Shadowhunters Online | Meritriss Blake | Oblíbené

Thierri Ziegler píše nástěnku: 2.11.2024 Včera večer som vyrazil na halloween párty ku ka […]

Mon, 04 Nov 2024 20:48:08 +0100

2.11.2024 Včera večer som vyrazil na halloween párty ku kamarátke v
Park Slope. V PARK SLOPE! A dnes sedím v nemocnici Andrého Mignota vo
Versailles. Vo Francúzsku. VO FRANCÚZSKU! Let sem trvá takmer sedem hodín, ak
je to bez medzipristátia! Nepríjemne sa zahryznem do toho zvyšku nechta čo mi
na palci zostal. Zlý večer si zaslúži, zlý zlozvyk. Vytiahnem palec z pusy a
pozriem sa na svoje prsty. Väčšinu prstov mám obviazaných. Dali mi tam nejakú
mastičku na popáleniny. Možno by som mohol skúsiť obhrýzť necht na ukazováčku?
Uvedomujem si, že to je hrozné a aj nechutné ale… kašľať na to. Zahryznem do
nechta a otočím sa ku dverám. Spoza nich sa ozýva rýchla a hlasná konverzácia.
Od leta som prakticky nebol doma, takže sa skoro aj strácam vo vlastnej rodnej
reči. Dvere sa rozletia a dnu vpláva staršia žena, s krátkymi, prešedivelými
vlasmi a širokým úsmevom na perách, s rúžom v slivkovej farbe.“Thierriii! Vyber ten prst z pusy…”, jej radostný tón na
moment zakolíše spo…Číst více

Lucas Mergue se přidal k Vlkodlaci

Fri, 25 Oct 2024 12:05:39 +0200

Killián Seymour píše nástěnku: 10. 1. 2023 Killián přeházel v ruce svoje nové doklady. Nem […]

Tue, 10 Jan 2023 00:56:50 +0100

10. 1. 2023
Killián přeházel v ruce svoje nové doklady. Nemohl moc říkat falešné, neboť byly vyrobené policejním oddělením ve spolupráci s úřady, takže se jednalo o platnou legitimaci. Jen ta osoba v podstatě neexistovala. Byla vymyšlená pro jeho práci v utajení. Až teď opustí svůj apartmán a obytný komplex zadním vchodem, tak Killián Seymour na několik měsíců zmizí z povrchu zemského.

Místo něj se na scéně objeví Augustus Soleri. Obdobně starý, původem Ital, ke kterému život nebyl dvakrát rozdávačný co se poklidného zázemí týká a není tak divu, že skončil jako člen gangu, co se nechával najímat pro špinavou práci. Tomuhle utajení vděčil mexické smečce, která s tou jeho začala před nedávnem spolupracovat a zajistila mu věrohodný příběh. Policie jej už poté pouze posvětila a udělala svým způsobem legální.

Mladý vlkodlak schová doklady a ujistí se ještě jednou, že na nic nezapomněl. Alfu o jeho akci informoval s předstihem, aby s jeho pomocí mohl získat pomoc mexické smečk…Číst více

Sunil Nurgaliev píše nástěnku: Hneď od rána to začína s menšími naháňačkami, na ktoré už […]

Tue, 03 Jan 2023 22:06:45 +0100

Hneď od rána to začína s menšími naháňačkami, na ktoré už bol zvyknutý, avšak všetko bolo o niečo ťažšie práve kvôli časovému presunu. Aj preto si tašky s darčekmi spolu so sviatočným oblečením pripravil dopredu, aby sa ráno mohol iba prebudiť, umyť, obliecť a utekať s modrými IKEA taškami v oboch rukách na dohodnuté miesto za Sanderom. Odtiaľ to už preňho bolo len miešanie hlasov, hlasnej hudby, jedla, darčekov a ešte viac jedla v kruhu rodiny a Sandera. Úprimne ostal zaskočený, keď sa k nemu mimo darčeky od bratov a rodičov dostal aj darček od jeho hosťa, ale nemohol inak, ako sa nad ním v duchu zasmiať, keďže nečakal, že by sa ho snažil Sander tak determinovane chrániť od zimy. Nie, že by bol nevďačný, na druhú stranu ho skutočne potešil a dúfal, že jedného dňa bude schopný Sanderovi všetky jeho záchrany nejako oplatiť.

Mienil si akurát všetko odniesť do izby, keď ho cestou k sebe stiahla jeho teta Eufémia – doslova ho chytila za jeho chvostík a potiahla ho do kuchy…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 24.12.2022 Bolo to už dávno, čo sa bielovlasý lovec sku […]

Sat, 24 Dec 2022 22:01:21 +0100

24.12.2022
Bolo to už dávno, čo sa bielovlasý lovec skutočne tešil na Vianoce. Aj keď lovci tento sviatok neoslavovali, niekedy sa zdalo ťažké vyhnúť civilskému nadšeniu, ktorý sa často v tomto období vyskytol. Pre Sandera dátum 24.12 znamená dve veci. Bol o rok starší a opäť zabudol všetkým nakúpiť darčeky. Avšak zdalo sa, že niekedy sa skutočne diali Vianočné zázraky. Sander tak už skoro ráno stál pri dverách od New Yorkského Inštitútu zatiaľ čo mal cez jedno plece tašku a v druhej ruke mal nádobu s pripraveným jedlom. Sander nemal ako vymyslieť darčeky, pre každého člena rodiny Nurgaliev, avšak zo Suniloveho rozprávania sa zdalo, že niečo také bude dostatočné. Sám bol prekvapený, že sa na to skutočne dal. Za posledný mesiac sa zo Sunilom značne spriatelil. Už akoby obaja zabudli na ich mierne rozpačité začiatky čo sa týkalo ich.. priateľstva. Sander tak ráno o šiestej čakal na dohodnuté stretnutie, ktoré mu večer predtým potvrdil. Predsa len Mirjam mu povedala, že už nieč…Číst více

