Komunita mužských nefilim v Tichém městě, archiváři a zdravotníci.
Bojovníci a strážci zákona. Udržují mír a střeží svět Stínů před světským.
Ženské protějšky Mlčenlivých bratrů. Vytvářejí zbraně pro svůj druh.
Nefilim jsou napůl potomci člověka a anděla Raziela. Jsou to pozemští bojovníci, které pozvedl anděl Raziel. Jejich úlohou je především dohlížet a kontrolovat nejen démony, ale i nadpřirozené bytosti zrozené z démonické přítomnosti. Lovcem stínů se můžete narodit anebo se jím stát po napití z Poháru smrti. Pro zlepšení svých schopností si nefilim na tělo vypalují runy. Nejsou magickými bytostmi a ani magii nevytváří – pouze zacházejí s předměty z ní vyrobené. Cílem nefilim je bojovat a pro jednou skončit mor démonů na Zemi. Jsou vysíláni po celém světě, aby bojovali proti hordám démonů a udržovali rovnováhu ve světě stínů. Boj pokračuje i po smrti, kdy se jejich kosti a popel používají k ochraně Citadel a Města z kostí, protože kosti lovců stínů jsou silnou energickou ochranou k opevnění důležitých budov a dodávají energii mlčenlivým bratřím.
Přestože lovci stínů pocházejí ze všech různých koutů světa, v prvé řadě jsou nefilim a teprve poté občané svých rodných zemí. V uplynulém tisíciletí se světu civilů velice vzdálili, a život lovce stínů tak získal mnoho jedinečných prvků souvisejících s jejich historií. Většina lovců stínů stráví své mladí jako bojovníci. Výjimkou je, když se nefilim připojí k jednomu ze dvou klášterních řádů: mlčenlivým bratrům a železným sestrám. Mlčenliví bratři sídlí v Tichém městě a slouží jako strážci jejich tradic a vědomostí; slouží též jako jejich knihovníci, vědci a příležitostní lékaři. Železné sestry, které sídlí v Adamasové Citadele v Idris, navrhují a kovají zbraně; jsou strážkyněmi adamasu, kovu, který jim dal Raziel a ze kterého vyrábí stély a andělská ostří.
Před tisíci lety, krátce po roce 1000 nl, byla Země napadena hordami démonů. V dobách, kdy započaly Křížové výpravy, vyvolal křižák Jonathan anděla Raziela, ačkoliv mnozí dodnes věří, že to byl čaroděj, kdo opravdu vyvolal anděla. Jonathan prosil anděla Raziela, aby mu pomohl zachránit lidstvo od démonů. Když anděl viděl upřímnost a ušlechtilost jeho přání, vyhověl mu a smíchal v Poháru smrti svou krev s Jonathanovou, což byla směs, kterou nechal Jonathana pít. Raziel pak věnoval Jonathanovi další dva nástroje smrti; šedou knihu obsahující runy a nové jméno Shadowhunter – lovec stínů jako symbol jeho transformace. Jonathanovými společníky byl i David, který se stal prvním mlčenlivým bratr a Abigail se stala první železnou sestrou. Brzy z Poháru pilo více mužů a žen a stávali se bojovníky nefilim, známými jako lovci stínů, podle Jonathana, prvního svého druhu. Jejich děti a děti jejich dětí zdědily andělskou krev rodičů a staly se též neflim.
Patrick z Cumbrie byl lovec stínů, který v roce 1199 sjednotil lovce stínů, víly a světské hraběte, aby vyhnal démony z Irska. Díky jejich úsilí zůstala země po staletí bez démonů. Patrick vedl smíšenou armádu nefilim, vílích válečníků a lidských vojáků proti démonům. S pomocí vílí magie a run se podařilo démony nejen porazit, ale také zapečetit hlavní portál, který sloužil jako brána jejich příchodu. Když ve 30. letech 16. století Henry VIII znovu prosadil anglickou kontrolu nad Irskem a zahájil náboženské reformy, které zahrnovaly útoky na duchovní a magická centra, magické pečetě vytvořené během bitvy oslabily.
Z nějakého důvodu, nezveřejněné v tomto bodě, je rok 1234 mezi lovci stínů významné datum: spolu s mottem nefilim je datum zapsáno na základě sochy u vchodu do Tichého města v New Yorku. 11. a 13. století jsou také uváděna Shadowhunterovým kodexem jako začátek a vrchol propagace rasy nefilim, když hledali a přijímali nové členy po smrti prvních lovců stínů. Ohledně prvního vydání Kodexu jsou známa dvě možná data. Dřívější z dat poukazuje na Jonathana Shadowhuntera jako autora Kodexu, ale pozdější datum bylo založeno na moderních technikách výzkumu a datování. Během středověku démonický mor téměř vyhladil lovce stínů. Toto téma se vyučuje v lekcích historie na Akademii lovců stínů.
