Shadowhunters Online | Iris Hallewell | Oblíbené

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: 23.12.2020 Ľudia New Yorku sú mi naďalej záhadou. Stále si v […]

Wed, 23 Dec 2020 15:22:42 +0100

23.12.2020
Ľudia New Yorku sú mi naďalej záhadou. Stále si však nie som istý z akého dôvodu tomu tak je. Možno je to množstvom ľudí samo o sebe, ale bolo pravdepodobné, že to bolo rôznorodosťou mesta. Je mi však naďalej bizarné, že mesto, ktoré je tak jednoducho odhadnuteľné malo tak záhadných ľudí. Avšak nedovolím si stále generalizovať všetkých obyvateľov New Yorku na základe jednej osoby. Mirjam Farwing mi aj napriek všetkému je naďalej záhadou, ktorá sa nie a nie rozlúštiť. Predstavujem si, že to musí mať podobne nakoľko som jej doposiaľ nedal podnet na to sa o mne čokoľvek dozvedieť. Ale všetko to bolo len.. podivné a na moje nešťastie dnešok tomu nepomohol. Ono už mi bolo známe, že Mirjam by svoju dohodu neporušila, ale jej odhodlanosť, ktorá hraničila s ľahkomyseľnosťou mi bola cudzia.

Do istej miery ma fascinuje jej prístup k veciam a jej nedbanlivosť k určitým veciam, ako napríklad ona sama. Možno sú všetky moje pozorovania chybné, ale.. Nie som si istý, fakt, ž…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 22.12.2020 Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres oko […]

Tue, 22 Dec 2020 19:25:01 +0100

22.12.2020
Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres okolo a to naháňanie sa a podobne. Ale inak ich zbožňujem. Navyše s tými vlkolačími zmyslami je úžasné ako nám byt voní po škorici, perníku a jablkách. Mohol by som spraviť vianočný punč. Nealkoholický. Možno to Darius ocení. Síce zajtra nebude nadšený, že obeháme celú rodinu v New Yorku, aby sme odniesli koláče a darčeky ale večer budeme iba sami dvaja. Dáme si večeru a pozrieme nejaký film. To bude relax. Aj keď mám z neho pocit, že by najradšej tie girlandy roztrhal. Ale to sa mi asi zdá. Vytiahnem sériu vianočných ponožiek a dám si tmavomodré so zelenými vetvičkami a vločkami. Na to, aby som si vedel perfektne vychutnať Vianoce musím ešte uzavrieť jednu dôležitú vec. Natiahnem na seba čierne nohavice. Rozhodne túto záležitosť nechcem ťahať do nového roka. Dám si bledošedú košeľu, ktorú zastrčím do nohavíc. Okej a teraz sveter. Chvíľu sa v nich prehrabujem až kým vytiahnem tmavomodrý, v ktorom sú striebornou niťou vyš…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.12.2020 Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. A […]

Mon, 14 Dec 2020 00:36:00 +0100

14.12.2020
Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. Aj tak si myslím, že mohol ísť lietadlom. Aspoň by sa skôr vrátil. Alebo sa nechce skôr vrátiť. Možno si chce od New Yorku na chvíľu odpočinúť. Štyri dni to tu vydržíme bez neho. Ja to vydržím. Však to je nič. Aj tak mám čo robiť. Napríklad o tretej ráno čumieť do vydrbaného stropu a uvažovať nás tým, že Darius odišiel na štyri dni. Podrbaná lykantropia. Prečo Darius vie zaspať ako drevo a ja ani za toho pojebaného Boha neviem oko zažmúriť?! Zavrčím do tichej a tmavej miestnosti. Mám toho leda tak dosť. Aby som unikol samovytáčaciemu procesu, ktorý by viedol iba k tomu, že by som sa premenil a zbytočne by som sa zahryzol do nejakého nábytku, tak vyleziem z postele. V teplákoch a tričku… boha, ta dlážka je studená. Prejdem ku skrini a odtiaľ si vylovím nejaké teplé ponožky. Nie že by mi bola zima ale tak… nemám rád studenú dlážku. Idem na záchod. Akože dobre, byť vlkolak je celkom fajn. Hlavne teraz. Keď si praktic…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 2. část Triss ležela v nemocnici. Jak jinak by taky mohla. Bo […]

