Shadowhunters Online | Sander Sagittarüs | Oblíbené

Akamira Doughlas píše nástěnku: Hned, jak došla Akamira domů, za sebou zabouchla dveře. Op […]

Mon, 05 Sep 2022 17:41:00 +0200

Hned, jak došla Akamira domů, za sebou zabouchla dveře. Opřela se o ně a ještě chvilku se tiše culila sama pro sebe. Chvilku uvažovala že to, co jí Lyria ukázala, bylo jen výplodem její mysli. Ale čím víc si to připouštěla, a čím více se k tomu vracela, tak tím více věřila tomu, že to její hlava neudělala. Byla sice denním snílkem, ale její představivost by toto nevymyslela. Nessa byla jejím výplodem, to nepopírala, ale to, co jí ukázala Lyria? To, co se tam stalo? Ne, to by Aki sama nevymyslela. Navíc, viděla tu dívku poprvé a ano, sice na ní působila mile a kouzelně, ale určitě by nedokázala za takovou dobu vymyslet to, co viděla.

Z jejích představ jí vytáhla Indigo. Opřela se předními packami o její stehna a zakňučela. ,,Jo, počkej holka,“ pronesla Aki a pohladila jí po hlavě. Pak se jí ale zadívala do očí. ,,Kdyby jsi tak věděla, jak kouzelný svět je. Pořád mě nepřestane udivovat, víš? Je tak krásný, tak magický, nevyzpytatelný a pohádkový, třeba to nakonec taková nud…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samo […]

Sat, 03 Sep 2022 14:52:14 +0200

Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samozřejmě pochválila, za to, jak dobře dnešní den zvládla. Ani jedna panická ataka, což bylo obstojné, rozhovor s cizím člověkem, navštívení a prozkoumání nového místa. Stihla toho tolik! Tak moc a hlavně to stihla prožít. Nevypla se, jak to bylo u jejího mozku zvykem, prostě šla a zvládla to, a zvládla to prožít až do poslední chvíle a do všech emocí a pocitů.

S úsměvem na tváři za sebou zavřela dveře, pustila Indigo z vodítka a vesele se ušklíbla. ,,Jo! To by šlo! Vidíš? Dala jsem to!“ podrbala Indigo po hlavě, mluvila k ní, jako kdyby jí snad mohla fenka rozumět. Akamira věděla, že když už nic, tak skvěle vnímá její emoce a to se dalo taky poznat na tom, jak se Indigo vesele otočila kolem své osy a pak začala poskakovat jako divá po obýváku a kuchyni. Akamira to vesele pozorovala. Nakonec jí ještě jednou pohladila, připravila jí jídlo a sama si na talíř dala jen krajíc chleba, rajče a pár plátků sýra. S talířem v…Číst více

Ray Cantlon píše nástěnku: 12.06.2022 Sklep tone ve tmě. Lovec s upírkou odešli před půl […]

Sun, 12 Jun 2022 19:34:54 +0200

12.06.2022
Sklep tone ve tmě. Lovec s upírkou odešli před půl hodinou. Celým sklepem se line nepříjemný zápach spáleniny a smrti. V tu chvíli do sklepa vešla upírka s dlouhými černými vlasy. Nešlo o neopeřenou, ale ani o úplně zkušenou upírku. Zrovna telefonovala s někým, kdo tomu celé velí. Jakmile vešla, tak spatřila tělo, které tam zůstalo po Adeline. Podívala se na tělo zblízka a poznala muže, který se ji představil jako Rey.
“Sakra… Je tu mrtví civil z kterého se krmil Ludwig,” řekne do telefonu a nasaje pachy okolo. “Kur…” Zakryje si nos a zamračí se. “Máme problém.”
Z druhé strany se ozve nějaký chraplavý hlas a na ženě je vidět, jak ji je ten hlas nepříjemný. Upírka dojde k cele, kde drželi Adeline a znovu zakleje. Cela je prázdná a jsou zde jen pozůstatky těch, co je hlídali. Tyto informace sdělila přes telefon a slyšela to nepříjemné ticho. To ticho bylo nepříjemné než ho prolomil hlas na druhé straně.
“Vykliď to tam. Tu mrtvolu nech a dej mu do ruky zprávu, že za to…Číst více

Maeve Ray se přidal k Civilové

Fri, 27 May 2022 09:32:11 +0200

Candy Arcanea se přidal k Civilové

Thu, 19 May 2022 18:16:00 +0200

Amaya Noiri se přidal k Civilové

Wed, 11 May 2022 06:59:43 +0200

Ray Cantlon se přidal k Civilové

Tue, 10 May 2022 21:28:59 +0200

Meritriss Blake píše nástěnku: 23.4.2022 Cestou do Faerie si zaskočila koupit jablko do […]

Sat, 23 Apr 2022 01:49:13 +0200

23.4.2022
Cestou do Faerie si zaskočila koupit jablko do obchodu a po projití portálem se do něj zamyšleně zakousla, když pátrala pohledem po místě, kde bude nejvíce světla na čtení, ale zároveň se tam dokáže opřít. Bezmyšlenkovitě se vzdálí od portálu směrem k pásu stromů oddělujících les a volné prostranství. Její kroky byly vcelku rázné a vyzařovaly napětí, dokud se neposadila pod jeden ze stromů, který se jí pozdával a otevřela knížku.
Nemohla vědět, že zrovna dnes se vílí bojovník rozhodl procvičovat lukostřelbu za jízdy na koni, mohla si ale povšimnout terče nad její hlavou – což se nestalo. Ne, místo toho se začetla do knihy, nevnímajíc okolí a jablko začne pomalu a jistě mizet, stejně jako světlo skomírajícího dne.
Vytrhne ji až šíp, který se zanoří do kůry a chvíli ještě drnčí. Triss ani nestačila vyjeknout, jen zaklapne knížku, vytáhne se na nohy a skryje se před domělým nebezpečím za strom. /Ještě šípem se nechám zabít…skvěle, Triss, skvěle…/ Pochválí samu s…Číst více

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky. 20. března 2022 11:34 “Co je tohle?” Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu. “Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. "Náušnice?!" zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. "Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!" prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení. "Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků." Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. "I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály," zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle. "Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází." Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval. "Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku," pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. "Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…" "Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu." Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall. CHAT V PŘÍLOZE 17:09 Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný. Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů. Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal. Jak byl ten zasraný kód? Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali. Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená. Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ. Skvělé, fakt skvělé. Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával. Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval. Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. A tady jsi mrcho. Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli. Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch. “Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!” Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali. Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli. Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson. Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz. Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí. Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu. Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo. To co z NICH zbylo. Nevěděl jsem kam se dívat dřív. “Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly. To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky. Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči… Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné. Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly. Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi. Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic. Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo. Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze. Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo. Pohledem jsem cukl k pokoji. Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti. Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností. Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví. Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů. Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní. To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí. “Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.

Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0100

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla…Číst více

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Wed, 16 Mar 2022 18:16:03 +0100

Hiram Gale se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 18:33:53 +0100

Meritriss Blake píše nástěnku: 22.11.2021 - 118. den natáčení Triss se na dnešek sku […]

Mon, 22 Nov 2021 18:08:03 +0100

22.11.2021 – 118. den natáčení
Triss se na dnešek skutečně těšila. Měla připravené na Natea hned dvě věci, které mínila zrealizovat. Na jednu potřebovala Sandera, který stejně chtěl pomoci s odplatou Nateovi… případně si to natočit. Dalším bodem v tomto vtípku bylo přesvědčit herce, štáb a režiséra. Vlastně se těšila, až dostane DVD u premiéry spolu s ostatními herci, kde byly nejvtipnější přeřeky, faily a fórky při nebo mimo natáčení. Ale to bude na dlouho, neboť ještě stále přibývaly nová a nová videa a i dnes měly další přibýt, ať už od hereckých kolegů, či štábu.
Klidně by se však vsadila, že nejvíce jich dodali právě ona a Nate. A po nich Olivie a Theodor a až za nimi zbytek.
Čarodějka tedy znovu nechá hlídače, aby dal Sanderovi podepsat dokumenty. Tentokrát ohledně toho, že není přenašečem a ani infikovaným covidem-19. Triss raději spolkla poznámku, že kdyby byl, tak by asi trpěl mnohem víc, než kdejaký lidský jedinec a pravděpodobně by to dostalo i ji a Natea, co…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 22.11.2021 - 118. den natáčení Brblal a přitom prskal vod […]

Mon, 22 Nov 2021 18:06:17 +0100

22.11.2021 – 118. den natáčení
Brblal a přitom prskal vodu, která se mu při Trissině pranku dostala do obličeje. Zamračeně odešel mimo plac natáčení, aby se převlékl. Teoreticky by si mohl oblečení nechat usušit teplým vzduchem, ale byl mezi civili a bylo by to podezřelé. Šel teda do šatny, kde ze sebe sundal mokrý kostým a našel náhradní. Převlékl se, načež svoje předchozí oblečení pověsil přes věšák. Když zvedal koženou bundu, tak se zašklebil, protože ta schytala největší ránu. Byla těžká a nasáklá vodou. (Vážně nechci být ten kostymér, co to bude muset vysušit.) Pomyslí si a přehodí bundu k ostatním věcem. Vodu z vlasů vyždímal co nejvíc ručníkem, ale stejně mu bylo jasné, že si to budou chtít maskérky znova upravit. Byl rád, že je dneska poslední den natáčení, protože ho dlouhé vlasy otravovaly, a to je měl jen k ramenům. Poté vyrazil z šatny do maskérny, aby maskérky napravily to, co způsobila voda, načež se vrátil na plac. Zamračeně zamířil nejdřív k Triss, která se na…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 18. 9. 2021 Pár dní už byla zpátky. Překvapivě se ty novin […]

Sat, 18 Sep 2021 17:07:21 +0200

18. 9. 2021
Pár dní už byla zpátky. Překvapivě se ty novinky nešířily jako požár a ona měla ještě čas to vše nějak vstřebat a nabrat síly po ztrátě kontroly…dokonce dvou a do toho si srovnat setkání s démonkou z ruin, které so odbyla včera. Popálenina už byla vyléčená stejně jako zbytek ranek.
Stihla se setkat s čarodějkou Gemmou, která byla její dvojnicí a ta s ní sdílela vzpomínky z doby, kdy tu Triss nebyla, aby rozhovory s jejími přáteli a rodinou byly bez záseků. Ani Zoe a Luke nevěděli, že byla v pekle a Triss jim to prozatím nechtěla říkat. Také se stihla pohádat s Lucasem a Taylerem, protože tam mezi démony vyplynulo napovrch, že jí zablokovali magii, jenže ona tu vzpomínku neměla. Smazali ji, neřekli jí to a Triss měla právo být dotčená, zklamaná a naštvaná.Alespoň to zavdalo další důvod, aby byla u Malachaie prozatím.
Teď ovšem stála kousek od Institutu a přemýšlela jaké to bude. Věděla, že to bude jiné. Jen se bála jak moc. Ta nejistota ji děsila. Na ruce jí chy…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: Hmmm takže...můj milý deníčku...bože nevím jak se tohle […]

Sat, 04 Sep 2021 11:07:42 +0200

Hmmm takže…můj milý deníčku…bože nevím jak se tohle píše a začíná. Dnešní datum raději neuvádím. Dopisuji zpětně věci minulé a tohle je první, co píši. I když až tě – papíre – přesunu do nějaké vazby, deníku nebo tak něčeho, tak rozhodně nebudeš první. A nebudeš ani poslední.
Dios, co to se svým životem dělám…no když už to sepisuji, tak s tímto nápadem přišel Zacharie. Však víš Mio – nebo deníčku? Jak se mám jako oslovovat ve vlastním…zápisníku? Tohle je tak divné! – je to nejvyšší čaroděj Queens – pozn. Mám používat přítomný čas nebo minulý, když to, co je teď s velkou pravděpodobností nebude za pár let, desetiletí maximálně? Nebo bude? Argh….dobrá. Budu to psát v přítomnosti, alespoň něco, protože v tom jinak bude zmatek. Hmmmm pozn. pro mě – asi fakt nenapíšu v přítomnosti ty VĚCI, co se mi staly v dětství, protože ty jsou fakt pasé – a doufám, že i pasé zůstanou.
No dobře. Zkusíme to znovu.
Zápisek číslo x – pozn. Až doplním zbytek, tak doplnit i čís…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 14.8.2021 Jak už to tak bývá, tak herci přijíždějí v autech […]

Sat, 14 Aug 2021 18:23:27 +0200

14.8.2021
Jak už to tak bývá, tak herci přijíždějí v autech s vlastním řidičem, aby to působilo noblesně. U Myany Meritriss Blake tomu nebylo jinak. Ne. Ne Meritriss. Vypadala jako ona, usmívala se jako ona, ale v tmavých očích se skrývala jistá moudrost z prožitých let, která působila nepatřičně a její chůze byla podivně lehká. Nechodila stejně jako mladá čarodějka.
Gemmora Merriam Stanley se vyloženě nesla, když vstoupila ze zapůjčené černé limuzíny za pomoci Natea, který šel první, jen aby jí vzápětí nabídnul pomocnou ruku a rámě do něhož se bez zaváhání s potěšeným úsměvem zavěsila a vyrazila po koberci, což byl pokyn pro řidiče odjet, aby se mohlo přistavit další auto s další hereckou dvojicí.
Nezakryla si oči před bílými záblesky fotoaparátů, naopak jim věnovala profesionální úsměvu pro fotky, které se budou v novinách a na internetu vyjímat. Stříbrné ramínkové šaty svým upnutým svrškem vyzdvihly její přednosti od nichž nic neodvádělo pozornost, neb jediné šperky…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 9.7.2021 Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a […]

Fri, 09 Jul 2021 01:14:07 +0200

9.7.2021
Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a další, jenž u něj byli přítomní. Nebylo vlastně ani kdy, protože čarodějové vše pokryli, aby mladé děvče na krku nemělo další nevysvětlitelné zmizení, únos. Už tak, že v rodině Blakeů ji ve zmizení předčil její bratr. Lucas a Tayler tak po novinkách nemohli dopustit, aby čarodějka zmizela beze stopy. Potřebovali čas a zkusit Triss zachránit z pekla. Odmítali ji tam nechat. Odmítali přijmout fakt, že už se nemusí vrátit.
A tak na scénu přišla další čarodějka. Gemmora Merriam Stanley. Zkráceně Gemma. Byla stejně vysoká jako ztracená, takže byla vhodnou volbou pro vtažení do plánu čarodějů, kteří bydleli spolu Triss. Žádat ji kdokoliv jiný,asi by odmítla, ale ty dva znala požehnané množství let, tak na onen plán přistoupila.
Kudrlinky tmavých vlasů zmizely díky žehličce a brzy změnily barvu. Pomocí iluze skryté v prsteni na sebe vzala perfektní podobu Meritriss Blake, jejíž roli měla sehrát na neurčitou dobu. Nejprve a…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 19.6.2021 Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovo […]