Jedním z klíčových objevů této doby byla práce Mlčenlivého bratra Gregoryho Hanse, který objevil správnou kombinaci run, která umožnila Lovcům stínů výrazně zlepšit jejich smysly při lovu démonů. Jeho průlomový výzkum zajistil, že tato runa vyloučila pach démonů, který by jinak mohl nefilim přemoci nebo dezorientovat během boje. Tento objev nejen zvýšil efektivitu nefilim, ale také jim poskytl výhodu ve stále narůstajícím počtu démonických útoků.
V šestnáctém a sedmnáctém století se Evropou prohnala vlna honů na čarodějnice, která zásadně ovlivnila vztahy mezi Spolkem, Podsvěťany a světským obyvatelstvem. Náboženské napětí, poháněné protestantskou reformací a katolickými snahami o obnovu kontroly nad vírou, přerostlo v masovou hysterii. Ta vedla k zákonům, které umožňovaly pronásledování a popravy osob obviněných z praktikování čarodějnictví. Spolek byl v této době rozdělen – zatímco někteří nefilim se snažili uklidnit situaci, jiní horlivě podporovali hony, vidouc v nich příležitost k upevnění vlivu a k upozornění civilů na démonickou hrozbu.
Jedním z největších paradoxů této éry bylo, že zatímco čarodějové často unikli trestu díky svým schopnostem a umění se skrývat, vlkodlaci čelili masovým štvanicím. Rozvášněné davy, podporované civilními i náboženskými vůdci, systematicky lovily vlkodlačí smečky. Spolek tyto akce nezastavil – naopak, v roce 1612 Rada prohlásila vlkodlaky žijící mimo lidské osady za nebezpečné, když konstatovala, že vlkodlaci žijící v lesích a ne ve městech se vymkli kontrole a zdivočeli, a tudíž je přípustné je lovit jako zvěř. Toto rozhodnutí vedlo k téměř úplnému vyhlazení vlkodlačích komunit ve střední Evropě.
V důsledku honů na čarodějnice ale mezi čaroději a lovci stínů nastalo velké schizma. Mnoho nefilim v zápalu horečky štvanic označovalo čaroděje za „od přírody démonické“ a zlé. V roce 1640 Spolek spolupráci s čaroději oficiálně zakázal. V některých částech světa byli čarodějové shromažďováni a zadržováni, jinde museli zřetelně vystavovat své znamení démona (jeho ukrývání, byť jen pod oblečením, bylo považováno za přestupek). Čarodějové se stáhli do ústraní, někde ve větších skupinách, aby si vzájemně poskytovali ochranu, vesměs se ale protloukali o samotě. Toto rozhodnutí Spolku výrazně zkomplikovalo život i lovcům stínů, protože náhle nedokázali tak snadno lovit a likvidovat démony, a zároveň si znepřátelili všechny obyvatele podsvěta, kteří jim byli do té doby ochotní pomáhat.
V roce 1688 vydal konzul Thomas Tefereel soubor reformních ustanovení, podle nichž například žít jako vlkodlak mimo lidské osady už nebylo považováno za hrdelní zločin. Reformy také nabádaly lovce stínů, aby čaroděje a vlkodlaky soudili „obezřetně a nestranně“, protože tito podsvěťané mohou být trestáni pouze v případě, kdy skutečně a prokazatelně poruší Zákon. Definitivní konec štvanicím na vlkodlaky však přinesl až soudní proces s Haroldem a Robertem Grunwaldovými, dvěma nefilim, kteří v roce 1721 podpálili místní hostinec, kde se shromáždila celá vlkodlačí smečka. Spolek byl hrůzným činem bratrů natolik znechucený, že je zcela nečekaně vydal civilským úřadům a ty je odsoudily k smrti oběšením. Pronásledování čarodějů na některých místech světa pokračovalo až do počátku devatenáctého století.