Thu, 26 Nov 2020 00:17:30 +0100

2. část
Triss ležela v nemocnici. Jak jinak by taky mohla. Bolel ji pomalu každý nádech a nejhorší na tom bylo, že se nemohla ani vyléčit, protože ji personál a doktoři a vlastně všichni viděli. Nejhorší bylo poprat se s dechem. Unavovalo ji mluvení. Pokud mohla, tak si spíš psala. Pro ni v ten moment nejdůležitější člověk, se kterým vedla hovor nebyli ani její přátelé, otec a nebo Michael. Byl to její šéf. Překvapivě jí dal i přes částečný úvazek nemocenskou se slovy, že teď má dost mladých bažantů, které mu zaučovala přesčas, o jehož zaplacení si ani neřekla, a že se má věnovat léčení. Také naznačil něco o nabídce trvalého pracovního místa.

Její diagnóza byla taky pěkná. A překvapivě měla asi trpět hlavně uvnitř, protože mimo odřenin, modřin a podobně měla jen dvě vážnější zranění znatelné zvenčí. Těmi bylo kousnutí do kotníku velkou čelistí. Naštěstí nijak silné. Spíše to byly otlačky zubů a kolem nich modřiny…tedy teď. Když ji ten vlkodlak kousnul, tak jí ten kotník…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 1. část - 26.11.2020 Nejnovější zprávy, které visely na int […]

Thu, 26 Nov 2020 00:15:55 +0100

1. část – 26.11.2020
Nejnovější zprávy, které visely na internetu, byly otisknuté v novinách nebo běžely v televizi hlásily, že dcera Benjamina Blakea – Myana Meritriss Blake – byla dne 25. 11. 2020 přepadena, když se vracela odpoledne z práce a skončila v nemocnici. Média se nestarala snad o nic jiného, než o to si s ní promluvit. Triss už si odbyla i hovor s otcem, bratrem, jeho manželkou, otcovou přítelkyní, se Zoe a dalšími. Na instagram jí psali fanoušci a Triss celkově měla chuť mobil zahodit a prostě jít spát a odpočinout si. Ale nemohla. Ještě nemohla. Byl večer a ještě musela někomu zavolat.

✦✦✦✦✦O 26 hodin dříve✦✦✦✦✦

Meritriss měla už naučenou cestu z práce. Byla to dobrá cesta. Známá. Nejvíce ze všech. A stejně se dnes rozhodla jít jinudy. Možná za to mohl ten divný pocit, že ji někdo sleduje…Ačkoliv ten měla často od doby, co se dozvěděli s Jackem o stalkingu. Mnohdy i dodržovala jeho radu a měla doprovod. Často to byl právě Lucas nebo Tayler. Dnes však neměl…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 | (část 2.) Z myšlenek mě vytrhl výstřel násle […]

Mon, 23 Nov 2020 19:09:48 +0100

23. 11. 2020 | (část 2.)
Z myšlenek mě vytrhl výstřel následovaný výkřikem Rose. Trhla jsem s sebou a ohlédla se odkud rána vyšla a přitom si všimnu, že se bratrova přítelkyně drží za břicho a sesouvá se k zemi. Slyším myšlenky jak mi křičí v hlavě, že se musíme skrýt, ale tělo je o tolik pomalejší než hlava. Proč mi sakra všechno příjde tak pomalé? A proč ostatní zkoprněli jako sochy? Jako zpomalený záběr, vidím jak se Akira natahuje po mladé ženě a otec se snaží matku probrat z šoku. Z transu mě probere až další výstřel, který zasáhne matku do hrudi. ,,Mami!“ Vyhrknu, teď už, sice vyděšená, se srdcem hrajícím si na sprintera na dlouhou trať, ale duchem přítomná. Chytnu stůl abych ho převrátila a vytvořila tak provizorní zástěnu.
Ovšem, střelec nezahálí a zatím, co se táta snaží matce zastavit krvácení schytá ránu do žeber. Hlavou se mi honí asi milion myšlenek, tohle je prostě šílený. Konečně se mi podaří stůl převrhnout, zbývalo ještě přetáhnout za něj rodiče. Všic…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 | (část 1.) ,,Opravdu vás zase ráda vidím, brat […]

