<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<rss version="2.0"
	xmlns:content="http://purl.org/rss/1.0/modules/content/"
	xmlns:atom="http://www.w3.org/2005/Atom"
	xmlns:sy="http://purl.org/rss/1.0/modules/syndication/"
	xmlns:slash="http://purl.org/rss/1.0/modules/slash/"
	>

<channel>
	<title>Shadowhunters Online | Amaya Noiri | Nástěnka</title>
	<link>https://shadowhunters.online/profil/amayanoiri/activity/</link>
	<atom:link href="https://shadowhunters.online/profil/amayanoiri/activity/feed/" rel="self" type="application/rss+xml" />
	<description>Zdroj aktivit pro Amaya Noiri.</description>
	<lastBuildDate>Fri, 12 Jun 2026 23:12:15 +0200</lastBuildDate>
	<generator>https://buddypress.org/?v=</generator>
	<language>cs</language>
	<ttl>30</ttl>
	<sy:updatePeriod>hourly</sy:updatePeriod>
	<sy:updateFrequency>2</sy:updateFrequency>
	
						<item>
				<guid isPermaLink="false">717cbeed96157dd25828541f8429112c</guid>
				<title>Amaya Noiri se přidal k Civilové</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3794/</link>
				<pubDate>Wed, 11 May 2022 06:59:43 +0200</pubDate>