Akamira Doughlas se přidal k Civilové

Fri, 23 Dec 2022 20:42:32 +0100

Jesse Warner se přidal k Civilové

Thu, 22 Dec 2022 23:28:29 +0100

Satsuki se přidal k Civilové

Mon, 12 Dec 2022 07:37:57 +0100

Robert píše nástěnku: Když čaroděj nemůže domů...Robert se chtěl dostat zpátky […]

Fri, 09 Dec 2022 18:58:44 +0100

Když čaroděj nemůže domů…Robert se chtěl dostat zpátky k Jackovi, ale zjistil, že je byt dobře zabezpečen. Takže radši vyrazí na Stínový trh. Tam sundá iluzi, která ukáže jeho kočičí znaky. Právě tím je znám jako Rune. Na sobě má černý kabát s kapucí a kožíškem. Pod tím černý rolák a rifle. Prochází kolem jednotlivých prodejců, ale nekoukne se ani na jeden kus jejich zboží. Nezajímají ho. Jde přímo za jedním člověkem.
Ten člověk má jurtu stranou od všech a u ni rozložené koberce, kde je většinou naskládané zboží. Nyní jsou prázdné a jen zatížené kamenem. Koberce jsou žlutavé, kde na okrajích jsou zelené květinové ornamenty a uprostřed sytě rudá plocha, na které jsou opět ornamenty. Působí kýčovitě a kameny, co je držely na místě tomu nepomáhali. Hlavně proto, že je pomaloval křiklavými barvami někdo. Opravdu odporný výjev. Sama jurta totiž byla spinavě béžová a dole se táhl půl petr vysoký černý pruh s oranžovými ornamenty. Ty se objevovaly i místy na vrchu jurty.
Rune…Číst více

Daniel Bach se přidal k Civilové

Tue, 29 Nov 2022 15:18:33 +0100

Thierri Ziegler se přidal k Civilové

Thu, 24 Nov 2022 22:02:22 +0100

Robert se přidal k Čarodějové

Sat, 19 Nov 2022 22:21:46 +0100

Jacques Borges se přidal k Čarodějové

Tue, 15 Nov 2022 22:33:11 +0100

Sarah Crambell se přidal k Civilové

Sat, 17 Sep 2022 18:07:09 +0200

Akamira Doughlas píše nástěnku: Hned, jak došla Akamira domů, za sebou zabouchla dveře. Op […]

Mon, 05 Sep 2022 17:41:00 +0200

Hned, jak došla Akamira domů, za sebou zabouchla dveře. Opřela se o ně a ještě chvilku se tiše culila sama pro sebe. Chvilku uvažovala že to, co jí Lyria ukázala, bylo jen výplodem její mysli. Ale čím víc si to připouštěla, a čím více se k tomu vracela, tak tím více věřila tomu, že to její hlava neudělala. Byla sice denním snílkem, ale její představivost by toto nevymyslela. Nessa byla jejím výplodem, to nepopírala, ale to, co jí ukázala Lyria? To, co se tam stalo? Ne, to by Aki sama nevymyslela. Navíc, viděla tu dívku poprvé a ano, sice na ní působila mile a kouzelně, ale určitě by nedokázala za takovou dobu vymyslet to, co viděla.

Z jejích představ jí vytáhla Indigo. Opřela se předními packami o její stehna a zakňučela. ,,Jo, počkej holka,“ pronesla Aki a pohladila jí po hlavě. Pak se jí ale zadívala do očí. ,,Kdyby jsi tak věděla, jak kouzelný svět je. Pořád mě nepřestane udivovat, víš? Je tak krásný, tak magický, nevyzpytatelný a pohádkový, třeba to nakonec taková nud…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: Už zase. Už zase to udělala. /Hloupá, jsi tak zatraceně hlou […]

Sun, 04 Sep 2022 16:14:06 +0200

Už zase. Už zase to udělala.
/Hloupá, jsi tak zatraceně hloupá, Doughlas. Tak moc hloupá!/
Seděla v koupelně, na zemi tvořené dlaždičkami a se slzami v očích si přikládala sterilní čtverečky na rány, jež si sama utvořila na své pravé paži. Bolestně sykla, když gáza přitlačila na rány desinfekci, jež se okamžitě vmísila do otevřených řezných ran. Přemýšlela u toho, kde nastal zase zkrat. Ještě včera večer byla šťastná, veselá a neměla žádný důvod k tomu takovou hloupost udělat. Mohla ale tušit, že bude něco špatně, když se v noci probudila s pocitem prázdnoty. Nemohla zaspat, nemohla se soustředit, ani hudba jí nepomohla. Ani zvuky deště, které si pustila do sluchátek jí nedokázaly uklidnit. Usnula nakonec opravdu jen díky lékům a díky tomu, že její mozek ke čtvrté hodině ranní konečně přemohla únava.