Mon, 23 Nov 2020 15:22:34 +0100

23. 11. 2020 | (část 1.)
,,Opravdu vás zase ráda vidím, bratříčku, ale můžeš mi už říct co tak hoří, že to nepočká do víkendu?“ Povytáhnu lehce obočí sledujíc svého bratra, už z jeho pohledu je mi jasné, že mi něco nechce říct. A ten jeho přitroublí úsměv, jasně naznačujíc, že je na něco natěšený, ale snaží se to udržet tenhle pocit ještě podporuje. ,,Nebuď nedočkavá sestřičko, slibuju, že se brzy dočkáš.“ Zazubí se na mě o pět let starší člen rodiny, při čemž potlačím nutkání protočit oči a povzdechnout si před jeho vyvolenou. ,,Jsi nenapravitelný, víš to?“ Neodpustím si načež mírně přivřu oči, ale nakonec se tomu zasměji, stejně jako oni dva.
,,Tebe ta zvědavost asi nikdy nepřejde, viď, lištičko…“ Zarazím se nad známým hlasem, který už jsem neslyšela hezky dlouho. Po chvíli se ohlédnu a nevěřím vlastním očím – stojí tam totiž oba moji rodiče. Po pár vteřinách, které mi ale příjdou jako věčnost, otec rozpřáhne ruce což mě probere, vstanu a vyrazím je oba obejmout. ,,…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú kn […]

Wed, 18 Nov 2020 20:23:00 +0100

Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú knižnicu. Celú miestnosť zbavili určite aspoň polovice prachu a každá knižka mala konečne svoju uličku, poličku aj poradie. Cítila sa v nej oveľa pohodlnejšie, a tak v nej trávila takmer každú sekundu, počas ktorej nespala, neriešila svoje osobné vzťahy alebo nebola v meste so Sanderom na hliadke. Nie, žeby sa sťažovala, predsa len musela niekedy vyjsť aj na slniečko.
Nemala práve v danej chvíli čo na práci a keďže ju aj Zacharieho slová mierne povzbudzovali v postupovaní napred spôsobom, akým pracovala aj doteraz, prišiel ďalší deň a s ním aj ďalších pár hodín, ktoré posledných pár dní trávila nad vyhláškami, ustanoveniami a pravidlami. Chcela aspoň trochu skúsiť napomôcť vzťahom medzi lovcami a dolnosveťanmi, ktorí vyzerali byť z momentálneho systému nie práve nadšení. Neznamenalo to, že mienila meniť zákony, ale chcela sa aspoň pozrieť na tie, čo už existovali a na to, ako ovplyvňovali chod života jednotlivým ras…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 1.11.2020 Sander mal po stretnutí neskutočne zmiešané poc […]

Sun, 01 Nov 2020 21:08:42 +0100

1.11.2020
Sander mal po stretnutí neskutočne zmiešané pocity. Nepáčilo sa mu, ako prebiehal život v Inštitúte, avšak bol v New Yorku prikrátko na to, aby ho ktokoľvek bral čo i len trochu seriózne. Vedel, že to nebolo len tým, ale aj tak.. Mohol byť podráždený na zavedených pravidlách. Jediné čo tam mohol robiť bolo neúmorné hliadkovanie, plnenie si svojho trestu, rovnako, ako sa popri tom všetkom nezblázniť. To na akom mieste spoločne s Mirjam boli bolo na nevydržanie.
,,Ja viem, že ma zabiješ, ale sľubujem ti, že ak na to prikývneš, môžeš mi prikázať hocičo a spravím to.“ Vytrhne ho z jeho myšlienok príjemný hlas Mirjam čo spôsobilo, že jeho telom mierne trhlo a zodvihol k nej pohľad. ,,Neboj mám chuť zabíjať iných ľudí, nie teba.“ Odvetí rýchlo zatiaľ čo mala Mirjam svoju prestávku a venoval jej tak letmý úsmev, ten mu len opätovala a potom sa len obzrela po knižnici. Sander si nebol istý čo mali týmto trestom dosiahnuť, možno len fakt, že v tomto Inštitúte boli zavede…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 19.10.2020. Pomaly prichádzam k sebe. Ale že fakt pomaly. S […]

