Shadowhunters Online | Akamira Doughlas | Nástěnka

Akamira Doughlas píše nástěnku: Po skutečně dlouhé obě, což tedy u Miry mohl být měsíc […]

Mon, 18 Sep 2023 15:16:01 +0200

Po skutečně dlouhé obě, což tedy u Miry mohl být měsíc, něco kolem něj, se konečně vrátila ke věcem, jež měla rozdělané. Tak nějak si chtěla děla svoje, ne jen věci, co měla od zákazníků. Ačkoliv byla tak nějak v nemalém skluzu s tím, co se jí kupilo, a že toho málo nebylo, musela vypnout. Musela si na chvilku prostě jen tak dát dohromady to, co chtěla ona chtěla pro teď jen být na svém grafickém tabletu, dokreslit Lyriin portrét a stejně tak i obrázek Indigo, jež začala, a chtěla pak požádat Aless, aby jí jej vtiskla. Ostatní věci, jako byla loga, úpravy webů pro ty, co jí napsali na stránkách, pro teď odsunula. Přeci jen – času měla dost. Proto se teď úmorně pitvala s tím, co měla už rozdělené, ale ačkoliv se z části nervovala, protože detaily byly vždy její slabé místo, svým způsobem si to i dokázala užít, užít a vypnout. Byla to přeci jen skoro jediná věc, která by ji tu bavila. Jistě, měla televizi, neomezený přístup k internetu, a další věci, mohla si říct i o to, co tu…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: Ane nevěděla jak se to stalo, kde nastala ta chyba, ale i k […]

Tue, 27 Jun 2023 07:49:53 +0200

Ane nevěděla jak se to stalo, kde nastala ta chyba, ale i když se standartně budila každý den kolem půl sedmé hodiny ranní, tak hodiny na budíky ukazovaly 9:00 Chvilku jen tak mžourala na číslice, než vyskočila do sedu. /Zatraceně, já jsem ale pako, že ho na světě není./ Nebylo jí to nějak jedno jen kvůli tomu, že psi potřebovali ven a Akamira s nimi večer nebyla přeci jen dvakrát nejpozději, ještě pak šla do knihovny a i to se dost protáhlo. ,,Promiňte mi to,“ zahučela směrem ke třem huskym, kteří na ni z podlahy koukali a vrtěli ocasem. Při vstávání se Aki natáhla, každou jednu z fenek podrbala mezi ušima a zamířila do koupelny, aby se zlidštila a umyla. nakonec na sebe hodila černé triko s logem AC/DC, tmavě červené kalhoty s rozšířenými nohavicemi, černé tenisky a vlasy si zvedla do ohonu. Pak už jen dala fenkám postroje, vodítka a vyrazila ven.

Moc nad tím nepřemýšlela, prostě jen namířila tam, kde by si mohla myslet, že narazí na milovanou, známou tvář, do Central par…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: ECHO Druhý den poté, co se Akamira setkala s Lyriou na r […]

Wed, 21 Jun 2023 17:32:01 +0200

ECHO

Druhý den poté, co se Akamira setkala s Lyriou na romantické večeři v parku a obě byly svědky jednomu z nebezpečných dovádění vlkodlaka, vyšla dívka před dům na ulici. Na vodítku držela jak Flamingo, tak Indigo, ale místo toho se sebou nesla ještě jednu tašku, ve které měla další obojek, celkový postroj a vodítko, láhev s vodou a na tváři spokojený úsměv. Možná, že by mohla psi připsat ke své další závislosti? Ne možná, bezpochyby. Už si nedokázala život bez těch chlupáčů představit, stejně tak ale měla ale ještě nutkání se držet magického čísla tři. A proto nyní mířila k autu, aby se mohla vydat do Brooklynu pro nový přírůstek.

