Byly dvě věci co Gabrielle požadovala každé ráno, když přijela ke svému otci do New Yorku.
1) To aby spolu snídali ( což si Bill vzal k srdci tak moc, že začal sám chystat ty snídaně i když nemusel protože měl na to lidi, ale chtěl to udělat)
2) Ty nejvíc šťavnaté drby a bulvární časopisy, které právě u snídaně četla.

Čas od času se k ní přidal i Bill, ačkoliv obvykle nečetl drby (někdy ale ano) spíše noviny nebo nějaké technické časopisy.
Byla to jejich hodinka bez telefonů, jak tomu Bill začal říkat. I tak si obec musel odskočit když se mu na hodinkách ukázal nějaký důležitý hovor z kanceláře. Ale snažil se to spíše dodržet.
Dnes bylo jedno z těch klidných rán, kdy se po položení talířů s lívanci nikam nehnuli.
Bill měl před sebou nejčerstvější výtisk New York Times a z lehce infantilního hrnku s nápisem „I’m an engeener, enginere, engenere…I’m good with math“ který dostal někdy před dvaceti lety na vysoké…Číst více