Shadowhunters Online | Nathanael Donum | Oblíbené

Maddie Colban píše nástěnku: 23. 3. 2022 Založí si ruce na hrudi a nevraživě probodne poh […]

Wed, 23 Mar 2022 21:10:17 +0100

23. 3. 2022
Založí si ruce na hrudi a nevraživě probodne pohledem čaroděje, který se, kdo ví jak, octl u ní na gauči. Snad ho pustila dovnitř její odcházející společnost, když se myla, ale nechápala, co tu dělal, stejně jako to, že se se samozřejmostí bez jejího svolení obsloužil.
“Co tady chceš?” Uteče jí ze rtů a zpod županu švihne rudým ocasem. Divila se, že neprásknul jako bič. Malachai to jen sklouzne pohledem a projednou jeho pohled nezůstane na špatně dovřeném županu, který se lepil k vlhké a horké pokožce.
“Co je to láska?” Vyhne se laxně a bez taktu odpovědi. Ne, že by čekala cokoliv přímočarého, málokdy se vyjádřil k věci a odpovídal jen na to, na co odpovídat chtěl, ale tohle ji rozhodilo.
“Cože? Proč?” Překvapeně zamrká a víc se narovná, i sevření založených paží povolí, když jí dojde, že tu otázku položil Malachai. A zrovna jí. Musel být řádně v háji, když s něčím takovým šel za ní. Musel vědět, že to proti němu použije. Vždycky to tak mezi nimi bylo. On v…Číst více

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky. 20. března 2022 11:34 “Co je tohle?” Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu. “Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. "Náušnice?!" zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. "Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!" prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení. "Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků." Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. "I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály," zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle. "Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází." Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval. "Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku," pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. "Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…" "Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu." Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall. CHAT V PŘÍLOZE 17:09 Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný. Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů. Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal. Jak byl ten zasraný kód? Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali. Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená. Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ. Skvělé, fakt skvělé. Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával. Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval. Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. A tady jsi mrcho. Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli. Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch. “Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!” Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali. Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli. Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson. Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz. Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí. Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu. Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo. To co z NICH zbylo. Nevěděl jsem kam se dívat dřív. “Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly. To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky. Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči… Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné. Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly. Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi. Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic. Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo. Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze. Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo. Pohledem jsem cukl k pokoji. Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti. Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností. Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví. Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů. Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní. To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí. “Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.

Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0100

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla…Číst více

Nathanael Donum se přidal k Čarodějové

Fri, 18 Mar 2022 19:42:13 +0100

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Wed, 16 Mar 2022 18:16:03 +0100

Malachai se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 20:00:35 +0100

Hiram Gale se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 18:33:53 +0100

Zacharie D'Amboise se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 14:30:50 +0100

Maddie Colban se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 12:41:17 +0100

Meritriss Blake se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 12:39:58 +0100

Josephine Rose se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:45 +0100

Hailey Rose se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:44 +0100

Jack Porter se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:44 +0100

Meritriss Blake píše nástěnku: 29.12.2021 Tak si tak říkám, že je to nakonec můj dení […]

Wed, 29 Dec 2021 15:55:33 +0100

29.12.2021
Tak si tak říkám, že je to nakonec můj deník. Nemusí tu nutně být jen mé vzpomínky, že ne? Chtěla jsem…chci někam svěřit své pocity, ale bojím se to říct vlastně komukoliv, protože už tak mě jejich zvýšená péče spíše dusí, než mi pomáhá. A nechci, aby mě omezovali ještě více, než to s dobrou vůlí už dělají.
Popravdě ale jsem si řekla o drobnou pomoc…Na stole přede mnou stojí tuba s antidepresivy. Jsou to ty přechodné. Řekla jsem Lucasovi, že nic dlouhodobého nepotřebuji a on mi dal pro jistotu předpis, abych ho u sebe nosila, kdyby si náhodou někdo myslel, že jsem zdrogovaná. Zatím ale váhám, protože si nejsem jistá zda to chci. Vím, že mě budí noční můry a je to se mnou fakt špatné, protože…no prostě, můj milý papíre, co si budeme. Je to skoro jako halucinace. Jakoby se mi před očima místo skutečné scenérie znovu promítaly všechny ty poničené lidské těla nebo jen jejich kusy, krev…spousta krve. A křik.
Zajímá tě, proč si nejsem jistá, zda to chci? Možná to b…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 22.11.2021 - 118. den natáčení Triss se na dnešek sku […]

Mon, 22 Nov 2021 18:08:03 +0100

22.11.2021 – 118. den natáčení
Triss se na dnešek skutečně těšila. Měla připravené na Natea hned dvě věci, které mínila zrealizovat. Na jednu potřebovala Sandera, který stejně chtěl pomoci s odplatou Nateovi… případně si to natočit. Dalším bodem v tomto vtípku bylo přesvědčit herce, štáb a režiséra. Vlastně se těšila, až dostane DVD u premiéry spolu s ostatními herci, kde byly nejvtipnější přeřeky, faily a fórky při nebo mimo natáčení. Ale to bude na dlouho, neboť ještě stále přibývaly nová a nová videa a i dnes měly další přibýt, ať už od hereckých kolegů, či štábu.
Klidně by se však vsadila, že nejvíce jich dodali právě ona a Nate. A po nich Olivie a Theodor a až za nimi zbytek.
Čarodějka tedy znovu nechá hlídače, aby dal Sanderovi podepsat dokumenty. Tentokrát ohledně toho, že není přenašečem a ani infikovaným covidem-19. Triss raději spolkla poznámku, že kdyby byl, tak by asi trpěl mnohem víc, než kdejaký lidský jedinec a pravděpodobně by to dostalo i ji a Natea, co…Číst více

Killián Seymour píše nástěnku: 15. 9. 2021 Kill si přitáhl k sobě složku a záznamy z akce […]

Wed, 15 Sep 2021 18:16:40 +0200

15. 9. 2021
Kill si přitáhl k sobě složku a záznamy z akce, které musel překontrolovat a založit. Plus musel také vyplnit zprávu z posledního zásahu, která tudíž taktéž skončila na hromadě papírů. Daleko se však v práci nedostal.

Jakmile zavibroval telefon, tak se na něj Kill koutkem oka podíval, načež si povzdechl a zvedl hovor. Telefon sevřel mezi ramenem a uchem, zatímco nadále vyplňoval papíry z práce. „Lotty, už jsem tobě i Hetty nejméně milionkrát opakoval, že mi v pracovní dobu nemáte volat..“ Načne a z druhé strany se ozve otrávené zamručení. „Tak co se děje? Jestli je to zase ohledně toho letadla, tak jsem vám už říkal přiletím až příští týden. Dřív to opravdu nejde. A ne.. Soukromý tryskáč pro mě nebudete posílat..“ „Eh… Nevolám kvůli tomu..“ Ozve se nejistě a i hodně rozvážně z telefonu. Killovi to přišlo, jakoby Lotty nad vším, co řekne dvakrát přemýšlela a volila slova právě tak, aby neřekla nic špatně.

