila se, až si zase sedne k Netflixu, kde bude hledat nový seriál, který by mohla shlédnout, zatímco bude usrkávat kávu z bílého hrnku zdobeného modrými peříčky, který jí dala matka k loňským Vánocům. Nebo na to, až si vezme blok, tašku s tužkami, gumou a ořezávátkem, a zatímco bude Indigo dovádět na louce si ona sedne do trávy a bude kreslit scenérii před sebou. Popravdě teď chodila na jedno místo, vždy když byla Indigo dostatečně vyvenčená se vydala k pláži, k té části, kde se nacházely ostré kameny, na které si vždy sedla a kreslila vlny před sebou. Tvořila tak úžasnou kresbu tužkou, kterou hotovila už několik dní. Viděla to tak na dva další, a bude mít hotovo. Pak bude zase hledat další místo s nějakou krásou, které bude moct pomocí grafitu přenést k sobě do bloku zdobeného zataveným, slisovaným lučním kvítím. 

Dosucha utřela své tělo do bílé osušky a nasoukala se do připraveného oblečení. Pak si vzala vak se zlatými ornamenty na bílém podkladu, do něj si dala peněženku, mobil, blok a tužku s gumou a ořezávátkem, složila si peřinu v povlečení s designem mořských vln, které měla asi od desíti let a stále patřilo mezi její oblíbené a opustila pokoj. V kuchyni do sebe hodila jenom jogurt, na přípravu vydatné snídaně neměla čas, měla toho tolik v plánu! Navíc, snídaním nikdy moc nedala. To ani večeřím a obědům, ale komu to vadilo? Nikomu. Do pokoje se vrátila ještě jednou, aby si mohla vzít ještě od dalších dvou druhů po jednom léku a přes ruce si natáhla mikinu s motivem Zaklínače. Bylo sice krásně a svítilo slunko, Akamira ale nechtěla dávat všem na obdiv své jizvy, jež nasbírala v průběhu let. 

Indigo už byla tak moc nedočkavá. Akamira se nad tím usmála a připnula jí vodítko. ,,Vždyť jo, princezno, vždyť už jdeme,&quot; pronesla k fence, než popadla klíče a opustila byt.</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3871/</link>
				<pubDate>Thu, 01 Sep 2022 09:08:26 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3871"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3871/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">d5a683bbd58a41b1a76066e1c6690813</guid>
				<title>Adrien Bennett se přidal k Civilové</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3822/</link>
				<pubDate>Sun, 26 Jun 2022 14:47:33 +0200</pubDate>

				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">ecf8956164c8c3239db73d41c57351f9</guid>
				<title>V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu.
“Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. 
&quot;Náušnice?!&quot; zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. 
&quot;Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!&quot; prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení.
&quot;Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků.&quot; Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým  přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. 
&quot;I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály,&quot; zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle.
&quot;Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází.&quot; Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval.
&quot;Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku,&quot; pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. 
&quot;Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…&quot;
&quot;Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu.&quot; Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall.

**CHAT V PŘÍLOZE**

17:09
Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět
Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný.
Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů.
Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal.
Jak byl ten zasraný kód?
Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali.
Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená.  Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. 
Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ.
Skvělé, fakt skvělé.
Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával.
Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. 
Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? 
Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. 
Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval.
Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. 
A tady jsi mrcho.
Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli.
Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch.
“Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!”
Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali.
Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli.
Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. 
Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. 
Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson.
Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz.
Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí.
Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu.
Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo.
To co z NICH zbylo.
Nevěděl jsem kam se dívat dřív.
“Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly.
To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky.
Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči…
Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné.
Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly.  Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi.
Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic.
Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo.
Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. 
Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze.
Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo.
Pohledem jsem cukl k pokoji.
Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti.
Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností.
Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví.
Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů.
Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní.
To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. 
Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí.
“Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. 
Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3683/</link>
				<pubDate>Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.</p>
<p>20. března 2022<br />
11:34<br />
“Co je tohle?”<br />
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3683"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3683/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">3756b037a3b2f7de0b85410d3ec75aea</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 1.1.2022
Oh, Bože. Moja hlava. Takto som si Silvester [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3819/</link>
				<pubDate>Sat, 01 Jan 2022 20:17:10 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p><b>1.1.2022</b><br />
Oh, Bože. Moja hlava. Takto som si Silvester nepredstavoval. Pootočím hlavou, aby som videl kto to vlastne so mnou leží v posteli. Pochybujem, že je to Darius. Ten má teraz úplne iné starosti. Absolútne iné. Trochu zaostrím na postavu vedľa seba a povzdychnem si.<br />
“Nevzdychaj.” Zašomre Richard hlasom umierajúcej kosatky.<br />
“Čo sa stalo?” Opýtam sa celkom podobným hlasom. Fakt si pamätám iba nejaké útržky. Čo je v podstate úspech pretože po rozlúčke so slobodou som mal úplne okno.<br />
“To keby som vedel…” Takto to vyzerá, keď slopete s bratom, ktorý je náchylný k strate pamäti rovnako ako vy. Pozriem sa okolo seba. Ono je asi dobre, že som svoj byt ešte neprenajal. Neviem kde by sme potom skončili. Otočím sa na chrbát a mám pocit, že sveter, v ktorom som zaspal je okolo mňa obmotaný asi trikrát. Vyzerá to tak, že sme sa sem nejako dostali, hodili sa na posteľ tak ako sme boli a zaspali sme.<br />
“Chcelo by to otvoriť okno.” Je tu smrad jak hovädo.<br />
“To chcelo…” Zahuhle&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3819"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3819/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">d773d33d5cd60ba7bbbd55d6eb7e7009</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 29.12.2021
Tak si tak říkám, že je to nakonec můj dení [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3544/</link>
				<pubDate>Wed, 29 Dec 2021 15:55:33 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>29.12.2021<br />
Tak si tak říkám, že je to nakonec můj deník. Nemusí tu nutně být jen mé vzpomínky, že ne? Chtěla jsem…chci někam svěřit své pocity, ale bojím se to říct vlastně komukoliv, protože už tak mě jejich zvýšená péče spíše dusí, než mi pomáhá. A nechci, aby mě omezovali ještě více, než to s dobrou vůlí už dělají.<br />
