Shadowhunters Online | Zacharie D'Amboise | Oblíbené

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 24.12.2022 Bolo to už dávno, čo sa bielovlasý lovec sku […]

Sat, 24 Dec 2022 22:01:21 +0000

24.12.2022
Bolo to už dávno, čo sa bielovlasý lovec skutočne tešil na Vianoce. Aj keď lovci tento sviatok neoslavovali, niekedy sa zdalo ťažké vyhnúť civilskému nadšeniu, ktorý sa často v tomto období vyskytol. Pre Sandera dátum 24.12 znamená dve veci. Bol o rok starší a opäť zabudol všetkým nakúpiť darčeky. Avšak zdalo sa, že niekedy sa skut…Číst více

Kyla Grayraven je novým členem komunity!

Tue, 22 Nov 2022 15:18:47 +0000

Akamira Doughlas píše nástěnku: Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samo […]

Sat, 03 Sep 2022 14:52:14 +0000

Když došla Akamira domů, musela se usmát. V hlavě se samozřejmě pochválila, za to, jak dobře dnešní den zvládla. Ani jedna panická ataka, což bylo obstojné, rozhovor s cizím člověkem, navštívení a prozkoumání nového místa. Stihla toho tolik! Tak moc a hlavně to stihla prožít. Nevypla se, jak to bylo u jejího mozku zvykem, prostě šla a zvládla…Číst více

Eden Eldridge píše nástěnku: /,,Stejně tě nemá nikdo rád."/ /,,Nikdy pro nikoho neb […]

Fri, 02 Sep 2022 10:13:57 +0000

/,,Stejně tě nemá nikdo rád.“/

/,,Nikdy pro nikoho nebudeš dost dobrá.“/

/,,Nicko!“/

/,,Nulo!“/

Běžela lesem. Vnímala svůj vlastní dech, který k ní doléhal, to, jak naštvaně funěla. Pociťovala bolest ve svých končetinách a neskutečný tlak v hlavě.

/,,Proč se pořád snažíš?“/

Jednou rukou, na které se nehty jasně zakrucovaly, prodlužoval…Číst více

Eden Eldridge je novým členem komunity!

Thu, 01 Sep 2022 11:27:49 +0000

Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle ještě více asociovat a strávit dva týdny doma, jen sama se sebou a s Indigo? Pokud to ale nezkusí, tak nic nezjistí. Tak, přesně tak Akamiro, a teď vstaň. Máš toho ještě tolik v plánu. Povzdechla si a posadila se na posteli, kterou měla pod skosenou stěnou jejího podkrovního bytu. Natáhla se, otevřela okno a zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu, který proudil do jejího bytu. Pak otevřela šuplík v nočním stolku, ze kterého vytáhla krabičku s léky, jeden z nich si vložila do úst a zapila vodou ze sklenice, jež si večer nechala na stolku. prohrábla si hnědé vlasy a konečně se postavila. V ten moment ale po dvou malých schůdcích vedoucích do bytu vyběhl bílý husky s pronikavě modrýma očima. Než by stačila Akamira nějak zareagovat, fenka se postavila na zadní tlapky a předními se opřela o dívčina stehna. ,,Ale tady se nám někdo dobře vyspal," pousmála se Akamira a podrbala Indigo za ušima. Fenka naklonila hlavu na stranu a jako kdyby na souhlas štěkla. Pak se postavila na zem, zatočila se na místě a odběhla opět ven, směrem na chodbu, kde se posadila a čekala. Akamira se ušklíbla. ,,Vždyť já vím holka, promiň že tě nechávám čekat," pronesla, než otevřela skříň. Vytáhla si černé legíny, spodní prádlo a černé triko s nápisem "STRANGER THINGS" a s motivem čtyř hrdinů, jak na kole na silnici hledí před sebe na rudá mračna. Pak kolem Indigo prošla do koupelny. Vlezla si do sprchy, zapnula jí, zaklonila hlavu a nechala na své tělo padat kapky horké vody, zatímco v hlavě přemýšlela, jaký bude asi její den. Těšila se, až si zase sedne k Netflixu, kde bude hledat nový seriál, který by mohla shlédnout, zatímco bude usrkávat kávu z bílého hrnku zdobeného modrými peříčky, který jí dala matka k loňským Vánocům. Nebo na to, až si vezme blok, tašku s tužkami, gumou a ořezávátkem, a zatímco bude Indigo dovádět na louce si ona sedne do trávy a bude kreslit scenérii před sebou. Popravdě teď chodila na jedno místo, vždy když byla Indigo dostatečně vyvenčená se vydala k pláži, k té části, kde se nacházely ostré kameny, na které si vždy sedla a kreslila vlny před sebou. Tvořila tak úžasnou kresbu tužkou, kterou hotovila už několik dní. Viděla to tak na dva další, a bude mít hotovo. Pak bude zase hledat další místo s nějakou krásou, které bude moct pomocí grafitu přenést k sobě do bloku zdobeného zataveným, slisovaným lučním kvítím. Dosucha utřela své tělo do bílé osušky a nasoukala se do připraveného oblečení. Pak si vzala vak se zlatými ornamenty na bílém podkladu, do něj si dala peněženku, mobil, blok a tužku s gumou a ořezávátkem, složila si peřinu v povlečení s designem mořských vln, které měla asi od desíti let a stále patřilo mezi její oblíbené a opustila pokoj. V kuchyni do sebe hodila jenom jogurt, na přípravu vydatné snídaně neměla čas, měla toho tolik v plánu! Navíc, snídaním nikdy moc nedala. To ani večeřím a obědům, ale komu to vadilo? Nikomu. Do pokoje se vrátila ještě jednou, aby si mohla vzít ještě od dalších dvou druhů po jednom léku a přes ruce si natáhla mikinu s motivem Zaklínače. Bylo sice krásně a svítilo slunko, Akamira ale nechtěla dávat všem na obdiv své jizvy, jež nasbírala v průběhu let. Indigo už byla tak moc nedočkavá. Akamira se nad tím usmála a připnula jí vodítko. ,,Vždyť jo, princezno, vždyť už jdeme," pronesla k fence, než popadla klíče a opustila byt.