„Tak proč?“ Optá se Kill, kterého její chování zaujme…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6.-12.9.2021 1. ČÁST Zažila už i měkčí přistání. Tohle utn […]

Sun, 12 Sep 2021 21:05:10 +0200

7.6.-12.9.2021
1. ČÁST
Zažila už i měkčí přistání. Tohle utnulo její křik a donutilo ji začít lapat po dechu. Adrenalin pozbyl svůj obvyklý účinek a všechny utržené rány ji bolely, tahaly a pálily, jakoby je měla v jednom ohni. Musí se přetočit na čtyři a, sledujíc zem, sípat. Cítila lepkavou krev, která v některých místech zaschla a nyní ji tahala, stejně tak cítila, jak ten pohyb spustil znovu čůrky krve z již nekrvácejících ranek.
“Triss.” Ozve se stroze, vlastně až naštvaně známý hlas. Zvedne unavený pohled k nejvyššímu čaroději, který nyní seděl a skoro bezmyšlenkovitě si hojil nohu. Alespoň to tak vypadalo. Skrze roztrženou látku nohavic viděla jen rudou krev. Těžko říct, kde byla rána a kde se jen dostala krev a pochybovala, že by chtěla vědět, co to zranění způsobilo. Ještě na žádném z bojů, kde se potkali, neviděla Malachaie krvácet.
“Triss!” Ozve se znovu a přísněji. Trhne s sebou. Musela vypadat dost mimo a vyděšeně, ještě stále měla i žaludek na vodě z toho, j…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6. - 12.9.2021 2. ČÁST Bolest celého těla se jí zako […]

Sun, 12 Sep 2021 12:57:45 +0200

7.6. – 12.9.2021
2. ČÁST
Bolest celého těla se jí zakousla do těla jako neodbytný brouk zasazený do hlavy. Nešla potlačit, ignorovat a ani odehnat. Ochraptěle zaskučí, jakoby dlouho křičela, a kdo ví, snad tomu tak i bylo. Nechce se jí otevřít oči. Nejraději by spala, dokud to nepřejde, ale to není dost dobře možné, protože s nabytím vědomí začne vnímat zvuky démonů, co poletují venku. A praskání elektřiny a něčí dech vedle sebe. Donutí se proto oči i přes bolest nakonec otevřít a posadí se. Nechtělo se jí, ale nepoložila se zpět na záda. To by si tou bolestí musela projít znovu. Podívá se na své ruce v očekávání, že na nich uvidí krev, ale…nic takového se nekoná. Pocitově pohmatem ani pod nosem, na bradě, krku či jinde. Jen některá pírka na šatech již nebyla nadýchaná, ale slepená. Nijak to však šatům neubíralo na kráse. Nepozastavovala se však nad tímto faktem, jako nad tím, kdo ji od krve omyl, pokud to byla skutečná vzpomínka a ne jen nějaký přelud její mysli.
“No konečn…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: Hmmm takže...můj milý deníčku...bože nevím jak se tohle […]

Sat, 04 Sep 2021 11:07:42 +0200

Hmmm takže…můj milý deníčku…bože nevím jak se tohle píše a začíná. Dnešní datum raději neuvádím. Dopisuji zpětně věci minulé a tohle je první, co píši. I když až tě – papíre – přesunu do nějaké vazby, deníku nebo tak něčeho, tak rozhodně nebudeš první. A nebudeš ani poslední.
Dios, co to se svým životem dělám…no když už to sepisuji, tak s tímto nápadem přišel Zacharie. Však víš Mio – nebo deníčku? Jak se mám jako oslovovat ve vlastním…zápisníku? Tohle je tak divné! – je to nejvyšší čaroděj Queens – pozn. Mám používat přítomný čas nebo minulý, když to, co je teď s velkou pravděpodobností nebude za pár let, desetiletí maximálně? Nebo bude? Argh….dobrá. Budu to psát v přítomnosti, alespoň něco, protože v tom jinak bude zmatek. Hmmmm pozn. pro mě – asi fakt nenapíšu v přítomnosti ty VĚCI, co se mi staly v dětství, protože ty jsou fakt pasé – a doufám, že i pasé zůstanou.
No dobře. Zkusíme to znovu.
Zápisek číslo x – pozn. Až doplním zbytek, tak doplnit i čís…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 14.8.2021 Jak už to tak bývá, tak herci přijíždějí v autech […]

Sat, 14 Aug 2021 18:23:27 +0200

14.8.2021
Jak už to tak bývá, tak herci přijíždějí v autech s vlastním řidičem, aby to působilo noblesně. U Myany Meritriss Blake tomu nebylo jinak. Ne. Ne Meritriss. Vypadala jako ona, usmívala se jako ona, ale v tmavých očích se skrývala jistá moudrost z prožitých let, která působila nepatřičně a její chůze byla podivně lehká. Nechodila stejně jako mladá čarodějka.
Gemmora Merriam Stanley se vyloženě nesla, když vstoupila ze zapůjčené černé limuzíny za pomoci Natea, který šel první, jen aby jí vzápětí nabídnul pomocnou ruku a rámě do něhož se bez zaváhání s potěšeným úsměvem zavěsila a vyrazila po koberci, což byl pokyn pro řidiče odjet, aby se mohlo přistavit další auto s další hereckou dvojicí.
Nezakryla si oči před bílými záblesky fotoaparátů, naopak jim věnovala profesionální úsměvu pro fotky, které se budou v novinách a na internetu vyjímat. Stříbrné ramínkové šaty svým upnutým svrškem vyzdvihly její přednosti od nichž nic neodvádělo pozornost, neb jediné šperky…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 9.7.2021 Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a […]

Fri, 09 Jul 2021 01:14:07 +0200

9.7.2021
Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a další, jenž u něj byli přítomní. Nebylo vlastně ani kdy, protože čarodějové vše pokryli, aby mladé děvče na krku nemělo další nevysvětlitelné zmizení, únos. Už tak, že v rodině Blakeů ji ve zmizení předčil její bratr. Lucas a Tayler tak po novinkách nemohli dopustit, aby čarodějka zmizela beze stopy. Potřebovali čas a zkusit Triss zachránit z pekla. Odmítali ji tam nechat. Odmítali přijmout fakt, že už se nemusí vrátit.
A tak na scénu přišla další čarodějka. Gemmora Merriam Stanley. Zkráceně Gemma. Byla stejně vysoká jako ztracená, takže byla vhodnou volbou pro vtažení do plánu čarodějů, kteří bydleli spolu Triss. Žádat ji kdokoliv jiný,asi by odmítla, ale ty dva znala požehnané množství let, tak na onen plán přistoupila.
Kudrlinky tmavých vlasů zmizely díky žehličce a brzy změnily barvu. Pomocí iluze skryté v prsteni na sebe vzala perfektní podobu Meritriss Blake, jejíž roli měla sehrát na neurčitou dobu. Nejprve a…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 15.6.2021 Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posra […]