				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">28f73b23a34470eca1a3063e2aeeea37</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: New York - Manhattan &#124; 19. 12 . 2020
Tak nějak se pořád my [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3187/</link>
				<pubDate>Sat, 19 Dec 2020 14:13:05 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>New York &#8211; Manhattan | 19. 12 . 2020<br />
Tak nějak se pořád myšlenkami vracím zpátky k tomu co se stalo. Pořád přemýšlím, jestli jsem tomu mohla zabránit, jestli jsem měla být pozornější. A pak tu byl fakt, že jsem neměla do dnes ani tušení kdo mě dostal zpátky do hotelu. Nikdo si to nepamatoval, ani nemohl, obsluha se zrovna střídala a kamery sice zachytili nějakého muže, ale vše se zdálo v pořádku, tedy více méně. Tedy, vypadala jsem, že jsem spala, ale tak to ještě neznačilo nic nenormálního, že&#8230; Včerejší pohřeb otce byl to poslední co jsem si myslela, že budu muset zařizovat. Nakonec se ukázalo, že otec vše okolo majetku vyřídil a převedl na můj účet, spolu s jednoduchým vzkazem &#8211; omlouvám se. Překvapilo mě, že se nejednalo zrovna o malou částku, spíš naopak, skoro jako by vyhráli v loterii a nám to neřekli, bylo to divné, ale momentálně nemám myšlenky na to abych se tím zabývala, pro teď. Pohledem sjedu všechna ta nevybalená zavazadla a povzdechnu si. Teď na ně opra&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3187"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3187/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">765a79e305e5a1bffea5937d68e8ce92</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Aokigahara &#124; 13. 12. 2020
Zatraceně dlouhá ces [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3186/</link>
				<pubDate>Sun, 13 Dec 2020 14:12:49 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020<br />
Zatraceně dlouhá cesta a po tmě ještě docela děsivá, zvlášť když jsem vjela do lesa. A to, že jsem zpomalila na rychlost šneka tomu fakt nepomáhá. Alespoň, že mi z půjčovny, po vysvětlení situace, dali spz auta, které si otec půjčil i když nebyli zrovna nadšení. Na to jsem však neměla čas, ani teď nemám tušení jestli tu nejsem pozdě. Z té představy se mi obrací žaludek a zatím si ji nechci a nesmím připouštět. Na jednom ze sjezdů nakonec najdu auto s udanou značkou auta, sjedu na něj a zaparkuji za autem. Stejně nemám vyhráno, les je sakra veliký a navíc je tma, která se zdá skoro neprostupná. Vypnu motor a opřu se hlavou o volant s tichým povzdechnutím. Kolem tma, v lese kdo ví co mohlo běhat, klidně tu mohlo být i něco nebezpečného ze světa stínů a fakt, že tmy jsem se bála dost dlouhou dobu a stále jsem to úplně nesetřásla tomu ještě dodává korunu. I přes ten strach který se mě snažil přimrazit na místě a hlas v hlavě který mi dával ja&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3186"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3186/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">61dd06b26d3e3bac70bc4b4035174b71</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Ósaka &#124; 13. 12. 2020
Zaklapnu notebook, který zač [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3185/</link>
				<pubDate>Sun, 13 Dec 2020 14:12:26 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020<br />
Zaklapnu notebook, který začnu pomalu balit, při čemž mi pohled sjede k zabaleným zavazadlům. Zítra nás čeká poměrně dlouhý let a náročná cesta zpátky do New Yorku. Naštěstí se nám vše povedlo zařídit vše dost rychle, aby ne, o byty v naší lokalitě je o domy celkem velký zájem a vzhledem k puntičkářskému stylu uklízení mé matky nebyl problém dům prodat i s nábytkem. Krátce mi pohled stane i na menším zavazadle, kde jsou rodinné cennosti, jenž pojedou s námi. Pravda, moc jich není, ale každá z nich má nevyčíslitelnou hodnotu, tedy pro naši rodinu. Krátce mi přitom přeběhne úsměv na rtech a po uklizení noťasu do brašny vyjdu ke dveřím. Ze stolu si vezmu kartu od otcova pokoje, v duchu si povzdechnu, není na tom nejlépe i když se snaží předstírat, že se přes to dostává, jeho oči říkají opak. Sice dnes chtěl být sám, ale upřímně si nemyslím, že je to dobrý nápad. Lehce zaklepu na dveře, jednou&#8230; dvakrát a pro jistotu po třetí, až pak až otevřu d&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3185"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3185/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">09e268f9853ed66d9ea1be5493bbdeeb</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko - Ósaka&#124; 7. 12. 2020
Nechávám své prsty lehce lét [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3169/</link>
				<pubDate>Mon, 07 Dec 2020 11:55:29 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Japonsko &#8211; Ósaka| 7. 12. 2020<br />
Nechávám své prsty lehce létat po klávesnici, což mi před očima tvoří pololetní práci do školy. Ač se mnou mohli na konzervatoři vzhledem k okolnostem soucítit a dokonce mi nabídli prodloužení termínů, snažím se dodržet ty stávající, kdo ví jak bych to vše pak doháněla. Není to nikterak snadné, to si musím chtě nechtě přiznat, často mi myšlenky utíkají k bratrovi a matce. Matce která následovala svého syna ani ne deset dní po jeho smrti. Lékaři to přičítali zranění, ale já si stále myslím, že jí jednoduše bratrova smrt zlomila srdce a vzdala tak svůj život, byť měla stále jedno dítě naživu. Na chvíli zavřu oči a promnu si kořen nosu. Kdo vůbec byl ten muž v restauraci? Ani policie na to nepřišla, navíc si jeho případ převzalo japonsko, i s jeho tělem takže v New Yorku měli jednoduše smůlu a zdálo se, že v mé domovině se to snaží zamést pod koberec. Je to dost frustrující, ale i tak je málo co s tím můžeme udělat. Oči upřu na rozepsanou práci s&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3169"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3169/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">c50d88c8006832fd998beda1b67063b5</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 &#124; (část 2.)
Z myšlenek mě vytrhl výstřel násle [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3133/</link>