Popravdě ale jsem si řekla o drobnou pomoc…Na stole přede mnou stojí tuba s antidepresivy. Jsou to ty přechodné. Řekla jsem Lucasovi, že nic dlouhodobého nepotřebuji a on mi dal pro jistotu předpis, abych ho u sebe nosila, kdyby si náhodou někdo myslel, že jsem zdrogovaná. Zatím ale váhám, protože si nejsem jistá zda to chci. Vím, že mě budí noční můry a je to se mnou fakt špatné, protože…no prostě, můj milý papíre, co si budeme. Je to skoro jako halucinace. Jakoby se mi před očima místo skutečné scenérie znovu promítaly všechny ty poničené lidské těla nebo jen jejich kusy, krev…spousta krve. A křik.<br />
Zajímá tě, proč si nejsem jistá, zda to chci? Možná to b&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3544"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3544/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">cfc08a848d52368b6d5431be49d03bef</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: 13.10.2021
Avšak musel sa stále mierne pousmiať, predsa le [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/4135/</link>
				<pubDate>Wed, 13 Oct 2021 21:05:14 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>13.10.2021<br />
Avšak musel sa stále mierne pousmiať, predsa len, kedy boli naposledy takto sami? Len v ich spoločnosti bez toho, aby boli obaja v boji, alebo absolútne zachvátený emóciami? Alebo oboje? Nejaký mesiac to už rozhodne bol o tom nepochyboval. “Ako si opäť zvykáš na.. to všetko? Byť späť?” Opýta sa zatiaľ čo spraví ťarbavé kroky jej smerom. “Je to.. občas sa bojím, že to je všetko len dlhá ilúzia. Že si s mojou mysľou hrá démon.. alebo nemal už žiadnu vlastnú myseľ.” Vydýchne po chvíli ticha zatiaľ čo sa voda pomaly zohrieva. “Ale snažím sa na to nemyslieť. Viem, že to je realita.. a jediné čo môžem spraviť je sa vrátiť späť do života. Tak, ako bol predtým a postupne eliminovať následky čo na mne peklo nechalo.”<br />
Sander nebol hlúpy, aby nevidel jej problémy, orieškom však skutočne bolo, že nevedel, ako jej má pomôcť. Lovci boli trénovaný na to prežiť čokoľvek, ale ako by to dokázal naučiť niekoho iného? Ako svoju priateľku podporiť? Jeho emočná stránka sa v týchto mom&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-4135"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/4135/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">8f830e71bac8bd599d1852bd5613421a</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6.-12.9.2021
1. ČÁST
Zažila už i měkčí přistání. Tohle utn [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3595/</link>
				<pubDate>Sun, 12 Sep 2021 21:05:10 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>7.6.-12.9.2021<br />
1. ČÁST<br />
Zažila už i měkčí přistání. Tohle utnulo její křik a donutilo ji začít lapat po dechu. Adrenalin pozbyl svůj obvyklý účinek a všechny utržené rány ji bolely, tahaly a pálily, jakoby je měla v jednom ohni. Musí se přetočit na čtyři a, sledujíc zem, sípat. Cítila lepkavou krev, která v některých místech zaschla a nyní ji tahala, stejně tak cítila, jak ten pohyb spustil znovu čůrky krve z již nekrvácejících ranek.<br />
“Triss.” Ozve se stroze, vlastně až naštvaně známý hlas. Zvedne unavený pohled k nejvyššímu čaroději, který nyní seděl a skoro bezmyšlenkovitě si hojil nohu. Alespoň to tak vypadalo. Skrze roztrženou látku nohavic viděla jen rudou krev. Těžko říct, kde byla rána a kde se jen dostala krev a pochybovala, že by chtěla vědět, co to zranění způsobilo. Ještě na žádném z bojů, kde se potkali, neviděla Malachaie krvácet.<br />
“Triss!” Ozve se znovu a přísněji. Trhne s sebou. Musela vypadat dost mimo a vyděšeně, ještě stále měla i žaludek na vodě z toho, j&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3595"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3595/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">0e4183df340fa2b493aee1da4d10fb74</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6. - 12.9.2021
2. ČÁST
Bolest celého těla se jí zako [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3599/</link>
				<pubDate>Sun, 12 Sep 2021 12:57:45 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>7.6. &#8211; 12.9.2021<br />
2. ČÁST<br />
Bolest celého těla se jí zakousla do těla jako neodbytný brouk zasazený do hlavy. Nešla potlačit, ignorovat a ani odehnat. Ochraptěle zaskučí, jakoby dlouho křičela, a kdo ví, snad tomu tak i bylo. Nechce se jí otevřít oči. Nejraději by spala, dokud to nepřejde, ale to není dost dobře možné, protože s nabytím vědomí začne vnímat zvuky démonů, co poletují venku. A praskání elektřiny a něčí dech vedle sebe. Donutí se proto oči i přes bolest nakonec otevřít a posadí se. Nechtělo se jí, ale nepoložila se zpět na záda. To by si tou bolestí musela projít znovu. Podívá se na své ruce v očekávání, že na nich uvidí krev, ale…nic takového se nekoná. Pocitově pohmatem ani pod nosem, na bradě, krku či jinde. Jen některá pírka na šatech již nebyla nadýchaná, ale slepená. Nijak to však šatům neubíralo na kráse. Nepozastavovala se však nad tímto faktem, jako nad tím, kdo ji od krve omyl, pokud to byla skutečná vzpomínka a ne jen nějaký přelud její mysli.<br />
“No konečn&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3599"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3599/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">dd4f13efca16c6b1d3abff1ba9e134b3</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: Hmmm takže...můj milý deníčku...bože nevím jak se tohle [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3439/</link>
				<pubDate>Sat, 04 Sep 2021 11:07:42 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Hmmm takže&#8230;můj milý deníčku&#8230;bože nevím jak se tohle píše a začíná. Dnešní datum raději neuvádím. Dopisuji zpětně věci minulé a tohle je první, co píši. I když až tě &#8211; papíre &#8211; přesunu do nějaké vazby, deníku nebo tak něčeho, tak rozhodně nebudeš první. A nebudeš ani poslední.<br />
Dios, co to se svým životem dělám&#8230;no když už to sepisuji, tak s tímto nápadem přišel Zacharie. Však víš Mio &#8211; nebo deníčku? Jak se mám jako oslovovat ve vlastním&#8230;zápisníku? Tohle je tak divné! &#8211; je to nejvyšší čaroděj Queens &#8211; pozn. Mám používat přítomný čas nebo minulý, když to, co je teď s velkou pravděpodobností nebude za pár let, desetiletí maximálně? Nebo bude? Argh….dobrá. Budu to psát v přítomnosti, alespoň něco, protože v tom jinak bude zmatek. Hmmmm pozn. pro mě &#8211; asi fakt nenapíšu v přítomnosti ty VĚCI, co se mi staly v dětství, protože ty jsou fakt pasé &#8211; a doufám, že i pasé zůstanou.<br />
No dobře. Zkusíme to znovu.<br />
Zápisek číslo x &#8211; pozn. Až doplním zbytek, tak doplnit i čís&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3439"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3439/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">7015170301a8c0ad2b3c720f1563488b</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 9.7.2021
Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3529/</link>
				<pubDate>Fri, 09 Jul 2021 01:14:07 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>9.7.2021<br />
Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a další, jenž u něj byli přítomní. Nebylo vlastně ani kdy, protože čarodějové vše pokryli, aby mladé děvče na krku nemělo další nevysvětlitelné zmizení, únos. Už tak, že v rodině Blakeů ji ve zmizení předčil její bratr. Lucas a Tayler tak po novinkách nemohli dopustit, aby čarodějka zmizela beze stopy. Potřebovali čas a zkusit Triss zachránit z pekla. Odmítali ji tam nechat. Odmítali přijmout fakt, že už se nemusí vrátit.<br />
A tak na scénu přišla další čarodějka. Gemmora Merriam Stanley. Zkráceně Gemma. Byla stejně vysoká jako ztracená, takže byla vhodnou volbou pro vtažení do plánu čarodějů, kteří bydleli spolu Triss. Žádat ji kdokoliv jiný,asi by odmítla, ale ty dva znala požehnané množství let, tak na onen plán přistoupila.<br />
Kudrlinky tmavých vlasů zmizely díky žehličce a brzy změnily barvu. Pomocí iluze skryté v prsteni na sebe vzala perfektní podobu Meritriss Blake, jejíž roli měla sehrát na neurčitou dobu. Nejprve a&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3529"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3529/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">18f10942782eecf258c6caf35726fea1</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 19.6.2021
Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovo [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3815/</link>
				<pubDate>Sat, 19 Jun 2021 22:28:27 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>19.6.2021<br />
Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovorím o oboch zákonoch. Vycvaknem z neho všetky euroobaly s dokumentami a začnem to triediť. Voľačo letí do skartovačky. Už som ju pár krát dal aj pod klimatizáciu, aby sa vychladila. Asi som mal papiere triediť priebežne. Ale na moju obranu, kopec vecí sa mi hodilo. Pozriem na vibrujúci mobil, či to náhodou nie je Darius. Lenže tam si prečítam iba asi tisícu správu od šéfa. Prevrátim oči, povzdychnem si a palcom swapnem na vymazanie. Myslel som, že ignorovanie práce bude ťažšie ale ono je to zatiaľ dosť jednoduché. Možno  by som sa mohol na online poradu pripojiť v pyžame. Áno! A zoberiem si to so Star Trekom. To by som mohol spraviť. Pár bonitných klientov presuniem do iných spoločností… Znovu mi zavibruje mobil. Automaticky to swapnem a robím si svoje ďalej. Čo budem ale robiť? Akože peňazí mám dosť lenže… byť bez práce? Nikdy som nebol bez práce. Vždy som pracoval. Navyše som to ešte nepovedal Dariovi. Kurva, ako mu po&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3815"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3815/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">d5fc40131c5e7c97ab2446e32a5d74b6</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 15.6.2021
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posra [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3369/</link>
				<pubDate>Tue, 15 Jun 2021 09:05:23 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>15.6.2021<br />
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posratý telefón zvoniť? Je toto vyhorenie? Grant vravel, že sa to môže stať. Vyhorel som? Fakt? Neviem sa prinútiť zdvihnúť ten hnusný telefón. Asi hodinu tu pozerám ako tupec do stola a nič nerobím. Vždy keď dnu nahliadne Linda, tak len ju rukou odoženiem. Ani na ňu neprehovorím! Iba mávnem rukou! Toto si to dievča ani nezaslúži. Celú noc som bol hore. Len som počúval ako Darius dýcha a snažil som sa zaspať. Lenže nič. Stále mi to išlo hlavou. Odkedy som sa rozprával s Triss a napadla mi pritom tá myšlienka, tak ma to nepustilo. A stále viac a viac to na mňa doliehalo. Zhlboka sa nadýchnem. Chce sa mi grcať. Strašne sa mi chce grcať a mám ešte k tomu pocit, že sa nezvládnem ani postaviť. Takto ešte sedím asi ďalšiu hodinu. Počuje veľmi zreteľne ruch, ktorý sa deje mimo mojej kancelárie. Počujem dokonca ako si Trevor už asi ôsmykrát strúha ceruzku. Francis si ticho poprdkáva a snaží sa to skryť za škrípanie stoličky. Amber&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3369"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3369/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">e10ac2476a3f7297a11d5c9854e618b6</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: 7.6.2021
Hlásenie - &quot;Siedmeho júna 2021 okolo siedmej h [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3374/</link>
				<pubDate>Mon, 07 Jun 2021 16:11:02 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>7.6.2021<br />
Hlásenie &#8211; &#8222;Siedmeho júna 2021 okolo siedmej hodiny večer získal Inštitút v New Yorku hlásenie o neobvyklej aktivite v oblasti Rooseveltového ostrovu. Opustená Nemocnica Renwick bola pokrytá tmavým oblakom a aktivita démonov bola vysoká. Na mieste bol otvorený prechod do Edomu neznámou bytosťou. Priechodom prešli dvaja čarodeji, Najvyšší čarodej Manhattanu Malachai a čarodejka Meritriss Blake. Tretia osoba je neznáma avšak spadá podozrenie na vyššieho démona Hauresa, ktorý sa posledné mesiace vyskytoval v New Yorku. Okrem toho sa na mieste nachádzali dvaja nefilim, Mirjam Farwing a Sander Sagittarüs, a mladý čarodej, ktorý bol silne zranený. Neboli však žiadne straty na životoch.</p>
<p>Na mieste sa vyskytovalo niekoľko druhov démov &#8211; Drevak, Behemot, Halphas, Omniment, Cherufe, možná prítomnosť Jinna  Do mesta tak prenikli najmä Omnimenti a Halpahasovia. Ich pravdepodobná lokalita bude na území Queensu a Manhattanu. Drevak, Behemot a Cherufe sa do mesta nedostali.&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3374"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3374/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">dbed35d6886590e128adf123b5f8fa24</guid>
				<title>Mirjam Farwing píše nástěnku: Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nast [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3342/</link>
				<pubDate>Thu, 22 Apr 2021 07:06:51 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nastal. Najhoršie na tom bolo to, že sa s nimi ani posledný polrok nevidela vlastnou chybou, nakoľko utiekla. Vina z toho, že im takto zmizla zo života a nedokázala im ani oznámiť svoje rastúce city k čarodejovi&#8230;ju zožierala. Posledný krát sa na seba pozrie v zrkadle, aby sa ešte upravila. Niekoľko dní mala na truc zamknuté dvere a aj polku jedla vracala späť. Nedokázala robiť nič iné ako spať alebo plakať nad spoločnými fotkami. Šaty na nej boli našťastie elastické a tak toto nestaranie sa o seba pomerne zakryli. Aj keď sa jej mierne podlamovali kolená z predstavy, čo teraz bude musieť spraviť, vyšla z izby, kde sa na chodbe stretla so Sanderom a hneď mu padla do náručia.  Makeup si nedala práve z tohto dôvodu, aby ani svoj doprovod nezašpinila a aby ani nevyzerala ako mŕtva nevesta. Doslova. Mierne pobledlá vpadnutá tvár s kruhmi pod očami a snehovo, až nevinne, bielymi šatami. &#8222;Ďakujem.&#8220; šepne bielovlasému kolegovi&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3342"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3342/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">ae54324547dbe60d52196d19929e4fa4</guid>
				<title>Mirjam Farwing píše nástěnku: Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nene [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3337/</link>
				<pubDate>Mon, 12 Apr 2021 11:18:53 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nenechá sa ním zviesť ani presunúť portálom. Vonku začínalo byť skutočne nádherne a keďže sa aspoň pre dnešok nikam neponáhľala, s menším batohom, v ktorom mala veci, v hrubom kabáte, tmavých nohaviciach a s vypnutými krátkymi vlasmi dohora sa prechádzala naprieč New Yorkom. Stéle mala stále pri sebe, kebyže niečo zahliadne, ale dúfala, že to bude kľudná prechádzka, keďže u seba mala len dve dýky. Katany nechávala naposledy v inštitúte, ale už teraz sa nevedela dočkať na moment, kedy ich prinesie k čarodejovi, aby mi ukázala, s čím bude v jeho ponúkanej posilke pracovať. Istota je istota. Radšej, aby jej to zakázal hneď na začiatku, než by chytil infarkt, ak by ju s nimi videl už priamo trénovať. Nad tou predstavou sa však z brucha zasmeje. Dnes bol ozaj dobrý deň. Alebo nie? Mladá lovkyňa sa rozhodla cestou navštíviť aj Central Park, aby mohla kúpiť nejakú kávu a dačo sladké, s čím sa mienila Sanderovi ospravedlniť za t&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3337"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3337/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">e63514f8d3b1254b54e4fa69320ebb6e</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: 12. 1. 2021
*Trissina nálada za posledních pár dní se dal [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3360/</link>
				<pubDate>Fri, 12 Feb 2021 14:02:36 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>12. 1. 2021<br />
*Trissina nálada za posledních pár dní se dala vyjádřit vcelku výstižně jediným slovem: bída. Cítila se extrémně pod psa a měla dost myšlenek, vzpomínek, za něž se mohla obviňovat a to taky mileráda svému já dopřála a obviňovala se- Ale ty myšlenky, sebenenávist, sebezklamání a sebeopovržení jí pomalu přerůstaly přes hlavu. Nedala si žádný prášek na utlumení, protože&#8230;Sander&#8230;i Jackové&#8230;oba tu bolest &#8211; ať už rozličnou &#8211; prožívali naplno. Nač by si to měla ulehčovat. A tak s v tichosti v zatemněném pokoji trpěla polovinu času. Bylo tam určitě dusno, kapesníky u postele a v náručí si k tělu tiskla bílého plyšáka s takovou intenzitou, až se &#8211; i přes jeho nepevný, látkový tvar &#8211; bála, že ho rozdrtí a zničí i jej.<br />
Přeci jen se pak donutila k tomu, uklidit v bytě, i když poslední, co chtěla bylo vidět další místa, kde se Sanderem trávila chvíle.Ne oprava&#8230;donutil ji k tomu Tayler. Prý že přijít na jiné myšlenky&#8230;Vždyť už byla u Hellera&#8230;a taky tu byl Nathan&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3360"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3360/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">718737f46ec79bf57e67b91de077b3a9</guid>
				<title>Jason píše nástěnku: Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přis [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3253/</link>
				<pubDate>Fri, 22 Jan 2021 13:42:59 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přislíbil jsem mu svou věrnost a vyjádřil lásku. Kdyby po něm do té doby nešla půlka podsvěta, teď to rozhodně nebude o moc lepší. Ať už mu chráním myšlenky sebelépe, někdo hodně silný… Složí si hlavu do dlaní a projede si prsty tmavé vlasy. Nechce takhle přemýšlet, ale zároveň to jinak jednoduše nejde. Na Jacka nikdo nesmí přijít, a když přijde…Oblékne si bílo-stříbrný kabátec, bílé kalhoty a vysoké černé jezdecké boty. Urovná si vlasy, které ve slabé chvilce pocuchal a posadí na ně krásnou stříbrnou korunu. Opásá se ještě stříbrným mečem a zamíří do trůnního sálu, kde má právě kvůli této problematice sjednanou schůzku s vílími bratry. Jde tam s předstihem, aby ho našli již důstojně sedícího na trůně. Jistě by nebudilo obdiv ani strach, kdyby se za nimi šoural hlavním vchodem. A tak se po delší cestě spletitými chodbami usadí na ledově vypadajícím trůně a narovná záda, jako kdyby měl místo páteře pravítko. Všiml si&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3253"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3253/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">ead0dc0be231711128fec796afe366bf</guid>