Mon, 19 Oct 2020 23:51:13 +0200

19.10.2020.
Pomaly prichádzam k sebe. Ale že fakt pomaly. Skúsim sa pohnúť ale len čo to spravím tak sa ozve každá rana, každá modrina, v podstate každý kúsok tela. Zaskučím a ten zvuk sa odrazí od stien. Zároveň s tým to prebudí aj moje pľúca a rozkašlem sa. To ma donúti sa posadiť a vykašľať daľšiu spŕšku krvi. Už sa to stáva zvykom. A to vedomie ma znepokojuje. Ešte chvíľu čakám kým sa mi upokojí dych a až potom rozlepím oči. Pritom ako sa rozhliadam naokolo tak si utriem krvavú ruku do riflí. Tie sú už aj tak špinavé natoľko, že ďaľší fľak od krvi sa tam stratí. Kde to do hajzlu som? Malá, tmavá miestnosť s posteľou a mrežami. Ako cela. Je to cela. Kurva je to cela! Dobre… čo sa stalo? Stretol som Franka… rozprávali sme sa… dal mi nejaké sedatíva… a potom sa so svojim komplicom odniesli sem. Do nejakej cely! Mňa porazí. To som skončil zas v nejakej mafii?
“Do hajzlu…” poviem si potichu. Teda skôr zaskuhrám. Odsuniem sa z miesta kde som spal a opriem sa chrbtom o stenu.…Číst více

Darius McCormack píše nástěnku: Darius je u Davida od neděle. U Prescottových ho až bolela hl […]

Sun, 18 Oct 2020 16:42:36 +0200

Darius je u Davida od neděle. U Prescottových ho až bolela hlava, jak neustále hučeli, brečeli a obviňovali sebe, že nedali na Joshe pozor. Darius dokonce musel zavolat svému sponzorovi a sejít se s ním. Když mu řekl, co se stalo, tak docela chápal, proč si chtěl dát panáka. Takže si chvíli povídali a pak Darius vyrazil za Davidem, který se mu i sám nabídl, aby u něj přespal.
Je zrovna pondělní ráno, přibližně kolem osmé, když se konečně vyhrabe z gauče, na kterém spal a vyjde do kuchyně. Tam už sedí David v policejní uniformě a usměje se na Daria. Dnes začíná sice až v devět, ale je naučený vstávat brzo.
“Dobré ránko, sluníčko!” zazubí se na něj a Darius se na něj podívá naprosto znechuceně a otráveně.
“Naser si s tím dobrým ránem Davide…” zavrčí na něj a David se jen zasměje. Ví, že Darius je většinou po ránu nepříjemný a jen na ty co opravdu miluje je jak mílius.
Darius si dá vařit kávu a začne hrabat v lednici něco k jídlu. Nakonec vytáhne paštiku, chlebníku vytáh…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 17.10.2020 Triss čekala před vchodem a přešlapávala z jedn […]

Sat, 17 Oct 2020 19:23:48 +0200

17.10.2020
Triss čekala před vchodem a přešlapávala z jedné nohy na druhou ve snaze se trochu zahřát, protože sice byl teprve říjen, zima už po ránu nebyla neobvyklá.
V ruce svírala láhev s vodou způsobem, že si odkrvovala o vršek prsty a vyhlížela světlé vlasy od Andyho. Neviděli se jen pár dní, ale i tak jí celkem chyběl. Domluvili se tedy, že začnou s těmi ranními běhy, jak se tak nějak nepřímo domluvili.