V roce 1752 zmizela Bílá kniha, jeden z nejmocnějších grimoárů, z londýnského Institutu za záhadných okolností. Tento zločin zůstal dlouho nevyřešen, dokud nebylo zjištěno, že ji ukradl čaroděj John Shade, aby ji využil k nekromancii. Shade, známý svými pokusy o vytvoření armády mechanických bytostí, experimentoval s oživením mrtvých, což bylo možné díky zakázaným kouzlům obsaženým právě v Bílé knize. Shade a jeho žena Anne byli zabiti v roce 1815 během střetu s Lovci stínů. Po jejich smrti podal jejich adoptovaný syn, Axel Mortmain, žádost o navrácení majetku svých rodičů, včetně Bílé knihy. Mortmain argumentoval, že kniha patří rodině Shadeů, avšak Spolek na základě Zákona rozhodl, že Bílá kniha náleží nefilim. Kniha byla poté vrácena do londýnského Institutu, přestože Mortmain považoval tento akt za nespravedlnost. Tato událost, a zejména způsob, jakým byl Mortmain odmítnut, vytvořila další napětí mezi Podsvětem a Spolkem, které přetrvávalo po desetiletí.
Pohár, původně stvořený k transformaci lidí v Lovce stínů, byl zneužíván – Podsvěťané, kteří byli nuceni z něj pít, zažívali strašlivé utrpení a umírali v krutých bolestech, rozerváni svárem andělské a démonské moci. Tento akt byl některými Lovci stínů považován za spravedlivý trest, jiní jej však považovali za barbarský. V roce 1762 se konzul Sulejman Kanúni, známý svým reformním smýšlením, rozhodl tuto praxi ukončit. Prohlásil nucení k pití z Poháru za nepřípustnou formu trestu, která odporuje morálním hodnotám nefilim. Tento akt byl důležitým krokem k modernizaci systému spravedlnosti Spolku. Přesto byla praxe oficiálně postavena mimo zákon až během Druhých Dohod v roce 1887. Reforma Sulejmana Kanuniho přinesla klíčovou změnu v přístupu Spolku k Podsvěťanům, ale také rozdělila řady lovců stínů. Zatímco progresivní členové Spolku tuto změnu vítali, konzervativní frakce ji považovala za oslabení autority nefilim. Navzdory těmto rozporům zůstala Sulejmanova reforma základním krokem k vytvoření modernějšího, spravedlivějšího systému ve vztazích mezi rasami.
Základy Prvních Dohod položil v roce 1815 Šimizu-Tokugawa Kacugoró, tehdejší konzul Spolku. Pod jeho vedením byla podepsána Evropská úmluva o Podsvěťanech, první dokument, který Podsvěťanům zaručoval ochranu na základě Zákona. Tento průlomový text uznával základní práva Podsvěťanů a stanovil rámec pro jejich začlenění do systému spravedlnosti. Úsilí Kacugoró připravilo půdu pro další kroky, ale jeho smrt v roce 1858 na chvíli zpomalila pokrok. Až po jeho odchodu se další generace vůdců chopily jeho myšlenek a pokračovaly v rozvíjení dialogu.
Pokračovala diskuse o myšlence smlouvy mezi lovci stínů a podsvěťany. V roce 1857 v Londýně Ralf Scott, vůdce smečky, se svými podsvěťany uspořádal schůzku s Lovci stínů, aby prodiskutovali podmínky, i když tento pokus byl také bezvýsledný. Dvacátým prvním návrhem podmínek a dohod Lovců stínů a Podsvěťanů se smlouva stala známou jako Dohody. Návrhu dohody předsedal konzul Josiah Wayland a jeho vysoká viktoriánská rada spolu s různými zástupci podsvěťanů. Dohady o podmínkách pokračovaly a Granville Fairchild po celou dobu jednal jako mírotvorce mezi delegacemi, což všem zúčastněným usnadnilo vzájemné přijímání přání. Konečný návrh, třicátý třetí, byl odsouhlasen koncem léta 1872. K jeho ratifikaci bylo přítomno padesát signatářů: deset upírů, deset vlkodlaků, deset čarodějů, deset víl a deset nefilim. Následné dohody od té doby byly většinou modelovány po té první. Velký sál v Alicante byl použit jako místo pro historické podepsání Prvních dohod. Od podpisu byla budova běžně označována jako Síň Dohod a nadále se používá každých patnáct let k revizi a podpisu smluv.