/Není to přece moje vina. Tohle se děje, i doktor říkal, že se to bude vracet. Je to závislost jako každá jiná a jen těžko se odnaučuje. Zatraceně, ale je to hnusný./

Z jejích…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samo […]

Sat, 03 Sep 2022 14:52:14 +0200

Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samozřejmě pochválila, za to, jak dobře dnešní den zvládla. Ani jedna panická ataka, což bylo obstojné, rozhovor s cizím člověkem, navštívení a prozkoumání nového místa. Stihla toho tolik! Tak moc a hlavně to stihla prožít. Nevypla se, jak to bylo u jejího mozku zvykem, prostě šla a zvládla to, a zvládla to prožít až do poslední chvíle a do všech emocí a pocitů.

S úsměvem na tváři za sebou zavřela dveře, pustila Indigo z vodítka a vesele se ušklíbla. ,,Jo! To by šlo! Vidíš? Dala jsem to!“ podrbala Indigo po hlavě, mluvila k ní, jako kdyby jí snad mohla fenka rozumět. Akamira věděla, že když už nic, tak skvěle vnímá její emoce a to se dalo taky poznat na tom, jak se Indigo vesele otočila kolem své osy a pak začala poskakovat jako divá po obýváku a kuchyni. Akamira to vesele pozorovala. Nakonec jí ještě jednou pohladila, připravila jí jídlo a sama si na talíř dala jen krajíc chleba, rajče a pár plátků sýra. S talířem v…Číst více

Eden Eldridge píše nástěnku: /,,Stejně tě nemá nikdo rád."/ /,,Nikdy pro nikoho neb […]

Fri, 02 Sep 2022 10:13:57 +0200

/,,Stejně tě nemá nikdo rád.“/

/,,Nikdy pro nikoho nebudeš dost dobrá.“/

/,,Nicko!“/

/,,Nulo!“/

Běžela lesem. Vnímala svůj vlastní dech, který k ní doléhal, to, jak naštvaně funěla. Pociťovala bolest ve svých končetinách a neskutečný tlak v hlavě.

/,,Proč se pořád snažíš?“/

Jednou rukou, na které se nehty jasně zakrucovaly, prodlužovaly a zbarvovaly do černa, a měnily v drápy. ,,Mlč!“ vykřikla zničeně zatímco se druhou rukou hned několikrát za sebou uhodila do spánku, jen proto, aby se vyhnula těm hlasům, jež jí v hlavě říkaly, jak moc zbytečná je. Viděla jejich strůjce, jak utíkala dál ode všech, viděla jeho vysokou siluetu mezi stromy. Stál tam, koukal na ní, a vypadalo to, jako kdyby se jí posmíval. Když se odvrátila na druhou stranu, byl tam. Když se podívala před sebe, byl tam. Když se otočila, aby mohla utíkat jiným směrem – pokaždé tam byl. Pokaždé stál někde, aby jí mohl děsit, pohoršovat a srážet k zemi.

/,,Vidíš to? Jsi prostě slabá, mizerná, jen se nad…Číst více

Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle ještě více asociovat a strávit dva týdny doma, jen sama se sebou a s Indigo? Pokud to ale nezkusí, tak nic nezjistí. Tak, přesně tak Akamiro, a teď vstaň. Máš toho ještě tolik v plánu. Povzdechla si a posadila se na posteli, kterou měla pod skosenou stěnou jejího podkrovního bytu. Natáhla se, otevřela okno a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který proudil do jejího bytu. Pak otevřela šuplík v nočním stolku, ze kterého vytáhla krabičku s léky, jeden z nich si vložila do úst a zapila vodou ze sklenice, jež si večer nechala na stolku. prohrábla si hnědé vlasy a konečně se postavila. V ten moment ale po dvou malých schůdcích vedoucích do bytu vyběhl bílý husky s pronikavě modrýma očima. Než by stačila Akamira nějak zareagovat, fenka se postavila na zadní tlapky a předními se opřela o dívčina stehna. ,,Ale tady se nám někdo dobře vyspal," pousmála se Akamira a podrbala Indigo za ušima. Fenka naklonila hlavu na stranu a jako kdyby na souhlas štěkla. Pak se postavila na zem, zatočila se na místě a odběhla opět ven, směrem na chodbu, kde se posadila a čekala. Akamira se ušklíbla. ,,Vždyť já vím holka, promiň že tě nechávám čekat," pronesla, než otevřela skříň. Vytáhla si černé legíny, spodní prádlo a černé triko s nápisem "STRANGER THINGS" a s motivem čtyř hrdinů, jak na kole na silnici hledí před sebe na rudá mračna. Pak kolem Indigo prošla do koupelny. Vlezla si do sprchy, zapnula jí, zaklonila hlavu a nechala na své tělo padat kapky horké vody, zatímco v hlavě přemýšlela, jaký bude asi její den. Těšila se, až si zase sedne k Netflixu, kde bude hledat nový seriál, který by mohla shlédnout, zatímco bude usrkávat kávu z bílého hrnku zdobeného modrými peříčky, který jí dala matka k loňským Vánocům. Nebo na to, až si vezme blok, tašku s tužkami, gumou a ořezávátkem, a zatímco bude Indigo dovádět na louce si ona sedne do trávy a bude kreslit scenérii před sebou. Popravdě teď chodila na jedno místo, vždy když byla Indigo dostatečně vyvenčená se vydala k pláži, k té části, kde se nacházely ostré kameny, na které si vždy sedla a kreslila vlny před sebou. Tvořila tak úžasnou kresbu tužkou, kterou hotovila už několik dní. Viděla to tak na dva další, a bude mít hotovo. Pak bude zase hledat další místo s nějakou krásou, které bude moct pomocí grafitu přenést k sobě do bloku zdobeného zataveným, slisovaným lučním kvítím. Dosucha utřela své tělo do bílé osušky a nasoukala se do připraveného oblečení. Pak si vzala vak se zlatými ornamenty na bílém podkladu, do něj si dala peněženku, mobil, blok a tužku s gumou a ořezávátkem, složila si peřinu v povlečení s designem mořských vln, které měla asi od desíti let a stále patřilo mezi její oblíbené a opustila pokoj. V kuchyni do sebe hodila jenom jogurt, na přípravu vydatné snídaně neměla čas, měla toho tolik v plánu! Navíc, snídaním nikdy moc nedala. To ani večeřím a obědům, ale komu to vadilo? Nikomu. Do pokoje se vrátila ještě jednou, aby si mohla vzít ještě od dalších dvou druhů po jednom léku a přes ruce si natáhla mikinu s motivem Zaklínače. Bylo sice krásně a svítilo slunko, Akamira ale nechtěla dávat všem na obdiv své jizvy, jež nasbírala v průběhu let. Indigo už byla tak moc nedočkavá. Akamira se nad tím usmála a připnula jí vodítko. ,,Vždyť jo, princezno, vždyť už jdeme," pronesla k fence, než popadla klíče a opustila byt.