Thu, 01 Sep 2022 09:08:26 +0000

Konečně. Konečně nastal ten den, kdy jí začínala dvoutýdenní dovolená. Díky bohu za to, pomyslela si Akamira, která se teprve probudila. Po další probdělé noci se cítila vyčerpaná, alespoň ale nemusela vstávat brzy a spěchat do práce. Teď měla konečně klid a mohla se soustředit sama na sebe. Zároveň se ale bála, to bylo jasné. Je dobré se takhle…Číst více

Akamira Doughlas se stal registrovaným členem

Wed, 31 Aug 2022 18:02:17 +0000

Evander McKeay se stal registrovaným členem

Wed, 31 Aug 2022 17:38:55 +0000

Anakin Greywind se stal registrovaným členem

Tue, 16 Aug 2022 09:12:56 +0000

Nikolas Torres se stal registrovaným členem

Tue, 09 Aug 2022 18:58:19 +0000

Adrien Bennett se přidal k Civilové

Sun, 26 Jun 2022 14:47:33 +0000

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky. 20. března 2022 11:34 “Co je tohle?” Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla. Dívala se na mě tím svým typickým káravým pohledem. Byla blbost dělat, že o ničem nevím - že jsem si nevšiml že má díru v uchu. “Náušnice,” pokrčil jsem jednoduše rameny a pokračoval v jezení polévky. Dneska jsme museli začít obědvat dřív, aby mě táta mohl hodit na vlak do New Yorku. Nechtěl jsem jet tím večer, byl plný divnolidí a necítil jsem se bezpečně, i když jsem u sebe měl pepřák. "Náušnice?!" zopakovala moje máma hystericky a mě došlo co si vyslechnu za výklad. Kdyby tak věděla o té tetováních na kotnících. Do léta jsem je mohl hezky skrýva. V létě, když se začnou nosit kraťasy a žádné ponožky to bude horší. "Můj syn nebude mít náušnici jako nějaký homosexuál!" prohlásila a do toho praštila se zapékací miskou o stůl. Maso v ní se pohnulo jako živé. Docela jsem se divil, že ji úplně nerozflakala. Raději jsem se kousl do rtu, abych nijak nekomentoval její rozhořčení. "Mami, v dnešní době může náušnice nosit kdokoliv. Už to není znak homosexuality. Stejně jako tetování nejsou znakem kriminálníků." Byla to Caroline, která se ozvala a prakticky mě bránila. Jen jsem se na ni podíval a věnoval jí jeden malý náznak úsměvu. Co by díky. Caroline za mnou vždycky stála, taky jsme k sobě měli věkově nejblíže. Nedávno jí bylo pětadvacet, ještě studovala medicínu. Sice žila se svým přítelem, ale tak nějak povinně navštěvovala rodiče stejně jako já. Přece jen oni nám platili školu. Takže jsme se pokaždé domluvili, kdy za nimi pojedeme. Moji dva starší sourozenci - Victoria a Frederic měli už svoje životy. Victoria žila se svým manželem a synem v Severní Karolíně a byla podruhé těhotná. Frederic měl tohle léto svatbu se svou přítelkyní. Rodina jako ze žurnálu. Všichni naši rodinu ve městě znali. Táta byl starosta a máma byla jediná doktorka. "I přes to ta naušnice dává…řekněme špatné signály," zamručel otec pod vousy, ale dost hlasitě na to aby všichni slyšeli. Snažil jsem se ignorovat všechny ty kecy a pokračovat v jídle. "Měl by ses zamyslet nad tím jak se prezentuješ Adriene. Stejně tak by tě nikdo neměl vidět s Alexandrou, kvůli věcem které dělá a s jakým typem lidí se schází." Jeho pohled se upřel na mě se já se na něj jen podíval. "Lexi je moje kamarádka. Myslel jsem si, že i ty jsi kamarád s její mámou, když ti dělá místostarostku," pokrčil jsem rameny a nabral si maso ze zapékací mísy a přidal k tomu rýži. "Ano Karen je moje přítelkyně, ale Alexandra na tebe nemá dobrý vliv a po tom fiasku ve škole, co musela její matka řešit bych si nepřál, aby jsi se s ní dál scházel. Nemluvě o tom, do čeho tě dostala a my museli pro tebe jet na stanici…" "Tak to je docela blbé v tom případě, protože sdílíme byt a chodíme na stejnou školu." Ukrojil jsem si kousek masa. Její máti byla stejná jako moji rodiče. A ikdyž Lexi měla u prdele, aspoň většinu času, věděl jsem, že má depky. Možná to byl důvod proč mi Lexi od pátku večer nepodepisovala. V pátek měla kluky z kapely v bytě a nejspíš se spolu sjeli, o tom mi napsala pořádný spam, a teď to dospávala, klasika. I tak jsem měl zvláštní pocit. Hlavně po tom spamu na který jsem ji já nakonec odepsall. CHAT V PŘÍLOZE 17:09 Do New Yorku jsem sice přijel něco kolem čtvrté, ale téměř hodinu mi trvalo se dostat až k budově v bytu. Byla to celkem hezká čtvrť a dokonce i za docela dobrou cenu. Zastávka metra byla několik bloků dál, ale já měl aspoň možnost se