V roce 1878 Henry Branwell, člen Londýnského Institutu, představil své první významné vynálezy, které výrazně ovlivnily život Lovců stínů. Jedním z nich byl Senzor, zařízení určené k detekci démonické energie. I když byl v té době stále ve vývojové fázi, stal se Senzor rychle oblíbeným nástrojem díky své užitečnosti při odhalování démonických přítomností, což výrazně zlepšilo efektivitu Lovců stínů v boji proti démonům. Téhož roku Henry ve spolupráci s čarodějem Magnusem Banem vytvořil první funkční Portál. Tento průlomový vynález umožňoval magickou dopravu na dlouhé vzdálenosti. Přestože Henry vyvinul rám Portálu a navrhl jeho technické řešení, bylo to Magnusovo mistrovství v magii a jeho znalosti démonických run, které přivedly Portál k životu. Magnus však nikdy nebyl oficiálně uznán jako spoluautor, což odráželo napětí mezi Spolkem a Podsvětem té doby.
V roce 1878 čelili nefilim z londýnského institutu Magisterovi a jeho armádě, jejímž záměrem bylo vytvořit impozantní novou rasu napůl nefilim – napůl démonských bytostí; s první svého druhu, Tessou Gray, schopnou několika nepoznatelných schopnosti – jednou z nich byla moc přeměny, či transformace, neboť jejím démonickým rodičem byl Eidolon. Jeho plán však byl zmařen spojeným úsilím několika členů londýnské enklávy a čaroděje Magnuse Banea.
Byly chvíle, kdy některé, ne-li většina, žen z řad nefilim, nebyly bojovníky; obvykle byly odsouzené k domácím povinnostem, jako je vaření a pěstování současné a budoucí generace mladých lovců stínů. Zatímco v průběhu let existovaly ženy bojovnice a je známo, že ve Spolku byly vždy ženy – ovládající runy, vyrábějící zbraně, vyučující umění boje, ale jen několik z nich byly válečnicemi – ty s výjimečnými schopnostmi, které si musely vybojovat výcvik. Na konci 20. let to byla generace, která zahrnovala Maryse Lightwood a Jocelyn Fray – to byla první generace, kde byly všechny ženy vyškoleny, aby se spolu s muži stali válečníky.
V roce 1991 došlo při podpisu devátých Dohod k velké tragédii zvané Povstání. Skupina disidentů známá jako ‘Kruh’, kterou vedl Valentine Morgenstern, považovala Spolek a Úmluvu jako zastaralý a potřebný reformy. Obhajovali své přesvědčení, že musí zvýšit počet řad nefilim pozvednutím civilů s Pohárem smrti a že musí být znovu sjednoceni a pozvednuti především proti podsvěťanům, kteří byli v jejich očích démonickými bytostmi. Během podpisu devátých Dohod plánovali napadnout neozbrojené podsvěťany, stejně jako nefilim, kteří by podsvěťany bránili. Všichni byli však informováni Valentýnovou ženou, Jocelyn Fray, a ačkoli došlo k několika obětem, přes snahy Kruhu byly Dohody uzavřeny.
V roce 2007 se Valentýn vrátil a plánoval zničit současnou rasu nefilim, tedy alespoň ty, kteří by jeho návrh na změnu odmítli, a konečně obnovit čísla tím, že znovu osloví anděla Raziela. Vyvolal démonickou armádu, postavil ji proti Alicante a proběhla bitva, označovaná jako Smrtelná válka, která opět skončila obětmi na obou stranách. Valentine byl nakonec poražen samotným Razielem.
Po jeho smrti se však ve Valentýnových stopách vydal jeho syn Sebastian Morgenstern. S pomocí veledémonky Lilith, Sebastian plánoval zahájit válku s cílem povýšit Peklo a vládnout lidskému světu s jeho armádou temných nefilim, zkorumpovaných krví Lilith a Pekelným pohárem. Sebastian proměnil v temné lovce stínů velké množství neochotných nefilim a zabil ještě více během invaze Idris, která byla označována jako Temná válka. Ačkoli Sebastian byl nakonec poražen, bylo příliš pozdě, protože velká většina nefilim shromážděných v Alicante již byla zabita. Aby Spolek zachránil svou populaci, rozhodl se znovu otevřít Akademii a pozvednout civily, kteří byli vhodní pro Pozvednutí.