Thu, 01 Sep 2022 09:08:26 +0200

Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle…Číst více

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Sun, 26 Jun 2022 14:47:33 +0200

Ray Cantlon píše nástěnku: 12.06.2022 Sklep tone ve tmě. Lovec s upírkou odešli před půl […]

Sun, 12 Jun 2022 19:34:54 +0200

12.06.2022
Sklep tone ve tmě. Lovec s upírkou odešli před půl hodinou. Celým sklepem se line nepříjemný zápach spáleniny a smrti. V tu chvíli do sklepa vešla upírka s dlouhými černými vlasy. Nešlo o neopeřenou, ale ani o úplně zkušenou upírku. Zrovna telefonovala s někým, kdo tomu celé velí. Jakmile vešla, tak spatřila tělo, které tam zůstalo po Adeline. Podívala se na tělo zblízka a poznala muže, který se ji představil jako Rey.
“Sakra… Je tu mrtví civil z kterého se krmil Ludwig,” řekne do telefonu a nasaje pachy okolo. “Kur…” Zakryje si nos a zamračí se. “Máme problém.”
Z druhé strany se ozve nějaký chraplavý hlas a na ženě je vidět, jak ji je ten hlas nepříjemný. Upírka dojde k cele, kde drželi Adeline a znovu zakleje. Cela je prázdná a jsou zde jen pozůstatky těch, co je hlídali. Tyto informace sdělila přes telefon a slyšela to nepříjemné ticho. To ticho bylo nepříjemné než ho prolomil hlas na druhé straně.
“Vykliď to tam. Tu mrtvolu nech a dej mu do ruky zprávu, že za to…Číst více

Maeve Ray se přidal k Civilové

Fri, 27 May 2022 09:32:11 +0200

Candy Arcanea se přidal k Civilové

Thu, 19 May 2022 18:16:00 +0200

Amaya Noiri se přidal k Civilové

Wed, 11 May 2022 06:59:43 +0200

Ray Cantlon se přidal k Civilové

Tue, 10 May 2022 21:28:59 +0200

Meritriss Blake píše nástěnku: 23.4.2022 Cestou do Faerie si zaskočila koupit jablko do […]

Sat, 23 Apr 2022 01:49:13 +0200

23.4.2022
Cestou do Faerie si zaskočila koupit jablko do obchodu a po projití portálem se do něj zamyšleně zakousla, když pátrala pohledem po místě, kde bude nejvíce světla na čtení, ale zároveň se tam dokáže opřít. Bezmyšlenkovitě se vzdálí od portálu směrem k pásu stromů oddělujících les a volné prostranství. Její kroky byly vcelku rázné a vyzařovaly napětí, dokud se neposadila pod jeden ze stromů, který se jí pozdával a otevřela knížku.
Nemohla vědět, že zrovna dnes se vílí bojovník rozhodl procvičovat lukostřelbu za jízdy na koni, mohla si ale povšimnout terče nad její hlavou – což se nestalo. Ne, místo toho se začetla do knihy, nevnímajíc okolí a jablko začne pomalu a jistě mizet, stejně jako světlo skomírajícího dne.
Vytrhne ji až šíp, který se zanoří do kůry a chvíli ještě drnčí. Triss ani nestačila vyjeknout, jen zaklapne knížku, vytáhne se na nohy a skryje se před domělým nebezpečím za strom. /Ještě šípem se nechám zabít…skvěle, Triss, skvěle…/ Pochválí samu s…Číst více

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky. 20. března 2022 11:34 “Co je tohle?” Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu. “Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. "Náušnice?!" zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. "Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!" prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení. "Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků." Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. "I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály," zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle. "Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází." Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval. "Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku," pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. "Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…" "Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu." Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall. CHAT V PŘÍLOZE 17:09 Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný. Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů. Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal. Jak byl ten zasraný kód? Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali. Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená. Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ. Skvělé, fakt skvělé. Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával. Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval. Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. A tady jsi mrcho. Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli. Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch. “Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!” Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali. Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli. Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson. Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz. Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí. Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu. Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo. To co z NICH zbylo. Nevěděl jsem kam se dívat dřív. “Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly. To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky. Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči… Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné. Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly. Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi. Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic. Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo. Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze. Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo. Pohledem jsem cukl k pokoji. Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti. Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností. Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví. Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů. Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní. To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí. “Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.

Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0100

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla…Číst více

Nathanael Donum se přidal k Čarodějové

Fri, 18 Mar 2022 19:42:13 +0100

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Wed, 16 Mar 2022 18:16:03 +0100

Malachai se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 20:00:35 +0100

Hiram Gale se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 18:33:53 +0100

Zacharie D'Amboise se přidal k Čarodějové

Mon, 14 Mar 2022 14:30:50 +0100

Josephine Rose se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:45 +0100

Hailey Rose se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:44 +0100

Jack Porter se přidal k Civilové

Mon, 14 Mar 2022 07:26:44 +0100

Joshua Prescott píše nástěnku: 1.1.2022 Oh, Bože. Moja hlava. Takto som si Silvester […]

Sat, 01 Jan 2022 20:17:10 +0100

1.1.2022
Oh, Bože. Moja hlava. Takto som si Silvester nepredstavoval. Pootočím hlavou, aby som videl kto to vlastne so mnou leží v posteli. Pochybujem, že je to Darius. Ten má teraz úplne iné starosti. Absolútne iné. Trochu zaostrím na postavu vedľa seba a povzdychnem si.
“Nevzdychaj.” Zašomre Richard hlasom umierajúcej kosatky.
“Čo sa stalo?” Opýtam sa celkom podobným hlasom. Fakt si pamätám iba nejaké útržky. Čo je v podstate úspech pretože po rozlúčke so slobodou som mal úplne okno.
“To keby som vedel…” Takto to vyzerá, keď slopete s bratom, ktorý je náchylný k strate pamäti rovnako ako vy. Pozriem sa okolo seba. Ono je asi dobre, že som svoj byt ešte neprenajal. Neviem kde by sme potom skončili. Otočím sa na chrbát a mám pocit, že sveter, v ktorom som zaspal je okolo mňa obmotaný asi trikrát. Vyzerá to tak, že sme sa sem nejako dostali, hodili sa na posteľ tak ako sme boli a zaspali sme.
“Chcelo by to otvoriť okno.” Je tu smrad jak hovädo.
“To chcelo…” Zahuhle…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 22.11.2021 - 118. den natáčení Brblal a přitom prskal vod […]

Mon, 22 Nov 2021 18:06:17 +0100

22.11.2021 – 118. den natáčení
Brblal a přitom prskal vodu, která se mu při Trissině pranku dostala do obličeje. Zamračeně odešel mimo plac natáčení, aby se převlékl. Teoreticky by si mohl oblečení nechat usušit teplým vzduchem, ale byl mezi civili a bylo by to podezřelé. Šel teda do šatny, kde ze sebe sundal mokrý kostým a našel náhradní. Převlékl se, načež svoje předchozí oblečení pověsil přes věšák. Když zvedal koženou bundu, tak se zašklebil, protože ta schytala největší ránu. Byla těžká a nasáklá vodou. (Vážně nechci být ten kostymér, co to bude muset vysušit.) Pomyslí si a přehodí bundu k ostatním věcem. Vodu z vlasů vyždímal co nejvíc ručníkem, ale stejně mu bylo jasné, že si to budou chtít maskérky znova upravit. Byl rád, že je dneska poslední den natáčení, protože ho dlouhé vlasy otravovaly, a to je měl jen k ramenům. Poté vyrazil z šatny do maskérny, aby maskérky napravily to, co způsobila voda, načež se vrátil na plac. Zamračeně zamířil nejdřív k Triss, která se na…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 18. 9. 2021 Pár dní už byla zpátky. Překvapivě se ty novin […]

Sat, 18 Sep 2021 17:07:21 +0200

18. 9. 2021
Pár dní už byla zpátky. Překvapivě se ty novinky nešířily jako požár a ona měla ještě čas to vše nějak vstřebat a nabrat síly po ztrátě kontroly…dokonce dvou a do toho si srovnat setkání s démonkou z ruin, které so odbyla včera. Popálenina už byla vyléčená stejně jako zbytek ranek.
Stihla se setkat s čarodějkou Gemmou, která byla její dvojnicí a ta s ní sdílela vzpomínky z doby, kdy tu Triss nebyla, aby rozhovory s jejími přáteli a rodinou byly bez záseků. Ani Zoe a Luke nevěděli, že byla v pekle a Triss jim to prozatím nechtěla říkat. Také se stihla pohádat s Lucasem a Taylerem, protože tam mezi démony vyplynulo napovrch, že jí zablokovali magii, jenže ona tu vzpomínku neměla. Smazali ji, neřekli jí to a Triss měla právo být dotčená, zklamaná a naštvaná.Alespoň to zavdalo další důvod, aby byla u Malachaie prozatím.
Teď ovšem stála kousek od Institutu a přemýšlela jaké to bude. Věděla, že to bude jiné. Jen se bála jak moc. Ta nejistota ji děsila. Na ruce jí chy…Číst více

Killián Seymour píše nástěnku: 15. 9. 2021 Kill si přitáhl k sobě složku a záznamy z akce […]

Wed, 15 Sep 2021 18:16:40 +0200

15. 9. 2021
Kill si přitáhl k sobě složku a záznamy z akce, které musel překontrolovat a založit. Plus musel také vyplnit zprávu z posledního zásahu, která tudíž taktéž skončila na hromadě papírů. Daleko se však v práci nedostal.