„Ah, chceš ať zmrznu?“ Obviní ho místo pozdravu, když dorazí, ale potom se k němu přitiskne do objetí.
“Ne každý jen vyjde z vchodu a je na domluveném místě.” Odbourá její slova a na tváři se mu objeví drobný úsměv, zatímco si ji přitáhne blíž do polibku. Na to už automaticky došlápne na celá chodidla a sklopí hlavu, aby ho nenásilně uprosila o polibek na čelo. On ji samozřejmě letmo políbí, jak už měli ve zvyku a potom se narovnal, odtáhl se a začal si ještě trochu zahřívat svaly. „Ahoj.“ Zamumlá Triss teprve poté, co se odtáhl a zvedne k němu pohled, aby viděl úsmě…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.-16.10.2020 Kedy toto skončí? A hlavne ako sa to s […]

Fri, 16 Oct 2020 20:47:43 +0200

14.-16.10.2020
Kedy toto skončí? A hlavne ako sa to skončí? Desím sa toho čo sa bude ešte len diať. Cítim ako lietadlo klesá a o chvíľu aj prudký náraz ako sa dostane na pristávaciu plochu. Znervózniem ešte viac. Pokiaľ je to vôbec možné. Rukou mi prejde ostrá bolesť keď ju stisnem v päsť ale iba zatnem zuby a držím ju tak. Dokiaľ to bolí tak žijem.
“Vystupujeme, Joshua.” Konečne prehovorí Vladimir. Bože, ja ho tak nenávidím. Dúfam, že ten jeho ksicht zhnije v pekle.
“A kde presne vystupujeme?” Len sa uchechtne a pozrie sa na Sergeja. Niečo si povedia po rusky a potom znova ku mne obráti pohľad. Odpoveď sa mi nebude páčiť. To viem na isto.
“Vieš bolo by lákavé od tvojho fotra dostať kopec peňazí. Ako satisfakciu za tie roky v base.” Chytí ma pod krkom a stisne. Svoj ksicht priblíži k tomu môjmu tak blízko až sa mi robí zle z toho zápachu vodky a kubánskych dútnikov. Pohnem rukami a znovu, tak ako tisíc krát pred tým sa snažím oslobodiť ruky zo sťahovacej pásky. Tak ako tisíc…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: Leazar de Montego se narodila ve Španělsku někdy v tř […]

Mon, 14 Sep 2020 11:41:11 +0200

Leazar de Montego se narodila ve Španělsku někdy v třicátých letech 16. století. Většina jejího života je nezmapovaná, ale je znám fakt, kdy se pokoušela uzavřít dohodu s několika démony, včetně Asmodea. Toužila totiž po vlastním dítěti, což bylo něco, co nikdy fyzicky nemohla mít. Další část jejího života se začíná na střední škole v New Yorku, kde potkává Elliota Donuma a za velice krátký čas se dávají dohromady. Není vyloučeno, že toho dosáhla za pomoci magie. Vztah však nedopadne pohádkou, neboť Leazar prozradí Elliotovi skutečnost, že je čarodějka a nemůže mít děti, což se ambicióznímu mladíkovi, toužícímu po dědici jeho budoucí firmy, naprosto nezamlouvalo. Označil Leazar za zrůdu, otřesného křížence a rozešel se s ní. Ani ne o měsíc později už chodil s o dva roky mladší spolužačkou, Leonor Quetzal. Leazar jejich vztah zpovzdálí sledovala, žárlila, až se rozhodla to využít ke svojí pomstě. Na oko se spřátelila s Leonor a nalákala ji k okultismu a spiritismu. Začali spol…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 2.7.2020 Konečne otváram dvere od svojho bytu. Byt je p […]

Thu, 02 Jul 2020 19:07:31 +0200

2.7.2020
Konečne otváram dvere od svojho bytu. Byt je prázdny a tichý, pretože som poprosil Nicole, aby si Andromedu na pár dní zobrala k sebe. Neprotestovala, za čo som bol skutočne vďačný. Zamknem za sebou a presuniem sa do izby, kde si vezmem na seba nejaké svoje oblečenie. Nie že by Dariova mikina bola nepohodlná… ale… bože… potrebujem premýšľať a ide to ťažko keď na sebe cítim jeho. Teda, nie priamo jeho ako jeho ale proste z tej mikiny je cítiť on. Zoberiem si modré tričko a šedé tepláky a skočím do sprchy, kde sa umyjem svojim sprchovým gélom. Dám na seba svoje oblečenie a keď si vyšúcham vlasy svojim uterákom tak sa konečne poriadne nadýchnem. Ale je mi to hovno platné lebo stále naňho myslím. Vyleziem z kúpeľne uložím sa na gauč. Zachumlám sa do deky, ktorú mám vždy pripravenú niekde na gauči. Je pravda, že je mi už omnoho lepšie po tých bylinkách a lektvaroch a neviem čom od Jacka. Skôr sa iba cítim psychicky unavený. Na konferenčnom stolíku so mnou vizuálne…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 28.6.2020 Ešte rozospato vleziem do sprchy a pustím na seba v […]

