Shadowhunters Online | Grace Lengthorn | Nástěnka

Grace Lengthorn píše nástěnku: 11.05.2023 Během týdne stráveného na Zimním dvoře jsem musel […]

Thu, 11 May 2023 19:09:28 +0200

11.05.2023
Během týdne stráveného na Zimním dvoře jsem musela počkat na audienci s vladařem nebo jeho zástupci. Čas na dvoře plyne jinak než ve světě smrtelných a vladař i jeho zástupci měli na projednání i jiné diplomaty a audience. Navíc, jak jsem pochopila bylo zde zvykem, že diplomati stráví nějaký čas na dvoře z respektu ke zdejší hierarchii a způsobu života. Každý den jsem se snažila nějak vyplnit čas, který mi zbýval do audience. Zkoušela jsem se prozkoumat tajemství Zimního dvora, navázat kontakty s jeho obyvateli a získat informace, které by mi mohly pomoci v mé misi tady přežít.
Dopoledne jsem trávila procházkami po křídlech paláce, který byl vybudován v hoře jako pevnost. Chodila jsem jen tam, kde mi bylo povoleno se zdržovat, protože jsem nechtěla nijak provokovat stráže. Obdivovala jsem chladnou a strohou architekturu, která odrážela povahu Zimního dvora a jeho obyvatel. Mnohokrát jsem se setkala s dalšími obyvateli dvora, ale interakce byly jen povrchní, pokud v…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: 05.05.2023 Stála jsem u sebe v poloprázdném pokoji nad ma […]

Fri, 05 May 2023 20:46:09 +0200

05.05.2023
Stála jsem u sebe v poloprázdném pokoji nad malým batohem, do kterého jsem si skládala kodex a listinu pro Zimní dvůr vázanou v červené kůži. Neodvážila jsem se do ní nahlédnout a ani jsem neměla důvod, protože mi vedení Spolku jasně dalo najevo, co se ode mě očekává. Do ruky mi ještě padl mobil, který jsem slíbila Sebastianovi, když se mu podařilo ztratit tu pravěkou Nokii. Její ztráta bylo spíš požehnání, protože smsky od něj chodily vždycky po částech a někdy na přeskáčku. Nechtěla jsem mu narušovat soukromí a nevěděla jsem, kde ho v Institutu pro něj nechat. Takže jsem ho jen nechala u sebe v pokoji a napsala mu vzkaz, že si ho tu může vyzvednout. Můj poloprázdný pokoj nemělo smysl zamykat, nebylo by tu nic, co by se dalo vzít, a ostatní lovci by zámek určitě přemohli odemykací runou – na dveřích bych tak měla další do sbírky. Opravdu bych si měla dávat větší pozor, kam dávám svoje klíče.
Do batohu nebylo potřeba přidávat nic dalšího. Po nanesen run, které…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: 16.5.2019 Nechtěla jsem s tím mít nic společnýho a když […]

Thu, 16 May 2019 19:48:11 +0200

16.5.2019
Nechtěla jsem s tím mít nic společnýho a když to šlo, vždy jsem se tomu šílenci vyhýbala. Ale tenhle večer si mě stejně našel, a co hůř do kavárny plné lidí přitáhl mrtvolu, protože si myslel, že má dobrý smysl pro humor. Nevím, na co jsem myslela, když jsem chtěla čaroděje Ismaela zatknout a nechat ho poslat do Gardu. A možná je dobře, že se mi začal zvedat žaludek z té mrtvoly a ze slov té blondýny…to všechno, co s tou mrtvolou chtěla provádět.
Když pominu tyhle nechutnosti, nevím jaké z toho vyvodit důsledky. Podle předpisů a kodexu by se mělo hlásit každé porušení Dohod a Úmluvy, ale co já vím, jestli něco porušil? Nemám důkaz, že toho vlkodlaka zabil on. A také nevím, jaká všechna kouzla použil, aby mrtvola vypadala jako živá. Dá se to považovat za nekromancii?
Když jsem se vracela do Institutu, vzduch se kolem mě ochladil a přinutilo mě to přidat do kroku, abych byla, co nejdřív doma. Ve chvíli, kdy jsem vtrhla do svého pokoje, odhodila jsem svojí č…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: 21.4.2018 Když se budím, pokaždé dostanu strach, že by mě n […]