Tue, 15 Jun 2021 09:05:23 +0200

15.6.2021
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posratý telefón zvoniť? Je toto vyhorenie? Grant vravel, že sa to môže stať. Vyhorel som? Fakt? Neviem sa prinútiť zdvihnúť ten hnusný telefón. Asi hodinu tu pozerám ako tupec do stola a nič nerobím. Vždy keď dnu nahliadne Linda, tak len ju rukou odoženiem. Ani na ňu neprehovorím! Iba mávnem rukou! Toto si to dievča ani nezaslúži. Celú noc som bol hore. Len som počúval ako Darius dýcha a snažil som sa zaspať. Lenže nič. Stále mi to išlo hlavou. Odkedy som sa rozprával s Triss a napadla mi pritom tá myšlienka, tak ma to nepustilo. A stále viac a viac to na mňa doliehalo. Zhlboka sa nadýchnem. Chce sa mi grcať. Strašne sa mi chce grcať a mám ešte k tomu pocit, že sa nezvládnem ani postaviť. Takto ešte sedím asi ďalšiu hodinu. Počuje veľmi zreteľne ruch, ktorý sa deje mimo mojej kancelárie. Počujem dokonca ako si Trevor už asi ôsmykrát strúha ceruzku. Francis si ticho poprdkáva a snaží sa to skryť za škrípanie stoličky. Amber…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 7.6.2021 Hlásenie - "Siedmeho júna 2021 okolo siedmej h […]

Mon, 07 Jun 2021 16:11:02 +0200

7.6.2021
Hlásenie – „Siedmeho júna 2021 okolo siedmej hodiny večer získal Inštitút v New Yorku hlásenie o neobvyklej aktivite v oblasti Rooseveltového ostrovu. Opustená Nemocnica Renwick bola pokrytá tmavým oblakom a aktivita démonov bola vysoká. Na mieste bol otvorený prechod do Edomu neznámou bytosťou. Priechodom prešli dvaja čarodeji, Najvyšší čarodej Manhattanu Malachai a čarodejka Meritriss Blake. Tretia osoba je neznáma avšak spadá podozrenie na vyššieho démona Hauresa, ktorý sa posledné mesiace vyskytoval v New Yorku. Okrem toho sa na mieste nachádzali dvaja nefilim, Mirjam Farwing a Sander Sagittarüs, a mladý čarodej, ktorý bol silne zranený. Neboli však žiadne straty na životoch.

Na mieste sa vyskytovalo niekoľko druhov démov – Drevak, Behemot, Halphas, Omniment, Cherufe, možná prítomnosť Jinna Do mesta tak prenikli najmä Omnimenti a Halpahasovia. Ich pravdepodobná lokalita bude na území Queensu a Manhattanu. Drevak, Behemot a Cherufe sa do mesta nedostali.…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 10.5.2021 Triss No a...ještě jeden...jednodušší nápad. Pojď. […]

Mon, 10 May 2021 23:44:07 +0200

10.5.2021
Triss
No a…ještě jeden…jednodušší nápad. Pojď. Ukážu ti jedno místo.*Usměje se, postaví a vyrazí. Od ruin to k mostu v Brooklynu, kde byl vchod na tržiště pro podsvěťany nebylo daleko. Průchod našli ti, co věděli, co hledají. A nebylo to vlastně ani složité. Zajímalo ji, ale co dělá ochranná magie s lidmi co vstoupí pomyslně. Znehmotní tržiště a lidi na něm a naopak podsvěťané nespatří člověka? Jakoby to byla jiná dimenze? Nebo jak to fungovalo? Moc otázek, málo odpovědí. Ale to nevadí. Někdy se někoho zeptá.*

Nate
*Nadzvedne nad ní obočí, načež se zvedne a zamíří za ní. Po chvíli začne poznávat cestu a kam ho Triss táhne.* To už mě taky napadlo… Ale neměl jsem čas nebo jsem byl líný.. Záleží kterou výmluvu vezmeš.. *Uchechtne se a pokračuje směrem k tržišti.*

Triss
*Protočí očima a slabě se ušklíbne. Jasně, že měl nějakou výmluvu po ruce. Vždycky měl. Nate byl v tomto nenapravitelný… Nakonec se ale stejně zasměje a odhrne si pramínky z čela.*To, že jsi l…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nast […]

Thu, 22 Apr 2021 07:06:51 +0200

Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nastal. Najhoršie na tom bolo to, že sa s nimi ani posledný polrok nevidela vlastnou chybou, nakoľko utiekla. Vina z toho, že im takto zmizla zo života a nedokázala im ani oznámiť svoje rastúce city k čarodejovi…ju zožierala. Posledný krát sa na seba pozrie v zrkadle, aby sa ešte upravila. Niekoľko dní mala na truc zamknuté dvere a aj polku jedla vracala späť. Nedokázala robiť nič iné ako spať alebo plakať nad spoločnými fotkami. Šaty na nej boli našťastie elastické a tak toto nestaranie sa o seba pomerne zakryli. Aj keď sa jej mierne podlamovali kolená z predstavy, čo teraz bude musieť spraviť, vyšla z izby, kde sa na chodbe stretla so Sanderom a hneď mu padla do náručia. Makeup si nedala práve z tohto dôvodu, aby ani svoj doprovod nezašpinila a aby ani nevyzerala ako mŕtva nevesta. Doslova. Mierne pobledlá vpadnutá tvár s kruhmi pod očami a snehovo, až nevinne, bielymi šatami. „Ďakujem.“ šepne bielovlasému kolegovi…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nene […]

Mon, 12 Apr 2021 11:18:53 +0200

Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nenechá sa ním zviesť ani presunúť portálom. Vonku začínalo byť skutočne nádherne a keďže sa aspoň pre dnešok nikam neponáhľala, s menším batohom, v ktorom mala veci, v hrubom kabáte, tmavých nohaviciach a s vypnutými krátkymi vlasmi dohora sa prechádzala naprieč New Yorkom. Stéle mala stále pri sebe, kebyže niečo zahliadne, ale dúfala, že to bude kľudná prechádzka, keďže u seba mala len dve dýky. Katany nechávala naposledy v inštitúte, ale už teraz sa nevedela dočkať na moment, kedy ich prinesie k čarodejovi, aby mi ukázala, s čím bude v jeho ponúkanej posilke pracovať. Istota je istota. Radšej, aby jej to zakázal hneď na začiatku, než by chytil infarkt, ak by ju s nimi videl už priamo trénovať. Nad tou predstavou sa však z brucha zasmeje. Dnes bol ozaj dobrý deň. Alebo nie? Mladá lovkyňa sa rozhodla cestou navštíviť aj Central Park, aby mohla kúpiť nejakú kávu a dačo sladké, s čím sa mienila Sanderovi ospravedlniť za t…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.-15.2.2021 Nechám si na letisku odbaviť batožinu a ča […]