Sat, 19 Jun 2021 22:28:27 +0200

19.6.2021
Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovorím o oboch zákonoch. Vycvaknem z neho všetky euroobaly s dokumentami a začnem to triediť. Voľačo letí do skartovačky. Už som ju pár krát dal aj pod klimatizáciu, aby sa vychladila. Asi som mal papiere triediť priebežne. Ale na moju obranu, kopec vecí sa mi hodilo. Pozriem na vibrujúci mobil, či to náhodou nie je Darius. Lenže tam si prečítam iba asi tisícu správu od šéfa. Prevrátim oči, povzdychnem si a palcom swapnem na vymazanie. Myslel som, že ignorovanie práce bude ťažšie ale ono je to zatiaľ dosť jednoduché. Možno by som sa mohol na online poradu pripojiť v pyžame. Áno! A zoberiem si to so Star Trekom. To by som mohol spraviť. Pár bonitných klientov presuniem do iných spoločností… Znovu mi zavibruje mobil. Automaticky to swapnem a robím si svoje ďalej. Čo budem ale robiť? Akože peňazí mám dosť lenže… byť bez práce? Nikdy som nebol bez práce. Vždy som pracoval. Navyše som to ešte nepovedal Dariovi. Kurva, ako mu po…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 15.6.2021 Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posra […]

Tue, 15 Jun 2021 09:05:23 +0200

15.6.2021
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posratý telefón zvoniť? Je toto vyhorenie? Grant vravel, že sa to môže stať. Vyhorel som? Fakt? Neviem sa prinútiť zdvihnúť ten hnusný telefón. Asi hodinu tu pozerám ako tupec do stola a nič nerobím. Vždy keď dnu nahliadne Linda, tak len ju rukou odoženiem. Ani na ňu neprehovorím! Iba mávnem rukou! Toto si to dievča ani nezaslúži. Celú noc som bol hore. Len som počúval ako Darius dýcha a snažil som sa zaspať. Lenže nič. Stále mi to išlo hlavou. Odkedy som sa rozprával s Triss a napadla mi pritom tá myšlienka, tak ma to nepustilo. A stále viac a viac to na mňa doliehalo. Zhlboka sa nadýchnem. Chce sa mi grcať. Strašne sa mi chce grcať a mám ešte k tomu pocit, že sa nezvládnem ani postaviť. Takto ešte sedím asi ďalšiu hodinu. Počuje veľmi zreteľne ruch, ktorý sa deje mimo mojej kancelárie. Počujem dokonca ako si Trevor už asi ôsmykrát strúha ceruzku. Francis si ticho poprdkáva a snaží sa to skryť za škrípanie stoličky. Amber…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 10.5.2021 Triss No a...ještě jeden...jednodušší nápad. Pojď. […]

Mon, 10 May 2021 23:44:07 +0200

10.5.2021
Triss
No a…ještě jeden…jednodušší nápad. Pojď. Ukážu ti jedno místo.*Usměje se, postaví a vyrazí. Od ruin to k mostu v Brooklynu, kde byl vchod na tržiště pro podsvěťany nebylo daleko. Průchod našli ti, co věděli, co hledají. A nebylo to vlastně ani složité. Zajímalo ji, ale co dělá ochranná magie s lidmi co vstoupí pomyslně. Znehmotní tržiště a lidi na něm a naopak podsvěťané nespatří člověka? Jakoby to byla jiná dimenze? Nebo jak to fungovalo? Moc otázek, málo odpovědí. Ale to nevadí. Někdy se někoho zeptá.*

Nate
*Nadzvedne nad ní obočí, načež se zvedne a zamíří za ní. Po chvíli začne poznávat cestu a kam ho Triss táhne.* To už mě taky napadlo… Ale neměl jsem čas nebo jsem byl líný.. Záleží kterou výmluvu vezmeš.. *Uchechtne se a pokračuje směrem k tržišti.*

Triss
*Protočí očima a slabě se ušklíbne. Jasně, že měl nějakou výmluvu po ruce. Vždycky měl. Nate byl v tomto nenapravitelný… Nakonec se ale stejně zasměje a odhrne si pramínky z čela.*To, že jsi l…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 10.5.2021 Nate Prosím! Pět minut! Víc po tobě nechci.. Pět […]

Mon, 10 May 2021 14:53:03 +0200

10.5.2021
Nate
Prosím! Pět minut! Víc po tobě nechci.. Pět minut v klidu! *Zahučí Nate zoufale a Caleb se oklepe.* A víš jak je těžký stát v klidu, když vím, že je tu šance tak osmdesát procent, že mě znova podpálíš? *Oboří se na něj a Nate se otočí na svou kamarádku s prosebným pohledem.* Co? To mu mám jako zlomit nohy, aby se nehýbal? *Rozhodí rukama a zatímco Caleb se až přehnaně dramaticky svalí k zemi, tak Nate zakňučí.* Nemůžu to zkusit na tobě? S ním se nedá pracovat.. *Amber si strčí zpátky do pusy lízátko a zakroutí čarodějovi před obličejem prstem.* Tak na to zapomeň.. *Zahuhlá až překvapivě zřetelně na předmět mezi jejími zuby.* Nechci ještě smrdět kouřem, abych zavdala mámě další důvod, že jsem se dostala na scestí.. *Zamručí otráveně.* Už tak mi bohatě stačí, že si myslí, že se vytrácím za někým každý měsíc, když musím do Jade Wolf kvůli úplňku.. *Zabrblá a Nate se tak otočí zpátky na Caleba, který když si povšimnul, že je na něj mířena čarodějova pozornost, si…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nast […]

Thu, 22 Apr 2021 07:06:51 +0200

Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nastal. Najhoršie na tom bolo to, že sa s nimi ani posledný polrok nevidela vlastnou chybou, nakoľko utiekla. Vina z toho, že im takto zmizla zo života a nedokázala im ani oznámiť svoje rastúce city k čarodejovi…ju zožierala. Posledný krát sa na seba pozrie v zrkadle, aby sa ešte upravila. Niekoľko dní mala na truc zamknuté dvere a aj polku jedla vracala späť. Nedokázala robiť nič iné ako spať alebo plakať nad spoločnými fotkami. Šaty na nej boli našťastie elastické a tak toto nestaranie sa o seba pomerne zakryli. Aj keď sa jej mierne podlamovali kolená z predstavy, čo teraz bude musieť spraviť, vyšla z izby, kde sa na chodbe stretla so Sanderom a hneď mu padla do náručia. Makeup si nedala práve z tohto dôvodu, aby ani svoj doprovod nezašpinila a aby ani nevyzerala ako mŕtva nevesta. Doslova. Mierne pobledlá vpadnutá tvár s kruhmi pod očami a snehovo, až nevinne, bielymi šatami. „Ďakujem.“ šepne bielovlasému kolegovi…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nene […]

Mon, 12 Apr 2021 11:18:53 +0200

Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nenechá sa ním zviesť ani presunúť portálom. Vonku začínalo byť skutočne nádherne a keďže sa aspoň pre dnešok nikam neponáhľala, s menším batohom, v ktorom mala veci, v hrubom kabáte, tmavých nohaviciach a s vypnutými krátkymi vlasmi dohora sa prechádzala naprieč New Yorkom. Stéle mala stále pri sebe, kebyže niečo zahliadne, ale dúfala, že to bude kľudná prechádzka, keďže u seba mala len dve dýky. Katany nechávala naposledy v inštitúte, ale už teraz sa nevedela dočkať na moment, kedy ich prinesie k čarodejovi, aby mi ukázala, s čím bude v jeho ponúkanej posilke pracovať. Istota je istota. Radšej, aby jej to zakázal hneď na začiatku, než by chytil infarkt, ak by ju s nimi videl už priamo trénovať. Nad tou predstavou sa však z brucha zasmeje. Dnes bol ozaj dobrý deň. Alebo nie? Mladá lovkyňa sa rozhodla cestou navštíviť aj Central Park, aby mohla kúpiť nejakú kávu a dačo sladké, s čím sa mienila Sanderovi ospravedlniť za t…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.-15.2.2021 Nechám si na letisku odbaviť batožinu a ča […]