				<title>Nathanael Donum píše nástěnku: 7. 1. 2021
*Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho sna [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3359/</link>
				<pubDate>Thu, 07 Jan 2021 13:35:12 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>7. 1. 2021<br />
*Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho snažila Triss sehnat, ale on neměl náladu ji to zvedat a vyslechnout si případně nějaké problémy. Teď už ale uznal, že je čas ji to zvednout. Poté, co spolu krátce mluvili, kdy mu nic bližšího neřekla, se rozešel do jejího bytu, kde pro něj netradičně zazvonil dole u dveří a neletěl oknem, jelikož bylo ještě moc světla.*</p>
<p>Meritriss Blake<br />
*Triss měla chuť se zahrabat a nechat Natea být, když jí to nezvedal. Vlastně ho chápala a nechtěla mu kazit svátky&#8230;ale&#8230;Haures ve městě? Věděla, že Nathan má ještě věci u Jacka a neměl by tam chodit. Jistě. Ona tam byla, jenže za Jackem a Haures v těle Portera ani David nebyli doma. Zatím se nerozhodla, zda mu řekne o Sanderovi a o tom co jí řekl Haures&#8230;věděla, že by to byla větší katastrofa, než kdyby řekla jen o Hauresovi a že se k tomu připletla jako&#8230;záchrana. Špatná záchrana, co to posrala. Když se ozve zvonek tak nervózně oznámí už automaticky patro a pootevře dveře s čím se v&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3359"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3359/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">703a632023546aa697b0b62d66f55a49</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 30.12.2020
*Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak z [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3356/</link>
				<pubDate>Thu, 31 Dec 2020 21:31:00 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>30.12.2020<br />
*Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak zamířila do Central parku a cestou vylovila zmrzlými prsty telefon z tašky a celkem v rudých šatech a stříbrných, otevřených střevících proklínala hned několik věcí. Sníh jí padal do bot na prsty, zábly ji nohy a celkově jí vítr profukoval pod sukni, co byla do půlky stehen, možná o kousíček pod. Měla holá záda a ramínka jí ruce taky zrovna nehřály a vcelku hluboký výstřih šatů taky zrovna nepomáhal. Povzdechne si a vytočí nejdříve Sebastiana, kterého obeznámí s tím, že Jack Heller pod vlivem Davida provedl na jednom civilovi rituál a civila posedl vyšší démon Haures. A ona tomu nedokázala sama se Sanderem zabránit&#8230;ani s dvěma vílíma bojovníkama, které odrovnal a nechal si je tam. Když bylo vyřízeno, tak zavolala Zachariemu nějak se slovy, že chtěl ať ho informuje, tak ho informuje&#8230;a popřála mu šťastný nový rok. A nakonec&#8230;přišel Malachai, kterého dokonce takto přes hovor obvinila, že on pátrá po sektě a nepřišel k Ja&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3356"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3356/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">7537354e0bc6fdf387f1da8f854fbb3d</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 28.12.2020
“S tebou je nakupovanie horšie než s Nic [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3245/</link>
				<pubDate>Mon, 28 Dec 2020 07:11:41 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>28.12.2020<br />
“S tebou je nakupovanie horšie než s Nicole.” Poviem Jamesovi keď vylezie z kabínky. Na sebe má už ôsme gate a natŕča sa pred zrkadlom.<br />
“Pretože Nicole by si mohla kúpiť aj vreco na zemiaky a vyzerala by v ňom super. Nerobia mi tie kapsy divný zadok?” Otočí sa na mňa po radu. Ja som si medzitým spravil pohodlie na gauči, ktorý je priamo určený na to čo robím. Trpenie móresom nerozhodných zákazníkov butikov.<br />
“Chceš od svojho gay brata, aby sa vyjadroval k tvojmu zadku?”<br />
“Aspoň viem, že sa k nemu vyjadríš úprimne.”<br />
“To si mohol zobrať aj Josého. Ten zbožňuje nákupy.”<br />
“Nie, ten by ma rovno za ten zadok chytal. Tak čo myslíš?” Kritickým pohľadom prejdem Jamesovo pozadie a nespokojne mlasknem.<br />
“Tie kapsy sú divné.”<br />
“Že? Nie sú tu gate na môj zadok?”<br />
“Vravel som ti, že tie hnedé boli dobré.”<br />
“Nechcem hnedé gate.”<br />
“Prečo? V tých si mal pekný zadok.”<br />
“Preboha, nehovor o mojom zadku, že je pekný. Si môj gay brat, znie to divne.”<br />
“Celá táto konverzácia znie divne.”<br />
“Idem&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3245"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3245/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">dc3cd066657447fc4e2e2aa7d3eeb05e</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: 26. 12. 2020
- Sander -
*Sander nevedel čo presne robil a [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3354/</link>
				<pubDate>Sat, 26 Dec 2020 08:29:49 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>26. 12. 2020<br />
&#8211; Sander &#8211;<br />
*Sander nevedel čo presne robil a sám si nebol istý či to bolo dobré, alebo zlé znamenie. Desil sa toho čo mal v pláne, neskutočne moc, ale vedel, že by už nebol schopný to naďalej naťahovať. Musel sa priznať Mer, nevedel čo presne mal očakávať avšak..* /Ach pri Anjelovi, proste nad tým nepremýšľaj tak, ako ti hovorila Mirjam.. nikdy na to nebude perfektný čas./ *Buchne si tak dlaňov do boku hlavy, aby mohol upokojiť svoje búrlivé myšlienky, ktoré mu neustále lietali hlavou a zvonili mu v ušiach. Aj napriek svojej značnej nervozite, ale vycúvať už nemohol. Mer už povedal, aby o štvrtej prišla k jazeru do central parku a nechcel to rušiť a nechať ju tak visieť.. aj tak by pravdepodobne zistila o čo išlo.. bola schopná z neho dostať všetko, čo bolo do istej miery takmer vtipné pri pohľade na situáciu v ktorej sa Sander neustále objavoval s čarodejkou. Pripínal tak posledné svetielka na okolité stromy, ktoré nepredstavovali požiarny hazard. Pečlivo si p&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3354"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3354/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">9ee7d7b6b54ed56deb780311b6c48f5e</guid>
				<title>Mirjam Farwing píše nástěnku: Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých oki [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3207/</link>
				<pubDate>Wed, 23 Dec 2020 09:08:24 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých okien. &#8218;Okej, nejaké časti potrebujem aj od tých démonov,&#8216; uvedomí si Mir, keď si opätovne skontroluje zoznam, ktorý od Zacharieho dostala ako cenu za pomoc. Z batohu, v ktorom už na ňu čakal riadny chumáč chlpov z Hellhounda, ktoré sa jej podarili vytrhnúť pri hliadke deň predtým, a jeden chvost Impa spolu s pár prázdnymi nádobami, do ktorých by prípadne mohla pochytať aj ďalšie časti dohody, si vytiahla dve malé fľaštičky a batoh samotný odložila za potrubie pred budovou, aby jej ho medzitým nikto nevzal a s ráznym krokom vošla dnu.<br />
Bola sama. Nevedela, ako by toto vysvetlila Sanderovi a tak ho tým radšej nemienila strašiť, preto aj šla sama. Áno, raz mu to skoro aj ozaj povedala, ale nakoniec bola aj rada, že tak nespravila, nemienila ho vystaviť nebezpečenstvu kvôli jej dohode.<br />
Pred ňou sa rozprestrel obrovský priestor, ktorý musel byť kedysi naplnený tovarenskými strojmi, ale teraz tu bolo prázdno. Pred&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3207"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3207/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">a5623bda02fcc6c70b4640a0b144fbb2</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 22.12.2020
Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres oko [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3243/</link>
				<pubDate>Tue, 22 Dec 2020 19:25:01 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>22.12.2020<br />
Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres okolo a to naháňanie sa a podobne. Ale inak ich zbožňujem. Navyše s tými vlkolačími zmyslami je úžasné ako nám byt voní po škorici, perníku a jablkách. Mohol by som spraviť vianočný punč. Nealkoholický. Možno to Darius ocení. Síce zajtra nebude nadšený, že obeháme celú rodinu v New Yorku, aby sme odniesli koláče a darčeky ale večer budeme iba sami dvaja. Dáme si večeru a pozrieme nejaký film. To bude relax. Aj keď mám z neho pocit, že by najradšej tie girlandy roztrhal. Ale to sa mi asi zdá. Vytiahnem sériu vianočných ponožiek a dám si tmavomodré so zelenými vetvičkami a vločkami. Na to, aby som si vedel perfektne vychutnať Vianoce musím ešte uzavrieť jednu dôležitú vec. Natiahnem na seba čierne nohavice. Rozhodne túto záležitosť nechcem ťahať do nového roka. Dám si bledošedú košeľu, ktorú zastrčím do nohavíc. Okej a teraz sveter. Chvíľu sa v nich prehrabujem až kým vytiahnem tmavomodrý, v ktorom sú striebornou niťou vyš&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3243"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3243/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">28f73b23a34470eca1a3063e2aeeea37</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: New York - Manhattan &#124; 19. 12 . 2020
Tak nějak se pořád my [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3187/</link>
				<pubDate>Sat, 19 Dec 2020 14:13:05 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>New York &#8211; Manhattan | 19. 12 . 2020<br />
Tak nějak se pořád myšlenkami vracím zpátky k tomu co se stalo. Pořád přemýšlím, jestli jsem tomu mohla zabránit, jestli jsem měla být pozornější. A pak tu byl fakt, že jsem neměla do dnes ani tušení kdo mě dostal zpátky do hotelu. Nikdo si to nepamatoval, ani nemohl, obsluha se zrovna střídala a kamery sice zachytili nějakého muže, ale vše se zdálo v pořádku, tedy více méně. Tedy, vypadala jsem, že jsem spala, ale tak to ještě neznačilo nic nenormálního, že&#8230; Včerejší pohřeb otce byl to poslední co jsem si myslela, že budu muset zařizovat. Nakonec se ukázalo, že otec vše okolo majetku vyřídil a převedl na můj účet, spolu s jednoduchým vzkazem &#8211; omlouvám se. Překvapilo mě, že se nejednalo zrovna o malou částku, spíš naopak, skoro jako by vyhráli v loterii a nám to neřekli, bylo to divné, ale momentálně nemám myšlenky na to abych se tím zabývala, pro teď. Pohledem sjedu všechna ta nevybalená zavazadla a povzdechnu si. Teď na ně opra&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3187"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3187/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">ef41e728b4db8020fdb56515b45560a1</guid>
				<title>Nathanael Donum píše nástěnku: 18. 12. 2020
“Pořád bych se cítil lépe, kdyby jsi to zkouš [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3308/</link>
				<pubDate>Fri, 18 Dec 2020 23:06:26 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>18. 12. 2020<br />
“Pořád bych se cítil lépe, kdyby jsi to zkoušel na kameni..” “A já, kdyby jsi mlčel..” “V tom s Natem souhlasím..” “Na čí jsi straně?!” “Na té, kde jeden z vás trpí..” Podotkne Amber na Calebovu otázku hodně škodolibě a trpce.</p>
<p>Od chvíle, co byla donucena dobrovolně skočit z Empire State Building už sice uplynulo pár dlouhých dnů, ale Amber si stále nenechala ujít možnost být přehnaně sarkastická a obviňovat je oba z toho, že to musela udělat. Neříkala to sice nahlas, ale Nate i Caleb už ji znali natolik dlouho, že věděli, že je na ně stále nasraná. A že si budou muset vytrpět spoustu nepěkných narážek a jeden nebo dva vtípky, aby jim odpustila onen skok důvěry.</p>
<p>Nate frustrovaně vydechne, když se mu podaří opět s Calebovou rukou nic neudělat. “Já to nechápu.. Křídla si zneviditelníš i znehmotníš, ale s rukou tohohle vraha to nejsi schopný udělat..” Pohodí hlavou a kudrliny ji poskočí. Nate i Caleb převrátí nad oním oslovením očima. Ano, i tak jim Amber oběm&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3308"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3308/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">031235937fcde5929a082a3847f41f36</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 15. 12. 2020
“Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám s [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3344/</link>
				<pubDate>Tue, 15 Dec 2020 11:28:09 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>15. 12. 2020<br />
“Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám se a úskokem se na něj podívám. Nemám ráda roušky. Je těžko vidět, kdy se člověk usmívá, má povislé koutky a nebo má ironický úsměv. Andy měl krásný úsměv. Líbil se mi. Zbožňovala jsem naše společná rána a usínání vedle něj. Nemívala jsem pak noční můry nebo alespoň nebyly tak strašné.<br />
“Co bych tam bez tebe dělala.” Dodám pobaveně a aby si to ani nepokoušel jinak vyložit, tak si s ním propletu prsty.<br />
“Nedala jsi mi příliš na výběr.&#8220; Poznamená s mírným smíchem, který se mu však skrýval pod černou látkou v podobě roušky. Mou ruku tak jen skryje v dlani zatímco jeho pohled zkoumal obchodní centrum, nakolik to bylo pro něj poměrně nové prostředí.<br />
“Navrch v LA je pěkně.” Zasněně zamrkám poté, co nejprve protočím očima a pod látkou si olíznu rty.<br />
&#8222;To nedokážu tak úplně posoudit, ale nedávám tomu velké naděje. Jediné co vím je, že je tam teplo .. Budeš se muset celkem snažit, jestli chceš můj názor změnit.&#8220; Mrkne na mě. &#8222;&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3344"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3344/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">692d845767296b055b038667340ab8dc</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 14.12.2020
Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. A [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3242/</link>
				<pubDate>Mon, 14 Dec 2020 00:36:00 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>14.12.2020<br />
Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. Aj tak si myslím, že mohol ísť lietadlom. Aspoň by sa skôr vrátil. Alebo sa nechce skôr vrátiť. Možno si chce od New Yorku na chvíľu odpočinúť. Štyri dni to tu vydržíme bez neho. Ja to vydržím. Však to je nič. Aj tak mám čo robiť. Napríklad o tretej ráno čumieť do vydrbaného stropu a uvažovať nás tým, že Darius odišiel na štyri dni. Podrbaná lykantropia. Prečo Darius vie zaspať ako drevo a ja ani za toho pojebaného Boha neviem oko zažmúriť?! Zavrčím do tichej a tmavej miestnosti. Mám toho leda tak dosť. Aby som unikol samovytáčaciemu procesu, ktorý by viedol iba k tomu, že by som sa premenil a zbytočne by som sa zahryzol do nejakého nábytku, tak vyleziem z postele. V teplákoch a tričku… boha, ta dlážka je studená. Prejdem ku skrini a odtiaľ si vylovím nejaké teplé ponožky. Nie že by mi bola zima ale tak… nemám rád studenú dlážku. Idem na záchod. Akože dobre, byť vlkolak je celkom fajn. Hlavne teraz. Keď si praktic&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3242"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3242/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">765a79e305e5a1bffea5937d68e8ce92</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Aokigahara &#124; 13. 12. 2020
Zatraceně dlouhá ces [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3186/</link>
				<pubDate>Sun, 13 Dec 2020 14:12:49 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020<br />
Zatraceně dlouhá cesta a po tmě ještě docela děsivá, zvlášť když jsem vjela do lesa. A to, že jsem zpomalila na rychlost šneka tomu fakt nepomáhá. Alespoň, že mi z půjčovny, po vysvětlení situace, dali spz auta, které si otec půjčil i když nebyli zrovna nadšení. Na to jsem však neměla čas, ani teď nemám tušení jestli tu nejsem pozdě. Z té představy se mi obrací žaludek a zatím si ji nechci a nesmím připouštět. Na jednom ze sjezdů nakonec najdu auto s udanou značkou auta, sjedu na něj a zaparkuji za autem. Stejně nemám vyhráno, les je sakra veliký a navíc je tma, která se zdá skoro neprostupná. Vypnu motor a opřu se hlavou o volant s tichým povzdechnutím. Kolem tma, v lese kdo ví co mohlo běhat, klidně tu mohlo být i něco nebezpečného ze světa stínů a fakt, že tmy jsem se bála dost dlouhou dobu a stále jsem to úplně nesetřásla tomu ještě dodává korunu. I přes ten strach který se mě snažil přimrazit na místě a hlas v hlavě který mi dával ja&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3186"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3186/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">61dd06b26d3e3bac70bc4b4035174b71</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Ósaka &#124; 13. 12. 2020
Zaklapnu notebook, který zač [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3185/</link>
				<pubDate>Sun, 13 Dec 2020 14:12:26 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020<br />