Sun, 28 Jun 2020 14:30:02 +0200

28.6.2020
Ešte rozospato vleziem do sprchy a pustím na seba vodu. Nevyspal som sa. Zasa. Ostal na mne ten nepríjemný pocit, ktorý mávam po nočných morách. Je to horšie ako pot. Je to … temnejšie. Neviem ako presne by som to definoval. Dokonca ani samotná voda nepomáha tomu, aby som sa zbavil toho pocitu. Ale sprchový gél by tomu mohol pomôcť. Vylejem ho na seba v štedrom množstve a celý sa napením. Je to lepšie. Nie o veľa ale aspoň niečo. Počujem ako sa dvere od kúpeľne otvoria a zasa zatvoria. Na moment ztuhnem a potom rýchlo chmatnem po sprchovom závese ale ten mi tesne frnkne pred rukou. Amanda.
“Ale, ale. Stále môžem kamoškám tvrdiť, že mám bráchu so sexy brušákmi.” Rukami si automaticky kryjem svoje najintímnejšie miesto.
“Sakra, Am, vráť mi ten záves.” Ona asi nemá potuchy o osobnom priestore.
“Prosím ťa. Nemáš nič čo som nevidela.” Mávne ledabolo rukou a pustí záves.
“Je to divné.” Nastavím záves tak ako bol.
“Ty s tým narobíš…” Počujem ako sa usadí na záchod..…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 18.6.2020 „Vyzeráš hrozne. Niečo ťa bolí, zlatko?“ Pozriem […]

Thu, 18 Jun 2020 22:14:05 +0200

18.6.2020
„Vyzeráš hrozne. Niečo ťa bolí, zlatko?“ Pozriem na mamu a potom na otca. Obaja ma sledujú starostlivo. Ani sa nedivím. Videl som sa v zrkadle s tými kruhmi pod očami. Zoberiem si toust a zahryznem sa doňho.
„Jack, vieš, že nám môžeš povedať čokoľvek.“ Začne pre zmenu otec.
„Som v pohode.“ Odpoviem keď dojem sústo a ohryznem si ďalšie. Od tej nočnej prechádzky ulicou som sa poriadne nevyspal. Stále sa mi vracia ten sen. Vlastne je to mix všetkých mojich nočných mor, kde je Jason mučený alebo zabitý. „Podáš mi prosím džús?“ Opýtam sa mami v chabej snahe zmeniť tému. Pravdepodobne to funguje lebo mi ho podá a viac sa nepýta. Ani otec. Takže zvyšok raňajok prebehne v tichosti. Vonku je fakt krásne. Znova teda pokúšam svoje šťastie na slniečku ale tentokrát sa už natriem. Aj keď je mi to prd platné, keďže pehy sa mi už vyhodili. Emily s tou svojou fyzioterapiou je ako ako kúzelnica. Dokonca mi paranoidne napadlo, že by mohla byť čarodej. Na poslednom sedení som si ju t…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 15.6.2020 Ťažko sa mi dýcha. Cítim okolo seba horúčavu. Cítim […]