Mon, 15 Feb 2021 13:20:58 +0100

14.-15.2.2021
Nechám si na letisku odbaviť batožinu a čakám. Kúpim si mega predraženú kávu, ktorá ani nechutí tak ako by podľa jej ceny mala chutiť. Stále pohľadom odbieham ku vstupu. Že ja som s týmto súhlasil. Bla, bla, bla, si teraz vlkolak. Bla, bla, bla, musíš sa zoznámiť s rodinou z Chicaga. Bla, bla, bla, mal by si ich pozvať na svadbu osobne. Nasrať! Ani ich nepoznám. Babka pošle na narodky pohľadnicu, inak som ich videl naposledy na Richovej svadbe. Nikdy neprejavili nejaký záujem o nás. A už vôbec nie o mňa! Načo ich mám pozývať?! Robím to iba kvôli mame. Evidentne jej na tom záleží. Alebo ju skôr nebaví to bombardovanie z ich strany a chce to mať čo najskôr za sebou. Lenže kde kurva je?! Znova sa otočím ku vstupu. Napíšem jej asi päťdesiatu správu. Na pár z nich mi odpísala automatickou správou, že sa ozve keď bude môcť. Jediné čo mi o rodine z Chicaga povedala bolo, že sú vlkolaci. Nejaká rodinná smečka. No, veľmi o rodine nie je zdieľna. Cítim ako mi mobil zavib…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Trissina nálada za posledních pár dní se dal […]

Fri, 12 Feb 2021 14:02:36 +0100

12. 1. 2021
*Trissina nálada za posledních pár dní se dala vyjádřit vcelku výstižně jediným slovem: bída. Cítila se extrémně pod psa a měla dost myšlenek, vzpomínek, za něž se mohla obviňovat a to taky mileráda svému já dopřála a obviňovala se- Ale ty myšlenky, sebenenávist, sebezklamání a sebeopovržení jí pomalu přerůstaly přes hlavu. Nedala si žádný prášek na utlumení, protože…Sander…i Jackové…oba tu bolest – ať už rozličnou – prožívali naplno. Nač by si to měla ulehčovat. A tak s v tichosti v zatemněném pokoji trpěla polovinu času. Bylo tam určitě dusno, kapesníky u postele a v náručí si k tělu tiskla bílého plyšáka s takovou intenzitou, až se – i přes jeho nepevný, látkový tvar – bála, že ho rozdrtí a zničí i jej.
Přeci jen se pak donutila k tomu, uklidit v bytě, i když poslední, co chtěla bylo vidět další místa, kde se Sanderem trávila chvíle.Ne oprava…donutil ji k tomu Tayler. Prý že přijít na jiné myšlenky…Vždyť už byla u Hellera…a taky tu byl Nathan…Číst více

Jason píše nástěnku: Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přis […]

Fri, 22 Jan 2021 13:42:59 +0100

Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přislíbil jsem mu svou věrnost a vyjádřil lásku. Kdyby po něm do té doby nešla půlka podsvěta, teď to rozhodně nebude o moc lepší. Ať už mu chráním myšlenky sebelépe, někdo hodně silný… Složí si hlavu do dlaní a projede si prsty tmavé vlasy. Nechce takhle přemýšlet, ale zároveň to jinak jednoduše nejde. Na Jacka nikdo nesmí přijít, a když přijde…Oblékne si bílo-stříbrný kabátec, bílé kalhoty a vysoké černé jezdecké boty. Urovná si vlasy, které ve slabé chvilce pocuchal a posadí na ně krásnou stříbrnou korunu. Opásá se ještě stříbrným mečem a zamíří do trůnního sálu, kde má právě kvůli této problematice sjednanou schůzku s vílími bratry. Jde tam s předstihem, aby ho našli již důstojně sedícího na trůně. Jistě by nebudilo obdiv ani strach, kdyby se za nimi šoural hlavním vchodem. A tak se po delší cestě spletitými chodbami usadí na ledově vypadajícím trůně a narovná záda, jako kdyby měl místo páteře pravítko. Všiml si…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 7. 1. 2021 *Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho sna […]

Thu, 07 Jan 2021 13:35:12 +0100

7. 1. 2021
*Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho snažila Triss sehnat, ale on neměl náladu ji to zvedat a vyslechnout si případně nějaké problémy. Teď už ale uznal, že je čas ji to zvednout. Poté, co spolu krátce mluvili, kdy mu nic bližšího neřekla, se rozešel do jejího bytu, kde pro něj netradičně zazvonil dole u dveří a neletěl oknem, jelikož bylo ještě moc světla.*

Meritriss Blake
*Triss měla chuť se zahrabat a nechat Natea být, když jí to nezvedal. Vlastně ho chápala a nechtěla mu kazit svátky…ale…Haures ve městě? Věděla, že Nathan má ještě věci u Jacka a neměl by tam chodit. Jistě. Ona tam byla, jenže za Jackem a Haures v těle Portera ani David nebyli doma. Zatím se nerozhodla, zda mu řekne o Sanderovi a o tom co jí řekl Haures…věděla, že by to byla větší katastrofa, než kdyby řekla jen o Hauresovi a že se k tomu připletla jako…záchrana. Špatná záchrana, co to posrala. Když se ozve zvonek tak nervózně oznámí už automaticky patro a pootevře dveře s čím se v…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 1. 1. 2021 *Jack sedí v kolečkovém křesle, které mu sehn […]

Fri, 01 Jan 2021 22:45:30 +0100

1. 1. 2021
*Jack sedí v kolečkovém křesle, které mu sehnal Elias. Ten i uklidil sklep a sehnal si zásoby krve, kterou si upíjí, zatímco čte Jackovi knihu. Ten sedí na křesle u kulatého okna, na očích má sluneční brýle, které mu zakrývají popáleniny. Elias má na sobě černý rolák a rifle, aby zakryl své popáleniny. Má jizvy i na obličeji, ale ty se s každým pytlíkem krve ztrácí. Jack oproti tomu je na tom stále stejně, Jen bolest zmizela. Je vyčerpaný a každou chvíli spí. To Elias pozná podle toho, jak dýchá a že jeho dech poslouchá, aby si byl jistý, že žije. Musel slíbit, že na něj dohlédne. Jack se pohne a natočí hlavu.*Eli… Doneseš mi vodu?*Zeptá se ho tiše. Elias založí knihu a vstane.*Jistě. Až ti bude líp, tak vyrazíme hledat Mikyho.*Řekne s úsměvem a pohladí ho po vlasech. Sice Jacka má rád, ale ví, že budou pouze přáteli. Což mu stačí.*

Meritriss Blake
*Triss si vložila obličej do dlaní a promne si oči. Na to jak první párty u Jacka Hellera byla úžasná, tak tat…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 30.12.2020 *Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak z […]