Mon, 15 Feb 2021 13:20:58 +0100

14.-15.2.2021
Nechám si na letisku odbaviť batožinu a čakám. Kúpim si mega predraženú kávu, ktorá ani nechutí tak ako by podľa jej ceny mala chutiť. Stále pohľadom odbieham ku vstupu. Že ja som s týmto súhlasil. Bla, bla, bla, si teraz vlkolak. Bla, bla, bla, musíš sa zoznámiť s rodinou z Chicaga. Bla, bla, bla, mal by si ich pozvať na svadbu osobne. Nasrať! Ani ich nepoznám. Babka pošle na narodky pohľadnicu, inak som ich videl naposledy na Richovej svadbe. Nikdy neprejavili nejaký záujem o nás. A už vôbec nie o mňa! Načo ich mám pozývať?! Robím to iba kvôli mame. Evidentne jej na tom záleží. Alebo ju skôr nebaví to bombardovanie z ich strany a chce to mať čo najskôr za sebou. Lenže kde kurva je?! Znova sa otočím ku vstupu. Napíšem jej asi päťdesiatu správu. Na pár z nich mi odpísala automatickou správou, že sa ozve keď bude môcť. Jediné čo mi o rodine z Chicaga povedala bolo, že sú vlkolaci. Nejaká rodinná smečka. No, veľmi o rodine nie je zdieľna. Cítim ako mi mobil zavib…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Trissina nálada za posledních pár dní se dal […]

Fri, 12 Feb 2021 14:02:36 +0100

12. 1. 2021
*Trissina nálada za posledních pár dní se dala vyjádřit vcelku výstižně jediným slovem: bída. Cítila se extrémně pod psa a měla dost myšlenek, vzpomínek, za něž se mohla obviňovat a to taky mileráda svému já dopřála a obviňovala se- Ale ty myšlenky, sebenenávist, sebezklamání a sebeopovržení jí pomalu přerůstaly přes hlavu. Nedala si žádný prášek na utlumení, protože…Sander…i Jackové…oba tu bolest – ať už rozličnou – prožívali naplno. Nač by si to měla ulehčovat. A tak s v tichosti v zatemněném pokoji trpěla polovinu času. Bylo tam určitě dusno, kapesníky u postele a v náručí si k tělu tiskla bílého plyšáka s takovou intenzitou, až se – i přes jeho nepevný, látkový tvar – bála, že ho rozdrtí a zničí i jej.
Přeci jen se pak donutila k tomu, uklidit v bytě, i když poslední, co chtěla bylo vidět další místa, kde se Sanderem trávila chvíle.Ne oprava…donutil ji k tomu Tayler. Prý že přijít na jiné myšlenky…Vždyť už byla u Hellera…a taky tu byl Nathan…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 31. 1. 2021 ...vážně nevím kolikátý je to zpětný zápis. […]

Sun, 31 Jan 2021 20:44:29 +0100

31. 1. 2021
…vážně nevím kolikátý je to zpětný zápis. Tak nějak mezi nima přeskakuju. Snad to není moc na škodu. To je jedno. Vraťme se v čase. Takže, co se dělo na mém druhém učení s naším samolibým nejvyšším parchantem z Manhattanu? No…dělo se toho dost. Au. A byla jsem naštvaná.
Sice tady tahle vzpomínka bude taky dříve nebo později a rozhodně bude zařazená dříve, ale jen bych ráda poznamenala dvě věci. Nebudu se sama sebe ptát, zda chci první slyšet dobrou nebo špatnou zprávu, protože obě – nebo vlastně já a moje budoucí já? Nebo já a ty papíre? No prostě víme, že jsem v některých věcech nerozhodná, ale pakliže to mám vzít – hmmmm pakliže to je hustý slovo… no ehm, jestli to mám vzí- ne pakliže znělo víc cool.
Tak tedy…Pakliže to mám vzít nějak chronologicky ty dvě události, tak první je velice nemilá. V té chvíli jsme byli s Andym ještě rozhádaní – no teda rozhádaní…hahah…spíš jsem mu zdrhla já kráva od vyznání lásky no nejsem, nebyla já…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 24. 1. 2021 Meritriss Blake - *Meritriss slíbila nepřímo Na […]

Sun, 24 Jan 2021 14:56:57 +0100

24. 1. 2021 Meritriss Blake –
*Meritriss slíbila nepřímo Nateovi, že se zastaví za Nuki. A sice byla už teď ve skluzu za jeho časovým limitem, stále doufala, že to Nuki neřekl. Bude asi lepší, když se to dozví od ní. Nejistě tak dojde ke dveřím jejich bytu a kousne se pod rouškou do rtu, když stiskne zvonek, aby ohlásila neohlášený příchod. Na sobě ma dlouhý černý kabát, skorokanady stejné barvy, tmavě šedé rifle a tmavě zelený, pletený svetr s rolákovým límcem. A na hlavě čepku s kočičími oušky, na pravém rameni leží spletený cop.*

– Nuki Rosinova –
*Nuki doobeda pracovala na počítači, takže sa následne šla poobede prejsť s Blueom, nech si trochu natiahne nohy, než sa naložila doma do vane a takmer zaspala, ako príjemne teplo jej bolo. Bruško už jej spod vody začínalo mierne vytŕčať, čo jej len na tvári vyvolávalo úsmev aj pokoj v mysli, avšak keď už sama cítila, že voda chladne, vyliezla von a hodila na seba svoj starý rozťahaný sveter a dlhú sukňu, aby sa nemusela tlači…Číst více

Jason píše nástěnku: Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přis […]

Fri, 22 Jan 2021 13:42:59 +0100

Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přislíbil jsem mu svou věrnost a vyjádřil lásku. Kdyby po něm do té doby nešla půlka podsvěta, teď to rozhodně nebude o moc lepší. Ať už mu chráním myšlenky sebelépe, někdo hodně silný… Složí si hlavu do dlaní a projede si prsty tmavé vlasy. Nechce takhle přemýšlet, ale zároveň to jinak jednoduše nejde. Na Jacka nikdo nesmí přijít, a když přijde…Oblékne si bílo-stříbrný kabátec, bílé kalhoty a vysoké černé jezdecké boty. Urovná si vlasy, které ve slabé chvilce pocuchal a posadí na ně krásnou stříbrnou korunu. Opásá se ještě stříbrným mečem a zamíří do trůnního sálu, kde má právě kvůli této problematice sjednanou schůzku s vílími bratry. Jde tam s předstihem, aby ho našli již důstojně sedícího na trůně. Jistě by nebudilo obdiv ani strach, kdyby se za nimi šoural hlavním vchodem. A tak se po delší cestě spletitými chodbami usadí na ledově vypadajícím trůně a narovná záda, jako kdyby měl místo páteře pravítko. Všiml si…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 18. 1. 2021 - Nate - *Nate byl na cestě k Triss. Netušil, j […]