Jakmile zavibroval telefon, tak se na něj Kill koutkem oka podíval, načež si povzdechl a zvedl hovor. Telefon sevřel mezi ramenem a uchem, zatímco nadále vyplňoval papíry z práce. „Lotty, už jsem tobě i Hetty nejméně milionkrát opakoval, že mi v pracovní dobu nemáte volat..“ Načne a z druhé strany se ozve otrávené zamručení. „Tak co se děje? Jestli je to zase ohledně toho letadla, tak jsem vám už říkal přiletím až příští týden. Dřív to opravdu nejde. A ne.. Soukromý tryskáč pro mě nebudete posílat..“ „Eh… Nevolám kvůli tomu..“ Ozve se nejistě a i hodně rozvážně z telefonu. Killovi to přišlo, jakoby Lotty nad vším, co řekne dvakrát přemýšlela a volila slova právě tak, aby neřekla nic špatně.

„Tak proč?“ Optá se Kill, kterého její chování zaujme…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: Hmmm takže...můj milý deníčku...bože nevím jak se tohle […]

Sat, 04 Sep 2021 11:07:42 +0200

Hmmm takže…můj milý deníčku…bože nevím jak se tohle píše a začíná. Dnešní datum raději neuvádím. Dopisuji zpětně věci minulé a tohle je první, co píši. I když až tě – papíre – přesunu do nějaké vazby, deníku nebo tak něčeho, tak rozhodně nebudeš první. A nebudeš ani poslední.
Dios, co to se svým životem dělám…no když už to sepisuji, tak s tímto nápadem přišel Zacharie. Však víš Mio – nebo deníčku? Jak se mám jako oslovovat ve vlastním…zápisníku? Tohle je tak divné! – je to nejvyšší čaroděj Queens – pozn. Mám používat přítomný čas nebo minulý, když to, co je teď s velkou pravděpodobností nebude za pár let, desetiletí maximálně? Nebo bude? Argh….dobrá. Budu to psát v přítomnosti, alespoň něco, protože v tom jinak bude zmatek. Hmmmm pozn. pro mě – asi fakt nenapíšu v přítomnosti ty VĚCI, co se mi staly v dětství, protože ty jsou fakt pasé – a doufám, že i pasé zůstanou.
No dobře. Zkusíme to znovu.
Zápisek číslo x – pozn. Až doplním zbytek, tak doplnit i čís…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 19.6.2021 Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovo […]

Sat, 19 Jun 2021 22:28:27 +0200

19.6.2021
Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovorím o oboch zákonoch. Vycvaknem z neho všetky euroobaly s dokumentami a začnem to triediť. Voľačo letí do skartovačky. Už som ju pár krát dal aj pod klimatizáciu, aby sa vychladila. Asi som mal papiere triediť priebežne. Ale na moju obranu, kopec vecí sa mi hodilo. Pozriem na vibrujúci mobil, či to náhodou nie je Darius. Lenže tam si prečítam iba asi tisícu správu od šéfa. Prevrátim oči, povzdychnem si a palcom swapnem na vymazanie. Myslel som, že ignorovanie práce bude ťažšie ale ono je to zatiaľ dosť jednoduché. Možno by som sa mohol na online poradu pripojiť v pyžame. Áno! A zoberiem si to so Star Trekom. To by som mohol spraviť. Pár bonitných klientov presuniem do iných spoločností… Znovu mi zavibruje mobil. Automaticky to swapnem a robím si svoje ďalej. Čo budem ale robiť? Akože peňazí mám dosť lenže… byť bez práce? Nikdy som nebol bez práce. Vždy som pracoval. Navyše som to ešte nepovedal Dariovi. Kurva, ako mu po…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 15.6.2021 Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posra […]

Tue, 15 Jun 2021 09:05:23 +0200

15.6.2021
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posratý telefón zvoniť? Je toto vyhorenie? Grant vravel, že sa to môže stať. Vyhorel som? Fakt? Neviem sa prinútiť zdvihnúť ten hnusný telefón. Asi hodinu tu pozerám ako tupec do stola a nič nerobím. Vždy keď dnu nahliadne Linda, tak len ju rukou odoženiem. Ani na ňu neprehovorím! Iba mávnem rukou! Toto si to dievča ani nezaslúži. Celú noc som bol hore. Len som počúval ako Darius dýcha a snažil som sa zaspať. Lenže nič. Stále mi to išlo hlavou. Odkedy som sa rozprával s Triss a napadla mi pritom tá myšlienka, tak ma to nepustilo. A stále viac a viac to na mňa doliehalo. Zhlboka sa nadýchnem. Chce sa mi grcať. Strašne sa mi chce grcať a mám ešte k tomu pocit, že sa nezvládnem ani postaviť. Takto ešte sedím asi ďalšiu hodinu. Počuje veľmi zreteľne ruch, ktorý sa deje mimo mojej kancelárie. Počujem dokonca ako si Trevor už asi ôsmykrát strúha ceruzku. Francis si ticho poprdkáva a snaží sa to skryť za škrípanie stoličky. Amber…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 7.6.2021 Hlásenie - "Siedmeho júna 2021 okolo siedmej h […]