Thu, 31 Dec 2020 21:31:00 +0100

30.12.2020
*Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak zamířila do Central parku a cestou vylovila zmrzlými prsty telefon z tašky a celkem v rudých šatech a stříbrných, otevřených střevících proklínala hned několik věcí. Sníh jí padal do bot na prsty, zábly ji nohy a celkově jí vítr profukoval pod sukni, co byla do půlky stehen, možná o kousíček pod. Měla holá záda a ramínka jí ruce taky zrovna nehřály a vcelku hluboký výstřih šatů taky zrovna nepomáhal. Povzdechne si a vytočí nejdříve Sebastiana, kterého obeznámí s tím, že Jack Heller pod vlivem Davida provedl na jednom civilovi rituál a civila posedl vyšší démon Haures. A ona tomu nedokázala sama se Sanderem zabránit…ani s dvěma vílíma bojovníkama, které odrovnal a nechal si je tam. Když bylo vyřízeno, tak zavolala Zachariemu nějak se slovy, že chtěl ať ho informuje, tak ho informuje…a popřála mu šťastný nový rok. A nakonec…přišel Malachai, kterého dokonce takto přes hovor obvinila, že on pátrá po sektě a nepřišel k Ja…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 28.12.2020 “S tebou je nakupovanie horšie než s Nic […]

Mon, 28 Dec 2020 07:11:41 +0100

28.12.2020
“S tebou je nakupovanie horšie než s Nicole.” Poviem Jamesovi keď vylezie z kabínky. Na sebe má už ôsme gate a natŕča sa pred zrkadlom.
“Pretože Nicole by si mohla kúpiť aj vreco na zemiaky a vyzerala by v ňom super. Nerobia mi tie kapsy divný zadok?” Otočí sa na mňa po radu. Ja som si medzitým spravil pohodlie na gauči, ktorý je priamo určený na to čo robím. Trpenie móresom nerozhodných zákazníkov butikov.
“Chceš od svojho gay brata, aby sa vyjadroval k tvojmu zadku?”
“Aspoň viem, že sa k nemu vyjadríš úprimne.”
“To si mohol zobrať aj Josého. Ten zbožňuje nákupy.”
“Nie, ten by ma rovno za ten zadok chytal. Tak čo myslíš?” Kritickým pohľadom prejdem Jamesovo pozadie a nespokojne mlasknem.
“Tie kapsy sú divné.”
“Že? Nie sú tu gate na môj zadok?”
“Vravel som ti, že tie hnedé boli dobré.”
“Nechcem hnedé gate.”
“Prečo? V tých si mal pekný zadok.”
“Preboha, nehovor o mojom zadku, že je pekný. Si môj gay brat, znie to divne.”
“Celá táto konverzácia znie divne.”
“Idem…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 26.-27.12.2020 Triss se po tom fiasku v parku nějak […]

Sun, 27 Dec 2020 18:52:08 +0100

26.-27.12.2020
Triss se po tom fiasku v parku nějak dokázala dostat do Faerie. Proběhla prostě dubem, kdyby ji náhodou Sander následoval a tam se zhroutila. Zhluboka oddechovala a zkoušela si do pokožky přes teplé oblečení zarýt nehty, aniž by pořádně vnímala, kde je a co se okolo ní děje. Pomalu a jistě podléhala blížícímu se záchvatu, panickým a sebenenávistným myšlenkám, ve stále podobném znění, že ho tam nechala, jak se to mohlo stát, že ji teď bude nenávidět, co se to sakra stalo, ublížila mu tím útěkem a podobně.
Dokonce ani chlad nebo mrznoucí cestičky po slzách na tváři jí nijak nevadily. Nevnímala dokonce ani prokřehlé konečky prstů, vykukující z bezprstých rukavic. Někde ztratila čepku s kočičími oušky a nohy jí v kozačkách taky bez povšimnutí hlásily takové neprokrvení, až by to bolelo, kdyby vnímala.
Zatímco Triss někde soužily problémy s mladým lovcem, Jason se akorát vydával na večerní obchůzku. Jistě, má hraničáře a mnoho jiných hlídkařů, ale čas od času cítí…Číst více

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: 23.12.2020 Ľudia New Yorku sú mi naďalej záhadou. Stále si v […]

Wed, 23 Dec 2020 15:22:42 +0100

23.12.2020
Ľudia New Yorku sú mi naďalej záhadou. Stále si však nie som istý z akého dôvodu tomu tak je. Možno je to množstvom ľudí samo o sebe, ale bolo pravdepodobné, že to bolo rôznorodosťou mesta. Je mi však naďalej bizarné, že mesto, ktoré je tak jednoducho odhadnuteľné malo tak záhadných ľudí. Avšak nedovolím si stále generalizovať všetkých obyvateľov New Yorku na základe jednej osoby. Mirjam Farwing mi aj napriek všetkému je naďalej záhadou, ktorá sa nie a nie rozlúštiť. Predstavujem si, že to musí mať podobne nakoľko som jej doposiaľ nedal podnet na to sa o mne čokoľvek dozvedieť. Ale všetko to bolo len.. podivné a na moje nešťastie dnešok tomu nepomohol. Ono už mi bolo známe, že Mirjam by svoju dohodu neporušila, ale jej odhodlanosť, ktorá hraničila s ľahkomyseľnosťou mi bola cudzia.

Do istej miery ma fascinuje jej prístup k veciam a jej nedbanlivosť k určitým veciam, ako napríklad ona sama. Možno sú všetky moje pozorovania chybné, ale.. Nie som si istý, fakt, ž…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých oki […]

Wed, 23 Dec 2020 09:08:24 +0100

Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých okien. ‚Okej, nejaké časti potrebujem aj od tých démonov,‘ uvedomí si Mir, keď si opätovne skontroluje zoznam, ktorý od Zacharieho dostala ako cenu za pomoc. Z batohu, v ktorom už na ňu čakal riadny chumáč chlpov z Hellhounda, ktoré sa jej podarili vytrhnúť pri hliadke deň predtým, a jeden chvost Impa spolu s pár prázdnymi nádobami, do ktorých by prípadne mohla pochytať aj ďalšie časti dohody, si vytiahla dve malé fľaštičky a batoh samotný odložila za potrubie pred budovou, aby jej ho medzitým nikto nevzal a s ráznym krokom vošla dnu.
Bola sama. Nevedela, ako by toto vysvetlila Sanderovi a tak ho tým radšej nemienila strašiť, preto aj šla sama. Áno, raz mu to skoro aj ozaj povedala, ale nakoniec bola aj rada, že tak nespravila, nemienila ho vystaviť nebezpečenstvu kvôli jej dohode.
Pred ňou sa rozprestrel obrovský priestor, ktorý musel byť kedysi naplnený tovarenskými strojmi, ale teraz tu bolo prázdno. Pred…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 22.12.2020 Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres oko […]

Tue, 22 Dec 2020 19:25:01 +0100

22.12.2020
Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres okolo a to naháňanie sa a podobne. Ale inak ich zbožňujem. Navyše s tými vlkolačími zmyslami je úžasné ako nám byt voní po škorici, perníku a jablkách. Mohol by som spraviť vianočný punč. Nealkoholický. Možno to Darius ocení. Síce zajtra nebude nadšený, že obeháme celú rodinu v New Yorku, aby sme odniesli koláče a darčeky ale večer budeme iba sami dvaja. Dáme si večeru a pozrieme nejaký film. To bude relax. Aj keď mám z neho pocit, že by najradšej tie girlandy roztrhal. Ale to sa mi asi zdá. Vytiahnem sériu vianočných ponožiek a dám si tmavomodré so zelenými vetvičkami a vločkami. Na to, aby som si vedel perfektne vychutnať Vianoce musím ešte uzavrieť jednu dôležitú vec. Natiahnem na seba čierne nohavice. Rozhodne túto záležitosť nechcem ťahať do nového roka. Dám si bledošedú košeľu, ktorú zastrčím do nohavíc. Okej a teraz sveter. Chvíľu sa v nich prehrabujem až kým vytiahnem tmavomodrý, v ktorom sú striebornou niťou vyš…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: New York - Manhattan | 19. 12 . 2020 Tak nějak se pořád my […]