Sat, 21 Apr 2018 19:47:45 +0200

21.4.2018
Když se budím, pokaždé dostanu strach, že by mě někdo mohl nahradit. Leč jsem se cítila ohrožená a ustrašená, byla jsem k tomu i neskutečně hloupá a naivní, když jsem se rozhodla Institut opustit. Ke všemu na vlastní pěst a bez pojistky, co by mě dovedla domů. Moje jediné eso v rukávu byla prastará víla, kterou mi opatřil Axel. Jeden z následníků trůnu Zimního dvoru a nyní žijící v Evropě. Jeho pravé jméno mi nikdo z nich prozradit nechtěl, ale Axelovi nedošlo, že s runami slyším na celou místnost. Proto když ho přinutil se podvolit, dostalo se až ke mně. Aegon byl vysoký a pohledný muž s tmavými vlasy a zkaženými mravy. Aspoň se mi to zdálo během jeho konverzace s Axelem, kterou o mně vedli. Za žádnou cenu se na Zimní dvůr vracet nechtěl a já byla zvědavá proč. Soustředila jsem se ale na to, abych zvládla přenos portálem do jeho rodné země. Přes všechny krutosti, které si ze Zimní slavnosti pamatuju, jsem musela uznat, že na Faerii je něco prastarého a nádhe…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: Teprve pár dní uběhlo od schůze a mně to připadá jako věčnos […]

Thu, 03 Aug 2017 21:54:53 +0200

Teprve pár dní uběhlo od schůze a mně to připadá jako věčnost. Nesmím na hlídky a tak jedinou náplní mého dne jsou tréninky. Od rána do večera vybíhám patra v institutu nahoru dolů, buším do pytlů, vrhám noži a snažím se dohnat všechny mezery, kvůli kterým mám hlídky zakázaný.

Běžím v parku už přes půl hodinu v kuse a stejně ten vztek ze sebe nemůžu dostat. Můj nejlepší přítel už není Alex, která odešla, nebo Troy. Je to kofein, ten mě teď drží vzhůru. Vůbec mě nezajímá, jak asi musím vypadat, i když to vím. Na rukou mám mozoly od hrazdy, pod očima kruhy, protože v noci nemůžu spát. Vypadám štíhlejší, ale to spíš jen ztrácím křivky na úkor fyzický síly. Jako kdyby na tom záleželo. Vedle Caroline nejsem nic, tak ji aspoň můžu nakopat zadek při první příležitosti, když budu lepší. Co by Caleb řekl společným hlídkám sestřenek? Jo, už jsem si přesně zjistila, že je dcerou bratra mé matky. Nikdo nepovažoval za slušné mi ji představit. A ani ona. Jako kdybych pro tenhle institu…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: Rychlým krokem, jehož zvuk protíná vzduch v chodbě, přic […]

Sat, 24 Jun 2017 21:47:02 +0200

Rychlým krokem, jehož zvuk protíná vzduch v chodbě, přicházím ke svému pokoji a prudce beru za kliku dveří. Další mizerná hlídka a znovu zničené oblečení. Rozepínám si bundu s natrženým rukávem u ramene a odhazuji ji na podlahu. Démoní krev bude asi moje nová vůně. To je odporný. Svlékám ze sebe kalhoty, jejichž pravá část je kompletně zmáčená a všechno oblečení házím na jednu hromadu. Stejně je to na odpis, po nějaké zkušenosti už to vím. Měla bych si hlídky domlouvat s někým. Jenže to bych nesměla být tak tvrdohlavá, že všechno vládnu sama. S Jessem by to nebyl dobrý nápad, když si vzpomenu na to ostří v Pandemoniu. A nejen to. Určitě by mi zas kupu věcí vyčetl, co dělám špatně a jaká mám být. Sebastian je v Idris nebo kde, Caleb to samé, plus ten mě úplně ignoruje. Jak jsem mohla být tak blbá a poslat ho do háje? Měla bych si aspoň zachovat trochu důstojnosti a nechat ho plavat. S Ianem je to podobné, neměla bych ho pořád otravovat s hlídkami a tréninky. Musím prokázat, že…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: Přicházím z dalším hlídky, ale tentokrát mířím po chodbách […]

Wed, 07 Jun 2017 21:53:14 +0200

Přicházím z dalším hlídky, ale tentokrát mířím po chodbách institutu až do výcvikového sálu. Jsem si jistá, že ve dvě ráno nikdo trénovat nebude a já potřebuju být na chvilku sama. Jen vydechnout po tom, co jsem se zase chytla s Jessem. Sundavám ze sebe mikinu a sedám si na žíněnky. Zbraně pomalu vytahuju z pouzder, aby mě nezatěžovaly. Ani se nebudu obtěžovat je zanést do zbrojírny. Můžou někomu posloužit k tréninku a vlastně poslední, co by se mi mělo honit hlavou je tohle.
Přišel za mnou, když jsem měla hlídku u doků a seděla tam a pak to zase začalo. Jenže já nemám čistou hlavu, cítím se tak pod tlakem a nechci jednat v afektu…Už ne. Nechci se do všeho vrhat tak po hlavě jako dřív.
V jedné věci měl Jesse pravdu. Potřebuju vypadnout z města a vytřídit si myšlenky v hlavě. Ale ne s ním v Anglii, musím být na to sama a proto mě napadá další pitomá a nezodpovědná věc.
Ale udělám to, nebudu už plýtvat časem a zavírat se v institutu. Je to pořád jedno a to samý. Hlídky,…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: Když za mnou klaply dveře mého pokoje, cítila jsem se o kap […]