Sličný lid, který Sebastianovi pomáhal, byl donucen za zradu podepsat smlouvu zvanou Studený mír, jež je zavazuje k placení válečných reparací nefilim a Praetor Lupus, k rozpuštění svých vojsk a zákazu mobilizace. Kdokoliv ze sličného lidu nesoucí zbraně bez oprávnění Spolku může a bude legálně zabit. Tyto termíny a podmínky vzbudily hněv rasy víl a tvrdou kritiku a odsouzení zástupcem rady čarodějů, Magnusem Banem a některými nefilim; nicméně, víly musely podmínky přijmout. Víly ztratily všechna práva, která jim kdysi zaručovaly Dohody, a byly oficiálně vyloučeny ze spolupráce se Spolkem. Lovci stínů mají zakázáno s nimi navazovat kontakt, poskytovat jim pomoc, nebo se jakkoliv zapojovat do jejich záležitostí. Porušení tohoto zákazu je tvrdě trestáno – Lovci stínů, kteří by se odvážili pravidla Studeného míru ignorovat, mohou být uvězněni nebo zbaveni run.
Carmina, královna Zimního dvora, odmítala podmínky Studeného míru, který v jejích očích degradoval její rasu na okraj společnosti. Víla, která byla na světě tisíce let, odmítala přijmout, že by nefilim, mladší rasa, měla vládnout nad prastarými bytostmi, jako jsou víly. Na Zimní slavnosti v prosinci 2016, kam byly pozvány různé rasy i lovci stínů jako diplomaté, uvěznila nefilim a uvalila na ně kletby, které lámaly jejich mysl i tělo. Tím zahájila svou kampaň proti Spolku.
Carmina otevřela portály vedoucí do samotného srdce Pekla, odkud vypouštěla démony. Její magie šla však dál – začala experimentovat. Démony mutovala, posilovala jejich odolnost proti runovým zbraním a vytvořila nelítostné stroje na zabíjení. Mutanti neútočili jen na nefilim, ale rozsévali strach a zkázu mezi všemi rasami. Nefilim, vyčerpaní neustálými boji, museli přizpůsobit své taktiky lovu. Příkazem Spolku bylo povinné nošení třetího andělského ostří, protože standardní runové zbraně často neměly žádný efekt – a jedinou zbraní, která se projevila trochu účinná bylo pouze andělské ostří. Každý lov musel být zakončen pitvou, aby mohly být analyzovány jednotlivé mutace. Tento proces však zpomaloval a oslaboval nefilim. Útoky se rozšířily po celém světě a Instituty byly hanobeny vílami a démony.
Zatímco svět tonul v chaosu, vedení Spolku bylo paralyzováno. Konzul Yasmine Elderhood se pokoušela jednat diplomaticky, věříc, že válka by znamenala ještě větší zkázu. Carmina na její výzvy nereagovala. Mezitím Inkvizitor Mikael Rougerenard, známý svým krutým a nekompromisním přístupem, tlačil na přímý útok. Rekrutace nestačila vykrýt ztráty a situace se zhoršovala. Spolek neměl dostatek lovců ani zdrojů, aby mohl vyhlásit plnohodnotnou válku. V reakci na to znovu a tajně otevřel Scholomance, akademii pro výcvik Centurionů, aby posílil řady nefilim. Spolek byl však stále oslabený a rozdělený. Instituty po celém světě hlásily ztráty na životech i zničené základny. Někteří nefilim opouštěli své poslání, jiní bojovali až do vyčerpání. Podsvěťané, kteří byli rovněž napadáni mutanty, se rozdělovali. Zatímco jedni spolupracovali s nefilim, jiní se snažili přežít sami a další se přidali k Carmině, vidouc v ní možnost nového pořádku.
Axel Queens, mocný čaroděj, vstoupil do hry jako klíčový spojenec nefilim. Přednášel o magických žilách v New Yorku a poskytl mapy, které ukazovaly, kde se nacházejí portály. Axel dobrovolně nabídl svou pomoc při postupném uzavírání portálů, ale jeho podmínkou byla asistence nefilim. Grace Lenthorn, nefilim z newyorského Institutu, v době, kdy se Spolek zmítal v chaosu a ztrácel kontrolu nad situací, se chytila spolupráce s čarodějem Axelem Queens. Její cílem bylo získat pomoc mimo tradiční struktury nefilim – bez souhlasu Spolku, či vedení newyorského Institutu. Grace se mu podařilo naklonit na svou stranu nejen diplomaticky, ale i tím, že apelovala na jeho vlastní zájmy – moc a kontrolu nad portály v New Yorku. Axel nabídl nejen mapy žil magie, ale především přístup na Zimní dvůr prostřednictvím portálu, který sám vytvořil. Součástí dohody byl i Aegon, zotročený vílí princ a syn Carminy. Axel jej držel pod svou mocí jako důkaz svého vlivu. Grace věděla, že Aegon, jako Carminin syn a Jasonův bratr, může být klíčovou postavou v oslabení královny. Přesvědčila Axela, aby Aegona využil jako průvodce po Zimním dvoře a jako zbraň proti Carmině.