Sat, 19 Dec 2020 14:13:05 +0100

New York – Manhattan | 19. 12 . 2020
Tak nějak se pořád myšlenkami vracím zpátky k tomu co se stalo. Pořád přemýšlím, jestli jsem tomu mohla zabránit, jestli jsem měla být pozornější. A pak tu byl fakt, že jsem neměla do dnes ani tušení kdo mě dostal zpátky do hotelu. Nikdo si to nepamatoval, ani nemohl, obsluha se zrovna střídala a kamery sice zachytili nějakého muže, ale vše se zdálo v pořádku, tedy více méně. Tedy, vypadala jsem, že jsem spala, ale tak to ještě neznačilo nic nenormálního, že… Včerejší pohřeb otce byl to poslední co jsem si myslela, že budu muset zařizovat. Nakonec se ukázalo, že otec vše okolo majetku vyřídil a převedl na můj účet, spolu s jednoduchým vzkazem – omlouvám se. Překvapilo mě, že se nejednalo zrovna o malou částku, spíš naopak, skoro jako by vyhráli v loterii a nám to neřekli, bylo to divné, ale momentálně nemám myšlenky na to abych se tím zabývala, pro teď. Pohledem sjedu všechna ta nevybalená zavazadla a povzdechnu si. Teď na ně opra…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 15. 12. 2020 “Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám s […]

Tue, 15 Dec 2020 11:28:09 +0100

15. 12. 2020
“Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám se a úskokem se na něj podívám. Nemám ráda roušky. Je těžko vidět, kdy se člověk usmívá, má povislé koutky a nebo má ironický úsměv. Andy měl krásný úsměv. Líbil se mi. Zbožňovala jsem naše společná rána a usínání vedle něj. Nemívala jsem pak noční můry nebo alespoň nebyly tak strašné.
“Co bych tam bez tebe dělala.” Dodám pobaveně a aby si to ani nepokoušel jinak vyložit, tak si s ním propletu prsty.
“Nedala jsi mi příliš na výběr.“ Poznamená s mírným smíchem, který se mu však skrýval pod černou látkou v podobě roušky. Mou ruku tak jen skryje v dlani zatímco jeho pohled zkoumal obchodní centrum, nakolik to bylo pro něj poměrně nové prostředí.
“Navrch v LA je pěkně.” Zasněně zamrkám poté, co nejprve protočím očima a pod látkou si olíznu rty.
„To nedokážu tak úplně posoudit, ale nedávám tomu velké naděje. Jediné co vím je, že je tam teplo .. Budeš se muset celkem snažit, jestli chceš můj názor změnit.“ Mrkne na mě. „…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.12.2020 Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. A […]

Mon, 14 Dec 2020 00:36:00 +0100

14.12.2020
Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. Aj tak si myslím, že mohol ísť lietadlom. Aspoň by sa skôr vrátil. Alebo sa nechce skôr vrátiť. Možno si chce od New Yorku na chvíľu odpočinúť. Štyri dni to tu vydržíme bez neho. Ja to vydržím. Však to je nič. Aj tak mám čo robiť. Napríklad o tretej ráno čumieť do vydrbaného stropu a uvažovať nás tým, že Darius odišiel na štyri dni. Podrbaná lykantropia. Prečo Darius vie zaspať ako drevo a ja ani za toho pojebaného Boha neviem oko zažmúriť?! Zavrčím do tichej a tmavej miestnosti. Mám toho leda tak dosť. Aby som unikol samovytáčaciemu procesu, ktorý by viedol iba k tomu, že by som sa premenil a zbytočne by som sa zahryzol do nejakého nábytku, tak vyleziem z postele. V teplákoch a tričku… boha, ta dlážka je studená. Prejdem ku skrini a odtiaľ si vylovím nejaké teplé ponožky. Nie že by mi bola zima ale tak… nemám rád studenú dlážku. Idem na záchod. Akože dobre, byť vlkolak je celkom fajn. Hlavne teraz. Keď si praktic…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020 Zatraceně dlouhá ces […]

Sun, 13 Dec 2020 14:12:49 +0100

Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020
Zatraceně dlouhá cesta a po tmě ještě docela děsivá, zvlášť když jsem vjela do lesa. A to, že jsem zpomalila na rychlost šneka tomu fakt nepomáhá. Alespoň, že mi z půjčovny, po vysvětlení situace, dali spz auta, které si otec půjčil i když nebyli zrovna nadšení. Na to jsem však neměla čas, ani teď nemám tušení jestli tu nejsem pozdě. Z té představy se mi obrací žaludek a zatím si ji nechci a nesmím připouštět. Na jednom ze sjezdů nakonec najdu auto s udanou značkou auta, sjedu na něj a zaparkuji za autem. Stejně nemám vyhráno, les je sakra veliký a navíc je tma, která se zdá skoro neprostupná. Vypnu motor a opřu se hlavou o volant s tichým povzdechnutím. Kolem tma, v lese kdo ví co mohlo běhat, klidně tu mohlo být i něco nebezpečného ze světa stínů a fakt, že tmy jsem se bála dost dlouhou dobu a stále jsem to úplně nesetřásla tomu ještě dodává korunu. I přes ten strach který se mě snažil přimrazit na místě a hlas v hlavě který mi dával ja…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020 Zaklapnu notebook, který zač […]

Sun, 13 Dec 2020 14:12:26 +0100

Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020
Zaklapnu notebook, který začnu pomalu balit, při čemž mi pohled sjede k zabaleným zavazadlům. Zítra nás čeká poměrně dlouhý let a náročná cesta zpátky do New Yorku. Naštěstí se nám vše povedlo zařídit vše dost rychle, aby ne, o byty v naší lokalitě je o domy celkem velký zájem a vzhledem k puntičkářskému stylu uklízení mé matky nebyl problém dům prodat i s nábytkem. Krátce mi pohled stane i na menším zavazadle, kde jsou rodinné cennosti, jenž pojedou s námi. Pravda, moc jich není, ale každá z nich má nevyčíslitelnou hodnotu, tedy pro naši rodinu. Krátce mi přitom přeběhne úsměv na rtech a po uklizení noťasu do brašny vyjdu ke dveřím. Ze stolu si vezmu kartu od otcova pokoje, v duchu si povzdechnu, není na tom nejlépe i když se snaží předstírat, že se přes to dostává, jeho oči říkají opak. Sice dnes chtěl být sám, ale upřímně si nemyslím, že je to dobrý nápad. Lehce zaklepu na dveře, jednou… dvakrát a pro jistotu po třetí, až pak až otevřu d…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 10. 12. 2020 Žena se světle hnědými vlasy zabušila na znám […]

Thu, 10 Dec 2020 19:48:07 +0100

10. 12. 2020
Žena se světle hnědými vlasy zabušila na známé dveře. Nejdřív se otevřely na škvíru, poté se opět zavřely, ozvalo se chrastění řetízku a dveře se znova otevřely naplno.

Muž, který je otevřel se opřel ramenem o futra a ženu si prohlédl. “Který že to je rok? 2020? Nejsi tu nějak brzo?” Zajímá se s úšklebkem, ale žena z ledové masky nepoleví. “To ti může být jedno. Zaplaceno dostaneš tak jako tak.” Odbyde ho a protáhne se kolem něj, když ustoupí.

