Po tak dlhom čase mimo New York. Nie je to v mojom živote prvý,ani poslednýkrát. Chcel som prísť na svoje narodeniny, ale nedokázal som sa od Lóniho dostať príliš ďaleko bez záchvatu úzkosti. Nie je to síce tak dávno. No i tak sa to zdá, akoby som prespal storočia, zatvorený v temnotách medzi koreňmi najstarších stromov Faerie. Dodávali mi vodu a živiny, uzamknutému v malej škrupine pod zemou, ako malý oriešok, semiačko stromu, ktorý len čaká na prečkanie sucha a búrky, aby mohol vystrčiť hlavu. A tak som ju vystrčil dnes.Keď sa obzerám okolo seba, uhýbam pred nimi pohľadom. Pred ľuďmi, čo chodia okolo i po druhej strane preplnenej cesty hlavnej newyorskej ulice. Je neónová a preľudnená a všetko sa mi lepí na kožu ako ťažká smola. Odvykol som si. Znova je zo mňa utiahnutý malý fér. Bojí sa vyčnievať a napriek tomu vyčnieva svojimi divokými vlasmi a bosými nohami, tak typickými pre mňa, že?A mám k nemuzvláštny vzťah. K New Yorku. Niekedy tu pr…Číst více

Hliadka 23.11.2024

–Manhattan opustená budova

–Yeom Seojun, Sunil Nurgaliev

-zkázonoš
-Počet démonov: 8

-Jeden vyvolaný čarodejom sa zhlúčil s ďalšími. Klasické spravanie.
-Stav zlikvidovaný pri hliadke
Andreas Albano, Xandar Thorpe (NPC)
Vlkodlak, čarodej
Obaja nahlasený spolku, za prezradenie tieňového sveta, vyvolávanie démonov a ohrozovanie civilov.

Pri
obyčajnej prechádzke Seojun zistil, že Vlkodlak sa zbavoval vlastného
dieťaťa. Po upozornení na to, na neho začal vlkodlak vrčať. Seojun na
sebe nedal poznať, že by bol niečo iné ako civil, takže to nechal tak.
Dokým pred ním vlkodlak neukázal démona, ktorý sa tam len tak objavil.
Po jeho objavení sa, prišiel čarodej, ktorý ho vyvolal a povedal, že mu
utiekol. Seojun oboch upozornil na nahlásenie, za ohrozovanie sveta
tieňov a že budú sa spovedať spolku.

Sedím na studeným dlaždičkách sprchy, hlavu na kolenou a nahá záda mi bičují provazce horké vody. Voda se pode mnou barví do červené a já tam tak sedím asi hodiny. Hodiny než je to ze mě pryč a stejně to nedostávám z hlavy. Ta krev, ten strach. Jak se to vůbec mohlo stát? Jak to, že jsem si nedala na nic pozor? Jedná věc jsou dobré reflexy, ale druhá, když vám vrazí nůž do břicha člověk, od kterého to čekáte nejméně. A na co víc jsem se zmohla? Seknout ho do nohy dýkou, ale to bylo nakonec k ničemu. Nezastavilo ho to.

Nejhorší je ta slabost. Runa asi zahojí povrchové zra…Číst více

,,Je to nefilim.” Probouzí mě slova hrubého hlasu a já se ocitám na studené podlaze uprostřed prázdné místnosti, kde stojí dva muži.
,,A nejen ledajaký. Rod Lengthorn. Ta hlupačka je na to jméno ještě pyšná.” Odpovídá mu druhý hlas. Znechucení v hlase mě zabolí. Ne, teď se musím soustředit na to, co tady dělám.
Druhý jen nepatrně nad tím zamručí.
,,Tak co s ní? Nakonec je stejně neškodná.” Zvedám hlavu, která mě bolí, a dívám se komu ten hlas patří. Vysoký, štíhlý, mladý muž. O pár let starší než budu…Číst více

“Kam to bude?” Zeptal se a teprve se na mě podíval.
“148. avenue,” nasměrovala jsem ho rezignovaně na letiště a otřela si studené čelo. Uvědomovala jsem si, že sehnat odvoz by bylo těžší a stále jsem vstřebávala ten šok v podzemí hřbitova. Četla jsem v kodexu, že Mlčenliví bratři jsou takhle znetvořeni, ale nic mě nepřipravilo na ta hrozná muka, když mě nechali držet meč. Jako kdyby mi to vyrvalo s pravdou i duši, kdybych snad vzdorovala.
Konečně mě dovezl na místo. Letadlem jsem cestovala párkrát, ale nikdy sama. Nemůžu ale říct, že bych po těchto dnech snad měla obavy zrovna z tohoto. Všude kolem mě bylo toli…Číst více