				<pubDate>Mon, 23 Nov 2020 19:09:48 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>23. 11. 2020 | (část 2.)<br />
Z myšlenek mě vytrhl výstřel následovaný výkřikem Rose. Trhla jsem s sebou a ohlédla se odkud rána vyšla a přitom si všimnu, že se bratrova přítelkyně drží za břicho a sesouvá se k zemi. Slyším myšlenky jak mi křičí v hlavě, že se musíme skrýt, ale tělo je o tolik pomalejší než hlava. Proč mi sakra všechno příjde tak pomalé? A proč ostatní zkoprněli jako sochy? Jako zpomalený záběr, vidím jak se Akira natahuje po mladé ženě a otec se snaží matku probrat z šoku. Z transu mě probere až další výstřel, který zasáhne matku do hrudi. ,,Mami!“ Vyhrknu, teď už, sice vyděšená, se srdcem hrajícím si na sprintera na dlouhou trať, ale duchem přítomná. Chytnu stůl abych ho převrátila a vytvořila tak provizorní zástěnu.<br />
    Ovšem, střelec nezahálí a zatím, co se táta snaží matce zastavit krvácení schytá ránu do žeber. Hlavou se mi honí asi milion myšlenek, tohle je prostě šílený. Konečně se mi podaří stůl převrhnout, zbývalo ještě přetáhnout za něj rodiče. Všic&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3133"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3133/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">8a81c5fc05ebc3c2a3ba0975a390d4ef</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 &#124; (část 1.)
,,Opravdu vás zase ráda vidím, brat [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/3127/</link>
				<pubDate>Mon, 23 Nov 2020 15:22:34 +0100</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>23. 11. 2020 | (část 1.)<br />
,,Opravdu vás zase ráda vidím, bratříčku, ale můžeš mi už říct co tak hoří, že to nepočká do víkendu?“ Povytáhnu lehce obočí sledujíc svého bratra, už z jeho pohledu je mi jasné, že mi něco nechce říct. A ten jeho přitroublí úsměv, jasně naznačujíc, že je na něco natěšený, ale snaží se to udržet tenhle pocit ještě podporuje. ,,Nebuď nedočkavá sestřičko, slibuju, že se brzy dočkáš.“ Zazubí se na mě o pět let starší člen rodiny, při čemž potlačím nutkání protočit oči a povzdechnout si před jeho vyvolenou. ,,Jsi nenapravitelný, víš to?“ Neodpustím si načež mírně přivřu oči, ale nakonec se tomu zasměji, stejně jako oni dva.<br />
   ,,Tebe ta zvědavost asi nikdy nepřejde, viď, lištičko&#8230;“ Zarazím se nad známým hlasem, který už jsem neslyšela hezky dlouho. Po chvíli se ohlédnu a nevěřím vlastním očím – stojí tam totiž oba moji rodiče. Po pár vteřinách, které mi ale příjdou jako věčnost, otec rozpřáhne ruce což mě probere, vstanu a vyrazím je oba obejmout. ,,&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-3127"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/3127/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">9ac83012b561338af52663b8e089dca1</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Manhattan &#124; 16. 10. 2020 &#124;
*Zabalená do osušky projdu do k [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2917/</link>
				<pubDate>Fri, 16 Oct 2020 21:04:47 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Manhattan | 16. 10. 2020 |<br />
*Zabalená do osušky projdu do kuchyně, při čemž za sebou zanechávám mokré stopy, které se vpíjí do koberce. Po cestě si vezmu telefon z botníku a namířím si to do kuchyně. Tady začnu chodit po špičkách, protože mě studené kachličky zebou do bosých chodidel. Telefon odložím na linku a do rychlovarné konvice natočím vodu, jen abych ji hned zapnula a nachystala si šálek s čajem. Šálek málem pustím na zem, když nadskočím jak se mi o nohy něco chlupatého a vrnícího. Po tom, co mi srdce začne bušit o sto šest se podívám dolů na malou stříbrnou kočku.* Oh&#8230; Interj, Gin&#8230; vyspaná? *Pousměji se a dřepnu si abych kočku podrbala za uchem.* Nech mě hádat, máš hlad, co? *Cítím, jak mi kočka drcne do dlaně a upře na mě svoje oči které jako by mi dávali za pravdu. Nachystám jí misku, zatím co voda voda čaj začne šustit. Do misky jí dám jednu z masových kapsiček a položím ji k misce s vodou.* Itadakimas, Gin. *Popřeji své chlupaté společnici, když cvakne voda&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2917"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2917/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">7a138d35797f21d96f32a191957435c2</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Manhattan &#124; 03.08.2020 
Jediný pohled z okna mi udělal j [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2438/</link>
				<pubDate>Mon, 03 Aug 2020 17:57:39 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Manhattan | 03.08.2020<br />
Jediný pohled z okna mi udělal jasno v tom, že v dohledné době se nedostanu ven – obloha se schovávala za černými mraky a hrozila, že sleje vše pod ní. Procházka po parku tak nepřicházela dnes v úvahu, ale nijak mi to nevadilo. Poslední klient odešel už před několika hodinami a kontrola očí mě čekala až v pátek. Zatím to ale vypadalo, že byla operace nadmíru úspěšná, snad ani s brýlemi jsem neviděla takhle dobře. Ale to mi nebrání stále hledat moje brýle, pomyslím si a lehce zavrtím hlavou. Zvyk je zvyk.Rozhlédnu se a vezmu ze stolku kapky do očí, pořád je někde nechávám a i když se snažím dodržovat zvlhčování očí, není to žádná sranda&#8230; zvlášť když z nějakého důvodu skončí v lednici a pak je nemůžu najít. Ušklíbnu se nad tímhle zážitkem a vyrazím do svého provizorního studia.<br />
   Nahodím počítač a všechno ostatní příslušenství, na uši si nahodím sluchátka a nastavím mikrofon. Mezitím, co si stáhnu gumičku ze zápěstí, abych si svázala vlasy přemýšlím,&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2438"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2438/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
					<item>
				<guid isPermaLink="false">95205c55509733ee0273f0e1d375b831</guid>
				<title>Amaya Noiri píše nástěnku: Manhattan &#124; 30. 07. 2020
Vejdu do bytu a zavřu za sebou [&#133;]</title>
				<link>https://shadowhunters.online/nastenka/p/2429/</link>
				<pubDate>Thu, 30 Jul 2020 13:07:46 +0200</pubDate>