stavit do obchodu pro nějaké instantní polévky a nezbytnosti za za víkend mohly chybět Lexi mi stále neodepisovala a já začínal mít strach. Nebo to byla prostě moje paranoia ze které si Lexi tak ráda dělala srandu. Vždycky mi říkala: “Moc myslíš, moc se strachuješ.” Možná to byla pravda, byl jsem ustaraný. Zastavil jsem se před činžákem. Měl jsem plné ruce, v jedné jsem držel tašku s jídlem, protože jsem se ještě stavil v čínském bistru. Nechtělo se mi dneska vařit a věřil jsem, že Lexi už tuplem ne. Ve druhé ruce jsem měl igelitku s nákupem a v podpaží ještě jeden balíček toaleťáku. Na zádech jsem cítil ještě tíhu svého batohu. Obvykle jsem ho tak těžký neměl. Ale poté, co mi veřejná prádelna sežrala peníze a pak odmítala vydat mé oblečení, jsem se rozhodl vzít si jednu várku oblečení oprat domů. Prstem jsem naťukal kód od vchodových dveří. Jakmile jsem zmáčkl poslední číslo, rozezněl se nepříjemný jekot bzučáku, který znamenal jediné - špatný kód. Lexi by mě roztrhla vejpůl být tu se mnou. Ten zvuk jí prý trhal uši. Přiznávám, nebyl to zrovna nejmilejší tón. Ale nepřišlo mi, že by zrovna trhal uši. Takhle jsem si kvůli ní musel změnit i zvonění budíku a taky kvůli tomu už několikrát zaspal. Jak byl ten zasraný kód? Musel jsem zapátrat hluboko v mysli, abych ho našel. Na čísla jsem zrovna neměl hlavu. Pokud jsem si něčí telefon nebo narozeniny nezapsal jako by neexistovali. Znova jsem naťukal kód a teď už se jen ozvalo povolné cvaknutí jak se dveře odemkly. Musel jsem do nich ramenem zatlačit, aby se otevřely a pak jsem se ocitl v předsíni. Smrdělo to zatuchlinou, klasický New Yorský panelák. Na nástěnce byly víc jak pět let plakáty a upozornění. Ošklivá květinová tapeta se odlupovala a na některých místech byla už utržená. Vyšel jsem prvních pár schodů, které se pod nohama pomalu drolily. Nebyl jsem si jistý jestli to vůbec bylo bezpečné. Zastavil jsem se před výtahem a zmáčkl čudlík na přivolání. Chvíli jsem čekal dokud se na malé obrazovce neukázal nápis: MIMO PROVOZ. Skvělé, fakt skvělé. Po druhé sadě schodů jsem přemýšlel, že si dám přestávku na odpočívadle. Moje kondička byla jednoduše v prdeli. Obvykle jsem si do čtvrtého patra bral výtah a tohle jsem, ještě se zátěží, těžce nedával. Každým patrem, co jsem vystoupal výš jsem cítil zápach. Pro boha, co ti lidé tady jedli? Nebo koho jedli? Nebyl jsem si jistý jestli je to zatuchlina toho celého domu nebo tu mezi zdmi umřela krysa. Nebo nedej bože člověk. Nedávno jsem viděl ve zprávách, že mezi zdmi našli mrtvolu člověka. Nebo to byl dutý sloup? Už nevím. Ale to je jedno. Když jsem vyšel na naše patro měl jsem dojem, že vypustím duši. Nohy mě už bolely z těch schodů a cítil jsem je až u zadku. Sakra slyšel jsem ty kecy co by mi Lexi řekla, kdybych si začal stěžoval. Přehodil jsem si igelitky do jedné ruky a v kapse jsem nahmátl klíče. Podíval jsem se na ně. Bylo jich tam tolik. Jedny od mého domu, druhé od garáže doma, třetí od sklepa tady v paneláku. Pak tam byly klíče od zámku na kolo, od skříňky ve škole. A tady jsi mrcho. Strčil jsem klíč do dveří a stačilo jen jednou otočit a dveře byly otevřené. Zamračil jsem se sám pro sebe. Lexi málokdy nechávala otevřené dveře. Hlavně po tom, co slyšeli o tolika vloupání. Ne že by z toho bytu mohl někdo odnést něco cenného. Upřímně nejdražší věc, co jsme tam měli, byl tak maximálně kávovar. I mikrovlnka byla výkonnější než televize, kterou jsme v bytě měli. Nohou jsem strčil do dveří, aby se víc otevřely a já vstoupil do malé chodby. Zhluboka jsem se nadechl a okamžitě se mi do nosu dostal neskutečný puch. “Lexi?!” zvolal jsem do chodby. “Zase se pokazila lednička? Nebo jste zase s klukama nechali jídlo venku zasmrádnout?!” Neozval se žádný zvuk. Jako kdyby tu nikdo v bytě nebyl. Neřešil jsem to. Možná byli zase úplně na sračky z pátku a pokračovali v tom ještě i v sobotu. A dnes byla neděle, pokud chtěli vystřízlivět tak nejspíš spali. Všechny věci jsem odložil, abych si sundal čepici i bundu. Tu jsem pověsil na věšák, který vypadal že pokud se na něj pověsí ještě jedna věc, rozpadne se. Byly tu ještě bundy kluků, což znamenalo, že ještě neodešli. Hodil jsem pohled k jídlu, co jsem přinesl. Budeme si muset ještě objednat pizzu jestli jsou tu i oni. Kluky jsem měl docela rád. Jack z nich byl nejstarší