Caitlin seděla v autě opřená o dveře, když pozorovala cestu před ní a v hlavě ji vířilo mnoho myšlenek.
„Jsi v pohodě? Halooo země volá Cait?“
„Hm?“ ohlédla se na Jamese, který se snažil udržovat klidnou jízdu, ale nemohl si nevšimnou, jak se jeho spolujezdkyně utápí v myšlenkách.
„Ptám se, jestli jsi v pohodě. Můžeme to klidně otočit.“ Navrhla a klepl do volantu. Okamžitě se po těchto slovech zamračila. „Ani náhodou! Nenechám ji v tom sirotčinci už ani den.“
„Dobrá, dobrá hned se tak nečerti. Já jen, že koukáš do prázdna od doby, kdy jsme vyjeli.“ Nehodlal se s ní dohadovat už tak byla zjevně rozrušená.
„Ano, ale ne kvůli dítěti.“ Musela mu dát za pravdu, že byl všímavý. Rozhodla se, že se zkusí aspoň trochu zaměstnat. Jedním tahem vytáhla telefon, aby najela na zprávy a mohla napsat MARI: „VÍŠ, JAK JSEM TI POVÍDALA O TÉ HOLČIČCE. DNES SI JI BERU DO PÉČE. NEMUSÍŠ MÍT STRACH KOUPILA JSEM BYT NAPROTI SÍDLU DO ZAČÁTKU A KDYBYCH SE N…Číst více