Po tak dlhom čase mimo New York. Nie je to v mojom živote prvý,ani poslednýkrát. Chcel som prísť na svoje narodeniny, ale nedokázal som sa od Lóniho dostať príliš ďaleko bez záchvatu úzkosti. Nie je to síce tak dávno. No i tak sa to zdá, akoby som prespal storočia, zatvorený v temnotách medzi koreňmi najstarších stromov Faerie. Dodávali mi vodu a živiny, uzamknutému v malej škrupine pod zemou, ako malý oriešok, semiačko stromu, ktorý len čaká na prečkanie sucha a búrky, aby mohol vystrčiť hlavu. A tak som ju vystrčil dnes.Keď sa obzerám okolo seba, uhýbam pred nimi pohľadom. Pred ľuďmi, čo chodia okolo i po druhej strane preplnenej cesty hlavnej newyorskej ulice. Je neónová a preľudnená a všetko sa mi lepí na kožu ako ťažká smola. Odvykol som si. Znova je zo mňa utiahnutý malý fér. Bojí sa vyčnievať a napriek tomu vyčnieva svojimi divokými vlasmi a bosými nohami, tak typickými pre mňa, že?A mám k nemuzvláštny vzťah. K New Yorku. Niekedy tu pr…Číst více

Myslím, že mi radosť priveľmi zachutila a tentoraz chutí ako krv. Konečne znova viem, ako chutí a bolí rovnako. Je do mňa zatnutá jej chuť ako meč po rukoväť cez hrdlo a pozdĺž tela v každom kúte. Na chvíľu som aj zabudol, aký je to pocit, cítiť na tvári každý dotyk ruky, teplotu vzduchu i jemný vánok, čo sa snaží všetko pofúkať.
Keď vstávam po niekoľkých minútach, ktoré sa čneli vo mne ako večnosť, snažím sa dýchať nosom. Nejde mi to, je preplnený pachom ublíženia. A smrdí mi. Potiahnem, otriem si tvár do dlaní a keď ich odtiahnem, vidím na nich šmuhy krvi, roztreté v prazvláštnom obrazci abstraktu. Usmejem sa. Nemôžem nič iné, žiaľ oblakom. Chytili si správneho, takého, čo nič nevracia späť, čo sa nedá nazvať darom. A že by som rád rozdal niekedy v pästiach strach. Myknem sám pre seba plecami. Neviem to.
Sedím s nohami natiahnutými pred sebou, kývem si nimi a búcham o seba do rytmu férskej piesne, ktorá mi utkvela v mysli p…Číst více

Niekedy skutočne nenávidím svoju prácu. Ale občas sa v nej dá spojiť príjemné s užitočným. Zapíšem si ešte posledné poznámky z prednášky a potom si tak ako ostatní, pobalím svoje veci a vyjdem z auly. Trochu pohýbem ramenami, pretože mi z toho sedenia stuhli. Bola to dlhá ale za to zaujímavá prednáška o vrahoch dvadsiateho prvého storočia. Niečo čo sa mi hodí k práci a aj k prednáškam, ktoré musím absolvovať na univerzite. A ako bonus… mi CIA uhradí celú cestu a pobyt v Baltimore. Len teda, nesmiem stratiť bločky. Hodil som na seba bielu košeľu, šedé nohavice a keďže je počasie stále pod psa tak aj hnedý kabát. S hnedou, koženou aktovkou tu fakt vyzerám ako nejaký profesor alebo biznismen, čo mi ani nevadí, pretože sa tu na mňa culia študentky a myslím, že aj nejakí študenti. Dvíha mi to ego. Tak sa teda pousmejem, zapadnem na toalety, ktoré oproti mojim študentským časom vyzerajú ako z luxusného hotela a… odfotím sa Jasonovi. Na moment si pripadám ako jedna…Číst více

„Vstoupil si na mé území, dlužíš mi peníze.“
„Nemám tuhle hru rád.“
„Ty jsi ji koupil, na mě nic nesváděj.“
„Táhne mi na čtyři sta let, ale prohrávám tu nějakou debilní hru s mládětem jako jsi ty?“
„Taky tě mám rád a děkuju ti za tvoji pomoc…ale i tak mi dej ty peníze, je to v pravidlech,“ prohlásil na ukončení této zbytečné debaty Taylor, přičemž ke staršímu upírovi natáhl prázdnou ruku již očekávajíc, že mu do ní Morgan vloží těch pár dolarů z Monopol, co mu dlužil. Zmíněný muž nad tím pouze protočil oči, hrábl do hromádky, načež si peníze napočítal, aby mu je následně mohl přímo vrazit do otevřené dlaně. Naštvaně přitom téměř zavrčel. Mladší si mezitím papírové bankovky uložil do svého balíčku a hodil kostkou. Samotná hra se pomalu a jistě chýlila ke konci, neboť se starší černovlasý jedinec sedící naproti svého spoluhráče blížil k bankrotu. Vlastně úplně stačilo, aby vkročil na další políčko soupeře. „Raz, dva,” zamrmlal mladík a posunul své…Číst více