Zaklapnu notebook, který začnu pomalu balit, při čemž mi pohled sjede k zabaleným zavazadlům. Zítra nás čeká poměrně dlouhý let a náročná cesta zpátky do New Yorku. Naštěstí se nám vše povedlo zařídit vše dost rychle, aby ne, o byty v naší lokalitě je o domy celkem velký zájem a vzhledem k puntičkářskému stylu uklízení mé matky nebyl problém dům prodat i s nábytkem. Krátce mi pohled stane i na menším zavazadle, kde jsou rodinné cennosti, jenž pojedou s námi. Pravda, moc jich není, ale každá z nich má nevyčíslitelnou hodnotu, tedy pro naši rodinu. Krátce mi přitom přeběhne úsměv na rtech a po uklizení noťasu do brašny vyjdu ke dveřím. Ze stolu si vezmu kartu od otcova pokoje, v duchu si povzdechnu, není na tom nejlépe i když se snaží předstírat, že se přes to dostává, jeho oči říkají opak. Sice dnes chtěl být sám, ale upřímně si nemyslím, že je to dobrý nápad. Lehce zaklepu na dveře, jednou&#8230; dvakrát a pro jistotu po třetí, až pak až otevřu d&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3185"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3185/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">0598a809f0df541da420dcbac6cfa669</guid>
				<title>Nathanael Donum píše nástěnku: 10. 12. 2020
Žena se světle hnědými vlasy zabušila na znám [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3174/</link>
				<pubDate>Thu, 10 Dec 2020 19:48:07 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>10. 12. 2020<br />
Žena se světle hnědými vlasy zabušila na známé dveře. Nejdřív se otevřely na škvíru, poté se opět zavřely, ozvalo se chrastění řetízku a dveře se znova otevřely naplno. </p>
<p>Muž, který je otevřel se opřel ramenem o futra a ženu si prohlédl. “Který že to je rok? 2020? Nejsi tu nějak brzo?” Zajímá se s úšklebkem, ale žena z ledové masky nepoleví. “To ti může být jedno. Zaplaceno dostaneš tak jako tak.” Odbyde ho a protáhne se kolem něj, když ustoupí. </p>
<p>“Za kolik roků se vracíš?” Zeptá se, když znova zabezpečí dveře a odpije si ze skleničky, ze které brunetka už z dálky cítila alkohol. A to hodně silný. “Za týden.” Dostane se muži odpovědi, což si vyslouží vykulení očí. “Hodláš vyvraždit celou rodinu a pak zmizet?” Uchechtne se. “Ještě jeden hloupý dotaz a jediný, koho zavraždím, budeš ty.” Probodne ho žena chladnýma modrýma očima. Čaroděj zvedne ruce do vzduchu, že se vzdává, ale jeho obličej, šklebící se škodolibým pobavením, tomu neodpovídá. </p>
<p>“Prostě si posp&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3174"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3174/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">09e268f9853ed66d9ea1be5493bbdeeb</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko - Ósaka&#124; 7. 12. 2020
Nechávám své prsty lehce lét [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3169/</link>
				<pubDate>Mon, 07 Dec 2020 11:55:29 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Japonsko &#8211; Ósaka| 7. 12. 2020<br />
Nechávám své prsty lehce létat po klávesnici, což mi před očima tvoří pololetní práci do školy. Ač se mnou mohli na konzervatoři vzhledem k okolnostem soucítit a dokonce mi nabídli prodloužení termínů, snažím se dodržet ty stávající, kdo ví jak bych to vše pak doháněla. Není to nikterak snadné, to si musím chtě nechtě přiznat, často mi myšlenky utíkají k bratrovi a matce. Matce která následovala svého syna ani ne deset dní po jeho smrti. Lékaři to přičítali zranění, ale já si stále myslím, že jí jednoduše bratrova smrt zlomila srdce a vzdala tak svůj život, byť měla stále jedno dítě naživu. Na chvíli zavřu oči a promnu si kořen nosu. Kdo vůbec byl ten muž v restauraci? Ani policie na to nepřišla, navíc si jeho případ převzalo japonsko, i s jeho tělem takže v New Yorku měli jednoduše smůlu a zdálo se, že v mé domovině se to snaží zamést pod koberec. Je to dost frustrující, ale i tak je málo co s tím můžeme udělat. Oči upřu na rozepsanou práci s&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3169"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3169/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">76ab09cb270bdcf277bac2a9e545a781</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 2. část
Triss ležela v nemocnici. Jak jinak by taky mohla. Bo [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3111/</link>
				<pubDate>Thu, 26 Nov 2020 00:17:30 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>2. část<br />
Triss ležela v nemocnici. Jak jinak by taky mohla. Bolel ji pomalu každý nádech a nejhorší na tom bylo, že se nemohla ani vyléčit, protože ji personál a doktoři a vlastně všichni viděli. Nejhorší bylo poprat se s dechem. Unavovalo ji mluvení. Pokud mohla, tak si spíš psala. Pro ni v ten moment nejdůležitější člověk, se kterým vedla hovor nebyli ani její přátelé, otec a nebo Michael. Byl to její šéf. Překvapivě jí dal i přes částečný úvazek nemocenskou se slovy, že teď má dost mladých bažantů, které mu zaučovala přesčas, o jehož zaplacení si ani neřekla, a že se má věnovat léčení. Také naznačil něco o nabídce trvalého pracovního místa.</p>
<p>Její diagnóza byla taky pěkná. A překvapivě měla asi trpět hlavně uvnitř, protože mimo odřenin, modřin a podobně měla jen dvě vážnější zranění znatelné zvenčí. Těmi bylo kousnutí do kotníku velkou čelistí. Naštěstí nijak silné. Spíše to byly otlačky zubů a kolem nich modřiny…tedy teď. Když ji ten vlkodlak kousnul, tak jí ten kotník&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3111"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3111/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">52d517733dd205a78d4c548c95e5d294</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 1. část - 26.11.2020
Nejnovější zprávy, které visely na int [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3110/</link>
				<pubDate>Thu, 26 Nov 2020 00:15:55 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>1. část &#8211; 26.11.2020<br />
Nejnovější zprávy, které visely na internetu, byly otisknuté v novinách nebo běžely v televizi hlásily, že dcera Benjamina Blakea – Myana Meritriss Blake – byla dne 25. 11. 2020 přepadena, když se vracela odpoledne z práce a skončila v nemocnici. Média se nestarala snad o nic jiného, než o to si s ní promluvit. Triss už si odbyla i hovor s otcem, bratrem, jeho manželkou, otcovou přítelkyní, se Zoe a dalšími. Na instagram jí psali fanoušci a Triss celkově měla chuť mobil zahodit a prostě jít spát a odpočinout si. Ale nemohla. Ještě nemohla. Byl večer a ještě musela někomu zavolat.</p>
<p>✦✦✦✦✦O 26 hodin dříve✦✦✦✦✦</p>
<p>Meritriss měla už naučenou cestu z práce. Byla to dobrá cesta. Známá. Nejvíce ze všech. A stejně se dnes rozhodla jít jinudy. Možná za to mohl ten divný pocit, že ji někdo sleduje…Ačkoliv ten měla často od doby, co se dozvěděli s Jackem o stalkingu. Mnohdy i dodržovala jeho radu a měla doprovod. Často to byl právě Lucas nebo Tayler. Dnes však neměl&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3110"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3110/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">c50d88c8006832fd998beda1b67063b5</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 &#124; (část 2.)
Z myšlenek mě vytrhl výstřel násle [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3133/</link>
				<pubDate>Mon, 23 Nov 2020 19:09:48 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>23. 11. 2020 | (část 2.)<br />
Z myšlenek mě vytrhl výstřel následovaný výkřikem Rose. Trhla jsem s sebou a ohlédla se odkud rána vyšla a přitom si všimnu, že se bratrova přítelkyně drží za břicho a sesouvá se k zemi. Slyším myšlenky jak mi křičí v hlavě, že se musíme skrýt, ale tělo je o tolik pomalejší než hlava. Proč mi sakra všechno příjde tak pomalé? A proč ostatní zkoprněli jako sochy? Jako zpomalený záběr, vidím jak se Akira natahuje po mladé ženě a otec se snaží matku probrat z šoku. Z transu mě probere až další výstřel, který zasáhne matku do hrudi. ,,Mami!“ Vyhrknu, teď už, sice vyděšená, se srdcem hrajícím si na sprintera na dlouhou trať, ale duchem přítomná. Chytnu stůl abych ho převrátila a vytvořila tak provizorní zástěnu.<br />
    Ovšem, střelec nezahálí a zatím, co se táta snaží matce zastavit krvácení schytá ránu do žeber. Hlavou se mi honí asi milion myšlenek, tohle je prostě šílený. Konečně se mi podaří stůl převrhnout, zbývalo ještě přetáhnout za něj rodiče. Všic&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3133"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3133/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">8a81c5fc05ebc3c2a3ba0975a390d4ef</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 &#124; (část 1.)
,,Opravdu vás zase ráda vidím, brat [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3127/</link>
				<pubDate>Mon, 23 Nov 2020 15:22:34 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>23. 11. 2020 | (část 1.)<br />
,,Opravdu vás zase ráda vidím, bratříčku, ale můžeš mi už říct co tak hoří, že to nepočká do víkendu?“ Povytáhnu lehce obočí sledujíc svého bratra, už z jeho pohledu je mi jasné, že mi něco nechce říct. A ten jeho přitroublí úsměv, jasně naznačujíc, že je na něco natěšený, ale snaží se to udržet tenhle pocit ještě podporuje. ,,Nebuď nedočkavá sestřičko, slibuju, že se brzy dočkáš.“ Zazubí se na mě o pět let starší člen rodiny, při čemž potlačím nutkání protočit oči a povzdechnout si před jeho vyvolenou. ,,Jsi nenapravitelný, víš to?“ Neodpustím si načež mírně přivřu oči, ale nakonec se tomu zasměji, stejně jako oni dva.<br />