Mon, 18 Jan 2021 14:31:08 +0100

18. 1. 2021
– Nate –
*Nate byl na cestě k Triss. Netušil, jestli si víc přeje, aby mu Triss řekla, že už se Sanderovi vyznala z citů, nebo neřekla. Protože ano.. Na jednu stranu do nich pořád hučí, teda spíše do Triss, že k sobě mají nějaké city, už pěkně dlouho a konečně by se to úsilí vyplatilo, ale.. Když on se tak hrozně těšil, že ji prohodí střechou Institutu rovnou Sanderovi do pokoje, pokud mu to ještě neřekla. Nicméně ji dal termín deseti dnů a ten vypršel včera. Byl ještě natolik velkorysý, že ji dal celý včerejšek, ale dneska už si to prostě musel zkontrolovat. Přistál na parapetu, telekinezí si otevřel okno a skryl křídla. Vlezl ji do obýváku a poté, co okno zavřel, na něj dvakrát zaťukal.* Haló! Trissie! Kdepak jsi? *Zavolal do bytu a vydal se na obhlídku, aby si se svou kamarádkou popovídal.*

– Triss –
*Triss pro své vlastní štěstí se ještě válela v posteli, protože Sander tu přespával a brzo ráno odešel, což pro ni znamenalo, že šla spát pozdě. Na sobě…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 17. 1. 2021 *Po poslednom stretnutí s Mer uvažoval či sa mô […]

Sun, 17 Jan 2021 14:17:34 +0100

17. 1. 2021
*Po poslednom stretnutí s Mer uvažoval či sa môže mať lepšie.. áno mohol predsa len Haures bol stále v meste a vedenie v Idrise sa asi k ich oznámeniu nedostali. Stále sa však snažil nájsť informácie o posadnutí a posledných pár dní sa snažil dostať k Jackovi no zatiaľ neúspešne. Po tréningu a pobytu v knižnici sa tak zvalil na posteľ a prehodil si ruku cez tvár. Po cinknutí telefónu boli jeho oči príliš zvedavé a tak sa neochotne prevalil na brucho a vzal tak do ruky mobil, ktorý ležal na jeho nočnom stolíku. Po posunutí prsta po obrazovke si tak otvoril správu od Mer a len veľmi rýchlo jej odpísal. Takto to chvíľu prebiehalo. Stále neobjavil to čaro textovania, ale pomaly, ale isto tomu začal rozumieť. Predsa len bolo to omnoho efektívnejšie, ako správy ohňom i keď.. tým nebolo treba wifi. Uvažoval kedy sa najbližšie stretnú. Po tom, ako u nej na posledy prespal musel ísť pomerne skoro ráno preč a tak ju zastihol len chvíľu a na rozhovor stále ešte neprišiel č…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Triss se trochu odtáhne od zdi, když jí za […]

Tue, 12 Jan 2021 14:07:45 +0100

12. 1. 2021
*Triss se trochu odtáhne od zdi, když jí začne tahat kabát dolů a pomůže mu. Či on snad pomohl jí? No nakonec je kabát dole a Triss ucítí chlad na zádech, jak ji nehřeje zahřátá látka šatů. Přitiskne se blíže k němu a sama spokojeně vydechne a potáhne jeho vlastní oblečení z něj. Jeho obvyklý svetr, protože narozdíl od ní si očividně bundu sundal, a tak když ucítí, jak jí rozepne šaty nakonec úplně, tak mu stáhne svetr a pokud pod ním má ještě něco, tak i to, protože…nač mu to bylo. Pak se odtáhne.*Andy…*Vydechne tak jenom a pousměje se.*Co takhle…ložnice.*Vydechne jen znovu a chytí ho za ruku zatímco s ním vyrazí do pokoje, kde si stáhne ramínka a vystoupí jednoduše ze šatů a přejde k němu, aby ho znovu s menším ruměncem políbila.*/Měla bych mu to říct…teď?/*Zauvažuje, ale…ne. Ještě se nedonutila. Ale chce on tohle opravdu udělat. Chtěl odpovědi. Nenutila ho k tomu nedobrovolně, že ne?*

– Sander –
*Nevedel či bolo zvláštne, že z nich oblečenie t…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 3.1.2021 Nuki /Včerajšok…to bolo niečo. Nielen, že sme prišl […]

Sun, 03 Jan 2021 16:51:17 +0100

3.1.2021
Nuki
/Včerajšok…to bolo niečo. Nielen, že sme prišli domov celkom neskoro, takže som už bola pripravená akurát tak sa prezliecť a vhopnúť do postele, namiesto môjho najlepšieho kamaráta Vášu som u nás v obývačke objavila spiaceho vlka. Vtedy som vlčie telo pre únavu prešla s kľudom môj mozog to bral ako niečo automatické, čo s týmto svetom v tienoch prichádza, ale až v snoch som si začala uvedomovať moju realitu. Mnohí hovoria, že sny slúžia na spracovanie všetkých udalostí, čo sa za daný deň stali, aby sme sa nezbláznili a do ďalšieho dňa mohli vstúpiť s resetovanou hlavou. Tá moja bude zrejme hučať…/ *Pootvorí jedno viečko, aby zistila, koľko je asi hodín, lenže pre náhle ostré svetlo oko s nespokojným zamrmlaním rovno aj zavrie.* /Takže som pravdepodobne aj celý deň prespala… Bol by hriech, kebyže sa rozhodnem, že sa budem tváriť, že spím, dokým nebude pôrod?/

Nate
*Včera se vraceli celkem pozdě, protože se jim nechtělo nějak podvědomě do New Yorku vracet. T…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 1. 1. 2021 *Jack sedí v kolečkovém křesle, které mu sehn […]

Fri, 01 Jan 2021 22:45:30 +0100

1. 1. 2021
*Jack sedí v kolečkovém křesle, které mu sehnal Elias. Ten i uklidil sklep a sehnal si zásoby krve, kterou si upíjí, zatímco čte Jackovi knihu. Ten sedí na křesle u kulatého okna, na očích má sluneční brýle, které mu zakrývají popáleniny. Elias má na sobě černý rolák a rifle, aby zakryl své popáleniny. Má jizvy i na obličeji, ale ty se s každým pytlíkem krve ztrácí. Jack oproti tomu je na tom stále stejně, Jen bolest zmizela. Je vyčerpaný a každou chvíli spí. To Elias pozná podle toho, jak dýchá a že jeho dech poslouchá, aby si byl jistý, že žije. Musel slíbit, že na něj dohlédne. Jack se pohne a natočí hlavu.*Eli… Doneseš mi vodu?*Zeptá se ho tiše. Elias založí knihu a vstane.*Jistě. Až ti bude líp, tak vyrazíme hledat Mikyho.*Řekne s úsměvem a pohladí ho po vlasech. Sice Jacka má rád, ale ví, že budou pouze přáteli. Což mu stačí.*