Nájsť si miesto, kde budem tentoraz prespávať, nebolo zas tak ťažké, ako som čakal, keď som sa sem vrátil. Je to len malá opustená budova, o ktorej sa hovorí, že v nej straší. No a teraz tam bude istý čas strašiť naozaj. Tehlové steny sú obrastené popínavými rastlinami s listami a v lete iste budú kvitnúť aj kvety, cítim to, viem to, rastliny mi to našepkajú a moja intuícia tuší, ako skvostne sa to bude javiť všetkým civilom, prechádzajúc okolo, možno si to prikrášlim podľa seba nejakou tou mágiou. Už ani to miesto nebude tak desivé. To možno ani nie je dobré. Nájsť si úkryt, kde sa pokojne usadiť aspoň na istý čas, kým sa zase vrátim do Faerie po zásoby a vezmem si so sebou z civilského sveta nejaký rajský plyn (čarovný názov, tak ako účinky), LSD a yagé (William by bol rád), a potom sa zas presunúť inam. U obchodníkov, ktorým donášam, však nikdy neviem. Alebo použijem trochu mágie. Civilovia si niekedy nevidia ďalej od nosa, ako som…Číst více

Zaplavila ma melanchólia.
Newyorská zem je nadmieru zvláštna, keď po nej kráčam znova, oznova ma vsala tá špongia (asi?), ktorou je toto mesto.
Tie budovy poznávam, aj reklamy sú stále rovnako otravné a úplne nezmenene hlúpe, aj žlté taxíky a ľudia rôznych chutí. A aj tak je mi cudzo.
Melanchólia nie že by ma presvedčila vrátiť sa do Faerie. Práve naopak. Oh, áno, chcel som zas a znova objaviť taje a zvláštnosti tohto tak… pochybného miesta. Tohto miesta, o ktorom písali mnohí a i ja som písal. Tohto miesta, kam som zavítal každú chvíľu, keď ešte Allen Ginsberg sám netušil, ktorý politický smer je pre neho ten pravý.
A ja vravím – ten, čo chutí i nechutí ako med.
Ale to teraz nie je podstatné.
Späť k melanchólii, ktorú toto mesto vytasilo na mňa ako meč, roztínajúci krčnú tepnu a ja v jeho uliciach vykrvácam. Ak sa to dalo tak ľahko a tak jednoducho. V architektúre mnohých ulíc sa toho veľa naozaj nepomenilo. Ale bud…Číst více

Běžím v parku už přes půl hodinu v kuse a stejně ten vztek ze sebe nemůžu dostat. Můj nejlepší přítel už není Alex, která odešla, nebo Troy. Je to kofein, ten mě teď drží vzhůru. Vůbec mě nezajímá, jak asi musím vypadat, i když to vím. Na rukou mám mozoly od hrazdy, pod očima kruhy, protože v noci nemůžu spát. Vypadám štíhlejší, ale to spíš jen ztrácím křivky na úkor fyzický síly. Jako kdyby na tom záleželo. Vedle Caroline nejsem nic, tak ji aspoň můžu nakopat zadek při první příležitosti, když budu lepší. Co by Caleb řekl společným hlídkám sestřenek? Jo, už jsem si přesně zjistila, že je dcerou bratra mé matky. Nikdo nepovažoval za slušné mi ji představit. A ani ona. Jako kdybych pro tenhle institu…Číst více

Sedím na studeným dlaždičkách sprchy, hlavu na kolenou a nahá záda mi bičují provazce horké vody. Voda se pode mnou barví do červené a já tam tak sedím asi hodiny. Hodiny než je to ze mě pryč a stejně to nedostávám z hlavy. Ta krev, ten strach. Jak se to vůbec mohlo stát? Jak to, že jsem si nedala na nic pozor? Jedná věc jsou dobré reflexy, ale druhá, když vám vrazí nůž do břicha člověk, od kterého to čekáte nejméně. A na co víc jsem se zmohla? Seknout ho do nohy dýkou, ale to bylo nakonec k ničemu. Nezastavilo ho to.

Nejhorší je ta slabost. Runa asi zahojí povrchové zra…Číst více

,,Je to nefilim.” Probouzí mě slova hrubého hlasu a já se ocitám na studené podlaze uprostřed prázdné místnosti, kde stojí dva muži.
,,A nejen ledajaký. Rod Lengthorn. Ta hlupačka je na to jméno ještě pyšná.” Odpovídá mu druhý hlas. Znechucení v hlase mě zabolí. Ne, teď se musím soustředit na to, co tady dělám.
Druhý jen nepatrně nad tím zamručí.
,,Tak co s ní? Nakonec je stejně neškodná.” Zvedám hlavu, která mě bolí, a dívám se komu ten hlas patří. Vysoký, štíhlý, mladý muž. O pár let starší než budu…Číst více

“Kam to bude?” Zeptal se a teprve se na mě podíval.
“148. avenue,” nasměrovala jsem ho rezignovaně na letiště a otřela si studené čelo. Uvědomovala jsem si, že sehnat odvoz by bylo těžší a stále jsem vstřebávala ten šok v podzemí hřbitova. Četla jsem v kodexu, že Mlčenliví bratři jsou takhle znetvořeni, ale nic mě nepřipravilo na ta hrozná muka, když mě nechali držet meč. Jako kdyby mi to vyrvalo s pravdou i duši, kdybych snad vzdorovala.
Konečně mě dovezl na místo. Letadlem jsem cestovala párkrát, ale nikdy sama. Nemůžu ale říct, že bych po těchto dnech snad měla obavy zrovna z tohoto. Všude kolem mě bylo toli…Číst více