a když se jednou opili tak se mi přiznal s tím, že se mu Lexi líbí. Neměl jsem mu to za zlé. Lexi se k němu navíc i hodila. Pak tu byli Chad a Ray. Chad byl spíše tichý, který všechno pozoroval a občas se připojil nějakým vtípkem do hovoru a na výšce studoval IT. Ray byl naopak až moc hlasitý. Vtipkoval kde se dalo, dobíral si mě a já ho nechal. Byl to básničkář - aspoň já mu tak říkal. To on hlavně psal jejich písničky. Uměl to s rýmy naprosto dokonale a stejně tak hrál na kytaru. S po ramena dlouhými blond vlasy, které často nosil v drdolu, a hnědýma očima vypadal skoro jako padlý anděl. Padlý anděl protože mu v očích vždycky hráli všichni čerti, v obočí se mu leskl piercing a pokaždé, když se ušklíbnul se mu kroužek uprostřed rtu pohnul. Zatracenej úšklebek, zatracenej Raymond Simpson. Pobral jsem všechny věci s tím, že všechny hodím na linku. Měli jsme kuchyň spojenou s obývákem. Žádný luxus jen malá linka, kde byla jedna pracovní plocha, lednice, sporák a dřez. Gauč co byl v obýváku jsme našli na facebook marketu zdarma za odvoz. Když jsem vešel do nosu mě praštil měděný pach krve a zahnívající odér. Znechuceně jsem nakrčil nos a zavřel oči. Protože se to nedalo snést, byl to pach co až štípal do očí. Když jsem je otevřel chvilku mi trvalo, než jsem se rozkoukal. Než jsem si prohlédl zbytek bytu. Nebo spíše lépe řečeno, to co z něj zbylo. To co z NICH zbylo. Nevěděl jsem kam se dívat dřív. “Lexi? Kluci?” Ty slova byly jen dva zlomené zvuky, které ze mě vyšly. To co jsem měl před očima byl doslova masakr jako z hororu. Jako kdyby sem někdo vypustil divoké zvíře. Nezbyl tu jediný nedotčený kus nábytku, který by nebyl rozdrápaný a rozbitý na třísky. Nebyla tu jediná zeď, která by nebyla potřísněná cárami krve. Bylo to jako kdyby tu celý obývák vymaloval rudou - teď už hnědou, barvou. Z plakátů kapel, obrazů a kreseb zůstali na zdi jen cáry. A na gauči… Věděl jsem, moc dobře jsem věděl v hloubi duše, že to co leží na gauči není nějaká halucinace, protože jsem byl střízlivý. Ale v tu chvíli jsem si přál být intoxikovaný jak nejvíc bylo možné. Ležel tam Jack. Roztrhaný na kusy. S hrudí i břichem rozpáraným. Šly vidět všechny orgány co uvnitř zbyly. Z gauče visela ruka. Odtržená od zbytku těla a nepatřila Jackovi. Na roztrhaném, krví nasáktnutém koberci u nohou gauče leželo tělo, ze kterého zbyly ještě menší cáry. Nemohl jsem poznat komu patří, protože tvář osoby byla rozdrápaná a z oblečení nezbylo nic. Kusy masa, vnitřnosti zůstaly na hromadách všude. Nezbylo tu jediné nedotčené tělo. Zavrávoral jsem dozadu a o něco zakopl. Kus nohy. Udělalo se mi zle na zem jsem upustil jídlo, které se rozletělo po už tak špinavé podlaze. Jen jsem zíral, prostě jsem jen zíral. Jako kdyby se čas zastavil. Necítil jsem vlastní tělo. Pohledem jsem cukl k pokoji. Dveře od něj byly zničené a práh byl pomazaný krví. Odvážil jsem se udělat pár kroků blíž a nakouknout do místnosti. Malý pokoj s dvěma postelemi byl na tom stejně jako obývák. Z postelí nezbylo nic jiného než kusy dřeva, matrace byla všude po pokoji. Stejně jako krev, kterou byly potřísněné kdysi bílé zdi i strop. Z lustru visel kus vnitřností. Matrace byla stejně roztroušená jako i kusy těla. Tam jsem však poznal o koho se jedná. Krk měl zrostřený a byly na něm znaky po kousancích. Delší blond vlasy byly nasáklé krví. Žaludek mi v tu chvíli udělal kotrmelec. A další. Všechno jsem s sobě držel, dokud jsem pohledem necukl dolů. Na střepech zrcadla leželo ještě jedno tělo. Mělo rozpáraný celý trup, břicho, všechno. I tak bylo nejvíce zachovalé a díky obličeji jsem mohl poznat kdo to je. Lexi tam ležela, na kusy jako všichni ostatní. To už jsem nevydržel. Otočil jsem se a všechno jsem vyvrátil na zem. Oči mě pálily a já nevěděl, kdy jsem začal brečet a nebo kdy přišla další vlna zvracení. Zvracel jsem tak dlouho dokud nebylo co zvracet. Roztřesenými rukami jsem nahmatal svůj telefon. Hlavu jsem měl naprosto prázdnou. Díky tomu, jak se mi třásly ruce se mi povedlo číslo vytočit až na potřetí. “Já…Já…” Nemohl jsem skoro mluvit. Operátorka se ze mě snažila dostat co se stalo a kde jsem. Moc si z toho telefonátu upřímně nepamatuji. Jen vím, že jsem se na byt už nepodíval a šel jsem si sednout na schody. Seděl jsem tam tak dlouho, dokud nepřijela policie.