Mon, 15 Jun 2020 22:02:01 +0200

15.6.2020
Ťažko sa mi dýcha. Cítim okolo seba horúčavu. Cítim ako sa ma dotýkajú plamene. Je to tu ako v pekle. Všetko zničené. Všetko od krvi. Sám som celý od krvi. Nedokážem sa viac pozerať na tie zohavené telá a tak skloním hlavu. Lenže ma za bradu chytí Heatman a donútim ma ju znova dvihnúť.
„Nemá to cenu. Podvoľ sa.“ Trhnem sebou a cítim ako sa mi putá zaryjú do zápästí. Cítim ako zosilnie jeho stisk na mojej čeľusti. Lomcuje mnou hnev a bezmocnosť. Bolesť ma zasahuje zo všetkých krvácajúcich rán.
„Nikdy.“ Zachrapčím. Dokonca ani svoj hlas nespoznávam. Ako keby som nekonečne dlho kričal a môj hlas nebol zvyknutý na normálne rozprávanie. Zasmeje sa mi priamo do ucha. Z toho zvuku mi prejde po chrbte mráz.
„Slnko pohltí temnota, mesiac bude zahalený v krvi svojich obetí. Hviezdy budú padnú k zemi, tak ako deti anjelov. Budú sa brodiť vo vlastnej krvi, ktorá sa vsiakne do pôdy a tá sa stane neúrodnou. Temnota si zoberie späť to čo jej patrí, Jack. Ver mi. Chceš byť na víťazn…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 12.6.2020 Emily je milá. Celkom zábavná. Schopná fyz […]

Fri, 12 Jun 2020 21:55:05 +0200

12.6.2020
Emily je milá. Celkom zábavná. Schopná fyzioterapeutka. A je pravda, že máme niečo spoločné. Obom je nám trápne, že nám mami dohodli rande. Takže nakoniec to bol príjemný obed. Celé som to prežil iba vďaka tomu, že som natretý pantenolom od hlavy až po päty. Vlastne sme sa pri fyzioterapii s Emily celkom pobavili na tom, že chytám farbu zrelej paradajky. Teda… ona sa bavila. Ja som si zhrozene uvedomil, že mi na nose a ramenách vyskočili pehy. Síce velice hrkútala nad tým aké to je roztomilé a chutné… ale ja nechcem byť roztomilý a chutný! Som policajný vyšetrovateľ. Riešim vraždy. K tomu som tajný agent CIA. Nemôžem byť roztomilý a chutný! To nespadá do mojej profesie!
„Super je, že nemáš potrhané šľachy ale aj tak to budeš zajtra cítiť. Skús sa aj napriek tomu rozhýbať.“
„Dobre, skúsim to. Takže o dva dni?“ Na potvrdenie sa opýtam a vysúkam sa z jej auta.
„Hej, o dva dni. Čao.“ Tiež sa s ňou rozlúčim a zavriem jej dvere od auta. Emily odfrčí preč a ja sa…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 11.6.2020 Aklimatizácia prebehla úspešne. Aspoň myslím. Po t […]

Thu, 11 Jun 2020 21:51:04 +0200

11.6.2020
Aklimatizácia prebehla úspešne. Aspoň myslím. Po tom čo ma Amanda z lietadla odviezla k rodičom a tam ma nechala napospas ich večnému horekovaniu nad tým, že by som mal skončiť s políciou, som mal chuť nastúpiť do prvého auta čo išlo okolo domu a odviezť sa späť do New Yorku. Asi by som to spravil ale malo to dva háčiky… Prvý bol, že by som sa s tým kolenom asi ani k ceste nedostal. Druhý bol v tom, že každý kto by ma naložil do auta by musel potom čeliť Marii Porterovej. A to nikto nechcel. Po dvoch dňoch už bol ale doma pokoj. Asi za to mohol fakt, že mama bola šťastná, že ma má doma. Od ránu sa okolo mňa motala a obskakovala ma… až mi to bolo blbé. Predsa len, je mi skoro tridsať. Väčšinu času sa starám sám o seba. Takže, aby som jej aspoň trochu unikol, využil som toho tepla vonku. Hodil som sa do plaviek, vymotal sa z obväzov a ortéz a pracne som sa dostal do bazénu. Otec mi pomohol. Ignoroval som fakt, že tá voda je ešte celkom studená. To mi tiež vravel…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 8.6.2020 „V tomto rozhodne neopustím nemocnicu. Zvládnem to […]