Grace Lenthorn opustila Institut a vydala se na misi do samotného srdce nepřátelského území – Zimního dvora. Jejím průvodcem se stal Aegon, který byl nejen synem královny Carminy, ale i potenciálním nástupcem trůnu, a jeho přítomnost na této výpravě byla klíčová. Přesto se ukázalo, že jeho povaha byla rozporuplná – na jedné straně arogantní a odtažitý, na druhé straně zranitelný a obezřetný vůči hrozbám svého domova. První dny cesty byly kruté. Portál je přemístil do hlubokého lesa, kde museli čelit hladu, mrazu a neustálému strachu z odhalení. Aegon je dokázal magicky skrýt před nižšími vílami, které by mohly jejich přítomnost ohlásit, ale jeho ochota pomoci byla minimální. Grace, nevycvičená k přežití v divočině, bojovala s vlastními limity a se zdánlivě nekonečným pohrdáním svého společníka.
Když se konečně přiblížili k pevnosti Zimního dvora, Grace začala mapovat terén a plánovat, jak dosáhnout Severní věže, kde se nacházela hlavní tepna Carmininy magie. Měla v rukou Mavrockův meč, prastarý artefakt jejího rodu, a věděla, že jeho magické schopnosti dokážou tok magie narušit a oslabit královnu. Během svého průzkumu však Grace narazila na Jasona, Carminina prvního syna. Jason, mocná a lstivá víla, ji s využitím mentální magie přiměl odhalit část jejího plánu a poté začal vyjednávat. Nabídl jí dohodu: pokud mu pomůže zbavit se matky a získat trůn, přestane být Zimní dvůr hrozbou pro Spolek. Hrál s ní hry, psychicky ji mučil a neustále ukazoval svou převahu. Přesto si uvědomovala, že bez něj má jen malou šanci uspět. Přes veškerou nedůvěru nakonec souhlasila s dohodou – byla ochotná riskovat, pokud to znamenalo rychlejší konec války.
Společně se vydali k Severní věži. Jason, poháněn vlastními ambicemi, slíbil, že odvede pozornost stráží a umožní jí dostat se k hlavní tepně magie. Grace mezitím použila Mavrockův meč k narušení magického toku, čímž zpomalila a oslabila Carmininu moc. V nastalém zmatku Jason využil situace k posílení své pozice, zatímco Scholomance, která celou misi sledovala tajně z povzdálí, vyslala Centuriony, kteří vtrhli na Zimní dvůr. Stráže a víly byly bez magie prakticky bezbranné, což vedlo k masakru na nádvoří.
Po skončení Zimní války Spolek zveřejnil oficiální verzi událostí, která měla upevnit jeho autoritu a zamlčet nepohodlné skutečnosti. Veškeré zásluhy za porážku Carminy byly připsány Centurionům ze Scholomance, elitním jednotkám pod přímým dohledem Inkvizitora Mikaela Rougerenarda. Scholomance, znovuotevřená právě díky jeho úsilí, se stala symbolem efektivity a nekompromisního přístupu k řešení konfliktů. Mikaelovo jméno se skvělo v čele zpráv a jeho pozice uvnitř Spolku nabyla na prestiži. Podle oficiální verze událostí Spolku byla Carmina poražena díky promyšlené operaci vedené Centuriony, kteří se statečně probili až do srdce Zimního dvora, aby zajistili uzavření hlavního magického portálu. O zapojení Grace Lenthorn, Jasona nebo Axela Queense nebyla zmínka. Tato verze byla pečlivě vytvořena, aby zdůraznila sílu a jednotu Spolku a zároveň zakryla rozkoly a tajné dohody, které k výsledku vedly.
Po měsících strávených v Tichém městě byla Grace díky zásahu Caleba a Sebastiana Hawkstone vytažena z izolace a postavena před tajný soud. Tento proces nebyl veřejný, což umožnilo Spolku rozhodnout bez jakéhokoliv vnějšího vlivu. Během soudního procesu byla Grace obviněna z konspirace, tajných dohod s podsvěťany a ohrožení Studeného míru, byla označena runou Slibu, což byl cejch, který ji magicky zavazoval k věrnosti Spolku. Pokud by kdykoliv zradila Spolek nebo jednala proti jeho zájmům, runa by ji zabila. Tento krok měl zajistit, že se nikdy neodváží jít proti jejich vůli, a zároveň umožnil Spolku vyhnout se veřejné popravě, která by mohla rozdělit jejich řady.