Sun, 20 Mar 2022 18:31:38 +0000

V této nástěnce se vyskytují scény podrobně popisující násilí nebo násilí extrémně kruté a smrt. Není vhodné pro hráče mladší 15 let a slabé žaludky.

20. března 2022
11:34
“Co je tohle?”
Ucítil jsem cvrnknutí do ucha. Přesněji do kroužku v něm. Do háje, zapomněl jsem si sundat tu náušnici předtím než jsem jel domů. A teď si toho máma všimla…Číst více

Hiram Gale je novým členem komunity!

Tue, 08 Feb 2022 21:00:53 +0000

Joshua Prescott píše nástěnku: 1.1.2022 Oh, Bože. Moja hlava. Takto som si Silvester […]

Sat, 01 Jan 2022 20:17:10 +0000

1.1.2022
Oh, Bože. Moja hlava. Takto som si Silvester nepredstavoval. Pootočím hlavou, aby som videl kto to vlastne so mnou leží v posteli. Pochybujem, že je to Darius. Ten má teraz úplne iné starosti. Absolútne iné. Trochu zaostrím na postavu vedľa seba a povzdychnem si.
“Nevzdychaj.” Zašomre Richard hlasom umierajúcej kosatky.
“Čo sa…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 29.12.2021 Tak si tak říkám, že je to nakonec můj dení […]

Wed, 29 Dec 2021 15:55:33 +0000

29.12.2021
Tak si tak říkám, že je to nakonec můj deník. Nemusí tu nutně být jen mé vzpomínky, že ne? Chtěla jsem…chci někam svěřit své pocity, ale bojím se to říct vlastně komukoliv, protože už tak mě jejich zvýšená péče spíše dusí, než mi pomáhá. A nechci, aby mě omezovali ještě více, než to s dobrou vůlí už dělají.
Popravdě ale jsem si řek…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 13.10.2021 Avšak musel sa stále mierne pousmiať, predsa le […]

Wed, 13 Oct 2021 21:05:14 +0000

13.10.2021
Avšak musel sa stále mierne pousmiať, predsa len, kedy boli naposledy takto sami? Len v ich spoločnosti bez toho, aby boli obaja v boji, alebo absolútne zachvátený emóciami? Alebo oboje? Nejaký mesiac to už rozhodne bol o tom nepochyboval. “Ako si opäť zvykáš na.. to všetko? Byť späť?” Opýta sa zatiaľ čo spraví ťarbavé kroky jej smerom.…Číst více

Killián Seymour je novým členem komunity!

Mon, 04 Oct 2021 13:52:45 +0000

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6.-12.9.2021 1. ČÁST Zažila už i měkčí přistání. Tohle utn […]

Sun, 12 Sep 2021 21:05:10 +0000

7.6.-12.9.2021
1. ČÁST
Zažila už i měkčí přistání. Tohle utnulo její křik a donutilo ji začít lapat po dechu. Adrenalin pozbyl svůj obvyklý účinek a všechny utržené rány ji bolely, tahaly a pálily, jakoby je měla v jednom ohni. Musí se přetočit na čtyři a, sledujíc zem, sípat. Cítila lepkavou krev, která v některých místech zaschla a nyní…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 7.6. - 12.9.2021 2. ČÁST Bolest celého těla se jí zako […]

Sun, 12 Sep 2021 12:57:45 +0000

7.6. – 12.9.2021
2. ČÁST
Bolest celého těla se jí zakousla do těla jako neodbytný brouk zasazený do hlavy. Nešla potlačit, ignorovat a ani odehnat. Ochraptěle zaskučí, jakoby dlouho křičela, a kdo ví, snad tomu tak i bylo. Nechce se jí otevřít oči. Nejraději by spala, dokud to nepřejde, ale to není dost dobře možné, protože s nabytím vědomí…Číst více

Maddie Colban je novým členem komunity!

Sat, 04 Sep 2021 12:53:57 +0000

Meritriss Blake píše nástěnku: Hmmm takže...můj milý deníčku...bože nevím jak se tohle […]

Sat, 04 Sep 2021 11:07:42 +0000

Hmmm takže…můj milý deníčku…bože nevím jak se tohle píše a začíná. Dnešní datum raději neuvádím. Dopisuji zpětně věci minulé a tohle je první, co píši. I když až tě – papíre – přesunu do nějaké vazby, deníku nebo tak něčeho, tak rozhodně nebudeš první. A nebudeš ani poslední.
Dios, co to se svým životem dělám…no když už to sepisuji,…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 9.7.2021 Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a […]

Fri, 09 Jul 2021 01:14:07 +0000

9.7.2021
Nikdo si Trissina zmizení nevšimnul, až na Natea a další, jenž u něj byli přítomní. Nebylo vlastně ani kdy, protože čarodějové vše pokryli, aby mladé děvče na krku nemělo další nevysvětlitelné zmizení, únos. Už tak, že v rodině Blakeů ji ve zmizení předčil její bratr. Lucas a Tayler tak po novinkách nemohli dopustit, aby čarodějka zm…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 19.6.2021 Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovo […]