Meritriss Blake
*Triss si vložila obličej do dlaní a promne si oči. Na to jak první párty u Jacka Hellera byla úžasná, tak tat…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 1. 1. 2021 Nate *Jejich doba pobytu se razantně krátila. N […]

Fri, 01 Jan 2021 16:32:00 +0100

1. 1. 2021
Nate
*Jejich doba pobytu se razantně krátila. Nate nemohl pomalu uvěřit tomu, že to tak rychle uteklo. Před chvílí přijeli a pozítří by už měli být pryč. Momentálně byl však rozhodnutý si užít ještě bezstarostné volno, než na něj v New Yorku spadnou všechny problémy. Pohodil si v ruce další sněhovou koulí, zamířil a hodil směrem, kde si myslel, že se nachází Nuki, načež se zase schoval za stěnu chaty.*

Nuki
*Nuki vyzerala ako bageta. Mala na sebe dlhú béžovú bundu, okolo krku mala šál, ktorý bol celý cez bundu, čiže sa jej ani nedotýka a pod kapucňou schovávala čapicu. Na nohách mala termoponožky a podšité čižmy, takže z nej bola vidieť iba tvár a malá bulva na mieste, kde by malo byť bruško. Guľa trafila do stromu, načo si Nuki vzala trochu snehu z plotu do ruky, vytvorila guľu, vyšla zo svojho miesta, zamierila a hodila.* Schovávaš sa pred tehotnou? To sa ma tak bojíš? Tehuľky? *Urobí si z neho srandu, než sa rozbehne za ďalší strom, kde ešte nevzala z plotu sn…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 30.12.2020 *Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak z […]

Thu, 31 Dec 2020 21:31:00 +0100

30.12.2020
*Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak zamířila do Central parku a cestou vylovila zmrzlými prsty telefon z tašky a celkem v rudých šatech a stříbrných, otevřených střevících proklínala hned několik věcí. Sníh jí padal do bot na prsty, zábly ji nohy a celkově jí vítr profukoval pod sukni, co byla do půlky stehen, možná o kousíček pod. Měla holá záda a ramínka jí ruce taky zrovna nehřály a vcelku hluboký výstřih šatů taky zrovna nepomáhal. Povzdechne si a vytočí nejdříve Sebastiana, kterého obeznámí s tím, že Jack Heller pod vlivem Davida provedl na jednom civilovi rituál a civila posedl vyšší démon Haures. A ona tomu nedokázala sama se Sanderem zabránit…ani s dvěma vílíma bojovníkama, které odrovnal a nechal si je tam. Když bylo vyřízeno, tak zavolala Zachariemu nějak se slovy, že chtěl ať ho informuje, tak ho informuje…a popřála mu šťastný nový rok. A nakonec…přišel Malachai, kterého dokonce takto přes hovor obvinila, že on pátrá po sektě a nepřišel k Ja…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 28.12.2020 “S tebou je nakupovanie horšie než s Nic […]

Mon, 28 Dec 2020 07:11:41 +0100

28.12.2020
“S tebou je nakupovanie horšie než s Nicole.” Poviem Jamesovi keď vylezie z kabínky. Na sebe má už ôsme gate a natŕča sa pred zrkadlom.
“Pretože Nicole by si mohla kúpiť aj vreco na zemiaky a vyzerala by v ňom super. Nerobia mi tie kapsy divný zadok?” Otočí sa na mňa po radu. Ja som si medzitým spravil pohodlie na gauči, ktorý je priamo určený na to čo robím. Trpenie móresom nerozhodných zákazníkov butikov.
“Chceš od svojho gay brata, aby sa vyjadroval k tvojmu zadku?”
“Aspoň viem, že sa k nemu vyjadríš úprimne.”
“To si mohol zobrať aj Josého. Ten zbožňuje nákupy.”
“Nie, ten by ma rovno za ten zadok chytal. Tak čo myslíš?” Kritickým pohľadom prejdem Jamesovo pozadie a nespokojne mlasknem.
“Tie kapsy sú divné.”
“Že? Nie sú tu gate na môj zadok?”
“Vravel som ti, že tie hnedé boli dobré.”
“Nechcem hnedé gate.”
“Prečo? V tých si mal pekný zadok.”
“Preboha, nehovor o mojom zadku, že je pekný. Si môj gay brat, znie to divne.”
“Celá táto konverzácia znie divne.”
“Idem…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 26.-27.12.2020 Triss se po tom fiasku v parku nějak […]

Sun, 27 Dec 2020 18:52:08 +0100

26.-27.12.2020
Triss se po tom fiasku v parku nějak dokázala dostat do Faerie. Proběhla prostě dubem, kdyby ji náhodou Sander následoval a tam se zhroutila. Zhluboka oddechovala a zkoušela si do pokožky přes teplé oblečení zarýt nehty, aniž by pořádně vnímala, kde je a co se okolo ní děje. Pomalu a jistě podléhala blížícímu se záchvatu, panickým a sebenenávistným myšlenkám, ve stále podobném znění, že ho tam nechala, jak se to mohlo stát, že ji teď bude nenávidět, co se to sakra stalo, ublížila mu tím útěkem a podobně.
Dokonce ani chlad nebo mrznoucí cestičky po slzách na tváři jí nijak nevadily. Nevnímala dokonce ani prokřehlé konečky prstů, vykukující z bezprstých rukavic. Někde ztratila čepku s kočičími oušky a nohy jí v kozačkách taky bez povšimnutí hlásily takové neprokrvení, až by to bolelo, kdyby vnímala.
Zatímco Triss někde soužily problémy s mladým lovcem, Jason se akorát vydával na večerní obchůzku. Jistě, má hraničáře a mnoho jiných hlídkařů, ale čas od času cítí…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 26. 12. 2020 - Sander - *Sander nevedel čo presne robil a […]

Sat, 26 Dec 2020 08:29:49 +0100

26. 12. 2020
– Sander –
*Sander nevedel čo presne robil a sám si nebol istý či to bolo dobré, alebo zlé znamenie. Desil sa toho čo mal v pláne, neskutočne moc, ale vedel, že by už nebol schopný to naďalej naťahovať. Musel sa priznať Mer, nevedel čo presne mal očakávať avšak..* /Ach pri Anjelovi, proste nad tým nepremýšľaj tak, ako ti hovorila Mirjam.. nikdy na to nebude perfektný čas./ *Buchne si tak dlaňov do boku hlavy, aby mohol upokojiť svoje búrlivé myšlienky, ktoré mu neustále lietali hlavou a zvonili mu v ušiach. Aj napriek svojej značnej nervozite, ale vycúvať už nemohol. Mer už povedal, aby o štvrtej prišla k jazeru do central parku a nechcel to rušiť a nechať ju tak visieť.. aj tak by pravdepodobne zistila o čo išlo.. bola schopná z neho dostať všetko, čo bolo do istej miery takmer vtipné pri pohľade na situáciu v ktorej sa Sander neustále objavoval s čarodejkou. Pripínal tak posledné svetielka na okolité stromy, ktoré nepredstavovali požiarny hazard. Pečlivo si p…Číst více

