/,,Nikdy pro nikoho nebudeš dost dobrá.“/

/,,Nicko!“/

/,,Nulo!“/

Běžela lesem. Vnímala svůj vlastní dech, který k ní doléhal, to, jak naštvaně funěla. Pociťovala bolest ve svých končetinách a neskutečný tlak v hlavě.

/,,Proč se pořád snažíš?“/

Jednou rukou, na které se nehty jasně zakrucovaly, prodlužovaly a zbarvovaly do černa, a měnily v drápy. ,,Mlč!“ vykřikla zničeně zatímco se druhou rukou hned několikrát za sebou uhodila do spánku, jen proto, aby se vyhnula těm hlasům, jež jí v hlavě říkaly, jak moc zbytečná je. Viděla jejich strůjce, jak utíkala dál ode všech, viděla jeho vysokou siluetu mezi stromy. Stál tam, koukal na ní, a vypadalo to, jako kdyby se jí posmíval. Když se odvrátila na druhou stranu, byl tam. Když se podívala před sebe, byl tam. Když se otočila, aby mohla utíkat jiným směrem – pokaždé tam byl. Pokaždé stál někde, aby jí mohl děsit, pohoršovat a srážet k zemi.

/,,Vidíš to? Jsi prostě slabá, mizerná, jen se nad…Číst více