Sat, 19 Jun 2021 22:28:27 +0000

19.6.2021
Vytiahnem šanón hrubší než Biblia. A to hovorím o oboch zákonoch. Vycvaknem z neho všetky euroobaly s dokumentami a začnem to triediť. Voľačo letí do skartovačky. Už som ju pár krát dal aj pod klimatizáciu, aby sa vychladila. Asi som mal papiere triediť priebežne. Ale na moju obranu, kopec vecí sa mi hodilo. Pozriem na vibrujúci mobil,…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 15.6.2021 Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posra […]

Tue, 15 Jun 2021 09:05:23 +0000

15.6.2021
Došľaka. Koľko už tu sedím a nechávam ten posratý telefón zvoniť? Je toto vyhorenie? Grant vravel, že sa to môže stať. Vyhorel som? Fakt? Neviem sa prinútiť zdvihnúť ten hnusný telefón. Asi hodinu tu pozerám ako tupec do stola a nič nerobím. Vždy keď dnu nahliadne Linda, tak len ju rukou odoženiem. Ani na ňu neprehovorím! Iba mávnem…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 7.6.2021 Hlásenie - "Siedmeho júna 2021 okolo siedmej h […]

Mon, 07 Jun 2021 16:11:02 +0000

7.6.2021
Hlásenie – „Siedmeho júna 2021 okolo siedmej hodiny večer získal Inštitút v New Yorku hlásenie o neobvyklej aktivite v oblasti Rooseveltového ostrovu. Opustená Nemocnica Renwick bola pokrytá tmavým oblakom a aktivita démonov bola vysoká. Na mieste bol otvorený prechod do Edomu neznámou bytosťou. Priechodom prešli dvaja čarodeji, Najvyš…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nast […]

Thu, 22 Apr 2021 07:06:51 +0000

Deň, ktorého sa najviac Mir za celý svoj život obávala, nastal. Najhoršie na tom bolo to, že sa s nimi ani posledný polrok nevidela vlastnou chybou, nakoľko utiekla. Vina z toho, že im takto zmizla zo života a nedokázala im ani oznámiť svoje rastúce city k čarodejovi…ju zožierala. Posledný krát sa na seba pozrie v zrkadle, aby sa ešte upravila.…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nene […]

Mon, 12 Apr 2021 11:18:53 +0000

Po prvýkrát sa rozhodla, že ak už od Zacharieho pôjde, nenechá sa ním zviesť ani presunúť portálom. Vonku začínalo byť skutočne nádherne a keďže sa aspoň pre dnešok nikam neponáhľala, s menším batohom, v ktorom mala veci, v hrubom kabáte, tmavých nohaviciach a s vypnutými krátkymi vlasmi dohora sa prechádzala naprieč New Yorkom. Stéle mala stále…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 12. 1. 2021 *Trissina nálada za posledních pár dní se dal […]

Fri, 12 Feb 2021 14:02:36 +0000

12. 1. 2021
*Trissina nálada za posledních pár dní se dala vyjádřit vcelku výstižně jediným slovem: bída. Cítila se extrémně pod psa a měla dost myšlenek, vzpomínek, za něž se mohla obviňovat a to taky mileráda svému já dopřála a obviňovala se- Ale ty myšlenky, sebenenávist, sebezklamání a sebeopovržení jí pomalu přerůstaly přes hlavu. Nedala si…Číst více

Jason píše nástěnku: Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přis […]

Fri, 22 Jan 2021 13:42:59 +0000

Je to tedy oficiální. Nejenže se stýkám s civilem, ale přislíbil jsem mu svou věrnost a vyjádřil lásku. Kdyby po něm do té doby nešla půlka podsvěta, teď to rozhodně nebude o moc lepší. Ať už mu chráním myšlenky sebelépe, někdo hodně silný… Složí si hlavu do dlaní a projede si prsty tmavé vlasy. Nechce takhle přemýšlet, ale zároveň to jinak je…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 7. 1. 2021 *Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho sna […]

Thu, 07 Jan 2021 13:35:12 +0000

7. 1. 2021
*Už od příjezdu zpátky do New Yorku se ho snažila Triss sehnat, ale on neměl náladu ji to zvedat a vyslechnout si případně nějaké problémy. Teď už ale uznal, že je čas ji to zvednout. Poté, co spolu krátce mluvili, kdy mu nic bližšího neřekla, se rozešel do jejího bytu, kde pro něj netradičně zazvonil dole u dveří a neletěl oknem, jeli…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 30.12.2020 *Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak z […]

Thu, 31 Dec 2020 21:31:00 +0000

30.12.2020
*Triss poté, co se rozdělila s Andym, tak zamířila do Central parku a cestou vylovila zmrzlými prsty telefon z tašky a celkem v rudých šatech a stříbrných, otevřených střevících proklínala hned několik věcí. Sníh jí padal do bot na prsty, zábly ji nohy a celkově jí vítr profukoval pod sukni, co byla do půlky stehen, možná o kousíček p…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 28.12.2020 “S tebou je nakupovanie horšie než s Nic […]

Mon, 28 Dec 2020 07:11:41 +0000

28.12.2020
“S tebou je nakupovanie horšie než s Nicole.” Poviem Jamesovi keď vylezie z kabínky. Na sebe má už ôsme gate a natŕča sa pred zrkadlom.
“Pretože Nicole by si mohla kúpiť aj vreco na zemiaky a vyzerala by v ňom super. Nerobia mi tie kapsy divný zadok?” Otočí sa na mňa po radu. Ja som si medzitým spravil pohodlie na gauči, ktorý je priamo…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: 26. 12. 2020 - Sander - *Sander nevedel čo presne robil a […]