Sem tam si vyslechla i nějakou kritiku na to, že měla tak velké psi v malém bytě. Na to se dívka vždy ale jen pousmála a mávla rukou. Díky tomu, že se její práce stala prací z domova, mohla si ona sama vybrat, kdy bude mít volný čas a kdy bude s holkami venku. Doma stejně trávila opravdu jen čas aby se vyspala, většinu dne strávila venku.…Číst více

Akamira Doughlas se přidal k Civilové

Fri, 23 Dec 2022 20:42:32 +0100

Akamira Doughlas píše nástěnku: Hned, jak došla Akamira domů, za sebou zabouchla dveře. Op […]

Mon, 05 Sep 2022 17:41:00 +0200

Hned, jak došla Akamira domů, za sebou zabouchla dveře. Opřela se o ně a ještě chvilku se tiše culila sama pro sebe. Chvilku uvažovala že to, co jí Lyria ukázala, bylo jen výplodem její mysli. Ale čím víc si to připouštěla, a čím více se k tomu vracela, tak tím více věřila tomu, že to její hlava neudělala. Byla sice denním snílkem, ale její představivost by toto nevymyslela. Nessa byla jejím výplodem, to nepopírala, ale to, co jí ukázala Lyria? To, co se tam stalo? Ne, to by Aki sama nevymyslela. Navíc, viděla tu dívku poprvé a ano, sice na ní působila mile a kouzelně, ale určitě by nedokázala za takovou dobu vymyslet to, co viděla.

Z jejích představ jí vytáhla Indigo. Opřela se předními packami o její stehna a zakňučela. ,,Jo, počkej holka,“ pronesla Aki a pohladila jí po hlavě. Pak se jí ale zadívala do očí. ,,Kdyby jsi tak věděla, jak kouzelný svět je. Pořád mě nepřestane udivovat, víš? Je tak krásný, tak magický, nevyzpytatelný a pohádkový, třeba to nakonec taková nud…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: Už zase. Už zase to udělala. /Hloupá, jsi tak zatraceně hlou […]

Sun, 04 Sep 2022 16:14:06 +0200

Už zase. Už zase to udělala.
/Hloupá, jsi tak zatraceně hloupá, Doughlas. Tak moc hloupá!/
Seděla v koupelně, na zemi tvořené dlaždičkami a se slzami v očích si přikládala sterilní čtverečky na rány, jež si sama utvořila na své pravé paži. Bolestně sykla, když gáza přitlačila na rány desinfekci, jež se okamžitě vmísila do otevřených řezných ran. Přemýšlela u toho, kde nastal zase zkrat. Ještě včera večer byla šťastná, veselá a neměla žádný důvod k tomu takovou hloupost udělat. Mohla ale tušit, že bude něco špatně, když se v noci probudila s pocitem prázdnoty. Nemohla zaspat, nemohla se soustředit, ani hudba jí nepomohla. Ani zvuky deště, které si pustila do sluchátek jí nedokázaly uklidnit. Usnula nakonec opravdu jen díky lékům a díky tomu, že její mozek ke čtvrté hodině ranní konečně přemohla únava.

/Není to přece moje vina. Tohle se děje, i doktor říkal, že se to bude vracet. Je to závislost jako každá jiná a jen těžko se odnaučuje. Zatraceně, ale je to hnusný./

Z jejích…Číst více

Akamira Doughlas píše nástěnku: Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samo […]

Sat, 03 Sep 2022 14:52:14 +0200

Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samozřejmě pochválila, za to, jak dobře dnešní den zvládla. Ani jedna panická ataka, což bylo obstojné, rozhovor s cizím člověkem, navštívení a prozkoumání nového místa. Stihla toho tolik! Tak moc a hlavně to stihla prožít. Nevypla se, jak to bylo u jejího mozku zvykem, prostě šla a zvládla to, a zvládla to prožít až do poslední chvíle a do všech emocí a pocitů.

S úsměvem na tváři za sebou zavřela dveře, pustila Indigo z vodítka a vesele se ušklíbla. ,,Jo! To by šlo! Vidíš? Dala jsem to!“ podrbala Indigo po hlavě, mluvila k ní, jako kdyby jí snad mohla fenka rozumět. Akamira věděla, že když už nic, tak skvěle vnímá její emoce a to se dalo taky poznat na tom, jak se Indigo vesele otočila kolem své osy a pak začala poskakovat jako divá po obýváku a kuchyni. Akamira to vesele pozorovala. Nakonec jí ještě jednou pohladila, připravila jí jídlo a sama si na talíř dala jen krajíc chleba, rajče a pár plátků sýra. S talířem v…Číst více

Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle ještě více asociovat a strávit dva týdny doma, jen sama se sebou a s Indigo? Pokud to ale nezkusí, tak nic nezjistí. Tak, přesně tak Akamiro, a teď vstaň. Máš toho ještě tolik v plánu. Povzdechla si a posadila se na posteli, kterou měla pod skosenou stěnou jejího podkrovního bytu. Natáhla se, otevřela okno a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který proudil do jejího bytu. Pak otevřela šuplík v nočním stolku, ze kterého vytáhla krabičku s léky, jeden z nich si vložila do úst a zapila vodou ze sklenice, jež si večer nechala na stolku. prohrábla si hnědé vlasy a konečně se postavila. V ten moment ale po dvou malých schůdcích vedoucích do bytu vyběhl bílý husky s pronikavě modrýma očima. Než by stačila Akamira nějak zareagovat, fenka se postavila na zadní tlapky a předními se opřela o dívčina stehna. ,,Ale tady se nám někdo dobře vyspal," pousmála se Akamira a podrbala Indigo za ušima. Fenka naklonila hlavu na stranu a jako kdyby na souhlas štěkla. Pak se postavila na zem, zatočila se na místě a odběhla opět ven, směrem na chodbu, kde se posadila a čekala. Akamira se ušklíbla. ,,Vždyť já vím holka, promiň že tě nechávám čekat," pronesla, než otevřela skříň. Vytáhla si černé legíny, spodní prádlo a černé triko s nápisem "STRANGER THINGS" a s motivem čtyř hrdinů, jak na kole na silnici hledí před sebe na rudá mračna. Pak kolem Indigo prošla do koupelny. Vlezla si do sprchy, zapnula jí, zaklonila hlavu a nechala na své tělo padat kapky horké vody, zatímco v hlavě přemýšlela, jaký bude asi její den. Těšila se, až si zase sedne k Netflixu, kde bude hledat nový seriál, který by mohla shlédnout, zatímco bude usrkávat kávu z bílého hrnku zdobeného modrými peříčky, který jí dala matka k loňským Vánocům. Nebo na to, až si vezme blok, tašku s tužkami, gumou a ořezávátkem, a zatímco bude Indigo dovádět na louce si ona sedne do trávy a bude kreslit scenérii před sebou. Popravdě teď chodila na jedno místo, vždy když byla Indigo dostatečně vyvenčená se vydala k pláži, k té části, kde se nacházely ostré kameny, na které si vždy sedla a kreslila vlny před sebou. Tvořila tak úžasnou kresbu tužkou, kterou hotovila už několik dní. Viděla to tak na dva další, a bude mít hotovo. Pak bude zase hledat další místo s nějakou krásou, které bude moct pomocí grafitu přenést k sobě do bloku zdobeného zataveným, slisovaným lučním kvítím. Dosucha utřela své tělo do bílé osušky a nasoukala se do připraveného oblečení. Pak si vzala vak se zlatými ornamenty na bílém podkladu, do něj si dala peněženku, mobil, blok a tužku s gumou a ořezávátkem, složila si peřinu v povlečení s designem mořských vln, které měla asi od desíti let a stále patřilo mezi její oblíbené a opustila pokoj. V kuchyni do sebe hodila jenom jogurt, na přípravu vydatné snídaně neměla čas, měla toho tolik v plánu! Navíc, snídaním nikdy moc nedala. To ani večeřím a obědům, ale komu to vadilo? Nikomu. Do pokoje se vrátila ještě jednou, aby si mohla vzít ještě od dalších dvou druhů po jednom léku a přes ruce si natáhla mikinu s motivem Zaklínače. Bylo sice krásně a svítilo slunko, Akamira ale nechtěla dávat všem na obdiv své jizvy, jež nasbírala v průběhu let. Indigo už byla tak moc nedočkavá. Akamira se nad tím usmála a připnula jí vodítko. ,,Vždyť jo, princezno, vždyť už jdeme," pronesla k fence, než popadla klíče a opustila byt.

Thu, 01 Sep 2022 09:08:26 +0200

Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle…Číst více