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: 23.12.2020 Ľudia New Yorku sú mi naďalej záhadou. Stále si v […]

Wed, 23 Dec 2020 15:22:42 +0100

23.12.2020
Ľudia New Yorku sú mi naďalej záhadou. Stále si však nie som istý z akého dôvodu tomu tak je. Možno je to množstvom ľudí samo o sebe, ale bolo pravdepodobné, že to bolo rôznorodosťou mesta. Je mi však naďalej bizarné, že mesto, ktoré je tak jednoducho odhadnuteľné malo tak záhadných ľudí. Avšak nedovolím si stále generalizovať všetkých obyvateľov New Yorku na základe jednej osoby. Mirjam Farwing mi aj napriek všetkému je naďalej záhadou, ktorá sa nie a nie rozlúštiť. Predstavujem si, že to musí mať podobne nakoľko som jej doposiaľ nedal podnet na to sa o mne čokoľvek dozvedieť. Ale všetko to bolo len.. podivné a na moje nešťastie dnešok tomu nepomohol. Ono už mi bolo známe, že Mirjam by svoju dohodu neporušila, ale jej odhodlanosť, ktorá hraničila s ľahkomyseľnosťou mi bola cudzia.

Do istej miery ma fascinuje jej prístup k veciam a jej nedbanlivosť k určitým veciam, ako napríklad ona sama. Možno sú všetky moje pozorovania chybné, ale.. Nie som si istý, fakt, ž…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých oki […]

Wed, 23 Dec 2020 09:08:24 +0100

Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých okien. ‚Okej, nejaké časti potrebujem aj od tých démonov,‘ uvedomí si Mir, keď si opätovne skontroluje zoznam, ktorý od Zacharieho dostala ako cenu za pomoc. Z batohu, v ktorom už na ňu čakal riadny chumáč chlpov z Hellhounda, ktoré sa jej podarili vytrhnúť pri hliadke deň predtým, a jeden chvost Impa spolu s pár prázdnymi nádobami, do ktorých by prípadne mohla pochytať aj ďalšie časti dohody, si vytiahla dve malé fľaštičky a batoh samotný odložila za potrubie pred budovou, aby jej ho medzitým nikto nevzal a s ráznym krokom vošla dnu.
Bola sama. Nevedela, ako by toto vysvetlila Sanderovi a tak ho tým radšej nemienila strašiť, preto aj šla sama. Áno, raz mu to skoro aj ozaj povedala, ale nakoniec bola aj rada, že tak nespravila, nemienila ho vystaviť nebezpečenstvu kvôli jej dohode.
Pred ňou sa rozprestrel obrovský priestor, ktorý musel byť kedysi naplnený tovarenskými strojmi, ale teraz tu bolo prázdno. Pred…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 22.12.2020 Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres oko […]

Tue, 22 Dec 2020 19:25:01 +0100

22.12.2020
Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres okolo a to naháňanie sa a podobne. Ale inak ich zbožňujem. Navyše s tými vlkolačími zmyslami je úžasné ako nám byt voní po škorici, perníku a jablkách. Mohol by som spraviť vianočný punč. Nealkoholický. Možno to Darius ocení. Síce zajtra nebude nadšený, že obeháme celú rodinu v New Yorku, aby sme odniesli koláče a darčeky ale večer budeme iba sami dvaja. Dáme si večeru a pozrieme nejaký film. To bude relax. Aj keď mám z neho pocit, že by najradšej tie girlandy roztrhal. Ale to sa mi asi zdá. Vytiahnem sériu vianočných ponožiek a dám si tmavomodré so zelenými vetvičkami a vločkami. Na to, aby som si vedel perfektne vychutnať Vianoce musím ešte uzavrieť jednu dôležitú vec. Natiahnem na seba čierne nohavice. Rozhodne túto záležitosť nechcem ťahať do nového roka. Dám si bledošedú košeľu, ktorú zastrčím do nohavíc. Okej a teraz sveter. Chvíľu sa v nich prehrabujem až kým vytiahnem tmavomodrý, v ktorom sú striebornou niťou vyš…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: New York - Manhattan | 19. 12 . 2020 Tak nějak se pořád my […]

Sat, 19 Dec 2020 14:13:05 +0100

New York – Manhattan | 19. 12 . 2020
Tak nějak se pořád myšlenkami vracím zpátky k tomu co se stalo. Pořád přemýšlím, jestli jsem tomu mohla zabránit, jestli jsem měla být pozornější. A pak tu byl fakt, že jsem neměla do dnes ani tušení kdo mě dostal zpátky do hotelu. Nikdo si to nepamatoval, ani nemohl, obsluha se zrovna střídala a kamery sice zachytili nějakého muže, ale vše se zdálo v pořádku, tedy více méně. Tedy, vypadala jsem, že jsem spala, ale tak to ještě neznačilo nic nenormálního, že… Včerejší pohřeb otce byl to poslední co jsem si myslela, že budu muset zařizovat. Nakonec se ukázalo, že otec vše okolo majetku vyřídil a převedl na můj účet, spolu s jednoduchým vzkazem – omlouvám se. Překvapilo mě, že se nejednalo zrovna o malou částku, spíš naopak, skoro jako by vyhráli v loterii a nám to neřekli, bylo to divné, ale momentálně nemám myšlenky na to abych se tím zabývala, pro teď. Pohledem sjedu všechna ta nevybalená zavazadla a povzdechnu si. Teď na ně opra…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 15. 12. 2020 “Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám s […]

Tue, 15 Dec 2020 11:28:09 +0100

15. 12. 2020
“Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám se a úskokem se na něj podívám. Nemám ráda roušky. Je těžko vidět, kdy se člověk usmívá, má povislé koutky a nebo má ironický úsměv. Andy měl krásný úsměv. Líbil se mi. Zbožňovala jsem naše společná rána a usínání vedle něj. Nemívala jsem pak noční můry nebo alespoň nebyly tak strašné.
“Co bych tam bez tebe dělala.” Dodám pobaveně a aby si to ani nepokoušel jinak vyložit, tak si s ním propletu prsty.
“Nedala jsi mi příliš na výběr.“ Poznamená s mírným smíchem, který se mu však skrýval pod černou látkou v podobě roušky. Mou ruku tak jen skryje v dlani zatímco jeho pohled zkoumal obchodní centrum, nakolik to bylo pro něj poměrně nové prostředí.
“Navrch v LA je pěkně.” Zasněně zamrkám poté, co nejprve protočím očima a pod látkou si olíznu rty.
„To nedokážu tak úplně posoudit, ale nedávám tomu velké naděje. Jediné co vím je, že je tam teplo .. Budeš se muset celkem snažit, jestli chceš můj názor změnit.“ Mrkne na mě. „…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.12.2020 Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. A […]