Mon, 07 Jun 2021 16:11:02 +0200

7.6.2021
Hlásenie – „Siedmeho júna 2021 okolo siedmej hodiny večer získal Inštitút v New Yorku hlásenie o neobvyklej aktivite v oblasti Rooseveltového ostrovu. Opustená Nemocnica Renwick bola pokrytá tmavým oblakom a aktivita démonov bola vysoká. Na mieste bol otvorený prechod do Edomu neznámou bytosťou. Priechodom prešli dvaja čarodeji, Najvyšší čarodej Manhattanu Malachai a čarodejka Meritriss Blake. Tretia osoba je neznáma avšak spadá podozrenie na vyššieho démona Hauresa, ktorý sa posledné mesiace vyskytoval v New Yorku. Okrem toho sa na mieste nachádzali dvaja nefilim, Mirjam Farwing a Sander Sagittarüs, a mladý čarodej, ktorý bol silne zranený. Neboli však žiadne straty na životoch.

Na mieste sa vyskytovalo niekoľko druhov démov – Drevak, Behemot, Halphas, Omniment, Cherufe, možná prítomnosť Jinna Do mesta tak prenikli najmä Omnimenti a Halpahasovia. Ich pravdepodobná lokalita bude na území Queensu a Manhattanu. Drevak, Behemot a Cherufe sa do mesta nedostali.…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 10.5.2021 Nate Prosím! Pět minut! Víc po tobě nechci.. Pět […]

Mon, 10 May 2021 14:53:03 +0200

10.5.2021
Nate
Prosím! Pět minut! Víc po tobě nechci.. Pět minut v klidu! *Zahučí Nate zoufale a Caleb se oklepe.* A víš jak je těžký stát v klidu, když vím, že je tu šance tak osmdesát procent, že mě znova podpálíš? *Oboří se na něj a Nate se otočí na svou kamarádku s prosebným pohledem.* Co? To mu mám jako zlomit nohy, aby se nehýbal? *Rozhodí rukama a zatímco Caleb se až přehnaně dramaticky svalí k zemi, tak Nate zakňučí.* Nemůžu to zkusit na tobě? S ním se nedá pracovat.. *Amber si strčí zpátky do pusy lízátko a zakroutí čarodějovi před obličejem prstem.* Tak na to zapomeň.. *Zahuhlá až překvapivě zřetelně na předmět mezi jejími zuby.* Nechci ještě smrdět kouřem, abych zavdala mámě další důvod, že jsem se dostala na scestí.. *Zamručí otráveně.* Už tak mi bohatě stačí, že si myslí, že se vytrácím za někým každý měsíc, když musím do Jade Wolf kvůli úplňku.. *Zabrblá a Nate se tak otočí zpátky na Caleba, který když si povšimnul, že je na něj mířena čarodějova pozornost, si…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nast […]

Thu, 22 Apr 2021 07:06:51 +0200

Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nastal. Najhoršie na tom bolo to, že sa s nimi ani posledný polrok nevidela vlastnou chybou, nakoľko utiekla. Vina z toho, že im takto zmizla zo života a nedokázala im ani oznámiť svoje rastúce city k čarodejovi…ju zožierala. Posledný krát sa na seba pozrie v zrkadle, aby sa ešte upravila. Niekoľko dní mala na truc zamknuté dvere a aj polku jedla vracala späť. Nedokázala robiť nič iné ako spať alebo plakať nad spoločnými fotkami. Šaty na nej boli našťastie elastické a tak toto nestaranie sa o seba pomerne zakryli. Aj keď sa jej mierne podlamovali kolená z predstavy, čo teraz bude musieť spraviť, vyšla z izby, kde sa na chodbe stretla so Sanderom a hneď mu padla do náručia. Makeup si nedala práve z tohto dôvodu, aby ani svoj doprovod nezašpinila a aby ani nevyzerala ako mŕtva nevesta. Doslova. Mierne pobledlá vpadnutá tvár s kruhmi pod očami a snehovo, až nevinne, bielymi šatami. „Ďakujem.“ šepne bielovlasému kolegovi…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nene […]

Mon, 12 Apr 2021 11:18:53 +0200

Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nenechá sa ním zviesť ani presunúť portálom. Vonku začínalo byť skutočne nádherne a keďže sa aspoň pre dnešok nikam neponáhľala, s menším batohom, v ktorom mala veci, v hrubom kabáte, tmavých nohaviciach a s vypnutými krátkymi vlasmi dohora sa prechádzala naprieč New Yorkom. Stéle mala stále pri sebe, kebyže niečo zahliadne, ale dúfala, že to bude kľudná prechádzka, keďže u seba mala len dve dýky. Katany nechávala naposledy v inštitúte, ale už teraz sa nevedela dočkať na moment, kedy ich prinesie k čarodejovi, aby mi ukázala, s čím bude v jeho ponúkanej posilke pracovať. Istota je istota. Radšej, aby jej to zakázal hneď na začiatku, než by chytil infarkt, ak by ju s nimi videl už priamo trénovať. Nad tou predstavou sa však z brucha zasmeje. Dnes bol ozaj dobrý deň. Alebo nie? Mladá lovkyňa sa rozhodla cestou navštíviť aj Central Park, aby mohla kúpiť nejakú kávu a dačo sladké, s čím sa mienila Sanderovi ospravedlniť za t…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.-15.2.2021 Nechám si na letisku odbaviť batožinu a ča […]