“Za kolik roků se vracíš?” Zeptá se, když znova zabezpečí dveře a odpije si ze skleničky, ze které brunetka už z dálky cítila alkohol. A to hodně silný. “Za týden.” Dostane se muži odpovědi, což si vyslouží vykulení očí. “Hodláš vyvraždit celou rodinu a pak zmizet?” Uchechtne se. “Ještě jeden hloupý dotaz a jediný, koho zavraždím, budeš ty.” Probodne ho žena chladnýma modrýma očima. Čaroděj zvedne ruce do vzduchu, že se vzdává, ale jeho obličej, šklebící se škodolibým pobavením, tomu neodpovídá.

“Prostě si posp…Číst více

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: Drahá Melina Dnes ti píšem, ako tvoj obchodní partner a nie […]

Sat, 05 Dec 2020 14:20:33 +0100

Drahá Melina
Dnes ti píšem, ako tvoj obchodní partner a nie, ako človek, ktorého si si pred toľkými rokmi vzala pod krídla. Aj keď so ti za ten akt milosti doživotne zaviazaný, nie som schopný naďalej zatvárať oči pred tvojou bezočivosťou ohľadom obchodu na ktorom spoločne pečlivo pracujeme už cez stovku rokov. Viem, že tvoja predstava je od mojej odlišná, tak to bolo a pravdepodobne aj bude, ale žiadam len o drobnosť a to na malý moment potvoriť oči a zahliadnuť pravdu, ktorá pred tebou leží.
Tvoje zabehnuté hodnoty ohľadom zisku ničia všetko čo si celý život budovala aj keď si to nechceš priznať. Obchod upadáva rovnako, ako záujem o čokoľvek čo ponúkame. Áno v niektorých krajinách sa omamným látkam naďalej darí, ale to sa nedá povedať o väčšine krajín západu. Naša doba sa posunula od sedemdesiatych rokov a ničiť ďalšie životy už nenosí úžitku. S tvojím plánom, ktorý je sám o sebe nereálny, by si nás dohnala len k bankrotu. Treba sa stiahnuť. Nie je potrebné sa nachádzať…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 | (část 2.) Z myšlenek mě vytrhl výstřel násle […]

Mon, 23 Nov 2020 19:09:48 +0100

23. 11. 2020 | (část 2.)
Z myšlenek mě vytrhl výstřel následovaný výkřikem Rose. Trhla jsem s sebou a ohlédla se odkud rána vyšla a přitom si všimnu, že se bratrova přítelkyně drží za břicho a sesouvá se k zemi. Slyším myšlenky jak mi křičí v hlavě, že se musíme skrýt, ale tělo je o tolik pomalejší než hlava. Proč mi sakra všechno příjde tak pomalé? A proč ostatní zkoprněli jako sochy? Jako zpomalený záběr, vidím jak se Akira natahuje po mladé ženě a otec se snaží matku probrat z šoku. Z transu mě probere až další výstřel, který zasáhne matku do hrudi. ,,Mami!“ Vyhrknu, teď už, sice vyděšená, se srdcem hrajícím si na sprintera na dlouhou trať, ale duchem přítomná. Chytnu stůl abych ho převrátila a vytvořila tak provizorní zástěnu.
Ovšem, střelec nezahálí a zatím, co se táta snaží matce zastavit krvácení schytá ránu do žeber. Hlavou se mi honí asi milion myšlenek, tohle je prostě šílený. Konečně se mi podaří stůl převrhnout, zbývalo ještě přetáhnout za něj rodiče. Všic…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 | (část 1.) ,,Opravdu vás zase ráda vidím, brat […]

Mon, 23 Nov 2020 15:22:34 +0100

23. 11. 2020 | (část 1.)
,,Opravdu vás zase ráda vidím, bratříčku, ale můžeš mi už říct co tak hoří, že to nepočká do víkendu?“ Povytáhnu lehce obočí sledujíc svého bratra, už z jeho pohledu je mi jasné, že mi něco nechce říct. A ten jeho přitroublí úsměv, jasně naznačujíc, že je na něco natěšený, ale snaží se to udržet tenhle pocit ještě podporuje. ,,Nebuď nedočkavá sestřičko, slibuju, že se brzy dočkáš.“ Zazubí se na mě o pět let starší člen rodiny, při čemž potlačím nutkání protočit oči a povzdechnout si před jeho vyvolenou. ,,Jsi nenapravitelný, víš to?“ Neodpustím si načež mírně přivřu oči, ale nakonec se tomu zasměji, stejně jako oni dva.
,,Tebe ta zvědavost asi nikdy nepřejde, viď, lištičko…“ Zarazím se nad známým hlasem, který už jsem neslyšela hezky dlouho. Po chvíli se ohlédnu a nevěřím vlastním očím – stojí tam totiž oba moji rodiče. Po pár vteřinách, které mi ale příjdou jako věčnost, otec rozpřáhne ruce což mě probere, vstanu a vyrazím je oba obejmout. ,,…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú kn […]

Wed, 18 Nov 2020 20:23:00 +0100

Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú knižnicu. Celú miestnosť zbavili určite aspoň polovice prachu a každá knižka mala konečne svoju uličku, poličku aj poradie. Cítila sa v nej oveľa pohodlnejšie, a tak v nej trávila takmer každú sekundu, počas ktorej nespala, neriešila svoje osobné vzťahy alebo nebola v meste so Sanderom na hliadke. Nie, žeby sa sťažovala, predsa len musela niekedy vyjsť aj na slniečko.
Nemala práve v danej chvíli čo na práci a keďže ju aj Zacharieho slová mierne povzbudzovali v postupovaní napred spôsobom, akým pracovala aj doteraz, prišiel ďalší deň a s ním aj ďalších pár hodín, ktoré posledných pár dní trávila nad vyhláškami, ustanoveniami a pravidlami. Chcela aspoň trochu skúsiť napomôcť vzťahom medzi lovcami a dolnosveťanmi, ktorí vyzerali byť z momentálneho systému nie práve nadšení. Neznamenalo to, že mienila meniť zákony, ale chcela sa aspoň pozrieť na tie, čo už existovali a na to, ako ovplyvňovali chod života jednotlivým ras…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 15.11.2020 Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu s […]

Sun, 15 Nov 2020 09:08:52 +0100

15.11.2020
Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu sa nadvihnem z vankúša a vidím ako mi blikoce mobil na nočnom stolíku. Jaj… ten hluk je zvonenie. Dočerta… prečo je všetko do oranžova? Dvihnem ten pekelný stroj a dám si ho k uchu.
“Noo…” Zniem ako polomŕtve zviera na sklonku života, ktoré už je zmierené so svojim biednym osudom. Aj sa tak cítim.
“Porter! Kde máte ten telefón?!”
“Pri uchu.” Bože… musí tak kričať? Dúfam že mám niečo na bolesť hlavy.
“Myslíte, že ste vtipný?!”
“Mám svoj zmysel pre humor…” Asi budem vracať.
“Tak si ten svoj zmysel pre humor strčte do riti a choďte do márnice!”
“Nikam nejdem. Beriem si dovolenku.” Takto zle mi nebolo od strednej.
“Porter! Nie sú ľudia, takže okamžite nech ste v márnici!” Šéf mi to zložil. Ešte dosť dlhú chvíľu ležím s telefónom na uchu. Mám pocit, že keď sa pohnem tak sa vo mne pohne aj žalúdok a… fuj, do toho sa mi nechce. Ale povinnosť je povinnosť. Tak sa opatrne pohnem a zaskučím. Strašne ma bolia nohy. Ani sa ne…Číst více