Mon, 14 Dec 2020 00:36:00 +0100

14.12.2020
Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. Aj tak si myslím, že mohol ísť lietadlom. Aspoň by sa skôr vrátil. Alebo sa nechce skôr vrátiť. Možno si chce od New Yorku na chvíľu odpočinúť. Štyri dni to tu vydržíme bez neho. Ja to vydržím. Však to je nič. Aj tak mám čo robiť. Napríklad o tretej ráno čumieť do vydrbaného stropu a uvažovať nás tým, že Darius odišiel na štyri dni. Podrbaná lykantropia. Prečo Darius vie zaspať ako drevo a ja ani za toho pojebaného Boha neviem oko zažmúriť?! Zavrčím do tichej a tmavej miestnosti. Mám toho leda tak dosť. Aby som unikol samovytáčaciemu procesu, ktorý by viedol iba k tomu, že by som sa premenil a zbytočne by som sa zahryzol do nejakého nábytku, tak vyleziem z postele. V teplákoch a tričku… boha, ta dlážka je studená. Prejdem ku skrini a odtiaľ si vylovím nejaké teplé ponožky. Nie že by mi bola zima ale tak… nemám rád studenú dlážku. Idem na záchod. Akože dobre, byť vlkolak je celkom fajn. Hlavne teraz. Keď si praktic…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020 Zatraceně dlouhá ces […]

Sun, 13 Dec 2020 14:12:49 +0100

Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020
Zatraceně dlouhá cesta a po tmě ještě docela děsivá, zvlášť když jsem vjela do lesa. A to, že jsem zpomalila na rychlost šneka tomu fakt nepomáhá. Alespoň, že mi z půjčovny, po vysvětlení situace, dali spz auta, které si otec půjčil i když nebyli zrovna nadšení. Na to jsem však neměla čas, ani teď nemám tušení jestli tu nejsem pozdě. Z té představy se mi obrací žaludek a zatím si ji nechci a nesmím připouštět. Na jednom ze sjezdů nakonec najdu auto s udanou značkou auta, sjedu na něj a zaparkuji za autem. Stejně nemám vyhráno, les je sakra veliký a navíc je tma, která se zdá skoro neprostupná. Vypnu motor a opřu se hlavou o volant s tichým povzdechnutím. Kolem tma, v lese kdo ví co mohlo běhat, klidně tu mohlo být i něco nebezpečného ze světa stínů a fakt, že tmy jsem se bála dost dlouhou dobu a stále jsem to úplně nesetřásla tomu ještě dodává korunu. I přes ten strach který se mě snažil přimrazit na místě a hlas v hlavě který mi dával ja…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020 Zaklapnu notebook, který zač […]

Sun, 13 Dec 2020 14:12:26 +0100

Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020
Zaklapnu notebook, který začnu pomalu balit, při čemž mi pohled sjede k zabaleným zavazadlům. Zítra nás čeká poměrně dlouhý let a náročná cesta zpátky do New Yorku. Naštěstí se nám vše povedlo zařídit vše dost rychle, aby ne, o byty v naší lokalitě je o domy celkem velký zájem a vzhledem k puntičkářskému stylu uklízení mé matky nebyl problém dům prodat i s nábytkem. Krátce mi pohled stane i na menším zavazadle, kde jsou rodinné cennosti, jenž pojedou s námi. Pravda, moc jich není, ale každá z nich má nevyčíslitelnou hodnotu, tedy pro naši rodinu. Krátce mi přitom přeběhne úsměv na rtech a po uklizení noťasu do brašny vyjdu ke dveřím. Ze stolu si vezmu kartu od otcova pokoje, v duchu si povzdechnu, není na tom nejlépe i když se snaží předstírat, že se přes to dostává, jeho oči říkají opak. Sice dnes chtěl být sám, ale upřímně si nemyslím, že je to dobrý nápad. Lehce zaklepu na dveře, jednou… dvakrát a pro jistotu po třetí, až pak až otevřu d…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko - Ósaka| 7. 12. 2020 Nechávám své prsty lehce lét […]

Mon, 07 Dec 2020 11:55:29 +0100

Japonsko – Ósaka| 7. 12. 2020
Nechávám své prsty lehce létat po klávesnici, což mi před očima tvoří pololetní práci do školy. Ač se mnou mohli na konzervatoři vzhledem k okolnostem soucítit a dokonce mi nabídli prodloužení termínů, snažím se dodržet ty stávající, kdo ví jak bych to vše pak doháněla. Není to nikterak snadné, to si musím chtě nechtě přiznat, často mi myšlenky utíkají k bratrovi a matce. Matce která následovala svého syna ani ne deset dní po jeho smrti. Lékaři to přičítali zranění, ale já si stále myslím, že jí jednoduše bratrova smrt zlomila srdce a vzdala tak svůj život, byť měla stále jedno dítě naživu. Na chvíli zavřu oči a promnu si kořen nosu. Kdo vůbec byl ten muž v restauraci? Ani policie na to nepřišla, navíc si jeho případ převzalo japonsko, i s jeho tělem takže v New Yorku měli jednoduše smůlu a zdálo se, že v mé domovině se to snaží zamést pod koberec. Je to dost frustrující, ale i tak je málo co s tím můžeme udělat. Oči upřu na rozepsanou práci s…Číst více

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: Drahá Melina Dnes ti píšem, ako tvoj obchodní partner a nie […]

Sat, 05 Dec 2020 14:20:33 +0100

Drahá Melina
Dnes ti píšem, ako tvoj obchodní partner a nie, ako človek, ktorého si si pred toľkými rokmi vzala pod krídla. Aj keď so ti za ten akt milosti doživotne zaviazaný, nie som schopný naďalej zatvárať oči pred tvojou bezočivosťou ohľadom obchodu na ktorom spoločne pečlivo pracujeme už cez stovku rokov. Viem, že tvoja predstava je od mojej odlišná, tak to bolo a pravdepodobne aj bude, ale žiadam len o drobnosť a to na malý moment potvoriť oči a zahliadnuť pravdu, ktorá pred tebou leží.
Tvoje zabehnuté hodnoty ohľadom zisku ničia všetko čo si celý život budovala aj keď si to nechceš priznať. Obchod upadáva rovnako, ako záujem o čokoľvek čo ponúkame. Áno v niektorých krajinách sa omamným látkam naďalej darí, ale to sa nedá povedať o väčšine krajín západu. Naša doba sa posunula od sedemdesiatych rokov a ničiť ďalšie životy už nenosí úžitku. S tvojím plánom, ktorý je sám o sebe nereálny, by si nás dohnala len k bankrotu. Treba sa stiahnuť. Nie je potrebné sa nachádzať…Číst více