Mon, 08 Jun 2020 21:49:01 +0200

8.6.2020
„V tomto rozhodne neopustím nemocnicu. Zvládnem to bez toho.“
„Brácho, o tomto s tebou nebudem diskutovať.“
„Ani ja s tebou nebudem diskutovať. Odnes to!“ Zvýšim hlas. Amanda si nasupene dupne nohou a tvrdohlavo drží nemocničný vozík. Do toho ma nedostane.
„Rameno máš v popruhu, koleno v ortéze a k tomu polámané rebrá. Nebudem sa pozerať na tú komédiu ako sa nadrapuješ s barlami.“ Odfrknem si a poposadnem na posteli. Na sebe rifle, čierne tričko s dlhým rukávom a spomenuté miesta v tmavomodrých ortézach.
„Prosím ťa, ten kus k autu dôjdem aj bez barlí.“ Aby som svoje slová podporil tak sa dvihnem na nohy a vydám sa preč. Už po asi piatich pajdavých krokoch je mi jasné, že k autu nedôjdem. A Amanda ako keby to vedela tak ide za mnou s tým vozíkom. Nie, rozhodne si do toho nesadnem, takže pokračujem v ceste ďalej. Ten jej naštvaný výraz cítim v zátylku. Ignorujem ju. Lenže to koleno sa ignorovať moc nedá a do toho cítim aj rebrá.
„Tak čo hrdina? Nasadneš?“ Opýta sa…Číst více

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: 27.8.1937 Každý mladý človek uvíta príjemnú spoloč […]

Fri, 27 Aug 1937 21:13:49 +0100

27.8.1937
Každý mladý človek uvíta príjemnú spoločnosť na ktorú sa dalo príjemne pozerať. Radosť pre oči, ktoré sa tak aspoň na istý čas dokázali odvrátiť od krívd života, ktoré burcovali neistoty a strach. Práve preto som tak neskutočne obľuboval cesty s Võ. O jeho rysoch tváre a hladkej pokožke by moja maličkosť bola schopná písať ódy, možno aj symfónie, avšak na to je mi príliš blízky priateľ. A predsa moje umenie len tak niekomu nevenujem. Musím sa však priznať, že po posledných vetách asi ani sám o moje diela stáť nebude. Je to len jeho strata, všakže?
Dovolenku som potreboval už nejaký ten rok a aj napriek tomu, že cesty sú mi bližšie, ako môj vlastný domov v ľúbostnom Paríži ubíjalo moju dušu len tak pochovávať v každodennej rutine života. Ako to jeden zvládol? Existovať len kvôli tomu, aby každý deň bol presnou kópiou toho predošlého? Postráda to predsa význam. Od čoho prežívame život, ak nie od toho, aby každá minúta života bola odlišná od tej predošlej? Nonsens…Číst více

Zacharie D'Amboise píše nástěnku: 17.12.1872 Aj napriek všetkému viem, že bytostne ne […]

Tue, 17 Dec 1872 18:41:28 +0057

17.12.1872
Aj napriek všetkému viem, že bytostne neznášam hru na klavír. Rovnako, ako popieram fakt, že písanie denníku dáva akýkoľvek význam, alebo čo i len bonus v mojom živote. Jediné čo mi poskytuje je priestor na vyliatie svojich myšlienok, ktorý mi beztak nie je treba. Zdá sa niečo, ako písanie nôt a neustále vyučovanie, ako niečo po čom by jeden túžil? Dovolím si na túto otázku odpovedať. Nie. Práve toto je jedna z vecí v ktorých som pomerne zapálený avšak viem, že aj napriek všetkým okolnostiam, moje argumenty padnú v momente čo Melina vojde do miestnosti. Áno žijem pod jej krídlami posledných osem rokov avšak ešte stále som si nebol schopný navyknúť na spôsob života, ktorý vedieme. Áno na mieste by mala byť vďačnosť, ako skôr nechuť k požiadavkám, ktoré má avšak.. sám si nie som istý prečo? Áno príbeh o tom, ako si ma povšimla zakrádať sa ulicami si pamätám, ale jej štedrosť mi ešte dnes nezapadá do schémy jej charakteru.
Viem, že niečo také by som nikdy nemal písať…Číst více