Po porážce Carminy a převzetí trůnu Zimního dvora Jasonem byl obnoven Studený mír, avšak za podmínek, které měly dalekosáhlé následky pro všechny podsvěťany. Spolek, čelící ztrátám a narůstající nedůvěře, začal hledat způsob, jak upevnit svou kontrolu nad světem podsvětu. Klíčovým bodem dodatků k Studenému míru bylo zavedení povinného čipování všech podsvěťanů. Myšlenka povinného čipování pocházela od radikálního rodu nefilim Fairlaw, který zastával ideu, že podsvěťané představují hrozbu pro svět a jejich pohyb a aktivity musí být sledovány. Čipy měly sloužit k lokalizaci jejich pohybu a umožňovaly Spolku okamžitě reagovat, pokud by byli spatřeni v oblastech se zvýšenou démonickou aktivitou, podezřelými vraždami či jinými zločiny. V krajních případech mohly čipy obsahovat smrtící mechanismus, který by podsvěťany eliminoval na dálku. Tento návrh byl silně prosazován během jednání o obnově Studeného míru a setkal se s různorodými reakcemi.
Reakce podsvěťanů na návrh byly rozporuplné. Někteří přijali dodatky jako nutné zlo výměnou za sliby a protislužby, které jim Spolek nabídl. Nejvýraznější postavou tohoto tábora byla Lucrentia, vůdkyně mocného upírského klanu. Lucrentia podpořila návrh výměnou za ochranu před nepřátelskými klany a přístup k regulovaným přídělům lidské krve. S vědomím, že čipy mohou být použity proti jejím nepřátelům, využila situace ve svůj prospěch a upevnila svou pozici. Podobně Jason, nový král Zimního dvora, prodal svůj hlas ve prospěch dodatků, aby si zajistil trůn. Pro něj byly čipy menší hrozbou než ztráta postavení, které získal tak těžce. Tímto krokem si ale znepřátelil část svého vlastního lidu, který jeho dohodu se Spolkem vnímal jako zradu. Opačný postoj zaujal Axel Queens, který veřejně odsoudil a označil je za útok na práva a svobodu podsvěťanů. Varoval, že čipy povedou k systematické genocidě, a kritizoval Spolek za to, že zneužívá svou moc k šíření strachu. Axelova slova získala podporu zejména mezi čaroději a částí vlkodlaků, kteří zůstávali v této otázce rozděleni. Zatímco některé smečky čipování podporovaly jako způsob, jak zajistit větší bezpečnost, jiné jej považovaly za ponižující a odmítaly ho jako nepřijatelné.
Navzdory odporu části podsvěťanů a nefilim byl návrh dodatků schválen díky intenzivní politické manipulaci a obchodování se službami. Spolek si zajistil klíčové spojence mezi podsvěťany výměnou za sliby ochrany nebo přímé výhody. Scholomance, obnovená akademie pro výcvik Centurionů, poskytla technologickou podporu při vývoji čipů a připravila plán na jejich zavedení. Do konce roku 2018 byl návrh definitivně schválen a během následujících roku byla infrastruktura čipovacího systému připravena k implementaci.
V roce 2019 byl systém spuštěn a podsvěťané byli povinni podstoupit registraci a implantaci čipů. Ti, kteří odmítli, byli označeni za nepřátele Spolku a systematicky pronásledováni. Tento krok vedl k masivnímu odlivu podsvěťanů do ilegality. Ve stínu se začaly formovat odbojové skupiny, vedené čaroději a dalšími podsvěťany, kteří se proti Spolku otevřeně postavili. Čipovací systém přinesl rozkol nejen mezi podsvěťany, ale i mezi nefilim. Zatímco někteří považovali opatření za nezbytný krok k udržení pořádku, jiní ho odsoudili jako nástroj kontroly a potlačování svobody. Axel Queens, který se stal vůdčí postavou opozice, spojil nespokojené podsvěťany a začal budovat síť odporu, která zahrnovala čaroděje, vlkodlaky i část nefilim, odmítajících radikalismus Spolku. Spolek sice získal větší kontrolu, ale cena za tento krok byla vysoká. Důvěra podsvěťanů byla nenávratně narušena a svět stál na prahu nové éry – éry nedůvěry, odporu a přicházejících konfliktů.