Mon, 15 Feb 2021 13:20:58 +0100

14.-15.2.2021
Nechám si na letisku odbaviť batožinu a čakám. Kúpim si mega predraženú kávu, ktorá ani nechutí tak ako by podľa jej ceny mala chutiť. Stále pohľadom odbieham ku vstupu. Že ja som s týmto súhlasil. Bla, bla, bla, si teraz vlkolak. Bla, bla, bla, musíš sa zoznámiť s rodinou z Chicaga. Bla, bla, bla, mal by si ich pozvať na svadbu osobne. Nasrať! Ani ich nepoznám. Babka pošle na narodky pohľadnicu, inak som ich videl naposledy na Richovej svadbe. Nikdy neprejavili nejaký záujem o nás. A už vôbec nie o mňa! Načo ich mám pozývať?! Robím to iba kvôli mame. Evidentne jej na tom záleží. Alebo ju skôr nebaví to bombardovanie z ich strany a chce to mať čo najskôr za sebou. Lenže kde kurva je?! Znova sa otočím ku vstupu. Napíšem jej asi päťdesiatu správu. Na pár z nich mi odpísala automatickou správou, že sa ozve keď bude môcť. Jediné čo mi o rodine z Chicaga povedala bolo, že sú vlkolaci. Nejaká rodinná smečka. No, veľmi o rodine nie je zdieľna. Cítim ako mi mobil zavib…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Trissina nálada za posledních pár dní se dal […]

Fri, 12 Feb 2021 14:02:36 +0100

12. 1. 2021
*Trissina nálada za posledních pár dní se dala vyjádřit vcelku výstižně jediným slovem: bída. Cítila se extrémně pod psa a měla dost myšlenek, vzpomínek, za něž se mohla obviňovat a to taky mileráda svému já dopřála a obviňovala se- Ale ty myšlenky, sebenenávist, sebezklamání a sebeopovržení jí pomalu přerůstaly přes hlavu. Nedala si žádný prášek na utlumení, protože…Sander…i Jackové…oba tu bolest – ať už rozličnou – prožívali naplno. Nač by si to měla ulehčovat. A tak s v tichosti v zatemněném pokoji trpěla polovinu času. Bylo tam určitě dusno, kapesníky u postele a v náručí si k tělu tiskla bílého plyšáka s takovou intenzitou, až se – i přes jeho nepevný, látkový tvar – bála, že ho rozdrtí a zničí i jej.
Přeci jen se pak donutila k tomu, uklidit v bytě, i když poslední, co chtěla bylo vidět další místa, kde se Sanderem trávila chvíle.Ne oprava…donutil ji k tomu Tayler. Prý že přijít na jiné myšlenky…Vždyť už byla u Hellera…a taky tu byl Nathan…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 31. 1. 2021 ...vážně nevím kolikátý je to zpětný zápis. […]

Sun, 31 Jan 2021 20:44:29 +0100

31. 1. 2021
…vážně nevím kolikátý je to zpětný zápis. Tak nějak mezi nima přeskakuju. Snad to není moc na škodu. To je jedno. Vraťme se v čase. Takže, co se dělo na mém druhém učení s naším samolibým nejvyšším parchantem z Manhattanu? No…dělo se toho dost. Au. A byla jsem naštvaná.
Sice tady tahle vzpomínka bude taky dříve nebo později a rozhodně bude zařazená dříve, ale jen bych ráda poznamenala dvě věci. Nebudu se sama sebe ptát, zda chci první slyšet dobrou nebo špatnou zprávu, protože obě – nebo vlastně já a moje budoucí já? Nebo já a ty papíre? No prostě víme, že jsem v některých věcech nerozhodná, ale pakliže to mám vzít – hmmmm pakliže to je hustý slovo… no ehm, jestli to mám vzí- ne pakliže znělo víc cool.
Tak tedy…Pakliže to mám vzít nějak chronologicky ty dvě události, tak první je velice nemilá. V té chvíli jsme byli s Andym ještě rozhádaní – no teda rozhádaní…hahah…spíš jsem mu zdrhla já kráva od vyznání lásky no nejsem, nebyla já…Číst více

Jason píše nástěnku: Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přis […]

Fri, 22 Jan 2021 13:42:59 +0100

Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přislíbil jsem mu svou věrnost a vyjádřil lásku. Kdyby po něm do té doby nešla půlka podsvěta, teď to rozhodně nebude o moc lepší. Ať už mu chráním myšlenky sebelépe, někdo hodně silný… Složí si hlavu do dlaní a projede si prsty tmavé vlasy. Nechce takhle přemýšlet, ale zároveň to jinak jednoduše nejde. Na Jacka nikdo nesmí přijít, a když přijde…Oblékne si bílo-stříbrný kabátec, bílé kalhoty a vysoké černé jezdecké boty. Urovná si vlasy, které ve slabé chvilce pocuchal a posadí na ně krásnou stříbrnou korunu. Opásá se ještě stříbrným mečem a zamíří do trůnního sálu, kde má právě kvůli této problematice sjednanou schůzku s vílími bratry. Jde tam s předstihem, aby ho našli již důstojně sedícího na trůně. Jistě by nebudilo obdiv ani strach, kdyby se za nimi šoural hlavním vchodem. A tak se po delší cestě spletitými chodbami usadí na ledově vypadajícím trůně a narovná záda, jako kdyby měl místo páteře pravítko. Všiml si…Číst více