3.11. Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do života, ale nikoliv vůli žít. Věděla, že teď bude muset být extrémně opatrná a začít si budovat pevné stěny své psychiky, jestli chce vůbec někdy opustit pokoj. Ale cítila se pokořena zhrzena a zrazena, nikoliv králem však sama sebou. Nechtěla pociťovat takovou bolest ze ztráty, chtěla ho nenávidět a křičet z plných plic jako nikdy před tím. Osvobodit ty pocity přehlížení jí samotné jako osoby za léta existence. Proč jí zrovna teď došlo, že by jí mělo zaležet i na tom co chce ona a ne jen druzí. Možná si ten pocti "CHCI" udržovala přes věci či milence, aby aspoň jednou měla něco pro sebe než, aby dělala něco pro druhé. At to byla práce diplomata nebo péče o lid. Ale jedno věděla dobře. Nikdy v životě už nejspíš v lidech neuvidí to dobré, ale jen tvory jejíž život je prchavý jako jejich emoce. Už je víc nemohla vnímat jako něco fascinujícího či křehkého, ale jako to co jí vždy učili vnímat. Něco podřadného jako zvěř nic víc, něco co se ji nikdy už nesmí dostat pod kůži. Stejně tak se musí naučit korigovat své nově nabité emoce a naučit se s nimi ne jen pracovat, ale rozpoznat je jako u jiných bytostí. Naučit se o nich s ním mluvit, nemlčet. Věděla, že jednou nastane den, který oznámí jeho příchod zpět jak slíbil. Však ona se musí změnit, ona musí být ta silná, ona musí být ta bytost, která dokáže zapřít své emoce, aby tu pro něj mohla být. Ne ona musí být víla, která už před ním nikdy nic neukryje, aby se nezranila jíž více. Musí se stát někým, kdo dokáže přijmout zpět někoho, kdo to bude potřebovat, někoho kdo je důležitý aby vedl lid. A ona musí být někým, kdo to ochrání jak jeho tak říši v níž žije lid. Však právě teď první krok, který musí udělat je konečně opustit komnaty s pevným štítem a přesměrovat tyhle silné věci jiným směrem a popadnout druhý dech.

Sat, 07 Nov 2020 19:24:19 +0100

3.11.
Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 19.10.2020. Pomaly prichádzam k sebe. Ale že fakt pomaly. S […]

Mon, 19 Oct 2020 23:51:13 +0200

19.10.2020.
Pomaly prichádzam k sebe. Ale že fakt pomaly. Skúsim sa pohnúť ale len čo to spravím tak sa ozve každá rana, každá modrina, v podstate každý kúsok tela. Zaskučím a ten zvuk sa odrazí od stien. Zároveň s tým to prebudí aj moje pľúca a rozkašlem sa. To ma donúti sa posadiť a vykašľať daľšiu spŕšku krvi. Už sa to stáva zvykom. A to vedomie ma znepokojuje. Ešte chvíľu čakám kým sa mi upokojí dych a až potom rozlepím oči. Pritom ako sa rozhliadam naokolo tak si utriem krvavú ruku do riflí. Tie sú už aj tak špinavé natoľko, že ďaľší fľak od krvi sa tam stratí. Kde to do hajzlu som? Malá, tmavá miestnosť s posteľou a mrežami. Ako cela. Je to cela. Kurva je to cela! Dobre… čo sa stalo? Stretol som Franka… rozprávali sme sa… dal mi nejaké sedatíva… a potom sa so svojim komplicom odniesli sem. Do nejakej cely! Mňa porazí. To som skončil zas v nejakej mafii?
“Do hajzlu…” poviem si potichu. Teda skôr zaskuhrám. Odsuniem sa z miesta kde som spal a opriem sa chrbtom o stenu.…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 18.10. - 83. den natáčení - 2. část Triss je najednou nerv […]

Sun, 18 Oct 2020 17:18:26 +0200

18.10. – 83. den natáčení – 2. část
Triss je najednou nervózní, že by měla hrát před Sanderem, ale nějak zatne zuby a vyjde ven. O to jak vypadá se nestrachuje, protože uniforma vypadá docela dobře. Beztak i ten hábit vypadal, když v něm dorazili na Jackovu párty. Zastaví se na chvilku u maskérek, které udělají takové ty normální úpravy, jako je pudr na nos, aby se neleskl, úprava kruhů pod očima a podobně. Triss se nechá zkontrolovat kostymérkami a potom už vyrazí na plac, kde se založenýma rukama pozoruje Nathanaela. „Nevěřím ti. Vám oběma.“ Podívá se podezřívavě i na Sandera. Ne že by něco tušila, ale prostě od doby, kdy vyprankovala Natea se židlí a on jí slíbil pomstu, se stala skoro paranoidní a často když byl čas kontrolovala scénu, aby mu případnou pomstu překazila. Teď už ale nebyl čas.

„Připraveni? Meritriss? Nathanaeli?“ Otočí se k hlavním hercům režisér a Triss odtrhne zrak od čaroděje a přikývne. Nate na režiséra také kývne a mrkne na něj. S Nateem se má teoreti…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 18.10. 2020 - 83. den natáčení - 1. část Nate dorazil na natá […]

Sun, 18 Oct 2020 17:13:16 +0200

18.10. 2020 – 83. den natáčení – 1. část
Nate dorazil na natáčení celý natěšený. Konečně přišel na to, jak se Triss pomstít. Rozhodl se ji vyprankovat rovnou během natáčení stejně, jako to udělala posledně ona jemu. Na natáčení proto dorazil o pár minut dříve, aby se ujistil, že opravdu se točí to, co se má točit; měli se točit záběry z interiérů, konkrétně z nebelvírských ložnic; a taky že je jeho určená rekvizita stále přítomná ve studiích. Po ohledání placu se převlékl do kostýmu, který opět neobsahoval kravatu a tentokrát už neměl ani hábit. Měl rozdrbané rifle, rozepnutou košili a koženou bundu.

Triss byla celkem nervózní. Dnes byl konečně den, kdy Sandera brala na natáčení, jak mu už asi dvakrát nabídla, takže Sander už nějaký ten čas věděl o tom, že Triss natáčí film a i když mu podrobnosti říkala, nedalo by se říct, že věděl o čem to mělo být. Jediné co mu bylo jasné bylo to, že si byla s Natem během natáčení poměrně blízko. Pečlivě si zkontrolovala, že dnes se netočí…Číst více

Darius McCormack píše nástěnku: Darius je u Davida od neděle. U Prescottových ho až bolela hl […]

Sun, 18 Oct 2020 16:42:36 +0200

Darius je u Davida od neděle. U Prescottových ho až bolela hlava, jak neustále hučeli, brečeli a obviňovali sebe, že nedali na Joshe pozor. Darius dokonce musel zavolat svému sponzorovi a sejít se s ním. Když mu řekl, co se stalo, tak docela chápal, proč si chtěl dát panáka. Takže si chvíli povídali a pak Darius vyrazil za Davidem, který se mu i sám nabídl, aby u něj přespal.
Je zrovna pondělní ráno, přibližně kolem osmé, když se konečně vyhrabe z gauče, na kterém spal a vyjde do kuchyně. Tam už sedí David v policejní uniformě a usměje se na Daria. Dnes začíná sice až v devět, ale je naučený vstávat brzo.
“Dobré ránko, sluníčko!” zazubí se na něj a Darius se na něj podívá naprosto znechuceně a otráveně.
“Naser si s tím dobrým ránem Davide…” zavrčí na něj a David se jen zasměje. Ví, že Darius je většinou po ránu nepříjemný a jen na ty co opravdu miluje je jak mílius.
Darius si dá vařit kávu a začne hrabat v lednici něco k jídlu. Nakonec vytáhne paštiku, chlebníku vytáh…Číst více