Roky 2020 a 2021 přinesly světu nefilim a podsvěťanů novou a dosud nepoznanou hrozbu – pandemii, která se šířila napříč rasami jako stín minulosti Zimní války. Tento démonický virus, označovaný jednoduše jako COVID, měl zjevné vazby na pozůstatky mutací vytvořených Carminou během konfliktu, avšak jeho původ nebyl nikdy zcela odhalen. Pandemie zasáhla všechny rasy, avšak nefilim a podsvěťané se ukázali být obzvláště zranitelní. Zatímco lidé trpěli především symptomy podobnými běžným virovým onemocněním, démonický původ nákazy u nefilim a podsvěťanů vyvolával rozsáhlé mutace, které měnily jejich těla i schopnosti. Nefilim, již zdecimovaní dlouhými konflikty, čelili znovu hrozbě, na kterou nebyli připraveni.
První případy COVIDu byly zaznamenány na jaře 2020. Na rozdíl od předchozích démonických hrozeb se tento virus šířil vzduchem, kontaktem i magií. Podsvěťané, kteří měli přirozeně posílenou regeneraci a odolnost, se stali prvními oběťmi mutací. Nefilim, spoléhající na svou sílu a runy, zpočátku věřili, že virus zvládnou potlačit, avšak infekce zasáhla i jejich řady. Každý, kdo přežil nákazu, se stal nositelem nevyzpytatelných mutací, které měnily jejich povahu i schopnosti.
Jedním z nejpozoruhodnějších případů byla Adeline Clarke, upírka, která po prodělání nemoci získala schopnost pohybovat se na slunci, aniž by ji spálil. Tento objev učinil Caleb Hawkstone, který si začal mutace systematicky zaznamenávat. Jeho výzkum však přinesl více otázek než odpovědí. Zatímco některé mutace mohly být považovány za užitečné, jiné proměnily podsvěťany v nekontrolovatelné bestie nebo způsobily bolestivé degenerace. Spolek, který stále spoléhal na čipovací systém zavedený po Zimní válce, zjistil, že technologie není proti démonickému viru efektivní. Čipy nedokázaly zaznamenat ani varovat před přenosem nákazy, což vedlo k rozšíření COVIDu i mezi monitorovanými podsvěťany.
Nefilim, kteří se snažili prosadit čipovací program, se setkali s tvrdým odporem ze strany podsvěťanů. Ti, kteří již dlouho odmítali registraci, začali otevřeně napadat lovce stínů, obviňujíce je z toho, že virus je důsledkem jejich nekompetence nebo dokonce experimentů během Zimní války. Boje mezi podsvěťany a nefilim se stávaly častějšími, což dále narušovalo křehkou rovnováhu Studeného míru. Na druhé straně konfliktu se objevili i nefilim, kteří odmítali čipovací program a další příkazy Spolku. Tito jedinci byli považováni za zrádce a byli bez soudu uvězněni v Tichém městě nebo jiných vězeních. Mezi uvězněnými byli nejen rebelové, ale i ti, kteří se snažili chránit podsvěťany před nepřiměřenými zásahy Spolku.
S příchodem roku 2021 se pandemie rozšířila do všech koutů světa a její vliv byl nepopiratelný. Nové mutace byly zaznamenávány téměř denně a zasahovaly nečekané oblasti. Někteří čarodějové přišli o schopnost manipulovat magií, zatímco jiní získali extrémní schopnosti, které je často zcela pohltily. U vlkodlaků docházelo k nečekaným změnám v průběhu proměny, které byly někdy trvalé. Nefilim, oslabení pandemií, začali ztrácet kontrolu nad světem podsvěťanů. Někteří se uchýlili k drastickým opatřením, zatímco jiní se pokusili o spolupráci. Caleb Hawkstone, nynější správci Insitutu po boku svého bratra Sebastiana Hawkstone a další nefilim, kteří pracovali na výzkumu mutací, se stali klíčovými hráči v této krizi, avšak nedostatek jednoty uvnitř Spolku jejich snahy neustále komplikoval. Mezitím se ve stínu formovaly nové frakce. Někteří podsvěťané, kteří viděli pandemii jako důsledek politiky Spolku, se začali organizovat v odbojových skupinách. Jejich cílem bylo nejen zrušit čipovací program, ale také sesadit vedení Spolku, které považovali za neschopné ochránit svět před touto hrozbou.
2016 - 2025 © Shadowhunters RPG