Sat, 26 Dec 2020 08:29:49 +0000

26. 12. 2020
– Sander –
*Sander nevedel čo presne robil a sám si nebol istý či to bolo dobré, alebo zlé znamenie. Desil sa toho čo mal v pláne, neskutočne moc, ale vedel, že by už nebol schopný to naďalej naťahovať. Musel sa priznať Mer, nevedel čo presne mal očakávať avšak..* /Ach pri Anjelovi, proste nad tým nepremýšľaj tak, ako ti hovorila Mir…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých oki […]

Wed, 23 Dec 2020 09:08:24 +0000

Vypína senzor a nazerá do budovy cez jedno zo špinavých okien. ‚Okej, nejaké časti potrebujem aj od tých démonov,‘ uvedomí si Mir, keď si opätovne skontroluje zoznam, ktorý od Zacharieho dostala ako cenu za pomoc. Z batohu, v ktorom už na ňu čakal riadny chumáč chlpov z Hellhounda, ktoré sa jej podarili vytrhnúť pri hliadke deň predtým, a jede…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 22.12.2020 Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres oko […]

Tue, 22 Dec 2020 19:25:01 +0000

22.12.2020
Zbožňujem Vianoce. Teda neznášam ten stres okolo a to naháňanie sa a podobne. Ale inak ich zbožňujem. Navyše s tými vlkolačími zmyslami je úžasné ako nám byt voní po škorici, perníku a jablkách. Mohol by som spraviť vianočný punč. Nealkoholický. Možno to Darius ocení. Síce zajtra nebude nadšený, že obeháme celú rodinu v New York…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: New York - Manhattan | 19. 12 . 2020 Tak nějak se pořád my […]

Sat, 19 Dec 2020 14:13:05 +0000

New York – Manhattan | 19. 12 . 2020
Tak nějak se pořád myšlenkami vracím zpátky k tomu co se stalo. Pořád přemýšlím, jestli jsem tomu mohla zabránit, jestli jsem měla být pozornější. A pak tu byl fakt, že jsem neměla do dnes ani tušení kdo mě dostal zpátky do hotelu. Nikdo si to nepamatoval, ani nemohl, obsluha se zrovna střídala a kamery sice…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 18. 12. 2020 “Pořád bych se cítil lépe, kdyby jsi to zkouš […]

Fri, 18 Dec 2020 23:06:26 +0000

18. 12. 2020
“Pořád bych se cítil lépe, kdyby jsi to zkoušel na kameni..” “A já, kdyby jsi mlčel..” “V tom s Natem souhlasím..” “Na čí jsi straně?!” “Na té, kde jeden z vás trpí..” Podotkne Amber na Calebovu otázku hodně škodolibě a trpce.

Od chvíle, co byla donucena dobrovolně skočit z Empire State Building už sice uplynulo pár dlouhých d…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 15. 12. 2020 “Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám s […]

Tue, 15 Dec 2020 11:28:09 +0000

15. 12. 2020
“Jsem ráda, že tam se mnou půjdeš…” Přiznám se a úskokem se na něj podívám. Nemám ráda roušky. Je těžko vidět, kdy se člověk usmívá, má povislé koutky a nebo má ironický úsměv. Andy měl krásný úsměv. Líbil se mi. Zbožňovala jsem naše společná rána a usínání vedle něj. Nemívala jsem pak noční můry nebo alespoň nebyly tak strašné.
“Co…Číst více

Joshua Prescott píše nástěnku: 14.12.2020 Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. A […]

Mon, 14 Dec 2020 00:36:00 +0000

14.12.2020
Fajn, včera ráno Darius vyrazil do Washingtonu. Aj tak si myslím, že mohol ísť lietadlom. Aspoň by sa skôr vrátil. Alebo sa nechce skôr vrátiť. Možno si chce od New Yorku na chvíľu odpočinúť. Štyri dni to tu vydržíme bez neho. Ja to vydržím. Však to je nič. Aj tak mám čo robiť. Napríklad o tretej ráno čumieť do vydrbaného stropu a…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020 Zatraceně dlouhá ces […]

Sun, 13 Dec 2020 14:12:49 +0000

Japonsko – Aokigahara | 13. 12. 2020
Zatraceně dlouhá cesta a po tmě ještě docela děsivá, zvlášť když jsem vjela do lesa. A to, že jsem zpomalila na rychlost šneka tomu fakt nepomáhá. Alespoň, že mi z půjčovny, po vysvětlení situace, dali spz auta, které si otec půjčil i když nebyli zrovna nadšení. Na to jsem však neměla čas, ani teď nemám tuš…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020 Zaklapnu notebook, který zač […]

Sun, 13 Dec 2020 14:12:26 +0000

Japonsko – Ósaka | 13. 12. 2020
Zaklapnu notebook, který začnu pomalu balit, při čemž mi pohled sjede k zabaleným zavazadlům. Zítra nás čeká poměrně dlouhý let a náročná cesta zpátky do New Yorku. Naštěstí se nám vše povedlo zařídit vše dost rychle, aby ne, o byty v naší lokalitě je o domy celkem velký zájem a vzhledem k puntičkářskému stylu u…Číst více

Nathanael Donum píše nástěnku: 10. 12. 2020 Žena se světle hnědými vlasy zabušila na znám […]

Thu, 10 Dec 2020 19:48:07 +0000

10. 12. 2020
Žena se světle hnědými vlasy zabušila na známé dveře. Nejdřív se otevřely na škvíru, poté se opět zavřely, ozvalo se chrastění řetízku a dveře se znova otevřely naplno.