Sat, 17 Dec 2016 09:28:11 +0100

Když za mnou klaply dveře mého pokoje, cítila jsem se o kapku klidnější. Na rukou jsem měla stále zaschlou krev, stejně jako za nehty a o to děsivější obraz se mou naskytl, když jsem se postavila před zrcadlo. Bledá, zmáčená v krvi, zorničky roztažené po okraj a hlavně ten vyděšený výraz. To všechno křičelo, abych se konečně zavřela do sprchy a nechala to ze sebe smýt i se včerejším večerem.
**

Sedím na studeným dlaždičkách sprchy, hlavu na kolenou a nahá záda mi bičují provazce horké vody. Voda se pode mnou barví do červené a já tam tak sedím asi hodiny. Hodiny než je to ze mě pryč a stejně to nedostávám z hlavy. Ta krev, ten strach. Jak se to vůbec mohlo stát? Jak to, že jsem si nedala na nic pozor? Jedná věc jsou dobré reflexy, ale druhá, když vám vrazí nůž do břicha člověk, od kterého to čekáte nejméně. A na co víc jsem se zmohla? Seknout ho do nohy dýkou, ale to bylo nakonec k ničemu. Nezastavilo ho to.

Nejhorší je ta slabost. Runa asi zahojí povrchové zra…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: Stojím opět na ulici a cítím to v kostech. Tu touhu se tam […]

Wed, 23 Nov 2016 21:37:57 +0100

Stojím opět na ulici a cítím to v kostech. Tu touhu se tam vrátit a nevím proč. Caleb mě sice zamkl v pokoji, ale zapomněl mě prohledat. V institutu jsem všem nalhala, že jsem stále v jednom kole. Vlastně jsem nelhala, ale konkrétní jsem také nebyla. Proč? Nevím. Nemám ani ponětí, proč tohle všechno dělám a nakonec je všechno tak rozmazané.
Jen to, kam se mám vrátit ne, a proto tam i teď mířím. Vysoký zděný dům u Brooklynského mostu, železné dveře a zadělaná okna.
**

,,Je to nefilim.” Probouzí mě slova hrubého hlasu a já se ocitám na studené podlaze uprostřed prázdné místnosti, kde stojí dva muži.
,,A nejen ledajaký. Rod Lengthorn. Ta hlupačka je na to jméno ještě pyšná.” Odpovídá mu druhý hlas. Znechucení v hlase mě zabolí. Ne, teď se musím soustředit na to, co tady dělám.
Druhý jen nepatrně nad tím zamručí.
,,Tak co s ní? Nakonec je stejně neškodná.” Zvedám hlavu, která mě bolí, a dívám se komu ten hlas patří. Vysoký, štíhlý, mladý muž. O pár let starší než budu…Číst více

Grace Lengthorn píše nástěnku: “Dávej si na sebe pozor. Hojivou runu znáš. Jestli se zítr […]

Wed, 21 Sep 2016 21:28:24 +0200

“Dávej si na sebe pozor. Hojivou runu znáš. Jestli se zítra nevrátíš, půjdu tě hledat.” To byla poslední slova lovce stínů, které jsem slyšela, než jsem nasedla do taxíku. To určitě. Cesta do Phoenixu trvá minimálně jeden den, a co teprve zpátky. Dva nože, co mi podal se stélou, jsem okamžitě schovala pod bundu, aby je nestihl taxikář v zpětném zrcátku zpozorovat.

“Kam to bude?” Zeptal se a teprve se na mě podíval.
“148. avenue,” nasměrovala jsem ho rezignovaně na letiště a otřela si studené čelo. Uvědomovala jsem si, že sehnat odvoz by bylo těžší a stále jsem vstřebávala ten šok v podzemí hřbitova. Četla jsem v kodexu, že Mlčenliví bratři jsou takhle znetvořeni, ale nic mě nepřipravilo na ta hrozná muka, když mě nechali držet meč. Jako kdyby mi to vyrvalo s pravdou i duši, kdybych snad vzdorovala.
Konečně mě dovezl na místo. Letadlem jsem cestovala párkrát, ale nikdy sama. Nemůžu ale říct, že bych po těchto dnech snad měla obavy zrovna z tohoto. Všude kolem mě bylo toli…Číst více