Shadowhunters Online | Dadul Nox | Nástěnka

Dadul Nox píše nástěnku: 3.8.2020 Brzo ráno se probudím, oči mám však stále zavře […]

Thu, 06 Aug 2020 11:26:23 +0200

3.8.2020
Brzo ráno se probudím, oči mám však stále zavřené a užívám si měkké postele. Po okamžiku, kdy se odhodlám otevřít oči zjistím, že se slunce teprve chystá začít svou pouť. Na tváři se mi objeví úšklebek a během několika vteřin už stojím pevně na nohou. Začnu svou klasickou raní rozcvičku plná energie. Po skoro půl hodině, když dělám kliky se zastavím a můj pohled nasměruju vedle postele. Tyčí se tam stará skříň z tmavého dřeva. Řekla bych že z ořechu. Vstanu ze země a během okamžiku už se zatajeným dechem otevírám ten dřevěný vynález. K mému štěstí se tam povaluje pár kusů nějakého oblečení. Že bych ze sebe udělala člověka? Poušklíbnu se a svoje polorozpadlé oblečení vyměním za černé leginy s tmavě modrým trikem. Zamířím do menší koupelny, kde se pokusím něco udělat s tím na hlavě. Když už to připomíná vlasy a né nějaké hnízdo, podívám se do zrcadla nad umyvadlem. ,,no neke, ty umíš vypadat i jako člověk dadul!“ Pochválím se a otočím se ke dveřím. Během pár minut už…Číst více

Dadul Nox píše nástěnku: Ležím ve svém ručně postaveném přístřešku, který se nachází […]

Sun, 02 Aug 2020 11:21:28 +0200

Ležím ve svém ručně postaveném přístřešku, který se nachází uprostřed lesa, tyčícího se pár kilometrů od Manhattnu. Na sobě mám pár kusů potrhaného oblečení zašedlé barvy a přemýšlím, co se za poslední dobu stalo. Potkala jsem jediného člověka, který mě neodsuzoval, byla na mě hodná a tolerovala odstupy.
Byla jsem odhodlaná za ní položit život, když na nás zaútočila moje bývalá smečka a pak, když mě ta civilka zachránila před posledním úderem bety? Nemůžu to pořád pochopit. Proč by někdo zachraňoval někoho, nebo spíše něco, jako jsem já? Co když se mojí osoby teď bude Amaya bát? Dlužím jí ale vysvětlení… Bude ho chtít vůbec slyšet? určitě začne hned ječet a utíkat, když mě uvidí.
Povzdychnu si, posadím se a rozhlížím se po provizorně postavené boudě, kterou sem stavěla několik měsíců. Zahojení té rány od toho souboje mě neskutečně vysílilo. Neohrabaně si stoupnu a zatočí se mi hlava, takže se musím opřít o zeď. Po nějaké době, se jako zombie došourám k provizornímu stolu…Číst více