Muž, který je otevřel se opřel ramenem o futra a ženu si prohlédl. “Který že to je rok? 2020? Nejsi tu nějak brzo?” Zajímá se s úšklebkem, ale žena z ledové masky n…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: Japonsko - Ósaka| 7. 12. 2020 Nechávám své prsty lehce lét […]

Mon, 07 Dec 2020 11:55:29 +0000

Japonsko – Ósaka| 7. 12. 2020
Nechávám své prsty lehce létat po klávesnici, což mi před očima tvoří pololetní práci do školy. Ač se mnou mohli na konzervatoři vzhledem k okolnostem soucítit a dokonce mi nabídli prodloužení termínů, snažím se dodržet ty stávající, kdo ví jak bych to vše pak doháněla. Není to nikterak snadné, to si musím cht…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 2. část Triss ležela v nemocnici. Jak jinak by taky mohla. Bo […]

Thu, 26 Nov 2020 00:17:30 +0000

2. část
Triss ležela v nemocnici. Jak jinak by taky mohla. Bolel ji pomalu každý nádech a nejhorší na tom bylo, že se nemohla ani vyléčit, protože ji personál a doktoři a vlastně všichni viděli. Nejhorší bylo poprat se s dechem. Unavovalo ji mluvení. Pokud mohla, tak si spíš psala. Pro ni v ten moment nejdůležitější člověk, se kterým vedla ho…Číst více

Meritriss Blake píše nástěnku: 1. část - 26.11.2020 Nejnovější zprávy, které visely na int […]

Thu, 26 Nov 2020 00:15:55 +0000

1. část – 26.11.2020
Nejnovější zprávy, které visely na internetu, byly otisknuté v novinách nebo běžely v televizi hlásily, že dcera Benjamina Blakea – Myana Meritriss Blake – byla dne 25. 11. 2020 přepadena, když se vracela odpoledne z práce a skončila v nemocnici. Média se nestarala snad o nic jiného, než o to si s ní promluvit. Triss už si o…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 | (část 2.) Z myšlenek mě vytrhl výstřel násle […]

Mon, 23 Nov 2020 19:09:48 +0000

23. 11. 2020 | (část 2.)
Z myšlenek mě vytrhl výstřel následovaný výkřikem Rose. Trhla jsem s sebou a ohlédla se odkud rána vyšla a přitom si všimnu, že se bratrova přítelkyně drží za břicho a sesouvá se k zemi. Slyším myšlenky jak mi křičí v hlavě, že se musíme skrýt, ale tělo je o tolik pomalejší než hlava. Proč mi sakra všechno příjde tak pom…Číst více

Amaya Noiri píše nástěnku: 23. 11. 2020 | (část 1.) ,,Opravdu vás zase ráda vidím, brat […]

Mon, 23 Nov 2020 15:22:34 +0000

23. 11. 2020 | (část 1.)
,,Opravdu vás zase ráda vidím, bratříčku, ale můžeš mi už říct co tak hoří, že to nepočká do víkendu?“ Povytáhnu lehce obočí sledujíc svého bratra, už z jeho pohledu je mi jasné, že mi něco nechce říct. A ten jeho přitroublí úsměv, jasně naznačujíc, že je na něco natěšený, ale snaží se to udržet tenhle pocit ještě podpor…Číst více

Sander Sagittarüs píše nástěnku: Brooklyn Wiliamsburg | 19.11.2020 Sander Mirjam nevidel už […]

Thu, 19 Nov 2020 14:16:53 +0000

Brooklyn Wiliamsburg | 19.11.2020
Sander Mirjam nevidel už nejakú tú dobu avšak nedával jej to príliš za zlé. Vedel, že na niečom pracuje a bolo mu tak hlúpe to len tak prerušovať. Bolo však zvláštne nemať istotu nad tým či sa spoločne dajú na hliadku, alebo nie. Predsa len na boj s ňou si už tak moc navykol, že predstava byť opäť na hliadkach s…Číst více

Mirjam Farwing píše nástěnku: Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú kn […]

Wed, 18 Nov 2020 20:23:00 +0000

Už to bola nejaká doba, odkedy so Sanderom upratali celú knižnicu. Celú miestnosť zbavili určite aspoň polovice prachu a každá knižka mala konečne svoju uličku, poličku aj poradie. Cítila sa v nej oveľa pohodlnejšie, a tak v nej trávila takmer každú sekundu, počas ktorej nespala, neriešila svoje osobné vzťahy alebo nebola v meste so Sanderom na hl…Číst více

Jack Porter píše nástěnku: 15.11.2020 Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu s […]

Sun, 15 Nov 2020 09:08:52 +0000

15.11.2020
Je mi zle ako psovi. Čo to je za rámus? Trochu sa nadvihnem z vankúša a vidím ako mi blikoce mobil na nočnom stolíku. Jaj… ten hluk je zvonenie. Dočerta… prečo je všetko do oranžova? Dvihnem ten pekelný stroj a dám si ho k uchu.
“Noo…” Zniem ako polomŕtve zviera na sklonku života, ktoré už je zmierené so svojim biednym osudom. Aj s…Číst více