   ,,Tebe ta zvědavost asi nikdy nepřejde, viď, lištičko&#8230;“ Zarazím se nad známým hlasem, který už jsem neslyšela hezky dlouho. Po chvíli se ohlédnu a nevěřím vlastním očím – stojí tam totiž oba moji rodiče. Po pár vteřinách, které mi ale příjdou jako věčnost, otec rozpřáhne ruce což mě probere, vstanu a vyrazím je oba obejmout. ,,&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3127"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3127/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">c27aaea92e0eef906c48dcc6f5730bd0</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: Brooklyn Wiliamsburg &#124; 19.11.2020
Sander Mirjam nevidel už [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3188/</link>
				<pubDate>Thu, 19 Nov 2020 14:16:53 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Brooklyn Wiliamsburg | 19.11.2020<br />
Sander Mirjam nevidel už nejakú tú dobu avšak nedával jej to príliš za zlé. Vedel, že na niečom pracuje a bolo mu tak hlúpe to len tak prerušovať. Bolo však zvláštne nemať istotu nad tým či sa spoločne dajú na hliadku, alebo nie. Predsa len na boj s ňou si už tak moc navykol, že predstava byť opäť na hliadkach sám mu bola cudzia. Vždy radšej bojoval s niekým po boku, bol si tak omnoho istejší vo svojich pohyboch a odhadoch, ako keď bol  sám na vlastnú päsť. Samozrejme spoločnosť bola vždy vítaná nakoľko radovať sa osamote z úspešného zneškodnenia démonov, nemalo ten istý šmrnc. Vedel ale, že práve na tom by tak mal zapracovať, ale to by sa musel dostať z komfortnej zóny čo príliš neplánoval. S neistotou tak prechádzal hore dole po zbrojnici zatiaľ čo si svoj luk poznačoval rôznymi runami rovnako, ako predtým robil na šípoch. Mali tak omnoho lepší efekt na démonov čo v takomto čase bolo skutočne potreba. Na drevenom chrbte luku sa tak objav&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3188"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3188/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">ae910774a467a132a07904fa29bff78d</guid>
				<title>Mirjam Farwing píše nástěnku: Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú kn [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3072/</link>
				<pubDate>Wed, 18 Nov 2020 20:23:00 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú knižnicu. Celú miestnosť zbavili určite aspoň polovice prachu a každá knižka mala konečne svoju uličku, poličku aj poradie. Cítila sa v nej oveľa pohodlnejšie, a tak v nej trávila takmer každú sekundu, počas ktorej nespala, neriešila svoje osobné vzťahy alebo nebola v meste so Sanderom na hliadke. Nie, žeby sa sťažovala, predsa len musela niekedy vyjsť aj na slniečko.<br />
Nemala práve v danej chvíli čo na práci a keďže ju aj Zacharieho slová mierne povzbudzovali v postupovaní napred spôsobom, akým pracovala aj doteraz, prišiel ďalší deň a s ním aj ďalších pár hodín, ktoré posledných pár dní trávila nad vyhláškami, ustanoveniami a pravidlami. Chcela aspoň trochu skúsiť napomôcť vzťahom medzi lovcami a dolnosveťanmi, ktorí vyzerali byť z momentálneho systému nie práve nadšení. Neznamenalo to, že mienila meniť zákony, ale chcela sa aspoň pozrieť na tie, čo už existovali a na to, ako ovplyvňovali chod života jednotlivým ras&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3072"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3072/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">37a61e3611143176176bd5c47f15d1e5</guid>
				<title>Jack Porter píše nástěnku: 15.11.2020
Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu s [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3074/</link>
				<pubDate>Sun, 15 Nov 2020 09:08:52 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>15.11.2020<br />
Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu sa nadvihnem z vankúša a vidím ako mi blikoce mobil na nočnom stolíku. Jaj… ten hluk je zvonenie. Dočerta… prečo je všetko do oranžova? Dvihnem ten pekelný stroj a dám si ho k uchu.<br />
“Noo…” Zniem ako polomŕtve zviera na sklonku života, ktoré už je zmierené so svojim biednym osudom. Aj sa tak cítim.<br />
“Porter! Kde máte ten telefón?!”<br />
“Pri uchu.” Bože… musí tak kričať? Dúfam že mám niečo na bolesť hlavy.<br />
“Myslíte, že ste vtipný?!”<br />
“Mám svoj zmysel pre humor…” Asi budem vracať.<br />
“Tak si ten svoj zmysel pre humor strčte do riti a choďte do márnice!”<br />
“Nikam nejdem. Beriem si dovolenku.” Takto zle mi nebolo od strednej.<br />
“Porter! Nie sú ľudia, takže okamžite nech ste v márnici!” Šéf mi to zložil. Ešte dosť dlhú chvíľu ležím s telefónom na uchu. Mám pocit, že keď sa pohnem tak sa vo mne pohne aj žalúdok a… fuj, do toho sa mi nechce. Ale povinnosť je povinnosť. Tak sa opatrne pohnem a zaskučím. Strašne ma bolia nohy. Ani sa ne&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3074"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3074/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">e552e72daeeaa9bab9132ae7f3f64cfd</guid>
				<title>3.11.
Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do života, ale nikoliv vůli žít. Věděla, že teď bude muset být extrémně opatrná a začít si budovat pevné stěny své psychiky, jestli chce vůbec někdy opustit pokoj. Ale cítila se pokořena zhrzena a zrazena, nikoliv králem však sama sebou. Nechtěla pociťovat takovou bolest ze ztráty, chtěla ho nenávidět a křičet z plných plic jako nikdy před tím. Osvobodit ty pocity přehlížení jí samotné jako osoby za léta existence. Proč jí zrovna teď došlo, že by jí mělo zaležet i na tom co chce ona a ne jen druzí. Možná si ten pocti &quot;CHCI&quot; udržovala přes věci či milence, aby aspoň jednou měla něco pro sebe než, aby dělala něco pro druhé. At to byla práce diplomata nebo péče o lid.
Ale jedno věděla dobře. Nikdy v životě už nejspíš v lidech neuvidí to dobré, ale jen tvory jejíž život je prchavý jako jejich emoce. Už je víc nemohla vnímat jako něco fascinujícího či křehkého, ale jako to co jí vždy učili vnímat. Něco podřadného jako zvěř nic víc, něco co se ji nikdy už nesmí dostat pod kůži. Stejně tak se musí naučit korigovat své nově nabité emoce a naučit se s nimi ne jen pracovat, ale rozpoznat je jako u jiných bytostí. Naučit se o nich s ním mluvit, nemlčet. Věděla, že jednou nastane den, který oznámí jeho příchod zpět jak slíbil. Však ona se musí změnit, ona musí být ta silná, ona musí být ta bytost, která dokáže zapřít své emoce, aby tu pro něj mohla být. Ne ona musí být víla, která už před ním nikdy nic neukryje, aby se nezranila jíž více. Musí se stát někým, kdo dokáže přijmout zpět někoho, kdo to bude potřebovat, někoho kdo je důležitý aby vedl lid. A ona musí být někým, kdo to ochrání jak jeho tak říši v níž žije lid.
Však právě teď první krok, který musí udělat je konečně opustit komnaty s pevným štítem a přesměrovat tyhle silné věci jiným směrem a popadnout druhý dech.</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3046/</link>
				<pubDate>Sat, 07 Nov 2020 19:24:19 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>3.11.<br />
Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3046"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3046/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">4a3dd7b4076f5f197259140e272899a8</guid>
				<title>Sander Sagittarüs píše nástěnku: 1.11.2020
Sander mal po stretnutí neskutočne zmiešané poc [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3057/</link>
				<pubDate>Sun, 01 Nov 2020 21:08:42 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>1.11.2020<br />
Sander mal po stretnutí neskutočne zmiešané pocity. Nepáčilo sa mu, ako prebiehal život v Inštitúte, avšak bol v New Yorku prikrátko na to, aby ho ktokoľvek bral čo i len trochu seriózne. Vedel, že to nebolo len tým, ale aj tak.. Mohol byť podráždený na zavedených pravidlách. Jediné čo tam mohol robiť bolo neúmorné hliadkovanie, plnenie si svojho trestu, rovnako, ako sa popri tom všetkom nezblázniť. To na akom mieste spoločne s Mirjam boli bolo na nevydržanie.<br />
,,Ja viem, že ma zabiješ, ale sľubujem ti, že ak na to prikývneš, môžeš mi prikázať hocičo a spravím to.“ Vytrhne ho z jeho myšlienok príjemný hlas Mirjam čo spôsobilo, že jeho telom mierne trhlo a zodvihol k nej pohľad. ,,Neboj mám chuť zabíjať iných ľudí, nie teba.“ Odvetí rýchlo zatiaľ čo mala Mirjam svoju prestávku a venoval jej tak letmý úsmev, ten mu len opätovala a potom sa len obzrela po knižnici. Sander si nebol istý čo mali týmto trestom dosiahnuť, možno len fakt, že v tomto Inštitúte boli zavede&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3057"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3057/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">f63249304440d08120d8035da9c56c14</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 19.10.2020. 