									<content:encoded><![CDATA[<p>Manhattan | 30. 07. 2020<br />
Vejdu do bytu a zavřu za sebou dveře, které rovnou i zamknu načež si vyzuji a boty rovnou uklidím. New York se pro jednou zase rozhodl, že svoje obyvatele a návštěvníky trochu připeče, takže ještě v chodbě odložím i batoh a zmizím do sprchy. Pak se jen v ručníku a se zamlženými brýlemi na nose vydám do ložnice, kde na sebe hodím čisté bílé tílko a džínové kraťasy, v čemkoliv jiném bych se dnes stejně upekla. Rovnou si i očistím tílkem zamlžené brýle, ještě že byt znám za ty čtyři roky nazpaměť. Vyrazím si do kuchyně, nalít sklenici džusu a mám v úmyslu se s ní posadit do obýváku a na chvíli si natáhnout nohy.<br />
   Když ale vyjdu na chodbu, uslyším jak se mé pozornosti dožaduje telefon z mého batohu. V duchu doufám, že se nikomu nic nestalo. I se sklenicí vyrazím ke zdroji z něhož hraje Darling Violetta a její Smaaller God. Na displeji na mě svítí neznámé číslo, lehce nad tím nakrčím obočí, ale naučeným pohybem palce zvednu telefon a přiložím si jej k&hellip;<span class="activity-read-more" id="activity-read-more-2429"><a href="https://shadowhunters.online/nastenka/p/2429/" rel="nofollow ugc">Číst více</a></span></p>
]]></content:encoded>
				
									<slash:comments>0</slash:comments>
				
							</item>
		
	</channel>
</rss>