Shadowhunters Online | Jason | Oblíbené

Meritriss Blake píše nástěnku: 23.4.2022 Cestou do Faerie si zaskočila koupit jablko do […]

Sat, 23 Apr 2022 01:49:13 +0200

23.4.2022
Cestou do Faerie si zaskočila koupit jablko do obchodu a po projití portálem se do něj zamyšleně zakousla, když pátrala pohledem po místě, kde bude nejvíce světla na čtení, ale zároveň se tam dokáže opřít. Bezmyšlenkovitě se vzdálí od portálu směrem k pásu stromů oddělujících les a volné prostranství. Její kroky byly vcelku rázné a vyzařovaly napětí, dokud se neposadila pod jeden ze stromů, který se jí pozdával a otevřela knížku.
Nemohla vědět, že zrovna dnes se vílí bojovník rozhodl procvičovat lukostřelbu za jízdy na koni, mohla si ale povšimnout terče nad její hlavou – což se nestalo. Ne, místo toho se začetla do knihy, nevnímajíc okolí a jablko začne pomalu a jistě mizet, stejně jako světlo skomírajícího dne.
Vytrhne ji až šíp, který se zanoří do kůry a chvíli ještě drnčí. Triss ani nestačila vyjeknout, jen zaklapne knížku, vytáhne se na nohy a skryje se před domělým nebezpečím za strom. /Ještě šípem se nechám zabít…skvěle, Triss, skvěle…/ Pochválí samu s…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 26.-27.12.2020 Triss se po tom fiasku v parku nějak […]

Sun, 27 Dec 2020 18:52:08 +0100

26.-27.12.2020
Triss se po tom fiasku v parku nějak dokázala dostat do Faerie. Proběhla prostě dubem, kdyby ji náhodou Sander následoval a tam se zhroutila. Zhluboka oddechovala a zkoušela si do pokožky přes teplé oblečení zarýt nehty, aniž by pořádně vnímala, kde je a co se okolo ní děje. Pomalu a jistě podléhala blížícímu se záchvatu, panickým a sebenenávistným myšlenkám, ve stále podobném znění, že ho tam nechala, jak se to mohlo stát, že ji teď bude nenávidět, co se to sakra stalo, ublížila mu tím útěkem a podobně.
Dokonce ani chlad nebo mrznoucí cestičky po slzách na tváři jí nijak nevadily. Nevnímala dokonce ani prokřehlé konečky prstů, vykukující z bezprstých rukavic. Někde ztratila čepku s kočičími oušky a nohy jí v kozačkách taky bez povšimnutí hlásily takové neprokrvení, až by to bolelo, kdyby vnímala.
Zatímco Triss někde soužily problémy s mladým lovcem, Jason se akorát vydával na večerní obchůzku. Jistě, má hraničáře a mnoho jiných hlídkařů, ale čas od času cítí…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú kn […]

Wed, 18 Nov 2020 20:23:00 +0100

Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú knižnicu. Celú miestnosť zbavili určite aspoň polovice prachu a každá knižka mala konečne svoju uličku, poličku aj poradie. Cítila sa v nej oveľa pohodlnejšie, a tak v nej trávila takmer každú sekundu, počas ktorej nespala, neriešila svoje osobné vzťahy alebo nebola v meste so Sanderom na hliadke. Nie, žeby sa sťažovala, predsa len musela niekedy vyjsť aj na slniečko.
Nemala práve v danej chvíli čo na práci a keďže ju aj Zacharieho slová mierne povzbudzovali v postupovaní napred spôsobom, akým pracovala aj doteraz, prišiel ďalší deň a s ním aj ďalších pár hodín, ktoré posledných pár dní trávila nad vyhláškami, ustanoveniami a pravidlami. Chcela aspoň trochu skúsiť napomôcť vzťahom medzi lovcami a dolnosveťanmi, ktorí vyzerali byť z momentálneho systému nie práve nadšení. Neznamenalo to, že mienila meniť zákony, ale chcela sa aspoň pozrieť na tie, čo už existovali a na to, ako ovplyvňovali chod života jednotlivým ras…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 15.11.2020 Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu s […]

Sun, 15 Nov 2020 09:08:52 +0100

15.11.2020
Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu sa nadvihnem z vankúša a vidím ako mi blikoce mobil na nočnom stolíku. Jaj… ten hluk je zvonenie. Dočerta… prečo je všetko do oranžova? Dvihnem ten pekelný stroj a dám si ho k uchu.
“Noo…” Zniem ako polomŕtve zviera na sklonku života, ktoré už je zmierené so svojim biednym osudom. Aj sa tak cítim.
“Porter! Kde máte ten telefón?!”
“Pri uchu.” Bože… musí tak kričať? Dúfam že mám niečo na bolesť hlavy.
“Myslíte, že ste vtipný?!”
“Mám svoj zmysel pre humor…” Asi budem vracať.
“Tak si ten svoj zmysel pre humor strčte do riti a choďte do márnice!”
“Nikam nejdem. Beriem si dovolenku.” Takto zle mi nebolo od strednej.
“Porter! Nie sú ľudia, takže okamžite nech ste v márnici!” Šéf mi to zložil. Ešte dosť dlhú chvíľu ležím s telefónom na uchu. Mám pocit, že keď sa pohnem tak sa vo mne pohne aj žalúdok a… fuj, do toho sa mi nechce. Ale povinnosť je povinnosť. Tak sa opatrne pohnem a zaskučím. Strašne ma bolia nohy. Ani sa ne…Číst více