Pomaly prichádzam k sebe. Ale že fakt pomaly. S [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2920/</link>
				<pubDate>Mon, 19 Oct 2020 23:51:13 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>19.10.2020.<br />
Pomaly prichádzam k sebe. Ale že fakt pomaly. Skúsim sa pohnúť ale len čo to spravím tak sa ozve každá rana, každá modrina, v podstate každý kúsok tela. Zaskučím a ten zvuk sa odrazí od stien. Zároveň s tým to prebudí aj moje pľúca a rozkašlem sa. To ma donúti sa posadiť a vykašľať daľšiu spŕšku krvi. Už sa to stáva zvykom. A to vedomie ma znepokojuje. Ešte chvíľu čakám kým sa mi upokojí dych a až potom rozlepím oči. Pritom ako sa rozhliadam naokolo tak si utriem krvavú ruku do riflí. Tie sú už aj tak špinavé natoľko, že ďaľší fľak od krvi sa tam stratí. Kde to do hajzlu som? Malá, tmavá miestnosť s posteľou a mrežami. Ako cela. Je to cela. Kurva je to cela! Dobre… čo sa stalo? Stretol som Franka… rozprávali sme sa… dal mi nejaké sedatíva… a potom sa so svojim komplicom odniesli sem. Do nejakej cely! Mňa porazí. To som skončil zas v nejakej mafii?<br />
“Do hajzlu…” poviem si potichu. Teda skôr zaskuhrám. Odsuniem sa z miesta kde som spal a opriem sa chrbtom o stenu.&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2920"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2920/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>1</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">b06ffa172ad57e19707c41d66cc35011</guid>
				<title>Nathanael Donum píše nástěnku: 18.10. - 83. den natáčení - 2. část
Triss je najednou nerv [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3049/</link>
				<pubDate>Sun, 18 Oct 2020 17:18:26 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>18.10. &#8211; 83. den natáčení &#8211; 2. část<br />
Triss je najednou nervózní, že by měla hrát před Sanderem, ale nějak zatne zuby a vyjde ven. O to jak vypadá se nestrachuje, protože uniforma vypadá docela dobře. Beztak i ten hábit vypadal, když v něm dorazili na Jackovu párty. Zastaví se na chvilku u maskérek, které udělají takové ty normální úpravy, jako je pudr na nos, aby se neleskl, úprava kruhů pod očima a podobně. Triss se nechá zkontrolovat kostymérkami a potom už vyrazí na plac, kde se založenýma rukama pozoruje Nathanaela. &#8222;Nevěřím ti. Vám oběma.&#8220; Podívá se podezřívavě i na Sandera. Ne že by něco tušila, ale prostě od doby, kdy vyprankovala Natea se židlí a on jí slíbil pomstu, se stala skoro paranoidní a často když byl čas kontrolovala scénu, aby mu případnou pomstu překazila. Teď už ale nebyl čas. </p>
<p>&#8222;Připraveni? Meritriss? Nathanaeli?&#8220; Otočí se k hlavním hercům režisér a Triss odtrhne zrak od čaroděje a přikývne. Nate na režiséra také kývne a mrkne na něj. S Nateem se má teoreti&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3049"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3049/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">c4a604e9c9b190609513485c30d0d47f</guid>
				<title>Nathanael Donum píše nástěnku: 18.10. 2020 - 83. den natáčení - 1. část
Nate dorazil na natá [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3048/</link>
				<pubDate>Sun, 18 Oct 2020 17:13:16 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>18.10. 2020 &#8211; 83. den natáčení &#8211; 1. část<br />
Nate dorazil na natáčení celý natěšený. Konečně přišel na to, jak se Triss pomstít. Rozhodl se ji vyprankovat rovnou během natáčení stejně, jako to udělala posledně ona jemu. Na natáčení proto dorazil o pár minut dříve, aby se ujistil, že opravdu se točí to, co se má točit; měli se točit záběry z interiérů, konkrétně z nebelvírských ložnic; a taky že je jeho určená rekvizita stále přítomná ve studiích. Po ohledání placu se převlékl do kostýmu, který opět neobsahoval kravatu a tentokrát už neměl ani hábit. Měl rozdrbané rifle, rozepnutou košili a koženou bundu.</p>
<p>Triss byla celkem nervózní. Dnes byl konečně den, kdy Sandera brala na natáčení, jak mu už asi dvakrát nabídla, takže Sander už nějaký ten čas věděl o tom, že Triss natáčí film a i když mu podrobnosti říkala, nedalo by se říct, že věděl o čem to mělo být. Jediné co mu bylo jasné bylo to, že si byla s Natem během natáčení poměrně blízko. Pečlivě si zkontrolovala, že dnes se netočí&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3048"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3048/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">0c4be716e6592b073e7b192050d85ef5</guid>
				<title>Darius McCormack píše nástěnku: Darius je u Davida od neděle. U Prescottových ho až bolela hl [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2929/</link>
				<pubDate>Sun, 18 Oct 2020 16:42:36 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Darius je u Davida od neděle. U Prescottových ho až bolela hlava, jak neustále hučeli, brečeli a obviňovali sebe, že nedali na Joshe pozor. Darius dokonce musel zavolat svému sponzorovi a sejít se s ním. Když mu řekl, co se stalo, tak docela chápal, proč si chtěl dát panáka. Takže si chvíli povídali a pak Darius vyrazil za Davidem, který se mu i sám nabídl, aby u něj přespal.<br />
Je zrovna pondělní ráno, přibližně kolem osmé, když se konečně vyhrabe z gauče, na kterém spal a vyjde do kuchyně. Tam už sedí David v policejní uniformě a usměje se na Daria. Dnes začíná sice až v devět, ale je naučený vstávat brzo.<br />
“Dobré ránko, sluníčko!” zazubí se na něj a Darius se na něj podívá naprosto znechuceně a otráveně.<br />
“Naser si s tím dobrým ránem Davide…” zavrčí na něj a David se jen zasměje. Ví, že Darius je většinou po ránu nepříjemný a jen na ty co opravdu miluje je jak mílius.<br />
Darius si dá vařit kávu a začne hrabat v lednici něco k jídlu. Nakonec vytáhne paštiku, chlebníku vytáh&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2929"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2929/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>1</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">d30c18647bc33a6ef6b8c4e5ee26156a</guid>
				<title>Meritriss Blake píše nástěnku: 17.10.2020
Triss čekala před vchodem a přešlapávala z jedn [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3096/</link>
				<pubDate>Sat, 17 Oct 2020 19:23:48 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>17.10.2020<br />
Triss čekala před vchodem a přešlapávala z jedné nohy na druhou ve snaze se trochu zahřát, protože sice byl teprve říjen, zima už po ránu nebyla neobvyklá.<br />
V ruce svírala láhev s vodou způsobem, že si odkrvovala o vršek prsty a vyhlížela světlé vlasy od Andyho. Neviděli se jen pár dní, ale i tak jí celkem chyběl. Domluvili se tedy, že začnou s těmi ranními běhy, jak se tak nějak nepřímo domluvili.</p>
<p>&#8222;Ah, chceš ať zmrznu?&#8220; Obviní ho místo pozdravu, když dorazí, ale potom se k němu přitiskne do objetí.<br />
“Ne každý jen vyjde z vchodu a je na domluveném místě.” Odbourá její slova a na tváři se mu objeví drobný úsměv, zatímco si ji přitáhne blíž do polibku. Na to už automaticky došlápne na celá chodidla a sklopí hlavu, aby ho nenásilně uprosila o polibek na čelo. On ji samozřejmě letmo políbí, jak už měli ve zvyku a potom se narovnal, odtáhl se a začal si ještě trochu zahřívat svaly. &#8222;Ahoj.&#8220; Zamumlá Triss teprve poté, co se odtáhl a zvedne k němu pohled, aby viděl úsmě&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3096"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3096/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">9ac83012b561338af52663b8e089dca1</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Manhattan &#124; 16. 10. 2020 &#124;
*Zabalená do osušky projdu do k [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2917/</link>
				<pubDate>Fri, 16 Oct 2020 21:04:47 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Manhattan | 16. 10. 2020 |<br />
*Zabalená do osušky projdu do kuchyně, při čemž za sebou zanechávám mokré stopy, které se vpíjí do koberce. Po cestě si vezmu telefon z botníku a namířím si to do kuchyně. Tady začnu chodit po špičkách, protože mě studené kachličky zebou do bosých chodidel. Telefon odložím na linku a do rychlovarné konvice natočím vodu, jen abych ji hned zapnula a nachystala si šálek s čajem. Šálek málem pustím na zem, když nadskočím jak se mi o nohy něco chlupatého a vrnícího. Po tom, co mi srdce začne bušit o sto šest se podívám dolů na malou stříbrnou kočku.* Oh&#8230; Interj, Gin&#8230; vyspaná? *Pousměji se a dřepnu si abych kočku podrbala za uchem.* Nech mě hádat, máš hlad, co? *Cítím, jak mi kočka drcne do dlaně a upře na mě svoje oči které jako by mi dávali za pravdu. Nachystám jí misku, zatím co voda voda čaj začne šustit. Do misky jí dám jednu z masových kapsiček a položím ji k misce s vodou.* Itadakimas, Gin. *Popřeji své chlupaté společnici, když cvakne voda&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2917"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2917/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">39fa8a72c4b2e9d7ed974393110f5de2</guid>
				<title>Joshua Prescott píše nástěnku: 14.-16.10.2020
Kedy toto skončí? A hlavne ako sa to s [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2909/</link>
				<pubDate>Fri, 16 Oct 2020 20:47:43 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>14.-16.10.2020<br />
Kedy toto skončí? A hlavne ako sa to skončí? Desím sa toho čo sa bude ešte len diať. Cítim ako lietadlo klesá a o chvíľu aj prudký náraz ako sa dostane na pristávaciu plochu. Znervózniem ešte viac. Pokiaľ je to vôbec možné. Rukou mi prejde ostrá bolesť keď ju stisnem v päsť ale iba zatnem zuby a držím ju tak. Dokiaľ to bolí tak žijem.<br />
“Vystupujeme, Joshua.” Konečne prehovorí Vladimir. Bože, ja ho tak nenávidím. Dúfam, že ten jeho ksicht zhnije v pekle.<br />
“A kde presne vystupujeme?” Len sa uchechtne a pozrie sa na Sergeja. Niečo si povedia po rusky a potom znova ku mne obráti pohľad. Odpoveď sa mi nebude páčiť. To viem na isto.<br />
“Vieš bolo by lákavé od tvojho fotra dostať kopec peňazí. Ako satisfakciu za tie roky v base.” Chytí ma pod krkom a stisne. Svoj ksicht priblíži k tomu môjmu tak blízko až sa mi robí zle z toho zápachu vodky a kubánskych dútnikov. Pohnem rukami a znovu, tak ako tisíc krát pred tým sa snažím oslobodiť ruky zo sťahovacej pásky. Tak ako tisíc&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2909"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2909/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>1</slash:comments>
				
							</item>
		
	</channel>
</rss>