3.11. Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do života, ale nikoliv vůli žít. Věděla, že teď bude muset být extrémně opatrná a začít si budovat pevné stěny své psychiky, jestli chce vůbec někdy opustit pokoj. Ale cítila se pokořena zhrzena a zrazena, nikoliv králem však sama sebou. Nechtěla pociťovat takovou bolest ze ztráty, chtěla ho nenávidět a křičet z plných plic jako nikdy před tím. Osvobodit ty pocity přehlížení jí samotné jako osoby za léta existence. Proč jí zrovna teď došlo, že by jí mělo zaležet i na tom co chce ona a ne jen druzí. Možná si ten pocti "CHCI" udržovala přes věci či milence, aby aspoň jednou měla něco pro sebe než, aby dělala něco pro druhé. At to byla práce diplomata nebo péče o lid. Ale jedno věděla dobře. Nikdy v životě už nejspíš v lidech neuvidí to dobré, ale jen tvory jejíž život je prchavý jako jejich emoce. Už je víc nemohla vnímat jako něco fascinujícího či křehkého, ale jako to co jí vždy učili vnímat. Něco podřadného jako zvěř nic víc, něco co se ji nikdy už nesmí dostat pod kůži. Stejně tak se musí naučit korigovat své nově nabité emoce a naučit se s nimi ne jen pracovat, ale rozpoznat je jako u jiných bytostí. Naučit se o nich s ním mluvit, nemlčet. Věděla, že jednou nastane den, který oznámí jeho příchod zpět jak slíbil. Však ona se musí změnit, ona musí být ta silná, ona musí být ta bytost, která dokáže zapřít své emoce, aby tu pro něj mohla být. Ne ona musí být víla, která už před ním nikdy nic neukryje, aby se nezranila jíž více. Musí se stát někým, kdo dokáže přijmout zpět někoho, kdo to bude potřebovat, někoho kdo je důležitý aby vedl lid. A ona musí být někým, kdo to ochrání jak jeho tak říši v níž žije lid. Však právě teď první krok, který musí udělat je konečně opustit komnaty s pevným štítem a přesměrovat tyhle silné věci jiným směrem a popadnout druhý dech.

Sat, 07 Nov 2020 19:24:19 +0100

3.11.
Od toho osudného dne nedokázala vyjít z pokoje. Ne že by na to neměla sílu po fyzické stránce, ale té psychické. Poslední dny měla pocit, že jí zužuje bolesti hlavy, ale také podivné křeče v žaludku, jako kdyby jí někdo udeřil. Usoudila, že to musí být stresem a přijmout jakoukoliv stravu pro ní bylo jako čirý trest. Možná ztratila chuť do…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 28.6.2020 Ešte rozospato vleziem do sprchy a pustím na seba v […]

Sun, 28 Jun 2020 14:30:02 +0200

28.6.2020
Ešte rozospato vleziem do sprchy a pustím na seba vodu. Nevyspal som sa. Zasa. Ostal na mne ten nepríjemný pocit, ktorý mávam po nočných morách. Je to horšie ako pot. Je to … temnejšie. Neviem ako presne by som to definoval. Dokonca ani samotná voda nepomáha tomu, aby som sa zbavil toho pocitu. Ale sprchový gél by tomu mohol pomôcť. Vylejem ho na seba v štedrom množstve a celý sa napením. Je to lepšie. Nie o veľa ale aspoň niečo. Počujem ako sa dvere od kúpeľne otvoria a zasa zatvoria. Na moment ztuhnem a potom rýchlo chmatnem po sprchovom závese ale ten mi tesne frnkne pred rukou. Amanda.
“Ale, ale. Stále môžem kamoškám tvrdiť, že mám bráchu so sexy brušákmi.” Rukami si automaticky kryjem svoje najintímnejšie miesto.
“Sakra, Am, vráť mi ten záves.” Ona asi nemá potuchy o osobnom priestore.
“Prosím ťa. Nemáš nič čo som nevidela.” Mávne ledabolo rukou a pustí záves.
“Je to divné.” Nastavím záves tak ako bol.
“Ty s tým narobíš…” Počujem ako sa usadí na záchod..…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 24.6.2020 Zapadol som do rutiny. Niet sa čomu čudovať. Už som […]

Wed, 24 Jun 2020 21:45:35 +0200

24.6.2020
Zapadol som do rutiny. Niet sa čomu čudovať. Už som tu vyše dvoch týždňov a to je tak akurát doba na vytvorenie si nejakého stereotypu. Keď je pekné počasie tak využívam bazén ako svoje útočisko. Prípadne leňoším na terase s nejakou knihou. Chodím na fyzioterapie. Musím priznať, že s Emily sme si celkom padli do noty. Bavia nás rovnaké knihy. Máme radi podobnú hudbu. Nebyť toho, že mám plnú hlavu Jasona tak by som si dal povedať. Možno jediné čo je na nej zlé, je ten divný zlozvyk s ohrýzaním nechtov. Niekedy… dobre, skôr často ma to vytáča ale mlčím. Som gentleman. Ďalšou mojou rutinou sa stalo cvičenie s Aaronom. Tak ako som mu povedal… poriadne som ho doriadil v ringu. Je síce pravda, že druhý deň som sa nevedel postaviť na nohu ale stálo to za to. Ten pocit, že to mám ešte v sebe je na nezaplatenie. A nie je to tým, že by mi Lyria pošramotila ego. Chápem, že je to víla a má viac sily než ja. Takže to bola nevyrovnaná bitka. Lenže… očití svedkovia boli akur…Číst více